Kapitola 1. Úvod do geodézie 1.1. Geodézie ve vazbě ostatních geověd Geodézie je zařazována do oblasti geověd - věd o Zemi. Patří mezi nejstarší vědní obory, má svůj původ v antické vzdělanosti. [Geodézie je vědecký a technický obor, který pomocí geometrických a fyzikálních metod získává údaje metrického a fyzikálního charakteru o Zemi či jejích částech a zjišťuje geometrické údaje pro tvorbu map a pro potřeby jiných oborů [58].] Slovo geodézie má řecký původ a je složeninou dvou slov: geo --- Země a daisia --- dělení. V Aristotelových spisech (384-322 př.n.l.) termín geodézie označoval rozměřování a rozdělování pozemků k zemědělskému obdělávání. Geodézie má vazby na celou řadu vědních oborů a technických disciplín [58]: geomatika --- vědecký a technický interdisciplinární obor, zabývající se získáváním, ukládáním, integrací, analýzou, interpretací, distribucí a užíváním geografických dat (geodat) a geografických informací (geoinformací) pro potřeby rozhodování, plánování a správy zdrojů. Geomatika zahrnuje obory jako jsou: geodézie, kartografie, dálkový průzkum Země, fotogrammetrie, mapování a geografické informační systémy. geoinformatika --- interdisciplinární oblast poznání na styku geografie, kartografie a informatiky, která zkoumá přírodní a socioekonomické geosystémy (jejich strukturu, vztahy, dynamiku a pod.) pomocí modelování. mapování --- soubor činností konaných pro vyhotovení původní mapy. zeměměřictví --- souhrn geodetických a kartografických činností včetně technických činností v katastru nemovitostí. kartografie --- vědecký a technický obor zabývající se zobrazením Země, kosmu, kosmických těles a jejich částí, objektů a jevů na nich a jejich vztahů s cílem sdělování těchto informací prostřednictvím kartografických děl. fotogrammetrie --- vědecký a technický obor zabývající se přesným měřením na měřických snímcích za účelem rekonstrukce tvaru, rozměrů a polohy (případně jejich změn) předmětů zobrazených na snímcích. dálkový průzkum Země --- soubor metod a technických postupů zabývajících se pozorováním a měřením objektů a jevů na zemském povrchu a ve styčných nad- a podpovrchových vrstvách bez přímého kontaktu s nimi a zpracováním těchto dat za účelem získání informací o poloze, stavu a druhu těchto objektů a jevů. geografický informační systém --- organizovaný soubor počítačového technického vybavení, programového vybavení, geografických dat a personálu, určený k účinnému sběru, uchovávání, údržbě, manipulaci, analýze a zobrazování všech forem geograficky vztažené informace. Vztah mezi geodézií a některými dalšími vědními obory je znázorněn na obrázku č. 1.1: Obrázek 1.1. Vztah mezi geodézií a některými dalšími vědními obory Jak je z obrázku patrné, geodézie spolu s mapováním a topografickým mapováním slouží ke sběru prostorových dat (lokalizačních údajů). Tytéž data nám může poskytnout i fotogrammetrie, ovšem zde se již nejedná o přímý sběr dat nýbrž o nepřímý sběr dat. Fotogrammetrie je schopna nám poskytnout informace o objektech a jevech bez přímého kontaktu s nimi. Tím je fotogrammetrie podobná dálkovému průzkumu Země. Dálkový průzkum Země ale poskytuje spíš než prostorová data identifikační údaje (lze se pomocí něj dozvědět, jaké mají zkoumané objekty vlastnosti). Takováto data nám může poskytnout i geografický průzkum či geomorfologický sběr dat. Zpracováním takto získaných dat se zabývá kartografie, lze využít také výpočetní techniku a pro zpracování družicových snímků se používají metody zpracování obrazu. Výstupem jsou pak mapy nejrůznějších měřítek a to jak mapy polohopisné tak výškopisné, katastrální, geografické i tematické. Tyto výstupy mohou být dále využity např. pro potřeby geografických informačních systémů či mohou být na jejich základě zpracovány nejrůznější databáze a další [1] 1.2. Úkoly a dělení geodézie Tato nauka má dva základní úkoly: Určit vzájemnou polohu bodů na zemském povrchu nebo v prostoru ve smyslu vodorovném i svislém. Převést tyto body vhodným způsobem do roviny, tj. na plány a mapy. Technickým úkolem geodézie je určení tvaru a prostorové polohy předmětů měření, ať již přirozených nebo umělých, vzhledem k soustavě geodetického základu. Přirozené předměty měření jsou vodstva, terénní útvary, údolí, druhy kultur a porostů. Umělé předměty měření jsou budovy, stavby, komunikace, hranice, různá vedení energie, tunely, technická zařízení apod. Tedy všechny předměty na, nad a pod zemským povrchem. Geodézie se dělí na nižší a vyšší.[2] Hlavním úkolem vyšší geodézie je určit tvar a rozměry zemského tělesa jako celku. K dosažení tohoto cíle se využívají výsledky triangulačních, nivelačních, gravimetrických, astronomických a družicových měření. Jejím dalším úkolem je budování trigonometrických a nivelačních sítí na zemském povrchu, tedy budování geodetických základů. Nižší geodézie (tzv. praktická geometrie), se zabývá vyměřováním malých částí zemského povrchu, který lze již považovat za rovinný. Na rozdíl od vyšší geodézie tedy nepřihlíží k zakřivení Země. Její součástí jsou fotogrammetrie, dálkový průzkum Země, mapování, kartografie a pozemkové úpravy. Použití rozdílných referenčních ploch tvoří hranici mezi vyšší a nižší geodézií, ale jejich spojení je velmi úzké a poukazuje na integritu celého oboru. Úzká návaznost někdy umožňuje vytvořit celky a specializace, které překračují uvedené rozdělení. Z obou skupin lze vyčlenit disciplíny, které se zabývají jen kartografickou činností (matematická kartografie, kartometrie, tvorba a výroba map). Tento soubor kartografických nauk označujeme jako geodézii a kartografii. Z vědeckého hlediska označuje termín geodézie vědní obor, který zahrnuje [45], [53]: teoretickou geodézii --- zabývá se teoretickými otázkami, geodetickou astronomii --- určování zeměpisných souřadnic a azimutů na povrchu Země pro geodetické účely na základě pozorování přirozených kosmických objektů, astrofyziku --- obor astronomie zabývající se stavbou, fyzikálními vlastnostmi a chemickým složením kosmických těles, gravimetrii --- část geofyziky zabývající se tíhovými měřeními, studiem tvaru, rozměrů a vnějšího tíhového pole Země, technickou geodézii --- zahrnuje metody měření, výpočty a zobrazování malých částí zemského povrchu, fotogrammetrii --- vědní obor zabývající se určováním tvaru, rozměrů a polohy předmětů v prostoru z fotogrammetrických snímků, pozemkové úpravy --- scelování, dělení, uspořádání pozemků, rozmístění druhů pozemků, úprava hranic pozemků a s tím související vykonávání terénních, vodohospodářských a jiných opatření. -------------------------------------------------------------------------------- [2] Poslední dobou dělení geodézie na nižší a vyšší ztrácí smysl v důsledku prudkého rozvoje GPS, používaného jak v geodézii vyšší, tak stále častěji i v geodézii nižší. 1.3. Dějiny geodézie Geodézie je jedna z nejstarších věd o Zemi. Její počátky sahají daleko do doby př. n. l. a jsou spjaty nejen s touhou lidstva poznávat, ale především s praktickými potřebami života. Otázka tvaru a velikosti planety Země zaměstnávala lidstvo od prvních počátků kulturního života. Vědecké základy geodézie byly položeny již ve středověku. 1.3.1. Starověk Určování rozměrů Země má bohatou historii. Jedna z prvních představ o světě je popsána v Homérových zpěvech (asi 850 př. n. l.). Země je zde popsána jako kotouč obklopený oceánem s nebeskou klenbou ve tvaru přilby. Již v 6. století př. n. l. význačný matematik Pythagoras tvrdil, že Země má tvar koule. Názor o kulatosti Země učil i jeho žák Platón. Prvním, kdo tento názor podložil důkazy, byl Aristotelés. Poukazoval např. na postupné mizení odplouvající lodi za obzorem či na kruhový stín Země na Měsíci při jeho zatmění. První historicky známé určení velikosti Země učinil matematik Eratosthenés kolem roku 250 př. n. l. Zjistil, že v době letního slunovratu dopadají v pravé poledne sluneční paprsky v Asuánu (dříve Syena) až na dno hluboké studně. Usoudil, že Slunce v té době stojí přímo nad studnou a jeho paprsky směřují do středu Země. Eratosthenes změřil, že v Alexandrii, která leží ve vzdálenosti 5000 stadií na sever od Asuánu, je Slunce vzdáleno od zenitu o ??=1/50 kruhu. Usoudil, že tento úhel se rovná středovému úhlu poledníkového oblouku mezi Alexandrií a Asuánem. Poloměr Země poté určil z délky s a velikosti středového úhlu . Podle Eratosthenových měření vyšel poloměr Země R = 7361 km, délka zemského kvadrantu Q =11562 km. Podobným způsobem odhadl velikost Země Poseidónios (135 - 51 př.n.l.), ale dopustil se chyby při určení středového úhlu. Na podkladě znalosti vzdálenosti mezi Alexandrií a Rhodem a z úhlového rozdílu spodních kulminací hvězdy Canopus na obou místech určil zemský poloměr jako R = 5300 km. Z tohoto údaje vycházel později Ptolemaios při tvorbě své první mapy světa i Kryštof Kolumbus při odhadu doby plavby z Evropy do Indie. 1.3.2. Středověk Ve středověku je církví v Evropě prosazován primitivní názor o plochosti Země. V 7. století našeho letopočtu značně zmohutnělo panství Arabů. Na východě dosahovalo oblastí dolního Indu a na západě Tuniska, Alžírska a Maroka. Roku 711 Arabové opanovali téměř celý Pyrenejský poloostrov. Na tomto území se stále více projevoval arabský kulturní vliv. Arabům vděčíme za to, že mnohý řecký spis se nám zachoval alespoň v arabském překladu Okolo roku 827 bylo z příkazu chalífy Al-Mámuna provedeno první určení velikosti Země na základě přímého měření délky 1? poledníkového oblouku. Měření se konalo mezi Palmyrou a Rakkou v oblasti horního Iráku. Práce prováděly dvě měřické skupiny, které postupovaly proti sobě - jedna od severu k jihu a druhá opačně. Každá skupina měřila dvěma provazci o délce zhruba 25 metrů. Do směru meridiánu se položil první provazec a podél něho - od jeho středu - se položil druhý provazec atd. Výsledná délka oblouku jednoho stupně je uváděna 56 1/3 míle. Po přepočtení vychází zemský obvod 40 008 384 m. Arabové se dále zasloužili o rozvoj trigonometrie a aritmetiky (zavedením desítkové soustavy). V Evropě byli zastánci názoru kulovitosti Země tvrdě pronásledováni katolickou církví. Nejvýznamnějším vědeckým činem druhé poloviny 13. století bylo vydání tzv. Alfonsinských tabulek, které představovaly základ všech astronomických výpočtů až do 16. století. Až zámořská plavba Kryštofa Kolumba, objevení nového světadílu (Ameriky) roku 1492, následný rozvoj mořeplavectví a první obeplutí Země roku 1522 podnítily nový zájem o přesné určení rozměrů Země. 1.3.3. Novověk V 16. století bylo kulturní centrum přeneseno do severozápadní Evropy, především pak do Nizozemí, Francie a Anglie. Významnými vědci své doby byly Mikuláš Koperník (1473 - 1543), Galileo Galilei (1564 - 1642) a Jan Kepler (1571 - 1630), kteří svým heliocentrickým názorem položili základ moderní geodézie. Roku 1525 se francouzský matematik a astronom Jean Fernel pokusil o nové určení rozměrů Země. Fernel si vybral pro své měření Paříž a místo poblíž Amiensu, ležící na pařížském meridiánu o 1? severněji. Vzdálenost změřil pomocí otáček kol vozu. Jím určený zemský obvod má hodnotu 40 043 343 m a poloměr zemské koule R = 6373 km. Nízkou chybu tohoto výsledku lze vysvětlit pouze příznivým hromaděním chyb. Další zásluhu o rozvoj astronomie a geodézie mají vlámský matematik Gemma Regnier, který popsal určování polohy měst měřením osnovy vodorovných úhlů ze dvou míst daných zeměpisnými souřadnicemi. Tuto metodu, jíž lze pokládat za prvopočáteční stadium triangulace, prakticky předvedl. Koncem 16. století byla zavedena algebra tehdejším největším francouzským matematikem Francois Vitem a anglický matematik Leonard Digges popisuje ve svém spise přístroj zvaný Instrument topographicall (předchůdce dnešního teodolitu). Mezníkem ve vývoji geodézie se stalo první použití trigonometrické sítě. Holandský matematik W. Snell van Roijen (1591 - 1626) poprvé určil délku meridiánového oblouku výpočtem z trigonometrické sítě. Jím použitá síť měla 13 vrcholů a celkem 3 základny. Při výpočtech se však dopustil početních chyb. Podle pozdější revize vychází obvod zemský 40 016 000 m. V 18. století se dostala do popředí v geodézii francouzská Akademie věd. Brzy se objevil názor, že Země není dokonalá koule, ale rotační elipsoid. Rozřešením tohoto problému byli pověřeni Philippe de Lahire a Dominique a Jacques Cassiniové, kteří provedli další stupňové měření (1683 -1716). Změřili poledníkový oblouk Colliour - Dunkerque ve Francii pomocí trigonometrického řetězce. Dále určili poloměry křivosti v jižní a v severní polovině oblouku. Působením měřických chyb byl však převýšen hledaný rozdíl mezi velmi blízkými poloměry a severní poloměr vyšel kratší než jižní. Tzn. osa rotace je delší než průměr rovníku. Proti jejich závěru vystoupili dva význační fyzikové 17. století - Isaac Newton a Christian Huygens. Důkazem zploštělosti na pólech mělo být zjištění, že kyvadlové hodiny v Paříži mají delší kyvadlo než v Cayenne (místo v blízkosti rovníku v Jižní Americe) a tedy v Cayenne je menší zemská gravitace (z toho plyne: je vzdálenější od středu Země). Akademie se rozhodla provést nové stupňové měření - co nejblíže rovníku a co nejdále na severu. Měření v Laponsku (1736-37) a v Peru (1736-44) potvrdilo teorii o zploštění země na pólech. Výsledné délky odpovídající středovému úhlu 1? jsou následující : Laponsko - 111 478 m, Francie - 111 212 m, Peru - 110 577 m. Zploštění Země bylo stanoveno i = 1 : 310,3. Pokrok Francouzů byl podnětem pro zahájení rozsáhlých geodetických prací i v jiných zemích. Na našem území (tehdy Rakousko-Uhersko) pověřila Marie Terezie těmito pracemi Josefa Liesganiga. Liesganig vedl řetězec 22 trojúhelníků s jednou délkovou základnou u Vídeňského Nového Města od kaple sv. Kříže v obci Soběšice přes Vídeň až k Varaždínu v Uhrách. Jednalo se o první triangulaci provedenou na našem území. Roku 1791 byl ve Francii přijat dekret ustanovující Komisi pro míry a váhy, jejímž úkolem bylo určení délky mezinárodního metru. Komise doporučila znovu změřit oblouk na pařížském poledníku. Úkolu se zhostili geodeti Jean Bapt. Delambre a Pierre Francois Méchain. Výsledkem bylo r. 1799 předložení etalonu metru a kilogramu ke schválení. Brzy bylo měření poledníkových oblouků doplněno i měřením podél rovnoběžek. V Evropě 19. století stojí za zmínku zejména měření dánské (1816), Gaussovo měření hanoverské (1821-23), při němž Karl Friedrich Gauss použil novou signalizaci odraženým slunečním světlem, a Besselovo měření východopruské (1831-38). V letech 1817-1852 překonává všechna dosavadní měření (co se rozměrů týče) měření na území Ruska pod vedením astronoma Vasilije Jakovleviče Struveho a generála Karla Ivanoviče Tennera. Ti změřili řetězec o délce 2 880 km. Roku 1841 určuje Friedrich Wilhelm Bessel svůj elipsoid, zavedený později ve střední Evropě a roku 1846 odvozuje Alexander Ross Clarke elipsoid pro USA. První určení elipsoidu z plošné astronomicko-geodetické sítě s izostatickými redukcemi provedl John Fillmore Hayford. Přestože měření pokrývalo pouze území USA , byl Hayfordův elipsoid prohlášen r. 1924 za mezinárodní. Později byli odvozeny další elipsoidy, mezi nejznámějšími jmenujme například elipsoid Krasovského či elipsoid 1967. Usnesení XVII. Valného shromáždění MUGG (IAG) z roku 1979 se stalo posledním historickým mezníkem ve vývoji názorů na tvar Země. Pro velmi přesné výpočty prováděné v družicové geodézii byla rovníková kružnice nahrazena elipsou. Tím se elipsoid přiblížil k stometrové depresi geoidu jižně od Indie. Největším pokrokem minulého století je bezesporu prudký rozvoj družicové geodézie a s ní související rozvoj nových měřických metod. Díky družicové geodézii mohla být změřena i celosvětová družicová síť BC 4 (r. 1966), byl vybudován navigační systém NAVSTAR-GPS, zpřesnili se naše znalosti průběhu geoidu. Výsledky získané pomocí družicové geodézie umožnili zpřesnit hodnoty parametrů zemského referenčního elipsoidu. O této problematice je k dispozici velké množství literatury. Nejobsáhlejší je pravděpodobně publikace doc. Ing. Dr. Emanuela Procházky, CSc. PhDr. et JUDr. Ivana Honla: Úvod do dějin zeměměřictví, z níž jsem v této podkapitole převážně vycházela. Dalšími zdroji mohou být např. [13], [28]. Kapitola 2. Tvar zemského tělesa a referenční plochy Země je fyzikální těleso, jehož tvar je výslednicí dvou sil: síly přitažlivé a síly odstředivé. Výslednicí obou sil je tíhová síla G. Obrázek 2.1. Tíhová síla Tíhové pole Země je prostor, ve kterém se projevuje působení zemské tíže a tělesa jsou přitahována přibližně do středu Země. V geodetickém smyslu je Zemí nulová hladinová plocha [34], zvaná podle J. B. Listinga (1873) geoid. Geoid by se realizoval jako klidná střední hladina moří, která jsou spojená i pod kontinenty. Tato hladinová plocha je všude kolmá na směr zemské tíže. Při měření je tato plocha realizována urovnanou libelou. (Více viz [34]). Obrázek 2.2. Geoid [44] Jak vlastní povrch Země tak i geoid jsou však tělesa nepravidelná, členitá a velmi složitá, proto je pro potřeby mapování nahrazujeme referenčními plochami. Těmito plochami jsou referenční elipsoid, referenční koule a referenční rovina. Podrobněji jsou probírány v předmětu Vyšší geodézie. Zde se omezím pouze na základní pojmy. Referenční elipsoid Elipsoid (sféroid) je rotační těleso zploštělé na pólech. Je určen dvěma konstantami elipsoidu: např. a – hlavní poloosa elipsoidu , b – vedlejší poloosa elipsoidu, e2 – první excentricita, i –zploštění Je- li střed elipsoidu ztotožněn s těžištěm geoidu a vedlejší osa s osou rotace Země, pak tento elipsoid nazýváme zemský elipsoid. Je-li vedlejší osa rovnoběžná s osou rotace Země, pak tento elipsoid nazýváme referenční elipsoid. Pokud nahrazujeme geoid rotačním elipsoidem tížnice ke geoidu t a normála k elipsoidu n svírají v různých místech malý úhel – tížnicovou odchylku ?. Obrázek 2.3. Tížnicová odchylka U nás se v civilním sektoru využívá elipsoid Besselův z r. 1841, ve vojenském sektoru elipsoid Krasovského z r. 1940. Velmi užívaným je rovněž elipsoid Hayfordův (1909), který byl roku 1924 přijat za mezinárodní elipsoid. Pro metody měření pomocí GPS je používán elipsoid WGS-84, na nějž přejde vojenský sektor v roce 2005. V tabulce jsou uvedeny parametry nejdůležitějších elipsoidů: Tabulka 2.1. Parametry vybraných elipsoidů Bessel Hayford Krasovskij IAG 1967 WGS-84 rok 1841 1909 1940 1967 1984 a[m] 6377397.155 6378388 6378245 6378160 6378137 b[m] 6356078.963 6356911.946 6356863.019 6356774.516 6356752.314 i[m] 1/299.153 1/297.0 1/298.3 1/298.247 1/298.257 Proměnlivost křivosti elipsoidu působí, že i na rotačním elipsoidu jsou výpočty geodetických úloh značně složité. Proto jej často nahrazujeme koulí. Referenční koule Koule má konstantní křivost. Je určena pouze poloměrem R. Referenční kouli je možno využít [34]: a) pro nahrazení části elipsoidu Používá se pro území o poloměru do 200 km. Volí se střední poloměr křivosti Rm = (M*N)1, kde M je meridiánový poloměr křivosti a N je střední poloměr křivosti. Tento poloměr se vypočítává ke středu území, v němž se koule dotýká elipsoidu. Střední poloměry křivosti pro jednotlivé elipsoidy uvádím v tabulce. [3] Tabulka 2.2. Střední poloměry křivosti pro vybrané elipsoidy Bessel Hayford Krasovskij IAG 1967 WGS-84 Rm[m] 6380703.611 6381718.731 6391561.267 6381476.805 6381453.683 b) pro nahrazení celého elipsoidu Používá se pro méně náročné úkoly. Poloměr náhradní koule je možné určit více způsoby: aby koule měla stejný objem jako elipsoid aby koule měla stejný obsah jako elipsoid aby poloměr koule byl rovný aritmetickému průměru všech tří poloos elipsoidu aby délky kvadrantů byly stejné kde Q je délka poledníkového kvadrantu. Poloměry referenčních koulí pro dané elipsoidy za zmíněných podmínek uvádím v tabulce: Tabulka 2.3. Poloměry referenčních koulí pro vybrané elipsoidy za zmíněných podmínek podmínka Besselův Hayfordův Krasovského IAG 1967 WGS- stejný objem [m] 6370283 6371221 6371110 6371024 6371001 stejný povrch [m] 6370299 6371237 6371126 6371040 6371017 aritmetický průměr poloos [m] 6370291 6371229 6371118 6371032 6371009 stejný kvadrant [m] 6366743 6367655 6367558 6367471 6367449 Referenční rovina Kouli lze nahradit tělesem rozvinutelným do roviny (např. kuželem, válcem či tečnou rovinou). Více se těmito tělesy zabývá předmět matematická kartografie. Za rovinu lze považovat – pro polohopisné účely – území do průměru 30 km. [4]Vodorovné úhly a délky jsou prakticky stejné na zakřiveném povrchu i na jeho tečné rovině. 2.1. Vliv zakřivení Země na měřené veličiny Volbou náhradní referenční plochy se v jednotlivých veličinách dopouštíme chyb, a to chyb v délkách, úhlech a zejména ve výškách. Pokud zanedbáme zakřivení Země, tzn. pracujeme-li v rovinném průmětu, dopouštíme se chyb při výpočtu a zobrazení jednotlivých geodetických veličin. Pro tyto chyby platí přímá úměra: čím větší je vzdálenost mezi uvažovanými body a čím větší bude zobrazované území, tím větší budou hodnoty zkreslení. Pokud určíme rozdíly mezi těmito veličinami na kouli a jejich průměty do roviny, můžeme stanovit, do jaké vzdálenosti lze ještě zemský povrch považovat za rovinný, aniž bychom ovlivnili přesnost měřených veličin. Přesnost měření lze charakterizovat relativními chybami. Přesnost zobrazení ?r – grafická přesnost – závisí na přesnosti vynesení (?y = ±0,05 mm) a na měřítku mapy. 2.1.1. Redukce délek [33] Vliv zakřivení Země na měřené délky se projevuje jako rozdíl mezi délkou ve skutečném horizontu a délkou ve zdánlivém horizontu a jako změna délky promítnuté do nulového horizontu. Rozdíl mezi délkami ve skutečném a zdánlivém horizontu Na obrázku je P střed oblasti. A,B jsou body na kulové ploše (skutečném horizontu). Jejich vzdálenost s je délka skutečného horizontu. Promítnutím obou bodů do zdánlivého horizontu (tangenciální zobrazovací roviny) dostaneme body A´,B´. Zdánlivý horizont je kolmý na směr tíže a je realizován urovnanou libelou geodetického přístroje. Obrázek 2.4. Rozdíl mezi délkami ve skutečném a zdánlivém horizontu Délka s=R*? potom ?=s/R délka průmětu: Rozvinutím funkce tg v Maclourinovu řadu[5] a použitím pouze prvních 2 členů dostaneme Pak rozdíl mezi délkou na rovině a na kouli Tabulka 2.4. Rozdíl mezi délkou na rovině a na kouli pro R = 6380 km s[km] 10 15 20 25 30 35 delta[mm] 2 7 16 32 55 88 Relativní chyba ?s/s = 1 : 545 000 a ?s = 55 mm pro s = 30 km. Přitom poměrná přesnost délkových měření je okolo 1 : 100 000 a grafická přesnost pro měřítko 1 : 1 000 je 50 mm. Závěr: Zakřivenou plochu lze nahradit rovinou do vzdálenosti s = 30 km. [33] Redukce délky do nulového horizontu Vlivem sbíhavosti tížnic je délka v určité nadmořské výšce větší či menší než na nulovém horizontu. Délka s naměřená ve výšce h se při průmětu do nulového horizontu změní na délku so. Obrázek 2.5. Redukce délky do nulového horizontu Redukcí délky z nadmořské výšky je rozdíl ?s: Vybrané redukce jsou uvedeny v tabulce: Tabulka 2.5. Redukce délky z nadmořské výšky výška h 100m 500m 1000m 2000m délka 100m 2 8 16 31 délka 200m 3 16 31 63 délka 500m 8 39 78 157 délka 1000m 16 78 157 313 délka 2000m 31 157 314 627 délka 5000m 78 392 784 1576 2.1.2. Rozdíly v úhlech Při nahrazení plochy kulové rovinou zanedbáváme při měření vodorovných úhlů sférický exces. Sférický exces ? je hodnota, o kterou je větší součet vnitřních úhlů uzavřeného obrazce na sféře oproti součtu vnitřních úhlů stejného obrazce v rovině. P ... plošný obsah sférického trojúhelníku ? "... radián Pro rovnostranný sférický trojúhelník o stranách 20 km je exces ? = 0,9´´ a každý úhel v rovinném trojúhelníku bude zatížený chybou ?´´/3 = 0,3´´. To je hodnota velmi malá a nemusí se uvažovat ani při přesnějších měřeních 2.1.3. Rozdíly ve výškách Při měření výšek zaměňujeme skutečný horizont za zdánlivý horizont. Výškový rozdíl bodů A a B je definován jako kolmá vzdálenost hladinových ploch procházejících zmíněnými body. Pokud zanedbáme zakřivení Země promítne se bod B do bodu B´ a my určujeme převýšení BB´ namísto správného převýšení AB. Tím se dopouštíme chyby o velikosti q. Obrázek 2.6. Vliv zakřivení Země na výšky Z obrázku je patrné, že q vypočteme ze vztahu: Po dosazení za ? ze vztahu ?=s/R dostaneme q=s2/2R. Z výsledného vztahu je vidět, že chyba roste kvadraticky. Vliv zakřivení Země tedy není možno při výškovém měření zanedbat ani na velmi krátké vzdálenosti, protože chyba překračuje tolerance i běžných výškových měření. Velikosti chyb pro vybrané hodnoty délek jsou uvedeny v tabulce. Tabulka 2.6. Chyby ve výškách pro vybrané hodnoty délek s[m] 100 500 1000 5000 q[mm] 1 20 78 1959 -------------------------------------------------------------------------------- [3] Střední zeměpisná šířka pro ČR je 49°30´. [4] Údaj 30 km vyplývá z problematiky rozdílu mezi délkami ve skutečném a zdánlivém horizontu, který je podrobně rozveden v následujícím odstavci. [5] Maclaurinova řada: je-li xo = 0, potom Všechny geodetické disciplíny mají společnou základní teoretickou disciplínu --- teorii zpracování měření a teorii chyb, které jsou důležité pro optimalizaci měření a určení přesnosti měření. Výsledky geodetických činností zasahují do řízení státu, regionů, měst, obcí, projektování a budování nadzemních i podzemních staveb, těžby nerostných surovin, lesního a vodního hospodářství. Mezi méně známé oblasti použití patří sledování rozměrů, tvaru a pohybu různých objektů (lodí, letadel, aut, …) a výzkum (ověřování hypotéz v geofyzice --- pohyby zemské kůry; geologii --- eroze, sesuvy půdy; stavebnictví --- sedání staveb, pružnost a pevnost konstrukcí). Mimořádný význam má sledování stability zemské kůry zejména při výběru lokalit pro atomové elektrárny či velké přehrady. Pokrok vedl ke změně struktury geodézie, k rozšíření jejích aktivit a novým možnostem (určení geocentrického souřadnicového systému, rychlé a přesnější měření souřadnic, …). Velký význam získaly družicové techniky, GPS --- globální polohový systém, DPZ --- dálkový průzkum Země, robotické měřicí systémy, automatické zpracování obrazů, automatické informační systémy, řada technických i programových novinek využitelných v geodézii. 2.2. Způsoby sběru geodetických informací Základním technickým úkolem geodézie je určení prostorové informace jednak o zemském povrchu a jednak o objektech na něm. [45] Na těchto prostorových informacích – geodetických informacích – závisí řízení složitých informačních systémů. Kvalita řízení je pak závislá na kvalitě informací. Tento termín znamená zejména [33]: objektivnost (spolehlivost) informace, aktuálnost, dostupnost, komplexnost. Jednou z podmínek je tyto informace získat s optimálními náklady a v optimálním čase. Prostorové informace získáváme měřením. Měřické metody se dělí dle hlavních úkonů na [10]: Volba metody závisí na požadované přesnosti, typu terénu, měřítku mapy, rozsahu mapovaného území, využitelnosti předchozích polohopisných podkladů, časovém a ekonomickém faktoru [10], [21]. Rozsah geodetických úloh pak závisí na více podmínkách, které lze rozdělit do 2 skupin: Všeobecné urbanizace území (hustota objektů v daném prostoru) rozloha území hustota osídlení hustota infrastruktury změny ve vlastnictví pozemků a dalších nemovitostech objem investic do stavebnictví a infrastruktury Geodetické hustota a kvalita geodetických sítí podrobnost, aktuálnost a kvalita datového modelu daného prostoru pokrytí území aktuálními mapami velkých a středních měřítek existence a stav katastru nemovitostí počet a struktura odborníků materiální, operační a logistická základna geodetických služeb Konečným výsledkem geodetických prací je zmenšený rovinný průmět části zemského povrchu (mapa) – analogová či digitální, nebo prostorové souřadnice jednotlivých bodů měření (opět mohou být ve formě analogové i digitální). Výsledky měření mohou být doplněny různými daty, čímž vzniká informační systém o území (LIS). 2.2.1. Aproximace reliéfu, morfologické plochy Skutečný povrch mapovaného území nazýváme terénní reliéf (terénní plocha). Ten je vytvářený přírodními silami či umělým zásahem – aktivní lidskou činností. Terénní reliéf je nepravidelná plocha, složená z četných topografických (morfologických) ploch. Tyto plochy se dělí na rovné, vypuklé a vhloubené. Seskupení těchto ploch vytvářejí terénní tvary, které je možno dělit na tvary vyvýšené a tvary vhloubené. Podle umístění se dále dělí: tvary na vrcholové části vyvýšeniny tvary na úbočí tvary na úpatí tvary údolní Terénní tvary se dají snadno aproximovat skupinami charakteristických bodů. Ty pak vytváří charakteristické čáry terénní kostry (hřbetnice, údolnice, spádnice, hrany). Tím je úloha změření terénu převedena na změření jednotlivých bodů. Významnou součástí měření je výběr zmíněných charakteristických bodů [2]. Výběr je ovlivněn hlavně typem terénu (pravidelný, nepravidelný, jednoduchý, složitý). Vždy se zaměřují body terénní kostry – nejnižší místo vhloubené plochy a nejvyšší místo vypuklé plochy. Např. vrchol kupy, střed sedla, ale také styk údolnic či rozdvojení svahových hřbetů. V pravidelném jednoduchém terénu (viz obrázek 2.7) stačí volit výškové body v téměř pravidelných, šachovitě volených rozestupech. Obrázek 2.7. Pravidelný jednoduchý terén [2] V pravidelném členitém terénu (viz obrázek 2.8) je spolehlivým vodítkem pro rozmístění nejdůležitějších výškových bodů kostra horizontálního rozčlenění, tzn. hřbetnice, údolnice a jejich ohyby a styky. Tato síť se doplní body, které jsou nezbytně nutné k správnému znázornění průběhu terénu na dílčích plochách. Obrázek 2.8. Pravidelný členitý terén [2] V nepravidelném terénu (obrázek 2.9) je nutné rozdělit terénní reliéf na malé dílčí plochy s téměř stejným sklonem a výškové body volit na čarách ohraničujících tyto dílčí plochy, tj. na všech hranách, kde se mění sklon. Obrázek 2.9. Nepravidelný terén [2] Na typu terénu závisí i počet výškových bodů. Platí zde jednoduchá zásada: čím složitější terénní reliéf, tím větší počet bodů. Více se této problematice bude věnovat předmět Topografické mapování. 2.2.2. Prostorová lokalizace bodů Základní potřebou geodézie, stejně jako ostatních navazujících oborů, je jednoznačné určení polohy bodů a to jak na zemském povrchu, tak v jeho kartografickém obraze. Měření je třeba zobrazit na referenční (zobrazovací) plochu. Svislé průměty na tuto plochu a výšky bodů nad ní pak určují polohu bodů v prostoru. Úlohu lze tedy rozdělit na 2 části [33]: určení vzájemné polohy průmětů bodů , určení výšek bodů. ad 1) Určení vzájemné polohy průmětů bodů K této úloze používáme souřadnicové systémy. Dvojice číselných údajů nám poskytuje informaci o poloze bodů v horizontální rovině. Následuje krátký přehled nejčastěji používaných souřadnicových systémů: Geografické (zeměpisné) souřadnice Jedná se o zeměpisnou šířku a zeměpisnou délku. Obrázek 2.10. Zeměpisné souřadnice [9] Zeměpisná šířka ? je dána úhlem, který svírá normála referenční plochy s rovinou rovníku. Nabývá hodnot od 0° do ±90°. Zeměpisná délka ? je úhel, který svírá rovina základního poledníku s rovinou místního poledníku (poledník procházející daným bodem). Nabývá hodnot od 0° do ±180°. Konstantní zeměpisnou šířku mají zemské rovnoběžky, konstantní zeměpisnou délku mají zemské poledníky. Póly jsou singulární body, poněvadž mají zeměpisnou délku 0° až 360°. Někdy se používá místo zeměpisné šířky geocentrická šířka ß či redukovaná šířka ?. (Více viz matematická kartografie). Rovinné (pravoúhlé) souřadnice Rovinné souřadnice značíme X,Y. Počátek souřadnic může mít v rovině různé polohy. Stejně i natočení souřadnicových os může být různé. Příkladem může být matematická orientace os, tj. kladná osa X se ztotožní s kladnou osou Y pootočením o 90° proti směru pohybu hodinových ručiček, či geodetická orientace os, kde se kladná osa X ztotožní s kladnou osou Y pootočením po směru pohybu hodinových ručiček. Obrázek 2.11. Rovinné souřadnice (pravoúhlé) Poznámka V rovině se také používají polární souřadnice ? a ?, které lze přepočíst na rovinné pomocí následujících výrazů: Vztah mezi geografickými souřadnicemi (?,?) a rovinou zobrazení (X,Y) udávají zobrazovací rovnice. Zobrazovací rovnice mají obecný tvar X = f(?,?) a Y = g(?,?). Kartografické souřadnice Osa zobrazovací plochy není totožná s osou Země. Důvodem je co nejlepší přimknutí zobrazovací plochy k referenční ploše v dané oblasti. Obrázek 2.12. Kartografické souřadnice [5] Souřadnice nazýváme kartografická šířka Š a kartografická délka D. Kartografické souřadnice jsou definovány shodně jako zeměpisné souřadnice, ale jsou vztaženy ke kartografickému pólu K, jehož polohu jsme vhodně zvolili. Souřadnice kartografického pólu označujeme UK,VK. Úloha se řeší na základě vět sférické trigonometrie [15]. ad 2)Určení výšky Jde o určení vzdálenosti bodu od zvolené nulové hladinové plochy. Touto problematikou se zabývá předmět Geodézie 2. Polohu bodů lze určit také geocentrickými souřadnicemi X,Y,Z: souřadnicový systém má počátek ve středu elipsoidu, osa X je vložena do průsečíku roviny rovníku a roviny základního poledníku, osa Z spojuje střed elipsoidu a severní pól a osa Y leží v rovině rovníku otočena o 90° proti směru hodinových ručiček od osy X. 2.2.3. Způsoby zpracování měření Základní měřené veličiny v geodézii jsou délky a úhly (případně směry). Tyto veličiny měříme na skutečném zemském povrchu. Výpočet a řešení geodetických úloh však provádíme v rovině kartografického zobrazení. Z této skutečnosti vyplývá nutnost úpravy měřených veličin před vlastními výpočty [1], [52]. K úpravě základních měřených veličin nám slouží fyzikální veličiny (teplota, tlak a vlhkost vzduchu), nadmořská výška, výška přístroje a cílů nad daným bodem, centrační prvky postavení přístroje a cílů spolu s výškovými úhly. Úpravy měřených veličin v sobě zahrnují: vyloučení všech známých přístrojových chyb, osobních systematických chyb, atmosférických vlivů a vyrovnání naměřených hodnot na stanovisku, početní převod excentricky zaměřených veličin na spojnici stabilizačních značek, redukce měřených veličin do roviny kartografického zobrazení, v níž se provádějí výpočty a řešení geodetických úloh. Výsledkem těchto prací je záznam upravených měřených veličin spolu s měřickým náčrtem (viz obr. 2.13 a 2.14). Obrázek 2.13. Měřický náčrt ortogonální metody se záznamem naměřených dat [35] Obrázek 2.14. Výstup registrovaných dat Následuje výpočet souřadnic bodů. Výpočet lze provádět pouze s pomocí kapesních kalkulátorů dle postupů blíže probíraných v kapitole Souřadnicové výpočty v rovině nebo na počítačích v různých výpočetních systémech např. Geus, Geodet, Kokeš, DiCAT, GROMA aj. Zpracování měřených dat v programu Kokeš je věnován předmět AVTG 1. Výsledkem je seznam souřadnic v analogové či digitální podobě. Grafické zpracování lze opět provádět dvojím způsobem – analogově nebo digitálně. Při analogovém zpracování se nejprve vyhotoví konstrukční list. Do konstrukčního listu se zobrazí polohopis. Vyrovnají styky se sousedními mapovými listy a konstrukční list se zpracuje do formy originálu mapy. Dnes se již převážně ke grafickému zpracování měření používají grafické systémy (např. Kokeš, MicroStation, AutoCAD, Mapa, ...). Např. grafický systém Kokeš je založen stavebnicově na jednotlivých funkcích. Umožňuje řešení základních souřadnicových úloh z oblasti mapování, pro projektování s grafickou podporou na obrazovce, grafickou editaci seznamu souřadnic a čárové kresby, digitalizaci mapových podkladů, vektorizaci rastrového podkladu a další úlohy potřebné ke konstrukci a aktualizaci map. Viz AVTG 2 či [24]. Zejména v geografických informačních systémech (GIS) se měření zpracovává do tzv. digitálního modelu reliéfu (DMR). Ten poskytuje výstupy jak ve formě vrstevnicového obrazu, tak ve formě prostorových pohledů na danou oblast. Zdrojem dat pro tvorbu DMR mohou být geodeticky přímo měřené prostorové souřadnice X,Y,Z nebo souřadnice získané digitalizací mapy obsahující výškopis. Z těchto souřadnic se vytvoří nepravidelná trojúhelníková síť (TIN). Trojúhelníky vzniknou spojením nejbližších bodů. Dále se označí singulární body a hrany, na spojnicích bodů se vypočtou souřadnice bodů, ležících ve zvoleném intervalu. Těmito body budou procházet vrstevnice. Výstupem je vrstevnicové znázornění terénu. Nad DMR se dají řešit nejrůznější úlohy, např. stínování, řezy, analýzy viditelnosti, osvětlení terénu, počítání objemů a další. 2.3. Souřadnicové systémy Pro mapování na našem území bylo použito následujících souřadnicových systémů: 2.3.1. Souřadnicové systémy stabilního katastru V první polovině 19. století bylo na našem území mapováno v měřítku 1:2880 na základě vybudované trigonometrické sítě (katastrální triangulace 1821 – 1864). Bylo použito Zachova elipsoidu (a = 6 376 045 m, f-1 = 310) a transverzálního válcového zobrazení Cassiniovo-Soldnerovo. Tzn. osa válce leží v rovině rovníku a válec se dotýká základního poledníku. Poloha základního poledníku se určila astronomicky – na zvoleném trigonometrickém bodě, který byl určen jako počátek souřadnicové soustavy, se změřily astronomicky zeměpisné souřadnice a azimut alespoň jedné trigonometrické strany. Obraz určeného poledníku se zvolil za osu X, jejíž kladná osa směřovala k jihu. Hlavní kružnice procházející počátečním bodem soustavy kolmo k ose X byla zvolena za osu Y, jejíž kladná osa směřuje na západ. Poloha každého bodu byla určena sférickými souřadnicemi. Při přechodu z koule do roviny se však zobrazil nezkresleně jen základní poledník. U ostatních poledníků, které se zobrazovaly jako rovnoběžky se základním poledníkem, se zanedbávala jejich sbíhavost. To samé platí i o pořadnicích Y, které se zobrazovaly jako kolmice k ose X. To mělo vliv na zkreslení délkové, úhlové i plošné. Poněvadž se zkreslení zvětšují se vzdáleností bodů od počátku, zvolilo se pro území bývalého Rakouska celkem 7 souřadnicových soustav a další 3 pro země uherské. Tím se zabránilo neúměrnému zkreslení. Našeho území se týkají dva souřadnicové systémy. První má počátek v trigonometrickém bodě Gusterberg v Horních Rakousích (jeho souřadnice jsou ? = 48°02´18,47´´, ? = 31°48´15,05´´ východně od Ferra). Gusterberský systém byl použit pro území Čech. Pro území Moravy a Slezska byla zvolena za trigonometrický bod věž sv. Štěpána ve Vídni (jeho souřadnice jsou ? = 48°12´31,54´´, ? = 34°02´27,32´´ východně od Ferra). Obrázek 2.15. Souřadnicové systémy stabilního katastru (Gusterberg a Svatý Štěpán) [45] 2.3.2. Souřadnicový systém jednotné trigonometrické sítě katastrální Souřadnicový systém jednotné trigonometrické sítě katastrální (S-JTSK) je definován Besselovým elipsoidem s referenčním bodem Hermannskogel, Křovákovým zobrazením (dvojité konformní kuželové zobrazení v obecné poloze), převzatými prvky sítě vojenské triangulace (orientací, rozměrem i polohou na elipsoidu) a jednotnou trigonometrickou sítí katastrální. O jednotné trigonometrické síti katastrální se zmiňuji v následující kapitole. Křovákovo zobrazení je jednotné pro celý stát. Navrhl a propracoval jej Ing. Josef Křovák roku 1922. Obrázek 2.16. Schéma Křovákova zobrazení [10] Zobrazení se označuje jako dvojité. Tzn. že trigonometrické body se nejprve konformně zobrazí z Besselova elipsoidu na Gaussovu kouli. Pro území bývalé ČSR byla zvolena základní rovnoběžka 49°30´. Dále se referenční koule konformně zobrazila na kužel v obecné poloze. Obecná poloha kužele byla zvolena z důvodu protáhlé polohy zobrazovaného území ve směru severozápad – jihovýchod. Tím se rovnoběžkový pás, ve kterém ležela ČSR, zúžil z 370 km na pouhých 280 km a maximální délkové zkreslení se na okrajích pásu zmenšilo z + 42 cm/km na + 24 cm/km. Zvolenou základní kartografickou (dotyková rovnoběžka kuželové plochy v obecné poloze) rovnoběžkou je rovnoběžka 78°30´. Koule se však nejprve zmenšila o 0,0001 * R. Tím jsme místo jedné nezkreslené kartografické rovnoběžky dostali dvě nezkreslené rovnoběžky a délkové zkreslení dosahuje hodnot pouze v rozmezí – 10 až + 14 cm/1 km. Za počátek pravoúhlé rovinné soustavy byl zvolen obraz vrcholu kužele. Osa X je tvořena obrazem základního poledníku (? = 42°30´ východně od Ferra[6]) a její kladný směr je orientován k jihu. Osa Y je kolmá k ose X a směřuje na západ. Tím se dostala celá republika do 1. kvadrantu a všechny souřadnice jsou kladné. Navíc pro libovolný bod na území bývalé ČSR platí Y < X. Obrázek 2.17. Umístění bývalé ČSR v souřadnicovém systému JTSK [44] Převod zeměpisných souřadnic na pravoúhlé je podrobně probírán v [5]. Poznámka [9], [43] Systém S-JTSK/95 (pracovní název) Pozn. [9], [43] Systém S-JTSK/95 (pracovní název) Nejde o nový systém, ale pouze o zpřesněný systém S-JTSK. Systém S-JTSK/95 zavádí geocentrický souřadnicový systém – umožňuje tedy bezprostřední nasazení techniky GPS, z geocentrických souřadnic (X,Y, Z) resp. (? , ? , H) definuje (jednoznačně) rovinné geodetické souřadnice odpovídajících bodů v Křovákově zobrazení – umožňuje tedy provádět klasická geodetická měření, umožňuje použití stávajících grafických podkladů vyhotovených v S-JTSK od měřítka 1 : 1 000 směrem k menším měřítkům – je tedy vhodný pro přesné technické a katastrální měřické práce i pro řešení otázek lokalizace údajů v rámci GIS/LIS (střední hodnota rozdílu souřadnic od stávajícího S-JTSK je cca 10 cm. Vlastnosti systému: bude existovat přesný vztah mezi ETRF-89 a S-JTSK/95, bude mít přesně definované měřítko (dané transformační rovnicí mezi S-JTSK/95 a ETRF-89, souřadnice se budou od stávajícího S-JTSK lišit jen velmi málo. Realizace systému: Prostřednictvím 176 identických bodů byly vypočteny parametry Helmertovy prostorové transformace mezi systémy ETRS-89 a S-42/83. Touto transformací pak byly všechny trigonometrické body převedeny z S-42/83 do ETRS-89. Zbytkové odchylky na identických bodech byly rozděleny dotransformací. Systém byl označen jako S-JTSK/G. Opět pomocí již zmíněných 176 bodů byly vypočteny parametry Helmertovy prostorové transformace tentokrát mezi systémy S-JTSK/G a S-JTSK. Všechny body byly převedeny z S-JTSK/G do S-JTSK. Pro všechny body byly tedy známy dvojí souřadnice (v S-JTSK původním a novém). Rozdíly obou souřadnic byly zmenšeny kvadratickou dotransformací. Uvedená dotransformace je zahrnuto do Křovákova zobrazení jako jeho modifikace. Přínos: Systém odstraňuje chybné měřítko stávajícího S-JTSK a lokální deformace S-JTSK. Poznámka Zatím nebyl použit. Více informací viz [9], [12]. 2.3.3. Souřadnicový systém S-42 Souřadnicový systém S-42 používá Krasovského elipsoid s referenčním bodem v Pulkavu. Souřadnice bodů jsou vyjádřené v 6° a 3° pásech Gaussova zobrazení. Geodetickým základem je astronomicko-geodetická síť (AGS), která byla vyrovnána v mezinárodním spojení a do ní byla transformovaná Jednotná trigonometrická síť katastrální (viz následující kapitola: Geodetické základy). Poznámka Pro odstranění záporných znamének se k souřadnici E přičítá hodnota 500 km, obdobným způsobem se vyhneme záporným znaménkům i na jižní polokouli, kde k souřadnicím N přičítáme 10 000 km. Souřadnicový systém UTM pokrývá povrch Země mezi 80° jižní šířky a 84° severní šířky. Pro polární oblasti se používá polární stereografická projekce (UPS) s počátkem v obrazu severního či jižního pólu. Určení polohy bodu pomocí E, N však není jednoznačné. Musíme doplnit informaci, ve kterém šestistupňovém pásu se bod nachází. K přesné lokalizaci polohy bodu se používá hlásná síť UTM. Systém hlásné sítě UTM je založen na kombinování obrazu prostorové zeměpisné sítě, který je členěn do sférických čtyrúhelníků a obrazu rovinné sítě s členěním do 100 km čtverců. Použitým zobrazením je válcové, konformní, příčné Gaussovo zobrazení. Elipsoid je zobrazován přímo na plášť válce. Válec se dotýká referenční plochy v základním poledníku, který je vždy volen ve středu pásu. Obrázek 2.18. Gaussovo zobrazení šestistupňovými pásy [44] Ze šestistupňových pásů připadnou na naše území pásy 33. a 34. se základními poledníky 15° a 21o na východ od Greenwiche. Lze použít (pro větší měřítka) třístupňové pásy. Tím se docílí menších hodnot zkreslení na okrajích pásů. Ze třístupňových pásů zasahují na naše území pásy 34. až 38. se základními poledníky 12°,15°,18°,21° a 24° východní zeměpisné délky. Každý pás má svůj vlastní souřadnicový systém. Obraz základního poledníku je osa X, jejíž kladná orientace jde k severu. Obraz rovníku je osa Y a její kladná orientace jde k východu. Souřadnice X jsou pro celé státní území kladné. Souřadnice Y mohou být kladné i záporné. Pro výpočty v běžné praxi se souřadnice Y převádějí na souřadnice kladné přičtením 500 km a předřazením čísla pásu zmenšené o hodnotu 30. Délkové zkreslení dosahuje maximální hodnoty na okraji pásu a to 0,57 m/km u šestistupňového pásu a 0,14 m/km u třístupňového pásu [5]. Z konformity zobrazení plyne, že úhlové zkreslení je rovno 0. Meridiánová konvergence (úhlový rozdíl mezi místním a osovým poledníkem pásu) nepřesáhne pro naši zeměpisnou šířku na okraji pásu hodnotu 3°. Poznámka Po vyrovnání AGS v roce 1958 došlo k dalšímu zpřesnění a doplnění naměřených hodnot. Shromážděný materiál byl poté znovu poslán na vyrovnání do Moskvy. Vyrovnání bylo provedeno roku 1983 spolu s národními sítěmi ostatních států a výsledná síť nese označení Jednotná astronomicko-geodetická síť (JAGS) a souřadnicový systém je označován S-42/83. 2.3.4. Souřadnicový systém WGS 84 Jedná se o vojenský souřadnicový systém používaný státy NATO. Referenční plochou je elipsoid WGS 84 (World Geodetic System). Použité kartografické zobrazení se nazývá UTM (Univerzální transverzální Mercatorovo). Systém má počátek v hmotném středu Země (s přesností cca 2 m) – jedná se o geocentrický systém. Osa Z je totožná s osou rotace Země v roce 1984. Osy X a Y leží v rovině rovníku. Počátek a orientace jeho os X,Y,Z jsou realizovány pomocí 12 pozemských stanic se známými přesnými souřadnicemi, které nepřetržitě monitorují dráhy družic systému GPS-NAVSTAR. Obrázek 2.19. Sořadnicový systém WGS 84 [59] Zobrazení UTM je příčné konformní válcové Mercatorovo zobrazení poledníkových pásů. Každý pás má vlastní souřadnicovou soustavu. Osa N je vložena do obrazu osového poledníku. Osa E je vložena do obrazu rovníku. Střední poledník šestistupňového pásu má zkreslení 0,9996, tedy vliv je – 40 cm/km. Mezi dvěma nezkreslenými poledníky se délky zkracují, vně se prodlužují. Na okraji činí vliv zkreslení + 17 cm/km. Obrázek 2.20. Zobrazení UTM [59] Pro odstranění záporných znamének se k souřadnici E přičítá hodnota 500 km, obdobným způsobem se vyhneme záporným znaménkům i na jižní polokouli, kde k souřadnicím N přičítáme 10 000 km. Souřadnicový systém UTM pokrývá povrch Země mezi 80° jižní šířky a 84° severní šířky. Pro polární oblasti se používá polární stereografická projekce (UPS) s počátkem v obrazu severního či jižního pólu. Určení polohy bodu pomocí E, N však není jednoznačné. Musíme doplnit informaci, ve kterém šestistupňovém pásu se bod nachází. K přesné lokalizaci polohy bodu se používá hlásná síť UTM. Systém hlásné sítě UTM je založen na kombinování obrazu prostorové zeměpisné sítě, který je členěn do sférických čtyrúhelníků a obrazu rovinné sítě s členěním do 100 km čtverců. -------------------------------------------------------------------------------- [6] Rozdíl zeměpisné šířky hvězdárny na ostrově Ferro a hvězdárny Greenwiche (nulté poledníky zeměpisných souřadnic) byl stanoven a je používán 18°40´ Kapitola 3. Geodetické základy Jedná se o výběr přijatých geodetických sítí. Body těchto sítí jsou trvale stabilizované, případně trvale signalizované. (viz dále). [61] Soubory bodů pak vytvářejí bodová pole, která se dělí podle účelu na polohové, výškové a tíhové bodové pole. Základní polohové bodové pole tvoří: body referenční sítě nultého řádu, body Astronomicko-geodetické sítě (závazná zkratka „AGS“), body České státní trigonometrické sítě (závazná zkratka „ČSTS“), body geodynamické sítě. Základní polohové bodové pole a zhušťovací body dohromady vytvářejí Geodetické polohové základy. Výškové bodové pole tvoří [61]: základní výškové bodové pole, zahrnující základní nivelační body, body České státní nivelační sítě I. až III. řádu (závazná zkratka ČSNS), podrobné výškové bodové pole, zahrnující nivelační sítě IV. řádu, plošné nivelační sítě, stabilizované body technických nivelací. Tíhové bodové pole tvoří [61]: základní tíhové bodové pole, které zahrnuje absolutní tíhové body, body České gravimetrické sítě nultého a I. II. řádu, body hlavní gravimetrické základny, podrobné tíhové bodové pole, které zahrnuje body gravimetrického mapování, body účelových sítí. Až do nedávné doby se geodetické polohové základy (GPZ) budovaly klasickou triangulací (viz Budování klasických polohových bodových polí). Tímto způsoben se však GPZ již nikdy budovat nebudou. V uplynulém desetiletí se GPZ zpřesňovaly pomocí elektronických dálkoměrů a metod kosmické geodézie. Roli klasických AGS přebírají postupně body a sítě určené metodami kosmické geodézie. Mezi moderní geodetické základy patří např. NULRAD či DOPNUL. Nová situace vznikla i na poli mezinárodní spolupráce. Došlo ke spojení geodetických sítí celé Evropy (např. EUREF). Dnes se začíná budovat síť permanentních stanic (firma by/s@t) pro aplikaci metody DGPS (diferenciální GPS). Více se o této síti zmíním v odstavci Aktivní polohové systémy. 3.1. Budování klasických polohových bodových polí GPZ byly na území České republiky budovány v následujících etapách: Katastrální triangulace (1821-1864) Vojenská triangulace (1862-1898) Československá Jednotná trigonometrická síť katastrální (JTSK) AGS Katastrální triangulace (1821-1864) V letech 1821-1840 bylo území bývalé rakouské monarchie pokryto první souvislou trigonometrickou sítí I. řádu (obr. 3.1), která byla dále zhuštěna trigonometrickou sítí II. a III. řádu (číselná triangulace). Katastrální triangulace probíhala až do roku 1864 [43] pro mapování stabilního katastru v měřítku 1:2 880. Vybudování trigonometrické sítě bylo svěřeno triangulační kanceláři c.k. generálního štábu. Obrázek 3.1. Trigonometrická síť I. řádu pro mapování stabilního katastru na území Čech [11] Práce byly prováděny po jednotlivých zemích. Vodorovné úhly sítě I. řádu byly měřeny Reichenbachovými teodolity až dvanáctinásobnou repeticí, zenitové úhly byly měřeny třikrát ve dvou polohách dalekohledu [11]. Měřeny byly čtyři základny: u Vídeňského Nového Města v Dolním Rakousku, u Welsu v Horním Rakousku, u Radouce v Bukovině, u Hall v Tyrolsku. Měřené základny posloužily k odvození rozměru sítě. Délkovou jednotkou při měření a výpočtech byl vídeňský sáh [7]. Síť I. řádu byla vyrovnána po menších celcích, přičemž byl uvažován sférický exces. (Průměrná vzdálenost bodů I. řádu byla 40 km). Jednotlivé části již ale nebyly správně vyrovnány vzájemně mezi sebou. To má za následek zejména jiné stočení. Síť II. řádu s délkou stran 9 – 15 km byla vyrovnána jako síť rovinná. Délka stran sítě III. řádu byla 4 – 9 km. Podmínkou bylo, aby na triangulační (fundamentální) list připadly alespoň tři trigonometrické body číselně určené. Pro potřeby podrobného měření byla číselná síť zhuštěna sítí IV. řádu (grafickou triangulací, prováděnou metodou grafického protínání pomocí měřického stolu). Přitom byla stanovena podmínka, aby na jeden mapový list padly alespoň tři body. Výpočty trigonometrické sítě byly prováděny na Zachově elipsoidu. Nevýhody katastrální triangulace jsou následující: síť byla budována bez řádného plánu a nebyla vyrovnána jako celek, body byly stabilizovány dřevěnými kůly a jejich trvalá stabilizace byla provedena až 20 let po triangulaci (to mělo vliv na přesnost polohy jednotlivých bodů), v Gusterberském systému bylo nalezeno stočení kladné větve osy X od severního směru k západu o 4´22,3´´. Vojenská triangulace (1862-1898) Vojenská síť byla budovaná Vojenským zeměpisným ústavem ve Vídni v rámci středoevropského stupňového měření. I když se jednalo o plošnou síť, byly na Moravě a na Slovensku poměrně velké mezery. Obrázek 3.2. Vojenská síť [44] Celkem bylo měřeno 22 základen, z nich dvě na našem území – základna u Josefova a u Chebu. Většina základen však plnila pouze kontrolní funkci. Ke zpracování sítě byl použit Besselův elipsoid. Základním trigonometrickým bodem byl Hermannskogel, jehož souřadnice a azimut byly změřeny astronomicky a byly použity pro výpočet geodetických souřadnic celé sítě. K výpočtu souřadnic bylo použito rozvinovací metody, a to bez korekcí z odchylky tížnice. (Ta byla zjištěna později). Výsledkem byla poměrně přesná síť, kde např. polovina uzávěrů trojúhelníků byla menší než 1´´. Nedostatkem sítě je zejména její chybná orientace (téměř 10´´ v azimutu) a dále, že její rozměr byl určen jen s přesností, jakou dovoluje odvozování rozměru z jedné geodetické základny pro rozsáhlejší území. Jednotná trigonometrická síť katastrální Síť byla budována Triangulační kanceláří v čele s přednostou Ing. Josefem Křovákem v letech 1920 až 1957. Z časových důvodů však nebylo možné budovat síť dle všech tehdy známých požadavků: nebyla provedena nová astronomická měření, nebyly měřeny geodetické základny, síť nebyla spojena se sítěmi sousedních států. Rovněž z časových důvodů byly na části území převzaty měřené osnovy směrů z vojenské triangulace (1862-1898). Celkem se jednalo o 42 bodů v Čechách a 22 bodů v Podkarpatské Rusi. Na ostatních bodech bylo měřeno metodou Schreiberovou. Stabilizace nových trigonometrických bodů se zpravidla prováděla kamenným hranolem o rozměrech 26x26x100 až 120 cm, označeným na horní ploše křížkem a po stranách písmeny K.V. a letopočtem, dále čtvercovou deskou o rozměrech 50x50 cm s centricky umístěným křížkem a další podzemní značkou. Kameny, označující trigonometrické body vojenské triangulace I. řádu o rozměrech 32x32x120 cm byly ponechány. Stabilizace bodů byla zajištěna dalšími 3 nebo 4 zajišťovacími body, umístěnými zpravidla na majetkových hranicích. Před měřením byly body signalizovány zpravidla čtyřbokými pyramidami se zvýšeným postavením nebo měřickými věžemi. [43] Síť celkem obsahovala 268 bodů, z nichž 107 bylo identických s body I. řádu vojenské triangulace. Rozměr, poloha a orientace sítě na Besselově elipsoidu byly určeny nepřímo prostřednictvím zmíněných identických bodů s vojenskou triangulací.Definitivní tvar sítě byl získán jejím úhlovým vyrovnáním. Rozměr, poloha a orientace sítě byly, jak již bylo zmíněno, určeny nepřímo pomocí dvojích odlišných souřadnic v rovině Křovákova zobrazení. Tyto dvoje souřadnice se získaly [9]: k zeměpisným souřadnicím 107 bodů z vojenské triangulace se vypočetly rovinné pravoúhlé souřadnice v Křovákově zobrazení rovinné souřadnice všech bodů sítě byly vypočteny tak, že se převzaly souřadnice bodů Chmelová a Velký Choč. Vypočetly se jejich souřadnice v Křovákově zobrazení a z těchto souřadnic se spočetly délky a směrníky všech ostatních stran a z těchto údajů již bylo možné vypočíst prozatímní souřadnice všech 268 bodů Helmertovou transformací se posoudila kvalita bodů vojenské triangulace. Ukázalo se, že nejlepších výsledků se dosáhne, použije-li se 42 bodů v Čechách. Tyto body byly použity k výpočtu transformačního klíče a pomocí něj byly poté spočteny definitivní souřadnice všech trigonometrických bodů I. řádu v rovině Křovákova zobrazení. V letech 1928-1936 byla toto síť I. řádu doplněno v Čechách o dalších 93 bodů a později v letech 1949-1950 o dalších 20 bodů podél československo-maďarské hranice. Obrázek 3.3. Jednotná trigonometrická síť katastrální I. řádu z roku 1936 [44] Od roku 1928 byla síť zhušťována body II., III. a IV. řádu a body podrobné trigonometrické sítě (později označované body V. řádu). Na území dnešní České republiky se nachází přibližně 28 900 trigonometrických bodů. Relativní přesnost sítě je dobrá. Charakterizuje ji střední chyba v poloze sousedních bodů V. řádu, která je rovna cca 1 cm. Celková kvalita však dobrá není. Síť má proměnlivé měřítko, je otočena o cca 10´´ a je posunuta o přibližně 15´´ směrem k východu z důvodu zanedbání tížnicové odchylky na bodě Hermannskogel. Astronomicko-geodetická síť Od roku 1931 byla budována AGS (dříve označovaná jako Základní trigonometrická síť) a to s nejvyšší dosažitelnou přesností a podle nejnovějších vědeckých poznatků. Průměrná strana trojúhelníků byla zvolena 36 km. Většina bodů sítě je identická s body I. řádu JTSK. Všechny body sítě byly nově stabilizovány. Stabilizace se skládala z jedné značky povrchové (kamenný hranol 30x30x90 cm s křížkem, označený TP a trojúhelníkem) a třech značek podzemních (první podzemní značka je skleněná deska 16x16 cm s křížkem v betonové desce, na které stojí povrchová značka, druhá podzemní značka je kamenná deska 60x60x10 cm s křížkem, třetí podzemní značka je kamenná krychle 20x20x20 cm s křížkem). Kromě těchto typů stabilizací bylo na bodech sítě postaveno též 21 železobetonových pilířů, 9 pilířů zděných. Kromě toho byly na 9 bodech postaveny zděné měřické věže a na 7 bodech bylo použito věží hradů a rozhleden. [43]. Byla provedena astronomická a gravimetrická měření, úhly byly měřeny metodou vrcholovou a Schreiberovou, byly zaměřeny další základny, síť byla napojena na sítě sousedních států. Do roku 1954 byly měřické práce ukončeny. Celkem bylo změřeno [12]: úhlově 227 trojúhelníků se 144 vrcholy, astronomicky 53 Laplaceových bodů[8] , 6 základen invarovými dráty (včetně rozvinovacích sítí), gravimetricky okolí 108 bodů I. řádu a 499 bodů II. řádu. Obrázek 3.4. Československá astronomicko-geodetická síť s vyznačenými základnami [10] Síť byla vyrovnána v letech 1956-58 společně s dalšími sítěmi zemí Východní Evropy. Všechny body však nemohly být vzhledem k možnostem výpočetní techniky vyrovnány a proto byla použita transformace, která však zachovává souřadnice bodů vyrovnaných. Poznámka Od vyrovnání AGS v letech 1956-58 bylo provedeno další zpřesnění a doplnění naměřených hodnot [43]: bylo zaměřeno (elektronickými dálkoměry) 14 délek stran AGS pro ”Základnu kosmické triangulace” Pulkovo-Potsdam-Sofia, bylo zaměřeno 10 délek stran AGS, rozložených rovnoměrně v AGS; z toho 6 stran (Chebská je posunuta) jsou původní tzv. výchozí strany, odvozené ze základen, zaměřených invarovými dráty, byly zaměřeny některé nové astronomické veličiny, zejména azimuty, a další překontrolovány, byly nově určeny tížnicové odchylky a převýšení kvazigeoidu, byly opraveny některé měřené veličiny a doplněno souvislé spojení se sítěmi sousedících států (NDR, Polsko, SSSR, Maďarsko). Bylo provedeno mezinárodní vyrovnání sítě s doplněnými údaji a sítě států východní Evropy byly spojeny do Jednotné astronomicko geodetické sítě. (Při tomto zpřesnění již nebyly stabilizovány nové body!) Přínos nového vyrovnání [43]: došlo k menšímu posunu, pootočení sítě i k mírnému prohnutí sítě, došlo k většímu ovlivnění sítě na hranicích, neboť jde nyní o souvislou plošnou síť, došlo k významnému zlepšení tvaru sítě a její orientace zejména tam, kde při 1. mezinárodním vyrovnání v r. došlo k deformacím v důsledku chybných azimutů, které tehdy do vyrovnání vstupovaly jako pevné. Týká se to zejména jižní poloviny Moravy, došlo ke všeobecnému zlepšení rozměru sítě, neboť do nového vyrovnání bylo vzato větší množství přímo měřených délek 3.1.1. Projekt budování polohových bodových polí Při budování polohových bodových polí je třeba použít postup, který by omezil hromadění chyb. Zásadou je postupovat z velkého do malého. Nejprve se tedy budují sítě I. řádu s nejvyšší možnou přesností a do nich jsou vkládány sítě II. až V. řádu, až průměrná vzdálenost bodů vyhovuje pro budování podrobného polohového bodového pole (1,5 – 2 km). Obrázek 3.5. Postup budování polohových bodových polí [9] Za základní prvek byl zvolen trojúhelník, který nejlépe zaručuje tuhost sítě. Proto je také tato síť označována jako síť trigonometrická (trojúhelníková). Sítě I. řádu pokrývají buď souvisle celé území (plošné sítě) či jsou vedené jako řetězce přibližně po polednících a rovnoběžkách. Při budování trigonometrických sítí je třeba nejprve zvolit na zemském povrchu body (vrcholy trojúhelníků). Tyto body dominují nad širokým okolím, jsou trvale stabilizovány, případně signalizovány a polohově určeny. K budování trigonometrických sítí je možné použít některou z následujících metod: triangulace, trilaterace, spojení obou metod. Triangulace V trigonometrické síti se měří v každém trojúhelníku všechny úhly. Třetí úhel je nadbytečný prvek a slouží pro kontrolu a vyrovnání sítě [9], [3]. K určení rozměru sítě je třeba znát délku alespoň jedné výchozí trigonometrické strany. Dříve nebylo možné měřit délky přímo a proto se měřily v tzv. základnových sítích. Délky všech ostatních stran je možné postupně vypočíst sinovými větami. V praxi se však měřilo několik trigonometrických stran. Tím dochází ke zpřesnění sítě a zamezí se nepřesnostem ve výsledcích, způsobených hromaděním chyb v úhlech. Pro orientaci sítě na elipsoidu je nutné změřit azimut některé ze stran. Změříme-li u výchozího bodu astronomicky souřadnice ? a ? (vztažené přímo k zemskému povrchu), můžeme vypočíst z délek stran a jejich azimutů zeměpisné souřadnice (?, ?) všech dalších bodů.[9]Celá síť se z elipsoidu zobrazí na vhodně zvolenou zobrazovací plochu a vypočítají se pravoúhlé souřadnice této sítě ve zvoleném souřadnicovém systému. Trilaterace Přímo se měří délky všech trigonometrických stran v síti. To bylo možné až s nástupem elektronických dálkoměrů. Délky se mohou vyrovnat buď přímo na elipsoidu či v rovině zvoleného kartografického zobrazení. Poloha a orientace sítě na elipsoidu se určí stejně jako v triangulaci ( astronomickým měřením souřadnic a azimutů alespoň na výchozím bodě). V praxi se měří další azimuty pro zpevnění sítě. Spojení obou metod V síti se měří všechny úhly a některé délky či naopak, nebo všechny úhly a všechny délky. Takovéto měření je samozřejmě značně nákladné a provádí se pouze v lokálních sítích. Např. Místní trigonometrická síť Praha [7], [6]. 3.1.2. Stabilizace bodů Technické požadavky na body jsou dány předpisy [61], [60]. [61] Poloha bodu základního polohového bodového pole (dále jen "trigonometrický bod") je volena tak, aby: nebyl ohrožen, jeho signalizace byla jednoduchá, byl využitelný pro připojení bodů polohového bodového pole. Trigonometrický bod je stabilizován značkami jedním z následujících způsobů: povrchovou a dvěma podzemními značkami. Obrázek 3.6. Stabilizace povrchovou a dvěma podzemními značkami [61] Povrchovou značkou je kamenný hranol (obvykle žulový) s opracovanou hlavou a vytesaným křížkem ve směru úhlopříček na vrchní ploše hlavy hranolu. Vrchní podzemní značkou je kamenná deska a spodní podzemní značkou je skleněná nebo kamenná deska, které mají křížky jako povrchová značka. Středy křížků všech značek, ke kterým se vztahují souřadnice, musí být umístěny ve svislici s mezní odchylkou 3 mm, povrchovou značkou podle písmena a) a podzemní značkou, kterou je kamenná deska s křížkem jako u povrchové značky, zabetonovanou ve skále, povrchovou značkou podle písmena a) nebo čepovou nivelační značkou s křížkem, popřípadě otvorem, které jsou zabetonovány ve skále (skalní stabilizace). V obou případech je značka trigonometrického bodu zajištěna čtyřmi zabetonovanými nivelačními značkami s křížkem nebo dvěma zajišťovacími body. Obrázek 3.7. Nivelační značky [61] kovovým čepem s křížkem osazeným do ploché střechy stavby (střešní stabilizace, obr. 3.8), přičemž tato značka je zajištěna dvěma zajišťovacími body umístěnými mimo stavbu, Obrázek 3.8. Stabilizace kovovým čepem [61] dvěma konzolovými značkami zapuštěnými do svislé plochy staveb (boční stabilizace, obr. 3.9). Souřadnice bodu jsou vztaženy k vrcholu pomyslného rovnoramenného trojúhelníku (délka ramen je 1,390 m), jehož základnu vymezují konzolové značky. Nadmořská výška je vztažena vždy k horní ploše levé konzoly při pohledu od vrcholu trojúhelníku. Trigonometrický bod je zajištěn dvěma zajišťovacími body. Obrázek 3.9. Boční stabilizace [61] Trigonometrický bod s trvalou signalizací (makovice věže kostela apod.) je vždy zajištěn dvěma zajišťovacími body. Mezi těmito body i trigonometrickým bodem musí být vzájemná viditelnost. První zajišťovací bod se stabilizuje jako trigonometrický bod třemi značkami podle odstavce 1). Druhý zajišťovací bod se stabilizuje povrchovou a vrchní podzemní značkou podle odstavce 1), přičemž povrchová značka má rozměr 160 x 160 x 750 mm. V zastavěných územích se zajišťovací body stabilizují zpravidla konzolovými značkami podle odstavce 5). Případný další zajišťovací bod trigonometrického bodu je stabilizován jako druhý zajišťovací bod. Vzdálenost zajišťovacího bodu od trigonometrického bodu je menší než 500 m. Z trigonometrického bodu musí být z výšky měřického přístroje zajištěna orientace (viditelný směr) na jiný trigonometrický bod nebo zhušťovací bod nebo trvalý a jednoznačně identifikovatelný bod (orientační směr) nebo zřízený orientační bod. Orientační bod se zřizuje ve vzdálenosti 80 až 300 m od trigonometrického bodu. Stabilizuje se jako druhý zajišťovací bod nebo nivelační značkou uvedenou v odstavci 3). [61] Poloha zhušťovacího bodu se volí tak, aby nebyla ohrožena stabilizace značky tohoto bodu a přitom byl bod využitelný pro zeměměřické činnosti. Zhušťovací bod se stabilizuje jedním z následujících způsobů: povrchovou a jednou podzemní značkou. Povrchovou značkou je kamenný hranol (obvykle žulový) o celkové délce nejméně 700 mm s opracovanou hlavou o rozměrech 160 mm x 160 mm x 100 mm s vytesaným křížkem ve směru úhlopříček na horní ploše hlavy hranolu. Podzemní značkou je kamenná deska o rozměrech nejméně 200 mm x 200 mm x 70 mm s obdobným křížkem jako na povrchové značce. Podzemní značka je umístěna pod povrchovou značkou ve vzdálenosti minimálně 200 mm. Středy křížků, ke kterým se vztahují souřadnice, musí být umístěny ve svislici s mezní odchylkou 5 mm, povrchovou značkou podle odstavce 1) nebo nivelační značkou s křížkem, popřípadě otvorem, které jsou zabetonovány ve skalním nebo betonovém masivu, kovovým čepem s křížkem osazeným do ploché střechy stavby (střešní stabilizace), dvěma konzolovými značkami, zapuštěnými do svislé plochy staveb (boční stabilizace). Souřadnice bodu jsou vztaženy k vrcholu pomyslného rovnoramenného trojúhelníka, jehož základnu vymezují konzolové značky (vzájemná vzdálenost přibližně 140 cm) a délka ramen je 1390 mm, použitím neporušené stabilizace nivelačního kamene, kde centrem bodu je průsečík úhlopříček horní plochy hlavy kamene nebo střed vrchlíku hřebové značky, použitím trvale signalizovaného bodu (makovice věže kostela apod.). Zhušťovací bod bez podzemní značky je vždy zajištěn zajišťovacím bodem ve vzdálenosti maximálně 500 m umístěným tak, aby z něj bylo možno příslušný zhušťovací bod jednoznačně zpětně vytýčit. Zajišťovací bod je stabilizován povrchovou značkou podle odstavce 1) nebo značkou podle odstavce 2), 4) a 5). Trvale signalizovaný zhušťovací bod podle odstavce 6) je vždy zajištěn dvěma zajišťovacími body v maximální vzdálenosti 500 m, stabilizovanými podle odstavce 1) nebo 4). Zajišťovací body tvoří se zhušťovacím bodem (centrem) pokud možno rovnostranný trojúhelník se vzájemnou viditelností vrcholů. Výškové úhly z obou zajišťovacích bodů na centrum jsou menší než 45°. Orientace základny (spojnice obou zajišťovacích bodů) je určena globálním systémem určování polohy (GPS), geodeticky (orientace na dva trigonometrické nebo zhušťovací body) nebo astronomicky (měřením na Slunce nebo Polárku). Zhušťovací bod musí mít z výšky měřického přístroje orientaci (viditelný směr) na trigonometrický , zhušťovací nebo zajišťovací bod nebo na trvalý jednoznačně identifikovatelný bod (orientační směr) , nebo na zřízený přidružený orientační bod ve vzdálenosti 80-300 m, stabilizovaný povrchovou značkou podle odstavce 1) nebo značkami podle odstavce 2), 4) a 5). [60] Poloha ostatních bodů podrobného polohového bodového pole (dále jen ostatní body) se volí tak, aby bod nebyl ohrožen, aby signalizace byla jednoduchá a aby bod byl využitelný pro připojení podrobného měření. Body se volí přednostně na objektech trvalého rázu nebo na jiných místech tak, aby co nejméně překážely v užívání pozemků, např. v obvodu dopravních komunikací. Ostatní body se zřizují především: na objektech se stabilizační značkou, např. na nivelačních kamenech, stabilizacích tíhových bodů, hraničních kamenech na hranicích obcí, na mostcích a propustcích s nivelační hřebovou značkou, na vstupních a jiných šachtách podzemních vedení mimo zastavěné části obcí, pokud na nich lze jednoznačně vyznačit polohu bodu, na technických objektech poskytujících trvalou signalizaci, zejména na rozích budov. Pokud nejsou pro umístění ostatních bodů vhodné objekty, stabilizují se kamennými hranoly jako zhušťovací body podle odstavce 1). Byl-li již v místě pevně osazen k jinému účelu opracovaný kámen o rozměrech nejméně 120 mm x 120 mm x 600 mm, použije se po doplnění křížkem nebo důlkem. Ostatní body je možno také stabilizovat: vysekáním křížku na opracované ploše skály, hřebovými značkami zabetonovanými do skály, kovovými konzolami, čepovými značkami apod. na budovách, ocelovými trubkami nebo čepy apod. v betonových blocích o velikosti nejméně 200 mm x 200 mm x 700 mm, ocelovými trubkami o průměru nejméně 30 mm a tloušťce stěny nejméně 3 mm délky nejméně 600 mm (nebo nejméně 500 mm, je-li trubka opatřena zařízením proti vytažení znaku) s hlavou z plastu velikosti nejméně 80 mm x 80 mm x 50 mm, kovovými značkami o průměru nejméně 8 mm s plochou hlavou o průměru nejméně 25 mm a délce značky nejméně: 1.100 mm, zatlučenými do zpevněného povrchu, 2.40 mm s hmoždinkou, zapuštěnými do pevných konstrukcí; takto stabilizovaný bod se zpravidla zřizuje spolu s dalším bodem na blízkém technickém objektu. Ze značek pevných bodů podrobného polohového bodového pole, které jsou použitelné jako stanoviska, musí být z výšky měřického přístroje orientace na body základního nebo podrobného polohového bodového pole téže nebo vyšší přesnosti. Poznámka Hustota trvale stabilizovaných bodů polohového bodového pole (základního i podrobného) je stanovena vzájemnou vzdáleností bodů v zastavěném území 150 až 300 m a v nezastavěném území hustotou nejméně jeden bod na km2 Poznámka Charakteristiky přesnosti určení souřadnic X, Y bodů polohového bodového pole lze nalézt v [61], [60]. Poznámka Body základních bodových polí jsou spravovány a udržovány (!) Zeměměřičským úřadem [63]. Správu bodů podrobného bodového pole provádějí katastrální úřady. Obsah správy je vymezen v [60]. Správa nezahrnuje údržbu bodů podrobného bodového pole, pole těchto bodů tedy stárne. V současné době však již není problém, s využitím moderní přístrojové techniky, se připojit na body vyšší kvality. Otázkou tedy je, zda budování a (hlavně) udržování podrobného polohového bodového pole není dnes již zbytečností (viz např. [25]). Roku 1995 došlo ke schválení projektu zhuštění polohového bodového pole. Obsahem projektu je zejména revize dosavadních a zřizování nových zhušťovacích bodů. Body jsou zaměřovány technologií GPS a připojovány na vhodné trigonometrické body a na body sítě DOPNUL. Hustota výsledného bodového pole (obsahujícího trigonometrické body včetně bodů orientačních a zhušťovací body) byla stanovena na 2 body/km2 v intravilánu a 1 bod/km2 v extravilánu. Zhuštění se neprovádí v rozsáhlých lesních komplexích. Rok předpokládaného ukončení projektu je 2003. Tímto pojetím se zhušťovací body dostávají mnohem blíže k bodům trigonometrickým než k ostatním bodům PPBP. V novele zeměměřického zákona jsou již zhušťovací body uváděny jako samostatná kategorie [25]. 3.1.3. Signalizace bodů [61] Ochranná a signalizační zařízení trigonometrického, zajišťovacího a orientačního bodu jsou zřízena podle potřeby a tvoří je jedno nebo více z těchto zařízení: červenobílá nebo černobílá ochranná tyč (orientační rozměry viz obr. 3.10) nebo tyče zpravidla umístěné 0,75 m od centra bodu, Obrázek 3.10. Ochranná tyč [61] výstražná tabulka s nápisem "STÁTNÍ TRIANGULACE. POŠKOZENÍ SE TRESTÁ", betonová skruž nebo sloupek, ochranný (vyhledávací) kopec, tříboká pyramida. Na trigonometrickém bodu může být zřízeno signalizační zařízení (zvýšené měřické postavení, signál nebo měřická věž). 3.1.4. Označování bodů Jednotlivé body se označují číslem, popřípadě i názvem, a příslušností k evidenční jednotce. [61]. Body se číslují dvanáctimístným úplným číslem. Úplné číslo bodu se skládá z předčíslí a vlastního čísla bodu. Evidenční jednotkou bodů ZPBP a bodů zhušťovacích je triangulační list,[10]ostatní body PPBP se číslují v rámci katastrálního území. [11]Dočasně stabilizované body se číslují jako pomocné body v rámci katastrálního území. Přidružené body k bodům ZPBP a zhušťovacím bodům mají poslední nulu nahrazenu pořadovým číslem bodu. Tabulka 3.1. Číslování bodů Body Předčíslí Předčíslí Vlastní číslo bod Vlastní číslo bodu ZPBP 009 číslo TL 1-199 0 ZhNB 009 číslo TL 201-499 0 ostatní body PPBP číslo k.ú. 00000 501-3999 pomocné číslo k.ú. 00000 od 4001 K jednotlivým bodům bodových polí se zhotovují geodetické údaje .[12] Údaje o trigonometrických bodech Údaje obsahují [61]: číslo a název trigonometrického bodu, lokalizační údaje o územních jednotkách (okresu, obci, katastrálním území), označení listu Státní mapy odvozené v měřítku 1:5 000, označení Základní mapy ČR 1:50 000, označení triangulačního listu, číslo parcely nebo číslo popisné stavby na níž je bod umístěn, souřadnice trigonometrického bodu, jeho nadmořskou výšku s uvedením místa ke kterému se vztahuje a údaje o orientaci, místopisný náčrt s vyhledávacími mírami a místopisný popis, údaje o stabilizaci, ochraně a signalizaci trigonometrického bodu, údaje o vlastníku pozemku nebo stavby, na kterém je trigonometrický bod umístěn, údaje o zřízení trigonometrického bodu. Je-li k trigonometrickému bodu zřízen zajišťovací nebo orientační bod, jsou jejich údaje uvedeny v údajích daného trigonometrického bodu. Obrázek 3.11. Geodetické údaje trigonometrického bodu Údaje o zhušťovacích bodech Údaje obsahují [61]: číslo a název bodu, lokalizační údaje o územních jednotkách a katastrálním území, označení listu Státní mapy odvozené v měřítku 1:5 000, označení Základní mapy ČR 1:50 000, označení triangulačního listu, číslo parcely nebo číslo popisné stavby, na níž je bod umístěn, souřadnice zhušťovacího bodu, jeho nadmořskou výšku s uvedením vztažného místa a údaje o orientaci, místopisný náčrt s vyhledávacími mírami a místopisný popis, údaje o stabilizaci a ochraně bodu, údaje o zřízení bodu. Je-li ke zhušťovacímu bodu zřízen zajišťovací nebo orientační bod, jsou jeho údaje uvedeny v údajích daného zhušťovacího bodu. Obrázek 3.12. Geodetické údaje zhušťovacího bodu Údaje o ostatních bodech podrobného polohového bodového pole Údaje obsahují [60]: lokalizační údaje o obci a katastrálním území, označení listu Státní mapy odvozené v měřítku 1:5 000, číslo bodu, souřadnice v S-JTSK, třídu přesnosti (jen u bodů zřízených před účinností vyhlášky [60]) a výšku bodu ve výškovém systému baltském – po vyrovnání (pokud byla určena), místopisný náčrt s vyhledávacími mírami, d) údaje o zřízení bodu, jeho popis, způsob stabilizace a určení. Obrázek 3.13. Geodetické údaje ostatních bodů podrobného polohového bodového pole -------------------------------------------------------------------------------- [7] 1 vídeňský sáh (1°) = 1,896484 m [8] Laplaceovy body jsou body, na nichž byla určená geodetická zeměpisná šířka, délka a azimut a z astronomických prvků alespoň astronomická zeměpisná délka a azimut. [9] Souřadnice přímo (astronomicky) měřené = astronomické souřadnice. Souřadnice odvozené (geodetickou cestou) = geodetické souřadnice. Rozdíl obou souřadnic v určitém bodě = tížnicová odchylka ? [10] Triangulační list je plošná evidenční jednotka v bývalé ČSTS. Je to čtvercové pole pravoúhlé rovinné souřadnicové sítě s délkou strany 10 km. [58] [11] Katastrální území je územně-technická jednotka, která tvoří místopisně uzavřený a v katastru společně evidovaný soubor pozemků. [58] [12] Geodetické údaje o bodech bodových polí se v současnosti převádějí z analogové podoby do podoby digitální a to v rámci programu Národní geoinformační infrastruktury, mezi jejímiž úkoly je také naplnění a servis databází základních bodových polí ČR. Tento úkol má být dokončen roku 2003. Jedná se o databázi polohových bodových polí, databázi výškových bodových polí a databázi tíhového bodového pole. Databáze polohových bodových polí bude poskytovat informace o trigonometrických a zhušťovacích bodech. Databáze bude vedena na počítačích v Zeměměřickém úřadu v databázovém systému ORACLE. Místopisné náčrty se vyhotovují v systému Kokeš. Databáze bude plynule aktualizována. 3.2. Modernizace geodetických základů v ČR [13] K budování moderních geodetických základů bylo možné přistoupit s nástupem moderní observační techniky, využívající v plném rozsahu pozorování družic systému GPS-NAVSTAR. Za počáteční období budování geodetických základů nového typu lze pokládat rok 1991, kdy se započalo s realizací koncepce „Koncepce modernizace a rozvoje československých geodetických základů“ schválenou roku 1990. Hlavní charakteristiky moderních geodetických základů jsou následující [12]: snížení významu hiearchické struktury klasických geodetických sítí, určování prostorové polohy bodů s převážným využitím metod kosmické geodézie, homogenita v rozsahu velkých územních celků, univerzální využití pro řešení vědeckých i praktických úloh geodézie a zeměměřictví, přiřazení časoprostorových charakteristik definičním souborům bodů, integrované pojetí (zahrnuje jednoznačné přiřazení fyzikálních parametrů tíhového pole parametrům geometrickým a jednoznačné definování vztahů mezi polohou bodu v trojrozměrném geometrickém a v tíhovém prostoru, flexibilita a operativnost využití. 3.2.1. Kampaň EUREF-CS/H-91 Při této kampani došlo k rozšíření evropského rámce EUREF[14] na území České a Slovenské republiky. Měřeno bylo na 6 bodech na území České a Slovenské republiky a na 5 bodech na území Maďarska aparaturami GPS. Měření probíhalo ve dnech 29. 10. až 2. 11. 1991. Definitivní zpracování sítě bylo provedeno Bernským GPS Softwarem, verze 3.4. Výsledky byly předneseny na varšavském EUREF-symposiu. 3.2.2. Referenční GPS síť nultého řádu (NULRAD) Vytvoření sítě nultého řádu bylo prvním krokem realizace koncepce geodetických základů nového typu. Jedná se o první etapu zhuštění nově vytvářeného evropského referenčního rámce EUREF pro území bývalé ČSFR. [43] Hlavními kriterii pro výběr bodů NULRAD byly : geometrická konfigurace bodů, příslušnost bodu k AGS, možnost centrického umístění antény přijímače nebo excentricita maximálně 1000 metrů, splnění technických podmínek pro měření GPS. Měřeno bylo 19 bodů. Soubor bodů 0. řádu obsahuje všechny body EUREF-CS/H-91. Tím je splněna podmínka návaznosti na referenční rámec EUREF. Body sítě 0. řádu jsou zároveň i body Československé AGS s jedinou výjimkou – bodem Strahovice (trigonometrický bod 1. řádu). Obrázek 3.14. Referenční GPS síť nultého řádu (NULRAD) [9] Na bodech sítě nultého rádu byly v následujících letech provedeny další měřické kampaně (CS-NULRAD-92, VGSN-92, CS-BRD-93) [9], [12], [23]. 3.2.3. Referenční GPS síť DOPNU Roku 1993 bylo rozhodnuto o dalším zhuštění sítě NULRAD tak, aby průměrná vzdálenost bodů určených GPS byla cca 25 km. Toto zhuštění probíhalo již pouze v České republice. Území České republiky bylo rozděleno na 10 sektorů tak, že každý sektor obsahoval vždy tři body sítě NULRAD. V každém sektoru byly postupně vybírány body se stanovenou vzdáleností (20 – 30 km). Body byly vybírány tak, aby byly identické s body AGS ale i s body trigonometrických sítí nižšího řádu. Celkem síť DOPNUL obsahuje 176 bodů, včetně bodů sítě NULRAD. Obrázek 3.15. Schéma sektorů sítě DOPNUL [9] Body NULRAD byly během měření trvale osazeny aparaturami GPS, další aparatury se přemísťovaly po určovaných bodech podle předem vypracovaného plánu. Měření bylo opět zpracováno Bernským softwarem, přičemž souřadnice bodů 0. řádu byly ponechány jako pevné. 3.2.4. Zhuštění sítě DOPNUL Síť bodů DOPNUL má být zhuštěna vybranými body České státní trigonometrické sítě. Souřadnice těchto bodů jsou určovány v geocentrickém souřadnicovém systému ETRS-89. Celá síť by měla být dokončena v roce 2006. Základní kriteria pro výběr bodů jsou následující: hustota budované sítě (průměrná vzdálenost sousedních bodů je 5 km, kromě lesních komplexů), přirozená ochrana bodů, snadná přístupnost bodů, možnost nerušené observace metodou GPS (požadavek minimálních zákrytů nad elevační maskou 15°; antény přijímače). Hustota bodů sítě se splní výběrem cca 4 trigonometrických bodů v každém triangulačním listě. V základním triangulačním listu však počet vybraných bodů nesmí překročit 120 trigonometrických bodů. Všechny vybrané trigonometrické body se pro kontrolu nově stabilizují, kromě trigonometrických bodů I. a II. řádu. Ochrana bodů se provede osazením červenobílé tyče a skruže o průměru 1,5 až 1,7 m a výšce nejméně 0,5 m. Skruže mají být umístěny u všech bodů, kromě bodů, jejichž stabilizace či umístění to nedovolí, či bodů s přirozenou ochranou. -------------------------------------------------------------------------------- [13] Tato problematika je podrobněji probírána v předmětu Vyšší geodézie. Zde bude uveden pouze stručný nástin této látky. [14] EUREF (stálá síť) je sítí evropských stanic, na kterých jsou provozována stálá GPS pozorování. [12] -------------------------------------------------------------------------------- 3.3. Aktivní polohové systémy V rámci projektu NGII (Národní geoinformační infrastruktury) byl jedním z programů důležitých pro náš obor stanoven program prostorového referenčního rámce. Tuto aktivitu má v působnosti ČÚZK (Český úřad zeměměřičský a katastrální). Mezi hlavními výstupy pak je i analýza účelnosti vybudování sítě permanentních stanic na území ČR pro aplikaci metody DGPS (diferenční GPS) a podpora všestranného využití globálního referenčního systému k přesnému určování polohy pro geodetické a navigační účely. V letech 2001 až 2004 bude prováděn VÚGTK výzkum diferenční GPS s cílem vybudovat a provozovat síť stanic DGPS s řídící stanicí GO Pecný. O vybudování této sítě se již delší dobu zajímá firma by/s@t. Cílem této společnosti [26] je vybudování stálé a spolehlivé sítě referenčních stanic pro DGPS, provozování této referenční sítě a poskytování služby přenosu vysoce přesných korekčních dat pro virtuální referenční stanice v reálném čase. Mezi další cíle společnosti patří mimo jiné i vyvinutí technického i programového vybavení pro efektivnější a ekonomičtější využití DGPS. Co je to vlastně virtuální referenční stanice? Tuto stanici zřizuje řídící centrum pro každého uživatele v okamžiku přihlášení se k síti pomocí mobilního telefonu. Uživatel odešle do řídícího centra své přibližné souřadnice získané pomocí GPS. V řídicím centru bude pro toto stanoviště vypočtena z dat celé sítě „virtuální referenční stanice“ (VRS) a odeslána spolu s korekčními daty RTCM zpět, opět prostřednictvím GSM. Uživatel získá v reálném čase, pomocí odpovídajícího softwaru, korigovanou polohu v WGS-84. Pro okolí virtuální referenční stanice bude vypočten také transformační klíč, který lze použít pro měření v S-JTSK. Obrázek 3.16. Princip virtuální referenční stanice [26] Výhody celoplošné sítě referenčních stanic uváděné firmou by/s@t jsou následující: vyšší hospodárnost, odpadají náklady na zřízení a provoz lokálních referenčních stanic, snížení počtu pracovních sil (o 50%), rychlá inicializace (méně než 1 minuta), kratší měření (méně než 5 vteřin), zvýšení denní produktivity (až o 100 %) - odpadá měření vlícovacích bodů, rovnou budou dodávány souřadnice S-JTSK či Gauss-Krüger, rozšíření rozsahu provozu a provozní doby, zvýší se přesnost, 1 -3 cm absolutní přesnost (WGS-84/ETRS-89), nezávislost na vzdálenosti od referenční stanice. Předpokládanými uživateli sítě jsou samozřejmě převážně geodeti, ale počítá se i z uživateli z jiných oborů (např. stavebnictví, zemědělství, silniční a železniční doprava, bezpečnostní systémy, ...). K testování přesnosti deklarované firmou by/s@t bylo přistoupeno roku 2000 firmou VIAGEOS s.r.o. Test proběhl na území Německa, u městečka Marktschwaben poblíž Mnichova. V Německu je již síť referenčních stanic provozována. Jedná se o síť 9 stanic ve vzdálenosti 50 -70 km. (Pozn. Mimo tuto síť firmy by/s@t je na území Německa budována ještě síť SAPOS. [46]). Podmínky za jakých test probíhal jsou uvedeny v [56]. Ve stejném článku je možné najít i výsledky testu, které plně potvrzují jak absolutní přesnost 1 - 3 cm, tak i nezávislost na vzdálenosti od referenční stanice. Ostatní výhody související s vyšší hospodárností jsou zřejmé. V současnosti již bylo s výstavbou permanentních static sítě by/s@t započato. V první etapě byly vybudovány 4 stanice v okolí Prahy. Stanice jsou připojeny do systému ETRS-89. Toho bylo dosaženo určením stanice ze 4 až 5 bodů sítě DOPNUL. [57] Roku 2002 (červen – červenec) bylo provedeno testování systému virtuálních referenčních stanic vybudovaných v okolí Prahy společností by/s@t. Test byl zpracován VÚGTK a jeho stručné výsledky jsou uvedeny v [48]: Střední souřadnicová chyba v určení polohy bodu z jednoho měření systémem VRS je 0,019 m. Tato přesnost vyhovuje pro určení podrobného bodu (mxy = 0,14 m), pro určení bodu podrobného polohového bodového pole (mxy = 0,06 m) i pro určení zhušťovacího bodu (mxy = 0,02 m) [60]. Střední chyba v určení výšky z jednoho měření systémem VRS je 0,051 m. To odpovídá přibližně přesnosti trigonometrického určování výšek v triangulaci. Na internetových stránkách firmy by/s@t se lze dočíst, že společnost začala již v průběhu září 2002 nabízet ke komerčnímu využití síť virtuálních referenčních stanic (VRS) by/S@T se souřadnicovým výstupem v reálném čase se současnou korekcí vlivu ionosféry na území hlavního města Prahy a středních Čech. Přes nesporné výhody sítě permanentních referenčních stanic její použití neodstraní trvalé překážky pro měření GPS (např. zákryty). Kapitola 4. Geodetické přístroje Geodetické přístroje umožňují měřit geodetické veličiny (úhly, délky a převýšení). S jejich znalostí pak můžeme určit polohu objektů. 4.1. Proces měření Při měření určité veličiny porovnáváme tuto měřenou veličinu s jinou veličinou stejného druhu, kterou jsme zvolili za jednotku (etalon). Při tomto porovnávání se buď přenáší etalon na objekt nebo objekt na etalon. Proces měření pak prezentuje následující schéma [33]: Měření = přenos + porovnání (odečtení) 1. 2. Etalon 3. Zařízení pro přenos, porovnání a etalon jsou základní zařízení přístroje. Dalším vybavením měřícího přístroje je ovládací zařízení a geodetické přístroje mají navíc zařízení k realizaci vodorovného a svislého směru. Každé měření v geodézii se vykonává vícekrát, nejméně dvakrát. To nám umožňuje získat potřebnou kontrolu měření a určit nejspolehlivější hodnotu měřené veličiny a míru její přesnosti. Měření je tedy možné považovat za proces, kdy v určitém časovém intervalu získáváme diskrétní či spojité hodnoty měřené veličiny. Každý měřičský proces se realizuje určitou metodou měření M. (Tuto metodu determinuje přesnost měření, průměrně dosahovaná touto metodou). Přesnost měření se pak vyjadřuje základní střední chybou měření m či jednotkovou základní střední chybou m0. Tyto chyby jsou funkcí citlivosti použitého přístroje ?[15] a postupu měření T. Na měřičský proces mají vliv zejména následující činitelé [55]: objekty měření – měřičské značky, jejich signalizační zařízení (např. jejich nestabilita, nedokonalá funkce, nevhodné tvary…) prostředí měřičského procesu – měnící se stav fyzikálních vlastností ovzduší (teplota, tlak, index lomu …), změna stability podloží pod přístrojem ale i celým systémem, … měřič – např. únava zraku, snížení pozornosti, … komplexem měřičských přístrojů, zařízení a pomůcek – např. nesplnění geometrických podmínek os přístroje, nepřesné dělení stupnic k odečítání, mechanické změny, … Některé faktory způsobují změnu ve výsledcích pouze o hodnotu, která použitým přístrojem není zaznamenatelná a ve výsledcích se tedy vůbec neprojeví. Některé faktory však způsobují velice výrazné změny ve výsledcích. Při opakovaném měření veličiny stejnou metodou za relativně shodných podmínek dostáváme odlišné výsledky měření. Zpracováním výsledků měření se podrobně zabývá teorie chyb a vyrovnávací počet. -------------------------------------------------------------------------------- [15] Citlivost přístroje je řádově nejmenší hodnota, kterou lze zaznamenat na čtecím zařízení přístroje. 4.2. Základní charakteristiky a vlastnosti geodetických přístrojů Na vlastnostech přístroje závisí jeho kvalita. Číselné vyjádření jeho vlastností se pak označuje jako charakteristika přístroje. Pro uživatele je kvalitnějším přístrojem přístroj, který za těžších podmínek umožní měřit s potřebnou přesností ekonomičtěji, rychleji a který je stabilnější a méně poruchový. Vlastnosti a charakteristiky lze rozdělit podle druhu na [33]: rozměrové, geometrické (většinou jsou označené jako technická data) technologické, fyzikální provozní měřičské, charakteristiky přesnosti měření cena. Technická data umožňují zařazení přístroje do typové skupiny (mezi přístroje určené pro stejný druh práce). Neumožňují však hodnocení přístrojů v rámci jedné skupiny. Technologickými vlastnostmi jsou fyzikální vlastnosti materiálu použitého k výrobě částí geodetického přístroje, kvalita výroby a justáže, i zvolené konstrukční řešení. Tyto vlastnosti jsou většinou uváděné slovně. Mezi provozní vlastnosti patří např. poruchovost, životnost, rychlost a další. Měřičskými charakteristikami jsou např. střední chyby (střední chyba měřeného směru). 4.3. Základní součásti geodetických přístrojů Předcházející Kapitola 4. Geodetické přístroje Další -------------------------------------------------------------------------------- 4.3. Základní součásti geodetických přístrojů Součásti geodetických přístrojů lze rozdělit do pěti skupin a to: Mechanické součásti Optické součásti Optické přístroje Odečítací pomůcky Příslušenství 4.3.1. Mechanické součásti přístrojů Šrouby, ustanovky, nosná zařízení a čepy. Šrouby Umožňují trvalé nebo dočasné spojení mechanických dílů, jemný pohyb součástí, zajišťují spojení přístroje s podstavcem, správnou polohu os přístroje během měření apod. Šroub se skládá z hlavy (opatřené drážkou, šestihranem nebo otvorem pro trn) a vřetena se závitem, na které se může našroubovat matice (matka). Výška závitu udává velikost posunu matice při jedné otočce vřetena. Stoupáním závitu se rozumí poměr výšky závitu k obvodu vřetena. [45] Příkladem mohou být: Šroub stavěcí – slouží k urovnání třínožky a tím i přístroje do správné polohy. Hlava má tvar kotouče a je po obvodě vroubkována. Stoupání závitu je malé, závit se chrání ochranným pouzdrem. Hlavním požadavkem je, aby vřeteno šroubu nemělo v matici znatelnou vůli. Proto se používá stavěcích šroubů s rozříznutou konickou matkou, která umožňuje vymezení vůle utažením ochranného pouzdra. Obrázek 4.1. Stavěcí šroub [45] Šroub rektifikační - slouží k uvedení některých částí přístroje do vzájemně správné polohy. Většinou má válcovou hlavu s drážkou pro šroubovák nebo s otvorem pro trn rektifikační je"hly. Rektifikační šrouby libel bývají upraveny jako šrouby pevné s dvojicí matek. [45] Obrázek 4.2. Rektifikační šroub [45] Šrouby drobnoměrné - slouží jako zařízení k jemnému posunu nebo jako šrouby měřící. Mají malou výšku závitu a jejich vřetena i matice jsou vypracovány a zabroušeny. U geodetických přístrojů se mikrometrické šrouby používají jako jemné ustanovky. [45] Ustanovky K nastavovacím a naváděcím zařízením teodolitů patří mechanické pomůcky pro hrubé – přibližné nastavení a jemné nastavení – navedení alhidády i dalekohledu na zaměřovaný bod. Tato zařízení jsou v geodézii označována jakohrubá a jemná ustanovka. Pro zastavení přímočarého pohybu slouží ustanovka lineární (obr. 4.3). Umožňuje změnit nebo nastavit polohu posuvného ramene po tyči pevného ramene v jednom nebo druhém směru. Hlavní součástí lineární ustanovky je dvojice objímek na tyči T. Objímky jsou vzájemně spojené šroubem jemné ustanovky J. Utažením svěrného šroubu S (hrubé ustanovky) se hrubě zastaví pohyb druhé objímky po pevném rameni T, ale otáčením jemné ustanovky J lze měnit polohu druhé objímky a tím jemně posouvat ramenem R po tyči T. [45] Obrázek 4.3. Lineární ustanovka [45] Ustanovky pro otáčivý pohyb slouží ke spojení otočné části přístroje s částí pevnou. [45] Podle umístění se dělí ustanovky na svislé (obr. 4.4) a vodorovné (obr. 4.5), podle konstrukce na osové a obvodové. Svislá ustanovka umožňuje sklápění dalekohledu ve vidlici alhidády. Těleso ustanovky U je volně otáčivé na vodorovné ose dalekohledu Č a pevně spojeno s ramenem R. Při utažení šroubu hrubé ustanovky S se pevně spojí těleso ustanovky a rameno s vodorovnou osou dalekohledu Č. Jemný pohyb je dán velikostí rámečku v na vidlici dalekohledu a délkou vřetena šroubu jemné ustanovky J, která se opírá o konec ramene R, na které tlačí péro P. [45] Obrázek 4.4. Svislá ustanovka [45] Prstenec vodorovné ustanovky U je nasazen otáčivě na limbovém válci L, který je současně pouzdrem pro čep alhidády Č, nesoucí vidlici s dalekohledem. Tělesem ustanovky U prochází tyčinka šroubu hrubé ustanovky S, která při utažení dotlačí na limbový válec vložku v z měkkého kovu a spojí dočasně limbový válec L s tělesem ustanovky U. Rámeček R spojený pevně s prstencem ustanovky je opatřen jemnou ustanovkou J a perem P, které se opírají o výstupek V otočné části – alhidády. Velikost rámečku R udává využitelný rozsah jemné ustanovky. U zvlášť přesných přístrojů se pohyb šroubu jemné ustanovky zjemňuje dvojzvratnou nerovnoměrnou pákou, která se opírá o výstupek alhidády nebo rameno R u svislé ustanovky (obr. 4.6). [45] Obrázek 4.5. Vodorovná ustanovka [45] Obrázek 4.6. Zjemnění pohybu jemné ustanovky dvojzvratnou nerovnoměrnou pákou [45] Souosé ustanovky (obr. 4.7) mají souosé umístění hrubé a jemné ustanovky. To umožňuje rychlou a bezpečnou obsluhu přístroje. Používají se zejména u úhloměrných geodetických přístrojů. Obrázek 4.7. Souosá ustanovka [45] Nosná zařízení Geodetické přístroje se staví při měření na přiměřeně vysoké podstavce – stativy, observační pilíře, konzoly nebo rozpěry. K připevnění teodolitu na nosné zařízení se používá spojovací článek – podložka. Stativ (obr. 4.8) se skládá z hlavy s otvorem uprostřed a tří noh se stálou či měnitelnou délkou. Nohy bývají opatřeny zahroceným kováním a výstupkem, umožňujícím snadné zašlápnutí stativu do země. Tím se dosáhne pevnějšího postavení stativu a přístroje. Nohy jsou spojeny s hlavou stativu čepy, kolem kterých se mohou otáčet. Jejich pohyb je pro zvýšení stability bržděn pérovou podložkou se zajišťující maticí. Stativ musí být lehký a přitom dostatečně pevný a stabilní. Přístroj se staví na rovinnou plochu hlavy stativu. Ke spojení přístroje se stativem slouží středový šroub, který se šroubuje do matice umístěné na pružné ocelové desce třínožky. Středový šroub je většinou dutý, což umožňuje optickou centraci přístroje nad daným bodem nebo použití tzv. tuhé olovnice. Obrázek 4.8. Stativ Centrace na pilíři tzv. nucená centrace slouží pro přesné práce. Účelem je stejné umístění přístroje při opakovaných měřeních po dobu třeba i několika let. Středový šroub je nahrazen šroubem stejného závitu, který je však pevně umístěn v betonovém pilíři. Nucená centrace se používá zpravidla při požadavku zvýšené přesnosti naměřených veličin při současné eliminaci některých chyb (chyba z centrace), při měření deformací. [45]. Konzoly jsou kovová ramena, která je možné jedním koncem připevnit k pevným předmětům prostředí. Na druhý konec se postaví či zavěsí teodolit. Konzoly se používají ve speciálních případech ve stavebnictví, strojírenství, v podzemních prostorách … . Rozpěry se jako nosné zařízení používají v podzemních prostorách. Podložka (obr. 4.9) má buď trojúhelníkový nebo kruhový tvar. Skládá se z vlastního tělesa, na kterém jsou tři urovnávací šrouby a z pružné podložkové desky, která se přišroubuje na hlavu stativu. Spojení teodolitu s podložkou se nejčastěji řeší: válcovým čepem svislého osového systému do pouzdra v podložce (teodolit se upevňuje svorkou nebo bajonetovým uzávěrem) třemi obvodovými čepy (teodolit se upevňuje pootočením a dotlačením). Obrázek 4.9. Podložka Konstrukcí podložky a dolních částí přístrojů, terčů apod. se zabezpečuje přesné centrické umístění přístroje a pomůcek při jejich výměně. Jejich vzájemná výměna se může provést, aniž by se muselo měnit dostředění přístroje či pomůcky. Toho se využívá zejména při přesných polygonových měřeních, při paralaktickém měření délek apod. Čepy a pouzdra čepů Čepy a pouzdra bývají ne zcela správně označovány jako osy přístrojů. Osou tělesa se rozumí místo středů rovinných řezů, vedených v určitém směru na těleso. Osu rozeznáváme geometrickou – osa rotačního tělesa a mechanickou – přímka, podél níž se otáčí čep v pouzdře. Čepy a pouzdra umožňují vzájemný pohyb pevné a otočné části přístroje. Vyrábějí se z oceli, bronzu nebo pro méně přesné přístroje z mosazi. Pouzdra slouží k podpoře a vedení čepů měřických přístrojů. K lehkému chodu točné osy přístroje je třeba, aby tření čepu v pouzdře bylo co nejmenší. Proto mívají čepy ve střední části menší průměr než je průměr pouzdra, a nebo se používá dvojice pouzder dostatečně od sebe vzdálených (např. u vodorovné osy dalekohledu). Chod svislé osy teodolitu se dále usnadňuje vhodným mazadlem, které vytváří mezi třecími plochami tenký olejový film. Čepy nemají vykazovat necentričnost nebo být eliptické na styčných plochách s pouzdrem mají mít co nejmenší radiální vůli. U geodetických úhloměrných přístrojů se rozlišují dvě hlavní osy – vodorovná a svislá. Svislá osa geodetických přístrojů umožňuje otočné spojení alhidády, nesoucí dalekohled s třínožkou (limbem) přístroje. Čep mívá válcový tvar. Čep i pouzdro musí být ze stejného materiálu, aby měly stejnou tepelnou roztažnost. Jejich povrch musí být vzájemně vybroušen a vyhlazen a čep i pouzdro musí být vzájemně zabroušeny a lapovány (mechanicky tvrzeny). V současné době se provádí tvrzení čepů a pouzder buď nitridováním nebo tvrdým chromováním. Svislý tlak alhidády se u menších přístrojů zachycuje broušenou ocelovou kuličkou, o kterou se opírá válcový čep, nebo bývá čep alhidády zakončen tvrdým hrotem, který se opírá o výškově stavitelnou kalenou plošku, umístěnou na dně čepu. Některé přesné přístroje používají k zachycení svislého tlaku alhidády malého kuličkového ložiska u horního čela pouzdra čepu. Obrázek 4.10. Způsoby zachycení svislého tlaku alhidády [45] Vodorovná osa geodetických přístrojů nese u většiny teodolitů dalekohled a výškový kruh. K dosažení kolmosti vodorovné a svislé osy bývalo jedno pouzdro vodorovné osy opatřeno rektifikačním zařízením (vodorovnou či svislou štěrbinou, excentrickým uložením pouzdra čepu). Viz obrázek 4.11. Obrázek 4.11. Příklady rektifikačních zařízení pouzdra vodorovné osy [45] Odklon točné osy přístroje od vodorovné polohy způsobí při měření vodorovných úhlů chybu velikosti ?i = i*tgß , kde ß je výškový úhel a i chyba v poloze točné osy přístroje. Při požadavku, aby odklon točné osy nezpůsobil ve vodorovném úhlu větší chybu než je přesnost odčítání vodorovných úhlů, tj. maximálně 0,1 mgon stačí, bude-li dodržena kolmost točné a svislé osy přístroje s přesností do 1 mgon. Tomu odpovídá při vzdálenosti pouzder l = 100 mm maximální vychýlení jednoho z obou ložisek od vodorovné roviny o hodnotu h = l*tgi = 100*tg0,0001=2*10-3mm. Tato tolerance se dá při výrobě dobře dodržet, a proto současné přístroje nemají zařízení k opravě polohy točné osy dalekohledu. Při strmějších záměrách, kdy chyba ?i přesáhne hodnotu 0,1 mgon, je nutno vliv této chyby vyloučit měřením ve dvou polohách dalekohledu. [45] 4.3.2. Optické součásti přístrojů Zrcadla, hranoly, planparalelní deska a čočky. Geometrická optika jako vědní disciplina vznikla pro potřeby praktické optiky. Je to nauka o ideální optickém zobrazení a o vadách reálného zobrazení. Definuje základní rovnice pro určení chodu světla v homogenním prostředí, zabývá se chováním světla na rozhranní opticky různorodých prostředí, určuje vztahy pro chod světla optickými přístroji a dává základy pro konstrukci těchto přístrojů. [27] Geometrická optika se řídí následujícími zákony, které platí pro jakékoliv optické prvky: ve stejnorodém a izotropním prostředí (optické vlastnosti nejsou závislé ani na poloze ani na orientaci bodu) se šíří světlo přímočaře ve tvaru světelných paprsků. Zákon přímočarého šíření světla platí pouze pokud překážky postavené světlu do cesty jsou dostatečně velké oproti jeho vlnové délce. (Jinak nastává zřetelný ohyb světla). jednotlivé paprsky svazku jsou na sobě nezávislé, na rozhraní dvou stejnorodých a izotropních prostředí se paprsky řídí zákonem odrazu[16] a lomu[17] (obr. 4.12). V anizotropních prostředích nastávají však odchylky od zákona lomu světla. Obrázek 4.12. Odraz a lom Zrcadla U geodetických přístrojů se používají většinou zrcadla rovinná. Jsou to broušené skleněné desky z jedné strany opatřené odrazivou vrstvou (stříbro, chrom, hliník…). Používají se k odklonu světelných paprsků od původního směru, a to buď k osvětlení odečítacích pomůcek a zařízení a nebo k snazšímu pozorování některých částí přístroje. Dráha dopadajícího světelného paprsku se řídí zákonem odrazu. Důležitým pojmem při změně směru paprsku je jeho deviace (obr. 4.13). Deviace je odchylka ? paprsku po optické transformaci vůči paprsku původnímu. Obrázek 4.13. Deviace paprsku [27] V optických přístrojích se využívá kombinace rovinných zrcadel. Svírají-li dvě rovinná zrcadla uhel ? je deviace paprsku ? = 2?, jak je patrné z obrázku (obr. 4.14). Obrázek 4.14. Deviace paprsku využití kombinace rovinných zrcadel [27] Této myšlenky bylo využito při konstrukci vytyčovacích zrcátek (? = 45o) a sextantu. Hranoly Hranoly jsou skleněná tělesa omezená dokonale vybroušenými rovinami. Jsou vyráběny z kvalitního optického skla. Užívají se k odklonu paprsků nebo k převracení či posunutí obrazů optických soustav. Dráha dopadajícího světelného paprsku se řídí zákonem lomu. Hranoly je možné rozdělit na odrazné a lámavé [27]. Mezi odrazné hranoly (obr. 4.15) používané v geodetických přístrojích patří např. trojboký hranol (k odchýlení paprsku o 90° – obr. 4.15 a, k otočení obrazu o 180° v původním směru – obr. 4.15 b), pětiboký hranol – pentagon – obr. 4.15 c (působí jako dvojice zrcadel svírajících úhel 45°), rombický hranol – obr. 4.15 d (k paralelnímu posunutí paprsků), střechový hranol – obr. 4.15 e (ke stranovému obrácení a posunu paprsku), složené hranoly – obr. 4.15 f (např. sfénoid – k otočení obrazu o 90° a posunutí obrazu). Obrázek 4.15. Příklady odrazných hranolů [27] Nejdůležitějším lámavým hranolem je optický klín. Paprsek dopadá na hranol s lámavým úhlem ? pod úhlem ?. Deviace ? je funkcí indexu lomu skla n´, ze kterého je hranol zhotoven a lámavého úhlu ?. Obrázek 4.16. Optický klín [45] Pokud n = n´*sin?´, pak pro n = 1 a malé ? je možné psát ?~n´*?´(obdobně pro ß). Dosazením do (1) dostaneme: Použitím (2): ? = ?*(n´-1). Planparalelní deska Planparalelní deska je tvořena dvěma paralelními optickými rozhraními. Je zhotovena z optického skla o indexu lomu n´. Dopadne-li paprsek kolmo, prochází deskou beze změny směru. Dopadne-li pod úhlem ?, který je menší než úhel mezní ( ~42°), dochází k lomu paprsku na obou plochách desky. Na prvním rozhraní dochází k lomu ke kolmici, na druhém od kolmice. Vycházející paprsek je rovnoběžný s paprskem dopadajícím, leží v rovině dopadu a je posunutý o hodnotu p (ta je funkcí síly desky, úhlu dopadu a indexu lomu skla). Obrázek 4.17. Planparalelní deska [45] Po úpravě: Protože je úhel ? malý, můžeme psát sin2? = 0, sin ? = ?. Planparalelní deska je u geodetických přístrojů součástí optických mikrometrů. Čočky Čočky se dělí na tenké a tlusté. Podle toho, zda čočky poskytují skutečné obrazy či neskutečné, je dělíme na spojky a rozptylky. Spojky mají okraje tenčí než středy, u rozptylek je tomu opačně. Čočka je těleso ohraničené dvěma většinou kulovými plochami. Poloměry těchto ploch označíme r1 a r2, spojnici středů křivosti S1 a S2 (= optická osa) o, tloušťku čočky t. Každá čočka má dva uzlové body U1 a U2 (pokud čočku z obou stran obklopuje stejné prostředí, splývají s hlavními body H). Obrázek 4.18. Tloušťka čočky [45] Obrázek 4.19. Průchod paprsku uzlovými body čočky [45] Paprsek, který přichází do bodu U1, se rovnoběžně posouvá do bodu U2 (stejně jako u planparalelní desky) a zachovává svůj směr. Svazek paprsků (monochromatický) rovnoběžný s optickou osou se po průchodu spojnou čočkou spojí v jediném bodě na ose, který se nazývá ohnisko (značíme jej F). Vzdálenost ohniska od bodu U se nazývá ohnisková vzdálenost f: n… index lomu materiálu čočky r1, r2… poloměry křivosti t… tloušťka čočky. U tenkých čoček uvažujeme t = 0 a oba hlavní body H splývají v jediný střed čočky S. Paprsky vycházející z předmětu, které prochází středem čočky, projdou čočkou beze změny. Paprsky, které jsou rovnoběžné s optickou osou se lámou do ohniska. Paprsky, které procházejí ohniskem, jsou po průchodu čočkou rovnoběžně s optickou osou. Obrázek 4.20. Konstrukce obrazu u čočky spojné a rozptylné [45] Poloha obrazu a předmětu vzhledem ke středu čočky závisí na ohniskové vzdálenosti f a je vyjádřena čočkovou rovnicí: Zavedeme-li za hodnotu a výraz f + e1 a za hodnotu b výraz f + e2, dostane čočková rovnice tvar: e1+ e2= f2 . Příčným zvětšením čočky z se označuje poměr velikosti obrazu o vzhledem k velikosti předmětu p: U vzpřimovacích soustav se používá příčného jednotkového zvětšení čočky. a dosazením do čočkové rovnice dostáváme: Kombinací dvou tenkých jednoduchých čoček o ohniskových vzdálenostech f1 a f2, jejichž středy jsou od sebe vzdáleny o hodnotu d (obr. 4.21) se vytvoří čočka o ohniskové vzdálenosti Obrázek 4.21. Kombinace dvou tenkých jednoduchých čoček [45] Volbou různých ohniskových vzdáleností f1 a f2, či optického intervalu d, je možné získat různé hodnoty ohniskové vzdálenosti f. Toho se využívá k odstranění optických vad soustav. Mezi těmito vadami jmenujme alespoň: vada chromatická (obr. 4.22) – dochází k rozkladu světla, projevuje se barevným orámováním obrazu, vada sférická (obr. 4.23) – paprsky dopadající na čočku dále od osy se lámou silněji než paprsky bližší optické ose, projevuje se neostrostí zobrazení. Obrázek 4.22. Vada chromatická [45] Obrázek 4.23. Vada sférická [45] 4.3.3. Jednoduché optické přístroje Úkolem jednoduchých optických přístrojů je zobrazit předmět tak, aby bylo výhodnější pozorovat okem jeho obraz než pozorovat okem vlastní předmět. Oko, lupa, mikroskop a dalekohled. Oko Oko je optická soustava přibližně kulového tvaru. Oko se skládá z bělimy a rohovky (vnější vrstva), cévnatky, jejíž povrch je v zadní části oka tvořen sítnicí, ciliárním tělesem, duhovkou se zornicí, přední oční komorou (mezi rohovkou a čočkou) vyplněnou očním mokem a zadní oční komorou vyplněnou sklivcem (obr. 4.24). Obrázek 4.24. Řez pravým okem [27] Oční čočka je bezbarvé těleso tvaru bikonvexní čočky. Na čočku se upíná ciliární těleso, které se reflexivně stahuje a roztahuje. Tím se mění optická mohutnost čočky, což umožňuje vytvoření obrazu vždy na povrchu sítnice. Říkáme, že oko akomoduje. Sítnice je vrstva citlivá na světlo. Je tvořena čípky a tyčinkami. [18]V nich dochází k rozruchům, které se přeměňují na elektrické impulsy, jež jsou pomocí očního nervu přenášeny do mozkové kůry. Tím dochází ke zrakovému vjemu. V místě vstupu očního nervu do oka nejsou ani čípky ani tyčinky – tzv. slepá skvrna. Poblíž slepé skvrny je tzv. žlutá skvrna. V její střední části je centrální jamka – místo nejostřejšího vidění. Optickou soustavu oka tvoří rohovka, oční mok, čočka a sklivec. Na rozhraní těchto prostředí se paprsek láme. Na sítnici se promítá ostrý, zmenšený a obrácený obraz pozorovaného předmětu. Poruchy lomivosti se nazývají refrakční vady. Patří mezi ně: Krátkozrakost – způsobuje ji větší zakřivení čočky nebo prodloužení optické osy oka. Obraz vzniká před sítnicí. Vada se napravuje čočkami rozptylkami. Dalekozrakost - způsobuje ji nedostatečné vyklenutí čočky nebo zkrácení optické osy oka. Obraz vzniká za sítnicí. Vada se napravuje čočkami spojkami. Obrázek 4.25. Refrakční vady [27] Nejdůležitější vlastností oka je jeho rozlišovací schopnost. Zdravé normální oko je schopné rozlišit dva body v úhlové vzdálenosti asi 1´. Lupa Lupa je nejjednodušším optickým přístrojem. Slouží k pozorování detailů drobných blízkých předmětů, které jsou menší než asi 0,075 mm .[19] Toho lze docílit pouze zvětšením zorného úhlu. Jako lupa slouží spojná čočka, jejíž ohnisková vzdálenost f je kratší než konvenční zraková vzdálenost l (25 cm). Při pozorování lupou se předmět umísťuje mezi předmětové ohnisko a předmětový hlavní bod lupy. Obraz předmětu je neskutečný, zvětšený a vzpřímený (obr. 4.26). Základní charakteristikou lupy je její zvětšení, které je dáno poměrem Obrázek 4.26. Konstrukce obrazu lupou [45] Z čočkové rovnice plyne Dosazením (4) do (3) dostaneme Závěr: zvětšení lupy bude tím větší, čím pro dané f bude předmět blíže k ohnisku čočky. Na obrázku je l konvenční zraková vzdálenost a x je vzdálenost oka pozorovatele od čočky. Vzdáleností l je dán rozsah měnícího se zvětšení lupy. Dosazením za b = l – x (viz obr. 4.26): Pro hodnotu x = 0 je z maximální a pro x = f je z minimální. Průměrné zvětšení lupy je tedy Do zvětšení asi 6x se používají jednoduché čočky, při zvětšení do 30x se používají složené čočkové systémy. Při větších zvětšeních se používá mikroskop. V geodézii se lupy používají jako čtecí pomůcky při čtení na vernierech, bubíncích mikrometrů a jiných malých stupnic. Mikroskop Mikroskop slouží k rozlišení podrobností blízkých předmětů. Umožňuje dosáhnout větších úhlových zvětšení (více než 30x) než lupa. Mikroskop se skládá ze dvou optických soustav – z objektivu a z okuláru. Obě součásti jsou umístěny ve společném tubusu a tvoří centrovanou optickou soustavu. Pozorovaný předmět se klade mezi jednoduchou a dvojnásobnou ohniskovou vzdálenost objektivu. Za objektivem se vytvoří skutečný, zvětšený a převrácený obraz, který se pozoruje okulárem jako lupou. Okulár vytváří neskutečný, zvětšený obraz (obr. 4.27). Obrázek 4.27. Konstrukce obrazu mikroskopem [45] Vzdálenost mezi obrazovým ohniskem objektivu a předmětovým ohniskem okuláru se nazývá optický interval a značí se ?, f1, f1´ jsou ohniskové vzdálenosti objektivu, f2, f2´ ohniskové vzdálenosti okuláru. Ohniskové vzdálenosti f, f´ optické soustavy mikroskopu jsou dány vztahy Označíme-li zvětšení objektivu z´ a zvětšení okuláru z", bude celkové zvětšení mikroskopu dáno součinem Mikroskopy geodetických přístrojů slouží k proměřování stupnic délkových a úhlových. Okuláry (spojné) měřících mikroskopů umožňují umístit do roviny skutečného obrazu vytvořeného objektivem nitkový kříž či odečítací zařízení. Dalekohled Dalekohled slouží k pozorování vzdálených předmětů a k rozlišení detailů na těchto předmětech. Je tvořen dvěma optickými soustavami – objektivem a okulárem. Ty slouží ke zvětšení zorného úhlu, pod kterým pozorujeme předmět. Objektiv vytváří skutečný, zmenšený a převrácený obraz (obr. 4.28), který se pozoruje okulárem jako lupou. Obrázek 4.28. Konstrukce obrazu dalekohledem [33] Objektiv dalekohledu je tvořen spojnou soustavou, okulár je tvořen buď soustavou spojnou (Keplerův dalekohled), nebo rozptylnou (Galileův dalekohled). Pro geodetické účely se hodí pouze dalekohled Keplerův, neboť umožňuje umístit do obrazové roviny objektivu nitkový kříž, [20]který umožňuje cílení. (Příklady nitkových křížů jsou na obrázku 4.29). Obraz vytvořený Keplerovým dalekohledem je úhlově zvětšený, skutečný a převrácený. Pokud chceme, aby obraz byl vzpřímený, využijeme k tomu převracející optické soustavy, jako jsou čočky, či systém hranolů. Obrázek 4.29. Příklady nitkových křížů [27] V geodetických přístrojích se využívá dalekohledu k zaměření na pozorovaný vzdálený předmět (cílovou značku – terč, či měřickou stupnici - lať). Dalekohled může mít optickou osu přímou (obr. 4.30), zalomenou (obr. 4.31), nebo může být použit čočkozrcadlový systém (např. WILD – obr. 4.32). Obrázek 4.30. Dalekohled s přímou optickou osou [27] Obrázek 4.31. Dalekohled se zalomenou optickou osou [27] Obrázek 4.32. Čočkozrcadlový dalekohled [27] Kvalita dalekohledu závisí na jeho zvětšení, na zorném poli, světelnosti a rozlišovací schopnosti dalekohledu. Zvětšení dalekohledu z je poměr úhlu u´, pod kterým je vidět obraz předmětu dalekohledem, k úhlu u, pod kterým je vidět předmět pouhým okem. Obrázek 4.33. Zvětšení dalekohledu [45] Při malých úhlech u´ a u můžeme psát: Vzhledem k tomu, že ohniskové vzdálenosti nebývají u dalekohledů teodolitů známy, počítá se zvětšení z poměru průměrů vstupní a výstupní pupily, které se určují laboratorně. Zvětšení dalekohledů u geodetických přístrojů bývá dvacetinásobné až šedesátinásobné. Zorné pole dalekohledu je skutečné a zdánlivé. Skutečné vstupní zorné pole je prostor, který se v dalekohledu rázem přehlédne. Vyjadřuje se vrcholovým úhlem 2u, pod kterým je vidět polní clona [21] ze středu objektivu. Obrázek 4.34. Zorné pole dalekohledu [45] 2u = p / fobj , kde p je průměr clonky. Protože p = k *f ok (k nabývá hodnot od 0,5 do 0,2 – závisí na tom, pro jaké pozorovací podmínky je dalekohled určen), můžeme psát 2u = p / fobj = k *f ok /fobj = k / z. Z toho plyne, že zorné pole je nepřímo úměrné zvětšení dalekohledu. Zdánlivé výstupní zorné pole je dáno úhlem 2u´, pod kterým je vidět polní clona ze středu okuláru a je přibližně rovno z násobku skutečného zorného pole. Zdánlivé zorné pole dalekohledu nesmí být větší než je zorné pole klidného oka (asi 70°). Pak např. zmax = 70° / 2ukonst při požadavku konstantní velikosti vstupního zorného pole, nebo při požadavku konstantního zvětšení dalekohledu 2umax= 70° / 2zkonst . Světelnost dalekohledu je poměr světelného toku, který dopadne do oka z obrazu předmětu po průchodu dalekohledem, k světelnému toku, který dopadá do oka přímo z předmětu. Množství světla dopadajícího do oka po průchodu dalekohledem je přímo úměrné ploše výstupní pupily o průměru d, množství světla dopadajícího do oka přímo z předmětu je přímo úměrné ploše zornice oka o průměru ?. Pokud uvažuji ztráty světla (absorpcí, difúzí, reflexí) při průchodu dalekohledem,[22] násobím výraz pro světelnost dalekohledu S koeficientem propustnosti soustavy t < 1. Obrázek 4.35. Světelnost dalekohledu [45] Z obrázku 4.35 je patrné, že Světelnost klesá se vzrůstajícím zvětšením. Rozlišovací schopnost je nejmenší úhel, pod kterým lze při zobrazení optickým přístrojem navzájem rozlišit obrazy dvou bodů. Ohybem světla se bod nezobrazí jako bod, ale jako soubor samostatných kroužků tvořených ohybovými maximy a minimy. Pro poloměr středního kroužku platí , kde f je ohnisková vzdálenost objektivu, ? je vlnová délka světla a D je průměr vstupní pupily. Nejmenší rozlišitelný úhel ? dvou bodů pozorovaný ze středu objektivu bude při ? ~ 0,5 µm: Před vlastním cílením (nastavením nitkového kříže na obraz signálu zaměřovaného bodu) je třeba, aby se prvky nitkového kříže jevily ostré a zřetelné (= byly zaostřeny). Zaostření dosáhneme tak, že zamíříme dalekohledem na světlé pozadí a otáčíme objímkou okuláru dokud neuvidí oko obrazec ostře. Při cílení navádíme střed nitkového kříže na významný bod cíle. Při tomto úkonu provádíme tzv. zaostřování obrazu. Tzn. ztotožňujeme rovinu nitkového kříže s obrazem cíle. Toho lze docílit buď posunem roviny nitkového kříže do roviny skutečného obrazu – dalekohled proměnlivé délky, nebo posunem roviny skutečného obrazu do roviny nitkového kříže – dalekohled stálé délky. Dalekohled proměnlivé délky (obr. 4.36) se skládá ze tří trubic. Prostřední trubicí je možno pohybovat prostřednictvím pastorku. Zároveň s trubicí se pohybuje i rovina nitkového kříže. Obrázek 4.36. Dalekohled proměnlivé délky [27] U dalekohledu stálé délky (obr. 4.37) se posouvá rovina skutečného obrazu prostřednictvím slabé rozptylky (fokuzační čočky), která je vložena do trubice T1. Její pohyb umožňuje prstenec na dalekohledové trubici. Obrázek 4.37. Dalekohled stálé délky [27] Není-li rovina nitkového kříže totožná s rovinou skutečného obrazu, vzniká tzv. paralaxa nitkového kříže. Její odstranění je možné změnou zaostření nitkového kříže nebo obrazu tak, aby se obě roviny ztotožnily. 4.3.4. Odečítací pomůcky geodetických přístrojů Index, vernier, mřížka, optický mikrometr, elektronické odečítací systémy.Index, vernier, mřížka, optický mikrometr, elektronické odečítací systémy. Při geodetickém měření zjišťujeme velikost měřených geodetických veličin odečítáním prostřednictvím odečítacích pomůcek. Odečítací pomůcky můžeme rozdělit do 3 skupin: mechanické (index, vernier, mřížka), optické (mikroskopy, mikrometry), elektronické. Odečítání mechanických a optických odečítacích pomůcek vykonáváme vizuálně, u elektronických pomůcek se odečítání vykonává plně automaticky a digitálně. Vizuální odečítání neprovádíme pouhým okem. Oko totiž dokáže rozdělit na desetiny ještě dílek velikosti 1 mm, je-li však interval dělení stupnice odečítací pomůcky menší, musíme jej opticky zvětšit. K tomu využíváme lupy a mikroskopy. Index Index je nejjednodušší odečítací pomůckou. Pomocí indexu odečítáme na hlavní stupnici nejbližší nižší vyznačený údaj a toto čtení doplníme odhadem zbytku dílku mezi dílkem stupnice, který jsme přečetli, a ryskou. Čtení o = x * a + z , kde a je nejmenší dílek stupnice, x je počet celých dílků stupnice k rysce a z je zbytek, který jsme odhadli. Hodnotu také nazýváme hrubé čtení a hodnotu z jemné čtení. Obrázek 4.38. Index [33] Na obrázku (obr. 4.38) má hlavní stupnice grádové dělení s intervalem a = 0,25 gon, pak: x * a = 7,50 gon … hrubé čtení z = 0,6 * a = 0,15 gon … odhad o = 7,65 gon … výsledné čtení Použijeme- li index ve spojení s mikroskopem (v rovině obrazu mikroskopu je skleněná destička s odečítací ryskou) mluvíme o čárkovém mikroskopu. Obrázek 4.39. Čárkový mikroskop [27] Vernier Vernier je odečítací pomůcka, která nám umožňuje přesnější odečítání zbytku z dílku hlavní stupnice. Vernier je pomocná stupnice, která se pohybuje podél hlavní stupnice. Mezi oběma stupnicemi platí následující vztah: kde n … počet dílků vernieru a … velikost dílku hlavní stupnice a´… velikost dílku vernieru. Nebo-li n dílkům vernieru odpovídá (n – 1) dílků hlavní stupnice (vernier stejnosměrný) nebo (n + 1) dílků hlavní stupnice (vernier protisměrný). Dále Potom Čtení pomocí vernieru se skládá ze čtení hlavní stupnice a ze čtení vernieru. Na hlavním měřítku přečteme podle nulové rysky vernieru počet celých dílků (hrubé čtení) a na vernieru zjistíme, kolikátý dílek vernieru splývá s některým dílkem hlavní stupnice. Splývá-li i-tý dílek vernieru, je čtení vernieru i * ? (jemné čtení). Výsledné čtení je rovno součtu hrubého a jemného čtení. Na obrázku (obr. 4.40) je hrubé čtení rovno 7,50 gon, jemné čtení je 0,18 gon a výsledné čtení tedy 7,68 gon. Použijeme- li vernier ve spojení s mikroskopem (v rovině obrazu mikroskopu je skleněná destička s vyrytým vernierem) mluvíme o vernierovém mikroskopu. Obrázek 4.40. Vernier [33] Mřížka Mřížka je jemně dělená stupnice v rozsahu jednoho dílku obrazu hlavní stupnice. Mřížka je číslována opačným směrem než hlavní stupnice. Čtení spočívá v odečtení hodnoty hlavní stupnice, kterou mřížka protíná (hrubé čtení) a počtu celých dílků mřížky (jemné čtení) – odečítací ryskou je ryska hlavní stupnice. Obrázek 4.41. Mřížka [45] Na obrázku (obr. 4.41) je hrubé čtení rovno 373 gon, jemné čtení je 0,13 gon a výsledné čtení tedy 373,13 gon. Na vertikálním kruhu je hrubé čtení rovno 125 gon, jemné čtení je 0,775 gon a výsledné čtení tedy 125,775 gon. Použijeme- li mřížku ve spojení s mikroskopem (v rovině obrazu mikroskopu je skleněná destička s vyleptanou stupnicí - mřížkou) mluvíme o stupnicovém mikroskopu. Obrázek 4.42. Stupnicový mikroskop [27] Optický mikrometr Základem optického mikrometru je pohyblivý optický prvek. Tímto prvkem mohou být planparalelní desky nebo posuvné klíny. Podle způsobu odečítání se optické mikrometry dělí na mikrometry jednoduché (s jednou planparalelní deskou) a mikrometry koincidenční (se dvěma planparalelními deskami popř. klíny). Jednoduchý optický mikrometr Mezi objektivem mikroskopu, kterým se pozoruje hlavní stupnice a jeho obrazovou rovinou, ve které je umístěna skleněná destička s ryskou (častěji dvojryskou) označující místo odečítání, je umístěna planparalelní deska. Jejím nakláněním prováděným pomocí šroubu je možno rovnoběžně posouvat obraz dělení hlavní stupnice tak, že odečítací dvojrysku umístíme symetricky podél nejbližší nižší rysky hlavní stupnice. Náklon planparalelní desky je registrován na stupnici optického mikrometru a vyjadřuje hodnotu zbytku dílku z mezi odečítací ryskou a nejbližší nižší ryskou hlavní stupnice. Obraz stupnice optického mikrometru pozorujeme okulárem mikroskopu. Maximální posun paprsků, jehož lze planparalelní deskou nebo klínem dosáhnout, se musí rovnat obrazové vzdálenosti nejmenšího dílku hlavní stupnice. Vlastní odečtení se provede podle odečítací rysky hlavní stupnice, která udává grady a doplní se minutami, získanými ze stupnice mikrometru (popř. deseti-vteřinami). Příklad čtení je na obrázku 4.44. Obrázek 4.43. Schéma jednoduchého optického mikrometru [33] Obrázek 4.44. Příklad čtení jednoduchého mikrometru [27] Koincidenční mikrometr U koincidenčního mikrometru snímáme směry na dvou protilehlých místech kruhu, která se do zorného pole mikroskopu převádí optickou cestou. Jedna část stupnice se jeví v normální poloze s číslováním zleva doprava, druhá v převrácené poloze s číslováním zprava doleva. Výsledné odečtení se vztahuje k místu, kde se údaj na stupnici v normální poloze liší od převrácené stupnice o 200 gon, přičemž vzpřímené číslo musí být nalevo od čísla převráceného. Způsob odečtení je patrný z obrázku (obr. 4.45). Pro názornost uvažujme, že je stupnice vybavená odečítací ryskou (ve skutečnosti tomu tak nebývá). Úsek od vzpřímené číslice (např. 31) k rysce označíme xa a úsek od převrácené číslice (231) označíme xb. Potom čtení na první stupnici je O1 = 31 + xa, na druhé O2 = 231 + xb – 200. Obrázek 4.45. Princip koincidenčního způsobu odečítání [45] Z těchto dvou čtení získáme výsledné čtení jako průměr hodnot O1 a O2, tj. . O = 31+ (xa + xb)/2 značí tedy vzdálenost dvou rysek, jejichž označení se liší o 200 gon. Tuto vzdálenost můžeme vyjádřit počtem n celých dílků hodnoty a a zbytky ?1, ?2. Můžeme tedy psát O = C + (n * a) / 2 + (?1, ?2)/2, v našem konkrétním případě O = 31 + (2 * 0,2) / 2 + (?1, ?2)/2. Hodnotu dostaneme tak, že protisměrným otáčením planparalelních desek přivedeme obě stupnice do koincidence. Poté ji již můžeme přečíst na stupnici mikrometru (nahoře čteme jedničky minut a dole vteřiny). Výsledné čtení je rovno 31,2246 gon. Elektronické odečítací systémy Odečítací systém tvoří úhloměrné převodníky, které optoelektronicky či elektronicky mění údaje o poloze kruhu na digitální údaje v jednotkách rovinného úhlu. Podrobněji se zmíním o dvou systémech: inkrementálním (impulsovém), kódovém. Inkrementální (impulsový) systém Využívá princip fotoelektrického impulsového snímání a odečítání dílků. Skleněný kruh je opatřen radiálními ryskami, mezi nimiž jsou průsvitné mezery stejné síly. Obrázek 4.46. Princip impulsového systému [33] Při otáčení kruhu a jeho prosvětlování vzniká určitý počet světelných signálů, které jsou snímané a přeměňované na elektrické impulsy fotodiodami. Elektrický proud vznikající ve fotodiodě má zhruba sinusový průběh. Sinusové kmity se převádí elektrickou cestou na obdélníkové kmity a dále na elektrické impulsy, které se dají spočítat na čítači a zobrazit na displeji ve formě úhlové hodnoty. Hrubé čtení se tedy děje spočítáním světelných maxim při pohybu alhidády. Jemné čtení se provádí interpolací. Příkladem může být interpolace s elektronickým mikrometrem [38]. Dílky stupnice jsou koincidovány pomocí otočné planparalelní skleněné destičky a dvojité diody. Pootočení planparalelní skleněné destičky je spojeno se stupnicí mikrometru, na níž se automaticky zjistí jemné čtení a přičte se v okamžiku koincidence ke čtení hrubému. Vodorovný kruh je možné orientovat např. nastavením nuly do libovolného směru. Pro svislý kruh je zřízena nulová značka. Ta je tvořena dvěma čárkovými maskami (jednou pevnou, druhou pohyblivou). Před měřením je tedy nutno provést inicializaci -> dalekohled se protočí kolem vodorovné osy. Celý proces měření řídí vhodný mikroprocesorový systém. Obrázek 4.47. Interpolace s elektronickým mikrometrem [38] Kódový systém Kódový systém se skládá z kódových kruhů (obr. 4.48), na kterých se nachází několik koncentrických kruhových stop. Stopy jsou vytvořené ze světlých a tmavých plošek různých tvarů, velikostí a uspořádání. Slouží jako analogové signály (kódy) a odpovídají konkrétním úhlovým hodnotám. Obrázek 4.48. Kódový kruh [33] Kódy v referenční rovině se odečítají optoelektrickým snímačem (systémem fotodiod). Obrázek 4.49. Snímání kódů fotodiodami [33] Příslušný elektrický signál postoupí do mikroprocesoru, který jej zpracuje a zobrazí jako dekadické číslo na displeji. Automaticky je k tomuto číslu přiřazeno i jemné čtení. Jemné čtení se získává fotoelektrickou interpolací v intervale čtení na kódovém kruhu, nebo použitím fotoelektrického mikrometru s vytvořením elektronické koincidence. Mezi dalšími systémy jmenujme např. dynamický systém či elektroindukční systém. Dynamický systém aplikovali závody Wild v 80. letech při vývoji elektronických teodolitů vyšší přesnosti. Systém umožňuje snímat, při měření každého úhlu všechny dílky kruhu jako diametrální dvojice. Tím se eliminuje vliv excentricit a chyb dělení kruhu. Elektroindukční systém se od ostatních výrazně liší ryze elektronickou realizací etalonu a způsobem hrubého odečítání. V 80. letech jej aplikovala firma AGA-Geotronics. Více informací lze získat např. v [33], [55], [38], [70]. 4.3.5. Příslušenství geodetických přístrojů Pomůcky pro stanovení vodorovného a svislého směru. K určení vodorovného a svislého směru se používají olovnice, libely a kompenzátory. Olovnice Olovnice slouží k realizaci svislého směru. Používají se závěsné olovnice, tyčové olovnice a optické olovnice (klasické a laserové). Závěsnou olovnici (obr. 4.50) tvoří závaží (100 až 250 gramů těžké) tvaru rotačního tělesa v spodní části kuželovitého tvaru zakončeného hrotem a závěs o vhodné délce, k jejímuž nastavení slouží jednoduchá mechanická pomůcka. Osa závaží musí být přesným prodloužením závěsu. Nevýhodou závěsných olovnic je velká citlivost vůči větru. Při provažování do velkých hloubek se používají olovnice se závažím větší hmotnosti (až několik kilogramů) nebo velká speciální závaží .[23] Obrázek 4.50. Typy závaží závěsných olovnic Tyčová olovnice (obr. 4.51) se skládá ze dvou kovových tyčí, které lze do sebe zasouvat a tím měnit jejich délku. Horní tyč 1 se připevňuje k teodolitu. Spodní tyč je vybavená kruhovou libelou 2, pomocí níž uvedeme olovnici do svislé polohy. Hrot olovnice se umístí přesně na střed měřické značky, poté se posouvá teodolit po hlavě stativu dokud se neurovná krabicová libela. Na horní tyči může být vynesená stupnice, která umožňuje přímé odměření výšky stativu nad bodem. Výhodou tyčové olovnice je možnost použití i za větru. Nevýhodou je nutnost justáže kruhové libely a rozměry a váha olovnice. Obrázek 4.51. Tyčová olovnice [29] Optická olovnice (obr. 4.52) je jednoduchý dalekohled, jehož optická osa je hranolem zalomena v pravém úhlu. Umožňuje přesnou centraci přístroje či samostatné třínožky nad daným bodem. Je zabudována v tělese teodolitu, nebo v tělese odnímatelné třínožky, nebo je samostatná. V posledním případě je opatřena čepem, s jehož pomocí se upevňuje do třínožky. Záměrným obrazcem bývá křížek nebo kroužek. Pro správnou funkci musí optická olovnice vyhovovat osovým podmínkám. Výhodou optických olovnic je vysoká přesnost centrace (menší než 1 mm). Nevýhodou je malé zorné pole a tím zdlouhavější centrování a nutnost kontroly a justáže. Obrázek 4.52. Způsoby umístění optických olovnic [27] U laserové olovnice je v dalekohledu umístěný laserový zdroj, který vytváří kruhovou laserovou stopu. To umožňuje rychlejší centrování. Libely Libely jsou vzduchotěsně uzavřené skleněné nádobky z větší části naplněné vhodnou kapalinou s nízkým bodem varu (lihem, sirouhlíkem, éterem) tak, aby se vytvořila dostatečně velká bublina. Používají se k určení jak vodorovného tak i svislého směru. Podle tvaru rozeznáváme libely: krabicové, trubicové Krabicová libela (obr. 4.53) je tvořena válcovou nádobou, v horní části uzavřenou sféricky vybroušenou plochou, která je vyplněná kapalinou. V nejvyšším místě je bublina. Okolo středového bodu libely je vyrytý jeden nebo více soustředných kroužků, které představují prostor, kde se má nacházet bublina libely při jejím urovnání. Polohu libely vzhledem k podložce, na které je upevněna, je možné upravovat rektifikačními šrouby. Krabicových libel se používá pro hrubou horizontaci roviny. Obrázek 4.53. Krabicová libela Trubicová libela (obr. 4.54) je vyrobená se speciálního optického skla. U méně přesných libel je válcová nádobka ohnutá, u přesných libel je vnitřní stěna válcové nádobky vybroušená do sférické plochy s poloměrem R. Pokud je vybroušena jak horní tak i dolní stěna nádobky, jedná se o libelu reverzní. V nádobce je opět kapalina s bublinou, která se při urovnání libely nachází v nejvyšším místě výbrusu. Délka bubliny se volí tak, aby při teplotě + 20°C zakrývala asi 1/3 délky libely. Libela je opatřená stupnicí, která je vyrytá symetricky vzhledem k středu libely (na její horní části). Interval dělení stupnice d = 2 mm. Polohu libely je opět možno upravovat rektifikačními šrouby. Obrázek 4.54. Trubicová libela [50] Osa libely je tečna vedená k výbrusu libely středem stupnice (kroužků) libely. U reverzní libely jsou osy dvě, proto se reverzní libela označuje také jako dvouosá. Libely jsou chráněné kovovým pouzdrem (obr. 4.55) s výřezem na čtení polohy bubliny. V pouzdru je libela utěsněná korkem a zalitá sádrou. Oba materiály slouží také jako tepelná izolace. Obrázek 4.55. Ochranné pouzdro libely [33] Libely je možné dělit také podle způsobu použití. Mezi samostatné trubicové libely patří např. libela stolová nebo libela sázecí. Stolová libela je spojena s podložkou kterou klademe např. na měřický stůl a to ve dvou směrech k sobě kolmých. Tím dosáhneme jeho urovnání do vodorovné polohy. Sázecí libela se používá u přesných teodolitů. Nasazuje se na točnou osu dalekohledu. Mezi libely pevně spojené s teodolitem patří např. libela alhidádová, indexová libela či nivelační na dalekohledu. Základní charakteristikou libely je její citlivost. Citlivost libely je úhel, o který se osa libely odchýlí od horizontální roviny, jestliže se bublina posune o jeden dílek. Čím je tento úhel menší, tím je libela citlivější. Citlivost je tedy dána vztahem ? = (d / R) * ?, kde d je délka dílku stupnice a R je poloměr sférické plochy. Obrázek 4.56. Citlivost libely Všechny způsoby určování citlivosti libely vychází ze stejného principu. Pokud se libela skloní o úhel ?, posune se její bublina o n dílků. Platí tedy ? = n * ? . Obrázek 4.57. Určení citlivosti libely [33] Úhel ? můžeme zjistit přímo – úhlovým měřením, nebo nepřímo – odměřením hodnot s, a. Z obrázku (obr. 4.57) je zřejmé, že. Podle způsobu zdvíhání libely a odměřování určovacích prvků se rozdělují dvě skupiny metod určování citlivosti libely: metrologické metody a geodetické metody. Metrologické metody využívají různé zkoušecí přístroje – od rektifikačního pravítka, přes složitější přístroje – libeloměry, až po poloautomatické zkoušecí systémy. Geodetické metody využívají k určení citlivosti libely geodetické přístroje. Zde se používají dvě metody. První metoda odměřuje úhel ? vertikálním kruhem teodolitu, druhá určuje zdvih a na lati pomocí dalekohledu (viz [33]). Dalšími charakteristikami libely jsou přesnost urovnání libely a pohyblivost libely. Přesnost libely je definována nejmenším úhlem, který je možné s libelou ještě určit. Je rovna asi 1/5 citlivosti. Kromě citlivosti závisí také na způsobu pozorování, pohyblivosti, teplotě okolí apod. Pokud bychom chtěli přesnost libely zvýšit, museli bychom např. bublinu pozorovat zvětšující optickou soustavou nebo hranolovou soustavou. Toho je využito např. u indexové libely (obr. 4.58). Princip spočívá v tom, že hranoly (sfenoidy) zobrazují vedle sebe poloviny konců bubliny. Libela je zespodu osvětlovaná zrcadlem. K urovnání dochází, pokud oba konce bubliny koincidují. Obrázek 4.58. Indexová libela [33] Pohyblivost bubliny je minimální úhel, o který je třeba naklonit osu libely, aby se bublina vychýlila z rovnovážné polohy o hodnotu rozlišitelnou pouhým okem. Závisí na citlivosti libely, jakosti a čistotě výbrusu, délce bubliny, vlastnostech kapaliny a průměru a tvaru příčného řezu dutiny. U elektronických teodolitů se můžeme setkat s elektronickými libelami. Ty využívají činnost tzv. automatického křížového kompenzátoru (jeho úlohou je určování odklonu osy od svislice a korekce příslušného vlivu na měřené úhly. Na displeji se objeví buď dvě hrubé dvojrysky (Geodimetr) nebo přímé zobrazení úhlových hodnot odklonu osy ve dvou kolmých směrech (Pentax). Kvůli omezenému rozsahu kompenzátoru je však nejprve nutné urovnat přístroj podle kruhové libely. Základní podmínkou správné funkce libely je: rovnoběžnost osy libely s podložkou rovnoběžnost osy libely (resp. kolmost) k ose přístroje – u libel pevně spojených s teodolitem. Pokud podmínka není splněna, provádíme opravu (justáž, rektifikaci) libely. Samostatné libely se zkouší a rektifikují na rektifikačním pravítku (obr. 4.59). Libela se položí na rektifikační pravítko a urovná se mikrometrickým šroubem pravítka. Potom se libela otočí o 180°. Pokud je osa libely rovnoběžná s podložkou, zůstane bublina urovnaná i po otočení. Pokud ale osa libely svírá s podložkou úhel ?, pak v otočené poloze svírá osa libely s vodorovnou rovinou úhel 2? a bublina vyběhne k vyššímu konci o hodnotu odpovídající 2?. Při rektifikaci jednu povinu výběhu bubliny opravíme rektifikačním šroubem libely a druhou polovinu mikrometrickým šroubem pravítka. Celý postup je třeba několikrát opakovat. Obrázek 4.59. Rektifikace libely na rektifikačním pravítku [33] Podobný princip je použit i při zkoušení a rektifikaci libel pevně spojených s teodolitem. Například alhidádová libela se urovná nad dvěma stavěcími šrouby přístroje a pak se otočí přístrojem o 180°. Případný výběh bubliny se odstraní z poloviny rektifikačním šroubem libely a z druhé poloviny stavěcími šrouby. Obvykle je třeba postup ještě zopakovat. Kompenzátory Kompenzátory mohou být mechanické, optické, opticko-mechanické, libelové, kapalinové a další. Používají se zejména u nivelačních přístrojů a teodolitů. U klasických teodolitů uvádějí kompenzátory do požadované polohy odečítací indexy výškového kruhu a u nivelačních přístrojů slouží k horizontaci záměrné osy. Po hrubém urovnání přístroje podle krabicové libely se uvede do činnosti kompenzátor, který změnou svojí polohy zajišťuje polohu paprsku, jakou má správně zaujímat. Kompenzátory většinou využívají tíži a to prostřednictvím kyvadel. Kyvadlo, vybavené tlumičem, automaticky realizuje svislý směr. Důležitou částí kompenzátoru je optická součástka (hranol, zrcadlo, čočky), která je zavěšená na kovových vláknech. Na obrázku (obr. 4.60) je znázorněný kyvadlový kompenzátor klasického teodolitu. Kompenzaci zde zajišťuje dvoučočkový objektiv. Čočka 2 je umístěna v kyvadlovém rameni, jehož délka r je rovna poloměru r stupnice výškového kruhu. Kyvadlo je zavěšeno na kuličkovém ložisku. Díky zemské tíži zaujme rameno kyvadla vertikální polohu, čímž se mění poloha čočky 2 a tím i chod paprsků v optické soustavě objektivu Obraz odečítacího zařízení I´ se tím přemístí do požadovaného místa odečtu na stupnici vertikálního kruhu U. Obrázek 4.60. Schématické znázornění kyvadlového kompenzátoru a jeho funkce [27] V nivelačním přístroji Zeiss Ni 007 tvoří kompenzátor hranol z optického skla, zavěšený na ocelovém vlákně (obr. 4.61). Paprsek záměrné přímky po průchodu přes boční okénko dopadne na pětiboký hranol, projde kolmo na původní směr objektivem a zaostřovací čočkou a dopadne na kompenzátor. Po průchodu kompenzátorem a pevným hranolem již jde paprsek do středu záměrného kříže a okuláru. Obrázek 4.61. Schématické znázornění kompenzátoru nivelačního přístroje Zeiss Ni 007 [50] V elektronických teodolitech jsou použity dvouosé, křížové kompenzátory (obr. 4.62), viz např. [33], [70]. Princip je založen na odrazu od vodorovného povrchu kapaliny. Světelný bod vysílací diody 3 se po průchodu objektivem 2 odrazí od rtuťového povrchu a přes hranoly 6 se zobrazí na velkoplošné fotodiodě 4. Obrázek 4.62. Křížový kompenzátor [33] Ta funguje jako dvojrozměrný polohový detektor. Když světelný bod dopadne na aktivní plochu detektoru, vzniknou fotoelektrické proudy na 4 umístěných elektrodách. Tyto fotoelektrické proudy jsou nepřímo úměrné vzdálenosti světleného bodu od elektrod. To umožňuje stanovit polohu světelného bodu vůči referenčnímu (nulovému) bodu kompenzátoru pomocí pravoúhlých souřadnic. Přičemž jedna souřadnice je mírou pro sklon teodolitu v směru cílení (Z-Z´), druhá pro sklon ve směru točné osy (H-H´). Vliv složky vh odklonu v směru točné osy a složky vi v směru záměrné osy počítá mikroprocesor. Obrázek 4.63. Dvojrozměrný polohový detektor [33] -------------------------------------------------------------------------------- [16] Úhel dopadu je stejný jako úhel odrazu ? = ?´ a odražený paprsek zůstává v rovině dopadu. [17] Na rozhraní dvou průhledných izotropních prostředí se světelné paprsky lámou. Poměr sinu úhlu dopadu ? a sinu úhlu lomu ?´ je pro světlo určité vlnové délky a pro určitá dvě optická prostředí konstantní a nazývá se relativní index lomu n1,2. Jestliže paprsek postupuje z prostředí opticky řidšího do prostředí opticky hustšího, je n1,2 > 1 a říkáme, že paprsek se láme ke kolmici. Jestliže postupuje paprsek z prostředí hustšího do prostředí řidšího, je n1,2 < 1 a nastává lom od kolmice až do určitého mezního úhlu ?0, kdy lomený paprsek dosáhne hodnoty 90° a bude se lámat po rozhraní. Při dalším zvětšování úhlu dopadu nastává celkový odraz. Dopadá.li paprsek kolmo na rozhraní, prochází do druhého prostředí beze změny. [18] Barevné vidění umožňují čípky. Tři druhy čípků rozlišují tři druhy barev: modrou, zelenou a červenou. Jejich různou kombinací vznikají barevné vjemy. Vidění za šera umožňují tyčinky. Jsou citlivější na světlo, ale nerozlišují barvy. [19] ? = y/l ? y = l*? ~ 0,073 mm, kde l (konvenční zraková vzdálenost) = 25 cm, ? = 1'. [20] Tímto křížem může být čárka, kříž, klín, kružnice, křivka či stupnice. Nositeli nitkových křížů jsou planparalelní destičky. Nitkové kříže vznikají rytím, leptáním, fotograficky či fotomechanicky. [21] Polní clona vymezuje zorné pole dalekohledu. Používá se proto, aby nedocházelo ke snížení jasu na okraji obrazu. [22] Pro zmenšení ztrát se nanášejí na povrchy čoček antireflexní vrstvy. [23] Lze také použít tzv. optický provažovač. Optický provažovač se umísťuje na stativ či speciální nosič. Jeho dalekohled se záměrným obrazcem má zalomenou optickou osu (o 90o). Po urovnání přístroje záměrný paprsek realizuje svislici. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 4.2. Základní charakteristiky a vlastnosti geodetických přístrojů Domů 4.4. Teodolit 4.4. Teodolit Předcházející Kapitola 4. Geodetické přístroje Další -------------------------------------------------------------------------------- 4.4. Teodolit Teodolit je geodetický přístroj na přesné měření a vytyčování vodorovných a svislých úhlů libovolné velikosti. Teodolity prošly dlouhým vývojem od teodolitů s kovovými kruhy, přes optické teodolity, až po elektronické teodolity, které umožňují automatické odečítání a registraci úhlů. Teodolit (obr. 4.64) má tři základní části [45]: alhidádu, limbus, třínožku. Obrázek 4.64. Schéma teodolitu [45] Třínožka spojuje teodolit a stativ. Je v ní pouzdro vertikální osy teodolitu. Je opatřená třemi stavěcími šrouby (Š). Základní částí limbu je vodorovný kruh (VK) s úhlovou stupnicí. Alhidáda je otočná část teodolitu. Skládá se z čepu (Č) zapadajícího do pouzdra válce a umožňující otáčení kolem svislé (vertikální, alhidádové) osy (V). Jsou na ní alhidádová libela (AL), vidlice dalekohledu (Va) s ložisky točné osy (H) dalekohledu (D) (kolem ní lze dalekohled sklápět, příp. otáčet do tzv. druhé polohy [24] ). Na alhidádě je také umístěna indexová libela (IL) se šroubem (ŠIL) umožňujícím její urovnání (příp. kompenzátor). Na točné ose dalekohledu je svislý kruh (SK) se stupnicí pro měření svislých úhlů. Některé starší typy teodolitů jsou vybaveny nivelační libelou (NL). Na samotné odečítání obou dvou kruhů používají teodolity odečítací či registrační pomůcky. Pohyb kolem obou os je ovládán ustanovkami (horizontální (Hor Us) a vertikální (Ver Us)). Kromě základních částí mají teodolity i další - doplňkové části, které zvyšují jejich využitelnost. V některých případech bývají trojnožky teodolitů vybaveny nucenou centrací, což umožňuje při měření umístit záměrný terč nad stabilizačním znakem. Při astronomických měřeních jsou přístroje vybaveny filtry umisťovanými na okulár. K měření na nebeská tělesa jsou přístroje vybaveny zalomenými okuláry. Při astronomických měřeních se také používá sázecí libela. Některé přístroje k přesným měřením jsou vybaveny výměnnými okuláry. Gyroskopické doplňky umožňují gyroskopickou orientaci směrů. Dálkoměrné doplňky slouží k měření délek[25] . [38], [27]. Příklady některých teodolitů K předním výrobcům teodolitů patří např. evropské firmy Leica (Švýcarsko), Carl Zeiss – součást firmy Trimble (Německo), japonské firmy Topcon, Sokkia, Nikon, Pentax. V praxi se můžeme setkat také se stroji firem Wild a Kern, které však již zanikly. Základní charakteristika jednotlivých přístrojů je společně s výrobcem uvedena v následující tabulce: Tabulka 4.1. Přehled vybraných teodolitů Výrobce Teodolit Druh Z x Zorné pole m / 1000 m Průměr objektivu mm Min. vzdálenost Úhlová přesnost mgon/" Citlivost alhidádové libely "/2 mm Přímé čtení mgon Pozn. M kg Kern K1-S optický 30 30 10 kompenzátor 4,6 Kern DKM 3 optický 30/45 1,150 68 5m 0,06/0,2 10 0,1 12,2 Kern DKM 3-A optický 45 0,06/0,2 10 0,05 14,2 Kern DKM 2-A optický 32 0,1/0,3 20 0,1 kompenzátor 6,2 Kern DKM 1 optický 20 10/2 40 1 1,8 Leica T100 elektronický 30 45 0,85m 30/10 60 4,4 Leica T1010 elektronický 30 42 1,7m 30 5 Leica T1610 elektronický 30 42 1,7m 30 5 Leica T1800 elektronický 30 1,7m 0,3/1 5,9 Leica T1100 elektronický 30 1,7m 1/3 5,6 Meopta T1C optický 28 1,7m 20(30) 10 4,3 C. Zeiss Theo 020 A optický 25 23 1,5m 1/3 20 10 kompenzátor 4,2 C. Zeiss Theo 020 B optický 30 23 40 1,5m 1/3 30 10 kompenzátor 4,5 C. Zeiss Theo 010 A optický 30 23 1,5m 0,3/1 20 0,2 kompenzátor 4,5 C. Zeiss Theo 010 B optický 30 23 1,5m 0,3/1 20 0,2 kompenzátor 4,8 C. Zeiss Theo 080 A optický 18 45 0,9m 4,5/1,2 2' 100 2 C. Zeiss Eth 2 elektronický 30 24 45 1,0m 0,2/0,6 30 kapalinový kompenzátor 4,7 C. Zeiss Eth 3 elektronický 30 24 45 1,0m 0,5/2 30 kapalinový kompenzátor 5 C. Zeiss Eth 4 elektronický 30 24 45 1,0m 2/6 30 kapalinový kompenzátor 3,8 Wild T2 optický 30 29 40 2,2m 0,25/0,8 20 0,2 kompenzátor 6 Wild T1 optický 30 27 1,7m 0/3 30 2 kompenzátor 5,8 Wild T16 optický 30 27 1,7m 30 10 kompenzátor 5,3 Wild T0 optický 20 35 1,0m 8/25 4' 10 2,7 Wild T3 optický 24 30 40 28 60 4,6m 6,5 0,1 11,2 Wild T4 optický 60 80 14 35 100m 1 50 Wild T1000 elektronický 30 27 42 1,7m 1mgon 30 kompenzátor 5,6 Wild T2002 elektronický 20-42 27 42 1,7m 0,15/0,5 20 kapalinový kompenzátor 8,7 Wild T3000 elektronický 43 52 0,6m 0,15/0,5 20 kapalinový kompenzátor 7,5 Sokkia DT6 elektronický 28 0,9m 5/20 4,1 Sokkia DT 2E elektronický 30 0,9m 0,6/2 30 kapalinový kompenzátor 4,8 Sokkia DT 4F elektronický 30 0,9m 1,5/5 30 kapalinový kompenzátor 5 Sokkia DT500 elektronický 30 0,9m 5" 40 Sokkia DT 500A elektronický 30 0,9m 5" 40 Sokkia DT 600 elektronický 26 0,9m 7" 60 Sokkia TM6 optický 30 1,3m 30 0,6 Sokkia TM 1A optický 30 1,3m 20 0,1 kompenzátor 6 Zeiss Th 2 optický 20 24 40 1,6m 1,0/3 20 0,2 kompenzátor 5,2 Zeiss Th 4 optický 25 1,0/3 30 10 kompenzátor 4,5 Zeiss Th 5 optický 25 5/20 30 50 3,2 Topcon DT 101 elektronický 30 1°30´ 45 0.9m 2" 30 0,2 kompenzátor 4,3 Topcon DT 102 elektronický 30 1°30´ 45 0.9m 5" 40 1 kompenzátor 4,1 Topcon DT 102 elektronický 30 1°30´ 45 0.9m 7" 40 1 4,1 Topcorn DT 104 elektronický 26 1°30´ 40 0.9m 10" 60 2 3,4 4.4.1. Dělení teodolitů podle konstrukce Podle konstrukce se teodolity dělí na: jednoduché, repetiční, s limbem na postrk. Jednoduchý teodolit Obrázek 4.65. Jednoduchý teodolit [50] Limbus L je pevně spojen s podstavnou částí pouzdrem, do kterého zapadá čep alhidády A. Spojení alhidády s limbem a její jemný pohyb vůči limbu umožňuje hrubá a jemná ustanovka alhidádová UA. Repetiční teodolit Obrázek 4.66. Repetiční teodolit [50] U repetičního teodolitu je možné otáčet buď jen alhidádou nebo alhidádou společně s limbem. Může být vybaven buď dvěma ustanovkami: alhidádovou UA (spojuje alhidádu s limbem), limbovou UL (spojuje limbus s podstavnou částí) nebo jednou ustanovkou U a svorou S (spojuje limbus s alhidádou). Teodolit s limbem na postrk Obrázek 4.67. Teodolit s limbem na postrk [50] Limbus je možné otáčet pomocí pastorku P zcela nezávisle na alhidádě. Alhidáda se spojuje s hrubou a jemnou ustanovkou UA se spodní pevnou částí přístroje. U repetičních teodolitů a teodolitů s limbem na postrk lze nastavit určité čtení do žádaného směru. 4.4.2. Dělení teodolitů podle přesnosti Podle přesnosti se teodolity dělí na teodolity [45]: technické (minutové) – používají se pro běžné práce. Přesnost čtení je 0,01 gon. přesné (vteřinové) – používají se pro budování bodových polí pro podrobné měření. Přesnost čtení je 0,2 mgon. velmi přesné (triangulační) – používají se v inženýrské geodézii, při budování přesných úhlových sítí. Přesnost čtení je 0,05 mgon. Někteří autoři [33], [50] uvádějí dělení teodolitů podle přesnosti na čtyři skupiny. Kritériem dělení je střední chyba směru měřeném jedenkrát v obou polohách dalekohledu - m?. teodolity nejvyšší přesnosti – triangulační (třída přesnosti 1) - m? < 2 mgon (0,67"), teodolity vyšší přesnosti – vteřinové (třída přesnosti 2) - m? < 6 mgon (2"), teodolity střední přesnosti – minutové (třída přesnosti 3) - m? < 20 mgon (6,7"), teodolity nejnižší přesnosti – stavební (třída přesnosti 4) - m? > 20 mgon (6,7"). -------------------------------------------------------------------------------- [24] V první poloze dalekohledu je svislý kruh vlevo od dalekohledu ve směru měření. Ve druhé poloze je svislý kruh po pravé straně dalekohledu. [25] Pokud je elektronický teodolit vybavený elektronickým dálkoměrem, lze jej použít k trojrozměrnému měření v terénu (tachymetrii) a označuje se elektronický tachymetr (někdy také totální stanice). -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 4.3. Základní součásti geodetických přístrojů Domů 4.5. Zkoušky a rektifikace teodolitů 4.5. Zkoušky a rektifikace teodolitů Předcházející Kapitola 4. Geodetické přístroje Další -------------------------------------------------------------------------------- 4.5. Zkoušky a rektifikace teodolitů Rektifikovaný teodolit musí splňovat geometrické podmínky vzájemné polohy hlavních os. Základními osami teodolitu jsou: vertikální osa (alhidádová osa) V, točná osa dalekohledu (horizontální osa) H, osa alhidádové libely L a osa záměrné přímky Z. Obrázek 4.68. Základní osy teodolitu [33] Podmínky (označované jako osové) pak jsou: V ? L, při nesplnění vzniká chyba alhidádové libely, H ? V, při nesplnění vzniká chyba úklonná, Z ? H, při nesplnění vzniká chyba kolimační. Osové podmínky lze však splnit pouze s určitou přesností, kterou charakterizujeme tzv. osovými chybami [26]. Jedná se o chyby systematické, které je tudíž třeba z měření vyloučit nebo alespoň jejich vliv snížit. Úklonnou a kolimační chybu lze kromě rektifikace vyloučit metodou měření – měřením ve dvou polohách dalekohledu. Chyba alhidádové libely se musí odstranit rektifikací. Chyba alhidádové libely Pokud osa alhidádové libely L není kolmá na osu vertikální V, pak při urovnání stroje (podle alhidádové libely) není osa V svislá a mluvíme o chybě alhidádové libely. Chyba se zjišťuje následovně. Po urovnání přístroje podle trubicové alhidádové libely ve dvou polohách k sobě kolmých otočíme alhidádou o 180°. Případná výchylka odpovídá dvojnásobné chybě a libelu je třeba rektifikovat. Rektifikace: Jedna polovina výchylky se odstraní stavěcími šrouby, druhá polovina se opraví rektifikačním zařízením libely. Postup je většinou nutné několikrát opakovat. Úklonná chyba Pokud je stroj přesně urovnán, ale točná osa dalekohledu H není kolmá na osu svislou, pohybuje se dalekohled při sklápění namísto ve svislé rovině v rovině šikmé. Zaměříme-li na bod P, čteme místo čtení O čtení O1 = O + ?1. Po proložení dalekohledu do druhé polohy dostaneme čtení O2 = O + ?1. Z uvedeného je zřejmé, že vliv této chyby se vyloučí vytvořením aritmetického průměru ze čtení v obou polohách dalekohledu: O =( O1+ O2 )/ 2 . U nových teodolitů zaručují výrobci vodorovnost točné osy dalekohledu na 0,001 gon [38]. Tuto chybu lze zanedbat při běžných pracích i při měření v jedné poloze dalekohledu. Pokud chceme provést kontrolu, zda teodolit nemá úklonnou chybu, řídíme se následujícím postupem. Dalekohledem zacílíme na vysoko položený bod P. Před přístroj umístíme v horizontální poloze a ve vzdálenosti asi 10 až 20 m milimetrové měřítko (přibližně kolmo na záměru). Sklopíme dalekohled a na měřítku přečteme čtení x1. Poté proložíme dalekohled do druhé polohy, znovu zacílíme na bod P, sklopíme dalekohled a přečteme čtení x2. Pokud x1se nerovná x2 má teodolit úklonnou chybu. Kolimační chyba Pokud záměrná osa Z není kolmá k točné ose dalekohledu H, nepohybuje se záměrná přímka ve svislé rovině ale po plášti dvojitého kužele. Protože kolimační chyba je symetrická vůči správné záměře, průměr z obou poloh je zbavený vlivu kolimační chyby, tedy O =( O1+O2 )/ 2 . Kolimační chybu tedy vyloučíme měřením ve dvou polohách dalekohledu. Rektifikaci provádíme pouze tehdy, chceme-li měřit jen v jedné poloze dalekohledu a je-li kolimační chyba tak velká, že by ovlivnila přesnost měřeného směru. Postup pro zjištění kolimační chyby je následující. Dalekohledem teodolitu zacílíme na vzdálený dobře identifikovatelný bod P přibližně v horizontu přístroje. Kolmo na záměru umístíme asi ve vzdálenosti 20 m milimetrové měřítko ležící přibližně v horizontu přístroje. Přečteme údaj vodorovného kruhu O1 a čtení na měřítku x1. Proložíme dalekohled do druhé polohy a na kruhu nastavíme čtení . Na měřítku přečteme čtení x2. Pokud má přístroj kolimační chybu. Rektifikace: Chyba se odstraní pomocí posunu objímky nitkového kříže. Svislá ryska se nastaví na údaj měřítka x3 =( x1+x2 )/ 2 . -------------------------------------------------------------------------------- [26] Kromě osových chyb se při měření úhlů vyskytují i další chyby, o nichž se zmiňuji v následující kapitole. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 4.4. Teodolit Domů Kapitola 5. Měření úhlů Kapitola 5. Měření úhlů Předcházející Další -------------------------------------------------------------------------------- Kapitola 5. Měření úhlů Vrcholový úhel, který leží ve všeobecné rovině (jeho ramena mají různý sklon), určujeme jako průmět do vodorovné a svislé roviny. Tím vzniká vodorovný a svislý úhel. Obrázek 5.1. Vodorovný a svislý úhel [45] Vodorovný úhel ? mezi body L a P získáme tak, že směry CL, CP promítneme kolmo do vodorovné roviny ?. Úhel mezi průměty CL1, CP1 je vodorovný úhel ?. K odměření vodorovného úhlu můžeme použít libovolný bod na svislici procházející stanoviskem S (= C). Vodorovné úhly jsou odměřovány na vodorovném kruhu teodolitu. Pokud by levý směr byl rovnoběžný s kladným směrem osy x, nazýval by se úhel ? směrníkem, vložen do směru severní větve zeměpisného poledníku, nazýval by se úhel ? astronomickým azimutem, vložen do směru severní větve magnetického poledníku, nazýval by se úhel ? magnetickým azimutem. Svislý úhel ? je měřen ve svislé rovině z1 (z2) a je odměřován na svislém kruhu teodolitu. Svislý úhel měříme od vodorovné roviny ? procházející bodem S směrem k bodu L – výškový úhel ?1, směrem k bodu P – hloubkový úhel ?2, nebo od svislice směrem k bodu L – zenitový úhel z. Pozn. Opačným úkonem k měření úhlů je jejich vytýčení (do terénu vynášíme úhel známé velikosti). Jednotky Velikost úhlu můžeme vyjádřit v obloukové nebo stupňové míře. Jednotkou rovinného úhlu v obloukové míře je radián (rad)[27]. Radián je rovinný úhel sevřený dvěma radiálními polopaprsky, které vytínají na kružnici oblouk stejné délky, jako má její poloměr. Obrázek 5.2. Radián [29] Obloukovou míru používáme zejména při vyjadřování chyb a jejich analýze. Když máme kružnici o poloměru r, potom pro úhel ?° a jemu příslušející oblouk arc ? platí: kde je radián ve stupních (?0 )[28]. Radián však není vhodný pro geodetické měření a výpočty. Používáme jej pouze pro převod z délkové míry na míru úhlovou. V praxi se používají vedlejší jednotky rovinného úhlu (stupňová míra). V šedesátinném dělení jsou to: 1° (úhlový stupeň) = ?/180 rad 1' (úhlová minuta) = 1/60°= ?/10 800 rad 1'' (úhlová sekunda) = 1/60´ =?/648 000 rad Plný kruh v šedesátinném dělení = 360°. V setinném dělení jsou to: 1 gon[29] = ?/200 rad 1 mgon (miligon) = 0,001 gon = ?/200 000 rad Poznámka Dříve se používalo dělení gradu (g) na centigrady (1c = 1/100g) a centicentigrady (1cc = 1/100c). Plný kruh v setinném dělení = 400 gon. Převodní vztahy mezi dělením šedesátinným a setinným: 360° = 400g -> 1° = 10/9g a 1g = 9/10° Převodní vztahy mezi vedlejšími jednotkami rovinného úhlu a radiánem: 1 rad = 57,29578° = 3437,75´ = 206264,8´´ = 63,66198 gon = 63661,98 mgon 5.1. Určování úhlů konstantní velikosti K určování úhlů konstantní velikosti (pravý, přímý úhel) se používají jednoduché pomůcky – pásma a hranoly. Pásma se využívá k určení pravého úhlu. Vychází se přitom z Pythagorejského trojúhelníka o stranách rovných násobkům 3, 4, a 5. Obrázek 5.3. Určení pravého úhlu pomocí pásma [45] Postup s pásmem je však ještě příliš pracný a proto se při potřebě rychlého vytýčení většího množství pravých úhlů používá trojbokého nebo pentagonálního hranolu. Trojboký hranol má úhel proti přeponě roven 90o a zbylé dva úhly jsou rovny 45°. Přeponová stěna je pokovená a působí jako zrcadlo (odraz). Na zbylých dvou stěnách dochází k lomu paprsku. Paprsek je po průchodu hranolem posunut o úhel ? = 90°. Hranol je vložen do pouzdra s držákem, které je opatřeno háčkem pro zavěšení olovnice. Obrázek 5.4. Průchod světelných paprsků v trojbokém hranolu [27] Při vytýčení pravého úhlu musí být přeponová stěna přibližně rovnoběžná s měřickou přímkou. Hranolem pohybujeme podél přímky, obraz výtyčky realizující přímku nám udává směr hledané kolmice. Pentagonální hranol má jeden úhel pravý a protilehlý úhel má velikost 45° (viz obr. 5.5). Část hranolu u vrcholu I je z důvodu zmenšení hmotnosti a rozměru ubroušena. Stěny BC a DE jsou pokoveny, působí tedy jako zrcadlo a paprsek se na nich odráží. Na stěnách AB a AE dochází k lomu paprsku. Směr vstupujícího paprsku je po průchodu hranolem posunut o úhel ? = 90°. Obrázek 5.5. Průchod světelných paprsků v pentagonálním hranolu [27] Pentagon se při vytýčení kolmice na přímku AB umístí pomocí olovnice na bod přímky, z nějž chceme kolmici vytýčit. Otočí se jednou stěnou k výtyčce označující směr přímky. Ve druhé stěně hranolu se objeví obraz této výtyčky, který nám udává směr hledané kolmice. Obrázek 5.6. Určení kolmice pentagonem [29] Dvojitý pentagon jsou dva pentagonální hranoly postavené na sebe. Používá se k vytýčení přímého úhlu (obr. 5.7). Dvojitým pentagonem se pohybuje kolmo k dané přímce, až se dosáhne splynutí obrazu výtyčky stojící ve směru na bod A a výtyčky stojící ve směru na bod B. Hledaný bod přímky AB je určen pomocí olovnice. Obrázek 5.7. Chod světelných paprsků v dvojitém pentagonu [29] Dvojitý pentagon lze použít také k vytýčení paty kolmice z daného bodu na přímku nebo naopak k vytýčení kolmice z daného bodu přímky. Hranolem se pohybuje podél přímky a kolmo na přímku až obrazy výtyček realizujících přímku a výtyčky pozorované pouhým okem přes hranol splývají. Obrázek 5.8. Určení kolmice dvojitým pentagonem [53] -------------------------------------------------------------------------------- [27] Radián je jednotkou doplňkovou. [28] Analogicky pro ? (gon). [29] Dříve se místo termínu gon používal termín grad a namísto termínu miligon se používal termín miligrad. S těmito staršími termíny je stále možné se v praxi setkat. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Další 4.5. Zkoušky a rektifikace teodolitů Domů 5.2. Určování úhlů libovolné velikosti 5.2. Určování úhlů libovolné velikosti Předcházející Kapitola 5. Měření úhlů Další -------------------------------------------------------------------------------- 5.2. Určování úhlů libovolné velikosti K určování úhlů libovolné velikosti, jak v rovině vodorovné, tak svislé, slouží teodolity [30]. 5.2.1. Měření vodorovných úhlů Nelze měřit přímo úhel – měříme směry a vodorovný úhel je rozdílem dvou směrů. Měříme jej na vodorovném kruhu teodolitu. Pokud na stanovisku měříme více než dva směry, říkáme, že měříme osnovu směrů. 5.2.1.1. Příprava teodolitu na stanovisku Před začátkem měření je třeba zajistit, aby vertikální osa teodolitu byla ve svislé poloze – horizontace teodolitu, a byla ztotožněná se svislicí jdoucí vrcholem měřeného úhlu – centrace teodolitu. Příprava teodolitu na stanovisku zahrnuje následující úkony: hrubá centrace, hrubá horizontace, přesná centrace, přesná horizontace. Hrubá centrace Stativ teodolitu se postaví nad stabilizovaným geodetickým bodem tak, aby střed hlavy stativu byl přibližně nad tímto bodem a hlava stativu byla přibližně vodorovná. Centrace se provádí pomocí olovnice (závěsné, tyčové nebo optické, popř. laserové). Centrace pomocí závěsné olovnice: Fixovaná je jedna noha stativu (ve svahu nejvýše postavená), zbylé dvě volné nohy se posouvají do polohy, v níž hrot olovnice směřuje nad stabilizační znaku bodu. Centrace pomocí tyčové olovnice: Fixovány jsou všechny tři nohy stativu, pata tyčové olovnice je na značce bodu. Změnou délky nohou stativu dosáhneme urovnání krabicové libely na tyčové olovnici. Centrace optickou (laserovou) olovnicí: Fixovány jsou všechny tři nohy stativu, bod se nachází přibližně v těžišti trojúhelníka vymezeného nohama stativu. Stavěcími šrouby se provede nastavení středu optické olovnice (laserové stopy) na značku bodu. Změnou délky nohou stativu dosáhneme urovnání krabicové libely centrovače. Hrubá horizontace Horizontaci provádíme podle kruhové libely nebo alhidádové libely teodolitu třemi stavěcími šrouby teodolitu. Přístroj se nejprve urovná ve směru dvou stavěcích šroubů (současným protisměrným otáčením těchto šroubů), otočí se o 90o a urovná se pomocí třetího šroubu. Přesná centrace Přístroj se posouvá po desce stativu dokud hrot olovnice (záměrný obrazec) není přesně nad značkou stabilizovaného bodu. Pak se přístroj upevní k desce stativu středovým šroubem. Přesná horizontace Přístroj se horizontuje alhidádovou libelou ve dvou na sebe kolmých směrech stavěcími šrouby. Poté přístrojem otočíme o 360o a pokud se bublina alhidádové libely nevychýlí, je přístroj horizontován. Pokud tomu tak není, je třeba provést rektifikaci alhidádové libely. Před měřením je ještě potřeba upravit dalekohled – zaostřit nitkový kříž a obraz zacíleného předmětu. 5.2.1.2. Metody měření vodorovných úhlů Měření: v jedné poloze dalekohledu, vodorovných směrů ve skupinách, násobením, v laboratorních jednotkách, ve všech kombinacích (Schreiberova metoda). ad 1) v jedné poloze dalekohledu Používá se při podrobném polohovém měření (polární metodě, tachymetrii). Úhly jsou zatíženy všemi přístrojovými chybami. Dalekohledem se zacílí v první poloze na signál, který je ve směru levého ramene úhlu. Utáhnou se hrubé ustanovky. Obraz v dalekohledu se zaostří a svislé vlákno nitkového kříže se jemnými ustanovkami nastaví přesně na střed cílové značky. Na vodorovném kruhu se přečte čtení o1. Stejným způsobem se provede zacílení ve směru pravého ramene úhlu. Na vodorovném kruhu se přečte čtení o2. Výsledný úhel . Pokud o2 < o1, potom ? - (02 + 400) - o1 . ad 2) vodorovných směrů ve skupinách Jedná se o základní metodu při určování bodů polohového pole a většiny měření. Výchozí směr má být dobře viditelný po celou dobu měření. Měří se v obou polohách dalekohledu. Jedna skupina jsou dvě měřické řady. První řada se měří v první poloze dalekohledu. Cílí se od počátečního směru postupně do všech dalších směrů a končí se opětným zacílením do počátečního směru. Uzávěr nesmí být obvykle větší než 2 až 3 násobek základní střední chyby určení směru použitou metodou. Dalekohled se proloží do druhé polohy (otočí se kolem vodorovné osy o 200 gon) a v druhé řadě se cílí na jednotlivé směry v opačném pořadí. Počet nutných skupin se řídí předpisy. Při každé další skupině se nastavuje na počáteční směr čtení změněné o hodnotu 200 gon/s, kde s je počet skupin. Výsledky se ukládají do paměti teodolitu nebo se zapisují do zápisníku (obr. 5.9). Zvláštním případem je, když se měří ve skupině pouze dva směry, ze kterých se určí úhel ?. Jedná se o polygonové pořady [31]. Obrázek 5.9. Zápisník měřených vodorovných směrů [53] ad 3) násobením Umožňuje měřit úhel s větší přesností než je přesnost odečítací pomůcky teodolitu, lze ji použít pouze u přístrojů repetičních. V současnosti se používá již jen ojediněle. Podstatou metody je opakované sčítání (přiřazování, repetice) měřeného úhlu. Zacílí se na levý signál, přečte se čtení OL, zacílí se na pravý signál, přečte se čtení O1. Vodorovný kruh se spojí s alhidádou a jejím otočením se zacílí na levý signál, tím se přenese čtení O1 do tohoto směru. Po uvolnění alhidády se postup opakuje. Po n-tém zacílení na pravý signál se přečte údaj OP. Úhel ? = (OP - OL ) / n , kde n je počet opakování měření. Měření se provádí v jedné nebo dvou polohách dalekohledu. ad 4) v laboratorních jednotkách Metoda zavedená roku 1936 Ing. Jiřím Křovákem se používá ke snížení vlivu všech chyb soustavy teodolit – observační pilíř na minimum. Měření trvá krátkou dobu, takže lze předpokládat stejnou refrakci[32] . Označení „laboratorní“ má vyjádřit, že po krátkou dobu měření mají spojnice teodolit – cíl laboratorní vlastnosti. Metodu lze použít např. pro měření v základní síti. Principem metody je zaměření úhlu při opakovaném cílení i odečítání, včetně určení odklonu osy alhidády od svislice. Laboratorní jednotka sestává ze zaměření na levý a pravý signál (L – P) a opakovaného měření téhož úhlu v obráceném pořadí (P – L) při dvojnásobném cílení i odečítání, tedy (LPPL). Po proložení dalekohledu do druhé polohy se postup opakuje, ovšem opačně (PLLP). Před každým zacílením se navíc určuje poloha obou konců alhidádové libely na její dělené stupnici. Další laboratorní jednotky se měří na jiných místech děleného kruhu. [45] Podrobněji je metoda popsána v [62]. ad 5) ve všech kombinacích (Schreiberova metoda) Při této metodě se měří všechny úhly na stanovisku. Podrobnější informace lze nalézt např. v [62]. 5.2.1.3. Analýza chyb při měření vodorovných úhlů Chyby, které se při měření vodorovných úhlů vyskytují, můžeme rozdělit do tří hlavních skupin: přístrojové chyby měřické chyby vnější chyby (z prostředí Jedná se o chyby nevyhnutelné, které mohou mít charakter buď chyb systematických nebo nahodilých. Abychom mohli vliv těchto chyb na výsledek měření vyloučit nebo alespoň omezit na nejmenší míru (měřickou metodou, popř. výpočtem), je třeba znát příčinu jejich vzniku i vliv na výsledek měření. přístrojové chyby a) chyba alhidádové libely Tato chyba vzniká jako důsledek nesprávné rektifikace alhidádové libely. Pokud alhidádová libela není správně rektifikovaná, není osa alhidádové libely L kolmá na svislou osu alhidády V. Chyba se nedá vyloučit měřením ve dvou polohách dalekohledu! Vliv chyby na měřený vodorovný směr Pro vodorovný směr se vyjadřuje vztahem kde v je úhel odklonu osy alhidády od svislice, ? je úhel, který svírá záměrná rovina s rovinou, v níž došlo k odklonu osy alhidády, z je zenitový úhel záměry. Vliv ?v = 0 při vodorovné záměře (z = 100 gon). U strmých záměr však velikost vlivu chyby rychle roste a maximální hodnoty dosahuje, jestliže z -> 0. Jestliže úhel ? = 0, vliv chyby se neprojeví ani při strmých záměrách. Maximální hodnoty dosahuje, jestliže ? -> 100 gon nebo 300 gon, kdy sin ? =± a ? vmax = v * cotg z. Vliv chyby na měřený vodorovný úhel [45] Úhel je dán rozdílem dvou směrů (každý z nich je zatížen určitou chybou ?v), proto i vliv chyby z nesprávné horizontace na měřený úhel je dán rozdílem chyb v obou směrech: Tato chyba je nebezpečná zejména v případech, kdy sin ?2 = -sin ?1 , tj. pro ?2 = ?1± 200 gon, protože potom Jsou-li ramena skloněna pod stejným zenitovým úhlem, tj. z2 = z1 = z , pak Maximum nastane pro ? = 100 gon Při z 2 = - z1 je ?v? = 0 . Odvození vztahu (1) je uvedeno v [45]. b) úklonná chyba (chyba ze sklonu točné osy dalekohledu) Úklonná chyba je způsobená nekolmostí svislé osy alhidády V k točné ose dalekohledu H. Vliv chyby na měřený vodorovný směr Při sklonu točné osy i (úhel mezi točnou osou dalekohledu H a vodorovnou rovinou) a zenitovém úhlu z je vliv chyby na měřený vodorovný směr Nulový vliv chyby je při z = 100 gon, maximální při z -> 0. Vliv úklonné chyby se vyloučí měřením ve dvou polohách dalekohledu. Protože výrobní tolerance zaručuje vodorovnost točné osy do 10 mgon [38], je vliv této chyby při měření směrů v jedné poloze zanedbatelný. Vliv chyby na měřený vodorovný úhel Úhel měřený pouze v jedné poloze dalekohledu není ovlivněn chybou ze sklonu točné osy, pokud z1 = z2. Při rozdílných zenitových úhlech nad nebo pod horizont se výsledný vliv na měřený vodorovný úhel rovná rozdílu vlivu na jednotlivé směry: Úklonná chyba se odstraní měřením v obou polohách dalekohledu. V první a druhé poloze má vliv sklonu točné osy opačná znaménka. Aritmetický průměr z obou poloh dalekohledu bude tedy chyby ze sklonu točné osy dalekohledu zbaven. Odvození vztahu (2) je uvedeno v [45]. c) kolimační chyba Kolimační chyba je způsobená nekolmostí záměrné přímky Z k točné ose dalekohledu H. Vliv chyby na měřený vodorovný směr Vliv kolimační chyby na vodorovný směr je závislý na velikosti kolimační chyby c a na zenitovém úhlu z: Při vodorovné záměře (z = 100 gon) je vliv kolimační chyby na vodorovný směr roven přímo kolimační chybě c. Minimální vliv chyby nastává tedy při vodorovné záměře a maximální, jestliže z -> 0 . Vliv chyby na měřený vodorovný úhel Vliv kolimační chyby na měřený úhel je dán rozdílem chyb v obou směrech: Pokud z1 = z2, je vliv kolimační chyby na vodorovný úhel měřený v jedné poloze nulový. Čím větší je rozdíl hodnot zenitových úhlů, tím větší je vliv chyby na vodorovný úhel. Kolimační chyba se odstraní měřením v obou polohách dalekohledu. V první a druhé poloze má vliv kolimační chyby opačná znaménka. Aritmetický průměr z obou poloh dalekohledu bude tedy kolimační chyby zbaven. Odvození vztahu (3) je uvedeno v [45]. Další strojové chyby: d) chyba z excentricity alhidády [45] Teodolit má chybu z excentricity alhidády, pokud osa alhidády neprochází přesně středem limbu. Obrázek 5.10. Chyba z excentricity alhidády [45] Vliv chyby ? se dá určit z ? ALJ: protože úhel ? je malý, můžeme psát Protože e (excentricita alhidády) a r jsou pro určitý přístroj konstantní, závisí velikost chyby jen na úhlu ?. Úhel ? určuje polohu spojnice odečítacích indexů vzhledem ke směru excentricity alhidády. Při otáčení alhidády se úhel ? a tedy i velikost úhlu ? mění. Vliv chyby je roven 0, pokud spojnice odečítacích indexů J1 a J2 splyne se směrem excentricity e (? = 0) a maximální, pokud je excentricita e kolmá na spojnici odečítacích indexů J1 a J2, tj. ? = 100 gon, popř. 300 gon. V důsledku excentricity alhidády se při měření odečítají nesprávné hodnoty o1´ a o2´ namísto správných hodnot o1 a o2. Vodorovný úhel ? se určí jako aritmetický průměr správných hodnot, tj. 0,5(o1 + o2), přičemž o1 = o1´ + ? a o2 = o2´ - ? . Potom pro aritmetický průměr úhlu ? vychází vztah Aritmetickým průměrem z odečtení dvou diametrálně postavených odečítacích pomůcek se vliv chyby z excentricity alhidády vyloučí. e) nediametrální poloha čtecích zařízení Nejsou-li odečítací indexy přesně diametrálně, bude čtení u jednoho z indexů pochybeno o úhel v. Obrázek 5.11. Chyba z nediametrální polohy čtecích zařízení [45] Protože se úhel určuje jako rozdíl dvou směrů, z nichž každý je zatížen stejnou chybou, nemá chyba z nediametrální polohy čtecích zařízení vliv na vodorovný úhel měřený v jedné poloze dalekohledu. Z obrázku je patrné, že chyby v první a druhé poloze mají opačná znaménka, a proto je lze vyloučit měřením ve dvou polohách dalekohledu. f) chyba z excentricity záměrné roviny Z [45] Není-li dalekohled umístěn centricky, neprochází záměrná rovina osou alhidády – je excentrická a při otáčení alhidády bude mít od osy otáčení, procházející středem limbu L, stále stejnou vzdálenost e. Ve svislém průmětu se záměrná rovina projeví jako tečna ke kružnici o poloměru e se středem v bodě L. Při zaměřování směru na bod A v první poloze obdržíme namísto správného údaje ? údaj zvětšený o ? ?. Údaj ? ? můžeme vypočítat ze vztahu V druhé poloze bude údaj ? zmenšený o ? ?. Průměr z obou čtení bude tedy zbaven vlivu chyby z excentricity záměrné roviny. Obrázek 5.12. Vliv chyby z excentricity záměrné roviny na vodorovný směr [45] Pokud měříme vodorovný úhel ? = ASB, zaměříme dalekohledem na oba body nejprve v prvé poloze dalekohledu a místo správného úhlu ? zaměříme úhel ?', o který se pootočí jak záměrná rovina, tak odečítací indexy. Rozdíl ? ? = ? - ?', který udává vliv této chyby na měřený úhel v jedné poloze dalekohledu, můžeme určit ze čtyřúhelníka ASBM: Obrázek 5.13. Vliv chyby z excentricity záměrné roviny na vodorovný úhel [45] Úhly ?, ? a ? ? vypočítáme z excentricity e a délek stran s1 a s2: Při stejně dlouhých záměrách se vliv chyby z excentricity záměrné roviny na měřený úhel v jedné poloze neprojeví. Se zvětšujícím se rozdílem v délkách stran se zvětšuje také vliv chyby. g) chyba z nestejnoměrného dělení kruhu Dnešní přístroje mají limby velmi přesně dělené, neboť se zhotovují velmi jemnými dělícími stroji, které pracují automaticky. Žádný stroj však není dokonalý. Vlivem nahodilých a systematických chyb dělících strojů nejsou stupnice dělených kruhů zcela přesně stejnoměrné. Zkoušku dělení kruhu je možné provést zvláštními stroji s mikroskopy nebo měřením úhlů určité velikosti na různých místech limbu po celém jeho obvodě. Vliv chyby způsobené nestejnoměrným dělením kruhu se snižuje opakovaným měřením a čtením vždy na jiném místě kruhu. h) chyba ze sklonu roviny limbu U novějších přístrojů se již s touto chybou prakticky nesetkáme. Pouze u starších přístrojů se může vyskytnout případ, že se při výrobě nepodaří vyhovět požadavku kolmosti limbové roviny ke svislé ose alhidády. Vliv sklonu limbové roviny na měřený vodorovný směr je dán vztahem ? ?MAX = ?2 / 4? , kde ? je sklon limbové roviny. I ten je ale nepatrný a tudíž zanedbatelný. i) runová chyba Vzniká tím, že délka stupnice pro jemné čtení neodpovídá délce jí odpovídajícího intervalu limbu (vlivem nesprávného zvětšení čtecího mikroskopu). U moderních optických teodolitů je již tato chyba zanedbatelná. měřické chyby a) chyba z nesprávné horizontace přístroje Při nesprávném urovnání přístroje je osa alhidády odchýlena od svislice o úhel v, o který je odkloněna i rovina limbu od vodorovné roviny (rovina limbu je kolmá k ose alhidády). Protože H ? V, poruší se také vodorovnost točné osy. Vliv chybné horizontace přístroje na měřený vodorovný směr je stejný jako vliv chyby alhidádové libely (chyba z nesprávné horizontace se rovněž nedá vyloučit měřením ve dvou polohách dalekohledu), tedy: Vliv nesprávné horizontace na měřený úhel je opět stejný jako vliv chyby alhidádové libely, tedy: b) chyba z nesprávné centrace přístroje [45] V důsledku nepřesného provedení centrace je teodolit místo na bod C dostředěn na bod S s chybou e a místo správného úhlu ? mezi body A a B měříme chybný úhel ?´. Tím vzniká chyba Obrázek 5.14. Chyba z nesprávného dostředění přístroje [45] Z obrázku je zřejmé, že Protože hodnota e je vzhledem k délkám stran s1 a s2 velmi malá, jsou velmi malé i úhly ? a ?. Z toho plyne Protože ? ~ ?´ , je možné psát Tato chyba nabude maximální hodnoty při ? = 100 gon a ?´ = 200 gon, tedy když bude e ? s a ? ~ ?´ = 2R , potom pro s1 ~ s2 ~ s Závěr: čím jsou záměry kratší, tím přesněji je třeba teodolit centrovat. c) chyba z nesprávné centrace signálu Chyba z nesprávné centrace signálu má na měřený vodorovný úhel obdobný vliv jako nepřesná centrace teodolitu na stanovisku. Protože hodnota e je vzhledem k délkám stran s1 a s2 velmi malá, jsou velmi malé i úhly ?1 a ?2. Z toho plyne Obrázek 5.15. Chyba z nesprávné centrace signálu [45] Maximální hodnoty opět dosáhne, bude-li excentricita e kolmá k záměře. Pak Pro e1 = e2 a s1 = s2 = s bude tedy stejné jako v předcházejícím případě. Opět tedy platí, že čím jsou záměry kratší, tím přesněji je třeba signalizovat zaměřovaný bod. d) chyba z nepevného postavení přístroje Teodolit je pevně spojen s hlavou stativu. Jakýkoliv pohyb či změna polohy stativu při měření se přenáší i na přístroj, a tím i na polohu děleného kruhu, na kterém se odečítá. Proto je nutno před měřením zajistit neměnnou polohu stativu, tj. pevně zašlápnout nohy stativu do země, přezkoušet pevnost šroubů upevňujících nohy k hlavě stativu, ověřit dostatečné utažení středního šroubu spojujícího teodolit se stativem, neopírat se při měření o stativ a opatrně přecházet kolem stativu, aby se zabránilo jeho otřesům, které se přenášejí na přístroj. [45] Aby nedocházelo k jednostrannému zahřívání stativu slunečními paprsky a tím ke kroucení stativu a tedy i natáčení základního nulového směru, chrání se stativ měřickým slunečníkem. Měřický slunečník se používá také k ochraně přístroje před přímým působením slunečních paprsků a tedy oteplováním jednotlivých částí přístroje. e) chyba v cílení Chyba v cílení vzniká nepřesným nastavením nitkového kříže na svislou osu cílové značky. Chyba v cílení závisí na: vlastnostech dalekohledu, tj. na výkonnosti dalekohledu (zvětšení, jasnost, rozlišovací schopnost), na úpravě nitkového kříže, síla rysek apod., na stabilitě záměrné osy při přeostřování, vlastnostech cíle, tj. velikosti, barvě a tvaru cílové značky, také na osvětlení cíle a jeho pozadí, na směru osvětlení, fyzikálních vlastnostech prostředí, kterým prochází paprsek, zejména na průhlednosti a teplotě ovzduší, zkušenosti a zručnosti pozorovatele, ale též na jeho duševním a tělesném stavu. Chyba v cílení má náhodný charakter a její velikost značně kolísá v závislosti na podmínkách. Obecně je možno určit střední chybu v cílení podle přibližného vzorce kde k = 9 mgon až 36 mgon a z je zvětšení dalekohledu [53]. f) chyba ve čtení stupnice U přístrojů se skleněnými kruhy vzniká chyba v odečtení buď nesprávným odhadem části nejmenšího dílku stupnice podle polohy odečítacího indexu nebo při koincidenčním způsobu odečítání nepřesným nastavením obrazu rysek do koincidence optickým mikrometrem. Velikost chyby v odečtení závisí zejména na: jemnosti dělení hlavní stupnice, odečítacím zařízení, schopnostech měřiče. U elektronických teodolitů je chyba ve čtení uvedena na prospektu a měřič ji prakticky nemá možnost ovlivnit. vnější chyby (z prostředí) a) chyba z refrakce Paprsky se šíří přímočaře pouze ve vakuu, v atmosféře dochází při průchodu paprsku různě hustými vzduchovými vrstvami[33] k lomu světla, tzv. refrakci. Paprsky přicházející z cíle k měřiči jsou odkloněny od geometricky přímé spojnice. Odchylka paprsku ve smyslu vertikálním je poměrně značná a projevuje se při měření svislých úhlů. Odchylka paprsku ve směru horizontálním je podstatně menší. Označuje se jako horizontální (boční) refrakce a projevuje se při měření vodorovných úhlů. Horizontální refrakce se zohledňuje při měření vodorovných úhlů se zvýšenou přesností (např. při měření v trigonometrických sítích). V přízemních vrstvách jsou větší teplotní rozdíly a tedy také větší horizontální refrakce. Ve větších výškách se teploty vyrovnávají, vzduch je stejnorodější a refrakce podstatně menší. Prospěšný je mírný vítr, protože přemísťuje vzduchové sloupce různé teploty, promíchává je a tím ruší nebo alespoň zmenšuje jejich systematický vliv. Refrakční chyba ? má složku systematickou c a složku proměnlivou ?. Systematická složka v podstatě závisí na profilu terénu pod záměrou, na vlastnostech terénu a na klimatických poměrech v daném území. Má tedy různou hodnotu pro jednotlivé směry na tomtéž stanovisku a je také různá na různých bodech. Nelze ji zcela vyloučit ani dlouhodobým měřením za různých atmosférických podmínek. Proměnlivá složka se mění s denní dobou a se změnami atmosférických podmínek. Během jednoho měření úhlu (po krátkou dobu) působí jako chyba systematická. Při měření v jiný den a v jiné době může mít jinou hodnotu i znaménko (může nabýt charakteru náhodné chyby). Při dostatečném vystřídání podmínek bude její střední hodnota M (?) ~ 0 a tedy střední hodnota refrakční chyby M (?) ~ c. Obrázek 5.16. Horizontální refrakce [62] Na obrázku (obr. 5.16) je c1 systematická složka refrakce v záměře na bod P1 a c2 v záměře na bod P2. V důsledku refrakce pak naměříme úhel ?´ namísto úhlu ?, který bychom naměřili v homogenním prostředí. Studiem refrakce se zabývala řada autorů. Problém horizontální refrakce však stále není vyřešen. Výpočet refrakce vyžaduje (zvláště v členitém terénu) mnoho času, koeficienty v existujících vzorcích jsou empirické a nebudou vhodné pro jiné půdní, terénní a klimatické podmínky, než jsou ty, pro které byly určeny. Obvykle se tedy volí druhý způsob snížení vlivu refrakce. Opakovaná měření téhož úhlu se dělí do různých dnů (nejméně tří) s odlišnými atmosférickými podmínkami. Kombinuje se měření denní a noční. Nejvhodnější doba pro měření je asi 3 – 4 hodiny před západem Slunce a po něm: nejvhodnější podmínky jsou zatažená obloha, mírný vítr (při malých rozdílech denních a nočních teplot). Záměry mají vést nejméně 5 m nad terénem, nad porostem nebo objekty. Pilíř, na který se staví teodolit, musí být dostatečně vysoký, aby všechny záměry byly nad přízemními vrstvami vzduchu, kde jsou nepříznivé refrakční podmínky. [62] Ani uvedená opatření však refrakci zcela nevyloučí. b) chyba z vibrace Vibrace způsobuje chvění cílové značky. Je způsobená turbulentním prouděním vzduchu. Teplejší přízemní vrstvy vzduchu jsou lehčí než nad nimi ležící vrstvy studenějšího vzduchu. Tím vzniká stálé stoupání teplých vrstev – vlnění, vibrace. Typická je pro letní dni při teplotách větších než 25°C. Závisí ale také na vlhkosti půdy a úpravě povrchu terénu (asfalt). Vibrace však není nebezpečná, protože je viditelná. Pokud je vlnění silné a stěžuje cílení, přestaneme měřit. 5.2.1.4. Rozbor přesnosti měření vodorovných směrů a úhlů Základní charakteristikou přesnosti měření vodorovných směrů a vodorovných úhlů je střední chyba m[34] . Tato chyba vznikne spolupůsobením všech chyb přístrojových, měřických a vnějších. kde mi – souhrnná střední chyba všech přístrojových chyb, m? - střední chyba vlastního měření, ms – střední chyba v centraci signálu, mt – střední chyba v centraci teodolitu. Měřickým postupem a správnou rektifikací přístroje usilujeme o to, aby hodnota mi -> 0. Střední chyba vlastního měření m? zahrnuje chybu z cílení mc a chybu ve čtení stupnice mo. Střední chyby v centraci nelze uvést průměrnou hodnotou, neboť jejich velikost a vliv závisí nejen na použitém způsobu centrace, ale také na vzdálenosti cíle, musíme je tedy uvažovat zvlášť. Vzhledem k tomu, že vliv centrace uvažujeme zvlášť a že přístrojové chyby vhodným způsobem vyloučíme, střední chyba směru měřeného v jedné poloze dalekohledu je a střední chyba směru měřeného v obou polohách dalekohledu je protože střední chyba ubývá s odmocninou z počtu pozorování. Střední chyba úhlu měřeného v jedné poloze dalekohledu Úhel je roven rozdílu dvou směrů ? = ?2 - ?1 , a tedy střední chyba Protože lze předpokládat, že oba směry byly měřeny se stejnou přesností m?1 = m?2 = m? , můžeme psát Střední chyba úhlu měřeného v obou polohách dalekohledu Výsledný úhel je aritmetickým průměrem z měření v obou polohách dalekohledu a střední chyba ubývá s odmocninou z počtu pozorování, tedy Střední chyba úhlu měřeného v s skupinách Střední chyba v centraci signálu ms a v centraci teodolitu mt [35] Střední chyba úhlu způsobená nesprávným dostředěním signálů je Střední chyba úhlu způsobená nesprávným dostředěním teodolitu je Pokud dosadíme jednotlivé střední chyby do vzorce pro celkovou střední chybu m dostaneme výraz Pro s1 = s2 = s bude mít vzorec (6) tvar Tento výraz je možné dále zjednodušit pokud et = es = e Pro celkovou střední chybu směru platí vzorec [1] 5.2.1.5. Centrace měřených vodorovných směrů Jedná se o situaci, kdy osnova vodorovných směrů byla, z důvodu nemožnosti centrických postavení, měřena na excentrickém stanovisku a i signály cílových bodů byly excentrické[36] . Každá záměra z excentricky zaměřené osnovy vodorovných směrů musí být opravena o centrační změny – centrační změnu z excentricity stanoviska ?s a centrační změnu z excentricity cíle ?c. K výpočtu centračních změn je třeba znát centrační prvky: délku excentricity e a centrační úhel ?e. Délka excentricity je délka spojnice excentr a centr. Centrační úhel je úhel, který svírá směr na počátek osnovy směrů se směrem excentricity. Směr excentricity se měří až na konci skupiny, a to proto, aby se nemuselo přeostřovat během měření osnovy (délka excentricity je ve srovnání s délkami záměr nesrovnatelně kratší). Centrační prvky se určují buď přímo, nebo nepřímo. Přímé určení centračních prvků Při určení centračních prvků cíle se záměrná cílová značka promítne do úrovně stabilizační značky ze dvou směrů přibližně na sebe kolmých. Z každého směru se promítá v obou polohách dalekohledu, protože postavení teodolitu nebývá příliš vzdáleno od cíle (jedná se tedy o strmou záměru). Vzdálenost promítnutého záměrného bodu od středu je délka excentricity, tedy první centrační prvek. Druhým centračním prvkem je směr excentricity, který se zaměří od počátečního směru spolu se směry osnovy. Obrázek 5.17. Přímé určení centračních prvků [52] Při určení centračních prvků stanoviska se postupuje obdobně. Nepřímé určení centračních prvků Není-li možné centrum promítnout do přístupného místa v úrovni terénu, musí se centrační prvky určit nepřímo. Je-li excentrické stanovisko v úrovni terénu, zvolí se za jeden konec základny trojúhelníku, ze kterého se excentricita určí. Obrázek 5.18. Nepřímé určení centračních prvků – stanovisko v úrovni terénu Na obrázku (obr. 5.18) značí E excentrické stanovisko, C centrum a z základnu. Délka excentricity e se určí ze vztahu Pro kontrolu se volí ještě jedna základna, nejjednodušeji opět s jedním koncem v excentrickém stanovisku. Směr excentricity se změří v osnově směrů. Pokud excentrické stanovisko nelze volit v úrovni terénu, je možné délku excentricity určit jako nepřístupnou vzdálenost ze základny z1 mezi stanovisky S1 a S2, a z úhlů ?1 až ?4. Směr excentricity ?e1 dostaneme zařazením směrů měřených na excentrickém stanovisku E1 od počátku O na stanoviska S1 a S2 do osnovy směrů, a pomocí vypočteného úhlu ?, ze vztahu ?e1 = ?e2 + ? Obrázek 5.19. Nepřímé určení centračních prvků – stanovisko nelze volit v úrovni terénu [14] Pokud by bylo možné umístit jeden konec základny na spojnici excentr – centr, je výpočet podstatně jednodušší. Zpravidla se nejprve volí konec základny a z něj se vytyčuje excentrické stanovisko dalekohledem teodolitu, zamířeným na centrum C. Ze základny z2 a z úhlů ?6 až ?8 se vypočte délka excentricity e2 jako rozdíl stran CS3, E2S3. Pro kontrolu se určení e2 provede ještě z trojúhelníků CS2S5, E2S3S5. Pro druhý centrační prvek platí ?e2 = ?e3 + 200 gon Výpočet centračních změn Úloha centrace měřených vodorovných směrů se skládá z dílčích úloh dostředění stanoviska a cíle. Dalším často používaným způsobem je způsob uvedený v [1] provádějící centraci osnovy vodorovných směrů výpočtem souřadnic excentrických stanovisek a cílů. Centrace stanoviska Obrázek 5.20. Centrace stanoviska [14] Na excentrickém stanovisku E byla zaměřena osnova i směrů. Pro jednoduchost uvažujeme pouze směr ?1, měřený od počátku O na bod P1. Centračními prvky jsou délka excentricity e a směr ?e. Strana s1 se vypočte ze souřadnic bodů C, P1. Úkolem je vypočítat centrovaný směr na centru C mezi rovnoběžkou s EO a spojnicí CP1. Z obrázku je zřejmé, že Aby se centrační změny vypočetly se správným znaménkem, zavádí se na excentru E od směru excentricity ke směru na počátek v geodetickém smyslu úhel ? Připočteme-li úhel ? ke všem hodnotám měřených směrů, tj. orientujeme-li měřenou osnovu na směr EC, dostaneme orientované směry , které použijeme pro výpočet centračních změn buď přesným vzorcem nebo přibližným vzorcem Centrovaný směr z centra C již nemíří na počáteční bod O, který jsme zvolili na excentrickém stanovisku E. Pokud byla volba počátečního směru libovolná, nemusí se k této okolnosti přihlížet. Pokud však je počáteční směr směrem osnovy, musí se uvážit i jeho centrační změna. V případě, že musíme uvažovat i centrační změnu počátečního směru osnovy, je třeba znát vzdálenost počátečního bodu s0. Obrázek 5.21. Centrace počátečního směru [14] Z obrázku vyplývá, že Pro centrovaný směr počítaný od skutečného směru na počáteční bod Obecný vzorec pro výpočet centrovaných směrů má tvar: Centrace cíle Na centru C byla změřena osnova směrů. Z celé osnovy opět uvažujme jen směr na bod P1. Obrázek 5.22. Centrace cíle [14] Úkolem je určit centrovaný směr . Na excentru E opět zavedeme úhel ?, pro který platí Orientujeme-li měřenou osnovu na směr EC, dostaneme orientované směry , které použijeme pro výpočet centračních změn přibližným vzorcem. Z obrázku je zřejmé, že není přesně vnitřní úhel v trojúhelníku proti straně s1, ale je to úhel větší o centrační změnu ?1, kterou hledáme. Použijeme tedy aproximativního postupu: Obecný tvar rovnic pro výpočet centrační změny ?i je následující: Pro centrovaný směr platí a v obecné podobě Centrace stanoviska i cíle Na excentrickém stanovisku Es se změří osnova směrů, z nichž uvažujeme jen směr ?1 a směry excentricit ?e a ?es. Obrázek 5.23. Centrace stanoviska i cíle [14] Nejprve vypočteme centrační změnu ?s z excentrického stanoviska: Vypočteného centrovaného směru se použije pro výpočet centrační změny ?c z excentrického cíle tímto postupem: Výsledný centrovaný směr 5.2.2. Magnetické azimuty [53], [45], [70] K orientaci vodorovných směrů, resp. k měření úhlů tam, kde není možné připojení na body bodového pole, lze využít magnetického pole Země. Země vytváří magnetické pole, ve kterém magnetické siločáry vycházejí z jižního magnetického pólu a směřují do severního magnetického pólu. Na obou pólech jsou magnetické siločáry svislé a na rovníku mají směr vodorovný. V důsledku působení magnetického pole Země ukazuje jeden konec volně zavěšené magnetky vždy k severnímu magnetickému pólu. Směr severního magnetického poledníku je základním směrem pro měření magnetických azimutů (viz Základní pojmy). Základní pojmy Magnetický meridián pozorovacího místa je průsečnice svislé roviny, proložené osou ustálené deklinační magnetky se zemským povrchem. Osou magnetky je spojnice obou koncových hrotů, která prochází středem magnetky. Magnetický azimut je úhel měřený v místě pozorování od severní větve magnetického meridiánu na určovaný bod ve směru číslování na hodinách. Je vždy kladný a počítá se od 0° do 360° (příp. od 0 gon do 400 gon). Na obrázku (obr. 5.24) je šipka SM směr magnetického meridiánu a úhel APK je magnetický azimut strany PK v bodě P. Obrázek 5.24. Magnetický azimut [45] Magnetická deklinace ? je úhel, který v místě pozorování svírá směr magnetického meridiánu SM s astronomickým meridiánem SA (viz obr. 5.25). Jestliže se severní hrot magnetky odklání k západu od astronomického meridiánu, je deklinace západní – záporná, odklání-li se k východu, je deklinace východní – kladná. Obrázek 5.25. Magnetická deklinace [45] Astronomický azimut A tedy získáme přičtením magnetické deklinace k naměřenému magnetickému azimutu. Protože poloha magnetického meridiánu se mění a astronomický meridián má polohu stálou, mění se velikost magnetické deklinace ?. Změna velikosti magnetické deklinace závisí na místě a čase. Změna deklinace s místem je patrná z magnetických map (obr. 5.26), na kterých čáry spojující místa se stejnou hodnotou magnetické deklinace se nazývají izogony. Izogony probíhají přibližně ve směru zemských poledníků. Největší změna deklinace se změnou pozorovacího místa nastává ve tedy směru východ – západ. Obrázek 5.26. Mapa izogon [53] Pokud změny velikosti magnetické deklinace s časem probíhají v pravidelných časových obdobích, nazývají se variace. Podle délky periody rozlišujeme variace denní, roční a sekulární. Pro přesné práce je tedy třeba znát místo a dobu (epochu), kde a kdy se měření konalo. Kromě poměrně pravidelných změn magnetické deklinace mohou nastat také nepravidelné změny, neboli poruchy. Příčinou magnetických poruch mohou být např. magnetické bouře provázející polární záři nebo související s obdobím výskytu zvýšeného počtu slunečních skvrn, příčinou může také být vliv feromagnetických kovů, vliv elektrického proudu, vliv nepravidelně rozložených železných a ocelových součástí vlastního přístroje atd. Určování hodnoty deklinace Hodnotu deklinace pro méně přesné práce je možné určit interpolací z magnetických map, které na základě magnetických měření sestavuje Geofyzikální ústav. Mapa izogon podává obraz skutečného zemského magnetického pole pro určitou epochu. Magnetická deklinace ?t pro libovolné místo v čase t se určí ze vztahu kde ?o je magnetická deklinace pozorovacího místa k epoše to a zjistí se lineární interpolací z mapy izogon, v je roční změna magnetické deklinace a zjistí se z mapy izopor (obr. 5.27), t je časový údaj. Obrázek 5.27. Mapa izopor [53] Magnetické přístroje Součástí každého magnetického přístroje je deklinační magnetka, která je umístěna v pouzdru z nemagnetického materiálu, opatřeném děleným kruhem, nazývaným též hodinovým. Deklinační magnetka je tenká, lehká, ocelová, silně zmagnetizovaná tyčinka různého tvaru (obr. 5.28). Spojnice obou koncových hrotů magnetky se nazývá osa magnetky. Uprostřed na ose magnetky (v těžišti) je ložisko z tvrdého materiálu. Prostřednictvím tohoto ložiska spočívá magnetka na ocelovém hrotu umístěným ve středu děleného kruhu a může se volně otáčet ve vodorovné rovině. Jeden konec magnetky, zvaný severní, směřuje vždy k severnímu geomagnetickému pólu a bývá zpravidla modře zakalen. Druhý konec, zvaný jižní, směřující k jižnímu magnetickému pólu se pro zřetelné rozlišení nezbarvuje. Obrázek 5.28. Deklinační magnetka [53] Magnetka je dále vybavena aretačním zařízením, kterým se dá vyjmout z hrotu a tak chránit před poškozením či přílišným opotřebením. Obvykle se používá pákové aretace, ovládané obvodovým šroubem. U citlivějších magnetek se k aretaci používá středový šroub, kterým se docílí pozvolného spouštění, takže magnetka dosedne jemně bez nárazu na hrot. Citlivost magnetky závisí na její délce, váze, intenzitě zmagnetizování a na tvaru a tvrdosti ložiska i hrotu, na němž magnetka spočívá. Magnetka je tím citlivější, čím je delší, lehčí, silněji zmagnetizována a čím přesněji se po vychýlení opět ustálí v původní poloze. Stupnice děleného kruhu je dělena na 360°. Hodnota nejmenšího dílku stupnice závisí na poloměru děleného kruhu. Při odečítání se poloha hrotu magnetky odhaduje pomocí lupy. Dělené kruhy se u novějších magnetických přístrojů číslují proti směru číslování na hodinách. Jako odečítací index slouží osa magnetky. Je-li záměrná rovina nastavena do směru magnetického meridiánu, udává severní hrot magnetky odečtení 0o. Otáčí-li se nyní rovina záměrná i s děleným kruhem ve směru pohybu hodinových ručiček, narůstají údaje indexu (magnetky) stejně jako vzrůstá magnetický azimut (obr. 5.29). Je-li tedy úhloměrná stupnice číslována proti směru pohybu hodinových ručiček, ukazuje magnetka jako odečítací index přímo hodnotu magnetického azimutu. Pokud číslování postupuje v kladném smyslu, je třeba určovaný azimut vypočítat jako doplněk odečtené hodnoty do 360° (obr. 5.30). Obrázek 5.29. Číslování stupnice v záporném smyslu [53] Obrázek 5.30. Číslování stupnice v kladném smyslu [53] Magnetické přístroje se dělí do 3 skupin: kompasy, busoly, busolní teodolity. Kompasy Kompasy jsou magnetky, umístěné v kruhovém pouzdře z neferomagnetického kovu, opatřené kruhovou libelou a případnými dalšími doplňky, které však nejsou vybaveny záměrnými zařízeními. Busoly Busoly jsou kompasy doplněné o záměrné zařízení. Busolní teodolity Jedná se o normální teodolity doplněné sázecím plnokruhovým kompasem nebo tzv. trubicovým usměrňovačem. Trubicový usměrňovač (obr. 5.31a) je válcové pouzdro, v němž je na hrotu zavěšena magnetka, opatřená aretačním zařízením. Obrazy obou konců magnetky se převádějí optickou cestou do zorného pole usměrňovače (obr. 5.31b). Magnetka je urovnána, pokud se otáčením alhidády dosáhne koincidence obou obrazů (obr. 5.31c). Tím se současně záměrná přímka uvede do směru magnetického meridiánu. Obrázek 5.31. Trubicový usměrňovač [53] Měření magnetických azimutů Magnetické azimuty se měří dvěma způsoby: přímo, nepřímo. Při přímém způsobu měření magnetických azimutů se azimuty čtou přímo na děleném kruhu busoly. Přístroj se dostředí a urovná na bodě P1. Magnetka, dosud aretovaná, se uvolní vypínacím zařízením a dalekohledem se zacílí na bod P2. Po ustálení magnetky se odečítá poloha jejích hrotů na děleném kruhu. Před odečtením je vhodné jemně přejet nehtem po vroubkované hlavě aretačního šroubu, aby se odstranilo případné tření v ložisku a magnetka se ustálila ve správné poloze. Při odečítání je žádoucí, aby měřič stál ve směru osy magnetky, aby se zabránilo vzniku paralaxy. Výsledný azimut A12 tvoří odečtení celých stupňů severního hrotu magnetky, doplněné aritmetickým průměrem z odečtených minut pro oba hroty. Obrázek 5.32. Přímé určení magnetického azimutu [53] Při nepřímém způsobu se azimuty čtou na vodorovném kruhu teodolitu. Podstatou je určení příslušného odečtení om (viz obr. 5.33), odpovídajícího té poloze alhidády, při které se záměrná rovina ztotožňuje se směrem magnetického meridiánu SM. Dále se již jedná o známé zaměření osnovy směrů, která se orientuje k základnímu směru SM magnetického meridiánu. Záměrná rovina se nastaví do směru magnetického meridiánu takto: Aretovaná magnetka se uvolní a alhidáda se otáčí tak dlouho, až severní hrot magnetky ukazuje přibližně k nule děleného kruhu. Hrubá ustanovka se upne a jemnou se přesně nastaví na děleném kruhu odečtení 0o. V této poloze alhidády se odečte na limbu příslušné čtení om. Potom se magnetka aretuje, zaměří se směry na dané body P2 a P3 a odečtou se na limbu hodnoty o2, o3. Výsledné azimuty se odvodí redukováním směrů k základnímu směru om. Tedy A12 = o2 - om a A13 = o3 - om . Přesnost magnetického azimutu se dá zvýšit opakováním nastavení záměrné roviny do směru meridiánu SM a zavedením aritmetického průměru. Obrázek 5.33. Nepřímé určení magnetického azimutu [53] 5.2.3. Astronomické azimuty [53] Astronomický azimut je úhel, který svírá svislá záměrná rovina s rovinou astronomického meridiánu v místě pozorování. Měří se od severní větve poledníku ve směru číslování na hodinách od 0°do 360°. Pro určení astronomického azimutu je tedy třeba předem znát směr místního poledníku jako základního směru. Určení směru místního poledníku výpočtem meridiánové konvergence [45] Tento způsob předpokládá znalost pravoúhlých souřadnic koncových bodů a tedy i směrníku ? strany, jejíž astronomický azimut má být určen. U souřadnicových systémů pravoúhlých souřadnic, které byly nebo jsou na území naší republiky používány, zaujímá osa X směr místního poledníku procházejícího počátkem souřadnicového systému s výjimkou souřadnicového systému s počátkem v trigonometrickém bodu Gusterberg. V tomto systému při orientaci poledníku vznikla chyba ? = 4´22,3´´, o kterou je kladná větev osy X stočena na západ a je tedy nutno s ní při určování směru místního poledníku počítat. Protože poledníky se na severní polokouli sbíhají k severnímu pólu, je zřejmé, že rovnoběžka s osou X a místní poledník procházející týmž bodem spolu svírají úhel ?, který se nazývá meridiánová konvergence (obr. 5.34). Obrázek 5.34. Určení směru místního poledníku pomocí meridiánové konvergence [45] Velikost úhlu ? závisí jednak na vzdálenosti od osy X, jednak na zeměpisné šířce: kde ?? je rozdíl zeměpisných délek místního poledníku a poledníku procházejícího počátkem souřadnicového systému, ? je zeměpisná šířka místa pozorování. Úhel ?? je možno nahradit výrazem kde Y je ypsilonová souřadnice stanoviska teodolitu, R je zemský poloměr. Potom je možno vzorec pro meridiánovou konvergenci psát ve tvaru Z obrázku (obr. 5.34) je zřejmé, že astronomický azimut pro body ležící na východ od osy X bude A12 = ?12 - ?1±180° a pro body ležící na západ od osy X A34 = ?34 - ?2±180° . V souřadnicovém systému s počátkem v trigonometrickém bodě Gusterberg by se u bodů ležících na východ od osy X místo úhlu ? připočítávala hodnota ß1 = ? + ? a u bodů ležících na západ od osy X by se místo úhlu ? odečítala hodnota ß1 = ? - ?. Výpočtem astronomického azimutu je dán i směr místního poledníku. Určení místního poledníku metodou stejných výšek hvězdy [45] V důsledku otáčení Země kolem své osy od západu k východu se nebeská báň zdánlivě otáčí od východu k západu. Každá hvězda tedy zdánlivě vychází (na východě), kulminuje v rovině místního poledníku a zapadá (na západě). Hvězdy s menší vzdáleností od světového pólu než činí zeměpisná šířka ? místa pozorování nikdy nezapadají, nýbrž pohybují se po uzavřených křivkách. Takové hvězdy se nazývají cirkumpolární. Rovina místního poledníku, ve které jednotlivé hvězdy kulminují, je rovinou symetrie jejich kruhových drah, tzn., ze místní poledník půlí úhel, který svírají záměry na hvězdu nalézající se ve stejných výškách nad horizontem před kulminací i po ní (obr. 5.35). Obrázek 5.35. Určení místního poledníku metodou stejných výšek hvězdy [29] Zacílíme-li tedy přesně dostředěným a urovnaným vteřinovým teodolitem střed nitkového kříže na některou hvězdu, která je blízko kulminačního bodu, odečteme na vodorovném kruhu hodnotu úhlu o1. Potom při utažené vertikální ustanovce sledujeme zdánlivý pohyb hvězdy a do okamžiku, kdy se hvězda po průchodu kulminačním bodem znovu ztotožní se středem nitkového kříže a odečteme na vodorovném kruhu údaj o2. Rozdílem obou čtení určíme úhel ? = o1- o2 a osa tohoto úhlu určuje směr místního poledníku. Pro zpřesnění výsledku se poloha místního poledníku určuje vícekrát z pozorování několika hvězd. Poznámka Metody určování směru místního poledníku jsou podrobněji probírány v předmětu Geodetická astronomie. K určení směru místního poledníku lze také použít gyroteodolitu[37] (podrobný popis viz např. [70]). 5.2.4. Měření svislých úhlů Svislý úhel se na rozdíl od vodorovného úhlu získá zaměřením pouze jednoho směru (na cílovou značku příslušného signálu). Druhým směrem je směr základní – vodorovný pro výškový úhel, svislý pro zenitový úhel. Velikost svislého úhlu se odečítá na vertikálním kruhu. Zařízením, které realizuje základní směr, je indexová libela nebo kompenzátor. Vertikální kruh Při měření svislých úhlů je třeba si podrobněji všimnout úpravy vertikálního kruhu. Na rozdíl od měření vodorovných úhlů, při kterém limbus zůstává nehybný a otáčí se alhidáda s odečítacími indexy, při měření svislých úhlů se pří sklápění dalekohledu otáčí vertikální kruh současně s vodorovnou točnou osou dalekohledu, se kterou je pevně spojen, kdežto odečítací indexy, spojené s dalekohledovou vidlicí, zůstávají pevné. Dělení kruhu může být šedesátinné nebo setinné. Pro určení výsledné hodnoty svislého úhlu je důležité znát, v jakém smyslu je vertikální kruh číslován a na kterém místě stupnice, vzhledem k odečítacím indexům, se nalézá nula. Vertikální kruhy mohou být číslovány buď ve směru číslování na hodinách nebo proti směru číslování na hodinách. Pro měření zenitových úhlů je výhodnější pokud je kruh číslován ve směru hodin a vodorovné záměře odpovídá z = 100 gon. Obrázek 5.36. Číslování kruhu pro měření zenitových úhlů [53] Pro měření výškových úhlů odpovídá vodorovné záměře ? = 0 gon a výhodnější číslování kruhu je protisměrné. Obrázek 5.37. Číslování kruhu pro měření svislých úhlů [53] 5.2.4.1. Metody měření svislých úhlů v jedné poloze dalekohledu Před měřením provedeme pečlivou horizontaci a centraci teodolitu. Zjistíme indexovou chybu i (viz dále). Pokud je indexová chyba i větší než požadovaná přesnost, provedeme buď rektifikaci[38] teodolitu, nebo opravíme naměřené úhly o hodnotu i. Úhel měříme v první poloze dalekohledu (vertikální kruh je vlevo). Na cílovou značku cílíme nejprve přibližně a po utažení hrubých ustanovek zacílíme jemnými ustanovkami vodorovným vláknem nitkového kříže přesně. Po zacílení se urovná indexová libela a na vertikálním kruhu se odečte hodnota svislého úhlu o1. Pokud je přístroj vybaven kompenzátorem, odpadá urovnání indexové libely. v obou polohách dalekohledu Po urovnání teodolitu na stanovisku, zacílení v 1. poloze dalekohledu na cíl, urovnání indexové libely a čtení o1, zacílíme na cíl ve 2. poloze, urovnáme indexovou libelu a přečteme čtení o2. Pokud je přístroj vybaven kompenzátorem, odpadá urovnání indexové libely. Výsledný svislý úhel se určí jako aritmetický průměr úhlu změřeného v 1. a úhlu změřeného v 2. poloze dalekohledu. Při měření svislých úhlů, zejména při větších sklonech dalekohledu a vzdálenějších cílech, probíhá záměra různě hustými vzduchovými vrstvami, takže výsledky jsou ovlivněny refrakcí. Z tohoto důvodu je nutné, aby záměry v 1. a 2. poloze dalekohledu probíhaly v co nejmenším časovém odstupu. Proto nelze kombinovat měření vodorovných úhlů s určováním úhlů svislých nebo měřit soubor svislých úhlů nejprve v prvé a posléze v druhé poloze dalekohledu. Způsob zapisování měřených hodnot je patrný ze vzoru zápisníku výškových úhlů, kde kromě popisných údajů o stanovisku jsou ještě uvedeny nákresy cílů s označením, kam bylo cíleno. Kontrola ve sloupci číslo 7 je vlastně dvojnásobek indexové chyby. Obrázek 5.38. Zápisník měřených výškových úhlů [53] 5.2.4.2. Analýza chyb při měření svislých úhlů Chyby, které se při měření svislých úhlů vyskytují, můžeme stejně jako u vodorovných úhlů rozdělit do tří hlavních skupin: přístrojové chyby měřické chyby vnější chyby (z prostředí) Jedná se opět o chyby nevyhnutelné, které mohou mít charakter buď chyb systematických nebo nahodilých. Abychom mohli vliv těchto chyb na výsledek měření vyloučit, nebo alespoň omezit na nejmenší míru (měřickou metodou, popř. výpočtem), je třeba znát příčinu jejich vzniku i vliv na výsledek měření. přístrojové chyby kolimační chyba Pokud není splněna podmínka Z ? H, má přístroj kolimační chybu. Vliv této chyby na svislý úhel udává vztah a Odvození vzorců (7) a (8) pro výpočet vlivu kolimační chyby na svislý úhel je uvedeno v [45]. Vliv kolimační chyby na svislý úhel je prakticky nulový, ani při strmých záměrách nedosahuje hodnot, které by podstatně ovlivnily výsledek. úklonná chyba (chyba ze sklonu točné osy dalekohledu) Pokud není splněna podmínka H ? V, svírá točná osa dalekohledu s vodorovnou přímkou úhel i. Výškový úhel je zatížen chybou Vliv této chyby je zanedbatelný, neboť výrobní tolerance kolmosti točné osy dalekohledu k vertikální ose je do 10´´ (30 mgon). Odvození vzorce (9) je uvedeno v [45]. chyba alhidádové libely Pokud není splněna podmínka L ? V, má přístroj chybu alhidádové libely. Vliv této chyby na zenitový úhel je vyjádřen vzorcem odvozeným v [45]: Chyba je tedy přímo úměrná velikosti odklonu v a závisí na úhlu ?, který svírá záměrná rovina s rovinou, ve které nastal odklon osy alhidády od svislice. indexová chyba Indexová chyba i vznikne pokud odečítací indexy neleží v základním směru. Tj. pokud spojnice odečítacích indexů není rovnoběžná se záměrnou přímkou dalekohledu nebo s osou indexové libely (popř. kompenzátoru). Vztahy pro určení i jsou závislé na typu a směru číslování vertikálního kruhu. a) vertikální kruh je číslován proti směru hodinových ručiček a nula stupnice odpovídá vodorovné záměře Obrázek 5.39. Určení indexové chyby, pokud je vertikální kruh číslován proti směru hodinových ručiček a nula stupnice odpovídá vodorovné záměře [45] Pokud má přístroj indexovou chybu, čteme namísto správných hodnot o1 (?1) a o2 (?2) hodnoty zatížené chybou o1´ a o2´. Platí, že Indexovou chybu tedy zjistíme z měření ve dvou polohách dalekohledu. Pro ? platí: tedy indexovou chybu můžeme eliminovat čtením v obou polohách dalekohledu. b) vertikální kruh je číslován po směru číslování na hodinách a nula stupnice odpovídá vodorovné záměře Obrázek 5.40. Určení indexové chyby, pokud je vertikální kruh číslován po směru číslování na hodinách a nula stupnice odpovídá vodorovné záměře [45] Pro výpočet indexové chyby platí následující vztahy: Indexovou chybu tedy zjistíme z měření ve dvou polohách dalekohledu. Pro ? platí: tedy indexovou chybu můžeme eliminovat čtením v obou polohách dalekohledu. c) vertikální kruh je číslován po směru hodinových ručiček a upraven k přímému odečítání zenitových úhlů Obrázek 5.41. Určení indexové chyby, pokud je vertikální kruh číslován po směru hodinových ručiček a upraven k přímému odečítání zenitových úhlů [45] Pro výpočet indexové chyby platí následující vztahy: Indexovou chybu opět zjistíme z měření ve dvou polohách dalekohledu. Pro z platí: tedy indexovou chybu můžeme eliminovat měřením v obou polohách dalekohledu. chyba z excentricity točné osy dalekohledu H Excentricita vodorovné točné osy dalekohledu způsobuje, že při sklápění dalekohledu se vertikální kruh neotáčí kolem svého středu K, ale jako excentr kolem bodu točné osy O (viz obr. 5.42). Obrázek 5.42. Chyba z excentricity točné osy dalekohledu [45] Pokud zacílíme na bod P pod výškovým úhlem ?, otočí se střed kruhu K° po kružnici o poloměru rovném excentricitě e, také o úhel ? a přejde do bodu K. Podle obrázku platí: Protože M1M2 = N1N2, platí: Dále platí Protože úhly ? a ? jsou malé můžeme psát Vliv chyby z excentricity dalekohledu na výškový úhel je dán vztahem Maximální hodnoty dosáhne pro Vliv chyby se vyloučí aritmetickým průměrem z odečtení na diametrálních místech kruhu. Chyba z excentricity záměrné přímky Vliv chyby se vyloučí zavedením aritmetického průměru ze čtení v obou polohách dalekohledu. Pokud se měří pouze v jedné poloze dalekohledu platí, že vliv chyby je tím menší, čím je záměra delší. měřické chyby chyba z nesprávné horizontace přístroje Chyba má stejný charakter jako chyba způsobená nesprávnou rektifikací alhidádové libely. Vliv chyby je vyjádřen vzorcem kde v je úhel odklonu vertikální osy přístroje od svislice ? je úhel, který svírá záměrná rovina s rovinou, ve které nastal odklon osy alhidády od svislice. chyba z nesprávného dostředění přístroje Nejnepříznivějším případem (obr. 5.43) je případ, kdy k chybě v dostředění došlo ve směru na zaměřovaný bod P. Na obrázku značí e chybu v dostředění, l šikmou vzdálenost, ? a ?´ správný a naměřený výškový úhel Obrázek 5.43. chyba z nesprávného dostředění přístroje [53] Platí vztah: Vliv chyby z nesprávné centrace na svislý úhel se uplatňuje zejména při krátkých a strmých záměrách. chyba v cílení a chyba v odečtení Obě chyby jsou obdobné jako u vodorovných úhlů. chyba z urovnání indexové libely Chyba z urovnání indexové libely závisí na citlivosti libely a na způsobu urovnání. Při urovnání libely podle polohy bubliny mezi odpovídajícími dílky stupnice se dá očekávat přesnosti asi 1/5 dílku. Při koincidenčním způsobu urovnání je přesnost o 70 až 100 % větší [53]. Citlivost indexových libel je nejčastěji v rozmezí 20´´ - 30´´. Při prvním uvedeném způsobu urovnání lze očekávat přesnost asi 4´´ - 6´´, při koincidenčním způsobu urovnání 2´´ - 3´´. Kompenzátory většinou zaručují přesnost 1´´ - 2´´. [53] vnější chyby chyba z refrakce Při měření svislých úhlů se uplatňuje vliv vertikální refrakce. Obrázek 5.44. chyba z refrakce [45] Na obrázku 5.44 paprsek vycházející z bodu B probíhá obloukem a pozorovatel stojící v bodě A uvidí bod B ve směru tečny T. Tímto směrem nařídí také při cílení na bod B dalekohled. Zenitový úhel odpovídající přímé spojnici bodů AB se zmenší o malý úhel ? který se nazývá refrakční. Tím vznikne chyba určovaného výškového rozdílu BB´. Vliv vertikální (také terestrické) refrakce na měřené úhly vyšetříme za předpokladu, že oblouk AB je velmi plochý kruhový oblouk, což zpravidla není daleko od skutečnosti. Na obrázku značí r poloměr tohoto oblouku, R poloměr Země, ? a 2? středové úhly odpovídající vzdálenosti AB, pro kterou vzhledem k velmi malému výškovému rozdílu h platí AB ? ABo. Vliv refrakce na výškový rozdíl je dán vztahem Refrakční koeficient nemá stálou hodnotu. Závisí na nadmořské výšce, geografické poloze krajiny, porostu krajiny, mění se s teplotou, atmosférickým tlakem. Při výpočtu výškových oprav se zpravidla používá střední hodnota k = 0,1306 stanovená Gaussem. Kromě korekce se vliv refrakce snižuje opakováním měření za odlišných atmosférických podmínek. chyba z vibrace Je obdobná jako u vodorovných úhlů. 5.2.4.3. Rozbor přesnosti měření svislých úhlů Vliv přístrojových chyb na měřený svislý úhel je velice nebezpečný. Proto je třeba měřit přístrojem, který je řádně rektifikován a přezkoušen. Zbytkové chyby po rektifikaci již mají na svislý úhel pouze zanedbatelný vliv. Pečlivým měřením se také vyloučí chyby z nesprávného postavení přístroje. Zbylé chyby (chyba v cílení, odečtení a urovnání indexové libely) jsou nahodilé a na sobě nezávislé. Střední chyba v měřeném svislém úhlu m se vypočte podle následujícího vztahu: kde mc je střední chyba v cílení, mo je střední chyba v odečtení, mi je střední chyba v urovnání indexové libely. Pokud se svislý úhel měří v obou polohách dalekohledu je -------------------------------------------------------------------------------- [30] Popis a dělení teodolitů je uvedeno v předchozí kapitole. [31] Při měření polygonového pořadu se využívá trojpodstavcové soupravy. Ta se skládá ze tří stativů, teodolitu s dálkoměrem a dvou cílových znaků. Přístroj i cílové znaky se postupně umísťují na tytéž stativy, čímž je zaručená stejná centrace přístroje i cíle. [32] Refrakce je způsobená proměnlivou hustotou vzduchových vrstev. Paprsky přicházející z cíle k měřiči jsou odkloněny od geometricky přímé spojnice. [33] Hustota vzduchu závisí především na teplotě. [34] Střední chyba se – působí-li na veličinu pouze náhodné chyby a máme-li k dispozici dostatečně velký soubor měření – prakticky rovná směrodatné odchylce. Směrodatná odchylka je druhá odmocnina střední hodnoty čtverců odchylek hodnot xi od jejich střední hodnoty E(x) [58]. [35] Odvození vztahu (4) a (5) je uvedeno v [54]. [36] Pokud při měření vodorovných úhlů střed limbu leží ve svislici procházející středem měřické značky, říkáme, že stanovisko je centrické. Stejně i signály cílových bodů mají být centrické. Pokud tomu tak není, mluvíme o excentrickém stanovisku, popř. cíli. [37] Gyroteodolit vznikne spojením teodolitu a elektricky hnaného setrvačníku (gyrokompasu). Gyrokompas je gyroskop, jehož osu rotace přinutíme, aby se pohybovala ve vodorovné rovině, a to např. tím, že setrvačník zavěsíme vysoko nad svým těžištěm. Pokud setrvačníku udělíme dostatečně vysoké otáčky (20 000 až 30 000min-1), bude reagovat na otáčení Země tak, že svou osou rotace bude oscilovat okolo roviny meridiánu. Výkyvy jsou symetrické, proto určením jejich středu dostaneme astronomický sever (avšak pouze pro zeměpisné šířky < 75°). [38] Při rektifikaci opětně zacílíme na bod, na který jsme cílili při zjišťování indexové chyby. Otáčením ustanovky indexové libely nastavíme odečítací pomůcku na správné čtení. Bublina libely se vychýlí. Výchylku opravíme rektifikačním zařízením libely. Pokud je teodolit vybaven kompenzátorem, nastavíme správné čtení. Vertikální ryska nitkového kříže se nám vychýlí ze směru na cílový bod o hodnotu indexové chyby. Rektifikačními šrouby nitkového kříže posuneme kříž tak, aby vodorovná ryska ležela opět na bodě, na který jsme cílili. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další Kapitola 5. Měření úhlů Domů Kapitola 6. Měření délek Kapitola 6. Měření délek Předcházející Další -------------------------------------------------------------------------------- Kapitola 6. Měření délek Délkou rozumíme vodorovnou vzdálenost mezi dvěma body vyjádřenou v délkových jednotkách [58]. Pro další výpočty se délky redukují do nulového horizontu a převádějí se do zobrazovací roviny. Jednotky Základní délkovou jednotkou je podle ČSN 01 1300 metr, který je definován takto: Metr je délka dráhy, kterou uletí světelný paprsek ve vakuu za 1/299 792 458 s. Z metru jsou odvozeny další jednotky pro měření délek, které jsou násobky nebo zlomky metru: 1 km (kilometr) = 1 000 m = 103 m 1 cm (centimetr) = 0,01 m = 10-2 m 1 mm (milimetr) = 0,001m = 10-3 m 1 µm (mikrometr) = 0,000 001 m = 10-6 m 1 nm (nanometr) = 0,000 000 001 m = 10-9 m Vedle metrické soustavy se v praxi dosud můžeme setkat s mírou sáhovou, používanou na území Rakouska-Uherska do roku 1876. Základem této soustavy je vídeňský sáh (°), který se dále dělí na 6 stop (´), 72 palců (´´) a 864 čárek (´´´). Převodní vztahy mezi metrickou soustavou a sáhovou mírou: 1° = 6´ = 1,896484 m 1´ = 12´´ = 0,316081 m 1´´ = 12´´´ = 0,0263401 m 1´´´ = 0,002195 m Vývoj definice metru a délkového etalonu V 18. století se používaly v jednotlivých státech různé soustavy délkových jednotek. S rozvojem vědy, techniky, výroby a obchodu po Velké francouzské revoluci (1789) vyvstala potřeba zavedení jednotné mezinárodní délkové jednotky. Roku 1791 byla vytvořena Komise pro míry a váhy, která přijala návrh, aby nová délková jednotka měla délku rovnou desetimiliónté části kvadrantu zemského poledníku, procházejícího pařížskou hvězdárnou. Tato jednotka již nesla označení metr a její velikost byla 0,513 073 98 toise do Pérou (1 m). Etalonem byla platinová tyč délky jednoho metru[39] zhotovená s přesností 0,01 mm. „Archivní metr“ je uložen ve francouzském státním archívu. Protože platinový archivní metr byl poměrně měkký a opotřebovával se, nebyl vhodný k určování délek národních etalonů a vyvstal požadavek, aby byl zhotoven a definován mezinárodní prototyp metru. Roku 1875 byla vytvořena Metrická konvence, což bylo seskupení většiny evropských států, které již zavedly nebo se zavázaly zavést metrický systém. Již roku 1874 bylo vyhotoveno 30 platinoirodových tyčí délky 102 cm a profilu ve tvaru písmene X (obr. 6.1). Obrázek 6.1. Mezinárodní prototyp metru [62] Navržený profil zamezuje prohnutí, má značný povrch k rychlému přizpůsobení okolní teplotě a malou hmotnost (3,3 kg). Na tyto tyče byla přenesena délka archivního metru. Na každém konci jsou vyryty tři rysky vždy v odstupu 0,5 mm. Metr je určen vzdáleností středních rysek. Za mezinárodní prototyp metru byl prohlášen metr č. 6, který nejlépe souhlasil s archivním metrem. Mezinárodní metr byl pak definován materiálně jako vzdálenost dvou středních rysek na prototypu, uloženém v Mezinárodním úřadě pro míry a váhy v Serves u Paříže, při teplotě 0°C, tlaku jedné atmosféry, v horizontální poloze a při podepření ve dvou bodech nejmenšího průhybu. Ostatní vyhotovené metry byly losem rozděleny členským státům Metrické konvence jako národní prototypy. Naše republika přistoupila oficiálně k metrické konvence r. 1922[40] a prototyp metru č. 7 získala r. 1928. Jeho délka je dána rovnicí S rozvojem vědy a techniky vyvstala možnost vyhotovit nový mezinárodní prototyp s přesněji vynesenými ryskami, situace by se však za nějakou dobu pravděpodobně opakovala. Proto bylo rozhodnuto přijmout novou definici metru, která je založená na přírodním jevu. Roku 1960 byla přijata definice: Metr je délka, rovnající se 1 650 763,73 násobku vlnové délky záření šířícího se ve vakuu, které přísluší přechodu mezi energetickými hladinami 2p10 a 5d5 atomu kryptonu 86. Poslední definice metru byla schválena r. 1983 a zní: Metr je délka dráhy, kterou projde světlo ve vakuu za 1/299 792 458 s. Metrologie délek Geodetická pracoviště mají povinnost ověřovat a kontrolovat svá měřidla. Pro geodetická pracoviště je vypracován systém přenosu rozměru metru na etalony nižších řádů a na provozní měřidla. Etalonáž měřidel lze rozdělit do tří stupňů: primární etalonáž, sekundární etalonáž, pracovní měřidla. Při primární etalonáži se realizuje délková jednotka podle její platné definice. Primární etalon získáme prostřednictvím vhodného monochromatického laserového světla. Sekundární etalony se odvozují z primárních opět interferenční metodou a pomocí sekundárních etalonů se komparují provozní měřidla (pro geodetické práce jsou to zejména nivelační latě, paralaktické latě a elektronické dálkoměry). Pracovištěm, které za úplatu ověřuje všechny druhy geodetických měřidel a o vykonané komparaci vydává osvědčení, je Státní metrologické středisko ve Výzkumném ústavu geodetickém, topografickém a kartografickém v Praze ve Zdibech. K zajištění jednotnosti a správnosti rozměru u geodetických přístrojů a pomůcek toto pracoviště využívá komparátor s interferenčním laserovým systémem pro určování rozměrů délkových stupnic. Větší geodetická pracoviště se starají převážně o kontrolní a provozní měřidla. Kontrolními měřidly se ověřují jen přesnější přístroje a pomůcky, běžná měřidla podléhají jen provozní kontrole. Srovnávací geodetické základny[41] v ČR V bývalém Československu se především pro komparaci invarových drátů a přesných optických a paralaktických dálkoměrů využívalo celostátní srovnávací základny v Praze v oboře Hvězda. S nástupem laserových dálkoměrů, které umožňují měřit délky s relativní přesností 1:1 000 000, pozbyla geodetická základna ve Hvězdě svého původního významu. Proto byla na konci 70. let přebudována k testování elektronických dálkoměrů. Protože však má některé nedostatky (nepříznivý profil, značná návštěvnost parku), byla vybudována nová základna v Košticích v Severních Čechách. Pro potřeby geodetických ústavů a podniků, byly po druhé světové válce vybudovány další srovnávací základny, na kterých bylo možné komparovat optické a některé druhy světelných dálkoměrů. V současnosti si větší geodetické organizace budují ke komparaci a testování elektronických a optických dálkoměrů vlastní srovnávací základny v blízkosti svého sídla. Tyto základny mají charakter kontrolních měřidel. 6.1. Metody přímého měření délek Při přímém měření délky zjišťujeme, kolikrát je délka měřidla obsažená v měřené vzdálenosti a jaký je zbytek. K přímému měření délek se používají pásma, invarové dráty a měřické latě. 6.1.1. Měření délek pásmem K přímému měření délek se používá ocelových, plastových nebo invarových pásem. Nejčastěji se v současnosti používají ocelová pásma. Ocelová pásma se vyrábějí z oceli válcované za studena nebo z pérové oceli, do které jsou k ochraně proti korozi přidávány různé přísady. Pásma jsou opatřována ochrannými vrstvami. Dělení pásem bývá buď vyraženo nebo vyleptáno. Zpravidla první decimetr stuhy je dělen po milimetru a další části po centimetru. Číslovány jsou pouze dílky označující decimetry a metry. Obrázek 6.2. Číslování pásma [37] Pásma se svinují a podle způsobu jejich uložení rozlišujeme pásma na vidlici, v pouzdře a pásma na kruhu. Pásmo na vidlici je ocelová stuha délky 10, 15, 20, 30, 50 m a průřezu 10 x 0,3 mm až 15 x 0,5 mm. Konec stuhy je upevněn krátkým řemínkem k otáčivé hřídeli, která je vsazena mezi dvě vidlice na dřevěné rukojeti. Obrázek 6.3. Pásmo na vidlici Pásma v pouzdře jsou svými vlastnostmi shodná s pásmy na vidlici. Jejich výhodou je lepší ochrana navinutého pásma. Nevýhodou je obtížné držení konce pásma při měření. Obrázek 6.4. Pásmo v pouzdře Pásma na kruhu se v současnosti již nepoužívají. Postup při měření délek pásmem Při měření délek pásmem se kromě pásma používají ještě další pomůcky, např. měřické hřeby, olovnice, sklonoměry, siloměry, výtyčky, stojánky na výtyčky a další. Podle požadované přesnosti se metody měření dělí na metody technické a metody přesné. Technické metody Střední chyba metody je několik centimetrů na 100 m. Technické metody se používají při měření polohopisu metodou pravoúhlých souřadnic, konstrukčně oměrných atd. Před vlastním měřením je třeba označit počáteční a koncový bod výtyčkami umístěnými do stojánků. Jsou-li koncové body měřené délky od sebe vzdáleny více než tři klady pásma, nebo ve svažitém terénu, je nutné vytýčit ještě mezilehlé body a také je označit výtyčkami. Měření délky v rovinatém nebo mírně svažitém terénu Délka se měří vždy ve vodorovné poloze pásma. Každá z délek se zásadně měří dvakrát. V rovinatém terénu se měří délka tam a zpět, ve svažitém terénu se měří ze svahu. Pokud je mezi počátečním a koncovým bodem měřené délky údolí, rozdělí se měřená délka mezilehlým bodem na dva úseky, aby mohla být délka měřena vždy ze svahu. Obrázek 6.5. Měření délky přes údolí [37] Měření začíná přiřazením nuly pásma na počáteční bod délky. Pásmo se zařadí do směru spojnice koncových bodů a uvede se do vodorovné polohy. Pásmo se napne silou, která by měla odpovídat 100 N. Po napnutí pásma a přesném nastavení nuly pásma na počáteční značku pomocník na druhém konci pásma prováží konec pásma na terén pomocí olovnice a toto místo označí měřickým hřebem, zapíchnutým šikmo do terénu, nebo v případě tvrdého terénu křídou. Při dalších kladech se postup měření opakuje. Počet kladů n se zaznamenává do zápisníku. Zadní pomocník sbírá pro kontrolu měřické hřeby, jejichž počet musí souhlasit s počtem kladů zaznamenaných do zápisníku. Zbytek z délky mezi posledním kladem a koncovým bodem měřené délky se přečte podle přiloženého pásma. Délka z prvního měření je tedy kde n je počet kladů pásma, b je délka pásma, z je zbytek délky. Obrázek 6.6. Měření délek ze svahu [37] Při opakovaném měření je vhodné, aby na počáteční bod délky se přiřadilo pásmo např. na hodnotu 1 m, tj. aby průměty konce pásma nebyly ve stejných místech jako při prvním měření. Délka z druhého měření je Rozdíl obou měření nesmí být větší než povolená odchylka[42] . Výsledná délka se vypočte jako aritmetický průměr obou měření: Měření délky ve svažitém terénu Ve svažitém terénu, kde pásmo nejde urovnat do vodorovné polohy ani provážit jeho konec pomocí olovnice, je nutné měřit délky v šikmých polohách pásma. Postup měření je obdobný jako v předešlém případě. Šikmé klady je však třeba převést na vodorovné. K tomu je třeba změřit sklon ßi každého kladu pásma sklonoměrem. Obrázek 6.7. Měření sklonu pásma [37] Vodorovné průměty bi šikmých kladu b´ se vypočtou ze vztahu Vodorovný průmět celé délky je dán vztahem Délka se opět měří dvakrát a určí se jako aritmetický průměr. Přesné metody Střední chyba metody je do 1 cm na 100 m. K měření délek se musí použít komparovaná ocelová pásma. Před měřením se vytýčí teodolitem mezilehlé body ve vzdálenostech menších než je délka pásma. Tyto body se stabilizují většinou dřevěnými kolíky. Převýšení sousedních kolíků ?hi se určí geometrickou nivelací nebo pomocí zenitových úhlů. Obrázek 6.8. Přesné měření délek [37] o napnutí pásma se na kolíky mezilehlých bodů vyznačí ryskou celý centimetr. Tímto postupem budou všechny úseky změřeny v centimetrech, jen poslední úsek ke koncové značce se čte na milimetry. Šikmé délky bi´ se zpravidla měří třikrát. Pásmo je nutné napínat konstantní silou 100 N, čehož se dosáhne pomocí siloměru. Šikmé délky se převedou na vodorovné Pythagorovou větou a výsledná vodorovná délka se vypočte jako aritmetický průměr. Přesnost přímého měření délek Měření délek pásmem je zatíženo chybami systematickými a náhodnými, z nichž nebezpečnější jsou chyby systematické. Jejich vliv je třeba z měření vyloučit nebo alespoň jejich vliv snížit a to buď matematickou opravou nebo metodou měření. O velikosti náhodných chyb rozhoduje pečlivost prováděných úkonů a znalost zdrojů těchto chyb. Chyby systematické chyba z nesprávné délky pásma chyba ze změny délky pásma vlivem teploty chyba z průhybu pásma chyba z protažení pásma chyba z nevodorovné polohy pásma chyba z vybočení pásma ze směru chyba z určení sklonu nebo převýšení pásma Chyba z nesprávné délky pásma Jedná se o chybu konstantní velikosti. Je rozdílem mezi skutečnou délkou pásma (etalonu) oproti délce kontrolovaného pásma. Každé pásmo se liší o konstantní hodnotu oproti skutečné délce pásma. Tato hodnota nesmí překročit povolenou odchylku, která je stanovena pro různé délky pásem a řídí se ČSN 251105. Délka pásma se opravuje o hodnotu v1 která se získá z komparační opravy vk: Chyba ze změny délky pásma vlivem teploty Chyba vzniká zanedbáním vlivu teploty na materiál stuhy pásma. Pokud se s pásmem měří za jiné teploty, než za jaké bylo komparováno, mění se jeho skutečná délka. Se zvětšující se teplotou se stuha protahuje a se zmenšující teplotou se zkracuje. Délka pásma se opravuje o hodnotu v2: kde ? je koeficient roztažnosti materiálu, z něhož je stuha pásma vyrobena, b je délka pásma (nebo jeho části), t je teplota pásma[43] při měření, t0 je teplota, při které bylo pásmo komparováno. Chyba z průhybu pásma Chyba se vyskytuje u všech měřených délek, pokud se pásmo neklade na pevný podklad. Průhyb pásma může být způsoben menší napínací silou, nebo působením větru. Proto se při přesných pracích kontroluje napětí siloměrem a nedoporučuje se měřit při silnějším větru. Oprava z průhybu se vypočte ze vztahu: kde ?i je hmotnost délkového metru v kilogramech, b je délka pásma v metrech, F je napínací síla v desítkách Newtonů. Chyba z protažení pásma Chyba vznikne, pokud je pásmo napínáno větší silou než při jaké bylo komparováno. Má opačné znaménko než chyba z průhybu a vypočte se ze vztahu: kde b je délka pásma v metrech, E je modul pružnosti v N*m-2, F je napínací síla v Newtonech, Fk je napínací síla v Newtonech při komparaci, A je průřez pásma v m2. Chyba z nevodorovné polohy pásma Chyba vznikne nepřesným urovnáním pásma do vodorovné polohy. Oprava se vypočte ze vztahu: Obrázek 6.9. Chyba z nevodorovné polohy pásma [37] Chyba z vybočení pásma ze směru Chyba vznikne nedokonalým zařazením do požadovaného směru. Má stejný charakter i stejnou velikost jako chyba z nevodorovné polohy pásma. Dodržíme-li předpoklad, že žádný klad pásma nevybočuje ze směru více jak 50 mm (při zařazení do směru od oka), je vliv této chyby prakticky zanedbatelný. Chyba z určení sklonu nebo převýšení pásma Tato chyba se může uplatnit při měření šikmých délek. Předcházíme jí dostatečně přesně určeným převýšením, pak je její vliv prakticky nulový. Závěr: Pokud označíme systematickou chybu jednoho metru měřené délky ? a b bude značit délku, pak celkový vliv systematických chyb: Celkový vliv systematických chyb roste úměrně s délkou. Chyby náhodné chyba z provážení konce pásma chyba z vyznačení kladu pásma chyba z přiřazování pásma chyba ze čtení Chyba z provážení konce pásma Chyba je při použití olovnice závislá na svažitosti terénu, na povětrnostních podmínkách a pečlivosti měřiče. Ve svažitém terénu je vhodné měřit délku po kratších úsecích. Chyba z vyznačení kladu pásma Tato chybu by v technických metodách neměla překročit hodnotu 3 mm. U přesných prací 2 mm. Chyba z přiřazování pásma Velikost chyby je závislá na přiřazení počáteční značky pásma na koncovou značku předcházejícího kladu pásma a na kvalitě vyznačení předcházejícího kladu pásma. Chyba ze čtení Chyba závisí na typu dělení pásem a na kvalitě čtecího indexu. Závěr: Pokud označíme náhodnou chybu jednoho metru měřené délky µ a b bude značit délku v metrech, pak celkový vliv náhodných chyb: Celkový vliv náhodných chyb roste úměrně s odmocninou z délky. Kromě systematických a náhodných chyb je třeba vzít v úvahu také chyby, které nezávisí na délce pásma a na měřené délce (např. chyba ze čtení), které označíme ?. Pak celková střední chyba měřené délky m: Přesnost měřené délky je možné zvýšit opakováním měření, neboť střední chyba se zmenšuje s odmocninou z počtu měření n: Přesnost měřických dvojic V praxi se často délky měří jen dvakrát, tím získáme tzv. měřickou dvojici. Z jedné měřické dvojice získáme vyrovnanou hodnotu délky s aritmetickým průměrem. Ke stanovení přesnosti je třeba vypočíst rozdíly měřených délek Velikost rozdílu d nesmí překročit tzv. mezní odchylku. Mezní odchylka je dána výrazem: kde s je měřená délka, k1 vyjadřuje vliv systematických chyb, k2 vyjadřuje vliv náhodných chyb, k3 vyjadřuje vliv chyb nezávislých na délce. Koeficienty k1, k2, k3 se vyjadřují podle požadavků na přesnost. Ke stanovení přesnosti se určuje střední rozdíl souboru měřických dvojic: Střední chybu mi jednoho měření vypočteme ze souboru měřických dvojic podle vztahu: Střední chybu aritmetického průměru mx kterékoli dvojice vypočteme ze vztahu: 6.1.2. Velmi přesné měření délek invarovými dráty Měření délek invarovými[44] dráty se používalo především k měření základen, sloužících k určení měřítka triangulačních základen a k přesnému změření národních a podnikových srovnávacích sítí. S rozvojem světelných dálkoměrů, kterými lze měřit délku s relativní chybou do 1.10-6, ztratily invarové dráty na významu. Invarové měřické dráty mají délku zpravidla 24 m (8 m, 4 m), jsou kruhového průřezu o průměru 1,65 mm. Na obou koncích jsou opatřeny milimetrovými stupničkami, dlouhými 8 cm. Obě stupničky jsou číslovány ve stejném směru (zleva doprava). Obrázek 6.10. Milimetrové stupničky [62] Základna se volí v násobku 24 m. Čtecí značka je dána ostrou jemnou ryskou na horní ploše šikmo seříznutého kovového válečku, ke které se přiřazuje stupnička. Obrázek 6.11. Ryska [62] Na konci stupniček jsou umístěny třmeny, do kterých se zapínají karabiny napínacích ocelových drátů nebo pásků, vedených přes kladku „berliček“ zatížených desetikilogramovým závažím. Čtecí značky se umisťují do trojnožek stativu (obr. 6.12), nebo se zašroubují do dřevěných kůlů (obr. 6.13). Do jedné měřické soupravy patří sada několika drátů, které se navíjí na bubny. Obrázek 6.12. Umístění čtecí značky na stativu [62] Obrázek 6.13. Umístění čtecí značky na kůlu [62] Měřické práce začínají vytyčením směru základny pomocí teodolitu. Délka se rozměří po 24 m, označí se kolíkem nebo se do země zapustí kůl. Převýšení sousedních bodů se zjistí nivelací. Drát se přiloží stupničkami ke čtecím značkám a napíná se pomocí napínacího zařízení. Potom se čtou současně čtení na obou stupničkách a teplota. Každý úsek se měří několikrát, vždy s malým posunem drátu na kladkách. Při pečlivém měření je možno určit délky základen dlouhých 1 km a více s relativní chybou až 1.10-6. Obrázek 6.14. Měření invarovými dráty [62] 6.1.3. Měřické latě Měřické latě jsou dřevěná nebo kovová koncová měřidla s obdélníkovým nebo čtvercovým průřezem. Dělení latí je decimetrové, popř. centimetrové (podle účelu měření). Latě jsou opatřeny libelou, ke stanovení vodorovné polohy. [58] Při měření se používá souprava dvou latí. Způsob měření je následující: Počátek první tyče se přiloží na počátek měřené délky. Pomocí libely uvedeme tyč do vodorovné polohy. Druhou tyč přiložíme na konec první tyče a opět ji uvedeme do vodorovné polohy. Postup opakujeme dokud nám nezbude úsek kratší než je délka latě, který doměříme čárkovým měřidlem. Obrázek 6.15. Měření délky latí [32] V minulosti se používala koncová měřidla, což byly latě, které nebyly opatřeny dělením (byla známa jejich délka). Těmito měřidly se měřily geodetické základny (pomocí geodetických základen se určoval rozměr trigonometrické sítě). První geodetickou základnu změřil dřevěnými latěmi r. 1615 Snellius. Dřevěnými latěmi se měřilo až do konce 18. století. Roku 1792 vyrobil Borda první základnovou soupravu, pro stupňové měření k určení délky jednoho metru. První základnové soupravy byla měřidla ve tvaru kovových tyčí. Měřidla se nedorážela k sobě, ale ponechávala se mezi nimi malá mezera, která se měřila geodetickým klínkem (obr. 6.16) nebo výsuvným měřidlem (z tyče). Obrázek 6.16. Geodetický klínek [13] Později se měřidla zařazovala pod mikroskopy a mezery mezi nimi se měřily opticky. Dnes je již tento způsob určování geodetických základen dávno překonán, neboť k určení rozměru sítě v triangulaci je možno přímo měřit délky zvolených trigonometrických stran elektronickými dálkoměry nebo vybudovat síť metodou trilaterace. [62] V současnosti se v praxi s koncovými měřidly setkáme již pouze při komparaci měřidel (souprava normálního metru) [33] používaných k velmi přesnému měření délek. -------------------------------------------------------------------------------- [39] Tento etalon je koncovým měřidlem, oproti tomu etalon z roku 1874 je již čárkovým měřidlem. [40] V bývalém Rakousku-Uhersku byla metrická míra uzákoněna již r. 1871 a používána od r. 1876. [41] Srovnávací geodetická základna je v terénu vybudovaný etalon k porovnání měřidel určených na měření geodetických základen a na prověrku dálkoměrů. [58] [42] Povolené odchylky jsou pro jednotlivé druhy prací určeny předpisy a směrnicemi. [43] Teplota pásma se určuje dotykovými elektronickými čidly. [44] Invar je slitina 64 % železa a 36 % niklu s koeficientem tepelné roztažnosti rovným 1,5.10-6. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Další 5.2. Určování úhlů libovolné velikosti Domů 6.2. Metody nepřímého měření délek 6.2. Metody nepřímého měření délek Předcházející Kapitola 6. Měření délek Další -------------------------------------------------------------------------------- 6.2. Metody nepřímého měření délek Při nepřímém měření délek se neměří přímo žádaná délka, ale veličiny, ze kterých tuto délku určíme. 6.2.1. Trigonometrické určování délek Trigonometrické určování délek se používá tehdy, pokud je jeden z koncových bodů měřené délky nepřístupný nebo není mezi koncovými body měřené délky přímá viditelnost. V tomto případě se vychází z řešení všeobecného trojúhelníka, v kterém určovaná délka d je neznámou stranou. Protože se jedná o výpočet z trojúhelníků, nazývá se toto určování délek trigonometrickým. Neznámou délku d je třeba vypočítat s nezávislou kontrolou. Výsledná hodnota při trigonometrickém určování délek je vždy vodorovná délka, i když oba koncové body přímky leží v různých výškách (vyplývá z definice vodorovného úhlu). Příkladem může být určování vodorovné délky d mezi body A a B (obr. 6.17). Protože tato délka je přerušená překážkou (není zde přímá viditelnost), zvolíme bod C a určíme např. délku CA (základna). Základnu můžeme získat buď přímým nebo nepřímým měřením, nebo např. výpočtem ze známých souřadnic jejích dvou koncových bodů či odvozením z jiné neznámé délky. Teodolitem odměříme úhly ?A a ?C a výslednou délku určíme pomocí sinusové věty: Obrázek 6.17. Určení délky d sinusovou větou [50] Dalším příkladem může být určení délky d přerušené překážkou výpočtem z pravoúhlého trojúhelníka (obr. 6.18). V tomto případě změříme dvě základny z1 a z2 a délka d se získá z Pythagorovy věty: Obrázek 6.18. Určení délky d Pythagorovou větou [50] Další příklady lze nalézt např. v [37]. 6.2.2. Optické měření délek Optické měření délek představuje skupinu různých metod různých přesností. Geometrickým principem je řešení pravoúhlého dálkoměrného trojúhelníka, který tvoří delší odvěsna d (hledaná délka), kratší odvěsna l (základna) a dálkoměrný paralaktický úhel ?. Obrázek 6.19. Dálkoměrný trojúhelník [33] V tomto trojúhelníku platí vztah Při praktické realizaci tohoto způsobu určování délek pracují některá zařízení tak, že jeden z prvků l, ? zůstává konstantní a v závislosti na velikosti délky d se mění druhý prvek. V některých dálkoměrech (zejména autoredukčních) se mění při měření oba dva prvky. Základnu l tvoří buď úsek latě, nebo úsek stupnice v přístroji. Úhel ? se vytváří optickými klíny nebo se měří přímo teodolitem. 6.2.2.1. Paralaktické určování délek Paralaktické měření délek se používá v rozsahu délek do 100 až 120 m. Při paralaktickém měření délek se měří paralaktický úhel ?, pod kterým vidíme oba záměrné terčíky základnové latě. K tomu se používá vteřinový teodolit. Základnová lať je složena ze dvou částí, které je nutno před měřením správně sesadit. Poté lať zasuneme svislým čepem do centrační podložky vycentrovaného stativu. Provedeme přesnou centraci a horizontaci latě (pomocí kruhové libely). Pomocí kolimátoru lať natočíme kolmo na měřenou délku a zabezpečíme její polohu utáhnutím ustanovky na centrační podložce. Na druhém koncovém bodě měřené délky připravíme k měření teodolit. Postup měření je následující: nejprve se zaměří na levý terčík základnové latě – čtení L1, poté na pravý terčík – čtení P1. Jemnou ustanovkou porušíme zacílení a točítkem mikrometru také koincidenci. Opět zacílíme na pravou značku latě – čtení P2, otočením přístroje stále ve stejném smyslu ukončíme měření záměrou na levý terčík – čtení L2. Z rozdílů čtení vodorovného kruhu na pravý a levý terčík se získá dvakrát měřený dálkoměrný úhel ?. Před měřením další skupiny se pootočí limbem teodolitu o malou hodnotu a celý postup se opakuje. Druhé měření by mělo začínat záměrou na pravou značku latě s protisměrným otáčením teodolitu. Paralaktický úhel tvoří dvě svislé roviny proložené stanovištěm přístroje a koncovými body základny. Tento úhel se měří pouze v jedné poloze dalekohledu. Protože obě cílové značky leží ve stejném horizontu, přístrojové chyby zatíží obě záměry stejnou hodnotou, která se při rozdílu vyloučí. Počet měření závisí na měřené délce a na požadované přesnosti. Obvykle se měří dvě až čtyři skupiny. Určovaná délka je vždy vodorovná a vypočte se ze vztahu kde ale l – délka latě (základna) – je konstantní (obvykle 2 m) a tedy Obrázek 6.20. Paralaktické určování délek [49] Přesnost délky se vypočte ze vzorce odvozeného diferencováním základní rovnice pro výpočet vzdálenosti kde md je střední chyba měřené délky, d je vypočtená délka, m? je střední chyba měřeného paralaktického úhlu. Střední chyba tedy roste lineárně se střední chybou měřeného paralaktického úhlu a zároveň se čtvercem měřené délky. Pokud potřebujeme dosáhnout určité přesnosti, můžeme měřit délky jen do určité velikosti. Chceme-li měřit paralaktickým způsobem přesně větší délky, rozdělíme délku na více úseků a určíme tuto délku pomocí základního paralaktického článku (geometrického uspořádání základnové latě a měřené délky), nebo zvolíme jiný paralaktický článek. Obrázek 6.21. Příklady paralaktických článků [50] 6.2.2.2. Nitkové dálkoměry Nitkovým dálkoměrem je téměř každý teodolit (příp. nivelační přístroj). Principem dálkoměru je doplnění nitkového kříže o dvě dálkoměrné rysky umístěné symetricky ke střední vodorovné rysce. Odstupem dálkoměrných rysek je definovaný konstantní úhel ?, kterým se na svisle postavené lati vymezí a čte laťový úsek l. Laťový úsek l je funkcí vzdálenosti mezi stanoviskem a latí postavenou na cílovém bodě. Obrázek 6.22. Princip nitkového dálkoměru [50] Pro vodorovnou záměru platí: kde k je násobná konstanta (obvykle je rovna 100), c je součtová (adiční) konstanta. Součtová konstanta se vylučuje převodem vrcholu paralaktického úhlu ? - ohniska F, tzv. analaktického bodu, do středu přístroje pomocí rozptylné, tzv. analaktické čočky. Tuto úpravu navrhl konstruktér Porro a takto upravený dalekohled se nazývá analaktický. Obrázek 6.23. Analaktický dalekohled [27] Pokud bychom měřili délku pod výškovým úhlem ?, bude platit vztah Popř. pro měřený zenitový úhel z platí Obrázek 6.24. Určení vodorovné délky a převýšení nitkovým dálkoměrem [45] Nitkovým dálkoměrem se dá také určit převýšení, a to z vodorovné délky a výškového úhlu podle vzorce: Pro stanovení přesnosti nitkového dálkoměru se vychází z rovnice Použije-li se zákona o přenášení chyb, bude střední chyba v délce md dána výrazem kde ml je přesnost určení laťového úseku, mz je přesnost určení zenitového úhlu. 6.2.2.3. Dvojobrazové dálkoměry U dvojobrazových dálkoměrů je do směru světelných paprsků v jedné polovině zorného pole zařazen optický klín, který odchyluje paprsky a tím i obraz o úhel ?. Pokud zacílíme na vodorovnou číslovanou lať, vidíme v zorném poli vzájemně vůči sobě posunuté obrazy dolní a horní poloviny latě. Posun (laťový úsek) je funkcí vzdálenosti podle vztahu: Pro ?. = 34´22,6´´ je cotg ?. = 100 a rovnice přejde na tvar Dvojobrazové dálkoměry lze dělit na dálkoměry s latí a dálkoměry bez latě (základna je umístěna v přístroji). Dvojobrazové dálkoměry s latí Dvojobrazové dálkoměry s latí lze použít pro měření délek do 100 až 150 m. Délka se vypočte podle obr. 6.25 ze vzorce kde c je vzdálenost od klínu k vertikální ose přístroje, d´ vypočteme podle vzorce (viz obrázek) kde úsek l přečteme na vodorovné dálkoměrné lati. Obrázek 6.25. Princip dvojobrazového dálkoměru s latí [50] Dálkoměrný klín zakrývá pouze část objektivu. Jedna část světelných paprsků, které vycházejí z dálkoměru, projde skrz nezakrytou část objektivu, druhá část přes část objektivu zakrytou dálkoměrným klínem. Tato druhá část světelných paprsků je od původního směru odchýlena o dálkoměrný úhel ?. V zorném poli proto vidíme dva vzájemně posunuté obrazy a tento jejich posun představuje laťový úsek l. Zbroušení klínu je voleno tak, aby hodnota cotg ? = 100. To je splněno pro ? = 34´22,6´´. Pak se rovnice pro výpočet délky d zjednoduší na tvar: kde k je násobná konstanta, c je součtová (adiční) konstanta. Lať, na níž se čte laťový úsek l, je vybavena základní stupnicí a vernierem. Pro přesnější určení délky se používá také optického mikrometru. Pro odstranění součtové konstanty je vlastní nula vernieru posunuta oproti nule hlavní stupnice ve směru číslování o hodnotu c/k. Pro určení přímo vodorovné délky se používají dálkoměry autoredukční. Příkladem autoredukčního dálkoměru je Zeiss Redta 002, jehož řez je na obrázku (obr. 6.26). U tohoto dálkoměru se redukce délky dosahuje dvojicí optických klínů, které se protisměrně otáčejí kolem osy dalekohledu v závislosti na výškovém úhlu ?. Obrázek 6.26. Řez dálkoměrem Redta 002 [32] Při sklonu dalekohledu o úhel ? se v protisměru o stejný úhel otočí také optické klíny 1 a 2. Před těmito klíny je umístěný rektifikační klín 3, kterým se justuje úhel klínů 1 a 2 tak, aby násobná konstanta k byla přesně 100. Rombický hranol 4 posouvá paralelně záměrný svazek paprsků a také slouží jako planparalelní destička optického mikrometru 6, který je zvětšován lupou 7. Klíny 1, 2 a 3 spolu s rombickým hranolem 4 jsou umístěné před objektivem 5. Oddělení přímého obrazu latě a jejího vychýleného obrazu zabezpečuje Fressnelův hranol 8. Dalšími součástmi dalekohledu jsou zaostřovací čočka 9, převracející systém 10 a okulár 11. Pro stanovení přesnosti dvojobrazových dálkoměrů se vychází z rovnice Použije-li se zákona o přenášení chyb, bude střední chyba v délce md dána výrazem kde chyby ml, mk a mc se skládají z jednotlivých chyb způsobených různými vlivy (např. stavem přístroje a ostatních měřících pomůcek a zařízení, vlivem prostředí, stavem samotného měřiče). V praxi se namísto zjišťování těchto jednotlivých chyb zjišťuje jejich celkový vliv na měřenou délku a to na srovnávací základně vhodným postupem [32]. Dvojobrazové dálkoměry bez latě U těchto dálkoměrů je vodorovná základna proměnné velikosti přímo součástí přístroje. Dalekohled přijímá v horní a dolní polovině zorného pole obrazy předmětu umístěného na druhém konci měřené vzdálenosti. Tyto obrazy vznikají po průchodu dvěma hranoly – pevným a posuvným, které tvoří základnu a jsou umístěné v různých výškách. Před pevný hranol je vložen optický klín, který mění směr paprsku o stálý úhel ? . Oba poloviční obrazy jsou převedeny do okuláru trojbokým hranolem. Od sebe jsou tyto obrazy odděleny Fresnelovým hranolem. Obrázek 6.27. Princip dvojobrazového dálkoměru bez lati [27] V okamžiku koincidence obrazů v jediný, čehož docílíme posunem pohyblivým hranolem po základně, odečteme na základně vzdálenost, z níž již můžeme určit hledanou šikmou délku ze vztahu: Obrázek 6.28. Koincidence obrazu [27] Tímto přístrojem lze měřit délky do 60 m a při použití speciálního terče a latě do 180 m. Nejrozšířenějším dvojobrazovým dálkoměrem bez lati je dálkoměr BRT 006. 6.2.2.4. Diagramové dálkoměry Diagramové dálkoměry fungují na principu nitkových dálkoměrů, jen namísto dálkoměrných rysek mají v zorném poli dalekohledu diagramy, pomocí kterých je možné odečítat přímo vodorovné délky a převýšení nad horizontem stroje. V zorném poli přístroje je viditelná soustava křivek (obr. 6.29), jejichž odstup je automaticky proměnlivý v závislosti na skonu záměry. Tyto křivky vymezují na lati úsek, který odpovídá příslušné vodorovné vzdálenosti. Obrázek 6.29. Zorné pole diagramového dálkoměru [27] Přesnost diagramových dálkoměrů je shodná s přesností nitkových dálkoměrů. 6.2.3. Fyzikální dálkoměry [62] Fyzikální dálkoměry využívají jevu známého z fyziky – interference světla. Tento jev spočívá v tom, že dva koherentní světelné paprsky (vycházející současně ze stejného zdroje), projdou-li dvě různé dráhy, vytvoří při vzájemném setkání světlo silnější či slabší. Je-li rozdíl drah násobkem délky světelné vlny, světlo se maximálně zesílí. Je-li tento rozdíl násobkem poloviny délky vlny, světlo vymizí. Pro bílé světlo, jehož paprsky mají vlnové délky od 0,40 µm do 0,75 µm, nastává zřetelná interference pouze v případě, že dráhy koherentních paprsků jsou téměř stejné. Roku 1923 finský fyzik, astronom a geodet Y. Väisälä využil interference bílého světla a vypracoval metodu, při které se postupným násobením známé délky měří vzdálenosti – multiplikační metodu. Toto metoda se v geodézii nejprve používala pro komparaci invarových drátů a později též pro měření srovnávacích základen. Při multiplikační metodě se vychází z koncového měřidla o délce rovné 1 m. Pomocí tohoto měřidla se nastaví vzájemná vzdálenost dvou zrcadel Z0 a Z1. Další zrcadlo Zn se umístí ve vzdálenosti n metrů od prvního zrcadla Z0. Bílé světlo ze zdroje S se pomocí kolimátoru (dvě čočky Č1 a Č2 a clony C) upravuje na svazek rovnoběžných paprsků. Tento svazek paprsků jde mimo zrcadlo Z0 a dopadá na zrcadlo Z1 v místě, kde je levý otvor Ol o průměru cca 2 cm. Střední paprsky L projdou otvorem a dopadnou na zrcadlo Z2, odrazí se, projdou pravým otvorem Op v zrcadle Z1 a jdou (mimo zrcadlo Z0) přes mřížku M a kompenzátory K1 a K2 do lomeného dalekohledu D. Ostatní světelné paprsky L´, které dopadají na zrcadlo Z1 vedle otvoru, se odráží o zrcadla Z1 a Z0 a po posledním odrazu na zrcadle Z1 jdou do dalekohledu společně s paprsky, které přicházejí po odrazu od zrcadla Z2. Počet odrazů mezi zrcadly Z0 a Z1 závisí na úhlu dopadu paprsků, který je možno měnit změnou polohy světelného zdroje a kolimátoru. Obrázek 6.30. Princip multiplikační metody [51] Jsou-li zrcadla přesně rovnoběžná, vzdálena navzájem např. v poměru 1 : 3 a rozdíl drah obou paprsků je menší než ±3 µm, objeví se v dalekohledu interferenční proužky. K nastavení zrcadla Z2 se odměří vzdálenost přesným měřidlem, zrcadlo se ustaví a posunuje, až se objeví první známky interference. Zaostření se dosáhne pomocí kompenzátorů K1 a K2. Natáčením kompenzátorů se mění optická dráha jednoho svazku paprsků vůči druhému. Rozdíl drah paprsků se určí z úhlu pootočení kompenzátorů a připojí se jako korekce. Tímto postupem se velice přesně určí vzdálenost zrcadel Z0 a Z2. Vypustíme-li zrcadlo Z1, můžeme opakováním postupu určit přesnou vzdálenost dalšího zrcadla, např. ve vzdálenosti 24 m od zrcadla Z0. Tak se vytvářejí interferenční komparátory pro invarové dráty. Významem multiplikační metody bylo zejména značné zvýšení přesnosti při měření geodetických základen a také to, že touto metodou je možné měřit i větší délky přímo v terénu. Použití metody je omezeno pouze na vhodné atmosférické podmínky. Atmosféra pohlcuje světlo a působí rušivě na koherentnost paprsků. Dalším příkladem dálkoměru využívajícího interference světla je např. Michelsonův interferometr [37]. Tento interferometr využívá laserového záření. 6.2.4. Elektronické dálkoměry Elektronické měření délek využívá elektromagnetického vlnění. Principem je určení vzdálenosti ze známé rychlosti šíření elektromagnetických vln v a tranzitního času t, který potřebuje vlna k překonání vzdálenosti od vysílače k odraznému zařízení a zpět: Protože rychlost šíření elektromagnetických vln je velmi velká, je tranzitní čas pomocí něhož se určuje měřená délka, velmi krátký. Měřená délka se tedy častěji určuje z počtu celých period použité vlnové délky a doměrku, který se určí měřením: Obrázek 6.31. Princip elektronického měření délek [45] Přístroje, kterých se k tomuto účelu používá, dělíme na dvě základní skupiny podle druhu vlnění, které využívají: světelné (světelné vlnění) a radiové dálkoměry (radiové vlnění). Tyto dva druhy vlnění se od sebe liší dosahem a přesností. Elektronické dálkoměry lze dále dělit dle dosahu na [33]: malé (do 3 až 5 km), střední (do 15 km), velké (nad 15 km). 6.2.4.1. Šíření elektromagnetického záření v prostoru V homogenním izotropním prostředí se elektromagnetické vlny šíří stejnou rychlostí, ve všech směrech a přímočaře. Atmosféra je však prostředí různorodé a značně proměnlivé. Tato nestejnorodost atmosféry působí změny jak v rychlosti šíření elektromagnetických vln, tak ve tvaru jejich dráhy. Znalost vlastností atmosféry má vliv na kvalitu elektronicky měřených délek. Atmosféru z fyzikálního hlediska charakterizuje zejména teplota T, tlak vzduchu p a vlhkost e. Z optického hlediska stav fyzikálních vlastností atmosféry souhrnně vyjadřuje index lomu atmosféry n a jeho změny dn, které mají vliv na rychlost šíření elektromagnetických vln a na geometrické vlastnosti jejich průběhu (např. refrakce). Index lomu atmosféry závisí také na vlnové délce záření ? a mění se v přízemních vrstvách atmosféry v závislosti na místě a času. Hodnota indexu lomu se určuje empiricky. K určení normálního indexu lomu se používá Searsův-Barrellův vztah Tento vztah platí pro monochromatické, nemodulované světlo vlnové délky ?, šířící se suchým vzduchem při teplotě 0oC a tlaku 101,325 kPa. Index lomu n vzduchu o teplotě T, tlaku vzduchu p a napětí vodních par e je kde ? je koeficient tepelné roztažnosti vzduchu (366*10-5). Šíření elektromagnetického vlnění doprovází některé fyzikální jevy, které mají vliv na výslednou přesnost měřených délek. Jsou to hlavně absorpce, difúze, odraz, difrakce a refrakce[45] . Absorpce Při šíření elektromagnetických vln atmosférou je část energie záření pohlcována (absorbována). Tato pohlcená energie se mění na jiné formy energie (převážně na energii tepelnou). Absorpce působí potíže zejména při měření světelnými dálkoměry. Vliv absorpce na ultrakrátké vlny, které používají radiové dálkoměry, je téměř zanedbatelný. Difúze Při šíření elektromagnetických vln atmosférou je část energie záření rozptylována (difundována). Rozptyl elektromagnetických vln se projevuje odchylováním částí elektromagnetického signálu od původního směru šíření. K rozptylu dochází zejména u světelných paprsků. U ultrakrátkých radiových vln dosahuje difúze jen malých hodnot. Odraz Při průchodu elektromagnetického vlnění různými prostředími dochází na rozhraní těchto prostředí k odrazu a k lomu. K rušivým odrazům může docházet, pokud je v blízkosti dráhy světelných paprsků nějaká odrazná ploška (např. sklo) nebo pokud je např. odrazný hranol prasklý. Do přijímače dálkoměru se pak kromě signálu šířícího se po přímé dráze měřené délky dostávají i nežádoucí a mnohem slabší signály odražené od jiné odrazné plochy. Na vstupu přijímače pak dochází k interferenci obou signálů, jejímž výsledkem je vlnění o stejné frekvenci, ale s posunutou fází. Tím dochází k chybám v měřené délce. Difrakce Tento jev se vyskytuje prakticky pouze u radiových vln. Difrakcí se mění intenzita šířícího se elektromagnetického vlnění. Jedná se vlastně o ohyb záření na hranách překážek. Difrakci dělíme na spodní a horní podle toho, zda probíhá přímá dráha signálu v malé výšce nad překážkou, nebo zda dráha signálu tuto překážku protíná. U světelných paprsků nemá difrakce prakticky žádný vliv na přesnost měřené délky. Refrakce Refrakcí rozumíme odklon či zakřivení paprsků oproti geometricky přímé spojnici koncových bodů měřené délky v důsledku proměnlivosti prostředí a jeho fyzikálních vlastností (zejména proměnlivosti hustoty prostředí). Vliv refrakce se vyjadřuje koeficientem či úhlem refrakce. Koeficient refrakce , kde R je poloměr náhradní koule Země a r je poloměr oblouku kružnice, kterým se nahrazuje dráha elektromagnetických vln. Hodnota koeficientu k pro lokální, resp. regionální poměry a různá období se určuje z geodetických měření (zejména zenitových úhlů). Jeho průměrná hodnota pro světelné vlny je 0,13 a pro ultrakrátké vlny 0,25. Refrakci je možné také vyjádřit úhlem refrakce , kde k je koeficient refrakce a ? středový úhel koncových bodů měřené délky příslušející ke středu náhradní koule Země. Závěr: Jak jsem se již zmínila, k měření délek elektronickými dálkoměry se používají světelné a radiové vlny. Světelné vlny mají některé příznivější vlastnosti pro měření délek než radiové vlny. Dráha světelných paprsků je méně zakřivená, jejich rychlost méně ovlivňuje nehomogenita prostředí a je možné je vhodným optickém systémem soustřeďovat do úzkého svazku. Naproti tomu špatné atmosférické podmínky nepříznivě ovlivňují měření světelnými dálkoměry. Hustá mlha a silnější déšť je téměř znemožňují. V takovýchto podmínkách je výhodnější použití radiových dálkoměrů. 6.2.4.2. Modulace elektromagnetických vln Důvodem, proč se elektromagnetické vlny modulují, je jejich malá vlnová délka. Modulací se mění buď jeden nebo více parametrů vlnění. Podle toho, který z parametrů je modulován, se rozeznává modulace amplitudová, frekvenční a fázová. Světlo se moduluje pouze amplitudově, kdežto radiové vlny se mohou modulovat amplitudově, frekvenčně i fázově. Protože v poslední době se používají v geodézii téměř výhradně světelné dálkoměry, má rozhodující význam amplitudová modulace. Obrázek 6.32. Amplitudová modulace sinusového tvaru [40] 6.2.4.3. Metody elektromagnetického měření délek Metody, které se používají k elektromagnetickému měření délek, jsou dvojí: metody přímého měření tranzitního času t, metody nepřímého měření tranzitního času t (měření fázového rozdílu). Přímé měření tranzitního času Metoda přímého měření tranzitního času t se používá jak u světelných tak i radiových dálkoměrů. Elektromagnetické impulsy jsou velmi krátké. Čas, za který projde impuls dvojnásobnou délku se měří čítačem. Dvojnásobná délka se počítá z rovnice Protože rychlost šíření elektromagnetických vln v atmosféře je blízká rychlosti šíření světla ve vakuu c (299 792 458 ± 1,2 m*s-1), metody založené na přímém měření tranzitního času se spíše používají pro velké vzdálenosti. Délky několik desítek kilometrů se většinou určují nepřímým měřením času t (měřením fázového rozdílu). Nepřímé měření tranzitního času Protože rychlost šíření vlnění je konečná, vrací se vlnění po odrazu v koncovém bodě od odrazného zařízení zpět do přijímače s určitým fázovým posunem ??n. Tento fázový posun, který představuje doměrek měřené délky, se určí ze vzájemného porovnání okamžité velikosti fáze vlny vysílané a odražené. Protože se délky měří pomocí více frekvencí (2 až 3), umí měřicí zařízení určit i násobek celých vlnových délek ?m, které se do měřené délky vejdou. Výsledná délka se tedy počítá ze vztahu 6.2.4.4. Světelné dálkoměry Jednotlivé typy světelných dálkoměrů se od sebe liší konstrukčním uspořádáním, zdrojem světelných vln, frekvencí modulovaných vln, druhem modulátoru a uspořádáním vysílacího a přijímacího systému. Princip činnosti světelných dálkoměrů je následující: zdroj (infračervená polovodičová dioda, helium-neonový laser) umístěný na jednom konci měřené vzdálenosti vyšle vhodně modulovanou (amplitudově) světelnou vlnu směrem ke druhému konci měřené vzdálenosti. Tam dopadne vlna na reflektor (odrazný hranol, zrcadlo, odrazná fólie), kterým projde a postupuje opačným směrem k přijímacímu systému. Zde jde vlna do fotonásobiče, kde se světelný signál změní na elektrický a přes detektor (demodulátor) a blokovač impulsů se přivádí již společně se signálem přiváděným z generátoru do měřícího bloku. Zde se oba signály porovnají a určí se fázový rozdíl odpovídající doměrku měřené vzdálenosti. Výsledná měřená délky se zobrazí na displeji dálkoměru. Obrázek 6.33. Schéma světelného dálkoměru [51] Současné světelné dálkoměry jsou již většinou vybaveny elektronickými výpočetními systémy, které automaticky či poloautomaticky redukují šikmo měřené vzdálenosti na vodorovné, vypočítávají výškové rozdíly, případně provádějí i souřadnicové výpočty. K přístroji je možné také připojit registrační zařízení, které měřené údaje registruje a usnadňuje jejich další automatizované zpracování. 6.2.4.5. Radiové dálkoměry Radiové dálkoměry lze použít i za zhoršených atmosférických podmínek. Tyto dálkoměry se někdy také označují jako tellurometry. Měřickou soupravu tvoří dva přístroje – hlavní (vysílací) stanice a protistanice (funguje jako odrazné zařízení). Princip jejich činnosti je následující: na jednom konci měřené délky se umístí vysílací stanice pracující s centimetrovými vlnami amplitudově či frekvenčně modulovanými. Signál vyslaný z vysílací antény Av dopadne na přijímací anténu Ap. Přijatý signál se vede do detektoru (demodulátoru), kde se odstraní nosné vlnění. Demodulovaný signál se upraví ve formovači signálu a po zesílení se vrací do generátoru, kde se moduluje a vysílá anténou Ap zpět k hlavní stanici. Zde je přijat, ve směšovači se „sejde“ se signálem vysílaným z hlavní stanice. Oba signály jsou v detektoru demodulovány a v měřícím bloku fázově porovnány. Ze zjištěného fázového rozdílu (doměrku měřené délky) je poté automaticky určena měřená vzdálenost. Obrázek 6.34. Schéma radiového dálkoměru [51] Dosah radiových dálkoměrů je až 100 km, poměrná chyba je ovšem větší než u dálkoměrů světelných. 6.2.4.6. Přesnost elektronických dálkoměrů Přesnost elektronických dálkoměrů je dána vztahem kde konstanty a, b jsou udány výrobcem dálkoměru. Obvykle je a = 0,1 až 10 mm, b = 1 až 20 a hodnota vzdálenosti s se dosazuje v km. K zajištění správnosti měřených délek je samozřejmě nutné zajistit potřebný servis používaných dálkoměrů a pomocných přístrojů (aneroidů, teploměrů, vlhkoměrů). Jedná se zejména o kontrolu modulační frekvence (násobné konstanty), součtové konstanty, krátkoperiodické chyby dálkoměru a chyb ze stupnic pomocných přístrojů. Základní kontrola dálkoměru se provádí na srovnávací základně v Praze ve Hvězdě a v Košticích. Protokol o komparaci přístroje je nezbytnou podmínkou pro použití přístroje. Kontrola modulační frekvence se provádí porovnáním s frekvenčním normálem. K určení součtové konstanty se změří dálkoměrem srovnávací základna. Součtová konstanta se rovná rozdílu délky srovnávací základny a délky určené dálkoměrem. Součtová konstanta odrazného systému se obvykle neurčuje a uvažuje se hodnota udaná výrobcem. Určení krátkoperiodické chyby spočívá v nalezení vztahu mezi čtením na displeji dálkoměrů a rozdíly v měřených délkách, který má zpravidla periodický průběh. Obvykle se provádí graficky. Ve směru osy x se vynáší hodnoty čtení displeje dálkoměru a ve směru osy y rozdíly délek. Vzniklá funkční závislost se vyjádří proložením bodové řady hladkou křivkou. Z této funkční závislosti se vypočtou opravy, o které se opraví naměřené délky. Pomocné přístroje se kalibrují např. v Hydrometeorologickém ústavu. [45] Přehled vybraných dálkoměrů spolu se základními charakteristikami je uveden v následující tabulce: Tabulka 6.1. Přehled vybraných rádiových elektronických dálkoměrů Výrobce Typ Dosah (km) Přesnost Hmotnost (kg) Tellurometr London MRA-2 0.2 - 60 5.0 cm + 3x10-6 s 17 MRA-3 0.1 - 50 1.5 cm + 4x10-6 s 16 MRA-4 0.05 - 60 0.3 cm + 3x10-6 s 19 MRA-101 0.1 - 50 1.5 cm + 3x10-6 s 12 MOM Budapešt Get A2+ 0.1 - 50 2.0 cm + 2x10-6 s 5 Wild Herrbrugg Distomat DI-50 0.1 - 50 2.0 cm + 1x10-6 s 18 Siemens Zürich SIAL MD 60-S 0.02 - 150 2.0 cm + 3x10-6 s 11.6 Tabulka 6.2. Přehled vybraných světelných elektronických dálkoměrů Výrobce Typ Dosah (km) Přesnost Hmotnost (kg) Zeiss EOK 2000 1.2 - 2.5 10 mm 12 EOT 2000 1.0 - 3.0 10 mm 10.5 EOS 10.0 - 15.0 5 mm + 2 ppm 27 RECOTA 1.0 - 3.0 5 mm + 2 ppm 12.5 RETA 1.0 - 3.0 5 mm + 2 ppm 11 Kern DM 102 1.0 - 1.7 5 mm + 5 ppm 1.7 DM 501 1.0 - 2.0 5 mm + 5 ppm 1.6 DM 502 1.2 - 2.0 3 mm + 5 ppm 1.6 DM 503 1.5 - 5.0 3 mm + 2 ppm 1.6 ME 3000 1.5 - 3.0 0.2 mm + 1 ppm 14.5 Wild Citation CI 410 0.6 - 2.8 5 mm + 5 ppm 2.6 Citation CI 450 0.8 - 4.0 5 mm + 5 ppm 2.8 Distomat Di 4 0.6 - 2.0 5 mm + 5 ppm 1.1 Distomat Di 4L 1.2 - 5.0 5 mm + 5 ppm 1.1 Distomat Di 5 1.2 - 7.0 5 mm + 2 ppm 1.1 AGA Geodimeter 12 0.7 - 1.7 5 mm + 5 ppm 2.5 Geodimeter 110 0.7 - 3.0 5 mm + 5 ppm 2.5 Geodimeter 122 2.5 - 5.5 5 mm + 5 ppm 2.8 Geodimeter 210 2.3 - 5.5 3 mm + 2 ppm Geodimeter 216 1.0 - 2.2 5 mm + 5 ppm Geodimeter 220 2.0 - 7.0 2 mm + 2 ppm Sokkisha RED MINI 2 0.8 - 1.5 5 mm + 5 ppm 0.9 RED 3 2.0 - 5.0 5 mm + 5 ppm RED 2 2.0 - 5.0 5 mm + 5 ppm SDM 3 0.8 - 2.5 5 mm + 5 ppm 7.6 OT 20E 3.0 3 mm + 2 ppm 5 Opton Eldi 1 3.0 - 7.0 5 mm + 2 ppm 8 Eldi 2 0.7 - 2.0 5 mm + 2 ppm 4.2 Eldi 3 0.4 - 1.0 10 mm + 2 ppm Elta 20 1.6 - 2.5 5 mm + 2 ppm 13.5 Elta 3 1.2 - 2.0 10 mm + 2 ppm Topcon GTS 2 1.4 - 2.4 5 mm + 5 ppm 6 ET 1 1.4 - 2.0 5 mm + 5 ppm 7.5 GTS 4 1.4 - 4.0 3 mm + 2 ppm 6.9 DMA 5 0.6 - 1.1 5 mm + 7 ppm 1.4 -------------------------------------------------------------------------------- [45] Podrobnější informace o těchto fyzikálních jevech doprovázejících šíření elektromagnetického záření v prostoru lze nalézt např. v [36]. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další Kapitola 6. Měření délek Domů 6.3. Redukce měřených délek 6.3. Redukce měřených délek Předcházející Kapitola 6. Měření délek Další -------------------------------------------------------------------------------- 6.3. Redukce měřených délek Před prováděním tzv. matematických redukcí je třeba, aby měřené délky byly opraveny o redukce fyzikální. Tyto redukce redukují naměřenou délku o vliv prostředí. Způsob výpočtu těchto redukcí je zpravidla uveden v návodu pro použití jednotlivých typů dálkoměrů. Redukce se většinou zavádí přímo do paměti dálkoměru. 6.3.1. Převod na referenční plochu Převod měřené délky na referenční plochu probíhá v šesti krocích [62]: k měřené délce D vypočteme délku přímé spojnice d koncových bodů měřené délky, k přímé spojnici se vypočte odpovídající délka tětivy t na vhodně zvolené náhradní kouli o poloměru R, k tětivě t se vypočte příslušný kruhový oblouk s´, oblouk s´ se převede na eliptický oblouk eliptický oblouk se převede na oblouk elipsy s0, oblouk elipsy s0 se převede na délku geodetické čáry s. ad 1.výpočet přímé spojnice d koncových bodů měřené délky Měřená délka D leží v normálové rovině dané normálou k elipsoidu v počátečním bodě P1. Tuto délku lze považovat za oblouk kružnice o poloměru kde R je poloměr Země, k je refrakční koeficient. Přímou spojnice d bodů P1 a P2 vypočteme ze vzorce: Funkci rozvineme v řadu a dosadíme do vzorce (1): Třetí člen je nepatrný a tedy může být zanedbán: Teprve pro D = 25 km dosáhne korekce ?D hodnoty 1 mm (u světelných vln). Obrázek 6.35. Převod měřené délky D na přímou spojnici d, jí odpovídající tětivu t a jí odpovídající kruhový oblouk s´ [62] ad 2. výpočet tětivy t k dané hodnotě d Na obrázku značí H1 výšku bodu P1, H2 výšku bodu P2 nad náhradní koulí o poloměru R. V trojúhelníku P1P2C platí kosinová věta: Stejně i v trojúhelníku P1´P2´C platí kosinová věta: Z rovnice (4) vyjádříme cos?: a dosadíme do rovnice (3). Po úpravě dostaneme: Vyjádříme t a označíme rozdíl H2 – H1 = h: ad 3. výpočet kruhového oblouku s´ k tětivě t Kruhový oblouk s´ vypočteme ze vzorce: Pokud funkci rozvineme v řadu, dostaneme po úpravě: Třetí člen se obvykle zanedbává, potom: Pro t < 10 km je ?t < 1 mm. ad 3. převod kruhového oblouku s´ na eliptický oblouk Dosadíme-li za R = N1 (příčný poloměr křivosti v bodě P1), pak Pokud je , lze pro délku psát [62]: Obrázek 6.36. Převod kruhového oblouku na eliptický [62] Rozdíl obou délek je pro délky do 25 km menší než 0,2 mm a tedy tato korekce může být zanedbána. ad 4. převod oblouku na oblouk elipsy Obrázek 6.37. Převod eliptického oblouku na oblouk elipsy [62] Protože úhel ? mezi oblouky a s0 je velmi malý, můžeme psát: Úhel ? se může vyjádřit vzorcem [62]: Po dosazení (7) do (6) dostaneme: ad 5. převod oblouku elipsy s0 na délku geodetické čáry s Pro rozdíl délky normálového řezu s0 a délky geodetické čáry s platí vzorec [62]: Pro s = 1000 km dosáhne tento rozdíl maximálně 0,08 mm a je tedy prakticky zanedbatelný. Protože v současnosti se přesnost elektrooptických dálkoměrů charakterizuje relativní chybou až 1.10-6, je třeba počítat korekce velmi přesně. Proto se dnes spíše pro převod měřené délky na referenční plochu používá postup podle Rinnera: K naměřené délce D se vypočte přímá spojnice d koncových bodů měřené délky podle vzorce (2). Tětiva t se vypočte podle vzorce (5) na kouli o poloměru R = N1. K tětivě t se vypočte délka přímé prostorové spojnice mezi průměty koncových bodů měřené délky na elipsoid, tedy elipsoidická tětiva te. K této tětivě se vypočte délky geodetické čáry s na elipsoidu. Pro délky do 100 km platí zjednodušené vzorce: Pro délky do 50 km lze tyto vzorce dále zjednodušit: Pokud do vzorce (5) dosadíme dostaneme Délku geodetické čáry s k tětivě te můžeme počítat s postačující přesností jako délku oblouku kružnice o poloměru R1, tedy 6.3.2. Převod do zobrazovací roviny V praxi je třeba pro řešení geodetických úloh v zobrazovací rovině znát měřené délky v rovině kartografického zobrazení (zobrazovací rovině). V geodézii se používá konformních zobrazení, pro něž lze použít obecného vzorce: kde s je délka na referenčním elipsoidu, m1, mn, m2 jsou měřítka (zkreslení) v počátečním, středním a koncovém bodě geodetické čáry. Převod do roviny Křovákova zobrazení V Křovákově zobrazení se nejprve konformně zobrazuje Besselův elipsoid na Gaussovu kouli. Zkreslení délek při tomto zobrazení dosáhne pro strany dlouhé 60 km maximálně ± 4 mm a zpravidla se zanedbává. V praxi se používají tabulky (obr. 6.38) hodnot délkového zkreslení, které jsou sestaveny k argumentu , kde Xi a Yi jsou rovinné souřadnice uvažovaného bodu. Určené hodnoty zkreslení [46] se pak dosazují do vzorce (8). Obrázek 6.38. Tabulka hodnot délkového zkreslení k argumentu R [55] Pro délky kratší než 5 km lze použít vzorce pro zkreslení ve středu vzdálenosti Délkové korekce v Křovákově zobrazení dosahují na našem území hodnot –10 až +14 cm na jeden kilometr. Obrázek 6.39. Průběh délkového zkreslení v Křovákově zobrazení [45] Převod do roviny Gaussova zobrazení V Gaussově zobrazení je zkreslení funkcí dvou proměnných a vzorec (8) se upravuje na tvar: Vzorec (9) postačí pro délky do 60 km. Pro strany do 20 km pak lze zanedbat třetí člen a používat vzorec: Délkové korekce v Gaussově zobrazení dosahují na našem území maximálních hodnot ± 57 cm na jeden kilometr na okraji šestistupňového pásu a ±14 cm na jeden kilometr na okraji třístupňového pásu. Obrázek 6.40. Průběh délkového zkreslení v Gaussově zobrazení [5] Velmi podrobný výklad této problematiky lze nalézt v [4]. 6.3.3. Topografická redukce Pojem topografická redukce značí centraci excentricky zaměřených délek. Předpokládáme, že excentricky zaměřená délka je již matematicky redukována. Vlastní řešení pak již spočívá pouze v řešení vztahů v rovinných trojúhelnících. Jednostranná centrace délky s úhlem ? měřeným na centru Měřena je excentrická délka (excentrická délka opravená o matematické redukce), excentricita e a úhel ?. Určujeme centrickou délku Obrázek 6.41. Jednostranná centrace délky s úhlem měřeným na centru [1] Centrická délka se vypočte ze vzorce Jednostranná centrace délky s úhlem ? měřeným na excentru Měřena je excentrická délka (excentrická délka opravená o matematické redukce), excentricita e a úhel ?. Určujeme centrickou délku Obrázek 6.42. Jednostranná centrace délky s úhlem měřeným na excentru [1] Centrická délka se vypočte z kosinové věty pro stranu podle vzorce Oboustranná centrace délky s úhly měřenými na excentrických stanoviskách Měřeny jsou excentrická délka (excentrická délka opravená o matematické redukce), excentricity e1 a e2 a úhly ?ei a ?ej. Určujeme centrickou délku Obrázek 6.43. Oboustranná centrace délky s úhly měřenými na excentrických stanoviskách [1] Zavedeme místní souřadnicovou soustavu s počátkem v bodě Ei a osou y´ vloženou do směru strany Nejprve určíme směrníky Úlohou rajonu (viz kapitola Souřadnicové výpočty) určíme souřadnice ze kterých určíme centrickou délku podle vzorce -------------------------------------------------------------------------------- [46] Tabelovaná hodnota m´ značí jednu šestinu reciproké hodnoty, tj. m = 1/6m´. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 6.2. Metody nepřímého měření délek Domů 6.4. Elektronické tachymetry 6.4. Elektronické tachymetry Předcházející Kapitola 6. Měření délek Další -------------------------------------------------------------------------------- 6.4. Elektronické tachymetry Až do roku 1971 se kombinoval elektronický dálkoměr s optickým teodolitem. Roku 1971 byl do geodetické praxe uveden první elektronický přístroj, který automaticky určoval úhly i délky – AGA 700 firmy Geodimeter. Označení těchto přístrojů je v literatuře rozdílné, používají se názvy jako digitální, číslicový, kompaktní, přesný elektronický či elektronický tachymetr. Výrobci používají označení totální stanice. Vybavení elektronických tachymetrů Zdrojem proudu pro elektronické tachymetry jsou interní baterie s různým napětím a kapacitou. K některým přístrojům lze dokoupit externí baterii s vyšší kapacitou. Externí baterie se připojuje k elektronickému tachymetru kabelem. Baterie se dobíjejí nabíječkami (doba nabíjení bývá 14 hodin) či rychlonabíječkami (doba nabíjení se pohybuje okolo 1 až 1 a půl hodiny). Ke čtení úhlů se používají inkrementální či kódové kruhy nebo je také možné použití dynamického či elektroindukčního systému (viz kapitola Geodetické přístroje). K měření délek se používají světelné dálkoměry s přesností měřené délky v rozsahu středních chyb od 1mm + 1ppm * s až 5mm + 5ppm * s s dosahem od 500 m do 5 km, výjimečně do 15 km. Přístroje se horizontují pomocí dvojosého kompenzátor (viz kapitola Geodetické přístroje) a krabicové libely. K centraci přístroje se používá optické olovnice (viz kapitola Geodetické přístroje) vestavěné do alhidády či trojnožky. Nejnovější přístroje mají i laserový paprsek vyzařovaný ve směru vertikální osy. Elektronické tachymetry jsou vybaveny dvěma páry ustanovek. Pro speciální účely byly vyvinuty přístroje s pohybem servomotory. Měřené veličiny a další informace se zobrazují na jednom či dvojici displejů. Nejčastěji se vyrábí čtyřřádkové displeje. Tři řádky zobrazují měřená data a jeden řádek nabízí význam funkčních kláves umístěných přímo u displeje. K registraci měřených veličin a dalších doplňujících informací jsou přístroje vybaveny pevnou pamětí či paměťovou kartou. Registrovaná data lze samozřejmě při měření prohlížet a případně také editovat. Do příslušenství elektronických tachymetrů patří stativ, již zmíněná nabíječka, odrazný hranol s držákem, trojnožka a další stativ či výtyčka pod hranol. Hranolové systémy jsou tvořeny jedním či více hranoly s pevnými nebo naklonitelnými držáky. Bývají doplněny signálními terči, cílovými výtyčkami, minihranoly, odraznými terči apod. Přístroje s pamětí jsou vybaveny propojovacími kabely k počítači, případně čtecím zařízením. K rozšíření využitelnosti přístroje mohou být elektronické tachymetry doplněny speciálním vybavením, např. magnetickým usměrňovačem, hranolovým okulárem a dalšími pomůckami. Elektronické tachymetry mohou mít vestavěné programy umožňující zpracování přímo měřených veličin, souřadnicové úlohy a další výpočty. Samozřejmostí je převod polárních souřadnic na pravoúhlé a výpočet převýšení. V případě měření nadbytečného počtu veličin jsou přístroje schopny počítat průměry, odhady přesnosti, případně i provést vyrovnání MNČ. Následující kancelářské práce jsou tak sníženy na minimum. V současnosti se již vyrábějí přístroje s novou filozofií – vytváření mapy přímo v terénu (firma Spectra Precision). Přehled elektronických tachymetrů spolu se základními charakteristikami je uveden v následujících tabulkách: Tabulka 6.3. Přehled vybraných elektronických tachymetrů Leica Teodolit Dosah dálkoměru (km) Počet hranolů Přesnost TC 400 0.7 1 5 mm + 5 ppm 1.1 3 TC 500 1.1 1 3 mm + 3 ppm 1.6 3 TC 605 1.1 1 3 mm + 3 ppm 1.6 3 TC 805 2.5 1 2 mm + 2 ppm 3.5 3 TC 905 2.5 1 2 mm + 2 ppm 3.5 3 TC 1100 2.5 1 2 mm + 2 ppm 3.5 3 TC 1800 2.5 1 1 mm + 2 ppm 3.5 3 Tabulka 6.4. Přehled vybraných elektronických tachymetrů Carl Zeiss Teodolit Dosah dálkoměru (km) Počet hranolů Přesnost Elta 2 1.8 1 2 mm + 2 ppm 2.5 3 3 7 Elta 3 1.6 1 3 mm + 2 ppm 2 3 Elta 4 1 1 3 mm + 3 ppm 1.5 3 Elta 50 R 1.3 1 5 mm + 3 ppm Tabulka 6.5. Přehled vybraných elektronických tachymetrů Sokkia Teodolit Dosah dálkoměru (km) Počet hranolů Přesnost SET5F 1.2 1 3 mm + 2 ppm 1.6 3 SET2000 2.5 1 2 mm + 2 ppm 3.3 3 SET3000 2.3 1 2 mm + 2 ppm 3.1 3 SET4000 1.7 1 2 mm + 2 ppm 2.2 3 SET500 2.1 1 3 mm + 2 ppm 2.3 3 SET600 1.7 1 3 mm + 2 ppm 1.9 3 Tabulka 6.6. Přehled vybraných elektronických tachymetrů Spektra Precision Teodolit Dosah dálkoměru (km) Počet hranolů Přesnost Geodimeter 464 3.3 1 2 mm + 3 ppm 4.5 3 Geodimeter 468 DR 2 1 5 mm + 5 ppm Geodimeter 510 1 1 3 mm + 3 ppm 1.6 3 Geodolite 506 1.2 1 5 mm + 5 ppm 1.8 3 Tabulka 6.7. Přehled vybraných elektronických tachymetrů Topcon Teodolit Dosah dálkoměru (km) Počet hranolů Přesnost GTS-211D 1.1 1 3 mm + 2 ppm 1.7 3 GTS-6A 2.1 1 3 mm + 2 ppm 2.9 3 GTS-310 2.5 1 2 mm + 2 ppm 3.3 3 GTS-700 2.5 1 2 mm + 2 ppm 3.3 3 GTS-800 2.1 1 2 mm + 2 ppm 2.8 3 Tabulka 6.8. Přehled vybraných elektronických tachymetrů Topcon Teodolit Dosah dálkoměru (km) Počet hranolů Přesnost DTM-460 3.6 1 2 mm + 2 ppm DTM-520 2.8 1 2 mm + 2 ppm DTM-550 3.6 1 2 mm + 2 ppm DTM-820 2.3 1 3 mm + 3 ppm DTM-850 3.1 1 2 mm + 2 ppm -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 6.3. Redukce měřených délek Domů Kapitola 7. Souřadnicové výpočty v rovině Kapitola 7. Souřadnicové výpočty v rovině Předcházející Další -------------------------------------------------------------------------------- Kapitola 7. Souřadnicové výpočty v rovině 7.1. Základní vlastnosti Soustava souřadnic Určit polohu naměřených bodů znamená určit souřadnice těchto bodů v nějakém souřadnicovém systému. Výpočty budeme provádět pouze v rovině, potřebujeme tedy dvě osy x, y. Geodeticky kladný směr je směr matematicky záporný, tedy směr otáčení ručiček na hodinkách. Pro zeměměřické práce v civilním sektoru se v České republice používá systém S-JTSK. Ten je určen Křovákovým zobrazením a jeho kladná poloosa x směřuje k jihu, kladná poloosa y potom vede na západ. Tuto orientaci os budeme dodržovat pro názornost i ve výpočtech. Celé území České republiky leží v I. kvadrantu, souřadnice Y má rozsah přibližně 430 000–900 000 m a souřadnice X asi 950 000–1 230 000 m. Je zvykem uvádět nejprve souřadnici Y, k jejich záměně však právě kvůli různým rozsahům hodnot nemůže dojít. Označení symbolů ? měřený směr ? měřený vrcholový úhel ?12 směrník od bodu 1 do bodu 2 vypočtený ze souřadnic ? směrník vypočtený z naměřených hodnot R pravý úhel Obrázek 7.1. Souřadnicové rozdíly, vodorovná vzdálenost, směrníky a kvadranty Souřadnicové rozdílyt Platí: Vodorovná vzdálenost Platí: Pokud ovšem známe směrník ?12, je přesnější vyjít ze vztahů (1) a počítat vzdálenost jedním ze vzorců: Použije se ten z dvojice vzorců, ve kterém se počítá s větším souřadnicovým rozdílem. Směrník Směrník je úhel měřený v geodeticky kladném směru, který svírá osa x se stranou stanovisko – měřený bod. Protože kladná poloosa x směřuje k jihu, nazývá se tento směr také jižník. Pro jednotlivé kvadranty platí následující dvojice vztahů: vypočítaný úhel Směrník ?12 je směrník vedoucí z bodu 1 do bodu 2. Pozor: ?12 ? ?21, ale platí (plyne z obrázku): Vyrovnaný směrník V některých případech je měřeno ze známého stanoviště na více bodů o známých souřadnicích a současně je nutné určit směrník na bod o neznámých souřadnicích. Může to nastat například pokud při výpočtu orientovaného polygonového pořadu máme orientace na počátečním bodu na více pevných bodů. Potom je nutné směrník na neznámý bod vyrovnat (směrníky vyjdou různé). Obrázek 7.2. Vyrovnaný směrník Pro více než 2 pevné body by se opět spočítaly jednotlivé směrníky a určil jejich aritmetický průměr. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Další 6.4. Elektronické tachymetry Domů 7.2. Základní geodetické úlohy 7.2. Základní geodetické úlohy Předcházející Kapitola 7. Souřadnicové výpočty v rovině Další -------------------------------------------------------------------------------- 7.2. Základní geodetické úlohy 7.2.1. 1. geodetická úloha Obrázek 7.3. 1. geodetická úloha Dáno: P1[y1, x1], P2[y2, x2] Určit: s12, ?12 Výpočet: V podstatě se jedná o převod kartézských souřadnic na polární. výpočet souřadnicových rozdílů s12 podle (2) ?12 podle (4) Příklad Obrázek 7.4. 1. geodetická úloha (příklad) Dáno: Body: 009011022340 [851710,35; 1011575,67] 009011022300 [852153,38; 1011704,38] Určit: s230,234, ?230,234, ?234,230 Výpočet: Výpočet souřadnicových rozdílů: Výpočet délky s230,234 Výpočet směrníků: Bod 234 leží vzhledem k bodu 230 ve 3. kvadrantu, jak vyplývá ze souřadnicových rozdílů. 7.2.2. 2. geodetická úloha Dáno: P1[y1, x1], s12, ?12 Určit: P2[y2, x2] Zde se jedná o úlohu podobnou převodu polárních souřadnic do kartézské soustavy souřadnicové. Někdy se pro tuto úlohu používá i pojem rajón, což je orientovaná a délkově zaměřená spojnice daného a určovaného bodu. Vzdálenost s12, je délkou po matematické i fyzikální redukci! Příklad Dáno: Bod: 009011022300 [852153,38; 1011704,38] Délka s230,234= 461,35 m Směrník ?230,234= 282,0003 gon Určit: Bod 009011022340 Výpočet: -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další Kapitola 7. Souřadnicové výpočty v rovině Domů 7.3. Metody protínání 7.3. Metody protínání Předcházející Kapitola 7. Souřadnicové výpočty v rovině Další -------------------------------------------------------------------------------- 7.3. Metody protínání 7.3.1. Protínání vpřed z úhlů Obrázek 7.5. Protínání vpřed z úhlů Dáno: P1[y1, x1], P2[y2, x2] Měřeno: úhly ?1, ?2 Určit: bod P3[y3, x3] Jedná se o určení polohy nového bodu P3 ze směrů měřených na 2 daných bodech A, B. Výpočet souřadnic se provádí pomocí 2. geodetické úlohy. K té je nutné znát délku strany s13 a směrník ?13 (nebo s23, ?23 ). Délka strany se spočítá sinovou větou, k výpočtu směrníku se použije 1. geodetická úloha a naměřený úhel. U naměřeného úhlu je však důležitá orientace – úloha může mít teoreticky 2 řešení. Při výpočtu je tedy potřeba uvažovat orientaci naměřených úhlů (situace na obrázku vpravo)! Je vhodné kvůli kontrole správnosti výpočtu určit bod P3 jak z bodu P1(viz dále), tak z bodu P2(analogicky). Výsledky musí vyjít stejně, až na případnou zaokrouhlovací chybu. Bod P3 není totiž přeurčen, tedy nejedná se o vyrovnání, jen o ověření výpočtu. s12: výpočet z (2) s13: ze sinové věty ?12: výpočet z (4) ?12: v závislosti na orientaci ?1 platí: ?12=?12±?1 . Platí, že pokud je zachováno pořadí bodů P1, P2, P3 ve směru hodinových ručiček, je znaménko kladné P3[y3, x3] : z 2. geodetické úlohy Poznámka Výpočet lze také provést transformací souřadnic. Potom pokud počátek pomocného souřadnicového systému vložíme do bodu P1 a kladnou osu x tohoto systému do spojnice P1 – P2 vyjdou vztahy: Příklad Obrázek 7.6. Protínání vpřed z úhlů (příklad) Dáno: Body: 009011022340 [851710,35; 1011575,67] 009011022300 [852153,38; 1011704,38] Měřené hodnoty: ?1 = 41,4410 gon ?2 = 125,0553 gon Určit: Bod 229 Výpočet: Výpočet délky s230,234: Výpočet délky s230,229: Výpočet směrníku ?230, 234 : Bod 234 leží vzhledem k bodu 230 ve 3. kvadrantu, jak vyplývá ze souřadnicových rozdílů. Výpočet směrníku ?230, 229 : Výpočet souřadnic bodu 229: 7.3.2. Protínání vpřed ze směrů Dáno: PA[yA, xA], PB[yB, xB], P1[y1, x1], P2[y2, x2] Měřeno: Směry ?1, ?2, ?3, ?4 Určit: bod P3[y3, x3] Použití: Používá se například v situaci, kdy mezi body P1 a P2 je překážka bránící viditelnosti, a tedy není možné použít protínání vpřed z úhlů. Obrázek 7.7. Protínání vpřed ze směrů Výpočet převedením na protínání z úhlů Určení ?1, ?2 z měřených směrů: Určení ?13 , ?23 ?1A , ?2B se určí podle (4). Je opět potřeba dát pozor na to, aby body P2, B, P3 a P1, P3, A šly po směru hodinových ručiček v tomto pořadí, jinak se mění znaménka u úhlu ? . Určení s13 , s23 Analytické řešení Obrázek 7.8. Analytické řešení Bod P3 se určí jako průsečík dvou přímek; první prochází bodem P1 a její směrnici lze vyjádřit pomocí směrníku ?13 , druhá analogicky prochází bodem P2 a její směrnici určíme ze směrníku ?23 . V levotočivé kartézské soustavě platí pro směrnici (pozor na pořadí všech indexů!): Platí tedy: Odečtením (11) od (10) dostaneme: Z (9), (11) a (12) plyne: Kde Příklad Obrázek 7.9. Protínání vpřed ze směrů (příklad) Dáno: Body: 009011022340 [851710,35; 1011575,67] 009011022300 [852153,38; 1011704,38] 009011022280 [853128,14; 1011772,96] 009011022300 [852153,38; 1011704,38] Měřené hodnoty: ?1 = 35,3177 gon ?2 = 159,3992 gon ?3 = 137,7716 gon ?4 = 262,8269 gon Určit: Bod 229 Výpočet: Určení úhlů ?1 a ?2 : Určení směrníků ?230,229, ?228,229: Určení s230,229, s228,229: Výpočet souřadnic bodu 229: 7.3.3. Protínání vpřed z délek Dáno: body P1[y1, x1], P2[y2, x2] Měřeno: délky s13, s23 Určit: bod P3[y3, x3] Obrázek 7.10. Protínání vpřed z délek Použití: Protínání vpřed z délek použijeme, pokud jsou zaměřeny délky ze známých stanovisek na neznámý bod. Předpokládáme, že měřené délky jsou již opraveny o fyzikální a matematické redukce. Postup řešení: Úlohu vyřešíme převodem na rajón. s12, ?12, ?21 získáme výpočtem ze souřadnic. kde ?1, ?2 vypočteme kosinovou větou: Příklad Obrázek 7.11. Protínání vpřed z délek (příklad) Dáno: Body: 009011022020 [853704,65; 1011445,66] 009011022290 [852501,72; 1011270,35] Měřené hodnoty: s202, 226 = 703,84m s229, 226 = 846,61m Určit: Bod 226 Výpočet: Určení s202, 229 , ?202, 229 , ?229, 202 ze souřadnic: Výpočet ?1a ?2 z kosinové věty: Určení směrníků ?202, 229 , ?229, 202: Určení souřadnic bodu 226: 7.3.4. Protínání zpět Dáno: body P1[y1, x1], P2[y2, x2], P3[y3, x3] Měřeno: úhly ?1a ?2 Určit: bod P4[y4, x4] Použití: Protínání zpět použijeme v situaci, kdy na stanovišti, jehož souřadnice neznáme, zaměříme na tři body, jejichž souřadnice známe. Je však třeba dávat pozor, aby všechny tyto čtyři body neležely na jedné kružnici. Pak totiž úloha nemá řešení. Tři body, na které zaměřujeme, tedy jednoznačně určují tzv. nebezpečnou kružnici, v jejímž okolí nesmí ležet naše stanoviště (tedy měřený bod). Pokud by taková situace nastala, je potřeba měřit na jiné body, protože při měření bodů ležících blízko nebezpečné kružnice je výsledek výpočtu velice nepřesný! Nejlepší situace nastává, pokud určovaný bod leží uvnitř nebezpečné kružnice. Limitní hodnoty úhlů, pro které dává protínání zpět rozumné výsledky, jsou: 30 gon < ?i < 270 gon . Proto touto metodou neurčujeme body ZPBP ani body PPBP 1. třídy přesnosti. Řešení pomocí Colinsova bodu Řešení spočívá v tom, že si nejprve najdeme pomocný (Colinsův) bod, který je průsečíkem kružnice určené 3 body (2 známé, P4) a přímky určené dvěma body (zbylým známým a opět P4 ). Pomocí tohoto bodu pak najdeme souřadnice neznámého bodu. Poznámka: Při řešení úlohy se využívá skutečnosti, že velikost obvodového úhlu nad tětivou kružnice je stejná pro libovolný bod kružnice. Konkrétně potom např. platí: (jsou to úhly nad tětivou P1C). Obrázek 7.12. Protínání zpět pomocí Colinsova bodu Nalezení Colinsova bodu: kde Nalezení bodu P4 : Bod se nalezne protínáním vpřed z úhlů z bodů P1 a C. K tomu je potřeba nejprve určit úhly ?, ? : a konečně kde směrníky ?13, ?C1, ?C2, ?C3 se určí dle (4) a délka s13 dle (2). Poznámka Pro ?1, ?2> R se dosazuje do výpočtů Příklad Obrázek 7.13. Protínání zpět pomocí Colinsova bodu (příklad) Dáno: Body: 009011022020 [853704,65; 1011445,66] 009011022290 [852501,72; 1011270,35] 009011022320 [851874,53; 1010783,03] Měřené hodnoty: ?1 = 46,4243 gon ?1 = 61,7646 gon Určit: Bod 230 Výpočet: Výpočet směrníku ?202, 232 a délky s202, 232 ze souřadnic: Výpočet souřadnic Colinsova bodu: Určení směrníků ?c, 202 , ?C, 229 , ?C, 232 ze souřadnic: Určení veličin potřebných k výpočtu souřadnic bodu 230: Výpočet souřadnic bodu 230: Cassiniho řešení Obrázek 7.14. Protínání zpět Cassiniho řešením Postup řešení: Výpočet bodů A, B protínáním vpřed z úhlů: Platí: Tedy po dosazení: V dalších výpočtech budeme však potřebovat souřadnicové rozdíly, tedy: analogicky upravíme ostatní výrazy a dostaneme: výpočet směrnice přímky p = AB : výpočet směrnice přímky q = P2P4 : výpočet souřadnic bodu P4 protínáním vpřed ze směrů: Příklad Obrázek 7.15. Protínání zpět Cassiniho řešením (příklad) Dáno: Body: 009011022020 [853704,65; 1011445,66] 009011022290 [852501,72; 1011270,35] 009011022320 [851874,53; 1010783,03] Měřené hodnoty: ?1 = 46,4243 gon ?2 = 61,7646 gon Určit: Bod 230 Výpočet: Určení souřadnic bodů A, B: Určení souřadnicových rozdílů: Výpočet směrnice přímky 229-230: Výpočet souřadnic bodu 230: 7.3.5. Určení nepřístupné vzdálenosti Pokud potřebujeme určit vzdálenost mezi dvěma nepřístupnými body, volíme dva body pomocné, mezi kterými je možné vzdálenost určit. Spojnice těchto bodů by měla být přibližně rovnoběžná se spojnicí nepřístupných bodů, tj. bodů mezi nimiž potřebujeme určit vzdálenost. Na pomocných bodech se změří vodorovné úhly. Tyto úhly nesmí být příliš ostré ani příliš tupé. Toho docílíme zvolením vhodné vzdálenosti mezi spojnicemi pomocných a nepřístupných bodů. Obrázek 7.16. Určení nepřístupné vzdálenosti Dáno: body P1[y1, x1], P2[y2, x2], Měřeno: úhly ?1, ?2, ?3, ?4 Poznámka Pokud bychom neznali souřadnice pomocných bodů P1 a P2, je třeba ještě změřit délku s12 ! Určit: délku s34 Krasovského metoda Zvolíme pomocný souřadnicový systém tak, že jeho počátek vložíme do bodu P2 a kladnou osu x do spojnice P2 – P1. Souřadnice bodů P3 a P4 se určí protínáním z úhlů v pomocné souřadnicové soustavě. Výpočet vodorovné délky: Příklad Obrázek 7.17. Určení nepřístupné vzdálenosti (příklad) Dáno: Body: 009011022020 [853704,65; 1011445,66] 009011022280 [853128,14; 1011772,96] Měřené hodnoty: ?1 = 47,5100 gon ?2 = 42,0849 gon ?3 = 57,4468 gon ?4 = 66,6347 gon Určit: Délku s229,226 Výpočet: Výpočet souřadnic bodů v pomocné souřadnicové soustavě Výpočet délky s229,226 : -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 7.2. Základní geodetické úlohy Domů 7.4. Polygonové pořady 7.4. Polygonové pořady Předcházející Kapitola 7. Souřadnicové výpočty v rovině Další -------------------------------------------------------------------------------- 7.4. Polygonové pořady Polygonové pořady se používají k určování souřadnic bodů podrobného polohového bodového pole. Geometrické parametry a kriteria přesnosti polygonových pořadů Tabulka 7.1. Geometrické parametry a kriteria přesnosti polygonových pořadů dle [35] Připojovací body Mezní délka strany [m] Mezní délka pořadu s [m] Mezní odchylka v uzávěru pořadu Úhlova [mgon] Polohová [m] ZPBP, ZhB 200-1500 5000 25(n+2)1/2 0.0025(?s)1/2+0.04 ZPBP, ZhB 50-400 3000 100(n+3)1/2 0.005(?s)1/2+0.04 PPBP, ZPBP, ZhB 50-400 1500 100(n+3)1/2 0.005(?s)1/2+0.10 Poznámka n počet bodů pořadu včetně bodů připojovacích ?s součet délek stran pořadu Mezní poměr délek sousedních stran je 1:3 [35]. Poznámka k označovaní veličin V polygonových pořadech budou veličiny označeny následovně: P - počáteční bod polygonového pořadu se známými souřadnicemi P[YP, XP] 1, 2, ..., n - neznámé body polygonového pořadu n je tedy počet neznámých bodů polygonu, celkový počet bodů polygonu je u volného a uzavřeného n+1, jinak n+2. K - koncový bod polygonového pořadu, pokud má známé souřadnice K[YK, XK] A, B - připojovací body polygonového pořadu (počáteční a koncový) ?i - měřený levostranný úhel na bodě i (platí i=0 ... bod P, i=n+1 ... bod K) ?P = ?0 - úhel na bodu P mezi připojovacím bodem A a prvním bodem polygonu ?K=?n+1 - úhel na bodu K mezi posledním bodem polygonu a připojovacím bodem B Poznámka je nutné, aby měřené úhly ? byly levostranné, jinak výpočet nebude vycházet! Určované veličiny jsou u všech polygonových pořadů souřadnice bodů 1, 2, ..., n. 7.4.1. Volný polygonový pořad Obrázek 7.18. Volný polygonový pořad Dáno: body A, P Měřeno: úhly ?P, ?1, ?2, ... strany sP1, s12, s13, ... Výpočet připojovacího směrníku z bodu P na bod 1 Pokud je na bodu P měřena pouze 1 orientace, je výpočet jednoduchý: Pokud je na bodu P měřeno více orientací, je vhodnější použít postup uvedený v kapitole vyrovnání směrníku. Výpočet směrníků stran polygonového pořadu Směrník na daném bodě můžeme vždy snadno spočítat ze směrníku na bodě předcházejícím a z měřeného levostranného úhlu: Platí: To lze zobecnit i pro další úhly, obecně tedy potom platí: Výpočet souřadnicových rozdílů Souřadnicové rozdíly z bodu P na bod 1 nyní snadno spočítáme, protože známe směrník i vzdálenost. Tím určíme souřadnice bodu 1. Z něj pak můžeme stejným postupem získat souřadnice bodu 2 atd. Nejprve si tedy spočítáme souřadnicové rozdíly a z nich potom postupně souřadnice jednotlivých bodů. výše uvedené vztahy lze potom sepsat do obecného vzorce: Uvažujeme-li bod P jako bod 0 tak vyjdou jednodušší tvary: V tomto typu polygonového pořadu se však hromadí chyby a není zde žádná kontrola. Proto lze takto počítat maximálně tři body. Opodstatněné speciální použití je pak při zaměřování v podzemních prostorách, kde se pak používají speciální gyroteodolity, aby se omezila hromadící se úhlová chyba. Příklad Obrázek 7.19. Volný polygonový pořad (příklad) Dáno: Body: 4007 [818095,44; 1070517,76], 4004 [818277,21; 1070443,97] Naměřené hodnoty: ?1 = 195,418 gon ?2 = 236,8006 gon s4007, 4010 = 130,392m s4010, 4005 = 151,040m Určit: 4010 [Y, X], 4005 [Y, X] Výpočet: Výpočet připojovacího směrníku: Výpočet směrníků stran polygonového pořadu: Výpočet souřadnic bodů polygonového pořadu: 7.4.2. Uzavřený polygonový pořad Obrázek 7.20. Uzavřený polygonový pořad Dáno: body P, A Měřeno: úhly ?P, ?K, ?1, ?2, ... strany sP1, s12, s23, ... Pozor na označení úhlů ?P a ?K! Abychom měli jednotné označení pro všechny druhy polygonů (a tím i stejné vzorce), úhel ?P musí být úhel mezi připojovacím bodem a prvním bodem polygonu, ne vrcholový úhel polygonu! Ten označujeme ?K. Číslo n označuje počet neznámých bodů, celkový počet vrcholů mnohoúhelníka je tedy n+1! Úhlové vyrovnání Měří se levostranné úhly, tedy v závislosti na orientaci polygonového pořadu měříme buďto vnitřní nebo vnější úhly m-úhelníku. Pro konvexní m-úhelník platí (pro vnitřní, respektive vnější úhly, m ... počet vrcholů): Tento vztah přepíšeme pro náš polygonový pořad. Počet neznámých bodů v polygonu označuje n, tedy i s bodem P platí m = n + 1. Úhly sčítáme pro i = 1..n a pro vrcholový úhel na bodu P (?K = ?n+1). Tedy: V důsledku měřických chyb těchto hodnot však nedosáhneme. Spočítáme tedy tzv. úhlový uzávěr: Tuto hodnotu porovnáme s dopustnou odchylkou ??. Je-li spočítaná odchylka v absolutní hodnotě větší než dopustná, je měření chybné, jinak provedeme úhlové vyrovnání (rozdělíme odchylky rovnoměrně na všechny úhly kromě úhlu ?P, který není vrcholovým úhlem m-úhelníka): V dalších výpočtech již pracujeme pouze s vyrovnanými úhly (nepíšu nad již pruh)! Výpočet vyrovnaných směrníků jednotlivých stran Nejprve spočítám směrník z bodu P na bod 1: Pak můžeme počítat směrníky jednotlivých dalších stran polygonového pořadu: obecně potom (stejně jako u volného pořadu) Výpočet souřadnicových rozdílů Vyjdeme ze stejných vztahů, ke kterým jsme došli u volného pořadu: Tyto rovnice musí platit i pro poslední bod, tedy opět pro bod P: Mělo by tedy platit: Vlivem měřických chyb nám však vyjdou určité souřadnicové odchylky OY, OX, spočítáme tedy polohovou odchylku Op (odchylka je však hodnota „mělo vyjít“ – „vyšlo“, tedy zde 0 – „vyšlo“, proto záporné znaménko): Tuto hodnotu porovnáme s maximální dopustnou polohovou odchylkou ?P. Pokud je vypočítaná odchylka menší, měřili jsme správně a můžeme provést souřadnicové vyrovnání. Souřadnicové vyrovnání Zatímco při úhlovém vyrovnání jsme rozdělili odchylky rovnoměrně, zde je budeme odchylky rozdělovat poměrně délkám jednotlivých úseků. Tedy delší strany budou mít větší opravu než kratší strany. Toto vyrovnání budeme dělat zvlášť pro obě souřadnice. Nyní již z vyrovnaných souřadnicových rozdílů snadno spočítáme výsledné souřadnice: Příklad Obrázek 7.21. Uzavřený polygonový pořad (příklad) Dáno: Body: 4007 [818095,44; 1070517,76] 4003 [818318,08; 1070650,87] 4013 [818122,04; 1070673,68] Naměřené hodnoty: Určit: 4006 [Y, X], 4010 [Y, X], 4001 [Y, X], 4009 [Y, X], 4011 [Y, X], 4005 [Y, X] Výpočet: Výpočet vyrovnaného směrníku počátku na počátečním bodě polygonu: Úhlové vyrovnání: Výpočet vyrovnaných směrníků: Výpočet souřadnicových rozdílů: Souřadnicové vyrovnání: Výpočet souřadnic bodů polygonového pořadu (pro kontrolu se počítají také souřadnice bodu 4013): 7.4.3. Vetknutý polygonový pořad (oboustranně připojený) Obrázek 7.22. Vetknutý polygonový pořad Dáno: počáteční bod P, koncový bod K Měřeno: úhly a délky mezi jednotlivými body polygonu ?i a si,i+1 Protože v tomto případě nemůžeme spočítat připojovací směrník, řeší se tato úloha nejlépe transformací souřadnic: nejprve spočítáme souřadnice v místním souřadnicovém systému, a pak celý tento souřadnicový systém transformujeme tak, aby si odpovídaly koncové body polygonu v obou souřadnicových systémech. Používá se lineární transformace – ta umožňuje polygon otočit (abychom jej otočili na správný bod K), změnit měřítko (tím se opraví chyby měření délek stran) a posunout (posun do bodu P, v pomocném souřadnicovém systému (SS) začínáme v bodě [0, 0]). Výpočet v pomocném SS Nový souřadnicový systém má počátek v bodě P = P’[0, 0] a kladná osa x´ je vložena do první polygonové strany. Souřadnice bodu 1´ jsou pak [0, sP1] V tomto SS snadno spočítáme souřadnice dalších bodů jako u volného polygonového pořadu, kde připojovací směrník ?P1 je 0 (viz obrázek 7.14). Podle kapitoly výpočet volného polygonového pořadu tedy spočítáme souřadnice bodů 2’, 3’ a posledního bodu K’. Před transformací je třeba ještě porovnat vzdálenost identických bodů P, K vypočtenou ze souřadnic v původním i místním SS. Z rozdílu délek se určí délková odchylka, která se porovná s dopustnou odchylkou: Obrázek 7.23. Výpočet v pomocném souřadnicovém systému Transformace SS Rovnice lineární transformace má v levotočivém systému tvar: Zde jsou 4 neznámé ?X, ?Y, m a ?. Máme 2 body, tedy 4 souřadnice, a mohli bychom tedy sestavit 4 rovnice o 4 neznámých a jejich řešením zjistit koeficienty transformace. Zde však uvedu, jak koeficienty spočítat postupně snadněji. Koeficienty ?X a ?Y známe, jsou to souřadnice bodu P, abychom zajistili, že se posune P’[0, 0] do P[YP, XP] (je současně středem otáčení). Nyní určím současně zvětšení a koeficienty rotace. Rovnici transformace si přepíšeme na tvar: Nyní vyjádříme a1 a a2: Nyní můžeme transformovat všechny body polygonu (kontrolně též bod K) podle vzorců: Příklad Obrázek 7.24. Vetknutý polygonový pořad (příklad) Dáno: Body: 4007 [818095,44; 1070517,76] 4011 [917740,62; 1070693,61] Naměřené hodnoty: Určit: 4010 [Y, X], 4005 [Y, X] Výpočet: Výpočet směrníků v pomocném SS: Výpočet souřadnicových rozdílů v pomocném SS: Výpočet souřadnic bodů PP v pomocném SS: Porovnání rozdílu délek identických bodů s dopustnou odchylkou: Určíme transformační koeficienty: Vypočteme souřadnice bodů PP: 7.4.4. Polygonový pořad oboustranně připojený a jednostranně orientovaný Obrázek 7.25. Oboustranně připojený a jednostranně orientovaný polygonový pořad Dáno: body P, K, A Měřeno: úhly ?P, ?1, ?2, ... strany sP1, s12, s23, ... Výpočet se provede podobně jako u uzavřeného pořadu: nejprve si spočítám připojovací směrník, pak postupně směrníky jednotlivých stran a souřadnicové rozdíly. Koncový bod mi vyjde vlivem měřických chyb vedle, takže se provede souřadnicové vyrovnání. Výpočet směrníků Směrník první strany se vypočítá podle vztahu: Další směrníky potom (vysvětlení viz uzavřený polygonový pořad): Výpočet souřadnicových rozdílů a souřadnicové vyrovnání Postup je analogický jako u uzavřeného pořadu. Pomocí směrníků a délek stran spočítám jednotlivé souřadnicové rozdíly ?Xi-1,i, ?Yi-1,i. Pro poslední bod pak musí platit: Mělo by tedy platit: Vlivem měřických chyb nám však vyjdou určité souřadnicové odchylky OY, OX, spočítáme tedy polohovou odchylku Op: Tuto hodnotu porovnáme s maximální dopustnou polohovou odchylkou ?P. Pokud je vypočítaná odchylka menší, měřili jsme správně a můžeme provést souřadnicové vyrovnání. Opět budeme rozdělovat odchylky podle délky strany polygonového úseku v dané souřadnici. Jinou možností by bylo rozdělovat chybu podle celkové délky polygonového pořadu. Nyní již z vyrovnaných souřadnicových rozdílů snadno spočítám výsledné souřadnice: Kontrolou výpočtu je porovnání vypočítaných souřadnic bodu K se zadanými. Hodnoty by se měly lišit jen o zaokrouhlovací chyby. Příklad Obrázek 7.26. Oboustranně připojený a jednostranně orientovaný polygonový pořad (příklad) Dáno: Body: 4007 [818095,44; 1070517,76] 4011 [917740,62; 1070693,61] 4004 [818277,21; 1070443,97] Naměřené hodnoty: Určit: 4010 [Y, X], 4001 [Y, X], 4009 [Y, X] Výpočet: Výpočet připojovacího směrníku: Výpočet směrníků stran PP: Výpočet souřadnicových rozdílů: Souřadnicové vyrovnání: Výpočet souřadnic bodů PP: 7.4.5. Polygonový pořad oboustranně polohově připojený a oboustranně orientovaný Obrázek 7.27. Oboustranně připojený a oboustranně orientovaný polygonový pořad Dáno: body P, K, A, B Měřeno: úhly ?P, ?1, ?2, ... ?N, ?K strany sP1, s12, s23, ... Postup výpočtu Výpočet připojovacího směrníku a směrníků stran. Úhlové vyrovnání (rovnoměrně na všechny úhly). Výpočet souřadnicových rozdílů. Souřadnicové vyrovnání (úměrné délkám stran). Výpočet jednotlivých souřadnic. Všechny uvedené postupy již byly vysvětleny v předcházejících částech, takže postup výpočtu již bude pouze stručný. Výpočet připojovacího směrníku a směrníků stran Směrník první strany se spočítá podle vztahu Další směrníky potom: Koncový směrník ?KB má potom velikost Úhlové vyrovnání Na konci polygonového pořadu nám vyjde směrník ?KB vypočítaný z měřených úhlů rozdílný od směrníku vypočítaného ze souřadnicových rozdílů bodů K a B. Rozdíl těchto hodnot tvoří úhlový uzávěr O?, který se rovnoměrně rozloží na všechny měřené úhly ?i. Tím získáme vyrovnané úhly , které se budou používat pro výpočet souřadnicových rozdílů. Opět je nutné zkontrolovat, zda je velikost odchylky O? menší než dopustná odchylka ??. (chyby se rozdělují na úhly n neznámých bodů, ale i na ?P, ?K, proto n+2). Vyrovnané úhly se spočítají snadno, z nich se potom určí vyrovnané směrníky Výpočet souřadnicových rozdílů a souřadnicové vyrovnání Je naprosto totožné s výpočtem jednostranně připojeného polygonového pořadu, jen do výpočtu souřadnicových rozdílů vstupují vyrovnané směrníky Příklad Obrázek 7.28. Oboustranně připojený a oboustranně orientovaný polygonový pořad (příklad) Dáno: Body: 4013 [818122,04; 1070673,68] 4011 [917740,62; 1070693,61] 4003 [818318,08; 1070650,87] 4012 [817648,60; 1070776,00] Naměřené hodnoty: Určit: 4006 [Y, X], 4010 [Y, X], 4001 [Y, X], 4009 [Y, X] Výpočet: Výpočet připojovacích směrníků: Úhlové vyrovnání: Výpočet vyrovnaných směrníků stran PP: Výpočet souřadnicových rozdílů: Souřadnicové vyrovnání: Výpočet souřadnic bodů PP: 7.4.6. Nepřímo připojený polygonový pořad Tato metoda se použije v případě, že u polygonového pořadu je nepřístupný první nebo poslední bod (popřípadě oba). Tato situace může nastat například pokud je počátečním bodem polygonového pořadu kostel. Určení nepřístupné vzdálenosti u prvního (posledního) bodu mi pak umožní polygonový pořad přeci jenom spočítat, a to jako jednostranně orientovaný, případně vetknutý. Obrázek 7.29. Nepřímo připojený polygonový pořad Zvolím si pomocnou základnu z, ze které je viditelnost na bod P i bod 1, a na bod 1 lze měřit vzdálenost. Potom změřím úhel ?A, ?1A a velikost pomocné základny z. Pomocí sinové věty pak snadno určím nepřístupnou vzdálenost. Trojúhelník P1A by měl být rovnostranný, nebo alespoň rovnoramenný. Pro kontrolní výpočet délky připojovací strany je nutné použít alespoň dvě nezávislá řešení, tzn. různé pomocné body a tedy i více pomocných základen. Příklad Dáno: Body: 43 [824719,46; 1060965,72] 4028 [824740,76; 1060666,75] Naměřené hodnoty: Určit: 4007 [Y, X], 4022 [Y, X], 4031 [Y, X], 4029 [Y, X] Obrázek 7.30. Nepřímo připojený polygonový pořad (příklad) Výpočet: Výpočet nepřístupné délky s43,4007: Výpočet směrníků stran PP v pomocném SS: Výpočet souřadnic v pomocném SS: Porovnání rozdílu délek identických bodů s dopustnou odchylkou: Výpočet koeficientů transformace: Výpočet souřadnic bodů PP (pro kontrolu také koncového bodu PP): -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 7.3. Metody protínání Domů 7.5. Vyrovnání geodetických sítí 7.5. Vyrovnání geodetických sítí Předcházející Kapitola 7. Souřadnicové výpočty v rovině Další -------------------------------------------------------------------------------- 7.5. Vyrovnání geodetických sítí Při měření geodetických veličin se mohou vyskytnout dva druhy chyb: chyby hrubé, chyby nevyhnutelné. Hrubé chyby je nutné z měření vyloučit. K tomu nám slouží opakování měření. Chyby nevyhnutelné se vyskytují při každém měření. Dále se dělí na chyby nahodilé a chyby systematické. Chyby systematické zatěžují měření stále stejnou hodnotou jistého znaménka. Jejich vliv se proto snažíme co nejvíce potlačit zvolenou metodou měření nebo vhodným matematickým postupem (viz Analýzy chyb při měření v 5. a 6. kapitole). [47] Chyby nahodilé se řídí zákonitostmi náhodného jevu (předpokládáme velký soubor měření): Je pravděpodobnější, že se vyskytne malá chyba než chyba velká. Pravděpodobnost výskytu kladné i záporné chyby stejné absolutní velikosti je stejná. Chyby překračující určitou mez se nevyskytují. Tyto zákonitosti lze vyjádřit také graficky: Obrázek 7.31. Křivka výskytu náhodných oprav Plocha mezi křivkou a osou velikosti chyb se nazývá Gaussův klobouk. Pravděpodobnost, že se chyba vyskytne na ploše Gaussova klobouku je rovna 1. Abychom určili nejpravděpodobnější hodnotu z hodnot naměřených (liší se v důsledku nahodilých chyb), provádíme měření v nadbytečném počtu, což nám následně umožňuje naměřené hodnoty vyrovnat. Při vyrovnání zohledňujeme podmínku metody nejmenších čtverců (MNČ): Pokud měření nebyla provedena se stejnou přesností, zavádíme pro každé měření tzv. váhu měření (číslo, které charakterizuje přesnost naměřené hodnoty. Tato hodnota je subjektivní – určuje ji měřič – a leží obvykle v intervalu <0,1>. Platí: čím je měření přesnější, tím je váha větší.) Potom podmínka MNČ má tvar Pro jednoduchost výkladu budeme používat maticový zápis, tedy: Vyrovnání budeme rozeznávat trojího druhu (podle způsobu měření): Vyrovnání měření přímých. Vyrovnání měření podmínkových. Vyrovnání měření zprostředkujících. Zavedení symbolů li naměřená hodnota vi oprava naměřené hodnoty Ii naměřená hodnota opravená o opravu pi váha naměřené hodnoty i= 1,.., n index měření (n je počet měření) Platí: 7.5.1. Vyrovnání měření přímých Jedná se o nejjednodušší typ vyrovnání. Tento způsob vyrovnání využijeme, pokud máme změřenu jedinou veličinu nezávisle vícekrát. Veličina může být měřena buď ve všech případech se stejnou přesností (matice vah P je jednotková) nebo s různou přesností při jednotlivých měřeních (např. použijí se různě přesné přístroje, měří různí měřiči, atd.). Obecný postup Máme naměřeny hodnoty l1,.., ln . Ke každému měření přísluší váha pi. Nejpravděpodobnější hodnota je vážený aritmetický průměr. Pokud platí, že tedy aritmetický průměr. Opravy získáme ze vztahu Střední chyba jednoho měření Střední chyba nejpravděpodobnější hodnoty Opět pokud platí, že Příklad Dáno: Naměřené hodnoty: Váhy: pi = 1, pro i = 1,…,10 Určit: x, m0, mx Výpočet: Nejpravděpodobnější hodnota: Opravy vi = x - li Střední chyba jednoho měření: Střední chyba nejpravděpodobnější hodnoty: 7.5.2. Vyrovnání měření podmínkových Mezi naměřenými veličinami platí určité podmínky. Tyto podmínky musí být navzájem nezávislé. Působením nahodilých chyb však naměřené veličiny nesplňují přesně dané podmínky, proto musíme provést jejich vyrovnání, tak aby výsledné veličiny opravené o opravy zjištěné v průběhu vyrovnání již tyto podmínky splňovaly. Způsoby stanovení podmínek Podmínky vyjadřujeme prostřednictvím podmínkových rovnic. Jejich počet je roven počtu nadbytečných měření (nadbytečná měření = všechna měření – nutná měření). Existují tyto základní typy podmínkových rovnic: trojúhelníkové, stranové, závěrové, základnové. trojúhelníkové podmínkové rovnice Součet úhlů v trojúhelníku je roven 2R. Obrázek 7.32. Trojúhelníková podmínková rovnice Na obrázku je trojúhelník s měřenou stranou a třemi úhly. Počet nadbytečných měření je 1 -> sestavíme 1 podmínkovou rovnici: stranové podmínkové rovnice Ve čtyřúhelníku s oběmi úhlopříčkami si zvolíme jeden bod pólem. Všechny strany označíme šipkami (začneme stranami vycházejícími z pólu). Zlomek, v jehož čitateli jsou součiny sinů úhlů čtyřúhelníka, které jsou při postupu podle šipek – vycházíme z pólu – průchozí a ve jmenovateli jsou součiny sinů úhlů ostatních, je roven 1. Obrázek 7.33. Stranová podmínková rovnice Na obrázku je čtyřúhelník s měřenou stranou a osmi úhly. Počet nadbytečných měření je 4 -> sestavíme 4 podmínkové rovnice: závěrové podmínkové rovnice Závěrové podmínkové rovnice si vysvětlíme na obrázku. Obrázek 7.34. Závěrová podmínková rovnice Pro obrázek a) sestavíme závěrovou podmínkovou rovnici pro obrázek b) závěrovou podmínkovou rovnici základnové podmínkové rovnice Obrázek 7.35. Základnová podmínková rovnice Základnovou podmínkovou rovnicí je zlomek Obecný postup Máme naměřeny hodnoty l1, ..., ln. Ke každému měření přísluší váha pi. Zjistíme počet nadbytečných měření (odpovídá počtu podmínkových rovnic). Sestavíme podmínkové rovnice: Je třeba, aby tyto rovnice byly nezávislé a lineární. Pokud rovnice není lineární, je nutné ji linearizovat (rozvojem podle Taylora – ponecháme 1. člen a přírůstky 1. řádu). Dostaneme tzv. přetvořené podmínkové rovnice. Člen kde Ui je uzávěr. Členy označíme jako ai, označíme jako bi, atd. Pak můžeme psát: (Počet rovnic je roven počtu nadbytečných měření!). Tuto soustavu rovnic zapíšeme maticově: Protože podmínková měření musí kromě podmínkových rovnic splňovat i podmínku MNČ, připojíme tuto podmínku k podmínkovým rovnicím. … minimalizace Lagrangeovy funkce,kde k je vektor Lagrangeových koeficientů. Minimalizaci Lagrangeovy funkce zderivujeme podle v: Dále rovnici vydělíme 2 a zleva vynásobíme P-1: (14) dosadíme do (13) a po úpravě: Při výpočtu se nejprve počítá k a poté v. Vyrovnané hodnoty vypočteme ze vztahu: Střední jednotková chyba , kde r je počet nadbytečných měření. Střední chyba vyrovnaných veličin Příklad Obrázek 7.36. Podmínkové pozorování Dáno: Naměřené hodnoty: Váhy: pi = 1, pro i = 1,…,8 Určit: Výpočet: Výpočet počtu nadbytečných měření: n = 9, nutných měření je 5, nadbytečných měření je 4 Sestavení podmínkových rovnic: Linearizace rovnic, výpočet uzávěrů a výpočet matice B: Výpočet Lagrangeových keoficientů: Výpočet oprav Výpočet vyrovnaných hodnot Střední chyba jednoho měření: Střední chyba vyrovnaných veličin: 7.5.3. Vyrovnání měření zprostředkujících Při tomto druhu měření měříme veličiny (zprostředkující), které jsou ve funkčním vztahu s veličinami, jež chceme zjistit. Obecný postup Máme změřeny veličiny l1, ..., ln. . Ke každému měření přísluší váha pi. Nejprve najdeme funkční vztahy mezi naměřenými veličinami a hledanými neznámými. Tím získáme zprostředkující rovnice. Po dosazení měřených veličin do zprostředkujících rovnic získáme přibližné hodnoty hledaných neznámých , které nám následně poslouží k výpočtu absolutních členů rovnic oprav. Platí: Do původních zprostředkujících rovnic dosadíme za hledané neznámé jejich přibližné hodnoty a diference. Funkci rozvedeme podle Taylorovy věty v řadu a získáme rovnice oprav: Členy označíme ai1, .. ,aik . Člen označíme (absolutní člen). Rovnici oprav pak můžeme zapsat následovně: Maticový zápis Soustavu linearizovaných rovnic oprav řešíme podle podmínky MNČ: Následuje výpočet hledaných neznámých: Střední jednotková chyba , kde r je počet nadbytečných měření. Střední chyba vyrovnaných neznámých Příklad Obrázek 7.37. Zprostředkující pozorování Dáno: Výšky bodů: Naměřené hodnoty: Váhy: pi = 1/si, pro i = 1,…,8 Určit: P1, P2, P3, P4, m0, mxi Výpočet: Sestavíme zprostředkující rovnice: Hledané neznámé Pi nahradíme Pi0 + dhi: Sestavíme rovnice oprav v = A* dx + L: Vypočteme přibližné hodnoty hledaných neznámých: Vypočteme hodnotu koeficientů rovnic oprav: Určíme váhy jednotlivých měření pi = 1/si: Vypočteme opravy přibližných hodnot neznámých veličin Vypočteme hledané neznámé Vypočteme vektor oprav v = A*dx + L (hodnoty jsou uvedeny v mm): Určíme střední jednotkovou chybu: Určíme střední chyby vyrovnaných neznámých Další druhy vyrovnání jsou probírány v předmětu Geodetické sítě a metody vyrovnání. Uvedené druhy vyrovnání je možné řešit i jinými postupy uvedenými např. v [62], [64], [66]. -------------------------------------------------------------------------------- [47] Dále se budeme zabývat pouze chybami nahodilými, jejichž vliv je po omezení vlivu chyb systematických značně větší. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 7.4. Polygonové pořady Domů 7.6. Budování podrobného polohového bodového pole 7.6. Budování podrobného polohového bodového pole Předcházející Kapitola 7. Souřadnicové výpočty v rovině Další -------------------------------------------------------------------------------- 7.6. Budování podrobného polohového bodového pole Body podrobného polohového bodového pole se zhušťuje ZPBP pro účely polohopisného měření. Z bodů PPBP se dále při polohopisném měření určují pomocné měřické body [48]. Body PPBP se určují: geodeticky, fotogrammetricky, pomocí GPS Geodetické metody Plošné sítě V plošných sítích se měří vodorovné úhly a délky. Polygonové pořady Jedná se o polygonové pořady oboustranně připojené a oboustranně orientované. Polygonové pořady kratší než 1,5 km mohou být jednostranně orientované, popř. vetknuté. Vetknuté pořady můžou mít nejvýš 4 strany a (je-li to možné) alespoň na jednom vrcholu se zaměří orientační úhel. Protínání Protínání vpřed z úhlů, protínání z délek a kombinované protínání minimálně ze tří známých bodů. Úhel protínání na určovaném bodě musí ležet v intervalu 30 gon až 170 gon. Kratší ze vzdáleností mezi známým bodem a bodem určovaným musí být menší než 1500 m. Směry se většinou měří ve dvou skupinách. Rajón Rajón může mít délku maximálně 1500 m a musí mít orientaci na známém bodě na dva známé body nebo musí mít orientaci na známém i určovaném bodě. Pokud se použije postup s orientací na určovaném bodě, musí být na něm úhel v intervalu 30 gon až 170 gon. Délka rajónu nesmí přesáhnout délku nejvzdálenější orientace. Pokud délka rajónu přesáhne 800 m, měří se úhly ve dvou skupinách. Pokud rajón vychází z bodu PPBP, jehož střední souřadnicová chyba je mezi 0,04 a 0,06 m, nesmí jeho délka překročit 300 m Fotogrammetrické metody Zpravidla se používá analytická aerotriangulace (viz předmět Fotogrammetrie). GPS Měření GPS je vhodné použít v lokalitě, kde se určují nové body a současně se měří na bodech známých. Přijímače GPS musí zaručovat požadovanou přesnost určovaných bodů. Poloha a výška bodů se určuje početně ze signálů družic přijímaných anténami přijímačů současně na nejméně dvou bodech. Umístění antén bývá centrické nad měřickou značkou, přičemž je známá výška antény. Pro transformaci souřadnic určovaných bodů do S-JTSK je nutné zapojit do měření GPS alespoň 3 známé body z blízkého okolí bodů určovaných, jejichž přesnost je minimálně stejná jako požadovaná přesnost určovaných bodů. Počet známých bodů se odvíjí od velikosti zaměřované lokality. Určení bodů PPBP technologií GPS musí dále splňovat kriteria stanovená v [68]. Pokud jsou body PPBP určeny plošnými sítěmi, analytickou aerotriangulací nebo pomocí GPS, počítají se jejich souřadnice s vyrovnáním MNČ. V ostatních případech lze souřadnice určovaných bodů vypočítat přibližným vyrovnáním. Kriteria přesnosti určení souřadnic bodů PPBP lze nalézt v [60]. O způsobu stabilizace, signalizace a označování bodů PPBP jsem se již zmínila v 3. kapitole. -------------------------------------------------------------------------------- [48] Pomocné měřické body se určují staničením na měřických přímkách mezi body polohového bodového pole a pomocnými body, rajóny, pomocnými polygonovými pořady, protínáním ze směrů (příp. délek) a jako volné polární stanovisko. [35] -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 7.5. Vyrovnání geodetických sítí Domů Kapitola 8. Metody měření polohopisu Kapitola 8. Metody měření polohopisu Předcházející Další -------------------------------------------------------------------------------- Kapitola 8. Metody měření polohopisu Polohopis je množina vyšetřených (vybraných) a zaměřených objektů zobrazených většinou jako spojnice (posloupnost) významných podrobných bodů polohopisu, které charakterizují geometrické a polohové určení objektu Poznámka k definici: Před vlastním zaměřením objektů, je třeba provést jejich výběr (závisí na účelu podrobného měření) a vyšetření (zjištění potřebných údajů). K vlastnímu zaměření vybraných a vyšetřených objektů se použijí metody popsané v této kapitole (viz dále). Zaměřené body se zobrazují jako spojnice významných podrobných bodů polohopisu v případě analogového zpracování a v případě digitálního zpracování jako posloupnost významných podrobných bodů polohopisu. Tyto spojnice (posloupnosti) charakterizují geometrické (určení tvaru a rozměru) a polohové určení objektu (určení polohy ve vztahu k ostatním objektům). Pro měření podrobných bodů se vychází z bodů PPBP, které se ještě doplňuje pomocnými měřickými body v potřebné hustotě. Pomocné měřické body se určují [35]: staničením na měřických přímkách mezi body polohového bodového pole a pomocnými body, rajóny, pomocnými polygonovými pořady, protínáním ze směrů (příp. délek) a jako volné polární stanovisko. Pomocné měřické body se číslují v rámci katastrálního území [49] od 4001 a stabilizují se dočasně dřevěným kolíkem, kovovou trubkou, hřebem, vyrytým nebo trvanlivou barvou nakresleným křížkem apod. Podrobné body polohopisu se obvykle zaměřují polární metodou, jako doplňující se používá metoda ortogonální, metoda konstrukčních oměrných a metoda protínání ze směrů či z délek. Polární metoda zaznamenala prudký vzestup zejména v posledních letech s rozvojem elektrooptických dálkoměrů. Doplňující metody se používají, pokud není možné nebo účelné podrobné body zaměřit polární metodou. Kromě uvedených geodetických metod měření polohopisu je možné použít také metod fotogrammetrických či GPS [50] . Podrobné body polohopisu jsou číslovány v rámci dílčích měřických náčrtů, číslovány vzestupně od 1, a evidovány (ukládány v databázích podrobných bodů polohopisu) po katastrálních územích s úplným číslem bodu. Při výpočtu souřadnic podrobných bodů se používají měřické náčrty, zápisníky podrobného měření a seznamy souřadnic daných bodů. Měřické náčrty obsahují grafické a někdy také číselné vyjádření výsledků podrobného měření polohopisu. Vyhotovují na kreslícím papíru nebo na plastové pokreslovací folii. Měřítko měřického náčrtu se obvykle volí 1:500 až 1:1000 pro intravilán [51] a 1:1000 až 1:5000 pro extravilán [52] . Důležité je, aby bylo možné zapsat a zobrazit v náčrtu všechny potřebné údaje. Náčrty se dělí na blokové a rámové. Rámové vznikají postupným čtvrcením mapového listu až k potřebnému měřítku. Blokové měřické náčrty zobrazují ucelenou skupinu pozemků a orientují se přibližně k severu. Měřické náčrty se číslují v rámci katastrálního území od 1. Na závěr se vyhotovuje přehled měřických náčrtů. Obrázek 8.1. Vznik rámového měřického náčrtu čtvrcením ML Měřičský náčrt obsahuje číslo náčrtu a název katastrálního území (vlevo nahoře), čísla stykových náčrtů, orientaci k severu (kreslí se červeně vlevo nahoře), označení polohy v kladu listů katastrální mapy 1:1000 (červeně, pokud celý náčrt leží v jednom mapovém listu, uvede se označení listu v pravém horním rohu), měřítko náčrtu (dole uprostřed), názvy sousedních katastrálních území, číslo náčrtu o zjišťování průběhu hranic, číslo zápisníku podrobného měření, poslední číslo podrobného bodu, porovnání s mapou, datum vyhotovení a podpis (dole). Body polohového bodového pole a pomocné body se kreslí a číslují červeně, stejně i měřická síť. Body základního polohového pole a zhušťovací body se označují úplným číslem bodu nebo jen vlastním číslem bodu s číslem triangulačního listu v závorce, ostatní body podrobného polohového pole se označují úplným číslem, pouze leží-li v jiném katastrálním území (stejně i pomocné body). Podrobné body se číslují pouze vlastním číslem. Podrobné body zobrazené v jiném náčrtu, než ve kterém byly poprvé zaměřený a očíslovány, se označí pořadovým číslem v hranaté závorce směřující otevřenou částí k číslu bodu a k číslu stykového měřického náčrtu, kde byl bod očíslován. Pokud byl podrobný bod kontrolně zaměřen ze dvou stanovisek, je jeho číslo v náčrtu podtrženo. Spojnice polygonových bodů a spojnice pomocných bodů se kreslí červeně čerchovaně, měřické přímky a rajóny se kreslí červeně čárkovaně. Pokud polygonová strana nekončí na měřickém náčrtu, vykreslí se na ní šipka a číslo koncového bodu. Pomocné čáry se kreslí tečkovaně. Dále měřický náčrt obsahuje polohopisnou kresbu mapovaného území, značky druhů pozemků, parcelní čísla, popisná čísla domů, místní a pomístní názvy. Obrázek 8.2. Blokový měřický náčrt Měřický náčrt může obsahovat také naměřené údaje (např. oměrné míry). Pokud oměrnou míru nelze změřit, zapíší se v náčrtu podél spojnice lomových bodů písmena „n.m.“. Pokud je oměrná míra zapsána v zápisníku podrobného měřen, vyznačí se v náčrtu podél změřené spojnice krátká čára. Směr měření se na polygonové straně nebo měřické přímce vyznačí u počátku krátkou šipkou. Číselný údaj staničení podrobného bodu se píše kolmo a co nejblíže k polygonové straně. Číslice se přitom orientují vždy po směru měření. Údaj kolmice se zapisuje doprostřed a zbytek kolmice se vytečkuje. Pokud je kolmice krátká a údaj by se mezi předmět měření a polygonovou stranu nevešel, napíše se ke staničení značka kolmosti a hodnota kolmice. Pokud je na kolmici více podrobných bodů, zapíše se vzdálenost bodů od měřické přímky kolmo ke kolmici a poslední míra se dvakrát podtrhne. Staničení měřického bodu, z něhož odbočuje měřická přímka se jednou podtrhne. Poslední staničení na měřické přímce se dvakrát podtrhne. Pokud není možné předmět měření zobrazit obrysem (pro jeho malé rozměry), zobrazí se smluvenou značkou [53] . Oměrné míry se zapisují rovnoběžně s příslušnou délkou tak, aby byly čitelné zleva nebo zprava. [35], [44], [60]. Obrázek 8.3. Přehled měřických náčrtů Zápisníky podrobného měření obsahují naměřené hodnoty. Mohou mít podobu analogovou či digitální v případě vybavení měřického přístroje záznamníkem. Strukturu zápisníku lze přizpůsobit konkrétnímu způsobu zpracování dat při výpočtech souřadnic. Analogový zápisník má dvě části: obálku a vlastní zápisník. Obálka obsahuje název lokality, označení listu mapy, název katastrálního území. Dalšími údaji jsou číslo pracoviště, pracovní číslo katastrálního území, číslo náčrtu (pokud se v zápisníku vyskytuje bod z jiného náčrtu než je náčrt uvedený na obálce zápisníku, je třeba číslo tohoto náčrtu u příslušného bodu uvést), číslo zápisníku, charakteristika kvality podrobného bodu, souřadnicový systém, nejvyšší použité číslo bodu v náčrtu, typ a číslo měřického přístroje, typ vzdálenosti (pokud je někde v zápisníku měřena vzdálenost jiného typu než je typ vyznačený na obálce zápisníku, je tento typ uveden u příslušného měření), název organizace, jména zpracovatelů a datum měření. Na obálku se ještě zapisuje název a číslo katastrálního území podle registru evidence nemovitostí a příslušející pracovní číslo k.ú. a další údaje usnadňující rychlé vyhledání stanovisek či měřických přímek. 8.1. Polární metoda Při polární metodě určujeme polohu bodu pomocí polárních souřadnic – vodorovného úhlu (mezi orientačním směrem a určovaným bodem) a délky (od stanoviska k určovanému bodu). U polární metody se můžeme setkat s pojmy polární doměrek a polární kolmice. Polární doměrek se měří v případě, kdy je vnitřní roh budovy nepřístupný a my potřebujeme zaměřit délku. Polární kolmice se měří pokud na určovaný podrobný bod není ze stanoviska vidět. Při měření polární metodou mohou nastat dva případy: stojíme na známém stanovisku – pevné stanovisko, stojíme na neznámém stanovisku – volné stanovisko. Obrázek 8.4. Polární metoda – pevné stanovisko Tabulka 8.1. Zápisník polární metody – pevné stanovisko Typ úlohy Číslo k.ú. Číslo náčrtu Číslo bodu Typ s Staničení Kolmice Pozn. 9 Číslo evid. jednotky Číslo tř. bodu Vzdálenost s Výška cíle stroje Vod. úhel ? Svislý úhel ß Doměrek Polární kolmice 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 1 011 00000 5230 1.52 č. stan. 009 01220 0400 0 0.0003 011 00000 5240 139.45 180.3057 238 42.12 1.63 87.5014 95.6378 239 41.56 98.6974 0.69 240 30.25 98.9099 241 30.87 107.5432 242 35.14 107.5432 -2.18 243 37.16 156.3874 244 0 197.8560 protínání vpřed Stanovisko se uvádí jako první z daných bodů. Počet orientací na dané body může být 1 až 9. Nejsou-li měřeny vzdálenosti uvádí se na jejich místě 0. Za danými body následují body určované. Doměrek má záporné znaménko, má-li se měřená vzdálenost o hodnotu doměrku zkrátit a naopak. Polární kolmice má záporné znaménko, leží-li zaměřovaný bod vlevo od kladného směru polárního paprsku Obrázek 8.5. Polární metoda – volné stanovisko Tabulka 8.2. Zápisník polární metody – volné stanovisko Typ úlohy Číslo k.ú. Číslo náčrtu Číslo bodu Typ s Staničení Kolmice Pozn. 9 Číslo evid. jednotky Číslo tř. bodu Vzdálenost s Výška cíle stroje Vod. úhel ? Svislý úhel ß Doměrek Polární kolmice 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 1 016 00000 4350 114.26 0.0008 009 01157 2370 0 114.3258 016 00000 5180 139.45 218.3057 016 00000 0530 č. stan. 57 37.16 48.6975 Stanovisko se uvádí jako první z určovaných bodů. U všech daných bodů se měří vzdálenosti, kromě bodu nejvzdálenějšího, u nějž vzdálenost nemusí být měřena. Z volného stanoviska se nesmí! určovat body protínáním vpřed. -------------------------------------------------------------------------------- [49] Katastrální území se číslují v rámci okresu podle souboru popisných informací (SPI). [50] Tyto metody jsou probírány v předmětech Fotogrammetrie a Vyšší geodézie. [51] Intravilán je část území obce, v níž je soustředěna zástavba. [52] Extravilán je část území obce mimo intravilán. [53] Ukázku některých smluvených značek je možné najít v kapitole Zpracování výsledků měření polohopisu. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Další 7.6. Budování podrobného polohového bodového pole Domů 8.2. Ortogonální metoda 8.2. Ortogonální metoda Předcházející Kapitola 8. Metody měření polohopisu Další -------------------------------------------------------------------------------- 8.2. Ortogonální metoda Při této metodě se podrobné body zaměřují pravoúhlými souřadnicemi – staničením a kolmicí – k měřické přímce. Staničení je délka měřená od počátku po měřické přímce, kolmice je délka kolmá k měřické přímce měřená mezi měřickou přímkou a určovaným bodem. K zaměření je možné použít pevnou (je připojena na body ležící na této měřické přímce) nebo volnou měřickou přímku (je připojena na body ležící mimo tuto měřickou přímku). Obrázek 8.6. Ortogonální metoda – pevná měřická přímka Tabulka 8.3. Zápisník ortogonální metody – pevná měřická přímka Typ úlohy Číslo k.ú. Číslo náčrtu Číslo bodu Typ s Staničení Kolmice Pozn. 9 Číslo evid. jednotky Číslo tř. bodu Vzdálenost s Výška cíle stroje Vod. úhel ? Svislý úhel ß Doměrek Polární kolmice 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 0 013 00000 5210 0 0 013 00000 5200 48.75 0 17 -3.54 2.18 18 5.14 -2.35 19 12.37 -1.15 20 15.50 -2.78 Staničení měřické přímky od počátečního bodu ke koncovému má kladné znaménko, staničení před počátečním bodem měřické přímky má záporné znaménko. Kolmice má záporné znaménko, leží-li určovaný bod vlevo od měřické přímky v kladném směru staničení. Počet daných bodů je 2 až 10, počet určovaných bodů není omezen. Pokud není u daného bodu měřeno staničení, zapíše se 0. Obrázek 8.7. Ortogonální metoda – volná měřická přímka Tabulka 8.4. Zápisník ortogonální metody – volná měřická přímka Typ úlohy Číslo k.ú. Číslo náčrtu Číslo bodu Typ s Staničení Kolmice Pozn. 9 Číslo evid. jednotky Číslo tř. bodu Vzdálenost s Výška cíle stroje Vod. úhel ? Svislý úhel ß Doměrek Polární kolmice 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 0 013 00000 5180 10.27 -2.53 013 00000 5170 21.43 2.75 113 15.74 3.18 114 16.10 1.07 115 18.45 4.24 -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další Kapitola 8. Metody měření polohopisu Domů 8.3. Metoda konstrukčních oměrných 8.3. Metoda konstrukčních oměrných Předcházející Kapitola 8. Metody měření polohopisu Další -------------------------------------------------------------------------------- 8.3. Metoda konstrukčních oměrných Tato metoda se používá pro zaměřování pravoúhlých výstupků budov. Obrázek 8.8. Konstrukční oměrné Tabulka 8.5. Zápisník metody konstrukčních oměrných Typ úlohy Číslo k.ú. Číslo náčrtu Číslo bodu Typ s Staničení Kolmice Pozn. 9 Číslo evid. jednotky Číslo tř. bodu Vzdálenost s Výška cíle stroje Vod. úhel ? Svislý úhel ß Doměrek Polární kolmice 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 4 318 103 2.30 104 -0.97 105 8.15 106 1.25 312 -3.90 312 107 2.87 108 3.90 109 -0.30 327 10.45 U metody konstrukčních oměrných jsou dány dva body, které se uvádí jako první a poslední bod záznamu. Maximální počet určovaných bodů je 8. Oměrná míra má záporné znaménko, pokud leží koncový bod oměrné od spojnice předchozích dvou bodů ve směru postupu předpisu vlevo. První oměrná míra se píše k druhému bodu a má vždy kladné znaménko. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 8.2. Ortogonální metoda Domů 8.4. Metoda protínání vpřed 8.4. Metoda protínání vpřed Předcházející Kapitola 8. Metody měření polohopisu Další -------------------------------------------------------------------------------- 8.4. Metoda protínání vpřed Této metody se použije v případě nutnosti zaměření nepřístupných bodů nebo osamocených předmětů měření vzdálených od sítě pomocných bodů. Pro určení polohy neznámého bodu se změří směry či délky ze dvou známých stanovisek (protínání ze směrů a z délek). Obrázek 8.9. Protínání ze směrů Protínání ze směrů se zapíše do zápisníku metody polární - pevné stanovisko (viz Polární metoda). Obdobně by vypadal zápis pro polární stanovisko č. 115. Obrázek 8.10. Protínání z délek Pro protínání z délek se používá zvláštní druh zápisu (viz obr. 8.16): Tabulka 8.6. Zápisník metody protínání z délek Typ úlohy Číslo k.ú. Číslo náčrtu Číslo bodu Typ s Staničení Kolmice Pozn. 9 Číslo evid. jednotky Číslo tř. bodu Vzdálenost s Výška cíle stroje Vod. úhel ? Svislý úhel ß Doměrek Polární kolmice 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 5 011 00000 5230 203.25 011 00000 1150 113.14 244 0 -1 V uvedeném příkladu jsou délky mezi známými body a bodem určovaným měřeny přímo. Pokud by tyto délky byly odvozeny z ortogonálních údajů, uváděly by se jako měřické prvky rozdíly staničení a rozdíly délek kolmic. Pokud by mezi danými body byla změřena kontrolně vzdálenost, uvedla by se do řádku s číslem určovaného bodu namísto 0. Ve sloupci kolmic se uvádí symbol –1, leží-li určovaný bod vlevo od směru z prvního na druhý daný bod, a +1, leží-li určovaný bod vpravo. Poznámka Určení jednoznačně identifikovatelných podrobných bodů polohopisu se kontroluje oměrnými mírami (kontrolními!). Pokud kontrolní oměrné míry nelze měřit nebo je to obtížné nebo jsou oměrné míry delší než 50 m, změří se kontrolní míry vztažené k jiným jednoznačně identifikovatelným podrobným bodům (křížové míry). Pokud nelze jednoznačně identifikovatelný bod ověřit oměrnými ani křížovými mírami, určí se nezávisle dvakrát [35].Existují ještě další metody určování podrobných bodů polohopisu. Způsob jejich zápisu je uveden v [35]. Poznámka Existují ještě další metody určování podrobných bodů polohopisu. Způsob jejich zápisu je uveden v [35]. Poznámka Přesnost podrobného měření a výsledných souřadnic podrobných bodů polohopisu katastrální mapy se vyjadřuje ve vztahu k blízkým bodům podrobného polohového bodového pole. Charakteristikou přesnosti určení souřadnic X, Y podrobných bodů polohopisu je základní střední souřadnicová chyba , kde mx, my jsou základní střední chyby určení souřadnic X, Y. Charakteristikou relativní přesnosti určení souřadnic X, Y dvojice podrobných bodů je základní střední chyba md délky přímé spojnice bodů této dvojice, vypočtené ze souřadnic. Souřadnice podrobných bodů polohopisu musí být určeny tak, aby: charakteristika mxy nepřesáhla kritérium uxy = 0,14m, charakteristika md nepřesáhla kritérium ud = 0,21 *((d + 12)/(d + 20)) [m] pro délku . Dosažení přesnosti určení podrobných bodů polohopisu se ověřuje pomocí: oměrných měr nebo kontrolních měření délek přímých spojnic jiných vybraných dvojic podrobných bodů a jejich porovnáním s délkami, vypočtenými ze souřadnic nebo nezávislého kontrolního měření a výpočtu souřadnic výběru podrobných bodů a jejich porovnání s určenými souřadnicemi. Dosažení přesnosti se posuzuje podle velikosti rozdílu délek daného vztahem ?d = dm - dk , kde dm je délka spojnice vypočtená z výsledných souřadnic a dk je délka spojnice určená z přímého měření. Dosažená přesnost se považuje u katastrální mapy v S-JTSK za vyhovující tehdy, když: platí pro všechny testované délky d , platí pro 60% testovaných délek d, přičemž Pro porovnání souřadnic výběru podrobných bodů se vypočtou pro body výběru rozdíly souřadnic jsou výsledné souřadnice podrobného bodu a xk, yk jsou souřadnice téhož bodu z kontrolního určení. Dosažení stanovené přesnosti se testuje pomocí výběrové střední souřadnicové chyby kde sx, sy jsou střední chyby souřadnic. Střední chyby souřadnic se určí ve výběru o rozsahu a bodů ze vztahů: Hodnota koeficientu k = 2, má-li kontrolní určení stejnou přesnost jako podrobné měření nebo k = 1, má-li kontrolní určení přesnost podstatně vyšší, t. j. mxy < 0,10 m. Přesnost určení souřadnic se pokládá za vyhovující, když při posuzování jednotlivých bodů střední odchylka v poloze a alespoň 60% posuzovaných odchylek nepřekročí hodnotu uxy = 0,14 m , výběrová střední souřadnicová chyba pro výběr o rozsahu n od 100 do 300 bodu a pro výběr větší než 300 bodů [72], [60]. Pro posouzení přesnosti podrobných bodů polohopisu jsou stanoveny kódy charakteristiky kvality: Tabulka 8.7. Kritérium přesnosti podrobných bodů polohopisu [35] Kód charakteristiky kvality 3 4 6 7 8 ux,y(m) 0.14 0.26 0.21 0.42 1.00 -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 8.3. Metoda konstrukčních oměrných Domů 8.5. Výpočet podrobných bodů polohopisu 8.5. Výpočet podrobných bodů polohopisu Předcházející Kapitola 8. Metody měření polohopisu Další -------------------------------------------------------------------------------- 8.5. Výpočet podrobných bodů polohopisu V této podkapitole uvedu pouze způsob výpočtu bodů zaměřených polární a ortogonální metodou. Ostatní metody jsou probírány v předmětu AVTG 1. Výpočet bodů zaměřených metodou konstrukčních oměrných se provádí pomocí transformace a bodů zaměřených protínáním vpřed provedeme pomocí vzorců uvedených v 7. kapitole (Metody protínání). 8.5.1. Polární metoda Existují dva případy polární metody: stojíme na známém stanovisku – pevné stanovisko, stojíme na neznámém stanovisku – volné stanovisko. Pevné stanovisko Dáno: bod P, A Měřeno: úhly ?1, ?2, ?3, ... strany s1, s2, s3... Určit: souřadnice bodů 1, 2, 3... Obrázek 8.11. Polární metoda – pevné stanovisko – výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu Úhly ?i jsou levostranné úhly měřené od bodu A. Výpočet je velmi jednoduchý – nejprve se spočítá směrník ?PA 1. geodetickou úlohou, potom se spočítají jednotlivé směrníky ?Pi: Souřadnice jednotlivých podrobných bodů se pak spočítají 2. geodetickou úlohou: Příklad Dáno: Body: 4003 [834639,17; 1044564,60] 4001 [834693,038; 1044563,344] 29 [834756,67; 1044103,42] Naměřené hodnoty: Určit: 1 [Y, X], 2 [Y, X], 3 [Y, X], 4 [Y, X] Obrázek 8.12. Polární metoda – pevné stanovisko – výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu (příklad) Výpočet: Výpočet vyrovnaného směrníku Výpočet směrníků podrobných bodů polohopisu Výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu: Volné stanovisko Obrázek 8.13. Polární metoda – volné stanovisko – výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu Dáno: bod A, B Měřeno: úhly ?A, ?B, ?1, ?2, ?3, ... strany sA, sB, s1, s2, s3... Určit: Souřadnice stanoviska P, souřadnice bodů 1, 2, 3... Příklad se řeší pomocí transformace. Zvolíme si pomocný souřadnicový systém s počátkem v bodě P a kladnou osu y´ vložíme do spojnice bodů P - A. Určíme souřadnice bodů v pomocném SS: Tímto výpočtem jsme získali identické body A a B. Vypočteme transformační koeficienty: Nyní již můžeme vypočítat souřadnice volného stanoviska: Pro výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu postupujeme obdobně jako v předchozím příkladě (pevné stanovisko). Příklad Obrázek 8.14. Polární metoda – volné stanovisko – výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu (příklad) Dáno: Body: 503 [834640,46; 1044278,81] 504 [834620,52; 1044292,22] 29 [834756,67; 1044103,42] Naměřené hodnoty: Určit: 4001 [Y, X], 1 [Y, X], 2 [Y, X], 3 [Y, X], 4 [Y, X] Výpočet: Výpočet volného stanoviska: Pomocný SS má počátek v bodě 4001 a kladná osa y je vložena do spojnice 4001 –503. Výpočet vyrovnaného směrníku počátku Výpočet směrníků podrobných bodů polohopisu Výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu: 8.5.2. Ortogonální metoda Existují dva případy ortogonální metody: měřická přímka je připojena na body ležící na této měřické přímce – pevné měřická přímka, měřická přímka je připojena na body ležící mimo tuto měřickou přímku – volná měřická přímka. Pevná měřická přímka Obrázek 8.15. Ortogonální metoda – pevná měřická přímka - výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu Dáno: Body P, K Měřeno: délky staničení a kolmic si, ki délka sPK Určit: souřadnice bodů 1, 2, ..., n Pozor, je nutné dodržet, že kolmice mají kladné znaménko vpravo od polopřímky PK! Nejprve zkontrolujeme přesnost měření. Porovnáme vzdálenost bodů P, K spočítanou ze souřadnic s měřenou délkou sPK. Pokud je rozdíl délek Os menší než dopustná odchylka , můžeme pokračovat ve výpočtu. Úlohu vyřešíme využitím transformace souřadnic, zavedeme místní souřadnicový systém s počátkem v bodu P a kladnou osu x vložíme do přímky PK. Vypočteme transformační koeficienty (identické body jsou P a K). Souřadnice podrobných bodů polohopisu se pak počítají podle vzorců: Příklad Obrázek 8.16. Ortogonální metoda – pevná měřická přímka – výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu (příklad) Dáno: Body: 7 [834630,82; 1044537,22] 6 [834628,35; 1044506,49] Naměřené hodnoty: Určit: 1 [Y, X], 2 [Y, X], 3 [Y, X] Výpočet: Kontrola měřené délky s7,6 na dopustnou odchylku: Výpočet transformačních koeficientů: Výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu: Volná měřická přímka Dáno: Body P, K Měřeno: délky staničení a kolmic si, ki délka sPK Určit: souřadnice bodů 1, 2, ..., n Obrázek 8.17. Ortogonální metoda – volná měřická přímka - výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu Nejprve zkontrolujeme přesnost měření. Porovnáme vzdálenost bodů P, K spočítanou ze souřadnic s délkou vypočtenou z měřených souřadnic sPK. Pokud je rozdíl délek Os menší než dopustná odchylka , můžeme pokračovat ve výpočtu. Úlohu vyřešíme využitím transformace souřadnic, zavedeme místní souřadnicový systém jehož počátek leží v bodě na měřické přímce a kladná osa x je vložena do měřické přímky. Vypočteme transformační koeficienty (identické body jsou P a K). Souřadnice podrobných bodů polohopisu se pak počítají podle vzorců: Příklad Dáno: Body: 12 [834623,93; 1044535,58] 28 [834605,36; 1044506,30] Naměřené hodnoty: Určit: 1 [Y, X], 2 [Y, X], 3 [Y, X] Obrázek 8.18. Ortogonální metoda – volná měřická přímka – výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu (příklad) Výpočet: Kontrola rozdílu délek na dopustnou odchylku: Výpočet transformačních koeficientů: Výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu: -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 8.4. Metoda protínání vpřed Domů Kapitola 9. Zpracování výsledků měření polohopisu Kapitola 9. Zpracování výsledků měření polohopisu Předcházející Další -------------------------------------------------------------------------------- Kapitola 9. Zpracování výsledků měření polohopisu Výsledkem měření polohopisu jsou měřické náčrty, zápisníky podrobného měření a seznamy souřadnic daných bodů. Těchto materiálů se použije k sestavení kartografického originálu mapy [54] . Z originálu mapy je již možné získat libovolný počet kopií pomocí některé z reprografických metod (viz předmět Kartografická reprodukce a polygrafie). 9.1. Kartografické materiály a pomůcky Kartografické materiály Použít je možné následující materiály: kreslící papír, pauzovací papír, speciální plastickou fólii. Kreslící papír musí být dobře klížený, aby vznikl naprosto rovný povrch. Důležitá je jeho barva (bělost). Papír nesmí chemicky reagovat na použité barvy a tuše. Je třeba, aby papír byl dlouhodobě rozměrově stálý z důvodu dlouhodobého skladování. Někdy se namísto běžného kreslícího papíru používá kreslící papír zajištěný tenkou hliníkovou folií. Pauzovací papír musí být jemný, hladký a vysoce průsvitný. Plastové fólie se vyrábějí z PVC nebo PET. Jedna strana fólie bývá leštěná, druhá zdrsněná (určená ke kreslení či rýsování). Pomůcky K zobrazení výsledků měření polohopisu nám slouží mimo jiné následující pomůcky: tužky, pera, tuše, suché obtisky, šablony, pravítka, křivítka, zobrazovací trojúhelníky, pravoúhlý koordinátograf, úhloměry, transportéry, polární koordinátograf. K opravě kresby se používají pryže či retušovací pera. Tužky – pro přesné kreslení a rýsování je důležitá kvalita a provedení tuhy. V praxi se používají tuhy grafitové technické různých tvrdostí. Tuha může mít buď tvar kužele nebo – pro přesné práce – tvar dlátka. Trubičková pera mají vyměnitelné hroty a používají se ke kreslení i k popisování na kreslícím či pauzovacím papíru a na fóliích. Tuše se používá jako náplně trubičkového pera. Kvalitní tuš musí být dostatečně sytá, vodostálá i světlostálá, nesmí se rozpíjet a musí dobře zasychat. Tuše se dodávají ve stavu tuhém nebo ve stavu tekutém. Pro kresbu na různých materiálech se vyrábějí různé druhy tuší. Suché obtisky slouží k popisu, popř. k označení kultur. Tištěný znak se přenáší z fólie na výkres přitlačením oblým předmětem. Šablony slouží k popisu písmem či znaky. Šablony se vyrábějí z plastických hmot, jsou označeny číslicí označující velikost písma. Pravítka se používají k rýsování přímých čar a k odměřování vzdáleností na mapě. Vyrábějí se z plastických hmot, stupnice je dělena na milimetry. Používají se buď jednoduchá pravítka, nebo trojúhelníky. K odměřování či vynášení délek v různých měřítkách se používají pravítka trojboká (poměrová), jejichž stupnice je vyryta v potřebném měřítku. Křivítka jsou pomůckou pro rýsování různých křivek. Jedná se o šablonu s větším počtem křivostí. Zobrazovací trojúhelníky slouží k přesnému zákresu naměřených veličin. Jsou to dva kovové rovnoramenné trojúhelníky. Na přeponě jednoho z nich je vyryté měřítko hlavní stupnice, na druhém je na přeponě vyryt obousměrný vernier. Pomocí zobrazovacích trojúhelníků lze rýsovat podle odvěsen ve dvou na sebe kolmých směrech. Pravoúhlý koordinátograf slouží k přesnému zobrazení pravoúhlých souřadnic. Tento přístroj je nainstalován na těžkém stole. Skládá se ze dvou kolejnic, po nichž se pohybuje můstek s vozíkem, který nese mikroskop s jehlou. Můstek se pohybuje po kolejnicích ve směru jedné osy, mikroskop se pohybuje po můstku ve směru druhé osy. Oba pohyby jsou měřitelné. Moderní koordinátografy mají automatické zobrazení bodů, jejichž souřadnice byly nejprve předány do počítače. Obrázek 9.1. Pravoúhlý koordinátograf Úhloměry se používají pro běžné zobrazování úhlů. Jsou buď kruhové nebo polokruhové. Dělení je šedesátinné nebo setinné. Transportéry jsou úhloměry, na jejichž průměru je vyznačena délková stupnice. Ve středu transportéru je jehla, kterou se transportér upevní v obrazu stanoviště. Polární koordinátograf slouží k přesnému zobrazení polárních souřadnic. Jedná se o kruh s dělením, který se otáčí na podložce. Na kruhu je upevněn můstek s pohyblivým vozíkem. Vozík nese mikroskop s jehlou. Pohyby vozíku i kruhu jsou ovládány pomocí ustanovek a mohou být také přesně měřený pomocí vernierů. Obrázek 9.2. Polární koordinátograf -------------------------------------------------------------------------------- [54] V této kapitole popisuji pouze analogové zpracování výsledků měření polohopisu, digitálnímu zpracování je věnován samostatný předmět AVTG2. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Další 8.5. Výpočet podrobných bodů polohopisu Domů 9.2. Konstrukční práce na mapách velkého měřítka 9.2. Konstrukční práce na mapách velkého měřítka Předcházející Kapitola 9. Zpracování výsledků měření polohopisu Další -------------------------------------------------------------------------------- 9.2. Konstrukční práce na mapách velkého měřítka Před vlastním vyhotovením kartografického originálu je třeba vyhotovit konstrukční list pro daný mapový list. Příkladem mapy velkého měřítka je katastrální mapa. Jejím obsahem jsou body bodového pole, polohopis a popis. Obsahem bodového pole jsou všechny trvale stabilizované i trvale signalizované body polohového a výškového bodového pole včetně přidružených bodů u trigonometrických a zhušťovacích bodů. Předmětem polohopisu jsou hranice katastrálních území a hranice územních správních jednotek, hranice chráněných území a ochranných pásem a geometrické a polohové určení evidovaných nemovitostí s odlišením hranic převzatých z map dřívějších pozemkových evidencí a geometrické a polohové určení dalších prvků polohopisu[55] . Popis katastrální mapy tvoří: uvnitř mapového rámu čísla bodů polohového bodového pole, čísla hraničních znaků na státní hranici, místní a pomístní názvosloví a označení parcel parcelními čísly a mapovými značkami, vně mapového rámu (mimorámové údaje) název Katastrální mapa, označení mapového listu a údaje o jeho poloze ve správním členění státu, údaje o souřadnicovém systému, měřítko, označení sousedních mapových listů, údaje o vzniku katastrální mapy, tirážní údaje a okrajové náčrtky. Souvislý klad mapových listů katastrální mapy navazuje na dělení mapových listů státní mapy 1:50 000 v S-JTSK. Klad mapových listů je pravoúhlý, daný rovnoběžkami s osami Y a X souřadnicové soustavy[56]. Tabulka 9.1. Rozdělení mapových listů Měřítko ML Způsob vzniku Rozměr rámu [mm] Označení 1:5 000 Dělením státní mapy 1:50 000 na 10 sloupců a 10 vrstev ve směru osy Y a X. 500x400 Název příslušného listu státní mapy 1:50 000 doplněný číslem sloupce a vrstvy. 1:2 000 Dělením ML 1:5 000 na 2 sloupce a 2 vrstvy. 625x500 Označení příslušného ML 1:5 000 doplněné za lomítkem číslem ML. 1:1 000 Dělením ML 1:2 000 na 2 sloupce a 2 vrstvy 625x500 Označení příslušného ML 1:2 000 doplněné číslem ML. 1:500 Dělením ML 1:1 000 na 2 sloupce a 2 vrstvy 625x500 Označení příslušného ML 1:1 000 doplněné číslem ML. 1:250 Dělením ML 1:500 na 2 sloupce a 2 vrstvy 625x500 Označení příslušného ML 1:500 doplněné číslem ML. Obrázek 9.3. Klad, rozměry a označení ML katastrální mapy v S-JTSK V konstrukčním listě se zobrazují: průsečíky sítě pravoúhlých souřadnic, rohy mapových listů a průsečíky souřadnicové sítě s rámem sítě, body polohového pole, pomocné body, průsečíky polygonových stran a měřických přímek s rámem mapového listu, podrobné body polohopisu. Rám a síť pravoúhlých souřadnic tvoří kostru pro vynášení bodů daných souřadnicemi. Rám i síť se zhotovují pomocí pravoúhlého koordinátografu. Nejprve se vyhotoví síť pravoúhlých souřadnic (čtvercová síť ve vzdálenosti 10 cm). Na prvním pravítku (rovnoběžném s osou Y) nastavíme nulu a stejně tak i na druhém pravítku (rovnoběžném s osou X). Jehlou provedeme na podloženém listu vpich. Druhé pravítko posuneme o daný interval a provedeme další vpich. Takto postupujeme až do konce řady. Poté posuneme první pravítko o daný interval a postup opakujeme až zaplníme čtvercovou sítí celý list. Pro mapové listy velkých měřítek je delší rozměr 625 mm, proto pro ně musíme vynést ještě nepravidelný úsek 2,5 nebo 5,0 nebo 7,5 cm (podle umístění mapového listu v kladu listů). Po vyhotovení čtvercové sítě se vytáhne tuší rám i jednotlivé křížky sítě. Poznámka Kromě pravoúhlého koordinátografu lze pro konstrukci sítě použít také kovové šablony. Jedná se o kovovou fólii, do níž jsou s vysokou přesností vyvrtány kruhové otvory v pravidelném rozestupu 10 cm. Pro vynesení bodů o nepravidelných vzdálenostech je pak ale nutné použít zobrazovací trojúhelníky. Body polohového pole se vynášejí současně se sítí pravoúhlých souřadnic prostřednictvím pravoúhlého koordinátografu. Pokud bychom je vynášeli až dodatečně, použije se zobrazovacích trojúhelníků. Pomocí zobrazovacích trojúhelníků se odsouvají zbytkové souřadnice od sítě pravoúhlých souřadnic. Máme-li vynést bod o souřadnicích Y a X, najdeme nejbližší rovnoběžky Y = konst., X = konst. Zjistíme rozdíl mezi souřadnicemi bodu a těmito rovnoběžkami a pomocí zobrazovacích trojúhelníků vynášíme pouze tento rozdíl. Jeden z trojúhelníků přiložíme odvěsnou k rovnoběžce Y = konst. či X = konst., podle toho, zda chceme vynášet rozdíl ?Y nebo ?X . Druhý trojúhelník přiložíme tak, aby se nulové údaje na vernieru i na stupnici kryly. Nyní posuneme druhý trojúhelník o hodnotu ?Y (nebo ?X) a podle jeho strany[57] , která je rovnoběžná s rovnoběžkou, k níž je přiložen první trojúhelník uděláme rysku. Postup opakujeme také pro druhý rozdíl, na průsečíku obou rysek pak leží bod o daných souřadnicích. Obrázek 9.4. Vynesení bodu o známých souřadnicích Stejným způsobem jako body polohového pole se vynášejí také pomocné body o známých souřadnicích a průsečíky polygonových stran a měřických přímek s rámem mapového listu, jejichž souřadnice je třeba předtím vypočítat. Obrázek 9.5. Výpočet průsečíku polygonové strany (či měřické přímky) s rámem mapového listu Dáno: Body: 1 [Y1, X1] 2 [Y2, X2] Určit: P [YP = konst., XP] Výpočet: Vyjdeme z podobnosti trojúhelníků ?12X2 a ?1PXP: Vynesené body se zakroužkují a doplní číslem bodu. Poloha zobrazených bodů se kontroluje opakovaným nastavením souřadnic či kartometricky. Podrobné body polohopisu se vynáší stejnou metodou, jakou byly zaměřeny[58] . Body zaměřené ortogonálně se vynášejí pomocí zobrazovacích trojúhelníků (viz vynášení bodů polohového pole, každá měřická přímka tvoří vlastní souřadnicový systém – osa X = měřická přímka!), body zaměřené polárné pomocí polárního koordinátografu. Polární koordinátograf se zcentruje nad obrazem stanoviska, na orientační bod se nastaví příslušná úhlová hodnota a následně se vynášejí podrobné body polohopisu (po nastavení naměřeného úhlu a délky se provede do podloženého listu vpich. K vyneseným bodům se doplní jejich čísla. Charakteristikou přesnosti zobrazení podrobných bodů polohopisu v grafické formě katastrální mapy je základní střední souřadnicová chyba mxy , kde mx,my jsou základní střední chyby zobrazení bodů na podkladě jeho výsledných souřadnic. Podrobné body musí být zobrazeny tak, aby charakteristika přesnosti zobrazení mxy nepřesáhla hodnotu 0,16 mm v katastrální mapě. Dosažení přesnosti zobrazení podrobných bodů polohopisu u grafické formy mapy se ověřuje porovnáním délek přímých spojnic dvojic podrobných bodů určených z přímého měření s délkami určenými z mapy. Dosažení přesnosti se posuzuje podle velikosti rozdílu délek daného vztahem ?d = dm - dk , kde dm je délka určená z hodnot odměřených na katastrální mapě s přihlédnutím ke srážce katastrální mapy a dk je délka spojnice určená z přímého měření. Dosažená přesnost se považuje u katastrální mapy v S-JTSK za vyhovující tehdy, když platí pro všechny testované délky d , platí pro 60% testovaných délek d , přičemž a k = 1,5 pro měřítko katastrální mapy 1:1000, k = 1,6 pro měřítko 1:2000 a k = 1,9 pro měřítko 1:5000 [72], popř. [60]. Na závěr se vynesené body pospojují podle měřického náčrtu a vyrovnají se styky (návaznost kresby a popisu) se sousedními mapovými listy. -------------------------------------------------------------------------------- [55] Osa kolejí železniční tratě mimo železniční stanici a průmyslové závody, lanové dráhy s veřejnou dopravou, hrana koruny a střední dělicí pás silniční komunikace, most, propustek a tunel v násypovém tělese komunikace, pokud jimi prochází vodní tok nebo pozemní komunikace, evidovaná jako parcela, portál železničního a silničního tunelu, břehová čára vodního toku a vodní nádrže sloužící k vodní dopravě, stavební objekt na vodním toku nebo nádrži, nadzemní vedení vysokého v velmi vysokého napětí včetně stožárů, stožáry vysílacích a retranslačních stanic, schodiště u významného objektu na veřejném prostranství nebo schodiště v nesjízdných komunikacích, komunikace pro pěší v parcích a sadech širší než 3 m, zvonice, pomník, socha, památník, mohyla, kříž, boží muka a veřejná studna, budovy, které jsou příslušenstvím jiné budovy evidované v katastru na téže parcele. [56] Klady mapových listů v dalších souřadnicových systémech je probírán v předmětu Tématická kartografie. [57] Touto stranou je odvěsna trojúhelníka. Protože je však stupnice nanesena na přeponě, je třeba si uvědomit, že dílky této stupnice musí být zvětšeny proti odsouvaným hodnotám v poměru i / sin ? nebo i / cos ? [58] Pokud známe souřadnice podrobných bodů polohopisu, vynáší se pak tyto body stejně jako body polohového pole (pravoúhlým koordinátografem či zobrazovacími trojúhelníky). -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další Kapitola 9. Zpracování výsledků měření polohopisu Domů 9.3. Kartografické práce 9.3. Kartografické práce Předcházející Kapitola 9. Zpracování výsledků měření polohopisu Další -------------------------------------------------------------------------------- 9.3. Kartografické práce Kartografický originál získáme adjustací konstrukčního listu. Stránku grafického zpracování a použití systému smluvených mapových značek upravuje norma ČSN 01 3411 Mapy velkých měřítek, kreslení a značky [69]. Rozměr značek je rovněž uveden v [60]. Předměty měření se zobrazují jako jejich svislé průměty na referenční plochu. Pokud je možné předmět v měřítku mapy zobrazit zcela zřetelně, zobrazí se obrysovou čárou. Pokud není možné předmět v měřítku mapy zobrazit pro jeho malé rozměry obrysem, zobrazí se pouze mapovou značkou. Pokud se v určitém prostoru nahromadí množství předmětů, které není možné zřetelně zobrazit v měřítku mapy, provede se výběr (selekce) nejdůležitějších předmětů, které se v mapě zobrazí. Obrázek 9.6. Příklady mapových značek [44] Obrázek 9.7. Specifikace a druhy čar [60] -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 9.2. Konstrukční práce na mapách velkého měřítka Domů 9.4. Kartometrické práce 9.4. Kartometrické práce Předcházející Kapitola 9. Zpracování výsledků měření polohopisu Další -------------------------------------------------------------------------------- 9.4. Kartometrické práce Stejně jako je možné v mapě zobrazit změřenou skutečnost, je také možné tuto skutečnost zpátky z mapy odměřit. Měřením na mapách se zabývá kartometrie [59] . Z mapy je možné získat potřebné údaje přímo (grafickými postupy získat hodnoty délek, úhlů či ploch) nebo nepřímo (z mapy získáme souřadnice určujících bodů, ze kterých následně vypočteme hledané údaje). Při měření na mapách je důležité znát tzv. kartometrické vlastnosti map. Tyto vlastnosti ovlivňují převod získaných veličin z mapy do skutečnosti a odhad vlivu těchto veličin na přesnost výpočtů. Základními kartometrickými vlastnostmi map jsou měřítko, zobrazení, podrobnost a přesnost mapové kresby, srážka mapy. Měřítko vyjadřuje poměr zmenšení nezkreslené délky v mapě vůči odpovídající délce ve skutečnosti. Zobrazení je vzájemné přiřazení polohy bodů dvou různých referenčních ploch. Je jednoznačně vyjádřeno matematickým vztahem mezi souřadnicemi bodů na obou referenčních plochách (zobrazovacími rovnicemi). Při zobrazování veličiny do mapy dochází ke zkreslení (délek, ploch, úhlů), na které je třeba při odměřování údajů z mapy brát ohled [60] . Podrobnost mapy je výsledek vlivu měřítka mapy, stupně generalizace (výběru a zjednodušení) a účelu mapy. Přesnost mapové kresby závisí na generalizaci a na nevyhnutelných chybách, vyskytujících se v průběhu tvorby a zpracování mapy. Pro zjištění přesnosti mapy použijeme grafický (např. mapa většího měřítka) či číselný materiál (např. geodeticky zaměřené body), který je oproti zkoumané mapě přesný. Porovnáním tohoto materiálu se zkoumanou mapou zjistíme polohové odchylky, které se vyznačují přímo v mapě pomocí vektorů. Srážka mapy je dána vlastnostmi použitého papíru. Velikost srážky se mění s časem, proto je třeba ji před každým měřením určit. Obrázek 9.8. Srážka mapy Při známých rozměrech mapového listu D a V a rozměrech odměřených z mapy D´ a V´ lze určit absolutní plošnou srážku mapy ze vzorce kde d, v se určí z rozdílů známých a změřených rozměrů mapového listu vyrovnaných váženým aritmetickým průměrem (pro výpočet v se postupuje obdobně). Tzn. délka odměřená ve vodorovném směru se opravuje hodnotou d, délka odměřená ve svislém směru se opravuje hodnotou v. Délka odměřená v obecném směru se opravuje průměrnou hodnotou vypočítanou z d a v. 9.4.1. Kartometrické měření délek K odměření přímých vzdáleností se používá pravítka, jehož jedna strana bývá skosená a na hraně je vynesena stupnice v měřítku odpovídajícím měřítku mapy. K měření kratších délek se používá odpichovacího kružítka a příčného měřítka, konstruovaného na základě podobnosti trojúhelníků. Další používanou pomůckou k měření vzdáleností jsou zobrazovací trojúhelníky. Pro odměření délek obecně vlnitých čar se používá křivkoměru. Křivkoměr je malé kolečko s držákem, které se ručně vede po obrazu čáry. Otáčky kolečka se přenášejí na ručičku, které udává odměřenou délku na kruhové stupnici přímo v km (v závislosti na měřítku mapy). Délka takto získaná je značně nepřesná. Pro přesnější hodnoty délek je vhodné použít odpichovacího kružítka. Na odpichovacím kružítku se nastaví malý rozvor r. Délka křivky se určí na základě počtu tětiv daných zvoleným rozvorem r. Obrázek 9.9. Určení délky křivky pomocí odpichovacího kružítka Čím je hodnota rozvoru odpichovacího kružítka menší, tím přesnější hodnotu délky křivky dostáváme. Také platí: čím je hodnota rozvoru odpichovacího kružítka menší, tím je zjištěná délka křivky větší. Proto délku křivky určujeme extrapolací mezi minimálním rozvorem a počátkem, přičemž vyrovnávací křivkou je parabola symetrická podle osy křivky, jejíž délku určujeme. Hledaná délka křivky je pořadnicí vrcholu paraboly. Pro její zjištění nám postačí dvě délky křivky změřené při dvou různých rozvorech: 9.4.2. Kartometrické měření úhlů K měření úhlů nám slouží úhloměry popř. transportéry. Pokud bychom chtěli získat přesnější hodnoty, použijeme polární koordinátograf .[61] 9.4.3. Kartometrické měření ploch Při určování ploch se uplatňuje vliv měřítka druhou mocninou! (Plocha se obecně určuje jako součin dvou délek). Pro určování ploch existuje řada postupů: rozklad určované plochy na jednodušší obrazce (trojúhelníky, lichoběžníky), ve kterých určující veličiny odměříme z mapy a výslednou plochu získáme součtem dílčích ploch [62], rozklad určované plochy na úzké lichoběžníky konstantní výšky pomocí harfového či nitkového planimetru, Harfový planimetr je síť rovnoběžek narýsovaná na průsvitce. Po přiložení na určovanou plochu vymezuje úzké lichoběžníky o konstantní výšce v odpovídající zvolenému rozestupu rovnoběžek. Pomocí součtového kružítka se načítají střední příčky lichoběžníků yi. Výsledná plocha se určí z počtu celých rozvorů součtového kružítka, které odpovídají plošné jednotce a doměrku, určeného pomocí příčného měřítka. Obrázek 9.10. Nitkový planimetr Nitkový planimetr je tvořen žíněmi napnutými v kovovém rámu v konstantním rozestupu. Princip práce je shodný jako u harfového planimetru. polárním planimetrem, Obrázek 9.11. Polární planimetr Polární planimetr se skládá z ramene pevné délky R, které je vymezené pevným pólem P a kloubem O. V kloubu O je napojeno rameno proměnné délky r zakončené snímací značkou H. Snímací značku H při měření ručně vedeme po obrysové čáře určované plochy. Pojízdné rameno nese odečítací zařízení, tvořené měřícím kolečkem K o poloměru ?, na kterém se při pohybu snímací značky H odvíjí ujetá dráha U, zaznamenávaná na připojené stupnici jako čtení n. Je-li pól mimo obrazec, určí se výsledná plocha kde M je měřítko, ?0 je ploška odpovídající jedné tisícině otočky kolečka. Pokud pól leží uvnitř, připočítává se k ploše získané měřením konstanta , kde L je poloměr kružnice, kterou opisuje snímací značka H v případě, že rovina měřícího kolečka prochází stále pólem P. digitálním planimetrem udávajícím měřenou plochu číselně, Digitální planimetr je vybaven množstvím funkcí umožňujících např. nastavení měřítka mapy, jednotek měření, souřadnicového systému (geodetický, matematický), nastavení měřené veličiny (délky, ploch). Pomocí digitálního planimetru lze také zjišťovat přímo souřadnice jednotlivých bodů. Přístroj je možné připojit k počítači. určování ploch pomocí čtvercové sítě dostatečně malých čtverců, přičemž čtverce ležící uvnitř obrysu plochy započítáváme celou plochou, čtverce ležící vně obrysu pouze polovinou jejich plochy. 9.4.4. Kartometrické zjišťování souřadnic bodů Ke zjišťování souřadnic bodů se používá zobrazovacích trojúhelníků nebo pravoúhlého koordinátografu [63]. Novější pomůckou ke zjišťování souřadnic bodů jsou digitální planimetry. Souřadnice můžeme zjistit také prostřednictvím kartometrické digitalizace. Kartometrickou digitalizací rozumíme převod analogové kresby do digitální podoby. K tomu nám slouží digitizéry (tablety, souřadnicové snímače) a scannery spojené přímo s počítačem. Digitizér je zařízení používané ke snímání souřadnic bodů vybavené různě velkou pracovní plochou (A3 – A0) a snímacím zařízením (např. myš vybavená nitkovým křížem popř. lupou). Snímaný podklad se upevní na pracovní plochu a snímacím zařízením se snímá poloha bodů, která se registruje v paměti počítače. Existují dvě základní metody digitalizace: bodová (kliká se na každém vrcholu, který je třeba zaznamenat) a proudová (počítač automaticky zaznamenává sekvence bodů v časovém nebo vzdálenostním intervalu). Scanner je zařízení sloužící k optickému snímání dokumentů. Scanner elektronicky rozloží kresbu na elementární plošky (pixely) velmi malé velikosti. Optická informace se převádí na informaci číselnou. Každému pixelu je přiřazena bitová hodnota 0 nebo 1 (v případě černobílého podkladu – 0 = bílá, 1 = černá) nebo číslo vyjadřující odstín šedi (v případě šedotónového podkladu). Výsledná kvalita nasnímaného obrazu je dána rozlišovací schopností scanneru. Rozlišovací schopnost se udává v jednotkách dpi (dots per inch). Poznámka Ze zjištěných souřadnic je následně možné vypočítat [64] všechny předchozí zjišťované údaje (délky, úhly, plochy). Po provedení kartometrické digitalizace je možné k výpočtu zjišťovaných údajů použít počítač vybavený vhodným softwarem (Geus, Kokeš, Groma, MicroGeos). Poznámka O určování souřadnic z map se někdy mluví také jako o odsunu souřadnic. -------------------------------------------------------------------------------- [59] Kartometrie je nauka, která se zabývá měřením na mapách, příslušnými pomůckami a způsoby vyhodnocování naměřených hodnot. [60] Zobrazení a z nich vyplývající zkreslení jsou probírána v předmětu Matematická kartografie. [61] Obě pomůcky jsou popsány v podkapitole Kartografické materiály a pomůcky. [62] Výpočet plochy jednoduchého obrazce je podrobně uveden v podkapitole Určování výměr. [63] Obě pomůcky jsou popsány v podkapitole Kartografické materiály a pomůcky. [64] Viz kapitola Souřadnicové výpočty v rovině a podkapitola Určování výměr. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 9.3. Kartografické práce Domů 9.5. Určování výměr 9.5. Určování výměr Předcházející Kapitola 9. Zpracování výsledků měření polohopisu Další -------------------------------------------------------------------------------- 9.5. Určování výměr Pozemek je přirozená část zemského povrchu oddělená od sousedních částí hranicí územní správní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí držby, hranicí druhů pozemků popř. rozhraním způsobu využití pozemků [73]. Parcela je obraz pozemku, který je geometricky a polohově určen, zobrazen svislým průmětem hranic v katastrální mapě a označen parcelním číslem [73]. Výměra parcely je vyjádření plošného obsahu průmětu hranic pozemku do zobrazovací roviny v plošných metrických jednotkách [73]. Velikost výměry vyplývá z geometrického určení pozemku. Výměra parcely se určuje na celé čtvereční metry (m2), povoleným násobkem je hektar (1 ha = 10 000 m2). Výměru lze určovat: z přímo měřených měr, rozkladem na jednodušší obrazce, ze souřadnic, ze stran a obvodových úhlů, z map a plánů [65] . Kvalita výměry je číselný znak, kterým se v souboru popisných informací v katastru nemovitostí označuje způsob výpočtu výměry parcely. Tabulka 9.2. Kvalita výměry dle způsobu jejich výpočtu [60] Způsob výpočtu výměry Kvalita výměry Výměra vypočtená ze souřadnic v systému S-JTSK. 2 Výměra vypočtena jiným číselným způsobem (z přímo měřených měr nebo ze souřadnic v místním systému). 1 Výměra vypočtena graficky nebo v digitalizované mapě. 0 9.5.1. Určování výměr rozkladem na jednodušší obrazce Pro určení výměry mnohoúhelníka se tento obrazec rozloží na jednodušší obrazce (trojúhelníky, lichoběžníky a čtyřúhelníky), jejichž výměru vypočteme podle vzorců pro výpočet těchto obrazců. Výsledná výměra je pak součtem výměr těchto jednodušších obrazců. Obrázek 9.12. Určení výměry mnohoúhelníka rozkladem na jednodušší obrazce Výměra trojúhelníka Obrázek 9.13. Výměra trojúhelníka výměra trojúhelníka, u nějž známe základnu c a výšku v: výměra trojúhelníka, u nějž známe dvě strany b, c a jimi sevřený úhel ?: (tento vzorec je vhodný při zaměření parcely polární metodou) výměra trojúhelníka, u nějž známe stranu c a přilehlé úhly ? a ß: výměra trojúhelníka, u nějž známe všechny strany a, b, c: Výměra lichoběžníka Obrázek 9.14. Výměra lichoběžníka Výměra čtyřúhelníka Obrázek 9.15. Výměra čtyřúhelníka 9.5.2. Určování výměr ze souřadnic Určování výměr ze souřadnic polárních Obrázek 9.16. Určování výměr ze souřadnic polárních Obecně: Určování výměr ze souřadnic pravoúhlých Obrázek 9.17. Určování výměr ze souřadnic pravoúhlých Výsledná výměra mnohoúhelníka vznikne součtem výměr lichoběžníků, na něž jsme mnohoúhelník rozdělili. Vynásobením a vytknutím x (popř. y): Obecně: popř. … L´Huilierův vzorec 9.5.3. Určování výměr ze stran a obvodových úhlů Obrázek 9.18. Určování výměr ze stran a obvodových úhlů Výpočet se provádí pomocí Mascheroniho vzorce: Slovně: Dvojnásobná plocha mnohoúhelníka se rovná algebraickému součtu součinů vždy dvou stran a sinu součtu úhlů mezi nimi ležících. Součiny se tvoří ve všech kombinacích s vynecháním jedné strany. Siny lichého součtu úhlů jsou kladné a siny sudého součtu úhlů jsou záporné. Konkrétně: -------------------------------------------------------------------------------- [65] Viz podkapitola Kartometrické práce -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 9.4. Kartometrické práce Domů Kapitola 10. Výšky, jejich určování a referenční plochy Kapitola 10. Výšky, jejich určování a referenční plochy Předcházející Další -------------------------------------------------------------------------------- Kapitola 10. Výšky, jejich určování a referenční plochy Definice základních pojmů Výška je vzdálenost bodu od nulové hladinové (referenční) plochy procházející nulovým výškovým bodem měřená podél svislice (ve směru siločar tíhového pole Země) = absolutní (nadmořská) výška [66]. Relativní výška je vzdálenost bodu od jiné hladinové plochy než plochy nulové měřená podél svislice. V praxi se měří převýšení = rozdíl výšek dvou bodů, a to buď absolutních výšek nebo relativních výšek vztažených k téže hladinové ploše. Obrázek 10.1. Absolutní výška, relativní výška a převýšení Na obrázku je HA absolutní výška, HB relativní výška, ?HAB převýšení. Referenční plochou je plocha kulová procházející nulovým výškovým bodem O na střední hladině blízkého moře. Ostatní hladinové plochy jsou soustředné kulové plochy (skutečné horizonty bodů na fyzickém zemském povrchu). Zdánlivé horizonty jsou tečné roviny ke skutečným horizontům [67] . Určování výšek K určování výšek se používají následující základní metody: nivelace, hydrostatická nivelace, trigonometrické měření, barometrické měření Při nivelaci určujeme převýšení dvou bodů pomocí horizontu nivelačního přístroje (je realizován záměrnou přímkou urovnaného nivelačního přístroje), který vytne na nivelačních latích postavených na zmíněných bodech laťové úseky, z nichž se vypočte výsledné převýšení. Hydrostatická nivelace je založena na fyzikálním zákoně o spojených nádobách naplněných vhodnou kapalinou. Nádoby se umístí na body, jejichž převýšení se má určit. Povrch kapaliny vytvoří v obou nádobách společnou hladinovou plochu, od níž se odměří odlehlosti k odečítacímu indexu, ze kterých je již možné určit hledané převýšení. Při trigonometrickém měření se převýšení určuje na základě řešení trojúhelníka. Barometrické měření výšek je založeno na měření barometrického tlaku vzduchu. Využívá poznatku, že atmosférického tlaku vzduchu ubývá s přibývající nadmořskou výškou. Z hodnot tlaku vzduchu odečtených na dvou bodech je opět možné získat výpočtem hledané převýšení. Poznámka Podrobněji jsou tyto metody probírány v následujících kapitolách. Referenční plochy Pro určení výšky bodu je třeba zvolit nulovou hladinovou (referenční) plochu a definovat výškovou polohu bodu nad touto vztažnou plochou. Pro potřeby nižší geodézie stačí volit za nulovou hladinovou plochu plochu kulovou procházející nulovým výškovým bodem na střední hladině moře. Absolutní výška je pak definována jako vzdálenost bodu od nulové hladinové plochy měřená podél svislice. Fyzický povrch Země ani geoid není matematicky definovatelné těleso a není ani homogenní (siločáry tíhového pole Země jsou obecně prostorové křivky). Při určování nadmořských výšek bodů základního výškového bodového pole je však nutné respektovat vliv tíhového pole Země. Pokud zvolíme za nulovou hladinovou plochu geoid s tíhovým potenciálem W0 = konst a definujeme pravou ortometrickou (geoidickou) výšku [68] HAg bodu A jako délku tížnice mezi geoidem a tímto bodem, je rozdíl potenciálů dW dvou sousedních hladinových ploch: dW = -g *dh = konst , kde dh je vzdálenost hladinových ploch, g je tíhové zrychlení. Tíhové zrychlení roste od rovníku k pólům. Z toho vyplývá, že se hladinové plochy směrem k pólům sbíhají. Body téže hladinové plochy mají tedy různé výšky nad geoidem. Obrázek 10.2. Výšky bodů téže hladinové plochy nad geoidem Dalším důsledkem rostoucího tíhového zrychlení směrem od rovníku k pólům jsou různé výsledky výškových měření závisející na cestě, po které měříme. Pozn. Chceme-li určit převýšení mezi body A´B a měříme-li po cestě A´AB, dostaneme převýšení HA. Pokud měříme po cestě A´B´B, dostaneme převýšení HB. (viz obr. 10.3) Obrázek 10.3. Závislost výškového měření na cestě Výsledky výškového měření je proto nutné opravovat o korekce z vlivu tíhového pole Země. Zvolíme-li za nulovou hladinovou plochu elipsoid a definujeme-li výšku bodu A jako délku tížnice mezi elipsoidem a tímto bodem, získáme tzv. normální ortometrickou výšku HA?[69] . Při výpočtu normální ortometrické výšky se namísto skutečných hodnot tíhového zrychlení použijí normální hodnoty tíhového zrychlení v poloviční výšce bodu a namísto skutečné tíže hodnoty normálního tíhového zrychlení pro body nivelačního pořadu. Pro určení převýšení dvou bodů je nutné naměřené převýšení (respektující skutečné tíhové pole Země) opravit o normální ortometrickou korekci , která respektuje normální tíhové zrychlení ? v poloviční výšce bodu. Zvolíme-li za nulovou hladinovou plochu kvazigeoid a definujeme-li výšku bodu A jako délku tížnice mezi kvazigeoidem a tímto bodem, získáme tzv. normální (Moloděnského) výšku [70] . Při výpočtu normální (Moloděnského) výšky se namísto skutečných hodnot tíhového zrychlení použijí normální hodnoty tíhového zrychlení v poloviční výšce bodu a skutečné tíhové zrychlení podél nivelačních pořadů. Pro určení převýšení dvou bodů je nutné naměřené převýšení (respektující skutečné tíhové pole Země) opravit o normální ortometrickou korekci a korekci odpovídající střední hodnotě tíhové anomálie (rozdílu mezi skutečně měřenými hodnotami tíže a idealizovanými normálními hodnotami tíže). Tím se přejde z normálního na skutečné tíhové pole Země. Obrázek 10.4. Výšky bodu nad různými referenčními plochami Poznámka Podrobněji jsou různé druhy výšek popsány např. v [62], [66]. 10.1. Výškové základy v ČR Výškové základy tvoří základ pro výšková měření. V ČR je tvoří bývalá Československá jednotná nivelační síť (ČSJNS). Body této sítě jsou zaměřeny v síti nivelačních pořadů [71] geometrickou nivelací a trvale stabilizovány. Soubory těchto bodů pak vytvářejí výšková bodová pole. Budování výškových bodových polí Základních nivelačních bodů je 11, jsou vhodně rozmístěny po území ČR, nejznámějším je bod Lišov (výchozí bod pro ČR), který se nachází u Českých Budějovic. Výšky ZNB byly určeny a jsou pravidelně ověřovány pomocí velmi přesné nivelace (VPN). Body ČSNS I. řádu (ZNB a nivelační body vložené mezi ZNB) tvoří nivelační pořady, které se seskupují do nivelačních polygonů, jejichž délka je mezi 300 a 400 km. Nivelační polygony jsou uzavřené obrazce, které uzavírají část území zvanou nivelační oblast. Nivelační polygony I. řádu uzavírají nivelační oblasti I. řádu. Body ČSNS I. řádu jsou měřeny pomocí VPN. Do obrazců sítě I. řádu se vkládají nivelační pořady II. řádu. Tyto pořady tvoří spolu s částmi pořadů I. řádu uzavřené polygony (průměrná délka je 100 km) a ohraničují oblasti II. řádu. Měření sítě II. řádu se provádí pomocí VPN. Do této sítě se umísťují nivelační pořady III. a IV. řádu, které se měří pomocí přesné nivelace (PN). Nivelační síť se buduje tak, aby vzdálenost nivelačních bodů v nivelačních pořadech v nezastavěném území byla menší než 1,0 km a v zastavěném území byla v průměru 0,3 km. [61] Nivelační oblasti I. řádu se značí od západu k východu a po vrstvách od severu k jihu velkými písmeny. Jednotlivé nivelační pořady I. řádu se pak označují dvojicí velkých písmen styčných oblastí a názvy výchozího a koncového bodu pořadu I. řádu [72] . Nivelační oblasti II. řádu se značí dvěma písmeny: velkým písmenem oblasti I. řádu a malým písmenem (od západu k východu a po vrstvách od severu k jihu). Nivelační pořady II. řádu se značí velkým písmenem oblasti I. řádu, dvěma malými písmeny styčných oblastí II. řádu a názvy výchozího a koncového bodu pořadu II. řádu. Nivelační pořady III. řádu se označují velkým písmenem oblasti I. řádu, malým písmenem oblasti II. řádu, pořadovým číslem a názvy výchozího a koncového bodu pořadu III. řádu. Nivelační pořady IV. řádu se označují velkým písmenem oblasti I. řádu, malým písmenem oblasti II. řádu, nulou s pořadovým číslem a názvy výchozího a koncového bodu pořadu IV. řádu. Plošné nivelační sítě tvoří síť nivelačních pořadů, rozložených na ploše zaměřovaného území (obce, průmyslového závodu, oblasti geologického průzkumu,…). Měření se provádí pomocí PN. Plošné nivelační sítě se označují zkratkou PNS, pořadovým číslem a názvem obce. Pro zvláštní účely (např. pro sledování vertikálních pohybů zemské kůry) se zřizují výškové indikační body (VIB) tvořící výšková indikační pole (VIP). Měření se provádí pomocí zvlášť přesné nivelace (ZPN). Výškové systémy Výškové bodové pole, střední hladina použitého moře (nulový výškový bod), druh použitých výšek (způsob respektování tíhového pole) a způsob zpracování (vyrovnání) jsou určující prvky výškového systému. V ČR se v současnosti používá výškový systém baltský – po vyrovnání (Bpv). Tento systém byl zaveden roku 1957. Výškové bodové pole tvoří ČSJNS (viz výše), normální (Moloděnského) výšky jsou vztaženy k střední hladině Baltského moře (nulový výškový bod v Kronštadtu), síť byla vyrovnána mezinárodně v rámci socialistických států roku 1957. Výškové systémy používané na území ČR v minulosti jsou uvedeny v následující tabulce: Tabulka 10.1. Přehled výškových systémů použitých na území ČR Výškový systém Časové období Výškové bodové pole (síť) Střední hladina moře Druh použitých výšek Způsob vyrovnání sítě Výška výchozího bodu pro ČR - Lišov [m] Jaderský - Lišov 1875 - 1942 Doplněná nivelační síť Rakouska-Uherska z let 1872 - 1896 Jaderského s nulovým bodem v Terstu Normální ortometrické Území Čech a Moravy 565,1483 Normal-Null (NN) 1948 - 1945 Nivelace I. řádu zaměřená v letech 1939 - 1941 Severního s nulovým bodem v Amsterodamu Normální ortometrické V rámci V. bloku německé sítě 564,8997 Jaderský - CSJNS (ČSJNS/J) 1948 - 1999 CSJNS Jaderského s nulovým bodem v Terstu Normální ortometrické Roku 1948 byla vyrovnána českomoravská část sítě, roku 1952 celá ČSSR 565,1483 Baltský - B68 1952 - 1957 (dočasné) CSJNS Baltského s nulovým bodem v Kronštadtu Normální ortometrické Výšky byly vypočteny odečtením hodnoty 0,68 m od výšek jaderských 564,4683 Baltský - B46 1955 - 1957 (dočasné) CSJNS Baltského s nulovým bodem v Kronštadtu Normální ortometrické Výšky byly vypočteny odečtením hodnoty 0,46 m od výšek jaderských 564,6883 Baltský - po vyrovnání Bpv 1957 - současnost CSJNS Baltského s nulovým bodem v Kronštadtu Normální (Moloděnského) Mezinárodní v rámci socialistických států roku 1957 564,7597 -------------------------------------------------------------------------------- [66] Výška se označuje jako nadmořská, protože nulová hladinová plocha se ztotožňuje se střední hladinou moře. [67] Při měření výšek je možné nahradit skutečný horizont horizontem zdánlivým do max. délky cca 300 m při požadované centimetrové přesnosti, jak vyplývá z problematiky rozdílu ve výškách ve skutečném a zdánlivém horizontu uvedené ve 2. kapitole. [68] K určení pravé ortometrické výšky je nutné znát skutečné tíhové zrychlení podél nivelačních pořadů a střední hodnotu tíhových zrychlení podél tížnice ke geoidu, kterou však nelze změřit a tudíž ani nelze určit pravé ortometrické výšky, které tak mají pouze teoretický význam. [69] Normální ortometrické výšky se používaly v Jaderském výškovém systému. [70] Normální (Moloděnského) výšky se používají v Baltském výškovém systému po vyrovnání. [71] Řada nivelačních bodů za sebou následující tvoří nivelační pořad. Nivelační pořady téhož řádu se stýkají v uzlových bodech. Jeden nebo několik nivelačních pořadů téhož nebo vyššího řádu tvoří nivelační polygon, což je uzavřený obrazec a který uzavírá část území, zvanou nivelační oblast. Část pořadu mezi dvěma sousedními nivelačními značkami je nivelační oddíl. Několik za sebou následujících oddílů tvoří úsek. [72] Nivelační pořad (popř. plošná nivelační síť) je evidenční jednotkou nivelačních bodů. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Další 9.5. Určování výměr Domů 10.2. Stabilizace nivelačních bodů 10.2. Stabilizace nivelačních bodů Předcházející Kapitola 10. Výšky, jejich určování a referenční plochy Další -------------------------------------------------------------------------------- 10.2. Stabilizace nivelačních bodů Technické požadavky na body výškového bodového pole jsou dány předpisem [61]. Bod výškového bodového pole (dále jen "nivelační bod") je stabilizován jedním z následujících způsobů: skalní značkou, kterou je vyhlazená ploška nebo vodorovná ploška s polokulovým vrchlíkem uprostřed, hřebovou značkou (obr. 10.5), která se osazuje shora do vodorovné plochy skal, balvanů, vybraných staveb nebo do horní plochy nivelačního kamene, Obrázek 10.5. Hřebová značka osazovaná shora hřebovou značkou (obr. 10.6), která je osazena shora do vodorovné plochy nebo ze strany do svislé plochy skal a vybraných staveb, Obrázek 10.6. Hřebová značka osazovaná shora nebo ze strany hřebovou značkou [obr. 10.7 b)] pro hloubkové stabilizace [obr. 10.7 a) nebo 10.7 c)], Obrázek 10.7. Hřebová značka pro hloubkové stabilizace hřebovou značkou [obr. 10.8 b)] pro tyčové stabilizace [obr. 10.8 a) nebo 10.8 c)], Obrázek 10.8. Hřebová značka pro tyčové stabilizace čepovou značkou [obr. 10.9 a)] s označením "Státní nivelace" pro nivelační body základního výškového bodového pole nebo bez označení pro nivelační body podrobného výškového pole, která se osazuje do stěn vybraných staveb, ze strany do líce nivelačního kamene [obr. 10.9 b)] nebo do svislých ploch skal. Obrázek 10.9. Čepová značka K ochraně nivelačních bodů před zničením nebo poškozením se používají ochranná tyč nebo tyče zpravidla umístěné 0,75 m od centra bodu, betonová skruž nebo sloupek nebo ochranné šachtice. Ochranná tyč je červenobílá a výstražná tabulka má nápis "STÁTNÍ NIVELACE. POŠKOZENÍ SE TRESTÁ". -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další Kapitola 10. Výšky, jejich určování a referenční plochy Domů 10.3. Nivelační údaje 10.3. Nivelační údaje Předcházející Kapitola 10. Výšky, jejich určování a referenční plochy Další -------------------------------------------------------------------------------- 10.3. Nivelační údaje K bodům výškového bodového pole se zhotovují nivelační údaje [73] . Údaje obsahují [61]: u bodů ČSNS označení nivelačního pořadu, číslo nivelačního bodu, délku oddílu a vzdálenost od počátku pořadu v kilometrech na tři desetinná místa, číslo předcházejícího nivelačního bodu v pořadu, uzlového nebo připojovacího bodu, lokalizační údaje o územních jednotkách (okresu, obci, katastrálním území), označení listu Státní mapy odvozené v měřítku 1:5 000, označení Základní mapy ČR 1:50 000, místopisný náčrt s vyhledávacími mírami a místopisný popis, druh značky, stupeň stability, druh stabilizace, druh nivelačního bodu, rok určení nadmořské výšky, stav a stáří objektu s nivelační značkou, údaje o zřízení nivelačního bodu, u nivelačních bodů podrobného výškového bodového pole vybrané údaje podle předchozího bodu. Nadmořské výšky jsou uvedeny v údajích v metrech na 3 desetinná místa pro pořady I. - IV. řádu a plošné nivelační sítě a na 2 desetinná místa u ostatních nivelačních bodů. Nivelační body se označují v evidenčních jednotkách, kterými jsou nivelační pořad nebo plošná nivelační síť. Nivelační sítě, pořady a body jsou zobrazeny v dokumentačních mapách a v přehledech. Obrázek 10.10. Nivelační údaje -------------------------------------------------------------------------------- [73] Nivelační údaje se v současnosti převádějí z analogové podoby do podoby digitální a to v rámci programu Národní geoinformační infrastruktury, mezi jejímiž úkoly je také naplnění a servis databází základních bodových polí ČR. Tento úkol má být dokončen roku 2003. Jedná se o databázi polohových bodových polí (viz 3. kapitola), databázi výškových bodových polí a databázi tíhového bodového pole. Databáze výškových bodových polí bude poskytovat informace o bodech ČSNS I. – III. řádu. Databáze bude vedena na počítacích v Zeměměřickém úřadu v databázovém systému FoxPro. Místopisné náčrty se vyhotovují v rastrové podobě. Databáze bude plynule aktualizována. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 10.2. Stabilizace nivelačních bodů Domů Kapitola 11. Geometrická nivelace Kapitola 11. Geometrická nivelace Předcházející Další -------------------------------------------------------------------------------- Kapitola 11. Geometrická nivelace Pomocí geometrické nivelace určujeme převýšení mezi dvěma body nivelačním přístrojem a nivelačními pomůckami. Princip metody je patrný z obrázku 11.1. Záměrná přímka urovnaného nivelačního přístroje realizuje vodorovnou rovinu ?. Na bodech, mezi nimiž určujeme převýšení, jsou postaveny nivelační latě. Záměrná přímka vytne na latích laťové úseky lA a lB. Převýšení mezi body A a B se určí ze vztahu Obrázek 11.1. Princip geometrické nivelace Stanovisko nivelačního přístroje a přidružené přestavové body (dvojice latí) tvoří nivelační sestavu. 11.1. Nivelační přístroje Nivelační přístroje pracují na společném principu – realizují vodorovnou rovinu, mají však různou konstrukci, výkonnost a vybavení. Lze je dělit podle různých hledisek: Podle realizace vodorovné roviny: libelové, kompenzátorové. Podle zdroje světla: optické, laserové. Podle způsobu odečítání: vizuální, automatické. Podle přesnosti (střední jednotkové kilometrové chyby obousměrné nivelace m0): velmi přesné nivelační přístroje (VPN) přesné nivelační přístroje (PN) technické nivelační přístroje (TN) nivelační přístroje s nižší přesností (NP) 11.1.1. Libelové nivelační přístroje Tyto přístroje se používali zejména před rokem 1950. V současnosti je použití tohoto přístroje na ústupu. Schéma přístroje je na obr. 11.2 Obrázek 11.2. Schéma libelového nivelačního přístroje [71] Hlavními částmi přístroje jsou: třínožka T se stavěcími šrouby Š, alhidáda A se svislým čepem Č a vidlicí pro dalekohled, dalekohled D pohyblivě spojený s alhidádou kloubem K a elevačním šroubem E (slouží k nastavení záměrné přímky do žádané vodorovné roviny, nivelační libela NL, ustanovka U ovládající otáčivý pohyb alhidády kolem svislé osy V, krabicová libela KL pro přibližné uvedení osy V do svislé polohy. Kromě mechanických částí charakterizují kvalitu libelových nivelačních přístrojů zvětšení dalekohledu, citlivost nivelační libely, úprava nitkového kříže, optický mikrometr pro přesnější čtení laťových úseků. Nivelační přístroje bývají vybaveny také vodorovným kruhem, staví se většinou na stativ. Příprava nivelačního přístroje na stanovisku Postavení stativu (deska stativu přibližně vodorovná). Zaostření nitkového kříže. Hrubá horizontace podle krabicové libely. Zacílení na lať a zaostření obrazu. Urovnání nivelační libely elevačním šroubem. Čtení na laťové stupnici. 11.1.2. Kompenzátorové nivelační přístroje Kompenzátorové nivelační přístroje jsou vybaveny kompenzátorem, který po hrubém urovnání přístroje podle krabicové libely nastaví automaticky záměrnou přímku do vodorovné polohy. Činnost kompenzátoru využívá zemské tíže. Odpadá tedy nutnost urovnávat přístroj podle nivelační libely. Princip automatického urovnání Pokud je záměrná přímka vodorovná, hlavní paprsek přicházející z latě prochází středem objektivu a středem nitkového kříže S (obr. 11.3 a). Pokud se ale optická osa dalekohledu odkloní o malý úhel ?, hlavní paprsek protne rovinu nitkového kříže v bodě S0 posunutém o hodnotu pod nebo nad střed S (obr. 11.3 b). Abychom i v této poloze dalekohledu odečetli na lati správnou hodnotu odpovídající vodorovné záměře, je potřeba: střed S nitkového kříže dostat do polohy S0 (obr. 11.3 b) – tzv. skutečné urovnání záměry (pootočením ramene PS kolem bodu P o úhel ß), průběh hlavního vodorovného paprsku v bodě B zalomit, aby protínal střed S – tzv. zdánlivé urovnání záměry (obr. 11.3 c), průběh hlavního vodorovného paprsku v bodě B rovnoběžně posunout tak, aby směřoval do středu nitkového kříže, který se nachází mimo horizont (obr. 11.3 d Vše probíhá automaticky pomocí optického nebo optickomechanického zařízení. Podle pohyblivého členu mohou být kompenzátory kyvadlové nebo kapalinové (viz kapitola Geodetické přístroje). Obrázek 11.3. Princip automatického urovnání záměry [71] Schéma kompenzátorového nivelačního přístroje je na obr. 11.4. Obrázek 11.4. Schéma kompenzátorového nivelačního přístroje [71] Hlavními částmi přístroje jsou: třínožka T se stavěcími šrouby Š a ložiskem pro čep, alhidáda A se svislým čepem Č přecházející v těleso dalekohledu, dalekohled D s kompenzátorem K, pomocná krabicová libela KL. Případné další doplňky jako nitkový kříž, optický mikrometr, vodorovný kruh jsou stejné jako u libelových nivelačních přístrojů Příprava nivelačního přístroje na stanovisku Příprava je shodná jako u libelových nivelačních přístrojů. Odpadá však urovnání nivelační libely. Při pořadové nivelaci se doporučuje urovnávat krabicovou libelu na záměru vzad a vpřed. Před vlastním odečtením se doporučuje jemně poklepat na přístroj a přesvědčit se tak o správné funkci kompenzátoru. 11.1.3. Laserové nivelační přístroje Světelný paprsek realizující záměrnou přímku je v tomto případě nahrazen viditelným laserovým paprskem. Při měření laserovým nivelačním přístrojem je možné použít delší záměry. Používají se speciální nivelační latě s čidlem (umožňuje určit střed záměry). Z konstrukčního hlediska je možné laserové nivelační přístroje rozdělit na: kompaktní (zdroj a dalekohled tvoří jediný celek), aditivní (do okuláru běžného nivelačního přístroje se vhodným způsobem přivádí světlo z laseru), rotující (přístroje s rotujícím laserovým paprskem; vodorovnou záměru lze sledovat současně na více latích vybavených detektory; přesnost je 0,8 až 3 mm/100 m, dosah 200 až 300 m; efektivní je jejich využití při různých běžných i speciálních stavebních pracích). -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Další 10.3. Nivelační údaje Domů 11.2. Nivelační latě a nivelační pomůcky 11.2. Nivelační latě a nivelační pomůcky Předcházející Kapitola 11. Geometrická nivelace Další -------------------------------------------------------------------------------- 11.2. Nivelační latě a nivelační pomůcky Nivelační latě jsou ze dřeva, z lehkého kovu nebo z kombinace dřeva a invarového pásku. Délka latí bývá 1,7; 2; 3; 4 m, šířka kolem 10 cm. Latě jsou buď celistvé nebo sklápěcí, popř. se teleskopicky zasouvají. Bývají opatřeny jedním nebo dvěma držadly, příp. opěrkami pro snažší udržení ve svislé poloze, do níž se umísťují pomocí kruhové libely. Na lati je vyznačena délková stupnice vhodného dělení. Některé latě mají dvojí číslování (pro kontrolu) jiné jen jediné. Dělení stupnice bývá nejčastěji centimetrové, pro přesnější práce se používá půlcentimetrové či čárkový kód. Na stupnicích se číslují převážně decimetrové dílky výjimečně též centimetrové dílky. Úprava dělení stupnic je různá, dílky jsou vyznačené silnějšími čárkami – stupnice čárkové, nebo černými (červenými) a bílými políčky šachovnicového tvaru – šachovnicové stupnice, nebo tvaru písmene e – éčkové stupnice. Obrázek 11.5. Nivelační latě [71] Pokud se latě nestaví na pevný podklad, umísťují se na nivelační podložky. Nivelačními pomůckami jsou již zmíněné nivelační podložky. Ty jsou buď ploché či hřebové. Ploché podložky mají trojúhelníkový nebo kruhový tvar, jsou ze silného plechu, popř. litiny, mají jeden nebo dva nahoře zakulacené výstupky a jsou opatřeny držadlem. Spodní část podložky se třemi hroty se zatlačí do země. Pro přesnější práce se používají hřebové podložky. Mají polokulovitý výčnělek, prstenec a kuželovitý či jehlanovitý dřík. K zatlučení do země se používá palice a zvláštní objímka, která zamezuje poškození vrchlíku. Hřeb se vytahuje pomocí kovového oka. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další Kapitola 11. Geometrická nivelace Domů 11.3. Zkoušky a rektifikace nivelačních přístrojů 11.3. Zkoušky a rektifikace nivelačních přístrojů Předcházející Kapitola 11. Geometrická nivelace Další -------------------------------------------------------------------------------- 11.3. Zkoušky a rektifikace nivelačních přístrojů Stejně jako u teodolitů i nivelační přístroje musí splňovat geometrické podmínky vzájemné polohy hlavních os. Základními osami nivelačního přístroje jsou: vertikální osa (osa alhidády) V, záměrná osa dalekohledu Z, osa nivelační libely L, osa pomocné krabicové libely L´, osa nivelační rysky na nitkovém kříži H. 11.3.1. Zkoušky a rektifikace libelového nivelačního přístroje Podmínky (označované jako osové) jsou: osa pomocné krabicové libely L´ má být kolmá k vertikální ose (ose alhidády) V…….. vodorovné vlákno nitkového kříže H má být kolmé k vertikální ose (ose alhidády) V...... osa nivelační libely L má být rovnoběžná se záměrnou přímkou Z………………….... ad 1) Provede se horizontace nivelačního přístroje pomocí nivelační libely. Tzn. přístroj se horizontuje ve dvou na sebe kolmých směrech stavěcími šrouby. Poté přístrojem otočíme o 180o a pokud se bublina libely nevychýlí, je přístroj horizontován. Pokud tomu tak není, není splněna podmínka. Polovina výchylky se opraví stavěcími šrouby a druhá polovina elevačním šroubem. Po urovnání nivelační libely je třeba ještě opravit výchylku bubliny pomocné krabicové libely jejími rektifikačními šroubky. ad 2) Pro ověření, zda přístroj splňuje tuto podmínku, zaměříme levým okrajem nivelační rysky dalekohledu na zřetelný bod. Jemnou vodorovnou ustanovkou posunujeme dalekohled směrem k pravému okraji nivelační rysky. Pokud se ryska odchýlí od zvoleného bodu, je třeba provést rektifikaci. Rektifikace se provede pootočením clonky nitkového kříže. ad 3)Podmínka L || Z (hlavní podmínka): V mírně svažitém terénu se ve vzdálenosti 40 až 60 m zvolí dva dobře výškově zajištěné (nivelačními podložkami) body A a B, jejichž převýšení nepřesahuje 2 m. Na tyto body se postaví nivelační latě. Doprostřed mezi oba body se postaví nivelační přístroj, kterým se po provedení jeho přípravy k měření odečtou na nivelačních latích hodnoty 1zt a 1pt . Z těchto hodnot získáme správný výškový rozdíl ?1HAB , i když osa Z bude svírat s vodorovnou přímkou úhel ?. Přístroj je umístěn uprostřed mezi latěmi a čtení jsou pochybena o stejnou hodnotu 1? . Platí: Obrázek 11.6. Zkouška podmínky L || Z [71] Poté nivelační přístroj přemístíme na stanovisko 2 co nejblíže k lati na bodě B, abychom mohli ještě zaostřit dalekohled na tuto lať. Po provedení přípravy přístroje k měření odečteme na bližší lati hodnotu , kterou lze vzhledem k malé vzdálenosti považovat za správnou. Pro čtení na vzdálenější lati platí Pokud se čtení liší od této hodnoty, nastavíme elevačním šroubem nivelační rysku na vypočtenou hodnotu. Tím se vychýlí bublina nivelační libely. Tuto výchylku opravíme rektifikačními šroubky libely. Zbytkovou chybu po rektifikaci odstraníme měřickou metodou (geometrickou nivelací ze středu). 11.3.2. Zkoušky a rektifikace kompenzátorového nivelačního přístroje Podmínky (označované jako osové) jsou: osa pomocné krabicové libely L´ má být kolmá k vertikální ose (ose alhidády) V…… vodorovné vlákno nitkového kříže H má být kolmé k vertikální ose (ose alhidády) V.... kompenzátor má působit tak, aby vodorovná přímka procházela přesně středem nitkového kříže – podmínka kompenzátoru (obdoba L || Z). ad 1) Zkouška se provádí lehkým poklepáním na dalekohled a sledováním nitkového kříže. Pokud nitkový kříž nereaguje na poklep kýváním, sklon záměrné přímky v důsledku nesplnění přesáhl kompenzační interval a kompenzátor zůstává neúčinným. Pak je třeba provést rektifikaci pomocné krabicové libely (viz Zkoušky a rektifikace libelových nivelačních přístrojů). ad 2) Viz Zkoušky a rektifikace libelových nivelačních přístrojů. ad 3) Podmínka kompenzátoru: Zkouška se provede obdobně jako u libelových přístrojů. Rektifikace se provede buď svislým posunem nitkového kříže rektifikačními šroubky nebo pootočením rektifikačního zařízení (závisí na typu přístroje). -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 11.2. Nivelační latě a nivelační pomůcky Domů 11.4. Zdroje chyb při nivelaci 11.4. Zdroje chyb při nivelaci Předcházející Kapitola 11. Geometrická nivelace Další -------------------------------------------------------------------------------- 11.4. Zdroje chyb při nivelaci Při nivelačních pracích se vyskytují hrubé chyby a nevyhnutelné chyby (hrubých chyb je nutné se vyvarovat, nevyhnutelné chyby mohou mít charakter buď chyb systematických nebo nahodilých. Vliv těchto chyb je třeba z měření vyloučit nebo alespoň omezit ne nejmenší míru. K tomu je třeba znát příčinu jejich vzniku i vliv na výsledek měření. 11.4.1. Hrubé chyby Hrubých chyb je nutné se vyvarovat především zvýšením pečlivosti a soustředěnosti skupiny měřičů. Mezi nejčastěji se vyskytující hrubé chyby patří: záměna směru číslování laťové stupnice, opomenutí urovnání nivelační libely u libelových nivelačních přístrojů nebo krabicové libely u kompenzátorových nivelačních přístrojů, záměna výstupku na podložce, posun podložky, obrácená lať či odečítání podle dálkoměrné rysky. 11.4.2. Nevyhnutelné chyby Nevyhnutelné chyby se vyskytují i při maximální pečlivosti. Dělí se na systematické a nahodilé. Systematické chyby Chyba ze zakřivení horizontu Chyba je způsobená tím, že přístrojem se vytyčuje zdánlivý horizont namísto skutečného horizontu. Rozdíl mezi nimi je chyba c1, pro níž platí: , kde s je délka záměry a R je poloměr Země. Obrázek 11.7. Chyba ze zakřivení horizontu Velikost chyby je nepatrná a při geometrické nivelaci ze středu se její vliv dokonce úplně vyloučí. Chyba ze sklonu záměrné přímky U libelových nivelačních přístrojů je způsobena nesplněním podmínky L || Z. Zjištění a rektifikace této chyby je uvedeno v podkapitole Zkoušky a rektifikace libelového nivelačního přístroje. Vliv chyby se vyloučí při geometrické nivelaci ze středu (a stejně dlouhých záměrách). U kompenzátorových nivelačních přístrojů je chyba způsobena nedokonalou funkcí kompenzátoru, chybnou justáží, popř. nepřesnou horizontací. Jejím výsledkem je nevodorovnost záměrné přímky Z. Tato chyba se nedá vyloučit stejnou délkou záměr, její vliv lze však zmenšit důsledným urovnáváním krabicové libely v každé sestavě vždy na záměru vzad. Chyba ze svislé složky refrakce Vlivem refrakce dochází k situaci jako ad a). Velikost chyby závisí především na změně teploty s výškou nad terénem, tj. vertikálním teplotním gradientu. Pokud je terén vodorovný, nebo vertikální teplotní gradient konstantní v celé délce obou dvou záměr, vzniká v obou čteních stejná chyba, která se v hodnotě převýšení vyloučí. Chyba se tedy vyloučí geometrickou nivelací ze středu. V obecném případě však může dojít ke značné chybě: ...chyba sestavy z diferenční refrakce. Obrázek 11.8. Chyba ze svislé složky refrakce Technologické postupy různých druhů nivelace se brání této chybě stanovením minimální výšky záměry nad terénem a doporučením vhodných observačních podmínek. Vhodnými podmínkami je zatažená obloha a mírný vítr Chyba z nesprávné hodnoty délky laťového metru Chybou je rozdíl mezi vyznačenou hodnotou na lati a skutečnou délkovou hodnotou příslušného úseku zjištěnou komparací. Chybu může způsobit např. nerovnoměrné dělení stupnice, délkové změny stupnice způsobené vlivem teploty, vlhkosti, ohybem latě, neztotožnění nuly s vodorovnou rovinou procházející patkou latě (tzv. indexová chyba latě, která se při měření s párem latí vyloučí měřickým postupem [74] ). Pro malou velikost se chyba uplatní jen u přesných nivelačních měřeních, hlavně při velkých převýšeních. Velikost chyby se zjišťuje pro různé úseky stupnic laboratorní komparací na laťových komparátorech. Chyba z nesvislé polohy latě Chyba vzniká v důsledku nesvislosti latě v okamžiku odečítání. Nebezpečné je hlavně vybočení ve směru záměry, které měřič prakticky nemá možnost poznat. Je proto důležité lať vždy urovnávat podle rektifikované krabicové libely, popř. pomocí olovnice, rohů budov či kýváním ve směru záměry s odečtením nejmenší hodnoty ve svislé poloze latě. Nahodilé chyby Chyba z nepřesného urovnání nivelační libely I když použijeme koincidenční způsob urovnání nivelační libely, lze ji urovnat maximálně s přesností odpovídající 1/10 její citlivosti. Použijeme-li kompenzátorový přístroj, chyba nedosahuje ani takovýchto hodnot. Chyba ze změny výšky přístroje a latě Chyba vzniká zapadáním či vytlačováním noh stativu přístroje a nivelační podložky v závislosti na terénu. Při měření je důležité nohy stativu i podložky řádně zašlapovat, můžeme též použít kompezátorový nivelační přístroj, který urychluje měření, je možné i upravit měřický postup na Chyba ze čtení laťové stupnice Chyba závisí na délce záměry, zvětšení dalekohledu, velikosti a tvaru laťového dílku, paralaxe nitkového kříže, parametrech optického mikrometru v případě jeho použití, vibraci atd. Chybu lze zmírnit vhodnou volbou délky záměry, technologie a observačních podmínek. Chyba z nestejnoměrného dělení laťové stupnice a nekolmosti Chyby mají charakter obdobný chybě ze čtení laťové stupnice. Chyba z přeostření dalekohledu Chyba se vyskytuje při nepřesném rozměření sestav a při záměrách v blízkosti terénu v nevhodných observačních podmínkách. -------------------------------------------------------------------------------- [74] Rozměřením nivelačního oddílu na sudý počet sestav, pravidelným střídáním latí a při měření zpět výměnou latí. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 11.3. Zkoušky a rektifikace nivelačních přístrojů Domů 11.5. Metody nivelace 11.5. Metody nivelace Předcházející Kapitola 11. Geometrická nivelace Další -------------------------------------------------------------------------------- 11.5. Metody nivelace Existují dvě základní metody nivelace: nivelace kupředu, nivelace ze středu. Geometrická nivelace kupředu Na bod A se postaví nivelační přístroj a připraví se k měření, na bod B se postaví nivelační lať. Změří se výška přístroje vp a na lati se odečte laťový úsek lB. Výsledné převýšení se určí ze vztahu (viz obr. 11.9). Obrázek 11.9. Nivelace kupředu Při měření převýšení na větší vzdálenosti, při větších převýšeních či terénních překážkách je třeba vzdálenost rozdělit na n kratších úseků a měřický úkon n-krát opakovat. Přístroj se postupně staví na bod, na němž při předchozím měření stála lať a lať se přenáší na následující bod ve směru postupu měření. Výsledné převýšení je pak součtem převýšení jednotlivých úseků. Geometrická nivelace ze středu Na bodech, mezi nimiž určujeme převýšení, jsou postaveny nivelační latě. Nivelační přístroj se staví přibližně doprostřed mezi body A a B. Záměrná přímka urovnaného nivelačního přístroje vytne na latích laťové úseky lA = z (čtení vzad) a lB = p (čtení vpřed). Převýšení mezi body A a B se určí ze vztahu Obrázek 11.10. Geometrická nivelace ze středu Poznámka Stanovisko nivelačního přístroje a přidružené přestavové body (dvojice latí) tvoří nivelační sestavu. Nivelační sestava je základním prvkem v hierarchii vyšších nivelačních útvarů. Soubor nivelačních sestav mezi výchozím a konečným nivelačním bodem se nazývá nivelační oddíl. Několik nivelačních oddílů tvoří nivelační úsek. Větší počet za sebou následujících nivelačních oddílů tvoří nivelační pořad. Nivelační pořad může být vložený (začíná i končí na známých bodech), uzavřený (začíná i končí na tomtéž známém bodě), volný (začíná na známém bodě a končí na bodě určovaném) či tvořící plošnou nivelační síť (zahrnuje alespoň dva známé body). Jeden nebo několik nivelačních pořadů uzavírajících území se nazývá nivelační polygon. Území uzavřené nivelačním polygonem se nazývá nivelační oblast. Při měření převýšení na větší vzdálenosti, při větších převýšeních či terénních překážkách je třeba vzdálenost (nivelační oddíl) rozdělit na n kratších úseků (nivelačních sestav) a měřický úkon n-krát opakovat. Nivelační přístroj se připraví k měření vždy ve středu určité sestavy, latě se staví na krajní body nivelační sestavy (tyto body se stabilizují, body mezi body A a B se nazývají přestavové body). Přístrojem se odečte nejprve čtení vzad, poté čtení vpřed (závisí na směru postupu měření). Po změření první sestavy se přemístí lať z bodu A na druhý přestavový bod, nivelační přístroj se přemístí doprostřed druhé sestavy, lať na prvním přestavovém bodě se opatrně otočí směrem k novému stanovisku přístroje (nesmí přitom dojít k posunu podložky!!). Tento postup se opakuje dokud není změřen celý nivelační oddíl. Výsledné převýšení je součtem převýšení jednotlivých nivelačních sestav. Druhy (způsoby) nivelace Podle dosahované přesnosti výsledků měření se geometrická nivelace dělí na: technickou nivelaci (TN), přesnou nivelaci (PN), velmi přesnou nivelaci (VPN), zvlášť přesnou nivelaci (ZPN). Technická nivelace Technická nivelace se řídí Směrnicí pro technickou nivelaci. Použije se při měření pro běžné technické účely, pro určení nadmořských výšek bodů v podrobném výškovém bodovém poli. Rozlišuje se technická nivelace základní přesnosti (nižší nároky na přesnost) a zvýšené přesnosti (vyšší nároky na přesnost). Nivelační soupravu tvoří nivelační přístroj s minimálně 16-ti násobným zvětšením, nivelační libelou o citlivosti alespoň 60´´/2mm (koincidenční libela 80´´/2 mm) nebo kompenzátorem odpovídající přesnosti, nivelační latě se zřetelným dělením, pevnou patkou (při zvýšené přesnosti se vyžadují celistvé latě z jednoho kusu vybavené urovnávací libelou) a lehké nivelační podložky. Postup měření: délka záměr se volí až 120 m, záměry se určují odhadem, nivelační oddíl se měří jedenkrát, u volných pořadů dvakrát. Při zvýšené přesnosti se volí maximální délka záměr 80 m (optimální je 40 až 50 m), sestavy se půlí krokováním, popř. se kontrolují nitkovým dálkoměrem. Výška záměry nad terénem má být minimálně 0,3 m. Nivelační oddíl se měří vždy dvakrát. V případě použití dvou latí se volí sudý počet sestav (vyloučení indexové chyby latě). Kritériem přesnosti je mezní odchylka mezi daným a měřeným převýšením. Ta se určí ze vzorce , při zvýšené přesnosti kde L je délka nivelačního pořadu v kilometrech. Vzniklá odchylka se rozdělí úměrně jednotlivým horizontům přístroje (nejlépe k záměrám vzad). Pokud bylo převýšení měřeno dvakrát, uvádí se ještě mezní odchylka mezi dvakrát měřeným převýšením: , při zvýšené přesnosti Přesná nivelace Přesná nivelace se řídí Nivelační instrukcí pro práce v ČSJNS. Použije se při měření výšek ve výškovém bodovém poli, hlavně v pořadech III. a IV. řádu a v PNS, a při speciálních pracích vyšší přesnosti z oblasti inženýrské geodézie. Rozlišuje se přesná nivelace pro měření nivelačních pořadů IV. řádu a PNS spadajících do PVBP a pro měření nivelačních pořadů III. řádu spadajících do ZVBP. Nivelační soupravu tvoří nivelační přístroj s minimálně 24 násobným zvětšením, nivelační libelou o citlivosti alespoň 20,6´´/2mm (koincidenční libela 41´´/2 mm) nebo kompenzátorem odpovídající přesnosti (pro měření nivelačních pořadů III. řádu musí mít přístroj optický mikrometr a chrání se při měření slunečníkem), pevné stativy, nivelační latě se vyžadují celistvé latě z jednoho kusu vybavené urovnávací libelou (pro měření nivelačních pořadů III. řádu musí mít latě invarovou stupnici a opěrky) a těžké litinové nivelační podložky. Postup měření: každý pořad se niveluje dvakrát (tam a zpět) alespoň v jinou denní dobu. Při použití dvou latí musí být sudý počet sestav. Záměry se rozměřují pásmem s přesností na 1 dm. Délky záměr jsou maximálně 50 m, výška záměry nad terénem je minimálně 50 cm (v případě kratších záměr ve svažitém terénu 25 cm). Použijí-li se dvoustupnicové latě, nesmí rozdíl od konstanty překročit u záměry 1 mm a v sestavě 1,5 mm. Připojovací a kontrolní měření se provádí na dva nejbližší body. Komparace latí se provádí ve zkušebně či na nivelační základně. Při měření nivelačních pořadů III. řádu mají záměry délku maximálně 40 m a výška záměry nad terénem je minimálně 80 cm (v případě kratších záměr ve svažitém terénu 40 cm). U dvoustupnicových latí nesmí rozdíl od konstanty překročit u záměry 0,1 mm a v sestavě 0,2 mm. Připojovací a kontrolní měření se provádí na dva nejbližší body, které však musí být vzdáleny minimálně 1 km. Komparace latí se provádí s využitím polního etalonu přímo v poli. Kritériem přesnosti je mezní odchylka mezi nivelovaným převýšením tam a zpět. Ta se určí ze vzorce , při měření nivelačních pořadů III. řádu kde R je délka nivelačního oddílu v kilometrech. Pro nivelační úsek se používá pro výpočet mezní odchylka vzorec , při měření nivelačních pořadů III. řádu kde L je délka nivelačního úseku v kilometrech. Pro ověřovací měření mezi dvěma výškově známými body se k uvedeným hodnotám připočítávají 2 mm. Velmi přesná nivelace a zvlášť přesná nivelace VPN se použije při měření v ZVBP, hlavně v nivelačních sítích I. a II. řádu. ZPN se použije při výškovém určení výškových indikačních bodů (VIB) a při speciálních pracích s vysokými nároky na dosaženou přesnost. Podrobněji je látka probírána v předmětu Vyšší geodézie, popř. je uvedena v [62]. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 11.4. Zdroje chyb při nivelaci Domů 11.6. Výpočet a vyrovnání výšek, odhad charakteristik přesnosti 11.6. Výpočet a vyrovnání výšek, odhad charakteristik přesnosti Předcházející Kapitola 11. Geometrická nivelace Další -------------------------------------------------------------------------------- 11.6. Výpočet a vyrovnání výšek, odhad charakteristik přesnosti Výpočet převýšení Měřené údaje se zapisují do zápisníků – pro přehlednost jsou vyznačeny tučně (viz Zápisník technické nivelace a Zápisník měřených převýšení). Tabulka 11.1. Zápisník technické nivelace Zápisník technické nivelace Nivelační pořad: 1645-1252 Výškový systém: Bpv Místopisné poznámky Číslo bodu Čtení na lati Nadmořská výška V přestavov. určeného bočně vzad + vpřed - bočně - horizontu stroje (7)+(3) bodu přestavov. (6)+(4) určeného bočně (6)+(3) (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) P=1645 1.432+1 353.842 1.312 355.275 353.963 1.478 355.441 1.35 354.091 1.567+1 355.659 1.353 354.306 1.371 355.677 1.218 354.459 1.432+1 355.886 1.246 354.64 1.292 355.932 1.09 354.842 1.126 355.968 0.922 355.046 0.898 355.944 K=1252 0.666 355.278 ? 10.59 9.157 ?H +1.436 ?hniv +1.433 Měřil: Dne: Strojem: Poměry: Vypočetl dne: ?z=10.59 ?hniv=+1.433 Vk-Vp=+1.436 Odchylka mm: ?p=9.157 L=0.592 Vk-Vp=?=40?L=30.78 ?=+3 Výpočet se provádí přímo v zápisníku. Nejprve se vypočte dané převýšení ?H = HK – HP a převýšení nivelované Jejich rozdíl je roven odchylce ?, , kde ? je mezní odchylka mezi daným a měřeným převýšením. Odchylka ? se rozdělí úměrně jednotlivým horizontům přístroje nejlépe k záměrám vzad (vždy na celé mm). Nakonec se vypočtou výšky horizontů stroje a přestavových bodů. Výška posledního bodu pořadu je kontrolou výpočtu. Tabulka 11.2. Zápisník měřených převýšení Zápisník měřených převýšení Md3 - Obrataň - Střítež Výškový systém: CSJNS/J + Převýšení z I. stupnice Čtení na lati vzad + + Převýšení z II. stupnice - Převýšení z I. stupnice Čtení na lati vpřed - - Převýšení z II. stupnice Délka záměr Číslo latě Stručný místopis nivelačního bodu. Výpočet převýšení z obou stupnic opraveného o korekci z délky laťového metru. Datum, čas, teplota, aj. m I. stupnice II. stupnice m m I. stupnice II. stupnice m m (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) 20605 42985 32781 P:Hp=624.3597 m 81254 103635 60649 -1 60650 0 25 -1.1544:2 35223 29708 -20 95873 90357 -0.5772 60650 0 60649 -1 30 -0.5774 30392 30972 R=0.376 km 91043 91623 60651 +1 60651 +1 30 30577 32238 91227 92888 60650 0 60650 0 30 32620 30482 93270 91132 60650 0 60650 0 35 28334 22910 K: Hk=623.7904 m 88984 83560 60650 0 60650 0 38 32781 ?z1= 177751 ?o=0 ?p1= 189295 ?o=0 ?s=188 ?z2= 541651 1.1544 ?p2= 553195 1.1544 2*?s=376 + Převýšení z I. stupnice Čtení na lati vzad + + Převýšení z II. stupnice - Převýšení z I. stupnice Čtení na lati vpřed - - Převýšení z II. stupnice Délka záměr Číslo latě Stručný místopis nivelačního bodu. Výpočet převýšení z obou stupnic opraveného o korekci z délky laťového metru. Datum, čas, teplota, aj. m I. stupnice II. stupnice m m I. stupnice II. stupnice m m (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) 22710 33903 32781 83360 94554 60650 0 60651 +1 38 +1.1556:2 31012 31948 +20 91662 92598 +0.5778 60650 0 60650 0 35 +0.578 44230 32449 R=0.376 km 104880 93099 60650 0 60650 0 30 30913 36456 91563 97107 Hodnocení přesnosti 60650 0 60651 +1 30 ?=+0.6 mm 55907 33962 1?=3*?R=1.8 mm 116557 94612 60650 0 60650 0 30 ?hniv=-0.5777 m 29855 34352 ?H=-0.5693 m 90505 95002 ?=+8.4 mm 60650 0 60650 0 25 32781 3?=3.8 mm ?z1= 214627 ?o=0 ?p1= 203070 ?o=+2 ?s=188 1.1557 ?z2= 578527 1.1555 ?p2= 566972 2*?s=376 Výpočet se opět provádí přímo v zápisníku. Do sloupce 7 se píšou délky záměr, jejich součet a jejich dvojnásobek (délka oddílu). Do sloupců 2 a 5 se píšou naměřené hodnoty v pořadí v jakém jsou měřeny a ihned se dělá kontrola odchylky rozdílů hodnot čtených na obou stupnicích téže nivelační latě od konstanty latě. Vypočte se součet hodnot měřených vzad na I. i II. stupnici (?z1 a ?z2) a součet hodnot měřených vpřed na I. i II. stupnici (?p1 a ?p2). Dále se určí rozdíly I. a II. stupnic obou dvou latí – převýšení. Do sloupce 9 se zapíše průměr převýšení, který se musí dělit dvěma, pokud se měří s latěmi s půlcentimetrovými stupnicemi, a opravit o korekci z délky laťového metru. Následuje hodnocení přesnosti. Rozdíl nivelovaného převýšení tam a zpět ? se porovná s mezní odchylkou 1?. Rozdíl průměru nivelovaného převýšení tam a zpět a daného převýšení ? se porovná s mezní odchylkou 3?. Pokud je odchylka překročena, je třeba pokračovat na další výškově známý bod. Výpočet a vyrovnání výšek Vyrovnání se provádí podle geodetické zásady z velkého do malého. Existují tři základní případy vyrovnání: vyrovnání nivelačního pořadu vetknutého mezi dva výškově známé body (nejlépe vyššího řádu), vyrovnání nivelačního pořadu připojeného na jeden výškově známý bod, vyrovnání výškové sítě MNČ (viz předmět Geodetické sítě a metody vyrovnání). Nejčastější je první případ – nivelační pořad vetknutý mezi dva výškově známé body. Nivelační pořad se skládá z nivelačních oddílů. Vypočtou se průměry měřených převýšení tam a zpět jednotlivých nivelačních oddílů. K těmto průměrným převýšením se určí opravy podle vzorce: Po připočtení oprav oi k průměrným převýšením vyjde vyrovnané převýšení, z nějž se již určí výšky jednotlivých bodů. Při výpočtu se kontrolují vypočtené odchylky s mezními odchylkami. Příklad Je měřen vetknutý nivelační pořad A, 1, 2, 3, B technickou nivelací. Dáno a měřeno: Výšky: HA = 360,90 m HB = 365,58 m Vodorovné délky: Převýšení tam: Převýšení zpět: Určit: Vyrovnané výšky bodů 1, 2 a 3. Výpočet: Výpočet průměrů nivelovaných převýšení tam a zpět: Porovnání rozdílu daného a měřeného převýšení s mezní odchylkou 1?max: Vyrovnání: Výpočet vyrovnaných výšek: Při vyrovnání nivelačního pořadu připojeného na jeden známý výškový bod se postupuje následovně: vytvoří se aritmetické průměry jednotlivých nivelovaných převýšení tam a zpět. Tyto průměry se postupně připočítávají k výšce známého výškového bodu (výchozího bodu) a tím se získávají výšky určovaných bodů nivelačního pořadu. Charakteristiky přesnosti Charakteristikou přesnosti nivelace je střední jednotková kilometrová chyba m0 nivelovaného převýšení. Chyba charakterizuje metodu měření, určuje se jako aposteriorní chyba (empiricky) z většího počtu měření. Z nevyhnutelných měřických chyb je většina systematických chyb eliminována a vliv ostatních systematických chyb je snížen (metodou měření, rektifikací či početně) a má charakter pouze zbytkových systematických chyb. Rozhodující vliv na přesnost mají tedy nahodilé nevyhnutelné chyby, které zatěžují každé měření. Skutečná chyba jednotlivého čtení ?i se tedy skládá z nahodilé složky ?i a zbytkové systematické složky ci: Pro nivelační sestavu (jednotlivá dílčí převýšení) platí Po přechodu na střední chyby bude platit: kde mi je střední nahodilá chyba jednoho čtení na lati, c0 je průměrná zbytková systematická chyba. Při kratších nivelačních pořadech (několik km) při použití kompenzátorových nivelačních přístrojů se uvažují pouze nahodilé chyby – hodnotí se tzv. vnitřní přesnost metody. Pak platí: Pokud má nivelační pořad (oddíl) délku R v kilometrech, střední chyba určeného převýšení v milimetrech bude: kde m0 je střední jednotková kilometrová chyba jedenkrát nivelovaného převýšení a vypočte se z většího počtu oddílů podle vztahu: kde nR je počet oddílů, Ri jsou délky jednotlivých oddílů v kilometrech, ?i jsou odchylky v převýšeních obousměrné nivelace v jednotlivých oddílech v milimetrech. Pokud se m0 zjišťuje z nivelační sítě, v níž je nF nivelačních polygonů, je pro její určení možné použít vzorec: kde Fi jsou délky nivelačních polygonů, ?i jsou výškové rozdíly mezi výchozí a měřenou hodnotou na výchozím bodě nivelačního obvodu. Váha nivelovaného převýšení je se střední chybou ve vztahu: z čehož plyne, že váha nivelovaného převýšení je nepřímo úměrná délce nivelačních oddílu. Přesnější nivelační práce se však provádějí obousměrně. Pak se používá jako charakteristika přesnosti střední jednotková kilometrová chyba dvakrát nivelovaného převýšení , pro níž platí: -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 11.5. Metody nivelace Domů 11.7. Speciální výškové práce 11.7. Speciální výškové práce Předcházející Kapitola 11. Geometrická nivelace Další -------------------------------------------------------------------------------- 11.7. Speciální výškové práce Přenášení výšek přes překážky V případě přenášení výšek přes překážky se používají různé délky záměr v nivelační sestavě. To vede k uplatnění chyby z refrakce, ze zakřivení horizontu a ze sklonu záměry. K snížení vlivu těchto chyb se používají speciální postupy a laserové nivelační přístroje či přístroje pro VPN. Principem je současné určení převýšení přes překážku z obou okrajů při symetricky uspořádaných záměrách (viz obr. 11.11). Obrázek 11.11. Nivelace přes překážky Určují-li se převýšení mezi latěmi L1, L2 ze stanovišť P1, P2 (volí se tak, aby - při dlouhých záměrách se používají speciální měřické postupy), z průměrů z obou hodnot jsou výše zmíněné chyby díky symetrii refrakčních poměrů nad překážkou vyloučeny. Nivelace profilů V tzv. profilech se zobrazují výškové poměry terénu při projektování nových liniových staveb či při úpravě stávajícího stavu. Profil je svislý řez terénem vedený v ose liniové stavby – podélný profil – či kolmo k ose liniové stavby – příčný profil. Nivelace podélného profilu, jehož charakteristické body se v terénu dočasně stabilizují, se provádí ze stanovisek nivelačního pořadu založeného v blízkosti profilu, popř. přímo v něm. Nivelace příčných profilů, které se volí v charakteristických bodech podélného profilu, se provádí ze stanovisek společných podélnému profilu na obě dvě strany od stanoviska. Při výškovém měření příčného profilu se současně určuje i poloha určovaných míst profilu vzhledem k osovému bodu. Výsledky měření se graficky zpracovávají. Obvykle se vodorovné vzdálenosti zachovávají v měřítku 1:M a výškové poměry se zvýrazňují volbou většího měřítka. Plošná nivelace Plošná nivelace se používá k zjištění výškových poměrů terénu s plošnou rozlohou, jehož povrch není příliš členitý ani skloněný. Jde o zaměření výšek bodů, které se volí podle polohy objektů v terénu či podle tvaru terénu. Z bodů vhodného nivelačního pořadu, procházejícího daným územím, se bočními záměrami určí výšky zvolených bodů. Při vyhodnocování plošné nivelace je nutné znát i polohu určovaných bodů. Ta je buď známá z polohopisného plánu dané lokality, nebo se určuje současně s měřením výšek. Výsledky měření se zaznamenávají do zápisníku pro plošnou nivelaci a do polního náčrtu, jehož grafickým podkladem většinou bývá polohopisný plán dané lokality. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 11.6. Výpočet a vyrovnání výšek, odhad charakteristik přesnosti Domů Kapitola 12. Hydrostatická nivelace Kapitola 12. Hydrostatická nivelace Předcházející Další -------------------------------------------------------------------------------- Kapitola 12. Hydrostatická nivelace Princip určování převýšení hydrostatickou nivelací vychází z využití fyzikálních vlastností kapaliny umístěné ve dvou spojených nádobách tvořících hydrostatickou soupravu. Nádoby spojené hadicí se umísťují na body, jejichž převýšení chceme určit. Pro kapalinu v klidu v hydrostatické soupravě platí Bernoulliho rovnice rovnováhy: kde p1, p2 je tlak vzduchu na hladiny v nádobách, ?1, ?2 je hustota kapalin, h1, h2 jsou relativní výšky hladin kapaliny v jednotlivých nádobách, g je tíhové zrychlení. Zajistí-li se, aby p1 = p2 a ?1 = ?2, bude výška hladin kapaliny v obou nádobách tvořit společnou hladinovou plochu. K přesnému určení převýšení se měří hloubky hladin kapaliny od vztažných (závěsných) bodů nádob (viz obr. 12.1). Obrázek 12.1. Hadicový výškoměr Hledané převýšení se určí ze vzorce: Hloubky hladin kapaliny se měří indikační jehlou opticky, mikrometricky (ručně či automaticky) či elektronicky (automaticky). Při přesných měřeních se ještě určuje konstanta soupravy, která se dá vyloučit postupem měření (měření se provede dvakrát, při druhém měření se na bodech vymění nádoby) nebo početně. Hadicový výškoměr má hmotnost asi 30 kg. Čtení se uskutečňují s přesností 0,01 mm a po vyloučení systematických chyb je možné určit převýšení s reálnou přesností 0,05 až 0,1 mm. Nádoby se zavěšují na speciální klínové značky. Soupravu je možné také umístit na speciální konzoly upevněné na stativy. Indikační jehla se posouvá mikrometricky ve svislé rovině, dotyk hrotu s hladinou je signalizován světelně, popř. se zastaví automaticky. Pokud je posun indikační jehly realizován elektronicky, při dotyku hrotu jehly s hladinou se přeruší elektrický obvod a pohyb jehly se automaticky zastaví. Hydrostatická nivelace se používá ke speciálním nivelačním pracím jako např. přesná měření deformací velkých staveb, přesná horizontace velkých obráběcích strojů, bloků jaderných elektráren, atd. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Další 11.7. Speciální výškové práce Domů Kapitola 13. Trigonometrické určování výšek a převýšení Kapitola 13. Trigonometrické určování výšek a převýšení Předcházející Další -------------------------------------------------------------------------------- Kapitola 13. Trigonometrické určování výšek a převýšení Trigonometrické určování výšek a převýšení je založeno na řešení trojúhelníka s uvážením fyzikálních vlastností Země a zemské atmosféry. Používá se, pokud není možné přímé měření výšky objektu např. pásmem. K určení výšek, popř. převýšení se měří šikmé nebo vodorovné délky a svislé úhly. Pokud nelze délku měřit přímo, určuje se početně z měřených úhlů a popř. také délek pomocných základen. Při měření je nutné vzít v úvahu, zda je možné měřit délku přímo či nepřímo (pomocí zvolené základny) – viz podkapitola Určení výšky objektu, zda délka je krátká (do 200 m – není třeba uvažovat vliv chyby ze zanedbání skutečného horizontu a vliv refrakce) či dlouhá (nad 200 m – je třeba uvažovat vliv chyby ze zanedbání skutečného horizontu a vliv refrakce) – viz podkapitola Převýšení dvou bodů a opravy trigonometrického převýšení. 13.1. Určení výšky objektu Přímo měřená délka Při určování výšky objektu mohou nastat dva základní případy, které jsou znázorněné na následujících obrázcích (obr. 13.1 a obr. 13.2). případ Obrázek 13.1. Určení výšky objektu – 1. případ Jsou měřeny výškové úhly (popř. zenitové úhly z1, z2 ) a vodorovná délka s (popř. šikmá délka s´). Úkolem je určit výšku objektu h. Z obrázku 13.1 je zřejmé, že: Po dosazení: případ Obrázek 13.2. Určení výšky objektu – 2. případ Jsou měřeny výškový úhel ?1 a hloubkový úhel ?2[75] (popř. zenitové úhly z1, z2 ) a vodorovná délka s (popř. šikmá délka s´). Úkolem je určit výšku objektu h. Z obrázku 13.2 je zřejmé, že: Po dosazení: Poznámka Pokud pata a vrchol objektu nejsou na jedné svislici, postupuje se podle obrázku 13.3: Obrázek 13.3. Určení výšky objektu – pata a vrchol nejsou na jedné svislici Měří se svislé úhly (zenitové z1, z2 nebo výškový ?1 a hloubkový ?2 ) a vodorovné délky s1, s2 nebo šikmé délky s'1, s'2 . Platí: Po dosazení: Nepřímo měřená délka Nelze-li délku měřit přímo, je nutné ji určit početně. K tomu se volí pomocné základny (obecná základna nebo základna ve svislé rovině). případ – obecná základna Základna se volí tak, aby stanoviska, jejichž spojnice tvoří základnu a objekt, jehož výšku určujeme, tvořili přibližně rovnostranný trojúhelník. Měří se délka základny z a vodorovné úhly ?1 a ?2 . Obrázek 13.4. Obecná základna Délka s1 se vypočte podle obr. 13.4 sinovou větou: Na stanovisku S1 se změří svislé úhly a může se počítat výška objektu. Pro početní kontrolu je vhodné vypočítat stejným způsobem i délku s2 a na stanovisku S2 také změřit svislé úhly, z nichž se spočte taktéž výška objektu. Za výslednou hodnotu se považuje aritmetický průměr výšek spočtených z obou stanovisek. případ – základna ve svislé rovině Stanoviska, jejichž spojnice tvoří základnu, se volí ve svislé rovině obsahující objekt, jehož výšku určujeme. Tento způsob je vhodný v zastavěném území, kde není možné rozvinout základnu. Měří se délka základny z a svislé úhly (výškové ?1 , ?'1 na stanovisku S1 a ?2 ,?'2 na stanovisku S2 nebo zenitové z1, z'1 na stanovisku S1 a z2, z'2 , na stanovisku S2). Obrázek 13.5. Základna ve svislé rovině Podle obr. 13.5 platí: Po dosazení: popř. z čehož plyne: Z vypočtené délky a změřených svislých úhlů je již možné vypočíst výšku objektu. Tento způsob je bez kontroly!! Poznámka Pokud pata a vrchol bjektu nejsou na jedné svislici, postupuje se podle obrázku 13.6: Obrázek 13.6. Obecná základna – pata a vrchol nejsou na jedné svislici Měří se délka základny z a vodorovné úhly Délky s1v, s1p vypočtou ze sinové věty: Na stanovisku S1 se změří svislé úhly a může se počítat výška objektu. Pro početní kontrolu je vhodné vypočítat stejným způsobem i délky s2v, s2p a na stanovisku S2 také změřit svislé úhly, z nichž se spočte taktéž výška objektu. Za výslednou hodnotu se považuje aritmetický průměr výšek spočtených z obou stanovisek. Pokud bychom k výpočtu použili základnu ve svislé rovině, měří se navíc jen délka vzdálenějšího stanoviska (S1) k patě objektu. Další postup je obdobný postupu základny ve svislé rovině. Je třeba dát pozor, aby určitému svislému úhlu odpovídala určitá délka! -------------------------------------------------------------------------------- [75] Výškový úhel má kladné znaménko, hloubkový úhel má záporné znaménko. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Další Kapitola 12. Hydrostatická nivelace Domů 13.2. Určení výšky bodu 13.2. Určení výšky bodu Předcházející Kapitola 13. Trigonometrické určování výšek a převýšení Další -------------------------------------------------------------------------------- 13.2. Určení výšky bodu Pokud známe nadmořskou výšku stanoviska přístroje, můžeme určit nadmořskou výšku bodu. Určení výšky přístupného bodu Obrázek 13.7. Určení výšky přístupného bodu Na obrázku 13.7 je situace, kdy známe nadmořskou výšku stanoviska A, výšku stroje , umíme z měřených veličin určit výšku objektu h a chceme získat nadmořskou výšku bodu B. Pro nadmořskou výšku bodu B platí: Určení výšky nepřístupného bodu Obrázek 13.8. Určení výšky nepřístupného bodu Na obrázku 13.8 je situace, kdy známe nadmořskou výšku bodu A, na nějž jsme postavili nivelační lať. Pomocná základna je zvolena ve svislé rovině obsahující bod A a bod B, jehož nadmořskou výšku chceme určit. Na nivelační lati se přečte čtení l1 ze stanoviska S1 a čtení l2 ze stanoviska S2. Z měřené délky základny a svislých úhlů umíme vypočítat výšku objektu h. Pro nadmořskou výšku bodu B platí: -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další Kapitola 13. Trigonometrické určování výšek a převýšení Domů 13.3. Převýšení dvou bodů a opravy trigonometrického převýšení 13.3. Převýšení dvou bodů a opravy trigonometrického převýšení Předcházející Kapitola 13. Trigonometrické určování výšek a převýšení Další -------------------------------------------------------------------------------- 13.3. Převýšení dvou bodů a opravy trigonometrického převýšení Obrázek 13.9. Převýšení dvou bodů Převýšení bodů A a B určíme podle obrázku 13.9 ze vzorce: kde s je vodorovná délka, s´ je šikmá délka, ? je výškový či hloubkový úhel, z je zenitový úhel, ?S je výška stroje, vC je výška cíle. Uvedené vzorce platí jen pro kratší délky (do 200 m), pro délky nad 200 m je nutné zavést opravu ze zanedbání skutečného horizontu a opravu z vlivu refrakce. Při záměně skutečného horizontu za zdánlivý při měření výšek se dopouštíme chyby o velikosti q. Oprava ze zanedbání skutečného horizontu se vypočte ze vzorce: , kde R je poloměr Země, jehož odvození je uvedeno v kapitole Tvar zemského tělesa a referenční plochy (Vliv zakřivení Země na měřené veličiny). Při měření svislých úhlů se uplatňuje vliv vertikální refrakce, jehož opravu vypočítáme ze vzorce: , kde k je refrakční koeficient (k = 0,13) a R je poloměr Země, jehož odvození je uvedeno v kapitole Měření úhlů (Analýza chyb při měření svislých úhlů). Po zavedení obou oprav se výsledné převýšení vypočte ze vzorce: tedy např.: Pro oboustranné záměry mezi body A a B platí: Průměrné převýšení se pak vypočte ze vzorce: z čehož plyne: v průměrné hodnotě převýšení se vyloučí chyba ze zanedbání skutečného horizontu, konají-li se měření současně (popř. s malým časovým odstupem), tak se refrakční koeficient vyloučí -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 13.2. Určení výšky bodu Domů 13.4. Měření zenitových úhlů 13.4. Měření zenitových úhlů Předcházející Kapitola 13. Trigonometrické určování výšek a převýšení Další -------------------------------------------------------------------------------- 13.4. Měření zenitových úhlů [71] Svislý úhel se získá zaměřením pouze jednoho směru. Druhým směrem je směr základní (vodorovný nebo svislý), který je realizován indexovou libelou nebo kompenzátorem. Měřený směr je ovlivněn osobní chybou měřiče, která spočívá v navedení vodorovného vlákna nitkového kříže na cílový znak (chyba v cílení). Chyba v realizaci základního směru je ovlivněna především citlivostí indexové libely či kompenzačního zařízení a souhrnem dalších přístrojových chyb. Na měřený zenitový úhel má také vliv refrakce. Vzhledem k časové proměnlivosti vlivu refrakce je nutné zaměřit zenitový úhel v krátkém časovém intervalu. Proto při měření zenitových úhlů záměru v I. poloze dalekohledu bezprostředně následuje záměra v II. poloze dalekohledu na tentýž bod, teprve poté následují záměry na další bod. K dosažení vyšší přesnosti měření zenitových úhlů se používá metoda měření v tzv. laboratorní jednotce. Laboratorní jednotkou je dvanáct zacílení uspořádaných do tří čtveřic: Tabulka 13.1. Měření zenitových úhlů: Laboratorní jednotky čtveřice: 1. 2. 3. poloha: I. II. II. I. I. II. o1 o2 o3 o4 o1 o2 o3 o4 o1 o2 o3 o4 cílení: shora zdola shora zdola shora zdola shora zdola shora zdola shora zdola koincidence: zleva zprava zleva zprava zleva zprava zleva zprava zleva zprava zleva zprava Střídající se cílení shora a zdola a koincidence zleva a zprava slouží k snížení vlivu chyb v cílení a koincidenci. Díky uvedenému uspořádání zaměření zenitového úhlu je vliv refrakce minimální. Výsledný zenitový úhel je pak určen jako aritmetický průměr z jednotlivých čtveřic: vypočtou se průměrné hodnoty jednotlivých dvojic v obou polohách dalekohledu, z každé čtveřice se vypočte průměrná hodnota zenitového úhlu: výsledný zenitový úhel se vypočte jako aritmetický průměr z průměrných hodnot jednotlivých čtveřic. Kontrola se provádí pro grádové vteřiny výsledného aritmetického průměru: vypočte se součet grádových vteřin zenitových úhlů změřených v I. a v II. poloze, součet pro I. polohu se zvětší o hodnotu , kde n1 je eventuelní počet lichých grádových minut dvojnásobného zenitového úhlu a je eventuelní počet čtení o1 < o2 (obvykle je tato hodnota 0cc nebo 600cc) a odečte se od něj součet grádových vteřin pro II. polohu, získaná hodnota se vydělí 12 a výsledek se má rovnat grádovým vteřinám aritmetického průměru výsledného zenitového úhlu. Jelikož je výsledný zenitový úhel určen jako prostý aritmetický průměr, je možné snadno určit charakteristiku vnitřní přesnosti měřeného zenitového úhlu, kterou je střední chyba aritmetického průměru: Pokud se měří zenitové úhly na více bodech je organizace a návaznost měření závislá na zvoleném refrakčním modelu: refrakční model s konstantním refrakčním koeficientem pro stanovisko – měří se zenitové úhly na stanovisku postupně na všechny okolní body (vhodné pro výškovou síť a vysokohorský terén), refrakční model s konstantním refrakčním koeficientem pro záměru – oboustranné a současné měření zenitových úhlů dvojicí teodolitů a měřičů (vhodné pro výškové pořady v plochém terénu). -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 13.3. Převýšení dvou bodů a opravy trigonometrického převýšení Domů 13.5. Trigonometrická nivelace 13.5. Trigonometrická nivelace Předcházející Kapitola 13. Trigonometrické určování výšek a převýšení Další -------------------------------------------------------------------------------- 13.5. Trigonometrická nivelace Při trigonometrické nivelaci se určuje výškový rozdíl mezi dvěma body, které tvoří sestavu. Více na sebe navazujících sestav tvoří pořad trigonometrické nivelace. Princip měření v jedné sestavě je znázorněn na obr. 13.10. Obrázek 13.10. Princip trigonometrické nivelace Pro převýšení podle obrázku 13.10 platí: kde lA je čtení na lati postavené na bodě A, lB je čtení na lati postavené na bodě B, hA, hB se vypočtou ze změřených veličin (svislých úhlů a vodorovných nebo šikmých délek). Při měření pořadu trigonometrické nivelace se staví lať pouze na počáteční bod pořadu A a koncový bod pořadu B. Při vodorovné záměře na lať se odečte výška hA nad bodem A a hB nad bodem B. Na přestavové body se staví cílové zařízení (odrazný terč) a ze stanovisek přístroje se měří svislé úhly (většinou zenitové) a délky (většinou šikmé, volí se 200 až 300 m). Obrázek 13.11. Trigonometrická nivelace s jedenkrát měřeným převýšením Převýšení v takovéto sestavě se vypočte ze vzorce: (pozn. číslují se jak přestavové body, tak stanoviska přístroje). Převýšení celého pořadu se vypočte ze vzorce: V uvedeném příkladě se jednotlivá převýšení měřila jen jedenkrát, pokud bychom jednotlivá převýšení měřili dvakrát (záměra vpřed a vzad, použití trojpodstavcové soupravy), určila by se tato jednotlivá převýšení jako aritmetické průměry. Obrázek 13.12. Trigonometrická nivelace s dvakrát měřeným převýšením Převýšení celého pořadu se vypočte ze vzorce: kde vA je výška přístroje na bodě A, vB je výška přístroje na bodě B. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 13.4. Měření zenitových úhlů Domů Kapitola 14. Barometrické určování výšek Kapitola 14. Barometrické určování výšek Předcházející Další -------------------------------------------------------------------------------- Kapitola 14. Barometrické určování výšek Barometrické určování výšek, resp. výškových rozdílů, spočívá v měření barometrického (aerostatického) tlaku vzduch vyvolaného tíhou zemské atmosféry. Tento tlak s rostoucí výškou klesá. Jednotkou tlaku je pascal (Pa). Jde o velmi hrubou metodu (nedosahuje ani decimetrové přesnosti), která je však rychlá a nenáročná. Výškový rozdíl dvou bodů se určí v závislosti na měřeném rozdílu barometrických tlaků. Tuto závislost vyjadřuje tzv. základní barometrický vzorec (Laplaceův)[76] : kde K je barometrický součinitel (K = 18 464), bA, bB jsou barometrické tlaky na bodech, jejichž převýšení určujeme, je koeficient roztažnosti vzduchu (? = 273-1), t je průměrná teplota při měřeních . Tento barometrický vzorec se používá ve dvou tvarech: K určení hrubých nadmořských výšek: Za výchozí bod se vezme mořská hladina se středním barometrickým tlakem b = 101,5914kPa při teplotě t = 0°C. Pak pro hrubé nadmořské výšky platí: a pro přesnější převýšení platí: K určení převýšení pomocí barometrického výškového stupně: Použije se základní barometrický vzorec ve tvaru: kde ?H0 je barometrický výškový stupeň (převýšení odpovídající změně tlaku o 133,333 Pa) při průměrném tlaku a průměrné teplotě Hodnotu barometrického výškového stupně pro různé hodnoty b a t lze nalézt v tabulkách nebo určit z vhodného nomogramu. 14.1. Barometrické přístroje K měření barometrického převýšení se používají kovové barometry – aneroidy. Aneroidy se skládají z snímače tlaku, převodového systému mechanické změny prvku na ukazatele stupnic, čtecího zařízení. Snímačem tlaku může být: vzduchoprázdná válcová kovová krabička s membránou. Při změně tlaku vzduchu vzniká malý pohyb membrány, který se přenáší na ukazatele stupnic; spirála, jejíž jeden konec je nepohyblivý, druhý se při změně tlaku otáčí ve směru spirálového závitu. Pohyb se vhodným zařízením přenáší na čtecí zařízení. Jako převodový systém se používá: pákový systém, kterým se pohyb membrány mechanicky přenese na čtecí zařízení, kde je silně zvětšen; optický systém (zrcátka a hranoly s využitím autokolimace). Čtecí zařízení tvoří: ručička a stupnice v jednotkách tlaku; ručička a stupnice v jednotkách tlaku doplněná stupnicí hrubých nadmořských výšek (výškoměr); Přístroje mohou být dále vybaveny např. záznamovým zařízením pro plynulý grafický záznam tlaku. Základními typy aneroidů jsou aneroid Vidiho, využívající jako převodový systém pákový systém, a aneroid Pauliniho se zjednodušeným převodovým systémem a stupnicí doplněnou o hrubé nadmořské výšky. Přístroje využívající optický převodový systém se nazývají mikrobarometry. Před měřením aneroidem je třeba po příchodu na daný bod vyčkat alespoň 15 minut, aby se přístroj přizpůsobil daným podmínkám. Při měření s aneroidem s pákovým převodovým systémem je třeba před odečtením mírně poklepat na krycí sklo, čímž se částečně odstraní tření převodového mechanizmu. Pokud je k měření použit Pauliniho aneroid, musí se k naměřeným výškovým rozdílům (popř. nadmořským výškám) připojit oprava z rozdílu teplot, kterou lze nalézt v tabulkách. -------------------------------------------------------------------------------- [76] Odvození tohoto vzorce je možné najít v [71]. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Další 13.5. Trigonometrická nivelace Domů 14.2. Metody barometrického měření výšek 14.2. Metody barometrického měření výšek Předcházející Kapitola 14. Barometrické určování výšek Další -------------------------------------------------------------------------------- 14.2. Metody barometrického měření výšek Existují dvě základní metody: měření s jedním přístrojem, měření se dvěma přístroji a dvěma měřiči. Měření s jedním přístrojem Při měření s jedním přístrojem se rozlišuje, zda leží určované body mezi dvěma body, jejichž výšky známe, nebo zda je k dispozici jen jeden výškově známý bod. V prvním případě jsou známé výšky počátečního a koncového bodu. Chceme určit výšky mezilehlých bodů. Na všech bodech (včetně počátečního a koncového bodu) se provede měření tlaku a teploty. Při přesnějších pracích se měření provede dvakrát (tam a zpět). Ze základní barometrické rovnice se vypočtou jednotlivé výškové rozdíly. Poté se provede vyrovnání naměřených výškových rozdílů. Vypočte se odchylka mezi daným a naměřeným převýšením, která se rozdělí úměrně jednotlivým výškovým rozdílům podle jejich velikosti. Pokud je vzdálenost měřeného pořadu kratší můžeme použít k výpočtu interpolaci. Ze známého výškového rozdílu ?HAB a naměřeného tlakového rozdílu ?bAB se vypočte interpolační barometrický výškový stupeň kterým se vynásobí jednotlivé rozdíly tlaku mezi sousedními body a tím se získají jejich převýšení. Výšky bodů pak již získáme postupným přičítáním vypočtených převýšení. Kontrolou správnosti výpočtu je: dané převýšení se má rovnat součtu jednotlivých vypočtených převýšení. Příklad Dáno: Výšky: HA = 427,1 m HB = 638,4 m Měřeno: Tlaky: bA = 734,5 mm (1 mm = Pa) b1 = 729,0 mm b2 = 719,8 mm bB = 716,3 mm Určit: Výšky bodů 1 a 2. Výpočet: Výpočet interpolačního barometrického výškového stupně: Výpočet rozdílů tlaků a vyrovnaných výškových rozdílů: Výpočet výšek určovaných bodů: Kontrola: V druhém případě je známá výška jen jednoho bodu. Postupuje se obdobným způsobem jako v prvním případě s návratem na výchozí bod. Případný rozdíl mezi počátečním a konečným údajem tlaku se rozdělí za předpokladu, že změny tlaku a teploty v průběhu měření jsou lineární. Měření se dvěma přístroji a dvěma měřiči Tato metoda se používá při vyšších nárocích na přesnost. Jeden z přístrojů tzv. staniční aneroid zůstává celou dobu měření na výchozím bodě. Tím se omezí vliv chyby způsobené kolísáním atmosférického tlaku. Měřič zde v předem dohodnutém časovém intervalu zapisuje tlak a teplotu. Druhý měřič pracuje s druhým přístrojem tzv. polním aneroidem. Ten se nejprve porovná na výchozím bodě s aneroidem staničním a poté se s ním na zvolených bodech zaznamenává tlak, teplota a čas měření. Měření končí opětovným porovnáním aneroidů na výchozím bodě. Výškové rozdíly se určí z rozdílu tlaků měřených současně na výchozím bodě a určovaných bodech pomocí tabulek či výpočtem ze základního barometrického vzorce. Z výškových rozdílů se určí výsledné výšky určovaných bodů. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další Kapitola 14. Barometrické určování výšek Domů Kapitola 15. Metody měření výškopisu Kapitola 15. Metody měření výškopisu Předcházející Další -------------------------------------------------------------------------------- Kapitola 15. Metody měření výškopisu Výškopis je grafické vyjádření zemského povrchu na mapě vrstevnicemi, výškovými kótami a technickými šrafami [77][58]. Všechny tyto tři způsoby se vhodně kombinují, v intravilánu se převážně využívají výškové kóty, v extravilánu vrstevnice. Technické šrafy se používají jako doplněk obou předchozích metod k vyjádření náhlé změny terénu. Ke grafickému vyjádření výškových poměrů uvedenými způsoby je nutné znát polohu a výšku tzv. podrobných bodů výškopisu. Výběru těchto bodů je třeba věnovat velkou pozornost, neboť tyto body musí vhodně charakterizovat tvar a průběh terénní plochy. Množství zvolených bodů musí odpovídat měřítku požadovaného výškopisného plánu a členitosti terénu [78]. Poloha i výška podrobných bodů se získá při podrobném měření. Při podrobném měření se vychází z bodů výškového bodového pole, z nichž se určují výšky stanovisek podrobného měření výškopisu. Stanoviska podrobného měření výškopisu se volí především na bodech polohového bodového pole a na podrobných bodech polohopisu. Pokud není hustota těchto stanovisek pro podrobné měření výškopisu dostačující, volí se další stanoviska, která se stabilizují dočasně (popř. trvale je-li to třeba) a určují se při podrobném měření výškopisu. Výšky stanovisek se určují [21]: technickou nivelací (mezní odchylka v uzávěru výškového pořadu je ), technickou nivelací nebo výškovým pořadem s trigonometricky měřeným převýšením (mezní odchylka v uzávěru výškového pořadu je ), výškovým pořadem s trigonometricky zaměřeným převýšením (mezní odchylka v uzávěru výškového pořadu je ), výškovým pořadem tachymetrickým (mezní odchylka v uzávěru výškového pořadu je ). Stanoviska na bodech polohového bodového pole se označují čísly těchto bodů. Ostatní stanoviska se číslují pořadovými čísly v rozmezí číselné řady pomocných měřických bodů. Jako výškový základ se kromě již zmíněných výškových bodových polí používají vlícovací body (pro určování podrobných bodů výškopisu fotogrammetrickými metodami – viz předmět Fotogrammetrie) a body polohových bodových polí s určenými výškami. Podrobné body výškopisu se zaměřují geodetickými nebo fotogrammetrickými metodami popř. pomocí GPS [79] . Geodetickými metodami jsou: plošná nivelace a tachymetrie. Volba metody je závislá na technickém vybavení, požadované přesnosti, typu terénu, hustotě bodového pole, aj. Podrobné body výškopisu se číslují v rámci dílčích měřických náčrtů vzestupně od 1, a to ve dvou číselných řadách, odděleně body určené plošnou nivelací od bodů jejichž výšky byly určeny tachymetricky, a evidovány (ukládány v databázích podrobných bodů výškopisu) po katastrálních územích s úplným číslem bodu. Při výpočtu souřadnic podrobných bodů se používají výškopisné měřické náčrty, zápisníky podrobného měření a seznamy souřadnic daných bodů. Výškopisný měřický náčrt obsahuje údaje o zaměřených předmětech výškopisu a další údaje terénního reliéfu. Vyhotovuje jej přímo v terénu vedoucí měřické skupiny. Podkladem pro jeho vyhotovení je kopie měřického náčrtu polohopisu nebo do příslušného měřítka zvětšený daný polohopisný podklad. Obrázek 15.1. Výškopisný měřický náčrt Výškopisný měřický náčrt obsahuje síť stanovisek, podrobné výškové body, profily, čáry terénní kostry, tvarové čáry a horizontály. Podrobné výškové body se v náčrtu značí ležatým křížkem a příslušným číslem. Příčné profily ze značí dvojitou čarou, číslem profilu a číslem prvního a posledního podrobného bodu. Pokud se současně vyhotovuje i polohopisný plán, musí zde být pospojovány jednotlivé body situace. Kromě konstrukčních údajů obsahuje výškopisný měřický náčrt popisné údaje, jako název katastrálního území a lokality, směr k severu, měřítko, souřadnicový a výškový systém, datum zaměření, složení měřické skupiny, číslo zápisníku, poslední použité číslo bodu, apod. Po skončení měřických prací se náčrt adjustuje. Černě se vykreslí situace, modře vodní toky a související objekty, červeně měřická kostra (strany polygonových pořadů, rajony, měřické přímky apod.), hnědě údaje získané z tachymetrického výškopisného měření (čáry terénní kostry, průběh horizontál apod.), modře údaje získané plošnou nivelací. [71], [21]. Zápisníky podrobného měření obsahují naměřené hodnoty. Mohou mít podobu analogovou či digitální v případě vybavení měřického přístroje záznamníkem. Strukturu zápisníku lze přizpůsobit konkrétnímu způsobu zpracování dat při výpočtech souřadnic. Analogový zápisník má dvě části: obálku a vlastní zápisník. Obálka obsahuje název lokality, označení listu mapy, název katastrálního území. Dalšími údaji jsou číslo pracoviště, pracovní číslo katastrálního území, číslo náčrtu (pokud se v zápisníku vyskytuje bod z jiného náčrtu než je náčrt uvedený na obálce zápisníku, je třeba číslo tohoto náčrtu u příslušného bodu uvést), číslo zápisníku, charakteristika kvality podrobného bodu, souřadnicový systém, nejvyšší použité číslo bodu v náčrtu, typ a číslo měřického přístroje, typ vzdálenosti (pokud je někde v zápisníku měřena vzdálenost jiného typu než je typ vyznačený na obálce zápisníku, je tento typ uveden u příslušného měření), název organizace, jména zpracovatelů a datum měření. Na obálku se ještě zapisuje název a číslo katastrálního území podle registru evidence nemovitostí a příslušející pracovní číslo k.ú. a další údaje usnadňující rychlé vyhledání stanovisek či měřických přímek. 15.1. Plošná nivelace [71] Plošná nivelace se používá pro doplňování výškopisu do polohopisného podkladu obvykle zobrazujícího intravilán (v plochém, nepříliš skloněném ani členitém terénu se zpevněným povrchem). Pokud není v polohopisném podkladu zobrazen dostatečný počet bodů k vyjádření výškopisu, zaměří se polohově další podrobné body výškopisu od nejbližších zobrazených bodů. Délky se měří v metrech na jedno desetinné místo. Při měření podrobných bodů výškopisu se vychází z pořadů technické nivelace, vhodně volených s ohledem na rozsah podrobného měření výškopisu, oboustranně připojených na výškové bodové pole. Pro určení výšek přestavových bodů se čtou údaje na lati v metrech na 3 desetinná místa. Z těchto nivelačních pořadů se bočními záměrami určují výšky podrobných bodů výškopisu. Pro určení výšek podrobných bodů výškopisu se čtou údaje na lati v metrech na 2 desetinná místa. K zaměření liniových staveb (komunikace, vodní toky) se využívá podélných a příčných profilů (viz kapitola Geometrická nivelace – část Speciální výškové práce). Příčné profily se měří zejména v místech, v nichž se mění směr osy komunikace a na rovných úsecích přibližně po 5 cm v měřítku mapy. Poloha podrobných bodů v příčném profilu se určuje pásmem formou staničení. Výsledky měření se zaznamenávají do zápisníku pro plošnou nivelaci a do výškopisného měřického náčrtu. V zápisníku se uvádí: čísla a popis připojovacích a podrobných bodů, naměřené hodnoty pro výškové určení podrobných bodů výškopisu (čtení na lati), znázornění průběhu příčných profilů a staniční podrobných bodů výškopisu na těchto profilech (pro určení jejich polohy). Výpočet výšek podrobných bodů výškopisu se provede postupem uvedeným u technické nivelace (kapitola Geometrická nivelace – část Metody nivelace). Mezní odchylka v uzávěru výšek je , kde R je poloviční délka jednosměrné nivelace v km. Vzniklý výškový uzávěr se po porovnání s mezní odchylkou rovnoměrně rozdělí na jednotlivé záměry vzad. Na závěr se vypočtou výšky horizontů stroje a výšky podrobných bodů. -------------------------------------------------------------------------------- [77] Vrstevnice jsou čáry na mapě spojující místa stejných nadmořských výšek zemského povrchu. Výšková kóta je číselný údaj vyjadřující absolutní nebo relativní výšku bodu. Technické šrafy jsou střídající se kratší a delší úsečky ve směru spádnic na mapě informující o náhlé změně sklonu terénu. [78] Částečně jsme se této problematice již věnovali v kapitole Tvar zemského tělesa a referenční plochy v části Aproximace reliéfu, morfologické plochy, více se jí pak věnuje předmět Topografické mapování. [79] Fotogrammetrickým metodám a GPS se věnují předměty Fotogrammetrie a Vyšší geodézie. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Další 14.2. Metody barometrického měření výšek Domů 15.2. Tachymetrie 15.2. Tachymetrie Předcházející Kapitola 15. Metody měření výškopisu Další -------------------------------------------------------------------------------- 15.2. Tachymetrie Tachymetrie se používá při současném měření polohopisu a výškopisu. Polohu podrobných bodů určujeme ze sítě tzv. tachymetrických stanovisek polárními souřadnicemi – vodorovným úhlem a délkou. Výšku podrobných bodů určujeme trigonometricky – ze změřeného svislého úhlu a délky. K tachymetrickému měření se používají přístroje označované jako tachymetry. Tachymetr je přístroj umožňující měření délek a vodorovných a svislých úhlů. Tachymetrem je každý teodolit vybavený svislým kruhem a dálkoměrnými ryskami – nitkový tachymetr (kromě klasického nitkového tachymetru lze použít i tachymetr autoredukční – přímé určení vodorovné vzdálenosti, nebo tachymetr diagramový – přímé určení vodorovné vzdálenosti a převýšení). Součástí vybavení při použití nitkového tachymetru jsou také tachymetrické latě (slouží k měření délek). Vedle nitkového tachymetru je možné použít i elektronický tachymetr (v současnosti nejpoužívanější), který je namísto tachymetrické latě vybaven odrazným hranolem (reflektorem) na výsuvné výtyčce sloužícím opět k měření délek. Podle použitého tachymetru se pak tachymetrie dělí na tachymetrii nitkovou a tachymetrii s elektronickým tachymetrem a blokovou tachymetrii. 15.2.1. Nitková tachymetrie Volba stanovisek Síť stanovisek se obvykle buduje před zahájením vlastního podrobného měření. Stanoviska se volí s ohledem na dosahovou vzdálenost nitkového tachymetru (cca 150 m) na takových místech, aby z nich bylo možné určit co největší počet podrobných bodů výškopisu. Sousední stanoviska jsou od sebe vzdálena 150 až 200 m tak, aby bylo možné zaměřit všechny podrobné body výškopisu. Volby stanovisek závisí také na tvaru a rozloze zaměřovaného území. Pokud je třeba zaměřit menší lokalitu, tvoří síť stanovisek polygonový pořad (nejčastěji uzavřený). Je-li třeba zaměřit větší lokalitu, tvoří síť stanovisek několik vhodně rozvržených polygonových pořadů nebo trojúhelníkové řetězce. Pokud z takovéto sítě není některé podrobné body výškopisu možné zaměřit, volí se další (vedlejší) stanoviska. Ta se určují zpravidla rajonem, příp. protínáním vpřed, současně s podrobným měřením. Výšky stanovisek se určují technickou nivelací, příp. trigonometricky. Po zaměření sítě stanovisek, se vypočte jejich poloha (pravoúhlé souřadnice Y, X) a výška. Postup měření Měření začíná na jednom ze stanovisek na okraji lokality. Nejprve se připraví tachymetr k měření (centrace, horizontace, urovnání indexové libely – je-li jí přístroj vybaven). Potom se změří výška přístroje. Následují orientace na sousední stanoviska. Obvykle se na jedno z těchto stanovisek (zpravidla předchozí) nastaví čtení 0 gon, což umožňuje odečítat přímo orientované směrníky. Dále se přečtou na latích postavených na sousedních stanoviscích následující hodnoty: laťový úsek, vymezený dálkoměrnými ryskami, hodnota střední rysky, vodorovný a svislý úhel (vše ve dvou polohách dalekohledu). Následuje měření podrobných bodů výškopisu. Toto měření se provádí již jen v jedné poloze dalekohledu. Pomocníci staví na podrobné body podle pokynů vedoucího skupiny tachymetrické latě, na nichž se opět čte laťový úsek a hodnota střední rysky a vodorovný a svislý úhel. Po zaměření všech podrobných bodů výškopisu v okruhu stanoviska se provede kontrolní zaměření prvního orientačního bodu a při shodě orientačního směru lze přejít na další stanovisko. Pro kontrolu orientace se doporučuje vedle orientací na sousední stanoviska zaměřit ještě jeden směr na nějaký trvale signalizovaný bod (věž kostela, bleskosvod) a tento směr po určitém počtu bodů zkontrolovat. Poznámka Měřická skupina se skládá z vedoucího skupiny, technika a pomocníků. Vedoucí skupiny řídí celé měření, zavádí pomocníky s tachymetrickými latěmi na podrobné body výškopisu a kreslí výškopisný měřický náčrt. Technik obsluhuje tachymetr a zapisuje (není-li ve skupině zapisovatel) naměřené údaje do tachymetrického zápisníku (občas je třeba zkontrolovat, zda čísla podrobných bodů výškopisu v zápisníku a ve výškopisném měřickém náčrtu souhlasí). Pomocníci staví tachymetrické latě na podrobné body výškopisu. Poznámka Čtení horní a dolní rysky na tachymetrické lati se provádí s přesností na milimetry, čtení středí rysky s přesností na centimetry. Laťový úsek se určí z rozdílu horní a dolní rysky. Poznámka Při použití diagramového tachymetru se přímo odečítají vodorovné vzdálenosti a převýšení na speciální tachymetrické lati. Základní kružnice se nastavuje na lati na klínovou značku ve výši přístroje. Výpočet polohy a výšek podrobných bodů výškopisu Poloha se určuje polárními souřadnicemi – vodorovným úhlem a délkou. Vodorovný úhel se při nastavení hodnoty 0 gon na předchozí stanovisko měří přímo. Délka se vypočte podle vzorce: kde l je laťový úsek, ? , popř. z je svislý úhel, k je násobná konstanta (k = 100). Výška se určí podle vzorce: kde HS je výška stanoviska, h je převýšení, které se vypočte ze vzorce: vP je výška přístroje, vZ je čtení střední rysky (výška záměry). 15.2.2. Tachymetrie s elektronickým tachymetrem a bloková tachymetrie V tomto případě se k měření používají elektronické tachymetry s odrazným hranolem (reflektorem) na výsuvné výtyčce. Elektronické tachymetry mají řadu předností. Vyznačují se vysokou přesností délkového měření (1 až 3 cm podle způsobu signalizace bodu – výtyčka s odrazným hranolem je držena volně v ruce nebo upevněna ve speciálním stojánku) a velkým dosahem (až 3 km). Umožňují měřit buď polární souřadnice nebo relativní pravoúhlé souřadnice a převýšení včetně automatické registrace naměřených dat. Vodorovná délka se pomocí elektronického tachymetru určuje již s fyzikální redukcí a součtovou konstantou. Tachymetrie s elektronickým tachymetrem [71] Při této metodě se postupuje obdobně jako při nitkové tachymetrii. Používá se u tzv. velkoplošné tachymetrie. Stanoviska tvoří polygonový pořad. Je nutná vzájemná viditelnost mezi sousedními stanovisky (nevyužívá se plně dosahová možnost přístroje). Pokud není možné ze stanoviska některé podrobné body výškopisu zaměřit, volí se další (vedlejší) stanoviska. Ta se určují zpravidla rajonem. Při výpočtu souřadnic stanovisek se řeší oboustranně orientovaný, popř. vetknutý, polygonový pořad. Od nitkové tachymetrie se tato metoda liší pouze přístrojovým vybavením a vyšší přesností měřených délek. Bloková tachymetrie [71] Při blokové tachymetrii se současně s podrobnými body výškopisu určují i stanoviska, a to ve zvoleném souřadnicovém a výškovém systému. Zaměřované území se rozdělí na bloky. Tvar bloku je přizpůsoben rozsahu území. Blok je tvořen dvěma stanovisky a dvěma spojovacími body. Spojovacím bodem může být kterýkoli podrobný bod výškopisu splňující určité tzv. konfigurační parametry. Vzájemná viditelnost mezi stanovisky tedy není nutná, což umožňuje libovolnou orientaci osnovy směrů na stanovisku. Spojovací bod je zaměřen z obou stanovisek patřících do bloku. Pro kontrolu je vhodné volit namísto dvou čtyři spojovací body. Měření se připojuje na dva pevné body. Pro kontrolu je však vhodné měření připojit na více pevných bodů, u nichž známe souřadnice i výšky. Obrázek 15.2. Blok Poznámka Z obrázku je patrné, že v bloku je měřen nadbytečný počet veličin (2 úhly, popř. 4 směry a 4 délky, což je 6, popř. 8 veličin > (2n-3) nutných veličin), což nám dává možnost vyrovnání. Obrázek 15.3. Ukázky sítí aplikovatelných pro metodu blokové tachymetrie [71] Výpočet je možný provést dvojím způsobem. Buď postupně dvěma rajony a následně protínáním z délek v pomocné soustavě souřadnic dané prvním stanoviskem a nakonec podobnostní transformací [80] , nebo se na každém stanovisku provede převod polárních souřadnic na pravoúhlé, pomocí spojovacích bodů a transformačních rovnic se převedou dílčí pomocné souřadnicové soustavy do jediné a nakonec opět pomocí podobnostní transformace vypočteme souřadnice všech bodů v hlavní soustavě souřadnic. Poznámka Přesnost podrobného měření a výsledných výšek podrobných bodů výškopisu mapy se vyjadřuje ve vztahu k blízkým bodům podrobného, příp. základního bodového pole. Charakteristikou přesnosti určení výšek H podrobných bodů výškopisu je základní střední výšková chyba mH . Výšky souboru podrobných bodů jedné třídy přesnosti musí být určeny tak, aby charakteristika mH nepřekročila kritérium uH uvedené v tabulce 15.1 a u bodů terénního reliéfu (na nezpevněném povrchu) nepřekročila kritérium 3*uH . Tabulka 15.1. Kritéria přesnosti podrobných bodů výškopisu [72] Kód charakteristiky kvality 1 2 3 4 5 uH (m) 0.03 0.07 0.12 0.18 0.35 uV (m) 0.30 0.40 0.50 0.80 1.50 (); Dosažení přesnosti výsledků výškopisu se ověřuje nezávislým kontrolním měřením a určením výšek podrobných bodů výběru a jejich porovnáním s výškami, uvedenými v mapě nebo určenými z vrstevnic. Pro testování přesnosti výšek podrobných bodů se pro body výběru vypočtou rozdíly výšek ?H = Hm - Hk , kde Hm je výška podrobného bodu výškopisu a Hk je výška téhož bodu z kontrolního určení. Dosažení stanovené přesnosti se testuje pomocí výběrové střední výškové chyby sH , vypočítané ze vztahu: Hodnota koeficientu k = 2, má-li kontrolní určení stejnou přesnost jako metoda určení výšek, nebo k = 1, má-li kontrolní určení podstatně vyšší přesnost, tj. Přesnost výšek se pokládá za vyhovující, když: platí: je přijata statistická hypotéza, že výběr přísluší stanovené třídě přesnosti, tj. že výběrová střední výšková chyba vyhovuje kritériu podle tabulky 15.2: Tabulka 15.2. Kriteria vyberove stredni vyskove chyby [72] Na zpevněném povrchu Na nezpevněném povrchu Pro výšky Hm určené z vrstevnic sH??N*uH sH?3*?N*uH sH??N*uv kde koeficient ?N má při volbě hladiny významnosti ? = 5% hodnotu rovnou 1,1 pro výběr rozsahu N od 80 do 500 bodů a hodnotu rovnou 1,0 pro výběr větší než 500 bodů. Při volbě jiné hladiny významnosti má koeficient hodnotu: kde je kritická hodnota rozdělní o N stupních volnosti na hladině významnosti ?. Viz [72]. -------------------------------------------------------------------------------- [80] Pokud je měření připojeno na dva pevné body, použije se k vyrovnání (je měřen nadbytečný počet veličin) podobnostní transformace (podmínka konformity a úprava délek modelem q). Pokud je měření připojeno na více než dva pevné body, použije se k vyrovnání Helmertova transformace (lineární konformní transformace – podobnostní , při níž se transformační koeficienty odvozují z podmínky minima součtu čtverců odchylek souřadnic identických bodů). Namísto podobnostní transformace je možné také použít vyrovnání metodou nejmenších čtverců (podmínka minima součtu čtverců odchylek). -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další Kapitola 15. Metody měření výškopisu Domů Kapitola 16. Zpracování výsledků měření výškopisu Kapitola 16. Zpracování výsledků měření výškopisu Předcházející Další -------------------------------------------------------------------------------- Kapitola 16. Zpracování výsledků měření výškopisu Výsledkem měření výškopisu jsou výškopisné měřické náčrty, zápisníky podrobného měření a seznamy souřadnic daných bodů. Těchto materiálů se použije k sestavení kartografického originálu mapy [81]. Z originálu mapy je již možné získat libovolný počet kopií pomocí některé z reprografických metod (viz předmět Kartografická reprodukce a polygrafie). Kartografické materiály a pomůcky používané k vyhotovení kartografického originálu mapy jsou stejné jako při zpracovávání výsledků měření polohopisu (viz kapitola Zpracování výsledků měření polohopisu). 16.1. Konstrukční práce na mapách velkého měřítka Originál výškopisu se vyhotovuje buď po mapových listech, nebo souvisle pro celou lokalitu. Před vlastním vyhotovením kartografického originálu je třeba vyhotovit konstrukční list pro daný mapový list. V konstrukčním listě se zobrazují: průsečíky sítě pravoúhlých souřadnic, rohy mapových listů a průsečíky souřadnicové sítě s rámem sítě (při souvislém zobrazení se zobrazuje pouze síť pravoúhlých souřadnic), síť stanovisek (hlavních i vedlejších). Poznámka Postup i pomůcky jsou stejné jako při vyhotovování konstrukčního listu pro polohopis (viz kapitola Zpracování výsledků měření polohopisu). Dále se v konstrukčním listě zobrazí podrobné body výškopisu. K jejich zobrazení se používá polární koordinátograf nebo (při nižších nárocích na polohovou přesnost) transportér. Obě pomůcky jsou opět popsány v kapitole Zpracování výsledků měření polohopisu. Podrobné body se označí jemným vpichem a připíší se k nim jejich vypočtené nadmořské výšky zaokrouhlené zpravidla na decimetry tak, že vpich tvoří desetinnou čárku. Stovky metrů se neuvádějí. Jsou zpravidla společné pro všechny zaměřené body a jsou patrné z výšek tachymetrických stanovisek, příp. z výšek dalších zobrazených bodů polohového i výškového bodového pole v dané lokalitě. Charakteristikou přesnosti zobrazení podrobných bodů v grafické formě je základní střední souřadnicová chyba mXY , kde mX, mY jsou základní střední chyby zobrazení bodů na podkladě jeho výsledných souřadnic. Podrobné body musí být zobrazeny tak, aby charakteristika přesnosti zobrazení nepřesáhla hodnotu 0,16 mm na mapě. Dosažení přesnosti zobrazení mXY podrobných bodů u grafické formy mapy se ověřuje porovnáním délek přímých spojnic dvojic podrobných bodů určených z přímého měření s délkami určenými z mapy. Dosažení přesnosti se posuzuje podle velikosti rozdílu délek daného vztahem , kde dm je délka určená z hodnot odměřených na mapě s přihlédnutím ke srážce mapy a dk je délka spojnice určená z přímého měření. Dosažená přesnost se považuje za vyhovující tehdy, když: platí pro všechny testované délky , platí pro 60% testovaných délek , přičemž [m] a pro měřítko mapy 1:1000, pro měřítko 1:2000 a pro měřítko 1:5000. Viz [72], popř. [60]. Následuje vykreslení situace (polohopisu) a konstrukce vrstevnic. Plocha konstrukčního listu je rovnoměrně pokryta podrobnými body výškopisu s vyznačenými nadmořskými výškami. Na základě těchto bodů se vyznačí průběh terénní kostry (hřbetnic, údolnic, poloha vrcholů, sedel, spočinků, atd.). Interpolací získáme body, kterými budou procházet vrstevnice. Pro interpolaci volíme dva sousední nejbližší body ležící na spádnici. Mezi těmito body vyhledáme body, jejichž výšky jsou dány základním intervalem vrstevnic, tj. zpravidla celými metry. Interpolaci je možné dělat graficky, početně nebo jednoduchými pomůckami nižší přesnosti jako je např. osnova rovnoběžných čar o konstantní odlehlosti narýsovaná např. na astralonu. Pospojováním bodů o stejných výškách získáme vrstevnice. V rovinatém terénu, kde vzdálenost mezi jednotlivými metrovými vrstevnicemi je příliš velká, a v místech, kde základní (metrové) vrstevnice nestačí k dokonalému výškovému znázornění terénu, se sestrojují další, tzv. pomocné vrstevnice v intervalu 0,5 i 0,25 m. Pro zvýšení čitelnosti mapy se používají zdůrazněné vrstevnice v intervalu rovném pětinásobku základního intervalu. Vrstevnice se nezakreslují v plochách vodstva, skal, šrafovaných ploch a (v mapě měřítka 1:2000 a většího) budov. Nadmořské výšky vrstevnic se uvádějí do přerušené vrstevnice, hlavou ve směru stoupání a umísťují se tak, aby bylo usnadněno čtení výškových poměrů na mapě. Vrstevnice musí být sestrojeny a zobrazeny tak, aby z nich bylo možno určit výšky bodů terénního reliéfu tak, aby charakteristika (základní střední výšková chyba) nepřekročila kritérium uV (viz tabulka 15.1). Popisují se především zdůrazněné vrstevnice. Po vykreslení vrstevnic se výškopisné znázornění doplní o technické šrafy znázorňující menší plochy omezené ostrými hranami a kóty význačných terénních bodů. [71], [69] Obrázek 16.1. Postup při řešení vrstevnic Obrázek 16.2. Interpolace [71] -------------------------------------------------------------------------------- [81] V této kapitole je popsáno pouze analogové zpracování výsledků měření výškopisu, digitálnímu zpracování je věnován samostatný předmět AVTG2. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Další 15.2. Tachymetrie Domů 16.2. Kartografické práce 16.2. Kartografické práce Předcházející Kapitola 16. Zpracování výsledků měření výškopisu -------------------------------------------------------------------------------- 16.2. Kartografické práce Kartografický originál získáme adjustací konstrukčního listu. Stránku grafického zpracování a použití systému smluvených mapových značek upravuje norma ČSN 01 3411 Mapy velkých měřítek, kreslení a značky [69]. Rozměr značek je rovněž uveden v [60]. Předměty měření se zobrazují jako jejich svislé průměty na referenční plochu. Pokud je možné předmět v měřítku mapy zobrazit zcela zřetelně, zobrazí se obrysovou čárou. Pokud není možné předmět v měřítku mapy zobrazit pro jeho malé rozměry obrysem, zobrazí se pouze mapovou značkou. Pokud se v určitém prostoru nahromadí množství předmětů, které není možné zřetelně zobrazit v měřítku mapy, provede se výběr (selekce) nejdůležitějších předmětů, které se v mapě zobrazí. Ve vícebarevných mapách se kreslí vrstevnice hnědě, v jednobarevných mapách v barvě polohopisu, a to základní vrstevnice tenkou čarou a zdůrazněné vrstevnice tlustou čarou. Obrázek 16.3. Ukázka mapových značek pro znázornění výškopisu [69] Obrázek 16.4. Ukázka kartografického originálu (ZM 1:5000 doplněná výškopisem) -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Kapitola 16. Zpracování výsledků měření výškopisu Domů Západočeská univerzita v Plzni Fakulty aplikovaných věd katedra matematiky obor geomatiky G E O D É Z I E matematická vyrovnávací počet 1 geodetické sítě v 2D prostoru trojrozměrná geodézie geodetické sítě v 3D prostoru triangulace na vysoké cíle hvězdná triangulace družicové sítě Josef Kabeláč Pavel Novák Plzeň 2006 Ó 2006 Josef Kabeláč, Pavel Novák. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být vytištěna nebo rozeslána, v žádném tvaru a žádným způsobem: elektronicky, mechanicky, fotokopiemi nebo jiným způsobem, bez předchozího napsaného svolení autorů. iii PŘEDMLUVA Na počátku oboru geomatiky byl pan Doc. Ing. Jiří Pyšek, CSc., který se zasadil o realizaci oboru matematické kartografie. Oblíbil si ji z nedostižných přednášek pana Prof. Ing. Dr. Františka Fialy, který tento předmět přednášel na půdě ČVUT v Praze. Nejprve tento předmět zakotvil na Pedagogické fakultě a později rozkvetl na Západočeské univerzitě (ZČU), a to při Fakultě aplikovaných věd (FAV). Tohoto rozkvětu se však již sympatický a vždy ochotný Jiří nedožil. Připomeňme aspoň jeho fundamentální práce: Matematická kartografie. ZČU 1995. Kartografie, kartometrie a matematická geografie v příkladech. ZČU 2000. Na jeho práci bezprostředně navázali jeho žáci a následovníci. Předně Mgr. et Mgr. Monika Čechurová, PhD. Z prací uveďme: Mapy ještě ortodromické. Miscellanea geographica, ZČU, Plzeň 1995. Zjištění ortodromičnosti mapy daného kartografického zobrazení. Geod. a kart. obzor, č. 11, Praha 1997. Z dalších pak Mgr. Milan Bořík, PhD., z jehož publikací uveďme: Derivation of Formulas for Projections for Variational Type of Projection Odvození zobrazovacích rovnic pro variační typ konformního zobrazení Aby učební obor řádně a napevno zakotvil, je podmínkou nutnou, aby byl vyzbrojen řadou potřebných skript, učebních textů a učebnic. A tak se pomalu, ale jistě, dělo. Byla to skripta z fotogrammetrie, astronomie, vyrovnávacího počtu a nyní jsou předkládána skripta z Vyšší geodézie. Jsou dělena do IV částí a tyto opět do kapitol, jichž je celkem 8. Dělení je odvislé od rozsahu a od různorodosti námětů. V předloženém tvaru jsou tyto studijní texty prozatímní, tedy neúplné. Další části budou připojovány, a to především z oboru fyzikální geodézie. V odborné literatuře nám nejbližší a s tématikou vyšší geodézie vyjmenujme ve zpětném časovém pořadí díla nejzávažnější. Jsou to: Skriptum o dvou dílech Vyšší geodézie 1 a 2 napsali a vydali v r. 1999 autoři Prof. Ing. Miloš Cimbálník a Doc. Dr. Ing. Leoš Mervart, PhD. Krom obvykle uváděných statí je novem a současně předností této práce pozornost věnovaná organizaci geodézie u nás i ve světě, ale především partie společné jak geodézii, tak i astronomii, družicové a kosmické geodézii. Několikeré vydání Vyšší geodézie od Prof. J. Böhma později doplněné Doc. Ing. L. Horou, CSc. a Ing. E. Kolenatým, CSc. Jde vlastně o kompendium z uvedeného oboru. Josef Ryšavý: Vyšší geodesie vydané již v r. 1947 je již moderně pojatá učebnice, zahrnující i potřebné partie z vyrovnávacího počtu, geodézie dynamické, ale i četné partie potřebné pro praktické realizace měření. Josef Vykutil: Vyšší geodézie. Je důkladně propracovaná učebnice s patřičnou váhou na detail. O metodách družicové a kosmické geodézie jen stručná zmínka. Ze starších děl české odborné literatury jmenujeme: Novotný Fr.: Geodesie vyšší, I. díl. Praha 1909. Láska V.: Vyšší geodesie, I. díl. Praha 1896. Toto posledně jmenované dílo obsahuje četné náměty k zamyšlení. Doporučuje se. Uznání zasluhuje kniha Kapitoly z vyššej geodézie pana Prof. Fr. Kusky, která značně předběhla vývoj v oblasti vyšší geodézie i kosmické geodézie. Vydaná byla již v r. 1983. Zahraničních knih, příruček, nemluvě o skriptech či jiných učebních pomůckách, jež pojednávají o vyšší geodézii, je neobyčejně velké množství. Čtenář je najde např. ve výše jmenovaných českých textech. Nám je blízká kniha autorů P. Vaníček a E. Krakiwsky: Geodesy – the concepts. Ještě poznámka k názvu „Vyšší geodézie“. Tento název naráží u mnohých geodetů, ne-li na odpor, pak na nechuť jej užívat. Upřímně řečeno, nevíme, jak tuto nevraživost obejít. iv Především ono slůvko „Vyšší“ je nerado slyšeno. Sám jsem byl svědkem, kdy pan Prof. J. Ryšavý před přednáškou z „Nižší geodézie“ vystoupil na stupínek posluchárny v Husově ul. 5 v Praze a prohlásil, že žádná „Nižší geodézie“neexistuje a že tento název je znehodnocením geodézie. Což se stalo, především mezi studenty, námětem různých víceméně neodborných úvah. Jak tedy dál. - Zaměnit „Nižší geodézii“ za „Zeměměřičství“ jak je tomu obdobně v němčině a v angličtině a „Geodézii“ ponechat „Vyšší geodézii“ nebo např. - zaměnit slůvko „Vyšší“ za „Planetární“ či jiné obdobné? Ono slůvku „Planetární“ by bylo jistě velmi přiléhavé, neboť k tomuto typu geodézie, resp. dézie, spěje. Na závěr této krátké předmluvy mně dovolte, abych vzpomenul mnohých studentů, především z ČVUT v Praze a později ze ZČU v Plzni, s kterými jsme společně řešili náměty diplomních prací a kteří mně vždy jen „ve svatém nadšení“ pomáhali při náročných praktických měřických realizacích. Děkuji a nezapomínám. A co se týče předloženého textu, nespatřil by světlo světa, kdyby se přepisu neujala slečna Ing. Magda Baranová, která náročný text zvládala vždy v krátké době a bez chyb, naopak i s věcnými připomínkami, které napomohly srozumitelnosti textu. Dále část skript sama sepsala a tak značně ulehčila práci především v počátcích sepisování tohoto textu, paní Mgr. et Mgr. Monika Čechurová, PhD. Hluboce děkuji. Katedře matematiky ZČU v Plzni děkuji za finanční podporu. Nebudu daleko od skutečnosti, když prohlásím, že internet, ve kterém budou uveřejněny následující řádky, nezaručuje zachování autorství v takové míře jako uveřejnění knižní. Proto si dovoluji upozornit všechny sběratele cizích myšlenek: pracujte tak, abyste se nemuseli později za sebe stydět. A tak Vám, vážené studentky a vážení studenti, připomínám ještě jednu moudrost mého milovaného pana učitele: „V práci a snažení je naše spasení“. Držte se jí. Snad ještě platí. V Jičíně dne 7. března 2006. Josef Kabeláč Pavel Novák v OBSAH I. ČÁST – ZEMĚ A GEODÉZIE 1 Úvod ... 1 1.1 Historie měření velikosti a tvaru Země ... 1 1.1.1 První určení poloměru Zeměkoule ... 1 1.1.2 Středověké měření Země ... 1 1.1.3 Nové názory na tvar Země ... 1 1.1.4 První stupňová měření na našem území ... 2 1.2 Vztah geodézie a ostatních vědních oborů ... 3 1.2.1 Geodézie a ostatní přírodní vědy ... 3 1.2.2 Obory, v kterých je geodézie aplikována ... 4 1.3 Definice vyšší geodézie a její úkoly ... 4 1.4 Vztahy mezi dvěma elipsoidy ... 7 1.4.1 Besselův elipsoid ... 8 1.4.2 Elipsoid WGS84 ... 8 1.4.3 Odvození transformačních rovnic mezi dvěma souřadnicovými systémy ... 8 Literatura ... 10 2 Fyzikální charakteristiky Země ... 11 2.1 Země a její pohyb ... 11 Literatura ... 11 2.2 Tíhové pole Země ... 11 2.2.1 Vliv přitažlivé síly ... 11 2.2.2 Vliv odstředivé síly ... 12 2.2.3 Složky celkové síly ... 13 2.2.4 Tíhový potenciál a jeho vlastnosti ... 13 2.2.5 Geoid a jeho rovnice ... 15 Literatura ... 15 2.3 Atmosféra ... 16 2.3.1 Hustota atmosféry ... 16 2.3.2 Změny v hustotě atmosféry ... 16 2.3.3 Rotace atmosféry ... 18 Literatura ... 18 II. ČÁST – VYŠŠÍ GEODÉZIE MATEMATICKÁ 3 Referenční plochy a soustavy ... 21 3.1 Referenční koule a výpočty na referenční kouli ... 21 3.1.1 Sférické zeměpisné souřadnice [U; V] ... 21 3.1.2 Geodetická křivka. Geodetická křivost. Ortodroma a loxodroma na kouli ... 21 PŘÍKLAD 1 Obecně položená ortodroma ... 22 PŘÍKLAD 2 Průběh ortodromy ... 23 PŘÍKLAD 3 Průběh loxodromy ... 26 3.1.3 Exces ... 26 vi 3.1.4 Meridiánová konvergence ... 27 3.1.5 Řešení sférických trojúhelníků větami sférické trigonometrie ... 27 3.1.5.1 Řešení 1. základní geodetické úlohy (ve sférických zeměpisných souřadnicích) ... 27 PŘÍKLAD 4 1. základní geodetická úloha ... 28 3.1.5.2 Řešení 2. základní geodetické úlohy (ve sférických zeměpisných souřadnicích) ... 29 PŘÍKLAD 5 2. základní geodetická úloha ... 30 Literatura ... 31 3.2 Referenční elipsoid a výpočty na referenčním elipsoidu ... 31 3.2.1 Souřadnicové soustavy a jejich transformace ... 32 3.2.1.1 Vybrané transformace souřadnic ... 34 PŘÍKLAD 6 Transformace B, L, H na X, Y, Z ... 37 PŘÍKLAD 7 Transformace X, Y, Z na B, L, H ... 38 3.2.2 Křivky na rotačním elipsoidu ... 38 3.2.3 Poloměry křivosti na elipsoidu ... 43 3.2.4 Základní výpočty na rotačním elipsoidu ... 46 3.2.5 Řešení sféroidických trojúhelníků ... 47 3.2.5.1 Řešení přechodem na náhradní kouli ... 47 Literatura ... 48 3.3 Vztahy mezi dvěma elipsoidy ... 48 3.3.1 Úvod ... 48 3.3.2 Odvození transformačních rovnic mezi dvěma souřadnicovými soustavami dvou elipsoidů ... 49 3.3.3 Odvození zprostředkujících rovnic oprav pro určení transformačního klíče ... 52 3.3.4 Základní geometrické úlohy mezi dvěma rotačními elipsoidy ... 54 PŘÍKLAD 8 Výpočet (X, Y, Z)W a (a, b, g )W ... 55 PŘÍKLAD 9 Výpočet (X´, Y´, Z´)B a (a´, b´, g ´)B ... 56 PŘÍKLAD 10 Výpočet (B, L, H)B a (a, b, g )B ... 56 PŘÍKLAD 11 Výpočet (X, Y, Z)1B a (a, b, g)1B... 57 PŘÍKLAD 12 Výpočet (X´, Y´, Z´)1 a (a´, b´, g ´)1... 58 PŘÍKLAD 13 Výpočet odlehlosti elipsoidu Besselova a WGS84 ... 59 Literatura ... 61 III. ČÁST – VYROVNÁVACÍ POČET 1 - MNČ 4 Základní poznatky MNČ ... 63 4.1 Úvod ... 63 4.2 Vyrovnání metodou nejmenších čtverců ... 63 4.2.1 Výpočet odhadu přesnosti ... 65 4.2.2 Kontroly ... 66 4.3 Podmínková pozorování ... 67 4.3.1 Přímé řešení podmínkových pozorování ... 68 4.3.2 Postupné řešení podmínkových pozorování ... 69 4.4 Zprostředkující pozorování ... 69 4.5 Zprostředkující pozorování s neznámými parametry a podmínková pozorování s neznámými parametry ... 72 vii 4.6 Zprostředkující pozorování s neznámými parametry a podmínková pozorování s neznámými parametry převedením podmínkových pozorování na zprostředkující ... 73 4.7 Závěrem stručné, ale zásadní porovnání metody zprostředkujících a metody podmínkových pozorování, především s ohledem na vyrovnání geodetických sítí ... 76 Literatura ... 76 IV. ČÁST – GEODETICKÉ SÍTĚ 5 Geodetické sítě – 2D ... 77 5.1 Úvod ... 77 5.1.1 Váhy měřených veličin ... 78 5.2 Vyrovnání geodetických sítí v 2D prostoru pomocí podmínkových měření/pozorování ... 78 5.2.1 Vyrovnání triangulace ... 79 PŘÍKLAD 14 Vyrovnání rovinné trojúhelníkové sítě podle podmínkových pozorování ... 80 5.2.2 Vyrovnání trilaterace ... 84 5.2.3 Vyrovnání měření kombinovaných ... 84 PŘÍKLAD 15 Vyrovnání rovinného trojúhelníka podle podmínkových měření/ pozorování, jsou-li měřeny úhly a délky stran – vyrovnání měření kombinovaných ... 85 5.3 Vyrovnání geodetických sítí ve 2D prostoru pomocí zprostředkujících pozorování ... 87 Literatura ... 89 6 Trojrozměrná geodézie – 3D ... 91 6.1 Teoretické základy 3D geodézie ... 91 6.1.1 Úvod ... 91 6.1.2 Teoretické základy trojrozměrné geodézie ... 92 6.1.2.1 Souřadnicové systémy a základní vztahy ... 93 6.1.2.2 Vyjádření diferenciálů neznámých veličin v obzorníkovém systému ... 98 6.1.2.3 Zprostředkující rovnice oprav ... 100 6.1.2.4 Přehled výpočetního postupu ... 102 6.1.3 Závěr ... 103 Literatura ... 103 6.2 Podmínka komplanarity ... 104 Literatura ... 105 6.3 Společné vyrovnání směrových a délkových veličin ... 105 Literatura ... 108 6.4 Vyrovnání sítě v 3D prostoru bez závislosti na svislici .. 108 6.4.1 Sestavení podmínkových rovnic ... 108 Literatura ... 112 6.5 Vyrovnání prostorové sítě metodou družicové geodézie ... 113 6.5.1 Stanovení základních vztahů pro určení směru strany prostorové sítě ... 113 6.5.2 Sestavení podmínkových rovnic pro variantu A ... 115 viii 6.5.3 Stanovení počtu podmínkových rovnic ... 117 6.5.4 Zhodnocení a závěr ... 118 Literatura ... 119 6.6 Vyrovnání prostorové trilaterační sítě objemovou podmínkou ... 119 6.6.1 Úvod ... 119 6.6.2 Tvar objemové podmínky a její úprava ... 119 6.6.3 Číselná aplikace ... 123 6.6.4 Závěr ... 123 Literatura ... 124 6.7 Prostorové protínání z délek ... 124 6.7.1 Úvod ... 124 6.7.2 Teoretické řešení úlohy ... 124 6.7.2.1 Řešení pro nadbytečný počet n měření ... 126 PŘÍKLAD 16 Prostorové protínání z délek s vyrovnáním... 126 6.7.2.2 Řešení pro nutný počet n měření ... 128 PŘÍKLAD 17 Prostorové protínání z délek bez vyrovnání ... 129 Literatura ... 131 7 Triangulace na vysoké cíle – síť 0-tého řádu – hvězdná triangulace ... 133 7.1 Úvodem několik slov na vysvětlenou ... 133 7.2 Dvě základní souřadnicové soustavy sférické astronomie ... 133 7.2.1 Obzorníková souřadnicová soustava ... 134 7.2.2 Rovníkové souřadnicové soustavy ... 135 7.3 Základní geometrické úlohy družicové geodézie (DG) ... 136 7.4 Teorie Väisälä-ho metody hvězdné triangulace – síť 0-tého řádu ... 139 7.4.1 Část 1 – Určení směru strany sítě ... 139 7.4.2 Část 2 – Vyrovnání celé sítě ... 140 7.5 Zobecnění Väisälä-ho metody hvězdné triangulace ... 142 7.6 Měření na velké vzdálenosti před „družicovou érou“ ... 144 7.7 Triangulace na vysoké cíle – síť 0-tého řádu ... 146 7.7.1 Použití balónů k budování finské sítě 0-tého řádu ... 146 7.7.2 Přenos směru a délky pomocí letadla ... 146 Literatura ... 149 8 Družicové sítě ... 153 8.1 Geometrické úlohy družicové geodézie (DG) ... 153 Literatura ... 154 8.2 Družicové sítě z počátku „družicové éry“ ... 154 8.2.1 Družicová síť Smithsoniánské astrofyzikální observatoře (SAO) ... 155 8.2.1.1 Vyrovnání bloku Evropa – Asie ... 156 8.2.1.2 Vyrovnání bloku Atlantik – Amerika – Pacifik ... 158 8.2.2 Vyrovnání trojúhelníku východoevropské sítě ... 159 Literatura ... 161 8.3 Celosvětová geometrická družicová síť BC-4 ... 161 Literatura ... 162 ix 8.4 Propojení pěti geodetických referenčních soustav pomocí celosvětové geometrické družicové sítě BC-4 ... 163 8.4.1 Směrové veličiny ... 163 8.4.2 Délkové veličiny ... 163 8.4.3 Vyrovnání světové sítě BC-4 jako celku ... 164 8.4.3.1 Úplné základnové podmínkové rovnice ... 164 8.4.3.2 Rozšířené základnové podmínkové rovnice ... 165 8.4.3.3 Výsledky vyrovnání družicové světové sítě BC-4 ... 166 8.4.4 Určení vzájemných posunutí středů referenčních elipsoidů, jejich stočení vzhledem k astronomickému systému a délkových měřítek ... 166 8.4.4.1 Určení pravoúhlých souřadnic ... 166 8.4.4.2 Sestavení zprostředkujících rovnic oprav ... 167 8.4.4.3 Výsledné hodnoty posunutí, stočení a délkových měřítek referenčních elipsoidů ... 168 Literatura ... 169 8.5 Závěr ... 169 8.5.1 Metody a měřené veličiny – jejich využití v geodézii ... 170 Literatura ... 172 1 I. část Země a geodézie 1 Úvod 1.1 Historie měření velikosti a tvaru Země V dobách starých národů jako byli Babyloňané nebo Egypťané, byl tvar Země všeobecně považován za jakousi desku, která se pohybuje na vodní hladině. Mezi prvními, kdo vyslovil teorii o tom, že Země má kulový tvar byl zřejmě Pythagoras. 1.1.1 První určení poloměru Zeměkoule První důkaz o kulovitosti Země však podal až Erathostenes (276-195 př.n.l.). Ten zvolil dvě místa, ležící přibližně na stejném poledníku a jejich vzdálenost odhadl podle cestovních dní kupeckých karavan. Rozdíl zeměpisných šířek určil podle sklonu slunečních paprsků v jednotlivých místech v okamžiku polední kulminace. Měření prováděl v době letního slunovratu. Pro poloměr Zeměkoule získal hodnotu R = 6 844 km; chyba byla 7,3%. Uvážíme-li podmínky při určení tohoto poloměru, musíme obdivovat Eratosthenovy znalosti a jeho měřičské umění. Stejným způsobem jako Eratosthenes určil velikost Země asi o 150let později řecký filozof Poseidonios (135-51 př.n.l.). Pozoroval, že v určité době je vidět hvězdu Canopus na ostrově Rhodos přímo na mořském horizontu, kdežto v Alexandrii je asi 7o30´ nad obzorem. Vzdálenost obou míst určil odhadem podle plavby lodí. Z jeho výpočtů vyšel poloměr Zeměkoule R = 6 570 km. Tento velmi dobrý výsledek byl náhodný, neboť rozdíl zeměpisných šířek Alexandria-Rhodos není 7o30´, ale jen 5o14´ a i vzdálenost mezi oběma místy nebyla určena přesně. Není známo, jestli Poseidonos měřil obvod Země ještě jindy, ale řecký geograf Strabo uvádí, že Poseidonos určil poloměr Země rovný 5 300 km, tedy o celých 1 000 km menší než ve je skutečnosti. Je zajímavé, že tento rozměr použil asi v r. 130 n.l. astronom a geograf Ptolemaios pro konstrukci mapy světa. Dále od Ptolemaia převzali tuto nízkou hodnotu zemského poloměru středověcí mořeplavci, např. Kryštof Kolumbus. 1.1.2 Středověké měření Země Kalif Al-Manun vydal v r. 827 rozkaz k určení poloměru Země. Arabští učenci tehdy zaměřili západně od Bagdádu délku oblouku odpovídající 2o na zemském poledníku. Zeměpisné šířky koncových bodů určili astronomicky. Výsledek byl pouze o 4% větší než hodnota správná. Uplynulo bezmála 1000 let od Erathosténových měření, než se začala prosazovat teorie o tom, že Země nemá kulovitý tvar a začala epocha Země jako elipsoidu. V tomto dlouhém období nejsou žádné zprávy o určování poloměru Země. Výsledky antických učenců byly zničeny, křesťanství nepřálo rozvoji přírodních věd a po pádu Říše římské nastal v Evropě obrovský úpadek přírodních věd. Dokonce v této době znovu ožil názor, že Země je plochý kotouč, který pluje na vodě. Není bez zajímavosti, že Kryštof Kolumbus musel 2 000 let po Pythagorovi těžce prosazovat názor o kulovém tvaru Země. 1.1.3 Nové názory na tvar Země Závislost mezi tíží a tvarem Země prvně precizoval Clairaut svým teorémem. a po praktické 2 stránce vystupují v „elipsoidické éře“ geodézie vedle astronomicko-geodetických metod i měření tíže a Snelliem v r. 1615 zavedená měření triangulační. Triangulační metoda dovolila přesné určení poledníkových či rovnoběžkových oblouků. Stupňová měření metodu triangulace později využila a rozvinula. Kopernikovy, Keplerovy, Galileovy a především Newtonovy a Huygensovy práce byly příčinou toho, že se na tvar Země začalo pohlížet jako na rotační elipsoid. K tomuto názoru se došlo v důsledku nových teoretických znalostí a přesných triangulačních měření. K potvrzení tohoto názoru přispěly zkušenosti astronoma Richera, který byl v r.1672 vyslán do Cayenne v Jižní Americe, aby zaměřil paralaxu planety Mars. Richer zjistil, že jeho kyvadlové hodiny, které šly v Paříži správně, se v Cayenne zpožďují o 2,5 minuty za den. K obnovení jejich správného chodu proto musel zkrátit kyvadlo téměř o 3 mm. Toto zkrácení je ve shodě se zmenšením zemské tíže pro místa bližší rovníku. Isaac Newton, který znal již od roku 1665 všeobecný gravitační zákon a Christian Huygens (autor teorie fyzického kyvadla) vysvětlovali zpožďování Richerových kyvadlových hodin po jejich přemístění z Paříže do místa na rovníku jako nutný důsledek zploštění Země na pólech – místo na rovníku je vzdálenější od středu Země než na 50o zeměpisné šířky (Paříž) a je zde proto nejen menší gravitační síla, ale i větší síla odstředivá, a tím je i doba kyvu stejného kyvadla větší. Teoretické úvahy a výpočty většiny slavných matematiků a fyziků (Clairaut, Bouguer aj.) potvrzovaly Newtonův názor o zploštění Země na pólech. Přesto se ale dál vedly učené spory. Když v roce 1725 zahájila svou vědeckou činnost petrohradská Akademie věd, obhajoval tehdy její nejstarší a nejváženější člen J.Herman Newtonovu teorii o sféroidickém tvaru Země, s kratší osou procházející póly. Bouguer v roce 1733 napsal, že se mu zdá, že jsou geometrie a fyzika v rozporu a pochybnosti, že se mohou odstranit pouze porovnáním dvou oblouků o délce 1o , z nichž jeden bude zaměřen blízko polárního kruhu a druhý blízko rovníku. K ukončení neplodných sporů o zploštění Země rozhodla v r.1735 francouzská Akademie věd a vypravila dvě expedice, aby vykonaly stupňová měření. Jedno měření se provádělo v Laponsku (blízko severního polárního kruhu) a druhé v Peru na rovníku. Obě slavné expedice tak navždy vešly do dějin geodézie. Bližší o těchto pracech a, z hlediska geodézie, revoluční době najde čtenář v pracech [1], [2], [3], [5], [6], [7] a [8]. 1.1.4 První stupňová měření na našem území Stupňová měření a přesnější mapování se považovaly za důkaz vědecké, technické a hospodářské vyspělosti jednotlivých států. Proto jednotliví panovníci podporovali geodetické práce na svých územích. V druhé polovině 18. století byla vykonána celá řada stupňových měření nejen v Evropě, ale i v Americe, Africe a Asii. Často však bylo měření překotné a s malou přesností a výsledky proto byly málo spolehlivé. V bývalém Rakousku-Uhersku se rovněž uvažovalo o vyhotovení podrobnějších map. Jedním z geodetických podkladů pro toto mapování mělo být stanovení délky 1o na vídeňském poledníku. Touto prací pověřila císařovna Marie Terezie ředitele vídeňské hvězdárny Josefa Liesganiga, který zvolil řetězec trojúhelníků mezi Brnem, Vídní, Štýrským Hradcem a Varaždínem. Počátečním bodem řetězce byl střed věže kaple sv. Kříže na území Soběšic, asi 5km severně od Brna. Řetězec trojúhelníků vedl přes vídeňskou hvězdárnu a končil na věži kostela ve Varaždíně. Astronomická a geodetická měření vykonával Liesganig v letech 1759-1768. Délky měřil 6 sáhů (asi 11,4 m) dlouhými dřevěnými latěmi a úhly v trojúhelnících pomocí kvadrantu o poloměru 79 cm, s jedním pevným a jedním pohyblivým dalekohledem, viz obr. 1.1.1. 3 Obr. 1.1.1 Kvadrant o poloměru 79 cm s jedním pevným a jedním pohyblivým dalekohledem Rozdíl zeměpisných šířek Soběšic a Varaždína určil Liesganig 2o56´45,85´´. Změřil také azimut potřebný k promítnutí řetězce na poledník procházející věží chrámu sv. Štěpána ve Vídni. Výsledkem těchto prací bylo určení délky 1o na poledníku u Vídně hodnotou 58664,2 vídeňských sáhů (111 255,716 m). Tyto výsledky však byly krátce po uveřejnění ostře kritizovány. Liesganig byl obviněn z toho, že upravoval výsledky měření tak, aby dosáhl lepšího souhlasu při výpočtech. Z pozdějších triangulací skutečně vycházejí větší délky stran. Např. Ing. Šimek vypočítal z nových měření délku strany Soběšice – Děvín 42 162,91 m. Rozdíl od Liesgangova měření je 189,93 m, což je téměř přesně 100 vídeňských sáhů, což spíše ukazuje na hrubou chybu ve výpočtech, než na úpravy výsledků měření. 1.2 Vztah geodézie a ostatních vědních oborů V této kapitole se budeme snažit stručně vyjádřit sepjatost geodézie s mnoha obdobnými vědními obory. Toto třídění je jistě subjektivní a jsme si jisti, jak je zvykem v povaze lidí, že nebudou někteří čtenáři souhlasit s předloženými názory. Nejdříve se pokusíme vyjmenovat obory, které jsou ve vzájemném vztahu s geodézií a poté obory, ve kterých je geodézie aplikována. 1.2.1 Geodézie a ostatní přírodní vědy Astronomie. Určení polohy bodů geodetických sítí na povrchu Země změřením astronomických zeměpisných šířek a délek pomocí hvězd, jakož i určení astronomických azimutů pro zorientování geodetických sítí. Zjišťování velikosti a tvaru Země. Konzervace času. Zjišťování tíhového 4 zrychlení. Určení průběhu hladinových ploch, geoidu a kvazigeoidu. Využití umělých družic Země k vyřešení základních vědeckých úloh geodézie. Studium precese a nutace. Aplikace teorie relativity. Studium poruch v drahách družic. Geofyzika. Měření tíhového zrychlení a jeho rozložení na povrchu i uvnitř Země. Studium nitra Země a jeho změn. Pohyby litosférických desek, horotvorné procesy. Mezi obory geofyziky rovněž patří seizmologie, atmosféra, ionosféra i geotermika, kterým geodézie napomáhá přímým měřením i studiem poruch a jejich příčin. Geologie. Moderními způsoby měření kontroluje geodézie číselně teorie geologie, např. pohyby kontinentů. Výsledky prostorových metod napomáhají k objasnění vzniku a vývoje nejen Země, ale i Měsíce a planet. Zasahuje i do geomorfologie, studia půdy ad. Meteorologie. Těkdy též fyzika atmosféry studuje stav a změny atmosféry, ionosféry a troposféry. V minulosti šlo především o podchycení vlivu atmosféry na astronomicko-geodetická měření, tj. vliv refrakce. V současnosti jde o podchycení vlivu při měření na družice. 1.2.2 Obory, v kterých je geodézie aplikována Urbanistika. V městském prostředí s rychlým rozvojem je důležité, aby byl dochován a zdokumentován/zmapován současný stav pro budoucí generace. Projektové inženýrství. Při budování velkých staveb jako jsou např. hráze, mosty nebo velké továrny je v mnoha případech nezbytně nutné vytipovat předem vhodné lokality pro tyto stavby. Pro tato strategická místa je často nezbytně nutné znát pohyby země a pohyby vodních hladin před, během a po stavbě. V případě staveb hrází, hydrodynamických tunelů, zavlažovacích projektů a pod. je třeba znát přesný tvar ekvipotenciálních ploch spádových oblastí. Vytyčování hranic. Znalost průběhu hranic jak v mezinárodním tak i ve vnitrostátním měřítku je v dnešní době velice důležité. V nedávné době se začal klást důraz na přesnou znalost hranic také v takových částí světa, jakou jsou polární oblasti a Severní moře. Umístění a vytyčení těchto hranic je vhodné zejména z ekonomického hlediska. Ekologie. Z nedávné minulosti je patrné, že je nezbytné studovat jak lidská činnost ovlivňuje životní prostředí. Příkladem mohou být pohyby na povrchu Země, které jsou způsobeny podpovrchovou těžbou nerostných surovin nebo podpovrchovou likvidací různých odpadů. Zde je geodézie nezbytná. Současnost tuto naléhavost jen podporuje. Zeměpis. Veškeré polohové informace, které se využívají v geografii, vycházejí z geodézie. Přestože geografové využívají méně přesná data, jen geodézie jim může poskytnou tyto podklady. Planetologie. I v planetologii se využívá mnohých geodetických metod, příkladem jsou prostorové techniky. Pomocí nich můžeme sledovat pohyby těles sluneční soustavy a tím i jejich poruchy. Hydrografie. Z různých zdrojů je patrno, že někteří odborníci hydrografii slučují s oceánografií a jiní ji přikládají zvláštní význam. Je možné na hydrografii pohlížet jako na zvláštní (námořní) větev mapování, kdy geodézii využijeme při určení přesné polohu na moři nebo při zjišťování hloubky sondování pod mořskou hladinou. 1.3 Definice vyšší geodézie a její úkoly Vyšší geodézie vznikla již ve starověku, neboť bylo zcela přirozené, že se lidé zajímali o velikost a tvar Země, nositelky života. Tenkrát ovšem nedosáhla takové úrovně jako matematika, astronomie 5 nebo geografie. Její velký rozvoj začal teprve v 17. století, kdy se stala skutečnou vědou. Základním vědeckým úkolem vyšší geodézie je určení rozměrů a tvaru Země, jejího vnějšího tíhového pole a jejich změn s časem. Tato oblast geodetických prací se označuje ,,teoretická” nebo ,,základní” též „fyzikální“ geodézie a patří do skupiny věd o Zemi (geověd), které zkoumají naší planetu v celku i v částech. Da1ším, velmi dů1ežitým vědeckotechnickým úkolem vyšší geodézie je vybudovat na území jednotlivých států, skupin států nebo na celé Zemi základní geodetické sítě (sítě I. případně i 0. řádu) pro řešení technických úkolů (vyměřování a mapování). Je samozřejmé, že oba hlavní úkoly vyšší geodézie spolu úzce souvisejí a navzájem se prolínají. Při formování tvaru zemského tělesa působí dvě síly: přitaž1ivá síla F podle obecného gravitačního zákona a odstředivá síla P jako důsledek zemské rotace. Výslednicí obou sil je síla zemské tíže G, viz obr. 1.3.1. Prostor, ve kterém se projevuje působeni zemské tíže, je tíhové pole Země. Obr. 1.3.1 Působení přitažlivé F a odstředivé síly P Uzavřené plochy, které jsou v každém svém bodě kolmé na směr tíže, jsou plochy hladinové. Jejich průsečnice s fyzickým zemským povrchem si můžeme představit jako vrstevnice na topografických mapách. Pro geodézii a geofyziku je nejdůležitější plocha, která prochází nulovým výškovým bodem. Toto těleso se obecně nazývá geoid. V důsledku toho, že v zemské kůře je hmota o různé hustotě rozložena nepravidelně, je také nepravidelné skutečné tíhové pole Země a proto geoid jako takový je těleso velmi složité. Geoid si můžeme představit jako plochu, která je velmi blízká klidným hladinám oceánů a moří, avšak ovšem pokračuje pod kontinenty. V roce 1945 přišel ruský geofyzik a geodet M. S. Moloděnskij s novou teorií, která uvažuje geodetické, astronomické a gravimetrické veličiny, naměřené jen na fyzickém zemském povrchu. Předmětem určení není geoid, ale plocha obecná, která není plochou hladinovou. Tato plocha byla nazvána kvazigeoid. Jednotlivé body této plochy dostaneme, odměříme-li od bodů na fyzickém zemském povrchu příslušné normální výšky (měříme po tížnicích), které se určují jen z nivelačních a gravimetrických měření. Základním úkolem vyšší geodézie je tedy rovněž, kromě 6 velikosti Země, určení tvaru Země a jejího vnějšího tíhového pole. Toto řešení nepotřebuje žádné hypotézy a jeho přesnost je omezena jen přesností měřených veličin. Kvazigeoid je blízký geoidu. Odlehlost obou ploch se liší maximálně o 2m ve vysokých horách a v oblasti oceánů obě plochy splývají. Jelikož však geoid a kvazigeoid mají velice složitý tvar, jsou tyto plochy nevhodné k matematickým zpracováním výsledků jednotlivých měření. K matematickým účelům se proto volí jednoduše a přesně definovatelná plocha rotačního elipsoidu o vhodných rozměrech (zemský elipsoid). Elipsoid, jehož parametry nejlépe vystihují geoid, respektive kvazigeoid jako celek, a který má střed So totožný s hmotným středem Země Sz a malou osu totožnou s osou rotace Země se nazývá obecný elipsoid. Zemský elipsoid, který svými parametry aproximuje geoid nebo kvazigeoid jen v určité oblasti Země, nemá střed Sr totožný s hmotným středem Země a malou osu má jen rovnoběžnou s osou rotace Země se nazývá referenční elipsoid, viz obr. 1.3.2 a bližší viz kap. 3. Obr. 1.3.2 Rozdíl mezi obecným zemským a referenčním elipsoidem Referenční elipsoidy, které se používají pro geodetické, mapovací a kartografické práce v různých státech se proto liší nejen svými parametry, ale také svou polohou v 3D prostoru a orientací vůči geoidu, respektive kvazigeoidu. Pro přesný převod výsledků geodetických, astronomických a gravimetrických měření z fyzického zemského povrchu na referenční elipsoid je nutné znát výšky bodů zemského povrchu nad tímto elipsoidem. Pro bod A je situace znázorněna na obr. 1.3.3. A0 je průmět bodu A po normále n na referenční elipsoid E; t je tížnice/svislice, procházející bodem A; J je úhel mezi tížnicí/svislicí a normálou (tížnicová odchylka); HN je normální výška bodu A nad kvazigeoidem Q; z je výška kvazigeoidu nad referenčním elipsoidem. Výška H bodu A nad elipsoidem je tedy zřejmě dána součtem H = HN + z 7 Obr. 1.3.3 Určení výšky H bodu A zemského povrchu nad elipsoidem Jak je tedy patrné, k přesnému zjištění elipsoidické výšky H bodu A potřebujeme znát nejen výšku HN z nivelace nebo trigonometrických měření, ale také výšku z kvazigeoidu nad elipsoidem. Takové řešení je tedy možné jen v moderních astronomicko-geodetických sítích a při využití gravimetrických údajů. Řešení hlavních úkolů vyšší geodézie se opírá o síť pevných bodů, účelně rozložených na fyzickém zemském povrchu. Měřické a výpočetní práce musí mít nejvyšší dosažitelnou přesnost. Je proto důležité pracovat s dokonalými přístroji, volit vhodné měřické metody, výsledky analyzovat a zpracovávat vhodnými matematickými metodami. 1.4 Vztahy mezi dvěma elipsoidy Podle vazby souřadnicového systému elipsoidu na zemské těleso rozeznáváme 2 druhy rotačních elipsoidů. Elipsoid referenční nemá střed totožný s těžištěm Země. Vedlejší poloosa nemusí být rovnoběžná s osou zemské rotace. Referenční elipsoid aproximuje těleso (geoid) jen v určité oblasti. V 18.-20. století byla odvozena řada elipsoidů, které se lišily kromě rozměrů i svou polohou a orientací vzhledem ke geoidu. Pro geodetické výpočty se užívaly elipsoidy, které odvodil např. Bessel, Hayford, Clark, Krasovskij aj. Elipsoid obecný (absolutní) vystihuje Zemi jako celek. Musí splňovat následující čtyři podmínky. 1. Jeho geometrický střed je totožný s těžištěm Země. 2. Jeho vedlejší poloosa splývá s osou zemské rotace. 3. Součet čtverců převýšení geoidu od tohoto obecného elipsoidu je minimální. 4. Rotační rychlost je stejná jako rotační rychlost Země. Tento elipsoid se nejlépe přimyká k povrchu celé Země. Příkladem je elipsoid systému WGS84 (World Geodetic Systém 1984). 8 Pro řešení řady aktuálních výpočtů v geodézii je nezbytné znát vztahy pro souřadnicové transformace mezi oběma typy elipsoidů. Tak se určí nejen vzájemná poloha těchto elipsoidů, ale získá se i možnost převedení souřadnic z jednoho elipsoidu na druhý a naopak. Tím, že se určí převodní vztahy mezi různými referenčními elipsoidy na straně jedné a obecným elipsoidem na straně druhé, získají se i převodní vztahy mezi referenčními elipsoidy. 1.4.1 Besselův elipsoid Besselův elipsoid byl odvozen v roce 1841 tzv. obloukovou metodou. Bessel využil výsledků měření deseti různých poledníkových oblouků a parametry elipsoidu vypočítal vyrovnáním podle MNČ. Oblouková metoda je ryze geometrická, při jejím užití se neuvažuje vliv tížnicových odchylek. Nezohledněné větší tížnicové odchylky v koncových bodech měřených poledníkových oblouků negativně ovlivnily přesnost výsledků. Parametry Besselova elipsoidu jsou: hlavní poloosa a = 6 377 397,155 00 m vedlejší poloosa b = 6 356 078,963 25 m Tento elipsoid je vhodný zejména v oblastech střední Evropy, byl použit pro geodetické a kartografické výpočty na našem území (např. vojenská triangulace 1862-1898, po r.1918 systém JTSK). 1.4.2 Elipsoid WGS84 WGS84 je globální geocentrický geodetický systém, který užívá armáda USA. Parametry elipsoidu WGS84 jsou: primární: hlavní poloosa a = 6 378 137 m zploštění i = 1 : 298,257223563 geocentrická gravitační konstanta GM = 398 600,4418 km3. s –2 úhlová rychlost rotace Země w = 7,292115.10-5 rad.s-1 sekundární: definují model struktury zemského tíhového pole pomocí geopotenciálních harmonických (Stokesových) koeficientů. Počátek souřadnicové soustavy WGS84 je v těžišti Země, a to s chybou asi 1 dm. Osa Z směřuje ke konvenčnímu terestrickému pólu. Osa X je průsečnice základního poledníku a roviny rovníku, vztažené ke konvenčnímu terestrickému pólu. Osa Y doplňuje systém na pravoúhlý pravotočivý systém (směr kladné části osy Y je 90o východně vzhledem k ose X). V systému WGS84 pracuje i globální polohy systém GPS. 1.4.3 Odvození transformačních rovnic mezi dvěma souřadnicovými systémy Podle výše uvedeného obrázku uvažujme souřadnicový systém S[X,Y,Z]. Tento systém posuneme tak, že počátek přejde z C do 0´, čímž vznikne rovnoběžně posunutý systém S´[X´,Y´,Z´]. Posun je dán vektorem C0´ = [DX,DY,DZ], označme jej DS. Poté dojde k natočení do systému s[x,y,z] vždy v kladném smyslu kolem osy X´o +ex, kolem osy Y´o +ey a kolem osy Z´ o +ez. Počátek zůstává nezměněn o = 0´. Žádný z těchto dvou systémů s a S neupřednostňujeme. Pro odvození transformačních rovnic budeme nyní převádět systém s do systému S´ a ten do S. Transformace probíhá ve třech krocích: 9 Obr. 1.4.1 1) Rotace (otočení) Maticový zápis otočení je S´= Rs, kde matice rotace R takto definovaného modelu je           = cos( ´, ) cos( ´, ) cos( ´, ) cos( ´, ) cos( ´, ) cos( ´, ) cos( ´, ) cos( ´, ) cos( ´, ) Z x Z y Z z Y x Y y Y z X x X y X z R Kosiny úhlů, které spolu svírají jednotlivé souřadnicové osy, lze vyjádřit pomocí rotačních parametrů. Podle výše uvedeného obr. 1.4.1 je cos(X´,y) = cos(90o+ez) = -sin ez = - ez cos(X´,z) = cos(90o-ez) = sin ey = ey cos(Y´,x) = cos(90o-ez) = sin ez = ez cos(Y´,z) = cos(90o+ex) = -sin ex = -ex cos(Z´,x) = cos(90o+ey) = -sin ey = -ey cos(Z´,y) = cos(90o-ex) = sin ex = ex cos(X´,x) = cos(Y´,y) = cos(Z´,z) = 1 a matice rotace bude ve tvaru           - - - = 1 1 1 y x z x z y R e e e e e e 10 2) Změna měřítka Systém s má jiný rozměr než systém S, resp. S´. Měřítkový koeficient k vyjadřuje změnu délkového měřítka při přechodu mezi oběma systémy.Tedy S´ = (1 + k) Rs. 3) Translace (posunutí) Souřadnicové systémy S[X,Z,Y] a S´[X´,Y´,Z] jsou pouze rovnoběžně posunuty. Lze tedy psát S = S´+ DS, kde DS = [DX,DY,DZ]. Takže konečný tvar rovnice je                     - - - + +           D D D =           z y x k Z Y X Z Y X y x z x z y 1 1 1 (1 ) e e e e e e Poznámka. Úvahy i údaje uvedené v této kap. 1 nejsou jistě úplné co do rozsahu i co do hloubky. Pokud se čtenář s nimi nespokojí najde další v [7]. Při sepisování této kapitoly bylo čerpáno z prací [7] a [4]. Další a hlubší rozpracovaní této tématiky je v kap. 3.3. LITERATURA: [1] Böhm J., Hora L., Kolenatý E.: Vyšší geodézie – díl I. Vydavatelství ČVUT, Praha 1981. [2] Grušinskij N. P.: Teorija figury Zemli. Gosud. izdat. fiziko-matem. liter., Moskva 1963. [3] Karský G.: Sborník výzkumných prací VÚGTK, sv.16, Praha 1986. [4] Lahoda P.: Diplomová práce. ZČU, Plzeň 2006. [5] Mueller I. I.: Spherical and Practical Astronomy as Applied to Geodesy. Frederick Ungar Publishing Co., New York 1969. [6] Ryšavý J.: Vyšší geodesie. Nákladem České matice technické, Praha 1947. [7] Vaníček P., Krakiwsky E.: GEODESY – the concepts. North-Holland, New York 1986. [8] Vykutil J.: Vyšší geodézie. Vydavatelství Kartografie, Praha 1982. 11 2 Fyzikální charakteristiky Země 2.1 Země a její pohyb Pohyby Země jsou především podmíněny různým především gravitačním vlivům. Proto i pohyby Země jsou různorodé. Možno je dělit na pravidelné a nepravidelné. Pravidelné pohyby lze podchytit, aspoň v prvním přiblížení, pouze Keplerovými pohybovými zákony. Nepravidelné pohyby Země jsou poruchy způsobené třetími tělesy či dalšími negravitačními vlivy. Pravidelné pohyby: - pohyb Země společný s pohybem naší galaxie vůči ostatním galaxiím - pohyb Země vůči těžišti naší galaxie - pohyb Země kolem Slunce - pohyb Země kolem těžiště soustavy Země-Měsíc - rotační pohyb Země kolem vlastní osy Nepravidelné pohyby – poruchy: - gravitační vlivy Měsíce, planet a dalších těles sluneční soustavy - negravitační: záření, odpor hmotných částic v prostoru dráhy Země, relativistické ad. O těchto vlivech pojednává nebeská mechanika a astrodynamika, viz např. [1] a [2]. LITERATURA: [1] Andrle P.: Základy nebeské mechaniky. ACADEMIA, Praha 1971 [2] Burša M., Karský G., Kostelecký J.: Dynamika omělých deružic v tíhovém poli Země. ACADEMIA, Praha 1993. 2.2 Tíhové pole Země Jak ukazuje obr. 1.3.1, je každý bod na povrchu Země pod vlivem dvou základních sil, přitažlivé F a odstředivé P*). Výslednicí je pak tíže G. Jelikož jde o povrch Země, který je možno nahradit plochou vztažného elipsoidu, pak velikost průvodiče SA se zmenšuje směrem k pólům a přitažlivá síla F se tedy k pólům zvětšuje. Síla P se naopak k pólům zmenšuje. A jelikož působí protichůdně vůči síle F, pak obě síly způsobuji zvětšování tíže směrem k pólům. 1) Tíže směrem k pólům stoupá. Minimální je na rovníku a maximální na pólech. 2.2.1 Vliv přitažlivé síly Podle obr. 2.2.1 označme diferenciál hmoty Země dm jeho souřadnice x, h, z a souřadnice bodu m jako x, y, z, přičemž bod m leží vně Země a je pevně spojen se Zemí. V tomto budě o hmotnosti m budeme vyšetřovat sílu přitažlivou i odstředivou, přičemž jeho hmotnost m = 1. Pro vzdálenost r mezi body dm a m platí _______________________________ *) Krom těchto sil však působí další silové vlivy, které jsou však mnohem řádově menší než tyto dvě základní, a je tudíž možno je v dalším textu zanedbat. Jsou to např. slapové účinky Měsíce a Slunce, vlivy atmosféry ve vyšších polohách,vliv vodních hmot, volná nutace a další. 12 r2 = (x -x )2 + (y -h )2 + (z -z )2 , takže ( ) 3 1 r x x r = - ¶ ¶ x a podobně pro y a z. X Y Z dm (x y z) m=1 r Y X Z (x h z) Obr. 2.2.1 Diferenciál přitažlivé síly, která působí na hmotnost m = 1, je 2 d 1 d r m F =k × a celková přitažlivá síla Země, která působí na hmotnost m = 1, je A = 2 d r m F k kde se integrace vztahuje na Zemi jako celek. Její složky v osách x, y, z jsou m r z m F r y m F r x F x y z d , d , d 3 3 3    A A A =k -x =k -h =k -z , (2.2.1) kde k je Newtonova-Cavendishova konstanta. 2.2.2 Vliv odstředivé síly Podle obr. 2.2.1 budeme opět vyšetřovat vliv odstředivé síly v bodě m, tedy sílu P. Platí, že P = mw 2r , kde, v našem případě je m = 1, w je úhlová rychlost a r vzdálenost bodu m od osy rotace. Pak P =w 2r 13 a složky v osách x, y, z jsou = = 2 , = 2 , = 0 x y z x P y P x P P w w r (2.2.2) 2.2.3 Složky celkové síly Vektorovým součtem dvou předchozích sil dostaneme sílu G, kterou nazýváme tíže. Působí-li na jednotku hmoty, m = 1, hovoříme o intenzitě (síly) tíže. Její složky získáme sečtením složek obou sil, tj. rov. (2.2.1) a rov. (2.2.2). Dostaneme    A A A = - + = - + = - m r z m y g r y m x g r x g x y z d , d , d 3 2 3 2 3 k x w k h w k z (2.2.3) a celková intenzita síly tíže je ( ) 2 1 2 2 2 x y z g = g + g + g v bodě m způsobená celou Zemí, g je číselně shodné se zrychlením, leč jeho rozměr je m·s-2. Intenzita síly tíže má rozměr kg·m·s-2. Složky v rov. (2.2.3) je možno též vyjádřit jako průměty intenzity síly tíže g do souřadnicových os. Jsou g g cosj cosl , g g cosj sinl , g g sinj x y z = = = . (2.2.4) 2.2.4 Tíhový potenciál a jeho vlastnosti Zavedeme výraz 2 ( 2 2 ) 2 d 1 x y r m W + + - =  A k w . (2.2.5) Pak platí, že x g W x ¶ = ¶ a podobně pro y a z. Přesvědčme se derivováním rov. (2.2.5) podle x. Dostáváme, že d d , 1 2 2 1 d 1 2 3 2 2 2 2 m x r x m x r x r m x x r x r W k x w k x w k w = - - + = - + +     ¶ ¶     = - - ¶ ¶    A A A což se shoduje s první rov. (2.2.3). Obdobné platí pro derivace podle y a z. Pro tíhový potenciál (2.2.5) tedy platí. 2) Derivací tíhového potenciálu W, rov. (2.2.5), podle určeného směru, dostáváme sílu tíže v tomto směru*), 3) potenciál W je skalár, 4) uvedené vtahy platí i pro samostatný potenciál přitažlivé síly, viz rov. (2.2.1), i pro samostatný potenciál síly odstředivé, viz rov. (2.2.2). *) Zde je toto dokázáno jen pro směry souřadnicových os x, y, z. 14 V rov. (2.2.5) je prvý člen roven gravitačnímu potenciálu U a druhý člen rotačnímu potenciálu V. Pak tedy: 5) celkový potenciál W, tj. tíhový potenciál, jest roven součtu gravitačního potenciálu U a odstředivého potenciálu V , takže W =U +V , (2.2.6) 6) hladinovou plochu definujme jako plochu, která má v každém svém bodě stejnou hodnotu tíhového potenciálu W =W = konst 0 . (2.2.7) Potom přírůstek dW, postupujeme-li po povrchu hladinové plochy, je nulový. Hladinová plocha je proto plochou ekvipotenciální. Tudíž dW = 0. Podle rov. (2.2.6) je rovněž dU + dV = 0 (2.2.8) dU a dV považujme za totální diferenciály funkce U = U (x, y, z) a funkce V = V (x, y, z). Jsou d d d d , d d d d , z z V y y V x x V V z z U y y U x x U U ¶ + ¶ ¶ + ¶ ¶ = ¶ ¶ + ¶ ¶ + ¶ ¶ = ¶ a po dosazení do rov. (2.2.8) a užitím bodu 5) dostáváme d d d = 0 ¶ + ¶ ¶ + ¶ ¶ ¶ z z W y y W x x W . (2.2.9) Výrazy x W ¶ ¶ atd. jsou složky (2.2.4) tíhového zrychlení g a dx, dy, dz jsou hledané složky (směrové parametry) hledaných souřadnicových přírůstků v hledaném směru*), který označme n. Pak cos(g;n)= 0 , takže ?(g;n) = 90° . 7) Směr tíže je stále kolmý k ekvipotenciální hladinové ploše. Leží tedy na normále k této ploše, nebo-li na svislici v bodě m, viz obr. 2.2.1, 8) hladinová plocha je plochou uzavřenou, z vnějšku vždy konvexní, je nedeformovaná a bez ostrých hran. Protože platí vztah (2.2.7), pak platí pro dvě blízké hladinové plochy, že rozdíl jejich potenciálů je rovněž konstantní, tedy W -W = DW = konst 2 1 . *) Pro větší názornost čtenáře, je možno si představit, že rov. (2.2.9) je dělena výškovým přírůstkem dh. Pak h x d d jsou směrové kosiny směru tíže g. 15 Podle bodu 2) je g n W = ¶ ¶ , z čehož DW = g ×Dn = konst . A protože tíhové zrychlení k pólům vzrůstá, pak musí Dn v důsledku předchozího vzorce, klesat. 9) Hladinové plochy (pro Zemi) se k pólům sbíhají a na rovníku jsou vzájemně nejvzdálenější. Bližší a obdobné úvahy o této tématice uvádí např. [4]. 2.2.5 Geoid a jeho rovnice Geoid je hladinová plocha o jistém tíhovém potenciálu Wg, která prochází body o nulových výškách. Tyto body jsou reálně dány značkami vodočtů pobřežních stanic. Při odvozování rovnice geoidu se vychází ze vztahu (2.2.5), jehož pravá strana se vyjádří proměnnými souřadnicemi r, f, L, což jsou geocentrický průvodič, geocentrická zeměpisná šířka a délka. Dojde se k diferenciální rovnici 2. řádu, která se řeší separací neznámých, viz [2]. Výsledkem je rovnice ( ) ( ) ,   +    + × L + L  = × + A = Y = A  A  r w f f r r 2 3 2 0 , , , 2 cos 2 1 cos sin sin GM C k S k P a W GM n k n k n k n k n g n g kde GMA je geocentrická gravitační konstanta, Wg přijatá hodnota tíhového potenciálu na ploše geoidu, aA poloměr rovníku Země, Cn,k a Sn,k jsou geopotenciální harmonické (Stokesovy) koeficienty stupně n a řádu k, w je rotační rychlost Země a Pn,k jsou Legendrovy polynomy pro k = 0, a Lagendrovy přidružené funkce pro k 1 0. Bližší o těchto pojmech a o užití uvedených vzorců bude následovat v části IX. Převýšení z geoidu nad elipsoidem je pak g e z =& r -r , kde re je geocentrický průvodič elipsoidu pro dané f. Bližší o uvedené problematice v [1], [2], [3], a [4]. LITERATURA: [1] Burša M., Pěč K.: Tíhové pole a dynamika Země. ACADEMIE, Prha 1988. [2] Heiskanen W. A., Moritz H.: Physical Geodesy. Freeman, 1967. [3] Vaníček P., Krakiwsky E.: Geodesy-the concepts. Amsterdam 1986. [4] Zeman A.: Fyzikální geodézie. Vydavatelství ČVUT, Praha 1998. 16 2.3 Atmosféra Vliv atmosféry je i z hlediska astrodynamiky zásadní důležitosti, neboť značnou měrou ovlivňuje dráhu nízkých družic Země. Proto je jí třeba věnovat pozornost, především s ohledem na vystižení hustoty a její změny v daném čase a místě. Uveďme již v úvodu, že stoprocentní postižení prozatím neexistuje. Navíc k tomu přistupuje ještě rotace atmosféry a její nepravidelné proudění nazývané vítr. Těmto tématům se budeme ve vší stručnosti věnovat v této kap. 2.3. 2.3.1 Hustota atmosféry Hustota atmosféry se mění exponenciálně v závislosti na výšce. Její změny jsou závislé nejen na výšce, ale i na čase, a to ve značně složité závislosti. Mezi nejjednodušší vzorce pro výpočet hustoty r, ale nejméně přesné, patří vztah = exp(- k ×h) 0 r r , kde h je výška družice, R poloměr Země a k = 0,1082. r0 je hustota atmosféry pro h = 0. Jiný vztah zní     = + 2 1 cos 0 r r b ny , kde b, n jsou koeficienty a y je úhel mezi geocentrickým průvodičem a vzdutím atmosféry. Hustota r0 se určuje ze vztahu log a bh cexp(d h) 0 r = + + , kde a, b, c, d jsou koeficienty závisející na sluneční aktivitě a společně s b a n jsou určovány přístroji na palubě družice. V diplomní práci [3] je uveden empiricky získaný vzorec       = - × h h ln 22,5 exp 3 0 r r , kde r0 = 1,225 kg·m-3 a h v km je výška družice. Tento vzorec platí jen přibližně pro výšky od 200 km do 2000 km a byl sestaven pro hodnoty hustoty atmosféry uváděnými v [2]. Složitější a přesnější vzorce uvádí např. [1]. Podle nich jsou zakresleny průběhy hustot ri s výškou h na obr. 2.3.1. 2.3.2 Změny v hustotě atmosféry 1) Denní efekt. Tento jev způsobuje maximální vzrůst hustoty v dané výšce kolem 14. hodiny a minimum mezi půlnocí a svítáním. Ve výšce 650 km je maximální hustota 10krát větší než minimální. Ve výšce 200 km dosahuje tento vliv až 40% průměrné hustoty. Velikost denní změny tedy závisí i na výšce.Tento efekt je způsoben změnou teploty atmosféry v závislosti na výšce Slunce nad horizontem. Ve dne jako by se atmosféra vydouvala – linie stejné hustoty vytváří vzdutí, viz obr. 2.3.2 a mírně se opožďovala za Sluncem. Ve výšce 500 km dosahuje hodnot 100 km. Tj. denní hodnota hustoty ve výšce 600 km je rovna průměrné noční hustotě v 500 km. 17 2) Dvacetisedmidenní perioda odpovídá periodě rotace Slunce kolem své osy vzhledem k Zemi. Tento efekt je závislý na množství a aktivitě slunečních skvrn na přivrácené straně Slunce. Ve výšce 200 km (600 km) může vyvolat 20% (70%) změny od průměrné hustoty. 3) Šestiměsíční cyklus vyvolává amplitudu ve výšce 350 km asi 40% střední hustoty. Maxima dosahují změny v dubnu a říjnu, minima v lednu a červnu. Obr. 2.3.1 (významy hustot ri jsou uvedeny v textu) Zde znamená: r1 průměr z maximálních denních hodnot, maximum střední sluneční aktivity, r2 průměr z minimálních denních hodnot, maximum střední sluneční aktivity, r3 průměr z minimálních nočních hodnot, maximum střední sluneční aktivity, r4 průměr z minimálních denních hodnot, minimum střední sluneční aktivity, r5 průměr z minimálních nočních hodnot, minimum střední sluneční aktivity. 4) Jedenáctiletý cyklus vyvolává nejpomalejší, ale největší změny. Porovnáním hodnot z roku 1958, kdy byla sluneční aktivita maximální a z roku 1964, kdy byla minimální, vyplývá, že ve dne ve výšce 300 km klesla hustota průměrně 3krát a ve výšce 600 km asi 20krát. 5) Nepravidelné změny jsou svým způsobem výjimečné. Závisí rovněž na činnosti Slunce a je těžké je předvídat. Mohou trvat jen několik dní nebo hodin, ale mohou dosáhnout poměrně velkých hodnot. 18 2.3.3 Rotace atmosféry Pokud předpokládáme, že atmosféra rotuje stejnou úhlovou rychlostí jako Zem, potom je její úhlová rychlost L = 1. Ve skutečnosti ovšem L 1 1 a v důsledku toho vzniká tak zvaný zonální vítr, což je vítr ve směru rovnoběžek. Pro L = 1,0 je postupná rychlost větru vůči Zemi VA = 0. Pro L > 1,0 je postupná rychlost větru VA > 0 vůči Zemi a směr větru od západu Obr. 2.3.2 k východu. Pro L < 1,0 je postupná rychlost větru VA < 0 vůči Zemi a směr větru od východu k západu. Velikost rychlosti rotace L atmosféry závisí především na výšce, dále na ročním období a místním čase. Její střední hodnota od 125 km, kde je L = 1,0, stoupá na L = 1,22 pro 325 km, pak opět klesá na 1,0 pro 430 km a na 0,82 pro 600 km. Další změny jsou způsobeny efektem ‘den – noc’. Hodnota L dosahuje maxima „večer“, tj. od 18 do 24 h a minima „ráno“, tj. od 6 do 12 h. Rotace závisí také na roční době. Oproti střední hodnotě je v zimě o 0,15 vyšší a v létě o 0,1 nižší. Postupnou rychlost větru VA pro obecnou zeměpisnou šířku j určíme ze vzorce ( ) p j cos 86400 2 1 r VA = L - , kde r je geocentrický průvodič družice. Bližší o atmosféře a o jejím vlivu na pohyb družice najde čtenář v publikacích [3], [4], [7], českých autorů a zahraničních v [1], [2], [5], [6] a [9]. V práci [10] jsou popsány další jevy související se Zemí. LITERATURA: [1] CIRA 61: Report of the Preparatory Group for an International Reference Atmosphere. Amsterdam 1961. 19 [2] CIRA 72: Complited by the Committee for the Cospar International Reference Atmosphere (CIRA). Berlin 1972. [3] Jansa T.: Poruchové působení atmosféry na dráhu družice. Diplomová práce, Praha 1984. [4] Kabeláč J., Sehnal Vl.: Atmospheric effects on the dynamics of the MIMOSA satellite. Journal of Geodesy (2003) 76: 536-542. [5] King-Hale D. G.: Theory of Satellite Orbits in an Atmosphere. Butterworths, London 1964. [6] King-Hale D. G.: Upper-Stmosphere Zonal Winds from Satellite Orbit Analysis. Planet. Space Sci., Vol. 31, No. 5, 1983. [7] Lála P.: Computer Program PRIOR Used for Orbit Determination at the Ondřejov Observatory. Space Res., Vol. 1. [8] Sehnal Vl.: Non-gravitational Forces in Satellite Dynamics. Symposium Sao Paulo, 1974. [9] Spravočnoe rukavodstvo po něbesnoj mechanike i astrodinamike. Nauka, Moskva 1971. [10] Vaníček P., Krakiwsky E.: Geodesy - the concepts. Amsterdam 1986. 20 21 II. část Vyšší geodézie matematická 3 Referenční plochy a soustavy 3.1 Referenční koule a výpočty na referenční kouli Pro realizaci geodetických a kartografických výpočtů s nižší přesností je možné zemské těleso nebo jeho část nahradit kulovou plochou (tzv. referenční koulí). Narozdíl od elipsoidické plochy, viz kap. 3.2, má plocha kulová o poloměru R konstantní křivost, všechny její normály se protínají v jejím středu. Normálové roviny procházejí také středem koule a protínají ji v hlavních kružnicích o poloměru R. Oblouky hlavních kružnic (ortodrom), které spojují 3 body na kouli, které ovšem neleží na společné hlavní kružnici (její rovina prochází středem koule), tvoří sférický trojúhelník. Roviny, které neprocházejí středem koule, protínají ji ve vedlejších kružnicích. 3.1.1 Sférické zeměpisné souřadnice [U, V] Souřadnicový systém sférických zeměpisných souřadnic tvoří jednotný systém pro celou kouli, viz obr. 3.1.1. Sférická zeměpisná šířka U je úhel, který svírá normála n bodu P s rovinou rovníku. Je - od rovníku k severnímu pólu v intervalu 0° až 90° a označuje se jako severní šířka (kladná, +, N) - od rovníku k jižnímu pólu v intervalu od 0° do -90° a označuje se jako jižní šířka (záporná, –, S) Rovnoběžka je geometrické místo bodů s konstantní zeměpisnou šířkou. Poloměr r libovolné rovnoběžky je dán vztahem r = R cosU . Rovnoběžky nejsou obecně hlavní kružnice, ale vedlejší, a netvoří strany sférického trojúhelníka. Sférická zeměpisná délka V je úhel, který svírá rovina místního poledníku (procházející bodem P) s rovinou základního (nultého V = 0°) poledníku. Počítá se - na východ od nultého poledníku v intervalu 0° až 180° a označuje se jako východní délka (kladná, +, E) - na západ od nultého poledníku v intervalu 0° až -180° a označuje se jako západní délka (záporná, –, W) Poledník (meridián) je geometrické místo bodů s konstantní zeměpisnou délkou. Póly jsou singulárními body, jejich zeměpisná délka je v rozsahu 0° až 180° a 0° až -180°. Učebnice vyšší geodézie tradičně dále uvádějí pravoúhlé (Soldnerovy) souřadnice, jejich převody na souřadnice [U,V] a naopak. Bližší viz např. [1], [2] nebo [3]. 3.1.2 Geodetická křivka. Geodetická křivost. Ortodroma a loxodroma na kouli Geodetická křivka bývá definována různými způsoby. Nejčastěji se užívá definice: „Geodetická křivka (čára) je nejkratší ze všech čar, které je možno na zvolené ploše vést mezi dvěma body.“ V rovině je geodetickou křivkou úsečka, na kouli oblouk hlavní kružnice (jejíž rovina prochází středem koule), na válcové ploše to je šroubovice. Sestrojíme ji, jestliže rozvineme válcovou plochu do roviny, oba dané body spojíme přímkou a plochu opět svineme do válce. Další viz kap. 3.2. 22 V Sp P S U Obr. 3.1.0.1 Geodetická křivost je křivost průmětu infinitesimálně malého délkového elementu křivky do tečné roviny. V případě geodetické křivky je geodetická křivost v kterémkoliv jejím bodě nulová. Ortodroma na kouli. Mějme rovinu, která prochází středem koule. Potom tuto kouli protíná v tzv. hlavní kružnici. Část/oblouk této kružnice spojující např. 2 body A a B na povrchu koule se nazývá ortodroma. Je to nejkratší spojnice těchto dvou bodů. Ortodroma je rovněž celá kružnice, jdoucí od bodu A do téhož bodu A. Ortodroma je geodetická křivka v prostoru zakřivená, avšak geodeticky přímá. V terénu ji lze vytyčit jako polygon o vrcholových úhlech 180o. Přímou by se jevila např. z letadla. Ortodromě odpovídá v rovině úsečka a přímka. Na kouli nemůžeme vést dvě rovnoběžné ortodromy, vždy jsou různoběžné, dvakrát se protínají a tvoří dva sférické dvojúhelníky. Délka celé ortodromy je 2pR, kde R je poloměr koule. Průběh ortodromy na kouli je dán kružnicí a řídí se vzorci sférické trigonometrie. Průběh analogické křivky v rovině je úsečka nebo přímka a řídí se vzorci rovinné trigonometrie. PŘÍKLAD 1 Obecně položená ortodroma o je znázorněna na obr. 3.1.2. Je dáno: Poloměr R koule: 1 Sférická šířka U0 výchozího bodu P0 na kouli: 30o Sférická délka V0 výchozího bodu P0 na kouli: 0o Azimut A0 na výchozím bodě P0 na kouli: 45o Rozdíl sférických délek DV mezi body P a P0: 20o Máme určit: Sférickou šířku U obecného bodu P Sférickou délku V obecného bodu P Azimut A na bodě P Délku P P = l R 0 Výpočet: Podle vět sférické trigonometrie dostaneme ( o ) ( o ) 0 0 0 cos 180 - A = -cos A cosDV + sin A sin DV cos 90 -U › A na bodě P: 57,0750074° 23 ( o ) ( o ) ( o ) 0 0 sin 180 - A sin 90 -U = sin A sin 90 -U › U bodu P: 43,15125018° ( o ) ( o ) ( o ) ( o ) 0 0 0 cos cos cos 90 cos 90 sin 90 sin 90 cos l P P U U U U V R = = - - + - - D › › P0P = 20o,66333046 P0 P l/R 90o-U0 A0 V0 V 90o-U 90oSp -I DV . o 1 A Obr. 3.1.0.1 P0 90o-U V0 DV Sp V A 1 P I A0 90o-I 90o-DV . 90o-P0P Obr. 0.2.1.3 Dále 0 V =V + DV = 20o, event. kontrolně dalšími větami sférické trigonometrie. Délka 180 0 l = P P × R ×p = 0,360643151. Odvození Clairautovy věty. Rovina ortodromy je v poloze neměnná. Její sklon označíme I a je rovněž neměnný, obr. 3.1.3. Tudíž i vzdálenost 90o - I nejvyššího bodu ortodromy od severního pólu Sp je neměnná, viz obr. 3.1.2 a 3.1.3. Z pravoúhlého sférického trojúhelníka DP1Sp platí jednoduchá věta sinová sin (90o -U )sin A = sin (90o - I )sin 90o a po vynásobení poloměrem R koule platí 0 RcosU sin A = konst. = k (3.1.1) což je věta Clairautova. Platí nejen pro kouli, ale i pro rotační elipsoid. PŘÍKLAD 2 Průběh ortodromy. Vycházíme z obr. 3.1.3. Nechť je dáno: Poloměr R koule: 1 Sférická šířka U0 výchozího bodu P0 na kouli: 0o Sférická délka V0 výchozího bodu P0 na kouli: 0o Rozdíl sférických délek DV mezi body P a P0: 10o Sklon l roviny ortodromy: 60o Máme určit: Sférickou šířku U obecného bodu P 24 Sférickou délku V obecného bodu P Azimut A na bodě P Délku P P = l R 0 Výpočet: Nejprve z rov. (3.1.1): 0 0 0 0 k = RcosU sin A = RcosU sin A = Rsin A = Rcos I = 0,5 Poté 0 V =V + DV v obecném bodě P: 10o Z trojúhelníku P1Sp : cos A = cosDV sin I . Azimut A v obecném bodě P: 31o,47494888 0 cosU = k / Rsin A : U = 16o,73957747 cosP P = cosU cosDV 0 , takže délka 180 0 l = P P × R ×p = 0,33903719. Vhodné je sestavení kontrolních vzorců nebo i jiných postupů. Loxodroma na kouli protíná všechny poledníky pod stejným azimutem A. Jestliže A = 0o, je loxodromou poledník, jestliže A = 90o, je loxodromou rovnoběžka. V obecném případě, kdy A 1 0 U A 1 90 o o , se loxodroma blíží v závitech k severnímu a jižnímu pólu. Přestože je těchto závitů nekonečně mnoho, je délka loxodromy konečná, jak uvidíme později. S ohledem na ortodromu, která spojuje tytéž dva body jako loxodroma, prochází loxodroma na severní (jižní) zemské polokouli jižně (severně) od ortodromy. Loxodroma a ani diferenciálně malé úseky této křivky neleží na hlavní kružnici. Pro odvození dalších jejích vlastností je proto nutné vycházet z diferenciálního okolí obecného bodu P´, viz obr. 3.1.4, na kterém l označuje právě loxodromu, Sp je severní pól a význam ostatních symbolů je zřejmý z předchozího textu. Protože se jedná o infinitesimálně malý trojúhelník P1P´, je možno jej považovat za rovinný. Pak platí vztahy sin Ad l = R cosU dV cos Ad l = RdU tan AdU = cosU dV , (3.1.2) A A l R U R cosU V P´ P 90 -U V Sp 1 l Obr. 3.1.0.3 r Obr. 3.1.0.4 ve kterých jsme diference D změnili na diferenciály d. Připomeňme, že A a R jsou konstanty. Ostatní veličiny, tj. U, V a l jsou proměnné a tedy podléhají integraci. Z druhé rov. (3.1.2) dostaneme ihned jednoduchý vztah l cos A = R(U´-U ) (3.1.3) 25 pro výpočet délky l loxodromy mezi koncovými body o zeměpisných šířkách U´ a U. Bude-li ležet bod P na rovníku a P´ na severním pólu, pak U = 0o, U´ = 90o a l =p R / 2cos A, vyjádřeno již v míře obloukové. Je to tedy délka loxodromy od rovníku k severnímu pólu Sp. Délka loxodromy od jižního k severnímu pólu je tedy l =p R / cos A . Je-li azimut A = 60o, je délka loxodromy mezi póly l = 2p R , což je 2x více, než délka poledníku mezi oběma póly. Ve zvláštních případech je A = 0o (poledník) a A = 90o (rovnoběžka). Pro A = 0o je délka mezi póly l = 2p R a pro A = 90o, viz první rov. (3.1.2), v níž U = konst., je l = 2p RcosU . Integrujme nyní třetí rov. (3.1.2). Postupně dostáváme, viz též obr. 3.1.4,  = c - =  = [ ( ° + )] = c c - c U U U U V V A U U U U V V V A tan sin 90 d cos d d tan 1 c -     + °     + ° c =      ° +     = + ° U U U U U A U U A 45 2 tan 45 2 tan 45 d tan ln 2 45 cos 2 tan 2sin 1 , takže výraz tan 45 2 tan ln tan 45 2 U V V A U  c   + ° c = - ×    + ° (3.1.4) je použitelný pro výpočet V´, je-li dáno U´ obecného bodu P´ na loxodromě. Pro opačný případ platí ln tan 45 ( )cot ln tan 45 2 2 U U V V A  c     + ° = - c +  + ° , ln tan 45 cot cot ln tan 45 cot 2 2 U U V A V A V A y  c     + ° = c - +  + ° = c + kde cot ln tan 45 2 U y V A   = - +  + ° je konstanta pro danou loxodromu. Z předešlého vyplývá výraz Uc = 2arctan exp(Vccot A+y ) -90o (3.1.5) použitelný pro případ výpočtu U´, je-li dáno V´ bodu P´ na loxodromě. Tím jsou v obou případech známy souřadnice U´, V´, viz rov. (3.1.4) a (3.1.5), je-li loxodroma určena vstupními veličinami U, V, A. Její délku l v obecném případě, tj. od bodu P k bodu P´, viz obr. 3.1.4, určuje rov. (3.1.3). Rov. (3.1.4) a (3.1.5) se zjednoduší pro případy zvláštní. Tak pro azimut A = 0o, tj. pro loxodromu jako poledník, nabývají souřadnice hodnot UcÎ -90°,90° , Vc =V a pro A = 90o, tj. pro loxodromu jako rovnoběžku, nabývají souřadnice hodnot Uc =U,VcÎ 0°,360° . 26 Integrace prvé rov. (3.1.2) by vyžadovala nejprve nahrazení veličiny U veličinami V a l. Poté by následovala její integrace. Nebude jí však třeba. PŘÍKLAD 3 Průběh loxodromy. Viz obr. 3.1.4. Jsou dány: Zeměpisná šířka U = 0o a zeměpisná délka V = 0o výchozího bodu P loxodromy Azimut A = 45o loxodromy na bodě P Poloměr koule R = 10 Zeměpisné délky V´ se budou měnit tak, jak ukazuje 1. řádek tab.3.1.1 Máme určit: Zeměpisné šířky U´ odpovídající V´ loxodromy a délku l = PP´ loxodromy Výpočet: Nejprve určíme y = -V cot A+ ln tan (U / 2 + 45°) = 0 , což je konstanta pro danou loxodromu. Poté z rov. (3.1.5) určíme šířku Uc = 2arctan exp(Vccot A+y ) -90o = 2arctan eVc  - 90° , kde jednotlivá V´ udává 1. řádek a vypočtená U´ 2. řádek tab. 3.1.1. Délku l určuje rov. (3.1.3) l = R(U´-U ) / cos A =10(U´-0)cos 45°×p /180° = 0, 24682683Uc° . Výsledky uvádí 3. řádek tab. 3.1.1. Tab. 3.1.1 Souřadnice a délka loxodromy V´ [o] 30 60 90 120 150 180 270 360 720 7200 U´ [o] 28,72 51,33 66,51 75,96 81,66 85,05 88,97 89,79 89,9996 90 l 7,089 12,670 16,416 18,749 20,156 20,993 21,960 22,163 22,214316 22,214415 Z tab. 3.1.1 vyplývá, že loxodroma se blíží k pólům v závitech, jejichž počet je neomezený, její délka l je však určitá a blíží se k poslední hodnotě v posledním řádku. 3.1.3 Exces Sférický exces e ve sférickém trojúhelníku je hodnota, o kterou je součet vnitřních úhlů ve sférickém trojúhelníku větší než 180o. Obecně je to nadbytek součtu vnitřních úhlů sférického obrazce nad součtem úhlů příslušného rovinného obrazce. Velikost excesu lze vypočítat pomocí měřených úhlů a, b, g podle rovnice e =a +b +g -180o . (3.1.6) Chyby úhlových měření však mohou být větší než hodnota sférického excesu. V tom případě se rov. (3.1.6) používá jako kontrolní a výpočet excesu se provede podle vztahu 2 P R e c = r c , (3.1.7) kde P je obsah sférického trojúhelníka, R poloměr koule a r´´ je radián ve vteřinách. Sférický exces e ve sférickém mnohoúhelníku je opět řešitelný rov. (3.1.7), kde P je ovšem plocha sférického mnohoúhelníka. 27 3.1.4 Meridiánová konvergence Meridiánová konvergence (sbíhavost poledníků) je dána úhlem g , viz obr. 3.1.5, který svírá v bodě P poledník o zeměpisné délce D V s rovnoběžkou r. Tečna, vedená v bodě P k rovnoběžce r je rovnoběžná s tečnou k základnímu poledníku v patě Q. Řešením pravoúhlého sférického trojúhelníka PQSp s využitím Neperových pravidel lze získat vztah pro výpočet meridiánové konvergence. Zní tgg = sinU tan DV . (3.1.8) 3.1.5 Řešení sférických trojúhelníků větami sférické trigonometrie 3.1.5.1 Řešení 1. základní geodetické úlohy (ve sférických zeměpisných souřadnicích) Na kouli o poloměru R je dán bod P1[U1,V1], délka ortodromy l mezi body P1 a P2 a její azimut A1 v bodě P1. Počítají se souřadnice [U2,V2] bodu P2 a azimut A2 v tomto bodě. Situace je naznačena na obr. 3.1.6, zadané veličiny jsou zvýrazněny podtržením. Pro výpočet zeměpisné šířky U2 užijeme kosinovou větu ve sférickém trojúhelníku P1P2Sp. Má tvar ( ) ( ) ( ) 2 1 1 1 cos 90 cos 90 cos sin 90 sin cos l l U U U A R R - = - + - o o o . Z řady dalších možných variant řešení výpočtu souřadnice V2 a azimutu A2 vybíráme tu variantu, která vychází pouze ze zadaných veličin. Ve sférickém trojúhelníku P1P2Sp platí sinová věta ( o ) 2 1 sin 90 sin sin sin l U V A R - D = × (3.1.9) a sinuskosinová věta pro stranu a úhel ( ) ( ) ( ) 2 1 1 1 sin 90 cos sin 90 cos sin cos 90 cos l l U V U U A R R - D = - - - o o o (3.1.10) Vydělením rov. (3.1.9) a (3.1.10) a dalšími algebraickými úpravami dostaneme rovnici 1 1 1 1 sin sin tan cos cos sin sin cos l A V R l l U U A R R D = - . Vykrácením čitatele i jmenovatele výrazem sin (l / R) získáme tvar 1 1 1 1 sin tan cos cot sin cos A V l U U A R D = - , který je funkcí pouze zadaných veličin. Obdobný způsob výpočtu lze použít pro azimut A2. Ve sférickém trojúhelníku P1P2 Sp se vyskytuje u bodu P2 úhel (180°-A´2), kde A´2 = A2 - 180°. Pro výpočet A´2 opět využijeme sinovou a sinuskosinovou větu pro stranu a úhel. Jsou ( o ) ( ) ( o ) 2 2 1 1 sin 90 -U sin 180 - Ac = sin 90 -U ×sin A o (3.1.11) 28 ( ) ( ) ( ) ( ) 2 2 1 1 1 sin 90 cos 180 cos 90 sin sin 90 cos cos l l U A U U A R R - - c = - - - o o o o (3.1.12) Vydělením rov. (3.1.11) a (3.1.12) a vykrácením výrazem cosU1 obdržíme 1 2 1 1 sin tan tan sin cos cos A A l l U A R R c = - + . Hledaný úhel A2 je pak 2 2 A = Ac +180o , viz obr. 3.1.6. Sp V V2 180° A´2 A´2 A2 P2 P A1 l / R 90° U1 90° U2 pol. Obr. 3.1.0.1 PŘÍKLAD 4 1. základní geodetická úloha. Vycházíme z obr. 3.1.6. Jsou dány: Poloměr R koule: 6378000 m Sférická šířka U1 bodu P1 na kouli: 50o 40´ Sférická délka V1 bodu P1 na kouli: 14o 25´ Délka l ortodromy mezi body P1 a P2: 600000 m Azimut A1 v bodě P1: 80o Máme určit: Sférická šířka U2 bodu P2 na kouli Sférická délka V2 bodu P2 na kouli Azimut A2 na bodě P2 Výpočet: Nejprve určíme úhel l / R odpovídající délce l ortodromy. Je l / R = 0,0940733772 rad = = 180o l / p R = 5o,39000748. Poté podle kap. 3.1.5 postupně zjišťujeme U2 z kosinové věty pro stranu, DV ze sinové věty, 2 1 2 V =V + DV, Ac např. ze sinové věty a 2 2 A = Ac +180° . Výsledek: U2 = 51o,29633124 V2 = 22o,92440003 A2 = 266o,6149359 Kontrola Clairautovou větou: 1 1 RcosU sin A = 3981158,129 m 2 2 RcosU sin Ac = 3981158,128 m Viz též obr. 3.1.6. 29 3.1.5.2 Řešení 2. základní geodetické úlohy (ve sférických zeměpisných souřadnicích) Na kouli o poloměru R jsou dány body P1[U1,V1] a P2[U2,V2]. Počítá se délka ortodromy l mezi body P1 a P2 a oba její azimuty A1, A2 v těchto bodech. Situace je naznačena na obr. 3.1.7, kde jsou podtrženy zadané veličiny. Pro výpočet délky ortodromy l užijeme kosinovou větu ve sférickém trojúhelníku P1P2Sp. Je ( ) ( ) ( ) ( ) 1 2 1 2 cos cos 90 cos 90 sin 90 sin 90 cos l U U U U V R = - - + - - D o o o o , kde DV =V2 -V1 , neboli 1 2 1 2 cos sin sin cos cos cos l U U U U V R = + D . Pro výpočet azimutu A1 použijeme princip výpočtu uvedený v kap. 3.1.5.1. Ve sférickém trojúhelníku P1P2Sp platí sinová věta ( o ) 1 2 sin sin sin 90 sin l A U V R = - × D (3.1.13) a sinuskosinová věta pro stranu a úhel ( ) ( ) ( ) ( ) 1 1 2 2 1 sin cos sin 90 cos 90 sin 90 cos 90 cos l A U U U U V R = - - - - - D o o o o (3.1.14) Vydělením rov. (3.1.13) a (3.1.14) a dalšími algebraickými úpravami dostaneme rovnici 2 1 1 2 2 1 cos sin tan cos sin cos sin cos U V A U U U U V = D - D . Vykrácením výrazem cosU2 obdržíme rovnici 1 1 2 1 sin tan cos tan sin cos V A U U U V = D - D . Pro azimut A2 je zapotřebí nejprve vypočítat A´2, a to vydělením následující sinové a sinuskosinové věty pro stranu a úhel ( ) ( o ) 2 1 sin sin 180 sin 90 sin l A U V R - c = - × D o ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) 2 2 1 1 2 sin cos 180 sin 90 cos 90 sin 90 cos 90 cos l A U U U U V R - c = - - - - - D o o o o o Získáme rovnici ( ) 1 2 2 1 1 2 cos sin tan 180 cos sin cos sin cos U V A U U U U V - c = D - D o , která vykrácením výrazem cosU1 přejde na tvar 2 2 1 2 sin tan cos tan sin cos V A U U U V c = D - + D . 30 Azimut A2 vypočteme z výrazu A2 =180 + A2c o . PŘÍKLAD 5 2. základní geodetická úloha. Vycházíme z obr. 3.1.7. Je použito výsledných hodnot PŘÍKLADU 4. Je dáno: Poloměr R koule: 6378000 m Sférická šířka U1 bodu P1 na kouli: 50o 40´ Sférická délka V1 bodu P1 na kouli: 14o 25´ Sférická šířka U2 bodu P2 na kouli: 51o 17´46´´, 792464 Sférická délka V2 bodu P2 na kouli: 22o 55´27´´,840108 Máme určit: Azimut A1 v bodě P1 na kouli Azimut A2 v bodě P2 na kouli Délku l ortodromy mezi body P1 a P2 Výpočet: Podle prvních vzorců v této kap. 3.1.5.2 určíme úhlovou hodnotu l / R ortodromy, kde 2 1 DV =V -V = 8°30c27c,840108 . Je l / R = 0,094073377 rad = 5o,39000747 a l = (l / R) R. Poté podle dalších vzorců kap. 3.1.5.2 určíme azimuty A1, A2 a konečně 2 2 A = Ac +180o . Výsledek: A1 = 79o,99999997 A2 = 266o,61493589 l = 599999,998 m, což je ve shodě s PŘÍKLADEM 4. Další kontroly jsou zbytečné. Pro zájemce o tuto disciplínu jsou uvedeny náměty dalších, složitějších příkladů na kouli: - Určete sférické zeměpisné souřadnice průsečíků ortodromy i loxodromy s daným poledníkem, rovnoběžkou, obecnou hlavní i vedlejší kružnicí. - Určete sférické zeměpisné souřadnice extrémních bodů na ortodromě. - Určete sférické zeměpisné souřadnice průsečíků dvou ortodrom, dvou loxodrom, ortodromy s loxodromou. - Vypočtěte excesy, jsou-li dány sférické zeměpisné souřadnice minimálně tří bodů na kouli. - Určete meridiánové konvergence pro různé souřadnicové soustavy a pro různé body různých obrazců. Závěrečná poznámka ke kap. 3.1.5. Dlužno poznamenat, že byly odvozeny i jiné metody, které však již patří minulosti. Byly odvozeny z důvodů snížení počtu desetinných míst při zachování přesnosti výpočtu. Délky trigonometrických stran nepřesahují zpravidla 30 km, takže zeměstředné úhly jsou menší než 16´ a excesy trojúhelníků menší než 2´´. Pro milimetrovou přesnost je nutno počítat trigonometrické funkce na 11 desetinných míst. Obecné vzorce sférické trigonometrie nebyly vhodné pro řešení takovýchto „malých“ trojúhelníků. Tyto okolnosti vedly k určité úpravě rovnic pro řešení sférických trojúhelníků. Tím se např. sférické řešení nahradí řešením rovinným. Uveďme aspoň některé názvy. Metoda excesová (Legendre 1787) a metoda aditamentová (Soldner 1820). Naše odborná literatura uvádí tyto metody a mnohé další např. v [1], [2] a [3]. Tyto „základní“ geodetické úlohy bývají též označovány jako „hlavní“ geodetické úlohy. 31 LITERATURA: [1] Böhm J., Hora L., Kolenatý E.: Vyšší geodézie – díl 1. Vydavatelství ČVUT, Praha, 1979. [2] Ryšavý J.: Vyšší geodesie. Nákladem ČMT, Praha 1947. [3] Vykutil J.: Vyšší geodézie. Vydavatelství Kartografie n. p., Praha 1982. 3.2 Referenční elipsoid a výpočty na referenčním elipsoidu Pro přesnější geodetické výpočty již nevyhovuje nahrazení zemského tělesa plochou kulovou. Skutečný tvar Země lépe vystihuje plocha elipsoidická. Trojosý elipsoid má však složitější geometrii, proto se užívá elipsoid rotační pro určitou oblast (na rozdíl od elipsoidu obecného, který platí pro celou Zemi). Vznikne rotací poledníkové elipsy o hlavní ose a a vedlejší ose b. Parametry a, b je tvarově i rozměrově rotační elipsoid jednoznačně definován. Z nich jsou odvozeny další veličiny, které charakterizují tento elipsoid. První výstřednost (excentricita poledníkové elipsy) 2 2 2 2 a b e a = - Druhá výstřednost 2 2 2 2 a b e b c = - První zploštění (poledníkové elipsy) a b i a = - Druhé zploštění (poledníkové elipsy) a b n a b = - + Poloměr křivosti na pólech a2 c b = Sp p S a b rovník Obr. 3.2.1 32 Rovina, která prochází středem S elipsoidu a je kolmá na vedlejší osu b, je rovina geodetického*) rovníku (viz obr. 3.2.2). Rovník je kružnice o poloměru a. Řezy rovin rovnoběžných s rovinou rovníku jsou geodetické rovnoběžky – kružnice, jejichž poloměr se zmenšuje od rovníku k pólům. Svazek rovin, procházejících vedlejší osou elipsoidu b, protíná povrch elipsoidu v geodetických polednících (meridiánech). Jsou to elipsy s poloosami a, b. Plocha rotačního elipsoidu má proměnlivou křivost podle směru řezu i polohy. Normály k ploše obecně neprocházejí středem elipsoidu, ale jsou různoběžné s vedlejší osou. 3.2.1 Souřadnicové soustavy**) a jejich transformace Geodetická zeměpisná šířka B***) je úhel, který svírá normála v bodě P k povrchu elipsoidu. Počítá se - od rovníku k severnímu pólu v intervalu 0° až 90° a označuje se jako severní šířka (kladná,+, N) - od rovníku k jižnímu pólu v intervalu od 0° do -90° a označuje se jako jižní šířka (záporná, –, S) Geodetická zeměpisná délka L je úhel, který svírá rovina poledníku bodu P s rovinou nultého poledníku. Počítá se - na východ od nultého poledníku v intervalu 0° až 180° a označuje se jako východní délka (kladná, +, E) - na západ od nultého poledníku v intervalu 0° až -180° a označuje se jako západní délka (záporná, –, W) Jako základní (nultý) poledník je mezinárodně označován poledník greenwichský. Tento základní geodetický poledník byl v minulosti definován jako astronomický poledník, který prochází stabilizovaným bodem na observatoři v Greenwichi u Londýna. Byl definován pomocí astronomických měření na této observatoři a proto byl též nazýván greenwichským. V současné době je to již jen historická setrvačnost v tomto názvu, neboť základní poledník je vlivem kolísání pólu s časem proměnný. V současnosti je permanentně zaměřován a vypočítáván Mezinárodní časovou službou v Paříži a neodpovídá původnímu poledníku (neprochází oním základním bodem v Greenwichi). Do počátku 20. století se zeměpisné délky počítaly od poledníku procházejícím ostrovem Ferro (nejzápadnějším z Kanárských ostrovů, hranicí tehdejšími Evropany poznaného světa). Poledník Ferro byl základním i pro naši Jednotnou trigonometrickou síť katastrální. Přibližný převodní vztah mezi oběma délkovými soustavami LFERRO = LGR +17°40c je velmi často uvádě. Hodnotu správnou, tj. 17o 39‘ 46,02‘’, cituje E. Buchar v práci Tížnicové odchylky a geoid v ČSR. Tato prace sice vyšla, ale do prodeje se nedostala, neboť byla prohlášena za tajnou. Geocentrická šířka b. V astronomických aplikacích se místo B užívá geocentrická*) šířka b. Je dána úhlem, který svírá spojnice SP s hlavní poloosou (viz obr. 3.2.3). Druhou souřadnicí zůstává L. *) Všechny veličiny vztažené k takto definovanému elipsoidu jsou veličinami geodetickými. **) Termín zeměpisná šířka a délka se užívá od starověku. Původně se měřilo a mapovalo především v oblasti Středozemního moře a vynášení v mapě se konalo „po šířce“ nebo „po délce“ Středozemního moře. Z doby starověku pochází také měření souřadnic od rovníku, protože polární oblasti nebyly známé. ***) Označení B, L je z německého Breite (šířka) a Länge (délka). Souřadnice [B, L] jsou geodetické, vztažené ke zvolenému elipsoidu. Souřadnice [j, l] jsou astronomické souřadnice, které se měří na skutečném zemském tělese (jsou s časem proměnné vlivem poruch jako je kolísání pólu, změna směru svislice v prostoru atd.). 33 Redukovaná šířka y. Pro teoretické účely byla zavedena redukovaná šířka ?. Uvažovaným bodem P (viz obr. 3.2.2) se vede rovnoběžka s osou y. Průsečíkem této rovnoběžky s osou x vznikne bod P1. Na kružnici o poloměru a se středem S se sestrojí bod Q jako ( ) 1 1 Q = k S, a ÇPP , kde PP b . Redukovaná šířka ? je úhel QSP1. Druhou souřadnicí zůstává geocentrická délka L. Pravoúhlé souřadnice v rovině poledníkové elipsy [x, y] Volíme-li počátek rovinné souřadnicové soustavy ve středu S meridiánové elipsy, osu x vložíme do hlavní poloosy a osu y do vedlejší poloosy meridiánové elipsy, bude její rovnice 2 2 2 2 1 x y a b + = , nebo b2x2 + a2 y2 - a2b2 = 0 . Pravoúhlé souřadnice bodu P jsou definovány 1 x = SP , 1 y = PP . S b a e Sp p P 1 B Q n p´ 90 +B 90 - 90 -B k(S,a) Obr. 3.2.1 Prostorové pravoúhlé souřadnice [X, Y, Z] Počátek souřadnicové soustavy je ve středu elipsoidu S. Osa X je průsečnicí geodetické roviny rovníku s rovinou základního geodetického poledníku, osa Y leží v rovině rovníku a je kolmá na osu X v pravotočivé soustavě. Osa Z je vložena do vedlejší osy. Osy X,Y,Z tvoří pravoúhlou pravotočivou soustavu. Prostorové pravoúhlé souřadnice bodu P, který leží na ploše elipsoidu (H = 0), jsou definovány vztahy X = N cos Bcos L , Y = N cos Bsin L , Z = N (1- e2 )sin B (3.2.1) *) Zde je geocentrickou šířkou míněn úhel, který má vrchol ve středu referenčního elipsoidu. V současné době se termín „geocentrický“ většinou užívá pro střed elipsoidu totožný s těžištěm Země. Elipsoid se středem v těžišti Země má název obecný (absolutní) elipsoid. Vzdálenosti středů referenčních elipsoidů od těžiště Země se pohybují řádově ve stovkách metrů. 34 kde N je příčný poloměr křivosti, viz rov. (3.2.9) a e je první výstřednost. Pro bod, který leží ve směru normály k elipsoidu ve výšce H nad elipsoidem, platí X = (N + H )cos Bcos L , Y = (N + H )cos Bsin L , Z = (N (1- e2 )+ H )sin B (3.2.2) Odvození viz při rov. (3.2.10) a (3.2.11). 3.2.1.1 Vybrané transformace souřadnic b « y Následující úlohy budeme řešit za předpokladu znalosti velmi jednoduchého (afinního) vztahu mezi elipsou e a kružnicí k(S,a), viz obr. 3.2.2. Zní 1 1 PP / PQ = b / a (3.2.3) pro všechny souřadnice ve směru osy y. Souřadnice ve směru osy x zůstávají neměnné. Z obr. 3.2.2 vyplývá, že 1 tany = PQ / x , tan b = y / x , z čehož, viz též rov. (3.2.3), 1 1 1 2 tan / tan / / 1 a a PQ y PQ PP b a e y b = = = = - , takže ( ) tany 1 e2 0.5 tanb - = - , tan b = (1- e2 ) tany (3.2.4) y « B Podle obr. 3.2.2 je ( ) 1 tan 90 -y = PQ/ pc o , ( ) 1 tan 90 - B = PP / pc o , z čehož ( ) 1 2 1 cotg / cotg tan / tan 1 PQ a a B B PP b a e y = y = = = - , jak vyplývá z rov. (3.2.3). Takže tan B = 1- e2 tany , tany = (1- e2 ) tan B (3.2.5) B « b Zřejmě platí pomocí rov. (3.2.4) a (3.2.5), že ( ) ( ) 2 2 2 0.5 tan / tan 1 tan / tan 1 tan / tan 1 e B e B e b b y y - - = = = - - , tanb = (1- e2 )tan B , ( ) tan B 1 e2 1 tanb - = - . 35 B « x,y Opět použijeme obr. 3.2.2. Vyplývá z něho, že x = a cosy , y = bsiny (3.2.6) Použijeme-li známých pouček z goniometrie, je možno cos y a sin y vyjádřit jako tg y. Zní 2 1 cos 1 tan y y = + , 2 tan sin 1 tan y y y = + (3.2.7) Za tany dosadíme z rov. (3.2.5) do předchozích rovnic, tyto do rov. (3.2.6) a postupně dostáváme, že ( 2 ) 2 1 1 1 tan x a e B = + - , ( ) ( ) 2 2 2 1 tan 1 1 tan e B y b e B - = + - 2 ( 2 ) 2 cos cos 1 sin a B x B e B = + - , ( ) ( ) 2 2 2 2 1 sin cos 1 sin a e B y B e B - = + - 2 2 cos 1 sin a B x e B = - , ( 2 ) 2 2 1 sin 1 sin a e B y e B - = - (3.2.8) kde W = 1- e2 sin2 B je tzv. druhá základní (fundamentální, hlavní) geodetická funkce. Pak je také možno psát x = a cos B /W , y = a(1- e2 )sin B /W Pro úplnost uveďme první základní (fundamentální, hlavní) geodetickou funkci V = 1+ ec2 sin2 B . Vztahy mezi nimi jsou W =V 1- e2 , V =W 1+ ec2 Obě funkce se v geodézii často používají, především ve vyšší geodézii. Druhá základní geodetická funkce V se užívá s polárním poloměrem křivosti c. Obě funkce W a V závisí jen na geodetické šířce B a bývaly tabelovány k tomuto argumentu B. Důvodem pro jejich zavedení bylo počtářské zjednodušení. Dnes již toho není třeba. S rov. (3.2.8) souvisí další důležitá veličina, a to je příčný poloměr křivosti 1 2 sin2 a a N e B W = = - (3.2.9) což je poloměr oskulační kružnice v rovině rovnoběžky daného bodu, tzv. příčný poloměr křivosti. Odvození je v kap. 3.2.3. Geocentrický průvodič, viz obr. 3.2.2, je r = x2 + y2 = a cos2y + (1- e2 )sin2y = a 1- e2 sin2y 36 S pomocí rov. (3.2.6) nebo též s pomocí rov. (3.2.8) r = a cos2 B + (1- e2 )sin2 B /W = a 1+ e2 (e2 - 2)sin2 B /W a s pomocí první rov. (3.2.4) a druhé rov. (3.2.7) je 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 tan tan 1 1 1 tan 1 tan cos sin b a e a e e e r y b y b b b = - = - = + - + - Transformace v prostoru (3-D transformace) a) B, L, H=0 › X, Y, Z Z obr. 3.2.3 a z trojúhelníku vpravo nahoře vyplývají pro souřadnice X, Y, Z vztahy X = x cos L , Y = x sin L , Z = y , které lze upravit dosazením vztahů (3.2.8) a (3.2.9). Dostáváme X = N cos Bcos L, X = N cos Bsin L, Z = N (1- e2 )sin B (3.2.10) S 90 -L X L . P Y x p p Z Obr. 3.2.1 b) B, L, H › X, Y, Z V rov. (3.2.10) příčný poloměr křivosti N se nahradí výrazem (N+H), čímž se získají rovnice, viz též rov. (3.2.2), X = (N + H )cos Bcos L, Y = (N + H )cos Bsin L, Z = (N (1- e2 )+ H )sin B (3.2.11) Elipsoidická výška H bodu P je rovna součtu jeho „normální“ výšky Hn a výšky kv z kvazigeoidu nad elipsoidem, takže n kv H = H +z . c) X, Y, Z ® B, L, H Zpětnou transformaci lze provést nepřímým i přímým způsobem. 37 a) Nepřímý způsob (postupná aproximace) Geodetická délka L se vyjádří vydělením druhé a první rov. (3.2.11). Je tg L = Y / X . Z týchž rovnic získáme X 2 +Y 2 = (N + H )cos B = p , (3.2.12) kde p je hodnota známá. Touto hodnotou vydělíme třetí rov. (3.2.11) a máme ( ) ( ) 2 2 2 2 sin 1 tan tan cos 1 / Z Z N H Ne B B e B X Y p N H B H N + - = = = - + + + , z čehož vyplývá pro geodetickou šířku B vztah 2 ( 2 ) 1 tan sin sin Z N B e B Z Ne B p p p = + = + , (3.2.13) který řešíme postupnou aproximací, neboť druhý člen pravé strany rov. (3.2.13) obsahuje malou veličinu e2 . Neznámou je ovšem i příčný poloměr křivosti N, viz rov. (3.2.9), který se rovněž postupně upřesňuje společně s výrazem B. Takže postup bude tan BI = Z / p , ( ) NI a 1 e2 sin2 BI 0.5 - = - , ( 2 ) 2 1 tan sin tan sin I II I I I I N B Z N e B B e B p p = + = + , ( ) II 1 2 sin2 II 0.5 N a e B - = - , tan tan 2 sin II III I II N B B e B p = + atd. Zpravidla již třetí aproximace dává hledanou hodnotu B. Elipsoidickou výšku H uvádí rov. (3.2.12). b) Přímý způsob, viz [4] Nejdříve se vypočítají konstanty k1, k2, k3 , které jsou pro daný referenční elipsoid neměnné a stačí je tedy vypočítat jen jednou, 2 2 1 2 3 , , a E E k k k b a b = = = , kde a, b viz úvod kap. 3.2 a E2 = a2 - b2 . Zavedeme arctan 1 k Z p q = , pak 3 3 2 2 3 2 sin tan , tan , cos sin 1 sin cos Z k Y B L H p B Z B a e B p k X q q = + = = + - - - (3.2.14) PŘÍKLAD 6 Transformace B, L, H na X, Y, Z Jsou dány parametry Besselova elipsoidu a, e2 a elipsoidické zeměpisné souřadnice B,L,H bodu P, který leží vně Besselova elipsoidu: a = 6377397,155 m, e2 = 0,0066743722 , B = 50o , L = 15o , H = 10 m. Určete pravoúhlé prostorové souřadnice X,Y,Z bodu P. Výpočet: Použijeme jednoduše rov.(3.2.11). Dříve je však nutné vypočítat příčný poloměr křivosti N z rov. (3.2.9). 38 Výsledek: N = 6 389 923,082 m, X = 3 967 414,579 m, Y = 1 063 065,533 m, Z = 4 862 301,910 m. PŘÍKLAD 7 Transformace X, Y, Z na B, L, H. a) Nepřímý způsob Tuto úlohu budeme nejprve řešit postupnými aproximacemi, viz bod c) v předchozím textu. Dány jsou opět parametry Besselova elipsoidu a a e2 a pravoúhlé prostorové souřadnice X,Y,Z bodu P, viz výše. Výpočet: Geodetickou délku L určíme z výrazu tan L = Y/X, který jsme získali z druhé a první rov. (3.2.11). Geodetickou šířku B určíme postupným přibližováním, viz rov.(3.2.13) a text za ní. V jednotlivých aproximacích dostáváme ve [o]: 49,810095874469, 49,999475608660, 49,999998548200, 49,999999995981 a 49,999999999989. Elipsoidickou výšku určuje rov.(3.2.12), která zní H = p/cosB - N. Výsledky: B = 50o , L = 15o , H =10 m, což se shoduje se zadanými veličinami v úvodu příkladu 6. b) Přímý způsob, viz [4]. Dány jsou parametry Besselova elipsoidu a, e2 a pravoúhlé prostorové souřadnice X,Y,Z bodu P, který leží vně Besselova elipsoidu: a = 6377397,155 m , e2 = 0,0066743722 X = 3967414,58 m , Y = 1063065,533 m , Z = 4862301,91 m Určete geodetické souřadnice B,L,H téhož bodu P, a to přímým postupem, viz bod b) v předchozím textu. Jde tedy o tutéž úlohu, řešenou bezprostředně před touto úlohou, leč nepřímým způsobem, tj. pomocí aproximací. Výpočet: Nejprve vypočteme vedlejší poloosu b = a (1 – e2) 0,5 = 6 356 078,962 919 936 m, poté pomocnou veličinu E = (a2 - b2)0,5 = 521 013,137 769 800 8 a dále k1 = 1,003 353 984 776 531, k2 = 42 565,122 279 691 77 m, k3 = 42 707,885 051 829 05 m, P = (X2 + Y2)0,5 = 4 107 369,812 550 259 m a q = 49o,905 506 477 093 72. Výsledky: Viz rov. (3.2.14): B = 49o,999 999 991 6 , L = 15o,000 000 001 644 86, H = 10,000 364 988 m, což je zcela vyhovující. 3.2.2 Křivky na rotačním elipsoidu Zemský poledník je množina bodů s konstantní geodetickou zeměpisnou délkou. Má tvar elipsy, která spojuje severní a jižní pól. Na ploše elipsoidu je jich nekonečně mnoho. Výpočet délky poledníkového oblouku je v kap. 3.2.4. Zemská rovnoběžka. Z obr. 3.2.4 vyplývá, že rovnoběžka, která prochází bodem P o geodetické šířce B, je kružnice o poloměru r = x = N cos B . Oblouk sr rovnoběžky mezi body o geodetických délkách L1, L2 je tedy obloukem kružnice o poloměru r při středovém úhlu 2 1 DL = L - L , takže cos r s = N B DL , kde DL je v radiánech. Tečny k ploše elipsoidu, kolmé k oblouku rovnoběžky, jsou tečnami k poledníkům, směřují do bodu V´ a tvoří kuželový plášť. 39 Normálové řezy. Mezi body P1 [B1, L1 ] a [ ] 2 2 2 P B , L lze obecně vést dva normálové řezy (viz obr. 3.2.5). První normálový řez vytváří rovina daná normálou n1 a bodem P2 a druhý normálový řez normálou n2 a bodem P1, přičemž normály n1, n2 jsou obecně mimoběžky. Normála n1 v bodě P1 protne rotační osu elipsoidu v bodě V1, normála n2 v bodě V2. Rovina určená body 1 1 2 PV P obsahuje normálu n1 a protíná elipsoid v normálovém řezu s1. Rovina 1 2 2 PV P obsahuje normálu n2 a protíná elipsoid v normálovém řezu s2. B B . S x t P n B Sp V´ N y Obr. 3.2.1 Normály n1, n2 nebudou mimoběžné a obě roviny se ztotožní, jestliže body P1, P2 leží: - na stejném poledníku – obě normály leží v jedné meridiánové rovině a oba normálové řezy splývají v jednu křivku, která je totožná s meridiánovou elipsou - na stejné rovnoběžce – bod V1 splyne s V2. Pozn.: Naznačená situace nastává v praxi v okamžiku, kdy v bodě P1 urovnáme svislou osu teodolitu do směru normály n1 a zaměříme na bod P2. Záměrná rovina protne elipsoid v normálovém řezu s1. Při měření z bodu P2 na P1 záměrná rovina protne elipsoid v normálovém řezu s2. Geodetická křivka. Definice geodetické křivky, resp. ortodromy pro kouli, byla uvedena v kap. 3.1.2. Na elipsoidu bychom geodetickou křivku vyznačili tak, že bychom mezi dvěma body napjali poddajný provazec, který by ve všech svých bodech přiléhal k elipsoidu. Stejně tak by tomu bylo i u jiných ploch, ovšem vždy s přihlédnutím k výše uvedené definici. K představě geodetické čáry na elipsoidu lze dospět ještě poněkud jinak. Vyjděme z jistého počátečního bodu A a v malé vzdálenosti vytýčíme bod B. Poté přejdeme na bod B, urovnáme stroj/teodolit, zaměříme na bod A a ve směru odchýleném o 180o vytýčíme bod C, opět v malé vzdálenosti. A tak pokračujeme až ke konečnému bodu Z pořadu. Křivka A, B, C, … , Z je křivkou geodetickou na elipsoidu. Zde je křivkou prostorovou. Uveďme další doplnění jejích vlastností pro elipsoid. 40 n1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 Obr. 3.2.2 1. Geodetická křivka na elipsoidu je obecně prostorová křivka. Ve speciálním případě je křivkou rovinnou, a to poledníkem, spojuje-li zemské póly. 2. Geodetická křivka protíná každý poledník (tj. jinou geodetickou křivku téže plochy) pod dvěma azimuty. Měříme-li jeden od severní a druhý od jižní větve poledníku, mají stejnou velikost. 3. Pro geodetickou křivku platí Clairautova věta: součin poloměru rovnoběžkové kružnice r a sinu azimutu A je pro každý bod P geodetické křivky konstantní. Platí r sin A = N cos Bsin A = k0 , kde 0 k je konstanta. 4. Průběh geodetické křivky: - azimut geodetické křivky A 1 0° Pro křivku jdoucí na sever platí, že se zmenšujícím se poloměrem rovnoběžek se musí zvětšovat azimut geodetické křivky. Geodetická křivka protínající rovník pod azimutem A0 (A0 je minimální azimut křivky, rovník je maximální rovnoběžka s poloměrem a) jde na sever nejdále k mezní rovnoběžce, kterou nepřejde (zde A = 90o sin A =1 r = k = N cos B). Výchozí azimut A0 na rovníku zároveň udává poloměr této mezní rovnoběžky (je-li 0 0 0 0 A < 90° U B = 0 U N = a  r = k = asin A ). Nastává její obrat k jihu, pod azimutem A > 90° přejde rovník a celý průběh se opakuje s tím rozdílem, že se nevrátí přesně do výchozího bodu na rovníku, ale obíhá elipsoid mezi oběma mezními rovnoběžkami v nekonečné řadě vln. - azimut geodetické křivky A = 0° Je-li v některém bodě A = 0° , platí to pro celý její průběh. Této podmínce vyhovují poledníky. 5. Geodetická křivka je nejkratší spojnicí obou koncových bodů a obecně leží mezi vzájemnými normálovými řezy, jejichž úhel rozděluje v poměru 1:2. Příčná vzdálenost 41 vzájemných normálových řezů je největší právě uprostřed a je geodetickou křivkou půlena. 6. Leží-li oba koncové body na společném poledníku, normálové řezy splývají a s nimi i geodetická křivka. Leží-li oba koncové body na téže rovnoběžce, normálové řezy splývají, ale geodetická křivka probíhá mimo. Při azimutech geodetické křivky blízkých 90° geodetická křivka protíná nebo se dotýká normálových řezů. Mezi dvěma body na elipsoidu existují obecně 2 normálové řezy, ale jen jedna geodetická křivka. Řešení sféroidických trojúhelníků bude jednoznačné jen tehdy, spojíme-li jejich vrcholy geodetickými čarami. Při měření teodolitem ale záměrné roviny protínají elipsoid v normálových řezech a tedy měřené úhly se vztahují k nim. Pro velmi přesné výpočty se naměřené úhly redukují z normálových řezů na geodetické křivky. d Sp Jp S B 1 2 3 4 Obr. 3.2.3 Diferenciální rovnice geodetické křivky. Na obr. 3.2.6 je ds délkový element geodetické křivky vedené z bodu P1, do bodu P2 pod azimutem A. Body P1 a P3 prochází rovnoběžky diferenciálně blízké; rozdíl jejich zeměpisných šířek je dB. Body P1 a P4 prochází rovněž dva diferenciálně blízké poledníky; rozdíl jejich zeměpisných délek je dL. Hlavní poloměry křivosti (bližší v kap. 3.2.3) v bodě P1 jsou M, N. Průmětem elementu ds geodetické křivky na poledník, procházející bodem P1, je délkový element poledníku mezi body P1 a P3. Platí pro něj první diferenciální rovnice geodetické křivky M dB = ds cos A. Průmětem elementu ds geodetické křivky na rovnoběžku, 42 procházející body P1 a P4, je délkový element rovnoběžky mezi body P1 a P4. Druhá diferenciální rovnice geodetické křivky je N cos B dL = ds sin A . Délkový element rovnoběžky mezi body P1 a P4 lze také vyjádřit z trojúhelníka 1 4 PVP . Je N cos B dL = N cotg B dA, kde N cotg B je délka VP1 na povrchovém kuželu. Dělením dvou posledních diferenciálních rovnic se obdrží třetí diferenciální rovnice geodetické křivky ve tvaru sin d sin tg d sin d d cotg A s A B A B L s N B N = = = . Geodetická křivka je tedy popsána soustavou diferenciálních rovnic d cos d B A s M = , d sin d cos L A s N B = , d sin d cotg A A s N B = (3.2.15) Poučné bude tyto rovnice porovnat s rov. (3.1.2). Loxodroma na elipsoidu. Jak již bylo uvedeno v kap. 3.1.2, loxodroma je křivka, protínající všechny poledníky pod konstantním azimutem. Její rovnici lze odvodit s využitím obr. 3.2.7. V diferenciálním trojúhelníku platí cos d tg d N B L A M B = , neboli d d tg cos M B L A N B = . Jedná se sice o diferenciální rovnici se separovanými proměnnými, ale řešení integrálu na pravé straně je poněkud složitější. Po vyřešení ( 2 ) 2 1 2 2 2 1 tg 1 1 d 1 sin cos B B L L A e B e B B - = - -  má rovnice loxodromy na elipsoidu tvar 2 2 2 2 1 2 1 1 2 1 tan 45 2 1 sin 1 sin tan ln 1 sin 1 sin tan 45 2 e e B e B e B L L A B e B e B -    + °  -   -  = +        +   +   + ° . 1 2 3 4 Obr. 3.2.4 Podle trojúhelníku na obr. 3.2.7 lze sestavit rovnici vhodnou pro výpočet délky loxodromy s12. Nesplývá-li loxodroma s rovnoběžkou, pak v diferenciálním trojúhelníku platí 43 d cos d M B A s = , viz též první rov. (3.2.15). A protože azimut A je konstantní, je pak 12 2 1 1 d cos B B s M B A =  . Je-li loxodroma zároveň rovnoběžkou (tj. má-li azimut A = 90o a tudíž cos A = 0 ), používá se pro výpočet délky loxodromy vztah cos d sin d N B L A s = , viz druhá rov. (3.2.15), a platí 12 2 1 cos d L L s = N B L  . 3.2.3 Poloměry křivosti na elipsoidu Normálou k elipsoidu v daném bodě P lze proložit nekonečně mnoho rovin kolmých k povrchu elipsoidu. Tyto roviny protínají elipsoid v normálových řezech, viz též kap. 3.2.2. Křivost plochy rotačního elipsoidu se mění s azimutem uvažovaného normálového řezu a navíc se zeměpisnou šířkou. V každém bodě na elipsoidu existují dva extrémní normálové řezy, tzv. hlavní normálové řezy, jejichž křivost je minimální a maximální. Odpovídajícími poloměry křivosti jsou hlavní poloměry křivosti: poledníkový poloměr křivosti M a příčný poloměr křivosti N. Z hlavních poloměrů křivosti se odvozují: poloměr křivosti Ra normálového řezu v libovolném směru a střední poloměr křivosti Rm, jak bude uvedeno v dalším textu. Křivost je převrácená hodnota poloměru křivosti. dB S x B M y A P´ P ds . poledník B Obr. 3.2.1 44 Poledníkový poloměr křivosti M. Bod P má geodetickou šířku B a jeho pravoúhlé souřadnice v rovině poledníku jsou x,y, viz obr. 3.2.8. Při posunu z bodu P do bodu P´o délkový element ds se změní geodetická šířka o dB a pravoúhlé souřadnice o –dx a +dy (souřadnice x se zmenší). Z obr. 3.2.8 plyne pro elementární oblouček ds vztah ds = M dB . Oblouček ds lze vyjádřit i z trojúhelníku PP´A, který lze považovat za rovinný, d sin x ds B = - . Dosazením tohoto vztahu do předchozího se dostane d d sin x M B B - = . Odtud 1 d sin d x M B B = - . Hodnota d d x B se vypočte derivací souřadnice x, viz první rov. (3.2.8), podle B. Jest ( ) ( ) ( ) ( ) 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 3 2 2 2 d d cos sin 1 sin sin cos 1 sin d d 1 sin 1 sin 1 sin 1 sin x a B a B e B ae B B a e B B B e B e B e B e B   - - + - =   = = -  -  - - - Vzorec pro poledníkový poloměr křivosti je tedy ( ) ( ) 2 ( 2 ) 3 3 2 2 2 1 1 1 sin a e a e M W e B - - = = - . Minimální hodnoty nabývá pro B = 0o : ( 2 ) 0 M = a 1- e . Maximální hodnoty nabývá pro B = 90o : 2 90 1 2 a a M c e b = = = - . Poledníkový poloměr křivosti je funkcí zeměpisné šířky B. Pro argument B byly proto hodnoty M tabelovány. Dnes se tyto výpočty realizují na PC. Příčný poloměr křivosti N. Řez elipsoidu rovinou proloženou normálou v daném bodě P a kolmou k rovině meridiánu se nazývá příčný normálový řez. Je to obecně elipsa, kromě rovníku, kde je to kružnice. Normály k elipsoidu, sestrojené ve všech bodech téže rovnoběžky o geodetické šířce B, se protínají v bodě V ležícím na malé ose b, obr. 3.2.9. Množina všech normál téže rovnoběžky tvoří povrch kužele o vrcholu V. Normála PV a její diferenciálně blízká normála jsou současně normálami i příčného normálového řezu. Platí, že průsečík dvou diferenciálně blízkých normál - bod V - je středem křivosti příčného normálového řezu. V n x Poíený normálový oez Obr. 3.2.2 45 Příčný poloměr křivosti N je proto dán úsečkou N=PV. N je zároveň poloměr koule o středu V, která se dotýká elipsoidu podél rovnoběžky r. Podle obr. 3.2.9 platí x = N cos B , tedy cos x N B = , kde 2 2 cos 1 sin a B x e B = - , viz první rov. (3.2.8). Dosazením se obdrží vyjádření pro příčný poloměr křivosti 1 2 sin2 a N e B = - . Minimální hodnoty nabývá pro B = 0o : 0 N = a . Maximální hodnoty nabývá pro B = 90o : 2 90 1 2 a a N c e b = = = - . Pozn.1.: Příčný poloměr křivosti je také funkcí B. Pro libovolný bod na elipsoidu je N > M s výjimkou pólů. Poměr obou hlavních poloměrů křivosti je 2 2 2 1 sin 1 N e B M e = - - . Čím víc se blíží 1 N M ® , tím více se přibližuje elipsoidický povrch kulovému. Na pólu 1 N M = , tedy 2 90 90 1 2 a a M N c e b = = = = - . Maximální rozdíl meridiánového a příčného poloměru křivosti je na rovníku, kde 2 1 1 N M e = - . Pozn.2.: Délka normály mezi bodem P a rovníkem, s užitím druhé rov. (3.2.8), je ( ) ( ) 2 2 2 2 1 1 sin 1 sin y a e PQ N e B e B - = = = - - . Poloměr křivosti R v libovolném azimutu . Z poloměrů křivostí M, N lze určit poloměr křivosti R normálového řezu v obecném azimutu ? podle Eulerovy*) věty 1 cos2 sin2 Ra M N = a + a . Na pólech je poloměr R ve všech směrech stejný. Střední poloměr křivosti Rm. Elipsoidickou plochu lze s určitou přesností nahradit plochou kulovou o středním poloměru a pak elipsoidické trojúhelníky řešit pomocí sférické trigonometrie. Střední poloměr koule je vztažen ke střední šířce B zobrazovaného území. Protože m M < R < N , mohou se obě plochy ztotožnit jen v jednom bodě [ ] 0 0 0 P B , L . Koule o poloměru Rm jde pak ve směru poledníku L0 nad elipsoidem, ve směru rovnoběžky B0 pod plochou elipsoidu. Střední poloměr křivosti v určitém bodě je aritmetický průměr všech normálových poloměrů křivosti v tomto bodě. Podle věty Grunertovy5 je tento aritmetický průměr roven geometrickému průměru hlavních poloměrů křivosti M, N, tedy 2 2 2 1 1 sin m a e R MN e B = = - - .Reciproká hodnota čtverce středního poloměru křivosti 2 1 1 1 m K R M N = × = je Gaussova míra křivosti plochy v bodě P. Je to součin křivostí hlavních normálových řezů, vedených tímto bodem. *) Důkaz věty Eulerovy a Grunertovy přesahuje rámec tohoto učebního textu. 46 3.2.4 Základní výpočty na rotačním elipsoidu Výpočet délky poledníkového oblouku (rektifikace meridiánu). Jsou dány geodetické zeměpisné šířky B1, B2 koncových bodů a počítá se délka poledníkového oblouku. Jedná se o oblouk eliptický a obecné řešení vede k eliptickému integrálu. Oblouček ds poledníkové elipsy, odpovídající diferenciálně malé změně dB, se vypočte jako oblouk kruhový o poloměru M, tj. ds = M dB . Délka poledníkového oblouku s od rovníku k bodu P o šířce B se vypočte integrací první rov. (3.2.15). Dostáváme ( ) ( ) 2 3 0 0 2 2 2 1 d d 1 sin B B s a e B M B e B = = - -   . Délka poledníkového oblouku s mezi dvěma rovnoběžkami o šířkách B1, B2 se vypočte jako rozdíl 1 2 s = s - s , kde 1 1 0 d B s =  M B , 2 2 0 d B s =  M B , viz obr. 3.2.10. Délka poledníkového oblouku je funkcí B a byla tabelována k tomuto argumentu. Dříve se výpočet prováděl rozvojem funkce ve jmenovateli v řadu (odvození řad pro výpočet délky poledníkového oblouku viz např. [3], [6]). Dnes se výpočet provádí numericky na PC. Výpočet ploch. Plošný element dP elipsoidického lichoběžníku, omezeného dvěma diferenciálními rovnoběžkami B, B + dB a poledníky L, L + dL , viz obr. 3.2.7, je dán vztahem dP = M N cos B dB dL . (3.2.16) Plošný obsah elipsoidického lichoběžníku, omezeného dvěma rovnoběžkami 1 2 B , B a poledníky 1 2 L , L , se vypočte integrací rovnice (3.2.16). Postupně se získá ( ) ( ) ( )( ) ( )      - = - - = - = = - 2 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 1 sin cos 1 1 sin cos cos 1 B B L L B B B B L L e B BdB a e L L e B BdB P MN BdBdL a e dL kde rozdíl 2 1 L - L je v radiánech. Byly vyčísleny tabulky ploch lichoběžníků mezi dvěma poledníky 1 2 L , L od rovníku (B = 0) až po obecnou rovnoběžku. Při výpočtu bylo užito rozvoje funkce ve jmenovateli v řadu. Výsledný vztah pro výpočet povrchu celého elipsoidu pomocí řady je 2 2 4 6 2 3 4 4 1 ... 3 5 7 P p b e e e   =  + + + +  (3.2.17) 47 S B1 B2 P1 P2 s1 s2 dB ds Obr. 3.2.1 Poloměr náhradní koule. V méně náročných výpočtech lze celý elipsoid nahradit koulí. Poloměr je možno odvodit třemi způsoby: Koule má stejný objem jako elipsoid, tj. 3 2 4 4 3 3 p R = p a b , odtud R = 3 a2b Koule má stejný povrch jako elipsoid, s dosazením (3.2.17), platí 2 2 2 4 6 2 3 4 4 4 1 ... 3 5 7 p R p b e e e   =  + + + + , tedy 2 4 6 2 3 4 1 ... 3 5 7 R = b + e + e + e + . Koule má poloměr rovný aritmetickému průměru všech tří poloos rotačního elipsoidu, tj. 2 3 a b R = + . Všechny tři způsoby výpočtů poloměrů pro daný elipsoid jsou po zaokrouhlení na 0,1 km stejné. Pro elipsoid Besselův činí RBess = 6370,3 km, Krasovského RKras = 6371,1 km, elipsoid GRS80 RGRS80 = 6371,0 km. 3.2.5 Řešení sféroidických trojúhelníků 3.2.5.1 Řešení přechodem na náhradní kouli Metoda excesová. Pro délky stran trojúhelníků kratší než 60 km lze postupovat takto: Sféroidický trojúhelník se řeší jako sférický na náhradní kouli o poloměru rovném střednímu poloměru křivosti v těžišti trojúhelníku Rm (viz kap. 3.2.2), který je vztažen ke střední šířce. Exces se počítá ze vzorce ´´ ´´ ´´ P PK MN e = r = r , kde P je obsah trojúhelníka a K je Gaussova míra křivosti (viz kap. 3.2.2). Následuje řešení v rovině, které je uvedeno v četných učebnicích vyšší geodézie, např. [2], [6]. Metoda aditamentová. Střední poloměr křivosti se v důsledku malého zploštění elipsoidu poměrně málo mění se zeměpisnou šířkou. Pro celé území bývalé ČSSR lze volit jeden 48 poloměr Rm= 6381,6 km, který je vztažen k B = 49°30´ . Lineární aditamenty v metrech se počítají ze vzorce 4,093 10 6 3 s A = × - s , kde délka strany s je v kilometrech, např. [2], [6]. Moderní postupy jsou založeny na numerické integraci rov. (3.2.15). LITERATURA: [1] Böhm J.: Vyšší geodézie. Díl I. ČVUT, Praha 1979. [2] Cimbálník M., Mervart L.: Vyšší geodézie 1. ČVUT, Praha 1999. [3] Kabeláč J.: Příspěvek k rektifikaci meridiánu. Geod. a kart. obzor, sv. 1/43, č. 3, Praha 1955. [4] Pick M.: O exaktnosti v geodézii. V: Voj.-tech. informace, č. 58/1998, s.6-9. [5] Ryšavý J.: Vyšší geodézie. ČMT, Praha 1947. [6] Vykutil J.: Vyšší geodézie. Vydavatelsrví Kartografie, Praha 1982. 3.3 Vztahy mezi dvěma elipsoidy 3.3.1 Úvod Připomeňme, že nasledující asi tři stránky jsou opakováním a doplněním kap. 1.4. Podle vazby souřadnicového systému elipsoidu na zemské těleso rozeznáváme 2 druhy rotačních elipsoidů. Elipsoid referenční nemá střed totožný s těžištěm Země. Vedlejší poloosa nemusí být rovnoběžná s osou zemské rotace. Referenční elipsoid aproximuje těleso (geoid) jen v určité oblasti. V 18.-20. století byla odvozena řada elipsoidů, které se lišily kromě rozměrů i svou polohou a orientací vzhledem ke geoidu. Jde o tzv. geodetické datum*). Pro geodetické výpočty se užívaly elipsoidy, které odvodil např. Bessel, Hayford, Clarke, Krasovskij aj. Elipsoid obecný (absolutní) vystihuje Zemi (geoid) jako celek. Musí splňovat následující čtyři podmínky: - jeho geometrický střed je totožný s těžištěm Země, - jeho vedlejší poloosa splývá s osou zemské rotace, - součet čtverců převýšení geoidu od tohoto obecného elipsoidu je minimální, - rotační rychlost je stejná jako rotační rychlost Země. Tento elipsoid se nejlépe přimyká k povrchu celé Země. Příkladem je elipsoid systému WGS84 (World Geodetic System 1984). Pro řešení řady aktuálních výpočtů v geodézii je nezbytné znát vztahy pro souřadnicové transformace mezi oběma typy elipsoidů. Tak se určí nejen vzájemná poloha těchto elipsoidů, ale získá se i možnost převedení souřadnic z jednoho elipsoidu na druhý a naopak. Tím, že se určí převodní vztahy mezi různými referenčními elipsoidy na jedné straně a obecným elipsoidem na straně druhé, získají se i převodní vztahy mezi referenčními elipsoidy navzájem. Úloha je též známa pod názvem nalezení transformačního klíče. *) Geodetické datum obsahuje velikost hlavní osy a číselnou výstřednost použitého referenčního rotačního elipsoidu. Dále obsahuje údaje, které jednoznačně určují jeho polohu vůči fyzikálnímu tělesu zemskému, resp. vůči geoidu. Jsou to: výška základního (výchozího, referenčního) bodu a orientace elipsoidu pomocí tížnicových odchylek a astronomických azimutů na referenčním bodě. Prostřednictvím měření na družice byly tyto orientační parametry nahrazeny sedmi transformačními, které jsou nazývány transformační klíč. 49 V kap. 3.3.2 budou odvozeny základní transformační rovnice pro převody mezi souřadnicovými systémy. V kap. 3.3.3 budou odvozeny zprostředkující rovnice pro určení transformačního klíče podle metody nejmenších čtverců (MNČ). Úlohy v kap. 3.3.4 jsou prezentovány jako vztahy mezi Besselovým elipsoidem a elipsoidem WGS84. Uvedené aplikace však platí pro libovolnou dvojici (rotačních) elipsoidů. Besselův elipsoid byl odvozen v roce 1841 tzv. obloukovou metodou. Bessel využil výsledků měření deseti různých poledníkových oblouků a parametry elipsoidu vypočítal vyrovnáním podle MNČ. Oblouková metoda je ryze geometrická, při jejím užití se neuvažuje vliv tížnicových odchylek. Nezohledněné větší tížnicové odchylky v koncových bodech měřených poledníkových oblouků negativně ovlivnily přesnost výsledku (podrobné odvození viz např. [4]). Parametry Besselova elipsoidu jsou: hlavní poloosa a = 6 377 397,155 08 m, vedlejší poloosa b = 6 356 078,962 90 m, výstřednost e2 = 0,006 674 372 230 62 Besselův elipsoid je vhodný zejména v oblastech střední Evropy, byl použit pro geodetické výpočty na našem území. WGS84 je globální geocentrický geodetický systém, užívaný armádou USA. Parametry elipsoidu WGS84 jsou: - primární: hlavní poloosa a = 6 378 137 m výstřednost e2 = 0,006 694 379 990 14 geocentrická gravitační konstanta GM = 398600,4418 km3. s-2 úhlová rychlost rotace Země w = 7,292115 . 10-5 rad . s-1 - sekundární: definují model struktury zemského tíhového pole pomocí geopotenciálních harmonických (Stokesových) koeficientů. Počátek souřadnicové soustavy WGS84 je v těžišti C Země, viz obr. 3.3.1. Osa Z směřuje ke konvenčnímu terestrickému pólu*). Osa X je průsečnice základního poledníku a roviny rovníku, vztažené ke konvenčnímu terestrickému pólu. Osa Y doplňuje systém na pravoúhlý pravotočivý systém (směr kladné části osy Y je 90° východně vzhledem k ose X). V systému WGS84 pracuje globální systém určování polohy GPS. 3.3.2 Odvození transformačních rovnic mezi dvěma souřadnicovými soustavami dvou elipsoidů Podle obr. 3.3.1 uvažujme souřadnicový systém S[X,Y,Z ]. Tento systém posuneme rovnoběžně tak, že počátek přejde z C do O´, čímž vznikne rovnoběžně posunutý systém Sc[Xc,Yc,Zc] . Posun je dán vektorem COc[DX,DY,DZ], označme jej DS. Poté dojde k natočení do systému s[x, y, z] vždy v kladném smyslu kolem osy X´ o x +e , kolem osy Y´ o *) Přesná měření ukázala, že dochází k posunu pólů po zemském povrchu. Zemská osa kolísá, tedy její průsečík s povrchem – tzv. okamžitý pól – není stálý. Opisuje na zemském povrchu složitou křivku přibližně kruhového tvaru, která nevychází ze čtverce o straně asi 20 m. Pohyb má periodický charakter. Střední hodnota pólu, tzv. konvenční terestrický pól (Conventional Terrestrial Pole – CTP) nebo také mezinárodní konvenční počátek (Conventional International Origin – CIO), je na základě přesných výpočtů definován mezinárodní službou ve smluveném geocentrickém souřadnicovém systému. Tato služba udává také polohu základního (nultého) poledníku (viz též kap. 3.2.1). Rovněž i střední pól se pohybuje, a to přibližně lineárně. 50 x y y X x Y Z z y X´ z Y´ Z´ X Z ´ Y x z Obr. 3.3.1 y +e a kolem osy Z´ o z +e . Počátek zůstává nezměněn, o o Oc . Žádný z těchto dvou systémů s a S neupřednostňujeme. Pro odvození transformačních rovnic budeme nyní postupně převádět systém s do systému S´ a ten do systému S. Transformace probíhá ve třech krocích: a) Rotace (otočení) Maticový zápis otočení je Sc = R s (3.3.1) kde matice rotace R takto definovaného modelu je ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) cos , cos , cos , cos , cos , cos , cos , cos , cos , X x X y X z Y x Y y Y z Z x Z y Z z  c c c  =  c c c   c c c  R (3.3.2) Kosiny úhlů, které spolu svírají jednotlivé souřadnicové osy, lze vyjádřit pomocí rotačních parametrů. Podle obr. 3.3.1 je ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) cos( , ) cos( , ) cos( , ) 1 cos , cos 90 sin , cos , cos 90 sin , cos , cos 90 sin , c = c = c = c = ° + = - = c = ° - = = c = ° + = - = & & & & & & X x Y y Z z Z x Y x X y y y y z z z z z z e e e e e e e e e ( ) ( ) ( ) ( ) cos( , ) cos(90 ) sin , cos , cos 90 sin , cos , cos 90 sin , x x x x x x y y y Z y Y z X z e e e e e e e e e c = ° - = = c = ° + = - = c = ° - = = & & & a matice rotace (3.3.2) bude ve tvaru 1 1 1 z y z x y x e e e e e e  -  =  -  -  R (3.3.3) 51 b) Změna měřítka Systém s má jiný rozměr než systém S, resp. S´. Měřítkový koeficient k vyjadřuje změnu délkového měřítka při přechodu mezi oběma systémy. Tedy Sc = (1+ k )R s (3.3.4) c) Translace (posunutí) Souřadnicové systémy S[X,Y,Z ]a Sc[Xc,Yc,Zc] jsou pouze rovnoběžně posunuty. Lze psát S = Sc + DS (3.3.5) kde DS = [DX,DY,DZ ].Takže konečný tvar transformační rovnice je S = DS + (1+ k )Rs , čili ( ) 1 1 1 1 z y z x y x X X x Y Y k y Z Z z e e e e e e   D   -     =  D + +  -      D  -   (3.3.6) Pro ilustraci je v tab. 3.3.1 uvedeno sedm parametrů, tj. parametrů transformačního klíče, pro převod ze souřadnicového systému Besselova elipsoidu do systému elipsoidu WGS84 a sedm parametrů pro převod ze systému elipsoidu WGS84 do systému Besselova elipsoidu, viz [2]. Tab. 3.3.1 Transformační koeficienty mezi geocentrickým elipsoidem WGS84 a elipsoidem Besselovým Pro transformaci systému BESSEL ® WGS84 Pro transformaci systému WGS84 ® BESSEL DX 570,83789 [m] Dx -570,82850 [m] DY 85,682641 [m] Dy -85,676889 [m] DZ 462,84673 [m] Dz -462,84202 [m] k 3,5610256 . 10-6 k -3,5623099 10-6 x e 4 ,9984501 3600 180 c p [rad] x e - 4 ,9984037 3600 180 c p [rad] y e 1 ,5867074 3600 180 c p [rad] y e - 1 ,5867164 3600 180 c p [rad] z e 5 ,2611106 3600 180 c p [rad] z e - 5 ,2610779 3600 180 c p [rad] Pozn. Pro méně přesné výpočty je dostačující uvažovat pro obě transformace shodné číselné hodnoty koeficientů zaokrouhlené na dvě desetinná místa. Pokud by chtěl čtenář zdůvodnit nestejnost parametrů v druhém a čtvrtém sloupci, nechť si vyjádří transformační rovnice jednak podle rov. (3.3.6), jednak z rovnic pro opačnou transformaci a pak tyto výrazy porovná. Hodnoty uvedené v tab. 3.3.1. jsou upřesňovány podle počtu naměřených identických bodů. 52 3.3.3 Odvození zprostředkujících rovnic oprav pro určení transformačního klíče Úpravou rov. (3.3.6) postupně dostaneme 0 0 0 z y z x y x X X x x x Y Y y k y y Z Z z z z e e e e e e   D       -     =  D +  +  +  -      D      -   , po zanedbání veličin , , x y z ke ke ke , jakožto malých veličin 2. řádu. Dále je 1 0 0 0 0 1 0 0 0 0 1 0 x x y y z z X x z y x X v Y k y z x y Y v Z z y x z Z v e e e  D     -    -      D +   + -  +  -  =     D     -    -    , kde opravy vx, vy, vz byly přisouzeny souřadnicím X, Y, Z. Po součtu prvních tří členů ( ) 1 0 0 0 0 1 0 0 0 0 1 0 x T x y z y z x z y x X v y z x X Y Z k y Y v z y x z Z v e e e  -   -     -  D D D +  -  =    -   -    (3.3.7) Uvedená rov. (3.3.7) poskytuje jeden identický bod (bod, jehož souřadnice jsou známy v obou systémech). Pro zjištění sedmi neznámých parametrů, tj. pro zjištění transformačního klíče, nám postačí 3 identické body a již tyto dávají 2 nadbytečné rovnice. Přirozeně, že se snažíme znát co nejvíce identických bodů a pokud možno co nejrovnoměrněji rozmístěné v oblasti, pro niž transformační klíč určujeme. Jak souvisí změna parametru transformačního klíče se změnou oblastí si demonstrujme na síti DOPNUL České republiky, která je znázorněna na obr. 3.3.2. Síť DOPNUL obsahuje 174 bodů. Údaje spojené s těmito body uvádí tab. 3.3.2. V práci [1] je Česká republika rozdělena do osmi částí, viz obr. 3.3.3. V tab. 3.3.3 jsou pro tyto oblasti uvedeny transformační klíče a je z nich zřejmá vysoká závislost na dané oblasti. Proto i transformační klíče, uvedené v tab. 3.3.1 platí jen pro danou lokalitu a daný výběr (poloha a počet) měřických bodů. Obr. 3.3.1 174 bodů sítě DOPNUL 53 Tab. 3.3.2 Údaje v soustavě JTSK a WGS. Celkem pro 174 bodů sítě DOPNUL Poř. č. Y [m] (JTSK) X [m] (JTSK) Hn [m] B[°] (ETRF-89) L[°] (ETRF-89) HWe [m] 1 671228,90 962503,27 1124,11 50,88912629 15,27305379 1167,295 2 802514,00 980297,52 900,52 50,56899173 13,46561403 945,414 3 599837,23 1036805,53 1114,95 50,30130288 16,39765364 1158,767 4 851807,13 1074256,58 539,10 49,66660336 12,98430729 586,056 5 548455,98 1131166,65 260,19 49,50590845 17,24645657 303,687 6 771364,60 1176247,64 1104,33 48,86554726 14,28322618 1151,041 7 623031,56 1158574,23 522,19 49,19004126 16,26554921 567,638 8 515832,65 1200120,27 911,28 48,91671590 17,78265838 954,681 9 482482,54 1083309,25 239,19 49,98978154 18,09578083 335,597 10 775279,26 1069759,49 428,29 49,80874333 14,02499053 474,375 : 170 469040,65 1149871,52 1024,25 49,40396401 18,36093957 1067,429 171 494681,45 1129445,20 546,07 49,56689118 17,98387554 589,228 172 465970,53 1131440,14 421,98 49,57143050 18,38170686 464,915 173 439668,58 1137022,90 481,79 49,54074431 18,75032945 524,567 174 472799,37 1117429,51 384,88 49,69173388 18,27104899 427,502 Obr. 3.3.2 Rozdělení ČR do oblastí pro sledování vývoje transformačního klíče 54 Tab. 3.3.3 Transformační klíče pro sedmiparametrickou transformaci (s výškami kvazigeoidu) pro transformaci S-JTSK ® WGS84 Oblast Poč. bodů DX [m] DY [m] DZ [m] k ex [´´] ey [´´] ez [´´] Celá ČR 174 572.7531 88.4641 460.7861 0.000003551 -0.000024620 -0.000007261 -0.000024001 Západ ČR 87 575.3402 86.2578 463.6695 0.000003003 -0.000023586 -0.000007055 -0.000023431 Východ ČR 87 572.9331 85.7568 458.4731 0.000003893 -0.000025709 -0.000007425 -0.000025917 1. 1 36 583.4203 86.4433 462.0009 0.000002399 -0.000022830 -0.000005723 -0.000022613 2. 1 51 572.3573 85.2308 462.4271 0.000003472 -0.000024233 -0.000007491 -0.000024356 3. 1 49 576.1692 92.6572 461.9987 0.000002958 -0.000026042 -0.000007267 -0.000024847 4. 1 38 570.4024 78.6306 460.6493 0.000004101 -0.000026155 -0.000008378 -0.000028219 Horní 1 90 570.7430 88.8592 468.7941 0.000002771 -0.000024333 -0.000008254 -0.000023751 Dolní 1 84 567.8608 86.8981 455.3753 0.000004724 -0.000024488 -0.000007274 -0.000023916 3.3.4 Základní geometrické úlohy mezi dvěma rotačními elipsoidy Odvozované vztahy budou demonstrovány na elipsoidu WGS84 a na Besselově elipsoidu. Zaveďme pro ně následující označení: C těžiště Země, počátek systému WGS84 O střed referenčního elipsoidu, počátek systému Besselova elipsoidu SW [xW, yW, zW ] souřadnicový systém elipsoidu WGS84, počátek C, osy xW, yW, zW [ ] B B B B S x , y , z souřadnicový systém Besselova elipsoidu, počátek O, osy xB, yB, zB [ ] W W W P X ,Y ,Z pravoúhlé souřadnice bodu P v systému elipsoidu WGS84 [ ] B B B P X ,Y ,Z pravoúhlé souřadnice bodu P v systému Besselova elipsoidu [ ] W W W P B , L ,H geodetické zeměpisné souřadnice bodu P v systému elipsoidu WGS84 [ ] B B B P B , L ,H geodetické zeměpisné souřadnice bodu P v systému Besselova elipsoidu W W W a ,b ,g směrové kosiny normály k elipsoidu WGS84 v souřadnicovém systému elipsoidu WGS84 B B B a ,b ,g směrové kosiny normály k Besselovu elipsoidu v souřadnicovém systému Besselova elipsoidu Poznámka k převodu směrových kosinů. Nebude-li řečeno jinak, pak původní i převedené směrové kosiny se vztahují k jednomu a témuž směru. Převodní vzorce jsou dány rov. (3.3.4), v níž vektory S´a s zaměníme za vektory směrových kosinů v souřadnicových systémech S´a s. Od této transformace je třeba odlišovat případ, kdy přecházíme nejen do druhé soustavy, ale současně i na normálu k druhému elipsoidu. Např. přecházíme ze souřadnicového systému WGS84 do souřadnicového systému Besselova elipsoidu a současně i z normály k elipsoidu WGS84 na normálu k elipsoidu Besselovu. Ty je nutno spočítat 55 pomocí přetransformovaných souřadnic B´, L´ ze vzorců a = cos B´cos Lc , b = cos Bcsin Lc , g = sin Bc . Úlohy uvedené v dalším textu na sebe navazují a společně tak tvoří jednu úlohu rozsáhlejší. PŘÍKLAD 8 Jsou dány geodetické zeměpisné souřadnice BW, LW a výška HW v systému WGS84, aW = 6378137 m, 2 W e = 0,006 694 379 991, BW = 50o, LW = 15o, HW = 10m. Vypočtěte prostorové pravoúhlé souřadnice W W W X ,Y ,Z a směrové kosiny W W W a ,b ,g normály n k elipsoidu WGS84, viz obr. 3.3.4. Dáno: [ ] W W W P B , L ,H Určit: [ ] W W W P X ,Y ,Z , W W W a ,b ,g Výpočet: Podle rov. (3.2.2) v kap. 3.2.1 platí ( ) ( ) ( ( ) ) W W W W W W W W W W 2 W W W W cos cos , cos sin , 1 sin , X N H B L Y N H B L Z N e H B = + = + = - + (3.3.8) kde NW je příčný poloměr křivosti (definici viz kap. 3.2.3) elipsoidu WGS84. Směrové kosiny normály n se vypočtou ze vztahů W W W W W W W W a = cos B cos L ,b = cos B sin L ,g = sin B (3.3.9) a splňují rovnost 2 2 2 W W W a +b +g = 1. (3.3.10) n B ,L P [XW,YW,ZW] zW HW C yW xW W W W W Obr. 3.3.1 56 Výsledek: NW = 6 390 702,045, XW = 3 967 898,226, YW = 1 063 195,125, ZW = 4 862 796,699, a W = 0,620 885 153, b W = 0,166 365 675 3 , g W = 0,766 044 443 1. PŘÍKLAD 9 Jsou dány prostorové pravoúhlé souřadnice XW,YW,ZW bodu P a směrové kosiny W W W a ,b ,g normály n k elipsoidu WGS84 v bodě P. Obojí v geocentrickém systému WGS84, viz obr. 3.3.5. XW = 3 967 898,226, YW = 1 063 195,125, ZW = 4 862 796,699, a W = 0,620 885 153, b W = 0,166 365 675 3 , g W = 0,766 044 443 1 Vypočtěte prostorové pravoúhlé souřadnice B B B X c ,Yc,Zc téhož bodu a směrové kosiny B B B a c ,b c ,g c uvedené normály n v souřadnicovém systému Besselova elipsoidu. Známo je sedm parametrů určujících vzájemnou polohu obou elipsoidů, viz tab. 3.3.1 a obr. 3.3.5. Dáno: [ ] W W W P X ,Y ,Z , W W W a ,b ,g Určit: [ ] B B B P X c ,Yc,Zc , B B B a c ,b c ,g c Výpočet: Prostorové pravoúhlé souřadnice W W W X ,Y ,Z bodu P v systému WGS84 se převedou na prostorové pravoúhlé souřadnice B B B X c ,Yc,Zc v systému Besselova elipsoidu podle rov. (3.3.6), kde za parametry transformačního klíče dosadíme ze čtvrtého sloupce tab. 3.3.1. Směrové parametry se vypočítají ze vztahů ( )( ) ( )( ) ( )( ) B W W W B W W W B W W W 1 , 1 , 1 z y z x y x k k k a a e b e g b e a b e g g e a e b g = + - + = + + - = + - + + (3.3.11) Směrové kosiny pak určují vztahy B B B B 2 2 2 B 2 2 2 B 2 2 2 B B B B B B B B B , , . a a b b g g a b g a b g a b g c = c = c = + + + + + + (3.3.12) a musí splňovat rovnost 2 2 2 B B B a c +b c +g c =1 (3.3.13) Výsledek: B X c = 3 967 302,974, B Yc = 1 063 122,294, B Zc = 4 862 321,293, B B a c =a = 0,620 883 503 5, B B b c = b = 0,166 368 402 3, B B g c =g = 0,766 045 187 8 PŘÍKLAD 10 Jsou dány prostorové pravoúhlé souřadnice B B B X ,Y ,Z bodu P v souřadnicovém systému Besselova elipsoidu, jakož i parametry Besselova elipsoidu. aB = 6 377 397,155, 2 B e = 0,006 674 372 231 XB = 3 967 414,58, YB = 1 063 065,533, ZB = 4 862 301,91 57 Obr. 3.3.2 Vypočtěte geodetické zeměpisné souřadnice BB, LB a elipsoidickou výšku HB nad Besselovým elipsoidem. Dále určete směrové kosiny a B,b B,g B normály n k Besselově elipsoidu v souřadnicovém systému Besselova elipsoidu. Dáno: [ ] B B B P X ,Y ,Z Určit: [ ] B B B P B , L ,H , B B B a ,b ,g Výpočet: Podle PŘÍKLADU 7 v kap. 3.2. Výsledek: BB = 50o, LB = 15o, HB =10 m, B B B a = cos B cos L = 0,620 885 1531, B B B b = cos B sin L = 0,166 365 675 4, B B g = sin L = 0,766 044 443 1 Kontrola podle rov. (3.3.10), resp. (3.3.13) vyhovuje. PŘÍKLAD 11 Jsou dány geodetické zeměpisné souřadnice B B B B , L ,H bodu P v systému Besselova elipsoidu, obr. 3.3.6. BB = 50o, LB = 15o, HB = 10 m Vypočtěte prostorové pravoúhlé souřadnice 1B 1B 1B X ,Y ,Z podbodu P1 ve stejném systému. Podbod P1 (vzhledem k bodu P) leží na Besselově elipsoidu a na společné normále n. Dále určete směrové kosiny 1B 1B 1B a ,b ,g normály n, a to rovněž v souřadnicovém systému Besselova elipsoidu. Dáno: [ ] B B B P B , L ,H 58 Určit: P1 [X1B,Y1B, Z1B] , 1B 1B 1B a ,b ,g Výpočet: Podle rov. (3.2.1) v kap. 3.2.1 platí ( 2 ) 1B B B B 1B B B B 1B B B X = N cos B cos L , Y = N cos B sin L , Z = N 1- e sin B , (3.3.14) kde NB je příčný poloměr křivosti v bodě P1. n [BB,LB,HB] P [XB,YB,ZB] zB HB O yB xB B 1B 1B 1B P1 [X1B, Y1B, Z1B] Obr. 3.3.3 Pro směrové kosiny platí rov. (3.3.15), neboť bodem P i podbodem P1 na elipsoidu prochází stejná normála n. Tedy 1B B B B 1B B B B 1B B B a =a = cos B cos L ,b = b = cos B sin L ,g =g = sin B . (3.3.15) Kontrola se provede vyčíslením rov. (3.3.13). Výsledky: X1 = 3 967 408,371, Y1 = 1 063 063,869, Z1 = 4 862 294,250, 1B a = 0,620 885 153 1, 1B b = 0,166 365 675 4, 1B g = 0,766 044 443 1 PŘÍKLAD 12 Jsou dány 1B 1B 1B B , L ,H = 0 m bodu P1 v souřadnicovém systému Besselova elipsoidu. Rovněž jsou známé prostorové pravoúhlé souřadnice 1B 1B 1B X ,Y ,Z v souřadnicovém systému Besselova elipsoidu. Bodem P1 prochází normála n k Besselovu elipsoidu, obr. 3.3.7. Je tedy dáno: 1B B = 50o, 1B L = 15o, 1B H = 0 m X1B = 3 967 408,371, Y1B = 1 063 063,869, Z1B = 4 862 294,250 1) Určete směrové kosiny 1B 1B 1B a ,b ,g normály n v souřadnicovém systému Bessselova elipsoidu. 2) Dále vypočtěte hodnoty prostorových pravoúhlých pravotočivých souřadnic 1W 1W 1W Xc ,Yc ,Zc 59 bodu P1 v souřadnicovém systému WGS84. A stejně tak převeďte hodnoty a1B,b1B,g 1B do souřadnicového systému WGS84 a označte je 1W 1W 1W a c ,b c ,g c . Sedm parametrů potřebných pro převod mezi elipsoidy převezměte z tab. 3.3.1. Kontrola se provede vyčíslením rov. (3.3.13) a zpětnou transformací podle rov. (3.3.6). Dáno: [ ] 1 1B 1B 1B P B , L ,H = 0 , [ ] 1 1B 1B 1B P X ,Y , Z , 7 převodních parametrů Určit: 1) n [ ] 1B 1B 1B a ,b ,g 2) [ ] 1 1W 1W 1W P X c ,Yc , Zc , n [ ] 1W 1W 1W a c ,b c ,g c Obr. 3.3.4 Výpočet: ad 1) Jednoduše ze vztahů 1B 1B 1B a = cos50°cos15°,b = cos50°sin15°,g = sin 50°. ad 2) Převod do souřadnicového systému WGS84 se uskuteční pomocí rov. (3.3.6), rov. (3.3.11) a parametrů ve druhém sloupci tab. 3.3.1. Výsledky: 1B a = 0,620 885 153 1, 1B b = 0,166365 675 4, 1B g = 0,766 044 443 1 1W X c = 3 968 083,625, 1W Yc = 1 063 136,703, 1W Zc = 4 862 769, 653 1W a c = 0,620 886 802 5, 1W b c = 0,166 362 948 4, 1W g c = 0,766 043 698 5 PŘÍKLAD 13 Jsou dány prostorové pravoúhlé souřadnice 1W 1W 1W Xc ,Yc ,Zc bodu P1, který leží na povrchu Besselova elipsoidu a směrové kosiny normály n v bodě P1 vůči Besselově elipsoidu, a to obojí v souřadnicovém systému elipsoidu WGS84. 1W X c = 3 968 083,625, 1W Yc = 1 063 136,703, 1W Zc = 4 862 769, 653 1W a c = 0,620 886 802 5, 1W b c = 0,166 362 948 4, 1W g c = 0,766 043 698 5 60 Určete odlehlost Besselova elipsoidu a elipsoidu WGS84 pro bod P1, viz obr. 3.3.8. Dáno: P1 [X1W,Y1W, Z1W], 1W 1W 1W a c ,b c ,g c Určit: odlehlost t Besselova elipsoidu a elipsoidu WGS84 měřenou po normále n. yW xW ´1W ´1W ´1W C zW P1 [X1W,Y1W,Z1W] n t Obr. 3.3.5 Výpočet: Parametrická rovnice přímky určená bodem [ ] 1 1W 1W 1W P X c ,Yc , Zc a směrovými kosiny 1W 1W 1W a c ,b c ,g c je 1W 1W 1W 1W 1W 1W x = X c + ta c , y = Yc + tb c , z = Zc + tg c , (3.3.16) kde t je hledaný parametr. Rovnice elipsoidu WGS84 v souřadnicovém systému elipsoidu WGS84 je ( ) 2 2 2 2 2 2 2 1 1 x y z a a a e + + = - , (3.3.17) kde a,e jsou parametry tohoto elipsoidu (viz kap. 3.3.1). Po úpravě má rovnice elipsoidu tvar x2 + y2 + z2 - e2 (x2 + y2 ) = a2 (1- e2 ) (3.3.18) Dosazením rov. (3.3.16) do (3.3.18) se získá ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) 2 2 2 2 2 2 2 2 1W 1W 1W 1W 1W 1W 1W 1W 1W 1W X ta Y tb Z tg e X ta Y tb a 1 e c + c + c + c + c + c -  c + c + c + c  = - a po dalších algebraických úpravách [ ( )] [ ( )] ( ) 0 2 2 2 2 2 1 2 1 2 2 1 2 1 2 1 1 1 1 1 2 1 1 1 1 1 1 2 1 2 1 2 2 1 2 1 2 1 2 + c + c + c - c + c - + = + c c + c c + c c - c c + c c + c + c + c - c + c + X Y Z e X Y a a e t X Y Z e X Y t e W W W W W W W W W W W W W W W W W W W W a b g a b a b g a b (3.3.19) 61 Označí-li se v rov. (3.3.19) [ ( )] ( ) [ ( )] ( )( ) ( ) ( )( ) 2 1 2 2 2 1 2 1 2 2 2 2 1 2 1 2 2 1 2 1 2 1 1 1 2 1 1 1 1 1 1 1 1 2 1 1 1 1 1 1 2 1 2 2 1 2 1 2 2 1 2 1 2 1 1 1 1 1 W W W W W W W W W W W W W W W W W W W W W W W W W W W W W W C X Y Z e X Y a a e X Y a e Z B X Y Z e X Y X Y e Z A e e = c + c + c - c + c - + = c + c - - + c = c c + c c + c c - c c + c c = c c + c c - + c c = c + c + c - c + c = - - c a b g a b a b g a b g a b g ře ší se kvadratická rovnice At2 + 2Bt +C = 0 pro neznámý parametr t. Řešením úlohy je menší ze dvou kořenů této rovnice. To odpovídá geometrické představě, že řešením úlohy vzdálenosti dvou elipsoidů je ten průsečík normály s povrchem elipsoidu WGS84, který je bližší k bodu P1. Druhý průsečík je na opačné straně elipsoidu. t vyjadřuje tedy výslednou odlehlost obou elipsoidů, která je zde počítána jako vzdálenost po normále k Besselově elipsoidu. Též je ovšem možné počítat vzdálenost obdobným způsobem po normále k elipsoidu WGS84. LITERATURA: [1] Hálová L.: Porovnání transformačních klíčů z různých oblastí ČR. Diplomová práce, ZČU, Plzeň, 2000. [2] Kostelecký J.: Určení transformačních koeficientů pro převod ze soustavy Besselova elipsoidu do soustavy elipsoidu WGS-84 a naopak. Práce VÚGTK, Praha. [3] Pick M.: O exaktnosti v geodézii. Vojensko-technická informace, č. 58, Praha 1998. [4] Vykutil J.: Vyšší geodézie. Vydavatelství Kartografie, Praha 1982. 62 63 III. část Vyrovnávací počet 1 – MNČ 4 Základní poznatky MNČ 4.1 Úvod Předložená kapitola z vyrovnávacího počtu je nutným doplňkem zde uvedené učební látky z předmětů vyšší geodézie, fyzikální geodézie a kosmické geodézie. Je určena studentům ČVUT v Praze, ZČU v Plzni, VŠB Ostravské univerzity a dalším zájemcům. Některé části mají být prezentovány na stránkách Internetu. Úkolem předložené práce je podat návod, a to jen s minimem odvozování a důkazů, jak zpracovávat naměřené veličiny, jakého způsobu vyrovnání použít pro daný případ, jakých vzorců a jak, již jen velmi stručně, výsledky zhodnotit. Vše je prováděno pomocí maticového zápisu a pomocí operací s maticemi a vektory. Proto zde čtenář nenajde Gaussův eliminační algoritmus pro řešení normálních rovnic, řadu tradičních kontrol aj. Vyrovnání MNČ je jedním z oborů matematiky. Za jeho zakladatele je považován Karel Bedřich Gauss, i když práce Legendrea předběhla Gausse o několik let. Gaussova práce [1], která vznikla z potřeb souhrnného zpracování řad pozorování v různých časových obdobích, na různých místech, různými metodami a různými pozorovateli, byla iniciována astronomickým pozorováním komet. Vyšla v roce 1809, tedy o tři roky později než analogická práce [2] Legendrea. Gauss vděčí své prvořadosti důkladnému propracování a jeho srozumitelnému podání MNČ a jistě i odpovídající prezentaci. Zcela samostatně dospěl k této metodě P. S. Laplace, viz práce [3] z roku 1812. U nás bylo nejprve čerpáno z cizí, francouzské a německé odborné literatury. Jedna z prvních vysoce kvalitních, česky psaných prací je práce F. Čuříka [4], v níž je uveden bohatý odkaz na práce zahraniční, především německé, francouzské a anglické. Z českých je zde citována práce [5] autorů F. Müllera a F. Novotného a [6] A. Semeráda. Z českých autorů jmenujme ještě V. Lásku [7], F. Čechuru [8], J. Ryšavého [9] a F. Fialu[10]. Předložené skriptum je zpracováno podle již moderního pojetí MNČ. Je jím kompendium H. Wolfa [11] a podle vyčerpávající práce [12] nestorů MNČ J. Böhma, V. Radoucha a M. Hampachera. Číselné příklady, uvedené v následujících řádcích jsou dílem autora a studentů-posluchačů Fakulty aplikovaných věd (FAV) Západočeské univerzity (ZČU). Práce je psána co nejstručněji, rádoby přehledně, nepodstatné úseky jsou bez odvození, případně jsou uvedeny jen odvolávky. Text navazuje na práci [13]. Tam najde čtenář další. Při studiu je však možno pokračovat i bez těchto odvolávek. V předložené části je používána řada symbolů. Vždy při jejich prvním užití jsou vysvětleny. V následné části X. budou uvedeny další kapitoly o MNČ. 4.2 Vyrovnání metodou nejmenších čtverců Zaveďme nejprve potřebnou symboliku i l …………………… naměřená hodnota i v ……………………oprava naměřené hodnoty i l …………………… opravená hodnota Pak platí, že i i i i i i l = l + v 33®v = l - l (4.2.1) 64 Chyba i o je definována jako i i i i o = -v = l - l (4.2.2) pro i =1, , n L , kde n je počet měření. Uvedené opravy i v mají náhodný charakter. Podle teorie MNČ musí splňovat následující tři podmínky: · kladné a záporné opravy téže absolutní velikosti jsou stejně pravděpodobné · malé opravy jsou pravděpodobnější než opravy velké · opravy nad určitou mezní hodnotu se nevyskytují Tyto požadavky splňuje tzv. Gaussův zákon ( ) e( h2v2 ) h v = - p j (4.2.3) kde h je jistý parametr. Rov. (4.2.3) je graficky znázorněna Gaussovou křivkou četnosti, viz obr. 4.2.1. Zde platí, že 1 2 h > h . Parametr h tedy určuje strmost Gaussovy křivky četnosti. Pravděpodobnost, že se oprava objeví v intervalu (- Y,Y) je 1. Pravděpodobnost, že se oprava objeví v intervalu v, v + dv , je p(v) =j (v) dv . Gaussova křivka četnosti, obr. 4.2.1, znázorňuje pravděpodobnost výskytu (četnost) náhodných oprav podle jejich velikosti. Krom těchto oprav i v s náhodným charakterem, existují ještě opravy: · systematické (pro celou oblast měření) a polosystematické (proměnné pro dílčí oblasti měření) s nimiž pracuje rozšířená metoda MNČ, tzv. kolokace. Úplná střední chyba m se zde rovná součtu střední chyby m z náhodných oprav plus střední chyba S m z vlivu chyb systematických a polosystematických, vše v kvadrátech. Používaný, leč přibližný vztah, je 2 2 2 S m = m + m · hrubé, s nimiž MNČ nepracuje a je proto nutné je z měřického souboru vyloučit ještě před vlastním početním zpracováním. j (v) ( ) 1 j v ( ) 2 j v -v Obr. 4.2.1 Gaussova křivka četnosti - Gaussův zákon chyb 65 Dodejme, že vše, co bylo napsáno o opravách i v , platí i o chybách i o . Soubor „nekonečně“ velký opatřujeme přívlastkem základní a soubor s malým počtem měření označujeme přívlastkem výběrový nebo též empirický. ÚKOLEM VYROVNÁNÍ MNČ JE · vypočítat nejpravděpodobnější hodnoty hledaných neznámých, · odhadnout výpočtem přesnost výsledků vyrovnání. Tyto úkoly splňuje podmínka vT P v = min *) (4.2.4) kde T n (v v v ) 1 2 L v = (4.2.5) a           = n p p p L M M O M L L 0 0 0 0 0 0 2 1 P (4.2.6) Zde jsou i v opravy naměřených hodnot i l a i p jejich váhy, kde i 1, , n L = a n je počet měření. Je možno užít i jiných podmínek než podmínky (4.2.4). Tato je však používána nejčastěji a platí pro jakýkoliv počet měření [4]. Minimum se odvodí derivováním rov. (4.2.4) podle v nebo podle jiné proměnné, která v nahradí. Váhy i p jsou proměnná čísla, která charakterizují kvalitu, tj. přesnost naměřených hodnot. Určujeme je početně nebo i odhadem. Způsoby vyrovnání budeme dělit do těchto hlavních skupin: a) vyrovnání měření**) podmínkových, kap. 4.3 b) vyrovnání měření**) zprostředkujících, kap. 4.4 c) složitější vyrovnání, kap. 4.5, 4.6 a X. část. Každý z těchto postupů volí svůj způsob splnění obou požadavků, tj. určení pravdě nejpodobnějších hodnot a určení odhadů jejich přesností, jak bude uvedeno v následujících kapitolách. 4.2.1 Výpočet odhadu přesnosti Výpočet odhadu přesnosti začíná zpravidla výpočtem střední jednotkové chyby n m T c = v Pv 0 (4.2.7) kde nc = n - počet nutných pozorování/měření je počet nadbytečných pozorování ve výraze vT Pv , viz rov. (4.2.4) ad. Protože platí vztahy 2 2 2 1 1 2 0 i i n n m = p m = = p m = = p m K K (4.2.8) vypočteme střední chybu jednotlivých měření i l ze vztahu mi = m0 / pi = m0 qi *) Z této podmínky vychází Legendre a odvozuje svoji metodu, k níž dospěl empiricky. Vztah  = n i i i i p v v 1 =vT Pv převzal z mechaniky konkrétně pro statický moment celku. **) Podle vzoru zahraniční literatury budeme výraz „měření“ často zaměňovat výrazem „pozorování“ (observace) 66 kde i i p q 1 = je váhový součinitel a i 1, , n K = a n je počet pozorování/měření. Střední chyba vyrovnaných hledaných neznámých i x , případně jejich přírůstků i dx , i 1, , k K = a k je počet těchto neznámých. Je xxii xxii m m Q 0 = , kde xxii Q leží na hlavní diagonále xx Q , nebo-li ( ) xx xx xx xxkk diag Q Q Q K 11 22 Q = a matice váhových součinitelů Q = N-1 = (AT PA)-1 xx viz kap. 4.4. Střední chyba funkce naměřených veličin i l nechť má tvar ( ) n f f l l l K 1 2 = , který rozvedeme do Taylorova rozvoje s užitím pouze veličin prvního řádu. Jsou n n dl l f dl l f dl l f df ¶ + + ¶ ¶ + ¶ ¶ = ¶ L 2 2 1 1 , v kterém diferenciály nahradíme diferencemi a tyto středními chybami i m jednotlivých měření, viz výše. Získaný vztah povýšíme na druhou a výrazy s různými koeficienty vypustíme, a to za předpokladu, že n®Y a tudíž tyto výrazy vypadnou. Výsledná střední chyba funkce naměřených veličin je pak f TQf n i i i f m m l f m 2 0 2 1 2 =      ¶ ¶ = = , (4.2.9) kde      ¶ ¶ ¶ = ¶ n T l f l f L 1 f . Tento vztah představuje odhad střední chyby funkce měřených veličin. Zavedeme-li do rov. (4.2.9) rov. (4.2.8), dostáváme výraz f TQf n f i i i l p f p =      ¶ ¶ = =1 2 1 1 , (4.2.10) který představuje odhad váhy funkce měřených veličin. Střední chyba funkce vyrovnaných neznámých (přírůstků). Nechť tato funkce má tvar ( ) k F F x x x L 1 2 = . Pak zcela analogicky k rov. (4.2.9) a (4.2.10) dostáváme F Q F xx T k i x i F m m x F m i 2 0 1 2 =       ¶ ¶ = = a F Q F xx T k k F i i x p F p =      ¶ ¶ = = 1 1 2 1 , kde      ¶ ¶ ¶ = ¶ k T x F x F L 1 F . Téměř při každém zpracování měření MNČ se musíme ptát, které měření je třeba vypustit a která ponechat. Kritériem vypuštění měření je nerovnice i 0 0 v L k m (4.2.11) kde 0 k je jistá, do značné míry subjektivně určená veličina. Obvykle se volí k 2 5 0 = , . 4.2.2 Kontroly Důležitými kroky výpočtu MNČ jsou kontroly. Průběžně je nutné, a to již při teoretických odvozováních, kontrolovat rozměry matic a vektorů a souhlas rozměrových jednotek. Tento jednoduchý způsob může odhalit mnohé chyby. 67 Číselnými kontrolami je rovnost vztahů AT PAx = -AT PL , AT Pv = 0 (4.2.12) dále dvojí výpočet oprav 1. v = Ax + L , resp. v = A dx + L 2. v = F(x)- L (4.2.13) kde F(x) je nelinearizovaná zprostředkující funkce, která obsahuje vyrovnané neznámé x. V dřívějších postupech vyrovnání, před použitím počítačů, se používali ještě tři tzv. sigmové zkoušky. V případě, že výpočetní program je naprogramován a odladěn, je možno od nich upustit. Zní  = LT PAx + LT PL 1 , ' = LT v 2 , vT Pv 3  = (4.2.14) a má být splněno, že  = = 1 2 3 ' . Klasická sigmová zkouška 2 užívá početního výrazu, který zde není obsažen. Proto byla zvolena jiná alternativa. Sigmové zkoušky budou prováděny jen sporadicky. 4.3 Podmínková pozorování*) Úkolem je vypočítat MNČ opravy n v , v , , v 1 2 L naměřených hodnot n l , l , , l 1 2 L při splnění podmínky vT Pv = min a současně, aby opravené naměřené hodnoty i i l + v splňovaly určité, předem dané, podmínky v počtu r < n a n je počet měřených veličin a tudíž i počet oprav. Pro názornost milému čtenáři uveďme příklad vyrovnání velmi často vystupující v geodetické praxi. Totiž, měříme-li úhly v trojúhelníku, pak jejich součet musí být 180°. Toto vyjadřuje podmínková rovnice 180 0 1 1 1 a +a +a - ° = , což je podmínka nutně splnitelná. Jistě se tak, jen s pomocí naměřených hodnot, nestane. Nutno připojit opravy. Je pak 180 0 1 1 2 2 3 3 a + v +a + v +a + v - ° = 0 1 2 3 v + v + v +U = (4.3.1) kde = + + -180° 1 2 3 U a a a je tzv. uzávěr. Rov. (4.3.1) je tzv. přetvořenou podmínkovou rovnicí. Takovýchto rovnic může být celá řada, viz PŘÍKLAD 14 v kap. 5.2. Poznamenejme ještě, že namísto 180o je často uvedeno 200 g . Vraťme se k našemu výkladu. Zapišme r přetvořených rovnic oprav ve tvaru 0 0 1 1 11 1 1 1 + + + = + + + = r r n n r n n a v a v U a v a v U L M L (4.3.2) a maticově *) Ve starší literatuře, ještě např. v [4], jsou označována: závislá pozorování. Ta nyní označují naprosto jiný případ pozorování, viz část X. 68 B v + U = 0 (4.3.3) kde {           = ´ r r n n r n a a a a 1 11 1 L M O M L B {           = ´ n n v v M 1 1 v {           = ´ r r U U M 1 1 U {           = ´ 0 0 1 M r 0 Zde je r počet podmínek a tedy i uzávěrů a n počet oprav. Nyní musíme uvážit podmínku minima vT P v = min ovšem při zachování platnosti (vedlejších) daných podmínek (4.3.2). Proto použijeme Lagrangeova postupu pro nalezení minima. Zní { { { { { { { min r nn r T n nn r T n =     + + 1´ ´ ´1 1´ ´ ´1 ´1 v P v 2k B v U (4.3.4) kde k je vektor neznámých korelát { ( )T r r k k k L 1 2 1 = ´ k (4.3.5) Rov. (4.3.4) derivujeme podle v , položíme rovnou nule a společně s rov. (4.3.3) dostáváme Bv U Pv B k 0 = - + T = (4.3.6) 4.3.1 Přímé řešení podmínkových pozorování Rov. (4.3.6) je možno napsat ve tvaru ( ) ( ) [ ] ( ) ( ) 1442443 123 1 1 1 + ´ + ´ + ´ + ´     - =            n r n r n r n r T U 0 k v B 0 P B (4.3.7) takže     -         =      - U 0 B 0 P B k v 1 1 T (4.3.8) Uvedenou matici je možno invertovat jako celek nebo postupně invertovat jednotlivé podmatice, viz [13]. Tímto jsou určeny nejpravděpodobnější hledané hodnoty neznámých náhodných oprav a korelát. Odhady přesností výsledků. Nejprve se vypočte střední jednotková chyba [ ]1 2 0 m = vT Pv / r . Poté – netradičně – použijeme z rov. (4.3.8) inverzní matici 1 1 -       = B 0 P B Q T xx a z ní vyjmeme prvky ( ) ll llnn kk kkrr diag Q Q Q Q L L 11 11 . Pomocí nich střední chyby vyrovnaných úhlů jsou llii llii m m Q 0 = (4.3.9) a střední chyby korelát jsou kkii kkii m m Q 0 = (4.3.10) 69 4.3.2 Postupné řešení podmínkových pozorování Z první rov. (4.3.6) vyplývá, že { { { { 1 1 1 ´ ´ - ´ ´ = - r T n n n n r v P B k (4.3.11) Po jejím dosazení do druhé rov. (4.3.6) máme - BP-1BTk = -U , z čehož { { { { 1 1 1 1 ´ - - ´ ´ ´     = r T r r n n n k B P B U (4.3.12) Zavedeme obligátně { T r r N BP-1B ´ = (4.3.13) a je pak { { { 1 1 1 ´ - ´ ´ = r r r r k N U (4.3.14) kde { -1 ´ = r r kk Q N (4.3.15) je váhová matice korelát. Postup výpočtu je velmi jednoduchý, nejprve se zjistí z rov. (4.3.14) koreláty a poté opravy z rov. (4.3.11). Odhady přesnosti výsledků. Stejně jako u 1. řešení, i zde vypočteme střední jednotkovou chybu 0 m . Pomocí ( ) rr diag Qkk Qkk L 11 pak střední chyby korelát jsou kkii kkii m m Q 0 = (4.3.16) Další výpočet středních chyb oprav viz přímé řešení nebo [12, str.201]. Zcela odlišný postup číselného zpracování nejpravděpodobnějších hodnot i odhadu jejich přesnosti z podmínkových pozorování spočívá v převodu na pozorování zprostředkující, jak je uvedeno v [13]. Tím se nabízí aspoň číselné ověření výše navrženého 1. řešení. Jiné by bylo odvození v případě, kdyby podmínky platily mezi neznámými hledanými veličinami x apod. Číselnou aplikaci viz PŘÍKLAD 14 v kap. 5.2. 4.4 Zprostředkující pozorování V geodézii, ale i v jiných oborech technických věd, se často vyskytuje úkol určit číselné hodnoty veličin, které nelze přímo, bezprostředně, měřit a tedy určit. Proto je nutno jejich zjištění zprostředkovat pomocí jiných veličin, které je možno měřit a které jsou s hledanými neznámými veličinami ve známém funkčním vztahu. Označme ( )T k x x L 1 x = ………… vektor neznámých hledaných veličin ( )T k x x 10 0 L = 0 x ……… vektor jejich známých přibližných hodnot ( )T dx = dx1.........dxk …….…vektor jejich neznámých, vyrovnávaných přírůstků (x) i F ……………………funkční vztah mezi hledanými x a měřenými i l veličinami 70 i l …………………………naměřená zprostředkující veličina i v .………………………...její oprava i l ………………………….její vyrovnaná hodnota i ………………………….index i-té zprostředkující rovnice Pak platí ( ) i ( k k ) i i i k i i i i F x dx x dx l v F x x l v F l + + = + = + = 10 1 0 1 ( ) L L x Levou stranu rozvedeme do Taylorova rozvoje, pokud není již v lineárním tvaru, a zanedbáme členy 2. řádu a vyšší. Dostáváme ( ) ( ) k i i i k i i k i i k i i i x F l v x F x x F x l v x F x x F F + - = ¶ + + ¶ ¶ ¶ = + ¶ ¶ + + ¶ ¶ + 1 0 1 1 1 d d d d x x0 L L Upravme symboliku a dostáváme ai1 dx1 + ai2 dx2 + ... + aik dxk +Fi (xo ) – li = vi (4.4.1) kde i 1, , n L = a n je počet linearizovaných zprostředkujících rovnic oprav a k je počet hledaných neznámých. Výraz i i i F ( ) - l = L 0 x je tzv. absolutní člen. Rov. (4.4.1) rozepišme pro všechna i a zaveďme symboly matic a vektorů. Dostaneme Adx + L = v P = Q - 1 (4.4.2) kde {               = ´ n n nk k k n k a a a a a a a a a L M M O M L L 1 2 21 22 2 11 12 1 A {               = ´ k k dx dx dx d M 2 1 1 x {               - - - = ´ n n n F l F l F l ( ) ( ) ( ) 0 2 0 2 1 0 1 1 x x x L M {               = ´ n n n p p p L M M O M L L 0 0 0 0 0 0 2 1 P {               = ´ n n v v v M 2 1 1 v {               = - - - ´ 1 1 2 1 1 0 0 0 0 0 0 n n n p p p L M M O M L L Q Zde je dx vektor hledaných neznámých, L vektor absolutních členů, a v něm ( ) 0 x i F hodnoty vypočtené z přibližně známých vstupních veličin a i l jsou hodnoty naměřené, v je vektor oprav, P matice vah a Q je její inverzní matice, tzv. matice váhových koeficientů. Systém rov. (4.4.2) podrobíme podmínce minima. Dostáváme [( ) ( )] [( ) ( )] ( x A PA x x A PL L PA x L PL) x x A L P A x L x A x L P A x L x x vTPv T T T T T T T T T T d d d d d d d d d d d d + + + ¶ = ¶ + + = ¶ + + = ¶ ¶ = ¶ ¶ ¶ Po derivování a úpravách dostáváme postupně rovnice 71 2AT PAdx + AT PL + AT PL = 0 AT PAdx + AT PL = 0 které nazýváme normální rovnice. Hledané neznámé přírůstky pak jsou dx (AT PA) AT PL -1 = - (4.4.3) V této rovnici se často zavádí { k k T ´ A PA = N (4.4.4) kde { xx k k N = Q ´ -1 (4.4.5) je matice váhových koeficientů hledaných neznámých přírůstků dx . Jednotková střední chyba [ ]2 1 0 m = vTPv (n - k) (4.4.6) a střední chyby vyrovnaných neznámých resp. jejich přírůstků jsou dxi xxii m m Q 0 = (4.4.7) kde ( ) xx xx xx xxii xxkk diag Q Q Q Q L L 11 22 Q = (4.4.8) Střední chybu f m funkce přímo měřených veličin jakož i střední chybu F m funkce vyrovnaných neznámých zjistíme podle vztahů v kap. 4.2.1. Střední chyba funkce vyrovnaných neznámých je vyjádřena rovnicí F Q F xx T F m m2 0 2 = (4.4.9) která je rozepsaná pod čarou*). Kontrolně následuje výpočet rovnic počínaje rov. (4.2.12) event. včetně sigmových zkoušek. *)Je                                                                 ¶ ¶ ¶ ¶ ¶ ¶ ¶ ¶ ¶ ¶ = ¶ ¶ ¶ ¶ ¶ ¶ ¶ ¶ ¶ ¶ = xk F x F x F Qxxkk x k F Qxx x F m xk F x F x F Qxxkk Qxx Qxx x k F x F mF m M L M L M M O M L L L 2 1 11 1 2 2 0 1 0 0 0 22 0 0 0 11 1 2 0 2             ¶ ¶ + + ¶ ¶ + ¶ ¶ = Qxxkk xk F Qxx x F Qxx x F mF m 2 22 2 2 11 2 1 2 0 2 L a zavedením rov. (4.4.7) je a tedy = ¶ ¶ =      k i mdxi xi F mF 1 2 2 pro případ, že je matice Qxx diagonální. 72 Vyrovnání podle zprostředkujících pozorování/měření je v současnosti metodou číslo jedna. Jak uvidíme v kap. 4.6, je možno libovolné úlohy vyrovnávacího počtu převést na tuto metodu. Proto jí bude i zde kladen upřednostněný význam. JINÉ ODVOZENÍ PODMÍNKY MINIMA Vyjděme z výrazu vT Pv = min , který derivujeme podle v . Dostaneme 2Pv = 0 a po dosazení 1. rov. (4.2.13) dostaneme P(Ax + L) = 0. Vynásobením zleva maticí AT máme AT PAx + AT PL = 0 , což je shodně s rov. (4.4.3). 4.5 Zprostředkující pozorování s neznámými parametry a podmínková pozorování s neznámými parametry Uveďme nejprve přehled vyrovnání, která souvisejí s případy, uvedenými v předchozím textu. Jsou, resp. byla: · podmínková pozorování – kap. 4.3 · zprostředkující pozorování – kap. 4.4 · zprostředkující pozorování a podmínková pozorování – viz [13] · podmínková pozorování s neznámými parametry – viz [13] · zprostředkující pozorování s neznámými parametry – viz [13] · podmínková pozorování s neznámými parametry a zprostředkující pozorování - viz[13] · zprostředkující pozorování s neznámými parametry a podmínková pozorování - viz[13] Proto v dalším textu se budeme věnovat zprostředkujícímu pozorování s neznámými parametry a podmínková pozorování s neznámými parametry. Tento postup představuje zobecnění MNČ, neboť je možno tohoto způsobu použít pro všechny druhy vyrovnání, která byla uvedena výše. Dvěmi výchozími rovnicemi, jistěžě v maticovém tvaru, budou rovnice { { { { { { { { { { { { { { 1 1 1 1 1 1 1 1 1 ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ - ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ + + = + + = = r k k r hh r r n k k n l l n n n n n n B x D z U 0 A x C y L v , P Q (4.5.1) a jsou jimi podchyceny zprostředkující rovnice a podmínkové rovnice pro hledané neznámé x a neznámé parametry y a z . Matice A , B , C a D obsahují koeficienty při neznámých a vektory L , v a U obsahují absolutní členy, opravy a uzávěry. Počet rovnic oprav je n, počet podmínek r, počet hledaných neznámých je k, počet parametrů ve vektoru y je l a ve vektoru z je h. Protože rov. (4.5.1) obsahují přidružené podmínky v 2. rov. (4.5.1) , je nutno opět použít Lagrangeova postupu pro zjištění minima. Za v ovšem dosadíme první rov. (4.5.1). Dostáváme vztah {{ { { { { { { { { { { { { { { { min r r k k r hh r T n n n n k k n ll n T l n T l T k n T k T =     + + +        + +        + + 1´ ´ 1´ ´ 1´ ´ ´ ´1 ´ ´1 ´1 1´ ´ ´1 ´ ´1 ´1 x A y C L P A x C y L 2k B x D z U který postupně derivujeme podle x , y , z a k . k je opět vektor korelát resp. Lagrangeových součinitelů. Dostaneme pak výslednou rovnici pro neznámé, která je 73 ( ) { ( )43 42 1 + + + ´1 + + + ´1               = -               k l h r T T xx k l h r U 0 C PL A PL Q k z y x (4.5.2) kde ( ) ( ) { { { { { { { { { { { { { -1 ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ + + + ´ + + +                   = r k r l r h r r h r T h k h l h h l l l h l r T l k T k r T k l k h T k k T k l h r k l h r xx B 0 D 0 0 0 0 D C PA C PC 0 0 A PA A PC 0 B Q 123 123 123 123 (4.5.3) je matice váhových součinitelů. Poté se vypočte střední jednotková chyba 0 m z výrazu m2 = vT Pv (n + r - k - l - h) 0 a střední chyby neznámých a korelát z výrazů xxii xxii m m Q 0 = , yyii yyii m m Q 0 = , zzii zzii m m Q 0 = , kkii kkii m m Q 0 = . kde výrazy pod odmocninami jsou prvky na hlavní diagonále matice xx Q . Všechny tyto výše uvedené úlohy vyrovnání MNČ je možno nahradit úlohou jedinou, a to úlohou danou rov. (4.5.1): zprostředkující pozorování s neznámými parametry plus podmínková pozorování s neznámými parametry. Způsob řešení pozůstává v tom, že bychom prostě vynechali výrazy v rov. (4.5.1) až (4.5.3), jež se v zadané úloze neuvažují. 4.6 Zprostředkující pozorování s neznámými parametry a podmínková pozorování s neznámými parametry převedením podmínkových pozorování na zprostředkující Tato kapitola je dovršením části IV. o vyrovnávacím počtu a představuje zobecnění předchozích kapitol. Jinými slovy: vše, co bylo uvedeno ve všech předchozích částech, kapitolách a odstavcích, bylo a je odvoditelné z teorie kap. 4.6, jako její zvláštní případy. Rovněž tak tomu bylo i v kap. 4.5. Zde navíc jde o použití pouze pozorování zprostředkujících. Jsou proto výchozími rovnicemi rov. (4.5.1) o počtu n měření, k hledaných neznámých, l neznámých parametrů, viz 1. rov. (4.5.1), a o počtu r přidružených podmínek s h neznámými parametry mezi hledanými neznámými x , viz 2. rov. (4.5.1). MNČ by tedy vyžadovala Lagrangeovo vyjádření minima, např. rov. (4.3.4). Náhodné opravy v jsou však obsaženy pouze v 1. rov. (4.5.1). Abychom vyhověli oběma těmto požadavkům budeme postupovat tak, že nejprve se zbavíme podmínkových rovnic, tj. 2. rov. (4.5.1), a to převedením na zprostředkující a poté budeme řešit tyto převedené zprostředkující společně s původními zprostředkujícími, viz 1. rov. (4.5.1). Za tímto účelem přepíšeme rov. (4.5.1) do tvarů {{ ( ) { ( ) { { { { { 1 1 1 1 2 2 1 1 1 ´ ´ ´ - - ´ ´ ´ ´ ´ + + + = n r r n k r k r n l l n n A x A x C y L v (4.6.1) 74 {{ ( ) { ( ) { { { { { 1 1 1 1 2 2 1 1 1 ´ ´ ´ - - ´ ´ ´ ´ ´ + + + = r r r r k r k r r hh r r F x F x D z U 0 (4.6.2) kde 1 x je vektor o r neznámých a vektor 2 x o n - r neznámých. Dále y a z jsou opětně vektory s neznámými parametry, A1 a A2 jsou matice koeficientů při neznámých ve vektorech 1 x a x2, C a D jsou matice koeficientů při neznámých parametrech y a z . L , v a U jsou vektory absolutních členů, náhodných oprav a uzávěrů přidružených podmínkových rovnic. Abychom učinili první krok k výše naznačenému řešení, je nutné odstranit podmínkové rov. (4.6.2). Proto ji vynásobíme inverzní maticí 1 1 F- a získáme F- F x = -F- (F x + Dz + U) 2 2 1 1 1 1 1 1 z čehož { { ( ) { ( ) { { { {       = - + + ´ ´ - - ´ ´ ´ ´ - ´ 1 1 1 2 2 1 1 1 1 r r r r k r k r r hh r x F F x D z U (4.6.3) které dosadíme do rov. (4.6.1). Dostáváme - A F- (F x + Dz + U)+ A x + Cy + L = v 2 2 2 2 1 1 1 (- A F- F + A )x +Cy -A F- Dz - A F-1U+ L = v 1 1 1 2 2 2 1 1 1 1 1 (4.6.4) čímž máme co do činění pouze a jen se soustavou zprostředkujících rovnic. Pro zvýšení názornosti zavedeme ( ) { {{ ( ) { ( ) { n k r n r r´r r´ k-r n´ k -r - ´ - ´ = - + 2 2 1 1 1 A A F F A , { {{ { n h n r r´r r´h - ´ ´ = -A F 1 D 1 1 D , { {{ { { 1 1 1 1 1 1 ´ ´ ´ - ´ ´ = - + n n r r r r n L A F U L (4.6.5) Rov. (4.6.4) pak přejde v tvar ( ) { ( ) { { { { { { { { { n k r k r n l l n hh n n n n n´n - ´ - - ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ + + + = = 1 1 1 1 1 1 1 2 A x Cy D z L v P Q (4.6.6) Podmínka minima bude mít tvar vT Pv = min , jde totiž již jen o zprostředkující pozorování. Po zavedení rov. (4.6.6) zní (xT A T + yTCT + zTD T +LT ) P (A x +C y +D z +L ) = min 2 2 a po vynásobení je min T T T T T T T T T T T T T T T T T T T T T T T T T T T T + + + + = + + + + + + + + + + + + + + L L L L L L L L x P y C P z P P x P z y C P z z P z P z x P C y y C PC y z P Cy P Cy x P x y C P x z P x P x A D A D D D D D A D A A A D A A 2 2 2 2 2 2 2 2 Nyní postupně derivujeme podle proměnných 2 x , y , z , derivace položíme rovny nule a opět při PT = P . Dostáváme 75 ( ) ( ) ( ) { ( ) { ( ) { ( ) ( ) { ( ) ( ) { { { { ( ) ( ) { { { { 1 1 1 1 2 1 1 1 1 2 1 1 1 1 2 : : : 2 ´ - ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ - ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ - - ´ ´ ´ ´ ´ ´ - ´ ¶ ¶ + + + = ¶ ¶ + + + = ¶ ¶ + + + = h z h T T l l T k r T l y l T l h T l l l T l k r T k r x T h T l l T k r k r T z P x PCy P z P 0 y C P x C PCy C P z C P 0 x P x PCy P z P 0 2 123 123 14243 123 123 123 123 123 123 123 14243 123 L L L D A D D D D A D A A A A D A h k-r h h h h 1 k-r h 1 k-r k-r k-r h 1 k-r (4.6.7) což jsou normální rovnice v tvaru maticového počtu. Zavedeme ( ) ( ) {           = + + - ´ + + - D A D D D A D A A A A D P PC P C P C PC C P P PC P N T T T T T T T T T k l h r k l h r (4.6.8) ( ) ( ) { k l h r k l h r xx + + - ´ + + - Q = N-1 (4.6.9) takže neznámé zjistíme z rovnice ( ) { ( ) 1442443 1 1 2 + + - ´ + + - ´           - =           k l h r T T T xx k l h r L L L P C P P Q z y x D A (4.6.10) Vektor 1 x zbývajících hledaných neznámých určíme z rov. (4.6.3), náhodné opravy z rov. (4.6.1) nebo (4.6.6) a střední jednotkovou chybu z tvaru m2 = vT Pv (n + r - k - l - h) 0 . Střední chyby jednotlivých neznámých vektorů 2 x , y , z opětně určíme podle známého předpisu xx ii xx ii m m Q 2 0 2 =  yyii yyii m m Q 0 = zzii zzii m m Q 0 = kde xx ii Q 2 , yyii Q , zzii Q jsou prvky na hlavní diagonále matice xx Q . Zde je nedostatkem, že nezískáme přímo xx ii Q 1 pro hledané neznámé vektoru 1 x . Kontrolami jsou rov. (4.2.12) až (4.2.14). Konečně musí platit i rov. (4.6.10), (4.6.1) a (4.6.2). Tím je výpočet ukončen. Postup výpočtu. Vstupními veličinami jsou: { n´r 1 A , ( ) { n´ k-r 2 A , { n´l C , { n´1 L , { r´r 1 F , ( ) { r´ k -r 2 F , { r´h D , { r´1 U , viz rov. (4.6.1), (4.6.2) a PŘÍKLAD 16 v kap. 5.3. Poté již následuje výpočet A , D , L v rov. (4.6.5), submatice ( ) ( ) 14243 K 14243 h h T k r k r T - ´ - ´ A PA , ,D P D pro rov. (4.6.8), čímž získáme matice N a xx Q , rov. (4.6.8) i rov. (4.6.9) a konečně neznámé z rov. (4.6.10) po výpočtu subvektorů ( )123 k-r ´1 A T PL , 123 l´1 CTPL a 123 h´1 D T PL . Další již uvádí text za rov. (4.6.10). Rov. (4.6.7) až (4.6.10) plně nahrazují veškeré případy vyrovnání, uvedené v předchozím textu, včetně základních metod vyrovnání v kap. 4.3 a 4.4. Navíc je možno vše převést na vyrovnání zprostředkujících pozorování. Bude-li např. scházet vektor y , resp. z , resp. oba vektory, pak odpadá 2. řádek a 2. sloupec rov. (4.6.7), resp. 3. řádek a 3. sloupec rov. (4.6.7), resp. 2. i 3. řádek a 2. i 3. sloupec rov. (4.6.7). 76 4.7 Závěrem stručné, ale zásadní porovnání metody zprostředkujících a metody podmínkových pozorování, především s ohledem na vyrovnání geodetických sítí Zprostředkující pozorování Přednosti Nedostatky Jednoduchost a přehlednost při Závislost na zavedené souřadnicové při sestavování rovnic oprav. soustavě. Všeobecně zavedení jejich po- Počet normálních rovnic je obvykle větší užití, především pro možnost než u podmínkových pozorování. automatizece výpočtů. Podmínková pozorování Přednosti Nedostatky Nezávislost na zavedené souřadnicové Často velmi obtížné sestavení potřebného soustavě. počtu podmínkových rovnic. Obvykle menší počet normálních rovnic. Obtížná automatizace výpočtů. LITERATURA: [1] Gauss K. B.: Theoria motus corporum coelestium. 1809. [2] Legendre A. M.: Nouvelle méthodes pour la détermination des orbites des cométes. Appendice: Sur la méthode des moindres carrés. Paris 1806. [3] Laplace P. S.: Théorie analytique des probabilités. Paris 1812. [4] Čuřík F.: Počet vyrovnávací … . Nákladem ČMT, Praha 1936. [5] Müller F., Novotný F.: Geodézie vyšší. Praha 1913. [6] Semerád A.: Příručka praktické geometrie. Praha 1921. [7] Láska V.: Počtářství geodetické. Praha 1894. [8] Čechura F.: Důlní měřictví I, počet vyrovnávací). Praha 1948. [9] Ryšavý J.: Vyšší geodesie. Nakladatelství ČMT, Praha 1947. [10] Fiala F.: Geodetické počtářství I., II. a III. běh. Komise při ČVUT, Praha 1938. [11] Wolf H.: Ausgleichungsrechnung – Formeln zur praktischen Anwendung. Dümler Verlag, Bonn 1975. [12] Böhm J., Radouch V., Hampacher M.: Teorie chyb a vyrovnávací počet. Vydal Geodetický a kartografický podnik, Praha 1990. [13] Kabeláč J.: Geodetické metody vyrovnání – metoda nejmenších čtverců. Západočeská univerzita v Plzni, Plzeň 2004. 77 IV. část Geodetické sítě 5 Geodetické sítě – 2D 5.1 Úvod Tato 5. kapitola patří plně mezi klasické kapitoly vyšší geodézie. Uvádí ve stručnosti matematickou teorii metod vyrovnání, kterých bylo obvykle používáno v geodézii pro vyrovnání geodetických sítí, řekněme od dob Gaussových. Protože však hlavním úkolem předkládaného textu je podat nejmodernější měřické a výpočetní postupy, včetně metod družicové geodézie, budou uvedeny tyto klasické metody vyšší geodézie jen v nejzákladnějších myšlenkách a postupech. V naší současné odborné literatuře jsou tyto metody důkladně, včetně příkladů projednávány v [5], [1] a velmi přehledně v [6]. A podle posledně citované práce budeme v následujícím textu postupovat. Dělení úloh této části vyšší geodézie je možno uskutečnit podle různých aspektů. Domníváme se, že základním dělením je dělení podle měřených veličin v dané síti. Podle toho hovoříme o - triangulaci, jsou-li měřeny směrové veličiny - trilateraci, jsou-li měřeny délkové veličiny - kombinovaném měření, jsou-li měřeny obě tyto veličiny V případě triangulace a kombinovaného měření rozeznáváme měření - úhlů - směrů Podle velikosti dělíme geodetické sítě na - místní, - národní, - mezinárodní, - kontinentální, kap. 7 a 8, - světové, kap. 8. V následujícím textu bude postup výkladu dělen podle způsobu vyrovnání na - vyrovnání podle podmínkových pozorování, kap. 5.2, - vyrovnání podle zprostředkujících pozorování, kap. 5.3. Počty měření budou ve všech případech nadbytečné, aby tak bylo možno přistoupit k vyrovnání MNČ. Význam těchto nadbytečných pozorování je v - kontrole, - zvýšení kvality měřického materiálu, - posouzení vhodnosti metod a přístrojů. Ještě dříve, před vlastním výpočtem/vyrovnáním, je nutné naměřené veličiny, ať jsou to směry či délky, redukovat na výpočetní plochu. V našem případě bude výpočetní plochou rovina kartografického zobrazení. Může jí však být i plocha elipsoidu, koule a pod. O těchto redukcích, které zaujímají značně rozsáhlé místo v oblasti vyšší geodézie, nebude zde pojednáno. Potřebnému čtenáři doporučujeme výše uvedenou literaturu [5], [1] a [6]. Ještě dodejme, že tyto redukce jsou nejen početně, ale i po teoretické stránce obtížné. Do značné míry jsou redukcemi zbaveny výpočty, které se provádějí v 3D prostoru, viz kap. 6. Rovněž nebude v následujícím textu pojednáno o přenosu chyb, o optimalizaci sítí ap., viz [5], [1] a [6]. 78 5.1.1 Váhy měřených veličin Již na tomto místě se zmíníme o zavádění vah měřených veličin. Především proto, že budou používány dva druhy těchto veličin (směry a délky) a také proto, že vyjadřování jejich velikostí v různých rozměrových jednotkách, např. v metrech či centimetrech, přináší zřetelně odlišné výsledky. Tyto rozpory je možno odstranit vhodným zaváděním vah. Metoda nejmenších čtverců používá podmínky min 1 =  = n i i i i p v v , pro získání nejpravděpodobnějších veličin. Index i = 1, ..., n přestavuje i-té měření, při čemž v souhrnu těchto měření mohou vystupovat, a také vystupují, různé druhy měřených veličin. Váhy pi můžeme získat různými způsoby. Např. z předchozích měření (z vyrovnání směrů na stanovisku, z průměrné hodnoty měřené vzdálenosti), nebo z předchozích všeobecných zkušeností (střední chyba úhlu v základní síti), či z jiných měřických aspektů (počet měření) ap. Výsledkem těchto předcházejících měření budou tzv. apriorní středních chyby mi. Platí pak [2, s. 203] p m m k i i = 2 = 0 2 , z čehož 2 i i m p = k . Konstantu k volíme tak, aby se všechny váhy pi pohybovaly kolem 1. Např. podle výrazu n m k n i i  = = 1 2 , leč lze ji též určit podle jiných požadavků. Jelikož konstanta k je volitelná, možno ji považovat za číslo nepojmenované a tudíž má váha pi rozměr [ -2 i m ]. Po jejím dosazení do vTPv dostaneme = = n i i i i m v v k 1 2 min . Zavedeme-li, jen formálně, i i i m vc = v k , platí min . 1 = c c  = n i i i v v Opravy v´ jsou tzv. normované opravy a jejich předností je, že jsou bez rozměru, neboť vi a mi jsou týchž rozměrů. Tím se i celý postup vyrovnání stává nezávislým na druhu měřených veličin a tedy na volbě rozměrových jednotek. Z toho též vyplývá, že rozměrové jednotky měřené veličiny a její střední chyby musí být vyjádřený v týchž jednotkách, viz též PŘÍKLAD 15. Číselné ověření je v PŘÍKLADĚ 15. 5.2 Vyrovnání geodetických sítí v 2D prostoru pomocí podmínkových měření/pozorování. Prosíme hned zpočátku: nepřehlédněte, že tato kapitola navazuje na kap. 4.3 a doporučujeme proto, se s ní aspoň dočasně seznámit. Původní název pro podmínková pozorování zněl závislá pozorování. Ten teď představuje zcela jiný druh vyrovnání, viz část X. Základním pravidlem podmínkových pozorování je: počet r podmínkových rovnic se musí rovnat počtu r nadbytečných měření, přičemž r = n – počet nutných měření/pozorování, kde n je počet všech pozorování. Sestavené podmínky musí být vyrovnáním splněny. 79 V případě kap. 5.2 se též tato měření, jakož i tato vyrovnání, označují jako úhlová či korelovaná. 1 2 3 4 5 s 6 A P1 2 s P 1 2 1 A 2 N N 1 2 3 4 1 2 3 4 5 6 7 8 9 5 a) b) Obr. 5.2.1 5.2.1 Vyrovnání triangulace Jednotlivé podmínky demonstrujme na obr. 5.2.1a) a b). Budou platit pro rovinnou síť a pro měřené úhly. Pro měřené směry je postup obdobný. Trojúhelníková podmínka platí pro každý trojúhelník a podle obr. 5.2.1a) to jsou vztahy 180 0, 180 0, 180 0, 5 6 9 3 4 8 1 2 7 + + - ° = + + - ° = + + - ° = a a a a a a a a a (5.2.1) viz též rov. (4.3.1) a (4.3.2). Jejich počet t je roven počtu trojúhelníků. Uzávěrová (vrcholová) podmínka má tvar 360 0 7 8 9 a +a +a - ° = (5.2.2) a jejím smyslem je uzavřít úhly při centrálním bodě na 360o, viz obr. 5.2.1a). Jejich počet c je roven počtu centrálních vrcholů. Stranová podmínka. Jestliže vyjdeme v obr. 5.2.1a) např. ze strany 4,5 a pomocí obecné sinové věty vyjadřujeme postupně strany ve směru šipky, nedostaneme přesně tutéž hodnotu strany 4,5 ale hodnotu strany 1,5. Proto je nutné zavést podmínku sin sin sin sin sin sin 0 1 3 5 2 4 6 a a a - a a a = , (5.2.3) kterou je nutno sestavit a splnit nejen pro každý centrální obrazec, viz např. 5.2.1a), ale i pro každý čtyřúhelník s oběma zaměřenými úhlopříčkami. Jejich počet označme s . Základnová podmínka vyjadřuje, a to obvykle opět pomocí obecné sinové věty, vztah mezi délkově změřenými stranami (základnami) s1 a s2. Zní sin sin sin sin 0 1 1 5 2 3 6 s a a - s a a = . (5.2.4) Jejich počet je z – 1, je-li z počet zaměřených stran (základen) v uvažované síti. Azimutální (směrníková) podmínka vyjadřuje vztah mezi zaměřenými azimuty A1 a A2. V obecném tvaru zní  + ( - )± ×180° = 0 1 2 A A i i a , (5.2.5) 80 viz obr. 5.2.1b). Zde S je součet příslušných vodorovných úhlů od A1 do A2. Počet těchto podmínkových rovnic je a – 1, jestliže a je počet zaměřených azimutů. Souřadnicová podmínka vystupuje tehdy, jsou-li v síti aspoň dva body P1 a P2 o známých rovinných souřadnicích x1, y1 a x2, y2 a nemají-li být tyto souřadnice vyrovnáním pozměněny. Pak má platit = + = + i i i i i i x x s cos A , y y s sin A 2 1 2 1 . (5.2.6) Jejich počet je 2 k – 2, je-li k počet výše uvedených bodů. Jak bylo již uvedeno v kap. 4.3, je nutné nyní do uvedených rov. (5.2.1) až (5.2.6) dosadit naměřené veličiny l a jejich opravy v (indexy jsou vynechány) a linearizací těchto rovnic přejít k přetvořeným podmínkovým rovnicím typu rov. (4.3.2). V případě trojúhelníkových podmínkových rovnic (5.2.1) byla tato úprava již naznačena v rov. (4.3.1). Pro první rov. (5.2.1) zní 0 1 2 7 127 v + v + v +U = , kde = + + -180° 127 1 2 7 U l l l je uzávěr. V případě uzávěrových (vrcholových) podmínkových rovnic (5.2.2) se rovněž jedná o již linearizavané rovnice, takže jejich přetvořené podmínkové rovnice mají tvar 0 7 8 9 789 v + v + v +U = , kde = + + - 360° 789 7 8 9 U l l l je uzávěr. V případě zbývajících podmínkových rov. (5.2.3) až (5.2.6) je nutno provést příslušné parciální derivace těchto rovnic podle měřených veličin a rovněž i definovat potřebné uzávěry. Tak bude učiněno až v konkrétních číselných příkladech v dalším textu. Po vytvoření potřebných přetvořených podmínkových rovnic sestavíme matici B, dále vypočteme potřebné uzávěry a sestavíme pomocí nich vektor U, viz rov. (4.3.3). Poté následuje vlastní vyrovnání MNČ podle kap. 4.3.1 resp. 4.3.2. Problematika velmi obdobná se týká vyrovnání, v němž nevystupují úhly ale směry. Podobně je tomu, neprovádí-li se vyrovnání v rovině, ale na kouli či elipsoidu, viz [5], [1] a [6]. Poznámka k sestavení potřebného počtu podmínkových rovnic. V učebnici [5] je uvedena tato, praxí ověřená rada. Při vyrovnávání složitých sítí, jaké se naskýtají například při vytyčování dlouhých os tunelových, se musí při sestavování rovnic postupovat velmi pozorně. Sestavují-li se rovnice trojúhelníkové, doporučuje se nakreslit náčrtek sítě tak zjednodušený, že se nejdříve vypustí všechny přebytečné úhlopříčny. Tímto zjednodušením dostaneme obrazec představující souvislou skupinu jednoduchých trojúhelníků. Podle tohoto náčrtku napíšeme pro všechny trojúhelníky podmínkové rovnice. Skončivše tuto práci, přikreslujeme postupně další úhlopříčny a pro každou píšeme ihned příslušnou rovnici. Sestavování závěrových rovnic podle náčrtku nepůsobí obtíží. Při sestavování rovnic stranových vyjdeme nejlépe opět ze zjednodušené sítě (vynecháme křižující úhlopříčny) a sestavíme stranové rovnice pro všechny body ležící uvnitř sítě, aplikujíce při tom obecnou poučku sinovou pro ony body jako póly. Potom síť doplňujeme dalšími úhlopříčkami, přičemž pro každou nově zakreslenou úhlopříčnu ihned sestavíme jednu rovnici stranovou. Za pól lze volit kterýkoli vrchol příslušného čtyřúhelníka nebo průsečík obou uvažovaných úhlopříčen. PŘÍKLAD 14 Vyrovnání rovinné trojúhelníkové sítě podle podmínkových pozorování/měření. 81 Použijeme seminární úlohu [4]. Mějme rovinnou trojúhelníkovou síť, obr. 5.2.2, v které byly měřeny všechny označené úhly i l a délka jedné, libovolně zvolené výchozí strany. Opravy úhlů jsou i v . Podle rov. (4.3.1), v které symboly a nahradíme symboly l, viz též rov. (5.2.1), sestavíme potřebné podmínkové rovnice. Trojúhelníkové přetvořené podmínkové rovnice jsou 0 0 0 0 0 1´´´ 2´ 4´ 5 1´´ 4 9´´ 4 8´´ 9´ 10 3 1´ 8´ 9 2 1 2 8 1 + + + = + + + = + + + = + + + = + + + = v v v U v v v U v v v U v v v U v v v U (5.2.7) kde = + + - ° = + + - ° = + + - ° = + + - ° = + + - ° 180 180 180 180 180 5 1´´´ 2´ 4´ 4 1´´ 4 9´´ 3 8´´ 9´ 10 2 1´ 8´ 9 1 1 2 8 U l l l U l l l U l l l U l l l U l l l (5.2.8) Vrcholová přetvořená podmínková rovnice 0 1 1´ 1´´ 1´´´ 6 v + v + v + v +U = kde = + + + - 360° U6 l1 l1´ l1´´ l1´´´ (5.2.9) Stranová podmínková rovnice sin sin sin sin sin sin sin sin 0 2 4´ 8´ 9´´ 2´ 4 8 9 l × l × l × l - l l × l × l = byla sestavena podle rozšířené sinové věty a je nelineární. Proto je nutno ji linearizovat. Stranová podmínková rovnice přetvořená pak zní 0 2 2 2 2 4 4 4 4 8 8 8 8 9 9 9 9 7 c v + c cv c + c v + c cv c + c v + c cv c + c v + c cv c +U = (5.2.10) sin cos sin sin , sin cos sin sin , cos sin sin sin , cos sin sin sin , 4 2 4 8 9 4 2 4 8 9 2 2 4 8 9 2 2 4 8 9 c c c c c c c c c = = - = - = c l l l l c l l l l c l l l l c l l l l sin sin sin cos , sin sin sin cos , sin sin cos sin , sin sin cos sin , 9 2 4 8 9 9 2 4 8 9 8 2 4 8 9 8 2 4 8 9 c c c c c c c c c = = - = = - c l l l l c l l l l c l l l l c l l l l 7 2 4 8 9 2 4 8 9 U = sin l sin l c sin l c sin l c -sin l c sin l sin l cosl . (5.2.11) Uzávěry, včetně uzávěru 7 U , a tím i opravy jsou vyjádřeny v šedesátinných vteřinách. Koeficienty při opravách jsou bez rozměru. Matice B v rov. (4.3.6) má pak tvar, pro n = 15 a r = 7. 82 {                       = ´ 0 0 0 0 0 0 0 1 1 1 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 1 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 1 0 1 0 1 0 0 0 0 0 0 0 1 0 1 0 0 0 1 0 0 0 1 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 2 2´ 4 4´ 8 8´ 9 9´´ c c c c c c c c r n B 2 2´ 1 1´ 1´´ 1´´´ 8 8´ 8´´ 9´ 9 9´´ 4´ 4 2 8 9 10 1 4 10 Obr. 5.2.1 Rovinná trojúhelníková síť Číselné hodnoty koeficientů i c jsou v posledním řádku následující matice A . {                                                                       - - - - - - - - =        = ´ 0 0 0 0 0,294 0,320 0,156 0,151 0,182 0,015 0 0,187 0 0,354 0 0 0 0 0 0 0 0 1 1 1 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 1 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 1 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 1 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 1 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 1 0 0 0,354 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0,187 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0,015 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0,182 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0,151 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0,156 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0,320 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0,294 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 1 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 1 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 1 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 1 0 22 22 B 01 P B A T { (0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 2,1" 4,5 7,9 0,5 3,8 1,7 0,7 ) 1 22 - = - - - -     = ´ T T T L 0 U 83 PŘÍMÉ ŘEŠENÍ PODMÍNKOVÝCH POZOROVÁNÍ – ODST. 4.3.1 Jde o řešení rov. (4.3.7), v které je váhová matice P rovna jednotkové o rozměru 15x15. Zaveďme dále do rov. (4.3.8) označení A a L , jejichž významy jsou uvedeny výše. Výpočet oprav v a korelát k se uskuteční společně z výrazu -1     = v A L k . Jsou { ( 1,1" 1,3 0,3 1,5 0,0 1,7 0,1 0,7 1,0 1,8 2,6 1,4 2,6 1,0 2,6) 1 15 = - - - - - - - - - - ´ T v { (0,6 1,798 2,633 0,204 0,97 0,53 2,122) 1 7 = - - - ´ kT Střední chyba jednotková m0 = vT v 7 = 2,28 Střední chyby vyrovnaných úhlů [“] a korelát [0], viz rov. (4.3.9) pro i =1, ,15 L a (4.3.10) pro i =16, , 22 L jsou T (1,6 1,6 1,6 1,6 1,5 1,5 1,6 1,6 1,6 1,8 1,9 1,7 1,9 1,5 1,9) ll m = T (1,4 1,4 1,3 1,4 1,4 1,4 3,6) kk m = POSTUPNÉ ŘEŠENÍ PODMÍNKOVÝCH POZOROVÁNÍ – ODST. 4.3.2 Podle rov. (4.3.13) je {                       - - - - = - = = ´ 0,112 0,172 0 0,198 0,169 0 0,430 1 1 0 0 1 4 0 0 0 0 0 3 1 0,169 0 0 0 3 0 0 0,198 0 0 3 0 0 0 0 0 3 0 0 0 1 0,172 3 0 0 0 0 1 1,112 1 7 7 N BP BT BBT Vektor uzávěrů je číselně určen a činí { (2,090 4,500 7,900 0,500 3,798 1,689 0,738) 7 1 = - - - ´ T U , ["] Výpočet korelát z rov. (4.3.14) je pak { ( ) (0,600 1,798 2,633 0,204 0,970 0,530 2,122) 7 1 = - = - - - ´ kT N 1 U T , [0] Výpočet oprav z rov. (4.3.11) { ( 1,1" 1,3 0,3 1,5 0,0 1,7 0,1 0,7 1,0 1,8 2,6 1,4 2,6 1,0 2,6) 1 15 = - - - - - - - - - - ´ v Střední chyba jednotková, viz kap. 4.3.1 m0 = vT v 7 = 2,28 Střední chyby korelát, rov. (4.3.16), T = (1,4 1,4 1,3 1,4 1,4 1,4 3,6) kk m Výpočet ll m viz přímé řešení nebo [2, str. 201]. Shoda mezi přímým a postupným řešením je bezvadná. Čímž by měl být posvěcen netradiční postup přímého řešení. Výsledky vyrovnaných hodnot v a k se shodují úplně. Další výpočetní postup je společný pro obě řešení, viz odst. 4.3.2. Nejprve 1. kontrola dosazením oprav do přetvořených podmínkových rov. (5.2.7), první rov. (5.2.9) a rov. (5.2.10). Odchylky dosahují nejvýše pouze ± 0,001. Kontrola 2. pozůstává ve výpočtu vyrovnaných úhlů i i i l = l + v , viz tab. 5.2.1, a ve výpočtu nových uzávěrů určených pomocí těchto vyrovnaných hodnot. 84 Tab. 5.2.1 Vypočtené vyrovnané úhly i i i l = l + v Úhel hodnota 1 103°57´36.960´´ 1´ 51° 3´35.268´´ 1´´ 104° 8´33.537´´ 1´´´ 100°50´14.198´´ 2 31°23´17.625´´ 2´ 29°17´56.151´´ 4 48°57´48.772´´ 4´ 49°51´49.651´´ 8 44°39´ 5.415´´ 8´ 85° 9´54.231´´ 8´´ 14°28´48.767´´ 9 43°46´30.501´´ 9´ 47°41´33.667´´ 9´´ 26°53´37.654´´ 10 117°49´37.567´´ Nové uzávěry, tj. vypočtené po vyrovnání dosazením hodnot z tab. 5.2.1 do rov. (5.2.8), druhé rov. (5.2.9) a do rov. (5.2.10), jsou 4 5 4 1 4,0 10 1,6 10 - - = × = × U U 4 6 4 2 7,3 10 9,3 10 - - = × = - × U U 4 7 6 3 4,6 10 1,7 10 - - = - × = - × U U 11 4 U = -2,6 ×10- a opět v jednotkách šedesátinné vteřiny. 5.2.2 Vyrovnání trilaterace Základní postup je opět shodný s postupem předchozím. Poněkud odlišný je způsob sestavování podmínkových rovnic. Odlišnost pozůstává v tom, že podmínky mezi úhly je třeba vyjádřit pomocí měřených délek stran. K nim přistupují ovšem další podmínky, jež vyplynou z naměřených délek. Pak teprve naměřeným veličinám, tj. délkám stran, připíšeme opravy a takto získané rovnice až nyní linearizujeme. Vyrovnání je možno provést v rovině, např. v rovině kartografického zobrazení, na kouli, či na elipsoidu. Trilaterační podmínkové rovnice pro různé druhy geometrických obrazců najde čtenář v [6, s. 245 až 254]. Následující postup v kap. 5.2.3 zahrnuje v sobě vyrovnání trilaterační jako zvláštní případ. 5.2.3 Vyrovnání měření kombinovaných O zavádění vah bylo již pojednáno v kap. 5.1.1. Přirozeně, že i zde platí nutnost sestavení podmínkové rovnice pro každé nadbytečné měření. Pro jednoduchost, ale i pro zvýšení přehlednosti použijeme příkladu v [6, s. 260], který číselně vyrovnáme, a to nejprve podle pozorování podmínkových (PŘÍKLAD 15). Rovněž bude určen potřebný počet podmínkových rovnic a další charakteristiky. Jistě by bylo možné postupovat obdobně jako v kap. 5.2.1 při vyrovnání triangulace, totiž vypisovat jednotlivé typy podmínkových rovnic. Bylo by to vlastně opakování rov. (5.2.1) až (5.2.6), k nimž by přibyly další podmínky vystihující vzájemné závislosti mezi naměřenými délkami stran studované sítě. Zdá se však, že možnosti konfigurací měřených stran jsou značně bohaté a jejich uspořádání do určitého schématu obtížné a možná i 85 samoúčelné. Schéma pro schéma. Snad vhodnější bude odvozování použitých podmínkových rovnic samostatně příklad od příkladu, jak bude učiněno i v následujícím případě. PŘÍKLAD 15 Vyrovnání rovinného trojúhelníka podle podmínkových měření/pozorování, jsou-li měřeny úhly a délky stran – vyrovnání měření kombinovaných. Protože základním obrazcem geodetické sítě v rovině je rovinný trojúhelník, bude naše následující demonstrace uskutečněna s rovinným trojúhelníkem P1P2P3, v němž jsou měřeny všechny úhly a všechny délky stran, viz obr. 5.2.3.Veličiny a1, a2, a3, s1, s2, s3 budeme považovat za dané a bezvadné. Obecné řešení stejné úlohy ve 3D prostoru je v kap. 6.3. P P P s s s a a a 1 2 3 1 1 2 2 3 3 Obr. 5.2.1 Rovinný trojúhelník Protože trojúhelník P1P2P3 je dán třemi nezávislými veličinami a dáno jich je šest, je nutné sestavit tři podmínkové rovnice. Bude to jedna rovnice trojúhelníková a dvě rovnice s užitím rovinných sinových vět. Jsou sin sin 0. sin sin 0, 180 0, 1 3 3 1 1 2 2 1 1 2 3 - = - = + + - ° = a a a a a a a s s s s Podle obvyklých zvyklostí vyrovnávacího počtu – MNČ nahradíme bezvadné hodnoty naměřenými l1, l2, l3 a l4, l5, l6 a jejich opravami v1, v2, ..., v6. Získáme rovnice ( ) ( ) ( ) ( ) ( )sin( ) ( )sin( ) 0. sin sin 0, 180 0, 4 4 3 3 6 6 1 1 4 4 2 2 5 5 1 1 1 1 2 2 3 3 + + - + + = + + - + + = + + + + + - ° = l v l v l v l v l v l v l v l v l v l v l v (5.2.12) Abychom vytvořili přetvořené podmínkové rovnice, viz rov. (4.3.1), je nutno rov. (5.2.12) linearizovat. Stačí rozvést druhou a třetí s ponecháním malých veličin prvního řádu. Dostáváme po malých úpravách vztahy cos cos sin sin 0, cos cos sin sin 0, 0, 1 6 1 3 4 3 4 3 6 1 3 1 5 1 2 4 2 4 2 5 1 2 1 2 3 1 - + + - + = - + + - + = + + + = v l l v l l v l v l U v l l v l l v l v l U v v v U (5.2.13) kde uzávěry jsou: sin sin . sin sin , 180 , 1 4 3 6 1 1 4 2 5 1 1 1 2 3 U l l l l U l l l l U l l l = - = - = + + - ° (5.2.14) 86 Počet podmínkových rovnic r = 3 a počet měřených veličin n = 6. Rozepišme matici B a vektor U, viz rov. (4.3.3) a (4.3.2). S uvážením rov. (5.2.13) a (5.2.14) dostáváme           - - = - - ´ 6 1 4 3 3 1 5 1 4 2 2 1 3 6 cos 0 cos sin 0 sin cos cos 0 sin sin 0 1 1 1 0 0 0 l l l l l l B l l l l l l           = ´ 3 2 1 3 1 U U U U (5.2.15) Abychom vyhověli požadavkům v kap. 5.1.1 o zavádění vah, je nutno uvážit střední chyby naměřených veličin. Případ 1) Podle [6, s. 260] platí pro úhly 1 1,2,3 m = ± c a pro délky 1 4,5,6 m = ± dm. Podle kap. 5.1.1 zavedeme dále konstantu k = 1, takže váhy všech měřených veličin jsou 1. Rozměry středních chyb jsou 2 a dm, takže váhy jsou bezrozměrné. Pro uvedený příklad použijeme l1 = 63°19c25,202 l4 = 287 356,6 dm l2 = 75°13c21,102 l5 = 310 948,9 dm l3 = 41°27c12,402 l6 = 212 895,5 dm Pomocí nich a rov. (5.2.15) naplňujme rovnice v kap. 4.3.1. Pro výrazy v rov. (4.3.7) dostáváme                             - - - - - - - - =        ´ 0,463 0 1,044 0,662 0 0,894 0 0 0 0,677 0,355 0 0,967 0,894 0 0 0 0 1 1 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0,894 0 0 0 0 1 0 0 0,894 0 0 0 0 1 0 0 0 0,967 0,662 0 0 1 0 0 0 1 0 1,044 0 1 0 0 0 0 1 0,355 0 1 0 0 0 0 0 1 0,677 0,463 9 9  0 P  UT = (-1,3c 1,384 dm - 0,938 dm), takže, viz rov. (4.3.8), výsledky jsou ( ) ( 0,224 0,824 0,626) 0,491 0,069 0,878 0,382 dm 0,736 dm 0,560 dm = - - = c - c c - - T T k v Což je v souladu s [6, s. 262]. Případ 2) Druhá varianta výpočtu, ověřující kap. 5.1.1 o zavádění vah, vyjadřovala opětně úhly ve 2, ale délky v metrech. Střední chyby, co do velikosti, zůstaly stejné, takže 1 1,2,3 m = ± c , ale 0,1 4,5,6 m = ± m! Rovněž konstanta k = 1, takže váhy úhlů 1 1,2,3 p = , ale délek 100 4,5,6 p = a opět byly bezrozměrné. Výpočet prošel stejným algoritmem a dal opět výsledky výše uvedené. 87 5.3 Vyrovnání geodetických sítí ve 2D prostoru pomocí zprostředkujících pozorování Rovněž i zde upozorňujeme, že tato kapitola navazuje na kap. 4.4 a doporučujeme svědomitému čtenáři jí pročíst. Základní, a pro nás zde výchozí, jsou vztahy Ax + L = v, P =Q-1 , viz rov. (4.4.2), v níž dx přešlo v x. Vektor x je vektor neznámých, kterými budou opravy dxi, dyi, doi přibližných hodnot souřadnic x0, y0 bodů Pi sítě a ev. i orientačních posunů oi na bodech Pi, pokud půjde o vyrovnání směrů. Pokud půjde o vyrovnání úhlů ai, pak odpadají orientační posuny a tudíž i jejich opravy. Měřenými veličinami by tedy opět byly úhly ai a délky stran si. A tento případ si zvolíme k demonstrování potřebných zprostředkujících rovnic oprav a k vyrovnání tohoto typu geodetických sítí podle zprostředkujících měření/pozorování MNČ. Je též nazýváno vyrovnáním souřadnicovým. y x s s P P P s a ij sij jik ik ij i j k Obr. 5.3.1 Zprostředkující rovnice oprav pro měřenou délku strany PiPj, obr. 5.3.1. Nechť sij, ij s0 , sij l a sij v představuje bezchybnou (správnou) délku, přibližně známou, naměřenou a její opravu. Pak platí, že ij ij ij sij sij s = s + d s = l + v 0 , (5.3.1) kde dsij je totální diferenciál funkce 2 ( )2 ( )2 ij j i j i s = x - x + y - y *) (5.3.2) a zní ( ) ( ) j i ij j i j i ij j i ij y y s y y x x s x x d s d d d d 0 0 0 0 - - - + - = , (5.3.3) kde index 0 značí jejich přibližně známé hodnoty. Rov. (5.3.3) dosadíme do rov. (5.3.1), upravíme a dostaneme j sij sij ij j i i ij j i j ij j i i ij j i y L v s y y y s y y x s x x x s x x + = - + - - - + - - d d d d 0 0 0 0 0 0 0 0 , (5.3.4) *) Připojením (zj - zi)2 vstupujeme do 3D prostoru 88 kde sij ij sij L = s - l 0 . Délku s0ij vypočteme z rov. (5.3.2) dosazením přibližně známých hodnot x0i, ..., y0i. Zprostředkující rovnice oprav pro směr PiPj, obr. 5.3.1. Nechť sij, s0ij, ij ls , Dsij a ij vs představuje správný směrník, přibližný, naměřený, orientační posun a jeho náhodnou opravu. Pak platí, že ij ij l v ij ij ij s ij s s =s + ds = + Ds + 0 , (5.3.5) kde dsij je totální diferenciál funkce j i j i ij y y x x - - s = arctg , (5.3.6) a zní j ij j i i ij j i j ij j i i ij j i ij y s x x y s x x x s y y x s y y d d d d d 2 0 0 0 2 0 0 0 2 0 0 0 2 0 0 0 - - - + - + - s = - . (5.3.7) Rov. (5.3.7) dosadíme do rov. (5.3.5), upravíme a dostaneme ij ij L v y s x x y s x x x s y y x s y y ij j ij j i i ij j i j ij j i i ij j i s s - Ds + = - - - - + - + - - d d d d 2 0 0 0 2 0 0 0 2 0 0 0 2 0 0 0 (5.3.8) kde prostý člen ij ij L l s ij s =s - 0 . Směrník s0ij vyjádříme z rov. (5.3.6) dosazením přibližně známých hodnot x0i, ..., y0j. Stejně tak se sestaví rovnice oprav pro opravy směru Pj, Pi a směry zbývající. Zprostředkující rovnice pro úhel PjPiPk, obr. 5.3.1. Podle rov. (5.3.8) získáme zprostředkující rovnice oprav i pro spojnici PiPk, když v rov. (5.3.8) zaměníme index j indexem k. Má tvar ik ik L v y s x x y s x x x s y y x s y y ik k ik k i i ik k i k ik k i i ik k i s s - Ds + = - - d + - d + - d - - d - 2 0 0 0 2 0 0 0 2 0 0 0 2 0 0 0 (5.3.8´) kde ik ik L l s ik s =s - 0 . Od rov. (5.3.8´) odečteme rov. (5.3.8) a dostaneme zprostředkující linearizovanou rovnici oprav pro úhel aijk, viz obr. 5.3.1. Zní jik jik L v y s x x y s x x y s x x s x x x s y y x s y y x s y y s y y k ij k i j ik j i i ij j i ik k i k ij k i j ik j i i ij j i ik k i a a + = - - + - +        - + - - + - + - -        - + - - d d d d d d 2 0 0 0 2 0 0 0 2 0 0 0 2 0 0 0 2 0 0 0 2 0 0 0 2 0 0 0 2 0 0 0 (5.3.9) kde jik ik ij ik ij jik L L L l l l a s s ik s ij s jik a = - =s - -s + =a - 0 0 0 , 0 jik 0ik 0ij a =s -s , se zjistí dosazenim přibližně známých souřadnic x0i, y0i, x0j, y0j, x0k, y0k do rov. (5.3.6) a jik ik ij va vs vs = - je náhodná oprava naměřeného úhlu jik ls . 89 Rov. (5.3.4), (5.3.8) resp. (5.3.8´) a (5.3.9) jsou základními rovnicemi pro vyrovnání rovinných geodetických sítí podle zprostředkujících měření/pozorování, jsou-li měřeny úhly a délky stran nebo směry/azimuty a délky stran. Toto vyrovnání se též nazývá souřadnicové vyrovnání. Při použití předchozích rovnic je nutno věnovat zvýšenou pozornost zaváděným jednotkám. Ve tvaru předchozích rovnic jsou délky vyjádřeny v délkových jednotkách, úhly a směry v radiánech. Chceme-li je mít např. ve stupních, je třeba je vynásobit 180° p atp. Obecné řešení této úlohy ve 3D prostoru je v kap. 6.3. LITERATURA: [1] Böhm J., Radouch V., Hampacher M.: Teorie chyb a vyrovnávací počet. Vydal Geodetický a kartografický podnik, Praha 1990. [2] Böhm J., Hora L., Kolenatý E.: Vyšší geodézie.Vydavatelství ČVUT, Praha 1979. [3] Kabeláč J.: Geodetické metody vyrovnání – metoda nejmenších čtverců. ZČU, Plzeň 2004. [4] Kesl M.: Podmínková pozorování. Seminární úloha. ZČU, Plzeň 2004. [5] Ryšavý J.: Vyšší geodesie. Nakladatelství ČMT, Praha 1947. [6] Vykutil J.: Vyšší geodézie. Vydavatelství Kartografie, Praha 1982. 90 91 6 Trojrozměrná geodézie – 3D 6.1 Teoretické základy 3D geodézie 6.1.1 Úvod Trojrozměrná geodézie má svůj původ v práci H. Brunse z r. 1878 „Die Figur der Erde, ein Beitrag zur europäischen Gradmessung“. Jejím cílem je určení pravoúhlých prostorových souřadnic x,y,z libovolného bodu povrchu Země v systému, jehož počátkem je těžiště Země. V témže systému vyjadřuje i směry. K tomuto účelu mají sloužit veškerá klasická i moderní měření: úhlová, délková, nivelační měření, měření tíhová, dále hvězdná triangulace, měření na Měsíc, na umělé družice Země (UDZ) a měření na vzdálené mimogalaktické objekty. Zde uvedená měření lze dělit do tří skupin: 1) statistická měření – obvyklá měření, 2) kinetická měření – sledující změny, 3) dynamická měření – sledující příčiny změn. Též možno říci, že geodetická měření slouží především k určení rozměru a tvaru, astronomická k orientaci a tíhová k definování vztažné plochy. I když klasická geodézie používala též tří rozměrů, záměrně oddělovala – na rozdíl od trojrozměrné geodézie – měření polohopisná a měření výšková, a to tím způsobem, že polohopisné úlohy řešila na referenční ploše, výškopis pak mimo ni. Zatímco polohová měření byla vztažena k ploše geometrické, výšková k ploše hladinové – tedy definované fyzikálně. Dalším nedostatkem bylo to, že naměřené údaje, např. při stupňových měřeních, bylo nutno redukovat určitým způsobem na plochu referenční – jíž byl obvykle rotační elipsoid – leč tato plocha má být výsledkem měření. H s zenit sever z a hladinová plocha elipsoid Obr. 6.1.1 Trojrozměrná geodézie má uvedené nedostatky odstranit či alespoň zásadně potlačit. Bruns ideu prostorové triangulace demonstruje na polyedru, obr. 6.1.1, jehož vrcholy jsou trigonometrické body prostorové sítě. Veličiny, vázané na směr tíže (azimut, zenitová vzdálenost) jsou vztaženy ke svislicím v těchto bodech, jejichž směr je dán zeměpisnou šířkou 92 astronomickou a zeměpisnou délkou astronomickou. Další veličiny jsou invariantní délka hran polyedru a refrakční koeficienty. V tomto modelu je možno provádět libovolné početní operace a tak řešit úlohy geodézie. Pro redukci – která již ovšem nemá význam redukce klasické geodézie – přistupují geopotenciální kóty a pro řešení geocentričnosti systému – hodnoty tíže. I když základy trojrozměrné geodézie byly položeny Brunsem v předminulém století, uplatňuje se tato disciplína prakticky teprve až v současné době, a to především proto, že dochází k použití samočinných počítačů, které usnadňují velice zdlouhavé a obsažné výpočty, které jsou typické pro trojrozměrnou geodézii a jsou jejím nedostatkem oproti klasické. Dále byly rozpracovány některé teoretické problémy především pracemi, které uveřejnili Moloděnský, Hotine, Marussi, Dufour a v současnosti další. Z našich pracovníků uveďme Hradilka. Trojrozměrná pozemní geodézie je harmonickým protějškem družicové geodézie. Definice veličin, výpočetní postupy, souřadnicové systémy a i celkové pojetí úloh je velmi podobné. Proto jednou z příčin vzestupu trojrozměrné prostorové geodézie je rovněž použití UDZ pro účely řešení geodetických úloh. V současné době existují již speciální studijní skupiny Mezinárodní geodetické a geofyzikální unie, jejichž úkolem jsou studie i praktická měření v oboru trojrozměrné pozemní i družicové triangulace a jejich nejvhodnější spojení. Programem těchto skupin je: 1) Systematický průzkum možností určování pozemních sítí pomocí souřadnic, vzdáleností a směrů získaných z družicových sítí. Numerický průzkum na sférických modelech a propojení světových, kontinentálních, národních a místních sítí. 2) Vypracovat praktické návrhy pro zpevnění kontinentálních a národních sítí včetně studia přesnosti. 3) Systematický výzkum možností doplnění družicových sítí pro velká území včetně světové, pomocí pozemních měření. 4) Vypracovat praktické návrhy světové a kontinentálních družicových sítí*). 5) Návrhy pro společné vyrovnání pozemních a družicových naměřených dat*). Úkolem této kap. 6 „Trojrozměrná geodézie – 3D“ je přispět především k řešení problematiky pozemních prostorových sítí, aby tak co nejvhodněji charakterem měřické a výpočetní metodiky navazovaly na družicové sítě. Dříve než přistoupíme k řešení konkrétních problémů, které jsou předmětem následujících kapitol, uvedeme v této první odvození zprostředkujících rovnic oprav pro vyrovnání prostorové sítě. Podmínková měření přistoupí později. 6.1.2 Teoretické základy trojrozměrné geodézie Trojrozměrná geodézie používá měřených geodetických veličin: vodorovný směr a nebo vodorovný úhel w, zenitová vzdálenost z a délka spojnice s; odvozených geodetických veličin: šířka B, délka L (kladná na východ) a elipsoidická výška H; měřených astronomických veličin: šířka j, délka l (kladná na východ) a azimut a. Je-li měřena zenitová vzdálenost, je nutno určovat i refrakční koeficient R. Pro delší záměry je nutno ji nahradit údaji výškovými (získanými z nivelačních měření) a astronomicko-geodetickými. Úkolem *) Překonáno a pokračuje se. 93 geodetických veličin je určit velikost a tvar zaměřované sítě. Úkolem astronomických veličin pak její orientaci vůči hvězdám, tj. vůči rotační ose Země (zajišťuje j a l) a vůči základnímu poledníku (zajišťuje l). Hledanými, výslednými veličinami jsou opravy geodetických a astronomických veličin, rov. (6.1.28). Zde uvedený text vychází z [4], i když existuje řada prací dalších, modernějších. Z nich uveďme aspoň [2], který vyvozuje rovnice oprav přímo z měřených dat, bez použití souřadnic rovníkového systému, viz dále. Obr. 6.1.1 6.1.2.1 Souřadnicové systémy a základní vztahy Nejprve definujme pravoúhlý souřadnicový systém obzorníkový s = o(x, y, z), jehož počátek volíme v bodě Pi, který leží na topografickém povrchu Země, obr. 6.1.2. Osa z je totožná se svislicí a směřuje k zenitu bodu Pi, osa y směřuje k astronomickému severu a osa x k astronomickému východu. Osy x,y leží v obzorníkové rovině, tečné k hladinové ploše v bodě Pi. Dále zvolíme bod Pj, jehož pravoúhlé souřadnice v systému s jsou sin sin , sin cos cos , j ij ij ij j ij ij ij j ij ij x = s z a y = s z a , z = s z (6.1.1) kde sij je délka spojnice PiPj, zij její zenitová vzdálenost měřená z bodu Pi na bod Pj a aij astronomický azimut téže spojnice, měřený od astronomického severu kladně na východ. Dále definujeme pravoúhlý souřadnicový systém rovníkový S = O(X, Y, Z), obr. 6.1.3, jehož počátek O leží ve středu referenčního elipsoidu, použitého pro danou geodetickou síť. Osa Z je totožná s malou osou elipsoidu a směřuje na sever, osa X leží v průsečnici základního geodetického poledníku s geodetickým rovníkem a osa Y leží rovněž v rovině geodetického rovníku a má L = 90°. Souřadnice bodů Pi a Pj v rovníkovém systému S označíme (X, Y, Z)i a (X, Y, Z)j. Mezi souřadnicemi systémů s a S platí vztahy ( , , ) ( , , ) , T j i j i j i T j j j x y z =R X - X Y -Y Z - Z (6.1.2) 94 Obr. 6.1.1 kde index T značí transponované matice. Matice rotace R v obecném tvaru zní           = zX zY zZ yX yY yZ xX xY xZ cos cos cos cos cos cos cos cos cos R (6.1.3) kde xX, ... značí úhly sevřené osami x a X, ... Označme ji, li astronomické souřadnice bodu Pi. Na obr. 6.1.4 představují body X, Y, Z průsečíky odpovídajících os s jednotkovou sférou. Systém rovníkový S otočíme nejprve o úhel 90° + li kolem osy Z, takže osy X, Y přejdou do poloh x´, y´. Dále osy y´, Z otočíme o úhel 90° – ji kolem osy x´, čímž přejdeme do obzorníkového systému s. Kosiny úhlů xX, ... v rov. (6.1.3) získáme ze sférických trojúhelníků o vrcholech x, X, Z, ..., viz obr. 6.1.4. Po dosazení rov. (6.1.3) do (6.1.2) pak dostaneme ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( )cos cos ( )cos sin ( )sin , sin cos sin sin cos , sin cos , j j i i i j i i i j i i j j i i i j i i i j i i j j i i j i i z X X Y Y Z Z y X X Y Y Z Z x X X Y Y j l j l j j l j l j l l = - + - + - = - - - - + - = - - + - (6.1.4) Obr. 6.1.2 95 přičemž 2 ( )2 ( )2 ( )2 , ij j i j i j i s = X - X + Y - Y + Z - Z (6.1.5) Podle obr. 6.1.2 platí pro astronomický azimut a zenitovou vzdálenost vztahy tg , cos . ij j ij j j ij s z z y x a = = Po dosazení rov. (6.1.4) a (6.1.5) dostáváme ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) , sin cos sin sin cos sin cos tg j i i i j i i i j i i j i i j i i ij X X Y Y Z Z X X Y Y j l j l j l l a - - - - + - - - + - = (6.1.6) ( ) ( ) ( ) [( ) ( ) ( ) ] , cos cos cos sin sin cos 2 1 2 2 2 j i j i j i j i i i j i i i j i i ij X X Y Y Z Z X X Y Y Z Z z - + - + - - + - + - = j l j l j (6.1.7) které společně s rov. (6.1.5) podávají základní vztahy trojrozměrné geodézie podle teorie uvedené v [1]. Připomeňme však, že počátek O není totožný s těžištěm Země a osy X, Y, Z jsou vůči odpovídajícím osám astronomického systému stočeny o malé úhly, které mají příčinu v hromadění systematických chyb triangulačních měření. Jestliže bychom chtěli použít rov. (6.1.4), (6.1.6) a (6.1.7) pro společné vyrovnání s měřeními družicovými nebo kosmickými*), bylo by nutno k těmto rovnicím, jakož i k dále uvedeným rovnicím oprav připojit opravné členy z neparalelnosti odpovídajících si os a z netotožnosti počátku O a těžiště Země, případně zavést nové neznámé, [1]. Odvození diferenciálů neznámých veličin v rovníkovém systému Dříve než budou sestaveny zprostředkující rovnice oprav, je nutno rov. (6.1.5), (6.1.6) a (6.1.7) linearizovat. Bude platit d d , d d , d d J , J s J s J J z J J ij ij J ij ij J ij ij    ¶ ¶ = ¶ ¶ = ¶ ¶ = a a a (6.1.8) kde dJ jsou hledané neznámé opravy jednak souřadnic, J = Xi, Yi, Zi, Xj, Yj a Zj, jednak měřených veličin, J = ji a li. Odvození diferenciálu daij astronomického azimutu aij Z tvaru rov. (6.1.6) vyplývá , , , j ij i ij j ij i ij j ij i ij X X Y Y Z ¶Z ¶ = - ¶ ¶ ¶ ¶ = - ¶ ¶ ¶ ¶ = - ¶ ¶a a a a a a proto odvodíme parciální derivace pouze pro veličiny s indexem i. S použitím rov. (6.1.4) a (6.1.1) platí, že *) Např. laserová měření na Měsíc apod. 96 ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) sin cos cos cotg . sin cos , , sin cos sin cos cos sin sin sin , sin 1 sin cos sin cos sin , sin 1 sin sin cos cos 5 4 3 2 2 1 2 i i ij ij i ij ij ij ij i ij ij ij ij i ij i ij ij i ij i i ij i ij ij ij ij i ij i i ij ij ij j j i i i i ij i ij ij A z A z Z s z A Y s z A s z y x X y A j j a l a a j a a j a l a j l a a l a j l a a l j l a = - ¶ ¶ o = ¶ ¶ o = ¶ ¶ - o = - - ¶ ¶ - o = - =        = - ¶ ¶ - o (6.1.9) Podle rov. (6.1.8), s užitím pomocných symbolů Aij, má diferenciál daij astronomického azimutu tvar d (1)(d d ) (2)(d d ) (3)(d d ) (4) d (5) d . ij ij j i ij j i ij j i ij i ij i a = A X - X + A Y - Y + A Z - Z + A j + A l (6.1.10) Odvození diferenciálu dzij zenitové vzdálenosti zij Z tvaru rov. (6.1.7) je patrno, že platí , , . j ij i ij j ij i ij j ij i ij Z z Z z Y z Y z X z X z ¶ ¶ = - ¶ ¶ ¶ ¶ = - ¶ ¶ ¶ ¶ = - ¶ ¶ Proto opět odvodíme parciální derivace pouze pro veličiny s indexem i. S použitím rov. (6.1.4) a (6.1.1) dostaneme parciálním derivováním rov. (6.1.7) ( ) ( ) ( ) . sin sin cos , sin cos sin cos , sin cos cos cos 2 2 2 ij ij ij i j i ij i ij ij ij ij i i j i ij i ij ij ij ij i i j i ij i ij s z s Z Z z Z z s z s Y Y z Y z s z s X X z X z - - = ¶ ¶ - - = ¶ ¶ - - = ¶ ¶ j j l j l (6.1.11) Abychom vyloučili rozdíly rovníkových pravoúhlých souřadnic, přepíšeme rov. (6.1.2) do tvaru ( , , ) 1( , , )T , j j j T j i j i j i X - X Y -Y Z - Z =R- x y z kde R-1 je inverzní matice k matici R, rov. (6.1.2) a (6.1.3). Za xj, yj, zj dosadíme z rov. (6.1.1) a dostaneme výrazy 97 cos cos sin sin cos , cos sin cos , cos sin sin sin sin cos sin cos cos cos , sin sin sin sin cos cos sin i ij ij i ij ij j i i i ij i ij ij i i ij ij ij j i i i ij i ij ij i i ij ij ij j i z z s Z Z z z z s Y Y z z z s X X j a j j l l a j l a j l l a j l a = + - + = - + - + = - - + - (6.1.12) které dosadíme do rov. (6.1.11) a po úpravě získáme ( ) [( ) ] ( ) [( ) ] ( ) ( cos cos cos sin sin ). 1 cos sin sin , cos sin sin sin cos cos 1 cos cos sin , sin sin sin cos cos 1 3 2 1 i ij ij i i i ij ij ij i i ij i ij i i ij ij i ij ij ij i i ij i ij i i ij i ij ij ij z z Z s z B z z Y s z B z z X s z B j a j j l l a j l a j l l a j l = - + ¶ ¶ - o + = - + + ¶ ¶ - o + = + + ¶ ¶ - o (6.1.13) Zbývající dvě parciální derivace, opět s užitím rov. (6.1.7), (6.1.4) a (6.1.1), jsou ( ) ( ) cos sin . cos , 5 4 i ij i ij ij ij i ij ij z B z B j a l a j = - ¶ ¶ o = - ¶ ¶ o (6.1.13) Po zavedení pomocných symbolů Bij má diferenciál dzij zenitové vzdálenosti tvar, viz rov. (6.1.8), d (1) (d d ) (2)(d d ) (3)(d d ) (4) d (5) d . ij ij j i ij j i ij j i ij i ij i z = B X - X + B Y - Y + B Z - Z + B j + B l (6.1.14) Odvození diferenciálu dsij délky spojnice sij S použitím rov. (6.1.12) získáme jednoduše z rov. (6.1.5) parciální derivace ( ) ( ) cos cos cos , 1 sin sin sin cos cos sin i i ij i ij i i ij ij i ij j ij ij z z X s X s C j l l a j l a + = - - + ¶ ¶ = - ¶ ¶ o (6.1.15) 98 ( ) ( ) cos sin cos , 2 cos sin sin sin cos sin i i ij i ij i i ij ij i ij j ij ij z z Y z Y z C j l l a j l a + = - + ¶ ¶ = - ¶ ¶ o (3) cos cos sin sin cos . i ij ij i i i ij j ij ij z z Z z Z z C = j a + j ¶ ¶ = - ¶ ¶ o S užitím pomocných symbolů Cij má diferenciál dsij délky spojnice tvar, viz rov. (6.1.8) d (1) (d d ) (2) (d d ) (3) (d d ) . ij ij j i ij j i ij j i s = C X - X + C Y - Y + C Z - Z (6.1.16) Odvozených diferenciálů v rov. (6.1.10), (6.1.14) a (6.1.16) bychom použili pro sestavení rovnic oprav, jestliže bychom za neznámé, hledané veličiny považovali právě opravy dXi, ... dZj pravoúhlých prostorových souřadnic v souřadnicové soustavě rovníkové a opravy dji, dli bodů Pi a Pj. Ovšem s ohledem na odst. za rov. (6.1.7). 6.1.2.2 Vyjádření diferenciálů neznámých veličin v obzorníkovém systému Často se však ukazuje výhodným diferenciály dXi, ... dZj vyjádřit pomocí diferenciálů v systému obzorníkovém především již proto, že měření jsou konána právě v tomto systému. Při převodu se vychází ze známých vztahů pro výpočet pravoúhlých souřadnic X, Y, Z v referenčním geodetickém systému S. Platí (indexy i, j jsou vynechány) ( ) ( ) ( )sin , cos cos , cos sin , Z N H Ne2 B X N H B L Y N H B L = + - = + = + (6.1.17) kde H je elipsoidická výška a (1 2 sin 2 ) 1 2 - N = a - e B je příčný poloměr křivosti (a, e je hlavní poloosa a číselná výstřednost poledníkové elipsy daného referenčního rotačního elipsoidu). Rov. (6.1.17) derivujeme, diferenciály dX, dY, dZ vyjádříme pomocí diferenciálů dB, dL, dH a tyto ještě nahradíme diferenciály dx, dy v obzorníkové rovině, obr. 6.1.2. Diferenciál dH leží na svislici t, tedy v ose z, a proto jej ponecháme. Platí, obr. 6.1.2, d x = (N + H)cosBd L, d y = (M + H)d B, d z = dH. (6.1.18) Diferenciály dX, dY, dZ pak mají tvar d cos d sin d . d cos d sin sin d cos sin d , d sin d sin cos d cos cos d , Z B y B H Y L x B L y B L H X L x B L y B L H = + = - + = - - + (6.1.19) Po zavedení symbolů i, j do rov. (6.1.19) dostáváme , d d d d d d 31 32 33 21 22 23 11 12 13 ind ind ind H y x M M M M M M M M M Z Y X                     =           kde mezi prvky čtvercové matice a koeficienty při neznámých diferenciálech dx, dy, dH v rov. (6.1.19) platí identita. Např. 99 ( ) sin , 11 ind ind M = - L atd., kde ind = i, j. Nyní se vraťme k rov. (6.1.10), (6.1.14) a (6.1.16), které přepíšeme do společného vztahu. Zní ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) . d d d 0 0 d d d d d d d d 4 5 4 5 1 2 3 1 2 3 1 2 3 i ij ij i j ij B B A A Z Y X Z Y X C C C B B B A A A s z                +               +           -           =           l j a A platí pro záměru z bodu Pi na bod Pj, obr. 6.1.2. Význam symbolů (1) ij A , ..., (3) ij C udávají rov. (6.1.9), (6.1.13) a (6.1.15). Do této rovnice dosadíme předcházející a dostáváme ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) . d d 0 0 d d d d d d d d d 4 5 4 5 31 32 33 21 22 23 11 12 13 31 32 33 21 22 23 11 12 13 1 2 3 1 2 3 1 2 3 i ij ij ij i i j j B B A A H y x M M M M M M M M M H y x M M M M M M M M M C C C B B B A A A s z               + +                         +                     -           =           l j a Kdybychom nyní provedli naznačení úlohy, dostáváme koeficienty při neznámých dxi, ... dli a dxj, dyj, dHj. Zaveďme d ( ) d , d ( ) d , d ( ) d , 6 1 8 1 8 1 a I z b I s c I I I ij ij I I ij ij I I ij ij    = = = a = = = (6.1.20) kde dI jsou nové neznámé opravy vztažené k systému obzorníkovému. Jest I = 1, 2, ... 8, přičemž 1 = xi, 2 = yi, 3 = Hi, 4 = xj, 5 = yj, 6 = Hj, 7 = ji a 8 = li *). Koeficienty pro totální diferenciál da jsou ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) , , , 13 23 33 3 12 22 32 2 11 21 31 1 T ij ij i T ij ij i T ij ij i a M M M a M M M a M M M A A A = - = - = - ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) , , , 13 23 33 6 12 22 32 5 11 21 31 4 T ij ij j T ij ij j T ij ij j a M M M a M M M a M M M A A A = = = ( ) ( ) ( ) ( ), , 8 5 7 4 ij ij ij ij a a A A = = (6.1.21) kde ( (1) (2) (3) ) ij ij ij ij A = A A A . Pro totální diferenciály dZij a dbij platí obdobné tvary, pouze symboly A zaměníme za symboly B a C. Tvary (6.1.21) je možno nahradit jinými, viz [3]. *) I = 1, ..., 6 značí veličiny odvozené a I = 7 a 8 veličiny měřené. 100 V případě diferenciálu dsij odpadají poslední dva výrazy s dj a dl (indexy jsou vynechány). Astronomické souřadnice j, l v rov. (6.1.21) je možno nahradit geodetickými souřadnicemi B, L (indexy jsou vynechány). 6.1.2.3 Zprostředkující rovnice oprav Tato část je již přípravou pro závěrečné vyrovnání zprostředkujících pozorování MNČ. Navazuje tak na kap. 4.4. Měřenými veličinami jsou: vodorovný směr aij nebo vodorovný úhel wkij, zenitová vzdálenost zij (pouze u kratších vzdáleností), délka strany sij, astronomický azimut aij, astronomická šířka ji a astronomická délka li. Každá naměřená veličina poskytuje jednu zprostředkující rovnici oprav. V následujícím budou odvozeny jejich linearizované tvary. Rovnici oprav pro vodorovný směr sestavíme podle obr. 6.1.5. Body Pi, Pj představují vyrovnáním určované (hledané) polohy a body Pio, Pjo přibližné (dané). Dále aij a aijo je vyrovnaný a přibližný astronomický azimut, aij + vaij měřený směr a jeho oprava, daij, viz první rov. (6.1.20), vliv nesprávných poloh bodů Pio, Pjo a vliv nesprávného směru svislice, která je dána přibližně známými astronomickými souřadnicemi jio a lio (na obr. 6.1.5 je znázorněn jen vliv z nesprávných poloh) a dDai orientační posun. Podle obr. 6.1.5 platí d d . i ij aij ijo ij Da + a + v =a + a Obr. 6.1.1 Dosadíme-li za daij z první rov. (6.1.20), dostaneme ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ij i ij i ijo ij aij i ij i ij i ij i ij j ij j ij j a a a v a a x a y a H a x a y a H + + + - = - D + + + + + + + dj dl a d d d d d d d 7 8 1 2 3 4 5 6 (6.1.22) kde koeficienty aij (1) , ... jsou dány vztahy (6.1.21) a aijo se určí z rov. (6.1.6) a (6.1.17), do kterých dosadíme přibližně známé geodetické a astronomické veličiny. O výrazu dDai předpokládáme, že je dostatečně malý. 101 Rovnici oprav pro zenitovou vzdálenost sestavíme podle obr. 6.1.6. Úhly Zij a zijo představují vyrovnanou a přibližnou zenitovou vzdálenost, zij + vzij měřenou zenitovou vzdálenost a její opravu (u kratších vzdáleností), dzij1 a dzij2, viz 2. rov. (6.1.20), vliv nesprávných poloh bodů Pio, Pjo a vliv nesprávného směru svislice, daný přibližně známými astronomickými souřadnicemi jio a lio. Výraz ij ij 0,5y R vyjadřuje vliv refrakce na měřenou zenitovou vzdálenost, v němž je yij úhel svislic v bodech Pi, Pj a Rij je refrakční koeficient. Podle obr. 6.1.6 platí 0,5 d d . ij ij ij z ijo ij1 ij 2 R z v z z z ij y + + = + + Dosadíme za dzij1 + dzij2 výraz dzij, viz druhá rov. (6.1.20), dostaneme ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) d ( ) d ( ) d 0,5 , 0,5 d d d d d d 6 7 8 1 2 3 4 5 ij j ij i ij i ijo ij ij ijo zij ij ij ij i ij i ij i ij j ij j b H b b z z R v R b x b y b H b x b y + + + + - - = - + + + + + + j l y y (6.1.23) kde koeficienty bij (1) , ... určíme pomocí vztahů (6.1.21), zijo z rov. (6.1.7) a (6.1.17), do kterých dosadíme přibližně známé geodetické a astronomické veličiny, Rijo je přibližně známá hodnota refrakčního koeficientu a ij d R jeho oprava. Zenitová vzdálenost při délkách stran větších než asi 15 km bývá nahrazována výškovými nivelačními údaji, délkami stran a pod. Důvodem je skutečnost, že zenitovou vzdálenost pro větší délky stran není možno věrohodně zaměřit pro velké a nepravidelné chyby z refrakce. Tato skutečnost je detailně projednána v [5]. Rovnice oprav pro délku strany zní ij s ijo ij s v s s ij + = + d kde naměřené hodnotě strany sij byla přisouzena oprava vsij . Za diferenciál dsij, představující vliv nesprávných poloh bodů Pio, Pjo, dosadíme třetí rov. (6.1.20) a dostaneme (1) d (2) d (3) d (4) d (5) d (6) d , ij i ij i ij i ij j ij j ij j ijo ij sij c x + c y + c H + c x + c y + c H + s - s = v (6.1.24) kde koeficienty cij (1) , ... určíme pomocí vztahů (6.1.21) a sijo z rov. (6.1.5) a (6.1.17), do kterých dosadíme přibližně známé geodetické veličiny. Rovnici oprav pro astronomický azimut sestavíme podle obr. 6.1.5. Platí d , ij ijo ij ij a v a a a + = + kde naměřené hodnotě astronomického azimutu aij byla přisouzena oprava v a ij (v obr. 6.1.5 není znázorněno). Za diferenciál daij, představující vliv nesprávných poloh bodu Pio, Pjo a vliv nesprávného směru svislice, dosadíme první rov. (6.1.20) a dostaneme ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) d ( ) d ( ) d ( ) d , d d d d 5 6 7 8 1 2 3 4 ij a y a H a a v a x a y a H a x ij j ij j ij i ij i ijo ij ij i ij i ij i ij j a + + + j + l +a -a = + + + + (6.1.25) 102 kde koeficienty aij (1) , ... určíme ze vztahů (6.1.21) a aijo z rov. (6.1.6) a (6.1.17), do kterých dosadíme přibližně známé geodetické a astronomické veličiny. Obr. 6.1.2 Rov. (6.1.25) obsahuje naměřený astronomický azimut aij, rov. (6.1.22) vodorovný směr aij a orientační posun dDai. V tom je jejich rozdíl. Rovnice oprav pro astronomickou šířku a astronomickou délku jsou i i io i vj dj +j -j = (6.1.26) i v i io i l dl +l -l = (6.1.27) kde naměřeným hodnotám šířky ji a délky li byly přisouzeny opravy v j i a v l i . Za přibližně známé hodnoty jio, lio je možno zvolit hodnoty naměřené. Pak neznámé diferenciály dji, dli jsou rovny opravám v j i a v l i . Rovnici oprav pro vodorovný směr je možno nahradit rovnicí oprav pro vodorovný úhel. Podle obr. 6.1.5 vznikne odečtením dvou rovnic typu (6.1.22), sestavené pro spojnice PiPj a PiPk. Její výhodou oprati původní rov. (6.1.22) je vyloučení neznámého orientačního posunu dDai, který nevystupuje pak ani v rov. (6.1.28). Linearizované rovnice oprav (6.1.22-27) obsahují neznámé opravy vztažené k systému obzorníkovému. Jestliže bychom užili při sestavování linearizovaných rovnic oprav vztahů (6.1.10). (6.1.14) a (6.1.16), pak vypočtené neznámé opravy jsou vztaženy k systému rovníkovému. K sestavení linearizovaných rovnic oprav, obdobných rov. (6.1.22-27), je možno použít přímo rov. (6.1.1). 6.1.2.4 Přehled výpočetního postupu 103 Výpočetní postup při použití neznámých oprav v systému obzorníkovém je následující. Z hodnot Bio, Lio, Hio, Bjo, Ljo, Hjo vypočteme pro daný referenční elipsoid přibližně pravoúhlé souřadnice Xio, Yio, Zio, Xjo, Yjo, Zjo, rov. (6.1.17), a pomocí nich a hodnot jio, lio přibližné hodnoty aijo, zijo, sijo, rov. (6.1.5-7), jež vystupují v absolutních členech rovnic oprav (6.1.22- 25). Hodnoty koeficientů se určí z rov. (6.1.21). Ve jmenovaných rovnicích je index o vynechán. Výsledkem vyrovnání jsou opravy dxi, dyi, dHi, dxj, dyj, dHj, dji, dli, dDai a dRij vystupující v rovnicích oprav (6.1.22-27). Pomocí rov. (6.1.19) převedeme prvních 6 uvedených oprav na opravy dXi, dYi, dZi, dXj, dYj, dZj. Konečné hodnoty jsou d , d , d , d , d , i io i i io i i io i i io i i io i Z Z Z Y Y Y X X X l l l j j j = + = + = + = + = + d , d d , d , d , d , ij ijo ij i i j jo j j jo j j jo j R R R a a Z Z Z Y Y Y X X X = + D = D = + = + = + (6.1.28) pro i = 1, 2, ... n, kde n je počet zprostředkujících rovnic oprav. Výpočetní postup při použití neznámých oprav v systému rovníkovém, rov. (6.1.10), (6.1.14) a (6.1.16), je ve výpočtu absolutních členů shodný s postupem předchozím. Výsledky je ale možno dosadit již přímo do rov. (6.1.28). Výpočet rov. (6.1.18) a dalších je tedy vynechán. Koeficienty v rovnicích oprav se určí z rov. (6.1.9), (6.1.13) a (6.1.15). V této kap. 6.1 vystupují délkové a úhlové směrové veličiny. Jsou-li úhlové a směrové veličiny zaváděny např. ve 2, je nutné zavést převod na ně z míry obloukové pomocí c = 180 = 206264,8 p r . Podobně je nutné dbát obou zavedených jednotek při zavádění vah a výpočtu středních chyb. Detailní projednání předložené problematiky včetně numerické aplikace je uvedeno v [5], kde jsou i další odkazy na literaturu. 6.1.3 Závěr Metody trojrozměrné geodézie mohou posloužit k řešení samostatných úloh jak geodézie inženýrské, tak i vyšší geodézie. Má-li být použito metod trojrozměrné geodézie ke společnému zpracování měření z jiného oboru, např. z družicové geodézie nebo kosmické geodézie, je nutné, aby použité prostorové systémy byly shodné co do počátku i orientace os, či aby jejich neshodnost byla uvážena. LITERATURA: [1] Burša M.: Základy družicové geodézie, I. díl. Naše vojsko. Praha 1960. [2] Hradilek L.: Adjustment of Tree-Dimensional Networks in the Geodetic Coordinate System. IAG Symposium on Optimalization of Design and Computation of Control Networks. Sopron 1977. [3] Kabeláč J.: Příspěvek k problematice trojrozměrné geodézie. Geod. a kart. obzor, roč. 24/66, č. 12, Praha 1978. [4] Wolf H.: Die Grundgleichung der Dreidimenzionalen Geodäzie in elementaler Darstellung. Zeitschrift für Vermessungswesen, 6 (1963), 225. 104 [5] Zelenka J.: Diplomní úkol. Knihovna katedra vyšší geodézie, Praha 1976. 6.2 Podmínka komplanarity Podmínka komplanarity stanoví závislost mezi (třemi) směry, ležícími v jedné rovině. Mějme na obr. 6.2.1 tyto tři směry, jejichž směrové kosiny, které jsou ovšem závislé na svolené souřadnicové soustavě, označme (a b c)index, kde index = ij, jk, ki. k j i Obr. 6.2.1 Mezi nimi však platí závislost daná vztahem a2 + b2 + c2 = 1 (indexy jsou vynechány), který ale není vhodný pro vyrovnání. Proto nahradíme směrový kosinus c vztahem (1 ) 2 . 1 c = - a2 -b2 Podmínku komplanarity pak udává determinant ( ) ( ) ( ) 0. 1 1 1 2 1 2 2 2 1 2 2 2 1 2 2 = - - - - - - = ki ki ki ki jk jk jk jk ij ij ij ij ijk a b a b a b a b a b a b D (6.2.1) Jeho aplikace je např. v kap. 8.2. Pro použití ve vyrovnání je však zapotřebí získat přetvořenou podmínku, viz rov. (4.3.1), která ovšem vyžaduje linearizaci rov. (6.2.1), a to podle zavedených neznámých. Protože tyto veličiny se různí případ od případu, nebudeme zde linearizaci provádět. Navíc prvky v determinantu rov. (6.2.1) nejsou nejvhodnější. Vhodné je nahradit jen dvěma nezávislými proměnnými veličinami, jak ukazuje obr. 6.2.2, kde jsou označeny u, v. 105 y x z u 90° v arccosc arccosb arccosa u 90° Obr. 6.2.2 Pak platí a = sin v cosu, b = sin v sin u, c = cosv, přičemž není (prozatím) nutno pravoúhlou souřadnicovou soustavu blíže definovat. Upravená rov. (6.2.1) přejde do tvaru 0. cos sin cotg cos sin cotg cos sin cotg = = ki ki ki jk jk jk ij ij ij ijk u u v u u v u u v D (6.2.2) Budeme-li považovat jen směr ij za neznámý a tudíž hledaný MNČ, je nutno zavést d , d , 0 0 u u u v v v ij ij = + = + Ostatní symboly ponechat a rov. (6.2.2) linearizovat. Dostaneme přetvořenou podmínkovou rovnici d d , ijk ijk ijk ijk a u + b v + l = v kde ( ) . cosec sin , , cos sin cotg cos sin cotg sin cos 0 0 0 2 0 0 ijk ijk ijk jk ki ki ki ki ijk jk jk jk l D b v u u u u v u u v u u a = = - - = Po dosazení přibližných hodnot u0, v0. Absolutní člen lijk je odchylka úhlu normály k rovině dané směry ik a jk, viz obr. 6.2.1, s přibližným směrem ijo. Podmínka komplanarity nahrazuje podmínku trojúhelníkovou, viz kap. 5. Oproti ní je však citlivější, jestliže ony tři směry neleží v jedné rovině. Dále stanoví (zajišťuje) orientaci roviny ijk v 3D prostoru. Blíže, včetně číselného příkladu, je v [1]. Taktéž viz kap. 5.2.3 a 5.3. Linearizace rov. (6.2.1) a její číselná aplikace je uvedena v kap. 8.2.1. LITERATURA: [1] Kabeláč J., Skořepová J.: Vyrovnání prostorové družicové sítě. Geod. a kart. obzor, roč. 17/59, s. 167 – 174, Praha 1971. 106 6.3 Společné vyrovnání směrových a délkových veličin V kap. 4 bylo uvedeno srovnání použití zprostředkujících a podmínkových pozorování při vyrovnání MNČ. V kap. 6.3 a dalších bude preferováno vyrovnání pomocí podmínkových pozorování přesto, že sestavení potřebného počtu podmínek je někdy velmi obtížné. Vede nás k tomu skutečnost, že vyrovnání podmínkových pozorování, resp. podmínky samotné, nejsou obvykle závislé na souřadnicové soustavě na rozdíl od vyrovnání pozorování zprostředkujících. Takže nejbližším úkolem bude sestavení podmínkových rovnic a eventuálně i jejich linearizace. Pozornost bude věnována i zavádění vah, neboť jde o dva různé druhy měřených veličin. Teorii budeme demonstrovat na trojúhelníku A, B, C, obr. 6.3.1. y A x a z s C B 1 2 3 a a s 3 s 2 1 Obr. 6.3.1 Danými veličinami jsou směrové veličiny: u1, v1, u2, v2, u3, v3 a délkové veličiny: s1, s2, s3. Tedy počet daných veličin n = 9. Nutný počet n = 6 pro zajištění polohy trojúhelníku A, B, C v 3D prostoru. Počet nadbytečných měření r = n – n = 3. Takže je nutno sestavit tři podmínky. První podmínkou je podmínka komplanarity z rov. (6.2.2). Zbývající dvě volme například ve tvaru cos cos 0 , 1 3 3 1 2 s2 s a + s a - s = o D (6.3.1) cos cos 0 . 1 2 2 1 3 s3 s a + s a - s = o D (6.3.2) Linearizací rov. (6.2.2), (6.3.1) a (6.3.2) dostaneme v uvedeném pořadí d d 0, d d d d d d d d d 0, d d d d d d d d d d d d d 0, 2 3 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 2 1 2 3 1 2 3 1 1 2 3 1 2 3 123 2 3 0 1 2 3 1 2 3 1 2 3 0 1 2 3 1 2 3 1 1 2 3 1 2 3 0 + + + = + + + + + + + + + + = + + + + + + + + + + + + + = s s c s c s D c u c u c u c v c v c v c s b s b s D b u b u b u b v b v b v b s a u a u a u a v a v a v D s s u u u v v v s s s u u u v v v s u u u v v v (6.3.3) 107 Derivace aindex zjistíme z rov. (6.2.2). Postupně derivujeme podle všech prvků tohoto determinantu, přičemž indexy ijk nahrazujeme indexy 123. Nejprve pro první rov. (6.3.3). Dostáváme 3 3 3 0 2 2 1 1 1 2 0 123 3 3 3 0 2 2 2 1 1 1 0 123 cos sin cotg sin cos 0 cos sin cotg cos sin cotg cos sin cotg sin cos 0 2 1 u u v u u u u v u D a u u v u u v u u u D a u u = - ¶ = ¶ - = ¶ = ¶ 3 3 0 2 2 2 1 1 1 3 0 123 sin cos 0 cos sin cotg cos sin cotg 3 u u u u v u u v u D au - = ¶ = ¶ ( ) ( ) ( )3 1 2 0 2 3 0 123 2 3 1 0 2 2 0 123 1 2 3 0 2 1 0 123 cosec sin cosec sin cosec sin 3 0 2 0 1 0 v u u v D a v u u v D a v u u v D a v v v = - ¶ = ¶ = - ¶ = ¶ = - ¶ = ¶ Pro druhou a třetí rov. (6.3.3) jsou derivace složitější, neboť vznikaly z rov. (6.3.1) a (6.3.2) obsahujících úhly aindex, takže např. cos cos cos sin sin cos( ). 1 2 3 2 3 3 2 a = v v + v v u -u Derivování rov. (6.3.1) a (6.3.2) bude proto nutno provést podle vztahu 1 0 1 1 1 3 1 0 3 2 2 2 1      ¶ × ¶ ¶ ¶ + ¶ × ¶ ¶ ¶ = ¶ ¶ = u D u D u D b s s s u a a a a atd. Postupně dostáváme výrazy ( ) ( ) ( ) ( ) [ ( )] [ ( )] [ ( )] [sin cos cos sin cos( )], cos sin sin cos cos , sin cos cos sin cos cos sin sin cos cos , cos cos sin , cos cos sin cos cos sin , cos cos sin , 3 2 3 2 3 2 3 3 2 3 2 3 2 3 1 1 2 1 2 1 2 1 1 2 1 2 1 2 3 2 3 2 3 1 1 2 1 2 3 2 3 3 2 1 1 2 2 1 3 2 1 3 2 1 b s v v v v u u s v v v v u u b s v v v v u u b s v v v v u u b s v v u u b s v v u u s v v u u b s v v u u v v v u u u = - - + - - = - - + = - - = - = - + - = - cos , 1, cos , 1 3 2 3 1 = a = - = a s s s b b b 108 ( ) ( ) ( ) ( ) [ ( )] [ ( )] [ ( )] [sin cos cos sin cos( )], sin cos cos sin cos cos sin sin cos cos , cos sin sin cos cos , cos cos sin cos cos sin , cos cos sin , cos cos sin , 2 2 3 2 3 2 3 1 1 3 1 3 3 1 2 2 3 2 3 2 3 1 1 3 1 3 3 1 1 1 3 1 3 2 2 3 2 3 2 2 3 3 2 1 1 3 3 1 3 2 1 3 2 1 s v v v v u u c s v v v v u u c s v v v v u u c s v v v v u u c s v v u u s v v u u c s v v u u c s v v u u v v v u u u + - - = - - + = - - = - - = - + - = - = - cos , cos , 1. 1 2 2 1 3 = = = - s s s c a c a c Podmínkové rov. (6.3.1) a (6.3.2) možno volit i v jiných tvarech a derivace upravit do vhodnějších výrazů, viz [1] nebo obdobně [2]. Systém rovnic (6.3.3) podrobíme podmínce minima, když dříve do těchto výrazů dosazujeme přibližně známé vstupní hodnoty (index 0 byl vynechán). Blíže o teorii včetně číselného použití je rovněž v [2]. Problematika obdobná, leč pro rovinu, byla uvedena v PŘÍKLADĚ 15 v kap. 5. O způsobu zavádění vah viz kap. 5.1.1 a číselná ověření různých vahových variant jsou v kap. 8.2.1 a 8.2.2. LITERATURA: [1] Hubeny K.: Die Auzgleichung von Dreiecknetzen mit direkt geomessenen Seiten. Öster. Zeit. für Vermes., No. 5, 6, 1950. [2] Kabeláč J.: Pozemní a družicové sítě v trojrozměrném prostoru. Fakultní úkol č. 420 A/70-71, knihovna katedry vyšší geodézie, Praha 1972. 6.4 Vyrovnání sítě v 3D prostoru bez závislosti na svislici V následujícím textu je ukázáno, že postup s pomocí podmínkových pozorování je možno použít v případě, kdy nechceme pracovat s veličinami, které jsou závislé na svislici, tj. s vodorovnými směry a především ne se zenitovými vzdálenostmi. Princip pozůstává jednoduše v tom, že tyto veličiny převedeme na tzv. šikmé úhly a, viz obr. 6.4.1. Tím, společně s měřenými délkami, bude použito pouze veličin invariantních, nezávislých na směru svislic, ale i na souřadnicovém systému vůbec. V dalším textu budou postupně sestavovány podmínkové rovnice trojúhelníkové, stranové a základnové, tedy obdobně jako při vyrovnání v 2D prostoru, leč zde pro prostor 3D. Rovněž bude uvážen vliv pozemní refrakce. 6.4.1 Sestavení podmínkových rovnic 1) Podmínkové rovnice trojúhelníkové Na obr. 6.4.1 jsou body i, j, k vrcholy prostorové sítě. O šikmých (polohových, posičních) úhlech, které jsou invariantní, platí (indexování je vždy ve smyslu kladném) již linearizovaný tvar 109 k j jk i a kij jki ijk ij ki s s s a a Obr. 6.4.1 + + -180° = 0. kij ijk jki a a a (6.4.1) k j jk i a jik jki ijk ji Rj z a´ x 1 j v 2 o ji Rj 1 j v 2 x ijk jk o jk ji z smir alhidádové osy teodolitu Obr. 6.4.2 Např. úhel aijk zjistíme, obr. 6.4.2, když bod j ztotožníme se středem jednotkové koule. Platí ( ) ijk ji jk ji jk jk ji cosa = cos z cos z + sin z sin z cos o - o , (6.4.2) kde zji, zjk jsou zenitové vzdálenosti bez vlivu refrakce a oji, ojk vodorovné směry z bodu j na body i a k. Stejně tak zjistíme i ostatní šikmé úhly. Vliv refrakce, působící na zenitovou vzdálenost, zaveďme tvarem (pro demonstraci užito záměry zji) , 2 1 ji ji ji j z = zc + j R (6.4.3) kde z´ji je naměřená zenitová vzdálenost a jji úhel svislic na bodech i a j. Refrakční koeficient , j 0 Rj R = R + v (6.4.4) kde R0 = 0,14 je přibližná hodnota refrakčního koeficientu a byla společná pro všechny body; vRj je jeho oprava pro bod j. Rov. (6.4.4) dosadíme do rov. (6.4.3) a získáme 110 . 2 1 2 1 ji ji ji 0 ji Rj z = zc + j R + j v Výrazy 0 2 1 z R ji ji c + j jsou známé a zavedeme místo nich symbol ji zc a vše dosadíme, rovněž tak pro záměru jk, do rov. (6.4.2). Jest cos( ), 2 1 sin 2 1 sin 2 1 cos 2 1 cos cos ji ji R jk jk R ji jk ijk ji ji R jk jk R z v z v o o z v z v j j j j -     + c     + c + +     + c     = c + j j a j j (6.4.5) kde ji Rj 2j v 1 je oprava zenitové vzdálenosti záměry ji v důsledku refrakce. Obdobně je tomu pro záměru jk a další. Rov. (6.4.5) nejprve upravíme. Po zanedbání malých veličin 2. a vyšších řádů a po malé úpravě dostaneme [ ( ) cos sin cos sin cos( )], cos sin sin cos cos 2 1 cos cos jk ji ji jk ji jk ijk ijk R ji jk ji jk ji jk z z z z o o v z z z z o o j c c + c c - a = a c + - c c + c c - - kde, viz obr. 6.4.2, arccos cos cos sin sin cos( ) , ijk ji jk ji jk ji jk a c = zc zc + zc zc o - o a je to tedy veličina známá, ovlivněná refrakcí, a budeme ji považovat za „naměřenou“. Výrazy v hranaté závorce nahradíme sinus-kosinusovými větami pro sférický trojúhelník na obr. 6.4.2 a dostáváme sin ( cos cos ). 2 1 cos cos ijk ijk Rj ijk ji jik jk jki a - a c = - v a c j x +j x Výraz na levé straně upravíme podle známé věty rovinné trigonometrie. Po úpravě má tvar , 2 1 ijk ijk jik Rj a =a c + A v (6.4.6) kde ( cos cos ), 2 1 ijk ji jik jk jki A = j x +j x (6.4.7) Úhly x určíme z obr. 6.4.2. Hodnota a´ijk je hodnota známá, které byl dán význam veličiny naměřené. A jí bude příslušet náhodná oprava ijk va . Jak jsme postupovali při odvození rov. (6.4.6), stejně tak by platilo i pro úhly ajki a akij, viz obr. 6.4.1. Po jejich dosazení do rov. (6.4.1) včetně dosazení náhodných oprav ijk va , jki va a kij va , dostáváme + + + + + + = 0, R kij R ijk R jki ijkD v v v v A v A v A U kij ijk jki i j k a a a (6.4.8) 111 kde uzávěr je = c + c + c -180°. ijkD kij ijk jki U a a a Rovnice typu (6.4.8) je nutno sestavit pro každý trojúhelník, na jehož všech vrcholech byly měřeny vodorovné směry a zenitové vzdálenosti. 2) Podmínkové rovnice stranové Při studiu sítí v dvourozměrném prostoru je základním obrazcem trojúhelník. Při sestavování podmínkových rovnic stranových v třírozměrném prostoru se ukázalo, že nejvhodnějším základním tělesem je čtyřstěn. V obr. 6.4.3 bod p představuje pól a body i, j, k vrcholy základny. k j pjk i a ijp pij pik ikp jkp p a a a a a Obr. 6.4.3 Platí pak 1, sin sin sin sin sin sin = pik ijp jkp pij pjk ikp a a a a a (6.4.9) kde ramena úhlů v čitateli jsou stejnosměrná a ve jmenovateli protisměrná. Rov. (6.4.9) můžeme převést na logaritmický tvar. Za úhly a dosadíme výrazy (6.4.6), včetně náhodných oprav, poté rov. (6.4.9) linearizujeme a po úpravě dostáváme ( ) ( ) ( cotg cotg ) 0, cotg cotg cotg cotg cotg cotg cotg cotg cotg cotg + c - c + = + c - c + + c - c + - c - c - c + c + c + c - k pijk j i pik ijp jkp pij pjk ikp R ikp ikp jkp jkp o R pjk pjk ijp ijp R pij pij pik pik pik ijp jkp pij pjk ikp v A A U v A A v A A v v v v v v a a a a a a a a a a a a a a a a a a (6.4.10) kde význam symbolů A je dán rov. (6.4.7). Uzávěr . sin sin sin sin sin sin log pik ijp jkp pij pjk ikp o U M pijk a a a a a = Pro čtyřstěn na obr. 6.4.3 je možno sestavit 3 nezávislé stranové rovnice, je-li počet měřených veličin úplný. Je přirozené, že je možno sestavit stranové rovnice i pro základny 112 víceúhelníkové. To však již záleží na tvaru prostorové sítě a na rozložení měřených veličin v síti. 3) Podmínkové rovnice základnové Byly-li změřeny v trojúhelníku i, j, k, obr. 6.4.1, strany sij a ski, platí 1. sin sin = ki jki ij ijk s s a a (6.4.11) Rov. (6.4.11) můžeme převést na logaritmický tvar Za úhly a dosadíme nejprve výrazy (6.4.6), včetně náhodných oprav, a za délky stran s výrazy s s = sc + v , kde s´ je naměřená délka strany (indexy jsou vynechány) a vs její oprava. Rovnici linearizujeme a po úpravě dostaneme cotg cotg 0, cotg cotg + c - c + = + c - c c - c + j k s ij ki ijk jki R ijk ijk R jki jki ijk ki s ij s ijk jki v A v A U s v s v v v a a a a a a (6.4.12) kde význam symbolů A je dán rov. (6.4.7). Uzávěr . sin sin log ki jki ij ijk ijk s s U M s a a c c c c = Počet základnových rovnic je vždy o 1 menší než počet změřených délek stran. Neleží-li obě základny v témže trojúhelníku, získáme pro ně vztah pomocí rozšířené sinové věty. Linearizované rov. (6.4.8), (6.4.10) a (6.4.12) obsahují neznámé opravy va, vs měřených veličin a neznámé parametry vR neměřených veličin. Vyrovnání je tedy nutno uskutečnit podle podmínkových pozorování s neznámými parametry, viz závěr kap. 4.7, v které je nutno zanedbat zprostředkující pozorování s neznámými parametry. Výsledné hodnoty jsou . , , 0 s R R s s v v v A R R v = c + = c+ + = + a a a (indexy jsou vynechány). Bližší je v [1], [2], [3] a [4]. Vyrovnání prostorových sítí v třírozměrném prostoru podle podmínkových pozorování je prozatím v literatuře méně propracováno než podle zprostředkujících pozorování. Předností podmínkových pozorování je vyšší nezávislost na referenčním tělese oproti zprostředkujícím pozorování, viz závěr kap. 4. Jistou potíží je sestavování potřebných a nutných podmínkových rovnic. Nutné je, aby jejich počet nebyl přebytečný, tj. aby nebyly na sobě závislé. Navíc jejich počet je menší než počet rovnic oprav u zprostředkujících pozorování. V předchozím textu bylo rovněž ukázáno, že uvedený postup je též nezávislý na směru svislic. Znamená to, že je využíváno čistě geometrických závislostí v třírozměrném prostoru bez ohledu na gravitační účinky v souřadnicové soustavě. A rovněž není nutné oddělovat veličiny polohové od výškových. 113 LITERATURA: [1] Hradilek L.: Space Triangulation in the Western Part of the High Tatras. Studia geoph. et geod., 7 (1963), 338. [2] Kabeláč J.: Adjustment of a Spatial Network Independently of the Plumb-line. Studia geoph. et geod., 14 (1970), 110. [3] Kabeláč J.: Pozemní a družicové sítě v třírozměrném prostoru. Fakultní úkol, č. 420 A/70- 71, knihovna katedry vyšší geodézie, Praha 1972. [4] Kabeláč J.: Využití umělých družic k budování geodetických základů – upřesnění teorie poruch. Doktorská disertační práce. Soukromá knihovna autora. Nepublikováno, Praha 1988. 6.5 Vyrovnání prostorové sítě metodou družicové geodézie I když bude o družicových sítích pojednáno v samostatné kap. 8, ale i 7, zařazujeme aplikaci vyrovnání sítí metodou družicové geodézie (DG) již nyní. Princip budování není nikterak složitý. Půjde o zjištění všech směrů stran a alespoň některých jejich délek v dané souřadnicové soustavě. Budou použita taková vyjádření, aby tyto všechny směrové veličiny byly vyjádřeny stejnými nebo obdobnými symboly jako při vyrovnání sítí družicových. Obvykle to je hodinový úhel greenwichský a deklinace, jejich definice ap. jsou v kap. 7.2, kterýmžto veličinám budou zde odpovídat astronomická zeměpisná délka a astronomická zeměpisná šířka, viz obr. 6.5.1 a obr. 6.5.2. Tento postup je sledován úmyslně, neboť je snahou vyrovnání družicové sítě a prostorové pozemní sítě spojit v jeden vyrovnávaný celek. Použité rovnice pro obě sítě si potom svým charakterem odpovídají. Rovněž bude použito podmínkových rovnic, neboť – jak již bylo poznamenáno – je jejich předností podstatně menší závislost na referenčním tělese a tudíž i na zavedené souřadnicové soustavě. Z prací obdobných této kapitole jmenujme aspoň [5], [1] a [4]. Poznamenejme ještě, že zde nejsou zaváděny refrakční koeficienty, jak by se mělo stát s ohledem na nejvyšší přesnost. Teorie je aplikována na modelový příklad v [3]. Ještě poznamenejme, že zde – na rozdíl od předchozí kap. 6.4 – není zcela odstraněna závislost na směru svislic. O variantách vyrovnání bude pojednáno později. 6.5.1 Stanovení základních vztahů pro určení směru strany prostorové sítě Na obr. 6.5.1 představuje bod Pi pozemské stanoviště o zeměpisných astronomických souřadnicích ji a li (kladná na východ), na němž jsou měřeny azimuty aij a zenitová vzdálenost zij na bod Pj. Azimut je počítán od astronomického severu N a je kladný na východ. Přenesme směr PiPj, směr ti k astronomickému zenitu Zi a směr o k severnímu světovému pólu P do bodu Pi, obr. 6.5.2. Tyto směry protnou jednotkovou kouli, opsanou bodu Pi ve vrcholech sférického trojúhelníka Pij, Zi, P. Potom úhly jij a lij (kladné na východ) charakterizují směr strany PiPj v soustavě astronomických rovníkových souřadnic. Z obr. 6.5.2 je možno odvodit základní vztahy. cos sin sin sin , ij ij ij ij j Dl = z a (6.5.1) 114 cos cos cos cos sin sin cos , ij ij ij i ij i ij j Dl = z j - z j a (6.5.2) sin cos sin sin cos cos , ij ij i ij i ij j = z j + z j a (6.5.3) , cotg cos sin cos sin tg ij i i ij ij ij z j j a a l - D = (6.5.4) , ij i ij l =l + Dl (6.5.5) Z t P o pól N Greenwichský poledník P P P z a l 90° - j i ij ij i j j i i i P i Obr. 6.5.1 115 o Greenwichský poledník P P P t Z Z 90°- P P i i ij i j i ij ij i ij ij i a j l j ij D l l 90°- Obr. 6.5.2 takže ( ) i j ij ij ij PP = f j ,l resp. ( , , , ). i j ij ij ij i i PP = g a z j l (6.5.6) V obecném případě hodnota azimutu aij nebude známa. Pišme, že , ij ij i a =a c + Da (6.5.7) Kde azimut ij a c na pravé straně je hodnota známá a Dai je neznámý orientační posun. 116 Z t i N Z Z i ik ij ij ik Z t N Z Z a a a a ji jk ji jk j j j Z N Z Z k a a kj ki ki kj k t P P P Obr. 6.5.3 Naši úvahu rozšiřme na trojúhelník Pi, Pj, Pk, obr. 6.5.3, v němž jsou známy (určeny) všechny azimuty a zenitové vzdálenosti. Směry ti, tj, tk svislic jsou dány zeměpisnými astronomickými souřadnicemi. Obdobně první rov. (6.5.6) platí ( ) ( ) ( , ) , , , , , k i ki ki ki j k jk jk jk i j ij ij ij P P f P P f PP f j l j l j l = = = ( ) ( ) ( , ) , , , , , i k ik ik ik k j kj kj kj j i ji ji ji PP f P P f P P f j l j l j l = = = kde výrazy v závorkách určíme z rov. (6.5.3), (6.5.4) a (6.5.5) po dosazení příslušných indexů. Dříve než přistoupíme k sestavení podmínkových rovnic, zmíníme se o variantách vyrovnání, kterých je možné užít k dalším úvahám. A – ve variantě A budou opravy přisuzovány přímo směrům jij a lij, rov. (6.5.3) a (6.5.5). B – ve variantě B budou opravy či neznámé parametry přisuzovány veličinám Dai, zij, ji, li, druhá rov. (6.5.6) a rov. (6.5.7). Mohou následovat další varianty, viz [3]. 6.5.2 Sestavení podmínkových rovnic pro variantu A Budou sestaveny podmínkové rovnice pro shodnost protisměrů, podmínka komplanarity a základnová podmínková rovnice pro případ, že nahodilé opravy jsou přisuzovány přímo směrům jij a l ij. Podmínková rovnice pro shodnost protisměrů Tyto podmínky vycházejí ze vztahu + = 180° ij ji j j , jestliže obě hodnoty jsou měřeny na poledníku od severního pólu P a nejsou větší než 180°. Platí pak podmínková rovnice fij. Zní 117 o + -180° = 0. ij ij ji f j j (6.5.8) Pro zeměpisné délky stran PiPj a PjPi platí - = ±180° ji ij l l , takže podmínková rovnice Lij je o - ±180°. ij ij ji  l l (6.5.9) Přetvořené podmínkové rovnice, viz kap. 4.3, jsou jednoduše 0, 0, o - + = o + + = ij ji ij ij ji ij ij  ij  v v U v v U l l j j f f kde = + -180° ij ijo jio U j j f a = - ±180°  ijo jio ij U l l jsou uzávěry. Index o značí přibližné hodnoty. Podmínka komplanarity, nebo-li podmínka pro tři směry, ležící v jedné rovině, která je rovněž používaná při vyrovnání družicových sítí DG, viz [2], je vektorově vyjádřena tvarem ´ × = 0, k i k i j k j k i j i j P P P P P P P P PP PP který je možno zjednodušit na tvar, viz též kap. 6.2, 0. cos sin tg cos sin tg cos sin tg =           o ki ki ki jk jk jk ij ij ij ijk K l l j l l j l l j (6.5.10) Linearizací pro všech devět veličin jej převedeme na přetvořenou podmínkovou rovnici  + = 0, Kijk J J J K v U kde o ijk J J K K     ¶ = ¶ , Kijk je dáno rov. (6.5.10) a indexy J = jij, lij, ..., lki. Absolutní/prostý člen, či též uzávěr, viz kap. 4.3, je ( ) , K ijk o U K ijk = kde index o opět značí, že byly dosazeny přibližně známé hodnoty do rov. (6.5.10). Základnová podmínková rovnice Pro jednoduchý případ, obr. 6.5.4, platí 0, sin sin sin sin o - = ij jk ilj lkj jil jlk ijk s s S w w w w (6.5.11) kde wjil, ... jsou šikmé úhly na stěnách polyedru a sij, sjk jsou měřené délky stran. Úhly wjil, ... možno vyjádřit cos sin sin cos cos cos( ) ,... jil ij il ij il ij il w = j j + j j l -l (6.5.12) 118 l i k j s s ij jk lkj jil ilj jlk w w w w Obr. 6.5.1 V rov. (6.5.11) je nyní možno úhly wjil,... nahradit veličinami měřenými a neznámými, prostřednictvím vztahů (6.5.12). Tak by se dělo ve variantě B. My zde ve variantě A přisuzujeme opravy přímo směrovým veličinám jij, l ij atd. Základnová podmínková rovnice linearizovaná, která má tvar  + = 0, Sijkl J J J S v U má indexy J = jij, lij, jil, lil, jli, lli, jlj, llj, jlk, llk, jkl, lkl, jkj, lkj, sij, sjk. Dále je S ijkl o ijkl J J U S S S ijkl =     ¶ = ¶ , . Úplné a exaktní tvary derivací a zjednodušený postup pro jejich odvození je v [3]. Obdobný postup odvození, leč poněkud složitější, vyžaduje varianta B. 6.5.3 Stanovení počtu podmínkových rovnic Následující úvahu uskutečníme pro jednoduchou síť, ve které se žádné spojnice nekříží. Jde tedy o jednoduchou síť, která má: v – vrcholů, kde nový vrchol vytvoří jen 2 spojnice, p – příček, kdy se z jedné příčky vytvořil vždy jen jeden trojúhelník, s – počet stran sítě včetně příček. Bude-li síť, viz obr. 6.5.5, obsahovat v vrcholů a p příček (při předpokládaném a uvedeném zjednodušení), pak pro počet s všech stran včetně příček p platí, že s = 2v + p - 3 . Počty podmínkových rovnic jsou prostisměrných: f ,  = 2s = 2(2v + p - 3) komplanarity: D = v + p - 2 základnových: z = počet měřených stran -1 (6.5.13) 119 kde f, L je počet podmínek pro shodnost protisměrů, viz rov. (6.5.8) a (6.5.9), D je počet podmínek komplanarity, viz rov. (6.5.10) a z je počet podmínek základnových, viz příkladně rov. (6.5.11). V přehledu viz tab. 6.5.1. a) b) c) d) Obr. 6.5.1 a, b, c, d Tab. 6.5.1 udává aplikace rov. (6.5.13) pro obrazce sítí na obr. 6.5.5 a), ..., d). Tab. 6.5.1 Počty vrcholů v, příček p, stran s včetně příček p, podmínkových rovnic f, L, D a z, viz rov.(6.5.13) Obr. 6.5.5 v p s f, L D z a) 3 0 3 á 3 1 b) 4 0 5 á 5 2 c) 6 0 9 á 9 4 d) 6 1 10 á 10 5 Počet změřených základen mínus 1 Toto jsou ovšem počty všech možných podmínkových rovnic. U posledního případu d) v tab. 6.5.1 by to bylo n – 2 plus podmínky základnové. Počet nutných pozorování pro umístění jednoho trojúhelníku v souřadnicové soustavě je 6. Pro n vrcholů je nutný počet n = 6 + (v -3)×3 = 3v - 3. Počet nadbytečných pozorování a tudíž i počet podmínkových rovnic bude r = n -n . 6.5.4 Zhodnocení a závěr V této kap. 6.5 byl projednáván případ vyrovnání prostorové sítě opětně podle podmínkových pozorování MNČ. Jde či vlastně šlo jen o přípravu ke zvolenému vyrovnání. Vlastní vyrovnání by se dělo podle teorie uvedené v kap. 4.3. Snahou bylo přiblížit se v teorii i ve výpočetní praxi postupům používaným v DG, a tak přiblížit navzájem vyrovnání pozemních prostorových sítí s vyrovnáním sítí družicových pro jejich společné vyrovnání. Byl opět použit postup podmínkových pozorování především proto, že nejsou závislá na referenčním tělese. Sestavení podmínkových rovnic je však oproti sestavení rovnic zprostředkujících složitější (ba v některých případech svízelné). Viz též zhodnocení v kap. 4. V předchozím textu byla řešena varianta A, kdy opravy byla přisuzovány směrovým charakteristikám jij, lij, které ovšem nejsou veličinami přímo měřenými, což z hlediska MNČ není po teoretické stránce správné. Ze zkušenosti je však známo, že po praktické stránce výsledky nedoznají nepřístupných změn. Správnější by bylo náhodné opravy přisoudit přímo měřeným veličinám zij, aij, ji, li, jak ukazují rov. (6.5.1) a další. Tento postup předvádí varianta B, která však zde uvedena není. Snaživý student ji najde v práci [3]. Nahodilé opravy by zde měly být správně přepsány nejen směrům, ale i délkám. O tom bylo pojednáno v kap. 6.3 a bude se o tomto postupu jednat v dalších částech. 120 Ještě dodejme, že do varianty A je možno vstoupit s upravnými ( - +180°) 2 veličinami ij ji j j a ( + ±180°) 2 ij ji l l , viz rovněž [3]. V této citaci najde čtenář i příklad numerické aplikace. Výsledky z použitého modelu jsou v obou variantách A a B prakticky schodné. Nejlepší poskytuje varianta A. Oba postupy souhlasí s hodnotami modelovými. Závislost na referenčním tělese by ovšem vzrostla, kdyby zenitové vzdálenosti byly počítány z výšek. Výsledné hodnoty orientace spojnice dvou bodů sítě jsou přímo v astronomickém rovníkovém systému. Použití tohoto postupu vyrovnání se nabízí při pracech souvisejících s proměřováním základny pro družicová měření. V případě, že bychom chtěli znát orientaci základny v systému geodetickém, provedeme buď převod ze systému astronomického do systému geodetického nebo uskutečníme vyrovnání celé sítě přímo v systému geodetickém. Posledně uvedený postup by ovšem vyžadoval převedení vstupních hodnot astronomických na geodetické. LITERATURA: [1] Filippov A. E.: Uslovnye uravnenija v seti prostranstvennoj trianguljacii. Geod., kart. i aerofoto., 7 (1968), 69, Lvov. [2] Kabeláč J., Skořepová J.: Vyrovnání prostorové družicové sítě. Geod. a kart. obzor, roč. 17/59, s. 167 – 174, Praha 1971. [3] Kabeláč J.: Pozemní a družicové sítě v třírozměrném prostoru. Vyrování prostorové sítě bez závislosti na směru tížnic. Fakultní úkol, Observatoř astronomie a geofyziky ČVUT, Praha 1972. [4] Ramsayer K.: Dreidimensionaler Polygonzug im geozentrischen Koordinatensystem. Zeitschrift für Vermessungswesen, 95 (1970), 471. [5] Rinner K.: Determination of Scale in Spatial Direction Networks. Proceedings of the International Symposium Figure of the Earth and Refraction, Vienna, March 14th – 17th, 1967, p. 90. 6.6 Vyrovnání prostorové trilaterační sítě objemovou podmínkou 6.6.1 Úvod Tato kapitola popisuje prostorovou síť, v níž jsou měřeny jen délky stran této sítě. Jde tedy o síť trilaterační. Vyrovnání bude uskutečněno opět podle podmínkových pozorování MNČ z důvodů, uvedených v závěru předchozího textu. Síť bude vyrovnána v trojrozměrném prostoru 3-D pomocí tzv. objemové podmínky. Její odvození vychází ze vzorce pro objem čtyřstěnu, jehož autorem je N. Tartaglio [1], a to již před téměř půl tisíciletím. 6.6.2 Tvar objemové podmínky a její úprava Při vyrovnání rovinné sítě, ať triangulační, trilaterační nebo kombinované, je základním obrazcem trojúhelník. Mluvíme pak o trigonometrii a všechny potřebné vztahy pro vyrovnání takovéto sítě jsou odvozeny z trigonometrických vztahů. Při vyrovnání prostorové sítě jest se domnívati, že základním geometrickým obrazem je čtyřstěn. O jeho vlastnostech pojednává tzv. tetragonometrie, např. [5]. Mnohé geometrické vztahy pro čtyřstěn (tetraedron) jsou odvozeny nebo jen uvedeny v [1] a [6]. V práci [1] jsme 121 nalezli vzorec pro výpočet objemu V čtyřstěnu, když jsou známy délky a, b, c, p, q, r všech šesti hran, obr. 6.6.1a. Má tvar [ ( ) ( ) ( ) ]2 1 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 12 1 a q r b r p c p q a b c c r a b c p q r b q c a b r p q V a p b c a q r p - - - - + + - + + - - + + - + + - + = + - + + - + (6.6.1) a jeho autorem je N. Tartaglio (1500? – 1557), viz [1]. Rov. (6.6.1) je též možno zapsat ve tvaru determinantu . 1 1 1 1 1 0 1 0 1 0 1 0 1 288 1 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 p q r b a r c a q c b p V = (6.6.2) Předností těchto vzorců je vyjádření objemu pouze z délek hran. 2 3 4 P 1 b) 4 3 5 2 p r q b c a t v w s a) 3 2 4 P c) Obr. 6.6.1 a, b, c Podmínkovou rovnici objemovou sestavíme podle obr. 6.6.1a, který znázorňuje dva čtyřstěny 1, 2, 3, 4, a 2, 3, 4, 5. Je zřejmé, že součet jejich objemů je rovněž roven součtu objemů tří čtyřstěnů o společné tělesové úhlopříčce 1–5. Tedy 1234 2345 1235 1345 1245 V +V =V +V +V . (6.6.3) Podle polohy průsečíku P tělesové úhlopříčky 1–5 v rovině trojúhelníka 2, 3, 4 rozeznáváme tři případy: 122 1. Průsečík P leží uvnitř trojúhelníka 2, 3, 4. Pro tento případ platí rov. (6.6.3), viz obr. 6.6.1a. 2. Průsečík P leží vně trojúhelníka 2, 3, 4 proti jedné z jeho stran, viz obr. 6.6.1b. Potom bude platit podmínková objemová rovnice ve tvaru 1234 2345 1235 1245 1345 V +V =V +V -V . 3. Průsečík P leží vně trojúhelníka 2, 3, 4 proti jednomu z jeho vrcholů, viz obr. 6.6.1c. Potom platí podmínková objemová rovnice 1234 2345 1235 1245 1345 V +V =V -V -V Jestliže písmeny a, b, c, p, q, r, s, t, v jsou označeny hrany šestistěnu a písmenem w jeho tělesová úhlopříčka, obr. 6.6.1a, pak pro obecný šestistěn má podmínková objemová rovnice tvar + ± ± ± = 0 abcpqr abcstv aqrtvw bprsvw cpqstw V V V V V , (6.6.4) Kde se znaménko řídí podle předchozích bodu 1, 2 a 3. Uvedené hrany a, ..., w mají význam měřených délek stran sítě. Dosadíme-li do rov. (6.6.4) objemy podle rov. (6.6.1), bude mít podmínková rovnice, platící pro jeden šestičlen, tvar [ ( ) ( ) ( ) ] [ ( ) ( ) ( ) ] [ ( ) ( ) ( ) - - - - ] ± + + - + + - - + + - + + - + ± + - + + - + - - - - ± + + - + + - - + + - + + - + + + - + + - + - - - - + + + - + + - - + + - + + - + + - + + - + 2 1 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 1 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 1 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 12 1 12 1 12 1 a t v q t w r w v a q r r t a q r w v t q v r a q t w v a w q r a t v w a t v b v s c s t a b c c v a b c s t v b t c a b v s t a s b c a t v s a q r b r p c p q a b c c r a b c p q r b q c a b r p q a p b c a q r p (6.6.5) 123 [ ( ) ( ) ( ) ] [ ( ) ( ) ( ) ] . 0 12 1 12 1 2 1 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 1 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 - - - - = + + - + + - - + + - + + - + ± + - + + - + - - - - ± + + - + + - - + + - + + - + ± + - + + - + c s t p s w q w t c p q q s c p q w t s p t q c p s w t c w p q c s t w b s v p s w r w v b p r r s b p r w v s p v r b p s w v b w p r b s v w Označme levou stranu rov. (6.6.5) jako funkci U, takže U =U(a,b,c, p,q, r, s,t,v,w) a linearizujeme ji (za předpokladu existence potřebných derivací) podle Taylorova rozvoje. Dostaneme přetvořenou objemovou rovnici podmínkovou, viz kap. 4.3, 0, 0 + = ¶ + ¶ ¶ + ¶ + ¶ + ¶ ¶ + ¶ ¶ + ¶ ¶ + ¶ ¶ + ¶ ¶ + ¶ ¶ + ¶ ¶ ¶ v U w U v v U v t U v s U v r U v q U v p U v c U v b U v a U v w a b c p q r s t (6.6.6) ve které vyjádříme parciální derivace a uzávěr U0 pomocí měřených veličin. Parciální derivace byly zjištěny z rov. (6.6.5) derivováním podle jednotlivých proměnných a, b, c, p, q, r, s, t, v, w. Tak např. derivováním podle proměnné a s přihlédnutím, že [ ( ) ( ) ( ) ]2 1 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 12 2 2 2 2 2 2 2 2 a q r b r p c p q a b c c r a b c p q r b q c a b r p q V a p b c a q r p abcpqr - - - - + + - + + - - + + - + + - + = + - + + - + a obdobně pro další objemy, dostaneme po úpravě {( ) [ ( ) ( )( )] ( ) [ ( ) ( )( )] ( ) [ ( ) ( )( )]}. 144 1 1 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 1 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 1 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 V w q r a t v w a v r q t V s b c a t v s a t c b v a V p b c a q r p a q c b r a U aqrtvw abcstv abcpqr ± + - + + - - + - - + + - + + - - + - - ± = + - + + - - + - - + ¶ ¶ - - - Obdobným způsobem získáme derivace podle zbývajících proměnných v rov. (6.6.5). Jednotlivé derivace je taktéž možno vyjádřit pomocí determinantů užitím rov. (6.6.2). 124 6.6.3 Číselná aplikace Nejprve je nutno určit počet podmínkových rovnic. Podle obr. 6.6.2 je počet vrcholů n = 8. Počet všech možných spojnic (stran sítě) je 28. Strany 5-7, 5-8, 4-8 však nebyly měřeny. Počet měřených stran je tedy 25. Počet nutných známých stran je 3(n - 2) = 18 . Počet nadbytečných měření je r = 25 -18 = 7 . Bylo tedy nutno podle obr. 6.6.2 určit 7 šestistěnů, pro které byly sestaveny objemové podmínkové rovnice typu (6.6.4), resp. (6.6.5). Použity byly tyto šestistěny: 1.: 1, 2, 3, 4, 5 5.: 2, 3, 4, 6, 7 2.: 2, 3, 4, 5, 6 6.: 2, 3, 6, 7, 8 3.: 1, 3, 4, 5, 6 7.: 1, 3, 6, 7, 8 4.: 1, 2, 3, 6, 7 Blíže o teorii viz kap. 4.3. Číselné hodnoty dané i průběžné jsou uvedeny v [3] a částečně i v [4]. 1 km Hincuv potok 1625 m Kopky 2275 m Rysy 2498 m ?abia ve?a 2335 m Olga 2175 m Hincuv potok 1800 m ?abie pleso 1975 m 7 8 2 6 3 4 1 ?abie pleso 1950 m 5 Obr. 6.6.1 6.6.4 Závěr Tato kapitola uvedla tzv. „objemovou“ podmínku pro vyrovnání trilaterační sítě v 3D. Její přednosti je možno spatřovat v tom, že je neobyčejně citlivá na chyby v délkách, neboť velikost těchto chyb roste s velikostí objemu uvažovaného čtyřstěnu. Vyrovnání pouze z délek nám dále jednoznačně odhalí chyby systematické, případně hrubé, a to bez vlivu chyb v měřených zenitových úhlech. Předností odvozené podmínkové „objemové“ rovnice je i vyloučení vnitřních funkcí. Tuto skutečnost nám umožnil vzorec Tartagliův pro výpočet objemu čtyřstěnu, jen s pomocí délek. Vyrovnání podle podmínkových měření poskytuje i další přednost – nevyžaduje definici souřadnicové soustavy, jak je tomu např. u zprostředkujících měření. Tím odpadají těžkosti při redukci měřených veličin. 125 Nedostatkem vyrovnání podle podmínkových měření je všeobecně známá obtížnost v sestavení obecného tvaru podmínkové rovnice a často i v podchycení potřebného počtu těchto rovnic. Mají-li být výsledkem souřadnice v prostoru nebo alespoň výšky jednotlivých bodů, je nutné vyrovnané hodnoty získané z podmínek transformovat do příslušné soustavy. Předložená metoda dává tedy možnost použití nové, nezávislé podmínky pro vyrovnání prostorových trilateračních sítí a tím i možnost k odstranění systematických nebo hrubých chyb. LITERATURA: [1] ENCYKLOPÄDIE der mathematischen Wissenschaften mit Einschluss ihrer Anwendungen. Dritter Band: Geometrie, erster Teil, zweite Hälfte. Leipzig, B.G. Teubner 1914-31. [2] Kabeláč J.: Výškové vyrovnání vysokohorské sítě „Rysy 1988“. Geod. a kart. obzor, roč. 40(82), č. 1/1994. [3] Kabeláč J.: Über die Volumensbedingung bei der Ausgleichung eines dreidimensionalen Trilaterationssnetzes. Öster. Zeitsch. für Verme. und Photo., J. 81, No. 2/1993. [4] Kabeláč J.: O „objemové“ podmínce při vyrovnání trilaterační sítě v trojrozměrném prostoru. Geod. a kart. obzor, r.39/81, č.4/1993. [5] Lambert J. H.: Beiträge zum Gebrauch der Mathematik. 2, Berlin 1767. [6] Naas J. – Schmid H. L.: Mathematisches Wörterbuch. B. I. a II., Berlin, Stuttgart 1967. 6.7 Prostorové protínání z délek 6.7.1 Úvod Nechť v libovolném pravoúhlém prostorovém systému S´, na obr. 6.7.1 dole, jsou dány souřadnice i xc , i yc , i zc bodů Pi a šikmé naměřené vzdálenosti d P A Ai i = , mezi těmito body a bodem A, kde i = 1, ... , n a n je počet bodů a počet měřených délek, viz obr. 6.7.1. Úkolem je převést souřadnice i xc , i yc , i zc ze soustavy S´ na souřadnice xi, yi, zi v soustavě S, zde najít souřadnice xA, yA, zA bodu A a tyto převést zpět do soustavy S´, což znamená zjistit souřadnice A xc , A yc , A zc . V geodetické praxi je úloha protínání obvykle řešena na referenční ploše, tedy v dvourozměrném prostoru. Prostorového řešení se užívá v třírozměrné a družicové geodézii, viz např. [2] a [7]. Při nadbytečném počtu měření jsou zde hledány neznámé přírůstky vůči známým vstupním hodnotám, viz např. [2], [3], [4], [5], [7] aj. Některé práce, např. [1] a [6] aj., určují při nutném počtu pozorování neznámé veličiny přímo, avšak řešením tří kvadratických rovnic. Úkolem této kapitoly je nejen podat informace o postupu řešení, ale i tento postup co nejvíce zjednodušit oproti výše citovaným pracem. 6.7.2 Teoretické řešení úlohy Souřadnice i xc , i yc , i zc systému S´ (místní, referenční – geodetický, geocentrický rovníkový atp.) o počátku O´ (obecný bod, střed elipsoidu, těžiště Země atp.) transformujme translací (posunem) do systému S, jehož osy Xx´, Yy´, Zz´ a počátek O leží v těžišti bodů Pi. 126 X Y Z O P (x y z ) A (x y z ) r i i A A r i i i A A dAi X ´ Y ´ Z ´ O ´ X Y Z O P (x y z ) A (x y z ) r i i A A r i i i A A dAi X ´ Y ´ Z ´ O ´ Obr. 6.7.1 Nové souřadnice vypočteme ze vztahů = = c - c n i i i i x n x x 1 1 (6.7.1) a analogicky pro yi a zi. Takže o nich musí platit, že 0. 1 1 1  = = = = = = n i i n i i n i i x y z (6.7.2) Z obr. 6.7.1 dále vyplývá, že 2 2 2 2 , i i i i r = x + y + z (6.7.3) 2 2 2 2 , A A A A r = x + y + z (6.7.4) kde ri je tedy veličina známá a rA je veličina hledaná. Naměřenou vzdálenost dAi dále vyjádříme vztahem ( ) ( ) ( ) , 2 2 2 2 Ai i A i A i A d = x - x + y - y + z - z který rozvedeme a pomocí rov. (6.7.3) a (6.7.4) upravíme. Dostáváme 2 2 2 2 2( ) 2 2 2 , Ai i i i i A i A i A A A A d = x + y + z - x x + y y + z z + x + y + z 2 2 2( ) 2 Ai i i A i A i A A d = r - x x + y y + z z + r (6.7.5) Posledně uvedenou rovnici vyjádřenou pro všechna i = 1, ... n sečteme. Pro hledanou veličinu rA pak dostaneme výraz 2 . 1 1 1 1 2 1 2 2     × = - +  +  +  = = = = = n i A i n i A i n i A i n i i n i A Ai n r d r x x y y z z 127 A protože platí rov. (6.7.2), platí , 1 2 1 2 2     - =  = i n i A Ai d n r r (6.7.6) čímž je určena vzdálenost rA, viz obr. 6.7.1. Zbývá určit souřadnice xA, yA, zA bodu A v soustavě S a posléze hledané souřadnice i xc , i yc , i zc bodu A v soustavě S´, čímž bude úloha vyřešena. 6.7.2.1 Řešení pro nadbytečný počet n měření Toto řešení uskutečníme metodou MNČ. Za zprostředkující rovnici zvolíme rov. (6.7.5), kterou přepíšeme do tvaru ( ) 0. 2 + + + 1 2 - 2 - 2 = i A i A i A Ai i A x x y y z z d r r (6.7.7) Jak se patří na MNČ, přisoudíme měřené hodnotě dAi opravu vi, dosadíme do předchozí rovnice a upravujeme. Postupně dostáváme [( ) ] 0 2 1 2 2 2 + + + + - - = i A i A i A Ai i i A x x y y z z d v r r ( ) 0 2 1 2 + + + 1 2 - 2 - 2 + + 2 = i A i A i A Ai i A Ai i i x x y y z z d r r d v v a po vypuštění výrazu s 2 i v a po prodělení celé linearizované zprostředkující rovnice výrazem dAi dostáváme ( ) . 2 1 2 2 2 i Ai Ai i A A Ai i A Ai i A Ai i v d d r z d z y d y x d x = - - - + + + r Po vynásobení (-1) a zavedení ( ) Ai A i Ai i Ai i i Ai i i Ai i i d r d l d z c d y b d x a 2 2 2 2 1 , , , + - = - = - = - = r (6.7.8) získáme konečný tvar rovnice oprav. Je , , i A i A i A i i i a x + b y + c z + l = v p (6.7.9) kde pi je váha. Řešme podle teorie v kap. 4.4. PŘÍKLAD 16 Jsou dány souřadnice i xc , i yc , i zc bodů Pi, kde i = 1, 2, 3 a 4 v pravoúhlé pravotočivé prostorové soustavě S´. Dále jsou dány měřené vzdálenosti dAi z bodů Pi na body A, viz tab. 6.7.1. Jejich váhy pi = 1. Vypočtěte prostorové souřadnice A xc , A yc , A zc bodu A v souřadnicové soustavě S´, též viz obr. 6.7.1. 128 Tab. 6.7.1 Dané hodnoty pro příklad 1. Souřadnicová soustava S´. Bod i xc i yc i zc 2 Ai d P1 1 2 1 6 P2 -3 3 -2 26 P3 -2 -1 3 30 P4 -1 1 4 14 Výpočet: Úlohu budeme řešit MNČ, neboť počet měření n = 4 a je nadbytečný. Nejprve však, podle rov. (6.7.1), převedeme souřadnice ze souřadnicové soustavy S´ do souřadnicové soustavy S, jejíž počátek O je v těžišti bodů Pi, viz tab. 6.7.2. Hodnoty 2 i r jsou dále spočteny z rov. (6.7.3). Souřadnice počátku O, viz obr. 6.7.1, v soustavě S´ jsou - 5 4 , 5 4 a 3 2 . Tab. 6.7.2 Výpočet hodnot v souřadnicové soustavě S pro řešení MNČ Bod xi yi zi 2 i r ai bi ci li dAi P1 9 4 3 4 -1 2 47 8 -0,9186 -0,3062 0,2041 1,8881 6 P2 - 7 4 7 4 - 7 2 147 8 0,3432 -0,3432 0,6864 0,1716 26 P3 - 3 4 - 9 4 3 2 63 8 0,1369 0,4108 -0,2739 -1,1639 30 P4 1 4 -1 4 5 2 51 8 -0,0668 0,0668 -0,6682 0,2339 14 S 0 0 0 308 8 Kontroly podle rov. (6.7.2) vyhovují. Z rov. (6.7.6) pak dostáváme 3,061862 8 308 76 2 1 2 1 4 1 2 4 1 =  2 - = - = = i= i i A Ai r d r . Dále zjistíme souřadnice xA, yA, zA vyrovnáním pomocí MNČ. Zprostředkující rovnicí oprav je rov. (6.7.9). Její koeficienty ai, bi, ci a absolutní členy li udávají vztahy (6.7.8) a čtenář je rovněž najde v tab. 6.7.2. Podle kap. 4.4 zapišme soustavu zprostředkujících rovnic v maticovém tvaru Ax + l = v , P = E kde matice vah P je maticí jednotkovou. Po dosazení dostáváme A , l ,               - =               - - - - - - = 0,2339 1,1639 0,1716 1,8881 0,0668 0,0668 0,6682 0,1369 0,4108 0,2739 0,3432 0,3432 0,6864 0,9186 0,3062 0,2041 z čehož ( T ) T (1,25 2,75 0,5)T 1 = - = - x A A A l . Prvky v posledním vektoru jsou souřadnice xA, yA, zA v soustavě S. Pomocí rov. (6.7.1) získáme 129 c =1,25- 5 4 = 0, c = 2,75+ 5 4 = 4, c = 0,5+ 3 2 = 2. A A A x y z Závěrečnou a zásadní kontrolou je výpočet hodnot měřených délek pomocí souřadnic i xc , i yc , i zc a vyrovnaných A xc , A yc , A zc , tedy z výrazů [( ) ( ) ( ) ] 2 . 1 2 2 2 Ai i A i A i A d x x y y z z vyp = c - c + c - c + c - c Výsledky jsou přesvědčující. Tím je úloha vyřešena. Jelikož šlo o pouhou demonstraci předložené teorie, byly vstupní číselné hodnoty výhodně zvoleny a neodpovídají skutečnosti. Tím se také vysvětluje, že všechny opravy vi v rov. (6.7.9) jsou prakticky nulové: v1 = - 0,00015, v2 = 0, v3 = - 0,00002, v4 = 0. Rovněž proto nebylo zapotřebí zavádět do vyrovnání podmínku 2 2 2 2 A A A A x + y + z = r a vyrovnání neprovádět jako zprostředkujících plus podmínkových pozorování, viz kap. 4. 6.7.2.2 Řešení pro nutný počet n měření Počet n = 3. I zde posuneme souřadnicovou soustavu S´ paralelně tak, aby těžiště trojúhelníka zadaných bodů Pi, i = 1, 2, 3, se stalo novým počátkem O souřadnicové soustavy S, viz obr. 6.7.2. P X Y Z A (x y z ) r d r 1 A O P2 P3 A A A3 dA2 dA1 3 A r 2 r 1 Obr. 6.7.1 Rovina P1P2P3 tedy prochází počátkem. Z tohoto obrázku dále vyplývá, že 2 2 2 2 , i i i i r = x + y + z (6.7.10) kde ri jsou těžnice, neboť trojúhelník byl vytvořen pomocí rov. (6.7.1). Zaměřovaným bodem je bod A, a to pomocí délek dA1, dA2 a dA3. Opět platí ( ) ( ) ( ) , 2 2 2 2 Ai i A i A i A d = x - x + y - y + z - z kterou rozepíšeme a dostáváme rov. (6.7.5) a posléze rov. (6.7.6) ve tvaru 130 ( )  = = - 3 1 2 2 2 3 1 i A Ai i r d r , (6.7.11) rA viz obr. 6.7.2 jako tečkovaná spojnice OA. Souřadnice xA, yA, zA máme řešením rov. (6.7.7) a (6.7.4). Tedy z rovnic 0 0 2 + 2 + 2 - 2 = + + + c = A A A A i A i A i A i x y z r x x y y z z l (6.7.12) kde ( 2 2 2 ) 2 1 i Ai i A lc = d -r - r a rA určuje rov. (6.7.11), i = 1, 2, 3. Tím se zde řešený problém převedl na řešení dvou rovnic lineárních a jedné rovnice kvadratické. PŘÍKLAD 17 Jsou dány souřadnice i xc , i yc , i zc bodů Pi, kde i = 1, 2, 3, v souřadnicové soustavě S´, jakož i odpovídající měřené vzdálenosti dAi, viz tab. 6.7.3 z bodů Pi na bod A. Vypočtěte prostorové souřadnice A xc , A yc , A zc bodu A v téže soustavě S´, viz obr. 6.7.2 i 6.7.1. Dané hodnoty viz tab. 6.7.3. Tab. 6.7.1 Dané hodnoty pro příklad 2. Souřadnicová soustava S´ Bod i xc i yc i zc Ai d P1 -1 -1 2 14 P2 2 1 -1 18 P3 0 2 -2 26 Výpočet: Výpočet bude uskutečněn bez použití způsobů MNČ. Tedy přímým řešením rov. (6.7.12). Pročež musíme opět převést souřadnice ze soustavy S´ do soustavy S pomocí rov. (6.7.1). Použito však bude výrazů 3 1 3 1 3 1 = c  = i i x , 3 2 3 1 3 1 = c  =i i y a 3 1 3 1 3 1 - = c  =i i z , viz tab. 6.7.4, kde je rovněž uvedeno ri, získané z rov. (6.7.10). Kontroly podle rov. (6.7.2) vyhovují. Z rov. (6.7.11) pak dostáváme 3 (58 18) 3 3,651 3 1 2 3 1 2 = - =     - =   = i= i i A Ai r d r . Pomocí rA pak získáme absolutní členy i lc pro rov. (6.7.12). Uvádí je rovněž tab. 6.7.4. Tab. 6.7.2 Výpočet hodnot v souřadnicové soustavě S pro přímé řešení Bod xi yi zi i r i lc P1 - 4 3 - 5 3 7 3 3,162 -4,667 P2 5 3 1 3 - 2 3 1,826 0,667 P3 -1 3 4 3 - 5 3 2,160 4,000 S 0 0 0 131 Pro konkrétní řešení sestavíme rov. (6.7.12), pro i = 1, 2, 3, viz tab. 6.7.4. v obecném tvaru zní 0 0 / 0 / 0 / / 2 2 2 2 3 3 3 3 1 2 2 2 2 1 1 1 1 1 2 3 + + - = + + + c = - + + + c = - + + + c = A A A A A A A A A A A A A x y z r x x y y z z l x x x y y z z l y x x y y z z l y x (6.7.13) Po naznačených úpravách získáváme výrazy , 1 2 2 1 1 2 2 1 1 2 2 1 1 2 2 1 A A z x y x y y z y z x y x y y l y l x - + - - c - c = (6.7.14) , 1 3 3 1 3 1 1 3 1 3 3 1 3 1 1 3 A A z x y x y x z x z x y x y x l x l y - + - - c - c = (6.7.15) za které zavedeme A A x =a +b z a A A y =g +d z a po dosazení do čtvrté rov. (6.7.13) je Az2 + Bz +C = 0, A A (6.7.16) kde A = 1+b 2 +d 2 , B = 2(ab +gd ), 2 2 2 A C =a +g - r . Řešení je dvouznačné, takže pro zA dostáváme dva kořeny z rov. (6.7.16) a zrovna tak pro xA a yA z rov. (6.7.14) a (6.7.15). Kontrolou je dosazení do rov. (6.7.16) a (6.7.13). Výsledky jsou ( ) ( ) ( ) ( ) 0,117 ( ) 3,613 ( ) 0,514 0,667 1,333 3,333 2 2 2 1 1 1 = = - = - = = = A A A A A A x y z x y z (6.7.17) kde indexy 1 a 2 představují 1. a 2. řešení. Z nich platí jen jedno. Kontroly dosazením do čtyř rov. (6.7.13) ovšem vyhovují. Převod do souřadnicové soustavy S´ uskutečníme pomocí rov. (6.7.1). Pro 1. kořeny platí ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) 3 3 1 3,333 3 1 2 3 2 1,333 3 1 1 3 1 0,667 3 1 3 1 1 1 3 1 1 1 3 1 1 1 c = + c = - = c = + c = + = c = + c = + =    = = = i A A i i A A i i A A i z z z y y y x x x Stejně učiníme i pro 2. kořeny rov. (6.7.17). Získáváme ( ) 0,450 ( ) 2,946 ( ) 0,847. 2 2 2 c = c = - c = A A A x y z Závěrečnou a zásadní kontrolu získaných souřadnic v soustavě S´, je jejich dosazení do vztahu ( ) ( ) ( ) . 2 2 2 2 Ai i A i A i A d = xc - xc + yc - yc + zc - zc Dosazením vyplývá, že reálné jsou pouze 1. kořeny. Konečně ověření platnosti jednotlivých kořenů může provést měřič eventuálně i počtář. 132 Pilnému a zvídavému čtenáři doporučuji provést řešení tohoto příkladu obdobně, jak činí MNČ. LITERATURA: [1] Giering O.: Analytische Behandlung des räumlichen Trilaterationsproblems [4, 6, 0, 0]. Deutsche geodätische Kmmission, Reihe A, Nr. 104, München 1986. [2] Hradilek L.: Vysokohorská geodézie. Nakladatelství ACADEMIA, Praha 1984. [3] Jordan – Eggert – Kneissl: Handbuch der Vermessungskunde. Band VI.: K.Rinner, F. Benz: Die Entfernungsmessung mit elektro-magnetischen Wellen und ihre geodätische Anwendung. J. B. Metzlersche Verlagsbuchhandlung, Stuttgart 1966. [4] Kabeláč J.: Ausgleichung eines Dreieckes des Astronomischgeodätischen Netzes mittels Methode der dreidimensionalen Geodäsie. Práce stavební fakulty, Praha 1978. [5] Kotva J.: Určení souřadnic bodu protínáním při měřené délce a směrníku. Vojenský topografický obzor, 1972, str. 51 – 62. [6] Rinner K.: Geometrie mit Raumstrecken. Zeitschrift für Vermessungswesen, 83 (1958), str. 91 – 105. [7] Wolf H.: Die Grundgleichungen der dreidimensionalen Geodäsie in elementarer Darstellung. Zeitschrift für Vermessungswesen, 88 (1963), str. 225 – 233. 133 7 Triangulace na vysoké cíle – síť 0-tého řádu – hvězdná triangulace 7.1 Úvodem několik slov na vysvětlenou Námětem i obsahem předkládaného textu, jak bylo již vzpomenuto v předmluvě, mělo být pojednání o vyšší geodézii. Tento název, jak se jeví, je nevhodný ze dvou důvodů: - předně s ním nesouhlasí mnozí, kteří v oboru vyšší geodézie nepracují. A těch je dost a navíc se značným vlivem, což je jev všeobecně lidský, - s rostoucím vlivem technizace a vědeckých poznatků přijala geodézie zcela nové metody měření a zpracování. Jednou z nich je využívání kosmických jevů a speciálně umělých družic Země (UDZ). Je to ještě vyšší geodézie? Co z toho vyplývá? Především náplň vyšší geodézie se obohatila. A to do značné míry. Svou kvalitou a bohatstvím sledovaných metod. Dézie*) se již nezajímá jen o Zemi, ale i o jiná tělesa sluneční soustavy. A k jejich studiu a jistěže i ke studiu Země nepoužívá jen prostoru a jevů na Zemi, ale i v blízkém i vzdáleném kosmu. Přejdeme proto z názvu „Vyšší geodézie“ k názvu „Planetární geodézie“?! Či k jakému? Či nepřejdeme? A ještě jednu poznámku. Je totiž pozoruhodné, jak se mnozí staví k těmto změnám nepřátelsky. Příkladem je odpor ke všemu, co souvisí s hvězdným nebem. To bylo, je a patrně bude. A nejde zde o pilíře naší geodézie, ale i o studenty v extrému druhém. Myslím, že vysvětlením je myšlenková lenost, která napadá lidská individua bez rozdílu, nezávisle na věku. A je to velká, citelná ztráta. Vždyť tím by obor jen rostl a nabýval na důležitosti a tím i na vážnosti nejen odborné, ale i společenské. A proto přejte doslovnému naplnění ušlechtilé myšlenky „Per aspera ad astra“. A protože v dalším odborném textu přecházíme z oné klasické „vyšší geodézie“ do řekněme „planetární geodézie“, je nutné upozornit členění na doplnění znalostí ze sférické astronomie. Ač je v dostačující míře uvedena ve skriptech [11], jsou v dalším popsány aspoň dvě nejzákladnější souřadnicové soustavy, obzorníková a rovníková, kterých bude v kap. 7 i 8 nejen používáno, ale s jejich užitím budou vypracovány další metody pro budování geodetických základů, zejména geodetických sítí. 7.2 Dvě základní souřadnicové soustavy sférické astronomie Použijeme skriptum [11], ze kterého vyjmeme upravenou a zredukovanou kap. 1.3. Abychom mohli zavést sférickou souřadnicovou soustavu, musíme zvolit sféru (kouli) s určitým poloměrem a základní směry a roviny, které je možné fyzikálně realizovat. Z matematického hlediska je vhodné zvolit poloměr koule roven 1 (Gaussova sféra). Za základní směry zvolíme: svislici v daném bodě pozorování nebo směr rotační osy Země. Za základní roviny volíme: rovinu horizontu (obzorníku) v daném bodě *) Podle učebnice J. Ryšavého: Nižší geodézie, s.5, znamená doslovný překlad názvu geodesie „dělení země, půdy“, což charakterizovalo činnost starověkých měřičů. Podle F.R.Helmerta je to „věda o měření a mapování zemského povrchu“. Je-li tento pojem přenesen na Měsíc či obecně na planetu, mluvíme o selenodesii či planetodesii. Podobně i pro další tělesa sluneční soustavy. 134 pozorování nebo rovinu rovníku. Půjde tedy o - obzorníkovou souřadnicovou soustavu, - rovníkovou souřadnicovou soustavu (závislou na čase), - rovníkovou souřadnicovou soustavu (nezávislou na čase). Některé z uvedených souřadnicových soustav dělíme ještě podle polohy středu koule na - topocentrickou, - geocentrickou. 7.2.1 Obzorníková souřadnicová soustava Základním směrem obzorníkové souřadnicové soustavy je směr svislice v bodě, ze kterého pozorujeme kosmické objekty. Do tohoto bodu umístíme střed jednotkové koule O – viz obr. 7.2.1. Svislice protne jednotkovou kouli v bodě Z, který nazýváme zenit (nadhlavník), a v bodě Na, který nazýváme nadir. Rovina kolmá ke svislici procházející bodem O se nazývá rovina obzorníku. Protíná jednotkovou kouli v hlavní kružnici, která se nazývá obzorník nebo též horizont. Horizont rozděluje kouli na dvě poloviny, z nichž pouze horní je viditelná. Vedeme-li rovnoběžku s rotační osou bodem O, protíná jednotkovou kouli v severním pólu Pn a jižním pólu Ps. Obr. 7.2.1 Hlavní kružnice procházející zenitem a nadirem se nazývají výškové kružnice (vertikály). Z nich jsou dvě význačné, a to místní poledník (meridián) a první vertikál. Místní poledník definujeme jako kružnici procházející zenitem, nadirem, severním a jižním pólem. Rovina proložená touto kružnicí se nazývá rovina místního poledníku. Slunce při svém zdánlivém pohybu po obloze prochází touto rovinou v pravé místní poledne (termíny budou upřesněny v dalších odstavcích), proto název poledník. Rovina prvního vertikálu prochází zenitem a nadirem a je kolmá na rovinu místního poledníku. Průsečnice této roviny s jednotkovou koulí se nazývá první vertikál. Průsečíky místního poledníku, resp. prvního vertikálu s obzorníkem se nazývají severní bod N, jižní bod S, západní bod W a východní bod E. Obzorník a poledník definují obzorníkovou soustavu. Sférické souřadnice se nazývají azimut a, zenitová vzdálenost z resp. výška h hvězdy. 135 Zvolme na jednotkové kružnici polohu hvězdy H a proložme hvězdou svislou rovinu (rovinu vertikálu). Azimut a je pak úhel, který svírá rovina vertikálu s rovinou místního poledníku. Měří se od jižní větve místního poledníku v matematicky záporném smyslu (k západu) a nabývá hodnot v intervalu 0° až 360°. Zenitová vzdálenost z je úhel měřený po výškové kružnici od zenitu ke hvězdě. Nabývá hodnot 0° až 180°. Výška hvězdy h je úhel, který svírá směr ke hvězdě s rovinou obzorníku. Mezi výškou a zenitovou vzdáleností platí jednoduchý vztah z + h = 90°. 7.2.2 Rovníkové souřadnicové soustavy Základním směrem rovníkové soustavy je směr osy rotace Země, která protne jednotkovou kouli v severním světovém pólu Pn a jižním světovém pólu Ps, viz obr. 7.2.2. Základní rovinou je rovina rovníku, kolmá k ose rotace a procházející počátkem O. Rovina rovníku protne kouli v hlavní kružnici, kterou nazýváme světovým rovníkem. Na obr. 7.2.2 je označena jako rovník. Roviny procházející světovými póly nazveme deklinačními rovinami a jejich průsečnice s jednotkovou koulí deklinační kružnice, viz obr. 7.2.2. Polohu hvězdy vůči rovníku určuje souřadnice, zvaná deklinace d. Je to úhlová vzdálenost hvězdy od rovníku měřená po deklinační kružnici. Deklinace nabývá hodnot v intervalu – 90° až 90°, měřeno od jižního pólu k severnímu pólu. Vedlejší roviny rovnoběžné s rovinou rovníku protínají jednotkovou kouli v kružnicích, které se nazývají deklinační rovnoběžky. Po deklinačních rovnoběžkách hvězdy vykonávají svůj zdánlivý denní pohyb jako odraz skutečné rotace Země. Polohu hvězdy vůči pólu můžeme také vyjádřit pomocí pólové vzdálenosti p. Je to úhlová vzdálenost hvězdy, měřená po deklinační kružnici od severního pólu. Pro deklinaci a pólovou vzdálenost platí jednoduchý vztah d + p = 90° . Druhou rovníkovou souřadnici můžeme volit dvěma způsoby, podle zvolené pomocné základní roviny. Rozlišujeme tak první a druhou rovníkovou souřadnicovou soustavu Sr1 a Sr2. Obr. 7.2.1 Rovníková soustava Sr1 Obr. 7.2.2 Rovníková soustava Sr2 136 První rovníková souřadnicová soustava Sr1, „závislá na čase“ V první rovníkové souřadnicové soustavě, viz obr. 7.2.2., zvolíme za základní rovinu rovinu místního poledníku. Polohu hvězdy pak určuje hodinový úhel t a deklinace d, která již byla definována. Hodinový úhel je úhel, který svírá rovina místního poledníku s deklinační rovinou, procházející hvězdou. Měříme ho od jižní větve místního poledníku v matematicky záporném smyslu. Může nabývat hodnot 0° až 360°, většinou ho však vyjadřujeme v hodinové míře v intervalu 0h až 24h. Jak vyplývá z definice, hodinový úhel je závislý na poloze místního poledníku vůči hvězdám. Ten však v důsledku rotace Země mění neustále svou polohu a z toho vyplývá i změna hodinového úhlu. První rovníková soustava je tedy vázána na Zemi a spolu s ní rotuje. Má proto zásadní význam pro měření času odvozeného z rotace Země, to je také důvod, proč je hodinový úhel vyjadřován v hodinové míře. Podle obr. 7.2.2 též platí, že úhel, který svírá rovina rovníku s rovinou obzorníku, je roven 90° – j. Druhá rovníková souřadnicová soustava Sr2, „nezávislá na čase“ Země obíhá kolem Slunce v rovině, která svírá s rovinou světového rovníku úhel přibližně rovný 23,5° a nazývá se rovina ekliptiky. Název pochází z řeckého slova „ekleipsis“ a znamená zatmění. Ekliptika protíná světový rovník ve dvou bodech, obr. 7.2.3. Průsečík, kterým prochází Slunce v den jarní rovnodennosti, nazýváme jarní bod a označujeme symbolem souhvězdí Berana, . Druhý průsečík, kterým prochází Slunce v den podzimní rovnodennosti, se nazývá podzimní bod a označujeme jej symbolem souhvězdí Vah, . Za pomocnou základní rovinu druhé rovníkové soustavy zvolme deklinační rovinu procházející jarním bodem. Ji zvolíme za nulovou. Polohu hvězd v této soustavě určujeme pomocí rektascenze a a již definované deklinace d. Rektascenze je úhel mezi deklinační rovinou procházející jarním bodem a deklinační rovinou hvězdy, nebo na jednotkové kouli úhel mezi jarním bodem a deklinační kružnicí hvězdy, který měříme od jarního bodu  v matematicky kladném smyslu od 0h do 24h. Někdy se také označuje z latinského „ascensio recta – pravá vzdálenost“. Porovnáním obou soustav zjišťujeme, že deklinace je v obou soustavách stejná, „nezávislá“ na rotaci Země a na poloze pozorovatele, ale hodinový úhel a rektascenze se liší. Uvědomme si, že rektascenze nezávisí na poloze místa pozorovatele ani na rotaci Země, protože se měří od jarního bodu. Z těchto důvodů druhá rovníková soustava nerotuje a je do jisté míry „nezávislá“ na čase. Proto se používá pro sestavení katalogů (efemerid) souřadnic hvězd, Slunce, Měsíce, planet a družic. 7.3 Základní geometrické úlohy družicové geodézie (DG) Kromě geometrických úloh existují ještě úlohy orbitální a dynamické, o kterých bude pojednáno později v části XI. Protože tato kap. 7.3 spadá do IV. části, nazvané „geodetické sítě“, budeme se zde zabývat toliko těmi úlohami geometrickými, které s geodetickými sítěmi úzce souvisí. 137 Základní geometrickou úlohu formuloval a i prakticky ověřil finský geodet Y.Väisälä a je popsána např. v [39] nebo [21]. Její vznik, tj. ověřování, zkušební měření např. ve vysokých horách, studium oprav a sestavování teorie však spadají již do let předválečných. Ještě dříve, než dojde k popisu geometrických metod poznamenejme, že tyto metody sehrály svou nezanedbatelnou úlohu na počátku družicové éry a v současnosti jsou však téměř zcela opuštěny. Jejich, silně zestručněné, uvedení, má zde opodstatnění v porozumění vývoje a v pedagogickém smyslu. Princip úlohy pozůstává v tom, že z družicových stanic 1 a 2, obr. či kvazisoučasně vyfotografována dráha d umělé družice Země (UDZ), je 7ž. 3s.e1 , pjreo smoíutnčea snnaě hvězdné pozadí. Expozice trvá po dobu přeletu a je prováděna speciálními pevnými komorami, např. [8], [14] aj., opatřenými uzávěrkami, které pracují s přesností řádově 0,1 ms nebo lepší. S touto přesností jsou přerušovány expozice dráhy družice, takže se na snímku jeví dráhy d1 a d2 jako přerušované. Čas je s uvedenou přesností zaznamenáván. Rovněž expozice hvězd, H1 a H2 na obr. 7.3.1, jsou přerušované. Přesnost v jejich časovém záznamu je postačující na 10 ms. H ( a d ) H ( a d ) d 1 2 4 3 d d 2 2 2 1 2 1 1 1 Obr. 7.3.1 Popsaný postup platí pro družicové fotografické komory, které jsou pevně spojeny se Zemí včetně fotografického materiálu. Jinou variantou byly komory, jež byly opatřeny hodinovým pohybem za hvězdami. Nejdokonalejšími byly komory, které mohly střídavě provádět pohyb za hvězdami a pohyb za družicí. Tím se zvýšila možnost sledování/exponování slabých družic. Ve všech těchto případech následovalo proměření obrazů hvězd i obrazů UDZ na koordinátometru s přesností min. 1 mm. Pomocí různých transformačních metod, viz např. [2], [5], [6], [17], [20], [24], [25], [26], [38], jsou snímkové souřadnice UDZ převedeny na topocentrické rovníkové souřadnice a1i, d1i, a2i, d2i (rektascenze a deklinace), případně na gr i t1 , d1i, gr i t2 , d2i (hodinový úhel greenwichský a deklinace), viz kap. 7.2, kde i = 1, …, n a n je počet proměřených a použitých poloh UDZ, které jsou společné pro oba snímky, obr. 7.3.1. 138 Expozice ze stanic 1 a 2 nejsou zpravidla přesně současná (simultánní, synchronní), ale jsou kvazisoučasná. Na přesně stejné okamžiky se expozice převádějí matematickou cestou. Získáním směrových veličin z obou snímků na polohu UDZ, která je společná pro obě stanice 1 i 2, získáme jednu dvojici synchronních pozorování, které nám definují jednu tzv. synchronní rovinu 12Ä, viz obr. 7.3.1. Další synchronní roviny je možno získat z dalších expozic použité dvojice snímků. Jistě je žádoucí, aby bylo co nejvíce takovýchto vhodných synchronních rovin. Jejich polohu vůči družicovým stanicím 1 a 2 charakterizuje tzv. poddružicový bod, což je kolmý průmět družice (právě exponované) na povrch Země (Zemi označujeme + nebo A). Obr. 7.3.2 ukazuje konkrétní situaci při měření, prováděných v letech 1962 až 1966, na jasné družice Echo1, Echo2 a PAGEOS, bližší viz [33]. Optimální je, aby se tyto poddružicové body nacházely na ose symetrie spojnice obou zúčastněných družicových stanic. Tímto je princip metody hvězdné (stelární, astronomické) triangulace, jak doufám, vysvětlen. Obr. 7.3.2 Bližší o geodetických aplikacích DG, jmenovitě pro budování geodetických sítí, je uvedeno v literatuře [39] a [33]. 139 7.4 Teorie Väisälä-ho metody hvězdné triangulace*) - síť 0-tého řádu Zaveďme nejprve souřadnicovou soustavu pravoúhlých prostorových souřadnic X, Y, Z, o které platí: - osa X leží v průsečnici rovin greenwichského astronomického poledníku a astronomického rovníku, - osa Y leží v rovině astronomického rovníku a její astronomická délka je 90° směrem východním, - osa Z je rovnoběžná s okamžitou severní rotační poloosou, - počátek tohoto systému nemusí ležet v těžišti Země. 7.4.1 Část 1 – Určení směru strany sítě Astronomické rovníkové souřadnice měřených a hledaných směrů jsou: hodinový úhel greenwichský tgr a deklinace d. Zahrnut je vliv precese, nutace a aberace světla. V kap. 6.2 byla diskutována podmínka komplanarity, rov. (6.2.1), kterou použijeme i zde. Směry 1Ä, 2Ä a 12, viz obr. 7.3.1 musí totiž ležet v jedné rovině. Tyto směry vyjádříme pomocí směrových kosinů, takže platí determinant 0. 2 2 2 1 1 1 12 12 12 = Ä Ä Ä Ä Ä Ä a b c a b c a b c (7.4.1) y x z -t 90° arccosc arccosb arccosa gr 90° d Obr. 7.4.1 Protože měřenými i hledanými veličinami jsou hodinové úhly a deklinace, zavedeme vztahy, viz obr. 7.4.1, a = cost gr cosd , b = -sin t gr cosd , c = sind , (7.4.2) v nichž jsme vynechali indexy. Tyto výrazy dosadíme do rov. (7.4.1), determinant dělíme příslušnými kosiny deklinací, upravíme a dostáváme *) O dalších úlohách DG vhodných pro geodézii je pojednáno v kap. 8 a v části XI. 140 0. cos sin cos sin cos sin 2 2 2 1 1 1 12 12 12 12 = = Ä Ä Ä Ä Ä Ä Ä d d d t t tg t t tg t t tg D gr gr gr gr gr gr (7.4.3) ve kterém indexy 1 a 2 představují družicovou stanici 1 a 2 a Ä = 1, …, n, kde n je celkový počet synchronních rovin. Neznámými a hledanými veličinami jsou rovníkové souřadnice t gr 12 , d12 směru 12, které nahradíme vztahy 12 120 12 12 120 12 t gr = t gr + dt , d =d + dd . V nich t gr 120 , d120 jsou přibližné hodnoty a dt12, dd12 jejich hledané opravy. Zjistíme je MNČ vyrovnáním zprostředkujících pozorování, viz kap. 4.4. Za tímto účelem je nutno rov. (7.4.3) linearizovat pomocí Taylorova rozvoje. Dostaneme rovnici oprav Ä Ä Ä Ä + + = 12 12 12 12 12 12 a dt gr b dd l v , kde ( gr gr ) gr gr gr gr gr gr b tg t t t t tg t t tg t t a 12 120 2 0 1 0 2 0 2 0 2 0 1 0 1 0 1 0 120 120 12 sin , cos sin cos sin sin cos 0 Ä Ä Ä Ä Ä Ä Ä Ä Ä Ä = - - = d d d a absolutní člen 12Ä 12Ä0 l = D po zavedení přibližně známých veličin t gr 120 , d120 do rov. (7.4.3). Absolutní člen je odchylka úhlu normály k rovině 12Ä a přibližného směru 120 od 90°. Po připojení vah, viz např. [36], zavedení oprav a vyloučení nevhodných měření následuje vyrovnání MNČ, čímž je ukončena 1. část vyrovnání. Jejím výsledkem jsou rovníkové souřadnice t gr a d (indexy jsou vynechány) pro jednu každou stranu sítě 12, 23, 31, atd., viz obr. 7.3.1, z nichž každá byla určena samostatně. Mezi nimi není tedy žádné závislosti. 7.4.2 Část 2 – Vyrovnání celé sítě V předchozí části 7.4.1 byly vypočteny hodnoty t gr a d (indexy jsou vynechány) směrů stran družicové prostorové sítě z pozorování UDZ. Tyto směry nemají žádnou vzájemnou vazbu. Každý z nich byl totiž určen samostatně. Není tedy zajištěna podmínka komplanarity tří směrů v každém trojúhelníku sítě. Aby bylo dosaženo toho, že tyto tři směry pro jeden každý trojúhelník leží ve společné rovině, je opět nutné zavést podmínku komplanarity, danou rov. (7.4.3), resp. již rov. (6.2.1). Tuto podmínku zapíšeme, např. pro trojúhelník 123, když prostě v rov. (7.4.3) zaměníme indexy. Je pak 141 0 cos sin cos sin cos sin 31 31 31 23 23 23 12 12 12 123 = = d d d t t tg t t tg t t tg D gr gr gr gr gr gr (7.4.4) Na rozdíl od determinantu rov. (7.4.3), kde jsou neznámými/vyrovnanými veličinami jen dvě veličiny s indexem 12, je v rov. (7.4.4) neznámých veličin šest. Po linearizaci rov. (7.4.4) dostáváme linearizovanou přetvořenou rovnici podmínkovou ve tvaru 0, 12 12 23 23 31 31 1230 12 12 23 23 31 31 + + + + = + + + a d a d a d D a dt a dt a dt gr t gr t gr t d d d d d d (7.4.5) kde aindex a bindex jsou derivace výrazu D123 podle jednotlivých hledaných neznámých. Jejich význam je uveden v [4]. Zbývá určit počet těchto podmínkových rovnic. Uvažujme: jsou-li dány v trojúhelníku dva směry hodinovými úhly a deklinacemi a z 3. směru jen jedna z těchto veličin, je možno druhou již vypočítat z podmínky komplanarity. Je-li i tato veličina dána, je nadbytečná, a je dlužno přistoupit k vyrovnání. Zkoumejme toto blíže. Předpokládejme, že směry spojnic (stran) trojúhelníku jsou vždy dány jak hodinovým úhlem t, tak deklinací d. Označme: m – počet všech pozorování, v – počet nutných pozorování, r – počet nadbytečných pozorování = počet podmínkových rovnic. Pro 3 body (např. 1, 2, 3 v obr. 7.3.1) platí: m = 6, v = 5, r = 1. Pro čtyři body (např. 1, 2, 3 a 4) platí: m = 12, v = 8, r = 4. Dále pro n vrcholů máme ( 1) 2 = n - n s spojnic a všech měření m = 2s = n(n -1). Počet nutných měření jest v = 5 + 3(n - 3) = 3n - 4 , takže počet nadbytečných měření r = m - v = n2 - 4n + 4 = (n - 2)2 a je roven počtu podmínkových rovnic. Celá tato úvaha platí, jsou-li známy obě sférické souřadnice tgr a d pro všechny možné spojnice (strany). Pakliže však 1 spojnice není měřena, pak odpadají 2 měření a pro s naměřených spojnic odpadne 2s měření. Celkový počet nadbytečných měření rovný počtu výsledných podmínkových rovnic je pak rc = r - 2sc = (n - 2) - 2sc 2 , kde s´ je počet neměřených spojnic. Tab. 7.4.1 uvádí číselné příklady. Tab. 7.4.1 n je počet vrcholů, s počet všech stran (spojnic), m je počet všech, v počet nutných a r počet nadbytečných měření = počtu podmínkových rovnic. n s m v r 3 3 6 5 1 4 6 12 8 4 5 10 20 11 9 6 15 30 14 16 M n ( 1) 2 n - n n(n -1) 3n - 4 ( )2 n - 2 142 Po sestavení příslušných podmínkových rov. (7.4.5) následuje vyrovnání MNČ podle podmínkových pozorování, viz kap. 4.3. Příklad takovýchto měření a výpočtů je uveden např. v [33]. Splněním podmínky (7.4.4) je dosaženo toho, že směry stran v trojúhelnících 1, 2, 3; 1, 3, 4; ..., viz obr. 7.3.1, jsou komplanární a tuto síť je možno považovat za vyrovnanou. Je nazývána síť 0-tého řádu a my se o ní ještě zmíníme v kap. 7.7. 7.5 Zobecnění Väisälä-ho metody hvězdné triangulace Zobecněním se zde rozumí to, že kromě měřených směru jsou rovněž měřeny vzdálenosti mezi družicovou stanicí a UDZ. Tato měření se provádějí laserovými aparaturami*). Zavedením délkových veličin se ovšem mění i teorie zobecnění metody hvězdné triangulace. Tab. 7.5.1 uvádí různé případy měřených veličin. Vycházet budeme ze vztahu (vodorovná čárka znamená vektor) 1 2 d = r -r , (7.5.1) viz obr. 7.5.1. Vektorům přisoudíme směrové kosiny a, b, c, ai, bi, ci pro i = 1, 2. Rov. (7.5.1) rozepíšeme do souřadnicových složek. Jsou , , , 1 1 2 2 1 1 2 2 1 1 2 2 d ×a = r a -r a d ×b =  b -r b d ×c = r c -r c (7.5.2) kde význam směrových kosinů udávají rov. (7.4.2), v nichž nejsou uvedeny indexy. Neznámými jsou d, a, b, c či lépe d, tgr, d (opět bez indexů) spojnice (strany) 12. Měřenými di, gr i t , di, z nichž ovšem některé mohou být vynechány, jak ukazuje tab. 7.5.1. Tab. 7.5.1 Různé případy měřených veličin pro zobecněnou Väisälä-ho metodu hvězdné triangulace Případ Je měřeno**) Počet rovnic oprav 1 d1 t gr 1 d1 d2 t gr 2 d2 3 2 d1 t gr 1 d1 t gr 2 d2 2 3 d1 t gr 1 d1 d2 1 4 t gr 1 d1 t gr 2 d2 1 *) Obvykle je užíváno rubínových pulsních laserů o energii 1 Joule a o vlnové délce 694,3 nm. Úzký divergenční úhel 1´ až 3´ vyžaduje odpovídající přesnost v justáži celé aparatury, jejímiž hlavními součástmi jsou zdroj světelného impulsu (vlastní laser), receptor odražených paprsků (např. reflektor o průměru asi 30 – 50 cm) s citlivým fotonásobičem, hledáček, naváděcí zařízení, chladící zařízení atp. Vše je umístěno na 2 až 4 - osé montáži. Časový interval Dt mezi příjmem a vysláním světelného signálu je měřen elektronickým čítačem s přesností až 0,1 ns a přiřazen k času UTC s přesností 1 ms. Vzdálenost d stanoviska – UDZ se získá ze vzorce 2 1 2 1 d = cDt + Dd + Dd , kde c je rychlost světla, Dd1 a Dd2 opravy z vlivu hustoty atmosféry a ze zpoždění měřící aparatury. Původní přesnost asi 1,5 m stoupla v současnosti (r. 2005) asi na 2 až 1 cm. První laserová měření byla uskutečněna v USA ve 2. polovině 60. let 20. století. Zcela nahradila měření směrů, především pro podstatně vyšší přesnost a jednodušší zpracování. U nás v této době dosáhla světové úrovně hvězdárna v Hradci Králové. **) Indexy je možno zaměnit. 143 Obr. 7.5.1 Případ 1. Rov. (7.5.2) nabízí tři nezávislé zprostředkující rovnice. Zavedeme d , d , d , 0 0 0 d = d + d = + = + t gr t gr t gr d d d (7.5.3) kde d0, t gr 0 , d0 jsou přibližné známé hodnoty a dd, dtgr, dd jejich hledané opravy, vztažené ke spojnici 12, obr. 7.5.1. Rov. (7.5.3) dosadíme do rov. (7.4.2) a ty pak do rov. (7.5.2), které linearizujeme. Po úpravě dostáváme M + M ( d )+ M d + L = v d d d cos d 0 0 0 d d t gr d d t , (7.5.4) kde vektory známých koeficientů zní          - c =           - - c =           = 0 0 0 0 0 0 0 0 0 cos sin sin sin cos 1 , 0 cos sin 1 , d d d r r d gr gr gr d t t t c t c b a M M M . (7.5.5) Vektory absolutních členů a oprav jsou           =           -           +           = z y x v v v c b a d c b a d c b a L d , v 1 1 1 1 2 2 2 2 0 0 0 0 , (7.5.6) a mají rozměr délky. Případ 2. Kromě neznámých d, tgr, d v rov. (7.5.3) je zde neznámou délka d2, která nebyla měřena. Systém rovnic (7.5.2) poskytne tedy jen dvě zprostředkující rovnice. Jejich linearizovaný tvar je QM + QM ( d )+ QM d + L = v d d d cos d 0 0 0 d d t gr d d t , (7.5.7) kde vektory Md, Mt, Md uvádějí rov. (7.5.5) a               -     =     - - - = 1 1 1 1 0 0 0 0 2 2 2 2 2 2 0 0 0 c b a d c b a d c a c b b a Q , L Q . 144 Výpočet jejích prvků opět uskutečníme pomocí rov. (7.4.2). Podobně je možno zapsat rov. (7.5.7) při záměně stanovisek. Vektor oprav ( )T x y z v = v , v , v má opět rozměr délky. V rov. (7.5.7) jsou jen dvě z uvedených tří rovnic na sobě nezávislé. Případ 3. Kromě neznámých d, tgr, d, rov. (7.5.3) jsou zde neznámými i směrové veličiny t gr 2 , d2. Systém rov. (7.5.2) poskytne tedy jen jednu zprostředkující rovnici oprav. Její linearizovaný tvar je RM dd + d RM (dt  )+ d RMd + L = v gr d 0 t 0 0 cos , (7.5.8) kde vektory Md, Mt, Md uvádějí rov. (7.5.5) a ( ) 2 2 2 R = a b c , 20 2 L = d - d . Směrové kosiny a2, b2, c2 přísluší neměřeným směrovým veličinám, a proto je nutno je určit z výrazů ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) . , , , 2 1 1 0 0 2 1 1 0 0 2 1 1 0 0 2 2 2 1 1 0 0 2 2 1 1 0 0 2 2 1 1 0 0 2 0 d d a d a d b d b d c d c c d c d c d b d b d b d a d a d a d = - + - + - = - = - = - Výpočet jednotlivých veličin opět uskutečníme pomocí rov. (7.4.2). Vektor oprav ( )T x y z v = v , v , v má opět rozměr délky. Případ 4. Respektuje klasickou metodu hvězdné triangulace a bylo o ní detailně pojednáno v kap. 7.4. Tím jsou případy zobecnění Väisälä-ho metody vyčerpány. 7.6 Měření na velké vzdálenosti před „družicovou érou“ Dříve, než přistoupíme k vlastnímu popisu měřických realizací v kap. 7.7, zmíníme se o měřických postupech, které předcházely „družicovou éru“. V práci [32] je stručná zmínka o propojení evropského a afrického pobřeží přes Gibraltarský průliv, jež bylo uskutečněno v osmdesátých letech předminulého století. Oba kontinenty zde byly propojeny obdélníkem o rozměrech asi 94 x 248 km, v němž byly trigonometricky zaměřeny směry stran i úhlopříček. Signalizace měla být původně prováděna pomocí heliotropů (odrážejících sluneční paprsky), ale po dobu třech měsíců se nepodařilo záblesky z druhého pobřeží zachytit. Bylo proto použito reflektorů a elektronických zdrojů, a to z obou dvou pobřeží. Velmi úplný popis takovýchto měřických realizací uvádí [42]. Vyjmeme několik příkladů. Pro spojení trigonometrických sítí Dánska a Norska v r. 1945 byly zaměřovány světelné signály, nesené letadlem a ovládané z letadla. Asi uprostřed vzdálenosti, která se měla měřicky zjistit, byly spuštěny záblesky, které byly měřiči soustavně sledovány. V daný okamžik, řízený obvykle z paluby letadla, se současně vyfotografovaly potřebné údaje, a to na všech zúčastněných stanicích. Teodolity fotograficky zaznamenávaly údaje kruhů, polohy libel atd. 145 Další systém SHORAN byl zkušebně použit v r. 1945 a dovoloval pomocí letadel změřit vzdálenosti do několika set kilometrů. V letech 1949 – 1957 byla v Kanadě zaměřena tímto způsobem plošná síť zobrazená v obr. 7.6.1 s relativní chybou 1:56 000 v naměřených vzdálenostech. Systémem SHORAN byla v letech 1946 až 1957 zaměřena síť, spojující Floridu s Bahamskými ostrovy. Systému HIRAN bylo použito při spojení ostrovů Kréta a Rhodos s Lybií a Egyptem. V letech 1953 – 1956 byla propojena trigonometrická síť USA a Kanady přes Grónsko a Island s Norskem a Skotskem. Pravděpodobná chyba v měřených délkách (v průměru 440 km) činila ± 3,7 m, viz obr. 7.6.2. Obr. 7.6.1 Obr. 7.6.2 146 7.7 Triangulace na vysoké cíle – síť 0-tého řádu Triangulace na vysoké cíle, jak napovídá sám nadpis této kapitoly, představuje jistou úpravu hvězdné triangulace užívané v geometrických metodách DG. Odlišnost pozůstává v tom, že namísto družice je použit balon nebo letadlo jako nositelé zábleskového zařízení. 7.7.1 Použití balónů k budování finské sítě 0-tého řádu Prvně byla tato metoda prakticky aplikována pro vybudování sítě 0-tého řádu ve Finsku. Navázala tak na teorii rozpracovanou finským profesorem Y. Väisälä-m, viz [39], [21] a mnohé další, a zde podrobně uvedenou v kap. 7.3 a 7.4. Pro vynesení zábleskového zařízení do výšky asi 20 – 30 km použili finští geodeti speciálních balónů, viz obr. 7.7.1. Vzdálenost pozemních stanic byla asi 200 km. Z trojúhelníků této velikosti měla být po celém území Finska vybudována geodetická síť 0-tého řádu. Přesnost v určení hodinového úhlu a deklinace spojnic pozemních stanic byla asi ± 1”. Detailněji je popsáno v [39] a [21]. 7.7.2 Přenos směru a délky pomocí letadla V této kapitole bude popsána realizace měření na vysoké cíle, jejímž nositelem je letadlo. Nejde o nic jiného než o hvězdnou triangulaci, v níž je družice nahrazena záblesky z paluby letadla. Princip zůstává shodný. Poněkud odlišný je postup měření, výpočetní zpracování a organizace příprav. Sníží se přirozeně výška a tím i vzdálenost pozemních stanic. Je tedy postup s užitím letadla vhodný pro měření v rámci státu. Prvně byl použit v naší republice, viz [12] a [13]. Použité přístroje Na stanici 1, viz obr. 7.7.5, Hvězdárna a planetarium v Hradci Králové, bylo použito fotografické komory AFA 1000 (f = 1000 mm, A = 140 mm, zorné pole 14° ´ 14°) v azimutální montáži. Komora byla opatřena žaluziovou uzávěrkou, která byla ovládána a napojena na námořní chronometr Nardin. Otevření a uzavření uzávěrky trvalo vždy 1 s. Celý systém zaručoval přesnost lepší než 20 ms a posloužil jen pro registraci času přerušovaných stop drah hvězd. Na stanici 2, VTOPÚ v Dobrušce, bylo použito družicové komory AFU 75 (f = 750 mm, A = 200 mm, zorné pole 14° ´ 14°), a to v režimu sledujícím zdánlivý pohyb hvězd, viz obr. 7.7.2. Jako fotomateriálu bylo použito filmu Izopanchrom o citlivosti v červené barvě asi 33° DIN. Na stanici 1 byl dále umístěn pulsní rubínový laser, obr. 7.7.3, o vlnové délce 694,3 nm, výstupní energie 0,5 J, šíře pulsu 30 ns, disperzní úhel 2´, kadence 1,2 s-1 a průměr reflektoru přijímače 440 mm. Přesnost každého měření byla lepší než 1,5 m. Na stanici 2 byl použit obdobný typ laser, leč větší optické a energetické mohutnosti, s kadencí 0,4 s-1 a přesností měření lepší než 0,4 m. Do příslušenství patří dále osciloskopy 70 MHz a 10 ns čítače. Obr. 7.7.1 147 Jako nosiče zábleskového zařízení a laserových odrážečů bylo použito cvičného letounu L 29 – Delfín, obr. 7.7.4, s možností výstupu až do výšky 10 km. Záblesky byly vytvářeny pomocí dvou xenonových výbojek X, umístěných na špici letadla a spouštěných v intervalu 2 s. jejich přesnost byla větší než 1 ms. Nesynchronnost záblesků byla hluboce pod 0,1 ms. Celkový možný počet záblesků je asi 1000. Příjem a časová registrace světelných záblesků byly uskutečněny pomocí reflektorů a časových zařízení laserových aparatur. Dva laserové odrážeče L každý o ploše asi 400 cm2, s disperzním úhlem po odrazu 1°, byly umístěny na vnějších stranách přídavných palivových nádrží pod křídly ve vzájemné vzdálenosti 4,4 m, obr. 7.7.4. Obr. 7.7.2 Družicová komora AFU 75 na stanici 2 Obr. 7.7.3 Rubínový pulsní laser na stanici 1 Obr. 7.7.4 Letadlo L-29 – Delfín: X – xenonové výbojky, L – laserové odrážeče 148 Popis realizace měření K realizaci měření došlo v nocích z 23. na 24. a z 24. na 25. srpna 1976, obr. 7.7.6 ukazuje tuto situaci. Body 1 a 2, na nichž se nacházela vždy 1 fotografická komora a 1 laserová aparatura, jsou měřicí stanice. Přímka l značí letovou čáru ve výši asi 7 km. Je optimální, aby byla kolmá na spojnici 12 a procházela jejím středem. Vyznačené úsečky bodů A a B značí úseky letové čáry, ve kterých byly prováděny fotografické expozice a snímány záblesky ze špice letadla. Je optimální, aby OA = OB = výška letu H. Tato měření byla simultánní a použilo se jich pouze pro určení topocentrického směru stanice – záblesk. Naopak v okolí bodu O byla prováděna laserová měření vzdáleností. Některé odražené laserové paprsky byly exponovány týmiž fotografickými komorami. Tato měření byla kvazisimultánní. Výsledkem je délka, případně délka i směr stanice – laserový odrážeč. V okolí bodů A a B bylo měřeno, jestliže se letadlo vzdalovalo od spojnice 12 a v okolí bodu O v obou směrech letu. Při jednom přeletu celou laserovou čárou l bylo uskutečněno měření (fotografické nebo laserové) jen v okolí jediného z uvedených bodů A, B, O. Při jednom vzletu letadla, který trval asi 50 až 60 minut, bylo uskutečněno 5 až 11 přeletů a v obou nocích celkem 5 vzletů, viz tab. 7.7.1. Obr. 7.7.5 Situace měření 23. – 24. a 24. – 25. srpna 1976 Komora AFA 1000 při sledování záblesků i odražených laserových paprsků byla nejprve nastálo otevřena a teprve po výstupu letadla ze zorného pole komory zapnut režim uzávěrky pro registraci času přerušovaných stop drah hvězd. U komora AFU 75 bylo zorné pole stále otevřeno. Během přeletu nad body A a B bylo získáno na snímcích z každé stanice 1 a 2 až 25 obrazů záblesků. Na fotografickém materiálu se jevily jako ostře ohraničené kotouče o průměru až 100 mm. Během přeletů bodem O rovněž až 25 laserových obrazů, ovšem převážně ze stanice 2, neboť zde použité přístroje byly mohutnější a letová čára l (obr. 7.7.5) byla ke stanici 2 bližší. Ze stanice 1 byly expozice laserových obrazů velmi neúplné. Průměry obrazů činily 20 mm a 50 mm pro stanice 1 a 2. Zjišťování délek nepůsobilo žádné potíže. Pravidelná kadence záblesků i laserových pulsů byla uprostřed snímku přerušena, což dovolilo snadné vzájemné přiřazení obrazů z obou stanic, jakož i přiřazení časů. Všechny druhy časových registrací byly převedeny na čas TUC srovnáním s časovým signálem OMA 50. Během obou nocí bylo získáno asi 500 délek, exponováno 300 obrazů odražených laserových paprsků a 150 obrazů záblesků. Je nutno uvést, že více než polovina měření (viz tab. 7.7.1) měla experimentální charakter. 149 Rozdíl azimutů mezi záměrami ze stanice 1 byl asi 67° a ze stanice 2 asi 77°. Zenitové vzdálenosti byly v průměru 67° pro stanici 1 a 63° pro stanici 2. Výška letu se pohybovala od 6,3 km do 7,3 km. Průměrná rychlost letu byla 370 km/hod. Tab. 7.7.1 Přehled měření Datum Vzlet Počet přeletů Číslo snímku Případ*) 23./24. 8. 1976 1 5 1 až 5 1 a 3 2 11 6 až 16 1 a 3 24./25. 8. 1976 3 9 17 až 25 1 a 3 4 7 26 až 32 1 a 3 5 7 33 až 39 4 Výsledky Společné vyrovnání všech 56 rovnic oprav (7.5.4), (7.5.8) a linearizované rovnice oprav (7.4.3) poskytlo výsledné hodnoty d = 26 134, 85 m ± 0,33 m, tgr = – 128° 38´58,0” ± 1,09”, d = 17° 49´14,8” ± 1,06”, kde střední jednotková chyba je ± 1,22. Hodnoty korelačních koeficientů neznámých byly 0,18, - 0,05, - 0,21. Vyrovnáním pouze směrových veličin (případ 4, snímky 36 a 37) pomocí 28 rovnic oprav byly získány výsledné hodnoty tgr = – 128° 38´58,9” ± 0,57”, d = 17° 49´12,9” ± 0,57”, kde střední jednotková chyba je ± 0,61”. Vyrovnáním délkových a směrových veličin (příklad 1 a 3, snímky 09) pomocí 28 rovnic (7.5.4) a (7.5.8) byla získána výsledná hodnota délky d = 26 136,04 m ± 0,26 m, kde střední jednotková chyba je ± 0,77 m. Výsledné směrové veličiny spojnice 12 nemají v tomto posledním případě platnost, neboť synchronní roviny svírají příliš malé úhly. Spojnice 12 tak byla určena směrem i délkou. Blíže v [9], [12], [13], [15], [23], [24], [39]. Uvedená metoda byla uskutečněna prakticky v ČR a byla rovněž použita v letectví a i vojenství. Posloužila i k obdobným projektům v tehdejší SRN, dále v Maďarsku a Rakousku. Obdobná triangulace na vysoké cíle je popsána v [23]. LITERATURA: [1] Arnold K.: Zur Bestimmung geodätischer Azimute aus Simultanbeobachtungen von Satelliten. Gerlands Beitr. zur Geoph., No. 6, 1965. *) Viz tab. 7.5.1. 150 [2] Bugoslavskaja E. I.: Fotografičeskaja astrometrija. Moskva 1947. [3] Burša M.: Teorija opredelenija neparalelnostej maloj osi referenc-elipsoida, poljarnoj osi inercii Zemli ... Stud. geoph. et geod., 6 (1962), str. 209. [4] Burša M.: Základy kosmické geodézie (díl I: Kosmická geodézie geometrická). MNO, Praha 1967. [5] Currie J. P.: The Calibration of Ballistic Cameras and Their Use for the Triangulation of Satellite Position. Rés. géod. eur. obs. satel., Symp. de Paris, 1964. [6] Deekr H.: Die Anwendung der Photogrammetrie in der Satellitengeodäsie (Satellitenphotogrammetrie). Deut. geod. Kom. Bayer. Akad. Wissen., Reihe C, No. 111, München 1967. [7] Dobaczewska W., Baran W.: Vyrównanie eksperymentalnej środkowoewropejskiej sieci triangulaci satelitarnej i analiza wyników wyrownania. Geod. i kart., 15, 1966, str. 4, Warszawa. [8] Groupe d´Etudes Spatiales: Chambres Ballistiques. Inst. Géogr. Nat., Paris 1964. [9] Hovorka F., Konrád M., Utěkal I.: Satellite ranging of Hradec Králové. 3rd Inter. Sympos. Geodesy and Physics of the Earth, Weimar 1976. [10] Jelínková, J.: Diplomní práce. Knihovna Observatoře astronomie a geofysiky, Praha 1968. [11] Kabeláč J., Kostelecký, J.: Kosmická geodésie. Skriptum FAV ZČU, Plzeň 2005. [12] Kabeláč J.: Die Erweiterung und Realisation der Metode der Stellartriangulation. Wiss. Zeit. der TU Dresden, 1980. [13] Kabeláč J.: Projekt triangulace na vysoké cíle. Zpráva o řešení státního úkolu č. II-1-4/7. Praha, ČVUT 1980. [14] Kabeláč J.: Úvod do kosmické geodézie – II. díl. Ediční středisko ČVUT, Praha 1991. [15] Kakkuri J.: Stellar triangulation with balloon-borne beacons. Veröff. des Finn. Geod. Inst., No. 76, Helsinky 1973. [16] Karský G., Synek I.: Metodika použití komor Rb 75. Výzkumná práce VÚGTK, Praha 1969. [17] Kiselev A. A., Firago B. B., Ščegolev G. E.: Instrukcija po opredeleniju koordinat ISZ … Bjul. stan. opt. nabl. ISZ, No. 3, Moskva 1960. [18] Klenickij B. H., Ustinov, G. A.: Uravnivanie prostranstvennoj kosmičeskoj trianguljacii v sisteme prjamougolnych geocentričeskich koordinat. Geod. i kart., No. 5, 1964, str. 3, Moskva. [19] Klenickij B. M., Ustinov, G.A.: Vyčislenie ekvatorialnych topocentičeskich koordinat ISZ. Bjul. stan. opt. nabl. ISZ, No. 39, Moskva 1964. [20] Krátký V., Fixel J.: Rozbor metod sledování UDZ pro geodeticko-astronomické účely. Výzkumná zpráva VAAZ, Brno 1966. [21] Kukkamäki T. J.: Stellar Triangulation. Bull. Géodésique, No. 54, 1959, str. 53. [22] Lambeck K.: A Spatial Triangulation Solution for a Global Network and the Position of the North American Datum within it. Ann. Meet. of the Amer. Geoph. Union, Washington, April 1969. [23] Marek K. H., Rehse H.: A technology of stellar triangulation by means of balloon-borne beacons. 3rd Inter. Sympos. Geodesy and Physics of the Earth, Weimar 1976. [24] Maršík Z.: Transformation of Plate Co-ordinates to Equatorial Co-ordinates. Stud. geoph. et geod., 12 (1968), 2. [25] Merritt E. L.: Analytical Photogrammetry. Pitman Publ. Corp., New York 1958. 151 [26] Michajlov A. A., Dejč A. N., Krat B. A. i dr.: Kurs astrofiziki a zvezdnoj astronomii. Tom 1, str. 183. Moskva-Leningrad 1951. [27] Mueller J. J.: Introduction to Satellite Geodesy. New York, 1964. [28] Nabljudenija ISZ. No. 3, str. 150, Berlin 1965; No. 6, str. 28, Moskva 1967; No. 7, str. 195, Sofija 1968. [29] Pachelski W.: The Method for Adjustment of a Satellite Triangulation Network by Means of the Filtering Equations. COSPAR, Praha 1969. [30] Rajchl R.: Photographische Beobachtung künstlicher Erdsatelliten ohne Hilfe registrierender Zeiteinrichtungen. Bull. Astr. Inst. Czecho., No. 6, 20 (1969), str. 331. [31] Rezultaty sinchronnych nabljudenij – vesna 1965. [32] Ryšavý J.: Vyšší geodézie. Nakladatelství ČMT, Praha 1947. [33] Skořepová J., Kabeláč J.: Vyrovnání prostorové družicové sítě. Geod. a kart. obzor, č. 7, Praha 1971. [34] Spisok ekvatorialnych koordinat sputnika „Pageos“ ..., oseň 1966. [35] Spisok ekvatorialnych koordinat sputnikov Echo – I a Echo – II ..., 1964. [36] Standard Earth. Vol. 1 and 2. Smith. Astro. Obs., Spec. Rep. 200 and 201, 1966. Edited by C. A. Lundquist and G. Veis. [37] Tablica značenij topocentričeskich ekvatorialnych koordinat položenij ISZ „Echo – I“, 1962 a 1963. [38] Turner H. H.: How to Obtain a Star´s Right Ascencion and Declination from a Photograph. The Observatory, Vol. 16, 1893. [39] Väisälä Y., Oterma L.: Anwendung der astronomischen Triangulationsmethode. Veröff. fin. geod. Inst., No. 53, Helsinky 1960. [40] Veis G.: The Determination of Absolute Directions in Space with Artificial Satellites. Smith. Astro. Obs., Spec. Rep. No. 133, 1963. [41] Vondrák J.: Výpočet azimutu spojnice družicových stanic z quasisimultánních snímků UDZ. Výzkumná zpráva VÚGTK, Praha 1969. [42] Vykutil J.: Vyšší geodézie. Vydavatelství Kartografie, Praha 1982. [43] Žongolovič J. D.: Projekt edinoj mirovoj kosmičeskoj trianguljacii. Stud. geoph. et geod., 9 (1965), str. 185. [44] Žongolovič J. D.: Sputniki Zemli i geodetika, Astr. žurnal, No. 1, Tom XLI (1964), str. 156. 152 153 8 Družicové sítě 8.1 Geometrické úlohy družicové geodézie (DG) V úvodu této kapitoly připomeneme, že souvisí s předchozími kapitolami, především s kap. 6 a zvláště s kap. 7 a upozorněme, že taktéž souvisí s textem následujícím, především pak s částí XI. Geometrické úlohy družicové geodézie jsou relativního charakteru [3], neboť nejsou – či lépe nemusí být – vázány na těžiště Země. Jde totiž o určení relativní polohy určovaného bodu vůči bodu výchozímu. Souřadnice určovaného bodu přísluší do systému souřadnic bodu výchozího a může tedy jít o systém místní, geodetický-referenční, ale i geocentrický. Zásadní je, že nepracujeme s žádnými souřadnicemi družice ani s jinými charakteristikami spojenými s pohybem UDZ. UDZ je využívána jako „bezejmenný“ bod. Úkoly geometrických úloh začínají určením relativní polohy dvou bodů, kap. 6 a 7, viz též [13], a končí vybudováním celosvětové družicové sítě, viz kap. 8.3, viz též [11] a [12]. Měřickými informacemi, potřebnými k vyřešení tohoto úkolu byly především směry a délky (ale i rozdíly délek) ad., přičemž z hlediska současné měřící techniky patří měření směrů minulosti. Nicméně platnost geometrických úloh přechází i do současnosti. Jejich předností vůči dynamickým úlohám je jejich vyšší přesnost (relativní) a skutečnost, že není třeba pracovat s dráhovými elementy, podchycovat jejich poruchy atd. Body jsou vzájemně vázány a síť je třeba chápat jako celek. Základní geometrickou úlohou bylo či ještě je budování družicových sítí, viz [14]. Postup jejich budování je dělen do dvou etap: 1. etapa: Určování relativních poloh dvou bodů (družicových stanovisek), zde kap. 6 a 7, spec. kap. 7.4.1. 2. etapa: Vyrovnání družicové sítě jako celek, zde kap. 7, spec. kap. 7.4.2. ad 1) K určování relativních poloh dvou bodů (1. etapa) slouží metoda protínání pomocí směrů, metoda protínání pomocí rovin a metoda hvězdné (družicové) triangulace [13] nazývaná též metodou tětiv. Všechny uvedené metody vyžadují synchronnost měření, která je však získávána matematickou cestou z uskutečněných kvazisynchronních měření, př. [5] a [9], pomocí Čebyševových polynomů, Lagrange-ova interpolačního vzorce i metody kolokace. Vyrovnání je možno uskutečnit podle zprostředkujících nebo podle podmínkových měření, obojí s neznámými parametry. Opravy lze připisovat směrům a délkám, ale i souřadnicím atp. Tyto a další úvahy např. o přesnosti, viz [1] a [2]. ad 2) Vyrovnání družicových sítí (2. etapa) je obdobné vyrovnání geodetických sítí na ploše a téměř shodné s vyrovnáním pozemních sítí prostorových, viz [15]. Odlišnosti a současně i přednosti družicových sítí – budovaných pouze a jen geometrickým způsobem, oproti pozemním, je možno spatřovat v tom, že: - Každý směr je zcela samostatně určen a orientován, a je přímo v astronomickém systému. Tím se nehromadí chyby např. z refrakce, jak tomu je při triangulaci. - Naměřené a tím i výsledné hodnoty nejsou závislé na tíhovém poli Země, tj. na elipsoidických výškách a na směrech svislic, viz př. kap. 6.4. - Družicové sítě jsou trojrozměrné a vytvářejí systémy mezikontinentální a celosvětové, viz dále v této kap. 8. 154 Uvažme ještě další/jiný pohled na dělení základních geometrických úloh DG. Jsou to úlohy: 1) Určení směru a délky spojnice dvou družicových stanic. 2) Určení rozměru geometrické družicové sítě. 3) Určení transformačního klíče. O určení směru bylo detailně pojednáno v kap. 6.2, 6.5.1, 7.4.1 a 7.7. Podobně i o určení délky v kap. 6.3, 6.6, 6.7, 7.5 a 7.7.2. Existují však další, zde neuvedené možnosti získání směru i délky, a tím i určení rozměru geometrické družicové sítě, viz [6, str. 106]. Tím jsou splněny body 1) a 2) výše uvedených úloh. Bod 3), tj. určení transformačního klíče mezi dvěma geodetickými soustavami, bylo popsáno v kap. 3.3.1 a rovněž viz kap. 8.4.4.2. Splněním bodů 1), 2) a 3) je splněn konečný cíl, tj. vybudování geometrické družicové sítě. Bližší najde čtenář v [4], [7], [8], [10] a [16]. LITERATURA: [1] Baranov V. N. a kol.: Kosmičeskaja geodezija. Nedra, Moskva 1986. [2] Bojko E. G. a kol.: Postroenie, uravnivanie i ocenka točnosti kosmičeskich geodezičeskich setej. Nedra, Moskva 1972. [3] Burša M.: Přednášky „Úvod do kosmické geodézie“. Praha 1968/1969. [4] Burša M.: The Theory of the Determination of the Nonparallelismus of the Minor Axis... Studia geophysica et geod. No. 6, 1962. [5] Hovorka F., Konrád M., Utěkal J.: 3rd Inter. Sympos. Geodesy and Physics of the Earth. Weimar 1976. [6] Kabeláč J.: Geodetická astronomie II. Ediční středisko ČVUT, Praha 1989. [7] Karský G., Kostelecký J.: On the Application of the Method of Synchronous Planes. Referáty VÚGTK, ř. 8, Zdiby 1974. [8] Krakiwsky E. J., Thomson D. B.: Mathematical Model for the Combination of Terrestrial and Satellite Networks. The Canadian Surveyor, Vol. 28, No. 5, 1974. [9] Lála P., Bui Van Thao: Bull. Astro. Inst. Czecho., 37, p. 334, Praha 1986. [10] Mueller I. I.: Global Satellite Triangulation and Trilateration Results. Journal of Geophysical Research, Vol. 79, No. 35, 1974. [11] Schmid H. H.: Worldwide Geometric Satellite Triangulation. Journal of Geophysical Research, Vol. 79, No. 35, 1974. [12] Smithsonian Standard Earth (III). SAO Special Report, No. 353, Cambridge, Massachusetts 1973. [13] Väisälä Y.: An astronomical mehod of triangulation. Sitz. der Finn. Akad. der Wiss. 1946, Helsinki 1947. [14] Veis G.: Geodezičeskoje ispolzovanije iskusstvennych Sputnikov Zemli. Nedra, Moskva 1967. [15] Wolf H.: Die Grundgleichungen der dreidimensionalen Geodäsie in elementaren Darstellung. Zeit. für Vermes. 88, s. 257-264, Stuttgart 1963. [16] Zajíček L.: Kandidátská disertační práce. Stavební fakulta ČVUT, Praha 1982. 8.2 Družicové sítě z počátku „družicové éry“ Krom popisu budování družicových sítí bude též pojednáno o vlivu různých váhových variant. 155 8.2.1 Družicová síť Smithsoniánské astrofyzikální observatoře (SAO) V této části bylo použito materiálu [5], který se nejprve zabýval směrovým vyrovnáním spojnic mezi družicovými komorami (Baker – Nunn) sítě SAO. Obr. 8.2.1 zachycuje tuto síť. Číslo v kroužcích spojnic představují počet simultánně zaměřených dvojic. Použito bylo 12 UDZ. Počet všech zaměřených simultánních dvojic byl 1680, mimo to vypuštěno pouze 20. Síť SAO obsahuje 15 stanic, číslovaných od 1 do 17 s vypuštěním 13 a 16. Z počtu spojnic 30 bylo směrově určeno 28. Obr. 8.2.1 Přibližné hodnoty směrových kosinů byly zjištěny podle [3]. Redukce naměřených dat byla uskutečněna podle [4]. Vyrovnání bylo provedeno ve 2 etapách. První etapa (z přímých měření na UDZ), viz kap. 8.1, poskytla směrové kosiny spojnic družicových stanic a ty posloužily jako vstupní pro 2. etapu vyrovnání, používající podmínky komplanarity mezi směry spojnic pozemních stanic. Jelikož síť SAO netvoří nepřerušený sled trojúhelníků, bylo vyrovnání rozděleno do dvou bloků. Blok Evropa – Asie obsahuje stanice 4, 6, 8 a 15, obr. 8.2.2 i 8.2.1. Blok Atlantik – Amerika – Pacifik obsahuje stanice 1, 4, 5, 7, 9, 10, 11, 12, 14 a 17, obr. 8.2.1. V následujícím postupu této práce, řešené na Observatoři astronomie a geofyziky ČVUT, viz [1], byla síť rozdělena do týchž dvou bloků a vyrovnání zde uvedená odpovídají 2. etapě kap. 8.1. Vyrovnáním 1. etapy se zabývat nebudeme. Proto vstupními hodnotami směrů pro vyrovnání 2. etapy budou směrové kosiny převzaté z 1. etapy [5], které budeme označovat ( ) 2 1 a,b,c = 1- a2 -b2 . Podmínka komplanarity je pak vyjádřena determinantem, viz kap. 6.2, ( ) ( ) ( ) ijk ki ki ki ki jk jk jk jk ij ij ij ij D a b a b a b a b a b a b = o - - - - - - 0 1 1 1 2 1 2 2 2 1 2 2 2 1 2 2 , (8.2.1) 156 kde i, j, k jsou čísla stanic ve vrcholech použito trojúhelníka. Střední chyby směrových kosinů ma, mb byly zjištěny z grafického vynesení chybových elips a příslušných směrů na glóbu a jsou uvedeny v tab. 8.2.1 pro 1. a 2. blok. Linearizaci rov. (8.2.1) provedeme opět rozvedením v Taylorův rozvoj s užitím členů pouze 1. řádu. Přetvořenou rovnici závislosti je možno zapsat ve tvaru, viz kap. 4.3, 0 = +      ¶  ¶ ijko J o ijk dJ D J D , kde ijko D je uzávěr rov. (8.2.1), o ijk J D     ¶ ¶ derivace podle neznámých J a dJ jejich opravy. Neznámé J = aij, bij, ajk, bjk a aki, bki. Celkem 6 neznámých pro 1 podmínkovou rovnici komplanarity. Tab. 8.2.1 Střední chyby směrových kosinů a, b v [rad] a v jednotkách 6. desetinného místa Blok Evropa – Asie Spojnice 4 – 6 4 – 8 4 – 15 6 – 8 6 – 15 8 – 15 ma 1,2 1,8 2,1 0,8 1,6 1,2 mb 1,1 0,7 2,2 1,8 1,9 1,4 Blok Atlantik – Amerika – Pacifik Spojnice 1 – 7 1 – 9 1 – 10 1 – 12 1 – 14 1 – 17 4 – 9 4 – 10 5 – 12 5 – 17 ma 0,8 0,5 0,3 1,2 1,9 4,7 1,7 1,5 12,2 4,0 mb 3,9 1,9 1,0 1,6 1,4 2,6 2,3 1,2 0,8 1,0 Spojnice 7 – 9 7 – 10 7 – 11 9 – 10 9 – 11 9 – 14 10 – 14 12 – 14 12 - 17 ma 1,5 1,0 3,3 1,1 1,9 1,5 1,2 5,5 5,4 mb 1,9 1,5 3,0 2,9 2,9 4,4 2,4 5,2 2,0 Na rozdíl od vyrovnání v [5] jsme provedli současné vyrovnání směrů i délek – jde o 2. etapu. Podmínkové rovnice základnové mají tvar sinových nebo rozšířených sinových vět a budou uvedeny vždy speciálně pro každý jednotlivý blok. 8.2.1.1 Vyrovnání bloku Evropa – Asie Podle obr. 8.2.2 byly sestaveny čtyři podmínkové rovnice splňující komplanaritu směrů v následujících trojúhelnících: i j k 4 6 8 4 6 15 4 8 15 6 8 15 157 4 8 6 15 s4,15 6,15 6,8 4,8 1 2 3 4 8 15 a a a a a a s s s Obr. 8.2.1 Základnová podmínková rovnice byla sestavena pro strany s4,8 a s4,15 v trojúhelníku 4, 8, 15, obr. 8.2.2, a má tvar s sin - s sin = 0 o DS 4,8 8 4,15 15 a a . (8.2.2) Délky stran byly zjištěny z pravoúhlých prostorových souřadnic, které uvádí [5]. Při linearizaci této rovnice je nutno uvážit, že úhly  jsou funkcí směrových kosinů stran, jimiž je tento úhel tvořen, např. ( ) ( ) ( ) 2 1 2 2 1 2 8,15 2 8,15 2 1 2 4,15 2 4,15 8,15 4,15 8,15 4,15 2 1 15 2 15 1 1 1 sin 1 cos        = - + + - - × - - = - = a a b b a b a b a a a podobně pro sin 8. Linearizovaná rov. (8.2.2) má pak tvar 0 = +     ¶  ¶ So J o S dJ D J D (8.2.3) kde So D je uzávěr rov. (8.2.2). Výrazy J = a4,8, a4,15, a8,15, b4,8, b4,15, b8,15, s4,8, s4,15 označují vyrovnávané veličiny, tedy 8 neznámých. Pro výpočet derivací bylo použito numerického derivování podle programu pana Ing. F. Charamzy, CSc. Opravy ve směrových veličinách musí být vždy přiřazeny podle smyslu šipek v obr. 8.2.2. Celkový počet podmínkových rovnic byl 5. Neznámými byly směrové kosiny a, b 6-ti spojnic a 2 délky, tedy 14 veličin. Délky stran s byly zaváděny v jednotkách 107 metrů a jejich střední chyby položeny rovny s·10-5 nebo 5·s·10-6. Jsou-li tedy délky stran s4,8 = 0,5289953 [107 m] a s4,15 = 0,2879794 [107 m], musí být jejich střední chyby rovněž v jednotkách [107 m], jak udává tab. 8.2.2. V těchto velikostech byly zaváděny do dalších výpočtů. Rovněž pro úhly byly voleny různé varianty. Celkem bylo vyrovnání uskutečněno 7x pro 7 různých vahových variant, z nichž jako optimální vyšla varianta, v níž byly do společného vyrovnání směrů i délek zavedeny jako vstupní hodnoty směrových kosinů výsledné hodnoty z 2. etapy pouze směrového vyrovnání SAO tohoto bloku. Tři opravy směrových kosinů vyšly 1·10-7 a devět 0·10-7. Opravy stran 1 a -2 m. Tab. 8.2.2 Střední chyby délek stran v [m] Spojnice 4 – 8 4 – 15 m = s·10-5 5,3·10-5 2,9·10-5 m = 5·s·10-6 2,7·10-6 1,5·10-6 158 8.2.1.2 Vyrovnání bloku Atlantik – Amerika – Pacifik Stanoveno bylo 11 podmínkových rovnic splňujících podmínku komplanarity, viz rov. (8.2.1), a to pro trojúhelníky (trojúhelník 9, 10, 14 byl vynechán): i j k 1 7 9 1 7 10 1 9 10 1 9 14 1 10 14 1 12 14 i j k 1 12 17 4 9 10 5 12 17 7 9 10 7 9 11 159 5 17 12 14 1 10 4 9 7 11 a17 a16 a14 a26 a25 a12 a23 a24 a1 a18 a15 a13 a10 a11 a20 a2 a8 a21 a4 a21 9 a5 a3 a7 a22 a6 Obr. 8.2.1 Základnová podmínka byla sestavena jedna a to mezi stranami s1,10 a s7,9 a má tvar, obr. 8.2.3, s sin sin - s sin sin = 0 o DS 1,10 1 2 7,9 3 4 a a a a a její linearizace je obdobná linearizaci rov. (8.2.2). V rov. typu (8.2.3) vystupují pak tyto indexy vyrovnávaných veličin J = a1,7, a1,10, a7,9, a7,10, a9,10, b1,7, b1,10, b7,9, b7,10, b9,10, s1,10, s7,9, tedy 12 neznámých. Opět bylo použito numerického derivování. Celkový počet podmínkových rovnic byl 12 a počet neznámých 40, a to 2x19 pro směrové kosiny a 2 pro délky stran. Délky stran, jako vstupní hodnoty, byly zjištěny opět z pravoúhlých prostorových souřadnic uvedených v [5]. Délky byly zaváděny v jednotkách 107 metrů, s1,10 = 0,2601970 [107 m] a s7,9 = 0,3139322 [107 m]. Jejich stř. chyby byly položeny pouze ms = s·10-5, tedy s1,10 m = 2,6·10-6 a s7 ,9 m = 3,1·10-6 opět v jednotkách [107 m]. Síť tohoto bloku byla vyrovnána celkem 4x pro 4 různé vahové varianty. Z výsledků různých váhových variant vyrovnání z obou bloků je možno na závěr konstatovat: 1) Vliv změn střední kvadratické chyby v délkách, při malém počtu podmínkových rovnic základnových, je nepodstatný. 2) Všechny způsoby zaváděných vah ve variantách, celkem 6, dávají prakticky tytéž výsledky. 3) Opět varianta s vahami vesměs 1 je v mezích výsledků variant předchozích. 4) Separátní vyrovnání v bloku Evropa – Asie, se jeví jako nejvhodnější. O zavádění vah viz též odst. 5.1.1. 8.2.2 Vyrovnání trojúhelníku východoevropské sítě O této síti se již psalo v kap. 7.3. Zde uvedeme jeden příklad využití této sítě. 160 Použijeme trojúhelník NRU, který byl konkrétně tvořen družicovými body stanic Nikolaev, Riga a Užhorod, viz obr. 7.3.2, Greenwichské hodinové úhly a deklinace směrů stran, vyznačených v obr. 8.2.4 uvádí tab. 8.2.3. Pravoúhlé prostorové souřadnice geodetické byly určeny z geodetických zeměpisných souřadnic B, L a z elipsoidické výšky H, uveřejněné v [1]. Z pravoúhlých souřadnic pak spočteny délky stran s1, s2, s3. R U N Y X Z s (T ; d ) a 2 3 a a1 3 3 s (T ; d ) s (T ; d ) 1 1 2 2 2 1 3 Obr. 8.2.1 Tab. 8.2.3 Vstupní hodnoty viz obr. 8.2.4 i gr i T Ti m i i md Počet simult. dvojic si 1 106°28'43,2” ± 30,1” -9°34'49,2” ± 33,0” 9 746847,6 m 2 239°52'23,7” ± 5,6” 33°39'45,9” ± 9,6” 8 1232310,0 m 3 194°02'13,4” ± 1,9” 36°50'59,1” ± 5,4” 11 931909,6 m Vyrovnání uskutečníme podle podmínkových pozorování. Pro určení polohy trojúhelníka v prostoru je počet nutných veličin  = 6. V našem případě je počet daných veličin n = 9. Tedy počet podmínkových rovnic r = n –  = 3. První podmínkou bude opět podmínka komplanarity pro směry 0 123 D = , (8.2.4) viz rov. (8.2.1) ev. již rov. (6.2.1). Zbývající 2 volme např. ve tvaru 1 3 3 1 2 2 cos cos 0 s s a + s a - s = o D , 1 2 2 1 3 3 cos cos 0 s s a + s a - s = o D . (8.2.5) (8.2.6) Linearizací rov. (8.2.1), (8.2.5) a (8.2.6) dostaneme v uvedeném pořadí d d d d d d 0 1 1 2 2 3 3 1 1 2 2 3 3 123 + + + + + + = T T T o a T a T a T a d a d a d D d d d , 161 d d d 0 , d d d d d d 1 2 3 2 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 + + + + = + + + + + + s s s s o T T T b s b s b s D b T b T b T b d b d b d d d d d d d 0. d d d d d d 1 2 3 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 + + + + = + + + + + + s s s s o T T T c s c s c s D c T c T c T c d c d c d d d d Derivace typu a byly již uvedeny v kap. 6.1. Derivace typu b a c pro směry jsou složitější, neboť tyto směry vystupují v goniometrických funkcích úhlu  rov. (8.2.5) a (8.2.6) ve tvaru např. cos sin sin cos cos cos( ). cos , 3 1 2 1 2 2 1 2 2 1 1 3 T T s s s s = - - - = - × a d d d d a r r r r Takže příkladně     ¶ ¶ × ¶ ¶ + ¶ × ¶ ¶ ¶ = 2 3 3 2 2 1 1 2 2 T D T D b s s T a a a a atd. Tvary derivací typu b a c jsou v kap. 6.3, v kterýchžto výrazech je nutné u a v zaměnit symboly T a . Znění váhových variant najde čtenář v [2]. Výsledky z různých váhových variant uvádí tab. 8.2.4. Tab. 8.2.4 Výsledky váhových variant Varianta 1. 2. 3. 4. 5. 6. dT cosd 14” 15” 21” 25” 26” 16” d 47” 38” 50” 44” 29” 33” ds 8 m 17 m 3 m 7 m 33 m 25 m m0 63 46 62 49 91 46 Z výsledné tab. 8.2.4 není možno vyslovit jednotný závěr, pokud ovšem uvedené výsledky jsou vůbec směrodatnými kritérii pro vyslovení jakýchkoliv závěrů. Snad jen toto: 1) Jsou-li měření malé nebo menší přesnosti, není možné výsledky vylepšit zavedením jakýchkoliv vah. 2) Překvapující je, že varianta 6., pro váhy rovné vesměs 1, zcela zapadá mezi předchozí, což je v souhlase s vývodem kap. 8.2.1. LITERATURA: [1] Hovorka F.: Diplomní práce. Praha 1964. 162 [2] Kabeláč J.: Pozemní a družicové sítě v trojrozměrném prostoru. Fakultní úkol č. 420 A/70-71, knihovna katedry vyšší geodézie, Praha 1972. [3] Köhnlein W. J.: Determination of Station Coordinates from optical observations of artificial satellites. SAO Spec. Rep., No. 189, 1965. [4] Smithsonian Standard Earth. Vol. 1, SAO Special Report, No. 199, 1966. [5] Smithsonian Standard Earth. Vol. 2, SAO Special Report, No. 200, 1966. 8.3 Celosvětová geometrická družicová síť BC-4 Mezi nejúspěšnější projekty geometrické geodézie patří jistě vybudování celosvětové geometrické družicové sítě BC-4. Byla vybudována již v letech 1966 až 1970, viz obr. 8.3.1 a [6]. Její realizaci uskutečnila Národní geodetická služba NGS (National Geodetic Survey) pomocí Wildových balistických komor BC-4 (odtud její název). Bylo získáno celkem 2157 kvazisimultánních fotografických dvojic s časovou přesností 0,1 ms s výhradním použitím pasivní balonové družice Pageos. Síť BC-4 obsahuje 48 bodů (družicových stanic), označených číslicemi 6001 až 6134 a 152 spojnic, vyznačených plnými čarami, jež vytvářejí nad Zemí mnohostěn, jehož stěny tvoří většinou trojúhelníky. Síť je celosvětová. Obsahuje družicové stanice na pěti kontinentech včetně Antarktidy. Délky 174 spojnic jsou 2000 až 5000 km včetně sedmi základen kosmické triangulace, které určily rozměr sítě, viz kap.8.1. Na obr. 8.3.1 jsou vyznačeny silnějšími úsečkami. Jejich koncové body (systém EUR) jsou 6006, 6015, 6016 a 6065, systém severoamerický (NAD) s body 6001, 6002, 6003, 6004, 6111, 6123 a 6134, systém jihoamerický (SAD) s body 6008, 6009, 6019 a 6067, systém africký (ARC) s body 6043 a 6064 a systém australský (AUS) s body 6023, 6032 a 6060. Síť tedy prochází pěti různými geodetickými referenčními systémy, viz tab. 8.4.1 sloupec 2. Jde vlastně o propojení kontinentálních sítí, neboť družicové body uvedené v určité skupině EUR, NAD, atd., patří do odpovídajícího samostatného referenčního systému. Žádný z uvedených systémů není geocentrický a není tedy napojen na těžiště Země. Vzájemně jsou propojeny trigonometricky, nejčastěji trojúhelníky. Pouze v oblasti východního bloku jde o polygonový obrazec, neboť na území tehdejšího Sovětského svazu neexistovaly v tomto projektu žádné družicové stanice. Podobně tomu bylo i v oblasti, která je vůči těžišti Země souměrná k této oblasti. Ze známých geodetických souřadnic stanic, viz [7], byly určeny jejich pravoúhlé prostorové souřadnice SYS i SYS i SYS Xi ,Y ,Z bodů Pi v daném geodetickém referenčním systému SYS = EUR, ..., AUS. Střední kvadratická chyba v poloze stanice po vyrovnání sítě BC-4 činila ± 4,5 m a zjištěná velikost určovaného poloměru rovníku Země je 6 378 130 m. 163 Obr. 8.3.1 Celosvětová geometrická družicová síť BC-4 Předností této sítě je: - homogenita přístrojů – na všech stanicích bylo použito jen balistických komor BC-4, - stejné metody měření, - stejné způsoby matematického zpracování pro přípravu společného vyrovnání, - společné vyrovnání, - bohaté možnosti dalších aplikací, př. viz kap. 8.4. Geometrická síť BC-4 byla později doplněna dopplerovskými měřeními a výsledky byly ve velmi dobré shodě, viz [6] a [7]. Bližší o síti BC-4 včetně význačné aplikace uvádí následující kap. 8.4, též viz [4]. Obecné další informace o vyrovnání geometrických družicových sítí uvádějí práce [1] až [7]. LITERATURA: [1] Baranov V. N. a kol.: Kosmičeskaja geodezija. Izdatelstvo Nedra, Moskva 1986. [2] Bojko E. G., Klenickij B. M., Landis I. M., Ustinov G. A.: Postroenie, uravnivanie i ocenka točnosti kosmičeskich geodezičeskich setej. Nedra, Moskva 1972. [3] Ehrnsperger W.: Modelle zur Ausgleichung von Satellitentriangulationen unter besonderer Berücksichtigung des Zeitfehlers. Deutsche Geodätische Komission, Reihe C, H. 218, München 1976. [4] Kabeláč J. a kol.: Propojení pěti geodetických referenčních systémů pomocí družicové světové sítě BC-4. Geod. a kart. obzor, roč. 23/65, č. 6, str. 127 – 132, Praha 1977. [5] Mueller I. I.: Global Satellite Triangulation and Trilateration Results. Journal of Geophysical Research, Vol. 79, No. 35, 1974. [6] Schmid H. H.: Worldwide Geometric Satellite Triangulation. Journal of Geophysical Research, Vol. 79, No. 35, 1974. [7] Smithsonian Standard Earth (III). SAO Special Report, No. 353, Cambridge, Massachusetts 1973. 164 8.4 Propojení pěti geodetických referenčních soustav pomocí celosvětové geometrické družicové sítě BC-4 Před studiem této kap. 8.4 doporučujeme naléhavě panu čtenáři/paní čtenářce aspoň povrchní pročtení kap. 8.3. Kap. 8.4 na ni zřetelně navazuje. 8.4.1 Směrové veličiny Směrové vyrovnání družicové sítě bylo popsáno v kap. 8.1. Přesto postup vyrovnání stručně zopakujeme. Vyrovnání je děleno do dvou etap. V obou etapách je použito podmínky komplanarity, viz kap. 6.2. Směrové kosiny všech 152 spojnic, získané ze společného vyrovnání stě BC-4, tj. po 2. etapě, jsou uvedeny v [3] a odtud byly převzaty do tohoto textu. Jsou označovány aij, bij, cij pro spojnici PiPj družicových stanic (vrcholů mnohostěnu) Pi a Pj. Uvedené směrové kosiny platí v pravoúhlé soustavě S(X, Y, Z), jejíž osa X je průsečnicí nultého poledníku a astronomického rovníku (zeměpisné astronomické souřadnice jsou j = l = 0°), pro osu Y platí (j = 0°, l = 90° – kladně na východ) a osa Z (j = 90°) prochází středním severním pólem. Počátek souřadnicové soustavy S není třeba definovat, neboť jde jen o směrové veličiny. Jsou v dalším považovány za bezvadné, opravy jim tedy nejsou připisovány a ony nedoznají vyrovnáním žádných změn. Podmínek komplanarity nebylo tudíž třeba užít. 8.4.2 Délkové veličiny V práci [3] jsou dány zeměpisná geodetická šířka, délka a elipsoidická výška všech bodů Pi sítě BC-4, a to vždy vzhledem k vlastnímu referenčnímu elipsoidu daného geodetického systému. Z nich jsou spočteny jejich pravoúhlé geodetické (referenční) souřadnice ( )SYS X, Y, Z i vždy v odpovídajícím systému S SYS o 0SYS (X, Y, Z )SYS podle vztahů (3.3.8). Počátek 0SYS je ve středu referenčního elipsoidu daného geodetického systému SYS, osa XSYS je průsečnicí nultého geodetického poledníku a geodetického rovníku (zeměpisné geodetické souřadnice jsou B = L = 0°), pro osu YSYS platí (B = 0°, L = 90° – kladně na východ), a osa ZSYS (B = 90°) je totožná s malou osou odpovídajícího referenčního elipsoidu; a to pro SYS = EUR, NAD, SAD, ARC a AUS. Z pravoúhlých souřadnic bodů Pi, Pj, jež leží ve společném geodetickém (referenčním) systému, zjistíme jejich vzdálenost z výrazu [( ) ( ) ( ) ] 2 1 2 2 SYS 2 i SYS j SYS i SYS j SYS i SYS ij j s = X - X + Y -Y + Z - Z . (8.4.1) Použité délky jsou v obr. 8.3.1 zakresleny silně plně. V systému EUR jich je 6, 12 v NAD, 5 v SAD, 1 v ARC a 3 v AUS. Celkem tedy 27. Tab. 8.4.1 udává jejich koncové body Pi, Pj a vstupní hodnoty délek sij, spočtené podle rov. (8.4.1). Jsou invariantní a použijeme jich jako základen pro získání délkového měřítka sítě BC-4 společným vyrovnáním MNČ. Již zde je nutno upozornit, že každému systému je nutno přisoudit jiné délkové měřítko (1 + KSYS), kde KSYS je neznámý délkový koeficient. 165 Tab. 8.4.1 Vstupní a výsledné hodnoty délek (základen) SYStém Body Pi – Pj sij vij ij ( SYS ) S 1+ K EUR 6006 – 6015 6006 – 6016 6006 – 6065 6015 – 6016 6015 – 6065 6016 – 6065 4 356 941,1 m 3 545 873,6 m 2 457 768,4 m 3 879 297,5 m 4 077 396,1 m 1 194 793,8 m 0,0 m -4,8 m 7,5 m 5,6 m 2,7 m -14,5 m 4 356 941,1 m 3 545 868,8 m 2 457 775,9 m 3 879 303,1 m 4 077 398,7 m 1 194 779,3 m NAD 6001 – 6002 6001 – 6003 6001 – 6004 6001 – 6123 6002 – 6003 6002 – 6111 6002 – 6134 6003 – 6004 6003 – 6111 6003 – 6123 6003 – 6134 6004 – 6123 4 117 954,3 m 3 900 754,6 m 4 879 596,2 m 2 501 232,4 m 3 485 364,3 m 3 606 918,9 m 3 607 003,0 m 4 540 831,9 m 1 425 868,8 m 3 280 413,0 m 1 426 166,4 m 2 505 876,0 m -61,7 m -34,1 m 40,4 m 19,6 m -12,7 m -9,1 m -8,8 m 28,8 m 8,9 m -23,0 m 13,7 m 35,0 m 4 117 920,9 m 3 900 747,3 m 4 879 670,2 m 2 501 269,2 m 3 485 375,6 m 3 606 934,6 m 3 607 019,0 m 4 540 891,9 m 1 425 887,5 m 3 280 412,5 m 1 426 189,8 m 2 505 928,2 m SAD 6008 – 6009 6008 – 6019 6008 – 6067 6009 – 6019 6019 – 6067 2 633 785,2 m 4 189 295,2 m 2 540 700,2 m 3 737 932,2 m 4 162 800,3 m -21,2 m -2,2 m 4,8 m -2,1 m 15,8 m 2 633 744,9 m 4 189 262,7 m 2 540 686,7 m 3 737 903,0 m 4 162 786,0 m ARC 6042 – 6064 2 630 161,8 m 0,0 m 2 630 164,2 m AUS 6023 – 6032 6023 – 6060 6032 – 6060 3 533 143,5 m 2 300 205,6 m 3 163 622,3 m -1,8 m 1,0 m -0,2 m 3 533 139,2 m 2 300 204,9 m 3 163 619,9 m 8.4.3 Vyrovnání světové sítě BC-4 jako celku V dalším nebudou měněny směry převzaté z [3] a tudíž nebudou použity podmínky komplanarity. Důvodem k tomu je apriorní domněnka, že již vyrovnané směry jsou určeny dostatečně přesně. Jako neznámé vstoupily proto do vyrovnání jen veličiny délkové. 8.4.3.1 Úplné základnové podmínkové rovnice Úplné základnové podmínkové rovnice byly sestaveny jen v těch trojúhelnících, ve kterých leží všechny 3 vrcholy ve společném geodetickém systému. Délky jejich spojnic byly vypočteny z rov. (8.4.1). Označíme tyto body Pi, Pj, Pk a délky a směrové kosiny indexy ij; jk; ki. Úplná základnová podmínková rovnice má tvar + + = 0 ij jk ki S S Sr r r , (8.4.2) kde S (index je vynechán) jsou správné délky stran. Přisuďme jim opravy v, takže platí S = s + v . (8.4.3) 166 Rov. (8.4.2) rozložíme do souřadnicových složek a po úpravě dostaneme × + = 0 z ijk y ijk x ijk ki jk ij ij jk ki ij jk ki ij jk ki U U U v v v c c c b b b a a a , (8.4.4) ve kterých uzávěry mají tvar ki jk ij ij jk ki ij jk ki ij jk ki z ijk y ijk x ijk s s s c c c b b b a a a U U U = × . Mezi rov. (8.4.4) platí lineární závislost. Byly proto při konkrétním sestavování použity jen ty dvě, resp. jen ta jedna, v kterých, resp. v které, dosahovaly směrové kosiny maximálních hodnot. Celkem 22 úplných základnových podmínkových rovnic. V absolutních hodnotách průměrný uzávěr činil 11,1 m, minimální 0,0 m a maximální 40,7 m v trojúhelníku 6001, 6123, 6003. 8.4.3.2 Rozšířené základnové podmínkové rovnice Rozšířené základnové podmínkové rovnice slouží k propojení jednotlivých geodetických (referenčních) systémů – vlastně kontinentálních sítí – obr. 8.3.1. Děje se tak pomocí řetězců, na obr. 8.3.1 vyznačeny slabě plně, pro něž byly sestaveny rozšířené sinové věty. Označme Sl správnou délku strany v systému SYS o l a Sp v systému SYS o p. Rozšířená základnová podmínková rovnice má tvar P sin - P sin = 0 l l l p p p S a S a , (8.4.5) kde symbol Pl značí součin výrazů sinal pro všechna l, přičemž index l přísluší všem šikmým (pozičním) úhlům al trojúhelníkového řetězce při přechodu ze strany Sl v systému SYS o l na stranu Sp v systému SYS o p. Index p přísluší šikmým úhlům ap v opačném přechodu. Uhly al, ap byly vypočteny ze směrových kosinů a podle předchozího jim nebyly přisuzovány žádné opravy. Naopak byly přisouzeny opravy vl, vp stranám sl, sp. Dále je předpokládáno, že délková měřítka SYS 1+ K , kap. 8.4.2, v geodetických systémech SYS o l a SYS o p, jsou různá. Označme je l 1+ K a p 1+ K . Po dosazení a úpravě nabývá rov. (8.4.5) tvaru ( ) ( ) ( sin ) ( sin ) 0. sin sin + P + - P + = P + -P + l l l l p p p p lp l l l p p p s K s K U v v a a a a (8.4.6) Z daného materiálu není však možno zjistit absolutní hodnoty obou délkových měřítek. Je proto zaveden jejich rozdíl lp l p DK = K - K (8.4.7) a dosazen do rov. (8.4.6). Po její úpravě, s použitím rov. (8.4.5) nabývá tvaru (P sin ) + (-P sin ) + ( P sin )D + = 0 l l l p p p l l l lp lp a v a v b a K U , (8.4.8) v které uzávěr má tvar 167 lp l l l p p p U = s P sina - s P sina . Světová družicová síť BC-4 obsahuje 5 geodetických (referenčních) systémů. Byly proto sestaveny 4 rovnice typu (8.4.8), a to mezi systémy SAD-NAD, NAD-EUR, EUR-AUS, EUR-ARC. Uzávěry Ulp v uvedeném pořadí činily 17,1 m, -3,2 m, -3,4 m a -0,9 m. Počet základnových podmínkových rovnic obou druhů je tedy 26 pro 27 daných základen, tab. 8.4.1. Vyrovnání bylo uskutečněno metodou nejmenších čtverců podle podmínkových pozorování s neznámými parametry, kap. 4. MNČ podléhaly opravy vij stran a uvádí je tab. 8.4.1. Neznámými parametry jsou rozdíly délkových měřítek DKSAD,NAD, DKNAD,EUR, DKEUR,AUS, DKEUR,ARC. Dále bylo zvoleno KEUR = 0 a ostatní délkové koeficienty spočteny pomocí rov. (8.4.7). Výrazy SYS 1+ K uvádí tab. 8.4.2. Tab. 8.4.2 Délková měřítka geodetických (referenčních) systémů SYStém SYS 1+ K EUR 1 + 0,0 NAD 1 + 6,9·10-6 SAD 1 – 7,2×10-6 ARC 1 + 0,9×10-6 AUS 1 – 0,7×10-6 8.4.3.3 Výsledky vyrovnání družicové světové sítě BC-4. Střední jednotková chyba je ± 20,2 m. Závislost mezi neznámými opravami, daná korelační váhovou maticí prokázala malou korelaci (r < 0,4, [1]). Z náhledu do tab. 8.4.1 zjišťujeme značně velké opravy vij stran v systému NAD jdoucích z bodů 6001, 6004, 6123. Podle grafického ověření by došlo k podstatnému zmenšení oprav, pakliže by byla zeměpisná šířka bodu 6001 a zeměpisná délka bodu 6004 o 2” zmenšena. Jako nejlepší vychází australský systém AUS. Z tab. 8.4.2 vyplývá shoda mezi délkovými měřítky systémů EUR, AUS a ARC. Naopak je značný rozdíl v měřítkách systémů NAD a SAD. Výsledné hodnoty délek stran Sij, získané z rov. (8.4.3), je nutno vynásobit příslušným výrazem ( ) SYS 1+ K ještě dříve, než se jich použije k dalším výpočtům. Uvádí je opět tab. 8.4.1. Je-li koeficient KSYS kladný znamená to, že k proměření sítě v systému SYS bylo použito „delšího metru“ než pro síť v systému EUR a naopak. 8.4.4 Určení vzájemných posunutí středů referenčních elipsoidů, jejich stočení vzhledem k astronomickému systému a délkových měřítek Pro vyřešení nadepsané úlohy je třeba znát pravoúhlé souřadnice jak v systému S o 0 (X, Y, Z) družicové sítě BC-4, tak v systémech geodetických S SYS o 0SYS (X, Y, Z )SYS , kap. 8.4.1 a 8.4.2. Jejich porovnáním je úloha řešena. 8.4.4.1 Určení pravoúhlých souřadnic Pravoúhlé geodetické (referenční) souřadnice ( )SYS i X, Y, Z bodu Pi jsou určeny z geodetické zeměpisné šířky, délky a elipsoidické výšky, rov. (3.3.8), s užitím parametrů příslušného referenčního elipsoidu. Bližší o SSYS je v kap. 8.4.2. 168 Pravoúhlé souřadnice (X, Y, Z)i bodu Pi ve společném systému družicové sítě BC-4. Z předchozího vyrovnání známe hodnoty délek Sij některých stran – základen, tab. 8.4.1, směrových kosinů aij, bij, cij všech spojnic a délkových koeficientů KSYS. Zvolme libovolné stanovisko P0 *) sítě, které považujme nyní za počátek O´ systému S´ o O´ (X, Y, Z)´, přičemž platí X´|| X, Y´|| Y, Z´|| Z. Souřadnice (X, Y, Z)´n obecného bodu Pn v systému S´ jsou ( ) ( ) (1 ) , 1 , 1 , 0 , 1 , 1 0 , 1 , 1 0 , 1 , 1    = + + = + + = + + c = + c = + c = + n i n i i SYS i i n i n i i SYS i i n i n i i SYS i i Z S K c Y S K b X S K a kde sumace se vztahuje na všechny strany jež propojují počátek O´ o P0 s bodem Pn. Vynásobením výrazem SYS 1+ K převádíme všechny použité délky do systému EUR. Délky, které nejsou výsledkem vyrovnání, je nutno propočítat pomocí již vypočtených délek a šikmých (pozičních) úhlů, jež opět zjistíme ze směrových kosinů. Souřadnice (X, Y, Z)´n zjišťujeme jen u bodů, které leží v těch geodetických (referenčních) systémech, jejichž posun, stočení a měřítko chceme zjišťovat. Dále byl systém S´ transformován translací do systému S o O (X, Y, Z), jehož počátek O leží v blízkosti těžiště Země. O osách X, Y, Z platí definice v kap. 8.4.1. Prvky translace je možno určit několika způsoby. 8.4.4.2 Sestavení zprostředkujících rovnic oprav Následující úvaha je obdobná úvaze uvedené v kap. 3.3. Označme střed referenčního elipsoidu symbolem OSYS. Jeho poloha v systému S je dána souřadnicemi DS SYS o (DX , DY, DZ )SYS . Pak S - DS SYS značí systém s počátkem ve středu OSYS referenčního elipsoidu geodetického systému SYS a s osami X, Y, Z, definovanými v systému astronomických souřadnic, kap. 8.4.1. Systémy S - DS SYS o OSYS (X, Y, Z ) a S SYS o OSYS (X, Y, Z )SYS mají společné počátky, jsou však vůči sobě vzájemně natočeny o úhly ( )SYS X Y Z e , e , e , jež značí absolutní stočení referenčního elipsoidu vůči systému astronomickému. V symbolickém vyjádření platí S = DS SYS + R× S SYS , (8.4.9) kde rotační matici 1 1 1 SYS X SYS Y SYS X SYS Z SYS Y SYS Z e e e e e e - - - R = je možno napsat ve zjednodušeném tvaru, neboť úhly stočení jsou velmi malé. Podle [3] připojme k pravé straně rov. (8.4.9) výraz ( SYS SYS0 ) SYS K S - S , kterýžto bere ohled na nestejně *) Zvoleno stanovisko 6016, Catania 169 velká délková měřítka geodetických systémů. Symbol 0 ( , , ) 0 SYS SYS SYS S o O X Y Z značí souřadnice referenčního bodu systému SYS. Rov. (8.4.9) přejde v symbolický tvar ( SYS SYS0 ) SYS S = DS SYS +R× S SYS + K S - S (8.4.10) a platí pro jeden každý bod Pi (v předchozím byl index i vynechán) systému SYS. Rov. (8.4.10) rozepíšeme do souřadnicových složek a souřadnicím (X, Y, Z)i přisoudíme opravy (vx, vy, vz)i. Po úpravě dostáváme tři rovnice oprav. Zi Yi Xi i SYS i i SYS i i SYS i T SYS SYS Z SYS Y SYS X SYS SYS SYS SYS SYS i SYS i SYS i SYS SYS i SYS i SYS i SYS SYS i SYS i SYS i v v v Z Z Y Y X X X Y Z K Y X Z Z Z X Y Y Z Y X X = - - - × D D D + × - - - - - - , , , , , , 0 0 1 0 0 1 0 0 1 0 0 0 0 0 0 e e e (8.4.11) pro bod Pi, i = 1, 2, ..., n, kde n značí počet všech bodů použitých k získání neznámých pro daný geodetický (referenční) systém. Počet neznámých je celkem 7. Jsou to 3 prvky translace ( )SYS DX, DY, DZ , 3 prvky rotace ( )SYS X Y Z e , e , e a délkový koeficient KSYS. Pro jejich určení je zapotřebí sedmi rovnic oprav, tedy více než 2 bodů. Nebyl proto vzat do dalšího výpočtu africký systém ARC, neboť obsahuje pouze 2 body. V systému EUR je n = 4 (použity 4 body sítě BC-4), v systému NAD je n = 7, v systému SAD je n = 4 a v systému AUS je n = 3. Hodnoty stočení ( )SYS X Y Z e , e , e a délkového koeficientu KSYS získané z vyrovnání, považujeme za konečné. Hodnoty translace ( )SYS DX, DY, DZ převedeme však na střed referenčního elipsoidu evropského geodetického systému AUR, neboť poloha počátku O systému S je víceméně náhodná. Použijeme vztahů DDS SYS = DS SYS -DS EUR , (8.4.12) kde DDS SYS o (DDX, DDY, DDZ )SYS . 8.4.4.3 Výsledné hodnoty posunutí, stočení a délkových měřítek referenčních elipsoidů Hledané hodnoty byly získány vyrovnáním MNČ podle zprostředkujících pozorování. Bylo použito rovnic oprav (8.4.11). Pro výpočet posunutí vzhledem k systému EUR byla dále použita rov. (8.4.12). Tab. 8.4.3 uvádí hodnoty posunutí ( )SYS DDX, DDY, DDZ středů referenčních elipsoidů systému NAD, SAD a AUS vůči středu referenčního elipsoidu systému EUR, dále hodnoty úhlů stočení ( )SYS X Y Z e , e , e systémů EUR, NAD, SAD, AUS vzhledem k astronomickému rovníkovému systému a konečně délkové koeficienty KSYS všech čtyř geodetických systémů včetně jejich středních kvadratických chyb. Vyrovnání každého geodetického systému bylo provedeno samostatně. Jejich střední jednotkovou chybu m0 uvádí předposlední sloupec tab. 8.4.3. Poslední pak počet bodu Pi, i = 1, 2, ..., n, použitých pro 170 získání hledaných hodnot. Hodnoty KSYS by měly být shodné s hodnotami v tab. 8.4.2. Rozdílnost je patrně způsobena různě zaváděnými vahami. Co do velikosti středních chyb jednotkových i výsledků je nejlépe určen australský systém AUS a nejhůře jihoamerický SAD. Pro objektivnější ohodnocení výsledných hodnot uvedených v tab. 8.4.3 byly porovnány s týmiž hodnotami odvozenými v [3]. Až na 2 případy jsou rozdíly malé a většinou v mezích středních kvadratických chyb. Průměr absolutních hodnot rozdílů v posunech je 9 m a ve stočení 0,6”. Bližší o této tématice najde čtenář v původní práci [2]. Tab. 8.4.3 Výsledné hodnoty posunutí vůči systému EUR, stočení vzhledem k astronomickému systému a délkových koeficientů Hodnoty posunů [m] Hodnoty stočení [”] SYS DDX SYS DDY SYS DDZ SYS SYS X e SYS Y e SYS Z e KSYS·106 m0 n EUR 0,0 ± 15,8 0,0 ± 22,3 0,0 ± 13,6 -1,2 ± 0,7 -0,1 ± 0,6 0,5 ± 0,6 0,0 ± 2,4 ± 11,4 4 NAD 58,4 ± 25,4 268,0 ± 27,1 289,8 ± 14,1 -0,8 ± 0,7 0,3 ± 0,7 -0,3 ± 0,5 4,9 ± 2,3 ± 15,7 7 SAD 38,3 ± 38,6 165,3 ± 31,3 83,5 ± 53,1 0,6 ± 1,6 -0,1 ± 1,2 -1,3 ± 1,3 -11,1 ±5,1 ± 23,9 4 AUS -35,2 ± 16,0 68,4 ± 22,5 251,5 ± 14,1 0,7 ± 0,1 0,4 ± 0,1 0,3 ± 0,1 -0,8 ± 0,4 ± 1,6 3 LITERATURA: [1] Böhm J., Radouch Vl.: Vyrovnávací počet. Vydavatelství ČVUT, Praha 1974. [2] Kabeláč J. a kol.: Propojení pěti geodetických referenčních systémů pomocí družicové světové sítě BC-4. Geod. a kart. obzor, roč. 23/65, č. 6, str. 127 – 132, Praha 1977. [3] Smithsonian Standard Earth (III). SAO Special Report, No. 353, Cambridge, Massachusetts 1973. 8.5 Závěr V předchozích kapitolách, tedy v kap. 7, ale především v kap. 8, bylo pojednáno o geometrických metodách DG. Měřenými veličinami byly směry a délky. A tyto naměřené veličiny, a není možné by tomu bylo jinak, určovaly metody výpočtů a ev. další aplikace. Jsou to metody relativně jednoduché, které již patří z části minulosti a v případě měřených směrů přináleží minulosti zcela. S rozvojem prostorových technik vznikaly možnosti měření nových veličin. Tím byly získávány nové zprostředkující veličiny, které umožňovaly zcela odlišné postupy nejen pro budování geodetických sítí, o kterých se především hovořilo v předchozích textech, ale i k získání dalších charakteristik nejen geometrických, ale i fyzikálních. Vyjmenujme proto zde ty základní úkoly, které nám družice umožnily řešit, neboť před „érou“ družicovou řešitelné nebyly. A máme na mysli úkoly vhodné nejen pro geodézii, ale i pro obory příbuzné. Jsou to: 1) Určení vzájemné polohy bodů pomocí hvězdné (stelární) triangulace. 2) Vybudování kontinentálních a světových družicových sítí. 3) Propojení různých geodetických (referenčních) systémů. 171 4) Určení vzájemných posunutí středů referenčních elipsoidů a stočení elipsoidů vzhledem k astronomickému systému. 5) Určení délkového měřítka sítě. 6) Určení geocentrických souřadnic stanice. 7) Určení posunutí středů referenčních elipsoidů vzhledem k těžišti Země. 8) Vybudování jednotného světového geodetického systému. 9) Určení velikosti a tvaru obecného elipsoidu. 10) Určení geopotenciálních harmonických (Stokesových) koeficientů v rozvoji pro gravitační potenciál Země. 11) Zjištění průběhu geoidu vůči obecnému elipsoidu. 12) Upřesnění některých geodetických konstant. 13) Určení pohybů pólů a pohybů zemské kůry. 14) Studium atmosféry atp. Způsob řešení uvedených úloh závisí od druhu měřených veličin a jistěže i od žádaného cíle. Dělíme je na: a) Geometrické úlohy, které nevyžadují vázanost na těžiště Země a měřenými/zprostředkujícími veličinami jsou délky a směry. b) Orbitální úlohy, též polodynamické či semidynamické, kdy získané veličiny musí být vázány na těžiště Země, a to pomocí geocentrických souřadnic družice. Měřené/zprostředkující veličiny jsou odvislé od metody měření, viz kap. 8.5.1. Výpočtem získané veličiny jsou tudíž, či mohou být, vázány/vztaženy na/k těžišti Země. g) Dynamické úlohy užívají veličin vázaných na těžiště Země. Měřenými veličinami mohou být rovněž geocentrické souřadnice družice ev. jiné, opět odvislé od metody měření, viz kap. 8.5.1. Výpočtem získané veličiny však udávají změny žádaných veličin. Vraťme se nyní ke stručnému popisu metod prostorových technik a tím i k principiálnímu popisu získávání nových měřických informací, jakož i nových informací plynoucích z jejich aplikací. 8.5.1 Metody a měřené veličiny – jejich využití v geodézii Uveden bude stručný přehled. Jeho úkolem je rozšířit obzor v oboru družicové geodézie a zde upozornit na další možnosti využití v geodézii. Detailněji bude pojednáno v části XI, pokud nebylo učiněno v kap. 7 a 8. A) Měření směrů, viz poslední odstavec v kap. 8.1, rovněž viz [2, s.92]. B) Měření délek, viz poslední odstavec v kap. 8.1, rovněž viz [2, s. 98]. C) Měření dopplerovské. První průzkumná dopplerovská měření byla provedena již na počátku družicové éry, kdy tento efekt byl pozorován a numericky aplikován na družici Sputnik 1. Po prvních měřeních v letech 1957 a 1958 sloužila dopplerovská měření vojenským účelům v USA. V roce 1967 byl tento systém odtajněn a pod názvem TRANSIT byl užíván jako námořní navigační družicový systém NNSS (Navy Navigation Satellite System) i k účelům civilním. Přesnost byla nízká a ještě koncem šedesátých let dosahovala několik set metrů. Po zvýšení přesnosti o dva řády se stala v sedmdesátých a osmdesátých 172 letech nejužívanější metodou DG pro určování poloh v civilním, vědeckém a vojenském sektoru. Na zvýšení přesnosti se podíleli i čeští geodeti. Dopplerovské metody jsou založeny na Dopplerově efektu. Konkrétně na změně frekvence signálu vysílaného z družice v důsledku pohybu družice a pozemní stanice, tedy v důsledku změny radiální vzdálenosti stanice – družice. Způsoby měření těchto změn prošly vývojem. Použití dopplerovské metody je, především však bylo, všestranné a bohaté v geodézii, mapování, inženýrské geodézii a ve vědeckých aplikacích. Předností je i možnost kombinace dopplerovské metody s jinými prostorovými technikami. Výslednými veličinami dopplerovských měření jsou geocentrické souřadnice. Patří tedy do úloh orbitálních a může řešit úlohy 4 až 11, viz kap. 8.5. Na dopplerovské měření navázal francouzský program GEOLE a současný program DORIS. Systém dopplerovských měření pracoval až do roku 1995. Nahradil jej Globální polohový systém GPS. Bližší viz [2, s. 134] a [4]. D) Globální polohové systémy. Podobně jako metoda dopplerovská, tak i metoda globálních polohových systémů GPS (Global Positioning System) poskytuje zcela automaticky tři prostorové pravoúhlé souřadnice stanice v souřadnicové soustavě elipsoidu WGS-84 a navíc korekci staničních hodin. V současnosti je v plném provozu navigační systém NAVSTAR (USA) a budovány jsou systémy GLONASS (Rusko) a GALILEO (Evropa). Bližší [2, s. 136] a především [4]. Výsledné hodnoty, získané měřením a výpočtem, mohou posloužit k řešení úloh pod body 1 až 14. Pomocí této prostorové techniky byly na území ČR vybudovány, či jsou ve stavu zrodu, sítě: 1) CS-NULRAD-92 – Projekt, jehož cílem bylo vybudování národní prostorové sítě nultého*) řádu, [1]. 2) NULRAD – Síť nultého řádu na území České republiky, [1]. 3) DOPNUL – DOPlnění sítě NULtého řádu*), [1]. 4) CZEPOZ – Česká síť permanentních stanic GPS pro určování polohy. E) Družicová altimetrie je moderní a neustále progresivní metoda DG. Měřící přístroje (radarový altimetr, radiolokační výškoměr) je umístěn na palubě družice a tím obsáhne velké souvislé mořské plochy v krátkém čase. Měřenou veličinou je výška družice nad hladinou moře. Nad kontinenty metoda není použitelná. Konečným výsledkem aplikace je zjištění průběhu geoidu nad zvoleným elipsoidem v oblastech oceánů a moří, jakož i určení tzv. topografie vodních hladin. Patří zřetelně do úloh orbitálních a dynamických a řeší úlohy 9 až 11. Užití je krom geodézie i v geodynamice a v oceánografii. Bližší [2, s. 132]. F) Sledování družice z družice SST (Satellite to Satellite Tracking). Vzájemně jsou vysílány a přijímány signály. Jejich zpracováním se získá vzdálenost mezi použitými družicemi, vzájemná rychlost i zrychlení. Tyto výsledky by měly posloužit k detailnímu podchycení tíhového pole, viz [2, s. 139], úlohy 11 až 13. Patří do úloh dynamických. *) Nejde o nultou síť ve smyslu finského budování sítě s užitím balónů. 173 G) Družicová gradientometrie umožňuje zjistit druhé derivace (gradienty) tíhového potenciálu podle směrů pravoúhlých souřadnic. Z takto získaných hodnot je možno řešit některé základní úlohy fyzikální geodézie, jako je např. zjištění poloměru křivosti hladinových ploch, jejich orientace, přenos hodnot tíhového zrychlení atd. Viz úlohy 11 a 12. Patří do úloh dynamických, viz [2, s. 140]. H) Mikroakcelerometrie slouží ke zjištění diferenciálního zrychlení družice na drahách kolem Země, způsobených silami negravitačního původu, viz úloha 14, a hovoříme opět o úloze dynamické. Bližší [2, s. 140]. Kombinací uvedených metod pozorování/měření dochází k upřesnění studovaných jevů, k upřesňování konstant a k objektivnějšímu zhodnocení použitých metod. Příkladem je síť BC-4 původně určená čistě geometricky a poté ověřená dopplerovským měřením, viz [5] a [6]. Jiná rozsáhlejší vzájemná porovnání výsledků metod DG a tím i jejich zhodnocení jsou uvedena v [3]. LITERATURA: [1] Cimbálník M., Mervart L.: Vyšší geodézie 1 a 2. Vydavatelství ČVUT, Praha 1999. [2] Kabeláč J.: Úvod do kosmické geodézie, II. díl, Ediční středisko ČVUT, Praha 1991. [3] Mueller I. I. et all.: Global Satellite Triangulation and Trilateration. Report of the Depart. of Geod. Sc., No. 199, the Ohio State University, 1973. [4] Novák P.: Evaluation of gravity data for the Stokes-Helmert solution of the geodetic boundary – value problem. Report of the Department of Geodesy and Geomatics Engineering 207, UNB, p. 1 – 218, Fredericton 2000. [5] Schmid H. H.: Worldwide Geometric Satellite Triangulation. Journal of Geophysical Research, Vol. 79, No. 35, 1974. [6] Smithsonian Standard Earth (III). SAO Special Report, No. 353, Cambridge, Massachusetts 1973. Úvod do geografických informačních systémů (GIS) Úvod do kurzu Studijní článek: Co je to geografický informační systém (GIS)? Data - základ každého informačního systému Atributová data - data dosud prostorově nijak neurčená, v převážné většině případů však prostorově určitelná. Podívejme se na obrázek . Prostorová data - data obsahující prostorové určení (geometrii) a prostorové vztahy (topologii) objektu (prvku). Podívejme se na obrázek . Geografická data (geodata) - propojená atributová a prostorová data. Podívejme se na obrázek . Geografický objekt (geoobjekt, geoprvek) - je pak prostorově určený objekt (prvek) reálného světa, mající samozřejmě i prostorové (topologické) vztahy s ostatními geoprvky. Lze říci že geografická datová sada je skupina geoobjektů, které mají nějakou společnou charakteristiku (budovy, silnice). Co je to geografický informační systém (GIS)? V první řadě je to informační systém, tudíž co je vhodné se zeptat: Co je to informační systém (IS)? Definice (intuitivní): Informační systém je sdružení operací, které nám pomohou převést sebraná data do podoby vhodné pro uskladnění a v určité podobě je použít pro určitá rozhodnutí. Definice (Clause a Schvill 1991): Informační systém je soubor hardware a software na získávání, uchovávání, spojování a vyhodnocování informací. Informační systém se skládá ze zařízení na zpracování dat, systému báze dat a vyhodnocovacích programů. Podívejme se na obrázek . GIS je ale geografický informační systém, proto co je to geografie? Definice (Encyclopaedia Britannica - www.britannica.com): Geography is the scientific study of the surface of the Earth. The word is derived from Greek words geo, "earth," graphein, "to write"). Geography describes and analyzes the spatial variations in physical, biological, and human phenomena that occur on the surface of the globe and treats their interrelationships and their significant regional patterns. Překlad: Geografie je věda zabývající se studiem Zemského povrchu. Slovo geografie pochází z řeckých slov geo - Země, graphein - psát. Geografie popisuje a analyzuje prostorové vztahy mezi fyzikálními, biologickými a humánními jevy, které se vyskytují na Zemském povrchu. Podívejme se na obrázek . Geografie ovšem není jedinou vědou, která využívá GIS. GIS je technickým prostředkem, který využívají prakticky všechny geovědy. Podívejme se na obrázek . Geografický informační systém Geografický informační systém je tedy informační systém pracující oproti klasickým informačním systémům navíc i s prostorovou složkou dat. Také lze říci, že je výkonným nástrojem geověd, tedy že metody těchto věd umožňuje efektivně implementovat v počítačovém prostředí. Podívejme se na obrázek . Pro GIS neexistuje jednotná definice, proto si jich uvedeme několik: Definice (U.S. Geological Survey): In the strictest sense, a GIS is a computer system capable of assembling (pořizování), storing, manipulating, and displaying geographically referenced information , i.e. data identified according to their locations. Pactitioners also regard the total GIS as including operating personnel and the data that go into the system. Definice (výkladový slovník ministerstva hospodářství): Organizovaná kolekce počítačového technického vybavení, programového vybavení, geografických dat a personálu určená k účinnému sběru, pamatování, údržbě, manipulaci, analýze a zobrazování všech forem geograficky vztažené informace. -> 3 komponenty (technologie, databáze a infrastruktura). Definice (ESRI): GIS je organizovaný soubor počítačového hardware, software a geografických údajů (naplněné báze dat) navržený pro efektivní získávání, ukládání, upravování, obhospodařování, analyzování a zobrazování všech forem geografických informací. Závěr vycházející z definic: GIS netvoří pouze software, ale i ostatní komponenty jako data, hardware, personál a způsob použití. Uvedli jsme si několik definic, ale GIS můžeme popsat i výčtem základních otázek, které je možné řešit s pomocí GIS. GIS nám umožní hledat odpovědi na následující otázky: Co se nachází na ...? Kde se nachází ...? Jaký je počet ...? Co se změnilo od ...? Co je příčinou ...? Co když ...? Pro konkrétní představu zde uvádíme příklady: Co za geografické objekty se nachází na místě, na které ukazujeme? Kde se v České republice nachází město Plzeň? Jaký je počet měst v ČR, kterými protéká více jak jedna řeka? Jak se měnila říční síť na Plzeňsku v průběhu času? Co je příčinou kůrovcové kalamity na Šumavě? Co se stane, když postavíme most přes řeku a přijde velká voda? Na tyto a mnohé další otázky budete umět hledat odpovědi i vy, po absolvování tohoto, případně dalších, rozšiřujících kurzů. Lze se ale zeptat i obráceně, co GIS není? Není to počítačový systém na vytváření map, ačkoli mapy vytvářet může. GIS je hlavně analytický nástroj, který umožňuje pracovat s prostorovými vztahy mezi jednotlivými objekty. Není to CAD (ačkoli původní myšlenka z CAD vzešla). CAD (Comuter Aided Drawing/Design) je většinou používán pro vytváření nových objektů, které ještě neexistují, kdežto GIS slouží k analýze a modelování již existujícího světa, včetně historie. Tomu odpovídají i možnosti ukládání dat. Pro GIS je možno používat daleko komplexnější datové modely než pro CAD, jak bude ostatně zmíněno v dalších článcích kurzu. V odborných kruzích se neustále vedou diskuse o vhodnosti či nevhodnosti GIS založeného na CAD. Pravděpodobně nejrozumnější výsledek je, že GIS založený na CAD (CAD based GIS) má své opodstatnění. Jako informační systém, kde je třeba pracovat s mapami velkých měřítek, které mají stálou datovou základnu co do různých typů dat a informačních vrstev, ale přitom jsou často měněny ve smyslu vstupu nových dat (příkladem mohou být GIS průmyslových areálů, inženýrských sítí, …). poznámka: GIS nezaložený na CAD může využívat naprostou většinu CAD dat (a také je velmi často využívá) ale GIS založený na CAD může využívat pouze některé typy GIS dat. Pro některé aplikace "CAD based GIS" vyhovuje, většinou je ale následně špatně rozšiřitelný o analytické funkce ve chvíli, kdy provozovatel GIS zjistí, že je potřebuje. Úvod do geografických informačních systémů (GIS) Úvod do kurzu Studijní článek: Členění GIS GIS lze členit na části podle různých kritérií. Přehled nejdůležitějších členění je uveden v tomto článku, podrobněji se vybranými oblastmi budeme zabývat dále v průběhu kurzu. poznámka: někdy se pojmem GIS označuje právě jen software. To ovšem není korektní označení, samotný SW je totiž bez dalších komponent k ničemu. Pro vlastní SW budeme my používat označení "krabicový GISW". Pod pojmem GIS budeme vždy rozumět všechny komponenty dohromady. Pod pojmy "GIS projekt" či "GIS řešení" pak budeme rozumět aplikaci komponet na konkrétní problematiku, jako je např. prostorová evidence elektrického vedení na území Plzeňského kraje. Strukturální komponenty GIS Dělení GIS na strukturální komponenty vychází z definic GIS, které byly uvedeny v 1. studijním článku. Hardware - počítače, počítačové sítě, vstupní a výstupní zařízení (geodetické přístroje, GPS - pozemní i kosmický segment, družice dálkového průzkumu Země, digitizéry, plottery, scannery, …). Software - vlastní SW pro práci s geografickými daty (geodaty) je často postaven modulárně. Základem systému je jádro, které obsahuje standardní funkce pro práci s geodaty, a programové nadstavby (moduly) pro specializované práce (zpracovávání fotogrammetrických snímků a obrazových záznamů dálkového průzkumu Země, síťové, prostorové a statistické analýzy, 3D zobrazování, tvorba kartografických výstupů, …). Data - nejdůležitější část GIS (až 90% finančních nákladů na provoz GIS tvoří prostředky na získávání a obnovu dat). Lidé používající daný GIS - programátoři, specialisté GIS (analytici), koncoví uživatelé, ale i správci sítí, manažeři, ... . Metody využití daného GIS, jeho zapojení do stávajícího IS podniku (z hlediska praxe velmi komplikovaná a náročná část). Podívejme se na obrázek . Funkční komponenty GIS Také toto dělení vychází z definic GIS a pomocí něj popisujeme jednotlivé činnosti, které se v rámci GIS, nebo chcete-li konkrétně "GIS projektu", provádějí. Vstup dat. Zpracování a uchování dat. Vykonávání analýz a syntéz z využitím prostorových vztahů - jádro GIS, tedy to co nejvíce odlišuje GIS a jiné IS. Prezentace výsledků (výstupy grafické - mapy, negrafické - zprávy, souhrnné tabulky, statistická vyhodnocení, …). Interakce s uživatelem (desktop GIS, Web GIS). Samozřejmě že tyto činnosti nemusí fyzicky provádět jedna organizace, či dokonce jeden uživatel. Ve skutečnosti je běžnou praxí, že se na realizaci GIS podílí více firem, kdy některé data dodávají, jiné je analyzují, … . Podívejme se na obrázek . Podle způsobu využívání GIS se liší i koncepční přístupy k němu Kartografická koncepce - klade důraz na tvorbu map, ať už v analogové, či digitální podobě. Klasickým příkladem tohoto přístupu je např. ZABAGED (Základní báze geografických dat), jejímž prvotním úkolem je tvorba Základní mapy ČR a teprve následně slouží k dalším (např. analytickým) úlohám. Pro tento způsob se používají hlavně CAM (Computer Aided Mapping) a CAC (Computer Aided Cartography) systémy. Databázová (evidenční) koncepce - klade důraz na zpracování a uchování dat. Systémy, které se specializují na toto využití GIS se označují např. jako LIS (Land Information System), MIS (Munincipal Information System), AM/FM (Automated Mapping/Facilities Management). Analytická koncepce - klade důraz na analytické prostředky, je využíván hlavně hydrology, meteorology, biology, geomorfology, geology,... . V rámci našeho kurzu se zaměříme hlavně na tento způsob využívání GIS. Reálné nasazení GIS projektu je samozřejmě ve většině případů kombinací několika koncepčních přístupů. Úvod do geografických informačních systémů (GIS) Úvod do kurzu Studijní článek: GIS a okolní svět Vztah GIS a ostatních oborů lidské činnosti GIS jakožto výkonný nástroj mnoha geověd zasahuje i do mnoha jiných vědních oborů. Jelikož je GIS řešení, které je založeno na počítačové bázi, zasahuje i do oblasti informačních technologií. Vztah GIS a těchto oborů je zobrazen na obrázcích. a . Lze tedy říci, že GIS zasahuje do mnoha věd a oborů lidských činností. poznámka: Lze se ptát i: "proč vůbec používat GIS?" Podle výzkumu firmy Oracle (přední firma ve vývoji databázových nástrojů) lze přes 80% všech dat prostorově lokalizovat, a jedině GIS umožňuje takováto data zpracovávat i na základě prostorových vztahů. Příklady využití GIS: mapové služby - např: http://mapy.atlas.cz, http://map.env.cz/website/mzp/ obchod - analýzy nalezení nejvhodnější lokality pro nový obchod, restauraci (na základě demografických dat jako je počet obyvatel, jejich věk, příjem, vzdělání ...); síťové analýzy rozvozu zboží , ochrana proti pohromám - aktuální situace při pohromě, modely povodní, směrování záchranných prostředků - v ČR např. Ostrava - Integrovaný záchranný systém (http://www.ctvmo.cz/), distribuční společnosti - nejenom databáze kabelů, plynovodů, ale i analýzy sítí, směrování v sítích, životní prostředí - studium chování ekosystémů, modely znečišťování ovzduší a jeho vlivu na životní prostředí, státní správa, městské úřady - opět nejenom evidenční charakter, ale i např. dopravní analýzy (hustota dopravy, volba vhodného koridodu pro budování komunikací, …), volby, sčítání lidu, informační systémy, … . Jako příklad využití GIS ve státní správě mohou sloužit webové stránky Plzeňského magistrátu: http://info.plzen-city.cz/gis/, v neposlední řadě i školy - pro výuku geověd. Studijní článek: Historie GIS Stručný přehled historie GIS: V 50. letech začaly pokusy s automatizovaným mapováním za využití výpočetní techniky. V roce 1963 zavedl pojem GIS kanaďan R.F.Tomlinsen a označil tak nové technologie pracující s daty a podávajícími informaci o terénu pomocí výpočetní techniky. Další vývoj lze rozdělit na 5 základních fází: Pionýrské období (konec 60. let až 1975) - hlavně průkopnické práce, univerzity - důraz na digitální kartografii. 1973 - začátek 80. let - ujednocení pokusů s institucemi na lokální úrovni - první LIS. 1982 - konec 80. let - komercionalizace problematiky - běžně dostupné softwarové systémy pro GIS (ESRI, Intergraph, …), první systémy založené na CAD (systémy před tím měly minimální grafické možnosti). 90. léta - počátky standardizace, uživatelské GIS, Desktop GIS, otevřené systémy (Open GIS), Internet. Současnost - vývoj objektově orientovaných systémů, masivní propojení s databázemi, vzdálený přístup přes Internet/Intranet, Mobilní GIS. Studijní článek: Prostorová data v analogové podobě – reprezentace reálného světa na mapách Geografická data v analogové podobě Nejprve si zopakujme jaké typy informací mohou obsahovat geografická data. Většinou obsahují dva až tři základní typy informací: prostorová informace - pozice objektu, jeho tvar vztah k ostatním objektům, popisná informace (atributová data) - další vlastnosti daného objektu např. teplota, typ asfaltu, tloušťka drátu, datum vzniku, typ plynového potrubí … časová informace - je-li použita, přidává do systému dynamické vlastnosti, např. datum poslední opravy potrubí. Prostorová data (objekty) v analogové podobě jsou reprezentována pomocí mapových objektů (Map features), ukládá se jejich umístění a tvar v prostoru, tedy jejich geometrie. Jednotlivé objekty v klasické mapě jsou reprezentovány pomocí následujících prvků (viz. též obrázek ): Bod - reprezentuje objekty, které nemají žádný rozměr (např.: trigonometrický bod) nebo takové, jejichž rozměr je tak malý, že v měřítku mapy nejsou vyjádřitelné plošně (např.: sloup veřejného osvětlení v mapě 1:5 000). Bod má dimenzi 0 - nelze u něj měřit žádný rozměr. Linie - reprezentuje objekty jako řeky, silnice, potrubí, vedení, tedy objekty tak úzké, že je v měřítku mapy není vhodné reprezentovat plochami nebo také objekty, které nemají definovanou šířku (vrstevnice, …). Linie má dimenzi 1 - lze u ní měřit délku jen v jednom rozměru. Plocha - reprezentuje objekty, jejichž hranice uzavírá nějakou homogenní oblast (například jezera, lesy, zastavěná plocha, …). Plocha má dimenzi 2 - lze na ní měřit ve dvou rozměrech. Tyto objekty jsou zobrazeny na mapě v určitém kartografickém zobrazení v určitém rovinném souřadnicovém systému (např.: Křovákovo zobrazení se souřadnicovým systémem S-JTSK) a v měřítku. Více o jednotlivých zobrazeních se můžete dozvědět v předmětu matematická kartografie (KMA/MK1). Prostorové vztahy (spatial relationships) Mapy také graficky reprezentují prostorové vztahy mezi jednotlivými objekty; např. můžeme velice snadno identifikovat všechny silnice vedoucí do daného města, nejkratší cestu z místa nehody do nemocnice - tyto informace nejsou explicitní - je nutné, abychom si je odvodili z pozice a tvaru jednotlivých objektů. Popisná informace Popisná informace se na mapách reprezentuje pomocí kartografických vyjadřovacích prostředků (barvy, typy a tvary symbolů a čar, nápisy…). Můžeme říct, že charakteristika objektu (tj. jeho popisná informace-atribut) je na mapě reprezentována různým grafickým vyjádřením v závislosti na hodnotě atributu, např: je-li komunikace dálnicí, je vyjádřena tlustou žlutou čarou, je-li silnicí 1. třídy, je vyjádřena tlustou červenou čarou, která se postupně ztenčuje v závislosti na snižování třídy silnice. Pokud máte zájem více se ponořit do problematiky volby značkového klíče, tedy metodiky reprezentace atributových informací v mapě, doporučuji vám předmět tématická kartografie (KMA/TKA) nebo skripta doc. Voženílka z Univerzity Palackého v Olomouci - Kartografické výstupy z GIS. Studijní článek: Prostorová data v digitální podobě – reprezentace reálného světa v počítači Prostorová data v digitální podobě Pro prostorová data jsou používány převážně 2 modely jejich reprezentace v digitální podobě. vektorový rastrový K těmto dvěma reprezentacím je možno přistupovat buďto vrstvově nebo objektově. Vrstvový přístup: Jednotlivá data jsou obvykle organizována v tématických vrstvách (layer, theme, coverage). Tento jednoduchý princip vychází z používaného způsobu při vytváření map v kartografii, kde je obsah mapu dělen do vrstev podle barev. V GIS se ale, a to je velice důležité si uvědomit, data dělí skutečně podle tématiky. Například zatímco v kartografii je v jedné vrstvě třeba polohopis a antropogenní (lidskou rukou vytvořené či upravené) prvky výškopisu, protože v mapě je obojí výsledně stejnou barvou, pak V GIS je nutno takovouto kartografickou vrstvu rozdělit na minimálně dvě tématické vrstvy , které se využívají v GIS. I v GIS se však vrstvový model ukázal jako velice univerzální a mocný. Reprezentace komplexního světa pomocí jednoduchých tématických vrstev nám snadněji umožňuje zorganizovat a pochopit vztahy mezi jednotlivými jevy. Výhody: možnost vytváření tematických hierarchií, získávání, úpravy a přístup k údajům jsou řešeny specificky pro každou vrstvu, rychlé hledání podle atributu. Nevýhody: komunikace mezi objekty v různých vrstvách je problematická, přitom samozřejmě nutná, například při tvorbě topologických vztahů (více o topologii-sousednosti viz. dále). Objektový přístup: Dalším způsobem, jak mohou být data organizována je tzv. objektový přístup. Ten je založen na principech objektově orientovaného programování a získává na oblibě hlavně v posledních letech. Jeho hlavními znaky jsou: každý objekt obsahuje geometrii, topologii, tématiku (atributy) a dále i chování (metody), objekty je možné sdružovat do tříd objektů, objekt je pak instancí (prvkem) takovéto třídy, je možné vytvářet hierarchické vztahy mezi objekty (rodič - potomek), atributy a metody je možně dědit. Příklad: Z obecného objektu linie zdědí objekt komunikace geometrickou (prostorovou) informaci o tom, že se má zobrazovat jakožto lomená čára. Navíc do něj vložíme atributovou informaci, že se jedná o komunikaci, čímž jej odlišíme od obecného objektu linie. Dále řekneme, že atribut komunikace může nabývat hodnot silnice, železnice nebo vodní cesta. Další generace objektů, zdědí informaci o tom že je komunikace a například konkrétně silnice. Pak do ní můžeme přidat například atributovou informaci o jejím čísle, počtu pruhů, délce, … a samozřejmě třídě (zde si to nepleťme s třídou objektů, jedná se o třídu ve smyslu "silnice 1. třídy, dálnice, …"). Výhody objektového přístupu je možný hierarchický přístup "od shora dolů" k individuálním objektům, definování tříd je díky dědičnosti velmi pružné, individuální objekt se velice snadno vyhledává, jednotlivé objekty se umí starat samy o sebe (dálnice ví, že silnice na ni může být připojena jen pomocí nájezdu), objekt jako celek sebou nese všechny informace (o tom více až u databází). Nevýhody: model není ještě tak zažitý jako vrstvový přístup (ten používají téměř všichni), je poměrně náročný na hardware i na personál (implementace objektového GIS je zpočátku mnohem náročnější než pomocí klasického přístupu). Poznámka: Tento model se využívá např. pro správu inženýrských sítí pomocí GIS. Studijní článek: Principy reprezentace prostoru pomocí vektorů Princip vektorové reprezentace: Vektorová reprezentace se zaměřuje na popis jednotlivých geografických objektů: Poznámka: Úsečka nebo křivka mezi dvěma body definuje linii (line) v geometrickém smyslu. V GIS se ale křivky nepoužívají moc často, důvodem je problematická kompatibilita datových formátů, které používají křivky. To by jistě šlo vyřešit, v praxi se ale zatím ukazuje, že jejich nahrazení lomenými čarami s použitím mezilehlých bodů (vertex) mezi dvěma koncovými body/uzly (points, nodes) bohatě postačuje. Pokud se přesto s křivkami setkáte, pak nejspíše v "CAD based GIS" tedy v GIS velkých měřítek). Níže uvedené geometrické prvky jsou základním stavebním prvkem ve vektorové reprezentaci. Pomocí nich lze reprezentovat složitější typy objektů . Bod (Point) je definován souřadnicemi v prostoru. Dále může obsahovat informaci o jeho napojení v linii (nenapojený / mezilehlý bod / koncový bod-uzel). Jeho dimenze je 0. Linie (Line), též někdy oblouk (arc), je definována jako sekvence sousedících úseček, napojujících se v mezilehlých bodech (vertexes), která začíná a končí v koncových bodech - uzlech (nodes). Jejím topologickým ekvivalentam je hrana. Její dimenze je 1. Řetězec linií (PolyLine) je element, který splňuje následující podmínky: každá linie (hrana) je v řetězci linií jen jednou, kromě prvního a posledního uzlu v řetězci, se ostatní uzly vyskytují přesně ve dvou liniích (hranách), příslušných řetězci, pokud se i první a poslední uzel vyskytuje ve dvou liniích/hranách, je tento řetězec uzavřený. Jeho dimenze je 1. Plocha (area) je definována jako uzavřená linie nebo řetězec linií- tzn. že první a poslední uzel jsou identické. Její dimenze je 2. Povrch (surface) je plocha s přiřazenými hodnotami v každém jejím bodě, tedy i v bodech vnitřních (např. nadmořská výška); má dimenzi "2.5". Posledním objektem je objem - volume - má dimenzi 3, ale zatím se moc nepoužívá, jelikož práce s tímto objektem velice náročná na výpočetní výkon a pro většinu aplikací vystačíme s předchozími geometrickými prvky. Takto je definována geometrie jednotlivých mapových objektů. Ale jak je to s jejich prostorovými vztahy (topologií)? U analogových modelů reálného světa (v našem případě se jedná o mapy) jsem uváděli, že člověk je schopen si prostorové vztahy mezi jednotlivými prvky odvodit. Aby téhož byl schopen i počítač v digitálním modelu, nestačí mu k tomu pouze geometrické vztahy, je třeba zavádět topologii. Topologie je matematický způsob, jak explicitně vyjádřit prostorové vztahy mezi jednotlivými geometrickými objekty. Proč vůbec topologie? Má jisté výhody, například: Umožní ukládat data efektivněji. Mnoho analýz v GIS využívá pouze topologické a nikoli geometrické vztahy Důvod pro využívání topologie (ESRI 1995): "Topology is useful in GIS because many spatial modeling operations don't require coordinates, only topological information. For example, to find an optimal path between two points requires a list of the arcs that connect to each other and the cost to traverse each arc in each direction. Coordinates are only needed for drawing the path after it is calculated." Tři základní topologické koncepty : Konektivita - dvě linie se na sebe napojují v uzlech. Definice plochy - linie, které uzavírají nějakou plochu definují polygon. Sousednost (princip okřídlené hrany) - linie mají směr a nesou informaci o objektech napravo a nalevo od nich. Studijní článek: Základní typy vektorových datových modelů Základní typy vektorových datových modelů, popisy jejich struktur Vektorové datové struktury jsou založeny na jednotlivých bodech u kterých je přesně známa poloha. Tyto body využívají primitiva, jako jsou body a linie, k popisu složitějších objektů. Existuje mnoho modelů určených k reprezentaci geografických objektů pomocí vektorové grafiky, které se liší ve jak složitosti struktury, tak i v možnostech využívání topologických vztahů. "Špagetový" model Tento model patří mezi nejjednodušší. Princip vychází z digitalizace map, kde se každý objekt na mapě reprezentuje jedním logickým záznamem v souboru a je definovaný jako řetězec x,y souřadnic. Z logiky věci vyplývá, že řetězec je seřazený (obr. ). Jeho nevýhoda spočívá v tom, že ačkoli jsou všechny objekty v prostoru definovány, struktura neposkytuje informace o vztazích mezi objekty, odtud také pochází název špagetový, je to soubor řetězců souřadnic nemající žádnou logickou strukturu. Další nevýhodou je způsob uložení sousedících polygonů. Společná linie je totiž ukládána dvakrát, pro každý polygon zvlášť. Pro většinu prostorových analýz je tento model nevhodný, jelikož veškeré potřebné prostorové vztahy musí být spočítány před každou analýzou. Nicméně neexistence prostorových vztahů činní tento model atraktivním pro použití v jednodušších CAC (Computer Assisted Cartography - počítačová kartografie) systémech, kde je díky jednoduchosti velice výkonný. Základní topologický model Jedním z nejpoužívanějších modelů uchovávajících prostorové vztahy mezi objekty je topologický model (obr. ). V tomto modelu každá linie začíná a končí v bodě nazývaném uzel - node. Dvě linie se mohou protínat opět jenom v uzlu. Každá část linie je uložena s odkazem na uzly a ty jsou uloženy jako soubor souřadnic x,y. Ve struktuře jsou ještě uloženy identifikátory označující pravý a levý polygon vzhledem k linii. Tímto způsobem jsou zachovány základní prostorové vztahy použitelné pro analýzy. Navíc tato topologická informace umožňuje aby body, linie a polygony byly uloženy v neredundantní podobě. Příkladem používaného topologického modelu může být formát GDF/DIME (Geographic Base File/Dual Independent Map Encoding), vyvinutý a používaný v 70tých a 80tých letech při sčítání lidu v USA organizací U.S. Census Bureau. Bližší popis lze nalézt v odborné literatuře. Jak špagetový, tak topologický formát mají velikou nevýhodu v naprosté neuspořádanosti jednotlivých záznamů. K vyhledání určitého liniového segmentu je třeba sekvenčně projít celý soubor. K vyhledání všech linií ohraničující polygon je třeba tento soubor projít několikrát! Hierarchický model Tento model odstraňuje neefektivnost při vyhledávání v jednodušším topologickém modelu pomocí ukládání v logicky hierarchické podobě. Vzhledem k tomu, že polygony se skládají z linií, které odpovídají jejich hranicím, a linie se skládají ze souboru bodů, jsou do modelu zahrnuty odkazy mezi jednotlivými druhy objektů (polygony, liniemi a body). Tyto odkazy pak umožňují mnohem snadnější vyhledávání jednotlivých objektů než v případě topologického modelu. Hierarchický model obvykle také obsahuje topologickou informaci. Příkladem hierarchického modelu může být datová struktura arc-node, kterou mimo jiné využívá v malé modifikaci i geografický informační systém ArcGIS. Jen pro připomenutí uveďme že roli stavebního kamene zde, stejně jako v případě topologického modelu, hrají body. Řetězce linií jsou složeny z jednotlivých linií, které jsou definovány jako seřazená množina vrcholů-vertices/vertexes o souřadnicích x,y. Důležitou roli pak hrají uzly (nodes), což jsou body vyskytující se na konci, na začátku a v místech, kde se jednotlivé linie protínají. Polygony jsou definovány jako plochy úplně ohraničené pomocí řetězců linií. Hierarchický vektorový model nabízí výhody oproti topologickému modelu především při vyhledávání a manipulaci. Rozdělení polygonů, linií a bodů do různých souborů (nebo tabulek) umožní při vyhledávání použít pouze část datových struktur a tím urychluje práci. Na obrázku vidíme způsob uložení linie v hierarchickém datovém modelu. Na obrázku vidíme jakým způsobem je ukládán polygon a konečně na obrázku vidíme jakým způsobem se v hierarchickém datovém modelu definují topologické vztahy, konkrétně rozeznávání levého a pravého polygonu sousedícího s linií. Z obrázků je patrno, že pro například pro nalezení sousedícího polygonu není zdaleka nutno prohledávat všechna data, stačí jen ta vhodně zvolená. V tomto případě se použijí jenom data pro polygony a linie. Hodnoty souřadnic není nutné použít až do doby, kdy je přímo s nimi prováděna nějaká jiná operace (např. vykreslování či měření vzdálenosti). Rozšířený topologický model Existuje ještě i tzv. rozšířený topologický model. Jedná se o vylepšení hierarchického modelu o regiony (regions) a cesty (routes). Tato problematika přesahuje rámec našeho kurzu, ale je ji možno studovat například v předmětu Aplikace GIS. Studijní článek: Principy reprezentace prostoru pomocí rastrů Princip rastrové reprezentace Na rozdíl od vektorové reprezentace se rastrová reprezentace zaměřuje na danou lokalitu jako celek. Většinou je používána pro reprezentaci spojitě se měnících jevů jako například digitální model reliéfu (DMR) či rozložení teploty. Základním stavebním prvkem je u rastrové struktury tzv. buňka (cell). Buňky jsou organizovány do tzv. mozaiky. Jednotlivé buňky obsahují hodnoty (values) zastupující zkoumanou lokalitu. Typy tvarů buněk: čtvercová buňka, trojúhelníková buňka, hexagonální buňka. Nejčastěji se používá čtvercová mřížka - speciální typ mozaiky, protože: je kompatibilní s datovými strukturami programovacích jazyků používaných pro tvorbu GIS software, je kompatibilní s mnoha zařízeními pro vstup a výstup dat (monitory, scannery, plottery), je kompatibilní s kartézským souřadnicovým systémem. Trojúhelníková mozaika, má tu unikátní vlastnost, že jednotlivé buňky nemají stejnou orientaci, což je výhoda při reprezentování digitálního modelu reliéfu (terénu), kde je každému vrcholu o souřadnicích x,y přiřazena funkční hodnota z (výška z = f (x,y)). Jednotlivé trojúhelníky pak implicitně obsahují údaje o svém sklonu a směru tohoto sklonu. Daní za tuto vlastnost mnohem větší složitost všech algoritmů pracujících s tímto modelem. Hexagonální mozaika má tu výhodu, že středy všech sousedních buněk jsou ekvidistantní (stejně od sebe vzdálené), což je výhodné pro některé analytické funkce (např.: paprskové vyhledávání). Ve čtvercové mřížce je toto nemožné a tato vlastnost se musí kompenzovat (o způsobu kompenzace si povíme v dalším studijním článku) nebo se prostě zanedbává. Hexagonální tvar buňky se používá jen velmi zřídka. Dále můžeme rastrovou reprezentaci rozlišit podle způsobu dělení prostoru na: pravidelné (regular) - všechny buňky mají stejnou velikost a tvar nepravidelné (irregular) - velikost i tvar jednotlivých buněk se liší. Výhody a nevýhody: Pravidelné jsou mnohem jednodušší pro ukládání a zpracování údajů, zabírají ovšem na disku mnoho místa. Nepravidelné mohou mnohem lépe reprezentovat danou lokalitu (příklad roviny a na konci trochu kopců), jejich zpracovávání je však algoritmicky i výpočetně náročné. Poznámky: Nepravidelné se používají hlavně s trojúhelníkovou buňkou pro reprezentaci digitálního modelu reliéfu (DMR), více viz. následující studijní články. Topologie je v rastrovém modelu definována implicitně (je jasné kdo je čí soused), tudíž není nutné ji explicitně ukládat jako pro vektorový model. Dále se zaměříme na pravidelné čtvercové mřížky (rastry), protože ty jsou nejčastěji využívané. Stejně jako vektorový model, rastrová datová struktura může nést informace o bodech, liniích a plochách. Bod odpovídá hodnotě v jedné buňce, linie odpovídá řadě spojených buněk se stejnou hodnotou a plocha odpovídá skupině navzájem sousedících buněk se stejnou hodnotou, vše je vidět na obrázku . Při využívání rastru pro reprezentaci povrchu je třetí rozměr reprezentován jako hodnota tohoto rastru. Ta je pak funkcí dvourozměrných souřadnic z = f (x,y). Příklad můžeme vidět na obrázku . Při reprezentaci prostorových objektů mozaikou je třeba dbát na zvolení vhodného rozlišení, resp. velikosti buňky-pixelu (zkratka od picture element - obrazový bod). Při nevhodné volbě rozlišení může dojít buď k zbytečnému ukládání mnoha dat na disk nebo naopak ke ztrátě prostorových informací, například o tvaru jednotlivých objektů jak je vidět na obrázku . Některé informace se mohou dokonce ztratit úplně. V mozaikovém (rastrovém) modelu je častý případ, kdy buňka nenabývá žádné hodnoty. Problematika reprezentace "žádné hodnoty" (NoValue/NoData) se v počítači řeší zavedením speciální hodnoty NODATA, která nabývá předem zvolené hodnoty. Například v ARC/INFO GRID (modul na zpracování rastrového datového modelu v software ARC/INFO) je tato hodnota určena jako -9999. Tato hodnota má svůj speciálním význam, o kterém budeme hovořit v dalších článcích tohoto kurzu. Mozaiky mohou reprezentovat hodnotu buď pouze pro střed buňky (tzv. lattices) nebo pro celou oblast buňky (tzv.: grids). Poznámka: z hlediska obsahu, lze rastrová data dělit na data reprezentující jeden jev, tj. "klasické rastry", a na data obrazová. Pro názorný rozdíl mezi nimi použijme příkladů toho jaké geoobjekty jednotlivé datové struktury reprezentují: Obrazová data: Snímek dálkového průzkumu Země (DPZ) - vícepásmové obrazy (př.: snímky z družice LandSat) používané pro vyhodnocení polohy jednotlivých geografických prvků v krajině (vodstvo,lesy, silnice,…). Takto vyhodnocené vrstvy jsou pak uloženy do "klasického rastru", případně vektoru. Ortofoto - ve většině případů používáno jako jednopásmový obraz pro vyhodnocení polohy jednotlivých geografických prvků v krajině, spíše zde již převládá využití jako podkladových dat pod tématické vrstvy. Scannované plány - podkladová data pod tématické vrstvy, musí ale být georeferencovány. Dokumentace - nereferencovaná obrazová data, sloužící pouze jako archivní dokumentace projektu "Klasické rastry": Pouze jednopásmová data, znázorňující rozložení vždy jen jednoho geografického jevu (nadmořská výška-DMT nebo vodstvo nebo lesy nebo …). Tato data mohou být získána např. právě vyhodnocením obrazových dat. Studijní článek: Pravidelná čtvercová mřížka – nejpoužívanější rastrová reprezentace Princip pravidelné čtvercové mřížky Definice pro dvourozměrný prostor (2D): Čtvercová mozaika (mřížka) je v souřadnicovém systému jednoznačně definována souřadnicemi počátečního bodu, velikostí buňky a počtem buněk ve směru X a Y, viz. obr . V geometrii nastává problém metriky: Metrika je způsob definice vzdálenosti dvou buněk. V GIS jsou používány nejčastěji následující typy metrik: Bloková metrika - vzdálenost středů dvou buněk je definována jako minimální počet překonaných hran (diagonální vzdálenost, tj. vzdálenost buněk sousedících rohem, je 2). Šachovnicová metrika - vzdálenost středů dvou buněk je definována jako minimální počet překonaných hran i středů (diagonální vzdálenost je 1), viz animace , bod . Euklidovská metrika - vzdálenost středů dvou buněk A a B je definována jako , kde xa,ya a xb,yb jsou souřadnice středů buňěk A a B. Diagonální vzdálenost je potom rovna velikostí hrany buňky násobené viz animace , bod . Použití dvourozměrných matic je výhodné, jelikož jsou: dobře definovatelné matematickým aparátem, jednoduše implementovatelné jako základní datový typ většinou programovacích jazyků (2D pole), obecně použitelné, jelikož na každý pixel může být použita jakákoli definovaná operace. Nevýhody použití matic pro reprezentaci rastrových dat jsou: detail - celý obraz je reprezentován stejným způsobem, tudíž uložení velké oblasti, skládající se z pixelů stejného typu, není nijak optimalizováno, abstrakce - k získání méně detailního obrazu je nutné použít všechna data, náročnost na úložný prostor - zbytečné plýtvání místem, plýtvání pamětí - celý datový soubor musí být v paměti, což může být rozhodující u velkých obrazů. Studijní článek: Kompresní techniky pro ukládání pravidelných rastrů Kompresní techniky používané pro ukládání pravidelných rastrů Uložení rastrových dat je velice náročné na prostor a má vysoké režijní náklady. Velikost dat záleží na rozloze představované oblasti a na rozlišení bodu, ale vůbec nezávisí na obsahu. Pro zmenšení náročnosti je nutné zavést více účinné způsoby uložení, hlavně pro reprezentaci řídce rozptýlených bodů. Se zavedením kompresních technik se však pro operace využívající okolí zpracovávaného bodu musí data nejdříve dekódovat a až pak je možné data zpracovat. Nejenom z tohoto důvodu se kompresní techniky většinou užívají jen pro ukládání dat na disk a pro vlastní zpracování v paměti je k reprezentaci užívána dvourozměrná matice. Metoda délkových kódů (Run Lenght Encoding - RLE) RLE je jedna z technik odstraňující neefektivnost uložení rastrových dat pomocí matic. Využívá vlastnosti, že mnoho dat obsahuje rozsáhlé homogenní objekty, reprezentované velkým množstvím pixelů. Místo uchovávání hodnot každého bodu, run lenght encoding organizuje řádku pixelů o stejné hodnotě do skupiny a tu potom ukládá ve formě (počet hodnota). Uvažujme následující rastrová data. 1 1 1 1 5 5 9 9 9 9 9 9 9 2 9 9 9 Při použití techniky RLE dostaneme datovou strukturu, kde jsou původní data nahrazena páry skládající se z počtu opakujících se pixelů stejné hodnoty za sebou a vlastní hodnoty pixelu. Podle našeho příkladu se tedy první čtyři pixely o hodnotě 1 ze tvaru (1 1 1 1) zakódují do (4 1). Celý zakódovaný řádek vypadá následovně. (4 1) (2 5) (7 9) (1 2) (3 9) Jak si je možné všimnout, pixel o hodnotě 2 je zakódován jako (1 2), tudíž místo komprese nastala expanze jednoho elementu do dvou. Díky této vlastnosti není RLE technika vhodná pro data s častými změnami v průběhu. V nejhorším případě, když neexistují žádné úseky se stejnými hodnotami, se po zakódování dat zvětší velikost dvakrát. Z tohoto důvodu se používají současně s RLE i jiné techniky komprese. Kódování úseků řádků (Run Length Codes - RLC) RLC je metoda komprese, která definuje příslušnost buněk rastru k objektu po řádcích nebo sloupcích, přičemž se udává jen začátek a konec úseku buněk v systému řádků a sloupců, které mají uloženou stejnou hodnotu. Viz obr. . Čtyřstrom (QuadTree) QuadTree je zástupcem hierarchických rastrových struktur. Využívá model "rozděl a panuj" tak, že dělí prostor do kvadrantů, které jsou opět rozděleny do dalších čtyř kvadrantů, až do doby, kdy kvadrantu odpovídá homogenní oblast. Tato struktura vytváří strom s uzly reprezentujícími heterogenní oblasti a listy oblasti se stejnou hodnotou. Na obrázku je uveden rastrový obraz a jemu odpovídající strom. Viz obr. . Nevýhodou QuadTree struktury je, že není invariantní s operacemi translace, rotace a změna měřítka. Tento problém se ale týká všech hierarchických modelů reprezentace rastrových dat využívajících dělení prostoru. Adaptivní komprese Adaptivní komprese rastrových dat využívá vlastnosti, že data jdou rozdělit do bloků a ty lze zakódovat pomocí metody s nejvyšší účinností. Takový způsob má výhodu v tom, že nedochází ke zbytečnému nárůstu režijních nákladů pro jakákoli data, jak tomu je v případě RLE a částečně i QuadTree. Studijní článek: Nepravidelná trojúhelníková síť – způsob reprezentace povrchu Nepravidelné rastrové reprezentace se prakticky nepoužívají, jelikož jsou všechny algoritmy (pro vytvoření, uložení i analýzy) mnohonásobně složitější, než u pravidelných rastrů. Jedinou výjimkou je Nepravidelná trojúhelníková síť (Triangulated Irregular Network - TIN), která je svojí strukturou na pomezí mezi vektorem a rastrem a velice často se používá pro reprezentaci povrchů, například digitálního modelu reliéfu - DMR. Nepravidelná trojúhelníková síť (Triangulated Irregular Network - TIN), TIN reprezentuje povrch jako soubor trojúhelníků (odtud trojúhelníková), které jsou definovány třemi body umístěnými kdekoliv v prostoru (odtud nepravidelná) a pro tyto trojúhelníky uchovává topologické vztahy (odtud síť). Vlastní proces vytvoření sítě se nazývá triangulace, který je poměrně náročný na výpočetní výkon, více v předmětech geometrické a počítačové modelování, počítačová grafika. V počítači je TIN uložena ve třech seznamech: v seznamu trojúhelníků , v seznamu hran těchto trojúhelníků , a v seznamu souřadnic vrcholů těchto trojúhelníků . Takto pak vypadá trojúhelníková síť ve 2D zobrazení - a takto ve 3D - . Výhody oproti pravidelným rastrovým reprezentacím: zmenšení objemu uložených údajů při reprezentaci nehomogenních povrchů, větší přesnost a věrnost pro nehomogenní povrchy (více kopců a rovin najednou, například Říp a okolí), struktura automaticky obsahuje informace o sklonu a směru tohoto sklonu. kompatibilita s moderními grafickými kartami (které podporují 3D zobrazení v reálném čase). Nevýhody: složitost datové struktury a tím i algoritmů s ní pracujících. Studijní článek: Hybridní datový model – rozumný kompromis? Hybridní datové modely Vzhledem k tomu, že jak vektorové, tak ani rastrové modely nelze výhradně použít k reprezentaci všech sledovaných jevů, byly vytvořeny modely začleňující vlastnosti obou dvou struktur. Jedním z nich je i koncept duálních dat. Základní, velice jednoduchou, myšlenkou je uložení dat jak ve vektorovém, tak i v rastrovém datovém modelu zároveň. Veškeré analytické operace je pak možné provést bez neustálých zdlouhavých a unavujících konverzí mezi vektorem a rastrem. Hlavní problém tohoto přístupu spočívá v nalezení způsobu zamezení veliké redundance. Bohužel, zatím ještě nebyla nalezena uspokojivá odpověď na tuto otázku, a proto se mnoho komerčních výrobců přiklání k udržování dvou oddělených datových modelů s rizikem uložení jedné informace dvakrát. Studijní článek: Základní pojmy klasických databází Atributová (popisná) data v digitální podobě pro uchování popisných dat se v GIS používá separátního datového modelu, který vychází ze standardních modelů uchování dat v digitální podobě. Nejdříve trochu pojmů. Databáze je sdílená kolekce logicky uspořádaných dat (a popisu těchto dat - metadat), která je navržena tak, aby splňovala potřeby uživatele. Systém řízení báze dat (SŘBD, případně DataBase Management System - DBMS) je softwarový systém, který umožňuje definovat, vytvářet a udržovat databázi a který též poskytuje řízený přístup k této databázi. Data Definition Language (DDL) je jazyk pro definování datových struktur a způsobu jejich přístupu k nim. Data Manipulation Language (DML) je jazyk pro manipulaci s datovými strukturami. Příklad implementace DML a DDL pro relační databáze Standard Query Language (SQL) je standardizovaný dotazovací jazyk pro práci s daty uloženými v databázi. Jeho součástí je jak DDL, tak i DML. Ukázka syntaxe SQL: SQL-DDL: CREATE TABLE jméno_tabulky (jméno_sloupce datový_typ [NULL | NOT NULL] [,...]); INSERT INTO jméno_tabulky VALUES ( , , NULL, NULL, NULL ); SQL-DML: SELECT [DISTINCT|ALL] {*|[sloupec_vyraz [AS nove_jmeno] [,...]} FROM tabulka [alias] [,...] [WHERE podminka] [GROUP BY seznam_sl] [HAVING podminka] [ORDER BY seznam_sl] Více viz předmět KIV/DB2 (http://www-kiv.zcu.cz/~otta/vyuka/db2/), případně dokumentace k SQL k najití na WWW. Typ (třída) entity je třída entit se stejnými charakteristikami, například krajská města. Lze si ji představit jako tabulku (). Entita je individuální element reprezentující reálný objekt, například Plzeň, Karlovy Vary, Pardubice… . Představme si je jako řádky v té tabulce (). Transakce je posloupnost operací nad objekty báze dat, která realizuje jednu ucelenou operaci z pohledu uživatele. Pro názornost uveďme jako příklad transakce převod peněz z jednoho bankovního účtu na druhý. Zadání: převeďte z účtu X 5000 Kč na účet Y. Postup A: (i) Zahaj transakci (ii) Z účtu X odečti 5000 Kč (iii) ----- (iv) na účet Y přičti 5000 Kč (v) Ukonči transakci Postup B: (i) Zahaj transakci (ii) Na účet Y přičti 5000 Kč (iii) ----- (iv) Z účtu X odečti 5000 Kč (v) Ukonči transakci Je zřejmé, že pokud by v bodě (iii) došlo k přerušení transakce - např. vypadne síť - pak v případě A tratí peníze klient, v případě B tratí banka. Ani jeden případ není přípustný a proto se celá transakce eviduje a pokud v jejím průběhu dojde k problému (např. k jejímu přerušení), nedorazí příkaz (v) - ukonči transakci a dojde k tzv. "roll-back", tj. ke zrušení celé transakce, resp. její již uskutečněné části. Dlouhá transakce je již pojem používaný hlavně ve spojení s geografickými daty. Jedná se o transakci, která je z hlediska strojového času velmi dlouhá, většinou proto, že je závislá na aktivitě člověka. Zatímco převod peněz z banky do banky je většinou v systému záležitost milisekund (nepleťme si to ovšem s dobou, kterou si banka na provedení převodu vyžádá, pohybujeme se v oblasti IT, nikoliv úřednické ;o), pak například editace tvaru hranic města může zabrat minuty až hodiny. I tak ale musí jít z hlediska ostatních uživatelů databáze o ucelenou operaci, což znamená, že v DB můžeme vidět pouze dva stavy, počáteční - tvar města před začátkem editace a koncový - tvar města po uložení editace. Všechny ostatní stavy jsou ukládány mimo databázi a žádný z uživatelů (kromě editujícího) je nevidí. Možná spojení mezi entitami - vztahy (relace): 1:1 - Entita Bořivoj Brtník je typu entity člověk a má bydliště v entitě Plzeň a jinde žádné nemá. 1:n - Entita Bořivoj Brtník má bydliště v entitě Plzeň a ale protože vyhrál v loterii, koupil si ještě byt v Praze a chalupu na Slapech. m:n - Když si zároveň uvědomíme, co je to vlastně entita Plzeň, pak je zřejmé že v ní bydlí více entit z třídy entity lidé, jedná se tedy o vztah m:n. Studijní článek: Možnosti přístupu k atributovým datům Možnosti přístupu k atributovým datům V závislosti na typu prístupu k datům (přímý/přes SŘBD) můžeme využít různé modely pro atributová data, stejně jako tomu bylo u prostorových dat. Každý z modelů se opět hodí pro různé aplikace a různá data. Přímý přístup k datům (přímé zpracování souborů): Jedná se v podstatě o uložení dat v (například textovém) souboru, který má určitou strukturu, ze které je odvoditelné, co jsou jednotlivé entity. Většinou pak platí, že co jeden typ entity, to jeden soubor. Data "DB1" uložená jako textový soubor - Tato data mohou být uložena například i ve formě databázové tabulky Data "DB2" uložená jako jednoduchá databázová tabulka - důležitý je ovšem způsob přístupu. Jedná-li se o přmý přístup k datům, pak situace může dopadnout jako na animaci Ukázka konfliktu u přímého přístupu k datům - . Zde je vidět že pokud není k souborům přistupováno přes transakce (ty jsou možné až u databázového přístupu) každý uživatel se snaží okamžitě zapisovat všechny změny a pokud někdo (např. databázový stroj) neřídí tuto činnost, dochází k problémům. V praxi k tomu nedochází, protože první uživatel, který k souboru přistoupí si ho "zamkne" a všichni další už ho mají jen ke čtení. Což například u souborů, kde několik lidí vkládá osobní data (např. při nově narozené děti do celorepublikového registru na matrice) může být problém. Logicky vzato nemůže vzniknout konflikt, protože každý operátor vkládá jinou entitu. Počítač však zamkne celý typ entity - pro jistotu, protože to nedokáže ověřit. Dále je vhodné si připomenout, že tato problematika nabývá na důležitosti s bouřlivým rozvojem počítačových sítí a tedy s potenciální možností editace jedné datové sady (typu entity) více uživatel najednou. U tohoto přístupu nelze používat vztahy mezi tabulkami a data jsou proto často ukládána velice redundantním způsobem, například pokud má jeden člověk 2 adresy, musí být v datech zastoupen 2 entitami, což zaprvé zabírá místo a za druhé se takováto data špatně udržují. Navíc se v takovýchto datech mohou snadno vyskytnout 2 entity, popisující jednoho člověka různým způsobem. Říkáme že taková data ztratila svoji integritu. Pro názornost uveďme příklad: Naše entita Slečna Begónie Šťavnatá má dvě bydliště, jedno v entitě Plzni a druhé v entitě Opavě. Je nutno jí proto mít v datech jako dvě různé entity. Protože nelze vytvářet vztahy mezi entitami, nelze ani říci že entita Slečna Begónie Šťavnatá má vztah bydlí k entitám Plzeň a Opava. Musíme tedy tuto skutečnost reprezentovat dvěma entitami: (i) - Slečna Begónie Šťavnatá bydlí v Plzni. (ii) - Slečna Begónie Šťavnatá bydlí v Opavě. předpokládejme že se slečna Begónie provdá a stane se z ní entita Paní Suchá, operátor to ovšem opraví jen u (i) a na opravu (ii) zapomene = dochází k nekonzistentnímu stavu = data nemají integritu. Shrnutí Tento přístup má značné nevýhody: Každá aplikace používající tabulku musí znát vnitřní strukturu uložení (na binární úrovni). Nelze podporovat transakce. Nelze používat vztahy mezi tabulkami. Špatně se udržuje integrita dat. Přístup pomocí SŘBD Tento přístup odstraňuje nevýhody přímého přístupu k datům. Systém Řízení Báze Dat (SŘBD) SŘBD - , či anglicky DataBase Management System (DBMS), je SW který umožňuje řídit přístup k datům pomocí transakcí a, což je důležité, rozlišuje jednotlivé entity a dokáže udržovat vztahy mezi nimy. Dále umožňuje zaručit integritu a používá standardních prostředků přístupu k tabulce - standardní dotazovací jazyk a rozhraní; např: SQL a ODBC (Open Database Connectivity) pro relační databáze. Studijní článek: Datové modely pro uložení atributových dat na počítači Využijeme-li pro ukládání dat nějakého DBMS, získáváme možnost data ukládat v nějakém datovém modelu, zde je jejich přehled. Hierarchický datový model Tento model organizuje data ve stromové struktuře, tj. jeden rodič má hodně dětí ( ), jsou tedy možné vztahy 1:1 a 1:N. Jeho výhodou je,že umožňuje velice rychlé vyhledávání. Jeho nevýhodou je to, že je vhodný pouze pro aplikace se stabilní strukturou, tam kde se primární vztahy mezi daty mění jen velice málo. Proto se v GIS příliš nepoužívá. Pokud například do modelu, který je zobrazen na ( ), budeme chtít přidat organizace, které sdružují více států, např: EU, OSN, NATO ( ), dostáváme se v tomto datovém modelu do problémů hned ze dvou důvodů. Za prvé třeba pro světadíl Antarktida žádná takováto organizace neexistuje, protože tam nejsou žádné státy. Druhý problém je, že výše jmenované organizace mohou působit na více světadílech a dostáváme se k otázce, zda má být ve vyšší hierarchické úrovni typ entity světadíl, či organizace. Síťový model není omezen dítě - jeden rodič což je lepší, mají nevýhodu, že jsou časem velice složité (vazby jsou velice komplikované), snadno se ztrácí přehled nad databází, pro udržení integrity DB je nutný velký výkon. Podobně jako hierarchický model, se tento model příliš neosvědčil, proto se jím nebudeme dále zaobírat. Relační model Organizuje data do tabulek. Každá tabulka má položku primární klíč, která je unikátní tj. jednoznačně identifikuje položku (entitu). Díky klíčům je možné logicky spojovat více tabulek - vytvářet relační vztah (relaci) 1:1, 1:N, M:N. Pro odstranění redundance (duplicity dat) se při návrhu struktury používá tzv. normalizace - ale o tom více v předmětu KIV/DB1. Výhody: velice flexibilní struktura (lze ji měnit i za běhu, pouhým odebráním či přidáním tabulky a relace), snadný výběr z několika tabulek najednou pomocí relačního vztahu, neredundantní uložení (při zachování pravidel normalizace), relační SŘBD (RDBMS) jsou velice rozšířené a podporované, pro přístup k datům se používá jazyk SQL, který je v relačních databázích standardem, široce podporován dalšími nejrůznějšími produkty (Excel, statistický software, …), díky výkonu, standardizaci a rozšíření se dnes jedná o nevyužívanější model v GIS. Protože stručný a přehledný popis relačních databází lze nalézt např. v diplomové práci Ing. Lucie Vokounové (kap. 2 - Úvod do databází), která je dostupná na našem WWW serveru v adresáři http://gis.zcu.cz/studium/dp/2003/ a protože relační model je v GIS velmi používaný, doporučuji vám, abyste tuto kapitolu prostudovali. Z téhož důvodu je zde uveden jen stručný přehled. Objektově orientovaný model (OOM) Vychází z objektově orientovaného programování, kde jsou data spravována jako objekty, což více přibližuje model reálnému světu. Pro každý objekt, jsou popisovány nejen jeho vlastnosti (atributy), ale i způsob jeho chování (metody). Příklad: meteorologická stanice má atribut teplotu a rekordní teploty (tmin, tmax). Když teplota překročí nějaký rekord - mezní hodnotu, jsou automaticky aktualizovány i atributy rekordních teplot - informace o chování objektu (metoda). Je možné vytvářet složitější objekty z jednodušších, říkáme, že potomek dědí vlastnosti a chování po rodiči + přidává svoje vlastní. Příklad: z meteorologické stanice pro teploty můžeme vytvořit (děděním) meteorologickou stanici pro srážky a teploty. V relačním modelu je tohle obtížné a časově náročné. Jednotlivé objekty mezi sebou komunikují pomocí zpráv. Příklad: meteorologická stanice v Plzni zjistí rekordní teplotu pro Plzeň (a nastaví podle toho své atributy). Zároveň zašle zprávu centrální meteorologické stanici pro ČR o této události. Centrální stanice vyhodnotí, jestli jde o rekordní teplotu v celé republice a podle toho nastaví své vlastní atributy. Objekty stejných vlastností (např. meteorologické stanice v Krkonoších, na Šumavě) jsou popsány jako třída objektů (class). Konkrétní meteorologická stanice - individuální objekt se pak nazývá instancí této třídy. Výhody: Není třeba definovat primární klíč - každý objekt má tzv. Object Indetification Descriptor (OID), který má po celou dobu jeho existence (mezi tím je možné objekt modifikovat, přidávat atributy i chování). Pomocí tohoto OID na sebe jednotlivé objekty ukazují. Model je velice flexibilní (je možné vytvářet a modifikovat objekty za běhu). Snadná podpora časových dat (meteorologická stanice ví kdy byla postavena a zbořena). V databázi je často obsažena i podpora verzí (versioning) - důležité pro GIS. Nevýhody: nedostatek zkušeností a standardů (neexistuje obdoba SQL), složitost - jelikož má větší možnosti, je takové řešení dražší a složitější, bezpečnost (nemá takové možnosti jako u RDB), ale to je jen otázka času a v nejbližší době bude tato poznámka irelevantní, relativně malý výkon (OODB jsou dnes méně výkonné než RDBMS). Po vyhodnocení všech výhod a nevýhod objektového a relačního modelu nakonec vznikl objektově-relační model, který zachovává všechny výhody relačního modelu a přidává výhody objektového modelu. Dnes je objektově-relační model používán u většiny velkých databází (Oracle 8i, Informix, …). Studijní článek: Generace GIS Vztah mezi prostorovou a popisnou složkou U GIS je velice podstatné provázání grafických (prostorových) a negrafických (popisných) údajů. Podle způsobu svázání těchto údajů je možné rozdělit GIS na tři základní generace (podle toho, jak se vyvíjely GIS i DBMS). 1. generace Systém bez atributových souborů: Hodně se používá u čistě rastrových systémů - není oddělen prostorový a popisný údaj. Systémy s tzv. flat soubory (jedná se v podstatě o tabulky bez možnosti relací), využívají souborově orientovaný systém. Stručný popis: Ke každému objektu je možné přiřadit pouze 1 tabulku (spojení prostorových a atributových dat je provedeno přes id_objektu, které funguje jako klíč). Tento způsob je velice nepraktický, pokud potřebujeme nějaký údaj využívat na více místech. Tento problém pramení z omezení souborového přístupu k datům, jak na které jsme narazili v předchozích kapitolách. Příkladem takového systému je třeba GIS IDRISI. Obecně se tyto GIS využívají dodnes převážně při rastrových analýzách (viz. dále). 2. generace: Duální/hybridní způsob propojení prostorových a atributových dat: Je to velice rozšířený způsob, kde grafika je zpracovávána jednom systému, atributy v DBMS někde jinde (příklad dřívější verze ARC/INFO, kde už z názvu je vidět, že jeden systém (ARC) zpracovává grafiku a druhý (INFO) se stará popisné atributy). Dalším příkladem může být formát shapefile, který má prostorová data uložena v souboru s příponou *.shp, atributová data v souboru s příponou *.dbf a spojení mezi atributovými a prostorovými daty zajišťuje indexový soubor s příponou *.shx. Občas se ještě používá rozdělení na DBMS implementovaný do GIS a externí DMBS- zde je nutné podotknout, že i 1. případ umožňuje využívat externí DBMS. Díky dualitě má však tento model problémy s integritou (konzistencí) dat a to především mezi prostorovou a popisnou složkou (nelze zaručit, že někdo pomocí DBMS neobejde GIS SW nemodifikuje data přímo v DB). Neřeší problematiku dlouhých transakcí - viz. minulá kapitola. Může mít problémy s ukládáním většího objemu dat, z čehož mohou plynout problémy s bezešvými daty. Data je obvykle nutno dělit podle zájmových oblastí, či mapových listů. Příkladem může být již zmiňované ARC/INFO; MGE; ArcGIS, pracující s formátem SHP a další systémy. Integrovaný model Tento model se rozšiřuje hlavně v poslední době. Vše je uloženo v jedné databázi (jak prostorová, tak popisná složka), ale využíván je pouze standardní relační model. O management všech geografických dat se stará tzv. middleware, což je produkt tvořící komunikační vrstvu mezi databází a GIS, nikoli tedy databáze samotná. Díky uložení prostorové části v databází je možné používat bezešvá prostorová data a odpadá dělení prostorou na mapové listy. Model je však relativně pomalý (hlavně kvůli tomu, že standardní relační databáze neumí efektivně ukládat prostorová data). Není definován standard přístupu k prostorovým datům v databázi (prostorová data jsou uložena jako binární posloupnosti (Binary Large Objects - BLOBs), což znemožňuje data zpracovávat již v DBMS či pomocí jiného SW). Model neodstraňuje problémy s dlouhými transakcemi a integritou dat. Příkladem může být ARC/INFO s modulem ArcStorm, SDE, Geomedia. Speciálním případem integrovaného modelu jsou pak prostorové databáze, které umožňují ukládat prostorová data ve standardizované podobě spolu s atributy. Díky tomu, že middleware se v podstatě přesunul do DBMS (je součástí DBMS), jsou odstraněny problémy s integritou dat a částečně i s výkonností. Příkladem je Oracle Spatial. 3. generace Objektový model V objektové databázi jsou uloženy přímo objekty reprezentující reálný objekt, tzn. že prostorové i atributové složky jsou uloženy spolu s metodami objektu. V tomto modelu se celý GIS pak stává vlastně Objektově Orientovanou Databází - OODB. V databázi jsou obvykle definovány základní třídy geografických objektů (bod, linie, polygon, rastr), a od nich jsou pak pomocí dědičnosti odvozeny další, složitější a specializovanější třídy. Například z primitivní třídy linie je odděděna třída komunikace (má již specifické chování a atributy nutné pro komunikaci, jako je povrch, počet pruhů, …) a z třídy komunikace pak třída dálnice (jedná se o speciální případ komunikace se speciálními atributy a metodami). Díky objektově orientovanému řešení je obvykle řešena i problematika různé grafické reprezentace téhož objektu (například elektrické vedení bude jinak vizualizováno ve schématické sítí, než v mapě), která je od GIS v poslední době často požadována. Model nemá žádné problémy s integritou (je řešena již na úrovni objektu). Díky principu práce OODB není většinou problém s dlouhými transakcemi, vše je řešeno na úrovni uchovávání několika verzí objektu. Existují však problémy s výkonností systému a částečně i s napojením na standardní relační databázi. Příklad systému je Smallworld (velice využívaný správci inženýrských sítí). Objektově-relační přístup s podporou prostorových dat Je to kompromis relačního modelu a objektového modelu - bere to nejlepší z obou dvou modelů. Je možné vytvářet objekty, ale podporuje i klasická data. Využívá speciálních indexačních mechanismů, které podporují prostorová data. Umožňuje snadno integrovat stávající relační DB do nového prostředí. Díky tomu, že se o prostorová data stará přímo DBMS, je integrita dat bezproblémová. Příkladem je Oracle Spatial Cartridge, ArcGIS a Geodatabase. Studijní článek: Srovnání vybraných datových modelů pro provázání prostorových a atributových dat. Srovnání hybridního/duálního a objektového modelu Hybridní model byl v minulosti jednoznačně nejpoužívanější a objektový zase nejlepší co se týká užitných vlastností. Proto následuje krátké shrnutí jejich výhod a nevýhod. Hybridní přístup Výhody: jednoduchá možnost modifikovat, snadná integrace atributových dat s dalšími relačními systémy a aplikacemi, jednoduché použití, propracované teoretické základy pro relační databáze, standardizace v RDBMS (SQL …) a využití těchto standardů. Nevýhody: nedostatečné možnosti při zpracování časových dat, není nijak zabráněno v porušení integrity dat z DBMS, pomalé dotazování, zvláště u složitých objektů, nedostatečná podpora "dlouhých transakcí", relativně špatná přizpůsobitelnost požadavkům konkrétní aplikace. Objektový přístup Výhody: OOP je vhodnější pro modelování komplexních objektů, neexistují rozdíly mezi atributovými a prostorovými údaji - je to celý objekt, rastrová a vektorová data mohou být jednoduše integrována v jedné databázi, pro uložení dat je potřeba méně diskového prostoru než hybridní přístup (RDBMS procují s mnoha indexovými tabulkami), snadné upravování vlastností stávajících i nových objektů - lepší přizpůsobitelnost konkrétní aplikaci, jeden geografický objekt může být reprezentován více reprezentacemi (př. Silnice .. polygon i linie), Podpora i pro další typy dat (multimedia …). Nevýhody: zatím neexistuje standard v OO databázích, tudíž různé OODBMS jsou navzájem nekompatibilní (z toho plyne nepřenositelnost aplikací), identifikace objektu je často složitá, zvláště ve spojitých datech (rastrech), menší teoretické i praktické zkušenosti než s hybridními systémy, složitější návrh databáze - je třeba definovat i metody, OODBMS jsou náročné na hardware. Trendem je spojení výhod obou Objektově-relační přístup s podporou prostorových dat Je to kompromis relačního modelu a objektového modelu - bere to nejlepší z obou dvou modelů. Je možné vytvářet objekty, ale podporuje i klasická data. Využívá speciálních indexačních mechanismů, které podporují prostorová data. Umožňuje snadno integrovat stávající relační DB do nového prostředí. Díky tomu, že se o prostorová data stará přímo DBMS, je integrita dat bezproblémová. Příkladem je Oracle Spatial Cartridge, ArcGIS a Geodatabase. Studijní článek: Členění činností v rámci projektu GIS Jednotlivé činnosti v GIS můžeme rozdělit podle jeho základních funkčních komponent. Základní funkční prvky (komponenty) GIS Návrh databáze a vstup dat. Zpracování a uchování dat. Vykonávání analýz a syntéz z využitím prostorových vztahů - jádro GIS, tedy to co nejvíce odlišuje GIS a jiné IS. Prezentace výsledků (výstupy grafické - mapy, negrafické - zprávy, souhrnné tabulky). Interakce s uživatelem (desktop GIS, Web GIS). Studijní článek: Návrh geografické databáze (GDB) Návrh databáze GIS má možnost pomoci při řešení velikého množství otázek, od jednoduchých a krátkých úloh až po velice dlouhé a náročné. Efektivní implementace GIS umožní využít tento potenciál, účinně ukládat a sdílet data mezi organizačními jednotkami a integrovat GIS i s jinými technologiemi (CAD, účetnictví, SAP ...), GIS implementaci činí efektivní hlavně dobrý návrh databáze. Odpověď na následující otázky umožní navrhnout databázi tak, aby byla co nejpoužitelnější: Jak implementovat GIS do již používaných systémů a postupů, aby byl co nejlépe začleněn a byl smysluplně využíván? Jaká data budou mít pro provozovatele systému největší užitek (poměr cena/výkon, resp. podrobnost)? Jaká data mohou být a budou sdílena? Kdo bude zodpovědný za údržbu systému a dat? Jelikož návrh databáze je časově náročný a nevytváří žádné koncové aplikace, často je opomíjena jeho důležitost. Pokud se ale podaří dobře navrhnout databázi, takto vytvořený systém bude mít užitek: Zvýšena flexibilita pořizování dat i analýz. Možnost používat jednotný návrh pro koncové aplikace. Minimalizovaná redundance dat. Možnost systém dále upravovat (hlavně v budoucnosti - rozšiřování funkčnosti systému). Základní kroky při návrhu databáze GIS: Tento model je jednou z možností jak databázi navrhovat. Je spíše jen pro představu, není to žádná formální metoda. Jednotlivé kroky jsou: Modelování uživatelského pohledu - co vlastně je potřeba, jaká data budou potřeba, jak dlouho bude trvat implementace, kolik bude stát, … Definice objektů (entit) a jejich vztahů - jaké objekty budou popisovány, jaké jsou mezi nimi vztahy, co může konkrétní objekt obsahovat (jakých v DB nabývá hodnot), normalizace (relační DB), viz. příklad Identifikace reprezentace jednotlivých objektů (entit) - jakým způsobem (prostorovým či atributovým datovým typem) budou reálné objekty reprezentovány v GIS (jako body, linie, polygony, text, rastry, atributy, …), jestli budu používat objekt pro prostorové analýzy (kvůli topologii). Více viz obr. Přizpůsobení dat konkrétnímu GIS (A/I, MGE, …) - zde je nutné prozkoumat, co který GIS SW poskytuje, jaká jsou jeho omezení (maximální počet bodů, liniových segmentů, možnost ukládání do souborů či do DB, ….), jak je možné mé objekty přizpůsobit konkrétní aplikaci - v tomto bodě by měl také probíhat výběr konkrétního SW (v závislosti na prvním bodě). Organizace dat do logických (geografických) celků - v podstatě se jedná o tématickou organizaci dat v závislosti na konkrétním GIS SW (po mapových listech x po zájmových oblastech, po vrstvách x objektově, …). Zájemce o hlubší prozkoumání problematiky opět odkazuji na diplomovou práci Ing. Lucie Vokounové, která je dostupná na našem WWW serveru v adresáři http://gis.zcu.cz/studium/dp/2003/ a která se problematikou navrhování geografických databází zabývá podrobněji. Jak již bylo řečeno, náklady na pořízení a údržbu dat tvoří až 80% všech finančních prostředků. Tudíž je jasné, že je důležitý dobrý a smysluplný návrh databáze. Studijní článek: Naplňování GDB prostorovými daty – primární zdroje Vstup prostorových dat Naplňování databáze je v drtivé většině případu jednoznačně nejnáročnějším a nejzdlouhavějším krokem v rámci GIS projektu. Obecně lze pro vstup použít různé zdroje údajů. V úvahu přicházejí zvláštně mapy, náčrty v souřadnicovém systému, údaje z geodetických měření, fotogrammetrické snímky a obrazové záznamy DPZ, statistické údaje a další. Při pořizování dat je ale důležité vybrat vhodný způsob a vhodná technická zařízení, která mi umožní získat data ve vhodné přesnosti a za přijatelnou cenu. V zásadě je možné zdroje dat rozdělit na primární a sekundární. Primární zdroje - přímo měřené Vstup z geodetických měření Zpracování obsahu klasických terénních zápisníků údajů pozemních geodetických měření. zadají se ručně přes klávesnici a převedou do vektorové podoby. Většina GIS systémů má tzv. COGO modul (coordinate geometry - souřadnicová geometrie). Velice stručně rečeno, jedná se o modul, který po zadání prvního bodu v souřadnicích X,Y umožňuje zadávat další body pomocí směru a vzdálenosti od prvního bodu. Většina COGO modulů samozřejmě poskytuje i daleko komfortnější nástroje, to už ale závisí na konkrétním GIS. novější přístroje umožňují zaznamenávat údaje o měření do digitální podoby rovnou a pak se přenesou do prostorové databáze opět pomocí COGO. Tento způsob je hlavně používán pro mapy velkých měřítek (katastrální mapy, technické mapy, plány, …). Produkuje vektorová data. GPS měření Zde je jenom lehký úvod. V 60. letech hledala armáda USA způsob, jak zjistit rychle a přesně polohu svých jaderných ponorek kdekoli na Zemi. V 70. letech byl tento problém řešen a teoreticky vyřešen. Následně byla vystavěna síť 24 družic. Tato síť byla v průběhu let samozřejmě aktualizována, takže nyní je tzv. kosmický segment tvořen 28 zdravými satelity na šesti oběžných drahách. Družice obíhají ve výšce cca 20 200 km s inklinací 55 stupňů a doba oběhu je přibližně 12 hodin. Tím je zajištěno, že prakticky všude v jakýkoliv okamžik jsou nad obzorem minimálně 4 viditelné družice. V praxi těchto viditelných družic může být až 12. V České republice je běžně k dispozici okolo 7 - 8 družic v daný okamžik. Každá družice zná svoji přesnou polohu na orbitě, tudíž pozemní přijímač je schopen po zaměření několika (3 pro zeměpisnou šířku a délku, 4 i pro výšku nad elipsoidem) satelitů v reálném čase rekonstruovat svoji polohu (z polohy satelitů a vzdálenosti od nich). Přesnost takového zaměření je uváděna 10 metrů nebo lepší. Dříve byla tato přesnost k dispozici jen autorizovaným uživatelům systému (armády NATO), aby se zabránilo zneužití. Pro normální uživatele byla přesnost uměle degradována pomocí systému Selective Availability, který výsledek ovlivňoval náhodnou chybou. Přesnost S/A GPS pak obvykle byla kolem 20-50m. Proto byl zaveden systém Diferenciální GPS (DGPS), který spočívá v principu, že pokud měřím ve stejný okamžik polohu dvěma GPS přijímači, S/A chyba je stejná, ale pokud znám přesnou polohu alespoň jednoho z nich, mohu rekonstruovat i přesnou polohu druhého. Umělá degradace signálu však byla v květnu roku 2000 zrušena a přesný signál je tak dostupný všem. Degradace může být ovšem kdykoli znovu zavedena. I bez této degradace je ovšem dosahovaná přesnost v určení polohy se zmňovanou chybou do 10 m. Pro přesnější měření GPS metodami pak existují dva způsoby diferenciální GPS (DGPS). Real-Time Kinematic (RTK-GPS) a post-processing (statická metoda). Statickou metodou lze dosáhnout přesnějších hodnot než metodou RTK, jelikož je na zpracování více času a je možné zahrnout více faktorů (přesnost se u nejdražších zařízení může pohybovat řádově až v mm). RTK-GPS vyhodnocuje data již v průběhu měření a dosažitelná přesnost se pohybuje v cm. Používání diferenční metod vedlo na realizaci sítí referenčních stanic. V roce 2005 vznikla v České republice celoplošná síť CZEPOS a její sesterská akademická síť VESOG. ZČU je v nich zapojena svojí referenční stanicí PLZE. Sítě referenčních stanic dodávají diferenciální korekce buďto v reálném čase (RTK) nebo pro následné zpracování (post processing) a tím šetří náklady uživatelů - s pomocí sítě je možno měřit pouze s jednou stanicí. Po naměření dat pomocí GPS je musím pak převést do GIS - jednoduché, jelikož dostanu soubor [X,Y,Z] nebo [B,L,H] souřadnic v textovém tvaru a ty mi většina systémů umožní snadno zpracovat. Poznámka: V poslední době se GPS hojně používá pro Navigaci, sledování objektů (vozidel, …) v reálném čase a analýzy v GIS na jejich základě. Poznámka: GPS udává geografické souřadnice v souřadnicovém systému WGS 84, tudíž pro použití v ČR je nutné u získaných dat většinou převést data do jiného souřadnicového systému (S-JTSK, S 42). Výhody GPS proti klasickým geodetickým metodám měření: levný a rychlý sběr dat zejména bodových polí a měření v extravilánu (mimo zastavěnou část obce), dá se měřit kdykoliv (v noci) a za každého počasí, snadná konverze do GIS systémů, v poslední době jsou GPS systémy vysoce přesné (dosahují přesnosti až cm) , také ale drahé (obvykle platí čím dražší, tím přesnější - pro přesnost v cm až mm je nutné do aparatury investovat okolo 1-2 mil. korun). Nevýhody: vysoké budovy a stromy (v lese) blokují signály satelitů, relativně složitá konfigurace systému (pořízení, přeškolení klasických měřičů, …), špatně se měří nedostupné objekty. Pozn.: produkuje vektorová data. Vstup fotogrammetrických údajů Fotogrammetrie (FGM) je věda zabývající se rekonstrukcí tvaru, velikost a polohy předmětů zobrazených na fotogrammetrických snímcích. Měření se uskutečňuje na fotografii, ne na objektu, jedná se tedy o bezkontaktní (nepřímou) metodu sběru dat. Existuje fotogrammetrie letecká a pozemní, a také jednosnímková a dvousnímková, analogová a digitální. Problematika převodu centrální projekce do ortogonální. Problematika mozaikování, diferenciálního překreslování, … Výstup fotogrammetrie - digitální model reliéfu, digitální ortofoto. Produkuje rastrová data. Více v předmětu fotogrammetrie (KMA/FGM). Data jsou k dispozici v rastrové podobě. Vstup z DPZ (Dálkový průzkum Země) - Remote Sensing (družicové snímky a obrazové záznamy) Poskytuje data z leteckých a družicových nosičů, vychází z principu, že objekty mohou být identifikovány z velké vzdálenosti, jelikož vyzařují nebo odráží elektromagnetickou energii (většinou jde o odraženou energii, jejímž zdrojem je hlavně Slunce). Spektrální charakteristika pak identifikuje jednotlivé objekty podle vlnové délky, kterou odrážejí. Díky tomu, že se často používají elektromagnetické vlny i mimo rozsah viditelného záření, je DPZ velice zajímavý i pro jiné obory než kartografie a geodézie, např. enviromentalistika (životní prostředí), biologie, hydrologie, geologie, využití půdy a další. Data z DPZ jsou například používána ke sledování ozónové vrstvy, olejových skvrn, stavu napadení lesů škůdci a další. Systémy DPZ používají ke snímání dva druhy senzorů: pasivní - zaznamenává vyzářené nebo odražené elektromagnetické vlny, aktivní - používá svůj vlastní zdroj elektromagnetického vlnění, tudíž je možné jej používat jak ve dne, tak v noci. Výhodou aktivních senzorů je také schopnost monitorovat mnohem delší vlnové délky, než pasivní. Výhodou delších vln je schopnost lépe pronikat atmosférou, mraky a dokonce i mělkou vodou. Nevýhodou aktivních systémů je nutnost poskytovat energii senzoru. Na obrazových záznamech DPZ jsou důležité následující parametry: Spektrální rozlišení (popsáno počtem a šířkou spektrálních pásem zaznamenávaných snímačem) - obvykle platí, že systémy s větším počtem užších pásem poskytují lepší výsledky (je lépe možné identifikovat jednotlivé objekty) - příklad šedotónové obrazy mají jen jedno pásmo, barevné jsou lepší a mají 3 pásma (RGB): Například Thematic Mapper zaznamenává 7 pásem. Příklad spektrálních rozlišovacích schopností radiometrických satelitů LANDSAT a SPOT - : Prostorové rozlišení - nejmenší plocha, která je rozlišitelná (veliost pixelu). Př.: Thematic Mapper má 30x30m. SPOT má 10x10 v panchromatickém, 20x20 v multispektrálním módu. IKONOS má rozlišení 1m v odstínech šedi, 4m barevně. QuickBird má v panchromatického módu velikost pixelu 61 cm se snímkem v přírodních barvách (RGB) s velikostí pixelu 244 cm. Radiometrické rozlišení - kolik různých hodnot (počet rozlišitelných úrovní - citlivost detektoru) mohu dostat v každém spektrálním pásmu (např. (TM) a SPOT mají 256, MSS (multispectral scanner) má pouze 64) - oba jsou na Ladndsat-5. Časové rozlišení - interval mezi dvěma úspěšnými přelety nad tím samým územím. (zde může hrát roli i počasí). Př. Landsat-5 asi 16, SPOT má asi 26dní (ale u něj jde senzory zaměřovat na šikmý záběr a tím zmenšit časové rozlišení až na 2,5 dne). Data jsou k dispozici v rastrové podobě. Výhody DPZ z kosmického nosiče: V porovnání s leteckými snímky poskytují komplexní obraz rozsáhlého území (tisíce km2) na jednom obrazovém záznamu. Pravidelný sběr údajů. Možnost rychlého zpracování (obvykle za několik hodin po jejich naměření). Opakovatelnost aplikace stejných metod digitální interpretace - je možné snadno sledovat např. časové změny krajiny. Nevýhody DPZ: Obvykle pro měřítka 1:25 000 a menší (dnes již existují i data z DPZ téměř srovnatelné podrobnosti jako FGM data, problém je ovšem v tom, že jsou prodávána pro velké oblasti). Náročné na SW a HW i školený personál. Příklad: http://terraserver.microsoft.com/, http://www.spaceimaging.com/ Studijní článek: Sekundární zdroje – již jednou zpracovaná prostorová data Sekundární zdroje - již jednou zpracované primární zdroje Obecně lze o sekundárních zdrojích říci, že jsou v nich obsaženy chyby získané již během prvního zpracování dat, tudíž nemohou být přesnější než zpracovávané primární zdroje. Manuálně přes klávesnici prakticky nepřichází v úvahu, velice pracné, je nutné zadávat souřadnice, … Manuální digitalizace využívá se tablet-digitizér, což je zařízení na snímání souřadnic s různě velkou pracovní plochou (obvykle A3-A0) a různou rozlišovací schopností a přesností (maximální přesnost jsou řádově setiny milimetru). Zde je ovšem třeba kalkulovat i s měřítkem podkladu! Princip digitalizace: snímaný podklad se upevní na pracovní plochu a pomocí zaměřovacího kříže (kurzoru) je snímána poloha zaměřovaných bodů a z klávesnice nebo pomocí kurzoru se zadává identifikátor objektu. Existují dvě základní metody digitalizace: bodová (point) - kliká se na každém vrcholu, který je třeba zaznamenat - je to nejčastější způsob použití, proudová (stream) - počítač automaticky zaznamenává sekvence bodů v zadaném časovém nebo vzdálenostním intervalu. Konkrétní postup digitalizace: Definování oblasti - definování minimálních a maximálních hodnot souřadnic. Registrace mapy - zadání nejméně 4 kontrolních (vlícovacích) bodů (co možná nejvíce po obvodu). Jedná se například o rohy mapových listů, od kterých známe souřadnice v souřadnicovém systému. Nejprve se do GIS zadají souřadnice těchto bodů v cílové soustavě, např.: S-JTSK a potom se tyto body identifikují (kliknutím) na mapě. Výsledná přesnost digitalizace záleží na měřítku a přesnosti původní mapy. Vlastní digitalizace mapy, Editace chyb - nespojení čar, nedotahy a přetahy, vícenásobné zaznamenání - souvisí s topologickým čištěním (viz. dále). Poznámka: pro rastrové systémy je pak nutné udělat rasterizaci, více o ní později, v části věnující se zpracování dat. Výhody ruční digitalizace: Malé finanční nároky; digitizéry jsou relativně levné, pracovní síla je také levná. Flexibilita a adaptibilita na různé zdroje dat. Technika je snadno zvládnutelná v krátkém čase - lze se snadno naučit. Kvalita výstupů je víceméně vysoká. Digitizéry jsou velice spolehlivé a přesné (přesnější než zdrojová data). Snadné úpravy digitalizovaných dat. Nevýhody: Přesnost je limitována stabilitou vstupního média. Digitalizace je únavná a nudná, tudíž velice náchylná k operátorovým chybám. Scannování a vektorizace Stále rozšířenějším způsobem převodu dat z analogové do digitální (rastrové) formy je scannování. Vykonává se pomocí scannerů, zařízeních sloužících k optickému snímání dokumentů (více KIV/ZPG). Existují tři různé typy scannerů: Bubnové (drum) - nejpřesnější (přes 1000dpi), ale nejdražší. Princip spočívá v rychlé rotaci bubnu, na kterém je připevněn snímaný dokument, a v paralelně pohybujícím se senzoru. Nevýhodou je dlouhá doba snímání, ale ta je vyvážena vysokou přesností a možností vytvářet barevné separáty. Pro GIS jsou ale zbytečně přesné za veliké náklady (! používají se ale ve fotogrammetrii). Deskové (stolní) (flatbed) - nejběžnější, ale mají malou snímatelnou plochu (do A2-A3). Princip spočívá v položení dokumentu na skleněnou desku za kterou se pohybuje světlo a senzor. Jsou také velice přesné (běžně přes 600 dpi). Pro GIS nejsou vhodné hlavně díky malé maximální velikosti snímaného dokumentu. Posuvné velkoformátové (large format feed) skenery - nejpoužívanější typ pro GIS. Jeho princip spočívá v posouvání dokumentu přes snímací kameru. V tomto případě se pohybuje pouze dokument, přesnost tedy závisí také na schopnosti posuvu dokumentu konstantní rychlostí. Nevýhodou těchto scannerů je jejich relativně menší přesnost snímaní (kolem 400 dpi). + Další speciální scannery, např. 3D, nemají pro GIS použití. Hodnocení scannerů: Nejdůležitějšími hodnotícími ukazateli jsou: rozlišení (body na palec - Dots Per Inch, dpi), přesnost - souvisí s tím, jak precizně je vyroben snímací senzor, tj. jak pravidelně jsou na něm umístěny snímací prvky, barevnost či šedotónovost. V GIS se používají scannery monochromatické (dvojúrovňové) nebo šedotónové, ale i barevné. Při uvádění rozlišení si je třeba dát pozor na typ uváděného rozlišení a na přesnost. Někteří výrobci uvádějí raději interpolované (softwarové) rozlišení, které je podstatně větší než optické (hardwarové). Interpolace spočívá v tom, že se interpolují sousední pixely tak, aby vznikl nový pixel, tzn. že výsledné rozlišení vzroste. Tato metoda má dobré výsledky pro barevné a šedotónové obrazy (hlavně fotografie), výsledky jsou však podstatně slabší (lépe řečeno nedostatečné) pro diskrétní barevné nebo monochromatické předlohy (mapy, výkresy , …), což její využití v GIS činí nevýhodným. Konkrétní postup při scanování: Výběr rozlišení - to je docela důležité rozhodnutí, jelikož platí, že dvakrát větší rozlišení vede ke čtyřnásobné velikosti výsledného souboru. V manuálu k ARC/INFO jsou doporučeny následující hodnoty pro různé typy podkladů. Viz obrázek Výběr přesnosti scanneru a také přesnosti vstupních dokumentů (nikdy nedostanu přesnější výstup než vstup, vždy je to naopak). V této části je také nutné uvažovat zkreslení vstupních dokumentů (papír se roztahuje a smršťuje - je lepší scannovat z nějakých nesrážlivých materiálů). Vyhodnocení nároků na rozlišení a přesnosti vede k výběru konkrétního scanneru. Příprava mapy ke scannování - očištění od mechanických nečistot, identifikace vlícovacích bodů, případně úpravy nečitelných částí. Vlastní scannování. Registrace (transformace rastru) pomocí vlícovacích bodů, probíhá analogicky jako u digitalizace. Volitelně úprava obrazu ( jas, kontrast, prahování, ekvalizace histogramu). Volitelně čištění rastrového podkladu. Volitelně vektorizace. Princip vektorizace, více o ní až v části zabývající se zpracováním dat v GIS: Automatická vektorizace - vše dělá počítač. Je to velice rychlé (co se tyče nároků na uživatele), ale je pak nutné provádět čištění vektorových dat, což je velice zdlouhavé (záleží na podkladu). Polautomatická vektorizace - interaktivní metoda, s tím že počítač sám vektorizuje, ale uživatel jej koriguje na sporných místech (ArcScan, Descartes). Ruční (on screen digitizing) - interaktivní, kdy uživatel provádí sám vektorizaci na základě rastrového podkladu. Některé systémy umožňují automatizovat alespoň přichycení na rastr (Kokeš, GeoMedia Pro). Studijní článek: Naplňování GDB atributovými daty Vstup atributových dat Manuální Nejběžnější způsob zadávání atributových dat je manuálně, pomocí klávesnice, na což stačí pouze jednoduchý hardware. Při zadávání atributů může nastat problém s doménovou integritou (např. zadaný věk = -1), ta se ale většinou kontroluje již během zadávání. Atributy se pak navazují na prostorovou část pomocí unikátního identifikátoru, např. primárního klíče, který prostorové prvky již obsahují (vytváří se obvykle již při jejich tvorbě). U ručního zadávání je poměrně velký problém kontroly správnosti zadaných údajů. Mohou se používat dvě základní metody kontroly: Single Key Data Entry - jeden operátor zadává atributová data a druhý operátor již zadaná data kontroluje (porovnává originál s vytištěnými výpisy, …). Tato metoda se používá při limitovaném čase a financích a je vhodná spíše pro menší projekty. Double Key Data Entry - atributová data jsou zadávána dvěma na sobě nezávislými operátory (každý zadává stejná data) a poté se obě varianty v počítači porovnají. Při nalezení rozdílných hodnot se zadaný atribut překontroluje a opraví. Tato metoda se používá spíše na větší projekty, u kterých velice záleží na správnosti zadaných údajů. Scannování + rozpoznávání textu Další možností je scannování textu obsahující žádané atributy a poté jeho automatizované rozpoznávání pomocí nějakého OCR (Optical Character Recognition - nástroje na rozpoznávání písma) software. Tato metoda, ačkoli relativně velice rychlá, je stále úspěšná jen z části a je možné ji aplikovat většinou pouze na již tištěný text (i z psacího stroje). Po automatickém převodu je navíc nutné vše pečlivě zkontrolovat (podobně jako u manuálního zadání pomocí metody Single Key Data Entry). Další nevýhodou je obvyklá nutnost ručního navazování atributů na prostorovou část, podobně jako u ručního zadávání dat. Převod z externích digitálních zdrojů Poslední možností je načítání atributových údajů z jiných, již digitálních, zdrojů. Tato problematika se úzce dotýká konverze geografických dat z jiných digitálních zdrojů a je probrána podrobněji v následující části. Studijní článek: Naplňování GDB konverzí dat z jiných digitálních zdrojů Konverze geografických dat z jiných digitálních zdrojů Posledním způsobem získávání dat je jejich konverze z jiných systémů/formátů. Tento způsob, ačkoli vypadá zcela nevinně, může přinést celou řadu problémů se kterými je třeba počítat. Před použitím dat z jiných digitálních zdrojů je třeba pečlivě prozkoumat několik kritérií, která rozhodnou o vhodnosti či nevhodnosti konkrétního zdroje: Formát souboru - mám možnost ho použít/importovat, případně existuje konverzní program? Přenosové médium - na čem budu data přenášet? (CDROM, disketa, DAT pásek, síť). Toto kritérium je důležité hlavně v případě přenosu dat velkých objemů, například letecké snímky. Tématický obsah dat - jsou v datech obsaženy všechny prvky co potřebuji? Měřítko a přesnost - jsou data v požadovaném měřítku a přesnosti ? Časový interval pořízení - kdy byla data pořízena a k jakému časovému intervalu se vztahují? Souřadnicový systém - v jakém SS byla data pořizována? Mohu takový souřadnicový systém využít (případně mohu provést transformaci do mnou používaného souřadnicového systému)? Problematika kompatibility datových modelů - např. problematika převodu křivek při převodu z CAD do GIS nebo i z GIS do GIS, převod formátu atributů. Cena - … Zdroje dat: Ve světě USGS (United States Geological Survey) - http://www.usgs.gov/ www.geographynetwork.com spousty dalších … V ČR MIDAS - metadatový server České Asociace pro Geoinformace (ČAGI) - http://gis.vsb.cz/midas/, http://www.cagi.cz/ ZABAGED/1 (vektorová data), ZABAGED/2 (rastrová data 1:10 000, 1:25 000, 1:50 000, 1:200 000) - ČÚZK - http://www.vugtk.cz/~cuzk/ DMÚ 25, DMÚ200, DMR 1 a DMR2 - http://www.army.cz/acr/geos/dobruska.htm ČÚZK - DKM, KM-D Další - ÚHUL, VÚMOP, Geodézie ČS, ArcData, … Studijní článek: Možné chyby, které se mohou vyskytnout při vstupu dat Možné chyby, které se mohou vyskytnout při vstupu dat Při vkládání dat do systému není možné zabezpečit správnost 100% zadání dat. Následující řádky pouze konstatují možné chyby, které mohou nastat při tvorbě geografických dat. V části zabývající se zpracováním bude tato problematika rozebrána podrobněji a to zejména z hlediska opravování chyb. Možné chyby při zadávání: Nekompletnost dat - scházejí body, linie, polygony. Chybné umístění prostorových dat - chyby vycházející ze špatné kvality vstupních dat nebo z nedostatečné přesnosti při digitalizování. Zkreslení prostorových dat - chyby z nepřesností vstupních dat (deformace podkladových dat, zkreslení již existující analogové kresby). Špatná vazba mezi prostorovými a atributovými daty. Atributy jsou chybné nebo nejsou kompletní - velice častá chyba zvláště pokud jsou atributy pořizovány z různých zdrojů v různých časech. Identifikace chyb je velice obtížná. Obvykle se data kontrolují vizuálně. Dalším způsobem kontroly chyb prostorových dat je proces vytváření topologie neboli topologické čištění dat. GIS mají většinou schopnosti procházet místa s potenciální chybou a umožní uživateli interaktivně odstranit případné chyby. Nejčastější chyby odhalené při vytváření topologie: třísky a mezery (Sliver and gaps) - jev nastává, když jsou dvě hranice digitalizovány z různých zdrojů, ačkoli v terénu představují jednu a tu samou. V takovém případě jsou linie představující tutéž hranici neidentické (nepřerývají se) Mrtvé konce (dead ends) - nedotahy a přetahy. Duplikátní linie (hlavně v CAD, ale i u některých GIS, které z toho vyrobí regulární polygon) reprezentující stejný objekt. Pokud se používá pro reprezentaci polygonů metoda hranic a centroidů, tak i přiřazení více centroidů jednomu polygonu. Většina systémů naštěstí obsahuje funkce, které umožní automaticky vyřešit alespoň některé z těchto uvedených chyb. Více v restrukturalizaci, v části zabývající se topologickému čištění prostorových dat. Poznámka: při pořizování dat je nutné brát v potaz i právní souvislosti problematiky, kdo má na data obchodní práva, zda je možné data využívat pro akademické, soukromé, či obchodní účely. Zvláště v ČR je tato oblast velice problematická. Studijní článek: Problematika metadat Co jsou to metadata? Obecně se dá říci, že jsou to data o datech, tzn. informace co popisovaná data obsahují a kde se nacházejí. Tyto informace jsou zvláště důležité, pokud je zpracováváno několik druhů datči velý objem dat. Pomáhají pak lépe organizovat a udržovat přehled na daty. Problematika tvorby metadat je úzce spjata s tvorbou digitálních dat a jejich převody. V metadatech by měla být obsaženy následující informace: Co je obsahem dat (tématická složka). Rozlišení - prostorové (jaké území zabírají), popisné (popis možných hodnot atributů a jejich význam) a časové (jakou dobu zahrnují - kdy byly aktuální). Formát dat (typ souboru, předávací médium). Datum pořízení dat (případně aktualizace). Kontakt na pořizovatele a správce. Pro metadata je vhodné vyvinout standard, který by byl široce akceptovaný (aby bylo možné snadněji převádět data z jiných GIS systémů). Dnes již existuje několik standardů, v ČR se o metadata stará například Česká asociace pro geoinformace (ČAGI). Více informací a odkazů je možné nalézt na serveru ČAGI (www.cagi.cz). Příklady metadatových serverů: http://www.geographynetwork.com - světová metadata, http://gis.vsb.cz/midas/ - stránka o metadatech na serveru ČAGI. Studijní článek: Zpracování a uchovávání dat – uchovávání dat Tento článek je úvodním k sérii článků o zpracovávání a uchovávání geografických dat. Nedejte se zmýlit, že v budeme mluvit převážně o jejich prostorové složce. Jestliže se například data prostorově rozdělí na určité oblasti, dělí se jak prostorová, tak i atributová složka dat! Geografická data se obvykle před uchováním rozdělují na oblasti a podle těchto oblastí se ukládají na disk: Pravidelné (např. mapové listy) ( ). Na disku je každý mapový list v jednom souboru (resp. ve více souborech se stejným jménem, lišících se pouze příponou) či adresáři. Nepravidelné (mapové listy, zájmové území - katastrální území, území národního parku, okresu, kraje …) ( ). Na disku je každé zájmové území v jednom souboru (resp. ve více souborech se stejným jménem, lišících se pouze příponou) či adresáři. Seamless (bezešvé - celé zájmové území je uloženo v jednom souboru, adresáři či databázi) ( ). Stále více se prosazuje poslední způsob, tj. bezešvé ukládání dat v databázi a to z důvodů lepší použitelnosti dat pro následné analýzy. Zpracování a uchovávání dat - zpracování dat Vstupní data, ať již z primárních, či sekundárních zdrojů je nutno většinou nějakým způsobem před jejich uchováváním zpracovat. K tomu lze použít nejrůznější metody zpracovávání dat. Těmito metodami se budeme zabývat v následujících studijních článcích. Studijní článek: Geometrické transformace V GIS se v poslední používají 2D i 3D transformace. my se zde budeme zabývat pouze jednoduchými 2D transformacemi. Jsou proto dva důvody. Za prvé problematika 3D transformací je příliš obsáhlá, nevešla by se do studijního plánu tohoto předmětu. No a za druhé se touto problematikou budete zabývat v jiných předmětech, jako je například MK1 a GEV, takze nemusíte mít strach, že byste byli o něco ochuzeni. Transformace souřadnicového systému mezi rovinnými pravoúhlými souřadnicemi Transformace souřadnicového systému mezi rovinnými pravoúhlými souřadnicemi (Helmertova - lineární konformní, afinní, polynomické) - jsou založeny na poznání přesné polohy vybraných identických bodů. Podívejme se na obrázek Jedná se v podstatě o stejnou problematiku, jaká byla již zmiňována u digitalizace a u scannování. Nyní se na ni podíváme podrobněji. Lineární konformní transformace (LKT) je vhodná pro transformace mezi souřadnicovými systémy, které jsou navzájem posunuty, pootočeny a ve směrech obou souřadnicových os mají ve stejném poměru změněno měřítko. Obrázek ukazuje, jak tato transformace může deformovat vstupní data. Je vidět že obdélník se nám vůči počátku souřadnicového systému posunul a pootočil. Navíc se ještě zvětšil. Transformační vztah (soustava rovnic), má následující tvar: x = m . cos (B) . X + m . sin (B) . Y + a y = - m . sin (B) . X + m . cos (B) . Y + b kde m je změna měřítka a,b posun v ose x,y B úhel rotace Koeficienty vztahu (m, B, a, b) lze vypočíst již ze dvou dvojic identických bodů (X1,Y1), (X2,Y2) a původní (x1,y1), (x2, y2). U transformace se ale obvykle používá více referenčních bodů, hodnoty koeficientů se pak vypočtou metodou nejmenších čtverců, kde se minimalizuje suma rozdílů v poloze mezi souřadnicemi transformovaných bodů. Speciální případ LKT je Helmertova transformace, která uvažuje pouze rotaci a posun (koeficient m=1). Afinní transformace (speciální případ polynomické, polynomická prvního řádu). Na rozdíl od LKT nejsou jednotlivé souřadnice na sobě závislé, což je výhodné a způsobuje to, že není změna měřítka ve všech směrech stejná. Geometricky se tedy jedná o posun, rotaci a změnu měřítka každé souřadnicové osy původního souřadnicového systému. Obrázek ukazuje, jak tato transformace může deformovat vstupní data. Je vidět že obdélník se nám vůči počátku souřadnicového systému posunul a pootočil. Navíc se ještě zvětšil a zkosil. Koeficienty se opět vypočtou metodou nejmenších čtverců. Minimálně jsou potřeba 3 dvojice identických bodů. Afinní transformace se např. používá při souřadnicovém připojení mapy při ruční digitalizaci. Transformační vztah má tvar: x = a.X + b.Y + c x = d.X + e.Y + f Polynomické transformace druhého a vyšších řádů se používají pro deformace mapového listu, které mají lokální charakter, případně při komplikovanějším průběhu těchto deformací. Prakticky se však používají pouze řády 2 a 3, jelikož vyšší řády nepřinášejí podstatnější zvýšení přesnosti, spíše naopak. Náš obdélník deformují polynomické transformace vyšších řádů obdobným způsobem, jako afinní transformace. Jeho hranice v cílové soustavě pak tvoří křivky. Zatímco u prvního řádu to byly úsečky, u druhého řádu se jedná o části parabol, … Poznámka: U výběru dvojic identických bodů je také vhodné mít na paměti, že je nutné je vybírat co nejblíže okrajům transformovaného území, aby nebyly způsobeny nežádoucí deformace na okrajích a že je vhodné používat větší než minimální počet referenčních bodů, jelikož další přidané body zmenšují polohovou chybu. Mezi další používané transformační modely patří projektivní, který transformuje jeden rovinný prostor do druhého. Podobně jako afinní je vhodná na data s menšími deformacemi. Minimální počet dvojic identických bodů jsou čtyři. Oproti dříve zmiňovaným transformacím má tu výhodu, že po transformaci padnou body, které byly zvoleny jako identické ve zdrojové soustavě, přesně na identické body v cílové soustavě. Umožní nám tedy transformovat i například lichoběžník na čtverec či obdélník. Že je to výhodné si uvědomíte zejména ve chvíli, kdy potřebujete transformovat např. starý a deformovaný mapový list. Pozn.: Zkuste si představit, co by z lichoběžníku udělaly předešlé transformace. Existují ještě další, specializované transformace, ale těmi se nebudeme pro tuto chvíli zabývat. Další geometrické transformace nebo, chcete-li, raději operace Interaktivní editace prvků - obvykle standardní nástroje CAD jako kopírování, posuny, rotace, mazání, spojování a rozpojování segmentů. snižování počtu vrcholů/ředění (Weeding/coordinate thinning,) - nástroj vycházející z generalizace a používaný hlavně po digitalizaci a vektorizaci. Spočívá v odstranění nadbytečného počtu vrcholů z linie. Pouze pro vektorová data. Zvyšování počtu vrcholů/zhušťování (Densification) - opak ředění - umělé vkládání dalších bodů na linii. Pouze pro vektorová data. Proložení bodů křivkou - použití po digitalizaci a vektorizaci vrstevnic. Proložení křivkou dodá vrstevnicím přirozený vzhled. Na rozdíl od zhušťování nezachovává 100% tvar křivky. Pouze pro vektorová data. Studijní článek: Zpracování obrazu U rastrových systémů a u systémů DPZ se pro úpravu rastrů používají nástroje nazývané souhrnně "Image Processing". Je to poměrně rozsáhlá problematika (na KIV a KKY se image processing učí celý semestr, částečně je probírán také v předmětu DPZ). Metody zpracování obrazu mají v GIS relativně omezené využití, resp. používají se ve Fotogrammetrii a DPZ. GIS pak využívá jejich výsledků. Zde je uveden skutečně jen výčet metod, více se dozvíte v již zmiňovaných předmětech. Některé z funkcí: filtrace (hledání hran, vyhlazování, ostření), úpravy histogramu (roztahování), prahování, změna jasu/kontrastu, odstraňování nečistot, mozaikování, klasifikace převzorkování (nejbližší soused, bilineární, bikubické) Jelikož pro některé analýzy jsou vhodnější vektorové reprezentace dat a pro jiné zase rastrové, GIS pracující s oběma typy nabízejí nejrůznější nástroje umožňující a usnadňující převod mezi oběma reprezentacemi. Převod z rastrové do vektorové podoby se nazývá vektorizace, opačný proces z vektorové do rastrové podoby je rasterizace. Vektorizace Vektorizace je převod rastru na vektor. Je třeba říci, že se jedná o složitější proces než rasterizace (je nutné rekonstruovat jednotlivé vektorové objekty z jejich spojité rastrové podoby). Při vektorizaci jsou používány tři základní metody: Ruční, Princip: vše dělá operátor (případně za asistence počítače při přichytávání vektorových prvků na existující rastrovou kresbu - tzv. "čtvrtautomatická"). Jedná se o nejméně náročný způsob na hardware a software, ale nejdéle trvající (záleží na podkladech). Vhodný pro staré podklady nebo velice řídké podklady, kde operátor musí velice často rozhodovat, co k čemu patří. Příklad systému - Kokeš, MicroStation, I/RAS, GeoMedia Pro. Poloautomatická Princip: operátor zvolí počátek rastrové linie, systém se pokusí identifikovat rastrový objekt, ukáže operátorovi směr, kterým se vektorizace bude ubírat, a při potvrzení ze strany operátora, se vydá vektorizovat, dokud nenarazí na nějakou překážku (mezera, křižovatka) či sporný bod, kde se zastaví a čeká na operátorovu odezvu (jestli má pokračovat, v jakém směru má pokračovat, …). Existují dva módy poloautomatické vektorizace, kdy jeden způsob se snaží přichytávat na střed rastru (používaný pro vektorizaci linií), druhý na okraj rastru (používaný pro vektorizaci polygonů). Princip přichytávání na okraj je pro počítač výrazně jednodušší, jelikož vektorizační software pouze hledá hranu v rastrovém souboru, které se drží. Přichytávání na střed je složitější a pro identifikaci středu vektorizovaného objektu se využívá principu nazývaného "skeletizace" (), který vychází z principů používaných v automatické vektorizaci. Jelikož nascanované mapy jsou různé kvality (spíše horší než lepší), systémy pro poloautomatickou vektorizaci umožňují obvykle nastavit několik důležitých parametrů pro zautomatizování činnosti. Mezi tyto parametry patří: maximální přípustná šířka linie, kvalita rastrového podkladu (jestli jsou objekty homogenní oblasti či ne), akceptovatelná mezera v rastrové linii (při digitalizaci čerchovaných a jiných čar), akceptovatelný úhel mezi částmi linie a variabilita (jak reaguje systém na změny šířky pouze v jednom směru). Samozřejmě, že schopnosti systému se liší, tudíž ne všechny systémy pro poloautomatickou vektorizaci mají výše uvedené možnosti. Navíc nastavení jednotlivých parametrů je vždy třeba provést empiricky. Některé systémy umožňují také rozpoznávat písmo (OCR) a automatizovat tak i tuto činnost. Bohužel se ale na mapách vyskytují velice nestandardní typy písem, takže je to v praxi je použití velice problematické. Možné je ale úspěšně použít na analogové podklady vytvořené z digitálních dat (tištěné digitální mapy, výkresy). Příklad nástrojů pro poloautomatickou vektorizaci: ArcScan, MicroStation Descartes, I/Geovec. Automatická Při automatické vektorizaci probíhá převod rastr->vektor automatizovaně, bez aktivní účasti operátora. Algoritmy automatické vektorizace vycházejí z algoritmů zpracování digitalizovaného obrazu a uměle inteligence. Tuto metodu však většinou nelze použít pro převod běžných analogových podkladů, ale pouze pro již tištěné map z digitálních podkladů (podobně jako OCR). Princip automatické vektorizace pro jednotlivé typy základních objektů: Body - zpracovávací program vyhledá střed buňky reprezentující bod a zjistí jeho souřadnice a zaznamená je spolu s identifikátorem bodu v rastru (obvykle barva, či nějaká skalární hodnota). Linie - automatická vektorizace linií funguje na principu hledání kostry (skeletu, odtud skeletizace) objektů, což je metoda velice často používaná pro ztenčování objektů. Po nalezení skeletu jsou pak pouze vyhledány na sebe napojené pixely (v rámci 4 nebo 8 okolí) a ty tvoří požadovanou linii () Polygony - podobně jako u poloautomatické vektorizace jsou hledány hrany objektů a ty pak převáděny do linií. Poté se ze všech uzavřených liniových objektů vytvoří polygony. Po vlastní vektorizaci často následuje proces, který odstraní nadbytečné informace získané při vlastním procesu vektorizace (nadbytečné body). Může to být odstranění nadbytečného počtu vrcholů nebo i jiná generalizační technika. Příklad software umožňujícího automatickou vektorizaci: ARC/INFO GRID, MicroStation Descartes. Studijní článek: Rasterizace – převod vektoru na rastr Jelikož pro některé analýzy jsou vhodnější vektorové reprezentace dat a pro jiné zase rastrové, GIS systémy pracující s oběma typy nabízejí nejrůznější nástroje umožňující a usnadňující převod mezi oběma reprezentacemi. Převod z rastrové do vektorové podoby se nazývá vektorizace, opačný proces z vektorové do rastrové podoby je rasterizace. Rasterizace Obvykle se provádí jako překryv vektorové vrstvy na rastrovou mřížku (o určené velikosti buňky) a přiřazení hodnoty této buňky z vybraného atributu. Při rasterizaci je nejdůležitější určit správnou velikost buňky výsledného rastru (která bude dostatečně veliká pro požadované účely, ale přitom nebude příliš veliká pro možnosti hardware zpracovávající rastr). Problémy však mohou vznikat v případech, kdy jedna výsledná buňka obsahuje více různých objektů. Pro řešení této se používají 3 základní metody (1), z čehož první dvě se používají pro převod bodů, linií i polygonů a zbývající jen pro převod polygonů: Metoda dominantního typu vychází z principu, že u buňky, do které zasahuje více objektů, se vyjádří podíl její plochy, zabíraný každým z objektů a hodnota objektu s největším podílem je pak buňce přiřazena (u bodů a linií se podíl plochy často nahrazuje počtem objektů, které buňka obsahuje). Metoda nejdůležitějšího typu buňce přiřadí hodnotu, která je považovaná za nejdůležitější z hlediska aplikace. Centroidová metoda, buňka má přiřazenou hodnotu definovanou polohou jejího středu při průmětu do vektorové reprezentace. Studijní článek: Interpolace Existuje poměrně velké množství geografických dat získávaných pouze z bodů nepravidelně rozmístěných v prostoru, které mapují v principu spojité jevy. Jedná se například teplotu, nadmořské výšky, demografii, zásaditost půdy, koncentrace škodlivin, ... . U všech těchto dat je nemožné získat informace měřením z celé lokality. Existují však statistické metody, které pomáhají určit způsob získání co nejadekvátnější informace pro daný problém. K získání informace i na jiných místech, než byla konkrétně měřená, pak slouží interpolace. V GIS se používá hlavně při vytváření spojitých rastrových dat z naměřených bodových nebo liniových hodnot. Prakticky se jedná o speciální statistické metody pro převod vektor-> rastr (rasterizace), kdy výsledkem převodu je souvislý povrch. Existuje nepřeberné množství různých interpolačních funkcí, jejichž použití se vybírá podle typu zkoumaných dat (často empiricky). Zde si popíšeme dvě nejpoužívanější interpolační funkce: Metoda vážené inverzní vzdálenosti (Inverse Distance Weighted - IDW) - určuje hodnotu v dané buňce pomocí lineárně vážené kombinace množiny vstupních bodů, kde váha je funkce inverzní vzdálenosti (čím dále je konkrétní bod od zjišťované buňky, tím menší má na její hodnotu vliv). Metoda Trendu - používá polynomické regrese k proložení metody nejmenších čtverců celým povrchem. Je možné používat stupeň polynomu až n, ale obvykle se používá první až třetí stupeň, díky tomu, že na hodnotu buňky mají vliv i úplně vzdálené vstupní body - podívejme se na obrázek . Studijní článek: Ostatní převody mezi reprezentacemi Jelikož v GIS se používají ještě další datové struktury (hlavně TIN), systémy umožňují provádět i převody mezi trojúhelníkovou sítí a vektorovou či rastrovou datovou strukturu. Jedná o relativně speciální funkce, které se v podstatě zabývají tvorbou digitálního modelu reliéfu (DMR). Tvorba DMR Vektorové prvky umožňují podstatně pokročilejší modelování vstupních dat DMR než rastrové. Je totiž u nich možné lépe atributově specifikovat, co reprezentují. Proto je pro tvorbu DMR většinou volen postup: vektorové prvky--triangulace-->TIN--interpolace-->GRID. Tvorba nepravidelné trojúhelníkové sítě (TIN) z vektorových prvků Z morfologie je známé, že povrch je možno rozčlenit na několik typů objektů, které jsou dobře popsatelné vektorovými prvky: svahy, údolí - většinou vrstevnicově vyjádřeno lokální vrcholky/jámy běžné body o známé výšce zlomové linie - hrany (údolnice, hřbetnice, …) plochy s konstantní výškou, s konstantním sklonem … Při tvorbě DMR v GIS se používá poněkud jiná terminologie. Je proto nutné morfologické prvky vstupující do tvorby DMR v GIS zatřídit do následujících kategorií: Běžné body (Mass Points) - běžné body, které určují hodnotu (např. výšku), která je v daném místě. Při tvorbě TIN však nemusí tvořit vrchol trojúhelníku, jsou-li v rámci optimalizace vyřazeny. Povinné Body (Points) - např. vrcholy/jámy, tedy body které nemohou být optimalizací vyřazeny. Linie (Line, PolyLine) - např. vrstevnice, získávají se z nich běžné body pro triangulaci. Měkké (tupé) zlomy (Soft breaklines) - vytvořený TIN musí obsahovat tyto objekty, ale nedefinují žádné zlomy v hladkosti povrchu, jejich příčná derivace je nenulová - viz obrázek . Může se jednat například o říční síť. Tvrdé (ostré) zlomy (hard breaklines) - definují zlomy v hladkosti povrchu. Různé odtrhové hrany, srázy, okraje vodních ploch a další. Pozn.: Ve 3D modelu TIN není žádný rozdíl mezi tupými a ostrými zlomy, ale při následné interpolaci TIN do GRID jsou tyto objekty využívány. Příčná derivace ostrých hran je nulová, interpolovaný GRID pak obsahuje zlomovou hranu - viz obrázek . Polygony (Polygons) - např. plochy jezer, běžné body se získají z vrcholů linie tvořící polygon. Existují soft a hard i clip, fill a erase. Obálka (clip polygon) - pomocí triangulace vzniká vždy konvexní TIN - pomocí obálky můžeme tento konvexní TIN oříznout na nekonvexní. Výplň (fill polygon) - nahradí Z hodnotu v daném polygonu konstantou (zase např. povrchy jezer, …), nikoli však v TIN, zde je to pouze jako atribut, projeví se až při převodu do GRID. Vymazání (erase polygon) - podobné jako výplň, ale dané trojúhelníky spadající do polygonu nejsou používány v operacích počítajících povrch. Výměna (replace polygon) - podobné výplni, ale změna je provedena přímo v TIN. Při tvorbě DMR můžeme narazit na problém, že hodnota z je definována jako funkce x,y, tj. z=f(x,y) a nikoli h=f(x,y,z). Jednoduše řečeno, jednomu bodu u kterého známe polohu (souřadnice x,y), můžeme přiřadit jen jednu výšku (souřadnici z). Jeskyně, převisy a dokonce ani kolmé stěny budov tedy nelze reprezentovat v tomto modelu korektně. Proto se tyto jevy simulují posunem. Nad takto připravenými daty je možné provést triangulaci a vytvořit TIN. Převod mezi nepravidelnou trojúhelníkovou sítí (TIN) a rastrem. Kvůli složitosti algoritmů nad DMR reprezentovaným jako TIN se pro určité druhy analýz (morfologie, hydrologie, šíření signálu…) využívá DMR reprezentovaného pomocí rastru. Převod se nazývá též interpolace neboť se opět jedná o dopočítávání mezilehlých hodnot v oblasti a to ze známých hodnot. Vstupem je samozřejmě TIN, my si průběh interpolace ukážeme na jeho řezu . V praxi se používají interpolace dvě: lineární a kvintická. Lineární interpolace - Pomocí lineárních rovnic je vypočtena jeho hodnota Z pro střed každé buňky interpolovaného rastru a to z rovnice roviny Ax+By+Cz+D=0. Na animaci je vidět jak to vypadá graficky. Kvintická interpolace - snaží se z TIN vytvořit spojitý a hladký povrch. Metoda předpokládá, že jednotlivé trojúhelníky jsou již aproximace a proto se orientuje spíše na vrcholy, které tento trojúhelník tvoří. Podstata metody spočívá vtom, že před vlastní interpolací se TIN nahradí nějakou "oblejší plochou", interpolace pak již probíhá stejně. Pro tuto chvíli nebudeme zabíhat do detailů tvorby takového povrchu, více např. v předmětu GPM. Důležité ale je, že právě při nahrazování TIN jiným povrchem jsou využity vlastnosti hard a soft breaklines. Tam kde je hard, tam se s tímto zlomem počítá a není zde hladký povrch. Srovnání kvintické a lineární interpolace: Lineární je rychlejší, je lepší v případech, kdy jsou všechny významné body v TIN obsaženy (deprese, vrcholky, …) nezohledňuje lomové hrany Quintická je výrazně pomalejší, věrněji nahrazuje prvky, které nedodefinovávají povrch (např. u vrstevnic), je výhodná pro povrchy, které nejsou plné vstupních informací. zohledňuje lomové hrany Studijní článek: Topologické čištění dat Co to jsou topologicky čistá data? Jsou to data, nad kterými je možné vytvořit topologii, aniž by se jakkoli změnila jejich poloha. Protože je topologie nutná pro uskutečnění nejrůznějších analýz, je nutné i u systémů nepodporujících explicitní uchování topologie provádět její tvorbu (tzv. topologie "on-the-fly" - viz problematika vektorových datových modelů). Pro tvorbu topologicky čistých dat se používají první dva topologické koncepty: konektivita - dvě linie se na sebe napojují v uzlech, definice plochy - linie které uzavírají nějakou plochu definují polygon, + někdy je používán i třetí: sousednost (princip okřídlené hrany) - linie mají směr a nesou informaci o objektech napravo a nalevo od nich. Podívejme se na animaci . Jaké úlohy obnáší tvorba topologicky čistých dat ? Eliminace duplikátních linií (stejných i podobných). Odstraňování nedotahů a přetahů. Nalezení průsečíků dvou nebo více liniových prvků s následující segmentací. Odstranění mezer (souvisí s nedotahy) - podívejme se na obázek . U reprezentací používajících pro reprezentaci polygonů metodu hranic a centroidů, odstranění nadbytečných centroidů. Studijní článek: Generalizace Obecně je generalizace proces, který se pokouší stanovit univerzalitu - všeobecnost stavu. V kartografickém smyslu je generalizace výběr a zjednodušování reprezentace detailů objektů s ohledem na měřítko a/nebo účel mapy. Proč vůbec je generalizace v GIS potřebná: Ekonomické požadavky - svět nelze nikdy modelovat úplně přesně, vždy je to kompromis přesnost/cena. Požadavky redukce objemu dat - platí, že čím více je dat, tím je větší možnost udělat chybu a čím je přesnější (intenzivnější) měření, tím je větší šance ovlivnění dílčích měření individuální chybou. Generalizace v tomto případě slouží k odfiltrování těchto chyb a konsolidaci (Generalizovaný trend je robustnější než individuální měření). Víceúčelovost požadavků pro údaje - z jedné digitální reprezentace dat je nutné vytvářet mapy s různými informacemi i v různých měřítkách, často velice rozdílných. Požadavky zobrazování a komunikace (percepce-vnímání) dat - vychází z kartografických doporučení některých limitů, při jejichž překročení se mapy stávají nečitelnými (př. Max 10 gr. Znaků na cm2) - více v předmětu TKA, popř. i MK1. Poznámka: Jelikož je v kartografii generalizace závislá na subjektivním citu a intuici kartografa, je její automatizace velice problematická, ne-li nemožná. Následující přehled uvádí některé z generalizačních metod užívaných v kartografii a GIS: Selekce (výběr prvků) - výběr tématických vrstev . Eliminace (eliminace prvků) - eliminace prostorově nedůležitých prvků . Zjednodušení (zjednodušení prvků) - zjednodušení tvaru prvků, např. redukce počtu vrcholů . Agregace (kombinování malých prvků do větších) Prostorová redukce (collapse) - redukce dimenze prvku nebo jeho prostorového rozměru (například polygon na linii) . Typifikace - redukce hustoty prvků . Exaggerace (přehnání, zvýraznění) - opak prostorové redukce, prostorové zvýraznění (zvětšení) prvku . Reklasifikace a spojení - spojení prvků se stejnými vlastnostmi do jednoho, například vrstvy listnatých a jehličnatých lesů spojit do vrstvy lesů . Řešení konfliktů - posunutí některých prvků nacházejících se na jednom místě, přehlednost mapy je zde kladena nad její absolutní prostorovou správnost. Na původním místě zůstává nejdůležitější prvek (např. silnice na mapě silnic) a posunují se ostatní (v našem příkladě to může být např. železnice, vodstvo, elektrické vedení,…) . Zjemnění - úprava vzhledu objektu ke zvýšení estetičnosti, například vyhlazení linie řeky . Redukce vrcholů (Coordinate Thinning) - redukce počtu vrcholů v liniovém prvku - obvykle pomocí definování nejkratší vzdálenosti mezi body (funkce by měla vždy vybrat ty nejvýznamnější) - zjednodušování . GIS obsahují jen omezené nástroje pro automatizovanou generalizaci, jelikož se jedná o poměrně složitou problematiku než aby mohla být plně automatizována. Tudíž lze provádět pouze dílčí, specializované kroky z celého procesu, které musí s ohledem na aplikaci regulovat uživatel. Obvyklé automatizované generalizační funkce GIS: ředění vrcholů, eliminace, výběr prvků, posunutí prvku, reklasifikace a spojení, zjemnění linií. Objektový model umožňuje snazší implementaci i dalších generalizačních algoritmů (řešení konfliktů, prostorová redukce, agregace, …), nicméně tyto vlastnosti nejsou ještě úplně propracované a rozšířené v běžných GIS nástrojích. Generalizace má vliv i na kvalitu údajů: Snižuje se polohová přesnost. Díky snížení polohové přesnosti se může snížit i atributová přesnost, viz například rekasifikace a spojení. Studijní článek: Měřící funkce Tímto článkem začínáme asi nejdůležitější část našeho seznamování s GIS - Analýzu a syntézu údajů, proto mi dovolte abych zde napřed uvedl, co vše nás v této studijní kapitole čeká. Jak již bylo řečeno na začátku, prostorové analytické možnosti GIS tvoří jádro systému GIS, tedy to co GIS odlišuje od ostatních informačních systémů. Mezi otázky, na které nám GIS umožňuje odpovědět patří: Co se nachází na? Kde se nachází? Jaký je počet? - statistické otázky. Co se změnilo od? Co je příčinou? - kůrovec a lesy, rakovina a ovzduší, … Co když? - modelování (co když havaruje kamion s naftou a ta vyteče, Co když bude pršet - povodeň). Analytické možnosti GIS můžeme rozdělit do následujících skupin: měřící funkce, nástroje na prohledávání databáze (atributové i prostorové), topologické překrytí, mapová algebra, vzdálenostní analýzy, analýzy sítí, analýzy modelu reliéfu a dalších povrchů, statistické analýzy, analýzy obrazů, ... další analýzy. a nyní již přikročme k první skupině analytických funkcí: Měřící funkce GIS poskytují funkce na měření vzdáleností a ploch. Studijní článek: Dotazy na geografickou databázi Dotazováním se vybírají údaje, které odpovídají specifickému kritériu nebo podmínce. Dotazovací operace má obvykle tři hlavní komponenty: Specifikace údajů, kterých se týká. Formulace podmínek, kterým musí údaje vyhovovat. Instrukci, co se má na vybraných údajích vykonat. Dotaz (Query) má tedy obecně následující strukturu: vyber z údajů typu T takové, které vyhovují podmínce P a vykonej na nich operaci O. Dotazy můžeme v GIS dále rozdělit na: Atributové - dotaz typu: "které geografické objekty (lokality) mají definovanou vlastnost". Například: "Vyber všechna města v ČR, která mají více jak 10 000 obyvatel" Prostorové - dotaz typu: "co se nachází na tomto místě, co se nachází v této oblasti". Například: "Vyber všechna města v ČR, která leží v Plzeňském kraji" Kombinované - dotaz typu: "které objekty splňují definovanou vlastnost a zároveň se nacházejí v nějaké oblasti Například: "Vyber všechna města v ČR, která mají více jak 10 000 obyvatel a zároveň leží v Plzeňském kraji" Atributové dotazy Atributové dotazy lze uskutečnit různými způsoby. První způsob spočívá v identifikaci jednotlivého objektu na základě jeho jména, označení či jiného atributu. Častěji se ale používá druhý způsob, který spočívá ve vyhledání všech objektů splňující intervalové a logické podmínky jednoho nebo více atributů. Příklad atributového dotazu: vrstva silnice, máme dva atributy typ (I,II,D,o) a počet pruhů (1,2). Zkusíme atributový dotaz, kde hledáme všechny silnice, které jsou typu I a mají dva jízdní pruhy: pomocí dotazovacího prostředí "Query By Example" (QBE): vyplněný dialog ( [Trida_sil] = "1") and ([J_pruhy] = 2 ) pomocí SQL: SELECT * FROM SILNICE WHERE TRIDA_SIL="1" and J_PRUHY=2 Výsledky této i dalších analýz je možné vidět na níže uvedených obrázcích. Konkrétně výsledek této je na obrázku . Pro definici dotazů v našich příkladech bylo použito jazyka QBE. Je vidět, že pro vyhledávání intervalových podmínek je možné použít operátorů <,>,=,<=,>=,<>(!=). Intervalové podmínky jdou dále kombinovat pomocí logických operátorů (AND, OR, NOT) využívajících pravidel Booleovské logiky. Podívejme se na obrázek . K vlastnímu definování podmínky se nejčastěji používá jazyk SQL nebo prostředí Query By Example. Jak Booleovské operátory pracují a jak ovlivňují výsledky dotazů můžeme vidět na příkladech , , , a . Rozdíly vektorové a rastrové reprezentace: U vektorové reprezentace se zpracovávají údaje atributových tabulek připojených k jednotlivým vektorovým objektům. U rastrové se zpravidla zpracovávají údaje uložené v buňkách jednotlivých vrstev (není to ale podmínka, i u rastrových reprezentací je možné mít připojené atributové tabulky). Prostorové dotazy Prostorové dotazy jdou uskutečnit opět dvěma základními způsoby. První je jednoduchý a spočívá v identifikaci geografického objektu na základě jeho souřadnic, a to buď ručně (zadáním souřadnic) nebo interaktivně (ukázáním na objekt myší), viz. obrázek . Druhý způsob spočívá v prohledávání prostoru různých geometrických tvarů (obdélníky, kružnice, polygony, linie), viz. obrázek . Rozdíly rastrové a vektorové reprezentace: U vektorů je vždy vybrán celý objekt, u rastrů je vybírána vždy konkrétní buňka či skupina buněk. Kombinované dotazy Kombinované dotazy - jak atributové, tak prostorové dotazy pracují pouze s jednou informační vrstvou. Kombinované dotazy umožňují práci i s více vrstvami (či množinami objektů), tudíž je zde opět možnost propojovat je pomocí operátorů Booleovské logiky, podobně jako u atributových dotazů. Kombinované dotazy také zčásti mohou využívat topologické překrývání vrstev, o kterém se více hovoří v další části. Příklad: Najdi všechna sídla, která jsou ve vzdálenosti do 5 km od dálnice. Je vidět, že nejdříve musela být provedena analýza atributová (vyber dálnice) a poté prostorová (najdi sídla ve vzdálenosti do 5 km od této dálnice), výsledek je vidět na obrázku . Kombinovat lze samozřejmě dále - najdi sídla, která jsou ve vzdálenosti do 5 km od dálnice, mají méně než 50000 obyvatel a protíná je železniční trať, výsledek je vidět na obrázku . Studijní článek: Topologické překrytí Obecně dotazování dvou nebo více informačních vrstev se označuje jako topologické překrytí (overlay) těchto vrstev. Klasicky se tento problém řešil překrytím dvou tématických map na průhledných fóliích. Stejný problém se v GIS řeší pomocí základních algoritmů počítačové grafiky (test bodu v polygonu, hledání průsečíku dvou objektů, ořezávání). Výsledkem postupu je pak identifikace nových objektů, které mají kombinace vlastností objektů ze zdrojových informačních vrstev. Pro kombinaci vstupních objektů se opět používají pravidla Booleovské logiky. Systémy obvykle nabízejí: INTERSECT (AND - průnik), UNION (OR - sjednocení), IDENTITY (AND NOT - přiřazení na základě prostorového umístění). Více viz. obrázek . Při těchto operacích dochází k řešení vztahů bod, linie nebo polygon v polygonu (výjimkou je sjednocení, které mohu provádět pouze mezi dvěma polygonovými vrstvami). Z procesu topologického překrytí vznikají nové objekty (vrstvy), kterým jsou přiřazeny také atributy. Tím se topologické překrytí liší od prostorových dotazů, kde žádné nové vrstvy nevznikají. Na obrázku je vidět jak jsou zpracovávány atributové údaje při topologickém překrytí na příklady intersest (a: polygon-polygon, b: linie-polygon, c: bod-polygon). Vstupní vrstva může být jak bodová, liniová, tak polygonová, druhá vrstva (ta co provádí topologické překrytí) musí být vždy polygonová! Speciálními případy topologických operací jsou: CLIP a ERASE, UPDATE a SPLIT, na obrázku , které mají tu vlastnost, že atributy nejsou spojovány, ale přejímány ze vstupní vrstvy (jedna vrstva je vždy vstupní a druhá na ní provádí výše uvedené operace). Tyto funkce je možné zařadit i do kategorie restrukturalizace dat. CLIP - ořízne vstupní vrstvu pomocí definovaných polygonů v druhé vrstvě. ERASE - opak CLIP odstraní části vstupní vrstvy pomocí polygonů definovaných v druhé vrstvě. SPLIT - rozdělí vstupní vrstvu na části pomocí hranic definovaných polygony ve druhé vrstvě. UPDATE - vyjme tu část vstupní vrstvy, která bude aktualizovaná druhou vrstvou a místo ní vloží prvky z druhé vrstvy. Do topologických operací je možné zařadit i úlohy typu DISSOLVE ("rozpuštění" hranic objektů na základě stejného atributu) MERGE (spojení dvou vrstev do jedné a odstranění hranic mezi objekty se stejnými atributy), ty ale spíše patří do kategorie restrukturalizace dat. Příklady: Intersect: Zkusím najít všechny úseky železničních tratí, které procházejí lesem. Pokus o nalezení všech úseků železnic procházejících lesem pomocí prostorového dotazu Když se to pokusím udělat jen pomocí prostorového dotazu, tak mám smůlu, jelikož výsledkem jsou všechny tratě jako celky, u nichž alespoň část prochází lesem, viz. obr. Zkusím to tedy udělat pomocí topologického překrytí (INTERSECT tratě a lesy) a výsledek je jasný, viz. obr. . Navíc jako atributy mám přiřazeny ke každému úseku jak atributy tratě (číslo tratě, …), tak i lesa (typ lesa, stáří lesa, …), tak jak byly obsaženy ve vstupních vrstvách. Další příklad (intersect polygon - polygon) může být hledání všech částí parcel, na kterých je přítomen les. Union: (Union polygon - polygon): budu hledat vlastníky zalesněných ploch a kolik procent z celkové výměry jejich parcely tato zalesněná plocha činí. Vezmu parcely (polygonovou vrstvu) a lesy (polygon). Po provedení sjednocení dostanu vrstvu, kde budou jak parcely s lesem, tak i část bez lesa, ze kterých je pak snadné udělat požadovanou statistiku. Identity: Opět analýza tratí, ale tentokrát chci rozdělit všechny železniční tratě na probíhající lesem a neprobíhající lesem. Tak udělám identity železnic s lesy. Výsledkem je vrstva, kde budu mít jak úseky probíhající s lesem, tak i úseky neprobíhající lesem s tím, že atributy úseků v lese budou opět obsahovat typ lesa (tak jako u průniku) a úseky mimo les nebudou mít tyto atributy naplněné. Rozdíl oproti průniku je jasný. Rozdíl oproti sjednocení je takový, že ve výstupní vrstvě jsou pouze objekty vstupní vrstvy s přiřazenými atributy podle polygonů vrstvy, která prováděla identifikace. Poznámka: u rastrů je analýza překrytí obdobná, říkáme jí mapová algebra a bude o ní řeč v následujícím studijním článku. Studijní článek: Mapová algebra U rastrových reprezentací se místo topologického překrytí používá nástroj zvaný mapová algebra. Ten je určen výhradně pro ně a umožňuje kombinovat rastrové vrstvy pomocí různých matematických operací. Tyto matematické operace se vykonávají buď na jedné nebo na dvou (i více) vrstvách a jejich výstupem je vždy nová vrstva, kterou je samozřejmě možné používat v dalších analýzách. To vytváří z mapové algebry mocný prostředek pro prostorové modelování a analyzování. Nástroj mapové algebry je možné využívat pomocí speciálního jazyka (jazyka mapové algebry), což je jednoduchý programovací jazyk navržený speciálně pro popis analýz prostorového modelování nad rastrovou reprezentací (viz obrázek ). Jeho syntaxe se produkt od produktu liší, ale princip zůstává stejný. Mapová algebra používá objekty, činnosti a kvalifikátory činnosti. Ty mají obdobné funkce jako podstatná jména, slovesa a příslovce. Objekty slouží k uložení informací, nebo jsou to vstupní hodnoty. Jako objekty se používají rastry, tabulky, konstanty, … Činnosti jsou příkazy jazyka (operátory a funkce) - vykonávají operace na objektech Operátory jsou obvyklé matematické, statistické, relační a logické operátory (+, -, *, /, >, <, >=, <=, <>, mod, div, and, or, not, …). Funkce se dělí na: Lokální - na individuální buňce, nová hodnota vzniká z individuální buňky jedné nebo více vrstev. Fokální - v definovaném okolí, nová hodnota vzniká z definovaného okolí buňky. Zonální - na specifické oblasti, nová hodnota vzniká ze zóny definované v jiné vrstvě. Globální - používají se všechny buňky informační vrstvy (např. analýzy povrchů - viz dále). Kvalifikátory řídí jak a kde se vykonává činnost (pomocné konstrukce jazyka, podmínky, cykly, …). Ačkoli je z výkladu jasné, že primární prostředí pro mapovou algebru je příkazová řádka, produkty jako ArcView, ARC/INFO (GRID + ArcTools) nebo MGE (Grid Analyst) poskytují příjemné grafické uživatelské prostředí umožňující tvorbu maker, která alespoň zčásti suplují programy v mapové algebře. Z hlediska počtu zpracovávaných vrstev lze operace mapové algebry dělit na operace s jednou nebo více vrstvami. Na jedné vrstvě jsou to nejčastěji skalární operace jako je připočítávání konstanty, násobení, … atd. Jako příklad může posloužit třeba tvorba 2x převýšeného DMR pro vizualizaci ve 3D. Na více vrstvách jsou to pak operace jako sčítání vrstev, které se vykonávají s prostorově odpovídajícími si buňkami. Podívejme se na obrázek . Z hlediska oblasti ze které je počítána hodnota výsledné buňky dělíme funkce mapové algebry na: Lokální funkce se obvykle dělí na matematické, trigonometrické, exponenciální, logaritmické, reklasifikační, selekční a statistické. Podívejme se na obrázek . Fokální funkce se dělí na statistické funkce a na analýzy proudění. Většinou se provádějí na okolí 3x3 sousedních buněk, ale systémy často umožňují definovat sousedské okolí podle uživatele (kružnice, čtverec, …). Ze statistických funkcí jde o stanovení např. aritmetického průměru v okolí, sumy, odchylky, min, max, rozpětí a další. U analýz proudění se počítá směr proudění (maximální gradient z hodnot dané buňky do okolních), rychlost proudění a další. Analýzy proudění jsou základem většího počtu dalších pokročilých analýz, jako jsou hydrologické analýzy, modelování eroze. Podívejme se na obrázek . Zonální funkce je možné rozdělit na statistické a geometrické. U statistických funkcí jde o statistické zpracování hodnot analyzované informační vrstvy, které patří do zóny definované v druhé informační vrstvě. Statistické funkce mohou být opět průměry, sumy, min, max …. (viz obr. ). Mezi geometrické funkce patří např. stanovení plochy, obvodu a dalších charakteristik každé zóny. Globální funkce mapové algebry se zaměřují na vzdálenostní analýzy. Proto se často zařazují spíše ke vzdálenostním analýzám, o kterých budeme mluvit dále, nicméně je stále možné jejich využívání pomocí mapové algebry. Hodnota každé buňky výsledného rastru je počítána ze všech buněk zdrojového rastru. Poznámka: V manuálu k ARC/INFO GRID je přes 25 stránek seznamu nejrůznějších funkcí, operátorů, a dalších, takže si můžete udělat představu o jak mocný nástroj se jedná. Kde je mapová algebra k dispozici: MGE Grid Analyst, ARC/INFO Grid, GRASS ... Zjednodušenou podobu nástroje pro mapovou algebru má i ArcGIS Spatial Analyst - Raster Calculator (nelze programovat, programy je však možné vytvářet v libovolném jazyce podporujícím COM (např.: VB, VBA, C++, Java, ...) ale i pomocí grafické aplikace ModelBuilder. Studijní článek: Vzdálenostní analýzy Na první pohled jednoduchá problematika, která se však ve spolupráci s mapovou algebrou (pro rastrovou reprezentaci), či analýzami sítí (pro vektorovou reprezentaci) může rozvinout ve velice složitý a sofistikovaný nástroj. Bezesporu nejpoužívanějším nástrojem vzdálenostních analýz je tvorba obálky (bufferu), což spočívá ve vektorové reprezentaci ve vytvoření polygonů v určené vzdálenosti kolem bodů, linií a polygonů (viz obr. ). Vytvořené polygony jsou uloženy jako standardní vrstva s definovanou topologií, tudíž je možné je používat v dalších analýzách topologického překrytí. Příklad: vzdálenostní analýzy kombinované s topologickým překrytím: Zjisti plochu lesů, které jsou v ZČ kraji do 3 km od dálnice. Vstupní vrstvy: silnice, lesy. 1. krok: tvorba bufferu kolem dálnice ve vzdálesnoti 3km - podívejme se na obrázek , 2. krok: průnik lesů s vytvořenou obálkou. Výsledkem je vrstva lesů do 3km od dálnice, nad kterou je již snadné provést dotaz na jejich celkovou plochu - podívejme se na obrázek . Z výš uvedeného vyplývá, jakým způsobem jsou prováděny vzdálenostní analýzy ve vektorovém datovém modelu. U rastrové reprezentace je tvorba obálky opět jen otázka metriky. Všechny buňky, které jsou od daného objektu v menší vzdálenosti než definovaná budou označeny. Velice často se ale v rastrové datové struktuře dělá analýza okolí tak, že se spočítá vzdálenost každé buňky od požadovaného objektu a ta vzdálenost se uloží do nové vrstvy (viz. obr. ), kterou je samozřejmě možné dále reklasifikovat (např. buňky s hodnotou menší než 3km - hodnota 1, jinak hodnota "NO_DATA"). Tato analýza se často nazývá nalezení vzdálenosti (Find Distance). Analýzy sousedství (Proximy analysis) Mezi vzdálenostní analýzy také patří takzvané analýzy sousedství (proximity analysis). Spočívají v tvorbě "individuální plochy" kolem každého ze vstupních bodů, které definují příslušnost dané lokality k nějbližším z objektů. Pro vlastní výpočet se používá metody Thiessenových polygonů nebo Voronoi diagramy, což jsou duální funkce k triangulaci. Funkci proximity analysis je možné provádět jak v rastrové, tak ve vektorové podobě. Jako příklad analýzy sousedství uveďme vyhledání prostorové příslušnosti k jednotlivým železničním zastávkám. Podívejme se na obrázek . Studijní článek: Vážená vzdálenost a nalezení nejlevnější cesty Další vzdálenostní analýzou je tzv. vážená vzdálenost (weighted distance). Vážená vzdálenost si všímá jedné podstatné vlastnosti, a to, že při běžných vzdálenostních analýzách se vůbec neuvažují vlivy okolí, vše je měřeno vzdušnou čarou za ideálních podmínek. V reálném světě ale tento model zdaleka neodpovídá skutečnosti. Reálná vzdálenost však neodpovídá vzdálenosti "vzdušnou čarou - má na ni vliv převýšení terénu, do kopce se jde hůře než z kopce, když proti mně bude foukat vítr, tak také spotřebuji více pohonných hmot než po větru a další. Tyto faktory lze do analýzy zahrnout právě pomocí vážené vzdálenosti. Ta nejprve vytváří tzv. "povrch nákladů" (cost surface). Tento povrch obsahuje všechny možné vlastnosti reálného světa - faktory, které mohou ovlivnit reálnou vzdálenost (lépe řečeno dobu přepravy) mezi dvěma objekty. Lze jej charakterizovat jako povrch, jehož každá buňka ví, "jak drahé je její překonání". Modelování jednotlivých faktorů Nyní si uvedeme, jak výše zmiňované vlastnosti (faktory) reálného světa lze modelovat v GIS: Protože pracujeme s rastrovým datovým modelem, budeme jednotlivé faktory modelovat pomocí povrchů (samozřejmě že povrchů, které jsou vyjádřeny rastrem). Do vážené vzdálenosti se v první řadě započítává povrch-faktor, který nám umožňuje simulovat klasickou rovinnou vzdálenost (vzdálenost vzdušnou čarou), představme si ho tak, že každá buňka tohoto povrchu ponese informaci o její rozloze. Dalším z modelovaných povrchů může být faktor terénního reliéfu, který převádí rovinnou vzdálenost mezi buňkami na vzdálenost po reliéfu (terénní vzdálenost - ). Pro jeho výpočet jsou potřebné údaje o DMR. Dalším je vertikální faktor (stupňovitý). Ten bere v úvahu vliv gradientu (převýšení) mezi dvěma sousedními buňkami na to jak náročné bude překonání vzdálenosti mezi jejich středy. Příkladem vertikálního faktoru může být sklon, teplotní pole, … Vertikální faktor se na rozdíl od terénního liší ve směru (z A do B je jiný než z B do A), tudíž lze říci, že je anizotropní. Pomocí tohoto faktoru lze dobře modelovat například situaci, kdy body A a B leží v různých nadmořských výškách - . Z obrázku je patrné, že díky vertikálnímu faktoru bude cesta z bodu B do bodu A náročnější, než cesta z bodu A do bodu B. Můžeme proto říci, že vzdálenost d´ je delší než vzdálenost d. Dalším faktorem může být horizontální faktor, který udává účinek převládajícího horizontálního směru působení faktoru na energii, kterou musíme vynaložit abychom překonali buňku. Velikost nákladů je ovlivňována úhlem a vymezeným směrem převládajícího horizontálního působení faktoru. Jeho tvorba může být založena např. na definování směrů převládajících vzdušných nebo vodních proudů. Vlastní povrch nákladů je pak počítán jako funkce všech faktorů. Proč jako funkce? Protože je třeba si uvědomit, že každý z námi modelovaných faktorů má jiný rozsah hodnot. Jsou to metry pro rovinnou vzdálenost, jiné metry pro převýšení (Proč jiné? No zkuste si porovnat co energie vás stojí jeden metr polohový a jeden výškový.) úhel pro sklon, síla větru pro horizontální faktor, … atd. Funkce je to tedy proto, abychom dané rozsahy hodnot dostali do nějakého poměru vůči sobě a nesčítali, vzpomeňme na první třídu, "Hrušky s jabkama". Právě toto je obecně nejkrizovější část geografických analýz, dokázat vymyslet takový vztah (funkci) aby analýza skutečně dobře fungovala. Více o tom ale v dalších GIS předmětech. Znovu připomeňme, že povrch nákladů lze charakterizovat jako povrch, jehož každá buňka ví, "jak drahé je její překonání". Z povrch nákladů se následně počítá spočítá vlastní povrch vážené vzdálenosti. Ten lze charakterizovat, jako povrch, který má minimum v cílovém bodě a každá buňka tohoto povrchu ví kudy se dostat do cílového bodu nejrychleji. Lze jej popsat jako "hrbolatý trychtýř", jehož výtokem je právě cílový bod. V praxi je toto řešeno tak, že z vybrané buňky se postupuje vždy do té buňky z jejího okolí, do které je to "nejvíce z kopce". Tento náhled je v podstatě i popisem následující analýzy - nalezení nejlevnější cesty, které se budeme věnovat za chvilku. Zkusme si ale náš náhled na chvilku obrátit a představme si, že postupujeme od cílového bodu. Dejme tomu že je náš trychtýř papírový, hrbolky na něm tvoří části papíru, které buď lépe nebo hůře hoří, a my jej zapálíme. Sledováním toho kdy začne kde hořet můžeme předpovídat šíření nějakého jevu, například zrovna ohně ale třeba i znečištění ovzduší, …atd. Nyní si představme, jako cílový bod třeba nemocnici a nabízí se nám dobrá možnost jak analyzovat dopravní dostupnost tohoto životně důležitého bodu regionu. Cílových bodů můžeme zvolit i víc, … jak je vidět možností využití přibývá a v podstatě závisí jen na fantazii řešitele. Nalezení nejlevnější cesty Jak jsme již zmiňovali, s váženou vzdáleností velice úzce souvisí analýza nalezení nejlevnější cesty mezi dvěma vzdálenými buňkami. Jako vstup se totiž používá právě rastr vážené vzdálenosti. Analýza pak najde nejkratší cestu právě na základě vážené vzdálenosti. Analýzy takového typu se nazývají jako analýzy oceněných vzdáleností a kromě nejlevnější cesty do nich patří ještě funkce proudění (hydrologie - povodně) a další. Oblasti použití: Nalezení nejvhodnějšího koridoru pro stavbu dálnice. Nalezení optimální trasy pro překonání divočiny terénním vozidlem (využíváno hlavně vojáky - "Analýza prostupnosti terénu") Modelování povodňové vlny Modelování vlivu zplodin na životní prostředí Příklad analýzy vážené vzdálenosti a hledání nejlevnější cesty: Analýza hledá nejvhodnější koridor pro spojku mezi dvěma silnicemi v zalesněné krajině (viz obr. ). Vstupní vrstvy: silnice, DMR, využití půdy (land use) a podloží. Z uvedených vrstev je vypočten povrch nákladů (viz obr. ) a z něj pak pomocí metody vážené vzdálenosti vlastní vážená vzdálenost od počátku silnice (viz. obr. ). Z vážené vzdálenosti je pak pomocí analýzy nalezení nejlevnější cesty zjištěn nejlevnější koridor z počátku do určeného cíle (viz. obr. ). Poznámka: problematika určení povrchu nákladů (cost surface) je poměrně náročná a záleží na mnoha faktorech a prioritách (různá cena pozemků, různá cena za něco jiného (živ. prostředí versus stavební inženýrství), proto je vhodné před provedením takovéto analýzy poměrně podrobně diskutovat o prioritách jednotlivých vstupních dat, které tvoří faktory pro nalezení nejlevnější cesty. Studijní článek: Analýzy nad vektorovou sítí Další významnou oblastí jsou analýzy sítí. V podstatě se jedná opět o hledání nejkratší vzdálenosti, ale s tím rozdílem, že sítě jsou vektorovou reprezentovací. Síť tvoří (orientovaný) ohodnocený graf, skládající se z uzlů (průsečíků) a hran (linií). Tvorba sítě Před využívání síťových analýz je nutné vytvořit všechny datové struktury, které jsou pro pozdější analýzy nutné, tedy vytvořit síť. Postup tvorby sítě: Je třeba získat liniovou vrstvu, nad kterou budou analýzy prováděny (ulice, rozvody, kanalizace). Tato data musí být topologicky čistá (hlavně musí splňovat konektivitu a znalost směru). Následně lze síti přiřadit pravidla, která určují, jak je možné se pohybovat mezi jednotlivými uzly: Uzlová pravidla - definují směr (a čas) pohybu uzlem. Například, pokud budu mít uliční síť, na některých křižovatkách není povoleno odbočení doleva či doprava. Hranová pravidla - definují směr a rychlost pohybu po hraně. Ulice mohou být jednosměrné, uzavřené, s nadefinovanou maximální a průměrnou rychlostí. Pravidla mohu definovat pro různé druhy dopravy, pro různou denní dobu, … atd. Tato pravidla jsou obvykle uložena v atributových tabulkách. Poznámka: protože změna atributu nemusí vždy přijít pouze v uzlu (například změna max. povolené rychlosti), využívá se někdy speciální datový model pro liniové vrstvy. Více informací o tomto datovém modelu můžete nalézt například v diplomové práci Karla Jedličky na straně 18 až 23. Přiřazení dalších atributů pro výstupy z analýz - přidání jmen ulic, významných bodů (adres), názvy křižovatek, … Definovaná pravidla nám umožní simulovat následující vlastnosti: Cena cesty (pomocí max. rychlosti, času cesty a vzdálenosti) - základní atribut síťových dat, hrana musí obsahovat tento atribut vyjádřený alespoň jedním z těchto způsobů. Jak již bylo řečeno, mohu vytvořit i další typy cen cesty pro data (čas cesty ráno, odpoledne, v noci, vzdálenost v km). Důležitá vlastnost je také možnost přiřadit různé hodnoty v různých směrech (cesta tam je časově kratší, než cesta zpět). Znovu zmiňme, že změna atributu může v reálném světě přijít kdykoli na linii a ne jen v uzlu (např. změna maximální rychlosti). Pokud nemáme možnost do našeho modelu implemetovat cesty (routes), pak je nutné linie rozdělit na více segmentů spojenými uzly. Směrování - přikázané směry jízdy, zákazy (speciální uzlová pravidla), včetně speciálních zákazů pro určité typy pohybujících se objektů (do ulice nesmí nákladní vozidlo) a přiřazení cen za provedení změny směru. Definice neuzlových bodů - díky topologickému požadavku konektivity (linie se mohou protínat pouze v uzlových bodech) je třeba vyřešit situace, kdy je třeba modelovat podjezdy a nadjezdy. K tomu se obvykle používají dvě metody: neplanární uzel- systém povolí protnutí liniových prvků bez nutnosti vytvoření uzlových bodů - takže pro tento bod neexistuje křižovatka. planární uzel - systém protíná liniové prvky pouze v uzlech, pak je nutné zadat takové uzlové atributy, které systém informují zda se jedná o křižovatku nebo o podjezd/nadjezd. Vlastní analýzy Hledání konektivy - hledání všech propojených prvků s daným uzlem. Příklad: nalezení všech vedení a odběratelů postižených vyhořeným transformátorem. Modelování zatížení sítě - analýza transportu vody/splavenin ve vodních tocích, pohyb plynu v potrubích (na základě objemu, průřezu, sklonu, tlaku). Příklad: připojím nové odběratele k plynovému potrubí a po analýze zjistím, jaký tlak budou mít na přípojce, o kolik se tlak sníží původním odběratelům. Nebo v případě energetických rozvodů může vyhořet transformátor a je nutné provést nouzové propojení přes jiný transformátor. Nové propojení však musí být dimenzováno podle odběratelů. Hledání optimální trasy - jde o vyhledání optimální trasy mezi dvěma nebo více body (ve stanoveném pořadí nebo bez) na základě ceny cesty (vzdálenost, čas, …). Analýza umí produkovat i pokyny o cestě pro řidiče (viz obr. a ). Hledání cesty do nejbližšího zařízení - drobná modifikace předchozí analýzy. Jde o vyhledání optimální trasy do nejbližšího (optimálního) zařízení. Příklad: Hromadná dopravní nehoda ve velkém městě. Jde o to, nalézt co nejrychlejší způsob, jak se k nehodě dostat sanitkou. Řešení je nalezení optimální cesty od optimálního zařízení k nehodě. Tím to ale nekončí, jelikož je možné ještě hledat optimální cestu od nehody do nejbližší nemocnice (viz obr. ).Tyto cesty totiž vzhledem ke konfiguraci sítě (jednosměrky) či vzhledem k času (ucpané ulice v určitém v důsledku nehody) nemusí být stejné. Alokace zdrojů - další možnost aplikace analýzy sítí. Vyhledání všech lokalit, které jsou od vybraného objektu vzdáleny nějakou cenu cesty. Příklad: vzdálenost do 30 minut od vyhlášené restaurace. Jak je vidět, je to analýza podobná vytváření obálek (buffers), ale bere v úvahu cenu cesty definovanou pomocí sítě (není to jen vzdálenost vzdušnou čarou). Výsledkem této analýzy jsou tzv. izochrony, což jsou čáry spojující body se stejným časem k dosažení výchozího bodu (viz obr. ). Studijní článek: Analýzy povrchů Jsou prováděny nad digitálním modelem reliéfu (DMR) reprezentovaném jako TIN nebo GRID, případně lattice. Stručně zopakujme problematiku tvorby DMR: Vstupem jsou obvykle body se souřadnicemi [ X,Y,Z ], vrstevnice, plochy o známé výšce (jezera), a další morfologické útvary. Jelikož proces nikdy nezahrnuje úplně všechny vrcholy vstupní linie či polygonu (provádí generalizaci a interpolaci), je nutné jednoznačně identifikovat body, které jsou pro tvorbu DMR nezbytné a označit je jako zlomové prvky, nad kterými není možné provádět generalizaci a interpolaci (umělé zářezy do krajiny, průrvy, strže, …). Potom nemůže dojít k vypuštění těchto prvků z výsledného DMR. Obvyklý postup tvorby DMR je následovný: Vektorová data--(triangulace)-->TIN--(interpolace)--GRID Jakmile je DMR vytvořen (jedno v jaké reprezentaci, jestli TIN nebo GRID), je možné nad ním provádět následující analýzy: Počítat povrch sklonitosti svahu (slope ) a povrch směru sklonu svahu (aspect ). U rastrového modelu je výstupem nová rastrová vrstva, u TIN jsou tato data k dispozici v podstatě implicitně (díky tomu, že trojúhelník je možné proložit rovinou, z které je následně snadné spočíst sklon a směr sklonu svahu pro každý bod). Údaje analýzy sklonu a směru sklonu svahu jsou poměrně důležité jako vstup pro další analýzy jako je vážená vzdálenost, morfologické analýzy, … Základní Morfologické analýzy - nalezení lokálních minim a maxim, konvexnosti a konkávnosti. Výstupem analýzy je bodová vrstva obsahující výše uvedené prvky. Analýza osvětlení reliéfu. Tato analýza umožňuje počítat množství dopadajícího světla na danou lokalitu. Její použití je vhodné např. pro analýzy vyhledávání nejlepší lokality pro pěstování vína, ověření hypotézy, že kůrovec má rád slunce, a v neposlední řadě i pro tvorbu velice estetických map (s pozadím obsahujícím stínovaný terén, což jsou téměř všechny moderní fyzickogeografické mapy menších měřítek). Na obrázku můžete vidět právě takto stínovaný DMR. Zkuste ho srovnat s původním, nestínovaným DMR Tvorba vrstevnic (izočar) , poměrně jasná analýza. V podstatě se jedná o převod mezi reprezentacemi (DMR --> vektorové linie). U analýzy je třeba řešit problematiku přílišného výskytu neoblých hran pří převodu na vrstevnice (zvláště z rastrového modelu, ale částečně i z TIN). Řešením je proložení výsledných vrstevnic křivkou pro lepší vzhled (pokud ale jde více o přesnost, tak by se vrstevnice prokládat křivkou neměly). Generování profilů - pomocí DMR je možné počítat profily liniových prvků (viz. obr. a ). Všimněte si, že součástí profilu může být i informace o viditelnosti mezi koncovými body Počítání objemů DMR - "Cut and Fill" analýza (změny objemu mezi dvěma DMR), analýzy reálné plochy a reálné délky na povrchu, kde výsledkem je reálná plocha/délka na DMR a ne planimetrická ze 2D. Analýzy viditelnosti ( z linie, z bodu) umí odpovědět například na následující otázky: které oblasti je možné a nemožné vidět z daného bodu (rozhledny na tomto kopci), viz obr. , jak často je vidět dané místo z linie (dálnice - vyhledání nejvhodnější lokality pro reklamu), Kolik musím minimálně postavit rozhleden a kde, aby bylo viditelné celé zájmové území. Po modifikaci je možno analýzy viditelnosti převést na obecné analýzy šíření signálu: studie nalezení vhodné lokality pro komunikační buňku (u mobilních telefonů). Speciální analýzy nad DMR - jedná se o matematické modely využívající DMR jako jsou atmosférické a hydrologické analýzy. Pohled na DMR z jakéhokoli místa v 3D prostoru, včetně vizualizace rastrových dat na něj položených (Image Drape). Tato analýza ale spíše patří do oblasti vizualizace GIS dat. Studijní článek: Stručný přehled dalších analytických metod, využitelných v GIS Následující analýzy jsou zde prakticky jen vypsány. Tento výpis je zde proto abyste si udělali představu o dalších možnostech GIS a možná i o tom, kam byste chtěli směřovat svoje studium geomatiky. Analýzy 3D dat Jak si čtenář již jistě všiml, drtivá většina analýz v GIS je prováděna na ploše (2D), případně na digitálním modelu reliéfu (v tzv. "2,5 D" tedy z=f(x,y)). Co když je ale třeba modelovat např. geologická data, nebo šíření znečištěných látek v podzemních vodách? Pak přichází ke slovu specializované analytické nástroje (např. Intergraph Voxel Analyst), které umí pracovat v opravdovém 3D prostoru. Jedná se obvykle o analogii rastrových analýz, ale ve 3D prostoru, což činí tyto prostředky velice náročné na výpočetní výkon. Statistické analýzy Po provedení všech předchozích analýz (topologických, vzdálenostních, …) je výsledkem většinou mapa. Nicméně občas je vhodné výsledky prezentovat i pomocí nejrůznějších ukazatelů a čísel. K tomu právě slouží statistické analýzy, které usnadní odpovědi na otázky jako například: průměrná velikost parcely, četnost zarovnaných povrchů v závislosti na nadmořské výšce, … . Statistických analýz je celá řada, v GIS mají největší využití následující: Klasické statistické metody jako sumy, mediány, minima, maxima, standardní odchylky, a další (jednorozměrné) metody. Grafy, často je data vhodné reprezentovat i pomocí grafů, kartodiagramů, kartogramů a histogramů. Speciálním případem statistických analýz jsou regresní analýzy, které se snaží nalézt souvislost mezi jednotlivými prostorovými jevy. Příklad: Kůrovec napadá stromy (je známé kde a kolik) a výsledkem analýzy je snaha vypozorovat závislost mezi místy napadenými kůrovcem a ostatními charakteristikami těchto míst (sklon, směr sklonu, typ lesa, stáří lesa). Regresní analýza zjišťuje, mezi kterými jevy je největší závislost, což umožní provádět odhady míst, která jsou náchylná na kůrovcovou kalamitu. Mluvíme-li o statistických analýzách v GIS je třeba zmínit, že některé systémy umožňují přímé napojení na statistické programy jako je SPSS, Statistica, MS Excel, … kde je zpracovávaná data možné dále analyzovat. Analýzy obrazů Analýzy obrazů jsou probírány podrobně v předmětu DPZ, pro GIS mají význam v oblasti pořizování dat. Zde jen v krátkosti, více viz předmět KKY/DPZ: Filtrace, roztažení histogramu - nástroje pro zvýraznění nejrůznějších charakteristik v obrazu. Mohou být úspěšně použity i ve statistických analýzách rastrů. Vyrovnání jasu/kontrastu mezi snímky, mozaikování a další - nástroje pro vyrovnání přechodů mezi jednotlivými snímky. Metody klasifikace obrazů (principal component analysis pro multispektrální analýzu obrazu, řízená a neřízená klasifikace), tj. statistické metody a metody umělé inteligence, které umožňují na zpracovávaném obrazu identifikovat homogenní oblasti. Studijní článek: Neinteraktivní vizualizace Posledním typem základních operací v GIS je vizualizace geografických dat a tvorba výstupu z databáze GIS. Tento proces slouží k převodu dat z digitální formy (databáze GIS) zpět do analogové, člověku čitelné formy (mapy, grafy, tabulky, zprávy). My se zde soustředíme na technické aspekty této problematiky. Co se týče estetických hledisek (hlavně pro tvorbu map), odkazuji na předmět TKA. Nejčastějším výstupem jsou mapy. GIS zde slouží jako prostředek digitální kartografie (Computer Aided Cartography - CAC). Jako takový poskytuje obvykle následující nástroje, sloužící k automatizování tvorby mapy: Tvorba více tématických map z jedné geografické databáze. Tvorba kartogramů, diagramů a grafů vzhledem k poloze, které se týkají. Užívaní statistických metod pro zpracování hodnot atributových vlastností grafických objektů a jejich využití při grafické reprezentaci daného objektu. Automatické generování legendy. Automatické generování měřítka, směrové růžice, rámu, zeměpisné/kilometrové sítě. Prostředky pro automatizaci tvorby symbolů a popisu (anotace) spolu s řešením kolizí. Mezi další typy analogových výstupů patří např. grafy, tabulky, zprávy … Vlastní vizualizace pak probíhá na dvěma způsoby, v závislosti na použitém hardware. Interaktivní vizualizace - monitory. Neinteraktivní vizualizace - plottery/tiskárny/osvitové jednotky, … obecně řečeno tisková zařízení. Poznámka: Na rozdíl od subtraktivního skládání barev na monitoru (model RGB), probíhá tisk pomocí aditivního skládání barev, (model CMYK). více se o této problematice můžete dozvědět v předmětu Kartografická reprodukce a polygrafie (KRP). Neinteraktivní vizualizace Začneme neinteraktivní vizualizací - tiskárny zde nebudeme zmiňovat, platí pro ně většina věcí co pro plottery. Mezi další zařízení patří např. osvitové jednotky ovšem i ty využívají pro komunikaci s PC stejné ovladače (viz. dále), jako plottery a tiskárny. Plottery Plottery jsou to zařízení pro tvorbu tiskových výstupů na velké formáty. Jejich velikosti jsou obvykle od A2 - po A0 (na šířku). Velikost výstupů je pak omezena pouze šířkou - mohu snadno tisknout výstupy široké 1 metr a dlouhé relativně neomezeně (záleží na velikosti paměti plotteru, SW a délce papíru). Podrobněji si tedy uveďme pouze plottery, ostatní tisková zařízení jsou obdobná. Existují dva nejběžnější druhy plotterů - perové a inkoustové. Perové (dnes se v GIS již téměř nepoužívají), kde je výstup tvořen pomocí několika per o různých barvách, které jsou pomocí mechanických převodů posouvány. Existují dva typy - statický (papír se neposouvá, pera se posouvají v horizontálním i vertikálním směru), druhý je posuvný (papír se posouvá vertikálně, pera horizontálně). Z principu tisku je jasné, že jsou určeny pouze pro vektorové kresby. Jejich rozlišení se pohybuje kolem desetiny milimetru. Využívají se v CAD. Inkoustové, kde je místo per nasazena tisková hlava, ve které probíhá míchání barev a tisk pomocí různých metod (inkjet, bubblejet, … ). Tyto plottery jsou v podstatě velkoformátové tiskárny (pracují na stejném principu jako běžné tiskárny), ale z historických důvodů se jim říká plottery, někdy také umí emulovat perové plottery (pak se tisková hlava chová jako pero). Na rozdíl od perových však umí inkoustové tisknout i rastry. Jejich rozlišení se také uvádí v jednotkách používaných při rastrových tiscích - běžně 360 a 720 dpi. Způsoby komunikace tiskového zařízení s GIS programem: Výrobce tiskového zařízení dodá ovladač přímo pro konkrétní GIS SW (např. drivery v MicroStation) - nevýhody - tyto ovladače nelze použít v jiných aplikacích. Výrobce tiskového zařízení dodá ovladač pro operační systém (OS). GIS potom využívá služby OS pro tisk (např. Kokeš, GeoMedia, Arc GIS, Arc View). Nevýhody: při multiplatformním provozu (Windows/NT/DOS/Unix) musí být k dispozici ovladače pro všechny OS. Výrobce použije některý ze standardů pro popis tiskové stránky a GIS tento popis umí vytvořit - asi nejlepší a často používaný způsob, který umožňuje použít většina GIS. Nejpoužívanější standardy pro popis stránek velkých formátů: HPGL - hewlett-packard graphics language - byl vyvinut speciálně pro perové plottery HP. Slouží k popisu pohybu per po tiskovém prostoru (soubor obsahuje příkazy). Tento typ souboru je určen pouze pro vektorovou grafiku. Výhodou je široká podpora (i ostatními výrobci) - přípona *.hp, *.hpg HPGL/2 - rozšíření HPGL o další možnosti (rastry, komprese). Zaveden spolu s rozšířením inkoustových plotterů. Je také velice často podporován. PostScript - jazyk vyvinut firmou Adobe pro popis stránky nezávislý na rozlišení výstupního zařízení. Nemusí obsahovat jen kresbu, nýbrž může obsahovat i definice fontů a další. Existují 3 verze - level 1, 2 a 3: level 1 se už prakticky nepoužívá, level 2 je nejrozšířenější (existuje veliké množství zařízení používající Postscript level 2), level 3 je nejlepší, měla by umět zachovávat barevné odstíny na různých zařízeních, nicméně není ještě úplně rozšířen. Formát PS je velice často používán v oblasti desktop publishing (DTP), jelikož z jednoho tiskového souboru je možné tisknout jak na laserových tiskárnách (rozlišení 300dpi), tak i na osvitových jednotkách (rozlišení tisíce dpi). PostScriptové soubory mají obvykle příponu *.ps. Encapsulated (zapouzdřený) PostScript, vychází z PostSriptu, nejedná se již o popis celé stránky, ale pouze jednoho konkrétního obrázku (neobsahuje tedy definice okrajů, zalomení stránek, číslování a další). Soubor EPS je možné vkládat do PS dokumentů a je možné jej importovat do programů určených pro desktop publishing (Quark X Press, Corel a další). Soubory mají příponu *.eps. CGM - Computer Graphics Metafile - ANSI standard pro výměnu 2D rastrové a vektorové grafiky. Mnoho programů umí provádět výstupy do CGM (podobně jako do PS, HPGL), a mnoho programů určených pro práci s grafikou umí CGM importovat a použít ho v plné šíři (např Corel Draw, Word a další). Existují i zásuvné moduly (plugins) například do Netscape, které umí CGM zobrazovat na běžné WWW stránce (CGM používají firmy. Intergraph a Bentley ve svých GIS Internetových klientech pod názvem ActiveCGM). WMF/EMF - Windows MetaFile/Enhanced MetaFile jsou standardem pro výměnu dat prostředí MS Windows - prakticky každá aplikace pod Windows je umí používat. Nevýhoda je jasná, není možné je používat v heterogenním prostředí. Přípony *.wmf, *.emf. VRML - Virtual Reality Modelling Language - standard pro popis 3D grafiky na Internetu. Mnoho produktů používajích 3D zobrazení (AV 3D analyst, Erdas Imagine Virtual GIS) umí exportovat danou 3D scénu do VRML. Tento soubor je pak možné používat v prostředcích pro prohlížení i editaci VRML scén jako jsou CosmoPlayer (plugin do WWW prohlížeče) a další. I zde existuje několik jeho verzí. Uvedené formáty však nejsou jediné používané, existuje mnoho jiných a specializovaných, zvláště u drahých a přesných zařízení, případně zařízeních s extrémním rozlišením jako jsou osvitové jednotky pro tisk map, tvorba filmu a další. Příkladem může být Gerber, SciTex, …. Rasterizéry Co když ale nemám postscriptovou tiskárnu a chci tisknout postscriptové výstupy ? Pak mohu použít tzv. RIP (Raster Image Processor). Ty zpracovávají ps soubory a převedou je přímo do podoby vhodné pro konkrétní tiskárnu. Některé navíc umí i další "kouzla" jako je tisknout barevné separáty, tisknout větší plochu na několik fyzicky menších stránek. Příkladem může být ArcPress, GhostScript (freeware!), Interplot, Image Alchemy, Adobe Distiller. Studijní článek: Interaktivní vizualizace Desktop GIS S rozvojem počítačů došlo i k rozvoji používání GIS interaktivním způsobem. Díky složitosti klasických GIS bylo nutné vytvořit nové, jednoduší produkty, které byly zaměřené na interaktivní práci a vizualizaci GIS dat. Z ojedinělých produktů se pak rozvinula celá oblast - Desktop GIS (např. ArcView, Geomedia, …). Tyto produkty se podílejí nezanedbatelným způsobem celkových tržbách z prodeje GIS a pomáhají přiblížit technologii GIS i laické veřejnosti. Oproti klasickým mapám mají tu výhodu, že vždy dostanete to, co sami požadujete - nemusíte se zabývat nadbytečnými informacemi jako v mapě. Další výhodou je přímé propojení Desktop GIS produktů s jinými informačními systémy jako jsou ERP (SAP) - systémy na podporu rozhodování ve velkých podnicích, kancelářskými balíky i dalšími aplikacemi. V poslední době i "velké" GIS získávají také interaktivní vizualizační prostředí, např. ArcGIS, Geomedia Professional. Co je důležité pro používání Desktop GIS produktů: Jednoznačně grafický výkon počítače (dříve 2D ale dnes i 3D) - pro komunikaci SW s grafickou kartou se používá průmyslový standard OpenGL, který poskytuje aplikaci hardwarovou akceleraci 3D zobrazení pomocí grafické karty. Rychlá síť, jelikož se po ní přenášejí velice často poměrně objemná data. Jednoduchost uživatelského prostředí (obvykle platí čím jednodušší, tím lépe), jelikož je budou používat především uživatelé bez větších počítačových znalostí. Mapping on Internet Na tento trend navazuje v poslední době i Mapping on Internet, který využívá pro přístup k GIS informacím běžného prostředku pro komunikaci - WWW prohlížeče a tedy otevírá GIS nejširšímu publiku (tzv. publikace GIS dat). Princip vychází z architektury klient/server, stejně jako u běžných WWW stránek, nicméně na straně serveru je nutný navíc tzv. aplikační server, který vhodným způsobem komunikuje s Internetovým serverem. Internetoví klienti jsou rozdělovány na dva typy: Thick Clients - mají větší výpočetní výkon, servery dodávají vektorová data. Na webovských stránkách jsou k dispozici nejčastěji jako ActiveX objekty nebo Java applety. Příkladem mohou být řešení Intergraph GeoMedia WebMap, Autodesk MapGuide, Arc Explorer. Thin Clients - mají menší výpočetní výkon, servery dodávají rastrová data, proto k jejich používání stačí běžný WWW prohlížeč bez jakýchkoli dalších modulů. Příkladem jsou dnes již klasické mapové služby na Internetu (např.: mapy.atlas.cz, mapy.seznam.cz, mapy.centrum.cz, … ). Některé aplikační servery navíc umožňují obsluhovat oba typy klientů (Bentley ModelServer Discovery) a některé dokonce i standardní GIS klienty (Bentley ModelServer Imager, ESRI Arc IMS). Studijní článek: Implementace GIS projektu v prostředí podniku Jelikož implementace GIS systémů (tak aby přinášely užitek) není ve většině případu triviální proces (jako nainstalovat Windows a Office), je nutné se tomuto tématu alespoň trochu věnovat. Kroky vedoucí k úspěšné implementaci jsou podobné jako u jiných informačních systémů. Obvykle se rozdělují na následující etapy. Jednotlivé fáze projektu (etapy) Vytvoření podvědomí o GIS - k úspěšné implementaci je nutné seznámit poměrně velké množství pracovníků se základními principy, aby se vůbec GIS mohl začít vytvářet. Tato fáze se týká především vedoucích pracovníků (jelikož to budou oni, kdo budou provádět závěrečná rozhodnutí). Identifikace požadavků na systém - vyhodnocení uživatelských i funkčních požadavků. Výsledkem by ideálně měly být požadované funkce a výkon SW, kapacita HW, případně požadavky na data. V této fázi je obvykle také využíváno firem, které provádějí konzultace GIS systémů. Rovněž je nutné identifikovat a vyhradit finanční prostředky na pracovníky, kteří budou systém používat i spravovat (případně programovat). Vyhodnocení konkrétního systému - vyhodnocení je obvykle prováděno v několika kolech. První kolo spočívá v identifikaci vhodných systémů na základě dostupných informací (literatura, recenze, reference) a jejich vyhodnocení jako vhodných či nevhodných. Ve druhém kole se více dbá na požadavky z předchozího bodu a výsledkem je ještě užší seznam produktů. Firmám které dodávají tyto produkty se pak obvykle zašlou funkční požadavky. Jednotlivé produkty se pak vyhodnocují na základě nabídky, standardních srovnávacích testů a případně zpracování pilotního projektu. Výsledkem je pak vhodný SW, HW a data pro systém, včetně ceny takového řešení a licenčních podmínek. Pořízení a zavedení systému - po dodání HW, SW a dat se systém zavádí. Jelikož u GIS jsou nějaké pozitivní výsledky dostupné poměrně dlouho po zavedení celého systému, často se zkusí zavedení pouze v části území, aby byly k dispozici nějaké konkrétní výsledky a na těch se mohlo dále stavět (není nic horšího, něž očekávat od systému hvězdné výkony druhý den po dodání, to si musí uvědomit hlavně vedoucí pracovníci). Po získání kladných výsledků je možné převést systém do běžného provozu. V této fázi se také provádí školení pracovníku, kteří budou používat systém. Fáze běžného provozu - tato fáze zahrnuje jak každodenní údržbu systému, tak i jeho případný další vývoj. Je důležité, aby byly k dispozici vhodné prostředky pro tuto činnost (administrátoři, programátoři, jejich školení, ale i HW jako zálohovací zařízení, bezpečnostní prvky …). Fáze vyhodnocení úspěšnosti projektu a plánování do budoucna - po nějaké době běžného používání je třeba vyhodnotit dosažené výsledky, přínos systému a chyby (je totiž nesmysl, že bude vše fungovat na 100 %). Na základě těchto hodnocení a aktuálních potřeb organizace je pak nutno systém dále upravovat, vylepšovat či rozšiřovat, případně se identifikovat požadavky na nový systém a již během provozu začít paralelně tvořit nový systém. Životnost GIS je uváděna zhruba následovně: HW - 3 roky, SW - 7 let, technologie GIS - až 20 let (při postupném upgrade SW i HW), přičemž posledních 5 let je dobré mít paralelné spuštěnou novou technologii a postupně na ni přecházet (v praxi se nová technologie většinou začíná zavádět po 12 letech). Časté chyby, které se stávají během implementace systému: Nedostatečná identifikace zainteresovaných pracovníků - uživatelé systému jsou jak operátoři, tak administrátoři i manažeři systému. Často se totiž uvažuje pouze o operátorech a zapomíná se na administrátory (koupí se 50 počítačů, ale nikoho nezajímá, kdo se o ně bude starat) a pracovníky na vedoucích (manažerských) místech (ti právě rozhodují o přísunu peněz a o používání systému, takže by měli být se systémem poměrně důkladně seznámeni). Chybné vyhodnocení schopností GIS a požadavků na něj - jelikož existuje poměrně široké spektrum všech produktů za různé ceny, je na nakupujícího tvořen značný tlak aby si koupil ten či onen systém. Často se pak stává, že byl pořízen levnější produkt, který nemá všechny požadované vlastnosti (nebo je implementuje jen částečně). Úspěšné používání systému velice závisí na správném HW i SW. Chybná výše odhadovaných nákladů na systém - samotná cena systému je relativně malá (ačkoli jde o statisíce až miliony) oproti celkovým nákladům na nákup a provoz systému. Často je zapomínáno na cenu za údržbu HW i SW, potřebná data, přizpůsobení aplikace a konzultace. Chybně naplánovaný přechod z jednoho systému na druhý - velice často je opomíjena fáze, kdy organizace přechází na nový systém. Při přechodu je nutné uvažovat o důkladném školení pracovníků, o přijímání dalších lidí na místa vytvořená provozem systému, i o snížené produktivitě při zavádění nového systému (ta se vrátí na stejnou úroveň obvykle během několika následujících let - záleží na mnoha faktorech, viz. obrázek . Chybně odhadnutý potřebný čas na zvládnutí systému - ačkoli informace od dodavatelů GIS systému tvrdí, že jejich systém je velice snadné se naučit používat, praxe ukazuje že to není pravda a že na zvládnutí GIS systému je třeba několik let. Začátek je poměrně pomalý, jelikož je nutné poznat a pochopit základní informace z mnoha oborů (geografie, geodézie, počítačové sítě, počítačová grafika, programování, databáze, aplikovaný obor, …), ale po jeho úspěšném zvládnutí nastává již poměrně rychlé osvojování si dovedností a znalostí (viz. obrázek ) Studijní článek: Nové zdroje dat Mimo klasických zdrojů dat se v GIS stále častěji používají data z fotogrammetrie a DPZ. Tyto dva zdroje budou patřit (nebo možná už patří) k nejvyužívanějším způsobům pořizování dat do GIS. V poslední době probíhá bouřlivý rozvoj pořizování dat pomocí družicových obrazových záznamů. Ukázky Nejlépe můžeme výhody těchto dat, tedy obsahovou bohatost a aktuálnost pochopit, z ukázek: Dnes již klasický multispektrální obrazový záznam z družice LandSat Thematic Mapper velikostí pixelu 30 metrů. Na záznamu je část městečka Redlands v Kalifornii - Běžný fotogrammetrický snímek, velikost pixelu 40 cm. Jedná se o snímek z oblasti Štruncových sadů v Plzni - Abychom si mohli ukázat nakolik se již dnes data získaná ze satelitů v podrobnosti přibližují fotogrammetrickým datům, podívejme se na obrázky a Poznámka: Na obr. posledních dvou obrázcích jsou vidět data pořízená kombinací panchromatického snímku s velikostí pixelu 61 cm se snímkem v přírodních barvách s velikostí pixelu 244 cm. Další DMR - obvykle budou získávány fotogrammetrickou cestou, GPS - relativně jednoduchá cesta jak získat data. Studijní článek: Situace v oblasti hardware a software Hardware setřel se výkonnostní rozdíl mezi osobními počítači (PC) a pracovními stanicemi (ty se dnes již v 90 % případů nepoužívají, protože jejich cena je vyšší než u výkonově srovnatelného PC), velice rychlým tempem se rozvíjí sítě (rychlost kapacita) a Internet, inkoustové plottery již prakticky nahradily klasické perové, jsou k dispozici nové HW prostředky pro GIS jako GPS, handheld PC, mobilní komunikátory, … Software OpenGIS - univerzální datový model - měl by odstranit závislost dat na SW a obráceně. Navíc obsahuje i podporu pro metadata. Bouřlivý rozvoj klient/server architektury a GIS na Internetu. Rozvoj univerzálních datových serverů (kromě standardních db dat budou udržovat i GIS data) - technologie SQL 3. Integrace GIS SW s dalšími "negisovskými" aplikacemi - využívání distribuovaných aplikací (CORBA/DCOM/RMI prostředí). Více se budou používat technologie objektově orientovaných GIS, které umožňují řešit mnohé problémy jednodušeji a efektivněji (mimo jiné i díky objektovým možnostem, např. v Arc GIS 8.x). S rozvojem hardware pro 3D grafiku a výpočetním výkonem se budou více rozvíjet i možnosti 3D modelování a 3D GIS. Začleňování GIS do větších informačních systémů, jako jednoho ze subsystémů a tím jeho větší rozšíření. Terminologický slovník geodézie, kartografie a katastra Pětijazyčný výkladový "Terminologický slovník geodézie, kartografie a katastra". Zpracoval kolektiv autorů. Slovník obsahuje 5 650 termínů z geodezie, geodetické astronomie, kosmické geodesie, matematické a fyzikální geodezie, geodynamiky, gravimetrie, mapování, fotogrammetrie, kartografie, dálkového průzkumu Země, katastru nemovitostí, automatizace zeměměřických prací a geografických informačních systémů. Vyšlo v Bratislavě roku 1998. Cena slovníku je 340.- Kč (+ balné a poštovné - v případě zaslání na dobírku). Slovník je v prodeji ve VÚGTK, Zdiby 98, PSČ 250 66 a také v sídle Českého svazu geodetů a kartografů a Komory geodetů a kartografů v Praze 1, Novotného lávka 5. Základy tohoto díla spadají ještě do období před sametovou revolucí a tak dobrý a jistě velmi záslužný úmysl slovenských a českých geodetů musel překonat jak úskalí změny režimu, tak zejména rozdělení československého státu. Dílo tedy je a zůstane dokladem o dobrých vztazích nejen mezi českými a slovenskými geodety, ale i mezi našimi národy. Dílo navazuje na slovníky geodetického a kartografického názvosloví z let 1973 až 1986, které zpracovávaly terminologické komise obou úřadů. Význam původního záměru obou vydavatelů byl znásoben návratem našich národů mezi svobodné státy Evropy, znamenající možnosti mnohem většího přístupu k moderní technice, vědě a jejich praktickým aplikacím. Slovník však poskytuje i velmi bohaté informace z historie, které jsou hodnotné nejen z hlediska kulturního dokumentování vysoké technické úrovně v našich zemích a chápání kontinuity vývoje, ale i při praktickém využívání historických geodetických prací v dnešní době. Vlastní publikace je rozdělena do těchto základních částí: po předmluvě, úvodu a návodu na používání slovníku následuje seznam zkratek použitých ve slovníku a seznam zkratek některých institucí a pojmů používaných v zeměměřictví. Pak je na stránkách 19 až 381 hlavní část slovníku, kde je uveden v abecedním pořádku příslušný termín s jeho výkladem - obojí ve slovenštině a následují termíny v češtině, angličtině (bez přepisu výslovnosti), němčině (také bez přepisu výslovnosti) a v ruštině (ty jsou psané azbukou). Od strany 383 do strany 536 jsou postupně uvedeny samostatné abecední registry termínů v jednotlivých jazycích (slovenském, českém, anglickém, německém a ruském) s odkazem na příslušnou stranu jeho výkladové části. V samém závěru je uvedena použitá literatura. Uspořádání slovníku umožňuje vyhledání požadovaného termínu v registru podle příslušného jazyku, kde podle shora zmíněného odkazu lze najít tento termín ve výkladové části kde je jeho význam popsaný ve slovenštině a současně (jak už bylo shora popsáno) i znění tohoto termínu ve zbývajících čtyřech jazycích. Ve slovníku je sice uveřejněno též několik reklam, ale ty jsou rozmístěny tak, že neruší a ani nepřekážejí při užívání slovníku. Celkově je nutno slovník hodnotit velmi kladně. Je to pomůcka pro každého zeměměřiče velmi cenná a v praxi i velmi často využitelná. Slovník je zpracován na velmi dobré profesionální úrovni a jak svým obsahem, tak i grafickou úpravou, tiskem i vazbou patří do technické knihovny zeměměřiče. Slovník představuje možnost dosáhnout pokroku ve vyjadřování technické problematiky v textové formě a hlavně by měl znamenat přínos ve sjednocení používaných termínů s ohledem na jejich správný význam. Může být dobrou pomůckou nejen při psaní odborných textů, ale i při psaní technických zpráv, kdy častá nechuť zeměměřiče k těmto činnostem pramení právě z nejistoty v používání odborných termínů. Celkově malá aktivita v písemných projevech zeměměřičů, zejména vůči partnerským profesím, ve svých důsledcích znamená mnohdy i nezasloužené snížení efektu a kvality výsledku a významu práce zeměměřiče s negativním dopadem na jeho interdisciplinární prestiž. Tento slovník umožňuje zeměměřičům používat přesné termíny a dává jim též možnost je přesně vykládat svým partnerům v příbuzných profesích a pak i od nich žádat používání této terminologie. Slovník má též příležitost uplatnit se i ve školství a to nejen zeměměřickém, ale i stavebním, lesnickém či zemědělském. Protože je vždy co zlepšovat, tak na závěr jedna inspirace. Ve výkladové části slovníku by byl dobrý i popis významu termínu v angličtině (bylo by třeba tedy dosavadní slovenský výklad samozřejmě ponechat, ale přeložit jej ještě do angličtiny). Při našich stále četnějších kontaktech s cizinou a při naší snaze o vstup do EU jistě bylo velmi užitečné, neboť by to přispělo ke zlepšení znalosti a používání angličtiny v odborné praxi. Dík za tento podařený slovník patří autorům, vydavatelům a všem, kteří se podíleli na jeho vzniku a lze si jen přát, aby se dařilo i shora uvedeným prodejcům. 14.1.1999 ,Ing. Jan Fafejta STANOVY ČESKÉHO SVAZU GEODETŮ A KARTOGRAFŮ Hlava I. Základní ustanovení Český svaz geodetů a kartografů (dále jen „svaz“) je nezávislé, dobrovolné a společenské sdružení inženýrů, techniků, studentů a ostatních občanů z vědních a technických oblastí geodézie fotogrammetrie a dálkového průzkumu, kartografie a geografie, s působností na území Čech, Moravy a Slezska. Svaz je reprezentantem odborných, profesních a společenských zájmů svých členů z vědních a technických oblastí uvedených v odst.1, ale i odborníků z jiných oblastí. Činnost svazu se řídí stanovami, usneseními sjezdu a volených orgánů. Svaz je samostatnou právnickou osobou se sídlem sekretariátu v Praze. Jménem svazu je oprávněn jednat předseda, tajemník, členové předsednictva Rady svazu a jiní zástupci v rozsahu svých delegovaných pravomocí. Pro styk se zahraničím používá svaz označení Czech Union of Surveyors and Cartographers. Svaz vytváří a podporuje národní komitéty, registrované v mezinárodních nevládních organizacích jako FIG (Federation Internationale des geométres), případně další. Členskou základnu tvoří fyzické a právnické osoby bez ohledu na státní příslušnost. Svaz je členem Českého svazu vědeckotechnických společností. Hlava II. Poslání a cíle svazu Hlavním cílem svazu je: hájit práva a zájmy svých členů, prosazovat jejich odborné a profesní zájmy, vytvářet prostor pro otevřenou vědeckou a odbornou diskusi k řešení koncepčních, technických, ekonomických a dalších otázek činnosti geodetů a kartografů, šířit a uplatňovat v praxi nejnovější poznatky vědy a techniky a plnit funkci informačního, konzultačního a koordinačního centra členské základny, systematicky zvyšovat kvalifikační úroveň jednotlivých pracovníků oboru geodézie a kartografie účinnými formami s využitím domácích i zahraničních zkušeností a možností, současně zajišťovat případnou rekvalifikaci, zajišťovat kontakty svých členů s odbornými tuzemskými a mezinárodními společnostmi a zahraničními organizacemi, organizovat společenský život svých členů sloužící především k vytváření neformálních vztahů mezi členy, spolupracovat s příslušnými orgány státní správy, spolupracovat s partnerskými tuzemskými a zahraničními organizacemi, provádět činnost podle schváleného rozpočtu příjmů a výdajů jako součást ekonomické soběstačnosti, v souladu se svým posláním provádět vydavatelskou a nakladatelskou činnost. Hlava III. Členění ve svazu Článek 1. Členství ve svazu je: individuální kolektivní čestné Článek 2. Individuální členství Členem může být každá fyzická osoba. Členství vzniká registrací u Rady svazu, a to přímou registrací člena nebo prostřednictvím pobočky. Členství zaniká: písemným oznámením člena o vystoupení ze svazu, neplacením členských příspěvků ve stanovené lhůtě, zrušením členství, úmrtím Člen má zejména tato práva: volit a být volen do všech orgánů svazu, zúčastnit se činnosti organizačních článků svazu, obracet se na volené orgány o pomoc při řešení odborných problémů a zastupování nebo hájení svých práv a zájmů, využívat s členskými výhodami akce svazu, zejména odborné, vzdělávací a společenské. Člen má tyto povinnosti: dodržovat stanovy, Etický kodex zeměměřiče, zásady hospodaření a platit členské příspěvky včas a ve stanovené výši prosazovat zájmy svazu a usilovat o dosahování jeho vysoké odborné, ekonomické a společenské úrovně a prestiže, podílet se na činnosti svazu. Poruší-li člen hrubým způsobem stanovy, může mu být zrušeno členství. O registraci nebo o zrušení členství rozhoduje sekretariát svazu podle pokynů Rady svazu. Článek 3. Kolektivní členství Členem může být každá právnická osoba, jejíž činnost je v souladu s posláním svazu a slučitelná s právním řádem České republiky. Členství vzniká registrací u Rady svazu. Členství zaniká: písemným oznámením o vystoupení ze svazu, a to k 31.12. kalendářního roku, v němž bylo oznámení doručeno Radě svazu, zánikem právnické osoby, zrušením členství usnesením Rady svazu. Práva člena: požadovat s členskými výhodami od svazu informace, stanoviska, posudky, expertízy, odborné publikace, dostávat informace o akcích svazu i o důležitých akcích partnerských organizací v zahraničí, vysílat s členskými výhodami své zástupce na všechny akce pořádané svazem, předkládat návrhy na uspořádání odborných, vzdělávacích a jiných akcí příslušejících svazu, využívat zkušeností, materiálů a poznatků získaných z mezinárodního styku svazu, být zastoupen v Radě svazu s hlasem poradním, poskytovat svazu dotace, dary a jiné mimořádné finanční a majetkové příspěvky. Povinnosti člena: dodržovat stanovy svazu, platit členský příspěvek včas a ve stanovené výši, přispívat k uskutečnění odborných akcí pořádaných svazem, vytvářet podmínky pro činnost svazu a umožňovat svým zaměstnancům a členům aktivní pčast v práci odborných orgánů svazu. Článek 4. Čestné členství Čestným členem svazu se může stát občan České republiky i cizinec, který má mimořádné zásluhy o rozvoj svazu a jeho prestiž. Čestné členství uděluje Rada svazu. Čestný člen má stejná práva a povinnosti jako individuální člen, s výjimkou platit členský příspěvek. Hlava IV. Organizační struktura svazu Článek 1. Organizační články svazu jsou: pobočky svazové odborné skupiny, národní komitéty pro mezinárodní nevládní organizace, Rada svazu, sjezd. Článek 2. Pobočka je organizačním článkem svazu sdružující individuální členy, kteří se ve svazu registrují prostřednictvím pobočky. Pobočka je právnickou osobou, která vzniká potvrzením a zápisem registračního listu u Rady svazu. Zakládací listinou pobočky jsou stanovy svazu. Podle těchto stanov členové pobočky organizovaně uskutečňují cíle a poslání svazu. Pobočka zaniká rozhodnutím svého nejvyššího orgánu a zrušením registračního listu u Rady svazu. Orgány pobočky jsou: členská schůze, výbor, revizní komise. Členská schůze je nejvyšším orgánem pobočky, který: volí předsedu a členy výboru, předsedu a členy revizní komise, a to na období 2 let, stanovuje program činnosti pobočky, rozhoduje o přijetí nových členů pobočky a o zrušení členství v pobočce rozhoduje o zániku pobočky a souvisejícím majetkoprávním vypořádání práv a závazků, rozhoduje podle potřeby o dalších věcech, které nejsou v působnosti výboru. Výbor: je výkonným orgánem pobočky mezi členskými schůzemi, kde předseda a členové zastupují pobočku navenek, vede evidenci členů a přijímá přihlášky nových členů, odpovídá za dodržování stanov a svou činnost členské schůzi a Radě svazu. Revizní komise: je kontrolním orgánem pobočky, který zejména kontroluje dodržování stanov, hospodaření a účetnictví pobočky, dodržování platných předpisů a činnost výboru, předkládá svá stanoviska členské schůzi nebo podle potřeby Radě svazu a Revizní komisi svazu, odpovídá za svou činnost členské schůzi a Revizní komisi svazu. Článek 3. Svazové odborné skupiny Na základě zájmu členů vytváří se v rámci svazu odborné skupiny, v nichž členové organizovaně rozvíjí svou odbornou činnost. Odborné skupiny nejsou právnickými osobami. Zaměření svazových odborných skupin zpravidla navazuje na strukturu mezinárodních nevládních organizací, jejichž je svaz členem. V čele odborné skupiny stojí předseda a výbor, navržený členy odborné skupiny. Svazové odborné skupiny rozvíjí svou činnost v souladu se stanovami. Pracovní náplň a činnost stanoví odborné skupiny samostatně. Článek 4. Národní komitéty pro mezinárodní nevládní organizace Národní komitéty plní prostřednictvím svých členů závazky svazu v mezinárodních nevládních organizacích, jejichž je svaz členem. Národní komitéty se řídí stanovami, statutem, který schvaluje Rada svazu a direktivami mezinárodní nevládní organizace. Členy národních komitétů jsou národní delegáti, kteří volí ze svého středu svého předsedu. Národní komitéty odpovídají za svou činnost Radě svazu. Článek 5. Rada svazu Rada svazu je nejvyšším výkonným, řídícím a koordinačním orgánem svazu mezi sjezdy. Je volena sjezdem. Jednání Rady svazu se účastní s hlasem poradním předsedové svazových odborných skupin a zástupci kolektivních členů. Rada svazu: zabezpečuje plnění usnesení sjezdu a úkolů svazu vyplývajících ze stanov, schvaluje jednací a volební řády, roční plán činnosti, rozpočet a hospodaření svazu a další potřebné předpisy, schvaluje registrační listy a vede rejstřík poboček svazu, zřizuje národní komitéty pro mezinárodní nevládní organizace, schvaluje jejich statuty, koordinuje a dotuje jejich činnost vede rejstřík svazových odborných skupin, registruje kolektivní členy svazu, projednává stanoviska, doporučení a závěry revizní komise, uděluje čestná členství ve svazu, jmenuje tajemníka a další zaměstnance sekretariátu svazu a řídí jejich práci, navrhuje výši členských příspěvků a výši zápisného, ze svého středu volí předsedu a další členy předsednictva, odpovídá za svou činnost sjezdu, svolává sjezd svazu. Orgány Rady svazu jsou předsednictvo a sekretariát. Předsednictvo: organizuje a řídí činnost svazu mezi zasedáními Rady svazu, zřizuje, slučuje a ruší přípravné a organizační komise a další pomocné a poradní orgány předsednictva, jmenuje předsedy těchto komisí a orgánů a řídí jejich činnost, ze svého středu volí 2 místopředsedy, hospodáře, popřípadě další dobrovolné funkcionáře, svolává a připravuje zasedání Rady svazu nejméně jednou za půl roku, odpovídá za svou činnost Radě svazu. Sekretariát svazu zabezpečuje administrativně organizační činnost orgánů svazu. V čele sekretariátu stojí tajemník jmenovaný Radou svazu na základě výběrového řízení. Počet zaměstnanců sekretariátu a potřebné mzdové fondy úměrné rozsahu činnosti a hospodářskému výsledku schvaluje Rada svazu. Tajemník odpovídá za svou činnost Radě svazu. Článek 6. Revizní komise Revizní komise je samostatným kontrolním orgánem, který odpovídá za svou činnost sjezdu svazu. Kontroluje dodržování stanov, plnění přijatých usnesení sjezdu a hospodaření svazu. Podle potřeby kontroluje činnost poboček. Revizní komisi volí sjezd a tvoří ji předseda a nejméně 4 členové. Článek 7. Sjezd Nejvyšším orgánem svazu je sjezd, který svolává Rada svazu jednou za tři roky. Na žádost minimálně 1/3 členů svazu Rada svazu svolává mimořádný sjezd. Sjezd: projednává a schvaluje zprávu o činnosti a hospodaření svazu za uplynulé volební období, projednává a schvaluje zprávu Revizní komise, rozhoduje o změnách stanov, zániku svazu a majetkové likvidaci. schvaluje zásady hospodaření svazu, volí členy Rady svazu a členy Revizní komise. Účastníky sjezdu s právem hlasovat jsou členové svazu. Usnesení sjezdu jsou platná, pokud pro ně hlasuje prostá většina přítomných Hlava V. Hospodaření Hospodaření svazu se řídí rozpočtem, který na kalendářní rok předkládá předsednictvo a schvaluje Rada svazu. Hospodaření se řídí obecně platnými právními předpisy a Zásadami hospodaření svazu. Jmění svazu tvoří hmotný a nehmotný majetek, finanční prostředky, pohledávky a jiný majetková práva vzniklá z činnosti podle těchto stanov. Svaz tímto majetkem odpovídá za své závazky jiným osobám a státu. Příjmy svazu tvoří členské příspěvky, dary, dotace a rozdíly příjmů a výdajů odborných akcí, vzdělávací a informační činnosti podle těchto stanov, případně rozdíly příjmů a výdajů dalších (např. kulturních a společenských) akcí po zdanění. Hlava VI. Zánik svazu O zániku svazu rozhoduje sjezd nejméně dvoutřetinovou většinou hlasů. Po zrušení svazu se provede majetková likvidace. O způsobu majetkové likvidace rozhodne sjezd. Hlava VII. Závěrečná ustanovení Svaz je nástupnickou organizací bývalé společnosti geodézie a kartografie ČSVTS. Vysvětlivky ke stanovám dává Rada svazu. Jednací a volební řády a další předpisy včetně předpisů o hospodaření jsou pro všechny členy závazné. Tyto stanovy mohou být změněny pouze usnesením sjezdu. Tyto stanovy nabývají platnosti dnem registrace u příslušného orgánu státní správy. Schváleno usnesením 4.sjezdu v Praze dne 2.března 1996 Zásady hospodaření Českého svazu geodetů a kartografů Český svaz geodetů a kartografů (dále jen „svaz“) hospodaří jako nezávislá nezisková právnická osoba podle rozpočtu příjmů a výdajů schvalovaných Radou svazu na roční účetní období O příjmech a výdajích účtuje podle platného právnického předpisu (zákon o účetnictví a související prováděcí předpisy) v soustavě jednoduchého účetnictví. Účetnictví vede sekretariát svazu. Finanční prostředky (příjmy) svazu tvoří: členské příspěvky (individuální a kolektivní) a zápisné, příjmy z odborných akcí a informační činnosti podle stanov, dotace a dary. Členský roční individuální příspěvek činí 300,- Kč, u členů poboček 200,- Kč, u důchodců, žen na mateřské dovolené, vojáků v základní službě a studentů 100,- Kč. Členský roční kolektivní příspěvek stanoví Rada svazu v dohodě s kolektivním členem při registraci, a to přiměřeně jeho právní formě a míře využití práv člena podle stanov. Členské příspěvky podle odst.3. jsou splatné na účet svazu ve lhůtě stanovené ročně Radou svazu. Nezaplacením členských příspěvků zaniká členství ve svazu, a to po předchozím oznámení Rady svazu. Zápisné individuálního člena činí 20,- Kč, kolektivního člena 500,- Kč a je splatné ve lhůtě registrace. Rada svazu může sjednat s kolektivním členem zápisné i odchylně (nižší nebo vyšší než 500,- Kč). Příjmy z odborných akcí a informační činnosti svazu tvoří příjmy z akcí a aktivit organizovaných přímo orgány svazu, akcí a aktivit organizovaných orgány svazu společně s pobočkou svazu, jinou osobou (fyzickou nebo právnickou) na základě dohody (smlouvy) o tématické náplni, organizaci a rozdělení výdajů a příjmů akce. Pobočky svazu uskutečňují samostatné aktivity v rozsahu poslání a cílů svazu podle stanov a platných právních předpisů samostatně svým jménem, a to mimo rozpočet a účetnictví svazu. Dotace a dary Rada svazu váže v rozpočtu vždy na konkrétní výdaje rozpočtu (například na výdaje spojené s členstvím v nevládních organizacích apod.) Výbor pobočky dokládá Radě svazu ve lhůtě placení členských příspěvků slnění, náležitosti existence pobočky podle stanov (existence orgánů pobočky, stanovení programu činnost, seznam členů …..). Schváleno usnesením 4.sjezdu v Praze dne 2.března 1996 Rada Českého svazu geodetů a kartografů Jednací řád Rada Českého svazu geodetů a kartografů (dále jen „Rada“) stanoví tento jednací řád: Rada zasedá zpravidla 4x ročně, nejméně 2x ročně, a to podle předem určeného programu a v předem určené lhůtě (určuje předchozí zasedání rady a zpřesňuje písemná pozvánka předsedy a tajemníka). Rada zasedá ze závažných důvodů i mimořádně, pořádá-li o to nejméně 5 členů nebo Revizní komise svazu. Svolání rady zajistí předseda a tajemník. Účast na zasedání je pro členy povinná. Rada na svých zasedáních určí úkoly, které bude řešit předsednictvo Rady. Zasedání předsednictva Rady svolává písemně nebo telefonicky tajemník. Běžnými pravidelnými jednacími dny předsedy, tajemníka případně i dalších členů Rady jsou čtvrtky od 16 do 19 hodin. Zasedání rady řídí předseda, v jeho nepřítomnosti 1. nebo 2. místopředseda. Na zasedání Rady jsou pravidelně zváni náhradníci, členové Revizní komise svazu a předsedové odborných skupin. Právo hlasovat mají členové Rady. Usnesení a rozhodnutí Rady jsou přijaty prostou většinou hlasů přítomných členů, při vyloučení člena pro hrubé porušení stanov a Etického kodexu zeměměřiče dvoutřetinovou většinou hlasů přítomných členů. rada je schopna se usnášet účastní-li se zasedání alespoň 7 členů. O zasedání Rady se pořizuje zápis, který se schvaluje. Usnesení Rady se v průběhu volebního období číslují. rada může po třech neomluvených neúčastech zbavit člena Rady hlasovacího práva. Právními úkony pověřuje Rada jménem svazu předsedu a místopředsedy, podpisové právo na účetních dokladech má předseda, místopředseda pověřený kontrolou hospodaření a tajemník. Schválením neperiodických publikací Českého svazu geodetů a kartografů s výjimkou sborníků odborných akcí pověřuje Rada Redakční radu Zeměměřického věstníku. Rada schválila dne 4.dubna 1996 Praha duben 1996 CELOŽIVOTNÍ PROFESNÍ DOŠKOLOVÁNÍ CPD - Continuing Professional Development Prof. Tom Kennie - Vice-President of FIG, Prof. Stig Enemark - Chairman of FIG Commission 2 CPD - Continuing Professional Development and its future promotion within FIG Přeložil Ing. Václav Slaboch, CSc., ČÚZK Praha - VÚGTK Zdiby -------------------------------------------------------------------------------- Co je to CPD? CPD je systematické udržování, zlepšování, rozšiřování vědomostí a dovedností včetně rozvíjení osobních kvalit potřebných pro výkon odborných a technických povinností po celou dobu výkonu povolání. Je to tedy proces, který odborníkovi napomáhá udržet jakost poskytovaných služeb na potřebné úrovni. Základními znaky efektivního CPD: průběžnost - po celou dobu výkonu povolání profesní a organizační zaměření - na vykonávání profesních a technických povinností s cílem udržení jakosti a požadované úrovně profesních služeb široké zaměření - na znalosti a dovednosti a rozvoj osobních kvalit strukturovanost - systematické udržování, zlepšování, rozšiřování vědomostí a zkušeností Formy CPD: kurzy, semináře, sympozia a pracovní setkání kongresy, konference a jiná odborná setkání aplikace problémově orientovaných přístupů ke studiu včetně akčního studia a řízeného samostudia strukturovaná četba pro získání hlubších vědomostí v určitém odborném problému vzdělávací balíčky, včetně jejich elektronické formy (CD-ROM, Internet) krátkodobá výměna nebo přesun na jiné pracoviště rozšíření pravomocí v rámci existujícího zařazení, např. jmenování předsedou realizačního nebo pracovního týmu krátkodobé či dlouhodobé uvolnění pro výpomoc či za účelem studia, např. ze statního do soukromého sektoru plánované krátkodobé zařazení do funkce asistenta řídícího pracovníka nebo ředitele služební cesty, práce v zahraničí členství ve výborech příslušných profesních institucí aktivní účast v práci odborných komisí a rad studijní skupiny a studijní návštěvy strukturovaný doplňkový výcvik distanční studium dálkové studium otevřené studium vývojová práce pedagogické působení v rámci vedlejších pracovních činností psaní článků pro odborné časopisy, vedení odborných kurzů a výuka Proč je CPD důležité? Úspěšní odborníci ve všech odvětvích si vždy uvědomovali význam nových poznatků, zlepšování svých dovedností a rozvoje osobních kvalit. CPD je ve své podstatě nedílnou součástí odborné praxe. Důvody narůstajícího významu CPD: Kvalifikace - odborné odhady konstatují, že vědomosti získané absolvováním odborných kurzů zaměřených na zvýšení kvalifikace mají průměrnou užitečnou životnost asi 4 roky. Tento údaj se může lišit obor od oboru, nicméně to ukazuje na vzrůstající potřebu trvalého aktivního zájmu na udržování kroku s měnícími se technologiemi, legislativou a pracovními postupy. Je-li od odborníků očekávaná i větší zodpovědnost v oblasti řízení, je potřeba získávání nových vědomostí a dovedností o to naléhavější. Náročnost zákazníků - rozvoj stále narůstající konzumní společnosti se projevuje také lepší informovaností a vyšší náročností veřejnosti na poskytované odborné služby. Po určité době již nelze vystačit se znalostmi a dovednostmi získanými v průběhu základního výcviku nebo vyššího či dalšího vzdělávání. Spory - odborné profese jsou ve větší míře než v minulosti vystavovány riziku sporů spojených s vymáháním náhrad za škody zaviněné nedbalostí. Náklady na pojištění proti škodám způsobeným zanedbáním povinností v posledních letech značně vzrostly. CPD může riziko vzniku těchto sporů podstatně snížit. Porovnání nákladů na CPD s cenou úhrad za škody způsobené neznalostí může být pro skeptiky určitým zdůvodněním investic do CPD. Objevují se i jisté náznaky, že pojišťovací společnosti mohou zvýhodňovat pojistky za škody způsobené výkonem povolání v případech, že firma realizuje strukturovaný program CPD pro své zaměstance. Normy - jedním z hlavních úkolů profesních orgánů je pečovat o normy způsobilosti k výkonu povolání. Klíčová úloha CPD spočívá v rozšiřování informací o dohodnutých normách a vytváření podmínek pro jejich respektování. Zabezpečení jakosti - vzrůstající důraz zavádění systémů pro řízení jakosti a snaha pro průběžném zdokonalování rovněž přispívají k významu CPD. Výcvik a vzdělávání jsou klíčovými prvky v procesu zabezpečování jakosti a komplexního řízení. Soutěživost - současné moderní podnikání se vyznačuje vysoce konkurenčním charakterem. Podmínkou pro získání dobrých tržních pozic, ať již se jedná o soukromý, veřejný, či státní sektor, je především zaměření pozornosti na jakost poskytovaných služeb, na péči o zákazníka a na technické inovace. Všechna tato opatření, mají-li být efektivní, vyžadují značné investice do rozvoje dovedností pracovníků. Co je to efektivní CPD? Efektivní strategie CPD může být identifikována celou řadou chrakteristických rysů. Podstatou efektivního CPD je zlepšování odborné výkonnosti a úspěšnosti organizačních změn. Kvalita CPD by se měla projevit především na výstupu. Efektivní CPD je: považováno za investici do řízení lidských zdrojů vázáno na organizační strategii a individuální potřeby zaměřeno na praktický výcvik a rozvoj dovedností, které doplňují teoretické kursy vyhodnocováno jak před, tak po absolvování kurzu rozdílné pro "teoretickou část" a "praktickou část" uplatňováno v praxi a při zavádění změn na pracovišti ve svých aplikacích flexibilní včetně otevřených, dálkových a samostatných přístupů ke studiu Jednotlivé etapy zlepšování řídícího a odborného výkonu jsou: Nevědomá nekvalifikovanost - neuvědomujeme si potřebu zlepšení (reflexní by měla být diagnóza zahrnující vlastní ohodnocení, oficiální vyhodnocení - např. školitelem, porovnání s kompetenčním modelem) Vědomá nekvalifikovanost - nyní si uvědomujeme problém (reflexí by mělo být strukturované CPD zahrnující výcvik a rozvoj) Vědomá kvalifikovanost - jsme schopni s vědomým úsilím plnit úkol (plánovaně a kontrolovaně se promítají výsledky CPD do praktických aplikací) Podvědomá kvalifikovanost - pracovat na patřičné úrovni bez vědomého úsilí (průběžné vyhodnocování úspěšnosti CPD) CPD v rámci FIG a) Potřeba vymezení jasnějších vztahů mezi CPD a organizační strategií Mají-li být členským asociacím FIG usnadněny podmínky pro bezprostřednější propojení CPD s jejich organizačními záměry, je třeba, aby organizační struktura obsahovala (s přihlédnutím k místním kulturním potřebám) tyto aspekty: proces podnikatelského plánování postup určování jednotlivých záměrů a jejich prověřování (schéma vyhodnocování výsledků) systém sledování funkčního a profesního rozvoje (plán osobního rozvoje - PDP - Personal Development Plan). Důsledné využívání PDP může mimo jiné přispět k tomu, že CPD bude nejen sledováno, ale i plánováno. b) Potřeba rozvíjení systematického výcviku Pro zvýšení účinnosti CPD je nutné, aby systematické výcvikové programy byly zakončovány získáním postgraduální či jiné kvalifikace, která by navazovala na zkušenosti praktické. c) Potřeba rozvíjení systematických přístupů ke studiu Efektivnost CPD je možno zabezpečit prostřednictvím systematického učebního plánu, který by měl vést k podstatě zlepšeného výkonu založenému na uplatňování nových dovedností nebo nových poznatků. Takový učební plán může zahrnovat kromě výcviku formou obvyklích akcí CPD také předávání poznatků podložených praktickými zkušenostmi. Má-li být předávání takových poznatků vhodné pro CPD, je nutné takové studium presentovat ve strukturované formě, založené pokud možno na "učebním kontraktu" (projektu průběžného doškolování). Aby efektivnost CPD bylo možno prokázat, je od praktiků požadováno, aby důkazy o přínosu CPD poskytovali formou strukturovaného učebním kontraktu. Učební kontrakt má pomoci účastníkům CPD zdůvodnit podstatu změn, které chtějí realizovat a sledovat případné zvýšení jejich schopností. Učební kontrakt požaduje odpovědi na pět otázek: Jaké byly moje předcházející vědomosti a zkušenosti? ("kde jsem byl?") Jaké jsou moje současné přednosti a nedostatky vzhledem k identifikovatelné potřebě? ("kde jsem nyní?") Jakou úroveň zručností a znalostí chci získat? ("kde chci být?") Jaký učební plán či strategii příjmu? ("Jak toho dosáhnu?") Jaký důkaz mohu poskytnout pro ilustraci zlepšeného výkonu? ("Jak poznám, že jsem toho dosáhl?") d) Vzrůstající význam celoživotního manažerského doškolování Rozvoj a složitost organizací, požadavky klientů a tempo změn vyžadují od zeměměřičů širší škálu dovedností než doposud. Podmínkou úspěšnosti zeměměřické profese ve světě bude schopnost zeměměřičů prokazovat zdokonalené manažerské a řídící schopnosti vedle dovedností specializovaných a technicko-odborných. Odborný úspěch zahrnuje: odborné a technické schopnosti analytické a podnikatelské schopnosti organizační řídící schopnosti interpersonální a sebeřídící schopnosti Prohlášení FIG o CPD Mezinárodní federace zeměměřičů (FIG) je přesvědčena, že CPD má rozhodující význam pro práci kvalifikovaného zeměměřiče v průběhu celé jeho pracovní kariéry. FIG bude prostřednictvím svých členských asociací poskytovat podporu a vedení zeměměřičům, kteří usilují o rozšiřování svých vědomostí, dovedností a zkušeností. FIG zastává koncept celoživotního studia, které je obsahem CPD a vybízí zeměměřiče, aby zejména zpracovali své osobní pracovní plány CPD (plány osobního rozvoje) zdůrazňující budoucí cíle studia považovali CPD za kontinuální proces rozvoje, kerý má být zabezpečován vyváženou a pružnou soustavou formálních a neformálních učebních aktivit aktivity CPD byly cíleny především na zvyšování výkonnosti (výstupy CPD), než na úroveň vstupů do CPD Závěr Všichni zeměměřiči se musí pohotově přispůsobovat rychle se měnícímu prostředí, ve kterém pracují. CPD, které se zaměřuje na prověřování osobních schopností a na zpracovávání strukturovaných akčních plánů pro rozvoj stávajících a nových dovedností, nabývá stále většího významu. Uvedený proces je výchozí informací pro členské asociace a jednotlivé zeměměřiče k prověření a potenciálnímu zdokonalení jejich současných přístupů k celoživotnímu profesnímu doškolování. Terminologická komise ČÚZK Úvodní slovo Práce našich odborných terminologů má mnohaletou tradici. Z výsledků jejich činnosti připomeňme "Výkladový geodetický a kartografický slovník", zpracovaný odborným kolektivem pod autorským vedením Ing. Dr. Karla Kučery, CSc. a vydaný v edici Výzkumného ústavu geodetického, topografického a kartografického (VÚGTK) v roce 1964, dále pak v období 1973 až 1984 též v edici VÚGTK vydaný osmisvazkový "Slovník geodetického a kartografického názvosloví" (Geodetické základy, Mapování, Přístroje a pomůcky, Evidence nemovitostí, Fotogrammetrie, Inženýrská geodézie, Teorie chyb měření a vyrovnávací počet, Kartografie) a následnou terminologickou normu ČSN 73 0401 Názvosloví v geodézii a kartografii z roku 1990. Posledním terminologickým dílem zpracovaným ve spolupráci slovenských a českých odborníků je "Terminologický slovník geodézie, kartografie a katastra" (TS GKK), vydaný v roce 1998 v Bratislavě. Hlavní podíl na organizaci a zpracování terminologických slovníků a norem měla vždy Terminologická komise ČÚZK (v posledním případě společně se slovenskou terminologickou komisí). Úkolem této komise však není jen tvorba takovýchto velkých děl, ale též neustálé sledování terminologie celého oboru, reakce na novou techniku a technologie, vyslovování svých názorů ke sporným termínům a výkladům a v rámci resortu ČÚZK sjednocování a zajišťování správného používání odborných termínů ve vydávaných materiálech. Že je to práce náročná a nekonečná je vidět z toho, že zdaleka vše se nedaří tak, jak by bylo třeba. Internetové stránky Terminologické komise ČÚZK by měly přispět k lepší informovanosti odborné veřejnosti o činnosti komise a hlavně k terminologické "osvětě", které není nikdy dost. Zvláště v dnešní době mohutného přívalu nových termínů, souvisejících především s přebíráním evropských a mezinárodních norem v rámci příprav vstupu do EU, ale například i s Národní geoinformační infrastrukturou, novými technologiemi atd. Terminologická komise ČÚZK uveřejňuje na svých stránkách své názory a stanoviska k terminologickým problémům, informuje o své činnosti a postupně zde bude zveřejňovat výsledky své současné hlavní činnosti - Terminologický slovník zeměměřictví a katastru nemovitostí. Jde o výkladový slovník, který navazuje na "Terminologický slovník geodézie, kartografie a katastra", vydaný knižně v roce 1998. Kontaktní e-mailová adresa: josef.prazak@vugtk.cz Terminologická komise ČÚZK Složení komise Terminologická komise má v současné době 13 členů a 3 stálé spolupracovníky. Jednotliví členové jsou vybíráni tak, aby svým odborným zaměřením společně pokryli pokud možno všechny základní discipliny oboru zeměměřictví a katastru. Lze konstatovat, že členové komise jsou špičkovými odborníky na geodezii (geodetické základy, geodetická astronomie a gravimetrie), kartografii (včetně kartografické polygrafie), katastr nemovitostí, mapování, fotogrammetrii, inženýrskou geodezii, informatiku a geografickou informaci, přístrojovou techniku, včetně automatizačních prostředků výpočetní a zobrazovací techniky, teorii chyb a metody zpracování dat. Komise dále zajišťuje vazbu na odbornou terminologii používanou v resortu Ministerstva obrany ČR, sleduje zahraniční odborné slovníky a zajišťuje cizojazyčné ekvivalenty našich odborných termínů. Členy komise, včetně předsedy a tajemníka, jmenuje předseda Českého úřadu zeměměřického a katastrálního. Terminologická komise ČÚZK J E D N A C Í Ř Á D Jednání Terminologické komise Českého úřadu zeměměřického a katastrálního (dále jen "komise") se konají podle konkrétní potřeby, nejméně však 2x za rok. Z jednání jsou vyhotovovány zápisy, které jsou zasílány všem členům komise a předsedovi Českého úřadu zeměměřického a katastrálního (dále jen "úřad"). Předmětem jednání komise jsou především připravovaná názvoslovná díla (normy, slovníky) z oboru zeměměřictví a katastru nemovitostí, závažné legislativní materiály (zákony, vyhlášky) a technické předpisy resortu. Členové komise se podle potřeby podílejí na jejich tvorbě nebo připomínkovém řízení, a to z hlediska odborné terminologie. Na jednání komise mohou být podle potřeby přizváni hosté. K řešení náročných a speciálních terminologických úkolů se komise může zajistit pomoc dalších odborníků - specialistů. Komise je v úzkém kontaktu s resortním ODIS a odbornými školami. Informuje je o záměrech vydavatelů odborných děl a naopak působí na vydavatele, aby poskytli tato svá díla školním knihovnám a knihovně ODIS. O činnosti komise její předseda průběžně informuje předsedu úřadu. Geodetické základy na území České republiky V minulosti bylo na území České republiky vybudováno plošné bodové pole polohové, výškové a tíhové. V období od dvacátých let minulého století tak byl na území České republiky vytvořen na svoji dobu velice kvalitní referenční rámec, určený ve všech třech složkách, který plně vyhovoval pro navazující podrobná měření, vytyčování hranic pozemků, liniových a jiných staveb apod. Bodová pole se stala základem pro definování postupně užívaných souřadnicových systémů. Z hlediska správy geodetických bodových polí se provádí: - zjišťování současného stavu značek bodů v terénu, provádění opatření k jejich údržbě nebo obnově podle technických odlišností jednotlivých kategorií bodů, - sledování homogenity základních bodových polí a jejich potřebné zpřesňování, - řízení o umístění, přemístění nebo odstranění měřických značek geodetických bodů (včetně ochranných a signalizačních zařízení), - řízení o zničení, poškození nebo neoprávněném přemístění měřických značek geodetických bodů, - stanovení podmínek ochrany nebo omezené využitelnosti geodetických bodů, - vedení dokumentací a bází dat o geodetických bodech, - poskytování informací o bodech. Prudký nástup nových technologií určování polohy, zejména družicového systému GPS, možností automatizovaného zpracování výsledků a vyrovnání rozsáhlých geodetických sítí, přechod od podpory národních systémů k rozvoji kontinentálních a globálních referenčních geodetických systémů a ke sledování geodynamických vlivů na jejich stabilitu způsobují změny v přístupu k určování souřadnicových parametrů, operativnosti užití geodetických bodů a v konečném důsledku i ve způsobu jejich umisťování a stabilizaci v terénu. Tyto skutečnosti vyvolaly v průběhu 90. let minulého století v nejužívanější kategorii geodetických bodů, tj. polohového bodového pole, realizaci dvou základních projektů: a) Projekt připojení polohového bodového pole České republiky do evropského referenčního rámce EUREF s následnou realizací geocentrického souřadnicového systému ETRS 89 a určením souřadnic dostatečného počtu trigonometrických bodů v tomto systému. Hustota těchto bodů byla stanovena na 4-5 trigonometrických bodů na jeden triangulační list. Projekt se postupně realizoval zaměřením 3 základních trigonometrických bodů v mezinárodní měřické kampani EUREF-CS/H/91, následným vybudováním a zaměřením geocentrických souřadnic sítě 0. řádu – NULRAD (10 bodů), jejím plošným doplněním a rozvinutím do sítě DOPNUL (176 bodů) a konečným zhuštěním do sítě vybraných trigonometrických bodů s geocentrickými souřadnicemi určenými přímým měřením v počtu 3096 bodů na území celé České republiky. Realizace tohoto projektu byla zahájena v roce 1996 a projekt byl ukončen v roce 2006. b) Projekt revize stávajících, doplnění a polohové určení nových zhušťovacích bodů technologií GPS s přesností srovnatelnou s přesností trigonometrických bodů, a to plošně na celém území České republiky vyjma lesních komplexů. Projekt realizují katastrální úřady, byl zahájen v roce 1994 a dokončen dle náročnosti v jednotlivých krajích v průběhu let 2004 – 2006 s výsledkem přibližně 35000 stabilizovaných zhušťovacích bodů, umístěných tak, aby umožňovaly přímé a snadno přístupné využití pro navazující podrobná měření. Cílem činností v geodetických základech je definovat a udržovat prostorovou polohu geometrického základu státu, v geodetických referenčních systémech: národním polohovém systému (S-JTSK), evropském geocentrickém systému (ETRS 89), mezinárodním výškovém systému Balt po vyrovnání a v mezinárodním tíhovém systému Gr-1995. Současné prostředky měřické a informační techniky spolu s ekonomickými důvody vyžadují nepokračovat v tradičním systému budování, údržby a dokumentace bodových polí, ale vybudovat systém správy formou a) periodické údržby a obnovy pouze vybraných geodetických bodů b) vedení jednotného databázového systému údajů o geodetických bodech, ze kterého jsou předávána vybraná data do ostatních informačních systémů a databází (ISKN, ZABAGED apod.) a který je přístupný pro uživatele cestou Internetu, c) zvýšení fyzické a právní ochrany významných geodetických bodů d) zvýšení povědomí vlastníků nemovitostí o významu a důležitosti geodetických bodů umisťovaných na jejich nemovitostech ke zlepšení jejich ochrany a snížení nákladů na obnovu zničených bodů (zejména v podrobných bodových polích). Geodetické základy na území České republiky Zeměměřický úřad vykonává správu geodetických základů České republiky a rozhoduje o umístění, přemístění či odstranění měřických značek základního bodového pole podle zákona č. 359/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Zeměměřický úřad současně provádí zeměměřické činnosti při údržbě a přezkušování státní hranic podle § 3a zákona č. 107/1994 Sb. Zeměměřické činnosti jsou prováděny po dohodě se správcem dokumentárního díla státních hranic, kterým je Ministerstvo vnitra ČR. Klasické geodetické základy Klasické geodetické základy reprezentují bodová pole složená z geodetických bodů pevně stabilizovaných v terénu se známými souřadnicemi v závazných referenčních systémech. Body základních bodových polí zřizuje, udržuje a obnovuje odbor geodetických základů. Provádí údržbu a obnovu vybraných bodů České státní trigonometrické sítě (ČSTS), České státní nivelační sítě (ČSNS) I.–III. řádu, Zvláštních nivelačních sítí (ZNS), Základní geodynamické sítě ČR (ZGS) a České gravimetrické sítě (ČGS). ...více o geodetických základech Referenční stanice GPS Zeměměřický úřad provozuje Českou síť permanentních stanic pro určování polohy – CZEPOS (Czech Positioning System). Síť je složena ze stanic GPS (Global Positioning System) rovnoměrně rozmístěných na celém území České republiky se známými souřadnicemi v závazných referenčních systémech. Stanice provádějí permanentní observace GPS (tzv. permanentní stanice), které jsou formou korekčních dat poskytovány uživatelům. Webové stránky sítě CZEPOS naleznete na adrese: http://czepos.cuzk.cz Zeměměřické činnosti na státních hranicích Vlastní výkon zeměměřických činností, jejich rozsah a konkrétní věcná náplň je pro státní hranice s jednotlivými sousedními státy odlišná a důsledně podřízena úkolům a ustanovením mezinárodních smluv o státních hranicích a jejich dokumentárních dílech společně spravovaných výlučně v dohodě obou mezinárodních partnerů. Zpracování podkladů pro údržbu vyznačení, přezkušování státních hranic a aktualizaci hraničního dokumentárního díla stanovují a koordinují mezinárodní hraniční komise složené ze zástupců jednotlivých států. Do období 90. let minulého století byla hraniční dokumentace včetně hraničních map převážně vedena a aktualizována v původní grafické formě a z české strany nebyla vyvíjena žádná iniciativa na připojení státních hranic, tj. hraničních znaků a nevyznačených lomových bodů státních hranic, na národní referenční souřadnicový systém. Současné období lze charakterizovat z hlediska zeměměřických činností jako období převodu a aktualizace hraničních dokumentárních děl z grafické do digitální podoby a určení polohových souřadnic všech lomových bodů státních hranic. Informace k Databázím bodových polí: Databáze bodových polí jsou spravovány odborem geodetických základů Zeměměřického úřadu. Jsou zde uloženy: - trigonometrické a zhušťovací body z území České republiky s přesahem na území sousedních států, tj. přes 69 tisíc center trigonometrických a zhušťovacích bodů a přes 35 tisíc k nim přidružených bodů. V databázi jsou vedeny i zničené body a všechny změny souřadnic. Pro přidružené body se vede jen jižník a délka a souřadnice se počítají při výstupu z databáze. Správu trigonometrických bodů zajišťuje Zeměměřický úřad, který též zajišťuje průběžnou aktualizaci DATAZ. Správu zhušťovacích bodů zajišťují územně příslušné katastrální úřady - nivelační body z území České republiky, tj. 12 základních nivelačních bodů (ZNB), 16 tisíc bodů I. řádu ČSNS, 20 tisíc bodů II. řádu ČSNS a 47 tisíc bodů III. řádu ČSNS. Od roku 2006 je databáze postupně naplňována také nivelačními body IV. řádu ČSNS a body plošných nivelačních sítí (PNS). Správu ZNB a nivelačních bodů I.,II. a III. řádu ČSNS zajišťuje Zeměměřický úřad. Správu nivelačních bodů IV. řádu ČSNS a bodů PNS zajišťují územně příslušné katastrální úřady. - tíhové body z území České republiky, tj. 400 bodů ČGS, jejichž správu zajišťuje Zeměměřický úřad. Zeměměřický úřad poskytuje prostřednictvím Internetu údaje z databází bodových polí. Uživatelé zde získají online a navíc zdarma geodetické údaje o bodech bodových polí, které byly donedávna přístupné pouze v klasické tištěné podobě v příslušných odděleních správy bodů ZÚ za úplatu dle aktuálního ceníku. Databáze bodových polí jsou umístěny na adrese: http://bodovapole.cuzk.cz Výběr bodů z databází je možný přes lokalizační jednotky: číslo bodu, mapový list Základní mapy České republiky 1:50 000 nebo Státní mapy 1:5 000, okolí bodu vymezené souřadnicemi nebo grafickým výřezem mapy se zákresem bodů. Databáze bodových polí Zeměměřického úřadu získaly 1. místo v soutěži Technické dílo roku 2004, kterou vyhlásila komora geodetů a kartografů. Geodetické údaje v písemné formě poskytuje za úhradu oddělení správy bodů odboru geodetických základů Zeměměřického úřadu (místnost 468, telefon a fax 284 041 518, e-mail :zu.dataz@cuzk.cz nebo nivelace@cuzk.cz). Úřední hodiny: Po, St: 8 – 12 , 13 – 17 hod. Út, Čt: 8 – 12 , 13 – 15 hod. Úkoly výzkumu a vývoje v roce 2007 Úkoly Výzkumného ústavu geodetického, topografického a kartografického, v. v. i. (VÚGTK), řešené v rámci institucionální podpory jeho výzkumného záměru jsou: Vývoj nástroje pro obnovu katastrálního operátu v rámci digitalizace souboru geodetických informací ve vazbě na vývoj informačního systému katastru nemovitostí Vývoj postupů a metod při obnově katastrálního operátu a při vyhotovování geometrických plánů a součinnosti katastrálních úřadů s jejich vyhotoviteli Provoz zeměměřické knihovny ODIS Rozvoj automatizace Zeměměřické knihovny ODIS Informační činnost ODIS, rozvoj WWW stránek ODIS Zajištění a zveřejňování informačních zdrojů odvětví zeměměřictví a katastru z médií Vývoj pozorovacích technik a analytických center na Geodetické observatoři Pecný v rámci výzkumu v zeměměřictví Prohloubení teorie detailního modelování tíhového pole s cílem zpřesnění konverze výšek mezi geometrickým a tíhovým prostorem Metodika testování modelů gravitačního pole s cílem odhadu realistické přesnosti dlouho- a středněvlnné složky Příprava vytvoření zpřesněného referenčního rámce ETRF a uživatelského systému JTSK-YY Monitorování provozu sítě permanentních stanic GPS v ČR a budování sítě vědeckých GNSS stanic v ČR jako součásti Globálního geodetického observačního systému Vývoj metadatabáze vědeckých dat pořizovaných sítí permanentních stanic v ČR Rozvoj postupů a metod na podporu plnění dalších úkolů v rámci projektu Národní geoinformační infrastruktury Rozvoj v oblasti metrologie Rozvoj v oblasti standardizace Standardizace komunikačních procesů v oblasti zeměměřictví a katastru Standardizace a normalizace v oblasti geografické informace a geomatiky Mezinárodní vědecká a technická spolupráce Rozhodnutí o poskytnutí institucionální podpory výzkumu a vývoje z veřejných prostředků ČR - Český úřad zeměměřický a katastrální (dále jen „poskytovatel") vydává v souladu s ust. § 9 odst. 6 zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu a vývoje), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), rozhodnutí o poskytnutí institucionální podpory výzkumného záměru CUZ0002561501 „Výzkum a vývoj v geodezii, katastru a geomatice v letech 2005 – 2009". Označení poskytovatele: ČR – Český úřad zeměměřický a katastrální, se sídlem Pod sídlištěm 9, 182 11 Praha 8, IČ 00025712, zast.: Ing. Karlem Večeře, předsedou. Označení příjemce: Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický, se sídlem Ústecká 98, 25066 Zdiby, IČ: 00025615. Název, identifikační údaje projektu a předmět jeho řešení Výzkum a vývoj v geodezii, katastru a geomatice v letech 2005 – 2009 CUZ0002561501 Předmět řešení je vymezen v přiloženém výzkumném záměru. Cíle projektu a jeho předpokládané výsledky jsou obsaženy v přiloženém záměru, ověření jejich dosažení bude provedeno v oponentním řízení po ukončení řešení. Jméno, příjmení, akademické tituly a vědecké hodnosti fyzické osoby, která je příjemci odpovědná za odbornou úroveň projektu (řešitel) Ing. Václav Slaboch, CSc. Termíny zahájení a ukončení projektu Zahájení řešení projektu je v lednu 2005, ukončení v prosinci 2009. Výše uznaných nákladů a jejich členění jsou obsaženy v přiloženém záměru, výše podpory v jednotlivých letech včetně termínů a způsobu poskytování budou specifikovány ve smlouvách na jednotlivé roky řešení. Způsob vedení, účtování a vykazování uznaných nákladů budou specifikovány ve smlouvách na jednotlivé roky řešení. Výše uznaných nákladů a s tím související výše podpory z veřejných prostředků poskytnuté na řešení výzkumného záměru na celou dobu řešení nesmí být v průběhu řešení změněny o více než 50 % výše uznaných nákladů nebo výše podpory z veřejných prostředků v rozhodnutí o poskytnutí podpory. Změny výše uznaných nákladů a s tím související výše podpory musí být zdůvodněné, podložené schválenými aktivitami, podložené změnou rozhodnutí o poskytnutí podpory a musí splňovat podmínky podpory uvedené v zákoně. Úprava užívacích a vlastnických práv k výsledkům Nabyvatelem užívacích a vlastnických práv k výsledkům záměru je poskytovatel. Způsob kontroly řešení projektu Kontrola řešení projektu včetně kontroly využití podpory a kontroly využití výsledků bude prováděna každý rok na dvou kontrolních dnech pro každý úkol záměru. Způsob poskytnutí údajů o projektu a jeho výsledcích pro informační systém výzkumu a vývoje Údaje o záměru a jeho výsledcích do informačního systému výzkumu a vývoje bude předávat poskytovatel v souladu s platnými právními předpisy. Institucionální podpora bude poskytnuta na celou dobu řešení výzkumného záměru do výše příslušného závazného ukazatele státního rozpočtu kapitoly 346 - ČÚZK a užita výhradně v souladu s uznanými náklady výzkumného záměru. Při použití institucionální podpory je příjemce povinen dodržovat podmínky stanovené zákonem. Požadované řešení výzkumného záměru CUZ0002561501 bude upřesňováno smlouvami mezi poskytovatelem a příjemcem na jednotlivé kalendářní roky. Smlouvy pro příslušné kalendářní roky budou uzavřeny vždy nejpozději do 31. ledna příslušného roku. Příjemce je povinen písemně informovat poskytovatele o změnách, které nastaly v době vykonatelnosti rozhodnutí o poskytnutí podpory a které se dotýkají jeho právní subjektivity, údajů požadovaných pro prokázání způsobilosti nebo které by mohly mít vliv na řešení výzkumného záměru, a to do 7 kalendářních dnů ode dne, kdy se o takové skutečnosti dozvěděl. Příloha: Schválený výzkumný záměr CUZ0002561501: „Výzkum a vývoj v geodezii, katastru a geomatice v letech 2004 – 2009" Ing. Karel Večeře Předseda (C) Český úřad zeměměřický a katastrální STATUT a JEDNACÍ ŘÁD hodnotící komise Českého úřadu zeměměřického a katastrálního pro hodnocení výzkumných záměrů Článek 1 ÚVODNÍ USTANOVENÍ (1) Hodnotící komise Českého úřadu zeměměřického a katastrálního pro hodnocení výzkumných záměrů (dále jen "Komise") je poradním a odborným orgánem Českého úřadu zeměměřického a katastrálního (dále jen "ČÚZK") pro hodnocení návrhů a výsledků výzkumných záměrů (2) Komise byla zřízena ČÚZK podle nařízení vlády č. 462/2002 Sb., o institucionální podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o hodnocení výzkumných záměrů (dále jen "Nařízení"). Článek 2 SLOŽENÍ KOMISE (1) Komise má pět členů, které jmenuje předseda ČÚZK na období pěti let. (2) Členem komise může být pouze osoba splňující požadavky § 8 odst. 3 Nařízení. (3) Členství v komisi je nezastupitelné. (4) Komise volí ze svých členů předsedu Komise a jeho zástupce. Pro jejich volbu platí přiměřeně postup uvedený v čl. 5. (5) ČÚZK si vyžádá od všech členů Komise prohlášení ve smyslu § 9 odst. 1 Nařízení. Článek 3 PŘEDSEDA A ČLENOVÉ KOMISE (1) Předseda řídí činnost Komise, prostřednictvím sekretáře svolává zasedání a vede jednání. V době jeho nepřítomnosti vede jednání jeho zástupce. (2) Členové Komise se aktivně účastní na její práci, účastní se zasedání, seznamují se se všemi podklady pro hodnocení a zaujímají k nim písemné stanovisko. (3) Nemůže-li se člen Komise ze závažných důvodů zasedání zúčastnit, předem se omluví předsedajícímu. Článek 4 ČINNOST KOMISE (1) Činnost Komise administrativně a organizačně zajišťuje ČÚZK prostřednictvím sekretáře Komise, kterého jmenuje a odvolává předseda ČÚZK. Podle pokynů předsedy Komise sekretář svolává zasedání, vede zápis a zpracovává protokol. (2) Náklady na činnost Komise jsou hrazeny z institucionálních prostředků na výzkum a vývoj. (3) Komise zasedá podle potřeby, nejméně však jednou ročně. (4) Jednání Komise je neveřejné a mohou se jej zúčastnit jen její členové nebo pověření zástupci ČÚZK. Jiné osoby se mohou zúčastnit jednání Komise jen s jejím souhlasem nebo souhlasem ČÚZK. (5) Pro hodnocení je Komise povinna vyžádat si posudky nejméně tří oponentů (§ 9 odst. 7 Nařízení). (6) O výsledku hodnocení Komise předkládá protokol o hodnocení návrhu nebo výsledků výzkumného záměru (§ 9 odst. 7 Nařízení). (7) Z jednání Komise se pořizuje zápis. Článek 5 HLASOVÁNÍ (1) Komise je způsobilá se usnášet, je-li přítomna nadpoloviční většina jejích členů. (2) Rozhodnutí nebo stanovisko je přijato, vysloví-li se pro ně nadpoloviční většina přítomných členů. Při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy nebo předsedajícího. Článek 6 ZÁVĚREČNÉ USTANOVENÍ Tento statut nabývá účinnosti dnem 27.2.2004. Katastr nemovitostí České republiky (KN) je soubor údajů o nemovitostech v České republice zahrnující jejich soupis a popis a jejich geometrické a polohové určení. Jeho součástí je evidence vlastnických a jiných věcných práv a dalších, zákonem stanovených práv k těmto nemovitostem. KN je zdrojem informací, které slouží k ochraně práv k nemovitostem, pro daňové a poplatkové účely, k ochraně životního prostředí, zemědělského a lesního půdního fondu, nerostného bohatství, kulturních památek, pro rozvoj území, k oceňování nemovitostí, pro účely vědecké, hospodářské a statistické a pro tvorbu dalších informačních systémů. Je veden jako informační systém o území České republiky převážně počítačovými prostředky, kde základní územní jednotkou je katastrální území a jeho operát mimo jiné tvoří: Soubor geodetických informací, který zahrnuje katastrální mapu (včetně jejího číselného vyjádření ve stanovených katastrálních územích) Soubor popisných informací, který zahrnuje údaje o katastrálních územích, o parcelách, o stavbách, o bytech a nebytových prostorech, o vlastnících a jiných oprávněných, o právních vztazích a právech a skutečnostech, stanovených zákonem. Údaje z KN poskytují pracoviště katastrálních úřadů ve formě veřejných listin, k údajům vedeným ve formě počítačových souborů může každý získat dálkový přístup pomocí počítačové sítě do centrální databáze, aktualizované z podkladů, průběžně dodávaných katastrálními pracovišti nebo požádat o hromadný výdej údajů ve standardních výměnných formátech, případně o kopie katastrálních map ve formě rastrových souborů. Vstupem do aplikace Nahlížení do KN je možno bezplatně získávat vybrané informace o parcelách a budovách evidovaných v KN, včetně informace o jejich vlastnictví a informace o stavu některých řízení na pracovištích katastrálních úřadů. ÚZEMNÍ PŮSOBNOST Zeměměřický úřad se zřizuje jako jiný správní úřad zeměměřictví s celostátní působností se sídlem v Praze. VĚCNÁ PŮSOBNOST Zeměměřický úřad vykonává správu geodetických základů České republiky rozhoduje o umístění, přemístění či odstranění měřických značek základního bodového pole, včetně signalizačního a ochranného zařízení bodu bodového pole vykonává správu základních státních mapových děl a tématických státních mapových děl stanovených Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním vede databázové soubory bodů bodového pole evidovaných v technických jednotkách vykonává správu základní báze geografických dat České republiky vede Ústřední archiv zeměměřictví a katastru, který je specializovaným archivem provádí zeměměřické činnosti na státních hranicích v dohodě se správcem dokumentárního díla státních hranic projednává porušení pořádku na úseku zeměměřictví podle zvláštního zákona plní další úkoly na úseku zeměměřictví, kterými ho pověří Český úřad zeměměřický a katastrální Úplné znění Z Á K O N A č. 359/1992 Sb. o zeměměřických a katastrálních orgánech, ve znění zákona č. 107/1994 Sb., zákona č. 200/1994 Sb., zákona č. 62/1997 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 186/2001 Sb., zákona č. 175/2003 Sb. a a zákona č. 499/2004 Sb., který upravuje PŮSOBNOST ZEMĚMĚŘICKÝCH A KATASTRÁLNÍCH ORGÁNŮ Vývoj zeměměřičství v Čechách O nejstarších zeměměřičích v Čechách nemáme dosud podrobnějších zpráv, ač jejich existenci můžeme z různých skutečností předpokládat. Všechna země, pokud nebyla rozdělena mezi svobodné držitele, patřila knížeti a jemu také připadla, když některý rod vymřel, i půda toho rodu. Kníže rozdílel zas půdu svým úředníkům, kněžstvu nebo jiným osobám a taková země musila být alespoň zhruba vyměřena. Také zakládání měst od druhé poloviny XIII. do XIV. stol. mělo jistě nemalý vliv na zeměměřičství. Stačí se podívati na půdorysy měst tehdá zakládaných a ihned zpozorujeme, že nebyly domy sázeny jen nazdařbůh, nýbrž vždy je zde patrna určitá soustava, provedená na základě předchozího vyměření. Ale osoby přitom většinou unikají a jen dílo zůstává. Konečně teprve koncem XVI. století se setkáváme se zeměměřiči jako s odborníky z povolání, s jejich jmény i s jinými positivními správami o činnosti. Nechtějíce zde však podrobněji opakovati, co jest již odjinud v podstatě známo, přihlédneme v dalším, zejména k působení zeměměřičů, v oboru potřeb správních a organizace soudnictví, neboť po té stránce lze nejlépe doložiti jak značné uplatnění zeměměřičů tak i souvislost prací jimi vykonaných s domácími poměry právními a tím ovšem do jisté míry i s poměry veřejnými vůbec. Určitý vliv na stav zeměměřičský mělo již samo zřízení zemské. Stát český stal se státem stavovským, kde král nebyl výhradním držitelem státní moci, nýbrž byli zde již také stavové, kteří v určitých oborech moc královskou omezovali. Z toho se také vyvinula soustava podvojné správy v určitých oborech. Král byl zásadně svobodným ve věcech zahraničních, vojenských, církevních, lenních, horních, celních, mincovních, nad městy královskými, nad židy, ve věcech regálních apod. Stavové však povolovali daně, byli samostatni ve věcech práva zemského, tvořili zemský soud a byli strážci práv a svobod zemských. Podle toho byli také úředníci: dvorští, kteří příslušeli jednak k soudu dvorskému (a tomu podléhali služebníci neboli manové královští se svými manskými statky, pře o odúmrtí, o dlužní listy, léna česká za hranicemi, odvolání z měst a od poddaných církevních, výsledky těchto jednání se zapisovaly do knih dvorských), pak nejvyšší kancléř dvorský, nejvyšší hofmistr, nejvyšší maršálek, nejvyšší číšník a nejvyšší stolník. Naproti tomu byli úředníci zemští, kteří byli odpovědní stavovským sněmům a byli to: nejvyšší komorník zemský, nejvyšší sudí zemský, nejvyšší písař zemský. Tito úředníci zasedli na zemském soudu a vedli desky zemské větší, jejich náměstkové pak desky zemské menší. Do zemských desk se zapisovaly věci, týkající se stavů svobodných, šlechtických, pak usnesení sněmů a zemské zákony. Tak tedy vidíme měřiče ve službách zemských, tedy stavovských: "Nejvyšší komornictví vede správu nad tím, aby bez porušení zachovávaly se majestát králův i dobrý a náležitý starobylý řád při deskách zemských a pečuje o to, aby komorníci (tj. úředníci zemského soudu) řádně byli vysíláni, když obžalovaní obesílají se před právo, i co vešlo v právo, přikazuje se k vykonání, jakož i aby majetek svárce odsouzeného po ocenění poměrném (naši tomu říkají Odhad) přiřknul se tomu, jenž při vyhrál. Jeho prostřednictvím zjednává se přístup ke králi, komu ho zapotřebí. Tomuto úřadu nejvyššímu podřízen jest a při deskách zemských ... pomáhá místokomorník, dále měřič zemský." Starosta Komornjczj (tj. náčelník komorníkův) a Komornjczy, tj. služebníci soudní počtem dvanácte. "Nejvyšší purkrabství pražské ustanoveno jest takřka v zastoupení krále buď v zemi nepřítomného, neb smrtí sešlého, na odvrácení náhlých nepřítele do země nájezdův a rušitelův pokoje veřejného, krocení práva zpupných přestupníkův a rozsuzování sporů a hranice pří, povstalých ze závazků písemných." - "Úřad Pergmistrovský ... Zřízen pak jest úřad tento, aby jak již řečeno, rozsuzoval rozepře povstalé o vinice, jako i aby o to pečoval, by místa na pěstování révy příhodná, neležela ladem, dále aby všechny vinice, co se jich kolem města nachází, popsal, vyměřil a proti vší myslivosti chránil..." Tedy pro činnosti všech těchto třech úřadů bylo třeba zeměměřičů. Z dalších institucí v Čechách známe ještě "českou komoru", tj. úřad, jemuž příslušela správa příjmů panovníkových a s ním ovšem i správa královských (císařských) panství v zemi. Zeměměřiči sloužící této komoře (komorní zeměměřiči) měli titul: "Císařův služebník v umění geometrickém", kdežto měřiči zemští měli titul "Měřič zemský" nebo "Měřič království Českého". Ve službách komory byli zejména Matouš Ornys z Lindperka, který sice byl měřičem zemským, ale r. 1599 složiv příslušnou přísahu, stal se "Císařovým služebníkem v umění geometrickém". Však také na své "Knížce o měrách zemských" (z r. 1617) je podepsán: "od Simeona Podolskýho z Podolí JMC. geometry, toho času měřiče zemského v království Českém". O stolicích soudních pojednává Stránský velmi podrobně, soudů bylo několik druhů: "Vyšší, soudily podle práva zemského, pro stavy vyšší, nižší soudily podle práva městského, před tím stáli měšťané a lid obecný... Oba soudy jsou buď pořádné neb postranní (mimořádné). Předkové naši také ustanovili a vyměřili, která jednání kterému soudu se přikazují". Pro rovnání hranic byl "Soud mezný", "jenž ač původu dávného, nemá sídla stálého" a teprve císařem a králem Rudolfem II. (roku 1600) z postranního učiněn pořádným, nedlouho potom (r. 1601) od stavův na obecném sněmě schválen jest. Spravujeť se pak zvláštními, odpradávna užívanými, ale teprve nedávno Jakubem Menšíkem z Menštejna v pořádek uvedenými zákony, poněkud příliš ostrými a přísnými. "Na jeho odbývání, kdykoli zapotřebí a počasí připouští kancelář královská k žádosti toho, jemuž soused hranice mate, purkrabí hradu Pražského vysílá, aby přibrav si dva přísedící soudu toho a mimoto obeslav na místo dvanáct mužův způsobilých z obou stavů vyšších ze sousedství, spor o hranice dle obyčeje na místě rozsoudil a mezníky buď dávné obnovil, aneb není-li jich znáti, nové ustanovil. Soud odbývá se pod stanem, jejž zákon velí postaviti na poli původu (žalobníka), nejbližším hranic sporných." "Třetí stolicí soudův zemských a sice vážností a důstojenstvem všech nejpřednější jest soud, jemuž vůbec říká se Saud Zemsky wietssj. Zasedají v něm král na trůně v rouše královském, anebo správce země (je-li jaký), a u jich nohou, nebo není-li tu ani krále, ani správce, tedy na trůně samém nejvyšší purkrabí, drže hůl na znamení majestátu, jej z obou stran obkličují nejvyšší úředníci a soudcové zemští..." Po právu pak toliko soudu tomuto vyhrazeno jest, vážiti nálezy o urozených, hrdle, cti, majetku a dědictví, o křivdě pohánění těžkého, o přenešení mezníkův, o moci a každém násilí hrubém... a co nejdůležitějšího jest, jemu přináleží činiti rozsudky poslední ve přích všeho druhu, kteréž od ostatních soudních stolic buď pro dalekou cestu krále a jeho v zemi nepřítomnosť, nebo pro zamotanosť působily obtíže a sem byly odkázány. Rozsudky od tohoto vrchovaného soudu učiněné v jakémkoliv jednání veřejném anebo soukromém, čili všecky věci po rozsouzení v moc práva vešlé, po zákonu nemohou se ani znova na přetřes vzíti ani v soukromé radě králově, ani žádným jiným způsobem odvolati. Konečně ještě jedna zvláštnost království českého: Soud mlynářský čili pobřežný. Necháme opět mluviti Stránského: ... "Soud mlynářský dostal jméno odtud, že v něm nalézá a soudí se o škodách, sousedům způsobených rozvodněním řek a potopou, mlýny a mosty, vodovody, náhony, hrázemi, vodojmy a ostatními pracemi vodními. Užívá se v soudě tom mlynářů Pražských, pod zvláštní přísahu vzatých, oni pak ve přích toho způsobu na základě řemesla svého předpisův, zkušenosti, práva obvyklého a nálezův dřívějších na místě, kdež udála se novota nějaká, prohlašují, co se jim spravedlivým býti vidí" ... "Toliko nález soudu mlynářského, viděl-li se býti nespravedlivým straně odsouzené, odkazuje se před lavice soudu zemského menšího" ... kdežto při ostatních soudech "bývalo pak u předků našich zvykem, že skoro ze všech měst v zemi z nálezů soudcův domácích odvolávali se k soudní stolici rady Většího Města Pražského, jenom několik měst, jako Litoměřice (Leitmeritz), Louny, Slané, Nymburk, Ústí n/L. (Aussig) s městečky sousedními, dovolávaly se stolice soudní "konšelův Magdeburských". (Soud nad apelacemi byl zřízen na hradě královském v Praze teprve r. 1548.) Bylo-li tedy možno z nálezu soudu mlynářského odvolati se k soudu zemskému menšímu, je viděti, že soud mlynářský byl nemalé vážnosti a snad již také proto, že úřad přísežných mlynářů byl pod dohledem úředníků královských. Soud mlynářský pocházel ze XIV. stol. Jeho knihy uloženy jsou v Archivu města Prahy, kde jako první zápis je "O Mlejnech na Loděch weysada Prvnj krále Waczslava Letha 1384..." Práci mlynářů vysvětluje zejména věta: ... "kdež My předloživše sobě nemalou, ale znamenitou potřebu jmenovaného řemesla mlynářského, kterýžto několiko městům tímto slavným Pražským, ale vší zemi Koruny České, buďto mírami na vodách, na jezích, na mlýnech posluhujíce a rozličnými Instrumenty vody na Hrady i k městům dodávajíce, užitky mnohé přinésti i také od budoucích škod, výstržích umějí a znají - netoliko soudným právem, ale pokutami na to vysazeními spravovali..." Členy soudu mlynářského nebyli jen mlynáři pražští, nýbrž i venkovští. Technická povaha jejich vedla k tomu, že mnozí z nich vynikli i v zeměměřičství, tak na při po jednom u nich, Václavu Josefu Veselém, se nám zachoval plán Starého a Židovského města pražského z r. 1729, uložený v Archivu města Prahy. Veselý také napsal a r. 1734 u Matěje Adama Hogra v Praze vydal: "Gruntovní počátek matematického umění, geometria practica trigonometria plana..." V této objemné knížce podává také návod ke konstrukci geometrovských přístrojů. Jiný opět, Matěj Mysliveček, přísežný mlynář pražský (otec Josefa Myslivečka, tehdáž nejprve vyučeného mlynáře, později slavného hudebníka, známého v Italii pod jménem "Il divino Boemo" - nebo také "Venatorini"), nakreslil roku 1745 plán stoku Vltavy a Sázavy: "Mapa Wymieržení schazegyczy se Ržeky Wltavy s Sazawou..." A ještě jiní se zabývali zeměměřičstvím. Byli to důlní měřiči, markšajdři, kteří své umění důlní přenesli na povrch zemský. Jedním z nich byl Jiřík z Řasné (starší), rodák kutnohorský (zemř. v K. Hoře r. 1599), od svého otce vyučený zlatníkem. Ryl pečeti a řezal kolky pro ražení mincí, kromě toho vykonával práce markšajdrovské v dolech kutnohorských a r. 1569 s trutnovským měšťanem Šimonem Huttlem, malířem, měřil relativní výšku Sněžky nad Obřím dolem. Důlní měřiči snad také asi přinesli do zeměměřičství znalost "kompastu", o němž se zmiňuje Šimon Podolský z Podolí ve své "Knížce o měrách zemských z r. 1617". Jako další instituci zeměměřičskou nelze neuznati zeměměřiče ve službách venkovské šlechty. Jako příklad uvádím Petra Kašpara Světeckého z Černčic: "ten čas knížat. Švarcenb. zemo-měřiče", jak se podepsal na své knížce "...falešné zemo-měření..." z r. 1738. Že i zeměměřičství provozovali tu i tam různí kumštýři, malíři, vidíme jasný toho příklad na Bartoloměji Beránkovi (1592 - 1612), který pracoval pro Petra Voka z Rožmberka a pro Rudolfa II. Pro tohoto: "Obrýsoval zámek Krumlov i město do 4 stran s těmi vrchy a případnostmi a barvami vymaloval, každou stranu na 1 kusu; na jednom kusu, jak zámek a město 'v kruntu' leží, tak že všecky place a ulice spatřeny býti mohou a při tom položení krajiny ... atd." Ale kromě toho měřili i panští písaři. O geometrech je opět známo, že kromě zeměměřičství pěstovali i jiné obory. Tak hned Ornys byl znamenitý iluminátor, jak dosvědčuje jím malovaný graduál litomyšlský a kancionál třebenický, pro pana Petra Voka na Bechyni připravil s Pavlem, hodinářem z města Litomyšle r. 1585 "nástroje, skrze kteréž mohl v pokoji svém (tj. pan Petr Vok) poznati, kdy který vítr vál" ... Podolský opatroval orloj Starého města Pražského a Samuel Globic (starší) z Bučína byl správcem munice za obležení Prahy r. 1648 od Švédů... "...gsauce w tehdáž Osoba Raddný a magjce neywjce toho, co k ohniwým wěcem náleží, zaopatřiti sobě poručeno, každodenně na rozdílné Possty přicházel, a co se kde dálo, sám Očima svýma spatřoval, w tom také až do poslednýho Odtažení Nepřjtele trwage..." O školení zeměměřičů nebylo postaráno, jeden se učil od druhého, Ornys vyučil Podolského, od tohoto pochytil patrně znalosti geometrovské Jan Vilémovský z Lichtenberka, který se stal jeho nástupcem. Klauser byl nejprve pomocníkem Samuela Globice z Bučína a pak teprve až Globic se ze služby poděkoval, stal se Klauser samostatným měřičem komorním. Fabián M. Svoboda (1688 - 1731) se vyučil umění inženýrskému u vídeňského císařského inženýra von Steinhausena. Tři roky totiž před zrozením Svobodovým, tj. r. 1685, byla založena v Rakousku první šlechtická akademie, kde se učilo též praktické geometrii. V Čechách byla otevřena stavovská inženýrská škola podle návrhu Willenbergova r. 1718. Jedině v ní musíme viděti začátek soustavného vyučování. Šembera ve svém článku: "Bývalá škola inžinirská a ústav technický v Praze" v Čas. Čes. musea, Praha, 1831, píše: "že však stavové čeští léta 1658 s povolením krále Leopolda I. pro mladé panstvo zvláštního učitele jezdectví, tance a šermování ustanovili, tito pak mistři s učitelem inženýrským tentýž účel, přípravu k umění vojenskému, vytknutý měli: zavírati lze, že stolice inženýrství před rokem 1658 sotva byla zřízena. Velflík se ale ve svých "Dějinách učení technického v Praze" domnívá, že se to týká stavů dolnorakouských. Na inženýrské stavovské škole za Willenberga se vyučovalo geometrii, fortifikaci, vodním stavbám a mechanice. Po prof. Willenbergovi nastoupil r. 1726 Jan Ferdinand Schor, sám znamenitý technik, který vychoval celou řadu výborných inženýrů a vojáků. Schora vystřídal r. 1767 Frant. Ant. L. Herget. Program školy byl propracován, schválen zemským výborem a vyhlášen veřejně v listopadu 1769. Současně s touto vyhláškou bylo zemským výborem vyhlášeno, že při obsazování míst příštích zemských zeměměřičů bude především přihlíženo k těm, kteří si u Hergeta osvojili znalosti příslušných vědomostí. Herget vychoval celou řadu zeměměřičů pro úpravu daně pozemkové za Josefa II. a všichni krajští inženýři té doby byli odchovanci Hergetovými. Tak tedy vidíme vzestup zeměměřičů od Ornyse až k Hergetovi. Ale poněvadž "Omne vivum ex ovo", chtěli bychom poukázati na jednu možnost: O Tadeáši Hájkovi z Hájku (1525 - 1600) víme, že před rokem 1563 měřil Prahu. Práci jak známo nedokončil a nic se z ní nezachovalo. Víme ale o něm, že v r. 1555 začal přednášeti na universitě pražské matematiku, kterou právě tak ovládal jako lékařství a r. 1557 vydal tiskem svou řeč ke chvále geometrie, kterou začal své přednášky o měřictví. Ornys (1526 - 1600) byl vrstevník Hájkův. Ornys byl z počátku malíř, 1549 byl přijat za mistra, r. 1553 - 1567 držel dům u sv. Jiljí a teprve r. 1570 se stal zemským měřičem. Naskytne se zde domněnka: nenaučil se Ornys měřičství od Hájka? Ovšem i Hájek měl své předchůdce na pražské universitě: Šúdu, Zahrádku, Klatovského, Táborského. Bylo by nemožným, že by Ornys viděl Hájka měřiti a že se mu práce ta zalíbila tak, že se jí věnoval? Ovšem nutno zase uvážiti, že erb udělený v r. 1562 Ornysovi, patrně naráží již na jeho umění měřičské, neboť jeho erbovním znamením je lev, držící v předních nohách pravidlo žluté, jež slove blejšik (Bleischikh), v kterémžto uprostřed jest závaží olověné a tím pravidlem všecky věci rovně působí a dělají..." Za Josefa II. byly měřeny již pozemky, ba i celé vesnice, ale nebylo zde souvislosti mezi měřením jednotlivých území. A tak se ukázalo, že když se mělo r. 1792 celé měření dáti dohromady a sestaviti z něho mapa celé říše, že celé měření nejde dohromady a že jako podklad pro mapu celé říše je úplně bezcenné. Ale také šlechta nebyla s uspořádáním daně pozemkové spokojena, nechtěla platit tolik, co lid obecný. Proto Leopold II. zmírnil (dekretem ze dne 30. VI. 1792 s platností od r. 1793) poplatky šlechtě (katastr tereziánsko-josefinský), ale spravedlnost přeci nakonec zvítězila a od r. 1817 za Františka I. (patent z 23. XII. 1817) zaveden tzv. katastr stabilní, kde za podklad sloužilo měření, založené na řádné triangulační síti. Měření měli konati zeměměřiči civilní nebo vojenští, teoreticky i prakticky způsobilí. Pro měření byly vydány instrukce (první 1818, tištěná 1820, konečná redakce 1865). Ale tou dobou byli zde již absolventi král. čes. stavovského technického učiliště, které zahájilo svou činnost r. 1806. Zde již v programu bylo pamatováno na zeměměřiče praktickými i teoretickými naukami, cvičením v poli i mapováním. Tím získalo zeměměřičství již přesný školní podklad, který se časem zdokonaloval a vyvíjel. Také životní postavení zeměměřičů dostává dobou pevnější základnu. Tak např. dvorský dekret č. 10103/809 z r. 1834 uznává nutnost potřeby zkoušených a úředně autorisovaných inženýrů vyššího vzdělání nejenom pro potřebu úřední, nýbrž i soukromou. Tento dekret poukazuje na tři kategorie, a to civilních architektů, zeměměřičů a civ. inženýrů, jak jsou zavedeny již od r. 1805 v království lombardsko-benátském a podle toho pak časem ustanoveny byly, nařízením c.k. st. min. ze dne 11. XII. 1860, tyto tři kategorie úř. autorisovaných techniků pro celou říši. Tímto nařízením byl tedy dán základ pro další vývoj instituce zeměměřičů. Zdroj: Z vývoje české technické tvorby (Sborník vydaný k 75. výročí založení Spolku českých inženýrů v Praze, 1940, uspořádal ing. Josef B. Stránský) Hon. Doc. ing. Gustav Vejšický Co přinese řízení kvality v zeměměřictví? Celý stavební sektor prodělal v posledních deseti letech významné změny, ze kterých nebyly vyloučeny ani inženýrský sektor a také ani zeměměřictví. Pouze částečným nasazením vnitřně provozních struktur se podařilo většině měřických kanceláří přizpůsobit se změněným požadavkům a tak mohly dále obstát na trhu. V dalším se proto bude pojednání zabývat naznačenými problémy změněných podmínek, a to z hlediska použití současné řady norem DIN EN ISO 9000 v souvislosti s jejími výhodami i nevýhodami. To také bude jádrem následující diskuse, doplňované příklady z praxe. Zeměměřictví v proměnách času Se změnami stavebnictví v posledních deseti letech se také dále vyvíjely a měnily úkoly a požadavky na zeměměřictví. Klasický geometr, který byl ještě před padesáti lety označován aristokratem staveniště, existuje nyní pouze v hlavách starší generace. Celou měřicí techniku, její obsluhu a postupy měření ovlivnil zejména rozvoj elektroniky a měřické umění se stává historií. Dřívější konzervativní chování zeměměřictví se někdy těžko přizpůsobovalo novým podmínkám a nyní je nutno vykonat podstatné změny a optimalizaci v kratším časovém úseku. Je to nutné zejména pro zachování a upevnění pozice na trhu. Pouze cílená opatření vedou k úspěchu, a to zejména: analýza a znalost skutečných procesů uvnitř provozu, zjištění potenciálu pro zlepšení, optimalizace provozních procesů, zvyšování vnitřní provozní účinnosti, zvyšování vnitřní provozní efektivity, trvalé vztahy spolupracovníků a zákazníků, vytvoření a upevnění pozice na trhu (lokální, regionální, širší). Dosud nebylo nutné se takovými otázkami zabývat "denně", avšak jiný je už pohled do budoucnosti. Změny v zemských zákonech o zeměměřictví připouštějí např. v souvislosti s nasazením družicové techniky, že trvalá stabilizace bodů bude ve většině případů zbytečná. Stavební firmy a konzultanti si zvyšují počet vlastních měřických skupin, katastrální úřady berou k zaplnění veřejného rozpočtu rozmnožené úkoly vnějších služeb a dosavadní měřicko-technické výsostné oblasti chátrají. Jak se pak může měřická kancelář přizpůsobit, otevírat si nové oblasti úkolů a současně snižovat vnitroprovozní náklady? Tato komplexnost úkolů a s tím spojené plnění strategických a operativních požadavků musí být dnešním podnikatelem současně bráno v úvahu tak, aby netrpěly vlastní denní povinnosti. Tím se dostáváme opět ke dříve zmíněným opatřením, která vytvářejí předpoklady pro optimální podnikové řízení. Při dnešních provozně hospodářských a provozně strategických požadavcích je třeba nejprve splnit vlastní úkoly ze včerejška. Je totiž nezbytně nutné dosáhnout objektivního poznatku, co se v podniku za posledních pět let změnilo (počet objednávek, objem objednávek, práce/personál/čas, objem investic, vlastní kapitál apod.). Všechny tyto faktory podávají pohled na minulost a současně na změny podniku. Takový přístup vyžaduje nástroje analýzy a prostředky, které by ukázaly, co přinášejí současné přístupy a současně umožnily další vývoj procesů uvnitř podniku. Analýza procesů a struktur DIN EN ISO 9000 Jak je pak třeba s takovými prostředky provádět analýzu? V odborné literatuře jsou uvedeny různé prostředky, které se týkají analýzy vnitřních podnikových struktur a procesů. Každý spolupracovník je v rámci cílené ankety dotazován na jeho skutečnou činnost. Užité programy a formuláře mohou také odpovědět na otázky, jak jsou využívány přístroje, hardware a další pomůcky. Po shromáždění těchto údajů jsou všechna data vyhodnocena a vznikají skutečné podnikové procesy, které je třeba diskutovat a optimalizovat. Každý spolupracovník se podílí na vzniku nových procesů a přináší do celé analýzy další know-how v dokumentaci. Je to tedy dokumentace vlastních firemních znalostí, kde jsou stanoveny zodpovědnosti a různá vnitropodniková rozhraní apod. Nyní přichází k využití DIN EN ISO 9000, umožňující jednoduché a trvalé zacházení a pokračování analýz dříve shromážděných dat a procesů. Norma je vybudována s orientací na proces a bere ohled na hlavní údaje analýzy, kde jsou současně uvažovány jednotlivé faktory a celkový obraz analýzy je pak normovaně zaokrouhlován. Řeč je o víceúčelovém prostředku DIN EN ISO 9000, kterým norma skutečně je. S novelou normy ke konci roku 2000 je nyní možno užít definovaný prostředek, lehce porozumět zacházení a současně optimalizovat interní firemní obchody. Je získán rovněž prostředek, kterým lze všechny podnikově hospodářské, strategické a operativní procesy uspořádat, shromáždit a analyzovat a pak vytvořit potřebné závěry. Pokud jde o chyby (chybné vytyčení pozemku apod.), vede "filozofie chyb" DIN EN ISO 9000 řady účinně k minimalizaci chyb, kde možnosti vzniku budoucích chyb jsou mechanismem zkoušek redukovány, zejména prostřednictvím znalosti příčin vzniku dosavadních chyb. Jaké výhody a nedostatky tedy nabízí norma pro užití v zeměměřictví? Jako přednosti je třeba zejména jmenovat: analýzu a znalost vnitřní činnosti, zlepšení interních procesů, minimalizaci chyb a s nimi spojených výdajů, zvýšení vnitropodnikové účinnosti, zvýšení vnitropodnikové efektivity, zlepšení celkového klimatu v podniku, zabezpečení schopnosti soutěže prostřednictvím vztahů k zákazníkům, zabezpečení budoucnosti podniku. Samozřejmě přináší použití normové řady nejen výhody, ale i negativní hlediska, která vyvstávají při zacházení s řadou DIN EN ISO 9000: investice prostředků do strategických oblastí řízení (dosud často nebylo nutné), někdy objemná dokumentace procesů (dosud často nesledováno), nepřehledné zacházení se skupinou norem (neznámá materie). Pro vyloučení těchto negativních hledisek se nabízí pomoc poradce QM, který může poskytnout objektivní pomoc při zavádění takového systému a tak minimalizovat s tím spojené náklady. S ohledem na to, že tento poradce pracuje jako externista, je také lépe akceptován spolupracovníky. Takové přijetí a s ním spojená otevřenost je pak významným předpokladem pro uvedení procesu do života ze strany spolupracovníků. Pro ilustraci je možno uvést také příklad zavedení celého systému do praxe jedné inženýrské kanceláře, ve které byly měřeny před a po zavedení systému následující faktory: čas průběhu při zpracování jednoho projektu, prostředek k odstranění chyb, konflikty rozhraní, volné zdrojové prostory. S pomocí zavedeného QM systému byla po zaváděcí fázi rozšířena tato potenciální zlepšení: čas provedení projektu (každý projekt spotřebuje v průměru o 11 % kratší čas pro zpracování), prostředek pro odstranění chyb (o 68 % menší výdaje na odstraňování chyb), konflikty rozhraní (o 75 % méně konfliktů pro pevnou definici rozhraní), volné zdrojové objemy (o 14 % větší dodatečné volné zdroje, třeba pro nové oblasti úkolů). Je samozřejmé, že zavedení celého systému přináší rovněž zvýšení dokumentace, nicméně se zavedení celého systému, s přihlédnutím k uvedeným údajům, vyplatí. Na budoucnost orientované vedení podniku Pro strategickou budoucí orientaci podniku je nutný rovněž prostředek optimalizující vlastní procesy. V budoucím, stále se měnícím stavebním sektoru, bude dále přibývat komplexnosti procesů tak, že nejméně podnikově hospodářské předpoklady musejí být optimálně konfigurovány a v operativní obchodní oblasti musejí být využity všechny nezbytné zdroje. Jestliže zdůrazníme problémy rozhraní a nejasnosti v rámci procesu, pak to jsou jistě první faktory pro provedení systémové optimalizace. Rozhodnutí, zda je možno tuto optimalizaci uskutečnit bez a nebo s použitím DIN EN ISO 9000, zůstává na rozhodnutí každému podniku. Podnikově hospodářský obchod vytváří rozcestí pro budoucí rozvoj podniku. Shrnutí a výhled DIN EN ISO 9000 nabízí, jak bylo řečeno již dříve, víceúčelový prostředek při optimalizaci vnitropodnikových struktur a procesů. Důležité údaje podnikového hospodářství umožňují analýzu a zlepšení průběhu procesů a s tím spojenou minimalizaci výdajů. Změny stavebního sektoru v průběhu minulých let eliminovaly některé klasické oblasti úkolů, jiné však vyvstaly. Pro včasnou přípravu na nové podmínky trhu změnami pro budoucí rozvoj podniku je nutné analyzovat všechny důležité faktory. Řada norem DIN EN ISO 9000 nabízí tedy pro každý podnik mnoho možností a potenciálu pro řízení podniku orientované na budoucnost a nepotřebuje přitom žádnou přehnanou byrokracii. Volker STAHL Z časopisu AVN. Allg. Vermess.-Nachr, roč. 109, č. 5 (2002) přeložil pro Novinky zeměměřické knihovny 3/2002 (VÚGTK) P. Vyskočil (zkráceno) Jak dlouho trvá potvrzení GP na jednotlivých KÚ v ČR? - II. V Zeměměřiči č. 10/02 jsme přinesli jeden z ohlasů na naši anketu z č. 6+7/02, kdy jsme se ptali, jaké máte zkušenosti s potvrzováním GP na různých KÚ. Kolikrát jsou vám vráceny k přepracování a z jakých důvodů? Velmi smutný příspěvek přišel z Děčína, kde geodetka ing. Podrazká hodnotí vývoj situace doslova tragicky. Zeptali jsme se za vás místopředsedy ČÚZK ing. O. Paška. Redakce: Vážený pane inženýre, můžete se alespoň krátce vyjádřit k problematice potvrzování GP? V minulém čísle se naše čtenářka ing. Podrazká zlobí na pracovníky Katastrálního úřadu v Děčíně. Ing. Pašek: Z tónu dopisu cítím její velké rozčilení, které nikdy nepřispívá k hledání rozumných řešení. Odpovědností resortu je potvrdit GP bez zbytečného odkladu. Tomu se tak zpravidla děje, podle mých znalostí lhůta pro tento druh GP (zaměření nových staveb pro občany) je mezi 5 a 10 pracovními dny. Srovnáme-li dobu, kdy je stavba rozestavěna tak, že je možné ji zaměřit, dobu, která je nutná k zaměření plánu, dobu, kdy občan čeká na zaměření firmou, zjistíme, že všechny tyto »administrativní« úkony lze provádět daleko dříve, než za občana »rozhodne« někdo jiný než on sám, kdy požádá o kolaudační řízení. Abychom byli přesnější a nemuseli naše lhůty popisovat jen obecně, lhůtu pro potvrzení nyní stanovuje ČÚZK takto: od 1. 11. 2002 nabývá platnosti Prozatímní jednací řád, kde v článku 41 odstavec 3 je lhůta pro vyřízení stanovena na 10 pracovních dnů. Administrativní rozhodnutí není nikdy všelékem. Tak jako v zeměměřických firmách nečekají na zákazníka k okamžitému splnění jeho přání, tak i na katastrálním úřadě je připraven inženýr, aby potvrdil 4 - 7 GP denně. Pokud bude zakázek více, budeme muset vzájemně a bez emocí a věcně komunikovat. Redakce: ČÚZK může monitorovat (díky nasazení ISKN do praxe) také některé úřednické úkony na KÚ. Pokusíme se vám tyto výsledky zprostředkovat. K tomuto tématu se vyjadřuje i předseda ČSGK ing. P. Polák ve svém příspěvku na str. 28-29. Zveřejňujeme ještě příspěvek týkající se potvrzování GP, který nám přišel jako přepis telefonického rozhovoru: úředník: Karle, ten geometrák, co jsi mi sem včera hodil, má pár drobných nedostatků, které jsem ti hned opravil. Taky jsi tam neměl kolek, tak jsem to dolepil a večer mi zaplatíš pivo. Přijedeš si pro ten geometrák, nebo ho mám poslat po manželce? geodet: Díky. Já si asi přijedu, protože mám další čtyři kvaltovky, které potřebuji zítra mít hotové. Redakce: Není nad vřelé mezilidské vztahy... A jakou máte zkušenost s potvrzováním GP na KÚ vy? Napište, dokud je téma otevřené. Síť virtuálních referenčních stanic by/S@T otestoval VÚGTK i pro torbu bodových polí a pro katastr nemovitostí Na základě dohody mezi ČÚZK a společností by/S@T group, a.s. proběhlo v roce 2002 testování sítě virtuálních referenčních stanic vybudovaných v prostoru středních Čech společností by/S@T group a.s. Výsledek tohoto testu je ve výzkumné zprávě, kterou zpracoval Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický, Zdiby (VÚGTK) a jejímiž autory jsou pánové Jakub Kostelecký a Jaroslav Šimek, přední čeští odborníci na problematiku GPS ze známého pracoviště VÚGTK - Geodetické observatoře Pecný v Ondřejově. I když zpráva dosud neprošla oponenturou, uvádíme zde (se souhlasem autorů) její stručné výsledky. Systém virtuálních referenčních stanic (VRS) uživateli definuje referenční stanici, ze které uživatel dostává datovým spojením data pro svou pohyblivou stanici pro metodu RTK. Tato data jsou získána z referenčních stanic systému VRS pomocí interpolace a modelování vlivu ionosféry z dvoufrekvenčních dat. Při metodě RTK by byla potřebná vzájemná vzdálenost stanic 20 km, v systému VRS dostačuje vzájemná vzdálenost stanic 50 km. Díky algoritmům interpolace jsou uživateli dodávána data, která jsou vypočtena z více než jedné referenční stanice a jsou tak ověřena. V současné době jsou vybudovány čtyři referenční stanice (Beroun, Všetaty, Kolín, Benešov), které pokrývají Prahu a Středočeský kraj. Cílem testování systému VRS bylo ověřit spolehlivost a přesnost systému virtuálních referenčních stanic v závislosti na poloze určovaného bodu vůči síti referenčních stanic systému, na příjmových podmínkách a na konfiguraci družic při využívání systému VRS pro určování souřadnic a výšek bodů podrobného polohového bodového pole a pro podrobné měření polohopisu katastrální mapy v resortu ČÚZK. Měření pro testování bylo prováděno na těchto bodech : 10 bodů testovací základny GPS Skalka, 2) min. 32 bodů testovacích polygonů byS/@T, 3) 40 bodů bodových polí ve Středočeském kraji a 4) 18 bodů na GO Pecný. Měření na vybraných bodech bylo provedeno ing. Pavlem Tarabou z firmy Viageos ve dnech 13. 6. až 4. 7. 2002. Závěry a doporučení výzkumné zprávy: Střední souřadnicová chyba v určení polohy bodu z jednoho měření systémem VRS je mxy = 0,019 m. Porovnáním s vyhláškou ČÚZK č. 31/1995 Sb. v platném znění vyplývá, že tato přesnost vyhovuje pro určení podrobného bodu při mapování katastrální mapy (vč. zaměřování změn - mxy = 0,14 m), pro určení bodu podrobného polohového bodového pole (mxy = 0,06 m) i pro určení zhušťovacího bodu (mxy = 0,02 m). Střední chyba v určení výšky z jednoho měření systémem VRS je 0,051 m. To odpovídá přibližně přesnosti trigonometrického určování výšek v triangulaci. Požadavky na měření se systémem VRS pro resort ČÚZK jsou následující: Při určování podrobných bodů katastrální mapy je prováděno jedno měření, kdy musí být hodnota HDOP menší než 4. V případě, že hodnota HDOP je větší než 4 (a menší než 7), je pro akceptování určení bodu nutné ověřit jeho polohu dvěma kontrolními mírami. Pro ostatní určené body (na kterých je HDOP menší než 4) je množství požadovaných kontrolních měr obvyklé současným předpisům. Při určování bodu podrobného polohového bodového pole je doporučeno zaměřovat pouze body, kde je obloha zakryta maximálně z 50 %. Je doporučeno provést dvě zaměření bodu při dodržení časového rozdílu. Každé zaměření by mělo obsahovat alespoň 60 odečtů. Akceptovat lze pouze měření, jejichž hodnota HDOP je menší než 4. Při určování zhušťovacího bodu je nutné provádět měření pouze na bodech, kde je obloha zakrytá maximálně ze 40 %. Je bezpodmínečně nutné provést dvě zaměření bodu při dodržení časového rozdílu a je velmi vhodné provést každé zaměření v jiný den, aby i atmosférické podmínky byly různé. Délka měření by měla být mezi 1 a 5 minutami (60 až 300 odečtů). Použitelná jsou měření, jejichž hodnota HDOP je menší než 4. Pro určení výšky je potřebné, aby počet pozorovaných družic byl alespoň 8, výška pak bude určena s přesností obvyklou pro trigonometrické určování výšek. Výsledky testování jsou příjemným zjištěním dnes již tedy i u nás ověřených kvalit a výhod sítě VRS, která je již v mnoha evropských zemích vybudována. Česká republika je první z transformujících se zemí střední a východní Evropy, ve které existuje funkční síť VRS. Českým geodetům se tak dostává do rukou nástroj, který splňuje i ty nejnáročnější požadavky na přesnost, kvalitu, rychlost a ekonomiku prováděných prací. Při vzrůstajících potížích s údržbou stabilizovaných bodů bodových polí je rozšíření tohoto systému na území celého našeho státu žádoucí. Tato metoda umožní řešit problém zakládání podrobných bodových polí a současně se může i významně uplatnit při zaměřování změn v katastru nemovitostí, při pozemkových úpravách, při mapování, při vytyčování staveb, řízení stavebních strojů apod. Uživatelům systému GPS šetří síť VRS by/S@T náklady na nákup další stanice, šetří dalšího pracovníka pro obsluhu referenční stanice, šetří čas a námahu při vyhledávání vhodného bodu pro umístění vlastní referenční stanice a dodává ihned k dispozici souřadnice v systému JTSK a výšky v systému Bpv. Pomocí GPS lze sbírat data pro geografické informační systémy GPS GeoExplorer CE od firmy Trimble a jako novinka v oblasti mobilních geografických systémů program ArcPAd v kombinaci se softwarem GPScorrect. Proč se vše stalo ve vysokoškolském areálu? V poslední době s geografickými informacemi pracuje stále více odborníků v nejrůznějších organizacích od krajských, městských a okresních orgánů státní správy a samosprávy, přes pozemkové úřady až po energetické, plynárenské společnosti a správce inženýrských sítí. GIS pronikl do oblasti geomarketingu a nashromážděná data potřebují aktualizovat přesným měřením v terénu rovněž odborníci rozhodující o lesním a vodním hospodářství. Zejména GIS pracoviště zařízená rychle jako houby po dešti se potýkají s podobnými problémy, jež lze shrnout do jediné otázky. Jak vybudovat a také aktualizovat právě ten svůj geografický informační systém? Jedno z vhodných řešení je propojení GIS s GPS, což dobře vědí i pedagogové na Lesnické fakultě. Přístroje v řadě GPS (například GeoExplorer CE od firmy Trimble) umožňují sbírat data a vhodně je zaznamenávat přímo v terénu. Nejnovější GeoExplorery, které tu v září ještě nikdo neviděl, jsou známé ve dvou verzích GeoXT a GeoXM. Jejich součástí je už integrovaný Windows CE počítač a jelikož s oběma přístroji se pracuje především v terénu, doprovází je řada přídavných jmen, jako například prachuvzdorný, nárazuvzdorný a vodotěsný. Na rozdíl od předchozích verzí tyto přístroje nemají téměř žádná tlačítka, ale dotykový barevný displej s vysokým rozlišením. Jen si to představte. Jen pouhou tužkou posouváte na pasece u lesa děj programu, se kterým jste doposud pracovali jen v kanceláři na větším počítači. To není všechno. Do paměti přístroje, který vám svojí velikostí připomíná větší kalkulačku, si můžete načíst letecký snímek nebo mapu vytvořenou s předstihem jinou metodou a tento obrazový podklad si pak prohlížet na malinké obrazovce. Při propojení s přímým měřením GPS se vám pak místo, kde stojíte v terénu, zobrazí na snímku. Že to jde poměrně přesně, dokázal přední český odborník na GPS David Jindra dvěma experimenty. Data sbíral nejdříve tak, že měl GPS přístroj pod čelním sklem automobilu a zaznamenával ve zvolených intervalech průběh jízdy. Jindy učinil totéž, když stál na zadní plošině tramvaje. Výsledek promítnutý do podkladu leteckého snímku Prahy byl nečekaný. Dráha GPS kopírovala pražské komunikace a bylo na nich poznat i úseky, kde jsou tramvajové koleje blíže k jednomu z chodníků. "Tady jsem pomáhal nějaké mamince s kočárkem", vysvětlil David Jindra s úsměvem účastníkům semináře neobvyklý úskok zaznamenané dráhy své cesty z kolejí na chodník. Výsledky měření se ještě zpřesňují, pokud se využije program GPScorrect, který naměřená data projede upřesňujícími korekcemi. Podobné výsledky si mohli účastníci semináře, jehož spolupořadatelem byla Lesnická fakulta ČZU, prohlédnout na přístrojích GPS přímo před fakultní budovou v Praze - Suchdole, kde si někteří zkusili s využitím všech předvedených novinek sami posbírat souřadnice bodů, jakými v tu chvíli byly okraje chodníku, kanál, lampy a stromy. Právě zásluhou tohoto a dalších odborných seminářů a častých studentských cvičení se prostor mezi fakultní budovou a budovou univerzitní experimentální stáje stal v této části Prahy asi nejčastěji zaměřovaným místem. Skutečnost, že mezi účastníky odborných akcí na Lesnické fakultě a tedy i tohoto semináře byli zejména bývalí studenti, což jsou současní lesní a krajinní inženýři, jen potvrzuje, že i touto formou lze provádět další vzdělávání svých absolventů. "Je to odvětví, ve kterém další vývoj budou určovat týmy odborníků sestavené dokonce z různých firem. A tak ti, co rozhodují o budoucnosti GPS a o vývoji programů GIS, se spojují," píše se v zahraničním odborném tisku. Málo se ví, že mezi prvními spolupracujícími firmami jsou právě Trimble a ESRI, které jsou výrobci a tvůrci přístrojů a programů. Jejich nedávno vytvořené strategické spojenectví pro mobilní GIS řešení vůbec nepřekvapilo. Už koncem února 2002 spojenci oznámili, že budou společně provádět vývoj mobilních GIS řešení. Skloubení GPS produktů Trimble se špičkovým GIS softwarem ESRI posouvá GIS přímo do terénu. Už nyní lze říci, že pracovišti nebudou jen lesy, vody a stráně, ale rovněž městské a průmyslové aglomerace. Je to jednoduché. Mobilní GIS totiž propojuje GPS technologie, přenosnou výpočetní techniku a GIS programy. Dnes se už k usnadnění přenosu informací do a z terénu může využít výhod bezdrátových technologií a internetu. Navíc s mobilním GIS se databáze stávají přístupné přímo polním skupinám v reálném čase. Semináře se zúčastnili mimo jiné i známí odborníci z resortu ČÚZK, dále z pozemkových úřadů, z oborů životního prostředí úřadů státní správy a samosprávy, jakož i z výzkumných pracovišť. Petr Skála, Lesnická fakulta, Česká zemědělská univerzita Setkání s uživateli GEPRO a ATLAS - nejen společenská událost Společnosti ATLAS s.r.o. a GEPRO s.r.o. kromě běžného kontaktu se svými partnery ať už v obchodním styku, na tematických konferencích a výstavách a dalších lokálně cílených předváděcích akcích pořádají každoročně speciální setkání s uživateli svých produktů. Tato letitá praxe, letos jde již o osmý ročník, se ukázala jako velmi užitečná pro pořádající společnosti i velmi žádaná ze strany uživatelů. A nejen uživatelů, neboť setkání se pravidelně účastní i další spolupracující a dealerské firmy, které zde svými zkušenostmi doplňují široké spektrum názorů na vývoj software společností ATLAS a GEPRO, na úroveň ostatních činností spojených s úlohou společností v oboru i na celkovou situaci v GIS a DMT. Pro setkání volíme od začátku termín pozdního podzimu, po většině významných výstav, seminářů a konferencí, ale před úplným koncem roku, který je obvykle poznamenán horečným dokončováním zakázek a sledováním naplnění rozpočtových kvót. Máme snahu, aby setkáním gradovaly celoroční kontakty s uživateli a spolupracovníky. A tomuto účelu podřizujeme částečně i celý program setkání. Pro nás je to vždy událost nejvyšší důležitosti a snažíme se připravit tak, aby se stejným pocitem odjížděli i všichni účastníci. Ke spokojenosti účastníků by mělo také přispět prostředí setkání, proto pokračujeme v tradici a volíme opět prostory Junior Centra na Seči, které splňuje naše požadavky na téměř rodinnou atmosféru pobytu. Celé setkání, stejně jako celá strategie přístupu k zákazníkům, je koncipováno jako »příjemná rodinná sešlost«. O rodinnou sešlost fakticky jde, neboť se tu setkává široká rodina uživatelů GIS a DMT. Účastníci mají možnost dozvědět se podrobné informace o našich produktech, zjistit něco o žhavých novinkách i výhledech do budoucna. Komu nestačí povídání, může si spoustu věcí doslova »osahat« na místě pod vedením zkušených odborníků na tzv. workshopech neboli v »dílnách«. Mohou zde zkonzultovat různé potřeby a problémy přímo s tvůrci programového vybavení. Ani o dohody obchodních strategií, či kontraktů není nouze, je to jistě snazší a účinnější, než se dohadovat na dálku třeba přes Internet. Stručně řečeno, ve velmi koncentrovaném čase je možno dozvědět se velké množství důležitých odborných informací a navázat řadu společenských i obchodních kontaktů. Setkání je také místem, a jsou dobré důvody pro to, aby bylo, kde přicházíme s představením nových produktů a zásadními inovacemi stávajících produktů. Letos to bude vývojová řada číslo šest našich nosných softwarových systémů KOKEŠ a MISYS pro Windows a sledovací systém pro vozidla LUPUS. Pro uživatele i pro nás je pak velice přínosná sekce setkání, kde uživatelé a dealeři prezentují svoje zkušenosti s našimi produkty např. v kontextu jejich odborné činnosti. A protože nejen prací živ je člověk, setkání je i místem společenského dění. Účastníci mohou po celou dobu setkání využívat společenských prostor Junior Centra podle svých potřeb. Vrcholem je pak společenský večer na konci prvního dne setkání. V příjemné atmosféře mohou účastníci dohnat to, co celý den pro odborné vytížení nestihli, mohou se pobavit, zatančit si, ochutnat lahodné nápoje a posílit se po perném dni. Někteří šťastlivci mohou zažít také příjemný pocit výherce software vylosovaného v tombole. Jako definitivní tečka za prvním dnem bývá uspořádáno pro pár velmi otrlých účastníků noční koupání v nelidsky studené vodě Sečské přehrady. Prozatím vždy úspěšně. Bude tomu tak i letos?*) Přijeďte se přesvědčit! (8. setkání uživatelů proběhne 13. - 14. 11. 2002) *) otužilcům věnuje redakce Zeměměřiče předplatné na r. 2003 ZFRANTIŠEK JOSEF GERSTNER – TVŮRCE MODERNÍ INŽENÝRSKÉ ŠKOLY Daniel MAYER, Elektrotechnická fakulta, Západočeská univerzita v Plzni, Univerzitní 26, 306 14 Plzeň Jestiť v dějinách pražské stavovské ingenieurské školy za léta 1705 až 1806 a jejího přímého dědice stavovského polytechnického ústavu za léta 1806–1869 … tolik jasných vlasteneckých okamžiků, tolik jímavých technických zjevů, že českému srdci jest pravou rozkoší vynést je na světlo ve věrném dějinném obrazu. Prof. A. V. Velfík [1] 1. ZALOŽENÍ PRAŽSKÉ TECHNIKY A PRVNÍ OBDOBÍ JEJÍ ČINNOSTI Zatímco u kolébky pražské univerzity – první univerzity ve střední Evropě – stál v r. 1348 císař Svaté říše římské a český král Karel IV., jenž byl v nedávné anketě pasován na „největšího Čecha“, podnět k založení pražské inženýrské školy – první inženýrské školy tohoto druhu v Evropě – dala osoba ve své době jen málo významná a dnes již téměř zapomenutá. Oním iniciátorem byl Čech, vojenský vysloužilec Christian Josef Willenberg (* 1655, † 1731). Narodil se v Lehnici, v knížectví Slezském, které v té době ještě patřilo k zemím Koruny české. Prošel několika válečnými taženími ve Francii a roku 1705 se usadil v Praze a oženil se. Bydlel na Malé Straně poblíž Karlova mostu, v tzv. Saském domě. Živil se tím, že vstupoval do služeb šlechtických rodin jako preceptor; vyučoval jejich syny určené pro vojenskou kariéru inženýrskému umění. V 18. stol. se inženýrským uměním označovalo vojenské stavitelství, tj. vyměřování terénu, kreslení map, stavba opevnění (fortifikace) apod. Willenberg pojal myšlenku předávat své znalosti vojenské techniky nejen jako soukromý učitel, ale též jako učitel veřejné školy. Svůj záměr vyjádřil v ponížené česky napsané suplice, kterou podal r. 1705 prostřednictvím české dvorské kanceláře tehdejšímu habsburskému císaři Leopoldu I. V této žádosti prosil, aby mohl v Praze vyučovat inženýrskému umění dvanáct studentů a aby za to pobíral jistý roční plat. Učinil tak těmito slovy: „… nejponíženější a nejposlušnější žádost skládám, by při stavích tohoto království Českého nejmilostivěji naříditi ráčilo, aby mně ročně ad dies vitae jisté kvantum vysázeno bylo, naproti čemuž já v fundamentální instrukci šest panského, čtyři rytířského a dva městského stavu osoby bez dalšího ouplatu… v ingenieurství vyučiti se uvoluju …“. Willenbergova žádost byla postoupena c. k. dvorské válečné radě ve Vídni. Ta nařídila, aby se žadatel podrobil přísnému examinu z aritmetiky, geometrie, trigonometrie a zejména z vojenského stavitelství. Willenberg u zkoušek byl uznán způsobilým a byl mu propůjčen titul císařského ingenieura. Mezi tím císař Leopold I. zemřel a Willenbergovu žádost vyřídil jeho syn Josef I. Ten si patrně uvědomil, že Willenbergův projekt by mohl prospět jeho armádě: umožnil by získat domácí vojenské odborníky a nebylo by třeba povolávat (a draze platit) inženýry ze zahraničí. Proto dne 18. ledna r. 1707 zaslal českým sněmovním komisařům svůj česky psaný reskript (osobní list), v němž jadrnými slovy připomíná, že „… každému povědomo, kterak v království našem dědičném Českém velký nedostatek na ingenieuřích, jež by v čas války velmi potřební byli …“ a milostivě poručil, „… aby dobré a království prospěšné mínění Willenbergovo právě shromážděným stavům při obecním sněmě předestřeli a k tomu se všemožně přičinili, aby s Willenbergem o ročním platu jednali a s ním se o to urovnali.“ Ve veřejnosti se vžilo považovat tento reskript za zakládací listinu první veřejné inženýrské školy. Mnozí historici pražské techniky jsou však přesvědčeni, že šlo jen o jakési doporučení českým stavům. Willenberg se domníval, že je u cíle svých tužeb, byl však zklamán: z neznámých příčin nebylo zahájeno vyučování. Willenberg trpělivě čekal, a když vyučování nebylo zahájeno ani v následujících devíti letech, opakoval v r. 1716 svou žádost o zřízení „stolice inženýrství“. Mezitím císaře Josefa I. vystřídal další Habsburk, císař Karel VI., a ten pak vydal reskript, v němž milostivě, ale důrazně doporučil sněmovním komisařům, aby nad Willenbergovou žádostí „horlivě uvažovali“. Záležitosti se daly do pohybu: po projednání studijních a ekonomických náležitostí rozhodli zemští stavové o zřízení České stavovské inženýrské školy v Praze. Dekretem ze dne 9. listopadu 1717 ustanovili „ingenieurskou professuru“ a Christian Willenberg byl jmenoval prvním profesorem, s ročním salariem (platem) 1200 zlatých. (To byl velmi slušný plat, který odpovídal platům nejvyšších státních úředníků, např. ředitele nejvyššího berního úřadu.) V dobových dokumentech byla tato škola označována jako stavovská ingenieurská škola a vyučování v inženýrství bylo též nazýváno institutum inženýrského umění, studium fortificatorum apod. Willenbergovi byla svěřena profesura – v dnešní terminologii – na dobu určitou. Po uplynutí dvou let musel vždy předložit zemským stavům „ poníženou žádost o confirmirung (potvrzení) v úřadě“. I kdybychom za zakládací listinu považovali až zmíněný dekret z r.1717, vznikla tímto zakládacím aktem inženýrská škola, která byla první nejen v Čechách, ale v celé tehdejší rakousko-uherské monarchii. Asi o měsíc později založil císař ve Vídni „c. k. inženýrskou akademii“, která však již v r.1755 zanikla. Až po 30 letech vznikla podobná inženýrská škola ve Francii, kde ji pod jménem Pařížská kreslířská škola v r.1747 založil věhlasný stavitel mostů, francouzský inženýr Perronet. Proslavená pařížská École polytechnique vznikla až mnohem později, v revoluční Francii v r.1794. Willenbergova škola byla dvouletá, studium bylo pro 12 zmíněných žáků bezplatné, ostatní žáci měli platit 30 zl. přímo profesorovi; nejsou však záznamy o tom, zda k placení někdy došlo. Vyučovací řečí byla němčina (na univerzitě to byla v té době latina). Od uchazečů o studium Willenberg požadoval, „… aby projevovali náklonnost k umění ingenieurskému“ a „… aby se několika knihami a rýsovadlem opatřili.“ V prvním školním roce se přihlásilo jen 9 žáků, z nichž po dvou měsících studia zůstali jen tři. I v dalších letech byl zájem o studium nevalný a předpokládaný počet 12 žáků se sotvakdy podařilo naplnit. Nezájem uchazečů o studium byl pro Willenberga trpkým zklamáním. Škole hrozilo nebezpečí, že bude zrušena, ale naštěstí se tak nestalo, stavové prokázali dostatek trpělivosti při překonávání počáteční krize. Později přibyli posluchači inženýrství, kteří předtím absolvovali univerzitu. V prvním roce se vyučovalo jen jednu hodinu denně, od 10 do 11 hodin, ve druhém roce dvě hodiny, od 10 do 12 hodin, a to ve Willenbergově bytě. V r.1720 se Willenberg přestěhoval na Staré Město, do domu na rohu Liliové a Anenské ulice. (Důvod k přestěhování byl kuriózní: studentům, kteří bydleli v kolejích na Starém Městě (mnozí z nich studovali též na univerzitě), prý bylo „obtížno po odlehlém mostě“ (pozn. Karlově) „ve velkých parnech a chladnech přecházeti.“. Aby mohl Willenberg vyučovat nauku o fortifikacích, bylo třeba připravit žáky z matematiky (končilo se logaritmy a trigonometrií), geometrie, zeměměřičství a mechaniky. Vyučování mělo i praktická cvičení v terénu (např. kreslení map, rýsování, odvodňovací práce, obsluha zařízení pro zvedání těžkých břemen apod.) a bylo podporováno sbírkou modelů strojů a různých vynálezů. Kromě toho Willenberg vybudoval bohatou knihovnu, která se dodnes zachovala a stala se základem knižního fondu dnešní Státní technické knihovny v Praze [2]. V r.1726 nebyla Willenbergovi prodloužena profesura „pro churavost a vysoké stáří“ – tehdy mu bylo 50 let (!) – a s velkým uznáním jeho zásluh byl penzionován, s ročním důchodem 600 zl. Na jeho místo nastoupil Jan Ferdinand Schor (* 1686, † 1767). Rodem z Innsbrucku, vystudoval stavitelství, architekturu a malířství v Římě, v místě tradice největšího inženýra tehdejších dob, Leonarda da Vinci. Po tříletém pobytu v Římě se usadil v Praze, kde pracoval jako malíř oltářních obrazů pro různé církevní řády i pro šlechtické domy. Tím navázal styky s vlivným prostředím českých stavů, kteří rozhodovali o osudech pražské inženýrské školy a v r.1726 byl Schor jmenován „professorem ingenieurství“, s ročním platem 600 zl. (Willenbergův plat byl rozdělen na Willenbergův důchod a na Schorův plat a až po Willenbergově smrti v r.1731 obdržel Schor plný plat 1200 zl.) Schorův odborný zájem byl širší než tomu bylo u jeho předchůdce. Výuku rozšířil o další předměty, např. hydromechaniku, optiku, umění kreslířské a pozornost věnoval i civilnímu stavitelství – architektuře, čímž převedl školu z úzkého rámce vojensko-inženýrského na školu civilně-inženýrskou. Ve své žádosti o profesuru Schor sliboval, že výuku bude provádět „vesměs způsobem příjemným, dříve nebývalým.“ Schorův úmysl vychovávat především civilní inženýry se však uskutečnil jen částečně, neboť vlivem četných tereziánských válek měli o studium zájem především ti uchazeči, kteří se připravovali na vojenskou kariéru; zájemců o civilní inženýrství bylo málo. K významným výročím českého inženýrského školství v roce 2006: - 300. výročí zahájení inženýrského vzdělávání v českých zemích, - 250. výročí narození F. J. Gerstnera, - 200. výročí zahájení výuky na Gerstnerově pražské polytechnice, - 100. výročí vydání vynikajícího díla prof. A. V. Velfíka Dějiny technického učení v Praze [1, 3]. Doba studia se zvýšila na tři roky; Schorův návrh na čtyři roky neprošel. Přestože Schor ujišťoval, že „po celou dobu studia vystačí s jedním kružidlem, pravítkem a úhloměrem“, počet zájemců o studium byl stále malý – počet studentů ve všech třech ročnících zpravidla nepřekročil číslo 10. Výuka probíhala ve Schorově soukromém bytě, v domě „U zlatého věnce“, na staroměstském Malém náměstí. Kromě „standardní“ výuky poskytoval Schor soukromé hodiny šlechtickým synkům, kteří považovali pod svou důstojnost sdílet školní lavice se svými neurozenými spolužáky. Do profesorské funkce byl Schor jmenován „na dobu neurčitou“ a tak mohl pracovat až do svých 81 let, kdy zemřel. Kromě pedagogických úkolů býval pověřován technickými úkoly zemského hospodářství v oblasti stavebního inženýrství. Jedním z nich, jímž byl pověřen krátce po svém jmenování profesorem v r.1726, byl návrh na splavnění Vltavy mezi Prahou a Českými Budějovicemi, a tím vytvoření dopravní tepny, potřebné pro ekonomický rozvoj země. Schor prozkoumal a zmapoval tok Vltavy a vypracoval hodnotný projekt, který se však vlivem válečných událostí realizoval jen z malé části. Nicméně tím založil tradici hydrotechnického inženýrství v Čechách. Když Schor ve svém vysokém věku dlouhodobě onemocněl, najal si jako asistenta nadaného studenta Františka Antonína Linharta Hergeta (* 1741, † 1800), jemuž svěřil výchovu svých studentů. Herget se narodil v Andělské Hoře v severozápadních Čechách, vystudoval gymnázium a poté absolvoval matematiku na pražské filozofické fakultě a zároveň navštěvoval Schorovy přednášky na stavovské inženýrské škole. Když starý profesor Schor v r. 1767 zemřel, Herget vykonal před komisí zkoušky ze všech inženýrských disciplin, a to s takovým úspěchem, že stavové již nehledali dalšího Schorova pokračovatele a vystavili mu dekret na uvolněné místo „definitivního professora ingenieuských věd“. Šestadvacetiletý Herget obdržel roční plat 1200 zl., který byl téměř desetinásobkem platu učitelů na nižších školách. Herget otevřel novou etapu inženýrského školství. Již od prvních let svého profesorského působení vynaložil veškeré úsilí, aby vytvořil skutečnou veřejnou školu, určenou pro všechny vrstvy obyvatel, neboť si uvědomoval, že polosoukromý učitel malé skupiny žáků se stal přežitkem. K získání studentů dohodl s vedením armády, aby umožnili kadetům a důstojníkům určeným k technickým službám absolvovat inženýrská studia. Dále vymohl od nadřízených stavů příslib, že jeho žákům bude po ukončení studia přednostně udělováno místo. A konečně josefínský patent o zrušení nevolnictví (r.1781) umožnil poddanským synkům odcházet na studia bez dosavadního povolení vrchnosti. Významnou podporou pro rozšíření studia byl dekret Josefa II. z r.1787, rušící stavovské výhody některých vrstev studentů a zavádějící bezplatnou výuku pro všechny posluchače. Těmito opatřeními se dosáhlo výrazného zvýšení počtu studentů; např. v r.1775 studovalo 165 žáků a v r.1780 dokonce 213. Herget zprvu vyučoval ve svém bytě v tzv. Broumovském domě na Kozím plácku (zbořen v r.1900) a poté na rohu Melantrichovy a Staroměstského náměstí. Po zrušení jezuitského řádu byly inženýrské škole přiděleny místnosti v bývalé jezuitské filozofické koleji v Klementinu (r.1774). Když se počty studentů dále zvyšovaly, přestěhovalo se (r.1786) inženýrské vyučování do Svatováclavského semináře v Dominikánské (dnešní Husově) ulici č.5, kde prof. Herget též bydlel. Vlastní výuku prováděl profesor Herget stejně jako jeho předchůdci: studentům diktoval text v němčině, který měl předem připravený a po dlouhá léta jej neměnil. Herget prosadil místo stálého adjunkta se skrovným platem 150 zl., placeného z veřejných prostředků. Stal se jím Hergetův (a také Gerstnerův) žák Josef Havle (* 1763, † 1840), který byl hned po svém nastoupení pověřen výukou zeměměřičství a rýsování. Herget předváděl studentům modely, měřicí přístroje a výkresy z rozsáhlé sbírky, kterou převzal od Schora a rozšiřoval ji. Mnohé modely byly zhotoveny v ústavních dílnách, v nichž pracovali dva řemeslníci: hodinář a truhlář. Herget též rozšířil rozsáhlou knihovnu technické literatury, jež byla na tehdejší světové úrovni. Herget obohatil dosavadní způsob výuky. O nedělích a svátcích konal přednášky pro nejrůznější řemeslníky, mistry i podnikatele, v nichž je zasvěcoval do technické mechaniky a jejích praktických aplikací, a to v nejrůznějších výrobních oborech. Herget se stal vůdčí osobností nově se rodící technické inteligence. Byl nejen profesorem inženýrské školy, ale zastával různé funkce ve státním aparátu, který vytvořily tereziánské a josefínské reformy. Jako stavební ředitel povoloval veškeré státní stavby v Čechách a sám také stavební projekty prováděl. Například projektoval Všeobecnou nemocnici na Karlově náměstí v Praze. Jedno z jeho rozhodnutí však historici právem odsuzují: Herget se těžce provinil tím, že dal zbořit Betlémskou kapli a na jejím místě dal postavit obytný dům; nábytek kaple byl rozprodán a z náhrobků profesorů Karolinské univerzity byly dlážděny ulice. Vcelku však byla Hergetova činnost hodnocena pozitivně a pražská univerzita jej poctila hodností čestného doktora filozofie. Třebaže vývoj Willenbergovy, Schorovy a posléze Hergetovy inženýrské školy byl nesporně úspěšný, přece jen se Hergetovi ještě nepodařilo vytvořit dílo odpovídající potřebám rychle se rozvíjejícího průmyslu konce 18. stol. Když Herget v r.1800 ve stáří 59 let zemřel, podal si jeho adjunkt Jan Havle, již druhý den po Hergetově úmrtí, žádost o udělení profesury. Havle byl ustanoven suplentem (s ročním platem 600 zl.) a přesto, že svou žádost zakončil příslibem: „Připojuji svůj nejsvatější slib, že vypnu všechny své síly, abych byl vlasti co nejužitečnější“, profesuru nikdy nezískal. Nezískal ji nikdo z dalších pěti uchazečů, kteří se přihlásili do konkurzu. Byl však přijat další suplent, Adam Bittner, a oba tito suplenti vedli výuku až do r. 1806. V té době se totiž nejednalo pouze o ustanovení dalšího profesora inženýrské školy. Ukázalo se, že inženýrskou školu je třeba zásadním způsobem přebudovat. Průmysloví podnikatelé totiž pochopili, že absolventi inženýrské školy mohou rozhodujícím způsobem ovlivnit prosperitu národního hospodářství, a proto se reorganizací inženýrské školy počali vážně zabývat. Vytvoření koncepce této školy nebylo jednoduché; rozhodující roli v tomto procesu sehrál univerzitní profesor matematiky František Josef Gerstner. Gerstnerův žák, později slavný matematik Bernard Bolzano, jej charakterizoval jako „… člověka usilovné práce, mimořádné paměti a plodného talentu k novým způsobům analýzy“. Gerstener byl výjimečnou a všestrannou osobností: dosáhl mimořádných teoretických vědeckých poznatků, byl vynikající pedagog a organizátor inženýrského školství, měl výborné znalosti národohospodářské a přitom měl pochopení pro praktickou a manuální práci. 2. KDO BYL FRANTIŠEK JOSEF GERSTNER František Josef Gerstner (* 22. 2. 1756, † 25. 6. 1832) se narodil v Chomutově v početné rodině mistra řemenářského. Řemeslnické prostředí dětství utvářelo jeho kladný vztah k řemeslné práci, výrobě a podnikání. Po vychození chomutovského jezuitského gymnázia (v letech 1765–72) studoval matematiku a astronomii na filozofické fakultě pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity (v letech 1772–77) u proslulých profesorů Stanislava Vydry (elementární matematika), Jana Tesánka (vyšší matematika) a Josefa Steplinga (astronomie). Tito univerzitní profesoři odhalili Gerstnerovo nadání pro exaktní vědy a mimo program svých přednášek mu věnovali ještě soukromou výuku. Gerstner též navštěvoval Hergetovu inženýrskou školu. Od r. 1779 pracoval jako zeměměřič u dvorské komise pro vyvazování z roboty; ve vyměřování lesů, kreslení map a sestavování katastru nemovitostí byl velmi úspěšný. Bolzano [4] o tom píše: „Gerstner z oblasti praktické geometrie prokázal, že má zvláštní nadání pro tento obor, když navrhl jednoduchý způsob na vyměřování lesů a klasifikace pozemků … který byl dvorskými úřady přijat s mnohou pochvalou a doporučen za obecně platnou normu.“ V r. 1781 Gerstner opustil své povolání zeměměřiče a rozhodl se studovat medicínu na univerzitě ve Vídni. Zajímal se též o astronomii a pilně navštěvoval vídeňskou hvězdárnu. Její ředitel Maxmilián Hell si povšiml Gerstnerova nadání a přiměl jej k tomu, aby zanechal studia lékařství a věnoval se jen astronomii a matematice. Gerstner se ve Vídni zabýval především astronomickým pozorováním Uranu, který v té době (tj. r. 1781) objevil astronom Wilhelm Herschel (prapůvodem Heršl z jižní Moravy). Po tříleté praxi na vídeňské hvězdárně Gerstner nastoupil, na Hellovo doporučení, místo adjunkta u prof. Strnada na pražské hvězdárně. V té době publikoval několik pozoruhodných prací, které vzbudily ohlas i v zahraničí. Za tyto publikace jej Královská česká společnost pro vědy v r.1785 jmenovala svým řádným členem. Gerstner sestrojil v r.1786 mimořádně citlivý barometr pro měření nadmořské výšky a prakticky jej vyzkoušel v Krkonoších. V r.1788 pak publikoval důmyslnou metodu pro určení zeměpisných souřadnic evropských měst z naměřených údajů při zatmění slunce. Tato Gerstnerova práce vstoupila do světové astronomické literatury. Své poznatky shrnul Gerstner do publikace, kterou rozeslal význačnějším evropským astronomům a hvězdárnám a požádal je o jejich výsledky. Na jeho iniciativu reagovali mnozí slavní astronomové té doby, zaslali mu své poznatky a Gerstner tím získal cenné vědecké kontakty. Zdálo se, že Gerstner jako významný astronom stojí na prahu slibné vědecké kariéry. Jeho zájem o inženýrskou činnost však převážil. Pustil ze zřetele hvězdné nebe a svůj zájem soustředil na poměry pozemské, vrátiv se k pracím zeměměřičským. Z podnětu guberniálního rady Františka z Hermannu byl pověřen vrchním vedením katastrálních úřadů v Čechách. Neomezoval se však jen na zeměměřičské práce a při svých pracích v terénu navštívil řadu úspěšných i neúspěšných průmyslových podniků a seznámil se s problémy průmyslové výroby. Gerstner se v rámci Rakousko-Uherska stal uznávanou autoritou v oblasti aplikace exaktních věd na potřeby národního hospodářství. Stal se vyhledávaným konzultantem předních šlechtických průmyslových podnikatelů, majitelů manufaktur, železáren a řady výrobních podniků, např. na panství křivoklátském a hořovickém. Doporučoval, jak zlepšit stávající stroje a navrhoval zavedení strojů nových, modernějších. Zaváděl technické novinky, po vzoru průmyslové revoluce probíhající v Anglii. Gerstner prosazoval zásadu, že technický pokrok nelze stavět pouze na praxi a na empirii, ale také na vědeckém poznání. Matematik Bolzano o jeho poradenské činnosti napsal, že „… kdyby již nic jiného neudělal, zůstalo by jeho dílo nesmrtelné…“. Když univerzitní profesor Tesánek onemocněl, Gerstner se ho jako jeho bývalý žák z vděčnosti ujal a ve svém bytě mu poskytl pečlivé ošetření. Gerstner trpěl špatnou výslovností a – jak nám prozradil Bolzano – až do té doby jej nikdy nenapadlo, že by se mohl věnovat pedagogice. Avšak ve škol. roce 1788/89 se uvolil suplovat za prof. Tesánka vyšší matematiku. Studentů bylo jen 5 a výuka probíhala v Gerstnerově bytě. Výsledek byl neočekávaný: Gerstnerova výslovnost se zlepšila a jeho studenti byli při veřejné závěrečné zkoušce velmi úspěšní. Tak se stalo, že po Tesánkově smrti (r. 1789) byl Gerstner jmenován profesorem vyšší matematiky na pražské univerzitě. Jeho přednášky byly vysoce hodnoceny a na svou dobu byly neobvyklé: měly matematicky rigorózní formu a při tom obsahovaly četné aplikace z oblasti technických věd, zejména mechaniky, hydrodynamiky a strojírenství. Studenty byly oblíbeny, což se projevilo i v tom, že počet studentů vzrostl z pěti na 70 až 80. V r.1804 byl Gerstner jmenován ředitelem fyzikálně-matematických studií na univerzitě. V této době Gerstner též vypracoval osnovy pro vyučování fyziky na nově zřízeném typu škol – na reálkách. 1 František Josef rytíř Gerstner (Rytina Joh. Papini z r. 1833) [5] Gerstner byl autorem řady vědeckých pojednání, vydaných v Rozpravách královské české vědecké společnosti, v období let 1785–1819. Vesměs spadaly do oblasti aplikované matematiky. Jeho první publikace byly z astronomie, později se věnoval mechanice. Např. v r.1804 vybudoval teorii vlnění [6] (obr. 2), v níž formuloval matematický model vodní vlny a odvodil, že má tvar cykloidy (obr. 3). Tím předešel světový vývoj o několik desetiletí. Gerstnerovým stěžejním a celoživotním dílem byla čtyřsvazková monografie Handbuch der Mechanik [7], publikovaná v letech 1831–34. Toto dílo, u nás první toho druhu a dlouho nepřekonané,podává ucelený obraz o Gerstnerově vědecké i pedagogické činnosti. Vypracoval jej na konci svého života (jeho část vyšla posmrtně) a autorsky se na něm podílel jeho syn František Antonín Gerstner. Ilustrativní příklady z tohoto díla jsou na obr. 4, 5, 7 a 8. 2 Titulní stránka významné Gerstnerovy knihy o vlnách v kapalině, včetně odvozené teorie profilu hrází [6] Úroveň inženýrských škol v Rakousku sledovala tzv. Dvorská opravná studijní komise ve Vídni, jejímž prezidentem byl státní ministr, hrabě Jindřich Rottenhan. Ten měl osobní zájem na dobré práci této komise, neboť sám byl podnikatelem a uvědomoval si, že cesta ke zvýšení produktivity jeho manufaktur vede přes zvýšení úrovně inženýrské školy. Gerstner byl ambiciózní: nechyběla mu touha nejen po náročných akademických, ale i politicko-ekonomických funkcích a s chutí se vrhal do řešení nových úkolů. Proto ochotně přijal Rottenhanovu nabídku na členství ve studijní komisi, s úkolem navrhnout radikální modernizaci stavovské inženýrské školy – vybudování pražské polytechniky. To byl počátek Gerstnerovy usilovné práce a složitého jednání, úspěchů i zklamání, ale též počátek vzniku velkolepého díla, které bylo v době svého vzniku jednou z nejdokonalejších inženýrských škol ve střední Evropě. 3 Ukázka konstrukce Gerstnerových cykloidálních vln (z knihy [6]) Gerstner nebyl jen prvním ředitelem polytechniky a jejím profesorem mechaniky, byl též projektantem, výpočtářem, konstruktérem a ekonomem v oborech strojního inženýrství a vodního, mostního a železničního stavitelství. Připomeňme jeho nejvýznamnější inženýrské projekty. Již v r.1803 získal pro polytechniku z Vídně originální model Wattova parního stroje a po třech letech příprav zkonstruoval a na půdě polytechniky v r.1807 uvedl do provozu první parní stroj v Rakousko-Uhersku. V r.1811 byl císařem jmenován ředitelem vodních staveb v Čechách (s platem 2000 zl.), kde si získal nemalé zásluhy o rozvoj vodního stavitelství. Gerstner propagoval ocelové konstrukce, a aby projekty byly bezpečné, zavedl provádění mechanických zkoušek kovů. Systematicky se věnoval zejména problémům pružné a trvalé deformace kovů. 4 Ilustrace z Gerstnerova stěžejního díla [7] Císařským dekretem byla v r.1806 založena Hydrografická společnost v Čechách a Gerstner byl jmenován jejím ředitelem, s pověřením vypracovat projekt plavebního kanálu mezi Vltavou a Dunajem. (Myšlenka na vybudování tohoto kanálu nebyla nová: zabýval se jí již Karel IV. a po něm Ferdinand I. a II. a císařovna Marie Terezie.) Gerstner po podrobných studiích podal Společnosti obšírnou zprávu, v níž stavbu kanálu zamítl jako nerentabilní a doporučil postavit železnici z Českých Budějovic do Lince, o délce 129 km. To byla v té době novinka. Ve srovnání s budováním průplavu byly náklady na stavbu i provoz železnice třetinové a přepravní doba byla poloviční. Gerstnerův návrh byl akceptován a Společnost byla po své roční existenci rozpuštěna. Napoleonské války a finanční tíseň stavbu železnice pozdržely. Gerstner zprvu usiloval o zavedení parního pohonu železnice, ale akcionáři se rozhodli pro lacinější způsob – pro železnici koněspřežnou. (Parní provoz byl na této trati zaveden až v r.1871.) Stavbu vedl jeho syn František Antonín Gerstner (* 1795, † 1840), když se předtím seznámil se stavbou železnic v Anglii. V r.1824 vydal císař František I. „List privilegilní pro professora Františka Antonína Rytíře z Gerstnerů k vyzdvižení dřevěné a železné silnice mezi Vltavou a Dunajem“. Krátce poté, v r.1825, mladý Gerstner postoupil své privilegium akciové železniční společnosti a pracoval v jejích službách jako ředitel. Jednalo se o velkou stavbu: investiční náklady činily 800 000 zl. a na stavbě pracovalo až 6000 dělníků a 1000 koní denně. Trať byla dokončena v r.1832 a sloužila především k dopravě soli – říkalo se jí též „Salzbahn“. Jízda z Budějovic do Lince trvala pro osobní přepravu 14 hodin a pro nákladní přepravu 3 dny. Byla to první železnice na evropském kontinentě. Gerstner kladl důraz na názornost výuky inženýrských předmětů, a proto rozvíjel bohatou sbírku modelů různých strojů, vytvořenou Hergetem. Gerstner dobře odhadl mimořádný konstruktérský talent Josefa Božka (* 1782, † 1835) a přijal ho jako stavovského mechanika a hodináře (s platem 300 zl., bytem a 10 sáhy polenového dříví). Božek měl slovanské kořeny a pocházel z rakouského Slezska, kde byl jeho otec mlynářem. Studoval na gymnáziu v Těšíně a poté v Praze u Gerstnera. Na studia si vydělával opravou kapesních hodinek a později jako vychovatel u hraběte Clam-Martinice. Za Gerstnerova vedení se Božek stal tvůrcem více než 50 různých mechanismů, věžních hodin, modelů textilních strojů apod., které pak výborně sloužily mnoha generacím studentů. Božek též zhotovil pro válečné invalidy několik obdivuhodně fungujících protéz rukou a nohou. Do historie techniky se zapsal evropským prvenstvím svého parovozu pro přepravu cestujících. Při předvedení tohoto dopravního prostředku v Královské oboře (r. 1815) byl veřejností oslavován a obdivován. Povzbuzen tímto úspěchem, předvedl o dva roky později na tomtéž místě plavbu lodi, poháněné parním strojem. Druhá z těchto produkcí skončila fiaskem: krásné počasí náhle vystřídal prudký liják a v nastalém zmatku byla ukradena pokladna s nemalou hotovostí. Božek, jenž se tím dostal do finančních nesnází, ze zoufalství své dílo zničil. Teprve poté obdržel finanční podporu 300 zl. od tehdy neznámého dobrodince; po letech se jím ukázala být pražská lóže svobodných zednářů. Přes funkčnost obou Božkových prototypů zůstalo pouze u jejich ukázkového předvedení a do výroby se nedostaly. 5 Ilustrace z Gerstnerova stěžejního díla [7] Gerstner byl za své zásluhy odměněn vysokými poctami: jak již zmíněno, r. 1785 byl jmenován řádným členem Královské české společnosti nauk, v r.1808 mu císař František I. propůjčil nejvyšší rakouské vyznamenání – právě založený Leopoldův řád, o dva roky později jej dědičně povýšil do stavu rytířského (obr. 6) a v r.1823 mu propůjčil titul c.k. guberniálního rady. A Gerstnerovy povahové rysy? Při prosazování svých cílů byl tvrdý a bezohledný k sobě i ke svému okolí. Byl pragmatik: neuznával spekulativní myšlení, nezajímal se o umění, uznával jen to, co přináší hmatatelný užitek v praxi. Jeho kritici mu vytýkali jeho přílišný zájem o dobře placené funkce. V soukromém životě však byl skromný a ke každému vlídný. Při svých obsáhlých vědomostech a znalosti osmi jazyků s pokorou a povděkem přijímal od každého poučení. 6 Gerstnerův znak spojený s jeho povýšením do rytířského stavu S přibývajícím stářím a zhoršujícím se zdravím, téměř slepý, octl se za zenitem své pracovní výkonnosti, a ač nerad, postupně opouštěl stolici matematiky na univerzitě (r. 1822), funkci ředitele vodních staveb (r. 1828) a stolici mechaniky na polytechnice (r. 1831). K odchodu z funkce ředitele polytechniky se však stařičký a churavějící Gerstner nemohl odhodlat. Chtěl ji předat svému synovi, Františku Antonínu Gerstnerovi. Ten měl, stejně jako jeho otec, tvrdou a bojovnou povahu, avšak hloubky jeho myšlenek se mu nedostávalo. Zastával vedoucí funkci na stavbě koněspřežné železnice budějovicko-linecké a po konfliktu s akcionáři byl propuštěn. Jeho otec usiloval o jeho přijetí na pražskou polytechniku, což se mu nakonec podařilo. Zemský výbor jmenoval r. 1831 mladého Gerstnera suplentem mechaniky. Ten se pak chystal přednášet místo svého otce a předběhl dalšího čekatele na toto místo, dokonce se ho snažil propustit. Protěžování Františka Antonína vyvolalo silnou nelibost a nesympatie u dalších pracovníků polytechniky, což nakonec zničilo jeho kariéru. Počátkem r. 1832 přichází na zemské prezidium udání na špatné poměry na polytechnice. Ve stížnosti byly uznávány zásluhy Františka Josefa Gerstnera o vznik polytechniky, avšak jeho syn byl negativně hodnocen pro svou nadměrnou ctižádostivost a nedostatečné schopnosti. Případ vyšetřoval nejvyšší purkrabí hrabě Chotek. Zjistil, že stížnost je oprávněná a rozhodl rázně: F. J. Gerstner byl okamžitě penzionován; bylo mu vysloveno čestné uznání za zásluhy o polytechniku a veškeré jeho příjmy mu byly ponechány. Přesněji: ač vysoce oceněn, měl nejpozději do 8 dnů požádat o penzionování, a jestliže by tak neučinil, nic by to nezměnilo na jeho okamžitém odchodu. Gerstner spěšně odešel z Prahy a uchýlil se ke své dceři do Mladějova u Jičína. V té době byly ve Vídni projednávány poslední Gerstnerovy návrhy na reorganizaci polytechniky. Výsledek se dozvěděl Gerstner 23. června: jeho návrhy byly zamítnuty. Za dva dny poté, 25. června, byl z polytechniky propuštěn jeho syn. Ještě téhož večera František Josef Gerstner zemřel ve věku 76 let. Gerstnerův náhrobek na mladějovském hřbitově zdobí latinský epitaf, jehož český překlad zní: Jako mladík díval se na hvězdy po nesmírném nebi. Jako muž ukládal přísné zákony třpytivým vlnám, silám přirozenosti lidské připojil umění. Jako stařec slávou ověnčen vrátil se ke hvězdám. Gerstnerův syn František Antonín se vzdal kariéry vysokoškolského profesora a v r.1834 přijal místo ředitele stavby železnice v Rusku. Projektoval dvě význačné trati pro parní železnici: trať Petrohrad–Moskva–Nižnij Novgorod a trať Moskva–Oděsa. Zaměstnával 13 inženýrů (12 bylo z Čech, jeden byl z Německa), mezi nimiž byl i pozdější významný stavitel železnic v Čechách, Jan Perner (např. vybudoval železnici z Olomouce do Prahy). Mladý Gerstner, po mnohých peripetiích s ruskými úřady a po konfliktech se spolupracovníky (zaviněných arogantním Gerstnerovým jednáním), dokončil stavbu železnice v Rusku jen zčásti. Zemřel v r.1840, ve věku 47 let, při studiu stavby železnic ve Filadelfii v USA, následkem dopravní nehody. 3. GERSTNEROVA POLYTECHNIKA Kdybychom přirovnali vývoj novodobého technického školství k toku řeky, pak by její koryto nebylo přímé, ale obsahovalo by četné meandry. Sledujme nejdůležitější mezníky tohoto vývoje. 3.1. Boj o prosazení polytechniky Na konci 80. let 18. století se zabývala Dvorská opravná studijní komise nutností reformovat inženýrské studium. Bylo zřejmé, že nepůjde jen o kosmetické úpravy dosavadní inženýrské školy, ale o její radikální přestavbu. Gerstner provedl podrobnou analýzu potřeb evropského průmyslu a inženýrského školství, zejména v revoluční Francii, která měla ve školství převahu před ostatními státy. V r.1798 přednesl ve studijní komisi svůj podrobně propracovaný projekt (o rozsahu asi stovky stran), založený na novátorské myšlence, že cesta k modernímu technickému pokroku musí být založena na exaktním vědeckém poznání. Zdůrazňoval, že zvýšení blahobytu národa lze dosáhnout jen zavedením moderní strojové výroby a využitím vodní síly. Představoval si, že stroje budou konstruovány pomocí matematických teorií, neboť technika nové generace nemůže být pouhou empirií, ale též vědou. S heslem „Země, která nemá astronomy, nemůže mít dobré textilní fabriky“ prosazoval nové cesty ekonomiky. Naproti tomu požadoval také, aby profesoři ovládali praktickou výrobu, aby nepohrdali manuální prací a aby důsledně aplikovali přírodní vědy pro potřeby národního hospodářství. Gerstner navrhl velkolepou vizi technické univerzity založené na vědecké bázi. Na půdě inženýrské školy chtěl vybudovat vývojový a výzkumný ústav průmyslu, spolu s informačním centrem hospodář ského života. Profesoři měli povinně a zdarma poskytovat konzultace všem výrobcům, podnikatelům i drobným řemeslníkům, kteří by přicházeli pro odbornou radu. Úlohu profesorů vyjádřil Gerstner těmito slovy: „Jako profesoři medicíny jsou lékaři života lidí, právě tak profesoři techniky musí svými radami bdít nad životem průmyslu a svými přednáškami sloužit potřebám země.“ Gerstner se při vypracování svého projektu v mnohém inspiroval pařížskou École polytechnique, která krátce předtím (v r.1795) zavedla podobný systém studia. Organizací a koncepcí výuky i technickým vybavením školy (laboratořemi, knihovnami apod.) však svůj francouzský vzor v mnohém předstihl. Koncepce výuky obou škol se lišila tím, že zatímco absolventi pařížské školy nacházeli uplatnění především jako důstojníci francouzské armády, Gerstnerova polytechnika sloužila hospodářskému rozkvětu země. Pro prosazování svých idejí v Zemském výboru nalezl Gerstner významné spojence: již zmíněného hraběte Jiřího Rottenhana a nejvyššího zemského komorníka v Čechách, hraběte Karla Clam-Martinice. Tyto tři muže spojovala nejen myšlenka nové inženýrské školy, ale též pouto osobního přátelství a ovšem i osobní zájmy. Kromě Gerstnerova projektu inženýrské školy se objevila ještě další koncepce, s níž vystoupil v r.1800 hrabě František Antonín Kolovrat Novohradský. Kolovrat byl ctitelem výtvarného umění (mj. v r.1799 prosadil v Praze první veřejnou obrazárnu) a navrhoval, aby inženýrská škola byla přeměněna na umělecký ústav, přesněji na ústav architektury, estetiky a umění. Také on měl v Zemském výboru vlivné spojence, např. prezidenta gubernia a nejvyššího purkrabího hraběte Štampacha a hraběte Buquoye. V četných jednáních, v nichž vystupoval Clam-Martinic, který tlumočil Gerstnerovy myšlenky, si u českých stavů získávala sympatie představa umělecko-inženýrské školy. Pěstování umění považovali za vlasteneckou povinnost, kdežto rozvoj průmyslu nechť financují soukromí průmysloví podnikatelé, bez podpory státu. Střetly se tak dvě strany: feudální pozemková šlechta a šlechtici, kteří byli i průmyslovými podnikateli. Na Zemském výboru v lednu 1801 Martinicův návrh zcela propadl a byl přijat návrh Kolovratův. Martinicovy naděje zklamala i vyšší instance: zemský sněm shledal, že „více než polytechnické vědy, přiléhavější, užitečnější a potřebnější je estetická výchova.“ Boj o koncepci inženýrské školy se zdál být rozhodnut, zbýval souhlas císařské dvorské kanceláře ve Vídni, který byl považován za pouhou formalitu. Do jednání dvorské kanceláře ve Vídni však zasáhl hrabě Rottenhan, který rozvinul velkou diplomatickou hru. Upozornil na starý (z r.1887), ale ještě nezrušený císařský dekret, který potvrzoval inženýrskou koncepci školy a varoval před možnou hospodářskou krizí, jíž lze předejít jen novou strojní technikou. Kolovratův návrh ocenil, ale odbyl jej tvrzením, že „užitek předchází kráse, a teprve když je ho dosaženo, může se mysl oddávat krasocitu.“ Gerstnera pak navrhl na místo ředitele příštího ústavu. Svá tvrzení ovšem vplétal do jemného přediva osobních konexí, které se dnes, po více než 200 letech, už nepodaří rozplést. Dvorská kancelář jednala překvapivě rychle. Počátkem r. 1802 doporučila zřídit technicky zaměřenou polytechniku podle Gerstnerových představ a nechala otevřenou pouze otázku financování. Konkrétně doporučila, „… aby čeští stavové byli pohnuti k ochotě zajistit potřebný finanční obnos na budování polytechnického institutu v Praze“. 7 Ilustrace z Gerstnerova stěžejního díla [7] A opět zemský výbor: vystupuje v něm Martinic, inspirován Gerstnerovými myšlenkami, a rozvíjí důmyslnou taktiku, aby se čeští stavové neodvážili odmítnout pokyn dvorské kanceláře a poskytli potřebné finance. Zemský výbor posléze jednomyslně souhlasil. Vybudování pražské polytechniky pak bylo definitivně schváleno císařovým podpisem dne 14. března 1803. Ústav byl oficiálně nazván Královské české stavovské technické učiliště v Praze1), v běžném styku se však používalo stručnější označení, např. pražská polytechnika, polytechnický institut apod. Gerstner byl jmenován jejím ředitelem a současně profesorem mechaniky a matematiky (s platem 1000 zl.). Gerstnerovi se dařilo získávat pro svou polytechniku další výborné suplenty a profesory. Za mnohé připomeňme německého profesora chemie Karla Augustina Neumanna (* 1771, † 1866), jehož nástupcem se stal český profesor Josef Jan Steinmann (* 1779, † 1833). Přípravné práce pro zahájení výuky komplikovaly právě probíhající napoleonské války, které se přesunuly do našich zemí. (Připomeňme, že např. bitva u Slavkova proběhla v r. 1805.) Studentům se brány polytechniky otevřely až 10. listopadu 1806. Polytechnika byla dvorskými dekrety ustanovena jako součást Karlo-Ferdinandovy univerzity; formálně samostatným učilištěm se stala od 5.září 1815. Vznik pražské polytechniky byl impulsem k pozdějšímu založení inženýrské školy ve Vídni (r.1815). Tyto dvě rakouské školy pak jistou dobu udávaly směr inženýrskému školství v celé střední Evropě; postupem času pozbývala pražská polytechnika svůj počáteční věhlas a vídeňská škola ji zastiňovala. 3.2. Vývoj polytechniky po jejím založení Gerstnerovy reformy vyvolaly velký zájem o inženýrské studium. Aby se udržela vysoká kvalita absolventů, byla zavedena přijímací zkouška; jestliže ve škol.r.1806/07 bylo zapsáno 106 studentů (24 bylo odmítnuto), pak ve škol.r.1810/11 vzrostl jejich počet na 216 (244 bylo odmítnuto) a ve škol.r.1813/14 dokonce na 301 (380 bylo odmítnuto). Posluchárny byly přeplněny, výuka probíhala i ve večerních hodinách, při svitu svící. Zájem o studium byl nesporně vyvolán i jistými výhodami, z nichž nejvýznamnější byla, že zápisem na polytechniku byli studenti osvobozeni od vojenské služby. Základním úkolem polytechniky bylo povznést domácí, vlastenecký průmysl vědeckým vyučováním [8]. Polytechnika byla rozdělena na katedru chemie (všeobecná chemie, sklářství, železářství, běličství a barvířství) a na katedru matematiky (počtářství, algebra, měřičství, mechanika, hydraulika a stavitelství). V r.1812 pak přibyla katedra geometrie, katedra stavitelství (pozemního a vodního) a katedra polního hospodářství. Inženýrské studium bylo tříleté. Probíhalo každým rokem od listopadu do srpna (stejně jako studium na univerzitě), a to každý všední den vyjma středy, která byla dnem odpočinku. Gerstner zavedl tzv. svobodnou volbu přednášek, tj. každý student si mohl vybrat jen takové přednášky, které považoval pro svoje budoucí zaměstnání za důležité. Studenti si zpravidla zapisovali jeden až tři předměty za semestr. Přednášky probíhaly stále tak, že vyučující diktoval text (v německém jazyce), který si studenti zapisovali. Učebnice v té době nebyly. Na konci semestru bylo možné (nikoliv však nutné) z jednotlivých předmětů skládat zkoušku, která se konala před komisí. O vykonané zkoušce dostával student vysvědčení. Po ukončení studia na polytechnice se nevydával diplom, ani osvědčení o absolvování studia, absolventi v té době ještě nezískávali titul. Někteří studenti se spokojili jen odposloucháním elementární matematiky a geometrie, nebo chemie a zemědělství a za jeden či dva semestry odešli do praxe. Jen malá část studentů absolvovala polytechniku v celém rozsahu; ty lze považovat za vysokoškolsky vzdělané inženýry, kteří pak nezřídka zastávali nejvyšší odborná postavení. Pro povzbuzení píle studentů byly od školního roku 1810/11 vypisovány odměny ve výši 50 zl. za nejlepší výkres a za studijní prospěch. Tyto odměny byly udíleny na slavnostním zasedání profesorského sboru. 8 Ilustrace z Gerstnerova stěžejního díla [7] Od škol. r. 1811/12 byl zaveden průkaz o vykonaném studiu (dnešní „index“), jímž se absolventi prokazovali při žádosti o zaměstnání. Od r. 1817 byly na polytechnice zavedeny státní zkoušky. Studium bylo zprvu bezplatné. Až v r.1836 bylo zavedeno školné, a to ve výši 15 zl. Mohli být od něho osvobozeni studenti nemajetní, anebo studenti s dobrým prospěchem. Již tehdy se ukázalo, že školné je silným stimulem a vzpruhou pro práci studentů. Časem bylo školné zvyšováno, např. v r.1875 činilo již 50 zl. Nezaplacení školného bylo, vedle nedostatečného prospěchu, jedním z častých důvodů nedokončení studia. Avšak studijní úbytek byl poměrně malý, činil jen asi 10 %. V r.1820 navrhl Gerstner reorganizaci polytechniky tak, aby bylo umožněno získat vzdělání ředitelům továren a úřadů při polním hospodářství – v dnešní terminologii zavedení jakéhosi „studia při zaměstnání“ – dále zavedení dvouleté „přípravky“ pro uchazeče o studium atd. Některé z těchto návrhů byly později přijaty, ale většinou byly zamítnuty. V čele pražské polytechniky stál Gerstner přibližně 30 let a byl duší jejích osudů. Jestliže se Gerstnerovi podařilo prosadit vznik polytechniky jen díky jemné diplomacii vlivných osobností v zemském sněmu, hájících zájmy kapitalistického podnikání, pak s nástupem další generace politiků v zemském sněmu se změnil poměr sil ve prospěch představitelů feudální šlechty. Kromě toho, stárnoucí profesoři polytechniky ztráceli svůj počáteční entuziasmus a polytechnika zaostávala za potřebami rychle se rozvíjejícího průmyslu. Tento trend je patrný již v závěrečné fázi Gerstnerova působení a velmi zřetelně se pak projevil po jeho odchodu. Zemský sněm jmenoval Gerstnerova nástupce neuvěřitelně rychle: týž den, kdy byl Gerstner penzionován, byl jmenován nový ředitel polytechniky, c.k. komoří, baron Jan Henninger svob. pán z Eberka (* 1777, † 1850). Henninger vystudoval na pražské univerzitě práva a jako dlouholetý přísedící zemského sněmu zastupoval silnou skupinu stavovských feudálů, jejichž zájmy vycházely především z jejich pozemkového vlastnictví. Henninger byl sice pilným administrativním úředníkem, pečlivě se staral o obsazování profesur a o navýšení jejich platů, měl upřímný zájem o povznesení polytechniky, ale svým rozhledem se ani zdaleka nevyrovnal svým předchůdcům – Gerstnerovi, Rottenhanovi, ani Clam-Martinicovi. V učebních oborech podporoval především vzdělávání statkářů, hospodářských a lesních úředníků a architektů. Henninger téměř zcela opustil Gerstnerovy vize na využití exaktních věd při projektování výrobních technologií, o nutnosti vychovávat odborníky schopné nahrazovat ruční manufaktury strojní výrobou, o dosažení konkurenceschopnosti v oblasti strojírenského průmyslu apod. Jedním z mnohých Henningerových neodborných zásahů do života polytechniky bylo zrušení sbírky různých modelů a prototypů technických zařízení, které jako názorné pomůcky pro studenty pracně nashromáždili jeho předchůdci. Teprve další vývoj se postupně vracel ke Gerstnerovým koncepcím. 3.3. Gerstnerova polytechnika a dnešek Gerstner vytyčil vysoké cíle nového typu inženýrské školy, avšak ne všech bylo dosaženo. Gerstnerovi se podařilo výrazně posunout naše technické školství: z polosoukromého učiliště s jedním profesorem a s nepatrným počtem studentů vybudoval ústav s renomovanými profesory, provádějící výchovu technické inteligence na evropské úrovni. Někdejší výuku, založenou převážně na empirických poznatcích, postavil na exaktní vědecký základ. Gerstnerovy vize však mířily ještě výše: polytechnika neměla být pouze školským zařízením, ale celonárodním institutem technického a ekonomického dění, zahrnující jednak vývoj a výzkum veškerého domácího průmyslu, jednak informační centrum hospodářského života. V mnohých svých vizích Gerstner neuspěl, v mnohých došel jen na zlomek vytčené cesty, mnohé byly realizovatelné jen v dlouhodobém horizontu a silně předběhly svou dobu. Některé Gerstnerovy myšlenky – např. propojení výuky s výzkumem a praxí – jsou inspirativní i pro tvůrce současného technického školství. Gerstnerovi se i v současnosti dostává mnohých mimořádných poct. Například od r. 1996 nese planetka 1985 QX, objevená v r.1985 A. Mrkosem, název „Gerstner“. V r.2006 byla vydána poštovní známka s Gerstnerovým portrétem o nominální hodnotě 11 Kč a v témže roce dala Česká národní banka do oběhu pamětní stříbrnou dvousetkorunu s reliéfem F. J. Gerstnera na rubu. PODĚKOVÁNÍ Autor srdečně děkuje paní PhDr. Jiřině Maisnerové z Archivu ČVUT v Praze za účinnou pomoc při přípravě tohoto článku. LITERATURA [1] A. V. Velfík: Dějiny technického učení v Praze, 1. díl. Praha 1906, s.168–181. [2] A. V. Velfík: Život a působení Prof. F. J. rytíře z Gerstnerů. Technický obzor, č. 35, 1906. [3] M. Černá-Šlapáková: Vzácné staré knihy ve Státní technické knihovně v Praze. Praha 1971. [4] B. Bolzano: Leben Franz Joseph Ritters von Gerstner, 1837. [5] Archiv Národního technického muzea v Praze, fond č. 44. [6] F. Gerstner: Theorie der Wellen. G. Haase, Praha 1804. [7] F. J. Gerstner: Handbuch der Mechanik. (Ed. F. A. Gerstner), sv. I., J. Spurny, Praha 1831, 663 s.; sv. II., J. Spurny, Praha 1832, 547 s.; sv. III., J. Solinger, Vídeň 1834, 570 s. [8] F. J. Gerstner: Geschichte der Errichtung und Lehrplan der technischen Lehranstalt in Prag, Praha 1806. Archiv NTM v Praze, fond č. 44, položka č. 2. DALŠÍ LITERATURA F. Jílek: Zápas o pražskou polytechniku. In: Na prahu naší techniky, Praha 1957. F. Jílek: K dílu J. F. Gerstnera, Sborník Národního techn. Musea 3, Praha 1957. F. Jílek, V. Lomič: Dějiny Českého vysokého učení technického, 1. díl. ČVUT, Praha 1973. D. Mayer: Pohledy do minulosti elektrotechniky. Naklad. Kopp, Č. Budějovice 2004. I. Kraus: Jak pražské vysoké školy slavily v roce 1906 sté výročí založení Gerstnerova polytechnického ústavu. Pražská technika, 2006, č. 1, s.46. -------------------------------------------------------------------------------- 1 Název polytechniky prošel mnohými obměnami: od škol. r. 1848/49 byl pozměněn na Český stavovský polytechnický ústav v Praze, od škol. r. 1851/52 prostě na Stavovský polytechnický ústav v Praze a od škol. r. 1860/61 to byl Královský český polytechnický zemský ústav. / Československý časopis pro fyziku 3/2007 / Vývoj scelování pozemků v našich zemích V dějinách lidstva lze sledovati nesčetněkráte se opakující zjev, že v zápasech národů o svébytnost vždy rozhodujícím momentem je hospodářská zdatnost a jí podmíněná kulturní vyspělost. Jen ony národy a celky obstojí v soutěži, které dovedou plně využíti přírodního bohatství a všech zdrojů výtěžku, až již jde o bohatství těžená hornicky z podzemí, o výrobky průmyslové nebo o plodiny výrobky zemědělské. Také jen hospodářsky vyspělé celky jsou s to splniti své poslání v ohledu kulturním, sociálním a osvětovém. Naše země svým přirozeným vybavením patří mezi oblasti, v nichž důležitým živlem jest zemědělské hospodářství, které je jednak pramenem obživy značné části obyvatelstva, jednak je dodavatelem plodin a výrobků, jež tvoří podstatnou část předmětů vnitrozemského i zahraničního obchodu. Jest tudíž zcela přirozené, že naše země stejně jako všecky země převážně zemědělské, odjakživa věnovaly bedlivou pozornost rozkvětu zemědělství a využívaly všech prostředků k jeho zvelebení. Lze tu uvésti celou řadu opatření a úprav hospodářského rázu, jichž provedení umožňuje technický pokrok, a jež všechny přispívají k dosažení konečného cíle, zvýšení zemědělské výroby a jejího zlevnění v soutěži. Mezi těmito opatřeními neposlední místo zaujímají úpravy pozemkové držby, spadající do souborů tzv. agrárních operací, především pak scelování hospodářských lesních pozemků, kterým se rozumí podstatná přestavba pozemkové držby tak, že jednotliví držitelé půdy dostanou v náhradu za rozptýlené a rozdrobené parcely jeden nebo více pozemků náhradních, přibližně stejné výměry, ceny a průměrné vzdálenosti, vhodných tvarů, bezvadně přístupných a vyhovujících co nejlépe hospodářským poměrům jednotlivců za podmínky, že náhradní pozemky nejsou zatíženy služebnostmi, že však práva třetích osob, váznoucí na dosavadních pozemcích, nesmějí doznati újmy. Tato úprava je vyvolána především četnými závadami dosavadního rozdělení pozemkové držby, které se vyskytují s většími nebo menšími obměnami ve všech evropských státech zemědělských a znesnadňují a stěžují racionální hospodaření na jinak dobré půdě způsobem hraničícím často až na úplnou nemožnost jejího obdělávání. Je to hlavně rozdrobenost a rozptýlenost pozemků, neúčelné jejich tvary, nedostatek příjezdných cest a odpadů povrchových vod, nejistota majetkových hranic, zatížení služebnostmi, množství mezí a brázd, nemožnost samostatné hospodářské soustavy a využití hospodářských strojů, které spolu s mnoha jinými nesnázemi znemožňují dokonalé využití plodné půdy a tím zdražují zemědělskou prvovýrobu. S pokrokem zemědělství a zvyšováním výkonnosti v hospodaření čím dále tím tíživěji byl pociťován neblahý vliv těchto závad v rozdělení pozemkové držby. Proto již odedávna ve všech zemědělských oblastech se projevovaly snahy po odstranění všech těchto nesnází novým, zásadním uspořádáním pozemkové držby. Proto již odedávna ve všech zemědělských oblastech se projevovaly snahy po odstranění všech těchto nesnází novým, zásadním uspořádáním pozemkové držby, scelováním pozemků. Od první poloviny XVIII. století se dály v různých státech evropských, hlavně ve Švédsku, Německu, Francii, Holandsku, Švýcarsku a Rakousko-Uhersku, také v důsledku dlouholetými válkami zmatených držebnostních poměrů, více méně zdařilé pokusy o zavedení zákonitých norem od pokusů v XVIII. století až k nejnovějším novodobým zákonitým předpisům, kromě rozdílů, způsobených různými místními poměry a zvyklostmi. Lze pozorovati stále vzrůstající odklon od ustanovení úzkostlivě chránících zájem jednotlivých majetníků půdy k silnému uplatnění veřejných zájmů. Tato vývojová čára se projevuje jasně v různě obměňovaných formách majoritního rozhodování v různých zemích, v posledních pak letech již přímým zásahem mocenských celků na úkor jednotlivců a hlavně ku podpoře provádění velkorysých podniků veřejných. Naše země patřily až do konce světové války do svazku zemí předlitavské poloviny monarchie rakousko-uherské. Poměry v rozdělení pozemkové držby v těchto zemích byly velmi příbuzné a proto také byl obdobný postupný vývoj ve snahách o odstranění závad. Tyto snahy nabyly však na síle a skutečných forem teprve po vyvázání selské půdy z poddanství zákonem ze 7. září 1848. Již roku 1849 se usnesl první rakouský hospodářský sjezd na požadavku, aby usilovné hospodaření bylo podporováno scelováním pozemků. V Uhrách patentem z roku 1853 bylo zavedeno volné oddělování a směna i scelování pozemků. Těchto podnětů se chopily povolané kruhy i v našich zemích. V Čechách to byla jednak c.k. vlastenecká společnost hospodářská, která již roku 1853 vypracovala návrh scelovacího zákona, jednak zemský sněm království českého, v němž roku 1861 byl podán návrh na zrušení nedělitelnosti pozemků a roku 1866 byla vyzvána vláda k předložení osnovy scelovacího zákona. Kdežto volná dělitelnost selských pozemků byla prosazena říšským zákonem pro Předlitavsko roku 1868 a zemskými zákony pro Čechy roku 1869, Moravu a Slezsko roku 1868, bylo jednání o scelovací zákon zatlačeno do pozadí přípravou zákonů o pozemkových knihách. Roku 1876 byla otázka znovu rozvinuta dotazem ministerstva orby na zemský výbor český, zda a za jakých podmínek by bylo žádoucí scelování pozemků. Na základě šetření zemského výboru se vyslovilo ze 188 okresních zastupitelstev v Čechách 118 pro scelování, kterýžto výsledek byl roku 1879 předložen ministerstvu orby. Také na Moravě se dály zároveň obdobné přípravy a jednání o zavedení scelování pozemků. Počínaje rokem 1857 došlo tu postupně k dobrovolnému scelení pozemků celkem v 17 obcích, z nichž první byla obec Záhlinice u Holešova, hlavně zásluhou starosty a pozdějšího poslance Františka Skopalíka. Také v ostatních případech byl zdar scelovací akce zásluhou místních vlivných osob a poměrně snadných podmínek územních a půdních. Náhradní pozemky byly přidělovány losem nebo podle dobrého zdání sborů důvěrníků. K uskutečnění scelování bylo zapotřebí souhlasu všech účastníků. Poměrný zdar těchto akcí a zkušenosti, získané ze svízelného opatřování souhlasu všech účastníků pro provedení scelování, vedly k usnesení scelovacího zákona na podkladě majoritního rozhodnutí na moravském sněmu zemském roku 1868, jemuž však z formálních důvodů se nedostalo potvrzení. Půda pro zavedení zákonného scelování pozemků byla však již dokonale připravena. Mezitím v letech 1869 až 1876 vypracoval dvorní rada ministerstva orby ve Vídni (Wien) Karel Peyrer osnovu zákona o scelování, dělení a upravování pozemků v jediném formálním celku. Došlo k dlouhému jednání a po mnohých změnách konečně 7. června 1883 byly schváleny říšské rámcové zákony o scelování hospodářských pozemků, o dělení a úpravě společných pozemků, dále o očišťování lesních pozemků od enkláv a zaokrouhlování, k jejichž účinnosti bylo třeba jednotlivých zemských zákonů. Kdežto pak na Moravě 13. února r. 1884 a ve Slezsku 28. prosince r. 1887 byly tyto zemské zákony vydány, došlo v Čechách k vleklému kompetenčnímu sporu mezi vládou a zemským sněmem království českého, takže nakonec zemský sněm předlohy odmítl. Považoval scelování pozemků za záležitost čistě zemědělskou a tudíž patřící do působnosti zemské samosprávy. Říšské předlohy navrhovaly naopak soustředění scelovacích úřadů. Ve složení těchto úřadů vytýkal zemský sněm opomíjení odborníků, jimž dáván jen poradní hlas a konečně prohlásil za nepřijatelné ustanovení, aby hlasováním účastníků po téměř ukončeném scelování mohla býti ještě celá akce zvrácena. Jednání v zemském sněmu českém nebylo již obnoveno. V nedávných letech byl pak příslušný návrh zákona, jehož platnost by se vztahovala na celé naše území delší dobu meziministersky projednáván. K usnesení nového scelovacího zákona nedošlo. Tak se stalo, že v Čechách kromě dvou obcí, Červeného Újezda u Nýřan a Lhoty u Lomnice n. Luž., až dosud k provedení scelování pozemků nedošlo, ačkoli držebnostní poměry jsou podobné jako na Moravě, kde po vydání zemského scelovacího zákona ihned se uskutečňovalo provádění scelování pozemků. Zemský zákon moravský z r. 1881 byl na základě získaných poznatků z praxe doplněn a značně pozměněn novelou ze 14. května 1910, zemský zákon slezský z r. 1887 novelou ze 7. listopadu 1912. Pro Moravu pak bylo 30. listopadu 1911 vydáno nové prováděcí nařízení na základě zákonů ze 7. června 1883, č. 94 z.z. a z 13. února 1884, č. 30 z.z. i z novely ze 14. května 1910, č. 53 z.z., kterým bylo nahrazeno původní prováděcí nařízení z 5. července 1886. Podle těchto zákonných ustanovení byly organizovány tzv. agrární úřady, kterým je svěřeno provádění agrárních operací. Jejich uspořádání je až dosud toto: I. stolice: místní komisař pro agrární operace, obvykle právník ze stavu politických úředníků, jemuž je podřízeno technické oddělení se správcem neboli inspektorem v čele. II. stolice: zemská komise pro agrární operace, původně při místodržitelství, nyní při zemském úřadě, složená ze zemského presidenta nebo jeho náměstka co předsedy, referenta, tří členů soudců, člena zemského výboru a odborných poradců. III. stolice: ministerská komise pro agrární operace nyní při ministerstvu zemědělství s ministrem zemědělství nebo jeho zástupcem v čele. Místní komisař provádí s technickým oddělením jednotlivé operace, zemská komise rozhoduje o námitkách a odvoláních z rozhodnutí místního komisaře a potvrzuje plány, ministerská komise je legislativní, jakož i odvolací komisí. Řízení je dvojstolicové, zemská i ministerská komise rozhodují v gremiálních sezeních většinou hlasů, v případě rovnosti hlasů rozhoduje předseda. První místní komisař pro agrární operace byl ustanoven r. 1889 se sídlem v Kroměříži, který byl roku 1893 přeložen do Brna. S rozvojem scelování rostl i počet místních komisařů, takže dnes jsou 4, tři z nich se sídlem v Brně, jeden v Olomouci, až do roku 1938 byl jeden i v Opavě (Troppau). Technické oddělení místních komisařů sestávalo původně ze zeměměřičů, bylo zřízeno roku 1896, neboť až do toho roku byly technické práce scelovací obstarávány civilními geometry. Se vzrůstem scelovací agendy rostla úměrně i technická oddělení, takže v dnešní době tvoří 4 technická oddělení soubor 29 vodohospodářských, 2 lesních, 4 zemědělských a 21 zeměměřičských inženýrů vedle 62 pomocných technických sil. Poradním sborem místního komisaře je výbor účastníků (scelovací výbor). Kromě toho pracují podle potřeby jako přizvaní znalci pro dané případy odborníci vodohospodářští, lesní, stavební, lukařští, ukazatelé hranic, odhadce, třídníci apod. K zajištění jednotného řízení a provádění scelovacích prací po technické stránce byla vydána ministerstvem orby r. 1887 »Instrukce jednací a technická« pro provádění agrárních operací, nově přepracovaná roku 1908. Postup podle těchto pokynů je tento: Scelovací řízení se zavádí na návrh účastníků, vysloví-li se pro scelování pozemků buď majetníci s nadpolovinou kat. výnosu bez ohledu na počet účastníků, nebo jedna třetina majetníků představující nadpolovinou čistý katastrální výnos pozemků, které mají býti podrobeny scelování. V podstatě se rozpadá scelovací akce ve tři hlavní části: 1. zjištění a vyšetření dosavadního stavu držby (nároku účastníků), 2. vyřešení nového stavu držby (náhradních pozemků) 3. zajištění tohoto nového stavu držby ve veřejných dokladech (katastru a pozemkové knize). Dosavadní stav držby a nárok účastníků se vyšetří jednak co do výměry v katastrálním operátě písemném i mapovém, v pozemkové knize a revizí skutečného stavu na místě, jednak co do hodnoty, neboli směnné ceny, a to přesným odhadem neboli bonitací pozemků na základě jejich jakosti a taxací podle čistého výnosu. Odhad provedou místní znalci, bonitér a třídníci srovnáváním všech pozemků ve scelovaném území s určenými pozemky vzornými pro každou jakostní třídu a každý druh kultury. Prozkoumání se děje systematicky rozvrženými sondami na pozemcích scelovacího obvodu. Směnná cena či hodnota pozemků v penězích pak se určí 20 až 25 násobkem průměrného ročního čistého výnosu pro jednotku plochy za období posledních 10 výnosových let. Vyšetření nového stavu držby (náhradních pozemků) předchází návrh tzv. společných zařízení, tj. účelné sítě potřebných cest, vodotečí, odpadů, náhonů aj. zvláštních zařízení, sloužících obecnému prospěchu podle místních potřeb scelovacího obvodu. Plocha potřebná na tato zařízení se uhradí poměrným příspěvkem účastníků z jejich dosavadní držby, zbytek po odečtení tohoto příspěvku pak tvoří nárok účastníků na náhradu. Při návrhu společných zařízení se bere hlavní zřetel na vytvoření dostatečně husté sítě cest spojovacích a hospodářských, řádný odpad povrchových a spodních vod, vhodný tvar budoucích parcel a jejich přístupnost, jakož i na všechny místní hospodářské potřeby účastníků. Zejména lze s výhodou v rámci scelování pozemků uskutečnit úpravu místních tratí a jejich nejbližšího okolí (regulační plány) a veškerá všeužitečná zařízení obecní, k čemuž potřebné plochy lze získati bez výkupních a vyvlastňovacích řízení buď na společná zařízení, nebo co náhradní pozemky obce jakožto účastníka. V tomto stavu prací lze též účelně vyrovnati a vypřímiti katastrální hranice, jakož i ostatní hranice scelovaného obvodu. Náhradní pozemky se vyšetří graficky na nové tzv. originální mapě, sestrojené na podkladě nového zaměření scelovacího obvodu metodou trigonometricko-polygonální. Rozvrh náhradních pozemků pro jednotlivé účastníky nebo skupiny účastníků se děje podle jejich nároku, s případným zřetelem na projevená přání a za šetření předepsaných zásad co do umístění, tvaru, druhu kultury, půdních typů a podle speciálních potřeb jednotlivců nebo korporací tak, aby souhrn náhradních pozemků každého účastníka co do výměry, ceny a průměrné vzdálenosti od hospodářských stavení odpovídal souhrnu jeho pozemků před scelením. Dbá se, aby náhradní pozemky byly vhodně přístupné, zbavené služebností a tvarů nejvýhodnějších pro obdělávání. Po určení a úpravě společných zařízení se vytýčí hranice vyšetřených náhradních pozemků v přírodě, zajistí se pevným a trvalým způsobem, vymezníkováním pozemky se odevzdávají do vlastnictví a užívání v náhradu za jejich dosavadní pozemky. O provedeném scelování se vyhotoví podrobný elaborát tzv. scelovací plán, jehož přílohy obsahují veškeré údaje starého i nového stavu držby, mapové a písemné doklady o všech okolnostech, za nichž bylo scelování provedeno. Scelovací plán se veřejně vykládá a vysvětluje, byly-li předneseny stížnosti nebo námitky účastníků, projednává se instanční cestou za účelem případných oprav nebo změn. Po projednání je scelovací plán potvrzen zemskou komisí pro agrární operace. Zajištění nové držby se provede po projednání scelovacího plánu předáním pomůcek pro pozemkový katastr a pozemkovou knihu, na jejichž podkladě se provedou veškeré nastalé změny ve scelovacím obvodu, přičemž práva třetích knihovní břemena se přenesou nezměněně na náhradní pozemky. Tím také formálně kočí scelovací řízení. K prvnímu úřednímu scelování pozemků došlo v obci Bochoři u Přerova roku 1890 až 1892. Po zřízení prvního technického oddělení roku 1896 se postup prací poněkud urychlil, takže do roku 1900 bylo ukončeno scelování pozemků již ve 20 obcích v okresech Přerov, Holešov, Kroměříž, Jevíčko a Hrotovice. Teprve roku 1908 však došlo k prvnímu hromadnému scelování v 7 obcích okresu litovelského, přičemž byly získány velmi cenné zkušenosti hlavně s vyrovnáním obecních hranic, souborných rozvrhem sítě společných zařízení a úsporným uspořádáním měřických prací, hlavně triangulačních. Teprve pak nastalo větší oživení ve scelovací akci, takže do roku 1914 bylo sceleno již 97 obcí. Za světové války všechno scelování ustalo, po roce 1918 došlo však konečně k pravému rozmachu scelování. Do konce roku 1936 bylo provedeno na Moravě scelení pozemků ve 312 obcích. Tento dějinný náčrt poskytuje alespoň určitý obraz o vývoji scelování pozemků v našich zemích. Zdroj: Z vývoje české technické tvorby (Sborník vydaný k 75. výročí založení Spolku českých inženýrů v Praze, 1940, uspořádal ing. Josef B. Stránský) Hon. Doc. ing. O. Krčmář Google Maps a Google Earth stále překvapují Google Maps a Google Earth představují další sérii novinek. Čeští uživatelé v nové beta verzi ocení především podporu dalších jazyků včetně češtiny. Nově podporovanými jazyky je polština, dánština, portugalština, korejština, arabština a pochopitelně čeština. Kompletně jsou přeloženy jednotlivé nabídky programu a bylo také vylepšeno vyhledávání. Google Earth tak zvládá vyhledávat místa v češtině a zvládá také české adresy. Pro území USA byly začleněny podrobnější výšková data, resp. podrobnější 3D terén s rozlišením 10 m. Zvýšily se tak pochopitelně i nároky na grafickou kartu a přenosovou rychlost připojení. Mezi země, kde byla provedena aktualizace mapových podkladů patří například Německo, Velká Británie, Španělsko, Írán, část Řecka, Ruska, Kanady a Antarktidy. Nově se v Blogu Google Eart objevily také animace oblačnosti. Největší novinkou je však pro Google Maps nová služba s názvem Street View. Ta umožňuje virtuální prohlídku ulicemi ve vybraných velkých městech v USA (New York, San Francisco, Las Vegas, Denver a Miami). Služba funguje velmi jednoduchým a intuitivním způsobem. Ve vybraných městech se vám po přepnutí do služby Street View zobrazí ulice modrou linií a přibude panáček, kterého můžete po liniích posouvat. Následně se vám zobrazí nové okno, ve kterém se můžete libovolně pohybovat do stran nebo přibližovat. Technologie, která byla použita, byla vyvinuta společností Immersive Media. Základem je snímání ve vysokém rozlišení pomocí snímací hlavy, která obsahuje jedenáct objektivů. V brzké době se snad objeví i virtuální prohlídky dalších nejen amerických měst. Jaroslav Burian 50 let Sputniku a počátek kosmické geodézie První výsledek kosmické geodézie přišel z Československa, neboť profesor Buchar z pozorování Sputniku dopočítal tzv. dynamické zploštění Země. Klasická nebeská mechanika konstatuje, že zploštění centrálního tělesa (v našem případě Země) nutně vede k časovým změnám dráhy tělesa, obíhajícího po eliptické dráze kolem centra. Bucharovo "kosmicko-geodetické" určení dynamického zploštění Země je prvním výsledkem kosmické geodézie v celosvětovém měřítku a je na místě jistá národní zeměměřická hrdost. Této významné události se bude věnovat článek v časopise Zeměměřič 11/2007 od ing. Karského. Ale již říjnové číslo Zeměměřiče se věnovalo družicím. Snad prvně vyšly v tomto časopise i vzorečky s integrály a nepozorný čtenář si mohl myslet, že se "Zeměměřič přetváří v GAKO". Pozornému čtenáři ale neuniklo, že pracovníci ZČU bádají nad velice vtipným a elegantním ovládáním družic na oběžné dráze. Budiž oba články pro některé geodety vzpomínkou na učební předmět kosmická geodézie a pro ostatní připomenutí celosvětově významných počinů českých zeměměřičů. Digitalizace katastrálních map Praha (26. 6. 2007): Z iniciativy Komory geodetů a kartografů (KGK) a sdružení Nemoforum byl uspořádán seminář, který byl tematicky zaměřen na digitalizaci katastrálních map a možnosti spolupráce při plnění tohoto úkolu. Podnětem pro jeho uspořádání byl Kulatý stůl k problematice digitalizace katastrálních map, který se uskutečnil v říjnu roku 2006 v Praze. KGK ve svém návrhu mj. uvedla, že pro účely územního plánování a tvorby geoinformačních systémů je nutná existence platné (aktuální) katastrální mapy v závazném geodetickém referenčním systému, digitálně zpracovaná pro celé území ČR s definovanou přesností. Tento návrh KGK byl plénem Nemofora přijat a zařazen do plánu činnosti Nemofora v roce 2007. Ukázalo se, že po období jistého klidu způsobeného omezením tempa digitalizace na katastrálních úřadech z kapacitních a technologických důvodů je dané téma opět velmi atraktivní a to zejména proto, že v nejbližším období lze předpokládat opětovné zrychlení tempa digitalizace. Seminář se těšil velkému zájmu a zasedací síň pro 100 osob byla téměř zaplněna. Po dohodě s organizátory semináře tentokrát nebyly znovu probírány změny, které přinesla nová katastrální vyhláška, protože jí bylo věnováno hned několik samostatných akcí organizovaných v průběhu předchozích dvou měsíců na různých místech republiky. Seminář zahájil Ing. Štencel, který v úvodním vystoupení shrnul dosavadní postup plnění úkolu digitalizace katastru nemovitostí, který byl v roce 1994 stanoven Vládou ČR. Podařilo se dokončit digitalizaci popisné části katastrálního operátu a vybudovat robustní informační systém. Posledním krokem k naplnění koncepce digitalizace tak zůstala digitalizace SGI. Místopředseda ČÚZK konstatoval, že se tento úkol využitelnými kapacitami katastrálních úřadů nepodaří splnit dříve než za cca 20 let a prezentoval hlavní příčiny tohoto stavu, za které označil zdvojnásobení počtu zápisů do KN za posledních 5 let při současném snižování počtu zaměstnanců resortu v letech 2004-2006 o 2% ročně. Dále seznámil účastníky semináře se základním obsahem materiálu, který ČÚZK zpracoval pro ekonomické zajištění dalšího postupu digitalizace SGI. Základním zdrojem by se mělo stát zvýšení správních poplatků za vklady práv do katastru nemovitostí. Návrh předpokládá dokončení úkolu v roce 2015 při zapojení soukromé sféry v rozsahu 40% kapacit. Ing. Žofka z ČÚZK se věnoval zejména stavu a míře rozpracovanosti digitalizace SGI s přihlédnutím k jednotlivým druhům zpracovávaných podkladů. Konstatoval, že k 31.12. 2006 byla digitalizace dokončena na 34% území republiky a dále přiblížil záměry resortu, které mají pomoci při jejím urychlení. Jedním z kroků bylo stanovení povinnosti zaměřování změn polohopisu katastrální mapy v S-JTSK a v současné době je tato povinnost zavedena již prakticky na celém území ČR (schází 55 k.ú.). V závěru svého vystoupení se Ing. Žofka věnoval orientační mapě parcel a činnostem katastrálních úřadů při jejím vedení. Aktuální stav legislativy se zvláštním zaměřením na oblasti správy KN související s digitalizací map popsal Ing. Janeček. Druhou část svého vystoupení věnoval předpokládaným změnám v právních předpisech. ČÚZK připravuje novely hned tří základních zákonů, tj. katastrálního zákona, zákona o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem a zeměměřického zákona. K tomu po novele katastrální vyhlášky je v plánu i novela vyhlášky o poskytování údajů z katastru nemovitostí. Z celé řady navržených změn lze uvést v katastrálním zákoně např. bezúplatné poskytování údajů z KN orgánům veřejné správy, poskytování webových mapových služeb z celého území státu, snaha o zjednodušení postupu při neúčasti pozvaného vlastníka pozemku při vytyčení hranice pozemku. V zákoně o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem by mělo dojít k upuštění od povinnosti předkládání nabývacího titulu jehož právní účinky nastaly před 1.1. 1993, úpravě postupu při zamítnutí návrhu na vklad do KN, vyznačení poznámky spornosti u některých typů žalob či možnosti výmazu starých zástavních práv převzatých z pozemkové knihy. Hlavními úpravami zeměměřického zákona by mělo být vymezení pojmu technické mapy obce, úpravy výkonu zeměměřických činností právnickými osobami a vstupu na nemovitosti. Základním vnitřním předpisem upravujícím postupy digitalizace katastrálních map je Návod pro obnovu katastrálního operátu a tento předpis bude zásadním způsobem novelizován s ohledem na změny v katastrální vyhlášce a dalších předpisech a bude upravovat postupy jak obnovy novým mapováním, tak i přepracováním. Dalším zástupcem ČÚZK byla Ing. Valdová, která se zaměřila na digitalizaci SGI z pohledu požadavků směrnice INSPIRE, která stanoví obecná pravidla pro prostorové informace v Evropském společenství. Směrnice vstoupila v platnost 15.5.2007 a od tohoto data běží lhůty pro splnění základních dílčích úkolů, z nichž je jistě nutné uvést lhůtu 2 roky pro implementaci směrnice do právního řádu členských zemí EU a přijetí prováděcích pravidel pro základní témata. Velmi důležitým úkolem je dále vytvoření metadat, což jsou popisné informace, kterými jsou služby nebo data založené na prostorových datech blíže popsány pro potřeby jejich uživatelů. Základními požadavky směrnice INSPIRE tedy je: • vést data SGI a poskytovat služby dle zásad interoperability, • dle výstupů z draftů týmů pro datové specifika poskytovat vektorová data, • vytvořit metadata k datovým sadám dle ISO 19115, • vytvořit síťové služby dle standardů OGC. K zajištění těchto služeb bude ČÚZK provozovat vlastní geoportál a dále poskytovat vybraná data v rámci otevřeného portálu. Vybudováním národního portálu nepatří mezi úkoly ČÚZK. Využívání katastrálních map ve státní statistice bylo předmětem příspěvku Ing. Udržalové z ČSÚ, která podrobně seznámila s historií postupného vytváření mapového modelu pro zpracování dat ČSÚ. Katastrální mapa je spolu s ZM 10 a ortofotomapou již dlouhodobě využívána pro interní mapové služby k editaci budov, ulic, adresních míst a hranic sčítacích obvodů, dále pro popisy a mapy okresů, obcí, sídelních a statistických jednotek s adresními detaily a v neposlední řadě pro prezentaci dat (publikace, mapy pro tazatelskou síť). V současné době dobíhá lokalizace budov a správa definičních bodů budov přejde z ČSÚ na ČÚZK. V oblasti správy hranic je dokončena aktualizace hranic katastrálních území za roky 2001-2006 dokončen a od letošního roku lze očekávat přechod na režim průběžného zpracování změn na základě ohlášení z příslušných katastrálních úřadů. Velmi zajímavou částí vystoupení Ing. Udržalové byly následné konkrétní praktické ukázky, které se týkaly opravy hranice KÚ a opravy identifikací příslušných budov a dále lokalizace budov a ulic v registrech ČSÚ. Od roku 2008 startuje územní příprava SLDB 2011, která bude obsahově a technologicky inovována; je počítáno s webovou aplikací revize nad veřejnými mapovými službami ČÚZK, Rutinní využívání mapových služeb ZABAGED, ortofoto a katastrálních map jednou ze zásadních podmínek efektivního sběru a zpracování dat v geografických projektech ČSÚ. Ve svém druhém vystoupení se Ing. Štencel zaměřil na možnosti spolupráce ČÚZK se soukromou sférou a dalšími subjekty při tvorbě digitální formy katastrální mapy a její předpokládaný rozsah. Míra možného zapojení dalších zpracovatelů dílčích technologických etap je v rámci základních postupů obnovy katastrálního operátu (novým mapováním, přepracováním a při pozemkových úpravách) různá. V případě nového mapování předpokládá ČÚZK zadání prací při vybudování PPBP, vlastního měření polohopisu a vhodná je i spolupráce na zpracování obnoveného SGI a SPI. U přepracování by mělo jít o určení souřadnic bodů polohopisu (výpočty původních měření podle Instrukce A, THM, ZMVM, geometrických plánů), zaměření identických bodů pro přepracování katastrálních map v souřadnicovém systému stabilního katastru a rovněž podíl na zpracování. Obnova katastrálního operátu na základě výsledků pozemkových úprav je primárně založena na spolupráci více zpracovatelů a je důkazem toho, že při digitalizaci SGI úspěšně kooperovat lze. Katastrální úřady se soustředí na domapování částí území vyloučených z KPÚ v rámci dané lokality, převážně tedy intravilánů obcí. Za etapy, které je vhodné či nutné zajistit kapacitami KÚ byly označeny tyto: • přípravné a dokončovací práce uložené legislativou (od vyhlášení obnovy operátu po řízení o námitkách a vyhlášení platnosti), • revize katastru, • zjišťování hranic, • transformace a dotransformace rastrových a vektorových dat • převzetí a zpracování obnoveného SGI a SPI. Velmi zajímavá a aktuální se jeví i spolupráce při tvorbě orientační mapy parcel, která by mohla najít využití pro potřeby územního plánování, kde nový SZ předpokládá digitální formu podkladu. ČÚZK v tomto směru nabídl spolupráci při pořízení a poskytování definičních bodů parcel a rovněž při vektorizaci a vedení vektorové formy OMP či různých účelových map pro potřeby jiných orgánů veřejné správy. Pro tyto účely budou aktualizována Pravidla ČÚZK o postupu katastrálního úřadu při digitalizaci souboru geodetických informací katastru nemovitostí pro tvorbu územně orientovaného informačního systému. Po skončení 1. bloku proběhla diskuse, která se dotkla zejména přednášky Ing. Štencla. V souvislosti s nově přijímanými zaměstnanci resortu ČÚZK padla otázka, ve které byla vznesena pochybnost spočívající na faktu, že navýšení počtu zaměstnanců resortu ČÚZK o 300 pracovníků současné velmi pomalé tempo příliš nezvýší. Odpovědí na tuto otázku bylo, že dosud byla digitalizována zejména území, ve kterých byla digitalizace katastrální mapy časově velmi náročná (velká města, lokality s mapou podle Instrukce A, THM nebo ZMVM) a pro zbývající katastrální území, převážně s mapou v sáhovém měřítku, se patřičného tempa podaří dosáhnout. Zástupce firmy Gepro prezentoval možnost přechodného vedení hybridní formy KM s rastrovým obrazem doplněným vektorovou kresbou změn. Po přestávce se ujal slova RNDr. Skrášek z útvaru správy GIS Zlínského kraje, který představil tzv. účelovou katastrální mapu (ÚKM) Zlínského kraje. Uvedl, že šlo o společný projekt Zlínského kraje a Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, který vytvořil systém pro vytvoření, správu a aktualizaci obrazu katastrální mapy pro potřeby veřejné správy v kraji. ÚKM má v současné době podobu digitální bezešvé katastrální mapy a mapy bývalého pozemkového katastru s umístěním v souřadnicovém systému S-JTSK a zahrnující území všech katastrálních území územního obvodu Zlínského kraje. Polohopis katastrální mapy je plně vektorový pro celé území a smluvně je zajištěna i aktualizace tohoto díla 2x ročně. Základním zdrojem datového obsahu se staly účelové katastrální mapy obcí pořízené pro různé účely v posledních cca 15 letech. V první fázi projektu byla vytvořena hybridní forma tohoto díla ve formě rastrových dat listů katastrálních map s doplněním definičních bodů parcel v podobě vektorové kresby parcelních čísel. V roce 2006 Zlínský kraj rozhodl o financování dokončení plné vektorizace ÚKM pro podporu tvorby ÚAP. Využití ÚKM v krajských podmínkách: • základní referenční podklad • lokalizace parcely v území podle parcelního čísla • zjištění, na které parcele se „něco“ nachází • vytváření vlastnických map, identifikace vlastníků • úlohy v územním plánu související ••• s využitím území ••• s rozdíly skutečného a právního stavu v území ••• s ÚAP ••• s ÚPD V závěru svého vystoupení Dr. Skrášek uvedl, že ÚKM ZK je pro Zlínský kraj, jeho obce a projektanty nenahraditelný mapový podklad, jehož okamžité využití bylo hlavním důvodem jeho tvorby do doby dokončení digitalizace katastrálních map. Kraje a ČÚZK mohou na jejím vytváření smysluplně spolupracovat. Do tvorby a možností využití vektorových polohopisných dat na území Prahy zasvětil zúčastněné RNDr. Bareš z Útvaru rozvoje hl. m. Prahy. Po úvodním exkurzu do historie tvorby polohopisných dat z pohledu technické mapy města sahajícím až do šedesátých let minulého století s klíčovými roky 1987, kdy byla tvorba JDMP zahájena a 2002, kdy byla dokončena na celém území města. JDTM obsahuje: • obraz katastrální mapy • polohopis technické mapy • inženýrské sítě • výškopisné body • symboly, popisy a je aktualizována na základě dat katastrálního úřadu a správců sítí, dokumentace skutečného provedení staveb a celoplošného doměřování. Hlavními uživateli JDMP jsou městská správa, státní správa, správci síti a v neposlední řadě i široká veřejnost. Následně byly vyjmenovány nejdůležitější agendy využívající JDMP. Jsou to: • Krizové řízení a protipovodňová ochrana ••• Zátopový model ••• Evakuační plán • Územní plánování • Správa majetku ••• Podklady pro rozhodování samosprávných orgánů • Stavební řízení Na podkladě JDMP jsou s využitím výškopisných dat resp. laserscanningu dále vytvářeny další produkty, jako 3D jednotná digitální mapa Prahy, digitální model terénu a 3D Digitální model zástavby a zeleně. Problematice využití katastrálních map jako součásti územně analytických podkladů se následně věnovali ve svých příspěvcích Ing. May z Ministerstva pro místní rozvoj a Ing. Razska z magistrátu města Opavy. Z obou příspěvků vyplynulo, že katastrální mapa je jedním ze základní podkladů územního plánování a grafická část ÚAP obcí má být zpracována • v souřadnicovém systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální (S-JTSK) • digitálně, a to nejlépe vektorově. Zákon pak stanovuje pro vlastníky technické infrastruktury povinnost poskytování polohopisné situaci technické infrastruktury dokončené a zkolaudované po 1.1.2007 v souřadnicovém systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální v měřítku katastrální mapy, případně v měřítku podrobnějším. Uvedené požadavky jednoznačně generují tlak na dokončení digitalizace katastrálních map a spolupráci všech zainteresovaných subjektů. Ing. Fafejta, předseda KGK, ve svém příspěvku zhodnotil současný stav a tempo digitalizace katastrálních map, které označil za nedostačující. Kriticky se dotkl digitalizace katastrálních map prováděné na náklady měst a obcí bez patřičné spolupráce katastrálních úřadů. Vznikala tak díla, která byla nepravidelně aktualizována a jejich využití v informačních systémech obcí bylo omezené. V poslední době vznikající orientační mapa parcel vytvořená částečně na bázi vektorových i rastrových dat má rovněž omezené využití. Ve spolupráci krajů, měst, obcí, správců TI a geodetických firem s katastrálními úřady je nutné soustředit síly a finance na vznik digitálních katastrálních map. V závěru uvedl, že při maximálním využití kapacit soukromých geodetických firem a podle hesla vypůjčeného od našich rakouských kolegů „KATASTR JAKO DÍLO VŠECH OPRÁVNĚNÝCH ZEMĚMĚŘICKÝCH SUBJEKTŮ“, by se mohlo podařit zkrátit termín digitalizace z roku 2014 na rok 2011. Seminář poskytl prostor pro zprostředkování informací souvisejících s digitalizací katastrálních map i pro četné diskuse, ať již přímo k přednáškovým blokům či v kuloárech. Pro zájemce o podrobný obsah příspěvků jsou všechny prezentace dostupné na webových stránkách Nemofora na adrese www.cuzk.cz/nemoforum. Kauza Rakovnické události aneb úředníci na katastru provádějí geodetické práce pro občany Motto: »...současný KN se, kromě obnovy katastrálního operátu, nezabývá zeměměřickými činnostmi, zejména nemá žádná oprávnění k autoritativnímu vytyčení vlastnických hranic pozemků...« – Proto někteří ochotní úředníci na katastru provádějí geodetické práce pro občany... Před časem se nám do redakce dostala kauza, kterou jsme nazvali »Rakovnické události«. Na KP Rakovník byla zřízena celá »výrobní linka«, která dokázala protlačit do KN požadavky objednavatele. Od různých geodetů jsem slyšel poznámky typu: „V »Rakovníku« neměříme, tam nám nic »nevyjde«, všechny GP nám tam vrací. Nejlevněji a nejrychleji to zaměří sami úředníci. Zavolej si tam jako občan a oni ti ochotně někoho (sebe) doporučí a GP budeš mít do týdne a za poloviční cenu.“ Dr. Janků z Prahy má na Rakovnicku chalupu. Při projednávání hranice svého pozemku zažil, že s ním úředník hovořil jako úředník KN a zástupce státu a pak jako geodet ze soukromé firmy. Tento zjevný střet zájmů se dr. Janků nelíbil, stěžoval si a tak se odstartoval sled událostí, které naše redakce monitoruje a napomáhá nápravě už skoro půl roku. KÚ i ZKI to na KP v Rakovníku snad rozprášili, ale možná nedostatečně. Alespoň následující události to naznačují. Minimálně je KP pod drobnohledem a případ slouží jako výstraha. 21. července 2007 jsme se prostřednictvím Webu Zeměměřiče a konference Katastr obrátili na geodetickou veřejnost s prosbou o pomoc v konzultacích pro občana – stěžovatele. Děkujeme za nabídky a osloveným i za konkrétní pomoc. Celá kauza má několik rovin. Dnes otevřeme jen střet zájmů, neboť pouze zde je zatím známé řešení. Stěžovatel dr. Janků bojuje také za všechny soukromé geodety, aby jim úředníci nekradli práci. Pokud znáte další podobné případy, ozvěte se do redakce. Dr. Janků nám dal k dispozici i protokoly o měření firmy AIR Atlas, za kterou měřil ing. Novotný, další úředník, který stále pracuje na KP Rakovník. Úředník porušil kodex S ing. Josefem Jandlem, CSc., ředitelem KÚ pro Středočeský kraj, jsme hovořili na téma podnikající úředník – Ctirad Sáček (dnes již bývalý referent katastru). Podnikají úředníci na vámi podřízeném katastrálním pracovišti? Jsem si vědom, že slovní spojení »podnikání« a »státní úředník« obecně vzbuzuje negativní asociace. Ale náš právní řád nezakazuje podnikání zaměstnanců státní správy – bylo by to dokonce v rozporu s Listinou základních práv a svobod, která je součástí našeho ústavního pořádku. Zákoník práce (zák. 262/2006 Sb., § 303 odst. 4) »pouze« stanovuje, že zaměstnanci státní správy mohou podnikat jen s předchozím písemným souhlasem zaměstnavatele. A Obchodní zákoník (zák. 513/1991 Sb., § 2 odst. 1) definuje, že podnikání je soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Pokud budu konkrétní, tak Ctirad Sáček z KP Rakovník jednou jedná v terénu s občanem jako státní úředník a potom jako geodet, který mu provádí geodetické práce za úplatu... Pan Sáček jako úřední osoba katastrálního pracoviště Rakovník prováděl v prosinci 2006 u stěžovatele (pozn. red.: občana, který se stížností obrátil na KÚ, ZKI, Policii ČR a časopis Zeměměřič) místní šetření za účelem ověření geometrického určení průběhu vlastnické hranice. V dubnu 2007 zastupoval p. Sáček při jednání se stěžovatelem soukromou firmu AIR Atlas, s.r.o., ve které má majetkový podíl a jednatelem je jeho syn. Návazně též za firmu AIR Atlas, s.r.o. podepsal protokol o vytyčení hranice pozemku a potvrdil razítkem této soukromé firmy. Z tohoto důvodu podal stěžovatel stížnost na střet zájmů u tohoto státního úředníka. Stížnost jsem posoudil jako důvodnou, neboť došlo ke konfliktu zájmů – věřím, že zcela výjimečnému – mezi osobními aktivitami zaměstnance ve veřejné správě ve spojení s podnikatelskými aktivitami soukromého subjektu provozujícího zeměměřickou činnost. Po projednání jsem se s p. Sáčkem dohodl o ukončení zaměstnaneckého poměru ke 30. červnu 2007. V jeho případě se nejednalo ani o porušení zákona, ani nebyl titul pro okamžité zrušení pracovního poměru výpovědí. Šlo o nedodržení vnitřních etických principů a Kodexu etiky zaměstnance ve veřejné správě, což ovšem u zaměstnanců státní správy považuji za jednu z hlavních priorit. K 1. červenci 2007 jsem rovněž jmenoval nového vedoucího oddělení dokumentace KP Rakovník, vše ostatní je řešeno v interním pracovním pořádku. Kdo z pracovníků KP v Rakovníku ověřuje GP a jak často? V KP Rakovník jsou 4 zaměstnanci úředně oprávnění k ověřování zeměměřických činností. Od začátku letošního roku ověřili GP podané na KP Rakovník celkem ve 44 případech. (Pozn. redakce: KP mělo dle přiložené tabulky jen 12 vlastních GP.) Žádost o pomoc při dohledání střetu zájmů Místopředseda ČÚZK ing. Karel Štencel nám k naší žádosti sdělil: …Postup ředitele KÚ pro Středočeský kraj považuji za správný i zákonný. S jedním zaměstnancem byl ukončen pracovní poměr. Jeden vedoucí zaměstnanec bude výrazně finančně postižen odebráním osobního příplatku a nevyplacením pobídkových složek platu. Jeden vedoucí zaměstnanec bude odvolán ze své vedoucí funkce. V obecné rovině pak »případ Rakovník« vedl k doporučení ředitele odboru kontroly a dohledu ČÚZK všem ředitelům podřízených úřadů, aby si prověřili neslužební ověřovací aktivity podřízených zaměstnanců, zda jejich případná četnost nemůže vyvolat podezření, že se děje něco nepřípustného. V rámci resortu ČÚZK tedy rozhodně byl případ využit pro žádoucí preventivní kroky... Statistiky v ISKN o potvrzováni GP úředníky – ÚOZI na KÚ V souvislosti s podnikáním p. Sáčka na KP Rakovník bylo prý všem ředitelům v rezortu doporučeno, aby si prověřili výskyt a četnost kulatých razítek ÚOZI z řad katastrálních úředníků na GP soukromých firem. O věci jsem hovořil s ing. Bohumilem Janečkem, ředitelem odboru řízení územních orgánů na ČÚZK. Existuje nějaký přehled z ISKN, který by sledoval razítkovací aktivitu ÚOZI z rezortu? Vzhledem k tomu, ze kulaté razítko ÚOZI je normálně dostupné na GP, tak se jedná o běžně dostupný údaj a předpokládám, že by ze strany ČÚZK nemusel byt problém nám tyto údaje poskytnout. Aktuální seznam všech úředně oprávněných zeměměřických inženýrů (ÚOZI) je k dispozici na webu ČÚZK. V tomto seznamu se v souladu s platnou legislativou neuvádí, zda jsou ÚOZI zaměstnanci a kdo je jejich zaměstnavatel. Mezi ÚOZI jsou také zaměstnanci státu na KÚ, ZKI a ČÚZK. (KÚ, ZKI a ČÚZK jako organizační složky státu za stát tyto zaměstnance zaměstnávají v pracovněprávním vztahu a tyto úřady jsou tak za stát příslušné v pracovněprávních vztazích jednat a práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů vykonávat). Zaměstnanci KÚ, ZKI a ČÚZK tak mohou podnikat jen s předchozím písemným souhlasem zaměstnavatele, u něhož jsou zaměstnáni. (Toto omezení se nevztahuje na činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární nebo uměleckou a na správu vlastního majetku.) Souhlasy k podnikání zaměstnancům na ČÚZK dávány nejsou a ředitelům KÚ a ZKI je ČÚZK doporučeno, aby postupovali stejně. I při plném respektování tohoto doporučení nejsou vyloučeny akceptovatelné případy, kdy ÚOZI zaměstnaný na KÚ, ZKI nebo ČÚZK bezúplatně ověří GP a přitom se nejedná o zaměstnance na KÚ, který by byl pověřen tento GP potvrdit (žádné takové statistiky nebo přehledy o těchto případech však k dispozici nemám). Vzhledem k povinnosti ověřovat i výsledky zeměměřických činností prováděných na KÚ, je nanejvýš žádoucí, aby na KÚ byl dostatečný počet zaměstnanců s úředním oprávněním pro ověřování výsledků těchto činností (k posouzení, zda je dnes tento počet ÚOZI dostatečný, směřovala i šetření provedená na KÚ v poslední době). ČÚZK proto podporuje zájem zaměstnanců a příslušných KÚ o udělení úředního oprávnění. Trocha praxe neuškodí O věci jsem diskutoval i s jinými a zaujal mě názor jednoho z členů zkušební komise na získání oprávnění ÚOZI, bývalého předsedy ČSGK, ing. Petra Poláka, který ale vytrhuji z několika odstavcového kontextu a rozhodně by neměl vyznít ve prospěch »podnikajících úředníků«: Nelze bránit zeměměřičům, kteří jsou zaměstnanci KÚ, aby nad rámec zaměstnání vykonávali činnost, pro kterou mají vzdělání. Ač mi to mohou mnozí soukromí zeměměřiči vyčítat, považuji za vhodné, když tu a tam katastrální úředníci osvěží své vědomosti praktickou činností v terénu a nahlédnou na nemovitosti pokorně jako na věci jsoucí opravdu na zemi (a někdy velmi neurčitě) a nikoliv na monitoru počítače nebo katastrální mapě. Pokud však legálně, eticky a bez střetu zájmu jdou něco měřit, vytyčovat a výsledky zpracovávat resp. ověřovat ve veřejném zájmu, měli by aspekty své odborné činnosti zcela srozumitelně a hlavně předem (!!) vysvětlit nejen objednateli, ale hlavně všem vlastníkům dotčených nemovitostí. Není zde místo pro to, abych ještě citoval ze zákona o ochraně spotřebitele... …ale tímto se dostáváme k pokračování kauzy v nějakém příštím čísle, dodává redakce. Orgán kontroly a řízení KÚ pro Stř. kraj sděluje: Z odpovědi na stížnost dr. Janků z 6. června 2007: »…Ztotožňujeme se se stanovisky k možnému střetu zájmů zaměstnance katastru Ctirada Sáčka, pokud současně s výkonem činnosti související s jeho pracovním zařazením na KP Rakovník zajišťoval i geodetickou činnost pro společnost AIR ATLAS, s.r.o., což v daných souvislostech lze označit za možný střet zájmů. V daném případě bylo zjištěno, že Ctirad Sáček není sice vlastníkem firmy AIR ATLAS s.r.o., ale jen jejím společníkem, což právní předpisy osobám v zaměstnaneckém poměru nezakazují ani v případě, že jsou státními úředníky. To však platí jen pro případ majetkové účasti na společnosti a nikoli pro případ, kdy společník se osobně podílí na výdělečné činnosti společnosti. Takovou činnost by mohl vyvíjet jen s písemným souhlasem zaměstnavatele, v daném případě KÚ pro Středočeský kraj. Žádný souhlas zaměstnanci Ctiradu Sáčkovi v dané věci vydán nebyl a pokud takovouto činnost vykonal, porušil související pracovně – právní předpisy… …Zároveň budou s případem seznámeni všichni zaměstnanci úřadu s upozorněním, že výdělečná zeměměřická činnost je neslučitelná s výkonem zaměstnání na úseku katastru nemovitostí a zakládá skutkovou podstatu na jejímž podkladě může úřad se zaměstnancem katastru rozvázat pracovní poměr…« Mají ÚOZI z rezortu ověřovat GP soukromým firmám? Hlasujte a vyjadřujte se na Webu Zeměměřiče. Shrnutí několika poznatků z kauzy Rakovník: Úředník nesmí informace získané při výkonu úřednické práce použít ve svůj prospěch (třeba k podnikání). Podnikání je definováno zákonem, ale v našem smyslu slova je míněna každá výdělečná činnost (jak to správně definoval orgán kontroly KÚ). Každý vedoucí pracovník orgánu státní správy je dle státního zástupce v kauze Rakovník veřejný činitel. Aktivity ověřovatelů zaměstnaných v rezortu ČÚZK byly centrálně prověřovány v roce 2002. Odbor kontroly a dohledu doporučil všem ředitelům KÚ a ZKI, aby si takové prověření sami znovu provedli. Případ v tomto čísle nekončí. Vyšetřování pokračuje... K tomuto článku a k otázce: Mají ÚOZI z rezortu ČÚZK ověřovat GP soukromým firmám? je i diskuze a hlasování na http://www.zememeric.cz/chat/razitko_na_gp.php V našem článku se píše o střetu zájmů, kdy úředník jednou jedná s občanem jako státní úředník, který zastupuje stát a vede katastr nemovitostí, a jindy jako zaměstnanec soukromé firmy, která občanovi požadované geodetické práce provede. Časopis Zeměměřič se podílí na rozkrytí konkrétního případu na KP Rakovník. Jaký je váš názor? Mají ÚOZI z rezortu ČÚZK ověřovat GP soukromým firmám? Radek Petr 43. Geodesia rallye očima bývalého předsedy ČÚZK V sobotu 13. října 2007 v překrásně prosluněné podzimní krajině severně od Litoměřic navigoval docent ing. Jiří Šíma, CSc. svého řidiče ing. Františka Janovského a při svém závěrečném vystoupení řekl: "Dámy a pánové, vážení sportovní přátelé, dnes jsme bezpochyby prožili šťastný den. Začal už oznámením tajemníka soutěže, že letos nemusí účastníci Geodesia rallye platit vložné. Soutěž byla situována do kopcovité a lesnaté krajiny severně od Litoměřic a příroda k tomu přidala krásné slunečné počasí a bohatou paletu podzimních barev. Autor tratě a ředitel závodu v jedné osobě měl šťastnou ruku a vytvořil scénář nabitý docela náročnými úlohami zejména pro navigátory, kteří tak měli jen minimum příležitostí rozhlížet se po krásné krajině. V zahajovacím projevu jsem věnoval značný prostor mým dosavadním zážitkům z rallye, tak mně dovolte, abych připojil jeden ještě z dneška. Jako navigátor jsem měl rovněž plné ruce práce a po dojezdu všeho – jak se říká – „plné kecky“. Mám však jasno v tom, že budu-li zdráv, účastním se za rok zase a bylo by pro mě velkým štěstím, kdyby mým parťákem a řidičem byl opět František Janovský. Po loňském devátém místě v absolutní klasifikaci jsme letos skončili pátí a kdyby se přihlédlo k součtu našich let (135), např. tak, že se počet trestných bodů vydělí tímto číslem, skončili bychom jako první, protože dnešní vítězové mají dohromady jen 75 let, i když jinak o stovku trestných bodů méně. Těším se s Vámi na shledanou na 44. Geodesia rallye v říjnu 2008 v Litoměřicích. Redakce našich časopisů dodává, že kdyby Fr. Janovský během roku pilně nacvičoval jízdu zručnosti, nemusela by posádka Janovský-Šíma své trestné body dělit svým věkovým průměrem, ale rovnou by zaútočila na medailové pozice (na rozdíl od redakční posádky, kde navigátor Radek PETR by dosažené trestné body musel dělit přinejmenším součtem zbytečně problouděných kilometrů a stejně by posádka sotva dosáhla na první polovinu absolutního pořadí.) Pro konečné výsledky a další informace o rallye nalistujte www.geos.cz, kde se během několika dnů objeví (každý nemůže přinášet zpravodajství tak rychle jako Web Zeměměřiče). Počátky naší kosmické geodézie Připomínají se naše (tj. tehdy československé) první kroky v některých disciplínách kosmické geodézie a jen v náznaku je (pro srovnání) ukázán dnešní stav, k němuž za bezmála padesát let u nás dospěla. Kosmická geodézie je podle mírně upravené definice z Velké encyklopedie vesmíru Josipa Kleczka [1] "moderní oblast geodézie, zkoumající tvar, rozměry, gravitační pole Země a pohyby na ní (jevy blokové tektoniky, dynamiku oceánů aj.). Využívá k tomu měření jak přirozených nebeských těles (Měsíce, kvazarů aj.), tak zejména umělých (družic, kosmických sond). Na některých z nich jsou umístěny akcelerometry i altimetry. Rozlišují se v zásadě metody geometrické (kosmická triangulace) a dynamické (na základě vývoje drah objektů), měření v oboru optickém, rádiovém atd. Uplatňuje se i při zkoumání jiných těles sluneční soustavy. - Pojem nelze zaměňovat s dálkovým průzkumem Země z kosmu, který je založený na snímkování jejího povrchu." Dodejme k tomu, že dnes se jedna z technologií kosmické geodézie, GPS (Global Positioning System - americký globální systém určování polohy, primárně vojenský navigační; podobný je ruský systém GLONASS - Global´naja navigacionnaja sputnikovaja sistema, připravuje se evropský Galileo), běžně využívá v nejrůznějších oblastech výzkumu i praxe, k zaměřování objektů, sledování pohybu geologických útvarů, strojů, zvířat, turistů... A že dynamické metody se uplatňují při zkoumání Měsíce i dalších těles sluneční soustavy. Kosmická geodézie začíná již u Johannese Keplera (1571-1630), který se pokoušel z pozorování slunečního zatmění 1598 určit rozdíl zeměpisných délek svého Grazu a Uranienburgu Tychona Brahe [2]. V padesátých létech XX. století se konala řada pokusů o taková (mezikontinentální) měření s moderními prostředky měření průběhu zatmění a poloh Měsíce (fotografie, fotoelektrické metody) - ale to vše bylo překonáno po vypuštění prvních umělých družic Země (UDZ). Když se připravoval Mezinárodní geofyzikální rok (MGR, 1957-1958), prodloužený pak v podobě Mezinárodní geofyzikální spolupráce (MGS, do konce roku 1959 - dále budeme psát pro celou akci jen "MGR"), ohlásily USA předem vypuštění svých umělých družic. Měly to být malé objekty, slabé a rychle se pohybující po obloze, jen obtížně zachytitelné připravovanou metodou tzv. "optické bariéry" z řady menších dalekohledů. Chystala se též speciální družicová fotografická komora Baker-Nunn. Neboť bylo žádoucí mít možnost optické kontroly dráhy družice. SSSR, jak bylo jeho zvykem, připravoval současně své družice v dokonalém utajení, a vypustil je jako první (Sputnik 1 / start 4. října 1957, Sputnik 2 / 3. listopadu 1957 - to je ta družice se psem Lajkou). Sputnik 2 se na obloze jevil jako velmi jasná hvězda, až 1. velikosti, a jakmile se všichni astronomičtí nadšenci vzpamatovali z překvapení, pustili se do pozorování. Lidové hvězdárny fotografovaly, Geodetická observatoř Pecný (GOPE - Geodetická observatoř Pecný, na vrchu toho jména poblíž ondřejovské hvězdárny, založená roku 1957, byla do roku 1965 součástí Geodetického a topografického ústavu v Praze - GTÚ, od té doby patří do Výzkumného ústavu geodetického, topografického a kartografického - VÚGTK. Koná mj. geodeticko-astronomická, družicová a gravimetrická měření) užívala teodolit se širokoúhlým hledáčkem, Ústav radiotechniky a elektroniky ČSAV se zaměřil na radiotechnické sledování, a většina amatérů pozorovala vizuálně průchody Sputniku 2 přes spojnice známých hvězd, mačkala stopky a odhadovala dělící poměr na spojnici. Oficiální statistický přehled československých pozorování družic v MGR je v publikaci [3], a není jich málo. Během příštích deseti let bylo vyvinuto mnoho pozorovacích metod a získána řada nových poznatků (viz např. populární přehled [4]). Novější knihy v češtině a slovenštině, o kterých vím ([5], [6], [7]), se ovšem věnují kosmické geodézii na odborné úrovni, s patřičnou složitostí matematickou a fyzikální, i když obsahují též základní myšlenky měření a výpočtů. Ta první "primitivní" pozorování UDZ z MGR nám však přinesla již první výsledky kosmické geodézie. Jeden z poznatků klasické nebeské mechaniky konstatuje, že zploštění centrálního tělesa (v našem případě Země) nutně vede k časovým změnám dráhy tělesa obíhajícího (pro nás UDZ). Stáčí se rovina eliptické dráhy (mění se tzv. délka či rektascenze uzlu), otáčí se eliptická dráha ve své rovině (tj. mění se délka "pericentra", zde tedy perigea, přízemí), mění se i tvar a rozměry dráhové elipsy. Je toho ještě více, ale zde nepůjdeme do dalších podrobností, a pro vysvětlení uvedených pojmů odkážeme na Kleczkovu Encyklopedii [1]. Profesor ČVUT RNDr. Emil Buchar, DrSc., člen-korespondent ČSAV si hned na podzim roku 1957 uvědomil, že některé z těchto změn by se daly určit i z těch nejméně přesných pozorování. A z určených změn pak odvodit tzv. dynamické zploštění Země. Zachoval se jeho pracovní sešit [8], obsahující teoretické úvahy, předběžné odhady velikosti jevů i vlastní výpočty zploštění, který stojí za bližší pozornost [9]. Je zajímavé v něm sledovat myšlenkové postupy prof. Buchara a pracné výpočty (nejen bez počítačů, ale i bez dnes běžných kalkulaček, jen s mechanickým počítacím strojem) až k prvnímu výsledku. Ukázalo se, že i z jednoduchých pozorování bylo možné určit stáčení uzlu dráhy Sputniku 2 s přesností dostatečnou pro výpočet zploštění Země. První prof. Bucharem publikovaný výsledek [10] byl roven 1/297.4 (zaokrouhlil z 1/297.36), a to "první" znamená, že byl vskutku první v celosvětovém měřítku, jak je doloženo např. v [9]. Následovaly další práce prof. Buchara i řady jiných autorů, zahrnující stále podrobnější zkoumání tvaru Země a mnohé teoretické problémy, ale to již nejsou "naše počátky". Poznamenejme ještě, že dnešní "oficiální" hodnoty dynamického zploštění se pohybují kolem 1/298.094. Je ovšem třeba vědět, že tu jde o zploštění tzv. Clairautova sféroidu, který je aproximací hladinové plochy globálního geoidu. Pro globální elipsoidy (např. WGS-84) se udává zploštění kolem 1/298.257. V době Bucharovy práce se globálnímu elipsoidu nejvíce blížily elipsoidy Hayfordův (1/297 - rok 1910!) a Krasovského (1/298.3 - 1940). Pozorování UDZ vizuálními metodami během MGR byla cennou počáteční improvizací, jejich přesnost však nemohla dostačovat pro skutečnou kosmickou geodézii. Ta již byla po roce 1960 dobře teoreticky připravena a začínala se ve světě uplatňovat. Jedinou použitelnou a dostatečně přesnou pozorovací metodou bylo tehdy fotografování družic speciálními komorami, které mohly zachytit rychle se pohybující družici a určit čas tohoto pozorování s přesností řádu 0.001 s. První pokusy s fotografováním UDZ pro účely kosmické geodézie začaly u nás roku 1965 v rámci GOPE na Pecném; od r. 1966 se tato pozorování konala na novém, blízkém pracovišti VÚGTK Skalka, nazývaném někdy "experimentální" nebo "národní" družicovou stanicí. Původní dvojice pevných komor Zeiss Rb-75 s žaluziovými závěrkami, elektromagneticky ovládanými impulsy hodin, mohly pozorovat jen jasné balonové družice typu Echo a Pageos. Použití těchto komor navrhl RNDr. Rostislav Rajchl na základě svých zkušeností z Lidové (dnes Štefánikovy) hvězdárny na Petříně. Předpokládalo se, že z těchto pozorování bude určen prostorový vektor Skalka - Trhoviště (trigonometrický bod Šankovský hrúň u Michalovců). Tam byla zřízena "východní" družicová stanice se stejným vybavením. Družice Echo 1 i Echo 2, vyvinuté pro radiové spojení pasivním odrazem radiovln a obíhající ve výškách asi 1600 a 1200 km, však zanikly dříve, než bylo možné s vypracovanou technologii pozorování a jeho zpracování zahájit systematická měření. Družice Pageos, pasivní geodetický satelit, vypuštěný r. 1966 (výška kolem 4000 km), byl určen pro geodetická spojení na větší vzdálenosti, a tak simultánní pozorování Skalka - Trhoviště v r. 1969 mohla být využita jen pro ověření metodiky observací a přesnosti komor Rb-75 [11]. Hlavním přístrojem stanice Skalka se pak stala sledovací fotografická komora SBG (Satellitenbeobachtungsgerät) firmy Carl Zeiss Jena, instalovaná roku 1968. (Komora byla později firmou přejmenovaná na Automatische Kamera für Astrogeodäsie, což se kupodivu neujalo.) Mohla fotografovat družice do 10 - 11 hvězdné velikosti. V rámci zkušebního provozu do roku 1970 byly ověřeny její vlastnosti, odstraněny některé nedostatky a připravena technologie měření (např. příprava řídící děrné pásky, výpočet nastavovacích parametrů, časové navázání) a jeho zpracování (proměřování snímků, kalibrace a zavádění distorse atd.). Přitom byl též ve spolupráci Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské (FJFI) ČVUT a Astronomického ústavu ČSAV s VÚGTK uskutečněn během srpna až září 1970 pomocí komory SBG experiment s laserovou lokací UDZ Geos B. Tak se Československo stalo po USA, Francii a Japonsku čtvrtou zemí, kde byla pomocí vlastního pulsního laseru změřena vzdálenost k této družici [12]. Experiment ověřil a upřesnil teoretické výpočty a byl východiskem pro vývoj řady velice úspěšných laserových družicových dálkoměrů na FJFI, či ve spolupráci s ní (Astronomický ústav, Hvězdárna a planetárium Hradec Králové). Komora SBG pak se účastnila řady mezinárodních programů kosmické geodézie. Již ve druhé polovině sedmdesátých let však nastával ve světě všeobecný útlum fotografických pozorování UDZ ve prospěch metod laserových a radiotechnických. Měření laserovými družicovými (SLR - Satellite Laser Ranging) a měsíčními (LLR - Lunar Laser Ranging) dálkoměry a dlouhozákladnová radiointerferometrie (VLBI - Very Long Baseline Interferometry) sloužily již pro řešení globálních a kontinentálních geodetických úloh. Do geodetické praxe vstoupily nejprve metody dopplerovské, využívající měření navigačních družic amerického systému Transit. Československá geodézie však nikdy nevlastnila dopplerovské přijímače, a tak první kampaně těchto měření na čs. území, WEDOC-1 (West-East European Doppler Observation Cam-paign, 1980), WEDOC-2 (1983), GSSS-DOC 84 (GSSS - Geodetické služby socialistických států) a GSSS-DOC 87 byly měřeny aparaturami jiných GSSS, převážně typu JMR. Národní dopplerovské kampaně (1987 a 1988) se účastnil i Astronomický ústav ČSAV se svými přijímači polské výroby DOG-2 a DOG-3. Podrobnosti o těchto i dalších (GPS) kampaních, o jejich průběhu a zpracování jsou v publikaci [13]. (Ještě v roce 1989 měřila na Skalce dopplerovsky skupina sovětských geodetů.) Výsledky zpracování (trvalo asi do r. 1990) uvedených kampaní byly slušné a použitelné, ale to již nastupovala (nejen v Československu) měření GPS. Roku 1991 získaly Zeměměřický ústav (ZÚ) a VÚGTK po jednom dvoufrekvenčním přijímači GPS Geotracer 100 (švédský licenční Trimble), s nimiž se mohly zúčastnit prvního GPS měření v zemích bývalého socialistického tábora (kampaň EUREF-CS/H-91, 29.10. až 2.11.1991) [13]. Připojení vybraných bodů z československé (5+1) a maďarské (5) základní sítě na evropský geocentrický systém zajistilo 5 observačních skupin Institutu für Angewandte Geodäsie (IfAG) z Frankfurtu nad Mohanem dvoufrekvenčními aparaturami TRIMBLE 4000 SST, až na námi přidaný bod Kleť, kde měřil ZÚ se svým Geotracerem. Přijímač VÚGTK měřil pokusně na GOPE. Touto akcí končí, pokud jde o technologie kosmické geodézie, naše "počátky". Následovaly investice do dalších přijímačů, budování podrobnějších geodetických sítí, jako referenční GPS síť nultého řádu NULRAD, poslední celočeskoslovenská, DOPNUL - zhuštění (doplnění) sítě nultého řádu, různé geodynamické sítě a řada dalších měření, projektů a teoretických výzkumů. V současnosti je u nás kosmická geodézie zavedenou součástí výzkumu i praxe, a to nejen geodetické. Řada státních institucí, ústavů i soukromých firem má své přijímače GPS i GLONASS (na GOPE již pracuje jejich 3. a 4. generace), v Česku měří asi 8 permanentních observatoří, které zasílají svá měření (mnohdy v kvazireálném čase) do mezinárodních center, máme tu i některá analytická centra pro tato měření. Zkoumají se lokální a regionální geodynamické procesy, naše sledování družic GPS přispívá ke zkoumání atmosféry, a pomocí GPS měří předměty svého zájmu pracovníci řady oborů. Připravuje se síť referenčních stanic CZEPOS pro geodetickou praxi. A teoretici dále rozpracovávají matematické metody kosmické geodézie, GPS meteorologie, geodynamických aplikací atd. Doufám, že ti, kdo v této oblasti pracují, jakož i představitelé zúčastněných pracovišť, laskavě prominou, že je neuvádím jmény. Nechtěl bych se, při jejich velkém počtu, někoho dotknout opomenutím, či nepřesnou informací. Literatura: [1] Kleczek, Josip: Velká encyklopedie vesmíru. Praha, Acedemia, 2002. [2] Kepleri Opera omnia, Ausgabe Chr. Frisch, Bd. 2, Frankfurt, 1858-1871, S. 372 (citováno podle Berroth, A. - Hofmann, W.: Kosmische Geodäsie, Verl. G. Braun, Karlsruhe, 1960.). [3] International Geophysical Year and Cooperation in Czechoslovakia 1957 - 1959. Praha, Nakladatelství Čs. akademie věd, 1960. [4] Sborník referátů z celostátního semináře o pozorování umělých družic Země, 11.-12. listopadu 1967 v zasedací síni ČSAV v Emauzích. Praha, Lidová hvězdárna v Praze, 1968. [5] Melicher, J. - Fixel, J. - Kabeláč, J.: Geodetická astronómia a základy kozmickej geodézie. Bratislava, Vydavateľstvo Alfa, 1993. [6] Burša, M. - Karský, G. - Kostelecký, J.: Dynamika umělých družic v tíhovém poli Země. Praha, Acade-mia, 1993. [7] Burša, M. - Kostelecký, J.: Kosmická geodezie a kosmická geodynamika. Praha, Ministerstvo obrany - GŠ AČR, 1994. [8] [Buchar E.:] Zploštění Země. Černý pracovní sešit A4. [1957-1958.] (Uložen na Astronomické observa-toři katedry vyšší geodézie Stavební fakulty ČVUT v Praze - původní název sešitu “Astronomie” přepsán autorem silnou modrou tužkou.) [9] Karský, G.: “Zploštění Země” - černý sešit profesora Buchara. In: Prof. Emil Buchar. Sborník příspěvků přednesených na setkání při příležitosti stého výročí narození prof. Emila Buchara. Praha, VÚGTK, 2002, s. 69-87. [10] Buchar E.: Motion of the Nodal Line of the Second Russian Earth Satellite (1957b) and Flattening of the Earth. Nature, Vol. 182, 198-199 (No. 4629 - July 19, 1958). [11] Nejedlý, V. - Rambousek, J. - Šimon, Z. - Karský, G.: Historie a výsledky Geodetické observatoře Pecný (věnováno k 30. výročí VÚGTK). Edice VÚGTK, řada 5 - Zprávy a pozorování G. O. Pecný č. 9. Zdiby 1984. [12] Navara, P. - Daříček, T. - Hamal, K. - Novotný A.: Laser ranging equipment on Ondřejov observatory. Bull. Astron. Inst. Czech., 22, 1971, No. 3, 124. [13] Geodetické referenční systémy v České republice. Vývoj od klasických ke geocentrickým souřadnicovým systémům. Praha, Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický ve spolupráci s Vojenským zeměpisným ústavem Praha, 1998. Zdroj: Dějiny vědy a techniky 13. Národní technické muzeum Praha, 2005, s. 27-30. Ing. Georgij Karský, CSc. KGK vyzvána k podpisu mnohostranné dohody o vzájemném uznávání kvalifikace úředně oprávněných zeměměřičů v Evropě V říjnu roku 2004 se v Bruselu sešli zástupci úředně oprávněných zeměměřičů sedmi evropských zemí: Francie, Německa, Belgie, Dánska, Rakouska, Švýcarska a Lucemburska zastřešeni evropskou profesní organizací »GEOMETER EUROPAS« (nyní součást CLGE [1]), aby podepsali tzv. »Mnohostrannou dohodu« o vzájemném uznávání profesních kvalifikací úředně oprávněných zeměměřičů. Hlavní motivací k podepsání této dohody byla především snaha po zachování vysoké reputace, které se v těchto zemích povolání úředně oprávněného zeměměřiče těší. Ve Francii se označuje jako »Géome`tre expert«, v Německu »Öffentlich bestellter Vermessungsingenieur«, v Belgii »Géome`tre expert / Landmeter – Expert«, v Dánsku »Praktiserende Landinspekto/rer«, v Rakousku »Ingenieurkonsulent für Vermessungswesen«, ve Švýcarsku »Patentierter Ingenieurgeometer / Ingénieur géome`tre breveté«, v Lucembursku »Géome`tre – Officiell«. V těchto zemích patří toto povolání mezi tzv. povolání »svobodná« a těší se stejné prestiži a lukrativnosti jako povolání úředních notářů či advokátů. To je třeba mít na vědomí při četbě této dohody. V roce 2005 k této se k této Dohodě připojila také slovenská Komora geodetov a kartografov. V letošním roce byla v rámci CLGE vyzvána také česká Komora geodetů a kartografů, aby se k této dohodě připojila. Ke slavnostnímu podpisu má podle našich informací dojít koncem roku v Praze za přítomnosti zástupců výkonného výboru CLGE. Překlad textu stávající dohody z angličtiny je připojen. Upozorňujeme jen, že přestože byl originální text koncipován v němčině, zvolili jsme pro náš časopis jeho úřední anglickou verzi, a to s ohledem zejména na mladší kolegy, pro které je angličtina bližší a volný pohyb v evropském prostoru bude již samozřejmostí. KGK se rozhodla k podpisu dohody po předběžném projednání s Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním. Požadavky na české úředně oprávněné zeměměřické inženýry (ÚOZI) jsou stanoveny zákonem č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví, ve znění pozdějších předpisů, a v plném rozsahu odpovídají požadavkům »Mnohostranné dohody«. V některých směrech jsou požadavky na české ÚOZI dokonce přísnější, např. požadovaná délka praxe. Co je vlastně smyslem této dohody? Dohoda má podpořit volnou migraci kvalifikovaných zeměměřičů po zemích Evropské unie, ale zároveň také zabránit pronikání nekvalifikovaných pracovníků do profese úředně oprávněných zeměměřičů a tím snižování kvality a prestiže zeměměřické profese, kterou si za dlouhou dobu své existence vydobyla. Minimální požadavky na kvalifikaci úředně oprávněného zeměměřického inženýra v této dohodě jsou: maturita + 5 let studia na VŠ zeměměřického směru + 2 roky praxe v oboru + zkouška. Můžeme být spokojeni, neboť čeští ÚOZI tyto požadavky v plném rozsahu splňují. To však neznamená, že mohou okamžitě vykonávat tuto funkci v kterémkoli evropském státě. K tomu by museli prokázat znalost právních předpisů příslušného státu a tamní praxi pod odborným vedením. To vše je nakonec v »Mnohostranné dohodě« ošetřeno. Absolventi bakalářského studia, které není považováno ve smyslu této dohody za úplné vysokoškolské vzdělání, nemusí však být smutní! Ba naopak. Bakalářské studium je všeobecně v Evropě považováno za »platformu pro mobilitu«. Po jeho absolvování si může bakalář svobodně vybrat zemi svého dalšího působení či pokračování ve studiu. Při velké multidisciplinaritě [2], [3] našeho oboru není již v silách jedné vysoké školy či jedné země zajistit kvalitní pedagogy a výuku na nejvyšší úrovni ve všech oborech. Rozhodne-li se např. pro geoinformatiku může pokračovat ve studiu na některé z univerzit v Itálii nebo ve Španělsku, nebo inženýrskou geodézii může studovat ve Velké Britanii. To jsou jen příklady možností. Bez doplnění vzdělání na úplné vysokoškolské však bakalář ani průmyslovák nemají naději na získání úředního oprávnění v žádné z uvedených zemí. Literatura: [1] CLGE je Comité de liaison des géome`tres européen... Zeměměřič č. 10/2007, s. 8 – 11. [2] http://www.fig.net/general/definition.htm / FIG definition of the functions of the surveyor as adopted by the FIG General Assembly on 23 May 2004 in Athens. [3] http://www.geos.cz/resort/definice.htm / Definice zeměměřiče, jak byla schválena Valným shromážděním FIG 23. května 2004 v Athénách a výborně ilustrována litoměřickou firmou GEOS (překlad ing. V. Slaboch, CSc.). [4] www.clge.eu Ing. Václav Slaboch, CSc., viceprezident CLGE pro odborné vzdělávání ZPLOŠTĚNÍ ZEMĚ - černý sešit profesora Buchara Podle zachovaného pracovního sešitu [1] je sledován myšlenkový postup a konkrétní výpočty, kterými profesor Buchar odvodil z pohybu umělých družic svá první (i první ve světě) publikovaná určení dynamického zploštění Země. 1. Úvodem o smyslu návratu k počátkům Při stém výročí narození profesora RNDr. Emila Buchara, DrSc., člena-korespondenta ČSAV (1901-1979), může být zajímavé nahlédnout do geneze jedné z jeho nejvýznamnějších prací - určení zploštění Země z pozorování prvních umělých družic. Zachovaný profesorův pracovní sešit [1] ukazuje první počátky Bucharových prací v oblasti dynamické kosmické geodézie, zahájené nejpozději ihned po vypuštění prvního sovětského sputniku v rámci Mezinárodního geofyzikálního roku [2] (podle toho, že mezi odvozováním jsou zapsány jedny z prvních zveřejněných elementů této družice pro epochu 1957 Oct. 9,40466 UT). Jsou to na počátku zejména úvahy o přenesení teorie a praxe nebeské mechaniky do prostoru blízkého zemskému povrchu. Pomineme-li krajně přibližné metody výpočtů drah meteorů, neměla klasická nebeská mechanika v tomto prostoru dotud nic na práci. V sešitu jsou stopy zápasu s nízkou přesností prvních (většinou vizuálních) pozorování umělých družic Země (UDZ), s problematikou získání potřebných konstant, i se zpracováním relativně (tehdy) velkého množství dat pomocí mechanických počítacích strojů (je tam např. poznámka: „Stroj Triumphator dělá chyby, přepočítáno“). Profesor Buchar byl první, kdo publikoval výsledky určení zploštění Země z pozorování pohybu UDZ ([3] až [5] a dále [6] až [8]). Myšlenka, že když nesféričnost Země ovlivňuje dráhu UDZ, je také možné z dráhy družice zpětně určit tvar Země, se v té době ovšem „vznášela ve vzduchu“ (tedy alespoň ve „vzduchu“ klasických astronomů) a zabývalo se jí více lidí - jak svědčí řada prvních publikací (viz [9] až [12]), o kterých bude ještě zmínka v závěru. Ale z článků vidíme až hotové postupy a výsledky. „Černý sešit“ ukazuje cestu od počátku, ná-pady, slepé uličky, úspěšné pokusy i omyly, až po publikovatelné závěry a číselné výsledky. V tomto článku ovšem nemůžeme ukázat všechny detaily Černého sešitu a musíme se omezit jen na to nejdůležitější. A navíc nám hrozí jedno vážné nebezpečí. Dnes, kdy je kosmická geodézie běžnou technologií výzkumu i praxe, kdy množství dat, předkládaných počítačům, nebývá nepřekonatelnou překážkou uplatnění teoreticky hlubokých modelů zkoumaných objektů a jevů, jsme totiž někdy v pokušení projevovat při pohledu na práce pionýrů „zpětnou moudrost“, spojenou s nenáležitou kritičností až neúctou k jejich „nepatrným“ výsledkům. Buďme si toho vědomi a některé nedokonalosti, patrné spíše v pracovním sešitu [1] než v tištěných publikacích (jejichž ru-kopisy nebyly nalezeny), chápejme jen jako stopy překážek na Bucharově průkopnické cestě do nového světa věd o Zemi. Bližší poznání toho, jak předchůdci dnešních vědeckých pracovníků se svými skrovnějšími prostředky dosahovali výsledků, znamenajících vědecký pokrok, může být poučením, povzbuzením i inspirací pro uplatnění vlastních znalostí, nápadů a vytrvalosti. V tom je asi i hlavní smysl studia dějin vědy obecně. pokračování na www.zememeric.cz/ruzne/buchar.pdf Georgij Karský, VÚGTK - Geodetická observatoř Pecný Satelitní atlas pyramid byl pokřtěn pískem ze Sahary PRAHA (29.10.2007) - V knihkupectví Luxor byl zapsán do české knihy rekordů a zároveň byl pokřtěn „Satelitní atlas pyramid“, který je největší českou knihou v distribuci v ČR. Vedle autorů byl mezi hosty i egyptolog prof. Verner, její excelence velvyslankyně Egypta a zástupce z agentury Dobrý den, který knihu na místě přeměřil a následně zapsal jako rekord. Knihu vydává nakladatelství Dryada v neuvedeném nákladu. Pískem ze saharské pouště pokřtili poslední říjnové pondělí v Paláci knihy Luxor moderátorka Martina Kociánová a Tomáš Tureček, šéfredaktor české redakce časopisu National Geographic unikátní publikaci Satelitní atlas pyramid. Ta nabízí 64 kilometrů čtverečních všech egyptských polí. Svým rozměrem se stala největší českou knihou v prodeji. Rekordní délku knihy je 48,7 centimetru a výšku 32,8 cm potvrdil zástupce Agentury Dobrý den Josef Vaněk. „Egyptologové získali unikátní sadu dat. Čtenář v ní může vidět, jak se vyvíjela stavba pyramid,“ řekl spoluautor knihy a student profesora Bohuslava Veverky Vladimír Brůna. Podle druhého autora knihy Miroslava Bárty jde o rozlišení 64 centimetrů na jeden pixel, což je mimo vojenskou sféru nejvyšší rozlišení. Za snímky z roku 2003 zaplatili 150 000 korun. Cena atlasu, který se patrně výhradně prodává v Praze jen v Luxoru, nepřevýšuje částku 2000 korun. Není bez zajímavosti, že prvním a v ten den asi i posledním kupcem Atlasu byl profesor Bohuslav Veverka. Atlas si při slavnostním uvedení do prodeje prohlédli rektorka Univerzity Jana Evangelisty Purkyně Iva Ritschelová a děkan Fakulty životního prostředí Miroslav Richter, kterým odborný výklad poskytl jeden z autorů atlasu Vladimír Bruna, který je rovněž pedagogem ústecké univerzity. Satelitní atlas pyramid přináší ... Jednak satelitní snímky nejznámějších pyramidových polí starověkého Egypta z doby stavitelů pyramid. Dále poprvé zpřístupňuje české i zahraniční veřejnosti satelitní snímky hrobek a pohřebišť staroegyptských panovníků , a to v nejvyšším možném rozlišení. Zkoumaná oblast zahrnuje od severu k jihu sluneční chrámy v Abú Ghurábu a dále pyramidové nekropole v Abúsíru, Sakkáře a Dahšúru. Na těchto lokalitách byly postaveny tři čtvrtiny všech známých pyramid panovníků Staré říše (k nim se pojí dále několik pyramid z doby Střední říše v Dahšúru) a stovky hrobek vysokých i nižších hodnostářů jejich doby. Publikace obsahuje text přibližující i historii mapování celé oblasti a reprodukce map, které vznikaly postupně od doby Napoleonovy expedice do Egypta na konci 18. stol. až po současnost. K publikaci jsou přiloženy 3 složené velkoformátové mapy tištěné v Německu na největším ofsetovém stroji na světě. Bylo to nutné, neboť mapy jsou dlouhé 192 cm. Jde o satelitní snímek v plném rozlišení, Lepsiovu mapu, jež nikdy nebyla publikována vcelku a její jediný malovaný originál se nachází v Berlíně a de Morganova mapa, která rovněž nikdy nebyla publikována vcelku. Další informace o spoluautorovi Vladimírovi Brunovi a fotografie naleznete na vimevite.cz Petr Skála IX. mezinárodní konference o katastru nemovitostí Vážené kolegyně a kolegové, po tereziánském (r. 1756) a josefském katastru (r. 1785) vznikla v Rakousku-Uhersku patentem císaře Františka I. ze dne 23. prosince 1817 první moderní celostátní pozemková evidence, jejíž historické základy modernizované především zákonem č.177/1927 Sb. ze dne 16. prosince 1927 využíváme až dodnes. Připomínáme si tak letos dvě významná výročí – 190 let od vzniku stabilního katastru a 80 let od vzniku pozemkového katastru. Současný stav, případně pohled do budoucnosti, se Vám pokusí přiblížit IX. mezinárodní konference o katastru nemovitostí. Věříme, že program konference uspokojí zájem o rozšíření Vašeho poznání a těšíme se na shledání. Z bohatého programu: Současnost a budoucnost KN České republiky Súčasnosť a budúcnosť KN Slovenskej republiky Nové právní a technické předpisy katastru nemovitostí ČR Novela katastrálneho zákona SR Vytyčování a upřesnění hranic pozemků Služby a produkty ISKN ČR Součinnost ISKN ČR s jinými IS veřejné správy ČR Komunikácia s katastrom po novom Pozemkové úpravy v praxi geodetů soukromého sektoru Pozemkové úpravy, jejich význam, možnosti a perspektiva Využitie SKPOS pre kataster Geometrické plány a vytyčování hranic pozemků Nabídky producentů GIS a informačních technologií v oblasti KN Společenský večer Katastrálne mapovanie, história, súčasnosť a budúcnosť Státní mapové dílo velkého měřítka Digitalizace sáhových katastrálních map Možnosti spolupráce veřejného a soukromého sektoru při obnově a digitalizaci katastrálních map Výuka katastrální problematiky na FSv ČVUT v Praze Příprava nové generace zeměměřičů Odborná způsobilost pro účely katastru nemovitostí v ČR Zkouška odborné způsobilosti Součinnost odborných společností a zeměměřických firem s úřady resortu ČÚZK Současný stav a pohled do budoucnosti vám přiblíží IX. mezinárodní konference o KN v Olomouci 29. a 30. listopadu 2007... Srdečně vás zve mediální partner akce - časopis Zeměměřič. Vyhláška č. 26/2007 Sb. - půlroční praktické zkušenosti (seminář) ČSGK - pobočka Východní Čechy a KÚ pro Pardubický kraj pořádají dne 20. září 2007 seminář, který bude zaměřen na zkušenosti a problémy s novou katastrální vyhláškou v oblasti geodetických činností. Lektory tohoto semináře budou pracovníci ČÚZK, ZKI v Pardubicích a KÚ v Pardubicích. Seminář je určen pro pracovníky KÚ a komerční sféry v oblasti geodetických činností (zejména geometrické plány a vytyčení) Program: 1. úvodní slovo zástupce ČÚZK - Ing. Janeček, ředitel odb. 22 2. vystoupení inspektora ZKI v Pardubicích - Ing. Doležal 3. odpovědi na písemné dotazy 4. vystoupení pracovníků komerční sféry 5. diskuse Seminář se koná ve čtvrtek 20. září 2007 od 9.00 do 14.00 hod. v Domě techniky v Pardubicích. Prezentace účastníků bude od 8.30 hod. Vložné - 780 Kč (ve vložném je obsaženo občerstvení) členové ČSGK - 680 Kč členové informačního centra ČSGK - 390 Kč Žádáme vás o vaše dotazy, náměty a připomínky, aby se na ně mohli lektoři připravit. Zašlete je prosím na adresy josef.holický@cuzk.cz nebo jitka.rubesova@cuzk.cz - nejlépe do konce srpna, maximálně do 6. září 2007. Rovněž, v případě zájmu, svou účast na semináři potvrďte zasláním přihlášky na dané adresy do 15. září. Za ČSGK - Východní Čechy Ing. Josef Holický, Ing. Jitka Rubešová Pravomocný rozsudek o jednom z pozemků geodetické observatoře V časopisech Zeměměřič č. 10/2005 a 11/2005 byly publikovány polemické články týkající se právního osudu pozemků, na kterých se nachází geodetická observatoř VÚGTK ´´Skalka´´ v k.ú. Kostelní Střímelice. Někteří autoři volili i poměrně silná slova či podobenství o poselství a oselství, otvírání kudly v kapse, zmizelých zápisech z LV, neoprávněné manipulaci se státní půdou, trestním oznámení, provozované korupci, nebo o stavbě pomníku našemu katastrálnímu právu v atriu budovy ČÚZK. Věcně se přitom jednalo o záležitost uplatněných restitučních nároků, o kterých není a nebyl kompetentní rozhodovat žádný z orgánů státní správy zeměměřictví a katastru nemovitostí. V případu byl nyní v jedné věci vydán pravomocný rozsudek soudu. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Kolín ze dne 19.10.2005 bylo rozhodnuto o vlastnictví restituenta k jednomu z pozemků, na kterém se dnes nachází geodetická observatoř ´´Skalka´´. Pozemkový úřad ve správním řízení shledal, že bývalým vlastníkům byly pozemky vyvlastněny, náhrady, která měla spočívat v přidělení náhradního pozemku se jim fakticky nedostalo a možnost navrácení původního pozemku zákon nevylučuje. Protože VÚGTK s tímto rozhodnutím pozemkového úřadu nesouhlasil, napadl ho žalobou u Okresního soudu v Kolíně. Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 23.6.2006 žalobu VÚGTK zamítl, neboť dospěl k názoru shodnému s názorem pozemkového úřadu, tj. že restituční důvod je dán, a že zákon vydání dotčeného pozemku nevylučuje. Proti tomuto rozsudku uplatnil VÚGTK včas odvolání u Krajského soudu v Praze. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20.2.2007, který nabyl právní moci dne 30.3.2007 rozhodnutí Okresního soudu v Kolíně změnil tak, že určil, že restituent není vlastníkem dotčeného pozemku. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud mimo jiné uvedl: "Odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně dospěl k závěru, že i když na žádaném pozemku není postavena žádná konkrétní stavba, pouze na jeho hranici je vybudováno oplocení areálu, je třeba předmětný pozemek považovat jako plochu bezprostředně související a nezbytně nutnou k provozu geodetické observatoře Skalka. S ohledem na účel a poslání geodetické observatoře je nutno celý areál považovat jako jeden nedělitelný funkční celek. Odvolací soud proto uzavřel, že žádaný pozemek byl po přechodu do vlastnictví státu zastavěn areálem geodetické observatoře Skalka a jeho vydání oprávněné osobě brání překážka uvedená v § 11 odst. 1 písm. a) zákona o půdě." Je namístě poděkovat všem odpovědným zaměstnancům VÚGTK za čas, úsilí i trpělivost věnovanou po dva roky tomu, aby stát neutrpěl v dotčeném restitučním řízení majetkovou újmu, která by byla v rozporu s platným právem. Pro ty, kteří takovou potřebu cítí pak nadešel až teď ten správný čas, aby se zamysleli nad tím, proti komu je třeba podávat trestní oznámení nebo jakému právu a kde je třeba stavět pomníky. Lumír Nedvídek Seminář z GPS - kurz celoživotního vzdělávání pro stavební praxi a veřejnou správu Ve dnech 29.-31.1.2007 se na Ústavu geodézie Fakulty stavební VUT v Brně uskutečnil, v rámci programu celoživotního vzdělávání (CŽV) určeného pro stavební praxi a veřejnou správu, další kurz „Seminář z GPS“ [1]. Tento kurz zahrnuje celkem 24 výukových hodin, z nichž 2/3 tvoří teoretické přednášky a 1/3 připadá na praktickou výuku zpracování dat GPS. Kurz je plnohodnotným předmětem akreditovaného studijního programu vysokoškolského studia ohodnocený 3 kredity, zakončený zápočtem a vydáním osvědčení o jeho absolvování. Kurz prohlubuje znalosti odborným pracovníkům, kteří přebírají výsledky měření GPS, ať už pro potřeby katastrální dokumentace a/nebo pro potřeby inženýrské praxe. Je rovněž určen pro uživatele GPS, kteří si chtějí doplnit teoretické znalosti základních principů a souvislostí této družicové technologie. Je také určen i začátečníkům, kteří si již pořídili GPS anebo plánují pořízení této technologie. Osnova kurzu CŽV: Teoretická část: 16 hod 1) Požadavek na určování prostorové polohy – vazba na současnou legislativu 2) Základní pojmy a termíny v oblasti GPS 3) Princip určování polohy GPS 4) Popis základních součástí systému GPS 5) Souřadnicové systémy WGS-84, ETRS-89, výška ve WGS-84, Bpv 6) Působení systematických vlivů 7) CZEPOS (základní informace) 8) Metody měření GPS (Statická, Stop&Go, Kinematická, DGPS, RTK) 9) Zpracování dat a výpočet vektoru GPS, interpretace výsledků 10) Obsah datových souborů, výměnný formát RINEX 11) Převod vektoru z WGS-84 (ETRS-89) do S-JTSK, interpretace výsledků 12) Dokumentace výsledků měření GPS 13) Přebírání výsledků GPS do dokumentace ČÚZK 14) Jiné aplikace GPS – turistika, navigace vozidel, apod. 15) Různé – dotazy a odpovědi, diskuse Praktická část (cvičení): celkem 8 h 1) měření metodou statickou, kinematickou, RTK, CZEPOS 2) zpracování dat – stažení, konverze do RINEX 3) výpočet vektoru ze statického měření ve WGS-84, ETRS-89 4) převod do S-JTSK – vytvoření transformačního klíče, 7-mi prvková transformace 5) Různé – dotazy a odpovědi, diskuse Data: V praktické části je pro měření používáno dvoufrekvenčních geodetických aparatur GPS, zpracování dat je vedeno obecněji s ohledem na aspekty zpracování v různých software. Pro výpočty jsou k dispozici konkrétní GPS data z praxe. Absolventi kurzu v termínu 29.-31.1.2007: Ing. Vladimír Javorský (Katastrální úřad pro Moravskoslezský kraj) Ing. Pavel Křetinský (GEOtest Brno, a.s.) Ing. Petr Pchálek (Katastrální úřad pro Moravskoslezský kraj) Michal Sitko (Katastrální úřad pro Moravskoslezský kraj) Ing. Radovan Šimíček (Katastrální úřad pro Moravskoslezský kraj) Ing. Jan Tlustý (Katastrální úřad pro Plzeňský kraj) Absolventům přejeme úspěšnou praxi s GPS. Další kurz CŽV "Seminář z GPS" bude otevřen v termínu 17.–19.9.2007 a další se plánují na l/2008. Podrobnější informace budou zveřejněny na http://www.fce.vutbr.cz. [1] BUREŠ, J.: Celoživotní vzdělávání pro stavební praxi a veřejnou správu na VUT v Brně začalo ´´Seminářem z GPS´´, časopis Zeměměřič 1+2/2007. Ing. Jiří Bureš, Ph.D., Ústav geodézie, FAST VUT v Brně Geodetům zdar! - křičeli jsme na sebe přes dvůr V Zeměměřiči jsme o něm psali, když pádlem pokořil Českou republiku od Šumavy do Děčína nonstop. Patřily mu i fotky na obálce v loňském březnovém Zeměměřiči. Občas je velmi aktivní a snaží se minimálně alespoň glosovat věci kolem sebe. »Geodetům zdar« křičeli jsme na sebe přes dvůr, když jsme se potkávali v kancelářské budově v Praze na Radlické ulici. Ano, asi jste nepoznali, že se jedná o ing. Jana Vondraše z firmy Abacus, který se mi uvolil k rozhovoru. Nevím, jak jste hodně slavný, ale rád bych občas dělal rozhovory s úplně obyčejnými geodety o jejich firmách, o jejich trápeních a úspěších. Troufnete si na rozhovor hned po rozhovoru s místopředsedou ČÚZK? S kým jiným by si redaktor našeho časopisu měl povídat než s geodety a jestli má někdo vysokou úřednickou funkci nebo malou firmu se projeví v názorech, ale ne v chuti odpovídat. A pokud se názoru týká, rád bych se odvolal na pana Voltaira: »S Vaším názorem nesouhlasím, ale budu se do smrti rvát za Vaše právo ho vyslovit«. Pokud se té slávy týká, pár geodetů na mne vzpomene jako na původce jejich geodetického vzdělání, ale to bez další kultivace stejně nic neznamená, a to je asi tak všechno. Vzpomněl jste své působení na zeměměřické průmyslovce, ale já bych se držel práva vyslovit svůj názor. Jak hodně »potřebujete« ČÚZK k životu? Osobně si nedovedu představit stát, kde by podobná složka neexistovala. To, že u nás máme jen tu úřední polovinu, za to může zase jenom zákonodárce (asi 50 % poslanců je vzděláním právník) a zřejmě mu to vyhovuje. O profesním nadržování se v Zeměměřiči již psalo, takže budu opakovat, že doktoři přes právo rozlišují ve svém oboru ještě tak soudce, advokáty, notáře, ale rozdíl mezi geodetem úředním a geodetem soukromým chápou naši zákonodárci asi tak, jako chápou technickou stránku katastru, tj. vůbec ne. Samozřejmě, že v našem oboru by to bez ČUZK nešlo, anebo by to šlo rychle do hrobu. Něco jiného však je společenské postavení geodetů, kteří přicházejí do styku s veřejností, tedy zejména těch, kteří dělají geometrické plány. Já nemám rozhled po sousedních zemích, ale mám jednu jedinou zkušenost z katastrálního úřadu v Ofmbachu, kde jsem byl před lety ještě s kolegou Kolmanem, na exkurzi a taková praxe by se mi líbila. Naši kolegové v Německu mají podobný systém jako u nás notáři, to znamená, že je jich konečný počet na určité území, a že razítko se získává odúmrtí (tedy odbornou). Nedovedu si představit, že by někdo riskoval tak výhodné bydlo, nepoctivou prací nebo přímo podvodem, a že by si nenechal za zodpovědně prováděnou práci slušně zaplatit. Co Svaz nebo Komora - je to k něčemu? Je lepší něco než nic. Osobně se domnívám, že ani jeden z nich nemá šanci přerůst do zákonem ustanovené instituce. Nevstoupení do ČKAIT považuji za historickou chybu. Mimochodem, stále se to dá napravit. Co jste říkal aktivitám KGK o cenách geodetických prací? Bylo toho málo, ale alespoň něco. Pokud je mi známo, mají jiné profese něco jako honorářový řád nebo ceník advokátních výkonů, a nikoho z nich úřad pro hospodářskou soutěž za to »nezkoumá«. Je třeba definovat spodní cenovou hranici a všechny, kdo jí nedosáhnou, pranýřovat? No, každý ať dělá za to, jak sám sebe cení, ale zveřejňování cen by nám jistě prospělo. Když někomu pošlu nabídku, tak to, co je tam napsáno, není nic tajného, ale když tu samou nabídku čte konkurence, už se na to díváme jako na něco nepřístojného. Proč? Do nabídky dáváme kus odborné práce a zadarmo. Což takhle vložit nabídku do dvou obálek a do té vrchní napsat: Rozlepením přiložené obálky souhlasíte s úhradou přiložené faktury (500 Kč - ta částka může být samozřejmě i jiná), kterou nemusíte uhradit, pokud nám poskytnete kopie konkurenčních nabídek. Myslím, že bychom se dost brzy dostali na lepší ceny. Za jakou cenu už vaše firma není ochotná měřit? Zkuste být konkrétní a řekněte nějaké nabídkové řízení, kde to někdo vyhrál za nereálné ceny. Já bych místo toho radši popsal dva příklady z nedávné doby. Můj odběratel mě na základě nabídky na jinou stavbu tlačil k pronikavému snížení jednotkové ceny za vytyčený bod (z 210 Kč na 150 Kč). To jsem odmítl s poukazem na to, že to je cena dumpingová, a to, že dělat nebudu. A ejhle argument zabral. Mého kolegu jeho dlouholetý odběratel (jmenovitě ekonomický náměstek) tlačil na cenu za hodinu práce geodetické skupiny 750 Kč (náš normál 850 Kč až 970 Kč) s odůvodněním, že mu to jiná geodetická firma nabídla za 650 Kč, ale že jsou přece dlouholetí spolupracovníci (rozuměj firma s firmou), a že aby tu cenu vyrovnal a přitom mu řekl, o kterou konkurenční firmu se jedná. No, přes dva rozhovory mobilem jsme zjistili, že zmíněná konkurenční firma s jeho odběratelem vůbec nejednala, a že pro zmíněného odběratele už nepracuje asi tak čtvrtým rokem. Jak děláte cenovou nabídku vy? V cenové nabídce na naše dodávky jsou tyto kapitoly: rozsah prací (vytyčovací síť, vytyčování, zaměření skutečného provedení a další druhy prací podle poptávky) přesnost prací organizace, sledování prací, fakturace (jak se budou práce evidovat, jak často se bude fakturovat, splatnost faktury, postup při reklamaci, že budeme pracovat o sobotách nedělích i v noci za příplatek, a že naše papírové výstupy budou ověřeny) pojištění (že jsme pojištěni na škody při výkonu povolání a výše plnění) ceny (zpravidla jednotkové (za bod, za hodinu), ale někdy i fixní za dodávku) Pokud byste našel v časopise dost místa, milerád vám konkrétní nabídku nechám ke zveřejnění. To můžeme zkusit na internetu. O kolik poporostla cena za vytyčený bod od roku 1997 do roku 2007 ve firmě Abacus? O desetikorunu!!! Poznamenávám, že výše uvedená čísla jsou pravdivá a že je skutečně používáme. Váženým kolegyním a kolegům, kteří se cítí touto cenou uraženi, se omlouvám a pokud mne bude někdo kontaktovat, aby mi projasnil zrak, rád se přizpůsobím. To není moc. Myslíte si, že dřív skončí Abacus nebo časopis Zeměměřič? No samozřejmě váš časopis tady bude déle, už jenom proto, že pan šéfredaktor je mladší než já. Ale když už jste se zeptal, tak toho využiji, a vykřiknu: »Osud mi nenadělil žádného odborného dědice, a jelikož jsem před penzí, tak hledám korunního prince«. To je tedy výzva ke geodetickému národu. Děkuji za rozhovor, přeji mnoho tvůrčích úspěchů a geodetům zdar! Nazdar! Radek PETR Tunely, štoly a vytyčování - 5. díl Vývoj měřických technologií, Gotthardský železniční tunel V polovině 19. století bylo v Evropě a Severní Americe položeno už asi 16 tisíc kilometrů tratí; v ostatním světě byla železnice dosud neznámá. Je zřejmé, že rozsáhlé projekty vyžadovaly exaktní mapové podklady velkých a středních měřítek, které v té době nebyly běžně dostupné. František Novotný (1864 - 1918), profesor České vysoké školy technické v Praze, v základním díle novodobé české geodetické literatury napsal [1]: »V době, kdy jednalo se o stavbu celé řady železnic, a to v území horském, seznalo se při trasování drah, že všechny dosávadní způsoby polního měření (stolem měřickým, přímé měření pásmem aneb latí, měření bussolou atd.) jsou příliš zdlouhavé a nákladné. Ježto při trasování drah nestačí jen polohopisný plán, sestrojený dle výsledků dosud uvedených způsobů měření polního, bylo nutno určiti novým měřením výškové poměry a sestrojiti též výškopisný plán. Bylo tedy třeba vykonati samostatně dvoje měření příslušného území. Vše to bylo bylo příčinou, že práce polní jen zvolna (zejména v území pahorkovitém) postupovaly a následkem toho vyžadovaly značné doby a značného nákladu.« Účinným řešením se stala tachymetrie (rychloměřictví, cellere mensura), která se velmi rychle rozšířila. Pro potřeby trasování drah vznikla už roku 1823 v Itálii zejména zásluhou ženijního majora a pozdějšího profesora Ignazia Porro. Ten v Miláně a v Paříži vyráběl důmyslné přístroje, chráněné před »všetečným pozorováním« (odtud název clepscykel, cleps), ale proto i komplikované. Další vývoj ovlivnil francouzský civilní inženýr J. Moinot a pařížský mechanik Richer, kteří běžný teodolit doplnili nitkovým dálkoměrem Georga von Reichenbacha (konstrukce 1813), a tím ho změnili na dosud dobře známý tachymetr. (Na obr. 1 ze sbírek NTM je tzv. nivelační tachymetr, Brandeis Praha, asi 1860 - 70.) Roku 1864 byla v Paříži vydána kniha »Levés des plans á la stadia; notes practiques pour études de tracés«, v níž (a zejména ve 3. vydání z roku 1877) její autor J. Moinot shrnul dosavadní poznatky a ustálil tachymetrickou metodu [2]. Tachymetry byly v zájmu zrychlení, zjednodušení a zpřesnění prací v terénu i v kanceláři průběžně zdokonalovány. Například od roku 1865 J. L. Sanguet vyráběl dotykový autoredukční tachymetr (obr. 2, TU Delft), Kiefel konstruoval pravítkový tachymetr, který řešil obě tachymetrické rovnice. Ing. Antonín Tichý (1843 - 1923), evropsky uznávaný lesník, geodet, vrchní inspektor rakouských státních drah, navrhl velmi přesný autoredukční tachymetr s logaritmickým dálkoměrem, který vyrobila roku 1881 vídeňská firma Starke & Kammerer. Přestože se přístroj pro poměrnou složitost obsluhy v praxi neujal, jsou zajímavé (možná i překvapivé) jeho parametry: zvětšení dalekohledu 36x, přesnost určení výšky přístroje na stanovisku 1 mm, směrodatná odchylka měřených vodorovných i svislých úhlů 5' - 15', délek 0,02 - 0,01 m/100 m, kilometrové nivelace 5 - 16 mm [3]. První diagramový autoredukční dálkoměr vyrobila roku 1900 firma Fennel podle návrhu prof. E. H. H. von Hammera. Později řada firem, mezi nimi i pražský podnik bratří Fričů, vyráběla speciální přístroje pro vytyčování tunelů. Z historických tunelů je ve veřejnosti pravděpodobně nejznámějším železniční vrcholový Gotthardský tunel mezi Göschenen (1106 m n.m., v obr. 5 a 6 ozn. G ) a Airolo (1142 m n.m., A ), dlouhý 14 920 m (obr. 3). Do historie inženýrské geodézie se zapsal prvním použitím metody nejmenších čtverců pro vyrovnání lokální trigonometrické sítě. Suverénní stát Švýcarsko se zavázal hájit dopravní zájmy Itálie a Německa, které naopak byly povinny finančně podporovat výstavbu Gotthardského tunelu (obr. 4). Roku 1871 byla založena v Lucernu společnost, která jmenovala šéfinženýrem Roberta Gerwiga, projekt však byl v průběhu výstavby podstatně upravován Wilhelmem Hellwagem. Současně byl pro trať stanoven minimální poloměr oblouků 300 m a maximální sklon 25 %o, tedy stejný jako na Semmeringu. Stavbu prováděl na základě smlouvy z roku 1872 (získané údajně za poněkud nejasných okolností) zkušený švýcarský podnikatel Louis Favre (1826 - 1879, zemřel přímo v tunelu na infarkt). Už roku 1869 ing. Otto Gelpke navrhl a zaměřil místní trigonometrickou síť s 12 body, do níž byla vložena dvojice portálových bodů (obr. 5). Při organizačně, finančně i technicky nesnadné výstavbě tunelu v obtížných geologických podmínkách došlo k pochybnostem o možnosti úspěšného proražení díla a proto v letech 1874 - 5 zřídil a zaměřil prof. Dr. C. Koppe novou trigonometrickou síť o 13 bodech (obr. 6), která však pro určení rozměru byla připojena na síť Gelpkeho. Průměrný úhlový uzávěr 24 trojúhelníků činil 2,2', maximální dosáhl hodnoty 5'. Koppeho síť byla jako první vyrovnána (tehdy početně náročnou) metodou nejmenších čtverců. Z úhlových uzávěrů a stranových podmínek bylo sestaveno 34 normálních rovnic [4]. Závěry vytyčení z obou sítí byly prakticky totožné, počin Společnosti však oba geodety znepřátelil. Určité obavy o osud stavby však nadále přetrvávaly. (Za extrémní jsou považovány pracovní podmínky: teplota až 55°C, ušní onemocnění minérů, smrt téměř 180 barabů, vzpoura v roce 1875 potlačená milicemi. Vedení stavby však muselo vedle finančních krizí řešit i problémy, související s negramotností a nízkou vzdělanostní úrovní většiny pracovníků a s průsaky vod o mocnosti až 3000 m3/h.) K prorážce došlo 28. 2. 1880, příčná odchylka činila podle dobových údajů 0,33 m, výšková »byla zanedbatelná«. Později se ukázalo, že skutečná délka tunelu je o 7,1 m kratší oproti projektu, příčinou bylo nepřesné určení rozměru sítě. Cena stavby se vyšplhala z původních 56 na 63 milionů franků, část zvýšených nákladů nesl L. Favre. První vlak projel 1. 1. 1882. Na příjezdech k tunelu u Wassenu a Levantina byly projektovány a postaveny unikátní spirálové tunely se stoupáním 26 %o, které představovaly nový úspěch podzemního stavitelství (obr. 7), i když první spirálový (točkový) tunel byl postaven už roku 1863 ve Schwarzwaldu. Vlaky tažené parními lokomotivami tedy mohly celým úsekem projíždět stejnou rychlostí jako na volné trati. (Roku 1882 se začalo pod vedením Johna Hawkshawa pracovat na prvním, neúspěšném pokusu o ražbu železničního tunelu pod kanálem La Manche.) V roce 1924 byla trať elektrifikována. Později byly vybudovány pod Gotthardem i známé silniční tunely. Úpatní železniční tunel projektovaný pro traťovou rychlost 200 km/h má být s 57 km délky v roce 2015 nejdelším tunelem světa. Literatura: [1] MÜLLER, F. - NOVOTNÝ, F.: Kompendium geodésie a sférické astronomie. Geodésie nižší. III. díl. 3. vydání. Praha, Česká matice technická 1912. [2] HÁNEK, P.: 250 století zeměměřictví. (Data k dějinám zeměměřictví). Praha, Klaudian 2000, dotisk 2002. [3] HÁNEK, P.: Antonín Tichý - geodet konstruktér. GaKO 38 (80), 1992, č. 4, s. 78 - 82. [4] KOPPE, C.: Bestimmung der Axe des Gotthardtunnels. Zeitschrift fur Vermessungswesen, 1874 - 5, č. 4 - 5. s. (Há) Smlouva mezi společnostmi SOKKIA a TOPCON Vzhledem k vysoce konkurenčnímu prostředí na trhu s geodetickými přístroji, podepsali dva japonští výrobci Sokkia a Topcon smlouvu o vzájemné obchodní spolupráci. Tato smlouva byla podepsána v Tokiu dne 16.3.2007 a nyní čeká na schválení japonského antimonopolního úřadu. Obě společnosti věří, že tato kombinace povede k maximalizaci podnikání a jeho zhodnocení. Obě společnosti také pevně věří, že tato kombinace je s nejlepším partnerem a je též nejlepší alternativou k posílení pozice na globálním trhu s měřícími přístroji. Tyto dvě společnosti budou navzájem respektovat vlastní historickou minulost a s použitím příslušných zdrojů tyto dvě společnosti zvýší spokojenost zákazníků s našimi produkty tak, aby se staly měřícími přístroji, které budou globálně konkurenční. Chtěli bychom ujistit všechny zákazníky společnosti Sokkia, že budeme pokračovat v poskytování vysoce kvalitních přístrojů (příslušenství), stejně jako prodejní a technické podpory a servisu. Více informací o výše uvedené smlouvě budeme publikovat po obdržení souhlasu japonského antimonopolního úřadu, který je očekáván za 3 měsíce. Sokkia, s.r.o., tisková zpráva Jak jsme měřili pohraničí Motto: Říkala matka, říkala teta: »Neber si holka geodeta! Natře holku, natře tyč, než to zjistíš, je už pryč!« František Hladík (ze sbírky Geodetovy větry) S dobovým heslem »My stavíme stavbu, stavba staví nás!« jsme vyjeli zeměměřit na přehradu Křímov, okres Chomutov. Už sama cesta představovala jisté dobrodružství okořeněné několikanásobným přestupováním z jednoho motorového vlaku zvaného »motorák« do dalšího. A vždy ten další byl ještě špinavější než ten předchozí. Poslední kilometry už byly jenom pěšky. Rekognoskace terénu probíhala spanile, už první den oznamovala figurantka Růža, že jí technik Václav utrhl u podprsenky ramínko. Musel jí ho utrhnout vestoje, sednout ani lehnout se na přehradních stráních oplývajících malinami nedalo, hemžilo se to tam zmijemi. Už druhou noc naše výprava potřebovala pouhou polovinu lůžek, člověk je tvor skladný a obvyklým jevem bylo, že se na kavalec vešli dva. Vzhledem k tomu, že v přehradním jezeře byl přísný zákaz koupání, to aby bylo pro Chomutov pitné vody dost, jednalo se o bezuzdnou zdivočelou říji a sex mimořádně voňavý. První pracovní problémy nastaly, když bylo třeba provést stabilizaci bodů. Na mozoly zeměměřiče nikdy nikdo neužil. Proto jsme udělali nábor v okresním městě. Vybraní důchodci o svém bydlišti zásadně hovořili jako o Kommotau a kdo neuměl německy, tak se v dialogu s nimi nechytal. Stále požadovali »Peizer« a »Meisel« a otravovali dotazy kam dát ten »Stein«. Když se vše zaběhlo a důchodci, zřejmě omylem neodsunutí »nach Reich« se stali soběstačnými, mužská část naší expedice rozšířila rekognoskační pole až ke klidnému penzionu zvanému Vojákův mlýn. Ten byl na svou dobu velmi vyparáděný. A ku podivu jsme zjistili, že je tu velmi živo. Jak by ne, právě tu probíhal dámský šachový turnaj o mistryni republiky. S radostí jsme zjistili, že i šachistky jsou ženy. Po nocích nás vůbec nenutily rozebírat rozehrané a přes noc zapečetěné partie, šlo jim o zcela jiné postavení. Rozhodně to nebyly suché intelektuálky, podivínky s brýlemi uvažující zda dámou táhnout na g5. Po třech dnech jsme se schvácení vraceli na přehradní základnu. Jakou pointu má tento příběh? Němečtí spolupracovníci se nám nenávratně ztratili. Figurantku Růžu nám přebral syn hrázného – poručík Československé lidové armády na dovolené. Techničku Máňu nám přebrala řidička Venuše, které jsme od této chvíle říkali »Škodná v rajonu«. Šachistce Lauře se za devět měsíců narodil kluk jako buk. S dvaašedesátiletým technikem Oldou jsme se poté opili do němoty na počet jeho zcela čerstvého otcovství a začali jsme mu říkat »Velmistr«. Za rok jsme technické dílo ve zdraví odevzdali. To ještě nebylo znám riziko HIV. Pokud máte povídku z geodetického prostředí a nebojíte se o ni podělit s ostatními, pošlete ji do redakce. Přiznáváme, že v košilovitosti je tato povídka asi tak vrchol, co jsme schopni uveřejnit, ale zeměměřiči na polňácích vždycky bylo pivo, sex a potom většinou vzorně odvedená práce. Friedrich Gauss, figurant z Chomutova Tunely, štoly a vytyčování - 4. díl Alpské železniční tunely: Semmering a Fréjus Nepřehlédnutelnou, významnou skupinu v historii dopravního stavebnictví představují horské, zejména alpské železniční dráhy a s nimi neodmyslitelně související tunely. Následující díly budou věnovány právě těmto výjimečným stavbám a jejich měřickému zajištění. Byly budovány od poloviny 19. stol. a na počátku 20. století, v době, kdy i zásluhou možností železniční dopravy docházelo k významným politickým, technickým a hospodářským změnám a v neposlední řadě též ke změně životního stylu. Budování dálkových tratí věnovaly všechny státy značnou pozornost i za cenu překonávání horských pásem nebo veletoků. Stranou zájmu nezůstaly ani místní dráhy, protože rozvoj celých území závisel na moderní dopravní dostupnosti. První železniční tunel světa byl vybudován už roku 1826 mezi francouzskými Roanne a Andrezieux, to ovšem ještě pro koněspřežku. Připomeňme, že zkušební provoz na severním úseku nejstarší kontinentální veřejné dráhy, českobudějovicko-linecké koněspřežky z Certlova (dnes Rybník) do Českých Budějovic, byl zahájen 7. září 1827; celá trať byla zprovozněna 1832. Rakouská železniční trať délky 41,825 km, známá pod jménem Semmering, je považována za první evropskou horskou dráhu. Organizací UNESCO byla prohlášena za kulturní dědictví lidstva. Tvoří ji úsek mezi Gloggnitz a Mürzzuschlagem u Štýrského Hradce (obr. 1), podmiňující zprovoznění tratě 'Erzherzog Johann-Bahn' z Vídně do - pro habsburskou monarchii velmi významného - přímořského Terstu. Carl von Ghega (1802 - 1860), autor projektu dokončeného 31. 1. 1848, získal zkušenosti v Anglii a v USA, byl vedoucím stavebního ředitelství rakouských státních drah. Trať s maximálními sklony 25 ‰ (tj. 1 : 40, do té doby 1 : 200) navrhl pro parostrojní adhezní provoz (obr. 2). Pod jeho vedením bylo v letech 1848 - 1854 klasickým, \"ručním\" způsobem postaveno za účasti asi 20 000 pracovníků (z nich 740 zemřelo na choleru a tyfus, menší počet na úrazy) s nezanedbatelným podílem žen 16 mostů s výškou až 46 m celkové délky 1502 m (nejdelší 276 m), 2 galerie a 15 tunelů celkové délky 5420 m; nejkratší z nich měří pouhých 14 m. Celkově tedy téměř pětina trasy využívala těchto náročných inženýrských staveb. Nejdelší, nejvýznamnější a nejznámější tunel nedaleko stanice Semmering je dlouhý 1430,34 m. Uprostřed tunelu (v km 104,3) leží nejvyšší bod trasy (898 m). Osa přímého tunelu byla vytyčena přímým způsobem po povrchu pomocí 5 mezilehlých bodů. V nich byly hornicky vyhloubeny svislé i úklonné šachty pro dopravu a větrání, ražba v úsecích probíhala protičelbou. Celá trať byla za velkého zájmu veřejnosti zprovozněna roku 1857. Carl von Ghega byl za zásluhy povýšen do rytířského stavu již roku 1851 (obr. 3, litografie J. Kriehubera 1851). Obdivovaná stavba a její provoz přinesly cenná poučení pro následovníky. (Připomeňme, že výjezd spojovací Buštěhradské dráhy hlubočepskými strmými skalnatými stráněmi ze Smíchovského nádraží do Hostivic z roku 1872 se nazývá pražský Semmering.) Původně byl tunel u Semmeringu vyzděn cihlami, ale ty byly už v letech 1854 - 5 pro poškození četnými průsaky vod na mnohých místech nahrazeny pískovcovými bloky. Přesto zhruba po jednom století, roku 1947, bylo jen pouhých 5 % vyzdívky v pořádku. Historie zaznamenala, že v zimě toho roku muselo být z tunelu vyvezeno 440 vagónů ledu. I proto došlo 8. 9. 1949 v blízkosti k prorážce nového tunelu. Od roku 1994 je uvažována stavba nového, už úpatního Semmeringského tunelu délky 22 km. Již roku 1857 se objevily zcela nové odborné názory na trasování horských železnic. Nadále se pak volila starší koncepce přizpůsobení trasy terénu bez stavby dlouhých tunelů či mostů převážně jen u místních drah, u dálkových a páteřových tras se prosadila nová koncepce výstavby náročných dlouhých tunelů, přinášející velké zásahy do terénu, ale též zvýšení rychlosti, spolehlivosti a bezpečnosti jízdy a zvýšení propustnosti tratě. Podobným vývojem prošla později i doprava silniční. Prvním moderním železničním tunelem kontinentu se stal tunel Fréjus (též: Mont Cenis, 12 849 m) pod masivem Mont Cenis (obr. 4) mezi francouzským Lyonem a italským Turinem pro přímé spojení Paříž - Řím. Průzkum možné trasy provedl už roku 1841 Angelo de Sismonda, profesor geologie turínské univerzity, stavbu slavnostně zahájil 1. 9. 1857 italský král Victor Emmanuel II. Tunel Fréjus je jedním z mála tzv. dlouhých tunelů ražených protičelbou jen z portálů a současně prvním, při jehož výstavbě byly použity moderní způsoby rozpojování hornin. Generální stavbyvedoucí (obr. 5), savojský inženýr Germain Sommeiller (Germano Sommellier, 1815 - 1871), konstruoval pro tuto stavbu první pneumatickou vrtačku. Ta byla zdokonalována a spojována do vrtacích strojů (obr. 6). K trhacím pracím se běžně používal střelný prach a nitroglycerin, Nobelův dynamit byl patentován až 1867. Na projektu a stavbě se dále podíleli Severino Grattoni (1815 - 1876) a Sebastiano Grandis (1817 - 1902). Přímé vytyčení mezi koncovými body osy poblíž Modane a Bardonecchia se po několika neúspěšných pokusech podařilo v letech 1857 - 8 díky příznivému tvaru horského masivu pomocí 5 mezilehlých bodů. Na obr. 7 jsou zachyceny zbytky měřického stanoviska (observatoře), ležícího v prodloužení severní (francouzské) větve směrové štoly. Dodatečně byla sice zbudována místní trigonometrická síť, ta však byla použita jen k odvození délky osy tunelu. K prorážce došlo 26. 12. 1870 v 5:20 h. Dosažená přesnost prorážky nebyla přímo určena, některé prameny uvádí hodnotu příčné odchylky 0,46 m a 0,04 m (ovšem také až 0,6 m) ve výšce. Při první zkušební jízdě parní lokomotivy zemřeli udušením kouřem 2 komisaři. Po instalaci větrání anglické výroby byl roku 1871 provoz slavnostně zahájen, cestovní rychlost byla asi 50 km/h. Úspěšné zprovoznění této mimořádné stavby přesvědčilo investory, politiky, technickou i laickou veřejnost o reálnosti dalších podobných projektů, podpořilo a urychlilo jejich přípravu. K poctě jmenované trojice inženýrů ('geniů techniky') byl v Turinu, kde studovali, postaven pomník (obr. 8). Sommeillerovo jméno nyní nese blízký 3332 m vysoký vrchol i horský průsmyk. Historii stavby je věnována řada internetových stránek různých institucí a spolků, na něž odkazuji - např. [1] . V téže lokalitě byl v letech 1974 - 1980 vybudován na dálnici A43 stejnojmenný silniční tunel délky 12,8 km. Roku 2000 byl podpořen mezistátní dohodou projekt na výstavbu nového tunelu Fréjus délky 56 km pro vysokorychlostní železniční dopravu osobními vlaky TGV. Uvedení do provozu se předpokládá v roce 2015. Literatura: [1] www.alpentunnel.de (Há) Tunely, štoly a vytyčování - 3. díl Rudolfova štola a Phendlerova mapa Za nejstarší tunel na našem území je považována evropská technická památka, tzv. Rudolfova (dříve Belvedérská) štola, zapsaná ve státním seznamu nemovitých památek pod čísly 1556 a 1556b. Jako unikátní lokalita výskytu sekundárních krasových jevů je evidována také orgány ochrany přírody. Vlivný uměnímilovný renesanční panovník Rudolf II. Habsburský (1552 - 1612), v letech 1576 - 1611 císař římský, král český etc. (obr. 1) byl iniciátorem nebo investorem řady staveb. Roku 1583 přenesl svůj dvůr do Prahy, která se téměř po stu letech znovu stala sídelním městem a významnou evropskou metropolí. Císař již roku 1581 rozhodl o úpravách Královské obory, založené ve 13. století Janem Lucemburským. V jejich rámci byl vybudován rybník o výměře asi 20 ha; byl zrušen v 18. stol. Hráze (asi 3 m vysoké) i umělý ostrov se dobře zachovaly a jsou v terénu a v mapách výborně patrné. Počátkem 19. stol. oboru zemské stavy změnily zásluhou hraběte Karla Chotka ve veřejný park, dnešní Stromovku. Rybník byl napájen vodou z Vltavy dosud funkčním přivaděčem délky zhruba 1,1 km, hornicky raženým vrstvami ordoviku pod ostrohem Letná, ležícím v říčním meandru. Štola začíná na levém vltavském břehu proti klášteru sv. Anežky České ve vodohospodářském domku čp. 2113 (tzv. Havírna). Končí renesančním bosovaným portálem, zdobeným císařskou korunou, iniciálou R a letopočtem dokončení M.D.LXXXXIII (obr. 2). S rybníkem byl spojen asi 0,1 km dlouhým kanálem, dnes procházejícím vodohospodářským domkem čp. 1797 (poblíž býv. Šlechtovy restaurace). V něm byla čerpadla, která po změnách využití území vytlačovala vodu k paláci místodržících a k fontánám parku. Na stavbě tunelu se sešli přední odborníci své doby. Směr štoly a pěti svislých šachet, sloužících k ražbě, větrání díla a k dopravě rubaniny, vytýčil zřejmě přímým způsobem na jaře roku 1582 maršajdník Georg Oeder z Ústí. (Pravděpodobně pocházel z významné měřické rodiny. Podle L. A. Browna roku 1531 jistý G. Oeder vyhotovil první mapu části saského území v měřítku 1 : 26 000; S. Rühle dokládá, že autorem prvního saského zemského mapování v letech 1586 - 1633 je měřič Oeder a jeho zeť Zimmermann. Vzájemné vztahy mi nejsou známy.) K ražbě byli povoláni zkušení havíři z věhlasných stříbrných dolů v Kutné Hoře. Stavbu řídil až do roku 1592 vysoký úředník a významný odborník, vrchní hofmistr a pražský mincmistr Lazar Ercker ze Šreknfelzu. (Je autorem spisu Beschreibung aller furnemisten mineralischen Ertz und Bergwercksarten, tištěného roku 1574, vydaného ještě v letech 1683 a 1686 anglicky a 1754 vlámsky.) Jeho nástupcem se stal vrchní hormistr Van der Vam Kojas. Čtyři svislé šachty o průřezu asi 3,25 x 1,25 m byly vyhloubeny do počátku roku 1586. Pátá šachta č. III nebyla dokončena pro průvaly vod. Na povrchu je patrná pouze šachta II, opatřená čtyřhrannou betonovou nástavbou v bubenečské Čechově ulici na chodníku proti domu 282/16 (obr. 3). Nejhlubší je šachta IV ve staničení 0,761 km s nadmořskou výškou terénu 229,2 m a výškou dna štoly 184,1 m. Souběžné práce v jednotlivých úsecích byly prováděny protiražbou s využitím směrové štoly vedené pod stropem. K prvé prorážce došlo na jaře 1589 mezi ústím a I. šachtou, k poslední, s příčnou odchylkou 2,9 m, v nejdelším úseku II - IV 17. 7. 1593 [1]. Výřez mapy 1 : 50 (obr. 4) z dokumentace moderních měření [2] dokládá, že prorážka byla řízena především délkovým měřením. Průměrná výška štoly je 2 - 4 m, šířka 0,7 - 1,5 m, v počvě (dně) je kyneta (žlábek). Kolísání profilu a zakřivení trasy je patrně důsledkem vyrovnávání odchylek a korigování směru ražby způsoby, zmíněnými už ve 2. dílu. Převýšení konců je 1,12 m, spád pouhých 0,l % . Ve staničení 1,085 km měřeném v ose díla od portálu, tj. proti toku vody, se štola větví. V přímém severojižním směru pokračuje stoupající suchá chodba, končící ve staničení 1,102 km v malém parčíku vedle Havírny pod úrovní nábřežní komunikace Eduarda Beneše. Větev vodního přivaděče se odklání pro snazší vtok jihozápadním směrem pod úhlem zhruba 45° proti proudu Vltavy. Stavidla jsou ve staničení 1,118 km u severní stěny Havírny, průnik s nábřežní zdí řeky pod jižní stěnou téhož domku v km 1,127. Celkové finanční náklady českých stavů na stavbu dosáhly téměř 66 300 českých kop [3]. Císař jevil o stavbu živý zájem. To zřejmě vedlo k tomu, že ještě před dokončením byla roku 1593 vyhotovena nárysová mapa štoly, kterou lze řadit mezi tzv. důlní evidenční plány. Autorem byl úředník dvorské kanceláře Isaac Phendler. Vznik nárysového zobrazení důlních děl se obecně klade až do 17. století do Saska, ale podle některých pramenů (např. J. Bílek) bylo známo již v 16. století v kutnohorské důlní kartografii. Kresba mapy je doplněna popisem postupu výstavby, technického vybavení a jako jedna z prvních také schematickým naznačením geologických podmínek. Mapa se ztratila v událostech Třicetileté války; až v druhé polovině 19. století ji nalezl u pařížského bukinisty císařský rada Dr. Schebek. Do sbírek Národního technického muzea v Praze, kde je uložena pod číslem 1848, byla darována roku 1910 pozdějším ředitelem pražského Umělecko-průmyslového muzea Dr. Fr. A. Borovským, který ji odkoupil ze Schebekovy sbírky v tzv. amsterodamské aukci. Mapa je vyrýsována na pergamenu šíře 198 mm, délky asi 2420 mm, z které kresba zabírá 2133 mm. Je navinuta na dřevěný jednoduše zdobený váleček průměru 25 mm, upevněný na levém okraji. Kresba je krásnou kolorovanou miniaturou. V barvách převládá zelená, černá a hnědá, která je vyhrazena pro důlní dílo. Zeleně je stínována část prostoru mezi plynulou čarou, znázorňující terén, a lomenou čarou, schematicky odpovídající skalnímu podloží; jiným odstínem je vybarven les v Oboře, oživený jelení zvěří. Nad zobrazením štoly jsou dvě černobílé délkové stupnice, značené v tzv. estados de mina. Jedna je průběžná a stanoví celkovou délku díla na 591 a 3/4 e.d.m., druhá udává vzdálenosti mezi šachtami, podél kterých je kreslena v týchž jednotkách hloubková stupnice. Směr staničení je od Obory k Vltavě. Stupnici přesahuje zjednodušený zákres Vltavy s částí ostrova Štvanice a Novoměstským jezem. Štola je zakreslena bez ohledu na skutečnou výšku dvoučarou šíře asi 5 mm s vnitřními hnědými lemovkami šíře zhruba 2 mm. Horní část, tj. prostor směrové štoly, je vybarvena celá, kdežto lemovka počvy v okolí nikdy nedobudované III. šachty je na několika místech bez barevné výplně (obr. 5). Plné vybarvení tohoto úseku je jednou z nejvýraznějších nepřesností kopie z Lannovy sbírky, jednobarevně přetištěné v časopise Zprávy Spolku architektů a inženýrů v Království českém (1883, J. Reiter). Pod délkovou stupnicí je zachycen stav prací vždy k 1. 7. a k 31. 12. nebo 1. 1.; v úsecích mezi šachtami se razilo souběžně. Dále jsou zaznamenány datum a hodina prorážky (s výjimkou prvé), které dokládají, že se pracovalo ve více směnách (např. úsek IV - V, prorážka 14. 7. 1590 ráno o 3. hodině). Obdobné informace poskytuje tabulka, umístěná za pravým okrajem kresby. Pro období mezi 1. 1. 1589, kdy bylo hotovo 370 e.d.m. a 1. 1. 1593, kdy zbývalo posledních 18 e.d.m., se uvádí k počátku každého pololetí délky vyražené a nevyražené části štoly. Průměrný měsíční postup byl (při použití dále uvedeného převodu) 8,3 m, nejrychlejší 15,3 m v 2. pololetí 1589, nejpomalejší 4,3 m o tři roky později. (V úseku v okolí staničení 380 e.d.m. byl pouhých 1,6 m.) Phendlerova mapa věrně zobrazuje pracovní postup a technické vybavení. Figurky horníků v typickém zářivém oblečení jsou vybaveny špičáky, klíny, sochory, materiál na odval vyváží kolečky. Španělský text (císař byl vychován na španělském dvoře Filipa II.) uvádí pro rozpojování hornin i 'sázení ohně'. (Následovalo prudké ochlazení.) Materiál byl vytahován ve dvou protiběžných okovech, ovládaných jedním rumpálem v přístřešku, postaveném nad ohlubní šachty. Asi ve třetině hloubky z ní na sever odbočovala šachtice, u jejíhož ústí byl založen oheň. Jeho tah zajišťoval výměnu vzduchu v podzemí (obr. 5). Pracovníci NTM mi poskytli zřídkavou příležitost provést základní ověření na mírně nerovném povrchu výtečně zachovaného pergamenu originálu Phendlerovy mapy. Měřítko délek i výšek je shodné a v celém zákresu lineární. Konce štoly nejsou v Phendlerově mapě vyznačeny kresbou objektů, průběh terénu je dokonce překryt délkovými stupnicemi. Pro porovnání s laskavě zapůjčenými údaji moderních geodetických měření [2], pořízených pro opravy v 1. pol. 90. let 20. století, jsem proto zvolil jen jednoznačně identifikovatelné úseky mezi svislými šachtami. Měřítko mapy je 1 : 547; z určení plyne směrodatná odchylka měřítkové číslice ? 4. Pro převod délkových jednotek jsem odvodil vztah 1 e.d.m. = 1, 98 ? 0,02 m. Podle sdělení Instituto Geografico Nacional v Madridu (1996) není ve Španělsku míra tohoto názvu a rozměru známa, název e.d.m. je potom pouze překladem. Předpokládám, že se jedná o profesní hornickou míru, tzv. kutnohorské látro. Významná práce [4] uvádí s odvoláním na F. Devotyho jako jeden z možných rozměrů hodnotu 1,9960 m. V úvahu připadá též látro freibergské, které podle údajů Státního archivu v Drážďanech v té době činilo 1,9624 m. V obou případech je rozdíl 0,8 % příznivý pro potvrzení metrického převodu, počítaného z délek úseků, měřených v ose důlního díla. Přímková vzdálenost koncových bodů, vypočtená ze souřadnic odsunutých z listů katastrální mapy 1 : 1000, je přibližně o 1 % kratší. Malý rozdíl svědčí o dobrém dodržení přímosti osy štoly. Zajímavý problém nastal při studiu obou koncových úseků. Zatímco v úseku V - Havírna se dnešní poloha shoduje se zákresem v Phendlerově mapě, je situace v nejdříve proraženém úseku Obora - šachta I naprosto odlišná. Po přepočtu délky úseku 107 e.d.m. (212 m) a porovnáním s přímo měřenou délkou 160 m mezi šachtou I a portálem se domnívám, že portál byl postaven ve staničení 26 e.d.m. až po vyhotovení mapy - do dokončení stavby zbývalo zhruba čtvrt roku, chyba 37 % délky není s ohledem na kvalitu mapy myslitelná. V tom případě začátek stupnice mapy leží u severní zdi vodohospodářského domku čp. 1797. Kromě odkazu na údaje tabulky dokazující, že pro přesnou informaci císaře byl zachycen okamžitý stav nehotového díla, dokládám svůj názor i obsáhlou poznámkou Phendlerovy mapy: 'Ústí štoly až do 42 estadas de mina muselo býti nepřetržitě a pečlivě dřevěním opatřeno, jelikož by se takové pažení v brzku opotřebovalo. I bude nutno, aby se štola trvale pojistila, do kamenných boků sklenula aneb aby se hořejší tlačící země odebrala a zátina (průkop) zřídila'. Situace v terénu a stavební provedení odpovídají realizaci obou doporučení poznámky, jak dosvědčuje foto současného stavu na obr. 6 a obr. 7. (Poznámka: První evropský průplavní tunel délky 190 m s průřezem 6 x 9 m byl postaven ve Francii v letech 1666 - 1681 na kanálu Lanquedoc, dnešním Canal du Midi. Zde poprvé byla k rozpojování hornin použita trhavina, konkrétně střelný prach. Průplav dlouhý 241 km spojoval řeku Garonne se Středozemním mořem.) Literatura: [1] HÁNEK, P.: A reneaissance period front-view map depicting the Emperor Rudolph's adit. Proceedings IX. Congress ISM, Praha 1994, s. 158 - 161. [2] HROMAS J. a kol.: Průzkum a dokumentace Rudolfovy štoly, část I. - III. Česká speleologická společnost, Praha 1986 - 1990. [3] STREIT, J.: Divy staré Prahy. Praha 1960. [4] SEDLÁČEK, A.: Paměti a doklady o staročeských mírách a vahách. Praha 1923. (Há) Tunely, štoly a vytyčování - 2. díl Eupalinův tunel a jeho měřické zajištění Za nejstarší dochovaný tunel našeho kontinentu je považován (turisticky přístupný) Eupalinův tunel na ostrově Samos ze 6. stol. př.n.l. Za tyrana Polykrata (573 - 522) patřil Samos (486 km2), ležící v Egejském moři u břehů Malé Asie, díky silnému loďstvu k významným řeckým státům a procházel obdobím hmotného a kulturního rozmachu. Uměnímilovný vládce zahájil rozsáhlou výstavbu, z níž se dosud připomíná palác, Héřin chrám a městské hradby. (Město se nyní jmenuje po svém nejslavnějším rodákovi Pythagorion; Pythagoras, asi 580 - 500.) Pro zásobování vodou tehdy asi dvacetitisícového města nechal Polykratés postavit strategicky a občansky významný vodovod. Voda je nejen základní podmínkou existence člověka a rozvoje jeho společenství, ale v estetických i praktických aplikacích též významnou součástí životního stylu, v antice vysoce ceněnou. Paláce s koupelnami s vanou nebo bazénem (a kanalizací) byly stavěny už v 16. stol. př.n.l. na Krétě i v řeckém pevninském Týrinsu. Ve 4. stol. př.n.l. byly lázně součástí gymnásií, určených pro výchovu mládeže, městskými správami nebo soukromníky byly zřizovány veřejné lázně. Stavba vodovodu na Samu tedy reagovala na požadavky a úroveň své doby. Polykratův vodovod zaujal známého historika Hérodota (asi 484 - 430) natolik, že jej popsal v III. knize svých devítidílných Historiés apodexis. Velkolepá stavba byla udržována ještě za vlády Říma, kdy byl také zbudován nový vodovod, západně od kopce Kastro (obr. 1, [1]). Později upadla v zapomnění, znovu objevena byla až roku 1882 archeologem E. Fabriciem. V letech 1971 - 1975 provedl důkladný průzkum, jehož součástí bylo podrobné geodetické zaměření, athénský Německý archeologický ústav (DAI). První část Polykratova vodovodu začíná v Agidaes jímáním pramene v kamenném domku v nadmořské výšce zhruba 55 m. (V obr. 1 označeno A.) Pokračuje 690 m dlouhým, většinou otevřeným příkopem (B) s průměrným spádem 0,05 %. Navazuje 150 m dlouhý úsek (C), s ohledem na terén budovaný hornickým způsobem ze šachet vzdálených 30 - 50 m, hlubokých až 15 m. Potom se trasa téměř pravoúhle láme do přímé osy tunelu (D) a na jeho konci se již za městskými hradbami opět pravoúhle odklání. V tomto úseku (E), budovaném hornicky obdobně jako část (C), bylo restaurováno asi 500 m s 21 svislými šachtami (obr. 2). Podstatnou částí stavby je protičelbou ražený tunel (D), podcházející pod vápencovým vrchem Kastro s městskými hradbami v největší hloubce zhruba 162 m. Významně zkracoval délku trasy vodovodu a současně zajišťoval lepší ochranu a případnou obranu. (Paradoxně bylo město roku 439 př.n.l. vypleněno Atéňany, kteří pronikli právě tímto tunelem.) Práce na něm řídil Eupalinos z Megary. V literatuře se objevuje domněnka, že trasa původně měla vrch obcházet a teprve při výstavbě došlo ke změně projektu. Mohla být vyvolána právě příchodem Eupalinovým, který byl (podle Hérodota jako jediný) schopen uskutečnit vytyčení a výstavbu náročného podzemního díla. Tunel délky 1,03 km s profilem v průměru 1,8 x 1,8 m však sloužil 'jen' jako prostor pro výstavbu a provozní údržbu rýhy vlastního vodního přivaděče. Dno rýhy šíře 0,6 m se spádem 0,4 % je cca 3,5 - 8 m pod počvou (dnem) tunelu. V nejhlubších místech byla dokonce rýha ražena pro úsporu práce hornicky, tedy jako druhá štola, místy je zakryta deskami (obr. 3). Studiem možností vytyčení tunelu se intenzivně zabýval už Hérón Alexandrijský zvaný Méchanikos (1. stol. n.l.), autor fundamentální práce o geometrii a geodézii Peri dioptrás. Tunel byl prokazatelně ražen protičelbou z portálů jako vodorovný - převýšení počvy portálů v nadmořské výšce 55,8 m je dnes pouhých 0,04 m, styk obou větví je však v prorážce asi o 0,6 m níž. Přitom 25 m před prorážkou se náhle severní větev zvedla asi o 1 m, takže počva musela být dodatečně dorovnána, ovšem ve stropě je patrný nadvýlom. Nelze vyloučit, že se vědomě jednalo o metodu řízení prorážky. Zahloubení rýhy vodovodu 3,5 - 8 m pod počvu tunelu považují odborníci za důsledek zkrácení délky úmyslně 'zvednutého' tunelu oproti jeho rovnoběžnému vedení na východ od stávající osy v úrovni dna vlastního vodovodního přivaděče. Se zkrácením délky osy až o 140 m (14 %) bylo současně dosaženo dostatečného spádu toku a zjednodušení výstavby. Za nepravděpodobnou je považována domněnka o chybě řádově +3 m při výškovém měření. Tento názor potvrzuje i stavební situace na jižním konci tunelu s výtokem. Severní (vtoková) větev je asi o 200 m delší nežli větev jižní, která však procházela obtížnějšími geologickými podmínkami. Nelze však vyloučit ani to, že Eupalinos stavbu převzal až po vyražení zmíněných 200 m původně ze severu jednostranně raženého díla. Pro zajištění prorážky mohlo být po dosažení patřičné délky obou větví (délkové značky jsou dosud zachovány) použito několika metod. První bylo ražení kolmých vlevo a vpravo odbočujících štol, druhou šikmý horizontální odklon jedné nebo obou větví a konečně třetí 'vlnité' vedení jedné z větví. Svou roli v tom mohl hrát i odposlech klepání z protější větve. Moderní měření, dokládající změnu směru jižní větve asi 35 m před prorážkou (viz obr. 4, [1]), dovoluje předpokládat použití druhé a v závěrečné fázi i třetí varianty. Polohová odchylka dosáhla hodnoty cca 3,5 m. Směrové vytyčení osy tunelu (A - B ve schematickém obr. 5) mohlo být provedeno přímo přes vrch Kastro úlohou postupného zařazení bodu C do přímky, která je dodnes obsažena v učebnicích elementární stavební geodézie. Je možné, že body byly za bezvětří signalizovány sloupcem kouře z otevřeného ohně. Koncové body zpravidla nebyly přísně definovány. Délka osy mohla být po tomto vytyčení odvozena přímým měřením latěmi, urovnávanými na stojanech do vodorovné polohy např. pomocí olovnic nebo krokvic. Jinou možností bylo trigonometrické určení délky osy, v obr. 5 kreslené modře. Při existenci bodu C mohly být v koncových bodech A, B vytýčeny kolmice AD a BM vhodné délky. Délka obou úseků osy tunelu AB byla vypočtena z podobnosti pravoúhlých trojúhelníků po změření hodnot b, k. (BC:k = BM:b, obdobně AC). Hérón Alexandrijský nabídl možnost pravoúhle se lomícího polygonového pořadu, vetknutého s ohledem na terén mezi dané portálové body (obr. 5, červená kresba). Strany polygonu při tomto nepřímém vytyčení definují pravoúhlý trojúhelník ABP, kterému odpovídají shodné trojúhelníky (např. AON), vytyčené v konstantním zmenšením délek v portálových bodech. (Platí AB:AO = BP:NO, s možnou kontrolou obdobným postupem na portálovém bodě B.) Tím byly určeny i úhly zarážky, tedy směr ražby. Pro vytyčování pravých úhlů byl v době stavby tunelu k dispozici vytyčovací kříž či Římany oblíbená groma (obr. 6) nebo snad už jako novinka dioptra. Protože Hérón považoval gromu za příliš hrubou (úhel ramen archeology nalezené kovové gromy z vojenského tábora Vetonianis u bavorského Waltingu se lišil od pravého úhlu až o 2°), lze předpokládat, že přesnost řecké dioptry byla vyšší, zejména pro takto významnou stavbu. Pro výšková měření se pro překonávání terénních stupňů používaly svahoměrné latě na svislých opěrách s dělením, horizontované olovnicí. Pravděpodobné je též použití tzv. Hérónovy vodováhy (horizontální trubice s vodou ve tvaru U se svislými skleněnými válci, s průzory nastavenými do úrovně hladin, ustálených na principu spojených nádob, s latí se svisle posuvnými cílovými kruhovými barevně vodorovně dělenými terči) pro obousměrnou geometrickou nivelaci. (V české literatuře byla tato lať uváděna jako běžná pomůcka ještě koncem 19. století.) Nelze vyloučit ani podobný rozměrnější římský chorobates (obr. 7 - břevno s průzory, urovnávané do vodorovné polohy na stojanech podélným žlábkem naplněným vodou), podle názoru některých historiků též dioptru, případně jejich předchůdce. Výškové měření mohlo probíhat přibližně nad osou tunelu nebo naopak kopec Kastro obcházet prakticky po vrstevnici. V úvahu přichází též trigonometrické měření výšek, založené na podobnosti trojúhelníků, zejména v případě, že byl určen bod C nad osou tunelu na vrcholu kopce. Četné stavby, zejména římské akvadukty, dodnes dokládají vysokou přesnost těchto pomůcek a postupů. Císařský Řím s asi 1 milionem obyvatel zásobovalo 19 aquaduktů s denní kapacitou 0,7 - 1 mil. m3. Nejstarší Aqua Appia pochází z roku 312 př.n.l. Napájely 1200 kašen, 11 císařských a 900 veřejných lázní. (Pro srovnání: Praha s 1,2 miliony obyvatel vykázala v roce 2004 denní spotřebu 0,37 mil. m3 pitné vody.) Připomeňme určitý protipól. Dosud existující cloaca maxima, podzemní páteř římské kanalizace, podle tradice vznikala už v 6. stol. př.n.l. za etruského krále Tarquinia Priscia původně k odvodnění bažin mezi pahorky. V 2. stol. př.n.l. byly četné úseky vyzděny, zaklenuty (profil až 2x 4 m) a zakryty (obr. 8, ústí do Tibery). Okolo roku 80 byla ražena asi 6 km dlouhá štola, odvádějící povodňové vody z údolí Fučinského jezera. V provinciích Říma se dochovalo 93 vodovodů. Jejich celková délka je zhruba 400 km, z toho 2,5 km bylo vedeno v tunelech a 64 km bylo podpíráno soustavou arkád na pilířích. Na obr. 9 je snímek aquaduktu z Caesarie, zmíněného už v 1. dílu. (Foto P. Veselý.) Antické přístoje a pomůcky patřily k základnímu měřickému instrumentáriu přes celou dobu středověké stagnace až do novověku, jak dokládá i reprodukce na obr. 10, převzatá z německé publikace ze 16. století. Jsou na ní zobrazeny upravený chorobates s latěmi a pomůcky pro vytyčování úhlů stálé velikosti. Na obr. 11 je přiblížena soudobá rekonstrukce dioptry. K nim se postupem doby přidaly i přístroje a postupy, datované do éry arabské moudrosti. Jednou z prvních knih, shrnující výsledky obou civilizací v oboru měřictví, je Geometria. Jejím autorem je Gerbert d’Aurillac (935 - 1003), klerik, vědec, diplomat a politik, který se roku 999 stal papežem a přijal jméno Silvestr II. Kniha po četných opisech tiskem poprvé vyšla roku 1721. Literatura: [1] PETERS, K.: Wie hat der griechische Baumeister Eupalinos vor 2500 Jahren den Wasserleitungstunnel auf der Insel Samos vermessen, geplant und abgesteckt? In: Ingenieurvermessung von der Antike bis zur Neuzeit. 3. Symposion zur Vermessungs-Geschichte in Dortmund. Stuttgart, Verlag Wittwer 1987, s. 27 - 56. [2] HÁNEK, P.: Z historie tunelů. Sborník anotací a CD sborník přednášek 12. konference SDMG. Hustopeče, 2005. [3] Encyklopedie antiky. Praha, Academia 1973. [4] HÁNEK, P.: Gerbert z Aurillacu. GaKO 49 (91), 2003, č. 2, s. 35-37. [5] Internetové encyklopedie a stránky. (Há) Tunely, štoly a vytyčování - 1. díl Úvod a nejstarší historie Tunely patří k prestižním inženýrským dílům, v nichž se věrně zrcadlí vzdělanostní, technická, ekonomická, politická (příp. ideologická) a organizační úroveň lidského společenství a jeho aktuální potřeby (zejména vodohospodářské, dopravní, zásobovací, obranné) v době vzniku. Výstavba se provádí buď bez narušení nadloží hornickým způsobem, jehož soudobým vrcholem je použití nové rakouské tunelovací soustavy s vertikálním nebo horizontálním členěním (viz obr. 1, metro Ládví), nebo v otevřené rýze (viz obr. 2, metro Smíchovské nádraží), která se po dokončení díla zasype. Podstatnou podmínkou úspěšného projektování a výstavby je geodetické zajištění prostorového umístění a vedení stavby. Určení směru a délky osy a převýšení jejích koncových bodů se provádí dvěma způsoby. Pokud to umožňuje tvar a přehlednost terénu, lze volit přímé vytyčení osy tunelu po povrchu. Přitom se získá též podklad pro vytvoření podélného profilu nadloží a definování vztahů k nejbližšímu okolí. Tento postup je výhodný, lze-li nalézt v terénu jeden nebo více bodů ve svislé rovině osy přímého tunelu tak, aby byla zajištěna přímá viditelnost mezi nimi a na koncové body osy. V principu se jedná o tradiční učebnicovou úlohu vytyčení přímky přes překážku, kterou je možno řešit i bez znalosti přesné délky záměr. V mezilehlých bodech byly zpravidla v hloubeny svislé šachty, sloužící k větrání díla, dopravě materiálu a mužstva a poskytující výhodnou možnost ražby protičelbou v kratších úsecích. Ve druhém případě se vytyčuje nepřímo: z bodů polygonové sítě, z bodů trigonometrické sítě (speciální místní nebo státní), z bodů určených metodou GPS. Použití některé z uvedených možností do značné míry závisí na konfiguraci terénu a přístrojovém vybavení, významný vliv ovšem také má samotný rozvoj tunelářských metod a techniky obecně. Po celou třítisíciletou historii tunelářství se zmíněné metody výstavby a vytyčování (s pochopitelnou výjimkou GPS) kombinují. V následujícím textu bych chtěl postupně zmínit nejvýraznější historické reprezentanty tunelářského a vlastně i měřického umění z naší civilizační oblasti. Přitom nebudu stroze terminologicky odlišovat tunel a štolu podle průřezu většího, příp. menšího než 16 m2. Formálním východiskem je práce [1] a literatura v ní uvedená. Čtenáře prosím o shovívavost, protože se v žádném případě nejedná o historicky podložený výběr a o technicky přesné a úplné studie, ale jen o souhrn informací, které si už u svých zdrojů někdy odporují. Doufám však, že i přesto čtenáři přiblíží tuto velmi zajímavou část technických činností a snad ho i potěší nebo přivedou k zamyšlení nad prací našich předchůdců. (Mimochodem: řecké »technó«, od něhož je mezinárodně odvozeno slovo technika, znamená v překladu umění.) Semiramidin tunel Přímé vytýčení bylo použito při výstavbě (snad) nejstaršího tunelu v našem kulturním okruhu, nedochovaného Semiramidina tunelu z 9. stol. př.n.l. podcházejícího v Babylonu řeku Eufrat. Ohlédněme se nejprve krátce do historie. Babylon (v překladu Brána boží) leží v dnešním jižním Iráku, asi 88 km jižně od Bagdádu. Byl založen v době akkadské říše, v 16. st. př.n.l. se stal největším městem světa (viz obr. 3). Panovník Chammurabi v období své vlády 1792 - 1760 př.n.l. byl znám především jako ochránce obchodníků a obchodních tras, sepsal základy babylonského práva. V Babylónu bylo i centrum tzv. novobabylónské říše, založené v roce 625 př.n.l. Největší rozkvět se datuje do doby vlády krále Nabukadnesara II. (604 - 562 př.n.l.). Z tohoto období pocházejí zbytky královského paláce a také základy 90 metrů vysokého zikkuratu - starobabylonského chrámu v podobě stupňovité pyramidy. Mnohými vědci a historiky je zikkurat považován za inspiraci biblických příběhů o babylonské věži, při jejíž stavbě došlo ke zmatení jazyků (viz obr. 4, P. Brueghel /Breughel/, 1563). Po dobytí Kyrem II. Velikým v roce 539 se Babylon stal hlavním městem Persie, roku 331 př.n.l. se ho zmocnil Alexandr Veliký. Na přelomu letopočtu město zaniklo. Babyloňanka Semiramis (Sammuramat), vdova novoasyrského krále Šamši-Adada V., si na počátku vlády (809 - 782) svého syna Adadniráriho III. podržela značný politický vliv. Řecká tradice ji přisuzuje stavbu tzv. visutých zahrad Semiramidiných (viz obr. 5), považovaných za jeden ze sedmi divů antického světa. Podle písemného svědectví dějepisce Diodora Sicula (2. - 1. st. př.n.l, autor 40dílné historie světa, nazvané Bibliotheke, z níž se dochovalo 14 svazků) iniciovala i výstavbu zmíněného tunelu. Byl dlouhý 900 m s profilem 4 x 5 m, spojoval královský palác s Jupiterovým chrámem. Byl stavěn - v období sucha po dočasném přeložení toku řeky Eufrat šířky 200 m - v otevřeném výkopu z cihel, spojovaných asfaltem. Podle zlomků zpráv byl profil uzavřen (tehdy unikátní) klenbou. Přečnělková (nepravá) klenba byla známa v Egyptě a Orientě od nejstarších dob, valená klenba a oblouk (polokruhový, segmentový) se např. v řeckém a římském stavitelství vzácně používaly v 6. - 5. stol. př.n.l., zobecněly až v inženýrských stavbách (vodovody, kanalizace, mosty) ve 4. stol. př.n.l. a ve všech formách se rozšířily v době císařství, tedy po roce 30 př.n.l. Na obr. 6 je zachycen klenutý aquadukt v Caesarii (dnešní Izrael), vystavěný za Héróda Velikého, krále Judeje (37 - 4 př.n.l.). Literatura: [1] HÁNEK, P. - JANŽUROVÁ, I.: Z historie vytyčovacích sítí tunelů. Sborník IV. vědecko-odborné konference Geodézia a banské meračstvo 2006 - Geo-Mine Surveying 2006. Tatranská Lomnica, ISM, SBS, SDMG, 2006, Proceedings of abstract s. 23, CD. [2] STREIT, J.: Tunely všech dob a světadílů. Praha, nakladatelství Synek 1946. (Há) Systémová kalibrace digitálních nivelačních přístrojů - novinka na ČVUT v Praze V laboratoři Katedry vyšší geodézie na Stavební fakultě ČVUT v Praze byl uveden do testovacího provozu automatický horizontální komparátor pro systémovou kalibraci digitálních nivelačních přístrojů. Vývojový tým ve složení ing. Z. Vyskočil, A. Roubal a doc. ing. F. Krpata CSc. dolaďuje hladký průběh celého procesu kalibrace. Na novém komparátoru je možné automaticky otestovat přesnost měření sestavy digitálního nivelačního přístroje a latě s čárovým kódem a určit měřítko tohoto systému. Podobných zařízení je ve světě mnoho, v ČR se však jedná o novinku. Systémová kalibrace Kontrola jakosti nivelačních přístrojů spočívá jak u klasických, tak digitálních přístrojů především ve zjištění nevodorovnosti záměrné přímky. Tato kontrola se provádí v laboratoři i na místě měření, po transportu přístroje. V případě nivelačních latí je pak kontrolována délka laťového metru, tedy měřena vzdálenost dílků latě. Měření laťového metru se provádí v laboratorních podmínkách za použití velmi přesného laserového dálkoměru jako délkového etalonu. S nástupem digitálních nivelačních přístrojů však vyvstala nutnost pokrýt kalibrací i případné chyby elektroniky a snímacího systému přístroje. Tyto chyby totiž nelze zjistit ani odstranit běžným postupem komparace latě či polním určováním chyb přístroje. Systémová kalibrace je opakované laboratorní měření digitálním nivelačním přístrojem s postupnou změnou a kontrolou výšky nivelační latě. Výstupem měření je měřítko systému, tedy konkrétní latě a konkrétního přístroje. Kalibrace dále odhaluje chyby z kvantování na CCD jednotce přístroje, vzniklé diskrétním přechodem signálu na sousední pixel CCD kamery při změně výšky latě. Tato chyba se projevuje jen v tzv. kritických vzdálenostech, při kterých se do jednoho pixelu CCD kamery zobrazí celý počet pixelů čárkového kódu latě. Pro systémovou kalibraci se používá nejčastěji vertikální komparátor (TU Graz, Stanford Uni), ale i horizontální komparátor. Ten je však nutné vybavit zrcadlem či jiným elementem, který umožní měřit nivelačním přístrojem na obraz čárového kódu latě. Komparátor v laboratoři na FSV ČVUT je vybaven zrcadlem, které je vůči záměrné přímce nivelačního přístroje a zároveň k normále k nivelační lati skloněno o 45°, což umožňuje měření digitálním nivelačním přístrojem na vodorovně uloženou lať. Tento systém je používán např. na TU München. Celý komparátor se pak skládá z těchto součástí: zrcadlo s úchytnou konstrukcí a jemnými ustanovkami, které jej umožňují nastavit do správné polohy velmi přesný dálkoměr v podobě laserového interferometru pro kontrolu polohy latě vozík, nesoucí nivelační lať a hranol laserového interferometru - pohybem vozíku se pak 'zvedá' obraz latě v zorném poli nivelačního přístroje a tento 'zdvih' je měřen interferometrem pohonné zařízení - krokový motor se závitovou tyčí Hlavní výhodou a předpokladem systémové kalibrace je automatizace celého procesu. Proto byl vyvinut vlastní software pro současné ovládání nivelačního přístroje (opakované měření a stahování naměřené výšky), krokového motoru (posun latě v zadaném kroku kalibrace) a laserového interferometru (kontinuální kontrola polohy vozíku s latí, resp. změny jeho vzdálenosti od nivelačního přístroje). Při kalibraci jsou pak online kontrolovány všechny součásti a měřič získává průběžně hodnotu tzv. výškových odchylek (rozdíl relativních výšek, měřených nivelačním přístrojem a laserovým interferometrem. Nivelační přístroj Pro testování komparátoru je používán digitální nivelační přístroj Wild NA3003, který komunikuje s počítačem přes sériový port pomocí GSI formátu a GSI příkazů. Po spuštění provozu komparátoru se předpokládá vytvoření ovladačů pro přístroje jiných výrobců a tedy jejich kalibraci. Nivelační přístroj je na komparátoru umístěn v ose kalibrace a jeho vzdálenost od latě lze měnit v rozsahu 1,6 m - cca 8 m. Minimální vzdálenost je omezena možnostmi přístroje a maximální vzdálenost je limitována velikostí zrcadla, které čárový kód zobrazuje. Délkový etalon Katedra vyšší geodézie vlastní špičkový kompaktní laserový interferometr Renishaw ML10 Gold, který při správné kontrole atmosférických podmínek měření dosahuje přesnosti 1 ppm, měřenou délku 1 metr určí s přesností 1 mm. Přístroj je pomocí interface DX10 spojen s USB portem počítače a komunikuje buď přes firemní software (neumožňuje online využití dat) či přes uživatelem vytvořený ovladač. Pro Katedru VG naprogramoval ovladač DX10 Measuring ing. Jiří Matoušek v rámci své práce ve firmě Adastra, za což mu náleží autorovo vřelé poděkování. K ovladači se lze připojit přes jednoduchý TCP protokol a zasílat mu textové příkazy, příslušné k interface DX10 a volně uváděné výrobcem interferometru. Posun latě Pro posun vozíku byl použit krokový motor SX23-2520 od firmy Microcon, který lze pomocí řídicí jednotky programovat a ovládat přes sériový port. K motoru je přes pružnou spojku připojena závitová tyč, která je závitem spojena s vozíkem, otáčením se tedy vozíkem pohybuje. Motor má dynamický točivý moment 2 Nm, což pro otáčení závitovou tyčí o průměru 18 mm a tahu vozíku o celkové hmotnosti asi 10 kg bohatě dostačuje. Otáčky motoru, rychlost a zrychlení motoru jsou nastavovány online z PC. Ovládací software je programován v prostředí Matlab R2006a a LabView 8.0. Spojuje ovládání nivelačního přístroje a motoru přes dva sériové porty a interferometru protokolem TCP. Výstupem programu pak bude textový soubor měření a online zobrazované výškové odchylky a měřítko systému. Celý projekt je finančně zaštítěn Katedrou vyšší geodézie a je základem pro disertaci autora článku. Ing. Zdeněk Vyskočil, Katedra vyšší geodézie, Stavební fakulta ČVUT v Praze Výpočet topografických oprav tíhových dat pro určení přesného regionálního modelu geoidu Jedním z kroků při určování přesného modelu geoidu je tzv. prodlužování tíhových dat z místa, kde byly naměřeny, na geoid (resp. plochu, která jej při výpočtu aproximuje). To lze mnohem snadněji provést za předpokladu, že mezi topografií a geoidem nejsou žádné hmoty. Proto se pro praktické výpočty používá tzv. remove-restore princip, kdy se hmoty mezi geoidem a povrchem Země matematicky odstraní (nebo přesunou do nitra Země či alespoň na geoid). S přesouváním hmot (remove) je nutně spojena změna tíhového pole, která se musí zavést do měřených dat - jako oprava tzv. přímého efektu. Tato práce se věnuje určení přímého topografického efektu. Použitá metoda přesunu topografických hmot je tzv. druhá Helmertova kondenzační metoda, při níž jsou veškeré topografické hmoty virtuálně přesunuty na nekonečně tenkou vrstvu na geoidu. Práce uvádí základní výpočetní vztahy pro určení přímého topografického efektu ve sférické aproximaci. Dále popisuje databázi tíhových, výškových a hustotních dat, která byla sestavena pro účely výpočtu této a jiných podobných úloh fyzikální geodézie pro území střední Evropy. Práce nastiňuje i otázku časové náročnosti podobných výpočtů a možnost jejich paralelizace. Při výpočtech jsou využívány prostředky Metacentra, což je akademický superpočítačový systém vhodný pro podobné typy náročných výpočtů. Na závěr jsou znázorněny výsledky výpočtů ve formě tabulek a map. Stručně je zmíněn i vliv nahrazení hodnoty hustoty hornin jedinou hodnotou r0 = 2670 kg/m3, což je v geodézii obvyklá aproximace. Na území ČR tato aproximace nezpůsobuje významnou chybu ve vypočtené opravě. Získané výsledky bude možné dále využít pro výpočet přesného lokálního modelu geoidu pro střední Evropu. Martin Kadlec (oceněná práce - Juniorstav 2007) Co jsou aktuální problémy inženýrské geodézie? Nalézání odpovědi na tuto otázku je stálým programem příslušné odborné skupiny Českého svazu geodetů a kartografů. S výsledky odborná skupina seznamuje veřejnost na každoročním semináři pořádaném v Brně při příležitosti Stavebního veletrhu. Hlavním cílem organizátorů je přispět k udržení potřebné úrovně znalostí a inženýrského myšlení těch, kteří reprezentují obor v kontaktu se státními a územně-správními orgány, projektanty, investory a stavebními firmami. Je jisté, že liberalizace jakéhokoliv společenského procesu se nemůže obejít bez jistých omezení daných normami chování jedinců a skupin. Pro investiční činnost v dobře spravovaném území obce nebo vyššího územně-správního celku to platí možná více než jinde. Hlavně proto, že důsledky chování státních a územních orgánů a účastníků investičního procesu se bezprostředně projevují na kvalitě života lidí, žijících v daném území. Ani zeměměřiči nemohou dlouhodobě udržet uznání svého společenského postavení těžícího z nekontrolovatelnosti norem chování a kvality výsledků poskytovaných na trhu geoinformací. Zeměměřická dokumentace, pod kterou se někteří jedinci jsou ochotni jako autoři nebo ověřovatelé podepsat, budí dnes vskutku oprávněné pochyby nad budoucností oboru. Mimo jiné i proto se Český úřad zeměměřický vrátil k osvědčenému způsobu přiznávání úředního oprávnění prokazováním odborných znalostí při zkoušce před komisí jmenovanou předsedou úřadu a k institutu postihu úředně oprávněných zeměměřických inženýrů na základě vlastního - nikoliv jen vnějšího - podnětu. Jsem přesvědčen, že k dobrému jménu zeměměřictví musí přispět především vůdčí osobnosti oboru bez ohledu na místo svého zaměstnání a své soukromé zájmy. Nelze očekávat pomoc od kohokoliv - zejména od státních institucí - neprokážeme-li dostatek vůle pomoci si sami. Mimo jiné i tím, že začneme cílevědomě otevírat ulitu přílišné oborové specializace, do které jsme se několik desítek let ke své škodě zavírali. V současném světě nebude nikdo hodnotit působení jakéhokoliv oboru jinak, než podle kvality služeb, které mu jedinci a skupiny soukromého nebo veřejného sektoru tohoto oboru poskytnou. Přitom pojem 'služba' nelze chápat jen v úzkém smyslu výsledků té či oné výrobní či správní činnosti, ale v pojetí celého systému správy a řízení jakosti a kvality na trhu poskytovaných činností. Jde o budování systému norem a zvyklostí, který by měl být ke všem vnitřním i vnějším uživatelům spravedlivý a také i lidsky přívětivý. Úvodní referát na semináři Aktuální problémy IG v Brně v roce 2000 je redakčně upraven. Poznámka autora: Ani s odstupem 7 let bych archivní text časopisu Zeměměřič podstatně neměnil. Je mi však velmi líto, že tehdejší iniciativa o vstup geodetů mezi autorizované inženýry České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě skončila nezdarem, a redakčním krácením referátu tak musel být vypuštěn odstavec o iniciativě Zeměměřické komory dosáhnout profesní samosprávy alespoň pro vybranou skupinu ÚOZI. Stále se nemohu smířit s nedostatečným sebevědomím mnoha geodetů a je na mladé generaci s tím něco udělat. V Praze, 22. března 2007 Petr Polák Technické dílo roku 2006: Výstavba mostu H216 přes Rybný potok - D8 Příhraniční úsek dálnice D8 probíhá velmi členitým terénem. Realizace tohoto úseku si vyžádala výstavbu několika technologicky a investičně velmi náročných objektů, mezi nimiž most přes Rybný potok zaujímá jedno z čelních míst. Vzhledem k velmi napjatým termínům dokončení dálnice D8 byla zvolena technicky velmi náročná varianta výstavby, která spočívala ve vysouvání celé konstrukce mostovky na předem vybudované mostní pilíře, s tím, že konstrukce mostovky byla po částech vyráběna ve dvou výrobnách a pomocí hydraulického tažného systému vysouvána do projektované polohy. Výstavba mostu přes Rybný potok probíhala ve velmi náročných terénních podmínkách. Dálnice zde prochází infiltrační oblastí vodárenské nádrže pro pitnou vodu v SRN, takže bylo nutno vyloučit takové procesy výstavby, které by ohrozily kvalitu pitné vody. Původně navrhovaná varianta výstavby převáděla dálnici po dvou samostatných mostech. Po provedení analýzy časového harmonogramu výstavby bylo zjištěno, že takový způsob výstavby mostu nebylo možno ve stanovených termínech realizovat. Projekt byl proto přepracován tak, aby dálnice mohla být převedena po jediném mostě. Jeho nosná konstrukce je tvořena komorovým nosníkem profilu U s velmi vyloženými konzolami, které jsou po 3 m podepřeny prefabrikovanými vzpěrami. Most byl navržen tak, aby se jednotlivé segmenty tvořící nosnou konstrukci mohly betonovat postupně ve dvou výrobnách situovaných za opěrou mostu. Postup prací byl upraven tak, že se nejprve v první výrobně vybetonoval komorový nosník. Po betonáži se tento nosník vysunul do druhé výrobny, kde se osadily prefabrikované podpěry a vybetonovaly konzoly segmentu. Při stavbě byla nosní konstrukce předepnuta pomocí předpínacích kabelů a byla připravena k výsuvu na pilíře mostu. Mostní pilíře mají jednoduchý průřez ve tvaru písmene I, počet pilířů je 6. Výška pilířů je projektována od 14 m do 47,1 m. Výstavba pilířů byla realizována systémem betonáže s využitím taženého bednění. Technické parametry mostu Projektantem mostu přes Rybný potok byla firma SHP Brno, dodavatelem byl METROSTAV, a.s. Dálnice D8 v prostoru objektu mostní konstrukce probíhá v přechodnici, která přechází v kruhový oblouk, niveleta dálnice je v údolnicovém oblouku. Nosná konstrukce mostu byla vyráběna v příčném sklonu 2,5 %. Délka mostu: 356,001 m (v ose D8) Šířka mostu: 31,1 m Výška mostu: 57,7 m Plocha mostu: 11 072 m2 Hmotnost nosné konstrukce: cca 19 000 t Geodetické práce Při zpracování analýzy kritických situací se problematika geodetických měření, vyhodnocení naměřených hodnot, posouzení s projektem objevuje vždy na čelních místech. Je nutno si uvědomit, že při realizaci takovéto výstavby, je většina procesů nevratných. Dalším, velmi důležitým kritériem, je rychlost provádění geodetických prací a zpracování výsledků. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem byla této problematice věnována velká pozornost jak v procesu přípravy stavby, tak při její realizaci. Pro výstavbu vlastního mostu a souvisejících objektů byl zpracován závazný technologický postup provádění geodetických prací. Vybudování mikrosítě V prostoru výstavby mostu byla vybudována mikrosíť, jejíž body byly zajištěny hloubkovou stabilizací s nucenou centrací. Po zaměření této sítě byly pro jednotlivé body v místní soustavě vypočteny prostorové souřadnice, které byly po celou dobu výstavby neměnné. Geodetické práce ve výrobnách Nejsložitějším úkolem bylo vytvoření podmínek pro montáž ocelového roštu, protože se jednalo o zborcenou plochu. Vzhledem k extrémním nárokům na přesnost betonáže spodní části komorového nosníku ?5 mm, byly metody měření voleny na hranici měřitelnosti. Geodetické práce při výstavbě mostních pilířů Technologie taženého bednění měla vlastní systém kontroly svislosti (princip nadirlot), který zaručoval splnění předepsaných tolerancí projektantem. Po dokončení mostních pilířů bylo nutno prověřit a stanovit průběh deformací hlav pilířů vlivem teplotních změn. Tyto deformace bylo nutno zohlednit při realizaci navazujících konstrukcí. Geodetické práce při výsuvu konstrukce mostu Pro sledování a vyhodnocování výsuvu konstrukce mostu byl navržen unikátní systém měření, který zaručoval vyhodnocení konstrukce mostu v předem stanovených intervalech (20 sec, při dojezdu konstrukce do proj. polohy - 5 sec). Princip tohoto systému měření spočíval ve využití dvou automatizovaných totálních stanic připojených on-line do výpočetního systému, které v automatickém režimu sledovaly a určovaly prostorové souřadnice dvou bodů, které byly umístěny přibližně v osách první a poslední lamely. Sledované body představovaly dva 360° odrazové hranoly. Pomocí speciálně vytvořeného SW byly na základě změny staničení kontinuálně vyhodnocovány odchylky od projektu. Vždy po 5 m výsuvu bylo provedeno detailní zaměření čtyř stabilizovaných bodů na jedné lamele, byly vypočteny jejich prostorové souřadnice a provedeno porovnání s projektovým modelem mostu ve 3D. Při výsuvu mostní konstrukce se souběžně sledovala a vyhodnocovala změna svislosti jednotlivých mostních pilířů. Závěr METROSTAV, a.s. a všichni spolupracující partneři věnovali výstavbě tohoto unikátního díla nadstandardní úsilí. Výstavba probíhala v nepřetržitém provozu, hrubá konstrukce mostu byla realizována za cca 7 měsíců. (Pozn. red.: 2. místo v soutěži o Technické dílo roku 2006) Ing. Jaroslav Pohan, CCE Praha, spol s.r.o. Stručný průvodce geodeta novým stavebním zákonem Nový zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) má nabýt účinnosti dnem 1. ledna 2007 s výjimkou ustanovení o autorizovaném inspektorovi, která nabudou účinnosti až 1. července 2007. Do konce roku 2006 by měly být postupně meziresortně projednány, schváleny a vydány všechny prováděcí vyhlášky. V porovnání se stavebním zákonem č. 50/1976 Sb. platí, že veškerá ustanovení nové právní úpravy týkající se zeměměřických činností najdeme právě až v prováděcích vyhláškách s výjimkou, na kterou tento text dále upozorní. Tento průvodce novým stavebním zákonem je určen výhradně geodetům a nezabývá se příliš částmi zákona, které nejsou pro výkon zeměměřických činností podstatné a upravují práva a povinnosti především příslušných správních úřadů, architektů, stavařů, stavebníků a vlastníků nemovitostí. Základní pojmy stavebního zákona jsou obsaženy v § 2 a násl. a jejich znalost je pro geodety důležitá. Obsahuje tyto pojmy: stavební pozemek, zastavěný stavební pozemek, zastavěné území, nezastavitelný pozemek, nezastavěné území, plocha, koridor, zastavěná plocha, veřejná infrastruktura, dopravní infrastruktura, technická infrastruktura, občanské vybavení, veřejné prostranství, veřejně prospěšná stavba, územně plánovací dokumentace, stavební podnikatel, stavebník, stavební dozor, stavba, nástavba, přístavba, stavební úprava, změna stavby před dokončením, terénní úprava, zařízení, staveniště, údržba stavby. Výkon veřejné správy upravují ustanovení § 4 až § 17 a jsou zde vymezeny působnosti, závazné postupy a součinnosti ve věcech územního plánování a ve věcech stavebního řádu orgánů obcí, krajů a Prahy, Ministerstva obrany, ministerstva, do jehož působnosti stavební zákon patří (zatím Ministerstvo pro místní rozvoj), obecných stavebních úřadů, speciálních stavebních úřadů a vojenských a jiných stavebních úřadů. Územním plánováním se zabývá třetí část zákona v rozmezí § 18 až § 102. Pro širší vzdělání geodeta jsou důležitá zejména níže uvedená ustanovení. V § 20 až § 24 se čtenář dozví o podmínkách zveřejňování písemností, o územně plánovacích informacích poskytovaných povinně veřejnosti krajskými, obecními a stavebními úřady, o povinnosti veřejného projednávání při pořizování územně plánovací dokumentace, dále o tom, že veřejnost se může nechat zákonným způsobem zastoupit svým zmocněncem a v neposlední řadě jaké jsou kvalifikační podmínky pro územně plánovací činnost (splňují je architekti, vysokoškolsky vzdělané osoby uznané pro autorizaci v oboru územního plánování a vysokoškolsky vzdělané osoby příbuzného oboru). Nástroje územního plánování upravují § 25 až § 102. Územně plánovacími podklady (§ 25 až § 30) jsou územně analytické podklady a územní studie a v § 27 o pořizování územně analytických podkladů se geodet poměrně nečekaně setká se známými pojmy »technická mapa« a »Souřadnicový systém jednotné trigonometrické sítě katastrální« v souvislosti s povinnostmi vlastníků technické infrastruktury. Je to zásluhou součinnosti Českého úřadu zeměměřického a katastrálního, Komory geodetů a kartografů a některých poslanců (zejména ing. Františka Beneše, CSc. ze Zeměměřického úřadu v Praze) při tvorbě a závěrečném projednávání zákona v parlamentu. Zcela novým pojmem a nástrojem územního plánování je »Politika územního rozvoje« jejíž státní a nadstátní účel, obsah, schvalování (vládou ČR) a aktualizaci upravují ustanovení § 31 až § 35. Zásadní náplní tohoto nástroje územního plánování je zejména koordinace tvorby a aktualizace zásad územního rozvoje (viz dále), posouzení a hodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území státu a jednotlivých jeho částí (krajů, obcí). Územně plánovací dokumentací (§ 2 a § 36 až § 75) se rozumí zásady územního rozvoje, územní plán a regulační plán. Obsah a účel, návrh, posouzení, veřejné projednávání, přezkum a odůvodnění návrhu, vydávání a aktualizaci zásad územního rozvoje upravují ustanovení § 36 až § 42. Jedná se o územně plánovací dokumentaci pořizovanou pro území krajů a závaznou pro pořizování územních plánů obcí a regulačních plánů obcí nebo jejich částí. S jistým zjednodušením lze říci, že zásady územního rozvoje jsou jakousi »koordinační spojnicí« mezi politikou územního rozvoje a územními plány obcí, tedy mezi působností státu a ministerstev a působností obcí s rozšířenou působností, resp. obcí s pověřenými úřady (podle zákona o obcích obce III. resp. II. stupně). Územní plán obce, tj. obsah a účel, návrh na pořízení a jednotlivé stupně tvorby, tj. zadání, koncept, veřejné projednávání, návrh, posouzení návrhu, další veřejné projednávání, přezkum, vydání, vyhodnocení a jeho změny a spojené pořízení s regulačním plánem jsou obsahem ustanovení § 46 až § 57. Podmínky existence zastavěných území obce upravují § 57 až § 60. Regulační plán vydaný krajem nebo obcí na území obce nebo vymezené části obce, tj. obsah a účel, způsob pořízení a úhradu nákladů s tím spojených, veřejné projednávání, přezkum a odůvodnění návrhu, vydání a další podmínky řeší ustanovení § 61 až § 75. V této části zákona se objevují dosud neznámé právní instituty. Čtenář se například dozví, že regulační plán může nahradit plán společných zařízení komplexních pozemkových úprav, nebo že regulační plán může být vydán na žádost fyzické nebo právnické osoby (v tom případě za úhradu této osoby), nebo že obec nebo kraj mohou podmínit vydání regulačního plánu smlouvou fyzické nebo právnické osoby uzavřenou s vlastníky pozemků a staveb dotčených navrhovaným záměrem (»dohoda o parcelaci«) atd. Je zřejmé, že tento stupeň územně plánovací dokumentace může být zajímavým zdrojem činnosti zeměměřických firem, protože bez geometrických plánů, případně vytyčení hranic pozemků, se dohody o parcelaci neuskuteční. A tím se dostávám k závěrečné části první poloviny zákona (územní plánování), ale k té pro geodety soukromé i státní nejdůležitější, a to k územnímu řízení a územnímu rozhodnutí. Územní rozhodnutí je částečně obdobné předchozí právní úpravě (§ 32 a násl. zákona č. 50/1976 Sb.) a částečně dosti jiné. V § 77 odst. 1 jsou uvedeny jednotlivé druhy územních rozhodnutí, a to v písm. a) o umístění stavby a zařízení, písm. b) o změně využití území, písm. c) o změně stavby a změně vlivu stavby na využití území, písm. d) o dělení a zcelování pozemků, písm. e) o ochranném pásmu. V § 78 je upravena možnost spojit u vybraných staveb uzemní a stavební řízení v jedno správní řízení, v § 78 odst. 3 je zmíněna možnost uzavření veřejnoprávní smlouvy o umístění stavby a o změně využití území mezi žadatelem, stavebním úřadem, smlouva tak nahrazuje územní rozhodnutí, a v § 79 až § 83 je vymezen obsah a náležitosti jednotlivých rozhodnutí. V § 80 o rozhodnutí o změně využití území je v odst. 2 písm. e) podmínka změny druhu pozemku jen u pozemků s výměrou přesahující 300 m2, takže se zdá, že v mnoha případech vlastníci pozemků menších nebudou nijak omezeni ve svém právu samostatně, bez účasti stavebního úřadu, změnit v katastru nemovitostí druh a způsob využití pozemku. Průběh územního řízení, tj. příslušnost stavebného úřadu, kdo jsou účastníky územního řízení, náležitosti žádosti o vydání, postup zahájení nebo přerušení, postup vyřízení stanovisek dotčených orgánů a připomínek účastníků, posuzování záměrů žadatele, posuzování vlivu na životní prostředí, doba platnosti rozhodnutí, změna a zrušení a rozhodnutí a zjednodušené územní řízení upravují ustanovení § 84 až § 94. V § 96 se objevuje nový pojem a zákonný institut »územní souhlas«, který postačí ve vyjmenovaných případech. Zde se objevují i zákonné geometrické parametry, například úprava terénu, náspů a výkopů do 1,5 m výšky nebo hloubky, nejsou-li větší než 300 m2, nebo skladové, výstavní a manipulační plochy do 200 m2, nebo změna druhu pozemku do 300 m2. Z ustanovení § 82 o rozhodnutí o dělení nebo scelování pozemků a násl. a § 96 však vyplývá pro vlastníky nemovitostí jedna velmi nepříjemná povinnost (!!!), a to, že při záměru dělit nebo scelovat své pozemky budou nuceni zapomenout na dříve často užívané »jiné opatření« stavebního úřadu (viz § 32 odst. 2 písm. e/ zákona č. 50/81976 Sb.) - vydat souhlas v jednoduchých případech bez ostatních účastníků řízení (obec, sousedé) a bez vyjádření dotčených orgánů a vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury. Nová právní úprava zásadně vyžaduje i u těch nejjednodušších případů rozdělení pozemků účast všech osob vyjmenovaných v předchozí větě, a tedy prodloužení doby řízení zjednodušeného nebo řízení o územním souhlasu přibližně o několik měsíců, to vše spojené s potřebou zadat vyhotovení žádosti osobě odborně zdatné a schopné pořídit oznámení o záměru v souladu s § 96 odst. 3 písm. a) až e) a ustanoveními příslušné prováděcí vyhlášky. Tuto skutečnost by měli vzít na vědomí všichni geodeti, kteří vyhotovují geometrické plány, aniž by upozornili objednatele na skutečnost, že dělit nebo scelovat pozemek lze jen se souhlasem stavebního úřadu vyjádřeného v nové právní úpravě buď územním rozhodnutím nebo územním souhlasem. Přiměřeně nové právní úpravě bude třeba i upravit text uvedený nad popisovým rámem geometrického plánu (nově pravděpodobně takto: »Dělit nebo scelovat pozemky lze jen na základě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu.«). Stavební uzávěra a asanace území je podle ustanovení § 97 až § 100 předmětem územního opatření stavebního úřadu, a není předmětem správního řízení, jak tomu částečně je ve stávající právní úpravě § 32 odst. 1 písm. d) zákona č. 50/1976 Sb. Úplným závěrem části zákona, která upravuje územní plánování, jsou ustanovení o úpravě vztahů v území, a to institut předkupního práva obce nebo kraje za náhradu - § 101 a § 102 - u pozemků určených územním nebo regulačním plánem pro veřejně prospěšnou stavbu. Stavební řád upravují ustanovení § 103 až § 157. V § 103 je uvedeno široké spektrum staveb budov, staveb technické a dopravní infrastruktury a dalších staveb, které nevyžadují ani stavební povolení ani ohlášení. Jsou zde uvedeny také signální věže, signály a pyramidy pro zeměměřické účely. V § 104 jsou uvedeny jednoduché stavby, terénní úpravy, zařízení a udržovací práce, které podléhají ohlášení stavebnímu úřadu, a patří mezi ně například stavby pro bydlení a rekreaci do 150 m2 zastavěné plochy s jedním podzemním podlažím do hloubky 3 m a nejvýše dvěma nadzemními podlažími a podkrovím. Stavební úřad však může podle § 107 svým rozhodnutím ve stanovené lhůtě 30 dnů ze zákonných důvodů zakázat ohlášení. V § 109 až § 116 jsou uvedeny podmínky stavebního řízení, tj. kdo jsou účastníky tohoto řízení, jaký je obsah žádosti o stavební povolení, jak se provede přezkum žádosti, jak se uskuteční zahájení stavebního řízení, podmínky pro přizvání autorizovaného inspektora nebo projektanta stavebním úřadem, postup vyřízení námitek, náležitosti stavebního povolení, možnost uzavření veřejnoprávní smlouvy mezi stavebním úřadem a stavebníkem se souhlasem dotčených orgánů (§ 116). V § 117 jsou stanoveny podmínky zkráceného stavebního řízení uskutečněného jen na podkladě oznámení, uzavře-li stavebník s autorizovaným inspektorem smlouvu o provedení kontroly projektové dokumentace, byla opatřena souhlasná stanoviska dotčených orgánů, inspektor stvrdí certifikátem ověření projektové dokumentace a nejde o stavbu, která zvláštním předpisem, územně plánovací dokumentací nebo rozhodnutím orgánu územního plánování není označena jako nezpůsobilá zkrácenému stavebnímu řízení. V § 118 jsou upraveny podmínky změny stavby před jejím dokončením. Užívání staveb je obsahem ustanovení § 119 až § 131. V této části stavebního zákona se stavebníci a uživatelé staveb mohou rozloučit se správním řízením stavebního úřadu známým pod názvem »kolaudační řízení«. Stavební úřady provedou kolaudaci staveb zahájených podle předchozí právní úpravy, stavby podléhající režimu nového stavebního zákona se kolaudovat nebudou a stavby se začnou užívat buď na základě oznámení záměru o užívání dokončené stavby, pokud byla povolena podle určitých ustanovení zákona, nebo byla provedena podle veřejnoprávní smlouvy, nebo certifikátu autorizovaného inspektora (§ 120), nebo na základě kolaudačního souhlasu vydaného stavebním úřadem u vyjmenovaných staveb podle § 122 (například nemocnice, školy, nájemní bytové domy, stavby pro obchod a průmysl, stavby pro shromažďování většího počtu osob, věznice, stavby dopravní a občanské infrastruktury, stavby kulturních památek). V § 123 a § 124 jsou uvedeny podmínky předčasného užívání stavby a zkušebního provozu. Pro geodety jsou důležitým ustanovením § 121 a § 125 o dokumentaci skutečného provedení stavby. Text § 125 je v podstatě shodným se současnou právní úpravou (a podrobněji bude obsah a náležitosti upraveny prováděcí vyhláškou), avšak v § 121 se připouští možnost, že tato dokumentace se nevyhotoví, pokud došlo k nepodstatným odchylkám oproti vydanému stavebnímu povolení, ohlášení stavebnímu úřadu nebo ověřené projektové dokumentaci. Z této úlevy stavebníkům jde trochu hrůza, protože není blíže určeno, co je nebo není »nepodstatná odchylka« a většina geodetů moc dobře ví, že z hlediska geometrických parametrů stavět »tak trochu odlišně od projektu«, je v tuzemsku praxí zcela obvyklou. Nechci šířit poplašnou zprávu, ale znám jednu velmi rozsáhlou stavbu, kde při použití projektové dokumentace (ta se zde používá jako dokumentace skutečného provedení) se při orientaci v budově ztratíte hned za vchodem, takže projektovaný interiér a skutečnost jsou s prominutím »nebe a dudy«. Nedovedu si představit, co by se v této stavbě dělo například v případě havárie, nebo požáru. U určených staveb, u nichž bude stavební úřad vydávat kolaudační souhlas, je naštěstí ustanovení o povinné kontrolní prohlídce stavebního úřadu. Ustanovení § 121 končí větou o povinnosti stavebníka doložit u staveb evidovaných v katastru nemovitostí geometrický plán. Změnu užívání stavby upravují § 126 a § 127. Stavební úřad neprovede jako dosud kolaudaci (tzv. »rekolaudaci«), ale vydá pouze souhlas se změnou užívání. Povolení odstranění stavby, terénních úprav a zařízení upravuje § 128, stavební úřad tedy nevydává rozhodnutí ve správním řízení jako dosud. Podmínky nařízení odstranění stavby upravuje § 129 a v ustanovení odst. 2 písm. a), b), c) jsou stavebníkovi nebo vlastníkovi určeny podmínky pro dodatečné povolení stavby. Tím je zachován i současně platný institut legalizace stavby postavené před desítkami let před platností stavebního zákona z roku 1976 nebo legalizace i tzv. »černé stavby«. Stavební dozor a zvláštní pravomoci stavebního úřadu upravují § 132 až § 142. Jsou zde blíže určeny průběh kontrolní prohlídky stavby a související rozhodnutí, opatření a nařízení neodkladného odstranění stavby a zabezpečovacích prací (§ 133 až § 136). V ustanoveních § 137 až § 142 jsou upraveny nezbytné úpravy, stavební příspěvek, vyklizení stavby, opatření na sousedním pozemku nebo stavbě a je určeno, kdo jsou účastníky příslušných řízení stavebního úřadu. V části zákona od § 143 do § 151 se čtenář zákona seznámí s novým institutem a odborně způsobilou osobou ve stavebnictví, a to s autorizovaným inspektorem. Tento institut je ve značně modifikovaném obsahu převzat z bavorského stavebního práva. Jednotlivá ustanovení upravují podmínky jmenování, zániku funkce, bezúhonnosti, povinnosti odměny a odpovědnosti za škodu, vydávání certifikátu a jiných dokumentů, zákazu výkonu činnosti, oprávnění a povinnosti a určuje působnost Komory a dozor a dohled ministerstva. V ustanovení § 152 jsou uvedeny povinnosti a odpovědnost stavebníka, v § 153 stavbyvedoucího a stavebního dozoru, v § 154 vlastníka stavby a zařízení. V § 157 jsou ustanovení o stavebním deníku nebo jednoduchém záznamu o stavbě. Působnost geodetů na stavbách zde zákon významně rozšiřuje v ustanovení § 157 odst. 2, neboť do stavebního deníku nebo jednoduchého záznamu stavby jsou oprávněni provádět záznamy osoby odpovídající za provádění vybraných zeměměřických prací. Vybrané činnosti ve výstavbě (projektová činnost, provádění staveb, tj. činnost stavbyvedoucích spojená s povinností součinnosti s technickým dozorem stavebníka a autorským dozorem projektanta) a součinnost vlastníků technické infrastruktury (mj. vedení evidence s polohovým případně i výškovým umístěním staveb, povinnost poskytování informací a podkladů pro projektovou činnost, povinnost součinnosti na výzvu orgánů územního plánování) upravují ustanovení § 158 až § 161. Obecné požadavky na výstavbu a účely vyvlastnění upravují § 169 a § 170, další ustanovení § 171 až 176 upravují státní dozor ve věcech územního plánování a stavebního řádu, podmínky vstupu na pozemky, pořádkové pokuty a expertní součinnost. Správní delikty, tj. přestupky fyzických osob a správní delikty právnických osob, včetně výší pokut a jejich vybírání a vymáhání, upravují ustanovení § 178 až § 183. Přechodná a závěrečná ustanovení, včetně vztahu ke správnímu řádu a zmocňovacích ustanovení, jsou předmětem § 185 až § 196. V § 197 jsou Zrušovací ustanovení a v § 198 je uvedena účinnost zákona. Na závěr tohoto průvodce novým stavebním zákonem doplňuji, že v samostatném zákoně o změně zákonů souvisejících s vydáním nového stavebního zákona (a zákona o vyvlastnění ve veřejném zájmu) jsou v částech třicáté první a třicáté druhé uvedeny změny zákonů č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky a č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. Jaké inženýrsko geodetické činnosti a pojmy se objeví v prováděcích vyhláškách zákona? Dočteme se v nich něco o podkladech pro územně plánovací dokumentaci a pro projektování, nebo o vytyčení stavby, shledáme se s pojmy »vytyčovací výkres« nebo »potřebné geometrické parametry« nebo »vytyčovací protokol«? Odpověď na tyto otázky na sebe nenechá dlouho čekat. Vše je závislé na odbornosti tvůrců vyhlášek a na naší úspěšnosti v meziresortním připomínkovém řízení. Jeho účastníkem je i ČÚZK a prostřednictvím něj je možnost uplatnit názory odborníků KGK a ČSGK. Inženýrsko - geodetické činnosti a pojmy zeměměřictví a katastru nemovitostí se v návrzích prováděcích vyhlášek zákona objevují v rozsahu větším než v předchozí právní úpravě a to je dobře. Podrobněji však možná v dalším pokračování této problematiky na stránkách Zeměměřiče a určitě na semináři 27. listopadu 2006 v Praze na Novotného lávce. Ing. Petr Polák Neúplnost (2): Lidské mysli, stroje a paranoia 28.04.2006 ***Druhý úryvek z knihy Neúplnost Předešlý úryvek z knihy Gödel a Einstein, slavní a nepochopení http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/3B742ACA632D8FE0C125715B00558711 Formalisté se snažili certifikovat matematickou jistotu odstraněním intuic Gödel ukázal, že matematika bez nich nemůže dál Tím, že se omezíme na formální syntaktické ohledy, nedosáhneme ani konzistentnosti (alespoň u systémů dostatečně složitých)Ale co jsou vlastně tyto matematické intuice, které nelze ani odstranit, ani formalizovat? Jak k tomu dojde, že se dávají k dispozici někomu takovému, jako jsme my? Znovu jsme vrženi před tajemnou povahu matematického poznání a před tajemnou povahu nás jako těch, kdo znají matematiku Jak dojde k tomu, že toto poznání máme? Jak je to vůbec možné? Sám Platón tvrdil, že samotný fakt, že naše mysl může přijít do styku s věčným světem abstrakcí, svědčí o tom, že je v nás cosi z věčnosti že ta naše část, která může poznat matematiku, je část, která přežije naši tělesnou smrt Podobně argumentoval Spinoza. Málokterý vědecky orientovaný myslitel po Gödelovi by asi byl ochoten po vzoru Platóna a Spinozy vyvozovat z naší schopnosti matematického poznání naši nesmrtelnost Žijeme koneckonců nejen s pravdou Gödelovou, ale i s pravdou Darwinovou Naše mysli jsou produktem slepého mechanismu evoluce Přesto mnoho vědecky orientovaných myslitelů po Gödelovi podalo svědectví o tom, že ve zvláštní hudbě Gödelových matematických vět zaslechli zvěsti o podstatě povahy člověka Z Gödelových vět o neúplnosti vyvozovali závěry o tom, co jsme, anebo, přesněji řečeno, co nejsme Podle tohoto způsobu uvažování nám Gödelovy věty říkají, co naše mysli zkrátka být nemohou. Naše mysli podle tohoto způsobu uvažování zejména nemohou být počítači Matematické poznání, které máme, nelze zachytit do formálního systému To nám zřejmě říká Gödelova první věta Ale právě formální systémy jsou tím, co zachycuje počítání počítačů, a proto jsou počítače schopny řešit otázky, aniž by se opíraly o významy Zatímco počítače fungují podle algoritmů, my, jak se alespoň zdá, ne, z čehož jednoduše vyplývá, že naše mysli nejsou počítače. Názor dávající do souvislosti Gödelovu první větu o neúplnosti a povahu lidské mysli poprvé publikoval v roce 1961 oxfordský filozof John Lucas: „Zdá se mi, že Gödelova věta dokazuje, že model mechanismu je falešný, neboli že mysl nelze vysvětlovat jako stroj Tak to připadalo i mnoha jiným lidem téměř každý matematický logik, na kterého jsem se s tímto problémem obrátil, se přiznal, že o tom smýšlí podobně, ale nebyl ochoten se k tomu jednoznačně přihlásit, dokud neuvidí úplnou argumentaci, která se patřičně vypořádá se všemi závažnými námitkami O to se pokouším.“ Lucasova argumentace byla robustně přímá: Ať sestrojíme sebevíce složitý „myslící“ stroj, poběží podle pevně zadaných pravidel, jež je možné formulovat ve formálním systému, a když se tohoto stroje zeptáme, jaké jsou pravdivé výroky, bude to schopen řešit jedině tak, že se podívá, jaké výroky vyplývají z pravidel systému Takže bude existovat výrok, který se bude vymykat jeho schopnosti pochopit pravdu, což není nic jiného než pravidly určená dokazatelnost výrok, který naše mysl nicméně dokáže pochopit jako pravdivý ť budeme stroj sebevíc posilovat tím, že budeme dosud nezachytitelné výroky přidávat jako axiomy, vždy bude existovat další výrok, který mu unikne, ale nám ne: „Tuto formuli nebude stroj schopen označit jako pravdivou, ačkoli mysl vidí, že pravdivá je Stroj tedy stále nebude adekvátním modelem mysli Snažíme se vyvinout model mysli, který je mechanický, tedy v podstatě ,mrtvý‘ ale mysl je ,živá‘, může vždy předčit jakýkoli formální, zkostnatělý, mrtvý systém Díky Gödelově větě má mysl vždy poslední slovo.“ Jiný oxfordský don, matematik Roger Penrose, vydal dvě knihy, Císařova nová mysl (Emperor’s New Mind) a Stíny mysli (Shadows of the Mind), v nichž tvrdil, že z Gödelových vět o neúplnosti vyplývá falešnost představy lidské mysli jako mechanismu a že je obor umělé inteligence ve slepé uličce, hodlá-li plně vysvětlit lidské myšlení.Penrosova argumentace je obdobná jako Lucasova, ale snaží se ještě zevrubněji předvídat a zodpovědět všechny možné námitky. „Co Gödelova věta dokázala? V roce 1930 na setkání v Královci brilantní mladý matematik Kurt Gödel překvapil přední světové matematiky a logiky tím, co se později mělo stát jeho slavnou větou Ta rychle došla uznání jako zásadní příspěvek k základům matematiky, možná ten nejzákladnější, jaký kdy byl objeven Já se ale pokusím doložit, že Gödel touto větou přispěl také k velkému kroku ve filozofii mysli. Gödel prokázal mimo veškerou pochybnost, že žádný formální systém korektních matematických pravidel dokazování nikdy nemůže stačit, a to ani v principu, k dokázání všech pravdivých výroků obyčejné aritmetiky Už to je jistě pozoruhodné le lze přesvědčivě tvrdit, že jeho výsledek prokázal něco více: prokázal, že lidské myšlení nelze redukovat na žádná pravidla Jedním z mých cílů bude přesvědčit čtenáře, že Gödelova věta toto vskutku ukazuje a poskytuje základ pro mé tvrzení, že lidské myšlení nutně obnáší cosi více, než lze kdy dokázat s počítačem v tom smyslu, jak slovo počítač dnes chápeme.“ Penrose se domnívá, že mysl sice není počítač, ale je to fyzikální systém Mysl je totožná s mozkem Proto by nemechanická povaha mysli, vyplývající podle něj z Gödelovy věty o neúplnosti, měla obrátit naše úvahy k nemechanickým fyzikálním zákonům právě takového druhu, jaký nabízí kvantová mechanika Mysl se schopností matematické intuice, jež prokazatelně nejde zachytit mechanisticky, je nicméně fyzikální systém, a proto bychom měli usilovat o rozvinutí nemechanistického, radikálně nového druhu vědy v čemž by nám měla být vodítkem tajemství kvantové mechaniky aby bylo možné vzít v úvahu nekomputační aspekty lidské mysli Nekombinatorická, nicméně fyzikální povaha myšlení nám ukazuje nekombinatorickou povahu základních fyzikálních zákonů. Gödel sám byl k vyvozování závěrů o povaze lidské mysli ze svých slavných matematických vět mnohem zdrženlivější ak naznačil v rozhovorech s Hao Wangem i v Gibbsově přednášce, kterou přednesl v Providence ve státě Rhode Island 26února 1951 (a nikdy nepublikoval), to, co je rigorózně dokázáno, není co se týče mysli kategorický výrok Je to spíše disjunkce, výrok typu „buď-anebo“Připouštěl tedy, že z jeho věty o neúplnosti nevyplývá čistě a jasně „nemechanismus“Pro mechanistu zůstávají možné únikové cesty. Podle Wanga se Gödel domníval, že to, co bylo rigorózně dokázáno zřejmě na základě věty o neúplnosti je: „Buď lidská mysl předstihuje všechny stroje (přesněji řečeno dokáže rozhodnout víc otázek z teorie čísel než jakýkoli stroj), anebo existují otázky z teorie čísel pro lidskou mysl nerozhodnutelné.“ Co měl přesně Gödel na mysli tou druhou možností? Myslím, že zde uvažuje o možnosti, že opravdu jsme stroje tedy že veškeré naše myšlení je mechanické, předurčené pevnými pravidly ale že podléháme klamu, že máme přístup k neformalizovatelné matematické pravdě e možné, že jsme stroje trpící přeludy matematického velikášství oučasně jakoby naznačoval, že z jeho vět vyplývá to, že pokud naše chápání matematických pravd nepodléhá klamu, pokud opravdu máme ty intuice, které si myslíme, že máme, pak nejsme stroje Pokud opravdu máme ty intuice, které máme, pak není možné, abychom formalizovali (nebo zmechanizovali) všechny naše matematické intuice, což znamená, že opravdu nejsme stroje Samozřejmě, že neexistuje důkaz toho, že víme vše, co si myslíme, že víme, protože ne vše, co si myslíme, že víme, lze formalizovat; to je koneckonců neúplnost Proto nemůžeme rigorózně dokázat, že jsme stroje Věta o neúplnosti tím, že ukazuje meze formalizace, naznačuje, že naše mysli přesahují stroje, a zároveň nám znemožňuje dokázat, že naše mysli přesahují stroje Opět téměř paradox. Gödel byl tedy ohledně důsledků své věty o neúplnosti pro lidskou povahu opatrný ěl sice své intuice ohledně podstaty lidské mysli, ale jako skrupulózní logik nevyvozoval žádné důsledky pouze na základě svých vět Rozdíl mezi intuicí a rigorózním důkazem byl pro Gödela vždy naprosto zřetelný statně nevyhnutelnost této distinkce vyplývala právě z jeho slavného důkazu. Druhá varianta v Gödelově podvojném závěru ohledně našich matematicky poznávajících myslí tedy spočívá v této možnosti: naše přesvědčení o matematickém poznání přesahujícím formalizaci je klamné ato možnost a to, že byla pro Gödela zarážející je zvláště zajímavá, připomeneme-li si jeden aspekt Gödelova neproniknutelného vnitřního života jeho vlastní závažné bludy. Gödelovy věty mají svůj temný odraz v zrcadle strázní psychopatologie Tak jako nelze provést důkaz konzistentnosti formálního systému v rámci tohoto systému, tak také nelze potvrdit naši racionalitu, dokonce ani ne naše duševní zdraví, pomocí racionality samotné ak může člověk opírající se o systém domněnek, včetně domněnek o domněnkách, vystoupit ven z tohoto systému a zjistit, zda je racionální? Jestliže se celý váš systém včetně pravidel, podle kterých myslíte, nakazí šílenstvím, jak můžete pomocí myšlení najít cestu ze šílenství ven? Jak stojí v jedné učebnici psychopatologie: „Stačí přistoupit na jeden základní předpoklad a bludy mohou být systematizovány do vysoce rozvinutých a racionálních schémat vyznačujících se vysokým stupněm vnitřní konzistentnosti() Bludy mohou často působit logickým, i když nesmírně spletitým a komplikovaným dojmem.“ Paranoia není opuštěním racionálnosti Je to spíš racionalita utržená ze řetězu, vynalézavá honba za vysvětleními, která se nenechá ničím odradit Jeden můj známý psycholog to vyjádřil takto: „Paranoidní člověk je iracionálně racionální() Paranoidní uvažování se nevyznačuje nelogičností, ale pomýlenou, zdivočelou logičností.“ *** Goldsteinová Rebecca Neúplnost - Důkaz a paradox Kurta Gödela Překlad Martin Weiss, vazs přebalem, 272 stran, 298 Kč, http://www.dokoran.cz/index.php?&p=book.php&id=229 Anotace vydavatele Dvě věty o neúplnosti, které formuloval rakouský logik, brněnský rodák Kurt Gödel, patří k nejvýznamnějším, ale také k nejčastěji dezinterpretovaným objevům logiky a matematiky 20století ento geniální matematik byl blízkým přítelem Alberta Einsteina, ale sám se cítil intelektuálním vyhnancem Americká autorka Rebecca Goldsteinová srozumitelně prezentuje strategii Gödelova slavného důkazu Zároveň nás i provází intelektuální atmosférou míst, v nichž Gödel žil předválečné Vídně a poválečného Princetonu v USA Popisuje jeho ojedinělé přátelství s Albertem Einsteinem a vysvětluje i jeho skrytou opozici vůči vlivným intelektuálním proudům jeho doby, především vůči pozitivismu proslulého Vídeňského kruhu a názorům neméně proslulého Ludwiga Wittgensteina. O autorovi: Rebecca Goldsteinová je profesorkou filozofie V současné době přednáší na Trinity College v Hartfordu Kromě řady odborných publikací napsala i knihy The Mind-Body Problem (Problém mysli a těla), Properties of Light (Vlastnosti světla) a Strange Attractors (Podivné atraktory)Za své dílo i za vědeckou a pedagogickou činnost získala řadu ocenění, mimo jiné i prestižní cenu Mac Arthurovy nadace. Poznámka: Omlouváme se za totálně zahlcené diskusní fórum"Příspěvky" zahlcovačů budou nadále odstraňovány a příslušné IP adresy blokovány Galileo: čeká se na aplikace 27.04.2006 Nad připravovanou evropskou satelitní sítí Galileo existuje prostor pro vývoj celé řady aplikací Šanci získat zakázky zde mají také české firmy Pomoc českých firem pro získávání zakázek na projekty Evropské kosmické agentury nabízí Česká kosmická kancelář (http://www.czechspace.cz). Evropská kosmická agentura ESA předpokládá, že v souvislosti s programem Galileo vznikne v Evropě přes 100 000 nových pracovních míst Jen asi pětina z nich bude vytvořena v oboru letectví či kosmonautiky, většina by se měla objevit díky aktivitám firem nabízejí aplikace využívající satelitní navigace Nabízí se zde šance pro české firmy, ty však musejí projevit vlastní aktivitu, předkládat návrhy projektů a účastnit se soutěží vypsaných ESA (ČR je v tuto chvíli přidruženým členem, žádost o plné členství musí ještě oficiálně podat vláda). V rámci právě spuštěného nového kola soutěže Galileo Masters je dokonce možné nabízet pouze nápady; k vybraným z nich dá pak ESA k dispozici své know how, nabídne firmám účast ve svém inkubátoru atd V loňském ročníku soutěže již takto uspěla česká firma Icenet s projektem Personal Watcher V jeho rámci mohou být automaticky sledovány ohrožené skupiny (děti, senioři), systém lze navíc provázat třeba s monitoringem srdeční aktivity a dalších životních funkcí yznys kolem Galilea přitom ale zdaleka není jen záležitostí start-upů, na projektech participují i velké firmy, např iemens. Ačkoliv v rámci systému Galileo budou nabízeny služby pro vlády, armády či bezpečnostní složky a záchranářské služby, důležitý je také vývoj „normálních komerčních“ aplikací určených pro koncové uživatele Tak je například připravována služba, která umožní doplnit fotografii pořízenou mobilním telefonem automaticky souřadnicemi či jménem místa Jiným příkladem je optimalizace železniční dopravy, systémy pro výběr mýta v automobilovém průmyslu, sledování vozidel nebo zvířat (divokých i např psů). V rámci Galilea je zdarma příjem první úrovně signálu (bez garance)Další úrovně jsou již placené, provider si koupí licenci k příslušné úrovni signálu a nad ní bude poskytovat své vlastní služby. Tento rok uplyne 70 let od zveřejnění slavného Turingova článku „On computable numbers, with an application to the entscheidungsproblem“. Alanu Turingovi již bylo na Science Worldu věnováno hodně prostoru (např http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/177488D16E6B4140C1256EAF0036FC02 a http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/A01CD9A7B6F2B564C1256E9700489B71)Jeho klíčový článek oceňujeme zejména proto, že v něm představil abstraktní výpočetní systém nazývaný dnes Turingův stroj (TM)Ukázalo se, že TM dobře vystihuje pojem algoritmu (počitatelnosti v intuitivním slova smyslu), ba dokonce, že je ekvivalentní všem jiným výpočetním systémům, které byly později navrhnuty ať už v abstraktní formě, či ve formě skutečných počítačů zv Churchova teze matematicko-filosofické povahy tvrdí, že všechny myslitelné výpočetní systémy jsou v tomto smyslu ekvivalentní (z hlediska toho co dokáží počítat)V závěru svého článku Turing s využitím získaných poznatků o TM dokazuje nerozhodnutelnost aritmetiky (entscheidungsproblem), což představuje zobecnění tehdy několik let starého Goedelova objevu neúplnosti aritmetiky (viz diskuse k článku http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/DB7DBF9EC58194D3C1256F0E004B34BC). My se zde ovšem zaměříme na důkaz (prováděný diagonální metodou) faktu, že pro úlohu, zda se daný program po spuštění nikdy nezastaví a bude tisknout nekonečnou posloupnost znaků, či nikoliv, neexistuje obecný rozhodovací algoritmus Jen pro přesnost poznamenejme, že tato rozhodovací úloha v Turingově originálním článku je mírně odlišná od dnes více popularizované úlohy zastavení, která spočívá v rozhodnutí, zda se daný program po spuštění někdy zastaví, či poběží věčně Ne všechny TM, které se nikdy nezastaví, totiž počítají nekonečnou posloupnost znaků (jak požaduje v definici rozhodovací úlohy Turing) některé se zacyklí a vygenerují pouze konečný počet znaků ento rozdíl v obou úlohách ale není z hlediska našich úvah podstatný nadále se budeme držet Turingova výkladu. Diagonální metoda byla již v Science Worldu podrobně pospána (http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/176FAFAA36CB3AB9C1256E970049211E a http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/003F237EB5967B0BC1256E970049211F)Připomeňme, že Cantor v 19století v rámci jeho tzv. naivní (intuitivní, neformalizované) teorie množin ukázal, že množina reálných čísel má větší mohutnost než množina přirozených čísel (http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/E9B8D1DB935C34CCC1256E970048C62D), a též že existuje monumentální hierarchie navzájem různých nekonečných množin (kardinálních čísel), kterou později David Hilbert nazval rájem matematiků ve formální teorii množin, vybudované Zermelem a doplněné Fraenkelem na počátku minulého století, která odstranila nepříjemné paradoxy objevené v Cantorově světě množin a na které je postavena veškerá formální struktura současné matematiky, je díky vhodné volbě axiomů diagonální důkaz umožněn Onen ráj tedy existuje dodnes a matematici v něm stále bádají iagonální metoda ovšem není pro lidskou intuici dokonale průhledná, neboť manipuluje s aktuálním (skutečně existujícím) nekonečnem Samotná matice (tabulka), která se pro potřeby důkazu vytváří, je jen potencionálně nekonečná - v každém okamžiku máme k dispozici pouze konečnou matici, jsme však schopni ji neustále ve dvou směrech prodlužovat Pak se ale pomocí prvků diagonály definuje nekonečný objekt, jemuž se přisoudí existence a se kterým se dále pracuje jako s aktuálním nekonečnem. Aplikoval Turing diagonální metodu opravdu ve své ryzí podobě, při které se postuluje existence nekonečného objektu? Prostřednictvím postřehů přímo z originálního Turingova článku doplněnými vysvětlujícími komentáři se pokusíme ukázat, že Turing byl k diagonální metodě spíše skeptický uring si dává za úkol prozkoumat, která reálná čísla jsou počitatelná konečnými prostředky, to je na základě manipulace se symboly podle nějakého konečného souboru instrukcí, volně řečeno moderním jazykem, na základě počítačového programu Proto definuje, jak již bylo řečeno, abstraktní výpočetní systém TM Dále podrobně popisuje tzv. univerzální Turingův stroj (UTM), který je schopen po zadání patřičného popisu libovolného jiného TM na vstup, simulovat práci tohoto TM (to odpovídá dnešním možnostem programovat různé algoritmy v nějakém programovacím jazyce)Protože reálná čísla s nekonečným binárním rozvojem lze reprezentovat nekonečnými posloupnostmi nul a jedniček, zajímá se Turing právě o výpočet nekonečných posloupností nul a jedniček Uvědomme si, že každá taková posloupnost je jen potencionálně nekonečný objekt Člověk (pomocí příslušného TM) dokáže spočítat libovolný počet členů této posloupnosti, nikdy ji však neobsáhne jako celek Turing si nejdříve představí - zdůrazněme, že zatím jde o představu - všechny odpovídající TM seřazené (očíslované přirozenými čísly) nějak takto: TM(1) počítá 1001011 .. TM(2) počítá 0111010 .. TM(3) počítá 1001110 .. TM(4) počítá 1101011 .. TM(5) počítá 1101011 .. atd. Použití diagonální metody je v článku předvedeno jako drama o třech dějstvích Na počátku je provokující úvaha: 1 ariace I parodie na diagonální schéma Turing píše: Zdálo by se, že argument, který dokazuje, že množina reálných čísel není spočetná, též může dokázat, že množina počitatelných reálných čísel není spočetná... Skutečně! Uplatníme-li totiž diagonální metodu tak, jak to provedl Cantor, můžeme definovat posloupnost P tak, že na jejím n-tém místě je 0 (resp. 1), je-li na n-tém místě posloupnosti počítaného strojem TM(n) 1 (resp. 0)V našem případě: P = 00101. Protože P je počitatelná posloupnost, počítá ji nějaký TM, řekněme TM(k)To ale vede ke sporu, neboť posloupnost počítaná TM(k) má na k-tém místě číslici jinou než posloupnost PMnožina počitatelných posloupností tedy není spočetná. Na druhé straně je zřejmé, že každý TM je pospán konečně mnoha znaky z nějaké konečné abecedy Všech TM (a tím spíše těch, které počítají nějakou nekonečnou posloupnost) je tedy spočetné množství o je špatně? Turing k tomu říká: Chyba v argumentu spočívá v předpokladu, že posloupnost P je počitatelná o by byla pravda, kdybychom uměli očíslovat počitatelné posloupnosti konečnými prostředky Avšak problém očíslovat počitatelné posloupnosti je ekvivalentní rozhodovací úloze, zda TM s daným popisem počítá nekonečnou posloupnost A my nemáme žádný obecný algoritmus, který by tuto úlohu rozhodoval v konečném počtu kroků. Očíslováním zde Turning míní aplikaci nějakého algoritmu (tedy nějakého konkrétního TM), který by generoval popisy strojů TM(1), TM(2) atd., to znamená, realizoval by představu z tabulky výše K tomu by stačilo mít k dispozici zmiňovaný obecný algoritmus, jak je zřejmé z následující úvahy: Předpokládejme, že existuje obecný algoritmus, který při libovolném vstupu po konečném počtu kroků oznámí, zda vstup je popisem nějakého TM, jenž počítá nekonečnou posloupnost, či nikoliv Pak můžeme kombinací tohoto algoritmu a UTM sestavit speciální TM (ten, co Turing v uvedené citaci nazývá konečným prostředkem), který postupně probírá popisy všech možných TM (to lze provádět např tak, že vezme nejdříve všechny popisy délky 1 znak, pak všechny popisy délky 2 znaky atd.) a každý popis vždy zkontroluje obecným algoritmem Vytiskne pouze ty popisy, u nichž obecný algoritmus řekne ano - jde o popis TM počítajícího nějakou nekonečnou posloupnost Tímto způsobem jsou postupně vytištěny popisy strojů: TM(1), TM(2), TM(3), a tedy i očíslovány všechny počitatelné posloupnosti. 2 ariace II diagonální schéma po cantorsku důkaz správný, leč podezřelý Turing vysvětluje: Ve skutečnosti, při správné aplikaci diagonální metody, můžeme ukázat, že žádný takový obecný algoritmus neexistuje Nejjednodušší a nejpřímější důkaz je ukázat, že kdyby obecný algoritmus existoval, pak by existoval i TM, který počítá P Tento důkaz, přestože je plně korektní, má nevýhodu, že by mohl u čtenáře vyvolat pocit, že „něco musí být špatně“. Nejpřímějším důkazem Turing míní následující standardní (cantorovskou) aplikaci diagonálního schématu Předpokládejme opět, že tento obecný algoritmus existuje Pak můžeme, jak bylo výše vysvětleno, generovat jednotlivé stroje TM(1), TM(2), TM(3) atda vždy vytisknout 0, má-li posloupnost počítaná strojem TM(n) na n-tém místě 1, a vytisknout 0, má-li n-tém místě 1 (to znamená, že každý stroj spustíme a poté zastavíme v okamžiku, kdy se dopočteme hledaného členu)Tím počítáme posloupnost PTo je ale spor s tím , že P je nepočitatelná Obecný algoritmus tedy neexistuje. Turning je skeptický k takto „správně použité“ diagonální metodě proto, že se při její aplikaci předpokládá existence nějakého nekonečného objektu nepočitatelné posloupnosti PJaký důkaz, nevyvolávající pocit, že „něco musí být špatně“, tedy Turing nabízí? 3Variace III diagonální schéma s konečnou diagonálou Turing pokračuje: Důkaz, který podám, tuto nevýhodu nemá ....Spočívá nikoliv v konstrukci P, nýbrž v konstrukci posloupnosti Q, jejíž n-tý člen je roven n-tému členu posloupnosti počítané strojem TM(n). Idea důkazu, který Turing považuje za správný, je následující Předpokládejme (do třetice), že existuje obecný algoritmus, který při libovolném vstupu po konečném počtu kroků oznámí, zda vstup je popisem nějakého TM, jenž počítá nekonečnou posloupnost, či nikoliv Úplně stejně jako při variantě II sestavíme kombinací tohoto obecného algoritmu a UTM speciální TM, který spouští a zastavuje postupně TM(1), TM(2), TM(3) atd Na rozdíl od variace II ovšem tiskne první člen posloupnosti počítané TM(1), druhý člen posloupnosti počítané TM(2), atd Neusiluje tedy o výpočet něčeho aktuálně nekonečného a nepočitatelného. Tento speciální TM byl zkonstruován tedy tak, že počítá potenciálně (!) nekonečnou posloupnost (tj tiskne stále nová a nová čísla) Jedná se tedy o stroj TM(k) pro nějaký index k Co se ovšem stane až tento stroj TM(k) narazí na svůj vlastní popis? Obecný algoritmus mu sdělí, že TM(k) počítá nekonečnou posloupnost a že je ho třeba spustit To se opakuje, TM(k) proto začne rekurzivně volat sám sebe Výpočet se zacyklí a nikdy se nedopočítá k-tého členu posloupnosti počítané TM(k)To je spor s tím, že TM(k) počítá nekonečnou posloupnost Pro ilustraci, je-li např k=3, lze použitou diagonální metodu znázornit takto (všimněme si konečné diagonály): TM(1) počítá 1001011 .. TM(2) počítá 0111010 .. TM(3) počítá 1001110 .. TM(4) počítá 1101011 .. TM(5) počítá 1101011 .. atd. Rozdíl mezi Variací II a Variací III je delikátní V případě Variace II se konstruuje nekonečná nepočitatelná posloupnost P a poté se s ní zachází jako s existujícím objektem (aktuálním nekonečnem) - snažíme se tento objekt počítat V rámci Variace III se vlastně žádná nekonečná posloupnost nedefinuje, jen se sestaví speciální TM jako konečný objekt Pak ukáže se, že ke sporu dochází už po konečném počtu kroků výpočtu (viz tabulka), totiž v okamžiku, kdy tento TM začne zkoumat sám sebe Na zacyklení přitom není nic záhadného, neboť jde v podstatě o rekurzivní volání podprogramu, což dnes umožňují některé programovací jazyky V pozadí se vznáší jen konečná diagonála - spor byl usazen do konečného horizontu v zorném poli člověka. To, že se Turing drží argumentace bez použití aktuálního nekonečna je zcela v duchu jeho článku vždyť zkoumá právě to, co člověk dokáže generovat konečnými prostředky Všechny posloupnosti, které je člověk schopen generovat, byť s použitím počítače, jsou pouze potencionálně nekonečné Existence aktuálního nekonečna i celého ráje množin vybudovaného Cantorem bude navždy spekulativní a je ji třeba považovat za otázku víry Vždyť i asi nejsilnější argument pro existenci aktuálního nekonečna argument Bolzanův - je teologické povahy (http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/A9D1AA80B683BBF4C1257004006FA945)Turing tak projevil opatrnost při použití diagonální metody a odolal svádění ďábla zamaskovaného v podobě aktuálního nekonečna v klasické Cantorově diagonální metodě. Switch Přepínač (switch) mění sdílený charakter přenosu v lokálních sítích na vyhrazený - každá dvojice komunikujících uzlů měla (pokud možno) co největší přenosovou kapacitu jen a jen ke své dispozici Přepínání ("switching") je záležitostí linkové vrstvy (2.) vrstvy sedmivrstvého modelu ISO/OSI - tedy vrstvy, na které pracuje například Ethernet (ale třeba také Token Ring)Ve své podstatě jde o činnost spočívající v "průchodu" datových bloků (na této úrovni označovaných jako rámce, anglicky: frames) skrz "přestupní" uzly, označované nyní jako "switche" (přepínače)Switch funguje tak, že přijme určitý rámec a předá jej do některého ze síťových segmentů, ke kterým má přístup (dospěje-li k závěru, že rámec patří právě tam), nebo rámec jednoduše zahodí (pokud dojde k závěru, že jej nemusí předávat nikam)Pro switche je charakteristické, že tuto svou přepojovací činnost dělají opravdu velmi rychle, a navíc takovým způsobem, že přenosy mezi dvěma segmenty neovlivňují (hlavně nezpomalují) přenosy mezi jinými segmenty. Inteligence přepínače nemusí být příliš velká, protože příslušná rozhodování nejsou nijak komplikovaná - v zásadě jde o posouzení informací dostupných na 2vrstvě, tedy například o posouzení ethernetových adres Díky této relativní nenáročnosti rozhodování může být celý mechanismus přepínání, včetně potřebné logiky realizován čistě technickými prostředky, tzn. v hardwaru - rychlé. Propojení sítě pomocí přepínačů je rychlejší než propojení pomocí směrovačů (o vrstvu výše)Nevýhodou sítě propojené uvnitř pouze přepínači je to, že musí šířit tzv. všesměrové vysílání (broadcasting) do všech svých uzlů - tím se síť zpomaluje (router dokáže broadcast pakety filtrovat)Další nevýhodou je nemožnost implementovat různé strategie a různá přístupová a jiná omezení pro jednotlivé uzly takovéto sítě - kvůli tomu, že se přepínače snaží fungovat maximálně rychle, nemají čas ohlížet se na nějaké "logické" aspekty typu přístupových omezení V praxi proto existují požadavky, které působí proti rozšiřování částí sítí pospojovaných pouze přepínači Výsledkem je obvykle kompromis, při němž vzniká určité jádro sítě, které je uvnitř propojeno přepínačem či přepínači a s dalšími sítěmi pomocí zařízení fungujících na úrovni 3vrstvy (síťové vrstvy). Velikost "vnitřní části", realizované pomocí přepínačů, a tudíž hodně rychlé, je vždy výsledkem složitých kompromisů mezi oběma výše naznačenými požadavky, ale i dalšími faktory - například jde o snahu odlišit uživatele podle jejich přístupových oprávnění a jiných omezení (například ve firmě může být žádoucí, aby všichni účetní byli se svými počítači zapojeni do jedné sítě, všichni lidé z marketingu do sítě druhé a mezi nimi bylo logické oddělení realizované pomocí směrovače). Optimalizace výsledné soustavy propojených sítí z hlediska rychlosti se provádí pomocí pravidla "80-20", které říká, že rozdělení do jednotlivých sítí pomocí směrovačů by mělo být realizováno tak, aby se 80 procent veškerých přenosů odehrávalo uvnitř dané sítě jen skrz přepínače Pouze zbývajících 20 procent by pak mělo směřovat "ven", do jiných sítí, tzn. procházet skrz směrovače Pravidlo "80-20" vychází z předpokladů, že průchodnost směrovačů, fungujících na síťové vrstvě, je nižší než u přepínačů (směrovače jsou pomalejší, mají menší propustnost, za stejnou časovou jednotku skrz ně může projít jen relativně méně datových paketů), a že způsob práce uživatelů v počítačové síti má "lokalizovaný" charakter, tzn. že uživatelé povětšinou pracují s úzce lokalizovanými zdroji (například s nějakým konkrétním file serverem) a mnohem méně s "roztroušenými" zdroji, jakými jsou například WWW servery v rámci celého internetu To dnes neplatí Lokální provoz uvnitř vlastní sítě spíše slábne, zatímco "vnější" provoz naopak spíše sílí Přispívají k tomu samozřejmě i další faktory, jako například snaha o jemnější rozdělení uživatelů podle jejich přístupových práv Důsledkem tohoto provozu je požadavek na větší propustnost routerů Nejlepší samozřejmě je, jestliže se propustnost obou typů zařízení, tedy přepínačů i směrovačů, vzájemně vyrovná. Routery (směrovače) jsou obdobou přepínačů Také předávají konkrétní datové bloky (označované na třetí vrstvě jako pakety) z jedné sítě do druhé Rozdíl je ve způsobu, jakým rozhodují odalším osudu každého datového paketu, který skrz ně prochází, a hlavně pak v tom, jaké informace přitom berou v úvahu Přepínač (switch) bere v úvahu informace, které jsou dostupné na úrovni 2vrstvy (vrstvy linkové), tedy například ethernetové adresy Směrovač (routery) bere v úvahu informace dostupné na úrovni 3vrstvy neboli vrstvy síťové - to jsou například IP adresy (v sítích na bázi TCP/IP)Rozhodování na základě síťových adres, prováděné směrovači, je výrazně složitější a také "objemově náročnější" než rozhodování na úrovni linkové vrstvy, které provádějí přepínače Takovéto rozhodování uvnitř směrovačů je implementováno programovými prostředky, a i kvůli tomu je pomalejší než rozhodování přepínačů, realizované přímo hardwarově Zrychlení práce směrovačů není možné řešit při zachování jejich dosavadní koncepce, založené povětšinou na implementaci příslušných směrovacích mechanismů softwarovými prostředky Řešení je celá řada : Prvním může být takové řešení, které v zásadě zachovává stávající koncepci směrovačů, ale snaží se podpořit hardwarovými prostředky ("zadrátováním") nejnáročnější činnost, kterou je prohledávání tzv. směrovací tabulky Ta bývá v praxi opravdu velmi velká a její prohledávání je časově i kapacitně velmi náročné - řešením je umístit nejpoužívanější části této tabulky do rychlé vyrovnávací paměti (paměti cache). Dalším řešením může být takový přístup, při kterém je veškerá logika rozhodování o volbě směru (směrování) směrovači odňata a naopak přidělena specializovanému serveru, tzv. route serveru ("směrovému serveru")Z původního směrovače pak zůstane jednoduché zařízení, které může být optimalizováno na rychlost "předávání" datových paketů - pokud nebude vědět, co si počít s nějakým konkrétním paketem, zeptá se příslušného route serveru Ten mu odpoví a "směrovač" si tuto informacicu pamatovat a při dalších podobných paketech se bude touto radou dále řídit a bude ji co nejrychleji naplňovat Důležité je, že takto "primitivní"" zařízení již může být realizováno čistě technickými prostředky a může fungovat opravdu velmi rychle. Takto upravené technické prostředky se označují jako přepínače pracující na třetí vrstvě - Layer 3 Switching Vzato čistě logicky, tento název je nesmyslný, protože správné označení pro činnost spočívající v "předávání" datových paketů skrz "přestupní" uzly fungující na úrovni 3vrstvy (neboli vrstvy síťové) je směrování (anglicky: routing); příslušné zařízení se pak jmenuje směrovač (router)Termíny "switch" a "switching" patří zařízením a způsobu jejich fungování na 2vrstvě (vrstvě linkové). Bezpečnost v souborovém systému - systém práv Supervisor Opravňuje k provádění veškerých operací Nedá se filtrovat pomocí filtru dědění práv (IRF) Read Umožňuje otevření souboru (nebo adresáře) a prohlížení obsahu. Write Umožňuje otevření a modifikaci obsahu souboru. Create Umožňuje vytvářet nové soubory nebo podadresáře. Erase Opravňuje k mazání souborů, adresářů a podadresářů. Modify Umožňuje změnu jména a atributů souborů a adresářů. File Scan Umožňuje vidění souborů a adresářů v hierarchické struktuře souborového systému. Access Control Umožňuje provádět změnu důvěrnického přiřazení, definici přístupových práv a nastavování filtru IRF. Úkony a potřebná práva Otevření a čtení souboru Read Vidění souboru File Scan Vyhledávání souborů v adresáři File Scan Otevření a zápis do souboru Write, Create, Erase, (někdy Modify - v případě uložení pod jiným jménem) Spuštění EXE souboru Read, File Scan Vytvoření a zápis do souboru Create Kopírování souborů z adresáře Read, File Scan Kopírování souborů do adresáře Write, Create, File Scan Vytvoření adresáře Create Vymazání souboru Erase Obnovení souborů pomocí Salvage Read, File Scan na soubor, Create na adresář Změna atributů souboru a adresáře Modify Přejmenování souboru nebo adresáře Modify Úpravy filtru IRF Access Control Změna v přiřazení důvěrníků Access Control Nastavení restrikce (omezení) na použití místa v adresáři Access Control Atributy souborů A (Archive Needed) Používají archivační programy pro označení souborů, které je nutno zálohovat. Cc* (Can`t Compress) Nemohla se provést komprese. Co* (Compressed) Příznak, že je soubor komprimován. Ci (Copy Inhibit) Znemožnění kopírování. Di (Delete Inhibit) Znemožnění mazání. Dc* (Don`t Compress) Nebude se provádět komprese. Dm* (Don`t Migrate) Nebude se provádět migrace. Ds* (Don`t Suballocate) Nebude se používat subalokace bloků při ukládání souborů na disk. X (Execute Only) Spustitelný soubor (atribut nelze odstranit). H (Hidden) Skrytý soubor - nebude vidět běžným prohlížečem. Ic* (Immediate Compress) Po uložení bude soubor ihned komprimován. M* (Migrated) Příznak, že soubor je migrován. N (Normal) Soubor bez atributů. P* (Purge Immediate) Soubor bude po smazání fyzicky odstraněn ze souborového systému. Ro (Read Only) Pouze pro čtení. Rw (Read/Write) Umožňuje čtení i zápis. Ri (Rename Inhibit) Znemožněno přejmenování. Sh (Shareable) Umožňuje sdílení po síti. Sy (System) Soubor je systémový - neumožňuje žádné manipulace. T (Transactional) Soubor je pod ochranou TTS. Atributy adresářů Di (Delete Inhibit) Znemožněno mazání v adresáři. Dc* (Don`t Compress) Nebude se provádět komprese adresáře. Dm* (Don`t Migrate) Nebude se provádět migrace souborů z adresáře. H (Hidden) Skrytý adresář - nebude vidět běžným prohlížečem. Ic* (Immediate Compress) Po uložení budou soubory ihned komprimován. N (Normal) Adresář bez atributů. P* (Purge Immediate) Soubory budou po smazání fyzicky odstraněny ze souborového systému. Ri (Rename Inhibit) Znemožněno přejmenování. Sy (System) Adresář je systémový - neumožňuje žádné manipulace. Atributy označené hvězdičkou patří do kategorie řízení a správy souborového systému, ne do jeho zabezpečení. Bezpečnost v systému NDS Object rights (objektová práva) Supervisor Umožňuje plný přístup k objektu bez omezení S tímto právem získáváme navíc plný přístup k vlastnostem objektu. Browse Umožňuje viditelnost objektu v adresářovém stromě NDS Create Umožňuje vytvoření objektu v adresářovém stromě NDS (má význam u kontejnerových objektů). Delete Dává oprávnění ke smazání objektu z adresářového stromu NDS. Rename Umožňuje přejmenování objektu Inheritable Umožňuje důvěrníkovi kontejneru přiřazení práv a jejich dědění na jiné objekty v kontejneru a subkontejnerech Platí pouze pro kontejnerové objekty. Property Rights (práva k vlastnostem objektu) Supervisor Umožňuje plný přístup k vlastnostem objektu. Compare Umožňuje porovnání hodnoty vlastností s jinou hodnotou a obdržet výsledek True, nebo False Neumožňuje vidět hodnotu vlastnosti objektu Pokud má důvěrník přiřazeno Právo Read, Compare obdrží automaticky. Read Umožňuje zobrazení hodnoty vlastnosti objektu. Write Umožňuje modifikaci vlastnosti objektu, jako např přidání, editaci, mazání hodnot vlastností Pokud má důvěrník přiřazeno právo Write, obdrží automaticky i Add/Remove self. Add/Remove self Umožňuje důvěrníkovi přidat nebo odebrat sebe sama z vlastnosti jiného objektu. Inheritable Umožňuje důvěrníkovi kontejneru přiřazení práv a jejich dědění na jiné objekty v kontejneru a v subkontejnerech Právo je přiděleno automaticky v tom případě, kdy důvěrník obdrží práva v rámci všech vlastností (All properties) a odebere se v případě získání práv v rámci vybraných vlastností (Selected properties). Vyšlo v týdeníku: COMPUTERWORLD Číslo: 40/91 Ročník: 1991 Rubrika/kategorie: Co je čím ..v počítačových sítích Díl: 2 zpět do archivu článků | rejstřík | předchozí díl | následující díl Jiří Peterka: Co je čím ..v počítačových sítích (2): Základní formy přenosů Základní funkcí každé počítačové sítě je přenos datových signálů od jednoho počítače ke druhému V počítačových sítích se můžeme setkat s nejrůznějšími formami přenosu signálů, které mohou být navíc různým způsobem modulovány a kódovány K přenosu se mohou používat přenosové kanály různých vlastností a charakteristik Začněme tedy právě možnými formami přenosu signálů. Paralelní a sériový přenos (parallel and serial transmission) Při paralelním přenosu jsou data přenášena po více bitech najednou, typicky po celých bytech K tomu je ovšem zapotřebí příslušný počet souběžných (paralelních) vodičů, což je únosné jen na krátké vzdálenosti (typicky 20 metrů)S paralelním přenosem se můžeme setkat nejčastěji při komunikaci mezi počítačem a tiskárnou vybavenou tzv. paralelním rozhraním (standardní případ); v oblasti počítačových sítí pak jen zcela výjimečně u některých experimentálních lokálních sítí. Při sériovém přenosu jsou data přenášena postupně bit po bitu, nejnižším (přesněji nejméně významným) počínaje V drtivé většině sítí je přenos dat sériový Nejmenší položka dat přenášená sériově je označována jako znak (character) a má obvykle rozsah 7 nebo 8 bitů Znak vyjádřený přímo ve formě posloupnosti dvojkových bitů, které se skutečně přenášejí, se pak označuje jako značka. Sériový asynchronní přenos (serial asynchronous transmission) Obrázek 2.1. Obr2.1.: Asynchronní přenos znaku Při asynchronním sériovém přenosu mohou být jednotlivé znaky (přesněji značky) přenášeny s libovolnými časovými odstupy mezi sebou Příjemce pak ovšem nemůže předem vědět, kdy začíná další znak, a proto musí být schopen jeho příchod podle vhodného příznaku rozpoznat Tímto příznakem je tzv. start-bit (též rozběhový prvek, viz obrázek 2.1), kterým začíná každý asynchronně přenášený znak Příchod start-bitu je pro příjemce současně i možností správně si nastavit své měřítko času (přesněji svou časovou základnu)To je nutné proto, aby příjemce správně určil časové okamžiky, kdy má vyhodnocovat stav jednotlivých datových bitů, které po start-bitu následují. Za vlastními datovými bity může následovat jeden tzv. paritní bit (viz dále) a konečně tzv. stop-bit (též závěrný prvek), jehož délka obvykle odpovídá délce jednoho nebo dvou datových bitů Stop-bit v sobě nenese žádnou informaci; jeho smyslem je pouze zajistit určitý minimální odstup mezi jednotlivými znaky - vyslání následujícího znaku může začít nejdříve po odvysílání celého předchozího znaku, tedy včetně jeho stop-bitu. Asynchronnímu způsobu přenosu se někdy také říká trochu nehezky start-stopní přenos. Sériový synchronní přenos (serial synchronous transmission) Obrázek 2.2. Obr2.2.: Synchronní přenos znaků Při synchronním přenosu jsou obvykle přenášeny celé bloky znaků Datové bity jednotlivých znaků přitom následují těsně po sobě, bez jakýchkoli časových odstupů, a nejsou prokládány žádnými start- či stop-bity (mohou však být doplněny jedním paritním bitem)Začátek bloku je indikován jedním nebo několika speciálními synchronizačními znaky (tzv. znaky SYN), jejichž hlavním smyslem je zajistit potřebnou časovou synchronizaci odesilatele i příjemce - tzn. pomoci příjemci přesně stanovit časové okamžiky, ve kterých má vyhodnocovat jednotlivé datové bity Blok znaků je pak opět zakončen synchronizačními znaky, které mohu (ale nemusí) být nepřetržitě vysílány až do začátku následujícího datového bloku. Synchronní přenos je obecně rychlejší než asynchronní, neboť není zatížen režií připadající na start- a stop-bity Jeho technická a programová realizace však bývá poněkud složitější než u přenosu asynchronního. Parita (parity) Při sériovém i paralelním přenosu dat může docházet k chybám, jejichž důsledkem je přijetí opačné hodnoty jednoho či několika bitů, než jaké byly původně vyslány Nejjednodušším, ale současně také nejménně účinným způsobem zabezpečení znaku (kterým je umožněno následně rozpoznat výskyt chyby) je doplnění datových bitů jedním dalším bitem tak, aby celkový počet jedniček ve znaku byl (při odesílání) lichý (pak jde o tzv. lichou paritu - odd parity), nebo naopak sudý (pak jde o tzv. sudou paritu - even parity)Příjemce musí vědět, zda mu odesilatel posílá znaky se sudou, nebo lichou paritou. Pokud počet jedničkových bitů nesouhlasí s očekávanou paritou, může si příjemce dovodit, že došlo k chybě při přenosu jednoho (nebo tří, pěti, obecně lichého počtu) bitů Má-li přijatý znak očekávanou paritu, není to ještě stoprocentní zárukou jeho bezchybnosti - pomocí jediného paritního bitu nelze rozpoznat chyby v sudém počtu bitů Zabezpečení pomocí jednoho paritního bitu je tedy vhodné používat jen tam, kde je pravděpodobnost výskytu chyb v jednotlivých bitech malá a pravděpodobnost výskytu chyb ve více bitech současně zanedbatelná. V praxi se lze setkat také s tím, že se paritní bit nastavuje vždy na 0 (resp. vždy na 1) - v angličtině se tomu říká space parity (resp. mark parity)Smysl je např ten, že odesilatel může vysílat sedmibitové znaky doplněné tímto konstantním paritním bitem, které příjemce přijme jako osmibitové znaky bez parity (čímž se ovšem ztrácí možnost detekovat přenosové chyby). zpět do archivu článků | rejstřík | předchozí díl | následující díl Tento článek může být volně šířen, pokud se tak děje pro studijní účely, na nevýdělečném základě a se zachováním tohoto dovětku Podrobnosti hledejte zde, resp. na adrese http://archiv.czech.net/copyleft.htm Vyšlo v týdeníku: COMPUTERWORLD Číslo: 41/91 Ročník: 1991 Rubrika/kategorie: Co je čím ..v počítačových sítích Díl: 3 zpět do archivu článků | rejstřík | předchozí díl | následující díl Jiří Peterka: Co je čím ..v počítačových sítích (3): Zabezpečení dat při přenosech Při přenosech dat může docházet k chybám, a v jejich důsledku může příjemce přijmout jiné znaky, než jaké mu odesilatel původně vyslal Jedním možným prostředkem pro následnou detekci vzniklých chyb je přidání paritního bitu ke každému přenášenému znaku (jak jsme si naznačili minulý týden) - to je však jen nejjednodušší (a také nejméně účinný) případ použití tzv. bezpečnostních kódů. Základní myšlenka použití bezpečnostních kódů je velmi jednoduchá - původní znaky se podle přesně definovaných pravidel transformují na znaky jiného typu (např osmibitové znaky se přidáním jednoho paritního bitu převedou na devítibitové)Teprve ty se pak skutečně přenesou a příjemce si je převede zpět do jejich původního tvaru Některé znaky onoho "jiného typu" však nemohou z původních znaků řádným způsobem nikdy vzniknout (např při používání liché parity bychom neměli nikdy získat znak se sudou paritou)Pokud pak příjemce přijme takový znak, který při daných pravidlech transformace nemá žádný "vzor", může jej oprávněně považovat za chybně přenesený znak. Bezpečnostní kódy jsou v zásadě dvojího typu, a to: * detekční kódy - error-detection codes, které umožňují pouze rozpoznat (detekovat), že přijatý znak je chybný, a * samoopravné kódy - self-correcting codes, které kromě detekce chyby umožňují i opravu chybně přeneseného znaku, takže jej není nutné přenášet znovu (což u detekčního kódu obecně nutné je). Použití bezpečnostních kódů vždy znamená, že se v rámci každého znaku ve skutečnosti přenáší více bitů, než kolik by bylo k vyjádření vlastního znaku nezbytně nutné Zabezpečení proti chybám není navíc nikdy stoprocentní, jeho účinnost však roste s počtem bitů "navíc"Nejjednodušší detekční kód (zabezpečení sudou nebo lichou paritou) přidává k datovým bitům jeden další bit a dokáže detekovat chybu v jednom bitu Samoopravný kód, který umožňuje následnou opravu chyby v jediném bitu (tzv. rozšířený Hammingův kód), přidává ke každému 8-bitovému bytu navíc pět bitů (resp. 6 bitů ke každému 16-bitovému slovu). V praxi je výhodnější nezabezpečovat proti chybám jednotlivé znaky, ale celé posloupnosti znaků resp. celé přenášené bloky dat Dodatečné bity, používané k detekci chyb, se pak nepřidávají znovu ke každému znaku, ale jen jednou k celému bloku dat (a přenesou se spolu s ním)Je-li pak chyba detekována, nelze ji v rámci bloku lokalizovat až na jednotlivé znaky Místo toho musí být celý blok prohlášen za chybný a přenesen znovu To ovšem nemusí být vůbec na závadu - stačí si uvědomit, že přenosy dat téměř vždy probíhají po celých blocích, a nejmenší jednotkou dat, jejíž opakované vyslání si může příjemce vyžádat, je právě celý blok a nikoli jednotlivé znaky. Podélná parita - longitudinal parity Obrázek 3.1. Obr3.1.: Zabezpečení paritou je jedním možným způsobem zabezpečení celého bloku dat, chápaného jako posloupnost jednotlivých znaků Zde se nekontroluje sudý resp. lichý počet jedničkových bitů v jednotlivých znacích, ale sudý resp. lichý počet jedničkových bitů ve stejnolehlých bitových pozicích všech znaků v bloku (viz obr3.1)Je-li tedy blok dat tvořen např osmibitovými znaky, přidá se k celému bloku osm paritních bitů (tedy vlastně jeden znak navíc), a každý z nich se nastaví tak, aby byla dodržena sudá resp. lichá parita. Použití podélné parity se někdy kombinuje i se zabezpečením jednotlivých znaků pomocí sudé resp. liché parity, která se pak pro odlišení od podélné parity označuje jako příčná či znaková parita (transversal, lateral parity)Obě varianty ilustruje obrázek 3.1. Kontrolní součet - checksum Další možností zabezpečení celého bloku dat je součet jednotlivých znaků v bloku, které jsou pro tento účel chápány jako celá dvojková čísla bez znaménka Kontrolní součet se typicky provádí jako součet modulo 28 nebo 216, tjvýsledkem je kontrolní součet o délce jednoho nebo dvou bytů. Kontrolní součet i podélnou paritu lze vyhodnocovat průběžně při přijímání jednotlivých znaků bloku V případě kontrolního součtu se každý nově přijatý znak přičítá ke stávajícímu mezisoučtu, zatímco v případě podélné parity se provádí operace EX-OR (tjnonekvivalence) jednotlivých bitů nového znaku se stávajícím mezivýsledkem. Nejúčinnější formu zabezpečení bloku dat však představuje použití tzv. cyklických kódů - CRC (Cyclic Redundancy Check)Také zde se podobně jako u výpočtu podélné parity či kontrolního součtu průběžně na základě jednotlivých znaků bloku (přesněji jednotlivých bitů těchto znalů) průběžně vypočítává zabezpečovací údaj Ten se na konci celého bloku porovná se zabezpečovacím údajem, který podle stejných pravidel vypočítal odesilatel a připojil k odesílanému bloku dat Pokud se oba údaje shodují, lze přenesený blok s vysokou pravděpodobností považovat za správný - zabezpečení pomocí šestnáctibitového cyklického kódu totiž dokáže spolehlivě odhalit všechny chyby až v šestnácti po sobě jdoucích bitech, a chyby ve větším počtu bitů s přesností 99,9984 %. Formální důkaz vynikající účinnosti zabezpečení pomocí cyklického kódu sice vyžaduje dosti pokročilý matematický aparát, vlastní způsob výpočtu zabezpečovacího údaje je však až neuvěřitelně jednoduchý (bohužel však zde již nemáme potřebný prostor k tomu, abychom tuto jednoduchost mohli patřičně "vychutnat")Stačí k němu jednoduchý posuvný registr, umožňující provést operaci EX-OR (tjnonekvivalenci jednotlivých bitů) s pevně danou maskou Hodnota této masky je jednoznačně určena tzv. generujícím polynomem (generating polynomial), na kterém musí být příjemce i odesilatel předem dohodnuti Použitelných tvarů těchto polynomů je více; v oblasti komunikací se nejčastěji používá polynom doporučený organizací CCITT. zpět do archivu článků | rejstřík | předchozí díl | následující díl Tento článek může být volně šířen, pokud se tak děje pro studijní účely, na nevýdělečném základě a se zachováním tohoto dovětku Podrobnosti hledejte zde, resp. na adrese http://archiv.czech.net/copyleft.htm Jiří Peterka: Co je čím ..v počítačových sítích (4): Modulace Obrázek 4.1. Obr4.1.: Kódování při přenosu v základním pásmu Potřebujeme-li přenášet dvojková data po signálových vodičích, můžeme obě možné hodnoty, 0 a 1, reprezentovat pomocí úrovní napětí na vodiči - např podle obr4.1 a/ jednou nulovou a jednou nenulovou úrovní, či podle obr4.1b/ jednou zápornou a jednou nezápornou úrovní Používají se ovšem i složitější způsoby vyjádření logických hodnot pomocí úrovní napětí - příkladem může být tzv. kód Manchester II (viz obr4.1c/), který se používá u lokálních sítí Ethernet, a zajišťuje určitý minimální počet změn přenášeného signálu i v případě, že má být přenášena delší posloupnost bitů stejné hodnoty (např dlouhá řada nul)Všechny tyto způsoby přenosu jsou souhrnně označovány jako přenosy v základním pásmu - baseband transmissions. Problém je však v tom, že mnohé přenosové cesty (např běžné telefonní okruhy apod.) jsou vzhledem ke svým fyzikálním vlastnostem pro přenos v základním pásmu prakticky nepoužitelné, zatímco jiná média (např koaxiální kabely) sice pro přenos v základním pásmu můžeme využít, ale nikoli s maximální možnou efektivitou. Obrázek 4.2. Obr4.2.: Přenos v přeloženém pásmu - modulace Alternativou k přenosu v základním pásmu je přenos v přeloženém pásmu - broadband transmission při kterém je přenášen takový signál, který se daným přenosovým médiem šíří nejlépe (s nejmenšími ztrátami)Typicky jde o pravidelně se měnící signál sinusového průběhu (tzv. harmonický signál), který ukazuje obrázek 4.2 a/Užitečná informace se pak přenáší prostřednictvím změn v průběhu tohoto signálu Lze si představit, že harmonický signál je jakýmsi nosičem (proto se mu také říká nosný signál resp. nosná, anglicky carrier), a užitečná informace se na něj "nanáší" postupem označovaným jako modulace - modulation. Existují různé možnosti modulace nosného signálu: * amplitudová modulace - amplitude modulation (AM), při které jsou jednotlivé logické hodnoty vyjádřeny různými hodnotami amplitudy (rozkmitu) harmonického signálu - viz obr4.2b/, * frekvenční modulace - frequency modulation (FM), při které jsou jednotlivé logické hodnoty vyjádřeny různými frekvencemi (kmitočty) harmonického signálu - viz obr4.2 c/, * fázová modulace - phase modulation (PM), při které jsou jednotlivé logické hodnoty vyjádřeny různou fází (posunutím) harmonického signálu - viz obr4.2 d/. Nosný signál, používaný při přenosech v přeloženém pásmu, je vždy analogovým signálem (analog signal), tedy signálem, který může nabývat spojité množiny různých hodnot, tjměnit se spojitě Příkladem může být právě harmonický signál dle obr4.2Naproti tomu číslicový, diskrétní signál - digital signal může nabývat jen konečně mnoha různých hodnot (např jen dvou, jako na obrázku 4.1.) a mění se skokem. Modulací vzniká z analogového nosného signálu opět analogový signál Musí však být možné u něho rozlišit potřebný počet navzájem různých stavů, které mohou reprezentovat diskrétní logické hodnoty Pokud modulací vznikají jen dva navzájem rozlišitelné stavy nosného signálu (jako např při fázové modulaci posunutím signálu o 0 stupňů a o 180 stupňů), jde o modulaci tzv. dvoustavovou, která nese pouze jednobitovou informaci, neboť dva rozlišitelné stavy nosného signálu mohou reprezentovat zase jen dvě diskrétní logické hodnoty Používá se však i modulace s větším počtem navzájem rozlišitelných stavů nosného signálu Např při čtyřstavové fázové modulaci s posunutím fáze nosného signálu o 0, 90, 180 a 270 stupňů může jeden stav nosného signálu reprezentovat jednu ze čtyř možných logických hodnot, a tedy nést dvoubitovou informaci V praxi se jednotlivé způsoby modulace navzájem kombinují - např v telefonních modemech pro vyšší přenosové rychlosti se kombinuje fázová modulace s modulací amplitudovou Cílem je totiž zvětšit počet rozlišitelných stavů nosného signálu, který tak může nést vícebitovou informaci. Nyní si již můžeme snadno vysvětlit rozdíl mezi modulační a přenosovou rychlostí: * Modulační rychlost - modulation speed vyjadřuje počet změn nosného signálu za jednotku času (sekundu), a měří ze v Baudech (zkratkou Bd)Modulační ryhlost ještě neříká nic o tom, jaké množství informace nosný signál přenáší. * Přenosová rychlost - transmission speed naopak udává objem informace, přenesený za časovou jednotku Vyjadřuje se v bitech za sekundu (bits per second, zkratkou bps)Přenosová rychlost naopak neříká nic o tom, jak rychle se mění nosný signál. Modulační rychlost může být rovna rychlosti přenosové, a to právě v případě dvoustavové modulace Pokud ale používáme např modulaci čtyřstavovou, vyjadřuje jeden stav nosného signálu dvoubitovou informaci a přenosová rychlost je pak číselně dvojnásobná oproti rychlosti modulační. Jiří Peterka: Co je čím ..v počítačových sítích (5) Šířka pásma a její dělení Při přenosu informací je jedním z rozhodujících aspektů objem dat, který je používaný přenosový kanál schopen přenést za určitý čas Obvykle se v této souvislosti mluví (spíše neformálně) o přenosové kapacitě či propustnosti přenosové cesty Správným měřítkem je však pouze přenosová rychlost (v bitech za sekundu), kterou jsme se zabývali minulý týden. Dosažitelná přenosová rychlost je ale vždy dána souhrnem fyzikálních vlastností přenosového média (vodičů, kabelů apod.) a vlastnostmi dalších technických prostředků, které přenosový kanál spoluvytvářejí (např modemů, multiplexorů apod.). Každý přenosový kanál je vždy schopen přenášet jen signály o frekvenci z určitého omezeného intervalu Přesněji: signály s jinou frekvencí přenáší tak špatně (s tak velkým útlumem, zkreslením apod.), že není únosné jej pro přenos těchto signálů vůbec používat Například běžné telefonní okruhy jsou schopné přenášet signály s frekvencí přibližně od 300 do 3400 Hz. Šířka intervalu frekvencí, které je přenosový kanál schopen přenést, představuje tzv. šířku pásma - bandwidth Jednotka šířky pásma je stejná jako jednotka frekvence, tj1 Hz V případě běžných telefonních okruhů, schopných přenášet frekvence od 300 Hz do 3400 Hz, je tedy šířka pásma 3100 Hz, tj3,1 k Hz. Obecně platí, že čím větší je šířka pásma přenosového kanálu, tím větší je přenosová rychlost, kterou na něm lze dosáhnout. Přesnou závislost mezi dosažitelnou přenosovou rychlostí a dostupnou šířkou pásma však nelze jednoduše stanovit - velmi totiž záleží na konkrétní realizaci Existují však teoretické výsledky, které poskytují horní odhad této závislosti Konkrétně stanovují maximální teoreticky dosažitelnou modulační i přenosovou rychlost při dané šířce pásma přenosového kanálu V případě modulační rychlosti (tedy počtu změn nosného signálu za jednotku času, viz minulý týden) je vzájemná závislost velmi jednoduchá - maximální modulační rychlost je číselně dvojnásobkem šířky pásma Také maximální dosažitelná přenosová rychlost je číselně přímo úměrná šířce pásma - konstanta úměrnosti je však závislá na "kvalitě" přenášeného signálu ( přesněji na odstupu užitečného signálu od šumu)Například pro odstup signál/šum 30 d B (což znamená, že užitečný signál je 1000-krát silnější než šum) má konstanta úměrnosti hodnotu přibližně 9,96Při šířce pásma telefonního okruhu 3,1 k Hz by to znamenalo maximální přenosovou rychlost přes 30000 bitů za sekundu Tuto hodnotu je ovšem nutné chápat skutečně jen jako teoretický horní limit, který se v praxi ani zdaleka nedosahuje Například právě na běžných telefonních okruzích se dnes s nejkvalitnějšími modemy dosahují přenosové rychlosti kolem 14400 bitů za sekundu. Pozn.: To ovšem platilo v době psaní seriálu, v roce 1991V roce 1996 (kdy vzniká tato HTML verze), již jsou zcela běžné modemy dosahující rychlosti 28,8 kbps (dle standardů V.34, ev V.FAST), a objevují se i modemy dosahující rychlosti přes 30 kbps (konkrétně cca 34 kbps)Porušují tyto modemy Shannonův teorém, s jeho magickou hranicí 30 000 kbps? Naštěstí nikoli, protože tyto modemy pracují s poněkud větší šířkou pásma - dokáží totiž využít i takové části přenosového spektra (nad 3400 Hz a pod 300 Hz), které byly džíve považovány za zcela nepoužitelné pro přenos hlasu i dat (kvůli příliš vysokému zkreslení, útlumu atd.). Vedle telefonních okruhů samozřejmě existují i jiné druhy přenosových kanálů, jejichž šířka pásma je výrazně vyšší, a vyšší je pak také přenosová rychlost, která je na nich reálně dosažitelná (v dalších pokračováních se o nich zmíníme podrobněji)Zde pak může být otázkou, jak celkovou přenosovou kapacitu skutečně využít, potřebujeme-li například jen určitou (řádově menší) přenosovou rychlost, zato ale pro větší počet na sobě nezávislých uživatelů. Existuje technika, které se v angličtině říká multiplexing a která umožňuje rozdělit jeden přenosový kanál s velkou šířku pásma na několik (užších) logických subkanálů, které se ovšem jeví jako samostatné, na sobě nezávislé přenosové kanály Technické zařízení, které takovéto logické rozdělení na několik subkanálů zajišťuje, se nazývá multiplexor - multiplexer Existují dva základní způsoby dělení jednoho přenosového kanálu na více subkanálů Prvním z nich je tzv. frekvenční multiplex - frequency division multiplexing (FDM). Obrázek 5.1. Obr5.2.: Představa frekvenčního multiplexu Zde si lze představit, že jednotlivé subkanály jsou "navršeny na sebe" v přenosovém pásmu skutečně existujícího přenosového kanálu, a každému z nich je přidělena taková část celkové šířky pásma, jakou potřebuje (tjjaká je jeho šířka pásma) - viz obr5.1Signál, přenášený v rámci určitého subkanálu, musí multiplexor nejprve frekvenčně "posunout" do části pásma, přidělené danému subkanálu, a na druhé straně spoje jej zase "vrátit zpět" do původní frekvenční polohy Celý mechanismus je přitom plně transparentní, tjuživatelé jednotlivých kanálů si mohou myslet, že mají k dispozici samostatné, na sobě nezávislé přenosové kanály. Druhou základní možností pro dělení jednoho přenosového kanálu na více subkanálů je tzv. časový multiplex - time division multiplexing (TDM). Obrázek 5.2. Obr5.2.: Představa časového multiplexu Zde je vlastní přenosový kanál pravidelně přidělován s celou svou šířkou pásma na krátké časové intervaly jednotlivým subkanálům Nejsnáze se tato představa ilustruje na příkladu kanálu, který přenáší přímo číslicová data Multiplexor nejprve "vybere" například po jednom bitu od každého subkanálu, a ze všech těchto bitů sestaví vícebitový znak, který přenese kanálem Na opačné straně kanálu pak druhý multiplexor (někdy označovaný jako demultiplexor) rozebere přijatý znak na jednotlivé bity a ty předá příslušným subkanálům - viz obr5.2. Při časovém i frekvenčním multiplexu samozřejmě musí platit, že součet šířek pásma jednotlivých subkanálů musí být menší než celková šířka pásma existujícího přenosového kanálu Časový multiplex je obecně účinnější, v tom smyslu, že součet šířek pásma subkanálů může být "blíže" teoretické horní hranici, tedy celkové šířce pásma existujícího kanálu. Jiří Peterka: Co je čím ..v počítačových sítích (6) Kanál, okruh, spoj, přenosová cesta Minulý týden jsme začali operovat s pojmy "kanál" a "okruh", aniž jsme si je přesněji vymezili Jde o pojmy, které intuitivně často splývají, a v praxi se mnohokráte zaměňují i s dalšími termíny, jako např "přenosová cesta" či "spoj", aniž by tím srozumitelnost populárně laděných textů výrazněji utrpěla Jistě ale neuškodí, když se pokusíme o rozlišení obsahu těchto pojmů i dalších souvisejících termínů - tím si současně naznačíme další zajímavé souvislosti. Potřebujeme-li odněkud někam přenést nějaká data, můžeme to udělat také tak, že je nahrajeme např na diskety či na magnetické pásky, a ty pak fyzicky přeneseme z jednoho místa na druhé Pak je asi správnější hovořit spíše o přepravě dat než o jejich přenosu Mezi zdrojem dat a místem jejich určení tak vzniká vazba, které si zaslouží přívlastek nespřažená - off-line, vystihující právě tu skutečnost, že vzájemná komunikace se uskutečňuje fyzickým přenosem vhodných nosičů dat. Existuje-li však mezi zdrojem a příjemcem možnost přenosu elektronickou cestou, pak je na místě mluvit o přenosu dat, a používat pro něj přívlastek spřažený - on-line. Nutnou podmínkou přenosu elektronickou cestou je vhodný kanál - channel, čímž se chápe souhrn prostředků, které vytváří telekomunikační spojení dvou míst Každý kanál je charakterizován určitou šířkou pásma, přenosovou rychlostí, úrovní šumu, chybovostí atd. Kanál je ale obvykle chápán jako jednosměrný V případě možnosti obousměrného spojení se používá spíše termín okruh - circuit, pod kterým si můžeme představit dvojici jednosměrných kanálů. Pro vytvoření kanálu či okruhu musí existovat vhodná přenosová cesta - transmission path, která zajišťuje vlastní přenos signálů - může jít např o různé druhy kabelů či světlovodů (optických vláken) - pak jde o linkové (resp. drátové) přenosové cesty, nebo také prostředky krátkovlnné, radioreléové, družicové apod- pak jde o přenosové cesty radiové (resp. bezdrátové). Schopnost každé přenosové cesty přenášet signály resp. data charakterizuje její šířka pásma Ta může být využita pro jediný kanál (o stejné šířce pásma), nebo může být rozdělena mezi několik kanálů či okruhů (o menších šířkách pásma) například pomocí časového či frekvenčního multiplexu, jak jsme si ukazovali minulý týden Příkladem mohou být družicové spoje, které umožňují zřídit v rámci jediné přenosové cesty řádově tisíce telefonních okruhů. Je ovšem možný i opačný případ - pokud je třeba vytvořit kanál či okruh o větší šířce pásma, než jakou mají jednotlivé dostupné přenosové cesty, lze pomocí vhodných technických prostředků vytvořit jeden kanál či okruh pomocí více přenosových cest. Kanál a okruh představují spojení dvou míst Pokud mezi těmito dvěma místy vede vhodná přenosová cesta, je možné vytvořit kanál či okruh pomocí této jediné přenosové cesty V opačném případě je nutné vytvořit kanál či okruh pomocí více přenosových cest, které na sebe navazují Například kanál či okruh, spojující dvě místa na různých kontinentech, může být veden po souši např podzemními kabely (tjlinkovými přenosovými cestami), a přes oceán např přes družici (tedy bezdrátovou přenosovou cestou)Uživatel však tuto skutečnost nepozná, neboť využívá kanál resp. okruh, a ten se mu jeví jako přímé spojení obou míst. Přenosová cesta je tedy pojmem, který se týká spíše struktury trvale existujících spojových prostředků, zatímco pojmy kanál a okruh v sobě zahrnují i jejich organizaci, tedy způsob jejich využití Jak uvidíme příště, kanály i okruhy mohou být zřizovány i dočasně, teprve tehdy, až skutečně vznikne potřeba spojení dvou míst, a poté zase zanikat Pro přenosové cesty tato možnost již neplatí. Samotné kanály a okruhy však ještě nejsou schopny poskytovat potřebné přenosové služby Např telefonní okruh je sice schopen přenášet telefonní signály, ale k jeho praktickému využití potřebujeme nutně i telefonní přístroje, které převádí lidský hlas na telefonní signál a naopak Teprve telefonní okruh, vybavený na obou koncích telefonními přístroji, vytváří tzv. spoj - link, v tomto případě telefonní spoj Podobně např telegrafní okruh, zakončený na obou koncích telegrafním či dálnopisným přístrojem, vytváří telegrafní spoj. Existují však i přenosové cesty, které jsou současně i spoji Jde např o radioreléový spoj, který již je vybaven koncovým zařízením umožňujícím bezdrátový přenos, nebo družicový spoj, vybavený koncovými pozemskými stanicemi a mezilehlou družicovou stanicí. V oblasti počítačových sítí jsou samozřejmě nejzajímavější takové spoje, které slouží k přenosu dat Pak jde o tzv. datové spoje - data links, kterými se budeme ještě zabývat podrobněji. Na závěr si však uvedeme ještě jeden neformální pojem, který se běžně používá v rozhovorech mezi lidmi a v populárních textech Jde o pojem linka, pod kterým se obvykle skrývá to, co by mělo být přesněji označeno jako okruh, případně jako kanál V angličtině se podobným způsobem používá termín line, který v užším slova smyslu znamená spíše linkovou přenosovou cestu. Jiří Peterka: Co je čím ..v počítačových sítích (7): Klasifikace okruhů Počítačové sítě, zvláště pak sítě rozlehlé, používají ke své činnosti různé druhy okruhů. Jedním možným kritériem pro klasifikaci používaných okruhů může být vztah mezi jejich vlastníkem a jejich uživatelem Pokud si uživatel zřídí potřebnou přenosovou cestu sám (např natáhne či položí potřebné vedení mezi dvěma blízkými uzlovými počítači) a na ní si zřídí okruh, jde o soukromý okruh - private circuit V každém státě vždy existuje spojová organizace, která zřizuje veřejné okruhy - public circuits, které může za patřičný poplatek (a při dodržení příslušných technických podmínek) používat každý - příkladem může být veřejná telefonní síť. Spojové organizace (správy spojů) mají obvykle nejlepší podmínky pro budování a provozování nejrůznějších přenosových cest a spojových prostředků (a obvykle i legislativně vytvořený monopol na tuto činnost)Provozovatelé počítačových sítí, kteří potřebují mít vhodný okruh trvale k dispozici a jen pro sebe, si jej pak musí nechat od spojové organizace za patřičný poplatek zřídit (vytvořit) a pronajmout Jde pak o pronajatý okruh - leased circuit, který zůstává majetkem spojové organizace (správy spojů), ale výhradní právo na jeho využití má ten, kdo si jej pronajal Naše správa spojů nazývá tento druh okruhů příznačně "propůjčenými" okruhy. Dalším možným kritériem pro dělení spojů je jejich trvalá či dočasná existence Vezměme si jako příklad veřejnou telefonní síť Zde si jistě každý dokáže představit, že z každého telefonního přístroje vede dvojice vodičů (tedy linková přenosová cesta) jen do nejbližší telefonní ústředny Chceme-li se spojit s jiným telefonním účastníkem, který je obdobným způsobem připojen k téže telefonní ústředně, musí uvnitř této ústředny dojít k dočasnému propojení obou vedení tak, aby mezi oběma účastníky vzniknul potřebný telefonní okruh Po ukončení hovoru pak tento dočasný okruh zaniká a v rámci ústředny se obě přenosové cesty mohou rozpojit Obdobně je tomu i v případě, že oba účastníci telefonního styku jsou připojeni k různým ústřednám - zde se pro vytvoření dočasného telefonního okruhu musí vhodným způsobem využít ještě i přenosové cesty vedoucí mezi oběma ústřednami - vždy ovšem dočasně, jen po dobu konání hovoru. Takovéto spojení mezi dvěma místy, které neexistuje trvale v čase, ale je pouze dočasně sestavováno až v případě skutečné potřeby, představuje tzv. komutovaný okruh - switched circuit, dial-up circuit Komutovaný proto, že procesu přepojování uvnitř ústředny se odborně říká komutace. Naopak spoj, který existuje trvale (i v době, kdy není případně využíván), se nazývá pevný okruh - non-switched circuit, direct circuit Okruhy, které si uživatelé pronajímají od spojových organizací (tjpronajaté okruhy), jsou vždy pevnými okruhy Zřízení pevného okruhu obvykle znamená, že v rámci telefonní ústředny se napevno propojí vhodné, již existující přenosové cesty (resp. na nich vytvořené okruhy)Pevný okruh přitom může procházet přes více telefonních ústředen, v každé z nich jsou však příslušné přenosové cesty resp. okruhy vždy spojeny napevno Pevný okruh tak obchází přepojovací zařízení v telefonních ústřednách, která jsou obvykle zdrojem nejrůznějších poruch a rušení na komutovaných okruzích To je jedním z důvodů, proč mohou být pevné okruhy kvalitnější, než okruhy komutované (a v důsledku toho mohou umožňovat dosažení vyšších přensoových rychlostí)Dalším důvodem pro vyšší kvalitu pevných okruhů je možnost vybrat pro ně dostatečně kvalitní přenosové cesty již při jejich zřizování. Spojové organizace zřizují pevné okruhy vždy až na základě požadavků uživatelů Podle svých technických možností pro takové přenosové rychlosti, jaké si uživatel objedná (a samozřejmě také zaplatí)Pro rozlehlé počítačové sítě se dnes ve světě používají pronajaté pevné okruhy nejčastěji s přenosovou rychlostí 64 kbit/sekundu a vyšší V našich podmínkách jsou však zatím běžnější spíše spoje s nižšími přenosovými rychlostmi. Další možné hledisko pro klasifikaci okruhů je to, zda jsou určeny pro přenos analogových signálů (např telefonních, rozhlasových či televizních signálů) , tjjde-li o analogové okruhy - analog circuits, nebo jsou-li určeny pro přenos číslicových signálů, tjjde-li o číslicové okruhy - digital circuits. Je dobré si uvědomit, že jednotlivá kritéria klasifikace se navzájem nemusí vylučovat Veřejné komutované analogové okruhy si asi dokáže představit každý - příkladem může být právě veřejná telefonní síť Pronajaté okruhy bývají pevné (nikoli komutované), ale mohou být jak analogové, tak i číslicové Ve světě dnes existují i číslicové okruhy, které jsou veřejné a komutované. Jiří Peterka: Co je čím ..v počítačových sítích (8) Datové okruhy a spoje U lokálních počítačových sítí si potřebné prostředky pro vzájemné propojení uzlových počítačů zajišťuje a provozuje nejčastěji uživatel sám Vzhledem k lokalizaci celé sítě (např v rámci jediné budovy, která je vlastnictvím uživatele) tím totiž neporušuje obvyklý monopol spojových organizací (správ spojů) na vlastnictví přenosových cesty a poskytování přenosových služeb, který se obvykle týká jen větších vzdáleností a veřejných objektů a prostranství Provozovatelé resp. zřizovatelé lokálních sítí si tedy mohou sami zvolit a zrealizovat takový způsob propojení svých uzlových počítačů, jaký jim nejlépe vyhovuje - nejčastěji pomocí kroucené dvoulinky, koaxiálního kabelu či dokonce pomocí optických vláken, tedy vesměs pomocí linkových přenosových cest, schopných přímo přenášet číslicové signály. V případě rozlehlých počítačových sítí jsou jejich zřizovatelé v poněkud jiné pozici, neboť technické prostředky pro propojení svých uzlových počítačů si musí pronajmout od příslušných spojových organizací Je celkem pochopitelné, že tyto spojové organizace přitom budou určovat pravidla hry - tedy přesné technické i další podmínky, které musí uživatel dodržovat, chce-li pronajatý majetek správy spojů používat. Spojová organizace (správa spojů) uživateli poskytuje telekomunikační kanál či okruh s určitými technickými parametry, které definují, jaké signály je schopen přenášet Uživatel ovšem může mít jiné požadavky na přenosové schopnosti okruhu, po kterém potřebuje přenášet signály jiných parametrů Proto se na oba konce okruhu připojuje zařízení, které potřebné úpravy signálu zajišťuje (viz obr8.1.)Toto zařízení, fungující jako měnič signálu, se v odborné terminologii nazývá ukončujícím zařízením datového okruhu (UZD) - data circuit terminating equipment (DCE). Uvažujme následující typický příklad: přenosový okruh nechť je běžným komutovaným telefonním okruhem, tedy okruhem analogovým, schopným přenášet analogové signály v rozmezí 300 až 3400 Hz My ho ovšem potřebujeme využívat pro přenos číslicových dat, tedy jako okruh číslicový Již dříve jsme si ukázali, že takovýto postup je možný - pomocí modulace Místo diskrétního číslicového signálu tedy budeme přenášet vhodný analogový signál, který je telefonní okruh schopen přenést, a který budeme modulovat (tjměnit jeho průběh) podle toho, jaká data (resp. číslicový signál, který je vyjadřuje) chceme přenést Potřebujeme k tomu ale takové zařízení, které je schopno zajistit jednak potřebnou modulaci analogového signálu, jednak i opačný proces, tzv. demodulaci, tedy zpětné získání číslicového signálu ze signálu analogového Toto zařízení se nazývá modem, což je zkratka od MOdulátor/DEModulátor. Ukončujícím zařízením datového okruhu (zařízením UZD) bývá nejčastěji právě modem, v našem konkrétním případě modem telefonní, určený pro komutované telefonní okruhy. Obrázek 8.1.. Obr8.1.: Datový spoj a okruh Zapojíme-li na oba konce analogového okruhu (obecně telekomunikačního okruhu, viz obr8.1.) vhodné modemy, vznikne tím okruh umožňující přenos (číslicových) dat, a tudíž označovaný jako tzv. datový okruh - data circuit, Spojové organizace, které jsou vlastníky telekomunikačních okruhů, kladou přísné požadavky na zařízení UZD, která je možno k jejich okruhům připojit V každém případě musí být toto zařízení spojovou organizací po technické stránce schváleno, tzv. homologováno Některé spojové organizace dokonce na základě svého monopolu vyžadují, aby i zařízení UZD bylo jejich majetkem, a uživateli bylo pouze pronajímáno. K datovému okruhu (přesněji na jeho ukončující zařízení) se pak již připojují taková zařízení, která jsou zdrojem či příjemcem (číslicových) dat Tedy nejrůznější terminály a počítače. V nepříliš intuitivní odborné terminologii se tato zařízení souhrně označují jako koncová zařízení přenosu dat (KZD) - data terminal equipment (DTE). Datový okruh, osazený na obou koncích zařízeními KZD, pak vytváří datový spoj - data link. Nejrůznější terminály či počítače se však nemusí připojovat přímo na ukončující zařízení datového okruhu (zařízení UZD)Může zde existovat ještě mezistupeň - např koncentrátor terminálů, který dovoluje více jednotlivým terminálům sdílet jediný datový okruh Jiný příkladem mohou být různé druhy komunikačních řadičů, které se zapojují mezi počítač a zařízení UZD, a přebírají na sebe většinu činností spojených s používáním datového okruhu, které by jinak musel vykonávat počítač. Jiří Peterka: Co je čím ..v počítačových sítích (13) Faksimilní přenos Dalším, dnes velmi rošířeným způsobem využití veřejné telefonní sítě, který jen zdánlivě nemá s počítači a počítačovými sítěmi mnoho společného, je faksimilní přenos, zkráceně faxový přenos či pouze fax Jaká je vlastně jeho podstata? Faksimilní resp. faxový přenos je v principu přenos grafiky V takové formě, jaká je dnes nejrozšířenější, představuje přenos jakékoli předlohy (např tištěného či ručně psaného dokumentu, obrázku apod.) v číslicové formě po analogových linkách veřejné komutované telefonní sítě, prostřednictvím specializovaných faxových přístrojů. Při odesílání nějakého dokumentu prostřednictvím faxového přenosu je nejprve nutné převést předlohu (tjodesílaný dokument, chápaný jako grafický obrázek) do číslicové formy Postup, kterým se tak děje, se nazývá optickým snímáním (optical scanning), a zařízení, které jej provádí, je tzv. snímač (scanner), zabudovaný do faxového přístroje. Pro názornost si lze představit, že optický snímač se při snímání "dívá" na předlohu přes hustou síť, takže místo souvislého rovinného obrázku "vidí" jen jednotlivé izolované body Nejjednodušší optické snímače vyhodnocují každý bod buďto jako černý nebo jako bílý, zatímco dokonalejší snímače rozeznávají u jednotlivých bodů určitý počet odstínů šedi Existují samozřejmě také barevné snímače, které jsou schopné rozeznávat i barevné odstíny Dnes používaný faksimilní přenos však nepracuje ani s barvou, ani s odstíny šedi Při snímání ve faxovém přístroji je tedy každý bod předlohy chápán buďto jako černý nebo jako bílý K vyjádření jeho stavu pak stačí jeden jediný dvojkový bit. Objem dat, který vznikne nasnímáním celé předlohy, je samozřejmě závislý na hustotě našeho pomyslného síta, přesněji na rozlišení (resolution), se kterým snímač faxového přístroje pracuje Toto rozlišení je dnes u faksimilních přenosů standardně 200 bodů na palec ve vodorovném směru, a 100 bodů na palec ve svislém směru Jen pro představu: jedna stránka běžného formátu A4 má rozměry přibližně 8,5 x 11 palců, při rozlišení 200x100 bodů to představuje celkem 200x8,5x100x11 neboli 1870000 bodů Je-li každý z nich vyjádřen jedním bitem, je to 1,87 Megabitů resp. cca 234 kilobytů A to ještě dnešní faxové přístroje obvykle nabízí i tzv. fine (jemný) režim, při kterém je rozlišení ve svislém směru dvojnásobné, tedy 200 bodů na palec. Přenést čtvrt megabytu by trvalo neúměrně dlouho, proto dnešní faxové přístroje používají zvláštní techniku komprese dat (data compression), která dokáže jejich objem snížit až přibližně 8-krát Tím se objem dat, reprezentující jednu stránku A4, dostává na hodnoty řádově desítek kilobyte. Číslicová data, která vzniknou optickým nasnímáním předlohy, se pak přenáší po analogových linkách veřejné komutované telefonní sítě prostřednictvím modemů Modemy, zabudované ve faxových přístrojích, obvykle zvládají přenos rychlostí 9600 bitů/sekundu - v takovém případě trvá přenos jedné stránky formátu A4 pod půl minuty Při horší kvalitě linek je skutečná přenosová rychlost nižší, a doba přenosu jedné stránky se úměrně s tím prodlužuje. Faxový přístroj příjemce na druhé straně telefonní linky může po nezbytné dekompresi přijatých dat zpětně sestavit z jednotlivých bodů původní předlohu Vzniká tak opět grafický obrázek, který vytiskne bodová tiskárna, zabudovaná do faxového přístroje. Dnešní velkou oblibu a široké nasazení faxů lze vysvětlit především tím, že umožňují přenést (téměř) jakoukoli předlohu kamkoli v dosahu veřejné telefonní sítě, a to prakticky okamžitě a při únosných nákladech Navíc obsluha faxových přístrojů je obvykle tak jednoduchá, že je dokáže ovládat skutečně každý Faxové přístroje bývají velmi často kombinovány s běžnými telefonními přístroji, a obvykle nabízí i různé další užitečné funkce, jako je např automatické podávání jednotlivých listů předlohy, možnost naprogramovat odeslání na určenou dobu apod. Faksimilní přenos ve své dnešní podobě má však i své četné nedostatky Faxové přístroje nižších a středních kategorií jsou vybavovány zabudovanou tiskárnou, která netiskne na běžný papír, ale pouze na speciální teplotně citlivý papír Také samotná kvalita tisku nebývá nejlepší Rozlišení 200x100 resp. 200x200 bodů na čtvereční palec je dostatečné např pro běžnou obchodní koresp. ondenci, ale pro různé technické výkresy či podrobná schemata již nikoli Také neschopnost přenášet barvu či alespoň odstíny šedi může být často na závadu Při praktickém používání faxu může být velmi nepříjemná i skutečnost, že přenášená data nejsou nijak zabezpečována proti chybám při přenosu Nejrůznější poruchy, kterých bývá ve veřejné telefonní síti často více než by bylo únosné, se pak projevují zkreslením přijatého obrázku Záleží samozřejmě na intenzitě těchto poruch a míře zkreslení, které vyvolají, zda přenesený obrázek bude ještě srozumitelný či nikoli. Výhodou faksimilního přenosu je také jeho relativně dobrá standardizace Drtivá většina dnešních faxových přístrojů pracuje podle doporučení mezinárodní organizace CCITT pro faksimilní přenos tzv. skupiny III (Group III) - což je právě ten druh faksimilního přenosu, který jsme si doposud popisovali Novější standard skupiny IV (Group IV), který zatím ještě není tak rozšířený, již pracuje s rozlišením až 400x400 bodů na palec, předpokládá přenos po pevných okruzích (tedy již nikoli prostřednictvím veřejné komutované telefonní sítě), a přenos jedné stránky A4 zvládne přibližně za pět sekund. Faksimilní přenos a počítače Jak jsme si již naznačili minule, umožňuje faksimilní (faxový) přenos přenášet prostřednictvím veřejné telefonní sítě psané či tištěné dokumenty, obrázky, obecně jakékoli grafické předlohy. Představme si ale nyní, že jsme prostřednictvím faksimilního přenosu přijali od svého spolupracovníka stránku textu, kterou potřebujeme dále zpracovat, nejlépe pomocí svého oblíbeného textového editoru Problém je nyní v tom, že to co jsme přijali, je ve skutečnosti obrázek s grafickým vyobrazením textu (kterým může být například i rukou psaný text), a nikoli textový soubor, který by mohl náš textový editor zpracovávat Máme proto v podstatě dvě možnosti - celý text ručně přepsat, nebo využít prostředků pro tzv. optické rozpoznávání znaků (optical character recognition - OCR). Člověk, který čte psaný text, vyhledává v předloze grafické tvary, kterým přisuzuje význam jednotlivých písmen, z nich si pak skládá celá slova, z nich věty atd Při optickém rozpoznávání znaků tuto činnost člověka vykonává program - také on se snaží vyhledávat na obrázku takové grafické tvary, které mu "připomínají" písmena, ta skládá v celá slova, věty atd., a výsledný text produkuje ve formě textového souboru, který již je obecně zpracovatelný textovými editory Ačkoli pro člověka je čtení spíše rutinní záležitostí, pro program je to neobyčejně těžká úloha Dnes samozřejmě existují mnohé programové balíky pro optické rozpoznávání znaků (tzv. OCR programy)Jsou použitelné jen na tištěné písmo, nikoli na rukopisy, a především jejich účinnost resp. spolehlivost nebývá zdaleka stoprocentní Je značně závislá na mnoha faktorech, jako např na rozlišení, se kterým byla předloha nasnímána, na natočení předlohy apod Navíc jde o velmi drahé programy, obvykle zahraniční provenience, které mohou mít nepřekonatelné problémy s českou a slovenskou diakritikou Pro texty je tedy faksimilní přenos výhodný spíše v případě, že text nepotřebujeme dále zpracovávat na počítači. Faksimilní přenos však není vázán jen na jednoúčelové faxové přístroje Je dobré si uvědomit, že každý faxový přístroj se vlastně skládá ze tří zařízení - optického snímače, modemu a tiskárny - realizovaných jako jediný kompaktní celek Tiskárny, navíc vesměs kvalitnější než u běžných faxových přístrojů, jsou běžnými periferiemi dnešních osobních počítačů, a také optické snímače již přestávají být vzácností To, co ještě zbývá, abychom mohli odesílat a přijímat faxy na počítači, je vlastně již jen takový modem, jaký se zabudovává do faxových přístrojů V principu jde o obdobný modem, jaký se používá při "běžných" datových přenosech, pouze konkrétní technika a parametry přenosu se liší (vychází z jiné normy resp. doporučení pro faksimilní přenos)Navíc je zde ještě otázka komprese a dekomprese dat, představujících číslicový tvar přenášené předlohy - viz minule. Pokud má být počítač používán v roli faxového přístroje, musí být vybaven speciálním přídavným zařízením, které je schopné fungovat jako modem pro faksimilní přenos V případě osobních počítačů je toto zařízení téměř vždy konstrukčně provedeno jako karta resp. deska, která se instaluje do jedné z rozšiřujících pozic, tzv. slotů (slots)Jde tedy o faxovou kartu (fax card)Další funkce, spojené s přijímáním a odesíláním faxů, se pak již zajišťují programovými prostředky Jde mjtaké o kompresi a dekompresi dat resp. převod dat z/do takového tvaru, v jakém se pak skutečně přenášejí Vedle faxové karty tedy musí být na počítači instalován i potřebný software, který tyto funkce zajišťuje, a současně i ovládá vlastní faxovou kartu. Potřebujeme-li z počítače odeslat prostřednictvím faxového přenosu nějaký text, který máme k dispozici ve formě textového souboru, nepotřebujeme k tomu nutně mít optický snímač (scanner)Převést textový soubor do grafické podoby, přesněji vyrobit z textového souboru grafický soubor, není žádným principiálním problémem - může to zajistit přímo obslužný program, který ovládá faxovou kartu a zajišťuje odesílání Podobně je tomu v případě, že potřebujeme odeslat obrázek, který máme k dispozici ve formě vhodného grafického souboru Například takový obrázek, který jsme vytvořili pomocí našeho oblíbeného programu pro malování (např Paintbrush, Corel Draw apod.) - zde má faxový software ještě lehčí práci než u textových souborů Optický snímač vlastně potřebujeme jen v případě, že máme odeslat obrázek, který máme jen na papíře Ten musíme s pomocí snímače nasnímat, tím jej získáme ve formě grafického souboru, a ten by již naše faxová karta měla umět odeslat. Schopnosti některých faxových karet zde mohou končit - existují totiž faxové karty, určené jen pro odesílání. Faxové karty, schopné také přijímat, produkují přijaté faxy opět ve formě grafických souborů Ty lze vytisknout, nebo je dále zpracovat (jako obrázky!!) vhodným grafickým programem Jde-li o texty, je principiálně možné je převést do formy textového souboru pomocí rozpoznávání znaků (OCR)Je také možné je pouze uschovat pro pozdější zpracování, ale zde je dobré si uvědomit, že ve zkomprimovaném formátu představuje jediná stránka velikosti A4 typicky několik desítek kilobyte dat, a v nezhuštěném tvaru (ve formě grafického souboru) řádově stovky kilobyte! Kvalitní faxový přístroj může být sám o sobě velmi drahý, např je-li místo málo kvalitní zabudované tiskárny vybaven tiskárnou laserovou, díky které může přijaté faxy tisknout kvalitně na běžný kancelářský papír Kvalitní faxový přístroj tak může být typickým příkladem poměrně nákladné periferie, kterou se vyplatí sdílet v lokální počítačové síti V takové úpravě, aby mohl být v síti používán, pak plní funkci tzv. faxového serveru Z každého uzlu sítě je možné jeho prostřednictvím odeslat textový či grafický soubor jako fax stejným způsobem, jako kdyby šlo o faxovou kartu, instalovanou přímo v uzlovém počítači Podobně může faxový server sloužit i pro příjem faxů Zde však nastává malý problém - kterému uzlu v síti má být přijatý fax předán? Faxy se odesílají vždy na určité telefonní číslo, kde je někdo prohlédne, a pak případně předá dál Jak to ale dělat v případě faxového serveru, který slouží např lokální síti se stovkami uzlových počítačů? PCM a spoje T Když v roce 1837 představil Samuel Morse veřejnosti svůj telegraf, ve své podstatě digitální, předběhl tím o plných 39 let Alexandra Grahama Bella, který přišel se svým analogovým telefonem až v roce 1876Analogový způsob přenosu však od počátku v oblasti telekomunikací zcela převládl, a teprve v historicky nedávné době se začal prosazovat přenos digitální Svůj nemalý podíl na tom mají i číslicové počítače a počítačové sítě. Přenos dat přímo v jejich číslicovém (digitálním) tvaru, tedy digitální přenos, má oproti přenosu analogovému četné výhody Digitální přenosové cesty dnes umožňují dosahovat mnohem vyšších přenosových rychlostí, digitální signál se mnohem snáze zpracovává než signál analogový a příznivější jsou i ekonomické ukazatele Není proto divu, že téměř všude se přechází na digitální přenos, a to například i v oblasti veřejných telefonních sítí Moderní telefonní ústředny jsou dnes již výhradně digitální a jsou navzájem propojovány pomocí digitálních přenosových cest. Jak ale přenášet analogový signál, např telefonní hovor, po digitálních přenosových cestách? Zařízení, které převádí analogový telefonní signál do číslicového tvaru, se označuje jako codec, což je zkratka do COder/DECoder Jde v podstatě o opak modemu, který na základě posloupnosti číslicových dat generuje spojitý analogový signál Codec naopak na základě analogového signálu generuje posloupnost číslicových dat Dělá to tak, že pravidelně vzorkuje stav analogového signálu a jeho okamžitou hodnotu aproximuje jednou ze 128 resp. 256 úrovní, které rozeznává - viz obr15.1 - a kterou pak vyjádří jako jedno 7-bitové resp. 8-bitové číslo Analogový telefonní signál se přitom považuje za signál o šířce pásma 4000 Hz, z čehož plyne, že jej stačí vzorkovat 8000-krát za sekundu (tjkaždých 125 mikrosekund)Codec tedy generuje celkem 8000 x 7 bitů, tj56 kbitů za sekundu, resp. 8000 x 8 bitů, tj64 kbitů za sekundu Pro přenos jednoho telefonního hovoru v digitální formě je pak nutná přenosová rychlost 56 resp. 64 kbit/sekundu. Právě popsaná technika převodu analogového signálu do číslicového (digitálního) tvaru se označuje jako impulsová kódová modulace (Pulse Code Modulation), zkratkou PCMJe velmi rošířenou, nikoli však jedinou možnou technikou digitalizace - existují další, jako např adaptivní diferenciální impulsová kódová modulace (Adaptive Differential Pulse Code Modulation, ADCPM) nebo tzv. delta modulace, které pro přenos hlasového kanálu v digitální formě vystačí s menší přenosovou rychlostí. Obrázek 15.1. Obr15.1.: Představa impulsové kódové modulace (PCM) V době, kdy se digitální přenos analogových signálů začal stávat reálně použitelnou technologií, byl nejvyšší čas vypracovat pro ni jednotný standard Členové mezinárodní organizace CCITT, která je k tomu příslušná, však nebyli schopni se včas dohodnout, a tak vzniklo několik navzájem nekompatibilních standardů. V USA se digitální přenosové cesty používaly již od šedesátých let Společnost AT&T, která v té době díky svému monopolnímu postavení provozovala přes 90% všech telefonních sítí v USA, je používala k propojování svých telefonních ústředen Později však začala tyto spoje, označované jako spoje T (T Circuits), pronajímat také jiným organizacím. T spoj Počet hlasových kanálů (při kódování PCM) Přenosová rychlost (bitů/sekundu) T1 24 1544000 T1C 48 3152000 T2 96 6312000 T3 672 44736000 T4 4032 274176000 Tabulka 15.2.: Spoje T V dnešní době existuje celá hierarchie těchto spojů, odstupňovaných podle přenosových rychlostí - viz tabulka 15.2Jedná se o dvoubodové digitální přenosové cesty, které lze používat buď jako jediný digitální kanál, nebo je rozdělit na několik podkanálů Typicky se používají pro přenos telefonních hovorů v digitální formě V takovémto případě jsou rozděleny na podkanály s přenosovou rychlostí 64 kbit/sekundu, a analogový telefonní signál je pro potřeby přenosu kódován pomocí impulsové kódové modulace Počet telefonních hovorů, které lze po jednotlivých variantách T spojů přenášet, uvádí tabulka 15.2. Firma AT&T vytvořila také celou hierarchii standardů, označovaných jako North American Digital Hierarchy, které definují způsob přenosu hlasových kanálů po jednotlivých variantách spojů T - viz tabulka 15.3. Formát Počet hlasových kanálů Ekvivalentní počet spojů T1 Přenosová rychlost (bitů/sekundu) DS-0 1 - 64000 DS-1 24 1 154400 DS-1C 48 2 3152000 DS-2 96 4 6312000 DS-3 672 28 44736000 DS-3C 1344 56 90631000 DS-4E 2016 84 139264000 DS-4 4032 168 274176000 Tabulka 15.3.: North American Digital Hierarchy Ukažme si podrobněji, jak to vypadá v případě spojů T1, které jsou stále ještě nejrozšířenější Formát přenášených dat definuje pro tento typ spojů T standard DS-1Předpokládá, že 24 hlasových kanálů je střídavě přepínáno (multiplexováno) na vstup jediného zařízení codec, které vzorkuje hodnotu analogového signálu a vyjadřuje ji jako 7-bitové číslo K těmto sedmi datovým bitům se pak přidává ještě jeden řídící bit, takže každý hlasový kanál přispívá při každém svém vzorkování do přenášených dat celkem osmi bity Vzhledem k pravidelnému přepínání mezi jednotlivými hlasovými kanály jsou tyto 8-bitové položky od jednotlivých kanálů řazeny za sebe - 24 osmibitových položek od jednotlivých hlasových kanálů, doplněných ještě jedním řídícím bitem, pak tvoří tzv. rámec (frame)Ten má celkem (24 * 8) + 1 = 193 bitů, viz obr15.4Jednotlivé hlasové kanály se vzorkují 8000-krát za sekundu, což odpovídá 8000 rámců za sekundu Má-li každý rámec 193 bitů, je zapotřebí přenosová rychlost 8000 * 193 = 1544000 resp. 1,544 Mbitů za sekundu, což je právě přenosová rychlost spojů T1. Obrázek 15.4. Obr15.4.: Přenosový rámec spojů T1 Uživatelé v USA si dnes mohou pronajímat spoje T v takové variantě, která odpovídá jejich potřebám přenosových rychlostí Ne vždy však dokáží plně využít možností i té "nejpomalejší" varianty, spojů T1Provozovatelé spojů T1 je dnes proto pronajímají již také po jednotlivých podkanálech (jako tzv. fractional T1), nejčastěji pro 384, 512 nebo 768 kilobitů za sekundu, přičemž sami zajišťují potřebné dělení přenosového pásma (multiplexing). Když organizace CCITT konečně dospěla k jednotnému standardu pro přenos hlasových kanálů po digitálních přenosových cestách, zdálo se jí, že jeden řídící bit na každých sedm datových bitů - jako je tomu u spojů T1 či přesněji u standardu DS-1 - je příliš velkou režií Standard CCITT proto předpokládá kódování okamžité hodnoty analogového signálu do 8 bitů, místo do 7 bitů jako v případě standardu DS-1Místo 24 kanálů jich předpokládá celkem 32, z toho 30 hlasových, a dva pomocné řídící Vzorkování se provádí opět 8000-krát za sekundu, potřebná přenosová rychlost tudíž vychází: 8000 x 32 x 8 = 2048000, tj2,048 Mbitů za sekundu Příslušný standard CCITT se správně jmenuje G703/732, ale často se označuje také jako evropský T1 spoj nebo též jako spoj E1Existují také analogická doporučení CCITT pro spoje s přenosovými rychlostmi 8,848, 34,304, 139,264 a 565,148 Mbitů/sekundu. ISDN Telefonní síť byla po více než sto let hlavní komunikační infrastrukturou, vytvořenou s ohledem na potřeby analogového přenosu lidského hlasu Uživatelé však dnes požadují nejen vyšší kvalitu hlasových přenosů, než pro jaké je stávající telefonní síť koncipována, ale také začlenění dalších nových služeb Jak by se vám líbil například telefon, který by kromě vyzvánění ukazoval také např číslo toho účastníka, který vás právě volá? Nebo rychlejší a kvalitnější faksimilní přenos (skupiny IV - viz 13díl našeho seriálu), který zvládne přenos jedné stránky A4 do pěti sekund? Co takhle možnost normalizovaného připojení terminálu nebo počítače přímo na veřejnou přenosovu síť? Jak jsme se již zmínili minule, spojové organizace samy z technických důvodů přechází na digitální telefonní ústředny a jejich vzájemné propojení pomocí digitálních přenosových cest Výše naznačené požadavky uživatelů tento přechod o to více motivují, požadují jeho rozšíření až ke koncovým uživatelům, a přidávají ještě požadavek dalších nových služeb Výsledkem je snaha o přeměnu celé nynější analogové telefonní sítě na síť digitální, která by integrovala jak hlasové, tak i další přenosové služby Nový jednotný systém, ke kterému by měl tento vývoj směřovat, se nazývá ISDN (Integrated Services Digital Network resp. Digitální telekomunikační síť s integrovanými službami), a je koordinován mezinárodní organizací CCITT formou jejích doporučení. Koncepce ISDN předpokládá, že bude svým uživatelům poskytovat různé druhy přenosových kanálů resp. okruhů Existuje pro ně i jednotné označení: * A - analogový telefonní kanál s šířkou pásma 4 k Hz, * B - digitální kanál s přenosovu rychlostí 64 kbit/sekundu pro přenos hlasu (s kódováním PCM) nebo dat, * C - digitální kanál s přenosovou rychlostí 8 nebo 16 kbit/sekundu * D - digitální kanál pro služební účely, s přenosovou rychlostí 16 nebo 64 kbit/sekundu, * E - digitální kanál s přenosovou rychlostí 64 kbit/sekundu pro interní potřeby ISDN * H - digitální kanál s přenosovou rychlostí 384, 1536 nebo 1920 kbit/sekundu. Koncepce ISDN však nepředpokládá libovolnou skladbu těchto kanálů Doporučení CCITT zatím standardizuje tři různé kombinace těchto kanálů, označované jako: * Basic rate (2 kanály B a 1 kanál D), * Primary rate (v USA a Japonsku: 23 kanálů B a 1 kanál D, v Evropě 30 kanálů B a 1 kanál D), * Hybrid (1 kanál A a 1 kanál C) Smyslem poslední z uvedených kombinací (hybrid) je umožnit připojení stávajících analogových telefonů na síť ISDNJde však spíše o jakési nouzové řešení Mnohem zajímavější jsou zbývající dvě možnosti První z nich (Basic rate) je zamýšlena jako náhrada stávající účastnické telefonní přípojky do domácností, malých kanceláří nebo např k pracovním stolům jednotlivých zaměstnanců v rámci větších organizací Každý z obou kanálů B je schopen přenášet jeden telefonní hovor s kódováním PCM (viz minule), nebo data rychlostí 64 kbit/sekundu, přičemž pro veškeré řízení (např "vytáčení" hovorů, přenos údajů o účastnickém čísle volajícího, o poplatcích za spojení apod.) slouží služební kanál D s přenosovou rychlostí 16 kbit/sekundu. Myšlenka poskytnout účastníkovi dva datové přenosové kanály místo jednoho je sama o sobě zajímavá V pozadí zřejmě stojí důvody snažšího prosazení a marketingu této nové technologie, která svými dvěma přenosovými kanály nabízí již na první pohled zřejmé vylepšení oproti stávajícímu stavu Typickým způsobem využití má být jeden telefonní hovor mezi dvěma účastníky (po jednom z obou kanálů B), který může být doplněn např přenosem dat mezi stejnými účastníky po druhém kanálu BPředstavte si například, že se svým kolegou připravujete společný článek Vaše počítače, na kterých dokument připravujete, jsou navzájem propojeny jedním datovým kanálem a oba vidíte přímo před sebou stejnou verzi dokumentu, do které se vám ihned promítají všechny průběžně prováděné změny Díky prvnímu kanálu B se můžete se svým kolegou domlouvat vedle toho ještě i hlasem - co více si přát? Dva kanály B a jeden kanál D, to je 2 * 64 + 16 = 144 kbitů za sekundu, s režií 48 kbit/sekundu na multiplex všech tří kanálů pak celkem 192 kbit/sekundu Otázkou je, kde vzít takto rychlou přenosovu cestu od koncového uživatele až k telefonní ústředně? Odpověď je jednoduchá - lze využít již existující účastnické přípojky pro stávající analogovou telefonní síť Přibližně 80 procent účastnických přípojek je totiž kratších než 7 - 8 kilometrů, a lze na nich dosáhnout přenosové rychlosti až 2 Mbity/sekundu Na těch zbývajících pak o něco méně. Obrázek 16.1. Obr16.1.: Jednoduchá přípojka ISDN Účastnická přípojka (účastnický přípojný okruh), vedoucí od koncového uživatele k telefonní ústředně, je sama o sobě jediným přenosovým okruhem, který je mezi kanály B a D rozdělen pomocí časového multiplexu (viz 5díl našeho seriálu)Na konci této účastnické přípojky pak musí být umístěno ukončující zařízení, v terminologii ISDN označované jako NT1 (Network Termination), viz obr16.1Toto ukončující zařízení vytváří také standardní rozhraní ISDN, ke kterému lze připojit až 8 zařízení, vyhovujících stejnému standardu - tedy např telefonní přístroj pro ISDN, ISDN terminál apod. Obrázek 16.1. Obr16.2.: Přípojka ISDN s pobočkovou ústřednou Pro ty uživatele, kterým nestačí ISDN přípojka typu Basic rate (např pro organizace), je určena přípojka Primary rate s vyšším počtem datových kanálů B a služebním kanálem D s přenosovou rychlostí 64 kbit/sekundu Předpokládá se, že koncový uživatel (organizace) si k této přípojce připojí vlastní digitální pobočkovou ústřednu pro ISDN, ke které si pak může připojovat větší počet různých zařízení se standardizovaným ISDN rozhraním, a přes vhodné adaptéry i zařízení s jiným rozhraním, např RS-232-CV terminologii ISDN je tato ústředna označována jako zařízení NT2, a připojuje se k ukončujícímu zařízeni NT1 - viz obr16.2. Odlišnost v počtu kanálů B v USA a v Evropě je u přípojky Primary rate dána odlišným standardem pro spoje T1, které se pro tyto přípojky používají nejčastěji23 kanálů B a jeden kanál D představuje celkem 23 * 64 + 64 = 1536 kbit/sekundu, což se právě "vejde" na jeden spoj T1 dle severoamerického standardu, který má přenosovou rychlost 1,544 Mbit/sekundu (viz minule), zatímco evropský spoj T1 nabízí 2,048 Mbit/sekundu, a kromě jednoho kanálu D po něm lze tedy přenést ještě 31 kanálů B, z nichž je ovšem jeden vyhražen pro potřeby řízení a správy. Základní doporučení k ISDN byla organizací CCITT vydána již v roce 1984, do praktického života se však tato nová technologie prosazuje relativně pomalu Rozhodně pomaleji, než její zastánci původně předpokládali Snad za to může i přetrvávající nedostatečná informovanost a nevyjasněnost některých koncepčních otázek V době vzniku celé koncepce zlé jazyky tvrdily, že ISDN správně znamená "I Sure Don't k Now", tedy doslova "opravdu nevím", zatímco dnes to prý znamená "I Still Don't k Now", neboli "stále ještě nevím"Jiné prameny zase uvádí, že jde o zkratku: "I Sure Don't Need it", neboli "opravdu to nepotřebuji"Kdo ví. Veřejné datové sítě, přepojování okruhů a přepojování paketů V rozlehlých počítačových sítích se uzlové počítače propojují po dvojicích mezi sebou pomocí tzv. dvoubodových spojů (point-to-point lines) - viz obr17.1.a/Nikoli ovšem každý s každým, takže spojení mezi dvěma počítači může vést přes několik mezilehlých V tomto případě si počítačová síť musí sama zajistit vše, co je třeba, aby se přenášená data dostala až do cílového uzlu: např volbu nejvhodnější cesty (která nemusí být zdaleka jen jedna), přijetí dat v mezilehlém uzlu a jejich následné odeslání dále k cílovému uzlu atd. Obrázek 17.1. Obr17.1.: Propojení uzlů počítačové sítě a/ pomocí dvoubodových spojů b/ pomocí veřejné datové sítě Spojové organizace (správy spojů) však mohou nabízet ještě jinou alternativu, při které na sebe přebírají všechny právě naznačené povinnosti, spojené s doručením dat až k jejich skutečnému adresátovi Jako další službu veřejnosti mohou nabízet vlastní síť pro přenos dat, tzv. veřejnou datovou síť (Public Data Network, PDN), na kterou si mohou uživatelé připojovat své počítače, terminály apod. Z pohledu svých uživatelů se veřejná datová síť jeví jako jedna velká černá skříňka s určitým počtem přístupových bodů, ke kterým se pomocí dvoubodových spojů (přípojek) napojují uživatelské počítače - viz obr17.1.b/Pro ně pak veřejná datová síť funguje jako jedno velké propojovací pole - dokáže přenést data z kteréhokoli svého přístupového bodu do kteréhokoli jiného. Vnitřní struktura veřejné datové sítě není pro uživatele relevantní, a často se ani nezveřejňuje Co však musí být velmi přesně definováno, zveřejněno a dodržováno, jsou přesná pravidla hry při připojování čehokoli na veřejnou datovou síť, tedy rozhraní mezi veřejnou datovou sítí a připojeným počítačem. Obrázek 17.2. Obr17.2.: Představa sítě s přepojováním okruhů Pro vlastní transport dat může veřejná datová síť (tak jako obecně každá síť) používat různé mechanismy Jednou z možností je tzv. přepojování okruhů (circuit switching), které lze nejlépe přirovnat k mechanismu činnosti veřejné telefonní sítě Také zde totiž dochází k propojování přenosových cest tak, aby mezi dvěma přístupovými body k veřejné datové síti vzniknul jediný přenosový okruh, v tomto případě datový okruh - viz obr17.2Tento datový okruh musí být nejprve sestaven (na žádost toho, kdo spojení přes veřejnou datovou síť iniciuje) a pak existuje až do té doby, než je opětně rozpojen Oba účastníci spojení tak mají po celou dobu své vzájemné komunikace k dispozici a výlučně pro sebe datový okruh, po kterém si mohou vyměňovat data v podstatě jakýmkoli způsobem Mohou si posílat libovolně velké bloky dat, nebo také např spojitý proud bytů. Další možností je tzv. přepojování paketů (packet switching)To je založeno na myšlence, že přenášená data se rozdělí na stejně velké bloky, a k nim se doplní některé další údaje (mjadresa odesilatele a adresa příjemce)Tím vznikají tzv. pakety (packets), které se pak přenáší datovou sítí jako dále nedělitelné celky Nevzniká zde ovšem žádný skutečný datový okruh mezi odesilatelem a příjemcem paketu Místo toho si jednotlivé vnitřní uzly veřejné datové sítě předávají pakety mezi sebou, dokud je nedoručí až k přístupovému bodu, na který je napojen adresát paketu. Obrázek 17.3. Obr17.3.: Představa sítě s datagramovou službou Mechanismus přepojování paketů může být realizován dvěma odlišnými způsoby První z nich předpokládá, že každý vnitřní uzel datové sítě, který přijme nějaký paket, se vždy znovu rozhoduje o tom, kudy ho má poslat dál Jde o analogii běžné listovní pošty, ve které datový paket odpovídá dopisní obálce, opatřené adresou příjemce, a vnitřní uzel datové sítě hraje roli poštovního úřadu, který musí rozhodnout o tom, kam obálku předá dál Analogii s listovní poštou symbolizuje i název této varianty přepojování paketů, které se říká datagramová služba, a datovým paketům datagramy (datagrams)Výhodou je možnost, aby datová síť při přenosu datagramů průběžně reagovala na své okamžité zatížení, a v případě potřeby volila různé alternativní cesty přenosu V důsledku toho pak datová síť nezaručuje správné pořadí doručování jednotlivých datagramů - může se totiž stát, že díky použití alternativních tras uvnitř datové sítě některé datagramy "předbíhají" - viz obrázek 17.3. Nevýhodou datagramové služby je režie, spojená s rozhodováním o dalším směru přenosu Tu se snaží minimalizovat alternativní způsob realizace mechanismu přepojování paketů, označovaný jako mechanismus virtuálních spojů (též: virtuálních spojení, virtuálních okruhů - virtual calls, virtual circuits)Aby se každý vnitřní uzel datové sítě nemusel pro každý nový paket znovu rozhodovat, kudy ho pošle dál, zvolí se ještě před vlastním přenosem dat jedna pevná cesta od odesilatele k příjemci, a po celou dobu přenosu se pak používá právě a pouze tato cesta - viz obr17.4Celý mechanismus funguje tak, že nejprve se od odesilatele vyšle zvláštní paket, který "vytyčí" momentálně nejvhodnější cestu mezi oběma účastníky, a informace o ní zanese do každého vnitřního uzlu, který na této cestě leží Vzniká tak analogie datového okruhu, který ovšem existuje pouze jako konvence o tom, kudy se mají pakety přenášet - proto přívlastek "virtuální"Vlastní pakety, které se odesílají virtuálním spojem, nejsou opatřovány adresou svého příjemce, ale označením virtuálního spoje, který k jejich příjemci vede Každý vnitřní uzel datové sítě, který takový paket přijme, se pouze podívá do svých tabulek, kudy příslušné virtuální spoj pokračuje dál, a tím směrem přijatý paket opět předá. Obrázek 17.4. Obr17.4.: Představa sítě s virtuálními spoji Virtuální spoje se tedy zřizují až v okamžiku potřeby přenosu dat, a po jeho dokončení se zase ruší Existuje ovšem i jiná možnost, tzv. pevné virtuální spoje (též: pevné virtuální okruhy - permanent virtual calls, permanent virtual circuits)V tomto případě jsou potřebné informace o "trase" virtuálního spoje uchovávány ve vnitřních uzlech datové sítě trvale Tím odpadá potřeba zřizování a následného rušení virtuálního spoje, který tak existuje i v době, kdy není využíváno. K veřejným datovým sítím, které používají mechanismus přepojování paketů (sítím PSPDN, Packet Switched Public Data Networks) lze samozřejmě připojovat jen taková zařízení, která jsou schopna s pakety požadovaného formátu pracovat Existuje ovšem i jiná možnost - svěřit sestavování dat do paketů a jejich zpětné "vybírání" specializovanému zařízení, které pak může sloužit potřebám více jednodušších koncových zařízení (např terminálů), které s pakety pracovat neumějí Jedná se o tzv. zařízení PAD (Packet Assembler/Disassembler). Veřejné datové sítě jsou dnes ve světě značně rozšířené, a to převážně v podobě sítí s přepojováním paketů a s virtuálními spoji Jsou budovány podle doporučení X.25 organizace CCITT, které je dnes standardem pro tento druh veřejných datových sítí (a my si o něm budeme ještě povídat podrobněji). Podle místních legislativních podmínek jsou veřejné datové sítě buď majetkem příslušné správy spojů, která má na jejich zřizování monopol, nebo mohou být provozovány i jinými organizacemi Vždy však na komerčním základě Uživatel platí za využití veřejné datové sítě buď paušálně, nebo podle objemu přenesených dat, nejčastěji však kombinací obou způsobů. Pro provozovatele počítačových sítí je veřejná datová síť lákavou možností, jak propojit jednotlivé uzlové počítače své sítě Minimalizuje jednorázové počáteční náklady na zřízení komunikační infrastruktury a průběžné náklady na její správu Vzhledem k obvyklé závislosti poplatků za přenos na objemu dat však vykazuje vyšší provozní náklady Záleží tedy vždy na konkrétní tarifní politice a objemu provozu v počítačové síti, kdy se ještě vyplatí využívat služeb veřejné datové sítě a kdy je výhodnější si zřídit vlastní komunikační infrastrukturu. Mikrovlnné a družicové spoje Rozlehlé počítačové sítě využívají k propojení svých uzlových počítačů nejčastěji pevné okruhy, pronajaté od spojových organizací Tyto okruhy jsou obvykle vytvářeny pomocí drátových přenosových cest (různých dálkových kabelů apod.)Existují však i jiné možnosti (kromě veřejných datových sítí) - například mikrovlnné a satelitní spoje. Přívlastkem mikrovlnné (microwave) se označují elektromagnetické vlny o extrémně krátké vlnové délce resp. velké frekvenci, která je vlnové délce nepřímo úměrná V praxi se používají frekvence od 1 do 12 GHz (tjvlnové délky přibližně 30 až 2,5 cm)Vlny o takto vysoké frekvenci již lze, pomocí vhodných parabolických vysílacích antén, soustředit do úzkého paprsku, a ten nasměrovat na přijímací anténu Úzce soustředěný paprsek vykazuje minimální rozptyl, dovoluje používat relativně malý výkon vysílače a je velmi odolný vůči rušení Na nižších frekvencích nelze dosáhnout potřebného soustředění, a na vyšších frekvencích se již začíná znatelně projevovat nepříznivý vliv atmosférických jevů, jako např mlhy a deště. Obrázek 18.1. Obr18.1.: Mikrovlnné spoje Vzhledem k přímočarému šíření soustředěného paprsku elektromagnetických vln je dosah mikrovlnných spojů omezen na přímou viditelnost vysílače a přijímače Ta je určována konkrétními geografickými podmínkami, a samozřejmě také zakřivením Země Lze ji uměle prodlužovat umisťováním vysílacích a přijímacích antén na co nejvyšší věže V rovině, kde se uplatňuje pouze vliv zakřivení zemského povrchu, je obvyklý dosah kolem 50 km Pro překlenutí větších vzdáleností je nutné budovat síť retranslačních stanic - viz obr18.1. Dosažitelná přenosová rychlost na mikrovlnných spojích je závislá na použitém frekvenčním pásmu a možnostech přijímače a vysílače Může dosahovat hodnot až 10 Mbit/sekundu. Pro počítačové sítě mohou být mikrovlnné spoje výhodné například v městských aglomeracích v těch místech, kde neexistují vhodné drátové přenosové cesty a instalace nových nepřipadá v úvahu (např v historických jádrech měst ). Obrázek 18.2. Obr18.2.: Troposferický spoj Přímá viditelnost mezi přijímačem a vysílačem je samozřejmě značně omezujícím faktorem Jednou z možností, jak se mu vyhnout, je nechat odrazit úzce směrovaný paprsek od horních vrstev troposféry (ve výšce cca 16 km) - viz obr18.2Nevýhodou těchto tzv. troposférických spojů je nutnost používat velký výkon vysílače (desítky k W), přičemž přijímaný signál bývá velmi slabý - jen asi 1 n W. S další možností - využitím družice - poprvé přišel známý spisovatel sci-fi, Arthur CClarke, a to již v roce 1945, tedy 12 let před vypuštěním prvního sputniku. Dnes se pro družicové spoje (satellite links) používají převážně tzv. geostacionární družice, někdy označované též jako tzv. synchronní družice), které se pohybují ve výšce přibližně 36 000 km nad zemí V této výšce je doba jejich obletu kolem Země rovna době otočení zeměkoule kolem její osy, což znamená, že se nacházejí vždy nad stejným bodem zemského povrchu - většinou se takto umisťují nad rovník. Obrázek 18.3. Obr18.3.: Družicový spoj Družice může fungovat jen jako pouhý odražeč signálu - pak jde o tzv. pasivní družice Výhodnější jsou však tzv. aktivní družice Ty obsahují vždy několik tzv. transpondérů (transponders), které fungují jako na sobě nezávislé retranslační stanice Přijímají signál vysílaný ze Země (tzv. up-link signal), převádí jej do jiného frekvenčního pásma, zesilují jej a vysílají zpět směrem k Zemi (jako tzv. down-link signal) - viz obr18.3. Pro družicové spoje se používají různá frekvenční pásma V tz C-pásmu (C-band) se ze Země k družici vysílá v pásmu 6 GHz, a v opačném směru v pásmu 4 GHz Jsou k tomu zapotřebí relativně velké parabolické antény Tzv KU-pásmo (KU-band) pracuje s vyššími frekvencemi (12-14 GHz), což umožňuje používat rozměrově menší antény (o průměru cca 60-100 cm). Pomocí družicových spojů lze vytvořit přenosové kanály a okruhy širokého spektra přenosových rychlostí (až desítek a stovek megabitů za sekundu), které se svými vlastnostmi plně vyrovnají pozemním kabelovým spojům, a v mnohém je i předčí Družicové spoje však mají i své nevýhody Tou nejvýraznější je zpoždění, které při přenosu vzniká. Ze Země na geostacionární družici a zpět dorazí signál přibližně za 250 až 300 ms (podle místa na Zemi, odkud byl vyslán, a ve kterém byl přijat)Budeme-li čekat ještě na potvrzující odpověď, nemůže tato přijít dříve než na cca 500-600 milisekund A to je velmi dlouhá doba Ne ani tak pro člověka, jako pro přenosové protokoly, které čekají na potvrzení příjmu od protější strany Ty musí být vhodně uzpůsobeny, aby velké zpoždění potvrzující odpovědi neinterpretovaly chybně, a nesnažily se příliš brzy o opětovné vyslání již dříve přenesených bloků dat. Družicové spoje lze využít pro realizaci dvoubodových spojení Vzhledem ke své povaze však umožňují i přenosy od jednoho zdroje k více příjemcům (tzv. broadcasting, který využívají např různé satelitní televize), a od více zdrojů k jedinému příjemci (tzv. vícenásobný přístup, multiple access). Obrázek 18.4.b Obr18.4.: Datová síť VSAT b/ vícenásobný přístup Obrázek 18.4.a Obr18.4.: Datová síť VSAT a/ broadcasting Tyto dvě vlastnosti se s úspěchem využívají v datových sítích, vytvářených pomocí družicových spojů Používají tak vysoké frekvence, že vystačí jen s relativně malými pozemními anténami resp. s velmi malým úhlem vyzařování Jednotlivé uzlové body této sítě jsou označovány jako terminály VSAT (Very Small Aperture Terminal). Datová síť VSAT (VSAT Data Network) předpokládá existenci jednoho centrálního bodu (tzv. hub) a většího počtu terminálů VSAT, přičemž komunikace je možná jen mezi terminálem a centrálním bodem, nikoli přímo mezi dvěma terminály - viz obr18.4Důvody jsou především technické a vyplývají ze samotné podstaty družicových spojů Mnohým aplikacím, které sítě VSAT využívají, však takováto "centralizovaná" koncepce plně vyhovuje, neboť jde o aplikace, která umožňují velkému počtu uživatelů přístup k jednomu centralizovanému informačnímu zdroji - např velké databázi, rezervačnímu systému apod. Obecnou výhodou všech družicových spojů je jejich nezávislost na pozemní komunikační infrastruktuře, možná mobilita pozemních stanic, možnost realizovat spojení i do jakkoli odlehlých a nepřístupných míst, a v neposlední míře také vysoké přenosové rychlosti, kterých lze pomocí družicových spojů dosáhnout. Proč se ATM jmenuje ATM? Jedním z paradoxů technologie ATM je původ jejího jména - o tomto aspektu se mnoho odborných pramenů vůbec nezmiňuje Zkusme si proto naznačit, proč se ATM jmenuje právě ATM, a na zdůvodnění si ukázat i základní myšlenky fungování této technologie. Chceme-li pochopit smysl jména ATM, neboli: Asynchronous Transfer Mode, je třeba se znovu vrátit do světa spojů, ze kterého technologie ATM vzešla: ve světě spojů se sice používá celá řada konkrétních metod a technik, ale pro většinu z nich je charakteristické, že fungují v takovém režimu, který si zaslouží přívlastek "synchronní"Synchronní v tom smyslu, že dostupnou přenosovou kapacitu rozděluje v čase (na časové úseky, časové sloty), a to pravidelným a neustále se opakujícím způsobem, který je tudíž i plně predikovatelný a vykazuje velkou míru rovnoměrnosti Obecně se takovýto princip označuje také jako časový multiplex (TDM, Time Division Multiplexing)Podstatná je zde právě skutečnost, že jednotlivé časové sloty (úseky) následují pravidelně a bezprostředně za sebou, a že jsou přidělovány jednotlivým zdrojům dat (vstupním kanálům) podle pevně daného a neměnného pravidla Díky znalosti tohoto pravidla pak příjemce vždy dokáže rozpoznat, komu patří datový obsah určitého slotu, aniž by tento datový obsah musel nějak identifikovat sám sebe (mít nějakou hlavičku, která by říkala co je zač, odkud kam cestuje). STM vs ATM Konkrétní realizace časového multiplexu samozřejmě může být různá, a ve světě spojů se skutečně používá více konkrétních technik, které tento princip naplňují Jak jsme si již říkali minule, všechny takovéto techniky, implementující princip časového multiplexu, ve své podstatě vždy představují nějakou variantu přepojování okruhů Technologie ATM však představuje dosti významný odklon od tohoto přístupu, neboli od výhradního používání přenosových technik na principu přepojování okruhů V terminologii "světa počítačů" stojí někde na pomezí mezi přepojováním okruhů a klasickým přepojováním paketů (striktně vzato je přepojováním paketů extrémně malé a vždy stejné velikosti)Z pohledu světa spojů a jeho terminologie však bylo podstatné, že technologie ATM již nezachovává původní synchronní způsob chování, s absolutní pravidelností v čase a plnou predikovatelností - tedy něco, co měly prakticky všechny dosavadní přenosové technologie světa spojů, a co mělo právo na označení: synchronní režim přenosu (synchronní přenosový režim, anglicky: STM, neboli Synchronous Transfer Mode)Nyní se tedy na scéně objevilo něco, co už nebylo plně synchronní, ale fungovalo to asynchronně Proto to ve světě spojů dostalo označení "asynchronní režim přenosu" (Asynchronous Transfer Mode, ATM). Asynchronnost ATM Obrázek 1. Představa asynchronního charakteru ATM Jestliže tedy ATM již podle svého názvu není synchronní, nýbrž asynchronní, v čem vlastně spočívá jeho asynchronnost? Podobně jako u synchronních přenosových technik, fungujícím na principu časového multiplexu, je i zde přenosová kapacita ve své podstatě dělena na stejně velké a neustále se opakující časové úseky (sloty) - jen se tak děje na poněkud jiné úrovni, takže zmíněné časové sloty neodpovídají "holým" skupinám bitů či bytů bez nějaké vnitřní struktury, ale odpovídají celým datovým blokům (konkrétně označovaným jako ATM buňky)Hlavní rozdíl je ale v tom, že na rozdíl od synchronní varianty na bázi časového multiplexu zde není apriorně určeno, komu který konkrétní slot (resp. buňka) patří, neboli co jsou zač data v něm obsažená Data jsou do jednotlivých ATM buněk vkládána podle okamžité potřeby, a ne podle předem stanoveného pravidla, které by nedokázalo průběžně reagovat na momentální situaci Právě zde je tedy hlavní "asynchronní" prvek. Další druh asynchronnosti je pak možné spatřovat v tom, že posloupnost ATM buněk nemusí nutně být souvislá, jako by tomu muselo být v případě synchronních technik Místo toho mohou být mezi ATM buňkami libovolně velké časové odstupy (ve skutečnosti jde ale pouze o logickou záležitost, zatímco ve skutečnosti jsou v mezidobí přenášeny zvláštní prázdné buňky)Souvisí s tím i skutečnost, že koncové uzly také mohou předávat svá data do přenosové ATM sítě asynchronním způsobem, tedy po částech a s libovolnými časovými odstupy mezi sebou. Statistický charakter ATM Jestliže za všemi synchronními přenosovými technikami světa spojů stojí princip časového multiplexu, pak za technologií ATM analogicky stojí princip tzv. statistického multiplexu Jeho důležitou charakteristikou je to, že jednotlivé časové úseky (sloty, zde buňky) nejsou nikomu předem pevně přiřazené, neboli že není apriorně jasné, komu patří Proto obsah těchto slotů musí vhodným způsobem identifikovat sám sebe, neboli musí v sobě nést údaj o tom, co je zač Právě z tohoto důvodu musí ATM buňky mít svou hlavičku. Statistický charakter ATM, daný jeho příslušností k principu statistického multiplexu, však znamená mnohem více, než jen nutnost existence hlaviček u všech buněk Znamená především to, že několik vstupních "datových proudů", které mohou vykazovat různé stupně nerovnoměrnosti, se "slévá" do jednoho výsledného proudu, který samozřejmě má shora pevně omezenou přenosovou kapacitu, přičemž tento "strop" je nižší než prostý součet analogických "stropů" jednotlivých vstupních proudů (jinak by zde nebyla žádná významnější výhoda oproti časovému multiplexu, resp. přepojování okruhů)"Statistický charakter" pak spočívá v tom, že "statisticky" by vše mělo vyjít, požadavky jednotlivých vstupních proudů by se měly rovnoměrně rozložit v čase, a nemělo by docházet k souběhu jejich "špiček" (viz též diskuse v minulém dílu)V praxi takovéto "statisticky dobré" chování samozřejmě není zaručeno, a tak se nelze divit, že se technologie ATM snaží předcházet případných excesům - jak později uvidíme, právě z tohoto důvodu se ATM při navazování spojení velmi snaží získat podrobné informace o tom, jak bude to které spojení využíváno (jaká bude střední zátěž, jaké budou špičky apod.). Velikost ATM buňky S principem statistického multiplexu a potřebou opatřit každou ATM buňku identifikující hlavičkou souvisí i otázka volby velikosti takovéto buňky Legenda praví, že velikost ATM buňky (48 bytů, počítáno bez hlavičky) byla zvolena jako prostý aritmetický poměr mezi požadavkem světa počítačů na minimálně 64-bytovou buňku, a požadavkem světa spojů na maximálně 32-bytovou buňku I když to ve skutečnosti mohlo být jinak, faktem je že tato legenda dobře vyjadřuje celkové trendy: ve světě počítačů, zvyklém na klasické přepojování paketů, je snaha udržet režii připadající na hlavičky paketů (či buněk) co možná nejmenší, a tudíž volit spíše větší než menší buňku Naproti tomu ve světě spojů, zvyklém na přepojování okruhů, resp. na časový multiplex, je obvyklá mnohem větší "granularita" dělení, například i na jednotlivé bity! Je to možné díky tomu, že při časovém multiplexu vlastně nevzniká žádná režie v důsledku sebevětší "granularity" (neboť je vždy předem jasné, co je každý konkrétní bit zač)Proto při volbě velikosti ATM buňky zástupci světa spojů požadovali spíše menší velikost, která by umožnila dosáhnout obdobných výhod jaké skýtá přepojování okruhů, zatímco zástupci světa počítačů požadovali spíše větší velikost buňky, aby se minimalizovala režie připadající na nezbytnou hlavičku Výsledná volba, tjvelikost "nákladové části" buňky 48 bytů a velikost hlavičky 5 bytů, pak jistě byla výsledkem kompromisu, a představuje cca 10 procentní režii. Spojení v ATM V dnešním dílu si povšimneme skutečnosti, že ATM je ryze spojovanou přenosovou technologií Vysvětlíme si proč tomu tak je, a jaké to přináší důsledky. Jak jsme si již zdůraznili v minulém dílu, technologie ATM se snaží rozkládat přenášená data na velmi malé "kousky", které vkládá do paketů fixní velikosti, označovaných jako ATM buňky (ATM cells), a schopných pojmout 48 bytů užitečného nákladu Důležitý přitom je asynchronní charakter takovéhoto fungování, zakotvený již v samotném názvu technologie ATM (Asynchronous Transfer Mode) a vycházející z principu tzv. statistického multiplexu (viz minule): dopředu není známo, jaká data bude obsahovat ta která buňka, resp. komu bude její datový obsah (anglicky: payload) patřit Proto je nutné, aby každý jednotlivý "kousek" dat identifikoval sám sebe, neboli aby každá buňka byla opatřena vhodnou hlavičkou obsahující potřebné identifikační údaje Zajímavou a velmi důležitou otázkou ovšem je, jak "velká" by takováto identifikační informace měla být, a co přesně by měla vyjadřovat. Proč je ATM výhradně spojovanou přenosovou technologií Jedním z důležitých momentů, které je třeba mít na paměti při volbě konkrétního způsobu identifikace přenášených dat, je potřeba udržet režii připadající na tuto identifikaci na únosné míře Jestliže jsou datové části ATM buněk extrémně malé, pak je asi zřejmé, že i jejich hlavičky musí být také velmi malé Zcela jistě proto nemohou obsahovat takové adresy, které by dokázaly jednoznačně identifikovat konkrétního cílového příjemce v globálním (celosvětovém) měřítku, tak jako tomu musí být v případě nespojovaných služeb (neboli služeb fungujících na principu datagramové služby)Jelikož takovýchto příjemců může být velmi mnoho, příslušné adresy by vycházely opravdu neúnosně velké. Už i kvůli právě naznačenému problému s velikostí adres ATM funguje pouze na spojovaném principu, konkrétně na principu virtuálních okruhů, a nespojované přenosy je schopna nabízet pouze prostřednictvím emulace (tjnapodobováním programovými prostředky, na úrovni vyšších vrstev)Důvodem je skutečnost, že adresy při spojovaném principu fungování mohou být výrazně menší než při fungování nespojovaném Stačí jim totiž identifikovat konkrétní spojení (ať již jednosměrný kanál či obousměrný okruh) například jeho pořadovým číslem, a nemusí vyjadřovat "plnou" identitu subjektů na koncích tohoto spojení Navíc je možné, při vhodném uspořádání věcí, apriorně omezit počet možných spojení, a tím dokonce explicitně ovlivnit, kolik bitů bude zapotřebí pro identifikaci takovéhoto spojení Právě této možnosti pak bylo využito v případě ATM. Identifikátory spojení v ATM jsou lokální Pro správné pochopení významu adres ve světě ATM je vhodné si upřesnit otázku jeho topologie: zatímco u většiny ostatních přenosových technologií typu Ethernetu či Token Ringu či FDDI jde o topologie systematické logicky i fyzicky (např musí jít o sběrnici, fyzický a logický kruh apod.), v případě ATM může být topologie značně nesystematická Lze si ji představit jako soustavu tzv. ATM switchů (ATM ústředen), ke kterým jsou paprskovitě připojovány nejrůznější koncové uzly (jednotlivé počítače)Samotné ATM switche přitom mohou být propojeny mezi sebou zcela libovolným způsobem - například do kruhu, nebo stylem každý s každým, či jakkoli jinak V zásadě by tedy šlo říci, že ATM nemá žádnou "předepsanou" topologii, a skutečná topologie ATM sítí může být libovolná. Obrázek 1. Představa transformace identifikátorů v hlavičce ATM buňky Skutečná trajektorie, po které cestují data mezi koncovými uzly připojenými k ATM síti, samozřejmě vždy závisí na tom, kudy je vedeno příslušné spojení, tjpřes jakou posloupnost ATM switchů (ústředen)Jak ještě později uslyšíme, ATM nabízí dva druhy spojení - permanentní spojení, která existují trvale a jsou zřizována na základě dohody mezi provozovatelem ATM sítě a jeho zákazníkem/uživatelem, a dále spojení komutovaná (switched), která jsou zřizována až na základě okamžité potřeby, a posléze zase rušena Zajímavé je, že technologie ATM sama neobsahuje žádnou konkrétní závaznou představu o způsobu volby cesty, resp. posloupnosti ATM switchů, přes které by spojení mělo procházet (tedy to, čemu se v jiných sítích říká směrování, anglicky routing)V případě permanentních okruhů to ostatně není ani tolik zapotřebí, zde může být konkrétní vedení cesty voleno jednorázově operátorem, například i na základě požadavků zákazníka či po dohodě s ním. Ať už je ale spojení v ATM zřízeno jakkoli, vždy jde o posloupnost "přeskoků" přes jednotlivé ústředny, neboli o posloupnost "dílčích úseků", odpovídajících existenci přímých cest mezi jednotlivými ATM ústřednami (a na obou koncích vedené spoji mezi ústřednami a koncovými uzly)Po každém takovémto dílčím úseku pak může vést vždy jen určitý omezený počet spojení, a právě této skutečnosti se využívá pro minimalizaci objemu adres: adresy obsažené v hlavičkách ATM buňky vždy identifikují konkrétní spojení v rámci jednotlivého dílčího úseku Jejich význam je ale úzce lokální - při přechodu buňky skrz ATM ústřednu z jednoho dílčího úseku do jiného jsou tyto adresy přepočítávány Přesněji přepisovány, protože většina ATM ústředen funguje tak, že se podívá do vhodně uspořádané tabulky, a zde si přečte nejen směr, kterým má buňka pokračovat, ale i novou adresu spojení v rámci nového dílčího úseku (viz první obrázek). Virtuální okruhy a cesty Naši představu o adresování jednotlivých spojení v ATM si nyní musíme upřesnit: konkrétní způsob adresování je volen jako dvouúrovňový, resp. adresy spojení jako dvousložkové Jedné jejich části, resp. jedné jejich úrovni, se říká virtuální cesta (virtual path), a druhé virtuální kanál (virtual channel)Jejich konkrétní hodnota je pak v hlavičce ATM buňky vyjádřena identifikátorem virtuálního kanálu (VCI, Virtual Channel Identifier), resp. identifikátorem virtuální cesty (VPI, Virtual Path Identifier)O jejich velikosti a umístění v hlavičce buňky (resp. o konkrétním formátu hlavičky) si povíme příště, dnes se zastavíme spíše u logiky toho, proč je adresování dvouúrovňové. Obrázek 1. Představa virtuálních kanálů a cest Virtuální cestu si lze představit skutečně jako trasu, vytyčenou tak aby vedla z jednoho místa na druhé, například od jednoho koncového uzlu ATM sítě k jinému Když spolu budou takovéto dva uzly komunikovat, budou si nejspíše mezi sebou zřizovat několik různých spojení - například už jen proto, že v ATM jsou spojení pouze jednosměrná, a plně duplexní spojení se ve skutečnosti zřizují jako dvojice jednosměrných kanálů! Potřebné "trasovací" informace však stačí vztáhnout jen k identifikátoru virtuální cesty, tjnové spojení může sdílet stejnou virtuální cestu, a lišit se pouze v identifikátoru virtuálního kanálu Faktické zřízení takovéhoto nového spojení, v situaci kdy již existuje vytyčená virtuální cesta, je velmi jednoduché a rychlé. Další výhody přináší dvouúrovňový způsob adresování i pro činnost samotných ATM ústředen Pokud jsou chytré, nemusí se zdržovat tou částí adresy v hlavičce buňky, která reprezentuje číslo kanálu Své rozhodování o dalším osudu jimi procházející buňky mohou založit jen na identifikátoru cesty, což může být výrazně rychlejší. Ještě další výhodou je pak snazší správa ATM sítě - například při výpadku určité přenosové cesty či ústředny lze celé skupiny spojení přesměrovávat pouhou změnou virtuální cesty, zatímco na virtuální kanály to nemá vliv. Navazování spojení a formát ATM buňky V dnešním dílu se budeme znovu zabývat problematikou spojení v ATM, a seznámíme se také s formátem ATM buňky. Jak jsme si již uvedli minule, ATM je výhradně spojovanou technologií, a tudíž předpokládá existenci spojení mezi příjemcem a odesilatelem Takováto spojení mohou být dvojího druhu - permanentní, existující trvale (a zřizovaná jednorázově provozovatelem ATM sítě po dohodě s uživatelem), a dále komutovaná, zřizovaná v momentě jejich skutečné potřeby, a posléze zase rušená Jakým způsobem se ale takováto komutovaná spojení navazují? Navazování spojení v ATM Pro navazování komutovaného spojení v prostředí ATM existuje několik možností Nejčastěji používaný způsob vychází z toho, že je právě pro tyto potřeby dopředu vyhrazeno jedno konkrétní (permanentní) spojení, kterým se žadatel o navázání komutovaného spojení může "dovolat" takového subjektu, kterému pak může předat svou žádost Zmíněným permanentním spojením je virtuální kanál číslo 5, v rámci virtuální cesty číslo 0 (jak jsme si uváděli minule, adresy v ATM jsou dvousložkové, a identifikuje je číslo kanálu a číslo cesty). Obrázek 1. Postup navazování komutovaného spojení Žadatel o zřízení komutovaného spojení tedy může předem vědět, kam svou žádost poslat Ve skutečnosti je ale celý postup poněkud komplikovanější - na zmíněném kanálu č5 a cestě č0 se pouze pošle žádost o zřízení speciálního řídícího spojení, a teprve tímto spojením pak žadatel odešle svou faktickou žádost o zřízení "datového" spojení Důvody jsou ryze praktické - aby pro trvale existující spojení (na kanálu č5 a cestě 0) stačila jen zanedbatelná přenosová kapacita, a dostatečná kapacita byla vyhrazena až pro faktické navazování spojení. Vlastní navazování (i rušení) komutovaného spojení probíhá pomocí šesti druhů zpráv (SETUP, CALL PROCEEDING, CONNECT, CONNECT ACK, RELEASE a RELEASE COMPLETE) a prostřednictvím dialogu, který naznačuje dnešní obrázek (navazování spojení)Součástí žádosti o navázání komutovaného spojení samozřejmě musí být i přesná identifikace "druhé strany" - adresy, které se pro tento účel používají, mohou být 20-bytové ISO-adresy, nebo i starší 15-místné adresy, určené pro ISDN telefony. Vícebodová spojení Připomeňme si také, že spojení v ATM jsou v zásadě pouze jednosměrná (a podle terminologie obvyklé ve světě spojů tedy jde o tzv. kanály), přičemž ale mohou být zřizována ve dvojicích, a tudíž vytvářet logický ekvivalent obousměrných spojení - s tím, že pro každý z obou směrů může být vyhrazena jiná přenosová kapacita. Obrázek 1. Představa rozhraní UNI a NNI Důležité je také uvědomit si, že spojení (kanály) mohou být nejen dvoubodové (tjvedoucí od jednoho zdroje k jedinému příjemci), ale mohou být zřizovány také jako vícebodové, vedoucí od jednoho zdroje k více příjemcům současně Mají přitom charakter tzv. multicastingu, a potřebné "rozesílání" dat je zajišťováno ATM ústřednami, přes které vícebodové spojení prochází a ve kterých se rozvětvuje Představa navazování takovéhoto vícebodového spojení je přitom následující: nejprve je spojení zřízeno jako dvoubodové, vedoucí k jedinému příjemci Posléze mohou být k tomuto spojení přidáváni další příjemci, řídícími příkazy s příznačným názvem "ADD PARTY". Stále je ale nutné mít na paměti, že i takovéto vícebodové spojení je pouze jednosměrné, a nikoli obousměrné V prostředí ATM nelze vytvořit analogii všesměrového vysílání (což by odpovídalo obousměrnému vícebodovému spojení), a jak později uvidíme, právě tento fakt způsobuje mnoho komplikací při snaze použít ATM místo jiných přenosových technologií typu Ethernetu. Formát ATM buňky Dříve, než si popíšeme konkrétní formát ATM buňky, je vhodné se nejprve zmínit o dvou rozhraních, které ATM předpokládá Jde o rozhraní UNI (User-to-Network Interface) a NNI (Network-to-Network Interface), jejichž smysl naznačuje druhý dnešní obrázek - rozhraní UNI je rozhraním mezi koncovým uzlem a ATM sítí (resp. mezi tímto uzlem a nejbližší ATM ústřednou), zatímco rozhraní NNI je rozhraním mezi dvěma ATM ústřednami S formátem ATM buňky existence těchto dvou rozhraní souvisí proto, že existují dva různé formáty ATM buňky - jeden pro buňku cestující skrz rozhraní UNI, a druhý pro buňku cestující skrz rozhraní NNI. Obrázek 1. Formát ATM buňky Jak je vidět z dnešního třetího obrázku, jedinou odlišností obou formátů je velikost položky VPI (identifikátoru virtuální cesty) a existence resp. neexistence položky GFCTato položka (GFC, alias General Flow Control) byla údajně zamýšlena pro potřeby řízení toku, ale standardy ATM její význam ani způsob využití nedefinují, a konkrétní implementace ji ignorují Podle jednoho velmi seriózního zdroje (ATannenbaum: Computer Networks, vyd Prentice Hall, 1996) je nejlépe dívat se na tuto položku jako na chybu ve standardu, kterou dosud nikdo neodstranil. Význam dalších položek hlavičky ATM buňky je vcelku zřejmý: VPI je identifikátor virtuální cesty (viz minule), VCI identifikátor virtuálního kanálu Třibitová položka PTI (od: Payload Type Identifier) udává, jaký je typ (význam) obsahu nákladové části buňky - zda například jde o uživatelská data nebo o řídící data sloužící komunikaci mezi ATM ústřednami apod Současně s tím je v této položce obsažena i informace o tom, zda se ATM buňka při své cestě setkala někde se zahlcením S tímto potenciálním problémem pak souvisí i jednobitová položka CLP (Cell Loss Priority), rozlišující zda daná buňka v případě vážných problémů se zahlcením smí být zahozena "v první vlně" (resp. až v "druhé vlně", neboli až po všech buňkách s menší prioritou)Celá otázka reakce na případné zahlcení je v ATM dosti komplikovaná, a ještě se k ní vrátíme podrobněji. Poslední položkou v hlavičce ATM buňky je položka HEC (Header Error Control), která slouží potřebám zabezpečení hlavičky Je osmibitová, a není pouhým kontrolním součtem - jde o samoopravný kód, schopný opravit jednobitovou chybu v kterémkoli bitu hlavičky Zkušenost totiž ukazuje, že při přenosech po optických vláknech většina případných chyb je pouze jednobitových, a tento samoopravný kód je tudíž dokáže odstranit)Samotný datový náklad ATM buňky (tzv. payload) zebezpečen není. Vrstvový model ATM Stejně tak jako většina řešení v oblasti počítačových sítí a komunikací, předpokládá i technologie ATM určité rozvrstvení funkcí a činností, neboli existenci hierarchicky uspořádaných vrstev Vrstvový model ATM však vykazuje i některé zajímavé odlišnosti od toho, co je obvyklé například ve světě ISO/OSI a TCP/IP. Ústřední částí vrstvového modelu ATM je tzv. ATM vrstva (ATM layer) - právě zde se totiž pracuje s ATM buňkami, právě zde je definovaný jejich konkrétní formát (popsaný minule), a právě zde se řeší otázky přenosu celých buněk, navazování a rušení spojení, i problémy s případným zahlcením ATM vrstva však není vrstvou jedinou. AAL, neboli ATM Adaptation Layer ATM vrstva je tedy tou vrstvou, která nabízí přenosovou službu spočívající v přenosu velmi malých paketů (buněk), spojovaným a v zásadě nespolehlivým způsobem (bez zajišťování spolehlivosti)Aplikace, které by takto koncipovanou přenosovou službu chtěly využívat, tak mohou činit přímo (tjmohou samy zadávat k přenosu data "nařezaná" na tak malé části, jaké lze umístit do nákladové části buněk, a také se přímo vyrovnávat s dalšími mechanismy fungování ATM)Takovéto aplikace, doslova šité na míru ATM a schopné fungovat pouze nad ATM, jsou však zatím spíše výjimkou, zatímco většina existujících aplikací není "šita na míru" technologii ATM, a není schopna pracovat přímo s její ATM vrstvou (a filosofie ATM to ani příliš nepředpokládá)Proto je v rámci vrstvového modelu ATM bezprostředně nad vlastní ATM vrstvou počítáno s ještě jednou vrstvou, tzv. adaptační vrstvou (plným jménem AAL, ATM Adaptation Layer), která má plnit přesně to, co říká její název - má "adaptovat" aplikace (resp. vyšší vrstvy síťového programového vybavení) na fungování přenosových mechanismů ATM). V praxi takovéto "adaptování" obnáší dva základní okruhy činností: "rozdělování" dat na tak malé kousky, aby odpovídaly velikosti nákladové části ATM buňky (a zase jejich zpětné skládání), a pak takové řízení přenosových funkcí ATM, aby se jednotlivým aplikacím poskytlo právě to, co požadují - jedné aplikaci maximálně rovnoměrné doručování jednotlivých částí přenášených dat, jiné garantovaná přenosová kapacita apod(obecně to, co je označována jako "kvalita služeb, anglicky Quality of Service, Qo S). Kvůli existenci dvou základních okruhů činností je adaptační vrstva ATM (vrstva AAL) rozdělena do dvou podvrstev: spodní podvrstvy SAR (Segmentation and Reassembly), která má na starosti rozdělování dat na vhodně velké části a jejich zpětné skládání, a dále na vyšší podvrstvu CS (Convergence Sublayer), která různým aplikacím nabízí různé druhy služeb. Fyzická vrstva ATM Pro správné pochopení celé technologie ATM je velmi důležité si uvědomit, že ATM vrstva, zabývající se přenosem ATM buněk, není nejnižší vrstvou, resp. že neřeší fyzický transport jednotlivých bitů, tvořících ATM buňky Místo toho je pod ATM vrstvou počítáno ještě s jednou další vrstvou, a to vrstvou fyzickou Ta má opět dvě hierarchicky uspořádané podvrstvy: vyšší podvrstvu TC (Transmission Convergence), a nižší podvrstvu PMD (Physical Medium Dependent). Úkolem podvrstvy TC je "rozsekávat" celé ATM buňky na jednotlivé bity (tjmísto buněk jako datových bloků generovat souvislý proud bitů), a na druhé straně zase ze souvislého proudu bitů sestavovat jednotlivé ATM buňky (což především znamená správně rozpoznat, kde začíná a kde končí nějaká ATM buňka)Úkolem podvrstvy PMD je pak vlastní fyzický přenos proudu bitů. Klíčovým momentem je nyní definice samotné podvrstvy PMD - ta není "naplněna", v tom smyslu že ATM nepředepisuje použití určité konkrétní fyzické přenosové technologie, s tím že cokoli jiného je vyloučeno Spíše je dobré chápat podvrstvu PMD jako otevřenou (a předem nenaplněnou), přičemž v praxi je možné ji naplnit takovou fyzickou přenosovou technologií, jaká je dostupná a vhodná pro takovýto účel. Domyslíme-li si důsledky právě uvedeného tvrzení, pak z něj vyplývá, že ATM není vázáno na žádnou konkrétní fyzickou přenosovou technologii, a tudíž ani není vázáno na žádnou konkrétní přenosovou rychlost, kterou by takováto přenosová technologie pracovala"Vyšší" vrstvy ATM (tjsamotná ATM vrstva a vrstva AAL) přitom také neobsahují žádný apriorní limit, který by nějak omezoval dosažitelnou přenosovou rychlost V praxi tedy přenosová rychlost ATM záleží na tom, co se "podstrčí" pod ATMDnes jsou to nejčastěji fyzické přenosové technologie SONET (resp. SDH), pocházející "ze světa spojů", s určitými normalizovanými přenosovými rychlostmi (šitými na míru potřebám přenosu digitalizovaného hlasu), a využívající optických vláken Právě pro tyto technologie jsou zavedeny rychlosti 155 a 622 Mbitů za sekundu, které se v souvislosti s ATM dnes nejčastěji uvádí - nic ale v principu nebrání tomu, aby se pod ATM "podstrčila" i jiná přenosová technologie, nejen pomalejší (například využívající metalických vodičů, tjběžné kroucené dvoulinky, na malou vzdálenost), ale také třeba rychlejší - samotné ATM tudíž ještě zdaleka neřeklo své poslední slovo, pokud jde o jeho maximální rychlost Principiální hranice zde neexistuje, faktickou hranicí jsou pouze dnešní možnosti fyzických přenosových technologií. Kam patří ATM vrstva? Jednou ze zajímavostí vrstvového modelu ATM je skutečnost, že nezapadá příliš dobře do rámce, který vytváří referenční model ISO/OSI (a se kterým v hlavních rysech koresp. onduje i síťový model TCP/IP)Jde například o "zasazení" ATM vrstvy - které vrstvě ISO/OSI by měla odpovídat? Zabývá se přenosem datových bloků na nejnižší možné "logické" úrovni, a proto by měla odpovídat linkové vrstvě Současně s tím se ale zabývá i doručováním těchto bloků (buněk) přes mezilehlé uzly, tedy tím co se obvykle označuje jako směrování, a zařazuje se až na síťovou vrstvu ATM vrstva proto má jak rysy linkové vrstvy ISO/OSI, tak i rysy síťové vrstvy Adaptační vrstva (vrstva AAL) pak má nejvíce rysů transportní vrstvy, protože se stará o přizpůsobení přenosových mechanismů potřebám vyšších (aplikačně orientovaných) vrstev, což je základní filosofie transportní vrstvy ISO/OSI. Celou záležitost však ještě komplikuje fakt, že nad adaptační vrstvou jsou v praxi nejčastěji provozovány takové vrstvy, které zase mají spíše charakter síťové vrstvy - z jejich pohledu se celá technologie ATM (až po její adaptační vrstvu) chová jako přenosová technologie na úrovni linkové vrstvy, tedy stejně jako například Ethernet, Token Ring apod. Vrstvový model ATM je trojrozměrný Obrázek 1. Vrstvový model ATM Ještě další odlišností vrstvového modelu ATM od "klasických" vrstvových modelů typu RM ISO/OSI je fakt, že předpokládá ještě existenci třetího rozměru, neboli několika rovin, které jdou napříč všemi vrstvami - jak to ostatně naznačuje i dnešní obrázek Uživatelská rovina se zabývá samotným přenosem dat, mechanismy pro opravu chyb, mechanismy pro řešení zahlcení atd., zatímco řídící rovina se zabývá navazováním a rušením spojení a obecně správou spojení Roviny řízení vrstev a rovin se pak zabývají správou a vzájemnou součinností vrstev a rovin I z tohoto faktu může být patrné, že ATM je poměrně komplikovanou technologií. Kvalita služeb v ATM Výraznou charakteristickou vlastností technologie ATM je její schopnost vycházet vstříc různým potřebám aplikací, které budou tuto přenosovou technologii využívat - například odlišným požadavkům na dostupnou přenosovou kapacitu (resp. přenosovou rychlost), na přenosové zpoždění, pravidelnost v doručování jednotlivých částí dat apod Konkrétním projevem této schopnosti je existence různých kategorií přenosových služeb přímo na úrovni ATM vrstvy, a existence řady parametrů určujících kvalitu služeb. Pravdou je, že různé druhy aplikací se v požadavcích na přenosové služby ATM vrstvy mohou i diametrálně lišit, a technologie ATM přímo vznikala se záměrem vyhovět co možná největší škále možných kombinací Aby ale něco takového bylo vůbec možné, a mohlo také být dostatečně efektivně implementováno, musí ATM znát požadavky jednotlivých aplikací dopředu - tedy již v okamžiku navazování spojení (virtuálního kanálu a cesty)Ten, kdo chce mít spojení určitých konkrétních vlastností, proto musí vyslovit své požadavky předem, a ATM síť by je buď měla přijmout a dodržovat po celou dobu existence spojení, nebo by je měla ihned odmítnout (například proto, že pro jejich splnění nemá dostatek zdrojů). Parametry spojení Při navazování spojení v ATM proto dochází nejprve k určité formě licitace mezi žadatelem o zřízení spojení (uživatelem) a ATM sítí (resp. jejím provozovatelem) - žadatel o zřízení spojení vysloví své požadavky, a pokud na ně druhá strana (ATM síť) přistoupí, vzniká mezi oběma stranami forma dvoustranného kontraktu Jedna část tohoto kontraktu, tzv. deskriptor provozu, popisuje zátěž, kterou uživatel hodlá zatížit ATM síť (neboli druh provozu, který bude "pouštět" do ATM sítě)Druhá část kontraktu pak specifikuje kvalitu služeb ATM sítě, kterou uživatel požaduje, a provozovatel (síť) akceptuje a následně garantuje. Obě části kontraktu samozřejmě musí být exaktně formulovány, subjektivní požadavky typu "mírná zátěž" či "rozumné chování" nejsou přijatelné Proto je v rámci ATM definována celá řada parametrů, které umožňují vyjádřit jednotlivé požadavky exaktním a také vhodně měřitelným způsobem Příkladem parametru, který umožňuje popsat očekávanou zátěž sítě, je parametr PCR (Peak Cell Rate, doslova: maximální četnost buněk, udává maximální rychlost, s jakou odesilatel bude zadávat jednotlivé buňky do ATM sítě k odeslání)Souvisejícím parametrem je parametr MCR (Minimum Cell Rate), který vyjadřuje minimální četnost, a dále parametr SCR (Sustained Cell Rate), který vyjadřuje průměrnou rychlost přes určité delší časové období Příkladem parametru popisujícího kvalitu ATM služby může být parametr CLR (Cell Loss Ratio), vyjadřující relativní četnost ztracených či pozdě (pomalu) doručených buněk. Kategorie služeb Pomocí výše naznačených parametrů by v zásadě bylo možné vyspecifikovat téměř libovolné požadavky na kvalitu a chování přenosových služeb ATMVe skutečnosti se ale v ATM počítá spíše s existencí několika předdefinovaných kategorií, resp. tříd (s předurčenými vlastnostmi), s tím že uvedené parametry slouží spíše k doladění konkrétních potřeb v rámci uvedených kategorií - proto také samotné označení "kategorie" (category), naznačující existenci více konkrétních variant, které ale mají společné základní vlastnosti. CBR (Constant Bit Rate) První z pěti kategorií je kategorie označovaná jako CBR (od: Constant Bit Rate)Je koncipována jako logická náhrada "fyzického kusu drátu" (neboli k emulování měděného drátu, optického vlákna apod.)Z pohledu výše uvedených parametrů ji lze charakterizovat jako službu, při které je požadováno (a garantováno) PCR=SCR=MCR, což znamená trvalé vyhrazení určité konkrétní přenosové kapacity Služby z této kategorie tedy nabízí přesně to, co nabízí "dedikované přenosové cesty", a jsou typicky využívány na principu přepojování okruhů Z tohoto důvodu jsou také služby kategorie CBR určeny pro takové aplikace, které vyžadují a na druhé straně dokáží rovnoměrně využít konstantní přenosovou kapacitu (konstantní přenosovou rychlost, konstantní přenosové zpoždění, rozptyl zpoždění atd.)Příkladem může být přenos nekomprimovaného zvuku či obrazu v reálném čase. VBR (Variable Bit Rate) Kategorie CBR není vhodná pro takové druhy přenosů, které sice jsou citlivé na čas, ale neprodukují pravidelně stejné objemy dat (a tudíž by nedokázaly rovnoměrně využít trvale přidělenou přenosovou kapacitu)Příkladem může být komprimovaný přenos zvuku a obrazu - například při využití komprimace typu MPEG je nejprve přenesen celý jeden obrazový snímek, a pak jsou pravidelně přenášeny aktuální změny oproti tomuto výchozímu snímku Četnost (frekvence) těchto aktualizací sice může být konstantní, ale nikoli už objem dat, který je potřeba přenést v rámci každé jednotlivé aktualizace (ten závisí zejména na množství změn na scéně). Pro právě popsané nároky je určena kategorie VBR (Variable Bit Rate) - jak už její název naznačuje, pracuje s proměnnou rychlostí přenosu, resp. s měnící se četností požadavků na odesílání jednotlivých buněk Důležité (a odlišující od jiných kategorií) je také to, že proměnlivost je zde zcela v rukou a plně v kompetenci aplikací, které ATM síť využívají - přenosové mechanismy dopředu nevědí, jaké budou momentální nároky v určitém okamžiku, ale mají za povinnost splnit je (v takovém konkrétním rozsahu, jaký specifikuje kontrakt uzavřený při navazování spojení)Dále se zde nepočítá s tím, že by aplikace nějak měnila své chování v závislosti na stavu ATM sítě - ta se proto ani nesnaží jakkoli zpětně působit na aplikaci (například informovat ji o případném přetížení a žádat o "zpomalení"). Kategorie VBR (Variable Bit Rate) má dvě varianty, označované jako TR-VBR (Real Time VBR) a NRT-VBR (Non-Real Time VBR)Jak již jejich název napovídá, liší se v tom, zda vychází vstříc potřebám aplikací fungujících v reálném čase či nikoli Varianta RT-VBR např garantuje, že jednotlivé části přenášených dat budou docházet s rovnoměrným a malým časovým zpožděním, a proto je vhodná například pro výše popisovaný přenos komprimovaného obrazu Naproti tomu varianta NRT-VBR takovouto časovou rovnoměrnost nezaručuje (a je vhodná například pro multimediální poštu). ABR (Available Bit Rate) Kategorie ABR je určena pro takový provoz, který má spíše nárazovitý (dávkový) charakter Umožňuje vyžádat si, aby určité konkrétní spojení mělo zaručenou minimální propustnost (např 5 Mbps), a dále požádat i o zvládnutí přenosových špiček konkrétní maximální výše (např 10 Mbps)ATM síť pak bude garantovat požadované minimum (v daném případě 5 Mbps), a v případě potřeby se bude snažit vyhovět i předem oznámeným zvýšeným nárokům (špičkám do 10 Mbps) - ovšem bez záruky, že se jí to podaří (to bude záviset na momentální dostupnosti přenosové kapacity celé sítě)Kategorie ABR je také jedinou kategorií, která počítá se zpětnou vazbou a interakcí mezi přenosovou sítí a aplikací, která ji využívá - v případě hrozícího zahlcení ATM síť žádá aplikaci o zpomalení, a dává jí tak možnost vlastní regulace toho, kolik buněk bude muset být zahozeno v důsledku zahlcení. UBR (Unspecified Bit Rate) Přenosové služby kategorie UBR se podle momentálních možností snaží přenést co možná nejvíce dat (podobně jako ABR), ale neposkytují žádné garance (tedy ani záruku určité minimální propustnosti), ani nepočítají s žádnou interakcí a zpětnou vazbou mezi sítí a aplikací (ta se na rozdíl od kategorie ABR nedozví o případném zahlcení a zahazování buněk). CBR RT-VBR NRT-VBR ABR UBR Zaručená přenosová kapacita Ano Ano Ano Zaručené minimum Ne Vhodné pro přenosy v reálném čase Ano Ano Ne Ne Ne Vhodné pro dávkové (nárazové) přenosy Ne Ne Ano Ano Ano Zpětná vazba (interakce) Ne Ne Ne Ano Ne Tabulka: Charakteristika kategorií služeb ATM AAL - Adaptační vrstva ATM Jaký je smysl adaptační vrstvy AAL, jak je tato vrstva řešena a jak funguje? Jak jsme si již uvedli v předchozích dílech, autoři přenosové technologie ATM počítali s možností, že by některé aplikace byly natolik šité na míru ATM, že by používaly přímo její "základní" vrstvu - tedy ATM vrstvu, viz předminulý díl, zabývající se vrstvovým modelem ATMTomu pak také uzpůsobili samotné chování této vrstvy, která již sama vychází vstříc různým potřebám aplikací, a nabízí jím různé druhy služeb, lišící se především ve své "kvalitě" - to jsou služby CBR, VBR, ABR a UBR, kterými jsme se zabývali v minulém dílu Hlavní "nápor" však autoři přeci jen očekávali od takových aplikací, které nebudou šity na míru dosti specifické technologii ATM, a budou tudíž potřebovat určité přizpůsobení Právě za tímto účelem pak byla nad samotnou ATM vrstvou, zabývající se přenosem jednotlivých ATM buněk, zavedena ještě další, přizpůsobovací vrstva - ne nadarmo pojmenovaná "adaptační" (AAL, neboli ATM Adaptation Layer). Co je zač a jak funguje vrstva AAL? Adaptační vrstva AAL v některých aspektech připomíná transportní vrstvu - například tím, že se sama nachází nad vrstvou, plnící úkoly síťové vrstvy (a podle filosofie RM ISO/OSI či TCP/IP je tudíž sama transportní vrstvou)Shodné s tradičními transportními vrstvami je ostatně i její celkové poslání - působit jako přizpůsobovací člen mezi požadavky aplikací a možnostmi přenosových vrstev Odlišné však jsou konkrétní mechanismy fungování adaptační vrstvy AAL, a například také fakt, že vůbec nabízí spolehlivý (zabezpečený) přenos Proti představě AAL jako transportní vrstvy působí i fakt, že nad ní jsou v praxi provozovány takové vrstvy, které jsou snad ještě typičtějšími představiteli transportních vrstev Jak ještě záhy uvidíme, celá koncepce i historie vrstvy AAL vykazuje ještě několik zajímavých paradoxů, nedopatření, či přímo chyb. Jak jsme si již také uvedli v předminulém dílu, vrstva AAL se člení na dvě podvrstvy, CS (Convergence Sublayer) a SAR (Segmenattion and Reassembly)Vyšší podvrstva, CS, se dokonce ještě dále rozděluje na dvě další podvrstvy - vyšší, která je specifická pro aplikaci nad vrstvou AAL, a na nižší podvrstvu, která je nezávislá na této aplikaci Celkově pak celá podvrstva CS zajišťuje potřebné rozhraní k aplikaci - pod tím je vhodné si představit například to, že podvrstva CS vytváří této aplikaci iluzi, že přenáší celé bloky dat různé velikosti (tzv. zprávy), které jsou ve skutečnosti rozdělovány na malé kousky a vkládány do jednotlivých ATM buněk, nebo naopak vytváří aplikaci iluzi přenosu souvislého přenosu dat - zde si aplikace myslí, že může přenosové části (skrz vrstvu AAL) zadávat postupně jednotlivé byty dat, s představou že jsou byte po bytu přenášeny, a na druhé straně pomyslné "roury" zase ve stejné pořadí vystupují a mohou být byte po bytu odebírány. Nižší podvrstva, SAR, se již zabývá otázkami přenosu dat v jednotlivých ATM buňkách - zajišťuje například detekci chyb (je-li požadována) či tzv. multiplexing, neboli vedení více logických spojení (relací) jediným ATM spojením Jak si dalších odstavcích ukážeme, podvrstva SAR sice existuje vždy, ale zdaleka ne vždy plní stejné úkoly, resp. v různých případech má různé množství práce (a někdy, v AAL5, také nedělá vůbec nic). Režie podvrstev CS a SAR Obrázek 1. Představa fungování adaptační vrstvy Pro správné pochopení funkce celé adaptační vrstvy je dobré si upřesnit, jak vlastně fungují obě podvrstvy - každá z nich obecně přidává k přenášeným datům své vlastní řídící informace (podle konkrétního protokolu, který ke svému fungování používají)Lze to dokumentovat dnešním prvním obrázkem - k datům, které od aplikace dostane horní podvrstva CS (předpokládejme že jde o situaci, kdy tato podvrstva vytváří iluzi blokovaného přenosu, a přenášená data tudíž tvoří obecně velký blok, neboli zprávu)K této zprávě si podvrstva CS přidá svá režijní data (hlavičku a "patičku), načež jsou výsledná data rozdělena do tak malých celků, aby je následně bylo možné umístit do nákladové části jednotlivých ATM buněk Ještě předtím jsou ale ke každému takovému "kousku" přidána režijní data podvrstvy SAR (tedy další hlavička a patička, tentokráte ale pro každou jednotlivou buňku)Výsledný "kousek", včetně hlavičky a patičky SAR, pak musí být tak velký, aby se vešel do nákladové části ATM buňky (tjmax48 bytů). Protokoly AAL1 až AAL5 Autoři adaptační vrstvy AAL počítali se značnou variabilitou požadavků aplikací, které budou posazeny "nad" adaptační vrstvou Přisoudily těmto aplikací dokonce tři stupně volnosti, a to: * volbu mezi fungováním v reálném čase a nikoli v reálném čase * volbu mezi konstatní a proměnnou přenosovou rychlostí (bit rate) * volbu mezi spojovaným a nespojovaným druhem přenosu. Zkombinováním těchto tří dvouhodnotových stupňů volnosti by sice vzniklo osm různých možností, ale pouze čtyři z nich byly prohlášeny za smysluplné, a označeny jako třídy A, B, C a D (se zřejmou souvislostí s třídami CBR, VBR, ABR na úrovni ATM vrstvy)Jejich podstatu vystihuje následující tabulka: A B C D Časování (v reálném čase) ano ne ano ne ano ne ano ne Bit rate konstantní proměnná konstantní proměnná Režim spojovaně nespojovaně Posléze však byly pro tyto třídy "ustaveny" konkrétní protokoly, označené jako AAL1 až AAL4 (a na původní označení tříd se zapomnělo)Protokol AAL1 byl tedy určen pro spojované přenosy s konstantní přenosovou kapacitou (rychlostí) a v reálném čase - tedy například pro přenosy nekomprimovaného obrazu a zvuku Jeho podvrstva CS je prázdná (nemá nic na práci), a "obydlena" je pouze podvrstva SARVzhledem k obvyklé praxi (používání zvukové a obrazové komprese) je protokol AAL1 všeobecně považován za zcela zbytečný. Protokol AAL2 je určen typicky pro komprimované přenosy zvuku a obrazu - jeho podvrstva CS je opět prázdná, a "obydlená" je pouze podvrstva SARV praxi je ale tento protokol nepoužitelný, neboť jeho standard neříká, jaké jsou přesné velikosti režijních dat tohoto protokolu (na úrovni SAR)Prý se tak stalo záměrně, protože návrh standardu bylo nutné odevzdat v předem zadaném termínu, ale krátce předtím se zjistilo, že je "všechno špatně" (a tak se konkrétní údaje ze standardu odstranily, aby sice existoval, ale nebylo možné jej použít). U protokolů AAL3 a AAL4, které měly sloužit potřebám přenosů s proměnnou přenosovou kapacitou a nikoli v reálném čase (a to na spojovaném, resp. na nespojovaném principu) se záhy zjistilo, že rozdíly v požadavcích jsou zde tak malé, že nemá smysl vyvíjet dva samostatné protokoly Nakonec vzniknul jeden společný protokol AAL3/4, který již "zabydluje" obě podvrstvy AAL, CS i SARBohužel se ale ukázalo, že je značně komplikovaný, a že jeho vlastní režie je neúnosně vysoká - ke každé zprávě (na úrovni podvrstvy CS přidává 4 byty), a ke každé buňce (na úrovni podvrstvy SAR) přidává další 4 byty Vzhledem k celkové velikosti ATM buněk to je opravdu mnoho. Praktické uplatnění nalezl až protokol jménem SEAL (od: Simple Efficient Adaptation Layer), který na rozdíl od AAL1 až AAL 3/4 vzniknul "ve světě počítačů" (a již jeho názvem autoři vyjádřili své mínění o předchozích protokolech AAL)Dnes je tento protokol SEAL známější spíše pod označením AAL5. Problémy s využitím ATM Technologie ATM nežije ve vakuu - ve světě počítačových sítí a komunikací rozhodně není sama Je proto na místě zamyslet se i nad tím, jak může být navázána na již existující přenosové technologie, protokoly i nejrůznější aplikace. Na potřebu přizpůsobit vlastnosti technologie ATM představám a nárokům existujících aplikací jsme narazili již dříve - zejména u diskusí nad smyslem adaptační vrstvy ATMTa skutečně zakrývá některé odlišnosti ATM od ostatních přenosových technologií, zejména malou velikost jejích buněk, ale jiné rozdíly se zakrývat ani nesnaží - zřejmě nejmarkantnější a nejvýznamnější je to u možnosti tzv. všesměrového vysílání. Problém všesměrového vysílání v ATM Většina přenosových technologií, používaných v lokálních sítích (jako například Ethernet), umožňuje tzv. všesměrové vysílání - tedy takové vysílání, které pochází od jednoho uzlu, ale jeho faktickými příjemci mohou být úplně všechny uzly které o to mají zájem Jinými slovy: co někdo vysílá, to slyší všichni ostatní Mnohé síťové protokoly a aplikace pak s touto možností bytostně počítají a využívají ji ke svému fungování - například klient si pomocí všesměrového vysílání může vyžádat pomoc nejbližšího serveru (vyšle "do éteru" žádost o pomoc, na kterou zareaguje server schopný pomoc poskytnout). V ATM však všesměrové vysílání neexistuje Jak jsme si již dříve uvedli, ATM funguje výlučně spojovaně, a příjemcem každého vysílání je vždy právě a pouze "ten, kdo je na druhém konci"Přeci jen zde ale existuje možnost současného vysílání k více příjemcům - v ATM je možné vytvořit takové spojení, které vede z jednoho zdroje k více příjemcům současně (tedy tzv. multicast), a dokonce jej lze dovést až ke speciálnímu případu, kdy příjemci jsou všechny ostatní uzly (a pak jde o všesměrové vysílání, neboli tzv. broadcast)Dokonce je takovýto druh vícenásobného vysílání (tzv. multicast-u) v ATM podporován již na úrovni ATM vrstvy, protože k "rozvětvování" ATM buněk a k jejich rozesílání různým příjemcům dochází přímo v ATM ústřednách, což činí celý proces dosti efektivním Navíc je tento druh multicast-u podporován i na úrovni adaptační vrstvy ATM, konkrétně protokolem AAL5 (který se ze všech protokolů AAL používá zdaleka nejvíce, viz minulý díl)Velmi důležité je ale to, že multicast v ATM je pouze jednosměrný - příjemců vysílání sice může být více, ale zdroj je vždy jen jeden Naproti tomu u všesměrového vysílání (broadcast-u), jaké je obvyklé například v Ethernetu, a jaké předpokládá a využívá většina aplikací i síťových protokolů, může být více i samotných zdrojů (byť nemohou vysílat současně). Důvod, proč je ATM multicast pouze jednosměrný, je velmi prozaický - ATM buňka, ani její obsah (zejména řídící informace protokolů vrstvy AAL, tj např AAL5) neobsahují žádný údaj o tom, kdo je odesilatelem buňky Tato informace jednoznačně vyplývá ze samotné existence spojení, neboť odesilatelem je vždy "ten, kdo je na začátku spojení"To nebrání tomu, aby příjemců bylo více, ale brání to tomu, aby bylo více i potenciálních odesilatelů - bez identifikace odesilatele by příjemci nedokázali rozlišit, od koho ta která buňka pochází. VP multicasting Jednou z možností, jak do světa ATM alespoň dodatečně zavést možnost všesměrového vysílání, či alespoň obousměrného multicast-u, je využít dvousložkového charakteru adresování, resp. dvouúrovňové hierarchie virtuální cesta - virtuální kanál (viz 3díl tohoto modulu)Nemůže-li mít ATM spojení více zdrojů, pak nechť je toto spojení (odpovídající virtuálnímu kanálu) nahrazeno virtuální cestou, obsahující tolik spojení (kanálů), kolik je potenciálních zdrojů (odesilatelů), přičemž každé spojení v rámci dané cesty povede ke všem potenciálním příjemcům, které je třeba oslovit Skutečný zdroj (odesilatel) každé jednotlivé ATM buňky pak bude jednoznačně určen identifikátorem kanálu (VCI) v rámci dané virtuální cesty (s jediným identifikátorem VPI). Právě naznačený princip VP (Virtual Path) multicastingu se ale v ATM prakticky nepoužívá - důvodem je lokální charakter identifikátorů VPI a VCI (viz 3díl), a z něj vyplývající neschopnost ATM přiřadit všem potenciálním odesilatelům identifikátory platné v celé ATM síti. Překrývání spojení, aneb přístup hrubou silou Podobným řešením, které sice připadá v úvahu, ale v praxi se také příliš nepoužívá, je řešení na principu spojení každého se všemi ostatními - každý uzel si zde vytvoří vícenásobné (multicast) spojení se všemi ostatními uzly, byť pouze jednosměrné Pak sice vzniká funkční ekvivalent možnosti všesměrového vysílání, neboť kterýkoli uzel může oslovit všechny ostatní uzly, a každý příjemce pozná od koho vysílání pochází, ale režie je v tomto případě značná, škálovatelnost špatná, a obtížné jsou i aspekty organizační - když se například připojí nějaký nový uzel, musí nějakým dostupným způsobem oslovit všechny ostatní uzly, a přinutit je rozšířit svá jednosměrná (multicastová) spojení o jeho maličkost. Řešení s rozesílacími servery Obrázek 1. Představa řešení s rozesílacími servery Mnohem praktičtějším, i když také zdaleka ne nejefektivním řešení, je použití serverů specializovaných na rozesílání - nejlépe je si představit, že v ATM síti se zřídí server (multicast server), který má za úkol vědět o všech uzlech sítě, a na požádání jim rozesílat svěřená data K tomu mu již postačuje jednosměrné multicastové spojení, které je technologií ATM podporováno - zatímco jednotlivým uzlů, které chtějí služeb tohoto serveru využívat, stačí mít s tímto rozesílacím serverem obousměrné spojení typu bod-bod. Jak uvidíme v dalších dílech, právě tato varianta napodobování všesměrového vysílání se používá v nejčastějších variantách navázání ATM na ostatní síťové protokoly a aplikace - v rámci tzv. LAN emulace (LANE), i tzv. klasického IP po ATM. Peer model vsoverlay model ATM Obrázek 1. Představa peer modelu (a/) vsoverlay modelu (b/) Vedle neexistence všesměrového vysílání i obousměrného multicastu je další specifikou ATM konkrétní adresování, používání adresovacích a směrovacích informací a jejich šíření - to je šité na míru světu ATM, a není slučitelné například s tím, jak se obdobné věci řeší třeba v rámci protokolu IP či v prostředí Ethernetu, Token Ringu apod. Specifické adresovací a směrovací mechanismy, používané v ATM, souvisí s faktem, že autoři ATM dali přednost tzv. překryvnému (overlay) modelu před rovnocenným (peer) modelem pro svou technologii V čem je jejich rozdíl? Tzvpeer model předpokládá, že ATM je postaveno na roveň ostatním přenosovým technologiím, ať už na úrovni síťové či linkové vrstvy, tedy například Ethernetu, protokolu IP apod Na rozhraní mezi ATM a jinou technologií by pak muselo docházet k vhodné formě překladu a "prostupu" příslušných informací skrz ATM síť (například směrovacích informací o dostupnosti konkrétních sítí, k překladu Ethernetových adres na ATM apod.). Naproti tomu v případě tzv. překryvného modelu (overlay modelu), pro který se autoři ATM nakonec rozhodli, jsou "cizí" technologie položeny nad ATM vrstvy (překrývají je) - což v praxi znamená, že například Ethernetové rámce či IP pakety, směrovací informace apod prochází skrz ATM sítě prostřednictvím vhodných tunelů, aniž si tento fakt uvědomují, a aniž se mu musí přizpůsobovat To je také důvod, proč vrstvový model ATM dosti vybočuje z konvencí referenčního modelu ISO/OSI, a ostatně i modelu TCP/IP - ty totiž nepočítají s představou takovéhoto překrývání jedné vrstvy druhou, plnící stejné funkce. Classical IP over ATM V minulém dílu tohoto modulu, věnovaného technologii ATM, jsem se začali zabývat možnostmi navázání ATM na stávající přenosové technologie, přenosové protokoly i konkrétní aplikace Dnes se již dostaneme ke konkrétním příkladům. K tomu, aby bylo možné provozovat v ATM sítích konkrétní síťové aplikace a protokoly, existují tři principiální přístupy Prvním z nich je vyvinutí takových aplikací, které budou bezprostředně "šity na míru" technologii ATM, budou využívat její přenosové schopnosti již na úrovni ATM vrstvy, a budou také schopny využít všech vlastností ATM, například tříd služeb (viz 6díl)Nevýhodou tohoto přístupu je fakt, že takovéto "nativní aplikace", maximálně uzpůsobené technologii ATM, nebudou schopné fungovat jinde než v prostředí ATM, a také jejich spolupráce s ostatními aplikacemi či síťovými protokoly je problematická Zajímavé je, že sdružení ATM Fórum (organizace, na jejíž půdě probíhá vývoj ATM) se již v roce 1995 rozhodlo nepokračovat v dalším vývoji v tomto směru (konkrétně se jednalo o zastavení vývoje rozhraní API, které by takovéto aplikace používaly). Druhým principiálním přístupem k provozování aplikací nad ATM je použít již existující aplikace, resp. již existující síťové protokoly, a uzpůsobit je tak, aby dokázaly nad ATM pracovat"Uzpůsobením" přitom je dopracování takových mechanismů, postupů a technik, které jsou nutné pro využití toho, co ATM nabízí, a případně i zavedení určitých omezení či nastavení parametrů, popisujících chování sítě Nejznámějším příkladem je zřejmě technika, označovaná jako "Classical IP over ATM", kterou si popíšeme v následujícím odstavci, či techniky MPOA (Multiprotocol over ATM), se kterými se seznámíme později. Konečně třetím principiálním přístupem k provozování aplikací nad ATM je důkladně skrýt tuto přenosovou technologii a vytvořit aplikacím (resp. síťovým protokolům) věrnou iluzi toho, že pracují v prostředí, které je jim dobře známé - konkrétně například nad Ethernetem či sítí Token Ring Představitelem tohoto třetího přístupu je technika LAN Emulation (LANE)Pak je z pohledu aplikací a síťových protokolů všechno maximálně jednoduché, protože není potřeba vůbec nic měnit - na druhá straně implementace samotné technologie LANE je značně netriviální záležitostí, a daní za její věrné napodobování Ethernetu či Token Ringu prostřednictvím přenosových schopností ATM je celkově menší efektivnost Společnou nevýhodou druhého a třetího přístupu je pak skutečnost, že již existující aplikace a síťové protokoly nedokáží využít garance kvality přenosových služeb, které ATM umí nabídnout - protože s existencí něčeho takového vůbec nepočítají. Jak funguje Classical IP over ATM? Podívejme se nyní podrobněji na jednu konkrétní variantu realizace druhého možného přístupu - tedy myšlenky vzít již existující síťový protokol a dopracovat k němu to, co je potřebné pro jeho provozování nad ATMKonkrétním protokolem je zde značně rozšířený protokol IP, používaný na úrovni síťové vrstvy ve všech sítích na bázi protokolů TCP/IP (tedy např v Internetu), a příslušné řešení pochází od organizace IETF (Internet Engineering Task Force, zabývající se vývojem protokolů TCP/IP), z roku 1994, a je popsáno v dokumentu RFC1577Výsledné označení "Classical IP over ATM" pak vychází z toho, že se nad technologií ATM může být takto provozován "klasický" protokol IP, byť přeci jen v něčem omezený - má zakázáno všesměrové vysílání, neboli tzv. broadcast (a dokonce i skupinové vysílání, tzv. multicast, protože Classical IP over ATM nepodporuje ani broadcast, ani multicast). Zapouzdřování pomocí LLC/SNAP Pro možnost provozování protokolu IP nad ATM bylo nutné vyřešit dva důležité momenty - prvním bylo to, jak poznat co jsou zač ta která data, přenášená pomocí ATM spojení Classical IP over ATM využívá služeb adaptačního protokolu AAL5 (viz minulý díl), který se dokáže postarat o potřebné rozdělování celých bloků dat na tak malé části, aby je bylo možné vkládat do jednotlivých ATM buněk Jak jsme si ale již také uvedli, adaptační protokol AAL5 se nijak nesnaží identifikovat přenášená data - proto se potřebná identifikace zajišťuje tím, že bloky dat určené k přenosu se ještě před jejich předání protokolu AAL5 "zapouzdří" (vloží) do standardizovaných linkových rámců LLC/SNAP (viz poslední díl předchozího modulu, který byl věnován Ethernetu). Překlad adres Podstatně tvrdším oříškem byl druhý úkol, který bylo nutné vyřešit, a to překlad IP adres na ATM adresy a naopak Obdobná potřeba například v prostředí Ethernetu (tjpři provozování protokolu IP nad Ethernetem) se řeší pomocí schopnosti všesměrového vysílání, kterou je Ethernet vybaven - zde, v prostředí ATM, však takováto schopnost schází Proto bylo zvoleno řešení na principu překladových serverů (viz též minulý díl), které si udržují potřebné informace o všech existujících uzlech a jejich IP adresách a odpovídajících ATM adresách, a na požádání zajišťují překlad adres jedním i druhým směrem Tyto servery jsou označovány jako ATMARP servery, protože nahrazují funkčnost protokolů ARP (Address Resolution Protocol) a RARP (reverse ARP), které jsou v prostředí se všesměrovým vysíláním používány k překladu adres. Důležité ale je, že pro smysluplnost celého řešení s překladovými servery (ATMARP servery) bylo nutné nějak definovat (vymezit) okruh jejich působnosti - které uzly mají považovat "za své" a pamatovat si o nich vše potřebné, a které již nikoli? Tak vznikl pojem tzv. logické IP podsítě (Logical IP Subnet, zkratkou LIS), který je právě onou "doménou působnosti" každého jednotlivého ATMARP serveru. Každý uzel přitom musí dopředu znát adresu "svého" ATMARP serveru (standard Classical IP over ATM však neříká explicitně jak, může to být vyřešeno například zanesením této adresy do vhodných konfiguračních tabulek uzlu)Po svém "probuzení" (aktivaci, naběhnutí operačního systému) uzel kontaktuje svůj ATMARP server, oznámí mu svou existenci, a poskytne mu svou ATM a IP adresu Když pak chce takovýto uzel komunikovat s jiným uzlem, zná jeho IP adresu (což je zajištěno fungováním protokolu IP a dalších protokolů TCP/IP), a s tou se obrátí na ATMARP server (zatímco v prostředí se všesměrovým vysíláním by ke stejnému účelu využil protokol ARP)ATMARP server mu poskytne potřebnou ATM adresu, a uzel si pak může nechat zřídit dočasné (komutované) spojení s příslušným uzlem a provést požadovaný přenos - ten již samozřejmě probíhá přímo, bez účasti ATMARP serveru. Podotkněme ještě, že celý mechanismus překladu IP adres na ATM adresy a naopak je nutný především pro navazování komutovaných ATM spojení - v případě permanentních spojení, navazovaných zásahem operátora, lze vše řešit dopředu, "ručně". ATM směrovače a domény LIS Jak již samotný název napovídá, "doména" LIS (Logical IP Subnet) odpovídá skutečně IP síti - dokonce i v tom smyslu, že cesta z jedné takovéto domény LIS (IP sítě) do jiné LIS (či jiné, "skutečné" IP sítě) může vést jen přes IP směrovač Tím může být jakýkoli IP směrovač, vybavený alespoň jedním ATM rozhraním s podporou Classical IP over ATM (zatímco další rozhraní mohou vést jak do dalších ATM sítí, tak i do ne-ATM sítí)Přestup do ne-ATM sítí je díky tomu velmi jednoduchý, ale přestup do jiné ATM sítě může být zdrojem značné neefektivnosti - pokud se totiž jedná o dvě domény LIS, které ale "fyzicky splývají", neboli jsou připojeny ke stejné ATM síti (neboli: mezi jejich uzly jsou pouze ATM ústředny, a může tedy mezi nimi vést přímé ATM spojení), pak i v tomto případě musí veškerý provoz z jedné LIS do druhé LIS procházet přes příslušný IP směrovač (zatímco "fyzicky" by nemusel"). LAN Emulation (LANE) V minulém dílu tohoto modulu jsme si popsali jednu z možností, jak provozovat stávající aplikace a síťové protokoly nad technologií ATM - řešení, označované jako "Classical IP over ATM"Dnes se dostaneme k dalšímu možnému řešení, označovanému jako tzv. LAN emulace (LAN Emulation, LANE). Připomeňme si hned na úvod, jaká je podstata řešení popisovaného v minulém dílu: Classical IP over ATM umožňuje provozovat jeden konkrétní síťový protokol (byť značně rozšířený, přesto jen jeden), a to po určitém "dopracování" (zejména po doplnění mechanismů pro přímý překlad IP adres na ATM adresy a naopak), a určitém omezení funkčnosti (není podporován tzv. broadcast a multicast)Celkový efekt je pak takový, že přítomnost ATM je zde patrná, a alespoň něco jí musí být uzpůsobeno - například právě implementace protokolu IP musí být specifická, uzpůsobená ovladačům příslušných rozhraní, fungujících dle standardu Classical IP over ATM. Podstata LANE Alternativní řešení, které si budeme popisovat dnes, se v aspektu "viditelnosti ATM" zásadně liší - vychází z předpokladu, že technologie ATM má být před vyššími vrstvami dokonale skryta, tak aby se jí vůbec nic nemuselo přizpůsobovat To samozřejmě nejde bez toho, aby se přenosové vrstvy ATM "nějak tvářily", resp. chovaly jako nějaká jiná přenosová technologie - v našem případě jde o důsledné napodobování Ethernetu (přesněji standardu IEEE 802.3) či Token Ringu (IEEE 802.5)Právě proto je celý tento přístup označován jako "LAN emulace"Hlavní motivací je samozřejmě to, aby bylo možné "vzít" jakékoli řešení, vyvinuté pro fungování nad Ethernetem či Token Ringem, a "posadit" jej a nechat fungovat bez jakýchkoli úprav i nad síť ATM, fungující v režimu LAN emulace Podobnost se skutečnou (ne-emulovanou) sítí Ethernet či Token Ring je dovedena až do úrovně síťových ovladačů - emulovaná LAN je typicky implementována bezprostředně pod rozhraním NDIS či ODI, resp. pod úrovni odpovídající těmto rozhraním, a nad tímto rozhraním pak může být použita libovolná implementace síťových protokolů, uzpůsobená tomuto rozhraní. Zdůrazněme si tento poslední fakt znovu: LAN emulace "sahá" až po rozhraní NDIS či ODI ovladačů (resp. rozhraní jim na roveň postavených), a na této úrovni emuluje běžný Ethernet či Token Ring Nad tímto rozhraním pak mohou být použity libovolné síťové protokoly, schopné pracovat nad Ethernetem či Token Ringem - tedy například protokol IP (a nad ním další protokoly TCP/IP), či protokol IPX (a Novellské protokoly IPX/SPX) atd Žádné apriorní omezení zde neexistuje - na rozdíl od "classical IP over ATM", které vychází vstříc jedinému síťovému protokolu. Dalším zásadním rozdílem mezi přístupem "Classical IP over ATM" a LAN emulací je způsob práce s adresami: v případě "klasického IP nad ATM" dochází k přímému mapování IP adres do odpovídajících ATM adres V případě LAN emulace jsou příslušným emulačním mechanismem mapovány MAC adresy (tedy například Ethernetové adresy) na ATM a naopak - vyšší vrstvy, pracující nad vrstvou zajišťující LAN emulaci, pak samy pracují s Ethernetovými adresami, a pro převod mezi síťovými adresami (např IP adresami, IPX adresami) používají přesně stejné převodní mechanismy (např ARP a RARP), jaké používají i nad skutečným (ne-emulovaným) Ethernetem či Token Ringem). Jak funguje LAN emulace? Obrázek 1. Představa implementace LAN emulace Podobně jako u řešení "Classical IP over ATM", jsou i v tomto případě jednotlivé uzly seskupovány do logických celků - zde tyto celky tvoří jednotlivé emulované sítě LANPod pojmem "emulovaná LAN" je přitom možné si představit to, co i v případě Ethernetu odpovídá pojmu "síť" - tedy vše, co je propojeno na úrovni linkové vrstvy (pomocí mostů, zde pomocí ATM switchů), přičemž hranici emulované sítě LAN tvoří nejbližší směrovač (jako zařízení fungující na síťové vrstvě)Jak naznačuje dnešní první obrázek, součástí takovéto emulované sítě LAN tedy může být i skutečný Ethernet či Token Ring. Pro samotné fungování skutečně emulované sítě LAN bylo zvoleno řešení na principu "rozesílacích serverů", naznačené již v předminulém dílu - potřebnou funkčnost, kterou je třeba poskytnout ale kterou ATM nenabízí, zde nahrazují specializované servery Ty jsou trojího druhu: Obrázek 1. Spojení mezi LEC, LES a BUS * LAN Emulation Server (LES, jeden pro každou emulovanou síť LAN), zajišťuje potřebné řídící funkce * Broadcast and Unknown Server (BUS, jeden pro každou emulovanou síť LAN, zajišťuje rozesílání, pro emulaci broadcastu a multicastu) * LAN Emulation Configuration Server (LECS, jeden pro každou skupinu sítí LAN, které tvoří jednu administrativní doménu), poskytuje nezbytné konfigurační údaje (viz dále). Každé rozhraní, implementující funkce LAN emulace, pak vůči těmto serverům vystupuje v roli klienta (LEC, neboli LAN Emulation Client). Po svém spuštění (naběhnutí) se každý emulační klient (LEC) musí obrátit na nejbližší server LECS (jeho adresu má např v sobě pevně zadrátovánu)Od něj dostane základní informace typu: do jaké emulované sítě LAN patří, na který LES (LEN Emulation Server), již specifický pro danou síť se má dále obracet, a na jaké adrese najde rozesílací server BUS (Broadcast and Unknown Server) pro příslušnou síť. Další fungování emulace pak již naznačuje druhý obrázek a na něm naznačená spojení - server LES zajišťuje pro své klienty mjpřeklady MAC adres na ATM adresy, zatímco server BUS zajišťuje potřebné rozesílání dat více příjemcům - zatímco přenosy od jednoho odesilatele k jedinému příjemci již mohou být "přímé", bez účasti jednotlivých serverů. MPOA, Multiprotocol over ATM V předchozích dvou dílech jsme se seznámili se dvěma možnostmi, jak navázat technologii ATM na okolní svět, neboli na jiné přenosové technologie Dnes se seznámíme s třetí, nejčerstvější možností, ne nadarmo označovanou jako Multi Protocol over ATM. Připomeňme si nejprve, v čem obě předchozí varinaty spočívaly: technika Classical IP over ATM umožňuje provozovat poněkud omezený protokol IP nad sítěmi ATM (omezený zejména v tom smyslu, že nesmí používat všesměrové a skupinové vysílání, neboli broadcast a multicast)Technika LANE (LAN Emulation) se pak snaží dokonale maskovat celou ATM síť a vytvářet iluzi že se jedná buď o Ethernet, nebo Token Ring Obě varianty však mají četné nevýhody - například tu, že prakticky nedokáží využít jednu z největších předností ATM, kterou je podpora kvality služeb Obě jsou také dosti komplikované, a nesou na svých bedrech zátěž poměrně velké režie, která způsobuje jejich relativně malou efektivnost. Katenetový model není pro ATM Jedním z hlavních zdrojů neefektivnosti obou variant je skutečnost, že protokol IP, stejně jako další síťové protokoly (např IPX) vychází z tzv. katenetového modelu - předpokládají, že celý jejich "svět" je tvořen relativně samostatnými ostrůvky (samostatnými celky na úrovni síťové vrstvy, tedy samostatnými sítěmi), přičemž navzájem jsou tyto sítě propojeny přes zařízení fungující jako směrovače. Směrovače však jsou zdrojem určitého zpoždění, a v praxi bývají rozhodujícím úzkým místem komunikace Dříve se předpokládalo, že cca 80 procent veškerého provozu se bude odehrávat uvnitř těchto sítí, zatímco pouze zbývající 20procent bude procházet "ven", do jiných sítí, neboli přes směrovače S postupem času se ale toto pravidlo 80:20 začalo měnit, a dnes už bývá poměr toků dat docela jiný Ve světě ne-ATM sítí se na tento fakt zareagovalo tzv. přepínání, které jsme široce diskutovali v 8modulu tohoto seriálu. Techniky Classical IP over ATM i LAN Emulation však představu izolovaných sítí propojených na úrovni směrovačů v zásadě přebírají, i když ji nahrazují logickými konvencemi - jednotlivými emulovanými sítěmi, v případě LANE, resp. doménami LIS (Logical IP Subnet) v případě Classical IP over ATMV obou případech však může dojít (a v praxi skutečně dochází) k tomu, že logické rozdělení do jednotlivých emulovaných sítí (resp. domén LIS) neodpovídá skutečnému fyzickému propojení - dva uzly, propojené jen na úrovni ATM ústředen a tudíž s možností přímého přenosu mezi sebou, mohou spadat do dvou různých (emulovaných) logických sítí, a provoz mezi nimi pak kvůli podstatě fungování LAN a Classical IP over ATM musí chtě nechtě procházet přes směrovač. Hlavní cíle MPOA Technika MPOA se snaží právě tento nedostatek odstranit - pokud mezi dvěma uzly existuje přímé ATM spojení, pak se snaží jej využít bez ohledu na to, že příslušné uzly spadají do různých logických sítí Na druhé straně je s takovýmto způsobem fungování spojena i určitá režie, která rozhodně není zanedbatelná - proto se k němu MPOA uchyluje až teprve poté, kdy zjistí že jde o intenzivnější přenos dat (překračující určitý objem X za dobu Y). Další nevýhodou, tentokráte pouze u řešení Classical IP over ATM, je výhradní orientace na jeden jediný síťový protokol - protokol IPJak již samotný název MPOA (Multiprotocol Over ATM) napovídá, zde se počítá s možností provozovat nad ATM sítí skutečně více různých síťových protokolů, a to souběžně - nejen protokol IP, ale také třeba protokol IPX, a v neposlední řadě i protokoly typu Net BIOSu, které vůbec nejsou směrovatelné (tjnevychází z výše naznačeného katenetového modelu, ale předpokládají existenci jedné jediné, "ploché" sítě). Jak funguje MPOA Fungování techniky MPOA je do značné míry založeno na myšlenkách, které jsme si popisovali v závěrečném dílu 8modulu tohoto seriálu (o tzv. internetworkingu) - šlo zejména o myšlenku osamostatnit a centralizovat veškerou inteligenci, potřebnou pro směrování (a zejména pro související rozhodování), do vhodného centrálního serveru (tzv. route serveru, směrovacího serveru)Vedle něj pak budou existovat výkonná a rychlá "okrajová zařízení", která budou směrování jako manipulaci s přenášenými pakety a rámci fakticky vykonávat, podle pokynů centrálního směrovacího serveru, s maximální možnou efektivitou V případě MPOA to konkrétně znamená, že "okrajové zařízení" (edge device, tedy například LAN přepínač s ATM rozhraním, případně MPOA host, neboli koncový uzel s přímým připojení) se dotáže směrovacího serveru, a podle jeho pokynů si pak vytvoří přímé ATM spojení s adresátem - i když tento adresát může ležet v jiné logické síti (z pohledu síťových protokolů). Konkrétní chování "okrajových zařízení" je ve skutečnosti poněkud komplikovanější - pokud dostanou za úkol předat dál nějaký síťový rámec, rozhodují se nejprve podle jeho MAC adresy Pokud ta specifikuje stejnou logickou síť, pak se celý mechanismus MPOA zachová stejně jako technika LANE (v tomto smyslu je tedy možné považovat MPOA za nadstavbu techniky LANE). Pokud z MAC adresy vyplyne, že se jedná o rámec obsahující síťový paket směřující do jiné sítě - což se pozná podle toho, že MAC adresa odpovídá implicitnímu směrovači, skrz který je realizován prostup "ven", pak se "okrajové zařízení" podívá hlouběji dovnitř rámce, do síťového paketu, a hledá v něm síťovou adresu cíle, kterému je příslušný paket adresován Celý rámec obsahující paket pak předá směrovacímu serveru, který se postará o jeho doručení - což je stále prakticky totéž, jako v případě LAN Emulace (kdy také každý provoz směřující z jedné sítě do druhé prochází skrz směrovač)Podstatná odlišnost je zde v tom, že po překročení určitého limitu signalizujícího intenzivnější přenos dat (objem minimálně X po dobu Y) okrajové zařízení usoudí, že je na čase zřídit přímé ATM spojení až ke koncovému adresátovi - od směrovacího serveru, který se mezitím "naučil" všechny potřebné informace, si vyžádá všechny údaje které jsou k tomu potřeba, a přímé ATM spojení pak vytvoří Díky tomu pak mohou data cestovat přímo, po rychlém a efektivním ATM spojení. Architektura MPOA Obrázek 1. Představa architektury MPOA Konkrétní představu o architektuře celého MPOA ilustruje dnešní obrázek - v "okrajových zařízeních" (edge devices, eventi MPOA host) je implementován LANE klient, a nad ním MPOA klient (a dále, s výjimkou MPOA host, také potřebné mechanismy pro napojení do ne-ATM sítě)Tento MPOA klient se stará o komunikaci s MPOA serverem (MPS), který je součástí směrovacího serveru - kromě toho musí být součástí tohoto směrovacího serveru také vhodný směrovací stroj (routing engine), který spolupracuje s ostatními směrovači při hledání nejvhodnějších cest (mjimplementuje protokoly jako RIP a OSPF, pro aktualizaci směrovacích údajů). Standard MPOA přitom definuje nejen konkrétní způsob komunikace mezi MPOA klienty a MPOA servery, ale definuje také rozšíření ekvivalent protokolu ARP, který se stará o překlad síťových adres a MAC adres na ATM adresy - rozšířený v tom smyslu, že umí překládat adresy i pro uzly nacházející se v jiných logických sítích. Úvod V předchozích dvou modulech jsme se podrobněji zabývali dvěma význačnými přenosovými technologiemi - Ethernetem a technologií ATMSvět počítačových sítí však není obydlen pouze těmito dvěma význačnými technologiemi, vedle nich se zde vyskytují četné další technologie V právě začínajícím modulu, v pořadí již jedenáctém, si některých z nich povšimneme podrobněji. Ujasněme si hned na začátku, co budeme rozumět pod pojmem "přenosová technologie" - takové řešení, které v rámci sedmivrstvého modelu pokrývá jak fyzickou vrstvu, tak i vrstvu linkovou, či alespoň její část Tedy takové technologie, které pokrývají jak přenos celých bloků dat (na úrovni linkové vrstvy, tjpřenos rámců, buněk atd.), a současně zasahují i do fyzické vrstvy a mají své představy o tom, jak konkrétně by měly být využívány jednotlivé druhy přenosových cest, a jak by po nich měly být přenášeny jednotlivé bity Pikantní na tom je, že kdybychom tuto definici vzali skutečně striktně, nevyhověla by jí například technologie ATM (protože pod ní je nutné nejprve "podstrčit" vhodnou fyzickou přenosovou technologii, zajišťující přenos jednotlivých bitů - nejčastěji to bývá technologie SONET). Pojďme si nyní, na úvod celého modulu, udělat malý přehled o repertoáru "dalších" přenosových technologií (kromě Ethernetu a ATM), a zkusme je stručně porovnat z hlediska jejich filosofie, perspektivnosti a celkové koncepce Podrobněji se pak jimi budeme zabývat v dalších samostatných dílech tohoto modulu. Přenosové technologie na vymření Začněme takovými technologiemi, které již z dnešního pohledu jsou víceméně zcela "odepsány", nebo alespoň nejsou příliš perspektivní. Hezkým příkladem může být technologie ARCNET (Attached Resource Computing Network), vyvinutá firmou Datapoint ještě v pionýrských dobách vzniku prvních lokálních sítí (v roce 1977) - tedy v době, kdy koncepce Ethernetu sice již existovala, ale do skutečného nástupu Ethernetu ještě několik let zbývalo Startovací pozice ARCNETu byla dokonce ještě výhodnější než u Ethernetu - ARCNET byl jednoduchý, robustní, poměrně laciný, měl řízený charakter - ale ke skutečnému úspěchu mu chybělo něco nesmírně důležitého: prozíravost jeho tvůrců Ti, na rozdíl od autorů Ethernetu, drželi ARCNET tak dlouho jen ve svých rukou - tjdělali z něj ryze proprietární řešení - až jej maximálně otevřený a "uvolněný" Ethernet předběhl a odsoudil k záhubě Ještě před několika málo lety byly ARCNET-ové síťové karty k dostání, a bývaly dokonce ještě lacinější než Ethernetové Dnes už ale o ně prakticky nezavadíte. Zcela jinak se zachovali tvůrci jiné typické přenosové technologie pro lokální sítě, autoři Token Ringu Na jeho vzniku se rozhodující měrou podíleli lidé z firmy IBM, ale stalo se tak na půdě standardizační instituce IEEE (Institute of Electrical and Electronic Engineers), takže se od začátku jednalo o plně "veřejné" řešení, ve formě všeobecně uznávaného standardu, ke kterému mohl kdokoli přistoupit a přizpůsobit se mu Pravdou ale je, že technologie Token Ring se nerozšířila zdaleka tak, jako Ethernet (a byla stále chápána více jako proprietární řešení firmy IBM, než jako skutečně otevřený standard, kterým fakticky je)Důvodem pro menší úspěšnost Token Ringu je i odlišnost jeho celkové koncepce od Ethernetu - Token Ring má řízenou přístupovou metodu (Token Passing, neboli "předávání peška", podobně jako třeba ARCNET), a je výrazně složitější a komplikovanější než Ethernet V poslední době se dokonce zdálo, že směřuje do faktické záhuby, protože pro něj neexistovala žádná další vývojová verze, umožňující dosahovat vyšší přenosové rychlosti (nepočítáme-li technologii 100VG-Any LAN, která alespoň něco z klasického Token Ringu přebírá)Teprve velmi nedávno se v odborném tisku objevily zprávy o chystaných plánech Velké modré na novou verzi 100 megabitového Token Ringu, pod názvem HSTR (High-Speed Token Ring). Technologie, která nezlevnila Nejstarší přenosovou technologií, kterou je možné zařadit do kategorie "vysokorychlostních" (typicky od 100 Mbps výše), je technologie FDDI (Fiber Distributed Data Interface)Je více než deset let stará, a byla prvním pokusem jak využít báječné přenosové schopnosti optických vláken - FDDI za dobu své existence stačila dostatečně vyzrát, stát se dostatečně zvládnutou (a také dostatečně robustní) technologií, a z obchodního hlediska se stala běžnou komoditou (a je bez problémů k dostání prakticky od všech významnějších výrobců). Navzdory faktu, že měla dost času "vyzrát" a patřičně se prosadit na trhu, technologie FDDI se nikdy nestala dostatečně lacinou, aby to umožnilo její skutečně masové nasazení Dalším jejím minusem je pak skutečnost, že má v sobě napevno zabudované rychlostní omezení (na zmíněných 100 Mbps), a její bezbolestný přechod na vyšší rychlosti nepřipadá téměř v úvahu - ačkoli se s postupem času objevilo několik pokusů o "zmodernizování" FDDI, žádný z nich příliš neuspěl-Dnes je FDDI stále ještě rozumně využitelnou přenosovou technologií, ale perspektivy jejího dalšího vývoje jsou prakticky nulové. Technologie, která potvrdila pravidlo Ne nadarmo se říká, a to i ve zcela odlišných kontextech, že o faktickém úspěchu nějakého řešení nemusí rozhodovat až tak jeho skutečné kvality, jako spíše jiné faktory Nejinak je tomu i v případě technologie 100VG-Any LAN, která se zpočátku snažila prezentovat jako další vývojové stádium Ethernetu Souběžně s touto technologií se ale objevila i jiná verze, která se také prohlásila za 100-megabitovou verzi Ethernetu (a dnes je známá jako Fast Ethernet, či 100Base X, viz předminulý modul), a nejpodstatnějším rozdílem mezi nimi bylo to, zda se poučily z chyb klasického desetimegabitového Ethernetu a snažily se je napravit, nebo nikoli. Autoři technologie 100VG-Any LAN dospěli k závěru, že je třeba změnit to, co se ukázalo jako nevýhodné a v novém kontextu již není vůbec nutné - tjpředevším neřízený charakter Ethernetu, zatímco autoři konkurenčního řešení zachovali úplně všechno, tji dosavadní neřízený charakter Ethernetu Neviditelná ruka trhu nakonec dala přednost technicky horšímu řešení, které ale důsledněji navázalo na dobře známou a dobře zažitou technologii Ethernetu. Technologie, které prodloužily svůj dosah Zajímavou historii mají technologie Fibre Channel a její předchůdkyně HPPI (High Performance Parallel Interface)Pochází totiž ze světa superpočítačů, kde bylo nutné najít vhodné způsoby jak k nim připojovat výkonné a rychlé periferie - na velmi malé vzdálenosti, ale jinak s podobnými požadavky, jaké panují i v běžných lokálních sítích Výsledkem bylo řešení, které se posléze podařilo "protáhnout" i na poněkud větší vzdálenosti (desítky až stovky metrů), a dnes jde o všeobecně použitelné vysokorychlostní technologie, na kterých lze budovat výkonné sítě LAN. Technologie ze světa spojů Zajímavé a nové přenosové technologie samozřejmě vznikají i mimo prostředí lokálních sítí, tedy zejména v prostředí spojů a s určením spíše pro sítě rozlehlé. Určitým mezistupněm mezi starou technologií X.25 a novější ATM je technologie Frame Relay - pracuje "o patro níže" než X.25, tedy zhruba na linkové vrstvě, a na rozdíl od X.25 nemá v sobě zabudovány silné opravné mechanismy, které tolik zpomalovaly X.25 (lze ji tedy chápat jako výrazně odlehčenou variantu X.25)Na rozdíl od ATM však stále ještě pracuje s rámci proměnné velikosti Dnes se Frame Relay používá zejména jako náhrada dedikovaných přenosových okruhů - díky svému fungování dokáže velmi dobře emulovat chování samostatné přenosové cesty (vyhrazeného přenosového okruhu), byť ve skutečnosti pracuje nad sdílenou přenosovou infrastrukturou. ARCnet ARCnet, neboli Attached Resource Computing Network, je přenosová technologie vyvinutá již roce 1977 a vykazující mnoho příznivých vlastností - jednoduchost, robustnost i nízkou cenu Byla však poražena a vytlačena Ethernetem, a dnes nachází uplatnění prakticky jen v průmyslových aplikacích. Technologii ARCnet vyvinula firma Datapoint již v roce 1977, tedy několik let před faktickým nástupem Ethernetu (který byl předložen ke standardizaci v roce 1980, komisi IEEE 802)Pro jeho další rozvoj však bylo rozhodující to, že firma Datapoint si jej "podržela" jako svou technologii, kterou dalším firmám zpřístupňovala formou licencí (zatímco Ethernet žádným licencím nepodléhal, a byl v tomto smyslu skutečně "otevřený")I přes striktní licenční politiku firmy Datapoint byla odezva průmyslu vcelku kladná, a mnoho firem si licenci zakoupilo Mezi nimi byla například firma Standard Microsystems Corporation (SMC), která v roce 1981 vyvinula první jednočipový řadič ARCnetu, a v roce 1986 uvedla na trh první čipset podporující novější sběrnicovou architekturu ARCnetu. Časem však došlo k výraznému nástupu "otevřeného" a přeci jen rychlejšího Ethernetu, a ARCnet postupně ztrácel své původní pozice Později vzniká dokonce i sdružení výrobců ARCnetu, pod jménem ATA (ARCnet Trade Association), které ve spolupráci s americkou organizací ANSI vydává standard ARCnetu (ANSI/ATA 878.1 - LAN: Token Bus (2.5 Mbps)), ale pro výraznější záchranu ARCnetu už je pozdě Objevují se dokonce i některé inovace původní technologie, ale pro získání ztracených pozic ve velmi atraktivním prostředí kancelářského nasazení je již pozdě ARCnet tak přežívá spíše jen v průmyslových aplikacích, kde stále ještě dokáže porážet Ethernet díky svým vlastnostem. Koncepce ARCnetu ARCnet je přenosová technologie, pracující s přenosem v základním pásmu (tedy s tzv. baseband přenosem) - což mjznamená, že po jeho kabelech proudí vždy jen jeden logický signál Přenos se děje základní rychlostí 2,5 megabitu za sekundu, a celá koncepce byla vyvinuta s představou, že jako přenosové médium bude používán koaxiální kabel - stejný, jaký se používal (a stále ještě používá) pro připojování terminálů k hostitelským počítačům IBM (konkrétně tedy koaxiální kabel s impedancí 93 ohmů, zatímco Ethernet používá koaxiální kabely s impedancí 50 ohmů). Další podstatnou vlastností ARCnetu je jeho řízený charakter - používá řízenou přístupovou metodu, založenou na principu "předávání oprávnění" (tzv. token passing)Díky tomu dokáže fungovat deterministicky (zatímco Ethernet používá neřízenou přístupovou metodu, a tudíž se chová stochasticky)ARCnet kromě jiného dokáže odesilateli určitého datového rámce potvrdit, zda příjemce tento rámec v pořádku přijal či nikoli Něco takového Ethernet vůbec neumožňuje Právě díky této své vlastnosti se dnes ARCnet "drží" alespoň v oblasti průmyslu a řízení, kde Ethernet není dost dobře použitelný. Navíc je řízená přístupová metoda ARCnetu poměrně jednoduchá a robustní (na rozdíl od technologie Token Ring, která v tomto ohledu funguje na stejném principu, ale je mnohem komplikovanější), a díky ní je také ARCnet mnohem méně citlivý na všelijaká nedopatření a závady na kabeláži - zatímco klasický kabelový segment Ethernetu (sběrnicový) lze jediným rozpojením kabelu vyřadit z provozu celý, zde jedno přerušení vyřadí z provozu typicky jen jeden jediný koncový uzel, zatímco zbytek sítě díky jednoduché automatické rekonfiguraci může snadno fungovat dál. Topologie ARCnetu Původně byl ARCnet vyvinut s tzv. hvězdicovou topologií - neboli s předpokladem paprskovitého připojování koncových uzlů ke středovým prvkům, fungujícím jako rozbočovače (tzv. hub-y)Tyto rozbočovače je přitom možné dále propojovat mezi sebou na paprskovitém principu, čímž vzniká výsledná stromovitá struktura. Obrázek 1. Představa topologie ARCnetu Jednoduchosti a pružnosti ARCnetu velmi prospělo to, že jeho tvůrci od začátku počítali se dvěma druhy takovýchto rozbočovačů (hub-ů): s aktivními hub-y, které regenerují a zesilují přenášený signál, a s pasivními hub-y, které signál nijak nezesilují, a pouze jej pasivně "rozdělují" do několika větví Důsledkem samozřejmě jsou určitá omezení na konkrétní vedení kabeláže: například pasivní hub-y nesmí být řazeny do kaskády (tjpropojovány mezi sebou), protože tím by docházelo k příliš velkému úbytku (zeslabení) signálu Podobně vzdálenost koncového uzlu od pasivního hub-u smí být relativně malá, jen cca 30 metrů, a takovýto pasivní hub může být sám připojen pouze k aktivnímu hub-u, opět nejvýše na vzdálenost do 30 metrů Na druhé straně pasivní hub je výrazně lacinější než hub aktivní, ke kterému zase ale mohou vést mnohem delší kabelové segmentu (až na vzdálenost cca 600 metrů). Typický pasivní hub má čtyři vývody (porty), a lze k němu tedy připojit tři koncové uzly (a jeden port použít pro připojení pasivního hub-u k hierarchické soustavě aktivních hub-ů)Aktivní hub-y mají nejčastěji 4, 8 nebo 16 portů Výsledná maximální vzdálenost mezi libovolnými dvěma uzly v takovéto síti je poměrně velká, až 4 míle. Principiálním omezením velikosti ARCnetové sítě je ale způsob adresování jednotlivých uzlů - každý z nich má přidělenu pouze jednobytovou adresu (která se typicky nastavuje pomocí DIP switchů na desce síťového adaptéru)Jelikož jedna z 256 možných adres (adresa 0) je používána pro všesměrové vysílání, připadá v úvahu existence nejvýše 255 uzlů v každé ARCnetové síti. Předností ARCnetu je jistě i jeho podpora další topologie, a to sběrnicové Kromě hvězdicového způsobu propojení je totiž možné i propojování jednotlivých uzlů do sběrnice (bez nutnosti použití hub-ů), a je dokonce možné obě topologie v rámci jedné ARCnetové sítě kombinovat (jak naznačuje dnešní obrázek). Další vývoj ARCnetu Další vývoj technologie ARCnet nebyl příliš veliký a výrazný Ke změnám došlo například v oblasti použitelné kabeláže - místo původního koaxiálního kabelu byla časem zavedena i možnost používat optické kabely a kroucenou dvoulinku. Významnější inovace se ARCnet dočkal až poměrně nedávno, kdy skupina předních výrobců přišla s návrhem technologie ARCnet plus - pracující s rychlostí 20 Mbps, a schopný koexistovat vedle původního 2,5 megabitového ARCnetu Výhodou ARCnetu plus je i snazší návaznost na Ethernet, Token Ring a snazší podpora protokolů TCP/IP - nová verze totiž používá linkové rámce dle standardů IEEE 802.2 (zatímco původní verze ARCnetu používala svoje vlastní, specifické rámce proměnné velikosti, s maximem 508 bytů). TCNS Se zajímavou vývojovou variantou ARCnetu přišla v roce 1990 firma Thomas-Conrad Její řešení se jmenuje Thomas-Conrad Networking System (zkratkou TCNS), a jde o proprietární verzi původního ARCnetu, pracující rychlostí 100 Mbps! Vzhledem k době svého uvedení na trh (v roce 1990) to je druhá vysokorychlostní přenosová technologie pro lokální sítě (tou první bylo ještě starší FDDI, pracující taktéž na 100 Mbps). Výhodou řešení TCNS je nízká pořizovací cena, dobrá škálovatelnost (scalability) i robustnost, stejně jako snadná návaznost na původní ARCnet (TCNS používá stejné rámce jako původní ARCnet, a lze pro něj tudíž používat také původní ARCnetové ovladače)Výraznou nevýhodou je proprietární charakter tohoto řešení, které firma Thomas-Conrad "nepustila z ruky" - je stále jediným výrobcem a dodavatelem TCNS. Token Ring Termín "Token Ring" se dnes běžně používá jako označení dvou různých věcí: jednoho ze standardů lokálních sítí společnosti IEEE (konkrétně IEEE 802.5), a jedné konkrétní síťové technologie, pocházející od firmy IBM. Začněme nejprve ujasněním terminologické zvláštnosti, naznačené v podtitulku dnešního dílu: jde v jistém smyslu o paralelu s Ethernetem, který také byl vyvinut třemi firmami (Digital, Intel a Xerox), a posléze byl standardizován společností IEEETechnologie Token Ring byla vyvinuta firmou IBM, v sedmdesátých letech, a tedy ještě před nástupem osobních počítačů (se záměrem propojování střediskových počítačů mezi sebou)Později byly specifikace této sítě předloženy společnosti IEEE a její pracovní skupině 802, která si na Token Ring zřídila samostatnou podskupinu 802.5Ta pak také přijala řešení navržené firmou IBM jako svůj standard, a vydala jej pod "názvem" IEEE 802.5Mezi oběma verzemi je téměř dokonalá shoda, jsou vzájemně kompatibilní, ale přesto mezi nimi existují i některé drobné rozdíly - například IEEE 802.5 nespecifikuje konkrétní druhy kabeláže, zatímco IBM Token Ring ano Zajímavým rozdílem IBM Token Ringu a Ethernetu je i jejich další vývoj - zatímco v případě Ethernetu se vývoj u původních autorů v podstatě zastavil a vše se odehrává výhradně v rámci IEEE, v případě Token Ringu se další vývoj odehrává spíše u firmy IBM, přičemž standardy IEEE tento vývoj v zásadě pouze kopírují. Filosofie Token Ringu Jak už její název napovídá, síť Token Ring má kruhovou architekturu (Ring je prstenec, resp. kruh), a její přístupová metoda je založena na principu postupného předávání oprávnění (anglicky: token, česky též: pešek) mezi jednotlivými uzly v kruhu Jde tedy o řízenou přístupovou metodu, která na rozdíl od Ethernetu vykazuje deterministické chování V prvním přiblížení je vše báječně jednoduché - ten, kdo vlastní oprávnění (peška, neboli token) smí vysílat, a všichni ostatní musejí čekat Aby se zabránilo monopolizaci práva vysílat, má každý uzel shora omezenou dobu, po kterou si smí oprávnění podržet, a po jejím uplynutí musí peška předat dál, dalšímu uzlu v kruhu Navíc je Token Ring schopen implementovat i systém priorit, na základě kterého uzly s vyšší prioritou mají přednost v získávání oprávnění před uzly s nižší prioritou Díky takovémuto chování dokáže Token Ring mnohem lépe využít celkovou přenosovou kapacitu sdíleného přenosového média, které má k dispozici - jestliže u neřízeného Ethernetu se obvykle udává jako maximum 60 až 80 procent teoretické vytížitelnosti, v případě řízeného Token Ringu je to 90 až 95 procent, navíc s garancí práva přístupu v závislosti na konkrétních prioritách Nominální přenosová rychlost u původní verze Token Ringu jsou 4 Mbps, od roku 1989 je k dispozici verze pracující s rychlostí 16 Mbps. Automatická rekonfigurace Daň, kterou síť Token Ring platí za svůj řízený (deterministický) charakter a dokonalejší využití dostupné přenosové kapacity, je jeho výrazně vyšší složitost (ve srovnání s Ethernetem)Samotná metoda předávání peška (Token Passing), používaná v Token Ringu, ke svému fungování vyžaduje, aby byly ošetřeny nejrůznější singulární situace - co se například má stát, jestliže se přeruší kruh, v rámci kterého se postupně předává oprávnění? Nebo co když je zapotřebí kruh rozšířit o nově zapojenou stanici? Nebo co když se ztratí samotné oprávnění (pešek)? Právě kvůli takovýmto situacím je vždy v kruhu jeden z uzlů, který plní roli tzv. monitoru (monitorovací stanice)Může to být kterýkoli z uzlů, neboť všechny mají schopnost plnit roli monitoru, ale v každém okamžiku by jím měl být vždy právě jeden (a proto musí být definován i postup zaručující jak se při momentální neexistenci monitorovací stanice ustanoví do této role některý konkrétní počítač)Některé nestandardní situace však nezvládne ošetřit ani tato monitorovací stanice sama, a pak si musí pomáhat rozesíláním speciálních monitorovacích rámců (tzv. beacon frames), které mají za úkol shromáždit informace vedoucí k odhalení příčiny nestandardního stavu a jeho ošetření. Složitost těchto rekonfiguračních mechanismů sice v praxi zajišťuje dostatečnou robustnost sítě Token Ring, která se dokáže sama "vzpamatovat" z nejrůznějších nestandardních situací, ale na druhé straně značně zvyšuje složitost implementace této technologie, a tím současně i její cenu Pravdou je, že technologie Token Ring je obecně dražší než Ethernet. Topologie Token Ringu Obrázek 1. Představa propojení do kruhu v rámci MSAU Technologie Token Ring si svou topologii nese již přímo ve svém názvu - je to topologie kruhová Je to nutné jednak kvůli logickému pořadí, v rámci kterého si jednotlivé uzly předávají mezi sebou oprávnění, ale je to nutné i kvůli samotnému přenosu dat Data v Token Ringu totiž "cirkulují" jeho kruhem - v "klidovém" stavu takto cirkuluje jen malý (tříbytový) údaj, představující samotné oprávnění Jakmile některý uzel má zájem začít vysílat, počká si až kolem něj "projde" prázdné oprávnění, a "vezme si jej" (ve skutečnosti jej přemění na začátek datového rámce, do kterého vloží to co potřebuje odeslat)Výsledek dále putuje kruhem, až se dostane k určenému příjemci Ten si převezme datový obsah, ale rámec nezmění (a pouze do něj poznačí, že data převzal)Datový rámec s takovýmto potvrzením pak dále putuje kruhem, až se dostane ke svému původnímu odesilateli, a teprve ten jej zruší (resp. přemění na původní tříbytové oprávnění, které nechá dále putovat kruhem, kde si jej může "odchytit" další zájemce). Zajímavé je, že síť IBM Token Ring ve skutečnosti předepisuje nikoli kruhovou, ale hvězdicovou topologii Není to ale ve sporu s tím, co jsme si právě řekli - ve středu hvězdy je totiž propojovací jednotka, označovaná jako MSAU (Multi Station Access Unit), a tajemství jejího fungování naznačuje obrázek (v rámci MSAu jsou jednotlivé uzly propojeny do kruhu)Princip jednotek MSAU připomíná podstatu rozbočovačů (hub-ů) v Ethernetu při použití kroucené dvoulinky (resp. standardu 10Base T), přičemž analogie zde jde až tak daleko, že i jednotka MSAU může podobně jako hub sama fyzicky odpojit z kruhu takové uzly, které vykazují nějaké závady ve svém fungování. DTR, neboli Dedicated Token Ring Klasický Token Ring, tak jak jsme si jej právě popsali, je typickým příkladem sdílené přenosové technologie, v rámci které se všechny uzly zapojené do kruhu musí spolu dělit o jeho celkovou přenosovou kapacitu (vyjádřenou nominální přenosovou rychlostí 16 Mbps)Kolem roku 1995 byl skupinou IEEE 802.5 připraven standard definující obdobu přepínání v prostředí Token Ringu - jednotlivé uzly jsou zde napojeny paprskovitě (neboli do hvězdy) k centrálním jednotkám, fungujícím jako koncentrátory (DTR Concentrator)Přípojka každého jednotlivého koncového uzlu (DTR Station) se přitom chová jako samostatný kruh, který ale má jen dva uzly, a díky tomu si může odpustit většinu z regulačních mechanismů původního Token Ringu - oba uzly zde například mohou začít kdykoli vysílat, a příjemce už nemusí vracet datový rámec zpět odesilateli Díky tomu pak každý uzel má plně ke své dispozici plně duplexní 19 megabitový kanál ke koncentrátoru, jehož fungování je pak v principu velmi podobné fungování Ethernetového switche. FDDI FDDI, neboli Fiber Distributed Data Interface, je historicky nejstarší vysokorychlostní přenosovou technologií, vyvinutou se záměrem využít přenosové schopnosti optických vláken Za poměrně dlouhou dobu své existence stačila tato technologie dostatečně vyzrát, ale její cena zůstává nadále dosti vysoká. Vývoj technologie FDDI se datuje do počátku 80let, kdy se lidé snažili využít dobrých přenosových schopností optických vláken, a současně potřebovali propojit mezi sebou tehdejší superpočítače Analogická motivace, tedy potřeba propojit mezi sebou výkonné počítače, přitom stála i u zrodu technologie Token Ring, kterou jsme si popisovali minule, a tak možná nebude tak velkým překvapením, že koncepčně si obě tyto technologie jsou v mnohém podobné Shodují se v požadavku na fyzické propojení jednotlivých uzlů do kruhu (neboli na kruhové topologii), a v použití řízené přístupové metody, založené na principu předávání oprávnění (Token passing, viz minule)Stejně tak se shodují i v důrazu na celkovou robustnost a spolehlivost, přičemž technologie FDDI zde jde mnohem dále než Token Ring, protože má do sebe zabudovány poměrně silné rekonfigurační mechanismy V čem se obě technologie naopak výrazně liší, je jejich nominální přenosová rychlost - jestliže Token Ring začínal na 4 Mbps, a později se zrychlil na dnešních 16 Mbps (přičemž teprve v poslední době se objevují první náznaky stomegabitové verze), technologie FDDI začínala rovnou na zmíněných 100 megabitech Dlužno ovšem dodat, že na těchto 100 Mbps už také zůstala - v současné době nic nenasvědčuje tomu, že by existovala nějaká perspektiva dalšího rozvoje FDDI cestou zvyšování její přenosové rychlosti. Koncepce FDDI FDDI je přenosovou technologií na úrovni linkové vrstvy (tedy podobně jako např Ethernet, Token Ring, ARCnet a další), která ovšem zasahuje i do vrstvy fyzické (neboť si sama definuje i konkrétní způsob využití svého přenosového média, na úrovni fyzické vrstvy)Jak již její název napovídá, od začátku počítá s využitím optických vláken, a to jak dražších jednovidových (single-mode fiber), tak i lacinějších mnohovidových vláken (multi-mode fiber)Díky tomu také dokáže nabídnout podstatně větší dosah než ostatní přenosové technologie, používající metalické přenosové cesty Kruh, do kterého musí být jednotlivé stanice v případě FDDI propojeny, může mít obvod až 200 km, a v tomto kruhu může být zapojeno až 500 uzlů Právě tato skutečnost, spolu s přenosovu rychlostí 100 Mbps, pak do značné míry předurčuje způsob nasazení technologie FDDI - v roli "páteřní" přenosové technologie, která propojuje mezi sebou výkonné servery a aktivní prvky typu mostů a směrovačů, a to nejen v rámci celých budov, ale i třeba v rámci celých areálů (univerzitních kampusů, výrobních areálů apod.)V tomto smyslu je tedy technologie FDDI "posazena" poněkud jinam, než klasické přenosové technologie lokálních sítí, jako Ethernet a Token Ring. Současně s tím se ale technologie FDDI, ještě nepříliš dávno jediná běžně dostupná vysokorychlostní technologie, začala používat i "na malé vzdálenosti", pro připojování výkonných serverů, a dokonce i pro připojování výkonných pracovnách stanic k těmto serverům či k výkonným aktivním prvkům (mostům, směrovačům), například jen na vzdálenosti desítek metrů Zde pak poněkud paradoxně začal být dlouhý dosah FDDI a požadavek na optická vlákna spíše na závadu, a tak byla časem vyvinuta i možnost používat pro FDDI na takovéto malé vzdálenosti i běžné metalické přenosové cesty - kroucenou dvoulinku, v nestíněném provedení (kategorie 5, dimenzované do 100 Mbps), či stíněnou dvoulinku Příslušný standard je označován také jako CDDI (od: Copper Distributed data Interface). Připojování k FDDI kruhu a rekonfigurační možnosti Obrázek 1. Představa rekonfigurace po výpadku jednoho uzlu Způsob, jakým jsou jednotlivé uzly propojeny v rámci FDDI do kruhu, lze asi nejlépe připodobnit ke vzájemnému propojení zařízení typu opakovačů - každý uzel funguje jako opakovač, a z jedné strany do něj signál vchází (ze směru, který je označován jako "upstream"), a z druhé strany naopak vychází (ze směru "downstream")Data tedy "prochází" skrz jednotlivé uzly, a obíhají celý kruh vždy v jednom stejném směru Vypnutí či výpadek kteréhokoli uzlu by však stačily zlikvidovat průchodnost celého kruhu, a tak FDDI počítá s existencí dvou kruhů - jednoho hlavního (či: primárního), který postačuje pro běžné fungování za normálních okolností, a kruhu záložního, který "nastupuje" až v okamžiku přerušení hlavního kruhu Jak naznačuje dnešní první obrázek, v případě odpojení či výpadku jednoho uzlu jeho sousedé propojí mezi sebou hlavní a záložní kruh, a tím dosáhnou opětného uzavření souvislé přenosové cesty, a dokáží tedy fungovat dále Stejný rekonfigurační mechanismus, zabudovaný do FDDI, však v případě druhého výpadku rozdělí původní jediný kruh na dva vzájemně nepropojené kruhy, a analogicky pro další výpadky. Právě popsaný způsob připojení k oběma FDDI kruhům (hlavnímu i záložnímu), označovaný také jako tzv. Dual Attachment (a příslušný uzel pak jako Dual-Attached Station, DAS), však není jedinou možností Kromě něj existuje i tzv. Single Attachment, neboli možnost připojení jen k jedinému (hlavnímu) FDDI kruhu Tato varianta se ale obvykle používá jen ve spojitosti s tzv. FDDI koncentrátory (viz druhý obrázek), které jsou samy připojeny k oběma kruhům, a v případě výpadku uzlu napojeného stylem "Single Attachment" jej dokáží uvnitř sebe efektivně odpojit tak, aby byla zachována kontinuita kruhu Zde jsou tedy příslušné rekonfigurační mechanismy zabudovány do těchto FDDI koncentrátorů. Obrázek 1. Připojování prostřednictvím koncentrátorů Ještě další možností, jak zachovat spojitost FDDI kruhu i při výpadcích jednotlivých uzlů, je použití zařízení, kterým se v angličtině říká "optical bypass"Jejich podstatu asi nejlépe vystihuje český překlad "optická výhybka" - v případě výpadku uzlu tato výhybka sama přehodí a propojí části kruhu, které by jinak kvůli výpadkům zůstaly rozpojeny. Druhy FDDI provozu, FDDI-II Technologie FDDI nabízí dva základní druhy provozu: synchronní a asynchronní Základním režimem je přitom režim asynchronní, který umožňuje i použití různých priorit Standard FDDI připouští také synchronní režim, určený zejména pro přenos hlasu v kódování PCM (Pulse Coded Modulation)Ne všechna FDDI zařízení však tento synchronní režim podporují. Vedle základní verze FDDI pak existuje ještě novější verze, označovaná jako FDDI-IITa je specifická tím, že je schopna rezervovat určitou část své přenosové kapacity a nabídnout její využití způsobem, který odpovídá mechanismu přepojování okruhů (přičemž ostatní přenosy, synchronní i asynchronní, se pak dělí o zbývající část přenosové kapacity). Perspektivy FDDI Technologie FDDI je používána již mnoho let, a za tu dobu stačila dostatečně "vyzrát" (výrobci si stačili dostatečně osvojit její výrobu, uživatelé její použití), Zajímavé ale je, že konkrétní produkty FDDI nikdy nedosáhly takového objemu, aby jejich cena mohla významněji poklesnou - dodnes jsou nejrůznější FDDI adaptéry a rozhraní či celá zařízení značně nákladnou záležitostí Další nepříjemností je i skutečnost, že FDDI má v sobě svých 100 Mbps natolik pevně zabudovaných, že její zvyšování cestou dalšího vývoje FDDI je velmi nepravděpodobné FDDI je tedy robustní a dobře "zažitou" technologií, kterou se stále vyplatí používat, ale která nemá téměř žádné perspektivy dalšího rozvoje. 100VG -Any LAN Technologie 100VG - Any LAN je stomegabitová přenosová technologie s řízenou a centralizovanou přístupovou metodou, a velmi dobrou návazností na klasický Ethernet a Token Ring. Technologie 100VG-Any LAN byla vyvinuta firmou Hewlett-Packard, za přispění některých dalších firem (AT&T, později i IBM), zpočátku s ambicemi stát se dalším vývojovým stádiem klasického desetimegabitového Ethernetu Jak jsme si již popisovali v 10díle 9modulu (který byl věnován Ethernetu), ubíraly se snahy o další vývoj této veleúspěšné technologie dvěma poněkud odlišnými směry: jedním z nich byla právě technologie 100VG Any LAN, a druhým technologie, známá jako Fast Ethernet, či lépe 100Base THlavním rozdílem mezi oběma směry přitom byl jejich pohled na přístupovou metodu, řešící souběh požadavků na vysílání od jednotlivých uzlů: zastánci dnešního standardu 100Base T trvali na ponechání původní přístupové metody Ethernetu (metody CSMA/CD) zcela beze změny, autoři technologie 100VG tvrdili, že tato nedeterministická přístupová metoda se již přežila, že již není nutná, a že je vhodné ji nahradit jinou přístupovou metodou, schopnou lépe využít změněných podmínek. Přístupová metoda Demand Priority Těmito změněnými podmínkami bylo především použití jiného druhu kabeláže, než pro jaký byl vymyšlen původní Ethernet: místo koaxiálního kabelu a sítě se sběrnicovou topologií se v době vzniku technologie 100VG Any LAN používala spíše kroucená dvoulinka a hvězdicovitá (resp. stromovitá) topologie, v rámci které má každý uzel k dispozici a jen a jen pro sebe vlastní přípojku k nejbližšímu rozbočovači (tzv. hub-u)Odsud pak byl jen krůček k závěru, že tato přípojka může být snadno využita k přenosu žádostí koncových uzlů o právo vysílat - což v klasickém Ethernetu po koaxiálním kabelu nešlo, a proto zde musela vzniknout neřízená distribuovaná přístupová metoda CSMA/CD, založená navíc na použití náhodného prvku (a proto nedeterministická, s nepříliš optimálním chováním při vyšší zátěži sítě)Nyní ale bylo možné pověřit potřebným rozhodování právě rozbočovač (hub) - on mohl sbírat žádosti jednotlivých uzlů o právo vysílat, a mohl celkem snadno a s dostatečným přehledem rozhodovat o tom, které žádosti a v jakém pořadí budou vyslyšeny. Obrázek 1. Představa fungování přístupové metody Demand Priority Právě na tomto principu je pak založena přístupová metoda technologie 100 VG Any LAN, označovaná jako Demand Priority Je to centralizovaná přístupová metoda (neboť předpokládá existenci centrální autority která rozhoduje - zde rozbočovače), a dále je to metoda řízená a deterministická (která funguje podle pevně daných pravidel neobsahujících náhodný prvek, a její výsledek je vždy plně predikovatelný)Jak také naznačuje slůvko "priority", obsažené v názvu této přístupové metody, pracuje se v ní s prioritami (dvou úrovní, vysoké a nízké priority)Možnost požadavků s vyšší prioritou je určena především pro multimediální přenosy, kterým by vadil větší rozptyl v přenosovém zpoždění. Konkrétní způsob fungování přístupové metody Demand Priority naznačuje obrázek - koncový uzel, žádající o vysílání, vyšle svůj požadavek svému nadřízenému rozbočovači (tomu, ke kterému je připojen), a to včetně určení jeho priority Je-li to jediný rozbočovač v síti, rozhodne o přijetí či nepřijetí požadavku, a není-li to jediný rozbočovač v síti (tjje-li tento rozbočovač sám připojen k jinému rozbočovači, v rámci stromovité struktury sítě), požádá o vyřízení požadavku nadřazený (kořenový) rozbočovač Kořenový rozbočovač, který je ve stromovité struktuře sítě vždy právě jeden, je pak onou centrální autoritou, která dbá na spravedlivé vyřizování všech jednotlivých požadavků, i s uvážením jejich priorit Faktem je, že takovýto řízený způsob fungování (na rozdíl od nedeterministického způsobu fungování Ethernetu) dokáže mnohem lépe využít celkových přenosových schopností sítě (i přes 90 procent její teoretické propustnosti)Sítě na bázi 100VG-Any LAN proto vykazují mnohem lepší chování při vyšších zátěžích než klasické Ethernetové sítě (které přestávají být výhodné již při cca 50 procentech teoretické propustnosti sítě, a maximum které z nich lze "dostat" se pohybuje někde mezi 60 a 80 procenty). Proč 100VG? Technologie 100VG Any LAN počítá s nominální přenosovou rychlostí 100 Mbps (stejně jako Fast Ethernet, resp. 100Base T, a stejně jako např FDDI)Zkratka VG v jejím názvu přitom pochází od slovního spojení "Voice Grade" (doslova: hlasová kvalita), neboť autoři této technologie si vzali za cíl umožnit využití i běžné telefonní dvoulinky, určené původně pro přenos hlasu, instalované pro budoucí potřeby v mnoha novějších objektech (zejména v USA)Ve světě počítačů je tento druh kroucené dvoulinky označován jako kategorie 3, a je dimenzován pro přenosy rychlostí 10 Mbps - ovšem pro Ethernet, který pro přenos jednoho datového bitu používá dvě změny signálu, tjpracuje s modulační rychlostí 20 Megabaudů. Autoři technologie 100VG Any LAN použili jiný způsob kódování (pomocí pěti změn signálu přenáší 4 datové bity), a rozhodli se použít čtyři páry kroucené dvoulinky, mezi které chytrým způsobem "rozložili" celý datový provoz odpovídající nominální přenosové rychlosti 100 Mbps (na jeden pár kroucené dvoulinky pak připadá modulační rychlost cca 25 megabaudů (což zase není tak velký rozdíl oproti klasickému Ethernetu)Tímto trikem, tedy použitím čtyř párů kroucené dvoulinky, které buď vysílají všechny najednou nebo naopak přijímají všechny najednou, pak technologie 100VG Any LAN dokáže vystačit i s kabeláží kategorie 3Dokáže samozřejmě fungovat i s optikou a kroucenou dvoulinkou třídy 4 a 5, prozatím ovšem také jen se 4 páry (na možnosti vystačit se dvěma páry dvoulinky kategorie 5 se pracuje). Proč Any LAN? Technologie 100VG Any LAN byla původně vyvíjena "jen" jako nástupnická technologie desetimegabitového Ethernetu - což sice neznamenalo mechanické převzetí původní přístupové metody, ale obnášelo doslovné převzetí linkových rámců Ethernetu Díky tomu pak byla návaznost desetimegabitových Ethernetových sítí na novou stomegabitovou technologii velmi jednoduchá (příslušné přechodové uzly řešily v zásadě jen přizpůsobení rychlosti). Časem se ale k možnosti používat Ethernetové rámce přidala i možnost použití linkových rámců Token Ringu, čímž se dosáhlo snadné návaznosti na klasické sítě Token Ring Jednalo se o zajímavý moment ve vývoji technologie 100VG, který přinesla spolupráce jejích autorů s firmou IBM (která viděla v nově vznikající technologii možnost dalšího rozvoje jejího Token Ringu)Právě kvůli možnosti práce s rámci Token Ringu pak nový technologie dostala do svého názvu "Any LAN" (v tom smyslu, že dokáže pracovat s rámci kterékoli sítě LAN - ve skutečnosti pouze Ethernetu nebo Token Ringu)Důležité je ale vědět, že podpora dvou druhů linkových rámců, které přeci jen jsou dosti odlišné (zejména svou maxvelikostí) je nesoučasná, tjsíť 100VG Any LAN používá buď celá rámce Ethernetu, nebo celá rámce Token Ring. Perspektivy 100VG Any LAN Návrh standardu technologie 100VG Any LAN byl předložen ke standardizaci komisi 802.3 společnosti IEEE, která se zabývá standardizací Ethernetu Ta jej ale odmítla, s poukazem na své přesvědčení, že již nejde o Ethernet (kvůli použití jiné přístupové metody)V rámci společnosti IEEE však byla ustavena jiná pracovní skupina (IEEE 802.12), která nový standard přijala (14června roku 1995, dokonce ještě dříve než byl schválen standard 100Base T). Koncepčně je technologie 100VG Any LAN považována za vyspělejší a dokonalejší než stomegabitový Ethernet (100Base T) - nejen kvůli determinismu své přístupové metody a lepšímu chování při větších zátěžích, ale také například kvůli lepším možnostem správy, lepším možnostem obrany proti různým druhů narušení atd Faktem ale je, že neviditelná ruka trhu dala přednost spíše "klasickému" Ethernetu ve stomegabitovém podání, tedy konkurenčnímu standardu 100Base T. Úvod Ve světě počítačových sítí se za celou dobu jeho existence objevilo mnoho různých přenosových technologií, založených na různých myšlenkách a výchozích předpokladech, a uplatňujících různé přístupy a metody ke svému fungování Zdaleka nejúspěšnější ale byla, a dodnes je technologie Ethernetu V čem tkví tajemství jejího úspěchu, a jak vlastně Ethernet funguje? O tom vše si budeme povídat v novém modulu, který právě dnes začíná. Historie Ethernetu se v jistém smyslu začala psát již v minulém století, konkrétně roku 1873Právě tehdy totiž známý skotský fyzik James Clerk Maxwell publikoval svou matematickou teorii elektromagnetických polí, ze které vyplýval velmi zajímavý závěr: že elektromagnetické záření se šíří prostorem na vlnovém principu, tedy obdobně, jako například zvukové vlny vzduchem Věda tehdy ale neměla vysvětlení pro představu, že by se takovéto vlny mohly šířit i nehmotným prostředím, například vakuem A tak si fyzikové pomohli pracovní hypotézou o tom, že všude kolem nás existuje univerzální všeprostupující (a hmotná) substance, díky které se elektromagnetické vlnění může šířit úplně všude No a této hypotetické substanci dali jméno éter. Poměrně záhy si ale samotní fyzikové dokázali, že hypotéza o existenci éteru není pravdivá - představu o možné existenci éteru poprvé vyvrátil slavný Michelson-Morleyův pokus, uskutečněný v roce 1881Úvahy o existenci éteru se pak ze světa fyziky rychle vytratily, ale samotná vzpomínka na princip éteru naštěstí nezahynula úplně. V roce 1973, konkrétně 22května, si na myšlenku všeprostupujícího éteru vzpomněl pan Robert Metcalfe, který tehdy pracoval ve výzkumném středisku PARC (Palo Alto Research Center) firmy Xerox Úkolem skupiny vědců, v jejímž čele pan Metcalfe stál, bylo propojit mezi sebou pracovní stanice Alto, které byly ve středisku PARC také vyvíjeny No a právě ve zmíněný den, 22května roku 1973, měl pan Metcalfe napsat zprávu o průběhu prací, a v ní potřeboval nově vznikající přenosovou technologii vhodně pojmenovat Jelikož mu základní principy navrhovaného řešení silně připomněly myšlenku éteru, dal celé technologii jméno Ethernet (doslova: „éterová" síť). Zajímavou otázkou jistě je, v čem koncepce Ethernetu připomíná původní myšlenku éteru, tak jak si ji vytvořili v minulém století fyzikové Odpověď je následující: koncepce Ethernetu je založena na předpokladu, že je používáno takové přenosové médium, které má všesměrový charakter šíření signálu - neboli chová se tak, že data vysílaná jedním zdrojem dopravuje současně ke všem existujícím uzlům, tedy vysílá je na všechny strany, neboli „vysílá je do éteru" ..... Ranná historie Ethernetu Obrázek 1. První schematický náčrtek Ethernetu, pořízený panem Robertem Metcalfem. První verze Ethernetu, tak jak ji koncipoval pan Metcalfe a jeho spolupracovníci, pracovala s přenosovou rychlostí 2,94 Mbps, a od dnešního Ethernetu se lišila i v některých dalších aspektech Důležité ovšem bylo, že již v polovině sedmdesátých let, kdy tato ranná verze vznikala, se ukázala být velmi životaschopnou a koncepčně velmi atraktivní Dokonce natolik atraktivní, že přilákala pozornost dvou dalších firem, které se kolem roku 1979 také zapojují do vývojových prací Byly to firmy DEC a Intel, které tak spolu s firmou Xerox vytvořili „Ethernetový triumvirát", společně financující další vývoj rodícího se Ethernetu Nová verze, která díky jejich společnému úsilí vznikla již v roce 1980, pak byla označována také jako DIX Ethernet (kde „DIX" je spojením prvních písmen v názvu tří zmíněných firem)Tato verze již byla velmi podobná dnešnímu Ethernetu, a mjpracovala s přenosovou rychlostí 10 Mbps. Pro další vývoj Ethernetu bylo velmi důležité, že firmy DEC, Intel a Xerox se rozhodly neponechat si Ethernet jako své proprietární řešení, ale naopak se rozhodly „pustit jej", předat jeho specifikace a další vývoj do rukou někoho nezávislého (ve smyslu: nezávislého na konkrétním výrobci), nechat jej standardizovat, a učinit tak z Ethernetu skutečně otevřené řešení, použitelné kýmkoliv. Volba „standardizačního orgánu", který by se také mohl starat o další vývoj Ethernetu, padla vcelku jednoznačně na společnost IEEE (Institute of Electrical and Electronic Engineers), která byla pověřena úkolem připravovat a vydávat standardy v oblasti lokálních a metropolitních sítí, a právě v únoru roku 1980 si za tímto účelem vytvořila pracovní skupinu (ne náhodou pojmenovanou 802). Firmy DEC, Intel a Xerox tedy předložily návrh specifikací Ethernetu pracovní skupině IEEE 802 společnosti IEEE (konkrétně podskupině 802.3, která byla pro práci na Ethernetu záhy ustavena)Reakce IEEE na předložený návrh byla pozitivní, a předložené specifikace se posléze skutečně staly standardem IEEE - bohužel ale s jistými drobnými věcnými změnami, které nebyly zase až tak úplně zanedbatelné, a které odrážely přeci jen poněkud odlišné představy a postoje lidí, podílejících se na standardizaci Ethernetu v rámci IEEEPůvodní autoři Ethernetu tyto odlišnosti do značné míry zapracovali do nové verze DIX Ethernetu, označovaného také jako Ethernet IITouto úpravou ovšem původní vývojová větev Ethernetu skončila, a DIX Ethernet se již dále nevyvíjel Nebylo by to ostatně ani v intencích autorů, kteří záměrně předali další vývoj do rukou IEEE. Ethernet není Ethernet! Zajímavou perličkou na celé historii Ethernetu je skutečnost, že samotné jméno „Ethernet" si jako svou značku (tzv. trademark) včas zaregistrovala firma Xerox Z tohoto důvodu verze Ethernetu, pocházející od IEEE, formálně vůbec nenesou jméno „Ethernet" - samy se definují jako „řešení na bázi přístupové metody CSMA/CD", a slůvko „Ethernet" používají pouze v odkazech na původní verzi DIX Ethernetu Neformálně (a v odborné i populární literatuře téměř všude) se ale všemu říká Ethernet, i řešení které pochází od IEEE. Další vývoj Ethernetu Další vývoj Ethernetu se již odehrával výhradně na půdě společnosti IEEE a její komise 802Nikoli ale v tom smyslu, že by vlastní technická řešení byla vyvíjena právě zde - nové varianty, nová technická řešení apod byla vyvíjena spíše nejrůznějšími institucemi a firmami, které to z nějakého důvodu považovaly za účelné Jakmile ale jejich řešení dospělo do stádia schopného standardizace, přicházely s ním na půdu IEEE a zde se teprve o akceptování a následné standardizaci rozhodovalo Díky tomu se pak časem podařilo vypracovat standardy definující fungování Ethernetu po tzv. tenkém koaxiálním kabelu (zatímco původně se předpokládal jen tzv. tlustý koaxiální kabel), a časem došlo i na možnost „provozovat" Ethernet na kabelových rozvodech z kroucené dvoulinky - což bylo řešení, které připravily velké telefonní společnosti (především AT&T), usilující o možnost využít původní „telefonní" kabeláž i pro datové přenosy v rámci Ethernetu. Podobně tomu bylo i o několik let později, kdy se na „standardizačním stole" pracovní skupiny IEEE 802.3 sešly hned dva konkurenční návrhy na novou verzi Ethernetu pracující s přenosovou rychlostí 100 megabitů za sekundu Ale o tom, jak to se stomegabitovým Ethernetem nakonec dopadlo, si povíme až v pozdějších dílech tohoto modulu Nejprve se totiž musíme podrobněji seznámit s klasickým, desetimegabitovým Ethernetem, i jeho celkovou filosofií. Přístupová metoda Ethernetu Za svou velkou životaschopnost vděčí Ethernet mnoha věcem, včetně vhodného načasování přesně do doby rozvoje lokálních počítačových sítí Snad nejvíce se ale na úspěchu Ethernetu podepsala samotná jeho koncepce, která je v mnoha ohledech velmi zajímavá Pojďme si ji nastínit. Kořeny Ethernetu je třeba hledat v jedné velmi atraktivní části světa - na Havajských ostrovech Zdejší přírodní krása a existence mnoha malých ostrovů však velmi ztížila práci těm, kteří dostali za úkol vybudovat zde fungující počítačovou síť, která by tyto ostrovy propojovala Místo náročného kladení podmořských kabelů nakonec došlo na myšlenku využít přenosy „éterem", konkrétně soustavou pozemních rádiových vysílačů Hlavním problémem, který zde bylo nutné vyřešit, byla otázka koordinace vysílání: kdo má kdy získat právo vysílat „do éteru"? Bude-li vysílat více uzlů najednou, bude se jejich vysílání vzájemně rušit - takže mají se potenciální zájemci o vysílání mezi sebou nějakým způsobem koordinovat, a pokud ano, jak? Autoři nakonec zvolili poněkud netradiční řešení: každý nechť vysílá tehdy, kdy to považuje za potřebné (ve smyslu: ať se vůbec neohlíží na ostatní)Takovýto zcela nekoordinovaný přístup samozřejmě může vést ke kolizím, kdy se v éteru sejde více přenosů a vzájemně se negativně ovlivní - proto byl důraz položen i na zpětné potvrzování Uzel, který odeslal nějaká data, si počkal na potvrzení o tom, že jeho data došla v pořádku Pokud takovéto potvrzení v určitém předem stanoveném čase nedošlo, vysílání opakoval No a právě to jsou hlavní myšlenky sítě, která dostala příznačné jméno Aloha. Koncepce sítě Aloha se na první pohled může zdát poněkud zvláštní a neefektivní Na druhé straně má ale i své přednosti (kromě toho, že jiné řešení tehdy moc nepřipadalo v úvahu): je například velmi jednoduchá na implementaci Při velmi malé zátěži (jednotky procent teoretické využitelnosti „éteru") je pak i docela efektivní - pravděpodobnost kolizí je zde velmi malá, a velmi příznivě se naopak projevuje to, že samotná přístupová metoda sítě Aloha nevykazuje žádnou vlastní režii (zájemce o vysílání jednoduše začne ihned vysílat). Jinak tomu ale bude v případě vyšší zátěže - jakmile intenzita požadavků na přenosy dosáhne určité hladiny (a ta je „posazena" poměrně nízko, pod dvaceti procenty teoretické využitelnosti), začne se Aloha chovat nevýhodně - roste počet kolizí i následný počet opakovaných vysílání, a celková efektivní propustnost sítě dokonce začne klesat. Metody CSMA Jedním z důležitých momentů celé koncepce sítě Aloha bylo to, že se jednotlivé uzly nesnaží monitorovat, zda právě neprobíhá nějaké vysílání (tak aby případně „neskákaly do řeči" jiným uzlům)V reálné praxi takováto možnost může, ale také nemusí existovat - například u družicových přenosů, kde zpoždění mezi odesláním a příjmem dosahuje hodnoty stovek milisekund, by snaha o „příposlech" byla zbytečná - jednotlivé uzly by dostupnost či obsazenost přenosového kanálu zjistily až s příslovečným „křížkem po funuse", v době kdy už faktická situace bude úplně jiná U nejrůznějších „pozemních" přenosových cest však přenosové zpoždění není zdaleka tak velké, a „příposlech" u nich připadá v úvahu Samozřejmě ale záleží na tzv. přístupové metodě (tjmetodě, která reguluje přístup jednotlivých uzlů ke společně sdílenému přenosovému médiu), zda tuto možnost využije Přístupová metoda Aloha ji nevyužívala. Existuje ovšem celá škála přístupových metod, které možnost „příposlechu" využívají, a dosahují lepších výsledků než jednodušší metoda Aloha Obecně se takovéto metody označují jako „metody CSMA", kde CS znamená právě Carrier Sense, neboli možnost „příposlechu nosné"Další dvě písmena, MA, od Multiple Access, pak vyjadřují celkový charakter přenosového média, které je sdílené a přístup k němu mají všechny uzly současně (a je tedy možné, byť nežádoucí, i současné vysílání více uzlů). Zajímavou otázkou ale je, jak se u metod CSMA má zachovat uzel, který díky příposlechu nosné zjistí že „éter" je právě obsazený Možností je několik - jednou z nich je ta, že si zájemce o vysílání počká na skončení právě probíhajícího přenosu, a ihned poté začne vysílat sám Ovšem s rizikem, že v době kdy čeká na konec probíhajícího přenosu, pojme stejný úmysl i jiný uzel, resp. jiné uzly, a také ony začnou čekat na konec - pak ovšem s největší pravděpodobností dojde ke kolizi, bezprostředně po skončení právě probíhajícího přenosu. Alternativou je to, aby uzel, který detekuje právě probíhající vysílání, nebyl ve svém snažení až tak moc vytrvalý (či: naléhavý, angl.: persistent), v tom smyslu aby vytrvale čekal na konec vysílání a pak okamžitě uplatnil svůj požadavek na přenos Místo toho příslušný uzel může i se svým požadavkem chvilku posečkat (odmlčet se, na vhodně zvolenou dobu), a pak postupovat znovu od začátku, tjznovu zjišťovat jestli je „éter" volný nebo nikoliv Tím se sice výrazně omezí počet kolizí „souběžných čekatelů", ale na druhé straně se tím nepříjemně prodlouží průměrná doba, kterou zabere čekání jednotlivých uzlů na možnost něco skutečně odvysílat Naštěstí existují i různé kompromisní metody, při kterých zájemci o právo vysílat v případě obsazenosti přenosového kanálu s určitou pravděpodobností p vytrvají a počkají si na skončení právě probíhajícího přenosu, a s opačnou pravděpodobností (tj1-p) to vzdají a odmlčí se (a pak začínají uplatňovat svůj požadavek od začátku). Obrázek 1. Srovnání variant metody CSMA s různou "persistentností" O žádné z krajních ani kompromisních variant nelze říci, že by byla jednoznačně nejvýhodnější - každá má v něčem své přednosti a v něčem své nevýhody Zajímavé je například statistické chování jednotlivých metod při rostoucí zátěži, které ukazuje dnešní obrázek (číselná hodnota v názvu metody zde odpovídá hodnotě pravděpodobnosti p ve smyslu předchozího odstavce)Ani toto chování však neposkytuje ucelený obrázek o praktické výhodnosti, protože například 0,01-persistentní metoda CSMA, která v tomto ohledu vychází nejlépe, vykazuje zase neúnosně dlouhou průměrnou dobu od vzniku požadavku do jeho uskutečnění. Ethernet je 1-persistentní Autoři Ethernetu, inspirovaní praktickým úspěchem sítě Aloha, se zřejmě rozhodovali mezi jednotlivými variantami metod CSMA, a nakonec zvolili 1-persistentní metodu CSMADůvodem zřejmě nebyla pouhá „výtěžnost" metody při rostoucí zátěži (kde právě 1-persistentní metoda vychází dle obrázku poměrně špatně), ale jistě také její vlastnosti při menší zátěži Zde je naopak 1-persistentní metoda nejvýhodnější v tom, že díky své vytrvalosti dává zájemci o vysílání šanci uplatnit svůj požadavek co možná nejdříve Pokud je totiž provoz v síti relativně malý, je šance že zájemce o vysílání narazí na právě probíhající přenos také poměrně malá A pokud se tak stane, je opět relativně malá pravděpodobnost, že při jeho čekání na konec přenosu dojde k souběhu s obdobným požadavkem jiného uzlu. Důležité je znovu si zdůraznit, že celá tato strategie je zaměřena na „malé" vytížení Ethernetu (v řádu jednotek až několika málo desítek procent), a v takovéto situaci je také vcelku optimální Jakmile ale začne stoupat intenzita požadavků jednotlivých uzlů na vysílání, začne se mnohem markantněji uplatňovat vliv negativních faktorů - začne růst počet kolizí, a objevuje se dokonce i nebezpečí „řetězových" (zavlečených) kolizí Z dnešního obrázku je dokonce zřejmé i to, že při překročení určité limitní hodnoty (intenzity požadavků na přenos) vliv negativních vlastností 1-persistentní metody CSMA přeroste nad jejími klady, a s dalším zvyšováním intenzity požadavků se chování metody začne dokonce zhoršovat. Varianta metody CSMA, použitá v Ethernetu, se samozřejmě snaží posunout zmíněný „zlomový bod" co možná nejdále (resp. nejvýše)Využívá k tomu i skutečnosti, že kromě „příposlechu nosné" je možné rozpoznat i jednotlivé kolize, a toho pak využít k nasazení dalších opatření snižujících negativní důsledky kolizí Však také tomu vděčí konkrétní varianta přístupové metody Ethernetu za poslední dvě písmenka ve svém názvu: jde o metodu CSMA/CD, kde CD znamená „Collision Detection" (detekce kolize). Ovšem jakým konkrétním způsobem se možnost detekce kolize v Ethernetu využívá, si musíme nechat až do příštího dílu. Ethernet a kolize V minulém dílu tohoto modulu jsme si začali popisovat přístupovou metody Ethernetu, která řídí přístup jednotlivých uzlů ke společně sdílenému přenosovému médiu Dnes si tuto zajímavou problematiku dokončíme. Přístupová metoda Ethernetu, kterou jsme si začali popisovat v minulém dílu, vychází z několika základních předpokladů: prvním z nich je existence takového přenosového média, které má sdílený charakter, a nemůže tudíž sloužit více uzlům současně - konkrétně v tom smyslu, aby po tomto médiu mohlo vysílat svoje data více uzlů najednou (zatímco vysílání jednoho uzlu, které má více příjemců současně, je možné a s oblibou využívané)Dalším předpokladem je skutečnost, že současné vysílání více uzlů je sice velmi nežádoucí, protože vede ke vzájemnému „znehodnocení" jednotlivých signálů a jimi reprezentovaných dat, ale na druhé straně nehrozí žádným mechanickým ani elektrickým poškozením přenosové cesty ani přijímacích a vysílacích obvodů Přístupová metoda Ethernetu se proto nesnaží apriorně zcela vyloučit současné vysílání více uzlů, označované jako kolize Samozřejmě se jim snaží předcházet, a to způsobem, který jsme si již popsali v předchozím dílu - tím, že každý uzel má povinnost nejprve poslouchat, zda právě nikdo nevysílá, a sám má právo začít vysílat pouze tehdy, pokud je „ticho"Dalším důležitým předpokladem přístupové metody Ethernetu je proto skutečnost, že jednotlivé uzly jsou vůbec schopny detekovat, zda právě někdo vysílá či nikoli. Co si počít s kolizí? Zdůrazněme si nyní znovu fakt, že přístupová metoda Ethernetu se sice snaží předcházet kolizím, ale na druhé straně se nesnaží zcela a úplně eliminovat možnost jejich vzniku Bylo by to totiž relativně náročné a komplikované, zatímco Ethernet sází spíše na jednoduchost a na „statisticky dobré" chování při menších zátěžích Proto v prevenci kolizí jde jen určitý kus cesty (a ne až „na doraz"), ale pak raději přeci jen připouští možnost vzniku kolizí a zaměřuje se na to, jak ex-post eliminovat jejich nepříznivé následky. Kdy a za jaké situace tedy může ke kolizi dojít? Nejčastějším případem zřejmě jsou situace, kdy v době právě probíhajícího vysílání několik uzlů pojme úmysl také něco odvysílat Všechny tyto uzly však zjistí, že společně sdílené přenosové médium je právě obsazené, a tak čekají na jeho uvolnění Jakmile se tak stane, zaregistrují to všichni víceméně ve stejný okamžik (plus-minus jejich reakční doba), a začnou vysílat všichni najednou, čímž způsobí kolizi. Podívejme se nyní na celou situaci z pohledu jednoho zúčastněného uzlu (je jedno kterého): tento uzel rozpozná, že ke kolizi došlo, a z tohoto faktu si může odvodit, že vysílat začaly i některé další uzly Důležité ovšem je, že daný uzel nepozná, kolik takovýchto uzlů bylo - zda jeden, dva, tři apod Pozná pouze to, že vysílat začal alespoň jeden další uzel kromě něj Kromě počtu ostatních uzlů v kolizi daný uzel samozřejmě nepozná ani to, které konkrétní uzly se spolu s ním do kolize dostaly. Absence vzájemného povědomí o ostatních účastnících kolize brání deterministickému (řízenému) vyřešení této nepříjemné situace - jelikož jednotlivé uzly o sobě nevědí a vzhledem k povaze sdíleného přenosového média nemají možnost se vzájemně domluvit, nemůže být kolize řešena například vhodným „rozpočítáním", tak aby z ní vždy vzešel jeden konkrétní vítěz a ten měl právo pokračovat ve vysílání. Obrázek 1. Představa kolize dvou uzlů a její úspěšné vyřešení Bez možnosti vzájemného dorozumění se jednotlivé uzly zúčastněné v kolizi musí spolehnout na náhodu - každý z nich si „hodí kostkou" a doufá že alespoň náhodný faktor dokáže vybrat z jejich středu jednoho vítěze, který bude moci uskutečnit svůj záměr vysílat (ve skutečnosti se každý uzel odmlčí na náhodně zvolenou dobu, a poté se snaží uplatnit svůj požadavek na vysílání znovu)Důležité ovšem je uvědomit si, že ani „hod kostkou" nemusí vést k zaručenému výsledku, protože více uzlům může „padnout" stejná hodnota - mohou se odmlčet na stejnou dobu, evse po svém „probuzení" znovu seřadit při čekání na konec právě probíhajícího vysílání a pak se znovu dostat do kolize. Mechanismus, zvolený autory Ethernetu pro řešení již nastálých kolizí (tjodmlčení se na náhodně zvolenou dobu) proto také nemusí vést ke kýženému výsledku, neboli neodkáže zcela eliminovat možnost následných (zavlečených) kolizí Pouze snižuje jejich pravděpodobnost K této snaze ostatně přispívá svým dílem i každý uzel, který se dostane do opakované kolize - aby snížil pravděpodobnost další kolize, zvětší si na dvojnásobek interval, ze kterého si náhodně volí dobu na kterou se odmlčí Takto postupuje každý uzel celkem desetkrát, a po desátém neúspěšném pokusu to vzdá a ohlásí svým vyšším vrstvám neúspěch. Omezená velikost kolizní domény Mechanismus vzniku kolizí, který jsme si popsali v předchozím odstavci, je zřejmě v praxi nejčastější, ale není jediným možným způsobem resp. důvodem, kvůli kterému ke kolizím může docházet Další možností, byť méně pravděpodobnou, je situace kdy dva uzly (evvíce uzlů) ve stejný okamžik pojmou úmysl začít vysílat, oba ve stejný okamžik otestují stav přenosového média, oba zjistí že je právě volné a oba začnou vysílat V praxi přitom nemusí jít úplně o „jeden a tentýž okamžik", ale o malý časový interval, daný konečnou rychlostí šíření signálu po přenosovém médiu a reakční dobou jednotlivých uzlů. S konečnou rychlostí šíření signálu a nenulovou reakční dobou konkrétních uzlů pak souvisí ještě některé další zajímavé technické aspekty kolem kolizí, které mají důležité praktické důsledky Jde zejména o otázku správného rozpoznání kolize všemi zainteresovanými uzly, a o přesné chování každého jednotlivého uzlu v okamžiku, kdy zjistí že právě on se ocitnul ke kolizi. V prvním přiblížení by se mohlo zdát nejrozumnější to, aby dotyčný uzel okamžitě přestal vysílat Ve skutečnosti to ale udělat nesmí Důvody souvisí právě s konečnou rychlostí šíření signálu o nenulovou reakční dobou - pokud by jeden z uzlů, zúčastněných v kolizi, přestal vysílat okamžitě poté, co on sám rozpoznal kolizi, mohlo by se stát, že ostatní uzly by tuto kolizi již nedokázaly korektně rozpoznat (lze si představit, že informace o výskytu kolize by se k nim nestačila včas dostat)Každý uzel, který zjistí že se dostal do kolize, se proto musí zachovat zcela opačně, než by mu radil zdravý rozum - musí ještě nějakou dobu vysílat, aby kolizi náležitě „utvrdil" (a umožnil tak ostatním korektně ji rozpoznat). Doba, po kterou musí uzel kolizi „utvrzovat", je přitom pevně dána (ve standardech Ethernetu)Z její pevné velikosti, konečné rychlosti šíření signálu v přenosovém médiu a velikosti zpoždění na opakovačích pak vychází velmi důležité omezení na počet segmentů a mezi ně zapojených opakovačů, které je možné v Ethernetu použít V příštích dílech se k této otázce vrátíme podrobněji, nyní si pouze zdůrazněme, že tato maximální velikost se týká pouze oblastí, do kterých musí být kolize šířeny - a které jsou proto označovány jako tzv. kolizní domény Jsou to jednotlivé kabelové segmenty či skupiny kabelových segmentů, propojené na úrovni fyzické vrstvy, neboli prostřednictvím opakovačů Ty totiž propouští kolize, zatímco aktivní síťové prvky pracující na vyšších úrovních (např mosty, switche, směrovače) již kolize nepropouští Kolizní domény tedy končí vždy u nejbližšího mostu, směrovače či switche. Jiným zajímavým důsledkem právě popsaného chování uzlů (i celkového charakteru přístupové metody Ethernetu) je skutečnost, že ke kolizím může docházet jen na začátku vysílání jednotlivých Ethernetových rámců - pokud se totiž každý uzel chová disciplinovaně a dodržuje pravidla přístupové metody Ethernetu, neměl by „skočit do řeči" jinému uzlu v době, kdy tento vysílá Může se tak stát pouze na začátku vysílání, díky tomu že jiný uzel otestoval stav přenosového média ještě v době, kdy nikdo nevysílal, a o něco později (díky své nenulové reakční době a díky konečné rychlosti šíření signálu) začal vysílat také Jakmile toto pevně dané a předem známé „nebezpečné období" skončí, má právě vysílající uzel záruku, že už mu do jeho vysílání nikdo nevstoupí, neboli že bude moci dokončit své vysílání bez nebezpečí kolizí Díky tomu stačí každému uzlu monitorovat případné kolize jen po určitou dobu na začátku jeho vysílání I to přispívá k celkové jednoduchosti a pružnosti Ethernetu. Ethernet a koaxiální kabely V minulých dílech tohoto modulu jsme se seznámili se základními myšlenkami a principy fungování Ethernetu, zejména s podstatou jeho přístupové metody Dnes si již povíme o tom, jak byly tyto myšlenky aplikovány v prvních verzích Ethernetu, které předpokládaly použití tzv. koaxiálních kabelů. Začněme nejprve jedním velmi důležitým pozorováním: byly to právě koaxiální kabely, které Ethernetu vtiskly takovou tvář, jakou si tato přenosová technologie zachovává až do dnešních dnů Právě koaxiální kabel je totiž přenosovým médiem „éterového typu", které autoři Ethernetu měli na mysli, když začali svou koncepci vymýšlet Nic na tom nemění ani jejich inspirace „vzdušným éterem", neboli rádiovým vysíláním a přístupovou metodou sítě Aloha - koaxiální kabel se totiž vůči přenášenému signálu chová přesně stejně, tjsignál vysílaný kterýmkoli uzlem rozvádí současně ke všem ostatním uzlům, připojeným k témuž kabelovému segmentu. Tlustý koaxiální kabel Autoři Ethernetu svou přenosovou technologii doslova „ušili na míru" jednomu konkrétnímu typu koaxiálního kabelu - takovému, který má průměr přibližně 1 centimetr, charakteristickou impedanci 50 Ohmů, a pro své typické žluté zbarvení býval označován jako tzv. žlutý kabel (a dnes je pro svůj průměr označován spíše jako tzv. tlustý koaxiální kabel)Za svůj přívlastek „koaxiální" přitom vděčí skutečnosti, že jej tvoří dvojice vzájemně soustředných (co-axiálních) vodičů, z nichž jeden je tvořen středovým vodičem (žílou), a druhý vodivým opláštěním (mezi nimi je samozřejmě vrstvička izolace). Obrázek 1. Představa připojování ke kabelovému segmentu z tlustého koaxiálního Velmi důležitou vlastností koaxiálních kabelů, které vděčí za svou „éterovitost", je možnost použít je pro realizaci vícebodových spojení - jinými slovy: k jednomu koaxiálnímu kabelovému segmentu lze současně připojit více uzlů Způsob, jakým se tak děje, si lze představit jako možnost vytvářet na koaxiálním kabelu odbočky, a ty použít pro připojení jednotlivých konkrétních uzlů Ve skutečnosti je tomu maličko jinak - koaxiální kabel se v určitém bodě přeruší (rozpojí), a oba nově vzniklé konce se následně propojí prostřednictvím zařízení zvaného transceiver Ten je ve své podstatě jednoduchou krabičkou, obsahující elektronické obvody potřebné pro příjem a vysílání po koaxiálním kabelu, a „patřící" jednomu konkrétnímu připojenému uzlu - takovýchto transceiverů je možné umístit do koaxiálního kabelového segmentu více, po jednom pro každý připojený uzel Původní standard Ethernetu přesně definoval vlastnosti a parametry takovýchto transceiverů, a říkal také jak mají být propojeny s příslušnými koncovými uzly - pomocí tzv. transceiverových kabelů (též: drop kabelů), o délce až 50 metrů (standard však připouštěl i jinou možnost připojení transceiverů k samotnému koaxiálnímu kabelu, a to bez jejich přerušení, šikovným „nabodnutím" tak, aby vznikl vodivý kontakt mezi obvody transceiveru a oběma vodiči kabelu). Důležité přitom bylo to, že díky transceiverům, drop kabelům a způsobu připojování jednotlivých uzlů ke koaxiálnímu kabelu vznikala taková topologie sítě, která je označována jako sběrnicová (bus topology, naznačuje ji obrázek)Ta je charakteristická obecně pro všechna přenosová média „éterového typu" se všesměrovým charakterem vysílání, a nikoli pouze pro Ethernet Je ale vhodné rozlišovat mezi fyzicky sběrnicovou topologií (tedy způsobem, jak jsou jednotlivé uzly skutečně propojeny), a logicky sběrnicovou topologii, charakteristickou chováním a způsobem využití vzájemného propojení V případě prvních verzí Ethernetu, využívajících koaxiální kabely, oba tyto pohledu na topologii sítě splývaly Později, když Ethernet přešel na používání kroucené dvoulinky a optických vláken, to však již přestalo být pravdou - fyzická topologie již nebyla sběrnicová (ale „do hvězdy, resp. do stromu), avšak Ethernet ji nadále používal přesně stejně, jako kdyby sběrnicová byla. Z tenkého na tlustý koaxiální kabel Pro správné a korektní fungování koaxiálního kabelu v roli „éterového" přenosového média bylo nutné dodržet i některé vysloveně technické předpoklady - například ten, aby jednotlivé transceivery na koaxiálním kabelu „nekazily" přenášený signál Standard Ethernetu proto přesně definoval způsob jejich připojování ke kabelu, včetně maximálního počtu transceiverů (uzlů) na každý segment, jejich vzájemných rozestupů apod Omezena byla samozřejmě i maximální délka každého kabelového segmentu, v případě nejstaršího používaného typu (dnes označovaného jako tzv. tlustý) na 500 metrů (nepočítaje v to jednotlivé drop kabely). Později se ale místo původního (žlutého, tlustého) koaxiálního kabelu začal používat jiný druh, o přibližně polovičním průměru (označovaný proto jako tzv. „tenký kabel")V souvislosti s tím došlo i k určité změně v konkrétním způsobu připojování uzlů ke kabelu (hlavně pokud jde o umístění transceiverů), a změnila se (zkrátila) i maximální délka kabelového segmentu Podrobněji si o tom povíme v příštím dílu. K čemu jsou terminátory? Přechodem Ethernetu na jiný druh koaxiálního kabelu se však nezměnil jeden zajímavý požadavek, o kterém je vhodné se také zmínit Jde o věc, která souvisí s korektním přenosem signálu kabelem a požaduje, aby nedocházelo k odrazům signálu na koncích kabelu Takovéto odrazy by totiž měly doslova zhoubný vliv na možnost přenosu dat - odražený signál by se vracel zpět „do protisměru", kde by se prolínal (tzv. interferoval) s teprve přicházejících signálem a znehodnocoval jej Naštěstí se tomuto nebezpečí lze celkem snadno ubránit - tak, že se na obou koncích kabelu mezi oba vodiče koaxiálního kabelu zapojí obyčejný (tzv. ohmický) odpor o velikosti číselně rovné tzv. charakteristické impedanci kabelu (která činí již zmiňovaných 50 Ohmů) - už tušíte, co znamenají tzv. zakončovací členy (lidově též: terminátory, zakončováky), bez kterých je koaxiální kabelový segment zcela neschopný cokoli úspěšně přenést? Ethernet ve verzi 10Base2 a 10Broad36 Ethernet byl původně vyvinut pro jeden konkrétní druh koaxiálního kabelu, který je dnes označován jako tzv. tlustý koaxiální kabel Časem byl ale Ethernet upraven tak, aby dokázal pracovat i s jinými přenosovými médii Dalším v řadě byl tzv. tenký koaxiální kabel. Základní rozdíl mezi tlustým a tenkým koaxiálním kabelem vystihuje již jejich samotné označení: tenký kabel má zhruba poloviční průměr než jeho tlustší předchůdce Jaké ale byly důvody, které vedly k převodu Ethernetu z původního tlustého na novější tenký kabel? Důvody byly především praktické: tlustý koaxiální kabel byl poměrně drahý (dražší než jiné druhy koaxiálních kabelů), a vzhledem ke své tloušťce byl také špatně ohebný To pak způsobovalo komplikace při jeho instalaci, kdy nebylo možné jednoduše „ohnout" takovýto kabel například kolem rohu zdi (protože měl poměrně velký poloměr ohybu)A tak se již brzy začalo uvažovat o možnostech využití jiných, lacinějších a snáze instalovatelných kabelů Koaxiálním kabelem, který se zdál nejvhodnější, byl kabel o průměru cca 0,5 cm, s jednoduchým či dvojitým opláštěním (neboli s jednou či dvěma vodivými vrstvami, který obepínají středový vodič obalený izolační vrstvou, a vytváří tak druhý vodič), a se stejnou impedancí 50 Ohmů jako jeho tlustší předchůdce Praktickému nasazení tohoto koaxiálního kabelu však bránila jedna podstatná skutečnost - do té doby existující standard Ethernetu něco takového nepřipouštěl A tak bylo potřeba tento standard změnit. 10Base2 vs10Base5 Změny, které bylo nutné provést, se netýkaly ani tak samotné „logické" podstaty Ethernetu (jeho celkové filosofie a přístupové metody), jako detailů na nejnižší (fyzické) úrovni, které definují konkrétní způsob využití přenosového média - tedy například otázky kódování, rychlosti šíření signálu a časových poměrů, napěťových a proudových úrovní signálu apod Po příslušných úpravách, vycházejících vstříc novému druhu koaxiálního kabelu, pak vzniknul nový dílčí standard Ethernetu, který bylo třeba nějak vhodně odlišit od standardu původního, který existoval a mohl se používat i nadále. Právě zde se pak zavedlo nové označení standardů Ethernetu: „starý" Ethernet, předpokládající použití tzv. tlustého koaxiálního kabelu, byl označen jako 10Base5, zatímco jeho novější verze uzpůsobená tenkému koaxiálnímu kabelu dostala název 10Base2 (a neformálně se jí říkalo také Cheapernet či Thin Net, ze zřejmých důvodů). Označení 10Base5 a 10Base2 přitom mají systematický původ: první cifra, 10, udává nominální přenosovou rychlost, v megabitech za sekundu - obě verze tudíž „běhají" na 10 Mbps Další část názvu, slůvko „Base", pak udává že přenos se odehrává v tzv. základním pásmu (anglicky: baseband), což znamená že užitečný signál je přímo vyjádřen hodnotou či změnou napětí nebo proudu, a že se naopak nejedná o přenos tzv. v přeloženém pásmu (anglicky: broadband), neboli o přenos modulovaný Poslední cifra, číslice 5 resp. 2, pak vyjadřuje maximální možnou délku souvislého kabelového segmentu ve stovkách metrů V případě původního tlustého koaxiálního kabelu jde o 500 metrů, zatímco v případě tenkého koaxiálního kabelu jde pouze o 185 metrů (zaokrouhleně na celé stovky pak 200 metrů, odsud číslice 2). V čem se liší 10Base2? Menší dosah souvislého kabelového segmentu, naznačený v předchozím odstavci, dává tušit že při přechodu z jednoho druhu kabeláže na jiný přeci jen došlo k určitým zásadnějším změnám Zmenšení dosahu je přitom vcelku přirozené, protože tenčí kabel nedokáže tak dobře přenášet signál jako kabel tlustší (resp. vykazuje větší útlum, zkreslení atd.), a tak se nelze příliš divit tomu, že jej lze použít jen na kratší vzdálenosti Oproti předchozí verzi kabelu se však změnily i některé další parametry, týkající se připojování koncových uzlů: jestliže v případě tlustého koaxiálního kabelu šlo k jednomu 500-metrovému segmentu připojit až 100 uzlů (s minimálními odstupy 2,5 metru mezi sebou), v případě použití tenkého koaxiálního kabelu lze na jeden jeho 185-metrový segment připojit nejvýše 30 uzlů, s odstupy nejméně 0,5 od sebe. Obrázek 1. Představa připojování k tenkému koaxiálmu kabelu Zásadnějším způsobem se ale změnil konkrétní způsob připojování jednotlivých uzlů: v případě tlustého koaxiálního kabelu byly nezbytné obvody pro vysílání a příjem zabudovány do samostatné „krabičky", tzv. transceiveru, a tudíž odděleny od síťové karty, resp. síťového adaptéru koncového uzlu (a mezi nimi mohla být vzdálenost až 50 metrů, překlenutá tzv. transceiverovým kabelem, resp. drop kabelem)V případě použití tenkého koaxiálního kabelu se nezbytné obvody pro vysílání a příjem již neřeší jako samostatné, ale zabudovávají se přímo do síťové karty (síťového adaptéru)Řečeno jinými slovy: původně samostatný transceiver se přestěhoval přímo na síťovou kartu, a ztratil tak svou samostatnost. Konkrétním, a velmi podstatným důsledkem této skutečnosti je pak to, že tenký koaxiální kabel je třeba „přivést" až přímo k síťové kartě (se zaintegrovaným transceiverem), a teprve zde na něm udělat miniaturní odbočku, pro připojení síťové karty V praxi jde obvykle o smyčku kabelu, který je třeba dovést až k síťové kartě a pak zase zpět, ve smyslu který naznačuje dnešní obrázek Potřebou vytvářet takovéto smyčky se pak efektivně zmenšuje již tak menší dosah tenkého koaxiálního kabelu - tam, kde u tlustého koaxiálního kabelu mohl „odbočovat" tzv. drop kabel (jehož délka se nepočítala do délky vlastního koaxiálního kabelového segmentu, tjdo limitu 500 metrů), je zde nutné udělat smyčku, a její „délka" se vlastně započítává dokonce dvakrát. Obrázek 2. Představa "odboček" na tenkém koaxiálním kabelu Zásadnějším způsobem se ale změnil konkrétní způsob připojování jednotlivých uzlů: v případě tlustého koaxiálního kabelu byly nezbytné obvody pro vysílání a příjem zabudovány do samostatné „krabičky", tzv. transceiveru, a tudíž odděleny od síťové karty, resp. síťového adaptéru koncového uzlu (a mezi nimi mohla být vzdálenost až 50 metrů, překlenutá tzv. transceiverovým kabelem, resp. drop kabelem)V případě použití tenkého koaxiálního kabelu se nezbytné obvody pro vysílání a příjem již neřeší jako samostatné, ale zabudovávají se přímo do síťové karty (síťového adaptéru)Řečeno jinými slovy: původně samostatný transceiver se přestěhoval přímo na síťovou kartu, a ztratil tak svou samostatnost Pro vytváření odboček na tenkém koaxiálním kabelu, i pro případně spojování jednotlivých částí kabelu, se používají speciální konektory, tzv. BNC konektory (údajně jde o zkratku ze jmen autorů: Bayonett-Neil-Concelmann)Mají tvar písmene T, a proto se jim také říká T-konektory, či ještě lidověji T-čka Existují však i jiné druhy BNC konektorů než ve tvaru písmene T - jde o tzv. spojky (anglicky: barrel connector), které mají za úkol pouze spojovat jednotlivé části kabelových segmentů, bez vytváření odboček Konce kabelů jsou přitom osazovány protikusy (BNC konektory typu koncovek), které se připojují k „ramenům" T-konektorů či spojek, a spojují na principu bajonetového uzávěru Představu ilustruje dnešní druhý obrázek. Co je 10Broad36? Snahy provozovat Ethernet nad různými druhy kabeláže zdaleka neskončily u tzv. tenkého koaxiálního kabelu Další možností, pro kterou byl přesně definován konkrétní způsob použití (tjvypracován a přijat standard), se stalo provozování Ethernetu po televizních kabelových rozvodech Příslušný standard nese označení 10Broad36, což naznačuje následující skutečnosti: přenos se děje obvyklou rychlostí 10 Mbps, ale probíhá v přeloženém pásmu (tjje modulovaný, podobně jako například běžné televizní vysílání)V důsledku toho se zvětšila schopnost přenosových cest přenášet takovýto signál, a tím se zvětšil i dosah, na 36 stovek metrů, neboli na 3,6 km. Prvotní motivací pro vznik tohoto standardu zřejmě byla snaha zvětšit dosah Ethernetu, a snaha využít zkušeností a výhod televizních kabelových rozvodů systému CATV, ke kterému má standard 10Broad36 velmi blízko Poměrně brzy byl ale tento standard přestal být příliš zajímavý a aktuální, zejména díky nástupu optických vláken, které také dokázaly nabídnout větší dosah A tak byl standard 10Broad36 víceméně „odložen k ledu" a málem se na něj zapomnělo V současné době však prožívá určitou renesanci, protože se k němu obrací zraky provozovatelů kabelových televizí Ti totiž začínají uvažovat o možnosti využít své rozvody, mnohdy řešené právě na bázi „televizního" koaxiálního kabelu, i pro poskytování přístupu k Internetu. Ethernet na kroucené dvoulince Významným momentem v životě Ethernetu byl jeho přechod z koaxiální kabeláže na kroucenou dvoulinku Nešlo přitom jen o pouhou "změnu drátu", ale o něco zásadnějšího, co ale Ethernet zpočátku příliš nedocenil. Zkusme si nejprve naznačit, jaké důvody stály v pozadí za snahami převést Internet z koaxiální kabeláže na kroucenou dvoulinku - hlavní důvody byly dva: lepší možnosti správy kabeláže, a snaha využít již existující kabelové rozvody, původně určené pro potřeby telefonie Začněme nejprve otázkou správy, zatímco druhý aspekt si necháme na příště. Síťové rozvody, budované na koaxiálních kabelech, jsou notoricky známé svou malou spolehlivostí K té přispívá zejména zranitelnost konektorů BNC, fungujících na principu bajonetového uzávěru: stačí velmi málo, například nedotáhnout dostatečně takovýto uzávěr na některém z T konektorů (nebo jej třeba záměrně trochu uvolnit), a celý segment je náhle mimo provoz Nemusí přitom vždy jít o neznalost či zlou vůli, někdy může jít třeba o šlápnutí na kabel volně se povalující po zemi, nebo o jeho vytrhnutí z konektoru při pohybu nábytku apod Podstatné je ale to, že jediná chyba na celém kabelovém segmentu, ke kterému mohou být připojeny například až desítky koncových uzlů, vyřazuje z provozu celý tento segmenty, tjvšechny připojené uzly (až do nejbližšího opakovače, mostu, switche či směrovače)Takže jeden neopatrný či dokonce zlomyslný uživatel znemožní práci všem ostatním Důležitá je také možnost rozpoznání a lokalizace závady na kabelovém segmentu - tu není problém zjistit (detekovat) s přesností na celý segment, tjříct zda je v pořádku nebo nikoli Ovšem konkrétní lokalizace závady je mnohem obtížnější, a většinou vyžaduje fyzickou kontrolu kabelu po celé jeho délce, i fyzickou kontrolu všech konektorů, mnohdy i s využitím speciálních měřících přístrojů. Zásuvky EAD Obrázek 1. Představa EAD zásuvek Jedním z řešení, které se snažilo zvýšit spolehlivost síťových rozvodů na koaxiálních kabelech, bylo použití tzv. EAD zásuvek (EAD, Ethernet Attachment Device)Lze si je představit jako určitý druh pojistek proti přerušení koaxiálního segmentu - za normálního stavu vede ("odbočuje") ze zásuvky speciální kabel (označovaný obvykle jako tzv. drop kabel), který je ve skutečnosti smyčkou ze dvou koaxiálních kabelů, vedoucích "tam a zpět" ke koncovému uzlu Pokud je příslušný konec takovéhoto drop kabelu řádně zastrčen do EAD zásuvky, je koaxiální kabel procházející skrz EAD zásuvku rozpojen, a jeho konce jsou napojeny na smyčku tvořenou drop kabelem (viz obrázek)Zajímavé to je v okamžiku, kdy je drop kabel odpojen od zásuvky - pak tato zásuvka sama a zcela automaticky (díky jednoduchému pružinovému mechanismu) propojí oba konce průchozího kabelu, a tím zachová jeho celkovou integritu a funkceschopnost. Takže když si někdo odpojí svůj drop kabel z EAD zásuvky (nebo jej třeba nechtěně vytrhne), odpojí jen sám sebe, ale neznemožní práci ostatním Přitom rozvody kabelu mezi jednotlivými EAD zásuvkami mohou být řešeny tak, aby se minimalizovalo jejich možné poškození, například mohou být zabudovány do zdi. Vlastnosti kroucené dvoulinky Zásadním a principiálním rozdílem mezi koaxiálním kabelem a kabelem z kroucené dvoulinky (nazývaným též: twist, od anglického: twisted pair) je skutečnost, že na koaxiálním kabelu je možné vytvářet odbočky, zatímco na kroucené dvoulince nikoli Koaxiální kabel tudíž vede na sběrnicovou topologii sítě, zatímco v případě použití kroucené dvoulinky takováto sběrnicová topologie již není možná. Místo odboček přímo na kabelu, které u kroucené dvoulinky nejsou možné, zde musí dojít k potřebnému "rozbočení" elektronickou cestou, pomocí vhodných elektronických obvodů Každý souvislý kus kroucené dvoulinky lze použít jen jako dvoubodový spoj, takže jeden jeho konec může ústit do koncového uzlu, zatímco druhý konec musí ústit do elektronických obvodů, které zajišťují potřebné rozbočení Tyto obvody jsou typicky umístěny "v krabičce" (modulu, skříňce), které se pak ne nadarmo říká rozbočovač (anglicky hub). Co je hub? Obrázek 1. Představa připojování pomocí kroucené dvoulinky Je nesmírně důležité uvědomit si, že pojem "rozbočovač" (hub) vypovídá o tom, že jde o zařízení které zajišťuje "rozbočení" určitého počtu kabelových segmentů, ale neříká nic o tom, jakým způsobem je toto rozbočení realizováno Rozbočovač, alias hub, tudíž nemá předem dáno, zda má jednotlivé segmenty propojovat na principu opakovače, nebo na principu switchu či mostu, nebo na principu směrovače (neboli: na fyzické, linkové či síťové vrstvě)V praxi je nejčastější ten případ, kdy rozbočovač funguje jako opakovač, a veškerý provoz z jednoho segmentu průběžně opakuje do všech ostatních segmentů - z tohoto důvodu se někdy nesprávně ztotožňuje pojem "rozbočovač" s opakovačem pro kabeláž na bázi kroucené dvoulinky. Pro správné dokreslení podstaty rozbočovačů (hub-ů) si stačí uvědomit, že dnešní výrobci aktivních síťových prvků nabízí například "routerové karty do hub-ů" (karty fungující jako směrovače, a určené pro modulární rozbočovače)Nejnázornější je možná představit si rozbočovač jako modulární šasi, které je na počátku prázdné, a jeho logická funkce závisí na tom, jaké zásuvné moduly (karty) si do něj majitel koupí. Každý jen za sebe Zdůrazněme si znovu, že jednotlivé kabely z kroucené dvoulinky mohou vytvářet pouze dvoubodové spoje, vedoucí mezi koncovým uzlem a rozbočovačem (případně mezi dvěma rozbočovači)Co se nyní stane v případě, kdy takovýto kabel bude mít nějakou závadu? Podobně jako u koaxiálních kabelů není žádným problémem zjistit (elektronickou cestou), zda celý kabelový segment jako takový je v pořádku či nikoli Význam takovéhoto zjištění je ale v obou případech diametrálně odlišný - v případě kroucené dvoulinky se týká právě a pouze připojení jediného koncového uzlu V praxi není žádný problém zabudovat do rozbočovačů takové obvody, které průběžně hlídají provozuschopnost každého jednotlivého kabelového segmentu, a v případě jakékoli závady mohou ohlásit, který konkrétní uzel má závadu v připojení. Vzhledem ke dvoubodovému charakteru kabelu je navíc jistě zřejmé, že závada na jednom kabelu nemusí nijak ovlivnit provoz na ostatních kabelech - příslušné obvody uvnitř rozbočovače závadnou větev jednoduše logicky i fyzicky odpojí Efekt je tedy již z principu stejný, jako při použití EAD zásuvek - když se uživateli nějak poškodí jeho připojení (nebo si jej poškodí sám), týká se to pouze jeho samotného, a ne ostatních uživatelů. Příznivé vlastnosti kabeláže na bázi kroucené dvoulinky časem vedly k vytvořené celé ucelené metodiky budování rozvodů s velmi vysokou trvanlivostí a spolehlivostí - jde o tzv. strukturovanou kabeláž, kterou jsme se zabývali v 5dílu 6modulu tohoto seriálu. Co se změnilo Zdůrazněme si nyní principiální změnu, ke které s přechodem na kroucenou dvoulinku došlo: zatímco koaxiální kabely byly již svou fyzickou podstatou sdíleným přenosovým médiem, kabelové segmenty již sdíleným přenosovým médiem nejsou! Každý koncový uzel zde má svou vlastní přípojku k nejbližšímu rozbočovači jen a jen pro sebe, a nemusí se o ni s nikým jiným dělit Důležité ale je, že Ethernet se i na novou kabeláž snaží dívat přesně stejně, jako kdyby byla sdílená, a nesnaží se nijak využít nových možností Ale o tom zase až příště. Ethernet ve verzi 10Base T Přechod Ethernetu na kroucenou dvoulinku si podobně jako ostatní změny kabeláže vynutil vypracování nového dílčího standardu, který stanovil jak přesně se má kroucená dvoulinka v souvislosti s Ethernetem používat Tento standard dostal název 10Base T, čímž poprvé porušil do té doby dodržovanou konvenci - o tom, že poslední znak je číslice, udávající dosah ve stovkách metrů Zde písmenko T zastupuje anglické "twist", neboli kroucenou dvoulinku. Připomeňme si nejprve to, čím jsme se zabývali v minulém dílu: že velmi důležitou motivací pro nahrazení koaxiálního kabelu kroucenou dvoulinkou byly lepší možnosti správy Na rozdíl od koaxiálního kabelu totiž kroucená dvoulinka vede na hvězdicovou (obecně stromovitou) topologii, ve které má každý uzel svou vlastní samostatnou přípojku vedoucí k nejbližšímu rozbočovači (přičemž jeho výpadek odpojí pouze daný uzel, a neznemožní práci ostatních uzlů). Překabelované budovy Další významnou motivací pro přechod Ethernetu na kroucenou dvoulinku byly důvody ekonomické V USA i mnoha dalších zemích to v praxi vypadalo tak, že nově stavěné či rekonstruované budovy byly záměrně "překabelovávány" značně předimenzovanými rozvody pro potřeby telefonní sítě Vše vycházelo z pozorování, které se později stalo základem pro tzv. strukturovanou kabeláž, a které říká že stavební práce jsou čím dál tím dražší, zatímco cena kabelu se stává spíše zanedbatelnou Do nových či nově rekonstruovaných budov se proto zabudovávalo mnohem více kabelů pro telefonní rozvody, než kolik jich bylo momentálně potřeba Když pak někdo přišel s požadavkem na nové "rozkopání zdi" a instalaci nových kabelů pro potřeby počítačových rozvodů, zcela jistě musel čelit zákonité otázce: "a nešlo by použít ty kabely, které už ve zdi jsou?" Vzorem je AT&T Star LAN Možnosti využít již existující kroucenou dvoulinku pro potřeby Ethernetu nahrávala i skutečnost, že (alespoň v USA) se jednalo o poměrně kvalitní kabel, který sice byl konstruován pro potřeby hlasových přenosů (byl označován jako "voice grade"), ale nebylo až tak těžké jej využít i pro datové přenosy, jako kdyby se jednalo o kabel konstruovaný přímo pro přenos dat (tzv. "data grade" kabel)Výhodou byla i skutečnost, že také telefonní rozvody jsou budovány hvězdicovitě, z jednoho místa (od telefonní ústředny) do všech jednotlivých lokalit Problém byl spíše v tom, jak na tomto druhu kabelu dosáhnout co možná nejvyšší přenosové rychlosti, na co možná největší vzdálenost, a jak takovéto řešení prosadit do formy všeobecně uznávaného standardu. Obrázek 1. Zásuvka a zástrčka typu RJ-45, které se používají u kabelových segmentů z kroucené dvoulinky Vzorem pro použití Ethernetu nad kroucenou dvoulinkou se stala síť Star LAN firmy AT&T (jistě ne náhodou se ve snahách o přechod Ethernetu na "telefonní" kabeláž aktivně angažovaly i velké telefonní společnosti)Tato síť se stala základem prvního postupného řešení na cestě k provozování Ethernetu po rozvodech z kroucené dvoulinky, které dostalo podobu standardu 1Base5Jak již jeho název napovídá, podařilo se zde zajistit poměrně velký dosah (500 metrů, tedy stejně jako u původního tlustého koaxiálního kabelu), ale bohužel za cenu výrazného poklesu rychlosti: jen 1 Mbps Tím pak byla značně zkomplikována možnost návaznosti na jiné verze Ethernetu, pracující s rychlostí 10 Mbps - potřebná návaznost již nemohla být řešena na úrovni fyzické vrstvy (prostřednictvím opakovače), ale vyžadovala minimálně most (resp. přechod na úrovni linkové či vyšší vrstvy)Nehledě již na výrazně menší celkovou schopnost přenášet data, která je na přenosové rychlostí bytostně závislá. Rodí se standard 10Base T Požadavek na vyrovnání rychlosti na "klasických" 10 Mbps byl velmi imperativní, a byl motivován zejména snahou o maximálně jednoduchou a "bezbolestnou" návaznost jednotlivých verzí Ethernetu mezi sebou Kvůli tomu technické práce na zvyšování rychlosti pokračovaly, a časem dospěly k úspěšnému řešení: podařilo se dosáhnout kýžených 10 Mbps i na kroucené dvoulince, byť za cenu zkrácení dosahu na pouhých 100 metrů Snad proto, aby tento skromný dosah tolik nebil do očí, označení nového standardu poněkud vybočilo z dosavadních zvyklostí, a dostalo jméno 10Base T - kde ono "T" znamená "Twist" neboli kroucenou dvoulinku, a nikoli maximální možný dosah souvislého kabelového segmentu. Požadavek na bezproblémovou integraci s ostatními verzemi Ethernetu však nevyvolal pouze vyrovnání nominálních přenosových rychlostí na stejnou hodnotu Právě on způsobil to, o čem jsme se zmiňovali již v předchozím dílu: že Ethernet dle standardu 10Base T se na rozvody na bázi kroucené dvoulinky snaží dívat stejným způsobem, jako na koaxiální kabely, tjjako na fyzicky sdílené přenosové médium (ačkoli ve skutečnosti tomu tak není, a každý uzel má svou přípojku jen a jen pro sebe, a nemusí ji sdílet s nikým jiným)K první, byť ne zcela důsledné změně na tomto přístupu došlo až u tzv. přepínaného (switchovaného) Ethernetu, ke kterému se ještě dostaneme Zásadní změnou, která poprvé dokázala plně využít všech vlastností kroucené dvoulinky, byl až nová přístupová metoda Demand Priority, která v sítích 100VG-Any LAN nahradila původní přístupovou metodu Ethernetu, CSMA/CDNicméně právě kvůli této skutečnosti již síť 100VG-Any LAN není považována za variantu Ethernetu, ale za něco úplně nového. Způsob využití kroucené dvoulinky Standard 10Base T se tedy od ostatních variant Ethernetu (zejména 10Base5 a 10Base2) liší pouze použitou kabeláží, a už ničím jiným - přesně stejná zůstává přístupová metoda, formát linkových rámců atd Se změnou kabeláže a jejím konkrétním využitím však souvisí také některé zajímavé změny na úrovni fyzické vrstvy. Obrázek 1. Představa kolizní domény u rozvodů z kroucené dvoulinky Standard 10Base T například předpokládá, že každá přípojka každého uzlu bude tvořena dvěma dvojicemi vzájemně zkoucených vodičů (tedy dvěma páry kroucené dvoulinky), které by měly být používány v poloduplexním režimu: tedy jeden pro vysílání, a druhý pro příjem Za standardních okolností (míněno: bez kolizí) by nemělo nikdy docházet k tomu, aby se po těchto dvou párech musela přenášet data současně, oběma směry Pokud ke kolizi dojde, je signalizována právě tím, že na zmíněných dvou párech kroucené dvoulinky je současný provoz oběma směry (pro zajímavost: v případě koaxiálních segmentů je kolize signalizována určitým nadlimitním zvýšením napěťové úrovně přenášeného signálu)Snaha odstranit pouze poloduplexní způsob využití obou párů kroucené dvoulinky se podařila až později, v prostředí switchovaného Ethernetu, a dala vzniknout tzv. plně duplexnímu Ethernetu (full-duplex Ethernet)Ten sice teoreticky zdvojnásobil přenosovou rychlost Ethernetu, ale jeho faktický přínos byl mnohem skromnější - ukázalo se totiž, že způsob komunikace v prostředí Ethernetu má spíše poloduplexní charakter, a možnost plného duplexu je datovými přenosy využívána jen velmi málo. Ethernet ve verzi 10Base T Přechod Ethernetu na kroucenou dvoulinku si podobně jako ostatní změny kabeláže vynutil vypracování nového dílčího standardu, který stanovil jak přesně se má kroucená dvoulinka v souvislosti s Ethernetem používat Tento standard dostal název 10Base T, čímž poprvé porušil do té doby dodržovanou konvenci - o tom, že poslední znak je číslice, udávající dosah ve stovkách metrů Zde písmenko T zastupuje anglické "twist", neboli kroucenou dvoulinku. Připomeňme si nejprve to, čím jsme se zabývali v minulém dílu: že velmi důležitou motivací pro nahrazení koaxiálního kabelu kroucenou dvoulinkou byly lepší možnosti správy Na rozdíl od koaxiálního kabelu totiž kroucená dvoulinka vede na hvězdicovou (obecně stromovitou) topologii, ve které má každý uzel svou vlastní samostatnou přípojku vedoucí k nejbližšímu rozbočovači (přičemž jeho výpadek odpojí pouze daný uzel, a neznemožní práci ostatních uzlů). Překabelované budovy Další významnou motivací pro přechod Ethernetu na kroucenou dvoulinku byly důvody ekonomické V USA i mnoha dalších zemích to v praxi vypadalo tak, že nově stavěné či rekonstruované budovy byly záměrně "překabelovávány" značně předimenzovanými rozvody pro potřeby telefonní sítě Vše vycházelo z pozorování, které se později stalo základem pro tzv. strukturovanou kabeláž, a které říká že stavební práce jsou čím dál tím dražší, zatímco cena kabelu se stává spíše zanedbatelnou Do nových či nově rekonstruovaných budov se proto zabudovávalo mnohem více kabelů pro telefonní rozvody, než kolik jich bylo momentálně potřeba Když pak někdo přišel s požadavkem na nové "rozkopání zdi" a instalaci nových kabelů pro potřeby počítačových rozvodů, zcela jistě musel čelit zákonité otázce: "a nešlo by použít ty kabely, které už ve zdi jsou?" Vzorem je AT&T Star LAN Možnosti využít již existující kroucenou dvoulinku pro potřeby Ethernetu nahrávala i skutečnost, že (alespoň v USA) se jednalo o poměrně kvalitní kabel, který sice byl konstruován pro potřeby hlasových přenosů (byl označován jako "voice grade"), ale nebylo až tak těžké jej využít i pro datové přenosy, jako kdyby se jednalo o kabel konstruovaný přímo pro přenos dat (tzv. "data grade" kabel)Výhodou byla i skutečnost, že také telefonní rozvody jsou budovány hvězdicovitě, z jednoho místa (od telefonní ústředny) do všech jednotlivých lokalit Problém byl spíše v tom, jak na tomto druhu kabelu dosáhnout co možná nejvyšší přenosové rychlosti, na co možná největší vzdálenost, a jak takovéto řešení prosadit do formy všeobecně uznávaného standardu. Obrázek 1. Zásuvka a zástrčka typu RJ-45, které se používají u kabelových segmentů z kroucené dvoulinky Vzorem pro použití Ethernetu nad kroucenou dvoulinkou se stala síť Star LAN firmy AT&T (jistě ne náhodou se ve snahách o přechod Ethernetu na "telefonní" kabeláž aktivně angažovaly i velké telefonní společnosti)Tato síť se stala základem prvního postupného řešení na cestě k provozování Ethernetu po rozvodech z kroucené dvoulinky, které dostalo podobu standardu 1Base5Jak již jeho název napovídá, podařilo se zde zajistit poměrně velký dosah (500 metrů, tedy stejně jako u původního tlustého koaxiálního kabelu), ale bohužel za cenu výrazného poklesu rychlosti: jen 1 Mbps Tím pak byla značně zkomplikována možnost návaznosti na jiné verze Ethernetu, pracující s rychlostí 10 Mbps - potřebná návaznost již nemohla být řešena na úrovni fyzické vrstvy (prostřednictvím opakovače), ale vyžadovala minimálně most (resp. přechod na úrovni linkové či vyšší vrstvy)Nehledě již na výrazně menší celkovou schopnost přenášet data, která je na přenosové rychlostí bytostně závislá. Rodí se standard 10Base T Požadavek na vyrovnání rychlosti na "klasických" 10 Mbps byl velmi imperativní, a byl motivován zejména snahou o maximálně jednoduchou a "bezbolestnou" návaznost jednotlivých verzí Ethernetu mezi sebou Kvůli tomu technické práce na zvyšování rychlosti pokračovaly, a časem dospěly k úspěšnému řešení: podařilo se dosáhnout kýžených 10 Mbps i na kroucené dvoulince, byť za cenu zkrácení dosahu na pouhých 100 metrů Snad proto, aby tento skromný dosah tolik nebil do očí, označení nového standardu poněkud vybočilo z dosavadních zvyklostí, a dostalo jméno 10Base T - kde ono "T" znamená "Twist" neboli kroucenou dvoulinku, a nikoli maximální možný dosah souvislého kabelového segmentu. Požadavek na bezproblémovou integraci s ostatními verzemi Ethernetu však nevyvolal pouze vyrovnání nominálních přenosových rychlostí na stejnou hodnotu Právě on způsobil to, o čem jsme se zmiňovali již v předchozím dílu: že Ethernet dle standardu 10Base T se na rozvody na bázi kroucené dvoulinky snaží dívat stejným způsobem, jako na koaxiální kabely, tjjako na fyzicky sdílené přenosové médium (ačkoli ve skutečnosti tomu tak není, a každý uzel má svou přípojku jen a jen pro sebe, a nemusí ji sdílet s nikým jiným)K první, byť ne zcela důsledné změně na tomto přístupu došlo až u tzv. přepínaného (switchovaného) Ethernetu, ke kterému se ještě dostaneme Zásadní změnou, která poprvé dokázala plně využít všech vlastností kroucené dvoulinky, byl až nová přístupová metoda Demand Priority, která v sítích 100VG-Any LAN nahradila původní přístupovou metodu Ethernetu, CSMA/CDNicméně právě kvůli této skutečnosti již síť 100VG-Any LAN není považována za variantu Ethernetu, ale za něco úplně nového. Způsob využití kroucené dvoulinky Standard 10Base T se tedy od ostatních variant Ethernetu (zejména 10Base5 a 10Base2) liší pouze použitou kabeláží, a už ničím jiným - přesně stejná zůstává přístupová metoda, formát linkových rámců atd Se změnou kabeláže a jejím konkrétním využitím však souvisí také některé zajímavé změny na úrovni fyzické vrstvy. Obrázek 1. Představa kolizní domény u rozvodů z kroucené dvoulinky Standard 10Base T například předpokládá, že každá přípojka každého uzlu bude tvořena dvěma dvojicemi vzájemně zkoucených vodičů (tedy dvěma páry kroucené dvoulinky), které by měly být používány v poloduplexním režimu: tedy jeden pro vysílání, a druhý pro příjem Za standardních okolností (míněno: bez kolizí) by nemělo nikdy docházet k tomu, aby se po těchto dvou párech musela přenášet data současně, oběma směry Pokud ke kolizi dojde, je signalizována právě tím, že na zmíněných dvou párech kroucené dvoulinky je současný provoz oběma směry (pro zajímavost: v případě koaxiálních segmentů je kolize signalizována určitým nadlimitním zvýšením napěťové úrovně přenášeného signálu)Snaha odstranit pouze poloduplexní způsob využití obou párů kroucené dvoulinky se podařila až později, v prostředí switchovaného Ethernetu, a dala vzniknout tzv. plně duplexnímu Ethernetu (full-duplex Ethernet)Ten sice teoreticky zdvojnásobil přenosovou rychlost Ethernetu, ale jeho faktický přínos byl mnohem skromnější - ukázalo se totiž, že způsob komunikace v prostředí Ethernetu má spíše poloduplexní charakter, a možnost plného duplexu je datovými přenosy využívána jen velmi málo. LAN vs WAN Počítačové sítě se nejčastěji rozdělují na lokální a rozlehlé, neboli na sítě LAN a WANNěkdy je příslušnost určité konkrétní sítě do jedné z těchto dvou kategorií zcela jednoznačná, zatímco jindy to může být dosti nejasné a závislé na subjektivním názoru Jaké vůbec jsou charakteristické rysy obou těchto kategorií? Rozdělování počítačových sítí na lokální (LAN, Local Area Networks) a rozlehlé (WAN, Wide Area Networks) je zřejmě nejstarším a nejčastěji používaným způsobem jejich „škatulkování"Své rozlišující kritérium si přitom nese již ve svém názvu: anglické „Local Area" znamená v doslovném překladu „místní oblast", zatímco „Wide Area" by bylo třeba překládat jako „široká oblast"Problematická je ale exaktnost tohoto kritéria - co je ještě natolik „místní" či „malé", aby to bylo možné zařadit do kategorie „Local Area", a co je naopak dostatečně „rozsáhlé", „široké" či „velké", aby to patřilo do kategorie „Wide Area"? U hodně malých sítí, například soustředěných do jedné jediné místnosti, asi nikdo nebude pochybovat že jde o síť lokální V případě sítě pokrývající území celých kontinentů nejspíše nebude pochyb o tom, že jde o síť rozlehlou Ale co se sítěmi někde uprostřed? Rozlišovací kritérium, založené na velikosti sítě, není uprostřed velikostního spektra příliš dobře aplikovatelné, resp. ., je zatížené příliš velkou mírou subjektivního rozhodování Pokusme se ale poohlédnout po jiných kritériích, resp. charakteristických rysech lokálních a rozlehlých sítí, které by nám při konkrétním rozhodování mohly napomoci Neočekávejme ale, že nyní již půjde o dostatečně přesná a exaktní kritéria Opět to budou taková kritéria, která nedělají žádnou ostrou čáru mezi oběma kategoriemi A kromě toho - současným trendem je postupné splývání lokálních a rozlehlých sítí, alespoň z pohledu uživatele Tedy trend vedoucí k tomu, aby uživatel nepociťoval žádný významnější rozdíl mezi tím, kdy pracuje v sítí lokální a kdy v síti rozlehlé, a všude měl v zásadě stejné možnosti a mohl pracovat stejným způsobem Takže i většina kritérií, které by měli pomoci rozlišit lokální sítě od rozlehlých, má s postupem času stále méně a méně prostoru k poskytování jednoznačných verdiktů. Proč se budují lokální sítě a proč sítě rozlehlé? Jednou ze zajímavých odlišností lokálních sítí a sítí rozlehlých jsou obvyklé důvody, kvůli kterým se tyto sítě budují V případě typické lokální sítě jde nejčastěji o potřebu sdílení technických a programových prostředků, úzce související i s potřebou správy sítě Má-li například někdo udržovat ve správně nakonfigurovaném stavu aplikace, se kterými pracuje více uživatelů, pak je jistě výhodnější udržovat jedem exemplář aplikace, který všichni uživatelé sdílí (například v rámci výpočetního modelu file server / pracovní stanice), než mnoho na sobě nezávislých exemplářů Dalším důvodem, který začíná být v poslední době velmi aktuální, je pak i potřeba spolupráce uživatelů, vedoucí až k provozování různých „kolaborativních" aplikací, spadajících do kategorie groupwaru. Naproti tomu rozlehlé sítě historicky vznikaly spíše z potřeby komunikovat (například přenášet elektronickou poštu, přenášet celé soubory apod.), a z potřeby provádět určité činnosti „na dálku" (ať již formou vzdáleného zadávání úloh či formou vzdáleného přihlašování). Ani zde však hranice není nijak ostrá - například vzdálené přihlašování v rámci rozlehlé sítě je typicky využíváno pro sdílení výpočetní kapacity (toho počítače, ke kterému se uživatel přihlašuje prostřednictvím vzdáleného přihlašování, a provozuje na něm aplikace pracující v režimu host/terminál)Také v typických lokálních sítích se stále častěji začínají používat ryze komunikační služby, jako například elektronická pošta. Přenosová rychlost Typické lokální síť pracují s výrazně vyššími přenosovými rychlostmi než sítě rozlehlé To je ostatně dáno i obvykle používanými přenosovými cestami a přenosovými technologiemi - velmi mnoho lokálních sítí je dnes stavěno na bázi Ethernetu, který ve své klasické podobě pracuje s přenosovou rychlostí 10 Mbps (a v podobě tzv. rychlého Ethernetu dokonce 100 Mbps)Naproti tomu rozlehlé sítě nejčastěji používají spoje s řádově nižšími rychlostmi, např 64 kbps apod Otázka rychlosti přitom úzce souvisí i se způsobem využití lokálních a rozlehlých sítí - má-li být někde implementováno například plně transparentní sdílení souborů (tj., takové, které je pro uživatele neviditelné, resp. takové které nečiní rozdíl mezi místním a vzdáleným souborem), pak je k tomu zapotřebí dostatečně velká přenosová rychlost, alespoň klasických 10 Mbps Ethernetu Naproti tomu pro přenos elektronické pošty či celých souborů, což jsou činnosti v zásadě neinteraktivního charakteru, stačí mnohem menší přenosová rychlost. Současný trend je ovšem takový, že rychlosti lokálních i rozlehlých sítí se zvyšují, a původně propastný rozdíl mezi nimi má tendenci se zmenšovat Stejně tak mají tendenci konvergovat k sobě i přenosové technologie, používané pro přenos dat v obou druzích sítí Jedním z hlavních důvodů pro současnou popularitu ATM je jistě i to, že tato technologie je stejně vhodná jak pro nasazení „na krátké vzdálenosti", v rámci typických lokálních sítích, tak i „na velké vzdálenosti", v rámci typických rozlehlých sítí Do budoucna pak má šanci stát se univerzální přenosovou technologií, na které budou stavěny lokální i rozlehlé sítě. Topologie sítě a vlastnictví přenosové infrastruktury S „velikostním" kritériem lokálních a rozlehlých sítí úzce souvisí i typická topologie sítě, a stejně tak vztah provozovatele sítě ke komunikační infrastruktuře kterou jeho síť využívá Jestliže rozlehlé sítě pokrývají relativně velká území, pak je téměř jisté, že pro takovouto síť bude nutné použít přenosové cesty procházející přes veřejná prostranství No a zde většinou existuje monopol jedné organizace (či několika málo organizací), které jsou jako jediné oprávněné takovéto přenosové cesty zřizovat a provozovat Takže ten, kdo potřebuje vybudovat nějakou „rozlehlejší" počítačovou síť, si potřebné přenosové cesty obvykle pronajímá od někoho jiného (od místního Telecomu)V důsledku toho pak také výsledná topologie rozlehlé sítě vychází značně nesystematická (nepravidelná) - přenosové cesty jsou typicky zřizovány podle toho, jak jsou kde dostupné a drahé Naproti tomu u lokálních sítí si jejich zřizovatel může potřebnou přenosovou infrastrukturu většinou zrealizovat sám, a být tudíž i jejím vlastníkem - alespoň dokud jeho síť neproroste vně privátních objektů na prostranství veřejná Vzhledem k tomu pak také může mít komunikační infrastruktura lokálních sítí pravidelnou a systematickou topologii - ať již ve formě kruhu (například pro sítě na bázi FDDI či Token Ring), sběrnice (klasický Ethernet při použití koaxiálních rozvodů), či ve formě stromu (sítě využívají tzv. strukturované kabeláže). Charakter a dostupnost uzlů sítě Zajímavou odlišností rozlehlých a lokálních sítí bývá i charakter uzlových počítačů, které jsou do těchto sítí zapojovány V případě rozlehlých sítí se jedná spíše o „větší" počítače (dříve střediskové počítače, dnes výkonnější servery), které jsou vesměs trvale v provozu a tudíž i trvale dostupné (tjkromě údržby a případných výpadků nejsou vůbec vypínány)Naproti tomu do lokálních sítí se většinou zapojují „menší" počítače, které velmi často nejsou trvale v provozu a trvale dosažitelné - nejčastěji jsou to osobní počítače či pracovní stanice, které si jejich uživatelé zapínají až na základě skutečné potřeby. Ani toto rozlišující kritérium však není možné chápat absolutně, protože i v lokálních sítích se vyskytují servery, které jsou provozovány trvale (nejsou vypínány), a svou „velikostí" mnohdy předčí uzly sítí rozlehlých. Přenosové protokoly, spolehlivost a přenosové zpoždění Dosti výraznou odlišností rozlehlých a lokálních sítí bývá i způsob fungování jejich přenosových mechanismů, konkrétně přenosových protokolů síťové vrstvy - což úzce souvisí s mnohem menším přenosovým zpožděním v lokálních sítích (které přenáší data na mnohem menší vzdálenosti), a také s relativní spolehlivostí přenosů (v rozlehlých sítích jsou používané přenosové cesty mnohem méně spolehlivé)Některé přenosové protokoly síťové vrstvy se dokáží vyrovnat s oběma prostředími stejně dobře (jako například protokol IP v rámci TCP/IP), zatímco jiné jsou šity na míru přenosům v lokálních sítích, a v rámci rozlehlých sítí jsou značně neefektivní (jako například Novellský protokol IPX)Ale o tom zase až někdy jindy. LAN WAN kvůli čemu se zřizují spíše pro potřeby sdílení spíše pro potřeby komunikace přenosová rychlost vyšší (např 10 až 100 Mbps) nižší (např 64 kbps) topologie sítě systematická (pravidelná) nesystematická (nepravidelná) vlastnictví přenosové infrastruktury vlastní provozovatel provozovatel si pronajímá charakter uzlů „menší", převažují pracovní stanice „větší", převažují servery dostupnost uzlů „občas" (podle potřeb uživatelů) trvale přenosové zpoždění malé velké spolehlivost přenosových cest vyšší nižší Nastavení BIOSu díl 1- jak pracuje a jaké má funkce Dnešním dnem startujeme další miniseriál o nastavení a vylepšení počítače Tentokrát se budeme věnovat nastavení BIOSu V následujících několika dílech si povíme něco o funkci, nutnosti a potřebě tohoto systému, o základních vstupech a výstupech, a také jak nastavit jednotlivé záložky ve kterých se skrývají položky, jenž rozhodují o funkčnosti systému. Detail čipu Základní informace Basic Input/Output Systém (BIOS), je tím článkem celého systému, který propojuje hardware se softwarem Dalo by se říci, že je tvořen sadou ovladačů základních komponent systému Na tom, jak budou pracovat mezi sebou jednotlivé díly, závisí celý výkon počítače BIOS předává informace typu: jaký hardware je přítomen, jaké má parametry a jak s ním má operační systém pracovat co nejlépe a bez jakýchkoliv potíží Můžete mít nejnovější základní desku s nejrychlejším procesorem a pamětí, ale pokud správně nenastavíte komunikační jádro mezi hardwarem a softwarem, nedostanete nikdy takový výkon počítače, který jsou schopny komponenty využít. BIOS počítače se skládá z několika vrstev Určitá část BIOSu je vypálena do čipu paměti ROM, kterou nelze žádným způsobem přepisovat a lze z ní jen číst Zde jsou pevně uložené všechny informace pro základní používání komponent Tyto informace musí být automaticky k dispozici po startu počítače Systém si tak dokáže detekovat disketovou mechaniku, typ pamětí a hlavně druh procesoru zasazený v patici Druhou vrstvu tvoří čip s názvem CMOS, kam se ukládají jednotlivá nastavení, které provedete v menu BIOSu Poslední část tvoří ovladače, které se zavádějí v průběhu spouštění systému Čipy s informacemi o komponentech jsou umístěné na základní desce, rozšiřujících kartách, pamětích a v procesoru Část BIOSu, která je uložena na přídavných kartách, se nazývá firmware, který lze pomocí speciálního software aktualizovat a tím zaručit 100% kompatibilitu Aktualizace se provádí vždy, když výrobce odstraní neduhy daného zařízení, o kterých nevěděl v době prodeje Jde tedy o revizi stávajícího firmware. Architektůra složení API Co je to API? V těchto třech hlavních vrstvách je zaručena komunikace mezi aplikací a operačním systémem na různých druzích hardwaru Při rozdílných konfiguracích hardware je tímto způsobem vždy zaručeno standardní rozhraní pro operační systémy BIOS si vytvoří tzv. API (aplikační programové rozhraní), které tvoří různé příkazy nebo funkce, pomocí nichž aplikace může příkazy vykonávat, bez nutnosti komunikace s daným hardwarem V praxi to znamená, že programy se nemusí například starat, jak a kam mají uložit soubory pro archivaci dat nebo jak tisknout Aplikace předá příkaz API a ta zajistí vše potřebné pro provedení tohoto příkazu Tím se komunikace mezi všemi komponenty dosti zjednodušuje, protože software komunikuje pouze s operačním systémem, nikoliv s hardwarem BIOS se skládá ze všech různých ovladačů, pracujících mezi operačním systémem a hardwarem Z toho je patrné, že operační systém nekomunikuje s hardwarem, ale jen s ovladači Proto si dávejte pozor zda instalujete do operačního systému jen ovladače dodávané od výrobce daného zařízení Pokud nemáte originální ovladače, nemusí být vždy zaručena správná funkčnost a tím stabilita systému. ROM a zavedení systému BIOS není načítán z disku, jak si mylně uživatelé myslí, ale je pevně uložen v paměti ROMS postupem času se začal objevovat stále nový hardware a tak paměť ROM začala být nedostačující Musela mít uloženo stále více informací o jednotlivých komponentech a proto bylo nutné vytvořit ROM paměti na rozšiřujících kartách BIOS potom prohledá všechny sloty (ISA, PCI, AGP, patice - procesorů, pamětí) a vyhledá v nich informace v paměti ROM, z kterých vytvoří APIPo spuštění počítač BIOS zapne tzv. POST (power on self test), který velmi rychle zjistí co je v počítači za hardware Pokud vše proběhne bez problému, předá informace BIOSu, a ten se postará o vyhledání zavaděče systému na datových mediích (pevný disk, disketa, CD-ROM, LAN)Po nalezení načte pomocí operačního systému všechny ovladače potřebné pro komunikaci mezi API a hardwarem. Dnes jsme vám vysvětlili, co je to BIOS, jakým způsobem funguje, a jak probíhá komunikace mezi operačním systémem a hardwarem Příští týden, opět ve čtvrtek, vám řekneme, jací jsou hlavní výrobci BIOSU, proč a jak aktualizovat BIOS a kde najdete jeho nejnovější podobu pro vaši základní desku. Nastavení BIOSu díl 2- jak a proč aktualizovat na novější verzi " Věříme, že minulý týden jsme vás dostatečně obeznámili v tomto článku se základními funkcemi a vlastnostmi, které má plnit BIOSV dnešním, druhém díle si proto řekneme něco málo o hlavních výrobcích BIOSu, jakým způsobem aktualizovat na novější verzi a proč je to vlastně zapotřebí Na závěr vám uvedeme některé linky na hlavní výrobce základních desek, kde najdete jejich nejnovější aktualizaci pro svůj motherboard. Všechny základní desky musí mít speciální čip obsahující software, tzv. ROM BIOSTen obsahuje programy a ovladače pro spuštění operačního systému Jednou z nejdůležitějších součástí je SETUP, používá se ke změně a uložení údajů o konfiguraci systému do paměti CMOS RAMTento čip je využíván jak ke čtení, tak k neomezenému počtu zápisů o nastavení hardware počítače Informace zde zůstanou i po vypnutí systému a po odpojení počítače od napájení Tato paměť je stále zálohovaná z baterie, která je součástí základní desky a lze ji po vybití vyměnit Proto vyjmutím baterie nenávratně vymažete uložené informace v CMOS, a tudíž dojde ke ztrátě nastavení hardware. Hlavní výrobci BIOSu Pěkně pohromadě Vývojem a výrobou ROM BIOS pro počítače se zabývá více firem, ale mezi ty nejrozšířenější patří společnosti American Megatrends Inc (AMI), Award Software a Phoenix Software Společnost Phoenix zakoupila firmu Award, což znamená, že v dnešní době jsou na poli výrobců BIOSu dvě nejsilnější firmy (AMI a Phoenix)Ty distribuují ROM BIOS výrobcům základních desek, kteří je implementují do všech svých motherboardů Ovšem je nutno podotknout, že ne každý BIOS je určen do všech druhů desek Každý integrovaný čip má své specifické vlastnosti, které je nutné doprogramovat do ROM BIOSu Proto není možná záměna mezi dvěma různými deskami. Čipové sady od AMI, AWARD, PHoenix Mezi další výrobce BIOSu patří přední světové společnosti, které se zabývají kompletní montáží počítačů, jako jsou firmy Compaq, HP, AT&T a IBMJejich výrobky jsou ve většině případů shodné buď s kódem AMI nebo Phoenix Společnosti však dále tento BIOS upravují pro své potřeby, a proto aktualizaci BIOSu musíte hledat u nich. AMI BIOS www.amibios.com - je v současné době asi nejrozšířenějším BIOSem mezi základními deskami vůbec Jejich nové výrobky jsou označovány jako Hi-Flex (vysoce přizpůsobivé)Do jeho nastavení se ve většině případů dostanete stisknutím klávesy Del nebo Esc během několika sekund po zapnutí počítače Po provedení příkazu POST již tato volba není možná Systém vám obvykle napíše, jakou klávesou se dostanete do nastavení. Award BIOS www.award.com - firma svůj výrobek prodává jako OEM a umožňuje tak změnu kódu Tohoto BIOSu využívají hlavně další výrobci počítačů, neboť nemusí psát kód od začátku Do nastavení se nejčastěji dostanete stisknutím kláves Ctrl+Alt+Esc, popřípadě je kombinace napsaná krátce po startu systému V roce 1998 byla firma koupena společností Phoenix, ale i nadále se můžete setkat jen s BIOSy pod hlavičkou Award. Phoenix BIOS www.phonix.com - byl dlouhou dobou průmyslovým standardem kompatibility a je zárukou v kvalitě POST a v perfektní dokumentaci Do programu Setup se dostanete obvykle klávesami F2, Ctrl+Alt+S nebo Ctrl+Alt+Esc, popřípadě se řiďte instrukcemi po startu počítače. Aktualizace - proč a jak BIOS je souhrn základních ovladačů spolupracující na jedné straně s hardwarem a na druhé s programovým rozhraním (operační systém, aplikace)Proto každý BIOS musí být napsán tak, aby rozpoznal základní součásti obsahující motherboard a další přídavný hardware (grafickou kartu, procesor, paměti atd.)Může se vám stát, že budete instalovat nový hardware nebo software a počítač nebude pracovat tak, jak by měl Takový problém je ve většině případech způsobený nekompatibilitou BIOSu a je nutné poohlédnout se po aktualizované verzi pro vaši základní desku Příkladem budiž nejnovější procesory společnosti AMDStarší BIOSy nerozpoznají typ procesoru, a proto ho korektně nemohou označit Ale mohou nastat problémy i s HDD, nebo CD a DVD-ROM mechanikami a řadou dalších Proto je nutné "flashnout BIOS" - nahrát novou verzi, která obsahuje informace o nejnovějším hardware a opravy stávajících chyb. Identifikační retězec AMI BIOSu (VIA) Aktualizaci BIOSu hledejte vždy u výrobce základní desky, přitom musíte znát tyto údaje: výrobce a typ desky, stávající verzi BIOSu Tyto informace zjistíte buď v manuálu, nebo po startu počítače na úvodní obrazovce počítače Informace jsou zobrazeny po několik málo sekund, proto stiskněte klávesu Pause, která zastaví provádění programu POSTPo stisknutí jakékoliv klávesy bude POST pokračovat Nyní stačí navštívit stránky výrobce a najít novou verzi pro váš motherboard Soubor stáhněte, rozpakujte a uložte na disketu, která obsahuje operační systém (startovací disketa)Pokud ji nemáte, vytvoříte ji příkazem SYS A: (jen ve verzi Win 9x/Me)Soubory je nutné ukládat na médium, které nepotřebuje speciální ovladače, aby v době aktualizace nebyl spuštěn žádný jiný program. BIOS pro A6380VMS verze 1.9 013102 BIOSy jsou chráněné proti nežádoucímu přepsání dvěma způsoby: " na desce musíte najít propojku, která znemožňuje přepis obsahu ROM BIOSu, a nastavit do polohy, která zápis povolí " v programu setup v BIOSu najděte volbu BIOS Protection a nastavte na Disable Motherboardy jsou tímto způsobem chráněny proti počítačovým virům a hackerům, kteří by mohli napadnout váš systém. Postup pro aktualizaci BIOSu je opět pro každou desku úplně jiný, a tudíž se liší My vám ho ukážeme na základní desce MSI VIA KT266 Pro-R, jehož jádro tvoří čipová sada VIA KT266. Vložte startovací disketu a nechte zavést spouštěcí soubory, spusťte program - v našem případě AMIFL827 - a postupujte podle uvedeného návodu v programu Napište cestu k souboru pro aktualizaci a zadejte název souboru, do kterého se mají uložit informace o předchozí verzi, jíž je nutné zálohovat pro případné vrácení předchozí verze Pak již stačí zavést novou verzi pomocí "Go ahead"Proces aktualizace v žádném případě nepřerušujte!! V této době je již obsah ROM BIOSu nenávratně pryč a po přerušení by byla paměť prázdná a vy byste již nikdy nemohli bez autorizovaného servisu nastartovat počítač Vyjměte disketu a restartujte systém. Linky na aktualizaci BIOSu top výrobců základních desek: " ABIT " AOpen " Asus " ECS " EPOX " FIC " Gigabyte " Intel " MSI " Shuttle " Soltek Nyní máte již nahranou novou verzi BIOSu, a jste tudíž připraveni na příští díl, kde vám začneme popisovat jednotlivé funkce a nastavení. Nastavení BIOSu díl 3- Jak na standard a advanced BIOS features " Přes úvodní dva díly, kde jsme vás seznámili s historií a základními informacemi o BIOSu, se dnes dostáváme k samotnému nastavení jednotlivých položek, které jsou přístupné v programu Setup Proto již nyní určitě víte, jak je důležité naučit se ovládat jeho nastavení Pokud se vám podaří perfektně složit aplikační programové rozhraní (API), neměli byste mít v budoucnu problém se stabilitou a výkonem systému. Do programu Setup v BIOSu se dostanete jen při startu systému, proto je nutné počítač restartovat a při startu PC postupovat následovně Během testu POST stisknout klávesu, která je uvedena ve většině případů v levém dolním rohu úvodní obrazovky. Ukázka volby Initial Display Mode Kombinací kláves pro vstup do nastavení je mnoho, každopádně by to měla být jedna z těchto: " F2 " Delete " Ctrl+Alt+Esc F1, F10 a Ctrl+Alt+S V následující obrazovce je několik nabídek, v každé pak spousta položek umožňujících nastavení jednotlivých parametrů systémů V další části článku vám popíšeme příklad nastavení na základní desce MSI KT266 Pro, která je určena pro procesory firmy AMD s paticí Socket ANa jiných druzích motherboardu budou postup a funkce prakticky totožné Jen některé funkce mohou být malinko jinak pojmenované, ve velké míře vám může posloužit i manuál k základní desce. Výběr hlavních nabídek Hlavních nabídek je v nastavení 14, v nich se skrývá spousta položek, které je nutné dále konfigurovat pro správný chod a sestavení APIV menu se pohybujte pomocí kláves-šipek a dále Page Down, Page Up a Esc. 1Standard CMOS Features - nastavení hlavních součástí přítomných na základní desce, jako je HDD, FDD a čas s datem Na prvních dvou řádcích nastavte datum a čas, který se bude zobrazovat i v systému Pod datem je tabulka parametrů pevných disků Pokud neznáte přesné údaje o vašem HDD a nevíte, kde máte jaký disk připojený, doporučujeme nastavit na Auto Systém automaticky prověří jak Primární, tak Sekundární IDE porty, najde připojené disky a nastaví je podle informací, které z nich dostane. Nastavení CMOS voleb Zkušenější uživatelé si mohou disk nastavit sami - stačí zadat tyto informace: " TYPE - USER (nastaví uživatel), AUTO (detekuje BIOS), NONE (žádný disk není instalován) " SIZE - kapacita disku " CYLS - počet cylindrů disku " HEAD - počet hlaviček disku " PRECOMP - číslo válce, nastavte na 0 " LANDZ - oblast parkování hlaviček disku " SECTOR - počet sektorů disku " MODE - adresování bloků, LBA, NORMAL, LARGE, AUTO Na dalších dvou řádcích nastavte typ disketové mechaniky (5 1/4 nebo 3 1/2 ), kterou máte připojenou k motherboardu pomocí kabelů V posledním řádku zapněte nebo vypněte ochranu před napadením počítačovým virem Některé viry se totiž zapisují na začátek disku, a nedají se proto lehce odhalit Po sestavení API se automaticky nahrají do paměti RAMFunkce Virus Protection vás vždy automaticky na toto napadení upozorní a nedovolí bez vašeho souhlasu dělat změny v boot sektoru Pokud instalujete systém, musíte mít nastavenou volbu na Disable, jinak se vám nepovede nainstalovat OS vůbec. V pravém dolním rohu jsou vypsané informace o instalované paměti a všechny klávesy, které lze použít v BIOSu. 2Advanced BIOS Features - nastavení parametrů bootování Nastavení Advanced funkcí Quick Boot - jak již název napovídá, jedná se o rychlý test připojeného hardware pomocí programu POST (Power On Self Test), který má zjistit případnou nekompatibilitu instalovaného hardware Pokud jste si jisti, že máte spolehlivé komponenty, můžete bez problému nastavit na Enable, v opačném případě raději Disable. " 1st Boot Device ( 2 a 3 Boot Device) - zde se nastavuje, v jakém pořadí má BIOS hledat operační systém na pevném disku, disketové mechanice, optické mechanice, síti a dalších zařízeních Pokud BIOS nenajde systém na prvním Boot Device, automaticky přejde k dalšímu v řadě Jedno z nejlepších nastavení je následné: " 1st Boot Device - IDE 0 (IDE 1, IDE 2, IDE 3) první, druhý, třetí a čtvrtý disk " 2nd Boot Device - CD-ROM " 3rd Boot Device - FDD BIOS automaticky začne hledat OS na pevném disku, dále na CD a FDD. Try Other Boot Devices - po prohledání výše nastavených zařízení a nenalezení OS se BIOS pokusí najít zaváděcí sektor sám na nenastavených zařízeních V praxi to znamená asi to, že pokud nemáte v 2a 3Boot Device uvedené žádné zařízení, automaticky se prohledají všechny další možnosti Doporučujeme povolit Enable. Initial Display Mode - volba zabrání zobrazení úvodního POST testu a místo něho zobrazí obrazovku s logem daného výrobce Zvolte si podle potřeby. S.M.A.R.Tfor Hard Disks - zapíná nebo vypíná hardwarovou podporu, která hlídá možné chyby HDDJakmile BIOS zaznamená nějaké potíže s pevným diskem, automaticky se postará o jeho odstavení, aby nedošlo ke zničení Můžete se tak stát při nadměrném ohřevu nebo jiných problémech Určitě doporučujeme na Enable. Boot UP Num-Lock - zapne nebo vypne při startu operačního sytému podporu numerických kláves (na pravé straně klávesnice)Doporučujeme On. Floppy Drive Swap - softwarové přehození pořadí mechanik Při Enable bude jako primární mechanika B:Nastavte na Disable. Floppy Drive Seek - prověřuje funkčnost mechanik a jejich připojení Dále zjišťuje, zda mají 40 nebo 80 stop Pokud máte standardní mechaniku, nastavte na Disable. Primary Display - nastavení výstupu zobrazovacího adaptéru Pro starší monitory je nutné nastavit podporující zobrazení V dnešní době nemá význam vždy na VGA/EGA. Pasword Check - nutnost zadání hesla jen při vstupu do Setupu nebo při každém startu počítače Funkce má význam pouze při zaheslování BIOSu Nastavením na Setup bude API vyžadovat heslo jen při přístupu do nastavení, naopak Always při každém zavádění systému. Boot to OS/2 > 64 MB - pokud máte více jak 64 MB RAM a používáte operační systém OS/2, nastavte na ON, tento systém totiž využívá jiný způsob správy RAM. L1/L2 Cache - zapíná a vypíná podporu cache, která je integrována v jádře procesoru Každopádně přepněte na Enable, vypnutím byste snížili rychlost komunikace mezi procesorem a sběrnicí. System BIOS Cacheable - využití jen při komunikaci v režimu DOSVideo BIOS se zkopíruje do paměti RAM, což zvýší celkový výkon grafické karty Systém tam bude číst ze 64-bitové paměti místo 8-bitové. C00, 32 k Shadow - podobně jako System BIOS Cacheable nahrává informace do paměti RAMTentokrát jde o přídavné karty, které tak mohou zvýšit výkon v operačním systému DOS. Obě položky doporučujeme nastavit na Disable, pokud používáte některý z operačních systémů Windows. Dnešní díl o nastavení BIOSu neměl v žádném případě vliv na výkonnost systému Příští týden se podíváme na zoubek nastavení čipové sady, na které naopak ve většině případů stojí celý výkon počítače. Nastavení BIOSu díl 4- Komunikace čipové sady Dnes vás vítáme již u čtvrtého dílu článku o nastavení BIOSu O čem jsme psali minule, si můžete připomenout kliknutím na linky uvedené pod nadpisem tohoto článku Tento seriál může posloužit domácím kutilům jako příručka k nastavení voleb v BIOSu Jedním z největších problémů je nastavení komunikace čipové sady s okolím Čipset základní desky je velice důležitá součást motherboardu a na jeho nastavení ve většině případů stojí výkon celého systému Jsou zde přednastaveny hodnoty pro automatickou komunikaci s pamětmi, AGP a PCI sloty Volby v menu Chipset Feautures většinou umožňují nastavení některých speciálních vlastností konkrétní čipové sady Proto se obsah nabídky může značně lišit kus od kusu. Chipset Features Setup nebo Advanced Chipset Feautures - komunikace čipové sady Nevyladěné nastavení čipové sady Configure SDRAM Timing by - přístupová doba k operační paměti Povolením této volby zpřístupníte třetí a čtvrtý řádek nastavení časování pamětí Pokud si chcete vyladit paměti na maximálně možný výkon, určitě nastavte na Enable, naopak pokud nechcete experimentovat, nechte Disable. SDRAM Frequency - nastaví rychlost pamětí Volba HCLK automaticky nastaví frekvenci podle procesoru, SPD zjistí maximální rychlost pro danou paměť HCLK+33 přidá, -33 ubere 33 Mhz na rychlosti pamětí. Následující dvě volby jsou přístupné jen za předpokladu povolení Configure SDRAM Timing by: 1SDRAM CAS# Latency - volba nastavuje počet cyklů tvořících prodlevu mezi reakcí modulů při čtení Platí, že čím nižší hodnota, tím rychlejší přístup do pamětí Pokud máte paměti s 2.5 nebo 3 Latency, zkuste nastavit na 2, při problémech s operačním systémem vraťte na hodnotu udanou výrobcem pamětí. 2SDRAM Bank Interleave - prokládané zpracování paměťových bank Pokud je funkce vypnuta, paměti zapisují lineárně a tím dochází k zpomalení, nelze totiž zároveň přistupovat k okolním buňkám Zkuste nastavit na 4-way Tím dochází k zápisu nebo čtení čtyřcestně, ale paměti to nemusí zvládnout, při nestabilitě ponechte raději Disable. SDRAM 1T Command - synchronizace pamětí s taktem sběrnice U rychlejších pamětí než je FSB procesoru nemá prakticky význam Každopádně můžete vyzkoušet, jaký bude mít nastavení vliv na výkonu systému. AGP Mode - rychlost komunikace základní desky s AGP slotem pro grafickou kartu Nastavte nejvyšší možnou hodnotu jakou zvládá vaše grafická karta (1x,2x,4x,8x), pokud nevíte, nechte na Auto. AGP Comp Driving - povolení řízení chybovosti AGP slotu Nechte na Auto, pokud chcete experimentovat s nastavením nastavte Enable a tím zpřístupníte následující řádek. Manual AGP Comp Driving - ruční nastavení korekce chybovosti Jen pro velmi zkušené uživatele! AGP Fast Write - toto pole povoluje rychlé zapisování Umožňuje procesoru posílat data přímo do video karty, tedy bez nutnosti průchodu operační paměti Pokud máte grafickou kartu s podporou AGP 4x a vyšší, zvolte Enable. AGP Read Synchronization - synchronizace dat na AGP slotu Pokud podporuje grafická karta, povolte, v opačném případě raději zakažte. AGP Aperture Size - velikost paměťových adres, které jsou rezervovány pro AGP v paměti Platí pravidlo, že čím více MB vyhrazené v paměti, tím rychleji je možné zobrazit textury uložené v paměti Doporučujeme nastavit hodnotu na poloviční velikost celkové operační paměti Pokud máte 128 MB, nastavte hodnotu na 64 MB. AGP Master 1 W/S Write a Read - volba povoluje zápis nebo čtení dvou cyklů na AGPPři zapnutí dojde ke zrychlení komunikace grafické karty. Search for MDA Resources - pokud máte v systému více jak jednu grafickou kartu, povolte tuto volbu. PCI Delay Transaction - čipová sada má vestavěný 32-bitový zásobník pro zápis, umožňující odkládaní transakcí Enable zvolte je tehdy, pokud potřebujete zajistit shodu se specifikací PCI verze 2.1, jinak vždy Disable. BIOS Protection - motherboardy jsou tímto způsobem chráněny proti počítačovým virům a hackerům, kteří by mohli napadnout váš systém Některé viry dokážou BIOS nenávratně smazat, proto raději vždy mějte nastaveno na Enable, čímž zakážete jakýmkoliv programům zápis do této oblasti Disable volte jen při flashování BIOSu na novou verzi. Tak takhle nějak by to mělo vypadat U ostatních základních desek se můžete setkat ještě s nastavení následujících položek: Auto Configuration - přednastavené optimální hodnoty paměti pro danou čipovou sadu Pokud nechcete experimentovat s nastavením a jeho výkonem, nechte na Auto a čipová sada bude optimálně nakonfigurována. SDRAM RAS-to-CASE delay (Precharge Time) - určuje počet přístupů do paměti, mezi nimiž se provádí obnova paměťových modulů Čím méně přístupů do paměti, tím je počítač rychlejší Naopak, není-li nastaven dostatečný čas, obnova nemusí být úplná a SDRAM nemusí být schopna udržet data. DRAM Integrity Mode - podle typu pamětí zvolte buď moduly s korekcí chyb ECC nebo bez Paměti s ECC (Error Checking and Correction) kódem umožňují jednobitovou opravu chyb a více bitovou detekci chyb při současném mírném zpomalení systému Volba NON-ECC nedetekuje případné chyby ani je nebude opravovat, naopak ECC je bude detekovat a automaticky opravovat EC-Only: chyby jsou detekovány, ale ne opravovány Pro maximální výkon systému zvolte NON-ECCPro bezproblémový chod volte ECC, při kterém ale dojde ke zpomalení celého systému. S nastavením čipové sady doporučujeme experimentovat a jednotlivé výsledky ověřit v testovacích programech jakými jsou Sisoft Sandra či 3DMark Jedině tak zjistíte, jaké nejlepší nastavení je vhodné pro vaše komponenty A co na to Power management a PNP (Plug and Play)? To se dozvíte příště. Nastavení BIOSu díl 5- Snížení nepotřebného napětí: Power management Po minulém díle našeho seriálu o BIOSu váš počítač určitě funguje tak, jak má, a jeho výkon se razantně zvýšil Proto se dnes můžeme věnovat méně významné, ale také důležité volbě, kterou je spotřeba elektrické energie a správné napájení s označením Power Management Jednotlivé podsložky tohoto menu se starají o přepínání počítače do úsporného režimu, což má za následek snížení teploty komponent a tím celkové ochlazení systému. Power management - správa napájení je označení schopnosti počítače přejít po určité době nečinnosti do režimu snížené spotřeby energie V současné době se o správu napájení stará BIOS a operační systém V minulosti správný chod této funkce zajišťoval APM (Advanced Power Managment), o samostatnou úsporu energie se tak staral přímo hardware Správa režimu byla tímto způsobem značně omezena, proto byl vymyšlen nový standard ACPI (Advanced Configuration and Power Interface)Přepne-li se počítač do úsporného režimu, BIOS sníží spotřebu napětí zaparkováním disků, vypnutím monitorů a snížením napětí na procesoru Počítač je proto stále schopen reagovat na vnější přerušení (klávesnice, myš), kterým opět aktivuje svůj normální režim. Defaultní nastavení Power Mangement IPCA Function - přístupnost funkcí napájení v operačním systému Povolením této funkce se v operační sytému aktivuje menu s řízením napájení Vždy Enable, operační systém může v některých případech přepsat nastavení BIOSu Při Disable mohou někdy nastat problémy při natahování operačního systému. ACPI Standby State - režim úspory nebo spánku S1/POS - aktivováním snížení energie dojde k přechodu do úspornému režimu, naopak S3/STR se postará o uložení informací v daném okamžiku na pevný disk, uspání počítače a jeho celkové vypnutí. USB Wakeup From S3 - probuzení z úsporného režimu USB zařízením Funkční za předpokladu povolení ACPI Standby State. Power Management /APM - zapnutí či vypnutí úplné správy napájení v BIOSu Pokud se chcete dostat k dalším možnostem napájení, nastavte na Enable. Nevyužívané funkce můžete klidně vypnout, nezapomeňte na nastavení kritické teploty procesoru Green PC LED Status - indikace stavu počítače Mění indikaci LED diody na CASE, přičemž dojde-li k uspání počítače, dioda může a) blikat, b) zůstat beze změny nebo c) mít dvě různé barvy pro odlišení stavu Doporučujeme zvolit režim blikání, v žádném případě se vám tak nemůže stát, že počítač zapomenete vypnout. Suspend Time Out (Minute) - nastavení doby, po níž počítač přejde do úsporného režimu Suspend Mode Počítač bude prakticky vypnut - pevné disky jsou zaparkovány, monitor je vypnut a procesor odebírá méně jak 1% elektrické energie Stisknutím jakékoliv klávesy dojde k opětovnému probuzení. Nastavení Dispaly Activity a IRQ 3-15 je funkční jen za předpokladu povolení Power Management Display Activity - monitorování aktivity zobrazení Volba Ignore - ignoruje jakýkoliv vliv daného přerušení zobrazení, naopak Monitore zaznamená aktivující stav a probudí PC. IRQ 3-15 - monitorování přerušení IRQ 3-15Zde můžete nadefinovat přerušení, která mohou probudit PC z úsporného režimu Volba Ignore - ignoruje jakýkoliv vliv daného přerušení, naopak Monitore zaznamená aktivující stav a probudí PC. CPU Critical Temperature - teplotní limit pro procesor Monitorovací systém, který umožní nastavení limitních teplot, po jejichž překročení bude systém vypnut Určitě si nastavte teplotu, přes kterou nechcete nechat procesor přejít. Power Button Function - ruční vypínání počítače Položka k nastavení tlačítka Power, pomocí kterého můžete ovládat úsporný režim On/Off - buď povolené, nebo nepovolené ruční ovládání, Suspend držení tlačítka po dobu více jak čtyř sekund, dojde k úplnému vypnutí počítače. Restore on AC/Power Loss - kritické vypnutí Dojde-li k nežádoucímu vypnutí vlivem například nedostatku proudu, po obnovení dodávky se počítač opět zapne (Power On) nebo vypne (Power Off)Funkce Last State vrátí počítač do stavu před vypnutím proudu. Wake UP On Ring - probuzení operačního sytému impulsem z modemu. Wake UP On PME# - probuzení operačního sytému impulsem z jakéhokoliv přídavného zařízení (LAN). Resume by Alarm - aktivuje nebo deaktivuje možnost probuzení počítače v určitý čas O spuštění počítače se postarají systémové hodiny. Alarm Date - probuzení v určitý den (01-31, každý den) Alarm Hour - probuzení v určitou hodinu (00-23) Alarm Minute - probuzení v určitou minutu (00-59) Alarm Minute - a sekunda probuzení (00-59) U ostatních základních desek se můžete setkat ještě s nastavením následujících položek: Hard Drive - povoluje nebo zakazuje správu pevných disků v úsporném režimu nebo spánku Pokud chcete ovládat jejich nastavení, povolte tuto volbu. Video Power Down - určuje správu grafického subsystému Jak se má vypínat monitor a co s grafickou kartou. Nastavení BIOSu díl 6- Pn P a komunikace integrovaného rozhraní Naše příručka o nastavení BIOSu se pomalu blíží ke konci Pokud jste pravidelnými čtenáři našeho informačního webu, jistě jste se prokousali minulými díly bez problému a váš počítač pomalu běží na 100% výkon K dokonalosti nám zbývá osvětlit problematiku technologie Pn P, funkce v menu Integrated Peripherals a Hardware Monitor V dnešním článku si probereme nastavení prvních dvou zmiňovaných a v příštím, již závěrečném díle neméně důležité nastavení Hardware Monitor. Hlavním úkolem technologie Plug and Play (Pn P) je zabránit problémům, které vznikají po přidání dalších rozšiřujících karet do systému Po zasunutí karty je nutné nastavit přerušení, aby BIOS, potažmo operační systém, kartu našel a dokázal s ní komunikovat Tyto problémy se ve velké míře ještě objevují dnes, a to u ISA slotů Proto byla vytvořena technologie Pn PMůžete se také setkat s označením Peripherial Setup, PCI/PNP and Onboard I/O Setup Jde tedy o nastavení komunikace se zásuvnými zařízeními, jakými jsou PCI, ISA, USB a další. 1Pn P/PCI Configuration - nastavení vstupně výstupních zařízení na základní desce Operační systém se postará o veškeré nastavení zařízení. Plug and Play Aware O/S - pokud máte v počítači nainstalován operační systém s podporou Pn P, nastavte na Yes Systém se postará o automatickou detekci všech přídavných zařízení a jejich správné nakonfigurování Všechny moderní operační systémy mají tuto podporu v sobě již naprogramovanou, takže by neměl nastat žádný problém Pokud máte systém, který nepodporuje technologii Pn P, nebo nejsou-li karty správně detekovány, nastavte na No a zpřístupněte ruční konfiguraci přímo v BIOSu. Clear NVRAM - vymaže data z CMOS paměti Pokud potřebujete znovu automaticky nakonfigurovat přerušení a adresy jednotlivých portů karet, zvolte Yes, přičemž dojde k vymazání obsahu paměti CMOSPři dalším startu počítače se volba automaticky přepne na No. Primary Graphics Adapter - operační systém vybere primární grafickou kartu Pokud máte v počítači nainstalovanou více jak jednu kartu, máte možnost volit mezi AGP slotem nebo PCIZvolte si vámi preferovaný grafický adaptér. DMA Channel 0 až 7 - přímý přístup do paměti Pokud používáte zařízení schopná komunikovat technologií Pn P, zvolte Pn PJestliže máte přídavné karty, které nejsou schopná předat systému svoje přerušení, nastavte na ISA. IRQ 3 až 15 - přerušení pro PCI nebo ISANastavuje se podobně jako u DMA, buď na automatickou volbu PCI/Pn P nebo manuální ISA/EISA. 2Integrated Peripherals - komunikace integrovaného rozhraní (FDD, paralelní porty, sériové porty a další). Defaultní nastavení: pro nezkušené doporučujeme zachovat FDC Function - řadič disketové jednotky Informuje BIOS o nastavení řadiče pro disketovou mechaniku Auto volba detekuje, zda je řadič přítomen na desce nebo rozšiřující kartě Všechny nové desky mají řadič integrován, proto nastavte na Enable, pokud chcete použít jiný řadič, zvolte Disable. Serial Port 1 a 2 - specifikace adresy sériových portů BIOS předá operačnímu sytému adresu prvního a druhého sériového portu Volba Auto nastaví adresy sériových portů za vás, ale start systému se značně prodlouží Proto nastavte u SP1 3F8/COM1 a u SP2 2F8/COM2BIOS sdělí informaci, že první sériový port je integrován na motherboardu s adresou 3F8 a jedná se o port COM1Pokud sériové porty nepoužíváte, můžete je úplně vypnout. Serial Port2 Mode (IR Duplex Mode a IR Pin Select) - určuje, jestli bude port pracovat ve standardním režimu nebo využije komunikace pomocí infračerveného portu Pro další nastavení Ir DA slouží ještě tyto položky: IR Duplex Mode a IR Pin Select Pokud nepoužíváte Ir DA komunikaci, volte Normal. Parallel Port - specifikace adresy paralelního portu LPT1BIOS předá operačnímu sytému adresu paralelního portu Volba Auto nastaví za vás, ale start systému se značně prodlouží Proto nastavte hodnotu 378h která sdělí operačnímu systému, že paralelní port je integrován na motherboardu s adresou 378Pokud LPT1 nepoužíváte, můžete ho úplně vypnout. Parallel Port Mode - parametry paralelního portu V minulých letech bylo vytvořeno několik standardů pro komunikaci tohoto rozhraní Nejnovějším a také nejrychlejším standardem je typ ECP, komunikuje obousměrně s rychlostí až 2MB/s Pokud máte tuto možnost, určitě ji nastavte. EPP Version - určuje verzi staršího standardu EPP, zvolte nejvyšší možnou. Parallel Port IRQ - přerušení paralelního portu Výchozí nastavení je 7 a nedoporučuje se měnit. Parallel Port DMA - přímý přístup do paměti Pokud používáte režim ECP, nastavte na Auto Pokud chcete nastavit ručně, doporučujeme 3, které je pro toto zařízení vyhrazené. On Board Midi Port - zapne nebo vypne podporu Midi zařízení (softwarové syntezátory). Midi IRQ Select - nastavení přerušení pro Midi port. On Board Game Port - zapne nebo vypne zásuvku pro herní zařízení. Keyboard Power On Function - zapne nebo vypne podporu startu počítače pomocí klávesnice. Specific Key for Power On Function - specifikuje kombinaci kláves ke startu PCZde si můžete nastavit osobní heslo, bez kterého nebude možné počítač žádným způsobem zapnout Nezapomenout!!! Mouse Power On Function - zapne nebo vypne podporu startu počítače pomocí myši. IDE Function - vypíná nebo zapíná integrované kanály IDE na základní desce Pokud chcete používat jak primární, tak sekundární kanál, IDE nastavte na Both Pro použití jen primárního kanálu je Primary a sekundárního Secondary Jestli používáte řadič na rozšiřující kartě, zvolte Disable. On Chip AC`97 Audio - povoluje nebo zakazuje používání zvukového čipu umístěného přímo na základní desce Pokud je zvukový čip integrován na základní desce, zapněte, jestli máte vlastní zvukovou kartu v počítači, určitě vypněte, aby nedocházelo ke kolizi v přerušení. On Chip AC`97 Modem - povoluje nebo zakazuje používání integrovaného modemu umístěného přímo na základní desce. USB Controller - funkčnost USB portů Zapíná nebo vypíná používání USB zařízení Pokud používáte všechny USB porty, nastavte na All USB Port V opačném případě povolte jen ty, které chcete používat. USB Legacy Support - povolí používaní USB klávesnice nebo myši bez nutnosti instalovat speciální ovladače do systému (DOS starší verze Windows)Pokud používáte moderní operační systémy, zvolte Disable. USB Port 64/60 Emulation - povolení použití některých speciálních funkcí (kombinací) USB zařízení Prakticky nevyužito, nastavte na Disable. Jak jednoduché: co nepotřebujete, prostě zakažte U ostatních základních desek se můžete setkat ještě s nastavením následujících položek: DMI Events Logging - záznam událostí DMIDesktop Management Interface, speciální protokol sloužící ke komunikaci se základní deskou Využívají jej administrátoři při vzdálené správě počítače Desktop Management Interface, speciální protokol využíván pro komunikaci se základní deskou Využívají administrátoři při vzdálené správě Povolením zpřístupníte další podmenu. PCI Slot 1 až 3 IRQ Priority - priorita přerušení Každé zařízení má určitou prioritu, takže danému zařízení lze nastavit výhodnější IRQ, než které by dostalo přidělené Ve většině případech nechte na Auto. V příštím, již posledním díle se budeme zabývat nastavením funkcí v menu Hardware Monitor a položkami, které neobsahují žádné podmenu. Nastavení BIOSu díl 7- Hardware Monitor Setup " Jak jsme naznačili v minulém díle našeho mini seriálu o Nastavení BIOSu, dnes se již naposledy budeme věnovat konfiguraci voleb v BIOSu V minulých šesti dílech jsme si popsali nastavení všech funkcí základní desky, kromě jedné jediné Tu jsme si nechali až na samý závěr, protože její nastavení má největší vliv na výkon celého systému Jde o konfiguraci procesoru a pamětí V druhé polovině článku se budeme věnovat položkám, které neobsahují žádné podmenu, ale pro správný chod BIOSu jsou velmi důležité. 1Hardware Monitor Setup - jak již napovídá samotný název, jde o menu určené pro ladiče výkonu procesoru, doplněné o další systémové informace. Pokud nechcete přiliš experimentovat. Spread Spectrum - hodinový generátor Při pulsu systémového generátoru dochází k překročení limitních hodnot elektromagnetického vyzařování Jakákoliv volba v tomto nastavení bude redukovat extrémní hodnoty na nižší, čímž dojde ke snížení elektromagnetického vyzařování Potlačením maximálních hodnot docílíte minimálního rušení ostatních komponent a přístrojů blízko počítače Pokud jste váš procesor přetaktovali či o tom uvažujete, toto nastavení úplně vypněte Jinak zkuste experimentovat Změny zaznamenáte především při poslechu disku nebo při reprodukci hudby. CPU FSB CLK - rychlost sběrnice Udává rychlost taktu sběrnice procesoru, v našem případě 100, 133 MHz Zvolte podle druhu procesoru, kde je rychlost FSB vyražena. CPU FSB/PCI Overclocking - přetaktování FSBZde můžete měnit rychlost sběrnice po jednom MHz, většinou v rozmezí od 134 do 164 MHz Automaticky se touto změnou zvedne rychlost na PCI slotech Normálním uživatelům doporučujeme ponechat na Auto Rychlost sběrnice se detekuje automaticky a nemůže dojít ke zničení procesoru Zkušení overclockeři mohou zkusit experimentovat s nastavením, ale jen na vlastní nebezpečí!!! CPU Ratio - násobič procesoru Všechny procesory mají vnitřní násobič (multiplier), který udává spolu s FSB celkovou rychlost procesoru V tomto menu je možné měnit násobič v rozmezí od 6 do 15V praxi to vypadá asi takhle: zvolíte rychlost sběrnice (FSB) na např133 MHz a k tomu násobič 10x, logicky tedy dostanete 133*10= 1330, což je výsledná frekvence procesoru Méně zkušeným uživatelům opět doporučujeme ponechat nastavení na Auto, čímž dojde k upravení násobiče podle procesoru. CPU Vcore - napětí procesoru Tato volba udává maximální možné napětí pro procesor Volba Auto si bude hlídat nominální napětí, aby nedošlo ke zničení procesoru nadměrným ohřevem Pro přetaktování procesoru, je samozřejmě nutné zvednout napětí na co nejvyšší možnou hranici. DDR Voltage - napětí na pamětích Abyste donutili své paměti pracovat efektivněji, můžete zkusit zvýšit jejich nominální napětí Pamětem by to nemělo ublížit. CPU Fan Detection - detekce ventilátoru Povoluje nebo zakazuje detekování ventilátoru v operačním systému Doporučujeme povolit pro sledování otáček a nastavení rychlosti ve speciálních programech. Chassis Intrusion - detekuje, zda je skříň otevřená či zavřená S příslušným softwarem dokáže zaslat informaci o neoprávněném otevření case počítače. CPU Temperature - udává aktuální teplotu procesoru. System Temperatrure - udává aktuální teplotu celého systému. CPU Fan Speed - ukazuje rychlost otáček na ventilátoru procesoru. System Fan Speed - ukazuje rychlost otáček jakéhokoliv dalšího připojeného ventilátoru (v tomto případě na systémovém konektoru). Power Fan Speed - ukazuje rychlost otáček jakéhokoliv dalšího připojeného ventilátoru. Vcore, VTT, VIO, +5.0V, +12.0V, -12.0V, -5.0V, Baterry, +5V SB - napětí monitorované na všech vstupních napájecích vývodech v systému Dokáže podat informaci o napětí v baterce, která zálohuje CMOS paměť. Tak tomu se říká HARDCORE overclock: procesor AMD 1.2 GHz, jede na frekvenci 2296 MHz. 2Další položky po vstupu do BIOSu V minulých dílech jsme si probrali volby, které obsahují další podmenu: " Standard CMOS Features " Advanced BIOS Features " Chipset Features Setup nebo Advanced Chipset Feautures " Power management " PNP/PCI Configuration, Integrated Peripherals Kromě těchto položek, najdete v BIOSu ještě další následující: High System Performance - touto volbou nahrajete nejvyšší možný výkon nastavený výrobcem Pozor! Může se stát, že některé komponenty toto nastavení nezvládnou a počítač nenaběhne Nezbude vám tedy nic jiného než otevřít case a ručně, pomocí propojky, smazat nastavení uložené v paměti CMOSPokud vlastníte značkové komponenty, neměl by nastat žádný větší problém Doporučujeme vyzkoušet. Load Optimized Defaults - podobná volba, jako v předchozím případě Největší rozdíl je pouze v odlišném způsobu konfigurace V praxi to pak znamená asi toto: pokud se vám nepodaří nakonfigurovat BIOS tak, jak byste si přáli, tímto nahráním dojde k obnovení továrního nastavení. Supervisor Password - změna nebo nastavení hesla pro přístup do voleb BIOSu Takto znemožníte jakýkoliv zásah nebo změnu ve volbách BIOSu. User Password - možnost nastavení hesla při každém startu počítače Po provedení testu POST budete vyzváni k zadání hesla pro další pokračování startu PCHeslo doporučujeme zvolit tak, abyste ho nezapomněli Bez jeho zadání nedojde ke startu operačního systému Ovšem mějte na paměti, že existují universální hesla, která zpřístupní nastavení komukoliv Heslo jde také odstranit vymazáním obsahu paměti CMOS. IDE HDD Auto Detection - automaticky nadetekuje vaše pevné disky a další mechaniky, připojené na řadiče v počítači U starších BIOSů budete vyzváni k potvrzení nastavení disku Není tedy nutná úplná ruční konfigurace. Save & Exit Setup - provedené změny v BIOSu je třeba zapsat do paměti CMOS, aby nedošlo ke ztrátě provedených změn Tuto volbu potvrďte, pokud jste si opravdu jisti tím, co jste nastavili. Exit Without Saving - naopak tato volba slouží k opuštění nastavení BIOSu bez jakékoliv změny Nedojde tedy k zapsání informace do paměti CMOS. U starších základních desek se můžete setkat ještě s nastavením následující položky: HDD Low Format - nízkoúrovňové formátování pevného disku Formátování HDD přímo z BIOSu, jde o jeden z nejlepších způsobů nastavení disku. Linky na některé zahraniční specializované weby zabývající se touto tématikou: http://www.rojakpot.com/Speed_Demonz/BIOS_Guide/BIOS_Guide_Index.htm http://burks.bton.ac.uk/burks/pcinfo/hardware/bios_sg/bios_sg.htm http://www.sysopt.com/articles.html Doufáme, že jsme vám alespoň částečně dokázali poradit s nastavením nejdůležitější součásti počítače, kterou BIOS bezesporu je Seriál byl demonstrován na základní desce MSI KT266, ale byly zahrnuty i volby, které se u této desky (zatím) neobjevily Nezbývá nám nic víc, než popřát mnoho úspěchů při ladění vašeho motherboardu Hurá do doku! Software Že se v docích opravují lodě ví každé malé dítě Že dok je rovněž jméno prostoru pro ikonky a mini-aplikace ve Window Makeru vědí všichni pravidelní čtenáři Roota No a dnes se podíváme na různé programy právě pro tento dok určené. Reklama Někdo tyto programy nazývá applety a já si dovolím toto pojmenování převzít Není to sice přesný název, ale v češtině to zní asi lépe, než "dokovatelné aplikace" nebo "dok aplikace"Konec konců, applet je slovo běžně používané pro malé aplikace, takže to zase až tak špatný název není. Appletů pro Window Maker již existuje celá řada Některé jsou opravdu užitečné, jiné slouží spíše k pobavení a o některých si myslím, že neslouží vůbec k ničemu :)V tomto článku se zaměřím hlavně na ty, které používám den co den a považuji je za opravdu přínosné. wm Weather obrázek wm Weartherwm Weather byl vůbec prvním appletem, který jsem si pořídil Slouží k zobrazení informací o počasí dle měření zvolené meteorologické stanice Údaje pochopitelně získává po Internetu Stanice musí být zapojena v projektu METAR/TAFJá mám například výsledky ze stanice v Ruzyni, což je asi kilometr vzdušnou čarou od mého počítače :)Jak vidíte na obrázku, wm Weather zobrazuje teplotu, rosný bod, tlak vzduchu, relativní vlhkost a směr a rychlost větru To vše buď v jednotkách používaných v Evropě (stupně Celsia, hektopascaly, kilometry za hodinu) nebo v USA (stupně Fahrenheita, palce rtuti(?) a míle za hodinu)Mezi obojím vyjádřením lze snadno přepínat kliknutím na "display". WMcp WMcp je hodně jednoduchý pager, tedy nástroj pro přepínání pracovních ploch Měl by posloužit jako pomůcka pro lidi, kteří si na obrázek WMcppoužití pageru zvykli v jiném window manageru Svému účelu poslouží, ale jde opravdu o jednoduchý prográmek Například není schopen reagovat, pokud se virtuální pracovní plocha přepne jinou metodou ­ v takovém případě zůstane vesele svítit ikonka s číslem předchozí plochy Pokud se bez pageru neobejdete, poslouží vám, ale spíš bych doporučil přivyknout na přepínání pomocí Clipu nebo klávesnice Ještě jeden tip: WMcp v podstatě nedělá nic jiného, než že simuluje stisk klávesy pro přepnutí plochy Pokud však nepoužíváte výchozí nastavení (tuším Meta+číslo), nebude WMcp fungovat Nápravu lze zjednat menším zásahem do zdrojáku, konkrétně stačí na řádku 592 zaměnit kód klávesy 1 (0x30) za klávesu, kterou používáte vy (kód snadno najdete v souboru /usr/include/X11/keysymdef.h)To vše za předpokladu, že přepínání zůstává na Alt+něco, jinak by byl zásah komplikovanější. WMPin Board O tomto appletu jsem již psal v softwarových novinkách a musím říct, že mě potěšil snad nejvíc ze všech Jde o "nástěnku" obrázek WMPin Boardkterá umožňuje psaní krátkých poznámek Ty mohou být navíc doplněny jednoduchými náčrtky Jedna poznámka může mít maximálně 60 znaků, kreslící plocha je přibližně 60x60 bodů Nástroje se přepínají na miniaturním nástrojovém panýlku, barva pozadí poznámky je volitelná, text může být český, při psaní lze přepínat mezi režimy přepis/vkládání Kdyby mi někdo říkal, že tohle vše lze napěchovat na plochu 64x64 pixelů, asi bych mu nevěřil Na WMPin Boardu je skvělé to, že nepřekáží, ale zároveň je pořád při ruce Kam se hrabou všechny plánovače, upomínkovače a poznámkové bloky :) WMMount je nástroj pro připojování a odpojování disků, což může být docela šikovná pomůcka pro méně zkušené uživatele V konfiguračním souboru lze pro každý disk nastavit, jaká se má ukazovat ikonka (disk, floppy, cdrom, zip) a zda se má zobrazovat některý ze statistických údajů (volné nebo obsazené místo, kapacita disku nebo nic)Největší výhodou je opět to, že je mountování stále při ruce a u často měněných médií (zip, cdrom) se tak dá ušetřit nějaký ten čas s psaním povelu. Všechny výše uvedené applety používám už delší dobu každý den, takže je dobře znám Jde však pouze o zlomek nabídky, takže se ještě zběžně mrkněme na další applety, které jsem už ovšem neměl možnost vyzkoušet. Pokud jste také podlehli nátlaku firmy Swatch a myslíte si, že měřit čas v beatech je to pravé ořechové, zkuste WMBeats. Poslechnout si při práci nějakou pěknou hudbu není od věci WMCDplay je skvěle vypadající CD přehrávač Opět dobrá ukázka toho, co všechno lze napěchovat na tak malou plochu Zajímavá je i podpora tzv. Artworks, což je v podstatě obdoba skinů (nemyslím ty v bombrech a kanadách :). WMdl je jeden ze zábavnějších appletů: ukazuje totiž load stroje, ovšem pomocí typického obrázku obličeje z hry Doom Čím je obličej krvavější, tím je váš počítač vytíženější :) WMMail vám ohlídá novou poštu a zobrazí celkový počet zpráv i to, kolik jich je nepřečtených. obrázek WMBeats obrázek WMCDplay 1 obrázek WMCDplay 2 obrázek WMdl obrázek WMMail To pořád ani zdaleka není vše Pro dock Window Makeru existují hry (piškvorky, tetris), všelijaké monitory (vytížení procesoru, sítě, paměti, teploty procesoru, stavu baterií), mixéry, osciloskopy, jeden applet zobrazuje fázi měsíce, jiný hodinu východu a západu slunce, najdete zde ovládání k radio tuneru, televizi, generátor fraktálů, několikery hodiny, simulátor chaotického chování částic v gravitačním poli, oči sledující kurzor myši a mnoho dalších Pokud se je rozhodnete prozkoumat, můžete začít třeba tady nebo tady. Embedded databáze: Crash and Speed test db enginů (2) Pokračování testu sedmi vybraných embedded databázových enginů, dnes konečně dojde i na nějaká ta čísla. Reklama Metodika vývoje testovacích programů Testování sedmi databází vyžadovalo napsání stejného množství jednoduchých testovacích programů Bylo by také možné napsat jen jeden program a do něj zahrnout drivery pro jednotlivé databáze Já jsem se rozhodl pro první variantu, protože je jednodušší. Tyto testovací programy jsou z větší části stejné, liší se jen ve způsobu komunikace s vlastní databází Je tedy možné vzít program s rozhraním NDBM a ten pak ručně doupravit pro příslušnou databázi Tomuto způsobu programování se říká Copy and Paste Problém nastane, pokud budeme chtít upravit něco ve společné části kódu Bude nutné tyto změny provést v sedmi programech ručně, což je náročné na čas programátora Lepší je použít nějaký version control systém. U klasických version control systémů, jako je CVS nebo Subversion, je nejlepší nahrát do vcs jen základní program a úpravy pro jednotlivé databáze provádět jen v pracovních kopiích Změny ve společné části pak stačí zakomitovat a pracovní kopie aktualizovat, což obě verze sloučí V těchto systémech nedoporučuji si moc hrát s vytvářením a slučováním větví Přináší to víc starostí než užitku. Já jsem se rozhodl pro použití version control systému GNU Arch, který podobně jako Bit Keeper nebo Darcs umožňuje velice pohodlné slučování změn (a to i obousměrné) mezi jednotlivými větvemi. Test č1 Začneme čím jiným než vytvořením databáze Budeme vkládat 70 tisíc záznamů o délce klíče 4 bajty a délce záznamu 40 bajtů, celem 3080000 bajtů dat Kromě rychlosti budeme měřit i overhead způsobený řídícími záznamy databáze Test byl prováděn 3x, vzal jsem nejlepší výsledek, což zmenší chybu měření. Většina databází umožňuje při vytváření databáze použít uživatelem definovanou velikost stránky místo defaultní, která je obvykle jen 512 bajtů Některé databáze umožňují také vypnout zamykání Pokud jsou tyto volby možné, najdete databázi ve výsledcích dvakrát Jednou s defaultním nastavením a podruhé s 4KB stránkou a bez zámků Pod označením ndbm se skrývá db1 s tuningem, jenž se použije při přístupu pomocí ndbm api, které tuning db enginu standardně neumožňuje. Pevné disky (Winchester disky, hard disky) ________________________________________ Pevné disky jsou média pro uchování dat s vysokou kapacitou záznamu (řádově stovky MB až desítky GB)V současnosti jsou pevné disky standardní součástí každého PCJedná se o pevně uzavřenou nepřenosnou jednotku Uvnitř této jednotky se nachází několik nad sebou umístěných rotujících kotoučů (disků)Tyto disky se otáčejí po celou dobu, kdy je pevný disk připojen ke zdroji elektrického napájení nezávisle na tom, zda se z něj čte (na něj zapisuje)Rychlost otáčení bývá 3600 až 7200 otáček za minutu Díky tomuto otáčení se v okolí disků vytváří tenká vzduchová vrstva, na níž se pohybují čtecí/zapisovací hlavy Vzdálenost hlav od disku je asi 0,3 až 0,6 mikronu Řez pevným diskem Pevný disk firmy Western Digital Podsystém pevného disku se skládá z: " diskových jednotek " desky rozhraní pevných disků " příslušných kabelů propojujících diskové jednotky s deskou rozhraní Podsystém pevného disku Připojení pevného disku k desce rozhraní Základní parametry pevných disků jsou uvedeny v následující tabulce: Parametr Vysvětlení Rozsah Velikost Průměr disků použitých ke konstrukci pevného disku 2"; 31/2", 51/4" Počet cylindrů Počet stop na každém disku 300 - 3000 Počet hlav Odpovídá počtu povrchů, na které se provádí záznam 2 - 256 Počet sektorů Počet sektorů na každé stopě 8 - 64 Mechanismus vystavení hlav Mechanismus, pomocí kterého se vystavují čtecí/zapisovací hlavy na patřičný cylindr U starších typů pevných disků bývá realizován pomocí krokového motorku a u novějších disků pomocí elektromagnetu Krokový motorek / elektromagnet Přístupová doba Doba, která je nutná k vystavení čtecích / zapisovacích hlav na požadovaný cylindr 8 - 65 ms Přenosová rychlost Počet bytů, které je možné z disku přenést za 1 sekundu 700 - 5000 k B/s Typ rozhraní Určuje, jaký typ desky rozhraní musí být v počítači osazen, aby bylo možné tento pevný disk připojit ST506, ESDI, IDE, EIDE, SCSI Metoda kódování dat Způsob, kterým jsou data při zápisu na disk kódována MFM, RLL, ARLL, ERLL ZBR Metoda, která dovoluje zapisovat na stopy, které jsou vzdálenější od středu pevného disku (jsou větší), vyšší počet sektorů ANO / NE Vzhledem k velmi vysoké hustotě záznamu je skutečně nutné, aby jednotka pevného disku byla pevně uzavřena, protože i velmi malá nečistota způsobí její zničení. Velikost nečistot vzhledem k pevnému disku Geometrie pevných disků ________________________________________ Všechny jednotlivé disky, ze kterých se celý pevný disk skládá, jsou podobně jako u pružného disku rozděleny do soustředných kružnic nazývaných stopy (tracks) a každá z těchto stop je rozdělena do sektorů (sectors)Množina všech stop na všech discích se stejným číslem se u pevných disků označuje jako válec (cylinder). Vztah mezi stopami a cylindry Geometrie disku udává hodnoty následujících parametrů: " Hlavy disku (heads): počet čtecích (zapisovacích) hlav pevného disku Tento počet je shodný s počtem aktivních ploch, na které se provádí záznam Většinou každý jednotlivý disk má dvě aktivní plochy a k nim příslušné čtecí (zapisovací) hlavy. " Stopy disku (tracks): počet stop na každé aktivní ploše disku Stopy disku bývají číslovány od nuly, přičemž číslo nula má vnější stopa disku. " Cylindry disku (cylindry):počet cylindrů pevného disku Tento počet je shodný s počtem stop Číslování cylindrů je shodné s číslováním stop. " Sektory (sectors): počet sektorů, na které je rozdělena každá stopa U většiny pevných disků je podobně jako u pružných disků počet sektorů na všech stopách stejný Tento způsob do jisté míry plýtvá médiem, protože vnější stopy jsou delší a tudíž by se na ně mohlo umístit více sektorů Existují však i pevné disky, u nichž se používá tzv. zonální zápis označovaný jako ZBR (Zone Bit Recording)Jedná se metodu zápisu na pevný disk, která dovoluje umístit na vnější stopy pevného disku větší počet sektorů než na stopy vnitřní ZBR tedy lépe využívá záznamové médium, ale způsobuje podstatně složitější přístup k datům Sektory bývají číslovány od jedničky. Zonální zápis Zápis (čtení) na (z) pevný disk probíhá podobně jako u pružného disku na magnetickou vrstvu ve třech krocích: " vystavení zapisovacích (čtecích) hlav na příslušný cylindr pomocí krokového motorku (dříve) nebo elektromagnetu (dnes) " pootočení disků na patřičný sektor " zápis (načtení) dat Data jsou na pevný disk ukládána tak, že nejdříve je zaplněnen celý 1cylindr, potom 2cylindr a tak dále až po poslední cylindr Tento způsob dovoluje, aby se čtecí (zapisovací) hlavy podílely na čtení (zápisu) paralelně Ukládání dat po jednotlivých discích by bylo podstatně pomalejší, protože v daném okamžiku by vždy mohla pracovat právě jedna hlava Fáze zápisu (čtení) na (z) pevný disk: Vystavení hlav na příslušný cylindr Pootočení na patřičný sektor Fáze vyhledání 1sektoru ve 40cylindru na 5povrchu pevného disku Pevný disk Vyhledání 5povrchu Vyhledání 40cylindru Vyhledání 1sektoru Protože rychlost otáčení pevného disku je poměrně vysoká, může se stát, že poté, co je přečten (zapsán) jeden sektor a data jsou předána dále, dojde k pootočení disků, takže čtecí (zapisovací) hlavy se nenacházejí nad následujícím sektorem, ale až nad některým z dalších sektorů Nyní by tedy bylo nutné čekat další otáčku, než čtecí (zapisovací) hlavy budou nad požadovaným sektorem, a pak by se situace znovu opakovala Protože tento způsob by velmi zpomaloval práci pevného disku, zavádí se tzv. faktor prokládání pevného disku Jedná se o techniku, při které nejsou data zapisována (a posléze čtena) do za sebou následujících sektorů, ale jsou během jedné otáčky disku zapisována vždy do každého n-tého sektoru (faktor prokládání 1:n)Číslo n je voleno tak, aby po přečtení a zpracování dat z jednoho sektoru byla čtecí (zapisovací) hlava nad dalším požadovaným sektorem. Faktory prokládání Prokládání 1:1 Prokládání 1:3 Prokládání 1:6 Při vypnutí počítače (a tím i pevného disku) se pevný disk přestává otáčet Tím přestává existovat tenká vrstva, na které se pohybují čtecí (zapisovací) hlavy a vzniká riziko jejich pádu na disky Tento pád by totiž mohl jednotlivé disky poškodit Proto v okamžiku, kdy má pevný disk ukončit svou činnost, je nezbytné, aby čtecí (zapisovací) hlavy byly přemístěny do zóny, která je speciálně uzpůsobena k jejich přistání U starších pevných disků bylo nutné vždy před vypnutím počítače provést pomocí nějakého programu tzv. zaparkování diskových hlav, tjjejich přemístění na patřičné místo Nové pevné disky již využívají tzv. autopark, který je založen na tom, že po vypnutí pevného disku se pevný disk ještě chvíli setrvačností otáčí a tím vyrobí dostatek energie nutné pro přemístění hlav do parkovací zóny Pro tuto parkovací zónu bývá většinou vyčleněna nejvnitřnější stopa disku, protože je na ní nejnižší rychlost. Disk v chodu Zaparkování hlav Rozhraní pevných disků ________________________________________ Rozhraní pevných disků jsou zařízení, která zprostředkovávají komunikaci mezi pevným diskem a ostatními částmi počítače Rozhraní pevného disku určuje způsob komunikace a tím typ disku, který je možné k němu připojit. Rozhraní ST506 Rozhraní ST506 bylo vyrobeno firmou Shutgart Technologies s původním označením ST506/412 a jedná se o první ve větší míře používané rozhraní pevných disků pro počítače PCPevné disky pracující s tímto rozhraním posílají kompletně modulovaný signál včetně synchronizačních impulsů, které je nutné potom oddělit od datových bitů Toto rozhraní bylo určeno pro 5 milimpulsů za sekundu To při kódování MFM znamená 5 Mb/s a u 2,7 RLL 7,5 Mb/s. Toto rozhraní dokázalo pracovat s disky, které měly maximálně 16 hlav, a bylo možné k němu připojit maximálně dva disky Rozhraní ST506 nebylo konstruováno pro připojování jiných zařízení než pevné disky (CD ROM, Páskové mechaniky apod.)Jednalo se o rozhraní, které bylo poměrně náchylné na rušení a vyžadovalo tedy co možná nejkratší a kvalitní kabeláž ST506 bylo s disky spojeno dvěma kabely: " 20 žilový kabel pro přenos dat (pro každý disk zvláštní kabel) " 34 žilový kabel pro přenos řídících informací (společný pro oba disky) Zapojení disků na rozhraní ST506 Další nevýhodou tohoto rozhraní je jeho poměrně komplikovaná komunikace s diskem Rozhraní totiž neumí přikázat disku, aby vystavil hlavy na nějaký konkrétní cylindr Je možné vysílat pouze příkazy pro přesunutí hlav na následující popřpředcházející cylindr U rozhraní ST506 také není možné programově zjistit informace o geometrii připojených pevných disků. Informace o tom, který z disků je první (a zavádí se z něj OS) a který disk ja zapojen jako druhý, byla nastavena pomocí propojek na rozhraní ST506Rozhraní ST506 bylo nejčastěji používáno pro disky s kódováním MFM a odtud pochází také jeho nesprávný název - rozhraní MFM. Rozhraní ESDI Rozhraní ESDI (Enhanced Small Device Interface) vzniká začátkem 80let jako snaha o standardní rozhraní pro připojovaní periferií, které by nahradilo rozhraní ST506Jedná se o výrazně zlepšené rozhraní ST506, u kterého jsou data přenášena sériově a řídící informace paralelně Mezi hlavní zlepšení oproti svému předchůdci patří: " podpora disků, které mohou mít až 256 hlav " dovoluje podstatně vyšší přenosovou rychlost dat (až 24 Mb/s) " disková jednotka může zasílat informace o své konfiguraci a je možné programově zjistit informace o geometrii pevného disku " dekódování informací je prováděno přímo na desce pevného disku, což snižuje náchylnost na rušení a dovoluje použití delších propojovacích kabelů. " teoreticky dovoluje připojit i jiná zařízení, než jsou pevné disky Tato zařízení se však nikdy ve větší míře nevyráběla. Rozhraní ESDI zachovává stejnou kabeláž jako rozhraní ST506 a dovoluje také připojit maximálně dvě zařízení. Rozhraní IDE Rozhraní IDE (Integrated Device Electrocnics) nazývané též nesprávně AT-Bus bylo navrženo v roce 1986 firmami Western Digital a Compaq jako následník rozhraní ST506Cílem bylo navrhnout levné rozhraní, které by poskytovalo vyšší výkon než předcházející dvě rozhraní Jedním z limitujících faktorů jak u rozhraní ST506, tak u rozhraní ESDI byl propojující kabel Čím je delší kabel, tím nižší je maximální přenosová rychlost a tím vyšší je hladina šumu Tato úvaha vedla k závěru, že hlavní řídící jednotka disku byla umístěna přímo na pevný disk (tím se zkrátil kabel na minimum) a vlastní rozhraní už slouží pouze jako prostředník mezi diskem a sběrnicí Díky tomuto řešení se podstatně snížila hladina šumu a je možné umístit na jednu stopu vyšší počet sektorů (26 až 35)Teoretická hranice přenosové rychlosti je 8 MB/s a prakticky se pohybuje asi v rozmezí od 700 k B/s do 1400 k B/s Zapojení diskových jednotek IDE se provádí pomocí jednoho 40 žilového kabelu. Jednotka IDE disku Propojovací kabely pro IDE Zapojení 1 disku na rozhraní IDE Zapojení 2 disků na rozhraní IDE Rozhraní IDE podobně jako ESDI dovoluje programově zjistit informace o geometrii připojených disků a je možné k němu připojit maximálně dva pevné disky Protože každý z disků má svou řídící jednotku umístěnu přímo u sebe, je nutné v případě zapojení dvou disků tyto disky nastavit pomocí propojek (jumperů) tak, aby jeden z nich byl jako master (hlavní) a druhý jako slave (podřízený)Operační systém se pak bude zavádět z disku označeného jako master Doporučuje se, aby jako master byl nastaven novější disk, protože je možné předpokládat, že jeho elektronika bude lepší než elektronika staršího disku V případě zapojení jednoho disku je nutné tento disk nastavit jako single (jediný)Toto nastavení bývá někdy shodné jako nastavení pro master Připojování jiných zařízení než jsou pevné disky není oficiálně podporováno. Vzhledem k jednoduchosti rozhraní IDE bývá velmi často toto rozhraní integrováno na jedné desce společně s I/O porty. Při komunikaci s pevným diskem má rozhraní IDE následující omezení: " 4 bity pro adresaci povrchu disku (maximálně 16 povrchů) " 10 bitů pro adresaci cylindru (maximálně 1024 cylindrů) " 6 bitů pro adresaci sektoru (maximálně 64 sektorů) Při zápisu 512 B do jednoho sektoru je takto kapacita omezena na 512 MB (0,5 GB). Rozhraní EIDE Rozhraní EIDE (Enhanced Integrated Device Eelectronics) je stejně jako jeho předchůdce navrženo firmou Western Digital Vychází ze standardu IDE, zachovává kompatibilitu zdola a odstraňuje následující nedostatky rozhraní IDE: " dovoluje zapojení až čtyř zařízení " dovoluje zapojení i jiných zařízení než jsou pevné disky (např CD-ROM, páskové mechaniky atd.) " při práci s diskem používá adresovací metodu LBA (Linear Block Address), která eliminuje omezení kapacity disku na 512 MBPři adresaci LBA je rezervováno: o 4 bity pro povrch (maximálně 16 povrchů) o 16 bitů pro cylindr (maximálně 65536 cylindrů) o 8 bitů pro sektor (maximálně 256 sektorů) Při kapacitě 512 B na jeden sektor pak dostáváme maximální velikost disku 128 GBTato kapacita je však omezena možnostmi BIOSu na 8 GB. " poskytuje vyšší přenosovou rychlost a může komunikovat buď prostřednictvím režimu PIO (Processor Input Output), nebo prostřednictvím DMA (Direct Memory Access) režimu. o PIO: režim, při kterém je přenos dat řízen procesorem Tento režim se postupně vyvíjel a poskytoval stále větší rychlost: " PIO 0: maximální přenosová rychlost je 2-3 MB/s " PIO 1: maximální přenosová rychlost je 5,22 MB/s " PIO 2: maximální přenosová rychlost je 8.33 MB/s " PIO 3: pro VL-Bus a PCI maximální přenosová rychlost je 11,1 MB/s " PIO 4: maximální přenosová rychlost je 16,6 MB/s " PIO 5: maximální přenosová rychlost je 20 MB/s o DMA: režim, ve kterém se pro přenos dat nevyužívá procesor: " DMA 0: maximální přenosová rychlost je 2,08 MB/s " DMA 1: maximální přenosová rychlost je 4,17 MB/s " DMA 2: maximální přenosová rychlost je 8,33 MB/s " DMA Multiword 0: maximální přenosová rychlost je 4,17 MB/s " DMA Multiword 1: maximální přenosová rychlost je 13,3 MB/s " DMA Mulitword 2: maximální přenosová rychlost je 16,6 - 22 MB/s Jednotlivá zařízení připojená k EIDE rozhraní jsou zapojena na dva kanály: " primární (primary IDE) " sekundární (seconadary IDE) EIDE rozhraní s jedním zařízením EIDE rozhraní se dvěmi zařízeními EIDE rozhraní se dvěmi zařízeními Plně EIDE zapojené rozhraní Na každý kanál je možné připojit maximálně dvě zařízení pomocí 40 žilového kabelu, který je shodný s kabelem IDENa obou kanálech je potom u jednotlivých zařízení nutné nastavit správným způsobem propojky do pozic master/slave/single Nastavování se provádí podle stejných pravidel jako u IDE rozhraní Operační systém se standardně zavádí ze zařízení master (single) na primárním kanálu Při zapojování zařízení se nedoporučuje na jednom kanále kombinovat rychlé zařízení (např pevný disk) s pomalejším zařízením (např CD-ROM), protože pak dochází ke zpomalování celého kanálu a tím i pevného disku. Rozhraní SCSI Rozhraní SCSI (Small Computer Systems Interface) bylo vyvíjeno zhruba ve stejné době jako rozhraní ESDICílem SCSI bylo vytvořit standardní rozhraní poskytující sběrnici pro připojení dalších zařízení SCSI dovoluje připojit ke své sběrnici až 8 různých zařízení, z nichž jedno musí být vlastní SCSI rozhraní Mezi další velké výhody patří možnost připojení nejen interních zařízení, jako tomu bylo u všech předchozích rozhraní, ale i zařízení externích SCSI není pevně vázáno na počítač řady PC, ale je možné se s ním setkat i u jiných počítačů (např.: Mac Intosh, Sun, Sillicon Graphics). Jednotlivá zařízení jsou propojená pomocí 50 vodičové sběrnice a nesou jednoznačnou identifikaci v podobě ID čísla (v rozmezí 0-7)ID 7 bývá většinou nastaveno na SCSI rozhraní a ID 0 bývá zařízení, ze kterého se zavádí operační systém Sběrnice musí být na posledních zařízeních ukončena tzv. terminátory (zakončovací odpory), které ji impedančně přizpůsobují a zabraňují tak odrazu signálů od konce vedení Tyto terminátory jsou buď součástí zařízení, nebo lze použít externí terminátory. Zapojení zařízení na rozhraní SCSI Zapojení SCSI rozhraní V prvních verzích (SCSI-1) byla data i příkazy přenášeny po 8 bitové datové sběrnici a rychlost přenosu byla asi 2-4 MB/s SCSI rozhraní existuje ve formě: " zásuvného modulu - karty " externě připojitelného modulu přes paralelní port Interně montované karty mají zpravidla dva konektory: " konektor pro připojení interních zařízení " konektor pro připojení externích zařízení K SCSI rozhraní je možné připojovat celou řadu různých zařízení, jako jsou např pevné disky, CD-ROM mechaniky, páskové jednotky (streamery), scannery, magnetooptické disky, Bernooliho disky atd Externí zařízení mají dva koneketory : " vstupní: směrem od řadiče " výstupní: směrem k dalšímu zařízení Délka celé sběrnice by u SCSI-1 neměla přesáhnout 25 m. Jako rozšíření předchozího SCSI-1 vzniká rozhraní SCSI-2, které je též komerčně nazýváno jako Fast SCSISCSI-2 je zdola kompatibilní s původním SCSI-1, má však vyšší přenosovou rychlost (až 10 MB/s) a přísnější nároky na kabeláž (celá délka sběrnice může být maximálně 3 m)Dalším rozšířením rozhraní SCSI je rozhraní označované jako SCSI-3, které dovoluje připojit až 32 zařízení s ID v rozmezí 0-31. SCSI proč jak a nač S pojmem SCSI se setkal asi každý, avšak ne každý má SCSI ve svém počítači Všeobecné povědomí o SCSI je asi takové, že je to rozhraní pro pevné disky serverů Není to tak úplně nepravda, ale ani to není úplná pravda SCSI (vyslovuje se "skazi" je zkratka anglického Small Computer System Interface (doslova "malé počítačové systémové rozhraní"), což je název poněkud zavádějící SCSI není ani tak rozhraním jako spíše sběrnicí a přívlastek "malé", označující její používání v malých počítačích, dnes už také neplatí - kromě opravdu "velkých" počítačů je možné se s SCSI setkat téměř všude. První iniciativy v oblasti SCSI se datují do roku 1979 a náleží kalifornské firmě Shugart, která toto sběrnicové rozhraní představila poprvé v roce 1981, a díky tomu, že byla zveřejněna i jeho specifikace, stalo se zakrátko standardem, na jehož dalším vývoji pracuje v současné době asi 50 firem včetně takových jako jsou Adaptec, AT&T, DEC, IBM, Maxtor, Seagate, SUN, Western Digital a další. Sběrnice SCSI se používá převážně k připojení různých počítačových periferií (pevné disky, scannery, CD mechaniky, páskové zálohovací mechaniky apod.)SCSI je kabelová sběrnice a je vhodná dokonce i pro propojení počítačů mezi sebou nebo připojení přenosných počítačů do sítě nebo k pevně umístěným periferním zařízením V počítačích je SCSI sběrnice nejčastěji realizována pomocí zásuvné karty pro ISA nebo PCI sběrnici, která se nazývá řadič SCSIDalší možností realizace SCSI je externí převodník připojovaný k počítači přes paralelní port (nebo PCMCIA kartu), případně může být SCSI řadič integrován přímo v základní desce. Protože SCSI je kabelovou sběrnicí, po které se šíří vysokofrekvenční signály (5-40Mhz), musí mít určité fyzikální vlastnosti, aby nedocházelo k rušení signálů V první řadě je omezena její délka (1,5-6 metrů podle typu) a dále je nutné, aby její konce byly terminovány (ukončeny - v podstatě ohmickým odporem, který na koncích sběrnice zabraňuje odrazu signálů, které by způsobovaly rušení)V praxi se terminace provádí buď samostatným členem (terminátorem), novější zařízení už umožňují zapnout v sobě obsažený terminátor (nejnovější to dokážou rozpoznat automaticky). Jednou z nejvýraznějších charakteristik (a také výhod SCSI) je její nezávislost na připojovaných zařízeních (hardware)Každé zařízení připojené k SCSI musí proto mít vlastní řadič vyhovující definicím SCSI, který se stará o komunikaci tohoto zařízení s ostatními Komunikaci na SCSI řídí SCSI řadič, takže touto činností není zatěžován procesor Zařízení jsou rozdělena do několika tříd, v rámci nichž se s nimi pracuje stejným způsobem Komunikace na SCSI pak probíhá tak, že iniciátor (většinou SCSI řadič - na popud počítače) předá požadavek na přenos dat provádějícímu zařízení (targetu), které po ukončení přenosu o tom podá iniciátoru zprávu Iniciátor se mezitím může věnovat jiné činnosti SCSI také disponuje funkcí Disconnect/Reselect-Function (funkce rozpojení a opětovného zřízení spojení), která umožňuje v době, kdy zařízení provádí interní činnosti (nastavení hlav pevného disku, vyhledání místa na pásce apod.), dát sběrnici fyzicky k dispozici pro jiný přenos, aniž by došlo k logickému přerušení předchozího spojení (tím je možno dosáhnout výrazně vyššího výkonu v případě více připojených zařízení)Další možností optimalizace je Command Queuing (příkazová fronta) - zařízení zpracovává požadované příkazy ne podle toho, jaká je jejich časová posloupnost, ale tak, jak je to pro ně optimální. Shrňme si tedy základní charakteristiky SCSI: " Nezávislost na typu zařízení - toho se dosahuje definováním logického rozhraní, přes které je přenášen souvislý sled logických datových bloků. " Bezpečný přenos korektních dat - o korektní přenos dat se stará samo zařízení pomocí paritních signálů. " Zřetězení a optimalizace příkazů. " Vysoký výkon. " Společné sady příkazů pro všechny třídy zařízení. Každé SCSI zařízení musí mít jednoznačně přiřazenou adresu (SCSI ID - identifikační bit), kterou přiděluje uživatel (jumpery na příslušném zařízení nebo softwarově, je-li to zařízením umožněno)Každé adrese je pevně přiřazena priorita, to je důležité v případě, kdy chce sběrnici používat několik zařízení současně Nejvyšší prioritu má adresa číslo 7, která je přidělována SCSI řadiči, dále priorita klesá od adresy 7 do 0 a ještě dále od adresy 15 k 8. Standardy SCSI se vyvíjely a dále se vyvíjejí Prvním standardem byl SCSI-1, který SCSI definoval jako osmibitovou sběrnici pracující na frekvenci 5MHz, tedy s přenosovou rychlostí 5MB/s (= 8bitů x 5MHz / 8)Protože je SCSI-1 osmibitová, může k ní být připojeno maximálně osm zařízení, z nichž jedním musí být řadič (zbývá tedy sedm možností pro připojení ostatních zařízení)Dalším standardem se stal SCSI-2, který přinesl dvě významná vylepšení - rozšíření sběrnice na 16 bitů (označuje se jako Wide) a zvýšení frekvence na 10MHz (Fast)Místo označení SCSI-2 se v praxi používají názvy těchto rozšíření, které SCSI charakterizují SCSI-3 přinesl mimo jiné ještě další zvyšování frekvence na 20 MHz (Ultra SCSI) a 40 MHz (Ultra2 SCSI)Obě Ultra i Ultra2 SCSI lze pochopitelně rozšířit na 16 bitů, takže získáme přenosovou rychlost až 80MB/s v případě Fast Ultra2 SCSIRozšiřování sběrnice a zvyšování její frekvence však s sebou přineslo jednu nepříjemnou skutečnost, a tou je nutnost jejího zkracování Proto byla vyvinuta technologie LVD (Low Voltage Differential), kterou lze aplikovat na všechny standardy SCSI a může mít maximální délku až 12 metrů Charakteristiky jednotlivých standardů jsou shrnuty v následující tabulce: Typ Datová šířka Frekvence Přenosová rychlost Maxzařízení SCSI-1 8 bitů 5 MHz 5 MB/s 8 Fast SCSI-2 8 bitů 10 MHz 10 MB/s 8 Wide SCSI-2 16 bitů 5 MHz 10 MB/s 16 Fast Wide SCSI-2 16 bitů 10 MHz 20 MB/s 16 Ultra SCSI-3 8 bitů 20 MHz 20 MB/s 8 Ultra2 SCSI-3 8 bitů 40 MHz 40 MB/s 8 Wide Ultra SCSI-3 16 bitů 20 MHz 40 MB/s 16 Wide Ultra2 SCSI-3 16 bitů 40 MHz 80 MB/s 16 Typ SCSI je dán pochopitelně použitým SCSI řadičem, přičemž jednotlivé SCSI standardy jsou zpětně kompatibilní, což znamená, že je možné současně používat zařízení libovolných standardů (celkový výkon pak bude samozřejmě limitován nejpomalejším zařízením). Mech Soft Profi 2002LT Je strojírenská nadstavba pro nedávno uvedený Auto CAD LT 2002Tato verze pokračuje v tradici strojírenských nadstaveb Mech Soft PROFI pro Auto CAD LT, podstatně rozšiřuje a obohacuje jeho vlastnosti v celé řadě oblastí Uživatel tak dostává do ruky mocný konstrukční nástroj, který v oblasti kreslení a konstruování ve 2D nemá na světě rovnocenného konkurenta a to ani v cenových kategoriích řádově vyšších. Funkčnost aplikace Mech Soft PROFI LT pro Auto CAD LT 2002 (též verze pro LT 2000/2000i) je v oblasti 2D téměř shodná s funkčností aplikace Mech Soft-PROFI pro Auto CAD 2002, pro přehlednost však uvádíme alespoň heslovitě ty nejdůležitější rysy. * Kompletní nastavení strojírenského prostředí * Podpora norem ČSN, STN, ISO, DIN, BS, ANSI, JIS, FN * Inteligentní kurzor a kontextové menu na pravé tlačítko * Kompletní strojírenské kótování včetně tolerančních tabulek * Kompletní strojírenské značení * Databáze normalizovaných součástí podle 1500 norem (cca 1 milion dílů) * Přes 50 podrobných strojírenských výpočtů * Podrobná kontextová strojírenská příručka * Modul pro správu výkresové a konstrukční dokumentace - PROJEKT (ne pro LT2002) * Databázové propojení na firemní ERP/PDM systémy Architectural Desktop R3 Nejnovější produkt z dílny Autodesku Program je určen pro stavební projekce, je plně parametrický a založen na oblíbeném prostředí Auto CADu Obsahuje část koncepční, kde lze snadno modelovat projektovaný objekt, nebo řešit půdorysné rozmístění v rámci poschodí Následně program převede Vaše návrhy do stěnového modelu, ve kterém již pokračujete pomocí klasických stavebních prvků Rozmístit lze různé typy stěn, dveřních a okenních otvorů včetně výplní Snadno lze také konstruovat různé typy schodišť, zastřešení nebo třeba modifikovat tloušťky stěnového sendviče V závěrečné fázi program generuje výkresovou dokumentaci Vkládané prvky jsou ovládány podrobnými grafickými dialogy a mají tzv. inteligentní vazby typu "okno-stěna", které umožňují jejich snadnou dodatečnou editaci Produkt je v současné době prodáván v anglické verzi i lokalizované české verzi, která upravuje grafickou reprezentaci objektů dle ČSNNa duben 2001 se připravuje uvedení CADKONu -H pro Desktop, nového produktu využívající parametrické prostředí Architectural Desktopu Jde o zcela nové řešení pro oblast návrhu dřevěných konstrukcí Základem je podpora pro kreslení krokví, vaznic, kleštin, hambalků, pásků a sloupků včetně vazby na model s půdorysem včetně opoložkování a výkaz materiálu s odpovídajícím prořezem. Samozřejmostí je bezproblémová komunikace se všemi Autodeskovými produkty včetně špičkového nástroje pro vizualizace - 3D Studio VIZ R3Parametričnost a vlastnosti Architectural Desktopu jsou zde zachovány a ještě více rozvinuty jeho novými modelovacími a vizualizačními nástroji Možnost volby Auto CADového prostředí při práci s programem 3D Studio VIZ R3 urychluje samotnou práci na maximum. Autodesk Architectural Desktop 3 - firma Autodesk ohlásila novou verzi produktu Autodesk Architectural Desktop, která navazuje na Auto CAD Architectural Desktop R 2Program je postaven na bázi Auto CADu 2000i Nabízí nové funkce a vylepšení pro rychlou tvorbu architektonických návrhů a projektové dokumentace Uživatel nyní může vytvářet atypické prosklené obvodové stěny a prosklené fasády typické pro moderní administrativní budovy, šikmé stěny, římsy, prvky skeletových a stropních konstrukcí Podstaného vylepšení se dočkaly také střechy Přibyly nové funkce pro vytváření rozličných tvarů střech včetně podpory pro řešení střešních oken, vykýřů a střešních proniků.apod Nový Desktop obsahuje nástroje pro detilnější tvorbu schodiště a zábradlí včetně možnosti použití uživatelsky nadefinovanych 3D bloků Příjemnou novinkou je asociativní automatické kótování, generování 2D řezů a pohledů reagující na jakoukoliv změnu v projektu. Rozdělení CAD - systémů 1) malý CAD - jen 2D konstrukce, spíše se jedná o programy pro tvorbu náčrtů Vrcholem v této kategorii je Auto CAD LT (osekaná verze Auto CADu 2000 - bez 3D a otevřené architektury) 2) střední CAD - nejrozšířenější v oblasti běžných PC, typickými představiteli jsou Auto CAD 2000, Micro Station 3) velký CAD - výkonné systémy založené na platformách UNIX ,Win NT s použitím značkového výkonného hardwaru Tyto systémy pracují způsobem model-výkres (vše je parametricky vymodelováno, lze tedy použít např napěťovou analýzu, a poté jsou generovány výkresy). Zkratky - vysvětlení CAD - Počítačová podpora konstuování CIM - Počítačová integrace výroby CAM - Počítačová podpora výroby CAE - Počítačová podpora inženýrských prací MAP - Automatizační výrobní protokol CAP - Počítačová podpora projektování výrobních procesů Visual Lisp LISP jako programovací jazyk vznikl okolo roku 1960Nejedná se tedy o žádnou novinku Používá se nejen pro Auto Cad, ale je možnost použití například po Linuxem V Auto Lisp (dále jen AL) je součástí Auto Cadu od verze 2.1 (1980) a vypadá to, že bude jeho součástí i nadále Má totiž spoustu výhod a je v něm napsaná nejenom nezměrné množství utilit, ale i velká část vlastního Auto Cadu. Proč psát tedy v AL? Proč si nevybrat jiný programovací prostředek? Vždyť Auto Cad nabízí hned několik řešení Od nejjednoduššího skriptovacího jazyku pro *.src soubory přes DIESEL (zejména pro menu a ikony) Visual Basic for Aplicaton až po Visual C++Další jazyky jsou samozřejmě možné, ale ne zrovna podporované Auto Lisp má několik výhod Jednoduchou syntaxi, naprosto nejjednodušší práci s proměnými (není nutno předem definovat typy a jména proměných), jednoduchost vytváření konečného programu (není nutná kompilace), je vždy dostupný editor a zejména píše v něm tisíce lidí na celém světě a je možno spousty rutin najít na internatu (ne všechny jsou však plně funkční, ale většinou je to kůli jazykovým mutacím nebo překlepům)Až začnete psát první rutinu oceníte význam zkratky LISP (tj Lost In Stupid Parenthesis). Kde sehnat informace o AL? První je po ruce samozřejmě nápověda Auto Cadu Bohužel distributor v ČR nepovažoval za nutné přeložit kvůli 'několika idiotům, kterým Cad tak jek je nestačí' díly nápovědy o AL - takže si oživíme angličtinu Další informace, které jsou nejvíc po ruce je nápověda z dema Vizual Lispu, které je ke stažení na ftp serveru Autodesku - bližší informace na této stránce (vzhledem k tomu, že není pro dnešní datum funkční tak ho tam asi zapoměli Dalším zdrojem jsou růzmé manuály na internetu, které sepsali nadšenci nabo šílenci Buhužel v Čechách jsou asi lidi moc normální, takže angličtině (nebo jiné hatmatilce) se zase nevyhneme Mrkněte se například na tyhle adresy: http://mujweb.cz/Pocitace/alfred/www.natur.cuni.cz/~lexa/lisp/alispinf.html Editor I když to vypadá možná divně, ale editor je pro jakékoli programování jedna z nejdůležitější věcí a Poznámkový blok, který je součástí Windows není zrovna to pravé (snad jen jako nouzové řešení)Na internetu lze samozřejmě najít mnoho editorů, které budou vyhovovat našim požadavkům Mě se nejvíc osvědčily dva. Úvod V oblasti počítačových komunikací občas dochází k různým nedorozuměním, zklamáním a nenaplněným očekáváním, která mají jednu společnou příčinu: nepochopení zákonitostí, určujících možnosti a limity datových přenosů Tedy například nepochopení toho, jak dostupná šířka přenosového pásma souvisí se schopností přenášet data, či nedocenění rozdílu mezi nominální přenosovou rychlostí a skutečným přenosovým výkonem apod A právě o takovýchto věcech bude dnes začínající modul. Problematika datových přenosů je do značné míry technickou záležitostí, vyžadující nemalé znalosti různých vědních disciplín, od obecné fyziky, přes elektrotechniku, až třeba po základy teorie informace V tomto modulu nám však půjde spíše o určitý nadhled, který třeba nedokáže poskytnout exaktní zdůvodnění určité skutečnosti či její vyčerpávající a formálně přesný popis, ale na druhé straně může poskytnout "povědomí" o tom, že určité věci vzájemně souvisí, vzájemně se ovlivňují, a když v některé z nich dojde k určité změně, projeví se to takovým a takovým způsobem na místě jiném Při budování takovéhoto "nadhledu" nám samozřejmě půjde i o seznámení s hranicemi a limity, které ve světě datových přenosů existují Například s tím, že když mám k dispozici běžnou komutovanou telefonní linku, mohu z ní "vyždímat" maximálně kolem 30 kilobitů za sekundu, ale více rozhodně ne Nebo že když klasický Ethernet "běhá" na 10 megabitech za sekundu, neznamená to že například za jednu minutu dokáže přenést 60 x 10 megabitů, alias 75 megabytů užitečných dat (ale pouze o dost méně). Také si řekneme, co doopravdy znamená digitální a analogový přenos, jaký je skutečný rozdíl mezi nimi, a proč se dnes tak mohutně přechází z "analogového" na "digitální"Pak si naznačíme i to, jaké jsou základní vlastnosti drátových i bezdrátových přenosových cest, jaké přenosové rychlosti je možné na nich dosahovat, a jaké další vlastnosti vyplývají z jejich samotné podstaty Nejprve se ale musíme seznámit s několika velmi zásadními fakty. Nic není dokonalé Klíčem k pochopení mnoha důležitých skutečností je připuštění faktu, že nic není dokonalé Platí to nejen pro lidi, ale i pro všechny přenosové cesty, které jsou k dispozici a připadají v úvahu pro přenos dat Každá z nich totiž nějakým způsobem ovlivňuje to, co se po ní přenáší - tedy každý signál, který může být reprezentován například úrovní napětí, velikostí proudu, přítomností světla apod Každý takovýto signál je při přenosu po přenosové cestě nějakým způsobem zkreslen, deformován či jinak změněn, a otázkou je pouze to, jaká je míra těchto změn a jak významná je výsledná deformace signálu Ukažme si to na příkladu drátové přenosové cesty a signálu elektrické povahy, reprezentovaného například napětím (viz též obrázek): pokud bychom na chvíli připustili, že existuje ideální přenosová cesta (která žádným způsobem neovlivňuje přenášený signál), a na její vstup přivedli signál ideálního obdélníkového průběhu, pak bychom na výstupu mohli "odebírat" signál přesně stejného průběhu ("tvaru" i "velikosti") Ve skutečnosti ale každá drátová přenosová cesta klade přenášenému elsignálu určitý odpor, který sice nedeformuje průběh (tvar) signálu, ale zmenšuje jeho amplitudu ("velikost", viz prostřední část obrázku, vliv odporu R)Současně s tím se ale každá přenosová cesta chová i jako kapacita a indukčnost (v zapojení dle spodní části obrázku), a jako taková zase působí na přenášený signál jiným způsobem - možná si ještě vzpomenete na poučky ze středoškolské fyziky, že kapacita i indukčnost působí proti změnám přenášeného signálu, v tom smyslu že se snaží je "zahladit" (kompenzovat) jejich momentální účinek To u našeho obdélníkového impulsu znamená, že kapacita a indukčnost bude zaoblovat hrany (viz spodní část obrázku), a místo ideálního obdélníkového průběhu dostaneme na výstupu signál "pozvolnější" a "kulatější". Konkrétní míra zaoblení (zkreslení) i zmenšení amplitudy (tzv. útlumu) samozřejmě závisí na tom, jak dalece (resp. do jaké míry) se daná přenosová cesta chová jako kapacita i indukčnost, a jaký odpor klade přenášenému signálu Obecně to samozřejmě závisí na druhu a provedení konkrétní přenosové cesty (například kroucená dvoulinka, alias twist, má jiné obvodové vlastnosti než třeba koaxiální kabel)Kromě toho ale míra útlumu a zkreslení závisí i na délce přenosové cesty, a to většinou přímo úměrně - čím delší je přenosová cesta, tím více je přenášený signál utlumen a zkreslen různým zaoblováním hran a dalšími vlivy (o kterých jsme si ještě nepovídali)Podstatný je pak i celkový účinek zkreslení - čím pomalejší budou změny přenášeného signálu, tím menší prostor ke svému "uplatnění" budou mít zdroje zkreslení Lze to snadno dokázat i při našem značně intuitivním pohledu: bude-li snaha přenosové cesty zaoblovat hrany stále stejně silná, pak čím širší budou "obdélníky" přenášeného signálu, tím menší celkové změny vyvolá vznikající zaoblení jejich hran Při dostatečně širokých "obdélnících" (dostatečně pomalu se měnícím signálu) může být vliv zaoblení hran zcela zanedbatelný, a naopak při hodně úzkých "obdélnících" (rychle se měnícím signálu) může být vliv zaoblení tak velký, že na straně příjemce již nebude možné s dostatečnou přesností rozpoznat, jaký byl průběh původně vyslaného signálu. Co je šířka pásma? Pokusme se nyní odvodit ještě jeden velmi důležitý závěr z dnešního obrázku, konkrétně z jeho nejspodnější části Ta nám totiž dává tušit, že díky svým reálným obvodovým vlastnostem (zejména vlivu kapacity C a indukčnosti L) budou přenosové cesty "nejlépe" (s nejmenším zkreslením) přenášet takové signály, které mají co možná nejpozvolnější změny - tedy signály již samy od sebe "zaoblené", konkrétně signály sinusového či kosinusového průběhu, charakteristické svou frekvencí (resp. periodou)Takovýmto signálům se také říká "harmonické"Jak si již příště naznačíme, lze každý alespoň trochu rozumný signál (například i náš signál obdélníkového průběhu) namodelovat (sestavit) z takovýchto dílčích harmonických složek. Lze ale i pro takovéto harmonické signály (signály harmonického průběhu) vyslovit nějaké obecné tvrzení o tom, jak dobře či špatně je přenáší jednotlivé přenosové cesty? Samozřejmě to velmi závisí na konkrétní přenosové cestě a na frekvenci harmonických signálů, ale obecně lze vyslovit následující závěr: pro každou přenosovou cestu existuje jistá minimální frekvence fmin taková, že signály s frekvencí nižší již nemá smysl skrz tuto cestu přenášet (protože jejich "poškození" vlivem útlumu, zkreslení i dalších deformací by bylo neúnosně velké)Podobně existuje i maximální frekvence fmax taková, že signály s frekvencí vyšší již také nemá smysl přenášet. Harmonické signály, která daná přenosová cesta přenáší s přijatelnou "kvalitou", pak musí spadat do intervalu frekvencí od fmin do fmax Rozdíl obou frekvencí fmax - fmin, chápaný jako skalární (tjjednorozměrná) veličina a měřený v jednotkách frekvence (Hz, Hertz) se pak označuje jako šířka přenosového pásma (anglicky: bandwidth)Vyjadřuje schopnost dané přenosové cesty přenášet harmonické signály, a ve svém důsledku předurčuje i její schopnost přenášet jakýkoli signál, včetně signálu reprezentujícího nějaká binární data Šířka pásma je tedy velmi důležitým parametrem, určujícím schopnost dané přenosové cesty přenášet data Ovšem jaká je konkrétní (kvantitativní) závislost mezi šířkou přenosového pásma a schopností přenášet data, to už si necháme na příště. Vliv šířky pásma Jak jsme si již naznačili minule, míra schopnosti přenášet data závisí u všech přenosových cest na šířce přenosového pásma, neboli na velikostí intervalu mezi nejnižší a nejvyšší frekvencí, které je daná přenosová cesta schopna přenést v dostatečné kvalitě Jaká ale je konkrétní závislost mezi šířkou pásma a schopností přenášet data, a jaké další faktory zde ještě vstupují do hry? Hledání odpovědi na otázku v dnešním podtitulku začneme malou úvahou, která nám pomůže pochopit některé velmi důležité skutečnosti a souvislosti Ona úvaha je následující: co kdybychom skrz určitou přenosovou cestu zkoušeli přenášet elektrický signál takovým způsobem, že bychom vždy po určitou dobu (i třeba hodně krátkou, například tisícinu sekundy) neměnili úroveň napětí tohoto signálu, pak jej co nejrychleji změnili, a zase po zmíněnou dobu vysílali beze změny a vše opakovali dokola Kdyby příjemce o našem počínání věděl, mohl by ve zmíněných časových intervalech kdy se signál nemění změřit hodnotu jeho napětí, a z té si pak odvodit co jsme mu vlastně vysílali, resp. zrekonstruovat původně vysílaný signál Fakticky by to znamenalo, že bychom se snažili přenášet signál ideálního obdélníkového průběhu, a například jeho vyšší úroveň by mohla reprezentovat logickou jedničku, a nižší úroveň logickou nulu Pokud by příjemce dokázal správě rozpoznat naše "obdélníky", dokázal by si z nich odvodit jaká binární data mu posíláme. Již z předchozího dílu ale víme, že skutečné přenosové cesty nejsou nikdy ideální, ale že mají určité reálné obvodové vlastnosti, které více či méně "kazí" přenášený signál I když pak budeme z jedné strany vysílat ideální obdélníky, příjemce vždy dostane něco jiného, "ne-ideálního"Zkusme si nejprve ukázat, jak souvisí šířka přenosového pásma s mírou "pokažení" našich ideálních obdélníčků. Abychom si tuto souvislost mohli názorně vysvětlit, vzpomeneme si ještě na jeden důležitý poznatek z minulého dílu - totiž na konstatování, že prakticky libovolný signál je možné namodelovat (složit) ze signálů harmonických (tjpravidelně se měnících signálů se sinusovým či kosinusovým průběhem). Tedy nahradit jej součtem celé řady harmonických signálů (obecně jich bude nekonečně mnoho, jejich frekvence budou růst skokovitě jako celistvé násobky určité výchozí hodnoty, a dohromady budou tvořit tzv. Fourierovu řadu, resp. Fourierův rozvoj)Tento fakt, na který přišel již v 19století francouzský matematik Jean-Baptiste Fourier, nám pomůže následovně: nevíme sice, jaký vliv má šířka pásma na náš obdélníkový signál, ale víme jaký vliv má na zmíněné harmonické signály - ty, jejichž frekvence spadají do příslušného intervalu (šířky pásma), přenáší při našem intuitivním pohledu bez významnějšího zkreslení, zatímco ostatní harmonické signály (ležící mimo interval představující šířku přenosového pásma) nepropustí vůbec Chceme-li se proto dozvědět, jak zapůsobí šířka přenosového pásma na náš obdélníkový impuls, musíme jej nejprve pomyslně nahradit jeho Fourierovým rozvojem, zjistit jaký vliv má omezená šířka přenosového pásma na jednotlivé složky tohoto rozvoje, a pak výsledný efekt zase "poskládat zpátky". Celou situaci názorně ukazují dnešní dva obrázky - čím větší bude šířka přenosového pásma, tím více harmonických složek skrz přenosovou cestu projde (viz první obrázek), a jejich zpětným "poskládáním" pak vznikne o to věrnější podoba původního obdélníkového signálu (viz druhý obrázek)Neboli: čím větší šířka pásma, tím kvalitnější a věrnější svému originálu bude přenesený signál. Analogový a digitální přenos Nás ovšem v tuto chvíli nezajímá ani tak signál samotný, jako spíše to co reprezentuje Pokud jsme obdélníkové impulsy generovali podle určité posloupnosti bitů, pak jistě budeme požadovat, aby příjemce dokázal z přijatého signálu zpětně odvodit, jaké bity to byly Zde přitom narážíme na základní rozdíl mezi analogovým přenosem a přenosem digitálním - v případě analogového přenosu bychom přenášeli určitou konkrétní hodnotu, podle které bychom nejspíše nastavili úroveň napětí přenášeného signálu, a pak bychom chtěli aby se cestou k příjemci tato hodnota moc nezměnila a příjemce ji dokázal změřit s přijatelně malou chybou Nepodaří se mu to nikdy úplně přesně, protože kvůli reálným obvodovým vlastnostem přenosových cest něco takového prostě není možné Nám zde ale jde o přenos digitální Tedy o to, aby příjemce dokázal podle přijímaného signálu rozlišit jednu z tolika alternativ, které připadají v úvahu - a které jsme v tomto konkrétním případě reprezentovali úrovní napětí přenášeného signálu Pokud jsme se s příjemcem dohodli například na tom, že alternativy budou právě dvě, a jedna z nich bude reprezentována napětím nižším než 0,1 V (například) a druhá napětím vyšším, pak nám může být vcelku jedno, že během přenosu došlo v určitém okamžiku vlivem útlumu k poklesu napětí ze 3 voltů na 2 (například)Pokud to zůstane v toleranci, která rozlišuje obě alternativy, dokáže příjemce správně rozpoznat co jsme měli na mysli a s absolutní přesností zrekonstruovat přenášený údaj Už chápete, v čem je skutečný rozdíl mezi analogovým a digitálním přenosem? V interpretaci! V obou případech protéká přenosovou cestou signál o určitém napětí, ale jednou nám jde o konkrétní hodnotu tohoto napětí (a ta je vždy zatížena určitou chybou), zatímco v druhém případě nám jde o to, abychom se podle hodnoty signálu dokázali správně rozhodnout (o tom, která z možných variant nastala). Podívejme se na celou věc ještě z jiného pohledu: analogový přenos není ideální Je vždy zatížen určitou chybou, a čím více budeme chtít tuto chybu zmenšovat, tím technicky (i finančně) náročnější bude toho dosáhnout Naproti tomu digitální přenos může být ideální a absolutní v tom smyslu, že příjemce dokáže přenášená (digitální) data zrekonstruovat naprosto přesně, a to i v případě, že byla přenášena prostřednictvím analogového signálu který se po cestě mohl i dosti "pokazit"Podstatné a důležité je pouze to, aby příjemce dokázal i z deformovaného signálu správně rozpoznat, co má reprezentovat. Nyquistovo kritérium Jak jsme si již odvodili výše, má na "pokažení" signálu vliv především šířka přenosového pásma, skrz které byl signál přenášen Ale do jaké míry? Existuje nějaký vztah, který by dokázal určit kdy už bude přenášený signál natolik "pokažený" že z něj nepůjde věrohodně poznat, co měl reprezentovat? Navíc vztah obecný, který by se netýkal jen jednoho specifického případu, jakým jsou námi použité obdélníkové impulsy? Takovýto vztah skutečně existuje, a přišel na něj již v roce 1924 pan Henry Nyquist Zjistil, že když se jakýkoli signál prožene skrz pásmovou propusť (filtr) šířky H (která ořeže všechny složky o frekvenci vyšší než H), pak je nutné snímat stav přijímaného signálu alespoň dvojnásobnou rychlostí (neboli s frekvencí 2H), aby z něj bylo "vyždímáno" vše, co může reprezentovat Současně s tím pan Nyquist přišel i na to, že snímat stav přijímaného signálu rychleji nemá smysl, protože veškerou další informaci (kterou mohly přispět vyšší harmonické složky) již odřezala zmíněná pásmová propusť. Závěr z tohoto zjištění (kterému se také říká Nyquistovo kritérium) je následující: je-li k dispozici přenosová cesta s šířkou pásma H, a je-li touto přenosovou cestou přenášen jakýkoli signál který některým svým parametrem rozlišuje mezi několika možnými alternativami, pak nemá smysl střídat tyto alternativy rychleji než s frekvencí 2H (neboli 2H-krát za sekundu)Například je-li k dispozici přenosový kanál o šířce pásma 4000H, pak nemá smysl "hýbat s ním" rychleji než 8000x za sekundu. Je ale Nyquistovo kritérium odpovědí na otázku v podtitulku dnešního dílu? Říká nám, kolik bitů, kilobitů či megabitů můžeme přenést po přenosové cestě s určitou šířkou přenosového pásma? Pozor, ještě ne! Budeme tedy muset pokračovat příště. Modulační a přenosová rychlost V minulém dílu jsme si naznačili, jaký vliv má šířka přenosového pásma na kvalitu přenášeného signálu Dospěli jsme také k tomu, jak často je nutné snímat vzorky přenášeného signálu, abychom dokázali rozpoznat maximum z jeho "datového obsahu"Dnes se začneme zabývat tím, jak velký může takovýto "datový obsah" být. Vraťme se ale ještě jednou k tomu, čím jsme se zabývali minule a předminule: k reálným obvodovým vlastnostem skutečných přenosových cest Z toho, že tyto přenosové cesty nikdy nejsou ideální vyplývá, že vždy nějakým způsobem "kazí" přenášený signál Nejinak tomu bylo i v případě našich "obdélníčků" (signálů obdélníkového průběhu), na kterých jsme si ukazovali jaký vliv má jeden z bezprostředních důsledků "ne-ideálnosti" přenosových cest, spočívající v existenci omezené šířky přenosového pásma V praxi tento vliv "ne-ideálnosti" navíc není stejnoměrný, a signály různého průběhu jsou "kaženy" různě Například námi zvolené signály obdélníkového průběhu jsou při velmi úzkém přenosovém pásmu zkreslovány mnohem více, než signály měnící se pozvolněji. Obecné ponaučení, které bychom si z právě naznačených skutečností měli odnést, je následující: jestliže konkrétní přenosové cesty přenáší některé signály lépe a jiné hůře (s větším "pokažením"), pak je rozumné volit takové signály, které daná přenosová cesta přenáší nejlépe Jaké konkrétní signály to jsou (co do průběhu, amplitudy, frekvence atd.), to je samozřejmě velmi závislé na povaze konkrétní přenosové cesty, ale nejčastěji to jsou signály harmonického průběhu (tjtakové, které svým průběhem připomínají sinusovku či kosinusovku). Přenos v základním a přeloženém pásmu Pokud se nám i přes nepříznivý vliv reálných obvodových vlastností přenosových cest daří přenášet takové signály, které svým průběhem dokáží přímo a bezprostředně reprezentovat binární data - tedy například naše obdélníkové impulsy, vytvářené skokovitými změnami napětí - pak jde o tzv. přenos v základním pásmu (baseband transmission)Šlo by jej charakterizovat také tak, že zde nebylo nutné dělat příliš velké ústupky vlastnostem přenosové cesty, a díky tomu může být přenášen takový signál, jehož zpracování (generování, detekce, ale hlavně rozpoznání toho co reprezentuje) je relativně jednoduché a přímočaré Například naše "obdélníčky" mohou odpovídat přenášeným datovým bitům stylem 1:1Dalším charakteristickým rysem přenosů v základním pásmu je to, že plně obsazují dostupný přenosový kanál (resp. spotřebovávají celou dostupnou šířku přenosového pásma), a stejným kanálem tudíž nemůže být souběžně přenášeno cokoli jiného. Přenosy v základním pásmu jsou většinou možné jen na relativně malé vzdálenosti, kde se reálné obvodové vlastnosti přenosových cest ještě tolik neprojevují - například tedy v koaxiálních kabelech či kroucené dvoulince v rámci lokálních sítí Naproti tomu na větší vzdálenosti je vliv reálných obvodových vlastností již natolik silný, že je nutné mnohem více přizpůsobit přenášený signál tomu, co daná přenosová cesta přenáší nejlépe Zde se pak hovoří o přenosu v přeloženém pásmu (broadband transmission)"Přeloženém" proto, že nejčastěji jde o takový signál, který je frekvenčně "posazen"(nebo: přesazen, přeložen) do jiné polohy, než jaká by odpovídala přenosu v základním pásmu. Například běžné komutované linky veřejné telefonní sítě mají přenosové pásmo od 300 do 3400 Hz, a nejsou tedy schopné přenášet tzv. stejnosměrnou složku (neboli takový signál, který nemění svůj průběh v čase)Z našich obdélníkových napěťových impulzů (pokud bychom se i zde pokoušeli o přenos v základním pásmu) by na druhé straně byly hodně deformované "vlnky", a jejich deformace by byla ještě mnohem větší, pokud by se nám naše obdélníčky protáhly do šířky (kdybychom přenášeli posloupnosti nul nebo naopak posloupnosti jedniček)Komutovanou linkou veřejné telefonní sítě o zmíněné šířce přenosového pásma (300 až 3400 Hz) budou naopak nejlépe procházet signály harmonického (tjsinusového, resp. kosinusového) průběhu, o frekvenci v rozmezí od 300 do 3400 Hz. Podstata modulace Při přenosech v přeloženém pásmu je relativně těžší (oproti přenosům v základním pásmu) měnit skutečně přenášený signál takovým způsobem, aby dostatečně věrně reprezentoval přenášená binární data Řečeno jinak, v případě přenosu v přeloženém pásmu je těžší "nabalit" binární data na skutečně přenášený signál, který je ve své podstatě signálem analogovým Příslušné "nabalování" je označováno jako modulace - binární data jsou "namodulována" na analogový signál, resp. analogový signál je modulován podle přenášených binárních dat Konkrétních možností jak takovéto modulace dosáhnout je celá řada, jejich použití je ale samozřejmě vázáno na to, aby příjemce měl možnost rozpoznat relevantní změny a provést inverzní činnost, tzv. demodulaci Tedy "sejmout" z přijatého analogového signálu jeho "binární náklad", resp. podle modulace přijímaného signálu zpětně generovat binární data, která mu byla vyslána. Konkrétním technikám modulace nejspíše věnujeme samostatný díl tohoto seriálu Dnes si pro názornost naznačme alespoň ty nejzákladnější možnosti Ukazuje je dnešní obrázek: vzoreček na tomto obrázku je nejjednodušším vyjádřením signálu harmonického průběhu, a má tři parametry: amplitudu A, úhlovou rychlost omega (která je přímo úměrná frekvenci), a tzv. fázové posunutí fi Budeme-li měnit vždy jeden z těchto parametrů, dostaneme po řadě amplitudovou, frekvenční a fázovou modulaci (viz obrázek)V praxi se pak tyto základní způsoby modulace vzájemně kombinují, ale o tom skutečně až příště. Modulační rychlost Zastavme se nyní u jedné velmi zajímavé otázky: jak často si můžeme dovolit měnit průběh přenášeného signálu při přenosech v přeloženém pásmu? Neboli: jak rychle (resp. jak často) můžeme "hýbat" s parametry přenášeného signálu, které v rámci používané modulace měníme? Omezujícím kritériem je samozřejmě to, aby příjemce na druhé straně dokázal tyto změny dostatečně spolehlivě detekovat Formálně se přitom ptáme na tzv. modulační rychlost (modulation speed, někdy též: Baud rate), která vyjadřuje počet změn za sekundu, a měří se v jednotkám zvaných Baud (zkratkou Bd). Odpověď na tuto otázku zazněla již v minulém dílu, jako tzv. Nyquistovo kritérium To nám říká, že ani při snaze o maximální "vyždímání" přenášeného signálu nemá smysl jej vzorkovat rychleji než dvakrát za každou jeho periodu, neboli rychlostí číselně dvojnásobnou oproti dostupné šířce přenosového pásma Odsud pak můžeme stanovit jednoduchý vzoreček pro maximální možnou modulační rychlost: vmodulační=2 * šířka pásma Povšimněme si hned jedné zajímavé a důležité vlastnosti: maximální dosažitelná modulační rychlost závisí pouze na dostupné šířce přenosového pásma, a nikoli na konkrétní použité modulaci. Přenosová rychlost Modulační rychlost, měřená v Baudech, stále ještě neposkytuje věrohodný obrázek o míře schopnosti určité přenosové cesty přenášet data Jestliže na určité konkrétní přenosové cestě lze dosáhnout modulační rychlosti například 600 Baudů, kolik bitů lze přes ni přenést třeba za jednu sekundu? Zapamatujme si dobře, že na takto položenou otázku nelze odpovědět!!! Záleží totiž na tom, kolik různých alternativ reprezentuje jedna změna skutečně přenášeného signálu Neboli: když v rámci modulace měníme (skokem) některý z parametrů přenášeného signálu, z kolika možných hodnot volíme? Pokud jen ze dvou, pak každá z nich může reprezentovat jednu binární číslici (jednu 0 či 1), a pak platí "co změna to jeden bit"Pokud ale volíme ze čtyř možností, pak každá může reprezentovat dvojici binárních číslic, a pak by platilo "co změna, to dva bity", a stejně tak bychom mohli pokračovat dále Obecně pak platí, že počet bitů reprezentovaných ("nesených") jednou změnou přenášeného signálu je dvojkový logaritmus počtu možných stavů (možností). Věrohodnější obrázek o schopnosti konkrétní přenosové cesty přenášet data poskytuje až tzv. přenosová rychlost, měřená v bitech za sekundu Předchozí úvaha nás opravňuje formulovat následující vzoreček, vyjadřující konkrétní závislost mezi modulační rychlostí a přenosovou rychlostí: vpřenosová=vmodulační * log2(n) kde n je zmíněný počet možných stavů přenášeného signálu. Přenosová rychlost V závěru minulého dílu jsme dospěli k představě tzv. přenosové rychlosti Jde o veličinu, která již poměrně věrně vystihuje schopnost určité konkrétní cesty přenášet data Dnes si pojem přenosové rychlosti upřesníme, ukážeme si jaká omezení nám v praxi brání zvyšovat přenosovou rychlost tak, jak bychom mohli chtít. Nejprve se ale znovu vraťme k závěru minulého dílu, ve kterém jsme dospěli k velmi důležitému závěru: tzv. modulační rychlost, měřená v Baudech a vyjadřující počet změn přenášeného signálu za jednotku času, nám ještě neříká nic o tom, kolik bitů je tímto signálem přenášeno Naproti tomu přenosová rychlost, měřená v bitech za sekundu, nám říká kolik datových bitů je možné přenést za časovou jednotku, a naopak nevypovídá nic o způsobu jakým se toho dosahuje, neboli o četnosti změn přenášeného signálu Mezi oběma veličinami přitom zdaleka nemusí platit rovnost - pokud se na vyjádření jednoho datového bitu "spotřebují" dvě změny přenášeného signálu (což je dáno použitým způsobem kódování jednotlivých bitů), pak přenosová rychlost vychází číselně poloviční oproti rychlosti modulační Naopak, pokud jedna změna přenášeného signálu je změnou mezi čtyřmi možnými stavy, pak každá takováto změna může reprezentovat hned dva datové bity, a přenosová rychlost bude tudíž dvojnásobná oproti rychlosti přenosové Obě rychlosti se přitom číselně rovnají pouze v případě, kdy je přenášený signál pouze dvoustavový, a každá jeho změna tak reprezentuje jeden jediný datový bit Obecně pak platí vztah, který jsme si již také uvedli v závěru minulého dílu: vpřenosová=vmodulační * log2(n) kde n je počet vzájemně rozlišitelných stavů, které může přenášený signál nabývat. Rozdíl mezi modulační a přenosovou rychlostí je nejmarkantnější u dnešních telefonních modemů Ty totiž používají často dosti složité a komplikované metody modulace a kódování, díky tomu dokáží pracovat s relativně velkým počtem možných stavů přenášeného signálu, a svých přenosových rychlostí tudíž dosahují i při relativně nízkých modulačních rychlostech Na druhou stranu jim jiné řešení nezbývá, protože mají k dispozici přenosový kanál s pevně danou šířkou přenosového pásma (300 až 3400 Hz, neboli 3,1 k Hz), a podle Nyquistova kritéria (viz minule) na něm nemá smysl používat vyšší modulační rychlost než 6200 Baudů (tjčíselně dvojnásobnou oproti šířce pásma)V praxi jsou ale stejně používány ještě nižší modulační rychlosti, jak ukazuje dnešní tabulka Z ní vidíme, že například modem s přenosovou rychlostí 14,4 kilobitů za sekundu pracuje se signálem, který se mění 2400-krát za sekundu (tjmá modulační rychlost 2400 Bd), přičemž tento signál může nabývat celkem n=26neboli 64 různých hodnot, a jedna změna tohoto signálu tudíž reprezentuje šest bitů. A ještě jednu poznámku: kdyby vám někdo nabízel modem s přenosovou rychlostí například 2400 Baudů, obraťte se k němu zády Plete si totiž hrušky a jablka. Přenosová rychlost, v bitech za sekundu Modulační rychlost, v Baudech n - počet rozlišovaných stavů přenášeného signálu log2(n) - počet bitů, reprezentovaných jednou změnou přenášeného signálu označení přenosového standardu 2400 600 16 4 V.22bis 9600 2400 16 4 V.32 14400 2400 64 6 V.32bis 28800 2400-3200 512 9 V.34 Shannonův teorém Zamysleme se nyní nad jednou velmi důležitou otázkou, která je zvláště aktuální u komutovaných (vytáčených) linek veřejné telefonní sítě: máme-li k dispozici určitou přenosovou cestu s jejími konkrétními a neměnnými obvodovými vlastnostmi, můžeme na ní dosáhnout libovolně vysoké přenosové rychlosti? Neboli, řečeno jinými slovy: budeme-li zdokonalovat technickou stránku přenosu a díky tomu zvyšovat přenosovou rychlost na určité přenosové cestě, budeme to moci dělat libovolně dlouho, nebo někde narazíme na nějakou z principu nepřekonatelnou bariéru? Nebo ještě jinak: když dnes existují modemy pro komutované linky veřejné telefonní sítě pracující s přenosovou rychlostí 28,8 kilobitů za sekundu, má smysl ještě chvíli počkat, až se na trhu objeví třeba modemy s rychlostí 64 kbps, 128 kbps apod.? Odpověď začneme hledat vzorečcích a vztazích, které jsme si již dříve naznačili: jestliže maximální modulační rychlost je podle Nyqistova kritéria dvojnásobná oproti dostupné šířce přenosového pásma, a tato šířka přenosového pásma je pro danou přenosovou cestu fixována (je neměnná), pak z toho jednoduše vyplývá, že modulační rychlost nelze libovolně dlouho zvyšovat (a její maximální hodnota je také pevně dána)Jestliže přenosová rychlost závisí na modulační rychlosti podle dnes již jednou uvedeného vzorečku vpřenosová=vmodulační * log2(n) pak poslední možností pro zvyšování přenosové rychlosti je zvyšování parametru n, neboli zvyšování počtu rozlišovaných stavů přenášeného signálu Výsledná přenosová rychlost by při lineárním zvyšováním n sice rostla pomaleji (logaritmicky), ale přesto bychom se při dostatečně vysoké hodnotě n mohli dostat s přenosovou rychlostí tak vysoko, jak potřebujeme. Podívejme se ale na tuto možnost nejprve obyčejným "selským rozumem": budeme-li zvyšovat počet možných stavů přenášeného signálu, bude čím dál tím těžší je správně rozpoznat, resp. rozlišit od sebe Intuitivně je tedy vcelku zřejmé, že něco takového nemůžeme dělat libovolně dlouho, ale že dříve či později narazíme na mez, za kterou už příjemce nebude schopen dostatečně přesně rozlišit stavy přijímaného signálu. Zajímavou otázkou ovšem je, zda tato mez je dána našimi momentálními schopnostmi, resp. dokonalostí přenosové techniky a je možné očekávat její postupné posouvání, nebo zda jde o mez závislou na něčem jiném, co nemá s dokonalostí dostupné techniky nic společného (a co se tudíž nemusí posunout ani při sebedokonalejší technice). Odpověď je (bohužel) taková, že zmíněná hranice je principiálního charakteru, a je nezávislá na dokonalosti naší techniky a technologie Jinými slovy: i kdyby se výrobci modemů snažili sebevíce, přes onu magickou hranici se nikdy nedostanou. Ale kde ona hranice leží? Tím, kdo tuto hranici nalezl (v roce 1948), byl zakladatel moderní teorie informace, pan Claude Shannon Ten totiž zjistil, že maximální dosažitelná přenosová rychlost závisí jednak na dostupné šířce přenosového pásma (což je ihned zřejmé), ale pak už jen na "kvalitě" přenášeného signálu, vyjádřené tím jak dobře jej lze odlišit od nepříznivých vlivů, zejména všudypřítomného šumu Konkrétní vzoreček závislosti přenosové rychlosti na uvedených veličinách, označovaný také jako tzv. Shannonův teorém, je následující: maximální vpřenosová=šířka pásma * log2(1 + signál/šum) Přitom poměr "signál/šum" (též: odstup signálu od šumu) je veličina, která je opět dána reálnými obvodovými vlastnostmi konkrétní přenosové cesty, a v praxi většinou není možné ji výrazněji ovlivnit (vyjadřuje totiž míru toho, jak se do "užitečného" signálu přimíchávají jiné signály rušivého charakteru)Například kvalitní komutovaná linka analogové veřejné telefonní sítě dosahuje odstupu signál/šum 1000:1Dosazením této hodnoty do Shannonova vzorečku (spolu s šířkou přenosového pásma 3,1 k Hz) nám vyjde, že maximální dosažitelná přenosová rychlost na běžných komutovaných linkách veřejné telefonní sítě je kolem 30 000 bitů za sekundu!! Kupte si perpetuum mobile! Uvědomme si dobře, co právě vyslovené tvrzení znamená: Shannonův teorém je zcela nezávislý na technické dokonalosti - nenajdete v něm ani vliv použité modulace, ani vliv použitého kódování To ale znamená, že sebedokonalejší technika přenosu dat nemůže při pevně dané šířce pásma a kvalitě přenosu (dané odstupem signálu od šumu) překročit mez danou Shannonovým teorémem Snahy překonat tuto mez pak mají stejnou šanci na úspěch, jako snahy sestrojit perpetuum mobile. Jaká je ale současná praxe v oblasti telefonních modemů pro komutované linky veřejné telefonní sítě? Dnes již existují (a jsou běžně k dostání) modemy pro přenosovou rychlost 28,8 kbps, které se teoretické hranici vyplývající z Shannonova teorému velmi blíží Svědčí to mimo jiné i o vyspělosti naší současné techniky. Na trhu však již dnes jsou i modemy, dosahující přenosové rychlosti 33 kilobitů, což je nad hranicí danou Shannonovým teorémem (a nejde přitom o podvod)Podařilo se tedy zkonstruovat perpetuum mobile, resp. vyvrátit Shannonův teorém? Nikoli, to skutečně nejde Zmíněné modemy pro 33 kbps plně resp. ektují Shannonův teorém, neboť používají o něco větší šířku pásma než původních 3,1 k Hz Dokáží totiž využít i okrajové části přenosového spektra běžných komutovaných linek veřejné telefonní sítě (viz obrázek), které již mají natolik špatné přenosové vlastnosti, že pro ostatní modemy nejsou použitelné - vlastně si tím dokáží "roztáhnout" původní přenosové pásmo o šířce 3,1 k Hz. Přenosový výkon Přenosová rychlost, kterou jsme se zabývali v předchozích dílech tohoto modulu, je veličinou která říká velmi mnoho o schopnostech konkrétní přenosové cesty přenášet data V praxi je ovšem nutné mít na paměti, že jde o veličinu nominálního charakteru, která ještě nemusí vypovídat příliš přesně o tom, jaké objemy dokáže příslušná přenosová cesta přenést za delší časové období. Jeden otřelý počítačový vtip, pocházející ještě z dob sálové prehistorie, říká že není důležité kolik instrukcí vykoná určitý počítač resp. procesor za sekundu, ale že skutečně důležité je to, kolik jich udělá za týden, měsíc či rok Pointa spočívá v tom, že při provozu počítače může docházet k všelijakým výpadků, odstávkám a dalším vlivům, kvůli kterým procesor buď vůbec nevykonává žádné instrukce (nebo je i vykonává, ale tyto jdou na vrub různým režijním činnostem, jako třeba diagnostice)Celý vtip pak názorně dokumentuje rozdíl mezi veličinou nominálního charakteru, jakou je třeba zmíněný počet instrukcí vykonaných za sekundu, a veličinou "efektivní", která vyjadřuje skutečný (užitečný) efekt, obvykle sledovaný za určité delší období. Počet instrukcí, vykonaných procesorem za jednu sekundu, je třeba chápat především jako údaj vyjadřující jak dlouho trvá provedení jedné instrukce - v tom smyslu, že když procesor provádí své strojové instrukce rychlostí 1000 instrukcí za sekundu (například), pak provedení jedné strojové instrukce trvá jednu tisícinu sekundy Ani v námi zvoleném případě procesoru a jeho instrukcí pak není možné použít jednoduchou násobilku a říct, že za sekundu jich provede přesně tisíc Do hry totiž vstupují různé vlivy, jako například DMA přenosy či výpadky bloků ve vyrovnávacích pamětech, a ty mohou významněji prodlužovat dobu kterou trvá provedení jednotlivých instrukcí Pokud bychom tedy sledovali počet skutečně provedených instrukcí za delší časové období, posčítali je a pak vztáhli na časovou jednotku (například sekundu), dostali bychom nejspíše poněkud jiné číslo Hlavně bychom ale dostali veličinu "efektivního" (průměrného, sumárního) typu, která již bere do úvahy i další faktory, než jen nominální rychlost provádění instrukcí. Srovnáme-li si obě veličiny - nominální rychlost provádění instrukcí a efektivní počet skutečně provedených instrukcí - pak rozměrově budou shodné, neboť obě vyjadřují počet provedených instrukcí za sekundu Číselně se ale mohou i dosti významně lišit, a tato jejich odlišnost bude odrazem nejrůznějších vlivů, které se v praxi uplatňují Je velmi důležité si uvědomit, že tyto vlivy mohou působit oběma směry - mohou nejen číselně snižovat "efektivní" rychlost oproti rychlosti nominální, ale mohou ji stejně tak i zvyšovat Námi zvolený příklad s prováděním strojových instrukcí to umožňuje názorně dokumentovat: dnešní procesory velmi často použivají techniky tzv. prokládání (pipelining), a zpracovávají více instrukcí najednou - například jednu právě začínají, druhou mají rozpracovanou zhruba z poloviny a třetí právě dokončují Jestliže takto dochází k trojnásobnému prokládání, tjprocesor v každém okamžiku pracuje na třech instrukcích současně a provedení každé instrukce trvá jednu tisícinu sekundy, pak za tuto jednu tisícinu sekundy procesor stihne dokončit hned tři instrukce, a za jednu sekundu tak teoreticky stihne provést tři tisíce instrukcí (odmyslíme-li si na chvíli efekt opačně působících vlivů)Takže "efektivní" rychlost může být dokonce i výrazně vyšší než rychlost nominální. Přenosová rychlost vspřenosový výkon Podobně jako k rychlosti provádění strojových instrukcí musíme při datových přenosech přistupovat i k rychlosti přenosové Jde opět o veličinu nominálního charakteru, kterou je vhodné chápat jako vyjádření toho, jak dlouho trvá přenos jedné elementární jednotky informace, tedy jednoho bitu Takže když se například někde něco přenáší rychlostí 10 Mbps (megabitů za sekundu), pak je třeba tomu rozumět tak, že přenos jednoho bitu zabere jednu desetimilióntinu sekundy Nikoli tak, že za jednu sekundu se přenese 10 "mega" bitů, za deset sekund 100 "mega" atd Mějme to na paměti, například i v souvislosti s Ethernetem. "Efektivní" alternativou k nominální přenosové rychlosti je v datových přenosech veličina, označovaná nejčastěji jako "přenosový výkon" (anglicky: throughput, doslova: propustnost), ale někdy také jako "informační rychlost"Tento druhý možný název šikovně vystihuje jednu důležitou specifiku datových přenosů: aby bylo možné přenést určitý počet "užitečných" bitů (resp. bitů vyjadřujících určitou informaci), je nutné ve skutečnosti přenést navíc i určité režijní bity, nutné pro korektní fungování přenosových mechanismů Jde například o nejrůznější kontrolní součty, sloužící potřebám detekce neporušenosti datového obsahu při spolehlivých přenosech, či o různé adresy příjemců a odesilatelů, identifikátory obsahu, hodnoty čítačů vyjadřujících pořadí atd. Přenosová rychlost existenci těchto režijních bitů nebere v úvahu, zatímco přenosový výkon ano Přenosová rychlost říká, jak dlouho trvá přenos jednoho bitu a nezajímá se o to, zda jde o režijní bit či o bit nesoucí "užitečnou" informaci Naproti tomu přenosový výkon obě situace již rozlišuje, všímá si pouze "užitečných bitů" nesoucích informace, a vyjadřuje tudíž množství "užitečných" dat, které je daná přenosová cesta schopna skutečně přenést Navíc jde o veličinu "efektivního" charakteru, která bere v úvahu průměrné chování vztažené k delším časovým úsekům. Problém je ovšem v tom, že není nijak lehké exaktně definovat co jsou "užitečná" data, a co jsou data režijní Proto je obtížné přesně definovat i samotný přenosový výkon, i když při intuitivním pohledu je to vcelku jednoduché To je zřejmě také hlavní důvod, proč se v běžné praxi s přenosovým výkonem moc nepracuje, a místo toho se používá především přenosová rychlost Může to ale mít ostatně i trochu jiné důvody, než jen obtížnost a vágnost definice přenosového výkonu: říci například o Ethernetu, že pracuje s přenosovou rychlostí 10 Mbps, je jistě působivější než prozradit, že jeho přenosový výkon v reálných podmínkách bývá někde mezi 3 až 4 Mbps. Faktory ovlivňující přenosový výkon Jak jsme si již naznačili, na přenosový výkon mají vliv různé "režijní" bity, přenášené spolu s bity "užitečnými"Kromě toho je zde ale celá řada dalších vlivů, které působí směrem ke snižování přenosového výkonu vůči nominální přenosové rychlosti Jde například o asynchronní způsob komunikace, při kterém mohou mezi jednotlivě přenášenými částmi dat (jednotlivými znaky, bloky atd.) existovat libovolně dlouhé prodlevy Ty nominální přenosová rychlost nebere do úvahy, zatímco přenosový výkon ano. Přenosový výkon dále bere do úvahy například fungování mechanismů zabezpečujících spolehlivost přenosu - dojde-li například k poškození přenášeného bloku a ten musí být přenesen znovu, na přenosovou rychlost to nemá vliv, ale přenosový výkon to samozřejmě znatelně zmenšuje. Další zajímavý vliv je možné dokumentovat na již citovaném příkladu Ethernetu Ten počítá s existencí tzv. sdíleného přenosového média, do kterého může v principu vysílat kdokoli, ale v praxi musí zaúčinkovat vhodný mechanismus, který v případě vícenásobného zájmu rozhodne kdo bude moci vysílat a kdo musí počkat Ethernet používá pro tyto účely přístupovou metodu CSMA/CD, jejíž samotná podstata také zavádí určitou režii snižující přenosový výkon oproti nominální přenosové rychlosti Navíc jde o tzv. neřízenou přístupovou metodu, a její režie při zvyšující se zátěži významně vzrůstá. Možnosti zvyšování přenosového výkonu Vedle celé řady "režijních" faktorů, která v datových komunikacích působí směrem ke snižování přenosového výkonu oproti přenosové rychlosti, však existují i takové vlivy, které působí opačně Jde zejména o mechanismy on-line komprese, zabudovávané do dnešních telefonních modemů Například modemy dle standardu MNP 4 dokáží komprimovat data v poměru 2:1, a modemy využívající standard V.42bis dokonce v poměru 4:1Jednoduchým výpočtem pak lze zjistit, že například pro modem o přenosové rychlosti 28,8 kbps by při maximální kompresi mohl teoreticky dosahovat efektivního přenosového výkonu 115,2 kbps (ovšem bez uvážení vlivu opačně působících faktorů). V praxi je ovšem situace poněkud střídmější - komprimační mechanismy, zabudované do modemů, totiž musí fungovat v reálném čase, a nemohou tudíž být příliš efektivní Také citovaná úroveň komprese (až 4:1) je spíše horním odhadem, zatímco reálně dosahované úrovně komprimace bývají nižší Záleží přitom i na konkrétní povaze dat, která jsou přenášena - jde-li například o soubor, který byl zkomprimován již před svým přenosem (některým výkonnějším kompresním prostředkem), pak pokus modemu o jeho další kompresi pomoci "hloupějších" kompresních prostředků vede ve skutečnosti na jeho zvětšení, a tudíž na faktické snížení přenosového výkonu. 1Počítačová síť Počítačová síť je soustava vzájemně propojených počítačů. Lokální počítačová síť (LAN - Local Area Network), Rozlehlá počítačová síť (WAN - Wide Area Network). Hlavním rozlišujícím kritériem je především geografická oblast, na které jsou jednotlivé uzlové počítače rozmístěny Lokální počítačová síť se nejčastěji rozkládá v jediné místnosti, v několika místnostech, v jedné budově, případně v rámci několika sousedních budov či napřv rámci areálu univerzity Vzdálenost mezi jednotlivými uzlovými počítači lokální sítě je tedy nejčastěji v řádu jednotek až stovek metrů, vhodnými technickými prostředky ji ale lze zvýšit i napřna několik kilometrů Naproti tomu uzlové počítače rozlehlé sítě bývají rozmístěny ve větším regionu, napřv různých městech či dokonce na různých kontinentech. Další odlišností mezi lokální a rozlehlou počítačovou sítí bývá také druh uzlových počítačů U lokálních sítí jde obvykle o osobní počítače a tzv. pracovní stanice, tedy o počítače, které jsou určeny vesměs pro jediného uživatele, a jsou v provozu jen tehdy, když je uživatel skutečně potřebuje Naopak uzlovými počítači rozlehlých sítí bývají nejčastěji počítače z kategorie tzv. střediskových, případně minipočítače, tedy stroje, vybavené sítí terminálů, schopné sloužit většímu počtu uživatelů současně, a pracující nepřetržitě S tím také souvisí odlišný osud zpráv, které nelze v síti ihned předat jejím adresátům V rozlehlé síti je zpráva doručena až do příslušného uzlového počítače (který je trvale v provozu) a zde se uchovává až do doby, než si její adresát sedne k terminálu, přihlásí se do systému a zprávu si převezme Naopak v lokální síti se zpráva (po upozornění jejího odesilatele) obvykle ztrácí, neboť počítač, na který by měla být doručena, není právě v provozu. Rozdíl bývá také ve způsobu, jakým jsou uzlové počítače lokální a rozlehlé počítače propojeny U lokálních sítí si veškerý hardware, potřebný k propojení počítačů (tjkabeláž, rozbočovače apod.) kupuje majitel resp. provozovatel sítě Velmi často jsou všechny uzlové počítače připojeny na jediné společné komunikační médium (které pak funguje jako tzv. sběrnice)Efekt je takový, že každý uzlový počítač může mít přímé spojení s kterýmkoli jiným počítačem v lokální síti, a oba počítače tak mohou komunikovat přímo, bez jakýchkoli prostředníků Naopak u rozlehlých sítí jsou jednotlivé uzlové počítače, rozmístěné ve větších vzdálenostech od sebe, propojeny pomocí přenosových kanálů, které si majitel resp. provozovatel sítě nejčastěji pouze pronajímá od spojových organizací, a nejsou tedy jeho majetkem Pronájem bývá značně nákladný, proto u rozlehlých sítí není únosné propojovat jednotlivé počítače tak, aby každý z nich mohl mít přímé spojení s kterýmkoli jiným Dva uzlové počítače rozlehlé sítě tedy mohou být pro vzájemnou komunikaci odkázány na několik prostředníků, tjna několik mezilehlých uzlových počítačů. Další odlišností mezi lokální a rozlehlou sítí bývá také účel, ke kterému je síť zřizována V případě lokálních sítích jde obvykle o možnost sdílení nákladných periferií (napřkvalitních tiskáren, velkokapacitních záložních pamětí) a o možnost sdílení souborů a přístup do společných databází U rozlehlých sítí bývá hlavním cílem umožnit přenos zpráv a datových souborů na větší vzdálenosti, možnost získat přímý přístup na vzdálený počítač, využití výpočetní kapacity jiného počítače v síti (napřsuperpočítače), možnost přístupu do rozsáhlých centrálních databází apod. Z pohledu uživatele však rozlišování mezi lokální a rozlehlou sítí postupně ztrácí význam Stále častěji totiž dochází k vzájemnému propojování rozlehlých a lokálních sítí Jedním z mechanismů, kterým se tak děje, je vzájemné propojování jednotlivých lokálních sítí prostřednictvím sítí rozlehlých - lokální sítě zde vlastně začínají vystupovat v roli (koncových) uzlových počítačů rozlehlých sítí Navzájem se však propojují i jednotlivé rozlehlé sítě, a vzniká celý konglomerát vzájemně propojených sítí, ve kterém se pro uživatele zcela ztrácí rozdíl mezi lokální a rozlehlou sítí - všechny propojené počítače se pro uživatele stávají z hlediska přístupu k síti rovnocenné, a nabízí mu stejné možnosti využití všech zdrojů, služeb a prostředků, které síť resp. celý konglomerát sítí nabízí. 2Základní formy přenosů V počítačových sítích se můžeme setkat s nejrůznějšími formami přenosu signálů, které mohou být navíc různým způsobem modulovány, kódovány, a k jejich přenosu se mohou používat přenosové kanály různých vlastností a charakteristik Začněme tedy právě u možných forem přenosu signálů: Paralelní a sériový přenos - Parallel and serial transmission. Při paralelním přenosu jsou data přenášena po více bitech najednou, typicky po celých bytech K tomu je ovšem zapotřebí příslušný počet souběžných (paralelních) vodičů, což je únosné jen na krátké vzdálenosti (typicky 20 metrů)S paralelním přenosem se můžeme setkat nejčastěji mezi počítačem a tiskárnou (vybavenou tzv. paralelním rozhraním, což je standardní případ), v oblasti počítačových sítí pak jen zcela výjimečně u některých experimentálních lokálních sítí. Při sériovém přenosu jsou data přenášena postupně bit po bitu, nejnižším (přesněji: nejméně významným) počínaje V drtivé většině sítí je přenos dat sériový Nejmenší položka dat přenášená sériově je označována jako znak (character) a má obvykle rozsah 7 nebo 8 bitů Znak, vyjádřený přímo ve formě posloupnosti dvojkových bitů, které se skutečně přenášejí, se pak označuje jako značka. Sériový asynchronní přenos - Serial asynchronous transmission. Při asynchronním sériovém přenosu mohou být jednotlivé znaky (přesněji: značky) přenášeny s libovolnými časovými odstupy mezi sebou Příjemce pak ovšem nemůže předem vědět, kdy začíná další znak, a proto musí být schopen jeho příchod podle vhodného příznaku rozpoznat Tímto příznakem je tzv. start bit (též: rozběhový prvek, viz obrázek 2.1.), kterým začíná každý asynchronně přenášený znak Příchod start bitu je pro příjemce současně i možností správně si nastavit své měřítko času (přesněji: svou časovou základnu)To je nutné proto, aby příjemce správně určil časové okamžiky, kdy má vyhodnocovat stav jednotlivých datových bitů, které po start bitu následují. Za vlastními datovými bity může následovat jeden tzv. paritní bit (viz dále), a konečně tzv. stop bit (též: závěrný prvek), jehož délka obvykle odpovídá délce jednoho nebo dvou datových bitů Stop-bit v sobě nenese žádnou informaci, jeho smyslem je pouze zajistit určitý minimální odstup mezi jednotlivými znaky - vyslání následujícího znaku může začít nejdříve po odvysílání celého předchozího znaku, tedy včetně jeho stop-bitu. Asynchronnímu způsobu přenosu se někdy říká také start-stopní přenos. Sériový synchronní přenos - Serial synchronous transmission. Při synchronním přenosu jsou obvykle přenášeny celé bloky znaků Datové bity jednotlivých znaků přitom následují těsně po sobě, bez jakýchkoli časových odstupů, a nejsou prokládány žádnými start či stop bity (mohou však být doplněny jedním paritním bitem)Začátek bloku je indikován jedním nebo několika speciálními synchronizačními znaky (tzv. znaky SYN), jejichž hlavním smyslem je zajistit potřebnou časovou synchronizaci odesilatele i příjemce, tedy pomoci příjemci přesně stanovit časové okamžiky, ve kterých má vyhodnocovat jednotlivé datové bity Blok znaků je pak opět zakončen synchronizačními znaky, které mohu (ale nemusí) být nepřetržitě vysílány až do začátku následujícího datového bloku. Synchronní přenos je obecně rychlejší než asynchronní, neboť není zatížen režií připadající na start bity a stop bity Jeho technická a programová realizace však bývá poněkud složitější než u přenosu asynchronního. 3Zabezpečení dat při přenosech Parita Při sériovém i paralelním přenosu dat může docházet k chybám, jejichž důsledkem je přijetí opačné hodnoty jednoho či několika bitů, než jaké byly původně vyslány Nejjednodušší, ale současně také nejménně účinný způsob zabezpečení znaku, který umožňuje následné rozpoznání výskytu chyby, je doplnění datových bitů jedním dalším bitem tak, aby celkový počet jedniček ve znaku byl (při odesílání) lichý - pak jde o tzv. lichou paritu (odd parity) - nebo naopak sudý - pak jde o tzv. sudou paritu (even parity)Příjemce musí vědět, zda mu odesilatel posílá znaky se sudou či lichou paritou Pokud počet jedničkových bitů nesouhlasí s očekávanou paritou, může si příjemce dovodit, že došlo k chybě při přenosu jednoho (nebo tří, pěti), obecně lichého počtu bitů Má-li přijatý znak očekávanou paritu, není to ještě stoprocentní zárukou jeho bezchybnosti - pomocí jediného paritního bitu nelze rozpoznat chyby v sudém počtu bitů Zabezpečení pomocí jednoho paritního bitu je tedy vhodné používat jen tam, kde je pravděpodobnost výskytu chyb v jednotlivých bitech malá a pravděpodobnost výskytu chyb ve více bitech současně zanedbatelná. Pozn.: V praxi se lze setkat také s tím, že se paritní bit nastavuje vždy na 0 (resp. vždy na 1) - v angličtině se tomu říká space parity (resp. mark parity)Smysl je napřten, aby odesilatel mohl vysílat sedmibitové znaky doplněné tímto konstantním paritním bitem, které příjemce přijme jako osmibitové znaky bez parity (čímž se ovšem ztrácí možnost detekovat přenosové chyby). Parita je nejjednodušší (a také nejméně účinný) případ použití tzv. bezpečnostních kódů. Základní myšlenka použití bezpečnostních kódů je velmi jednoduchá - původní znaky se podle přesně definovaných pravidel transformují na znaky jiného typu (napřv případě parity se osmibitové znaky přidáním jednoho paritního bitu převedou na devítibitové)Teprve ty se pak skutečně přenesou a příjemce si je převede zpět do jejich původního tvaru Některé znaky onoho "jiného typu" však nemohou z původních znaků řádným způsobem nikdy vzniknout (napřpři používání liché parity bychom neměli nikdy získat znak se sudou paritou)Pokud pak příjemce přijme takový znak, který při daných pravidlech transformace nemá žádný "vzor", může jej oprávněně považovat za chybně přenesený znak. Bezpečnostní kódy jsou v zásadě dvojího typu: - detekční kódy (error-detection codes) - umožňují pouze rozpoznat (detekovat), že přijatý znak je chybný - samoopravné kódy (self-correcting codes) - kromě detekce chyby umožňují i opravu chybně přeneseného znaku, takže jej není nutné přenášet znovu (což u detekčního kódu obecně nutné je). Použití bezpečnostních kódů vždy znamená, že se v rámci každého znaku ve skutečnosti přenáší více bitů, než kolik by bylo k vyjádření vlastního znaku nezbytně nutné Zabezpečení proti chybám není navíc nikdy stoprocentní, jeho účinnost však roste s počtem bitů "navíc"Nejjednodušší detekční kód (zabezpečení sudou nebo lichou paritou) přidává k datovým bitům jeden další bit a dokáže detekovat chybu v jednom bitu Samoopravný kód, který umožňuje následnou opravu chyby v jediném bitu (tzv. rozšířený Hammingův kód), přidává ke každému 8-bitovému bytu navíc pět bitů (resp. 6 bitů ke každému 16-bitovému slovu). V praxi je výhodnější nezabezpečovat proti chybám jednotlivé znaky, ale celé posloupnosti znaků resp. celé přenášené bloky dat Dodatečné bity, používané k detekci chyb, se pak nepřidávají znovu ke každému znaku, ale jen jednou k celému bloku dat (a přenesou se spolu s ním)Je-li pak chyba detekována, nelze ji v rámci bloku lokalizovat až na jednotlivé znaky Místo toho musí být celý blok prohlášen za chybný a přenesen znovu To ovšem nemusí být vůbec na závadu - stačí si uvědomit, že přenosy dat téměř vždy probíhají po celých blocích, a nejmenší jednotkou dat, jejíž opakované vyslání si může příjemce vyžádat, je právě celý blok a nikoli jednotlivé znaky. Podélná parita - longitudinal parity je jedním možným způsobem zabezpečení celého bloku dat, chápaného jako posloupnost jednotlivých znaků Zde se nekontroluje sudý resp. lichý počet jedničkových bitů v jednotlivých znacích, ale sudý resp. lichý počet jedničkových bitů ve stejnolehlých bitových pozicích všech znaků v bloku (viz obr3.1)Je-li tedy blok dat tvořen napřosmibitovými znaky, přidá se k celému bloku osm paritních bitů (tedy vlastně jeden znak navíc), a každý z nich se nastaví tak, aby byla dodržena sudá resp. lichá parita. Použití podélné parity se někdy kombinuje i se zabezpečením jednotlivých znaků pomocí sudé resp. liché parity, která se pak pro odlišení od podélné parity označuje jako příčná či znaková parita (transversal, lateral parity)Obě varianty ilustruje obrázek 3.1. Kontrolní součet - checksum. Další možností zabezpečení celého bloku dat je součet jednotlivých znaků v bloku, které jsou pro tento účel chápány jako celá dvojková čísla bez znaménka Kontrolní součet se typicky provádí jako součet modulo 28 nebo 216, tjvýsledkem je kontrolní součet o délce jednoho nebo dvou bytů. Kontrolní součet i podélnou paritu lze vyhodnocovat průběžně při přijímání jednotlivých znaků bloku V případě kontrolního součtu se každý nově přijatý znak přičítá ke stávajícímu mezisoučtu, zatímco v případě podélné parity se provádí operace EX-OR (tjnonekvivalence) jednotlivých bitů nového znaku se stávajícím mezivýsledkem. Nejúčinnější formu zabezpečení bloku dat však představuje použití tzv. . cyklických kódů - CRC (Cyclic Redundancy Check). Také zde se podobně jako u výpočtu podélné parity či kontrolního součtu průběžně na základě jednotlivých znaků (přesněji jednotlivých bitů těchto znaků) bloku průběžně vypočítává zabezpečovací údaj Ten se na konci celého bloku porovná se zabezpečovacím údajem, který podle stejných pravidel vypočítal odesilatel a připojil k odesílanému bloku dat Pokud se oba údaje shodují, lze přenesený blok s vysokou pravděpodobností považovat za správný - zabezpečení pomocí šestnáctibitového cyklického kódu totiž dokáže spolehlivě odhalit všechny chyby až v šestnácti po sobě jdoucích bitech, a chyby ve větším počtu bitů s přesností 99,9984 %. Formální důkaz vynikající účinnosti zabezpečení pomocí cyklického kódu sice vyžaduje dosti pokročilý matematický aparát, vlastní způsob výpočtu zabezpečovacího údaje je však až neuvěřitelně jednoduchý (bohužel však zde již nemáme potřebný prostor k tomu, abychom tuto jednoduchost mohli patřičně "vychutnat")Stačí k němu jednoduchý posuvný registr, umožňující provést operaci EX-OR (tjnonekvivalenci jednotlivých bitů) s pevně danou maskou Hodnota této masky je jednoznačně určena tzv. generujícím polynomem (generating polynomial), na kterém musí být příjemce i odesilatel předem dohodnuti Použitelných tvarů těchto polynomů je více; v oblasti komunikací se nejčastěji používá polynom x16 + x12 + x5 + 1, doporučený organizací CCITT. 4Modulace Potřebujeme-li přenášet dvojková data po signálových vodičích, můžeme obě možné hodnoty, 0 a 1, reprezentovat pomocí úrovní napětí na vodiči - napřpodle obr4.1 a/ jednou nulovou a jednou nenulovou úrovní, či podle obr4.1.b/ jednou zápornou a jednou nezápornou úrovní Používají se ovšem i složitější způsoby vyjádření logických hodnot pomocí úrovní napětí - příkladem může být tzv. kód Manchester II (viz obr4.1c/), který se používá u lokálních sítí Ethernet, a zajišťuje určitý minimální počet změn přenášeného signálu i v případě, že má být přenášena delší posloupnost bitů stejné hodnoty (napřdlouhá řada nul)Všechny tyto způsoby přenosu jsou souhrnně označovány jako přenosy v základním pásmu - baseband transmissions. Problém je však v tom, že mnohé přenosové cesty (napřběžné telefonní okruhy apod.) jsou vzhledem ke svým fyzikálním vlastnostem pro přenos v základním pásmu prakticky nepoužitelné, zatímco jiná média (napřkoaxiální kabely) sice pro přenos v základním pásmu můžeme využít, ale nikoli s maximální možnou efektivitou. Alternativou k přenosu v základním pásmu je přenos v přeloženém pásmu - broadband transmission při kterém je přenášen takový signál, který se daným přenosovým médiem šíří nejlépe (s nejmenšími ztrátami)Typicky jde o pravidelně se měnící signál sinusového průběhu (tzv. harmonický signál), který ukazuje obrázek 4.2 a/Užitečná informace se pak přenáší prostřednictvím změn v průběhu tohoto signálu Lze si představit, že harmonický signál je jakýmsi nosičem (proto se mu také říká nosný signál resp. nosná, anglicky carrier), a užitečná informace se na něj "nanáší" postupem označovaným jako modulace - modulation. Existují různé možnosti modulace nosného signálu: - amplitudová modulace - amplitude modulation (AM), jednotlivé logické hodnoty vyjádřeny různými hodnotami amplitudy (rozkmitu) harmonického signálu - viz obr4.2b/, - frekvenční modulace - frequency modulation (FM), jednotlivé logické hodnoty vyjádřeny různými frekvencemi (kmitočty) harmonického signálu - viz obr4.2 c/, - fázová modulace - phase modulation (PM), jednotlivé logické hodnoty vyjádřeny různou fází (posunutím) harmonického signálu - viz obr4.2 d/. Nosný signál, používaný při přenosech v přeloženém pásmu, je vždy analogovým signálem - analog signal, tedy signálem, který může nabývat spojité množiny různých hodnot, tjměnit se spojitě Příkladem může být právě harmonický signál dle obr4.2. Naproti tomu číslicový, diskrétní signál - digital signal může nabývat jen konečně mnoha různých hodnot (napřjen dvou, jako na obrázku 4.1.) a mění se skokem. Modulací vzniká z analogového nosného signálu opět analogový signál Musí však být možné u něho rozlišit potřebný počet navzájem různých stavů, které mohou reprezentovat diskrétní logické hodnoty Pokud modulací vznikají jen dva navzájem rozlišitelné stavy nosného signálu (jako napřpři fázové modulaci posunutím signálu o 0 stupňů a o 180 stupňů), jde o modulaci tzv. dvoustavovou, která nese pouze jednobitovou informaci, neboť dva rozlišitelné stavy nosného signálu mohou reprezentovat zase jen dvě diskrétní logické hodnoty Používá se však i modulace s větším počtem navzájem rozlišitelných stavů nosného signálu Napřpři čtyřstavové fázové modulaci s posunutím fáze nosného signálu o 0, 90, 180 a 270 stupňů může jeden stav nosného signálu reprezentovat jednu ze čtyř možných logických hodnot, a tedy nést dvoubitovou informaci V praxi se jednotlivé způsoby modulace navzájem kombinují - napřv telefonních modemech pro vyšší přenosové rychlosti se kombinuje fázová modulace s modulací amplitudovou Cílem je totiž zvětšit počet rozlišitelných stavů nosného signálu, který tak může nést vícebitovou informaci. Nyní si již můžeme snadno vysvětlit rozdíl mezi modulační a přenosovou rychlostí: - Modulační rychlost - modulation speed vyjadřuje počet změn nosného signálu za jednotku času (sekundu), a měří se v Baudech (zkratkou Bd)Modulační ryhlost ještě neříká nic o tom, jaké množství informace nosný signál přenáší. - Přenosová rychlost - transmission speed naopak udává objem informace, přenesený za časovou jednotku Vyjadřuje se v bitech za sekundu (bits per second, zkratkou bps)Přenosová rychlost naopak neříká nic o tom, jak rychle se mění nosný signál. Modulační rychlost může být rovna rychlosti přenosové, a to právě v případě dvoustavové modulace Pokud ale používáme napřmodulaci čtyřstavovou, vyjadřuje jeden stav nosného signálu dvoubitovou informaci a přenosová rychlost je pak číselně dvojnásobná oproti rychlosti modulační. 5Šířka pásma a její dělení Při přenosu informací je jedním z rozhodujících aspektů objem dat, který je používaný přenosový kanál schopen přenést za určitý čas Obvykle se v této souvislosti mluví (spíše neformálně) o přenosové kapacitě či propustnosti přenosové cesty Správným měřítkem je však pouze přenosová rychlost (v bitech za sekundu. Dosažitelná přenosová rychlost je ale vždy dána souhrnem fyzikálních vlastností přenosového média(vodičů, kabelů apod.) a vlastnostmi dalších technických prostředků, které přenosový kanál spoluvytvářejí (napřmodemů, multiplexorů apod.). Každý přenosový kanál je vždy schopen přenášet jen signály o frekvenci z určitého omezeného intervalu Přesněji, signály s jinou frekvencí přenáší tak špatně (s tak velkým útlumem, zkreslením apod.), že není únosné jej pro přenos těchto signálů vůbec používat Například běžné telefonní okruhy jsou schopné přenášet signály s frekvencí přibližně od 300 do 3400 Hz. Šířka intervalu frekvencí, které je přenosový kanál schopen přenést, představuje tzv. šířku pásma - bandwidth. Jednotka šířky pásma je stejná jako jednotka frekvence, tj1 Hz V případě běžných telefonních okruhů, schopných přenášet frekvence od 300 Hz do 3400 Hz, je tedy šířka pásma 3100 Hz, tj3,1 k Hz. Obecně platí, že čím větší je šířka pásma přenosového kanálu, tím větší je přenosová rychlost, kterou na něm lze dosáhnout. Přesnou závislost mezi dosažitelnou přenosovou rychlostí a dostupnou šířkou pásma však nelze jednoduše stanovit - velmi totiž záleží na konkrétní realizaci Existují však teoretické výsledky, které poskytují horní odhad této závislosti Konkrétně lze stanovit maximální teoreticky dosažitelnou modulační i přenosovou rychlost při dané šířce pásma přenosového kanálu V případě modulační rychlosti (tedy počtu změn nosného signálu za jednotku času) je vzájemná závislost velmi jednoduchá - maximální modulační rychlost je číselně dvojnásobkem šířky pásma Také maximální dosažitelná přenosová rychlost je číselně přímo úměrná šířce pásma - konstanta úměrnosti je však závislá na "kvalitě" přenášeného signálu ( přesněji na odstupu užitečného signálu od šumu)Například pro odstup signál/šum 30 d B (což znamená, že užitečný signál je 1000-krát silnější než šum) má konstanta úměrnosti hodnotu přibližně 9,96Při šířce pásma telefonního okruhu 3,1 k Hz by to znamenalo maximální přenosovou rychlost přes 30000 bitů za sekundu Tuto hodnotu je ovšem nutné chápat skutečně jen jako teoretický horní limit, který se v praxi ani zdaleka nedosahuje Například právě na běžných telefonních okruzích se dnes s nejkvalitnějšími modemy dosahují přenosové rychlosti kolem 14400 bitů za sekundu. Vedle telefonních okruhů samozřejmě existují i jiné druhy přenosových kanálů, jejichž šířka pásma je výrazně vyšší, a vyšší je pak také přenosová rychlost, která je na nich reálně dosažitelná Zde pak může být otázkou, jak celkovou přenosovou kapacitu skutečně využít, potřebujeme-li například jen určitou (řádově menší) přenosovou rychlost, zato ale pro větší počet na sobě nezávislých uživatelů. Existuje technika, které se v angličtině říká multiplexing a která umožňuje rozdělit jeden přenosový kanál s velkou šířku pásma na několik (užších) logických subkanálů, které se ovšem jeví jako samostatné, na sobě nezávislé přenosové kanály Technické zařízení, které takovéto logické rozdělení na několik subkanálů zajišťuje, se nazývá multiplexor - multiplexer. Existují dva základní způsoby dělení jednoho přenosového kanálu na více subkanálů : - frekvenční multiplex - frequency division multiplexing (FDM). Zde si lze představit, že jednotlivé subkanály jsou "navršeny na sebe" v přenosovém pásmu skutečně existujícího přenosového kanálu, a každému z nich je přidělena taková část celkové šířky pásma, jakou potřebuje (tjjaká je jeho šířka pásma) - viz obr5.1Signál, přenášený v rámci určitého subkanálu, musí multiplexor nejprve frekvenčně "posunout" do části pásma, přidělené danému subkanálu, a na druhé straně spoje jej zase "vrátit zpět" do původní frekvenční polohy Celý mechanismus je přitom plně transparentní, tjuživatelé jednotlivých kanálů si mohou myslet, že mají k dispozici samostatné, na sobě nezávislé přenosové kanály. - časový multiplex - time division multiplexing (TDM). Zde je vlastní přenosový kanál pravidelně přidělován s celou svou šířkou pásma na krátké časové intervaly jednotlivým subkanálům Nejsnáze se tato představa ilustruje na příkladu kanálu, který přenáší přímo číslicová data Multiplexor nejprve "vybere" například po jednom bitu od každého subkanálu, a ze všech těchto bitů sestaví vícebitový znak, který přenese kanálem Na opačné straně kanálu pak druhý multiplexor (někdy označovaný jako demultiplexor) rozebere přijatý znak na jednotlivé bity a ty předá příslušným subkanálům - viz obr5.2. Při časovém i frekvenčním multiplexu samozřejmě musí platit, že součet šířek pásma jednotlivých subkanálů musí být menší než celková šířka pásma existujícího přenosového kanálu Časový multiplex je obecně účinnější, v tom smyslu, že součet šířek pásma subkanálů může být "blíže" teoretické horní hranici, tedy celkové šířce pásma existujícího kanálu. 6Kanál, okruh, spoj, přenosová cesta Potřebujeme-li odněkud někam přenést nějaká data, můžeme to udělat také tak, že je nahrajeme napřna diskety či na magnetické pásky, a ty pak fyzicky přeneseme z jednoho místa na druhé Pak je asi správnější hovořit spíše o přepravě dat než o jejich přenosu Mezi zdrojem dat a místem jejich určení tak vzniká vazba, které si zaslouží přívlastek nespřažená - off-line,vystihující právě tu skutečnost, že vzájemná komunikace se uskutečňuje fyzickým přenosem vhodných nosičů dat. Existuje-li však mezi zdrojem a příjemcem možnost přenosu elektronickou cestou, pak je na místě mluvit o přenosu dat, a používat pro něj přívlastek spřažený - on-line.Nutnou podmínkou přenosu elektronickou cestou je vhodný kanál - channel,čímž se chápe souhrn prostředků, které vytváří telekomunikační spojení dvou míst Každý kanál je charakterizován určitou šířkou pásma, přenosovou rychlostí, úrovní šumu, chybovostí atd.Kanál je ale obvykle chápán jako jednosměrný V případě možnosti obousměrného spojení se používá spíše termín okruh - circuit,pod kterým si můžeme představit dvojici jednosměrných kanálů. Pro vytvoření kanálu či okruhu musí existovat vhodná přenosová cesta - transmission path,která zajišťuje vlastní přenos signálů - může jít napřo různé druhy kabelů či světlovodů (optických vláken) - pak jde o linkové (resp. drátové) přenosové cesty, nebo také prostředky krátkovlnné, radioreléové, družicové apod- pak jde o přenosové cesty radiové (resp. bezdrátové). Schopnost každé přenosové cesty přenášet signály resp. data charakterizuje její šířka pásma Ta může být využita pro jediný kanál (o stejné šířce pásma), nebo může být rozdělena mezi několik kanálů či okruhů (o menších šířkách pásma) například pomocí časového či frekvenčního multiplexu Příkladem mohou být družicové spoje, které umožňují zřídit v rámci jediné přenosové cesty řádově tisíce telefonních okruhů. Je ovšem možný i opačný případ - pokud je třeba vytvořit kanál či okruh o větší šířce pásma, než jakou mají jednotlivé dostupné přenosové cesty, lze pomocí vhodných technických prostředků vytvořit jeden kanál či okruh pomocí více přenosových cest. Kanál a okruh představují spojení dvou míst Pokud mezi těmito dvěma místy vede vhodná přenosová cesta, je možné vytvořit kanál či okruh pomocí této jediné přenosové cesty V opačném případě je nutné vytvořit kanál či okruh pomocí více přenosových cest, které na sebe navazují Například kanál či okruh, spojující dvě místa na různých kontinentech, může být veden po souši napřpodzemními kabely (tjlinkovými přenosovými cestami), a přes oceán napřpřes družici (tedy bezdrátovou přenosovou cestou)Uživatel však tuto skutečnost nepozná, neboť využívá kanál resp. okruh, a ten se mu jeví jako přímé spojení obou míst. Přenosová cesta je tedy pojmem, který se týká spíše struktury trvale existujících spojových prostředků, zatímco pojmy kanál a okruh v sobě zahrnují i jejich organizaci, tedy způsob jejich využití Kanály i okruhy mohou být zřizovány i dočasně, teprve tehdy, až skutečně vznikne potřeba spojení dvou míst, a poté zase zanikat Pro přenosové cesty tato možnost již neplatí. Samotné kanály a okruhy však ještě nejsou schopny poskytovat potřebné přenosové služby Napřtelefonní okruh je sice schopen přenášet telefonní signály, ale k jeho praktickému využití potřebujeme nutně i telefonní přístroje, které převádí lidský hlas na telefonní signál a naopak Teprve okruh, vybavený na obou koncích koncovými ( napřtelefonními )přístroji, vytváří tzv. .spoj - link,v tomto případě telefonní spoj Podobně napřtelegrafní okruh, zakončený na obou koncích telegrafním či dálnopisným přístrojem, vytváří telegrafní spoj. Existují však i přenosové cesty, které jsou současně i spoji Jde napřo radioreléový spoj, který již je vybaven koncovým zařízením umožňujícím bezdrátový přenos, nebo družicový spoj, vybavený koncovými pozemskými stanicemi a mezilehlou družicovou stanicí. V oblasti počítačových sítí jsou samozřejmě nejzajímavější takové spoje, které slouží k přenosu dat Pak jde o tzv. datové spoje - data links.Pojem linka obvykle skrývá to, co by mělo být přesněji označeno jako okruh, případně jako kanál V angličtině se podobným způsobem používá termín line,který v užším slova smyslu znamená spíše linkovou přenosovou cestu. 7Klasifikace okruhů Počítačové sítě, zvláště pak sítě rozlehlé, používají ke své činnosti různé druhy okruhů. Jedním možným kritériem pro klasifikaci používaných okruhů může být vztah mezi jejich vlastníkem a jejich uživatelem Pokud si uživatel zřídí potřebnou přenosovou cestu sám (napřnatáhne či položí potřebné vedení mezi dvěma blízkými uzlovými počítači) a na ní si zřídí okruh, jde o soukromý okruh - private circuit. V každém státě vždy existuje spojová organizace, která zřizuje veřejné okruhy - public circuits,které může za patřičný poplatek (a při dodržení příslušných technických podmínek) používat každý - příkladem může být veřejná telefonní síť. Spojové organizace (správy spojů) mají obvykle nejlepší podmínky pro budování a provozování nejrůznějších přenosových cest a spojových prostředků (a obvykle i legislativně vytvořený monopol na tuto činnost)Provozovatelé počítačových sítí, kteří potřebují mít vhodný okruh trvale k dispozici a jen pro sebe, si jej pak musí nechat od spojové organizace za patřičný poplatek zřídit (vytvořit) a pronajmout Jde pak o pronajatý okruh - leased circuit,který zůstává majetkem spojové organizace (správy spojů), ale výhradní právo na jeho využití má ten, kdo si jej pronajal Naše správa spojů nazývá tento druh okruhů příznačně "propůjčenými" okruhy. Dalším možným kritériem pro dělení spojů je jejich trvalá či dočasná existence Vezměme si jako příklad veřejnou telefonní síť Zde si jistě každý dokáže představit, že z každého telefonního přístroje vede dvojice vodičů (tedy linková přenosová cesta) jen do nejbližší telefonní ústředny Chceme-li se spojit s jiným telefonním účastníkem, který je obdobným způsobem připojen k téže telefonní ústředně, musí uvnitř této ústředny dojít k dočasnému propojení obou vedení tak, aby mezi oběma účastníky vzniknul potřebný telefonní okruh Po ukončení hovoru pak tento dočasný okruh zaniká a v rámci ústředny se obě přenosové cesty mohou rozpojit Obdobně je tomu i v případě, že oba účastníci telefonního styku jsou připojeni k různým ústřednám - zde se pro vytvoření dočasného telefonního okruhu musí vhodným způsobem využít ještě i přenosové cesty vedoucí mezi oběma ústřednami - vždy ovšem dočasně, jen po dobu konání hovoru. Takovéto spojení mezi dvěma místy, které neexistuje trvale v čase, ale je pouze dočasně sestavováno až v případě skutečné potřeby, představuje tzv. .komutovaný okruh - switched circuit, dial-up circuit Komutovaný proto, že procesu přepojování uvnitř ústředny se odborně říká komutace. Naopak spoj, který existuje trvale (i v době, kdy není případně využíván), se nazývá pevný okruh - non-switched circuit, direct circuit. Okruhy, které si uživatelé pronajímají od spojových organizací (tjpronajaté okruhy), jsou vždy pevnými okruhy Zřízení pevného okruhu obvykle znamená, že v rámci telefonní ústředny se napevno propojí vhodné, již existující přenosové cesty (resp. na nich vytvořené okruhy)Pevný okruh přitom může procházet přes více telefonních ústředen, v každé z nich jsou však příslušné přenosové cesty resp. okruhy vždy spojeny napevno Pevný okruh tak obchází přepojovací zařízení v telefonních ústřednách, která jsou obvykle zdrojem nejrůznějších poruch a rušení na komutovaných okruzích To je jedním z důvodů, proč mohou být pevné okruhy kvalitnější, než okruhy komutované (a v důsledku toho mohou umožňovat dosažení vyšších přensových rychlostí)Dalším důvodem pro vyšší kvalitu pevných okruhů je možnost vybrat pro ně dostatečně kvalitní přenosové cesty již při jejich zřizování. Spojové organizace zřizují pevné okruhy vždy až na základě požadavků uživatelů Podle svých technických možností pro takové přenosové rychlosti, jaké si uživatel objedná (a samozřejmě také zaplatí)Pro rozlehlé počítačové sítě se dnes ve světě používají pronajaté pevné okruhy nejčastěji s přenosovou rychlostí 64 kb/s a vyšší V našich podmínkách jsou však zatím běžnější spíše spoje s nižšími přenosovými rychlostmi. Další možné hledisko pro klasifikaci okruhů je to, zda jsou určeny pro přenos analogových signálů (napřtelefonních, rozhlasových či televizních signálů) , tjjde-li o analogové okruhy - analog circuits,nebo jsou-li určeny pro přenos číslicových signálů, tjjde-li o číslicové okruhy - digital circuits. Je dobré si uvědomit, že jednotlivá kritéria klasifikace se navzájem nemusí vylučovat Veřejné komutované analogové okruhy si asi dokáže představit každý - příkladem může být právě veřejná telefonní síť Pronajaté okruhy bývají pevné (nikoli komutované), ale mohou být jak analogové, tak i číslicové Ve světě dnes existují i číslicové okruhy, které jsou veřejné a komutované. 8Datové okruhy a spoje U lokálních počítačových sítí si potřebné prostředky pro vzájemné propojení uzlových počítačů zajišťuje a provozuje nejčastěji uživatel sám Vzhledem k lokalizaci celé sítě (napřv rámci jediné budovy, která je vlastnictvím uživatele) tím totiž neporušuje obvyklý monopol spojových organizací (správ spojů) na vlastnictví přenosových cesty a poskytování přenosových služeb, který se obvykle týká jen větších vzdáleností a veřejných objektů a prostranství Provozovatelé resp. zřizovatelé lokálních sítí si tedy mohou sami zvolit a zrealizovat takový způsob propojení svých uzlových počítačů, jaký jim nejlépe vyhovuje - nejčastěji pomocí kroucené dvoulinky, koaxiálního kabelu či dokonce pomocí optických vláken, tedy vesměs pomocí linkových přenosových cest, schopných přímo přenášet číslicové signály. V případě rozlehlých počítačových sítí jsou jejich zřizovatelé v poněkud jiné pozici, neboť technické prostředky pro propojení svých uzlových počítačů si musí pronajmout od příslušných spojových organizací Je celkem pochopitelné, že tyto spojové organizace přitom budou určovat pravidla hry - tedy přesné technické i další podmínky, které musí uživatel dodržovat, chce-li pronajatý majetek správy spojů používat. Spojová organizace (správa spojů) uživateli poskytuje telekomunikační kanál či okruh s určitými technickými parametry, které definují, jaké signály je schopen přenášet Uživatel ovšem může mít jiné požadavky na přenosové schopnosti okruhu, po kterém potřebuje přenášet signály jiných parametrů Proto se na oba konce okruhu připojuje zařízení, které potřebné úpravy signálu zajišťuje (viz obr8.1.)Toto zařízení, fungující jako měnič signálu, se v odborné terminologii nazývá ukončujícím zařízením datového okruhu (UZD) - data circuit terminating equipment (DCE). Uvažujme následující typický příklad: přenosový okruh nechť je běžným komutovaným telefonním okruhem, tedy okruhem analogovým, schopným přenášet analogové signály v rozmezí 300 až 3400 Hz My ho ovšem potřebujeme využívat pro přenos číslicových dat, tedy jako okruh číslicový Již dříve jsme si ukázali, že takovýto postup je možný - pomocí modulace Místo diskrétního číslicového signálu tedy budeme přenášet vhodný analogový signál, který je telefonní okruh schopen přenést, a který budeme modulovat (tjměnit jeho průběh) podle toho, jaká data (resp. číslicový signál, který je vyjadřuje) chceme přenést Potřebujeme k tomu ale takové zařízení, které je schopno zajistit jednak potřebnou modulaci analogového signálu, jednak i opačný proces, tzv. demodulaci, tedy zpětné získání číslicového signálu ze signálu analogového Toto zařízení se nazývá modem, což je zkratka od MOdulátor/DEModulátor. Ukončujícím zařízením datového okruhu (zařízením UZD) bývá nejčastěji právě modem, v našem konkrétním případě modem telefonní, určený pro komutované telefonní okruhy. Zapojíme-li na oba konce analogového okruhu (obecně telekomunikačního okruhu, viz obr8.1.) vhodné modemy, vznikne tím okruh umožňující přenos (číslicových) dat, a tudíž označovaný jako tzv. datový okruh - data circuit. Spojové organizace, které jsou vlastníky telekomunikačních okruhů, kladou přísné požadavky na zařízení UZD, která je možno k jejich okruhům připojit V každém případě musí být toto zařízení spojovou organizací po technické stránce schváleno, tzv. homologováno Některé spojové organizace dokonce na základě svého monopolu vyžadují, aby i zařízení UZD bylo jejich majetkem, a uživateli bylo pouze pronajímáno. K datovému okruhu (přesněji na jeho ukončující zařízení) se pak již připojují taková zařízení, která jsou zdrojem či příjemcem (číslicových) dat Tedy nejrůznější terminály a počítače Tato zařízení souhrně označují jako koncová zařízení přenosu dat (KZD) - data terminal equipment (DTE). Datový okruh, osazený na obou koncích zařízeními KZD, pak vytváří datový spoj - data link. Nejrůznější terminály či počítače se však nemusí připojovat přímo na ukončující zařízení datového okruhu (zařízení UZD)Může zde existovat ještě mezistupeň - napřkoncentrátor terminálů, který dovoluje více jednotlivým terminálům sdílet jediný datový okruh Jiný příkladem mohou být různé druhy komunikačních řadičů, které se zapojují mezi počítač a zařízení UZD, a přebírají na sebe většinu činností spojených s používáním datového okruhu, které by jinak musel vykonávat počítač. 9Veřejná telefonní síť Veřejná telefonní síť je pro počítačové sítě velmi atraktivní Ne snad proto, že by byla tím optimálním přenosovým kanálem pro přenos dat Důvod je mnohem prozaičtější: veřejná telefonní síť existuje, je dostupná (téměř) odkudkoli a umožňuje snadno vytvořit dočasné spojení s kterýmkoli jiným místem ve svém dosahu Zastavme se u ní proto poněkud podrobněji. Běžný telefonní přístroj, v terminologii našich spojů "účastnické zařízení", je připojen na tzv. účastnický přípojný okruh, účastnickou přípojku - local loop, subscriber loop který tvoří téměř vždy dva vodiče, vedoucí do nejbližší (místní) telefonní ústředny - central office (end office, exchange office). Veřejná telefonní síť je obvykle řešena hierarchicky a místní telefonní ústředny jsou pouze nejnižším článkem této hierarchie Vyššími články jsou pak uzlové telefonní ústředny - tandem offices, a tranzitní telefonní ústředny - toll offices. Jednotlivé telefonní ústředny jsou mezi sebou propojeny pomocí tzv. .spojovacích vedení - trunks, interexchange channels (IXC). Zařízení, které v rámci telefonní ústředny zajišťuje přepojování (komutaci) telefonních okruhů, se v angličtině označuje jako switch, switchboard. Vlastní přepojovací zařízení si mohou instalovat i různé uživatelské organizace pro svou vlastní neveřejnou telefonní síť Pak se jedná o tzv. .pobočkovou ústřednu - private branch exchange (PBX),která bývá obvykle napojena i na veřejnou telefonní ústřednu, takže kromě spojování hovorů mezi telefonními stanicemi v rámci příslušné organizace umožnuje i spojení s účastníky veřejné telefonní sítě V angličtině se pro pobočkové ústředny používá také označení private automatic branch exchange (PABX) resp. .computerized branch exchange (CBX),je-li příslušné přepojovací zařízení pobočkové ústředny plně automatizováno resp. realizováno pomocí počítačové techniky. Chceme-li se někomu telefonem dovolat, musíme nejprve zadat (vytočit) jeho telefonní (tzv. účastnické) číslo Tím vlastně poskytujeme automatické telefonní ústředně informaci potřebnou k tzv. sestavení telefonního okruhu až k požadovanému účastníkovi. Pro zadání telefonního čísla, tedy tzv. volbu - dialing, existují dva odlišné mechanismy Tzv.pulsní volba - pulse dialing,při které jsou jednotlivé číslice účastnického čísla vyjádřeny počtem impulsů, přenášených do telefonní ústředny po účastnickém přípojném okruhu Tento mechanismus původně vznikl pro telefonní přístroje, vybavené rotační číselnicí, u kterých je počet impulsů dán dobou, potřebnou k otočení číselnice po jejím vychýlení zpět do výchozí polohy To ovšem znamená, že vytočení různých telefonních čísel trvá různě dlouho Snad i to byl důvod, proč např. Tzvtónová volba - tone dialing - jednotlivé číslice vyjádřeny nikoli počtem impulsů, ale tónem (tjfrekvencí) impulsu. Zastavme se na chvíli právě u veřejné telefonní sítě v USATa se totiž liší od evropských telefonních sítí i v dalších aspektech V Evropě i ve většině dalších zemí po celém světě provozují veřejné telefonní sítě spojové organizace (správy spojů), které patří státu, jsou jím přímo řízeny a na svou činnost mají přímo ze zákona stanoven monopol. V USA jsou vlastníky a provozovateli spojových prostředků (včetně veřejné telefonní sítě) různé výdělečné organizace, které poskytují spojové služby na komerčním základě Podstatné přitom je, že tyto organizace, označované jako common carriers,nejsou státními institucemi, ale organizacemi soukromého sektoru Stát si pouze zachovává právo regulace a technického dozoru nad těmito organizacemi, a určuje maximální výše tarifů (poplatků za poskytované spojové služby), které si tyto organizace mohou účtovat Za tímto účelem byl zřízen jeden orgán s celofederální působností,Federal Communications Commission (FCC), do jehož kompetence spadají komunikace z/do zahraničí a komunikace mezi jednotlivými státy v rámci USA, a v každém z těchto států pak orgán nazývaný Public Utilities Commission (PUC),který má místní působnost. Poskytovatelů spojových služeb (common carriers) je v současné době v USA kolem 1200Mezi největší patří firmy AT&T, sedm společností Bell Operating Companies (BOC), MCI Communications, US Sprint a General Telephone and Electronics. Existence více poskytovatelů spojových služeb znamená jejich vzájemnou konkurenci, a v důsledku toho i existenci různých tarifů za spojení mezi stejnými místy Zřizovatelé a provozovatelé počítačových sítí si tak mohou vybírat, od koho a za jakou cenu si objednají potřebné spojové služby, ať již jde o pevné okruhy či komutované okruhy veřejné telefonní sítě. 10Telefonní modemy Běžný komutovaný telefonní okruh je řešen tak, aby byl schopen přenášet frekvence v rozsahu od 300 do 3400 Hz, což je pro běžné hovory telefonních účastníků vcelku dostatečné Šířka pásma 3100 Hz tohoto telefonního okruhu by měla umožňovat dosáhnout přenosových rychlostí teoreticky až kolem 30 000 bitů za sekundu Prakticky dosahované rychlosti jsou ovšem mnohem nižší. Abychom mohli přenášet data po telefonních okruzích, ať již pevných nebo komutovaných, tedy abychom z telefonního okruhu vytvořili okruh datový, potřebujeme modem. Existuje celá řada telefonních modemů nejrůznějších typů a nejrůznějších vlastností Každý z nich je však vždy konstruován pro určitou maximální přenosovou rychlost - modemy pro přenosové rychlosti 300 bitů/sekundu (bps, bits per second) jsou dnes již prakticky minulostí, rychle zastarávají i modemy pro 1200 bps Na komutovaných okruzích se dnes používají modemy pro přenosovou rychlost min9600 či 14400 bitů/sekundu Pro pevné okruhy se používají speciální modemy pro takové přenosové rychlosti, které lze na příslušném pevném okruhu dosáhnout. Samozřejmým požadavkem na každý modem je to, aby se dokázal "domluvit" s druhým modemem, který je zapojen na opačném konci telefonního okruhu To znamená, že oba modemy musí používat stejný způsob modulace, stejnou přenosovou a modulační rychlost atd- přičemž nemusí nutně jít o modemy stejného typu či modemy od stejných výrobců Musí tedy existovat společný standard, který potřebnou kompatibilitu modemů umožní Takovýmito standardy jsou v oblasti modemů doporučení mezinárodní organizace CCITTTak například vlastnosti modemů pro komutované okruhy, umožňující plně duplexní provoz přenosovou rychlostí 2400 bps, určuje doporučení V.22 bis, obdobné doporučení pro modemy 9600 bps má označení V.32Pro nižší přenosové rychlosti však existují i konkurenční standardy - napřpro rychlosti 1200 bps doporučení CCITT V.22 a americká norma Bell 212A, které nejsou vzájemně slučitelné. Dnes vyráběné telefonní modemy mají obvykle mnoho užitečných vlastností a schopností Většina z nich je napřschopna po dohodě s modemem na opačném konci okruhu přejít na nižší přenosovou rychlost v případě, že telefonní okruh je nekvalitní (má napřpříliš mnoho poruch) a přenos původní rychlostí není únosný. Starší modemy obvykle nebyly schopné si samy vytočit požadované telefonní (účastnické) číslo K tomuto účelu musel buďto být použit běžný telefonní přístroj (který pak předal telefonní okruh modemu), nebo speciální "vytáčecí" zařízení, obvykle společné více modemům Dnešní modemy si již umí vytočit potřebné telefonní číslo samy, tjmají schopnost automatické volby - auto dialing. Jsou tedy schopné samy iniciovat a navázat spojení po komutované telefonní síti - pracují-li v tzv. .režimu volání - originate mode, ale umí také samy "zvednout telefon", tjodpovědět na přicházející volání, jsou-li v tzv. .režimu odpovědi - answer mode. Díky tomu je možné, aby modemy navazovaly spojení a přenášely data po veřejné komutované síti i bez přímé lidské obsluhy resp. účasti. Každý modem však musí být možné vhodným způsobem ovládat, napřpřinutit jej vytočit požadované telefonní číslo Dříve se modemy ovládaly pomocí různých řídících signálů, přepínačů a propojek To však bylo příliš komplikované a nepružné Různí výrobci modemů proto přicházeli s vlastními mechanismy ovládání - napřfirma Hayes u svého příznačně pojmenovaného modemu Smartmodem (doslava "chytrý" modem) zavedla koncepci "plně programovatelného" modemu Veškeré jeho ovládání se zajišťuje prostřednictvím řídících příkazů, které se modemu zasílají naprosto stejným způsobem, jako vlastní data, určená k přenosu Tyto příkazy jsou navíc ve znakovém tvaru, takže jsou v případě potřeby srozumitelné i pro člověka (má-li k ruce jejich tabulku)Například příkaz pro vytočení telefonního čísla 123456 s použitím pulsní volby se zadá příkazem ATDP123456, kde AT je návěští (uvozující každý příkaz modemu), D (od Dial) požaduje vytočení (volbu) čísla a P (od Pulse) specifikuje pulsní volbu Modem na přijímané příkazy odpovídá opět znakově - napřúspěšné provedení příkazu potvrdí lakonickým "OK". Způsob ovládání, zavedený firmou Hayes, se ukázal být natolik pružný a efektivní, že jej převzali i ostatní výrobci modemů a stal se (zatím nepsaným, ale dodržovaným) standardem, označovaným jako Hayes standard. Modemy, jejichž ovládání odpovídá tomuto standardu, se označují za Hayes-kompatibilní Jsou to prakticky všechny dnes vyráběné modemy. Příkazový jazyk, pomocí kterého se ovládají Hayes-kompatibilní modemy, se označuje také jako (řídící) jazyk AT - AT (command) language kvůli charakteristickému prefixu, který každý příkaz uvozuje. Pomocí řídícího jazyka AT je možné nejen přímo řídit bezprostřední činnost modemu, ale je také možné nastavovat nejrůznější jeho parametry (kterých bývá nemálo) - napřkolikrát má v režimu odpovědi nechat "zazvonit telefon", než jej "zvedne"Většina dnešních modemů je vybavena nevolatilní pamětí pro čtení i zápis (tjtakovou, do které lze zapisovat, a která si svůj obsah podrží i po dobu, kdy není napájena)Díky tomu si modemy dokáží "pamatovat" své nastavení i po svém vypnutí. 11ISDN ISDN (Integrated Services Digital Network resp. Digitální telekomunikační síť s integrovanými službami), je koordinován mezinárodní organizací CCITT formou jejích doporučení. Koncepce ISDN předpokládá, že bude svým uživatelům poskytovat různé druhy přenosových kanálů resp. okruhů Existuje pro ně i jednotné označení: A - analogový telefonní kanál s šířkou pásma 4 k Hz, B - digitální kanál s přenosovu rychlostí 64 kb/s pro přenos hlasu (s kódováním PCM) nebo dat, C - digitální kanál s přenosovou rychlostí 8 nebo 16 kb/s D - digitální kanál pro služební účely, s přenosovou rychlostí 16 nebo 64 kb/s, E - digitální kanál s přenosovou rychlostí 64 kb/s pro interní potřeby ISDN H - digitální kanál s přenosovou rychlostí 384, 1536 nebo 1920 kb/s. Koncepce ISDN však nepředpokládá libovolnou skladbu těchto kanálů Doporučení CCITT zatím standardizuje tři různé kombinace těchto kanálů, označované jako: Basic rate (2 kanály B a 1 kanál D), Primary rate (v USA a Japonsku: 23 kanálů B a 1 kanál D, v Evropě 30 kanálů B a 1 kanál D), Hybrid (1 kanál A a 1 kanál C). Smyslem poslední z uvedených kombinací (hybrid) je umožnit připojení stávajících analogových telefonů na síť ISDNJde však spíše o jakési nouzové řešení Mnohem zajímavější jsou zbývající dvě možnosti První z nich (Basic rate) je zamýšlena jako náhrada stávající účastnické telefonní přípojky do domácností, malých kanceláří nebo napřk pracovním stolům jednotlivých zaměstnanců v rámci větších organizací Každý z obou kanálů B je schopen přenášet jeden telefonní hovor s kódováním PCM, nebo data rychlostí 64 kb/s, přičemž pro veškeré řízení (např"vytáčení" hovorů, přenos údajů o účastnickém čísle volajícího, o poplatcích za spojení apod.) slouží služební kanál D s přenosovou rychlostí 16 kb/s. Typickým způsobem využití má být jeden telefonní hovor mezi dvěma účastníky (po jednom z obou kanálů B), který může být doplněn napřpřenosem dat mezi stejnými účastníky po druhém kanálu B. Dva kanály B a jeden kanál D, to je 2 * 64 + 16 = 144 kbitů za sekundu, s režií 48 kbit/sekundu na multiplex všech tří kanálů pak celkem 192 kbit/sekundu Otázkou je, kde vzít takto rychlou přenosovu cestu od koncového uživatele až k telefonní ústředně? Odpověď je jednoduchá - lze využít již existující účastnické přípojky pro stávající analogovou telefonní síť Přibližně 80 procent účastnických přípojek je totiž kratších než 7 - 8 kilometrů, a lze na nich dosáhnout přenosové rychlosti až 2 Mbity/sekundu Na těch zbývajících pak o něco méně. Účastnická přípojka (účastnický přípojný okruh), vedoucí od koncového uživatele k telefonní ústředně, je sama o sobě jediným přenosovým okruhem, který je mezi kanály B a D rozdělen pomocí časového multiplexu Na konci této účastnické přípojky pak musí být umístěno ukončující zařízení, v terminologii ISDN označované jako NT1 (Network Termination), viz obr16.1Toto ukončující zařízení vytváří také standardní rozhraní ISDN, ke kterému lze připojit až 8 zařízení, vyhovujících stejnému standardu - tedy napřtelefonní přístroj pro ISDN, ISDN terminál apod. Obr11.1.: Jednoduchá přípojka ISDN Pro ty uživatele, kterým nestačí ISDN přípojka typu Basic rate (napřpro organizace), je určena přípojka Primary rate s vyšším počtem datových kanálů B a služebním kanálem D s přenosovou rychlostí 64 kbit/sekundu Předpokládá se, že koncový uživatel (organizace) si k této přípojce připojí vlastní digitální pobočkovou ústřednu pro ISDN, ke které si pak může připojovat větší počet různých zařízení se standardizovaným ISDN rozhraním, a přes vhodné adaptéry i zařízení s jiným rozhraním, např RS-232-CV terminologii ISDN je tato ústředna označována jako zařízení NT2, a připojuje se k ukončujícímu zařízeni NT1 - viz obr16.2. Obr11.2.: Přípojka ISDN s pobočkovou ústřednou Odlišnost v počtu kanálů B v USA a v Evropě je u přípojky Primary rate dána odlišným standardem pro spoje T1, které se pro tyto přípojky používají nejčastěji23 kanálů B a jeden kanál D představuje celkem 23 * 64 + 64 = 1536 kbt/s, což se právě "vejde" na jeden spoj T1 dle severoamerického standardu, který má přenosovou rychlost 1,544 Mb/s, zatímco evropský spoj T1 nabízí 2,048 M/s, a kromě jednoho kanálu D po něm lze tedy přenést ještě 31 kanálů B, z nichž je ovšem jeden vyhrazen pro potřeby řízení a správy. 12Veřejné datové sítě, přepojování okruhů a přepojování paketů V rozlehlých počítačových sítích se uzlové počítače propojují po dvojicích mezi sebou pomocí tzv. dvoubodových spojů (point-to-point lines) - viz obr17.1.a/Nikoli ovšem každý s každým, takže spojení mezi dvěma počítači může vést přes několik mezilehlých V tomto případě si počítačová síť musí sama zajistit vše, co je třeba, aby se přenášená data dostala až do cílového uzlu: napřvolbu nejvhodnější cesty (která nemusí být zdaleka jen jedna), přijetí dat v mezilehlém uzlu a jejich následné odeslání dále k cílovému uzlu atd. Obr12.1.: Propojení uzlů počítačové sítě a/ pomocí dvoubodových spojů b/ pomocí veřejné datové sítě Spojové organizace (správy spojů) však mohou nabízet ještě jinou alternativu, při které na sebe přebírají všechny právě naznačené povinnosti, spojené s doručením dat až k jejich skutečnému adresátovi Jako další službu veřejnosti mohou nabízet vlastní síť pro přenos dat, tzv. veřejnou datovou síť (Public Data Network, PDN), na kterou si mohou uživatelé připojovat své počítače, terminály apod. Z pohledu svých uživatelů se veřejná datová síť jeví jako jedna velká černá skříňka s určitým počtem přístupových bodů, ke kterým se pomocí dvoubodových spojů (přípojek) napojují uživatelské počítače - viz obr17.1.b/Pro ně pak veřejná datová síť funguje jako jedno velké propojovací pole - dokáže přenést data z kteréhokoli svého přístupového bodu do kteréhokoli jiného. Vnitřní struktura veřejné datové sítě není pro uživatele podstatná, a často se ani nezveřejňuje Co však musí být velmi přesně definováno, zveřejněno a dodržováno, jsou přesná pravidla hry při připojování čehokoli na veřejnou datovou síť, tedy rozhraní mezi veřejnou datovou sítí a připojeným počítačem. Pro vlastní transport dat může veřejná datová síť (tak jako obecně každá síť) používat různé mechanismy Jednou z možností je tzv. přepojování okruhů (circuit switching), které lze nejlépe přirovnat k mechanismu činnosti veřejné telefonní sítě Také zde totiž dochází k propojování přenosových cest tak, aby mezi dvěma přístupovými body k veřejné datové síti vzniknul jediný přenosový okruh, v tomto případě datový okruh - viz obr17.2Tento datový okruh musí být nejprve sestaven (na žádost toho, kdo spojení přes veřejnou datovou síť iniciuje) a pak existuje až do té doby, než je opětně rozpojen Oba účastníci spojení tak mají po celou dobu své vzájemné komunikace k dispozici a výlučně pro sebe datový okruh, po kterém si mohou vyměňovat data v podstatě jakýmkoli způsobem Mohou si posílat libovolně velké bloky dat, nebo také napřspojitý proud bytů. Obr12.2.: Představa sítě s přepojováním okruhů Další možností je tzv. přepojování paketů (packet switching)To je založeno na myšlence, že přenášená data se rozdělí na stejně velké bloky, a k nim se doplní některé další údaje (mjadresa odesilatele a adresa příjemce)Tím vznikají tzv. pakety (packets), které se pak přenáší datovou sítí jako dále nedělitelné celky Nevzniká zde ovšem žádný skutečný datový okruh mezi odesilatelem a příjemcem paketu Místo toho si jednotlivé vnitřní uzly veřejné datové sítě předávají pakety mezi sebou, dokud je nedoručí až k přístupovému bodu, na který je napojen adresát paketu. Mechanismus přepojování paketů může být realizován dvěma odlišnými způsoby První z nich předpokládá, že každý vnitřní uzel datové sítě, který přijme nějaký paket, se vždy znovu rozhoduje o tom, kudy ho má poslat dál Jde o analogii běžné listovní pošty, ve které datový paket odpovídá dopisní obálce, opatřené adresou příjemce, a vnitřní uzel datové sítě hraje roli poštovního úřadu, který musí rozhodnout o tom, kam obálku předá dál Analogii s listovní poštou symbolizuje i název této varianty přepojování paketů, které se říká datagramová služba, a datovým paketům datagramy (datagrams)Výhodou je možnost, aby datová síť při přenosu datagramů průběžně reagovala na své okamžité zatížení, a v případě potřeby volila různé alternativní cesty přenosu V důsledku toho pak datová síť nezaručuje správné pořadí doručování jednotlivých datagramů - může se totiž stát, že díky použití alternativních tras uvnitř datové sítě některé datagramy "předbíhají" - viz obrázek 17.3. Obr12.3.: Představa sítě s datagramovou službou Nevýhodou datagramové služby je režie, spojená s rozhodováním o dalším směru přenosu Tu se snaží minimalizovat alternativní způsob realizace mechanismu přepojování paketů, označovaný jako mechanismus virtuálních spojů (též: virtuálních spojení, virtuálních okruhů - virtual calls, virtual circuits)Aby se každý vnitřní uzel datové sítě nemusel pro každý nový paket znovu rozhodovat, kudy ho pošle dál, zvolí se ještě před vlastním přenosem dat jedna pevná cesta od odesilatele k příjemci, a po celou dobu přenosu se pak používá právě a pouze tato cesta - viz obr17.4Celý mechanismus funguje tak, že nejprve se od odesilatele vyšle zvláštní paket, který "vytyčí" momentálně nejvhodnější cestu mezi oběma účastníky, a informace o ní zanese do každého vnitřního uzlu, který na této cestě leží Vzniká tak analogie datového okruhu, který ovšem existuje pouze jako konvence o tom, kudy se mají pakety přenášet - proto přívlastek "virtuální"Vlastní pakety, které se odesílají virtuálním spojem, nejsou opatřovány adresou svého příjemce, ale označením virtuálního spoje, který k jejich příjemci vede Každý vnitřní uzel datové sítě, který takový paket přijme, se pouze podívá do svých tabulek, kudy příslušné virtuální spoj pokračuje dál, a tím směrem přijatý paket opět předá. Obr12.4.: Představa sítě s virtuálními spoji Virtuální spoje se tedy zřizují až v okamžiku potřeby přenosu dat, a po jeho dokončení se zase ruší Existuje ovšem i jiná možnost, tzv. pevné virtuální spoje (též: pevné virtuální okruhy - permanent virtual calls, permanent virtual circuits)V tomto případě jsou potřebné informace o "trase" virtuálního spoje uchovávány ve vnitřních uzlech datové sítě trvale Tím odpadá potřeba zřizování a následného rušení virtuálního spoje, který tak existuje i v době, kdy není využíváno. K veřejným datovým sítím, které používají mechanismus přepojování paketů (sítím PSPDN, Packet Switched Public Data Networks) lze samozřejmě připojovat jen taková zařízení, která jsou schopna s pakety požadovaného formátu pracovat Existuje ovšem i jiná možnost - svěřit sestavování dat do paketů a jejich zpětné "vybírání" specializovanému zařízení, které pak může sloužit potřebám více jednodušších koncových zařízení (napřterminálů), které s pakety pracovat neumějí Jedná se o tzv. zařízení PAD (Packet Assembler/Disassembler). Veřejné datové sítě jsou dnes ve světě značně rozšířené, a to převážně v podobě sítí s přepojováním paketů a s virtuálními spoji Jsou budovány podle doporučení X.25 organizace CCITT, které je dnes standardem pro tento druh veřejných datových. Podle místních legislativních podmínek jsou veřejné datové sítě buď majetkem příslušné správy spojů, která má na jejich zřizování monopol, nebo mohou být provozovány i jinými organizacemi Vždy však na komerčním základě Uživatel platí za využití veřejné datové sítě buď paušálně, nebo podle objemu přenesených dat, nejčastěji však kombinací obou způsobů. 13Mikrovlnné a družicové spoje Rozlehlé počítačové sítě využívají k propojení svých uzlových počítačů nejčastěji pevné okruhy, pronajaté od spojových organizací Tyto okruhy jsou obvykle vytvářeny pomocí drátových přenosových cest (různých dálkových kabelů apod.)Existují však i jiné možnosti (kromě veřejných datových sítí) - například mikrovlnné a satelitní spoje. Přívlastkem mikrovlnné (microwave) se označují elektromagnetické vlny o extrémně krátké vlnové délce resp. velké frekvenci, která je vlnové délce nepřímo úměrná V praxi se používají frekvence od 1 do 12 GHz (tjvlnové délky přibližně 30 až 2,5 cm)Vlny o takto vysoké frekvenci již lze, pomocí vhodných parabolických vysílacích antén, soustředit do úzkého paprsku, a ten nasměrovat na přijímací anténu Úzce soustředěný paprsek vykazuje minimální rozptyl, dovoluje používat relativně malý výkon vysílače a je velmi odolný vůči rušení Na nižších frekvencích nelze dosáhnout potřebného soustředění, a na vyšších frekvencích se již začíná znatelně projevovat nepříznivý vliv atmosférických jevů, jako napřmlhy a deště. Vzhledem k přímočarému šíření soustředěného paprsku elektromagnetických vln je dosah mikrovlnných spojů omezen na přímou viditelnost vysílače a přijímače Ta je určována konkrétními geografickými podmínkami, a samozřejmě také zakřivením Země Lze ji uměle prodlužovat umisťováním vysílacích a přijímacích antén na co nejvyšší věže V rovině, kde se uplatňuje pouze vliv zakřivení zemského povrchu, je obvyklý dosah kolem 50 km Pro překlenutí větších vzdáleností je nutné budovat síť retranslačních stanic - viz obr18.1. Dosažitelná přenosová rychlost na mikrovlnných spojích je závislá na použitém frekvenčním pásmu a možnostech přijímače a vysílače Může dosahovat hodnot 10 Mb/s. Pro počítačové sítě mohou být mikrovlnné spoje výhodné například v městských aglomeracích v těch místech, kde neexistují vhodné drátové přenosové cesty a instalace nových nepřipadá v úvahu (napřv historických jádrech měst ). Obr13.1.: Mikrovlnné spoje Přímá viditelnost mezi přijímačem a vysílačem je samozřejmě značně omezujícím faktorem Jednou z možností, jak se mu vyhnout, je nechat odrazit úzce směrovaný paprsek od horních vrstev troposféry (ve výšce cca 16 km) - viz obr18.2Nevýhodou těchto tzv. troposférických spojů je nutnost používat velký výkon vysílače (desítky k W), přičemž přijímaný signál bývá velmi slabý - jen asi 1 n W. Obr13.2.: Troposferický spoj Družicový spoj Dnes se pro družicové spoje (satellite links) používají převážně tzv. geostacionární družice, někdy označované též jako tzv. synchronní družice), které se pohybují ve výšce přibližně 36 000 km nad zemí V této výšce je doba jejich obletu kolem Země rovna době otočení zeměkoule kolem její osy, což znamená, že se nacházejí vždy nad stejným bodem zemského povrchu - většinou se takto umisťují nad rovník. Družice může fungovat jen jako pouhý odražeč signálu - pak jde o tzv. pasivní družice Výhodnější jsou však tzv. aktivní družice Ty obsahují vždy několik tzv. transpondérů (transponders), které fungují jako na sobě nezávislé retranslační stanice Přijímají signál vysílaný ze Země (tzv. up-link signal), převádí jej do jiného frekvenčního pásma, zesilují jej a vysílají zpět směrem k Zemi (jako tzv. down-link signal) - viz obr18.3. Obr13.3.: Družicový spoj Pro družicové spoje se používají různá frekvenční pásma V tz C-pásmu (C-band) se ze Země k družici vysílá v pásmu 6 GHz, a v opačném směru v pásmu 4 GHz Jsou k tomu zapotřebí relativně velké parabolické antény Tzv KU-pásmo (KU-band) pracuje s vyššími frekvencemi (12-14 GHz), což umožňuje používat rozměrově menší antény (o průměru cca 60-100 cm). Pomocí družicových spojů lze vytvořit přenosové kanály a okruhy širokého spektra přenosových rychlostí (až desítek a stovek megabitů za sekundu), které se svými vlastnostmi plně vyrovnají pozemním kabelovým spojům, a v mnohém je i předčí. Družicové spoje však mají i své nevýhody Tou nejvýraznější je zpoždění, které při přenosu vzniká Ze Země na geostacionární družici a zpět dorazí signál přibližně za 250 až 300 ms (podle místa na Zemi, odkud byl vyslán, a ve kterém byl přijat)Budeme-li čekat ještě na potvrzující odpověď, nemůže tato přijít dříve než na cca 500-600 milisekund A to je velmi dlouhá doba Ne ani tak pro člověka, jako pro přenosové protokoly, které čekají na potvrzení příjmu od protější strany Ty musí být vhodně uzpůsobeny, aby velké zpoždění potvrzující odpovědi neinterpretovaly chybně, a nesnažily se příliš brzy o opětovné vyslání již dříve přenesených bloků dat. Družicové spoje lze využít pro realizaci dvoubodových spojení Vzhledem ke své povaze však umožňují i přenosy od jednoho zdroje k více příjemcům (tzv. broadcasting, který využívají napřrůzné satelitní televize), a od více zdrojů k jedinému příjemci (tzv. vícenásobný přístup, multiple access). a/ broadcasting b/ vícenásobný přístup Tyto dvě vlastnosti se s úspěchem využívají v datových sítích, vytvářených pomocí družicových spojů Používají tak vysoké frekvence, že vystačí jen s relativně malými pozemními anténami resp. s velmi malým úhlem vyzařování Jednotlivé uzlové body této sítě jsou označovány jako terminály VSAT (Very Small Aperture Terminal). Datová síť VSAT (VSAT Data Network) předpokládá existenci jednoho centrálního bodu (tzv. hub) a většího počtu terminálů VSAT, přičemž komunikace je možná jen mezi terminálem a centrálním bodem, nikoli přímo mezi dvěma terminály Důvody jsou především technické a vyplývají ze samotné podstaty družicových spojů Mnohým aplikacím, které sítě VSAT využívají, však takováto "centralizovaná" koncepce plně vyhovuje, neboť jde o aplikace, která umožňují velkému počtu uživatelů přístup k jednomu centralizovanému informačnímu zdroji - napřvelké databázi, rezervačnímu systému apod. Obecnou výhodou všech družicových spojů je jejich nezávislost na pozemní komunikační infrastruktuře, možná mobilita pozemních stanic, možnost realizovat spojení i do jakkoli odlehlých a nepřístupných míst, a v neposlední míře také vysoké přenosové rychlosti, kterých lze pomocí družicových spojů dosáhnout. 14Koaxiální kabel a kroucená dvoulinka Jednou z odlišností lokálních a rozlehlých počítačových sítí je vztah jejich provozovatelů k prostředkům, které slouží k propojování uzlových počítačů V případě rozlehlých sítí jde vesměs o přenosové cesty resp. okruhy či kanály, pouze pronajaté od spojové organizace, která je jejich vlastníkem. V případě lokálních počítačových sítí si nezbytné prostředky propojení zřizují provozovatelé sítě sami, a tyto pak zůstávají jejich majetkem Nejčastěji jde o různé druhy drátových přenosových cest (kabelů), v poslední době se však stále více prosazují také optické kabely. Možnosti využití jednotlivých druhů kabelů jsou určeny především jejich kvantitativními parametry K nejdůležitějším patří: - přenosová rychlost, kterou lze na daném kabelu dosáhnout: u drátových přenosových cest se pohybuje v řádu jednotek až stovek Mb/s, u optických kabelů je ještě vyšší. - útlum (attenuation): představuje zeslabení přenášeného signálu Je způsoben odporem, který kabel klade přenášenému signálu - bývá větší pro vyšší frekvence přenášeného signálu (a tedy pro vyšší přenosové rychlosti), a roste také se zmenšováním průměru kabelu Celková hodnota útlumu je přímo úměrná délce kabelu a je jedním z rozhodujících faktorů, které určují maximální použitelnou délku souvislého úseku (segmentu) kabelu. - odolnost vůči rušení (interference): v okolí kabelu může docházet k různým jevům, které mají nepříznivý vliv na přenášený signál - jde napřo provoz různých elektrických spotřebičů apod Každý druh kabelu vykazuje obecně jinou odolnost vůči rušení. Jednou ze specifických forem rušení je tzv. přeslech (cross-talk), kdy signál, přenášený jedním kabelem, ovlivňuje průběh signálu v jiném kabelu - nejčastěji se projevuje u souběžně vedených vodičů. V důsledku útlumu a rušení pak dochází zkreslení (distortion) přenášeného signálu, které se u datových přenosů v konečné podobě projevuje příjmem jiných dat, než jaké byly skutečně vyslány. Koaxiální kabel (coaxial cable)tvoří vnitřní vodič (měděný nebo postříbřený), kolem kterého je nanesena izolující vrstva dielektrika - viz obr19-1Na této vrstvě je pak naneseno vodivé opletení, které je samo překryto další izolující vrstvou - vnějším pláštěm. Obr14-1.: a/ koaxialní kabel b/ kroucená dvoulinka Vodivé opletení představuje "rozprostřený" vodič, jehož podélná osa je shodná s osou vnitřního vodiče - proto označení "ko-axiální" (tjsouosý) kabel. Hlavní efekt vodivého opletení spočívá především v odstínění vnitřního vodiče od vlivu vnějšího rušení - koaxiální kabely jsou proto vůči rušení dosti odolné Vyrábí se v různých provedeních, které se liší rozměry, mechanickým provedením i hodnotou tzv. impedance, která vyjadřuje odpor, kladený střídavému signálu. Koaxiální kabely se používají napřv lokálních sítích Ethernet Zde je základním typem koaxiální kabel o vnějším průměru 10 mm, se čtyřnásobným opletením a impedancí 50 Ohmů Souvislý segment tohoto kabelu může mít délku až 500 metrů, na větší vzdálenosti je pak nutné vzájemně spojovat více segmentů pomocí tzv. opakovačů (o nich si budeme povídat později)Formální označení tohoto kabelu je RG-11, v praxi je ale označován spíše jako tlustý Ethernet (Thick Ethernet), nebo také jako žlutý kabel (Yellow Cable) - vzhledem ke svému velkému průměru resp. své charakteristické barvě Jeho výhodou je především značný dosah a velká odolnost proti rušení, nevýhodou pak vysoká cena a malá ohebnost. V mnoha konkrétních aplikacích však nejsou kvality tlustého Ethernetu dostatečně využity, a tak se zde používá tzv. tenký Ethernet (Thin Ethernet) - o stejné impedanci (50 Ohmů), polovičním průměru (4,9 mm), jen se dvojitým opletením a přibližně 5x lacinější, nebo tzv. Cheapernet, který má jen jednoduché opletení Vyšší útlum těchto kabelů a jejich menší odolnost vůči rušení dovolují vytvářet souvislé segmenty jen do cca 185 metrů Velkou roli hraje často také výrazně větší ohebnost "tenkého" Ethernetu, formálně označovaného jako RG-58Všechny tři dosud uvedené druhy koaxiálních kabelů se v sítích Ethernet standardně používají pro přenosové rychlosti 10 Mb/s. V sítích Arcnet se používá jiný druh koaxiálního kabelu, o impedanci 93 Ohmů (označovaný jako RG-62), který se používá také u sálových počítačů IBM pro připojování terminálů k terminálovým řadičům Kromě toho se používá také koaxiální kabel o impedanci 75 Ohmů, převzatý z televizní techniky (označovaný jako CATV kabel). Vedle koaxiálních kabelů připadají v úvahu pro propojování uzlových počítačů také dvojice běžných jednožilových vodičů Aby se co možná nejvíce minimalizoval vliv rušení, používá se pro tyto vodiče tzv. diferenciální buzení - což znamená, že přenášenou informaci vyjadřuje rozdíl signálů na obou vodičích Dojde-li pak vlivem vnějšího rušení ke stejné změně signálu na obou vodičích, na rozdílu obou signálu se to neprojeví. Dva paralelně vedoucí vodiče však vždy fungují jako jednoduchá anténa Při souběžném vedení více takovýchto dvojic pak může mezi nimi docházet k nežádoucímu přeslechu, tedy ke vzájemnému ovlivňování přenášených signálů Lze jej výrazně omezit zkroucením jednotlivých dvojic vodičů, což minimalizuje jejich chování jako antény - tak vzniká tzv. kroucená dvoulinka (Twisted Pair) - viz obr19-1b/. Ještě větší odolnosti proti rušení lze dosáhnout stíněním dvojice vodičů - pak jde o tzv. stíněnou kroucenou dvoulinku (Shielded Twisted Pair), která je pak ovšem dražší než původní nestíněná kroucená dvoulinka (Unshielded Twisted Pair). Kroucená dvoulinka se používá mjtaké v telefonní technice - běžné telefonní přípojky jsou vesměs realizovány právě tímto způsobem Pomocí kroucených dvoulinek jsou řešeny i telefonní rozvody v rámci budov, od pobočkové ústředny hvězdicovitě do jednotlivých bytů, kanceláří apod V rámci existujících telefonních instalací, zvláště těch, které byly prováděny v nedávné době, mohlo zůstat mnoho nevyužitých párů, původně zamýšlených jako rezerva To je výzva, kterou tvůrci lokálních sítí nemohli nechat bez odezvy. 15Optické kabely Dosažitelná přenosová rychlost závislá především na šířce pásma přenosového kanálu, tedy na rozsahu frekvencí, které je tento kanál schopen přenést. Chceme-li dosahovat velmi velkých přenosových rychlostí, musíme samozřejmě volit takové způsoby přenosu, které mají šířku přenášeného pásma co možná největší Je přitom vcelku zřejmé, že velké šířky přenášeného pásma lze dosáhnout nejsnáze tam, kde jsou frekvence přenášených signálů velmi vysoké. Napřviditelné světlo má frekvenci přibližně 108 MHz, a vzhledem k tomu skýtá opravdu nebývalé možnosti. Přenášená číslicová data můžeme reprezentovat pomocí světelných impulsů - přítomnost impulsu může představovat napřlogickou 1, zatímco jeho nepřítomnost logickou 0Pro praktickou realizaci potřebujeme ovšem celý optický přenosový systém, složený ze zdroje, přenosového média a přijímače - viz obr20.1 a/. Obr15.1.: a/ Optický přenosový systém b/ Numerická apertura Vlastním zdrojem světla může být obyčejná elektroluminiscenční dioda (dioda LED, Light Emitting Diode) nebo nákladnější laserová dioda (laser diode), které emitují světelné pulsy na základě přiváděného proudu Detektorem na straně přijímače pak bývá fotodioda (photodiode), která naopak převádí dopadající světelné impulsy na elektrické signály. Úkolem přenosového média je dopravit světelný paprsek od jeho zdroje k detektoru - s co možná nejmenšími ztrátami K tomuto účelu se používá tenké optické vlákno (optical fiber), tvořené jádrem (core) a pláštěm (cladding)Jádro má nejčastěji průměr v řádu jednotek až desítek mikrometrů, a je vyrobené nejčastěji z různých druhů skla, eventuelně i z plastu. Pro pochopení způsobu, jakým je světelný paprsek optickým vláknem veden, je nutné si nejprve uvědomit jeden základní poznatek z oblasti fyziky: dopadá-li světelný paprsek na rozhraní dvou prostředí s různými optickými vlastnostmi (napřna rozhraní mezi jádrem a pláštěm), v obecném případě se část tohoto paprsku odráží zpět do původního prostředí, a část prostupuje do druhého prostředí Záleží však na úhlu, pod jakým paprsek dopadá na rozhraní (měřeném od kolmice na místo dopadu)Je-li tento úhel větší než určitý mezní úhel (měřený od kolmice na místo dopadu a daný optickými vlastnostmi obou prostředí), dochází k úplnému odrazu paprsku zpět do původního prostředí - viz obr20.1 b/. V důsledku opakovaných úplných odrazů, které probíhají bez jakýchkoli ztrát, pak světelný paprsek sleduje dráhu jádra optického vlákna - je tímto jádrem veden. Rozmezí úhlů, pod kterými může světelný paprsek dopadat na optické vlákno tak, aby byl veden, definuje tzv. numerickou aperturu - viz obr20.1 b/. Způsob, jakým optické vlákno paprsek vede, záleží také na tom, jak se mění optické vlastnosti (konkrétně tzv. index lomu - refraction index) na přechodu mezi jádrem vlákna a jeho pláštěm Mění-li se skokem a je-li průměr jádra dostatečně velký (50-100 mikrometrů), jde o vlákno, schopné vést různé vlny světelných paprsků - tzv. vidy (modes)Jde tedy o mnohovidové vlákno (multimode fiber), v tomto případě se stupňovitým indexem lomu (step index fiber) - viz obr.20.2 a/. Pokud se index lomu na přechodu mezi jádrem vlákna a jeho pláštěm nemění skokem, ale plynule, jde o mnohovidové vlákno s tzv. gradientním indexem lomu (graded index fiber), které přenášené vidy ohýbá - viz obr20.2 b/. Výhodou mnohovidových vláken je relativně nízká cena, snažší spojování, velká numerická apertura a možnost buzení luminiscenční diodou. Obr15.2.: a/ Mnohovidové vlákno se stupňovitým indexem lomu b/ Mnohovidové vlákno s gradientním indexem lomu c/ Jednovidové vlákno Nejvyšších přenosových rychlostí (až Gb/s na vzdálenosti do 1 km) lze dosáhnout na tzv. jednovidových vláknech (single mode fiber), které přenáší jen jediný vid - viz obr20.2 c/Schopnosti vést jediný vid bez odrazů i ohybů se dosahuje buďto velmi malým průměrem jádra (řádově jednotky mikrometrů), nebo velmi malým poměrným rozdílem indexů lomu jádra a jeho pláště V každém případě jsou jednovidová vlákna dražší než mnohovidová, lze je ovšem použít pro přenosy na delší vzdálenosti (až 100 km bez opakovače), než vlákna mnohovidová Pro své buzení však již vyžadují laserové diody. Optická vlákna jsou velmi citlivá na mechanické namáhání a ohyby Jejich ochranu proto musí zabezpečovat svým konstrukčním řešením optický kabel, který kromě jednoho či více optických vláken obvykle obsahuje i vhodnou výplň, zajišťující potřebnou mechanickou odolnost. Kromě velké přenosové rychlosti je další velkou výhodou optických vláken jejich naprostá necitlivost vůči elektromagnetickému rušení (což je velmi důležité napřv průmyslových aplikacích)Výhodou je také velká bezpečnost proti odposlechu, malý průměr a malá hmotnost optických kabelů Poněkud problematičtější je spojování jednotlivých vláken, technologie jejich lepení či svařování však již jsou v praxi dostatečně zvládnuty. 16Standard, norma, doporučení Výrobci výpočetní techniky se dlouhou dobu snažili prosadit na trhu se strategií, kterou lze charakterizovat jako snahu "být pro všechny vším"Snažili se dosáhnout toho, aby si zákazník kupoval všechno od nich - jak hardware se všemi potřebnými doplňky, tak i nezbytný software, školení uživatelů, servis atd. V době sálové výpočetní techniky byla takováto strategie ještě realizovatelná, neboť zájmy odběratelů nebyly tak diversifikované a specificky zaměřené jako dnes, a také požadavky na vzájemnou spolupráci jednotlivých počítačů nebyly příliš velké. Výrobci, kteří se příliš neohlíželi na sebe navzájem, si mohli dovolit koncipovat své produkty výhradně podle svých vlastních představ a uplatnit v nich taková řešení, která sami považovali za nejvhodnější - ke kterým dospěli na základě vlastních zkušeností, tradicí, vlastního výzkumu a vývoje - a která je činila neslučitelnými a neschopnými spolupráce s produkty jiných výrobců. Tím ovšem vznikla specifická forma vázanosti na jediného výrobce,daná nikoli jeho monopolním postavením, ale neslučitelností jím používaného technického řešení s tím, které používají jiní výrobci V angličtině se takovéto řešení označuje přívlastkem proprietary, stejně tak jako produkty, které z tohoto řešení vycházejí. Prosadit vlastní řešení, a to ještě se ziskem, si však v dlouhodobém výhledu mohly dovolit jen ty největší firmy Menší firmy, které nemohly nést stále větší náklady na vývoj a marketing vlastních řešení, se ve vlastním zájmu musely přizpůsobit těm řešením, které si zvolily velké firmy Nešlo přitom ani tak o převzetí technologií či výrobních postupů (které jsou často pečlivě chráněné), jako spíše o převzetí konvencí, parametrů a protokolů, s cílem zajistit kompatibilitu (slučitelnost) vlastních produktů s produkty jiných výrobců Názorným příkladem může být architektura osobních počítačů PC - zde se prakticky všichni výrobci přizpůsobili řešení, které si podle svého zvolila jediná mamutí firma - IBM. Řešení, kterému se přizpůsobují různí výrobci a které tak představuje určitou společnou konvenci, zajištující vzájemnou kompatibilitu produktů od různých výrobců, si již zaslouží přívlastek standardní, jako protipól anglického proprietary Samotný obsah resp. podstata tohoto řešení se pak v širším slova smyslu označuje jako standard. Standardní řešení resp. standard může vniknout tak, že se z podnětu či pod záštitou určité instituce, která je k tomu příslušná, sejde skupina odborníků a vypracuje návrh příslušného řešení Ten je posléze kodifikován (tjdostane formu oficiálního dokumentu příslušné instituce), a pak je prosazován do praxe Podstatné přitom je, že zmíněné standardizační instituce obvykle nereprezentují přímo jednotlivé výrobce (i když tito se na jejich práci mohou významně podílet). Standard, který je kodifikován, je standardem de jure Jeho závaznost pro výrobce i uživatele je ovšem různá podle toho, jaký má právní statut resp. jaký je statut toho, kdo jej formálně vydává. Například standardy, vypracované a vydávané mezinárodními standardizačními institucemi, mají často pouze formu doporučení a po formální stránce nejsou právně závazné Právní závaznost pak mívají až návrhy ve formě norem, které v rámci jednotlivých zemí vypracovávají k tomu oprávněné instituce, často na základě doporučení, přijatých mezinárodními organizacemi. Samotní výrobci nemají možnost vydávat standardy de jure, neboť obvykle nemohou vydávat oficiální doporučení či dokonce normy, závazné pro jiné výrobce Pokud jejich vlastní řešení spontánně a na dobrovolném základě přebírají i jiní výrobci, stává se toto řešení standardardem de facto Příkladem takovéhoto standardu může být jazyk pro ovládání modemů (tzv. řídící jazyk AT), který u svých produktů zavedla firma Hayes, a ostatní výrobci se mu přizpůsobili. Jsou ovšem i případy, kdy se vlastní ("proprietary") řešení určitého výrobce může stát "oficiálním" standardem (standardem de jure)Jde o taková řešení, která se ukáží být natolik životaschopná, že se nejprve stanou standardy de facto, a posléze je příslušné standardizační instituce převezmou jako "své" standardy - buď bez jakýchkoli změn, nebo s určitými úpravami Příkladem může být koncepce sítí Ethernet, která původně vznikla jako vlastní řešení firmy Xerox, záhy se stala standardem de facto, a posléze se s drobnými úpravami stala i standardem de jure (standardem IEEE 802.3). Jestliže v oblasti počítačů mají standardy neobyčejný význam, v oblasti komunikací a počítačových sítí jsou přímo životně důležité Umožňují vzájemnou spolupráci nejrůznějších komunikačních i výpočetních prostředků od různých výrobců, stejně tak jako jejich vazbu na přenosové prostředky spojových organizací a jejich využití Týkají se prakticky všech aspektů komunikací a činností sítí - od typu používaných konektorů a jejich zapojení, přes způsob modulace přenášených signálů až napřpo formát zpráv elektronické pošty. 17Kdo je kdo - ve světě standardů Mezinárodní organizace, které se zabývají tvorbou standardů (standardů de jure), obvykle spadají do dvou kategorií - jsou to jednak organizace, vytvořené na základě mezivládních dohod zúčastněných států, a jednak dobrovolné organizace, vytvořené na jiném základě V oblasti počítačových sítí jde především o dvě organizace - CCITT a ISO, po jedné z každé kategorie. Pro koordinaci telekomunikací v celosvětovém měřítku byla v rámci OSN vytvořena Mezinárodní telekomunikační unie (ITU - International Telecommunications Union) jako odborná mezinárodní organizace Má tři složky - dvě se zabývají oblastí rozhlasového a televizního vysílání, zatímco třetí má na starosti otázky telefonie a komunikačních systémů pro přenos dat Touto třetí složkou je Mezinárodní poradní sbor pro telegraf a telefon, známější spíše pod zkratkou CCITT (Commité Consultatif International de Télegraphique et Téléphonique). Členy CCITT jsou především spojové organizace, které v jednotlivých členských zemích odpovídají za oblast telekomunikací (a mají na to vesměs ze zákona monopol)V některých zemích to jsou podniky řízené státem, v jiných zemích to jsou přímo vládní instituce - označované souhrnnou zkratkou PTT (Post, Telegraph & Telephone)Kromě toho mohou být členy CCITT i další organizace, ovšem již bez hlasovacího práva. Standardy, které organizace CCITT vydává, mají formu doporučení (nikoli norem), a jsou schvalovány na plenárních zasedáních, která se konají jednou za čtyři roky - z tohoto důvodu jsou jednotlivá doporučení vydávána ve čtyřletých cyklech (jubilejní desáté plenární zasedání se bude konat právě v letošním roce). Přípravou návrhů jednotlivých doporučení se v rámci CCITT zabývají tematicky zaměřené studijní skupiny (SG, Study Group)Vlastní doporučení CCITT se označují písmenem a číslem, přičemž písmeno odpovídá studijní skupině, která návrh doporučení připravila, a tím současně i tematickému zaměření doporučení Přehled studijních skupin, relevantních pro oblast počítačových sítí, uvádí tabulka 21.1. Mezi nejznámější standardy v oblasti počítačových sítí, které pochází od organizace CCITT, patří např doporučení X.25 pro veřejné datové sítě, doporučení V.21, V.22, V.22 bis a další pro modemy atd. Skupina Tematické zaměření Doporučení SG VII Datové sítě X.nnn SG VIII Koncová zařízení telematických služeb S.nnn, T.nnn SG IX Telegrafní sítě a koncová zařízení R.nnn, W.nnn SG XVII Přenos dat po telefonní síti V.nnn SG XVIII Číslicové sítě G.nnn Tab17.1.: Některé studijní skupiny CCITT Reprezentantem druhé skupiny standardizačních organizací nevládního charakteru je Mezinárodní organizace pro standardizaci (ISO - International Standards Organization, formálně správný název však zní: International Organization for Standardization). ISO je dobrovolnou nevládní organizací Jejími členy jsou národní organizace, zabývající se standardizací v jednotlivých zemích Své standardy vydává organizace ISO sice formálně jako normy, ty však stejně jako doporučení CCITT nemusí být pro jednotlivé členské země závazné Jejich nedodržování je ale spíše výjimkou. V rámci organizace ISO existuje přibližně 200 technických komisí (TC, Technical Committee), které se dále člení na podkomise (SC, Subcommittees), které se skládají z pracovních skupin (WG, Workgroups). Vlastní návrhy standardů jsou připravovány v pracovních skupinách (WG), které nejprve vytvoří koncept návrhu (DP, Draft Proposal)Ten je rozdán všem zúčastněným organizacím, které pak mají šest měsíců na jeho připomínkování Pokud koncept návrhu získá podporu svých posuzovatelů, je po zapracování připomínek vytvořen koncept normy (DIS, Draft International Standard), který je opět rozdistribuován a stává se základem pro hlasování o svém přijetí V případě úspěchu pak vzniká norma (International Standard). V oblasti počítačových sítí je snad nejznámějším standardem organizace ISO její tzv. referenční model OSI. Oblast, kterou pokrývají standardy resp. normy ISO, je velmi široká, a zahrnuje i "nepočítačovou" tematiku V oblasti telekomunikací se překrývá se "sférou zájmu" CCITT - obě organizace zde naštěstí dokáží spolupracovat alespoň natolik, aby se vyhnuly existenci vzájemně neslučitelných standardů Organizace ISO je dokonce členem CCITT (ovšem bez hlasovacího práva). Velmi významné jsou ovšem i některé národní organizace, které se zabývají standardizací v jednotlivých zemích V USA jsou takovéto organizace hned tři První je NIST (National Institute of Standards and Technology, dříve NBS resp. National Bureau of Standards), která je účelovým orgánem ministerstva obchodu USA, a vydává normy pro oblast působnosti federální vlády V Evropě známější je nevládní nevýdělečná organizace ANSI (American National Standards Institute), jejímiž členy jsou výrobci, poskytovatelé spojových služeb a další zainteresované organizace z USAOrganizace ANSI je reprezentantem USA v ISO, a mnohé ANSI standardy jsou organizací ISO přejímány a stávají se mezinárodními standardy (tjnormami ISO)Nejznámějším standardem, který pochází od organizace ANSI, je bezesporu znakový kód ASCII. Třetí národní standardizační organizací v USA je EIA (Electronic Industries Assocation), sdružující ve svých řadách především výrobce zařízení pro telekomunikace Snad nejznámějším standardem, který pochází od této organizace, je standard RS-232-C pro seriové rozhraní mezi terminálem a modemem, převzatý s minimálními úpravami i jako standard CCITT pod označením V.24. Standardy však mohou pocházet i od různých profesních sdružení Příkladem zde může být prestižní americká společnost elektrotechnických a elektronických inženýrů IEEE (Institute of Electrical and Electronics Engineers), která kromě vydávání odborných časopisů a pořádání konferencí má i vlastní orgán, zabývající se tvorbou standardů Pro oblast lokálních počítačových sítí je z nich nejvýznamnější především skupina standardů IEEE 802, převzatá i organizací ISO jako norma ISO 8802. 18Vrstvy, vrstvové modely, protokoly Řešit určitý problém jako celek je obvykle možné jen po určitou hranici - dokud rozsah problému resp. jeho složitost nepřesáhne schopnosti řešitele či řešitelů a možnosti nástrojů a metod, které přitom používají. Jakmile se určitý problém stává příliš složitým, je vhodné provést jeho dekompozici - rozdělit jej na několik dílčích problémů, které by bylo možné řešit samostatně a nezávisle na sobě. Dobrým příkladem problému, který je příliš velký na to, aby bylo únosné jej řešit jako jediný velký problém, je otázka zajištění základních funkcí počítačové sítě Jistě si lze snadno představit, že se jedná především o otázku základního programového vybavení sítě, které bezprostředně ovládá technické prostředky sítě - síťový hardware, tjnejrůznější komunikační vybavení, uzlové počítače atd- a jejich prostřednictvím zajišťuje chod celé sítě jako takové. Obr18.1: Představa vzájemného vztahu mezi vrstvami Vzhledem k charakteru počítačových sítí a k povaze úkolů, které je třeba zajistit, se jako nejvhodnější ukázala být dekompozice základního programového vybavení sítě na hierarchicky uspořádané vrstvy (layers)Každá vrstva má na starosti zajištění přesně vymezeného okruhu úkolů Mechanismy, pomocí kterých tyto úkoly zajišťuje, pak nabízí k využití jako své služby vrstvě bezprostředně vyšší Například vrstva, která zajišťuje přenos jednotlivých bitů, může nabízet své služby bezprostředně vyšší vrstvě, která s jejich pomocí přenáší celé bloky dat apod V obecném případě (viz obr23.1.) tedy každá vrstva nabízí určitý repertoár služeb vrstvě bezprostředně vyšší, a k realizaci těchto služeb sama využívá služeb vrstvy bezprostředně nižší. Představa o tom, kolik samostatných vrstev vymezit a jaké jim svěřit úkoly, tvoří tzv. vrstvový model (layered model)Názorů na to, jak by takový vrstvový model měl vypadat, může být samozřejmě celá řada. Rozdělení na hierarchické vrstvy v rámci vrstvového modelu ještě samo o sobě nezajišťuje hlavní efekt dekompozice jednoho velkého problému na několik dílčích problémů - možnost řešit tyto dílčí problémy samostatně a nezávisle na sobě K tomu je nutné ještě stanovit přesná pravidla vzájemné součinnosti sousedních vrstev - tedy definovat přesná rozhraní (interface) mezi jednotlivými vrstvami Součástí této definice musí být napřpřesné vymezení jednotlivých služeb, způsob jejich volání, počty parametrů atd. Jakmile jsou známy úkoly, které má určitá vrstva řešit, a je také přesně definováno její rozhraní s oběma sousedními vrstvami, je možné začít uvažovat o způsobu, jak zajistit ty úkoly, které byly vrstvě svěřeny Zde je dobré si uvědomit, že každá vrstva sice využívá služby vrstvy bezprostředně nižší a sama nabízí své služby vrstvě bezprostředně vyšší, jejím partnerem při komunikaci v síti je ale ta vrstva, která se na jiném uzlovém počítači nachází na stejné úrovni hierarchie vrstev (v angličtině se pro takovou vrstvu používá označení "peer")Tyto stejnolehlé vrstvy musí být spolu domluveny na společných pravidlech vzájemné komunikace, které také musí důsledně dodržovat Použijeme-li již dříve citovaný příklad vrstvy, která zajišťuje přenos celých bloků dat, jejím partnerem je stejnolehlá vrstva jiného uzlového počítače, se kterou musí být dohodnuta mjna formátu bloků, které si navzájem posílají, na jejich délce, způsobu zabezpečení, způsobu reakce na příjem poškozeného bloku apod. Soubor pravidel, které stejnolehlé vrstvy vrstvového modelu používají pro vzájemnou komunikaci, tvoří tzv. protokol. Ke každé vrstvě v rámci určitého vrstvového modelu se tedy vztahuje určitý protokol, podle kterého příslušná vrstva pracuje Pro jednu a tutéž vrstvu však může připadat v úvahu více různých protokolů - stejné úkoly totiž mohou být často zajišťovány různými způsoby. K určitému vrstvovému modelu, který definuje způsob rozčlenění na vrstvy, tedy může existovat celá soustava protokolů (protocol suite), v rámci které může pro některé vrstvy připadat v úvahu několik vzájemně alternativních protokolů Například pro naše dvě citované vrstvy (zajišťující přenos bitů resp. celých bloků) bude obvykle existovat více různých protokolů podle toho, zda jsou k přenosu využívány napřkomutované linky veřejné telefonní sítě, pevné telefonní okruhy, veřejná datová síť, optická vlákna, družicové spoje atd. Jakmile je pro každou vrstvu vybrán jeden konkrétní protokol, vzniká tzv. sestava protokolů (protocol stack), která přesně odpovídá hierarchickému členění na jednotlivé vrstvy. Navrhnout rozčlenění základního programového vybavení na jednotlivé vrstvy, vymezit úkoly, které by tyto vrstvy měly vykonávat a stanovit protokoly, které by se přitom měly používat - to vše již dává dosti ucelenou představu o tom, jak by počítačová síť měla vypadat a jak by měla fungovat Na základě této ucelené představy, která tvoří architekturu sítě (network architecture), je již možné uvažovat o konkrétní implementaci. Rozdělení základního programového vybavení sítě na vrstvy a jejich samostatná a nezávislá realizace má vedle rozdělení jednoho velkého problému na několi menších, snáze zvládnutelných částí, ještě jednu velmi významnou výhodu Tou je možnost snažšího přizpůsobení změnám - stačí vždy vyměnit jen ty vrstvy, kterých se změna týká, a ostatní ponechat nezměněné. 19Referenční model ISO/OSI - jeho vznik V sedmdesátých letech se začínají objevovat první významnější rozlehlé počítačové sítě Vedle experimentálních sítí (jako např ARPANET a CYCLADES), to byly především sítě, budované podle vlastních koncepcí předních výrobců počítačů (napřsítě SNA firmy IBM, DNA firmy DEC)Zatímco experimentální sítě byly od začátku heterogenní a přímo tedy počítaly se zapojováním počítačů různých typů od různých výrobců, možnost zapojení do ostatních sítí byla vázána na vlastnictví produktů příslušného výrobce, který si v rámci vlastní síťové architektury vytvářel své specifické konvence a protokoly. Není proto divu, že záhy vyvstala naléhavá potřeba jednotného standardu pro vzájemné propojování počítačových systémů různých typů a koncepcí, pocházejících od různých výrobců Potřebu vytvoření takovéhoto standardu si brzy uvědomila i mezinárodní organizace ISO, která se v roce 1977 rozhodla převzít tento úkol na svá bedra. Vytvořila si k tomu novou podkomisi (SC16) v rámci své technické komise pro zpracování dat (TC97, viz 22díl našeho seriálu), a tu pověřila přípravou nového standardu Ten také již dostal první pracovní název: Open Systems Architecture (tjarchitektura otevřených systémů)Přívlastek "otevřený" (open) zde měl zdůraznit, že systém, vyhovující zamýšlenému standardu, bude připraven pro vzájemné propojení se všemi ostatními systémy na celém světě, které budou vyhovovat témuž standardu. První pracovní schůzka podskupiny SC16 se konala v březnu 1978Všichni zúčastnění se rychle shodli na vrstvové koncepci, která nejen dokáže vyhovět všem stávajícím nárokům na vzájemné propojování otevřených systémů, ale je schopná i pozdějšího rozšiřování tak, aby mohla vyhovět i budoucím požadavkům Podskupina SC 16 se proto začala okamžitě zabývat otázkou, kolik vrstev bude nejvhodnější uvažovat, a jaké úkoly těmto vrstvám svěřit. Pro potřeby svého rozhodování si podskupina SC16 zformulovala celkem 13 principů, které se pak snažila aplikovat Lze je shrnout do následujících myšlenek: - samostatná vrstva by měla vzniknout všude tam, kde je zapotřebí jiný stupeň abstrakce - každá vrstva by měla zajišťovat přesně vymezené funkce Tyto funkce by měly být voleny tak, aby pro jejich realizaci mohly být vytvořeny standardizované protokoly s mezinárodní působností. - rozhraní mezi vrstvami by měla být volena tak, aby byl minimalizován tok dat přes tato rozhraní - počet vrstev by měl být tak velký, aby vzájemně odlišné funkce nemusely být zařazovány do stejné vrstvy, a současně s tím tak malý, aby celá architektura zůstala dostatečně přehledná. Výsledkem aplikace těchto principů bylo vymezení sedmi vrstev a specifikace úkolů, které by tyto vrstvy měly zajišťovat(Podrobněji se jim budeme zabývat v dalších pokračováních) Ještě v průběhu práce na připravovaném standardu změnila podskupina SC16 i jeho pracovní název, z Open Systems Architecture na Open Systems Interconnection Architecture, doslova tedy: architektura vzájemného propojování otevřených systémů Důvodem byla zřejmě skutečnost, že se celá práce skupiny zaměřila pouze na otázky propojování a "vnějšího chování" vzájemně propojených systémů, a nijak neřešila to, jak mají tyto systémy fungovat "uvnitř". Vlastní návrh standardu byl dokončen za necelých 18 měsíců V červenci roku 1979 byl předán jako koncept návrhu (draft proposal) nadřízené technické komisi TC97, která jej koncem roku 1979 přijala za základ pro další vývoj navazujících standardů pro vzájemné propojování otevřených systémů v rámci organizace ISO. Na poslední chvíli však byl ještě jednou změněn slovní název standardu - z blíže neznámých důvodů bylo vypuštěno slovo Architecture, a naopak byla přidána dvě nová slova: Reference Model neboli referenční model Ta mají zdůraznit, že celý standard není jedním konkrétním návrhem způsobu, jak řešit vzájemné propojování, ale spíše společným rámcem či vzorem (referenčním modelem), podle kterého by mělo být vzájemné propojování systémů řešeno. Správný název celého standardu je tedy: Reference Model of Open Systems Interconnection (Referenční model propojování otevřených systémů), a jako norma ISO má číslo 7498V praxi se obvykle označuje zkratkou RM OSI nebo jen ISO/OSI, což současně zdůrazňuje jeho vztah k organizaci ISO (byl však současně převzat i organizací CCITT jako její standard X.200). Zdůrazněme si znovu, že součástí referenčního modelu ISO/OSI je skutečně pouze vymezení jednotlivých vrstev a spefifikace úkolů, které by tyto vrstvy měly řešit Referenční model nespecifikuje žádné konkrétní protokoly, pomocí kterých by funkce jednotlivých vrstev měly být realizovány Nedefinuje dokonce ani přesné rozhraní mezi jednotlivými vrstvami - tedy konkrétní služby, které vrstvy bezprostředně nižší poskytují bezprostředně vyšším vrstvám. Protokoly a služby pro jednotlivé vrstvy vznikaly až dodatečně, a to jako samostatné standardy (resp. normy) ISO, nebo jako převzaté standardy jiných organizací (např CCITT či IEEE)Jelikož organizace ISO striktně rozlišuje mezi protokolem a službou (na rozdíl od ostatních standardizačních organizací, jako např CCITT, které takovéto rozlišování nepoužívají), vznikaly původní standardy ISO vždy ve dvojicích - jeden standard pro protokol, a druhý pro služby, poskytované prostřednictvím tohoto protokolu Postupně tak vznikaly resp. stále vznikají či jsou přejímány protokoly, definující možné způsoby fungování jednotlivých vrstev ISO/OSI modelu. 20Referenční model ISO/OSI - sedm vrstev 1Fyzická vrstva (Physical Layer) Úkol této vrstvy je zdánlivě velmi jednoduchý - zajistit přenos jednotlivých bitů mezi příjemcem a odesilatelem prostřednictvím fyzické přenosové cesty, kterou tato vrstva bezprostředně ovládá K tomu je ovšem třeba vyřešit mnoho otázek převážně technického charakteru - napřjakou úrovní napětí bude reprezentována logická jednička a jakou logická nula, jak dlouho "trvá" jeden bit, kolik kontaktů a jaký tvar mají mít konektory kabelů, jaké signály jsou těmito kabely přenášeny, jaký je jejich význam, časový průběh apod Problematika fyzické vrstvy proto spadá spíše do působnosti elektroinženýrů a techniků. 2Linková vrstva (Data Link Layer) Fyzická vrstva poskytuje jako své služby prostředky pro přenos jednotlivých bitů Bezprostředně vyšší linková vrstva (někdy nazývaná též: spojová vrstva či vrstva datového spoje) pak má za úkol zajistit pomocí těchto služeb bezchybný přenos celých bloků dat (velikosti řádově stovek bytů), označovaných jako rámce (frames)Jelikož fyzická vrstva nijak neinterpretuje jednotlivé přenášené bity, je na linkové vrstvě, aby správně rozpoznala začátek a konec rámce, i jeho jednotlivé části. Na přenosové cestě může docházet k nejrůznějším poruchám a rušení, v jejichž důsledku jsou přijaty jiné hodnoty bitů, než jaké byly původně vyslány Jelikož fyzická vrstva se nezabývá významem jednotlivých bitů, rozpozná tento druh chyb až linková vrstva Ta kontroluje celé rámce, zda byly přeneseny správně Odesilateli potvrzuje přijetí bezchybně přenesených rámců, zatímco v případě poškozených rámců si vyžádá jejich opětovné vyslání. 3Síťová vrstva (Network Layer) Linková vrstva zajišťuje přenos celých rámců, ovšem pouze mezi dvěma uzly, mezi kterými vede přímé spojení Co ale dělat, když spojení mezi příjemcem a odesilatelem není přímé, ale vede přes jeden či více mezilehlých uzlů? Pak musí nastoupit síťová vrstva, která zajistí potřebné směrování (routing) přenášených rámců, označovaných nyní již jako pakety (packets)Síťová vrstva tedy zajišťuje volbu vhodné trasy resp. cesty (route) přes mezilehlé uzly, a také postupné předávání jednotlivých paketů po této trase od původního odesilatele až ke konečnému příjemci. Síťová vrstva si tedy musí "uvědomovat" konkrétní topologii sítě (tjzpůsob vzájemného přímého propojení jednotlivých uzlů). 4Transportní vrstva (Transport Layer) Síťová vrstva poskytuje bezprostředně vyšší vrstvě služby, zajišťující přenos paketů mezi libovolnými dvěma uzly sítě Transportní vrstvu proto zcela odstiňuje od skutečné topologie sítě a vytváří jí tak iluzi, že každý uzel sítě má přímé spojení s kterýmkoli jiným uzlem sítě. Transportní vrstvě díky tomu stačí zabývat se již jen komunikací koncových účastníků (tzv. end-to-end komunikací) - tedy komunikací mezi původním odesilatelem a konečným příjemcem. Při odesílání dat zajišťuje transportní vrstva sestavování jednotlivých paketů, do kterých rozděluje přenášená data, a při příjmu je zase z paketů vyjímá a skládá do původního tvaru Dokáže tak zajistit přenos libovolně velkých zpráv, přestože jednotlivé pakety mají omezenou velikost. 5Relační vrstva (Session Layer) Úkolem této vrstvy je navazování, udržování a rušení relací (sessions) mezi koncovými účastníky V rámci navazování relace si tato vrstva vyžádá na transportní vrstvě vytvoření spojení, prostřednictvím kterého pak probíhá komunikace mezi oběma účastníky relace Pokud je třeba tuto komunikaci nějak řídit (napřurčovat, kdo má kdy vysílat, nemohou-li to dělat oba účastníci současně), zajišťuje to právě tato vrstva, která má také na starosti vše, co je potřeba k ukončení relace a zrušení existujícího spojení. 6Prezentační vrstva (Presentation Layer) Data, která se prostřednictvím sítě přenáší, mohou mít mjpovahu textů, čísel či obecnějších datových struktur Jednotlivé uzlové počítače však mohou používat odlišnou vnitřní reprezentaci těchto dat - napřstřediskové počítače firmy IBM používají znakový kód EBCDIC, zatímco většina ostatních pracuje s kódem ASCIIPodobně jeden počítač může zobrazovat celá čísla v doplňkovém kódu, zatímco jiný počítač v přímém kódu apod- potřebné konverze přenášených dat má na starosti právě tato prezentační vrstva. V rámci této vrstvy bývá také realizována případná komprese přenášených dat, eventuálně i jejich šifrování. 7Aplikační vrstva (Application Layer) Koncoví uživatelé využívají počítačové sítě prostřednictvím nejrůznějších síťových aplikací - systémů elektronické pošty, přenosu souborů, vzdáleného přihlašování (remote login) apod Začleňovat všechny tyto různorodé aplikace přímo do aplikační vrstvy by pro jejich velkou různorodost nebylo rozumné Proto se do aplikační vrstvy zahrnují jen části těchto aplikací, které realizují společné resp. obecně použitelné mechanismy Uvažujme jako příklad právě elektronickou poštu - ta její část, která zajišťuje vlastní předávání zpráv v síti, je součástí aplikační vrstvy Na všech uzlových počítačích, které používají tentýž systém elektronické pošty, je tato část stejná Uživatelské rozhraní systému elektronické pošty, tedy ta jeho část, se kterou uživatel bezprostředně pracuje a jejímž prostřednictvím čte došlé zprávy, odpovídá na ně, připravuje nové zprávy a zadává je k odeslání, již není považována za součást aplikační vrstvy, neboť se může v každém konkrétním uzlu dosti výrazně lišit - napřve způsobu svého ovládání (řádkovými příkazy či pomocí různých menu, s okénky či bez nich apod.)Jiným názorným příkladem může být emulace terminálů, potřebná napřpro vzdálené přihlašování (remote login)Ve světě dnes existuje nepřeberné množství různých terminálů, a realizovat potřebné přizpůsobení mezi libovolnými dvěma typy terminálů je v podstatě nemožné Proto se zavádí jediný "referenční" terminál - tzv. virtuální terminál - a pro každý konkrétní typ terminálu se pak vytvoří jen jediné přizpůsobení mezi tímto virtuálním terminálem a terminálem skutečným Prostředky pro práci s virtuálním terminálem přitom jsou součástí aplikační vrstvy (neboť jsou všude stejné), zatímco prostředky pro jeho přizpůsobení konkrétnímu terminálu již součástí aplikační vrstvy nejsou. 26Referenční model ISO/OSI - přenos dat Ten, kdo v určité vrstvě ISO/OSI modelu něco aktivního vykonává, je označován jako entita (entity)Bývá to nejčastěji objekt programové povahy (napřurčitý proces), v nejnižších vrstvách to však může být i hardwarový celek (např V/V řadič apod.)Na úrovni aplikační vrstvy jde o aplikační entity (application entities), na úrovni prezentační vrstvy o prezentační entity (presentation entities) atd Entity na stejné úrovni, resp. ve stejnolehlých vrstvách se v angličtině označují přívlastkem peer (tjjako peer entities). Entity ve vrstvě N implementují služby, které jsou využívány vrstvou N+1, resp. entitami této vrstvy Vrstva N zde tedy vystupuje jako poskytovatel služby (service provider), zatímco vrstva N+1 je v roli uživatele služby (service user)Vrstva N je však současně i v roli uživatele služeb vůči vrstvě N-1, neboť využívá její služby. Bezprostředními poskytovateli a uživateli služeb však nejsou vrstvy jako takové, ale jejich entity Každá entita, která chce nějaké služby využívat, však musí vědět, kam se má pro ně obrátit Musí tedy existovat jednoznačně identifikovatelná místa v rámci rozhraní mezi jednotlivými vrstvami, jejichž prostřednictvím jsou služby poskytovány, resp. využívány V terminologii ISO/OSI modelu se tato místa nazývají body poskytování služby (Service Access Points, zkratkou SAP) a jsou opatřena jednoznačnými adresami Pro snazší představu je dobré využít analogii s telefonní sítí: bod poskytování služby neboli SAP je analogií zásuvky běžné telefonní přípojky, do které lze zapojit telefonní přístroj (odpovídající entitě vrstvy N+1)Chceme-li se pak dovolat na tento telefonní přístroj (poskytnout službu entitě vrstvy N+1), musíme znát příslušné telefonní číslo (adresu bodu SAP). Každý bod SAP slouží vždy vzájemné komunikaci právě dvou entit ze sousedních vrstev Nemůže být tedy sdílen více entitami Každá entita však může poskytovat své služby více entitám prostřednictvím více bodů SAP a stejně tak každá entita může využívat služby více různých entit přes více bodů SAPSituaci ilustruje obrázek 26.1. Obr20.1.: Představa entit a bodů poskytování služby (SAP) Každá entita, která chce využívat službu jiné entity bezprostředně nižší vrstvy, musí znát nejen potřebný bod SAP, přes který je jí tato služba nabízena, ale musí také znát přesný způsob volání příslušné služby Ten je samozřejmě pro různé služby různý, vždy však vyžaduje, aby volající předal volanému určitý objem řídicích informací, které jeho požadavek specifikují V terminologii ISO/OSI modelu je tato řídicí informace označována jako Interface Control Information (ICI)Součástí požadavku pak bývají ještě různá "užitečná" data, označovaná jako Service Data Unit (SDU)Volající entita tedy v obecném případě předává volané entitě přes příslušný bod SAP na rozhraní mezi nimi dvě skupiny informací (tj ICI a SDU), které dohromady tvoří tzv. datovou jednotku rozhraní (Interface Data Unit, zkratkou IDU) - viz obr26.2. Entita, která je poskytovatelem služby a která je příjemcem jednotky IDU, si převezme řídicí informace obsažené v IDU (tjčást ICI)Z ní se dozví, co je od ní požadováno, a podle toho dále naloží s datovou částí (části SDU). Jedním z nejčastějších požadavků entity ve vrstvě N+1 je žádost o přenos dat stejnolehlé entitě (tjentitě vrstvy N+1) na jiném uzlovém počítači Entita vrstvy N, která je o tuto službu požádána, nalezne příslušná data v části SDU přijaté jednotky IDU a snaží se je předat své partnerské entitě na příslušném uzlovém počítači S touto stejnolehlou entitou komunikuje podle určitého protokolu. Obr20.2.: Představa předávání dat mezi vrstvami Tento protokol mimo jiné určuje, jak velké "kusy" dat si mohou obě vrstvy posílat a jakými dodatečnými informacemi řídicí povahy musí být tato užitečná data doplněna Odesílací entita vrstvy N proto rozdělí data z jednotky SDU na tak velké části, jaké jí protokol umožňuje přenášet a připojí k nim potřebné řídicí informace Tím vzniká tzv. protokolární datová jednotka (PDU, Protocol Data Unit), tvořená kromě užitečných dat (tjsložky SDU) také složkou PCI (Protocol Control Information), který obsahuje informace řídicí povahy, předepsané použitým přenosovým protokolem - viz opět obrázek 26.2. Partnerské entity stejnolehlých vrstev si tedy vzájemně zasílají jednotky PDU (ve formě zpráv, paketů, resp. rámců)Ve skutečnosti to ale doopravdy dělají jen entity fyzické vrstvy, pro které jsou celými jednotkami PDU jednotlivé bity, a které jsou schopné si je navzájem skutečně předávat Všechny ostatní (tjvyšší) vrstvy si jednotky PDU vyměňují prostřednictvím entit bezprostředně nižších vrstev - při odesílání se z celé jednotky PDU stávají "užitečná" data (složka SDU)K nim se přidá potřebná řídicí informace (složka ICI) a tím vzniká datová jednotka rozhraní (jednotka IDU), která je přes bod SAP předána entitě bezprostředně nižší vrstvy ..a vše se opakuje až do úrovně fyzické vrstvy. Průchod uživatelských dat všemi vrstvami ISO/OSI modelu ukazuje obrázek 26.3Z něj je názorně vidět, jak si každá vrstva na straně odesilatele v závislosti na použitém protokolu přidává k užitečným datům (jednotkám SDU) své řídicí informace (složky PCI) - obvykle ve formě hlavičky, kterou si pak stejnolehlá partnerská vrstva na straně příjemce zase odebírá. Obr20.3.: Průchod přenášených dat vrstvami ISO/OSI modelu 21Referenční model ISO/OSI - druhy služeb Na referenčním modelu ISO/OSI se silně projevila skutečnost, že při jeho koncipování měli hlavní slovo lidé spíše "od spojů", než "od počítačů"Celý model je totiž prodchnut spojařskou mentalitou a pohledem na svět, což se projevilo například ve výhradní podpoře tzv. spojovaných služeb na úkor služeb nespojovaných, a v představě o způsobu realizace těchto služeb. Služby, které poskytují vrstvy různých úrovní, mohou mít charakter spojovaných či nespojovaných služeb Spojovaná služba (Connection-oriented Service) pracuje na obdobném principu, jako telefonní systém Chcete-li s někým hovořit po telefonu, musíte nejprve vytočit jeho číslo, a on musí na vaše volání odpovědět zvednutím telefonu Tím mezi vámi vzniká spojení, prostřednictvím kterého spolu komunikujete, a které na konci hovoru zaniká (položením sluchátka)Analogicky je tomu i v případě dvou entit na stejných úrovních, které spolu chtějí komunikovat - nejprve musí být mezi nimi navázáno spojení Jakmile je toto spojení navázáno, chová se v jistém smyslu jako roura - vysílající do ní na jedné straně vkládá to, co si přeje odeslat, a příjemce si to na druhé straně ve stejném pořadí odebírá. Nespojovanou službu (Connectionless Service) lze naopak přirovnat k běžné listovní poště Ta nepočítá se zřízením spojení mezi odesilatele a příjemcem, ale místo toho považuje jednotlivé části přenášených dat (zprávy) za samostatné celky, opatřené adresou svého konečného příjemce, a doručuje je nezávisle na ostatních zprávách Jednotlivé zprávy tedy mohou být v principu přenášeny různými cestami, takže se může i stát, že při příjmu nebude zachováno jejich správné pořadí - což se u spojované služby stát nemůže. Spojovaný (connection-oriented) charakter mají jak telefonní sítě, tak i napřvětšina veřejných datových sítí a jiných telekomunikačních systémů, zatímco napřv lokálních sítích mají přenosy obvykle nespojovaný (connectionless) charakter Původní verze referenčního modelu ISO/OSI však počítala pouze se spojovanými (connection-oriented) službami a protokoly, a zavedení nespojovaných bylo provedeno až dodatečně. Spojované služby jsou v obecném případě výhodnější pro přenos větších objemů dat Mají sice větší jednorázovou počáteční režii (na navázání spojení), ale na druhé straně vykazují menší režii na vlastní přenos dat Naopak nespojované služby nemají prakticky žádnou jednorázovou režii, mají však relativně vyšší režii na vlastní přenos jednotlivých částí přenášených dat Jsou proto naopak výhodnější pro přenos menších objemů dat (tjkratších zpráv). Je dobré si uvědomit, že spojovaný resp. nespojovaný charakter mohou mít služby všech vrstev od aplikační po linkovou (zatímco na úrovni fyzické vrstvy již rozlišování mezi oběma variantami ztrácí smysl)Přepojování okruhů a virtuálních okruhů mají spojovaný charakter, zatímco datagramové služby mají nespojovaný charakter. Kromě rozdělování služeb na spojované a nespojované je možné i jiné rozdělení - na spolehlivé a nespolehlivé. Spolehlivá služba (Reliable Service) je taková, která nikdy neztrácí žádná data Obvykle je tato služba realizována prostřednictvím vhodného mechanismu potvrzování (kdy příjemce potvrzuje úspěšné přijetí resp. znovu žádá o vyslání dat, které byly přijaty chybně)S tím je ovšem spojena určitá režie, která nemusí být vždy žádoucí - představme si napřpřenos digitalizovaného zvuku Zde je jistě výhodnější raději občas přijmout chybná data (tjponěkud zkreslený zvuk), než připustit výpadky, způsobované potvrzováním resp. opakovaným přenosem chybně přijatých dat. Proto mají své opodstatnění i nespolehlivé služby (Unreliable Services), což je ovšem poněkud zavádějící označení - je vhodné chápat je spíše jako služby, které mají vysokou míru spolehlivosti, neposkytují však stoprocentní záruku úspěšnosti přenosu Jelikož ale nepoužívají mechanismy potvrzování (spojené s určitou režií), mohou být rychlejší než obdobné "spolehlivé" služby. Prakticky jediným možným způsobem, jak zajistit spolehlivou službu, je vhodný mechanismus potvrzování Dělení služeb na potrvzované (confirmed) a nepotvrzované (unconfirmed) proto obvykle splývá s jejich dělením na "spolehlivé" resp. "nespolehlivé". Jak jsme si již uvedli dříve, samotný referenční model ISO/OSI neobsahuje přesné vymezení služeb, které jednotlivé vrstvy poskytují vrstvám bezprostředně nadřízeným Zavádí pouze dosti obecnou představu o tom, jakým způsobem by mělo být zprostředkováno využití těchto služeb na rozhraní mezi jednotlivými vrstvami - prostřednictvím čtyř druhů tzv. služebních primitiv (service primitives) - viz tabulka 27.1Ty je možné si představit jako požadavky na provedení určitých konkrétních akcí, nebo naopak jako signalizaci určitých situací, hodných zřetele. Druh primitiva Význam Request (žádost) Entita požaduje na službě provedení určité činnosti Indication (indikace) Entita má být informována o určité události Response (Odezva) Entita reaguje na určitou událost Confirm (Potvrzení) Entita je informována o výsledku vyřízení svého požadavku Tabulka 21.1.: Druhy služebních primitiv ISO/OSI modelu Uvažujme jako příklad potvrzovanou službu, napřzřízení spojení mezi dvěma partnerskými entitami stejnolehlých vrstev - viz též obrázek 27.2Poskytovatelem služby je entita bezprostředně nižší vrstvy, které musí žadatel o zřízení spojení předat svou žádost ve formě primitiva typu požadavek (request)Entitě, se kterou má být spojení navázáno, se požadavek projeví jako indikace (indication), která je dalším typem služebního primitiva Jde-li o službu potvrzovanou, následuje odezva (resp. onse), která pak vyvolá potvrzení (confirmation). Obr21.2.: Služební primitiva - "prostorová" představa Zamysleme se ale ještě jednou nad tím, co vlastně jsou ona poněkud vágní "služební primitiva", a to z pohledu programové realizace jednotlivých služeb Jsou služební primitiva procedury, které vyšší vrstva volá a bezprostředně nižší vrstva vykonává? V případě "požadavku" a "odezvy" je to asi představa dosti vhodná, co ale v případě "indikace" a "potvrzení", které mají příjemce upozornit na určitou skutečnost, a kterou sám nemusí vůbec očekávat? Zde již představa explicitně volané procedury selhává Vhodnější by byla spíše představa asynchronního přerušení příjemce, což ale jen velmi málo vyhovuje dnešním vyšším programovacím jazykům a je zcela ve sporu se všemi zásadami strukturovaného programování Z čistě spojařského pohledu na svět je to ale představa velmi přirozená - napřobyčejný telefon v důsledku "indikace" začne vesele zvonit. Obr21.3.: Služební primitiva - průběh v čase 22Fyzická vrstva Jak jsme si uvedli již dříve, úkol fyzické vrstvy v rámci referenčního modelu ISO/OSI je zdánlivě velmi jednoduchý - zajistit přenos jednotlivých bitů mezi příjemcem a odesilatelem. Možných prostředků pro vlastní přenos dat je celá řada - od nejrůznějších kabelů, telefonních okruhů, přes veřejné datové sítě až napřpo satelitní spoje - a že tyto se více či méně liší ve způsobu přenosu, dosažitelných přenosových rychlostech, způsobu ovládání i v dalších aspektech Je právě úkolem fyzické vrstvy, aby se přizpůsobila konkrétním přenosovým prostředkům, vytvořila potřebné rozhraní pro jejich připojení k uzlovému počítači sítě, a prostřednictvím tohoto rozhraní je také ovládala. Fyzické vrstvy se proto týkají standardy, které definují elektrické, mechanické, funkční a procedurální vlastnosti rozhraní pro připojení různých přenosových prostředků a zařízení (tjkabelů, modemů apod.) - tedy elektrické parametry přenášených signálů, jejich význam a časový průběh, vzájemné návaznosti řídících a stavových signálů, zapojení konektorů, a mnoho dalších parametrů technického i procedurálního charakteru Úkolem entit fyzické vrstvy je pak na základě těchto standardů obsluhovat přenosové prostředky, připojené k příslušným rozhraním, a jejich prostřednictvím zajišťovat přenosy jednotlivých bitů. Způsob připojování modemů k počítačům a terminálům definuje standard RS-232-C (Recommended Standard no232, revision C), pocházející od americké standardizační organizace EIATen vymezuje přesné rozhraní mezi dvěma druhy zařízení, které se v terminologii tohoto standardu označují jako DTE (Data Terminal Equipment, v překladu: KZD neboli Koncové Zařízení přenosu Dat), a DCE (Data Circuit-Terminating Equipment, v překladu: UZD neboli Ukončující Zařízení Datového okruhu Zařízením DTE je napřpočítač nebo terminál, zatímco zařízením DCE je modem Standard RS-232-C definuje nejen počet a význam jednotlivých signálů rozhraní mezi zařízeními DTE-DCE, zapojení konektorů, ale také elektrické parametry přenášených signálů (mjnapěťové úrovně, které vyjadřují jednotlivé stavy těchto signálů)Prakticky shodný standard resp. doporučení s označení V.24 pochází od organizace CCITT (liší se jen v několika málo zřídka používaných signálech)Doporučení V.24 však na rozdíl od standardu RS-232-C nedefinuje přesné elektrické parametry přenášených signálů (v terminologii doporučení V.24: obvodů) - ty specifikuje až doplňkové doporučení V.28. Ačkoli byly oba tyto prakticky ekvivalentní standardy vyvinuty právě pro připojování modemů k počítačům a terminálů, používají se dnes i k jiným účelům, napřpro připojování tiskáren či jiných periferií (se sériovým rozhraním) k počítačům, a také ke vzájemnému propojování počítačů (tjk propojování dvou zařízení DTE)V našem seriálu se budeme oběma těmito standardy ještě zabývat podrobněji. Nevýhodou standardů RS-232-C a V.24 (+ V.28) je maximální dosah přibližně 15 metrů, a maximální přenosová rychlost do 20 kbit/sekundu Většího dosahu a vyšších přenosových rychlostí lze obecně dosáhnout jen s elektrickými signály jiných parametrů Proto byly vytvořeny další standardy (doporučení CCITT) V.10 a V.11, které jsou alternativou k doporučení V.28 (tjdefinují právě a pouze elektrické parametry přenášených signálů)Předpokládají použití výkonnějších budičů a přijímačů (po řadě nesymetrických resp. symetrických, tjtakových, které přenášený logický signál vyjadřují napětím mezi jedním signálovým vodičem a zemí, resp. rozdílem napětí mezi dvěma signálovými vodiči), a umožňují dosahovat přenosové rychlosti až 10 Mbit/sekundu (viz tabulka 28.1)Doporučení V.10 a V.11 mají své ekvivalenty v doporučeních CCITT X.26 resp. X.27, a také v doporučeních EIA (konkrétně RS-423-A resp. RS-422-A). Standard EIA Doporučení CCITT Obvody Maximální dosah Logická 1 u vysílače Logická 0 u vysílače RS-232-C V.28 nesymetrické 20 kb/s do 15 m +5až+15V -5až-15 V RS-423-A V.10(X.26) nesymetrické 100 kb/s do 10 m, 1 kb/s do 1000 m +4 až +6 V -4 až -6 V RS-422-A V.11(X.27) symetrické 10 Mb/s do 10 m, 100 kb/s do 1000 m +2 až +6 V -2 až -6 V Tabulka 22.1.: Elektrické parametry a dosah signálů Standard RS-232-C je již poměrně starého data (byl poprvé publikován v roce 1969)Koncem 70let se jej organizace EIA rozhodla nahradit novějším standardem RS-449Ten zavádí některé nové signály (především pro potřeby testování) a předpokládá použití jiných konektorů, na rozdíl od svého předchůdce však již nedefinuje elektrické charakteristiky přenášených signálů - pro ně přejímá standardy RS-423-A a RS-422-A. Nový standard RS-449 se však přes velkou snahu organizace EIA v praxi neujal (zřejmě pro přílišnou komplikovanost oproti svému předchůdci)Proto EIA počátkem roku 1987 přišla s novou verzí (revizí D) standardu RS-232, nyní tedy s označení RS-232-D, která oproti verzi RS-232-C přidává dva nové signály (pro testování modemů). Způsob připojování počítačů k digitálním okruhům a k veřejným datovým sítím definuje doporučení X.21 CCITT z roku 1976To sice zasahuje až do síťové vrstvy (neboť obsahuje popis řízení činnosti v síti s přepojováním okruhů), na úrovni fyzické vrstvy však definuje počet a význam přenášených signálů i zapojení konektorů Nedefinuje však již elektrické vlastnosti přenášených signálů - k tomuto účelu přejímá doporučení V.10/X.26 a V.11/X.27Kromě doporučení X.21 existuje i alternativní doporučení X.21(bis), které je podmnožinou standardů RS-232-C/V.24, definuje způsob připojování k analogovým přenosovým sítím, a je zamýšleno jako dočasný standard pro dobu, kdy digitální sítě ještě nejsou všeobecně rozšířené. Fyzickou vrstvu pokrývají také standardy řady 802, pocházející od sdružení IEEE, které jsou určené pro lokální sítě Nejzajímavější je z tohoto pohledu zřejmě standard IEEE 802.3 pro sběrnicové lokální sítě s přístupovou metodou CSMA/CD (označované poněkud nepřesně jako sítě typu Ethernet)Tento standard totiž ve své původní verzi (z roku 1985) předpokládal pouze použití tzv. tlustého koaxiálního kabelu (Thick Ethernet)Poměrně brzy však bylo přijato několik doplňků standardu IEEE 802.3, které umožnily využít i jiná přenosová média - od tzv. tenkého Ethernetu, přes koaxiální kabel s přenosem v přeloženém pásmu, až po běžnou kroucenou dvoulinku a optická vlákna Jednotlivé doplňkové standardy (včetně původního) pak dostaly i výstižná označení, která shrnuje tabulka 28.2Obdobný vývoj, jako u IEEE 802.3, lze pozorovat i u ostatním standardů řady 802. Typ Maxpřenosová rychlost Přenosové médium Topologie sítě Druh přenosu Maxdélka jednoho segmentu 10BASE5 10 Mb/s "tlustý Ethernet" sběrnice v základním pásmu do 500 m 10BASE2 10 Mb/s "tenký Ethernet" sběrnice v základním pásmu do 200 m 10BROAD36 10 Mb/s koaxiální kabel 75 ohm sběrnice v přeneseném pásmu do 3600 m 1BASE5 1 Mb/s kroucená dvoulinka hvězda v základním pásmu do 500 m 10BASE-T 10 Mb/s kroucená dvoulinka hvězda v základním pásmu do 100 m 10BASE-F 10 Mb/s optická vlákna hvězda Tabulka 22.2.: Přehled standardů IEEE 802.3 Vlastní specifické řešení na úrovni fyzické vrstvy vyžadují také některé novější přenosové technologie a prostředky Fyzickou vrstvu proto pokrývají i standardy resp. doporučení, které použití těchto prostředků resp. technologií definují, například: - pro optické přenosy doporučení ISO 9314, které definuje standard FDDI (Fiber Distributed Data Interface), - pro sítě ISDN doporučení CCITT I.430, (které se týká výhradně fyzické vrstvy) 23Linková vrstva - I. Fyzická vrstva ISO/OSI modelu zajišťuje přenos jednotlivých bitů mezi dvěma uzlovými počítači, mezi kterými existuje přímé spojení (tjvhodný komunikační kanál resp. okruh)Linková vrstva pak využívá těchto prostředků pro přenos větších bloků dat, označovaných jako rámce (frames), a přenos těchto rámců pak sama nabízí jako svou službu bezprostředně vyšší vrstvě - vrstvě síťové. Fyzická vrstva však nijak nerozlišuje jednotlivé bity, které přenáší Je proto na linkové vrstvě, aby sama zajistila jejich správnou interpretaci - aby dokázala rozpoznat, které bity resp. skupiny bitů představují řídící informace (napřsignalizují začátek či konec bloku, udávají jeho délku apod.), a které bity představují vlastní "užitečná" data. V případě asynchronního přenosu jsou přenášená data členěna na znaky (stejně velké skupiny bitů)Tyto jsou pak pro potřeby přenosu "obaleny" tzv. start a stop bity, které příjemci umožňují správně rozpoznat začátek a konec znaku Potřebujeme-li pak přenášet data, tvořená posloupnostmi běžných (tjtisknutelných) ASCII znaků, je nejjednodušší metodou vložit celý blok znaků mezi dvojici speciálních (tjnetisknutelných znaků): STX (Start of Te Xt, začátek textu) a ETX (End of Te Xt, konec textu), které jsou pro svou funkci označovány jako řídící znaky přenosu (transmission control characters)Tím se dosáhne potřebné synchronizace na úrovni rámců (frame synchronization), neboť znaky STX a ETX umožňují příjemci správně rozpoznat začátek a konec rámce (zatímco jednotlivé znaky rámce rozpoznává při asynchronním přenosu díky zmíněným start a stop bitům) - viz obr29.1a/. Právě naznačený způsob ovšem nelze použít v případě, kdy potřebujeme přenést (jako data) i některé řídící znaky, nebo v případě, kdy místo znaků přenášíme obecná binární data Ta sice můžeme rozdělit na stejně velké skupiny bitů a chápat je jako kódy jednotlivých znaků, stále se nám však může stát, že nám takto vyjde právě některý ze zmíněných řídících znaků Pak je nutné zajistit tzv. transparenci dat (data transparency), tedy umožnit, aby mezi přenášenými daty mohly být i řídící znaky, a tyto nebyly interpretovány jako řídící, ale jako "užitečná" data Používá se k tomu technika tzv. vkládání znaků (character stuffing), kdy je před řídící znaky STX a ETX vložen ještě jiný řídící znak - znak DLE (Data Link Escape, změna významu následujícího znaku)Ten se ovšem může vyskytovat i mezi vlastními daty, a proto se zde každý jeho výskyt zdvojuje - viz obr29.1Příjemce se pak vždy po přijetí znaku DLE rozhoduje podle následujícího znaku - je-li jím další znak DLE, jednoduše jej vypustí (a přijme předchozí znak DLE jako "užitečná" data)Je-li naopak dalším znakem znak ETX, příjemce si z toho odvodí, že se dostal na konec bloku (viz obr29.1b/. Obr23.1Synchronizace na úrovni rámců při asynchronním přenosu a/ pro textová data b/ pro binární data Jednou z nevýhod asynchronního způsobu přenosu je vkládání nezbytných start a stop bitů, čímž se dosti podstatně snižuje efektivní přenosová rychlost Pro vyšší přenosové rychlosti se proto používá spíše přenos synchronní. Synchronní přenos si lze představit jako spojitý proud bitů (bez start a stop bitů), ve kterém příjemce musí správně rozpoznávat hranice mezi jednotlivými znaky (což představuje synchronizaci na úrovni znaků, character synchronization)Té se dosahuje pomocí speciálních znaků SYN, které uvozují každý synchronně přenášený blok znaků, viz obr29.2. Synchronizace na úrovni rámců (tjsprávné rozpoznání začátku a konce rámce) se při synchronním přenosu může dosahovat stejně, jako při přenosu asynchronním - pomocí řídících znaků přenosu Pak jde o tzv. znakově orientovaný přenos (character-oriented transmission). Vkládání celých řídících znaků do přenášených dat a jejich nezbytné zdvojování při přenosu binárních dat ale opět přináší snížení efektivní přenosové rychlosti Proto se dnes stále více uplatňuje bitově orientovaný přenos (bit-oriented transmission)Je založen na myšlence indikovat začátek a konec rámců nikoli řídícím znakem, ale skupinou bitů Označení "bitově orientovaný" přitom zdůrazňuje skutečnost, že přenášená data jsou vyhodnocována bit po bitu, dokud není nalezena hledaná skupina bitů, indikující začátek rámce resp. jeho konec Počet bitů, které tvoří vlastní obsah rámce, pak nemusí nutně být násobkem osmi. Obr23.2.: Synchronní znakově orientovaný přenos a/ formát rámce b/ synchronizace na úrovni znaků Jednou z možností pro bitově orientovaný přenos je použít stejnou skupinu bitů, tzv. křídlovou značku (flag) pro uvození i zakončení rámce - viz obr29.3a/Tato křídlová značka se pak ovšem nesmí vyskytovat "uvnitř" vlastního rámce Obvykle je křídlová značka tvořena posloupností "01111110", a potřebná transparence dat se zajišťuje vkládáním bitů (bit stuffing), při kterém je za každých pět po sobě jdoucích jedničkových datových bitů automaticky vložen jeden nulový bit (který příjemce zase automaticky odstraňuje) - viz obr29.3b/. Další možností je uvození celého rámce (po tzv. preambuli neboli synchronizačním poli) tzv. příznakem začátku rámce (start-of-frame delimiter), za kterým následuje hlavička (header) předem stanoveného formátu, a údaj o délce rámce - viz obr29.3c/Tato varianta se používá především u lokálních sítí. Obr23.3.: Synchronní bitově orientovaný přenos a/ formát rámce s křídlovou značkou b/ představa vkládání bitů c/ formát rámce s příznakem začátku a zadanou délkou Podle používaného způsobu přenosu lze protokoly, používané na úrovni linkové vrstvy ISO/OSI modelu, rozdělit do dvou velkých skupin: na znakově orientované protokoly (character-oriented protocols) a bitově orientované protokoly (bit-oriented protocols). Mezi znakově orientované protokoly patří především protokol, vyvinutý firmou IBM pod označením Binary Synchronous Protocol, zkráceně nazývaný Bisync, či jen BSCV poslední době se však stále více prosazují spíše bitově orientované linkové protokoly Nejvýznamnějším představitelem této skupiny je opět protokol, vyvinutý firmou IBM pro její síťovou architekturu SNA - protokol SDLC (Synchronous Data Link Control)Od tohoto protokolu jsou pak odvozeny téměř všechny ostatní používané bitově orientované protokoly - HDLC (High-Level Data Link Control), pocházející od organizace ISO, LAP (Link Access Procedure) a jeho různé varianty od CCITT, či ADCCP (Advanced Data Communications Control Procedure), který je standardem ANSI. 24Linková vrstva - II. Správné rozpoznání začátku a konce každého rámce i jeho jednotlivých částí není zdaleka jediným úkolem, který řeší linková vrstva referenčního ISO/OSI modelu. Služby, které linková vrstva poskytuje vrstvě síťové, mohou mít charakter spolehlivých i nespolehlivých služeb Pro realizaci spolehlivých služeb pak linková vrstva musí mít k dispozici mechanismy pro zajištění toho, že příjemce skutečně přijme všechny vyslané rámce, a to bez chyb (v případě spojované služby ještě ve správném pořadí). Možné způsoby, jak tento požadavek zajistit, závisí na charakteru spojení mezi vysílajícím a příjemcem Záleží na tom, zda toto spojení je svou povahou simplexní (simplex), tjumožňující pouze jednosměrný přenos od vysílajícího k příjemci, nebo tzv. poloduplexní (half-duplex), umožňující sice obousměrný přenos, ale nikoli současně, nebo plně duplexní (full duplex), umožňující současný přenos oběma směry. Simplexní spoje neumožňují vytvořit zpětnou vazbu mezi vysílajícím a příjemcem Příjemce pak nemá možnost vyžádat si nové vyslání těch rámců, které přijal jako poškozené, a se všemi případnými chybami se musí vyrovnat sám Vysílající mu v tom může pomoci tím, že použije vhodný samoopravný kód, díky kterému pak příjemce dokáže některé chyby v přenesených datech opravit sám Tyto kódy jsou však spojeny se značnou redundancí, kvůli které výrazně klesá efektivní přenosová rychlost "užitečných" dat Stejná situace nastává také u takových spojů, které sice nejsou simplexní, ale pracují s tak dlouhými dobami přenosu, že se na úrovni linkové vrstvy nevyplatí čekat na zpětnou vazbu od příjemce dat. V případě poloduplexních a plně duplexních spojů je možné vystačit již jen se zabezpečením přenášených dat pomocí detekčních kódů Z nich jsou nejúčinnější tzv. cyklické kódy, které lze použít k zabezpečení rámce jako celku Při odesílání se k obsahu rámce přidá krátký zabezpečovací údaj (typicky v rozsahu 16 bitů), a příjemce je pak na základě tohoto zabezpečovacího údaje schopen se značnou pravděpodobností rozpoznat, zda přijal rámec bez chyby, či nikoli V druhém případě pak může využít zpětné vazby, kterou mu nabízí poloduplexní a duplexní spojení s vysílajícím, a vyžádat si na něm nové vyslání celého chybně přijatého rámce. Právě naznačený mechanismus je obvykle implementován v podobě tzv. potvrzování (acknowledgement), přesněji: potvrzovací zpětné vazby, která předpokládá, že příjemce zkontroluje bezchybovost každého přijatého rámce, a o výsledku informuje vysílajícího V angličtině je pak tato technika označována také jako ARQ (Automatic Retransmission re Quest). Možností realizace mechanismu potvrzování existuje celá řada V prvním přiblížení je lze rozdělit na dvě velké skupiny, na tzv. jednotlivé potvrzování (idle RQ, stop&wait RQ), a kontinuální potvrzování (continuous RQ)V případě jednotlivého potvrzování vysílající odešle rámec, a pak čeká na reakci příjemce Další rámec pak vyšle teprve poté, kdy mu příjemce signalizuje úspěšné přijetí původního rámce V opačném případě (kdy je mu signalizováno neúspěšné přijetí, nebo nedostane-li do určitého časového limitu žádnou odpověď), vyšle původní rámec znovu Konkrétní implementovaný mechanismus pak může vycházet z toho, že příjemce potvrzuje pouze bezchybně přijaté rámce (zatímco přijetí chybných rámců nesignalizuje vůbec a tyto rámce jednoduše ignoruje), nebo naopak z toho, že příjemce vysílá jen záporná potvrzení (negative acknowledgements), resp. odmítnutí (rejections), která signalizují přijetí rámce s chybami a explicitně žádají o jeho opětovné vyslání Nejefektivnější je ovšem taková varianta, při které příjemce explicitně signalizuje obě možné situace - pomocí kladného i záporného potvrzení, viz obr30.1. Obr24.1.: Jednotlivé potvrzování Obecnou nevýhodou všech variant jednotlivého potvrzování je nutnost čekat před odesláním dalšího rámce na reakci protistrany V případě delších dob přenosu tak mohou vznikat neúnosně velké časové ztráty, které minimalizuje až potvrzování kontinuální To je založené na myšlence, že vysílající bude vysílat nové rámce bez toho, že by si byl jist úspěšným přijetím předchozích rámců Po odeslání určitého rámce tudíž vysílající nečeká na zprávu o úspěšném či neúspěšném přijetí rámce, ale může ihned pokračovat vysláním dalšího rámce Kladná resp. záporná potvrzení jednotlivých rámců pak dostává s určitým zpožděním, a reaguje na ně samozřejmě až v okamžiku, kdy je skutečně dostane Zde je opět několik možných variant: vysílající může znovu vyslat jen ten rámec, o kterém se dozvěděl, že nebyl úspěšně přenesen (pak jde o tzv. selektivní opakování, selective repeat, viz obr30.2.), nebo znovu vyslat chybně přenesený rámec, a po něm znovu i všechny následující rámce, které již mezitím mohly být také odvysílány (pak jde o tzv. opakování s návratem, v angličtině o tzv. Go-back-N techniku, viz obr24.3.). Obr24.2.: Kontinuální potvrzování se selektivním opakováním Opakování s návratem je obecně méně efektivní než selektivní opakování, neboť může způsobit opakované vyslání rámců, které již byly přijaty bezchybně Selektivní opakování zase vyžaduje ke své implementaci poměrně velkou kapacitu vyrovnávacích pamětí, a to jak na straně příjemce, tak i na straně vysílajícího. Obr24.3Kontinuální potvrzování s návratem Při našich úvahách o mechanismech potvrzování je dobré se zamyslet také nad tím, jakou konkrétní podobu mají kladná i záporná potvrzení, která příjemce datových rámců vrací jejich odesilateli Mohou to být samostatné rámce zvláštního typu, které nenesou žádná "užitečná" data, ale mají pouze řídící charakter Pak jde o tzv. samostatné potvrzování, které ovšem svými řídícími rámci zatěžuje přenosové cesty na úkor datových rámců s "užitečnými" daty Efektivnější alternativou, použitelnou však jen v případě obousměrného toku "užitečných" dat, je vkládat potvrzující informace přímo do datových rámců - této technice se v angličtině říká piggybacking. Dalším, velmi významným úkolem linkové vrstvy ISO/OSI modelu je zajistit, aby vysílající svými daty nezahltil příjemce Linková vrstva se tedy musí zabývat také tzv. řízením toku (flow control), které má zajistit, aby vysílající skutečně vysílal jen tehdy, kdy je přijímající vůbec schopen nějaká data přijímat - a ne napřtehdy, když příjemce nemá k dispozici dostatečně velký objem vyrovnávací paměti pro uložení přijímaných dat, nebo je zaneprázdněn jinou činností (obsluhou naléhavého přerušení, zpracováním dříve přijatých dat apod.). Určujícími jsou přitom možnosti příjemce - ten musí mít možnost dočasně pozastavit vysílaní dat, a později je zase obnovit Na úrovni linkové vrstvy je nejjednodušší dočasně pozastavovat vysílání celých rámců V případě jednotlivého potvrzování (viz výše) k tomu příjemci stačí nepotvrdit posledně přijatý rámec (nebo na něj reagovat záporným potvrzením)V případě kontinuálního potvrzování není situace o nic složitější - vysílající zde totiž vysílá "dopředu" (tjbez potvrzení) vždy jen určitý maximální počet rámců V souladu s obrázkem 30.4tak vzniká "okénko" již vyslaných ale dosud nepotvrzených rámců, které prostřednictvím svých potvrzení posouvá právě příjemce rámců Díky tomu má i tomto případě možnost podle svých potřeb dočasně pozastavit vysílání (tjposun okénka) a později jej zase obnovit. Kvůli charakteristické představě zmíněného "okénka" se metoda kontinuálního potvrzování často označuje také jako metoda okénka (sliding window method). Obr24.4Představa metody okénka (sliding window) 25Linková vrstva - III. Pro činnost linkové vrstvy je důležitý také konkrétní způsob vzájemného propojení jednotlivých uzlů, mezi kterými má přenos rámců zajišťovat. Dva uzlové počítače mohou být propojeny pomocí dvoubodového spoje (point-to-point connection) podle obrázku 31.1Dvoubodový spoj může být realizován napřpomocí kroucené dvoulinky, koaxiálního či optického kabelu (viz obr31.1 a/), nebo také prostřednictvím veřejné telefonní sítě (jako sítě s přepojováním okruhů), viz obr31.1 b/Podstatná je přitom skutečnost, že mezi oběma uzly existuje (alespoň po dobu přenosu) přímý přenosový kanál, a protokol linkové vrstvy pak zajišťuje přímou komunikaci obou koncových účastníků. Obr25.1.: Představa dvoubodového spoje Poněkud jiná situace však nastává v případě, kdy jsou dva uzly propojeny prostřednictvím sítě s přepojováním paketů - například pomocí veřejné datové sítě na bázi X.25Sítě tohoto typu si totiž samy zajišťují vše, co je potřeba pro "interní" přenos paketů (tjaž do úrovně síťové vrstvy, včetně)Linková vrstva zde pak má na starosti jen přenos rámců mezi koncovým uzlem a místem jeho připojení na datovou síť - viz obrázek 25.2. Obr25.2.: "Dosah" protokolů linkové vrstvy v případě propojení prostřednictvím veřejné datové sítě Další možností, typickou spíše pro propojení na kratší vzdálenosti, je použití tzv. mnohobodového spoje (multipoint connection), který vzájemně propojuje více uzlů - například podle obrázku 31.3- a umožňuje přenos dat mezi kterýmikoli dvěma uzly Umožňuje i přenos dat z jednoho uzlu (v roli vysílajícího) současně do více uzlů (v roli přijímajících) - pro tuto svou schopnost se v angličtině tento druh propojení označuje také jako tzv. broadcast channel (doslova: přenosový kanál, umožňující "rozesílání"). Pro mnohobodový spoj je však podstatná skutečnost, že jde o sdílený prostředek, který neumožňuje vícenásobné přidělení - v roli vysílajícího může být vždy nejvýše jeden uzel Pokud tedy dojde k situaci, že o získání tohoto sdíleného prostředku (tjpráva vysílat po mnohobodovém spoji) bude usilovat více uzlů současně, musí existovat mechanismus, který mezi všemi žadateli umožní vybrat jednoho, a tomu pak prostředek přidělit (tjnechat jej vysílat). Možností realizace je opět více Jednou z nich je existence centrálního arbitra, který sám rozhoduje o využití sdíleného prostředku - jednotlivým žadatelům přiděluje právo vysílat po mnohobodovém spoji Může tak činit na základě explicitních žádostí jednotlivých žadatelů, což ovšem znamená, že pro tyto žádosti je nutné vyhradit určitou část přenosové kapacity mnohobodového spoje, nebo vytvořit další vhodné propojení mezi centrálním arbitrem a ostatními uzly pro přenos těchto žádostí V praxi se však používá spíše tzv. metoda výzvy (polling), při které se centrální arbitr sám postupně obrací na jednotlivé potenciální žadatele a zjišťuje, zda chtějí něco vyslat. Obr25.3.: Představa mnohobodového spoje Znakově i bitově orientované protokoly linkové vrstvy obvykle umožňují používat jak dvoubodové, tak i mnohobodové spoje V případě mnohobodových spojů pak počítají právě s existencí centrálního arbitra - tím je u těchto protokolů jedna ze stanic, která má postavení tzv. řídící stanice (supervisory, master), zatímco ostatní stanice vystupují v roli podřízených (slave) stanic Řídící stanice přiděluje jednotlivým podřízeným stanicím právo vysílat na základě jejich kladné reakce na zaslanou výzvu (poll)Stanice, která v určitém okamžiku získá právo vysílat, se dostává do postavení tzv. hlavní stanice (primary) a sama si volí, komu chce svá data vyslat - prostřednictvím zvláštní výzvy provede tzv. výběr (selection) jedné nebo několika dalších stanic, které budou její data přijímat, a budou tedy vůči ní vystupovat jako tzv. vedlejší stanice (secondary) Právě naznačený mechanismus v sobě skýtá jedno potenciální nebezpečí - v případě výpadku centrálního arbitra (řídící stanice) se celá síť na bázi mnohobodového spoje stává nepoužitelnou. Existují však i jiné alternativy, které existenci centrálního arbitra nepředpokládají Jsou založeny na myšlence, že všichni žadatelé o právo vysílat po mnohobodovém spoji se dokáží mezi sebou dohodnout, a vybrat ze svého středu jednoho, který pak skutečně začne vysílat Jde vlastně o jakousi soutěž, do které se musí přihlásit každá stanice, která chce získat právo vysílat pro mnohobodovém spoji (tjstát se stanicí hlavní)Tato soutěž musí samozřejmě mít přesně stanovená pravidla, která všichni soutěžící musí dodržovat - jsou definována ve formě tzv. přístupové metody (access method). "Decentralizovaný" způsob řízení mnohobodového spoje, založený na různých přístupových metodách, je charakteristický hlavně pro lokální sítě Nejrozšířenější jsou dnes dvě přístupové metody: metoda CSMA/CD, která se používá v lokálních sítích typu Ethernet, a metoda Token passing (tzv. předávání pověření resp. "peška"), která se používá v sítích Token Ring a Token Bus. Přístupová metoda, zajišťující korektní přístup ke sdílenému mnohobodovému spoji, musí být implementována nad fyzickou vrstvou - neboť sama využívá služeb této vrstvy pro přenos jednotlivých bitů Linková vrstva, která zabezpečuje přenos celých rámců, by ale již měla mít potřebný přístup ke sdílenému mnohobodovému spoji zajištěn Přístupová metoda by tudíž měla být implementována mezi fyzickou a linkovou vrstvou - což by ovšem znamenalo "vsunutí" zcela nové vrstvy do referenčního modelu, která je navíc zapotřebí jen v případě těch lokálních sítí, které používají sdílené mnohobodové spoje bez centrálního arbitra Celá situace se vyřešila tak, že se u těchto sítí "původní" linková vrstva rozděluje na dvě části resp. podvrstvy - nižší podvrstvu MAC (Media Access Control sublayer, podvrstva řízení přístupu k přenosovému médiu), ve které je implementována příslušná přístupová metoda, a vyšší podvrstvu LLC (Link Layer Control, podvrstvu řízení logického spoje), která zajišťuje všechno to, co jsme dosud přisuzovali linkové vrstvě jako takové - viz obrázek 25.4. Přístupové metody pro dnes nejrozšířenější lokální sítě jsou definovány ve standardech IEEE řady 802, o kterých jsme se již zmiňovali v souvislosti s fyzickou vrstvou ISO/OSI modelu ve 28dílu našeho seriálu Vztah těchto standardů k ISO/OSI modelu a jejich "pokrytí" názorně ukazuje obrázek 25.4. Obr25.4.: Vztah standardů IEEE 802 a ISO/OSI 26Síťová vrstva - I. Chtějí-li spolu komunikovat dva uzly počítačové sítě, mezi kterými neexistuje přímé spojení, je nutné pro ně najít alespoň spojení nepřímé - tedy vhodnou cestu, vedoucí přes mezilehlé uzly od jednoho koncového uzly ke druhému Možných cest může být samozřejmě více, někdo je však musí najít, jednu z nich vybrat, a pak také zajistit správné předávání dat po této cestě Všechny tyto úkoly má v referenčním modelu ISO/OSI na starosti síťová vrstva. Uvažujme příklad počítačové sítě na obrázku 32.1 a/ a situaci, kdy je potřeba přenést určitá data z uzlu A do uzlu DZdrojem těchto dat nechť je uživatelský proces, běžící na počítači A (může to být například program pro práci s elektronickou poštu a jím generovaná data zprávou, určenou pro účastníka na uzlu resp. počítači D)Uživatelský proces na počítači A předá svá data k odeslání aplikační vrstvě, která je zase předá vrstvě prezentační atd(viz obrázek 32.2.)Když se příslušná data dostanou až na úroveň síťové vrstvy, musí tato rozhodnout, kudy je skutečně odeslat V našem konkrétním případě (v síti dle obrázku 32.1a/) je toto rozhodnutí velmi jednoduché, jediná cesta "ven" zde totiž vede přes uzel EData, určená k doručení do uzlu D, proto síťová vrstva uzlu A předá své bezprostředně nižší (linkové) vrstvě s požadavkem na jejich odeslání do uzlu E. Obr26.1.: Příklad topologie sítě Jelikož mezi uzly A a E existuje přímé spojení, dokáže linková vrstva uzlu A předat blok dat (na úrovni linkové vrstvy označovaný jako rámec) své partnerské linkové vrstvě na uzlu EJak již ale víme, ve skutečnosti tak činí prostřednictvím fyzické vrstvy. Linková vrstva na uzlu E předá přijatý rámec své bezprostředně vyšší vrstvě, tjvrstvě síťové Ta musí z obsahu rámce poznat, že jde o data určená k doručení do uzlu DNa základě znalosti topologie sítě (tjzpůsobu propojení jednotlivých uzlů) tato vrstva zjistí, že cesta do uzlu D vede dále buď přes uzel G, nebo přes uzel FMusí se rozhodnout pro jednu z obou možností - předpokládejme, že se rozhodne pro cestu přes uzel GData, která převzala od linkové vrstvy, proto síťová vrstva uzlu E vrátí své bezprostředně nižší vrstvě s požadavkem na odeslání do uzlu G. V uzlu G se situace opakuje Linková vrstva předá přijatý rámec síťové vrstvě, která jej vrátí linkové vrstvě zpět s požadavkem na odeslání do uzlu D, kam již z uzlu G vede přímé spojení. V uzlu D se data dostanou analogickým způsobem až na úroveň síťové vrstvy Ta rozpozná, že jde o data, určená právě danému uzlu, a proto je již nevrací vrstvě linkové, ale předá je své bezprostředně vyšší (tjtransportní) vrstvě Odtud jsou pak postupně předávána směrem k vyšším vrstvám, až se dostanou k té entitě resp. procesu, která je jejich konečným příjemce Celý postup názorně ukazuje obrázek 26.2. Obr26.2.: Představa průchodu dat vrstvami Úkoly síťové vrstvy Pokusme se nyní, na základě výše uvedeného příkladu, o zobecnění úkolů, které v referenčním modelu ISO/OSI plní síťová vrstva. Kdykoli transportní vrstva předává vrstvě síťové nějaká data k odeslání, připojuje k nim pouze informaci o tom, kdo má být jejich konečným příjemcem Pro každý samostatně přenášený blok dat, který se na úrovni síťové vrstvy označuje jako paket (zatímco na úrovni linkové vrstvy jako rámec) pak musí síťová vrstva rozhodnout, kterým "směrem" jej má skutečně odeslat Jakmile toto rozhodnutí učiní, předá příslušný paket vrstvě linkové spolu s údajem o zvoleném směru. Nejdůležitějším úkolem síťové vrstvy je tedy tzv. směrování (routing), které představuje právě ono zmíněné rozhodování o směru odesílání jednotlivých paketů Není jistě třeba zdůrazňovat, že k tomu síťová vrstva potřebuje alespoň základní informace o topologii celé sítě Konkrétních způsobů směrování, či spíše postupů resp. algoritmů volby vhodného směru přitom existuje celá řada Od jednoduchých statických metod, které nejsou schopny reagovat na dynamické změny v síti, až po adaptivní metody, které se dokáží přizpůsobit aktuálnímu stavu sítě, jejímu zatížení, případným výpadkům některých uzlů či spojů apod. Kromě vlastního směrování (chápeme-li jej jen jako rozhodování o dalším směru) musí síťová vrstva zajišťovat i jeho skutečnou realizaci Tedy v mezilehlých uzlech zajišťovat potřebné předávání jednotlivých paketů na cestě k jejich koncovému příjemci.S tím dosti úzce souvisí i další úkol síťové vrstvy - předcházet přetížení či dokonce zahlcení částí sítě, řídit tok dat a dbát o co možná nejrovnoměrnější využití všech přenosových prostředků a kapacit. Při vzájemném propojení dvou či více sítí pak přibývá síťové vrstvě ještě jeden důležitý úkol - zajišťovat nezbytné předávání paketů mezi jednotlivými sítěmi. Odlišné pohledy na svět Udělejme si nyní malé shrnutí toho, jaký pohled na celou síť a vzájemné propojení jednotlivých uzlů má transportní, síťová a linková vrstva ISO/OSI modelu - umožní nám to snáze pochopit postavení a význam síťové vrstvy: transportní vrstva v každém uzlu sítě vychází z představy, že mezi jejím uzlem a koncovým příjemcem dat existuje přímé spojení, a proto adresuje svá data přímo tomuto koncovému příjemci Síťová vrstva si již uvědomuje skutečnou topologii sítě a ví, že představa transportní vrstvy nemusí být správná (činí však vše pro to, aby transportní vrstvě její iluzi zachovala)Pro linkovou vrstvu pak již není topologie celé sítě podstatná - té stačí znát jen ty uzly, se kterými má "její" uzel přímé spojení Nezná dokonce ani koncového příjemce dat, obsažených v rámcích, které sama přenáší. Obr26.3.: "Pohled" transportní, síťové a linkové vrstvy na síť Komunikační podsíť a hostitelské počítače Příklad topologie sítě, uvedený na obrázku 26.1., naznačuje nejobecnější situaci, kdy všechny uzlové počítače sítě mají stejné postavení a mohou vystupovat jak v roli zdrojů a koncových příjemců dat, tak i v roli mezilehlých uzlů. V praxi však může často docházet k tomu, že meziuzly nejsou plnohodnotnými uzly počítačové sítě, ale pouze jednoúčelovými "přepojovači", které vytváří potřebnou komunikační infrastrukturu pro propojení ostatních "plnohodnotných" uzlů Právě s takovouto představou počítal také referenční model ISO/OSI ve své původní verzi (kdy uvažoval jen tzv. spojované služby)Podle této představy je oddělena čistě komunikační funkce sítě a je svěřená tzv. komunikační podsíti (communication subnet, subnetwork), zatímco vlastní aplikační funkce zajišťují tzv. koncové systémy (end systems)S podobnou představou pracovala například i jedna z prvních rozlehlých sítí ARPANET, jejíž terminologie se nejvíce prosadila do praxe Koncové systémy, na kterých jsou provozovány uživatelské aplikace, označuje jako hostitelské počítače (host computers, hosts), zatímco jednotlivé "přepojovací" uzly v rámci komunikační podsítě označuje jako IMP (Interface Message Processor) - viz obrázek 32.1a/V literatuře se však často používají také termíny uzel přepojování paketů (Packet Switching Node) či mezilehlý systém (Intermediate Node) nebo datová ústředna (Data Switching Exchange). 27Síťová vrstva - II. Otázka volby mezi spojovanými a nespojovanými službami (connection-oriented vsconnectionless službami) je snad nejkontraverznější právě na úrovní síťové vrstvy Když vznikal referenční model ISO/OSI, mezi jeho tvůrci měli značnou převahu zastánci spojovaných služeb Proto také referenční model původně počítal jen s tímto druhem síťových služeb Zastánci druhé alternativy však alespoň dodatečně prosadili do referenčního modelu i služby spojované V čem je ale skutečné jádro sporu mezi oběma tendencemi? Připomeňme si nejprve, že spojovaná služba funguje obdobně jako veřejná telefonní síť - předpokládá nejprve navázání spojení mezi oběma účastníky, pak vlastní přenos dat prostřednictvím tohoto spojení, které se v jistém smyslu chová jako roura, kterou se vlastní data "protlačují", a nakonec vyžaduje ukončení (rozvázání) spojení Naopak nespojovaná služba funguje obdobně jako běžná listovní pošta - každý jednotlivý paket (resp. datagram) doručuje samostatně a nezávisle na ostatních, bez toho, že by se navazovalo spojení mezi příjemcem a odesilatelem Další analogií s listovní poštou je rozdíl mezi spolehlivou a nespolehlivou nespojovanou službou - spolehlivá varianta je obdobou doporučené zásilky, která se nemůže (alespoň teoreticky) ztratit, zatímco nespolehlivá verze je obdobou obyčejné zásilky, u které pošta negarantuje její doručení, a která se může beze stopy ztratit. Zastánci spojovaných služeb, rekrutující se především z kruhů spojových organizací, zastávají názor, že uživatelé resp. vyšší vrstvy potřebují maximálně spolehlivou a jednoduše použitelnou službu pro přenos dat, která by je zbavila všech starostí se zabezpečením vlastního přenosu dat (napřs potřebným řízením toku, opravou chyb, zajištěním správného pořadí jednotlivých doručovaných paketů atd.)Tedy spolehlivou spojovanou síťovou službu pro přenos paketů. Druhá strana, reprezentovaná především lidmi kolem sítě Internet, argumentuje svou dlouhodobou zkušeností s provozováním velké počítačové sítě v reálných podmínkách Podle ní je nutné považovat komunikační infrastrukturu (podsíť) za nespolehlivou, bez ohledu na to, jak je navržena (tedy i v případě, že se sama snaží být spolehlivou)Koncové systémy (hostitelské počítače) musí počítat s tím, že pakety se mohou v podsíti ztrácet, a vše potřebné k zajištění spolehlivosti si tudíž musí realizovat sami - tedy detekci a opravu chyb, řízení toku atd To ovšem vede na požadavek používat na úrovni síťové vrstvy jen ty nejrychlejší a nejjednodušší služby (na úrovni operací typu "vyšli paket" a "přijmi paket"), a spolehlivost zajistit až v bezprostředně vyšší, transportní vrstvě Tato druhá strana tedy požaduje na úrovni síťové vrstvy jen jednoduchou nespolehlivou nespojovanou službu. Na celý spor mezi oběma tábory je možné se dívat i z poněkud jiného úhlu Spojové organizace jako zastánci spojovaných služeb chtějí poskytovat uživatelům co nejkomplexnější a nejúplnější služby - je to asi přirozené, neboť právě za ně jsou placeny Druhá strana naopak tvrdí, že výpočetní kapacita je dnes tak laciná, že není nejmenší problém, aby si co nejvíce funkcí zajišťovaly až jednotlivé hostitelské počítače (obvykle ve vlastnictví uživatelů)Dalším silným argumentem této skupiny je pak to, že charakter některých síťových aplikací (jako napřpřenos digitalizovaného zvuku a sběr dat v reálném čase) upřednostňuje rychlý přenos před přenosem spolehlivým. Rozpor mezi spojovanými a nespojovanými službami na úrovni síťové vrstvy je tedy ve své podstatě sporem o to, kam umístit veškerou složitost - tedy funkce, spojené se zajištěním spolehlivosti, které tak jako tak musí být někde realizovány Zastánci spojovaných služeb je chtějí umístit do síťové vrstvy, zatímco zastánci nespojovaných služeb požadují jejich umístění až do vrstvy transportní (zatímco od vrstvy síťové požadují jen nejjednodušší nespolehlivou nespojovanou službu). Celý spor byl nakonec vyřešen tak, že aktualizovaná verze referenčního modelu ISO/OSI již počítá na úrovni síťové vrstvy s možností poskytování obou druhů služeb - spojovaných síťových služeb (CONS - Connection-Oriented Network Services) i nespojovaných síťových služeb (CLNS, Connection Less Network Services). Druh služeb, které síťová vrstva poskytuje své bezprostředně vyšší (tjtransportní) vrstvě, nesmíme mechanicky ztotožňovat s tím, jak síťová vrstva skutečně funguje "uvnitř"Pomineme-li možnost tzv. přepojování okruhů, která vytváří přímé fyzické spojení mezi oběma koncovými účastníky, jde o dvě základní varianty: první z nich jsou tzv. virtuální okruhy (též: virtuální spoje, virtual calls, virtual circuits) jako mechanismus spojovaného charakteru, který před vlastním přenosem datových paketů předpokládá "vytyčení" logické cesty (virtuálního okruhu) mezi oběma koncovými účastníky. Druhou alternativou je pak přenos datagramů, který má nespojovaný charakter, každý jednotlivý paket (nyní nazývaný datagram) doručuje samostatně, nezávisle na ostatních paketech, a nepředpokládá žádné vytyčení cesty od odesilatele k jejich příjemci. Je jistě zřejmé, že spojované síťové služby (CONS) se obvykle realizují prostřednictvím komunikační podsítě, která používá mechanismus virtuálních okruhů, zatímco nespojované síťové služby (CLNS) se realizují prostřednictvím podsítě, které pracuje na bázi přenosu jednotlivých datagramů Není to ale jediná možnost Spojované síťové služby lze bez větších problémů poskytovat i pomocí podsítě, která pracuje s přenosem jednotlivých datagramů (jestliže se každý paket místo virtuálním okruhem ve skutečnosti přenáší samostatně jako datagram)Teoreticky je možná i opačná kombinace - nespojované služby v podsíti, která pracuje s virtuálními okruhy Příliš efektivní to ale není - pro přenos každého jednotlivého datagramu je nutné nejprve zřídit, a pak zase zrušit potřebný virtuální okruh Pokud je ale k dispozici jen podsíť s virtuálními okruhy, nic jiného nezbývá. Mechanismus virtuálních okruhů předpokládá, že mezi zdrojem dat a jejich koncovým příjemcem je v rámci navazování spojení nejprve "vytyčena" logická cesta (virtuální okruh), po které jsou pak postupně přenášeny jednotlivé pakety Vytyčit cestu ve skutečnosti znamená, že se právě jednou (v rámci navazování spojení) najde taková posloupnost mezilehlých uzlů (resp. uzlů IMP), která vede od zdroje dat až k jejich koncovému příjemci, a je v daný moment považována za optimální Údaje o této cestě (virtuálním kanálu) se pak uchovávají v jednotlivých meziuzlech jako položky speciální tabulky - viz obr33.1.b/. Jednotlivé datové pakety, které jsou pak skutečně přenášeny, nejsou označeny adresou svého konečného příjemce (která může být relativně dlouhá), ale pouze označením příslušného virtuálního kanálu Síťová vrstva v každém meziuzlu pak podle tohoto údaje zjistí ve své tabulce, kterým směrem má paket předat dále, a učiní tak. Obr27.1.: Představa implementace mechanismu virtuálních okruhů a/ topologie sítě b/ tabulky síťové vrstvy v jednotlivých uzlech Naproti tomu při přenosu datagramů se předpokládá, že mezi zdrojem dat a jejich koncovým příjemcem není navazováno přímé spojení, a jednotlivé datové pakety (datagramy) jsou vysílány "naslepo", v dobré víře, že jejich příjemce vůbec existuje a bude schopen je přijmout Každý datagram je přitom doručován nezávisle na ostatních (tak jako napřběžný dopis v případě listovní pošty) - to znamená, že v každém meziuzlu musí síťová vrstva vždy znovu rozhodnout, kterým směrem má být datagram poslán dále V jednotlivých meziuzlech si proto síťová vrstva nevytváří obdobu tabulky, popisující virtuální okruhy Místo toho pracuje s tabulkou, ve které má alespoň základní informace o topologii sítě (například jako na obrázku obr33.2.), a podle ní přijímá svá rozhodnutí o nejvhodnějším směru dalšího přenosu každého jednotlivého datagramu. Hlavní výhodou virtuálních okruhů je skutečnost, že rozhodování o dalším směru přenosu paketů se v každém meziuzlu přijímá jen jednou, a nikoli pokaždé znovu, jako je tomu v případě datagramů Nevýhodou je naopak statický charakter tohoto rozhodnutí (a tím i zvolené cesty resp. virtuálního okruhu), které není možné dynamicky přizpůsobovat okamžitému stavu sítě - což je naopak možné v případě přenosu datagramů. Obr27.2.: Představa implementace mechanismu datagramů a/ topologie sítě b/ tabulky síťové vrstvy v jednotlivých uzlech Virtuální okruhy vykazují větší jednorázovou počáteční režii (na navázání spojení resp. vytvoření logického okruhu), a menší relativní režii na přenos jednotlivých paketů, zatímco v případě datagramů je tomu přesně naopak Srovnání dalších aspektů nabízí také tabulka 27.3. Obecně lze říci, že mechanismus virtuálních okruhů je výhodnější v případě přenosu většího počtu menších paketů (jako je tomu napřpři interaktivních aplikacích), zatímco varianta s přenosem datagramů je výhodnější pro menší počty relativně větších paketů, a ve verzi nespolehlivé (resp. nepotvrzované) datagramové služby také tam, kde jde především o rychlost. 28Síťová vrstva - směrování Pro nalezení vhodné cesty od odesilatele až ke koncovému příjemci existuje celá řada algoritmů směrování (routing algorithms), které jsou založeny na různých myšlenkách a principech, a vyžadují různé stupně znalosti sítě, její topologie a dalších parametrů statického i dynamického charakteru Všechny algoritmy směrování by ovšem měly být korektní, tedy dávat jen takové výsledky, které jsou správné a použitelné, měly by být co možná nejjednodušší, nejsnáze implementovatelné, a jejich režie by měla být minimální Současně s tím by ale algoritmy směrování měly být i tzv. robustní, tedy schopné vyrovnat se s nepředvídanými výpadky, poruchami či jinými nestandardními situacemi Měly by také usilovat o optimální využití celé sítě a její přenosové kapacity, a přitom nikoho nediskriminovat - tedy někomu hledat "lepší" cesty, a někomu "horší". Výsledným efektem aplikace algoritmů směrování by mělo být to, aby síťová vrstva v každém z uzlů sítě věděla, kudy poslat dále takový paket, který není určen přímo jejímu uzlu Konkrétní pokyny pro směrování paketů resp. datagramů, které vznikají na základě aplikace algoritmů směrování, se pak v jednotlivých uzlech uchovávají ve formě tzv. směrovacích tabulek (routing tables). Adaptivní a neadaptivní směrování V prvním přiblížení si můžeme rozdělit algoritmy směrování na dvě velké skupiny Do první z nich budou patřit takové, které se snaží průběžně reagovat na skutečný stav sítě, a brát jej do úvahy při svém hledání nejvhodnější cesty Dokáží se tedy přizpůsobit okamžitému stavu sítě, a proto se obecně označují jako adaptivní algoritmy (adaptive algorithms)Naproti tomu neadaptivní algoritmy (nonadaptive algorithms) nevyužívají žádné informace dynamického charakteru - napřúdaje o okamžitém zatížení jednotlivých přenosových cest, výpadcích, délkách čekacích front v jednotlivých uzlech apod Svá rozhodnutí staví pouze na informacích statického charakteru, které jsou předem známy Díky tomu lze neadaptivní algoritmy použít k nalezení všech potřebných cest ještě před uvedením sítě do provozu, a potřebné informace pak jednorázově zanést do směrovacích tabulek jednotlivých uzlů sítě Kvůli statickému charakteru výchozích údajů se použití neadaptivních algoritmů někdy označuje také jako tzv. statické směrování (static routing)Je vhodné tam, kde topologie sítě je skutečně neměnná, kde prakticky nedochází k výpadkům a kde se příliš nemění ani intenzita provozu resp. zátěž sítě. Centralizované směrování Adaptivní algoritmus může být koncipován tak, že veškeré informace o aktuálním stavu celé sítě se průběžně shromažďují v jediném centrálním bodě, tzv. směrovacím centru (RCC, Routing Control Center), které pak na jejich základě samo přijímá všechna potřebná rozhodnutí, a ostatním uzlům je oznamuje Pak jde o tzv. centralizované směrování (centralized routing)Jeho výhodou je možnost optimálního rozhodování na základě znalosti skutečného stavu celé sítě Problém je ovšem v tom, že má-li být centralizované směrování opravdu adaptivní, tedy má-li průběžně reagovat na aktuální stav sítě, musí být vyhledávání nejvhodnějších cest prováděno dostatečně často Vlastní hledání cest je samo o sobě operací značně náročnou na výpočetní kapacitu, a má-li se často opakovat, dokáže plně zaměstnat i velmi výkonný počítač Jsou zde však ještě i další problémy - co například dělat v případě výpadku směrovacího centra? Nezanedbatelná není ani zátěž přenosových cest, kterou představuje neustálý přísun aktuálních informací o stavu sítě do směrovacího centra, stejně tak jako zpětná distribuce výsledků. Izolované směrování Alternativou k centralizovanému směrování je tzv. izolované směrování (isolated routing), založené na myšlence, že rozhodovat o nejvhodnější cestě si bude každý uzel sám za sebe, a to na základě takových informací, které dokáže získat sám, bez spolupráce s ostatními uzly Jednou z možností realizace je algoritmus, nazvaný příznačně algoritmem horké brambory (hot potato algorithm)Jak jeho název dává tušit, snaží se uzel zbavit každého paketu resp. datagramu co možná nejrychleji Sleduje proto počet paketů, které čekají ve frontě na odeslání jednotlivými směry, a nový paket zařadí do té fronty, která je momentálně nejkratší Uzel se tedy nerozhoduje podle adresy, ani nehledá nejkratší cestu pro přenos paketu, pouze se jej snaží co nejrychleji zbavit ve víře, že po jisté době přeci jen dojde ke svému cíli V praxi se ovšem algoritmus horké brambory spíše kombinuje s jinými algoritmy resp. metodami - nejčastěji je používán jako jejich doplněk, který se uplatní až v okamžiku, kdy počet paketů v některé frontě překročí určitou únosnou mez. Zpětné učení Jiným příkladem izolovaného směrování je tzv. metoda zpětného učení (backward learning)Předpokládá, že každý uzel si do svých směrovacích tabulek průběžně poznamenává, ze kterého směru dostává pakety, pocházející od jiných uzlů Tím se postupně "učí", ve kterém směru se tyto uzly nalézají Když pak sám potřebuje odeslat nějaký paket jinému uzlu, vyšle jej tím směrem, ze kterého dříve přijal paket, pocházející od téhož uzlu. Problémem je ovšem vrozený optimismus metody zpětného učení Dojde-li k výpadku určité přenosové cesty, kterou se jednotlivé uzly již "naučily", vůbec ji nezaznamenají Prakticky jediným možným řešením je pak pravidelné "zapomínání". Záplavové směrování Extrémní formou izolovaného směrování je tzv. záplavové směrování (flooding)Předpokládá, že přijatý paket je znovu odeslán všemi směry kromě toho, odkud sám přišel. Zřejmou výhodou je maximální robustnost, díky které se záplavové směrování dokáže vyrovnat prakticky s jakýmkoli výpadkem Zaručuje také, že každý paket je vždy doručen tou nejkratší možnou cestou Nevýhodou je ale vznik velkého množství duplicitních paketů, které výrazně zvyšují zátěž existujících přenosových cest, a které je třeba následně rušit. V praxi se proto používá spíše tzv. selektivní záplavové směrování (selective flooding), při kterém není každý paket znovu vysílán všemi směry, ale pouze těmi, které jsou alespoň přibližně orientovány ke konečnému příjemci paketu. Distribuované směrování Metody izolovaného směrování staví na předpokladu, že jednotlivé uzly nebudou zatěžovat přenosové cesty vzájemnou výměnou informací o stavu sítě To je ale někdy zbytečně přísným omezením. Pokud jej odstraníme, dostaneme tzv. distribuované směrování (distributed routing)To předpokládá, že jednotlivé uzly si pravidelně vyměňují informace o stavu sítě, a podle nich si pak samy volí příslušné cesty. Jakmile umožníme výměnu stavových informací mezi jednotlivými uzly sítě, můžeme vcelku efektivně implementovat distribuovanou verzi algoritmu hledání nejkratších cest v síti, který bychom zřejmě používali v případě centralizovaného směrování a jediného směrovacího centra Naznačme si nyní myšlenku tohoto distribuovaného algoritmu. Nejprve si však musíme ujasnit, co vlastně bude pro nás měřítkem "délky" nějaké cesty Může to být například počet meziuzlů, kterými cesta prochází Tím však dáváme každému existujícímu spoji mezi dvěma uzly stejnou jednotkovou váhu resp. délku Realističtější je přiřadit vhodné ohodnocení (délku) každému přímému spoji mezi dvěma uzly, a délku výsledné cesty pak chápat jako součet délek jejích jednotlivých částí Délka spoje přitom může odrážet jeho přenosovou rychlost, cenu za jednotku přenesených dat, zpoždění při přenosu, délku výstupních front apod. Představme si nyní síť dle obrázku 34.1a/, včetně "délek" jednotlivých přímých spojů Každý uzel předem zná svou "vzdálenost" od všech svých sousedů, a tak si ji ve své směrovací tabulce vyznačí Svou vzdálenost (délku nejkratší cesty) od ostatních uzlů však ještě nezná, a tak ji zatím považuje za nekonečnou (na obrázku naznačeno vyšrafováním)Počáteční stav tabulek ukazuje obrázek 34.1b/. Vlastní algoritmus distribuovaného výpočtu pak probíhá v opakujících se krocích V každém z nich se každý uzel dotáže svých bezprostředních sousedů, jaké jsou jejich vzdálenosti od ostatních uzlů, a podle toho si pak odvozuje i své vlastní vzdálenosti od těchto uzlů. Uvažme příklad uzlu ETen se v prvním kroku od svého souseda C dozví, že jeho vzdálenost od uzlu B je 2K ní si uzel E připočte svou vzdálenost od uzlu C, tj1, a do své směrovací tabulky si poznačí, že cesta do uzlu B vede přes uzel C a má délku 3Zatím však nezná všechny možné cesty do uzlu B, a tak neví, zda je to cesta nejkratší Proto se bude v dalších krocích znovu ptát všech svých sousedů, zde přes ně nevede cesta ještě kratší. Obecně si každý uzel vždy volí minimum z toho, co "již umí" on sám (tjz cesty, kterou již má poznačenu ve své směrovací tabulce), a co "umí" jeho sousedé (samozřejmě s uvážením své vzdáleností od těchto sousedů)Příkladem může být opět uzel E, který si již na počátku do své směrovací tabulky zanese, že jeho vzdálenost od uzlu D je 5 (což je délka jejich přímého spojení, viz obr34.1 a/)Již v prvním kroku však od svého souseda C zjistí, že jeho vzdálenost od uzlu D je jen 2Když si k tomu připočítá svou vzdálenost od uzlu C (tj1), vyjde mu, že cesta do uzlu D, vedená přes uzel C, je kratší Tuto skutečnost si pak poznačí do své směrovací tabulky (viz obrázek 43.1 b/ a c/, tabulka uzlu E, položka D). Obr28.1.: Představa distribuovaného výpočtu směrovacích tabulek a/ topologie sítě a délky spojů b/ počáteční stav směrovacích tabulek c/ stav směrovacích tabulek po prvním kroku d/ "ustálený" stav směrovacích tabulek Na obrázku 28.1d/ je pak stav tabulek po několika krocích distribuovaného algoritmu, kdy již nedochází k žádným změnám ve směrovacích tabulkách Zde by algoritmus mohl končit, v praxi se však budou jeho kroky neustále opakovat, aby obsah směrovacích tabulek mohl reagovat na průběžné změny v síti. Právě naznačený algoritmus distribuovaného směrování byl používán v síti ARPA (základu dnešní sítě Internet), a jednotlivé kroky algoritmu zde probíhaly s intervalem 640 milisekund Ukázalo se však, že režie je přeci jen příliš vysoká - že vzájemné předávání informací mezi sousedními uzly (které vlastně představuje předávání celých směrovacích tabulek) neúnosně zatěžovalo dostupné přenosové cesty na úkor "užitečných" dat Proto byl uvedený algoritmus distribuovaného směrování v síti ARPA nahrazen jiným. 29Transportní vrstva Hlavním úkolem transportní vrstvy referenčního modelu ISO/OSI je poskytovat efektivní přenosové služby své bezprostředně vyšší (tjrelační) vrstvě Tyto služby přitom mohou mít spojovaný (connection-oriented) i nespojovaný (connectionless) charakter Stejný charakter a stejnou podstatu však mají i služby síťové vrstvy, které transportní vrstva sama využívá Do značné míry analogické jsou v obou vrstvách i mechanismy adresování a řízení toku dat Zákonitě se pak nabízí otázka, proč je vlastně nutná samostatná transportní vrstva, když alespoň na první pohled nenabízí nic principiálně jiného, než vrstva síťová? Obr29.1.: Představa průchodu dat vrstvami Ukazuje totiž, že komunikace dvou koncových účastníků se transportní vrstva zúčastňuje jen na obou koncových počítačích, zatímco v jednotlivých meziuzlech se na přenosu podílí jen tři nejnižší vrstvy - fyzická, linková a síťová V případě rozlehlých sítí jsou tyto mezilehlé uzly (též: uzly IMP) často jen přepojovacími uzly v rámci komunikační podsítě, a vyšší vrstvy u nich nemusí být vůbec realizovány Tak je tomu například u většiny veřejných datových sítí, které jsou provozovány nejrůznějšími spojovými organizacemi A zde je právě kámen úrazu - je-li komunikační podsíť majetkem spojové organizace, musí uživatelé a jejich koncové (hostitelské) počítače vystačit s tím, co jim komunikační podsíť prostřednictvím své síťové vrstvy nabízí Chtějí-li něco jiného - například spolehlivou přenosovou službu místo nespolehlivé, spolehlivější místo méně spolehlivé, spojovanou místo nespojované apod- musí si vše potřebné zajistit sami A to právě v transportní vrstvě. Transportní vrstva je tedy v referenčním modelu ISO/OSI především proto, aby vyšším vrstvám poskytovala kvalitnější přenosové služby, než jaké ve skutečnosti dokáže poskytovat vrstva síťová Současně s tím pak může uživatele resp. vyšší vrstvy odstiňovat od konkrétních specifik používané komunikační podsítě, od její přenosové technologie, a především pak od všech nedokonalostí podsítě Transportní vrstva je tedy vlastně rozhraním mezi poskytovateli přenosových služeb (komunikační podsítí) a jejich uživateli (nejvyššími třemi vrstvami)Je také "poslední instancí", která může změnit nespojovaný charakter poskytované přenosové služby na spojovaný a naopak To je možné udělat také na úrovni síťové vrstvy, nikoli však již na úrovni vyšších vrstev, které jsou uživateli těchto služeb (viz též obrázek 29.2.) Obr29.2.: Spojované a nespojované služby v ISO/OSI modelu K lepšímu pochopení úlohy transportní vrstvy nám pomůže bližší přiblížení rozdílu mezi transportním a síťovým spojením Transportní spojení (transport connection) je spojení, které vzniká mezi dvěma entitami transportní vrstvy (v případě spojovaných služeb)Ve skutečnosti je však realizováno prostřednictvím nižších vrstev, tedy prostřednictvím síťových spojení (network connections) jako spojení mezi dvěma entitami na úrovni síťové vrstvy Standardně se každé jednotlivé transportní spojení realizuje prostřednictvím jednoho síťového spojení Pokud ale transportní spojení požaduje vyšší přenosovou kapacitu, než jakou dokáže zajistit jedno síťové spojení, může být jedno transportní spojení zajišťováno pomocí více spojení síťových Transportní vrstva se pak stará o rozdělení přenášených dat mezi jednotlivá síťová spojení tak, aby to pro vyšší vrstvy bylo transparentní (tjneviditelné). Může však nastat i opačný případ Pokud je zapotřebí vytvořit více transportních spojení s relativně malými nároky na přenosovou kapacitu, může být vždy několik z nich realizováno prostřednictvím jediného síťového spojení Takováto potřeba nastává napřpři použití více terminálů, z nichž každý vyžaduje samostatné transportní spojení se vzdálených počítačem Jsou-li ale tyto terminály používány spíše příležitostně a jsou-li fyzicky blízko sebe, může být dosti neekonomické zřizovat pro každý z nich samostatné síťové spojení Potřebné přepínání (multiplexování) jednoho sdíleného síťového spojení mezi více transportních spojení pak zajišťuje opět transportní vrstva. Pro transportní vrstvu je velmi podstatné, jakou kvalitu může předpokládat u služeb, které jí poskytuje síťová vrstva Této kvalitě pak musí být přizpůsobeny přenosové protokoly transportní vrstvy, mají-li vyšší vrstvy odstiňovat od všech specifik a nedokonalostí komunikační podsítě resp. síťové vrstvy. Služby síťové vrstvy se v této souvislosti rozdělují na tři kategorie - viz tabulka 35.3Do kategorie A patří síťové služby, které ztrácí či přenáší s chybou jen zcela zanedbatelné procento paketů, a u kterých prakticky nedochází k výpadkům již jednou navázaných spojení Takovéto síťové služby lze považovat za (téměř) dokonalé, a transportní vrstva pak má při jejich použití nejméně práce Kvality kategorie A dosahují síťové služby některých lokálních sítí, zatímco v případě rozlehlých sítí je kategorie A vzácnější než šafrán. Kategorie Vlastnosti A bez chyb při přenosu paketů a bez výpadků spojení B bez chyb při přenosu paketů, s výpadky spojení C s chybami při přenosu paketů, s výpadky spojení Tabulka 29.3Kategorie přenosových služeb na úrovni síťové vrstvy Do kategorie B spadají síťové služby, které jsou z hlediska přenosu jednotlivých paketů stejně spolehlivé jako kategorie A, ale u kterých dochází častěji k výpadkům spojení Tedy k situacím, kdy z různých důvodů (přetížení, poruchy hardwaru, chyby v softwaru apod.) dochází k předčasnému ukončení (výpadku) dříve navázaného spojení Transportní vrstva se s tím dokáže účinně vyrovnat (opětovným navázáním nového síťového spojení) a existenci výpadků před vyššími vrstvami skrýt Má s tím však samozřejmě "více práce", než v případě síťových služeb kategorie ADo kategorie B spadá obvykle většina veřejných datových sítí na bázi doporučení X.25. Do kategorie C pak patří všechny ostatní síťové služby Transportní vrstva je musí považovat za nespolehlivé, a potřebnou spolehlivost zajistit sama Protokoly transportní vrstvy, které musí využívat služby této kategorie, jsou pak samozřejmě nesložitější a nejkomplikovanější. Referenční model ISO/OSI se vyrovnává s odlišnou kvalitou služeb na úrovni síťové vrstvy zavedení pěti různých tříd přenosových protokolů na úrovni transportní vrstvy (transportních protokolů) - viz tabulka 35.4. Do třídy 0 (TP0, Transport Protocol class 0) patří transportní protokoly, které využívají síťové služby kategorie AJsou jednoduchou "obálkou" nad příslušnými síťovými protokoly, a navíc zajišťují prakticky jen nezbytné navazování a rušení transportních spojení. Třída 1 (TP1) předpokládá použití síťových služeb kategorie B, a musí se tedy umět vyrovnat s případnými výpadky spojení na úrovni síťové vrstvy. Třída 2 (TP2) předpokládá opět použití síťových služeb kategorie A, tedy takových, které může považovat za dostatečně spolehlivé - stejně jako v případě třídy 0Transportní protokoly třídy 2 jsou však navíc schopné zajistit potřebné multiplexování jednoho síťového spojení mezi více spojení transportních (viz výše). Třída 3 (TP3) je kombinací tříd 1 a 2Předpokládá síťové služby kategorie B, a dokáže je multiplexovat mezi více spojení transportních. Třída 4 (TP4) je určena pro použití nad síťovými službami kategorie CTransportní protokoly této třídy musí "počítat s nejhorším", a jsou tedy ze všech transportních protokolů nejsložitější a nejkomplikovanější. 30Relační vrstva Referenční model ISO/OSI vychází z představy, že jednotlivé aplikace by měly mít k dispozici a měly by využívat ještě dokonalejší a obecnější služby, než jaké nabízí transportní vrstva Jejich realizaci pak referenční model svěřuje relační (session) a prezentační (presentation) vrstvě Mlčky tím ovšem předpokládá, že je budou využívat všechny aplikace, nebo alespoň většina z nich - jen pak totiž má rozumný smysl realizovat je pro všechny aplikace společně Existuje ale velké množství aplikací, které tento předpoklad nesplňují, a které plně vystačí s takovými službami, jaké nabízí již transportní vrstva V tomto ohledu není jistě bez zajímavosti, že "konkurenční" soustava protokolů TCP/IP vychází z přesně opačné úvahy než referenční model ISO/OSI - svým aplikacím nabízí pouze přenosové služby na úrovni transportní vrstvy Potřebuje-li některá aplikace resp. služba aplikační vrstvy služby obecnějšího charakteru, musí si je realizovat sama vlastními silami To je také důvod, proč soustava protokolů TCP/IP, na které je vybudována napřsíť ARPANET resp. dnešní Internet, s existencí relační a prezentační vrstvy vůbec nepočítá. Relační vrstvu s takovými funkcemi, jaké jí přisuzuje referenční model ISO/OSI, neměla v době jeho zavedení žádná síť - snad s výjimkou sítě SNA firmy IBM, která má obdobné funkce realizovány ve více různých vrstvách. Při vytváření samotného referenčního modelu ISO/OSI byla kolem relační vrstvy a jejích úkolů velká diskuse Některé alternativní návrhy, které se v té době objevily, s relační vrstvou dokonce vůbec nepočítaly Nakonec se však relační vrstva do referenčního modelu přeci jen prosadila Spolu se svou bezprostředně nadřazenou (tjprezentační vrstvou) však byla a nadále je relativně nejméně propracovanou vrstvou. Pro správné pochopení smyslu relační vrstvy je dobré si nejprve ozřejmit onen poněkud vágní termín relace (session)Nejnázornější bude zřejmě analogie s telefonním hovorem - ten je třeba nejprve vytočit (čímž vzniká analogie transportního spojení), a pak je možné jeho prostřednictvím vést rozhovor (relaci) dvou účastníků. Relaci tedy můžeme považovat za spojení mezi dvěma koncovými účastníky na úrovni bezprostředně vyšší, než je vrstva transportní Obvykle je každé takovéto spojení (relace) zajišťováno prostřednictvím jednoho transportního spojení (tjspojení na úrovni transportní vrstvy), které je zřizováno a rušeno při zřizování resp. rušení relace - viz obr36.1a/Je ovšem možný i takový případ, kdy jedno transportní spojení zajišťuje dvě nebo více po sobě jdoucích relací, viz obr36.1b/Použijeme-li opět analogii s telefonním hovorem, odpovídá tato situace tomu, že dva účastníci telefonního hovoru svůj rozhovor dokončí, ale místo zavěšení předají telefon jiné dvojici, která se může začít bavit o něčem zcela jiném - tedy zahájit nový rozhovor (relaci). Obr30.1.: Vztah relace a transportního spojení a/ jedna relace - jedno transportní spojení b/ více relací - jedno transportní spojení c/ jedna relace - více transportních spojení Podobně, jako se transportní vrstva snaží zakrýt případné výpadky spojení na úrovni síťové vrstvy, měla by se i relační vrstva dokázat vyrovnat s případným výpadkem transportního spojení, a zajistit pokračování relace prostřednictvím nově zřízeného transportního spojení - viz obr30.1c/V naší "telefonní" analogii to odpovídá situaci, kdy v průběhu rozhovoru dvou účastníků je jejich hovor přerušen, a oni si musí zavolat znovu, aby svůj rozhovor dokončili. Zajímavou odlišností relace od transportního spojení je i způsob jejího ukončení V případě transportního spojení nabízí referenční model ISO/OSI jen prostředky pro jednostranné direktivní ukončení spojení, kterému druhá strana nemá možnost zabránit Na úrovni relační vrstvy se však předpokládá spíše ukončení na základě vzájemné dohody obou zúčastněných stran Přesněji na návrh jedné strany, který ale druhá strana má možnost odmítnou a zajistit si tak pokračování relace. Jedním z hlavních úkolů relační vrstvy je řízení dialogu mezi oběma koncovými účastníky Tak jako při telefonním rozhovoru není možné (či alespoň slušné), aby oba účastníci mluvili současně, existují i v počítačových sítích takové aplikace, které vyžadují koordinované střídání obou zúčastněných při vysílání (například různé aplikace transakčního charakteru apod.). Relační vrstva tento požadavek zajišťuje obvykle pomocí mechanismu předávání pověření k přenosu dat (data token) - vysílat data smí vždy jen ten, kdo vlastní tento pomyslný štafetový kolík (pověření resp. token), viz obrázek 30.2b/Relační vrstva přitom nabízí prostředky, pomocí kterých lze pověření předat, nebo si jej naopak vyžádat. Obecně se na úrovni relační vrstvy rozlišují tři způsoby vedení dialogu - plně duplexní (v terminologii RM ISO/OSI: TWS resp. Two-Way-Simultaneous), poloduplexní (TWA resp. Two-Way-Alternate) a simplexní (One-Way)Mechanismus předávání pověření se přitom týká samozřejmě jen poloduplexního dialogu Zdůrazněme si však, že způsob vedení dialogu nemá nic společného s duplexním, poloduplexním či evsimplexním charakterem přenosového kanálu Všechna spojení v referenčním modelu ISO/OSI jsou obecně plně duplexní, a umožňují tedy současný přenos dat oběma směry Různé aplikace však z různých důvodů nemusí této možnosti využívat, a po plně duplexním spoji mohou vést jen poloduplexní dialog. Obr30.2.: Představa vzájemné komunikace v rámci relace a/ plně duplexní dialog b/ poloduplexní dialog Dalším důležitým úkolem relační vrstvy je tzv. synchronizace (synchronization, též: checkpointing)K jejímu pochopení si nejprve představme následující situaci: příjemcem dat v rámci určité relace nechť je počítač, který si přijímaná data průběžně zapisuje na disk, případně je ihned tiskne na tiskárně Dojde-li náhle k poruše disku či tiskárny (nebo jí např dojde papír, toner apod.), může příjemce přijít o určitý objem dat, které jinak v pořádku přijal (tjkteré byly transportní vrstvou bezchybně doručeny). Co je pak zapotřebí, je možnost "vrátit se o kousek zpět", a ztracená data přenést znovu Tedy znovu dosáhnout potřebné synchronizace (vzájemného souladu)Relační vrstva řeší tento problém možností vkládat do přenášených dat kontrolní body (synchronization points, checkpoints)Příjemci pak umožňuje, aby si na vysílajícím vyžádal návrat k zadanému kontrolnímu bodu, a nové vyslání těch dat, která leží za tímto bodem. Není ovšem úkolem relační vrstvy pamatovat si přenášená data tak, aby byl možný návrat k existujícím kontrolním bodům Tato data si musí "pamatovat" sám jejich odesilatel, který služeb relační vrstvy využívá Aby si ale nemusel uchovávat zbytečně velké objemy dat, rozlišuje relační vrstva dva druhy kontrolních bodů - hlavní (major) a vedlejší (minor)Rozdíl mezi nimi je ten, že přes vedlejší kontrolní bod se vracet lze, zatímco přes hlavní kontrolní bod již nikoli Pro vysílajícího z toho pak vyplývá, že si musí "pamatovat" přenášená data jen od posledního hlavního kontrolního bodu - viz obr30.3. Obr30.3.: Představa kontrolních bodů 31Prezentační vrstva Střediskové počítače firmy IBM používají pro kódování znaků kód EBCDIC, zatímco drtivá většina ostatních používá ke stejnému účelu kód ASCIIKe znázornění celých čísel se znaménkem používá většina počítačů tzv. dvojkový doplňkový kód, ale napřpočítače CDC Cyber pracují s tzv. jedničkovým doplňkovým kódem Mikroprocesory 80x86 firmy Intel číslují jednotlivé byty (ve slovech, dvojslovech atd.) jedním směrem, zatímco například mikroprocesory řady M68000 firmy Motorola číslují jednotlivé byty přesně opačně Velmi časté jsou pak také odlišnosti například ve formátu čísel v pohyblivé řádové čárce, odlišné rozsahy zobrazitelných celých čísel (dané počtem k tomu vyhrazených bitů) apod. Různé počítače tedy v obecném případě používají různé způsoby vnitřní reprezentace dat Mají-li si takové počítače svá data korektním způsobem vzájemně předávat, musí být vhodným způsobem zajištěny jejich nezbytné konverze A ty má v referenčním modelu ISO/OSI na starosti právě prezentační vrstva (presentation layer). Prezentační vrstva se tedy stará o to, aby například celé číslo bez znaménka s hodnotou 234 bylo přijato opět jako celé číslo bez znaménka s hodnotou 234, a ne napřjako celé číslo se znaménkem s hodnotou -22Není však již úkolem prezentační vrstvy zabývat se tím, co toto číslo znamená Zda jde napřo počet osob, o číslo stránky v knize, o procentuální výši inflace či něco docela jiného To přísluší až vlastním aplikacím, které jsou zdrojem resp. příjemcem těchto dat. Pro zajištění nezbytných konverzí na úrovni prezentační vrstvy se nabízí dvě základní možnosti, které naznačuje obrázek 31.1První z nich představuje vzájemné přímé přizpůsobení stylu "každý s každým", při kterém jsou přenášená data konvertována jen jednou - jsou-li ovšem k dispozici nezbytné konverzní rutiny pro libovolnou dvojici komunikujících uzlů Ve druhém případě jsou přenášená data konvertována dvakrát: ze tvaru, se kterým pracuje odesilatel, jsou nejprve převedena do společného "mezitvaru", a z něj pak do takového tvaru, s jakým pracuje jejich příjemce Nevýhoda dvojí konverze je zde kompenzována tím, že pro každou konkrétní reprezentaci dat, se kterou pracuje nějaký počítač, stačí jediná konverzní utilita pro jejich převod z/do společného "mezitvaru". Obr31.1.: Možnosti konverze a/ typu "každý s každým" b/ se společným "mezitvarem" Referenční model ISO/OSI předpokládá právě tuto druhou variantu se společným mezitvarem. Chtějí-li vzájemně spolupracovat dvě různé síťové aplikace, musí se nejprve domluvit na společných datových strukturách, které budou používat - tedy například na tom, že datum budou reprezentovat jako záznam (record) tvořený třemi položkami (DEN, MESIC a ROK), které jsou samy o sobě celými čísly bez znaménka Tyto datové struktury je ovšem nutné vyjádřit tak, aby jejich popis byl pro obě strany srozumitelný, a obě strany si jej také stejně vykládaly Kdyby byly všechny síťové aplikace psány v jediném vyšším programovacím jazyku, stačilo by použít právě tento jazyk Předpoklad použití jediného programovacího jazyka však nebyl, není a zřejmě nikdy nebude v praxi splněn, a tak bylo nutné vytvořit pro potřeby formálního popisu dat a datových struktur zvláštní jazyk, který byl nazván ASN.1 (Abstract Syntax Notation)Umožňuje definovat jednotlivé datové položky, stanovit jejich typ (tjurčit, zda jde napřo celé číslo se znaménkem, znakový řetězec či logickou hodnotu apod.), přidělit jim jméno (identifikátor), a také sestavit z jednoduchých datových položek obecnější datové struktury typu záznam, pole, seznam, množina apod. Jazyk ASN.1, který vzdáleně připomíná jazyk Pascal, je tedy jazykem pro formální popis dat - což se v terminologii ISO/OSI modelu označuje jako abstraktní syntaxe (abstract syntax)Abstraktní proto, že ještě neurčuje žádný konkrétní způsob reprezentace těchto dat Pro potřeby vlastního přenosu je ale samozřejmě nutné veškerá data vhodným způsobem zakódovat Způsob kódování datových struktur jazyka ASN.1 pro potřeby jejich přenosu pak určuje samostatná norma organizace ISO (IS 8825)Formát skutečně přenášených dat se přitom v terminologii ISO/OSI modelu označuje jako přenosová syntaxe (transfer syntax)Její konkrétní tvar je založen na myšlence, že každá jednotlivá položka dat by měla být samoidentifikující, tedy měla by sebou nést i informaci o vlastním typu Každá datová položka proto má při přenosu tři části, které po řadě určují její typ, délku a vlastní obsah (viz obrázek 31.2.). Obr31.2.: Představa fungování prezentační vrstvy Způsob fungování prezentační vrstvy názorně ilustruje obrázek 31.2Kdykoli chce nějaká entita aplikační vrstvy zaslat určitá data své partnerské entitě na jiném uzlovém počítači, předá "své" prezentační vrstvě jednak vlastní data, která si přeje odeslat, a jednak jejich popis v jazyce ASN.1 (který definuje jejich abstraktní syntaxi)Prezentační vrstva na základě tohoto popisu dokáže správně interpretovat jednotlivé položky dat (určit mjjejich typ a velikost), a na základě toho je pak zakódovat do takového tvaru, který je vhodný pro přenos, a který si sebou nese potřebné informace o typu a formátu přenášených dat (tjpřevést je do přenosové syntaxe)Prezentační vrstva na straně příjemce pak díky tomu dokáže správně určit typ a formát přijatých dat, a v případě potřeby provést nezbytné konverze Jestliže například přenosová syntaxe počítá s vyjádřením celých čísel se znaménkem ve dvojkovém doplňku, ale příjemce používá ke stejnému účelu jednotkový doplněk, může prezentační vrstva příjemce provést nezbytné konverze ještě dříve, než přijatá data předá své bezprostředně vyšší (tjaplikační vrstvě). Prezentační vrstvy příjemce a odesilatele se však nejprve musí shodnout na tom, jaké datové struktury si vlastně budou předávat, a jakou budou pro ně používat přenosovou syntaxi Proto se musí obě strany na začátku vzájemného spojení (přesněji: při zahajování relace) nejprve dohodnout na jednom nebo několika tzv. kontextech, jak se v terminologii ISO/OSI modelu nazývá přiřazení přenosové syntaxe k syntaxi abstraktní V průběhu relace se pak mohou mezi těmi kontexty, na kterých se oba dohodli, dokonce přepínat. Obr31.3.: Představa překladače jazyka ASN.1 V současné době je praktické používání jazyka ASN.1 značně usnadněno existencí překladačů z tohoto jazyka do obvyklých vyšších programovacích jazyků, napřdo Pascalu či jazyka CJak názorně ukazuje obrázek 31.3., je vstupem tohoto překladače popis datových struktur v jazyku ASN.1, a výstupem jednak ekvivalentní popis v příslušném cílovém jazyku (tedy napřv C či v Pascalu), který pak lze přilinkovat ke zdrojovému tvaru vlastní aplikace, a dále také kódovací a dekódovací rutiny (určené pro potřeby prezentační vrstvy), které převádí datové struktury z příslušného cílového jazyka přímo do jejich přenosové syntaxe resp. obráceně. Hlavním úkolem prezentační vrstvy je tedy zajištění nezbytných konverzí přenášených dat Není to ovšem úkol jediný - na úrovni prezentační vrstvy může být například řešeno také zabezpečení přenášených dat pomocí šifrování (encryption), které ovšem lze realizovat i na úrovni fyzické nebo transportní vrstvy Pro minimalizaci objemu přenášených dat pak může být na úrovni prezentační vrstvy zajišťována i jejich komprimace (compression). 32Aplikační vrstva Bylo by jistě nošením dříví do lesa tvrdit, že počítače jsou zde proto, aby dělaly něco užitečného, a vyjmenovávat, co všechno to může být Přesto neuškodí přesněji vymezit pojem aplikace (aplikačního programu, aplikačního procesu, aplikační úlohy) jako té části programového vybavení, která zajišťuje ony "užitečné funkce", kvůli kterým se počítače vůbec používají Protipólem je pak zbývající část programového vybavení, která zajišťuje fungování počítače jako takového, a jednotlivým aplikacím vytváří takové prostředí, ve kterém mohou úspěšně pracovat. Jde-li o samostatný počítač, jsou aplikacemi jednotlivé uživatelské programy, a "zbývající" částí programového vybavení je operační systém, který uživatelským programům zprostředkovává využití nejrůznějších zdrojů a prostředků daného počítače - disků, operační paměti, klávesnice, displeje, dalších V/V zařízení apod V případě uzlů počítačové sítě je pak odlišnost pouze v tom, že síťový operační systém, který v sobě implementuje jednotlivé vrstvy vrstvového síťového modelu, zprostředkovává aplikacím navíc ještě všechno to, co vlastní síť nabízí - tedy především možnost komunikace s aplikacemi, běžícími na jiných uzlových počítačích, případně i přístup k technickým prostředkům jiných uzlových počítačů atd. Nyní již si můžeme přesněji vymezit funkci aplikační vrstvy (application layer) v rámci referenčního modelu ISO/OSIV prvním přiblížení lze říci, že je určena k tomu, aby aplikacím poskytovala přístup do prostředí sítě na bázi ISO/OSI modelu, tedy aby fungovala jako jakési okno (či brána) mezi aplikacemi na různých uzlových počítačích, které si chtějí vzájemně vyměňovat nějaké informace. Představy o podstatě a mechanismu fungování aplikační vrstvy se však v průběhu existence referenčního modelu ISO/OSI vyvíjely a značně zpřesňovaly Původní představu, která se objevila v první verzi referenčního modelu, ukazuje obrázek 38.1Zde se předpokládalo, že jednotlivé uživatelské aplikace budou zasahovat až do vlastní aplikační vrstvy - přesněji: ty části aplikací, které se bezprostředně týkají sítě a jejího využití, budou přímou součástí aplikační vrstvy (v terminologii ISO/OSI modelu se tyto části aplikací označovaly jako aplikační entity, resp. application entities)Zbývající části aplikací již nebyly považovány za součást "síťového prostředí ISO/OSI modelu". Tato představa znamenala, že jednotlivé aplikace (resp. ty jejich části, které tvořily aplikační entity) si musely samy zajišťovat všechny služby, potřebné na úrovni aplikační vrstvy (a to pomocí služeb, poskytovaných resp. zprostředkovaných prezentační vrstvou)Referenční model ISO/OSI tyto služby na úrovni aplikační vrstvy nijak podrobněji nespecifikoval, pouze je vymezil jako "takové, které jsou potřeba pro vzájemnou komunikaci mezi otevřenými systémy, a nejsou zajišťovány na nižších úrovních"Nespecifikoval samozřejmě ani žádné protokoly, prostřednictvím kterých by služby aplikační vrstvy měly být realizovány. Obr32.1.: Původní představa aplikační vrstvy ISO/OSI Jednotlivé protokoly pro aplikační vrstvu vznikaly až dodatečně, v průběhu práce na implementaci síťových aplikací různého typu Přitom se ale ukázalo, že většina těchto aplikací má mnoho společného, a tudíž se nevyplatí, aby si každá z nich vždy znovu implementovala to, co na úrovni aplikační vrstvy potřebuje Proto se původní představa referenčního modelu změnila: zajištění služeb na úrovni aplikační vrstvy bylo svěřeno aplikačním entitám, které ale již nejsou součástí jednotlivých aplikací, ale jsou naopak součástí síťového programového vybavení. Diferenciace na úrovni aplikační vrstvy pak pokračovala ještě dále Zjistilo se totiž, že takto koncipované aplikační entity je nejvýhodnější sestavovat z ještě menších stavebních bloků, které zajišťují jednotlivé dílčí funkce resp. služby Tyto stavební bloky se v současné terminologii referenčního modelu ISO/OSI označují jako prvky ASE (Application Service Elements)Jsou v zásadě dvojího druhu: takové, které zajišťují služby, potřebné pro podporu aplikací různých typů (pak jde o tzv. prvky CASE, Common Application Service Element), a konečně takové, které realizují specifické služby, potřebné jen pro jeden konkrétní typ aplikací (označované jako prvky SASE, Specific Application Service Element) - viz obr32.2a 32.3. Obr32.2.: Současná představa aplikační vrstvy ISO/OSI Obr32.3.: Prvky SASE a CASE Vezměme si jako příklad otázku vzájemné komunikace dvou aplikací Ta může být realizována buď jako spojovaná, prostřednictvím (logického) spojení mezi dvěma aplikačními entitami, nebo jako nespojovaná, zajišťovaná jednoduchou výměnnou zpráv Logické spojení na úrovni aplikační vrstvy, v terminologii ISO/OSI modelu označované jako asociace (association), však musí někdo navázat, udržovat jej, a posléze zase zrušit To má na starosti jeden z možných prvků ASE, konkrétně ACSE (Association Control Service Element), který patří mezi "podpůrné" prvky ASE, tjmezi prvky CASE. Nespojovaná komunikace na úrovni aplikační vrstvy, realizovaná jako výměna krátkých zpráv, má vesměs charakter vzdáleného volání procedur (remote procedure call, v terminologii ISO: vzdálených operací, remote operation), při kterém přenášené zprávy žádají o provedení určité akce (provedení resp. volání procedury), resp. vrací její výsledky Pro zajištění takovéhoto způsobu komunikace je pak určen jiný druh podpůrného prvku (prvku CASE), a to ROSE (Remote Operations Service Element). Dalším příkladem podpůrného prvku je prvek CCR (Commitment, Concurrency and Recovery), který je určen především pro koordinaci vzájemné součinnosti více uzlů a pro implementaci transakčního zpracování v sítích Umožňuje dosáhnout toho, aby posloupnost operací, vyžádaná jedním uzlem a prováděná na jiném uzlu, se vždy provedla buďto celá, nebo se neprovedla vůbec, bez ohledu na případné výpadky, poruchy apod. Mezi specifické aplikační služby, které mají na starosti prvky CASE, patří například přenos souborů, elektronická pošta, vzdálené terminálové relace apod Referenční model ISO/OSI přitom předpokládá, že tyto služby budou implementovány tak, aby se vůči vlastním aplikačním procesům "tvářily" vždy stejně, jako jediné virtuální zařízení (virtual device)Nejmarkantnější je tento přístup na způsobu, jakým se model ISO/OSI vyrovnává se značnou různorodostí používaných terminálů, lišících se svými parametry, způsobem ovládání apod Mechanismus, umožňující terminálu jednoho uzlového počítače vystupovat v roli (lokálního) terminálu jiného počítače, počítá s existencí tzv. virtuálního terminálu Jde vlastně o abstrakci, o hypotetický terminál, který nemusí ve skutečnosti vůbec existovat, ale který se vždy chová stejně Uzlový počítač pak může předpokládat, že pracuje vždy jen s tímto jediným typem (virtuálního) terminálu, zatímco ve skutečnosti pracuje s terminálem jiným Potřebné přizpůsobení mezi virtuálním terminálem a skutečně používaným terminálem pak zajišťuje až konkrétní aplikační proces, který "svůj" terminál dobře zná a dokáže ovládat. Podobně je tomu i v případě přenosu souborů mezi odlišnými a vzájemně neslučitelnými souborovými systémy (které se mohou lišit například ve vnitřní organizaci souborů a adresářů, v konvencích pro jejich jména apod.)Zda se opět zavádí společný "mezitvar" v podobě virtuálního systému souborů, se kterým aplikační entity dokáží pracovat. Pokud síťová aplikace potřebuje jiné služby, než jaké jsou jí nabízeny v souvislosti s představou virtuálního zařízení, musí si je sama podle svých konkrétních potřeb upravit V rámci většiny aplikací lze proto ještě vymezit vrstvu, která zajišťuje potřebné přizpůsobení resp. zamapování virtuálního zařízení z/do skutečného - tedy např"mapování" virtuálního terminálu do konkrétního reálného terminálu, "mapování" reálného systému souborů do virtuálního apod V terminologii ISO/OSI modelu se tato vrstva označuje jako (uživatelský) prvek UE (User Element) - viz obrázek 32.2. Pro specifické služby na úrovni aplikační vrstvy (poskytované prvky SASE, viz výše), byly a jsou postupně vytvářeny potřebné protokoly Většina z nich dnes již má formu mezinárodních standardů resp. norem (IS, International Standards), jiné jsou zatím ještě ve stádiu návrhů norem (DIS, Draft International Standard)Jejich stručný přehled obsahuje tabulka 32.4., která uvádí také obdobně zaměřené aplikační protokoly v "konkurenční" soustavě protokolů TCP/IP. zkratka název protokol je určen pro: zaměřený protokol TCP/IP VT Virtual Terminal virtuální terminály Telnet FTAM File Transfer, přenos a sdílení souborů FTP Access and Management MOTIS Message Oriented Text elektronickou poštu*1 SMTP Interchange Standard CMIP Common Management správu sítí SNMP Information Protocol JTM Job Transfer and zadávání úloh na dálku, Manipulation MMS Manufacturing přenos zpráv v prostředí výroby Messaging Service RDA Remote Database Access přístup do vzdálených databází *1 ISO verze standardu CCITT X.400 pro elektronickou poštu Tabulka 32.4.: Protokoly aplikační vsrtvy ISO/OSI 33Vzájemné propojování sítí - I. Vzájemným propojením dvou či více sítí stejného či různého typu vzniká větší celek, pro který má angličtina velmi výstižné označení: internetwork, nebo jen internet (zatímco Internet - s velkým I - je jméno celosvětové počítačové sítě resp. konglomerátu sítí, který vznikl v USA ze zárodečné sítě ARPANET, viz např CW 7/92, str12)Čeština však vhodný termín pro označování vzájemně propojených sítí teprve hledá. Problematika vzájemného propojování sítí a jejich součinnosti (v angličtině: internetworking) je sama o sobě značně rozsáhlá, rychle se vyvíjí, a je dnes velmi populární V současné době existuje řada různých koncepcí toho, jak počítačové sítě navzájem propojovat Pro jejich pochopení je ale klíčovým momentem poznání toho, že vzájemné propojení je možné realizovat na různých úrovních vrstvového síťového modelu - od fyzické až po aplikační vrstvu. Základní myšlenka vzájemného propojení je naprosto triviální - dvě nebo více sítí se propojí prostřednictvím k tomu určených zařízení, obecně označovaných jako relay, v terminologii ISO též: Intermediary System resp. IS, případně: Internetworking Unit resp. IWU. Opakovač (repeater) Zmíněné propojující zařízení přitom může být pouhým zesilovačem elektrických signálů, které jsou v síti přenášeny Tak je tomu například v lokálních sítích typu Ethernet, které umožňují dosáhnout celkové délky kabeláže až 2,5 kilometru, ale jednotlivé připojovací obvody (tzv. transceivery) jsou schopné generovat elektrické signály s dosahem jen asi 500 metrů Pak je nutné sestavovat celé kabelové vedení ze segmentů (souvislých úseků kabelů) délky maximálně 500 metrů (v případě tzv. tlustého Ethernetu, resp. 200 metrů v případě tzv. tenkého Ethernetu)Jednotlivé segmenty se pak musí spojovat pomocí zařízení, která se v tomto případě nazývají opakovače (repeaters), a fungují právě a pouze jako zesilovače elektrických signálů Opakovače tedy pracují na úrovni fyzické vrstvy ( viz obr33.1a/), neboť vzhledem k zesilování elektrických signálů "vnímají" jen jednotlivé přenášené bity, ale nikoli již celé bloky (rámce) dat. Obr33.1.: Představa opakovače (a/) a mostu (b/) Most (bridge) Nevýhodou opakovačů je skutečnost, že "propouští" veškerý provoz z jednoho segmentu do druhého, i když by to vůbec nebylo nutné Výhodnější by jistě byl případ, kdyby propojovací zařízení dokázalo správně rozpoznat, která data mohou zůstat "uvnitř" příslušné části sítě (segmentu), a nezatěžovat jimi provoz v ostatních segmentech K tomu je ale nutné, aby propojovací zařízení "vnímalo" celé přenášené rámce a znalo jejich formát natolik, aby dokázalo zjistit fyzickou adresu jejich odesilatele a příjemce (a podle toho je pak propustit do sousedního segmentu či nikoli)To ovšem znamená, že takovéto propojovací zařízení, které se pak nazývá most (bridge), musí pracovat na úrovni linkové vrstvy (resp. na úrovni podvrstvy řízení přístupu k médiu - vrstvy MAC v případě lokálních sítí dle standardů IEEE 802), kde již lze fyzické adresy příjemce a odesilatele rozpoznat. Rozdíl mezi opakovačem a mostem spočívá dále i v mechanismu jejich fungování Zatímco opakovač nemá paměť a přenášená data resp. signály zpracovává průběžně (je pro ně vlastně "průchozí"), most již pracuje na principu "store and forward" (přijmi a předej dál)Most tedy z každé strany průběžně přijímá jednotlivé datové rámce, a podle adres v nich se rozhoduje, zda je předá na opačnou stranu či nikoli Existuje přitom více konkrétních postupů a algoritmů, které mohou mosty v této souvislosti používat. Jednou z nejjednodušších variant je ta, při které most průběžně vyhodnocuje odesilatele jednotlivých rámců, a podle toho, ze kterého směru příslušný rámec přijal, si pak sám odvozuje umístění jednotlivých uzlů Záhy se tak sám dokáže "naučit" topologii sítě V době, kdy ji ještě nezná, jednoduše předává všechny rámce do všech ostatních segmentů. Tato metoda je velmi atraktivní proto, že nevyžaduje žádné konfigurování mostu (který se všechno potřebné naučí sám)Jednotlivé uzly v síti přitom nemusí o jeho existenci vůbec vědět - proto se také takovýto typ mostu označuje jako tzv. transparentní most (transparent bridge)Lze jej ovšem použít jen v takových sítích, které mají přísně stromovitou strukturu, kdy mezi každými dvěma uzly existuje vždy jen jedna jediná cesta Pro obecnější topologie jsou pak nutné jiné, složitější algoritmy práce mostů. Pokud jde o technické provedení, mohou být opakovače i mosty konstruovány tak, aby vzájemně propojovaly jen dva segmenty, nebo také více segmentů najednou, viz obr39.2.b/Pak jde o tzv. vícevstupové opakovače (multiport repeater) resp. vícevstupové mosty (multiport bridge). Obr33.2.: Varianty mostů a/ dvouvstupový most (bridge) b/ vícevstupový most (multiport bridge) c/ vzdálený most (remote bridge) Mosty se vyrábí i ve variantě tzv. vzdálených mostů (remote bridge)Od standardní varianty mostů (označovaných pro odlišení také jako místní mosty resp. local bridges) se vzdálené mosty liší v tom, že jde vlastně o dvě relativně samostatné "poloviny" mostu, příznačně nazývané půlmosty (halfbridge), viz obr33.2c/, které jsou mezi sebou vhodně propojeny - napřpevným telefonním okruhem, optickým kabelem apod Umožňují propojit dva segmenty sítě, které nejsou fyzicky blízko sebe Takto lze například propojit dva segmenty lokální sítě ve dvou objektech na opačných stranách města, přičemž výsledný efekt je takový, že oba segmenty tvoří jedinou "logickou" síť (z pohledu síťové vrstvy a všech vyšších vrstev je totiž existence místních i vzdálených mostů transparentní). Některé mosty pak mohou mít i schopnost selektivního filtrování některých rámců v závislosti na jejich odesilateli či příjemci, denní době, intenzitě provozu apod Pak jde o tzv. routing bridges, které správcům sítí umožňují regulovat přenosy mezi jednotlivými segmenty - umožňuje, a při poklesu intenzity provozu jej pak zase následně povolit. Mosty i opakovače se tedy používají pro spojování jednotlivých segmentů lokálních sítí Opakovače jako jednodušší a lacinější (a současně i rychlejší) se pak volí spíše tam, kde intenzita provozu není velká Použití mostů (obecně složitějších, dražších a také pomalejších než opakovače) je naopak vhodné tam, kde je potřeba vzájemně propojit segmenty s větší intenzitou provozu tak, aby se navzájem nezatěžovaly více, než je skutečně nezbytně nutné. Velmi častou a oblíbenou topologií lokálních sítí sběrnicového typu Ethernet je zapojení s tzv. páteří (backbone), což je segment, určený především pro vzájemné propojení ostatních segmentů - viz obr39.3Výhodou této topologie je skutečnost, že spojení mezi kterýmikoli dvěma body sítě prochází vždy nejvýše přes dva mosty Například v budově o více patrech je možné vést jednotlivé segmenty horizontálně po patrech, a pomocí mostů je připojit na vertikálně vedenou páteř, která prochází všemi patry. Obr33.3.: Představa páteřní sítě Mosty se tedy používají se tyto v lokálních sítích pro spojování jednotlivých segmentů, pracují na úrovni linkové vrstvy (přesněji: na úrovni podvrstvy MAC), a při své činnosti vychází pouze z fyzických adres skutečného odesilatele a příjemce jednotlivých rámců Vlastní datový obsah jednotlivých rámců přitom nijak neinterpretují ani nemění Tím jsou pro ně neviditelné veškeré informace, které do obsahu vlastního rámce zakódovaly protokoly vyšších vrstev, od síťové počínaje Je jim ovšem také jedno, které konkrétní protokoly to byly Jinými slovy: mosty jsou zcela transparentní pro protokoly vyšších vrstev Dokáží tedy spolupracovat s jakýmikoli síťovými (a vyššími) protokoly, a přenášet jejich pakety bez toho, že by je jakkoli transformovaly či měnily Jednotlivé segmenty, které jsou vzájemně propojeny prostřednictvím mostů, tvoří z pohledu síťové vrstvy (i všech vyšších) jediný logický celek, který má také jedinou společnou (síťovou) adresu. 34Vzájemné propojování sítí - II. Směrovač a jeho funkce Jakmile však budeme požadovat, aby si jednotlivé segmenty lokálních zachovaly relativní samostatnost (například vlastní síťovou adresu, možnost samostatné správy apod.), nebo když potřebujeme vzájemně propojit lokální sítě různých typů, spojujeme-li dvě lokální sítě přes síť rozlehlou nebo vytváříme-li vzájemné propojení sítí se složitější topologií, musíme k tomu použít obecnější řešení, než jaké nabízí mosty Potřebujeme propojovací zařízení, které již pracuje na úrovni síťové vrstvy, a nazývá se směrovač (router), viz obr34.1a/Teprve takovéto zařízení totiž "vnímá" vlastní obsah jednotlivých rámců (na úrovni linkové vrstvy), dokáže správně rozpoznat formát jednotlivých paketů, které jsou v rámcích přenášeny, a využít informace, které jsou v nich obsaženy. Hlavní úkol směrovačů je vlastně shodný s úkolem síťové vrstvy - tedy postarat se o doručení paketů od jejich původního odesilatele až ke konečnému příjemci Směrovače tedy musí přijímat rozhodnutí o tom, kudy mají dále odeslat každý jednotlivý paket tak, aby se dostal ke svému cíli - tedy zajišťovat to, čemu se běžně říká směrování (routing)Musí nutně používat nějaký algoritmus směrování, na základě kterého svá rozhodnutí přijímají Tento algoritmus a z něho vycházející směrování může mít statickou povahu (tjbýt nezávislé na okamžitém stavu sítě), nebo může mít naopak dynamickou povahu (a reagovat na průběžnou situaci)V tomto druhém případě, který je dnes nejčastější, pak ještě potřebuje vhodnou metodu resp. protokol, prostřednictvím kterého získává potřebné informace o stavu sítě. Další charakteristickou odlišností směrovačů od mostů je to, že jsou pro ostatní entity na úrovni síťové a linkové vrstvy viditelné Mají své adresy, a pakety, které jimi mají projít, jim jsou explicitně adresovány (zatímco mosty zachycují veškerý provoz v každém z připojených segmentů)Proto také směrovače zpracovávají méně rámců než mosty, ovšem jejich zpracování je zase o to náročnější. Je dobré si uvědomit, že pro funkci směrovače je nutné, aby vzájemně propojované sítě používaly stejný protokol na úrovni síťové vrstvy - podle něj totiž směrovač rozpoznává odesilatele i adresáta jednotlivých paketů, a rozhoduje o tom, kudy je dále odeslat Není ovšem nutné, aby totéž platilo i na úrovni linkové a fyzické vrstvy Zde se již konkrétní protokoly a přenosové technologie mohou lišit Směrovače jsou dnes obvykle konstruovány tak, aby měly více různých rozhraní (tzv. portů), a bylo je možné vzájemně propojit například pomocí pevných okruhů, veřejných datových sítí, optických přenosových cest, a připojit k nim různé lokální sítě dle standardů IEEE 802 apod Na obrázku 34.2je pak dosti typický příklad možného propojení lokálních počítačových sítí ve čtyřech objektech (budovách)V rámci budov jsou jednotlivé segmenty připojeny na páteřní síť pomocí mostů, zatímco páteře jsou vzájemně spojeny prostřednictvím směrovačů (propojených optickým kabelem resp. pevným okruhem) Obr34.1.: Představa směrovače (a/) a brány (b/) Obr34.2.: Příklad propojení lokálních sítí pomocí mostů a směrovačů Multiprotokolové směrovače Požadavek stejného (a tudíž jediného) protokolu v síťové vrstvě je ovšem velmi omezující, zvláště v dnešní době, kdy vedle sebe koexistuje celá řada soustav protokolů (kromě ISO/OSI též TCP/IP, SNA, DECnet, SPX/IPX a další), a uživatelé volají po jejich co nejtěsnější integraci v rámci tzv. heterogenních sítí (tjsítí, jejichž uzly používají různé soustavy protokolů)Problém heterogenních sítí lze řešit v principu dvěma způsoby - konverzí protokolů, a směrováním více protokolů současně Řešení prostřednictvím konverzí se ukázalo být značně náročné a nespolehlivé, a proto se prosadila především druhá možnost Přední výrobci dnes nabízí tzv. multiprotokolové směrovače (multiprotocol routers), schopné pracovat současně s více různými protokoly Multiprotokolový směrovač musí být schopen rozpoznat typ paketu, který dostane od linkové vrstvy, a podle toho pak aplikovat ten směrovací algoritmus, který k příslušnému síťovému protokolu přísluší. V dnešní době, kdy dochází ke stále těsnějšímu propojování rozlehlých i lokálních sítí, je použití mostů i směrovačů velmi rozšířené Rozhodnutí mezi tím, zda v určité situaci použít most či směrovač, nemusí být vždy okamžitě zřejmé, zvláště pak u lokálních sítí se složitější topologií a větším počtem používaných protokolů V dnešní době však již existují také zařízení, která v sobě kombinují funkce obou těchto zařízení V angličtině se pro jejich označení používá nejčastěji termín bridge/router, někdy též: brouter Jde o zařízení, které se snaží fungovat jako směrovač, a teprve v okamžiku, kdy pro nějaký paket neumí aplikovat směrovací algoritmus, předá původní rámec dál tak, jako by to udělal most Výhodou takovéhoto zařízení je pak i to, že se dokáže vyrovnat s takovými protokoly, které vůbec nelze směrovat (neboť nepočítají se síťovou vrstvou - jako například protokoly DECLAT (DEC Local Area Transport), LU 6.2 firmy IBM a protokoly Net BIOS). Brána Pokud je potřeba vzájemně propojit sítě zcela odlišných koncepcí, používající zcela jiné soustavy protokolů, je nutné použít propojovací zařízení, schopné provádět nezbytnou konverzi protokolů Takovéto zařízení, označované nejčastěji jako brána (gateway, někdy též: protocol converter) pak pracuje na takové úrovni, na které je možné příslušnou konverzi zajistit - tedy například až na úrovni aplikační vrstvy, viz obrázek 34.1b/. Poznamenejme však ještě, že pojem "brána" resp. "gateway" se často používá i pro propojovací zařízení na nižších úrovních Například v souvislosti s protokoly TCP/IP je termín "gateway" používán k označení směrovače (routeru). 35Vzájemné propojování sítí a RM ISO/OSI Referenční model ISO/OSI samozřejmě počítá s možností vzájemného propojování jednotlivých sítí - veřejných i privátních, rozlehlých i lokálních - a v důsledku toho i s tím, že spojení mezi dvěma koncovými účastníky může ve skutečnosti procházet přes jednu či více mezilehlých sítí (které se v terminologii ISO označují jako podsítě, subnetworks)Pro transportní vrstvu, která zajišťuje přímou komunikaci koncových účastníků, by ale tento fakt neměl být vůbec viditelný - proto referenční model ISO/OSI svěřuje veškerou agendu, spojenou se vzájemným propojením podsítí, vrstvě síťové (viz též obrázek 34.1.). Síťová vrstva referenčního modelu ISO/OSI se pak člení na tři podvrstvy, a to (viz obr35.2.): - podvrstvu přístupu k podsíti (subnet access sublayer), používající protokol SNDAP (Sub Network Dependent Access Protocol), - podvrstvu přizpůsobení podsítě (subnet enhancement sublayer), s protokolem SNDCP (Sub Network Dependent Convergence Protocol), - podvrstvu řízení vzájemně propojených podsítí (internet sublayer), s protokolem SNICP (Sub Network Independent Convergence Protocol) Obr35.1.: Představa vzájemného propojování sítí v referenčním modelu ISO/OSI Obr35.2.: Členění síťové vrstvy ISO/OSI na podvrstvy Podvrstva přístupu k podsíti, která je z těchto tří podvrstev nejnižší, má na starosti to, co jsme až doposud přisuzovali celé síťové vrstvě jako takové - tedy především směrování jednotlivých paketů či datagramů - ovšem pouze v rámci jedné konkrétní podsítě (viz obrázek 35.3.), kde platí stejná pravidla pro směrování, kde se používají stejné adresy, kde jsou k dispozici stejné přenosové služby atd. Sítě odlišného typu samozřejmě vyžadují různé podvrstvy přístupu, které ovšem poskytují nestejné služby, vyplývající z odlišného charakteru mechanismů a principů, na kterých jsou tyto sítě založeny Jednotlivé podvrstvy přístupu k podsíti proto ještě není možné mezi sebou vzájemně propojit Místo toho je nutné nejprve přizpůsobit jimi poskytované služby jednotnému standardu, což má za úkol prostřední ze tří zmíněných podvrstev, podvrstva přizpůsobení podsítě (viz opět obrázek 35.3.). Pro nejvyšší podvrstvu se pak všechny podsítě "tváří" stejně Podvrstva řízení vzájemně propojených sítí pak již může zajišťovat vše, co je potřeba k doručování jednotlivých paketů až k jejich konečnému příjemci - včetně jejich průchodu skrz jednu či několik mezilehlých sítí prostřednictvím existujících propojovacích zařízení (IS, Intermediary System). Obr35.3.: Průchod dat propojovacími zařízeními (IS, Intermediary System) Pro správné pochopení smyslu prostřední podvrstvy, tedy podvrstvy přizpůsobení podsítě, je vhodné si poněkud upřesnit, v čem mohou spočívat odlišnosti jednotlivých sítí resp. podsítí, a jak se projevují. Představme si jako příklad dvě lokální sítě, propojené prostřednictvím veřejné datové sítě na bázi doporučení X.25Jedním z nejmarkantnějších rozdílů zde bude již samotná povaha přenosových služeb na úrovni síťové vrstvy Zatímco lokální sítě budou nejspíše používat nespojované (connectionless) služby, síť na bázi X.25 používá spojovaný (connection-oriented) mechanismus virtuální okruhů Při přenosu jednotlivých datagramů z jedné lokální sítě do druhé je pak nutné pro každý z nich vždy znovu zřídit nový virtuální okruh, a po přenesení datagramu jej zase ihned zrušit (případně ještě chvíli počkat, zda nebude záhy požadován přenos dalšího datagramu, pro který by se již vytvořený virtuální okruh dal ještě využít)Jde tedy vlastně o emulaci mechanismu datagramové služby prostřednictvím mechanismu virtuálního okruhu, kterou zajišťuje právě podvrstva přizpůsobení podsítě. Další možnou odlišností je maximální velikost datových paketů resp. rámců v jednotlivých podsítích Například sítě na bázi X.25 umožňují, aby datový rámec měl až 32768 bitů, zatímco sítě typu Ethernet (resp. IEEE 802.3) připouští rámce jen do velikosti 12144 bitů, ale například sítě typu Token Bus (resp. IEEE 802.4) mohou přenášet rámce velikosti až 65528 bitů. Problém nastává v okamžiku, kdy potřebujeme přenést pakety resp. rámce určité velikosti podsítí, která je schopna pracovat jen s menšími pakety resp. rámci - například při přenosu z jedné sítě Token Bus do jiné sítě Token Bus přes veřejnou datovou síť na bázi X.25Zřejmým a v podstatě jediným možným řešením je rozdělit původní velký paket na několik menších paketů, tzv. fragmentů, a ty přenést jako samostatné celky Otázkou ovšem je, kdo a kdy má provést zpětné sestavení jednotlivých fragmentů do původního celku Zde jsou možné dva základní přístupy První z nich, označovaný jako transparentní fragmentace (transparent fragmentation, někdy též: intranet fragmentation), předpokládá, že všechny fragmenty (dílčí pakety) jsou zpětně sestaveny do původního tvaru na výstupu z té podsítě, která fragmentaci vyvolala Opačný přístup, označovaný jako netransparentní fragmentace (nontransparent fragmentation, někdy též: internet fragmentation), počítá naopak s tím, že jednotlivé fragmenty si do původního tvaru poskládá až jejich koncový příjemce Oba přístupy ilustruje obrázek 35.4. Obr35.4Představa fragmentace a/ transparentní b/ netransparentní Další odlišnosti mezi jednotlivými podsítěmi se týkají například odlišného způsobu adresování a formátu adres, používaných v jednotlivých podsítích, mechanismu řízení toku dat a předcházení stavu zahlcení, zajišťování správy, hlášení nestandardních situací atd. Podvrstva řízení vzájemně propojených sítí, nejvyšší ze tří podvrstev síťové vrstvy, může být koncipována tak, aby své bezprostředně vyšší (tjtransportní) vrstvě poskytovala služby buď spojovaného, nebo naopak nespojovaného charakteru V současné době se však i v rámci referenčního modelu ISO/OSI, původně orientovaného výhradně na služby spojovaného charakteru, prosazuje spíše nespojovaná varianta Organizace ISO přijala dokonce normu ISO 8473, definující protokol podvrstvy řízení vzájemně propojených podsítí (protokol SNICP, viz výše)Tento protokol, známý též jako ISO Internet Protocol či jen ISO-IP, totiž předpokládá právě nespojovaný charakter poskytovaných přenosových služeb Je nezávislý na konkrétním charakteru podsítě, a je schopen zajistit jak transparentní, tak i netransparentní fragmentaci, směrování, řízení toku atd Je do značné míry inspirován obdobným protokolem IP (Internet Protocol) ze soustavy protokolů TCP/IP. 36Síťový model TCP/IP Řekne-li se dnes TCP/IP, je to obvykle chápáno jen jako označení dvou přenosových protokolů, používaných v počítačových sítích s počítači na bázi Unixu, konkrétně protokolů TCP (Transmission Control Protocol) resp. IP (Internet Protocol)Ve skutečnosti ale zkratka TCP/IP označuje celou soustavu protokolů, ne nutně vázanou na operační systém Unix, přičemž TCP a IP jsou sice nejznámější protokoly této soustavy, ale zdaleka ne protokoly jediné Správnější je ale považovat TCP/IP za ucelenou soustavu názorů o tom, jak by se počítačové sítě měly budovat, a jak by měly fungovat Zahrnuje totiž i vlastní představu o tom, jak by mělo být síťové programové vybavení členěno na jednotlivé vrstvy, jaké úkoly by tyto vrstvy měly plnit, a také jakým způsobem by je měly plnit - tedy jaké konkrétní protokoly by na jednotlivých úrovních měly být používány TCP/IP je síťovou architekturou. Počátky TCP/IP se datují do konce 60let, a jsou úzce spojeny s činností účelové agentury ARPA (Advanced Research Projects Agency) ministerstva obrany USA, která si nové protokoly nechala vyvinout pro svou počítačovou síť ARPANETNa vývoji celé soustavy protokolů, financovaném prostřednictvím tzv. grantů ministerstva obrany (účelových dotací na výzkum) se pak podílela počítačově orientovaná pracoviště předních univerzit USASvou dnešní podobu získaly nové protokoly zhruba v letech 1977-79, a brzy poté na ně začala postupně přecházet i vlastní síť ARPANET, která se posléze stala zárodkem a páteří celého konglomerátu sítí, nazývaného dnes příznačně Internet. Agentura ARPA (mezitím přejmenovaná na DARPA) se pak snažila prosadit nově vytvořené protokoly (a vlastně i celou ucelenou síťovou architekturu) do praktického života i mimo síť ARPANET, především pak do akademického prostředí Většina univerzitních počítačových pracovišť v USA v té době provozovala nějakou verzi tzv. BSD Unixu, pocházející ze střediska Berkeley Software Distribution (BSD) na University of California v Berkeley Agentura DARPA si proto nechala u přední americké firmy Bolt, Beranek and Newman (BBN) na zakázku vyvinout implementaci TCP/IP protokolů pod operační systém Unix, a univerzitě v Berkeley přispěla výzkumnými granty na začlenění těchto protokolů do univerzitou distribuovaných produktů Tím se protokoly TCP/IP prosadily do BSD Unixu, a posléze pak i do ostatních verzí Unixu buď přímo jako jejich standardní součást, nebo jako volitelný doplněk (option)Díky své popularitě se však záhy dostaly i na jiné platformy, a dnes jsou implementovány snad ve všech výpočetních prostředích, od osobních počítačů PC s operačním systémem MS DOS až napřpo sálové počítače (mainframes) firmy IBM a operační systém VM. Pro svůj úzký vztah k síti Internet je soustava protokolů TCP/IP někdy označována také jako Internet protocol suite (doslova: soustava protokolů Internetu), nebo též Department of Defense (Do D) protocol suite, což naopak zdůrazňuje vztah k ministerstvu obrany USA. Filosofie TCP/IP Hlavní odlišnosti mezi referenčním modelem ISO/OSI a TCP/IP vyplývají především z rozdílných výchozích předpokladů a postojů jejich tvůrců Při koncipování referenčního modelu ISO/OSI měli hlavní slovo zástupci spojových organizací Ti pak nově vznikajícímu modelu vtiskli svou vlastní představu - především spojovaný a spolehlivý charakter služeb, poskytovaných v komunikační podsíti (tjaž do úrovně síťové vrstvy, včetně)Jinými slovy: ISO/OSI model počítá se soustředěním co možná nejvíce funkcí, včetně zajištění spolehlivosti přenosů, již do komunikační podsítě, která v důsledku toho bude muset být poměrně složitá, zatímco k ní připojované hostitelské počítače budou mít relativně jednoduchou úlohu Později se ale ukázalo, že například právě v otázce zajištění spolehlivosti to není nejšťastnější řešení - že totiž vyšší vrstvy nemohou považovat spolehlivou komunikační podsíť za dostatečně spolehlivou pro své potřeby, a tak se snaží zajistit si požadovanou míru spolehlivosti vlastními silami V důsledku toho se pak zajišťováním spolehlivosti do určité míry zabývá vlastně každá vrstva referenčního modelu ISO/OSI. Tvůrci protokolů TCP/IP naopak vycházeli z předpokladu, že zajištění spolehlivosti je problémem koncových účastníků komunikace, a mělo by tedy být řešeno až na úrovni transportní vrstvy Komunikační podsíť pak podle této představy nemusí ztrácet část své přenosové kapacity na zajišťování spolehlivosti (na potvrzování, opětné vysílání poškozených paketů atd.), a může ji naopak plně využít pro vlastní datový přenos Komunikační podsíť tedy podle této představy nemusí být zcela spolehlivá - může v ní docházet ke ztrátám přenášených paketů, a to bez varování a bez snahy o nápravu Komunikační síť by ovšem neměla zahazovat pakety bezdůvodně Měla by naopak vyvíjet maximální snahu přenášené pakety doručit (v angličtině se v této souvislosti používá termín: best effort), a zahazovat pakety až tehdy, když je skutečně nemůže doručit - tedy napřkdyž dojde k jejich poškození při přenosu, když pro ně není dostatek vyrovnávací paměti pro dočasné uložení, v případě výpadku spojení apod Na rozdíl od referenčního modelu ISO/OSI tedy TCP/IP předpokládá jednoduchou (ale rychlou) komunikační podsíť, ke které se připojují inteligentní hostitelské počítače. Další odlišnost od referenčního modelu ISO/OSI spočívá v názoru na to, jak má komunikační síť vlastně fungovat Zatímco model ISO/OSI počítá především se spojovaným přenosem - tedy s mechanismem virtuálních okruhů, TCP/IP naopak předpokládá nespojovaný charakter přenosu v komunikační podsíti - tedy jednoduchou datagramovou službou - což ostatně vyplývá i z představy co možná nejjednodušší komunikační podsítě. Obr36.1.: Čtyři vrstvy síťového modelu TCP/IP vs RM ISO/OSI Zatímco referenční model ISO/OSI vymezuje sedm vrstev síťového programového vybavení, TCP/IP počítá jen se čtyřmi vrstvami - viz obrázek 36.1. Nejnižší vrstva, vrstva síťového rozhraní (Network Interface Layer) (někdy též: linková vrstva resp. Link Layer) má na starosti vše, co je spojeno s ovládáním konkrétní přenosové cesty resp. sítě, a s přímým vysíláním a příjmem datových paketů V rámci soustavy TCP/IP není tato vrstva blíže specifikována, neboť je závislá na použité přenosové technologii. Vrstvu síťového rozhraní může tvořit relativně jednoduchý ovladač (device driver), je-li daný uzel přímo připojen například k lokální síti či ke dvoubodovému spoji, nebo může tato vrstva představovat naopak velmi složitý subsystém, s vlastním linkovým přenosovým protokolem (např HDLC apod.)Vzhledem k velmi častému připojování jednotlivých uzlů na lokální sítě typu Ethernet je vrstva síťového rozhraní v rámci TCP/IP často označována také jako Ethernetová vrstva (Ethernet Layer). Bezprostředně vyšší vrstva, která již není závislá na konkrétní přenosové technologii, je vrstva síťová, v terminologii TCP/IP označovaná jako Internet Layer (volněji: vrstva vzájemného propojení sítí), nebo též IP vrstva (IP Layer) podle toho, že je realizována pomocí protokolu IPÚkol této vrstvy je v prvním přiblížení stejný, jako úkol síťové vrstvy v referenčním modelu ISO/OSI - stará se o to, aby se jednotlivé pakety dostaly od odesilatele až ke svému skutečnému příjemci, přes případné směrovače resp. brány Vzhledem k nespojovanému charakteru přenosů v TCP/IP je na úrovni této vrstvy zajišťována jednoduchá (tjnespolehlivá) datagramová služba. Třetí vrstva TCP/IP je označována jako transportní vrstva (Transport Layer), nebo též jako TCP vrstva (TCP Layer), neboť je nejčastěji realizována právě protokolem TCP (Transmission Control Protocol)Hlavním úkolem této vrstvy je zajistit přenos mezi dvěma koncovými účastníky, kterými jsou v případě TCP/IP přímo aplikační programy (jako entity bezprostředně vyšší vrstvy)Podle jejich nároků a požadavků může transportní vrstva regulovat tok dat oběma směry, zajišťovat spolehlivost přenosu, a také měnit nespojovaný charakter přenosu (v síťové vrstvě) na spojovaný. Přestože je transportní vrstva TCP/IP nejčastěji zajišťována právě protokolem TCP, není to zdaleka jediná možnost Dalším používaným protokolem na úrovni transportní vrstvy je například protokol UDP (User Datagram Protocol), který na rozdíl od TCP nezajišťuje mjspolehlivost přenosu - samozřejmě pro takové aplikace, které si to (na úrovni transportní vrstvy) nepřejí. Nejvyšší vrstvou TCP/IP je pak vrstva aplikační (Application Layer)Jejími entitami jsou jednotlivé aplikační programy, které na rozdíl od referenčního modelu ISO/OSI komunikují přímo s transportní vrstvou Případné prezentační a relační služby, které v modelu ISO/OSI zajišťují samostatné vrstvy, si zde musí jednotlivé aplikace v případě potřeby realizovat samy. 37TCP/IP a vzájemné propojování sítí Filosofie TCP/IP od začátku usiluje o co nejuniverzálnější propojení sítí různých typů - od lokálních sítí typu Ethernet, Token Ring apod., přes veřejné datové sítě až po rozlehlé sítě celosvětového dosahu Klade si přitom za cíl umožnit každému počítači komunikovat s kterýmkoli jiným počítače, bez ohledu na to, zda mezi nimi existuje přímé spojení, nebo zda jsou například oba uzly různých sítí, které jsou vzájemně propojeny jednou nebo několika dalšími sítěmi Výsledkem je pak jediná soustava vzájemně propojených sítí, v terminologii TCP/IP označovaná obecně jako internet (s malým "i")Z pohledu uživatele by však vnitřní struktura této soustavy sítí měla být nepodstatná - uživatelé, resp. jejich aplikační programy, se mohou na celý internet dívat (podle obrázku 43.1 a/) jako na jedinou velkou síť, ke které jsou připojeny jednotlivé koncové počítače - v terminologii TCP/IP označované jako hostitelské počítače (host computers, hosts). Obr37.1: Vzájemně propojené sítě v síťovém modelu TCP/IP a/ z pohledu uživatele (resp. aplikační a transportní vrstvy) b/ skutečná topologie Brány, čili IP směrovače Ve skutečnosti je ovšem výsledná soustava - internet - stále jen konglomerátem (dílčích) sítí stejného či různého typu, vzájemně propojených pomocí propojovacích zařízení Tato propojovací zařízení se přitom v terminologii TCP/IP označují jako brány (gateway), viz obrázek 37.1 b/Podobně jako referenční model ISO/OSI, předpokládají i protokoly TCP/IP, že propojení jednotlivých dílčích sítí bude realizováno na úrovni síťové vrstvy Podle obvyklých definic jsou pak ale brány (v terminologii TCP/IP) ve skutečnosti spíše směrovači (routers)Tento dosti nepříjemný terminologický konflikt se některé novější odborné prameny snaží řešit zavedením výstižnějšího termínu IP router (tj IP směrovač). Je to tedy právě síťová vrstva (resp. tzv. IP vrstva, realizovaná protokolem IP), která v síťovém modelu TCP/IP zajišťuje potřebné směrování mezi jednotlivými dílčími sítěmi, a vyšším vrstvám tak vytváří iluzi jediné homogenní sítě dle obrázku 37.1 a/Sama však musí pracovat se skutečnou vnitřní strukturou resp. způsobem vzájemného propojení (sama tedy pracuje s představou dle obrázku 37.1 b/). Síťová vrstva se však musí vyrovnávat i s konkrétními odlišnostmi jednotlivých dílčích sítí - například s odlišným charakterem adres, s různou maximální velikostí přenášených paketů resp. rámců a jejich formátem, s odlišným charakterem poskytovaných přenosových služeb (spojovaných či nespojovaných) apod Pro každou síť či každý přenosový kanál, na který je brána připojena, má samostatný ovladač na úrovni vrstvy síťového rozhraní (viz obrázek 37.2.). Ovladač na úrovni vrstvy síťového rozhraní dokáže odstínit síťovou vrstvu od konkrétního způsobu ovládání příslušné sítě a přesného formátu datových rámců Není ovšem již v jeho silách zastřít před síťovou vrstvou rozdíl v používaném mechanismu adresování, resp. zajistit používání jednotných adres ve všech dílčích sítích Tento jednotný způsob adresování může zajistit až síťová vrstva. Obr37.2.: Představa brány a ovladačů na úrovni vrstvy síťového rozhraní Síťová vrstva, resp. protokol IP, který se pro její realizaci používá, vytváří jednotnou abstrakci všech dílčích sítí, která umožňuje pracovat s jediným typem virtuální sítě, namísto s více či méně odlišnými dílčími sítěmi Tato jednotná abstrakce spočívá nejen v zavedení jednotného způsobu adresování, ale také v jednotném formátu datových paketů, používaných na úrovni síťové vrstvy, tzv. IP datagramů (IP datagrams), a v poskytování jednotné přenosové služby - nespolehlivé nespojované (datagramové) služby. IP adresy Adresy, které protokol IP zavádí (a které jsou proto označovány jako tzv. IP adresy), jsou 32-bitové Z pohledu transportní a aplikační vrstvy je lze interpretovat jako lineární (resp. jednosložkové) adresy - což odpovídá představě jediné homogenní sítě dle obrázku 37.1a/Na úrovni síťové vrstvy se ale interpretují jako dvousložkové, tvořené číslem resp. adresou hostitelského počítače, a číslem resp. adresou (dílčí) sítě, ve které se tento hostitelský počítač nachází (tato interpretace pak odpovídá představě vzájemně propojených dílčích sítí dle obrázku 37.1b/). Je dobré si znovu zdůraznit, že IP adresy jsou pouze abstraktními adresami, které musí být posléze převedeny na skutečné fyzické adresy Kdykoli totiž ovladač na úrovni vrstvy síťového rozhraní dostane nějaká data k odeslání, musí spolu s nimi dostat i konkrétní fyzickou adresu, na kterou je má odeslat Sám totiž s IP adresami nepracuje Jde-li například o lokální síť typu Ethernet, dostane síťová vrstva (od vrstvy transportní) adresu cílového hostitelského počítače ve formě 32-bitové IP adresy, ale příslušný ovladač vrstvy síťového rozhraní musí dostat 48-bitovou Ethernetovou adresu.. IP datagramy Podobně jako jednotný formát adres a způsob adresování, zavádí protokol IP i jednotný formát přenášených dat na úrovni síťové vrstvy - již výše zmíněné IP datagramy Jde o datové pakety, označované jako datagramy proto, že jsou přenášeny pomocí nespojované (též: datagramové) síťové přenosové služby. Na úrovni vrstvy síťového rozhraní jsou tyto datagramy přenášeny pomocí takových rámců, se kterými příslušná dílčí síť pracuje Tyto se ovšem v obecném případě síť od sítě liší! Význam přenášených dat na úrovni jednotlivých vrstev ilustruje obrázek 37.3.: zatímco aplikační a transportní vrstvy vůbec "neví" o existenci jednotlivých dílčích sítí (a jako koncoví účastníci přenosu si tak předávají vždy přesně stejný tvar paketů, resp. zpráv), na úrovni vrstvy síťového rozhraní se přenáší identické rámce jen v jednotlivých dílčích sítí V každé z nich je pak přenášen IP datagram vždy stejného formátu, který se ovšem přeci jen v něčem liší - například v hodnotě čítače, který vyjadřuje životnost paketu (což je součást mechanismu, který má zabránit případnému zacyklení). Obr37.3.: Přenos dat při existenci brány mezi sítěmi 38Adresování v TCP/IP sítích - I. 32-bitové adresy, používané na úrovní síťové vrstvy (tzv. IP adresy), mohou být chápány jako jednosložkové (lineární) adresy, vyjadřující právě a pouze adresu jednoho hostitelského počítače Pro síťovou vrstvu je ale 32-bitová IP adresa vždy dvousložková, tvořená číslem resp. adresou (dílčí) sítě a číslem resp. adresou hostitelského počítače, který se v této síti nachází - viz obr38.1a/Tato představa pak odpovídá členění výsledné soustavy sítí (internet-u) na jednotlivé dílčí sítě, kterými mohou být například jednotlivé lokální sítě typu Ethernet, Token Ring apod., až po velké rozlehlé sítě s velkým počtem hostitelských počítačů. Obr38.1.: Představa IP adresy a/ bez členění na podsítě b/ se členěním na podsítě (tzv. subnetting) Důvod, proč síťová vrstva pracuje právě s takovouto představou, a nikoli s představou jednolité, dále nestrukturované výsledné sítě, je veskrze praktický: v zájmu minimalizace objemu směrovacích tabulek je směrování v TCP/IP sítích založeno jen na adresách (dílčích) sítí, a nikoli na adresách jednotlivých hostitelských počítačů v rámci těchto sítí. Právě vyslovené tvrzení si zaslouží poněkud upřesnit: Každý hostitelský počítač, který chce odeslat nějaký IP datagram jinému hostitelskému počítači, dokáže z IP adresy příjemce snadno rozpoznat, zda tento leží ve stejné dílčí síti či nikoli Pokud ano (nachází-li se například v téže síti typu Ethernet), pošle mu odesilatel svůj datagram přímo Pokud se ale příjemce nachází v jiné síti, pošle odesilatel svůj datagram nejbližší bráně (resp. IP směrovači, viz minule) ve "své" síti Na ní je pak rozhodnout, kudy datagram poslat dále Podstatné přitom je, že při svém rozhodování vychází brána pouze z té části IP adresy konečného příjemce, která vyjadřuje příslušnou cílovou síť V prvním přiblížení si lze představit, že každá brána má své směrovací tabulky ve formě seznamu dvojic , a podle cílové sítě příjemce si v nich najde, které bráně má příslušný datagram poslat dále Zbývající část IP adresy příjemce, která vyjadřuje adresu hostitelského počítače v rámci cílové sítě, pak využije až ta brána (poslední v řetězci), která již leží v příslušné cílové síti, a která pak datagram pošle přímo jeho konečnému adresátovi. Třídy IP adres 32 bitů, vyhrazených pro IP adresy, je tedy nutné vhodným způsobem rozdělit na dvě části, tak aby tyto mohly vyjadřovat adresu sítě a adresu hostitelského počítače v rámci této sítě Otázkou ovšem je, jak toto rozdělení provést Filosofie síťového modelu TCP/IP totiž předpokládá, že jednotlivými dílčími sítěmi mohou být jak "malé" sítě s několika málo uzly (hostitelskými počítači), tak i "velké" sítě s tisíci i desítkami tisíc uzlů Třicet dva bitů, které jsou k dispozici, pak nelze rozdělit jediným způsobem, který by pamatoval na sítě s velkým počtem uzlů, a současně měl i dostatečně velkou rezervu pro rychle rostoucí počet jednotlivých dílčích sítí. Řešení, uplatněné u IP adres, pak spočívá v zavedení tří různých způsobů rozdělení 32 bitů na dvě části, resp. v zavedení tří různých formátů IP adres: jednoho pro dílčí sítě s velkým počtem uzlů resp. hostitelských počítačů, jednoho pro "středně velké" sítě, a jednoho pro "malé" sítě, s relativně malým počtem uzlů Tyto formáty, označované jako třídy A, B a C (class A, B and C), ukazuje obrázek 38.2. Obr38.2.: Třídy IP adres Adresy třídy A mají pro adresu sítě vyhrazeno 7 bitů, a pro adresu hostitelského počítače 24 bitů Adres této třídy je tedy relativně velmi málo, počítají však s velmi velkým počet uzlových počítačů Jsou určeny pro velké rozlehlé sítě, jako napřsíť ARPAnet, která se stala zárodkem sítě Internet, pro velké veřejné sítě, případně i velké podnikové sítě Adresy třídy B, které připouští až 65534 uzlů (hostitelských počítačů), jsou určeny pro středně velké sítě, napřpro univerzitní sítě, podnikové sítě apod., a používají se též v souvislosti s tzv. subnetting-em (podsítěmi, viz dále)Adresy třídy C, které počítají jen se 254 uzly, jsou pak určeny pro všechny ostatní sítě. Symbolický zápis IP adres 32-bitové IP adresy je samozřejmě možné vyjadřovat jako celá dvojková čísla Pro člověka to ale není příliš srozumitelné, a tak se pro symbolický zápis IP adres zavedla vhodná konvence, označovaná jako tečkovaná desítková notace (dotted decimal notation)Spočívá v tom, že 32 bitů IP adresy se rozdělí na čtyři části po osmi bitech (oktety), a každá z těchto částí se pak vyjádří jako celé desítkové číslo bez znaménka (s použitím tečky jako oddělovače jednotlivých částí)Například nepříliš mnemonický tvar 10000000 00000001 00000010 00000011 tak dostává přehlednější podobu: 128.1.2.3Význam desítkové notace ilustruje též tabulka 38.3. první adresa adresa maximální počet oktet sítě*1 hostitelského hostitelských počítače*1 počítačů třída A 1-126 p q.r.s 16777214 třída B 128-191 p.q r.s 65534 třída C 192-223 p.q.r. s 254 *Je-li p.q.r.s obecný tvar IP adresy Tabulka 38.3.: Desítková tečkovaná notace a IP adresy Jak volit IP adresy? V principu je možné volit IP adresy dle vlastního uvážení Je ovšem nutné dbát na dodržení jedné zásadní podmínky, a tou je jednoznačnost Nesmí se totiž stát, aby se v jakémkoli konglomerátu vzájemně propojených sítí adresy dvou různých sítí shodovaly (přesněji ty části IP adres, které vyjadřují adresu sítě) - jinak totiž bude mít mechanismus směrování velké problémy. U každé počítačové sítě či soustavy sítí, budované pomocí protokolů TCP/IP, je však prakticky jen otázkou času, kdy je jejich provozovatelé budou chtít připojit do dnes již celosvětové sítě Internet Také zde samozřejmě platí zásada jednoznačnosti adres, takže všechny nově připojované sítě musí mít dosud nepoužité adresy V Internetu proto existuje centrální autorita (konkrétně: DDN Network Information Center, SRI International, 333 Rawenswood Avenue, Menlo Park, California 94025), která se stará o hospodaření s IP adresami, a přiděluje je všem potenciálním zájemcům {přesněji: přiděluje tu část IP adres, která představuje adresu sítě, zatímco zbývající část IP adres si volí žadatel Ve skutečnosti tak přiděluje vlastně celé skupiny IP adres se shodnou první částí)Skutečné připojení k síti Internet přitom vůbec není podmínkou pro přidělení adresy, takže je naopak dobré si přidělení adresy vyžádat co nejdříve, pokud možno ještě před zprovozněním jakékoli sítě na bázi TCP/IP (a tím se vyhnout pozdější změně IP adres, která je samozřejmě možná, ale obvykle značně pracná). Subnetting Jak jsme si již naznačili výše, při směrování v TCP/IP sítích se vychází pouze z té části IP adresy, která představuje adresu (dílčí) sítě Výhodou jsou neskonale menší směrovací tabulky, než jaké by musely být v případě směrování podle celých IP adres. Přesto se ale v síti Internet záhy ukázalo, že i tak vychází směrovací tabulky větší, než by bylo vhodné Proto se zpětně do TCP/IP prosadil mechanismus, označovaný v angličtině jako subnetting, který se snaží další nárůst směrovacích tabulek omezit. Obr38.4.: Představa členění na podsítě (tzv. .subnetting) Myšlenku tohoto mechanismu si můžeme ukázat na příkladu organizace, připojené k síti Internet, která provozuje více dílčích sítí, a pro každou z nich má přidělenu samostatnou adresu (nejspíše třídy C)Každá z těchto dílčích sítí je pak ovšem "samostatně viditelná" i z vně příslušné organizace, a jako se samostatnou je s ní také nakládáno - ve směrovacích tabulkách každá zabírá samostatnou položku Kdyby se ovšem příslušná organizace sama postarala o potřebné směrování mezi svými sítěmi, a navenek vystupovala jako jediný celek, mohla by mít přidělenu jen jednu síťovou adresu (například třídy B místo více síťových adres třídy C), a ve směrovacích tabulkách by tak zabírala jen jednu položku Všechny dílčí sítě, patřící příslušné organizaci, by tak navenek vystupovaly jako síť jediná, s jedinou společnou adresou (přesněji: s IP adresami, které se shodují v části, vyjadřující adresu sítě)Skutečné vnitřní členění této navenek jednotné sítě by pak bylo plně v kompetenci příslušné organizace Ta by také musela změnit přesný způsob, jakým sama interpretuje IP adresy svých hostitelských počítačů, a to podle obrázku 38.1b/ - tu část, která z vnějšího pohledu představuje číslo resp. adresu hostitelského počítače, by pro sebe musela rozdělit na dvě části - číslo resp. adresu své dílčí sítě (podsítě, neboli subnet, odsud subnetting), a na číslo resp. adresu hostitelského počítače v rámci této podsítě V nejjednodušším případě adresy třídy B tak, že třetí oktet bude považovat za číslo podsítě, a čtvrtý za číslo uzlu (hostitelského počítače) - viz obrázek 38.4V obecném případě pak podle tzv. masky podsítě (subnet mask), viz obrázek 38.1a/, která obě části IP adresy nově definuje. 39Adresování v TCP/IP sítích - II. Jednotné virtuální sítě jsou ve skutečnosti realizovány dílčími sítěmi více či méně odlišného typu, které používají své vlastní mechanismy adresování a formáty adres Proto také IP adresy musí být převáděny na takové konkrétní (fyzické) adresy, jaké příslušná dílčí síť skutečně používá (na úrovni vrstvy síťového rozhraní)Otázkou ovšem je, jak takovýto převod vůbec realizovat. Představme si dva hostitelské počítače A a B, které mají po řadě IP adresy IA a IBPředpokládejme dále, že jde o uzly téže (dílčí) sítě, které díky tomu mohou komunikovat mezi sebou přímo (resp. nejsou odkázány na bránu, resp. IP směrovač, propojující různé dílčí sítě)V rámci "své" dílčí sítě přitom mají oba uzly fyzické adresy FA a FBJestliže nyní síťová vrstva (IP vrstva) počítače A dostane od své transportní vrstvy za úkol přenést určitá data počítači s IP adresou IB (tjpočítači B), musí být schopna zajistit převod IP adresy IB na fyzickou adresu FBTu totiž potřebuje příslušný ovladač v bezprostředně nižší vrstvě (vrstvě síťového rozhraní), aby mohl přenášená data skutečně doručit Podobně počítač B: jakmile bude chtít počítači A odpovědět, musí vědět, jaká fyzická adresa (FA) odpovídá IP adrese počítače A (IA). Problém transformace adres vyšší úrovně na adresy nižší úrovně, konkrétně nalezení odpovídající fyzické adresy k IP adrese, se označuje jako address resolution problem Je možné jej řešit například formou tabulky, obsahující seznam vzájemně si odpovídajících adres Je to ovšem spojeno s četnými problémy - kdo a jak zajistí počáteční naplnění tabulky, kdo ji bude udržovat a přizpůsobovat momentálnímu stavu sítě, kdo zajistí, aby její velikost nepřesáhla únosnou mez atd. Tam, kde je to jen trochu možné, se proto používají spíše jiná řešení, která jsou ovšem závislá na konkrétní povaze (dílčí) sítě a jím používaném mechanismu adresování. - Řešení pomocí přímého převodu Velmi jednoduchá myšlenka, které se v této souvislosti sama nabízí, je neřešit převod výčtem (tjpomocí tabulky), ale pomocí vhodné tranformační funkce (vzorečku pro převod)To je ale možné jen tam, kde si uživatel resp. zřizovatel sítě může fyzické adresy jednotlivých uzlových počítačů volit sám, podle vlastních potřeb Tak je tomu například v sítích ARCnet či pro NET-10, kde si uživatel při instalaci síťové karty do svého počítače sám volí její fyzickou adresu (a tím i fyzickou adresu počítače, připojeného prostřednictvím této síťové karty)Má-li například volitelná fyzická adresa rozsah 8 bitů (jako je tomu právě u sítí ARCnet i pro NET-10), je nejjednodušší volit ji shodně s posledním oktetem (posledními osmi bity) IP adresy Transformace IP adresy na fyzickou se pak stává zcela triviální. - Řešení pomocí dynamické vazby Možnost volit fyzickou adresu přímo na síťovém adaptéru při jeho instalaci je v praxi únosná jen pro adresy malého rozsahu Především je ale spojena s potenciálním nebezpečím lidských chyb, které mohou vyústit v existenci dvou adaptérů resp. uzlů se stejnou fyzickou adresou v jedné síti Jiné síťové technologie se proto k celému problému staví opačně - uživateli nedávají žádnou možnost ovlivnit fyzickou adresu síťového adaptéru Ten ji má v sobě jednou provždy pevně zabudovánu. Takto je tomu například u lokálních sítí typu Ethernet Ty používají fyzické adresy v rozsahu 48 bitů, které v příslušných síťových adaptérech nastavuje přímo jejich výrobce Aby se zajistila jednoznačnost adres i mezi síťovými adaptéry různých výrobců, musí si každý z nich nechat přidělit určitý rozsah adres od centrální autority, která Ethernetovské adresy spravuje (a kterou je v tomto konkrétním případě americké sdružení IEEE). Jakmile je ale potřeba transformovat 32-bitové IP adresy na 48-bitové Ethernetovské (či jiné "velké" adresy, které není možné podle potřeby volit), nezbývá než vrátit se zpět k převodním tabulkám, definujícím vzájemnou vazbu mezi jednotlivými adresami Pokud možno ale nikoli ke statickým tabulkám, ale naopak k tabulkám dynamickým, které se vytváří a modifikují průběžně, podle okamžitého stavu sítě. Protokol ARP V soustavě protokolů TCP/IP je zahrnut velmi elegantní mechanismus dynamického budování a udržování převodních tabulek mezi IP adresami a fyzickými adresami, založený na protokolu ARP (Address Resolution Protocol)Ten využívá schopnosti všesměrového vysílání (tzv. broadcastingu) v některých sítích, které umožňují adresovat datový rámec všem uzlům dané lokální (resp. dílčí) sítě současně - bez nutnosti znát jejich konkrétní adresy Například v sítích typu Ethernet lze vyslat datový rámec na jednu, předem známou speciální adresu, na kterou "slyší" všechny síťové adaptéry bez ohledu na svou konkrétní fyzickou adresu Protokol ARP této možnosti využívá tak, že si jejím prostřednictvím nechá najít majitele příslušné IP adresy: Představme si situaci, kdy jeden uzlový počítač chce zaslat nějaká data jinému počítači v téže dílčí síti Zná však pouze jeho IP adresu, nikoli jeho fyzickou adresu Protokol ARP prvního počítače proto využije možnosti všesměrového vysílání, a všem uzlům dané dílčí sítě pošle zvláštní rámec resp. paket s dotazem: "Kdo má IP adresu ....?" (viz obr39.1a/)Tento rámec přijmou všechny uzly, a všechny také vyhodnotí paket, který je v něm obsažen Pouze uzel B však rozpozná, že obsahuje jemu určený dotaz, a tak na něj odpoví zasláním své fyzické adresy (opět prostřednictvím speciálního paketu, jehož formát definuje protokol ARP)Ostatní uzly přitom na původní dotaz neodpovídají - viz obr39.1b/. Obr39.1.: Zjištění fyzické adresy podle IP adresy (protokol ARP) Nebylo by ale únosné se takovýmto způsobem ptát při každém jednotlivém přenosu vždy znovu Každý uzlový počítač si proto sám průběžně vytváří potřebnou převodní tabulku mezi IP adresami a fyzickými adresami (ve vhodné vyrovnávací paměti), a právě naznačený mechanismus využívá až v případě, kdy ji potřebuje doplnit či aktualizovat. Protokol RARP Protokol ARP umožňuje, aby každý hostitelský počítač (uzel) po svém spuštění vystačil jen se znalostí své vlastní fyzické adresy a své vlastní IP adresy (kterou si obvykle přečte z konfiguračního souboru na svém pevném disku)Na fyzické adresy všech ostatních uzlů ve své dílčí sítí se pak vhodně "doptá"Otázkou ovšem je, jak tomu bude v případě bezdiskových stanic, které si svou IP adresu z vlastního pevného disku přečíst nemohou. Po svém spuštění si každá bezdisková stanice musí svou vlastní IP adresu nejprve vyžádat na jiném uzlovém počítači, který vůči ní vystupuje v roli serveru IP adres Způsob, jakým se na něj bezdisková stanice obrací, je analogický výše naznačenému mechanismu protokolu ARP - prostřednictvím všesměrového vysílání bezdisková stanice rozešle všem ostatním uzlům dotaz typu: "Jaká je moje IP adresa?"Sebe sama přitom stanice identifikuje prostřednictvím fyzické adresy, kterou má zabudovánu ve svém síťovém adaptéru - viz obrázek 39.2a/. Obr39.2.: Zjištění vlastní IP adresy pro bezdiskovou stanici (protokol RARP) Konkrétní protokol, prostřednictvím kterého si bezdisková stanice může svou IP adresu vyžádat, vychází z protokolu ARP, a je označován jako RARP (Reverse Address Resolution Protocol). 40Směrování v TCP/IP sítích - I. Protokoly TCP/IP předpokládají, že jednotlivé (dílčí) sítě jsou propojeny prostřednictvím bran (gateways), označovaných také jako IP směrovače (IP routers) - viz obrázek 46.1Vzájemné propojení je přitom takové, že mezi libovolnými dvěma dílčími sítěmi vždy existuje alespoň jedna cesta, která ovšem může vést i přes více jiných dílčích sítí, resp. procházet posloupností bran, propojujících mezilehlé sítě. Obr40.1.: Představa vzájemně propojených sítí Každá brána je vždy připojena nejméně do dvou dílčích sítí, a slouží pouze potřebám směrování (a nikoli k provozování uživatelských aplikací)Tím se brány odlišují od druhého typu uzlů, které naopak slouží především k provozování aplikačních programů, a které se v terminologii TCP/IP označují jako hostitelské počítače (hosts, host computers)Také hostitelské počítače však mohou být připojeny do dvou či více dílčích sítí současně (pak jde o tzv. multi-homed hosts), a mohou tedy fungovat i jako brány Přestože se toto řešení v praxi občas používá (hlavně v akademickém prostředí), není vždy bezproblémové Filosofie TCP/IP však velmi ostře rozlišuje mezi hostitelským počítačem a bránou, a proto i my se přidržíme představy dvou fyzicky různých zařízení. Obecně lze říci, že na směrování jakožto rozhodování o tom, kudy dále poslat datový paket, se podílí oba druhy uzlů TCP/IP sítí, tedy jak brány, tak i hostitelské počítače Záměr je ovšem takový, aby se hostitelské počítače zabývaly směrováním jen v minimální možné míře, a maximum práce na tomto poli přenechaly bránám. Představme si situaci na obrázku 46.2., kdy hostitelský počítač A chce odeslat IP datagram hostitelskému počítači BZ IP adresy počítače B jednoduchým způsobem rozpozná, že leží v téže dílčí sítí, a tak mu IP datagram pošle přímo Tento případ je v terminologii TCP/IP označován jako tzv. přímé směrování (direct routing)Jeho režie je minimální: vzhledem k formátu IP adres je triviální rozpoznat, zda příjemce leží v téže dílčí síti, a pokud ano, dílčí síť umožňuje odeslat příslušný datagram jeho koncovému adresátovi přímo. Obr40.2.: Představa přímého směrování Nyní si ale představme situaci na obrázku 46.3., kdy hostitelský počítač A chce odeslat IP datagram hostitelskému počítači CJelikož z jeho IP adresy rozpozná, že leží v jiné dílčí síti, pošle datagram bráně G (ve "své" dílčí síti)Tím úloha hostitelského počítače A jako odesilatele končí, a další je již na bráně G resp. na celé struktuře bran, které musí být schopné si datagram postupně předávat tak dlouho, dokud se nedostane do cílové dílčí sítě, kde pak může být prostřednictvím přímého směrování odeslán hostitelskému počítači, který je jeho konečným adresátem Právě naznačený případ odpovídá tzv. nepřímému směrování (indirect routing), ke kterému na rozdíl od směrování přímého dochází tehdy, jestliže adresát není v téže dílčí síti jako odesilatel, a ten proto posílá datagram bráně. Obr40.3.: Představa nepřímého směrování Vzhledem k tomu, že vzájemně propojené sítě tvoří souvislý celek, musí být v každé dílčí síti vždy alespoň jedna brána Nemusí ovšem být zdaleka jen jedna Představme si jednoduchý příklad na obrázku 40.4., kde má hostitelský počítač A na výběr dvě brány, G1 a G2Každá z nich by sice měla být schopna doručit IP datagram kamkoli je třeba, ale žádná z nich nebude zřejmě optimální pro všechny možné cíle - k některým vede kratší cesta přes bránu G1, k jiným zase přes bránu G2Znalost toho, kdy je výhodnější poslat datagram bráně G1 a kdy bráně G2, by ale měl mít již hostitelský počítač AJe samozřejmě možné, aby tento hostitelský počítač měl potřebné informace "pevně zabudovány" ve svých konfiguračních souborech, podle nichž si pak vytváří své směrovací tabulky Ve vzájemně propojených sítích malého rozsahu a s minimem dynamických změn to je rozumné řešení, v případě větších a častěji se měnících konglomerátů sítí již nikoli Zde již je nutný jiný mechanismus, umožňující provádět dynamickou aktualizaci směrovacích tabulek hostitelských počítačů podle okamžité situace. Filosofie směrování v TCP/IP ale vychází z toho, že znát nejvhodnější cesty a průběžně reagovat na skutečnou situaci je úkolem bran, a nikoli hostitelských počítačů V soustavě protokolů TCP/IP je proto zabudován mechanismus, pomocí kterého je celý problém velmi elegantně řešen: kdykoli nějaká brána zjistí, že některý hostitelský počítač používá neoptimální cestu, upozorní jej na tuto skutečnost Ukažme si to na příkladu (viz opět obrázek 46.4.): nechť hostitelský počítač A v dílčí síti X pošle bráně G1 IP datagram, určený počítači C v dílčí síti YBrána G1 zná optimální cestu a ví, že ze sítě X do sítě Y je výhodnější použít bránu G2O doručení přijatého datagramu se brána G1 ještě postará, ale současně s tím upozorní hostitelský počítač A, že další datagramy, směřující do sítě Y, již má posílat přes bránu G2Hostitelský počítač A si tuto informaci zanese do svých směrovacích tabulek, a nadále se podle ní řídí. Obr40.4.: Příklad dílčí sítě se dvěma bránami Právě naznačený mechanismus má jeden velmi příjemný efekt - jednotlivé hostitelské počítače vystačí na počátku (tjpři svém spuštění) se znalostí jedné jediné brány ve "své" dílčí síti Další brány se pak "naučí" používat díky právě popsanému mechanismu Ten je v praxi zajišťován prostřednictvím protokolu ICMP (Internet Control Message Protocol), který je povinnou součástí protokolu IP, a slouží obecně pro předávání řídících informací a zpráv o chybách a nestandardních situacích. Kvůli minimalizaci rozsahu směrovacích tabulek je veškeré směrování v TCP/IP sítích založeno jen na dílčích sítích jako takových, a nikoli na jednotlivých hostitelských počítačích (přesněji: na té části IP adres, které představují adresy dílčích sítí)V našem konkrétním případě, odpovídajícím obrázku 40.4., to znamená, že hostitelský počítač A si ve svých směrovacích tabulkách bude pamatovat pouze to, že nejvýhodnější cesta do sítě Y vede přes bránu G2, a nikoli že k hostitelskému počítači C se dostane nejlépe přes bránu G2. 41Směrování v TCP/IP sítích - III. Přístup hostitelských počítačů je založen na myšlence, že dokáží úspěšně směrovat datagramy i v případě, kdy mají k dispozici jen částečnou znalost nejvhodnějších cest v celém konglomerátu vzájemně propojených sítí (internetu)Ty dílčí sítě, do kterých jsou ve směrovací tabulce explicitně definovány cesty, odpovídají té části internetu, kterou vlastník směrovací tabulky "zná"Zbývající část internetu je pak pro majitele směrovací tabulky reprezentována implicitní (default) bránou, resp. implicitní cestou, která přes tuto bránu vede. Hlavní výhodou směrování s využitím implicitních cest je značná redukce rozsahu směrovacích tabulek, a s tím související menší režie na jejich aktualizaci a udržování konzistentního stavu Nevýhodou je pak potenciální neefektivita směrování - cesta, vedoucí přes implicitní bránu, samozřejmě nemusí být nejkratší. Podobně jako v případě hostitelských počítačů, nebylo by ani v případě bran únosné, aby každá z nich "znala" vždy celý internet - tedy aby její směrovací tabulka obsahovala explicitní údaj o optimální cestě do každé jednotlivé dílčí sítě Také zde se totiž brzy ukázalo, že již pro nepříliš velké soustavy vzájemně propojených sítí vychází "úplné" směrovací tabulky značně rozsáhlé Jejich rozsah by však ještě nebyl tak velkým problémem, jakým se náhle stává udržování vzájemné konzistence a průběžná aktualizace směrovacích tabulek jednotlivých bran K tomu je totiž nutný pravidelný přenos velmi velkého objemu dat, který může brzy zcela zahltit dostupné přenosové cesty. Proto se i v případě bran aplikovala stejná myšlenka, jako u hostitelských počítačů: vybavit většinu z nich jen částečnou znalostí nejkratších cest do všech možných cílových sítí, a využívat implicitní směrování Konkrétní realizace se pak vyvíjela na základě toho, jak se TCP/IP protokoly prosazovaly do nově vznikajícího Internetu Podívejme se proto, jak se situace vyvíjela zde. V době, kdy v USA započaly první experimenty se sítí Internet, její zárodečná síť (ARPANET) již existovala a byla v provozu Vůči právě vznikajícímu Internetu se pak tato rozlehlá síť chovala jako páteřní síť (backbone), ke které byly postupně připojovány jednotlivé lokální sítě či celé skupiny lokálních sítí, viz obr48.1. Obr41.1.: Představa vzniku Internetu Pokud se jednalo jen o jednu lokální síť, byla tato napojena na páteřní síť prostřednictvím jediné brány Pokud šlo o více lokálních sítí (například o skupinu lokálních sítí v rámci areálu univerzity apod.), byly tyto navzájem propojeny dalšími bránami, ale na páteřní síť byly jako celek připojeny opět jen v jednom bodě, resp. prostřednictvím jediné brány (viz obrázek 41.2)Tato brána pak vůči ostatním vystupovala jako implicitní brána, přes kterou byl směrován veškerý provoz, určený "mimo" nově připojenou skupinu dílčích sítí. Připojování celých soustav dílčích sítí na páteřní síť vždy jen přes jednu bránu dávalo vzniknout struktuře, ve které se s výhodou uplatnilo implicitní směrování, tedy směrování s využitím implicitní cesty Všem bránám v určité skupině dílčích sítí stačilo k efektivnímu směrování znát optimální cesty jen v rámci dané skupiny sítí, a veškerý ostatní provoz směrovat přes implicitní bránu do páteřní sítě Tyto brány tedy mohly pracovat jen s částečnou znalostí celého Internetu, což značně redukovalo rozsah jejich směrovacích tabulek, a umožňovalo také určitou autonomii při zajišťování změn v "místním" směrování Neefektivita, vznikající v důsledku implicitního směrování, se zde vzhledem ke skutečné topologii nemohla uplatnit. Obr41.2.: Představa hlavních a vedlejších bran při připojení skupiny dílčích sítí Pro ty brány, které byly přímo připojeny na páteřní síť, však již stejná úvaha neplatila V rámci páteřní sítě (která měla ve skutečnosti dosti složitou vnitřní strukturu) by při implicitním směrování již docházelo k výrazným neefektivitám Tvůrci Internetu se proto rozhodli poskytnout všem bránám, připojeným přímo na páteřní síť, "úplnou" znalost celého Internetu, a umožnit jim tak využívat skutečně optimálních cest v rámci páteřní sítě Každá z těchto tzv. hlavních bran (core gateways) tedy znala optimální cestu do všech dostupných cílových sítí v celém Internetu Všechny hlavní brány si pak navzájem pravidelně předávaly nezbytné směrovací informace, pomocí kterých si aktualizovaly a vzájemně koordinovaly své směrovací tabulky Tvořily tak ucelený systém, který mohl fungovat dostatečně spolehlivě díky tomu, že všechny hlavní brány spravovala jediná centrální instituce (Internet Network Operations Center). Všechny ostatní brány, které nebyly přímo napojeny na páteřní síť (tzv. vedlejší brány, noncore gateways), pak již spadaly plně do kompetence provozovatelů jednotlivých dílčích sítí či skupin dílčích sítí Tito provozovatelé však měli ještě jednu důležitou povinnost - systému hlavních bran museli vhodně zveřejnit IP adresy všech svých dílčích sítí Díky vzájemnému předávání směrovacích informací se pak již hlavní brány dokázaly samy podělit o znalost těchto dílčích sítí, které se tak záhy staly dostupné z celého rozsáhlého Internetu. Právě naznačené schéma se však záhy ukázalo být nepraktické, a to hned z několika důvodů Jedním z nich byl neočekávaně velký růst Internetu Jeho původní struktura, soustředěná kolem jediné páteřní sítě, se záhy stala značně složitou, a stejně tak se značně netriviálními staly i mechanismy udržování směrovacích tabulek hlavních bran ve vzájemně konzistentním stavu Také režie těchto mechanismů se při stále rostoucím počtu hlavních bran neúměrně zvyšovala Kromě toho vznikly problémy i se samotnými hlavními bránami - zdaleka ne všechny lokality měly možnost zřídit pro své potřeby hlavní bránu, a připojit ji přímo na páteřní síť. 42Směrování v TCP/IP sítích - IV. Pokud byla přes hlavní bránu připojena k páteřní síti jen jediná dílčí síť, byla situace triviální Častěji ale byly k páteřní síti připojovány větší celky - celé skupiny dílčích sítí, vzájemně propojených vedlejšími bránami Zde již byl zapotřebí vhodný mechanismus, který by kromě vlastního jednorázového zveřejnění umožnil také nezbytnou průběžnou aktualizaci směrovacích informací ve vztahu k hlavním bránám. Problémem však nebyla ani tak technická stránka věci, jako spíše stránka organizační: která z vedlejších bran má předávat potřebné směrovací informace soustavě hlavních bran? Kromě toho zde byl ještě jeden důležitý aspekt Nově připojované skupiny vzájemně propojených sítí byly často samy o sobě rozsáhlé konglomeráty, které dříve fungovaly jako samostatné internety, a měly tedy již vybudovány a implementovány vlastní mechanismy a prostředky řízení a správy Jejich provozovatelé si samozřejmě chtěli i nadále udržet kontrolu nad svými sítěmi, ale současně s tím získat také všechny výhody, plynoucí z přímého napojení na Internet. Řešením pak bylo přijetí koncepce tzv. autonomních systémů (autonomous systems)Jejich myšlenka je velmi jednouchá: vzájemně propojené sítě, které spadají pod společnou správu, budou tvořit jediný autonomní systém, za který bude plně odpovídat jeho provozovatel Současně s tím však bude existovat jednotný způsob vzájemného předávání směrovacích informací mezi jednotlivými autonomními systémy, který budou všichni povinni dodržovat Jinými slovy: v rámci svého vlastního systému má každý možnost zajistit si přenos a aktualizaci směrovacích údajů podle svého, ale navenek musí všichni postupovat jednotně. Aby toto řešení bylo důsledné, stala se autonomním systémem také původní páteřní síť, resp. celá soustava hlavních bran Tím se celá struktura Internetu logicky zjednodušila na jediný strom, jehož kořenem je právě autonomní systém, tvořený soustavou hlavních bran - viz obrázek 42.1. Obr42.1.: Představa autonomních systémů Pro vzájemnou komunikaci mezi autonomními systémy pak byl navržen potřebný protokol EGP (Exterior Gateway Protocol)Ten vychází z představy, že v rámci každého autonomního systému je jedna brána pověřena předáváním směrovacích informací navenek Tato brána, jejíž výběr je plně v moci správce příslušného autonomního systému, je pak označována jako externí brána (exterior gateway)Prostřednictvím protokolu EGP pak tato brána komunikuje s externími bránami jiných autonomních systémů - viz obrázek 42.2. Protokol EGP umožňuje, aby se jeden autonomní systém nejprve dohodl s jiným, že si směrovací informace vůbec budou vyměňovat (nebo si je také mohou odmítnout předávat)Dále umožňuje, aby jednotlivé autonomní systémy pravidelně testovaly dostupnost druhých autonomních systémů (tjtestovaly, zda spojení s nimi je průchodné)Hlavním úkolem protokolu EGP však je pravidelný přenos směrovací údajů a informací o průběžných změnách. Protokol EGP je tedy prostředkem, pomocí kterého může autonomní systém informovat jiné autonomní systémy o dostupnosti dílčích sítí v rámci vlastního autonomního systému, a naopak získávat informace o cestách do dílčích sítí v jiných autonomních systémech V Internetu ale vzhledem k jeho konkrétní stromovité topologii stačí, když jednotlivé autonomní systémy předávají potřebné směrovací informace soustavě hlavních bran (která je sama o sobě autonomním systémem). Obr42.2.: Působnost protokolů EGP a IGP Každý autonomní systém však smí zveřejňovat údaje o dostupnosti pouze pro ty dílčí sítě, které spadají pod jeho správu, tedy jen pro dílčí sítě v rámci vlastního autonomního systému Nesmí fungovat jako prostředník, který by sám zveřejňoval údaje, získané od jiného autonomního systému. Jednou ze zajímavých vlastností protokolu EGP je skutečnost, že sice přenáší údaje o "délkách" cest do jednotlivých dílčích sítí, ale pak je již nepoužívá V důsledku toho vlastně pracuje jen informaci o tom, zda cesta do příslušné dílčí sítě existuje či nikoli To má zajímavý důsledek: kdyby do některé dílčí sítě existovalo více možných cest, příslušné brány by neměly podle čeho mezi nimi vybírat Proto jsou při vzájemném propojování autonomních systémů zakázány takové topologie, které by připouštěly více možných cest do stejných cílových sítí Protokol EGP tedy počítá pouze se stromovitou strukturu, což ale v případě Internetu plně postačuje. Pokud jde o přenos směrovacích informací v rámci jednotlivých autonomních systémů, zde mají jejich provozovatelé možnost vlastního výběru Mezi možnosti, které se jim nabízí, patří také samotný protokol EGP, který lze používat i "uvnitř" autonomních systémů (povinný je pouze "vně", mezi autonomními systémy)Další, dosti rozšířenou možností je protokol RIP (Routing Information Protocol), prostřednictvím kterého si jednotlivé vnitřní brány autonomního systému předávají údaje o tom, do kterých cílových sítí vede z které brány cesta a jak je dlouhá (měřeno v počtu mezilehlých sítí)Každá z bran si pak na základě těchto údajů sama dopočítává nejkratší cesty do všech dostupných dílčích sítí Na podobném principu je založen alternativní protokol Hello, který však měří délky jednotlivých cest nikoli v počtu mezilehlých sítí, ale v délce zpoždění při přenosu po této cestě Společnou nevýhodou těchto algoritmů, které pracují s délkou cest (a jsou proto označovány jako vector-distance algorithms) je jejich velká režie, která navíc při zvětšování počtu bran velmi rychle roste Z tohoto pohledu jsou pak výhodnější algoritmy, označované společně jako link-state či SPF (Shortest Path First) algoritmy Ty předpokládají, že každá brána zná topologii celého konglomerátu vzájemně propojených sítí, a pravidelně testuje průchodnost přenosových cest ke svým bezprostředním sousedům Dvouhodnotové informace o této dostupnosti pak rozesílá všem ostatním bránám, které si na jejich základě, podle tzv. Dijkstrova algoritmu, samy vyhodnocují nejkratší cesty do všech dílčích sítí Ve srovnání s předchozí skupinou vykazují tyto algoritmy výrazně nižší režii, která při zvětšování počtu bran navíc neroste tak rychle. Zajímavý je z tohoto pohledu také způsob, jakým si potřebné směrovací informace vyměňovala soustava hlavních bran, nyní tvořící jeden autonomní systém Původně tyto hlavní brány používaly protokol GGP (Gateway-to-Gateway Protocol), který patří do stejné skupiny, jako protokoly RIP a Hello, tedy mezi protokoly, přenášející údaje o délce jednotlivých cest (v případě protokolu GGP měřené v počtu "přestupních" bran)Vzhledem k velké režii však byl tento protokol nahrazen protokolem SPREAD (patřící mezi protokoly SPF), na který soustava hlavních bran přešla v roce 1988. Všechny protokoly, používané pro přenos směrovacích informací mezi jednotlivými bránami "uvnitř" autonomních systémů, se souhrnně označují jako protokoly IGP (Interior Gateway Protocol) - viz též obrázek 42.2. 43Směrování v TCP/IP sítích - V. Původní záměr byl takový, aby každá dílčí síť měla vlastní samostatnou síťovou adresu Aby to bylo možné v prostředí, kde se dílčí sítě mohou velmi výrazně lišit co do počtu svých koncových uzlů (hostitelských počítačů, hosts), zavedly se tři různé formáty IP adres - adresy třídy A, B a CAdresy třídy A byly určeny pro sítě s velmi velkým počtem hostitelských počítačů, adresy třídy B pro "středně" velké sítě, a adresy třídy C pro sítě s maximálně 254 hostitelskými počítači Dlužno ovšem podotknout, že tato strategie vznikla ještě v době, kdy světu vládly velké střediskové počítače a minipočítače, zatímco éra osobních počítačů a malých lokálních sítí měla nastat přibližně o deset let později. Tvůrci síťového modelu TCP/IP jistě předpokládali nárůst v nasazení výpočetní techniky, ale s čím již počítali méně je skutečnost, že tento nárůst bude tak prudký, a že se bude ubírat cestou "malých" počítačů a velkého množství relativně malých lokálních sítí Zatímco zásoba IP adres třídy C ještě zdaleka vyčerpána není, úzkým místem se ukázala být jednak agenda, spojená s přidělováním IP adres, a především rozsah směrovacích tabulek, s nímž pak souvisí i vysoká režie na udržování jejich průběžné konzistence. Jak jsme si již několikrát ukázali, snaží se TCP/IP protokoly minimalizovat rozsah směrovacích tabulek a režii na jejich aktualizaci dvěma způsoby: směrováním jen na základě adresy dílčí sítě, a používáním implicitního směrování (resp. implicitních cest) v tzv. vedlejších bránách (noncore gateways)Ani to však nestačí, a tak se ukázalo jako nezbytné usilovat o redukci počtu různých IP adres celých sítí Jinými slovy: usilovat o tom, aby více dílčích sítí mělo přidělenu a sdílelo stejnou síťovou adresu (přesněji: tu část IP adresy, která představuje adresu sítě), a ve směrovacích tabulkách tak zabíralo jen jednu položku Přišlo se samozřejmě na více možností, jak toho dosáhnout - tou nejefektivnější se ukázala být technika tzv. podsítí (subnets) a která je dnes již povinnou součástí TCP/IP protokolů Zopakujme si proto její základní myšlenku. Podsítě a jejich adresy Určitá skupina dílčích sítí, které by bez použití techniky podsítí měly samostatné adresy, má naopak jednu společnou adresu, a vůči svému okolí vystupuje jako jediný celek, tjjako jediná dílčí síť (viz obr43.1.). Obr43.1.: Představa podsítí V rámci příslušné skupiny sítí je ale jejich společná IP adresa dále členěna - přesněji ta její část, která navenek představuje číslo (adresu) hostitelského počítače, se nyní rozpadá na dvě části - číslo (adresu) dílčí sítě, resp. tzv. podsítě (subnet) v rámci skupiny, a na číslo (adresu) hostitelského počítače v rámci této podsítě - viz obrázek 43.2O tom, jak konkrétně má být IP adresa takto členěna, rozhoduje tzv. maska podsítě (subnet mask). Podstatná je přitom skutečnost, že tato maska nemá žádný povinný tvar Volí se samostatně pro každou jednotlivou podsíť, což pak ale znamená, že i v rámci jedné skupiny podsítí mohou být používány různé masky Příslušný standard to sice umožňuje, ale nedoporučuje, neboť tak mohou snadno vznikat nejednoznačnosti v IP adresách Obvykle se tedy setkáme spíše s tím, že v rámci jedné skupiny podsítí je používána stejná maska. Obr43.2.: Maska podsítě a její význam Směrování v případě podsítí Jakmile je ale používána technika podsítí, je nutné poněkud upravit konkrétní algoritmus směrování Doposud jsme totiž předpokládali, že ve směrovacích tabulkách jsou dvojice "cílová síť, brána", popisující jednotlivé dílčí sítě, a že algoritmus směrování v nich hledá na základě adresy cílové sítě v příslušném datagramu Nyní je ale zapotřebí, aby ve směrovacích tabulkách byly trojice: "maska podsítě, cílová síť, brána", popisující i jednotlivé podsítě, a modifikovaný algoritmus směrování musí v takovýchto tabulkách hledat opět podle adresy cílové sítě, s tentokrát navíc s uvážením konkrétní masky podsítě pro každou jednotlivou položku zvlášť. Tento modifikovaný algoritmus má jednu výhodu - dokáže zobecnit směrování na základě adres jednotlivých hostitelských počítačů, a použití implicitních cest V prvním případě stačí volit takovou masku, díky které bude jako adresa sítě interpretována celá IP adresa příslušného hostitelského počítače (zatímco část, představující číslo hostitelského počítače, bude prázdná)V případě implicitních cest pak stačí použít opačný extrém - masku, která zcela "zamaskuje" adresu sítě. Otázkou ovšem je, kdo má takto modifikovaný algoritmus směrování používat Kdyby jej totiž musely používat všechny brány, zcela by se tím negoval výsledný efekt použití techniky podsítí, spočívající v další redukci směrovacích tabulek Modifikovaný algoritmus směrování musí v každém případě používat všechny brány a hostitelské počítače v jednotlivých podsítích Pokud jde o ostatní brány a hostitelské počítače, zde platí jednoduché teoretické pravidlo: modifikovaný algoritmus směrování je třeba použít tam, odkud mohou vést různé optimální cesty do různých podsítí se stejnou síťovou adresou. Toto pravidlo lze jednoduše aplikovat v případě, že do celé skupiny podsítí se stejnou adresou vede jen jediný vstupní bod (jako například na obrázku 43.1.)V ostatních případech je situace mnohem komplikovanější. Proxy ARP Jak jsme si již naznačili výše, technika podsítí (subnetting) není jediným způsobem, jak může více dílčích sítí sdílet tutéž adresu Další možností je mechanismus, označovaný jako proxy ARP či promiscuous ARP, nebo také ARP hack Ten je ovšem použitelný jen tam, kde je využíván protokol ARP pro transformaci IP adres na adresy fyzické Myšlenka proxy ARP je založená na jednoduchém triku, který ilustruje obrázek 43.3.: brána G se snaží předstírat síti A, že je tím hostitelským počítačem (v síti B), se kterým chce právě komunikovat některý z uzlů sítě ADělá to tak, že kdykoli je pomocí protokolu ARP vyslán v síti A dotaz na fyzickou adresu některého hostitelského počítače v síti B, brána G na tento dotaz odpoví, a vrátí svou fyzickou adresu Všechny datagramy, určené příslušnému počítači, jsou pak posílány na tuto fyzickou adresu, tedy ve skutečnosti bráně G, které je pak prostřednictvím sítě B dále předává jejich konečnému adresátovi Výsledný efekt je tedy takový, jako kdyby síť B splývala se sítí A, a měla s ní tudíž stejnou síťovou adresu. Problém je ovšem v omezené použitelnosti (jen tam, kde je používán protokol ARP), a dále také v tom, že některé implementace protokolu ARP se snaží detekovat a hlásit správci sítě tzv. spoofing, jak se označuje situace, kdy jedno zařízení předstírá, že je jiným zařízením (například proto, aby mohlo neoprávněně "odposlouchávat" přenášená data). Obr43.3.: Představa Proxy ARP a/ při reakci na žádost o fyzickou adresu b/ při vlastním přenosu dat 44Jména v TCP/IP sítích - I. IP adresa je dvousložková, její dvě složky reprezentují jednak adresu dílčí sítě, jednak adresu hostitelského počítače (resp. brány) v této dílčí síti Hostitelské počítače však mohou být přímo připojeny i do dvou či více dílčích sítí (pak jsou v angličtině označovány jako multihomed hosts), a brány dokonce musí být takto připojeny nejméně do dvou sítí, mají-li vůbec fungovat jako brány Pak ovšem mají také dvě či více různých IP adres Domyslíme-li tuto skutečnost do důsledku, je přesnější chápat IP adresu nikoli jako adresu počítače resp. brány jako takové, ale jako rozhraní mezi sítí a hostitelským počítačem resp. bránou Navíc, dojde-li k přemístění počítače či brány, jejich IP adresy se změní. Symbolická jména bran a hostitelských počítačů, která skutečně lze v TCP/IP sítích používat, však nejsou přesným symbolickým ekvivalentem číselných IP adres Jména se vztahují k počítačům resp. bránám jako takovým, a nikoli k jejich rozhraním Jeden hostitelský počítač tedy může mít jediné jméno, ale současně více IP adres (je ovšem také možné, aby měl jmen několik)Dojde-li k přitom k přemístění počítače, jeho jméno (či jména) se měnit nemusí (zatímco jeho IP adresa resp. adresy ano). Otázkou ovšem je, jaký tvar by měla symbolická jména mít, kdo je oprávněn je přidělovat, a jak z těchto jmen získávat jim odpovídající IP adresy, které jsou potřeba pro vlastní komunikaci. Je-li třeba přidělit symbolická jména relativně malému počtu hostitelských počítačů a bran, je vše jednoduché - stačí vymyslet dostatečný počet navzájem různých jmen, a ty jednotlivým počítačům a bránám přidělit Na syntaktický tvar těchto jmen přitom není třeba klást nějaké zvláštní požadavky - samozřejmě kromě jejich jednoznačnosti - a není ani nutné tato jména jakkoli strukturovat či členit na části Všechna takováto symbolická jména jsou pak považována za dále nedělitelná (v angličtině se říká, že tvoří "flat namespace", doslova: plochý prostor jmen)Udržet takovýto systém dále nedělitelných jmen v konzistentním stavu však vyžaduje existenci centrální autority, která bude dbát na přípustnost nově přidělovaných jmen - hlavně podle toho, jestli nekolidují s některým již přiděleným jménem Se zvyšováním počtu přidělovaných symbolických jmen však začne narůstat administrativní i technická zátěž této centrální instituce, a problematické se stává i hledání nových, dosud nepoužitých symbolických jmen V takových kolosech, jako je Internet, se právě naznačené řešení stalo velmi brzy neúnosné. Je ale vůbec možné obejít se bez centrální instituce, která by dbala na konzistentnost celého systému symbolických jmen? Odpověď je kladná, a spočívá v tom, že právo přidělovat nová jména bude decentralizováno, a s ním i související odpovědnost za jejich jednoznačnost. Způsob této decentralizace byl inspirován velkými organizacemi, které jsou hierarchicky členěny na různé organizační složky, a ve kterých vyšší složky delegují některé pravomoci složkám nižším Podobně jsou na více složek členěna i symbolická jména, a tyto jejich složky jsou hierarchicky uspořádány - od nejvyšší až po nejnižší Za nejvyšší složku stále zodpovídá jediná centrální autorita, ale za složky nižší úrovně již mohou odpovídat jiné subjekty, kterým centrální autorita deleguje příslušnou pravomoc. Ukažme si to na hypotetickém příkladu sítě, propojující vysoké školy v Praze, a na příkladu jmen o třech složkách, které vyjadřují vysokou školu jako takovou, fakultu v rámci této vysoké školy, a jméno příslušného počítače na této fakultě Adresy tohoto typu by mohly vypadat například takto: aviion.mff.cuni - počítač se jménem aviion na Matematicko-fyzikální fakultě (mff) Univerzity Karlovy (cuni), nebo: vax.fel.cvut - počítač se jménem vax na Elektrotechnické fakultě pražského ČVUT. Jednotlivé složky těchto hierarchických jmen jsou přitom zapisovány tak, že složka nejvyšší úrovně je nejvíce vpravo, a jednotlivé složky jsou oddělovány tečkami. Pro tento námi zvolený příklad by stále ještě musela existovat centrální autorita, která by však odpovídala jen za jména, resp. složky nejvyšší úrovně, vyjadřující jména jednotlivých vysokých škol (tjcvut, cuni atd.)Každá nová vysoká škola, která by se chtěla zapojit do tohoto systému jmen, by se musela obrátit na tuto centrální autoritu pro přidělení nového jména (resp. jeho nejvyšší složky)Centrální autorita pak přidělením každého nového jména nejvyšší úrovně vlastně vytváří samostatný prostor symbolických jmen, kterému se obvykle říká doména (v našem případě jde napřo domény cvut, cuni)Tím však odpovědnost centrální autority končí, neboť správu každé domény - tjodpovědnost za přidělování dalších složek jmen - deleguje jednotlivým vysokým školám, které se stávají správci příslušných domén Ti si pak sami volí jména (složky) druhé úrovně, v našem případě odpovídající jednotlivým fakultám (tjnapříklad mff, fel)Tím vznikají další domény nižší úrovně (subdomény), které opět mají své správce - v našem případě jednotlivé fakulty - které si zase samy volí jména třetí úrovně A jelikož jsme se v našem hypotetickém příkladu omezili jen na tři úrovně, jde již o jména konkrétních počítačů na příslušných fakultách V praxi ovšem není počet úrovní (resp. složek) omezen. Mechanismus, který v TCP/IP sítích implementuje právě naznačený systém hierarchických jmen, se jmenuje DNS (Domain Name System)Ten má dvě části - první z nich předepisuje syntaxi hierarchických jmen (označovaných nyní jako doménová jména), a pravidla pro delegování pravomocí a odpovědnosti za jejich přidělování Druhá část pak určuje způsob implementace distribuovaného systému, který umožňuje efektivně převádět doménová jména na jim odpovídající IP adresy. Standard DNS nepředepisuje žádný povinný tvar jednotlivých složek doménových jmen Nepředepisuje ani, že členění na domény různých úrovní musí odpovídat organizačnímu členění - stejně tak dobře může toto členění vycházet například z územního členění. Každý konglomerát vzájemně propojených sítí (internet) na bázi TCP/IP si tedy může volit způsob členění na jednotlivé domény i jejich jména zcela podle svého (viz náš hypotetický příklad)V praxi se ale téměř všechny takovéto konglomeráty přizpůsobují tomu, jak jsou doménová jména organizována v Internetu - mji z toho prostého důvodu, aby na něj mohly být co nejsnáze připojeny (pokud ještě nejsou). Systém doménových jmen, používaný v "síti" Internet, má jeden pikantní rys - vznikl totiž v době, kdy jeho autoři vůbec neuvažovali o tom, že by se vůbec někdy rozšířil mimo území USAProto zavedli domény nejvyšší úrovně (tzv. top-level domains, viz tabulka 44.1.), které vyjadřují charakter příslušných organizací, ale jsou použitelné jen pro takové organizace, které sídlí v USA (a v části Kanady)Jakmile se ale Internet dostal i mimo Spojených států, musely se zavést ještě další domény nejvyšší úrovně, odpovídající jednotlivým státům Jména těchto domén nejvyšší úrovně tvoří dvoupísmenové národní kódy (Country Code), které definuje standard ISO 3166, pro Československo pak: cs Takže například xinu.cs.purdue.edu - je počítač (xinu) na katedře computer science (cs) na Purdue University (purdue), která je vzdělávací institucí (edu), v USANaopak aviion.mff.cuni.cs je počítač (aviion) na Matematicko-fyzikální fakultě (mff) Univerzity Karlovy (cuni) v Československu (cs). Náš hypotetický příklad tedy nebyl tak daleko od skutečnosti Pouze jsme v něm neuvažovali, že celé Československo tvoří v rámci Internetu jednu doménu nejvyšší úrovně (doménu cs), jejímž správcem je pražská VŠCHTU ní pak musí být registrovány všechny domény druhé úrovně. doména význam com výdělečné organizace edu vzdělávací instituce (školy) gov vládní instituce mil vojenské instituce net provozní a správní střediska sítí org ostatní organizace int mezinárodní organizace národní kód stát Tabulka 44.1.: Domény nejvyšší úrovně v síti Internet 45Jména v TCP/IP sítích - II. Standard DNS (Domain Name Systém) má dvě základní části: první z nich určuje syntaxi doménových jmen a pravidla pro delegování pravomoci a odpovědnosti za jejich přidělování, zatímco druhá část se týká implementace mechanismu pro převod doménových jmen na jim odpovídající IP adresy. Jestliže pravomoc a odpovědnost za přidělování doménových jmen je distribuována na jednotlivé domény a subdomény, je vcelku přirozené očekávat, že také mechanismus pro převod těchto doménových jmen na IP adresy bude obdobně distribuován - že bude tvořen soustavou vzájemně spolupracujících částí, nazývaných servery jmen (name servers), jejichž uspořádání bude odrážet hierarchickou strukturu domén a subdomén Základní myšlenka takovéhoto řešení je založena na tom, že s každou doménou a subdoménou bude spojen prostředek (zmíněný server jmen), který všechna jména z příslušné domény či subdomény buď umí převést sám, nebo alespoň zná jiný server jmen, který to dokáže. Obr45.1.: Část adresového prostoru doménových jmen Představme si příklad na obrázku 45.1., který ukazuje malou část adresového prostoru doménových jmen Internetu se třemi doménami nejvyšší úrovně - edu (pro vzdělávací instituce v USA), com (pro komerční instituce v USA), a cs (pro celé Československo), s některými jejich subdoménami Dále si představme stejně strukturovaný systém serverů jmen pro jednotlivé domény a subdomény dle obrázku 45.2a předpokládejme, že některý hostitelský počítač potřebuje odeslat zprávu počítači s adresou aviion.mff.cuni.cs Obrátí se proto nejprve na server jmen domény cs, který jej odkáže na server jmen domény cuni.cs, a ten pak zase na server jmen domény mff.cuni.cs Ten již je schopen odpovědět na dotaz, jaká je IP adresa počítače aviion.mff.cuni.cs. Obr45.2.: První představa struktury serverů jmen Prvním praktický problém vyvstává hned v okamžiku, kdy je třeba se obrátit na server jmen domény nejvyšší úrovně - každý potenciální tazatel by totiž musel znát adresy serverů jmen všech domén nejvyšší úrovně Proto se všem těmto serverům nejvyšší úrovně nadřazuje ještě jeden, tzv. kořenový server (root server), a pouze tento kořenový server musí být znám všem potenciálním žadatelům o převod doménových adres V praxi je tento kořenový server několikanásobně zálohován. Další odlišností skutečné realizace od naší ideální představy je hloubka výsledného stromu serverů jmen, v jehož kořeni je právě zmíněný kořenový server Jednotlivé servery jmen totiž mohou obsahovat potřebné informace o doménových jménech pro více různých domén a subdomén - velice často totiž různé organizace soustřeďují informace o jménech ze všech svých subdomén v jediném serveru jmen Kořenový server naopak obsahuje informace i o všech doménách nejvyšších úrovních, takže výsledný strom serverů jmen bývá v praxi mnohem "mělčí" (viz obr45.3.), než naše původní představa na obrázku 45.2. Obr45.3.: Realističtější představa struktury serverů jmen Rekurzivní a iterativní převod Iniciátorem převodu doménového jména na IP adresu (anglicky: name resolution) je vždy programová entita hostitelského počítače (tzv. name resolver), která vůči celé soustavě serverů jmen vystupuje jako klient Se svým požadavkem na převod doménového jména se tato entita obrací na některý ze serverů, který může postupovat dvojím způsobem: pokud není schopen převod zajistit, sám se obrátí na jiný server jmen, který převod zajistí, výsledek vrátí prvním serveru, a ten jej pak vrátí původnímu žadateli Pak jde o tzv. rekurzivní převod (recursive resolution)Alternativou je tzv. iterativní převod (iterative resolution), při kterém dotázaný server jmen buď provede převod sám, nebo pouze vrátí adresu jiného serveru jmen, na který se pak musí žadatel o převod znovu obrátit sám. Zajímavou otázkou je to, kam se má žadatel o převod obrátit nejprve - zda má začít shora, a obrátit se na kořenový server, nebo má naopak postupovat naopak odspodu, a obrátit se nejprve na "místní" server jmen? Ve prospěch druhé možnosti hovoří hned několik skutečností: kdyby se všichni obraceli přímo na kořenový server, tento by byl brzy zahlcen Navíc požadavky na převod doménových jmen se nejčastěji týkají právě "místních" jmen, které dokáže převést místní server Ten je kromě toho schopen fungovat i v případě eventuálního výpadku vyšších vrstev celého stromu name serverů (i když to je vzhledem k jejich zálohování nepříliš pravděpodobné). Kdyby se každý hostitelský počítač musel obracet na soustavu serverů jmen pokaždé, kdy potřebuje převést některé doménové jméno na jemu odpovídající IP adresu, byla by to pro celou síť neúnosně velká zátěž Pro zefektivnění celého mechanismu převodu se proto počítá s tím, že hostitelské počítače si po určitou dobu pamatují výsledky dříve uskutečněných převodů Každý hostitelský počítač si proto bude udržovat ve vhodné vyrovnávací paměti (paměti cache) databázi symbolických jmen a jim odpovídajících IP adres Aby tuto svou databázi udržel v konzistentním stavu, odpovídajícím skutečnosti, bude každá položka této databáze "zastarávat" - po určité době ztratí svou platnost, a příslušný převod bude muset být v okamžiku potřeby vyvolán znovu. Podobně postupují i servery jmen Kromě doménových jmen, které jsou schopny (přesněji: oprávněny) převádět samy, se při rekurzivních převodech dozvídají i odpovídající IP adresy k jiným doménovým jménům Také ty si udržují ve své vyrovnávací paměti, a v případě žádosti o převod je mohou poskytnout - ovšem s poznámkou, že nejsou k jejich převodu kompetentní (tjže jde o tzv. neautoritativní (nonauthoritative) převod)Současně s tím poskytnou žadateli o převod i odkaz na ten server jmen, který je k převodu kompetentní Iniciátor převodu pak naloží s touto informací podle vlastního uvážení Jde-li mu o rychlost, použije tento neautoritativní převod, jde-li mu naopak o spolehlivost, obrátí se na příslušný server jmen, který je pro daný převod kompetentní. Ještě většího zefektivnění celého mechanismu převodu doménových jmen na IP adresy lze pak dosáhnout tím, že jednotlivé hostitelské počítače si v okamžiku svého spuštění vyžádají od místního serveru jmen celou jeho databázi doménových jmen a jim odpovídajících IP adres Z té pak vychází, a na server jmen se obrací jen při její aktualizaci (po "zastarání" některé položky) či pro její doplnění o nové doménové jméno, jehož odpovídající IP adresa ještě v databázi není. 46Protokol IP Síťový model TCP/IP zařazuje mechanismy pro zajištění spolehlivosti přenosů až do vrstvy transportní, a nikoli do vrstvy síťové (resp. tzv. IP vrstvy)Od síťové vrstvy očekává pouze jednoduchou přenosovou službu nespojovaného (connectionless) charakteru, která by sice neměla samovolně ztrácet přenášené pakety, ale na druhé straně zase není povinna podnikat žádné nápravné akce v případě, že se některý paket skutečně ztratí, nebo když jej tato vrstva není z objektivních důvodů schopna doručit - například kvůli přeplněným vyrovnávacím pamětem, kvůli výpadku spojení atd Takovouto nespolehlivou nespojovanou službu však musí síťová vrstva poskytovat jednotným způsobem v rámci celé soustavy vzájemně propojených sítí (tjv rámci celého internetu, s malým "i"), bez ohledu na to, zda jsou data ve skutečnosti přenášena po lokální síti typu Ethernet, po dvoubodovém spoji, veřejnou datovou sítí či jiným způsobem. Obr46.1.: Služby, poskytované na jednotlivých úrovních síťového modelu TCP/IP Nad touto nespolehlivou nespojovanou přenosovou službou na úrovni síťové vrstvy pak TCP/IP model buduje spolehlivou transportní službu, a nad ní pak různé druhy aplikačních služeb - viz obrázek 46.1. IP, neboli Internet Protocol Věnujme se nyní způsobu, jakým je v TCP/IP modelu implementována výše zmíněná nespolehlivá a nespojovaná přenosová služba na úrovni síťové vrstvy Definuje ji protokol, který se plným jménem nazývá Internet Protocol, ale nejčastěji je označován zkratkou IP. IP protokol definuje základní jednotku dat, která je soustavou TCP/IP sítí přenášena na úrovni síťové vrstvy, tzv. Internet datagram, zkráceně IP datagram, a jeho přesný vnitřní formát Definuje také způsob, jakým mají být jednotlivé IP datagramy směrovány, a toto směrování pak příslušný IP software také zajišťuje Kromě toho IP protokol také podrobněji definuje i další aspekty poskytované nespolehlivé a nespojované přenosové služby - například podmínky, za jakých mohou být přenášené pakety zahazovány, kdy mají být generována chybová hlášení a jaká tato hlášení mají být. Obr46.2.: Představa IP datagramů a datových rámců IP datagram a jeho formát Podobně jako každý jiný druh paketu či rámce, má i IP datagram dvě základní části: řídící část, tvořenou hlavičkou datagramu, a datovou část Jak naznačuje obrázek 53.2., při vlastním přenosu se tento datagram vkládá (jako data) do datové části rámce, se kterým pracuje bezprostředně nižší vrstva - vrstva síťového rozhraní V hlavičce jsou pak různé řídící informace, potřebné pro doručení datagramu resp. rámce - v případě hlavičky rámce jde mjo fyzickou adresu skutečného odesilatele a bezprostředního příjemce, zatímco v hlavičce IP datagramu jde o IP adresy koncového příjemce a původního odesilatele. Jelikož v datovém rámci mohou být v principu přenášeny i jiné druhy paketů, musí zde být vyjádřeno také to, o jaký konkrétní druh paketu se v daném případě jedná (například v sítích typu Ethernet se druh paketu udává pomocí dvoubytové položky v hlavičce rámce, a IP datagramy zde mají vyhrazen kód 0800H). Podobně je tomu i na úrovni paketu, resp. . IP datagramu - také v jeho hlavičce musí být vyjádřeno, jaký je význam obsahu datové části. V případě IP datagramu jde o jednobytovou položku, udávájící číslo protokolu na úrovni transportní vrstvy, kterému obsah IP datagramu patří (položka PROTOCOL, viz obr. 46.3.). Obr. 46.3.: Formát hlavičky IP datagramu Maximální délka IP datagramu Konkrétní formát hlavičky IP datagramu ukazuje obrázek 46.3. Za zmínku stojí například velikost položky TOTAL LENGTH, která udává celkovou délku IP datagramu (tj. jeho hlavičky i datové části), měřenou v oktetech (tj. v osmibitových bytech). Jelikož tato položka má rozsah 16 bitů, omezuje tím maximální možnou velikost IP datagramu na 65 535 oktetů. Doba života Další zajímavou položkou je jednobytová položka TIME TO LIVE. Ta udává, jak dlouho (měřeno v sekundách) se daný IP datagram může nacházet v soustavě vzájemně propojených sítí. Tato položka je jakousi pojistkou proti nekonzistentnostem ve směrovacích tabulkách, díky kterým by mohlo dojít k situaci, že by IP datagram byl směrován v kruhu, a obíhal v něm nekonečně dlouho. Tomu zabraňuje právě tato položka, jejíž obsah je každá mezilehlá brána povinna snižovat podle toho, jak dlouho se v ní příslušný datagram "zdrží". Jakmile dojde k vynulování položky TIME TO LIVE (doslova: doba života), je podle pravidel IP protokolu brána oprávněna daný IP datagram zahodit. Fragmentace datagramů Skutečnost, že IP protokol musí být schopen přenášet své datagramy prostřednictvím různých druhů přenosových cest, má některé významné důsledky. Například velikost datových rámců, přenášených na úrovni vrstvy síťového rozhraní TCP/IP modelu, je závislá na konkrétní přenosové technologii, pomocí které je daná dílčí síť realizována. V případě lokálních sítí typu Ethernet je to 1500 oktetů, zatímco například sítě Token Bus připouští rámce až do velikosti 8191 oktetů, a veřejné datové sítě na bázi doporučení X.25 pracují s rámci až do velikosti 4096 oktetů. Některé moderní přenosové technologie však pracují s mnohem menšími rámci - například jen 128 oktetů či ještě méně. Protokol IP se ale dost dobře nemůže přizpůsobit nejmenšímu možnému formátu rámce, aby do něj mohl vždy vložit svůj IP datagram celý. Proto musí počítat s možností fragmentace, při které pro potřeby přenosu dochází k rozdělení původního datagramu na několik dílčích fragmentů - tak velkých, aby se již vešly celé do těch rámců, které je příslušná síť schopna skutečně přenést - viz obr. 53.4. Jde přitom o tzv. . netransparentní fragmentaci, při které jednotlivé fragmenty skládá do původního celku až jejich koncový příjemce. Ten pak k tomu využívá položky IDENTIFICATION, FLAGS a FRAGMENT OFFSET jednotlivých fragmentů. Nepovinné části IP datagramů Položka IP Options, která v hlavičce IP datagramu následuje IP adresu konečného adresáta, je položkou nepovinnou. Je určena především pro potřeby testování a ladění. Pomocí této položky, která má proměnnou délku, je například možné zaznamenávat cestu, kterou je příslušný datagram postupně přenášen - což je neocenitelné zvláště pro potřeby správy sítí. Kromě IP adres bran, kterými datagram postupně prochází, je možné v této položce zaznamenávat i čas, kdy datagram jednotlivými bránami prochází. Dalším mechanismem, velmi užitečným pro správu vzájemně propojených sítí, je pak možnost explicitně předepsat v této položce trasu, kterou má být IP datagram doručen. Obr. 46.4.: Představa fragmentace 47. Transportní protokoly TCP/IP - I. Realizace spolehlivých služeb je spojena s větší režií, než jakou jsou zatíženy nespolehlivé přenosové služby. Nejde přitom jen o větší výpočetní náročnost, ale také o větší nároky na přenosovou kapacitu. Spolehlivost přenosů po ne zcela spolehlivých přenosových cestách se totiž musí zajišťovat vhodnou formou potvrzování, což je ale vždy spojeno s přenosem určitého objemu služebních dat, ke kterému samozřejmě dochází na úkor "užitečných dat". Jestliže tedy TCP/IP model požaduje na síťové vrstvě pouze nespolehlivou přenosovou službu (realizovanou protokolem IP), umožňuje tím současně, aby síťová vrstva pracovala s menší režií, a tudíž rychleji. Spolehlivost vs. rychlost Považuje-li síťový model TCP/IP otázku zajištění spolehlivosti za úkol koncových účastníků komunikace, znamená to, že příslušné mechanismy pro její zajištění musí být implementovány ve vyšší vrstvě, než je vrstva síťová. Otázkou ovšem je, zda to skutečně musí být již vrstva bezprostředně vyšší, tedy vrstva transportní - jak jsme dosud předpokládali. Zařadit potřebné mechanismy pro zajištění spolehlivosti do transportní vrstvy má četné výhody. Především pak tu, že tyto prostředky mohou být v transportní vrstvě realizovány právě jednou, a sdíleny všemi entitami aplikační vrstvy. Pokud bychom naopak tyto prostředky umístili až do vrstvy aplikační, vlastně by to znamenalo, že by si je musela každá entita aplikační vrstvy zajišťovat vždy znovu a sama. Mohlo by se tedy zdát, že vše hovoří ve prospěch první možnosti. Ale i ta druhá může mít své opodstatnění - existují totiž i takové druhy aplikací, které buď vůbec nepotřebují spolehlivé přenosové služby, nebo naopak nepovažují "spolehlivost" na úrovni transportní vrstvy za dostatečnou, a tak si ji musí zajišťovat samy a znovu. Jinou motivací mohou být otázky efektivnosti - některé aplikace si dokáží zajistit samy takovou míru spolehlivosti, jakou skutečně potřebují, a vykazují přitom menší režii, než jakou na zajištění "úplné" spolehlivosti vyžaduje vrstva transportní. Příkladem takovéhoto druhu aplikací může být distribuovaný systém souborů NFS (Network File System) firmy Sun, velmi oblíbený a značně rozšířený v prostředí operačního systému Unix. Umožňuje, aby jeden uzlový počítač zcela transparentně sdílel soubory jiného uzlového počítače, tedy aby k nim přistupoval naprosto stejně, jako ke svým vlastním souborům. Nemá-li ale docházet k výraznějším časovým rozdílům při přístupu k lokálním a vzdáleným souborům, musí systém NFS pracovat maximálně rychle. Nemůže si proto dovolit používat spolehlivé, zato ale "pomalé" přenosové služby na úrovni transportní vrstvy. Obr. 47.1.: Využití transportních protokolů některými protokoly aplikační vrstvy TCP/IP Síťový model TCP/IP vychází vstříc oběma skupinám aplikací - jak těm, které na transportní vrstvě požadují spolehlivý přenos, tak i těm, které jej chtějí mít co možná nejrychlejší. Součástí rodiny protokolů TCP/IP jsou totiž dva alternativní protokoly pro transportní vrstvu: protokol TCP (Transmission Control Protocol), který zajišťuje spolehlivou přenosovou službu, a protokol UDP (User Datagram Protocol), který naopak nabízí službu nespolehlivou, s výrazně nižší režií, a tudíž rychlejší. Jednotlivé protokoly aplikační vrstvy si pak mezi oběma protokoly transportní vrstvy mohou vybrat ten, který jim lépe vyhovuje, případně využívat oba - několik konkrétních příkladů naznačuje obrázek 54.1. Spojovaný vs. nespojovaný charakter transportních služeb Spolehlivost a nespolehlivost není jediným rozdílem mezi oběma protokoly transportní vrstvy. Protokol TCP má spojovaný (connection-oriented) charakter, který pracuje s virtuálními okruhy (virtual circuits), a před vlastním přenosem předpokládá navázání spojení mezi odesilatelem a příjemcem. Naproti tomu protokol UDP má nespojovaný (connectionless) charakter, a každý jednotlivý blok dat, označovaný v tomto případ jako uživatelský datagram (user datagram) přenáší samostatně a nezávisle na ostatních datagramech. Protokol UDP tak vlastně poskytuje na úrovni transportní vrstvy služby stejného charakteru, jaké na úrovni vrstvy síťové poskytuje protokol IP, tedy nespolehlivé a nespojované služby. Naproti tomu protokol TCP implementuje pomocí nespolehlivých a nespojovaných služeb na úrovni síťové vrstvy spolehlivé a spojované transportní služby. Jak jsme si již naznačili výše, činí tak s pomocí mechanismu potvrzování (acknowledgement), a tudíž i s nezanedbatelnou režií. Proud vs. blokově orientovaný přenos Další odlišností mezi oběma protokoly je pak také forma, jakou své přenosové služby nabízí. Protokol UDP koncipuje svou přenosovou službu jako přenos celých bloků dat. Očekává tedy, že entita aplikační vrstvy, která chce odeslat nějaká data, je sama sestaví do bloku, a ten pak protokolu UDP předá jako jeden celek. Protokol UDP tento blok vezme, umístí jej do svého uživatelského datagramu (viz výše), a přenese opět jako jeden celek. Naproti tomu protokol TCP koncipuje svou přenosovou službu jako tzv. . proud (stream) jednotlivých bytů (přesněji: osmic bitů, tzv. . oktetů). Odesilatel na jednom uzlovém počítači postupně předává protokolu TCP jednotlivé byty (oktety), a obdobně postupuje i příjemce, který si je na druhé straně zase postupně odebírá. Veškeré členění přenášených dat na bloky a přenos celých těchto bloků zajišťuje protokol TCP plně transparentně. Uživatelé přenosových služeb protokolu TCP tak získávají iluzi, že pracují se službou, která přenáší individuálně jednotlivé byty (oktety). S tím pak také souvisí i otázka spolehlivosti - zatímco bezestavové protokoly si mohou dovolit být nespolehlivé (jako UDP), pro jejich stavové protějšky je výhodnější pracovat s dostatečnou mírou spolehlivosti, a tedy nabízet spolehlivé přenosové služby (jako protokol TCP). 48. Transportní protokoly TCP/IP - II. Až doposud jsme v našich úvahách předpokládali, že prvotními odesilateli a konečnými příjemci nejrůznějších dat v počítačových sítích jsou jednotlivé uzlové počítače jako takové. Nyní si však musíme tuto představu upřesnit: skutečnými odesilateli a příjemci jsou entity aplikační vrstvy. Tyto mohou být označovány různě: jako procesy (processes), úlohy (tasks), aplikační programy (application programs) či ještě jinak. Podstatné ovšem je, že v prostředí víceúlohových operačních systémů takovýchto entit může být (a také bývá) více. Oba protokoly transportní vrstvy pak potřebují podle něčeho rozhodnout, které entitě aplikační vrstvy mají přijatá data předat. Adresy procesů Nejjednodušší by bylo adresovat jednotlivá data přímo konkrétním procesům. Tedy přidělit procesům jednoznačné identifikátory, a ty pak používat pro určení koncových příjemců v rámci příslušného hostitelského počítače. Problém je ovšem v tom, že procesy vznikají a zanikají dynamicky, a odesilatel obvykle nemá dostatek informací o tom, které konkrétní procesy právě běží na cílovém počítači. Kdyby tomu tak mělo být, při vzniku či zániku každého procesu by museli být průběžně informováni všichni potenciální odesilatelé, což není prakticky možné. Pro odesilatele navíc nemusí být vůbec podstatné, který konkrétní proces bude příjemcem jeho dat. Data, která proces na jednom počítači posílá na jiný počítač, totiž mohou představovat požadavek na určitou službu. Pak ale není relevantní to, který proces právě zajišťuje danou službu, jako spíše to, o jakou službu jde. Navíc je docela dobře možné, že jeden a tentýž proces zajišťuje více jak jednu službu současně.Adresovat data konkrétním procesům tedy není příliš rozumné. Porty a jejich vlastnosti Další možností je vytvořit na rozhraní mezi transportní vrstvou a bezprostředně vyšší vrstvou "přechodové body", a ty opatřit jednoznačnými identifikátory, resp. . adresami. Přenášená data pak jsou adresována těmto "přechodovým bodům", a skutečným příjemcem dat je pak ten proces, který je v daném okamžiku k tomuto "přechodovému bodu" logicky připojen. Síťový model TCP/IP používá právě tento mechanismus, a příslušné "přechodové body" označuje jako porty (ports). Z pohledu procesu, který je právě připojen k určitému portu, se tento jeví jako vyrovnávací paměť s režimem fronty - entita transportní vrstvy ukládá data do portu z jedné strany, a entita aplikační vrstvy (tj. proces) si je ve stejném pořadí zase odebírá - viz obr. 55.1. Analogicky i pro opačný směr přenosu. Samotný port s právě naznačenými vlastnostmi je sám o sobě datovou strukturou, a jako takový může dynamicky vznikat i zanikat, obdobně jako vlastní procesy. Obr. 48.1.: Představa portů Adresy portů Vztah mezi portem a procesem (entitou aplikační vrstvy) je vztahem dynamickým - procesy se dynamicky připojují a odpojují od jednotlivých portů. Pro odesilatele je tedy podstatné znát čísla (adresy) jednotlivých portů, a nemusí pro ně být relevantní, který konkrétní proces je k příslušnému portu právě připojen. Chce-li například určitý proces na hostitelském počítači A získat soubor, který se nalézá na počítači B, musí svůj požadavek na tento soubor adresovat počítači B (který určí jeho IP adresou), a doplnit jej adresou portu, na kterém je zajišťována služba pro přenos souborů. Adresy portů jsou přitom celými čísly bez znaménka, v rozsahu 16 bitů. Otázkou ovšem je, jak může aplikační proces na jednom hostitelském počítači zjistit potřebná čísla portů na jiném počítači, ať již chce využít některou z jím poskytovaných služeb, nebo jinak komunikovat s některým z aplikačních procesů na tomto jiném počítači. K řešení této otázky jsou v zásadě dva možné přístupy. První z nich spočívá v tom, že čísla portů se na všech hostitelských počítačích přidělí jednou provždy a stejně, a toto přidělení se zveřejní. Každý aplikační proces pak má k dispozici informaci o číslech příslušných portů na všech uzlových počítačích - těmto portům se pak také říká dobře známé porty (well-known ports). Problém je ovšem v tom, že tato varianta statického charakteru se dá použít jen pro zveřejnění takových služeb, které jsou předem známy, a s jejichž existencí lze předem počítat. Alternativou je umožnit procesům na jiných uzlových počítačích zjistit si číslo portu na daném počítači - dotazem stylu: "na jakém portu je poskytována služba přenosu souborů?" Tato varianta stále vyžaduje alespoň jeden "dobře známý port" (přes který by bylo možné vznést příslušný dotaz), a je také spojena s určitou režií. Na druhé straně je ale mnohem pružnější, neboť umožňuje vytvářet porty a přidělovat jim čísla (adresy) podle okamžité potřeby dynamicky vznikajících a zanikajících aplikačních procesů, a není vázána tím, jak jsou obdobná přidělení realizována na jiných uzlových počítačích. Tvůrci TCP/IP protokolů se rozhodli pro kombinaci obou variant - pro nejčastěji používané služby použili první možnost, tedy pevné přidělení čísel "dobře známým portům", a zbylé adresy ponechali volné pro dynamické přidělování podle okamžitých potřeb. Multiplex a demultiplex datagramů Vraťme se nyní zpět k oběma protokolům transportní vrstvy soustavy TCP/IP, tedy k protokolům UDP a TCP. Z existence více portů mezi transportní a aplikační vrstvou vyplývá, že protokol transportní vrstvy na straně odesilatele musí být schopen přijímat data od různých aplikačních entit, a předávat je síťové vrstvě (realizované pomocí protokolu IP) k přenosu - tedy zajišťovat jejich multiplexování, a na straně příjemce pak provádět jejich demultiplexování, tedy rozdělování dat, převzatých od síťové vrstvy, mezi různé entity aplikační vrstvy, prostřednictvím příslušných portů (viz obrázek 48.2). Obr. 48.2.: Multiplex a demultiplex datagramů Tato představa velmi dobře odpovídá koncepci nespojované přenosové služby, kterou poskytuje protokol UDP. Tento protokol se na každý port dívá skutečně jako na jeden logický objekt - frontu, do které jsou postupně ukládány všechny datagramy, adresované tomuto portu na daném počítači. Protokol TCP však vychází z poněkud odlišné abstrakce. Vzhledem ke svému spojovanému charakteru pracuje se spojeními, která jsou definována dvěma koncovými body - každý koncový bod je přitom určen dvojicí . Více různých spojení přitom může sdílet tentýž koncový bod, tj. "končit" ve stejném portu. Základním typem objektu, se kterým protokol TCP pracuje, je tedy spojení, a nikoli port jako takový. 49. Protokol UDP Na rozdíl od referenčního modelu ISO/OSI považuje síťový model TCP/IP otázku zabezpečení spolehlivosti přenosů za věc koncových účastníků komunikace, a z tohoto důvodu zařazuje příslušné mechanismy pro zajištění spolehlivosti až do transportní vrstvy, zatímco na úrovni síťové vrstvy předpokládá pouze nespolehlivou službu nespojovaného charakteru (realizovanou protokolem IP). Síťový model TCP/IP pamatuje i na to, že pro některé druhy aplikací nemusí být spolehlivé transportní služby výhodné. Proto jim nabízí jako alternativní možnost využívat i na úrovni transportní vrstvy služby stejné povahy a kvality, jakou mají přenosové služby na úrovni síťové vrstvy, zajišťované protokolem IP - tedy nespolehlivé přenosové služby nespojovaného charakteru. UDP jako jednoduchá "obálka" protokolu IP Mechanismem, který entitám (procesům, úlohám, programům) aplikační vrstvy zpřístupňuje nespolehlivé a nespojované, zato ale rychlé a efektivní přenosové služby síťové vrstvy (protokolu IP), je právě protokol UDP (User Datagram Protocol). Můžeme si jej představit jako jednoduchou "obálku" nad protokolem IP, která nijak nemění povahu ani kvalitu jeho přenosových služeb, ale pouze je zprostředkovává své bezprostředně vyšší vrstvě. V podstatě jediné, co UDP zajišťuje navíc, je multiplexování a demultiplexování datagramů, tedy rozlišování různých příjemců, resp. . odesilatelů v rámci téhož hostitelského počítače - podle čísla portu. Odpovědnost přebírá aplikace Každý aplikační program, který se rozhodne používat transportní služby protokolu UDP, tak na sebe přebírá odpovědnost za zajištění takové úrovně spolehlivosti přenosů, jakou sám potřebuje. Sám se také musí vyrovnávat i s dalšími důsledky, které vyplývají z nespolehlivého a nespojovaného charakteru přenosových služeb protokolu UDP - jako je např. zajišťování správného pořadí doručovaných datagramů, eliminace duplicitních datagramů apod. Volba nespolehlivých transportních služeb protokolu UDP determinována především charakterem aplikace a jeho požadavky na efektivitu přenosových služeb. Svou roli při rozhodování mezi nespolehlivými ale rychlejšími službami protokolu UDP a spolehlivými, zato ale pomalejšími transportními službami protokolu TCP však sehrává i prostředí, ve kterém jsou tyto transportní služby zajišťovány. Například v lokálních sítích, které jsou velmi rychlé a především relativně spolehlivé, může být protokol UDP pro mnohé aplikace velmi výhodný. Při přechodu do prostředí rozlehlých sítí, které jsou ve své podstatě mnohem méně spolehlivé, však může natolik narůst režie konkrétního aplikačního programu na zajištění potřebné spolehlivosti, že se pro ni stane protokol UDP méně výhodný, než "spolehlivý" protokol TCP, nebo se použití protokolu UDP stane dokonce zcela neúnosné. Obr. 49.1.: UDP datagramy vs. IP datagramy Formát UDP datagramu Protokol UDP dostává od své bezprostředně vyšší vrstvy bloky dat, které se snaží vkládat celé do jednotlivých datagramů síťové vrstvy (IP datagramů), viz obr. 49.1. Proto se také těmto blokům na úrovni transportní vrstvy říká uživatelské datagramy (user datagrams), nebo též UDP datagramy (UDP datagrams). Jejich formát je uveden na obrázku 49.2. Hlavičku (anglicky: header) UDP datagramu tvoří 4 položky v rozsahu 16 bitů, které po řadě vyjadřují číslo portu odesilatele a příjemce, délku UDP datagramu, a kontrolní součet - viz obr. 49.2. Obr. 49.2.: Formát UDP datagramu Číslo portu příjemce (položka UDP DESTINATION PORT) je základní informací, podle které se protokol UDP na straně příjemce rozhoduje, komu má přijatý datagram doručit - přesněji: přes který port má přijatý datagram předat entitě aplikační vrstvy. Číslo portu odesilatele (v položce UDP SOURCE PORT) je nepovinné; vyplňuje se v případě, kdy je požadována odpověď (v opačném případě se tato položka zaplňuje nulami). Položka LENGTH vyjadřuje délku UDP datagramu, měřenou v oktetech (tj. osmicích bitů) - včetně vlastní hlavičky. Minimální délka UDP datagramu je proto 8, což je právě velikost hlavičky, s prázdnou datovou částí. Kontrolní součet (položka CHECKSUM) je počítán v rozsahu 16 bitů v aritmetice, která pro vyjádřená čísel se znaménkem využívá tzv. . jedničkový doplněk (one's complement). Jednou ze zajímavých vlastností této nepříliš používané aritmetiky je skutečnost, že má dva možné způsoby znázornění nuly: tzv. . kladnou nulu, tvořenou dvojkově samými nulami, a tzv. . zápornou nulu, která má naopak všechny bity nastaveny na jedničku. V případě, že kontrolní součet vychází nulový, je použita právě tato druhá možnost, tedy tzv. . záporná nula. Použití kontrolního součtu však není povinné. Jestliže se kontrolní součet nepoužije, je položka CHECKSUM vynulována - ovšem tzv. . kladnou nulou, což je díky vlastnostem jedničkového doplňku možné odlišit od nulové hodnoty kontrolního součtu. Zvláštností protokolu UDP je skutečnost, že zmíněný kontrolní součet - je-li použit - není počítán z UDP datagramu (který je na obrázku 49.2.), ale z větší datové struktury (viz obr. 56.3.), která vznikne pomyslným připojením další hlavičky - tzv. . pseudohlavičky (pseudo header) k vlastnímu datagramu. Pomyslným připojením v tom smyslu, že tato pseudohlavička není ve skutečnosti přenášena od odesilatele k příjemci, ale je brána v úvahu pouze pro výpočet kontrolního součtu. Obr. 49.3.: UDP datagram a pseudohlavička Jak vyplývá z obrázku 49.3., je v pseudohlavičce obsažena mj. IP adresa příjemce a odesilatele (která naopak ve vlastním UDP datagramu, resp. . jeho hlavičce obsažena není). Protokol UDP na straně příjemce kontroluje bezchybovost všech přijatých datagramů novým výpočtem kontrolního součtu a jeho porovnáním s obsahem položky CHECKSUM. Uživatelský datagram sice přijme bez jeho pseudohlavičky, ale pro potřeby kontrolního součtu si ji protokol UDP znovu vytvoří a zahrne ji do nového výpočtu kontrolního součtu. Vzhledem k tomu, že pseudohlavička UDP datagramu obsahuje mj. i IP adresu příjemce, jde o mechanismus, který kromě poškozených datagramů umožňuje rozpoznat také datagramy, doručené na chybnou IP adresu (což z pouhého čísla portu, které je ve vlastním datagramu, nelze poznat), a následně je eliminovat. Zastavme se však ještě u právě naznačeného výpočtu kontrolního součtu. Podle něj musí protokol UDP u odesilatele již při sestavování UDP datagramu znát nejen IP adresu příjemce, ale i IP adresu odesilatele, neboť obě tyto adresy musí zahrnout do kontrolního součtu. IP adresu příjemce se protokol UDP dozví od aplikace, neboť právě ona určuje, komu jsou příslušná data určena. Pokud však jde o IP adresu odesilatele, nemusí být v silách protokolu UDP ji stanovit. Jde-li totiž o hostitelský počítač, který má více než jedno síťové rozhraní (tj. jde-li o tzv. . multi-homed host, který je současně zapojen do více dílčích sítí), má odesilatel více různých IP adres (po jedné na každé síťové rozhraní, resp. . pro každou dílčí síť). Rozhodnout, kudy bude příslušný datagram skutečně odeslán (tj. kterým síťovým rozhraním, resp. . s jakou IP adresou odesilatele), je pak až v silách síťové vrstvy, resp. . protokolu IP, který zajišťuje směrování. Protokol UDP si proto musí při sestavování uživatelského datagramu vyžádat pomoc protokolu IP, což ale poněkud narušuje standardní způsob interakce jednotlivých vrstev ve vrstevnatém modelu. 50. Protokol TCP - I. Protokol TCP je protokolem transportní vrstvy, a že je jedním ze dvou alternativních protokolů, které síťový model TCP/IP na úrovni této vrstvy nabízí. Připomeňme si také důvod této nabídky dvou alternativních protokolů: jednotlivé aplikace mají možnost si vybrat, zda je pro ně výhodnější používat na úrovni transportní vrstvy nespolehlivé (ale rychlejší) přenosové služby, zajišťované protokolem UDP (User Datagram Protocol), nebo naopak pomalejší, zato ale spolehlivé služby protokolu TCP. Protokolu TCP má k dispozici stejné nespolehlivé služby na úrovni síťové vrstvy, ale s jejich pomocí musí sám zajišťovat služby spolehlivé. Další významný rozdíl mezi protokoly UDP a TCP spočívá v tom, že zatímco UDP nabízí nespojované (connectionless) služby, protokol TCP nabízí své přenosové služby jako spojované (connection-oriented). Před každou výměnou dat mezi dvěma uzly tedy musí být nejprve navázáno spojení, a po skončení přenosu musí být toto spojení zase zrušeno. Stream, neboli proud Dalším významným rozdílem mezi přenosovými službami protokolů TCP a UDP je také jejich pohled na přenášená data. Jak jsme si již naznačili minule, protokol UDP očekává od své bezprostředně vyšší vrstvy vždy celý blok dat, který se snaží přenést opět jako celek (v rámci jediného tzv. . uživatelského datagramu), a na straně příjemce jej předává své bezprostředně vyšší vrstvě opět jako celek. Naproti tomu protokol TCP se snaží nabízet své bezprostředně vyšší vrstvě přenos jednotlivých bytů. Očekává tedy, že entity aplikační vrstvy mu na straně odesilatele budou postupně předávat jednotlivé byty (přesněji: osmibitové oktety), a na straně příjemce si je zase budou po jednom vyzvedávat. Tím vzniká iluze proudu (anglicky: stream) jednotlivých bytů, který navíc není nijak strukturován - tj. všechny přenášené byty jsou považovány za rovnocenné. Ve skutečnosti samozřejmě nejsou jednotlivé bity přenášeny každý zvlášť. Protokol TCP na straně odesilatele postupně akumuluje jednotlivé byty do vhodné vyrovnávací paměti (bufferu), a po jejím naplnění odešle celý její obsah najednou - v tzv. . segmentu, jak se nazývá blok, přenášený protokolem TCP. Analogicky na straně příjemce, kde se datový obsah segmentu ukládá do vyrovnávací paměti, a jednotlivé byty jsou entitám aplikační vrstvy poskytovány z této vyrovnávací paměti. Celý mechanismus sdružování jednotlivých bytů do bloků je plně v režii protokolu TCP, který se přenosem větších celků snaží optimalizovat využití přenosových cest. Pro vyšší vrstvu je tento mechanismus neviditelný - vyší vrstva pracuje s představou proudu jednotlivých bytů. Existují však takové aplikace, pro které právě naznačený mechanismus není příliš vhodný. Příkladem mohou být tzv. . vzdálené terminálové relace, uskutečňované prostřednictvím sítě - kdy jeden uzlový počítač vystupuje v roli terminálu jiného počítače a jednotlivé znaky, zadané z jeho klávesnice, posílá ke zpracování tomuto druhému počítači (který mu zase posílá zpět vše, co má být zobrazeno na obrazovce terminálu). Kdyby v takovéto situaci protokol TCP čekal, až vstupní znaky naplní vyrovnávací paměť na straně odesilatele a teprve pak je skutečně odeslal, uživatel by hodně dlouho mačkal klávesy bez jakékoli odezvy. Protokol TCP však i s tímto počítá, a nabízí odesilateli mechanismus (označovaný jako push), kterým si aplikace může vynutit skutečné odeslání dat i v případě, že příslušná vyrovnávací paměť není ještě naplněna. Jak se dosahuje spolehlivost Prakticky jedinou možností, jak pomocí nespolehlivé přenosové služby zajistit spolehlivé přenosy, je umožnit příjemci rozpoznat chybně přenesený blok, a vyžádat si jeho opětovné vyslání. Ukázali jsme si také, že za tímto účelem se používá více různých způsobů tzv. . potvrzování (acknowledgement). Protokol TCP používá tzv. . kladné potvrzování (positive acknowledgement), což znamená, že potvrzuje úspěšně přijatá data, a na chybně přijatá data nereaguje nijak (ty pak odesilatel znovu vyšle na základě vypršení časového limitu, ve kterém očekával jejich kladné potvrzení). Ve své základní podobě tzv. . jednotlivého kladného potvrzování (stop&wait positive acknowledgement), kdy odesilatel před odesláním každého dalšího bloku čeká na kladné potvrzení naposledy vyslaného bloku, je tento mechanismus značně neefektivní. Protokol TCP proto používá kladné potvrzování ve variantě tzv. . kontinuálního potvrzování (continuous acknowledgement), známého též jako tzv. . metoda okénka (sliding window). Podstata této varianty spočívá v tom, že odesilatel může odeslat další blok (resp. . několik dalších bloků) ještě dříve, než dostane potvrzení o přijetí bloku předchozího. O tom, kolik bloků může takto vyslat "dopředu", rozhoduje velikost pomyslného okénka. V případě protokolu TCP se přenášené bloky dat označují jako segmenty, a mohou mít různou délku. V případě, že některý segment není přenesen bezchybně (resp. . není kladně potvrzen do vypršení časového limitu), je jeho obsah vyslán znovu, a po něm také obsah všech následujících segmentů. Jde tedy o tzv. . opakování s návratem (Go-Back-N). Podstatné ale je, že při tomto opakovaném vysílání již jednou vyslaných dat nemusí být dodrženy původní velikosti segmentů - znovu vyslaný segment může být větší než segment, vyslaný původně. To ale činí potvrzování celých segmentů problematické. Proto jsou v protokolu TCP potvrzovanými jednotkami dat nikoli celé bloky (segmenty), ale jednotlivé byty (přesněji: oktety)!! Obr. 50.1.: Představa potvrzování v protokolu TCP Konkrétní způsob implementace potvrzování v protokolu TCP využívá plně duplexního charakteru spojení na úrovni transportní vrstvy. Jak naznačuje obrázek 50.1., každý segment obsahuje kromě vlastních dat i údaj o pozici prvního bytu těchto dat v rámci celého proudu bytů (tzv. . sequence number). S využitím tohoto údaje pak příjemce původní proud bytů rekonstruuje. Jednotlivá kladná potvrzení se opět vztahují k celým bytům, a jsou vkládána do segmentů, přenášených v opačném směru, než potvrzovaná data. Jde tedy o tzv. . nesamostatné potvrzování (anglicky: piggybacking). Kladné potvrzení má přitom formu čísla pozice prvního bytu (v rámci proudu), který příjemce očekává jako další (tj. prvního bytu za posledním úspěšně přijatým) - jde o tzv. . acknowledgement number. 51. Protokol TCP - II. Protokol TCP používá tzv. . kladné potvrzování (positive acknowledgement), což znamená, že potvrzuje pouze správně přijatá data, zatímco na chybně přijatá data nereaguje nijak. Odesilatel proto pozná, že určitá data nebyla přenesena správně, až po vypršení určitého časového limitu. Současně s tím je ale dobré si uvědomit, že také kladná potvrzení jsou sama přenášena pomocí stejně nespolehlivých přenosových služeb síťové vrstvy, jako samotná data. Může se proto stát, že určitá data jsou přenesena bezchybně, ale "ztratí" se jejich kladné potvrzení. Odesilatel však nemá možnost oba tyto případy rozlišit. Vždy musí čekat až do vypršení časového limitu, zda nedostane kladné potvrzení, a pokud ne, musí data vyslat znovu. Otázkou ovšem je, jak volit příslušný časový limit (timeout)? Bude-li příliš krátký, může docházet k situacím, kdy data budou přenesena bezchybně, ale jejich kladné potvrzení dojde odesilateli příliš pozdě - až po vypršení časového limitu, což odesilatele přinutí znovu vyslat úspěšně přenesená data. V opačném případě - bude-li časový limit příliš dlouhý - bude odesilatel zase zbytečně dlouho čekat, než si bude moci domyslet, že se data nepřenesla správně. V obou případech je výsledkem neefektivní využití přenosových kapacit. Problém vhodné volby časového limitu je navíc komplikován skutečností, že protokol TCP může být používán v různých sítích, ve kterých se doby přenosu mohou lišit i v několika řádech. Například v rychlé lokální síti by příslušný časový limit měl být výrazně kratší než v rozlehlé síti, která používá relativně velmi pomalé pevné telefonní okruhy. Situace je navíc ještě komplikovanější u vzájemně propojených sítí (internets, s malým "i"), kde jednotlivé části přenosové trasy (route) mají obecně různé přenosové kapacity, a kde se navíc trasa mezi dvěma koncovými účastníky může v průběhu přenosu dynamicky měnit (např. v důsledku zahlcení či výpadku). Adaptivní chování Způsob, jakým se protokol TCP vyrovnává s problémem správné volby časového limitu pro opakované vysílání (retransmission), lze v prvním přiblížení charakterizovat jako adaptivní. TCP totiž průběžně monitoruje skutečné chování přenosové sítě, a podle něj se snaží předvídat její chování i pro nejbližší časový úsek. Tomu pak přizpůsobuje i své chování. TCP neustále měří dobu obrátky (RTT, round trip time) jako dobu od odeslání dat do přijetí kladného potvrzení o jejich úspěšném doručení. Časový limit pak uzpůsobuje průměrné době obrátky, kterou vypočítává jako vážený průměr (weighted average) jednotlivých naměřených dob obrátky. Nejednoznačnost potvrzování Protokol TCP nepotvrzuje celé segmenty (jak se nazývají jím přenášené bloky dat), ale jednotlivé byty (přesněji: oktety) v rámci přenášeného proudu (stream). To má jeden závažný důsledek pro výpočet doby odezvy. Představme si situaci, kdy odesilatel nedostane do časového limitu kladné potvrzení o přijetí určité části dat, a tak je vyšle znovu ve stejně velkém segmentu. Dostane-li pak kladné potvrzení, není z něj schopen rozlišit, ke kterému segmentu se toto potvrzení vztahuje - zda jde o potvrzení poprvé vyslaných dat (které se někde zdrželo), nebo zda jde již o potvrzení podruhé vyslaných dat (zatímco poprvé vyslaná data se přenesla s chybou, nebo se jejich kladné potvrzení ztratilo). Potvrzování, používané protokolem TCP, je proto v obecném případě nejednoznačné (ambiquous). Z pohledu zabezpečení spolehlivého přenosu tato nejednoznačnost nijak nevadí, ale problém vzniká při výpočtu doby obrátky: má tato být vztažena k okamžiku prvního vyslání, nebo naopak k okamžiku posledního opakovaného vyslání určitých dat? Dá se ukázat, že obě varianty jsou špatné - v případě té první může vážený průměr doby obrátky růst nade všechny meze, zatímco ve druhém případě sice konverguje k určité konečné hodnotě, ale tato je menší, než by správně měla být (praktické implementace této varianty ukazují, že je tato hodnota přibližně poloviční oproti správné, a protokol TCP pak vysílá všechna data právě dvakrát). Karnův algoritmus S jednoduchým a elegantním řešením poprvé přišel radioamatér Phil Karn, když se snažil implementovat TCP/IP protokoly i pro prostředí radioamatérských paketových sítí (což se mu ostatně povedlo - výsledkem je známý programový balík KA9Q, nazvaný podle volací značky svého autora). Myšlenka, se kterou Karn přišel, je velmi jednoduchá - v případě nejednoznačného potvrzení (tj. v případě opakovaného vyslání již jednou vyslaných dat) vůbec neměřit dobu obrátky, a tudíž i neuzpůsobovat podle ní časový limit. Jinými slovy: pro stanovení časového limitu využívat pouze ty případy, kdy data byla vyslána jen jednou, a je tudíž jasné, jak dobu obrátky měřit. I toto řešení však ve své čisté podobě není příliš použitelné. Představme si totiž situaci, kdy například vlivem změny trasy či výpadku části přenosových kapacit náhle vzroste zpoždění při přenosu. Potvrzení nestihne přijít včas, a tak jsou data vyslána znovu - v důsledku toho se pak ale neměří doba obrátky, a nijak se nemění ani časový limit. Bude-li nárůst zpoždění trvalý, výše uvedený algoritmus na něj vůbec nezareaguje! Konkrétní algoritmus, který Phil Karn navrhl, však řeší i tuto situaci (technikou, označovanou jako timer backoff): v okamžiku, kdy začne docházet k opakovanému vysílání dat, přestává tento algoritmus měřit dobu obrátky, a nemění tudíž ani vážený průměr těchto dob. Začne ale zvětšovat časový limit (např. na dvojnásobek po každém opakovaném vyslání dat). Teprve v okamžiku, kdy díky většímu časovému limitu dostane kladné potvrzení včas (tj. jako jednoznačné potvrzení), změří skutečnou dobu obrátky, znovu začne vypočítávat vážený průměr dob obrátky, a tomuto průměru pak uzpůsobí časový limit. 52. Protokol TCP - III. Dalším důležitým předpokladem pro zajištění spolehlivého, ale současně s tím i dostatečně efektivního přenosu, je vhodné řízení toku (flow control). Protokol TCP musí zajistit, aby odesilatel neposílal data rychleji, než je příjemce schopen je přijímat (resp. . ukládat do svých vyrovnávacích pamětí). Pokud by totiž odesilatel příjemce "zahltil", tento by musel přijímaná data zahazovat, a ta by musela být posléze vysílána znovu. Odesilatel se tedy nutně musí řídit kapacitními možnostmi příjemce. Konkrétní způsob, jakým se v protokolu TCP dosahuje potřebného řízení toku, bezprostředně souvisí s mechanismem potvrzování. Okénko proměnlivé velikosti Kladné potvrzování je takové, kdy příjemce kladně potvrzuje správně přijatá data, a na chybně přenesená data nereaguje. Protokol TCP ovšem používá tento způsob potvrzování v tzv. . kontinuální variantě, kdy umožňuje, aby odesilatel vysílal data "dopředu", tedy ještě dříve, než dostane potvrzení o úspěšném přijetí dříve vyslaných dat. Existuje zde samozřejmě určité omezení na objem dat, které se takto mohou vyslat "dopředu", a je dáno velikostí posuvného datového okénka (sliding window) - viz obr. 59.1. Okamžitá velikost a poloha tohoto okénka určuje odesilateli, kolik dat ještě může vyslat, aniž by musel čekat na potvrzení od protější strany. Příjemce má samozřejmě možnost řídit tok dat tím, že dočasně pozdrží kladné potvrzení úspěšně přijatých dat. Tím totiž zabrání odesilateli, aby si posunul své datové okénko, a nedovolí mu tudíž vyslat další data za okamžitým koncem okénka. Tato metoda má ale nepříjemný vedlejší efekt v tom, že když příjemce pozdrží kladné potvrzení a odesilatel jej nedostane do příslušného časového limitu (viz minule), bude to interpretovat tak, že tato data nebyla úspěšně přenesena. V důsledku toho pak odesilatel znovu odešle již jednou odeslaná a úspěšně přijatá data. Tato sice již nemohou příjemce "zahltit" (ten je může jednoduše ignorovat), ale jejich přenos zbytečně spotřebovává část existující přenosové kapacity. Protokol TCP proto používá jiný způsob řízení toku, kterým je změna velikosti posuvného okénka. Příjemce reaguje na každý úspěšný přenos dat tím, že pošle příslušné kladné potvrzení, a odesilatel si na základě tohoto potvrzení příslušným způsobem posune své datové okénko. Současně s tímto potvrzením ale příjemce zašle odesilateli ještě i další údaj, podle kterého si odesilatel nově nastaví šířku svého datového okénka (viz obr. 52.1.). obr. 52.1.: představa posuvného datového okénka Příjemce tento údaj samozřejmě volí podle svých možností tak, aby vždy byl schopen přijmout to, co mu odesilatel pošle. Příjemce dokonce může odesilateli zmenšit jeho datové okénko až na nulovou velikost, a tím vlastně zcela zastavit vysílání jakýchkoli dat. Příjemce by ale při stanovování nové velikosti okénka měl vždy postupovat korektně - jelikož nemůže přesně určit okamžik, kdy odesilatel dostane údaj o nové velikosti okénka, neměl by se jeho pravý okraj nikdy posouvat zpět (na obr. 52.1 směrem doleva)! Nejde jen o koncové účastníky Potřeba řídit tok dat se však netýká jen obou koncových účastníků přenosu. Je totiž nutné si uvědomit, že na cestě od odesilatele k příjemci mohou data procházet i přes několik přepojovacích uzlů (gateways), které také mají jen konečnou propustnost. Odesilatel tedy musí dávat pozor i na to, aby nezpůsobil zahlcení (tzv. . zácpu, angl. congestion) těchto mezičlánků. Protokol TCP však neobsahuje žádný explicitní mechanismus, který by měl za úkol ochranu těchto mezičlánků před zahlcením (congestion control). Snaží se ale chovat tak, aby k zahlcování mezilehlých přepojovacích uzlů nedocházelo. Pro správné pochopení podstaty celého problému je vhodné si uvědomit, jak se takové zahlcení mezilehlého uzlu projeví koncovým účastníkům komunikace. Jakmile přepojovací uzel (gateway) nestačí přepojovat přenášená data v reálném čase, tato se hromadí v jeho vstupních frontách, kde čekají na své další zpracování. Tento stav se koncovým účastníkům projevuje růstem doby obrátky. Jakmile ale zatížení přepojovacího uzlu stoupne natolik, že jeho vstupní fronty již svou kapacitou nestačí, musí přepojovací uzel nově přijímané bloky dat zahazovat, protože je nemá kam uložit. Mechanismy potvrzování, které se snaží zajistit spolehlivý přenos, reagují na obě tyto situace opakovaným vysíláním již jednou vyslaných dat, tedy vlastně dalším zvýšením provozu v síti, což dále zhoršuje přetížení přepojovacích uzlů, a může vést až k úplnému zhroucení sítě v důsledku zahlcení (congestion collapse). Jednou z možností, jak předcházet zahlcování přepojovacích uzlů, je dát jim možnost upozornit odesilatele na hrozící nebezpečí. To však opět stojí určitou část přenosové kapacity. Další, méně nákladnou možností, je vhodná disciplína samotných odesilatelů. Protokol TCP se snaží předcházet zahlcování přepojovacích uzlů tím, že odesilatel si sám zmenšuje šířku svého datového okénka v situaci, kdy předpokládá hrozící zahlcení přepojovacích uzlů. Každou ztrátu datového segmentu (tj. každý případ, kdy nedostane kladné potvrzení do příslušného časového limitu), interpretuje odesilatel jako důsledek zahlcení některého z přepojovacích uzlů na cestě k příjemci, a reaguje na to tím, že si sám zúží své datové okénko na polovinu (současně s tím prodlužuje na dvojnásobek i časový limit, do kterého očekává kladné potvrzení). Při opakovaných ztrátách přenášených segmentů tak velikost okénka exponenciálně klesá, čímž se odesilatel snaží maximálně snížit objem provozu v síti, a poskytnout tak přepojovacím uzlům potřebný čas na zotavení. Tato technika je označována jako Multiplicative Decrease Congestion Avoidance. Otázkou ovšem je, jak má protokol TCP reagovat na konec stavu zahlcení. Kdyby začal opět exponenciálně zvětšovat velikost svého datového okénka, vedlo by to na prudkou oscilaci celé přenosové sítě mezi stavem s minimálním objemem přenosů a stavem zahlcení. Proto musí protokol TCP postupovat "umírněněji", a své datové okénko zvětšovat pomaleji (způsobem, který je označován jako slow-start recovery, doslova: zotavení s pomalým startem). Za každý úspěšně přenesený segment si odesilatel zvětší své datové okénko jen o velikost tohoto segmentu. Jakmile však dosáhne poloviny té velikosti okénka, kterou mu nabízí příjemce (viz výše), postupuje ještě pomaleji, a velikost okénka zvětšuje vždy až poté, co dostane kladné potvrzení o úspěšném přenosu všech segmentů v rámci celého okénka. Maximální velikostí okénka je pak samozřejmě ta, kterou mu signalizuje příjemce. Kombinací všech výše uvedených mechanismů pro řízení toku, spolu s adaptivním způsobem potvrzování (o kterém jsme si povídali minule) dosahuje protokol TCP velmi efektivního využití existujících přenosových kapacit. Praktické testy ukázaly, že oproti prvním verzím protokolu TCP, které uvedené mechanismy ještě nepoužívaly, dosahují novější verze TCP dvakrát až desetkrát většího přenosového výkonu. To je jistě jeden z hlavních důvodů dnešní velké popularity protokolu TCP. 53. Protokol TCP - IV. Bloky dat, přenášené protokolem TCP jako celek, se označují jako segmenty (segments), zatímco v případě alternativního protokolu UDP jde o tzv. . uživatelské datagramy (user datagrams). V obou případech je přenášený datový blok tvořen dvěma hlavními částmi: hlavičkou (header) a vlastními daty. Zatímco ale v případě protokolu UDP stačí, když hlavička kromě zabezpečovacího údaje a příznaku délky obsahuje již jen údaj o portu koncového příjemce a odesilatele, hlavička TCP segmentu musí být obsažnější - jak je ostatně možné očekávat v případě výrazně složitějšího přenosového protokolu. Přesný formát segmentu protokolu TCP ukazuje obrázek 60.1. Obr. 53.1.: Formát TCP segmentu Čím je určeno spojení Spojované (connection-oriented) protokoly, mezi které patří i protokol TCP, musí vždy nějakým způsobem identifikovat konkrétní spojení, po kterém jsou určitá data přenášena. Spojované protokoly síťové vrstvy mají blíže k představě spojení jako kanálu, který někudy vede, a tak jej obvykle označují jednoznačným identifikátorem (např. číslem). Tento identifikátor pak používají jak pro zanesení příslušné cesty do směrovacích tabulek mezilehlých uzlů, přes které spojení prochází, tak i ve vlastních datových paketech pro určení cesty, kterou mají být přenášeny (místo adresy příjemce). Spojované protokoly na úrovni transportní vrstvy (což je případ protokolu TCP) však již "nevidí" žádné mezilehlé uzly, nepotřebují brát je v úvahu, a je pro ně přirozenější identifikovat spojení dvojicí: . Co je ale koncovým a počátečním bodem spojení v případě protokolu TCP? IP adresa příjemce a odesilatele nestačí, neboť ta jednoznačně identifikuje pouze uzlový počítač, a nikoli již konkrétní entitu aplikační vrstvy v rámci daného uzlu. Obdobně není samo o sobě dostatečné ani číslo portu, které zase identifikuje aplikační entitu v rámci daného počítače. Počáteční (a stejně tak i koncový) bod spojení může být určen až dvojicí . Obr. 53.2.: TCP segment a jeho pseudohlavička Jak ovšem vyplývá z obrázku 60.1., v TCP segmentu jsou vyjádřeny pouze čísla portů odesilatele a příjemce. Potřebné IP adresy jsou pak, obdobně jako v případě protokolu UDP, součástí tzv. . pseudohlavičky (viz obr. 53.2), která je shodná s pseudohlavičkou protokolu UDP (samozřejmě až na obsah pole PROTO, které identifikuje transportní protokol, a pro TCP má hodnotu 6). Stejný jako u protokolu UDP je i význam pseudohlavičky a způsob jejího využití - je zahrnuta do výpočtu kontrolního součtu (položka CHECKSUM v TCP segmentu), ale ve skutečnosti přenášena není. Obsah jednotlivých položek (především pak obě IP adresy) dostává transportní vrstva na straně příjemce od vrstvy. Kladné potvrzování Protokol TCP používá kladné potvrzování - nikoli ovšem celých bloků (segmentů), ale jednotlivých bytů (osmibitových oktetů). Příjemce i odesilatel se dívají na přenášená data jako na lineární posloupnost bytů, a v každém segmentu se vlastně přenáší část této lineární posloupnosti. Která část to je, udává položka SEQUENCE NUMBER v hlavičce segmentu (vyjadřující pozici prvního přenášeného bytu v této posloupnosti). Kladné potvrzení, které příjemce vrací odesilateli v případě úspěšného příjmu, pak má opět formu pozice bytu v uvažované lineární posloupnosti - tentokráte ale pozice prvního bytu, který příjemce očekává jako další (položka ACKNOWLEDGEMENT NUMBER). V položce WINDOW je pak vyjádřena velikost datového okénka, které příjemce nabízí odesilateli, a které ve své podstatě signalizuje, kolik volného místa ve své vyrovnávací paměti má příjemce ještě k dispozici. Je dobré si uvědomit, ke kterému směru přenosu se obsah tří právě uvedených položek vztahuje. Uvažujeme-li segment, směřující od uzlu A do uzlu B, týká se jeho položka SEQUENCE NUMBER přenosu v témže směru (tj. od A do B), zatímco potvrzení v položce ACKNOWLEDGEMENT NUMBER se vztahuje k přenosu dat v opačném směru (tj. od B do A). Stejně tak se i obsah položky WINDOW týká přenosu dat v opačném směru (od B do A). Naléhavá data Jak jsme si již také naznačili, protokol TCP nabízí své přenosové služby ve formě proudu (stream) jednotlivých bytů - odesilatel na jedné straně zadává k odeslání postupně jednotlivé byty, a příjemce si je na druhé straně ve stejném pořadí vyzvedává. Lze si tedy představit, že protokol TCP implementuje pomyslnou rouru, do které odesilatel z jedné strany jednotlivé byty vkládá, a příjemce si je z druhé strany zase odebírá. Uvnitř této roury se však může nacházet nezanedbatelný počet bytů, které již byly odeslány, ale nebyly dosud přijaty. A to může u některých aplikací způsobovat nemalé problémy. Například při vzdáleném přístupu pomocí terminálové emulace se uvnitř pomyslné roury nachází znaky, které uživatel již zadal z klávesnice, ale které ještě nebyly hostitelským počítačem přijaty a zpracovány. Potřebuje-li však uživatel náhle zadat vhodný povel k přerušení právě probíhající činnosti (tzv. . break), musely by příslušné řídící znaky postupně projít rourou a mohly by se uplatnit až teprve tehdy, když budou zpracovány všechny předtím zadané znaky. Protokol TCP však právě pro tyto účely nabízí možnost "předbíhání", dovolující vyslat příslušné povely jako tzv. . naléhavá data (urgent data), někdy označovaná též jako data mimo pořadí (out-of-band data). Příznak toho, že daný segment obsahuje naléhavá data, je vyjádřen nastavením příslušného bitu v položce CODE BITS. Vlastní naléhavá data pak musí být umístěna od začátku datové části segmentu, a v položce URGENT POINTER je ukazatel na jejich konec v rámci daného segmentu. Po doručení naléhavých dat by měl být koncový příjemce neprodleně upozorněn na jejich existenci. Samotný protokol TCP však již nestanovuje, jakým způsobem se tak má dít. Ostatně ani dost dobře nemůže, neboť příslušný mechanismus závisí na konkrétní implementaci. Další řídící bity v šestibitové položce CODE BITS pak slouží mj. potřebám navazování a rušení spojení, operaci push, umožňují zneplatnit položku ACKNOWLEDGEMENT NUMBER atd. Segment ani jeho hlavička nemají pevnou délku Velikost datové části segmentu, a tím i segmentu jako takového, není pevná, a stejně tak nemusí být stejně velké ani segmenty, přenášené postupně v rámci téhož spojení. Celková délka segmentu (tj. jeho datové části i hlavičky) přitom není vyjádřena přímo v segmentu samotném, ale až v jeho pseudohlavičce (viz obr. 53.2., položka TCP LENGTH). Otázkou ovšem je, jak volit optimální velikost segmentu. Zde je nutné si uvědomit, že jednotlivé segmenty jsou vkládány do IP datagramů, a ty zase do rámců (na úrovni rámců vrstvy síťového rozhraní) - každý z nich si ale k "užitečným" datům přidává svá řídící data, která představují režii přenosu. V případě malých segmentů je tato režie relativně velká, zatímco v případě velkých segmentů dochází k fragmentaci, když nelze umístit celé segmenty resp. . IP datagramy do přenosových rámců. Optimální by byl co největší segment, při kterém ještě nebude docházet k žádné fragmentaci. Najít jeho velikost je ale velmi netriviální (tato velikost totiž závisí na mnoha faktorech, které se navíc mohou dynamicky měnit). Samotný protokol TCP neobsahuje žádný mechanismus pro nalezení optimální velikosti segmentu. Co však protokol TCP nabízí, je prostředek, pomocí kterého se obě strany mohou dohodnout alespoň na maximální velikosti přenášených segmentů. Implicitně používá TCP maximum, které odpovídá datové části segmentu o velikosti 536 bytů (tak, aby se segment včetně své obvyklé hlavičky vešel do IP datagramu implicitní velikosti 576 bytů). Tato implicitní hodnota je založena spíše na pesimistickém předpokladu, že spojení mezi oběma koncovými účastníky není přímé, ale vede přes jednu či několik bran, a má malou propustnost. Pokud jsou však oba koncoví účastníci připojeni například k témuž segmentu rychlé lokální sítě, je jistě žádoucí, aby plně využívali její větší šířku přenosového pásma a její schopnost přenášet najednou větší bloky dat. Tedy volit větší maximální velikost segmentů. Konkrétní mechanismus pro stanovení maximální velikosti segmentu využívá volitelné položky OPTIONS v hlavičce segmentu (viz obr. 53.1.). Je-li ovšem tato položka volitelná, stejně tak jako je proměnná její délka, nemůže mít pevnou délku ani samotná hlavička TCP segmentu. Konkrétní velikost hlavičky (rozšířené výplní ze samých nul na násobek 16 bitů) je pak vyjádřena v položce HLEN. 54. Transportní rozhraní Implementace nejnižších vrstev určitého síťového modelu je vždy součástí operačního systému počítače, zatímco nejvyšší vrstva (aplikační) již součástí operačního systému není. O přesné hranici, tedy o tom, která vrstva ještě je součástí operačního systému a která již ne, pak rozhoduje především samotný síťový model a jeho představa o tom, jak má být síťový software členěn na vrstvy. V případě síťového modelu TCP/IP je za součást operačního systému považována ještě transportní vrstva, zatímco vrstva aplikační již stojí nad operačním systémem. To má ale jeden velmi závažný důsledek: přístup ke službám transportní vrstvy TCP/IP zprostředkovává aplikacím operační systém. Způsob, jakým se tak děje - tedy jednotlivé mechanismy a postupy - jsou pak dány konkrétním operačním systémem a jeho celkovou koncepcí. Proto je dobré rozlišit dvě věci: protokoly, používané na úrovni transportní vrstvy, a rozhraní transportní vrstvy směrem k vrstvě aplikační (tzv. . transportní rozhraní). Transportní protokoly musí být na všech vzájemně komunikujících počítačích stejné, a proto mohou být v rámci síťového modelu TCP/IP standardizovány. Transportní rozhraní je ale závislé na konkrétním operačním systému, a na různých počítačích tedy může být různé. Proto dost dobře nemůže být v rámci síťového modelu TCP/IP jakkoli standardizováno. V této souvislosti je vhodné si znovu zdůraznit, že TCP/IP rozhodně není to samé, co Unix. Unix je jeden z mnoha operačních systémů, a TCP/IP je jedna z mnoha soustav protokolů a názorů na to, jak mají vypadat a fungovat počítačové sítě (tedy to, co zde označujeme jako síťový model). Tvůrci operačního systému Unix si síťový model TCP/IP oblíbili natolik, že pro potřeby propojování svých počítačů do sítí již nepoužívají nic jiného. To ale rozhodně neznamená, že by v prostředí Unixu nemohly být implementovány jiné síťové modely resp. . architektury. Stejně tak to rozhodně neznamená, že by síťový model TCP/IP nemohl být implementován i v prostředí jiných operačních systémů. Dnes také skutečně existují implementace TCP/IP snad pro každý existující operační systém, od MS DOSu pro počítače PC až po operační systém VM/CMS střediskových počítačů firmy IBM. Je zde však přeci jen určitá odlišnost, která svádí ke ztotožňování TCP/IP s Unixem: implementace protokolů TCP/IP je dnes již považovaná za standardní součást Unixu, tj. je přímou součástí dodávky tohoto operačního systému. V případě ostatních operačních systémů je však pouze jedním z mnoha doplňkových produktů, které si uživatel dokupuje zvlášť (a často si také může vybrat z širší nabídky různých implementací). Jestliže tedy mohou být protokoly TCP/IP implementovány v prostředí různých operačních systémů, znamená to současně, že v každém z nich budou služby transportní vrstvy přístupné jiným způsobem. To je velmi důležité nejen pro samotné aplikace a jejich tvůrce, a také pro způsob, jakým mohou být v rámci síťového modelu TCP/IP standardizovány nejobvyklejší aplikace typu elektronické pošty, přenosu souborů, vzdálených terminálových relací apod. Standardizovat je možné (a nutné) celkovou koncepci těchto aplikací a konkrétní protokoly, prostřednictvím kterých budou spolupracovat (např. předávat si jednotlivé zprávy v rámci elektronické pošty, celé soubory v rámci aplikací pro přenos souborů atd.). Není ale již možné standardizovat přesný způsob, jakým budou tyto aplikace využívat služeb transportní vrstvy. Instalace systému Net Ware 5 Hardwarové požadavky pro systém Net Ware 5 Pokud chceme instalovat systém Net Ware 5, musíme si připravit počítač následující minimální konfigurace: PC s procesorem Pentium, Pentium II Monitor VGA (lépe SVGA obrazovka) 550 MB diskového prostoru 48 MB RAM (64 MB doporučeno - pro provozování JAVA aplikací minimálně 96 MB) Jedna nebo více síťových karet Sériová nebo PS/2 myš (volitelně) Mechanika CD-ROM, ISO 9660 CD-ROM disk (instalace na serveru) Toto jsou samozřejmě novelovská doporučení, která je nutno brát jako opravdu minimální konfiguraci. Systém by se jistě dal instalovat i na počítač s procesorem 486/66 a s 32 MB RAM, ovšem grafický režim by pravděpodobně nepracoval, tj. server by pracoval pouze v běžném textovém režimu. Také využiti tohoto serveru pro připojení a práci uživatelů, stejně jako jeho funkcí by bylo opravdu minimální. Pokud si chceme vychutnat kouzlo grafické aplikace, musíme mít alespoň 48 MB paměti. Takové množství systém opravdu vyžaduje a vypisuje tuto informaci ihned při startu instalace systému. Pokud ovšem máme alespoň 48 MB RAM, pak instalátor bude pokračovat v procesu instalace. Co je nutné znát před instalací Net Ware 5 již nepodporuje ovladače *.DSK, jako u předchozích verzí. Nyní jsou podporovány pouze ovladače HAM a CDM v rámci architektury NWPA (Net Ware Peripheral Architecture). Dále typ síťového adaptéru (ISA, EISA, PCI, PCMCIA), pokud jde o ISA kartu, pak i nastavenou hodnotu přerušení IRQ a port. Systém Net Ware 5 samozřejmě provádí během instalační fáze autodetekci hardware a měl by tedy správně identifikovat výše uvedené komponenty, včetně hardwarového nastavení. Ne vždy se to však povede zcela korektně, zejména jedná-li se o nestandardní hardwarové komponenty. Pokud ovšem instalujeme systém Net Ware 5 na značkový server některého z renomovaných výrobců, jako je např. firma Compaq, Dell, HP, pak nemusíme mít z autodetekce žádné obavy. Pro vlastní instalaci bude nutno znát: Jméno serveru Rozvržení souborového systému Instalované protokoly Způsob založení stromu (nebo integrace) NDS Příprava DOS partice Systém Net Ware 5 potřebuje pro svůj start partici systému MS DOS, odkud se zavádí jádro operačního systému. Je to stejné, jak jsme zvyklý s předchozích verzí tohoto systému. Velikost DOS partice se v dokumentaci uvádí minimálně 50 MB. Doporučujeme tuto velikost dodržet, neboť systém Net Ware si potřebuje na DOS partici nakopírovat potřebné moduly a konfigurační soubory pro start systému. Je možné DOS partici vytvořit i větší, v závislosti na velikosti paměti RAM, pokud bychom chtěli provádět tzv. . "dump" paměti při nestandardním zastavení serveru (ABEND). Pokud máme server např. s 64 MB paměti a budeme chtít tento dump vykonávat, potřebujeme tedy DOS partici o velikosti 114 MB (64+50). Instalace přímo na serveru Instalaci v rámci jednoho serveru můžeme provést dvěma možnými způsoby: . Instalace přímým startem z CD Novinkou systému Net Ware 5 je možnost přímého nastartování CD s operačním systémem. K tomu musíme mít k dispozici server s CD mechanikou, která podporuje standard El Torito pro přímý start. Instalace z CD, zpřístupněného pod systémem MS DOS Pokud má server CD mechaniku bez podpory přímého startu, musíme použít běžný způsob instalace. Tím rozumíme zavedení dosovského ovladače CD, a spuštění instalační dávky z CD disku s operačním systémem Net Ware 5. Instalace vzdálené ze serveru Instalace můžeme provádět vzdáleně po síti z jiného serveru, kde máme instalační CD disk připojen jako svazek. V tomto případě musíme na cílovém serveru nejprve připravit DOS partici a zavést klienta pro Net Ware. Potom je nutno se přípojit k serveru s instalačním médiem, namapovat si svazek s CD diskem a spustit instalační dávku. Vlastní instalační postup Zahájení instalace na serveru Jak jsme uvedli výše, u serveru Compaq využijeme možnost přímého startu z CD disku systému Net Ware 5. Postup je takový, že do "čistého serveru", který neobsahuje žádné partice a systémy (výjimkou je pouze systémová partice s uloženou konfigurací serveru) vložíme CD se systémem Net Ware 5 a server zapneme. Při startu si všimněme, že se provádí boot z CD mechaniky a startuje se systém Caldera DR DOS verze 7. Objeví se první textová obrazovka instalátoru, ve které máme tři volby v menu: Read License Agreement Accept Licence Agreement Exit První dvě znamenají přečtení a akceptaci licenčních ujednání, pomocí volby Exit můžeme instalaci ukončit. Předpokládejme tedy, že s licenčními podmínkami souhlasíme a pokračujeme v instalaci volbou Accept License Agreement. Dostáváme se do další instalační obrazovky, kde je nutno definovat, jak bude vypadat DOS partice. Pokud systém nenalezne žádnou DOS partici, vypíše o tom informaci (No bootable partition not found) a dá nám možnost k vytvoření pomocí volby "Create new partition". Zároveň nás informuje o požadavku na velikost této partice (30 MB, doporučeno 50 MB). Pokud budeme pokračovat ve vytváření nové partice, systém nám implicitně nabídne velikost 50 MB, máme však možnost tuto velikost modifikovat. Po vytvoření partice systém nahlásí, že partice byla vytvořena, dále je vyžadován restart počítače a partice bude formátována. Pokud na počítači již existuje startovací DOS partice, systém to detekuje a dává následující možnosti: Create new partition Continue with existing partition Back Pokud zvolíme vytvoření nové partice, bude stávající odstraněna! Pokud chceme zanechat existujicí partici a využít ji pro systém Net Ware 5, dáme volbu Continue with existing partition. To však vyžaduje dostatek volného místa na této partici. Pomocí funkční klávesy F3 máme možnost udělat prohlídku particí na disku, abychom měli představu, jak je to s velikostí apod. Po restartu a formátu partice, nebo v druhém případě při zachování stávající partice se zavádí jádro operačního systému Net Ware 5 a naběhne konzole systému. Dále již probíhá instalace shodně pro všechny výše uvedené způsoby. Průběh instalace Volba typu instalace Následující instalační obrazovka nám umožňuje vybrat typ instalace. V našem případě jde o instalaci nového serveru, vybereme tedy položku "New server". Pokud provádíme instalaci nového serveru, pak pokud existují na disku partice jiných systémů (DOS, UNIX, Windows), tyto partice systém nesmaže, ale ponechá je na disku. Pro instalaci využije pouze místo na disku, kde není vytvořena partice . Pokud se nachází na disku Net Ware partice, tuto partici systém smaže, včetně svazku SYS a dalších svazků, které se na ni nacházejí. Možnosti instalační obrazovky Na spodní liště instalační obrazovky máme několik důležitých voleb. Popíšeme si tedy jednotlivé možnosti této instalační obrazovky. Zastavení instalace - < Alt-F10 > Všimněme si, že instalaci máme možnost stornovat pomocí klávesového povelu < Alt-F10 > . Pokud bychom toto provedli ihned v první instalační obrazovce, instalátor provede přepnutí promptu systémové konzole serveru TEMPORARY. Do systému MS-DOS se dostaneme konzolovým příkazem DOWN, který nám ukončí činnost systémové konzole a vrátí řízení zpět operačnímu systému MS-DOS. Dále si můžeme všimnout, že v kořeni adresáře lokálního disku se založil adresář NWINST.TMP, ve kterém je nakopírováno několik souborů. Pokročilá nastavení - Pomocí této volby máme možnost nastavit identifikační číslo serveru (ID number), kterým se server prezentuje na síti a které je jednoznačné pro každý server v síti. Jedná se o číslo hexadecimální o velikosti až 8 znaků. Pokud toto číslo není zadáno, instalátor si jej automaticky a náhodně vygeneruje. Nastavení je užitečné provést například v roz- lehlé síti, kde jsou na směrovačích mezi segmenty nastaveny filtry, propouštějící do jiných segmentů pouze data konkrétních serverů. Někteří správci např. preferují určité jmenné konvence, podle kterých si chtějí servery označit a k tomu mohou rovněž použít toto ID číslo serveru. Dále můžeme pomocí parametru LOAD SERh ER AT BOOT rozhodnout, zda se má vytvořit nový soubor AUTOEXEC.BAT, ve kterém bude zapsán příkaz pro zavedení serveru a zároveň budou původní konfigurační soubory AUTOEXEC.BAT a CONFIG.SYS uloženy s příponou 00x (např. CONFIG.001, AUTOEXEC.001). Máme zde možnost specifikovat i některé SET parametry pro ovladače disků a síťových karet, které budou zapsány do konfiguračního souboru STARTUP.NCF. Regionální nastavení Pokud potvrdíme nastavení úvodní obrazovky, dostáváme se do dalšího okna instalátoru, kde musíme specifikovat regionální nastavení. Tady nám nezbývá než potvrdit nabízené nastavení, neboť podpora češtiny nebyla do systému Net Ware 5, stejně jako do jeho předcházejících verzí dosud implemetována a pravděpodobně se o tom ani neuvažuje. Nastavení myši a videa V další obrazovce se nás systém dotazuje na typ použité myši a videa. Toto je novinka v instalaci systému Net Ware a souvisí pochopitelně s grafickým prostředím, ve kterém bude zbytek instalace probíhat. Máme možnost zvolit typ myši PS/2, nebo typ připojení přes sériový port. Definice myši není povinná. U videa můžeme zvolit VGA režim (pokud máme starší typ karty, která nepodporuje 256 barev), nebo Super VGA rozlišení. Autodetekce hardware Pokud jsme úspěšně prošli těmito fázemi instalace, provede systém autodetekci hardware počítače a pokusí se rozpoznat instalovaný řadič disku a síťové (resp. . síťových) adaptérů. Pokud je autodetekce ukončena, systém Vám umožní prohlédnout si konfiguraci identifikovaného zařízení a nastavení můžete bud' potvrdit, nebo modifikovat. Při modifikaci však buďte velmi obezřetní, neboť při zadání chybných hodnot Vám další instalace nebude fungovat korektně. Následující obrazovka demonstrují identifikaci SCSI řadiče typu Adaptec 2940. Pokud potřebujeme nastavení modifikovat, provedeme to volbou Modify z menu v dolní části obrazovky. Potřebujeme li vložit jiný ovladač, provedeme klávesou < Ins > vložení ze seznamu nabídnutých ovladačů, nebo nakopírujeme ovladač z diskety. Položka PLATFORM SUPPORT MODULE Jedná se o moduly pro podporu symetrického multiprocesingu (PSM Platform Support Modules). Systém by měl automaticky detekovat potřebu zavedení modulu. U neznačkových serverů by bylo pravděpodobně nutno vložit z diskety, pokud výrobce takový modul dodá. (Disketa se použije nevyhovuje-li specifikaci Intel MP Spec. 1.1 nebo 1.4.) Může se stát, že server uzná za vhodné zavést PSM modul i u serveru, který má prokazatelně fyzicky instalován pouze jeden procesor, nebo prostě více procesorů vůbec nepodporuje. V tomto případě můžete nechat zavedení PSM modulu proběhnout, aniž byste tím způsobili nežádoucí snížení výkonu serveru. Volba PCI Hot Plug MODULE Zde je opět vhodné nechat systém detekovat podporu Hot Plug technologie. Pokud detekce neproběhne, dá se předpokládat, že Váš server tuto technologii nepodporuje a potom je i velmi nevhodné provádět výměnu PCI hardwarových komponent za chodu serveru. Typ disku a síťové karty V následující obrazovce instalátoru je vidět, jak systém detekoval typ pevného disku, síťové karty a je možné i případné zavedení dodatečných NLM modulů. Vidíme, že byl rozpoznán disk SCSI a síťová karta od firmy 3Com. Přes volbu Modify můžeme opět změnit rozpoznané komponenty a nebo nastavit příslušné parametry nalezených hardwarových prvků (port, přerušení apod.). Po volbě Modify se přepne kurzor do horní části obrazovky a najetím na příslušný komponent si klávesou zpřístupníme podrobné údaje, které můžeme modifikovat. Tvorba Net Ware partice a svazku SYS: V poslední textové obrazovce instalátoru provedeme vytvoření partice systému Net Ware a definujeme velikost svazku SYS:. Jde o velice důležité nastavení, které by se v budoucnu velmi těžko měnilo, proto je nutné jej provést s rozvahou. Svazek SYS: je povinný svazek, nejde jej tedy pojmenovat jinak a je nutno dodržet minimální velikost, jak bylo uvedeno výše. Protože souborový systém NSS nepodporuje Transaction Tracking System (systém hlídání transakcí), není možno tuto technologii aplikovat na svazek SYS:. Všimněme si, že systém rozpoznal disk typu Seagate, na kterém nalezl 1 GB volného prostoru a nabízí nám vytvoření Net Ware partice o této velikosti. Dále nám implicitně instalátor nabízí vytvoření svazku SYS: o velikosti 1 GB, velikost pro přesměrování dat z vadných bloků (Hot Fix redirection area) je zvolena 3 MB. Dále je v dolní části uvedeno doporučení ponechání volného místa (bez partice) pro vytváření svazků NSS. O svazcích NSS bude pojednáno později, takže v tomto místě pouze uvedeme, že je vhodné toto místo rozhodně rezervovat, abychom později nemuseli konvertovat běžné svazky na typ NSS. Nezbývá nám tedy než se přes volbu Modify nastavit na položku "Net Ware partition size" a změnit její velikost např. na 600 MB. Zbylých 400 MB se nám bude jevit jako volný prostor (free space), na kterém můžeme později provádět instalaci NSS svazku, resp. . svazků. V této obrazovce není prozatím prostor pro vytváření dalších svazků. To lze provádět později v grafické části instalace. Přechod instalace do grafického režimu Zadání jména serveru Po přepnutí instalátoru do grafického prostředí se objeví první obrazovka, kde musíme zadat jméno instalovaného serveru. Jméno serveru je velmi důležitý parametr, který se sice později dá změnit, ale přináší to určitá úskalí. Proto je vhodné mít jméno předem dobře rozmyšleno, s ohledem např. na stávající jmennou konvenci při začleňování serveru do existující NDS. Jméno může být znakový řetězec v délce od 2 do 47 znaků. Jméno může obsahovat znak pomlčky nebo podtržítka, ne však mezery. Na první pozici jména nesmí být číslice! Nastavení souborového systému V další obrazovce je možno dále konstruovat souborový systém, i když svazek SYS: a partice již máme předpřipraveny z textové části instalace. Pomocí voleb NEW, DELETE a EDIT máme možnost měnit strukturu souborového systému podle potřeby. Pokud vytváříme nové svazky, pojmenováváme je podle potřeby jmény o délce 2-15 znaků. Můžeme použít písmena od A do Z, čísla od 1 do 9 a znaky - ! - @ # $ % & ( ). Jméno svazku nesmí začínat podtržítkem, ani nesmí mít v názvu dva nebo více sousledných podtržítek. Pomocí boxu můžeme definovat, jestliže svazek bude vytvořen jako běžný (Traditional), nebo bude využívat technologii NSS. Běžné svazky vytváříme v tom případě, kdy nechceme používat souborový systém NSS. Nastavení souborového systému je záležitost subjektivní a vychází s potřeb jeho využívání v síti. Každý administrátor by měl mít dopředu rozmyšleno, jak svazky bude navrhovat. Co se týče oblasti pro přesměrování systémem Hot Fix, doporučujeme velikost oblasti ponechat. Dříve se tato velikost nastavovala jako procentuelní část velikosti disku (implicitně 0.4%). I tuto oblast je možno ošidit a přidat si tak místo na disku, ale doporučujeme pouze v těch případech, kdy máme server napři'klad s inteligentním řadičem diskového pole, který umí např. "automatic sector repairing", nebo podobné funkce a kde tedy máme bezpečnost ošetřenu již na hardwarové úrovni. Dále můžeme mít v serveru instalováno více fyzických disků a zde musíme zvážit, jak rozdělíme svazky na tyto disky. Jako u předchozích verzí máme k dispozici udělat několik svazků na jednom disku, nebo jediný svazek přes více disků apod. Vždy však musíme mít na zřeteli bezpečnostní kriteria, výkonnostní, administrátorská atd. Pokud např. používáme diskové pole v konfiguraci RAID, pracujme pak s logickým diskem (resp. . disky), kdy však máme konfiguraci většinou předpřipravenu pomocí utilit, dodávaných od výrobce serveru (v případě firmy Compaq jde o utility, které jsou součástí Smart Start). Máme-li nastavení provedeno podle našich představ, pokračujeme v instalaci tlačítkem NEXT. Připojení svazků Připojení svazků by mělo proběhnou velmi rychle, v závislosti na počtu, typu a velikosti vytvořených svazků. Implicitně nám server nabízí možnost připojení až po restartu serveru, ale pokud je potřeba, můžeme provést připojení svazků ihned. Připojení svazků bude mít význam pouze tehdy, pokud během instalace budeme doinstalovávat některé aplikace nebo služby na jiný svazek, než svazek SYS:. Konfigurace sít'ových protokolů Na další obrazovce se specifikuje nastavení protokolů pro síťové adaptéry serveru. Máme k dispozici protokoly IPX a IP. Pokud je v serveru instalován pouze jediný sít'ový adaptér, uvidíme následující obrazovku. Pokud je v serveru více adaptérů, budou zde zobrazeny všechny a nastavení se musí provést pro každý adaptér zvlášť. Kliknutím myši na požadovaný adaptér se v pravé části okna zvýrazní boxy a řádky pro definici síťových protokolů. Zde musíme vybrat alespoň jeden sít'ový protokol, který bude v průběhu instalace přiřazen k tomuto adaptéru. Jako první je uveden protokol IP, kde je nutno definovat IP adresu, masku podsítě a nepovinně i router (dříve tzv. . "default gateway"). Pro protokol IP bude implicitně použit datový rámec Ethernet-II. Pokud požadujeme protokol IPX, zaškrtneme pouze box u kolonky IPX, konfigurovat se nemusí nic. Pro protokol IPX bude implicitně použit rámec, který systém detekuje na síti. Pokud se detekují oba rámce (Ethernet 802.2 i Ethernet_802.3), dá instalátor možnost volby rámce. Pokud není detekován žádný rámec, použije se rámec Ethernet 802.2. Je možné použít bud' jen jeden z uvedených protokolů, nebo zvolit oba současně. Pokud zvolíme na serveru pouze použití protokolu IP, bude implicitně instalována tzv. . pasivní podpora IPX, která se také nazývá "Compatibility Mode". O této technologii bude pojednáno později. Definice časového pásma V další obrazovce budeme vyzváni k zadání časového pásma, ve kterém se nacházíme. Toto je údaj, potřebný pro začlenění do adresářových služeb NDS a správnou časovou synchronizaci. Česká republika spadá do zóny středoevropského času a máme zde již přimo nabídku Prague. Nezapomeňte zaškrtnou box, který systému říká, že má akceptovat přechod na letní a zimní čas ("Allow system to adjust for Daylight Saving Time"). V opačném případě by se v příslušnou dobu, kdy se čas mění z letního na zimní a naopak, čas serveru neposouval! Instalace adresářových služeb NDS Následující obrazovka umožňuje začlenění serveru do stávajícího prostředí adresářových služeb NDS, nebo je možné instalovat nový adresářovýho strom NDS. O struktuře stromu a adresářových službách obecné bude pojednáno dále v této knize. Pokud budeme provádět začlenění do stávajícího stromu, vybereme volbu "Install this server into an existing NDS tree". Systém provede identifikaci stromu, resp. . stromů na síti a dá na výběr, do kterého stromu chceme náš server začlenit. V tomto případě musíme specifikovat kontejner, do kterého se nám vytvoří objekt našeho serveru a jeho svazky. Dále je nutné se do tohoto stromu autentikovat a to na uživatele, který má práva pro vytváření objektů v příslušném kontejneru. V opačném případě se nám instalace NDS nepodaří. Pokud máme server na síti, kde již jsou adresářové stromy NDS a server nám přesto žádný nenabízí, může to mít mnoho příčin. Můžeme mít instalován nesprávný protokol, u IPX protokolu máme chybný rámec, máme špatný síťový kabel nebo zásuvku do sítě apod. Při odhalování chyb je vhodné provést přepnutí do konzole serveru pomocí sekvence a provést kontrolu konfigurace karty a protokolů příkazem CONFIG, zkontrolovat příkazem DISPLAY SERVERS, jestli vidíme nějaké jiné servery a služby na síti, apod. Zvolíme-li tedy instalaci nového stromu, musíme si jej nejprve pojmenovat. Obrazovka vypadá stejně pro případ nově vytvářeného stromu i pro začlenění do stávajíci'ho stromu. Pojmenování stromu provedeme v řádku "Tree Name" a musíme mít na paměti, že pokud instalujeme nový strom již v existujícím prostředí Net Ware, kde se nacházejí jiné stromy, musí toto jméno být jednoznačné! V opačném případě nás instalátor upozorní, že jméno je duplicitní a vyžaduje zadání nového jména stromu. Dále je nutno specifikovat umístění serveru v příslušném kontextu. Zde musíme vycházet již z teoretické rozvahy, jak bude adresářový strom strom vypadat alespoň na horních úrovních. Poslední, co musíme na této obrazovce zadat je heslo pro administrátora, které se musí zadat dvakrát, aby bylo zřejmé, že je zadáno správně. Toto heslo doporučujeme nezapomenout alespoň do doby, pokud si nedokonfigurujeme později takového uživatele, který bude mít v adresářovém stromu NDS příslušná práva. V opačném případě se stává náš strom "mrtvým broukem", neboť není uživatel, který může systém administrovat a náprava toho stavu je velmi složitá. Na další obrazovce následuje již jen rekapitulace toho, co jsme právě nastavili. Pokud máme potřebu udělat v konfiguraci ještě nějaké úpravy, musíme se tlačítkem BACK vrátit a konfiguraci upravit. Všimněme si, že uživatel ADMIN, který je tím administrátorem, kterému jsme nastavovali heslo, se nachází ve stejném kontejneru, který jsme zvolili pro vlastní server. Toto je možno později dodatečně upravit. Instalátor totiž ani nenabízí možnost pro rozmístění těchto objektů jinak. Instalace licencí Následující obrazovka vyžaduje instalaci licencí pro systém Net Ware 5. V řádce "License Location" je implicitně zadána cesta na disketu do adresáře A:\LICENSE, kde se obvykle licence nacházejí. Tlačítko se symbolem kontejneru na pravé straně řádky však slouží k modifikaci této cesty podle vaši potřeby. Je k dispozici rovněž box, kde lze zadat instalaci bez licence. V tomto případě je možné pouze jediné klientské připojení k serveru. Instalace dalších služeb Po dokončení zadání parametrů pro vlastní operační systém Net Ware, můžeme na další obrazovce zvolit dodatečné komponenty, které budou současně se systémem instalovány. U každé služby můžeme vidět informaci, kolik místa na svazku nám uvedený produkt zabere. Implicitně máme všechny boxy zaškrtnuty, k dispozici pak máme dvě funkce pro označení všech komponentů (Select All), nebo vypuštění všech (Deselect All). Dále máme k dispozici okno s popisem každé komponenty (Description). Které nám zobrazí při najetí na komponentu její stručný popis. Po zadání a přechodu na další obrazovku můžeme vidět, co všechno bude v průběhu instalace systému nainstalováno a máme možnost ještě seznam dodatečně upravit pomocí tlačítka Customize. Konečné úpravy před instalací V této obrazovce můžeme provést kontrolu a případné předefinování parametrů, které jsme v předcházejících instalačních obrazovkách nastavily. Následující obrazovku získáme stlačením funkce Customize z předchozí obrazovky. Všimněme si, že můžeme provádět úpravy v následujících oblastech: Net Ware operating system File system Network protocols NDS . NDS Novell Distributed Print Services (NDPS) 52 Kapitola 2 - Instalace systému Net Ware 5 Úpravy v nastavení systému Vybereme-li první řádek z výše uvedené obrazovky, dostaneme se do pokročilého nastavení serveru Net Ware Zde můžeme nastavit parametry, které se dělí do pěti oblastí: První je identifikátor serveru, tzv. . ID number, které jednoznačně charakterizuje server v prostředí adresářových služeb NDS. Jedná se o jednoznačné číslo, které je uloženo v konfiguračním souboru AUTOEXEC.NCF. Na síti nemohou existovat dva servery s tímto stejným číslem. Dalším parametrem je jazyk, ve kterém k nám bude promlouvat konzole serveru. Pro nás bude jistě nejschůdnější angličtina, ale můžeme specifikovat i další světové jazyky a můžeme rozhodnout, v jakém jazyce se bude přihlašovat do systému administrátor. Další záložka se týká administrátorské utility Console One, kterou je možno spouštět v grafické konzole serveru. Pomocí boxu můžeme zajistit automatické zavedení této utility při startu Net Ware serveru. Záložka License se týká licencí na serveru Net Ware. Licence se dělí na serverovou licenci (server license) a licenci pro přihlášení (connection license). Licence pro přihlášení samozřejmě určuje počet klientů, kteří se mohou současně v rámci serveru autentikovat. Pokud bude licence instalována, uvidíme zde její sériové číslo a hodnotu a počet možných připojení. Zároveň je zde položka, ukazující kontejner, do kterého bude licenční objekt v NDS umístěn. Vidíme zde i informaci o tom, že licence můžeme instalovat pozděj i pomocí administrátorských utilit bud' ze stanice, nebo přímo na serveru. Poslední záložka Components umožňuje rozhodnout, které ze tří základních komponentů mají být instalovány. Vidíme, že se jedná o souborový systém, protokoly a databázi NDS. Pokud vyprázdníme boxy, zůstane nám po instalaci holý server bez souborového systému, definice protokolů a NDS databáze. Úpravy v nastavení souborového systému V této instalační obrazovce máme možnost provádět následující úkony: Prohlížení dostupného volného místa Vytváření, modifikaci a mazaní particí Vytváření, modifikaci a mazání svazků Připojování svazků Co se týče particí, systém rozeznává následující tři typy particí: Big DOS, OS/2, nebo Win95 partice (nazývaná také boot partition, zavádí se z ní jádro operačního systému Net Ware, tato partice nemůže být smazána ani modifikována). Konfigurační nebo systémová partice, obsahují uložení hardwarového nastavení serveru (tato partice nemůže být smazána ani modifikována). Net Ware nebo Net Ware Traditional partice, pro vytvářeni standardních svazků (nelze na ni vytvářet NSS svazky). Net Ware NSS partice pro vytváření NSS svazků Úpravy v nastavení protokolů Tato obrazovka umožňuje podrobnější konfiguraci síťových protokolů, než umožňovala obrazovka instalátoru v předešlé části instalace. Obrazovka má čtyři základní záložky. První se týká nastavení protokolů IP a IPX, kde můžeme pro IP protokol definovat adresu sítě a masku sítě, pro protokol IPX pak použité rámce a nastavení IPX čísel sítí (segmentů). Záložka IPX Compatibility dává možnost k instalaci migračního agenta na server v případě, že budeme používat pouze IP síťový protokol a potřebujeme zachovat kompatibilitu na IPX protokol. Znamená to, že přestože server nepropaguje své služby pomocí RIP a SAP broadcastů, přesto je schopen odpovídat na IPX požadavky aplikací. Další položkou, kterou je nutno specifikovat, je Compatibility Mode Network Number. Jedná se o jakési virtuální IPX číslo sítě, které musí mít nastaveni klienti, služby a servery, které spolu chtěj í komunikovat pomocí IPX protokolu. Císlo se však nesmí shodovat s ID číslem serverů, nebo IPX číslem sítě. Implicitně instalátor nabízí hodnotu FFFFFFFD. Co se týče boxu Migration Agent, jedná se o službu serveru, která umožňuje propagovat , nebo lépe řečeno směrovat pakety z jednoho segmentu do druhého, přičemž jeden segment může používat IP protokol a druhý protokol IPX. Záložka Domain Name Service (DNS) umožňuje zaregistrovat štávající DNS servery na síti. Registrace se provede zadáním jména domény a příslušné IP adresy DNS serveru. Zadání IP adresy DNS serverů je upředňostnováno před jmennou interpretací. Poslední záložka se týká SNMP protokolu (Simple Network Management Protocol), což je světově známý protokol, se kterým pracují systémy pro spráw sítí a prvků v sítích. První tři řádky jsou určeny k popisu vlastního serveru (jméno, umístění a jméno správce). V dolních oknech obrazovky lze definovat zařízení, na které bude SNMP směřovat varovné zprávy (tzv. . trapy). Zařízení se určuje zadáním IPX nebo IP adresy a většinou se jedná o adresu nějaké management konzole. Úpravy v konfiguraci NDS V konfiguraci NDS nalezneme tři konfigurační obrazovky, týkající se adresářového stromu NDS, časového pásma a nastavení serveru z hlediska času. První obrazovka umožňuje nastavení jména adresářového stromu, kontextu pro objekt server a umístění uživatelského objektu ADMIN. Máme zde i informaci o tom, že bychom si měly zapamatovat heslo pro administrátorský účet pro pozdější konfiguraci NDS. Další záložka se týká nastavení časového pásma. Jedná se o velmi důležitý parametr, ktery' svou hlavní úloha zaujímá zejména v rozlehlých sítích, které mohou být geograficky rozloženy i přes více kontinentů, jak to má např. firma Novell. Servery v takovémto systému musejí být časově synchronizovány a proto je nutno správně specifikovat časová pásma a posuny času. Máme možnost zde zkontrolovat nastavení regionu časového pásma, kde bychom měli zvolit Prahu. Dále pak určení časové zóny pro středoevropský čas (CET - Central Europe Time) a posun času vůči Greenwichskému času GMT (pro nás hodina dopředu - 1 Ahead). Dále je nutno mít zaškrtnutý box "Daylight saving time", udávající přechod na letní a zimní čas. Zde musíme určit zónu pro letní a zimní čas (CETD) a dny, kdy dochází k posunu času (DST start, DST end) a o kolik hodin (DST offset). Pro nás je offset 1 hodina a dny přechodu jsou poslední neděle v březnu ve 2.00 hodin ráno (Last Sunday of March at 2.00 am) a poslední neděle v říjnu ve 2 hodiny ráno (Last Sunday of October at 2.00 am). Můžeme si všimnout, že systém nám implicitně nutí přechod na letní čas první neděli v dubnu, což je ovšem nesprávně, takže musíme tuto hodnotu upravit ručně. Poslední záložka se týká nastavení typu časové synchronizace, resp. ektive jak bude server poskytovat čas do sítě. Systém Net Ware rozlišuje čtyři poskytovatele času na sítí; a těmi jsou Single Reference, Reference a Primary servery. Poslední typ je Secondary server, ktery' je pouze pasivním příjemcem casu. O časové synchronizaci budeme hovořit později v souvislosti s adresářovými službami NDS. Úpravy v instalaci NDPS Při instalaci distribuovaných tiskových služeb je možnost navázat na případné existující prostředí. Tyto služby jsou totiž implicitně instalovány vždy se systémem Net Ware S a ne vždy je to potřeba. V případě instalace se totiž vytvoří na svazku SYS: v adresáři ndps\resdir, databáze zdrojů, kterou využívá služba NDPS, nazývaná Resource Management Service (RMS). Jsou zde uloženy informace o ovladačích tiskáren, tiskových definičních souborech (NPD soubory), apod. Můžeme tedy určit, zda máme vytvářet v NDS nový Broker objekt, nebo jestli chceme využívat některý z již existujících. Pokud tedy vybereme možnost nový Broker nevytvářet, nebude se kopírovat ani databáze RMS a ušetříme na disku asi 60 MB prostoru. K tomu však musíme mít nezaškrtnutý box "Copy Resource Files". Tyto soubory však musí být dostupné na jiném serveru, neboť jinak nám NDPS nebude správně fungovat. Kopírování těchto souborů lze kdykoli později dodatečně provést. Pokud vytváříme nový Broker, máme k dispozici tři dodatečná nastavení: Enable Service Registry Service - pokud ponecháme zaškrtnutý tento box, tato NDPS služba se bude zavedena a budeaktivní při startu Brokeru na serveru. Tato služba se stará o identifikaci tiskáren a jiných NDPS služeb na síti. Enable Event Notification Service - zaškrtnutí tohoto boxu znamená spuštění a aktivaci této služby při startu Brokeru na serveru. Tato služba má na starosti zasílání informací uživatelům tiskáren o stavu tiskových úloh. Enable Resource Management Service - tento box opět jako předešlé znamená start a aktivaci služby při startu Brokeru. Funkce této služby , ",je popsana vyse. 2.4 Dokončení instalace Pokud již máme provedena veškerá nastavení, nezbytná pro instalací, instalátor bude pokračovat kopírováním souborů na svazek SYS:. Toto může být proces dlouhodobý, který může trvat řádově i přes hodinu, což ovšem závisí na použitém hardware a objemu instalovaných služeb. Indikátor stavu instalace vidíme na obrazovce, takže můžeme sledovat a odhadnout, jak dlouho instalace potrvá. Po dokončení instalace je nutno server restartovat a po naběhnutí systému provedeme kontrolu základních funkcí systému. Nejprve si otestujeme funkce serveru přímo na konzole a pak provedeme přihlášení k serveru, spuštění utility NWAdmin, kde můžeme zkontrolovat podobu adresářového stromu NDS a jednotlivých objektů. Měly bychom si také zkontrolovat podle licenčních objektů, zda nám běží licenční služba a zda vidíme dva objekty s licencemi. Otázka č. 7 NDS Databáze NDS - struktura, využití, druhy replik, dělení na partice; objekty NDS - jejich význam, kontejnerové objekty, koncové objekty - vlastnosti; vytváření objektů NDS - Nwadmin, zabezpečení databáze NDS - přístupová práva, způsoby získání přístupových práv - Trustee, dědění práv, ekvivalence přístupových práv, filtry děděných práv, práva k objektu a k vlastnostem objektu, efektivní práva - jejich zjištění, význam objektu PUBLIC a ROOT, správce sítě - centrální správce sítě, distribuovaný správce sítě - objekt Organizational Role, exkluzivní správce sítě; vytvoření NDS na serveru, odstranění NDS ze serveru, obnovení NDS na serveru, utility pro správu NDS - NWAdmin, DSRepair, DSTrace, DSMerge, NDSManager. Adresářové služby NDS Adresářové služby Novell Directory Services (dříve Net Ware Directory Services) patří k základním stavebním kamenům systému Net Ware a to již od verze Net Ware 4. Adresářové služby byly vyvinuty jako prostředek pro sjednocení zdrojů a služeb sítě do jedné centrální databáze, kde jsou jednotlivé subjekty reprezentovány příslušnými objekty (jde o objektovou databázi). Uvnitř každého objektu se navíc skrývá celá řada vlastností, popisujících objekt detailněji. Tyto objekty jsou uspořádány hierarchicky a zobrazovány jsou ve formě adresářového stromu - tzv. . Directory Tree. Pomocí správcovských utilit máme možnost spravovat zdroje a služby sítě právě přes tyto objekty a to z libovolného místa sítě. Další skvělou vlastností této databáze je její distribuovatelnost po síti. Databáze se dá totiž logicky členit na celky, nazývané partice a tyto partice můžeme distribuovat na servery, které jsou součástí struktury adresářového stromu NDS. NDS již nějakou dobu není záležitostí pouze serverů systému Net Ware. V době, kdy byly adresářové služby přejmenovány z Net Ware na Novell Directory Services, již probíhaly první pokusy o přenesení těchto služby na jiné platformy. V současné době je již k dispozici funkční verze adresářových služeb NDS na systému SCO Unix (dříve Unix Ware), Microsoft Windows NT a ve fázi beta testování jsou již verze pro systémy Solaris, AIX, Linux a HP Unix. Tento trend jistě naznačuje vedoucí postavení adresářových služeb NDS na světovém trhu.Vedle systému Street Talk, nebo teprve vznikajícímu systému adresářových služeb MAD (Microsoft Active Directory), nemá tento produkt zatím na trhu vážnou konkurenci. Mezi hlavní výhody adresářových služeb patří: Snadná a komplexní správa z jednoho místa Flexibilita při rozšiřování Zabezpečení a redundance Jednotné přihlašování pro uživatele Snadná dostupnost zdrojů Úvod do adresářových služeb NDS V předcházejících kapitolách jsme si popsali server Net Ware 5, jeho konzolu, konzolové příkazy a utility a souborový systém. Abychom mohli pokračovat dále a zabývat se např. zabezpečením souborového systému a utilitami, které jsou dostupné z pracovní stanice, musíme si nejprve objasnit problematiku adresářových služeb NDS, instalaci klienta na pracovní stanici a přihlašování do systému. Předmětem následující kapitoly budou tedy adresářové služby NDS, který bychom chtěli popsat hodně detailně, neboť zatím neexistuje kompletní popis těchto služeb v žádné česky psané literatuře. V našem dalším výkladu budeme hovořit o adresářových službách NDS, nebol' jde o zažitý výraz. Pozor ovšem na záměnu se souborovým systémem, kde máme také adresářovou strukturu. V rámci NDS sice žádné adresáře nemáme, ale metoda aplikace a hlavně organizace zdrojů do hierarchické struktury je velmi podobná právě souborovému systému. Obecná charakteristika O adresářových službách NDS jsme již krátce pohovořili v kapitole o službách systému Net Ware 5. Nezmínili jsme se však o koncepci, ze které se adresářové služby NDS formovaly. Jde o mezinárodní standard X.500, který navazuje na původní poštovní standard, známý pod označením X.400. Tento standard zobecňuje a popisuje komunikaci dvou subjektů v libovolném prostředí bez konkrétní specifikace rozhraní, či protokolu. Zároveň tento standard definuje, jak by měla vypadat hierarchická jména sít'ových zdrojů a jejich vnitřní popis. Firma Novell však rozvinula standard X.500 do větších podrobností {zvýšil se počet objektů a zdokonalily se jejich vlastnosti). Standard X.500 tak zůstal vlastně podmnožinou adresářových služeb NDS, neexistuje však samozřejmě zpětná kompatibilita na standard X.500. Adresářové služby jsou typem síťové služby systému Net Ware 5, jejímž základním principem je sjednocení všech síťových zdrojů do jedné centrální databáze, aby uživatelé mohli k těmto zdrojům snadno přistupovat a účinně je využívat. Uživatelé prostřednictvím této služby vidí celou síf jako jeden homogenní celek. Správcům celého systému je umožněno organizovat a spravovat veškeré objekty centrálně z jednoho místa pomo Stavební prvky adresářových služeb NDS Databáze NDS obsahuje dva základní komponenty: DS.NLM Jedná se o modul, který běží v paměti každého serveru. Tento modul firma Novell stále zdokonaluje a jeho novější verze jsou dávány k dispozici ke stažení z webovského serveru. DIB (directory information base) obsahuje informace o síti, které nejsou běžnými prostředky přístupné. Proti přístupu je soubor ochráněn specielními atributy a navíc je trvale otevřen. Veškerá přístup do databáze je realizován přes modul DS.NLM. Objekty databáze NDS a jejich vlastnosti Adresářový strom je tvořen množinou prvků, které reprezentují určité zdroje na síti. Tyto prvky se nazývají objekty a obsahují informace o konkrétním zdroji, který reprezentují. Systém NDS rozlišuje dva základní typy objektů: Kontejnerové objekty Základní vlastností kontejnerových objektů je možnost obsahovat pod sebou v hierarchické struktuře stromu další objekty. Kontejnerový objekt nemusí však nutně obsahovat další objekty, ale ani v tomto případě se jeho definice nemění, tj. zůstává dále kontejnerovým objektem. Kontejnery slouží také pro rozvětvení adresářové struktury do hierarchické podoby stromu. Koncové objekty Koncové objekty neobsahují žádné další objekty, nýbrž představují již fyzické nebo logické entity sítě, např, uživatele, skupiny uživatelů, tiskárny, servery, svazky apod. Příklad adresářového stromu včetně koncových objektů si ukažme na obrázku: Vlastnosti objektů Každý objekt databáze NDS je pak charakterizován svými vlastnostmi (properties). Jedná se o množinu informací, ktery'mi lze daný objekt popsat. Vlastnosti jsou samozřejmě odlišné v závislosti na daném typu objektu, ale existují i vlastnosti, které jsou pro různé typy objektů společné. Hodnoty vlastností Vlastnosti objektů NDS nabývají určitých hodnot (value). Některé vlastnosti musí obsahovat hodnotu povinně, jinak nám systém nedovolí vytvoření objektu dokončit. Jiné hodnoty vlastností jsou nepovinné a vyplňujeme je podle potřeby. Některé vlastnosti mohou také nabývat více hodnot (multivalued properties). Například objekt "User" má vlastnost "Telephone number", kde můžeme zadat i několik telefonních čísel. Kontejnerové objekty Kontejnerové objekty NDS jsou v zásadě 3 typy, ale počítáme k nim i speciální objekt [Root]. Dále pak rozeznáváme typy: Country Organization Organizational Unit Pokud pracujeme s objekty v administrátorských utilitách typu NWAdmin, nebo NDSmanager, budou objekty reprezentovány ikonami, které můžeme vidět na následujícím obrázku. Pro každý kontejnerový objekt, jeho vytváření a jeho používání platí přesně stanovená pravidla. Charakterizujme si tedy jednotlivé typy těchto objektů. [Root] Tento objekt tvoří samotný vrchol struktury adresářového stromu NDS a někdy se uvádí v souvislosti s kontejnerovými objekty. Všechny ostatní objekty jsou tomuto objektu podřízeny. Objekt vznikne automaticky při instalaci prvního Net Ware serveru do systému, kdy zakládáme databázi NDS. Od ostatních kontejnerových objektů se liší tím, že jej nemůžeme smazat, přesunout nebo přejmenovat. Tento objekt neobsahuje také žádné vlastnosti. Délka jména tohoto objektu může být až 32 znaků. Možná jste si všimli, že název objektu je uveden v hranatých závorkách. Jde o správnou syntaxi objektu, ale při odkazu na tento objekt nejsou závorky povinné. Country Tento objekt se při návrhu adresářových stromů NDS příliš nepoužívá. Jeho použití by mělo smysl pouze u sítě, která by byla geograficky rozlehlá přes několik zemí, kde by se objekty jednotlivých zemí soustředily do objektů typu Country. Pojmenování objektů Country dovoluje použít pouze dvoupísmenné normalizované zkratky jednotlivých zemí (např. US, CZ, FR). Tento objekt může být vytvořen ve stromu NDS pouze pod objektem [Root] a je nepovinný (nemusí ve stromě existovat). Organization Tento kontejnerový objekt se používá mnohem více, než předchozí Country objekt. Jak již napovídá název samotného objektu, použijeme tento objekt právě pro pojmenování organizace, firmy, případně i oddělení. Postavení objektu ve stromě NDS je bud' pod objektem [Root], nebo pod objektem Country. Objekt je povinný (alespoň jeden musí ve stromě existovat). Organizational Unit Jde o podobný typ jako objekt Organization. Používá se ve stromech NDS na jemnější dělení stromu na organizační jednotky společnosti (oddělení, skupiny, týmy apod.). Objekt může být vytvořen pod objektem Organization, nebo pod dalším objektem Organizational Unit. Koncové objekty (leaf) Jak jsme již uvedly výše, koncové objekty nám již reprezentují fyzické entity sítě. Koncových objektů je v NDS celá řada, některé jsou hojně používány, některé méně. Také jsme hovořili o rozšiřitelnosti schématu NDS, je tedy zřejmé, že další koncové objekty mohou být do systému přidávány instalací některé aplikace třetího dodavatele. V současné době není možno přesně stanovit, kolik koncových objektů NDS dnes vlastně existuje. Na následujícím obrázku je znázorněna grafická interpretace některých základních Leaf objektů, se kterými asi budeme pracovat nejčastěji. Bezpečnost v systému NDS V předcházející kapitole jsme se zabývali řízením přístupu uživatelů do sítě pomocí bezpečnostního subsystému, který jsme nazývali "Login security". V této kapitole navážeme jednak na kapitolu 7, kde jsme si definovali obecné principy a skladbu adresářových služeb NDS a budeme zároveň pokračovat výkladem dalšího bezpečnostního subsystému. Tento rys bezpečnosti se obeeně nazývá "NDS security" a zabývá se řízením přístupu k objektům v adresářovém stromu NDS. Je to tedy druhý bezpečnostní prvek, který se uplatňuje po přihlášení uživatele do systému NDS. Protože databáze NDS představuje zároveň přístup ke službám systému, vyplývá z toho, že NDS security je i významným prvkem zabezpečení těchto sít'ových služeb, jako jsou např. síťové tisky, SMS, sdílení aplikací, atd. NDS & Souborový systém Je potřeba od sebe odlišit bezpečnost souborového systému a bezpečnost NDS. Pro obě tyto služby systému Net Ware 5 platí téměř stejné principy a rysy definice bezpcčnosti. Také můžeme provádět operace nad souborovým systémem přímo přes objekty (server a svazky) v adresářovém stromu NDS. Je však nutno si uvědomit, že jde zcela o dva odlišné světy, mezi kterými se dědí jakési právo pouze v jednom specielním případě, o kterém pojednáme později. Základní pojmy K tomu, abychom pochopili celý systém definice bezpečnosti v adresářovém stromu NDS, je nutno si nejprve popsat jeho základní prvky. Řekli jsme si již, že objekty v NDS představují služby, ke kterým potřebujeme regulovat přístup. K tomu, abychom mohli definovat tyto přístupy, používáme následující komponenty: Object trustee (důvěrník) Object rights (objektová práva) Property rights (práva k vlastnostem) All object property, selected property rights (práva ke všem, nebo vybraným vlastnostem) Inheritance (dědění práv) Efektivní právo 9.1.1 Object trustee Jedná se o NDS objekt, který je přiřazen jako vlastnost jiného NDS objektu, nazývané Object Trustees (ACL). Každý objekt v databázi NDS obsahuje vlastnost ACL (Access Control List). V této vlastnosti objektu je uvedeno, kdo má k danému objektu přístupové právo a může tedy s tímto objektem manipulovat (např. i měnit vlastnosti daného objektu). Situace přiřazení objektu Admin do ACL objektu Organizational Unit je znázorněna na následujícím obrázku: Vlastnost Object Trustee (ACL) je charakterizována nejen jménem objektu, ale i přístupovými právy k danému objektu, ke kterému je objekt přiřazen. Tomuto seznamu přístupových práv se říká Access Control List (ACL). Pro názornější příklad si demonstrujme tuto vlastnost na kontejnerovém objektu Users v našem adresářovém stromu NDS. Použijeme k tomu utilitu NWAdmin, kde najetím na kontejner Users si zvolíme z menu položku "Trustee of this object". Dostaneme následující obrazovku: Vidíme, že kontejner Users má v seznamu svých důvěrníků mj. i uživatele Admin, který má definována určitá práva. V systému NDS můžeme kterýkoli objekt udělat důvěrníkem libovolného jiného objektu. Některé jistě napadne, že lze vytvářet i nesmyslná přiřazení, což systém adresářových služcb NDS umožňuje. Nás však budou zajímat pouze taková přiřazení, která svůj význam v NDS mají. Budou nás zajímat především takové objekty (kromě vlastního uživatelského objektu), které umožňují přiřazení práv uživatelům. Jsou to zejména: Objekt User Objekt Group Objekt Organizationa( role Objekt typu kontejner [Root] [Public] Pokud provedeme důvěrnické přiřazení některého ze skupinových objektů a přiřadíme práva, je pochopitelné, že všichni uživatelé, kteří jsou členové tohoto objektu obdrží práva rovněž. Uživatel může získat práva také přiřazením tzv. . "Security Equivalence", což je známe již ze systémů Net Ware 3 a Net Ware 4. Tento zdroj práv se používá jak v souborovém systému, tak i v NDS. Objekt [Root] a [Public] Co se týká těchto objektů, je nutné jim věnovat speciaílní pozornost, neboť při jejich důvěrnickém přiřazování je nutno vzít do úvahy, co vlastně provádíme. Objekt [Root] O objektu [Root] jsme již hovořili v kapitole 7, kde jsme si uvedli, že tento objekt vznikne automaticky při instalaci NDS. Musíme si uvědomit, že po autentizaci uživatelů do systému se tito uživatelé vlastně stanou Security Equivalent k objektu [Root] a pokud přiřadíme objekt [Root] do seznamu důvěrníků jiného objektu a přidělíme práva, tato práva obdrží všichni uživatelé daného stromu. Měli bychom se z bezpečnostních důvodů vyvarovat přidělování práv uživatelům prostřednictvím tohoto objektu! Objekt [Public] Tento objekt je speciálním typem objektu NDS, který má v rámci stromu širokou platnost. Po instalaci systému Net Ware 5 se tento objekt stává důvěrm'kem objektu [Root] a získává právo, umožňující prohlížení adresářového objektu NDS. Všechny objekty stromu NDS jsou Security Equivalence k objektu [Public], z čehož vyplývá, že aniž by bylo nutné se příhlásít do systému, je možné si prohlížet objekty a strukturu adresářového stromu NDS. Situace je znázorněna na tomto obrázku: Zde je situace ještě nebezpečnější než u objektu [Root], neboť pokud bychom prováděli přidělování práv pomocí tohoto objektu, dáváme tak právo i nepřihlášeným uživatelům. Firma Novell nedoporučuje přidělování práv pomocí tohoto objektu! Object rights Jedná se o objektová práva, která přidělíme objektu v rámci důvěrnického přiřazení. Pomocí těchto práv definujeme, co může důvěrník s objektem jako celkem dělat, nedefinují však přístup k jeho vlastnostem. V následující tabulce můžeme vidět soubor objektových práv a jejich význam. pové právo __Popis Supervisor Umožňuje plný přístup k objektu bez omezení. S tímto právem získáváme navíc plný přístup k vlastnostem objektu. Browse Umožňuje viditelnost objektu v adresářovém stromě NDS Create Umožňuje vytvoření objektu v adresářovém stromě (má význam u kontejnerových objektů). Delete Dává oprávnění ke smazání objektu s adresářového stromu NDS. Rename Umožňuje přejmenování objektu. Inheritable Umožňuje důvěrníkovi kontejneru přiřazení práv a jejich dědění na jiné objekty v kontejneru a v subkontejnerech. Platí opět pouze pro kontejnerové objekty. Můžeme si všimnout, že oproti verzi systému Net Ware 4 tu přibylo právo Inheritable. V dalším výkladu a obrázcích budeme používat zavedené zkratky objektových práv a to následovně - [SBCDRI]. 9.1.3 Property rights Tato práva slouží k řízení přístupu k vlastnostem objektů NDS. Pomocí těchto práv lze také ovlivnit možnost používání některých služeb, které jsou reprezentovány objektem NDS, jak uvidíme později. Důvěrník může obdržet práva dvojím způsobem, a to bud' ke všem vlastnostem, nebo pouze k vybraným. Ve vlastnostech objektu jsou uloženy cenné informace, např. u uživatelského účtu můžeme definovat telefonní a faxová čísla, adresa apod. Tyto údaje potom mohou využívat jiní uživatelé, případně některé síťové aplikace. Práva k vlastnostem jsou definována v následující tabulce. Práva k vlastnostem Popis __ Supervisor Umožňuje plný přístup k vlastnostem objektu. Compare Umožňuje porovnávání hodnoty vlastností s jinou hodnotou a obdržet výsledek True, nebo False. Neumožňuje vidět hodnotu vlastnosti objektu. Pokud má důvěrník přiřazeno právo Read, Compare obdrží automaticky. Read Umožňuje zobrazení hodnoty vlastnosti objektu. Write Umožňuje modifikaci vlastnosti objektu, jako např. přidání, editaci, mazání hodnot vlastností. Pokud má důvěrník přiřazeno právo Write, obdrží automaticky i Add/Remove self. Add/Remove self Umožňuje důvěrníkovi přidat nebo odebrat sebe sama z vlastnosti jiného objektu. Práva k vlastnostem Popis Inheritable Umožňuje důvěrníkovi kontejneru přířazení práv a jejich dědění na jiné objekty v kontejneru a v subkontejnerech. Právo je přiděleno automaticky v tom případě, kdy důvěrník obdrží práva v rámci všech vlastností (All properties) a odebere s v případě získání práv v rámci vybraných vlastnosti (Selected properties). Pro práci s právy k vlastnostem budeme opět používat zkratky následovně - [SCRWAI]. All propertíes & Selected propertíes Již byla zmínka o tom, že důvěrník může obdržet práva bud' pro všechny jeho vlastnosti, nebo pouze pro vybrané vlastnosti. Práva ke všem vlastnostem (All properties) Tímto způsobem definujeme práva, která budou moci být uplatněna pro všechny vlastnosti, které daný objekt obsahuje. Tedy pokud např Mtlad máme právo Read, získané v rámci All properties, můžeme si přečíst hodnotu každé vlastnosti daného objektu. Práva k vybraným vlastnostem (Selected properties) Pomocí této votby můžemc důvěrníkovi přidělit práva pouze k některým vlastnostem objektu. Takto přidělená práva mají vyšší prioritu, než práva získaná v rámci všech vlastností! To je velmi výhodné, nebot' to dává administrátorovi velký prostor pro oblast přidělování práv. V utilitě NWAdmin vypadá okno pro přidělování práv k vlastnostem následovně: Pokud přidělujeme práva pro vybrané vlastnosti, musíme si zvolit položku Selected properties a v seznamu, který je ve střední části okna, si nalistovat danou vlastnost. Pak můžeme pomocí boxů v pravé části okna práva přidělit. Systém dědění práv (Inheritance) Dědění práv má stejný princip jak v systému NDS, tak i v souborovém systému. Tento rys nám podstatně zjednodušuje administrátorský proces přidělování práv do všech úrovní. O tom, že databáze NDS má hierarchickou strukturu, jsme již hovořili. Nyní si můžeme říct, že právě hierarchická struktura umožňuje dědění práv shora dolů v adresářovém stromu NDS. Systém dědění objektových práv je znázorněn pro uživatele Admin na dalším obrázku: Všimněme si, že na server NW5 se již nezdědilo právo C, které na objekt typu Leaf nemá žádný význam. Stejné je to i s právem Inheritable. V systému NDS se dědí jak objektová práva, tak i práva k vlastnostem. U práv k vlastnostem se dědí právo, získané v rámci všech vlastností (All properties). U vybraných vlastností (Selected properties) se dědí pouze ta, u kterých bylo explicitně přiděleno právo Inheritable pro danou vlastnost. U systému Net Ware 4 se práva získaná v rámci Selected properties nedědila! Pokud přidčlujeme práva pomocí utility NWAdmin, systém má implicitně zaškrtnut box pro právo Inheritable jak u objektových práv, tak pro práva v rámci All properties. Pokud přidělujeme práva pro danou vlastnost, pak box implicitně zaškrtnut není. Potlačení dědění práv Občas je užitečné zamezit dědění všech práv na nižší úrovně, nebo ncchat dědit pouze něktcrá práva. K tomuto účelu nabízí systém Net Ware 5 dva možné přístupy: Definice nového důvěrnického přiřazení a přidělení nových práv Pozastavit dědění práv pomocí filtru IRF (Inherited Rights Filter) Nové důvěrnické přiřazení Pokud se vrátíme k předchozímu obrázku, vidíme uživatele Admin, který je důvěrníkem kontejneru Brno a má přidělena všechna objektová práva. Pokud potřebujeme, aby např. již v kontejneru Systemy neměl právo k mazání (D), můžeme to provést tak, že provedeme nové důvěrnické přiřazení. Uděláme uživatele Admin důvěrníkem kontejneru Systemy a přidělíme mu práva [SBCRI]. Dědění má samozřejmě nižší prioritu a právo pro mazání se nám pru uživatele Admin v kontejneru Systemy neuplatní. Do kontejneru Users se nám potom dále dědí zbylá práva, tj. [SBCRI]. Tento systém blokování práv se s výhodou využívá zejména k potlačení práv, získaných v rámci All properties. Zároveň můžeme pomocí této metody naopak zvyšovat práva na nižších úrovních. Použití filtru IRF Filtr děděných práv se používá opět jak v systému NDS, tak i v souborovém systému. (U systému Net Ware 3 se tento filtr jmenoval IRM maska děděných práv). Filtr slouží k potlačování dědění objektových práv i práv k vlastnostem. Práva k vlastnostem se filtrují i v rámci All properties, tak i Selected properties. Práva získaná v rámci Selected properties se dědí pouze v případě nastavení práva Inheritable a pouze v tomto případě zde můžeme nasadit i filtr IRF. Filtr se uplatní pouze na práva děděná, nikoli tedy na práva přiřazená objektu v rámci důvěrnického přiřazení. Systém nasazení filtru demonstruje následující obrázek. Na kontejner Users nasadíme filtr, kde vynecháme právo S, které se již dále nebude dědit. Znamená to tedy, že uživatel Admin již nemá právo Supervisor na objekt server NW5. Efektivní právo Efektivní právo je takové právo, které může důvěrník nad daným objektem skutečně uplatnit. Není vždy úplně jednoduché si uvědomit, odkud vlastně toto efektivní právo pochází. Jedná se totiž o kombinaci následujících prvků, které jsou pro uživatele zdrojem práv: Explicitní přiřazení práv uživatelskému objektu Příslušnost v objektech Group a Organizational Role Security Equivalence Kontejner, kde se nachází uživatelský účet Objekt [Root] Objekt [Public] Práva zděděná z vyšších úrovní Pokud potřebujeme zjistít efektivní právo, máme k tomu k dispozicí dvě možnosti v utilitě NWAdmin. Vybereme si užívatelský objekt a klíkneme na něj pravým tlačítkem myši. Z menu vybereme položku Rights to Other Objects. Definujeme kontejner, kde má hledání probl'hat a pomocí boxu "Search entire subtree" můžeme specifikovat, zda má hledání probíhat i do subkontejnerů. Po prohledání se nám objeví seznam objektů, kde je daný uživatel přiřazen do vlastnosti Object Trustee (ACL). Vybereme si příslušný objekt a pomocí tlačítka "Effective Rights" si necháme efektivní práva vypsat. Následující přfklad demonstruje prohledání důvěrnických přiřazení objektu Admin pro celý strom (vybrán objekt [Root] a box pro prohledávání celého stromu). Dostali jsme seznam objektů s důvěrnickým přiřazením, kde jsme si vybrali licenční kontejnerová objekt a zobrazili jsme si efektivní právo uživatele Admin k tomuto objektu. Vidíme, že uživatel Admin má plná práva k objektu a to jak objektová, tak k vlastnostem. Vybereme si objekt, ke kterému chceme zjistit efektivní právo uživatele a klikneme na něj pravým tlačítkem. Z menu vybereme volbu Trustee of this object. Zvolíme tlačítko Effective Rights a vybereme daný uživatelský objekt. Jako příklad si zvolme objekt server a opět uživatele Admin. Po provedení výše uvedeného postupu dostaneme následující obrazovku. Vidíme, že uživatel Admin má opět plná práva k serveru jak objektová (nezobrazuje se právo C, nebot' nemá význam), tak i k vlastnostem. Postup při přidělování práv Pro přidělování práv můžeme využít jednak utilitu NWAdmin, nebo její dosovskou obdobu (NETADMIN.EXE). Utilita NWAdmin se nachází na svazku SYS:PUBLIC v podadresářích, podle OS klientské stanice Práce s utilitou NWAdmin Přidělování práv utilitou NWAdmin nevyžaduje žádnou administrátorskou zručnost. Princip zůstal nezměněn od verzí systému Net Ware 4, kde byla tato utilita jistě velmi často používána. Pokud přidělujeme práva libovolného objektu k jinému objektu, měli bychom si rozvinout adresářový strom NDS tak, abychom viděli příslušné objekty. Rozvinutí adresářového stromu se pochopitelně provede dvojklikem na kontejnerový objekt. I s tímto však mohou mít někteří uživatelé problémy. Důkazem je např. konference CNE Net, kde se v nedávné době objevil dotaz na řešení problému neviditelnosti objektů v kontejneru. Odpověd' byla dvojklik na kontejner a reakce byla - "děkuji, můj problém se vyřešil". My však budeme předpokládat zručné správce, kteří již utilitu NWAdmin používali dříve a rozvinutí kontejneru jim nečiní problémy. Musíme si však uvédomit, že systém přidělení práv má dva kroky: Provedeme důvěrnické přiřazení zdrojového objektu k cílovému objektu kliknutím levého tlačítka myši na zdrojový objekt, podržení tlačítka a tažení objektu nad cílový objekt, kde jej "upustíme". Otevře se nám okno, kde je zobrazen seznam důvěrníků - ACL objektu. Jiná možnost je zvýraznění cílového objektu, kliknutím pravého tlačítka myši se zobrazí menu a vybereme položku "Trustee of this object". Dostaneme tutéž obrazovku, jako u prvního způsobu. Vlastní přidělení práv Vlastní přidělení práv již znamená pouze zaškrtnutí boxů u jednotlivých typů práv. U objektových je to jednoduché, u práv k vlastnostem si musíme vybrat. Bud' provedeme nastavení v rámci All properties a pak se již nemusíme ničím zabývat, nebo musíme vybrat položku Selected properties a ze seznamu vlastností vybírat a přidělovat práva jednotlivě. K tomu je ovšem nutná znalost všech pojmů, které jsme si popsali výše a zejména jejich správné použití. Zdroje práv Při přidělování práv bychorn měli efektivně využít objektů, které jsou skupinovým zdrojem práv, neboť často mají přidělovaná práva obecnější platnost pro více uživatelů. Zde tedy poukazujeme zejména na odstavec, který popisuje efektivní právo, kde máme zdroje práv vyjmenovány. Doporučení pro přidělování práv Pro přidělování práv je dobré znát smysl každého práva, které můžeme v rámci NDS přidělit. Vyvarujeme se tak přidělování nadbytečných práv uživatelům, kteří je vůbec nevyužijí, nebo nám naopak mohou v adresářovém stromu NDS napáchat nějaké výrazné škody, a~ již záměrně, nebo z nedbalosti. Někteří uživatelé jsou velmi zvídaví a dokáží vygenerovat takové problémy, jejichž řešení znamená potom i hodiny administrátorské práce. Doporučení jsou následující: Přidělování práv zahajujeme s implicitním nastavením, které systém provede automaticky, např. při instalaci stromu NDS, nebo tvorbě objektů. Dobré je stanovit si dopředu např. kontejnerové administrátory, kterým budeme definovat práva pro dané kontejnery. Měli bychom se vyvarovat přidělování práv prostřednictvím všech vlastností (All properties). Chráníme tím např. osobní údaje uživatelů a jiných zdrojů na síti. Přidělování práv tímto způsobem je sice jednodušší a pohodlnější, ale opravdu se někdy vyplatí si práci s přidělováním přes vybrané vlastnosti dát. Hlavně je nutno si uvědomit, že mezi vlastnosti je také vlastnost Object Trustee (ACL), kde vysoká práva mohou být nebezpečná! Zejména je nutno přidělovat obezřetně právo Write právě do Object Trustee (ACL) kteréhokoli objektu. Toto právo nám totiž umožňuje provádět s objektem cokoli, jako bychom měli právo Supervisor. Pozor na přidělování práva Supervisor k objektu Server. Tím dáváme uživateli plná práva do celého souborového systému daného serveru (na všechny jeho svazky). Mimo práva Supervisor to platí samozřejmě i o právu Write do ACL serveru. Pozor na přidělení objektového práva Supervisor. Toto právo znamená zároveň plná práva ke všem vlastnostem objektu ! Pozor na filtraci práva Supervisor pomocí filtru IRF. Mohli bychom si za jistých okolností způsobit nevratné změny a vygenerovat si "bezvládné" kontejnery v NDS. Vezměme si například kontejnerového správce, ktery' pomocí filtru IRF zamezí práva všem uživatelům. Máme však nadřazeného správce, ktery má plná práva k uživatelskému objektu kontejnerového administrátora a jeho uživatelský objekt smaže. Zabezpečení adresářového stromu Dříve než přistoupíme k modelům bezpečnosti adresářového stromu, je nutno si vysvětlit, které implicitní přiřazení dělá systém automaticky. Automatické přidělování práv souvisí s následujícími úlohami: Založení adresářového stromu NDS (objekt [Root]) Vytvoření kontejneru Instalace serveru Založení uživatele Tato implicitní přiřazení umožňují administrátorům (nebo jiným příslušným objektům) přístup k těmto novým objektům. Tato výchozí práva je nutno si dobře zapamatovat, nebot' slouží jako výchozí bod pro další práci v zabezpečení stromu NDS. Založení stromu NDS Při instalaci prvního serveru a založení adresářového stromu NDS systém automaticky založí následující objekty - [Root], [Public] a Admin. Implicitní přidělení práv je vidět na následujícím obrázku: Vidíme, že objekt [Public] je důvěrníkem kořene adresářového stromu NDS a má objektová práva Browse a Inherítab Ie. Tato práva umožňují všem uživatelům prohlížení adresářového stromu NDS a jeho objektů. Práva objektu Admin jsou pochopitelně vysoká, neboť se předpokládá administrace celého adresářového stromu. Tudíž má objekt Admin objektové právo Supervisor přímo ke kořeni adresářového stromu. Založení kontejneru Jakýkoli kontejnerový objekt, který založíme v adresářovém stromu NDS, obdrží implicitně právo, uvedené na následujícím obrázku. Tato práva k vlastnostem umožňují jednak možnost čtení kontejnerového login skriptu pro uživatele daného kontejneru, a také čtení konfigurace sít'ového tisku. Vidíme, že kontejnery jsou sami sobě důvěrníky! 9.3.3 Instalace serveru Při instalaci serveru a založení stromu NDS, nebo při instalaci dodatečného serveru do stromu NDS, systém automaticky deklaruje následující práva. Vidíme, že server je opět sám sobě důvěrníkem a má objektové právo Supervisor. Je tak serveru umožněna modifikace vlastních proměnných a parametrů. Např. při instalaci nové sít'ové karty do serveru si server potřebuje uložit parametry karty mezi své vlastnosti. Právo Read do vlastnosti Messaging server umožňuje klientům identifikaci poštovního serveru (MHS server), pokud je na serveru Net Ware Založení uživatele Při založení uživatelského objektu systém implicitně deklaruje práva, umožňující uživateli alespoň nejnutnější přístup k základním službám na síti. Uživatel má napřfklad možnost modifikace vlastního uživatelského login skriptu, nebo konfigurace pro sít'ový tisk ze své pracovní stanice. Důvěrnická přiřazení a deklarovaná práva jsou vidět na následujícím obrázku: Důvěrnické přiřazení objektu (Rootj a práva do vlastností Network Address a Group Membership, slouží k identifikaci vlastní sít'ové adresy a příslušenství v objektech Group. Důvěrnické přiřazení objektu (Public] a právo Read k vlastnosti Default server slouží k identifikaci implicitního serveru k danému uživatelskému objektu. Dále vidíme, že uživatelský objekt je sám sobě důvěrníkem a má práva Read do všech vlastností (může tedy číst veškeré vlastnosti svého objektu), dále práva ke čtení a modifikaci login skriptu a konfigurace sít'ového tisku (neplatí pro NDPS). Definice práv ve stromu NDS Při další deklaraci práv v rámci stromu sledujeme zejména následující: Umožnit uživatelům přístup ke zdrojům a službám v rámci cclc:ho 5tromu NDS Umožnění přístupu ke zdrojům Uživatelům většinou nepostačí základní práva, která deklaruje automaticky systém při založení uživatelského objektu. Většinou je nutné, aby uživatel měl přístup i k jiným objektům NDS, které jsou v hierarchické struktuře stromu rozmístěny i v jiných kontextech, než se nachází vlastní uživatelský objekt. Typickými objekty, které jsou často využívány uživateli, jsou objekty Directory Map a Profile Login Script . O profilovém login skriptu jsme již hovořili a řekli jsme si, že pokud uživatel chce tento skript využívat (a ten se nenachází ve stejném kontextu jako jeho uživatelský účet), pak musí mít deklarováno právo Read do vlastnosti Login script objektu Profile. Directory Map je objekt, o kterém jsme ještě nehovořili. Jedná se o objekt systému NDS, do kterého si uložíme cestu do nějakého adresáře souborového systému a používáme tento objekt pro mapování. Není tedy nutné v login skriptu vypisovat plnou cestu do adresáře, ale stačí se odvolat pouze na tento objekt (pozor na syntaxi). Toto je výhodné zejména v tom případě, kdy napři'klad překopírujeme adresář s nějakou sí~ovou aplikací na jiné místo v souborovém systému, takže bychom museli všem uživatelům editovat login skripty, aby měli mapování v pořádku. Takto však pouze upravíme cestu v objektu Directory Map a uživatelé nemusí měnit nic. Pro, možnost využití tohoto objektu je nutné uživatelům nastavit právo Read do vlastnosti Path objektu Directory Map. Správa objektů NDS Správou objektů NDS máme na mysli zejména manipulaci s objekty (vytváření, mazání, přejmenovávání apod.) v rámci některé větve adresářového stromu NDS. Protože se jedná o úkony, které vyžadují jisté administrátorské dovednosti, nelze tato práva obecně deklarovat všem uživatelům. Práce s objekty v NDS by měla zůstat v rukou pouze zkušených správců, kteří si mezi sebou efektivně rozdělí své pravomoce. Při deklaraci práv vyjdeme z implicitního nastavení práv a pak již musíme ručně dodefinovat potřebná práva. Při deklaraci musíme dbát na následující bezpečnostní opatření: Vyvarovat se přidělování práv v rámci All Properties, používat více Selected Properties a přesně tak vymezit pravomoce. Pozor na přidělení práva Write k vlastnosti Object Trustees ACL. Tím dáváme uživateli možnost přidělit sobě (nebo i jiným) práva včetně Supervisor k danému objektu. Proto také pozor na přidělení práva Write v rámci All Properties, nebot' je to totéž. Pozor na přidělování objektového práva Write k vlastnosti Object Trustees ACL objektu Server. Umožníme tak uživateli přidělit si právo Supervisor, které znamená plná práva do souborového systému daného serveru. Pozor na filtraci práva Supervisor pomocí IRF filtru. V určitém případě bychom mohli způsobit nevratné změny a vytvořit si tak ve stromě NDS větve, které již nebude možno spravovat. Pokud přidělujeme vysoká práva na kontejnerový objekt, měli bychom zvážit a případně odstranit právo pro dědění Inheritable. Dodatečná zabezpečení Již jsme si řekli, že uživatel Admin obdrží implicitně vysoká práva k adresářovému stromu NDS, umožňující jeho plnou správu. Když si však uvědomíme, že máme pouze jeden objekt v NDS, který tato práva má, jistě můžeme konstatovat, že neexistuje žádná redundance systémové správy stromu NDS. Z tohoto důvodu je nutno systém zabezpečit, a to pomocí následujících činností: Zabezpečení práv k objektu server i jiným administrátorům , v rámci jejich uživatelských účtů. Tím získáme redundanci pro správu souborového systému daného serveru. Přejmenování uživatelského objektu Admin. Tento objekt je pochopitelně středem pozornosti zvídavých uživatelů, hackerů apod., proto je dobré tento účet bud' přejmenovat, nebo jej úplně zrušit. Před zrušením již ovšem musí existovat takový uživatelský objekt, který již v rámci stromu NDS má příslušná práva. Dbát na to, aby administrátorská práva nebyla deklarována pomocí Security equivalence. Hrozí nebezpečí, že při smazání cílového objektu zanikne i vazba Security equivalence a práva již neplatí! Dbát na pravidelnou změnu hesel u klíčových uživatelských objektů, které mají práva pro administraci adresářového stromu NDS. Systém správy stromu NDS Pro správu adresářového stromu má forma Novell dvě doporučení. Jedná se o dva základní modely, které se používají s ohledem na velikost adresářového stromu NDS nebo potřebách organizace. Jedná se o tzv. .: Centralizovaný systém správy NDS Distribuovaný systém správy NDS Centralizovaný systém správy NDS Tento přístup administrace je založen na existenci jednoho nebo více uživatelských objektů, které mají práva k celému adresářovému stromu NDS (např. právo Supervisor k objektu (Root J). Obecně to platí pro uživatelský objekt Admin, jak je znázorněno na následujícím obrázku. Je nezbytné, aby některé úkony v rámci stromu NDS vykonával pouze omezený počet správců. Jedná se zejména o: Přejmenovávání stromu NDS Vytváření horních úrovní adresářového stromu NDS Členění NDS na partice a jejich replikace Řízení časové synchronizace v rámci systému NDS Definice kontejnerových správců ' Tato metoda ovšem není vhodná pro značně rozlehlou databázi NDS, nebot' orientace je pro správce značně komplikovaná a přidělování práv je často velmi zdlouhavým procesem. V rámci větších systémů (více než 1500 objektů NDS) je vhodné, aby si centrální administrátor definoval kontejnerové administrátory, kterým zde přidělí vysoká práva umožňující většinu administrátorských činností, ale pouze v rámci příslušného kontejneru. Důležité je, aby centrální administrátor měl dohled nad příslušnými kontejnerovými správci a ti nesmí mít možnost zamezení přístupu centrálního administrátora do svých kontejnerů, které administrují. Z toho vyplývá, že centrální administrátor má vždy neomezená práva do celého systému NDS a má tedy možnost kdykoli zasáhnout do pravomocí kontejnerových administrátorů Distribuovaný systém správy NDS Tato metoda představuje oddělenou správu jednotlivých oddělení nebo lokalit příslušnými správci, jež mají v rámci těchto větví NDS deklarována plná práva. Tito správci pak mohou být i exkluzivními v rámci své větve (kontejneru), což znamená, že ani centrální správce nemá možnost zasahovat do pravomocí takového exkluzivního správce. Tato metoda je vhodná zejména u větších stromů NDS, kde je potřeba pružně reagovat na požadavky uživatelů. Distribuce administrátorských úkonů se týká zejména: Vytváření a modifikace uživatelských účtů Správa hesel Konfigurace a správa síťových tisků Zálohování a obnova dat Správa a zabezpečení souborového systému Postup při definici kontejnerového správce K definici kontejnerového správce můžeme použít bud' přímo uživatelský objekt, nebo pokud bude správa náležet více uživatelům, definujeme správu pomocí objektu Organizational Role. Pokud využijeme tohoto objektu, přesto bychom měli v rámci bezpečnosti udržovat ještě alespoň jeden uživatelský objekt s potřebnými právy. To je pro ten případ, kdy by došlo k narušení nebo smazání objektu Organizational Role, což se může stát. Objekt Organizational Role se velmi dobře hodí právě pro definici kontejnerových správců, nebot' nám dobře popisuje pozici přiřazených uživatelských objektů. Nyní si tedy popišme způsob, jak bychom postupovali použitím utility NWAdmin. Známým postupem založíme v adresářovém stromu NDS objekt Organizational Role, a to nejlépe v kontejneru, který bude předmětem správy. Provedeme důvěrnické přiřazení takto vytvořenému objektu vůči kontejneru (Organizational Role objekt se objeví v ACL kontejnerového objektu). Přidělíme příslušná práva - objektové právo [S], nebo [ BCDRI], nebo [SBCDRI]. Která práva přidělíme závisí na tom, jak budeme dále pracovat např Mclad s filtrem IRF apod. Pokud nepřidělíme právo Inheritable, bude se správa vztahovat pouze na daný kontejner, nikoli však na jeho subkontejnery. Volitelně můžeme deklarovat právo Read do vlastnosti Object Trustees ACL, čímž zamezíme správcům možnost modifikovat důvěrnická přiřazení a změnu práv. Provedeme přidělení uživatelů jako Occupants objektu Organizational Role. Všimněme si, že jakmile přidělíme uživatele do objektu Organizational Role, ve vlastnosti uživatele Security Equal To se objeví objekt Organizational Role. Situace pro objekt Sprava a přidělení všech objektových práv, kromě Supervisor je vidět na následujícím obrázku. Vidíme, že není definováno v právech k vlastnostem, že se bude dědit do dalších subkontejnerů (Inheritable). V této situaci je nutno mít ovšem alespoň ještě jednoho uživatele, který má práva na daný kontejner tak, aby případně mohl správu vykonávat. Pokud nemáme kontejner zafiltrován, předpokládá se možnost zásahu uživatele Admin, nebo uživatele s právy rovnými uživateli Admin. 9.5.4 Exkluzivní kontejnerový správce Při definici exkluzivního správce se předpokládá, že vytvoříme jednoho nebo malý počet správců konkrétní větve adresářového stromu NDS tak, že tito správcové budou mít plné pravomoce v této větvi. Dále se předpokládá, že nebude existovat možnost zásahu správce z jiné oblasti NDS do jejich pravomocí a to včetně uživatele Admin. R definici exkluzivních kontejnerových správců můžeme opět využít objekt Organizational Role. V tomto případě se doporučuje k zajištění bezpečnosti mít alespoň jednoho uživatele, který bude důvěrníkem uživatelského účtu jednoho ze správců a bude mít k němu příslušná práva. Takto si zachováme možnost správy v tom případě, kdy dojde k narušení objektu Organizational Role. Postup ustavení exkluzivního kontejnerového správce je následující: Provedeme důvěrnické přiřazení uživatelského účtu k danému kontejneru a přidělíme plná objektová práva a plná práva v rámci All properties. Plná práva přidělujeme z toho důvodu, pokud by např. byl použit filtr IRF na právo Supervisor, abychom měli zabezpečeny opravdu veškeré pravomoce. Odfiltrujeme z kontejneru veškerá práva, kromě objektového práva Browse (aby byla zaručena viditelnost objektů z jiné čísti stromu NDS) a práva Read k vlastnostem. Je nutno odstranit veškerá explicitní důvěrnícká přiřazení k danému kontejneru, kromě vlastních exkluzivních správců, nebo příslušného objektu Organizational Role. Je nutno se ubezpečít, zda užívatelské objekty správy mají objektové právo Supervisor sami na sebe. Dále by se měli odstranit explicitní důvěrnická přiřazeni k objektům správy. Nemělo by se stát, že by se nám podařilo aplikovat filtr, aniž bychom měli správně definovaná práva. Systém nám to nedovolí, ale mohlo by se stát, že máme explicitně definovaného důvěrm'ka k objektu správy a ten má právo objekt smazat. V tomto případě již nemáme správu dané větve stromu NDS nijak zajištěnu. Situace je demonstrována na příkladu definice uživatele User1 exkluzivním kontejnerovým správcem kontejneru Users. Na obrázku jsou vidět jednak přidělená práva a zároveň i aplikace filtru IRF. Závěrem je možnost říct, že zde byla uvedena pouze doporučení, jak definovat správu adresářového stromu NDS a byly uvedeny některé konkrétní příklady. Pokud se však jedná o rozlehlou sít', která se geograficky a organizačně členitá, vyžaduje příprava modelu správy jistě velkou pozornost a jeho implementace není jistě snadnou záležitostí. Je k tomu však vyžadována perfektní znalost systému práv v adresářovém strome NDS a práce s objekty. Bezpečnost v souborovém systému Záměrné ted' na toto místo vkládáme část, týkající se zabezpečení souborového systému Net Ware. Jde nám hlavně o možnost srovnání se systémem NDS, kde je velká analogie a v podstatě jen drobné odlišnosti. Souborový systém jsme si již důkladně popsali, takže můžeme přistoupit rovnou k bezpečnostním principům, které se v literatuře označují jako "File System Security". Tento bezpečnostní prvek má za úkol řídit přístup uživatelů do adresářů a k souborům na souborových systémech serverů, ke kterým se uživatelé v rámci NDS autentizují. Zabezpečení souborového systému je tvořeno systémem práv k souborům a adresářům, kdy se používají opět důvěrnieká přiřazení, dědění práv a efektivní práva. Zvýšení bezpečnosti je pak dosaženo ještě pomocí nastavování atributů souborům a adresářům. Stále však musíme mít na paměti, že se tyto vazby vzájemně neprolínají s adresářovými službami NDS! Základní pojmy při stanovení bezpečnosti Stejně jako v NDS si definujme základní pojmy, které popisují jednotlivé stavební prvky, které se při zabezpečení souborového systému použív Systém práv v souborovém systému Pomocí systému práv se přesně definuje, co může uživatel s daným sou- borem nebo v daném adresáři vykonávat. Práva k souborům a k adre- sářům jsou naprosto shodná. Jedná se o následující práva: Práva Popis Supervisor Opravňuje k provádění veškerých operaci Nedá se filtrovat pomocí filtru děděných práv - IRF. Read Umožňuje otevření souboru (nebo adresáře) a prohlížení obsahu. Write Umožňuje otevření a modifikaci obsahu souboru. Create Umožňuje vytvářet nové soubory nebo podadresáře. Erase Opravňuje k mazání souborů, adresářů a podadresářů. Modify Umožňuje změnu jména a atributů souborů nebo adresářů. Práva Popis File Scan Umožňuje vidění souborů a adresářů v hierarchické struktuře souborového systému. Access Control Umožňuje provádět změnu důvěrnického přiřazení, definici přístupových práv a nastavování filtru IRF Implicitní přiřazení práv Při instalaci systému jsou automaticky založeny adresáře a jiné objekty. Systém samozřejmě musí nastavit jakási implicitní práva, která umožní základní správu souborového systému např. pro uživatele Admin (Supervisor). Další nastavení uživatelům a pro nové vytvářené adresáře již musí správce provádět ručně. Popišme si nyní, jaká implicitní práva systém generuje automaticky. Při vytváření uživatelského účtu lze vytvořit domovský adresář uživatele. Pokud provedeme tuto volbu, systém automaticky přidělí plná práva uživateli ke svému domovskému adresáři (SRWCEMFA). Uživatel, který vytvoří objekt Server, obdrží Supervisor právo k souborovému systému daného serveru. Totéž platí o uživateli, který získá objektové právo Supervisor k objektu Server (nebo pokud má právo Write k vlastnosti Object Trustee ACL). Uživatelé, jejichž účty jsou vytvořeny v témž kontextu, jako jsou svazky souborového systému, obdrží právo Reacl a File Scan do adresáře SYS:PUBLIC. Uživatel, který obdrží práva některým z výše popsaných způsobů se však neobjevuje v seznamu ACL daného objektu. Úkony a příslušná práva Nyní si v tabulce shrneme některé operace, které se nejčastěji provádí nad souborovým systémem a doplníme si k nim potřebná práva. Úkon Potřebná práva Otevření a čtení souboru Read Vidění souboru File Scan Vyhledávání souborů v adresáři File Scan Otevření a zápis do souboru Write, Create, Erase, (někdy Modify - v případě uložení pod jiným jménem) Spuštění EXE souboru Read, File Scan Vytvoření a zápis do souboru Create Kopírování souborů z adresáře Read, File Scan Kopírování souborů do adresáře Write, Create, Fife Scan Vytvoření adresáře Create Vymazání souboru Erase Úkon Potřebná práva Obnoveni souboru pomocí Salvage Read, File Scan na soubor, Create na adresář Změna atributů souboru nebo adresáře Modify Přejmenování souboru nebo adresáře Modify Úpravy filtru IRF Access Control Změna v přiřazení důvěrníků Access Control Nastavení restrikce Access Control na použití místa v adresáři Důvěrník Pojem důvěrník jsme si vysvětlili již v části, zabývající se bezpečností NDS. Obdobně jako u NDS se používá pojem důvěrník i u přidělování přístupových práv v rámci souborového systému. Tato záležitost. není v systému Net Ware 5 žádnou novinkou, proto nebudeme zacházet do příliš velkých podrobností. Každý adresář a soubor v souborovém systému obsahuje svůj ACL (Access Control List). V tomto seznamu je uložen, stejně jako v NDS, seznam důvěrníků a jim přidělených práv. Někdy se tento seznam nazývá "Trustee list". Pokud si zobrazíme Trustee list pomocí utility NWAdmin, vypadá následovně. Postup při zobrazení Trustee list je stejný, jako když zobrazujeme detaily jiných objektů NDS. V adresářovém stromě si nalistujeme objekt Volume a rozvinemc strukturu souborového systému. Pak najedeme na daný soubor nebo adresář, kliknutím pravým tlačítkem myši si zobrazíme menu, kde vybereme položku Details. V okně, které se zobrazí na ohrazovce Objekty NDS jako důvěrníci Pro specifikaci přístupových práv k souborovému systému se s výhodou používají skupinové objekty (Group, kontejnerové objekty apod.). Platí zde stejná pravidla jako v NDS, tedy pokud uděláme nějaký kontejner důvěrníkem např. adresáře a přidělíme příslušná práva, pak všichni uživatelé daného kontejneru tato práva získají. Zdrojem práv do souborového systému můžou být tedy následující objekty: Uživatelský objekt Objekt Group Objekt Oragnizational Role Kontejnerové objekty ([Root], Country, Organization, Organizational unit) Skupina [Public] Security Equivalence Uživatel dále může obdržet práva prostřednictvím vazby "security equivalence" k jinému uživatelskému objektu. Tento zdroj práv je však nutno používat velmi opatrně. Nedoporučuje se této vazby používat jako trvalého zdroje práv do souborového systému, ani do NDS (spíše pro dočasné použití). Pokud chceme definovat vazbu security equivalence, použijeme k tomu utilitu NWAdmin následovně: V adresářovém stromu NDS si vybereme c Mový uživatelský objekt, kterému chceme ekvivalenci přiřadit Klikneme pravým tlačítkem myši na tento objekt a zvolíme Details V záložkách na pravé části okna vybereme volbu Security Equal To Pomocí tlačítka Add si otevřeme prohledávací okno se stromem NDS Vybereme cílový uživatelský objekt, ke kterému má být zdrojový objekt ekvivalentní a potvrdíme výběr Na následujícím obrázku je znázorněno přidělení ekvivalence uživatele Guest k objektu Admin. Takže v tomto případě bude mít Guest stejná práva, jako má uživatel Admin. Objekt Organizational Role Tento objekt se velmi podobá objektu Group, pouze uživatelé, kteří jsou přidáváni do této skupiny se nazývají "Occupants". Tento objekt spíše zobrazuje pozici ve společnosti (např. vedoucí, správci, atd.), která je platná pro více konkrétních uživatelů v NDS. Zejména nám usnadňuje administraci při častých zménách osob, kteří jsou členové skupiny apod. Postup je takový, že založíme v příhodném kontextu NDS objekt Organizational Role, který si vhodně pojmenujeme. Potom si zobrazíme Details tohoto objektu a klikneme na box, který se nachází vpravo od řádku Occupant. Otevře se nám další okno, do kterého pomocí tlačítka Add doplníme ze stromu NDS příslušné uživatelské objekty (viz. následující obrázek). Dědění práv Práva, která přidělíme v souborovém systému důvěrníkovi, se dědí v hierarchické struktuře shora dolů (z adresářů na podadresáře a soubory). Způsob dědění je znázorněn na následujícím obrázku. Stejným způsobem jako v systému NDS je možno potlačit dédění do nižších vrstev struktury souborového systému. Používají se opět již popsané metody: Nové důvěrnické přiřazení Efektivní právo Jedná se o právo, které může daný uživatel nad souborem (nebo adresářem) skutečně uplatnit. Jedná se opět o kombinaci práv, která pochází z přiřazení nebo obdržení práv ze všech potenciálních zdrojů práv, s přihlédnutím filtrace pomocí IRF. Automatickou kalkulaci a zobrazení efektivních práv provádí Net Ware utility (NWAdmin, FILER, NDIR, NETADMIN Konfigurace a diagnostika systému NDS Práce s adresářovými službami NDS vyžaduje pochopení dalších principů, které jsme si v úvodní kapitole o NDS ještě neuvedli. V této části budeme hovořit zejména o problematice dělení adresářového stromu NDS na partice a jejich distribuci v podobě particí na servery Net Ware. Uvedcme si příklady budování rozsáhlých stromů na pomalých linkách, kde si popíšeme problematiku synchronizace procesů NDS, časové synchronizace atd. Zvláštní část bude věnována návrhu adresářového stromu NDS. Metodika návrhu adresářového stromu je problematika tak široká, že přesahuje rámec této knihy. Spíš by se dalo říct, že tato problematika by byla tématem pro knihu přibližně stejného rozsahu, jako je tato. Vzhledem k této skutečnosti se budeme zabývat pouze obecnými principy návrhu adresářového stromu, s důrazem na základní doporučení. Velkou pozornost budeme věnovat zejména diagnostice systému NDS, řešení problémů a použití diagnostických utilit. Zvláštní část této kapitoly bude věnována časovým službám systému Net Ware 5, zejména pak novince, kterou je podpora časového protokolu NTP. Co se týče problematiky návrhu adresářového stromu NDS, byla ve světě tomuto tématu již věnována pozornost. Uved'me si například knihu "Four Principles of NDS Design", jejímiž autory jsou J.F. Hughes a B.W. Thomas. Tato kniha vyšla v nakladatelství Novell Press a není problém si ji objednat napřl'klad po Internetu. Dále je možno u nás v republice navštívit některé z autorizovaných školících středisek firmy Novell a zúčastnit se školení, které se nazývá "NDS Design and Implementation". Studijní materiál z tohoto kurzu je také velmi cenným pomocm'kem při návrhu adresářového stromu NDS. Vždy jsou ovšem bezpodmínečně vyžadovány znalosti základů NDS a to alespoň v takovém rozsahu, jak je popisovaly naše kapitoly. Partice Již jsme hovořili o tom, že databáze NDS je distribuovaná, tj. její části lze rozmist'ovat po serverech Net Ware v rámci adresářového stromu NDS. Části, které takto rozmist'ujeme jsou logické části NDS, které nazýváme partice a v nich jsou samozřejmě uloženy informace o objektech, právech atd. Uživateli se databáze NDS jeví vždy jako databáze jediná, takže logickým dělením se nenaruší integrita adresářového stromu. Partice jsou vytvářeny nad objekty typu kontejner a jsou pojmenovány podle kontejneru, který se nachází v kořeni dané partice. Na následujícím obrázku máme naznačeno vytvoření partice nad kontejnerem Orem partice se tedy bude jmenovat Orem.Novell (jméno partice je vždy definováno plným jménem - FQDN). Které objekty bude partice obsahovat je naznačeno orámováním. Mezi particemi neexistuje žádný překryv. Každý objekt stromu je uložen v partíci, ale každý objekt může být v jednom okamžiku pouze v jedné partici. Není také možné, aby se v rámci jedné partice nacházely objekty z jiných kontejnerů, které nejsou součástí dané partice, jak je znázorněno na následujícím obrázku. Povinná je [Root] partice, která se vytvoří automaticky při instalaci prvního Net Ware serveru a založení adresářového stromu NDS. Partice mají z hlediska nadřízenosti mezi sebou vztah Parent - Child (rodičovská a dceřinná). Partice, existující bezprostředně nad kořenem jiné partition, se nazývá Parent a partition, existující bezprostředně pod jinou partition, se nazývá Child. Tento vztah nám dokumentuje následující obrázek. 11.1.3 Typy particí Partice se obvykle rozlišují na následující typy podle svého obsahu: System partition Zde jsou uloženy informace jako např. plné jméno (FQDN) serveru, umístění serveru v adresářovém stromu NDS apod. Tyto informace jsou jednoznačné pro každý konkrétní server a nejsou distribuovány na jiné servery. Schema partition Jsou zde uloženy informace o schématu databáze NDS, obsahující definici jak tříd, tak i atributů schématu. Tato informace musí být uložena na každém serveru, nebot' v případě nefunkční komunikace mezi servery, musí být servery schopny dále pracovat. Pokud se někde provede změna do schématu databáze NDS, tato změna se musí propagovat na jiné servery. Proces, který se stará o distribuci těchto informací se nazývá "Schema Synchronization Process". External Reference partition Tato partice ukládá na serveru potřebné údaje o externích objektech, které jsou pro server nutné. Jedná se o objekty, které nejsou fyzicky umístěny v rámci particí, umístěných na serveru. User Defined partition Partice, obsahující objekty NDS podle definice uživatele. Kopie takovéto partice může být na libovolném serveru a změny v této partici jsou distribuovány mezi servery, obsahující kopii téže partice. Proces ktery' se stará o distribuci změn se nazývá "NDS Replica Synchronization Process". Bindery partition V této partici jsou umístěny dva typy objektů - statické a dynamické bindery objekty. Dynamické objekty jsou vytvářeny na základě informací, získaných protokolem SAP. Ve statických záznamech je uložena informace o bindery objektu Supervisor a o objektu NCP File Server. Tyto informace jsou jednoznačné pro každý konkrétní server a nejsou distribuovány na jiné servery. Uživatelem definované partice Nás budou pro další práci zajímat výhradně tyto partice, protože s těmi můžeme pracovat. Řekněme si tedy, jak vlastně bychom měli partice vytvářet z hlediska jejich velikosti a obsahu. Firma Novell k tomu má opět jistá doporučení, která vycházejí z dlouhodobého testování v tzv. . "super labech" ve Spojených Státech, kde se systémový inženýři zabývají stavěním obřích stromů a testuji jejich výkonnost. Co se týče vlastního návrhu, podrobně se jím budeme zabývat až v další části této kapitoly. Repliky Replika je fyzická instance partice - její fyzická kopie, která Ize rozmístit na libovolné servery Net Ware v rámci stromu NDS. Jedna partice může mít mnoho replik. Na jednom serveru může být uložena pouze jedna replika téhož typu každé partice. Existence několika replik v síti zajišt'uje bezpečnost informací ND5 a zpřístupňuje užívatelům objekty, které jsou fyzicky umístěny úplně v jiné části Directory. Pro optimální bezpečnost Novell doporučuje, aby každá partice měla tři repliky. Pokud je to nerealizovatelné (malý počet serverů), je nezbytné, aby NDS byla pravidelně zálohována testovanými zálohovacími systémy. Dělení databáze NDS na partice a jejich následná replikace má několik důvodů: rychlý přístup uživatelů ke zdrojům, zabezpečení (fault tolerance) databáze NDS, přístup k objektům NDS prostřednictvím bindery služeb, nezávislost na jednom Net Ware serveru, menší velikost databáze NDS pro jednotlivé servery, snížení provozu na linkách při uživatelském přístupu, snížení administrátorských úkonů. Repliky v systému NDS Systém NDS rozlišuje již od verzí Net Ware 4 čtyři základní typy replik. Jsou to repliky typu: Master Read/Write Read/Only Subordinate Reference Master Replica Řídí všechny operace příslušné partice, a proto také každá partice může mít pouze jednu repliku typu Master. Replika vznikne automaticky během vytváření partice nebo při instalaci serveru se (založí se Master rcplika partice [Root]). Její struktura je shodná s replikou typu Read/Write, lze tedy do ní zapisovat změny, a to jak z klientské stanice, tak ze serveru. Tato replika umožňuje autentizaci uživatelů. Některé operace v NDS nelze provádět bez přítomnosti této repliky (např. práce s replikami, přesun objektu ve stromu NDS apod. vyžadují provedení pouze v rámci Master repliky). Read/Write Replica Někdy je také nazývána Secondary. Tato replika je v síti nejrozšířenější. V síti obyčejně existuje více replik Read/Write určité partice. V rámci této repliky lze také zapisovat změny jak ze serveru, tak z klientské stanice. Tato replika podporuje také autentizaci uživatelů a podle potřeby může být převedena na typ Master. Read Only Replica Jedná se o takový typ repliky, do které není možné zapisovat změny. Tato replika se synchronizuje podle replik typu Master nebo Read/Write. Nemůžou se v rámci ní autentizovat uživatelé, neboť v okamžiku přihlášení se provádí zápis do tří vlastností uživatelského objektu. Partice může mít libovolný počet rcplik typu Read Only a tyto mohou být v případě potřeby převedeny na typ Master. Subordinate Reference Tato replika je generovaná automaticky systémem a umožňuje procházení stromu NDS. Nejsou v ní uloženy žádné informace o objektech. Nemůže být smazána běžnými utilitami pro práci s replikami (NDS Manager, Partition Manager apod.), může však být násilně zrušena pomocí serverové utility DSRepair. Replika Subordinate Reference je umístěna na serverech, kde existuje replika Master, Read/Write nebo Read Only rodičovské partice a replika dceřiné partice se nachází na jiném serveru. Jde tedy pouze o jakýsi ukazatel (pointer), kterým si systém udržuje informace o podřízených replikách. Vzhledem k tomu, že je replika generována systémem, nedoporučuje se její ruční odstraňování. 11.2.5 Replica List Replica List Každá partice v systému tedy může mít i velké množství replik výše uvedených typů. Systém musí udržovat informaci o tom, kde se nacházejí repliky všech particí a jakého jsou typu. Tato informace je uložena v tzv. . "Replica listu" (dříve také nazývaného "Replica ring"), který obsahuje seznam všech replik pro každou partici a servery, na kterých jsou uloženy (včetně replik typu Subordinate Reference). Stav repliky (Replica State) Během práce systému NDS dochází k synchronizaci replik dle přesných pravidel systému NDS. O synchronizaci budeme hovořit později, nyní si ale uveďme možné stavy, které mohou u replik nastat. V následující tabulce máme uvedeny stavy a jejich číselnou reprezentaci, jak je rozlišuje systém NDS a máme zde uveden i krátký popis tohoto stavu. Číselná reprez. - stav Popis (0) - ON Znamená, že u dané repliky ani partice neprobíhá žádná operace. (Ox1 h) - NEW Master replika provádí umist'ování jiné repliky na server (proces přidání repliky). Replika je v tuto chvíli nedostupná. (Ox2h) - DYING Probíhá odstraňování repliky ze serveru. Replika je v tuto chvíli nedostupná. (Ox3h) - LOCKED Probíhá operace nad particí, která způsobila uzamčení repliky. Nelze zahájit další operaci nad replikou, dokud nedoběhne stávající proces. Úroveň 0 (Ox4h) Probíhá změna typu repliky. úroveň 1 (Ox Sh) - CHANGE REPLICA TYPE (Ox6h) - TRANSIT ION ON Replika, která byla přidána na server je v procesu dokončení (kontroly). Úroveň 0 (Ox30h) Provádí se operace Split Partition, tj. operace vytváření úroveň 1 (Ox31 h) - SPLIT STATE nové partice. Proč vlastně replikace? Již z předchozího výkladu je zřejmé, že replikace má svůj význam v systému, kde máme více Net Ware 4 nebo Net Ware 5 serverů, které jsou součástí jednoho adresářového stromu NDS. Replikace databáze NDS se provádí z několika důvodů, které si nyní uvedeme. rychlý přístup uživatelů ke zdrojům, zabezpečení (fault tolerance) databáze NDS, přístup k objektům NDS prostřednictvím bindery služeb, nezávislost na jednom Net Ware serveru, menší velikost databáze NDS pro jednotlivé servery, snížení provozu na linkách při uživatelském přístupu, snížení administrátorských úkonů. Pokud se podíváme na následující obrázek, vidíme dvě lokality, z nichž každá má svůj server, který obsahuje repliku databáze NDS. Lokality jsou propojeny linkou a může nastat případ, kdy linka není funkční. Dostupné repliky nám však zabezpečí, že uživatelé stále mohou pracovat a využívat dostupné sit'ové zdroje bez omezení. Nezanedbatelným důvodem je i přiblížení zdrojů uživatelům, pracujícím v geograficky rozlehlé síti, která je propojena pomalými linkami. Vhodnou replikací dosáhneme toho, že uživatelé pracují se zdroji, které ke své práci potřebují, a to v rámci svých lokálních replik. Nemusí se tedy dotazovat na objekty či služby po pomalých linkách a trpět dlouhými odezvami systému. 16. ZÁKLADNÍ STRUKTURA A POJMY WINDOWS 2000 SERVER Verze OS Windows 2000- rozdíly, hardwarové nároky, upgrade z NT 4; Active Directory, její logická a fyzická struktura, doména, doménový řadič, členský server, doménový strom, doménový les (struktura), vztahy mezi doménami (jednocestné, dvoucestné, tranzitivní) - význam a konfigurace, sítě (sídla) - význam členění na sítě, vztah členění na sítě a na domény, konfigurace a propojení sítí - pojem náklad (cost), předmostí (bridgehead) a přemostění, replikace mezi sítěmi a uvnitř sítě - související snap-in moduly; instalace a odinstalace Active Directory (DCPROMO), režimy provozu domény - rozdíly, význam; protokol LDAP a Kerberos; USN, NETBIOS, WINS, náhrobek, schéma, globální katalog - vysvětlení pojmů; základní objekty Active Directory - kontejner, organizační útvar, uživatel, skupina, počítač, kontakt - jejich význam, jednotlivé vlastnosti, tvorba a konfigurace; konzola mmc - možnosti využití, služby a jejich konfigurace, msconfig WINDOWS 2000 SERVER Doporučeno: - CPU: 400 MHZ o W 2000 S - až 4 CPU o W 2000 ASE - až 8 CPU o min. 256 MB o 8 GB HDD (nejlépe RAID) o CD ROM, pásková mechanika ZÁKLADNÍ POJMY: Active Directory - databáze objektů v síťovém OS Windows 2000 Server - obdoba NDS - stromová struktura - obsahuje objekty v síti Doména - struktura, ve které jsou uloženy informace o objektech Active Directory zabezpečená proti neoprávněnému přístupu a manipulacím Vytváření domén v AD - počet domén v AD co nejmenší Doménový řadič - počítač, kde jsou uloženy informace o objektech v dané doméně - pro každou doménu samostatný - minimálně jeden Logická struktura AD - členění AD do jednotlivých domén - definice vztahů mezi doménami - členění domén na organizační jednotky - přehlednost - vytváření objektů AD v těchto jednotkách Fyzická struktura AD - nezávislá na logické struktuře - dělí AD na tzv. . SITE - zohledňuje fyzické propojení jednotlivých sítí (zatížení jednotlivých linek, požadavky na filtraci paketů, směrování, IP adresy ) - jedna SITE může obsahovat jednu či více domén - doména může být členěna na více SITE INSTALACE ACTIVE DIRECTORY - DC PROMO 1. Návrh schematu Active Directory - založení nové domény nebo přidání do existující - jméno domén musí být případně registrováno v internetu Utility pro správu AD Snap-in moduly - Uživatelé a počítače služby AD - definice objektů AD - Sítě a služby AD - definujeme fyzickou strukturu AD - Domény a vztahy důvěry AD - definice vztahů mezi doménami Kontejner a organizační útvar: Kontejner - organizační útvar vytvořený systémem při instalaci AD - nejde přejmenovat, smazat, nelze na ně aplikovat zásady skupin Built-in - obsahuje předdefinované uživatelské skupiny Computers - umísťují se do něj objekty počítačů v síti se systémem Windows 2000 nebo Windows NT, které nemají funkci doménového controlleru Domain Controllers - umístí se všechny servery, které mají funkci doménového controlleru Foreing security principles - identifikátory objektů z jiných důvěryhodných domén Lost and Found - umístění objektů, u kterých došlo ke konfliktu na více doménových řadičích Systém - obsahuje konfigurační informace AD Users - seznam předdefinovaných uživatelů a skupin Okno / upřesnit nastavení ORGANIZAČNÍ ÚTVAR - vytvořit: o a) v kořeni domény o b) pod vytvořeným organizačním útvarem o c) v kontejneru Domain Controllers Delegace oprávnění - určuje, kdo bude moci upravovat nastavení Zásady skupin AD Je sada konfiguračních nastavení, která se aplikuje na uživatele v okamžiku přihlášení do sítě, nebo na počítač v okamžiku startu operačního systému. Všechny zásady skupin jsou uloženy jako tzv. . Group policy object (GPO). Zásady skupin jsou aplikovatelné na doménu, organizační jednotku a SITE. Pokud jsou ve stromové struktuře vytvořeny GPO na nadřazené objekty i na podřízené objekty, protiřečí si, platí ty, které jsou nejblíže objektům USER a COMPUTER. Zásady skupin zpomalují přihlášení. - pro domény, organizační skupiny a SITE - platí nastavení uložené v AD Upravit - nastavují se ty jednotlivé zásady pro skupiny Zásady skupin zpomalují výkon počítače a zpomaluje přihlášení. OBJEKT SITE A ROZDĚLENÍ SÍTĚ NA SITE SITE: seskupení počítačů zapojených do jedné nebo více podsítí IP nebo skupina lokálních sítí v různých lokalitách propojených rychlou páteří Výhody rozdělení sítě do SITE 1. služby doménového řadiče jsou poskytovány v rámci SITE (rychlejší přístup) 2. lze rozlišit replikace probíhající uvnitř SITE (intra-site) a replikace probíhající mezi jednotlivými SITE (inter-site) V případě více SITE musí být v každé SITE alespoň jeden doménový řadič, alespoň jeden doménový řadič s funkcí globálního katalogu a alespoň jeden server DNS USN - obdoba časového razítka - USN má každý objekt modul: sítě a služby AD Rozdělení sítě na objekty SITE příklad: Inter-Site transport - pomocí jakých protokolů bude probíhat replikace mezi jednotlivými SITE IP - používá se pro replikace intra-site i inter-site SMPT - používá se pouze pro replikace typu inter-iste IP - nepoužívá šifrování SMPT - 56 bitové šifrování (definováno certifikační autorita) - NEVÝHODA: nezohledňuje plánování Náklady: určuje, která linka je vhodnější pro přenos dat - (100 - vyšší priorita) - (1000 - nižší priorita) Subnety - rozsah IP adres, které se budou používat pro určitou lokalitu Předmostí - mezisíťové replikace budou probíhat pouze na určeném serveru ROLE ACTIVE DIRECTORY Pojmem Active Directory rozumíme jak službu, která vyřizuje požadavky uživatelů a aplikací, tak konkrétní fyzickou strukturu - databázi - adresář, do kterého se ukládají všechny potřebné údaje. Škálovatelnost Pokud spravujete prostředí, které má několik tisíc objektů, je prohledávání Active Directory efektivnější, protože se používá indexování. Pokud máte několik serverů s Active Directory a jeden selže, vašich dat se to nedotkne, protože mezi všemi servery se provádí plná replikace. S Active Directory se nemusíte obávat ztráty dat nebo prodloužení ověřování. Oddíl adresáře Active Directory umožňuje uchovávat miliony objektů. Ve skutečnosti je to příliš nepraktické a administrace může být nepohodlná, jakkoli je služba Active Directory výkonná. Vytvoření více oddílů adresáře si vynucuje potřebu ukládat informace ze všech oddílů na jedno místo, což není příliš efektivní. Tuto situaci řeší globální katalog. Globální katalog služby Active Directory uchovává pouze potřebnou podmnožinu informací ze všech oddílů adresáře. Rozšiřitelné schéma Administrátor může provádět změny ve schématu Active Directory. Může definovat nové typy adresářových objektů a jejich atributy a může přidávat nové atributy existujícím objektům. Rozšíření schématu umožňují dva nástroje. Modul Schema Manager a rozhraní ADSI (Active Directory Service Interface). Protože schéma je uloženo v globálním katalogu, uplatní se změny okamžitě. Globální katalog Globální katalog je jak služba, tak fyzická paměť na disku. Obsahuje informace z doménového stromu nebo lesa. Do globálního katalogu se však ukládají pouze ty atributy objektů, které se často vyhledávají, např. přihlašovací jméno, příjmení uživatele, křestní jméno uživatele apod. Údaje globálního katalogu jsou pravidelně aktualizovány replikačním procesem. Bez prostředku, kterým je globální katalog, by se replikace musely provádět mezi doménami a jejich doménovými řadiči, což by mohlo neúnosně zatěžovat síť. Replikace se provádí pouze do globálního katalogu. Je to efektivnější také proto, že je možno v něm najít zdroje rozmístěné po celé síti. Globální katalog se zřizuje na řadiči domény při instalaci Active Directory. Tento server se pak také nazývá server globálního katalogu. Ne každý řadič domény musí být také serverem globálního katalogu. Počet serverů globálního katalogu, které definujete, závisí na struktuře vaší sítě a požadované rychlosti replikačního procesu. Více globálních katalogů má svá pozitiva i negativa. Replikace mezi mnoha globálními katalogy zatěžuje síť. Více globálních katalogů urychluje vyřizování požadavků uživatele na síťové zdroje. Role serveru v síti - Standalone - (samostatný) server, bez Active Directory - Domain controller - doménový řadič, instalovaná Active Directory - Není nutné rozhodovat před instalací, pohyb v obou směrech je možný, viz konfigurace serveru (Configure Your Server Wizard) Podpora zavedených standardů DNS Obor jmen Active Directory je založen na jmenném schématu DNS, takže napojení prostředí Windows 2000 na Internet je přímočaré. LDAP Active Directory využívá pro přístup k adresářovým službám standardní protokoly, hlavně LDAP (Lightweight Directory Access Protokol) - Lze synchronizovat informace uložené v Active Directory s: o Microsoft Exchange 5.5 o Novell NDS o Net Ware o Lotus Notes DOMÉNY Pojem "doména" v kontextu Active Directory označuje samostatnou hranici systému zabezpečení v síti Windows 2000. Active Directory může obsahovat víc než jednu doménu a každá tato doména může mít své bezpečnostní zásady a své vztahy k jiným doménám. Jedinou doménou lze však popsat i organizaci rozmístěnou do několika vzdálených lokalit. Několik geografických lokalit nepodmiňuje existenci několika domén. V rámci jedné domény lze vytvořit několik organizačních jednotek, např. podle organizační struktury podniku, který se skládá z několika oddělení. Organizační jednotka je kontejnerem, který může obsahovat objekty typu uživatel, skupina, počítač, tiskárna, aplikace, sdílený soubor či jiná organizační jednotka. Doménové stromy Jednoduchost správy prostředí pomocí Active Directory spočívá v hierarchickém uspořádání adresářové služby. Pokud Active Directory obsahuje více domén, vytvoří se jednoduše doménový strom. Doménový strom umožňuje zjemňovat strukturu Active Directory logičtějším rozmístěním síťových zdrojů v rámci schématu, které je společné pro všechny domény stromu. Domény stromu se také společně konfigurují a vytvářejí spojitý obor jmen. Doménový les Doménový les na rozdíl od doménového stromu nevytváří spojitý obor jmen. Jednotlivé doménové stromy doménového lesa vytvářejí samostatné obory jmen. Domény však sdílí společné schéma, konfiguraci a globální katalog. Doménová struktura je definována: - Jednou nebo více množinami větví - Oddělenými prostory názvů mezi jednotlivými větvemi - Důvěryhodným tranzitivním vztahem mezi větvemi, který je ověřován protokolem Kerberos - Společným schématem - Globálním katalogem, který umožňuje provádět výpis všech objektů v doménové struktuře Správa uživatelů, počítačů a periférií v doméně Doménové uživatelské účty Doménové uživatelské účty umožňují uživatelům přihlášení do domény a získání přístupu k prostředkům kdekoliv v síti. V průběhu procesu přihlášení uživatel poskytuje systému své uživatelské jméno a heslo. Pomocí těchto informací systém Windows 2000 provede ověření totožnosti uživatele a vytvoří přístupový token, který obsahuje informace o uživatelských nastaveních a nastaveních zabezpečení uživatele. Přístupový token identifikuje uživatele počítačům se systémem Windows 2000, na kterých uživatel přistupuje k prostředkům. Systém Windows 2000 poskytuje přístupový token po dobu trvání relace uživatele. Místní uživatelské účty Místní uživatelské účty umožňují uživatelům přihlášení a získání přístupu k prostředkům místního počítače, na kterém byl příslušný místní uživatelský účet vytvořen. Při vytvoření místního uživatelského účtu vytvoří Windows 2000 tento účet pouze v místní databázi zabezpečení. Systém Windows 2000 neprovádí replikaci informací o místních uživatelských účtech na řadiče domén. Po vytvoření místního uživatelského účtu počítač použije pro autentizaci uživatele při přihlášení místní databázi zabezpečení. Postup: 1. Spustíte Active Directory 2. Akce, New a vyplníte požadované informace Printers Instalace stejná jako při instalaci jakékoliv tiskárny v systému Windows. Služba Active Directory je distribuovaná databáze, kterou v síti sdílejí řadiče domén. Informace o tiskových frontách, místech, názvech a adresách se ukládají do úložiště služby Active Directory. Tyto informace musejí odesílat jednotlivé tiskové servery, proto je důležité udržovat informace v úložišti služby Active Directory v aktuálním stavu. Mezi charakteristiky související se vztahem mezi tiskovými servery a službami Active Directory patří následující: - Každý tiskový server odpovídá za zveřejňování svých tiskáren v úložišti služby Active Directory - Tiskový server neupřednostňuje žádný z řadičů domény. Dynamicky vyhledá řadič domény v příslušné doméně - Při aktualizaci tiskárny na tiskovém serveru se změny automaticky pomocí služby Active Directory přenesou do úložiště služby Active Directory - Tiskárny se v úložišti služby Active Directory zveřejňují jako objekty print Queue. Zveřejněný objekt print Queue obsahuje podmnožinu informací, které jsou pro tiskárnu uloženy na tiskovém serveru VZTAHY MEZI VÍCE DOMÉNAMI Důvěryhodný vztah Domény ve větvi doménové struktury jsou spojeny navzájem transparentně pomocí dvoucestného, tranzitivního důvěryhodného vztahu, ověřovaného protokolem Kerberos. Tranzitivní vztah mezi stromy, který je ověřován protokolem Kerberos, znamená, že pokud doména A považuje za důvěryhodnou doménu B a doména B považuje za důvěryhodnou doménu C, pak doména A považuje za důvěryhodnou doménu C. Díky tomu doména, která je připojena k větvi doménové struktury, považuje za důvěryhodnou doménu C. Díky tomu doména, která je připojena k větvi doménové struktury, považuje okamžitě za důvěryhodné všechny ostatní domény ve větvi. Tyto vzájemné důvěryhodné vztahy umožňují, že všechny objekty ve všech doménách větve jsou dostupné i v ostatních doménách větve. Důvěryhodný vztah je vazba mezi minimálně dvěma doménami, ve kterých doména, která považuje za důvěryhodnou jinou doménu, může používat při přihlašování ověření druhé domény. Uživatelským účtům a skupinám, které jsou definované v důvěryhodné doméně, mohou být přiřazena práva a oprávnění k prostředkům v důvěřující doméně, i přesto, že tyto uživatelské účty v důvěřující doméně (konkrétně v databázi adresáře domény) neexistují. V systému Windows NT 4.0 a nižších verzích jsou mezidoménové důvěryhodné vztahy definovány jednocestně důvěryhodnými doménovými účty mezi jednotlivými řadiči domén. Každý vztah musí být vytvořen a spravován individuálně. Správa takových explicitních důvěryhodných vztahů mezi doménami v rozsáhlých sítích je pak velmi složitou úlohou. Tranzitivní důvěryhodné vztahy Síťový správce může definovat explicitní jednocestné důvěryhodné účty pro specifické domény v případě, kdy není dvoucestný důvěryhodný vztah potřebný. Tato schopnost je poskytnuta pro podporu připojení k existujícím doménám systému Windows NT 4.0 nebo nižších verzí a umožňuje nakonfigurování důvěryhodných vztahů s doménami v jiných doménových strukturách. Důvěryhodné vztahy ve Windows 2000 Při přidání domény do větve doménové struktury v systému Windows 2000 je automaticky vytvořen důvěryhodný vztah mezi novou doménou a kořenovou nebo rodičovskou doménou dané větve. Tranzitivní důvěryhodný vztah je vlastnost systému Kerberos, který poskytuje distribuované ověřování a autorizaci na počítačích se systémem Windows 2000. Explicitní jednocestný důvěryhodný vztah je možné vytvořit pomocí nastavení vlastností domény v modulu "Sítě a služby Active Directory". Zálohování databáze Active Directory Můžete ji začlenit do svých pravidelných procedur zálohování, aniž by bylo potřeba přerušovat činnost sítě anebo řadiče domény, který zálohujete. Nástroj Zálohování je v GUI umístěn Start/Programs/Accessories/Systém Tools/Backup. Přístup k nástroji Zálohování můžete také získat z příkazového příznaku příkazem Ntbackup. Nástroj Zálohování vám konkrétně umožní provádět zálohování a obnovení: - Vybraných souborů - Dat Stavu systému V Active Directory jsou obsaženy následující soubory: - Ntds.dit - Databáze Active Directory - Edb.chk - Soubor kontroly (checkpoint file) - Edb*.log - Transakční protokoly; každý o velikosti 10 megabajtů (MB) - Res1.log a Res2.log - rezervní transakční protokoly Ve výchozím stavu je Active Directory umístěna ve složce Winnt\Ntds. V průběhu procesu povýšení serveru na řadič domény si však můžete určit i jiné umístění. Postup zálohování dat: 1. V nabídce Start klepněte na Run a pak napište Ntbackup 2. V nabídce klepněte na Backup Wizard (průvodce zálohování) 3. Určíte, jaká data si přejete zálohovat 4. Určíte, kam si přejete uložit data Postup obnovení dat 1. V nabídce Start klepněte na Run a pak napište Ntbackup 2. V nabídce klepněte na Restore Wizard (průvodce obnovením) 3. Vyberte zálohovací sadu, ze které chcete obnovovat Když obnovujete data Stavu systému, musí být umístění kořene systému stejné, jako bylo v okamžiku zálohování dat Stavu systému. Strategie zabezpečení dat a prostředků Delegování administrátorských práv V Active Directory lze delegovat práva k administraci organizační jednotky nebo kontejneru. Administrátor jedné organizační jednotky přitom nemůže zasahovat do jiné organizační jednotky, pokud si to nepřejete. Tímto způsobem můžete spravovat velkou podnikovou síť, aniž se musíte konkrétně zabývat každým jejím uživatelem. Administrátorská práva lze přiřadit třemi způsoby: - Delegování práv na změnu vlastnosti konkrétního kontejneru. - Delegování práv na přidávání a odstraňování objektů konkrétního typu v rámci organizační jednotky. - Delegování práv na aktualizaci vlastností objektů konkrétního typu v rámci organizační jednotky. Detailní řízení přístupu Při vytvoření objektu v Active Directory je implicitně nastaveno úplné přístupové právo na čtení i zápis všech vlastností tohoto objektu. Přístupová práva je možno definovat na třech úrovních: - Přístupová práva ke všem vlastnostem objektu. Všechna přístupová práva má implicitně tvůrce objektu. - Přístupová práva ke skupině vlastností objektu. - Přístupová práva ke konkrétní vlastnosti objektu. Bezpečnostní protokoly Ověřovací protokol NTLM Použije se v případě, kdy server nebo klient Windows 2000 musí při ověřování komunikovat s počítačem, na kterém se dosud provozuje operační systém Windows NT. Ověřovací protokol Kerberos verze 5 Zabezpečovací systém pro práci s hesly, ověřování a šifrování. Díky tranzitivnímu vztahu důvěry lze ověření uživatele provést na kterékoli doméně ze stromu domén. ZÁKLADY W2k SROVNÁNÍ S WINDOWS NT ROZDÍLY PROTI WINDOWS NT - Doména v NT není to samé jako w2k doména - Doménová struktura není plochá, ale hierarchická o Lze v ní vytvářet organizační jednotky - Každý doménový řadič je oprávněn provádět změny nad databází o Není nutný přístup k PDC - Lze delegovat oprávnění pro správu konkrétní část domény o Není třeba administrátorské oprávnění nad doménou - Při instalaci domény je možné definovat obousměrné vztahy důvěryhodnosti o Usnadňuje vytváření složitých doménových struktur - Lze definovat přesné vztahy důvěrnosti pomocí tranzitivních: o Uživateli lze přidělit práva z jiné domény v dané doménové struktuře. Sssvt.cz(ROOT), IT.sssvt.cz, ucetni.sssvt.cz a doména it.sssvt.cz bude důvěřovat ucetni.sssvt.cz lze v doméně ucetni.sssvt.cz přidělit zdroje s domény it.sssvt.cz - Počet objektů v AD není omezen oproti Windows NT (10 000). o Testovány konfigurace i se 100 mil. objekty (telefonní seznam) POJMY - Doména o Definuje oblast zabezpečení o Struktura, ve které jsou uloženy informace o objektech sítí " uživatelích, počítačích, tiskárnách o Adresář může obsahovat více domén " každá má své vlastní zabezpečení (security policy) " každá má vztah důvěryhodnosti s ostatními doménami o Doména musí obsahovat alespoň jeden doménový řadič - Domain Controller - Doménový strom o Struktura několika domén s jednou kořenovou doménou " spojené vztahem důvěryhodnosti (trust) " jejich pojmenování představuje spojitý jmenný prostor - Kořenová doména (root domain) o Další domény jsou podřízené (dceřiné = child) - Doménový řadič o Obsahuje databázi objektů domény o Každý doménový řadič obsahuje databázi pouze jedné domény o Obsahuje celou databázi DOMÉNOVÁ STRUKTURA (Domain forest) - Představuje strukturu několika doménových stromů s jedinou root doménou o Pojmenování nevytváří jednotný jmenný prostor spojení přes vztahy důvěryhodnosti (tranzitivní) - Mají společné: o Jsou tranzitivní = průchozí (není omezena průchodnost pouze na 2 sousední domény) o Tranzitivní vztah mezi doménovými stromy o Společné schéma o Společnou informaci o konfiguraci o Společný globální katalog POJMY - Schéma o Popis tříd a jejich atributů uložených v AD o Pro každou třídu jsou definovány povinné atributy, nepovinné a nadřazenou třídu o Je chráněno přístupovými právy - Global catalog o Slouží k rychlému vyhledávání informací v AD o Vybraný doménový řadič (většinou 1. v doméně) o Obsahuje částečnou repliku objektů každé domény " Atributy příjmení a jméno o Je tvořen automaticky INTEGRACE S DNS - Jedna z hlavních předností W2k S - Používá se k rozeznání jmen při komunikaci mezi PC místo IP - AD i DNS používají stejná doménová jména o DNS spravuje zóny a záznamy (RR) o AD obsahuje domény a doménové objekty - DNS zóny mohou být uloženy v AD o využívá se pro potřeby replikace a zabezpečení - AD používá DNS pro vyhledávání DC vysláním požadavku na vyhledání určitého záznamu UDÍLENÍ ŘÍZENÍ - Delegation of Control o Lze udělovat řízení pro jednotlivé části AD. Většinou OU o Lze vytvářet správce, který má na starost pouze část AD DOMÉNOVÝ STROM (Domain tree) - struktura několika domén s jednou kořenovou (root) doménou o domény v doménovém stromu " spojené tzv. . vztahem důvěryhodnosti (trust relationship) " jejich pojmenování představuje spojitý jmenný prostor (namespace) - obsahuje: o jedinou kořenovou doménu (Root Domain) o domény podřízené doméně o úroveň výše " dceřiné (Child Domain) o domény nadřízené doménám o úroveň níže " rodičovské (Parent Domain) DOMÉNOVÁ STRUKTURA (Domain forest) - představuje strukturu několika doménových stromů s jedinou kořenovou (root) doménou o spojeny přes vztahy důvěryhodnosti - jednotlivé doménové stromy v doménové struktuře o mezi sebou nevytváří spojitý jmenný prostor o a mají: " společné schéma " společnou informaci o konfiguraci " společný globální katalog DŮVĚRYHODNOST (Trust) - vztah mezi doménami umožňující ověření uživatele jedné domény dománovým řadičem druhé domény Typy vztahů důvěryhodnost: - jednocestná důvěryhodnost (One-way) - dvoucestná důvěryhodnost (Two-way) - tranzitivní (přenosná) důvěryhodnost (Transitive) - netranzitivní důvěryhodnost (Nontransitive) Jednocestná důvěryhodnost - jediný vztah důvěryhodnosti o požadavky na ověření předávány pouze z důvěřující domény (trusting domain) do důvěryhodné domény (trusted domain) " pouze jedním směrem Dvoucestná důvěryhodnost - požadavky na ověření předávány v obou směrech o v podstatě se jedná o dva vzájemné jednocestné vztahy Tranzitivní důvěryhodnost - přenos důvěryhodnosti ve stromové struktuře domén - výhoda při ověřování práv o účty z jakékoliv domény mohou být ověřeny v jakékoliv jiné doméně stromové struktury VZTAHY DŮVĚRYHODNOSTI VZTAHY MEZI DOMÉNAMI - se nastavují pomocí snap-in modulu o domény a vztahy důvěry služby active directory REŽIMY PROVOZU DOMÉNY Nativní režim - režim domény, ve kterém nekomunikuje s doménovými řadiči Windows NT 4.0 a staršími Kombinovaný režim - komunikuje i se staršími řadiči Windows NT - z kombinovaného lze přepnout do nativního režimu (opačně nelze) VZTAHY DŮVĚRYHODNOSTI Vztah důvěryhodnosti doménové struktury - mezi dvěma doménovými strukturami o pouze mezi kořenovými doménami " je tranzitivní (přenosný) " může být jednosměrný i obousměrný " musí vytvořit správce Externí vztah důvěryhodnosti - mezi dvěma doménami z různých struktur - mezi doménou A.D. a Windows NT 4.0 o není tranzitivní o je jednosměrný o musí vytvořit správce Zkratkový vztah důvěryhodnosti - vytvořen mezi dvěma doménami téže struktury - vytvořen ručně o optimalizuje proces ověřování " zkrátí dobu přihlašování uživatelů " domény v různých větvích - může být: o jednosměrný o obousměrný o přenosný Vztah důvěryhodnosti sféry - mezi sférami protokolu Kerberos V5 o v jiných systémech než Windows " např. UNIX KERBEROS V5 - protokol pro ověřování: o identity uživatele o identity služeb - může využívat např. IPSec KERBEROS V5 Základní pojmy: - KDC (Key Distribution Center) o spuštěna na každém řadiči domény o vydává klientovi lístky: " TGT (Ticket-Granting-Ticket) o poskytuje službu TGS - TGT (Ticket-Granting-Ticket) o pověření vydané uživateli při jeho přihlášení do sítě " vydá KDC o pověření platné po dobu trvání relace o pomocí TGR uživatel přístup k TGS - TGS (Ticket-Granting-Service) o služba protokolu Kerberos V5, poskytovaná KDC o vydává "lístky služby" pro ověření přístupu uživatele ke službám v doméně " tímto lístkem prokazuje uživatel svoji identitu požadované služby i naopak KERBEROS V5 Postup ověření identity - uživatel se přihlásí do sítě pomocí klienta o pomocí hesla prokáže svou identitu KDC - KDC vydá klientovi lístek TGT - lístkem TGT se klient prokáže službě TGS - služba TGS vydá klientovi lístek služby - klient se lístkem služby prokáže požadované službě - SCHÉMA ACTIVE DIRECTORY Popis tříd objektů a jejich atributů uložených v AD: - třídy objektu - druh objektu v A.D. (např. USER) - atributy objektu - vlastnosti objektu v A.D. Pro každou třídu jsou definovány povinné a nepovinné atributy Správa schématu A.D. - snap-in modul "Schéma služby Active Directory" o není běžně dostupný v MMC Zpřístupnění snap-in modulu - příkaz v CMD o regsvr32 schmmgmt.dll - spustit MMC /A ----------------------------------------------------------------------------------------- Třídy i atributy lze vytvořit, ale nelze je odstranit ze schématu - lze je pouze deaktivovat - uživatel musí být členem Schema admins ----------------------------------------------------------------------------------------- Druhy tříd - konstrukční třída o k vytváření objektů v A.D. - abstraktní třída o šablony pro odvození konstrukčních tříd - pomocná třída o předdefinované seznamy atributů pro konstrukční i abstraktní třídy Pro každou třídu mohou být definovány povinné i nepovinné atributy - povinné nelze odstranit ----------------------------------------------------------------------------------------- LDAP protokol - komunikační protokol sítí TCP/IP o slouží: " k prohledávání A.D. " k zabezpečenému přístupu do A.D. - změna role hlavního operačního serveru o pouze v případě, že stávající hlavní operační server nebude již NIKDY dostupný ----------------------------------------------------------------------------------------- 11. INTERNET A PŘIPOJENÍ LOKÁLNÍ SÍTĚ Význam internetu; Připojení k internetu pomocí různých systémů - Netware, W2000, Linux; Konfigurace a realizace připojení pomocí výše uvedených systémů; Proxy server - význam a použití; Optimalizace přístupu k internetu - kešování; Možnosti připojení - ISDN, modemy, mikrovlnné spoje, radiové spoje, pevné a komutované spojení - rozdíly, výhody x nevýhody, rychlosti připojení; PŘIPOJENÍ K INTERNETU Připojení podnikové sítě k největší síti na světě znamená najít někoho, kdo už takové připojení má. Je to úplně stejné jako připojování podsítě k místní síti. Síť je s Internetem už propojena, vy jen potřebujete přidat další segment (ten váš). Poskytovatel ISP (Internet service provider) je firma nebo společnost, která už má připojení k Internetu a je ochotna prodat připojení ke své síti. Instalace IIS Postup: 1. V nabídce Start/Settings/Control Panel/Add/Remove Programs 2. Vybereme Add/Remove Windows Components, tlačítko Components 3. Nainstalujeme Internet Information Services (IIS) Test ze serveru Postup: 1. Spusťte prohlížeč Internet Explorer a do textového pole Adresa napište URL http://localhost Test z klienta Postup: 1. Spusťte prohlížeč Internet Explorer a do textového pole Adresa napište URL http://jméno_serveru nebo http://adresa_IP_serveru Test služby FTP Postup: 1. Spusťte program FTP na klientském počítači nebo na serveru. V nabídce Start, Run a příkaz ftp 2. Zadejte ftp>open (Adresa IP serveru) 3. Jako username zadejte anymous nebo Administrator a jako password napište svoji e-mailovou adresu nebo heslo, které používáte 4. Proběhne-li ověření úspěšně, uvidíte hlášení 200 Port Command successful 5. Můžete normálně přistupovat k souborům nasdíleným službou FTP Module služba IIS Postup: 1. Start, Administrative, Tools, Služba IIS Nenastavujte číslo portu na hodnotu 80, protože je to výchozí číslo portu služby Web. Také nepoužívejte hodnotu 8080, jak se to obvykle z lenosti dělá. S číslem portu zacházejte jako s heslem. Snažte se, aby ho nikdo neuhodl a nechte si ho jen pro sebe. EXCHANGE SERVER Microsoft Exchange Server podporuje několik internetových standardů a může spolupracovat s dalšími systémy na výměnu informací. Podporované standardy jsou: - SMTP pro internetovou poštu - POP3 pro internetovou poštu - IMAP4 pro internetovou poštu - MAPI pro propojení s Microsoft Mail a cc:Mail - MIME pro připojené soubory - LDAP pro přístup k adresářové službě - X.400 MTA (Message Transfer Agent) vyhovující standardům CCITT - NNTP pro diskusní skupiny Vlastnosti zabezpečení Je možno dosáhnout stejné úrovně zabezpečení jako ve Windows 2000 Server, proniknout do sítě znamená proniknout do domény Windows 2000. Díky integraci se zabezpečovacím modelem Windows 2000 se také zjednodušuje správa uživatelů. Do Exchange Server můžete jednoduše přidat uživatele, který je definován v databázi domény. Stejné uživatelské jméno a heslo se bude používat pro přístup k elektronické poště Exchange. Podpora S/MIME and X.509 v3 Exchange server podporuje šifrovací technologie podle standardů S/MIME and X.509 v3. Uživatelé mohou posílat zprávy přes Internet a WAN bez obav, že si je někdo čte. Všechno je šifrováno a údaje odesílatele a adresáta jsou ověřovány. MTA (Message Transfer Agent) Agenty MTA lze využít při potvrzování o doručení a přečtení zpráv. Správa Serveru Po instalaci Exchange má každý uživatel na serveru automaticky také účet v Exchange. Přínosem koordinace těchto dvou seznamů účtů je lepší kontrola zabezpečením možnost rozesílání zpráv logickým skupinám uživatelů správa účtů pomocí jednoho rozhraní. DNS Služba DNS se konfiguruje jako seznam adres IP a odpovídajících jmen počítačů. Seznam je statický prostředek a musí být aktualizován manuálně. Pomocí DNS se uživatel na počítače může odkazovat jednoduše jmény a nemusí znát jejich adresy IP. Instalace služby DNS Pro implementaci DNS musíte nakonfigurovat server a nainstalovat službu DNS. Server DNS musí být nainstalován se statickou adresou IP. Navíc musíte nakonfigurovat vlastnosti TCP/IP tak, aby nastavení DNS ukazovalo zpět na server. Module DNS Můžete použít pro všechny úkoly správy a konfigurace serveru DNS. Module DNS vám dovoluje nakonfigurovat zónu dopředného vyhledávání, zónu zpětného vyhledávání, přidávat záznamy do databáze zóny a konfigurovat službu DNS jako dynamické DNS (DDNS), což umožňuje automatické aktualizace zónových souborů ostatními službami nebo servery. Konfigurace serveru DNS Postup: 1. Spusťte modul DNS. 2. Zobrazí se obrazovka pro vytvoření zóny dopředného vyhledávání. Aby služba DNS fungovala správně, je nutné nakonfigurovat nejméně jednu zónu dopředného vyhledávání. 3. Na další obrazovce určete typ vytvářené zóny. Zvolte Standard Primary, protože se jedná o první zónu v doméně. Pokud je nastavena služba Active Directory, můžete vybrat Active Directory Integrated, aby se soubory replikace zóny ukládaly do adresáře Active Directory. 4. Na zvláštní obrazovce zadejte jméno zóny. 5. Zadejte název souboru zóny (s příponou .dns). 6. Vyberte Yes, aby se vytvořila zóna zpětného vyhledávání. 7. Opět musíte vybrat typ zóny. Zvolte Standard Primary. 8. Zadejte údaje potřebné pro zónu zpětného vyhledávání. 9. Vytvořte soubor New File (17.192.in-addr.arpa.dns). 10. Finish. Přidání záznamu pro nového hostitele Postup: 1. Spusťte modul DNS, klikněte pravým tlačítkem na ikonu reprezentující jméno domény a z menu vyberte New, Host. 2. Zadejte jméno a adresu IP hostitele. Přidání záznamu služby Mail Exchanger (MX) Další běžný typ záznamu je MX. Typ MX označuje záznamy poštovní služby Mail Exchanger. Pro více poštovních serverů může být použito více záznamů typu MX. Zvyšuje se tak odolnost proti výpadkům a lze regulovat vytížení serverů. Postup: 1. Spusťte modul DNS, klikněte pravým tlačítkem na ikonu reprezentující jméno domény a z menu vyberte New, Mail Exchanger. 2. Vyplňte požadované údaje. Jméno hostitele se vyplňuje volitelně, protože může být odvozeno z plně určeného jména poštovního serveru a jména domény. Hodnota priority určuje, jak často se bude záznam MX používat. Čím nižší číslo, tím vyšší priorita a tedy častější použití. Pokud používáte poštovní systém, např. Microsoft Exchange, s několika servery SMTP ve stejné doméně, můžete konfigurovat v DNS odkaz na primární server s prioritou 0 a odkaz na sekundární server s prioritou 1. Pošta se bude normálně doručovat na primární systém. Dojde-li k výpadku, použije se sekundární systém. Jiná možnost je rozložit zatížení serverů nastavením stejných priorit. Přidání záznamu pro ukazatel (PTR) Záznam typ PTR obstarává informace pro zpětné vyhledávání. Postup: 1. Spusťte modul DNS, klikněte pravým tlačítkem na ikonu reprezentující zónu zpětného vyhledávání, do které chcete přidat záznam. 2. Klikněte na položku Action v hlavním menu a vyberte New, Pointer. 3. Zadejte hodnotu oktetu adresy IP hostitele do textového pole Host IP Number. 4. Zadejte jméno hostitele do textového pole Host Name. Jedná se o jméno počítače, pro který bude záznam poskytovat zpětné vyhledávání. Konfigurace dynamického DNS Servery DNS jsou obvykle statické. Spolupráce DNS se serverem DHCP významně zjednodušuje správu serveru DNS. Služba DHCP automaticky synchronizuje dvojici jméno - adresa IP pro počítače sítě. Pokud vyprší pronájem adresy IP, služba DHCP odstraní záznam typu pro nového hostitele z databáze DNS. Postup: 1. Spusťte modul DNS, klikněte pravým tlačítkem na ikonu reprezentující zónu dopředného nebo zpětného vyhledávání. 2. Z menu vyberte Properties. 3. V okně Properties vyberte druh dynamické aktualizace. o None - pro tuto zónu není povolena dynamická aktualizace o Allow Updates - pro tuto zónu jsou povoleny všechny dynamické aktualizace. o Allow Secure Updates - tato volba se objeví, je-li nakonfigurována služba Active Directory. Pro tuto zónu jsou povoleny zabezpečené dynamické konfigurace. DHCP DHCP je standardem TCP/IP pro zjednodušení správy konfigurace IP. DHCP je rozšířením protokolu Bootstrap (BOOTP), který je založen na protokolu User Datagram Protocol/Internet Protocol (UDP/IP). BOOTP hostitelům umožňuje dynamickou konfiguraci sama sebe. Pokaždé, když klient DHCP startuje, vyžádá si informace o adresování IP ze serveru DHCP. Tyto adresní informace obsahují následující údaje: - Adresu IP - Masku podsítě - Volitelné hodnoty, jako je adresa výchozí brány, adresy serverů DNS nebo adresy serverů WINS Jakmile server DHCP přijme žádost o adresu IP, vybere informaci o adrese IP z fondu adres definovaných ve své databázi a nabídne tuto informaci klientu DHCP. Jestliže klient akceptuje nabídku, server DHCP pronajme na určitou dobu adresu IP klientovi. Instalace a konfigurace služby DHCP Pro implementaci DHCP musíte nainstalovat službu DHCP nejméně na jednom počítači s operačním systémem Windows 2000 Server na vaší síti TCP/IP. Počítač může být nakonfigurován jako řadič domény nebo jako samostatný server. Aby funkce DHCP pracovaly správně, musíte TCP/IP nakonfigurovat pro tento server ručně a klienty nastavit na dynamickou konfiguraci adresy. Modul DHCP Pro všechny funkce správy a konfigurace můžete použít modul DHCP. Modul DHCP poskytuje přístup k detailním informacím o oborech DHCP a jejich nastavení. Modul vám také dovolí obory vytvářet a modifikovat, prohlížet pronajaté adresy, vytvářet a modifikovat rezervace klientů a konfigurovat nastavení serveru, oborů a klientských rezervací. Vytváření oboru DHCP Obor určuje, jaké informace bude server DHCP poskytovat a jaké adresy IP budou pro klienta z určité sítě k dispozici. - Každý server DHCP by měl mít nastaven alespoň jeden obor. Můžete však nastavit více oborů a rozlišit tak adresy IP různých segmentů vaší sítě. - Pokud používáte na síti statické adresy IP, musíte je z vytvářeného oboru vyloučit. - Server DHCP není schopen kontrolovat informace jiného serveru DHCP. Pokud vytvoříte stejný obor pro dva servery DHCP, způsobíte na síti vážné problémy. Postup: 1. Spusťte modul DHCP. 2. Označíte server, pro který chcete vytvářet obor a pravým tlačítkem myši kliknete. Z menu vyberete New, Scope. 3. Zadejte jméno oboru. 4. Zadejte fond adres IP. Můžete také zadat masku podsítě. 5. Specifikujte statické adresy, které používáte na síti, aby byly vyloučeny z fondu adres přidělovaných serverem DHCP 6. Zadejte dobu pronájmu. Aktivace oboru Před aktivací oboru musíte dokončit nastavení služby DHCP nastavením adres směrovače, implicitní brány a serverů DNS. Aktivaci oboru provedete tak, že vyberete obor a z nabídky Akce vyberete položku Aktivovat. Předdefinované hodnoty Postup: 1. Spusťte modul DHCP. 2. Z menu vyberte Set Pre-defined Options and Values 3. V poli Option Name nastavte 003 Router a klikněte na tlačítko Edit Array 4. Zadejte adresu IP směrovače sítě a klikněte na tlačítko Add. Zadání adres IP serverů DNS Postup: 1. Spusťte modul DHCP. 2. Z menu vyberte Set Pre-defined Options adn Values. 3. V poli Option Name nastavte 006 DNS Server. 4. Klikněte na tlačítko Edit Array. Zadejte adresu IP serveru DNS a klikněte na tlačítko Add. Opakujte pro každý server DNS. Rezervace adres Postup: 1. Spusťte modul DHCP. 2. Klikněte pravým tlačítkem na Reservations a z menu vyberte New. 3. Zadejte adresu IP, která má být rezervována a hardwarovoiu adresu počítače (MAC adresa) a jméno klientského počítače. MIKROVLNNÉ A DRUŽICOVÉ SPOJE Rozlehlé počítačové sítě využívají k propojení svých uzlových počítačů nejčastěji pevné okruhy, pronajaté od spojových organizací. Tyto okruhy jsou obvykle vytvářeny pomocí drátových přenosových cest (různých dálkových kabelů apod.) Existují však i jiné možnosti (kromě veřejných datových sítí) - například mikrovlnné a satelitní spoje. Přívlastkem mikrovlnné (microwave) se označují elektromagnetické vlny o extrémně krátké vlnové délce resp. . velké frekvenci, která je vlnové délce nepřímo úměrná. V praxi se používají frekvence od 1 do 12 GHz (tj. vlnové délky přibližně 30 až 2,5 cm). Vlny o takto vysoké frekvenci již lze, pomocí vhodných parabolických vysílacích antén, soustředit do úzkého paprsku a ten nasměrovat na přijímací anténu. Úzce soustředěný paprsek vykazuje minimální rozptyl, dovoluje používat relativně malý výkon vysílače a je velmi odolný vůči rušení. Na nižších frekvencích nelze dosáhnout potřebného soustředění, a na vyšších frekvencích se již začíná znatelně projevovat nepříznivý vliv atmosférických jevů, jako např. mlhy a deště. Vzhledem k přímočarému šíření soustředěného paprsku elektromagnetických vln je dosah mikrovlnných spojů omezen na přímou viditelnost vysílače a přijímače. Ta je určována konkrétními geografickými podmínkami, a samozřejmě také zakřivením Země. Lze ji uměle prodlužovat umísťováním vysílacích a přijímacích antén na co nejvyšší věže. V rovině, kde se uplatňuje pouze vliv zakřivení zemského povrchu, je obvyklý dosah kolem 50 km. Pro překlenutí větších vzdáleností je nutné budovat síť retranslačních stanic - viz obr. 18.1. Dosažitelná přenosová rychlost na mikrovlnných spojích je závislá na použitém frekvenčním pásmu a možnostech přijímače a vysílače. Může dosahovat hodnot 10 Mb/s. Pro počítačové sítě mohou být mikrovlnné spoje výhodné například v městských aglomeracích v těch místech, kde neexistují vhodné drátové přenosové cesty a instalace nových nepřipadá v úvahu (např. v historických jádrech měst). Přímá viditelnost mezi přijímačem a vysílačem je samozřejmě značně omezujícím faktorem. Jednou z možností, jak se mu vyhnout, je nechat odrazit úzce směrovaný paprsek od horních vrstev troposféry (ve výšce cca 16 km) - viz obr. 18.2. Nevýhodou těchto tzv. . troposférických spojů je nutnost používat velký výkon vysílače (desítky k W), přičemž přijímaný signál bývá velmi slabý - jen asi 1 n W. DRUŽICOVÝ SPOJ Dnes se pro družicové spoje (satellite links) používají převážně tzv. . geostacionární družice, někdy označované též jako tzv. . synchronní družice), které se pohybují ve výšce přibližně 36 000 km nad zemí. V této výšce je doba jejich obletu kolem Země rovna době otočení zeměkoule kolem její osy, což znamená, že se nacházejí vždy nad stejným bodem zemského povrchu - většinou se takto umísťují nad rovník. Družice může fungovat jen jako pouhý odražeč signálu - pak jde o tzv. . pasivní družice. Výhodnější jsou však tzv. . aktivní družice. Ty obsahují vždy několik tzv. . transpondérů (transponders), které fungují jako na sobě nezávislé retranslační stanice. Přijímají signál vysílaný ze Země (tzv. . up-link signal), převádí jej do jiného frekvenčního pásma, zesilují jej a vysílají zpět k Zemi (jako tzv. . down-link signal) - viz obr. 18.3. Pro družicové spoje se používají různá frekvenční pásma. V tzv. . C-pásmu (C-band) se ze Země k družici vysílá v pásmu 6 GHz, a v opačném směru v pásmu 4 GHz. Jsou k tomu zapotřebí relativně velké parabolické antény. Tzv. KU-pásmo (KU-band) pracuje s vyššími frekvencemi (12-14 GHz), což umožňuje používat rozměrově menší antény (o průměru cca 60-100 cm). Pomocí družicových spojů lze vytvořit přenosové kanály a okruhy širokého spektra přenosových rychlostí (až desítek a stovek megabitů za sekundu), které se svými vlastnostmi plně vyrovnají pozemním kabelovým spojům, a v mnohém je i předčí. Družicové spoje však mají i své nevýhody. Tou nejvýraznější je zpoždění, které při přenosu vzniká. Ze Země na geostacionární družici a zpět dorazí signál přibližně za 250 až 300 ms (podle místa na Zemi, odkud byl vyslán, a ve kterém byl přijat). Budeme-li čekat ještě na potvrzující odpověď, nemůže tato přijít dříve, než za cca 500-600 milisekund. A to je velmi dlouhá doba. Ne ani tak pro člověka, jako pro přenosové protokoly, které čekají na potvrzení příjmu od protější strany. Ty musí být vhodně uzpůsobeny, aby velké zpoždění potvrzující odpovědi neinterpretovaly chybně, a nesnažily se příliš o opětovné vyslání již dříve přenesených bloků dat. Družicové spoje lze využít pro realizaci dvoubodových spojení. Vzhledem ke své povaze však umožňují i přenosy od jednoho zdroje k více příjemcům (tzv. . broadcasting, který využívají např. různé satelitní televize), a od více zdrojů k jedinému příjemci (tzv. . vícenásobný přístup, multiple access). a) broadcasting b) vícenásobný přístup Tyto dvě vlastnosti se s úspěchem využívají v datových sítích, vytvářených pomocí družicových spojů. Používají tak vysoké frekvence, že vystačí jen s relativně malými pozemními anténami, resp. . s velmi malým úhlem vyzařování. Jednotlivé uzlové body této sítě jsou označovány jako terminály VSAT (Very Small Aperture Terminal). Datová síť VSAT (VSAT Data Network) předpokládá existenci jednoho centrálního bodu (tzv. . hub) a většího počtu terminálů VSAT, přičemž komunikace je možná jen mezi terminálem a centrálním bodem, nikoli přímo mezi dvěma terminály. Důvody jsou především technické a vyplývají ze samotné podstaty družicových spojů. Mnohým aplikacím, které sítě VSAT využívají, však takováto "centralizovaná" koncepce plně vyhovuje, neboť jde o aplikace, která umožňují velkému počtu uživatelů přístup k jednomu centralizovanému informačnímu zdroji - např. velké databázi, rezervačnímu systému apod. Obecnou výhodou všech družicových spojů je jejich nezávislost na pozemní komunikační infrastruktuře, možná mobilita pozemních stanic, možnost realizovat spojení i do jakkoli odlehlých a nepřístupných míst, a v neposlední míře také vysoké přenosové rychlosti, kterých lze pomocí družicových spojů dosáhnout. ISDN ISDN (Integrated Services Digital Network, resp. . Digitální komunikační síť s integrovanými službami), je koordinován mezinárodní organizací CCITT formou jejích doporučení. Koncepce ISDN předpokládá, že bude svým uživatelům poskytovat různé druhy přenosových kanálů resp. . okruhů. Existuje pro ně i jednotné označení: A - analogový telefonní kanál s šířkou pásma 4 k Hz B - digitální kanál s přenosovou rychlostí 64 kb/s pro přenos hlasu (s kódováním PCM) nebo dat C - digitální kanál s přenosovou rychlostí 8 nebo 16 kb/s D - digitální kanál pro služební účely, s přenosovou rychlostí 16 nebo 64 kb/s E - digitální kanál s přenosovou rychlostí 64 kb/s pro interní potřeby ISDN H - digitální kanál s přenosovou rychlostí 384, 1536 nebo 1920 kb/s Koncepce ISDN však nepředpokládá libovolnou skladbu těchto kanálů. Doporučení CCITT zatím standardizuje tři různé kombinace těchto kanálů, označované jako: Basic rate (2 kanály B a 1 kanál D) Primary rate (v USA a Japonsku: 23 kanálů B a 1 kanál D, v Evropě 30 kanálů B a 1 kanál D), Hybrid (1 kanál A a 1 kanál C). Smyslem poslední z uvedených kombinací (hybrid) je umožnit připojení stávajících analogových telefonů na síť ISDN. Jde však spíše o jakési nouzové řešení. Mnohem zajímavější jsou zbývající dvě možnosti. První z nich (Basic rate) je zamýšlena jako náhrada stávající účastnické telefonní přípojky do domácností, malých kanceláří nebo např. k pracovním stolům jednotlivých zaměstnanců v rámci větších organizací. Každý z obou kanálů B je schopen přenášet jeden telefonní hovor s kódováním PCM nebo data rychlostí 64 kb/s, přičemž pro veškeré řízení (např. "vytáčení" hovorů, přenos údajů o účastnickém čísle volajícího, o poplatcích za spojení apod.) slouží služební kanál D s přenosovou rychlostí 16 kb/s. Typickým způsobem využití má být jeden telefonní hovor mezi dvěma účastníky (po jednom z obou kanálů B), který může být doplněn např. přenosem dat mezi stejnými účastníky po druhém kanálu B. Dva kanály B a jeden kanál D, to je 2 * 64 + 16 = 144 kbitů za sekundu, s režií 48 kbit/sekundu na multiplex všech tří kanálů pak celkem 192 kbit/sekundu. Otázkou je, kde vzít takto rychlou přenosovou cestu od koncového uživatele až k telefonní ústředně? Odpověď je jednoduchá - lze využít již existující účastnické přípojky pro stávající analogovou telefonní síť. Přibližně 80 procent účastnických přípojek je totiž kratších než 7 - 8 kilometrů, a lze na nich dosáhnout přenosové rychlosti až 2 Mbity/sekundu. Na těch zbývajících pak o něco méně. Účastnická přípojka (účastnický přípojný okruh), vedoucí od koncového uživatele k telefonní ústředně, je sama o sobě jediným přenosovým okruhem, který je mezi kanály B a D rozdělen pomocí časového multiplexu. Na konci této účastnické přípojky pak musí být umístěno ukončující zařízení, v terminologii ISDN označované jako NT1 (Network Termination), viz obr. 16.1. Toto ukončující zařízení vytváří také standardní rozhraní ISDN, ke kterému lze připojit až 8 zařízení, vyhovujících stejnému standardu - tedy např. telefonní přístroj pro ISDN, ISDN terminál apod. Pro ty uživatele, kterým nestačí ISDN přípojka typu Basic rate (např. pro organizace), je určena přípojka Primary rate s vyšším počtem datových kanálů B a služebním kanálem D s přenosovou rychlostí 64 kbit/sekundu. Předpokládá se, že koncový uživatel (organizace) si k této přípojce připojí vlastní digitální pobočkovou ústřednu pro ISDN, ke které si pak může připojovat větší počet různých zařízení se standardizovaným ISDN rozhraním, a přes vhodné adaptéry i zařízení s jiným rozhraním, např. RS-232-C. V terminologii ISDN je tato ústředna označována jako zařízení NT2, a připojuje se k ukončujícímu zařízení NT1 - viz obr. 16.2. Odlišnost v počtu kanálů B v USA a v Evropě je u přípojky Primary rate dána odlišným standardem pro spoje T1, které se pro tyto přípojky používají nejčastěji. 23 kanálů B a jeden kanál D představuje celkem 23 * 64 + 64 = 1536 kbt/s, což se právě "vejde" na jeden spoj T1 dle severoamerického standardu, který má přenosovou rychlost 1,544 Mb/s, zatímco evropský spoj T1 nabízí 2,048 M/s, a kromě jednoho kanálu D po něm lze tedy přenést ještě 31 kanálů B, z nichž je ovšem jeden vyhrazen pro potřeby řízení a správy. 7. SPRÁVA A KONFIGURACE NOVELL NETWARE SERVERU Základní činnosti prováděné z konzole serveru - spuštění činnosti serveru, ukončení činnosti serveru, pojem zaveditelný modul, zavádění zaveditelných modulů do paměti a jejich odstranění z paměti; montování svazků na serveru, sledování činnosti serveru prostřednictví zaveditelného modulu MONITOR - možné sledované parametry sítě; vzdálená konzole serveru pod DOSem a Windows 9x - podmínky spuštění, potřebné zaveditelné moduly; zpřístupnění CD mechaniky na serveru jako svazek; časová konfigurace, časové servery - druhy, použití v síti, časová razítka - souvislost s NDS, způsoby časové komunikace mezi servery - protokol SAP, seznam čas. serverů; konfigurace času v síti - nastavení času serveru, konfigurace čas. synchronizace, trasování čas. synchronizace, oprava porušené čas. synchronizace a čas. razítek; konfigurace protokolů v síti Net Ware - pojem protokol, protokoly IPX, SPX - účel, souvislost s ISO/OSI, adresa IPX paketu, interní a externí adresa serveru - nastavení na serveru, protokol SAP - využití v síti, výhody, nevýhody; protokoly IP, TCP, UDP, nastavení IP adresy síť. karet serveru; protokol SAPx SLP - srovnání, konfigurace SLP; konfigurace síť prostředí serveru Net Ware (INETCFG), instalace ovladačů síť. karet, přiřazení a aktivace protokolů jednotlivých segmentům; zobrazení informací o segmentech sítě (NWCONFIG, MONITOR). SPRÁVA PERIFÉRIÍ V MS WINDOWS OBECNĚ O ČASOVÝCH SLUŽBÁCH V SÍTÍCH - služby pro zajištění konzistentního a korektního času jsou součástí mnoha moderních síťových architektur. Síťové pojetí času a jeho synchronizace je značně odlišné od pouhého nastavení přesného času na jednom systému, protože i když mají všechny systémy v síti velmi přesné hodiny, lze jenom těžko předpokládat, že správci všech těchto systémů budou hodnoty času nastavovat správným a koordinovaným způsobem. Proto se v distribuovaných systémech zavádějí nové mechanismy pro nastavování časových hodnot v hodinách jednotlivých systémů a pro řízení jejich přesnosti, aby všechny systémy měly přístup k jednotným časovým údajům s definovanou přesností V distribuovaném prostředí existují čtyři hlavní důvody použití systému časových služeb: - správné řazení událostí v čase. Jde o situaci, kdy se provedou dva úkony na různých místech sítě ve velmi blízkém časovém okamžiku a je velmi užitečné vědět, v jakém pořadí se vyskytly. Takové informace jsou významné například pro vyhodnocování log souborů, kde se ukládají důležité informace s časovou značkou - měření časových intervalů. Rovněž je velmi užitečné vědět, jaká doba uplynula například mezi dvěmi událostmi, které se vyskytnou na různých místech sítě. Takové informace mohou potom sloužit síťovým službám nebo aplikacím k vykonávání různých synchronizačních operací - plánování událostí. Konzistentní čas na různých systémech v distribuovaném prostředí umožňuje definici různých časových souvislostí mezi vykonávanými úlohami nebo jejich částmi - podpora autentizačních mechanismů. Správné časové údaje jsou nezbytnou podmínkou funkce autentizačních systémů - Aby bylo možno používat časové hodnoty pro výše uvedené účely, je potřeba, aby časová služba byla dostupná pro všechny uživatele bez ohledu na to, kde se v dané síti nacházejí. Za tímto účelem realizují některé vybrané uzly v síti funkce časových serverů a jsou schopny poskytovat ostatním uzlům v roli klientů správné a konzistentní časové informace. Takovými uzly mohou být například i servery Net Ware. Některé servery mohou být rovněž připojeny k velmi přesným vnějším zdrojům signálu, jakými jsou například atomové hodiny nebo přijímače časových pulsů vyslaných na radiových vlnách. Těmito mechanismy se korigují zejména některé systematické jevy, které by způsobovaly neustálý růst nepřesnosti časové informace, jako například přirozený drift systémových hodin. Mezi servery existuje obvykle určitý způsob (algoritmus) vzájemné synchronizace, který si pro systém Net Ware podrobně popisujeme. Jako příklady časových služeb v síťových architekturách lze uvést protokol NTP, používaný v Internetu nebo systém synchronizace časových údajů i mezi servery Novell Net Ware. Systém Net Ware 5 již obsahuje klienta, který pracuje rovněž pomocí NTP časového protokolu. ČASOVÉ SLUŽBY V SYSTÉMU NETWARE 5 - časová synchronizace je velmi důležitým prvkem v systému založeném na adresářových službách NDS. Časová synchronizace má zásadní význam pro konzistenci událostí, které probíhají v databázi NDS, neboť tato databáze je distribuovaná a je pro ni důležitá správná synchronizace replik. Čas má však svůj význam i pro souborový systém, elektronickou poštu a další síťové aplikace, instalované na serverech Net Ware. Každá operace provedená v NDS automaticky získává tzv. . timestamp (časové razítko), podle něhož systém identifikuje, kdy byl zásah proveden. Tato časová razítka pracují s časem UTC (Universal Time Coordinates), který se koordinuje k času nultého meridiánu GMT (Grenwich Mean Time). Časovým standardem pro každý server je jeho lokální čas, ze kterého si srver UTC čas teprve vypočítává. Tento lokální čas má posun vzhledem k UTC času dopředu (nebo dozadu) v závislosti na časové zóně (Timezone offset), kde se server nachází. Např. Česká republika se nachází jednu hodinu dopředu od času UTC. V úvahu je však třeba brát ještě posuny na letní a zimní čas (Daylight saving offset), které se musí ve výpočtu UT času také objevit. Výpočet času UTC si servery provádí podle následujícího vzorce: UTC = LOCAL TIME + (timezone offset) - (current daylight saving offset) - nastavení časové zóny a přechodu na letní a zimní čas se provádí při instalaci každého Net Ware serveru a toto nastavení je uloženo v konfiguračním souboru AUTOEXEC.NCF. Toto nastavení musí vždy předcházet nastavení jména serveru a nachází se tedy většinou na prvních řádcích tohoto konfiguračního souboru. - pro Českou republiku vypadá nastavení následovně: set Daylight Savings Time Offset = 1:00:00 set Start Of Daylight Savings Time = (APRIL SUNDAY IAST 2:00:00 set End Of Daylight Savings Time = (OCTOBER SUNDAY LAST 3:00:00 AM) SET Default Time Server Type = SINGLE # Note: The Time zone information mentioned above # should always precede the SERVER name. ČASOVÁ RAZÍTKA (Timestamp) - jak jsme si již řekli, časovou značkou jsou opatřeny veškeré události, které probíhají v systému NDS. Jedná se například o procesy vytváření a modifikace objektů, modifikace vlastnosti objektů apod. Tyto procesy mohou probíhat v rámci různých replik distribuovaného prostředí NDS a v daném okamžiku tyto informace nejsou v celém systému jednoznačně konzistentní. Synchronizační procesy jednotlivých replik pak využívají časová razítka, pomocí kterých rozhodnou o prioritě dané změny. Znamená to tedy proces konvergence informací mezi servery Net Ware v síti. Časové razítko má následující strukturu: Vidíme, že časové razítko se skládá ze tří částí: - počet sekund od roku 1970 - jedná se o čtyřbitovou hodnotu, která udává UTC čas v celých sekundách, a to od půlnoci 1. ledna 1970 - číslo repliky - je dvoubitové číslo, kde je uloženo číslo repliky, kde byla provedena akce a opatřena časovým razítkem. Každá replika dané partice má jednoznačné číslo, které je přidělováno Master replikou - identifikátor události (event. ID) - je opět dvoubitové číslo, které určuje, kolik operací se provedlo v rámci 1 sekundy. Během jedné sekundy se totiž může provést mnoho libovolných operací. Jedná se o sekvenci čísel, začínající hodnotou 1 a zvyšující se po 64 K. Tato hodnota se resetuje každou sekundu. Faktory ovlivňující návrh časové synchronizace - pro návrh časové synchronizace bude opět velmi významná logická i fyzická topologie sítě. Odlišně budeme nastavovat časové servery v prostředí lokálních sítí LAN a jiný model použijeme pro WAN sítě s pomalými linkami. Důležitým argumentem bude také celkový počet Net Ware serverů, heterogenita prostředí a možnosti využití jiných časových zdrojů (Internet, směrovače a jiné aktivní prvky sítě, servery s jinými operačními systémy atd.) - u systémů Net Ware 5 je dalším faktorem, ovlivňujícím návrh časové synchronizace, používání síťových protokolů. Můžeme totiž pracovat v prostředí protokolu IPX, nebo pouze IP, nebo v prostředí, kde se používají oba podporované protokoly NÁVRH ČASOVÉ SYNCHRONIZACE V PROSTŘEDÍ IPX PROTOKOLU V této části si popíšeme následující činnosti, které souvisí s návrhem a implementací časové synchronizace v sítích Net Ware, kde se používá síťový protokol IPX. Činnosti lze rozdělit do následujících čtyř oblastí: - typy časových serverů v prostředí Net Ware - konfigurace pomocí souboru TIMESYNC.CFG - komunikace mezi časovými servery - řešení problémů časové synchronizace TYPY ČASOVÝCH SERVERŮ V PROSTŔEDÍ IPX PROTOKOLU Servery Net Ware lze konfigurovat při instalaci jako časové servery následujících typů: - Single Reference - Reference - Primary - Secondary - první tři z nich jsou označovány jako poskytovatelé času (Time providers), poslední typ je pouze pasivním příjemcem času (Time consumer). Úkolem těchto časových serverů je jednak poskytování času UTC jiným serverům a pracovním stanicím na síti, poskytovat informaci o stavu časové synchronizace a v případě potřeby provádět nastavování místního času na korektní hodnoty. Každý server si tedy porovnává svůj místní čas s časem ze sítě a kontroluje, zda se jeho čas nachází v povoleném intervalu. Tento interval se nazývá "Synchronization radius" a dá se konfigurovat pomocí systémových proměnných. Nyní si popíšeme vlastnosti jednotlivých typů časových serverů: - Single Reference server je typ serveru, který je zdrojem času na síti (Time provider) a nepotřebuje pro zjištění časové synchronizace kontaktovat žádné další časové servery na síti. Pouze jeden časový server tohoto typu se může na síti v dané chvíli vyskytovat a je zdrojem času pro servery typu Secondary a pro pracovní stanice. Čas si může brát ze svých hardwarových hodin nebo od externího poskytovatele času - tento typ serveru se nastavuje implicitně při instalaci prvního serveru Net Ware do systému. Ostatní servery jsou implicitně nastavovány jako typ Secondary. Jedná se o tzv. . dvoustupňový model časové synchronizace, který je někdy označován jako Single Reference Configuration. Konfigurace je znázorněna na následujícím obrázku: - tato konfigurace se používá většinou na sítích typu LAN, a to v tom případě, že počet serverů Net Ware nepřesahuje 30. Pro WAN sítě s pomalými linkami se tato konfigurace příliš nehodí - Reference server je rovněž poskytovatelem času na síti, který pro ustavení časové synchronizace potřebuje kontaktovat Primary servery na síti. Používá se jako primární zdroj času na síti a může se v konfiguraci časového modelu vyskytovat pouze jeden. Porovnání času se provádí se servery typu Primary a je zdrojem času pro Secondary servery a pro pracovní stanice. Tyto servery řídí ostatní časové zdroje, které provádějí výpočty a nastavování času tak, aby konvergoval k času, který udává Reference server. Tento typ časového serveru se používá v konfiguraci třístupňového časového modelu, který se nazývá "Time provider group". Příklad takové konfigurace je uveden na následujícím obrázku. - Primary server je poskytovatelem času na síti a pro ustavení časové synchronizace potřebuje kontaktovat minimálně jeden další časový zdroj, kterým může být Primary nebo Reference server. Používá se v konfiguraci Time provider group a slouží jako zdroj času pro Secondary servery a pracovní stanice. - V konfiguraci časového modelu se tyto servery umísťují zejména do geografických lokalit WAN sítě, kde pomáhají distribuovat správný čas. Tyto servery získávají čas tak, že prostřednictvím SAP protokolu nebo konfiguračního seznamu kontaktují ostatní poskytovatele času (polling process). Získané hodnoty času od ostatních poskytovatelů si každý Primary server průměruje a srovnává se svým synchronizačním rádiusem. Při získávání časových údajů od ostatních poskytovatelů se také bere do úvahy priority (váha) zdroje (Reference server má váhu 16, Primary 1). Pokud jsou rozdíly v čase mimo synchronizační rádius, server si upravuje svůj čas, ale provádí si vždy pouze 50 % korekci času. Tím, že Primary servery provádějí 50 % synchronizaci času, je zaručena rychlost konvergence a nedochází k oscilacím. - Secondary server je pasivním příjemcem času, který si provádí nastavení času podle informací, získaných od ostatních poskytovatelů. V specielních případech lze konfigurovat Secondary server tak, že získává čas od dalšího Secondary serveru, ale není to obvyklá konfigurace a není ani doporučována. Tyto servery se dotazují na čas ostatních poskytovatelů a podle nich si čas nastaví. Jsou zdrojem času pro pracovní stanice uživatelů. Tento typ časového serveru se implicitně nastavuje při instalaci druhého a dalších Net Ware serverů do systému. Dá se používat jak v Single reference konfiguraci, tak v konfiguraci Time provider group. - Nastavení časového serveru na console Pokud potřebujeme nastavit typ časového serveru na konzole vlastního serveru Net Ware, máme možnost to provést dvěma způsoby: - buď použijeme konzolový příkaz: SET TIMESYNC TYPE = time server type - nebo provedeme nastavení pomocí utility MONITOR, kde vybereme položky menu Server parameters > Time > Timesync Type Řídící časový modul - veškerou správu času serverů Net Ware S, a to jak v prostředí IPX, IP, tak IP/IPX, zabezpečuje zaveditelný modul TIMESYNC.NLM, který se zavádí automaticky do paměti při startu serveru. Tento modul udržuje lokální čas každého serveru a stará se o výpočet času UTC. Pokud tento modul na serveru neběží, nemůže být časová synchronizace vůbec prováděna. Modul však nezabezpečuje přesný čas, pouze jeho konzistenci! Tento modul se konfiguruje pomocí souboru TIMESYNC.CFG, který lze editovat prostřednictvím libovolného editoru, nebo se ovlivňuje pomocí nastavování systémových proměnných příkazem SET. Dále je možnost provádět editaci tohoto souboru pomocí utility MONITOR. - u serverů Net Ware 4 se do konfiguračního souboru TIMESYNC.CFG přistupovalo prostřednictvím utility SERVMAN.NLM. Příklad konfiguračního souboru TIMESYNC.CFG: ˘ Příklad konfiguračního souboru TIMESYNC.CFG ˘ #Time Sync.Cfg is now updated automatically, ˘ #when changes are made on the System Console ˘ #TIMESYNC Configuration Parameters ˘ Configured Sources = OFF ˘ Directory Tree Mode = ON ˘ Hardware Clock = ON ˘ Polling Count = 3 ˘ Polling Interval = 600 ˘ Service Advertising = ON ˘ Synchronization Radius = 2000 ˘ Type = SINGLE ˘ #TIMESYNC Configured time source list TYP KOMUNIKACE MEZI ČASOVÝMI ZDROJI - v prostředí sítě s protokolem IPX se používá dvojí způsob, jak se časové servery navzájem kontaktují Pomocí protokolu SAP - protokol SAP je implicitní metodou komunikace, která se při instalaci serverů používá automaticky bez další dodatečné konfigurace. Používá se paket SAP typu 026Bh, takže pozor na jeho případnou filtraci (rovněž nefiltrovat paket SAP 004h, kterým se servery identifikují navzájem). Nevýhodou této metody je nadbytečný provoz, neboť zdroje času (Primary, Reference a Single Reference servery) broadcastují (tyto pakety do celé sítě, když prezentují časovou službu na síti. Reference a Primary servery používají dále SAP protokol k řídícímu procesu časové synchronizace (polling process) a Secondary servery se prostřednictvím SAP protokolu dotazují na čas ostatních poskytovatelů - tato metoda komunikace časových serverů je použitelná i v konfiguraci více NDS stromů. SAP broadcasty s časovým údajem jsou k dispozici serverům, které se nacházejí v jiném adresářovém stromě NDS. (Ovlivňuje se nastavením parametru TIMESYNC Directory Tree Mode = OFF). Pokud chceme využívat tuto metodu, je nutné mít nastaven následující parametr: Service Advertising = ON Pomocí seznamu "Configured list" - tato metoda využívá konfiguračního souboru TIMESYNC.CFG, kde je uveden pro každý časový server seznam ostatních poskytovatelů času v tom pořadí, ve kterém mají být kontaktováni. Tato metoda vyžaduje rozvahu o zdrojích času na síti a prioritách při získávání času. Konfigurační soubor TIMESYNC.CFG se nachází na svazku SYS: v adresáři SYSTÉM každého serveru - dá se také specifikovat, zda má být časová služba do sítě prezentována protokolem SAP a zda má časový server odposlouchávat SAP pakety od ostatních poskytovatelů, které bude daný server kontaktovat. Pokud necháme SAP mode na serveru zapnutý a máme nastaven seznam poskytovatelů, SAP protokol se bude používat až tehdy, kdy nebude žádný z uvedených poskytovatelů ze seznamu k dispozici. Jedná se sice o zvýšení provozu na síti, ale zato je zde zaručena vysoká míra zabezpečení - nevýhodou této konfigurace je nutná údržba konfiguračního souboru TIMESYNC.CFG na všech serverech v systému. Při jakékoli změně musíme ručně editovat všechny soubory na těch serverech, na které má změna vliv. Jak se časové servery kontaktují - vezměme si nejprve dvoustupňový model, kde máme Single reference server a servery Secondary. Pokud dojde k odchylce v času Secondary serveru, ten se dotáže na čas Single reference serveru a čas si podle něj nastaví. Implicitně se dotaz na čas (polling proccess) provádí každých 10 minut. Pokud ovšem dojde k odchylce a čas není synchronizován. Tento interval se zkrátí na 10 sekund a to na dobu, dokud se opět synchronizace neobnoví. - Složitější je to u konfigurace Time provider group. Vezměme si soustavu serverů, které si označme podle následujícího obrázku. - V této konfiguraci provádějí servery jakési hlasování, výsledkem kterého je průměrný čas serverů. Aby byl čas konvergence co nejkratší, hlasování používá váhu, neboli priority serverů. Jak již bylo řečeno, vyšší prioritu má server Reference (16), Primary servery pak mají nižší prioritu (1). 1. interval hlasování: Nyní k vlastnímu procesu hlasování. Předpokládejme, že v prvním intervalu se propaguje čas do sítě následovně: - Reference server - prezentuje čas 03:20:00 - Primární server A - prezentuje čas 03:15:00 - Primární server B - prezentuje čas 03:10:00 Bez akceptace priorit si Reference server vypočte průměrný čas 03:15:00, nenastaví si jej však. Primary servery ovšem budou postupovat podle priorit, ča bude stanoven na 03:19:10 podle vztahu: ˘ (((reference time * 16) + primary A time + primary B time) / 18 = time provider group time) ˘ Primary server A si změní svůj čas na 3:17:05 podle vztahu: (((time provider group time - primary A time) / 2) + primary A time = new primary A time) - Primary server B si změní svůj čas na 03:14:35 podle obdobného vztahu. Secondary servery C, D si změní svůj čas podle Primary A na 03:15:00 a servery E, F podle Primary B na 03:10:00. 2. interval hlasování - Do druhého intervalu hlasování jdou servery s novým časem, povýšeným o hodnotu intervalu, tj. 10 sekund, tedy následovně: - Reference server - prezentuje čas 03:20:10 - Primární server A - prezentuje čas 03:17:15 - Primární server B - prezentuje čas 03:14:45 - Server Reference opět vypočte průměrný čas na 03:19:42. Primary servery postupují opět podle uvedeného vztahu. - Server A si vypočte čas Time provider group 03:19:42 a nastaví svůj čas na 03:18:29. - Server B si vypočte čas Time provider group 03:19:42 a nastaví svůj čas na 03:17:14. - Secondary servery C, D si změní svůj čas podle Primary A na 03:17:15 a servery E, F podle Primary B na 03:14:45. - Tento proces probíhá každých 10 sekund až do ustavení časové synchronizace. Po ustavení synchronizace se interval vrátí na hodnotu 10 minut. - Uveďme si příklad konfiguračního souboru TIMESYNC.CFG se seznamem poskytovatelů času. ˘ #Configuration Parameters from server NW5_BRNO ˘ Configured Sources = OFF ˘ Directory Tree Mode = ON ˘ Hardware Clock = ON ˘ Polling Count = 3 ˘ Polling Interval = 600 ˘ Service Advertising = ON ˘ Synchronization Radius = 2000 ˘ Type = PRIMARY ˘ #Configured time source list from server MAIN_2 ˘ Time Source = SRV_NWl ˘ Time Source = SRW_NW2 Popis jednotlivých parametrů TIMESYNC.CFG: - Configured Sources - určuje, zda budou určeny zdroje času - Directory Tree Mode - je-li nastaven na OFF, mohou servery z ostatních adresářových stromů synchronizovat čas pomocí SAP protokolu o Hardware Clock - určuje, zda budou pro určení času použity hardwarové hodiny serveru o Polling Count - počet časových paketů, které si servery vymění během jednoho řídícího intervalu (před každým výpočtem času) o Polling interval - časový interval v sekundách, ve kterém si servery vysílají pakety pro kontrolu a výpočet času o Service Advertising - při nastavení na OFF se nebude používat SAP protokol pro kontaktování poskytovatelů času a prezentace časových služeb na síti o Synchronization radius - časový interval v milisekundách, udávající toleranci chyby časové synchronizace - Type - typ serveru z hlediska času - Time Source - seznam poskytovatelů času Omezení procesu časové synchronizace je možno v případě potřeby provést zvětšením řídícího intervalu a radiusu. Maximální doporučená hodnota parametru Polling Radius je 2-3 minuty. Synchronizační rádius by se neměl nastavovat pod 1000 msec. Diagnostika časové synchronizace - Informaci o časové synchronizaci a zejména o jejím stavu lze získat několika způsoby: Konzolový příkaz TIME - Příkaz Time, zadaný na konzole Net Ware serveru, vypíše informaci o funkčnosti časové synchronizace a informaci, zda je čas v síti synchronizován. Dále zde nalezneme informaci o aktuálním datu, místním času a času UTC. Výstup příkazu TIME je znázorněn na následujícím obrázku: Utilita DSRepair - Tato utilita obsahuje ve svých možnostech kontrolu časové synchronizace na síti. Jedná se o volbu "Time Synchronization", která se nachází v hlavním menu utility DSRepair. Po spuštění této volby se provede kontaktování všech serverů, které jsou součástí adresářového stromu a jsou vyžádány informace o Directory Services, časové synchronizaci a stavu serverů. Informace má následující formát: - Pokud provedeme start Single Reference serveru a ten má špatný čas, ten se samozřejmě nemá s čím synchronizovat, takže musíme synchronizaci opravit ručně. Budeme postupovat následovně: - Zavedeme utilitu DSRepair o Zvolíme položky Advanced option menu Replica and partition operations - Vybereme si repliku - Zvolíme Display Replica Information - Provedeme kontrolu hodnot Timestamp - Dále pomocí příkazu TIME na konzole serveru ověříme aktuální čas serveru. Pokud je server opožděn oproti správnému času, můžeme provést posun času dopředu na správnou hodnotu. - Pokud je posun času dopředu o méně než týden, měli bychom provést restart serveru (v době, kdy na síti nikdo nepracuje) abychom umožnili ztotožnění aktuálního času s budoucími časovými značkami. Než dojde k opravě, neměli bychom provádět žádné operace s particemi a replikami. - Pokud je posun času dopředu o více jak jeden týden, nenastavujme jej nikdy zpět na správnou hodnotu. Způsobíme tak generaci syntetického času a můžeme si způsobit vážné problémy v systému NDS. Syntetický čas lze spravit pomocí utility DSRepair, ale vyžaduje to znalost dané problematiky. Popis SET parametrů pro časovou synchronizaci - Uveďme si nyní, jaké systémové parametry lze používat v souvislosti s časovou synchronizací. Znalost těchto parametrů je nutná k pochopení nekonzistentních stavů, které se mohou vyskytnout a k jejich rychlému řešení. Parametry jsou dostupné pomocí příkazu SET bez parametru na konzole serveru, kde jednou z oblastí je TIME. V této oblasti jsou shrnuty veškeré parametry pro nastavování časové synchronizace. - Další možnost je nastavování parametrů pomocí utility MONITOR, v položce menu Server Parameters Time. Tato metoda je jistě pro mnohé správce přijatelnější a pohodlnější. Nyní již k jednotlivým položkám: TIMESYNC Configured Sources = ON/OFF - Pokud se přepne na hodnotu ON, server nebude odposlouchávat SAP pakety ostatních časových zdrojů. Budou se kontaktovat explicitně ty zdroje, které jsou uvedeny v seznamu. TIMESYNC Directory Tree Mode = ON/OFF - Pokud je nastaveno na hodnotu ON, nelze synchronizovat pomocí SAP paketů servery mimo aktuální adresářový strom NDS. TIMESYNC Hardware Clock = ON/OFF - Zapíná nebo vypíná synchronizaci hardwarových hodin s hodinami serveru. Je nutno vypínat v tom případě, kdy server je napojen na externí zdroj času (atomové hodiny apod.) TIMESYNC Polling Coun t = 1-1000 - Počet časových paketů, které si servery vymění během řídícího procesu. Zvyšováním této hodnoty narůstá provoz sítě. Doporučuje se ponechat na implicitní hodnotě 3. TIMESYNC Polling Interval = 10-2678400 - Implicitní hodnota tohoto parametru je 600 sekund (10 minut). Jedná se o interval, po kterém servery kontaktují ostatní časové zdroje (spouští polling process). Snižováním hodnoty parametru sice snížíme komunikační objem, ale časová synchronizace nebude příliš přesná. Zvyšování intervalu se doporučuje na WAN linkách. TIMESYNC Reset = ON/OFF - Provede přestavení proměnných časové synchronizace na implicitní hodnoty a vyčistí seznam časových zdrojů (Configured list). Po provedení se hodnota automaticky vrátí do polohy OFF. Nemělo by se provádět na produkčních serverech! TIMESYNC Restart Flag = ON/OFF - Přepnutí parametru na hodnotu ON způsobí restart modulu TIMESYNC.NLM. Tento parametr použijeme v tom případě, kdy provádíme změny v konfiguraci časové synchronizace a potřebujeme, aby se tyto změny ihned uvedly do činnosti. Po provedení se hodnota automaticky vrátí do polohy OFF. TIMESYNC Service Advertising = ON/OFF - Zapíná nebo vypíná prezentaci časových služeb (u poskytovatelů času) na síti pomocí protokolu SAP. Tento parametr přepneme do polohy OFF v případě, kdy používáme Configured List. TIMESYNC Synchronization Radius = 0 -2147483647 - Jedná se o hodnotu v milisekundách (implicitně 2000, tj. 2 sekundy), která udává přípustnou odchylku při porovnávání časového údaje získaného ze sítě s lokálním časem serveru. Nastavením parametru na nižší hodnoty, než je implicitní, se příliš nedoporučuje. Maximálně se doporučuje zvětšit tento interval na zvlášť pomalých WAN stránkách. TIMESYNC Time Adjustment = [+/-] hour: minutes:second [AT [date and time] ] - Provede seřízení času serveru na čas získaný ze sítě. Pozor, může dojít ke změně pořadí vykonávání událostí v systému NDS. Nemělo by se používat v plném provozu systému - Pomocí AT přepínače lze nastavit provedení příkazu do budoucna na konkrétní datum a čas. Např. provedení seřízení času o jednu minutu a třicet sekund, které bude provedeno 6. dubna 1999 v jedenáct hodin v noci se provede příkazem: SET TIMESYNC Time Adjustment = + 00:01:30 AT 4/6/99 11:00"00 PM - Operaci můžeme zrušit pomocí příkazu: SET Time Sync Time Adjustment = cancel TIMESYNC Time Sources = server name - Tato položka je implicitně prázdná. Pomocí této volby máme možnost přidat Net Ware servery do seznamu poskytovatelů času v konfiguračním souboru TIMESYNC.CFG. Pokud chceme, aby se změna do souboru zapsala, musíme provést volbu pro update konfiguračního souboru (viz níže) - Jména serveru uvádíme nikolu v plném tvaru (Distinguish name), např.: - CN=NW5_Brno.O=Zdroje, ale pouze NW5_Brno. TIMESYNC Type = time server type - Pomocí tohoto parametru se nastaví typ časového serveru. Tato hodnota se nastaví při každém startu serveru. - New Time With Daylight Savings Time Status = ON/OFF - Indikuje používání letního a zimního času a zda má být pro výpočet lokálního času použit Time Offset. Implicitně je nastaveno na OFF. - Daylight Savings Time Status = ON/OFF - Indikuje, zda je aktivní použití posunu na letní a zimní čas a zda má být pro výpočet času použit Time Offset. Implicitně je nastaveno na OFF. Změna stavu nezpůsobí přepočet lokálního času serveru. - Daylight Savings Time Offset = [+/-] hour:minute:second - Pomocí tohoto parametru se kontroluje přidání posunu času při výpočtu místního času. Offset je přidán v sekundách k lokálnímu času v den přechodu na letní nebo zimní čas. End Of Daylight Saving Time = Month | Day | Day of Week [Condition] hour:minute:second Start of Daylight Saving Time = Month | Day | Day of Week [Condition] hour:minute:second - Parametr udává datum a čas přechodu na letní a zimní čas. Default Time Server Type = time server type - Tento parametr se zapisuje při první inicializaci Net Ware serveru (hodnota se vyčítá z konfiguračního souboru AUTOEXEC.NCF). Tato hodnota má nižší prioritu, než je nastavení v konfiguračním souboru TIMESYNC.CFG. Time Zone = time zone string - V tomto parametru se nastavuje jméno časové zóny, kde je server umístěn. V parametru je umístěna i hodnota Time Offset a směr posunu času od času UTC. - TIMESYNC configuration File = volume:subdirectory\file Tímto parametrem nastavujeme název a umístění konfiguračního souboru pro nastavení parametrů časové synchronizace. Implicitně se používá soubor SYS:SYSTÉM\TIMESYNC.CFG. Trastování průběhu časové synchronizace - Systém Net Ware 5 má k dispozici možnost trasování procesu časové synchronizace na konzole serveru. Po zapnutí debug módu se na konzole serveru zapne zvláštní obrazovka, kde můžeme sledovat, zda servery kontaktují časové zdroje tak, jak je definováno např. v Configured list seznamu apod. - Trasovací obrazovka se zapíná pomocí příkazu: SET TIMESYNC DEBUG = 7 - Pokud potřebujeme obrazovku vypnout, použijeme příkaz: SET TIMESYNC DEBUG = 0 - Místo hodnoty 7 můžeme použít i jinou hodnotu, ale hodnota 7 nám poskytuje největší množinu zobrazovaných informací. ČAS V SÍTI - důvody: o správné řazení časových událostí o měření časových intervalů v síti " potřeba pro synchronizaci o plánování událostí o funkčnost autentizace - jednotný čas v síti zajišťuje časový server Časové servery - nastavují jednotný čas v síti o dle výchozích vnitřních hodin o dle vnějšího zdroje signálu " atomové hodiny " rádiově přijímaný signál - Druhy časových serverů: o Single Reference server - podílí se na tvorbě času v síti o Reference - podílí se na tvorbě času v síti o Primary - podílí se na tvorbě času v síti o Secondary - přijímá čas z jiných zdrojů Single Reference server - zdroj času v síti - pouze jeden v rámci sítě - poskytuje čas serverům Secondary a stanicím - nastavuje se implicitně při instalaci prvého serveru v síti - vhodné pro LAN do 30 serverů Reference server - poskytuje čas ostatním serverům a pracovním stanicím - musí kontaktovat Primary server o zajistí se synchronizace času sítě " porovnávají se časy serverů Primary server - poskytuje čas serverům Secondary a pracovním stanicím - musí kontaktovat další server v síti Primary či Reference o zajistí se synchronizace času sítě - používá se u WAN sítě o pro každou lokalitu jeden Primary Secondary server - příjemce času o nastavuje svůj čas podle předchozích serverů - je zdrojem času pro pracovní stanice - nastavuje se implicitně při instalaci druhé a dalších serverů - kombinace Primary a Reference o min. 1 Reference a 2 Primary o max. 7 časových zdrojů DALŠÍ POJMY polling proces - proces časové synchronizace synchronization radius - maximální povolená odchylka času serveru od času sítě Timesync.nlm - řídící časový modul - zavádí se automaticky Komunikace mezi časovými zdroji - pomocí protokolu SAP o nevýhoda - vyšší provoz na síti o používá se broadcost o - pomocí seznamu - Configured list o seznam časových serverů o obsažen na každém serveru o soubor TIMESYNC.CFG o lze použít protokol SAP - dotaz na čas sítě - fulling proces o každých 10 minut o pokud není synchronizace - každých 10 sekund Časová razítka - tzv. . Timestamp o získává každá operace v NDS o identifikují čas zásahu o pracují s časem UTC " Universal time coordinates " koordinuje se k času GMT " UTC počítá každý server v síti sekund od roku 1970 číslo repliky ID události 32 bitů 16 bitů 16 bitů udává UTC číslo přidělené počet operací během 1 s, Master replikou (1-64 b) time - informace o časové synchronizaci Set timesync debuy = 7 - zapne trasovací obrazovku - 0 = vypnout - zobrazuje se průběh časové synchronizace ˘ SÍŤOVÉ PROTOKOLY POUŽÍVANÉ SYSTÉMEM NETWARE Budeme-li se zabývat podrobněji síťovou architekturou operačního systému Net Ware, začneme na nejnižších dvou vrstvách OSI modelu, tj. na fyzické a spojové vrstvě. Na této úrovni podporuje operační systém Net Ware všechny používané typy přenosových prostředků a typů MAC protokolů jako Ethernet, 802.3, 802.5, FDDI a ARCnet. U sítí typu 802.3, 802.5 a FDDI se používá zapouzdřování paketů IPX do 802.2 (LLC), nebo do rámce SNAP. Pro typ 802.3 má ještě stále systém Net Ware svůj proprietary (firemní) standard zapouzdření IPX bez záhlaví (802.2/SNAP), což bylo vlastně normou pro starší verze operačního systému Net Ware 2.X a 3.X. Dnes se však tato norma již nepoužívá. Na jednom segmentu lokální sítě Ethernet je podporováno více zapouzdřených rámců současně, je však třeba mít na paměti, že pro každý typ je nutno definovat jedinečnou adresu sítě. PROTOKOL IPX (Internetwork Packet Exchange) - Tento protokol pracuje na třetí vrstvě OSI modelu (síťová vrstva). Tento protokol se dá přirovnat k datagramovému protokolu IP z rodiny protokolů TCP/IP. Jedná se o protokol, který poskytuje síťové služby bez spojení (v literatuře označován jako connctionles.r). Jako směrovací protokoly se mohou používat RIP - Routing Information Protocol (firemní norma směrovacího protokolu) a NLSP - Net Ware Link Services Protocol. - Nyní se zmíníme alespoň ve stručnosti o formátu IPX paketu. Záhlaví paketu má délku 30 oktetů, datová část paketu může mít maximální velikost 546 oktetů, takže není u tohoto protokolu nutné provádění fragmentace do rámců. Formát paketu IPX je znázorněn na následujícím obrázku (v bitech): 2 2 1 1 4 6 2 4 6 2 0-546 Kontrolní součet Délka Řízení přenosu Typ paketu Cílová síť Cílová stanice Cílový proces Zdrojová síť Zdrojová stanice Zdrojový proces Data Popišme si jednotlivá pole: - Zabezpečení (checksum) - je nastaveno na implicitní hodnotu Ox FFFF. Toto pole zůstalo v záhlaví z historických důvodů, a to pro slučitelnost s původním záhlavím XNS. Jinak toto pole nemá žádné opodstatnění, neboť kontrola se provádí na úrovni spojové vrstvy. - Délka - udává celkovou délku paketu IPX, kdy maximální délka musí vyhovovat MTU (Maximum Transfer Unit) příslušného přenosového prostředku, protože jak jsme již uvedli, fragmentace paketů do rámců se neprovádí. - Řízení přenosu - používá se pro směrování, kde je v posledních čtyřech bitech pole uveden počet směrovačů, kterými paket prošel. Začíná se s hodnotou 0 a tato hodnota se zvýší o jedničku s každým průchodem přes směrovač. - Typ paketu - definuje typ protokolu (u IPX jsou to hodnoty Ox O až Ox4, SPX používá Ox5 a NCP Ox17). - Cílová síť - označuje adresu sítě, které je paket určen. Pokud je zde uvedena 0, pak je zřejmé, že se jedná o lokální segment. Je-li zde uvedena nenulová hodnota, bude vyžadováno směrování do jiné sítě. - Cílová stanice - označuje adresu uzlu v dané síti. Adresa může být konkrétní uzel, nebo může jít o broadcast (všeobecná adresa), která má hodnotu Ox FFFFFFFFFFFF. - Cílová adresa procesu (socket) - označuje proces v cílovém uzlu, souborový systém má např. Ox0451, SAP má Ox0452, RIP má Ox0453 apod. - Zdrojová síť - označuje adresu sítě, které je paket určen. Pokud je zde uvedena hodnota 0, jedná se o neznámou síť. - Zdrojová stanice - jedná se o zdrojovou adresu uzlu v síti. ADRESACE Protokol IPX používá adresy, které mají délku 80 bitů a skládají se ze dvou částí: - Adresa sítě - tato adresa má délku 32 bitů v šestnáctkovém tvaru - Adresa uzlu - jedná se o fyzickou (MAC) adresu uzlu a délka je 48 bitů v šestnáctkovém tvaru Jak jsme si již uvedli, síťový segment může obsahovat více druhů zapouzdření, takže na něm může být definováno více adres. To znamená, že také k jednomu segmentu mohou být připojeny uzly s různými síťovými adresami a jedno rozhraní může mít navíc různé adresy v závislosti na typu podporovaného zapouzdření. PROTOKOL SAP (Service Advertising Protocol) - Protokol SAP spolupracuje s protokolem IPX a používá se k propagaci služeb na síti. Tento protokol vysílá každou minutu (60 sekund) paket, kde je obsažena informace o poskytovaných službách jednotlivých serverů a jiných zařízení v síti. Služby mají známé šestnáctkové číslo, i informace se skládá vždy z typu služby (Ox4 - služba souborového systému apod.), jména serveru, adresy sítě, adresy uzlu, adresy procesu a počtu skoků (překonaných směrovačů) k serveru. 4 PROTOKOL SPX (Sequenced Packet Exchange) - Jedná se o protokol, který pracuje na transportní vrstvě OSI modelu. Tento protokol poskytuje spojovanou spolehlivou službu (označováno jako connection oriented). Následující obrázek ukazuje formát paketu SPX (v bitech): 30 1 1 2 2 2 2 2 0-534 Záhlaví SPX Řízení spojení Typ paketu ID zdroje spojení ID cíle spojení Pořadové číslo Číslo potvrzení Alokační číslo data Opět si popišme jednotlivá pole paketu: - Pole řízení spojení - zde jsou uložena čtyři jednobitová návěští pro řízení toku dat mezi koncovými body. Mohou se zde vyskytovat hodnoty Ox1O - konec zprávy, Ox20 - pozor, Ox40 - vyžádáno potvrzení apod. - Typ datového toku - identifikuje data v paketu. Jednotlivé hodnoty mohou být Ox00 až OJCFD (definice klienta). Dále hodnota Ox FE označuje konec spojení a Ox FF označuje konec potvrzení spojení. - Zdrojová identifikace spojení - jedná se o hodnotu délky jednoho oktetu, která je přidělena SPX paketu u zdroje paketu. - Cílová identifikace spojení - používá se pro demultiplexování vícenásobných spojení pro stejné číslo procesu (socket). - Pořadové číslo a číslo potvrzení - slouží pro spolehlivé doručování paketů a jejich sestavování do zpráv. - Alokační číslo - používá se pro koncové řízení toku dat. Číslo označuje vyrovnávací paměti dostupné u cílové stanice pro toto spojení. PROTOKOL NCP (Netware Core Protocol) - Jedná se o protokol, který pracuje na páté vrstvě OSI modelu (relační vrstva). Tento protokol zabezpečuje interakci mezi pracovními stanicemi a servery Net Ware mechanismem klient-server. Protokol spolupracuje s aplikacemi, běžícími na serveru Net Ware. Paket NCP protokolu obsahuje následující pole: - Typ žádosti - toto pole má délku dva oktety a povolené hodnoty jsou Ox1111 pro vytvoření spojení pro službu, Ox2222 pro požadavek na server, Ox3333 pro odpověď od serveru a Ox5555 pro ukončení spojení pro službu. - Pořadové číslo - pole má délku 1 oktet. - Číslo spojení - pole má délku 1 oktet. - Číslo úkolu - pole má délku 1 oktet. Tato tři pole slouží pro jednoznačnou identifikaci spojení mezi klientem a serverem. Na této vrstvě OSI modelu pracuje spolu s protokolem NCP také emulátor Net BIOS, který poskytuje služby aplikacím Net BIOS. 1.3. SÍŤOVÉ PROTOKOLY TCP/IP - Soubor protokolů TCP/IP byl vyvinut v rámci výzkumného projektu financovaného americkou společností DARPA (Defense Advanced Research Projects Agency) v roce 1969. Jednalo se o experimentální síť zvanou ARPANET, která byla uvedena do provozu v roce 1975, poté co se ukázalo, že by mohla mít úspěch. V roce 1983 byla uvedena standardizována sada protokolů TCP/IP, kterou museli používat všichni hostitelé v této síti. Když se ze sítě ARPANET nakonec vyvinula mezinárodní síť Internet (přičemž síť ARPANET sama o sobě zanikla v roce 1990), rozšířilo se používání protokolu TCP/IP i v sítích mimo vlastní Internet. Nejpozoruhodnější jsou lokální sítě na bázi Unixu, ale v dnešní době implementací rychlých telefonních zařízení typu ISDN má slibnou budoucnost i jako přenosový protokol pro vytáčené sítě. Připomeňme jen, že architektura TCP/IP je normalizována de facto a veškeré podrobnosti lze nalézt v již zmíněných dokumentech RFC (Request for Comments), vydávaných radou pro architekturu Internetu (IAB). Zkratka TCP/IP znamená Transmission Control Protocol/Internet Protocol. Nyní si popišme jednotlivé protokoly souboru TCP/IP podrobněji. Protokol IP - Tento protokol pracuje na mezisíťové vrstvě (internet layer), což odpovídá síťové vrstvě modelu OSI. Úkolem této vrstvy je směrování a přepojování datagramů (architektura TCP/IP používá místo pojmu paket pojem datagram). Protokol IP (máme na mysli IP verze 4) tedy provádí vysílání datagramů na základě síťových adres, obsažených v jejich záhlaví. Poskytuje síťovou službu bez spojení (connectionless). V každém datagramu musí být uložena informace o adresátovi, odesílateli a číslo jeho pořadí ve zprávě (datagramy se posílají nezávisle a pořadí nemusí odpovídat). Jedná se o nespolehlivou službu, neboť není zaručeno doručení paketu. Architektura TCP/IP nepoužívá žádný spolehlivý protokol na síťové vrstvě, proto se spoléhá na protokoly vyšších vrstev, které při ztrátě datagramu zajistí jeho opětovné vyslání. - Další funkcí této vrstvy je provádění segmentace a znovusestavování datagramů do rámců, specifikovaných protokolem nižší vrstvy. - Protokol IP prošel již několika verzemi a momentálně se za "normu" považuje verze 4 dle RFC 791. Nějakou dobu se již připravuje novější verze s vylepšením protokolu, která se označuje jako verze 6. Protože však ještě nebyla schválena, dosud se nepoužívá a pracuje se zatím s verzí 4. Formát IP datagramu Formát datagramu protokolu IP verze 4 vypadá následovně: 4 4 8 16 Verze Délka záhlaví Typ služby Celková délka Identifikace Návěstí (3 bity) Číslo fragmentu Životnost Číslo produktu Zabezpečení záhlaví Zdrojová IP adresa Cílová IP adresa Volitelné možnosti Nyní si jednotlivá pole stručně popišme: - Verze (version) - udává verzi protokolu (v našem případě jde o verzi 4). - Délka záhlaví datagramu (header length) - indikuje délku záhlaví jako počet 32 bitových slov. - Typ služby (type of service) - definuje způsob zpracování datagramu protokolem vyšší vrstvy z hlediska priorit. - Celková délka (total length) - délka celého datagramu v oketech včetně záhlaví. Délka datagramu je vždy násobkem 32 bitů. - Identifikace (identification) - identifikuje jednoznačně datagram na podporu fragmentace. - Návěstí (flag) - pole v délce tří bitů, které jsou nutné pro fragmentaci. Bit 1 specifikuje, zda se může datagram fragmentovat (zda může být položka DF=1, tj. nefragmentovat). Bit 2 označuje poslední fragment datagramu (zde může být položka MF=1, tj. že následují další fragmenty). - Životnost (time to live, TTL) - při generaci paketu zdrojová stanice nastaví tuto hodnotu a ta se postupně snižuje průchodem přes jednotlivé směrovače. Pokud se dosáhne hodnoty 0, je datagram zničen (vygeneruje se chybové hlášení protokolem ICMP). - Číslo protokolu (protocol) - indikuje protokol vyšší vrstvy (transportní a směrovací protokoly a protokol hlášení, pro nějž je datagram určen. Protokol ICMP má číslo 1, TCP má číslo 6 a UDP číslo 17. - Zabezpečení záhlaví (header checksum) - kontrolní součet, který zabezpečuje záhlaví proti chybám. - Zdrojová adresa (source address) - 32 bitová adresa IP zdrojové stanice. - Cílová adresa (destination address) - 32 bitová adresa cílové stanice. - Volitelné možnosti (options) - zde je možno doplnit datagram o další informace, např. pro zabezpečení, záznam cesty sítí, dodržení předepsané cesty apod. - Záhlaví datagramu může být dlouhé až 60 oktetů, ale většinou se využívá minimální délky záhlaví 20 oktetů. Adresace IP - Typ používaných adres IP protokolu jistě nebude pro nikoho žádnou novinkou. Síťové adresy jsou 32-bitové a mají délku 4 oktetů, typicky jsou pak zapisovány jako čtveřice přirozených desítkových čísel, z nichž každé vyjadřuje hodnotu oktetu (např. 10.16.0.1). Adresa má dvě základní části: - Adresa sítě - první část adresy, kterou přiděluje správce adresního prostoru IP (např. RIPE, APNIC apod.), nebo poskytovatelé přístupu k Internetu (Internet Provider). - Adresa uzlu v síti - poslední část adresy, kterou přiděluje správce sítě. IP adresy se rozdělují do následujících tříd: o Třída A - první oktet adresy se používá pro identifikaci sítě, zbylé tři oktety se použijí pro identifikaci rozhraní. Tato třída umožňuje největší počet uzlů v rámci jedné sítě, ale je omezena na 126 adres sítí. Adresa 127.0.0.0 je rezervována pro adresu lokální smyčky (loopback). Dnes již není možné získat od poskytovatele tento typ adresy. " První oktet má rozsah 1 - 126. o Třída B - první dva oktety adresy slouží pro identifikaci sítě, druhé dva oktety se použijí pro identifikaci rozhraní. Také tyto adresy jsou již v dnešní době vyčerpány. " První oktet má rozsah 128 - 191. o Třída C - první tři oktety adresy slouží pro identifikaci sítě, poslední oktet se použije pro identifikaci rozhraní. V rámci této adresy je minimální prostor pro adresování uzlů v síti (jen 254), ale dnes jsou to jediné dostupné adresy pro získání od poskytovatelů. " První oktet má rozsah 192 - 223. o Třída D - tento typ adresy slouží pro skupinovou adresaci, jak je popsáno v RFC 1112. " První oktet má rozsah 224 - 239. Jsou to tyto adresy: " 224.0.0.1 - skupina všech stanic připojených k lokální podsíti " 224.0.0.2 - skupina všech směrovačů připojených k lokální podsíti " 224.0.0.5 - skupina všech směrovačů, podporujících směrovací protokol OSPF " 224.0.0.6 - skupina všech jmenovaných směrovačů, podporujících protokol OSPF o Třída E - tato třída nejmenšího rozsahu adres se používá pouze pro experimentální účely. " První oktet má rozsah 240 - 255. - Zmiňme se ještě o vyčleněných síťových adresách, které se používají pro soukromé použití v sítích, které jsou umístěny za firewally. Jedná se o adresy 10.0.0.0 ze třídy A, 172.16.0.0 - 172.31.0.0 ze třídy B a 192.168.0.0 192.168.255.0 ze třídy C. - Dále si uveďme adresu 224.0.0.1, což je tzv. . multicast, neboli adresa pro komunikaci ve skupině. Tato vlastnost však musí být podporována protokolem síťové vrstvy, kdy stanice mají možnost přihlášení nebo odhlášení ze skupiny. - Z důvodů neefektivního rozdělení adres a jejich omezenému množství se často používá mechanismus rozdělování do podsítí (subnetting). Mechanismus je jistě dobře známý, takže si jej zde nebudeme podrobněji popisovat. PROTOKOL TCP (Transmission Control Protocol) - Jedná se o protokol, který vytváří spolehlivou službu nad protokolem IP. Základní vlastností protokolu TCP je, že za pomoci protokolu IP vytváří představu jediného spojení mezi příslušnými dvěma procesy na vašem hostiteli a vzdáleném počítači, takže se nemusíte starat jakým způsobem a po jaké trase vaše data ve skutečnosti putují. TCP spojení v podstatě funguje jako dvousměrná roura, do které mohou oba procesy zapisovat i z ní číst. - Protokol TCP rozpozná koncové body takového spojení podle IP adresy příslušných dvou hostitelů a čísla takzvaného portu na každém z hostitelů. Na porty je možné se dívat jako na přípojky síťových spojení. Máme-li použít podobnost s telefonním spojením, lze IP adresu přirovnat ke směrovému číslu (směrují čísla na určité město) a čísla portů pak k místním telefonním číslům (směrují čísla na jednotlivé telefony). Protokol TCP provádí tyto funkce: - Navazuje spojení - Segmentuje data - Čísluje data - Specifikuje velikost okna - Provádí výpočet kontrolních součtů - Reguluje tok dat - Potvrzuje příjem dat - Nastavuje čas pro opětovné vysílání - Ukončuje spojení Typickými příklady aplikačních protokolů, které TCP využívá pro svou práci, jsou velmi známé protokoly FTP a TELNET. PROTOKOL UDP (User Datagram Protocol) - Podobně jako TCP, i protokol UDP dovoluje aplikaci kontaktovat službou na určitém portu na vzdáleném počítači, ale nenaváže s ní spojení. Místo toho lze pomocí tohoto protokolu poslat síťové službě samostatné pakety - odtud je odvozen název tohoto protokolu. - Ovšem protokol UDP nebyl vystavěn tak, aby uměl obsloužit ztrátu nebo poškození paketů. Záleží na aplikaci, aby se o to postarala. Zprávy jsou zpracovávané podobným způsobem, jako u protokolu TCP, pouze záhlaví segmentu je kratší, protože neobsahuje informace o velikosti okna, číslech segmentu a potvrzení. - Tento protokol je využíván aplikačními protokoly DNS, SNMP, BOOTP atd. PROTOKOL IP verze 6 - Jak jsme se již zmínili, z důvodů některých závažných nedostatků a omezení stávající verze IP protokolu, byla vypracována nová verze IP protokolu (IPv6). Tato verze IP protokolu samozřejmě vychází ze stávající verze, ale má podstatné odlišnosti v adresování a ve formátu datagramu. Tato verze IP protokolu dosud není schválena normou (IETF) a je popsána v dokumentu RFC 1883. Adresy u protokolu IP verze 6 mají délku 128 bitů (místo 32 bitů) a dělí se na tři základní typy: - Unicast - individuální adresa - Multicast - skupinová adresa - Anycast - adresa určena komukoli ze skupiny - Datagram protokolu IP verze 6 je pak efektivně uspořádán, a to zejména s ohledem na účinné a jednoduché směrování v sítích. Podrobněji se zde tímto protokolem zabývat nebudeme, pouze je nutno připomenout, že firma Novell udává u systému Net Ware 5, že je připraven i na používání této verze protokolu. PROTOKOL SLP (Service Location Protocol) Funkce protokolu SLP Jedná se o protokol, který je internetovým standardem a je popsán v dokumentu RFC 2165. Pomocí tohoto protokolu se provádí vyhledávání a propagace služeb na síti. Protokol SLP má v systému Net Ware 5 dvě významné úlohy: - Propagace a vyhledávání služeb jako např. DNS servery, NDS servery, DHCP servery, NDPS registrační servery apod. - Provádí zapouzdřování SAP broadcastů v síti s protokolem IPX a instalovanými ovladači pro IPX kompatibilitu. Na následujícím obrázku máme znázorněno, jak SLP protokol provádí registraci služeb v rámci jednoho segmentu sítě: Vidíme, že SLP protokol pracuje s třemi typy agentů: - SLP User Agent - informuje o službách aplikace. - SPL Directory Agent - propaguje služby. U Net Ware 5 je tento agent zaveden na serveru jako NLM modul SLPDA.NLM. Tento agent je dotazován pomocí multicast paketů od User agentů a zabezpečuje maximální efektivitu při komunikaci (zabraňuje zbytečnému plýtvání šířkou pásma na síti). - SLP Service Agent - ukládá informace o službách v rozlehlé síti. Každý z těchto agentů si registruje pouze své vlastní služby. User agent se může nacházet jak na serveru, tak na pracovní stanici. Tento agent se dozvídá o službách v průběhu komunikace s DA agentem nebo s SA agentem. Pokud je služba registrována na jednom z agentů, pak si ji může teprve zaregistrovat i User Agent. Aplikace potom provádí registraci dostupných služeb na základě komunikace s User agentem SLP protokolu. Pro komunikaci se používají pakety typu Multicast a Unicast, jak je naznačeno na následujícím obrázku: Z obrázku je zřejmé, že SA neprovádí broadcasting služeb do sítě a replikaci informací mezi servery a směrovači na síti. Naopak SA čeká na požadavek typu multicast od pracovní stanice, na který SA odpoví paketem typu unicast. Na rozdíl od SAP paketů, mohou být v SLP paketech uloženy značně specifické a obsáhlé informace, neboť SLP protokol podporuje použití celé řady užitečných atributů. Name Service Providers - Jedná se o poskytovatele služeb, kteří provádějí překlad jmen na IPX nebo IP adresy při propagaci služeb na síti. V prostředí protokolu IPX jsou to zejména Bindery, SAP a NDS. V prostředí protokolu IP je seznam služeb bohatší, a sice NDS, DNS, SLP, NWHOST (Net Ware Host File) a DHCP. PROPAGACE SLUŽEB NA SÍTI, VYHLEDÁVÁNÍ SLUŽEB Protokol SLP se podílí společně s databází NDS na propagaci služeb na síti (propagace NDS stromů, DNS serverů, NCP serverů, NDPS služeb, protokolových bran atd.). Klient požadující službu tedy nemusí prohledávat celou síť, ale dotáže se pouze jedné databáze, což je velká výhoda. Protokol SLP neposkytuje přímo klientovi informace o dané službě, nýbrž se podílí na ukládání těchto informací do NDS, která je potom zdrojem dotazů a následných informací pro klienty sítě. Pokud to srovnáme s mechanismem, který se používal dříve v prostředí protokolu IPX, je patrné, že tento mechanismus je značně efektivnější z hlediska komunikace. Také použití paketů typu multicast pro skupinovou adresaci je ekonomičtější, než zasílání broadcastů do celé sítě. Je nutno mít na paměti, že použití paketů typu multicast není omezeno pouze na lokální segmenty, ale lze je přenášet i přes směrovače do jiných segmentů sítě. V sítích s protokolem IPX se služby propagovaly protokolem SAP, jehož pakety se globálně šířily po celé síti. V SAP paketech byly obsaženy informace o typu služeb, jménech a adresách a tyto informace se ukládaly do databází jednotlivých směrovačů a serverů. Tyto informace se pochopitelně musí aktualizovat, tudíž dochází k synchronizaci těchto údajů SAP protokolem a to každých 60 sekund. Tato metoda dynamické výměny informací je vhodná pouze v prostředí lokálních sítí LAN, nikoli však například v rozlehlých sítích. Pokud jsme potřebovali regulovat nadbytečnou komunikaci, nebo dostupnost služeb v určitých částech sítě, museli jsme používat složitý postup filtrace SAP paketů. S registrací služeb v databázi NDS tato nutnost odpadá a distribuce informací se provádí pomocí známé synchronizace replik NDS. Systém je navíc dostatečně bezpečný a redundantní. Pokud jsme například spustili server Net Ware 4.X, po startu serveru a zavedení databáze NDS se do sítě propagovala adresa serveru a jeho jméno (SAP paket 004h), dále jméno adresářového stromu NDS, síťová adresa (v tomto případě šlo o SAP paket 0278h). Pokud startuje server Net Ware 5, pak je SAP paket 004h nahrazen objektem BINDERY.NOVELL, ve kterém je uloženo jméno serveru a jeho adresa. SAP paket 0278h je nahrazen objektem NDAP.NOVELL. Tento objekt je vytvořen agentem SA (pouze v případě, že je na serveru replika některé partice) a jsou zde obsaženy informace o particích adresářového stromu NDS. Tento objekt je uložen v paměti serveru. Pro každou NDS partici je vytvořen jeden NDAP. NOVELL objekt. Služby v systému Net Ware 5 jsou registrovány a neprovádí se jejich propagace do sítě, jako v případě SAP protokolu. Pouze na vyžádání ze stanice pomocí UA se informace o službě poskytuje. Většina registrovaných služeb vždy končí na "NOVELL". PŘESMĚROVÁVÁNÍ SAP PAKETŮ Protokol SLP v systému Net Ware 5 hraje významnou úlohu při zpětné kompatibilitě. Pokud používáme na čistě IP síti architekturu Compatibility Mode, umožníme tak bezproblémovou práci těch aplikací, které jsou stále vázány na protokoly SAP a IPX. Je to dáno tím, že ovladače Compatibility Mode provádějí převádění SAP paketů do protokolu SLP a tyto pakety jsou pak směrovány na ostatní servery, kde je taktéž instalován ovladač Compatibility Mode. Tyto SLP pakety jsou také ukládány ve směrovacích tabulkách, aby servery mohly reagovat na případné bindery požadavky a mohly prezentovat své služby, jako by šlo o skutečné bindery služby. Systém Compatibility Mode s protokolem SLP nevyžaduje u menších sítí žádnou speciální konfiguraci (malou sítí myslíme síť s počtem serverů 25-30). Agenti jsou automaticky zavedeni na straně serveru i pracovních stanic. Teprve u větších sítí je nutná speciální konfigurace, kde zavádíme tzv. . Directory agenta. Tento agent je jakýmsi garantem globální viditelnosti veškerých služeb v rozlehlé síti. Umístění tohoto agenta závisí na těchto faktorech: - Jaká je členitost organizace (jedna lokalita, více lokalit, počet poboček apod.)? Naše síť může být značně členitá, může jít o soustavu sítí LAN, propojených do jedné WAN sítě, součástí může být zároveň vysokorychlostní síť typu MAN apod. Na síti mohou existovat i pomalá připojení po komutovaných linkách. Tyto faktory mají rozhodující vliv jak na návrh adresářového stromu NDS, tak samozřejmě i na konfiguraci a propagaci síťových služeb atd. Protože jsme si již řekli, že propagace služeb je prováděna na bázi spolupráce SLP protokolu s databází NDS, je jasné, že opět zde bude hrát primární úlohu design databáze NDS, členění stromu na partice a jejich efektivní replikace po síti. Dalším rozhodujícím faktorem pak bude rozmístění SLP Directory agentů na jednotlivé servery a zabezpečení synchronizace těchto agentů pomocí IP Multicast paketů. - Mají být z lokálního segmentu propagovány IP pakety typu Multicast? Technologie paketů IP Multicast může přinášet administrátorům sítě jistá úskalí. Na lokálním segmentu sítě nebude s administrací této technologie žádný problém, pokud ovšem máme na síti směrovače, které podporují tuto technologii, musíme konfiguračně zabezpečit, aby se přes tyto směrovače nepřenášely zbytečné informace do jiných segmentů sítě. Nevhodná konfigurace může opravdu zapříčinit broadcastování paketů do segmentů, kam není nutno tyto pakety vůbec vysílat a zbytečně si tak zmenšíme dostupnou šířku pásma pro komunikaci. Implicitně na lokálním segmentu sítě používá klientský SLP agent IP multicast k dosažení SLP agentů na serverech. Dále je možné nakonfigurovat IP Multicast pro celou síť. V tomto případě bude SLP protokol využívat maximální šířku pásma pro prohledávání jiných agentů. Pokud chceme zamezit této nadbytečné komunikaci, použijeme k tomu službu DHCP, která zabezpečí nalezení příslušných agentů, kteří nejsou na lokálním segmentu sítě, aniž by k tomu používaly technologie Multicast. - Jak vypadá struktura adresářového stromu NDS? Zejména se nám jedná o replikaci částí databáze NDS, neboť se nám tím synchronizují také informace, které obsahují SLP Directory agenti. - Zda bude potřeba segmentace (scoping) SLP služeb do skupin pro lepší administraci. - Jaký systém zabezpečení (fault tolerance) bude u systému vyžadován? V tomto případě nám jde o dostatečný počet SLP Directory agentů, zejména pokud se jedná o značně rozsáhlou síť. V takovýchto sítích by pouze jeden SLP Directory agent znamenal známé nebezpečné místo, kterému se říká "Single point of failure". - Jaký bude počet síťových segmentů a potřeby jejich vzájemné komunikace? - Jaký bude počet služeb, poskytovaných na síti? - Jaký je akceptovatelný časový limit pro dosažení potřebné služby? ADMINISTRACE A KONFIGURACE SLP AGENTŮ Jak již bylo řečeno, pokud se jedná o značně rozsáhlou síť, budou administrátoři nuceni používat SLP Directory agenty na serverech. Agenti mohou být ponecháni v implicitní konfiguraci, která pochopitelně umožňuje jejich okamžité využití. Po instalaci nám tito agenti rozšíří schéma databáze NDS a vytvoří nový záznam (SLP-DA) u objektu NCP server. Vytvoření objektu v NDS a rozšíření schématu se provede zavedením modulu SLPDA.NLM do paměti serveru. Pokud je tento modul zaváděn do paměti poprvé, zobrazí se na konzole serveru dotaz, zda má být použita implicitní konfigurace, nebo zda chceme konfiguraci provést ručně z prostředí utility NW Admin. Po zavedení SLPDA.NLM a ponechání implicitní konfigurace nám přibudou objekty dle následujícího obrázku. Vytvoří se kontejner SLP SCOPE, který bude systém SLP agentů využívat pro ukládání svých informací. - Pojem "scoping" není nic jiného, než organizování SLP služeb do skupin. Tento kontejner může být replikován jako jiné NDS kontejnery podle potřeb administrátora. V tomto kontejneru vznikne objekt UNSCOPED, který signalizuje, že nebyla dosud provedena konfigurace rozsahů. Dále vznikne objekt se jménem podle syntaxe servername SLPDA, v našem případě NWS-BM SLPDA. Pokud si nyní zobrazíme vlastnosti objektu server, vidíme zde novou položku SLP Directory Agent, kde se nachází nově vytvořený agent, charakterizovaný plným jménem objektu. Podívejme se nyní podrobněji na objekt DA pro naši konfiguraci, tedy na NWS-BM SLPDA. Pokud si rozvineme jeho vlastnosti, dostaneme následující obrazovku: - V záložce Configuration máme i dispozici následující údaje: o Status - stav daného Directory agenta (v našem případě UP). o Host Server - plné jméno objektu server, na kterém je agent zaveden. o Cache limit - nastavení limitu pro kešovaná data. o Start Purge Hour - nastavení, po jaké době se bude provádět čištění keše. - V záložce SLP Scope Units máme k dispozici následující údaje: Serviced Scope Units - seznam skupin, které bude daný DA obsluhovat (přidáváno pomocí tlačítka ADD). Nyní se ještě zaměřme na objekty SLP, pomocí kterých jsou udávány služby, které jsme si již výše shrnuli do tabulky. Rozvineme-li si objekt UNSCOPED, dostaneme pro náš případ konfigurace následující služby, které znázorňuje následující obrázek. Vidíme zde dvě služby ndap novell, reprezentující dva adresářové stromy NDS na síti. Dále jsou to dva objekty bindery novell, které reprezentují dva servery (NWS-BM a NWS-BRNO) a poslední služba nám zpřístupňuje vzdálenou JAVA konzolu nad protokolem IP. Pokud se podíváme na vlastnosti jednoho ze SLP Service objektů, dostaneme následující obrazovku: K dispozici máme tyto údaje: - Type - typ služby. - Language - jazyk, který služba používá - Lifetime - definuje časovou periodu, po které si DA informace o službě vymaže. Pokud nastavíme parametr Static, nikdy nedojde k expiraci informace. Jinak máme možnost definovat časový interval v minutách v rozmezí 1-1020 minut (17 hodin). - URL - udává adresu serveru, kterou se server propaguje na síti. - Attribute - toto okno slouží pro diagnostické účely. V tomto okně nemáme možnost editovat, ale pokud se vyskytne problém, vázaný na SLP, pak tento údaj může sloužit pracovníkům technické podpory Novell k řešení vzniklé situace. Konfigurace pro rozsáhlé sítě - U rozsáhlých sítí se však tato implicitní a "plochá" konfigurace SLP agentů příliš nedoporučuje s ohledem na správu a zejména na nadbytečnou komunikaci. Vhodnější je rozčlenění SLP na oblasti (scopes), čímž si provedeme vlastně i členění služeb. Členění provedeme podle toho, jak jsou např. v jednotlivých organizačních celcích společnosti vyžadovány. NLM MODULY A SLUŽBY SYSTÉMU NETWARE 5 Na jádro operačního systému Net Ware 5 jsou vázány moduly, kterým říkáme NLM moduly (Net Ware Loadable Modules). Jsou to zaveditelné moduly, které se zavádějí do operační paměti a zprostředkovávají další služby uživatelům. Zavádění NLM modulů do paměti serveru se provádělo konzolovým příkazem LOAD. Například: LOAD MONITOR byl příkaz pro zavedení utility Monitor do paměti serveru. Ve verzi Net Ware 5 již není příkaz LOAD povinný, lze tedy rovnou zadat jméno NLM modulu! POPIS UTILITY INETCFG 1 Boards - vyberu síťové karty - ins - vkládám síťovou kartu - určuji jméno karty 2 Interface - síťová karta - nic nenastavovat - síťové rozhraní - nastavit protokoly IPX, TCP/IP 3 Protocols zapínání a konfigurace síťových protokolů, které chci použít - zapnout protokol - povolit směrování - směrovací protokol (RIP, OSPF) TCP/IP Protocol Configuration - jestliže statické směrování - vyplnit tabulku - zapnout statické směrování Destination Next Hop - cesta - další směrovač lokálních sítí Static Route Configuration Route type: - Host (jeden směrovač) - Network (celá síť) - Default (všechny rámce - neznámý cíl) IP Address (specifikace sítě): 195.25.24.0 maska: 255.255.255.0 Další router na cestě: Metrika pro daná směrování: - přes kolik směr. rámců putuje Typ routeru: - pasivní, aktivní 4 Bidings Vybírám síťové protokoly a k nim specifické síťové rozhraní Binding TCP/IP a LAN rozhraní - nastavení IP adresy - nastavení masky podsítě - nastavení RIP (distribuované směrování) - nastavení OSPF (link-state směrování) Binding IPX a LAN rozhraní - nastavení IPX Network - vyberu typ rámce - (Expert Bind Options) o a) vyberu konfigurační protokol (IPX) o b) určím místo připojení o c) vyberu síťovou kartu o d) zadám síťovou adresu o e) zvolit příslušný rámec (Ethernet 802.2) 5 Manage Configuration - konfigurace sítě (management parametrů) - kopie konfigurace informací z diskety či editace systémových souborů (možný způsob úpravy) 6 View Configuration - přehled příkazů generovaných v INETCFG POPIS UTILITY MONITOR LAN/WAN Drivers - informace o logickém síťovém adaptéru - seznam tzv. . logických síťových adaptérů (podle počtu typů rámců) Logical board number: - odpovídá danému rámci Board instance number: - číslo fyzické síťové karty Node Adress: - adresa síťové karty Protocols IPX - podle segmentů poznám, kde je síťová karta Souvislost článku: nástroj, sloužící ke sledování výkonnosti serveru Net Ware Již jsme uvedli, že celou řadu užitečných informací nám poskytuje hlavní obrazovka, která se implicitně zobrazuje po nastartování modulu na serveru a kterou si můžeme rozvinout pomocí klávesy . Nebudeme si nyní popisovat znovu veškeré informace, které jsou zde zobrazeny, neboť ty již byly popsány v kapitole, zabývající se utilitami serveru Net Ware 5. Zaměříme se nyní na ty položky utility MONITOR, které dosud zmíněny nebyly a pomocí kterých se sleduje výkonnost serveru. CACHE UTILIZATION Není žádnou novinkou, že i systém Net Ware 5 používá kešování často používaných dat, což není nic jiného, než jejich dočasný přesun do paměti RAM. Odtud je přístup k datům mnohonásobně rychlejší, než kdyby přistupovali k datům na disk. Jde vlastně o obrácenou funkci k virtuální paměti, o které jsme hovořili výše v této kapitole. - Pojem cache hit znamená, že server nalezl data v paměti RAM, aniž by musel přistupovat na disk. To samozřejmě představuje zvýšení výkonnosti. Obecně tedy platí, že čím více paměti máme k dispozici, tím je výkonnost serveru vyšší. Musíme si uvědomit, že každý zavedený modul ubere část paměti RAM, která může být jinak dána k dispozici pro kešování. Čím je nižší procentuelní úspěšnost cache hits, tím je nižší výkonnost systému. V utilitě MONITOR se kešování sleduje prostřednictvím menu Disk Cache Utilization, kdy dostaneme následující obrazovku: Zde je pro nás kritická veličina Long term cache hits (procentuelní úspěšnost nalezení dat v paměti za období od startu serveru), neboť pokud zde uvedená hodnota klesne pod 90 %, pak bychom měli přidat RAM do serveru. Dočasným řešením může být odstranění nepotřebných modulů z paměti serveru. Dále nás zajímá položka Short term cache hits, což je úspěšnost nalezených záznamů v paměti za poslední sekundu. Tato hodnota by měla být přes 98 %. Zvýšení výkonnosti server můžeme dosáhnout zvýšením rychlosti čtení a zápisu. Pro nastavování těchto parametrů bychom se měli držet následujících doporučení, uvedených v těchto tabulkách. Nastavení keše pro zápis (Write Cache) Pro případ, kdy na síti převažují požadavky na zápisy menších objemů dat, doporučuje firma Novell nastavit následující parametry takto: Parametr Nastavení Implicitně Dirty Disk Cache Delay Time 7 sec 3.3 sec Maximum concurrent Directory Cache Writes 25 10 Dirty Directory Cache Delay Time 2 sec 0.5 sec Maximum Concurrent Disk Cache Writes 200 200 Nastavení keše pro čtení (Read Cache) Pokud se na síti projevují pomalé odezvy při čtení dat ze souborového systému, doporučuje se nastavení uvedených parametrů takto: Parametr Nastavení Implicitně Maximum Concurrent Directory Cache Writes 5 10 Maximum Concurrent Disk Cache Writes 40 200 Directory Cache Buffer Non Referenced Delay 60 sec 5.5 sec Kešování pro čtení a zápis se ovšem navzájem ovlivňují. V případě nastavení keše pro zápis na velmi vysokou hodnotu se může stát že se významně ovlivní kešování požadavků pro čtení a naopak. Tyto parametry můžeme nastavovat pomocí utility MONITOR, nebo pomocí konzolového příkazu SET. Pokud si nejsme jisti rozsahem a smyslem parametrů, můžeme použít kontextovou nápovědu, kterou nám poskytuje utilita MONITOR. Pokud chceme nastavení ponechat permanentně, musíme nastavení proměnných zapsat do konfiguračního souboru AUTOEXEC.NCF. V opačném případě se nám po restartu serveru parametry nastaví na jejich implicitní hodnoty. Vytížení procesu (Processor Utilization) Procesor serveru je dalším kritickým faktorem, ovlivňujícím výkonnost serveru Net Ware. Pokud například některý proces velmi výrazně začne zatěžovat procesor, pak dramaticky klesá výkonnost systému. Vysoké procentuelní zatížení ve statistice však vždy nemusí být problém. Některé procesy vytěžují procesor na 100 %, avšak pouze na krátké časové intervaly. Pokud ovšem vytížení procesoru zůstává na hodnotě 100 % delší dobu a ukončují se například spojení klientů, pak jde o závažný problém. VYTÍŽENÍ PAMĚTI (Memory Utilization) Zavedené NLM Moduly spotřebovávají paměť serveru a při svém odstranění z paměti vrací tuto paměť zpět k dispozici. Tato flexibilita systému je velmi výhodná a odlišuje tak systém Net Ware od jiných operačních systémů, jako je např. UNIX, nebo Windows NT. Při zavádění modulů se můžeme držet přibližného pravidla, že modul zabere tolik operační paměti, jaká je jeho fyzická velikost v k B (musíme také připočíst související moduly, které se automaticky zavádějí s tímto modulem). Dále je však nutno mít na paměti, že některé moduly si vyhrazují dostatečnou paměť pro svoji funkci. Pro kontrolu rozložení paměti slouží v utilitě MONITOR položka Systém Resource Information. Obrazovka je vidět na následujícím obrázku. Zde můžeme sledovat, jak to vypadá s pamětí před zavedením konkrétního modulu a po jeho zavedení. OPTIMALIZACE PRÁCE S DISKOVÝM SUBSYSTÉMEM Následující část je věnována zvýšení optimálnosti práce při operacích s diskovým subsystémem serveru Net Ware 5. Bude nás zajímat hlavně problematika přístupu na souborové systémy, tedy hlavně čtení z disků a zápis do souborového systému. Základní doporučení V následujících bodech si uveďme základní doporučení, které firmy Novell uvádí v souvislosti s prací s diskovým subsystémem. - Zapnutí sdílení diskových bloků (suballocation) - o této vlastnosti jsme již hovořili v souvislosti s tradičním souborovým systémem. Je třeba mít na paměti, že pokud zapneme sdílení bloků v rámci svazku (utilita NWCONFIG), nelze tento rys odstranit, aniž bychom museli reinstalovat svazek! - Nastavení velikosti diskového bloku - pro tradiční souborový systém se doporučuje nastavení diskového alokačního bloku na velikost 64 k B, pokud používáme sdílení bloků. Toto nastavení umožňuje přenos většího objemu dat a tím se zvyšuje výkonnost. Navíc sdílení bloků zabraňuje mrhání místem na souborovém systému. - Je dobré na svazcích s nastavení sdílení bloků udržovat alespoň 1000 volných diskových alokačních bloků. Pokud počet bloků klesne pod tuto hodnotu, subalokace se dostane do situace, kdy může svoji agresivitou rapidně zvednout vytížení serveru a snížit tak jeho výkon. Informaci o volných diskových alokačních blocích můžeme získat pomocí utility MONITOR z menu Available Options > Volumes, vybereme jméno daného svazku a pomocí klávesy rozvineme informační obrazovku. Parametr Free blocks udává počet volných bloků. Situace je znázorněna na následujícím obrázku. Uvolnění bloků je možno provádět pomocí utility PURGE. Použití této utility má význam pouze v tom případě, kdy v předešlé statistice máme bloky, které lze uvolnit pomocí PURGE. Znamená to nenulovou hodnotu parametru Freeable block in salvage systém. Máme možnost šetřit místem na disku a zvýšit výkonnost tím způsobem, že zmenšíme oblast disku pro směrování vadných bloků systémem Hot Fix. Jakmile však tuto oblast zmenšíme, není již možnost ji opět zvětšit, pouze novým vytvořením svazku. Toto však musíme pečlivě zvážit, neboť pokud dojde k chybám v zápisu na disk a není možné přesměrovávat do rezervované oblasti, systém má sníženou bezpečnost. Také není možné provádět zrcadlení particí (mirroring). Další možností, která nám zvyšuje výkonnost při operacích s diskovým subsystémem, je vypnutí vlastnosti Read-After-Write-Verify. Jedná se o kontrolu dat při jejich zápisu na disk. Zápis se provede tak, že data zůstávají v paměti a po zapsání na disk se provede porovnání obsahu dat na disku a paměti. Tato záležitost je dosti často řešena na hardwarové úrovni v rámci řadiče disků. Pak samozřejmě není nezbytně nutné provádět kontrolu duplicitně tímto způsobem. Vypnutí se provede utilitou MONITOR v menu Options > Storage Devices. Ve zobrazeném seznamu zařízení zvolíme daný disk a najedeme si na vlastnost Read-After-Write Verification a vidíme, zda je ve stavu On nebo Off. Pokud na daném řadiči není tento rys podporován, bude zde uvedena informace Not supported. Pomocí klávesy na příslušném disku ze seznamu si zobrazíme dialogové okno, kde můžeme vybrat v řádku Read after write verify položku Enable/Disable, pro zapnutí (resp. . vypnutí této kontroly). Pokud používáme 16-bitový ovladač disku, měli bychom se ujistit, zda máme zvýšen počet rezervovaných bloků pod 16 MB. To se provádí pomocí příkazu SET, nebo pomocí utility MONITOR v menu Available Options > Server Parameters > Memory. Implicitní hodnota je 300 bloků. Pozor však na velký počet těchto rezervovaných bloků, které mohou zapříčinit, že nelze připojit velký svazek. Limit parametru je v rozmezí 8 až 2000. - Doporučuje se používání ovladačů disků, které podporují rys, nazývaný "scatter gather". Jedná se o takovou vlastnost, kdy je více menších vstupně/výstupních požadavků na sekvenční čtení, nebo zápis na disk, sjednoceno do jednoho požadavku. - Měli bychom mít v systému alespoň jeden disk, na kterém je dostatek místa pro vyexportování paměti při havárii serveru (ABEND). Tento výpis registrů paměti nemůže být proveden přes více disků! - Měli bychom zkontrolovat, že máme zapnutou kompresi souborů a průběh vlastní komprese máme načasován na dobu, kdy není server významně zatěžován. - Na každém svazku souborového systému bychom měli udržovat alespoň 10 % volného místa (v poměru k celkovému místu na svazku). Pro svazek SYS: se doporučuje alespoň 20 %. Pokud bude nedostatek místa na svazku SYS, mohlo by dojít k zastavení činnosti systému TTS, což je bezpečnostní problém vzhledem k particím databáze NDS. Kontrolu volného místa provedeme pomocí utility MONITOR, další možnost je nastavením výpisu informačních zpráv na konzole serveru (Volume Low Warning Threshold). Dále bychom měli sledovat umístění tiskových front, indexových souborů modulu pro práci s CD-ROM disky a ukládání log souborů auditu, NDS atd. POPIS UTILITY NWCONFIG Additorial Driver Action (přidá diskové ovladače, host-adaptéry) - a) vyhledání zařízení (automaticky) - b) ruční vyhledání ovladače zařízení o speciální ovladač pro Netware 5.x o nelze užít ovladač Windows - c) smazání Network drivers (přidání síťové karty) Licence options - můžu přidávat licence na server 1 server + 50 uživatelů + 250 uživatelů _________________________ 1 server + 350 uživatelů - některé služby mohou spotřebovávat licence i více licencí Avaible NCF Files Options - tvorba, editace o autoexec.ncf o startup.ncf - upgrade autoexec.ncf z Netware 3.11 Multi CPU Options - přidání více procesorů - vybrat platformu, která podporuje potřebný modul Other Installation Products - vybrat další produkty pro instalaci (položky, produkty) (Novell produkty možno instalovat z CD-ROM) - čtení, konfigurace, odebírání instalovaných produktů NETWARE INTERNET ACCESS SERVER PROTOKOLY V NOVELLU MAC, IPX - zajišťuje doručení paketů k příjemci RIP, SAP, NLSP - slouží ke směrování, zachycují směrovací informace a poskytují je státním routerům NCP - nepodílí se přímo na směrování, úloha kontroly relací a kontrola chyb mezi Workstation a Router SPX - pouze garantuje doručení paketu k příjemci IPX - pracuje nespolehlivě = > použití SPX - IPX směruje pakety do jiných IPX sítí - směruje na základě adresy a informací od RIP a NLSP JAK PRACUJE IPX ROUTING - Netware routery propojují IPX segmenty sítě a vysílají informace o adresování a směrování - toto řeší s pomocí protokolů RIP, SAP, NLSP Pozn.: Routing Information Protocol (RIP), Service Advertising Protocol (SAP), Net Ware Link Services Protocol (NLSP). KDYŽ WORKSTATION POSÍLÁ IPX PAKET - pokud jsou stanice v jednom segmentu (seg.) posílá paket přímo - pokud je cílová stanice v jiném segmentu, musí vyhledat router v segmentu, odkud se vysílá o stanice pošle broadcast a získá RIP paket od routeru a jeho adresu Pozn.: pokud vysílá router, pak neposílá broadcast pro získání informace o směrování, ale použije svoji směrovací tabulku KDYŽ ROUTER PŘIJÍMÁ IPX PAKET - kontroluje parametr Transport Control (TC) o RIP router vyřadí paket, když TC > 16 o NLSP router vyřadí paket, když TC > Hop Count Limit - kontroluje Packet Type - kontroluje Destination Address fields - inkrementuje Transport Control a doručí paket KDYŽ ROUTER DORUČUJE IPX PAKET FORWARDING - pokud je R přímo připojen k cílové síti o přemístí cílovou adresu z IPX headru jako cílovou v MAC o umístí svoji adresu jako zdroj adres v MAC o inkrementuje Transport Control a pošle - pokud není R přímo připojen k cílové síti o umístí adresu dalšího R jako cílovou v MAC (získá ji ze směrovací tabulky) o umístí svoji adresu jako zdroj adres v MAC o inkrementuje Transport Control a pošle IPX FUNKCE PŘES WAN LINKY - pokud jsou IPX sítě odděleny WAN, pak musí být v každé síti Router - spojení s WAN o automatic - vytvořeno po startu routeru o manual - vytvořeno pomocí Call Manager utility (CALLMGR). o data incialized - vytvořeno, když router vysílá data, použití u On-Demand Calls - router používá IPXWAN protokol CALL TYPES - Permanent o spojení zůstává po celou dobu až do odpojení (bindings) protokolu od síťového HW o spojení vytvořeno automaticky nebo pomocí CALLMGR - On-Demand o spojení point-to-point, aktivní pouze při posílání dat o použití Static Router&Service v případě, pokud nechceme, aby se po linkách přenášely informace pro směrování ROUTING TYPES - WAN NLSP - užívá NLSP k výměně směrovacích informací při připojení. Toto je nejefektivnější pro WAN připojení při vyžadování aktivního směrovacího protokolu. - Unnumbered RIP - užívá RIP a SAP k výměně směrovacích informací při připojení. Nevyžaduje network číslo. - Numbered RIP - vyžaduje číslo sítě. - On-Demand - využívá neaktivního směrování (neposílají se směrovací informace, nevyžaduje protokol). Užití statického routeru. - WAN Workstation - umožňuje pracovní stanici připojit se k IPX síti přes remote router. Statické směrování a služby - pro konfiguraci - NIASCFG, STATICON Seskupení IPX routerů IPX Address Mapping Gateway - důvody použití o lokální číslo sítě není kompatibilní s adresací v páteřní síti o páteř nepodporuje spojení routerů (viz předcházející snímek) o vyšší bezpečnost PŘIPOJENÍ WAN POMOCÍ PPP - PPP - Point - to - Point protokol o Permanent WAN connections o On-demand WAN connections o Static route and service databases o Call authentication o Remote systém authentication o Interface groups o PPP over ISDN o External device management PPP PŘES ISDN - Protokol PPP umožňuje připojení LAN či uživatele k internetu - lze využít ISDN modemy, ale také standardní analogové modemy Konfigurací připojení se zabývají následující snímky. PŘIPOJENÍ K WAN - Utility o NIASCFG " konfigurace PPP, IPX, IP o FILTCFG " konfigurace filtrů pro IPX, IP o STATICON " konfigurace Static Router pro IPX o CALLMGR " inicializace WAN připojení o CPECFG " konfigurace a správa komunikačního zařízení KONFIGURACE ISDN KARTY PRO PPP - NIASCFG > Protocols and Routing > Boards - driver WHSMCAPI KONFIGURACE ASYNCHRONNÍHO PORTU PRO PPP - NIASCFG > Protocols and Routing > Boards - driver WHSMAIO 6. NDS A TISKOVÉ PROSTŘEDÍ V SÍTI NETWARE Databáze NDS - struktura, využití, druhy replik, dělení na partice; objekty NDS - jejich význam, kontejnerové objekty, koncové objekty - vlastnosti; vytváření objektů NDS - Nwadmin, zabezpečení databáze NDS - přístupová práva, způsoby získání přístupových práv - Trustee, dědění práv, ekvivalence přístupových práv, filtry děděných práv, práva k objektu a k vlastnostem objektu, efektivní práva - jejich zjištění, význam objektu PUBLIC a ROOT, správce sítě - centrální správce sítě, distribuovaný správce sítě - objekt Organizational Role, exkluzivní správce sítě; vytvoření NDS na serveru, odstranění NDS ze serveru, obnovení NDS na serveru, utility pro správu NDS - NWAdmin, DSRepair, DSTrace, DSMerge, NDSManager; klasické tiskové prostředí a prostředí NDPS - srovnání, objekty klasického tiskového prostředí - tisk server, tiskárna, fronta; aktivace klasického tiskového prostředí - PSERVER.NLM, NPRINTER.NLM, NPRINTER.EXE; realizace tiskového serveru v síti, konfigurace objektu tiskárny, serveru a fronty, nastavení priorit, správa tiskového prostředí v systému Windows, správa tiskových jobů, konfigurační tiskové joby - jejich tvorba a editace; tiskové prostředí NDPS - objekty NDPS BROKER, NDPS MANAGER, NDPS PRINTER, význam jednotlivých objektů, služby NDPS Brokeru, veřejné kontrolované tiskárny - srovnání, tvorba, správa, pojem "tiskový agent", aktivace tiskového prostředí NDPS - modul BROKER.NLM, NDPSM.NLM, automatická instalace ovladačů na stanice - nastavení, aktivace; správa tisk. jobů. TISKOVÉ PROSTŘEDÍ NDPS HW požadavky na NDPS: - 70 MB volného diskového prostoru - 10 MB - na vlastní tiskové prostředí NDPS - 60 MB - ovladače tiskáren NETWARE 4.11 a vyšší HW požadavky na pracovní stanici - Windows 3.X a vyšší - 2 MB volného diskového prostoru - Netware Client: verze 3.0 a vyšší Základní charakteristiky tiskového prostředí NDPS 1. vylepšená správa tiskáren 2. podpora tisku v IP síti 3. rozšířené možnosti zasílání zpráv tiskového prostředí 4. podpor účtování jednotlivých tiskáren - omezení kopií Instalace NDPS 1. přímo při instalaci systému 2. později pomocí modulu NW CONFIG - vytvoří se adresář SYS: NDPS o PRN DRV - ovladače tiskáren - ve stromu objektů se vytvoří objekt BROKER - lze jej vytvořit i dodatečně: utilita NW ADMIN - musí mít přístup k databázi zdrojů o nastavit práva k adresáři NDPS/ RES DIR - vytvoří se objekt MANAGER o pomocí MANAGERA se instaluje: PRINTER AGENT, PRINT GATEWAY - vytvoří se objekt NDPS PRINTER NDPS PRINTER a) kontrolovaná tiskárna b) veřejná tiskárna - Kontrolovaná tiskárna je zastoupena NDPS PRINTER (nastavena práva) - Veřejná tiskárna - přístupná všem uživatelům NDPS BROKER BROKER: - zaveditelný modul na serveru - spouští se modulem BROKER.NLM SRS (Service registry service) - propaguje služby tiskáren do sítě pomocí tiskových agentů - nabízí služby veřejných tiskáren o není potřeba protokol SAP o menší zatížení sítě udržuje informace o tiskárnách NS (Notification service) - slouží k rozesílání hlášek po tiskovém prostředí RMS (Resource management service) - umožňuje instalovat zdroje tiskového prostředí z jednoho místa NDPS MANAGER - zavádí se modulem NDPSM. NLM o ručně z konzole serveru o automaticky při vytváření agenta - může běžet na serveru maximálně jeden - pokud spravuje tiskárnu připojenou k serveru - musí běžet na tomto serveru - zakládá a spravuje tiskové agenty - reprezentován objektem v NDS Tiskový agent - nahrazuje některé funkce klasického tiskového prostředí - může být zaveditelný modul na serveru nebo modul integrovaný v tiskárně - tiskový agent musí být aktivován pro každou tiskárnu Tisková brána - zajistí komunikaci mezi tiskovým agentem a vlastní tiskárnou Kontrolovaná tiskárna - musí být vytvořen Manager Vytvoření kontrolované tiskárny 1. vytvoří se nový tiskový agent 2. jako kopie z existující kontrolované tiskárny 3. převod z veřejné tiskárny na kontrolované EPP - rychlejší (jiná zařízení než tiskárny nebo novější tiskárny) STANDART - pomalejší ECP - používá DMA kanál (rychlejší) SPOOLER - obdoba tiskové fronty INSTALACE NDPS TISKÁREN NA STANICI 1. ručně 2. automatická instalace Automatická instalace ovladačů - specifikace pro které uživatele bude která tiskárna při přihlášené nainstalována na stanici - 1. více uživatelům (Reachers/NDPS Remote) o a) do not update workstation - nebudou se uživatelům zapínat Systém přístupových práv ke kontrolované tiskárně Manager - nejvyšší správce, který má všechna práva - má zahrnuta práva operator a user - vytváří, ruší a modifikuje NDPS objekty Operator - může spravovat pouze kontrolovanou tiskárnu - může spravovat celou záložku printer control - nemůže vytvářet, modifikovat a mazat NDPS objekty (má i práva uživatele (user) User - uživatel NDPS tiskového prostředí - může zasílat tiskové joby na tiskárnu - může spravovat své tiskové joby - při vytvoření tiskárny implicitně kontejner, ve kterém je vytvořena - zadává se v Printer Acces Control Automatická instalace tiskárny - provede se vždy při přihlášení uživatele - několik způsobů: o menu TOOLS v Nw Admin " NDPS Remote Printer Management " NDPS Public Access Printer " pouze pro veřejné tiskárny o v kontejnerovém objektu " NDPS Remote Printer Manager o v objektu tiskárny " NDPS Remote Printer Manager " pouze na této tiskárně IPP a LPR Client Support - přístup na tiskárnu přes Internet NDPS Remote Printer Manager - nastavit pro: uzlový objekt uživatele tiskárnu T3D_1 Admin_1 NDS A OBJEKTY NDS V systému Net Ware 4.x se pracuje především s objekty. Objektem nebo jeho vlastností je prakticky vše, co se v síti fyzicky i logicky nachází. Některé objekty vznikají automaticky při instalaci či upgrade systému, jiné vytváříme později podle potřeb. NDS - Novell Directory Services - NDS je globální distribuovaná replikovaná databáze, která obsahuje všechny objekty sítě v Novellu 4.x (v LAN i WAN). Tato databáze organizuje objekty v hierarchické stromové struktuře, nezávisle na jejich skutečném umístění. Tato databáze je uložena v adresáři _NETWARE na volumu SYS na jednom nebo více serverů - NDS nahrazuje Bindery databázi, která se vyskytovala v předchozích verzích systému Net Ware. Bindery podporuje činnost pouze jednoho serveru, zatímco NDS podporuje činnost všech serverů v síti. Pomocí této služby lze pohlížet na celou síť jako na jediný celek. Další výhodou NDS je, že tato databáze se nachází na více serverech, takže při selhání jednoho serveru v síti uživatelé mohou dále v síti pracovat nebo se do ní přihlašovat. Toto byla velká nevýhoda Bindery databáze, protože uživatel při selhání serveru, na kterém byl založen, nemohl dále pracovat v síti - NDS nespravuje souborový systém (Svazky, adresáře, podadresáře a soubory) - nejsou objektem. Proto není možno při havárii serveru přistupovat na jeho svazky - objekty v NDS lze zakládat a konfigurovat v Netadminu či grafické utilitě Net Ware Administrator. Kompatibilita k Bindery serverům je zajištěna tzv. . emulací bindery ADRESÁŘOVÉ SLUŽBY NDS - Adresářové služby Novell Directory Services patří k základním stavebním kamenům systému Net Ware a to již od verze Net Ware 4. Adresářové služby byly vyvinuty jako prostředek pro sjednocení zdrojů a služeb sítě do jedné centrální databáze, kde jsou jednotlivé subjekty reprezentovány příslušnými objekty (jde o objektovou databázi). Uvnitř každého objektu se navíc skrývá celá řada vlastností, popisujících objekt detailněji. Tyto objekty jsou uspořádány hierarchicky a zobrazovány jsou ve formě adresářového stromu - tzv. . Directory Tree. Pomocí správcovských utilit máme možnost spravovat zdroje a služby sítě právě přes tyto objekty a to z libovolného místa sítě. - Další skvělou vlastností této databáze jej její distribuovatelnost po síti. Databáze se dá totiž logicky členit na celky, nazývané partice a tyto partice můžeme distribuovat na servery, které jsou součástí struktury adresářového stromu NDS. Mezi hlavní výhody adresářových služeb patří: - Snadná a komplexní správa z jednoho místa - Flexibilita při rozšiřování - Zabezpečení a redundance - Jednotné přihlašování pro uživatele - Snadná dostupnost zdrojů OBECNÁ CHARAKTERISTIKA - Adresářové služby jsou typem síťové služby systému Net Ware 5, jejímž základním principem je sjednocení všech síťových zdrojů do jedné centrální databáze, aby uživatelé mohli k těmto zdrojům snadno přistupovat a účinně je využívat. Uživatelé prostřednictvím této služby vidí celou síť jako jeden homogenní celek. Object trustee - Jedná se o NDS objekt, který je přiřazen jako vlastnost jiného NDS objektu, nazývané Object Trustees (ACL). Každý objekt v databázi NDS obsahuje vlastnost ACL (Access Control List). V této vlastnosti objektu je uvedeno, kdo má k danému objektu přístupové právo a může tedy s tímto objektem manipulovat (např. i měnit vlastnosti daného objektu). - Vlastnost Object Trustee (ACL) je charakterizována nejen jménem objektu, ale i přístupovými právy k danému objektu, ke kterému je objekt přiřazen. Tomuto seznamu přístupových práv se říká Access Control List (ACL). Důvěrník - Pojem důvěrník jsme si vysvětlili již v části, zabývající se bezpečností NDS. Obdobně jako u NDS se používá pojem důvěrník i u přidělování přístupových práv v rámci souborového systému. Tato záležitost není v systému Net Ware 5 žádnou novinkou, proto nebudeme zacházet do příliš velkých podrobností. - Každý adresář a soubor v souborovém systému obsahuje svůj ACL (Access Control List). V tomto seznamu je uložen, stejně jako v NDS, seznam důvěrníků a jim přidělených práv. Někdy se tento seznam nazývá "Trustee list". Pokud si zobrazíme Trustee list pomocí utility NW Admin, vypadá následovně: V systému NDS můžeme kterýkoli objekt udělat důvěrníkem libovolného jiného objektu, objektu, které umožňují přiřazení práv uživatelům. Jsou to zejména: - Objekt User - Objekt Group - Objekt Organizational role - Objekt typu kontejner - [Root] - [Public] - Pokud provedeme důvěrnické přiřazení některého ze skupinových objektů a přiřadíme práva, je pochopitelné, že všichni uživatelé, kteří jsou členové tohoto objektu obdrží práva rovněž. - Uživatel může získat práva také přiřazením tzv. . "Security Equivalence", což je známe již ze systémů Net Ware 3 a Net Ware 4. Tento zdroj práv se používá jak v souborovém systému, tak i NDS. Objekt [Root] a [Public] Objekt [Root] - Musíme si uvědomit, že po autentizaci uživatelů do systému se tito uživatelé vlastně stanou Security Equivalent k objektu [Root] a pokud přiřadíme objekt [Root] do seznamu důvěrníků jiného objektu a přidělíme práva, tato práva obdrží všichni uživatelé daného stromu. Objekt [Public] - Po instalaci systému Net Ware 5 se tento objekt stává důvěrníkem objektu [Root] a získává právo, umožňující prohlížení adresářového objektu NDS. - Zde je situace ještě nebezpečnější než u objektu [Root], neboť bychom prováděli přidělování práv pomocí tohoto objektu, dáváme tak právo i nepřihlášeným uživatelům. - Firma Novell nedoporučuje přidělování práv pomocí tohoto objektu! All properties & Selected properties Práva ke všem vlastnostem (All properties) - Tímto způsobem definujeme práva, která budou moci být uplatněna pro všechny vlastnosti, které daný objekt obsahuje. Práva k vybraným vlastnostem (Selected properties) - Pomocí této volby můžeme důvěrníkovi přidělit práva pouze k některým vlastnostem objektu. - Takto přidělená práva mají vyšší prioritu, než práva získaná v rámci všech vlastností! To je velmi výhodné, neboť to dává administrátorovi velký prostor pro oblast přidělování práv. - V utilitě NW Admin vypadá okno pro přidělování práv k vlastnostem následovně:¨ OBJEKTY NDS - objekty sítě jsou v NDS databázi organizovány do hierarchické stromové struktury nazývané strom objektů neboli adresářový strom (directory tree). Tento strom se může větvit na více kontejnerů, dělených např. podle umístění, druhu práce atd. Existují tři typy objektů: 1. Root - [Root] (kořen stromu) se v NDS nachází pouze jednou. Jedná se o tzv. . kořenový objekt, který je nejvyšším objektem stromové struktury objektů. Je vytvořen při instalaci systému na první server v síti. Nelze jej zrušit, přesunout ani přejmenovat. Nemůže mít v sobě žádný koncový objekt - protože se jedná o uzlový objekt obsahující všechny objekty sítě, lze jeho prostřednictvím přiřazovat práva k celé stromové struktuře objektů 2. Container objects - kontejner - uzlové objekty - kontejner slouží k organizaci struktury NDS a obsahuje další objekty včetně dalších kontejnerů. Ve stromové struktuře objektů jsou reprezentovány celým podstromem objektů. Zpravidla představují dílčí části celé organizaci či podniku, například jejich pobočky, pracovní skupiny apod. Práva, která jsou uzlovému objektu přiřazena, se přenášejí (dědí), pokud není stanoveno jinak, na všechny objekty, které jsou v něm obsaženy. Tato skutečnost zjednodušuje přidělování práv k objektům Kontejner se dělí na tři typy objektů (Object Classes): a) Country - C - určuje zemi, ve které je síť nebo její část situovaná. Tento objekt je v hierarchii Directory tree nepovinný. Pokud je použit, musí být zařazen bezprostředně pod objekt [Root] b) Organization - O - organizace je povinný objekt v Directory tree. Představuje úroveň zařazenou bezprostředně pod objekt typu Country, nebo pod objekt [Root], ale nemůže být pod objektem Organization. Slouží zpravidla k rozdělení objektů organizace do několika skupin c) Organizational Unit - OU - organizační jednotka je nepovinný objekt v Directory tree. Představuje úroveň zařazenou pod objekt Organization či Organizational Unit. Slouží k dalšímu dělení objektů organizačních jednotek či koncových objektů 3. Leaf object - koncové objekty - jsou objekty, které reprezentují konkrétní entitu v síti a již nemůže obsahovat žádný další objekt. Koncové objekty jsou zařazovány pod objekt Organization či Organizational Unit Netware 4.x rozeznává 13 základních typů koncových objektů a) User - uživatel - představuje fyzického uživatele sítě. V rámci jeho vlastností se zadává jeho jméno, pod kterým se přihlašuje do sítě, jeho heslo, členství ve skupinách, přístupová práva, uživatelský login script apod. V okamžiku instalace prvního serveru sítě se automaticky vytvoří objekt User se jménem Admin, který má přidělen všechna práva k objektu [Root] a díky tomu umožňuje správu celé sítě b) Group - skupina - umožňuje vytvořit skupinu uživatelů. Je to vlastně seznam uživatelů a jejich společná práva na Volume či adresář. Skupina se využívá např. pro zpracování pouze části login scriptu uzlového objektu c) Profile - umožňuje vytvořit skupinu uživatelů, kteří budou používat stejný login script (profilový login script) d) Organizational Role - organizační úloha - definuje organizační pozici nebo roli v organizaci Objekt Organizational Role - Tento objekt se velmi podobá objektu Group, pouze uživatelé, kteří jsou přidáváni do této skupiny, se nazývají "Occupants". Tento objekt spíše zobrazuje pozici ve společnosti (např. vedoucí, správci atd.), která je platná pro více konkrétních uživatelů v NDS. Zejména nám usnadňuje administraci při častých změnách osob, kteří jsou členové skupiny apod. - Postup je takový, že založíme v příhodném kontextu NDS objekt Organizational Role, který si vhodně pojmenujeme. Potom si zobrazíme Details tohoto objektu a klikneme na box, který se nachází vpravo od řádku Occupant. Otevře se nám další okno, do kterého pomocí tlačítka Add doplníme ze stromu NDS příslušné uživatelské objekty (viz následující obrázek). e) [Public] - tento objekt vznikne automaticky při instalaci či uprade systému Net Ware 4.x. Není v hierarchii Directory tree viditelný a představuje jakousi skupinu všech uživatelů. Tomuto objektu předcházela skupina EVERYONE, která je používána v předchozích verzích systému Net Ware. Pomocí tohoto objektu je každému objektu v síti přiděleno přístupové právo Browse ke kořeni Directory, a tím i k celému stromu. Právy, jež jsou mu přidělena, disponují i uživatelé, kteří ještě nejsou v síti přihlášeni, ale mají přístup do adresáře SYS: LOGIN. Pokud není toto právo odmaskováno IRF f) Net Ware Server - představuje server se systémem Net Ware, který pracuje v síti. Je automaticky vytvářen při instalaci systému Net Ware na daný server. Vlastnosti tohoto objektu obsahují převážně popisné informace, např. kde je fyzicky umístěn, jeho adresu v síti apod. g) Volume - svazek - představuje logický disk serveru. Při instalaci systému Net Ware na server jsou automaticky vytvořeny objekty tohoto typu pro všechny instalované logicky disky daného serveru. V tomto objektu nejsou uložena data, ale jsou na samotném logickém disku, proto když smažu objekt Volume, nepřijdu o logický disk a s tím zároveň o data, ale pouze o objekt, který můžu znovu založit. Ovšem pomocí tohoto objektu je možné prohlížet adresáře logického disku a s uloženými daty lze provádět různé operace h) Print server - tiskový server - prezentuje tiskový server definovaný v síti i) Print Queue - tisková fronta - prezentuje tiskovou frontu definovanou v síti j) Printer - tiskárna - prezentuje fyzickou tiskárnu, která je připojena k síti k) Computer - počítač - prezentuje fyzický počítač, který je připojen k síti. Tento objekt je nepovinný. Uchovává pouze popisné informace l) Alias - přezdívka - tento objekt slouží k odkazování na jiný objekt k síti. Díky jemu je usnadněná práce s objekty, které se nacházejí v jiném místě stromové struktury m) Directory map - mapovaný adresář - reprezentuje zadaný adresář v souborovém systému. Objekty tohoto typu se používají např. v login scriptu v příkazu map, protože v příkazu map zadám pouze Directory Map a ne celou cestu k adresáři n) Unknow - neznámý - představuje objekt, který služby NDS nemohou identifikovat VLASTNOSTI OBJEKTŮ - PROPERTIES - jsou informace uložené v databázi objektů. Každý objekt má properties, které obsahují informace o tomto objektu. Některé vlastnosti mají i více hodnot. Díky properties můžeme pomocí příslušných utilit snadno vyhledávat objekty příslušných vlastností IMPLICITNĚ VZNIKLÉ OBJEKTY Během instalace systému Novell Net Ware 4.x je vytvořen strom NDS a v něm se implicitně vytvoří některé objekty. Zároveň jsou v tomto stromě přidělená některá přístupová práva. Objekt vzniklý po instalaci Objekt vzniklý po upgrade Implicitní přístupová práva Objekt Net Ware Server, představující skutečný server, na kterém je systém instalován. Objekt Net Ware Server, představující skutečný server, na kterém byl proveden upgrade. Uživatelský objekt ADMIN má k tomuto objektu právo Supervisor, což znamená, že ADMIN má zároveň supervisorské právo ke kořeni souborového systému všech svazků (Volume) tohoto serveru. Objekt Volume pro svazek SYS: Objekt Volume pro svazek SYS: na upgradovaném serveru. Kontejnerový objekt, který obsahuje objekt serveru, tedy i svazku SYS:, má přidělena přístupová práva Read a File Scan k adresáři SYS:PUBLIC, což znamená, že všichni nově vytvoření uživatelé mohou přistupovat k utilitám umístěných v tomto adresáři. Objekty Volume pro ostatní svazky, vytvořené během instalace. Objekty Volume pro všechny svazky na upgradovaném serveru. Objektu [Root] je přiděleno právo Read k názvu serveru a k názvům všech svazků. Takže všechny objekty ve stromě jméno serveru a jeho svazků vidí. Objekt uživatele ADMIN Objekt Admin je při prvním vytvoření implicitně umístěn do kontejneru Organization. To znamená, že nemusí být ve stejném kontextu jako server. Objekt uživatele ADMIN Objekt Admin je při prvním vytvoření implicitně umístěn do kontejneru Organization. To znamená, že nemusí být ve stejném kontextu jako server. Admin získává přístupové právo Supervisor ke kořeni [Root] celého stromu. Znamená to, že Admin má všechna práva ke všem objektům v adresářovém stromě. Admin má také přístupové právo Supervisor k objektu Net Ware Server, z čehož vyplívá, že má práva Supervisor k celému souborovému systému na všech svazcích (Volumes) tohoto serveru. Ve stejném kontejneru, jako je server, se vytvoří všechny objekty odpovídající objektům bindery upgradovaném serveru. Zdánlivý objekt [Public] má právo Browse ke kořeni. To znamená, že všichni uživatelé připojení k NDS Serveru mají možnost tyto objekty vidět, aniž by byli k serveru přilogováni. Proto můžeme použít příkaz CX a NLIST k prohlédnutí struktury sítě, ještě než použijeme LOGIN. Správce sítě může přirozeně objektu [Public] toto právo odejmout. Uživatelům je přiděleno právo Supervisor k jejich domovským adresářům. Souborový systém - souborový systém (File Systém) je prostředek operačního systému, který slouží k manipulaci se soubory a adresáři uloženými na serverech - uživatel přihlášený do sítě má k dispozici jednak lokální disky své pracovní stanice a jednak adresáře a soubory na serverech sítě, k nimž má přidělena přístupová práva. Rozdíl mezi lokálními a síťovými adresáři a soubory spočívá v tom, že v úplné specifikaci síťových souborů a adresářů je obsaženo navíc jméno serveru, jméno příslušného logického disku (Volume) a teprve potom pokračuje obvyklá struktura adresářů, podadresářů a souborů Příklad úplné specifikace síťového souboru: Server/Volume: Adresář\Podadresář\Soubor - základní jednotkou souborového systému je logický disk (Volume neboli svazek). Svazek SYS: má v souborovém systému Net Ware stejný význam jako fyzický disk C: na pracovní stanici. Souborový systém v Novell Net Ware 4.x je shodný se systémem v Net Ware 3.1x - NDS má se souborovým systémem společné pouze server a svazek (Volume). Jednou je to objekt a server Volume v NDS a jednou server a Volume v souborovém systému. Adresáře a soubory již objekty nejsou. Objekt Directory Map (mapovaný adresář) pouze ukazuje na určitý adresář souborového systému ZÁKLADNÍ ADRESÁŘE NA SERVERU Operační systém Net Ware 4.x při instalaci automaticky vytváří svazek SYS: a v něm adresáře SYSTEM, PUBLIC, LOGIN, MAIL, ETC, DOC a DELETE.SAV SYS:SYSTÉM - tento adresář obsahuje podadresáře a soubory obsahující systémové informace, moduly sloužící ke správě systému, spustitelné soubory - příkazy určené pro správce systému, spustitelné soubory - příkazy určené pro správce sítě, drivery síťových karet apod. Přístup do tohoto adresáře má standardně povolen pouze uživatel admin nebo další správce sítě SYS:SYSTÉM\NLS - tento podadresář obsahuje soubory pro národní jazykovou podporu (National Language Support) SYS:PUBLIC - tento adresář je určen pro všeobecné použití. Jsou v něm uloženy programy a utility týkající se provozu sítě. Všichni uživatelé mají implicitně nastavena přístupová práva Read a File Scan a tento adresář mají mapován jako první vyhledávací logickou jednotku (Z:), to znamená, že tyto příkazy můžou použít odkudkoliv SYS:PUBLIC\NLS - tento podadresář obsahuje soubory pro národní jazykovou podporu (National Language Support) SYS:PUBLIC\OS2 - tento podadresář obsahuje soubory a utility pro pracovní stanice se systémem OS/2 SYS:LOGIN - tento adresář slouží k přihlašování uživatelů do sítě. Je to jediný adresář serveru, do kterého mají uživatelé sítě přístup ještě před tím, než se na server přihlásí. K dispozici jej dostávají v okamžiku, kdy spustí na své pracovní stanici rezidentní programy síťového software (např. VLM moduly). V tomto adresáři jsou uloženy příkazy a utility sloužící k přihlášení (soubor LOGIN.EXE), ke zjištění jmen pracujících serverů, ke změně kontextu apod. Tento adresář se implicitně mapuje jako první síťový logický disk (obvykle F) SYS:LOGIN\NLS - tento podadresář obsahuje soubory pro národní jazykovou podporu (National Language Support) SYS:LOGIN\OS2 - tento podadresář obsahuje soubory a utility pro pracovní stanice se systémem OS/2 SYS:MAIL - tento adresář byl předchozími verzemi používán k uložení uživatelských Login Scriptů SYS:ETC - tento adresář obsahuje textové soubory, konfigurační soubory související s komunikačními protokoly SYS:DELETED.SAV - tento adresář využívá pouze systém. Zde totiž ukládá logicky zrušené soubory, jimž byl zrušen i adresář, ve kterém se původně nacházely. Díky tomu je možné obnovovat soubory ze zrušených adresářů SYS:DOC - obsahuje elektronickou verzi Novellovských manuálů SYSTÉM SPRÁVY STROMU NDS - Centralizovaný systém správy NDS - Distribuovaný systém správy NDS Centralizovaný systém správy NDS - Tento přístup administrace je založen na existenci jednoho nebo více uživatelských objektů, které mají práva k celému adresářovému stromu NDS (např. právo Supervisor k objektu (Root J). Obecně to platí pro uživatelský objekt Admin, jak je znázorněno na následujícím obrázku: Je nezbytné, aby některé úkony v rámci stromu NDS vykonával pouze omezený počet správců. Jedná se zejména o: - Přejmenování stromu NDS - Vytváření horních úrovní adresářového stromu NDS - Členění NDS na partice a jejich replikace - Řízení časové synchronizace v rámci systému NDS - Definice kontejnerových správců - Tato metoda ovšem není vhodná pro značně rozlehlou databázi NDS, neboť orientace je pro správce značně komplikovaná a přidělování práv je často velmi zdlouhavým procesem. Distribuovaný systém správy NDS - Tato metoda představuje oddělenou správu jednotlivých oddělení nebo lokalit příslušnými správci, jež mají v rámci těchto větví NDS deklarována plná práva. Tito správci pak mohou být i exkluzivními v rámci své větve (kontejneru), což znamená, že ani centrální správce nemá možnost zasahovat do pravomoci takového exkluzivního správce. - Tato metoda je vhodná zejména u větších stromů NDS, kde je potřeba pružně reagovat na požadavky uživatelů. Distribuce administrátorských úkonů se týká zejména: - Vytváření a modifikace uživatelských účtů - Správa hesel - Konfigurace a správa síťových tisků - Zálohování a obnova dat - Správa a zabezpečení souborového systému Postup při definici kontejnerového správce - Uživatelský objekt, nebo pomocí objektu Organizational Role. - Provedeme důvěrnické přiřazení takto vytvořenému objektu vůči kontejneru (Organizational Role objekt se objeví v ACL kontejnerového objektu). - Pokud nepřidělíme právo Inheritable, bude se správa vztahovat pouze na daný kontejner, nikoli však na jeho subkontejnery. - Volitelně můžeme deklarovat právo Read do vlastnosti Object Trustees ACL, čímž zamezíme správcům možnost modifikovat důvěrnická přiřazení a změnu práv. Provedeme přidělení uživatelů jako Occupants objektu Organizational Vidíme, že není definováno v právech k vlastnostem, že se bude dědit do dalších subkontejnerů (Inheritable). Exkluzivní kontejnerový správce - Při definici exkluzivního správce se předpokládá, že vytvoříme jednoho nebo malý počet správců konkrétní větve adresářového stromu NDS tak, že tito správcové budou mít plné pravomoce v této větvi. Dále se předpokládá, že nebude existovat možnost zásahu správce z jiné oblasti NDS do jejich pravomocí a to včetně uživatele Admin. - K definici exkluzivních kontejnerových správců můžeme opět využít objekt Organizational Role. V tomto případě se doporučuje k zajištění bezpečnosti mít alespoň jednoho uživatele, který bude důvěrníkem uživatelského účtu jednoho ze správců a bude mít k němu příslušná práva. Takto si zachováme možnost správy v tom případě, kdy dojde k narušení objektu Organizational Role. Postup ustavení exkluzivního kontejnerového správce je následující: - Provedeme důvěrnické přiřazení uživatelského účtu k danému kontejneru a přidělíme plná objektová práva a plná práva v rámci All properties. Plná práva přidělujeme z toho důvodu, pokud by např. byl použit filtr IRF na právo Supervisor, abychom měli zabezpečeny opravdu veškeré pravomoce. o Odfiltrujeme z kontejneru veškerá práva, kromě objektového práva Browse (aby byla zaručena viditelnost objektů z jiné části stromu NDS) a práva Read k vlastnostem. o Je nutno odstranit veškerá explicitní důvěrnická přiřazení k danému kontejneru, kromě vlastních exkluzivních správců, nebo příslušného objektu Organizational Role. o Je nutno se ubezpečit, zda uživatelské objekty správy mají objektové právo Supervisor sami na sebe. Dále by se měla odstranit explicitní důvěrnická přiřazení k objektům správy - Nemělo by se stát, že by se nám podařilo aplikovat filtr, aniž bychom měli správně definovaná práva. Systém nám to nedovolí, ale mohlo by se stát, že máme explicitně definovaného důvěrníka k objektu správy a ten má právo objekt smazat. V tomto případě již nemáme správu dané větve stromu NDS nijak zajištěnu. - Situace je demonstrována na příkladu definice uživatele User 1 exkluzivním kontejnerovým správcem kontejneru Users. Na obrázku jsou vidět jednak přidělená práva a zároveň i aplikace filtru IRF. - Závěrem je možno říct, že zde byla uvedena pouze doporučení, jak definovat správu adresářového stromu NDS a byly uvedeny některé konkrétní příklady. Pokud se však jedná o rozlehlou síť, která je geograficky a organizačně členitá, vyžaduje příprava modelu správy jistě velkou pozornost a jeho implementace není jistě snadnou záležitostí. PŘÍSTUPOVÁ PRÁVA V SOUBOROVÉM SYSTÉMU Systém přístupových práv (Access Rights) k adresářům a souborům je v Net Ware 4.x stejný jako v Net Ware 3.x. Přístupová práva určují, co který uživatel (skupina uživatelů) může nebo nemůže provádět s určitým adresářem nebo souborem. Přístupová práva k nadřízenému adresáři automaticky přecházejí na podadresáře a soubory v něm obsažené Existují dva druhy přístupových práv: - a) přístupová práva k adresářům (Directory Rights) - b) přístupová práva k souborům (File Rights) - přístupová práva lze v rámci zabezpečení souborového systému používat i při přiřazování pověřenců adresářům a souborům a ve filtrech děděných práv adresářů a souborů Directory Rights - Přístupová práva k adresářům Právo Symbol Popis Supervisor S Uděluje všechna práva k danému adresáři i ke všem podadresářům a souborům, které jsou v něm uloženy. Na rozdíl od přístupového práva Supervisor k objektům, nemůže být toto právo odfiltrováno (zablokováno) maskou dědičných práv. Uživatel s tímto právem k určitému adresáři, může udělovat přístupová práva k tomuto adresáři a k podadresářům a k souborům v něm uloženým dalším uživatelům. Read R Je právo, které umožňuje otevřít v adresáři soubory, číst jejich obsah a spouštět je, jestliže jsou programem. Write W Přiděluje právo otevřít soubor v tomto adresáři a změnit jeho obsah. Create C Je právo, které umožňuje vytvářet v tomto adresáři nové podadresáře a soubory. Erase E Umožňuje zmazat daný adresář a jeho podadresáře a soubory Modify M Toto právo umožňuje měnit atributy adresáře a přejmenovat ho nebo přejmenovat jeho podadresáře a soubory. Ale neumožňuje změnit jejich obsah. File Scan F Právo umožňující vidět daný adresář a jeho podadresáře a soubory příkazy DIR a NDIR. Access Control A Právo umožňující definovat k danému adresáři, podadresářům a souborům jejich přístupová práva (kromě práva Supervisor). Dále umožňuje přidělovat pověřence a modifikovat masku děděných práv. File Rights - Přístupová práva k souborům Právo Symbol Popis Supervisor S Uděluje všechna práva k danému souboru. Na rozdíl od přístupového práva Supervisor k objektům, nemůže být toto právo odfiltrováno (zablokováno) maskou dědičných práv. Uživatel s tímto právem může dalším uživatelům udělovat přístupová práva k tomuto souboru a měnit masku dědičných práv tohoto souboru. Read R Je právo, které umožňuje otevřít soubor a číst jeho obsah a spouštět ho, jestliže je programem. Write W Přiděluje právo otevřít soubor a změnit jeho obsah. Create C Je právo, které umožňuje obnovit soubor po jeho logickém zrušení pomocí utility Salvage.. Erase E Umožňuje zmazat daný soubor Modify M Toto právo umožňuje měnit atributy souboru a přejmenovat ho. Ale neumožňuje změnit jeho obsah. File Scan F Právo umožňující vidět daný soubor v souborové struktuře pomocí příkazů DIR a NDIR. Access Control A Právo umožňující měnit danému souboru přístupová práva uživatelů (kromě práva Supervisor) a dále modifikovat masku zděděných práv. Inherited Rights Filter - IRF - Filtr zděděných práv adresářů a souborů - filtr děděných práv je filtr, který umožňuje ochránit soubory a podadresáře před uživateli, kteří mají určitá práva k nadřízenému adresáři. V souborovém systému se totiž přístupová práva k adresářům přenášejí na podadresáře a soubory v nich obsažené. Pomocí IRF určíme, která přístupová práva protečou k podadresáři nebo souboru, u něhož jsme masku nastavili. U souborového systému funguje IRF stejně jako u Directory tree s tím rozdílem, že v souborovém systému není možné odfiltrovat právo Supervisor. Jestliže některá práva nechceme, aby byla děděna, jednoduše je ve filtru děděných práv zrušíme - v systému Net Ware 3.x je tento prostředek označován jako maska děděných práv - IRM - Inherited Rights Masks Effective Rights - Efektivní práva k adresáři a souboru - jsou přístupová práva, která má daný uživatel v daném okamžiku k adresáři nebo souboru - při stanovení efektivních práv se nejprve shromáždí přístupová práva, která má přidělena samotný uživatel k danému adresáři či souboru, práva nadřazených uzlových objektů, práva všech uživatelských skupin, jichž je členem a práva uživatelů, s nimiž má definovanou ekvivalenci přístupových práv. Všechna tato práva jsou chápána jako vlastní práva daného uživatele - pokud uživatel nemá práva k tomuto konkrétnímu adresáři či souboru, vyhodnocují se práva k nadřízenému adresáři, která přechází na podadresáře či soubory v něm obsažené. Pokud k tomuto nadřízenému adresáři uživatel disponuje právem Supervisor, nic dalšího se neřeší, uživatel má k adresáři a souborům též efektivní právo Supervisor. Jestliže uživatel nedisponuje k tomuto nadřízenému adresáři právem Supervisor, jsou výsledná efektivní práva logickým součinem práv k nadřízenému adresáři s právy uloženými ve filtru děděných práv daného adresáře či souboru Jedná se o právo, které může daný uživatel nad souborem (nebo adresářem) skutečně uplatnit. Jedná se opět o kombinaci práv, která pochází z přiřazení nebo obdržení práv ze všech potenciálních zdrojů práv, s přihlédnutím filtrace pomocí IRF. - Automatickou kalkulaci a zobrazení efektivních práv provádí Net Ware utility (NW Admin, FILER, NDIR, NETADMIN). - jsou přístupová práva, která v daném okamžiku má určitý objekt k jinému určitému objektu. Efektivní práva jsou logickým součtem práv důvěrníka (trustee) k danému objektu a práv zděděných od rodičovského kontejneru přes masku děděných práv. Do součtu se počítají i práva, která vlastní důvěrníci daného objektu, jichž je objekt, jehož efektivní práva zjišťujeme zástupcem nebo členem. Způsob dědění práv a získávání efektivních práv k vlastnostem objektů je úplně stejný a v principu je stejné dědění a získávání práv v souborovém systému Příklad: Uživatel, který je objektem kontejneru B, je Trustee (důvěrníkem) kontejneru A s právy [BCDRS]. V dalším kontejneru B jsou v IRF nastaveny práva [B S] na odfiltrování. Pomocí IRF pak uživatel zdědí práva [B S] na objekty v kontejneru B. Zároveň je uživatel členem skupiny, která je objektem kontejneru B a zároveň je důvěrníkem (trustee) kontejneru B s právy [RW]. Proto uživatel získá efektivní práva ke kontejneru B [BRW.S]. Jestliže je v kontejneru B objekt tiskárna s maskou IRF [BCDR.], pak uživatel dostane právo na tiskárnu pomocí logického součinu práv [B S] a [BCDR.] a to je [B.]. Zároveň je uživatel členem skupiny, která je důvěrníkem tiskárny správy [RWD..]. Proto uživatel získá efektivní právo [BRWD.] logickým součtem práv [B.] a [RWD..]. NDS Získání efektivních přístupových práv Uživatele Kontejner A Trustee [BCDRS] Kontejner B IRF [B S] Zděděná práva [B S] Trustee skupiny ke kontejneru B [RW] Efektivní práva [BRW.S] Tiskárna IRF [BCDR.] Zděděná práva [B .] Trustee skupiny k tiskárně [RWD..] Efektivní práva [BRWD.] Skupina Uživatel Přístupová práva objektů - v předchozích verzích Net Ware jsme se setkali také s přístupovými právy, ale pouze k adresářům a souborům - na přístupová práva se můžeme dívat ze dvou stran. Jednak z pohledu toho objektu, který přístupová práva vlastní, jednak z pohledu objektu, ke kterému jsou práva přístupu poskytnuta. Pokud udělíme nějakému objektu (např. uživateli) přístupové právo k jinému objektu (např. tiskárně), provedli jsme přiřazení přístupových práv, tzv. . trustee assignment neboli přiřazení pověření. Uživatel se nyní stal důvěrníkem (trustee) tiskárny. Každý objekt obsahuje seznam všech svých trustees (objektů, které k němu mají přístupová práva). Tento seznam je uložen jako jedna z vlastností (property) objektu a nazývá se Acces Control List Net Ware 4.x zná čtyři druhy přístupových práv: a) Objekt rights - práva přístupu k objektu (jsou v Net Ware 4.x nová) b) Property rights - práva přístupu k vlastnostem objektu (jsou v Net Ware 4.x nová) c) Directory rights - práva přístupu k adresářům d) File rights - práva přístupu k souborům Objekt rights - práva přístupu k objektům - práva přístupu k objektům určují, kdo a jak může k objektům přistupovat. Tyto práva umožňují řízení objektu a manipulaci s ním, ale neumožňují přistupovat k informacím uložených ve vlastnostech objektů (properties) s výjimkou práva Supervisor. Net Ware 4.x rozlišuje 5 typů přístupových práv k objektům: S - Supervisor - právo shrnující v sobě všechna přístupová práva k objektům a k jeho vlastnostem B - Browse - Prohlížení - právo umožňující vidět objekty v hierarchii stromu (directory tree). Toto právo stačí na vypsání seznamu objektů, které odpovídají požadovaným hodnotám, při použití vyhledávací utility C - Create - Vytvoření - umožňuje vytvoření nového objektu. Nový objekt je možné vytvořit pouze v objektu typu Container D - Delete - Smazání - umožňuje smazat objekt z Directory tree. Objekt typu kontejner nemůže být smazán, pokud obsahuje nějaký jiný objekt. Vůbec nemůže být smazán objekt [Root] R - Rename - Přejmenování - umožňuje přejmenovat koncový objekt. Objekt typu kontejner nemůže být přejmenován Property rights - práva přístupu k vlastnostem objektu - práva přístupu k vlastnostem objektů umožňují přistupovat k hodnotám obsažených ve vlastnostech (properties) objektů - přistupování k vlastnostem se při přidělování práv rozděluje na dva způsoby. Přidělení přístupových práv ke všem vlastnostem najednou (All Properties) a přidělování přístupových práv k jednotlivým vybraným vlastnostem (Selected Properties). Právo Supervisor je právo ke všem vlastnostem najednou (All Properties) S - Supervisor - právo poskytuje všechna přístupová práva k vlastnosti objektu. Může být odfiltrováno pomocí IRF C - Compare - Porovnání - právo umožňující porovnání hodnoty s existující hodnotou vlastnosti (Property Value). Při porovnání můžeme získat pouze logickou hodnotu True nebo False, nikdy však nezískáme hodnotu vlastnosti R - Read - Čtení - umožňuje čtení hodnoty vlastnosti (tedy její zobrazení). Toto právo automaticky obsahuje právo Compare W - Write - Zápis - umožňuje přidávat, měnit či přesouvat hodnoty vlastností. Toto právo automaticky obsahuje právo Add or Delete Self A - Add or Delete Self - Přidání nebo zrušení sebe sama - umožňuje objektu přidávat nebo rušit sama sebe jako hodnoty vlastnosti. Je určeno např. k přidání nebo vyjmutí sama sebe ze seznamu členů skupiny, apod. Inherited Rights Filter - IRF - Filtr zděděných práv - přidělování a získávání přístupových práv k objektům a jejich vlastnostem se řídí stejnými principy jako přidělování a získávání přístupových práv v souborovém systému Net Ware 3.12 (s výjimkou práva S přístupu k objektu) - základem jsou přidělená přístupová práva ke kořenu celé struktury NDS. Tato práva jsou děděna pro všechny objekty v hierarchii následujících organizací a organizačních jednotek, kde objektům mohou být další práva přidávána, případně přidělená práva odfiltrována. Odfiltrování se provádí pomocí tzv. . IRF, což je seznam práv, která mohou být pro přístup k příslušnému objektu poskytnuta ostatním objektům. Tento seznam je uložen jako hodnota jedné z vlastností tohoto objektu. Přístupová práva jsou tedy zděděna po rodičovském kontejneru (proto Inherited rights) a získávají se jako logický součin přístupových práv rodiče a práv obsažených v IRF. Net Ware 4.x umožňuje odfiltrování všech přístupových práv včetně práva Supervisor. Příklad: Uživatel, který je objektem kontejneru B, je Trustee (důvěrníkem) kontejneru A s právy [BCDRS]. V dalším kontejneru B jsou v IRF nastaveny práva [B S] na odfiltrování. Pomocí IRF pak uživatel zdědí práva [B S]na objekty v kontejneru B. Jestliže je v kontejneru B objekt tiskárna s maskou IRF [BCDR.], pak uživatel dostane právo na tiskárnu pomocí logického součinu práv [B S] a [BCDR.] a to je [B.]. NDS Dědění přístupových práv Uživatele Kontejner A Trustee [BCDRS] Kontejner B IRF [B S] Zděděná práva [B S] Tiskárna IRF [BCDR.] Zděděná práva [B .] Uživatel Dědění práv - Práva, která přidělíme v souborovém systému důvěrníkovi, se dědí v hierarchické struktuře shora dolů (z adresářů na podadresáře a soubory). Způsob dědění je znázorněn na následujícím obrázku. - Stejným způsobem jako v systému NDS je možno potlačit dědění do nižších vrstev struktury souborového systému. Používají se opět již popsané metody: o Nové důvěrnické přiřazení Atributy adresářů a souborů - atributy souborů známe z lokálních stanic. Označují, co je možné nebo není možné se soubory provádět. Vlastně se jedná o prostředek, který umožňuje ochranu síťových souborů a adresářů v systému Net Ware před neoprávněným použitím - atributy mají přednost před efektivními právy. Jestliže uživatel má efektivní právo k zápisu do daného souboru, ale tento soubor má atribut Read Only, k zápisu nedojde Existují dva druhy atributů: a) atributy adresářů b) atributy souborů - pro přidělování atributů adresářům a souborům je třeba mít k danému adresáři nebo souboru minimálně právo Modify. K přidělování atributů je možno použít příkaz FLAG a dialogovou utilitu FILER, v systému Net Ware 3.x příkaz FLAGDIR a v systému Net Ware 4.x utility NETADMIN a Net Ware Administrator Atributy adresářů Atribut Symbol Popis Delete Inhibit Di Zabraňuje smazání daného adresáře. Don't Compress Dc Zabraňuje komprimování souborů v tomto adresáři (jen Net Ware 4.x). Don't Migrate Dm Zabraňuje odsouvání souborů uložených v tomto adresáři (jen Net Ware 4.x). Hidden H Pro uživatele je tento adresář neviditelný, tím se zabrání jeho kopírování a zrušení. Příkazem NDIR se tento adresář zviditelní, jestliže má uživatel přístupové právo File Scan. Immediate Compress Ic Soubory ukládané do tohoto adresáře se ihned komprimují (jen Net Ware 4.x). Normal N Nastavuje bezatributový adresář. Purge P Tento atribut zajistí fyzické zrušení tohoto adresáře nebo souborů v okamžiku jejich logického zrušení. Nemohou být utilitou Filer obnoveny. Rename Inhibit Ri Zabraňuje přejmenování daného adresáře. Systém Sy Takto se označuje adresář používaný pouze operačním systémem. Je neviditelný a nemůže být smazán ani kopírován. Příkaz NDIR ho však zviditelní uživateli, který má na něj právo File Scan. Atributy souborů Atribut Symbol Popis Archive Needed A Indikuje, že daný soubor byl od poslední archivaci změněn. Net Ware nastaví tento atribut pokaždé, když je soubor jakkoliv modifikován. Zálohovací programy a utility obvykle po zazálohování souboru tento atribut vynulují. Can't Compress Cc Indikuje, že daný soubor nemůže být komprimován, protože jeho kompresí se neušetří žádné místo. Tento stav nastavuje systém Net Ware, uživatel ho nemůže změnit (jen Net Ware 4.x). Compressed Co Indikuje, že daný soubor je komprimován. Tento stav nastavuje systém Net Ware, uživatel ho nemůže změnit (jen Net Ware 4.x). Copy Inhibit Ci Zabraňuje kopírování daného souboru (pouze pro stanice Macintosh). Delete Inhibit Di Zabraňuje smazání daného souboru. Don't Compress Dc Zabraňuje komprimování daného souboru (jen Net Ware 4.x). Don't Migrate Dm Zabraňuje odsouvání daného souboru (jen Net Ware 4.x). Don't Suballocate Ds Potlačuje pro daný soubor funkci dělení bloků (jen Net Ware 4.x). Execute Only X Zabraňuje kopírování a přesouvání daného souboru. Tento atribut nelze zrušit a může ho nastavit pouze uživatel s přístupovými právy supervisora. Doporučuje se použít ho až když máme od souboru pořízenou kopii. Zálohovací utility soubory s nastaveným atributem X nezálohují. Hidden H Pro uživatele je tento soubor neviditelný, tím se zabrání jeho kopírování a zrušení. Příkazem NDIR se tento adresář zviditelní, jestliže má uživatel přístupové právo File Scan. Immediate Compress Ic Takto označený soubor se ihned komprimuje (jen Net Ware 4.x). Indexed I Indikuje, že daný soubor je značně velký a proto je pro něj vytvořena Turbo FAT tabulka. Tento atribut nastavuje systém Net Ware, jakmile soubor přesáhne určitou velikost. Uživatel ho nemůže změnit. Migrated M Indikuje, že daný soubor migroval, byl odsunut. Tento atribut nastavuje systém Net Ware. Uživatel ho nemůže změnit (jen Net Ware 4.x). Normal N Není nastaven žádný atribut. Purge P Tento atribut zajistí fyzické zrušení tohoto souboru v okamžiku jeho logického zrušení. Nemůže být utilitou Filer obnoven. Read Only Ro Zabraňuje modifikaci daného souboru a jeho zrušení. Současně s ním jsou automaticky nastavovány i atributy Delete Inhibit a Rename Inhibit. Pokud tento příznak není nastaven, systém zobrazí příznak Read/Write. Read/Write Rw Umožňuje modifikaci a zrušení daného souboru. Je to opak atributu Read Only. Rename Inhibit Ri Zabraňuje přejmenování daného souboru. Shareable S/Sh Umožňuje sdílení daného souboru více uživateli (v Net Ware 3.x je označen S, v Net Ware 4.x je označen Sh). Systém Sy Takto se označuje soubor používaný pouze operačním systémem. Je neviditelný a nemůže být smazán ani kopírován. Příkaz NDIR ho však zviditelní uživateli, který má na něj právo File Scan. Transactional T Určuje, že soubor je chráněn Systémem pro sledování transakcí - Transaction Tracking System - TTS. Tento systém zabrání zničení souboru, neboť s jeho modifikací počká, dokud všechny změny (transakce) neproběhnou korektně. ÚDRŽBA DATABÁZE NDS NDS - rozdělit na oblasti (partice) Oblast NDS je část databáze NDS vytvořená nad určitým uzlovým objektem Replika je fyzická kopie NDS Partice je logická oblast v NDS Na jednom serveru může být max. 1 replika od jedné oblasti Pro optimální bezpečnost od každé partice 3 repliky PARTICE - Již jsme hovořili o tom, že databáze NDS je distribuovaná, tj. její části lze rozmísťovat po serverech Net Ware v rámci adresářového stromu NDS. Části, které takto rozmísťujeme, jsou logické části NDS, které nazýváme partice a v nich jsou samozřejmě uloženy informace o objektech, právech atd. Uživateli se databáze NDS jeví vždy jako databáze jediná, takže logickým dělením se nenaruší integrita adresářového stromu. - Partice jsou vytvářeny nad objekty typu kontejner a jsou pojmenovány podle kontejneru, který se nachází v kořeni dané partice. Na následujícím obrázku máme naznačeno vytvoření partice nad kontejnerem Orem, partice se tedy bude jmenovat Orem.Novell (jméno partice je vždy definováno plným jménem - FQDN). Které objekty bude partice obsahovat, je naznačeno orámováním. - Mezi particemi neexistuje žádný překryv. Každý objekt stromu je uložen v partici, ale každý objekt může být v jednom okamžiku pouze v jedné partici. - Není také možné, aby se v rámci jedné partice nacházely objekty z jiných kontejnerů, které nejsou součástí dané partice, jak je znázorněno na následujícím obrázku. - Povinná je [Root] partice, která se vytvoří automaticky při instalaci prvního Net Ware serveru a založení adresářového stromu NDS. - Partice mají z hlediska nadřízenosti mezi sebou vztah Parent - Child (rodičovská a dceřinná). Partice, existující bezprostředně nad kořenem jiné partition, se nazývá Parent a partition, existující bezprostředně pod jinou partition, se nazývá Child. - Tento vztah nám dokumentuje následující obrázek: Typy particí Partice se obvykle rozlišují na následující typy podle svého obsahu: - Systém partition o Zde jsou uloženy informace jako např. plné jméno (FQDN) serveru, umístění serveru v adresářovém stromu NDS apod. o Tyto informace jsou jednoznačné pro každý konkrétní server a nejsou distribuovány na jiné servery - Schema partition o Jsou zde uloženy informace o schématu databáze NDS, obsahující definici jak tříd, tak i atributů schématu. Tato informace musí být uložena na každém serveru, neboť v případě nefunkční komunikace mezi servery, musí být servery schopny dále pracovat. Pokud se někde provede změna do schématu databáze NDS, tato změna se musí propagovat na jiné servery. Proces, který se stará o distribuci těchto informací se nazývá "Schema Synchronization Process". - External Reference partition o Tato partice ukládá na serveru potřebné údaje o externích objektech, které jsou pro server nutné. Jedná se o objekty, které nejsou fyzicky umístěny v rámci particí, umístěných na serveru. - User Defined partition o Partice, obsahující objekty NDS podle definice uživatele. Kopie takovéto partice může být na libovolném serveru a změny v této partici jsou distribuovány mezi servery, obsahující kopii téže partice. Proces, který se stará o distribuci změn, se nazývá "NDS Replica Synchronization Process". - Bindery partition o V této partici jsou umístěny dva typy objektů - statické a dynamické bindery objekty. Dynamické objekty jsou vytvářeny na základě informací, získaných protokolem SAP. Ve statických záznamech je uložena informace o bindery objektu Supervisor a o objektu NCP File Server. Tyto informace jsou jednoznačné pro každý konkrétní server a nejsou distribuovány na jiné servery. Uživatelem definované partice - Nás budou pro další práci zajímat výhradně tyto partice, protože s těmi můžeme pracovat. Řekněme si tedy, jak vlastně bychom měli partice vytvářet z hlediska jejich velikosti a obsahu. Firma Novell k tomu má opět jistá doporučení, která vycházejí z dlouhodobého testování v tzv. . "super labech" ve Spojených státech, kde se systémoví inženýři zabývají stavěním obřích stromů a testují jejich výkonnost. - Co se týče vlastního návrhu, podrobně se jím budeme zabývat až v další části této kapitoly. REPLIKY - Replika je fyzická instance partice - její fyzická kopie, která lze rozmístit na libovolné servery Net Ware v rámci stromu NDS. Jedna partice může mít mnoho replik. Na jednom serveru může být uložena pouze jedna replika téhož druhu každé partice. Existence několika replik v síti zajišťuje bezpečnost informací NDS a zpřístupňuje uživatelům objekty, které jsou fyzicky umístěn y v úplně jiné části Directory. Pro optimální bezpečnost Novell doporučuje, aby každá partice měla tři repliky. Pokud je to nerealizovatelné (malý počet serverů), je nezbytné, aby NDS byla pravidelně zálohována testovanými zálohovacími systémy. Dělení databáze NDS na partice a jejich následná replikace má několik důvodů: - rychlý přístup uživatelů ke zdrojům - zabezpečení (fault tolerance) databáze NDS - přístup k objektům NDS prostřednictvím bindery služeb - nezávislost na jednom Net Ware serveru - menší velikost databáze NDS pro jednotlivé servery - snížení provozu na linkách při uživatelském přístupu - snížení administrátorských úkonů Repliky v systému NDS Systém NDS rozlišuje již od verzí Net Ware 4 základní typy replik. Jsou to repliky typu: - Master - Read/Write - Read/Only - Subordinate Reference Druhy replik Master replika - umožňuje autentizaci (přihlašování) - vzniká automaticky při vytvoření partice - pouze jedna pro každou oblast - lze do ní zapisovat změny - řídí všechny operace příslušné partice - některé operace lze provádět pouze s touto replikou (slučování) - hlavní replika, vytváří se automaticky pro danou oblast - Řídí všechny operace příslušné partice, a proto také každá partice může mít pouze jednu repliku typu Master. Replika vznikne automaticky během vytváření partice nebo při instalaci serveru (založí se Master replika partice [Root]). Její struktura je shodná s replikou typu Read/Write, lze tedy do ní zapisovat změny, a to jak z klientské stanice, tak ze serveru. Tato replika umožňuje autentizaci uživatelů. - Některé operace v NDS nelze provádět bez přítomnosti této repliky (např. práce s replikami, přesun objektu ve stromu NDS apod. vyžadují provedení pouze v rámci Master repliky) Read/Write replika - záloha master repliky - může být převedena na typ Master - lze do ní zapisovat změny - umožňuje autentizaci - možno provádět změny - Někdy je také nazývána Secondary. Tato replika je v síti nejrozšířenější. V síti obyčejně existuje více replik Read/Write určité partice. V rámci této repliky lze také zapisovat změny jak ze serveru, tak z klientské stanice. Tato replika podporuje také autentizaci uživatelů a podle potřeby může být převedena na typ Master. Read-only replika - nelze do ní zapisovat změny - synchronizuje se dle repliky Master či R/W - může být převedena na typ Master - neumožňuje autentizaci - nelze do ní zapisovat - Jedná se o takový typ repliky, do které není možné zapisovat změny. Tato replika se synchronizuje podle replik typu Master nebo Read/Write. Nemůžou se v rámci ní autentizovat uživatelé, neboť v okamžiku přihlášení se provádí zápis do tří vlastností uživatelského objektu. - Partice může mít libovolný počet replik typu Read Only a tyto mohou být v případě potřeby převedeny na typ Master. Subordinate reference - vytvořena automatickým systémem o na serverech s replikou M; R/W; R-O rodičovské partice o v případě, kdy replika dceřiné partice je na jiném serveru - umožňuje procházení stromu NDS o odkaz na pořízené repliky - nejsou v ní uloženy žádné informace o objektech - může být zrušena utilitou DS Repair - vytvoří se automaticky, pokud dělím strom objektů na více oblastí, jejíž repliky jsou umístěny na více serverech. Odkaz v rodičovské partici na repliku dceřiné partice - Tato replika je generovaná automaticky systémem a umožňuje procházení stromu NDS. Nejsou v ní uloženy žádné informace o objektech. Nemůže být smazána běžnými utilitami pro práci s replikami (NDS Manager, Partition Manager apod.), může však být násilně zrušena pomocí serverové utility DSRepair. Replika Subordinate Reference je umístěna na serverech, kde existuje replika Master, Read/Write nebo Read Only rodičovské partice a replika dceřiné partice se nachází na jiném serveru. Jde tedy pouze o jakýsi ukazatel (pointer), kterým si systém udržuje informace o podřízených replikách. Vzhledem k tomu, že je replika generována systémem, nedoporučuje se její ruční odstraňování. Replica List (Replica Ring) - okruh replik - nalézá se na každém serveru - obsahuje seznam replik každé partice včetně serverů na kterém je daná replika uložena - Každá partice v systému tedy může mít i velké množství replik výše uvedených typů. Systém musí udržovat informaci o tom, kde se nacházejí repliky všech particí a jakého jsou typu. Tato informace je uložena v tzv. . "Replica listu" (dříve také nazývaného "Replica ring"), který obsahuje seznam všech replik pro každou partici a servery, na kterých jsou uloženy (včetně replik typu Subordinate Reference). Synchronizace - proces, při kterém se změny provedené v jedné replice provedou i v ostatních replikách v dané oblasti Replica State - ovlivněn synchronizací replik - Během práce systému NDS dochází k synchronizaci replik dle přesných pravidel systému NDS. O synchronizaci budeme hovořit později, nyní si ale uveďme možné stavy, které mohou u replik nastat. V následující tabulce máme uvedeny stavy a jejich číselnou reprezentaci, jak je rozlišuje systém NDS a máme zde uveden i krátký popis tohoto stavu. Číselná reprezentace - stav Popis - (0) - ON Znamená, že u dané repliky ani partice neprobíhá žádná operace. - (Ox1h) - NEW Master replika provádí umísťování jiné repliky na server (proces přidání repliky). Replika je v tuto chvíli nedostupná. - (Ox2h) - DYING Probíhá odstraňování repliky ze serveru. Replika je v tuto chvíli nedostupná. - (Ox3h) - LOCKED. Probíhá operace nad particí, která způsobila uzamčení repliky. Nelze zahájit další operaci nad replikou, dokud nedoběhne stávající proces. - Úroveň 0 (Ox4h) Probíhá změna typu repliky. - Úroveň 1 (Ox5h) - CHANGE REPLICA TYPE - (Ox6h) - TRANSIT ION ON. Replika, která byla přidána na server je v procesu dokončení (kontroly). - Úroveň 0 (Ox30h) - Provádí se operace Split Partition, tj. operace vytváření - Úroveň 1 (Ox31 h) - SPLIT STATE nové partice. ON - neprobíhá žádná operace New (0x1H) - umísťuje se nová replika na server (nedostupný) Dying (0x2H) - odstraňuje se replika ze serveru (nedostupná) Locked (0x3H) - probíhá operace s replikou Bindery a emulace bindery - databáze bindery - u systémů starších než 4.X - v NETWARE 4.X a 5.X - emulace z důvodů zpětné kompatibility o zobrazení objektů starším klientům a aplikacím - nastavení bindery kontextu: o příkaz Set Bindery Context " v souboru AUTOEXEC.NCF " vztahuje se na kontejner, ne na podkontejnery - zrušení bindery kontextu: o příkaz SET BINDERY CONTEXT o v souboru AUTOEXEC.NCF - kumulace zobrazí pro bindery aplikace pouze objekty: o USER, GROUP, QUEVE, PRINT SERVER, PROFILE Proč vlastně replikace? - Již z předchozího výkladu je zřejmé, že replikace má svůj význam v systému, kde máme více Net Ware 4 nebo Net Ware 5 serverů, které jsou součástí jednoho adresářového stromu NDS. Replikace databáze NDS se provádí z několika důvodů, které si nyní uvedeme: o rychlý přístup uživatelů ke zdrojům o zabezpečení (fault tolerance) databáze NDS o přístup k objektům NDS prostřednictvím bindery služeb o nezávislost na jednom Net Ware serveru o menší velikost databáze NDS pro jednotlivé servery o snížení provozu na linkách při uživatelském přístupu o snížení administrátorských úkonů - Pokud se podíváme na následující obrázek, vidíme dvě lokality, z nichž každá má svůj server, který obsahuje repliku databáze NDS. Lokality jsou propojeny linkou a může nastat případ, kdy linka není funkční. - Dostupné repliky nám však zabezpečí, že uživatelé stále mohou pracovat a využívat dostupné síťové zdroje bez omezení. - Nezanedbatelným důvodem je i přiblížení zdrojů uživatelům, pracujícím v geograficky rozlehlé síti, která je propojena pomalými linkami. Vhodnou replikací dosáhneme toho, že uživatelé pracují se zdroji, které ke své práci potřebují, a to v rámci svých lokálních replik. Nemusí se tedy dotazovat na objekty či služby po pomalých linkách a trpět dlouhými odezvami systému. UTILITY PRO SPRÁVU NDS - NDS Manager - DS Repair.NLM - DS Merge.NLM - SET NDS TRACE DS REPAIR.NLM - zaveditelný modul o spouští se na konzoli serveru - slouží k opravě NDS replik DS REPAIR/A - zobrazí se všechny možnosti Unatended full repair - kontrola a oprava NDS bez zásahu uživatele Time synchro - kontaktuje všechny servery v lokální NDS Report synchro.status - zobrazí aktuální stav synchro všech particí View repair log. File - zobrazí log. soubor Advanced option - další možnosti opravy NDS Single object repair - opraví jeden objekt podle ID čísla TVORBA OBLASTÍ A REPLIK Netware 4.X a 5.X - vytvoření replik NDS Manager Netware 6.X vytvoření replik - Console one Utilita NDSMGR 32.EXE - NDS Manger - vytvořit partici nad uzlovým objektem, který chci přesunout a potom sloučit s particí daného uzlového objektu Add Replica - vytvoří novou repliku Receive update - synchronizace repliky s ostatními replikami Change type - změní typ repliky Delete - smaže repliky NDS Schema Manager Console One - umožňuje správu serveru a NDS o ve verzi 6.X nahrazuje některé funkce NLM modulů a utility pro správu např. " NW CONFIG.NLM " NDS Manager - Instalace Console One: o na stanici o na server - Požadavky na instalaci o 128 MB RAM o 38 MB volného HDD prostoru o rozlišení min: 800x600/256 o nainstalovat podporu javascriptů - Spouštění Console One o C:\Novell\Consoleone\1.2 " Consoleone.exe (lepší instalovat na server) NEVÝHODY: - Neinstalují se snap-in moduly jiných aplikací Console One na serveru - požadavky - viz stanice - Spouštění CS One o SYS: Public\Input/Consoleone\1.2\Bin " nutno namapovat " Consoleone.exe (na stanici) " C1 Start (na serveru) VÝHODY: - při instalaci dalších služeb se automaticky instalují snap-in moduly těchto služeb ADMIN 1 T3D.1.ŠKOLA DS REPAIR.NLM - zaveditelný modul na serveru umožňuje opravovat repliky databáze NDS Validate mail directories (NO) - smaže složky E-MAILU, které nemají vlastníka SOUBOROVÝ SYSTÉM a) tradiční svazky (4.X; 5.X; 6.X) b) NSS svazky (5.X; 6.X) - konfigurace většinou z konzole serveru (4.X) - z konzole serveru nebo z Console one (5.X a 6.X) - model NW CONFIG.NLM (5.X a 6.X), INSTALL (4.X) př.: c:\NETWARE (server.exe) (ovl.startup.nef) Svazek se může skládat z více segmentů - v rámci 1 partice max. 8 segmentů S - systémový svazek E - existující svazek N - nový svazek, o kterém jsem ještě neuložil informace Nelze odebrat segment ze svazku - cluser = alokační jednotka - určitý počet sektorů, které se adresují jako jeden celek Montování: - mount (načte se FAT, TURBOFAT) - dismount (znepřístupní svazek uživatelům) př. mount all - načtení informací do paměti pro zpřístupnění uživatelům mount vol 1 Hot fix - metoda náhradních stop - př. volume zobrazí seznam namontovaných svazků - name spaces - udává podporované konvence názvů - add name space mac vol 2 Vrepain.nlm - slouží k opravě logických chyb na svazku - set Vrepair option - nastaví se konfigurace modulu Vrepair.nlm opravovat svazky lze pouze tehdy, jsou-li svazky odmontovány Monitor.nlm Utilization - zatížení CPU Online processors - počet aktivních CPU Orig. cache buffers - počet bufferů po spuštění serveru Total cache buffers - jaký je celkový počet bufferů pro cachování Dirty cache buffers - počet bufferů, které jsou zaplněny neuloženými daty (jestli větší než 50 % TCB - přidat paměť) Long term cache bits úspěšné splnění požadavků při čtení z cache (jestli pod 90 % přidat paměť Current disk request - počet požadavků na disk při čtení Packet receive buffers - počet bufferů pro příchozí pakety Directory cache buffers - počet bufferů vyhrazených pro cachování adresářů Max. service proccesses - počet procesů, které může server současně zpracovat Connections - přehled připojení Druhy připojení Not-logged-in - stanice je zapnutá, ale nikdo není přihlášen Loggen-in - Normal, Authenticated Normal - uživatel je přihlášen do NDS prostřednictvím tohoto serveru - je přihlášen přímo k tomuto serveru Authenticated - může využívat prostředky serveru dle oprávnění - ověření proběhlo přes jiný server - * nespotřebovává se licence Short term cache bits - splnění požadavků na čtení Short term cache dirty bits - splnění požadavků na zápis (pod 98 % - přidat paměť) Long term cache bits - splnění požadavků po celou dobu běhu serveru (při čtení) Long term cachce dirty bits - splnění požadavků po celou dobu běhu serveru (zápis) LRU sitting time - ukazuje nejstarší obsazený blok Allocate black count - celkový počet požadavků na cachování bloků Allocated from AVAIL - kolik požadavků bylo splněno, tak že se zabrala volná paměť Allocated from LRU - obsazené bloky LRU (čím větší - více paměti) Allocate wait - celkový počet požadavků, které nebyly splněny Allocate still waiting - požadavky, které nebyly splněny za posledních 10 minut Two way dirty blocks - počet nesplněných požadavků na zápis Cache Recheck Block Comt - kolikrát byl blok odmítnut Allocated memory pool - kolikrát paměti zabraly spuštěné moduly Cache non-movable memory - paměť, která nelze použít pro nic jiného než pro cachování Code and datamemory - kolik je paměti pro jádro NETWARE Virtuální paměť - paměť pro odkládání na disk SWAP FILE - na jakém svazku - minimální velikost - maximální velikost - kolik využito - kolik zbývá Communications - Use old watchdog packet type - kontroluje, zda je uživatel přihlášen Packet receive buffers - velikost paměti pro příchozí pakety (minimální a maximální) Directory caching parameters Maximum directory cache buffers - velikost paměti, která je určena pro cachování adresářů Enable HW Write back - funkce opožděného zápisu Enable disk read ofter write werify: Read ahead enabled: odhaduje, jaký přijde požadavek na čtení File systems Purge on files dismount - při odmontování smaže smazané soubory Autom. repair bod volumes - automaticky se opraví chyby Minimum file delete wait time - minimální čas, po který je možné soubor obnovit File delete wait time - čas pro obnovu smazaného souboru Max percent of volume Space - kolik místa je vyhrazeno pro rozšířené atributy Compression dail check stop hour - čas, kdy skončí komprese Licencing services - licence serveru Memory Reserved buffers below 16 mega - vyhrazené buffery pod hranici 16 MB Time - časová synchronizace Start of daylight - začátek letního času Timesync max log. file - velikost souboru časové synchronizace Time zone - nastavení časového pásma DSREPAIR.NLM - zaveditelný modul o spouští se na konzole serveru - slouží k opravě NDS replik o DSREPAIR /A " zobrazí se všechny možnosti ZÁKLADNÍ MENU UNATTENDED FULL REPAIR - kontrola a oprava NDS bez zásahu uživatele o lze ovlivnit nastavením v položce Repair Local Database - provádí: o opravu lokální NDS o opravu síťových adres o kontrolu ID serverů o kontrolu Replica List TIME SYNCHRONIZATION - kontaktuje všechny servery v lokální databázi NDS - zjišťuje: o verzi NDS o stav synchronizace času o stav činnosti serveru - pozn.: pokud server obsahuje repliku partice ROOT, kontaktují se všechny servery ve stromu NDS REPORT SYNCHRONIZATION STATUS - zobrazí aktuální stav synchronizace všech particí, jejichž repliky jsou uloženy na serveru - kontaktuje všechny servery z Replica List VIEW REPAIR LOG FILE - zobrazí obsah log souboru o SYS:SYSTEM\DSREPAIR.LOG POŽADAVKY NA SYSTÉM - 70 MB volného diskového prostoru o 10 MB NDPS komponenty o 60 MB ovladače tiskáren - systém Net Ware 4.11 a vyšší - na pracovní stanici: o OS Windows 3.0, Windows 95/98, XP, 2000 o 2 MB volného diskového prostoru - Novell klient 3.0 a vyšší ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY NDPS - vytvořeno již pro Net Ware 4.11 o verze NDPS 1.0 - v Net Ware 5.x - verze NDPS 2.0 - v Netware 6.x - verze NDPS 2.x VÝHODY NDPS 2.x - možnost spustit na kterémkoliv serveru NDPS Manager o vyšší bezpečnost prostředí NDPS - podpora klientů nových OS - vylepšení správy tiskáren - podpora tisku v IP síti (bez i s IPX) o nezávislost na používaném komunikačním protokolu - podpora SMTP o varovné hláška e-mailem - podpora účtování jednotlivých tiskáren - podpora automatické instalace ovladačů tiskáren - zpětná kompatibilita s tradičním tiskovým prostředím - podpora tiskové služby i Print - plánování tiskových prací, pokročilý systém oznamování událostí a kompatibilita s okolím (např. možnost použití klientů DOS, Mac pro přístup k NDPS) INSTALACE NDPS - při instalaci systému - nebo později - modul NWCONFIG - vytvoří se adresář SYS:NDPS INSTALACE NDPS - ve stromu objektů se vytvoří o objekt NDPS Broker - lze jej vytvořit i dodatečně o utilita Nw Admin - musí mít přístup k databázi zdrojů o nastavit přístupová práva k adresáři SYS:NDPS\RESDIR ARCHITEKTURA NDPS - čtyři části: o NDPS Broker o NDPS Manager o Printer Agent o Print Gateway V NDS zastoupeny objekty: TISKY V POČÍTAČOVÉ SÍTI Standardní systém NOVELL 4.11 NOVELL 5 TISKÁRNY V SÍTI - lokální - síťové o sdílení více uživatelů PRINT SERVER - fileserver - server bez souborového systému - hardwarové zařízení UŽITÍ SÍŤOVÉ TISKÁRNY - připojená k tiskovému serveru o spuštěn: PSERVER.NLM, PRINTER.NLM - připojená k pracovní stanici o spuštěn: " PSERVER.NLM na serveru, " NPRINTER.EXE na pracovní stanici DOS " NPTWIN95.EXE na pracovní stanici WIN - připojená přímo k síti o vybavena síťovou kartou TISKOVÉ FRONTY - shromažďují požadavky jednotlivých uživatelů na tisky - k více frontám je přiřazena 1 tiskárna resp. . k jedné tiskárně je připojeno několik front - joby (požadavky na tisk - soubory) uchovávány na fileserveru ve frontách (adr. s příponou QDR) v adr. Queue OBSLUHA TISKOVÉHO PROSTŘEDÍ DOS - příkaz CAPTURE - přesměrování portu DOS pracovní stanice - dos utilita PRINTCON - konfigurace tiskových jobů - dos utilita PRINTDEF - definice tiskových formulářů - PCONSOLE - definice tiskového prostředí (tiskárny, fronty) OBSLUHA TISKOVÉHO PROSTŘEDÍ WIN - přesměrování v systému WIN (nová tiskárna) - utilita NWAdmin - definice tiskových jobů, tiskáren, front a printserverů Jak překonat problémy s alkoholem Určeno lidem, kteří mají problémy s alkoholem, i těm, kdo jim chtějí pomáhat Prim. MUDr. Karel Nešpor, CSc. Sportpropag pro Ministerstvo zdravotnictví ČR, Praha 2004 4. vydání Motto: Když dáš někomu rybu, nebude mít hlad jeden den, když ho naučíš chytat ryby, nebude mít hlad po celý život. (Orientální přísloví) Poděkování Velmi děkujeme Ministerstvu zdravotnictví ČR, za jehož podpory tato kniha znovu vychází. Díky patří také paní Daniele Fischerové. Její zásluhou se z původně nezáživného odborného textu stala čtivá a zajímavá knížka. Pan doc. MUDr. Jaroslav Skála CSc. přispěl ke vzniku první verze této knihy povzbuzením i radou. Profesor Nick Heather mi před lety věnoval kopie svépomocných příruček vydaných v Austrálii a ve Skotsku. Swami Niranjanananda Saraswati, vedoucí Bihar School of Yoga, mi umožnil absolvovat kurs učitelů jógy v Indii a souhlasil s použitím ilustrací a materiálů Bihar School of Yoga. Paní Nancy Howard a pan Donald Howard souhlasili s překladem a použitím svého dotazníku pro rodiny. Za cenné podněty vděčím také svým spolupracovníkům a kolegům. Především patří můj dík lidem, kteří mají problémy s alkoholem a s nimiž se denně setkávám. Jejich snaha o překonání svého problému, zkušenosti a nápady ovlivnily práci na rukopisu této knihy ze všeho nejvíce. Za dobrou a pružnou spolupráci děkuji firmě Sportpropag, a.s. Prim. MUDr. Karel Nešpor, CSc. Obsah Úvod 7 Pan A se diví 8 Tak jsem závislý nebo ne? 9 Škodlivé a rizikové pití a závislost na alkoholu 9 Návykové léky a drogy - z bláta do louže 12 Jak je to s pevnou vůlí? 14 Některé výhody abstinence, tj. nepití alkoholu 14 Některé nevýhody pití alkoholu 15 Kartička kamarád 16 Tvrdá měna 16 Tělesné zdraví 16 Vrabec v hrsti aneb technika malých cílů 16 Sebeobrana abstinenta - třináct způsobů, jak odmítat alkohol 18 Rozpoznání rizikových situací a vyhnutí se 18 Rychlá odmítnutí 18 Zdvořilá odmítnutí 18 Důrazná odmítnutí 19 Královská odmítnutí 19 Návyk se dá překonat 20 Rozpoznání psychické závislosti v jejích "převlecích" 20 Nepřipomínat si příjemné prožitky související s alkoholem 20 Pasivně pozorovat myšlenky a pocity a nereagovat na ně 20 Signál, talisman, deník, symbol abstinence 20 Prostě vydržet 20 Připomínat si výhody abstinence nebo v ohrožení nevýhody alkoholu či drog 21 Přeladění a rozptýlení 21 Autosugesce - jak přesvědčit sama sebe 21 Princip opaku 22 Zásada Anonymních alkoholiků abstinovat právě dnes 22 Přijetí abstinence jako samozřejmosti a trvalého stavu 22 Promluvit s někým, kdo pochopí a pomůže 22 Pět buddhistických způsobů ke zvládání špatných myšlenek 22 Způsoby odmítání a způsoby zvládání závislosti v přehledu 23 Návyk se dá překonat (pro pokročilé) 24 Třístupňová obrana 24 Semafor 25 Podmiňování ve fantazii 26 Kamínek pomocník 27 Rituální odhození problému 27 Proč životní styl? 28 Jak změním svůj způsob života? 28 Časté poruchy životního stylu 28 Zásobárna radostí 29 Potřebujete hodně silných podnětů nebo ne? 30 Zdánlivě nevýznamná rozhodnutí - pozor na ně! 30 Aktivity, které jsou neslučitelné s alkoholem a napomáhají překonání problémů s pitím 31 Zásadní změna prostředí 31 Hodný a zlý stres 32 Hodný stres 32 Je dobré se hýbat 32 Výhody přiměřeně intenzívní tělesné práce a cvičení 32 Protistresová strava 34 Otevřít se 34 Relaxace - přirozený opak stresu 34 Jóga 35 Dobré mezilidské vztahy 35 Opatřit si potřebné informace a zvládnout nutné dovednosti 35 Zájmy a záliby 35 Odborná pomoc 35 Mirkova protistresová kůra 35 Co je třeba vědět o recidivě? 37 Recidiva - selhání nebo užitečná zkušenost? 37 Jak vypadá recidiva? 37 Recidivu nepodceňujte 37 Recidivu nepřeceňujte 37 Recidiva jako tvrdá, ale užitečná zkušenost 37 Jak zastavit recidivu? 38 Havarijní plán 38 Dá se pít s mírou? 39 Pro koho se pití s mírou nehodí? 39 Sebemonitorování 39 Umět pít s mírou znamená také umět nepít vůbec 40 Jak pít kontrolovaně? 40 Pít tak, aby se nepřekročila určitá hladina alkoholu 40 Jak zvýšit své sebevědomí? 42 Rozlišujte mezi sebou a svým problémem 42 Rozpoznejte a pojmenujte silnou stránku své osobnosti 42 Někomu pomoci 42 Co umím, co dokáži 42 Péče o zevnějšek 43 Uvědomování si těla 43 Držení těla 43 Schránka pokladů 43 Rozdělit si velké cíle na menší 44 Vychytání a zkoumání kritických myšlenek vůči sobě 44 Sebevědomí a přizpůsobivost 45 Co vlastně zvyšuje sebevědomí? 46 Co když si nechci sebevědomí zvyšovat a vyhovuje mi, když mě druzí podceňují? 46 Mezi lidmi 47 Oni mi nevěří 47 Je pro mě názor toho člověka tak důležitý? 47 Japonská metoda hrdinského slibu 47 Nacvičit zvládnutí těžké situace 47 Přijmout riziko 48 Něco proti samotě 48 Jak zachránit intimní vztahy? 48 Jak rozšířit okruh intimních vztahů 49 Jak rozšířit okruh přátel 49 Jak rozšířit okruh známých 49 Co pomáhá dobrým vztahům? 49 Co s problémy v partnerství, manželství a v rodině? 51 Požádat druhého o spolupráci 52 Nahradit symbolické používání alkoholu 52 Co když mě žena naštve? 53 Kdo má pravdu a kdo je vinen? 54 Přistihnete manželku při něčem, zač jí můžete pochválit 54 Společné zájmy pomáhají střízlivému životu 54 Poskytování si radosti 54 Prázdné hnízdo a co s ním 54 Posílení hranic mezi generacemi 54 Děti v rodinách, kde jsou problémy s alkoholem 56 Přestat pít 56 Dětem problém srozumitelně vysvětlit 56 Náhradní rodičovská postava 56 Nevyvolávat v dětech pocity viny za pití někoho z rodičů 56 Předvídatelné prostředí 57 A co sex? 58 Za jak dlouho může člověk očekávat zlepšení 58 Sexuální menšiny 59 Nejstarší řemeslo na světě 59 V čem je to u žen jinak 60 Menstruace, přechod, těhotenství 60 Nebezpeční manželé 61 Týraná žena 61 Proč se ženy za své pití více stydí 62 Nevýhody žen ve vztahu a výhody při překonávání návyku 62 Prognóza 62 Kapitola o mladých a pro mladé 63 Malování 63 Poezie 63 Nároky na mladé lidi a jak je zvládat 64 Cesta k dospělosti a k samostatnosti 65 Pepův vzkaz vrstevníkům 66 Slůvko varování i naděje 66 Děda (babička) pije! 67 Co měl pan Alois vědět? 67 Tajemství pana Aloise 67 Ještě pár slov lékaře 68 Lidé, kteří mají problém s alkoholem, si pomáhají navzájem 69 Anonymní alkoholici 69 Terapeutická komunita - léčebné společenství 70 Terapeutický klub 70 Laický terapeut 71 Dobrá parta 71 Duchovní pomoc při překonávání problémů s alkoholem 72 Je něco takového možné? 72 Závratě vrcholů a propastí 72 Riziko sebevraždy z duchovního hlediska 73 Smysl života 73 Společnost duchovně zaměřených lidí 73 Jiná minulost 73 Nadpřirozená pomoc 74 Kdo jsem "já"? 74 Tonglen 75 Vydržet 76 Kapitola pro příbuzné a přátele lidí, kteří mají problémy s alkoholem 78 Máte v rodině s pitím problém? 78 Jste v náročné situaci 79 Nebuďte umožňovačem 79 Pevná láska 80 Kdy o pití mluvit a kdy to nemá smysl? 80 Rodinná pravidla 80 Pozitivní zpětná vazba 80 Získat spojence neboli přesilovka 81 Co dělat, když dojde k otravě alkoholem, úrazu hlavy, nebo partner začne hovořit o sebevraždě? 81 Co když začne být opilý člověk hrubý? 81 Když už to prostě dál nejde 82 Pomoc rodině po americku 82 Pár slov na závěr 84 Přílohy 85 Craving (bažení) 86 Craving (bažení) 86 Co je to bažení a jak se projevuje 86 Kdy je bažení nejsilnější? 86 Jak se bažení projevuje? 86 Nedostatečně rozpoznané bažení 86 Jak bažení překonávat? 87 Bažení a léky 88 Kde hledat pomoc? 89 Linky telefonické pomoci 89 Ordinace AT a jiná ambulantní protialkoholní zařízení 89 Specializovaná protialkoholní ústavní léčba 89 Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy 89 Naléhavá lékařská pomoc 89 Policie 89 Jak vypadá protialkoholní léčba? 90 Formy léčby 90 Náplň léčení 90 Jak může pomoci jóga? 92 Léčba smíchem 108 Jak dobře a zdravě usínat 111 Co dělat, když nemáte práci 112 Jak přestat kouřit 114 Jak přestat kouřit 114 Jak pomoci svému dítěti odmítat alkohol a drogy 117 Prevence podle věku 117 Zásady prevence v rodině 118 Časté otázky týkající se právních záležitostí 123 Evropská charta o alkoholu 125 Etické zásady a cíle 125 Deset strategií týkajících se alkoholu 125 Další informace 127 Vaše telefonní čísla první pomoci 127 Úvod Úvod k druhému vydání Tato kniha navazuje na úspěšnou publikaci "Týká se to i mne?". Od jejího vydání v roce 1992 nastal další pokrok při léčení závislostí a získali jsme nové zkušenosti. Text bylo proto možné na mnoha místech rozšířit a prohloubit. Věřím, že také tato kniha najde čtenáře mezi lidmi, kteří chtějí problémy s pitím překonat, i mezi těmi, kdo těmto lidem pomáhají. Svépomocné příručky jsou pro lidi, kteří mají problémy s alkoholem velmi prospěšné, to ostatně dokazují i zahraniční odborné práce. Myšlenku přeložit některou ze zahraničních příruček jsem ale zavrhl. Při překonávání problémů s alkoholem je totiž nutné brát v úvahu národní zvláštnosti a kulturní odlišnost. Před časem jsme se spolu s našimi pacienty zamýšleli nad tím, které národní rysy Čechů a Slováků mohou pomoci překonávat problémy s pitím. Dospěli jsme k závěru, že sem patří: 1) Schopnost se znovu a znovu zvedat a znovu a znovu bojovat o lidskou důstojnost. 2) Pružnost, šikovnost, řemeslná zručnost, tvořivost. Schopnost podívat se na věci z jiné stránky a tvořivost jsou při překonávání problémů s alkoholem neocenitelné. 3) Tradice. Ještě za Rakouska-Uherska vznikl v Čechách Abstinentní svaz, k jehož členům patřil i T. G. Masaryk. Už v minulém století působily na Slovensku Spolky miernosti, v jejichž programu byla zdrženlivost vůči alkoholu. Abstinence nebo zdrženlivost vůči alkoholu se v Čechách i na Slovensku tradičně spojovaly s vlastenectvím. Jenom pro zajímavost dodávám, že spotřeba alkoholu byla v Československu ve třicátých letech 20. století zhruba třetinová v porovnání s dnešním stavem. Doufám, že tato příručka pomůže především lidem, za jejichž pomoci vznikala - těm, kdo hledají cestu k lepšímu a zdravějšímu životu a jejich rodinám. Úvod k třetímu vydání Pronikavé zvýšení nabídky alkoholu i další okolnosti vedly k tomu, že u nás v posledních letech problémy působené alkoholem ještě narostly. Do tohoto vydání, které také vychází za podpory Ministerstva zdravotnictví ČR, jsme zahrnuli některé nejnovější poznatky a zkušenosti. Věříme, že tato léčebná pomůcka bude stejně dobře přijata, jako její předchozí verze. Úvod ke čtvrtému rozšířenému vydání Těší mě, že tato kniha znovu vychází opět za podpory Ministerstva zdravotnictví ČR. Věřím, že v ní čtenáři najdou inspiraci i povzbuzení. Prim. MUDr. Karel Nešpor, CSc. Pan A se diví Pan A a paní B nejsou konkrétní osoby. Jejich příběhy, trápení a snahy však vycházejí za zkušeností se stovkami, ne-li tisíci, konkrétních lidí. Protože ctím lékařské tajemství, pozměnil jsem někde tyto příběhy. Jakákoliv podobnost je náhodná a netýká se nikoho osobně. Pan A: Nač příručka? Copak člověk, který skutečně chce, nedokáže přestat sám od sebe? Autor: Někdo to dokáže, ne však každý. Pan A: Když to někdo nedokáže sám, tak proč nejde k doktorovi? Autor: Máte pravdu, že by udělal dobře, kdyby se léčil. Jenže právě v tom je problém. Mnoho lidí se za pití stydí a tají ho. Takový člověk odbornou pomoc dlouho nevyhledá a zbytečně sobě i druhým působí problémy. Spolupráce se schopným odborníkem, svépomocnou skupinou nebo s kvalitním zařízením je lepší než psaný návod. Ale psaný návod je zase lepší než nic. To vám mohu dokázat výzkumy ze Spojených Států. Svépomocné příručky mají v Austrálii nebo ve Velké Británii. Navíc mnoho lidí tuto knihu úspěšně používá i v rámci ambulantní nebo ústavní odvykací léčby. Pan A: No, řekněme, že s pitím alkoholu mám trochu problémy. Jak tuhle knížku využít? Autor: Nejdřív ji přečtěte. Pak se k ní vraťte ještě jednou a zkoušejte si jednotlivé postupy. Ty, které se osvědčí, si podržte a pokračujte v nich. Ty, které se neosvědčí, samozřejmě používat nebudete. Kdyby se ukázalo, že tato knížka na vaše problémy nestačí, je třeba vyhledat odborníka. Pan A: Dala by se taková knížka použít i proti braní drog? Autor: Ano. Někteří zahraniční kolegové mluví o "návykových chováních", mezi něž počítají i závislost na drogách, kouření, přejídání se nebo patologické hazardní hráčství. Hodně následujících postupů se dá použít i u jiných náruživostí, my se ale soustředíme především na překonávání problémů s pitím alkoholu. Ostatně pro lidi, kteří mají problém s jinými návykovými látkami, jsme připravili podobnou publikaci určenou právě jim. Pan A: Co když je někdo úplně na dně a nemá sílu nic zkoušet ani nikam chodit? Autor: Centrum krizové intervence má pražské číslo 284 016 666, provoz je tam nepřetržitý celých 24 hodin. Pan A: Znám jednoho, který mluví z cesty a když se ráno nenapije, tak se celý třese. Autor: V takovém stavu by mu knížka asi nepomohla. Potřebuje lékaře, a to co nejdříve. Přece jen mi to nedá, abych se zde nezmínil o tom, co všechno naši pacienti prodělávající alkoholové delirium tremens halucinovali. Bílé myšky nejsou zdaleka tak časné jako myši šedivé, dost často se lze setkat i s jinými živočichy jako s kočkami, pavouky a dalším hmyzem. Léčili jsme ale i pacienta, který měl při deliriu dojem, že se nachází v rychlíku do Bagdádu, jiného, který halucinoval Marťany, a dalšího, který měl dojem, že oknem do pokoje vniklo velké množství malých Leninů. Nedávno se k nám dostal nešťastník, který měl při deliriu dojem, že ho po bytě pronásleduje jeho vlastní vysavač. Jedním z cílů této knihy je pomoci vám se podobným zkušenostem vyhnout. Tak jsem závislý nebo ne? Škodlivé a rizikové pití a závislost na alkoholu Paní B mívá občas kvůli pití problémy, nedivte se proto prosím, že je zvědavá. Zajímá ji, od jakého množství je alkohol škodlivý. Podle starších údajů Světové zdravotnické organizace představuje pro zdravého dospělého člověka ještě bezpečné množství asi 20 g 100% lihu. To v přepočtu odpovídá asi půl litru 12° piva nebo 2 "deci" přírodního vína. Jiné údaje hovoří o 24 g 100% lihu pro muže a 16 g 100% lihu pro ženy. Neznamená to, že každý, kdo pije více, musí onemocnět nebo mít problémy. Znamená to však, že každý, kdo pije více, nějaké problémy riskuje. Závislost na alkoholu je pouze jedním z mnoha takových problémů. K dalším patří onemocnění vnitřních orgánů, úrazy, pracovní problémy apod. Paní B: Mluvil jste o závislosti na alkoholu. Co to znamená? Autor: Definic závislosti na alkoholu je více, jedna starší a už neplatná říká toto: "Člověk je závislý na alkoholu, jestliže mu požívání alkoholických nápojů působí trvající problém v některé oblasti života." Tedy pokud jste se jednou ve společnosti více napila a někomu se to nelíbilo, zdaleka to ještě nemusí znamenat závislost. Ale jestli máte kvůli pití např. v rodině a se zdravím opakované problémy, a přesto si je působíte dál, závislá na alkoholu jste. Vy ale určitě chcete znát přesnou a v současnosti platnou definici závislosti na alkoholu. F10.2 Syndrom závislosti na alkoholu (podle 10. verze mezinárodní klasifikace nemocí): Je to skupina jevů fyziologických (tělesných), behaviorálních (týkajících se chování) a kognitivních (týkajících se duševního života, zejména poznávání), v nichž přijímání alkoholu má u jedince mnohem větší přednost, než jiné jednání, kterého si kdysi cenil více. Centrální popisnou charakteristikou syndromu závislosti na alkoholu je touha (často silná, někdy přemáhající) přijímat alkohol. Pití alkoholu po období abstinence vede k rychlejšímu znovuobjevení jiných rysů syndromu závislosti, než je tomu u jedince, u kterého se závislost nevyskytuje. Definitivní diagnóza závislosti by se obvykle měla stanovit pouze tehdy, jestliže během posledního roku došlo ke třem nebo více z následujících jevů: a) silná touha nebo pocit přijímat alkohol, b) potíže v kontrole přijímání alkoholu, a to pokud jde o začátek a ukončení nebo množství pití alkoholu, c) tělesný odvykací stav, jestliže je alkohol přijímán s úmyslem zmenšit jeho příznaky nebo jestliže je přijímána příbuzná látka se záměrem zmenšit nebo odstranit odvykací příznaky, d) průkaz tolerance jako vyžadování vyšších dávek látek, aby se dosáhlo účinku původně vyvolanými nižšími dávkami alkoholu, e) postupné zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů ve prospěch přijímání alkoholu a zvýšené množství času k získání nebo přijímání alkoholu nebo zotavení se z jeho účinku, f) pokračování v užívání přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků jako poškození jater nadměrným pitím, depresivní stavy, vyplývající z nadměrného pití nebo poškození myšlení alkoholem; je třeba snažit se určit, zda pacient byl nebo mohl být vyšetřen a zda mohly být zjištěny příčiny a rozsah poškození. Podstatnou charakteristickou syndromu závislosti na alkoholu je přijímání alkoholu nebo touha po jeho přijímání. Jedinec si uvědomuje, že má puzení přijímat alkohol, což se běžně projevuje během pokusů zastavit nebo kontrolovat pití. Výše uvedenou komplikovanou definici jsme zpracovali do jednoduchého dotazníku, který si může každý vyplnit. Dotazník závislosti AUDIT- test ke zjišťování poruch působených alkoholem Z možností, které se Vám nabízejí jako odpovědi, zvolte tu, která se nejvíce přibližuje skutečnosti. Zakroužkujte číslice v závorce příslušející této odpovědi. V testu se používá pojem "standardní sklenice". Standardní sklenicí se rozumí v této verzi dotazníku půl litru 12° piva, 2 "deci" přírodního vína nebo 0,05 l ("půldeci") destilátu. Otázky 1. - 8. se týkají posledních 12 měsíců. 1) Jak často pijete nápoje obsahující alkohol včetně piva? 0 - Nikdy 1 - Jednou za měsíc a méně 2 - 2-4x za měsíc 3 - 2-3x týdně 4 - 4x nebo více za týden 2) Kolik standardních sklenic vypijete během typického dne, kdy pijete? (Jedna standardní sklenice odpovídá půl litru 12 stupňového piva, 2 "deci" vína nebo "půldeci" destilátu.) 0- Nejvýše 1 1- 1,5 až 2 2 - 2,5 až 3 3- 3,5 až 3 4- 5 a více 3) Jak často vypijete 3 nebo více standardních sklenic při jedné příležitosti? (Jedna standardní sklenice odpovídá půl litru 12° piva, 2 "deci" vína nebo "půldeci" destilátu.) 0 - Nikdy 1 - Méně než jednou za měsíc 2 - Jednou za měsíc 3 - Jednou za týden 4 - Denně nebo téměř denně 4) Jak často jste během posledních 12 měsíců zjistili, že nejste schopni přestat pít, když jste začali? 0 - Nikdy 1 - Méně než 1x za měsíc 2 - 1x za měsíc 3 - 1x týdně 4 - Denně nebo téměř denně 5) Jak často jste kvůli pití během posledních 12 měsíců neudělali to, co se od Vás běžně očekávalo? 0 - Nikdy 1 - Méně než 1x za měsíc 2 - 1x za měsíc 3 - 1x za týden 4 - Denně nebo téměř denně 6) Jak často jste během posledních 12 měsíců potřebovali hned ráno sklenici alkoholického nápoje (počítá se i pivo), abyste mohl fungovat po předchozím vydatném pití? 0 - Nikdy 1 - Méně než 1x za měsíc 2 - 1x za měsíc 3 - 1x za týden 4 - Denně nebo téměř denně 7) Jak často jste měli během posledních 12 měsíců pocity viny nebo výčitky svědomí kvůli pití? 0 - Nikdy 1 - Méně než 1x za měsíc 2 - 1x za měsíc 3 - 1x za týden 4 - Denně nebo téměř denně 8) Jak často během posledních 12 měsíců jste nebyli schopni si vzpomenout, co se dělo předchozí večer, protože jste pili? 0 - Nikdy 1 - Méně než 1x za měsíc 2 - 1x za měsíc 3 - 1x za týden 4 - Denně nebo téměř denně 9) Byli jste vy nebo byl někdo jiný zraněn v důsledku vašeho pití? 0 - Nikdy 1 - Ano, ale ne v posledních 12 měsících 2 - Ano, během posledních 12 měsíců 10) Byl někdo z příbuzných nebo přátel, lékař nebo sociální pracovník znepokojen vašim pitím a navrhoval, abyste pití omezil nebo pít přestal? 0 - Nikdy 1 - Ano, ale ne v posledních 12 měsících 2 - Ano v posledních 12 měsících Vyhodnocení Sečtěte zakroužkovaná čísla. Součet 0 až 7: Je vhodná edukace pacienta Součet 8 až 15: Je vhodná jednoduchá rada pití omezit nebo abstinovat Součet 16 až 19: Je vhodná jednoduchá rada a dále poradenství a sledování pacienta. Součet 20 až 40: Je vhodné odeslání k vyšetření a další léčbě ke specialistovi. Kromě toho vyšší hodnoty v otázkách č. 1) až 3) svědčí pro nebezpečné pití, vyšší hodnoty v otázkách 4) až 6) svědčí pro závislost na alkoholu a vyšší hodnoty v otázkách 7) až 10) svědčí pro škodlivé pití alkoholu. Paní B si zmíněné dotazníky vyplnila, pro jistotu výsledky ještě jednou překontrolovala a posmutněla. I bez testu tušila, že s jejím pitím je něco v nepořádku. Teď se jí to jen potvrdilo. Řekněme, že paní B zjistila, že je na alkoholu závislá. Co to znamená? V tom případě by pro ni bylo mnohem bezpečnější nepít vůbec, nežli se pokoušet o "pití s mírou". I pokud by jí vyšlo, že závislá na alkoholu není, může mít z této příručky velký prospěch. Může například vzniku závislosti předejít nebo se uchránit dalších zdravotních rizik, která s sebou pití přináší. Závislost je pouze jedním z mnoha zdravotních nebezpečí. Paní B nespokojeně pokračuje ve svých otázkách: Je to nespravedlivé, znám spoustu lidí, kteří pijí víc než já, a žádné velké problémy kvůli tomu nemají. Proč si někdo závislost vytvoří a jiný ne, i když pije třeba víc? Nevím, jestli vás milá paní B a milý čtenáři moje odpovědi uspokojí. V každém případě však mám pro vás pochopení. Narodit se ve střední Evropě je vzhledem k závislosti alkoholu nemalé riziko. Žijeme tady v nebezpečně "mokré" části světa. Určitou roli může mít rodina, ve které člověk vyrůstá, modely a vzory, se kterými se setkává, pracovní prostředí, životní situace i jeho tělesná a duševní odolnost. Obecně se dá říci, že v době životních krizí a problémů je alkohol obzvlášť záludný a nebezpečný. Význam mívá i vrozená náchylnost. Pan A se ptá: Je alkoholismus dědičný? Studie na dvojčatech ukázaly, že jednovaječná dvojčata (mají stejný genetický materiál) se sobě více podobají v tom, zda se u nich vytvoří závislost na alkoholu než dvojčata dvojvaječná (ta mají společných jen 50 % genetického materiálu). Samotné genetické vlivy zvyšují riziko vzniku závislosti na alkoholu asi 4x. To není rozhodně málo. Závislost u rodičů ale ještě automaticky neznamená, že se závislost automaticky vytvoří i u dětí. Podle amerických pramenů u více než poloviny těchto dětí závislost na alkoholu nevznikne. Naopak platí i to, že nepřítomnost problémů s alkoholem u rodičů ještě nikomu nezaručuje, že se sám nestane na alkoholu závislý. Navíc k řadě problémů působených alkoholem dochází i u těch, kteří závislí nejsou (úrazy, otravy a jiné zdravotní i sociální komplikace). Ti, u jejichž rodičů se vyskytl problém s alkoholem, by se měli alkoholu zcela vyhnout v dětství, dospívání a mladší dospělosti, protože závislost na alkoholu by u nich mohla vzniknout rychle a v časném věku. I jako dospělí by se měli alkoholu vyhýbat. Tito lidé by se také měli vyhýbat ilegálním drogám, protože i na nich by si mohli vytvořit rychle závislost. Pokud se už objeví problémy s alkoholem, je třeba zahájit co nejdříve léčbu. Včas poskytnutá léčba je snazší, účinnější a bezpečnější. Otázka dědičnosti je komplikovaná. Například lidé, kteří mívají po alkoholu nepříjemné kocoviny, což může být dědičné, bývají proti závislosti odolnější. Od rodičů dědíme různé dispozice, které se mohou a nemusí projevit v různém prostředí a při různém způsobu života. Spoléhat se na svoji odolnost vůči alkoholu je riskantní. Nevíme například, co říkají na "bezproblémové" pití známých paní B jejich játra. Návykové léky a drogy - z bláta do louže Definice, kterou jsme uvedli u závislosti na alkoholu platí i u jiných návykových látek a k posouzení toho, jestli je člověk závislý na jiných drogách, se dá použít i výše uvedený "Dotazník závislosti", jenom se místo v otázkách alkohol dosadí jiná návyková látka. Občas někoho napadne přejít od alkoholu k nelegálním drogám či návykovým lékům. Je jasné, že si tak nepomůže. Výsledkem bývá kombinovaná závislost na alkoholu a jiné návykové látce s těžkým odvykacím stavem a větším rizikem duševních nebo tělesných problémů. To neznamená, že byste měli odmítat všechny léky, které vám předepíše váš lékař. Lékař by měl ale o pacientově závislosti vědět a měl by mu předepisovat jen takové léky, které jsou prospěšné a bezpečné. Jak je to s pevnou vůlí? Pan A přichází rozladěný. Právě mu kdosi vyčetl, že kdyby měl pevnou vůli, s pitím už dávno přestal. Pan A má vztek, ale současně v něm hlodá pochybnost. Co když skutečně pevnou vůli nemá? Klade mi logickou otázku: "Když piju, znamená to, že mám slabou vůli a že nedokážu s pitím přestat?" Na vaši otázku, pane A, odpovídám důrazným NE! Vzpomeňte si, pane A, kolik jste musel vynaložit vůle a úsilí, abyste si navzdory všem opatřil pití. Projevil jste ohromnou vůli, i když, pravda, jste ji použil pro sebe nevýhodným způsobem. A také se vám, pane A a vážení čtenáři, může jednoho dne ráno přihodit, že učiníte velký objev: Bez alkoholu se žije mnohem příjemněji. K tomu, aby člověk vydržel u něčeho příjemného (v tomto případě nepít alkohol), nepotřebuje přece žádnou velkou vůli. To jde málem samo. Následující přehledy mohou nasměrovat vaší vůli a vaše odhodlání správným směrem. Rozhodně radím prostudovat podrobně výhody toho, že člověk s pitím přestane nebo ho podstatně omezí. Uvědomovat si nevýhody pití je také užitečné, zvláště v situaci, kdy by člověka trápila touha po alkoholu a obával se recidivy. Některé výhody abstinence, tj. nepití alkoholu Můžete si zatrhnout nebo vypsat ty výhody, které se vás zvláště týkají. I. Zdraví Lepší fungování jater, lepší trávení a větší požitek z jídla, lepší kondice, méně úrazů, lepší pocit z vlastního těla, lepší pohyblivost a souhra pohybů, lepší postřeh, lepší sexuální kondice, stabilnější krevní tlak, nižší riziko nádorů, nervové buňky jsou vám vděčné, že jste s pitím přestali, a radostně se množí. II. Duševní zdraví Lepší paměť, větší jistota, větší životní klid, lepší svědomí, lepší sebeovládání, člověk je v rostoucí míře pánem sebe sama, myšlení je přesnější, lepší odhad vlastních možností a schopností, větší sebedůvěra, větší rozvaha, nadhled, chladnokrevnost. III. Vztahy k druhým lidem Odpadnou zbytečné hádky kvůli pití, silnější postavení a větší autorita v rodině i v okolí, z člověka není cítit alkohol, člověk je lépe schopen řešit různé problémy, rovnoprávnější vztahy v rodině a i v práci, lepší možnost se prosadit, větší okruh skutečných přátel, budete lepším vzorem pro vlastní děti i pro další lidi, sníží se riziko přepadení, okradení, druzí nebudou vašeho pití zneužívat ke svému prospěchu, větší otevřenost vůči druhým, větší resp. ekt ze strany okolí (např. sousedé). IV. Finance Úspory za alkoholické nápoje, více peněz v důsledku lepšího využívání pracovních schopností a nadání, peníze, které dříve člověk utrácel za pití, může výhodně investovat, větší rozvaha při vydávání peněz, finanční úspory v důsledku lepšího zdravotního stavu, menší riziko okradení, přepadení a podvedení. V. Životní styl, ušlechtilé radosti Rozmanitější a zajímavější život, více času na dobré koníčky a ušlechtilé záliby, více času na sebevzdělávání, lepší výživa, lepší spánek, skutečná dovolená, ne zahlazování následků pití pomoci dovolené vybírané dodatečně po dnech, větší péče o zevnějšek projevující se např. v rozumném a vkusném oblékání, hezčí zařízení bytu a příjemnější prostředí doma. VI. Práce Lepší pracovní výkon, větší spolehlivost, lepší pozice vůči nadřízeným, větší autorita ve vztahu k podřízeným, zdravá sebedůvěra, lepší výdělek, větší šance, že si člověk najde dobrou práci, pokud ji nemá, a větší šance, že si člověk dobrou práci udrží. Prémie, větší bezpečnost práce, lepší pracovní vztahy. Odpadá různé napracovávání, vynahrazování a vymlouvání se. Některé nevýhody pití alkoholu I. Tělesné zdraví: Oslabení imunitního systému (menší odolnost vůči nemocem a nádorům), onemocnění jater, mozku, žaludku. Nádory v různých lokalizacích, zejména v dutině ústní, játrech a trávicím systému, u žen i zvýšené riziko rakoviny prsu. Horší trávení, nedostatek vitamínů, zhoršení vysokého krevního tlaku, cukrovky, epilepsie i dalších nemocí. Roste i riziko mozkové mrtvice. Při vyšších dávkách alkoholu je ohroženo srdce, postižení centrálního i periferního nervového systému (poruchy chůze v důsledku alkoholové periferní polyneuropatie čili postižení nervů), roste riziko nádorů, kožních nemocí, impotence, vyšší riziko úrazů a dopravních nehod. Epileptické záchvaty a řada dalších zdravotních problémů. II. Duševní zdraví: Kolísání nálad, rozlady, úzkosti, žárlivost, nepříjemné kocoviny, bolesti hlavy, nespavost. Okénka, poruchy paměti, děsivé sny, stavy smutku, malátnost, nevolnosti, nejistota, výčitky svědomí, neupřímnost k sobě, těžko zvládatelná touha po alkoholu, které se pitím alkoholu ještě zvětšuje, nutkavé myšlenky na alkohol, někdy dokonce halucinace, vidiny, hlasy, pocity pronásledování, delirium tremens i jiné duševní choroby. Větší riziko impulzívního, ukvapeného jednání a nesmyslné agrese vůči sobě či druhým. III. Vztahy k druhým lidem: Hádky kvůli pití v rodině, problémy se sousedy a širším okolím, výmluvy, napětí, ve vztazích, nedůvěra ze strany druhých lidí, člověk se dostává do role černé ovce (vždy je to on, kdo je považovaný za špatného), pocity provinilosti vůči druhým lidem, nesoustavnost ve výchově dětí, střídání náklonnosti a nezájmu o ně, zanedbávání rodiny, násilí v rodině, odcizení partnera, hromadění neřešených problémů v mezilidských vztazích, vyšší riziko rozvodů. Lidé pod vlivem alkoholu jsou častěji druhými zneužíváni, přepadáni, okrádání, vydíráni. Osamělost. Nerozvážné jednání vůči druhým, kterého pak člověk lituje. Lidé pod vlivem alkoholu se častěji dopouštějí zejména násilných trestných činů a také se častěji stávají jejich oběťmi. Roste riziko soudů a vězení. IV. Finance: Ztráty peněz vydaných za alkohol, ušlý zisk v důsledku nižší pracovní výkonnosti, vyšší nemocnost, výdaje v souvislosti s úrazy, krádežemi, požáry a nehody pod vlivem alkoholu. Investice do alkoholu jsou nevratné (jinak investované peníze by mohly přinést užitek nebo zisk). Nerozvážné výdaje pod vlivem alkoholu, nevýhodné obchody, zbytečné nákupy. Prodej věcí pod cenou pod vlivem alkoholu. V. Životní styl: Chudý životní styl: z práce do hospody a tak pořád dokola (u žen častěji z práce domů, tam pít a tak dokola), někdo už pak přestane chodit i do té práce, uzavírání se světu a druhým, nedostatek času a peněz na lepší věci, zanedbávání péče o zevnějšek, někdy trpí i hygiena, pití přináší z dlouhodobého hlediska rostoucí utrpení. VI. Práce: Větší riziko pracovních úrazů, častěji pracovní neschopnost, pokles výkonnosti, někdy vykonává člověk kvůli pití práci hluboko pod své možnosti a svoji kvalifikaci. Pozdní příchody, absence, dovolená vybíraná po dnech k zakrývání předchozího pití, nižší příjmy, oslabena je prestiž v zaměstnání. Při recidivě se obtížně hledá kvalitní práce. Riziko chybných výkonů a propuštění, zhoršení vztahů na pracovišti, výčitky a skryté nebo zjevné napětí ve vztazích. Kartička kamarád Pan A si na kousek tvrdého papíru napsal výhody, které mu přinese, když nebude pít. Na druhou stranu kartičky si napsal některé nevýhody, které by mu další pití přinášelo. Kartičku nosí u sebe. Když dostane chuť se napít, anebo když se chce utvrdit ve svých dobrých předsevzetích, kartičku si pročte. Když ho napadne nějaký další, pro něj důležitý důvod, proč nepít, na kartičku ho doplní. Kartička mu pomáhá si udržovat dobrou abstinentskou kondici, proto ji považuje za kamaráda. Tvrdá měna Paní B se doslechla, že v zahraničí si lidé, kteří chtějí s pitím přestat, dávají do peněženky speciální mince. Jsou na nich vyryté symboly abstinence od alkoholu. Nakupování je totiž vhodná doba, kdy si připomínat dobré úmysly. Paní B ovšem nemá možnost si takovou minci opatřit. Vzala si místo toho kousek papíru a vystřihla ho do formátu bankovky. Paní si B nakreslila na přední stranu své bankovky srdíčko a na zadní stranu si napsala: "Po pití se stárne a tloustne." Pak se šla napůl zálibně, napůl kriticky podívat do zrcadla. Svůj výtvor pak zastrčila do peněženky. Její bankovka se tam trochu ztratila, ale při placení si ji připomene. Paní B měla pravdu, po pití se skutečně stárne. Problémově pijící ženy, s nimiž se setkávám, po několikatýdenním nepití vypadají nejméně o pět let mladší. Tělesné zdraví Pana A jsem svým povídáním o vůli nijak zvlášť nepřesvědčil. Chtěl by něco, co by jeho vůli skutečně posílilo. Vyprávěl jsem mu proto následující pravdivý příběh. V rámci jednoho výzkumu provedli vyšetření tělesného stavu většího počtu lidí. U některých se ukázalo, že jim alkohol působí tělesné problémy. Lékař jim doporučil, aby přestali pít nebo své pití omezili. Pak se vyšetření opakovalo. Ukázalo se, že ti, kteří doporučení lékaře přijali, byli v lepším zdravotním stavu než dříve. To je povzbudilo a oni pokračovali ve zdravějším způsobu života. Pan A se poškrábal na hlavě. "Já ani nevím, koho mám na středisku jako doktora." Po delším váhání se na středisko vypravil. Lékař mu změřil krevní tlak, odebral krev na jaterní testy a krevní obraz a poslal ho na EKG (EKG je zcela nebolestivé vyšetření srdce, při kterém se na povrch hrudníku přikládají elektrody). S výjimkou jaterních testů byla vyšetření normální. Pan A tušil, proč jsou jeho jaterní testy vyšší. Zkusil tři týdny nepít a pak si nechal jaterní testy zkontrolovat znovu. Ukázalo se, že jsou téměř normální. Panu A jsem také poradil, aby si dával pozor na úrazy. Člověk, který neopatrně pije, bohužel štěstí vždy nemívá. Někdo je tak zahloubán do sebe a do svých problémů, že ani pořádně nevnímá vnější svět. Pozor na přepadení, dopravní úrazy, dodržujte bezpečnost práce. Rozhodně se vyplatí navštěvovat různé preventivní prohlídky včetně zubních. Dobrý tělesný stav vůli jistě posiluje. Vrabec v hrsti aneb technika malých cílů Milý pane A, píši Vám tento dopis, protože jsem si vzpomněl na náš rozhovor o vůli. Myslím, že část Vašeho problému spočívá v tom, že si neuvědomujete, co všechno jste dokázal. Je pravda, že se Vám i něco nepodařilo, to ale snad každému. Myslím ale, že občas toho na sebe chcete příliš mnoho. Vůli posílíte tím, když si budete dávat rozumné cíle, kterých pak dosáhnete. Nemusíte být například maratóncem nebo plaveckým přeborníkem. Stačí, když si půjdete jednou nebo dvakrát týdně zaplavat nebo zaběhat. Nemusíte se také stát znalcem němčiny, pro začátek postačí, když se naučíte pár užitečných frází a slovíček. K této záležitosti se ještě vrátíme, až budeme mluvit o sebevědomí. Se srdečným pozdravem, primář Nešpor Sebeobrana abstinenta - třináct způsobů, jak odmítat alkohol Proč je důležité odmítat se dá ukázat na příkladu. Pan A se kdysi vracel s výplatou v kapse z práce domů. Na zastávce potkal kamaráda Lojzu. Lojza ho přemluvil, aby zašli na "jedno". Pan A nezůstal u jednoho a nezůstal u piva. Co následovalo, si můžete snadno představit. Skončilo to ztrátou peněz i dokladů. Pan A před tím necítil potřebu odmítat alkohol, a proto se to ani nenaučil. Pro inspiraci a povzbuzení panu A připomínám několik slavných lidí, kteří alkohol nepili za zásady: T. G. Masaryk, Gándhí, Plánička, Albert Einstein, Willy Brandt, Robert Fischer nebo Ayrton Senna. Následující způsoby odmítání se hodí nejen závislým na alkoholu. Použijete je i při odmítání cigaret nebo drog. Dovednosti odmítat použijete i tehdy, když na vás někdo vznáší nepřiměřené požadavky, nebo když vás chce dostat do maléru. Teď už ale k věci. Jak odmítat? Rozpoznání rizikových situací a vyhnutí se Rozpoznání Je důležité už to, že rozpoznáte nějaký "večírek" nebo "oslavu" jako riziko. Můžete se vyhnout nebo na zvládnutí situace připravit. Vyhnutí se Je to prosté: Rizikové situaci, kdy by vám někdo alkohol nabízel, se vyhnete. Souvisí to se zdravým životním stylem, aktivitami neslučitelnými s alkoholem a s vyhýbáním se nevhodné společnosti. Do nebezpečné situace se tak většinou ani nedostanete. Rychlá odmítnutí Rychlé způsoby odmítání vyházejí z toho, že s lidmi, kteří vás ohrožují, nemá smysl se zaplétat. Nebezpečnou situaci rychle ukončíte. Je to vhodné hlavně tam, kde vám na nabízejícím příliš nezáleží. Nevidím, neslyším aneb Ignorování nabídky: Nabízejícího ignorujete. Je jakoby průhledný, nemusíte se na něj ani podívat, jdete rychle pryč. (Vhodná rychlost je 5 km za hodinu nebo vyšší.) Odmítnutí gestem: Nejčastěji se bude jednat o zavrtění hlavou nebo odmítavý pohyb rukou. Situaci zase rychle ukončíte. Prostě říci NE! (nebo o něco zdvořilejší "Nechci!"): I zde situaci rychle ukončíte. K základním právům člověka patří určité věci bez vysvětlení odmítnout. "NE" můžete zesílit zavrtěním hlavy a klesající hlasovou intonací. Hlavně ve formě "nechci" je to častý způsob odmítání. Zdvořilá odmítnutí Zdvořilé způsoby odmítání jsou vhodné hlavně u lidí, na kterých vám záleží a s nimiž si chcete udržet dobré vztahy. Odmítnutí s vysvětlením: To použijete, jestliže chcete tomu, kdo nabízí, říci, že odmítáte alkohol, ale ne jeho osobu. Příklad: "Ne, doktor mi to zakázal a nedělá mi to dobře." Nabídnutí lepší možnosti: Nabízíte nějakou lepší možnost, např. kávu, pozvání domů místo sezení v hospodě apod. Na to pan A. zareagoval: "No jó, mohl jsem Lojzu i s jeho ženou pozvat k nám." Převedení řeči jinam: Opět celkem jednoduché. Krátce odmítnete a začnete se bavit o něčem, co by mohlo zajímat, člověka se nímž se bavíte. Odmítnutí s odložením: Lidé ho používají poměrně často. Někdy se tím myslí skutečné odložení ("Ne, dneska to nejde, jsem tu autem."). Jindy se odmítnutí s odložením používá ve významu zdvořilého ne ("Ne, někdy jindy.").Tento způsob odmítnutí spíše nedoporučuji, zejména ne tam, kde by bylo lépe odmítnout jednou provždy. Důrazná odmítnutí "Jsou typy, že by vymámily z jalový krávy tele," poznamenal pan A. "Nějaký silnější způsob odmítání byste neměl?" Ale ano, jsou i silnější způsoby odmítání. Porouchaná gramofonová deska: Porouchaná gramofonová deska může dokola opakovat jednu větu. Vůbec při tom nemusíte poslouchat, co vám druhý říká. Příklad: "Pojď na jedno." "Nechci!" "Přece by ses nebál ženy?" "Nechci!" "Dáme jedno a půjdeme domů." "Nechci!" Odmítnutí protiútokem: Namísto omlouvání se a vysvětlování, řeknete druhému, co se vám na jeho chování nelíbí nebo mu uštědříme nějakou dobrou radu, např. "Starej se o sebe!". Královská odmítnutí Jsou zvlášť cenná, proto jsme je nazvali královskými. Odmítnutí jednou provždy: Používá se hlavně tehdy, chcete-li předejít tomu, aby vám dotyčný nabízel alkohol v budoucnu. Je tedy velmi užitečný u lidí s nimiž přicházíte často do styku (spolupracovníci, sousedé, příbuzní apod.) Příklady: "Ne díky, co jsem s pitím přestal, cítím se daleko líp." "Nechci, s pitím jsem skončil, nedělalo mi to dobře." Odmítnutí jako pomoc: Tímto odmítnutím chrání člověk vlastní zdraví i zdraví nabízejícího. Příklad: "Já už nepiju, a ty s tím taky přestaň, dokud je čas." Odmítnutí jako pomoc se má používat jen tam, kde to má smysl a kde je to vhodné. Na okraj k tomuto způsobu odmítnutí dodávám, že někteří naši pacienti se do léčby dostali po té, co jim léčbu doporučil náš bývalý úspěšný pacient. A ještě poznámka. Pokud byste museli mluvit s lidmi, kteří jsou pod vlivem alkoholu, buďte opatrní. Alkohol zvyšuje agresivitu a podstatným způsobem se podílí na násilných trestných činech (bývá zjišťován v těle pachatelů i obětí). S opilým člověkem mluvte spíše tichým a klidným hlasem. Tón hlasu je často důležitější nežli to, co říkáte. udržujte také bezpečnou vzdálenost, a pokud to jde, rychle odejděte. Způsoby odmítání a způsoby zvládání závislosti jsem pro vás heslovitě shrnul v další části knihy tak, aby se lépe pamatovaly. Návyk se dá překonat Paní B mi nedávno řekla: "Je pravda, že jsem začala víc pít, když jsem měla problémy v rodině. Teď ale už problémy v rodině nemám, ale piju dál. Dá se s tím něco dělat?" Odpověď na otázku paní B je obsažena v názvu této kapitoly. Zamysleme se nad tím, jak návyk, přesněji řečeno závislost, překonat. Je samozřejmé, že nemůžete používat současně všechny postupy, o nichž bude řeč. Navrhnu vám něco jiného. Vyzkoušejte si je a držte se těch, které se vám osvědčí. Výzkumy prováděné v této oblasti svědčí o tom, že ve výhodě jsou ti, kdo umí více způsobů a používají je. Rozpoznání psychické závislosti v jejích "převlecích" Kdyby za někým závislost na alkoholu přišla a prostě mu řekla: "Dej mi svoje játra", každý by před závislostí utekl. Aby závislost dostala játra, o které jí jde, používá lstivé převleky. Třeba takové: "Pro jednou se nic nestane." "Potřebuješ si odpočinout." "Nikdo to nepozná." Když dokážete převlečenou závislost poznat, mnohem snadněji se jí ubráníte. Nepřipomínat si příjemné prožitky související s alkoholem Co bylo, to bylo a už se to nikdy nevrátí, neboli, jak říká filozof: "Nevstoupíš dvakrát do téže řeky." Alkohol bývá pro člověka, který si na něm vytvoří závislost, zdrojem velkého utrpení. Období bezstarostného pití patří minulosti. Je třeba to přijmout a podle toho jednat. Pasivně pozorovat myšlenky a pocity a nereagovat na ně Tento postoj nezaujatého diváka velmi připomíná techniku vnitřního ticha popsanou v kapitole o józe. Je to účinný postup, v psychoterapii se mu říká "surfing" (člověk jakoby klouže čili surfuje po povrchu myšlenek, ale nenamočí se do nich). Signál, talisman, deník, symbol abstinence K takovým symbolům patří speciální bankovka, jejíž výrobu jsme již popsali v kapitole "Jak je to s pevnou vůlí?" (postup "Tvrdá měna"). Dalšími oblíbenými symboly jsou velbloud (vydrží 24 hodin se nenapít), kaktus (sucho kaktusům svědčí), ametyst (od starověku je tento polodrahokam symbolem střízlivosti a zdrženlivosti, navíc se tradičně považuje za léčivý kámen). Nebroušený ametyst se dá pořídit i za 20 Kč. Symboly abstinence můžete nosit při sobě anebo je strategicky umístit na nebezpečná místa. Takovým nebezpečným místem mohou být východové dveře z vašeho bytu, telefon, lednice, peněženka apod. Prostě vydržet Paní B se zeptala, jak dlouho trvá chuť se napít. Je to výborná otázka. Trvá různě dlouho, ale nejdůležitější je to, že začíná a končí. Stačí prostě vydržet a chuť zmizí. Období, kdy je člověk sužován touhou po alkoholu, se dá zkrátit tím, že něco podniknete. Ale i když nepodniknete a vydržíte, vyhrála jste. Jak je to s chutí se napít, si můžeme znázornit na jednoduchém obrázku. Obrázek 1: Prostě vydržet Ve výhodě je ten, kdo má "suchý dům". Co je to suchý dům si ukážeme na následujícím příběhu. Pan A jednou v návalu odhodlání vylil všechny alkoholické nápoje, které měl doma, do záchodu a ještě pro jistotu spláchl. Pak mu ale začalo vrtat hlavou: "Co kdyby přišla návštěva, co jí nabídnu?". Pane A, udělal jste moc dobře! Návštěvě i vám jenom prospěje, když budete pít dobrý čaj, kávu, minerálku nebo tonik. Vylitím veškerého alkoholu jste právě zahájil éru suchého domu. Kdyby vás i chuť na alkohol dočasně přemohla, ve svém suchém domě jste v bezpečí. A než byste si něco sehnal, krize pomine, chuť vás přejde a vy budete opět pánem sebe sama. Připomínat si výhody abstinence nebo v ohrožení nevýhody alkoholu či drog K tomu můžete použít postup "kartička kamarád" popsaný v kapitole "Jak je to s pevnou vůlí?" Přeladění a rozptýlení Vypít velké množství nealkoholického nápoje, udělat si radost, přeladit se relaxací, cvičením, jógou, koupelí, saunou, v přírodě, spánkem, za pomoci léčivých rostlin a mnoha jinými způsoby. Rozptýlení jako práce kutilství, hudba, četba, jídlo, kultura atd. Autosugesce - jak přesvědčit sama sebe Překonání závislosti pomáhá opakování určitého předsevzetí neboli autosugesce ve stavu uvolnění navozeném nějakou relaxační technikou, případně před usnutím nebo krátce po probuzení. Jaké jsou hlavní zásady při volbě autosugestivní formule (v józe se jí říká sankalpa)? Vaše formule by měla být jasná, spíše stručná a kladně vyjádřená. Jinými slovy neměl by se v ní vyskytovat zápor, například ve formě předpony "ne". Příklady některých vhodných formulí pro lidi, kteří překonávají problémy s alkoholem: " Žiji zdravě. " Střízlivost je výhodná. " Jsem klidný a sebevědomý, alkohol je mi lhostejný. " Abstinence trvá! " Abstinence se daří. Princip opaku Lidské myšlení má sklon přeskakovat z jedné krajnosti do druhé. Je tedy účinnější vyvolat bezpečné myšlenky opačného zaměření, než nebezpečné myšlenky odhánět. Zásada Anonymních alkoholiků abstinovat právě dnes Je to osvědčená zásada Anonymních alkoholiků, o této organizaci bude v této knize ještě řeč. Někdo si dokáže těžko představit, že by po celý další život nevypil ani kapku alkoholu. Není nutné, aby si něco takového představoval. Novomanželka, která by se dopředu trápila několika vagóny špinavého nádobí, které za manželství umyje, by si pokazila svatbu. V průběhu let nádobí postupně umyje a ani jí to nepřijde. Proto i vy abstinujte právě dnes. Další den abstinujte také dnes. Dny se budou skládat jeden k druhému a budou z nich týdny, měsíce a roky. Tato zásada nás také učí, že každý den abstinence má velkou cenu. Symbolem této zásady je velbloud, o kterém jsme hovořili v této kapitole v partii "Signál, talisman, deník, symbol abstinence". Tedy stručně shrnuto: "Dnes abstinuji a zítra se uvidí!" Přijetí abstinence jako samozřejmosti a trvalého stavu Někdo zkouší sám se sebou smlouvat, kolik alkoholu ještě ano, kolik už ne, jaký druh alkoholického nápoje a jaký ne, kdy ano a kdy ne. Pokud jste zjistili, že pokusy o kontrolované pití se pro vás nehodí, přijměte to. Abstinence je pro vás jasně výhodnější, nepřipusťte proto vnitřní diskusi na toto téma. Abstinuji a basta! Promluvit s někým, kdo pochopí a pomůže Ten někdo může být váš terapeut, psychoterapeutická skupina, organizace Anonymních alkoholiků, dobrý přítel nebo i někdo z rodiny. Další možností je to, že se vy sám budete podílet na léčbě jiných lidí, např. právě při skupinové psychoterapii nebo v organizaci Anonymních alkoholiků. Utvrdíte se tak v abstinenci. Pět buddhistických způsobů ke zvládání špatných myšlenek 1. Vyvolat opačné myšlenky. (Místo na alkoholu se napít minerálky.) 2. Uvědomit si zhoubné následky špatných myšlenek. (Kocoviny, deliria, problémy.) 3. Myšlenky pozorovat a nereagovat na ně. 4. Hledat příčiny a kořeny špatných myšlenek. (Např. nevhodné prostředí, únava, nuda apod.) 5. Zatnout zuby, přitlačit jazyk k dásním, prostě vydržet a myšlenky překonat. Způsoby odmítání a způsoby zvládání závislosti v přehledu Způsobů zvládání touhy po alkoholu jsme uvedli třináct stejně jako jsme uvedli třináct způsobů odmítání. Pozorný čtenář najde mezi způsoby odmítání a zvládání psychické závislosti určité podobnosti, což usnadňuje zapamatování. Jak odmítat drogy a alkohol Jak zvládat závislost 1. Rozpoznání rizikových situací (např. nebezpečný známý, restaurace). 1. Rozpoznání závislosti v převlecích (např. "pro jednou si nic nestane"). 2. Vyhnutí se rizikové situaci, nevhodné společnosti, nebezpečnému prostředí. 2. Vyhnutí se na příjemným vzpomínkám na alkohol. 3. Nereagovat na nabídku a jít pryč. 3. Nereagovat na nebezpečné myšlenky. Pasivně je pozorovat, zaujmout postoj diváka, uvolněného pozorovatele. 4. Gesto odmítnutí (zavrtět hlavou apod.) a odejít. 4. Gesto nebo symbol abstinence (deník z léčby, ametyst nebo jiný symbol podle vlastní volby). 5. Prostě říci NE! 5. Prostě vydržet. 6. Vysvětlit odmítnutí. Např. "Nechci ze zdravotních důvodů." 6. Vysvětlit sobě proč abstinuji. Připomenout si výhody abstinence či při ohrožení nevýhody alkoholu nebo drog. 7. Nabídnutí lepší možnosti druhému. "Mohli bychom zajít na výstavu." 7. Nabídnutí lepší možnosti sobě: nealkoholický nápoj, udělat si radost, relaxace, jóga, koupel, sauna, příroda, spánek, léčivé rostliny atd. 8. Odmítnutí a převedení řeči jinam: "Nechci. Co je u vás nového?" 8. Převedení myšlenek jinam: práce, kutilství, hudba, četba, jídlo, kultura atd. 9. Odložit nabídku a tak odmítnout. 9. Odložit úvahy "Jak vydržím abstinovat celý život?" Zásada Anonymních alkoholiků abstinovat právě dnes, zítra zase dnes a další dny stejně. 10. Opakovat odmítnutí (porouchaná gramofonová deska - např. opakovat "nechci!"... "nechci!"..."nechci!"). 10. Opakovat formuli autogenního tréninku nebo sankalpy v józe ("Žiji zdravě", "Střízlivost je výhodná" apod.). 11. Protiútok jako odmítnutí. Např. "Raději se starej o sebe!" 11. Protiútok proti psychické závislosti. Vyvolat opačné, bezpečné a zdraví pomáhající myšlenky. 12. Odmítnutí jednou provždy: "Já už nepiju" nebo "s alkoholem jsem skončil". 12. Definitivní přijetí abstinence jako samozřejmosti a trvalého stavu. 13. Odmítnutí jako pomoc: "Nechci a ty toho nech dokud je čas." 13. Pomoc vyhledat a přijmout (skupina, Anonymní alkoholici, terapeut) či pomáhat při léčbě druhých. Abstinenci zdar! Návyk se dá překonat (pro pokročilé) Některé postupy k překonávaní závislosti jsou trochu složitější. Máte-li chuť zkusit si i ty, blahopřeji. Zde jsou k vašim službám. Třístupňová obrana Některá americká léčebná zařízení používají právě tento postup jako hlavní léčebnou metodu. Princip je poměrně jednoduchý. Středověká města a hrady byly chráněny více řadami hradeb. Pokud by i nepřítel pronikl zevním okruhem hradeb, stále ještě bylo možné ho odrazit od některého z vnitřních okruhů. Nepřítelem je pro nás bažení požívat alkohol nebo jinak řečeno závislost. Nepříteli můžete postavit do cesty následující hradby. Třístupňová obrana 1. hradba: Zkoumání řetězců vedoucích k setkání se spouštěči a přerušení těchto řetězců. : Hlava (rozum) Srdce (emoce) Končetiny (jednání) Spouštěč 2. hradba: Zkoumání řetězců vedoucích od spouštěčů k recidivě (myšlenky, pocity, chování) a přerušení těchto řetězců. :Hlava (rozum) Srdce (emoce) Končetiny (jednání) Recidiva 3. hradba: Zkoumání řetězců vedoucích od prvního porušení abstinence k debaklové situaci a přerušení těchto řetězců. Rychlé zastavení recidivy. : Hlava (rozum) Srdce (emoce) Končetiny (jednání) Debakl Pan A: Tak tomu nějak nerozumím. Žádám příklad! 1. hradba Řekněme, že váš spouštěč byl konec pracovní doby a cesta s kolegy z práce do hospody. Vaše hlava si říkala: "Pro jednou se nic nestane, budu tam jenom chvíli, o nic nejde." Co jste si mohl říkat místo toho? Že bych měl mít rozum, že se neumím při pití ovládat, že když se kvůli chlastu zase dostanu do malérů, tak mi nikdo z "kamarádů" nic nedá ... Správně, tak to bychom měli hlavu. A co srdce? Netěšil jste se nakonec do hospody a neobjevila se náhodou silná touha po alkoholu (odborně se tomu říká bažení, anglicky craving). Jaké jiné pocity byste mohl v této situaci vyvolat? Vzpomínat na opilecké úlety, ostudy a trapnosti. Nebo něžně vzpomínat na rodinu. To se myslí tím srdcem? Ano. A kam se příště vydají vaše končetiny, když ne do hospody? Domů nebo si koupit nějakou knížku. 2. hradba Tak a probrali jsme první hradbu před setkání se spouštěčem. Nyní ke druhé - mezi spouštěčem a recidivou. Hlavu jste v hospodě asi moc nepoužíval? To ne, teď bych už byl opatrnější, abych se nedostal do průšvihu. A vaše touha po alkoholu v hospodě určitě ještě zesílila. To je fakt. Měl jsem si radši dát něco nealko a rychle zmizet. Dobře, to už jsou končetiny. 3. hradba A teď třetí stupeň chránící vás před debaklem. Když už jste začal pit, nedokázal jste přestat a domů jste přišel v nepěkném stavu. Tady se vaše hlava také moc nevyznamenala? Měl jsem výčitky svědomí a říkal jsem si, že je to stejně jedno. To už bylo srdce. Co byste dělal teď, kdyby taková situace nastala? Místo výčitek svědomí bych z té hospody rychle zmizel. Manželka by asi stejně nadávala, kdyby to ze mě bylo cítit, ale určitě ne tolik. Tím bych předešel tomu, čemu říkáte debakl. Ano, mohl jste také někomu zavolat a požádat o pomoc, což je zase jednání čili končetiny. Na třístupňovou obranu jsem dokonce složil oslavnou báseň. Zde je: Třístupňová obrana ve verších Nebezpečí rozpoznám spouštěčům se vyhýbám. Když mě spouštěč přepadne, postavím se rozhodně. Z recidivy debakl nejednou mě zahákl. Nezahákne více, myslím na Bohnice. Semafor Velmi se hodí v situaci, kdy se objeví bažení (nutkavá touha po alkoholu) nebo když dostane člověk nějaký špatný nápad (třeba zajít do hospody). V takové situaci si člověk vybaví nejdřív červené světlo semaforu, které říká "zastavit". Pak si vybaví žluté světlo. Během žlutého světla si uvědomí různé možnosti, jak může reagovat a hlavně krátkodobé i dlouhodobé následky svého jednání. Z uvedených možností si pak vybere nejvýhodnější. Nakonec si vybaví zelené světlo, vybranou možnost uskuteční a vyhodnotí. Červená: Stop, zastavit, uvažovat. Oranžová: Jaké možnosti, se nabízejí a jaké mají tyto možnosti dlouhodobé i krátkodobé následky? Výběr nejvýhodnější možnosti. Zelená: Vybranou možnost uskutečnit a vyhodnotit. Řekněme, že by panu A někdo v práci u příležitosti oslavy svých narozenin nabídl alkohol. Semafor pak vypadá následovně: Červená: Stop, přestat reagovat automaticky, uvažovat. Žlutá: 1. možnost. Napít se alkoholu. Následky: Při špatném sebeovládání ve vztahu k alkoholu by to mohlo skončit opilostí, ostudou, tím, že bude druhý den člověku špatně a že bude mít problémy v rodině. 2. možnost. Vymluvit se, že jsem tady autem nebo že nemám čas. Následky: Vyhnu se problémům v práci a rodině. Příště mi ale budou nabízet zase. 3. možnost. Říci, že alkohol ze zdravotních důvodů zásadně nepiji. Vyhnu se tak problémům a navíc mi příště nebudou alkohol v práci nabízet. Výběr nejvhodnější možnosti: 3. možnost. Zelená: Vybranou možnost uskutečnit a zhodnotit výsledek. Pan A: Někdy je ale třeba jednat rychle a bez dlouhého přemýšlení. Ano, třeba kdyby po vás někdo v hospodě (raději tam nechoďte) hodil půllitr. Místo semaforu v takovém případě uhněte a teprve dodatečně přemýšlejte o tom, kde a jak si opatřit lepší společnost. Semafor a třístupňovou obranu je možné spojit. V semaforu také pracujete s rozumem, city i jednáním. Semafor můžete použít tak, že vám pomůže předejít setkání se spouštěči, že s jeho pomocí předejdete při setkání se spouštěčem recidivě a díky semaforu lze také rychle zastavit recidivu, kdyby nastala. Podmiňování ve fantazii Alkohol i jiné drogy nabízejí napřed příjemné a většinou teprve pak nepříjemné. Lidský mozek ve své nedokonalosti si s alkoholem spojuje to příjemné, méně však vzdálené bolestné důsledky (například nemoci působené pitím). Tento postup pomáhá zmíněnou nedokonalost mozku překonat. Nepříjemné spojujeme s alkoholem a příjemné s abstinencí od něj. Pilný pan A se následující postup naučil nazpaměť, paní B si ho namluvila na magnetofonový pásek a ten si pak pouštěla. Požívá se 3x týdně 10 týdnů a pak 1-2x měsíčně. Zahraniční prameny uvádějí u tohoto postupu dobré výsledky i u pokročilých forem závislosti na alkoholu. Podmiňování ve fantazii Uvolnění: Pohodlně se posaďte nebo položte, pokud umíte nějakou relaxační techniku, tím lépe, můžete ji použít. Oslabení nevýhodného chování: Vybavte si s větší nebo menší zřetelností alkoholický nápoj, který jste dříve pil. Vybavte si jeho chuť, pach, teplotu, dotyk sklenice. Pak si co možná zřetelně vybavte tu nejhorší kocovinu, kterou jste kdy prožil nebo něco jiné velmi nepříjemného. Spojujete to s alkoholem. Opakujte 4x. Posílení výhodného chování: Nyní si vybavte situaci, kdy jste dřív pil. Možná vás někdo zval na sklenici nebo jste pil z nudy a osamění doma. Jasně zřetelně a důrazně odmítněte druhému člověku nebo sám sobě. Pak se za odmítnutí odměňte. Můžete se pochválit, vyvolat pocit klidu a sebeuspokojení. Můžete si představit, že vás za vaše odmítnutí chválí někdo, na kom vám velmi záleží. Uvědomte si, jak jste se tím stal přitažlivější, jak vám to lépe myslí, oč více dokážete. Opakujte 4x. Závěr: Vychutnejte ještě chvíli příjemný stav klidu a uvolnění, jestliže se vám podařilo si ho navodit, protáhněte se jako při probuzení z osvěžujícího spánku a otevírejte oči. Cvičení končí. Kamínek pomocník Následující dva postupy jsou určené lidem, kteří mají rádi věci tajemné, ba magické. Najděte si vhodný kamínek, který se vám líbí a je příjemný na dotek. Noste ho u sebe. Kdyby na vás přišla chuť se napít, nebo jste se cítili špatně, třete svůj kamínek. Přeneste a přestěhujte do něj nepříjemné napětí ze svého nitra. Kamínek od vás vaše nepříjemné pocity přijme a rozpustí je. Čas od času kamínek omyjte v roztoku slané vody, abyste ho připravili na další používání. Můžete si vybrat kamínek podle vlastní volby, pokud byste chtěli nějaký speciální, doporučuji malý ametyst (od pradávna symbol střízlivosti). Rituální odhození problému Najděte si nějaký předmět, který bude symbolizovat váš problém s alkoholem. Může to být např. kus uhlí, rezavý hřebík, pecka od ovoce. Tento předmět noste stále nebo alespoň většinu času u sebe po dobu nejméně 10 dní. Pak na nějakém klidném místě, kde budete sám nebo sama, předmět spalte nebo hoďte do vody. Uvědomujte si, co při tom cítíte a co pro vás znamená se problému zbavovat. Proč životní styl? S lidmi závislými na alkoholu se setkáváme mnoho let. Není náhodou, že se mezi nimi častěji vyskytují lidé s určitými zaměstnáními. Co myslíte, že může mít společného stavební dělník pracující daleko od domova a od rodiny, lékař, policista, číšník, pracovník zahraničního obchodu, zdravotní sestra, podnikatel a novinář? U všech těchto zaměstnání se spojuje zátěž (daná odpovědností, rizikem, osamělostí, směnným provozem atd.) a snadná dostupnost alkoholu. Tam, kde to není vyváženo zdravým způsobem života, vzniká nerovnováha. To už dávno pochopily některé americké firmy a pro své zaměstnance organizují rozsáhlé preventivní programy. Možná patříte k lidem s nevyváženým životním stylem i vy. Pokud ano, důkladně si tuto kapitolu přečtěte. Lepší životní styl prospěje nejen vašemu zdraví, ale budete se cítit spokojenější. I to je pro překonání problémů s alkoholem důležité. Jak změním svůj způsob života? Pan A měl narozeniny a strašně se opil. Další den ho bolela hlava a bylo mu špatně. Rozhodl se, že začne jinak. Bude denně cvičit, chodit spát bude v deset hodin, jíst bude jenom zdravá jídla, přestane kouřit a nikdy se nebude rozčilovat. Po týdnu ale zjistil, že dodržovat všechna zmíněná pravidla přesahuje jeho síly. Napůl bezradně, napůl pochybovačně se ptal: "Dá se způsob života vůbec změnit?" Milý pane A, taková zásadní změna způsobu života je možná na dovolené, v lázních nebo když člověk nastoupí ústavní léčení. V normálních životních podmínkách je obtížnější. Navrhuji vám, abyste ve svém životě zavedl nějakou menší změnu. Teprve až se osvědčí a upevní, zavádějte změny další. Vím, že po návratu z práce jste unavený, nervózní, hodně kouříte a hodně pijete. Co kdybyste zkusil jít kus cesty z práce pěšky nějakou klidnou částí města? Až se vám tato 15 až 20 minut trvající procházka osvědčí, uvažujte o dalších vylepšeních životního stylu. Třeba byste si po návratu domů mohl na deset minut zacvičit relaxaci nebo jít pod sprchu. A o víkendu by mohl následovat výlet s rodinou do přírody. Opakuji však "Měnit způsob života bývá snazší pomalu." "To myslíte třeba, že by pro začátek stačilo jít si jednou týdně zaplavat?" zeptal se pan A. Ano, myslím právě toto. "Vám, se to řekne měnit životní styl pomalu?" řekla paní B a hned pokračovala: "Já už jsem tak akorát na zhroucení!" Možná je váš životní styl v takovém nepořádku, že vyžaduje zásadní změnu. Schválně, o kterou poruchu životního stylu by se u vás mohlo jednat? Časté poruchy životního stylu Přešponovaný životní styl: chcete toho stihnout příliš moc. Máte svůj program tak moc nabitý a nic nestíháte. Co s tím: Zbytečně nespěchejte, vyhýbejte se stavům vyčerpání, nepřibírejte si další povinnost, dokud nevypustíte jinou nejméně tak časově i jinak náročnou, nechtějte všechno udělat sama a o práci se rozdělte, nechávejte si časovou rezervu na nepředvídané komplikace. To nejdůležitější nakonec: Odpočinek si plánujte stejně zodpovědně jako důležité pracovní úkoly. Jenom mimochodem dodávám, že jsem napsal také knihu "Závislost na práci" (kniha je volně dostupná na Internetu: www.plbohnice.cz/nespor nebo www.mujweb.cz/veda/nespor). Rizikový a stresující životní styl: Rizikový a stresující životní styl se týká lidí, kteří se nacházejí v těžké situaci nebo vykonávají rizikové a stresující zaměstnání (policisté, servírky, pracovníci kasin, ale i vedoucí pracovníci velkých firem a bank, zdravotníci, politici nebo novináři). Problémem není tedy ani tak nadbytek práce, ale její charakter. Co s tím: Uvažujte o tom, jestli máte na to, uvedenou práci dlouhodobě vykonávat, nebo jestli si raději najít něco klidnějšího. Určitě se naučte nějakou relaxační techniku a hlavně ji pravidelně používejte. Máte-li někoho, komu se svěřit, jste ve výhodě a stres lépe zvládnete. Chaotický životní styl: Pro chaotický životní styl je typické nepředvídané střídání období mimořádného vypětí a naprosté nečinnosti. To může být dáno zevními okolnostmi práce (příprava na zkoušku, termínovaná práce) nebo sklonem nechávat věci na poslední chvíli. Co s tím: Nedovolte, aby vás spěch připravoval o radost z práce nebo dokonce zvyšoval riziko úrazu. Rozdělte si naléhavé záležitosti na ty, které skutečně spěchají, a na ty, které mohou počkat. Těmi méně naléhavými se v situaci, kdy nemáte čas, vůbec nezabývejte. Určitě si pořiďte diář, používejte ho a plánujte do něj práci i odpočinek. Dbejte na rovnoměrnější rozložení a větší rovnováhu. Rád v této souvislosti mluvím o strategii "Jánošík". Jánošík bohatým bral a chudým dával, podobně i vy z přešponovaných dní přesuňte něco do doby, kdy hrozí nuda. Neradostný životní styl: Ten je naplněn nepříjemnými povinnostmi a schází v něm nějaké radosti a potěšení. Takový člověk často lopotně pokračuje do okamžiku, kdy jeho trpělivost přeteče, pak udělá hloupost, je zaplaven výčitkami svědomí, v neradostné lopotě zas pokračuje, dokud jeho trpělivost zase nepřeteče. Co s tím: Neodkládejte i drobná potěšení na neurčito, až na ně "bude čas". Nevyžívejte se v mučednictví a trpitelství a nevyvolávejte v druhých pocity viny. Uberte nepříjemných povinností a přidejte drobných radostí. Mějte potěšení i z maličkostí, které si můžete obstarat sama. Nastražený životní styl: Takový člověk předpokládá, že mu chce každý ubližovat. O druhých lidech smýšlí zásadně špatně. Co s tím: Jednání ze strany druhých lidí může také souviset s tím, jak se k nim chováte vy. Zkuste změnit své chování a po nějakém čase posuďte, jak se tato změna projevila ve vašem okolí. Při dosahování mnoha cílů často víc prospívá spolupráce než soupeření. Prázdný životní styl: Pro něj je typická nuda a prázdnota. Dočasně prázdný životní styl může vyvolat např. nezaměstnanost nebo nemoc. Co s tím: V takové situaci nepodceňujte práce, které by vás dříve nenapadlo dělat. I když vás k tomu nikdo nenutí, vstávejte v určitou dobu, čas si rozvrhněte a svůj rozvrh dodržujte. Uvažujte o dobrých možnostech, které vám daná situace poskytuje. Můžete např. rozvíjet své zájmy, pomoci blízkému člověku, studovat atd. Zásobárna radostí Lidé, kteří mají problémy s alkoholem, jsou někdy velmi snaživí a pracovití. Pití je pro ně často jednou z mála věcí, kterou zdánlivě dělají pro sebe (víme, že ve skutečnosti si tak škodí). Pro takové lidí přestat pít zároveň znamená najít si lepší a bezpečnější zdroje radostí. "Musím" (povinnosti) v jejich životě by se měly dostat do rovnováhy s "chci" (tedy potěšeními a zálibami). Na kousek papíru napište 20 i více věcí, které vám v životě mohou udělat radost. Kartičku papíru mějte při ruce. Když budete cítit, že toho na vás život nakládá přespříliš, vyberte ze své zásobárny radostí tu, na kterou máte právě chuť a která je právě vhodná. Pro zajímavost a inspiraci nabízím příklad. Zásobárna radostí pana A. " Koupel nebo sprcha " Reprodukovaná hudba " Křížovka " Popovídání si se známým, který má také zahrádku a rozumí tomu " Práce v domácí dílně " Něco dobrého si uvařit a pak si na tom pochutnat " Masáž " Sauna " Plavecký bazén " Knížka " Pořádně se vyspat " Výlet za město " Šachy " Pustit si kazetu s nahranou relaxací " Koupit si nějakou drobnost " Jít s manželkou do kina (bez dětí) " Sex " Hrát si s klukem se stavebnicí " Zajít do knihovny " Fotografování a vyvolávání filmů " Cestování " Koupit si něco na sebe nebo do dílny " Kutilství " Zacvičit si " Jít s klukem ven (do ZOO, hrát s míčem nebo jezdit na kole) " Chytat na krátkých vlnách vzdálené stanice " Napsat kamarádovi " Pustit se do řešení nijakého zajímavého pracovního problému " Práce s počítačem Potřebujete hodně silných podnětů nebo ne? Psychologové zjistili, že lidi lze zhruba rozdělit na ty, kteří potřebují hodně silných podnětů, a na ty, kterým stačí málo a slabších. Mezi lidmi, kteří mají problémy s alkoholem nebo jinými drogami, je více těch prvních, tedy těch, kteří potřebují mnoho silných podnětů. Pokud mezi ně patříte i vy, přemýšlejte, jak si je opatřit. Pan A si je ve svém seznamu "zásobárna radostí" potrhl červeně. Které z nich to byly, si snadno domyslíte. Udělejte to také tak. Zdánlivě nevýznamná rozhodnutí - pozor na ně! Paní B pozvala její známá Jarka na návštěvu. Paní B ji dobře znala. Jarka je rozvedená, žije sama a hodně pije. Při takových návštěvách se většinou společně přiopily a pak si Jarka stěžovala na všechny křivdy, které ji v životě potkaly. Přijmout pozvání nebo nepřijmout? Paní B si uvědomila riziko. Kdyby na návštěvu šla, možná by neodolala a v pití by pak mohla pokračovat další den s bolestnými následky. Rozhodnutí jít na takovou návštěvu by bylo jen zdánlivě nevýznamné. Ve skutečnosti by mohlo paní B značně poškodit. Proto paní B zdvořile, ale pevně odmítla. I to bylo zdánlivě nevýznamné rozhodnutí, ale rozhodnutí dobré. Uchránilo paní B před spoustou zbytečných nepříjemností. Prospěla jím sobě i paní Jarce, která se možná časem naučí místo sebelitování žít rozumněji. Aktivity, které jsou neslučitelné s alkoholem a napomáhají překonání problémů s pitím Pan A je dobrý pozorovatel. Všiml si, že když se věnuje určitým činnostem, nepije vůbec, nebo jen velmi málo. Některé činnosti se s pitím alkoholu neslučují. To, že se jim věnuje, mu pomáhá nepít. Patří sem práce s počítačem, luštění křížovek, procházka se psem, hraní si s dětmi a návštěva lidí, kteří nadměrné pití nesnášejí. Vážený čtenáři, nemyslím, že byste musel pana A v tom všem napodobovat. Postačí, když se zamyslíte nad vlastními aktivitami, které nejdou s alkoholem dohromady. Nedávno jsem dostal lístek od paní B. Psala, že od té doby, co přestala pít, "zuřivě plete". "Je to normální, pane doktore?" "Ale ano, paní B, je to úplně normální." Zásadní změna prostředí Můj přítel, který vede středisko jógy v Itálii, mi vyprávěl následující příběh. Obrátil se na něj jeden mladík, který začal brát drogy a zapletl se světem zločinu. Žádal o pomoc. Přítel mu pro první dobu nabídl pobyt v jejich středisku na venkově. Tam překonal mladík nejhorší počáteční období. Pak mu onen přítel doporučil, aby se odstěhoval na jisté velmi vzdálené místo. Rodičům mladíka, kteří byli vlivní a bohatí, doporučil, aby syna na novém místě nijak nepodporovali. Syn tak musel spoléhat na vlastní síly. Tento nezvyklý a zdánlivě tvrdý přístup pravděpodobně zachránil mladíkovi život. Zásadní změna prostředí je vhodná zejména tam, kde by se jinak člověk obtížně odpoutával od nevhodné společnosti, pijácké party atd. O užitečnosti takové změny existují vědecké důkazy. Změna prostředí (zejména odstěhování se do jiné země) je ale psychicky náročná. Znamená to např. vytvořit si zcela nový okruh přátel a známých, zorientovat se v místních poměrech, zvládat nezvyklé situace. Někdy se to ale vyplatí. Často ovšem dělají lidé, kteří mají problémy s alkoholem, následující chybu: Domnívají se, že za jejich problémy může zaměstnavatel, manželka, okolí. Ukvapeně změní zaměstnání, manželku, nebo obojí a jsou překvapeni, že svůj problém přenesli do nového zaměstnání nebo do nového vztahu. Spíše si tak pohoršili než polepšili. V tomto případě by udělali mnohem lépe, kdyby se soustředili na překonání problému s alkoholem, což by vyřešilo většinu jejich problémů. Hodný a zlý stres Do ordinace přichází přepadlý a nemocný člověk. Přijímali jsme ho v těžkém stavu a mohl zemřít. Je jasné, že chce někomu, ale především sobě, vysvětlit, co se to vlastně stalo. Začíná hovořit o svém životě a popisuje velké nároky, kterým byl vystaven. Na pozadí jeho příběhu tuším nevyslovenou otázku: "Co jiného jsem mohl dělat než pít?" Mám pro své pacienty pochopení. To ale neznamená, že s nimi vždy a ve všem souhlasím. Proti nadměrnému stresu se toho dá udělat velmi mnoho. Ale i nedělat nic, by bylo lepší než pít. Alkohol v těžkých životních situacích oslabuje schopnost správně se rozhodovat, zatěžuje játra, mozek, oběhový systém i další orgány, a stres tak jen zvyšuje. Hodný stres Asi nejlepší překlad anglického slova "stress" je zátěž. Přiměřená duševní nebo tělesná zátěž nejenže člověku neškodí, ale naopak prospívá. Odborníci někdy označují "hodný" stres výrazem eustres. Většina lidí rozumí slovem stres "zlý" stres, tedy zátěž příliš silnou nebo trvající příliš dlouho. Proti zlému stresu se, milý čtenáři, můžete účinně bránit. V této kapitole budeme společně přemýšlet o tom, jak. Je dobré se hýbat Paní B se strašlivě pohádala se svojí matkou. Protože se cítila silně rozrušená i druhý den, vzala si s sebou do práce jakési tabletky. Její kolegyně Milena nad jejími tabletkami zavrtěla hlavou: "Já, když se naštvu, tak vezmu hadr, vytřu celej kvartýr a jsem dobrá." Pak Milena ještě prohodila cosi o hnusné chemii, čímž paní B dopálila ještě více. Paní B, pozor! Milena není hloupá. Lékař by vám řekl jinými slovy něco velmi podobného. Návykové léky jsou pro člověka se sklonem k závislosti na alkoholu mimořádně nebezpečné a snadno by si na ně mohl vytvořit návyk. Navíc tělesná námaha při práci nebo při sportu spaluje látky, které se uvolnily při stresu. Tělesné cvičení nebo tělesná práce také prokazatelně snižují úzkosti a deprese. Mohou tak člověka dobře a bezpečně přeladit. Výhody přiměřeně intenzívní tělesné práce a cvičení " Snižují úzkosti a deprese " Pomáhají se odreagovat při hněvu a rozčilení " Při pravidelném provozování zvyšují kondici a zdravé sebevědomí " Pomáhají vytvářet zdravý životní styl " Usnadňují relaxaci (uvolnění). Ta se někdy dostavuje samovolně po předchozí tělesné aktivitě. " Mohou vyvolat pocit libosti (euforii). " Zdravá a přiměřená námaha nebo vhodné cvičení jsou součástí prevence nebo léčení mnoha nemocí (obezita, cukrovka, vysoký krevní tlak, některá onemocnění pohybového systému, duševní poruchy atd.). " Přiměřené cvičení posiluje imunitní systém a zvyšuje celkovou odolnost. V následujícím přehledu uvádím, nejen pro paní B, ale i pro vás, milý čtenáři, výhody a nevýhody některých tělesných aktivit. Výhody a nevýhody některých tělesných aktivit Chození, turistika atd.: Je moderní, nenáročná na vybavení. Prospívá páteři, posilují se tak krátké svaly s úpony na obratlích. Dá se při ní povídat, přemýšlet, obdivovat přírodu nebo poznávat zajímavá místa. Nevýhody nemá skoro žádné, pokud nepovažujete za nevýhodu, že člověk občas zmokne. Snad jen ve velkoměstech může dát trochu úsilí najít klidné zákoutí nebo park k příjemné procházce. Běh a poklusávání prokládané chůzí (jogging): Je vydatnější než chůze. Poměrně nenáročné na vybavení. Nevýhody: S ohledem na klouby je lépe běhat po měkkém podkladu v lese, v parku nebo na běžecké dráze, což není vždy možné. Pozor na rozumné dávkování a jen postupné zvyšování zátěže. Samozřejmě při běhu, hlavně v terénu, je na místě určitá opatrnost. Plavání v bazénu i v přírodě: Je všestranné a procvičí tělo, aniž by se při tom nadměrně zatěžovaly klouby, proto se často doporučuje i u onemocnění pohybového systému. Nevýhody: Ne každý má blízko do bazénu. Plavání v přírodě je krásné, ale vyžaduje opatrnost. Cyklistika: Kol horských i jiných u nás utěšeně přibývá. Cyklistika je šetrná pro klouby, je zajímavá a dá se tak projet v poměrně krátké době kus cesty a leccos zajímavého poznat. Nevýhody: Náročnější na vybavení. K němu by rozhodně měla patřit i helma. Cyklistických stezek u nás není mnoho, alespoň si tedy vyberte trasu, kde není velký provoz. Na místě je opatrnost. Kondiční gymnastika, aerobic, strečink apod.: Dá se cvičit doma, když máte právě chuť, můžete to spojovat s hudbou, cvičit o samotě i s druhými lidmi. Nevýhody: Pokud se provádí správně v čistém a bezpečném prostředí, má minimální nevýhody. Lyžování, bruslení, vodáctví: Jsou to hezké a zajímavé sporty. Nevýhody: U nás jsou bohužel vázané na určité roční období a poměrně náročné na vybavení (pokud vám bankovní konto nedovoluje vydat se za sněhem v červenci a železné zdraví neumožňuje sjíždět Vltavu v únoru). Kolektivní sporty (fotbal, košíková, volejbal, hokej...): Rozvíjejí schopnost spolupracovat s druhými, jsou zajímavé, někdy i vzrušující. Nevýhody: V zápalu boje někdy lidé zapomínají na opatrnost. Ostré starty na míč a tvrdé doskoky zatěžují klouby. Tyto sporty se nedají provozovat kdykoliv. Tenis, stolní tenis: Hezké sporty náročné na pohotovou reakci a soustředění. Nevýhody: Poněkud náročnější na vybavení. Většinou vyžadují partnera, leda by chtěl někdo cvičit údery o zeď. Jóga: Kombinuje cvičení a relaxaci, soustředění na vlastní pocity umožňuje cvičení dobře přizpůsobovat osobním potřebám, procvičuje i soustředění. Učí lépe poznávat tělo i vlastní psychiku. Nevýhody: Minimální, pokud se zvolí správná cvičení podle vašich potřeb. Jestliže kombinujete jógu s jiným cvičením nebo sportem, zařazujte jógu po nich. Tělesná práce: Práce může být užitečná, dávat pocit smysluplnosti, člověk si tak může přivydělat, nebo zlepšit vztahy (třeba tím, že vytře společnou chodbu). Např. práce na zahradě patří k tradičním koníčkům Britů, Japonců i mnoha dalších národů. Nevýhody: Práce může být někdy jednostranná nebo monotónní, proto je dobré různé činnosti střídat, případně práci kombinovat s vyrovnávacím cvičením nebo s relaxační technikou. "Ale ..." čili Varování: Na konec přece jen menší varování. Lidé, kteří nadměrně pijí, mívají spoustu starostí a nemusí být dost pozorní. To někdy vedlo k zbytečným úrazům, i když tito lidé nepili. Buďte proto, prosím, při sportu i při práci opatrní. Protistresová strava Jistě jste si, milí čtenáři, povšimli, že po některém jídle se člověk cítí "jako po výprasku", kdežto jiné jídlo dává pocit síly a energie. " V prevenci stresu jsou důležité potraviny nebo nápoje obsahující vitamín C, např. papriky, černý rybíz, další druhy ovoce, čerstvá zelenina, šípkový čaj, některé ovocné šťávy. " Pro nervový systém a játra jsou pak důležité vitamíny skupiny B. Těchto vitamínů bývá v těle lidí, kteří nadměrně pijí, nedostatek. Britští výrobci dokonce uvažovali o tom, že budou vitamín B přidávat do whisky, aby jim jejich zákazníci tak brzy neumírali a nepřipravovali je smrtí o zisk. K přirozeným zdrojům vitamínu B patří celozrnné výrobky (grahamův chléb, placky z celozrnné mouky atd.), ovesné vločky, hnědá rýže (u nás rýže natural), luštěniny a ořechy. Pro zajímavost ještě uvedu, že o potravinách obsahujících karoten (zejména mrkev a špenát) se tvrdí, že zpomalují stárnutí. " Varovat je naopak třeba před potravinami obsahujícími nadbytek živočišných tuků. Vepřové sádlo se v řadě vyspělých zemích používá dnes skoro výlučně k průmyslovým účelům. Vhodné není ani tučné maso nebo nadbytek másla. Vejce obsahují nezdravý cholesterol, ale na druhé straně vitamíny skupiny B. Příliš sladká jídla jako různé zákusky nebo oplatky vedou ke kolísání krevního cukru, což může vyvolat pocit hladu krátce po jídle a podle některých odborníků i určitou psychickou nerovnováhu. " Šlágrem světové dietetiky jsou naopak nestravitelné zbytky neboli vláknina. Tyto látky se z trávicího systému nevstřebávají a opouštějí ho zhruba ve stejném stavu, v jakém se do něj dostaly. Zpomalují tak vstřebávání cukrů a tím brání prudkým výkyvům hladiny cukru v krvi. Navíc vláknina urychluje průchod potravy střevem a je prevencí nádorů tlustého střeva. Mezi potraviny s vysokým obsahem vlákniny patří opět výrobky z celozrnné mouky, luštěniny, zelenina, brambory, ovesné vločky. " Vaření, jak známo, patří k ušlechtilým zálibám. Pro vaše zdraví, pro vaši peněženku i proto, abyste přestali pít, je lépe něco si uvařit než chodit do hospod, kde podávají alkoholické nápoje. Navíc ne v každé restauraci by člověk našel na jídelníčku jídla odpovídajících zdravé výživě. Až budete mít uvařeno můžete samozřejmě pozvat ke stolu rodinu nebo přátele. Ať mají z vaší kuchařské tvořivosti požitek i oni. Potom si můžete posedět při šálku dobrého čaje nebo kávy. Otevřít se Paní B se v životě naučila cosi vynikajícího. Když ji něco trápí, když má z něčeho strach, nebo když ji něco rozčílí, umí "to ze sebe dostat". Dokáže si o svých pocitech promluvit, případně píše teskné básně a ty pak zamyká do tajné skrýše. Mohla by také kreslit, vyplakat se, vykřičet své trápení nebo použít techniku "vnitřního ticha", která je popsaná v kapitole o józe. Zvláště cenné bývá promluvit si s lidmi, kteří podobnou obtížnou situaci překonali nebo překonávají. Na tom je do značné míry také založena skupinová psychoterapie nebo práce v terapeutické komunitě. Možná to někoho překvapí, ale existují důkazy o tom, že odolnost vůči stresu zvyšuje i smysl pro humor. Relaxace - přirozený opak stresu Jistě znáte ten příjemný pocit slastné únavy, který se někdy po těžší práci dostaví sám od sebe. Je ale velká výhoda, když si relaxaci dokážete navodit kdykoliv a podle svého přání. Právě k tomu slouží relaxační techniky. Výsledný stav navozený různými relaxačními technikami je v mnoha ohledech podobný. Změny, které relaxace v těle vyvolává, jsou opakem stresu. V německy mluvících zemích a také u nás je rozšířený autogenní trénink, v anglicky mluvících zemích se praktikuje Jacobsonova progresivní relaxace, ve Francii a Španělsku sofrologie, po celém světě pak relaxační techniky převzaté z jógy. Hezkou a poměrně snadnou relaxační techniku najdete v dodatku o józe, tam také hledejte další informace o relaxaci. Relaxační techniku se můžete naučit zpaměti, nebo si ji namluvit na magnetofonovou pásku a pouštět si ji. Na trhu jsou také nahrané relaxační postupy různé kvality. Nahrávka s relaxací je také zdarma k dispozici na mých webových stránkách (www.plbohnice.cz/nespor nebo www.mujweb.cz/veda/nespor). Jóga Správně prováděná jóga v sobě spojuje výhody relaxace a tělesného cvičení do jednoho prolínajícího se celku. Základní kurs jógy spolu s informací o tom, jak může jóga pomáhat lidem, kteří mají problémy s alkoholem uvádím v další části knihy. U lidí, kteří pravidelně cvičí jógu, prokázali odborníci nižší spotřebu alkoholu, cigaret i jiných návykových látek. "Nejsem přece blázen, abych se stavěl na hlavu," řekl si možná v této chvíli některý čtenář. Ubezpečuji vás, že o stavění se na hlavu vůbec nejde. Podobné cviky v našem kursu jógy ani neuvádíme. Jógová cvičení se dají snadno přizpůsobit lidem v dobré i v méně dobré kondici a také lidem s různými zdravotními omezeními. Dobré mezilidské vztahy Člověk už od pravěku žil ve tlupách. Ocitnout se sám v divočině, znamenalo ohrožení života. I v dnešní civilizované době dává pocit bezpečí to, že je člověk ve své "tlupě" (tj. mezi lidmi, kterým může důvěřovat). V odborné terminologii se tomu říká síť sociálních vztahů a bude o tom ještě řeč. Zde jen zmíníme skutečnost, dobré mezilidské vztahy zvyšují odolnost vůči stresu. Opatřit si potřebné informace a zvládnout nutné dovednosti Když člověk nastupuje do nového místa, většinou se obtížně vyzná a někdy dělá i zbytečné chyby. Po čase si ale zvykne, naučí se potřebné a jeho výkonnost prudce roste. Zvyšuje se i sebejistota. Informace o překonávání závislosti, které potřebujete, najdete například v této knize, věřím, že i v tom budete úspěšní. Zájmy a záliby Pokud je to možné, doporučuje se vést jasnou hranici mezi zaměstnáním a stresující profesí. Záliby, které nesouvisejí se stresujícím zaměstnáním, umožní lepší obnovu sil. Odborná pomoc V západních zemích, zejména v USA, je naprosto běžné, že člověk, který má i jen mírné problémy, vyhledá psychologickou nebo psychiatrickou pomoc. Psychoterapie, neboli léčba psychologickými prostředky, se v těchto zemích stala běžnou součástí životního stylu. Mirkova protistresová kůra Kamarád pana A Mirek prožil v krátkém časovém období mnoho těžkého a nepříjemného. Přesto si uchoval dobré zdraví i duševní rovnováhu a těžkou situaci zvládl. Pan A věděl, že Mirek žije rozumným způsobem života, že pravidelně cvičí a vyhýbá se nadměrnému pití. Věděl také, že Mirek se dokáže prosadit, ale také přizpůsobit nové situaci. Po té, co mu zemřela manželka, se naučil rychle a dobře vařit. Pan A. jednou Mirkovi řekl, že obdivuje, jak dokázal těžké období v životě překonat. Mirek odpověděl: "Víš, důležité je držet se dobrých věcí, které se člověku pomáhají. U mě to byl sport, brácha, na kterého je spoleh, a samozřejmě i dobří kamarádi, jako ty. Víš, že taky skoro nepiju. Když mi bylo úplně nejhůř, našel jsem si v telefonním seznamu nějaké číslo, kam se dá v krizi volat. Dokonce jsem tam pak dvakrát nebo třikrát zašel, docela mi pomohli." Co je třeba vědět o recidivě? Recidiva - selhání nebo užitečná zkušenost? Jistá anekdota říká: "Přestat kouřit je snadné, podařilo se mi to už desetkrát." Jestliže někdo po období abstinence sáhne po návykové látce, mluvíme o recidivě. Předchozí anekdota má hlubší smysl. Pro někoho je recidiva neštěstím a trvá dlouho, jiný člověk se z ní rychle vzpamatuje a usiluje (třeba i opakovaně) o dlouhodobou abstinenci. Nemusím snad zdůrazňovat, že druhý případ se játrům, mozku i dalším orgánům líbí daleko více. I když recidiva tělo zatíží a možná i poškodí, má při abstinenci čas na zotavení. S opakovaně recidivujícími lidmi v poměrně dobrém zdravotním stavu se setkávám. Jsou to právě období abstinence, která jim umožnila zůstat relativně v pořádku. Recidiva může být ovšem nebezpečná a může člověku v životě leccos pokazit. Recidiva se ale má brát také jako užitečná zkušenost, která může člověka něčemu naučit. Jak vypadá recidiva? Pan A abstinoval něco přes dva měsíce. Byl sám se sebou velmi spokojený. Překvapilo ho, jak je to snadné. V hlavě začala hlodat myšlenka: "Já pít nepotřebuju, nejsem proto závislý." Jednoho dne zašel pan A na pivo jako dříve. Během krátké doby se "rozpil". Když se tři dny na to ráno probudil, cítil se naprosto příšerně. Doznívala kocovina, byl nevyspalý a kromě toho pana A sužovaly výčitky svědomí. Napadlo ho, koho všechno zklamal, a co řeknou v práci, že tam včera nebyl. Měl také strach, aby manželka nepodala žádost o rozvod, jak v souvislosti s jeho pitím už dříve hrozila. Když si to vše uvědomil, málem začal pít znovu. Naštěstí ho ale napadlo, že by tak situaci ještě zhoršil a požádal nás o pomoc. Nejen pro vás, pane A, píši tyto řádky o recidivách. Jsou důležité a věnujte jim prosím pozornost. Recidivu nepodceňujte "Tak jsem se napil a ono se nic nestalo," si na počátku recidivy říkalo mnoho lidí. Mrzutosti však nastaly později, kdy se jim pití vymklo z rukou. Malý požár se dá snadněji uhasit než velký. Kdyby si recidivu včas uvědomili a něco podnikli, mohli si ušetřit zbytečné nepříjemnosti. Recidiva je vážná věc. Dá se přemoci, ale ne s jednou rukou za zády. Recidivu nepřeceňujte Stejnou chybou je recidivu přecenit. Recidiva, jak už víme, neznamená slabou vůli. A už vůbec neznamená, že by předchozí upřímná snaha žít lépe a bez alkoholu byla zbytečná. Až recidivu zastavíte, můžete na to dobré z předchozí abstinence navázat. Známe mnoho lidí, kteří se k dlouhodobé nebo trvalé abstinenci dopracovali až po opakovaných recidivách. Recidiva jako tvrdá, ale užitečná zkušenost Recidivám je samozřejmě lépe předcházet. O tom jak, jsme už hovořili. Jenže, aby člověk recidivě systematicky předcházel, musí brát problém s alkoholem dostatečně vážně. A k tomu může recidiva pomoci. Díky recidivě se pan A začal vyhýbat hospodám velkým obloukem. Když jsem mu to před tím navrhoval, myslel, že přeháním. Pan A také ví, jak nebezpečné jsou myšlenky typu "po jednom pivu se nemůže nic stát." Jiní lidé se až díky recidivě naučí soustavně se léčit nebo začnou pravidelně chodit na setkání Anonymních alkoholiků. Jak zastavit recidivu? 1. Recidiva se dá rychle zastavit. Když jsem se ptal pacientů, kteří kvůli recidivě vyhledali pomoc, co jim pomohlo pití zastavit a přijít, odpovídali: "Měl jsem strach o práci", "bál jsem se o zdraví", "nechtěl jsem dostat delirium" (delirium tremens je alkoholická psychóza charakterizovaná třesem, zrakovými halucinacemi, desorientací atd.), "u mě to byl pud sebezáchovy." K přerušení recidivy bývá užitečné uvědomit si nepříznivé důsledky dalšího pití. K tomu můžete použít tabulku v kapitole "Jak je to s pevnou vůlí?" Zastavit recidivu sám není ale snadné. Pokud by se objevil silný třes nebo halucinace, rozhodně doporučuji vyhledat lékařskou pomoc. 2. Recidiva je nebezpečná věc a máte-li k tomu, abyste ji překonal spojence, jste ve velké výhodě. Spojencem může být profesionální terapeut, Centrum krizové intervence, linka důvěry, blízký člověk, který s vámi bude v prvním nejhorším období, zdravotnické zařízení. Zdravotníci jsou samozřejmě vázání lékařským tajemstvím. Pan A udělal dobře, když vyhledal naši pomoc. Uvažoval také o tom, že by požádal o pomoc manželku, odevzdal ji všechny peníze, možná by si vzala i pár dní volna a odvezla ho na chatu. 3. Poté, co jste recidivu zastavil, si důkladně popřemýšlejte o tom, v čem vám tato zkušenost byla užitečná. Samozřejmě ještě lépe je moci si o tom s někým rozumným pohovořit. Někomu se přemýšlí lépe s papírem a tužkou. Může tak recidivu popsat a vyvodit z ní písemné závěry do budoucna. Havarijní plán Pan A recidivu překonal a věří, že se mu něco podobného už nikdy nestane. Přeji mu, aby to byla pravda. Přesto jsem ho ale přemluvil, aby vypracoval "havarijní plán". Je dobré být na recidivu připraven. Samozřejmě to neznamená ji předpokládat nebo dokonce přivolávat. Ve spoustě domů jsou přece také instalována hasicí zařízení, i když nikdo nepředpokládá, že by tam hořelo. Podobně vy buďte na recidivu připraveni, zároveň jí ale předcházejte. Pro inspiraci zde havarijní plán pana A uvedu. Havarijní plán ke zvládnutí recidivy Kdybych se napil, odevzdám manželce všechny peníze. Požádám ji, aby si vzala den volna a zašla se mnou do ordinace AT v ... telefon ... Kdybych nebyl schopný abstinovat při ambulantní léčbě, nastoupím ústavní léčení. V případě, že bych uvedený havarijní plán nedodržel, nemohu počítat ze strany manželky ani širší rodiny s podporou do doby, než pro recidivu vyhledám odbornou pomoc. V Praze dne,... Pan A vlastní rukou, kopie manželce. Dá se pít s mírou? Je možné, že nechcete s pitím úplně přestat, ale cítíte, že by vám, velmi prospělo, kdybyste alkohol omezili. Pro ty, kdo nejsou závislí, je to dosažitelný cíl. Jestliže uvažujete o možnosti pití s mírou (kontrolovaného pití), prostudujte tuto kapitolu velmi pozorně - zejména její začátek. Pokud jste se rozhodli pro úplnou abstinenci, jako pan A a paní B, tuto kapitolu přeskočte. Pro koho se pití s mírou nehodí? " Pro lidí závislé na alkoholu, zejména pokud dřívější pokusy o kontrolované pití selhávaly. " Pro nemocné s různými chorobami, které alkohol zhoršuje (nemoci jater, epilepsie, onemocnění slinivky břišní atd.). " Pro ty, kdo jsou léčeni léky, jež se s alkoholem nesnášejí. Takových léků je přes 100. " Pro lidi, kteří řídí automobil (i velmi nízká hladina 0,2 promile alkoholu v krvi zvyšuje riziko dopravní nehody asi 2x) nebo se věnují jiným rizikovým činnostem. " Pro lidi se zhoršeným sebeovládáním a sklony k násilí. Podstatná část násilných trestných činů bývá páchána pod vlivem alkoholu. " Pro těhotné. " Samozřejmě i pro děti a dospívající. U dětí dochází k otravě i po malých dávkách alkoholu a závislost na něm se v dětství a dospívání rozvíjí velmi rychle. Navíc zkušenost s alkoholem v nízkém věku zvyšuje riziko pozdějších problémů s ilegálními drogami. " Abstinence ve vztahu k alkoholu je také nejbezpečnější variantou u lidí závislých na jiných návykových látkách. Předejde se tak možnému přesmyku závislosti. Příklady pacientů dříve závislých na ilegálních drogách, kteří si později vytvořili ničivou závislost na alkoholu, známe z vlastní praxe i ze zahraničí. Jestliže váháte a rozhodujete se mezi kontrolovaným pitím a abstinencí, doporučuji abstinenci. Ve své praxi jsem totiž nezažil jediný příklad "abstinentské cirhózy jater", nebo to, že by manželka uváděla jako důvod rozvodu "nenapravitelnou abstinenci". Také jsem se nesetkal s tím, že by byl někdo propuštěn z práce jako notorický abstinent. Abstinence je prostě bezpečnější. Na okraj ještě podotýkám, že zejména v zahraniční abstinuje mnoho lidí i čistě z morálních důvodů. Tak mezinárodní abstinentská organizace IOGT má mnoho miliónu členů po celém světě. Pokud jste se přece rozhodli pro kontrolované pití, nabízím vám následující postupy. Sebemonitorování Je to jednoduchá technika. Vychází ze zjištění, že prosté zaznamenávání si problémového chování snižuje jeho výskyt. K sebemonitorování budete potřebovat zápisník nebo sešit. Do zápisníku si vždy zaznamenejte datum a hodinu, kdy jste pil, co jste pil a v jakém množství, v jaké to bylo situaci a jak jste se před začátkem pití cítil. Čas od času se ke svým poznámkám vraťte. Snadno z nich vyčtete, jaké situace nebo duševní stavy jsou pro vás nebezpečné a dokážete se na ně lépe připravit nebo jim lépe předejít. Následuje příklad toho jak může sebemonitorování vypadat: Sebemonitorování Datum a hodina, alkohol (druh, množství), situace a rozpoložení. 7.1., 12:10, pivo půl litru po obědě, měl jsem doma pivo, vypil jsem ho ze zvyku. Cítil jsem se normálně. 9.1., 10:00, pivo, v práci mi ho o svačině někdo nabídl, byl jsem trochu unavený a naštvaný. 10.1., 20:00 - 23:00, 10 piv a dva rumy, dal jsem se zlákat do hospody, před tím jsem měl chuť se napít, pak mi bylo zle a měl jsem na sebe vztek. 14.1., 10:00, jedno pivo, o svačině, trochu jsem trnul, abych se nerozpil. Ještě pro zajímavost uvedu kolik je alkoholu v různých nápojích. Půl litru "desítky" obsahuje zhruba 12,9 gramů 100 % lihu, půl litru "dvanáctky" asi 15,4 g, 2 "deci" vína kolem 20 g a půl "deci" destilátu asi 15,4 g. Dá se tedy říci, že půl litru dvanáctky, dvě "deci" vína a půl "deci" destilátu obsahují přibližně stejné množství lihu. Umět pít s mírou znamená také umět nepít vůbec I když jste se rozhodl pít s mírou, je důležité, abyste uměl nepít vůbec. To se vám bude hodit v práci, při řízení auta, ženám v těhotenství a i při jiných situacích. Nácvik kontrolovaného pití byste měl zahájit obdobím abstinence. Profesor Marlatt z USA doporučuje před nácvikem kontrolovaného pití 30 dní abstinence. Pokud by se u vás po zahájení abstinence objevily výrazné třesy nebo dokonce halucinace či epileptické záchvaty, je to známka tělesné závislosti a je třeba co nejdřív vyhledat lékařskou pomoc. Jak pít kontrolovaně? Abyste měl pití pod kontrolou, musíte pamatovat na všechny následující činitele: " Druh alkoholického nápoje. Čím menší obsah alkoholu, tím lépe. Bývá užitečné prokládat alkoholický nápoj nějakým nápojem nealkoholickým. Není dobré si zvykat na jeden druh alkoholického nápoje, ale během jednoho večera by se neměly různé alkoholické nápoje kombinovat. " Velikost doušků. Čím menší doušky, tím lépe. " Frekvence doušků. Čím delší pauzy mezi doušky, tím lépe. Mezi jednotlivými doušky je třeba zásadně položit sklenici na stůl. Může pomoci i to, že člověk dělá jiné věci nežli pití (tanec, rozhovor, krátká procházka na vzduchu, společenská hra, jídlo, poslech hudby apod.). " Doba, po kterou pití trvá. Čím kratší doba, tím lépe. " Nepít zásadně nalačno, ale jen tehdy, jestliže jsou v žaludku ještě nějaké potraviny obsahující bílkoviny. To zpomalí vstřebávání a část alkoholu na bílkovinu naváže. " Pokud někdo ve společnosti pije velmi zdrženlivě, doporučuje se problémovým pijákům, aby ho napodobovali. " Měl byste vědět, že podle odborníků Světové zdravotnické organizace, je pro zdravého dospělého člověka ještě bezpečnou dávkou alkoholu asi 20 g 100 % lihu (16 g u ženy a 24 g u muže), což odpovídá přibližně půl litru 12° piva 200 ml vína nebo 50 ml destilátu. Pít nad tuto dávku, třeba kontrolovaně, s sebou nese zdravotní rizika. Pít tak, aby se nepřekročila určitá hladina alkoholu K nácviku kontrolovaného pití se dají využívat kapesní přístroje umožňující rozpoznávat hladinu alkoholu v krvi. Ke stejnému účelu lze využívat i tabulky, kde je možné přibližnou hladinu alkoholu odečítat podle množství alkoholu, tělesné hmotnosti a pohlaví. K tomu se dostaneme za chvíli. Ještě před tím se ale zastavíme u toho, jak se různé hladiny alkoholu v krvi projevují. Hladina alkoholu v krvi, změny pocitů a změny chování Hladina alkoholu Pocity Chování 0,4 ‰ pocit uvolnění vyšší riziko úrazů 0,6 ‰ změny nálady zhoršený úsudek, zhoršená schopnost rozhodování 0,8 ‰ pocity tepla euforie oslabení zábran, zhoršené sebeovládání, zhoršený postřeh, roste riziko úrazů 1,2 ‰ vzrušení a emotivnost povídavost, roste riziko ukvapeného, impulzívního jednání 1,5 ‰ zpomalenost a otupělost setřelá řeč, někdy sklon k násilnému chování 2,0 ‰ výrazná opilost obtížná řeč, dvojité vidění, poruchy paměti, případně spánek 3,0 ‰ možnost bezvědomí nereaguje na zevní podněty, ohrožen vdechnutím zvratků 4,0 ‰ a více hluboké bezvědomí riziko zástavy dechového centra v mozku a zadušení, smrtelné ohrožení. Samozřejmě, že mezi různými lidmi jsou rozdíly, ale překračovat určitou hladinu alkoholu v krvi je rizikové pro každého. Nyní už slíbené tabulky. Při pití bych nedoporučoval překračovat hladinu 0,5 ‰, ve výjimečných případech hladinu 0,8 ‰. O jaká množství alkoholických nápojů se jedná najdete v následujících tabulkách. Pití do hladiny 0,5 ‰ alkoholu v krvi. Čísla uvádějí jednotky alkoholu, které je možné zkonzumovat za celou dobu pití. Jednotkou alkoholu je půl litr 12° piva, 1,5 "deci" vína nebo 0,5 "deci" destilátu. 1. hodina 2. hodina 3. hodina 4. hodina 5. hodina Muž 57-69 kg 1 1,5 2 2,25 2,5 Muž 70-82 kg 1,25 2 2,5 2,75 3 Muž nad 82 kg 1,5 2,25 2,75 2,75 3 Žena pod 56 kg 0,75 1 1,25 1,5 1,75 Žena 57-69 kg 1 1,25 1,75 2 2,25 Žena nad 70 kg 1,25 1,5 2 2,5 2,75 Pití do hladiny 0,8 ‰ alkoholu v krvi. Čísla uvádějí jednotky alkoholu, které je možné zkonzumovat za celou dobu pití. Jednotkou alkoholu je u nás půl litr 12° piva, 1,5 "deci" vína nebo 0,5 "deci" destilátu. 1. hodina 2. hodina 3. hodina 4. hodina 5. hodina Muž 57-69 kg 1,75 2 2,5 2,75 3,25 Muž 70-82 kg 2 2,5 3 3,25 3,75 Muž nad 82 kg 2,5 3 3,5 3,75 4 Žena pod 56 kg 1,25 1,5 1,75 1,75 2 Žena 57-69 kg 1,5 1,75 2,25 2,25 2,75 Žena nad 70 kg 1,75 2,25 2,75 2,75 3 Jak zvýšit své sebevědomí? Zdravé sebevědomí vám pomůže v mnoha směrech. Jistý slavný terapeut napsal, že aby se člověk mohl změnit, musí se dokázat přijmout. Cítíte-li, že lepší sebevědomí prospěje i vám, věnujte pozornost následujícím postupům. Rozlišujte mezi sebou a svým problémem Řekneme-li pouze to, že pan A má problémy a s pitím, řekli jsme o něm velmi málo. Pan A kromě toho má rád hudbu, je šikovný v dílně i na zahradě, má rád svého syna atd. To, že má problém s alkoholem, je pouze jedna z mnoha skutečností, které se ho týkají. Profesor Murphy z Washingtonské university na otázku našich pacientů závislých na alkoholu, jestli si "alkoholiků" váží, s údivem odpověděl: "A proč ne?" Uvědomte si prosím, že člověk je to nejdokonalejší v nám známém vesmíru. Uvědomte si také, že každý člověk je jedinečný a neopakovatelný. Podle Alberta Einsteina má každé místo ve vesmíru stejné právo nazývat se jeho středem. Platí to i pro vás. Rozpoznejte a pojmenujte silnou stránku své osobnosti Problémy s alkoholem jsou malou částí vás podobně jako bolavý zub je jen malou částí těla. Ohromná část vaší osobnosti je zdravá, schopná rozvoje, obrany, sebezdokonalování. Zamyslete se nad silnou stránkou své osobnosti. Tato část osobnosti nám může pomoci překonat problémy s pitím. Tuto zdravou a silnou část nějak pojmenujte. Pan A dlouho váhá mezi pojmenováním "Ferda Mravenec" a "Archimedes". Paní B zvolila jména "Chytrá Anička", (Anička se jmenuje její příbuzná, která si ví v životě rady a nedá se). V období krize nebo potíží udělá pan A dobře, když se poradí se svým Archimedem a paní B s Chytrou Aničkou. Někomu pomoci Někomu pomoci nebo poradit je jedna z nejúčinnějších věcí, kterou můžete pro zlepšení svého sebevědomí udělat. Pan A občas posílá balíček nebo dopis jedné své vzdálené příbuzné. Myslím, že je to důležité pro oba - pro starou opuštěnou dámu i pro pana A. Zamyslete se nad tím, kdo z vašeho okolí by mohl potřebovat pomoc. Je to možná někdo se zdravotními potížemi, někdo v životní krizi, nebo někdo, kdo si neví rady s věcí, kterou vy ovládáte. Je samozřejmé, že nebudete pomáhat tam, kde to dotyčný odmítá. Budete resp. ektovat také své síly a možnosti a rozhodně se nedáte zneužít k něčemu špatnému. Vaše pomoc se může týkat i zvířat nebo přírody. Pro zajímavost, tedy ne jako návod, uvádím orientální doporučení, jak se zbavit jakékoliv nemoci. Stačí prý čtyřicet dní krmit divoce žijící zvířata nebo ptáky. Můžete si myslet, že je to pověra. Možná ano, ale kdo ví, pocit, že je člověk prospěšný, možná ovlivňuje i jeho schopnost se uzdravovat. Co umím, co dokáži S lidmi, kteří mají problémy s alkoholem, pracuji mnoho let. V léčebném programu si organizují besedy o svých koníčcích nebo povoláních. Leckoho by možná překvapila vysoká úroveň, jakou tyto besedy mnohdy mívají. Uvědomte si nejen své problémy, ale i to, v čem jste dobří a co umíte. Můžete probírat jednu oblast za druhou: 1) Co jste se naučili ve škole, v učení, při studiu? 2) Co jste se naučili v praxi, jaké jsem získal praktické zkušenosti? 3) Jaké zájmy a koníčky jste si vytvořili? 4) Jaké máte tělesné dovednosti (např. sportovní)? 5) Umíte hrát na hudební nástroj, zpívat, kreslit? 6) Jaké máte praktické dovednosti (např. vaření, šití, domácí práce, opravy v bytě atd.). 7) Možná jste trpěliví nebo se nebojíte žádné práce. 8) Jaké máte dobré možnosti? 9) Určitě jsem na něco důležitého zapomněl, na co? Péče o zevnějšek Slavný indický státník Néhrú píše ve svém životopise, že se v době věznění nikdy nezapomněl ráno důkladně oholit. Podle něj to bylo důležité, aby si udržel svoji úroveň a sebevědomí. Přiměřená péče o zevnějšek včetně oblečení a účesu je důležitá pro to, jak nás druzí vnímají. Ještě důležitější však může být pro nás samé. Např. paní B se dobře oblečená a hezky učesaná hned cítí sebevědoměji. Uvědomování si těla Součástí sebevědomí je také vnímání svého těla a schopnost se s ním spřátelit. Kdo vnímá své tělo a lépe rozumí jeho potřebám, dokáže předejít různým zdravotním problémům. Jak to udělat, aby člověk lépe vnímal své tělo? Nabízím některé možnosti: " Jóga, relaxační techniky " Cvičení, posilování, běh, plavání " Masáž, automasáž (masáž, kterou si člověk provádí sám) " Akupresura, orientální masáže " Sauna, koupel, otužování " Ošetřování těla krémy, tělovým mlékem apod. " Je dobré si tělo uvědomit čas od času i během dne v různých situacích a polohách i při práci. Držení těla Paní B má v koupelně velké zrcadlo. Když se do něj nedávno podívala, zjistila, že má zdvižená ramena a vystrčené břicho. Trochu se narovnala, zvedla hlavu, uvolnila ramena. Nejen, že lépe vypadala, ale také se mnohem lépe cítila. Když bude na své držení těla myslet častěji, nebudou ji tolik bolet záda a bude se jí lépe dýchat. Bude se také cítit sebevědoměji. Zkuste to i vy. Schránka pokladů Sám dobře vím, že po těžkém dni může člověk propadat malomyslnosti. Když se ale důkladněji zamyslím, často zjišťuji, že to nebylo tak zlé. Pravda, leccos se nepovedlo, ale jsou i důvody ke spokojenosti. Jako schránka pokladů vám může docela dobře posloužit obyčejný notýsek. Do vodorovných řádek si napište věci, které jsou pro vás důležité. Pak svislými čarami rozdělte stránku nebo dvojstránku na svislé sloupce pro jednotlivé dny. Jednou nebo vícekrát denně si notýsek projděte. Když zjistíte, že se vám podařilo něco z toho uskutečnit, udělejte si do příslušné kolonky čárku. Neúspěchy nebo zklamání se zde vůbec nezabývejte. Příklad následuje v následující tabulce. Příklad záznamů k technice "schránka pokladů" 3.3.2004 4.3.2004 5.3.2004 6.3.2004 7.3.2004 8.3.2004 Odvaha x x x Trpělivost x x x Sebekázeň x x x Cvičení x x x x x Relaxace x x x x x x Vstávání včas x x x x x Kultura x x Studium x x x Abstinence x x x x x x Péče o sebe x x x x x Pomoc druhým x x x Jiné dobré x x x Pokud byste někdy na svůj zápisníček zapomněli, nevadí, důležité je v něm pokračovat, i když člověk občas vynechá. Rozdělit si velké cíle na menší Pan A měl velmi ctižádostivé rodiče. Nejraději by z něj měli olympijského vítěze a nositele Nobelovy ceny zároveň. Ať se jako dítě snažil, jak chtěl, všechno jim bylo málo. Jako dítě často snil, že vykonal něco výjimečného a že ho rodiče za to mají rádi. Dnes je pan A dávno dospělý. Občas ale také sní. Když se pak znovu vrátí do skutečnosti, musí si znovu přiznat, že Nobelovu cenu už letos nevyhraje. Je mu z toho smutno. Dokonce se přestal pokoušet o některé věci, kterých by dosáhnout mohl. Často se cítí malý a bezradný, předem předpokládá selhání, které prožil už tolikrát. Panu A navrhuji, aby si velké cíle rozdělil na menší, které mu mohou přiblížit dosažení těch velkých. Příklady uvádím v následujícím přehledu. Rozdělení velkých cílů na menší - příklady Velký cíl: Zlepšit manželství. Menší cíl na cestě k většímu: Nezapomenout na výročí svatby a koupit manželce alespoň květiny. Velký cíl: Mít úspěch v práci. Menší cíl na cestě k většímu: Chodit do práce včas a oholen, zajímat se o novinky ve svém oboru a vzdělávat se. Velký cíl: Pomoci svému národu. Menší cíl na cestě k většímu: Poslat např. stokorunu na dobročinný účel. Velký cíl: Vychovat dobře děti. Menší cíl na cestě k většímu: Vzít je na procházku, hrát si s nimi, vyslechnout, co je trápí nebo co jim udělalo radost. Promluvit s dětmi o riziku alkoholu a drog. Velký cíl: Dosáhnout, aby si pana A vážili sousedé. Menší cíl na cestě k většímu: Např. uklidit schody, když tam člověk něco rozsypal, vyměnit žárovku na společné chodbě. Vychytání a zkoumání kritických myšlenek vůči sobě Paní B se dost podceňuje. Těžko říci, jestli je to proto, že toho jako dítě o sobě musela vyslechnout hodně nepříjemného. Místo utěšování jí nabízím následující postup: Vychytávejte kritické myšlenky o sobě. Zkoumejte je z různých hledisek. Když budete mít čas můžete si je i zapisovat. Příklady kritických myšlenek, které paní B "chytila", uvádím v následujícím přehledu. Zkoumání kritických myšlenek - příklady 1. příklad Situace: Rozbitý talíř. Negativní myšlenka: "To jsem ale blbec". Zkoumání této myšlenky: Je to blbost nebo jen chvilková nešikovnost? Nepřemýšlela jsem prostě zrovna o něčem jiném? 2. příklad Situace: Pití. Negativní myšlenka: "Nemám vůli, jsem slaboch". Zkoumání této myšlenky: Nepodceňuji problém s pitím, když si myslím, že stačí vůle? Řada významných osobností se přece kvůli tomu léčila? 3. příklad Situace: Kamarád nezavolal. Negativní myšlenka: "Nikdo mě nemá rád". Zkoumání této myšlenky: Skutečně nikdo? I kdyby, nedalo by se s tím něco udělat? To, že nezavolal, může mít i jiný důvod. 4. příklad Situace: Nemám místo. Negativní myšlenka: "Nikdo mě nepotřebuje". Zkoumání této myšlenky: Vyzkoušela jsem všechny možnosti? Uvažuji o rozšíření kvalifikace nebo pro práci v příbuzném oboru? Mohu své schopnosti využít jinak? (Poznámka: Informace o tom, co dělat, když člověk nemá práci, je uvedena v dodatku.) 5. příklad Situace: Hádka. Negativní myšlenka: "Jsem špatný člověk, protože se hádám?" Zkoumání této myšlenky: Jsem špatný? Copak se hádají jenom špatní lidé? Např. velké osobnosti spolu také často nesouhlasí. (Poznámka: Dovednostem ve vztazích, s jejichž pomocí lze mnoha hádkám předejít, se budeme věnovat v dalších kapitolách.) 6. příklad Situace: Výčitky, co jsem opilá prováděla. Negativní myšlenka: "Jsem hrozná ženská". Zkoumání této myšlenky: Kdybych s pitím něco udělala, tak se mi to nestane. Jinak s lidmi docela vycházím. 7. příklad Situace: Někdo mě bez příčiny urazil. Negativní myšlenka: "Moje čest je pošpiněná". Zkoumání této myšlenky: Je pro mě názor tohoto člověka tak strašně důležitý? Určitě nejsem jediná, koho takovým chováním naštval. Kolik významných lidí muselo snášet bezdůvodné urážky a ponížení? Sebevědomí a přizpůsobivost Je možné, že si na něčem zakládáte a jste na to oprávněně hrdí, změněné okolnosti vám však postupně, nebo naráz znemožní odtud čerpat sebevědomí a sebeúctu. Člověk hrdý na svoji práci ji může ztratit, i ten nejlepší manžel nebo nejlepší manželka se mohou dostat do rozvodové situace, tělesná nemoc může dočasně nebo i dlouhodoběji znemožnit sportování a nebo oslabit fyzickou sílu. Filosofové a mystici od nepaměti tvrdí, že člověk má úžasnou cenu sám o sobě, ať se mu v životě daří nebo ne. Básník hovoří o Boží jiskře v člověku. Pokud vám ujišťování filosofů nestačí a chcete své sebevědomí potvrzovat v životě, buďte pružní. Známé paní B Kateřině odrostly děti a odešly z domova. Kateřina teď tráví více času s manželem, přihlásila se na němčinu a chodí do knihovny. Dříve jí bylo smutno, teď čerpá své sebevědomí odjinud. Co vlastně zvyšuje sebevědomí? Právě tuto otázku jsem nedávno položil našim bývalým pacientkám, z nichž některé mnoho let abstinují. Odpovídaly, že jim sebevědomí podstatně zvýšila abstinence. Jedna paní v této souvislosti doslova řekla: "Vím, že teď je na mě spoleh" a jiná: "Nemám co tajit". Další měla dobré zkušenosti s postupem "schránka pokladů" z této kapitoly. U řady z nich se sebevědomí zvyšovalo pozvolna. Význam měl pocit, že člověk zvládá v práci a že je v ní celkem úspěšný. Fungovalo už také zmiňované "někomu pomoci". Pro jednu dámu středních let bylo důležité, že se při léčbě "naučila nestydět se mluvit před více lidmi". Co když si nechci sebevědomí zvyšovat a vyhovuje mi, když mě druzí podceňují? V tom případě se pro vás předchozí postupy nehodí. Rozhodně bych vám nechtěl podceňování kazit poukazem na to, jak jste skromní. Dovolím si vám pouze navrhnout, abyste si našli nějaký zdravotně bezpečnější způsob, jak se čas od času shodit. Místo alkoholu doporučuji například následující možnosti: 1) Při nějaké slavnostnější příležitosti si nechat spadnout knedlík na šaty. 2) Požádat o sňatek někoho, o kom zaručeně víte, že odmítne. Kdyby neodmítl, můžete v nejhorším tvrdit, že si to nezasloužíte. 3) Znovu a znovu se ptát na věci, které už dávno víte. 4) V oblasti oblékání pro pány v nejlepších letech ponožky odlišné barvy. Vhodné též potrhané šaty (pozor, aby se to nebralo jako módní výstřelek). Pro dámy středního věku je vhodné přijít do práce v kulichu a v hubertusu. 5) Klasické a osvědčené je rozbíjení a ztrácení různých předmětů (od šálků po briliantové prsteny, podle vašich finančních možností) a následné truchlení pro ně. 6) Levný a spolehlivý způsob je vypravit se do nějaké luxusní čtvrti. Tam si prohlížejte vilky a zaparkovaná auta a truchlete, že tohle nikdy mít nebudete. Máte-li vilu a auto, vypravte se mezi milionáře na Riviéru a tam naříkejte, jak jste chudí. Uvedený seznam není zdaleka úplný a dá se tvořivě rozšiřovat. (Pokud vás tato část textu nepohoršila, napište si červené plus. Pokud jste se alespoň jedenkrát zasmáli, máte dvě červená plus.) Mezi lidmi Mezilidské vztahy mohou abstinenci komplikovat i posilovat. Způsoby odmítání alkoholu jsme už popsali, jenže nejde jen o odmítání alkoholu. Oni mi nevěří Častá stížnost lidí, kteří překonávají problémy s alkoholem. Okolí má nepříznivé zkušenosti a to se nedá změnit přes noc. Vzpomínám na jednoho desítky let abstinujícího člověka. Řekl: "Okolí mi začalo věřit až po roce nebo dvou nepití, a to už jsem jejich důvěru nepotřeboval." Paní B: "Co, když mi budou doma vyčítat pití i po letech, když už dávno pít nebudu?" V tom případě bych vám mohl jen blahopřát. Budete totiž tak dokonalá, že nebude co jiného vytýkat než jenom minulost. Je pro mě názor toho člověka tak důležitý? Milý pane A, ve svém posledním dopise si stěžujete, že někteří kamarádi nechápou, že jste přestal pít. Vyjadřujete obavy, co si o Vás pomyslí. Uvažujete také o tom, že některé možná ztratíte. Dovolte, abych Vám položil otázku: Je pro Vás názor těch lidí tak důležitý jako Vaše zdraví, Vaše rodina nebo Vaše zaměstnání? Při zájmech, které máte, si snadno najdete jiné a lepší přátele. Hledat zarostlou cestu k dětem nebo bojovat o záchranu poškozeného zdraví by bylo daleko těžší. Uvažujte prosím o tom, co je pro Vás důležitější. S přátelským pozdravem, primář Nešpor. Japonská metoda hrdinského slibu Pan Manaka je významným činitelem mocné obchodní společnosti v Japonsku. Stalo se mu to, co se může přihodit každému, kdo pije nebezpečně. Vytvořil si návyk na alkohol. Následovaly problémy v rodině i v zaměstnání. Pan Manaka dnes přišel na schůzi svépomocné organizace Donshukai. V perfektním obleku vstává ze svého místa. Shromážděným lidem, mezi nimiž neschází jeho rodina, slavnostně slibuje: "Nikdy a za žádných okolností se nenapiji alkoholu." Je to hrdý muž. Slib dodrží do posledního písmene po celý život. Nevím, jestli se s příchodem japonského kapitálu do střední Evropy uchytí také organizace Donshukai. Rozhodně ale i vy můžete své rozhodnutí přestat pít zveřejnit mezi příbuznými, přáteli a spolupracovníky. Bude to pro vás mít výhody. Přestanou vám nabízet alkohol a třeba bezděčně vás nepřivedou do problémů. Ti lepší z nich vás navíc v odhodlání abstinovat podpoří a povzbudí. Vaše úspěchy v tomto směru potěší i je a budou si vás o to víc vážit. Jistý mnoho let abstinující muž ve významném postavení odpověděl na otázku, zda nemá chuť zrecidivovat: "Mám, ale styděl bych se." Nacvičit zvládnutí těžké situace Paní B se má kvůli majetkovým věcem sejít s bývalým manželem. Je to citlivá žena a ze setkání má strach. "Pane doktore, mohl byste mi předepsat nějaký prášek?" Prášky jsou nebezpečné a paní B by je mohla začít polykat stejně, jako dříve pila alkohol. To by byla cesta z bláta do louže. Místo toho ji nabízím něco jiného. Podobný postup používali kandidáti na úřad prezidenta USA před náročnými televizními debatami. Dal jsem si od paní B popsat, jak bude asi její bývalý manžel reagovat. Paní B hraje sebe, já bývalého manžela. Setkání jsme s různými obměnami vícekrát přehráli. Paní B získávala s každým opakováním větší jistotu a klid. Kdybych nebyl po ruce já, mohla paní B hovořit např. k prázdné židli, na které by si bývalého manžela představovala. Takto připravena zvládla paní B situaci způsobem, který překvapil ji i bývalého manžela. A to bez alkoholu a bez prášků! Přijmout riziko Paní B by měla ráda jistotu ve všem. Chtěla by si být jista, že místo, o které se uchází, určitě získá a že si ho pak určitě udrží, že muž, který ji zajímá, určitě "zabere" a že jí potom bude určitě celý život věrný, že ji dítě určitě nezklame atd. Bohužel podobné jistoty paní B nemohu poskytnout. Nemohu je poskytnout samozřejmě ani sobě. Určité riziko je nutnou součástí řady životních situacích a je prostě třeba ho přijmout. Když to vyjde, dobře, když ne, je třeba hledat dál. Něco proti samotě "Jsem hrozně sama", postěžovala si paní B. Abych lépe pochopil, co tím myslí, poprosil jsem ji, aby udělala jednoduchý seznam. Své vztahy v něm rozdělila na intimní oblast, okruh přátel a okruh známých. Co to znamená? Intimní oblast: Tyto vztahy neznamenají vždy vztahy sexuální. Sexuální vztah může a nemusí být zároveň intimní. Lidé v intimním vztahu jsou si blízcí kusem společného života, silnější náklonnosti, příbuzenskými vazbami, sdílením něčeho velmi podstatného. Většinou jsou k sobě mnohem otevřenější nežli je tomu u jiných vztahů. Okruh přátel: Zde nás spojuje cosi, co jsme spolu prožili, nebo společný koníček či zájem. Známe se poměrně dobře, máme tendenci si navzájem pomáhat. Známí: Povídáme si s nimi o počasí, pozdravíme se, často toho o sobě víme jen málo. A nyní už seznam paní B: Intimní oblast: Maminka, táta, sestřenice Běta, syn ... Okruh přátel: Kamarádka Růžena, Ondřej (kolega z bývalé práce, přesněji trochu víc než kolega), Magda (sousedka z domu, škoda, že má tak málo času). Erika (bývalá spolužačka). Jindřiška (vzdálená příbuzná, občas si napíšeme) ... Známí: Mirka, Fanda, Jarka (známí z bývalé práce)... Seznam je možné zpracovat i formou obrázku. Do středu nakreslete jako bod sebe a do tří soustředných kruhů jako další body lidi z intimní oblasti, z okruhu přátel i známé. Paní B se pak zamyslela nad tím, jak je nebo není spokojená s množstvím i kvalitou vztahů v jednotlivých oblastech. Ujasnila si také, co by chtěla vylepšit. Když jsem se jí na to zeptal, špitla "intimní oblast" a začervenala se, ačkoliv to není nic neslušného. Po chvíli dodala: "A také bych mohla mít víc přátel." V silách paní B je toho dosáhnout. Jak zachránit intimní vztahy? Vztahy mezi paní B a jejími rodiči jsou v současnosti trochu napjaté. Paní B ví, že se rodičům její pití vůbec nelíbí. Když pila, raději se jim vyhýbala. Do dříve srdečných vztahu se pomalu vkrádalo odcizení, nespokojenost a nevyslovené výhrady. Něco podobného se odehrálo i ve vztahu k sestřenici Bětě. Milá paní B, jestli chcete udržet vztah k rodičům a k Bětě jako intimní, uvědomte si toto: K intimnímu vztahu patří větší otevřenost, větší zájem o druhého i větší ochota pomoci a pomoc přijmout. O vašem problému s pitím rodiče v podstatě stejně vědí. Asi by pomohlo, kdybyste rodičům prostě řekla, že si problém uvědomujete a že ho chcete překonat. Jednou se záludností alkoholu u žen je právě to, že se žena za problém s alkoholem stydí. Proto se druhým vyhýbá a izoluje se. Tím vztahy trpí, vytrácí se z nich otevřenost a bezprostřednost. To byste neměla dopustit. Jak rozšířit okruh intimních vztahů Možností je víc. Můžete oživit některé vztahy, které byly intimní dříve, ale z nichž se intimita vytratila. To se týká zejména vztahů v rodině. Můžete také zkusit posunout některý z přátelských vztahů do intimní oblasti. Můžete také vytvořit intimní vztah se známým. Poslední možnost je ale nejnáročnější a také nejriskantnější. Je třeba na ni urazit největší kus cesty a není vyloučeno, že v jejím průběhu zjistíte, že se k sobě nehodíte. Lépe jsou na tom tedy ti, kdo mohou lidí do intimního okruhu vybírat z většího počtu z přátel nebo alespoň známých, které znají dlouho. Větší otevřenost a důvěrnost intimního vztahu by měla jít ruku v ruce s lepší schopností vcítit se do druhého a domluvit se s ním. Nic tak neposiluje intimní vztah, jako to, že si lidé pomáhají, podporují a působí si radost. A nic intimní vztahy neoslabuje více, než to, když člověk působí druhému zbytečné utrpení. Lásku a hluboké přátelství oslavovali básnici i jiní umělci od nepaměti a to plným právem. Vytvořit a udržet intimní vztah není vždy snadné. Vyžaduje to často určitou míru sebekázně a schopnost se do jisté míry přizpůsobit. Jak rozšířit okruh přátel Přátelé jsou důležití nejen jako "rezerva" pro intimní oblast, ale sami o sobě. Přátelství napomáhají zejména společné zájmy a podobné názory, vzájemný resp. ekt a zájem o druhého. Přátele se dají poměrně snadno získat při pěstování nějakého koníčku, v nějakém kursu, v klubu jógy, při sportování, v nějaké náboženské organizaci apod. Jak rozšířit okruh známých Prostě tím, že povedete aktivní život. Se spoustou lidí se můžete seznámit v práci, při pěstování zálib, v místě bydliště, na třídní schůzce, na nějakém kulturním podniku atd. Co pomáhá dobrým vztahům? Jako jste se naučili psát nebo jezdit na kole, můžete se naučit vytvářet dobré vztahy. I tady jsou tedy důležité cvik a praxe. Následující přehled vám to může usnadnit: " Když druhému pozorně nasloucháte, " když mu rozumíte, " když ho zbytečně nezraňujete, " když dokážete vidět silné stránky a přednosti druhého, " když dokážete udělat druhému radost, " když ho dokážete ocenit a pochválit, " když se dokážete shodnout, " když se usmíváte nebo tváříte přátelsky, " když dokážete projevit účast, " když spolu strávíte přiměřeně dlouhý čas, " když mluvíte klidně a tón hlasu je důvěrnější, " když jste klidní a uvolnění, " když jste důvěryhodní, " když jsou vzájemná očekávání ve vztahu v rovnováze, " když máte společné přátele, cíle i zájmy, " když v nějaké oblasti s druhým spolupracujete, " když máte smysl pro humor, " když dokážete vyjednávat a dosáhnout dohody, " když v určitých vztazích dokážete projevit pocity i mimoslovně (dotyky, pohlazení apod.), " když umíte projevit vůči druhému kladné city a úctu (nejlépe je ocenit něco konkrétního), " když dbáte o zevnějšek, oblečení a hygienu, " když jste si podobní ve stylu a potřebě komunikovat, " a když je vztah vyvážený (člověk zhruba stejně bere i dává). Co s problémy v partnerství, manželství a v rodině? Důležitým důvodem, proč přestat pít, bylo pro pana A jeho manželství. Doufal, že konečně bude doma klid. Jenže klid nebyl, alespoň ne hned. Pan A za mnou přišel rozladěn asi tak, jako bych mu prodal rádio, které nehraje. Jeho otázka, jak je to možné a co s tím, zasluhuje důkladnější odpověď. Jaká byla výchozí situace pana A? 1. Pan A má rodinný problém, proto pije, protože pije, má ještě větší rodinný problém, proto ještě víc pije atd. Ň RODINNÝ PROBLÉM ALKOHOL Đ 2. Pan A přestal pít a jeho situace se změnila následovně: Problém v rodině však zůstal. Alespoň se však nezhoršuje a pan A začíná hledat rozumné cesty, jak ho zvládnout. To je situace ve které se pan A právě nachází. RODINNÝ PROBLÉM??? A jak se může situace vyvíjet? 3. Pan A začne problém v rodině zvládat. To ho povzbudí, aby vydržel v zdravějším způsobu života. Tím problém lépe zvládne, to ho povzbudí atd. Ň ZVLÁDÁNÍ PROBLÉMU ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL Đ K podobné situaci může dojít i na pracovišti nebo v oblasti zdravotní. Pití působí určité problémy. Tyto problémy jsou nepříjemné a člověk (tedy v našem případě pan A) před nimi utíká k alkoholu. Tím problémy jen odkládá, přidává k nim další, zase uniká k pití a tak dokola. Tím, že člověk přestává pít, své problémy ještě nevyřešil. Přestal si tak ale zbytečně přidělávat další a otevřel si cestu k nějakému rozumnému řešení. Časem zjistí, že jeho problémy se dají řešit jinak a to mu bude pomáhat ve zdravějším způsobu života. Některé častější problémy, se kterými se setkávám v manželstvích, kde překonávají problémy s alkoholem, shrnuji v přehledu. Některé častější problémy v manželství poté, co člověk přestal pít, a jak je zvládat - příklady Problém Příklady lepších řešení Zvýšená citlivost a vnímavost a někdy i podrážděnost. Uvědomovat si i lepší stránky partnera nebo partnerky. Větší nároky na druhého, když člověk s pitím přestal. O problému s druhým hovořit, případně zvážit nakolik jsou vlastní nároky realistické. Člověk s pitím přestal, partner v něm pokračuje. Trvat na léčbě a abstinenci nebo rozchod. Spory o tom, kdo bude rozhodovat. V době pití většinou přecházela zodpovědnost na toho, kdo nepil. Je to přirozené, že teď se chce ten, kdo nepije, více prosadit. Změna však vyžaduje určitý čas. Odcizení, nezvyk se domlouvat, tendence se navzájem vyhýbat Hledání, čím udělat druhému radost, zájem o něj, práce na sobě, aby byl člověk přitažlivější. Společně prožít něco příjemného. Přílišná závislost na nepijícím partnerovi, když odpadli pijící známí. Nacházet si kvalitní přátelé i mimo rodinu a nové zájmy, aby se vytvořila určitá rovnováha (ten druhý přátele často má). Požádat druhého o spolupráci Tím, že řeknete druhému o svém rozhodnutí s pitím přestat a požádáte ho o spolupráci, můžete předejít nedorozuměním. Pan A se nedávno rozčílil, že manželka "vyhodila" 75 Kč za víno pro návštěvu. Kdyby ji předem vysvětlil, že si uvědomil, že má s alkoholem problém, že úplně přestal pít a že je pro něj užitečně nemít doma žádný alkohol ("suchý dům"), mohl předejít zbytečné hádce. Navíc by manželka byla asi ráda, že přestal pít, a za těch sedmdesát korun koupila něco dobrého na zub. Nahradit symbolické používání alkoholu Lidé používají alkoholické nápoje nejen jako chemikálii působící na mozek, ale i jako symbol. Láhev vína dlouho sloužila u manželů A k usmiřování i jako předehra k sexu. Jenže, když někdo přestane pití ovládat, ztrácí schopnost ho používat jako symbol. Namísto usmíření přinášel alkohol manželům A už jenom hádky a problémy. Pan A je bystrý muž a rychle zjistil, že v symbolické funkci může alkohol snadno nahradit. K usmíření nebo navozování nálady se mu osvědčily květiny, hudba. Své uplatnění našly i jeho skromné znalosti tance a masáže. Symboly a obřady mají v životě svůj význam. Proto je dobré nahradit rituály spojené s alkoholem jinými, a to zdravějšími a bezpečnějšími. Následující přehled nabízí některé dobré možnosti. Tím samozřejmě nechci nijak omezovat vaší vlastní tvořivost a vynalézavost v tomto směru. Symbolické a obřadní používání alkoholu a lepší možnosti, jak alkohol nahradit (příklady) Symbolické používání Lepší možnosti Oslava narozenin něco hezkého si koupit, projít fotografie, pozvat přátele na něco, co uvaříte, speciální nealko koktejl atd. Při narozeninách druhých jim něco pěkného darovat, koupit květiny, poslat blahopřání nebo telegram. Uctít hosta Elegantní nealko nápoje, šťávy z tropických plodů, vkusné servírování jídla, sváteční oblečení (i doma), výběr hudby podle vkusu návštěvníka atd. Předehra k sexu Tanec, hudba, určitá literatura, společná koupel, určité druhy jídla, atd. Stvrdit přátelství Pomoc při nějaké práci, najít společný zájem, sejít se spolu s manželkami, poskytnout radu nebo o ni požádat, pustit se do něčeho společně. Dát najevo pocit křivdy O svých pocitech mluvit, hledat vhodný způsob jak si případnou křivdu vynahradit. Silvestr Oblíbená deska, kazeta, kniha, rozhlasová nebo televizní stanice, k netradičním rituálům patří půlnoční výstupy horolezců. Připít si můžete třebas minerálkou. Oslava v práci Polárkový dort, sladkosti, ovoce, chlebíčky, v jedné pražské redakci bylo zvykem, že dámy přinášely vlastnoručně upečené rohlíky. Svatba, pohřeb, křtiny Přípitek nealkoholickým nápojem, v krajním případě sklenicí pozdvihnout a netknutou ji opět položit. Dále náboženské rituály, psaní oznámení, pomoc při praktických záležitostech, dát průchod svým citům a přijmout citové projevy druhých. Co když mě žena naštve? Samozřejmě, pane A, můžete ji naštvat také! Za ta léta znáte jeden druhého velmi dobře a víte, kde se nejvíc ranit. Jestli vás hádky a výstupy omrzely, vyzkoušejte některé z následujících způsobů, jak s naštváním a jinými pocity zacházet. 1. Pocit můžete odreagovat nějakou tělesnou činností (klepáním koberců, štípáním dříví, během apod.). Jistý zahraniční terapeut doporučoval rozhádaným manželům "souboj" za pomoci papírových holí. Takové "souboje" končívaly většinou smíchem a smírem. 2. Pocit rozpustit pomocí některé relaxační techniky. 3. Pocit potlačit a ovládnout se. Odměnou může být radost z vlastních schopností se ovládat. 4. Být výběrově upřímný. Při výběrové upřímnosti si člověk klade tři otázky: A. Je to, co chci říci pravda? B. Je účelné to říci? C. Je vhodné to říci teď? Paní A zkoušela jakési nové jídlo podle receptu, který jí dala přítelkyně. Když pan A nezvyklou krmi ochutnal, dralo se mu na jazyk "to je hrozný". Zarazil se naštěstí včas a uvědomil si, že to není tak docela pravda. Jídlo je pečlivě uvařené, dalo to manželce dost práce. Opravil se tedy v duchu na "nechutná mi to". Položil si druhou otázku a dospěl k závěru, že je rozhodně účelné, aby to manželka věděla. Pak si položil třetí otázku: Je vhodné jí to říkat teď. Pan A diplomaticky odložil celou záležitost na následující den. Při večeři pak paní A řekl: "Ta večeře je dnes výborná, mnohem lepší než včera". 5. Hovořit spíš o svých negativních pocitech než o partnerových negativních vlastnostech. Tedy na místo "jsi hrozně nespolehlivá" je lépe říci "když jsi tak dlouho nešla, byl jsem dost nervózní". 6. Nepříjemné spojovat s příjemným, výtku s pochvalou. Kdo chce být zvláště opatrný, může vložit výtku mezi dvě pochvaly. 7. Řízené odreagování. Manželští poradci používají například techniku konstruktivní hádky. Při té se partneři učí si věci vyříkat bez vzájemného urážení a tak, aby se dospělo k přijatelnému řešení. Na téma naštvání ještě jednu historku. Jistý pán šel s manželkou nakupovat. V jednom obchodě ho prodavač nezdvořile odbyl. Pán slušně poděkoval a odešel. Manželka se pak manžela venku ptala: "Proč si k němu byl tak slušný?" Muž odpověděl: "Nenechám se přece strhnout, abych byl jako on". Kdo má pravdu a kdo je vinen? Pan A se na mě obrátil s problémem mezi ním a manželkou a chtěl vědět, čí je to vina a kdo má pravdu. Většina věcí i v manželství a v životě nemá jednu příčinu a nedá se tedy ukázat na jednoho viníka. Některé věci prostě jsou a o vině nemá smysl uvažovat. Pravdu mívají oba partneři, každý ovšem tu svou. Ve výhodě jsou ti, kdo dokáží pravdu toho druhého chápat. Panu A jsem tedy odpověděl: "Není to ničí vina a pravdu máte oba." Přistihnete manželku při něčem, zač jí můžete pochválit Na místo hledání viny jsem panu A doporučil, aby svou manželku bedlivě sledoval. Jakmile ji přistihne při něčem, zač je možné ji pochválit, měl by tak rychle udělat. Paní A si chválení odvykla tak, že si ze začátku myslela, že si z ní dělá manžel legraci. Pan A ji však ujistil, že to myslí naprosto vážně, a jejich vztahy se zlepšily. Společné zájmy pomáhají střízlivému životu Manželé A mají kamaráda, který před lety emigroval do Švédska. Dozvěděli se od něj, že ve Švédsku je naprosto běžné, že lidé chodí do různých večerních kursů, někdy i do více současně. Manželé A probrali různé možnosti. Poblíž se pořádají kursy vaření, malování, jazyků, mají známé v turistickém klubu. Nakonec se rozhodli opatřit si psa, o kterého budou společně pečovat. Poskytování si radosti Manželství pana A se zlepšilo. Pan A chtěl vědět, jak tento stav udržet. Nejdůležitější je asi vzájemná pomoc a poskytování si radosti. Neurčité slovo "radost" může mít samozřejmě velmi konkrétní podobu - dobře připravená večeře, společný výlet, nějaký kulturní zážitek, oboustranně uspokojivý sex, dobrý pocit ze společného snažení, jakým je výchova dětí, různé vylepšování domácnosti apod. Pan A nijak nemiluje psaní. Přesto jsem ho přemluvil, aby si na kus papíru napsal: 1) Co manželce dělá radost. Protože toho pana A moc nenapadlo, zjišťoval to nejdříve oklikami a pak se jí přímo zeptal. 2) Co dělá radost jemu. Když jsem pročítal seznam, který pan A sepsal, zeptal jsem se ho, jestli to manželka ví. Pan A odpověděl, že neví. Panu A jsem tedy navrhl, aby o tom své paní při nějaké vhodné příležitosti řekl. Důležité je také, aby ocenil to, co dobrého od ní dostává a povzbudil ji, aby v tom pokračovala. Prázdné hnízdo a co s ním Paní A má přítelkyni Janu. Její dospělé děti odešly z domova, manžel má časově náročné zaměstnání. Jana si připadá hodně sama a je jí smutno. Začala také nebezpečně popíjet, až to paní A znepokojovalo. Jednoho dne si o tom nad šálkem kávy a bábovkou popovídaly. Jana si uvědomila, že schopnost jejich synů vytvořit si vlastní život je vlastně důkazem toho, že je dobře vychovala. Teď, když splnila tento úkol, může se pustit do věcí, na které nebyl dříve čas. Jana se přihlásila do knihovny, začala navštěvovat svoji postonávající příbuznou a neobyčejně se zdokonalila v pletení. S pitím přestala. Prázdné hnízdo může trochu potrápit i muže, zvlášť když jejich milovaná dospělá dcera je doma čím dál méně a nakonec se vdá. Posílení hranic mezi generacemi V době, kdy pan A problémově pil, dostával se do role jakéhosi neposlušného dítěte. Jeho povinnosti v rodině přebírala částečně manželka, částečně tchán, něco dokonce nejstarší syn. Generace byly v rodině A tak pomíchané, že paní A pomalu pořádně nevěděla koho má za manžela. Pan A to byl vlastně jenom podle oddacího listu. Když pan A s pitím přestal, začal se pomalu zlepšovat jeho vztah s manželkou a vzrostla jeho autorita v rodině. Tchán, který už není nejmladší, to přijal s úlevou, i když jeho ostražitost vůči panu A úplně nezmizela. Syn pana A se mohl více věnovat škole a přihlásil se do sportovního klubu. O rodinných věcech opět rozhodovali manželé A společně. Pan A se dostal z nedůstojné role dalšího dítěte a přirozené hranice mezi generacemi začaly být v rodině zase zřetelné. Co na to děti? O tom podrobněji v další kapitole. Děti v rodinách, kde jsou problémy s alkoholem Jednou z pověr je, že to, jestli člověk pije nebo ne, je čistě jeho věc. Ano, je to jeho věc, ale také věc jeho manželky nebo manžela, jeho zaměstnavatele, jeho přátel a také jeho dětí! Manželé A mají dvě děti. Třináctiletý Petr reagoval na tátovo pití související hádky a problémy po svém. Snažil se zastat v rodině co nejvíce práce, ukázňoval mladšího bratra, stal se nedětsky vážným a odměřeným. Bylo vidět, že si toho na sebe vzal víc, nežli je ve svém věku schopen unést. Jeho mladší bratr Michal začal naproti tomu šaškovat a zesměšňovat se. Cítil se bezpečnější, když se mu v rodině smáli, než kdyby se zase hádali. Jiné děti reagují na pití rodičů tím, že se stáhnou do sebe a uzavřou se. Jiné dítě začne dělat problémy samo, např. chodit za školu, krást, stýkat se s partou nebo experimentovat s alkoholem nebo s drogami. Někdy rodiče vtahují děti do svých sporů a používají je jako nástroj proti tomu druhému. To dětem rozhodně neprospívá. Není divu, že mnoho takových dětí a mladistvých z rodin předčasně odchází, předčasně se vdává nebo žení a přitahují je party. Problémům těchto dětí se dá předcházet a v této kapitole budeme přemýšlet o tom, jak. Přestat pít Už to, že pan A přestal pít, mělo na jeho děti velmi příznivý účinek. Zlepšil se jejich školní prospěch a uklidnily se. Petr vypadal uvolněnější a Michal už zdaleka tolik nešaškoval. Podobné příznivé změny nastávají i v dalších rodinách. To, že děti v rodině A nebyly pitím pana A příliš poškozeny, je i zásluha paní A. Paní A totiž v době manželova pití udělala několik užitečných věcí, které děti do značné míry ochránily. Dětem problém srozumitelně vysvětlit Paní A správně pochopila, že manželovo pití nemohou děti nevidět. Nesnížila se k tomu, aby využívala dětí k přemlouvání manžela, aby přestal s pitím. Uvědomila si, že je to problém, který musí řešit dospělí. Synům vysvětlila, že pití se od určitého okamžiku může stát nemocí a že to není tatínek, ale jeho nemoc, co působí problémy. Paní A je zdravotní sestra a ví, že děti v rodinách, kde se vyskytuje problém s alkoholem, by sami měly být velmi opatrné. Své syny tedy před alkoholem a drogami důrazně varovala. Náhradní rodičovská postava Paní A měla štěstí, že v době, kdy její manžel býval často mimo domov (tedy v hospodě), byl ochoten jí s výchovou synů pomáhat její otec. Ten po dobu, kdy pan A problémově pil, nahrazoval vnukům tátu. Náhradní rodičovskou postavou může být i strýc nebo teta, rodinný přítel, do jisté míry i vedoucí skautského oddílu nebo jiné organizace s pozitivním programem. Nevyvolávat v dětech pocity viny za pití někoho z rodičů Paní A byla moudrá a dávala si velký pozor, aby v dětech nevyvolala pocity viny za tátovo pití. Synům bylo naštěstí jasné, že tátovo pití nemá nic společného s jejich školním prospěchem nebo s tím, jestli myjí doma nádobí. Tím ochránila své syny před budoucími problémy. Sám jsem se setkal s lidmi, kteří v dospělosti trpěli pocity viny za pití svého otce. Tyto problémy se přenesly i do jejich dalších vztahů. Předvídatelné prostředí Další věc, která se paní A podařila, bylo vytvořit pro syny předvídatelné prostředí. I když táta spolehlivě nefungoval, večeřelo se v pravidelnou dobu, o víkendu navštěvovali synové babičku a dědu, na svátek anebo narozeniny dětí paní A vždy pamatovala. Paní A také dokázala ochránit děti před extrémy ze strany manžela v době, kdy pil (nezájem, přehnaná přísnost nebo zase "vynahrazování"). Děti věděly, že jsou věci, na které se v rodině mohou spolehnout, a že se mají vždy možnost na někoho obrátit. A co sex? Pan A mě požádal o důvěrný rozhovor. Jedna z věcí, na nichž si zakládal, byla jeho mužná síla. V posledních letech to ale už nebylo ono. Víno, které dříve používal k "vyvolání nálady", nefungovalo. Když už začal pít, dělalo mu potíže přestat, což byla pro sex katastrofa. Naděje na zlepšení v této oblasti byl jeden z tajných důvodů, proč chtěl pan A s pitím skončit. S panem A jsem se společně zamysleli nad tím, jak alkohol působí na sex a jak alkohol nahradit. Shodli jsme se že: 1. Alkohol dlouhodobě a ve větším množství škodí. Z lékařského hlediska je to pochopitelné. Alkohol působí nepříznivě na pohlavní žlázy i na produkci příslušných hormonů. 2. Jednou z nejčastějších příčin impotence u mužů středního a vyššího věku je kromě alkoholu kouření. Kouření a pití jde u pana A ruku v ruce, když přestane pít, omezí tak kouření, což jeho sexuální kondici prospěje. 3. Pan A měl dojem, že alkohol mu umožňuje prodloužit soulož. Vyvrcholení u muže se dá oddálit i obyčejným prezervativem. Rozhodně to přijde laciněji a má to ještě řadu dalších výhod. Existují ovšem i jiné způsoby, jak vyvrcholení oddálit. Pan A si je našel v jedné knížce o sexuálním životě. 4. Některé nápoje mohou působit tím, že obsahují látky, které dráždí močovou trubici. Zdravější a účinnější než alkoholické nápoje jsou celer, petržel, česnek, cibule a četná koření. 5. Na sex působí obzvlášť nepříznivě pivo. Chmel v pivu totiž obsahuje tlumivé látky. 6. Někdo používá alkohol, aby tak snížil svůj strach ze sexu. I zde se dá postupovat zdravěji a účinněji. Někomu stačí chvíli zhluboka dýchat a prodlužovat výdech. Jindy pomůže chvíle uvolnění a odpočinku před sexem, sprcha nebo teplá koupel, vhodná hudba atd. 7. Pan A se zbavil podstatné části svého strachu tím, že si uvědomil jednu důležitou věc. Sex není sportovní disciplína, u které by se hodnotil umělecký dojem a technika náročnosti. Tím, že se zbavil zbytečné ctižádosti, měl ze sexu větší potěšení. 8. "Náladu" dokáže zkušený muž jako je pan A navodit daleko lépe rozhovorem, společnou koupelí, nějakou četbou atd. 9. Pro ženy je důležitá nejen sexuální předehra, ale i sexuální dohra. Manželka pana A je spokojenější, když pan A nepije, zbývají mu síly i na to. Za jak dlouho může člověk očekávat zlepšení U pana A to trvalo asi dva měsíce abstinence od alkoholu. Jde o to, že tělo potřebuje určitý čas na zotavenou po předchozím pití. Nová situace, kdy člověk nepije, vyžaduje také určité duševní přizpůsobení. Kdyby zlepšení nenastalo do tří měsíců abstinence od alkoholu, zamyslete se nad následujícími možnostmi: 1. Jste tělesně zdráv? Kdy jste byl naposledy u lékaře? 2. Není příčina v napjatém vztahu s partnerkou? Konflikty a boj o moc se mohou přenášet i do sexu. Je-li příčina zde, uvažujte o tom, jak svůj vztah zlepšit, přečtěte si kapitolu, která se těchto věcí týká, případně vyhledejte manželského poradce. 3. Umíte se o sexuálních záležitostech se svou partnerkou domluvit a umíte si navzájem vyjít vstříc? I o velmi intimních záležitostech se dá mluvit otevřeně, aniž by člověk druhého zraňoval. 4. Máte kolem sexu hodně nejasností a zábrany? Jestliže ano, přečtěte si na toto téma nějakou dobrou knihu anebo se poraďte se sexuologem. 5. Máte nějaký dlouhodobý sexuální problém? Jestliže ano, doporučuji stejný postup jako v předchozím bodě. 6. A nakonec to snad nejčastější: nejste prostě přepracovaný, nervózní, unavený nebo smutný? Tyto stavy se v sexuálním životě projevují nepříznivě. Pokud by tomu tak bylo, zamyslete se nad svým způsobem života, odpočiňte si, udělejte si radost, rozumně sportujte nebo se alespoň projděte, naučte se relaxovat. Sexuální menšiny Homosexuální žena a homosexuální muži jsou problémy s alkoholem ohroženi více a měli by proto být vůči alkoholu opatrnější. Dávat všeobecné rady je obtížné. Pro mnoho lidí je výhodné, když si svoji odlišnost uvědomí, přijmou ji a naučí se s ní na úrovni žít. O tom, že to jde svědčí zkušenosti mnoha homosexuálních mužů a žen. Někteří z nich dokázali žít ve spořádanějších, stabilnějších a střízlivějších vztazích, nežli jsou některá běžná manželství. K sexuálním menšinám patří i lidé, kteří se ukájejí způsobem pro společnost naprosto nepřijatelným - např. zneužívají děti nebo si počínají brutálně. Jejich odlišnost se často projeví v plné míře až pod vlivem alkoholu. To může vést k velkým problémům pro ně samé i pro druhé. Zde bych kromě vyhýbání se alkoholu doporučoval poradu se sexuologem. Ten může takto zaměřenému člověku pomoci se naučit se svojí odlišností lépe žít. Nejstarší řemeslo na světě Prostituce patří k vysoce rizikovým profesím i ve vztahu k alkoholu a jiným drogám. Alkohol urychluje stárnutí, oslabuje opatrnost a zvyšuje související nebezpečí včetně přenosu pohlavních i jiných chorob. Problémy s alkoholem a drogami jsou u prostitutek a protistutů častější než v normální populaci. V čem je to u žen jinak Jak známo, ženy jsou proti některým nemocem odolnější, dožívají se vyššího věku, zkrátka jsou silnějším pohlavím. Ve vztahu k alkoholu to však neplatí. Ženy mají menší játra a nižší obsah vody v těle (alkohol se rozpouští ve vodě a je z největší části odbouráván játry). Prakticky to znamená, že paní B, i když váží zhruba stejně jako pan A, má po vypití stejného množství alkoholu vyšší hladinu alkoholu v krvi než pan A. To je také jedním z důvodů, proč se u ní návyk na alkohol vytvořil po kratší době než u pana A. Paní B, vlastně tehdy ještě slečna, začala ochutnávat alkoholické nápoje ještě před svým patnáctým rokem doma při různých oslavách. Dělo se tak se souhlasem rodičů. Na střední škole, ještě před dovršením osmnácti let, od kdy jsou u nás alkoholické nápoje oficiálně povoleny, se občas napila ve společnosti vrstevníků. Později, kolem dvacátého roku, už pila pravidelněji na různých večírcích a zábavách. Pití jí až doposud žádné problémy nepůsobilo, přesto je však z hlediska vzniku návyku toto období důležité. Slečna B v něm totiž poznala, jak alkohol může ovlivnit její myšlení a cítění, poznala tedy alkohol jako drogu. Pak následovala vážná známost, sňatek a těhotenství. Paní B v té době téměř nepila, měla jiné starosti. Kolem 35. roku jejího věku si našel manžel jinou ženu. Následovalo období hádek, nejistot, nadějí a zklamání. Syn Michal to prožíval těžce, byl v pubertě. Už to nebyl ten malý Míša, o kterého se paní B tak ráda starala. Byl to nevrlý mladík, který si se sebou nevěděl rady a který pohrdal matčinou péčí, jež mu připadala samozřejmá. Paní B měla zkušenost s účinky alkoholu z předchozích let. Vyhledat pomoc v manželské poradně nebo psychiatra se styděla. Místo toho začala pít. Věci kolem rozvodu se tím urychlily, protože prudce klesla její konkurenceschopnost vůči sokyni. Návyk na alkohol se u ní vyvinul zhruba po dvou letech nebezpečného pití, nepočítáme-li období před svatbou. Pan A potřeboval k tomu, aby si vytvořil návyk, více než deset let problémového pití. Zhruba v té době jsem se s paní B setkal. Na rozdíl od pana A pila samotářsky (pan A většinou v hospodě). Paní B se totiž za své pití velmi styděla, ale přestat pít pro ni bylo těžké. Menstruace, přechod, těhotenství Paní B vypozorovala, že větší sklon k lítostivosti a pití mívá před menstruací. Shodli jsme se na tom, že v tomto období by měla být zvlášť opatrná a věnovat udržování své střízlivosti větší péči. Klimaktérium (přechod), které ji v budoucnu potká, je pro některé ženy tělesně i duševně náročnějším obdobím. I zde je na místě větší opatrnost vůči alkoholu a práškům ovlivňujícím psychiku. Paní B vypozorovala, že předmenstruační nepohodu může mírnit tím, že bude pravidelně cvičit, pomáhají také relaxace, některé cviky s jógy, bylinky. To všechno jsem jí schválil, pro jistotu jsem jí ještě doporučil návštěvu jejího gynekologa. Prevence a mírnění menstruačních problémů bezpečným způsobem 1. Spolupracujte s gynekologem, jemuž důvěřujete, a choďte na kontroly podle jeho doporučení. 2. Užitečné jsou relaxační techniky jako autogenní trénink nebo jógová relaxace. Ty jsou dobrou prevencí problémů a mírní i obtíže. 3. Zdravý životní styl zahrnující přiměřené cvičení předchází menstruačním problémům. Během menstruace ovšem namáhavá cvičení omezujeme, nevhodné jsou cviky s obrácenou polohou hlavy. 4. Velmi užitečná jsou jednoduchá dechová cvičení a cviky meditační, ať v prevenci nebo při léčbě předmenstruačních a menstruačních problémů. 5. Důležité je předcházet zácpě - vhodnou výživou, dostatkem nealkoholických nápojů, tělesným pohybem. 6. Dieta. Při potížích se vyhýbejte hlenotvorným nebo hůře stravitelným potravinám (maso, mléko, tučná jídla, silně kořeněná strava, káva, chemikálie, samozřejmě i alkohol). Vhodné jsou celozrnné výrobky a lehká strava. Krátkodobý půst (např. vynechat jedno jídlo) má někdy příznivý efekt. 7. Pohyb na čerstvém vzduchu je užitečnou prevencí. 8. Při menstruačních obtížích pozor na prochladnutí, naopak dělá dobře teplo - celkově i místně na dolní část břicha. Paní B udělala dobře, že v době, kdy otěhotněla, přestala úplně pít veškeré alkoholické nápoje včetně piva. Kdyby to neudělala (nebo nedokázala), mohlo se jí narodit těžce poškozené dítě, dítě s nižší inteligencí nebo s jinými vadami. V těhotenství by žena bez souhlasu lékaře neměla brát žádné léky, aby budoucí děťátko neohrozila. Nepříznivý účinek na plod má i kouření v těhotenství, i když alkohol je nebezpečnější. Některé ženy chtějí překonat problémy s pitím tím, že otěhotní a budou se mít o koho starat. Takto uvažovat není zodpovědné. Žena, která plánuje rodinu, by si měla být jistá, že dokáže nepít. Nebezpeční manželé Bývalý manžel paní B nebyl ve vztahu k alkoholu žádné neviňátko. V období hádek a usmiřování utíkal i on před neřešenými problémy k pití. Často také domů alkoholické nápoje přinášel. Tak trochu s úlevou vítal, že manželka pije. Zbavovala ho tím pocitů viny kvůli mimomanželskému vztahu a paní B mu tak usnadnila rozhodnutí se rozvést. Mnoho žen si vytváří návyk na alkohol vedle nebezpečně pijících mužů. Protože ženy jsou vůči alkoholu méně odolné, návyk u nich vznikne dříve. Jejich manželé, kteří je svým nebezpečným pitím svedli, je pak s návykem na alkohol opouštějí. Komplikovaná situace nastane, když žena s problémovým pitím přestane a její partner ve společné domácnosti v něm pokračuje. Podle našich zkušeností přicházejí v úvahu tyto možnosti. 1. Žena prosadí změnu a partner pití omezí nebo s ním přestane (ať už se léčí nebo ne). Tato možnost je nejpříznivější, ale vzácná. 2. Hádky, neshody a odlišný životní styl vedou k rozchodu. Tato možnost je pro ženu příznivá. 3. Žena se dříve či později k pití vrátí a partnerovi se tím přizpůsobí. Tato možnost je jasně nepříznivá. 4. Žena si vytvoří vlastní svět, zájmy, najde si kvalitní přátelé. Vztah se tím rozvolní, vlastně každý žije svým životem, i když se úplně nerozešli. Tato možnost je vzácná a pro ženu nejobtížnější. Některá čtenářka možná očekává, že v duchu tradic Červené knihovny se pan A a paní B v závěru této knihy vezmou a budou šťastni. Nestane se tak ze dvou důvodů. Jednak je pan A už ženatý a kromě toho by to nebylo rozumné. Manželství dvou lidí, kteří mají problémy s alkoholem, jsou riskantní. Pití jednoho z nich může totiž strhnout i druhého. Týraná žena Ženu může týrat nejen její nadměrně pijící manžel. Opakovaně jsem se setkával se ženami, které problémově pily a které týrali jejich zdánlivě normální manželé nebo druzi. U některých mužů bylo násilí vůči pijící ženě projevem bezradnosti a bezmocného vzteku. Jinde se jednalo o sadistické sklony, pro jejich uplatňování sloužilo pití ženy jako záminka. Problémy s alkoholem se fyzickým násilím vyřešit nedají. Překvapovalo mě, jak obtížné může být pro některé ženy se od často až nenormálních a brutálních partnerů odpoutat. Vzpomínám např. na ženu, kterou druh ohrožoval nelegálně drženými střelnými zbraněmi. Tato žena se naštěstí svěřila své rodině, následovalo udání na policii. Vyhrůžku, že ji v případě rozchodu zastřelí, druh nerealizoval. Zkušenosti ukazují, že čím více týraná žena své problémy tají, tím více si sadistický partner dovoluje. Zveřejnění problému a pomoc druhých lidí, ať profesionálních terapeutů nebo příbuzných, mohou naopak pomoci situaci bezpečněji zvládnout. Proč se ženy za své pití více stydí Důvod je prostý. Jestliže se paní B objeví na veřejnosti opilá, lidé ji budou odsuzovat více nežli opilého pana A. Proto také pije většina žen tajně a v soukromí. Taková dvojí morálka může být nespravedlivá, avšak je tu. Její výhodou je snad to, že pro ženu v jenom trochu slušnější společnosti je snazší alkohol odmítat. Nevýhody žen ve vztahu a výhody při překonávání návyku Nevýhody ve vztahu k alkoholu: Nižší odolnost vůči alkoholu, vyšší hladiny v krvi, po stejném množství, rychlejší rozvoj návyku a závislosti, častější souvislost se zátěžovými životními událostmi. Dále dřívější škody na tělesném zdraví, často kombinace s léky, což zdraví poškozuje ještě více. V rodině bývají větší problémy, častý je sklon k depresím. Tělesný vzhled pijících žen trpí, což má nepříznivý účinek na jejich sebevědomí. Jestliže matka v těhotenství pila, je riziko poškození dítěte. Výhody při překonávání návyku: Problémově pijící žena na sebe spíš upozorní a může se do léčby dostat dříve. Většina žen má dobré nadání na relaxační techniky, jógu a umí využívat psychoterapii. Jen málo žen si komplikuje život trestnou činností pod vlivem alkoholu. Rodinné vztahy (k manželovi, dětem, vnoučatům nebo rodičům) jsou pro mnoho žen silným motivem k lepšímu životu. Rychlé zlepšování tělesného stavu i vzhledu při abstinenci povzbuzuje ženu, aby vytrvala v dobrých předsevzetích a abstinenci. Pro většinu žen je také snazší odpoutat se od nevhodné společnosti pijících lidí a vytvořit si zdravější životní styl. Prognóza Překoná paní B problém s alkoholem? To záleží hlavně na ni samé. Šanci má dobrou. Možná se dočká podobného zadostiučinění, jako jedna naše bývalá pacientka. I s tou se manžel rozvedl, protože si našel o hodně mladší ženu. Po rozvodu se s elánem pustil do stavby rodinného domu a bývalá žena se šla k nám léčit. Jenže později se ukázalo, že bývalý manžel v mnoha směrech přecenil síly. Po čase dokonce vyslal svoji matku, aby se zkusila zeptat, jestli by ho bývalá nyní abstinující manželka nevzala na milost. Kapitola o mladých a pro mladé Paní B má šestnáctiletého syna. V křestním listu má jméno Josef, kamarádi mu říkají Pepa a máma občas Pepíčku, čímž ho nesmírně dopaluje. Pepa nesl rozvod rodičů těžce. Hádky, tátův odchod k jiné ženě i mámino pití v něm vyvolávaly velikou nejistotu a kritičnost vůči rodičům. To je ostatně v tomto věku časté i v normálně fungujících rodinách. Pod siláckým a cynickým povrchem byl Pepa nejistý a vnitřně zranitelný. Vůbec si neuvědomoval, jak jsou důležitá právě léta, která prožívá. Slouží k tomu, aby se člověk připravil na budoucí zaměstnání a získal dovednosti potřebné k dalšímu nezávislejšímu životu. Místo toho začal Pepa chodit s "kamarády" do hospody a na mejdany. Jeho nijak oslnivý prospěch se ještě zhoršil. Paní B doufala, že když s pitím přestane ona, přestane i syn. Bohužel se mýlila. Proto za mnou Pepu jednoho dne přivedla. Stálo ji hodně námahy a přemlouvání, než si dal říci a přišel. Seděl proti mě a mračil se. O pití neměl vůbec chuť mluvit. Začali jsme se raději bavit o jiných věcech. Zajímalo mě, co by chtěl v životě dokázat, jaké má plány do budoucna a jak tyto plány uskutečnit. Pepa byl překvapen, že věková hranice 18 let pro prodej alkoholu není nějaký český výmysl. V USA a v Japonsku se mohou alkoholické nápoje podávat až od 21 let. Má to své dobré důvody. Dostali jsme se také k zamotaným vztahům v rodině. Mluvili jsme o jeho životních plánech i o věcech, které ho trápí. Přemýšleli jsme také o tom, jak jeho pití jde nebo nejde s jeho plány dohromady. Spolu s paní B se podařilo dohodnout určitá pravidla hry, aby u nich nedocházelo ke zbytečným hádkám. Rozhodně to bylo lepší, než kdyby Pepovi musel soud na přání zoufalé matky nařídit ústavní výchovu. Malování Jako hodně mladých lidí i Pepa rád maloval. Při jedné z jeho návštěv jsem mu navrhl, aby nakreslil některé z následujících témat: " Mé lepší já " Přes překážky, ale vytrvale vystupuji k nějakému cíli " Co potřebuji k životu a jak si to opatřím " Mé zdroje síly " Můj totem " Můj erb " Co druhým dávám a co od nich chci? " Uvnitř sebe mám je drahokam. Hledání drahokamu a leštění drahokamu. Samozřejmě jsem nechtěl, aby Pepa vytvořil umělecké dílo. Důležitější než výsledek je to, co si člověk při takovém kreslení uvědomí a v čem se lépe pozná. Kreslení se Pepovi líbilo, totem si místo kreslení vyřezal ze dřeva. Poezie Když mi začal Pepa víc věřit, svěřil se mi se svými básnickými pokusy. Povzbuzoval jsem ho, aby v nich pokračoval. Nejde zde o výsledek, ale o to, že pomocí veršů může člověk vyjádřit své city a lépe se v nich vyznat. Některé z Pepových básní zůstanou ukryty v tajné skrýši, jiné se budou hodit jako dárek někomu, kdo je mu blízký. S jeho souhlasem zde uvádím pár veršů, které napsal. Říkají mnoho o tom, co v té době prožíval. Podzim Je podzim, slunce chce už spát, vláda mrazu kosí trávu v kotlinách. Je podzim, slunce chce už spát. Kdo se vrací, mnoho ztrácí, bude mráz. Nároky na mladé lidi a jak je zvládat S Pepou jsme samozřejmě mluvili nejen o pocitech, ale i o velmi praktických věcech. Některá z témat našich hovorů zná čtenář z kapitol o životním stylu stresu, mezilidských vztazích a sebevědomí. Situace mladého člověka je ale v mnoha směrech jiná než u dospělých. Něco z našich debat na toto téma je shrnuto v následujícím přehledu. Některé životní nároky na mladé lidi, co pomáhá při jejich zvládání a jaké jsou účinky alkoholu a jiných drog Životní nároky Co pomáhá Účinky alkoholu a drog Dokončení tělesného vývoje. Péče o zdraví a kondici, rekreační sport, cvičení, zdravá výživa. Zpomalují vývoj, vedou ke zhoršené výživě a nemocem. Studium nebo příprava na zaměstnání. Najít dobré učitele a vzory a získat od nich co nejvíce. Vedou k nezájmu, lhostejnosti, zhoršují schopnost přesně myslet, dlouhodobě působí i poškození mozku. Naučit se zacházet se sexualitou. Opatřit si kvalitní informace, spojit citový a sexuální život. Vhodná společnost, umění. Sebekontrolu v sexu zlepší jóga, cvičení. Citově otupují, přinášejí vyšší riziko problémů jako jsou pohlavní nemoci a nechtěná těhotenství. Dlouhodobě působí ztrátu zájmu o sex. Najít životní cíle a hodnoty. Dobré zájmy, společnost kvalitních lidí, organizace s dobrým programem jako je ochrana přírody, pomoc druhým nebo péče o zdraví. Duchovní život, spolupráce se zkušenými lidmi, kursy, četba atd. Vedou často k planému filozofování bez praktického účinku v životě a ke ztrátě dlouhodobých cílů. Později už jde jen o alkohol nebo o drogu. Získat užitečné znalosti. Dobře se připravit na zaměstnání, najít si kvalitní přátele a zájmy. Často působí zaostávání v různých oblastech života. Získat jistotu ohledně svého vzhledu. Péče o čistotu a vzhled, případně porada s odborníkem, rozumné oblékání. Zvyšují riziko kožních chorob, okrádají o čas, snižují tělesnou i duševní výkonnost a vedou k předčasnému stárnutí. Kouření čehokoliv poškozuje pleť. Postupné osamostatňování od rodiny. Dobří přátele a kvalitní vlastní zájmy. Vnímat rodiče jací jsou - jejich silné stránky i omezení. Působí zpomalení vývoje, nesamostatnost a větší závislost na druhých lidech včetně rodičů. Naučit se čelit zátěži, stresu, únavě. Zdravý způsob života, jóga, dostatek spánku, relaxace, cvičení, rozumná výživa, umět se svěřit a poradit atd. Snižují odolnost, zvyšují riziko nemocí a úrazů. Připravit se na život v moderní a rychle se měnící společnosti. Vzdělání, studium jazyků, zájem o dění a trendy ve světě. Okrádají o čas, snižují duševní i tělesnou výkonnost a vedou k předčasnému stárnutí. Naučit se chránit své zdraví a bezpečnost Přiměřená opatrnost, schopnost předvídat, péče o svojí kondici, dobrá a bezpečná společnost spolupráce se zdravotníky atd. Úrazy, nemoci, trestná činnost pod vlivem alkoholu nebo drog nebo proto, aby si je člověk opatřil. Cesta k dospělosti a k samostatnosti Po špatných zkušenostech s rodiči se chtěl Pepa co nejrychleji osamostatnit. Dramatická změna prostředí, jako odchod do jiného města, někdy může pomoci usnadnit odpoutání od bývalé party, ale má i svá rizika. Nakonec jsme se ale shodli na postupnější cestě. S Pepou jsem měl jednu debatu, která mu nebyla příjemná. Hodně kritizoval svoji matku a odmítal její "staromódní" názory. Přitom byl ale na ní ve všem závislý, počínajíc jídlem a oblečením přes kapesné až k citové závislosti. Když šla matka například s přítelkyní cvičit, cítil se Pepa osamělý a žárlil. Pohrdání a někdy i nenávist vůči rodičům spolu s pokračující a prohlubující se závislostí na nich nemá s dospělostí nic společného. Je to jen nepodařená parodie na dospělost. Pepa pochopil, že tudy cesta nevede. Pro jeho skutečnou dospělost a samostatnost bude důležité: " Jestli se dokáže uživit. " Jestli si dokáže najít kvalitní přátele a blízké lidi mimo rodinu. " Jestli si dokáže udržet dobrou kondici a zdraví. " Jestli bude mít vlastní kvalitní zájmy a záliby. " Jestli dokáže rodiče a starší lidi vnímat, jací skutečně jsou - s jejich slabostmi i silnými stránkami. A jestli se od nich dokáže učit to dobré a odmítat špatné. Mladý člověk, který má ve své původní rodině velké problémy, možná správně uvažuje o osamostatnění. Dramatická gesta, hádky nebo pití mu v tom nepomohou. Udělá lépe, když bude chytrý a cílevědomý. " K zralosti patří i schopnost dobré spolupracovat, nechat si dobře poradit a umět s druhými komunikovat, i když s nimi vždy nesouhlasíte. Pepův vzkaz vrstevníkům Pepu jsem asi po roce potkal v metru. Vedl se za ruku s nějakou dívkou a vypadal spokojeně. Nejenže nepřešel na druhou stranu (jako jeden postarší režisér, kterého jsme léčili), ale srdečně mě pozdravil. "Promiň" řekl přítelkyni a vzal mě kousek stranou. "Je to dobrý, dal jsem se na víru. A máma je taky dobrá." Zeptal jsem se ho, co by vzkázal klukům a holkám v podobné situaci v jaké byl on před rokem. "Aby měli rozum, nic není tak horký, jak se to uvaří. Aby nepili a nefetovali - ani z nudy, ani ze vzteku, ani ze smutku. Existujou lepší možnosti... Tak se mějte." Pepa zakončil náš rozhovor a vrátil se k přítelkyni, jež nás zvědavě pozorovala. Slůvko varování i naděje Pepovi se podařilo problémy s pitím překonat poměrně snadno i proto, že netrvaly dlouho. Alkohol nebo drogy jsou u mladých lidí nebezpečné, protože se závislost u nich vytváří rychle. Může mít velmi nepříznivé důsledky v různých oblastech života. Při léčbě mladých lidí zjistili odborníci zajímavou a povzbudivou skutečnost. Dlouhodobě (např. po deseti letech) může být stav mnohem příznivější, než by se zprvu zdálo. Dá se to vysvětlit tím, že přirozený vývoj a zrání osobnosti pomáhají překonávat problémy s alkoholem nebo jinými drogami. Děda (babička) pije! Paní A má prostě smůlu. Krátce po té, co přestal pít její manžel, se objevil podobný problém v rodině jejích rodičů. Tatínek paní A pan Alois odešel do důchodu a začal víc pít. Svoji roli sehrálo to, že přišel o práci, která ho těšila, i o společnost lidí, na které byl zvyklý. Pan Alois se rád napil už dříve, ale nebylo to tolik a tak často, takže manželka zamhouřila oko. Teď ale jeho návštěv restaurací přibylo. Pan Alois dělal ostudu a manželka i dcera začaly mít strach o jeho zdraví. Snášenlivost alkoholu se u něj s přibývajícími lety zhoršovala. Paní A, která, jak víme, pracovala jako zdravotní sestra, si tatínkovo pití spojila s jeho vysokým krevním tlakem a chystala se s ním vážně promluvit. Stalo se však něco velmi nepříjemného. Tatínka náhle převezli do nemocnice pro záchvat mozkové mrtvice, naštěstí slabší, jak se později ukázalo. Paní A zavolala tatínkova ošetřujícího lékaře a řekla mu, že tatínek hodně pije. Od tatínka samotného by se to určitě nedozvěděl. Lékař předepsal panu Aloisovy léky, které mírnily jeho obtíže po vysazení alkoholu. Vysvětlil mu také, že prudké zvýšení krevního tlaku, které alkohol působí, může být příčinou mozkových krvácení. Léky během týdne vysadil a s panem Aloisem ještě důkladně pohovořil. Pan Alois dostal adresu dobrého protialkoholního zařízení a slíbil, že buď s pitím přestane sám, nebo se bude léčit. Co měl pan Alois vědět? Měl vědět, že ve vyšším věku je alkohol nebezpečnější pro tělesné i duševní zdraví. Snášenlivost alkoholu se s léty zhoršuje, alkohol zatěžuje srdce, krevní oběh, játra a poškozuje paměť. Právě proto hodně lidí ve vyšším věku omezí pití samo od sebe. Alkohol se nesnáší s léky, které lidé důchodového věku často užívají. Zhoršuje i průběh mnoha častých nemocí - vysokého tlaku, cukrovky, poruch výživy, onemocnění slinivky břišní, jater i duševních poruch (např. depresí). Na druhé straně ovšem horší snášenlivost alkoholu může usnadňovat překonání návyku. Výhodou seniorů je i životní zkušenost, moudrost a často i kvalitní zájmy a rozhled. Tajemství pana Aloise Někteří lidé si myslí, že člověk ve vyšším věku se už nezmění. Hluboce se mýlí. Z pana Aloise se stal během pár let jiný člověk. Když se u příležitosti jeho narozenin sešli u nich doma přátelé a příbuzní, prozradil jim pan Alois své tajemství. Řekl tehdy: "Beru věci jak jsou. Neohlížím se, co jsem ztratil, hledám nové možnosti." Nazvěme tuto úspěšnou taktiku pana Aloise třeba pružností a trochu podrobněji se u ní zastavme. PRUŽNOST V PRÁCI: Víme, že pan Alois odešel do důchodu. O to více se teď věnuje své domácí dílně a skalce, kterou mají před domem. Příjemnou změnou jsou i sezónní práce, např. prodej lístků na blízkém koupališti. To, že má pan Alois více času, se projevilo různými vylepšeními v domácnosti. Pan Alois začal být i občansky aktivní a zajímal se o problémy části města, kde žije. Dokázal správně přizpůsobit druh své práce zevním okolnostem i sobě. Nejlepší práce pro seniory je taková, kde uplatní zkušenosti. Nevhodná bývá práce příliš stresující nebo termínovaná. PRUŽNOST VE VZTAZÍCH: Rodiče paní A si velmi zakládají na vnoučatech a rádi se o ně starají. Jenže rodina dcery mívá někdy jiný program. Pan Alois i jeho žena mají v záloze dostatek vlastních přátel a známých. Udržují čilou koresp. ondenci a telefonické kontakty s přáteli i vzdálenými příbuznými. PRUŽNOST A PŘEKONÁVÁNÍ ZÁTĚŽOVÝCH UDÁLOSTÍ: Zátěžové události a pití ve vyšším věku spolu často souvisejí. Podívejme se, jak pan Alois nakonec zvládl odchod do důchodu. 1. Opatřil si nové informace o nové situaci. Ví, za jakých podmínek může pracovat, nač má nárok, na koho se obrátit nebo s kým se poradit. Kdyby ovdověl, udělal by dobře, kdyby se naučil vařit a vést domácnost. 2. Dbá o tělesnou kondici. Samozřejmě cvičí s rozumem tak, aby mu to prospívalo. U nich doma se vaří celkem zdravě, většinou neschází zelenina nebo ovoce. Pan Alois se také čistě a pečlivě obléká a chodí dobře oholen. 3. Dokázal si vynahradit to, že odchodem do důchodu ztratil některé známé. Nové přátele si našel mezi sousedy a oživil některé dřívější vztahy v širší rodině i mimo ni. 4. Nevrhl se střemhlav do nějakého náročného podniku, ale dal si čas na rozmyšlenou. Umí si toho na sebe brát tolik, kolik unese. 5. Dokázal si najít nové životní cíle a nové věci, na kterých mu záleží. PRUŽNOST A SEBEVĚDOMÍ: Sebevědomí mladých lidí se často zakládá na povrchních věcech jako tělesná síla nebo krása. Fyzickou i duševní kondici a přitažlivost si lze i ve vyšším věku udržovat. Sebevědomí zralejších lidí však mívá hlubší kořeny. Vychází z hlubšího a moudřejšího vnímání sebe i světa. PRUŽNOST A ZDROJE RADOSTI: Pro pana Aloise se postupně stal důchodový věk jedním z nejšťastnějších období života. Prudké vášně a ctižádosti dřívějších let se zmírnily, vystřídal je větší nadhled a laskavost. Má teď také více času na své koníčky a přátele, znovu začal číst cizojazyčné knihy, dokáže hlouběji vnímat krásu přírody, tolik nespěchá. Ještě pár slov lékaře Jednou ze zásad lékařství vyššího věku je přidávat nejen léta k životu, ale také život k letům. Toho můžete dosáhnout: 1. Tím, že se vyhnete alkoholu nebo budete v tomto ohledu velmi střídmí. Vyhněte se i lékům s výjimkou těch, které vám předepsal lékař. Některé léky (např. diazepam nebo Rohypnol) působí nepříznivě na paměť. Pokud možno nekuřte, prospějete tím srdci. 2. Vyplatí se dobrá spolupráce s vašim lékařem. 3. Žádný lék nenahradí pohyb, ale pohyb nahradí mnoho léků. K bezpečným tělesným aktivitám patří chůze, jóga pod kvalifikovaným vedením a samozřejmě zdravotní a rehabilitační cvičení. Záleží samozřejmě na vás, co se vám líbí a nač stačíte. 4. Proti stárnutí působí strava s dostatkem vitamínu C (např. zelí, papriky), vitamínu A (mrkev, špenát), nestravitelných zbytků (zelenina, ovesné vločky, luštěniny) a střídmost. Užitečné jsou i výtažky ze stromu Ginkgo biloba (Jinan dvoulaločný). 5. I když nechodíte do práce, udržujte si denní rytmus. Vstávejte v určitou dobu, věnujte pravidelně čas péči o sebe, o domácnost, zálibám a společenským stykům. 6. Trénujte mozek. Učte se cizí jazyk, luštěte křížovky, hrajte šachy, pište deník nebo paměti, movitější si mohou koupit počítač a psát paměti na něm. Zajímejte se o věci kolem sebe. Samozřejmě nemusíte dělat všechny tyto věci současně. 7. Vašemu zdraví pomůže i dobrá nálada a přátelské vztahy. Lidé, kteří mají problém s alkoholem, si pomáhají navzájem Anonymní alkoholici Příhoda, o které budu vyprávět, se odehrála ve třicátých letech v USA. Obchodník Bill, považovaný za nevyléčitelného "alkoholika", dostal na cestě do cizího města neodolatelnou chuť se napít. V této situaci se rozhodl zatelefonovat příteli, který měl stejné problémy. Namísto toho, aby požádal přítele o pomoc (což by bylo také rozumné), mu pomoc sám nabídl. To mu pomohlo překonat krizi. Spolu s "alkoholikem" Bobem (ten byl povoláním lékař) založili v roce 1935 organizaci "Alkoholics Anonymous" čili Anonymní alkoholici. Podle údajů na webových stránkách Anonymních alkoholiků (www.alcoholics-anonymous.org) měla tato organizace v roce 2003 více než dva milióny členů. Anonymní alkoholici by rozhodně zasloužili Nobelovu cenu za lékařství. Vykonali totiž ohromný kus práce a posloužili jako vzor dalším svépomocným organizacím. Některé sesterské organizace pracující na stejných principech jsou: Al-Anon (sdružuje příbuzné alkoholiků), Alateen (pro dospívající děti alkoholiků), Parents Anonymous (pro rodiče dětí, které zneužívají alkohol nebo drogy), Narcotics Anonymous (pro lidi závislé na nealkoholových drogách), Gamblers Anonymous (Anonymní hazardní hráči), Overeaters Anonymous (Anonymní přejídači). Anonymní alkoholici také nepřímo ovlivnili vznik mnoha svépomocných organizací pro lidi s nejrůznějšími problémy. Své organizace mají lidé s cukrovkou, srdečním onemocněním, vysokým krevním tlakem, lupénkou atd. Způsob práce Anonymních alkoholiků v různých zemích se může lišit, např. indiánské organizace Anonymních alkoholiků včlenily do své činnosti tradiční rituály a tance. V některých západoevropských velkoměstech jsou schůzky Anonymních alkoholiků v různých čtvrtích organizovány tak, aby pokryly celý týden. To je možné i v Praze. Člověk v krizi se tedy může kterýkoliv den v týdnu zúčastnit jejich setkání. Vzájemná spolupráce s profesionálními zdravotnickými zařízeními je ve světě běžná. K popularitě organizace jistě přispívá i anonymita členů, kteří se zásadně oslovují pouze křestními jmény. Anonymní alkoholici pracují od roku 1990 i u nás. O účinnosti této formy léčby svědčí lékařské výzkumy prováděné na velkém počtu osob. Ještě pár užitečných sloganů Anonymních alkoholiků: "One Day at a Time" neboli "abstinovat právě dnes". Podobně jako, když jde člověk po nějaké cestě, i zde je třeba ubírat se krok za krokem. "First Things First" neboli "nejdůležitější nejdříve". Ze všeho nejdříve je třeba zachovávat abstinenci. Tím se vytvářejí předpoklady k řešení problémů v různých oblastech života a dosahování dalších životních cílů. Paní B: Ale co když někdo pije kvůli tomu, že má úplně jiné problémy? Když někdo trpí závislostí na alkoholu a nějakou vážnou duševní nemocí, je třeba léčit obojí. V případě závislosti na alkoholu u jinak duševně zdravého člověka bývá ovšem abstinence skutečně tím nejdůležitějším, protože je podmínkou pro to, aby mohl problémy řešit. Spíše pro zajímavost uvádím schéma, které nemusí platit u každého. Někteří američtí terapeuté považují za užitečné se soustředit během prvního roku léčby závislosti na alkoholu na udržování abstinence. Až ve druhém roce radí se zaměřit na nevyřešené osobní problémy. Od třetího roku se pak úspěšně léčený pacient soustřeďuje na rozvoj své osobnosti a seberealizaci. "This too will pass" čili "I tohle přejde". Záležitosti, které zpočátku vypadají velmi nepříznivě, se často vyřeší uspokojivěji, než člověk předpokládal. A navíc čas vyléčí většinu bolestí. "It can be done" neboli "abstinovat se dá". "Be positive" čili "dívej se na věci z jejich dobré strany". A to se netýká jen výhod abstinence. "Fake It Till You Make It" neboli "napodobuj až uspěješ". I když někomu mohou připadat osvědčené postupy používané při překonávání závislosti divné, vyplatí se je mechanicky napodobit. Vnitřně přijaty mohou být až později. "Easy Does It" neboli "snadno to jde". Tato zásada vybízí k tomu, aby se závislý vyhýbal nadměrnému stresu a vedl rozumný životní styl. "Turn It Over" neboli "předej to". Slogan vybízí k tomu, aby člověk přijímal věci, které nelze změnit, a nezabýval se jimi. Je projevem víry v to, že vše, co člověka potkává, nějakým způsobem slouží jeho prospěchu. 7/7. Zásada 7/7 říká, že pokud je člověk v krizi, nebo začíná abstinovat, měl by navštívit setkání Anonymních alkoholiků 7x během 7 dní v týdnu, tedy každý den. To je možné v amerických velkoměstech, kde se scházejí skupiny Anonymních alkoholiků denně, a také v Praze. To, že by se měl člověk léčit daleko intenzívněji při problémech a v ohrožení, samozřejmě platí i u nás. Anonymní alkoholici v Praze. Česky: Na Poříčí 16, Praha 1, pondělí až sobota od 17:30, kromě toho se scházejí i další česky mluvící skupiny i skupiny v angličtině, kam chodí především cizinci, ale i někteří naši pacienti, kteří to berou zároveň jako výuku v anglické konverzaci. Informace o všech, tedy i mimopražských, skupinách viz Internetová adresa www.sweb.cz/aacesko/. Osobní zkušenost a anonymními alkoholiky z USA Měl jsem možnost účastnit se setkání Anonymních alkoholiků v městě Cleveland v USA, což je nedaleko místa, kde Anonymní alkoholici vznikli. V suterénní přednáškové síni místního kostela se sešel velký počet lidí, z nichž někteří měli problémy s alkoholem a jiní s drogami. To, co mě na celém setkání zaujalo ze všeho nejvíc, byla atmosféra vřelosti, laskavost a vzájemného pochopení. Instinktivně jsem cítil, že jsem se ocitl mezi lidmi, které spojuje dobrá vůle a dobrý úmysl si pomáhat. Terapeutická komunita - léčebné společenství První terapeutická komunita vznikla za druhé světové války ve Velké Británii. Velký počet nemocných s válečnými neurózami nebylo možné léčit při nedostatku lékařů tradičními metodami. Terapeutické komunity však pokračovaly ve své činnosti i po skončení války, protože dokázaly svoji užitečnost a účinnost. Jejich základní myšlenkou je to, že lidé s určitým problémem si mohou navzájem účinně pomáhat. Podíl léčících se lidí na řízení a chodu terapeutické komunity je větší, než v tradičních zařízeních, a je zde i lepší možnost vzájemného dorozumění se. Dobře pracující léčebné společenství je místem, kde si lidé navzájem poskytují oporu a navzájem se od sebe učí. Terapeutický klub Většina takových klubů pracuje při zdravotních zařízeních. I zde je hlavní myšlenkou vzájemná pomoc a spolupráce. Lidé, kteří dokázali s pitím skončit, vzbuzují v nováčcích naději a nabízejí jim svůj příklad i svoji zkušenost. Tím se zároveň sami utvrzují ve zdravém způsobu života. Účastnit se mnoha setkání terapeutických klubů, tři takové kluby pracují přímo na našem oddělení a řada účastníků z řad bývalých pacientů je považuje za důležitou pomoc při svém léčení a abstinenci. Laický terapeut V některých amerických nebo německých zařízeních tvoří většinu zaměstnanců lidé, kteří překonali problém s alkoholem. Zkušenost se závislostí na vlastní kůži a zejména s jejím překonáváním má velkou hodnotu, zvláště když se ještě doplní odborným vzděláním. Pomoc je účinnější, jestliže je člověk spojen s dalšími lidmi - s nějakou organizací nebo zdravotnickým zařízením. Jednak je taková pomoc kvalitnější a jednak se pomáhající může uchránit rizika zbytečných problémů. S laickými terapeuty, kteří si po prodělání léčby ještě doplnili vzdělání v psychoterapii, máme na našich odděleních ty nejlepší zkušenosti. Dobrá parta Jeden mnoho let pijící muž řekl: "S jednou partou jsem si problémy s chlastem zavinil, s druhou partou jsem se z nich dostával". Anonymní alkoholici, terapeutická komunita nebo klub jsou právě takové dobré party, se kterými se člověk může dostat z problémů. Duchovní pomoc při překonávání problémů s alkoholem Je něco takového možné? Anonymní alkoholici jsou přesvědčeni, že ano. Pro informaci a zajímavost zde uvádím jejich dvanáct kroků. Dvanáct kroků 1. Přiznali jsme svoji bezmocnost vůči alkoholu - naše životy začaly být neovladatelné. Poznámka: Člověk tím, že přiznává bezmocnost vůči alkoholu zároveň udělal důležitý krok k tomu, aby problémy s ním překonal. 2. Dospěli jsme k víře, že síla větší než naše obnoví naše duševní zdraví. 3. Rozhodli jsme se předat svoji vůli a svůj život do péče Boha tak, jak ho sami chápeme. Poznámka: Bohem nebo "silou větší než naše" je také možné rozumět i sílu tradice, zkušenosti, které se při překonávání závislosti nashromáždily, ducha pospolitosti, který při vzájemné pomoci vzniká apod. Anonymní alkoholici se rozhodně neváží k jednomu určitému náboženství a mezi nimi jsou i četní atheisté. Předání života do péče Boha lze považovat nejen za projev víry ve Vyšší Moc, ale i za elegantní terapeutický paradox. Dalších sedm zásad Anonymních alkoholiků se týká přiznání chyb a toho, jak je napravit. 4. Provedli jsme důkladnou a nebojácnou inventuru sami sebe. 5. Přiznali jsme Bohu, sami sobě a jiné lidské bytosti přesnou povahu svých chyb. 6. Byli jsme zcela svolní s tím, aby Bůh odstranil všechny tyto naše charakterové vady. 7. Pokorně jsme ho požádali, aby naše nedostatky odstranil. 8. Sepsali jsme listinu lidí, kterým jsme ublížili a kterým to chceme nahradit. 9. Rozhodli jsme se provést tyto nápravy ve všech případech, kdy situace dovolí, s výjimkou, kdy toto počínání by jim nebo jiným uškodilo. 10. Pokračovali jsme v provádění morální inventury, a když jsme udělali chybu, pohotově jsme ji přiznali. Poznámka: Člověk mívá sklon uvažovat přesně opačně, než jak je uvedeno v zásadách 4. až 10. Často totiž přemýšlíme spíš o tom, jak nám druzí lidé ubližují a křivdí, a co nám dluží. O tom, že může být užitečný takový zaběhaný způsob myšlení obrátit, svědčí i zkušenost z Japonska. Tradičně tam používají léčbu Naikan. Spočívá v tom, že člověk dlouhé hodiny medituje o tom, v čem mu druzí pomohli a v čem on jim ublížil. Poslední dvě zásady zní: 11. Pomocí modlitby a meditace jsme zdokonalovali svůj vědomý styk s Bohem, jak jsme ho chápali, a modlili se pouze za to, aby se nám dostávalo poznání jeho vůle a síly ji uskutečnit. Poznámka: Zde jen podotýkám, že slovo "meditace" může znamenat i stav hlubokého uvolnění, které mívá příznivé tělesné i duševní účinky. 12. Výsledkem těchto kroků bylo, že jsme se duchovně probudili a v důsledku toho jsme projevili snahu předávat toto poselství ostatním alkoholikům a uplatňovat tyto principy ve všech svých záležitostech. Závratě vrcholů a propastí Anonymní alkoholici mluví o "dopadnutí na dno", tedy o bezvýchodné životní situaci způsobené alkoholem, jako o duchovním zážitku, který motivuje člověka ke skutečné změně. Hluboké a trvalé příznivé účinky na rozvoj osobnosti mohou mít nejen bolestné krize, ale i zážitky vrcholů. Americký psycholog A. Maslow popsal zážitky intenzívního štěstí a intuitivního vzhledu u lidí, jejichž duševní zdraví bylo nadprůměrné. Každý z nás prožil v životě propasti i vrcholy. Zamyslete se, prosím, nad těmi svými. Co vás naučily? V čem jste díky jim moudřejší a citlivější a v čem znáte život lépe? Možná se tyto zkušenosti dají použít i k překonání vašich nynějších problémů. Riziko sebevraždy z duchovního hlediska Pan A byl sice pokřtěn a slýchal svoji babičku se modlit, do kostela však nechodil a o Bohu moc nepřemýšlel. V době nejhorších problémů s pitím ho vícekrát napadlo, jestli by nebylo lépe nežít. Nejasný duchovní instinkt ho však varoval. Jestli skutečně existuje něco jako nesmrtelná duše, ničeho by tím nedosáhl. Možná by někde "tam" litoval, že propásl příležitost se v tomto životě něco naučit. Ani to, že by se smrtí zbavil utrpení, není zdaleka jisté. Třeba by se tak dostal ještě do větších zmatků a bolestí. Pan A tedy vydržel a vyplatilo se to. Četné filozofické a náboženské směry věří, že sebevražda nic neřeší. Člověk si pouze své problémy přenáší do jiné roviny existence. Tou je v křesťanství peklo nebo očistec, v hinduismu nebo buddhismu navíc další zrození, do něhož si člověk nese své zásluhy i nedostatky. Přes rozdíly panuje mezi různými náboženstvími shoda v tom, že se nevyplácí spěchat předčasně tam, kam nakonec musíme všichni. Smysl života Pan A také tušil, že život má nějaký smysl a význam. Samozřejmě jsou tu dílčí cíle - uživit rodinu, vychovat děti, uspokojit tu nebo onu potřebu. Ale zatím vším cítil pan A, že život má hodnotu sám o sobě. I to byl jeden z momentů, který mu pomohl překonat jeho nejhorší období. Společnost duchovně zaměřených lidí Synovi paní B Pepovi pomohlo, že začal chodit do společenství duchovně orientovaných lidí. Co zde bylo důležité? To, že tito lidé nepili a nebrali drogy, nebo to, že se zde uplatňovala nějaká vyšší moc? Možná obojí. Domnívám se, že lékaři nepřísluší, aby říkal lidem v co mají nebo nemají věřit. Záleží jen na vás, jestli vás přitahuje některá z křesťanských církví nebo jiné duchovní tradice či filozofické systémy. Možná v tom takzvaně " nemáte jasno". Ale mnoho lidí našlo nový rozměr života a nový impuls už v tom, že o těchto otázkách začalo hlouběji přemýšlet. Jiná minulost Nabízím ještě další postup, který má blízko k psychoterapeutickým technikám i k duchovním postupům. Techniku uvedu příběhem. Jistý starý kněz měl sen. Viděl celý svůj život zpětně se všemi útrapami včetně pronásledování a věznění. Cestu životem viděl jako stopy v písku dvojích nohou - svých a Božích. V nejtěžších okamžicích života se ale jeden pár šlépějí ztrácel. Kněz se tedy Boha zeptal: "Proč jsi mě v nejtěžších chvílích života opustil?" Bůh odpověděl: "Já jsem tě neopustil, já jsem tě nesl." Postup našeho cvičení je následující: 1. Uvolněte se. 2. Vytvořte v souladu se svým přesvědčením v duchu vizi Boha, mudrce, dobrodince, apod. 3. Pozvete tuto bytost do svého současného života a nechte ať vám radí a pomáhá. 4. Pozvěte onu bytost i do různých i nelehkých období svého života. Nebojte se s její pomocí minulost měnit. Nechávejte čarovnou bytost kráčet minulostí a měnit ji. Takto změněná minulost se vám stane zdrojem nové síly i naděje. Nadpřirozená pomoc V pohádkách, legendách i v životě současníků se setkáváme s příběhy úzdravy ze smrtelných onemocnění, s varováními, které přicházejí z jiného světa a zachraňují život, s většími nebo menšími zázraky. Věřící člověk to vnímá jako projev boží vůle, ale i skeptik připustí, že v člověku je mnohem víc než tuší. Vnitřní hlas měl starořecký filosof Sokrates, o Božím působení vypovídají svědci a mystici různých dob i tradic, z křesťanských např. František z Assisi. K nejužívanějším způsobům, jak se dostat do kontaktu s " Vyšší Mocí", patří: 1. Modlitba. Můžete použít některou z tradičních modliteb, nějaký psaný modlitební text nebo hovořit k Bohu vlastními slovy. 2. Duchovní četba podle vaší volby. 3. Náboženské obřady. 4. Meditace. Jednoduchá meditační metoda je popsána v dodatku, který se týká jógy. Zde uvádím postup převzatý z knihy křesťanského kněze A. de Mello "Sádhana. Cesta k Bohu". " Posaďte se zpříma, zároveň své tělo uvolněte. " Vnímejte, jak je vdechovaný vzduch prosycen Boží silou a přítomností. Tento vzduch je částí ohromného oceánu, který vás obklopuje. Je zřetelně zabarven Boží přítomností. " Když vdechujete, uvědomujte si, jak do vás Boží přítomnost vstupuje. Když začínáte pociťovat přítomnost Boha, sdělte mu to. Nesdělujte to však slovy nebo myšlenkami, ale prostřednictvím dechu. Takto můžete vyjadřovat nejrůznější city. Můžete vyjádřit např. smutek, důvěru, odevzdání se, touhu, úctu, vděk, chválu atd. " Uvědomte si své tělo, v duchu ještě se zavřenýma očima si uvědomte okolí, zhluboka se nadechněte, protáhněte se a otevírejte oči. Cvičení končí. Paní B: Já se na to nemůžu soustředit a uklidnit. Pak zkuste třeba to, co křesťanští mystikové nazývali střelné modlitby neboli zbožné výkřiky (např. city prodchnuté tiché zvolání "Pane!"). Kdo jsem "já"? Duchovní lidé tvrdí odpradávna, že člověk je více nežli tělo, city nebo myšlenky. Svoji skutečnou podstatu hledají hlouběji. Hovoří o svědku, diváku, nebo pozorovateli netotožném s tělem nebo myslí. Nabádají nás, abychom dokázali rozlišovat, co jsou naše skutečná přání a co vychází z okrajových oblastí našeho já. Symbolicky řečeno bychom se neměli stávat otroky vlastních poddaných, jimiž jsou smysly a myšlenky. Získat určitý odstup od okamžitých impulsů a nadhled je při překonávání návyků důležité. K tomu nám může pomoci mimo jiné i technika vnitřního ticha uvedená v dodatku o józe. Otázku "kdo jsem já?" můžete také použít jako východisko hlubšího zamyšlení se nad sebou nebo i meditace. V tom případě se ptejte sami sebe znovu a znovu "kdo jsem já?" Když myšlenky odběhnou jinam, zeptejte se "Koho napadají tyto myšlenky?" Odpovíte si přirozeně, že vás. Na to logicky navažte původní otázkou "kdo jsem já?". Tonglen Jedná se o prastarou tibetskou techniku, které se tradičně přičítají léčivé, ba zázračné účinky. " Nejdříve se soustřeďte do středu hrudníku ve výši srdce. Vytvořte si představu prostoru, světla, prázdnoty, hřejivého soucítění. " Vdechujte jakoby kouř nebo cosi temného a těžkého, co symbolizuje bolest, trápení a problémy, kterých se chcete zbavit. Vydechujte vzduch, který je jakoby průzračný, lehký a očišťující. " Pokračujte stejně ve vztahu ke konkrétnímu člověku ze svého okolí. " Okruh těch, jejichž utrpení necháte vstupovat do svého srdce a jímž posíláte očistnou energii, můžete rozšířit na celé skupiny lidí (např. ty, kdo jsou v podobné situaci, jako vy). Můžete takto pokračovat i ve vztahu k neznámým lidem a lidem ve vzdálených částech světa. Vydržet Pan A i paní B jsou v pořádku a nepijí. Při překonávání problémů s alkoholem si také leccos důležitého uvědomili a stali se z nich moudřejší a zralejší lidé. Mají tedy vyhráno? Ne tak docela. Kolegové z Bratislavy popsali "syndrom třetího měsíce". Někdo se začne léčit nebo se prostě rozhodne s pitím přestat. Dva měsíce bez potíží nepije. Pak si ale řekne: "Vždyť já to mít nemusím. Nejsem přece žádný alkoholik, co kdybych si dal jedno pivo?" Jenže když má vytvořen návyk, může právě jedno pivo zahájit další období nezvládaného pití. Nejlepší obranou proti "syndromu třetího měsíce" je soustavné ambulantní léčení nebo spolupráce s organizací Anonymní alkoholici. Pan A i paní B překonali nebezpečný třetí měsíc tím, že si uvědomili, v čem se jim abstinence vyplácí. Paní A připravila manželovi po půl roce jeho nepití slavnostní večeři. Paní B si koupila za odměnu po čtvrt roce nepití novou kabelku. Udržování si dobré kondice znamená, že v mnoha věcech, které jste použili k překonání svého problému a které se osvědčily, budete pokračovat. Podívejme se společně, co to znamená pro pana A a paní B. 1. Pan A i paní B si našli kvalitní přátele, kteří nepijí nebo pijí málo a kteří jim fandí. Našli si zájem a koníčky, které nejdou s pitím dohromady. 2. Pan A i paní B se nepřepínají. Ani jeden z nich nepracuje v trojsměnném provozu, oba si udělají čas na přiměřený spánek a klidné jídlo. Některá zaměstnání jsou riziková. Znám paní, která pro udržení dobrého stavu přestala pracovat jako servírka a nastoupila jako prodavačka, i když vydělala méně. 3. Pan A i paní B se vyhýbají riskantním situacím, jako jsou různé pijácké večírky a nechodí do restaurací, kde automaticky přinesou pivo. Rozešli se i s některými přáteli, kteří se nedokáží bavit bez pití. 4. Lidé kolem pana A i paní B vědí o jejich rozhodnutí nepít. Tím, že jim řekli o svém rozhodnutí za žádných okolností se nenapít, si pan A i paní B usnadnili situaci. Nemusejí si vymýšlet komplikované výmluvy, odpadnou přemlouvání a rozpaky. 5. Pan A i paní B jsou se svým rozhodnutím spokojeni. Vědí, že se jim vyplatilo a vědí, že žijí rozumněji nežli mnoho jiných lidí. Sebevědomí na tělesné úrovni jim pomáhá udržovat péče o zevnějšek, rozumné cvičení i vhodné oblékání. Na duševní rovině jim pomáhá dávání si rozumných cílů, pěstování dobrých vztahů, umění brát i dávat a to, že se s druhými dokáží domluvit. Vnímají svůj život hlouběji a v širších souvislostech. 6. Jakmile pan A a paní B zjistili, že se pro ně pití s mírou nehodí, přestali se o ně pokoušet pro naprostou abstinenci, tedy nepít vůbec žádný alkohol. Nepokoušeli se také nahrazovat alkohol nevhodnými návykovými léky a ušetřili si tak zbytečné utrpení. 7. Pan A i paní B dělají co mohou, aby si udrželi dobrou kondici a pití předešli. Oni i jejich okolí jsou ale na "šlápnutí vedle" připraveni a vědí, co v takové situaci dělat. Recidivy (tedy minulá "šlápnutí vedle") jim posloužily jako užitečné zkušenosti, ze kterých se dokázali poučit. 8. Panu A a paní B tím, že když přestali pít, nezmizely všechny problémy. Dokázali je ale lépe řešit. Např. paní B měla v době, kdy už nepila, vážné potíže se synem. Oba však své potíže a problémy aktivně řešili. Oba se umí pomocí cvičení nebo relaxace přeladit a dokáží se o vážných problémech s někým důvěryhodným poradit. Je ovšem pravda, že s některými problémy nezbývá než se vyrovnat. Říká se, že za Buddhou přišla kdysi žena, které zemřelo dítě, a žádala ho o útěchu. Buddha ji poslal, aby v městě našla dům, kde se nikdy nestalo neštěstí. Žádný takový dům tam nebyl a žena pochopila, že i trápení a starosti patří k životu. 9. Pan A i paní B za svůj dobrý stav připisují zálohu především sobě. Znají a systematicky využívají však také možnosti léčení ve svém městě. To je důležité k udržení dobrého stavu a zvláště v obtížných obdobích života. 10. Pan A i paní B vědí, že jsou na dobré cestě, ale že tato cesta je dlouhá. Dobrou kondici si chtějí udržovat po celý život. Kapitola pro příbuzné a přátele lidí, kteří mají problémy s alkoholem Dovedu si představit, jak tuto knížku někdo z přátel nebo příbuzných nabízí člověku, na kterém mu záleží a který má problémy s alkoholem. Možná uspěje a kniha pomůže, ale možná že ji dotyčný odmítne se slovy: "Já to nepotřebuju, když budu chtít, přestanu sám." Nebo si jen tak knihu vezme, ale ta zůstane někde ležet doma nepřečtená. Příbuzný nebo přítel tedy otevře knihu sám a dobře udělá. Tato kapitola je určena právě jemu. I na mnoha dalších místech knihy najde užitečně informace a podněty. Velmi prospívá se dozvědět o problémech s alkoholem více a případně si o nich i s někým pohovořit. Už to často přináší lidem, kteří žijí ve společnosti problémově pijícího člověka, úlevu. Partnerem k diskusi může být i psaný text, i když kniha nemůže vždy nahradit zkušeného terapeuta. Řada postupů uvedených v této knize získá na účinnosti tím, že při nich budete spolupracovat (např. otázky životního stylu, zastavení recidivy, otázky kolem výchovy dětí atd.). Podněty, které budete považovat za důležité, si zatrhněte nebo si je opište. První zpráva, kterou vás asi nepotěším, je tato: Problémy s alkoholem, pokud se neřeší, mají tendenci spíše narůstat nežli mizet. Druhá zpráva je příznivá: Problémy s alkoholem lze zvládat a okolí může problémově pijícího člověka často ovlivnit k lepšímu. O tom, jak na to, budeme společně přemýšlet v této kapitole. Máte v rodině s pitím problém? Vy tvrdíte, že ano, ten druhý tvrdí, že ne. Není možná nikdo, kdo by rozhodl, svěřit se s tímto problémem mimo rodinu se zatím stydíte a i kdybyste to udělali, partner by možná nebyl upřímný. Abych vám usnadnil rozhodování, nabízím dotazník. Převzal jsem ho ze Spojených států a se souhlasem autorů přeložil do češtiny. Dotazník pro příbuzné? Odpovídejte na následují otázky pouze "ano" nebo "ne" podle toho, která odpověď je blíže pravdě. Příslušnou odpověď zakroužkujte 1. Dělá vám starosti pití vašeho partnera? Ano/Ne 2. Připadali jste si někdy kvůli jeho pití trapně? Ano/Ne 3. Jsou pro vás kvůli jeho pití svátky spíše starostí než oslavou? Ano/Ne 4. Jsou jeho přátelé většinou těžcí pijáci? Ano/Ne 5. Slibuje často, že s pitím přestane, ale nedaří se mu to? Ano/Ne 6. Vytváří jeho pití doma napětí a úzkost? Ano/Ne 7. Popírá své pití a tvrdí, že pije "jenom pivo"? Ano/Ne 8. Musíte někdy lhát zaměstnavateli, příbuzným nebo přátelům, abyste zatajili jeho pití? Ano/Ne 9. Stalo se, že zapomněl, co během pití dělal (měl okénko)? Ano/Ne 10. Vyhýbá se rozhovorům, které se týkají alkoholu a jeho pití? Ano/Ne 11. Svůj problém s pitím omlouvá? Ano/Ne 12. Vyhýbá se společenským příležitostem, kde se nepodává alkohol? Ano/Ne 13. Cítili jste někdy pocity viny kvůli jeho pití? Ano/Ne 14. Řídil někdy motorové vozidlo pod vlivem alkoholu? Ano/Ne 15. Mají z něj děti strach, když je pod vlivem alkoholu? Ano/Ne 16. Máte strach ze slovního nebo i fyzického napadání, když je pod vlivem alkoholu? Ano/Ne 17. Zmiňoval se někdo jiný o jeho nezvyklém pití? Ano/Ne 18. Máte strach jezdit s ním autem, když je pod vlivem alkoholu? Ano/Ne 19. Mívá období výčitek svědomí kvůli pití a omlouvá své chování? Ano/Ne 20. Vyvolává u něj i menší množství alkoholu zhruba stejné účinky jako když pil dříve více? Ano/Ne Spočítejte kladné odpovědi a zakroužkujte číslo odpovídající jejich počtu na následující řádce. 0-1-2-3-4-5-6-7-8-9-10-11-12-13-14-15-16-17-18-19-20. Dotazník vypracoval Howard Family Counseling Center v USA na základě vyšetření tisíců rodin. Autoři doporučují následující způsob vyhodnocení: A. Odpověď "Ano" na kterékoliv 2 nebo 3 otázky je jasným varováním, že by v rodině mohly nastat problémy s alkoholem. B. Odpověď "Ano" na kterékoliv 4 otázky znamená, že problémy s alkoholem už v rodině asi existují. C. Odpověď "Ano" na kterýchkoliv 5 nebo více otázek ukazuje, že v rodině jistě existuje problém s alkoholem. Jste v náročné situaci Sdílet společnou domácnost s člověkem, který problémově pije, je náročné. Hodně povinností, které by si za normálních okolností partneři rozdělili, přechází krátkodobě nebo i dlouhodobě a často nepředvídatelně na nepijícího partnera, děti, nebo další členy rodiny. Pití vnáší do života rodiny nestabilitu a zmatky. Máte-li ještě stresující zaměstnání, rozhodně vám nezávidím. V takové situaci se vyplatí myslet nejen na druhé (hlavně na děti), ale také na sebe. Proto vám navrhuji: " Vytvořte si rozumný životní styl. Kromě povinností by ve vašem životě měl být i aktivní odpočinek, přiměřeně spánku, význam má i zdravá výživa. " Vy se alkoholu a jiným návykovým látkám vyhýbejte. Alkohol a různé tabletky na uklidnění mohou být v náročných životních situacích zvláště nebezpečné. " Vytvořte si vlastní svět, najděte si vlastní zájmy a na pijícího partnera příliš nespoléhejte. Jste ve výhodě, jestliže vám může poskytnout oporu někdo z širší rodiny (rodiče, sourozenci apod.). Na nedospělé děti ale nespoléhejte. Pomáhají také dobří přátelé, samozřejmě nám na mysli lidi, kteří nadměrně nepijí. " Velmi vám doporučuji, zvlášť pokud nastane nějaká těžší krize, vyhledat odbornou pomoc, např. v poradně pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, ordinaci AT nebo využít možnosti telefonické pomoci. Nebuďte umožňovačem Opakovaně jsem překvapen tím, do jak těžkých stavů se lidé kvůli alkoholu dostávají. Podíl na tom mají i umožňovači. Umožňovač problémově pijícímu zdánlivě pomáhá, ale ve skutečnosti škodí, protože řešení problému s pitím jen oddaluje. Mezi umožňovači nacházíme manželky, rodiče, zaměstnavatele dokonce i lékaře. I ti někdy léčí pouze tělesné následky pití alkoholu, aniž by je zajímalo pití, které je působí. Problémové pití zkracuje život v průměru o 10 až 15 let. Vyhněte se: " Placení dluhů, které druhý kvůli pití dělá. " Omlouvání pijícího partnera v práci, kam není schopen jít kvůli opilosti nebo kocovině. " Pomáhání při problémech s úřady, které si působí alkoholem. " Vymýšlení výmluv, proč nemůžete přijít na dohodnutou návštěvu. Někdy je užitečné říci zcela otevřeně, že se partner opil. Okolí pak bude možná také vyžadovat změnu jeho způsobu života, což je i ve vašem zájmu. Tajemství, že partner nadměrně pije, většinou už dávno není tajemstvím. " V žádném případě mu nekupujte alkohol. Argument "lépe když pije doma, než v hospodě" neobstojí. Pil by totiž doma i v hospodě. " Vyhněte se opečovávání během pití a při zotavování se z následků alkoholu. Výjimkou jsou situace ohrožující zdraví nebo život, v tom případě je ovšem třeba volat lékaře. Pevná láska Citlivá čtenářka možná v této chvíli zvolá: "Ale já ho mám ráda!" Ano, to je samozřejmě také důležité. Tvrdost bez lásky a citové opory vede nezřídka k prohlubování beznaděje. Ale na druhé straně láska bez pevnosti a jasného cíle může být zneužívána a vydírána. Potřebné je tedy obojí: pevnost ("musíš s tím něco udělat") i láska ("záleží mi na tobě"). Kdy o pití mluvit a kdy to nemá smysl? Paní A si vyzkoušela, že nemá smysl mluvit s manželem v době, kdy se vrátil domů opilý. Opilý člověk nevnímá ani tak obsah slov, jako tón hlasu. Paní A se naučila říkat manželovi celkem klidně, že ve stavu opilosti se s ním bavit prostě nebude. Vážný rozhovor odložila na další den. V období kocoviny a výčitek svědomí bývá problémově pijící člověk spíš ochotný k ústupkům. Je to také vhodná doba navrhnout protialkoholní léčení. Rodinná pravidla Měnit postoj k pití partnera není snadné. Důvodem, proč mohou mé návrhy u někoho vyvolat pochybovačné kroucení hlavou, jsou některá nepsaná rodinná pravidla, která se léty zaběhala a vžila. Mnohá z nich jsou překážkou změny k lepšímu a je třeba je přezkoumat a nahradit lepšími. Příklady nezdravých rodinných pravidel: " O pití spolu nemluvíme, jinak bude rámus. " Děláme, jako kdyby se nic nedělo. Nejdůležitější ze všeho je, aby se o pití někdo další nedozvěděl. " To, že druhý zakrývá problémy s alkoholem, je projevem jeho lásky a oddanosti. Příklady zdravých rodinných pravidel: " Žádný sex, když jsi pil. " Nedospělé děti do problémů s pitím nezatahujeme. " Co sis kvůli pití nadrobil, to si také sněz. Pozitivní zpětná vazba Pan A přestal pít. Chystá se s manželkou do společnosti a je poněkud nervózní. Dokáže si obtížně představit, jak se bez pití bude bavit. Napadlo ho, jestli nenastanou rozpaky, dlouhé mlčení nebo trapné situace. Manželka mu dodává odvahu, ostatně oba vědí, že střízlivý pan A se dokáže bavit lépe a že neudělá ostudu. Kdyby bylo nejhůř a ukázalo se, že alkohol je pro společnost, do které jdou, tím nejdůležitějším, odejdou spolu domů. Pan A se uklidňuje. Ve společnosti je pak zábavný, nikoho neuráží a díky střízlivosti si průběh večera pamatuje, což nebývalo dříve pravidlem. Paní A nezapomíná během cesty domů výkon manžela ocenit. Dodávání odvahy a ocenění toho, co dělá partner dobře a střízlivě, jsou velmi prospěšné. Prosím, pamatujte na to. Získat spojence neboli přesilovka Paní A nespoléhala jen na sebe. Ověřila si, že manžel bývá ochoten ke změně spíše tehdy, když na něj působí více lidí. Domluvila se tedy s rodiči i se sestrou. Trochu znala i manželovi kolegy z práce. Dozvěděla se od nich, že pan A tam zdůvodňoval své pití problémy doma. Doma naopak zdůvodňoval pití problémy v práci. Nyní se ale lidé kolem pana A domluvili. To byla důležitá chvíle. Zkušenost ukazuje, že málokterý člověk závislý na alkoholu dokáže odolávat tlaku ze strany rodiny, zaměstnavatele a dalších lidí, kteří spojili síly. To, že si paní A našla dospělé spojence mimo rodinu, bylo důležité z psychologického i praktického hlediska. Získala tak oporu a vymanila se z pocitů osamění a zoufalství, do nichž jí manželovo pití občas dostávalo. Nezletilé děti se ale jako spojenci nehodí, o tom podrobněji jinde. Co dělat, když dojde k otravě alkoholem, úrazu hlavy, nebo partner začne hovořit o sebevraždě? Říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré. Někdy může právě takováto dramatická událost přimět všechny zúčastněné, aby začali problém s alkoholem řešit. Otrava alkoholem se projevuje tím, že postižený člověk nereaguje na zevní podněty a nedá se z opilosti probudit. Otrava alkoholem vyžaduje okamžitou lékařskou pomoc. Hrozí totiž udušení zástavou dechového centra, které vysílá impulsy k dýchacím svalům. Dalším nebezpečím je, že těžce opilý člověk vdechne zvratky. Velmi nebezpečná je také kombinace alkoholu a různých léků. A ještě další varování. Rozhodně nepodceňujte úrazy hlavy, ke kterým došlo pod vlivem alkoholu. Opilost totiž může někdy zakrývat příznaky krvácení dovnitř lebky, proto každý vážnější úraz hlavy, ať k němu došlo v opilosti nebo ne, vyžaduje lékařské vyšetření. Konečně i opilý člověk může trpět nějakou nemocí, např. i on může dostat infarkt, mozkovou mrtvici, nebo i jemu se může zhoršit cukrovka. Opilost riziko takových příhod zvyšuje. I zde musí posoudit stav lékař. U lidí, kteří mají problémy s alkoholem, bývá vyšší riziko sebevražedných pokusů. Podceňovat nelze tedy ani vyhrožování sebevraždou. Doporučuji i v tomto případě vyhledat odbornou pomoc, a to i tehdy, když ji dotyčný odmítá. Takovou pomoc může poskytnout ordinace AT, psychiatr, všeobecný nebo i jiný lékař. V naléhavých případech je třeba zavolat záchrannou službu (tel. 155). Co když začne být opilý člověk hrubý? Jsou hranice, které by problémově pijící člověk neměl překračovat. Pan A se pod vlivem alkoholu naštěstí choval celkem klidně. Hůř na tom byla známá paní A Jiřina. Její manžel budil při svých pozdních návratech domů děti a v opilosti dokonce paní Jiřinu vícekrát uhodil. Jiřina si to dlouho nechávala líbit. Pak se ale dne přece jen svěřila: příbuzným, známé lékařce a také paní A. Důkladně s nimi všechno probrala a manželovi řekla, že kdyby se mělo něco podobného opakovat, zavolá polici. Bohužel se to opakovalo a ona policii skutečně zavolala. Nezůstalo jen u toho. Další den se si s dětmi odstěhovala k rodičům. Nezapomněla si s sebou vzít doklady, dekret na byt, vkladní knížku a oblečení. Pobyla tam tak dlouho, až manžel slíbil, že s pitím skončí a šel se protialkoholně léčit. Ani vůči lidem, kteří problémově pijí, nemá smysl uplatňovat fyzické násilí. Manžel, který se domnívá, že problémově pijící ženu vyléčí výpraskem, se hluboce mýlí. Fyzické násilí vztahy v rodině ještě zhorší a napadený na násilí reaguje často pocity ukřivděnosti a dalším pitím. Mnohem lepší je trvat na tom, aby se problémově pijící člen rodiny léčil. O možnostech léčby najdete více informací v další části knihy. Když už to prostě dál nejde Pro to, aby blízký člověk s nadměrným pitím alkoholu přestal, můžete udělat hodně, ale zcela ve vaší moci to rozhodně není. Vaše možnosti i vaše trpělivost mají také meze. Rozchod může být jediným důstojným řešením v situaci, kdy pijící partner vytrvale odmítá nabízenou pomoc a není ochoten změnit chování. Rozvod bývá ale psychologicky náročný. Jestliže o rozvodu uvažujete, je vhodné vyhledat poradnu pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Tam mívají s pomocí lidem v rozvodových situacích rozsáhlé zkušenosti. Prospět může také nějaká forma telefonické nebo jiné psychoterapeutické pomoci a v určitém stadiu i schopný právník. I když se mezi rozvádějícími partnery nashromáždilo mnoho trpkosti, měli by usilovat o to, aby si děti uchovaly dobrý vztah k oběma. To, spolu s pocity bezpečí, pomáhá dětem lépe překonávat pro ně velmi obtížnou situaci. S hledáním nového partnera a s novým sňatkem příliš nespěchejte. Některé ženy si opakovaně vybírají problémově pijící muže. Musím ale říci, že jsem se setkal také s mužem, jehož manželky si opakovaně vytvářely problém s alkoholem. Důvody, proč někoho rizikoví partneři přitahují nebo proč se ve vztahu rizikově chová, mohou být různé. Rozhodně se ale vyplatí o nich přemýšlet, poradit se, všechno si ještě důkladně rozmyslet. Můžete si tak ušetřit zbytečné trápení. Pomoc rodině po americku Paní Nancy Smith (zkráceně paní S.) má problém. Její manžel začal hodně pít. Paní S. sedí v křesle, listuje novinami a přemýšlí, jestli se obrátit na svého pastora, nebo spíše na psychiatra, kterého jí doporučila přítelkyně. V tom padne její zrak na inzerát v novinách. Místní univerzita nabízí v rámci výzkumného projektu bezplatnou pomoc rodinám, kde mají problémy s pitím. "Proč ne," řekne si paní S. Telefonicky si dohodne schůzku a zanedlouho sedí v pracovně sympatického sportovně vyhlížejícího muže. Ptá se jí na problémy, které manželovo pití rodině působí, a nechá ji vyplnit dotazníky. Během rozhovoru a vyplňování dotazníků si paní S. uvědomuje, že takhle to s manželem prostě dál nejde. Je čím dále tím více odhodlána prosadit změnu. V závěru setkání dostává podrobné tištěné instrukce, jak se k manželovi chovat. Tyto instrukce přetiskujeme na konci této kapitoly, i když něco z nich už znáte. K instrukcím se bude paní S. spolu s terapeutem při dalších setkáních vracet. Některé bude třeba trochu přizpůsobit konkrétní situaci. Paní S. si při terapii mnoho užitečného vyzkouší a nacvičí. Setká se také se ženami v podobné situaci. Taková setkání jí přinesou dobrý pocit vzájemného pochopení a vzájemné podpory. Manžel brzy poznává, že se cosi velmi podstatného změnilo. Už dávno přestal být sebejistý a přezíravý. Nabídku, aby i on s univerzitním týmem spolupracoval, nejdřív odmítá. Jednoho kalného rána se probouzí s kocovinou a manželka mu na odchodu říká: "Kdybys nepil, mohl sis to ušetřit." Pan S. nejdřív něco zabručí a pak dodá: "O. K., tak mi s nimi dohodni schůzku." Práce univerzitního týmu s touto dvojicí ještě nějaký čas potrvá. Prospěje to paní S. i manželovi. Instrukce, které dostala paní S. 1. Uvědomte si problémy, které vám i vaší rodině partner, který má problém s alkoholem nebo jinou návykovou látkou, působí. Oč by se vám žilo lépe, kdyby partner nepil? 2. Zjistěte možnosti léčby, které jsou k dispozici, a partnera o nich informujte. 3. Odměňujte jeho střízlivost. Když se chová rozumně, buďte příjemná, něco mu kupte, něco dobrého uvařte, odměňte ho jeho oblíbenou sexuální aktivitou. 4. Uvažujte o věcech, které má partner rád a které nejdou dohromady s pitím nebo braním drog - např. výlet s dětmi nebo návštěva známých, kteří nepijí a neberou drogy. 5. Vytvořte si vlastní život mimo domov. Nebuďte, pokud možno, na partnerovi závislá. Prospěje vám, když si najdete vlastní zájmy a záliby a osamostatníte se i finančně. Oporou v těžkém období vám mohou být příbuzní, přátele, terapeuté apod. 6. Pokud partner pije, nabízejte mu jídlo nebo nealkoholické nápoje, případně jiné činnosti, nežli pití. Připomeňte mu, kolik toho už vypil, a že je lépe, když nepije. 7. Když přijde domů opilý nebo se opije doma, pokud to jde, nevšímejte si ho. Nejvýš mu neutrálním hlasem řekněte, že se vám jeho pití nelíbí a že když je opilý, tak s ním nechcete nic mít. 8. Učte ho, aby nesl důsledky. Neschovávejte mu jídlo, když kvůli alkoholu nebo drogám přijde pozdě. Neobkládejte ho polštáři, když usne na podlaze a neomlouvejte ho v práci, když tam má problémy. Jestliže se pozvrací nebo znečistí, měl by se sám dát do pořádku, až vystřízliví. Výjimkou, kdy je třeba poskytnout pomoc, jsou pouze situace, kdy je vážně ohroženo zdraví nebo život. 9. Naučte se zvládat rizikové situace: Člověk pod vlivem alkoholu nebo drog, může být někdy nebezpečný sobě i druhým. Je dobré, jestliže jste na tuto možnost připravena, naučíte se nebezpečné situace rozpoznávat a dokážete jim čelit. Jste ve výhodě, jestliže máte možnost i s dětmi někam odejít. Někdy je nutná pomoc policie. O podmínkách, za nichž jste ochotna se vrátit, vyjednávejte předem. 10. Nejvhodnější dobou k zahájení léčení je stav po nějaké nepříjemnosti, kterou si partner alkoholem nebo drogami způsobil (problém v práci, okradení v opilosti, těžká kocovina apod.). Jakmile se k léčení rozhodne, podnikněte co nejrychleji kroky k jeho zahájení. Snížíte tak riziko, že by rozhodnutí změnil. 11. Pro ženu v obtížné životní situaci jsou alkohol a jiné návykové látky zvláště nebezpečné. Vyhýbejte se jim proto a udržujte si tělesnou i duševní kondici. 12. Pokud se váš vztah s problémově pijícím mužem rozpadl, buďte velmi opatrná při výběru nového partnera. Těm, kdo nadměrně pijí alkohol, se vyhněte. I tak jste asi trpěla až dost. Pár slov na závěr Určité primitivní kmeny nejsou schopny rozpoznat souvislost mezi sexuálním stykem a těhotenstvím. Podobně se někteří stavějí k alkoholu. Nechápou, že každá společnost, která spotřebuje takové množství alkoholických nápojů jako naše, nutně musí přivést určité procento lidí do nesnází. Na ty, jež se kvůli alkoholu dostávají do problémů, se někteří dívají s nepochopením a neuvědomují si, že něco podobného se může stát i jim. Velmi si vážím těch, kdo mají s alkoholem problémy a snaží je překonat. Není snadné si tyto problémy i jen přiznat. A k jejich překonání je zapotřebí tvořivost, vytrvalost i odvaha - odvaha být jiný než dříve a často i jiný než bývalí známí a "kamarádi". O tom, že se problémy s alkoholem překonat dají, svědčí zkušenosti mnoha tisíců lidí na celém světě. Některým se to podařilo napoprvé, jiným až po opakovaných pokusech. Ve velké výhodě je samozřejmě ten, kdo si svůj problém uvědomí co nejdříve a co nejdříve ho překoná. To je také hlavní důvod, proč jsem napsal tuto knihu. Jestliže s ní bude čtenář spokojen a pomůže mu, je to především zásluha našich pacientů a také zkušeností mnoha dalších lidí, kteří problém s alkoholem překonali. Přílohy Craving (bažení) Co je to bažení a jak se projevuje Anglické slovo "craving" lze přeložit jako bažení. V roce 1955 se shodla komise odborníků Světové zdravotnické organizace na definici bažení jako touze pociťovat účinky psychoaktivní látky, s níž měla osoba dříve zkušenost. V Mezinárodní klasifikaci nemocí je bažení popsáno jako "silná touha nebo pocit puzení užívat látku nebo látky". Lékařský a psychologický výzkum prokázal souvislost mezi bažením a nekontrolovaným pitím alkoholu. Kdy je bažení nejsilnější? " Bažení je nejsilnější v situaci, kdy je jeho předmět dostupný (bažení po alkoholu je silnější v místní restauraci než na schůzi Červeného kříže). " Bažení je silnější v počátcích abstinence (např. první den po té, co závislý na alkoholu přestane pít) než po delší době (když oslavuje minerální vodou nebo nějakým exotickým čajem výročí abstinence). " Negativní duševní stavy (např. úzkost nebo deprese) zvyšují sílu bažení. Jak se bažení projevuje? Tělesné bažení. Při prvním typu bažení, k němuž dochází po odeznívání účinků návykové látky popsali vědci útlum aktivity řady mozkových center po jejich předchozí nadměrné aktivaci. Tento typ bažení bychom mohli označit jako tělesné bažení, i když tento název není zcela přesný. Psychické bažení. Druhým typem je bažení, které vzniká po delší abstinenci, např. při pohledu na alkohol nebo v nebezpečném prostředí. Při tomto typu bažení se objevuje aktivita v poměrně omezených oblastech mozku, které mají blízko k emocím a paměti. Tento typ bažení někteří nazývají psychické. Některé změny při psychickém bažení shrnuje následující přehled: Některé změny, k nimž dochází při psychickém bažení po alkoholu " Aktivace určitých částí mozku. " Oslabení paměti. " Prodlužuje se reakční čas - tedy se zhoršuje postřeh. " Zvýšení tepové frekvence a systolického krevního tlaku. " Snížení kožního galvanického odporu. " Vyšší salivace (slinění). Nedostatečně rozpoznané bažení Zvláště nebezpečné je bažení, které si člověk neuvědomil, ale které přesto ovlivnilo jeho chování. To mohlo mít víc příčin. Nedostatečně rozpoznané bažení Možná příčina Náprava Riziková situace, kde je mnoho spouštěčů Takovým situacím se vyhýbat. Málo rozvinutá schopnost si uvědomovat sebe. Zlepšit vnímání sebe za pomoci psychoterapie, relaxačních a meditačních technik, vedením deníku atd. Popírání bažení a pocity viny. Přiznat si bažení a přijmout ho jako součást své nemoci. Popírání závislosti, zaměňování bažení za obyčejnou "chuť". Přiznání závislosti. V tom může pomoci psychoterapie, skupiny, svépomocná organizace a dlouhodobé doléčování. Jak bažení překonávat? Přesně tuto otázku jsme položili většímu počtu našich pacientů. Jejich zkušenosti s překonáváním bažení shrnuje následující přehled. " Vyhýbat se situacím, které bažení vyvolávaly. " Uvědomit si negativní důsledky recidivy (např. ostuda). " Odvedení pozornosti (vhodná četba, hudba, psát dopis, vaření, sprcha, koupel atd.). " Uvědomit si minulé nepříjemné zážitky související alkoholem (např. kocovinu). " Uvědomit si výhody abstinence. " Tělesné cvičení nebo tělesná práce, jít do přírody. " Prostě vydržet. " Spánek nebo odpočinek. " Včas bažení rozpoznat, uvědomit si bažení na samém počátku, kdy je slabé. " Myslet na své zdraví. " Hovořit o pocitech při bažení - s odborníkem či s někým blízkým, telefonicky (např. linka důvěry) nebo i přímo. " Sex. " Relaxační techniky (úplná nebo částečná relaxace). " Jít někam, kde nejsou návykové látky. " Napít se nealkoholického nápoje (to je zvláště vhodné u závislých na alkoholu). " Požádat o pomoc. " S rizikovými myšlenkami diskutovat anebo vyvolat opačné myšlenky. " Uvažovat o příčinách bažení. " Využívat pomůcek, talismanů, symbolů připomínajících abstinenci. " Použití léku předepsaného lékařem. " V duchu nebo nahlas si popisovat pocity při bažení. " Někomu odevzdat peníze. " Cvičit plný jógový dech. " Pozorovat dech. " Pocity při bažení pokud možno uvolněně a neosobně pozorovat. " Sám někomu nabídnout pomoc. " Sebemonitorování (zapisovat si, kdy bažení vzniká, a co ho pomáhá překonat). " Jiné. A ještě důležitá poznámka: Většinu způsobů, jak zvládat bažení, můžete použít i k překonávání negativních emoci jako jsou deprese, hněv, sebelítost atd. Bažení a léky V posledních letech se objevily léky s přímým účinkem na bažení po alkoholu. To může předcházet recidivám, a i když recidiva nastane, pomáhají ji látky této skupiny dříve zastavit. U nás se v současnosti (rok 2004) používají dva takové léky. První z nich je akamprosát (Campral), druhý naltrexon (Re Via). Podávání látek této skupiny by mělo být součástí komplexní odvykací léčby. Problémem těchto léků je to, že v současnosti nejsou hrazeny z pojistného a že se cena za měsíční dávku se pohybuje kolem 2000 Kč. O vhodnosti takové léčby je třeba se poradit s lékařem. Výhodnou léků Campral i Re Via je to, že je možné a vhodné je brát i v případě recidivy, protože usnadňují zastavení recidivy. Pro ty, kdo by měli o Campral zájem, ale nemají dost peněz, navrhují následující možnost. Kupte si jedno balení (dávka na 14 dní), které stojí necelých 900 Kč, ale lék místo dávkování 3x2 tablety berte jen v případě krize, bažení apod. V tom případě ovšem tabletu rozkousejte a nechte ji vstřebat pod jazykem, účinná látka se tak dostane do mozku mnohem rychleji. Kde hledat pomoc? Linky telefonické pomoci Poskytují anonymní telefonickou pomoc. Tato pracoviště je možné většinou i osobně navštívit, jestliže si to volající přeje. Některá zařízení umožňují také krátkodobé pobyty k překonání krize. Pracovníci linek důvěry bývají informováni o zdravotnických a psychologických službách ve své oblasti a bývají schopni zprostředkovat další pomoc. Příkladem takového zařízení je Centrum krizové intervence v Praze-Bohnicích, které má číslo 284 016 666. Ordinace AT a jiná ambulantní protialkoholní zařízení Dříve byly ordinace AT v každém okrese a v každém pražském obvodě. V současnosti některá zařízení zanikla, jiná se přejmenovala (např. ordinace AT v Praze 4 na "Centrum pomoci závislým") a přibyla některá nová zařízení. Někde, zejména v menších městech, částečně převzali práci ordinací AT ambulantní psychiatři. Telefonní čísla těchto zařízení hledejte v telefonním seznamu. Specializovaná protialkoholní ústavní léčba Poskytují ji: 1. Specializovaná lůžková zařízení pracující v řadě psychiatrických léčeben (např. Psychiatrická léčebna Bohnice, Psychiatrická léčebna Červený Dvůr v okrese Český Krumlov, Psychiatrická léčebna Brno-Černovice, Psychiatrická léčebna Opava, Psychiatrická léčebna Kosmonosy). 2. Protialkoholní oddělení psychiatrických klinik nebo některých velkých nemocnic (např. pražský "Apolinář" nebo oddělení léčby závislosti v Nechanicích při psychiatrické klinice v Hradci Králové). Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Mohou pomoci řešit rodinné problémy a krize, zprostředkovat informace o další léčbě, pomoci zvládat situaci kolem rozvodu a být rodinám i jinak užitečné. Telefonní čísla najdete v telefonním seznamu, tyto poradny pracují ve většině okresních měst. Naléhavá lékařská pomoc V případě ohrožení života nebo zdraví (otrava alkoholem, alkoholická psychóza, sebevražedný pokus, alkoholová epilepsie apod.) volejte záchrannou službu (většinou číslo 155). V méně naléhavých případech se obracejte na lékařskou službu první pomoci, jejíž čísla nejdete v telefonním seznamu. Policie Číslo pro tísňové volání najdete ve výrazné úpravě v telefonním seznamu (většinou 158). V méně naléhavých záležitostech volejte oddělení policie podle místa, kde se nacházíte. Jak vypadá protialkoholní léčba? "Kdybych věděla, že léčba vypadá takhle přišla bych mnohem dříve a ušetřila bych si spoustu nepříjemností", slýcháme dost často od našich pacientek a pacientů. Následující řádky mají poskytnout informaci o formách léčby a její náplni, což může rozhodování a výběr usnadnit. Formy léčby AMBULANTNÍ LÉČBA. Nejčastěji ve specializovaných zařízeních (v ČR často ordinace AT). Výhodou je to, že se nevyžaduje pracovní neschopnost. Většina poraden má ordinační hodiny přizpůsobeny tak, aby je lidé mohli navštěvovat i po pracovní době. Ambulantní léčba je velmi praktická, má ale svá omezení. Jestliže se pití někomu vymklo z rukou takovým způsobem, že i přes upřímnou snahu se mu hromadí problémy a pije dále, měl by uvažovat o ústavní léčbě. V mnoha ambulantních zařízeních nabízejí kromě individuální terapie i psychoterapeutické skupiny, někde pracují i s rodinami závislých nebo si zorganizovali socioterapeutický klub. ÚSTAVNÍ LÉČBA. Ústavní léčba bývá potřebná i u těžkých zdravotních nebo psychiatrických komplikací po alkoholu. Psychiatrické, interní nebo neurologické oddělení může do jisté míry pomoci s léčbou důsledků pití. Pro překonání samotného problému s alkoholem však bývá vhodnější specializovaná odvykací léčba. V České republice pracuje řada takových zařízení. Délka ústavní léčby bývá v některých zařízeních pevně stanovena, jinde se na ni tým a pacient dohodnou individuálně. V naší praxi se ukázalo užitečné brát při navrhování délky léčby v úvahu stav při přijetí, životní situaci, délku předchozí abstinence, duševní i tělesnou kondici a schopnost využívat možnosti ambulantního léčení. Při ústavní léčbě se daří bezpečněji zvládat hrozící zdravotní komplikace, využívá se souběžné více postupů (např. skupinová terapie, principy terapeutické komunity, relaxačních techniky nebo rodinná terapie). DENNÍ STACIONÁŘ. Pacient dochází na léčbu asi jako do práce. Přijde např. v 7:30 a odchází v 15:30. Většinou bývá v pracovní neschopnosti. Minimálně týden denního stacionáře nabízíme našim pacientům v závěru léčby, abychom jim usnadnili přechod k normálnímu životu. Denní stacionáře mohou ovšem fungovat samostatně nebo při ambulantních zařízeních. Denní stacionář je často mezistupněm mezi ústavní a ambulantní léčbou. Výhodou je trvající kontakt s rodinou, omezení jsou podobná jako u ambulantní léčby. Stacionář nestačí u těžších zdravotních nebo psychiatrických komplikací, nebo u hromadících se problémů s pitím i při upřímné snaze pít přestat. Pokud vím, v Praze pracuje pro závislé na alkoholu jediný denní stacionář (Nad Ondřejovem, Praha 4). NOČNÍ STACIONÁŘ. Pacient přichází do léčebného zařízení po pracovní době, v zařízení zůstává přes noc a ráno odchází do zaměstnání. Tato forma léčby je vhodná pro lidi, kteří jsou v poměrně dobrém stavu, nemají však kde bydlet nebo mají velké rodinné problémy. Formou nočního stacionáře bývají organizovány některé zahraniční podnikové programy pomoci problémově pijícím zaměstnancům. Noční stacionář může pracovat samostatně nebo opět navazovat na ústavní léčbu. Noční stacionáře jsou u nás bohužel vzácností. Náplň léčení Při léčení závislosti na alkoholu, ať už probíhá jakoukoliv formou, se osvědčily některé postupy. Ne všechna zařízení ovšem využívají všechny uvedené metody. Jestliže máte možnost volby, vyberte si program, který je co nejkvalitnější. Léčba může zahrnovat mimo jiné následující prvky: 1. Tělesné vyšetření, léčbu tělesných i úvodních duševních obtíží. 2. Psychoterapie. Probíhá individuálně (jeden terapeut, jeden pacient) nebo častěji ve skupině. Cílem je pomáhat psychologickými prostředky překonat duševní i životní problémy a napomáhat sebepoznání i pochopení druhých. V dobře pracující skupině nachází člověk porozumění, oporu i pomoc. 3. Léčebný klub. V jeho rámci se setkávají lidé, které spojuje snaha překonat problémy s alkoholem. Odborník na léčbu závislostí zde bývá obvykle přítomen. Účastí na klubu se člověk utvrzuje ve zdravém způsobu života a zároveň pomáhá druhým. Spolupráce a přítomnost členů rodiny je většinou vítána. 4. Relaxační techniky a jóga. Pomáhají zvládnout stres, zátěž a únavu. Můžete si tak vytvořit zdravější způsob života, překonávat nepříjemné duševní stavy a možná i najít nové přátelé. 5. Disulfiram (Antabus). Do léčby byl zaveden dánskými vědci v roce 1948, používán v mnoha zemích světa. Je-li tento lék přítomen v těle v dostatečném množství, dojde po požití alkoholu k typické reakci. Člověk zčervená, zarudnou mu spojivky, objevuje se bušení srdce, bolest hlavy, nevolnost, někdy zvracení, změny krevního tlaku, případně i mdloba. Antabus nebyl vymyšlen proto, aby někomu bránil v pití nebo aby někoho za pití trestal. K tomu se nehodí. Pomáhá těm, kdo chtějí s pitím přestat a chrání je před bezmyšlenkovitým bezděčným napitím se. Léčba Antabusem předpokládá souhlas pacienta a předchozí lékařské vyšetření. V ideálním případě funguje Antabus jako sádrový obvaz umožňující hojení rány. Během léčby tímto lékem se vytvoří zdravější návyky a lepší způsoby, jak překonávat obtížné situace. Pak přestává být nutný. Setkal jsem se ale s lidmi, kteří se Antabusem "pojišťovali" mnoho let. 6. K moderním lékům pro závislé na alkoholu patří i látky mírnící bažení (craving), zejména Campral (akamprosát) a naltrexon (Re Via), o nichž jsme se již zmiňovali v kapitole o bažení. 6. Rodinná nebo manželská terapie. Kvalifikovaná spolupráce s partnerem nebo i rodinou prokazatelně zlepšuje léčebné výsledky. 7. Terapeutická komunita. O ní jsme se už zmínili v kapitole "Lidé, kteří mají problémy s alkoholem si pomáhají navzájem". 8. Cvičení, běh, turistika, výlety apod. podle zdravotního stavu pacientů. Dostatečně intenzívní tělesná aktivita může zlepšovat náladu i kondici. Vytváří se tak i zdravější způsob života. Jak může pomoci jóga? Počátkem 70. let zkoumali dva američtí odborníci soubor více než 1800 lidí, kteří se věnovali pravidelnému cvičení jedné jógové meditační techniky. Zjistili u nich výrazný pokles spotřeby různých návykových látek. Výzkumy tohoto druhu opakovali i jiní autoři. Ukázalo se, že jóga může předcházet problémům působeným drogami. Může také pomáhat lidem, kteří už takové problémy mají. Zkusme se zamyslet proč. " Jóga a relaxace nabízí dobrý způsob, jak překonávat stres a únavu zdravým způsobem. O protistresovém účinku jógy a relaxace se podrobněji zmiňujeme dále. " Jóga může také příznivě ovlivnit životní styl. " Tělesné cvičení a relaxace snižují úzkosti a deprese, při čemž jóga kombinuje výhody obojího. " V souvislosti s cvičením jógových a relaxačních technik se také člověk dostává do bezpečné společnosti lidí, kteří žijí poměrně zdravě. " Různé relaxační a jógové postupy je možné využívat při mírnění řady obtíží (bolesti hlavy, páteře, menstruační obtíže apod.) a nahrazovat tak riskantní návykové látky. " Vzhledem k tomu, že řada těchto cvičení je příjemná, není třeba se do jejich praktikování nijak zvlášť nutit. " Jóga pomáhá lépe vnímat své tělo i pocity. To se hodí v životě i v psychoterapii. Ale v zájmu objektivity je třeba dodat, že: " Jóga většinou nefunguje okamžitě, ale až po určité době pravidelného cvičení. " Důvod, proč cvičíte jógu, je dobré lidem ze svého okolí vysvětlit. Pak vás pochopí a třeba při cvičení i podpoří. " Mnohem snazší je se jógu naučit někde v kursu od učitele, který jógu sám cvičí a zná. Začátečník se tak vyhne zbytečným chybám. Dobrá učebnice jógy má ale také velkou cenu. " Jóga je nesoutěživá, měřítkem úspěchu je to, jestli vám cvičení prospívá. Pokud ano, cvičíte dobře. Kurs jógy pro začátečníky Tento text těžko nahradí zkušeného učitele jógy a dobrý pocit ze cvičení ve skupině při společném cvičení. Záměrně volíme jednoduchá a bezpečná cvičení. Prosím ale, abyste je brali velmi vážně. Léta praktikování jógy mě naučila si právě takových cvičení velmi vážit. V následujícím textu se nebudeme pouštět do složitých diskusí nebo úvah, ostatně právem se v józe říká: "Lepší gram praxe, než tuna teorie". Co je to stres? Stres je poměrně složitá reakce, k níž dojde, když je nějak ohrožena vnitřní rovnováha. Pro pračlověka žijícího v divočině byla stresová reakce nutná k přežití. V situaci ohrožení (např. setkání s divokou šelmou) bylo třeba rychle sebrat všechny síly. Jiná situace nastává v moderní společnosti. I zde se dostavuje stresová reakce (také se jí říká reakce "útěk - boj"). Některé změny, které nastávají při stresu, najdete v následující tabulce. Některé změny při relaxaci a při stresu STRES RELAXACE SVALOVÉ NAPĚTÍ A PROKRVENÍ SVALŮ DECHOVÁ FREKVENCE TEPOVÁ FREKVENCE KREVNÍ TLAK METABOLISMUS (LÁTKOVÁ VÝMĚNA) HORMONY NADLEDVIN A ŠTÍTNÉ ŽLÁZY KOŽNÍ GALVANICKÁ VODIVOST FREKVENCE VLN NA ZÁZNAMU ELEKTRICKÉ AKTIVITY MOZKU Skutečný útěk ani boj však v moderní společnosti většinou nenastává. Změny připravující člověka na zápas spojený s tělesnou námahou tak zbytečně přetrvávají. Jestliže k tomu dochází příliš často, nese to s sebou zdravotní rizika i pocit nepohody. Opakem stresu je relaxace (uvolnění). K relaxaci dochází v přirozených podmínkách samovolně. Ale v dnešní době, kdy je mozek často zahlcen přemírou podnětů, se často relaxace nedostává. Je pravda, že někdy pomůže si zacvičit nebo dělat nějakou tělesnou práci. Po tom se pak často relaxace dostaví sama. Někdy to však nestačí. Velkou předností jógy je to, že v sobě spojuje relaxaci a tělesné cvičení do jednoho harmonického celku. Účinky i jednoduchých cvičení jógy se dostavují na tělesné i na duševní úrovni. Proto je jóga prospěšná v prevenci i v léčbě různých problémů souvisejících se stresem. Co budete ke cvičení potřebovat? Alespoň 10 až 15 minut času nejlépe každý den. Dále vyvětranou, nejlépe klidnou, přiměřeně teplou místnost, volné oblečení a např. jedenkrát na délku přeloženou deku jako podložku. Důležitá je trpělivost. Nenásilí a neubližování (i ve vztahu k sobě) patří k základním principům jógy. Cvičíme nalačno, ne dříve než dvě hodiny po lehkém nebo tři hodiny po vydatnějším jídle. Před praktikováním je vhodné odložit brýle a hodinky. Věk nerozhoduje, jógu mohou praktikovat i lidé zdravotně oslabení, jestliže si vyberou vhodné cviky. V případě pochybností by se zájemce měl poradit se svým lékařem. Možná budete cvičit i za podmínek, které jsou méně ideální. I tak můžete mít ze cvičení prospěch. Základní jógová relaxace (šavásana) Praktikujeme na tvrdší podložce (např. zmíněné přeložené dece). Prostředí by mělo být co nejklidnější. Nejlepší je polosvětlo (tedy ne tma ani ostré světlo). Příjemná by měla být i okolní teplota. Cvičení se můžete naučit a říkat asi ho zpaměti, případně si stáhnout nahrávku v MP3 z webových stránek: www.plbohnice.cz/nespor Výchozí poloha: Položte se na záda, nohy mírně od sebe, ruce podle těla dlaněmi vzhůru. Pokud má někdo kulatá záda, ať si podloží hlavu tvrdším polštářkem nebo složenou dekou. Kdo má problémy s bederní páteří, může si dát pod kolena srolovanou deku nebo položit lýtka na židli, čímž se dostane bederní páteř blíže k podložce a lépe se uvolní právě bederní oblast. Dá se cvičit i v pohodlném sedu, ale vleže je to příjemnější. Obrázek 2: Šavásana (relaxační poloha) Vlastní cvičení: Můžete se ještě pohnout a najít si v rámci základní polohy co nejvhodnější pozici. Pak byste měli zůstat ležet nehybně. Nejprve si uvědomte, kde se tělo dotýká podložky. Jsou to paty, lýtka, stehna, hýždě, záda, temeno hlavy. Uvědomte si všechna tato místa současně. Uvědomte si místa příjemné tíže, tíže přicházející z různých částí těla ... Tělo je příjemně těžké ... Vyslovte název části těla, vybavte si její tvar a nechte ji uvolnit. Pravé chodidlo, lýtko, stehno, hýždě ... Levé chodidlo, lýtko, stehno, hýždě ... Pravá ruka od špiček prstů k rameni... Stejně levá ruka ... Pravá lopatka, levá lopatka, oblast bederní ... Celá záda jsou příjemně těžká, uvolněná ... S nádechem nechte uvolňovat břicho, s výdechem hrudník ... Nechte uvolnit šíji, krk včetně hlasivek ... Uvolňuje se čelist ... Svaly kolem úst i kolem očí, čelo, kůže pod vlasy ... Uvědomujte si celé tělo, nechte ho uvolnit ... Celé tělo ... Znovu celá pravá noha, levá noha, pravá ruka, levá, celý trup, krk a obličej ... Celé tělo, celé tělo, celé tělo, příjemná tíže v celém těle. Přeneste pozornost k dechu, uvědomujte si dotyk vdechovaného a vydechovaného vzduchu v nose, vnímejte svůj přirozený dech. Nechávejte ho spontánně plynout, pouze si uvědomujte každý nádech a výdech. Spojte s počítáním: nádech 1, výdech 1, nádech 2, výdech 2, nádech 3, výdech 3 ... Počítejte určený počet dechů např. 12, 24, 27, 54. Zůstávejte pokud možno bdělí a pozorní a zároveň uvolnění. Kdyby by se objevovaly nesouvisející myšlenky, nechávejte je přicházet a odcházet a trpělivě, laskavě se vracejte k uvědomování si dechu. Na závěr se zhluboka nadechněte, protáhněte se jako při probuzení z osvěžujícího spánku, otevřete oči. Relaxace končí. Rychlá relaxace: U zkušenějších už samotné zaujetí polohy k relaxaci automaticky vede k uvolnění. Sama poloha se stává navyklým pokynem se uvolnit. Takto lze relaxaci navodit velmi rychle. Zaujměte předepsanou polohu a nechte tělo bezvládně volně a pasivně odpočívat. Jakoby se roztékalo a přebíralo tvar podložky (jako kapka medu). Je volné, bezvládné, pasivní, uvolněné. Pak může opět následovat uvědomování si dechu. Využití relaxace: " Samostatně. Řada lidí je takto schopna mírnit únavu, vyčerpání, úzkosti i deprese. " K navození spánku. Kdo umí relaxaci dobře zpaměti, může ji používat k navozování spánku. Relaxaci před spaním neukončuje, ale pokračuje ve sledování dechu neomezeně dlouho. Do spánku se nemusíte nijak nutit. Stav relaxace sám o sobě poskytuje jeho tělu i psychice potřebný odpočinek. " Ve spojení s dalšími cviky jógy nebo tělesným cvičením. Krátkou relaxací se často série cviků zahajuje (hlavně když se někdo cítí unavený). Krátkou relaxaci také vkládáme mezi obtížnější cviky a důkladnou relaxací se tělesné cviky jógy ukončují. Ještě poznámka: Relaxace po předchozím tělesném cvičení (i třeba běh, delší procházka, plavání apod.) bývá snazší, než kdyby člověk před tím necvičil. " Částečnou relaxaci (relaxaci určitých částí těla) je možné včlenit i do normálních denních aktivit (např. při čekání na tramvaj si uvolnit pravou ruku). Série pavanmuktásan - I. část Název v překladu znamená "Cvičení, která uvolňují vítr". "Vítr" je podle tradičního indického lékařství jedním ze základních prvků těla. Uvedená cvičení vnášejí mezi jednotlivé prvky rovnováhu, a tak posilují zdraví. Z hlediska naší medicíny je první část (nazývaná také "jemná cvičení") cenná tím, že procvičuje klouby, aniž by je zatěžovala. Jde o cvičení tělesná a zároveň duševní. Součástí cvičení je soustředění do procvičované oblasti. Dochází tak k lepšímu uvědomování si těla. Cvičící také uvolňuje svaly, které k danému cviku nepotřebuje (např. svaly obličeje). Proslulá americká jógínka paní Ossius řekla, že ten, kdo je dobře soustředěný na prsty u nohou, nemůže být ve stresu. Tvrzení může někomu připadat přehnané, ale má něco do sebe. K józe patří schopnost se přeladit a po dobu cvičení obrátit pozornost od vnějšího světa k vnímání těla. Při nedostatku času je možné si z uvedených cviků zvolit pouze některé nebo snížit počet opakování. Cvičení by se však nemělo zrychlovat. Výchozí poloha: Sed na podložce s nohama přednoženýma, ruce se vzadu a po stranách opírají dlaněmi o podložku, prsty rukou směřují vzad trup zpříma, brada zasunutá dozadu, nohy u sebe. K nejčastějším chybám patří zakloněný trup, zakulacená záda, zdvižená ramena nebo povolená břišní stěna. Obrázek 3: Výchozí poloha pro I. část pavanmuktásan Pro někoho může být toho poloha příliš nepříjemná. V tom případě je možné si podložit hýždě, což sed s přednoženýma nohama usnadní. Další, ještě snazší, možností je cvičit vleže. 1. cvik. Soustřeďte se do oblasti prstů u nohou. S výdechem pohybujte špičkami vpřed, s nádechem vzad. Cvičte v rytmu dechu. Počet opakování u tohoto i následujícího cviku je 8-12x. Lepšímu soustředění může napomoci zavření očí. Svaly, které nepotřebujete k provedení cviku a k zachování správného sedu, nechte uvolněné. 2. cvik. Stejným způsobem procvičujte současně kotníky a špičky nohou vpřed a vzad. 3. cvik. Mírně roznožte. Rotaci v kotnících opět slaďte s dechem. S výdechem vpřed s nádechem vzad, opakujte 8-12x po směru, 8-12x proti směru hodinových ručiček. 4. cvik. V základní poloze ohnete pravé koleno a zespoda uchopte pravé stehno propletenými prsty. S nádechem přitahujte stehno k trupu, pata se přibližuje hýždi, s výdechem se noha natahuje aniž by se pokládala na zem, opakujte 8-12x, pak stejně nalevo. Obrázek 4: Přitahování stehna k trupu. 5. cvik. V základní poloze spojte chodidla, paty přitáhněte k tělu. Pak opřete ruce o podložku jako v základní poloze. Poměrně rychlým téměř vibračním pohybem roztlačujte kolena od sebe. U tohoto cviku není pohyb sladěn s dechem. Opakujte 20x i více. 6. cvik. V základní poloze vsedě předpažte nepokrčené paže dlaněmi dolů. S nádechem natahujte a rozevírejte prsty, s výdechem svírejte ruce v pěst, palec pod prsty. Soustředění do oblasti prstů. Opakujte 8-12x. 7. cvik. V základní poloze předpažte, dlaně směřují dolů. Prsty včetně palců jsou u sebe. Ohýbejte zápěstí, s nádechem dlaně spolu s prsty nahoru, s výdechem dolů. Soustřeďte se do oblasti zápěstí, opakujte 8-12x. Obrázek 5: Procvičení zápěstí. 8. cvik. Rotace v zápěstích. Předpažte, ruce v pěst, palec pod prsty. 8-12x rotujte v zápěstí po směru hodinových ručiček, 8-12x proti. S rotací otáčením nadechujte, s otáčením dolů vydechujete. Jako u většiny těchto cviků se soustřeďte do procvičované oblasti. 9. cvik. V základní poloze předpažte, dlaně vzhůru. S nádechem paže v loktech výchozí polohy, opakujte 8-12x. Soustředění do oblasti loktů. 10. cvik. Cvičte stejným způsobem jako u předchozího cviku, ale paže jdou do stran (upažení). 11. cvik. V základní poloze se dotkněte špičkami prstů ramen. Po stranách trupu opisujte lokty kruh, 8-12x po směru a 8-12x proti směru hodinových ručiček. Když dojdou lokty vzad, nádech, když vpřed, výdech. Soustřeďte se do oblasti ramen. Obrázek 6: Kroužení lokty 12. cvik. Základní poloha, dlaně opřeny vzadu a po stranách trupu. S výdechem skloňte hlavu na prsa, s nádechem se vzpřimte do střední polohy, s výdechem záklon, s nádechem střední poloha, s výdechem předklon atd. Soustřeďte se do oblasti krku, opakujte 8-12x. 13. cvik. Stejným způsobem uklánějte hlavu ke straně. S výdechem přibližujte hlavu k pravému rameni, s nádechem střední poloha, s výdechem úklon k levému rameni, s nádechem střední poloha atd. Soustřeďte se do oblasti krku, opakujte 8-12x. Při tomto cviku zůstávají ramena nehybná, jde o šetrný a plynulý úklon do stran (nejedná se o rotační pohyb hlavy). Během praktikování I. části série pavanmuktásan dbejte na správnou základní polohu ve vzpřímeném sedu. Cvičení nemá působit bolest, pokud byste cítili únavu, je správné vložit mezi jednotlivé cviky kratší relaxaci (šavásanu) v lehu na zádech. Série pavanmuktásan - II. část Cviky této řady jsou zaměřeny do břišní oblasti. Vhodně navazují na předchozí první část, posilují svaly břicha, zlepšují trávení, mohou pomoci při zácpě. Po psychické stránce působí tato cvičení spíše aktivačně, mírní stavy smutku nebo úzkosti a posilují zdravé sebevědomí. Jde už o cviky náročnější, jsou nevhodné u většiny akutních onemocnění. V případě pochybnosti se o jejich vhodnosti poraďte se svým lékařem. Mezi jednotlivá cvičení lze opět vkládat krátkou relaxaci (šavásanu). Jízda na kole Výchozí polohou leh na zádech, nohy u sebe, ruce se opírají dlaněmi o podložku. Zdvihněte pravou nohu a pohybujte jí podobně jako při jízdě na kole nejprve vpřed, pak vzad. Pohyb slaďte s dechem. Počet opakování je podle zdatnosti cvičícího až 10x. Pak nohu položte a stejným způsobem cvičte levou nohou. Soustřeďte se do procvičované oblasti nebo do oblasti břicha. Obtížnější varianta: Obě nohy jsou ve vzduchu a opisují kruhy jako při skutečné jízdě na kole. Pak v opačném směru. Ještě obtížnější varianta: Obě nohy jsou u sebe jakoby srostlé dohromady. Opisujte kruhy vpřed, pak vzad. Hlava zůstává u toho cvičení na podložce, k podložce tlačte i krční a bederní páteř. Výběr vhodné varianty i počet opakování přizpůsobte svým možnostem. Cvičení usnadní to, že budete dělat menší kruhy, větší jsou naopak obtížnější. Po skončení relaxujte vleže (šavásana) alespoň do doby, než se zklidní dech. Nožní uzávěr Položte se na záda, nohy jsou u sebe, dlaně vzhůru. S nádechem přitahujte stehno pravé nohy k trupu, prsty jsou propletené v podkolení. S výdechem zdvihněte hlavu a šíji z podložky a přibližujte bradu ke koleni. Obrázek 7: Nožní uzávěr S nádechem se vraťte do výchozí polohy. Počet opakování podle je možností cvičícího až 10x, nejprve napravo, pak nalevo, pak oběma nohama. Cvičení je prospěšné u plynatosti a u zácpy. Kolébání Výchozí polohou je leh na zádech, ruce v týle, přitahujte stehna k trupu, kolébejte se vpřed a vzad. Toto cvičení je vlastně určitou automasáží zad. Ovšem lidé, kteří mají problémy s páteří, by toto cvičení měli vynechat nebo ho cvičit opatrně. Obrázek 8: Kolébání Naukásana (poloha loďky) Výchozí polohou je opět leh na zádech, ruce dlaněmi dolů. S nádechem zdvíhejte nepokrčené paže, nohy, hlavu i trup. Hlavu i nohy však nezvedejte výše než 30-40 cm nad podložku. Natažené paže jsou vodorovně na špičky prstů u rukou směřují přibližně ke špičkám u nohou. Obrázek 9: Naukásana (Poloha loďky) Následuje krátká zádrž dechu v poloze, s výdechem pomalý návrat do lehu a relaxace. Opakuje se až 5x. Pak relaxace (šavásana). Poznámka: Toto cvičení je dosti namáhavé a nehodí se např. pro lidi s akutními problémy v břišní dutině, s nemocným srdce apod. Když nemáte čas nebo chuť na cvičení a chcete jen relaxovat, zařaďte tento cvik před relaxaci, lépe se tak uvolníte. Jógová cvičení ve stoji a držení těla K častým chybám držení těla patří ochablé břišní svaly, což vede k nadměrnému prohnutí bederní páteře. To se pak vyrovnává prohnutím hrudní páteře vpřed. Vzniká tak postoj připomínající vyobrazení středověkých žen s vystrčeným břichem a kulatými zády. Není to příliš hezké a navíc se tak snižuje dechová kapacita a zatěžuje páteř. Ve stresu lidé často napínají břišní stěnu, což omezuje dechové pohyby. Časté bývá i zdvihání ramen. Tyto změny měly kdysi svůj smysl. Napjatá břišní stěna chránila citlivé útroby před útokem zvenčí, zdvižená ramena chránila ze stran krk. Reagovat tak v dnešní době je většinou nesmyslné, a trvá-li to příliš dlouho, i škodlivé. Následující cvičení nás učí správnému držení těla. Nevyžadují ani podložku, dají se cvičit i při výletu do přírody nebo během krátké přestávky v práci. Tadásana (poloha hory) Výchozí polohou je stoj spojný, chodidla jsou u sebe a rovnoběžně, ruce podle těla a oči zavřené. Ubezpečte se, že váha těla je rozložena rovnoměrně mezi oběma chodidly i v předozadním směru. Roztáhněte prsty u nohou do vějíře a pevně je opřete o zem. Tím se zpevní klenba nohy. Zpevňujte postupně i lýtka, stehna, hýždě, podbřišek. Svaly pánevního dna vytáhněte nahoru. Dolní póly lopatek táhněte lehce k sobě a dolů. Ramena se rozvírají a rozšiřují. Hlava je jakoby vytažena za nejvyšší místo vzhůru. Zezdola nahoru jste tělo zpevnili, shora dolů budete některé jeho části uvolňovat aniž byste změnili vzpřímený postoj. Uvolněte čelo, svaly kolem očí i svaly kolem úst, čelisti, hlasivky, ramena, obě paže, s nádechem se uvolňuje horní část břicha, dokonce je možno uvolnit i některé svaly na nohou. Stůjte pevně a zároveň uvolněně. Soustřeďte se na nehybnost, pevnost a vyváženost. Nebeské protažení Výchozí poloha jako u předchozího cviku. Propleťte prsty, vytočte dlaně vzhůru a umístěte hřbety rukou na nejvyšší místo hlavy. S nádechem jděte do výponu na špičky, paže se nad hlavou napínají, následuje krátká zádrž dechu (do tří vteřin), můžete se při ní dívat na propletené prsty. Obrázek 10: Nebeské protažení S výdechem se pomalu vracejte na plná chodidla, propletené prsty se dostávají zpět na nejvyšší místo hlavy. Pokud byste měli problémy s rovnováhou, lze si cvik usnadnit tím, že během celého cvičení hledíte na nějaký bod před sebou. Opakujte 10x. Velmi obtížná varianta: Cvičit stejně, ale se zavřenýma očima. Tirjaka tadásana (strom ve větru) Výchozí polohou je stoj rozkročný, prsty jsou propletené, paže natažené, dlaně směřují vzhůru. Zvolna sklánějte nejprve paže, pak šíji a trup vpravo a vlevo nezávisle na dýchání, cvičte na obě strany až 10x. Obtížnější verze tohoto cviku se provádí stejně, ale ve výponu na špičkách. Obrázek 11: Strom ve větru Trikonásana (jedna z variant polohy trojúhelníka) Výchozí polohou je široký stroj rozkročný, stojíte zpříma, ruce podle těla. Levou ruku umístěte do pasu, loket směřuje do strany. S výdechem se sklánějte vpravo, zvolna suňte pravou ruku po zevní straně pravé nohy. S nádechem se napřimujete, pravá ruka se vrací zpět. Stejně na opačnou stranu. Opakujte až 5x na obě strany. Praktikujte plynule a bez náznaku švihu. Cvičení ve stoji můžete zakončit buď zpevněním a uvolněním v pozici hory, nebo relaxací vleže (šavásanou). Obrázek 12: Trikonásana (Trojúhelník) Vjaghrásana (tygří protažení) Toto cvičení používáme často a překřtili jsme si ho na "Tygr abstinent". Výchozí polohou je klek. Nepokrčené paže opřete o zem, stehna a paže jsou kolmo k podložce, trup je s podložkou rovnoběžně (podpor klečmo). S výdechem přitahujte zvolna pravou nohu k trupu, koleno se přibližuje k bradě. Chodidlo se podložky nedotýká. Krátká, asi vteřinová, výdrž v této poloze. Pak s nádechem veďte pravou nohu, aniž byste se dotkli země, kyvadlovým pohybem vzad, noha se nejprve natahuje, pak ohýbá v koleni, takže špička nohy směřuje přibližně k temeni hlavy. Hlava se současně zaklání a trup se prohýbá vzad. Výdrž v krajní poloze asi vteřinu nebo dvě. S dalším výdechem zanoženou nohu nejdřív natahujte v koleni, pak přibližujte stehno k trupu a koleno k bradě. Opakujte až 6x pravou nohou, pak stejný počet opakování levou nohou. Obrázek 13: Tygří protažení Cvičení posiluje zádové svaly, je užitečné jako prevence obtíží s páteří, napomáhá trávení a je výborné na rozhýbání se po ránu. Je také velmi vhodné pro ženy. Jednodušší varianta se nazývá pozice kočky a cvičí se podobně s oběma rukama i nohama na zemi. Dejte se záležet, abyste s nádechem vypínali hrudník (ne břicho) a s výdechem vykulacovali hlavně bederní oblast. Další relaxační polohy Základní relaxační polohu šavásana na zádech jsme už popsali (nohy mírně od sebe, ruce podle těla dlaněmi vzhůru a hlava v ose těla). Následují další pozice vhodné k uvolňování těla i mysli. Pokud máte sklon v relaxační poloze na zádech (šavásaně) nechtěně usínat, může být vhodnější relaxovat v advásaně nebo v džjestikásaně. Tyto méně pohodlné polohy pomáhají udržovat bdělost. Používají se také často ke krátké relaxaci mezi dvěma záklony na břiše. Advásana (obrácená relaxační poloha) Leh na břiše, nohy osu u sebe, ruce jsou vzpažené, dlaně spočívají na podložce. Obrázek 14: Advásana Podobně jako v šavásaně postupně uvolňujte jednotlivé části těla a uvědomujte si dotyk vdechovaného vzduchu v nose. Džjestikásana (Nejlepší pozice). Leh na břiše, nohy mírně od sebe, špičky prstů směřují ven, prsty jsou propleteny v týle, čelo se opírá o zem, lokty spočívají volně na podložce. Uvolněte se a uvědomujte si dech podobně jako předchozí polohy. Obrázek 15: Džjestikásana Poloha zajíce (šašankásana) Výchozí polohou je tradičně sed na patách, ale dá se vyjít i z výše popsané pozice kočky. Tak či onak se v konečné pozici dotýkáme předloktími a čelem země (kdyby to bylo někomu nepříjemné, může si dát pod čelo např. polštář nebo složenou deku). V této poloze se uvolněte a uvědomujte si dotyk vdechovaného a vydechovaného vzduchu v nose. Tak setrvejte asi minutu nebo více. Pak se s vraťte do sedu na patách nebo do polohy kočky. Jde vysloveně o zklidňující cvičení, které navozuje pocity bezpečí, mírní hněv a v Indii ho dokonce používají také při průjmech. Obrázek 16: Šašankásana (Zajíc) Sarpásana (poloha hada) Výchozí polohou je leh na břiše, nohy jsou u sebe, brada se opírá o podložku. Levá ruka drží pravé zápěstí za zády, paže jsou natažené. S nádechem zdvíhejte nejdříve hlavu, šíji a horní část zad. Současně se za zády zdvíhají natažené paže. Pánev tlačte proti podložce. V poloze krátce setrvejte a zadržte při tom dech (pokud má někdo vysoký krevní tlak, ať dech nezadržuje, ale v poloze normálně nadechne a vydechne). S výdechem se pomalu vracejte do lehu na břiše a pak se krátce uvolněte. Opakujte např. 5x. Cvičení není vhodné pro lidí s kýlou, pro nemocné s vážnějšími srdečními nemocemi a s akutními nemocemi v oblasti břicha. Tento cvik posiluje zádové svaly, napomáhá dobrému držení těla, celkově povzbuzuje a dává chuť do života. Obrázek 17: Sarpásana (poloha hada) Ardha šalabhásana a šalabhásana (poloviční a úplná kobylka) Výchozí polohou je leh na břiše, brada opřena o podložku a vysunuta vpřed. Ruce jsou dlaněmi dolů podél těla nebo pod stehny, nohy u sebe. S nádechem plynule a bez švihu zdvíhejte nepokrčenou pravou nohu nízko nad podložku a zároveň ji natahujte do dálky, následuje krátká zádrž dechu a výdrž, s výdechem nohu pomalu pokládejte. Druhá noha zůstává během cvičení na podložce, na podložce zůstává i pánev. Stejným způsobem cvičte na opačnou stranu. Opakujte až 5x. Úplná kobylka se cvičí ze stejné výchozí polohy, ramena i brada by se během celého cvičení měly dotýkat podložky. S nádechem zvedejte obě nepokrčené nohy současně. Po krátké výdrži nohy s výdechem zvolna položte. Cvičte plynule, nohy není třeba zdvíhat nijak vysoko. Úplná kobylka není vhodná pro lidi s vředovou chorobou, kýlou, záněty v dutině břišní nebo se srdečními obtížemi. Posiluje zádové svaly a svaly pánevního dna, předpokládá se i příznivý účinek na vnitřní orgány. Po psychické stránce je to cvik spíše aktivační. Sarpásana (poloha hada) i šalabhásana (poloha kobylky) patří k náročnějším cvikům. Po jejich skončení se uvolněte v některé z poloh na břiše nebo v základní relaxační poloze na zádech (šavásaně). Krokodýlí cviky na břiše Krokodýlích (nebo tzv. . spinálních) cviků břiše je hodně, liší se postavením nohou a výchozí polohou. Zde vám nabídnu svoji oblíbenou variantu. Položte se na břicho, nohy jsou u sebe ohnuté v kolenou, chodidla směřují ke stropu. Ukazovák a prostředník pravé ruky oddalte do tvaru písmene "V" a položte ho na hřbet levé ruky. Do takto vzniklého důlku položte bradu, lokty a předloktí jsou na zemi. Nyní rotujete páteř podle pravidla "kam jdou paty, tam jde brada". Do rotační polohy se dostávejte s nádechem, do výchozí polohy se vracejte s výdechem. Brada se při cvičení nezvedá, ale hlava se jakoby koulí po hřbetech dlaní. Nezdvíhejte ani ramena. Při nádechu velmi pomalu vytáčejte nohy doprava a souběžně s tím vytáčejte doprava také hlavu (jako byste se chtěli na nohy podívat). Návrat do výchozí polohy se děje při výdechu a stejně pomalu. Opakujte nejméně 3x na obě strany. Očištění (dhautí) jazyka Řadí se mezi tzv. . očišťovací procedury. Podle akademika Dostálka trénují očišťovací procedury i jiná jógová cvičení tzv. . reflexogenní zóny (oblasti, odkud jsou vyvolávány reflexy autonomního nervového systému). To zvyšuje stabilitu organismu a odolnost vůči stresu. Technika dhautí je prostá. Za pomoci hrany lžíce jemně očišťujte jazyk směrem od kořene ke špičce. Pokračujte, až odstraníte z jazyka povlak. Cvičte nejlépe ráno jako běžnou součást ranní hygieny např. před čištěním zubů. Odstraněním povlaku z jazyka berete živnou půdu mikrobům a napomáháte hygieně ústní dutiny. Zkuste to, budete se cítit příjemněji. Pro zajímavost dodávám, že staří Indové používali k čištění jazyka lasturu. Plný jógový dech Dýchání se v józe připisuje velkou důležitost. Správné dýchání je významné i z lékařského hlediska. Dýchání ovlivňuje řadu tělesných funkcí i psychiku. Dechový proces lze zhruba rozdělit na dýchání brániční (břišní) a dýchání hrudní (žeberní). Při bráničním dýchání se bránice (plochý sval oddělující břišní a hrudní dutinu) pohybuje během nádechu jako píst dolů. Tím se do plic nasává vzduch a břišní stěna se vyklenuje. Při výdechu se naopak břišní svaly stahují a vytlačují bránici nahoru, čímž se vzduch vypuzuje z plic. Nácvik bráničního dýchání: Výchozí polohou je leh na zádech, nohy jsou pokrčené v kolenou a opřené chodidly o zem. Na okraj dodávám, že je to zároveň poloha v níž si výborně odpočine bederní páteř a v níž se často mírní bolesti v této oblasti. Jedna ruka se volně dotýká horní části břicha, druhá hrudníku, lokty spočívají na podložce. V této poloze si nejprve uvědomujte přirozený dech. Horní část břicha se s nádechem nadzdvihuje, s výdechem klesá. Pak vneste do dýchání vědomé řízení. Hrudník nechte pokud možno nehybný. S nádechem břišní stěnu vyklenujte o něco víc než obvykle, s výdechem nechte břicho dlouze, úplně a plynule klesat. Dýchání se tak prohloubí a hlavně ve výdechové fázi zvolní. Břišní dýchání spíš zklidňuje. Opakujte 8-12x i vícekrát. Nácvik hrudního dýchání: Pohyby žeber při dýchání připomínají rozpínání křídel ptáků nebo méně poetický pohyb držadla kbelíku. Podobně jako toto držadlo je i většina žeber uchycena na dvou místech - na páteři a na hrudní kosti. Ve stejné poloze jako u předchozího cviku s nádechem rozšiřujete hrudník do stran a rozpínejte ho i ve směru předozadním. Výdech je spíš pasivní, prodloužený a úplný. Břišní stěna se pokud možno nepohybuje. Hrudní dýchání působí víc aktivačně. Nácvik plného jógového dechu: Ve stejné poloze vleže na zádech s pokrčenými koleny zahajte úplným výdechem. Následuje nádech do břicha (břišní stěna se nadzdvihuje) a dechová vlna přechází plynule v hrudní nádech. Teprve pak následuje dlouhý, úplný a plynulý výdech. Výdech je zakončen stažením svalů v horní části břicha, čímž se z plic vypudí ještě něco vzduchu. Dýchání je plynulé a bez trhavých pohybů. Dech je podstatně hlubší v nádechu a pomalejší ve výdechu než při běžném dýchání. Pokročilejší cvičenci si mohou v duchu odpočítávat délku nádechu a výdechu a prodlužovat výdech na dvojnásobek nádechu. Plný jógový dech je vhodné později praktikovat vsedě. Může jít o některý z jógových sedů nebo o sed na židli. Důležitější nežli poloha nohou je vzpřímená poloha trupu. Nádech působí na svaly i psychiku aktivačně, výdech uvolňuje. Proto se v józe často výdech prodlužuje na dvojnásobek nádechu (např. nádech na 5 dob a výdech na 10). Už prosté uvědomování si dechu vede k jeho bezděčnému zvolnění a zklidňuje i psychiku. Břišní si dech můžete cvičit v jakékoliv poloze i v situacích každodenního života. Zvláště se doporučuje uvědomovat si dechové pohyby v oblasti břicha, protože tuto oblast lidé často nevědomky napínají. Uvědomování si dechu v oblasti břicha nebo i plný jógový dech je možné praktikovat i během normálních denních činností, aniž by byl člověk nápadný nebo na sebe nějak upozorňoval. Zkušenější dokáží dýchat plným jógovým dechem např. i za chůze. Trojúhelníkové dýchání Plný jógový dech v józe často upotřebíte, např. už v tomto cvičení. Položte se na záda. Dýchejte jakoby do trojúhelníka skrz nosní dírky do středu mezi obočí např. 8x. Pak dýchejte do trojúhelníka opět do středu mezi obočí, ale jakoby skrz dlaně stejný počet dechů. Nakonec dýchejte do trojúhelníka 8x do středu mezi obočí, tentokrát jakoby skrze chodidla. Některá dechová cvičení se dají cvičit vleže a lze je spojit z relaxací. To se týká např. trojúhelníkového dýchání. Jógové meditační sedy Na tyto polohy je vhodné se připravit a rozcvičit. K tomu dobře poslouží popsaná cvičení z první části pavanmuktásan zaměřená na kotníky, kolena a kyčle. Místo meditačních sedů je možno použít i vzpřímený sed na židli, klekačce nebo sedátku. Sukhásana (snadná poloha, někdy nazývána turecký nebo krejčovský sed). V sedu s nohama přednoženýma umístěte pravé chodidlo pod levé stehno a levé chodidlo pod pravé stehno. Tuto pozici si můžete usnadnit podložením hýždí složenou dekou nebo tím, že si ovinete pruh látky kolem zad a kolen. Obrázek 18: Sukhásana ("turecký sed") Vadžrásana (hromoklínová poloha nebo také sed na patách) Výchozí polohou je klek, palec pravé nohy kříží palec levé nohy. Kolena jsou u sebe, paty od sebe. Opatrně usedněte na paty, ty se tak dostanou do sousedství kyčlí. Ruce položte dlaněmi dolů na kolena nebo na stehna. Obrázek 19: Vadžrásana (hromoklínová poloha, sed na patách) Vadžrásana je jednou z mála jógových poloh, kterou je možné praktikovat i krátce po jídle. Uvádí se, že to pomáhá trávení. Pro lidi s nemocnou páteří je sed na patách z jógových meditačních sedů nejvhodnější. Cvičení se nedoporučuje těm, kdo mají nemocné kotníky nebo bolavá kolena. Recitace slabiky ÓM K vědecky nejzkoumanějším jógovým technikám patří mantrajóga, tedy opakování určitých slabik, slov nebo vět. Recitace "ÓM" navazuje vhodně na plný jógový dech tím, že napomáhá dlouhému, úplnému, plynulému a kontrolovanému výdechu. Technika: Výchozí polohou jakýkoliv vzpřímený sed, oči jsou zavřené. Během výdechu recitujte v hlubší hlasové poloze: "ÓÓÓÓÓÓÓÓÓMMM". Nádech se děje plným jógovým dechem. Existuje více způsobů recitace "ÓM", způsob s prodlouženou první částí (O) je pro začátečníka nejvhodnější. Recitace prodlužuje výdech a zklidňuje. Zvuk, který vydáváte, vám poskytuje informaci o plynulosti výdechu - plynulý zvuk znamená plynulý výdech. Pokročilí se mohou zároveň soustředit do středu hrudníku nebo do středu mezi obočí. Nesouvisející myšlenky, které se během recitace mohou objevovat, si uvědomujte, ale nerozvíjejte je. Trpělivě, klidně, a laskavě se vracejte k recitaci. Recitovat se dá nahlas, polohlasem nebo v duchu. Tichá recitace je vhodná, chceme-li být ohleduplní vůči okolí (např. někdo spí ve vedlejší místnosti) a může být i účinnější. Tichá recitace je ovšem náročnější na soustředění a udržení pozornosti. Pokud je to možné, začínejte recitací nahlas a krátkou recitací nahlas své cvičení ukončete. Začátečník bude praktikovat např. deset "ÓM", pokročilí mohou praktikovat 10-20 minut, výjimečně i déle. Se slabikou "ÓM" se váže řada symbolických výkladů, je to jedna z nejstarších a nejosvědčenějších technik. Traduje se např., že tento zvuk uslyšeli dávní mistři jógy ve svých hlubokých meditacích. Ti ho pak předali svým žákům. Manter (posvátných průpovědí) jsou stovky některé z nich jsou jednoslabičné podobně jako Óm, jiné jsou vlastně krátkými modlitbami. Hezká mantra je třeba Óm šánti (šánti znamená mír). Obrázek 20: Slabika ÓM v indickém písmu dévanágarí. Pan A: "Já nejsem zrovna jógín a vegetarián a mám ledaco za sebou. Můžu i tak cvičit podobná cvičení?" Indický mistr jógy Paramahansa Satjánanda řekl, že mantra očišťuje vše, s čím se setká a že mantru samotnou nemůže poskvrnit nic. Tedy problém není. Ale dlouhé meditace obecně se nehodí pro lidi vysloveně psychicky labilní. Antar mauna (cvičení vnitřního ticha) Nenechte se mýlit názvem, o vnitřní ticho v tomto cvičení nejde, velký mistr jógy Paramahansa Satjánanda, dokonce napsal, že čím horší myšlenky při cvičení člověka napadají, tím lépe. Právě těmto myšlenkám se člověk pravděpodobně vyhýbal a právě ty působily vnitřní napětí a nepohodu. Základním principem cvičení je zůstat uvolněný a vůči zevním zvukům, tělesným pocitům a vlastním duševním pocitům a myšlenkám zachovávat postoj nezaujatého pozorovatele, klidného diváka a nezúčastněného svědka. Postup cvičení: " Zaujměte některý jógový sed, můžete sedět i na židli, trup zpříma, ruce na kolenou nebo na stehnech. V této poloze zavřete oči a uvolněte se. Zároveň však tělo zpevněte a připravte se na to, že příštích 5, 10 nebo 20 minut setrváte bez pohybu. Pokud byste během cvičení potřebovali změnit polohu, mělo by se tak dít uvědomovaně, ne mechanicky. " Nejprve se zaposlouchejte do zevních zvuků. Nejsou nijak důležité, vnímejte je však soustředěně, i když nezaujatě. Každý zvuk je pouze další příležitostí zdokonalovat se v postoji diváka, svědka, pozorovatele. Po čase zjistíte, že udržet svoji pozornost u zevních zvuků se stává obtížné. " Pak přeneste pozornost k tělesným pocitům. Pociťujete-li nějaký silnější pocit ve svém těle, rozhodně se mu nevyhýbejte, ale vnímejte ho co nejsilněji. Zachovávejte při tom opět postoj diváka, svědka a nezaujatého pozorovatele. Po čase vaši mysl pravděpodobně přestanou zajímat i tělesné pocity. " Pak přeneste svoji pozornost k duševním pocitům a k myšlenkám. Pozorujte je s odstupem, klidně a uvolněně. Kdyby se žádná neobjevovala, i to je v pořádku, v tom případě vnímejte tedy prázdný prostor mezi myšlenkami. Nepotrvá dlouho, než se nějaké myšlenky nebo pocity objeví. Toto cvičení nezná dobré nebo špatné myšlenky, jsou jen myšlenky, které přicházejí a odcházejí. Člověk se k nim chová naprosto stejně, ať jsou jakékoliv - nezúčastněně je pozoruje. Může se stát, že se třeba na krátkou chvíli dáte vtáhnout do hry myšlenek a zapomenete na postoj diváka nebo pozorovatele. Když se to stane, nezlobte se na sebe, ale klidně a laskavě se k postoji pozorovatele znovu vraťte. " Na závěr se zhluboka nadechněte a protáhněte se jako při probuzení z osvěžujícího spánku. Pak otevřete oči. Nejlepší doba pro toto cvičení je časně zrána. Můžete ale cvičit i před spaním nebo v jinou dobu. Pokud kombinujete antar maunu s jinými jógovými cviky, což je vhodné, zařazujte antar maunu na konec své sestavy (tedy po tělesných a dechových cvičeních). Cvičíte 5, 10, až 20 minut jednou, nejvýš dvakrát denně. Antar mauna a recitace "ÓM" se dají spojit do jediného cviku. Při recitování "ÓM" vnímejte neosobně a s odstupem myšlenky a pocity. Postoj svědka diváka nebo pozorovatele můžete procvičovat i při dalších jógových cvičeních (např. při jógových pozicích, relaxaci nebo při plném jógovém dechu). Karma jóga (jóga činnosti) Je to směr jógy pro moderní lidí velmi důležitý. Mistři jógy se shodují v tom, že bez karmajógy je pro naprostou většinu lidí vnitřní rozvoj nemyslitelný. Tradice jógy říká, že v každém člověku je ohromná možnost vnitřního rozvoje. Zdůrazňuje se, že v každém člověku, ať se mu v životě daří nebo ne, ať je zdravý nebo nemocný, mladý nebo starý. Tělesná a duševní cvičení jsou pouze jedním z mnoha způsobů, jak se vnitřně zdokonalovat. Dalším způsobem je práce. Směr jógy, který využívá každodenních činností k sebezdokonalení, je právě karmajóga. Rozpor mezi zájmy jednotlivce a celku při ní mizí. To co prospívá vnitřnímu rozvoji člověka, který se věnuje karmajóze, prospívá i jeho okolí a naopak. Stručná definice karmajógy zní: "Karmajóga je účinnost v jednání a vyváženost mysli." Technika karmajógy " Když jsem se Paramahansy Nirandžanánandy ptal, jak se zbavit stresu při každodenních problémech, dostal jsem tuto odpověď: "Zapomeň na své ego." Když čas od času dokážeme zapomenout na svá malá choulostivá já v zájmu něčeho vyššího v nás nebo mimo nás, žije se nám lépe. " Dalším principem karmajógy je nečekat odměnu. Odměnou je činnost sama, protože pomáhá člověku na cestě vzhůru. Zde bych citoval Paramahansu Satjánandu: "Neubližuji a jsem ke všem lidem laskavý a soucitný ne proto, že je to etické, ale proto, že se tím vyčerpává moje karma a mé srdce bude čisté." To samozřejmě neznamená, že by karmajógín odmítal mzdu za svoji práci. Jenže peníze pro něj nejsou tak důležité, aby si ho někdo mohl za ně libovolně kupovat. Odměnou se zde rozumí i pochvala nebo uznání okolí, na nichž by neměl být člověk závislý do té míry, aby jednal v rozporu se svou zdravou a dobrou přirozeností. Podstatným rysem karmajógy je také dobré vnímání sebe sama. Dobré sebeuvědomění je důležité pro udržení zdraví. Např. člověk, který rozpozná příznaky blížícího se nachlazení, udělá si bylinkový čaj a odpočine si, tak může snadno předejít vážnějšímu onemocnění. Umět přiměřeně odpočívat souvisí právě s tímto bodem. Člověk, který dokáže realisticky posoudit vlastní síly, může být i prospěšnější druhým. Schopnost sebeuvědomění má i další, hlubší rozměr. Jóga i jiné duchovní tradice předpokládají, že v duši každého člověka je cosi dokonalého a jedinečného, co by se dalo nazvat dotykem Boží ruky. Schopnost si právě tento rozměr vlastního bytí uvědomovat je nástrojem i cílem karmajógy současně. " Dobrá schopnost realisticky vnímat vnější svět a vztahy v něm je nutná k tomu, aby se v něm člověk dokázal pohybovat a efektivně jednat. V Indii koluje historka o mistru Rámakrišnovi, který poslal jednoho ze svých žáků na trh nakupovat. Žák utratil za nákup hodně peněz a učitel se ho ptal proč. Žák odpověděl, že jako duchovní člověk nechtěl s prodavači smlouvat, což je jinak v Indii běžné. Žák pak dostal následující poučení: "Pamatuj, že pravý světec se neštítí ničeho a nepohrdá ničím. Dokud budeš chodit po tržištích života, do té doby se budeš muset učit, abys dokonale poznal jejich zákony." " Schopnost vnímat sebe a svět nepřináší jen příjemné poznatky. I proto je tak důležitou zásadou karmajógy odstup, schopnost neosobního, nepřipoutaného a věcného pozorování. V této souvislosti se často mluví o postoji diváka, svědka, pozorovatele, který se nedává mechanicky vtahovat do hry svých myšlenek nebo pocitů či do zmatků vnějšího světa. " Umět obrátit negativní v pozitivní vychází se zásady, že to, co člověka potkává, není samo o sobě dobré nebo špatné. Je to něco, co má člověka čemusi důležitému naučit. Jakmile to zvládne, otevírá se před ním další cesta. " Karmajóga a milost. Křesťanská tradice ve shodě s mistry jógy připouští cosi zvláštního. Že totiž milost Boha nebo světce může zbavit nepříznivě osudu. Pokud k něčemu takovému skutečně dojde, je to důtklivou výzvou k tomu, aby člověk změnil své jednání. Jinak by se do stejných nebo i větších problémů dostal rychle znovu. Různé duchovní tradice proto zároveň doporučují tu či onu formu pokání. Za Gándhím přišel fanatický hinduista, který v náboženských nepokojích zabil muslimské dítě. Gándhí mu uložil, aby se ujal nějakého muslimského sirotka a vychoval ho v náboženské víře rodičů dítěte. " V karmajóze se také často mluví o pojmu dharma neboli povinnost. Vnímat své povinnosti k sobě, ke druhým lidem, ke společnosti a k světu a dostát jim je logickou podmínkou duchovního růstu. Koncept dharmy lze ilustrovat na historce z Japonska. Za mistrem Zenu přišel lékař, který si stěžoval, že obvazuje a léčí raněné vojáky, kteří po té co se uzdraví, jdou znovu do nekonečných válek a sporů. A vracejí se pak v ještě horším stavu. Lékař strávil s mistrem nějaký čas a pak se vrátil ke své práci. Když se ho ptali, proč v ní pokračuje, odpověděl: "Protože jsem lékař." Slovy jednoho staroindického spisu: "Lépe je konat nedokonale vlastní povinnost, než konat dokonale cizí povinnost." " V souvislosti s karmajógou se také někdy hovoří o odevzdání se. Častým problémem moderního člověka je to, že má sklon přebírat odpovědnost za věci, které není schopen ovlivnit. Jedna kolegyně se sebeironicky přiznala, že se občas vnímá jako "ředitelka Evropy". Člověk by měl udělat pro dobrou věc, co je v jeho silách a pak se tím už nezabývat ani na to nemyslet. To další už je vyšší moc. Jógíni někdy v takové situaci používají mantru Óm Tat Sat. Křesťan by místo toho řekl: "Děj se vůle Boží." nebo "amen". Etické zásady K józe patří i určité zásady, jak by se člověk měl a neměl chovat. Dělí se do dvou skupin, totiž na "jama" (zákazy nebo varování) a nijama (doporučení). Jama: ahimsá (neubližování a to i ve vztahu k sobě), satja (pravdivost navenek i k sobě), asteja (poctivost), brahmačarja (ovládání smyslnosti), aparigrahá (nehrabivost) a jamáh (zdrženlivost). Nijama: šauča (čistota), santóša (spokojenost), tapas (askeze), svádhjája (sebepoznání), íšvarapranidhánání (odevzdání se bohu nebo vyšším zásadám) a nijamáh (dodržování pravidel). Při probírání těchto zásad jsme postupovali tak, že jsme po lehké úvodní relaxaci požádal závislé pacienty, aby si zásady jama "zkusili" jako se zkouší konfekční oblečení, tedy jak člověku "sedí". Nechal jsem je si představovat, jak budou podle té či oné zásady reagovat v různých situacích, jak se při tom budou jevit okolí, jaký budou mít pocit sami ze sebe a jaké následky mohou očekávat. Paní B: "Na to všechno já prostě nemám." Berte to, prosím, jako určitý ideál nebo cíl, k němuž vy i já směřujeme, i když k dokonalosti máme oba daleko. Jak sestavit řadu jógových cviků? Záleží na tom, kolik máte času. Je lépe cvičit méně a pravidelně nežli více a nesoustavně. Vaše sestava nemusí obsahovat všechny uvedené prvky, ale měla by být vyvážená (např. pokud obsahuje pozici v předklonu, měla by obsahovat i záklonovou pozici). Ideální je, když kromě pravidelného cvičení doma navštěvujete i kurs jógy, kde vytříbíte svoji techniku. Samostatné a pravidelné cvičení doma ale nemůže nic nahradit. Příklad sestavy: 1. Krátká relaxace v šavásaně 2. Jako rozhýbání některá cvičení z pavanmuktásan nebo tygří protažení nebo nebeské protažení a strom ve větru. 3. Jógové polohy (ásany): předklonová - poloha zajíce (šašankásana), záklonové polohy - sarpásana (poloha hada), ardha šalabhásana (poloviční kobylka), rotace nebo úklon - krokodýlí cvik nebo trikonásana (poloha trojúhelníka). 4. Pak krátká relaxace v šavásaně 5. Plný jógový dech. 6. Recitace Óm nebo antar mauna či důkladnější relaxace. Minimální program pro ty kdo mají pouze pět minut času: 1. Relaxace v šavásaně (1 minuta) 2. Tygří protažení (2 minuty) 3. Relaxace v šavásaně (2 minuty). Speciální jógové postupy pro léčbu závislosti Úzkosti a deprese se dají mírnit jakýmkoliv intenzívnějším cvičením z jógy nebo např. i dlouhou procházkou, během nebo plaváním. Podobně účinkuje relaxace a zklidňující dechová cvičení. V tradičním textu Hatha jóga pradípika se uvádí, že žízeň, hlad i vášně pomáhají zvládat tzv. . ochlazující cvičení (šítalí a sítkárí). O šítálí se navíc uvádí, že působí proti jedům a o sítkárí, že po ní člověk zkrásní. Můžete to zkusit. Výhodou sítkárí je to, že pokud člověk příliš neotevírá ústa a příliš nesyčí, dá se nenápadně používat i během každodenního života. Šítalí: Udělejte z jazyku trubičku a tu vystrčte lehce sešpulenými ústy. Skrze tuto trubičku zvolna nadechujte a vydávejte při tom syčivý zvuk. Vydechujte dlouze, klidně a úplně nosem. Opakujte alespoň 8x. Sítkárí: Cvičí se stejně, ale člověk syčivě vdechuje skrz mírně vyceněné zuby. Mudry proti závislostem: Mudry jsou nejčastěji zvláštní gesta rukou, o nichž se předpokládá, že působí na psychiku i tělesné zdraví. Neznámější je čin mudra (mudra vědomí, špičky palce a ukazováku se dotýkají a vytvářejí kolečko, ostatní prsty jsou volně natažené, ruce dlaněmi dolů), džňána mudra (mudra poznání, špičky palce a ukazováku se opět dotýkají, ostatní prsty jsou volně natažené, ruce tentokrát otočte dlaněmi nahoru). Existuje i mudra proti závislostem, která údajně zlepšuje sebeovládání. Vypadá tak, že člověk roztáhne prsty levé ruky, která je dlaní dolů. Pak pravá ruka shora pevně uchopí hřbet levé ruky, takže se pravý palec ocitne na malíkové hraně levé dlaně a pravý malík mezi placem a ukazovákem levé. Jak včlenit jógu do běžného života? Mnoho jógových cviků se dá včlenit do každodenního života, můžete např. uvolnit některé části těla (obličej, ruku, břicho), uvědomovat si svůj dech, v duchu si tiše opakovat Óm nebo jinou mantru apod. Za pomoci vhodných cviků můžete i mírnit bažení (craving). Velmi vhodné bývá cvičit ráno ještě před snídaní. Další možností je cvičit odpoledne nebo večer před večeří, případně před spaním. Vysloveně aktivační cvičení jako druhou část pavanmuktásan nebo tygří protažení jsou vhodnější ráno než těsně před spaním. Je dobré cvičit v určitou dobu a pravidelně, protože se v navyklém čase vytváří příznivé vyladění. Kromě pravidelného cvičení je možné věnovat více času praktikování jógy o víkendech, kdy je víc času, nebo když cítíme doléhání stresu. Jóga není pro moderního člověka útěkem od světa, ale prostředkem, jak lépe čelit jeho nárokům. Jedním z podstatných rysů jógy je dobré vnímání sebe sama. Jestliže po cvičení cítíte osvěžení a klid, cvičili jste dobře. Jóga pro příbuzné závislých Jóga je užitečná i pro příbuzné závislých na alkoholu nebo drogách, protože blízcí lidé bývají vystaveni dlouhodobému stresu a jóga jim pomůže se uvolnit. (Text o józe jsem připravil z velké části na základě zkušeností, které jsem získal v Bihárské škole jógy v severní Indii. Se svolením Bihar School of Yoga jsem použil ilustrace z jejich knih.) Léčba smíchem Je omyl si myslet, že abstinenti a moudří nebo duchovní lidé jsou vždycky příšerně vážní. Mnoho z těch, s nimiž jsem měl možnost se setkat, mělo naopak smysl pro humor. Občas se zasmát je navíc zdravé. Více viz moje kniha "Léčiva moc smíchu" (Vyšehrad, Praha, 2002). Některé výhody smíchu " Zvyšuje to odolnost vůči stresu. " Mírní úzkosti, strach i hněv. " Mírní bolesti. " Člověk při něm dostává dobrou náladu. " Podporuje tvořivost. " Může uvolnit napětí mezi lidmi. " Procvičíte si při něm bránici a břišní svaly " Nic nestojí. Ranní úsměv Po ránu se odeberte do koupelny nebo k umývadlu a ještě rozespalí se na sebe do zrcadla zasmějte. Pokud vám bude připadat nesmyslné, řehtat se na sebe, když by se vám chtělo ještě spát a jste rozcuchaní, možná se rozesmějete o to víc a dobrá nálada vám vydrží celý den. Buddhův úsměv " Sedněte si do jakékoli polohy, v niž budete mít rovně záda. " Zavřete oči a uvolněte svaly, které nepotřebujete k zachování vzpřímené polohy. " Koutky úst táhněte šikmo vzad a vzhůru přibližně směrem k ušním lalůčkům. " Současně se snažte přitahovat ušní boltce směrem k hlavě. Při tomto cvičení nejde o to, abyste mávali ušima, ale o to, abyste aktivovali drobné zakrnělé svaly za ušními boltci. Tyto svaly bývají aktivní v situacích, kdy se člověk cítí bezpečně. (Podobně i králík nebo zajíc nechává v bezpečí uši přitažené k hlavě.) Aktivace příslušných svalů může pocit bezpečí vyvolávat. Vnitřní úsměv " Sedněte si do jakékoli polohy, v niž budete mít rovně záda. " Uvolněte svaly, které nepotřebujete k zachování vzpřímené polohy. " Oči nechte tentokrát otevřené. Představte si, že na straně vašich očí, která je obrácená směrem dovnitř do hlavy se rozzářilo zlaté světlo. Toto světlo vychází z vašich otevřených očí směrem navenek. " Toto cvičení tak trochu připomíná pohled dítěte na rozsvícený vánoční stromek. Můžete ho používat pro vlastní potřebu i v situacích, když budete chtít být velmi okouzlující. Vnitřní úsměv pro pokročilé " Sedněte si do jakékoli polohy, v niž budete mít rovně záda nebo se položte na záda. Oči zavřete. " Uvolněte svaly, které nepotřebujete k zachování zpřímené polohy. " Představte si, že na straně vašich očí, která je obrácená směrem dovnitř do hlavy se rozzářilo zlaté světlo. Usmívejte se dovnitř na různé části těla, zejména na ty, které byly vystaveny větší námaze - třeba oči, hlasivky, kluby, páteř apod. si zaslouží váš přátelský úsměv a povzbuzení. Smích břichem Při zavřených ústech se smějte asi tak, jako žactvo při vyučování. Budete při tom dost možná vydávat poněkud komický kuckavý zvuk. Barevný úsměv Představte si, že vnitřní prostor vašeho těla je naplněn čirou tekutinou. Nyní do této tekutiny kápněte nějakou veselou barvu, např. oranžovou. Pozorujte jak se barevná veselostí šíří v celém těle. Smích dechem S nádechem si říkejte "vdechuji klid" s výdechem v duchu opakujte "s výdechem se usmívám". Složitější varianta téhož cvičení zní: Nádech - "vdechuji klid", výdech - "s výdechem se usmívám", další nádech - "vnímám přítomný okamžik", výdech - "je to šťastný okamžik". Smích podle paní Ossius Paní Ossius byla jógínka českého původu, která prožila většinu života ve Spojených státech. Koncem 60. let 20. století ve věku kolem sedmdesátky navštěvovala Československo a učila zde jógu. Následující cvičení potěší ty, kdo se rádi zasmějí a nemusí se při tom ohlížet na sousedy za zdí svého panelového obydlí. " Výchozí polohou je leh na zádech, přitáhněte stehna k trupu a pokrčte ruce v loktech. " Nohama i rukama vykonávejte pohyby jako při jízdě na kole. " Do rytmu šlapání vyslovujte ve zrychlujícím se tempu slabiky "ha, ha, ha - ho, ho, ho - he, he, he - hi, hi, hi - ha, ha, ha - ho, ho, ho - he, he, he - hi, hi, hi - ha, ha, ha - ho, ho, ho - he, he, he - hi, hi, hi ..." Pokračujte tak dlouho, dokud vám stačí síly nebo dech. Cvičení se hodí spíš pro lidi celkem zdravé, nebudou ho cvičit ti, kdo jsou krátce po operaci v břišní dutině, mají vážnou srdeční nemoc apod. Smích rukama " Ve stoji přitáhněte ruce k ramenním kloubům. Pří výdechu prudce předpažte a opakujte "jsem radostný" nebo "jsem radostná". " S dalším nádechem znovu přitáhněte ruce k ramenům. Při výdechu upažte a opakujte "jsem veselý" nebo "jsem veselá". " S dalším nádechem opět přitáhněte ruce k ramenům. Prudce vzpažte a opakujte: "jsem nadšený" nebo "jsem nadšená". Při výdechu a vzpažování přejděte do výponu na špičkách nohou. S dalším nádechem se vraťte do výchozí polohy. Pygmejský smích Afričtí Pygmejové se při smíchu svalí na zem. Při smíchu klesá svalové napětí. Vleže na zemi žádné napjaté kosterní svaly nepotřebujete a hezky se uvolníte. Pygmejský smích je možné cvičit ze stoje (při smíchu se sunout na zem a tam pokračovat), vleže (rozhazovat končetinami či jimi bouchat o zem apod.). Následující varianta má tu výhodu, že si při ní vesele posílíte právě ty svaly, které mají u většiny lidí tendenci ochabovat. Lehněte se na záda, nohy pokrčte v kolenou, ruce si dejte na břicho. Smějte se břichem, až se při tom bude břicho napínat a pánev lehce zdvíhat nad podložku. Povídání o smíchu a józe ukončíme básní Paramahansy Satjánandy. Rozesmát druhé Někteří lidé se celý život smějí, Umějí rozesmát sebe i druhé. Jiní pronaříkají celý život. Pověz, kam patříš ty? Smích je umění. Někdy přichází samovolně, ale to je něco jiného, takový člověk také později naříká. Ale když se umíš smát a rozesmát druhé, naříkat nebudeš. Když vidíš někoho, jak se směje, nedokážeš se ovládnout, musíš se přidat. Proto ten, kdo umí druhé rozesmát, je v souladu se sebou i s nimi. Jak se naučíš umění smíchu, nejznamenitější ze všech jóg? Jestli se v ní opravdu chceš zdokonalit, budeš muset považovat život za žert, protože v jediné vteřině začíná a v jediné končí. I když pláčeš, považuj pláč za největší žert, jeho podstata je dočasná, nemůžeš neustále plakat, zanedlouho budeš unaven. Ale smát se můžeš stále, dnem i nocí, protože je mnoho druhů smíchu. Můžeš se chechtat nebo usmívat, můžeš se jen pousmívat nebo se v mysli tiše smát, smích tě ale neunaví a úžasně ti prospěje. Nyní ti povím tajemství, když nechceš plakat, tak se nauč smát. Jak? Cestu najdeš. Jak dobře a zdravě usínat Problémy s usínáním jsou časté u lidí, kteří mají problémy s alkoholem nebo drogami. Nespavost může být jedním z projevů odvykacích obtíží, ale mnohdy souvisí s dřívějším nepravidelným a zmateným způsobem života či s napětím. Léky, které se při poruchách spánku používají, jsou většinou návykové. Některé z nich navíc nepříznivě ovlivňují kvalitu spánku. To platí i o alkoholu, spánek pod vlivem alkoholu má blíže k narkóze než ke zdravému spánku. Nabízím vám lepší a bezpečnější způsoby, jak zdravě usínat: 1. Dodržujte "fialovou hodinu". Fialová hodina je hodina před tím, než jdete spát. V té době se věnujte pouze klidným a příjemným záležitostem. Vhodný je rozhovor (ne hádka), uklidňující kniha (ne horor), příjemná a klidná hudba (ne nervy drásající řev o mnoha decibelech). 2. Naučte se nějakou relaxační (uvolnění navozující) techniku. Může to být jógová relaxace, autogenní trénink, progresivní relaxace apod. Až se naučíte relaxovat, stačí setrvat v uvolněném stavu. Ten sám o sobě vašemu tělu i psychice prospívá, ať už se spánek dostaví nebo ne. 3. Před spaním rozhodně nepijte ani čaj ani kávu. Zvlášť silně působí na děti a mohou u nich vyvolat poruchy spánku. Máte-li poruchy spánku, zásadně nepijte nápoje obsahující kofein po 17. hodině. 4. Lépe se také usíná, když nemá člověk plný žaludek. Pokud nemáte podstatný důvod, alespoň 2-3 hodiny před spaním nejezte. Kdybyste přece jedli, alespoň ne nic těžkého. 5. Na klidný noční spánek se připravujete už ve dne. Přes den nespěte, nebo jen velmi krátce. Jestliže pracujete duševně, najděte si trochu času na jógu, cvičení, běh nebo procházku. 6. Zjistěte, co vám pomáhá usnout. Někdo má rád naprostou tmu, jiný se cítí lépe s rozsvícenou lampičkou, někomu dělá dobře před spaním teplá koupel, jiný věří na bylinky (uklidňuje např. meduňka lékařská nebo mateřídouška). 7. Někomu pomáhá před spaním modlitba nebo jiné duchovní nebo meditační cvičení. 8. Přiměřená teplota místnosti, volný a příjemný noční úbor a vyhovující lůžko zdravému spánku prospívají. Spíte-li na boku, podložte hlavu tvrdším polštářkem nebo složenou dekou tak, aby hlava byla v prodloužení osy těla. 9. Hodně problémů se spánkem vzniká tím, že se lidé do spánku nutí a jsou nervózní z toho, že se nedostavuje. Proto nemohou usnout a jejich problém se v bludném kruhu zesiluje. Když nemůžete spát, čas využijte. Udělejte něco, co jste odkládali, např. vyčistěte zašlé nádobí nebo napište dopis. Budete mít dobrý pocit a možná se vám začne chtít i spát. 10. Pracovníci v třísměnném provozu jsou v náročné situaci a poruchy spánku u nich bývají častější. Měli by proto tím víc dbát na zdravý způsob života a vyhýbat se alkoholu a návykovým lékům. Udělají dobře, když se naučí relaxovat. PŘEJI VÁM DOBROU NOC A DOBRÝ DEN, DOBRÝ DEN A DOBROU NOC. Co dělat, když nemáte práci Váš problém má dvě stránky - tu vnější týkající se praktických záležitostí a vnitřní týkající se vaší tělesné a duševní kondice. Obě spolu navzájem souvisejí. Tím, že si udržujete dobrou tělesnou a duševní kondici, zlepšujete své šance v praktickém životě. Nabízím vám doporučení vypracovaná odborníky, kteří se nezaměstnaností soustavně zabývají. " Nejlogičtější je samozřejmě najít si novou práci - i v jiném oboru nebo na částečný úvazek. Pamatujte si, že určitá zaměstnání se pro vás nehodí. Nevhodná je práce, kde jsou snadno dostupné drogy a alkohol. Nevhodná je také práce v trojsměnném provozu. Nepravidelnost životního stylu ztěžuje léčení, může působit poruchy spánku a je stresující. Nevhodná je ovšem i práce spojená s nadměrným stresem, protože vyčerpaný a předrážděný člověk je méně odolný i vůči návykovým nemocem. " Přijměte riziko odmítnutí jako normální věc. Najít vhodnou práci nemusí být snadné. Je důležité, abyste se nedali odradit případným neúspěchem. Žádost o místo je nutně spojena s možností odmítnutí. To, že jste byli případně odmítnuti, nevypovídá nic o vašich kvalitách odborných a tím méně o vaší ceně jako člověku. Hledejte, buďte trpěliví a pružní, nedejte se odradit. " Uvědomte si, že ve společnostech západního typu jsou častější změny místa a nezaměstnanost běžnou věcí. Kritické posuzování člověka, který mění nebo nemá momentálně práci, patří i u nás minulosti. Do současné reality se nehodí. I když nemáte zaměstnání, uchovejte si sebedůvěru a hrdost. Zdravému sebevědomí pomáhá i péče o zevnějšek, oblečení, účes, pánové se nezapomenou holit. " Obavy ze ztráty zaměstnání nebo nezaměstnanosti jsou často provázeny pocity úzkosti a smutku. Tyto pocity znepříjemňují život a mohou omezovat tvořivé schopnosti lidí. Nelitujte se. Deprese a úzkosti se dají zmírnit poměrně jednoduchými prostředky. Vědecké studie prokázaly příznivé účinky přiměřeného tělesného cvičení (např. delší procházka), jógy a relaxace i psychoterapie. Úzkost, která se dostavuje v souvislosti s hledáním místa, můžete snížit tím, že si rozhovor s případným zaměstnavatelem připravíte a předem si ho zkusíte. " Pamatujte, že život není sprint, ale závod na dlouhou trať. Důležité je dívat se do vzdálenější budoucnosti. Nemůžete-li sehnat práci, můžete rozšiřovat svoji kvalifikaci a získat dovednosti, které se vám v bližší nebo vzdálenější budoucnosti budou velice hodit. Sem patří různé rekvalifikační kursy, studium jazyků, získání nějaké řemeslné zručnosti apod. " Ve světě je běžné, že nezaměstnaní využívají své situace k zapojení se do různých zájmových, náboženských nebo jiných organizací. To jim dává oprávněný pocit životního naplnění, rozvíjejí tím své schopnosti a mohou navázat užitečné známosti. To někdy vede k získání dobrého místa. " Nezaměstnanost lze využít i k rozvoji zájmů a koníčků (samozřejmě v rámci finančních možností). Z toho, co nejprve vypadalo jako zájem nebo koníček, se někdy může postupně stávat i uspokojivé zaměstnání. Kvalitní zájmy navíc rozvíjejí vaše tvořivé schopnosti, zvyšují sebevědomí a zpříjemňují život. " Období, kdy nemáte práci, lze také využít k intenzívnímu léčení závislosti. I to je dobrý vklad do budoucnosti. " Věnujte potřebnou pozornost rodině a mezilidským vztahům. Dobré vztahy v rodině a přátelské vztahy mimo ni napomáhají udržovat vaši kondici a snášet různé životní těžkosti. Nezaměstnanost může někdy vést k přerozdělení úkolů v domácnosti a k tomu, abyste se více věnovali rodině, dětem a domácím pracem. Najdete-li u rodiny pochopení, je všechno snazší. " Pamatujte, že škodliviny, jako alkohol nebo jiné drogy, jsou v obdobích životních těžkostí zvláště nebezpečné. Vyhýbejte se jim a také veškerým formám hazardní hry. Ušetříte tím nejen peníze, ale hlavně své zdraví. " Ekonomický nedostatek je dobrou příležitostí přehodnotit některé životní hodnoty. V západních zemích existuje vlivné ekologické hnutí často spojené se snahou zjednodušit svůj život ("voluntary simplicity"). Luxusní automobil, nákladné jídlo v restauraci, plýtvání elektřinou a jinými zdroji energie, nesmyslné hromadění předmětů apod. život jen komplikují. Pokud zbytečné plýtvání omezíte, prospějete nejen sobě, ale i životnímu prostředí. " Kondici pomáhá udržovat také rozumný způsob života - dostatek odpočinku a dostatek aktivity. I když nechodíte do práce, udržujte si pravidelný denní rytmus, nepolehávejte v posteli, udělejte si přiměřený denní program a dodržujte ho. " K zdravému způsobu života patří i správná výživa. Zdravé jídlo nemusí být drahé. Luštěniny, pečivo, kyselé zelí, chléb z celozrnné mouky, ovesné vločky, zelenina i levnější druhy ovoce obsahují mnoho vitamínů a dalších potřebných látek. Navíc jsou cenově dostupné. Mladí lidé, u nichž se ještě neupevnily pracovní návyky, by měli tato doporučení číst zvláště pozorně. Jak přestat kouřit Jestliže přestanete kouřit, prospějete tím svému zdraví i peněžence. Kromě toho nekouření usnadňuje i abstinenci od alkoholu a je moderní. Podle britských odhadů umírá denně v České republice na následky kouření tabáku 63 osob. Tabákový kouř obsahuje přes 4000 látek, z toho 60-100 zvyšuje riziko nádorů. Tabákový kouř se podílí podstatně i na vzniku srdečních nemocí. Tabák, jak známo, zvyšuje také podstatně riziko cévních mozkových příhod ("mrtvice") a onemocnění tepen. Tabákový kouř je častou příčinou poškození plodu. Oslabuje také imunitní systém. Kouření zhoršuje tělesnou výkonnost a patří k nejčastějším příčinám impotence u mužů středního věku. Z velkého množství chemických látek v tabákovém kouři je návykovou jen jediná a to nikotin. Spotřeba tabáku v řadě vyspělých zemí klesá, v rozvojových zemích většinou stoupá. Dá se to vysvětlit i tak, že vyspělé země své obyvatelstvo před tabákem do jisté míry chrání (např. zdravotní výchovou, cenovou regulací, různými omezeními). Nebrání však exportu tabákových výrobků do jiných zemí. Porovnáme-li účinky tabáku a alkoholu nebo jiných drog, je jasné, že zdravotní škody, které tabák působí, přicházejí většinou mnohem později. Jak přestat kouřit Motivační nácvik: Když přestanete kouřit, prospějete tím zdraví, pleti, kondici a také peněžence. Uvědomte si co nejvíce výhod nekouření, např. úspory za příštích 10 let, lepší výkonnost, pocit osobní svobody a mnoho dalších. Hodně lidí přestalo kouřit kvůli nemocem působeným tabákem (nádor, infarkt atd.). Ještě lepší je přestat kouřit namísto takové nemoci. Rozpoznání nebezpečných situací a vyhýbání se jim: Vyhýbání se nebezpečným místům a situacím jako jsou kuřácký oddíl vlaku nebo zakouřená hospoda usnadní překonání návyku. Jestliže se kouření spojovalo s pitím alkoholu nebo černé kávy, uděláte dobře, když se vyhnete i jim. Prostě přestat: Někdo dokáže přestat kouřit okamžitě i bez léčby. Stanovte si datum, nejlépe první víkendový den nebo den, kdy vás nečeká velký stres. Toto datum předem oznamte lidem v okolí. Onen, pro vaše plíce velký den vyházejte veškeré cigarety a zapalovače. Popelníky můžete použít jako misky pod květináče, k ničemu jinému je už nebudete potřebovat. Rozpoznávat nebezpečné myšlenky. Nepřipomínejte si zbytečně kouření a rozpoznávejte i jiné nebezpečné myšlenky, které by mohly vést k recidivě (teskné vzpomínání, iluze o účincích cigaret či pochybnosti o jejich škodlivosti). Nebezpečné myšlenky nechte odejít nebo je podrobte kritice. Klidný pozorovatel: Při cravingu (bažení) pasivně pozorujte myšlenky, pocity a fantazie. Nemusíte na ně reagovat, stačí nechat je odejít. Chuť na cigaretu pomáhá překonat např. rozptýlení něčím, co nejde s kouřením dohromady (např. sprcha, zpěv nebo obojí), promluvit si o tom s člověkem, který vás podpoří, cvičení, procházka, tělesná práce, připomínání si výhod nekouření nebo vybavení si nepříjemných důsledků kouření, odměňování se (např. z ušetřených peněz za cigarety si můžete koupit něco pro radost). Švédská metoda: Při bažení proveďte několik hlubokých nádechů a výdechů a tak ho překonejte. Tvořivě zvládat situace, kdy člověk dřív kouřil: Tyto situace se dají zvládat např. za pomoci různých dovedností nebo vytvoření zdravějších rituálů, než byly dřívější kuřácké. Např. po jídle si místo smrduté cigarety dopřejte šálek voňavého čaje. Relaxace, jóga: Jsou užitečné zvláště tam, kde kouření souvisí s nadměrným stresem. Stav klidu navozený relaxační technikou i dobu před usnutím nebo krátce po probuzení můžete využít k autosugestivnímu sebeovlivnění. K osvědčeným formulím patří: "Cigarety jsou mi lhostejné" nebo "Žiji zdravě." Autosugesce je ve stavu klidu a uvolnění účinnější. Nekouřit vůbec: Bývalý kuřák, který by si chtěl zakouřit "jenom trošku" by mohl probudit spícího hada závislosti. Nekouřit vůbec je nesrovnatelně snazší, než kouřit malý počet cigaret. Zvládnutí recidivy: Kdybyste začali znovu kouřit, nedejte se odradit a začněte s nekouřením znovu. I jeden den bez cigarety je pro zdraví přínosem. Je to jako poslat plíce na rekreaci. Utvrzovat se: Uvědomujte si výhody toho, že jste přestali kouřit a utvrzujte se v tom. Ptejte se průdušek a plic, jak se jim to líbí. Co na to vaše srdce? Viďte, že už se tak nezadýcháváte? Kolik jste ušetřili? Že je to dobré nemít žluté prsty a zuby? Vhodná životospráva: Více se pohybujte, sportujte, věnujte se fyzické práci, krátce si zacvičte i během dne. Jednak se tak přeladíte a kromě toho si tak lépe udržíte váhu. Jezte více zeleniny, ovoce, celozrnných výrobků a omezte tučná a sladká jídla. Pro ty, kdo nechtějí přestat kouřit najednou "Metoda vědomého kouření": Kuřák kouří vědomě. Při každém tahu vnímá všemi smysly co cítí, svou mysl nutí zabývat se kouřením celou dobu, co ho provozuje. Cigarety jsou drahé, kouřit jen tak, by bylo mrhání peněz. Principem této metody je zásada "Když kouřím, tak kouřím". Vnímejte zajímavé složky tabákového kouře jako kysličník uhelnatý (je to jako když kouří kamna), formaldehyd (páchne po mravencích), dehet (jako když asfaltují silnici), kyanovodík (hořké mandle) a jiné pochutiny. Je z čeho vybírat, tabákový kouř obsahuje přes 4000 vesměs velmi ohavných chemikálií. Sebemonitorování: Jestliže nechcete přestat najednou, zapisujte pečlivě u každé cigarety v kolik hodin a v jaké situaci jste ji vykouřili, případně i v jakém jste při tom byli rozpoložení. Pomocí sebemonitorování se dá značně snížit počet vykouřených cigaret, a člověk si tak sám sebe lépe uvědomuje. Dokáže tak také předem rozpoznat nebezpečné situace a připravit se na ně. Rozbíjení kuřáckých stereotypů: Vyžaduje smysl pro humor. Nekuřte bezmyšlenkovitě. Krabičku cigaret můžete např. oblepit náplastí. Kdybyste chtěli kouřit, nejdříve odmotáte náplast. Po vykouření jedné cigarety zase krabičku zamotáte, ale tentokrát jinak, aby bylo příští rozmotávání zajímavější. Nebo dejte krabičku cigaret na nejvzdálenější místo v domě. (Bydlíte v patře? Krabičku umístíte do sklepa.) Kdyby přišla chuť na cigaretu, zajdete dolů pro krabičku a po vykouření ji vrátíte zase zpátky. Tuto proceduru opakujte dokud vám stačí síly. To je zvláště vhodné pro ty, kdo si chtějí zlepšit kondici. Kuřácké stereotypy pomáhá překonat i to, že budete kouřit způsobem nejméně příjemným, např. nejohavnější značku cigaret, zásadně sám, nikdy po jídle apod. Rychlé kouření: Drsná metoda pro lidi se zdravým srdcem. Hluboce vdechujte kouř v rytmu po šesti vteřinách bez přestávky. Po vykouření jedné cigarety hned zapalte další a tak pokračujte, dokud vám nezačne být špatně. U této metody se uvádí poměrně značná účinnost. Postupy k odvykání kouření vyžadují spolupráci s odborníky Na různých místech pracují poradny pro odvykání kouření, je možné se obrátit na ně, někdy pomůže i praktický lékař. Léky: Při jejich používání bývá vhodné se poradit s lékařem. Často se používají nikotinové žvýkačky nebo náplasti. Taková léčba má smysl u kuřáků, kteří si vytvořili tělesnou závislost na nikotinu. Žvýkačka nebo náplast s nikotinem pomohou tělesnou závislost překonat. Žvýkačku je třeba žvýkat pomalu (např. jednou žvýknutí za půl minuty), aby se netvořily sliny, protože nikotin se vstřebává v dutině ústní, ne v žaludku. Léčba nikotinovými žvýkačkami trvá řadu měsíců, denní dávky (zhruba 8-10, maximálně 15 žvýkaček) se po stabilizaci stavu velmi postupně snižují. Pro případ krize je dobré mít žvýkačku u sebe, a to i v případě, že někdo používá nikotinovou náplast. Nikotinové náplasti a žvýkačky se používají místo cigaret. Kdyby je někdo užíval a pokračoval v kouření, nijak by si nepomohl. Nikotinové žvýkačky by mohly být nebezpečné u těhotných, lidí s vážnou srdeční nemocí nebo s vředovou chorobou žaludku a dvanáctníku. Právě pro tyto lidi jsou ale cigarety ještě daleko nebezpečnější. Bupropion (Zyban) se původně používal proti depresím, až později se ukázalo, že je velmi užitečný právě při odvykání kouření. Podává se v dávce 150 mg 1x denně už v době, kdy pacient ještě kouří. Desátý den podávání Zybanu se doporučuje přestat kouřit a v léčbě Zybanem pokračovat nejméně 2-3 měsíce. Při odvykání kouření může pomoci i akupunktura. Skupinová terapie umožňuje sdílet mezi členy skupiny zkušenosti s překonáváním závislosti na tabáku a vzájemnou podporu členů. Kombinovaní více popsaných postupů je možné a zvyšuje účinnost odvykání. Poradny pro odvykání kouření v ČR na Internetu: http://www.dokurte.cz http://www.nekurak.cz Paní B: "Není to nebezpečné, přestat s alkoholem a ještě přestat kouřit?" Přestat kouřit vám mohu jen doporučit. Odvykací stav po nikotinu, jakkoliv nepříjemný, vás neohrozí. Abstinence od tabáku není podmínkou překonání závislosti na jiných drogách včetně alkoholu, ale překonání jiných závislostí usnadňuje. Jak pomoci svému dítěti odmítat alkohol a drogy Prevence podle věku Od narození do 1 roku: Dítě tohoto věku je ve všem podstatném závislé na dospělém člověku, většinou na matce. Zkušenost s přiměřeně pečující a laskavou matkou může dítěti v dospělejším věku pomoci důvěřovat okolí. Z hlediska prevence je tedy důležitá péče a vřelost, prevence citové deprivace. Od 1 do 3 let: Dítě se začíná duševně oddělovat od matky a prosazovat svoji vůli. Myšlení tohoto věku je zaměřené na sebe, magické, fantastické, toporné. Chování rodičů by mělo být klidné, vřelé. Mělo by dítěti laskavě dávat najevo, že je v pořádku, že se chce prosadit, ale že jsou i určitá omezení. Od 3 do 6 let. I když rodiče zůstávají nejdůležitějšími osobami, začíná většina dětí pronikat do širšího světa mimo rodinu (školka, sousedé, vrstevníci). K tomuto věku patří zvědavost a vyptávání se. Dítě zkoumá okolí, hrou se učí zjišťovat, co je skutečné a co ne. Jeho chování se dostává v příznivém případě do souladu s autoritou rodičů, získává cíl a smysl. Již v tomto věku je důležité začít dítěti vštěpovat, že zdraví je důležitá hodnota a že zdraví je správné chránit a podporovat. Proto je třeba se některým věcem vyhnout (sirky, ostré předměty, alkoholické nápoje, tabletky). Dítě má vědět, že okolní svět skrývá jistá nebezpečí, a má se v mezích svých možností učit jak se jim bránit - už nemá spoléhat pouze na všemocnou ochranu rodičů. Od 7 do 12 let: Dítě toho věku se učí mnoha potřebným dovednostem. Učí se vycházet s vrstevníky, zapojit se do skupiny, duševně pracovat, uspokojovat své tělesné i duševní potřeby. Začíná být schopné rozumově uvažovat. O sobě má tendenci přemýšlet černobíle podle očekávání a měřítek druhých. Informace poskytované dětem tohoto věku by měly být velmi konkrétní. Je třeba pokračovat ve zdůrazňování hodnoty zdraví a vštěpovat jim přání být zdráv nebo zdráva. Postupně je třeba informace přeměňovat v pravidla a návyky a srozumitelně je vysvětlovat. Ještě později nabývá na významu získávání dovedností. Cílená prevence zaměřená proti škodám způsobeným alkoholem, tabákem a jinými drogami by měla začít již teď. Účinnost prevence se zvýší, je-li zahájena 2-3 roky prvním kontaktem s drogou. Od 13 do 22 let: Tento věk je náročný. Dochází k dozrávání tělesnému i duševnímu. Objevuje a rozvíjí schopnost řešit problémy, rozhodovat se, abstraktně myslet, vytvářet hypotézy, věci spojovat. Dítě se postupně odděluje od rodiny a vytváří předpoklady pro budoucí samostatný život. Zejména v časném dospívání bývá tento vývoj provázen vzpourou. Rámec rodiny si dospívající doplňuje dalším rámcem vrstevníků a kamarádů. Kritičnost vůči rodičovské autoritě, jestliže je přijata s láskou, je pro utváření budoucí osobnosti nutná. K úkolům pozdního dospívání patří rozhodování o budoucím povolání, vytváření základů budoucího samostatného života, navazování budoucích dlouhodobějších citových vztahů. Neúspěchy v těchto oblastech jsou velmi trýznivé. Pro mladé lidi tohoto věku je velmi důležitá skupina vrstevníků, která jim může pomoci se alkoholu a drogám vyhnout, nebo naopak představuje nebezpečí. Dospělý se může nabízet jako zdroj informací, zároveň by ale měl povzbuzovat k samostatnosti a sebedůvěře. Měl by počítat s tím, že mladí lidé tohoto věku se nespokojí s přijetím informace, ale budou chtít diskutovat. Prevence je zásadně důležitá. Zneužívání alkoholu nebo drog v dospívání může vést k rychlému vytvoření návyku. V prevenci u dospívajících bývá užitečný nácviky tzv. . sociálních dovedností. Naproti tomu promítání filmů, protidrogové přednášky a hromadné akce jsou podle dostupných výzkumů neúčinné. Dovednosti potřebné pro život ("life skills") užitečné v prevenci Dovednosti sebeovlivnění Sociální dovednosti Schopnost vhodně se motivovat ke zdravému způsobu života i v jiných oblastech. Schopnost čelit sociálnímu tlaku (např. odmítnout vrstevníky i starší lidi, když nabízejí alkohol nebo jiné návykové látky). Schopnost oddálit uspokojení nebo potěšení. Další asertivní dovednosti (zdravé sebeprosazení). Schopnost chránit a posilovat zdravé sebevědomí. Schopnost vcítění a porozumění životním situacím. Schopnost plánovat čas, vést přiměřený a vyvážený životní styl Schopnost komunikace, vyjednávání, nacházení kompromisu apod. Zvládání rizikových duševních stavů (např. bažení, úzkost, hněv, deprese, radost nebo nuda). Dovednosti rozhodování se a schopnost předvídat následky určitého jednání. Umět se uvolnit, použít vhodnou relaxační techniku, odpočívat. Vytvářet vztahy a budovat si přiměřenou síť sociálních vztahů. Schopnost pečovat o vlastní zdraví (výživa, cvičení, využívání zdravotní péče, hygiena atd.). Zvládnutí přechodu do nového prostředí nebo nové situace. Schopnost racionálně hospodařit s penězi. Dovednosti týkající se volby a hledání vhodného zaměstnání a pracovní dovednosti. Rodičovské dovednosti. Zásady prevence v rodině Získat důvěru dítěte 1. Když vám dítě začne o něčem vyprávět, vypněte televizi a odložte časopis. 2. Dítě k vám nemluví jen slovy, ale také výrazem tváře, gesty, tónem hlasu, držením těla. Porovnejte, co říká dítě mimoslovně. Mimoslovní sdělení bývá často významnější. Asi každý táta a máma se setkali s uplakaným nebo zlostným " mně nic není" a dokázali ho přeložit jako "je mi smutno" nebo "mám vztek". 3. Dítě povzbuzujte, aby s vámi mluvilo, a přitom ho neodrazujte přílišným vyptáváním. Neocenitelnou službu mohou prokázat slůvka jako "hm", "aha", "fakt?", "no", "skutečně?" a další. Sdělujete jimi dítěti, že to, co říká vás zajímá. Někdy je však vhodně položená otázka potřebná a užitečná. Ale než se zeptáte dítěte, ptejte se sebe, jestli unesete odpověď. Prudká, odmítavá, jízlivá nebo zlostná reakce na poctivou odpověď dítěte by mohla mít nechtěný účinek: příště se od něj nic nedozvíte. 4. Zkuste vyjádřit to, co vám dítě řekne, vlastními slovy, a zeptejte se ho, jestli to tak skutečně myslelo. Dosáhnete tím dvojího cíle. Jednak dáváte najevo, že to, co vám říká, je pro vás důležité, a navíc se ubezpečíte, že jste správně porozuměli. 5. Pozor na tón hlasu. Třeba jen slůvko "hmm" se dá říci takovým způsobem, že dítě povzbudí v jeho povídání. Dá se ovšem říci i tak, že ho zmrazí uprostřed věty. Zvláště děti kolem puberty velmi špatně snášejí jízlivý tón nebo hlas plný blahovolné převahy. 6. Dítěti můžete odpovídat nejen slovy. Když se vám s něčím pro něj důležitým svěří, může být laskavý úsměv, poplácání po zádech, pokývání hlavou nebo objetí tou nejsprávnější odpovědí. 7. Vyhraďte si na dítě pokud možno denně alespoň chvíli času, kdy se budete věnovat jenom jemu. I pět minut může vaše vzájemné dorozumění velmi usnadnit. Známá americká terapeutka paní Satirová doporučuje každý den večer se dítěte nebo dospívajícího ptát jestli ho potkalo nějaké nebezpečí. 8. Pokud je to jen ve vaší situaci možné, nelžete dítěti. Umějte mu říct "nevím", když něco nevíte, a "promiň", když v něčem chybujete. Tím jeho důvěru neztratíte, naopak posílejte vzájemný vztah. Nespoléhejte na to, že vztah důvěry si prostě koupíte tím, že budete dávat dítěti dost peněz. Za určitých okolností může naopak být nadbytek peněz nebezpečný, protože se tak dítě stává velmi lákavou obětí pro špatné známé. Umět s dětmi mluvit o alkoholu a o drogách Zvolte si pro vhodnou chvíli, kdy jste vy i děti v přátelském a uvolněném ladění. Můžete využít zájmu, který vzbudil nějaký program v televizi nebo snad skutečný příběh vašich známých. Na rozhovor se připravte a opatřete si potřebné informace. Předcházet nudě Jedním z důvodů, proč mladý člověk může sáhnout po sklenici nebo po droze, je nuda a lenivá zvědavost. Dítě, které není vázáno k rodině nebo ke zdravé skupině lidí mimo ni, je více ohroženo. Můžete udělat velmi mnoho, abyste tomu předešli. 1. Můžete posílit vazbu dítěte na rodinu. Zejména u starších dětí a dospívajících bývá užitečné, když se mohou podílet do určité míry na rozhodování. S tím jde samozřejmě ruku v ruce účast na provozu domácnosti, včetně uklízení, praní, nakupování, drobných oprav apod. Děti se tak mohou učit prakticky užitečné činnosti, společná práce navíc vyvolává pocit sounáležitosti. Děti si času stráveného s rodiči cení, i když se jedná o společnou práci v domácnosti, někdy dokonce právě proto. V rodině může dítě a dospívající získat mnoho důležitých dovedností: jak hospodařit s penězi, jak pečovat o zdraví, jak se starat o oblečení, vařit apod. Je důležité, aby úkoly, které dítěti svěřujete, odpovídaly jeho věku a možnostem. Nezapomínejte na pochvalu. 2. Můžete povzbudit dítě ke kvalitním zálibám mimo rodinu. Pokud se při tom bude stýkat s mladými lidmi, kteří nepijí a nefetují, tím lépe. Nenuťte přitom dítě, aby vynikalo nebo bylo nejlepší. Právě děti neobratné, selhávající a neúspěšné bývají alkoholem a drogami více ohroženy a právě pro ně jsou kvalitní záliby zvláště důležité. Úspěch je, když u kvalitních zájmů vydrží. Dospívající mívají mnoho energie, s níž si často nevědí rady. Proto jsou pro ně tak vhodné různé sporty, tělesná a duševní práce. Jejich energie se tak odvádí bezpečnými kanály. Je třeba umět je oceňovat, dávat jim najevo kladné city, ale také trvat na určitých hranicích, jak se o tom zmiňujeme dále. A ještě poznámka. Špatně placená jednotvárná práce po škole nebo o víkendech z ekonomických důvodů podle amerických zkušeností příznivé účinky nemá. Někdy může ztěžovat účast ve školních a mimoškolních činnostech a působit nepříznivě. Zdravá pravidla v rodině Je omyl se domnívat, že děti očekávají od rodičů neomezenou svobodu. Děti z rodin, kde neexistují žádná pravidla, která by se dodržovala, a kde vládne chaos, nebývají šťastné. Prevenci problémů s alkoholem a dogami pomáhají následující pravidla: 1. Pravidlo "žádný alkohol nebo drogy u nezletilých". Toto pravidlo má dobré lékařské zdůvodnění. Nedospělý organismus je po tělesné i duševní stránce ohrožen alkoholem a drogou mnohem víc. Toto pravidlo je třeba dítěti nebo dospívajícímu vysvětlit, aby pochopili, že je pro ně a ne proti nim. 2. Pravidlo předem daných a logicky souvisejících důsledků porušení pravidla. Dítě by mělo vědět, co bude následovat, pokud se napije nebo bude fetovat: snížení nebo pozastavení kapesného, domácí vězení, zákaz návštěvy riskantních večírků nebo koncertů. Je správné dítěti vysvětlit souvislost mezi jeho porušením pravidla a zákazem, který ho má chránit. Samozřejmě by bylo nerealistické čekat jeho nadšený souhlas. 3. Pravidlo neústupnosti vůči vydírání. Pláč, výčitky typu "Ty mi nevěříš!" nebo sliby by neměly rodiče zviklat. Je třeba dítěti vysvětlit, že rodiče jsou za ně zodpovědní a tedy nemohou svoji rodičovskou zodpovědnost jen tak odložit. 4. Pravidlo práva na kontrolu. Neostýchejte se zkontrolovat, kde dítě skutečně je, jestli u někoho z kvalitních kamarádů, v zájmovém kroužku, nebo někde úplně jinde. 5. Pravidlo informovanosti. Buďte připraveni o alkoholu a drogách diskutovat, opatřete si potřebné informace, abyste věděli více nežli dítě. V diskusích ovšem musíte trvat na základním pravidlu "žádný alkohol a drogy nezletilým". Dítě se může v rozumné míře na vytváření pravidel podílet, čímž se pro něj stanou přijatelnějšími. O pravidlech by se nemělo vyjednávat, když byla porušena. Rodič jako nositel hodnot a vzor pro dítě Děti jsou ovlivňovány hodnotami, které ctí jejich rodiče, a jejich příkladem. Není to samozřejmě vliv jediný, ale je důležitý. Hodnoty v rodině, které pomáhají dítěti odmítat alkohol nebo jiné drogy: " Pravdivé, třeba různě zdůvodněné (morálně, nábožensky, zdravotně, společensky i jinak) přesvědčení o nevhodnosti alkoholu a jiných drog. " Důraz na svobodu, nezávislé rozhodování a originalitu tam, kde je pití nebo zneužívání drog rozšířeno. " Respekt vůči tělesnému a duševnímu zdraví a jeho ochrana a posilování. " Schopnost se ovládat a být odpovědný za své jednání za všech okolností jsou důležité hodnoty. Pomáhají odmítat látky, které tyto schopnosti oslabují. Děti se od rodičů samozřejmě neučí jen ze slov, ale i z jiných činů. Ve výhodě jsou pochopitelně rodiče, kteří: " Nepijí alkoholické nápoje nebezpečným způsobem, neopíjejí se, nekonzumují bez lékařského doporučení kvanta léků. Pokud jsou i nekuřáci, tím lépe. " Odmítají důsledně u sebe i u druhých vysoce rizikové chování jako řízení pod vlivem alkoholu. " Umožňují dítěti setkání s jinými dospělými, kde alkohol není tím podstatným. Nenabízejí a zejména nevnucují alkohol hostům, ukazují, že je možné se dobře na úrovni bavit bez alkoholu a drog. " Slouží dítěti jako vzor hledání východiska ve složitých situacích, při rozhodování a plánování střízlivým způsobem. I v případě, že jste měl s alkoholem problém, měl byste si udržet rodičovskou autoritu. Můžete dítěti vysvětlit, že alkohol nebo drogy jsou v jeho věku mnohem nebezpečnější než u dospělých. To, že jste měl s alkoholem problém a překonal jste ho, nebo že se o to poctivě snažíte, je cenná zkušenost. Vy sám jste na vlastní kůži poznal, že pití se nevyplácí, a jistě dokážete vhodným způsobem předat tuto zkušenost dítěti. Pomoci dítěti bránit se nevhodné společnosti V dospívání přirozeně roste vliv vrstevníků, ale to neznamená, že rodiče svůj vliv ztrácejí. Obavy z nevhodné společnosti jsou ale na místě. 1) Nejlepší pomoc představuje jiná, kvalitnější mladá společnost. V tom můžete přispět tím, že se sami budete zajímat o možnosti zájmových sdružení, sportovních klubů a podobně. Je dobré s tím začít už v dětském věku, kdy se dítě samo neorientuje v organizovaném světě, ale i později využijte svého rozhledu. 2) Učte dítě, aby si vážilo vlastní osobnosti. Nemusí se vrstevníkům přizpůsobovat za každou cenu, pokud bude mít dost sebedůvěry. Ptejte se dítěte, v čem se cítí jedinečné. Sami mu ukažte jeho přednosti, o nichž možná neví. 3) Pomozte mu rozlišovat mezi skutečným přátelstvím, jehož součástí je úcta k příteli a jeho zdraví, a bezohlednými vztahy, které chtějí druhého spíš využít. 4) Děti se obvykle učí být poslušné a zdvořilé. Mnohdy je pro ně těžké postavit se na odpor, když je to třeba. To se samozřejmě týká i nabídky alkoholu nebo drog. Naučte ho za správných okolností odmítnout a stát si na svém. To je dovednost, kterou lze trénovat i s vaší pomocí. Nácvik odmítání může být zábavný. Máte-li smysl pro humor, nebojte se ani humorné nadsázky. Odmítání se hodí i při jiných příležitostech a rozvíjí sociální dovednosti dítěte. Zejména dospívajícím je dobré zdůrazňovat, že záleží na něm, jestli dovednost odmítnout použije nebo ne. Kdo neumí odmítat, není svobodný, protože si nemůže vybrat. Kdo to umí, je ve výhodě. Dovednosti odmítání jsme si už podrobně popsali v kapitole "Sebeobrana abstinenta - třináct způsobů jak odmítat alkohol". Posilovat zdravé sebevědomí dítěte Zdravé sebevědomí pomůže dítěti odmítat alkohol a drogy a bude mu v životě užitečné i jinak. Lidé, kteří mají s alkoholem a drogami problémy, mívají často problémy se svým sebevědomím. Odborníci rodičům doporučují: 1. Chvalte dítě. Chvalte ho i tehdy, když nedosáhne úspěchu, ale vyvinulo poctivou a upřímnou snahu. Všímejte si i malých úspěchů a oceňujte je. To je zvlášť důležité pro děti selhávající, ty, které mají problémy a nestačí. 2. Pomáhejte dítěti dávat si rozumné cíle. Uvědomte si, nač vaše dítě má a nač ne. Zklamání z neuskutečnitelného cíle by pro sebevědomí dítěte bylo bolestivou ranou. To, že ví, že ho máte rádi a že vám na něm záleží, ať uspěje, nebo ne, mu může dát potřebný klid a sebevědomí. Může to i zlepšit jeho výsledky. 3. Když dítě udělá něco špatně, kritizujte konkrétní chování, ne samotné dítě. Dobrý příklad: "Nelíbí se mi, žes přišla pozdě domů." Špatný příklad: "Jsi hrozná, nespolehlivá a bezohledná - chodit někde po nocích jako děvka!" 4. Neslibujte mu vzdušné zámky, nevychovávejte z něj absolutní jedničku a hvězdu, nebo mu okolní svět nešetrně vezme iluze. Pomozte mu laskavě a věcně poznat i jeho slabiny a chyby. Bez ostychu přiznejte i vlastní slabé stránky: vždyť na světě není dokonalý člověk a ani vaše dítě není povinno vynikat. 5. Dejte dítěti pocítit přiměřenou odpovědnost za různé úkoly v domácnosti. Dítě se tak naučí vnímat se jako někdo, kdo má druhým co nabídnout. 6. Dávejte dítěti najevo, že ho máte rádi. Vztah rodičů k dítěti utváří jeho vztah k sobě samému. Své city vůči dítěti můžete dát najevo nejen slovy, ale i dotekem, pohlazením, úsměvem. Je to důležité pro kojence i dospívajícího. Užitečná spojenectví Osamělá matka nebo otec tváří v tvář dospívajícímu dítěti, které zneužívá drogy a nedá se nijak ovlivnit, cítí často bezmoc. Je pravda, že někdy ani dobře míněná snaha nepřináší očekávaný výsledek. Větší naděje na úspěch je však rozhodně tam, kde získáte kvalitního spojence. 1. Tím nejdůležitějším bývá druhý rodič dítěte. I když jste rozvedení, v této záležitosti byste měli spolupracovat, dohodnout společný postup nebo se přinejmenším vzájemně informovat. Kdyby se vám to nepodařilo, mohlo by dítě vašich rozporů a neinformovanosti zneužít, a to by neprospělo nikomu. 2. Cenná je spolupráce v širší rodině. Dědečkové, babičky, strýčkové nebo i důvěryhodní rodinní přátelé, které dítě přijímá, vám mohou velmi pomoci. Třeba bude jejich argumentům a radám naslouchat dítě ochotněji, možná pomohou vyjasnit nedorozumění mezi vámi a dítětem. Někdo z širší rodiny může také nahradit chybějícího otce v rozvedeném manželství a fungovat jako dobrý mužský model. Na druhé straně se ale nedoporučuje svěřit drogy zneužívající dítě např. babičce, nezvládla by ho. 3. Spolupráce se školou je důležitá ve více směrech. Jednak tam dítě tráví velkou část svého času a měli byste vědět, co se ve škole děje. Prudké zhoršení prospěchu bývá nezřídka první varovnou známkou počínajících problémů s alkoholem nebo drogami. A konečně druzí rodiče a učitelé jsou vašimi přirozenými spojenci, kteří musí mít zájem na tom, aby se těmto problémům předcházelo. 4. Vašimi spojenci se mohou stát i dospělí z nějaké zájmové nebo náboženské organizace, sportovního oddílu, klubu jógy apod. To, že alkohol a jiné drogy odmítají, posiluje i vaši pozici v tomto směru. 5. Velmi užitečná je spolupráce rodičů navzájem. Druzí rodiče se mohou dozvědět o problémech v okolí, o kterých vám dítě neřeklo nebo o nich neví. Mohou společně také snáz dohlížet na mimoškolní aktivity dětí. Rodiče, kteří spojí své síly, dokáží účinněji vyjednávat se školou nebo místními úřady. Mohou např. podat stížnost na hernu v blízkosti školy, prosazovat zákaz prodeje alkoholu nezletilým v blízkém hostinci, nebo přemýšlet o vhodném způsobu trávení volného času pro své děti. V zahraničí pracuje řada organizací rodičů, jejichž cílem je prevence problémů s alkoholem a drogami. Pro zajímavost uvádím názvy některých z těchto zahraničních organizací: DADDY - Otcové proti zneužívání nebezpečných drog u mládeže, Safe Homes - Bezpečné domovy, Tough Love - tvrdá láska, Families Anonymous - Anonymní rodiny, MADD - Matky proti řízení v opilosti (vlivná organizace založená 1980 ženou, jejíž dcera byla zabita opilým řidičem), EURORAD - Mezinárodní evropská organizace rodičů. 6. Neobyčejně důležitým spojencem může být zkušený lékař nebo psycholog. Další informace o prevenci viz Internet: www.plbohnice.cz/nespor nebo www.mujweb.cz/veda/nespor Časté otázky týkající se právních záležitostí (mlčenlivost, placení léčby, nedobrovolné léčby a spor o dítě při rozvodu) Právní předpisy doznávají změn, nevím jaké budou platit v době, kdy čtenář dostane tuto knihu do rukou. Navíc nejsem právník a tuto knihu nepíši pro právníky. Přesto vám nabízím odpovědi na čtyři časté právní otázky, s nimiž se v praxi setkávám. Je vázán lékař nebo jiný zdravotnický pracovník lékařským tajemstvím, i když se jedná o závislost na alkoholu? Ano, zdravotnická pracoviště neposkytují informace o léčbě ani policii, natož dalším lidem. Informace o léčbě je ale třeba poskytnout na příkaz soudce, jestliže došlo k trestnímu činu a soudním znalcům. Informace o léčbě lze ovšem poskytnout také tehdy, když s tím pacient výslovně souhlasí. To se někdy děje, zejména pokud došlo ke spáchání trestného činu pod vlivem alkoholu a pacient chce doložit svoji upřímnou snahu problémy s alkoholem překonat. Zdravotník, který by porušil povinnou mlčenlivost, riskuje až dva roky nepodmíněně nebo zákaz činnosti. Musí si pacient závislý na alkoholu léčbu platit? V současnosti (rok 2004) probíhá ambulantní i ústavní léčba za stejných podmínek, jako kdyby se jednalo o jakoukoliv jinou nemoc (např. cukrovku). Léčba se tedy hradí z pojistného. Je možné léčit někoho, kdo se léčit nechce? Ano, ale pouze za přesně vymezených okolností. 1. Osoba jeví známky duševní choroby nebo intoxikace a ohrožuje sebe nebo své okolí. Typickým příkladem je pacient s alkoholickou psychózou, který např. vidí Marťany nebo slyší hlasy neexistujících lidí a pod vlivem těchto halucinací jedná. Podobná situace může nastat u člověka po sebevražedném pokusu nebo po život ohrožující otravě alkoholem. Poněkud sporné je, když se člověk závislý na alkoholu "rozpil", není schopný pití zastavit sám, riskuje vážné následky, ale léčbu odmítá. Někdy lze uvažovat o krátkodobé nucené léčbě i v tomto případě. Je to však velmi sporné a je samozřejmě lepší, když se člověk závislý na alkoholu k léčbě rozhodne dobrovolně (třeba i pod tlakem okolností a vlivem okolí). Doporučení k nucené léčbě tohoto typu může vystavit kterýkoliv lékař a o přijetí do příslušeného zařízení rozhoduje lékař tohoto zařízení. 2. Někdo se dopustil trestného činu a léčbu (ambulantní nebo ústavní) mu nařídil soud. 3. Dříve mohl protialkoholní ústavní léčení nařídit i odbor zdravotnictví okresního úřadu. Tuto možnost ovšem ústavní soud v roce 1997 zrušil. 4. Podle zákona ČNR č. 37/1989 Sb. je možné nedobrovolné umístění na protialkoholní záchytné stanici. Zákon v tomto případě říká: "Osoba, která se požitím alkoholického nápoje uvedla do stavu vzbuzujícího veřejné pohoršení nebo do stavu, v němž bezprostředně ohrožuje sebe, svou rodinu nebo jiné osoby, veřejný pořádek nebo majetek, je povinna podrobit se lékařskému vyšetření podle jeho závěru i ošetření v protialkoholní záchytné stanici na dobu nezbytnou k vymizení alkoholického opojení. Tato osoba je též povinna podrobit se podle závěrů lékařského vyšetření odběru krve, zúčastnit se výchovy k ochraně před alkoholismem a uhradit náklady na dopravu, vyšetření a ošetření v protialkoholní záchytné stanici." Pobyt na záchytné stanici se na rozdíl od protialkoholního léčení plně platí. Může získat žena závislá na alkoholu při rozvodovém řízení dítě do své péče? Není důležitá jen závislost na alkoholu sama o sobě, ale další okolnosti. Podstatné je zejména, jestli se závislá žena je ochotná léčit a jestli abstinuje. Většina pacientek, které se u nás léčily a abstinovaly, děti dříve nebo později získávaly do své péče. Někdy, např. když docházelo k zanedbávání dítěte, může soud záležitost např. o půl roku odročit a rozhodnout až pak podle toho jestli žena abstinuje a doléčuje se. Evropská charta o alkoholu (byla přijata 14.12.1995 v Paříži zástupci vlád evropských zemí a připojila se k ní i Česká republika) Etické zásady a cíle Pařížská konference v souladu s Evropským akčním plánem o alkoholu žádá všechny členské země, aby připravily všestranné politické kroky a uskutečňovaly programy, které budou s ohledem na jejich rozdílná kulturní, sociální, právní a ekonomická prostředí naplňovat následující etické principy a cíle. Rozumí se, že tento dokument si nečiní právní nároky. 1. Všichni lidé mají právo na život v rodině, společnosti a v pracovním prostředí, kde budou chráněni před úrazy, násilím a dalšími negativními důsledky konzumu alkoholu. 2. Všichni lidé mají od časného věku právo na nestranné informace a vzdělávání týkající se následků konzumu alkoholu na zdraví, pro rodinu i pro společnost. 3. Všechny děti a všichni dospívající mají právo vyrůstat v prostředí, které je chráněno před negativními důsledky konzumu alkoholu a v pokud možno i před propagováním alkoholických nápojů. 4. Všichni lidé, kteří rizikově nebo škodlivě požívají alkoholické nápoje, a členové jejich rodin mají právo na dostupnou léčbu a péči. 5. Všichni lidé, kteří si nepřejí požívat alkoholické nápoje, nebo kteří je požívat nemohou ze zdravotních nebo jiných důvodů, mají právo být chráněni před tlakem alkoholické nápoje pít. Při odmítání alkoholu by se jim mělo dostávat podpory. Deset strategií týkajících se alkoholu Výzkum i úspěšné příklady z různých zemí ukazují, že v evropském regionu lze dosáhnout velkého zdravotního a ekonomického prospěchu, jestliže se podaří realizovat následujících deset strategií podporujících zdraví. Tyto strategie naplňují výše zmíněné etické principy a cíle v souladu s rozdílnými kulturními a sociálními, právními a ekonomickými prostředími v každém členském státě. 1. Informovat lidi o důsledcích konzumu alkoholu pro zdraví, rodinu a společnost a o účinných opatřeních, jež předejdou škodám nebo je sníží na minimum. Vytvářet vzdělávací programy počínající už v časném dětství. 2. Podporovat vznik veřejných, soukromých a pracovních prostředí chráněných před úrazy, násilnostmi a dalšími negativními důsledky konzumu alkoholu. 3. Vytvářet a prosazovat zákony, které budou účinně odrazovat od řízení motorových vozidel pod vlivem alkoholu. 4. Podporovat zdraví regulací dostupnosti např. u mladých lidí a ovlivňovat cenu např. zdaněním. 5. Berouce na vědomí existující omezení nebo zákazy v některých zemích, prosazovat striktní regulaci přímé i nepřímé reklamy alkoholických nápojů. Zajišťovat, aby žádná forma reklamy alkoholických nápojů nebyla speciálně zaměřena na mládež např. spojováním alkoholu a sportu. 6. Zajišťovat dostupné a účinné léčebné a rehabilitační služby s dobře připravenými pracovníky pro lidi, kteří pijí rizikovým nebo škodlivým způsobem a pro členy jejich rodin. 7. Zvyšovat vědomí etické i právní zodpovědnosti u lidí, kteří se zabývají prodejem alkoholických nápojů nebo obsluhou. Zajišťovat striktní kontrolu bezpečnosti produktu a uskutečňovat přiměřená opatření proti ilegální výrobě a ilegálnímu prodeji alkoholu. 8. Zvyšovat schopnost společnosti zvládat záležitosti kolem alkoholu prostřednictvím přípravy profesionálních pracovníků v různých oblastech jako je zdravotnictví, sociální služby, vzdělávání a soudnictví spolu s posilováním rozvoje společnosti i jejího vedení. 9. Podporovat nevládní organizace a svépomocná hnutí, které podporují zdravý způsob života, zvláště ty, jež mají za cíl předcházet škodám působeným alkoholem nebo tyto škody snižovat. 10. Formulovat široce založené programy v členským zemích berouce v úvahu existující Evropskou chartu o alkoholu, specifikovat jasné cíle a indikátory výsledků, monitorovat pokrok a zajišťovat periodickou aktualizaci programů založenou na vyhodnocování. Další informace Další informace týkající se prevence a léčby problémů působených návykovými látkami najdete na Internetu na adresách: www.plbohnice.cz/nespor www.mujweb.cz/veda/nespor UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Katolická teologická fakulta Šárka KVASNIČKOVÁ Farnost svěřená řeholní společnosti, salesiánská farnost, farnost Dolní Počernice Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce : Mons. Ing. Aleš Opatrný Th.D. PRAHA 2003 Děkuji Mons. Aleši Opatrnému za vedení této bakalářské práce, za jeho pomoc a cenné připomínky. Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a v seznamu pramenů a literatury uvedla veškeré informační zdroje, které jsem použila. V Praze dne 8. dubna 2003. vlastnoruční podpis ÚVOD Tato práce se zabývá specifikem farnosti vedené řeholní společností, s přihlédnutím na zvláštní aspekty farnosti vedené Salesiány Dona Boska a na farnost v Praze - Dolních Počernicích. V dnešní době, kdy se církev po celém světě potýká s nedostatkem diecézních kněží, je problém začleňování řeholních křesťanů do místních církví mimořádně aktuální. Základy k nutnému přizpůsobení se současné době položil II. vatikánský koncil, když v dokumentu Christus Dominus řekl : S ohledem na naléhavé potřeby duší a na nedostatek diecézních kněží, mohou být řeholní instituty, které nejsou výlučně určeny pro kontemplativní život, povolány biskupem za účelem spolupráce na různých pastoračních službách. Je však nutno brát ohled na povahu každého institutu. Tato práce je rozdělena do čtyř hlavních částí. V první části jsem se snažila rozebrat farnost s obecného hlediska, tzn. co je to farnost, jak se na ni - jako na pastorační jednotku - dívala a dívá církev. Druhá část je věnována farnosti svěřené řeholní společnosti, výhodám i problémům spojených se zapojení řeholních křesťanů do místních církví. Ve třetí části se zabývám pohledem Salesiánů Dona Boska na farnost, jejich působením ve farnosti. Čtvrtá část je pak věnována farnosti v Praze - Dolních Počernicích, která je od roku 1991 svěřena do duchovní správy právě salesiánům. Toto téma jsem si vybrala nejen pro jeho současnou aktuálnost, ale též proto, že farnost Dolní Počernice pravidelně navštěvuji. Do této farnosti docházím i přes to, že do ní dle kanonického "teritoriálního" rozdělení nepatřím. Přesto mám právě v této farnosti pocit živého, otevřeného farního společenství, do kterého je přijímán každý bez rozdílu. 1. FARNOST - obecně Obecně se dá - v souvislosti s výpovědí II. vatikánského koncilu - říci, že farnost je jakýmsi obrazem celé viditelné církve, žijící po celém světě. Z toho vyplývá, že farnost je i základních (a nejrozšířenějších) stavební jednotkou tvořící život církve a základní (i když ne jedinou) pastorační jednotkou v katolické církvi. Farnost je realizací církve. A v tom můžeme vidět její důležitost. V této části se budu zabývat farností v obecném slova smyslu. Budu se snažit rozebrat etymologický pojem farnosti, jak se na farnost dívá Bible, vývoj farnosti historicky, kanonický pojem farnosti, farnost z pohledu dokumentů II. vatikánského koncilu a v neposlední řadě se budu zabývat i pastorační situací v České republice. 1.1. Etymologický pojem farnosti Pojem "farnost" je českým překladem latinského termínu "parochia" nebo i "paroecia", vyvozeného z řeckého slova "paroikia". Řecké slovo "paroikein" znamenalo "bydlet vedle", podstatné jméno "paroikos" pak označovalo souseda nebo cizího člověka, který se v daném městě usídlil. V Septuagintě jsou slovem "paroikos" označováni cizinci bydlící na židovském území, židé v době pobytu v Egyptě a také časné putování Izraele. Slovo "paroikéo", chápané více mysticky, označovalo zbavení práva bydlet ve městě, status putujícího. Vulgáta překládala řecká slova "paroikein" a "paroikia" slovy "peregrinari" (putovat) a "peregrinatio" (putování). V Novém zákoně "paroikía" znamená nynější stav církve zde na zemi, tzn. pobyt věřících v cizině, když jejich vlast je v nebi. Podobně je tomu i u prvních Otců. Již sv. Kliment Římský (1. století) však dosvědčuje, že v jeho době byla "paroikia" chápána jako církev existující v určitém místě. Ve 4. století se pak tímto termínem označovala místní církev, v jejímž čele stál biskup. Pojem "parochia" v souvislosti s farností na vesnici užívá poprvé papež Zosim roku 417. Od 6. století se již pojem užívá pro farnost v dnešním významu tohoto slova, i když se struktura farnosti nacházela teprve v počáteční formě. 1.2. Biblické chápání farnosti V Novém zákoně je pro církev užíván výraz "ekklesia", které znamenalo shromáždění místní skupiny věřících a nejčastěji označovalo společenství věřících v Krista v konkrétním městě (Sk 5,11; 13,1; 1Kor 1,2; Kol 4,16; 1Sol 1,1; 2Sol 1,1; Zj 2,1; 2,12). Původní chápání církve v Novém zákoně je tedy lokálně-partikulární, tzn. společenství osob nacházejících se na konkrétním místě a následujících Krista. Původní chápání církve mělo proto místní charakter. V návaznosti na místní charakter církve se dá říci, že dnešní farnost a jí podobná místní společenství věřících jsou srovnatelná s těmi nejranějšími shromážděními v Novém zákoně a také ona dnes vytvářejí tu původní církevní skutečnost, protože obsahují všechny její prvky. 1.3. Historický vývoj farnosti Názory na vznik a vývoj farností nejsou u badatelů stejné. Jasné však je, že vznik jednotlivých farností vždy podléhal historickým a teritoriálním okolnostem a tím se v jednotlivých oblastech i odlišoval. Za jakýsi pravzor pozdějších farností lze pokládat již první křesťanské obce, které plní všechny funkce, jež plní farnost dnes. Na počátku se křesťanství šířilo především ve městech, ve kterých vznikali skupiny věřících sdružujících se do obcí vedenými biskupem, jemuž pomáhali kněží a jáhnové. Od 4. století se začíná křesťanství šířit více i na venkově a vznikají tak první centra křesťanského života závislá na biskupovi. Postup šíření křesťanství vyžadoval tvořit nová bohoslužebná místa ve městech a na venkově, a tak začínají vznikat kostely stavěné biskupy, vládci i feudálními pány. Některé z tzv. . veřejných kostelů obdržely právo křtít a udělovat jiné svátosti a tím se stávaly takřka farními centry. Vznik samostatných jednotek - farností byl spojen s hospodářskou samostatností venkovských středisek. Ty byly nejdříve spravovány ex currendo knězem poslaným biskupem a až v souvislosti s finanční nezávislostí (různé příspěvky, dary) a s ní spojenou administrativní samostatností mohly vznikat samostatné farnosti. Základními prvky těchto farních struktur tak zřejmě byly venkovská střediska kultu a duchovní osoby plnící v nich z pověření biskupa službu. Takto rozvinutá farní struktura fungovala zřejmě již v 6. století. Zřízení farnosti bylo v kompetenci biskupa, který konsekroval kostel, rozhodoval o farním majetku, jmenoval nebo potvrzoval faráře a určoval hranice farnosti. Postupným vývojem farních struktur došlo k tomu, že již před tridentskou reformou byla farnost odlišnou organizační jednotkou v církvi, která měla velký právní základ a která se vyznačovala přesným určením náboženské společnosti a hlavně tím, že byla vždy částí diecéze. Určitý přelom v chápání farnosti učinil Tridentský koncil, který předkládá ideu farnosti jako náboženského společenství. Podle koncilu je farnost společenstvím, ve kterém má mít farář svým působením osobní vliv na věřící. Koncil také požadoval přizpůsobení hranic farnosti možnostem faráře, ustanovení faráře pro jednu farnost a od faráře pak vyžadoval povinnost zdržovat se ve farnosti. Další snahy o rozvedení myšlenky Tridentského koncilu se objevily na přelomu 19. a 20. století. Dochází k uvědomění, že farnosti nejsou pouze pastoračními regiony, nýbrž také centry kultu a náboženského života. Významnými činy bylo např. hnutí za liturgickou obnovu a publikace snažící se o zapojení a činnou účast věřících na liturgii, které se objevovaly v první polovině 20. století. Dalším zlomovým bodem byl II. vatikánský koncil (r. 1965), který především potvrdil farnost jako zásadní článek pastorace. 1.4. Kanonický pojem farnosti Každá diecéze nebo jiná místní církev se dělí na různé části - farnosti. Kodex Kanonického práva definuje farnost následovně : Farnost je určité, natrvalo zřízené společenství křesťanů v místní církvi, svěřené pod vedením diecézního biskupa do pastorační péče faráři, jako jejímu vlastnímu pastýři. Farnost je zde tedy viděna v prvé řadě jako organicky uspořádané společenství. Zřizovat, rušit nebo měnit farnost přísluší jedině diecéznímu biskupovi, který tak smí učinit až po projednání v kněžské radě. Z analýzy kán. 516 a 518 vyplývá i to, že diecézní biskup má nejen právo farnost zřídit, ale je to i jeho povinnost, vyžaduje-li to blaho věřících. Zákoně zřízená farnost je samým právem právnickou osobou. K farnosti v přesném slova smyslu přísluší katolíci (podle učení koncilu totiž pokřtění nekatolíci patří k náboženským obcím svých církví a církevních společností ). To však nevylučuje otevřenost farnosti všem, kteří jsou nebo mohou být na cestě ke katolickému církevnímu společenství. Nutný pořádek v církvi také vyžaduje, aby bylo jasně rozhodnuto o příslušnosti k té či oné farnosti. Podle tohoto kritéria dělíme farnosti na : " teritoriální farnost : Tato varianta je častější a vychází z toho, že farnost má zpravidla územní charakter, čili zahrnuje všechny katolické křesťany určitého území. Člen takovéto farnosti sem patří na základě svého bydliště. " personální farnost : Kde je to však vhodné, zřídí se osobní farnosti podle obřadu, jazyka a národnosti křesťanů toho kterého území, nebo i z jiného důvodu. Takovouto farnost zřizuje biskup a člen farnosti sem patří na základě příslušnosti k určité skupině lidí. V čele farnosti stojí farář (k tomu, aby někdo byl platně ustanoven farářem, se vyžaduje, aby byl knězem), který je vlastním pastýřem sobě svěřené farnosti. Jmenování faráře do farnosti přísluší diecéznímu biskupovi. Svěřenou farnost farář řídí, vykonává pod řízením diecézního biskupa ve svěřeném společenství pastorační péči, podílí se na Kristově službě službou učení, posvěcování a řízení ve spolupráci s ostatními kněžími nebo jáhny a v součinnosti s křesťany laiky. Prostřednictvím osoby vlastního pastýře je farnost spojena jak se společenstvím celé církve, tak s jejím biskupem. Tam, kde to vyžadují okolnosti, může být svěřena pastorační péče o farnost nebo současně o více farností více kněžím do společné správy s tím, že jeden z nich bude jako vedoucí řídit společnou pastorační činnost a bude za ni odpovídat biskupovi. Pro nedostatek kněží může biskup svěřit účast na pastorační péči o farnost jáhnovi nebo jiné osobě, která není knězem, nebo společenství osob. V tom případě biskup ustanoví některého kněze, který mocí a zmocněními faráře bude řídit pastorační péči. Diecézní biskup může se souhlasem příslušeného představeného též svěřit farnost duchovenské řeholní společnosti nebo duchovenské společnosti apoštolského života tak, že farnost zřídí při kostele společnosti s tím, že jeden kněz bude farářem farnosti. Takto svěřit farnost je možné buď natrvalo, nebo na určitou předem stanovenou dobu; v obojím případech se tak stane písemnou smlouvou mezi diecézním biskupem a příslušným představeným společnosti, kde se mimo jiné výslovně a přesně stanoví náležitosti týkající se plnění úkolů, osob k plnění určených a hospodářských věcí. 1.5. Dokumenty II. vatikánského koncilu a farnost Koncil uznává realitu farnosti a považuje ji za základní církevní společenství, ve kterém se uskutečňuje mnohotvárná služba Božímu lidu. II. vatikánský koncil představuje farnost do jisté míry jako obraz viditelné církve žijící po celém světě. Poukazuje na to, že vzhledem k velikosti diecéze nemůže biskup vždy a všude stát osobně v čele všeho svého lidu, a proto si jej musí nutně rozdělit do jednotlivých obcí. Mezi nimi zaujímají, dle II. vatikánského koncilu, přední místo farnosti, zřízené v jednotlivých místech pod vedením duchovního správce, který zde pak zastupuje biskupa. A tyto obce jsou právě tím obrazem celé viditelné církve, žijící po celém světě. To je také jeden z důvodů, aby se prohluboval farní liturgický život a jeho vztah k biskupovi v myšlení a v praxi věřících i duchovních. Vědomí každého farního společenství by mělo růst zvláště při společném slavení nedělní mše sv.. V koncilních dokumentech je popsána zodpovědnost laiků v místním farním společenství. Poněvadž mají laici účast na úřadě Krista, kněze, proroka a krále, mají se podílet aktivně na životě a činnosti církve, a to právě a především činností v místních církvích. II. vatikánský koncil zdůrazňuje, že uvnitř církevních obcí je jejich činnost tak nutná, že apoštolát pastýřů bez ní většinou nemůže dosáhnout svého plného účinku. Aktivně činní laici by měli čerpat sílu z činné účasti na liturgickém životě své obce a měli by se podílet se na její apoštolské aktivitě. Měli by přivádět k církvi lidi třeba i velmi vzdálené a usilovně spolupracovat při hlásání Božího slova, především katechetickou výukou. Farnost je viditelným příkladem celkového apoštolátu obce tím, že začleňuje do svého společenství všechny lidské odlišnosti. Laici si proto také musejí zvyknout spolupracovat ve farnosti co nejtěsněji s kněžími. Farní obec by se taktéž měla zajímat o dění nejen ve své farnosti a diecézi, v níž se nachází, ale též o potřeby celého Božího lidu a účastnit se na misijním díle. Obec by měla být připravena nejen pro materiální pomoc, ale i pro pomoc osobní. Koncil zdůrazňuje povinností rodičů, aby výchova pro apoštolát začala hned již s počáteční výchovou v dětství tak, aby děti poznali Boží lásku ke všem lidem. Rodiče jim mají být příkladem ve starosti o potřeby bližních. Kněží pak mají dbát ve své farní obci na výchovu k apoštolátu, aby všichni poznaly, že jsou činnými a živými členy Božího lidu. V koncilních dokumentech je jasně popsána nejen zodpovědnost laiků ve vztahu k místní církevní obci, ale též je zde popsána úloha pastýře ve vztahu k lidem ve farnosti. Všichni faráři se mají starat o to, aby se věřící i farní obec cítily skutečnými údy jak diecéze, tak celé světové církve. Proto mají spolupracovat s faráři, kněžími a dalšími osobami plnícími pastýřský úkol v diecézi, aby byla duchovní správa v diecézi jednotná a účinná. II. vatikánský koncil klade též důraz na skutečnost, že do jednoho a jediného Božího lidu jsou volání všichni lidé bez rozdílu a Boží lid je přítomen ve všech národech země. Všichni věřící rozptýlení po světě jsou totiž ve spojení s ostatními v Duchu svatém. A jako Kristus poslal apoštoly získávat učedníky do celého světa, křtít je a učit je (srov. Mt 28, 19-20), tak i církev přebrala od apoštolů tento Kristův příkaz a nepřetržitě vysílá hlasatele evangelia, dokud nejsou plně ustanoveny nové církve, které se připojí ke Kristovu tělu, kde Kristus sám je hlavou. Sborová jednota katolické církve se projevuje také ve vzájemných vztazích biskupů k místním církvím (jednotliví biskupové jsou základem jednoty ve svých místních církvích) a k všeobecné církvi, kde je římský biskup jako Petrův nástupce základem jednoty biskupů i celého množství věřících. 1.6. Pastorační situace v České republice a farnost Statisticky je v České republice : 10 230 060 obyvatel; z celkového počtu obyvatel se hlásí k římskokatolické církvi : 2 740 780 obyvatel; Na vývoj farností v České republice měla velký vliv politická situace. Dalo by se říci, že se situace střídala vždy zhruba po deseti letech. Čtyřicátá léta byla poznamenána koncem druhé světové války a i v důsledku toho se pastorace začala slibně rozvíjet. V padesátých letech, jejichž počátek byl poznamenán odsunem sudetských Němců a následně nástupem komunismu, byl vývoj církve zastaven. Církev byla postupně vytlačována z veřejné činnosti a náboženství se stalo jakousi soukromou záležitostí každého člověka. Byla to léta poznamenána zavíráním klášterů a likvidací církevních představitelů. V šedesátých letech dochází opět k uvolnění situace. Koncem šedesátých let byly založeny pracovní skupiny, které se snažily o realizaci koncilních závěrů (především v liturgii). Byla to však příliš krátká doba na to aby došlo k zásadní změně ve farní práci. Se sedmdesátými léty se znovu vrátil útisk církve. Tato doba byla poznamenána církevními tajemníky a neoficiální pastorační činností podzemní církve. Osmdesátá léta znamenala pro katolickou církev uvolnění, stát se více soustředil na politické proudy (Charta 77, apod.) než na církev jako takovou. V devadesátých letech pak nastává prudká změna podmínek života, svoboda a s tím i napjaté očekávání nového života církve. Bohužel je nutné si přiznat, že, ani již téměř 14 let po nabytí svobody, není nijak zřetelně vidět změna fungování ve farní pastoraci. Církev dostatečně nezareagovala na změny rozmístění obyvatelstva a stále se drží historického katalogového uspořádání farností bez ohledu na počet a potřeby věřících v jednotlivých lokalitách. Doposud proběhlé změny farní struktury jsou nedostatečné. Toto je vidět především v kontrastu venkov - město. Na venkově, kde existovala farnost téměř v každé vesnici, se dostatečně nezareagovalo na to, že výrazně ubylo jak počtu věřících praktikujících katolíků tak se také výrazně snížil počet kněží. Následně dochází k tomu, že křečovitě přetrvává situace, kdy má jeden kněz na starosti dvě, tři, ale i více farností, které se snaží - ač třeba i velice svědomitě - zabezpečit a to i přes to, že je v každé farnosti kolem 10 věřících lidí (těch, kteří navštěvují bohoslužby) a někde ani to ne. Takováto práce je však mnohdy nad možnosti jednoho kněze. Farnost pak existuje spíše historicky. Ve městech zase nastává problém vysídlování historických jader velkých měst (Praha, Brno) a stěhování lidí na jejich okraje. Ve centrech měst však přesto přetrvává nadměrný počet farností, které již nemají šanci opravdovými farnostmi být. Je zde však nutno podotknout, že na okrajích měst, kde přibylo velké množství obyvatel, vzniklo v průběhu posledních let několik nových farností. Důvodů pro výše popsanou situaci je několik. Jednak je to chybějící vize i chuť k radikální změně pastorace, jednak je to i nejistota v majetkoprávních záležitostech s nejistotou budoucího finančního zajištění církve. Právě výše uvedené farnosti však tvoří v našich diecézích nezanedbatelnou část, někde i většinu všech farností. Praktikovaná pastorálka bohužel jejich problém doposud moc neřeší, počítá s nimi spíše jako s jevy, které jsou nouzové a přechodné a nepracuje s nimi jako s jevy trvalými, které mají být také tak řešeny. Aby však nedošlo k zúžené redukci problému farní pastorace na strukturu farností, je nutné dodat, že problémem znovuoživení farností je i stále přetrvávající redukce křesťanského života a života farností na bohoslužby (případně ještě na výuku náboženství u dětí a na opravu či úklid kostela). Zatímco řada katolíku se aktivně podílí na liturgickém životě farnosti, již daleko méně lidí je ochotno (ovšem také i schopno) převzít odpovědnost za určitý úsek života farnosti. Zde se naráží i na proces vzdělávání ve víře, který je často redukován na katechezi pro děti a se vzděláváním dospělých se zatím většinou moc nepočítá. 2. FARNOST A ŘEHOLNÍ SPOLEČNOST Synoda o zasvěceném životě, která proběhla v roce 1994, poukazuje na to, že každý pokřtěný je povolán, aby následoval Krista a začlenil se tím mezi Boží děti, církev. Některé však Ježíš Kristus volá k těsnějšímu následování. Tito povolaní se pak touží více a hlouběji podobat svému Mistru a následovat ukřižovaného Ježíše a tím být povzbuzením pro další bratry a sestry. Snaží se tím odpovědět na volání Otce a jsou přitahování Ježíšem, se kterým touží žít v důvěrnějším sjednocení. V průběhu dějin existuje množství řádů, kongregací, institutů, skupin i nových forem zasvěceného života. Každá s těchto společností má svůj vlastní specifický způsob života a svou apoštolskou zvláštnost, která sahá od ústraní klauzurního života v kontemplaci až po misionářské působení ve světě. Každá forma zasvěceného života je však viditelné "znamení", které přináší lidem tajemství spásy. Zasvěcenému se dostává milosti jednoty, kde zasvěcení a poslání se navzájem hluboce prolínají. Kdo si zvolí zasvěcený život, zasvěcuje se pro poslání v církvi podle příznačného charismatu každého institutu. Zasvěcené osoby by měli vynikat výrazem hluboké a univerzální lásky k církvi a uskutečňovat tak, v úzkém spojení s Kristovým náměstkem a se všemi nástupci apoštolského sboru, zásadu "cítit s církví" ("sentire cum Ecclesia"). Synoda upozorňuje, že je nutné začlenit komunity a osoby zasvěceného života do místních církví. V nich se totiž projevuje a uskutečňuje církev univerzální, protože všichni zasvěcení žijí přeci v některé místní církvi. Všichni členové místní církve by měli uznávat a oceňovat přítomnost osob zasvěceného života, protože jsou znamením nezištného sebedarování Lásce a následování Krista. 2.1. Historické počátky a rozvoj řeholní farnosti V této části stručně nastíním historický počátek a vývoj řeholní farnosti od prvních století křesťanství až po současnou situaci. V prvních staletích křesťanství byli mniši prostými věřícími, kteří se shromažďovali, aby mohli prožívat křesťanský život intenzivně a ve společenství. Někdy se k nim přidal i kněz, který vedl nadále normální klášterní život, ale staral se i o duchovní provázení mnichů. Opat, kromě péče o duchovní potřeby opatství, navrhl v případě potřeby k jáhenskému či kněžskému svěcení někoho z mnichů. Sv. Řehoř Veliký připustil, aby biskup, vzhledem k nedostatku schopných kněží, mohl vyzvat opata k tomu, aby mu představil kandidáta, kterého by bylo možné vysvětit na kněze. Ten se v tomto případě stal diecézním (sekulárním) knězem. Úspěšnost tohoto počínání a příliv věřících, kteří přicházeli do klášterů s prosbou o duchovní pomoc, přimělo mnichy k tomu, aby při opatstvích založili stabilní místa duchovní pomoci, která se přeměnila ve "farní kostely". Mniši se mnohdy rozrůstali co do území, a byli tak nuceni postarat se o duchovní pomoc věřících z celé oblasti. Dali tak základ "řeholním farnostem". Ke konci 9. století, v období feudalismu, považoval pán (opat, biskup, laik) farnost za jakési své vlastnictví : ten, kdo ji založil, považoval za své poddané nejen věřící, ale i sloužícího kněze. Řehoř VII. začal reformu za účelem potlačení vlivu laiků. Protože však vhodných kněží bylo málo, bylo mnoho farností svěřováno mnichům. Od 10. století měly kláštery mnoho farností. Biskupové a koncily bojovaly proti mnišské službě a od 9. století se uchýlili k rychlé "incorporatio" : farní titul byl spojen s opatstvím, které delegovalo vikáře pro duchovní péči. Souběžně začaly akce proti vlivu laiků ve farnostech : laici byli vyzývání k tomu, aby se zříkali duchovních práv. Laici všeobecně přiznávali biskupovi duchovní práva, instituce či kontrolu činnosti faráře, přičemž si často vyhrazovali práva na kontrolu hospodaření s výnosy, apod.. V tomto systému se kláštery snažily získat svobodu farností, čímž umenšovaly a potlačovaly biskupskou jurisdikci do té míry, že měl-li biskup jakékoliv právo vzhledem k farnosti, pak tato farnost nebyla spojena s klášterem. Fenomén "incorporatio" vytvořil překážky : zatímco diecézní sekulární klérus byl vyvlastňován, mnišský život se neslučoval s farním životem. Účinně zasáhl Tridentský koncil, který nařídil, aby byly tyto farnosti podrobeny vizitaci místního ordináře. Potvrdil, že vikáři (řeholní i diecézní) jsou zcela závislí na biskupovi, co se duchovní péče týče. Nezbytnost apoštolátu vedla kontemplativní mnichy k tomu, aby se věnovali této službě. Nezbytnost vnitřního života zase vedla sekulární kleriky ke společnému životu : tak se v 8. století zrodili první "řeholní kanovníci". Gregoriánská reforma v 9. století připsala velkou důležitost řeholním kanovníkům, kteří "vznikli" pro službu farnosti a současně pro řeholní život. Z tohoto krátkého historického exkursu vyplývá skutečnost, že historie nám v osobě tradičních i moderních řeholníků představuje neúnavné stavitele kostelů. Tak trochu všude, kde působí, vytvářejí místa kultu a apoštolátem a kázáním evangelia svědčí věřícím o svém životě, živeném modlitbou a kontemplací. Diecézní klérus se někdy z ne-jasných důvodů stavěl proti mnišskému apoštolátu. Mnišský apoštolát totiž přinášel na jedné straně velký duchovní užitek věřícím, neboť dával k dispozici kněze formované ke zbožnosti a askezi. Na druhé straně však vytvářel vážné překážky, vyplývající z autonomie řeholních kněží. Kromě toho, z různých pohledů, mohla být role řeholních farářů výhodnou pro samotné kláštery. Současně však mohla způsobovat vážné škody, zvláště v neprospěch řeholního života. Ve všech obdobích lze v souvislosti s tímto vývojem zaznamenat dvojí a protichůdnou tendenci : tendence řeholních představených, kteří se snažili rozšiřovat svůj vliv i na řeholníky, a to v oblasti služby ve farnosti, a tendence sekulárních kleriků, kteří se snažili o co možná největší omezení farní služby řeholníků; došli až do bodu, že je začali považovat za neschopné k duchovní službě. Vyskytli se dokonce i názory, že mezi řeholním životem a kněžským úřadem je radikální neslučitelnost. Kodex kanonického práva z roku 1917 nevylučuje možnost svěření farnosti řeholníkovi. Jelikož mezi řeholním životem a duchovní péčí není neslučitelnost; naopak je vhodné, aby řeholníci ostatním sdělovali to, co pochopili v zasvěceném životě. Kodex hovoří o tom, že z podložených důvodů se může farnost připojit k řeholnímu domu, což řeholníkům umožňovalo uvést do souladu řeholní život a apoštolát. Pavel VI. ustanovil, že místní ordinář, na základě své autority, může vykonat i oddělení farnosti, kterou předtím spojil s řeholním domem. II. vatikánský koncil nastínil základní směry bratrské spolupráce biskupů a řeholníků, a to ve dvou dekretech : "Christus Dominus" a "Perfectae caritatis". Uplatňování principů obsažených v těchto dekretech konkretizoval dále dokument "Mutuae relationes", kterému se budu podrobněji věnovat v samostatné kapitole. II. vatikánský koncil položil základy nutného přizpůsobení se současné době. V dekretu Christus Dominus poukázal na to, že s ohledem na naléhavé potřeby duší a na nedostatek diecézních kněží, mohou být řeholní instituty, které nejsou výlučně určeny pro kontemplativní život, povolány biskupem za účelem spolupráce na různých pastoračních službách. Je však nutno brát ohled na povahu každého institutu. V dogmatické konstituci Lumen gentium uvedl koncil i důvod spolupráce jako evangelní rady, které skrze lásku, ke které vedou, spojují zvláštním způsobem vyznavatele těchto rad s církví a s jejím posláním; proto jejich duchovní život má být obětován prospěchu celé církve. Definitivní znění norem přinesl nový Kodex kanonického práva ( z r. 1983), kterému je věnována další kapitola této práce. 2.2. Kanonické právo a řeholní farnost Disproporce, kterých se v průběhu staletí dopustila jedna či druhá strana, vyvolaly nezbytnost řady zásahů ze strany Svatého stolce, který postupně vypracoval oficiální učení, náležitě aktualizované a zdokonalené koncilními a postkoncilními normami, který následně přináší nový Kodex kanonického práva vydaný v roce 1983. Závěrečné řešení dvojí a protichůdné tendence vyvěrá ze tří zásadních a nevyhnutných principů: - péče o duše je podřízena diecéznímu biskupovi; - autonomie zasvěceného života; - bratrská spolupráce mezi diecézními a řeholními kněžími. Současné učení tedy udržuje zdravou rovnováhu mezi dvěma protichůdnými tendencemi následovně : a) kanonický zákon uznává, že opravdová farní služba nemůže přinášet plody, není-li začleněna do hierarchického a územního uspořádání, a proto vhodně podřizuje kněze - diecézní i řeholní - diecéznímu biskupovi; b) samotný kanonický zákon však také zaznamenává, že zachovávání řehole by nebylo uskutečnitelné a účinně rozvinutelné od nikoho jiného než od autonomních řeholních představených; proto uchovává plnou jurisdikci v péči o duše představeným, kterým zůstává plná kontrola nad svými podřízenými ve vší jejich osobní činnosti, ať už té, která se týká jejich kázně nebo té, která se týká jejich posvátné služby. Rozdělení neboli smíření dvou vlivů - vliv místního ordináře a vliv řeholního představeného - vyžadující sjednocení kanonické legislatury a uskutečňující do detailu různé kánony Kodexu kanonického práva, dokazuje, že duch církevního práva neodporuje pevnému řádu diecéze, ani řeholnímu, skutečně autonomnímu životu. Texty nové kanonické legislatury vybízejí diecézní a řeholní kněze, aby bratrsky spolupracovali ke slávě Boží a pro záchranu duší. Kanonické právo také zdůrazňuje, že apoštolát všech řeholníků spočívá prvotně ve svědectví jejich zasvěceného života, které jsou povinni podporovat modlitbou a pokáním. Kodex kanonického práva drží ochranou ruku nad členy kontemplativních společností, když říká, že nesmějí být povoláni k výpomoci v pastorační službě, i když by to vyžadovala potřeba. Kontemplativní společnosti mají v církvi vždy význačné postavení, neboť přinášejí Bohu zvláštní oběť chvály, osvěcují lid hojnými plody svatosti a podněcují ho příkladem a rozšiřují ho tajemnou apoštolskou plodností. U společností, které se věnují apoštolátu a apoštolát patří k samé povaze jejich činnosti, musí být však veškerá apoštolátní činnosti utvářena řeholním duchem a musí vycházet z důvěrného spojení s Bohem. Z naléhavého a velmi závažného důvodu může diecézní biskup zakázat členu řeholní společnosti pobyt v diecézi. Kodex klade důraz na podporu spolupráce mezi řeholními křesťany, kněžími a světskými duchovními. Činnost apoštolátu koordinuje diecézní biskup. Vždy však musí být zachována povaha a cíl jednotlivých řeholních společností. Pokud svěří biskup do rukou řeholníků nějakou činnost, tato činnost podléhá řízení a vedení téhož biskupa. Uzavře se písemná dohoda mezi diecézním biskupem a příslušným představeným společnosti, v níž se mimo jiné výslovně a přesně určí věci týkající se výkonu činnosti, členů pro ni určených a hospodářských záležitostí. Jedná-li se o udělení církevního úřadu v diecézi některému řeholníkovi, uděluje ho řeholníkovi diecézní biskup po závazném návrhu nebo alespoň souhlasu příslušného představeného. Řeholník může být zbaven svěřeného úřadu jednak z rozhodnutí představeného, který mu úřad udělil, po vyrozumění řeholního představeného, jednak z rozhodnutí řeholního představeného, které nevyžaduje souhlas jiného, ale jen vyrozumění toho, kdo úřad udělil. Diecézní biskup smí, dle Kodexu kanonického práva, osobně nebo prostřednictvím jiné osoby provádět vizitace v kostelech a kaplích řeholníků, do kterých mají křesťané trvale přístup, dále do škol a jiných náboženských, charitativních, duchovních či majetkových děl řeholníků (s výjimkou škol, které jsou určeny výlučně vlastním členům společnosti). Pokud biskup shledá nepořádky, vyrozumí příslušného představeného. Pokud představený nezakročí, má biskup právo sjednat nápravu. 2.3. Dokument Mutuae relationes (Direktivy pro vzájemné vztahy mezi biskupy a řeholními křesťany v církvi) V roce 1975, deset let po vydání dekretů II. vatikánského koncilu "Christus Dominus" a "Perfectae caritatis", které nastínili základní směr spolupráce biskupů a řeholníků, probíhalo společné plenární zasedání Kongregace pro biskupy a Kongregace pro řeholníky (16. - 18. října 1975), ve spolupráci a s konzultacemi národních biskupských konferencí, národních unií řeholníků i mezinárodních společenství generálních představených. Během tohoto plenárního shromáždění byl projednáváno, jako hlavní téma, následující: 1) co očekávají biskupové od řeholních křesťanů 2) co očekávají řeholní křesťané od biskupů 3) jaké prostředky jsou potřebné k uspořádané a užitečné spolupráci mezi biskupy a řeholními křesťany na diecézní, státní a mezinárodní úrovni Kromě toho byla stanovena všeobecná kritéria a sepsány různé doplňky ke znění návrhů, které byly předloženy. Plenární zasedání schválilo vypracování dokumentu, ve kterém by byly uvedeny pastorační výhledy. Tyto dvě kongregace zadaly skupině odborníků úlohu vypracovat oficiální dokument. Cenný dokument, zredigován za přispění Kongregace pro východní církve a pro evangelizaci národů, za předchozího schválení papeže Pavla VI, byl vydán 14. května roku 1978. Cílem tohoto dokumentu, nazvaném "Mutuae relationes", je představit direktivní linii pro lepší a stále účinnější uplatňování inovujících principů, které přinesl II. vatikánský koncil ve dvou zmiňovaných dekretech. Zmíněná aktualizace kanonických norem se stala nezbytnou i proto, že svěření farností řeholním společnostem se postupně zintenzivňuje ve všech zemích. Důvodem je: - úbytek diecézních kněží, zatímco ve velkých centrech roste populace : velký pohyb migrantů vedl ke zdvojnásobení až ztrojnásobení populace na daném území. Z toho vyplývá potřeba řeholní služby; - naléhání ze strany biskupů, kteří jsou pobádáni objektivními potřebami rostoucí populace a nedostatkem diecézních kněží. Tento dokument je jakousi souhrnnou informací napomáhající k orientaci pro biskupy a řeholníky (není to však instrukce s platností zákonu nebo dokumentu). Vychází z konkrétních situací, kdy na jedné stranně v důsledku nárůstu pastorační práce v místních církvích dochází k nutnosti, aby se řeholníci do pastorační práce začlenili, na straně druhé zde však hrozí nebezpečí ztráty svého charismatického charakteru a svého specifického poslání uvnitř církve. Dokument Mutuae relationes se snaží nalézt soulad mezi těmito dvěma požadavky, a to nejen po stránce teoretické, ale především po stránce praktické. Je to dokument, který podrobně rozebírá vztahy mezi biskupy, řeholními křesťany, vztahy mezi místními ordináři a řeholními instituty (resp. . společnostmi s komunitním životem). 2.3.1. Pestrost služeb v církvi Rozličné dary, služby a úkoly vytvářejí různost jednotlivých údů, která je svou podstatou uzpůsobena k vzájemnému doplňování se a působí jednotu a poslání téhož Těla. Existence pastýřů, laiků a řeholních křesťanů v církvi neznamená žádný rozdíl ve společné důstojnosti, ale spíše vyjadřuje rozličnost vazeb a úkolů v živém organismu. Všechny údy církve - biskupové, laici, řeholní křesťané - mají svým způsobem podíl na svátostné povaze církve, každý by měl být znamením a nástrojem spojení s Bohem a spásy ve světě. Pro všechny proto - dle dokumentu Mutuae relationes - znamená být křesťanem především dva aspekty : 1) povolání ke svatosti 2) povolání k apoštolátu Z tohoto povolání všech pokřtěných vyplývá základní požadavek pro život v Duchu, naslouchání Božímu slovu, vnitřní modlitby, vědomí příslušnosti k celému Tělu (církvi) a snahy o jeho jednotu a plnění vlastního povolání. Z výše uvedeného vyplývají i praktické důsledky pro vztahy mezi biskupy a řeholními křesťany. Mocí své služby je biskup zvlášť zodpovědný za růst všech věřících ve svatosti, protože je hlavním rozdělovatelem Božích tajemství a své stádce vede k dokonalosti podle specifického povolání jednotlivců, tedy i řeholního povolání. Biskupům je tedy také svěřena zvláštní služba pečovat o duchovní charismata, tím spíše, že je k tomu vede nedílnost pastýřské služby posvěcování a zdokonalování celého stádce. Podporou a ochranou řeholního života v souladu s jeho vlastními prvky vykonávají biskupové pravou pastorační službu. Bůh prostřednictvím služby hierarchie, zasvěcuje řeholní křesťany k tomu, aby v Božím lidu vykonávali vyšší službu. Proto i církev službou svých pastýřů přiznává a pečuje o charakteristické poslání vlastní jednotlivým řeholním institutům a podporuje jejich úsilí při zakládání nových místních církví. Řeholní stav není jakýmsi "mezistavem" mezi kleriky a laiky, nýbrž vychází z jednoho i z druhého. Jeho jádrem je následování Krista ve společném životě prostřednictvím veřejných slibů evangelijních rad (tj.čistoty, chudoby a poslušnosti) a pevným odhodláním darovat se lásce a službě Bohu, kterému se cele odevzdává. Toto ho také spojuje s tajemstvím celé církve a zavazuje ho, aby pracoval pro dobro celého Těla. Proto církev od zakladatelů i od jeho žáků žádá stálou vůli včleňovat se do života církve. Každý řeholní institut vznikl kvůli církvi a je vázán, aby ji obohacoval svým zvláštním duchem a specifickým posláním. Církev je svou podstatou misionářská, a proto jsou také všichni kněží, laici i řeholní křesťané - každý podle svého vlastního povolání - voláni k apoštolátu. Rozdílné formy apoštolské práce vycházejí také z podmínek daných národem, skupinami nebo lidmi, ke kterým se poslaní obrací, a proto někdy vyžadují specifický životní styl zvláště u těch řeholních institutů, které působí na mezinárodní úrovni, a ovlivňují službu biskupů a kněží. Ve vztazích mezi biskupy a řeholními křesťany je třeba tyto rozdílné funkce a přístupy resp. ektovat. Apoštolskou práci řeholních křesťanů potvrdil také Pavel VI. Slovy : Díky tomu, že se zcela zasvětili Kristu, mohou řeholníci dobrovolně a svobodně všeho zanechat a jít hlásat evangelium až na kraj světa. Jsou horliví, jejich apoštolát je často velmi originální a jejich genialita vzbuzuje obdiv. Ačkoliv je však činný apoštolát nesmírně důležitý, nesmějí biskupové zapomínat na to, aby vymezili privilegované místo též vnitřnímu usebrání a životu modlitby. Zvlášť horlivě je třeba podporovat různé pokusy o zavedení kontemplativního života, protože je to význačná součást poslání církve. V církvi je mnoho řeholních institutů lišících se svou specifickou povahou a každý z nich má své vlastní povolání jako dar Ducha svatého. Církev proto chrání a podporuje vlastní charakter různých řeholních institutů, aby zabránila nebezpečí nedostatečnému určení životních forem a v důsledku toho k zařazování řeholních křesťanů do života církve jakýmsi nejasným a mnohoznačným způsobem. 2.3.2. Požadavky v oblasti řeholního života Koncil zdůrazňuje, že všichni řeholníci spadají pod pravomoc místních ordinářů ve věcech, které se týkají veřejné bohoslužby, duchovní správy, kázání pro lid, náboženského a mravního poučování, katechetického vyučování, liturgické výchovy a další práce různého charakteru, které se vztahují k apoštolské činnosti. Místním ordinářům přísluší též kontrola škol zřízených řeholníky především pokud se jedná o jejich obecný řád a dohled nad nimi. Biskup musí dohlížet na to, aby žádný apoštolát konaný řeholními křesťany nebyl příležitostí k odchýlení se od vlastního poslání. Řeholním křesťanům, kteří konají službu apoštolátu mimo oblast činnosti vlastní jejich řeholi, musí být proto zajištěna účast na životě jejich komunity i věrnost vlastní řeholi a konstitucím. Podobně jako se biskupové a jejich spolupracovníci mají zajímat o specifickou povahu a poslání řeholních institutů, tak i řeholní představení a představené se mají zajímat o dění v místní církvi a o chápání jejích specifických potřeb nejen v oblasti apoštolátu a pastorační práce. Následný dialog obou stran může výměnou informací napomoci k hlubšímu pochopení a vzájemnému poznání různých řeholních institutů, ke zvětšení vzájemné důvěry a pomoci a v neposlední řadě i k výměně zkušeností. Toto vše pak přináší hlubší účinnost apoštolátu v diecézi. 2.3.3. Požadavky pastoračního poslání řeholních křesťanů V dekretu II. vatikánského koncilu o řeholním životě (dekret Christus Dominus) se říká : Řeholníci, muži i ženy, kteří náležejí zvláštním způsobem k diecézní rodině, poskytují posvátné hierarchii velkou pomoc a mohou, ba musí tuto pomoc neustále zvětšovat, protože vzrůstají potřeby apoštolátu. Tyto zásady pak dále rozvíjí dokument Mutuae relationes : Řeholní kněží, zvláště pokud působí v duchovní správě, by měli být kvůli jednotě kněžství úzce spojeni s diecézním duchovenstvem a místním biskupem a koordinovat s nimi svou práci. Mezi diecézním klérem a řeholními komunitami by se proto měly podporovat bratrské vztahy a vzájemná spolupráce a to např. i formou neformálních setkání, která podporují vzájemnou důvěru a jednomyslnost v apoštolátu. Důležité je také, aby byl veden dialog mezi biskupy a představenými různých řeholních institutů, které žijí a působí na území diecéze. Tento dialog pak může napomoci např. k vhodnému rozmístění komunit v rámci diecéze s ohledem na příslušné pastorační potřeby. Zvláštní oblastí společného působení biskupů s řeholních představených - jak jasně ukazují dějiny - je pastorační péče o nová řeholní povolání. Tato péče by měla být záležitostí celého křesťanského společenství, aby církev rostla do plnosti Kristovy, protože Duch svatý volá k různým úkolům i do různých stavů. Biskup by měl koordinovat aktivity v diecézi, aby se na nich podíleli rodiče, vychovatelé, řeholní křesťané, kněží i ostatní, kteří pracují v duchovní sféře tak, aby (spolu)pracovali k jednomu cíli. Je proto také nezbytné se často společně modlit za působení Ducha svatého. Při obnově pastorační činnosti je třeba, aby se biskupové snažili najít cestu, jak oživit apoštolát a jak odstranit těžkosti, v dialogu s řeholními představenými a se všemi, kdo v diecézi pastoračně působí (zvláště při těžkosti nedostatku kněží). Biskupové a řeholní představení by spolu měli (nejen) v pastorační činnosti úzce spolupracovat také proto, aby se předešlo různým "výstřelkům" a hlavně kvůli nebezpečím krizí a odklonění se od pravé cesty. Posuzování aktivit by se proto mělo konat pravidelně. Na jedné straně zde musí být ponechána určitá spontánní iniciativa a pracovní volnost, na straně druhé musí biskupové a řeholní představení s potřebnou pevností pečlivě dbát, aby se předcházelo omylům a napravovaly se nedostatky. 2.3.3.1. Spolupráce na diecézní úrovni Biskup by měl, ve spolupráci s biskupskou konferencí a v souhlasu s biskupským kolegiem, pomáhat řeholním křesťanům, aby se podle svého vlastního charismatu zapojili do společenství diecéze. V osobě biskupa by měli řeholní křesťané vidět pastýře celého společenství diecéze a zároveň také ručitele své věrnosti vlastnímu charismatu při službě v místní církvi. Řeholníci mají pohotově a věrně vyhovět žádostem a přáním biskupů, aby převzali větší podíl na službě spásy lidí při zachování vlastního rázu institutu a podle stanov. Pro spolupráci řeholních křesťanů s pastorační službou biskupa je vhodné, aby byl v diecézi jmenován biskupský vikář, který by biskupovi pomáhal pečovat o řeholní život v diecézi a včleňovat jej do celkové pastorace. Biskupským vikářem by měl být stanoven kněz, který dobře zná řeholní život a chce ho rozvíjet. Proto je žádoucí, aby se o kandidátovi na tento úřad nejprve biskup s řeholními křesťany diskrétně poradil. (Tento úřad však nemá pravomoc nad řeholními představenými). Biskup by měl diecézním kněžím výslovně doporučovat spolupráci s řeholními křesťany. Také je třeba dbát o to, aby byl přiměřený počet řeholních kněží zastoupen v kněžských radách. Podobně také v pastoračních radách mají být zastoupeni řeholní křesťané : kněží, laici a sestry. Pro dosažení stability spolupráce v pastoraci : a) Je třeba rozlišit vlastní činnost řeholního institutu (tato činnost závisí na řeholních představených podle stanov, přestože jsou v pastoračním ohledu podřízení pravomoci ordinářů podle směrnic církevního práva) od svěřených prací, které řeholnímu institutu předává místní ordinář. b) Pro každou apoštolskou práci, kterou ordinář místa svěřuje určitému řeholnímu institutu, má být při zachování ostatních církevněprávních předpisů vyhotovena písemná smlouva mezi biskupem a příslušným představeným či představenou řeholního institutu, v níž má být mimo jiné jasně určeno, jaká práce se požaduje, kdo a jak je jí pověřen a jak jsou řešeny hospodářské záležitosti. c) Po poradě s místním ordinářem vyhledá vlastní řeholní představený či představená pro tyto práce vhodné řeholníky či řeholnice, které místní ordinář jmenuje do církevního úřadu na návrh nebo alespoň se souhlasem vlastního představeného či představené na určitou dobu stanovenou po vzájemné dohodě místního ordináře a řeholního představeného či představené. S ohledem na stabilitu úřadů (a případné ztráty zabezpečení při zrušení nějaké práce) je vhodné písemnou formou dohody či smlouvy přesně stanovit, které úkoly a především které úřady se jednotlivých řeholním křesťanům předávají. Jedná se např. o úřad faráře, děkana, biskupského vikáře, sekretáře pastorační sekce, vyučujícího na katolické univerzitě, rektora katolické koleje, katechety z povolání, apod.. Ze závažných důvodů může člena řeholního institutu ze svěřeného úřadu odvolat autorita, která úřad udělila (když to oznámila řeholnímu představenému či představené), nebo tak může učinit přímo řeholní představený či představená (když to oznámí tomu, kdo úřad udílel). Užitečné a potřebné se zdají být též sdružení řeholních křesťanů na diecézní rovině především jako prostředek projednávání vzájemných problémů, jako jsou např. vztahy mezi biskupem a řeholními představenými nebo diecézní pastorační problémy. Závěrem můžeme říci, že vztahy mezi biskupy a řeholními křesťany se mohou nadále rozvíjet pouze pokud budou obě strany přesvědčeny o nutnosti dialog a o důležitosti takovéto práce. A také uvidí-li potřebu vzájemných porad a budou je ve vzájemné důvěře realizovat. 2.4. Dokument Congregavit nos in unum Christi amor (Spojila nás v jedno Kristova láska) Tento dokument byl vydán Kongregací pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života dne 2.2. 1994 (téměř 16 let po vydání dokumentu Mutuae relationes). Poukazuje na charakter církevního společenství a na roli zasvěceného života uvnitř tohoto společenství. Dokument je rozdělen do tří částí, přičemž třetí část, které jsem se věnovala i já, si všímá úlohy zasvěceného života v místní církvi. Dokument Congregavit nos in unum Christi amor si všímá, že ve farních obcích se často naráží na problém sloučení farního života s životem řeholního společenství. V některých místních církví vyvolává tato obtíž nemalá napětí u řeholních kněží. Nejrůznější práce ve farní pastoraci se vykonávají často na úkor charismatu institutu a společného života. To může vést k tomu, že věřící, diecézní klérus a i sami řeholníci ztratí smysl pro zvláštnost řeholního života. I přes naléhavé pastorační úkoly proto dokument zdůrazňuje, že ta nejlepší služba, jakou může prokázat řeholní společenství církvi, je věrnost svému charismatu. Z toho by se měl odvíjet i pečlivý výběr při výběru a převzetí farnosti - je třeba, aby se upřednostnily ty farnosti, které i nadále dovolují žít společný život komunity a umožňují uskutečňování vlastního charismatu. Toto je pak užitečné nejen pro komunitu samotnou, ale je to obvykle ceněno i ve farnosti samé. 2.5. Pastorační problémy řeholních farností v České republice V České republice není tak neobvyklé, že je farnost svěřena řeholnímu knězi nebo řeholnímu společenství. Řada řeholníků, kteří byli za minulého režimu okolnostmi donuceni stát se faráři, se jimi stala do takové míry, že jsou dnes schopni spíše být na faře (sami) než žít v řeholní komunitě. Většina řeholních společností tuto skutečnost resp. ektuje. Pokud řídí farnost řeholní kněz, situace se většinou moc neliší od farnosti vedené knězem neřeholním. Pokud je však farnost svěřena celé řeholní komunitě, nastává zde nebezpečí jakési "jednobarevnosti". Ve farnosti se sice může vytvořit opravdové společenství, avšak toto společenství je složeno většinou převážně pouze z příslušníků třetího řádu (pokud existuje) a ze sympatizantů té kterém konkrétní řehole (spirituality). Nastává zde otázka, zda tato situace vyhovuje opravdu všem, kdo v dané lokalitě bydlí. Na jedné straně zde můžeme vidět větší příležitost pro farníky žít intenzivnější duchovní život a rozvíjet se ve svém křesťanství, na straně druhé zde však hrozí nebezpečí vytvoření určité privilegované skupiny lidí. Tato situace není na obtíž ve větších městech, kde je řada jiných farností, avšak tam, kde je farnost pro větší oblast jediná, může nastat problém. Řešením takovéto situace musí být to, že farnost zůstane otevřená pro všechny a nikdo nebude druhým vnucovat svou spiritualitu a bude zde resp. ektován jiný pohled na věc. 3. FARNOST A SALESIÁNI 3.1. Salesiánské dílo 3.1.1. Vznik salesiánského díla a jeho rozšíření po světě Zakladatelem institutu zasvěceného života je italský kněz sv. Jan Bosco (1815 - 1888). Don Bosco byl prohlášen za svatého roku 1934 a Jan Pavel II. mu při příležitosti stého výročí jeho smrti (roku 1988) udělil titul "Otec a učitel mládeže". Don Bosco žil v době, kdy do Turína (na severu Itálie) přicházeli chlapci (často ještě děti) z velmi chudých poměru za prací. Ubytováni byli většinou v nuzných podmínkách a v zaměstnání vykořisťováni. Nebylo proto divu, že tito chlapci, bez rodinného zázemí a bez konkrétní volnočasové aktivity, končili často ve vězení. Don Bosko na tuto situaci dokázal zareagovat a přišel, zřejmě jako první, s nějakým zařízením, kde by chudí chlapci mohli smysluplně trávit volný čas. Začal shromažďovat chudé a opuštěné chlapce, učil je číst a psát, staral se jim o vhodné zaměstnání. Když později získal dům na turínském předměstí, poskytl jim domov. Postupně pro ně vybudoval učňovské a střední školy, vystavěl kostel, hřiště, divadlo. Zájem o jeho dílo rostl a tak se svými žáky, které si od dětství vychoval, založil roku 1859 řeholní společnost. Její stanovy byly schváleny roku 1874. Své spolupracovníky nazval salesiány podle sv. Františka Saleského, kterého pro jeho laskavost a mírnost zvolil za patrona nové kongregace. Laskavost se také stala základním prvkem jeho výchovné metody, kterou nazval preventivní systém - ten se vyznačoval stálou přítomností mezi chlapci a Don Bosco tím předcházel zlému. Vytvořil tak přátelské rodinné prostředí s uplatněním rozumu, laskavosti a křesťanských hodnot. Společně s Marií Dominikou Mazzarellou (1837 - 1881) založil Kongregaci Dcer Panny Marie Pomocnice (ženská kongregace s obdobným výchovným posláním pro dívky). Salesiáni Dona Boska - kněží i spolubratři laici (koadjutoři) - se řídí Stanovami a Pravidly, ve kterých se odráží duch sv. Františka Saleského a sv. Jana Boska. Jejich základním posláním je být znamením a nositelem Boží lásky mladým, zvláště nejchudším. Dnes působí asi ve 122 zemích a v mnoha zemích mají základní, střední, odborné i vysoké školy a také internáty a jiná výchovná zařízení. Účastní se různých činností ve prospěch ohrožené mládeže, angažují se ve farní pastoraci, působí v misijních oblastech. Středem jejich činnosti zůstává základní dílo Dona Boska - oratoř. Jedná se o středisko volného času dětí a mládeže, kde je příležitost k zábavě, sportu, nejrůznější zájmové činnosti, kde mladí lidé nacházejí upřímný zájem a přátelské prostředí. 3.1.2. Historie salesiánského díla v České republice Historie salesiánského díla v České republice se může rozdělit do tří etap : " období 1927 - 1948 V českých zemích zahájili salesiáni činnost v roce 1927 s příchodem prvního českého salesiána P. Ignáce Stuchlého (1869 - 1953). Mateřským domovem se stal chlapecký ústav ve Fryštáku u Holešova. Postupně se zakládaly další např. v Ostravě, Praze-Kobylisích, Brně-Žabovřeskách a dalších. Vytvářely se chlapecké domy, formační domy pro budoucí salesiány a první oratoře. Řada salesiánů se angažovala ve skautingu, v tzv. . Katolické akci a v prázdninových akcích. " období 1948 - 1990 Toto období bylo poznamenáno nástupem komunistického režimu v roce 1948. Zavíraly se církevní školy, řeholní domy, řada řeholí byla postavena mimo zákon V období 1948 - 1989 bylo odsouzeno a uvězněno 47 salesiánů. I když však byla zakázána oficiální činnost salesiánů, forma činnosti se přesunula a pokračovala v soukromých bytech, horských chatách, v přírodě, vznikly tzv. . "chaloupky" , apod.. Někteří salesiáni přijali v té době tajná kněžská či jáhenská svěcení v NDR či Polsku. " období po roce 1990 Změna politického režimu přinesla pro salesiány nové možnosti a úkoly. Postupně se vrací zabavený majetek, řeholníci se vracejí z ilegality a učí se žít v komunitách. Je to čas hledání. V současné době řada kněží působí ve farní pastoraci, byla založena salesiánská střediska mládeže (Praha-Kobylisy, Plzeň, Pardubice, České Budějovice, atd.), salesiánská provincie zřídila nakladatelství Portál a vyšší pedagogickou školu JABOK v Praze, salesiáni stály také u zrodu teologické fakulty Jihočeské univerzity. V současné době působí v České republice se sliby 188 salesiánů v 16ti komunitách a jsou tak nejpočetnějším mužským institutem zasvěceného života u nás. 3.2. Zapojení salesiánů do místní církve Apoštolské nadšení Dona Boska, které v srdcích salesiánů stále žije, obnovený pohled na farnost a pastorační potřeby místních církví vedly Kongregaci k tomu, aby se plně otevřela i pro farní službu. Ve stanovách se výslovně uvádí farnost jako jedno z míst, kde salesiáni mohou uskutečňovat své poslání : odpovídáme tak na pastorační potřeby partikulárních církví v těch místech, které poskytují vhodné pole pro službu mládeži a lidovým vrstvám. Úsilí salesiánů na farním poli se vyjadřuje prostřednictvím farností svěřených Kongregaci a farností misionářských. Kongregace, která se vyznačuje svým změřením především na mladé lidi a svým působením mezi lidmi, přináší také do místních církví určitý specifický styl. Dalo by se to shrnou to několika bodů. Je to farnost : " animovaná řeholní komunitou - snaží se budovat křesťanskou komunitu tak, aby byla místem lidského a křesťanského růstu " s přednostním zaměřením na mladé lidi a na činnost neomezující se pouze na církevní prostředí - je to volba, která se pak projevuje ve všech aktivitách farní komunity " s charakteristickým stylem pastoračního projektu - v souladu s vlastní spiritualitou zde probíhá evangelizování vychováváním a naopak vychovávání evangelizováním. XX. salesiánská generální kapitula, která se věnuje tématu farnosti zdůrazňuje, že obnova salesiánských společenství nemůže nastat bez toho, aniž by měli účast na životě církve. Salesiáni se musejí konkrétním způsobem zapojovat do místní církve a nabízet jí specifické charisma v rámci jednoho jediného spásonosného poslání všech členů církve. Každé inspektoriální salesiánské společenství by mělo hledat svou vlastní cestu, jak se zapojit do diecéze a jakým způsobem se zapojit do farní pastorace mládeže s tím, že první pastorační směrnicí, kterou se musí salesiánská farnost řídit, je ta, kterou vydává místní církev. Přitom by se však nemělo zapomínat nato, že na prvním místě salesiánského apoštolátu je pastorace mládeže. Jestliže jsou salesiáni biskupem povoláni k tomu, aby si vzali na starost pastoraci některého místa nebo úseku Božího lidu, přijímají před církví úkol, že budou ve spolupráci s laiky budovat bratrské společenství shromážděné k poslechu Božího Slova, k slavení Večeře Páně a k hlásání poselství spásy. Platí zde slova apoštola Pavla, že hlásání evangelia bylo mi uloženo a běda mně, nebudu-li je hlásat. Tento misijní úkol je dnes mimořádně aktuální a žádá od společenství aktivní účast v životě a práci na pastoračních starostech kněží. Farnost se takto začleňuje do místní církve a zapojuje se do co nejširšího komplexu na úrovni města, kraje apod.. Kapitula vybízí k tomu, aby salesiánská činnost podporovala společenství mezifarní i mezidiecézní, dávala k dispozici svůj dar zvláštního povolání a zvláštního stylu - zvláště na úseku mládeže a katecheze - a měla tak účast na pastoračním plánu biskupa, která je viditelným středem a základem jednoty. Farní práce je velmi složitá a žádá specifickou formaci. Aby byl apoštolát co nejúčinnější, měl by být kladen obzvláště velký důraz na postoje a připravenost salesiánů k takovéto farní službě. Apoštolská formace salesiánského povolání žádá, aby všichni spolubratři měli možnost v době své formace připravit se na různé formy církevní služby - a to jak přiměřenou praktickou službou, tak i studiem problematiky, pastoračních problémů, apod.. Musí se dbát nejen na kulturní a technickou připravenost, ale i na připravenost duchovní a pastorační. Farář salesián se pak musí vyznačovat nejen pastorační schopností, ale i vlastnostmi salesiánského představeného. Faráře nebo administrátora vybírá provinciál po vyslechnutí dobrozdání své rady a představí ho místnímu ordináři. Farář je odpovědný za závazek, který Společnost přijala před církví, a plní ho za spolupráce spolubratří přidělených farnosti. Všeobecná pravidla upozorňují na to, že obsazení farnosti spolubratry, by mělo být stabilní, jak to vyžaduje tento úřad a prospěch věřících. Přesto se mohou dle uvážení představeného střídat dle potřeby osoby i úkoly podle směrnic partikulárních církví. Farář by zpravidla neměl zůstávat v úřadě déle než devět let. Dříve než bude přeložen, má být uvědoměn biskup. 3.3. Oživení farní struktury Farnosti je dnes často věřícími vytýkáno především to, že je více institucí než společenstvím, že je vzdálena od problému dnešního člověka, že není dostatečně schopna lidi evangelizovat a reagovat na jejich potřeby, že se laikům ponechává pouze nepatrná zodpovědnost. XX. generální kapitula pobízí k tomu, aby se farní struktury staly otevřenější a dynamičtější. Kněží by spolu měli vzájemně více spolupracovat a všichni se zapojit do větších pastoračních celků (kraj, vikariát, apod.). Kapitula proto vybízí salesiány k tomu, aby jednali pružně a reagovali na potřeby (nejenom) mladých lidí. Je potřeba v apoštolské práci nejen oživit Don Boskovu horlivost, ale i svěžest jeho iniciativnosti, jeho odvahu čelit novým situacím novými metodami. Je nutné přizpůsobit se konkrétním lidem, místům a situacím. Preferovanými úseky salesiánské činnosti by měly, dle kapituly, být : " pastorace chudých, nemajetných - Velké aglomeráty lidových nebo chudých čtvrtí mají mít přednost. Salesiáni zde mají hledat přiměřenější formy svědectví a hlásání Krista. Jednou z možností je rozvinout činnost malých skupin spolubratří, kteří budou opravdu zapojeni do konkrétního sociálního prostředí, aby se dostali k chudým co nejblíže. " farnosti mladých - Jedná se např. o farnosti učňovské, studentské, vysokoškolské, vojenské, apod.. Tyto farnosti však nesmí vytvořit jakési uzavřené kroužky, ale měly by se zapojit do celkové místní pastorace. " pastorační činnost mezi pracujícími lidmi - Je potřeba zvyknout si naslouchat pracujícím, znát jejich problémy a příčiny jejich postoje k církvi a k víře. Je prospěšné formovat pro tuto činnost i misijní laiky, kteří budou otevření k bratrské pomoci druhým. " farnosti "vystěhovalců" - Zde se jedná především o práci s lidmi, kteří se přestěhují za prací a jsou tím vytrhováni ze svého starého známého prostředí. Je dobré seznámit se proto s prostředím, ze kterého se lidé přistěhovali a pomoci jim začlenit se do nového prostředí. " spolupráce napříč farnostmi - Je dobré podporovat pastorační spolupráci s různými salesiánskými farnostmi. Kdykoliv se salesiáni rozhodují v inspektorii nebo v domě pro určitou činnost, musejí - vzhledem k prvku obnovy podle vatikánského koncilu - na prvním místě zvážit zapojení do místní církve, aby bylo co nejefektivnější. Jde o to, aby byli vzhledem k svému povolání co nejvíce prospěšní. Salesiáni zaměstnaní ve farní službě se musejí činně zúčastňovat hledání stále nových a účinnějších forem pastorační činnosti. Aby se farnosti vrátil dynamický ráz, je potřeba : - snažit se svou činností o to, aby se farnost stala spíše organizací společenskou než administrativní; - udělat z ní ohnisko - ohnisko evangelizace, katecheze, pomoci chudým, otevřenosti, dialogu, apod.; - realizovat plány podle místních potřeb - ve spolupráci s laiky; - otevřít ji veškeré mládeži; 3.4. Salesiánská farnost jako společenství vedené řeholní komunitou Každá pastorační činnost se uskutečňuje ve společenství, v církvi. Aby se tedy farnost mohla stát znamením viditelné církve, musí se organizovat jako společenství. Dle všeobecných pravidel salesiánské kongregace má řeholní komunita tvořit "oživující střed" salesiánské farnosti. První charakteristickou známkou salesiánské farnosti je to, že ji vede řeholní společenství, které chce v církvi prožívat své specifické poslání - bratrské soužití a společné rozvíjení apoštolátu ve stylu Dona Boska. Salesiánské společenství na faře by proto mělo klást důraz na to, aby : " bylo svědkem duchovních hodnot, které se váží na evangelijní rady; " za svůj hlavní úkol považovalo apoštolát (Don Boskovo "dej mi duši a ostatní si nechej"); " působilo ve prospěch všech, zvláště pak mladých, vyděděných a chudých (Don Boskova "farnost mladých, kteří nemají farnost"); Jedna z dalších základních charakteristik salesiánské pastorace je komunitní spoluzodpovědnost a budování komunity. Požadavky k tomu jsou : " farnost má být více místem střetávání a dialogu, než pouze komunitou ustanovenou pro náboženské služby; " na organizování farnosti se mají podílet všichni ti, kteří přijali víru a mají tím nést i plnou spoluzodpovědnost; " aktivity farnosti se mají dít ve společenství osob; " toto společenství se má prožívat uprostřed světa (jako znamení, kvas); Mimořádnou silou pro budování farního společenství je zážitek a svědectví bratrského života v salesiánské řeholní komunitě. Komunitní život salesiánů by měl vytvářet jakési animační jádro křesťanské farní komunity (je viditelnou komunitou věřících, kde se slaví svátosti, hlásá se Boží slovo, slouží se bratru, apod.), které se pak stává základem formování laiků. Farnost se tak stává střediskem křesťanského formování laiků. Salesiánská farnost podporuje církevní sdružování se zaměřením na salesiánskou rodinu a salesiánské mládežnické hnutí. Farní společenství je příliš rozsáhlé, aby se zde hned mohla překonat anonymita a aby měl každý opravdovou účast na životě tohoto společenství. Kapitula upozorňuje na to, že je proto dobré alespoň zpočátku tvořit malá křesťanská společenství tvořená rodinnými jádry, domácími církvemi, společenstvími mladých, apod.. Je totiž snadnější poznávat se, mít se rádi, pomáhat konkrétně jeden druhému a prohlubovat víru v evangelium v malých skupinách, kde je vzájemný vztah konkrétnější a osobnější. V těchto farních komunitách je také možná lepší komunikace, intenzivnější angažovanost, účast na aktivitách a reálnější vztah mezi jednotlivými členy komunity. Je však třeba dbát na to, aby se tato malá společenství neuzavřela do sebe a nevyloučila se tak z problematiky místní církve. Musí se proto dbát o pravidelná setkávání a o konfrontaci s jinými skupinami a salesiánská komunita přitom má stát ve středu farnosti jakožto přirozený bod spojení a jednoty. Farní komunity musí také zůstat otevřené všem a umožnit tak začlenění všem okolním obyvatelům. Program farnosti a jeho realizaci by měl zajišťovat jednotný a organizační pastorační farní projekt, který má být vypracován, uskutečňován a ověřován prostřednictvím rad a shromáždění za aktivní účasti všech. Na společném poslání mají spoluzodpovědnost všichni věřící. Salesiánská farnost má přijímat všechny lidi s ohledem na různost jejich povolní, charismat a služeb, podporovat rozvoj takovéhoto společenství a obohacovat ho svým charismatem. Pojítkem rozličných charismat a služeb přítomných ve farním společenství jsou přitom mládežnická spiritualita a preventivní systém Dona Boska. Salesiánská farnost má prožívat svou přítomnost a svou pastorační činnost uprostřed církve s ohledem na vlastní charisma. Farní služba umožňuje a pomáhá salesiánům ještě intenzivněji pociťovat závazky a příslušnost k místní církvi. Zároveň však také poskytuje uplatnit zde svá charismata s přednostní láskou k mladým. 3.4.1. Rozdělení zodpovědnosti v salesiánské farnosti Hlavní zodpovědnost v salesiánské farnosti má : " salesiánská řeholní komunita, která je zodpovědnou animátorkou salesiánské farnosti a uznává tak zodpovědnost svěřenou dle kanonického práva farářovi : - přijímá instrukce diecézní pastorace a dává s nimi do souladu vlastní pastorační charisma; - spolu s farářem přebírá zodpovědnost za duchovní formování věřících a laiků s pastoračním posláním; - členové komunity jsou vedeni k tomu, aby byli prvními spolupracovníky faráře; " veoducí salesiánské komunity - je bezprostředně zodpovědný za apoštolské činnosti komunity; stará se o salesiánskou jednotu a podněcuje spolubratry v realizování pastoračního projektu; " farář - je bezprostředně zodpovědný za farní poslání, které biskup svěřil salesiánské kongregaci; ve farnosti zastupuje biskupa a zároveň i kongregaci; je přímo zodpovědný za formování farní komunity; " pastorační rada - je znakem společenství a spoluúčasti na farní službě; řídí úlohy v souladu s kodexem církevního práva a směrnicemi místní církve; " rozličné komise a výbory - oživují rozličné úseky činnosti; zvláštní důležitost má animační pracovní komise pastorace mládeže; " farní shromáždění - vyjadřuje smysl pro křesťanskou komunitu a spoluzodpovědnost; 3.5. Prostředky formace farního společenství Hlavní body, na které kladou salesiáni důraz při formaci farního společenství jsou : Liturgie Vrcholem, cílem i zdrojem života společenství je bezpochyby liturgie. Liturgie uskutečňuje to, aby společenství prožívalo Kristovo velikonoční tajemství uprostřed světa. Liturgie je především dílo Boha Otce v Kristu ve prospěch shromážděného společenství. Je to služba lásky, kterou Bůh prokazuje svému lidu a zároveň naše uznání a odpověď Otci. To umožňuje a prohlubuje osobní vztah každého s Ježíšem Kristem. Obzvláštní důraz je kladen na modlitbu (jako osobní kontakt s Bohem), eucharistii a na plnou účast všech věřících. Liturgie by měla být vždycky důstojným a účinným výrazem společenství s plnou účastí všech a s vnitřní radostí všech věřících. Díky výchovnému prostředkování salesiánů může být dynamická "mladá" liturgie i jakýmsi prostředkem k "usmíření" mezi dospělými a mladými. Časté přijímání svátostí je zárukou vyzařování evangelia a misijního ducha společenství. Modlitba Konaná individuálně i ve společenství. Evangelizace a katecheze Salesiáni by se měli starat o postupnou výchovu k víře s ohledem na rozdílné úrovně a s osobitou starostlivostí o katechizaci mladých i dospělých. Měli by se snažit o objasňování různých životních situací s ohledem na evangelium, pomáhá rodinám s křesťanskou výchovou dětí. Žádné pastorační iniciativě nesmí chybět snaha dostat se ke všem věřícím. XX. generální kapitula připomíná, že zvláštní důraz by měl být kladen hlavně na to, aby se salesiáni dostali do kontaktu také s těmi, kteří jsou daleko toho, aby byli citliví pro víru. Křesťanské společenství, které nedovede být misionářské a evangelizující, je odsouzeno k úpadku. Je proto potřeba využívat každé příležitosti ke katechumenátu dospělých. Vhodnou příležitostí k prvnímu kontaktu může být např. situace, když dospělí žádají církev o sňatek nebo o křest, první přijímání a biřmování dětí. Pokud se s nimi podaří zavést řeč o víře, může se pak dále rozvíjet snaha o jejich uvedení do pravidelného styku s jinými stejně smýšlejícími. Nositelem pastorační činnosti by však na prvním místě měla být rodina. Je třeba vést rodiče k tomu, aby oni sami byli dětem prvními učiteli víry a rodiny pak vést k plnění křesťanských povinností. Rodina by měla být místem, kde se víra pěstuje. K tomu je vhodné vytváření také různých skupin rodinné spirituality. Rodina se pak může stát tou pravou domácí církví. Konání skutků milosrdenství Zvláště ve prospěch nemocných, starých, chudých, nezaměstnaných, apod.. Činná účast na životě čtvrti, města Tato sociální práce je pro okolí rozhodující. Víru musí salesiáni umět položit doprostřed problému života, aby bylo vidět, že náboženství není pouze jakýmsi zájmem o světu cizí záležitosti. Salesiánská komunita by se měla podílet na starostech lidí a snažit se objasňovat každodenní záležitosti komunity, snažit se o dialog s výchovnými a jinými institucemi v oblasti, starat se o hlásání evangelia lidem do církve vzdáleným, snaží se formovat svědomí a křesťanský postoj věřících s důrazem na solidaritu s chudými a s lidmi odsunutými na okraj společnosti. Formace misijního laikátu (církevně zodpovědného) Salesiánská farnost se snaží dát farnosti také misionářský rozměr - snaží se nejen o přijímání a vysluhování svátostí, ale i o činnou evangelizaci. Salesiánská farnost by se měla snažit o sloučení evangelizace a rozvoje výchovy. Zcela zvláštní péče o mládež a péče o kněžská a řeholní povolání Kapitula upozorňuje na to, že mají salesiáni pomáhat usměrňovat a poznávat rozličná povolání v církvi s osobitým poukazem na salesiánské povolání. Důraz má být kladen na provázení animátorů a zodpovědných vědoucích různých hnutí a sdružení, dospělých mladých a snoubenců na jejich cestě dozrávání a na mladé, kteří jsou naklonění řeholnímu nebo kněžskému povolání. Toto je určující pro budoucnost společenství a celé církve vůbec. Je třeba, aby mladí objevili a realizovali své osobní povolání. K tomu jim salesiáni mají pomáhat především formováním k přijímání svátostí, formování k modlitbě (jak liturgické, tak i osobní), zaučování do života církve v křesťanském společenství a konání milosrdenství. 3.6. Pastorační charakteristiky salesiánské farnosti Způsob práce salesiánské farnosti musí mít věci charakteristické pro ducha Dona Boska. Pro farní práci jsou proto nutné tyto věci : rodinný duch Salesiánská činnost se musí vyznačovat upřímným bratrstvím, laskavostí, sdílením a prostým, srdečným kontaktem se všemi. Tento rodinný duch vede salesiány také k tomu, aby pěstovali výměnu, pomoc a srdečné vztahy k diecéznímu kléru a k jiným řeholním institucím. Také napomáhá k tomu, vejít do styku zvláště s veřejně činnými nevěřícími lidmi, kteří mají v místě politické, administrativní či jiné postavení. pozornost pro jednotlivce i skupiny Salesiáni musejí být otevření a - stejně jako Don Bosko, který byl mužem styku, dialogu a přátelství - dopřávat spoluzodpovědnosti v pastorační práci laikům, kteří mají v poslání církve nenahraditelné místo. Proto je nutností pastorační činnost společně plánovat a uskutečňovat tak, aby měli všichni aktivní účast (a to podle pokynů místní církve). Pastorační a jiné rady nemají mít spoluúčast pouze formální, ale musejí být znamením společenství. Nenahraditelné místo zde mají salesiánští spolupracovníci, kteří jsou prvními pomocníky v apoštolské práci a v přebírání zodpovědnosti. radost Salesiáni si musejí dávat velký pozor, aby neztratili spontánní průzračnou radost, která tvořila v Don Boskově oratoři opravdu jedinečnou atmosféru. Tato radost se může probouzet např. liturgickými slavnostmi, ve kterých se oslavuje naděje dějin spásy. Rámec radosti pak naplní každého radostí ze života a vděčností k Bohu nad dary, které všem tak velkodušně dává. 3.7. Přednostní volba mladých Dle Všeobecných pravidel salesiánské Kongregace se má farnost svěřená Kongregaci vyznačovat povahou a zaměřením k mladým především nejchudobnějším. Aby vládl ve svěřené farnosti salesiánský apoštolát, je nutností, aby členové komunity zůstali věrni svému poslání a uskutečňovali zakladatelovo charisma ve službě mladým lidem. Ve farní službě je jedinečná možnost a příznivé podmínky pro setkávání se s mladými lidmi a poznávání jejich přirozeného prostředí. Je zde možnost sledovat mladé lidi v celém výchovném cyklu od dětství až do dospělosti a být v přímém kontaktu nejen s nimi samými, ale i s jejich rodinami. To je o to důležitější, že dnes ubývá křesťanských rodin. Aby mohlo dojít k znovuevangelizování rodiny a společnosti, je nutností poznat podmínky, v nichž mladí žijí a k tomu dává farní apoštolát dobré podmínky. Je potřeba, aby se do celkové diecézní pastorace zapojily všechny složky salesiánské rodiny, jako výraz církevní jednoty. Salesiánský farní apoštolát obsahuje prvek mládežnického střediska - oratoře. Oratoř má být otevřená všem mladým v okolí, ale zvláště by měla sloužit mládeži farnosti a formovat ji. V takovémto případě je ředitel oratoře zástupcem faráře pro oblast mládeže a spolu se svými pomocníky (salesiány a laiky) se musí snažit začleňovat aktivity oratoře do celkové místní pastorace. Koordinaci zajišťuje farář. Zde se také ukazuje nutnost neustále se snažit budovat harmonii vztahů mezi farností a jinými salesiánskými díly, jako např. v oblasti plánování společného života, plánování a uskutečňování pastorace, finančních záležitostí, apod.. Je potřeba mít neustále na paměti, že pokoncilní pastorační misijně založená farnost je společenství věřících, jimž předsedá farář, který je za farnost také bezprostředně odpovědný. Laici pak mají právo na odpovědnou účast organizační a v určitých případech i rozhodovací. Na farnost se salesiáni již nedívají jako na samostatné dílo stojící po boku ústavu nebo školy, ale jako na centrum a základ jejich služby místnímu společenství. Farnost je tak pracovním polem, jehož středem je společenství salesiánů. Základem je živá přítomnost salesiánského společenství, které si bere za úkol evangelizovat nějaký obvod, vytvořit v něm křesťanské společenství s důrazem na práci s mládeží. Salesiánský dům se stává otevřeným dynamickým centrem pastorační činnosti, koordinuje všechny pastorační činnosti včetně školy, především ve službě mládeži tohoto obvodu. Farnost vyjadřuje totálnost Božího lidu, který žije na určitém území. Salesiánská farnost, která si uvědomuje celou komunitu osob, uplatňuje přednostní starostlivost o mladé lidi. Při upřednostňování mladých je na prvním místě otázka, která se týká celé farní komunity a její pastorace. Ta se projevuje v různých úsekových iniciativách farní pastorace : " pastorace, která si volí výchovnou linii a ve všech svých činnostech se tak stará o vyzrávání osobností; " pastorace, která se snaží o pozornost a propojení se světem mladých; " pastorace, která otevírá možnosti pro aktivní účast mladých a podporuje jejich střet a dialog s dospělými; Cíle, kterých by chtěli salesiáni dosáhnout, by se daly shrnout asi takto : " křesťanská farní komunita by se měla snažit rozvíjet pozornost a zájem vůči světu mladých, zaujímat vůči mladým pozitivní postoj, snažit se o zlepšení komunikace s mladými a poznávat jejich konkrétní životní problémy; " farnost by měla být místem dialogu mezi generacemi, místem střetávání; " farnost má mladým nabídnout možnost skutečné misionářské výchovy k víře, která upřednostňuje starost o lidi vzdálené a chudé a přiměřeně k možnostem každého mladého člověka mu napomáhat k poznání jeho vlastního povolání; Nabízí se zde však otázka, jak takovýchto cílu dosáhnout, kterým směrem se ubírat, aby se došlo cíle, jaké prvky farního života se mají více rozvíjet a podporovat. Salesiánský program, jak cíle dosáhnout by se dal shrnout do několika bodů : " salesiánská komunita s mládežnickým povoláním Salesiánská farnost je jiná forma přítomnosti mezi mladými. Farní komunita proto musí mít předpoklad : pozitivního a srdečného přístupu ke světu mladých, systematické prohlubování pastorace mládeže, schopnost přijímat a vést jak příležitostný dialog tak i systematický výchovný rozhovor. " farní komunita se schopností otevřít se mladým a vychovávat je Předpokládá : optimistické a radostné prostředí, systematickou výchovu dospělých, aby mohli být pro mladé vzorem, připravovat podmínky pro dialog mezi dospělými a mladými, podporovat a formovat spoluzodpovědnost mladých na farním životě, starat se a pomáhat formovat též rodiče mladých a vychovatele komunity. " mládežnické prostředí výchovy a evangelizace Oratoř - mládežnické středisko zde funguje jako místo s konkrétním formačním programem a zároveň i jako místo průzkumné misionářské iniciativy, ve které se hledá cesta k navázání kontaktů se vzdálenými. " otevřenost k okolní oblasti Především jde o spolupráci s výchovnými organizacemi a sociálními institucemi (školy, sociální projekty). Dále jde o to snažit se o kontakt s dalšími místy, kde dochází ke sdružování mládeže. 4. FARNOST DOLNÍ POČERNICE Dolní Počernice se nacházejí na východním okraji Prahy a od roku 1974 jsou součástí Prahy 9. Dolní Počernice mají 1850 obyvatel a svým uspořádáním připomínají spíše větší vesnici nežli pražskou čtvrť. Obyvatelé Dolních Počernic bydlí v rodinných domcích, panelák zde nenajdete. Toto uspořádání se promítá i do života farnosti. Atmosféra mezi farníky je zde spíše rodinná, oproti např. velkým pražským anonymním farnostem. Farnost Dolní Počernice byla svěřena, arcibiskupem pražské arcidiecéze Miloslavem Vlkem, do správy řeholnímu institutu Salesiánů Dona Boska na základě smlouvy s účinností k 1. srpnu 1991. 4.1. Historie farnosti Vzhledem k tomu, že předmětem této práce není historický vývoj farnosti, nebudu se tomuto tématu věnovat dopodrobna. Nicméně se myslím, že je důležité alespoň stručně historii farnosti nastínit. Zdrojem informací pro tuto kapitolu byla kronika dolnopočernické farnosti, sepsána místním varhaníkem Mirkem Heroldem v 90. letech 20. století. Srdcem Římskokatolické farnosti v Dolních Počernicích je farní kostel, zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie, který stojí v blízkosti dolnopočernického zámku, s nímž tvoří historický areál. Nahlédneme-li do historie, zjistíme, že tento kostel vznikl jako románská stavba asi v 2. polovině 12. století. Na konci 17. století byla obec Dolní Počernice (v té době to byla malá ves) přidělena k farnosti Hostivař, jejíž duchovní správci tak obstarávali i duchovní službu v Dolních Počernicích. Roku 1786 byly pak Dolní Počernice přiděleny k farnosti v Kyjích. Při tomto přidělení žádali dolnopočerničtí obyvatelé o samostatnou duchovní správu. Byli však odmítnuti - zřejmě proto, že obec měla v té době pouze 36 domků. Samostatná farnost byla v Dolních Počernících zřízena až o 111 let později, v roce 1897. Od této doby se zde vystřídala řada administrátorů. Farnost - dle místních pamětníků - nebyla ničím výjimečná a návštěvnost byla průměrná. Jakýsi první zlomový bod v pastoraci dolnopočernické farnosti nastává roku 1986 s příchodem administrátora P. Jiřího Paďoura , na kterého je v této farnosti vzpomínáno jako na člověka, který dokázal farnost "rozhýbat". 4.1.1. Příchod salesiánů Jak jsem již uvedla výše, v roce 1991 byla farnost Dolní Počernice svěřena do duchovní správy řeholnímu institutu Salesiánů Dona Boska. S příchodem salesiánů začal v budově fary fungovat i aspirantský dům Dominika Savia v Dolních Počernicích. Místní salesiáni se již od počátku snažili nejenom obhospodařovat kostel a faru, ale snažili se také o sblížení s místními obyvateli, zvláště pak s mladými hledajícími lidmi. Postupně se tak začala rozbíhat "spolča", kde mohli lidé sdílet svou víru nebo mohli zažít jakési první sblížení s křesťany a poznávat tak, co jsou vlastně zač. Od zimy roku 1991 zde začala probíhat každonedělní oratoř . Pomocí této "modlitbo-hráčské" oratoře se do farnosti zapojila řada mladých lidí, kteří se vzájemně sblížili a někteří začali i docházet do kostela na mši svatou. Někteří také přijali později křest a biřmování, začali chodit ke svátostem. Zároveň probíhaly farní výlety, které byly další dobrou příležitostí k vzájemnému sblížení. K salesiánské činnosti patřila v té době i práce v nedalekém dolnopočernickém dětském domově. Dalším aktivitami byla např. farní schola, secvičování zpěvu s kytarou, vánoční divadlo při dětské mši svaté, apod.. Salesiáni se též začali pomalu sbližovat s dětmi ze školy (budova školy sousedí s budovou fary) a o přestávkách s nimi hráli míčové hry. Součástí farního života začaly být i různé poutě konané během roku. O prázdninách organizovali dolnopočerničtí salesiáni tradiční salesiánské "chaloupky" . Od 2. října roku 1994 se ustavila každou první neděli v měsíci mše svatá speciálně pro děti. Tento zvyk trvá dodnes. Jestliže vypočítáváme aktivity, které se s příchodem salesiánů do farnosti rozběhly, nesmíme opomenout záslužnou kompletní rekonstrukci fary a četné opravy prováděné na kostele. 4.2. Salesiánský noviciát a farnost Farnost Dolní Počernice je specifická nejenom tím, že ji vede řeholní společnost, resp. . salesiáni, ale též tím, že je v budově fary též salesiánský noviciát. Jak již bylo zmíněno výše, s příchodem salesiánů do farnosti zde započal svou činnost aspirantát (r. 1991). Od 10. srpna 1995, kdy byla farnost předána P. Janu Komárkovi SDB, se do Dolních Počernic přestěhoval salesiánský noviciát, který doposud sídlil v Hodoňovicích. P. Komárek tak krom duchovní správy začal vést zároveň i noviciát. Skupinky noviců zde pobývají vždy jeden rok. Pobyt je ukončen složením slibů, které se koná vždy 16. srpna v Kobylisích. A tak je každý rok jak ve znamení loučení se se "starými" novici, tak i vítání se s novici nově příchozími. Po P. Komárkovi byl jmenován do zdejší dolnopočernické farnosti P. Josef Kopecký ml. SDB, který se stal od 1.7. 1998 administrátorem farnosti a zároveň i novicmistrem. Z funkce administrátora byl P. Kopecký uvolněn dne 14.1.2002 (převzal P. Pavel Hertl), avšak ve vedení salesiánského noviciátu nadále pokračuje. Jestliže někdo uslyší spojení "noviciát a farnost", možná si řekne, že to nejde dohromady. Většina lidí si představuje noviciát jako něco podobné klášteru, jako místo, které musí být vzdálené hlomozu světa, někde v čarokrásném stínu stromů, stranou všech světských starostí. Není tomu tak a salesiánský noviciát to dosvědčuje. P. Kopecký k tomu říká : Noviciát je konkrétní prostředí, kde se připravují konkrétní lidé na život v řeholi a službu s tím spojenou. A je to služba opět konkrétní podle úkolů, které právě zde a nyní před touto řeholní rodinou stojí. Základním cílem každého, kdo žije noviciát v Dolních Počernicích, je integrita jeho osoby v Kristu podle salesiánského charismatu. Učí se zde žít s Pánem Ježíšem, přijímat jeho styl poslušného, chudého a čistého života, poznávat ducha salesiánů, zkoušet jejich styl komunitního života. To vše v kontaktu se současnu společností, s její radostí a nadějí, smutkem a úzkostí. Život dolnopočernické farnosti má své místo ve všech těchto uvedených jednotlivých cílech salesiánského noviciátu. Farnost je součástí Dolních Počernic a je zapojena do života velkoměsta. Salesiáni tedy nejsou odříznuti od dění ve společnosti. Kontakt s dětmi a mladými Dolních Počernic, spolupráce s komunitou v Kobylisích, to vše je spojuje s realitou okolního světa. Salesiánská služba farnosti je potom jakousi odpovědí na výzvy společnosti. Všichni, kdo prožívají noviciát, jsou zapojeni do plánování, přípravy a hodnocení pastoračních aktivit. Mají svoji odpovědnost za určité úseky pastorace mezi dětmi a mládeží (katecheze, schola, společenství mladých, aktivita volného času pro "věřící a nevěřící", rodiny s malými dětmi). "Staří salesiáni" předávají novicům zkušenost života a práce komunity takto pastoračně zaměřené, zkušenost práce v týmu. Dle P. Kopeckého jde o originální a delikátní styl vztahů, kde se záležitosti sdělují a kde není místo pro sólové jízdy. Současně je přítomno vědomí, že ne vše se pokaždé může povědět naplno, že je třeba i čekat, až bude pole připraveno ke žni. Mladí se konfrontují také s limity starších, učíme se navzájem si pomáhat i odpouštět. Viděno z pohledu praktického, farněpastoračního, to má své výhody i nevýhody. Noviciát je roční. Každý rok se tedy farnost musí seznámit s novými novici a naopak. Nejvíce je to asi cítit ve vztahu s dětmi na katechezi a ne vždy se podaří změny katechetů přemostit. Každoroční "přísun" nových sil může být pro některé členy farnosti i demotivační. Každý školní rok začínají salesiáni v nové sestavě. "Nově příchozím je třeba věci znovu vysvětlit a nešetřit přitom času. Na to mají právo, a proto v Počernicích jsou. Tato práce ovšem není vidět navenek a může se zdát, že toho až tak moc neděláme. Na druhé straně mladí jsou pokaždé impulsem k něčemu novému. Rekapitulace našeho 10ti letého působení ve farnosti ukázala, co nebylo a vyrostlo," říká P. Kopecký a dodává : Je nutné, aby všechny tyto aktivity měly místo v naší modlitbě, studiu, přemýšlení. Aby se stávaly místem setkání jednotlivce i komunity s Bohem. Je tedy třeba promýšlet, reflektovat, organizovat i pružně měnit program noviciátu. I to je můj úkol. 4.3. Pastorační činnost ve farnosti V současné době bydlí na dolnopočernické faře 7 lidí : 4 salesiáni a 3 novicové. (V loňském školním roce, tj. 2001-2002, zde byli novicové čtyři.) Přítomnost noviců se promítá i do pastorační práce. Každý novic má vždy na starosti určité pole působnosti. V letošním roce je to tak, že jeden obstarává katechezi mladších dětí, druhý obstarává katechezi dětí starších a třetí má starosti farní scholu. V kostele v Dolních Počernicích se slouží v neděli vždy 2 mše sv. - první od 8:30 (s varhanami) a druhá od 10:00 (tzv. . kytarová - za doprovodu kytar, flétny, el. piána, případně bubínku, apod.). Při druhé mši sv. se zpívají písně ze zpěvníku Hlahol nebo z Hosany. Tato druhá mše sv. je také častěji navštěvována mladými lidmi a rodinami s dětmi. Jak již bylo zmíněno, vždy první neděli v měsíci je mše sv. od 10:00 tzv. . "dětská" . Ve farnosti probíhá během roku řada pravidelných akcí. Tyto pastorační činnosti ve farnosti se dají rozdělit na činnosti konané pravidelně 1x v týdnu, 1x v měsíci, 1x v roce či několikrát do roka. 4.3.1. Činnosti konané pravidelně 1x týdně Aktivity probíhající v prostorách fary : " denní oratoř (klubovna) Oratoř se uskutečňuje každý den od pondělí do pátku. První část probíhá od 7:30 do 7:50 (ráno před školním vyučování), druhá část je pak od 12:30 do 15:00. Náplní jsou především hry jako pink-ponk, kalčo (stolní fotbal), stolní hry, apod.. Do oratoře docházejí nejvíce děti v rozmezí kolem 9-13 let a to jak děti "věřící", tak i "nevěřící". Dohled nad aktivitami, probíhajícími v oratoři, má vždy jeden řeholník spolu s novici. " výuka náboženství Výuka náboženství probíhá pravidelně každý pátek a uskutečňuje se ve třech skupinách : - děti ve věku 6-10 let (I. stupeň základní školy) - děti ve věku 10-14 let (II. stupeň základní školy) - společenství mladých (14-19 let) Na rozdíl od oratoře sem docházejí děti, které rodiče na náboženství přihlásili (tedy především ty, které se účastní nedělní mše sv.). Výuku náboženství mají na starosti novicové, přičemž každý novic má zodpovědnost za určitou věkovou skupinu (společenství mladých vede v současné době salesián řeholník). Dohled nad výukou má administrátor farnosti. " nácvik zpěvu Nácvik zpěvu probíhá každou neděli ráno před druhou mší svatou, která je "kytarová". Nácvik zpěvu má na starosti jeden z noviců. Aktivity probíhající mimo faru : " nedělní oratoř Nedělní oratoř se koná každou neděli vždy od 14:00 do 16:00 hodin. Oratoř probíhá formou různých her v tělocvičně základní školy (která je umístěna hned vedle budovy fary) a, stejně jako oratoř ve všední den, následuje na konci nějaký naučný příběh. Tato oratoř se nejvíce konává ve výše zmíněné tělocvičně, avšak někdy též v blízkém zámeckém parku či v zimě na místním zamrzlém rybníku (bruslení). Účastní se většinou děti ve věku 6-14 let (někdy spolu s rodiči). Program má na starosti 1 salesián spolu se 2 novici. " sport Každý čtvrtek od 20:00 do 21:30 se hraje v místní školní tělocvičně fotbal a volejbal. Zatímco oratoř je pro děti, tato aktivita je pro jejich rodiče. Kromě rodičů se této činnosti účastní také mladí ve věku asi 18-25 let a samozřejmě většina salesiánů (a noviců). 4.3.2. Činnosti konané pravidelně 1x měsíčně " dětská mše svatá Vždy každou první neděli v měsíci je druhá mše sv. věnovaná dětem. Je to animovaná bohoslužba slova. Příprava na tuto bohoslužbu se koná asi 13 dní před určenou nedělí a podílejí se na ní rodiče dětí (stabilně skupinka asi 6ti lidí) spolu s administrátorem farnosti. " farní káva Každou druhou neděli v měsíci se jak po první, tak po druhé mši sv. koná tzv. . farní kafe. Jedná se o příjemné posezení všech kdo mají zájem na faře při kávě, čaji a většinou i nějakém koláči. " společenství rodin Společenství rodin v Dolních Počernicích se schází jednu středu v měsíci. Jedná se o setkání mladých rodin s dětmi. Koná se vždy v jedné z rodin. Přítomen je vždy také administrátor farnosti. 4.3.3. Činnosti konané pravidelně 1x (a více) ročně " poutě Vždy v květnu a v září se koná pouť do Staré Boleslavi. Je to společná pouť farnosti Dolní Počernice, Horní Počernice a Kyje. " výlety ministrantů Výlety ministrantů se konají několikrát do roka. Organizují se novici. " výlety dětí Výlety dětí se organizují pro děti docházející na náboženství nebo do oratoře. Konají se pravidelně 2x do roka (vždy jeden na jaře a druhý na podzim). Spolu s dětmi se účastní většinou všichni dolnopočerničtí salesiáni s novici. " chaloupky O prázdninách se pořádají pro děti (asi 7-14 let) salesiánské chaloupky. Jedná se o týdenní pobyt v přírodě, v horách na zapůjčené chalupě. Organizaci má na starosti jeden salesián spolu s novici. " sliby noviců Sliby noviců se konají každý rok 16. srpna v Kobylisích. Účastnit se mohou všichni farníci. " oslava Dona Boska Oslava Dona Boska se koná každý rok vždy o víkendu kolem data 31. ledna. " táboráky Pravidelné "rozlučkové" táboráky se konají vždy na konci školního roku a po slibech noviců (koncem srpna). Pravidelně se pořádá táborák 30.dubna (čarodějnice). Táborák je vždy spojen s nějakými aktivitami (hry, zpívání písniček, apod.). Na přípravě táboráku se podílejí salesiáni s novici. " Den dětí, babí léto Oslavu Dnu dětí a oslava babího léta se koná každý rok v blízkém zámeckém parku. Jedná se o půldenní oslavu (vždy odpoledne), která je většinou mimo jiné spojena s provozem "lanovky" (natažený provaz). Tyto oslavy mají ve své režii novicové spolu s řeholníkem salesiánem. Jak je vidět, aktivit konaných v dolnopočernické farnosti je opravdu mnoho. Je zde vidět jak aktivní činnost všech salesiánů tak i všech noviců, kteří se na vedení farní služby podílejí. Dle mého názoru je to také jeden z důvodů, proč je farnost tak "živá". Jeden kněz by asi takovéto množství aktivit zvládnout nemohl. 4.4. Průzkum názorů ve farnosti Ve farnosti jsem udělala ústní formou průzkum názorů na situaci, kdy vede farnost řeholní společnost (obecně) a dále konkrétně salesiáni. Otázky byly následující : 1) V čem vidím a)výhody b)nevýhody ve vedení farnosti řeholní společností (obecně) ? 2) V čem se mi líbí (mě zaujala) salesiánská spiritualita ? 3) V čem vidím výhody, že farnost Dolní Počernice vedou salesiáni ? Zde jsou odpovědi : administrátor farnosti Dolní Počernice 1a) Zapojení řeholní společnosti do vedení farnosti vidím jako konkrétní možnost vnímat charismatický rozměr církve a význam a poselství zasvěceného života. Výhody vidím v obohacování farnosti konkrétním charismatem té které řeholní společnosti. Do pastorace je zpravidla zapojeno více lidí (řeholníků) než pouze farář a lidé ve farnosti si tedy mohou vybírat kněze nebo řeholníka - laika, který je pro ně a pro službu Božímu lidu více přijatelný. Toto se týká zejména duchovního vedení či doprovázení a nesvátostné pastorace. Kde je ve farnosti řeholní komunita s větším počtem kněží, nabízí se i pestřejší paleta svátostné pastorace zvláště ve svátosti smíření a sloužení mše sv. včetně homilií. Výhodou je také komunita pastoračního stylu řeholního společenství. 1b) Možné nevýhody pro farnost mohou nastat v případě, že řeholník - farář má ještě povinnosti, které vyplývají z jeho řeholního statusu a které výrazně odčerpávají jeho čas a energii pro díla a pastoraci mimo farnost. Určitým rizikem může být "specializace" konkrétní řeholní rodiny na určitou vyhraněnou skupinu např. věkovou nebo umělecky citlivou nebo hluboce duchovně žijící apod.. 2) Salesiánská spiritualita mě zaujala svou nevyvýšeností a laskavostí. Salesián je pro mě člověk, který se necítí být více a lépe křesťanem než ten komu přichází pomáhat a vlastně sloužit. Silně mě fascinovala osobnost Jana Boska, jeho pokora a důvěra v Boží pomoc a spoléhání na Marii Pomocnici. Jádrem salesiánského charisma je preventivní systém, který ve výchovné, ale i duchovní praxi znamená : nechat růst dobro vložené Bohem do srdce každého člověka a věřit tomuto daru darovanému vždy originálně. 3) Tato farnost, která patří spíše mezi malé farnosti (rozlohou, počtem pravidelných návštěvníků, počtem křtů, svateb, pohřbů, apod.) se určitě může označit jako farnost živá. Díky malé vnitřní prostoře v kostele mohu říci, že dvakrát za neděli je při bohoslužbách kostel plný. Fungují zde dvě pěvecká tělesa - Dolnopočernický chrámový sbor a Schola mladých, které doprovázejí bohoslužby. Je postaráno o květinovou výzdobu i o praní měšního prádla a liturgických rouch. Dvakrát ročně přijde dost ochotných farníků, aby před svátky vysmýčili celý kostel. Do kostel přichází velké množství rodin s malými dětmi, které jsou pro tuto farnost perspektivou. Konkrétní výhodu pro farnost Dolní Počernice v tom, že ji vedou salesiáni, spatřuji v základní jistotě, že v dnešní době, kdy je nedostatek kněží a nových kněžských povolání, má tato farnost dnes a jistě dalších čtyřicet let jistotu, že zde kněz stále bude. Toto má myslím na myšlení farníků velký vliv. Další výhoda je konkrétnější. Je to rozmanitost služeb, které farnímu společenství může poskytnout přítomnost řeholní komunity na dolnopočernické faře. Výlety s dětmi, poutě, setkávání před a po mši svaté, prožívání společenství zejména mladých, nabídky pro ministranty, nabídky letních chaloupek, otevřenost fary pro sportovní aktivity. nynější novicové Z rozhovoru s nynějšími novici se dají udělat tyto závěry : 1a) Více lidí v komunitě znamená možnost provozování více činností. Otevírá se zde možnost různých aktivit nad rámec klasické nedělní mše sv.. Lidé mají také možnost setkat se s lidmi, kteří chtějí dát svůj život Pánu (což je pro novice také určitý závazek). 1b) Nevýhodou je možná někdy složitější spolupráce - více lidí znamená více názorů. Problém může nastat, pokud někomu ve farnosti nevyhovuje ta určitá spiritualita. 2) Salesiánská spiritualita nás zaujala především proto, že salesiáni nejsou uzavřeným podnikem (klášter), ale máme otevřené dveře pro všechny, neboť každý je dar boží. Líbí se nám upřednostňování mládeže - u mladých to začíná a to, co každý mladý člověk prožije v dětství a mládí, nese po zbytek života. Nehledě na to, že mladí jsou pro církev budoucnost. Líbí se nám preventivní systém vypracovaný Donem Boskem, kdy je zde snaha předcházet negativním jevům. Jde o to, zajímat se o člověka jako o celek - vzdělání, práce, náboženství, pomoc při rozhodování se o svém budoucím povolání, pomoc při nalezení správní orientace v životě. Také k tomu slouží salesiánské oratoře, kdy se děti mohou "vyblbnout", ale je zde vždy přítomen někdo, ke komu mohou přijít a svěřit se mu, poradit se. Výhodou je i to, že "zkušení" salesiáni mohou předávat své poznatky nově příchozím. Také se nám líbí různorodá činnost - Bůh není pouze v kostele, ale i v těch nejobyčejnějších soutěžích na hřišti, v lese, 3) Díky tomu, že do farnosti každoročně přicházejí mladí salesiáni, se farnost stává živá - má ducha, není to pouze papírová formálnost. Proto, že nás je na faře více, můžeme zvládat i více aktivit. farníci Z rozhovorů s farníky vyplývají tyto závěry : 1a) Kladně je hodnoceno to, že se většinou nejedná o jednoho člověka ve vedení farnosti, a proto je zde větší množství aktivit. Také je zde přítomno více lidí, na které se dá obrátit. Je zde větší možnost vytvářet ve farnosti společenství. V neposlední řadě dává řeholní společenství možnost hlubšího pohledu na život lidí, kteří se Bohu zasvětili. 1b) Problém může nastat, pokud dojde k nadřazenosti zájmů řeholního společenství nad zájmy farnosti nebo pokud je řeholní komunita zaměřena pouze na úzký okruh lidí ve farnosti. 2) Lidé si váží toho, že je to spiritualita, která se zaměřuje na mládež a její životní formaci. Nabízí pro mladé možnost náboženské výchovy i duchovního doprovázení. Na první pohled se salesiáni neodlišují od laiků a tím i možná vypadají přístupněji a přináší to rovnější vzájemný přístup s farníky. 3) Dotázaní farníci se shodují na tom, že jsou spokojeni s tím, že farnost Dolní Počernice vedou salesiáni. Největší výhody vidí v tom, že se salesiáni věnují dětem a dospívající mládeži (tento názor převládá jak u dotazovaných dospělých, tak i u mládeže). Farnost se postupem času stala místem setkávání dětí i dospělých, a to jak v kostele, tak i při sportovních a jiných akcích a programech připravovaných salesiány. Je zde přijímáno kladně také to, že při potřebě osobního rozhovoru je zde větší možnost výběru za kým člověk může jít, komu se svěřit. U jednoho farníka se vyskytla se námitka, že mu salesiánská spiritualita osobně nevyhovuje a že mu přijde zúžená. Cílem tohoto průzkumu bylo zjistit názory lidí na nynější situaci ve farnosti. Z vyslovených názorů vyplývá, že většina farníků je spokojena s tím, že farnost Dolní Počernice vedou salesiáni (i přes některé námitky na "jednostrannost" salesiánské spirituality). Nejvíce je ceněno to, že farnost dokáže působit jako společenství lidí, které se neuzavírá před okolním světem, ale je schopno přijmout mezi sebe nově příchozí členy a také to, že se salesiáni otevírají i dětem z "nevěřících" rodin, které tak mají možnost seznámit se s křesťanským pohledem na svět. ZÁVĚR Na základě provedeného průzkumu církevních dokumentů a srovnáním teorie s popsaným životem dolnopočernické farnosti lze závěrem konstatovat, že přítomnost salesiánů ve farnosti je pro místní společenství lidí jednoznačně přínosem. I vzhledem k uzavřené smlouvě je zde jistota budoucího zabezpečení chodu dolnopočernické farnosti (smlouva se uzavírala v roce 1991 na dobu 50 let). Přítomna je zde také jistota určité kontinuity duchovního vedení, což se dá považovat v dnešní nestálé době za velký klad. Z názorů místní křesťanské komunity lze říci, že je pro farnost významnou součástí také salesiánské svědectví života v Bohu, ze kterého mohou ostatní mnoho čerpat. Kladná stránka přítomnosti salesiánů ve farnosti však, jak se zdá, není pouze na straně farníků (laiků), ale též na straně salesiánů. Ti tak mohou uskutečňovat své poslání ve službě mladým lidem, se kterými jsou (nejenom) díky práci ve farnosti v kontaktu. Každý věřící člověk tíhne k určitému druhu spirituality a tím je dáno také to, že zřejmě nikdy nebude celé farní společenství ztotožněno s jedním určitým druhem spirituality, který ta která řeholní společnost do farnosti přináší. Co se však týká dolnopočernické farnosti, na nějaké větší, zásadnější problémy jsem během rozhovorů s farníky nenarazila. Možná zde hraje roli také to, že komu salesiánský přístup přímo nevyhovuje, v okolí jsou na výběr jiné farnosti. Spíše bych se však klonila k názoru, že zde hraje velkou roli otevřená komunikace mezi farníky a salesiány, díky které se vzájemné bariéry mohou odbourávat. Vzájemný dialog také otevírá dveře k vytvoření opravdového farního společenství. A to se myslím v Dolních Počernicích daří. SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK AA Apostolicam actuositatem AAS Acta Apostolicae Sedis AG Ad gentes c. d. citované dílo CIC Codex Iuris Canonici CNCh A Congregavit nos in unum christi amor EN Evangelii nuntiandi Ch D Christus Dominus LG Lumen gentium Mu R Mutuae relationes PC Perfectae caritatis PO Presbyteorum ordinis SC Sacrosanctum Concilium SDB Salesiáni Dona Boska Srov. srovnej UR Unitatis redintegratio SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Prameny : Akta zvláštní XX. generální kapituly, dokument 5., Salesiánská činnost na farách, Řím, 1971. Dokumenty II. vatikánského koncilu, Zvon, Praha, 1995. Kodex kanonického práva, Zvon, Praha, 1994. Saleziánska pastorácia mládeže, základná koncepcia, odbor pro saleziánskou pastoráciu mládeže, Vydavateľstvo Don Bosco, Bratislava, 1999. Stanovy a pravidla Společnosti sv. Františka Saleského, Řím, 1984. Zasvěcený život ve světle reformy II. vatikánského koncilu, Matice cyrilometodějská s.r.o., Olomouc, 1997. Literatura : Acta Apostolicae Sedis, commentarium officiale, Vatikán, 1978. Bible, český ekumenický překlad, Biblická společnost, 1990. D´ostilio Francesco, Il parroco religioso, Libreria editrice Vaticana, Vaticano, 2000. Górecki Edward, Církev se uskutečňuje ve farnosti, Matice cyrilometodějská s.r.o., Olomouc, 1996. Hrudníková Mirjam OP, Řeholní život v českých zemích, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2001. Katalog pražské arcidiecéze, Arcibiskupství pražské, 2003. Kronika dolnopočernické farnosti. Opatrný Aleš, Pastorace v postmoderní společnosti, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2001. Synoda o zasvěceném životě, poselství synody a svědectví účastníka, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 1995. Internetové stránky : www.czso.cz (7.4.2003) www.sdb.cz (17.3.2003) PŘÍLOHY 1. Kopie smlouvy 59 2. Foto fary a kostela v Dolních Počernicích . 61 Příloha č. 1 Příloha č. 2 Kostel v Dolních Počernicích (foto 2002) Fara v Dolních Počernicích (foto 2002) OBSAH Úvod ...3 1. Farnost - obecně 4 1.1. Etymologický pojem farnosti . 4 1.2. Biblické chápání farnosti 5 1.3. Historický vývoj farnosti 5 1.4. Kanonický pojem farnosti .. 7 1.5. Dokumenty II. vatikánského koncilu a farnost ... 8 1.6. Pastorační situace v České republice a farnost ... 10 2. Farnost a řeholní společnost .. 13 2.1. Historické počátky a rozvoj řeholní farnosti .. 13 2.2. Kanonické právo a řeholní farnost . 16 2.3. Dokument Mutuae relationes . 19 2.3.1. Pestrost služeb v církvi . 20 2.3.2. Požadavky v oblasti řeholního života .. 22 2.3.3. Požadavky pastoračního poslání řeholních křesťanů ... 23 2.3.3.1. Spolupráce na diecézní úrovni . 24 2.4. Dokument Congregavit nos in unum Christi amor . 26 2.5. Pastorační problémy řeholních farností v České republice 26 3. Farnost a salesiáni . 28 3.1. Salesiánské dílo .. 28 3.1.1. Vznik salesiánského díla a jeho rozšíření po světě .. 28 3.1.2. Historie salesiánského díla v České republice . 29 3.2. Zapojení salesiánů do místní církve .. 30 3.3. Oživení farní struktury 32 3.4. Salesiánská farnost jako společenství vedené řeholní komunitou .. 34 3.4.1. Rozdělení zodpovědnosti v salesiánské farnosti .. 36 3.5. Prostředky formace farního společenství 37 3.6. Pastorační charakteristiky salesiánské farnosti ... 39 3.7. Přednostní volba mladých ... 40 4. Farnost Dolní Počernice . 43 4.1. Historie farnosti .. 43 4.1.1. Příchod salesiánů .. 44 4.2. Salesiánský noviciát a farnost . 45 4.3. Pastorační činnost ve farnosti . 46 4.3.1. Činnosti konané pravidelně 1x týdně ... 47 4.3.2. Činnosti konané pravidelně 1x měsíčně ... 48 4.3.3. Činnosti konané pravidelně 1x (a více) ročně .. 49 4.4. Průzkum názorů ve farnosti 50 Závěr ... 54 Seznam použitých zkratek .. 55 Seznam použité literatury ... 56 Přílohy 58 Obsah . 62 Práce s romskou mládeží odborný seminář 23. - 25. 11. 2001 Salesiánská provincie Praha - Odbor pastorace mládeže a Vyšší sociálně pedagogická a teologická škola Jabok Sborník "Práce s romskou mládeží" vydala Salesiánská provincie Praha pro svou vnitřní potřebu a potřebu účastníků semináře. Vydala: Salesiánská provincie Praha-Odbor pastorace mládeže Kobyliské nám. 1, Praha 8, 182 00 Tel.: 02/83029228 e-mail: pastor@sdb.cz www.sdb.cz Obsah: Předmluva Mgr. Viktor Sekyt Historie Romů RNDr. Milan Pospíšil Současná situace Romů v ČR Ph Dr. Eva Davidová Specifika, hodnoty a spiritualita Romů Mgr. Jiří Rous Práce s romskou mládeží v církvi Mgr. Jiří Rous Romské dítě ve škole Mgr. Pavel Kuchař Metodika práce s romskou mládeží Mgr. Alžběta Matochová Komunitní práce a vzdělávání romských asistentů Salesiánská střediska mládeže pracující s romskou mládeží Vyšší sociálně pedagogická a teologická škola Jabok Literatura Milí čtenáři, předkládáme vám sborník přednášek, které zazněly na odborném semináři o práci s romskou mládeží, který se konal ve dnech 23.-25. listopadu 2001 v prostorách Vyšší sociálně pedagogické a teologické školy JABOK v Praze. Seminář pořádala Salesiánská provincie Praha ve spolupráci s Jabokem. Na seminář byli pozváni především ti, kdo s romskou mládeží pracují v rámci církevních institucí. Seminář poskytl účastníkům průřez celou širokou problematikou, od dějin Romů přes etnografické zajímavosti, principy výchovné a komunitní práce, až po přehled současných romských politických, kulturních a vzdělávacích aktivit. Hlavním důvodem, který nás vedl k uspořádání semináře, byla potřeba poskytnout pracovníkům církevních institucí odbornou pomoc pro práci s Romy. Dalším cílem semináře bylo zprostředkovat vzájemné kontakty mezi těmi, kdo v této oblasti pracují. Sborník obsahuje texty, které nám zaslali autoři přednášek. Věříme, že přinese užitek jak čtenářům, kteří v této oblasti už pracují, tak i zájemcům, pro něž se tato publikace možná stane první informací o problematice romské mládeže. Jsme rádi, že se nám podařilo získat ke spolupráci jak pracovníky z oblasti veřejné správy a odborníky - etnografy, tak i zkušené pedagogy z praxe, a doufáme, že tento seminář byl dalším krokem ve vzájemné spolupráci mezi výchovnými a charitními zařízeními na tomto poli. V Praze dne 24. ledna 2002 P. Michal Kaplánek, SDB Historické kořeny mentality Romů Mgr. Viktor Sekyt Většina národnostních menšin žijících v naší republice se liší od ostatních obyvatel jen jazykem a několika kulturními zvyklostmi zasahujícími především soukromou sféru. Způsob stravování, oblékání, práce užívání volného času, rodinných zvyklostí apod. je shodný, nebo jen nepatrně odlišný. Poláci, Němci, Slováci či Maďaři žijící trvale v ČR mají prakticky stejný systém hodnot jako Češi, Moravané a Slezané. S příslušníky těchto národnostních menšin se snadno domluvíme, případné odlišnosti jsou spíše osobní, nežli národnostní. Romové jsou jiní. I když mluví česky, přikládají stejným slovům často poněkud jiný význam, jejich jednání se řídí jiným žebříčkem hodnot a nedorozumění, ke kterým často dochází jsou pro ně i pro příslušníky většiny často nepochopitelná. Odtud není daleko k podkládání zlých úmyslů nepochopené skupině a k vzájemnému osočování. Většina pak považuje za správné se od této menšiny distancovat, schvaluje její segregaci, dopouští se diskriminace. Menšina pak v rámci svých možností toto chování oplácí, nebo hledá lepší místo k životu za hranicemi země. Na počátku všech etnických konfliktů je nedorozumění. Ovšem k porozumění je cesta svízelná. Každý člověk má svou osobní historii a chceme-li mu rozumět, musíme se s touto osobní historii seznámit a pochopit ji. Lidová moudrost říká: Bereš-li si dceru, prohlédni si tchýni, nebo: Jaký otec, takový syn. Už z těchto příkladů je jasné, že naši předkové nebrali osobní historii na lehkou váhu. Vedle osobní historie existuje kolektivní historie skupin, které jsou spojeny společným osudem. Tato skupinová historie pak podstatně ovlivňuje chování všech členů skupiny. A právě pochopení této kolektivní historie nám pomůže pochopit i jednání jednotlivců. Žijeme ve společnosti, která po staletí užívá výhod vlastního území, společného jazyka s jednotnou soustavou pojmů, všemi uznávaný systém hodnot, sdílenou kulturu. Naše kultura vznikala na základech antické vzdělanosti, byla ovlivněna judaismem a především křesťanstvím. Po staletí je vzdělanost určována univerzitami a prostřednictvím školské soustavy se dostává prakticky do všech koutů země. Evropská vzdělanost nahradila tradované vědění našich předků, určila naše hodnoty, které se mezi jednotlivými evropskými národy jen málo liší. Skupinou, která zůstala donedávna nedotčena tímto vývojem jsou Romové. Romská vzdělanost byla donedávna jen sdílením rodových tradic, včetně znalosti řemesla. Pravidelná školní docházka pro všechny romské děti byla u nás zavedena teprve v roce 1945, ve světě v mnoha zemích není samozřejmostí dodnes. Chceme-li tedy porozumět Romům, musíme se seznámit s tradicemi, které donedávna zcela určovaly jejich život a dodnes ho do značné míry spoluurčují. Romové pochází z Indie. Tato skutečnost je známa již více než dvě stě let, ale málo kdo se dosud zamýšlel nad tím, co to vlastně znamená. Indie je zemí se třemi úrodami do roka. Na jednom stromě vidíme zažloutlé vadnoucí listy vedle zelených v plné síle a nových pupenů; květy vedle plodů. Příroda je zde štědrá a k pouhému přežití nebylo třeba vynakládat mnoho sil (dnes díky přelidnění to už neplatí). Vedro, vlhko, množství hmyzu a prudké změny klimatu nepřejí vytváření hmotných statků. Vše podléhá rychlému rozkladu. Potraviny se kazí před očima, látky se rozpadají na těle a dům, postavený převážně z palmového listí, vydrží sotva rok. To však nevadí; palmového listí je nadbytek, potravin dostatek a také materiál na tkaní látek nechybí. Hrnčířská hlína je všude a tak Indové, kteří znali vypalovanou keramiku už po tisíce let, dodnes pijí z hliněných, na slunci vysušených pohárků na jedno použití. Je těžké cokoliv uchovat, ale není to vůbec nutné. Pro přežití to není důležité. A pro život zde stačí tak málo. Díky klimatu není třeba ani pevný dům, ani dobrá obuv, ani teplý oděv. Nepřekvapí nás, že právě v Indii vznikly nejúžasnější filosoficko náboženské spekulace. Společenský systém Indie je ale značně odlišný od evropského. Národnost - příslušnost k určité jazykové skupině nemá velký význam, ani náboženství není nijak důležité, zato příslušnost ke kastě je pro každého určující. Kasta - džatí - určuje povolání člověka, určuje kde bude žít, co bude jíst, jak se bude oblékat, s kým se bude stýkat, koho si může vzít za životního druha, jakým způsobem se účastní náboženského života atd. Každá kasta, kterých je v Indii více jak dva tisíce má svá nepsaná pravidla, svá tabu a naopak své příkazy, které musí všichni členové kasty dodržovat, ale které nemají žádnou platnost pro ty, kteří patří do jiné kasty. Za tisíciletí platnosti tohoto systému jsou již rozdíly mezi příslušníky jednotlivých kast i na úrovni fyziologické, každá kasta má svůj osobitý imunitní systém a styky s příslušníky jiných kast, kteří mají jiný imunitní systém je pro obě strany nebezpečný. Proto existují mezi kastami bariery, které omezují vzájemné styky, přísná hygienická pravidla nedovolují příslušníkům různých kast společně stolovat, pít z jedné sklenice apod. V této zemi žili Romové po mnohá staletí předtím, než se vydali na svou pouť. Víme, že v Indii kočovali - řemesla, se kterými přišli do Evropy patří v Indii ke kočovným řemeslům dodnes. Kastovní systém nedovoloval v rodině měnit řemeslo a tak syn pokračoval v řemeslu otce. Tato tradice se v romských rodinách udržela donedávna, teprve industrializace druhé poloviny minulého století připravila Romy o jejich tradiční způsob obživy. Snad kvůli bezpečnosti se rodiny kočujících řemeslníků sdružovaly a putovaly společně. Kováři, podkováři, kotláři, měďotepci, pasíři, korytáři, výrobci kartáčů a metel, košíkáři, zvěrolékaři, drezéři, řezníci, koželuhové, kožešníci, hudebníci - ti všichni nemohli najít odbyt pro své výrobky na jednom místě a tak nezbývalo, než za zákazníkem putovat. Dnes přelidněná Indie byla v době odchodu Romů ještě převážně pustá. Mezi jednotlivými městy a vesnicemi obklopenými poli byly lány nekultivované země, kde divoce rostlo mnoho druhů tropického ovoce a užitkových rostlin - jen natáhnout ruku. Tady putující řemeslníci, kteří ve vsi vyměnili své výrobky za rýži, čočku a tkaniny, doplňovali svůj jídelníček o zeleninu, ovoce, oříšky, koření a zřejmě i ryby a drobnou zvěř. Nikoho tím nepohoršovali a nikomu to nevadilo. Středověká Evropa, do které Romové přišli byla už jiná. Každý kus země zde měl svého majitele a ten si osoboval vlastnické právo i na všechno co na této zemi rostlo a žilo. Konflikty, které z tohoto různého pojetí vlastnického práva k zemi vznikaly, byly jednou z příčin následného pronásledování. Druhým zdrojem konfliktů Romů s Evropany bylo náboženství. V Indii vedle sebe žijí vyznavači buddhismu, hinduismu, džinismu, sikhismu, islámu i křesťanství bez velkých problémů. Jen samotný hinduismus, ke kterému se hlásí nejvíce vyznavačů, se rozpadá v desítky sekt a směrů, které se liší věroukou, praxí, liturgií, uznávanými a vzývanými božstvy a mnoha dalšími rozdílnostmi. Nikomu to nevadí, každý si praktikuje své náboženství podle své kasty a o druhé se nestará. Náboženské konflikty s muslimy a sikhy byly způsobeny jen tím, že tato expandující náboženství usilovala o větší vliv. Evropa v době příchodu Romů byla již celá křesťanská. Jedna věrouka, jednotná bohoslužba, jediný správný přístup k trojjedinému bohu. Církev brzy rozpoznává, že Romové nejsou těmi kajícníky za které se vydávají, a přidává se k světskému pronásledování. Vraťme se ale ještě k indické historii Romů a pokusme se domyslet co všechno si odsud ve svých tradicích odnesli. Dům na indické vsi vypadá dodnes podobně, jako v době, kdy zde Romové žili - střecha z palmového listí proti slunečnímu žáru, stěny z nepálených cihel a rohoží, místo oken a dveří jen závěsy. Spí se na zemi na rohožích, sedí se na zemi - nábytku není třeba. Když stavební materiál podlehne podnebním vlivům, dům se spálí a postaví nový. Kočující řemeslníci vozí své živobytí na vozech. Na nich, pod nimi a v jejich okolí i spí. "Domy", které si donedávna stavěli Romové v osadách na Slovensku se od těch indických lišili jen lepší tepelnou izolací a stejně tak vozy kočujících Romů se těm indickým podobaly k nerozeznání. (někteří Romové u nás kočovali až do roku 1958, kdy kočování zakázal zákon). Přehodnoťme svůj podiv nad tím, že Romové přidělené byty "vybydlí". Zkusme si představit, kolik návyků jsme si museli za generace předků osvojit, abychom uměli bydlet. (Voda se do podlahy nevsákne, je třeba jí hned utřít, vykypělé jídlo oheň plynového sporáku nespálí, okna se musí mýt, záchod se musí spláchnout po každém použití, doma se přezouváme, z věcí stíráme prach, nábytek impregnujeme, nádobí utíráme a ukládáme do skříní atd. To vše jsme se naučili od rodičů v útlém dětství, bylo nám to vtloukáno do hlavy tak, že to dnes považujeme za normální.) Laponští lovci, žijící v nejchladnějším podnebí, tráví ze všech lidí nejvíce času doma. Ženy z domů prakticky nevychází a muži jdou na lov jen dvakrát týdně na pár hodin. Lidé v tropech do svých domů chodí jen spát, vše ostatní dělají venku. Tak i Romové, i když už dávno nežijí v tropech, pokud je jen trochu slušné počasí, vysedávají venku nebo bloumají ve skupinách městem. Jistě jedním z důvodů jsou i přeplněné byty, ale venku se přece jen cítí Romové lépe. Často tak vzniká optický dojem, že je jich mnohem více, než jich skutečně je. Potraviny v indickém horku a vlhku, v ovzduší plném hmyzu přenášejícího nakažlivé choroby, jsou už po několika hodinách od uvaření životu nebezpečné. Proto se dodnes i v této hladové zemi vyhazují. Také Romové, i když mají doma ledničku, potraviny nepřihřívají, ale nesnědené vyhazují. Toto původně nezbytné hygienické opatření bylo jistě užitečné i v zemljankách a chatrčích v osadách na Slovensku, dnes ale zhoršuje sociální situaci i bez toho nejchudší skupiny obyvatel. U sociálních pracovnic pak vyhozené potraviny vyvolávají dojem, že ne tom ti Romové nemohou být tak zle, když i potraviny vyhazují. Snaha o uchování oděvů a předmětů denní potřeby v indickém podnebí je předem odsouzená k nezdaru. Oděvy je nutno z hygienických důvodů často a důkladně prát a jejich životnost snižuje i vlhké horko a ostrý sluneční žár. Musí-li se oděv prakticky denně prát aby nebyl zdrojem nákazy, není nutno dávat pozor na to, aby se neušpinil. Ta vnější špína se vypere s tou nebezpečnou vnitřní. Také v romských domácnostech se stále pere. Všimněte si těch do běla (bez Arielu) vypraných košil romských mužů, když vychází ráno z bytu. I romské děti jsou ráno jako ze škatulky. Přes den se umouní, ale nejsou za to hubovány, protože se pere tak jako tak. Nedostatek péče o oděv a jeho časté praní snižuje jeho životnost i v našich podmínkách, kde je to zbytečné. Indická tradice ale velí jinak. V Indii patřili Romové k více kastám, společné měli jen to, že jejich řemeslo nebylo možné provozovat na jednom místě. Tuto kastovní rozdílnost si přinesli do Evropy a dnes, kdy už téměř žádný z nich neprovozuje tradiční řemeslo, kdy se už všichni stravují a oblékají více méně stejně jako jejich evropští sousedé, tyto kastovní rozdíly udržované tradicí ovlivňují jejich život podobně, jako kdysi v Indii. Chce-li si romský chlapec vzít ženu z jiného rodu (kasty) musí překonávat značný odpor starších členů rodiny, v některých tradičnějších rodech je jeho snaha předem odsouzena k nezdaru. Pevný dům potřebuje údržbu, předměty vyžadují správné zacházení a stejně je třeba zacházet i se svou pověstí. Dobrou pověst si budujeme jako pevný dům, musíme ji udržovat a dbát o ni. Možná znáte to zvláštní uvolnění, když se o dovolené dostaneme na místo, kde nás nikdo nezná, kde můžeme vystoupit z komplexů svých rolí, které jsme si částečně sami zvolili, částečně nám však byly vnuceny, ale jako celek tvoří to, čemu říkáme naše dobrá pověst. Kočovník je však dnes zde, zítra jinde. Nemá čas vytvářet si "pověst". On musí udělat dojem. Že nenaplní všechna očekávání, že zklame ty, co mu uvěřili, to už není tak důležité. Svou dobrou pověst potřebuje pouze mezi těmi, kteří putují s ním. A ti na něm nechtějí, aby vždy držel slovo dané cizím, chtějí na něm aby se staral o svou rodinu a dodržoval skupinové normy, které jsou často velice odlišné od norem lidí, mezi kterými se kočovníci pohybují. Udělat dojem je důležité a Romové jsou dodnes mistry v dělání dojmu. Kdyby jim nepředcházela jejich pověst, jistě by snáze procházeli životem. Romové žijící v našich zemích, až na malou skupinu olašských, již více jak dvě stě let nekočují. Na jihovýchodě Evropy jim bylo umožněno se usadit, a když jejich tradiční řemesla ztratila v době manufakturní výroby význam, většina možnosti usadit se využila. Materiální podmínky lze vždy změnit rychleji než myšlení lidí. Mnohé kočovnické tradice se udržují ještě staletí poté, kdy se obyvatelé usadí. Dnes se u Romů projevují už jen vyšší mobilitou a ochotou se stěhovat a méně intenzivním vztahem k místu, kde žijí. Pokrok či vzestup v životě Indů, v souladu s jejich vírou, je možný jen v řadě za sebou následujících životů. V jednom životě se člověk narodí do jistých poměrů - kasty - a tyto poměry jsou neměnné. Není jeho úkolem se někam dopracovat, má dělat pouze to, co je údělem jeho kasty. Když to dokáže, zrodí se v příštím životě k lepšímu osudu - karmě. Tato víra zajistila Indii nebývalou stabilitu, ale dnes je překážkou jakéhokoliv pokroku. Romové už ztratili složitou argumentaci hinduismu, přesto víra v následné životy je dosud součástí jejich "soukromého" náboženství. Romové v našich zemích se většinou hlásí ke katolickému křesťanství, ale v jejich náboženském cítění najdeme prvky animismu, totemismu, panteismu i původních indických náboženství. Nemluvil bych o této religionistické zvláštnosti, kdyby neurčovala v mnoha případech chování dnešních Romů. Smíření s osudem, fatalismus, nedostatek úsilí, nechuť si pomoci sám. Nedostatek smyslu pro budoucnost, přílišné zaujetí současností a nekritické hodnocení minulosti. Romové, kteří podobně jako Indové, se cítí doma jen v přítomnosti, při návratech do minulosti prožívají tuto minulost znovu i se všemi emocemi a nemohou k ní tedy zaujmout kritický odstup. Česká pohádka začíná často určením místa a času: "za devaterými horami, za devaterými řekami žil před mnoha a mnoha lety jeden král" Toto místní a časové vymezení romským pohádkám chybí. Umístěním do vzdáleného prostoru a času se český vypravěč od svého vyprávění distancuje, dává ho do závorky s nadpisem "to je jen pohádka". Romská pohádka je příběh, který je v okamžiku vyprávění přítomen, je teď a zde. A právě tato Romská pohádka - toto vyprávění kde se míchají prostory a časy do jednoho zde a teď - tato pohádka je udržovatelem tradice z dávné indické vlasti. "Čas neléčí když nechce" říká básník, ale prozaicky je možno dodat, že čas v našem evropském pojetí léčí. Dnešní křivda je o pár facek, včerejší zvedne náš adrenalin až k hrubým slovům a rok stará křivda vyvolá jen úsměv. Proto z našeho středoevropského prostoru vymizela pomsta a když se tu a tam přece jen vyskytne, pochybujeme o duševním zdraví mstitele. Romský čas neléčí nikdy. Minulost bez kritického odstupu, zpřítomněná minulost plná emocí je stejně zlá jako událost ke které se mysl v paměti vrátila. Odtud i pomsta, která není tou naší zavilou pomstychtivou pomstou, ale afektivní reakcí na skutečnost, která se z minulosti zpřítomnila. Indické jazyky mají za sebou tisíciletí vývoje a některé z nich mají po více než dva tisíce let kodifikovanou gramatiku. Proti evropským jazykům je nápadné množství citoslovců a onomatopoií i mnohoznačnost četných slov. Doslovný zápis rozhovoru vyžaduje často komentář, aby bylo jasné, o co v něm vlastně šlo. Tuto vlastnost sdílí s indickými jazyky i romština, význam vět je často pochopitelný až z kontextu intonace hlasu, doprovodných gest, mimiky, pantomimiky a souběžně probíhající empatie až telepatie. Tento způsob dorozumívání, který mají Romové společný s Indy a který používají bez ohledu na to je-li jejich dorozumívacím jazykem romština nebo etnolekt češtiny, je tou překážkou, která brání romským dětem v dosahování školních úspěchů. Pokud učitel látku neprožívá, romské dítě, které přijímá jen třetinu informací z obsahu slov, mu nerozumí. (Zde se dle mého soudu přeceňuje význam romštiny jako případného vyučovacího jazyka, dobrý učitel se schopností empatie, který je skutečně zaujat dětmi i látkou, naučí romské děti stejně dobře ať bude používat jako vyučovací jazyk romštinu či češtinu). Snad i proto, že většina z nás ztratila schopnost mimojazykové komunikace, jsou naše nedorozumění s Romy tak častá. "Ciganit" je slovo, které ve slovenštině ale i v moravských dialektech češtiny znamená lhát. Jak je to s tou lhavostí Romů? Jedna z výhod, kterou nám náš jazyk poskytuje, je výhoda poměrně snadného vyhnutí se protiřečení. Aristotelovská logika, objevená dlouho před kodifikací evropských jazyků, poznamenala větnou stavbu tak, že protiřečení vnímáme jako gramatickou chybu a trvá-li kdo na něm tak ho máme za lháře či za blázna. To platí ovšem jen pro ty uživatele jazyka, kteří jsou v tomto jazyce doma, ti kteří myslí například v romském jazyce a do češtiny své myšlenky jen překládají, mohou se chytit do pasti logiky českého jazyka a jevit se pak jako lháři. Druhým zdrojem "lhavosti" Romů je snížená schopnost rozlišovat realitu, fantazii, vzpomínky a sny. V rámci rodinné výchovy si vytvoříme mezi těmito kategoriemi neprostupné zdi. To ovšem neplatí pro všechny kultury a neplatí to ani pro kultury indickou a romskou. Hranice mezi snem a skutečností zde není vedena tak ostře a snům je přikládán obdobný význam jako jiným životním událostem. Romové, jak už jsem zmínil, jsou proti Evropanům vybaveni úžasnou empatií. Snad i proto nám dokáží říkat to, co chceme slyšet a nezabývají se až tolik tím, je li to pravda. Ostatně říkat nepříjemné věci člověku se považuje v Indii, ale i mezi Romy za prjev neúcty. A konečně zatím co pro nás je pravda výpovědí shodnou s objektivní skutečností, tedy kategorií formálně logickou, pro Romy je pravda kategorií morální. Pravda je to, za co dám ruku do ohně a to se samozřejmě často nemusí shodovat s objektivní skutečností. Shrnuto a podtrženo - odečteme-li všechny lži, které bychom správně měli nazvat omyly, nejsou Romové o nic lhavější než ostatní národy. Pro Inda je štěstí je-li obdařen mnoha dětmi a podobně to vnímá i dnešní evropský Rom. Děti jsou okamžitou radostí a zajištěním budoucnosti. V dobách vysoké kojenecké i dětské úmrtnosti bylo toto emocionálně motivované počínání jedinou možností udržení rodu, v dnešním přelidněném světě je jistě kontraproduktivní. Změny v myšlení však pokulhávají za změnami společenských poměrů. Tradice přenášené po mnohá staletí z generace na generaci, kdysi záruka přežití, dnes zhoršují situaci Romů, ale i Indů v jejich vlasti. Nositelem tradic je rodina. Romská rodina je velká. Nejen pro velký počet dětí ale i pro rodinné soužití více generací. Romské dítě vyrůstá mezi větším počtem sourozenců, ale i bratranců a sestřenic, je v domácnosti nejen s rodiči a prarodiči, ale zpravidla i se strýci a tetami a jejich dětmi. Všechny tyto příbuzné vnímá jako blízké příbuzné a tím i jeho svět má jiné rozměry. Romská rodina i přes četné vnitřní šarvátky je na venek jednotná a pocit solidarity uvnitř je téměř absolutní. Také výchova v romské rodině je proti evropské rodině odlišná. V evropských rodinách je kladen velký důraz na výchovu k samostatnosti, dítě si zvnitřňuje zprvu vnější normy a tak si buduje páteř své budoucí osobnosti. Romské dítě toto zvnitřňování zdaleka tak nepotřebuje, svůj život stráví mezi spoustou příbuzných a tak se nikdy nebude muset rozhodovat samo za sebe. Místo individuality se v romské rodině pěstuje úcta ke starším, místo schopnosti prosadit se se pěstuje podřizování se skupině. V rodině existuje hierarchie starších a mladších, mužů a žen, ale každý člen velkorodiny se může ke každé věci vyjadřovat a jeho slovo může být vzato za kolektivní rozhodnutí. Navenek je pak člen rodiny jen nositelem tohoto kolektivního rozhodnutí. Už v odstavci o pohádkách jsem naznačil, proč jsou Romové více podobni indickým kočovným řemeslníkům, než Evropanům, mezi kterými žijí už tisíc let. Ruku na srdce, žijí skutečně mezi námi, nebo jen vedle nás. Kolik z nás vstoupilo do romských domácností jako host, kolik z nás hostilo Romy doma. Kdy jsme jim dali nahlédnout do karet a kdy jsme se skutečně zajímali, jaká karta jim padla. Romové po staletí putovali po Evropě, ale jejich putování nebylo kočováním řemeslníka za zákazníkem, ale útěkem před drastickými zákony a nelítostnými soudy. Léta jsme jim nedovolili se usadit, a pak jsme jim to neméně necitlivě nařídili. Soupisy Cikánů prováděné za první republiky snad i z bohulibých příčin posloužily k jejich pochytání do koncentračních táborů a k transportům do Osvětimi. Můžeme se divit dnešním Romům, že se nehlásí k Romské národnosti. Romové, kterým bylo povoleno se na Moravě a v Uhrách (na Slovensku) usadit, museli bydlet zpravidla mimo obce v tzv. . osadách. V posledních dvou stoletích se rozdíly mezi majoritní společností a romskou minoritou dále zvyšují. Povinné školství a tovární výroba mění mentalitu Evropy, zatímco Romové stagnují. Z národa šikovných řemeslníků a dobrých hudebníků se stává lumpenproletariát, který je hostitelským zemím na obtíž. Evropa se snaží omezit romskou populací, hledá řešení "cikánské otázky", jež vrcholí v tzv. . "konečném řešení" v koncentračních a vyhlazovacích táborech Třetí říše. Když po válce dochází k rozdělení Evropy, na demokratickou část západní a na totalitní režimy východní Evropy, mění se i osud Romů v obou částech. Na západě nutí ekonomický tlak Romy hledat své místo ve společnosti a zásahy státu Romům toto hledání usnadňují. Na východě stát se svými institucemi bere problémy Romů na svá bedra, udržuje je v závislém, nesvéprávném postavení, ale živí je systémem plné zaměstnanosti a sociálních dávek. Romové tak ztrácejí odpovědnost za svůj osud, ztrácejí svět svých hodnot i své sebevědomí. Komunistický režim pod líbivými hesly prováděl skutečnou genocidu Romů. Sociální inženýři si uzákonili nejen zákaz kočování (týkal se asi 10 % Romů) ale nařídili zákonem "rozptyl cikánů", který vedl k rozbití tradičních rodin a rodů. Přeřazováním dětí do zvláštních škol bez ohledu na intelektové schopnosti vedlo k předurčení k nekvalifikovaným pracím a znemožnilo vznik střední třídy. Tato "moderní" historie Romů vedla ke vzniku vlastností, které Romové s Indy nesdílejí, jsou to nedůvěra, podezíravost, nenávist a neochota. Objevují se v romské společnosti neslýchané jevy - neúcta ke starším, rozvodovost, neochota pečovat o vlastní děti, prostituce, kuplířství, lichva uvnitř rodu ap. Romové žijí mezi sebou a ne svou vinou na okraji naší společnosti. Nežijí s námi, ale vedle nás. Jejich staleté tradice je ovlivňují více než naše společnost se svými školami, státní správou, sdělovacími prostředky včetně televize. Proto jsou jiní. Nebudeme-li schopni pochopit jejich jinakost a zříci se svého arogantního přesvědčení, že jenom my máme patent na to co je správné, tak propast mezi námi a Romy, kterou vybudovali naši předkové, se stane ještě hrozivější a nebezpečnější. S hrůzou sledujeme v televizi etnické konflikty, které se nevyhýbají ani Evropě. A přitom na počátku těchto konfliktů byla jen jakási historicky vzniklá jinakost a neschopnost brát jiné jako jen jiné a nikoli horší. Kontakt: Úřad vlády České republiky Mezirezortní komise pro záležitosti romské komunity Mgr. Viktor Sekyt Vladislavova 4, 11000 Praha 1 Tel.: 02/96153511 sekyt.viktor@vlada.cz , www.vlada.cz Romové po roce 1989 RNDr. Milan Pospíšil Když se v době převratu před 11 lety začaly objevovat letáky projevující podporu Občanskému fóru, nacházel se mezi nimi i jeden začínající slovy ČHAVALE, ROMALE. Občan tehdy mohl jenom tušit, o co se v textu výzvy jedná. Jejími autory byli lidé z organizace, pojmenované zkratkou ROI. Romská občanská iniciativa byla v tom čase spontánně zahrnuta pod deštník Občanského fóra, takže po volbách v červnu 1990 mohli jako poslanci ČNR za Občanské fórum stanout pánové Balog, Giňa, Guži, Ing. Holomek a dr. Tatár, za komunisty pak pan Body. Kromě toho ve Federálním shromáždění dva zástupci za romské občany pod záštitou VPN, jeden Rom - komunista ze Slovenska a za Občanské fórum Klára Samková. Taková reprezentace odráží tehdejší atmosféru a do dnešní doby se již neopakovala. Po dalších parlamentních volbách roku 1992 zůstal z Romů v českém parlamentu již jenom Ladislav Body (za Levý blok), zatímco většina ostatních již nekandidovala (pokud je známo, pouze Ing. Holomek kandidoval za Občanské hnutí). Romská občanská iniciativa kandidovala ve volbách samostatně, což mělo za následek naprostý propad (o čemž svědčí volební výsledek 0.1%). Přesto tato doba znamená pro romskou komunitu formování přibližně jednoho sta aktivistů, kteří tehdy začínají zasahovat do věcí veřejných na lokální úrovni a dosahují i určité publicity jako leadeři. Ve státní správě jsou hmatatelným výsledkem v tomto prvním volebním období Zásady politiky vlády ČSFR k romské menšině a Zásady politiky vlády ke společenskému vzestupu romského obyvatelstva ČR , na nichž se podíleli kromě romských poslanců i další osobnosti romské komunity. Bohužel tento výsledek odborného i politického úsilí byl pojat státní správou formálně, další navazující politický dokument přijatý vládou před volbami v roce 1992 nedosáhl prakticky žádných výsledků, a nově jmenovaná vláda zodpovědnost za jeho plnění nepřevzala. Přesto však považuji tehdejší období za zásadně pozitivní pro další vývoj, protože tehdy bylo "z nejvyšších míst" formálně dáno najevo, že danou věcí je nutno zabývat se s plnou vážností a zároveň za přispění Romů. Zásluhu mají i první romští poslanci v českém parlamentu. Je nasnadě, že hlavní příčinou pozdějšího výrazného zhoršení situace bylo přijetí zákona o občanství a obsedantní trvání na jeho podmínkách (připomínám, že ani jeden z tehdejších poslanců sociální demokracie proti zákonu ruku nezvedl). Zákon o nabývání a pozbývání státního občanství ČR nebyl bezprostředně po rozdělení federace příčinou konfliktů, byla to nespokojenost se stoupajícím počtem útoků skinheads, projevů nesnášenlivosti proti Romům a jejich zhoršující se socio-ekonomické podmínky. V petici, kterou v únoru romská reprezentace předává předsedovi vlády Klausovi, tvrdost zákona o občanství ale figuruje. Reakcí na tuto protestní akci bylo usnesení vlády , v němž bylo stanoveno, že okresní úřady mají zřídit poradenskou službu pro vyřizování státního občanství. V tomtéž roce pak vláda přijímá první komplexní dokument, Situační zprávu o problematice romské komunity, který předpokládá zvýraznění aktivity státní správy. O mizivém efektu vládního usnesení přijatého v souvislosti se Zprávou však svědčí fakt, že z celkového počtu asi 80 ustanovených národnostních poradců na okresních úřadech jich bylo pouhých sedm romského původu. Jinak byl ovšem tento rok relativně velmi úrodný na množství vládních materiálů , bohužel jejich schválení "nahoře" neznamenalo skutečné uvádění do života. Není nutné napadat tehdejší vládu z pokrytectví či přímo z rasismu, jako to někteří kritici vyjadřovali. Co však chybělo, byla dostatečná odvaha schválené politické rozhodnutí patřičně prosadit. Situace v následujících letech 1994 a 1995 je podobná jako v roce 1993, s tím rozdílem, že oprávněně stoupá kritika tvrdosti zákona o občanství (objevují se mj. nové skupiny osob, o něž stát nejeví žádný zájem jako o občany, např. děti, které - i když žijí od narození v ČR a po celý život jsou pod kuratelou dětských domovů, většinou státních - nejsou vnímány jako občané). Charakteristické je, že státní orgány v této době projevily aktivitu prakticky pouze tehdy, když došlo k rasově motivovaným násilnostem, bohužel většinou vraždám. Co se týče romské účasti na řešení záležitostí jich se týkajících, v Radě pro národnosti vlády ČR, která je ovšem pouze poradním orgánem vlády, byli postupně ustanoveni za členy tři Romové (Ondřej Giňa, mjr. Stanislav Daniel a Rudolf Tancoš, Ondřeje Giňu pak nahradila Mgr. Jarmila Balážová). Z resortů jediná dvě ministerstva přijala zástupce romské komunity do svých struktur tím, že zřídila poradní sbory pro národnostní otázky. Rada pro národnosti v té době byla jedinou platformou, kde se romští zástupci snažili prosazovat návrhy na řešení aktuálních problémů romské komunity, bohužel bez významných výsledků. Jediný významnější návrh se týkal postupu státních zástupců při hodnocení rasově motivovaných trestných činů. V roce 1995 byla sekretariátem Rady pro národnosti zorganizována dvě setkání romské reprezentace se členy vlády, a to s ministrem vlády, předsedou Rady pro národnosti Igorem Němcem, a s ministerským předsedou Václavem Klausem. V roce 1996 se konaly další parlamentní volby, tentokrát i poprvé do horní komory. Z hlediska úspěšnosti romských kandidátůbyl výsledek naprosto příznačný: buďto byli nominováni na nevolitelných místech, nebo se rozhodli pro stranu, která byla v drtivé většině případů neperspektivní. Nicméně jako určitý úspěch lze brát skutečnost, že voleb do Poslanecké sněmovny, konaných v červnu, se účastnilo 18 romských kandidátů (z toho dvě ženy): politická strana volební kraj (počet kandidátů) Svobodní demokraté Jihomoravský (1) Nezávislí Praha (1), středočeský (1), jihočeský (1), severočeský (1), východočeský (2), západočeský (1), jihomoravský (2), severomoravský (1) Strana demokratické levice Praha (2), východočeský (2), jihočeský (1) Levý blok jihočeský (1) Strana českých komunistů Praha (1) Listopadových voleb do Senátu se jako kandidáti zúčastnili - rovněž neúspěšně a pod neúspěšnými firmami - 4 romští leadeři. V tomto roce ještě před parlamentními volbami se uskutečnila rovněž dvě setkání romské reprezentace s ministrem práce a sociálních věcí, Jindřichem Vodičkou, a s Ivanem Pilipem, ministrem školství, mládeže a tělovýchovy. Důležitým krokem, který přispěl k výraznému posunu v řešení romského postavení, bylo jmenování Ing. Pavla Bratinky ministrem vlády a zároveň předsedou Rady pro národnosti. Ten na základě požadavku člena Rady Ondřeje Giňi ustanovil koncem roku Pracovní skupinu ad hoc Rady pro národnosti pro záležitosti občanů romské národnosti. V lednu 1997 také prosadil do plánu práce vlády předložení Zprávy o situaci romské komunity. Cílem Pracovní skupiny ad hoc byla šetření případů rasově motivované diskriminace a násilí, přičemž členy této skupiny bylo Pavlem Bratinkou jmenováno 7 resp. ektovaných romských osobností (Jarmila Balážová, mjr. Stanislav Daniel, Ondřej Giňa, Ing. Karel Holomek, JUDr. Emil Ščuka, Rudolf Tancoš a Ivan Veselý), dále pak Ing. Petr Uhl a Václav Trojan, nezávislí aktivisté v oblasti ochrany lidských práv (krátkou dobu ve skupině pracovala i JUDr. Klára Samková-Veselá). Významným výsledkem práce Pracovní skupiny byla obsáhlá závěrečná zpráva o šetření případu vraždy Tibora Danihela v Písku. Zpráva o situaci romské komunity se po přijetí vládou v říjnu roku 1997 stala - zčásti vlivem zrychleného vývoje daného hromadným odchodem Romů do Kanady a zčásti pro svůj kritický pohled namířený na přístup státní správy k Romům - populárním vládním dokumentem. Byla ojedinělá mj. i tím, že jejími průběžnými oponenty byla i skupina romských a dalších ("neromských") odborníků. Usnesení , které vláda nakonec napodruhé přijala, obsahovalo další pokus ustanovit na úrovni okresů ve státní správě funkci, která by umožnila Romům výrazněji participovat na věcech jich se týkajících. Počítalo se s tím, že naprostá většina Romů nebude v dané době mít patřičnou kvalifikaci k výkonu uvedené funkce, a že pro státní správu tento fakt může znamenat příležitost, jak se vyhnout stanovené povinnosti. Proto byly zadány funkce dvě - romský poradce (pro náročnější práci zaměřenou na koncepční a analytické postupy) a romský asistent (především pro práci v terénu). Ve stejné době, jako byla připravována definitivní verze tzv. . Bratinkovy zprávy, odvysílala (dne 5. srpna 1997) TV Nova dokument o emigraci některých Romů do Kanady. Bezprostředně po něm následoval hromadný odchod. Proto 14. srpna navštívila tehdejšího premiéra Václava Klause skupina pěti romských leaderů (dr. Emil Ščuka, Ondřej Giňa, Ladislav Body, Rudolf Tancoš a Ivan Veselý) s požadavkem, aby vláda dala výrazně najevo svou vůli pomoci v romských záležitostech. Jedním z výsledků jednání byl příslib předsedy vlády "zřídit drobný sekretariát v těsné blízkosti jeho dveří". O necelé tři týdny po schůzce schválila vláda materiál , kterým tento orgán zřídila, aniž by tehdy specifikovala jeho podobu a postavení. K tomu došlo záhy, když byl přijat dokument , jehož přílohou byl statut Meziresortní komise pro záležitosti romské komunity. Členy Komise je vedle zástupců ministerstev (na úrovni náměstků ministra), kanceláře veřejného ochránce práv a Kanceláře prezidenta republiky 12 představitelů romské komunity. Práci Komise zajišťuje Kancelář Komise (v počtu sedmi pracovníků včetně výkonného místopředsedy). K naplnění statutu Komise bylo nutno v brzké době vybrat její členy, zvláště pak výkonného místopředsedu. Na listopad bylo proto ministrem vlády Bratinkou svoláno dosud největší shromáždění romských reprezentantů pokud možno ze všech regionů i činných sdružení. Základní databáze těchto lidí vznikla na základě doporučení nejvýznamnějších organizací, výběr se pohyboval kolem 80 osob. Z toho přes 70 se v listopadu 1997 dostavilo do Lichtenštejnského paláce, kde celých 6 a půl hodiny výběr probíhal. Protože bylo zapotřebí splnit podmínku veřejného výběru, bylo poté vyhlášeno veřejné výběrové řízení, na jehož základě a v kombinaci s doporučeními shromáždění byla jmenována brněnská psycholožka Mgr. Monika Horáková. Ostatní členové komise byli podle statutu nominováni na základě předchozích jednání. Dnem 1. ledna 1998 tak začal svoji činnost tento poradní orgán vlády ČR. Romskou komunitu zde za dobu její existence reprezentovali postupně Růžena Bandyová, Monika Horáková, Jiří Daniel, Josef Facuna, Ing. Karel Holomek, Klement Kuzma, Margita Lakatošová, Josef Lakatoš, Vojtěch Lalík, Vojtěch Lavička, Iveta Millerová, Robert Oláh, Lýdie Poláčková, Matěj Šarközi, Ján Šipoš, Marta Tulejová, dr. Petr Tulia a Ivan Veselý, dnes většinou romští poradci. Moniku Horákovou vystřídala Mgr. Iva Pellarová a o rok později nastoupil do funkce výkonného místopředsedy Komise Roman Krištof. Na Bratinkovu zprávu navazuje řada vládních dokumentů, které mají napomáhat plnění úkolů, které spolu s Bratinkovou zprávou vláda přijala. Koncem minulého roku to bylo celkem 121 úkolů, přehled o tom, komu byly uloženy, uvádí následující tabulka: Resort Počet úkolů (splněno/plněno/nesplněno) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy 29 (2/19/8) Ministerstvo práce a sociálních věcí 14 (2/4/8) Ministerstvo vnitra 18 (7/7/4) Ministerstvo kultury 9 (1/4/4) Ministerstvo průmyslu a obchodu 3 0/1/2) Ministerstvo zemědělství 2 (0/1/1) Ministerstvo životního prostředí 2 (0/0/2) Ministerstvo obrany 5 (0/2/3) Ministerstvo spravedlnosti 10 (0/7/3) Ministerstvo pro místní rozvoj 9 (0/7/2) Ministerstvo zahraničních věcí 3 (1/1/1) Ministerstvo zdravotnictví 3 (0/0/3) Ministerstvo dopravy a spojů 2 (0/0/2) Úřad vlády (odbor lidských práv) 9 (4/41) okresní úřady 2 (1/1/0) Pozn. termín "plněno" znamená rovněž "částečně plněno", termín "nesplněno" vyjadřuje také vysvětlení "zatím nelze hodnotit". Vláda za poslední tři roky přijala celkem 22 usnesení, které se dotýkají postavení romské komunity. Z toho se jich pět zabývá kausou "Matiční", tři řeší otázku památníku obětem romského holocaustu v Letech a tři se vztahují ke kampani proti rasismu. Přehled usnesení vlády se vztahem k romské komunitě: Číslo usnesení Anotace 192 (19. března 1998) ke zprávě o postupu státních orgánů při postihu trestných činů motivovaných rasismem a xenofobií nebo páchaných příznivci extremistických skupin 279 (7. dubna 1999) o koncepci politiky vlády vůči příslušníkům romské komunity napomáhající jejich integraci do společnosti (1. stručná, tezovitá koncepce romské integrace) 720 (14. července 1999) ke zprávě o postupu státních orgánů při postihu trestných činů motivovaných rasizmem a xenofobií nebo páchaných příznivci extremistických skupin a o aktivitách extremistických uskupení na území ČR v roce 1998 789 (28. července 1999) k návrhu usnesení o opatřeních proti hnutím směřujícím k potlačení práv a svobod občanů 978 (22. září 1999) o podpoře výstavby Vesničky Soužití v Ostravě Muglinově 384 (19. dubna 2000) k informaci o poznatcích k občanským sdružením, politickým stranám a politickým hnutím, registrovaným u Ministerstva vnitra, jejichž činnost je v rozporu se zákony podle nichž Ministerstvo vnitra registruje občanská sdružení, politické strany a politická hnutí 387 (19. dubna 2000) k rozvojovému programu komunitního bydlení občanů romské národnosti v městě Brně a zlepšení interetnických vztahů ve společnosti (Cejl-Bratislavská) 599 (14. června 2000) koncepce politiky vlády vůči příslušníkům romské komunity, napomáhající jejich integraci do společnosti 994 (11. října 2000) k návrhu opatření vlády, vedoucích k uspořádání celospolečenské a parlamentní debaty o dosažení nápravy vztahů mezi většinovou společností a romskou menšinou 1052 (23. října 2000) ke zprávě o působení romských poradců na okresních úřadech 1105 (8. listopadu 2000) o převedení finančních prostředků v rozpočtové kapitole Všeobecná pokladní správa státního rozpočtu na rok 2000 1 Kampaň proti rasismu 34 (11. ledna 1999) k přípravě kampaně proti rasizmu 549 (31. května 1999) k přípravě kampaně proti rasizmu 102 (24. ledna 2000) ke Zprávě o průběhu kampaně proti rasizmu Závěrečná zpráva o průběhu kampaně proti rasizmu Lety u Písku 36 (11. ledna 1999) k přípravě pietní úpravy míst někdejších koncentračních táborů v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu na Moravě 280 (7. dubna 1999) o dalším postupu v souvislosti s nacistickou genocidou Romů 486 (17. května 1999) k pietní úpravě místa bývalého cikánského tábora a památníku v Letech u Písku Kausa Matiční 35 (11. ledna 1999) k Rozhodnutí Výboru pro odstranění rasové diskriminace (CEDR) 2 (53) z 11. srpna 1998 týkajícího se České republiky 505 (26. května 1999) ke zprávě o postupu ve věci usnesení zastupitelstva městského obvodu Ústí nad Labem Neštěmice z 15. září 1998 č. Z/69/68 týkající se stavebních úprav v Matiční ulici v Ústí nad Labem - Neštěmicích 1054 (6. října 1999) k problematice stavby plotu v Matiční ulici v Ústí nad Labem 1111 (18. října 1999) k usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR k žádosti o rozhodnutí ve věci pozastavení výkonu usnesení obecního zastupitelstva městské části Ústí nad Labem Neštěmice 1226 (15. listopadu 1999) k informaci zástupce vlády o průběhu jeho jednání o odstranění plotu v Matiční ulici v Ústí nad Labem - Neštěmice Několik poznámek ke vzdělávání Při bližším ověřování výsledků, které plnění úkolů přineslo, je za pozitivní možno označit zřízení přípravných tříd v rámci základního školství. Podle dostupných pramenů je poměr základních a speciálních škol cca 2:1, což je také předmětem mnohých sporů. Již samotná existence speciálních škol je otevřenou otázkou, na niž existuje více protichůdných názorů. Resort školství má dosud nesplněný úkol ověřit správnost testování dětí ohledně zvláštních škol, nicméně je dobře, že samotní Romové již začali jevit zájem o to, zda jejich děti budou chodit do základní nebo zvláštní školy. Školní rok Počet tříd (dětí) 1993-1994 18 (?) 1994-1995 26 (?) 1995-1996 36 (?) 1996-1997 31 (381) 1997-1998 69 (658) 1998-1999 100 (1237) 1999-2000 114 (1425) 2000-2001 151 (1910) Zdroj: www.msmt.cz Vedle základního školství roste zájem také o přípravné třídy v předškolních zařízeních, jichž existuje 9 a pracují zde rovněž romští pedagogičtí asistenti. Často se objevuje požadavek, aby "co nejvíce romských dětí mohlo chodit do mateřské školy". Do jisté míry však z takových výroků vyznívá přesvědčení, že stát cítí potřebu romské dítě přesadit z "neinspirativního" (rozumíme "patologického") prostředí romské rodiny do péče veřejných vzdělávacích institucí. Dalším krokem, který lze řadit k úspěšnějším, je ustanovení funkce romských pedagogických asistentů, jejichž počet byl v letošním březnu 203. V požadavku vysloveném pro tuto funkci je uvedena i znalost prostředí romské komunity a spolupráce s ní. Romští poradci/asistenti/koordinátoři Od roku 1997 existuje možnost dosažení středoškolského vzdělání v oboru sociální práce, které bylo původně koncipováno pro splnění kvalifikačního předpokladu u funkce romského poradce a romského asistenta. Tento krok lze hodnotit jako jeden z úspěšných. Romští poradci v současné době pracují v 75 okresech, na magistrátech tří statutárních měst a magistrátu hl. m. Prahy (v jednotlivých pražských obvodech navíc osm dalších), přičemž ze 60 % jsou to Romové. Vedle nich působí několik romských asistentů, kteří mají být zaměřeni více na kontakt s praxí. Podle vyjádření samotných poradců nejfrekventovanější otázkou je bydlení. Romským poradcům mají být na okresech nápomocny poradní sbory a s reformou veřejné správy by měla být v rámci krajského úřadu zřízena funkce koordinátora romských poradců. Sociální politika Oblast sociální politiky může posloužit jako příklad špatné komunikace uvnitř státní správy. Resort práce a sociálních věcí spravuje státní politiku zaměstnanosti, do níž zařazuje i Romy. Potřeby trhu práce pojímá neutrálním - politicky "barvoslepým" způsobem. Takový přístup hodnotí jiní úředníci státní správy jako nulovou snahu zaměřit se na nezaměstnané Romy ("v opatřeních MPSV není vůbec brán ohled na příslušnost k romské menšině"). Ministerstvo přitom vypracovalo čtyři kvalitní analytické studie na témata zásadní pro případné změny socio-ekonomického postavení Romů zásadní. Daný stav v popsané oblasti sociální politiky ilustruje, jak na sebe uvnitř jedné a téže státní správy narážejí dva základní principy: byrokratický (např. MPSV) a idealistický ("mesiánský", odbor pro lidská práva), přičemž společná je jim pouze neústupnost. Ve vládních materiálech lze najít odpor věci řešit na straně jedné a pasáže plné emotivních výrazů, výčitek ("někdo nebyl někam pozván...") a novinářských dysfemismů na straně druhé. Osobně bych dával přednost tomu prvnímu, bude-li srozumitelným způsobem oslovován a inspirován první stranou. Tak tomu však není, ke škodě všech, kdo mají upřímnou snahu věci rozumným způsobem řešit. K problému bydlení a nezaměstnanosti V mnoha městech České republiky vznikají v posledních letech enklávy ohrožené nebo již postižené sociálním vyloučením. Jsou obydlené rodinami s nejnižšími příjmy, dlouhodobě nezaměstnanými, lidmi závislými na sociálních dávkách. Mnoho obyvatel těchto čtvrtí, ulic a bloků je romského původu a ke všem jejich handicapům se tak přidává tíže stereotypu "cikána", jak si ho vytvořila společnost. Tito lidé s nízkým vzděláním, zaměstnaní před listopadem 1989 v těžkém průmyslu a ve stavebnictví, byli ze všech nejhůře připraveni na ekonomickou transformaci posledních deseti let a byli jí také nejvíce postiženi. Dělníci romského původu byli zpravidla jako první propouštěni z krachujících nebo transformujících se podniků, obvykle s neformálně podaným odůvodněním, že "není dost práce pro naše lidi". Jiná možnost zaměstnání pro většinu z nich neexistovala a dodnes neexistuje. Pokud se pracovní příležitost najde, žadatel ji nezřídka odmítne, protože státní systém sociální ochrany je jak známo nastaven tak, že příjmy z málo kvalifikované práce jsou pro rodiny s dětmi srovnatelné s příjmy z dávek sociální podpory a sociální péče. Život v takových lokalitách je bezútěšný a pro samotné jejich obyvatele bezvýchodný. Lidé tu žijí ve stavu celkové letargie, nejsou ochotní cokoliv udělat, nějak si pomoci. Volí krátkodobé životní strategie, cílené jen na uspokojení základních potřeb. Nerozumějí prostředí kolem sebe, cítí se v něm ztracení a mají pocit, že je svět mimo jejich komunitu vůbec nepřijímá. Žijí v pocitu ohrožení a strachu ze změn a nových věcí, s nedostatkem životního rozhledu a kreativity. Byli zbaveni společenských vazeb se vším pozitivním, co tyto vazby znamenaly, včetně nepsaných pravidel společenského chování a sociální kontroly. V rámci takových subkultur pak vzniká svět svérázných pravidel a hodnot, o kterých většina z nás nemá představu. Státní systém sociální ochrany se tu míjí účinkem, protože v něm není prostor pro pochopení individuální situace klienta. Sociální práce v podání státních institucí má totiž převážně administrativní povahu. Místní samosprávy většinou činnost pro zlepšení situace v chudinských enklávách nevyvíjejí. Rasově motivovaná trestná činnost - represe Je nepochybné, že dosavadní vývoj v této oblasti již své ovoce začíná přinášet. Bezesporu dochází k příznivé polarizaci v postojích mladé generace - lze věřit, že převážná většina mladých lidí je aktivnější v odmítání nesnášenlivosti. Přesto však je množství příslušníků (cca 6 000) či obdivovatelů (????) pravicového extremismu varováním a výzvou všem, kdo mají vliv na formování názorů. Bohužel v tomto smyslu střední a seniorská generace silně selhává, a to především svou nečinností a vlastními problémy s xenofobií a nesnášenlivostí. Dlouho tolerovaná nečinnost příslušníků represivních složek v této věci posílila vědomí mnohých Romů, že jediné řešení, jak čelit rasově motivovaným výpadům, je okamžitá sebeobrana, popř. zvyšující se agresivita. V loňském roce zahájilo ministerstvo vnitra tříletý vzdělávací modul pro budoucí policisty, příslušníky národnostních menšin, který zahájilo celkem 24 romských uchazečů. Zatím čtyři z nich podle ministerstva vyhověli podmínkám přijetí do služebního poměru. K problému rasové diskriminace v restauracích Nejčastěji se uvádí, že Romové nejsou pouštěni do restaurací. K tomuto problému bylo vládou na základě Bratinkovy zprávy uloženo ministru průmyslu a obchodu "ve spolupráci s Českou obchodní inspekcí důsledně dbát dodržování zákona o ochraně spotřebitele". Česká obchodní inspekce zaměstnává čtyři Romy, kteří podle MPO v období I.-IX. minulého roku uskutečnili celkem 870 kontrol a rasové projevy nezjistili K výsledkům sčítání lidu Jak víme, řada údajů v letošním sčítání lidu nemile překvapila. Kromě nižšího počtu členů římskokatolické církve je také třikrát nižší množství osob, které se přihlásily k romské národnostní menšině. Narozdíl od těch, kteří měli v úmyslu vysoká čísla používat jako bojový prostředek k prosazování cílů, se domnívám, že nižší počty svědčí nejen o případném strachu, ale možná o tom, že všichni příslušníci dnešní české společnosti čím dál tím víc vidí sami sebe jako individuality, a nemají potřebu identifikovat se s určitou skupinou. Podle mého názoru není třeba význam statistických dat přeceňovat. Národnosti v České republice (census 1991 a 2001) Romové ve veřejné správě Do úřadů centrální správy byly postupně přijaty některé romské osobnosti. Kromě poradce ministra práce a sociálních věcí, Ladislav Bodyho, který v resortu působí již od voleb v roce 1996, byli na Ministerstvo vnitra přijati pánové Mitráš a Baláž, kteří se zde (bohužel pouze krátce) zabývali problematikou rasově motivovaných trestných činů a náboru Romů do policejního sboru. Jako poradce ministra vnitra působí od dubna 1998 mjr. Stanislav Daniel. V resortu školství pracuje od listopadu 1997 Albína Tancošová a v resortu zahraničních věcí krátce působil Vojtěch Rác. V sekretariátu Rady vlády pro národnostní menšiny již více než 10 let pracuje známý zpěvák a herec Ladislav Goral. V předčasných parlamentních volbách v roce 1998 zaznamenali Romové jeden úspěch, a to poslanecké křeslo Moniky Horákové za Unii svobody. Neúspěšně kandidoval za KDU-ČSL v severních Čechách Ladislav Body, kterému zkomplikovalo situaci jeho bývalé členství v KSČ, a umístil se až na 17. místě na kandidátce. Co se týče komunálních voleb, minimálně v pěti městech byli Romové zvoleni do místního zastupitelstva (např. pan Kotlár, majitel známé romské restaurace v Českém Krumlově, zvolený na kandidátce ODS). Některé příklady dobré praxe Brněnské Muzeum romské kultury: Náplní své činnosti široce přesahuje rozměry muzejních institucí (výstavy, publikace, vzdělávací pořady). Protože donedávna sídlilo v provizorních podmínkách, byla depozita naskládána po krabicích nebo putovních výstavách. Poté, co vláda vyčlenila v roce 1997 celkem 35 mil. Kč na rekonstrukci budovy a dům "na Bratislavské ulici" byl opraven, rozhodla vloni Poslanecká sněmovna přispět na dokončení stavebních úprav částkou ve výši 7 mil. Kč. Romští novináři, romské pořady: Ondřej Giňa ml., Jarka Balážová, Iveta Kováčová, Richard Samko, pořady Amare Roma, Velký vůz, O Roma vakeren (ČRo). Pořady o Romech, kterých je v poslední době hodně, jsou s malými výjimkami natočeny vkusně a citlivě. Jako nejlepší mi utkvělo čtení románu Eleny Lackové Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou (Vltava). Romská občanská sdružení: V březnu letošního roku je Ministerstvem vnitra registrováno celkem 229 romských občanských sdružení. Jistá část těchto organizací pravděpodobně nevyvíjí žádnou činnost, ale ty, které fungují, pomáhají při komunikaci v každodenním životě jako nic jiného, podobně jako konkrétní dobří lidé, kteří žijí v naší blízkosti. Lze jistě kritizovat to, že někdy v kultuře prezentují akce podobající se svazáckým festivalům z minulého režimu. V každém případě se prostřednictvím občanských aktivit může posilovat hrdost Romů na to, že mají co svému okolí nabídnout. Narůstající zájem o tzv. . romské téma ze strany většiny prokazatelně dodává mnoha Romům zdravé sebevědomí. I když dosavadní popis vývoje mnoho optimismu nebudí, i když se zdá, že současná vláda si příliš neví rady, jak s Romy komunikovat (a členové současné vládní strany i předchozích společně hlasují pro budování různých zdí), přesto existují i důvody k radosti. Dnes jsou již desítky mladých romských středoškoláků a vysokoškoláků, kteří nemají komplexy z doby minulé a kteří cílevědomě neokázale sbírají zkušenosti. Věřím tomu, že mnohé z nás již brzo příjemně překvapí nástup této mladé generace. Doufejme, že budou mít zájem obětovat něco pro ty ostatní. Jestliže ano, pak věřím, že i ty nejsmutnější zážitky z dosavadních jedenácti let nebyly marné. Kontakt: Mezirezortní protidrogová komise Úřad vlády České republiky RNDr. Milan Pospíšil Vladislavova 4, 11000 Praha 1 Tel.: 02/96153222 pospisil@vlada.cz www.vlada.cz Specifika, hodnoty a spiritualita Romů Ph Dr Eva Davidová Etnické charakteristiky jsou vlastní specifikou Romů na celém světě, stejně tak i v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Především je to jimi v průběhu vývoje vytvořený soubor pravidel, vnitřních zákonů a norem, hodnotového systému a normativního chování, z něhož vyrůstá i jejich tradiční způsob života a kultura. Jedním ze základních etnoidetifikačních atributů, subjektivním předpokladem formování své etnické identity a tím volby přihlášení se k svému romství je vědomí společného - romského původu. Významnou etnickou specifikou je jejich romský jazyk - romaňi čhib, který je v ČR i SR užíván u Romů v několika dialektech, odpovídajících svou rozdílností jejich vnitřnímu subetnickému členění. Romové zde žijí v několika odlišných skupinách: skupina slovenských Romů, kteří tvoří po roce 1945 dodnes 80%ní většinu tohoto etnika v ČR, dále skupina tzuv. maďarských , kteří přišli spolu s nimi do ČR migrací z jižního a jihovýchodního Slovenska a usadili se zde. Odlišnou skupinu představují Romové čeští, moravští a němečtí (Sintové), kteří žili v Čechách a na Moravě již dávno před 2. světovou válkou. Skupina Romů moravských je na jižní Moravě usazena již od doby panování Marie Terezie a Josefa II. Nejodlišnější skupinou jsou Romové olašští - vlachike Roma, do svého násilného usazení v únoru 1959 žijící nomádským, kočovným způsobem života, a kteří stále nejvíce udržují specifika tradičního způsobu života a hodnotového vzorce, své autentické kultury a folklóru. Duchovní kultura Romů, jejich hodnotová orientace a způsob myšlení je nejsvébytnější oblastí, která byla živá ještě v 50. a 60. letech, zejména před rozpadem jejich tradičních komunit na Slovensku i u olašských Romů v českých zemích. V oblasti duchovní kultury Romů byla a je jedním z jejich nejtradičnějších a nejvíce se odlišujících projevů oblast lidového náboženství, pověr a magických praktik. V důsledku měnícího se života Romů se sice již výrazně mění, ale zejména v prostředí některých uzavřených romských komunit zůstává v mnohém ještě živá. Hodnotový vzorec a víra Romů je odrazem stupně jejich celkového rozvoje, projevujícího se v jejich stavu poznání, existujícího ve formě tradic a zděděných návyků, Dosažený stupeň poznání a dlouho vysoké procento negramotnosti jako důsledek předchozích nepříznivých životních podmínek včetně společenské izolace byly příčinou zjednodušeného chápání přírodních a společenských jevů včetně jejich názorů na majoritní společnost i na vlastní postavení v celém společenství. Donedávna ještě, někde i dodnes většina Romů v tradičních uzavřených komunitách (ať již v romských osadách na Slovensku v případě Romů usedlých, nebo v rodově příbuzenských skupinách v případě Romů olašských) nedovedla odlišit vlastní myšlenky od reálně existujících jevů v důsledku jejich tehdejšího vzdělanostního a kulturního vývoje. Důsledky zpředmětňování představ se odrážely v celém komplexu jejich širšího názoru na svět. Vedly k pověrčivosti, k pověrečným praktikám a různým magickým úkonům, kterými si chtěli zajistit zdar a úspěch v nejrůznějším životním podnikání, kterými chtěli odvrátit nebezpečí, nemoc a bídu, přivolat lásku druhého nebo existenční zajištění. O náboženském cítění usedlých Romů panují tři různé názory, které přejali i někteří badatelé. První z nich předpokládá, že Romové jsou zcela bez náboženského cítění, druhý je pokládal za vyznavače přírodních a animistických sil a duchů a poslední tvrdí, vycházeje hlavně z vnějších projevů, že jsou skálopevní křesťané, nejčastěji katolíci. Většina usedlých Romů mělo své náboženské cítění, typické právě jen pro ně, které bylo synkretickým komplexem názorů křesťanských a jejich vlastní víry, založené na přírodně animistickém základě. Matričně se Romové hlásili a hlásí vždy k té církvi, která v prostředí, kde žijí, převažuje. Většina tradičně příslušela k církvi římsko-katolické. Menšinu tvoří pravoslaví a vyznavači dalších církví. V tradičním tzv. . lidovém náboženství velké části našich Romů se mísí přejaté náboženské cítění křesťanské (u nás většinou římsko-katolické vyznání) s přírodně-animistickými prvky - s vírou v přírodní a nadpřirozené síly a duchy zemřelých (mule), s pověrami a různými praktikami bílé, ale i černé magie. Jejich víra je většinou dodnes specifická, ale je opravdová. Věří v Boha po svém, jejich "Del" nebo "Dyl" nebo "Deloro" (ve zdrobnělině -Božíček) je ochraňuje a provází důležitými okamžiky života i každodenně, jak říkají. Pokud jde ale o faráře, nechápali dříve pojem a nutnost "role" prostředníka mezi Bohem a lidmi. Farář a Cikán je častým tématem tradičních romských pohádek (Rom the o rašaj). I proto nechodí pravidelně do kostela, ale jen při křtu svých dětí a v souvislosti s pohřbem svých zesnulých, novodoběji i při svatbě. Začátek a konec života musí být podle jejich názoru a víry posvěcen církevně, Bohem - proto snad všichni nechávají církevně pokřtít své děti a považují to za velmi důležité, ba přímo za nezbytné. Tak i úmrtí člověka a všechny úkony okolo jeho pohřbu jsou spojeny s hlubokou vírou, i když se zde mísí úkony křesťanské s jejich tradičními, animistickými. Po smrti svého blízkého člověka před jeho pohřbem dělají často i dodnes tzv. . vartování mrtvého, kdy po tři dny a tři noci (dnes alespoň den a noc) se ve vyklizené místnosti okolo otevřené rakve s nebožtíkem sejde široká rodina a přátelé, sedí s ním, vyprávějí a zpívají. Nemají ale plakat, protože věří, že mrtvý ještě je svým způsobem s nimi a že ho musí obveselovat. Do rakve mu dávají jeho oblíbené předměty, které za života měl rád (kupř. mužům fajfku nebo krabičku cigaret se zapalovačem, muzikantovi jeho housle, ženám oblíbené šaty nebo korále), ale vždy do ruky křížek nebo růženec a okolo něho svaté obrázky, spolu s penězi - drobnými či bankovkami (které "prý bude třeba potřebovat"). Pohřbů se pak zúčastňuje vždy velké množství Romů, často se hraje, zpívá a nad otevřeným hrobem velice pláče. Vždy pohřbívají své mrtvé do země a za křesťanských obřadů katolických (nebo pravoslavných). Hluboce věří, že jsou svým způsobem stále dál s nimi, takže kupř. o Vánocích prostírají talíř s pokrmem i pro své zesnulé, navštěvují pravidelně jejich hroby, stále je vzpomínají. Za rok po smrti či pohřbu svých zemřelých členů rodiny, dělají mnozí Romové ještě dodnes oslavu u jejich hrobu; zejména olašští Romové se takto po roce scházejí u hrobu svého zesnulího, muži z rodiny stojí u něj se sklenkami vodky či jiného alkoholu, připíjí mu a pak každý další plnou skleničku vylije na hrob "na čest - paťiv" a vzpomínku, rozmlouvají pak s jeho duší, jak říkají a představují si. Jaký je tedy vztah Romů k Bohu a jaké o něm tradičně měli a mají představy? Bůh se nazývá romsky o Del, o Devel nebo o Dil (Dyl), podobně jako v sanskrtu, kde je Bůh označován slovem "deva". Starší Romové si dříve představovali Boha jako velikého, dobrého ducha - jakousi nejvyšší bytost, která stvořila svět a řídí osudy všech lidí. I když věří v jednoho Noha, věřili a věří kromě toho, přestože již stále v menší míře, často si to již ani neuvědomujíce, v existenci různých dobrých a zlých sil. K Bohu měli vždy na jedné straně přátelský a rodinný poměr a neznali, co je to strach z Boha; báli se pouze ďáblů, různých nadpřirozených sil a také některých zvířat. V hovoru mluví o Bohu nejčastěji ve zdrobnělinách (o Deloro - božíček) nebo používají přívlastků ve formě epithet constans (baro Del - velký Bůh, sovnakuno Deloro - zlatý Božíček aj.). Personifikovali si Boha i smrt ve svých pohádkách a mluvili s nimi zde jako se sobě rovnými. Tato skutečnost se často projevuje dodnes v jednotlivých druzích romského folklóru. Na straně druhé mnozí Boha vnímají jako původce trestu či pomsty, představa Boha je vždy závislá na vzdělání a sociálním statusu, celkové duchovní vyspělosti a orientaci, jakož i na konkrétních životních podmínkách, potřebách a problémech jednotlivce. I když v dané skupině určitý model a základní orientace víry, vycházející z tradiční orientace hodnotové, existuje, nikdy není totožná a společná všem členům skupiny či jakékoliv komunity, dnes a v českém prostředí tím více. Naprostá většina Romů je dodnes opravdu věřící, i když mnohdy svým specifickým způsobem, kdy jejich křesťanská víra (převážně katolická) je smísena s relikty jejich tradičních animistických představ a víry v "duchy" a nadpřirozené síly, což si obvykle ani už neuvědomují. Většina rodin i v Čechách a na Moravě ve svých bytech má kříž s Kristem nebo i tzv. . svatý koutek "oltáříček" v rohu obytné místnosti. Nechávají křtít své děti a uzavírají svatby v kostele, církevně pohřbívají své zesnulé. Je mnoho mladých Romů, kteří skládají nové romské písně s křesťanskou tématikou - o Bohu o své víře. Z romských křesťanských sdružení je nejznámější Matice romská, která působí mezi Romy a péčí dr. Vladana Oláha vydala mj. i biblická vyprávění "Bůh mluví ke svým dětem" (o Del vakerel ke peskere čhave) v romštině a češtině. A takových je stále víc. Co se tedy zachovalo a co se změnilo a mění, a v jakém smyslu? V komplexu současných romských zvyků, obřadů, projevů víry a dalších oblastí duchovní kultury se již výrazně odlišně, Romům vlastní etnické charakteristiky projevují po letech usídlení v novém českém a moravském prostředí už jen málo. Liší se ale přesto, zejména podle jednotlivých skupin, podskupin a rodových fajt. Ty se vnitřně diferencují určitou jednotou představ o životě, jednotou hodnotových orientací spolu s nepsanými normami, co je dobré a co zlé, svou vírou. Kontakt: Eva Davidová, Ph Dr Parkán 113, 38101 Český Krumlov Práce s romskou mládeží v církvi Mgr. Jiří Rous Motto: "Je lehčí rozbít atom než předsudek" (A. Einstein) Náboženské představy, obřady, víra " Bůh trestá koho chce, ale Roma dvojnásob." (romské přísloví) Víra souvisí u Romů s pověrou a strachem ze smrti a zejména z mrtvých. Jejich náboženství je symbiózou křesťanství, pověrečných představ původem snad z Indie, a lidových zvykových úkonů místních obyvatel. Není založená na lásce a hledání pokoje, ale na strachu z porušení příkazu a následného trestu. Téměř všichni se považují za katolíky. K Církvi je zřejmě mimo jiné přitahují honosné obřady, barvy, vůně. Jakákoli oslava (i náboženská) bez kolektivu, tance a pití je pro ně neúnosná.Velmi se jim líbí bohatá květinová výzdoba a rádi přicházejí tam, kde je mnoho lidí. Učení Církve ale neznají, nebo jen nepatrně. Tomu, co slyšeli v kostele, bez pochyb věří. Někteří se odmítají romsky modlit, zdá se jim to řeč málo svatá. Nejtěžší z jednorázových úkonů je pro ně obětovat peníze. Podle toho lze soudit na opravdovost úmyslu. Protože mají rádi hry a sázky o odměny, byla by asi ideální formou sbírky loterie. Ještě těžší úkon je pro ně pravidelná účast na bohoslužbách. Příčin je víc: jsou málo vytrvalí, mnozí si ani nedovedou představit, že "kostol nie je iba pre bielych", a tradiční romské pojetí také ke kostelu neinklinuje: "Doma jsem mezi svými, a tedy i k Bohu blíž." "Věřící nepotřebuje kostel a faráře..." Často přísahají. Také se často zaklínají ("ať umřu", "ať oslepnu..."), ale většina z nich to nebere vážně. Tímto způsobem zapřísahají i druhou osobu. Je třeba vycítit, jakou tomu přikládají váhu. Z celého náboženství je jim nejposvátnější a nejúctyhodnější kříž. Zvláštní, i když opodstatněný mají obsah slova "pyšný" (romsky barikano). Je to především člověk bohatý a až druhotně ten, kdo se odděluje od ostatních a vyvyšuje se. Romové neumějí vědomě odpouštět, spíš na věc zapomenou. Způsob života jejich rodiny vede u jednotlivce ke ztrátě pocitu zodpovědnosti za svůj život, který ale patří k nosným principům evropské kultury. O Bohu: - Bůh je velký dobrý duch, ke kterému měli přátelský, rodinný poměr. Stvořil všechno a řídí svět i osudy lidí. Zná příčiny jednání Romů, proto je omlouvá. - Romové opravdu touží, aby jim někdo pomohl a právem to očekávají od Boha, a tím i od křesťanů. - Bůh je v pozadí toho, že křivá přísaha se trestá. - Bůh je v každém, je v srdcích lidí. Ke komunikaci užívá viditelných věcí: může poslat mula, odměnit nepoctivými penězi. - Také slunce, měsíc a oheň byly považovány za projevy Boží moci. - Mula viděl téměř každý Rom včetně dětí. Jsou velmi kritičtí ke gádžům, že na mula nevěří. Posmrtný život je podobný pozemskému. - Nemají opravdový vztah k bližnímu, pomohou jen svým. Jde o další projev kastovnictví. - Řada pověr je spojených s narozením a úmrtím člověka. Obřady: "Rómovia uznávajú iba dve sviatosti - krst a pohreb". - Křest - motivy: - aby dítě neodnesla bosorka - aby nebylo nemocné - aby dobře spalo - aby neplakalo. Za těmito motivy se skrývá touha po viditelném znamení Boží přízně a ochrany. V zahraničí mají kněží dobré zkušenosti s oddělením iniciačních obřadů od svátosti. Žehnání a mazání jsou dostačující projevy Boží přízně. V našich podmínkách se dosud křtu dožadují téměř všichni Romové. Kmotr se stává blízkým příbuzným (je-li opravdu vybrán a je Rom). Je povinen koupit dítěti výbavičku, zaplatit část hostiny a koupit alkohol. Pozvání za kmotra se nemá odmítnout, považuje se to za neslušnost, někdy i za velký hřích. Gádžo je kmotrem "druhé kategorie", nevztahuje se na něj stejná úcta, jako na romského kmotra, ani se od něj tolik neočekává. - Svatba - málokdy bývá v kostele, spíš věc prestiže nebo ekonomického tlaku (přídavky na děti, daně). Často se jí účastní jen svědci, neoslavuje se. Za plnoprávný obřad považují mangavipen (dohoda rodin, pití alkoholu z ruky partnera, hostina). Přesto mají státem uznaná manželství o něco vyšší status. Romské manželství začíná jen ve 46% státem uznávaným sňatkem. Úřední sňatek se doplní později. Pouze 3,5% manželství končí rozvodem. - Pohřeb - celá řada obřadů s přesným sledem, nejdůležitější je "vartování" mrtvého. Úmrtí se neohlašuje knězi a nedává se zvonit, dokud je zemřelý na pitvě a je nahý, protože "do té doby nemůže do nebe". Samotný obřad: plačky, hudba, alkohol. Kněz se v pohřebním průvodu nesmí ohlédnout, jinak v rodině brzy někdo další zemře. V domě smutku se rok nesmí zpívat. Zákaz se nevztahuje tolik na osoby, jako spíš na místo. Postavení kněze: Kněz má autoritu a vážnost automaticky, protože dovede komunikovat s "druhým světem" - světem mrtvých. Méně srozumitelný je pro ně kněz jako prostředník kontaktu s Bohem. Církevní oděv působí "ex opere operato", vzbuzuje pozornost a resp. ekt. "Cikáni se bojí těch farářových šatů". Kněz do domu je Bůh do domu a věc velké prestiže. Proto ho chtějí mít doma všichni, ale jen pro sebe. Když kněz vsadí na vhodné lidi, může je svým vlivem pozvednout a jich užívat k ovlivnění druhých. Do domu vchází první, alkoholu se ubrání jen tehdy, když řekne, že nesmí. Měl by zachovat určitý odstup, protože mnozí Romové důvěru a dobrotu zneužívají. Celibát resp. ektují, ale absolutně nechápou, kněze litují, radí mu "nějakou tu kuchařku". Církev se nemá starat o majetky, "takovou církev Romové nepotřebují". Z dotazníkového průzkumu prováděného v různých skupinách a věkových kategoriích v ČR i SR vyplývají tyto hlavní představy Romů o dobrém knězi: Má být ke všem uctivý, laskavý a upřímný. K dětem má být trpělivý, veselý, "děti hned vycítí, kdo je má rád". Kázat má především srozumitelně, Rom chce mít z kázání i požitek (radost, pláč). V osobním životě má "žiť chudobne a skromne, aby ho všeci mali radi", ale může být jaksi krok před Romy, aby ukazoval, kam mají dospět. Jinak je tomu v liturgii. Roucha nemusí být levná a jednoduchá: "Mne sa páči honosné, obdivujem to". Nejhorší a neodpustitelné u kněze je, když dělá rozdíly mezi lidmi, tzn. není spravedlivý vůči Romům, a když je pyšný (ve výše uvedeném smyslu). Další velké chyby, které kněz nesmí udělat: porušit přísahu, nezachovat tajemství, lhát, bít někoho, vyhánět z kostela, nemít trpělivost s nepoučenými. Tyto odpovědi resp. ondentů se velmi často až překvapivě shodovaly. Kdyby se stalo, že se na kněze Rom osopí, ubrání se tím, že na něj začne křičet výčitky. Z toho mají Romové velký strach. Útočník rychle zjihne. Metodu ať každý použije podle vlastního svědomí a povahy. Přesto zůstávají snad nejdůležitějšími ctnostmi romského misionáře trpělivost a vytrvalost: "Ostatní sú úspešní a my? Desať rokov - prvé skutočné výsledky." Romové mají prvního národního světce. Jmenuje se Cefferino Jiménez Malla - mučedník ze španělské občanské války. Blahořečen byl 4.5.1997 v Římě. Připravuje se český životopis. Romové v zahraničí považují za svou patronku Kali Saraj (svatá Sára). Ze zkušenosti je jednoznačné, že víra je velkou silou, která v mnoha případech přispěla k integraci romských rodin do společnosti. Systém hodnot "Jak mezi gádži, tak mezi Romy: jeden umí žít, druhý neumí." (romské přísloví) "Chce-li mě někdo uctít, ať mě uctí jako Roma, a když ne, ať mě nechá na pokoji." (romské přísloví) Ottův slovník naučný: "O budoucnost se nestarají, o povinnostech nemají pojmu. Čest je jim cizí, zásadám nerozumějí. Cit jejich je hluboký, žádost neukojitelná." Předem třeba říci: u Romů byla a zčásti je dvojí morálka, což plyne z uspořádání kastovní společnosti a ze staletých dějin pronásledování. Jsou tři oblasti výměny: - genetická (partneři) - informační - ekonomická (u Romů jediná zasahovala mimo vlastní skupinu) Okrást gádža je hrdinství, okrást Roma je zločin. Blízkým a známým se podrazy nedělají. Mají "jánošíkovský pocit", že berou bohatým a dávají chudým. "Cigánom sám Pán Boh dovolil kradnúť." Gádžové Romům zničili a zpochybnili jejich systém hodnot a oni teď z našeho přijímají to nejhorší. Nejvyšší uznávané hodnoty: - láska v rodině: - dětí k matce x 60% dětí v dětských domovech jsou děti romské - rodičů k dětem - soudržnost a velikost velkorodiny (rodu) - zdraví - úcta: Rom by šel na konec světa, aby ji získal (praktická poznámka: úctou neplýtvat, hrozí totiž zneužití). Mají rádi, když se jim vyká. - peníze: 1. otázka "Kolik vyděláváš?" - fyzická síla: nekritický obdiv, který se dá využít (přitáhnout chlapce na vyučování bojových sportů), je patrný i v pohádkách. Dítě, které někoho zbije, je doma chváleno. - držet slovo: platí jen uvnitř skupiny, zatímco podvést gádža je mistrovství a čím je učenější, tím lepší výkon. Na smrtelné posteli varoval starý Rom kněze: "Rómom neverte!" - hmotná úroveň: neuspořádaná snaha vyrovnat se majoritní populaci ? kombinace bídy a přepychu - bezhlavá touha vyniknout: malý vzrůst vlastní úrovně je důvodem pohrdat ostatními - pohostinnost: je povinností bez ptaní přinést jídlo. Host nesmí odmítnout (znamenalo by to, že považuje hostitele za rituálně nečisté a štítí se jich). Nejvyšší projevy pohostinnosti: maso a alkohol. Laskavost prokazuje ten, kdo si bere, ne ten, kdo dává. Rozdělit se o to, co mám, se považuje za samozřejmé. - televize, video: hlavně brutalita, horory, méně porno. - hudba, tanec: silný motivátor, který je třeba při výchově?využít. Pubescenti se často na nic jiného nedají přilákat. Hlavní druhy písní: čardáš, halgató, pop, novoromské?písně. Rocková hudba je Romům cizí, hodnotí ji ?např.: "Nemôžem pochopiť ako gadžovia môžu počúvať ?metal." - text bývá bez logiky a podřízen rytmu: "Velmi tě ?miluji, umírám za tebou, proč za mnou chodíš, když? já tě nechci." - hlavní témata: smutek, láska - za romskou hymnu byla přijata píseň Jarko? Jovanoviče-Jagdina "Gjelem gjelem" - sexuální život: začíná s nástupem puberty. Pohlavní styk se požaduje denně a za případné odmítnutí je žena bita. Tradiční přísná cudnost romských rodin vylučovala jakékoli projevy sexuality rodičů před dětmi. Některé skupiny se dodnes stydí objevit se před lidmi v plavkách. Zakořeněný názor, že Romové žijí pohlavní život před dětmi nebo že incest je u nich běžným jevem, je nesprávný. Je ale pravdou, že s asimilačním tlakem dostal i smysl pro cudnost mezery. Málo uznávané hodnoty: - romský jazyk: ZŠ: nepoužívat a nevyučovat ho chce 80% Romů. Používat a vyučovat ho chce 8% Romů. - psané slovo: nemají k němu vztah (velká část romských tiskovin se vyhazuje) - "aby lidé neřekli" je moc nezajímá; kdo neví, co bude zítra, potřebuje udělat především první dojem, ne mít dobrou pověst - vzdělání Struktura a vztahy v národě a rodině "Jedna matka, jeden otec a mnoho dětí, v tom je síla Romů." (romské přísloví) Povědomí národnostní soudržnosti Romové nemají a nikdy neměli - byli vždy izolovaní do konkurujících skupin. Meziskupinové vztahy stojí za zvláštní pozornost. Obecně lepší vztah mají Romové ke gádžům než k Romům jiné skupiny. Hlavní rozlišující znaky skupiny: řeč, způsob života, barva pleti, způsob obživy. Základní zásady meziskupinového kontaktu: Nezasahovat do záležitostí jiné skupiny; pomoci i členovi jiné skupiny hlavně v konfliktu s Neromy a se zákonem. Vůči jiným romským skupinám jsou velmi kritičtí. Nejčastější důvod k odsouzení: "Jsou černí a celí špinaví." Pravidla meziskupinové pohostinnosti: Rom příbuzné skupiny může zůstat neomezeně dlouho a zadarmo; gádžo několik dní; cizí Rom jednu noc. Finanční pomoc se poskytuje jen uvnitř skupiny, často je jednostranná a nenávratná. Členství ve skupině nelze získat. Silnější religiozita je důvodem k vyššímu sebehodnocení skupiny. Za poslední éry stáli v čele skupin dosazovaní funkcionáři tzv. . vajdové bez přirozené autority. V současnost slovenští Romové neuznávají žádnou autoritu, ať skupinovou, státní či politickou. Džada jako kolektivní příležitostný soudní orgán zanikla. Na Romy působí obrovský sociální a psychický tlak. Ten je do určité míry jednotící, ale jak překročí jistou úroveň, stává se každý každému vlkem, padají tradiční hodnoty. Proto se snaží zalíbit skupině, která jim může poskytnout výhody, napodobují, co jim imponuje. Naprostá nejednota vládne ve smýšlení politickém (soupeření stran a straneček, vzájemné osočování v masmédiích). Mnozí pociťují nejednotu svého národa jako největší chybu Romů. Romové u nás nikdy neměli krále (na rozdíl např. od Polska) a ani ho mít nechtějí. Věková struktura je vysoce progresivní (předznačuje další početní nárůst): - dětí do 15 let 47% - starobních důchodců 7%. " v důsledku nemocí, úmrtí na banální choroby atp. je průměrný věk: - žen 59,5 roků (u gádžů 75,4) - mužů 55,3 roků (u gádžů 67,8). Sestupme na úroveň rodiny: Tradiční romská rodina (rod) je odlišného demografického typu: Obvykle má jednoho mužského předka a jedno příjmení. Je tří a vícegenerační, značně sociálně závislá na příbuzenstvu. Vysoký je i počet závislých dětí. Neexistuje jiný národ s tak silnými rodovými vazbami. Obvyklý je nízký věk při svatbě, prvním porodu i při úmrtí. Děti jsou největším bohatstvím rodiny: "Žena je ako strom, ktorý musí rodiť každý rok." Děti a často ani dospělí nerozlišují stupeň příbuznosti s jinými (např. bratra od bratrance). Svět dětí splývá se světem dospělých, takže generační spory prakticky neexistují. 1. Hierarchie: vlastně nejdůležitějším principem je fyzická síla. Obecně platí: muž > žena; starší > mladší. Z dospělých osob má nejnižší postavení snacha bydlící u rodičů manžela. Její vážnost roste s věkem a s počtem dětí. Přesto není výjimkou, že muž jde bez zavazadel před ženou, zatímco ona nese dítě a tašky. Také věnce při pohřbech nosívají ženy. Je běžné a nepovažuje se za neslušnost ptát se ženy na její věk. Zcela zvláštní postavení a důstojnost má matka ženatých synů. Muž bydlící u rodičů manželky je tzv. . pristášis, jeho postavení je velmi potupné. 2. Láska k dětem: bývala pro ně příslovečná. Je v ní ale velká složka čistě pudová, zatímco sebekázeň a obětavost jsou nižší. Miluji své děti takovou láskou, že jsou obvykle k nim i k sobě zcela nekritičtí. Přistupuje psychická nezralost matek (diskotéka má přednost před nemocným dítětem). Romských dětí je v dětských domovech asi 60%, z nichž téměř polovina jsou děti svobodných matek. U dětí je častá mentální i fyzická retardace: v raném věku chybí kvalitativní i kvantitativní složka potravy, hygiena je slabá, často žijí ve špatně vytápěných místnostech. V šesti letech často bývají hmotnostně hluboko pod normou umožňující přijetí do školy (dívky 17 kg, chlapci 19 kg). Romské děti v dětských domovech trpí deprivací a postižením v oblasti řeči. Víc než jiné potřebují alespoň napodobeninu rodiny. S adopcemi je ovšem poměrně mnoho varujících zkušeností. Děti v rodinách nemají žádné povinnosti (kromě péče o vlastní sourozence), mohou si všechno dovolit, nejsou vychovávány v našem smyslu slova. Jedí, když mají hlad, vstávají, až se samy probudí, jdou spát, až se jim chce, třeba o půlnoci. Učí se tím, že vnímají, co dělají druzí. Nikdo jim neporoučí, učí se samočinně. Lpí na matce. "Když umře dětem otec, umře jim chleba. Když umře matka, umře všechno." 3. Manželství: - 6% rodiček je mezi 14-16 roky (3x víc než u neromských matek) - asi 19% žen rodí poprvé v 16-ti letech - duševní a tělesná nedospělost romských rodičů znesnadňuje výchovné působení na romské komunity - těhotná žena je svatá, přináší štěstí. Po porodu je nečistá. Těhotná se nemá dívat na ošklivé věci (nová aplikace: nemá se dívat na televizi) - věrnost závisí na intenzitě vztahu k manželovi, uvědomělá věrnost chybí (silnější vyhrává) - v době puberty je mnozí považují za nezvládnutelné, nebo alespoň značnou část z nich - častá jsou manželství příbuzných U olašských místy až 30% manželství příbuzných, což je nejvyšší naměřená hodnota v Evropě ==> glukom (zelený zákal), pokles zdatnosti organismu, nemoci (i mentální). U slovenských Romů je místy až 15% manželství příbuzných. Zvyky a zvláštnosti, na které se dá (doslova) narazit " Nehleď na to, jakou má člověk kůži, všímej si toho, jaké má srdce." (romské přísloví) Zvláštnosti psychiky: a) Slabá vůle - mnozí nejsou schopni získat řidičský průkaz. "Neumějí chtít." V návalu citů to myslí opravdově a jsou schopni i velkých jednorázových obětí. Překážce se raději vyhnou, vzdají se. Schopnost vyhnout se, neodporovat, je základní komunikační dovedností. b) Malá vytrvalost a trpělivost - nejsou schopni vytrvat u jedné činnosti ve škole a v práci. Do najaté tělocvičny jich přijde první den padesát, druhý den deset, třetí den nikdo. Problémy řeší emotivně, a tak se při překážkách vzdávají. Neustálá změna je pravidlem přežití. Stačí položit stéblo přes cestu a odstěhují se na druhý konec republiky. c) Nespolehlivost - slova zasvěcených: "Keď desať raz Róm urobí dobre, po jedenásty raz určite nie." "Taková léta už spolu žijeme, a mě ani nenapadlo, že by mě mohl zklamat." d) Strach - je podmíněn mnohogenerační zkušeností i osobními zážitky. Tuto přesně nedefinovatelnou emoci prožívají Romové skupinově a je významným činitelem působícím jejich soudržnost. I mlhavě definovaný nepřítel vytváří pocit sounáležitosti, vědomí "my a ti druzí". Bezpečný je Rom jen ve vlastní skupině. Už pouhé "být sám" pro něj znamená "být v nebezpečí". Mnohost je podmínkou štěstí a bezpečí. Proto např. nikdy necestují sami. Jako jednotlivci jsou často zbabělí, stačí jim ukázat odvahu, neustoupit. Strašně se bojí v noci a to lidí, zvířat i duchů. Typy "ať jsem bit, jen když se peru" jsou řídké. Obvyklou reakcí na emoci strachu jsou různé formy únikového jednání nebo agrese. Mají značný strach z bolesti a smrti ==> u lékaře mohou být skutečně v šoku. Práce s Romy musí opakovaně obsahovat ujištění o ochraně a bezpečí. e) Nesamostatnost - u dětí i u dospělých - sami nikam nejdou, sami si nic nezorganizují, nic si nedovedou řídit, neumějí vyplňovat úřední listiny. Kdo chce v romském společenství rozhodovat něco sám, je považován za sobce. "Nemohl jsem, rodina rozhodla." Každé rozhodování je společné a jen společné je správné. Když pak má dítě ve škole pracovat samostatně bez napovídání, je zmatené. Je trestáno za něco, zač je doma chválili, a chváleno za něco, co by se doma nelíbilo. Je to jeden ze zdrojů napětí a nervozity romských dětí ve škole. f) Mají slabou schopnost zobecňovat a abstraktně myslet, nemají pro to ani pojmy, z toho vyplývají problémy ve škole - matematika; chybí teologické pojmy (např. ctnosti). g) Obrovský komplex méněcennosti: "Neznám Roma, který by neměl pocit méněcennosti." Z tohoto pocitu a z nepřijetí plyne jejich nejistota, kterou odreagovávají nadutostí, vychloubáním, lží, primitivní brutalitou, předváděním, strháváním pozornosti (u některých dětí až chorobné). S pocitem méněcennosti souvisí, že se stydí na něco se gádžů ptát, nebo žádat pomoc, obávají se, že něco udělají nebo řeknou špatně. Pokud je prosí o pomoc Nerom, imponuje jim to. h) Spontánnost, živý temperament, někdy až na hranici psychické lability. i) Jsou velmi urážliví, ale ani v tom nemají vytrvalost j) Jinak chápou svou nervozitu či vztek. Ten, kdo "má nervi", je jaksi omluven za to, co dělá, jako by byl pro tu chvíli téměř nesvéprávný. Ostatní ho většinou nechávají, až se vyřádí. "Nervi" mohou mít dospělí i děti. k) Jejich život uznává jen "dnes a teď", žádné "zítra". "Zítra "vzbuzuje úzkost, proto se na ně nemyslí. Problém Romů vždy zněl "jak dnes přežít", proto není možné čekat jejich zájem o kulturu, vzdělání a budoucnost. "Zítra" je něco mlhavého a neurčitého, takže dohodnout se na zítra znamená "od zítřka do někdy". l) Jsou mimořádně citliví vůči každé nespravedlnosti, i zdánlivé. m) Mají tendenci silně přeceňovat své výkony. Těžko si přiznávají chybu. n) Za svou nejlepší vlastnost obvykle považují dobrosrdečnost a soucit. Zvláštnosti chování: a) Často jednají pro nás nepochopitelně, nelogicky. Z příkladů by mohla vzniknout celá kniha. b) Vstávání: jejich život je posunutý do noci. Dětí o víkendech spí často až do 11 h, dospělí rovněž vstávají pozdě. Při jakékoli aktivitě není vhodné nic domlouvat před 9:00. c) Velmi špatně se orientují podle hodin. Čas pro ně nehraje roli, hodinky nemají, děti dlouho neznají čas. "Čas poroučí jen bílým..." Smluvit s nimi něco podle času je spolehnutí se na štěstí. Potíže vznikají např. při léčbě antibiotiky, která vyžaduje pravidelné dávkování, nebo také při liturgii, která začíná v přesnou dobu. Před bohoslužbou je tedy třeba zvonit, jinak nepřijdou. d) Jídlo: vaří se většinou 1x denně, každý jí, kdy chce. Děti konzumují kvanta sladkostí. Některá jídla úplně odmítají, někteří pijí jen vodu. Po výplatě se do noci pije, šunka se kupuje po kilogramech. Nespotřebované jídlo se neohřívá, ale vyhazuje, což sice logicky vyplývá z historických kořenů (nic nezbývalo, a když, nebylo to kde uchovat), ale stejně logicky to vede k ekonomickému propadu v současnosti. Podle statistického průzkumu utrácejí v den výplaty 60-70% peněz. Před výplatou si půjčují peníze a nosí věci do zastavárny. Důvod je zřejmý: po dlouhá staletí byla pro Romy pravidelná mzda zcela nezvyklou vymožeností a dosud si s ní mnozí nevědí rady. Umožňuje, ale i vyžaduje plánování a spoření, na což je třeba dlouhodobě přivykat. e) Někteří si dosud nevědí rady s pro nás běžnými výdobytky civilizace. Pro bývalé obyvatele chatrčí či kočovníky představuje zacházení s klikou, s vodovodním kohoutkem, s vypínačem, s plynem, s nábytkem, se splachovadlem nebo s parketami příval nových úkonů, z nichž každý sám o sobě nevyžaduje obzvláštní dovednost či inteligenci. Avšak všechny dohromady znamenají nepředstavitelný problém a jejich význam uživateli dokonale uniká. f) Mají rádi humor, ale ironii obvykle nechápou. Jiné zvyky a zvláštnosti či obtíže: a) Děti napoprvé v jiném prostředí kradou. Doma nemají nic, a tak touží po všem, co vidí. Myslí, že to je jejich poslední možnost. V rámci jejich "krátkodobé logiky" a dvojí morálky to není divné. Později už to nedělají, ale je třeba počítat s velkou nespolehlivostí. Zde se dělá mnoho chyb. b) Lžou často, nejčastěji se něčím chlubí, získávají výhody ("celý den jsem nejedl") nebo chtějí přechytračit gádža. Často jim jedině lež umožňovala přežít, uplatnit se. A tak lžou bez uzardění. Jindy lžou proto, že nechtějí odporovat a zas jindy pro jejich jiné pojetí pravdy. Pro Roma není pravda shoda výpovědi se skutečností, ale to, za co by dal ruku do ohně. c) Dovedou se dělat hloupí a nevinní. Kněz: "Proč jsi nebyl v neděli na mši?" "A ona byla?" Lest a přetvářka jsou zřejmě tradičními zbraněmi slabých. d) Strašně obtížně se tvoří jednotná skupina z těch, kteří se neznali nebo sebou pohrdali. Spíš to končí rvačkou. Je to takřka nepřekonatelný problém, i když jsou často téměř sousedé. Kořeny: kastovnictví, způsob obživy. Z tohoto hlediska se jeví problematické, aby vedoucím skupiny romských dětí byl Rom. Pokud ho totiž rodiče neuznávají, nedovolí dětem účast na setkáních skupiny. e) Peníze obvykle nevracejí. Kdo s nimi chce pracovat, ať nepůjčuje a v opravdové nouzi ať raději dává. Vracejí jen ti nejspolehlivější a ani tito ne vždy. Pak mají nečisté svědomí a bojí se jednat s tím, komu dluží. Jindy mají tendenci takovou dobrotu zneužít. Jiná možnost: stanovit pro půjčování přesná pravidla, např. znovu půjčím jen tomu, kdo už peníze vrátil. f) Půjčené věci většinou brzy rozbijí, nevrátí či poškodí. Darované věci brzy rozbijí. Zvlášť knihy u nich mají velmi nízkou životnost. g) Dar dívce se považuje za závazek a za vyznání lásky. h) Rituálně nečisté zvíře je kočka. Jako dar je tedy nevhodná. i) Nepřípustné je požívání masa koní a psů, příp. koček (ne ve všech skupinách). Skupiny, které takové maso jedí, jsou ostatními označovány jako "dupki" nebo "degeši". j) Mají jiné estetické vnímání (dřevěný kříž si přejí natřít na černo, aby se leskl). Nápadné barvy. k) Dospělí i děti se velmi stydí za nedostatky ve stavu domácnosti, hygieně, oblékání apod. Proto se někteří neúčastní akcí, kde by se museli vyzout (nemají ponožky), převlékat do cvičebního úboru (nevlastní ho), nepřijdou do školy (nemají svačinu) nepozvou gádža do bytu (mají tam nepořádek). Na pozvání je třeba čekat. l) Nejsou zvyklí děkovat a prosit. Rom, který vyžaduje, aby ho druzí prosili, je považován za lakomého. Ani za jídlo se neděkuje. Zdá se ale, že kde není prostředek, není ani cíl, a tak lze pozorovat jistý nedostatek vděčnosti. m) Romové se nezdraví podáváním rukou, nebo jen velmi zřídka. Pokud podá ruku žena muži, považuje se to za erotickou výzvu. Mnozí se ovšem přizpůsobili zvykům gádžů. n) Nepřípustné je konzumovat potraviny, které upadly na zem. Když do jídla padne vlas, má se vyhodit. Je neslušné, aby host snědl jídlo beze zbytku. o) V některých skupinách jsou vysoce citliví vůči jakémukoli trestání dětí (zejména fyzickému) cizí osobou. p) Ve své rodině nemá Rom prakticky žádné soukromí. Touha po něm se považuje za gádžovskou. q) Není neobvyklé, ani zahanbující, že muž pláče. Závěrečné poznámky a zkušenosti "Ani Pán Bůh ti neporadí, nebudeš-li sám chtít." (romské přísloví) - Panna Maria jako projekce matky je přijímána velmi dobře. S náboženstvím bez Matky Boží zpravidla nechtějí nic mít. - Církevní hierarchii moc nechápou, milejší je jim jejich kněz než kardinál. - Svaté obrázky milují x šetřit, aby nezevšedněly. - V katechezi je nutné využívat hudbu s výrazným rytmem, text nerozhoduje. - Práce s dětmi bez ovlivnění celých rodin je málo účinná. - Hodnocení výkonu dětí: dávat jen dobré známky, jen červené tečky. - Při delších modlitbách (růženec) je třeba uvádět úmysl, ne "modliť sa iba tak". - Na letních táborech snadno přijímají předkládanou stupnici hodnot, ale vždy víc kvůli vyniknutí či odměně, než pro Boha. - Děti nejsou zvyklé na českou kuchyni, jídlům nedůvěřují a častěji jim nechutnají. - Na vícedenních akcích ať u sebe děti nemají žádné peníze, protože to silně a trvale upoutává jejich pozornost. - Noční pomočování dětí až do staršího školního věku není zvláštností. Příčiny jsou somatické i psychické. - Snažit se, aby si část nákladů na pořádané akce hradili sami, pokud je to možné. Víc si potom váží své účasti a psychologicky roste závažnost pořádané aktivity. Výchova k vlastní odpovědnosti je velmi důležitou částí každé práce s Romy. Rozdávání věcí a peněz působí spíš opačně, tedy ve směru ještě větší závislosti a nezodpovědnosti. "Kdo dává Cigánovi, dvakrát bere." Zásada misionářů: "Má-li někdo hlad, nedávej mu rybu, ale udici" stále platí. - Individuální formační práce s dětmi je o 100% účinnější než skupinová (není se za koho schovat). - Získat opravdovou důvěru Romů není vždy lehké, zatímco k její ztrátě často stačí úplná maličkost. "Dokud Rom důvěřuje, nechá se vést jako dítě, snesl by ti modré z nebe. Až dokud neuvěří zas jinému." - Mírně unavit romské děti dá dost práce, ale bývá to nutné před každou činností vyžadující soustředění (modlitba, četba...). - Děti často nejsou zvyklé mít pro sebe celou postel, spát samostatně jim působí značné obtíže. Je možné to resp. ektovat. - Některé děti (i dospělí) jsou zvyklé spát při světle a v úplné tmě se spát bojí (zřejmě proto, že světlo zahání mula). - Děti a to i starší jsou zvyklé se vodit za ruce s dospělými. - Hry pro romské děti mají splňovat tyto podmínky: jednoduché, zaměstnávající všechny děti současně, nevyžadující znalost čtení a psaní. - Na výzvy typu: "phen...", což znamená česky "řekni..." je lepší nereagovat. Téměř vždy následuje neslušný rým na vyřčené slovo. Např. "Phen: aleluja." "Aleluja." "Cha mire khula." Česky to znamená "jez moje hovna." - Děti rády konají těžší fyzické práce (např. se dřevem), zvlášť pokud jsou za to oceněny. - Velmi dobrý je i sport - mají na něj talent, ale ne vytrvalost. - Je třeba znovu oživit významný tradiční prvek v utváření romského dítěte, jímž jsou pohádky. Romský pohádkový hrdina neměl než důvtip, soucitné srdce a víru v Boha. - Milují vyprávění o bitvách, statečných lidech a o minulosti svého národa. - Z biblických příběhů jsou nejoblíbenější narození a utrpení Páně a také velké Ježíšovy zázraky. - Hraná scénka i vyprávěný příběh mají podstatně vyšší účinnost než tradiční formy katecheze. Aktivní zapojení do scénky nutí děti přemýšlet a zapamatovat si. Romské děti jsou emocionálnější, toho má využívat i výchovné působení na ně. - Rozumná přísnost ve výchově dětí se jeví jako předpoklad úspěchu. - Možnost formace Romů naprosto troskotá na nedostatku pracovníků. "Ať děláš, co děláš, gádže ze sebe neuděláš." (romské přísloví) "Na jednom místě seď jen tak dlouho, dokud se pod tebou nezahřeje." (romské přísloví) Kontkat: Farní úřad Brno-Zábrdovice Mgr. Jiří Rous Lazaretní 1, 61500 Brno-Zábrdovice Tel.: 05/45212156 Romské dítě ve škole Mgr. Jiří Rous Všichni odborníci se shodují na tom, že vzdělání je rozhodujícím faktorem pro pokrok ve všech ostatních oblastech. Jenže ze strany Romů je tady velký nezájem. Velikost překážek, které je nutno překonat, se jim jeví zcela neadekvátní výsledkům, protože jsou hodnotově orientovaní na majetkové vyrovnání se s gádži. Vysvědčení dětí je pro mnohé bezcenným kusem papíru. "K čemu učenost, když i doktor stojí nad mrtvým jako hloupý". Negramotnost je vysoká (okolo 30%), protože ti, co prošli školou, získané poznatky nepoužívají a zapomínají. Slabé vzdělání podmiňuje profesní strukturu, ve které se setkávají s množstvím patologických reprezentantů majoritní společnosti. Velké výdělky manuálních pracovníků také nepřispívají k zájmu o vzdělání. Dalším nepříznivým faktorem je rostoucí finanční náročnost studia. Hlavní příčiny neúspěchů ve škole: a) škola automaticky předpokládá určitou spolupráci rodiny. Romští rodiče často sami neovládají látku ZŠ, neposkytují dětem podmínky k učení a neučí je soustavně pracovat. b) neznalost vyučovacího jazyka nebo značně omezená slovní zásoba (v 6-7 letech kolem 300 slov). Podle některých průzkumů spadá 25% dětí do pásma verbální debility. c) školní systém výjimky nevychovává zvláštním způsobem, ale odsouvá na okraj d) staletími fixovaný způsob přenosu informací je u Romů jiný (nemají vztah k psanému slovu, blíž jsou jim audiovizuální prostředky) e) častější výskyt specifických poruch (dyslexie, dysgrafie, aj.) MŠ: Problém bude narůstat, protože byli zvyklí na všechno zdarma, dokonce vydírali: "Když stát nedá peníze, nedáme děti do MŠ!" Pro romské děti je MŠ nutná (jazyk,...), ale trend je opačný - 1989: 80% dětí v MŠ - 1991: 35% (protože nyní jsou nuceni na děti přispívat). Současný stav není přesně znám, ale došlo k dalšímu poklesu zaškolenosti. Chyba MŠ vůči nim: snaha o samostatnost dětí, ale Rom, který nikdy nedržel tužku či štětec, to potřebuje ukázat. ZŠ: Pouze 58% romských dětí navštěvuje ZŠ, zatímco 42% školy speciální, nejčastěji zvláštní. Podle novějších údajů dokonce 80% dětí ukončuje školní docházku na Zv Š. Zkušenosti učitelů: děti jsou nesoustředěné, nudí se, nepíší úkoly a tím narušují proces výuky. Doma nemohou dostat odpovídající podmínky k učení. Rodiče nemají čas ani vůli a často ani schopnost jim pomáhat s učením. Úsilí vložené do vzdělání zejména u děvčat přichází nazmar, neboť po skončení ZŠ si zakládají rodiny a získané vědomosti nepoužívají. Velmi vhodné se jeví školy s celodenním programem, protože "zahálka je matkou hříchu". Jako motivátory pozornosti a výkonu se ve škole úspěšně užívají např. výstavky nejlepších prací, drobné odměny, možnost zpívat v dětském souboru. Udržet zájem dětí o školu znamená udržet je v aktivitě stálými změnami metod a forem práce, možností soutěžit, výzdobou, hudbou , co nejčastější komunikací... , a také zmírňováním stresu plynoucího ze špatné znalosti češtiny. Někteří učitelé mají dobrou zkušenost s prací v malých skupinách, zatímco pokusy o doučování po škole pravidelně troskotají. Mírně je třeba posuzovat krasopis a výtvarné práce romských prvňáčků, protože jejich motorika se vyvíjí pomaleji. Velkým problémem je značný počet zameškaných hodin, protože úzce souvisí se školními výsledky dětí. Nejúspěšněji se absencím předchází osobním pohovorem s rodiči (argument: vzdělání je podmínkou zaměstnanosti). Žáky lze naučit, aby se cestou do školy stavovali jeden pro druhého, kolektiv pak snadno ovlivní jedince. Na prospěch romských dětí mají větší vliv podmínky prostředí než inteligence, což u majoritní populace neplatí. Z různých činitelů má na školní výsledky pozitivní vliv finanční příjem rodiny, zaměstnanost rodičů, menší počet členů domácnosti aj. Někteří pedagogové doporučují specializované romské třídy na dobu, než se vyrovnají s ostatními dětmi. Velikost skupiny nemá přesahovat 15 žáků. Někde se velmi osvědčily pomocné pedagogické síly z řad Romů, umožňující netradiční formy výuky a individuální práci s každým dítětem. Většina pedagogů samostatné romské třídy odmítá jako obecnější řešení, neboť údajně dosahují slabších výsledků a roste nebezpečí izolace Romů. Vztah romských dětí ke škole podstatně závisí na citové vazbě na učitele. Také je třeba najít oblast, ve které dítě vyniká. Když má úspěch a může ho prožít, získává lepší poměr ke škole. K tomu napomáhají časté pochvaly a povzbuzování. Velmi důležitá je důvěra a náklonnost rodičů ke škole. Dá se získat kulturním vystoupením dětí, veřejnou pochvalou pečlivých rodičů apod. Dosud velká část rodičů považuje českou školu za zařízení represivní a nepřátelské, před kterým je třeba děti bránit. Systémové řešení otázky vzdělání romských dětí je otázkou náročnou a dlouhodobou: vyžadovalo by specializovanou přípravu učitelů na VŠ, učebnice obsahující historii Romů, menší třídy, individuální přístup, skupinové vyučování, nulté ročníky ZŠ, romské pedagogy, práci s talenty, zlepšení sociální situace Romů a další opatření s vysokými požadavky na ekonomické a personální zajištění. Statistika: - již v 1. třídě propadá 22% ==> v 1. třídě potřebují individuální péči - 14x častěji propadají - 5x častěji dostávají zhoršenou známku z chování - 30x častěji ukončují povinnou školní docházku v nižším než 8. ročníku - 28x častěji jsou přeřazováni do zvláštních škol - téměř 90% Romů nepřekročilo hranici základního vzdělání. U žen bývá chápavost obvykle nižší než u mužů. Zřejmě to není otázka inteligence (některé statistiky tomu přímo odporují), ale častějšího styku s neromským světem a myšlením. Zvláštní školy: přes 50% dětí navštěvujících zvláštní školy v ČR jsou Romové, v SR dokonce 80%. Ve Zv Š končí i velmi bystré děti. Nicméně ve všech běžných testech, včetně manipulačních zkoušek a testu inteligence, vycházejí romské děti v průměru podstatně hůř. Psychologové budou muset přijít s metodikou, která je romským dětem přiměřená. Příčinou této skutečnosti není mentální retardace, ale sociální zanedbanost. Přestože mnohé šestileté děti nejsou zralé pro ZŠ, je odkládání školní docházky sporné, protože už v 11-13 letech nastává silné snížení zájmu o školu spojené s intelektuálním poklesem. Od asi 5. ročníku, kdy se přihlásí puberta a změní se role dítěte v romské komunitě, nastává vzájemné školní trápení žáků a učitelů: neúspěšní a ponižovaní Romové se nudí, opakují ročníky, jsou agresivní ke spolužákům i učitelům. Střední školy: navštěvuje 2,5% romské mládeže, zatímco u Neromů 38%. Vysokoškolsky vzdělaných Romů bylo roku 1980 v ČR 154. Prostí Romové jim většinou nevěří, do značné míry oprávněně. Velká část se jich totiž se společenským postupem od ostatních distancovala. Ti, kteří se pro Romy angažují, jsou velmi nejednotní a mnozí je podezřívají ze sobeckých pohnutek: "Jak se stane Rom pánem, je horší než gádžo". Přestože 56% dospělých nemá ukončené základní vzdělání a vyššího než základního vzdělání dosáhla maximálně 2%, patříme rozsahem učiva a stupněm vzdělanosti Romů ke světové špičce. Zahraniční prameny například uvádějí, že 50% tamních romských dětí nikdy nebylo ve škole a zhruba polovina dospělých jsou analfabeti. Tisk: Čtrnáctideník Romano kurko, časopis Amaro gendalos. Dvojjazyčných knih není zatím mnoho; periodika jsou plná pocitů ublíženosti; vycházejí jen proto, že je stát podporuje; neslušnosti se zde střídají spolu s náboženstvím (nevkus); Romové je téměř nečtou. Výjimkou je dosud výborný vědecký časopis Romano džaniben. Pokus o jazykovou přípravu romských dětí formou dvojjazyčné učebnice se u nás ani na Slovensku příliš nezdařil. U nás pro celkovou koncepci, na Slovensku pro nevhodný výběr romského dialektu. Kontkat: Farní úřad Brno-Zábrdovice Mgr. Jiří Rous Lazaretní 1, 61500 Brno-Zábrdovice Tel.: 05/45212156 Metodika výchovné práce s romskou mládeží Mgr. Pavel Kuchař Výchova je vázána na neustále se měnící podmínky za kterých probíhá, na osobnost vychovávaného s jeho životní zkušeností, na osobnost vychovatele s jeho zkušeností života a na další činitele, kteří do výchovy vstupují. Do výchovného procesu se promítá celá složitost života lidí, kteří jsou v daném prostředí na něm zainteresováni. Dle Radima Palouše je výchova vyváděním vychovávaného z vegetativní sebestřednosti k odpovědnosti tak, aby vychovávaný v životě obstál. (1) Ve slově odpovědnost slyšíme slovo odpověď. Odpovědnost se vztahuje k někomu, jehož existence je pro nás výzvou a který naši odpověď žádá. Také něco, jako například příroda, určitá situace nebo událost je pro nás výzvou. Jde tedy o odpověď na výzvy, které klade život mě samotnému a které kladou životy druhých, a také reakce na výzvy, které před nás klade příroda a svět v celé své sociální, ekonomické, politické a kulturní realitě. Výchova je na jedné straně vždy spojena s hledáním pravdy o životě, o hodnotách, o člověku a jeho světě, o smyslu jeho existence. Na druhé straně zároveň "stojí nohama na zemi", když směřuje ke konkrétním praktickým úkolům, vyplývajícím z výchovy konkrétních lidí v konkrétních podmínkách, aby se stali odpovědnými a aby v těch podmínkách obstáli. Je přitom spojena s hledáním té Pravdy, ze které pravdivost reality pochází a ke které všechno lidské hledání směřuje. Cílem mého příspěvku není podat návod, jak jednat, ale naznačit souvislosti a dodat inspiraci k dalšímu rozšíření a utřídění znalostí, aby se vychovatel mohl ve svém výchovném působení rozhodovat zodpovědněji a samostatněji. Jsem příslušníkem majority. Během své třináctileté pedagogické praxe, jako učitel na zvláštní škole, kterou navštěvovalo asi 70% - 80% žáků romského původu, jsem učinil zkušenost ( a tato zkušenost se mi stále více potvrzuje ), že svět romských žáků a jejich rodičů je jiný, je to svět jejich vlastní kultury. Má svá vnitřní pravidla a logiku, kterou my, jako lidé vyrostlí a žijící v odlišné kultuře dost dobře neznáme. S tímto jejich světem možná máme nějakou dílčí zkušenost, od lidí majoritní kultury slyšíme různé osobní názory a zkušenosti. Často však vyplývají z etnocentrického postoje. To znamená, že cizí kultura (romská, minoritní) je viděna a hodnocena pouze z pohledu vlastní kultury (české, majoritní), bez přihlédnutí k okolnostem, za kterých cizí kultura vznikala a byla jimi ovlivňována. Jednání a chování příslušníků romské kultury se nám pak obvykle jeví jako nepochopitelné, cizí až šokující, někdy také ohrožující a proto nepřijatelné. Nemám teď na mysli jednání, které je na hranici zákonnosti nebo ji už překračuje. Romové sami také jasně vědí, že takové jednání je špatné a ve většině je odsuzují. Mám spíše na mysli například jejich hlučnost a to, co se nám, jako příslušníkům majority, jeví jako nezodpovědnost, nespolehlivost, pohodlnost, nepořádnost, impulsivnost, vypočítavost a neresp. ektování základních pravidel slušného chování a morálky. Jde o rozdíl mezi tím, co z hlediska jejich kultury se považuje za legitimní a tím, co z hlediska naší kultury je už viděno a hodnoceno jako překročení kulturně přijatelných a uznávaných hranic. Protože jejich světu více nebo méně nerozumíme (a to si obvykle nechceme připustit) a posuzujeme jej z hlediska kriterií naší kultury, snadno tento svět (a Romy společně ním) odsoudíme. Tím je ale ohrožena veškerá komunikace, vzájemné pochopení a možnost řešení problémů, které soužití s nimi a jejich výchova přináší. Nemůžeme je posuzovat pouze z vlastního hlediska, aniž bychom se snažili pochopit, co je k takovému jednání vede. Poznání příčin odlišnosti ale neznamená, že odlišnost budeme pouze pasivně chápat a trpně ji tolerovat a přizpůsobovat se jí. Dlouhodobá stabilita pasivní tolerance, je totiž sama o sobě problematická, protože zdravé mezilidské vztahy nespočívají v trpění něčeho a v pasivním přizpůsobování se něčemu. Mezilidské vztahy, které rozvíjejí životy zúčastněných, spočívají ve vzájemném hledání a sdílení (zakoušení) autentických hodnot. Domnívám se, že obecně ve vztahu k tomu, co je odlišné, jde hlavně o to, jak skrze poznání a porozumění najít, v odlišném, něco, co je i pro mne pozitivní, co mohu přijmout. Klíč spočívá v nalézaní a přijetí autentických hodnot, které přispívají k rozvoji Romů i našemu a rozpoznání a odmítnutí pseudohodnot (2), které rozkládají a ničí každou kulturu. Naučit se nalézt autentické hodnoty v jednání Romů, není jednoduché. Tytéž hodnoty mohou být vyjádřeny kulturní formou, která může být pro nás překvapující, zarážející až šokující (například mateřská láska se projevuje vysokou citovostí, ale malou náročností na sebeovládání dítěte), neboť jejich kultura byla a je utvářena odlišnou životní zkušenost (nejistá existence, obavy, strach, vyhýbání se projektům s dalekou a proto nejistou časovou perspektivou, nemá smysl moc plánovat, důležité je tady a teď). Tato zkušenost klade také jiné důrazy na uspořádání hodnot. Přes tuto kulturní odlišnost mám zkušenost, že u každého Roma nebo Romky se, kterými jsem se jako vychovatel setkal, jsem našel něco, na co jsem mohl navázat, co bylo pro něj významné a co také bylo významné pro mne. Jde o to nalézt jejich silné stránky, které jsou silné také pro nás. Jde také o prezentaci našich silných stránek, které mohou mít význam pro ně. Teprve pak jsou vytvořeny předpoklady vzájemného uznání. A odtud se odvíjí možnost vzájemného obohacení a vzájemné spolupráce a soužití. Z tohoto hlediska pak výchova Romů nespočívá v tom, že se Romové musí přizpůsobit nám a že "pod naším neomylným vedením dospějí k lepším zítřkům". Tyto strategie a přístupy, přes všechnu obětavost a upřímnost jejich nositelů, v dějinách selhaly. Romové nejsou objekty naší výchovy, našeho působení. Jsou subjekty své výchovy a svého rozvoje. My je na cestě jejich rozvoje doprovázíme jako jejich přátelé. Bez tohoto vztahového předpokladu nelze o výchově mluvit. A nad námi společně je pravda života, ke které sice jdeme po různých cestách z různých východisek, pozic a stran, ale přesto je to pravda, která platí jak pro nás, tak pro ně. K ní se svou odpovědností vztahujeme a začínáme si více rozumět nebo ji svou nezodpovědností ignorujeme a přestáváme si rozumět. Řešení vidím v tom, že ve vzájemném uznávání se a resp. ektování odlišnosti, hledáme to, co je hodnotné pro nás navzájem. Dále v tom, že to nalezené hodnotné se snažíme prakticky poctivě realizovat jak sami u sebe, tak ve společných projektech. Tím spolupracujeme na vzájemném rozvoji a soužití. 1. Cíl výchovy - enkulturace a socializace jedince Osvojování kulturního dědictví, vrůstání do kultury skupiny, v níž jedinec žije, se nazývá enkulturace. Pojem enkulturace objasňuje řada významných titulů, např. Murphy, R.F., Úvod do kulturní a sociální antropologie (Praha, Slon 1999). Podle profesora Nahodila můžeme enkulturaci chápat jako : "universální kulturní proces, který funguje v jedné každé konkrétní kultuře a v životě jednoho každého individuálního nositele kultury. Má být chápána jako adaptivní začleňování jednotlivců do příslušné etnické - či podle okolností - interetnické nebo multietnické kultury, do jejího jazyka a do jejích tradic. Enkulturace je fundamentální v období dětství, relevantní je ovšem i jako celoživotní učební proces. Výchovu je v tomto smyslu nutné definovat jako intencionální a institucionalizovanou enkulturační pomoc." (3) Enkulturací získává jedinec kulturní kompetence, které jedinci umožňují v dané kultuře pokud možno bezkonfliktně fungovat a kulturu vytvářet. To se projevuje navenek stylem života, jehož základem jsou etická a estetická kriteria. Enkulturace je součástí širšího procesu který se nazývá socializace. Dle Janouška je socializace souhrn procesů vzájemné interakce mezi společností a jedincem, v nichž společnost působí na jedince tak, aby v sobě svým učením vytvořil vnitřní psychologické předpoklady, nezbytné k participaci (účasti) ve společnosti současně jako člen společnosti i jako relativně samostatná osoba schopná řídit své jednání a odpovídat za ně. (4) Socializací se tedy jedinec stává člověkem, jako individuum a jako člen společnost. Členem společnosti se jedinec stává tím, že si do funkční podoby osvojuje kulturní kompetence: formy mezilidských vztahů, očekávané role, vzorce chování, způsoby vnímání skutečnosti, formy myšlení, hodnoty, kulturní dědictví, způsoby jednání a fungování v ekonomické sféře a v politickém životě - vše to, co ke svému životu ve společnosti potřebuje. Nejde však jen o osvojení požadovaných kompetencí (enkulturace), aby jedinec byl jakýsi hladce fungující, nekonfliktní sociální element. Jde hlavně o to, aby se jedinec stal samostatnou osobou, která bude kompetence realizovat tvůrčím, sobě vlastním, individuálním způsobem. Jako individuum se jedinec stává člověkem tím, že vrůstáním do mezilidských vztahů si postupně stále více uvědomuje své "já". Jde o utváření jeho sebeobrazu na základě hodnocení osob, které jedinec považuje za významné. Od toho se odvíjí jeho sebeúcta. Postupně si buduje představu o svých záměrech, životních cílech a plánech - sebekoncepci. Vytváří si představy o svých možnostech - aspiracích. Vytváří si kriteria posuzováním sebe, objektů okolního světa a také vztahů, do kterých vstupuje či které zaujímají jiní lidé - normy, hodnoty, svědomí. Psychika jedince se pak dále hlouběji vnitřně sjednocuje (integruje) podle hodnot, které si jedinec osvojil a které prožívá ve vztazích k ostatním členům společnosti hlavně k těm nejbližším. Znamená to, že osoba jedince (se svým potenciálem vloh) se stává osobností - vnitřně uspořádaným a sjednoceným celkem (integrovaným), který je ve vzájemné interakci s prostředím. (5) Cílem socializace je adaptovaná, vyspělá osobnost jedince. Autoři zabývající se problematikou osobnosti hovoří také o zralé osobnosti. Podle Řezáče (6) má zralá osobnost tyto vlastnosti: - přiměřené vnímání skutečnosti - schopnost správného sebehodnocení a sebepoznání - vědomí identity (vím kým jsem, kým chci být, vědomí smyslu mého života) - schopnost sebeovládání a seberegulace - sebeúcta a sebeakceptace (přijetí sebe sama i se svými problémy a negativními vlastnostmi bez snížení sebeúcty) - schopnost uskutečnit své záměry, které považuji za správné - autonomie (vnitřní samostatnost, nezávislost, mít svůj vlastní názor) - integrace (být vnitřně sjednocen podle centrálních hodnot,které dávají smysl mému životu, kterých se nevzdávám, které jsou těžištěm osobnosti, mého Já, z nichž mé vidění světa a jednání vychází a k nimž ve svém celku směřuje ) - odolnost vůči stresu - aktivní přizpůsobení Další autoři zdůrazňují jako rysy zralé osobnosti (7) : - přechod od parazitní závislosti k nezávislosti a schopnosti přejímat zodpovědnost - produktivnost života jedince (tvorba hodnot) - vymanění se z pocitu méněcennosti, egocentrismu, hostility (nepřátelství) a rivalitních postojů - vytvoření ideálů hodnotové orientace a svědomí - vtvoření zájmu o život jiných lidí - pocit reality a schopnost tvořivé adaptace na sociální podmínky existence 2. Romská identita 2.1. Identita osobnosti Důležitým úkolem výchovy je pomoc mladým lidem při budování jejich identity. Identita je vnitřní stálost, která vyplývá z vědomí kým jsem. Toto vědomí se prožívá na třech úrovních: 1. Na úrovní intrapersonální (osobní) je to vědomí toho, kdo jem ve vztahu k sobě samému. Vyplývá z odpovědi na otázku, jak jsem věrný vlastnímu životnímu přesvědčení, přijatým hodnotám, jak jsem odpovědný sobě samému. 2. Na úrovni interpersonální , je to odpověď na otázku, kdo jsem ve vztahu k druhým. Je to vědomí o chování, které ode mne očekávají druzí (sociální role - rodič,matka,bratr, sestra, žák, učeň , člen pracovního kolektivu, atd.) v dané společnosti (národnosti, etnické skupině). 3.Na úrovní sociální je to vědomí příslušnost jedince k sociální (etnické) skupině. Je to odpověď na otázku kdo jsem jako člen sociální (etnické) skupiny, do jaké sociální skupiny patřím narozením , nebo volbou. P. Říčan hovoří o identitě jako o ústředním osobní uspořádávajícím faktoru zralé osobnosti. Dále o ní uvádí : "Osobní identita se vyvíjí ve vzájemné interakci jednotlivce s jeho sociálním okolím.Osobní identitu, skládající se z realistického sebehodnocení, souboru kladných postojů k sobě samému a sebeprojektu založenému na souboru kladných sociokulturních hodnot, můžeme považovat za základní oporu osobnosti. Naopak, nerealistický , zmatený nebo rozporuplný sebeobraz, ambivalentní (nevyhraněné, obojaké) postoje ke svému Já a přijetí problematických nebo dokonce antisociálních hodnot znamená pro daného jednotlivce špatnou prognózu".(8) Jestliže jsou procesy socializace takto narušeny, jedinec se stává vnitřně nestabilním a podléhá snáze sociálně patologickým vlivům (viz dále), které v jeho okolí a ve společnosti působí. 2.2. Situace Romů v České republice, která vede k narušování jejich identity Romské etnikum má své staleté dějiny. V druhé polovině dvacátého století prošlo významnými změnami, které mají konkrétní důsledky pro současnost. Dějiny jsou podrobně popsány v pracích Libora Nečase, Bartoloměje Daniela a dalších autorů. Způsoby života a proměnami životního stylu se zabývá Eva Davidová. Milena Hübschmannová sleduje změny v oblasti jazyka, ve způsobech komunikace, literatury a v hodnotách Romů. V evropském měřítku se těmito problémy zabývá Jean Pier Liégeois, dějinami Romů pak Angus Fraser. Kromě těchto autorů a jejich publikací existují další. Z prací výše uvedených autorů vyplývá, že Romové se na jedné straně účastní života v současné moderní a postmoderní společnosti a současně si, na straně druhé, zachovávají některé prvky rodové tradiční společnosti. Žijí často ve městech odlišným způsobem než žili jeho předkové v osadách na Slovensku a nebo při kočování ve svých vozech. Asimilační státní politikou minulého politického režimu došlo k násilnému přerušení a narušení jejich tradičního způsobu života, , rozbití tradičních rodových vazeb, narušení komunit. Podstatným důsledkem bylo narušení systému přirozené sociální kontroly, zeslabení účinnosti sociokulturních regulačních mechanismů. Došlo k narušení tradic a tím k úpadku hodnot, které byly tradicemi neseny a měly svůj kulturní ekvivalent. Toto oslabení, vykořenění a podstatné narušení identity se všemi sociálními následky se projevilo hlavně u migrantů v průmyslových oblastech severních Čech a Moravy. Etnikum bylo uvrženo do závislosti na sociální politice státu, který sice takto o etnikum paternalisticky pečoval, ale současně jej kontroloval, a zároveň mu znemožnil, aby jeho příslušníci byli uznáni jako národ, měli svoji representaci a vypracovali si přiměřené adaptační strategie v nových životních podmínkách. a Důležitým pramenem, který podává informace o romské komunitě v České republice je Zpráva o situaci romské komunity v ČR vypracovaná Ing. Pavlem Bratinkou. (9) Sami Romové vidí svou situaci v České republice velmi negativně. Majoritní společnost vnímají jako ohrožující a nepřátelskou a vzájemné soužití spíše jako konfliktní. Romská media považují za hlavní tyto problémy: rasová diskriminace, nezaměstnanost, bydlení, existence ghet, problém vystěhovávání neplatičů, nedostatečné sociální zabezpečení, ve většině podprůměrné vzdělání Romů. Tyto skutečnosti pak mají dopad na život mladých Romů. V oblasti zdraví jsou to nevhodné stravovací návyky a zvýšený výskyt některých infekčních onemocnění. Vzdělávací systém jako celek má malou účinnost. Na jedné straně měl zde vliv mezi většinou Romů tradovaný názor, že vzdělání nemá pro praktický život velkou cenu (i když tento názor se u rodičů posouvá do polohy: "Učitelé dávají našim dětem nekvalitní vzdělání, diskriminují je už při přijímání do škol neoprávněným zařazováním většiny romské populace do škol zvláštních". (10) Mladí Romové si význam vzdělání více uvědomují. Na straně druhé škola obecně (kromě několika málo základních škol, které mají speciální celodenní programy pro děti z romských komunit) má malou schopnost "resp. ektovat etnokulturní identitu romských žáků", jak uvádí M. Hübschmannová. (11) Podprůměrné vzdělání a nekvalifikovanost vede k vysoké nezaměstnanost, která je zesílena přechodem české společnosti na tržní ekonomiku, požadavky vysoké kvalifikace a z toho vyplývajícím úbytkem manuálních profesí. Nezaměstnanost rodičů demotivuje děti a mladé Romy k získání vzdělání a kvalifikace pro získávání prostředků k životu společensky přijatelným způsobem. Posiluje postoje spoléhání se na sociální dávky, pasivity a naučeného čekání na pomoc státu. Demoralizující vliv nezaměstnanosti láká k iluzi o přednosti a efektivnosti parazitního způsobu obživy a podporuje zapojování dětí do kriminální činnosti. Některé romské komunity - při svém vzniku v průmyslových oblastech po migraci z osad neměly mezi sebou dostatek starších členů etnika, kteří by udrželi jednak etnickou identitu a s ní zároveň potřebnou úroveň sociální kontroly. Tradiční vzorce chování v nových podmínkách městského bydlení selhávají a mnozí Romové nemají v současnosti v potřebné míře vypracované nové vzorce chování, kterými by dovedly integrujícím způsobem zpracovávat nové okolnosti života, které vyplývají jednak ze změny způsobené migrací a dále z nových politických ekonomických a sociálních změn, kterými naše společnost v současnosti prochází. Jde například o masivní nápor konzumní kultury, který se projevuje upřednostňováním pasivního trávení volného času, prezentací životních vzorů, které jsou z velké části nedosažitelné, jednak pro svou komerční iluzívnost a také pro praktickou finanční nedosažitelnost pro většinu. Výrazná orientace na konzumní způsob života pak vede k destrukci tvořivosti a rozvoje tradičních hodnot. Ztráta romské identity a vykořeněnost se projevuje také závažným způsobem v rodinné výchově. Tradiční způsob výchovy byl postaven na péči starších sourozenců o mladší a na sociální kontrole příbuzných. Výchova vedla děti k získání kompetencí pro umění přežít v rámci životního způsobu rodinného příbuzenství a v podmínkách osady či kočování. Chlapci se nápodobou otce naučili řemeslo či hrát na hudební nástroj, dívky se naučili starat o domácnost a shánět obživu. Tradiční systém výchovy dobře fungoval v romské osadě, kde existoval vysoký stupeň sociální kontroly, kterou prováděli starší příslušníci etnika. V podmínkách anonymity průmyslových aglomerací selhává. I když trvá snaha některých romských rodin bydlet pohromadě a udržet tak sílu širší rodiny, je reálný sociální vliv širokého rodinného společenství na výchovu dětí a mladých silně oslaben. Situaci komplikuje skutečnost, že bydlení je často v takových místech a v takovém typu zástavby (staré domy a byty nižších kategorií), které zvyšují pravděpodobnost výskytu sociálně patogenních jevů. Vliv "ulice" je tak destrukční, že rodiče si připadají bezmocní. Rodiče to vidí, vadí jim to, ale nevědí, jak to řešit. Jejich bezradnost a nerozhodnost je mladými vnímána. Rodičovské vzory chování jsou zeslabeny a také jejich autorita. Zákazy a příkazy rodičů jsou neúčinné. Další komplikace je také v tom, že se Rómové, přes všechny nedostatky a problémy soužití s problémovými příbuznými, drží své rodiny a příbuzenstva, které pro ně představují relativní jistotu a bezpečí (které u majoritní společnosti nenalézají). Těžko pak opouštějí toto prostředí i když je někdy zasaženo sociálně patologickými vlivy (alkoholismus). Dále je to například bezmocnost tradiční rodové autority u olašských Romů tváří tvář destrukčnímu působení drogové scény a gamblerství. Tradiční systém rodinné výchovy také nepřipravuje dostatečně děti na školní výuku. Starší sourozenci sice dítěti pomáhají přežít, ale už nedovedou na potřebné úrovni rozvíjet řečové dovednosti, sociální návyky a schopnosti pro učení ve škole (umět odložit splnění svého přání na pozdější dobu, umět se soustředit, poznávat funkce různých předmětů a vztahů mezi nimi, zacházet s tužkou, papírem, knihou). Romské děti jsou pak stimulovány jinak. Je u nich vynikajícím způsobem rozvinuta sociální inteligence, intuitivně se orientují v mezilidských vztazích, ale chybí jim chápání logických souvislostí mezi jevy, které závisí na rozvoji obecné inteligence. Romské děti mají pro její rozvoj vrozené předpoklady, ale obecná inteligence není rodinnou výchovou stimulována. Jejich myšlení je účelově praktické. Romské děti například přesně vědí jak zacházet s penězi, ale je pro ne velmi obtížné sestavit vzor nebo obrázek podle předlohy. Negativní okolnosti života Romů narušují jejich socializaci a vedou k narušení až destrukci jejich původní identity . 2.3. Identita romského etnika a její narušenost. 2.3.1. Pozitivní aspekty Jsou žádoucí pro rozvoj silné identity, která integruje osobnost jedince a tím dává také dobrou prognózu pro jeho vývoj a je předpokladem dobré integrace.. Jak však P. Říčan uvádí, v současnosti pozitivní aspekty rómské identity poměrně rychle slábnou. 1. Deklarace vlastního romství K romské národnosti se při posledním sčítání lidu přihlásilo 34 tisíc z přibližně 250 tisíc, kteří žijí v České republice. Je to výsledek působení více faktorů, které vedou k přání nebýt Romem, opustit národ, nesdílet jeho osud. To se také projevuje v řídkém používání romského jazyka, ve vyšším statutu smíšených manželství a ve snahách změnit svůj zevnějšek. 2. Etnická solidarity a vědomí národní jednoty Protože princip rodového uspořádání v romském národě má stále svou sílu a působí vlivy kastovního smýšlení, je velmi obtížná komunikace mezi rody a volba politické reprezentace . Přes tyto obtíže snahy o porozumění a společný postup neustávají. 3. Jazyk a literatura Klesá používání a znalost romského jazyka, romština jako nástroj každodenní komunikace se vytrácí i z rodinného života. Existují snahy našich předních romistů udržet a rozvíjet úroveň romského jazyka vytvářením učebnic, výukou romského jazyka na vysokých školách na katedrách romistiky, pořádáním literárních soutěží, které objevují a podporují literární talenty. Dále Romové vydávají romské časopis s romskými texty. Je také vydávána krásná literatura. Velmi nadějný je projekt Debatního klubu Karla Poppera, který rozvíjením komunikativních dovednosti účastníků rozvíjí jejich schopnosti vyjádřit své názory a obhájit je. 4. Tradiční způsob života Rodová pospolitost, specifická sociální struktura se silnými sociálními pouty rodinnými klany, autonomními komunitami, které se vyznačovaly solidaritou a pohostinností, je narušena migrací. V těch lokalitách (Český Krumlov), kam po 2. světové válce migrovaly rodové skupiny ze Slovenských osad jako celek včetně starších členů komunit, si Romové více než jinde zachovali své tradice, neboť právě starší členové bděli nad jejich udržováním. Tyto skupiny se také snáze integrovaly do místních sociálních a hospodářských struktur a našly nekonfliktní způsoby soužití s majoritní společností. (13) Tyto skupiny samy udržovaly svou úroveň života a nepustily mezi sebe ty migrující Romy, kteří tuto úroveň narušovali. Naproti tomu v těch lokalitách, kam přicházeli mladí Romové za prací (Ostravsko, Severní Čechy) bez starších členů komunit udržujících pozitivní hodnoty romského způsobu života, často nastávalo jejich vykořenění z rodových tradic. Snaha Romů se vyrovnat majoritnímu obyvatelstvu vedla na k matriální hodnotové orientaci s důrazem na konzumní rysy života. Kulturní rozvoj směřoval do rozvoje materiální roviny života. Pro tradiční řemesla v těchto podmínkách se nenašlo a nenachází uplatnění v takovém měřítku, aby to mohlo být ekonomicky významné. Konzumní přístup k životu se v současnosti projevuje také tím, že v mnoha rodinách je členem domácnosti televize, která bývá puštěna dlouhou dobu a podstatně narušuje rodinnou komunikaci, vzájemné sdílení a ničí romskou kulturu, jazyk a rodinnou pospolitost. Romští vypravěči (zda vůbec ještě jsou), kteří vyprávěním pohádek romskou jazykovou kulturu a s ní spojenou rodinnou pospolitost vytvářeli, mají dost malou šanci vzhledem k brakovým, ale o to lákavějším pořadům některých televizních stanic. Podobnou destrukční roli hraje video. Romové v těchto lokalitách, které se vyznačovaly byty nižších kategorií, kam se koncentrují osoby, které mají sociální problémy, spíše vytvářeli městská gheta se všemi omezujícími a ohrožujícími důsledky pro rozvoj jejich a rozvoj jejich dětí (kriminalita, zneužívání drog, záškoláctví). Také soužití s majoritou přinášelo více problémů. Daleko více se vyskytují v romských komunitách jevy, které byly dříve nemyslitelné, jako prostituce a mnohem větší výskyt dětí v dětských domovech. Jsou to děti, o které se jejich rodiče nechtějí nebo nemohou starat. Narušována je také manželská věrnost, rodinný život a výchova dětí. 5. Romská muzikálnost. P.Říčan uvádí, že přístup romských kapel k médiím je velmi omezený také z důvodů etnocentrismu majority. I u Romů klesá aktivní spontánní provozování hudby vlivem pasívního poslechu populární hudby a jeho snadné dostupnosti. Přes tuto ohrožující realitu, je zde velká možnost hudebnost podporovat a rozvíjet. Je pravdou, že vzniká mnoho romských kapel, které hrají popovou muziku, která je sice dobrá na zábavy, ale nemá takovou hloubku jako hudba tradiční. Přesto existují kapely, které netradičním způsobem rozvíjejí nejlepší hudební romské tradice a přesahují umělecky komerční oblast. Pravděpodobně to však zůstane menšinový i když zajímavý a hodnotný hudební žánr. Hudba je stále u Romů živá záležitost a je jedním z etnoidentifikačních znaků. Hudbou se dostáváme k jejich srdcím. 6. Povědomí vlastních tradic, znalost národní historie a hrdost na ni. Jak Říčan poukazuje, je to velmi důležitý prvek národní identity. Je to ale historie pohnutá, plná pronásledování a utrpení. Na druhé straně je obdivuhodná v tom, že si Romové dovedli zachovat mnoho ze svého indického dědictví a že se neztratili v dějinách.. Mnozí romští odborníci i učitelé se zasazují o to, aby romské děti byly seznámeny s historií svého národa. Je možno nalézt význačné romské osobnosti. S tímto úsilím je třeba spolupracovat. Je třeba děti a mladé lidi prakticky učit jak obstát v současných podmínkách tím, že jim vytváříme příležitosti k dosažení úspěchu, klademe na ně přiměřené nároky, jsme důslední, emočně je podporujeme a doprovázíme v těžkostech a neúspěších. Dbáme, aby děti dosáhly úspěchu čestným způsobem. Podporujeme jejich tvořivost, výkonnost, odvahu, odpovědnost a slušnost a v neposlední řadě vytrvalost Zaměřujeme se na osobnosti, které dovedou pozitivně strhnout své vrstevníky k dobrým aktivitám a dáváme jim prostor k činnosti a podporu v problémech. Zdá se to možná utopické , ale tyto zkušenosti existují. 7. Duchovní identita. Ph Dr. Vlado Oláh říká , že Romové ztratili své náboženství, když opustili Indii. Podle Dr. Mileny Hübschmannové zůstal hinduismus zakódován v jejich zvycích. Vyskytují se různé pověrečné prvky a praktiky. Při své pouti přebírali náboženství těch zemí, kterými procházeli. Romové v českých zemích pocházejí hlavně ze Slovenska a jsou převážně římskými katolíky. Většinou věří, ale jejich pojetí víry je svérázné, do kostela jdou hlavně se křtem a s pohřbem, někdy se svatbou. Pravidelných bohoslužeb se jich zúčastňuje poměrně velmi málo. Svým svědectvím ukazujeme na zdroj duchovních hodnot, ze kterého vycházejí naše vztahy, které s námi prožívají a zakoušejí. 8. Antropologické rysy Fyzický vzhled je pozitivním aspektem romské identity. Jak P. Říčan píše, je mezi nimi velká variabilita v odstínu barvy pleti (je nejnápadnější). Mnozí lidé nerozlišují fyzické znaky a způsob života, nesprávně generalizují, což může být pro Romy ohrožující nebo diskriminující. Jde o to, jak pomáhat v utváření zdravého sebevědomí, které je schopno přijmout sama sebe i s tím, co je problematické a odmítané majoritou a mít odvahu zvládnout problémy spojené s vnějším vzhledem. Vést mladé lidi k tomu, že zevnějšek je sice důležitá část osobního projevu a sebeprezentace, ale ne ta nejpodstatnější. Tou jsou schopnosti, spolehlivost, slušnost a čestnost. 2.3.2. Negativní aspekty romské identity. Tyto aspekty narušují přijetí a růst silné osobní identity. Narušují realistické sebehodnocení, vytváření kladných postojů k sobě samému a deformují vytváření projektu vlastního života, protože neposkytují kladné sociokulturní hodnoty, ale naopak hodnoty negativní. Úspěšná prognóza takového jedince je problematická, jeho socializace a integrace je ohrožena. Tím, jak pozitivní aspekty romské identity slábnou, vystupují do popředí ty aspekty, které vycházejí z negativních zkušeností Romů s příslušníky majority Jsou to: dlouhodobá persekuce, současná diskriminace, pohrdání, protiromské předsudky, občanské násilí. Příslušníci majority, částečně na základě svých zkušeností, ale také vlivem přejatých předsudků, vnímají Romy jako: sociáně odpudivé lidi, kterým se nedá věřit, kteří mají sklony k násilí a krádežím, kteří jsou nespolehliví, obtížně pochopitelní, líní, nevzdělaní, hluční, zanedbaní. Tento stereotyp je Romům vnucován tím, jak se k nim příslušníci majority chovají. Podle P. Říčana: "Jejich identita se pak vyvíjí v procesu vyrovnávání se s tímto mocným streotypem, který odmítají, ale také z části nevědomě přijímají ". 1. "My oběti těch zlých" ( Identita oběti ) Tento aspekt romského sebeobrazu je reálný a vychází ze zážitků diskriminace, útlaku a násilí . Říčan poukazuje oprávněně na nebezpečnost posilování tohoto aspektu identity, který vede k prohlubování pocitu křivdy a následným postojům touhy po pomstě, vzdoru proti autoritám a úřadům a uzavírání se do mentálního ghetta. Paradoxně tento obraz sebe posilují ti přátelé Rómů, kteří mají tendenci se jim neustále omlouvat za spáchaná příkoří. 2. "My, co chceme, aby nás nechali být" ( Identita izolacionismu) Je otázkou do jaké míry je možné, aby Rómové žili po svém v majoritní společnosti, která je založena na tom, že občané pravidelně pracují, posílají děti do škol a platí daně, když převládající charakteristiky života většiny Rómů, jak uvádí Říčan, jsou: omezená gramotnost, omezená znalost češtiny, zvyk utrácet peníze okamžitě, volný denní i noční režim, nedbalý postoj k docházce dětí do školy a k většině druhů systematického úsilí. Je také otázkou, zda je možné s těmito rysy žít v jakési symbióze vedle naší společnosti (jako se žilo na Slovensku v osadách). Další klíčovou otázkou je, zda výše uvedené rysy jsou typickými znaky romského etnika, tedy něčím, co je podstatou romské identity a nebo jsou to naopak nedostatky, které pozitivní tradice a identitu zásadně do budoucna ohrožují a jsou pro další vývoj rómského etnika v současné české majoritní společnost, která směřuje do Evropy, fatální. 3. " My, co jim to ukážeme" (Identita konfrontace) Říčan poukazuje na vážnou možnost "palestinizace" rómské otázky, kdy radikálové budou na rasistické násilí ze strany majority odpovídat také násilím, které nerozlišuje viníky a oběti. Sám jsem byl překvapen v jaké míře se rasistické postoje vyskytovaly u rómských dětí, které jsem učil. 4. "Gadžové mají pravdu, jsme jen na obtíž" (Identita skrytého sebeopovržení) Říčan připomíná důležitou skutečnost, že " psychologové již dávno objevili tendenci opovrhovaných minorit (rasových, etnických, náboženských, či jiných) převzít negativní obraz, který si o nich udělala majorita. Tak se vytváří jakýsi kolektivní komplex méněcennosti. Je nepravděpodobné, že by Romové byli výjimkou z tohoto pravidla. Sebeopovržení spojené se sebenenávistí se snadno promítá z rómského "my" na ostatní s extrémně destruktivními následky". 2.3.3. Romský jedinec na křižovatce identit Při výchově člověka je velmi důležitá otázka nalézání a rozvoje identity. V dospívání se každý začne vážněji ptát sama sebe, kým má být. Je velmi důležité aby mladý člověk našel pozitivní inspiraci, vzor, který je reálný pro jeho osobu a přitom dostatečně motivující. Nenalézá-li pozitivní vzor, vzniká reálné nebezpečí, že jeho život v touze po intenzivních zážitcích bude orientován podle vzorů negativních. U Rómů tato otázka nabývá zvláštního významu. Identita osobní je spojena také s identitou etnickou. Mladý Rom (Romka) od raného dětství zakouší těžkosti, které jsou spojeny s tím, že lidé běžně nerozlišují tělesné znaky (barva pleti) od způsobu života. Pro jeho (její) tělesné znaky mu (jí) příslušníci majority přisuzují rysy životního stylu a vlastnosti celého etnika, zvláště ty, které členové majoritní společnost posuzují jako negativní. On (ona) cítí, že jej (ji) tak vnímají a že se také podle toho k němu (k ní) tak chovají. Mladí Rómové se opakovaně přesvědčují, že většina příslušníků majority nerozlišuje mezi Romy podle osobních vlastností a kvalit, ale že všechny Romy "házejí do jednoho pytle". Ze strany příslušníků majority pociťují nedůvěru a odmítání. Stupnice odmítání je velmi široká: od přidržování si kabelek spolucestujících v dopravních prostředcích po nastoupení Roma, přes nepřijetí do práce, nedůvěru v pracovním kolektivu a obtížnost vydobýt si uznání, až po fyzické bezdůvodné napadení. Dále mladí Rómové postupně objevují, že také mezi nimi samotnými je mnoho problémů, a že samotná etnicita, která se projevuje v konkrétním způsobu života, je narušená obtížností a bezvýchodností životní situace, která se nebezpečně přibližuje sociálnímu propadu. Vyplývá jednak z postojů příslušníků majority, ale také z postojů a chování Romů samotných. Tento objev narušenosti etnicity, pokud si jej příslušník minority kriticky připustí, může vést k otřesení identity osobní. Je pak postaven před otázku, jak se má se svojí etnicitou, která vyvolává odmítání a nepřijetí majoritou, vyrovnat. Buď tím, že ji také začne odmítat a programově se bude chtít asimilovat se světem bílých (viz zeslabující se pozitivní aspekty romské identity). Nebo tím, že na odmítnutí bude reagovat agresí (viz negativní aspekty romské identity). Toto jednání může být jak vědomé, tak intuitivní. Tyto způsoby odmítání vlastní etnické identity však narušují osobní identitu a zeslabují integritu osobnosti a znamenají negativní prognózu. (14) Jiné řešení, které naopak posiluje integritu osobnosti, spočívá v přijetí jak jejích negativních stránek, které vyvolávají obranné postoje majority, tak i vědomé objevování a rozvíjení toho, co je na romské etnicitě pozitivně lidské, silné, pravdivé, dobré a krásné. Na druhé straně je stejně důležité, aby osvojit si pozitivní hodnoty a kompetence (vzdělání, získání kulturního kapitálu - osvojení způsobů komunikace užívaného majoritou), které jsou pro život v majoritní společnosti nutné. Hodnoty jeho etnicity budou sdělitelné, komunikovatelné, budou-li pro majoritu srozumitelné a budou-li ve shodě s kladnými sociokulturními hodnotami, které se odvíjejí od takových základních hodnot jakými jsou svoboda, spravedlnost, solidarita a lidská práva. Tento problém je vyjádřen dále pojmem duální identita. Problém získání identity nekončí jen osvojením pozitivních sociokulturních hodnot a schopností komunikovat. Směřuje hlouběji k získání schopnosti sebereflexe a kritického rozlišení jakým směrem v podmínkách majoritní společnosti vlastní identitu rozvíjet. 3. Vztahy mezi majoritou a minoritou 3.1. Modely vztahů mezi majoritou a minoritou Romové žijí v určitém vztahu k majoritní společnost. Existují různé modely tohoto vztahu. První model, asimilační, je dán přístupem české majoritní společnosti od 50. do konce 80. let 20. století, který se dá vyjádřit slovy: "pojďte žít s námi" - " podle toho jak to vidíme my (majorita) a "podle toho, jak vám to předepíšem". Násilné a administrativní pokusy o toto řešení se však ukázaly (už za panování Marie Terezie), až na nepatrné výjimky, jako málo úspěšné. Dokonce, jak uvádí T. Haišman, dochází k paradoxu: Evropa, v které Romové žijí zpravidla podle modelu "žít vedle sebe" (tato segregační forma - kočování a osady - existovala vlastně po celou dobu přítomnosti Romů v Evropě včetně svých děsivých podob pronásledování a vyhlazování), kritizuje formu blízkého soužití v České republice. Sami jsme svědky jak blízké nucené soužití snáze vytváří podmínky pro vznik rasistických postojů a projevů chování. Třetí model je charakterizován výzvou: "kdybyste chtěli žít s námi, pomůžeme vám". Je to model vyrovnávání příležitostí. Tento model je integrační. Již od 60. a 70. let, jak uvádí P. Barša, je ve vztahu majority a minorit rozvíjena teorie integrace. Je postavena na odmítnutí segregace (vyloučení ze společnosti). Jejím hodnotovým jádrem jsou ideály svobody, rovnosti a solidarity. Rozlišují se tři roviny integrace: kulturní, sociálně ekonomickou a občansko politickou. Výchova a vzdělání patří do roviny kulturní, i když svými důsledky zasahuje obě další roviny. Teoreticky se na rovině kulturní se rozlišuje asimilační integrace, která probíhá tehdy, opustí li menšina hodnoty a zvyky, které ji odlišovaly, a rozpustí se zcela ve většinové společnosti. (16) Druhým typem vztahů je tzv. . tavicí tyglík (melting pot). Tento vztah nastává, pokud menšina splyne s celkem, ale zároveň jej obohatí o jisté své rysy. Ve své době to byl jeden proud amerického národního sebevědomí. Dnes se ukazuje, že tato představa je klamná, protože celek je vždy určován majoritou, v případě USA anglosaskou kulturou bílých Američanů. Až do 40. let většina hlasatelů tavícího tyglíku vylučovala černochy, Indiány, Asiaty. Teprve šok z nacismu donutil Američany revidovat samozřejmý předpoklad bílé nadřazenosti. Rozpad koloniálních říší přispěl k aktivizaci barevných Američanů za rovnost občanských práv a příležitostí. Posilování rasové soudržnosti mělo vliv na vzrůst etnického vědomí u jihoevropských a východoevropských imigrantů. Důraz na individuální rovná práva a příležitostí žen, černochů, hispánců apod. byl doplněn a vystřídán důrazem na veřejné uznání zvláštních kulturních identit těchto skupin. Rozvoj podpory plurality skupinových kulturních identit v 60. letech mohl navázat na intelektuální proud, který formuloval ideál kulturního pluralismu. (17) Kulturně pluralistická integrace je charakteristická tím, že menšina si zachová svou kulturní odlišnost a soudržnost, avšak politicky a ekonomicky je pevně vsazena do okolní společnosti Společnost veřejně uznává (resp. ektuje) skupinové (etnické) diference. Multikulturalismus pak tuto kulturně skupinovou mnohost podporuje. Tato mnohost kulturně diferencovaných skupin se považuje na žádoucí a politicky prosazovaný konstitutivní rys dané společnosti (kanadská a australská oficiální politika v posledních desetiletích). Jádrem multikulturní integrace je budování tzv. . duální identity. To znamená, že politická identita (příslušnost k občanské společnost, zapojení do politického života, zastoupení v politickém systému) je doplněna veřejným uznáním identity kulturní (příslušnost k etnické, národní skupině). 3.2. Koncept duální identity aplikovaný na romskou komunitu v České republice Vzhledem k Romům to prakticky znamená, že jsou občany České republiky se všemi právy a povinnostmi a zároveň je veřejně uznána jejich romská etnicita. Jak uvádí P.Barša veřejné uznání v praxi znamená například rozšíření učebních osnov na základních a středních školách tak, aby romské dějiny a kultura byly zahrnuty do výkladu dějin a kultury českého politického národa. V případě škol s vyšším procentem romských žáků jsou nezbytné nepovinné kursy romského jazyka a kultury. Samozřejmostí by měla být veřejná podpora rozvoje romských kulturních institucí. P. Barša jde ještě dál a uvádí: "Mělo by se uvažovat o změně státních symbolů a svátků tak, aby zahrnovalo odkaz na Romy - proč například nevyměnit jednoho ze dvou českých lvů na státním znaku za romské kolo?" Já osobně vidím tuto polohu veřejného uznání jako velmi citlivou. Domnívám se, že stereotyp Romů jako celku není v současnosti českou veřejnosti jako celkem přijímán do té míry pozitivně, že by tento krok byl proveditelný. Přesto považuji za nutné klást si takové otázky a odpovídat na ně. Nejen pro to, že je zřejmě budeme muset řešit, ale také proto, že jsou výborným testem naší otevřenosti a stability naší identity a připravenosti řešit problémy věcně. Jak dále uvádí P. Barša, tento problém veřejného uznání etnické identity menšin naznačuje, že rozvoj duální identity není jen problémem Romů, ale také Čechů: "Úspěšný kulturní pluralismus či multikulturalismus bude vyžadovat proměnu českého národního vědomí směrem k odlišení obecného občanského češství sdíleného s Romy a dalšími menšinami od zvláštního etnického češství, romství a dalších dílčích kulturně skupinových příslušností. Uvolnění symbolického prostoru pro Romy v rámci české politické identity tedy předpokládá rozvoj češství samotného na universálnější rovinu občanské identifikace na straně jedné a její partikulární rovinu etnickou, místní či kulturní na straně druhé". V konceptu duální identity se spojuje příslušnost k českému občanskému národu s příslušností k romské národnostní skupině. Cestou k tomu je, jak uvádí J. Balvín, na jedné straně pěstování základních identifikačních faktorů typických pro národnost Romů: jazyk, kultura, historie, svébytná filosofie a etika, tradiční schopnosti a dovednosti (rozvoje identity kulturní). Na druhé straně je to osvojování kultury majority (předpoklad rozvoje identity politické) jako osvědčeného prostředku uplatnění ve společenském životě a moderním pracovním procesu, ale nikoliv jako kultury dominantní nadřízené asimilační. J Balvín ještě uvádí třetí bod: pěstování kultury nadnárodní, jako schopnosti rovnoprávné komunikace mezi kulturami různých národů, národností, etnik. (18) Domnívám se, že je to již zahrnuto v pojmu osvojování kultury majority, která má být ne asimilační ale otevřená, jejíž právní a politický systém vychází z ideálů svobody, spravedlnosti a solidarity a je v souladu s lidskými právy. Problém vidím v tom, do jaké míry česká majoritní společnost tyto ideály naplňuje v konkrétním politickém, sociálním, ekonomickém a kulturním životě, do jaké míry se reálně vytváří prostor, aby Romové se necítili vyloučeni z oblasti politické, ekonomické a kulturní. Současná realita ukazuje spíše na realitu vyloučení. Podrobně tuto situaci analyzuje P. Barša v knize Politická teorie multikulturalismu na str 273 - 285. Dalším důležitým materiálem je Zpráva o stavu romské komunity v České republice a opatření vlády pomáhající její integraci ve společnosti poslance P. Bratinky. J Balvín hovoří o osvojování kultury majority jako osvědčeného prostředku uplatnění se. Stát má vytvářet takové strukturální podmínky, aby uplatnění bylo možné. P.Barša vymezuje program multikulturní integrace takto : "Na rovině kulturní (program) vyžaduje spojit uznání a podporu romské etnické identity s kulturně citlivým zapojením Romů do českého výchovně vzdělávacího systému. Na rovině sociálně-ekonomické má jít o co největší vyrovnání životních příležitostí Romů. Na rovině politické pak o akomodaci založenou na zohledňování romské menšiny ve státní správě a procesech politické participace a representace." Uvádím podrobněji se opatření, o kterých se rozepisuje P. Barša v oblasti kulturní: "Pod druhé nesporné právo menšiny a povinnosti většiny spadají opatření zvýšené péče v předškolní výchově Romů, zavádění a rozšiřování přípravných tříd, ustavování pedagogických asistentů, zvyšování počtu romských učitelů, hledání prostředků výuky uzpůsobených kultuře romských dětí. To nejsou žádná preferenční opatření zvýhodňující jednu skupinu (a je tedy chybné je paušálně zařazovat pod "afirmativní akci"), ale způsoby zajištění základních jazykově-kulturních podmínek občansko-politické a sociálně- ekonomické integrace - tj. podmínek rovných práv a rovných příležitostí, které společnost dluží všem dětem pocházejících z vyloučených skupin Při jejich formulaci se stačí opřít o mezinárodní standardy práv národnostních menšin" (19) Na druhé straně jde také o to, aby Romové nabízené šance dovedli pevně uchopit. Aby se pak dovedli uplatnit a vydobýt si takové uznání, že například přijetí jejich kulturních symbolů do státních symbolů českého státu, bude pro majoritní českou veřejnost možné . 3.3. Rozdíly v životním stylu majority a minority Jean-Pierre Liégeois srovnává rysy romského způsobu života a způsobu života moderní majoritní společnosti. Nejprve hovoří o silných stránkách romské kultury: - kolektivní život, posvátnost příbuzenských vztahů, význam rodiny, - každodenní zajišťování nezajištěného hospodaření, fušky, - život pro přítomnost, - kočovnictví, které sice u nás ve své klasické podobě, bylo likvidováno, ale získává podoby nové (cestování, migrace do zahraničí), - život v diaspoře v (rozptýlení a současně ve vzájemné komunikaci), - různorodost dialektů, - solidarita. Jsou to prvky, které dávají sílu členům této kultury, kteří chtějí mít účast na společném životě, i když jsou rozdílní. (20) Jakmile se však nacházejí ve společnost, která je chce asimilovat, náhle to, co bylo jejich silnou stránkou, se stává slabostí, protože majoritní obyvatelstvo představuje vlastnosti opačné: místo kolektivismu - individualismus místo každodenního hospodaření a fušek - kapitalizaci místo života pro přítomnost - plánování místo kočovnictví - usedlý život místo různorodosti - uniformita místo solidarity - soutěživost místo svobody - závislost Toto srovnání vyvolává celou řadu otázek: 1.Jestliže charakteristické vlastnosti příslušníků majoritní společnosti jsou vlastnosti opačné než u příslušníků romské minority, jaký bude další osud Romů? Aby Romové obstáli v prostředí majority, nebudou nuceni sami sebe přizpůsobit do té míry, že tím ztratí svoji etnickou identitu v současném globálním světě, který je utvářen spotřební majoritní kulturou? 2. Můžeme se, ale také ptát takto: Proč mají příslušníci majority takové vlastnosti? Nejsou to vlastnosti nezbytné pro život ve společnosti, která se nachází hlavně v průmyslových zemích Evropy a Ameriky? Jak ovlivňovaly historické změny způsob života a osobnost v těchto zemích? Musíme se ale přitom také ptát: Existuje nějaké východisko pro Romy? 4. Stanovení cílů výchovy Dříve než budeme hledat, na které vlastnosti se zaměřit, připomeňme si, že jádrem multikulturní integrace je budování duální integrity. Vedle veřejného uznání romské etnické identity jde na druhé straně ze strany státu o vytváření rovných příležitostí v sociálně ekonomické oblasti a v oblasti politické reprezentace. Aby to bylo reálné, je nutné si osvojit kulturu majority jako prostředku uplatnění se zapojením Romů do českého výchovně vzdělávacího systému. (21) Je realitou, že romské děti nejsou ve škole moc úspěšné. E. Šotolová (22) uvádí hlavní příčiny školní neúspěšnosti: - odlišný jazykový vývoj - odlišná kvalita plnění funkce rodinné výchovy - u některých Romů nedocenění významu vzdělání - nedostatečná příprava na školu - nižší informovanost části dětí vyplývající ze sociální izolovanosti mnohých rodin - nedostatečná připravenost učitelů pro práci s minoritami Také v naší práci se tyto skutečnosti budou projevovat. Je třeba být v kontaktu s rodiči dětí (jde o mladší sourozence našich návštěvníků, resp. ektive jde o budoucí návštěvníky našich středisek a center) a podporovat rodiče v úsilí, aby jejich děti byly na školu co nejlépe připraveny. Zřizují se mateřské školky a přípravné třídy, které mají vstup romských dětí usnadnit. Podle J. Čížkové je rodinná výchova vedena jiným způsobem. Je zaměřena na přežití dítěte a rozvíjí sociální inteligenci. Je svěřována starším sourozencům. Je důležité ovlivňovat, motivovat romské maminky, aby se naučily dítěti věnovat stálou pozornost, aby s ním hovořily, vyprávěly mu příběhy, pohádky, kupovaly mu hračky a hrály si s nimi, aby učily děti poznávat funkce různých předmětů a vztahů mezi nimi, aby je učily soustředit se na nějakou činnost. To vše je příprava na učení ve školní situaci. (23) Stát může v rámci rozvoje duální identity vytvořit podmínky rovných příležitostí pro Romy. Výchovou může dojí ke snižování vlivu předsudků, ke změně stereotypu vnímání Romů členy majoritní společnosti, může vzrůstat větší otevřenost vůči Romům. Přesto je nejdůležitější, jak sami Romové pevně uchopí správné příležitosti a jak je dotáhnou do úspěšného konce. Znovu připomínám, že nezbytným prostředkem je vzdělání. Ani to však nestačí, nemá li člověk odhodlání a odvahu se do příležitosti (problému) "zakousnout". V naší výchovné práci se ale setkáváme s tím, že sice vytváříme příležitosti (nabídky kroužků, různých aktivit), ale vidíme, že děti a mladí se sice na začátku přihlásí, ale pak nevytrvají. Příležitost jakoby "zahodí". Narážíme na odlišnou mentalitu. To co zde dále uvedu vyplývá z mé dlouhodobé zkušenosti. V literatuře podobné postřehy uvádí P. Pekárek ve své studii Romové mezi námi.(24) Romové si sebou nesou vzorce chování, které byly utvářeny dlouhodobou historickou zkušeností. Je to zkušenost krátkodobého přijetí, pak různě krutého pronásledování. Dále je to zkušenost života na okraji společnosti sice v určité symbióze s majoritní společností, ale přece jenom v izolaci. Je to zkušenost života v nejistotě, kdy jedinou jistotou je rodina, rod a absolutní očekávanou jistotou je matka. Domnívám se, že odtud pak vyplývají některé rysy Romů se kterými jsem se setkal: - Je- li život nejistý, nemá ceny plánovat. - Problému je třeba se pokud možno vyhnout, neřešit jej ani tak silou, jako spíše chytrostí. - Je důležité nebýt naivní, ale zůstat ve střehu. - Je třeba být připraven okamžitě utéci. - Život je třeba brát tak jak je. - Je třeba okamžitě využít příležitosti k získání výhod, které se nabízí. - Je moudré neříkat gadžovi pravdu - je mocný, může toho zneužít a ty se spravedlnosti nedovoláš (tobě nikdo věřit nebude, protože jsi Rom). - Také mu přímo neodporuj, kývni na to, co chce slyšet. - To, co se navrhne, nelze pokládat za jisté. To co se dohodne ještě neznamená, že to tak bude. - Je nutné znát přezdívky a krycí mechanismy. - Je třeba držet solidaritu s příslušníky rodiny, hlavně v nesnázích. - Rodina je jedinou jistotou. - Je třeba chránit čest matky. Život a mentalita Romů se zajisté zdaleka neredukuje na tyto postřehy. Tyto postřehy uvádím proto, že při jejich neznalosti dochází ve výchovném kontaktu ke zklamání a hořkosti. Při výchovné práci se nám může stát, že se budeme nějakým jednáním cítit podvedeni. To, co se nám jeví jako nedodržení slíbeného nebo zneužití naší dobroty ještě neznamená, že dotyčného za to budu hned odsuzovat a kárat. On prostě tak přistupuje k věci, hlavně tehdy, když ví, že my jej neznáme a on sám k nám nemá vztah. Tímto tvrzením jej neomlouvám. Jen chci vytvořit podmínky pro klidné řešení. Objektivně je jistě zneužití dobroty věc špatná. Jenže on to vidí tak, že jsem se nechal napálit. Teprve osobním vztahem, ostražitostí a vytvořením takových podmínek, aby napálení bylo nevýhodné můžeme dojít k tomu, že se věc skutečně výchovně řeší. Uvedu příklad. Doprovázel jsem jednu naši kapelu, která hrála v jednom městě na plese. Hráči se na vystoupení připravovali v šatně, kde měli věci i jiné skupiny. Po dobu přítomnosti našich hráčů jsem byl neustále v šatně, ne jako dozor, ale jako kamarád, který se podílí na prožívání situace a pomáhá ladit a srovnávat hudební nástroje. Měl jsem tak přehled o jejich chování, ale také o chování jiných kteří tam byli s námi. Tím jsem předcházel situaci, že kdyby s něco ztratilo, tak nikdo by nemohl obvinit členy naší kapely. Neztratilo se nic, naši a členové ostatních kapel se chovali skvěle. Po návratu domů mi jeden z hudebníků řekl, že to bylo výborné, že jim nikdo nedal najevo, že by mohli něco ukrást. Z výše uvedených rysů romské povahy a požadavků majoritní kultury vyplývá : K tomu, aby někdo s mentalitou nejistoty pevně uchopil nabízenou příležitost, potřebuje mít odvahu, pramenící ze zdravého sebevědomí, že nabízenou příležitost zvládne. To vychází z vědomí osvojených kompetencí (schopností). Dále potřebuje mít schopnost orientace, která vychází z kritického rozlišení svých schopností, kompetencí a toho, jaké závazky a povinnosti vyplynou z přijetí této nabídky nebo z přijetí nabídky jiné. Schopnost orientace souvisí s odpovědností, která vychází z kladných sociokulturních hodnot. Uchopenou příležitost je pak třeba dotáhnout až k cíli (například získání kvalifikace). Zde je nutná vytrvalost, samostatnost, tvořivost, umět překonávat překážky, plánovitost a schopnost reflektovat dosavadní postup. Komunikativnost a kooperativnost je rozvíjena v romském prostředí v rámci rodiny velmi dobře. Je potřebné ji otevírat i na další lidi. V těchto kategoriích se ukazují cíle výchovné činnosti v tom, aby mladí Romové obstáli v nabízených příležitostech a stali se zodpovědnými občany, kteří vlastním způsobem rozvíjejí hodnoty demokratické společnosti. Tyto vlastnosti by se měly stát součástí intrapersonální identity těch Romů, kteří chtějí rozvíjet svou duální identitu. 5. Salesiánský výchovný přístup aplikovaný na práci s Romy Na základě salesiánských pedagogických principů, které jsem přijal osobně za své, považuji ve vztahu k Romům za nejvhodnější takový výchovný přístup, který je otevřený, emočně vřelý a umožňuje hluboce saturovat potřebu přijetí bez podmínek, které směřuje k navázání osobního vztahu. Po navázání vztahu důvěry a bezpečí se však kladou přiměřené požadavky, které jsou srozumitelné a vyplývají z vnitřní logiky vztahu, který je žádoucí. Jde o elementární požadavky na pořádek, kázeň, nenásilí. Užívá se metody přirozených a logických důsledků, která je nesena filosofií "jak si usteleš, tak si lehneš". Toto vše se velice účinně dá realizovat na víkendových pobytech, nebo táborech stálých a putovních. Samozřejmě výchova nekončí u elementárních požadavků, ale směřujeme individuálně i ve skupinách k vyšším nárokům. Tento pedagogický přístup je aplikací zásad, které uvedl do praxe zakladatel salesiánů sv. Jan Bosco (1815-1888). (K výchovné metodě dona Boska srov. např. BRAIDO, P.: Don Bosco´s pedagogical experience. Roma, LAS 1988; ze současných autorů je vhodné přečíst si pojednání od D. Fontany, jako např. Psychologie ve školní praxi. Praha, Portál 1997.) Důležité je, aby výchovné prostředí bylo strukturované podle náročnosti požadavků na základě dobrovolnosti a spolupráce. Aby byly na jedné straně přístupné spontánní aktivity, kde je nízký práh nároků, a na druhé například sportovní kroužky, které mají relativně stabilní kádr lidí, jsou samostatným sociálním útvarem a funguje v nich skupinová dynamika. Tam se mohou (odstupňovaně) klást vysoké nároky, a to jak v oblasti sportovních výkonů, tak i v požadavcích na chování a vystupování. Toto je jedna z nejobtížnějších stránek výchovy. Záleží na motivaci ať už vychází z osobních vztahů, či z atraktivity činností. Jan Pavel II hovoří o dobru, které je předkládáno způsobem lákavým k vyzkoušení (25). Mladí lidé by v kontaktu s námi měli zažít úspěch. Je pracné připravit takovou akci, která je náročná svými požadavky; je náročné děti a mladé na ni připravovat, aby na ni jeli, a přesvědčit rodiče, aby je pustili. Pokud se však akce podaří a účastníci zažijí úspěch, tak to je výborný základ pro reflexi kompetencí. Společné zážitky také nesmírně prohlubují důvěru. Na to se dá navazovat. Je potřebné sledovat jednotlivé výkony účastníků a podporovat je emočně a také návodem jak na to, ale neusnadňovat! Je třeba zabezpečit spravedlivé výchozí podmínky. Velmi důležité je podchycovat celé skupinky, které středisko navštěvují. Ideální by bylo, kdyby tyto skupinky měly během týdne prostor pro setkání na způsob družinové schůzky. Chce to ale stabilní vedoucí skupinek a dobře připravený program. Výchovné prostředí by mělo vyzařovat atmosféru přijetí, rodinného ducha, veselosti a slavnostnosti. Mělo by podněcovat tvořivou spoluúčast. Situace by se měly řešit rozumně a pružně, nikdy ne extrémně. Na druhé straně musí být tak přehledné, aby nemohlo dojít k násilí krádežím apod. Všude , kde se něco s mladými děje, musí být někdo z vychovatelů. 6. Osobní zkušenosti z výchovné práci mezi Romy 6.1. Zkušenosti ze školy Chci se s vámi rozdělit o moje postřehy z třináctileté pedagogické praxe na Zvláštní škole internátní na Vizině v Ostravě. Romské děti a mladí mají ve svém chováni a jednání rysy, které nás mohou překvapit. Protože málo známe jejich svět, může se stát, že jejich chování nesprávně zhodnotíme, protože předpokládáme něco, co je ve skutečnosti úplně jinak. V důsledku toho pak může dojít k nesprávným rozhodnutím a naivním přístupům. To, co zde uvádím, se může vyskytovat u romských dětí a mladých lidí v různé míře a různým způsobem, anebo také vůbec ne (jde o moje osobní zkušenosti). 1.Členové etnika, kteří v Zemích koruny české byli donedávna nazýváni Cikáni, sami sebe nazývají Romové. Slovo cikán je pro ně cizí, je od gadžů a může být jimi samými vnímáno pejorativně. Gadžové, to jsou ti ostatní, kteří nejsou Romové. Je důležité oslovovat děti a mladé lidi jejich křestními jmény (přezdívkami - pozor, jsou li to romská slova musíme znát jejich obsah!). 2.Jaké činnosti měli romští chlapci ve škole rádi? Sporty, hlavně fotbal. Také se naučili hrát volejbal. Ve škole jsme pak za účasti celé školy konali zápas mezi týmem učitelů a výběrovým týmem žáků. Při zavádění nových prvků v tělesné výchově, například při cvičení na nářadí, byli zpočátku nedůvěřiví, ale když viděli příklad učitele, šli " do toho až nerozvážně". Při závodivých hrách se dali poměrně snadno "vyhecovat" k vysokým výkonům. Hudba a tanec. Hlavně disko. Předváděli úžasné taneční kreace tance "break" na hudbu z filmu Horečka sobotní noci. Neměli skoro vůbec rádi metal a podobnou tvrdou hudbu. Pro otrhanou image rockových hudebníků měli označení "šupáci". Líbil se jim Karel Gott. S kapelou jsme hráli romské písně, ale také adaptaci písně skupiny Boney M a Beatles. S žáky v hudební výchově jsme nacvičili některé písně od Spirituál kvintetu ale i písničku Holky z naší školky či Láska je tu s nami. Také jsme poslouchali vážnou hudbu od A. Dvořáka, L.v. Beethovena, A.Vivaldiho. Dá se nacvičit kratší divadlo. Měli velmi rádi poutavou četbu (Edmondo ´d Amici: Srdce) a vyprávění pohádek a příběhů a to nejen malé děti, ale také chlapci závěrečných tříd. Silně podléhají vlivu televize a videa. Také podléhají vlivu automatů. 3. První kontakt. Při prvním setkání, jste-li autoritou, o které vědí, že se má uznávat, jsou opatrní a působí plachým dojmem. Nemusí říci své pravé jméno. Dobře poznají a vycítí, jaký má k nim člověk postoj. Také velmi brzy vystihnou slabé stránky člověka a snaží se je využít pro svůj prospěch. Zkoušejí co si mohou dovolit, do jaké míry je člověk naivní a "měkký". Vyplatilo se mi dát jim se vší úctou, ale jasně najevo, že do nich vidím, že vím o jejich zamýšlených šibalstvích a že je to hloupé a zbytečné to na mě dále zkoušet. Je třeba nepodlehnout citovému vydírání, na které obvykle nejsme zvyklí. Také mohou používat záměrně klamné informace, například, že to a to je dovoleno, co je ve skutečnosti zakázáno. Mohou se dovolávat údajného "dovolení" vyšší autority, když spolehlivě vědí, že si nemůžeme jistě ověřit, co autorita k tomu řekla. Dovedou přesvědčivě říkat nepravdu, zvláště jedná-li se o získání výhod, nebo utajení nekalé činnosti. Jde o to nenechat se rozčílit, když se s takovým jednáním setkáme. Chytrost je totiž dominantní vlastností hrdinů v romských pohádkách. Kdo je chytrý, nenechá se napálit, a když je přitom tělesně obratný a silný a zároveň spravedlivý a laskavý, pak má autoritu. Romové celkově spíše uznávají chytrost než sílu. To, že budeme napáleni, nevadí. Postupně získáme zkušenosti a vhled do reality. Co by však velmi vadilo, kdybychom podlehli hněvu, ztratili smysl pro spravedlnost a hlavně laskavost. Z hlediska dlouhodobého výchovného působení, je zásadní pevná laskavost, která klade spravedlivé a rozumné požadavky z hlediska jejich i z našeho. 4. Co nás může překvapit (čím se nesmí vychovatel nechat zneklidnit a vyprovokovat k unáhlenému odsouzení a jednání) a) Dovedou být velmi zruční v manipulaci s cizími předměty, které pak končí v jejich kapsách. V této činnosti byli velmi vynalézaví. Je třeba znát pozadí těchto aktivit. Setkával jsem se s tím, že romští chlapci a děvčata vyrůstali často v rodinném a sociálním prostředí tak narušeném, že jim neumožňovalo všestranný rozvoj. Rodiče v takových rodinách obtížně nebo velmi málo vytvářeli řád života, který by byl spravedlivý (výchovu přenechávají nejstarším sourozencům). Z projevů dětí ve škole usuzuji, že mnoho interakcí a situací se vytvářelo a probíhalo živelně a protože jejich průběh určovali silní jedinci bez ohledu na spravedlnost. Tam, kde vládne prohnanost a síla a ne spravedlivý řád, který mají zajistit rodiče, tam mladší a slabší jsou od malička v nevýhodě a musejí se sami svou šikovností postarat o ta dobra, která jim také náleží. To znamená vzít si to, co mi patří, ale nepozorovaně, aby mi to starší a silnější sourozenec nesebral. Bohužel se pak tento způsob uvažování lehce přenáší na věci, které už mu nepatří. Údajně není u některých Romů krádež chápána jako něco závažného. Přesvědčil jsem se však, že děti už v první a druhé třídě dobře rozlišovaly, co jim patří a co ne. Takovému jednání je třeba se bránit zásadou lokální prevence: neponechávat volně nic, co by vyvolalo takový zájem (dnes jsou to například mobilní telefony), nedávat příležitost tím, že nenecháme otevřené a přístupné tašky, kabelky, dále místnosti, kde nikdo není apod. Tato preventivní opatření však musí být realizována takovou formou, která nikoho neuráží a která nedává do "jednoho pytle" ty, kteří něco vzít mohou, s těmi, o kterých víme, že nic nevezmou. Když zakusí, že jim oprávněně důvěřujeme, nesmírně to posílí jejich sebedůvěru a prohloubí vzájemné vztahy. b) Může nás překvapit jejich hlučnost. Setkal jsem se s ní na jednom výletě, kdy jsme šli v noci lesem na hvězdárnu. Chlapci hlasitě mluvili celou cestu. Možná, že je tím zakrývána vlastní nejistota a na druhé straně snaha se prosadit se. Hlučné chování na veřejnosti může na nás působit zneklidňujícím dojmem, zvláště jsou li to dospělí a jsou-li ve větším počtu. Je důležité nepropadnout pocitu nejistoty a brát uvedený způsob komunikace jako běžný. c) Také se můžeme setkat s užíváním hrubých a urážlivých výrazů, kterými je vyjádřena intenzivní snaha vynutit si něco na druhém. Bylo to například v situaci, kdy účastník A měl podle rozvrhu být v družstvu běžkařů. Protože jej ale více bavil sjezd, vynucoval si na účastníku B vyhrožováním lyžařské sjezdové boty, aby se mohl zařadit do družstva sjezdařů. Překvapila mne intenzita úsilí a maximální nasazení účastníka A, se kterým do vyhrožování šel. Jako by celá další existence účastníka A závisela od toho, zda získá sjezdové boty právě teď. Velice obtížné bylo pro některé romské děti odložit splnění jejich přání na pozdější dobu, jak to určoval rozvrh. Takové slovní ataky často vedly k fyzickým sporům. d) U chlapců (také u děvčat, ale v menší míře) jsem se setkával s impulzivním jednáním, kdy od ostrých a urážlivých slov nebylo daleko k činům. Neuvažovali moc o tom jak se dohodnout ve sporu na společném řešení, spíše se snažili hned zaútočit a zvítězit. Děvčata se uměla také prát a dovedla zaútočit to velmi ostře jak slovy, tak pěstmi, byla-li ohrožována chlapci. Setkával jsem se s tím, že když někdo zvítězil, pak jej druzí poslouchali, i když jeho jednání bylo nespravedlivé, násilné a bylo vedeno zvůlí. Jako by chyběl cit pro resp. ektování druhého, který má stejná práva i když je slabší. Jako by neplatila pravda stejně závazná pro všechny, kterou je nutno resp. ektovat, i když to není podle mého. Jako by platilo jen to, co je vydobyto lstivostí a násilím. Na druhé straně byli chlapci, kteří takovéto jednání odmítali. Na jednom táboře, kde bylo okolo třiceti chlapců, se vyskytla organizovaná skupina čtyř, která promyšleně a skrytě násilím zastrašovala ty, kteří by mohli být jejich konkurenty v mocenském boji o ovládnutí tábora. Po zjištění této činnosti byli okamžitě posláni domů. Než jsme to však zjistili, někteří z ostatních chlapců chtěli z tábora okamžitě odejet, ale přitom otevřeně neřekli proč. Teprve z dalších okolností to bylo zjištěno. Také jsme postupně viděli, že násilníci se sice dostali svým chováním do sociální izolace a byli ostatními účastníky tábora odmítáni, ale přesto současně resp. ektováni. e) U dětí ze sociálně slabých rodin se můžeme setkat nedostatečným vybavením, zvláště v zimním období. Je dobré mít potřebné věci v zásobě k zapůjčení. Věci nepůjčujeme domů, ale jen na akci. Zapůjčení si evidujeme. Po akci děti věci odevzdají. Měly by mít jasné vědomí, že máme velmi dobrý přehled, jak s věcmi zacházejí. f) Někdy nás mohou překvapit nedostatky v hygieně. Nekomentujeme je, ale prakticky ukážeme jak nedostatek napravit (dle našich možností). Děti musí vidět, že námi nabízené řešení má smysl a že je pro ně lepší. Udržování hygieny vyžadujeme laskavě, ale současně důsledně. Při setkání s jednáním, které nás překvapí, je třeba zásadně zachovat klid. Je třeba takovému jednání předcházet vytvořením prostředí, kde se účastníci cítí bezpečně, kde je řád, přiměřeně rozumný a přijatelný pro ně i pro nás, kde je zajištěna spravedlnost, kde mají všichni proporcionálně stejnou šanci a kde cítí, že jejich pozitivní aktivity podporujeme a oni mají reálnou šanci na úspěch.. Zachování klidu z naší strany je zásadním předpokladem k řešení vzniklých konfliktů v atmosféře nestrannosti, spravedlnosti a důvěry. Zde platí věta Jana Boska: "Ničím se nezneklidňuj". To není rezignace, ale neustálé vracení se k pevné, přísné a spravedlivé laskavosti. Největším naším selháním je nechat se vyprovokovat k nekontrolovanému jednání. Konflikty je třeba řešit jen s těmi, kteří jsou zainteresováni, a na jiném místě než probíhá program. Je vhodné účastníky posadit do křesla, aby se uvolnili. Řešitel konfliktu (vedoucí, zástupce a další dle služební hierarchie) by měl být posazen mírně nad nimi (na židli) a mezi nimi. Je žádoucí, aby se řešení konfliktu zúčastnil také výchovný pracovník, který situaci viděl. Ať mluví jen tehdy je-li otázán řešitelem konfliktu a ať odpovídá pouze na otázku. Řešitel konfliktu je totiž pro zúčastněné strany nositel spravedlnosti, a proto by měl mít řešení plně v rukou jen on. To však nevylučuje pozdější konzultace s výchovným pracovníkem, který situaci viděl. Je rušivé se vzájemně dohadovat na různých řešeních před účastníky konfliktu. g) Můžeme se setkat s malou vytrvalostí v zájmových činnostech a například ve výtvarné činnosti. Dominuje přístup: přijít, zahrát - udělat dojem, zvítězit - a už dále není potřeba cvičit, protože už se dosáhlo úspěchu. Je třeba ke každému přistupovat jednotlivě, pomoci mu objevit jeho silné stránky a jejich rozvíjením jej přivést k dosažení úspěchu. Nemusí být velký. Chlapci mají velké ambice a malé možnosti. Je třeba jim dát prožít, že i malého úspěchu si vážíme. A pak je podporovat v další cestě za dalším konkrétním cílem, který je reálný, ale přitom pro ně (a pro jejich vrstevníky) uznávaný a námi pozitivně přijatý a hodnocený. Je důležité, aby měli vědomí určitých povinností (např. ty, které vyplývají z řádu zařízení, střediska, z účasti v kroužcích). Je dobré zapojit je do přiměřené práce, která je pro ně jasná a smysluplná. Je třeba promyslet motivaci a udržení zájmu. Je také třeba důsledné kontroly. Pro překonávání pohodlnosti jsou dobré také turistické výlety, pobytové akce, bojové hry a soutěže. Také jsou výborné putovní tábory přiměřeně náročné, kdy mají zážitek, že něco ušli a dokázali a překonali dosud neznámé věci. Zpočátku naříkají, ale když vidí že to nepomůže, vytrvají. h) Kromě nestálosti a malé vytrvalosti nás může nepříjemně překvapit nespolehlivost ve formě nedodržení slíbeného (neúčast na dohodnutém programu), nedodržení slova. Je to dáno tím, že mezi Romy, podobně jako v jiných východních kulturách, není zdvořilé říkat přímo "ne". Odmítnutí se vyjadřuje jiným způsobem pohledu a dalšími neverbálními prostředky, které jsou pro nás skryté. Domnívám se, že takové jednání má původ v postoji člověka, který je pronásledován a má zkušenost, že když přímo vyjádří nesouhlas, je likvidován. Děti nám obvykle neřeknou všechno (například, že musejí zítra jít s maminkou nakupovat nebo jít do nemocnice či jet s rodiči na Slovensko apod.), protože se bojí, že když projeví dopředu neúčast, tak je vyloučíme z dalšího programu a místo nich třeba zavoláme další děti. Tento problém se nejzávažněji projeví tehdy, když slíbíte účast na nějaké akci, kde mají děti vystupovat a ony nebo některé z nich nepřijdou. Osvědčilo se mi mít záložní skupinu dětí (kapelu) a programově mít věci do zásoby, aby se dalo improvizovat. Je třeba o takovém jednání hovořit, ale nevytýkat je jako nezodpovědnost. Ověřil jsem si, že děti mají obvykle velmi závažné důvody proč nepřišly. Nejsou ani schopny přijít, pokud je rodiče někam berou. Tento problém se dá řešit tím, že děti mají jistotu, že se na ně nebudeme zlobit, že je nevyloučíme, když je rodiče někam berou. Příště nám proto mohou klidně říci, že nepřijdou. Je zde také důležitá spolupráce s rodiči. 6.2. Zkušenosti ze salesiánského střediska K této zkušenosti dále připojuji zkušenost z mé účasti na práci Salesiánského střediska v Ostravě v letech 1990 - 1998 společně se salesiánskými novici, nebo se studenty VOŠ JABOK: Skutečností bylo, že ve středisku byly převážně romské děti. Z neromských dětí spontánní aktivity střediska navštěvovali jen ti, kteří si dovedli vydobýt resp. ekt. Přesto se musí úroveň vztahů mezi návštěvníky stále hlídat. Jiná situace byla v kroužcích stolního tenisu a fotbalu. Tam byla dána jasná pravidla pro chování a pro získání bodů pro kvalifikaci a tím pro nominaci na soutěže. Tato stejná pravidla výchozích podmínek pro každého, spojena s pomáhajícím přístupem vychovatelů (individuální přístup) k těm, kteří měli menší dispozice. To vše vytvářelo vědomí stejné šance pro všechny. Nezáleželo na tom kým kdo je, zda je Romem nebo ne. Záleželo na tom, zda umí ( aspoň jak se snaží). Ale hlavně záleželo na tom, jak si plní své povinnosti a chová se k druhým. A to resp. ektovali všichni. Důležitým předpokladem je spravedlivý přístup vychovatelů ke každému. Děti a mladí mají pro to smysl. Míchat děti neromské a romské bez uvážení, zvláště tvoří-li party, v naději, že ony sami se nějak ve hře dohodnou, je riskantní. Musí být vždy zajištěn program, kde je spravedlivé hodnocení, kde nejsou například rozdíly v ubytování, které by romští účastníci mohli chápat jako ponižující nebo přinejmenším nevýhodné vůči druhým. Vedle spravedlivého hodnocení musí vychovatelé najít způsob, jak pomáhat všem k tomu, aby měli stejnou šanci dosáhnout úspěchu (posílit sebevědomí, překonat obavy, strach, nedostatky, za které nemohou,dále naučit účastníky jak věci zvládat, citově je doprovázet, podporovat, aby vytrvali v těžkostech hlavně, když opadne nadšení a přitom jim věci neusnadňovat). A pak je velmi důležité projevit radost z úspěchu a dát naději těm, kteří prohráli. Interkulturní programy, které vedou k získání interkulturních kompetencí, jsou možné jen pro účastníky české a romské (nebo jiných národností), kteří jsou schopni reflexe, protože. kompetence se získávají reflexí prožitých zážitků k nimž se dospívá užitím zážitkových metod. Kromě kvalitní struktury programu je nutné odborně zajištění pro případné uzavření zážitků. Z dalších zkušeností považuji za důležité tyto postřehy: " Z aktivit, které středisko nabízelo byla velmi atraktivní cyklistika a cyklistické tábory. Velmi náročnou byla však údržba kol. " Oblíbené bylo také lyžování, hlavně sjezd. " Velmi účinné bylo provádění celotáborových her. " Nejlepší rekreační objekt byl vždy ten, ve kterém byl krb. " Vždy se osvědčilo vzít hudební nástroje a pokud možno vytvořit příležitostnou kapelu. " Chlapci také rádi hrávali různé scénky, které byly inspirovány televizními seriály, či situacemi z jejich života. " Bylo důležité , aby na každé akci byli minimálně 2 vedoucí. " Akce jsme dělali nekoedukované. " Velmi pozitivní bylo, když vařila romská maminka, která dovedla chápat naše výchovné úsilí. Zklidňujícím dojmem působila přítomnost jejího manžela, který také různým způsobem spolupracoval. Pak nedělalo problém, že měli s sebou svoje děti, včetně děvčat. " Na pobytových akcích byly vždy lepší podmínky pro katechezi a rozvoj duchovního života než ve středisku. " Výchovný program na dlouhodobější akci (letní tábor) nesmí být předimenzovaný hrami. Po několika dnech dochází k vyčerpání účastníků a odmítání našich programových nabídek. Je dobré pak udělat několikadenní putovní výlet. Také je vhodné program uvolnit zařazením aktivit, které nám mohou připadat banální - kopaná, jednoduché skládačky apod., které uvolní napětí vyvolané "našlapaným" programem. Uvolnění však se musí sledovat, aby nedošlo k rozkladu programu a aby se program neřídil jenom tím, co si účastníci tábora poručí. " Osvědčilo se hojně fotograficky dokumentovat také jednotlivce a pak fotografie nabídnou k zakoupení. Děti potřebují zpřítomnění toho, co bylo pro ně významné. Posiluje to jejich sebevědomí. " Je důležité, aby se pracovalo s uzavřenou skupinou například v rámci víkendového (prázdninového) pobytu. Účastníci těchto absolvovaných programů nám pak mnohem účinněji pomohou ve výchovné práci. Literatura 1. PALOUŠ, R.: Kmotřenci.Nové cesty myšlení.Praha sedmdesátá léta.s.23. Samizdat 2. HUBSCHMANNOVÁ, M.: Několik poznámek k hodnotám Romů in Romové v České republice.SOCIOKLUB.Praha1999.s.24-25 3. BONK,S. LAZZARI,A.: Ideen zur einer Integralen Anthropologie. BB Verlag. Munchen 1991. s.528 4. JANOUŠEK, J in ŘEZÁČ, J.: Sociální psychologie.Paido.Brno1998.s.43 5. ŘÍČAN, P.: Psychologie osobnosti.ORBIS.Praha1975.s.38 6. ŘEZAČ, J.: Sociální psychologie.Paido. Brno 1998.s.70 7. SAUL L,.J. in ŘEZÁČ, J.: Sociální psychologie.Paido.Brno 1998.s.70 8. ŘÍČAN, P.: Nová identita českých Romů-naděje nebo hrozba? in Minority v pluralitní společnsti na přelomu tisíciletí.1.-3.září 2000.Brno.Česká Republika.s.26 9. BRATINKA,P. : http:/www.vláda.cz/rady/rnr/cinnost/romove/zprava/cast2/cast2.win.htm 10. ČÍŽKOVÁ, J.: Specifika romských dětí při začleňování do české společnosti in Otevřené otázky sociální pedagogiky.Sborník z konference Multikulturní výchova v období globalizace konané na Pedagogické fakultě UP v Olomouci 21. a 22.10.1999 .s.28 11. HUBSCHMANNOVÁ, M.: Několik poznámek k hodnotám Romů in Romové v České republice. SOCIOKLUB.Prha 1999.s.25. 12. DAVIDOVÁ,E.: Romové v Českém Krumlově in Demografie 1998.roč.40. č3. s 187 13. ŘÍČAN, P. : Nová identita českých Romů-naděje nebo hrozba ? in Minority v pluralitní společnosti na přelomu tisíciletí 1.-3.září 2000. Brno.Česká Republika. s 26 14. DAVIDOVÁ, E. : Romové v Českém Krumlově in Demografie 1998 .roč.40.č.3. s. 187 15. BARŠA, P.: Politická teorie multikulturalismu.Centrum pro studium demokracie a kultury.Brno1999..s.231 16. Tamtéž. s.31 17. BALVÍN, J.: Romové.Učitelské listy č.1/97. s.9 18. BARŠA, P.: Politická teorie multikulturalismu. CDS.Brno 1999. s.291 19. LIÉGEOIS, J.P.: Rómovia, cigáni, kočovníci .Informačné a dokumentačné stredisko o Rade Európy.Bratislava1997. s.103 20. BARŠA, P.: Politická teorie multikulturalismu . CDK. Brno 1999. s. 288 21. ŠOTOLOVÁ, E.: Vzdělávání Romů. Grada Praha 2000 22. ČÍŽKOVÁ, J.: Specifika romských dětí při začleňování do české společnosti in Otevřené otázky sociální pedagogiky. Sborním z konference Multikulturní výchova v období globalizace konané na Pedagogické fakultě UP v Olomouci 21. a 22.10. 1999. s . 29 23. PEKÁREK, P. : Romové mezi námi in Reflexe problému. Sofis, Paseka. Praha 1997. 24. JAN PAVEL II. : IUVENUM PATRIS . Samizdat Pracovat spolu s Romy a ne pro Romy Mgr. Alžběta Matochová "...když různé skupiny posílají své děti do školy, onemocní, setkají se s manželskými problémy, a obecně žijí své životy, nesou s sebou jedinečnou etnickou a třídní tradici...Když se setkají s "pomocníky" a s "pečovateli", očekávají,...že tyto aspekty jejich života...budou pochopeny " Autoři, kteří se věnují v rámci sociální práce přístupům k etnicky odlišným klientům jako např. Devorová a Schlesinger připomínají, že až do šedesátých let dvacátého století byla pozornost věnovaná příslušnosti k etnické nebo třídní skupině chápaná jako prohřešek. Bylo to považováno za selhání v profesionálním nároku přistupovat rovnocenně ke každému klientovi. I dnes můžeme slyšet po otázce na práci s Romy odpověď: "My neděláme žádné rozdíly, nerozlišujeme, s každým jednáme stejně." Taková odpověď však v sobě skrývá nebezpečí, které označujeme jako barvoslepý přístup (colour-blind approach). S každým je pod záštitou konceptu "univerzálního zacházení" zacházeno tak, jako kdyby byli všichni stejní. Každý z nás se však narodí do skupiny s určitým etnickým obsahem, který v průběhu života může nabýt různých významů. To znamená, že pokud žijeme v prostředí, kde většina ostatních patří ke stejné etnicitě jako já sám, považuji to za samozřejmost a nepřikládám tomuto aspektu svého bytí většinou žádnou zvláštní pozornost. Je to prostě normální. Tento dojem normality však vede k závěrům, že co chápeme jako normu, je univerzálně platné pravidlo. Důsledkem je, že pokud tento "univerzální" přístup použijeme při práci s klientem jiné etnicity, nemusíme mu tím ani zdaleka poskytnout rovnocennou službu. Jen malý příklad. Pro navazování kontaktu a schopnost aktivního naslouchání chápeme udržování očního kontaktu jako jeden ze základních prostředků. Dívat se někomu přímo do očí však mohou určité skupiny vnímat jako velmi neodbytné a dotěrné. Pokud by se takto dokonce choval mladší člověk vůči staršímu (např. v některých latinsko-amerických skupinách), bylo by to považováno za velmi nezdvořilé. Vzhledem k uvedeným skutečnostem je jedním z výchozích předpokladů etnicky citlivé práce (ethnic-sensitive social work), požadavek vlastního etnického sebeuvědomění. Je třeba vědět , kdo jsem v tomto smyslu, jak etnicita ovlivňuje mé vnímání, co znamená pro mou práci. Jde v podstatě jen o obecně přijímaný nárok pracovat s vlastním sebepojetím a sebereflexí dovedený do důsledků. Karel Kopřiva říká: "Převzít odpovědnost za vlastní vnitřní svět, za obrazy, které si o jednotlivých jevech vnějšího světa vytváříme - to je v pomáhající profesi první, rozhodující krok na cestě k profesionálnímu (osobnímu)zrání." A přímo v souvislosti s pestrostí dnešní britské společnosti říká Ch.Husband: "Otevřená sebereflexe je více než kdy jindy základním předpokladem profesionála v pomáhajících profesích." Znamená to, že když přijímáme vlastní individuální historii, své emoce a chápání životních situací a snažíme se jim porozumět, dává nám to šanci přiblížit se i odlišnému vnitřnímu světu našeho klienta. Vím, že je jiný, a také proto se zajímám o to, jaký je. Snažím se pozorně naslouchat, jak klient problémy popisuje ze své perspektivy. Pokouším se vnímat, že historická zkušenost klienta samotného či jeho předků může hrát roli v naší spolupráci. Etnicky citlivá sociální práce vlastně jen připomíná, že podoba našeho vnitřního světa je modelována také naší etnicitou, a proto bychom na ni měli pamatovat. A se stejným resp. ektem a otevřeností se také snažit porozumět tomu, jak formuje realitu mého klienta jeho etnicita. Těmto úvahám je blízký koncept etnické optiky (ethnic lenses) prezentovaný C.B.Cox a P.H.Ephrossem. Ilustruje některá zkreslení při nazírání světa. Pozorujeme-li třeba okolí přes kousek střepu, víme, že bez toho kousku skla není tak barevný a šišatý, jako se právě zdá. Když budeme podobně rozumět vlastní optice a jejím efektům, může nám to usnadnit komunikaci s druhými. Podle posledně zmíněných autorů etnická příslušnost a identifikace "poskytuje "čočky", skrze které členové etnických skupin vnímají (´vidí´a ´slyší´) své zkušenosti, přiřazují jim významy jak pro sebe, tak pro ostatní a podle nich se rozhodují, co je vhodné udělat." Metaforu čoček, skrze které vnímáme svět, autoři dále rozvíjejí. Jako jakákoliv optika, mohou i tyto čočky být v určitém smyslu průhledné a bez zkreslení, když sdílíme porozumění způsobům chování a aktivitám členů stejné skupiny. Mohou být také částečně nebo úplně neprůhledné díky filtru předpojatostí a stereotypů, které pak kazí spolupráci a přinášejí odlišné chápání nejrůznějších činností. Přirovnání k zrcadlovým čočkám má znázorňovat pohled, kdy je vnímaný obraz formován především odrazem vlastních přesvědčení a interpretací. Jako ilustraci tohoto typu přístupu uvádějí autoři příklad, kdy je odmítání dětského očkování určitou skupinou chápáno jako důkaz zanedbávání dětské péče, přestože skupina sama v očkování vidí ohrožení pro své dítě. Poslední uváděnou analogií je pokřivující čočka, která přináší nepochopení a špatnou interpretaci vnímaného chování. Když například někdo odmítá využívat institucionalizované služby kvůli negativním zkušenostem, které s nimi má, je jeho chování interpretováno jako důkaz, že tyto služby nepotřebuje. Takový závěr pak může skupinu s touto zkušeností dále izolovat a odcizovat ostatním. Vnímat vliv etnických čoček, které v tomto smyslu máme každý na očích, nám tedy může usnadnit porozumění a spolupráci s etnicky odlišnými klienty. Další důležitý bod na této cestě je "etnická realita" (ethnic reality) - pojem formulovaný Devorovou a Schlesingerem . Pro jeho vysvětlení můžeme použít konceptu sociální reality. Ta je v protikladu k přírodní skutečnosti vytvářena lidmi a existuje skrze jejich každodenní aktivity. Tak způsoby a chování používané určitou etnickou skupinou jako např. její metody výchovy nebo očekávaný přístup ke starým lidem, a nebo uplatňované reakce na útlak, vytvářejí etnickou realitu dané skupiny. Ovlivňují samozřejmě také přístup k pomoci a chápání pomáhajícího pracovníka. Je vnímán jako vetřelec, který nemá právo vrtat do důvěrných záležitostí rodiny a pátrat po věcech, které mají získat uvnitř komunity? Nebo je to člověk, kterému je možné důvěřovat a obrátit se na něj při řešení problému? Představy o vlivu přírody či mocných sil také určují způsoby reakce na různé životní situace. Některé potřeby se mohou díky etnické realitě stát nesmírně důležitými, i když v jiném kontextu tak nezbytné nejsou. Romové mají např. celou řadu zvyklostí, kterými musí projevit zaslouženou úctu mrtvému a tím mu také dopřát klidného odpočinku (mimo jiné nutné uložení těla do hrobu). Při práci na obvodním úřadě jsem se setkala s rodinou, která zařizovala pohřeb pro svého zemřelého otce. Sociální pracovnice, u které žádali o výpomoc, jim radila, že když nemají na pohřeb do hrobu, ať pohřbí mrtvého spálením, protože je to levnější. Z jejího pohledu šlo sice o logickou radu, ale v životě této romské rodiny o doporučení naprosto nesmyslné. Nejenže by se jim za to dostalo opovržení celé okolní romské komunity, ale pravděpodobně by se pro ně stalo realitou i navracení jejich mrtvého otce, kterému by tak nedopřáli ani klid v hrobě. Optimálně odpovídat na etnickou realitu či být si vědom své etnické optiky nevyžaduje nějaké zbrusu nové postupy pomáhání. Žádá si však nový pohled. Jeden z modelů, osvědčených v sociální práci, který např. velmi pěkně umožňuje udržovat si resp. ekt k důležitým odlišnostem klientů je komunitní práce. Jedná se o metodu řešení sociálních problémů podporou místních komunit. Jde o přístup, který stojí na přesvědčení, že každý jedinec má víc sil, než se domnívá a že komunita takových lidí má skrytých pozitivních zdrojů ještě více. Kromě řešení existujících problémů je tedy cílem komunitní práce také pomoci lidem překonat pocit vlastní bezmocnosti. Z uvedeného vyplývá, že na řešení problémů se přímo podílejí lidé, kterých se starosti dotýkají. Oni určují, které problémy jsou pro ně nejpalčivější a vymýšlí, jakými způsoby bude možné je společně řešit. Komunitní přístup tak umožňuje dát prostor i laickým strategiím při řešení problémů a nechat vstoupit do sociální práce nejen nově kulturně definované problémy, ale i etnicky odpovídající způsoby jejich řešení, tam kde pracuje s etnickou komunitou. Klade důraz na její participaci a posilování moci jejích členů. Protože úspěšné výsledky pomáhajícího pracovníka také závisí na přijetí jeho pomoci ze strany komunity, právě zapojením jejích členů do celého procesu, je možné získat jejich důvěru a podporu daleko lépe. Také proto, že realizovaná akce je díky takové participaci vytvořena daleko přesněji "na míru", než pokud by byla připravována od zeleného stolu. Projekt pomoci se tak v očích místních lidí může změnit z "jejich" projektu v "náš" projekt. Pokud se podaří nastíněný přístup realizovat, mohlo by se například místo vytváření klubů "pro Romy", které se často potýkají s malým zájmem o spolupráci ze strany s Romů, změnit ve vytváření "romských center či klubů", které by byly v romských očích považovány ve větší míře za "naše". Jaké kroky k takové změně vedou? Nejprve je třeba skutečně poznat lokalitu, v níž chceme pracovat. Obrazem takového poznání může být např. vytvoření mapy komunity, ve které budeme mít informace o demografickém složení obyvatel (kromě běžných ukazatelů také např. analýza sociálních sítí, zajímat se o přirozené sítě pomoci, orientovat se v tom, kdo má úctu a autoritu , kdo je počítán za člena komunity a kdo nikoliv. ), rozbor místa (rozložení čtvrti, její hranice, přítomné instituce a organizace, komunikace, situace v bydlení, zaměstnávání či vzdělání), informace o lokální historii a informace i názorech místních lidí (co jsou důležitá témata, co komu vadí, co je pozitivní, co chybí, ). Z mapky by měly být zřejmé jak slabé, tak i silné stránky komunity. Důležitým navazujícím úkolem je hledání problému, který je vhodný pro řešení komunitním způsobem. Takový problém musí být živým tématem a musí být lidmi z lokality považován za podstatný. Pokud jsou debaty navíc plné emocí s rozčilováním, nadávkami nebo strachem, ukazují, že téma je nabito energií. Lépe se také pracuje s tématem, které nepředstavuje čistě odborný problém, ale vyžaduje spíše spolupráci, entuziasmus a přirozené schopnosti. Podstatnou vlastností tématu, které je vhodné pro komunitní řešení, je možnost určit z něj zájem společný pro širokou část komunity, ne zájem lidi rozdělující. Pomáhá také, pokud lze téma jasně a jednoduše vyjádřit např. v jedné větě. Je nezbytné, aby bylo možné v dohledné době dosáhnout viditelných výsledků, protože první společný úspěch posiluje a potvrzuje ochotu dále participovat. Výhodou je také skutečnost, pokud se jedná o problém zajímavý či aktuální i pro širší společnost, je pro něj možné lépe získat podporu. V této fázi je pak možné začít vytvářet tzv. . jádrovou či iniciativní skupinu , která je složena z aktivních lidí ochotných na projektu pracovat. Skupina tedy jednak konkrétně určí problém, kterému se bude věnovat, ale také cíle, kterých by chtěla dosáhnout. Právě do této skupiny je nesmírně důležité získat kvalitní a motivované zástupce minority, kteří mají zároveň i úctu ve své komunitě. Právě tato skupina totiž hledá dostupné možnosti zdrojů a řešení. Komunitní pracovník skupinu vede tak, aby podporoval její co největší tvořivost, aktivizoval ji, ne aby určoval její úkoly.Tak začne často dlouhodobá, zajímavá a obtížná komunitní práce. Jádrová skupina dál propracovává analýzu situace. Určuje např. spojence a odpůrce svých aktivit, rozvíjí dostupné zdroje a formuluje úkoly vedoucí k plánovanému cíli. Výsledkem těchto aktivit je přesný a konkrétní strategický plán a práce na něm. Díky dobré přípravě a pečlivě vytvořené iniciativní skupině se pak na vlastním realizování projektu podílí sami členové komunity. Každý i malý úspěch se tak stává krůčkem k posílení komunity a jejích členů. Prohlubuje se vědomí, že do té doby často přítomný pocit beznaděje a bezmoci může být postupně nahrazován sebevědomým občanstvím lidí, kteří si dokáží řešit své problémy. To je také nejlepším výsledkem práce dobrého komunitního pracovníka: Posílit a aktivizovat komunitu do té míry, že sám sebe učiní pracovník zbytečným. Literatura: Barša,P:Politická teorie multikulturalismu. Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 1999. Cox, C.B.,Ephross,P.H.:Ethnicity and Social Work Practice. Oxford University Press, Oxford 1998. Dominelli.L.:Antiracist social work. Macmillan, London 1988. Devore, W.,Schlesinger,E.: Ethnic-sensitive practice. In: Encyklopedia of Social Work. NASW Press, Washington, 19th edition 1995. Havrdová, Z: studijní listy vytvořené pro výuku na Evangelické akademii. Husband,Ch.: Defining and containing diversity: community, ethnicity and citizenship. s.46 In: Ahmad W.I.U, Atkin, K.:´Race´ and community care. Open University Press, Buckingham, Philadelphia 1996. Kopřiva, Karel: Lidský vztah jako součást profese. Portál, Praha 1997. Lorenz,W.:Social Work in Changing Europe. Routledge, London a New York s.151 Obce, města, regiony a sociální služby. SOCIOKLUB 1997. S. 172-197 Peřichová,A.: Hledání cesty k úspěšné práci s romskou komunitou v lokalitě Prahy 6. Písemná práce k postupové zkoušce na FF UK. Praha 1997. Rubin, H. J., Rubin, I: Community Organizing and Development . Merrill, an imprint of Macmillan Publishing Company, New York 1986. Sadalla,G.,Henrigues,M.,Holmberg,M.:Konflikt, koření života. Partners for democratic Change - České centrum, Praha 1996. s.99 Velký sociologický slovník. Univerzita Karlova - vydavatelství Karolinum, Praha 1996. Kontakt: Mgr. Alžběta Matochová Evangelická akademie Hrusická 2537/7, 14100 Praha 4 Tel.: 02/72761609 alzbeta.matochova@seznam.cz Salesiánská střediska mládeže v ČR Salesiánská střediska mládeže jsou zařízení pro děti a mládež církevní kongregace Salesiánů dona Boska. Pokud jsou přijaty do sítě školských zařízení , jsou součástí výchovně vzdělávací soustavy. Jejich činnost je v souladu s vyhláškou MŠMT ČR 432/1992 Sb. a její předmět činnosti se v podstatných rysech kryje s předmětem činnosti ostatních středisek pro volný čas dětí a mládeže, která je blíže specifikována v metodickém pokynu MŠMT ČR čj. 28 089/98-51. Předmětem činnosti salesiánských středisek mládeže je výchova dětí a mládeže v rámci volnočasových aktivit. Zřizovatelem je Salesiánská provincie Praha. Statutárním zástupcem každého jednotlivého střediska je ředitel, který je jmenován provinciálem. Financování je u středisek zařazených do sítě škol analogické jako u církevních škol (mzdy a neinvestiční výdaje jsou hrazeny z rozpočtu MŠMT), ostatní střediska jsou financována jako jiná účelová zařízení církve (z darů a příležitostných dotací). V naší republice je 9 Salesiánských středisek mládeže, které mají charakter samostatného díla. Jsou to střediska v Brně-Žabovřeskách, v Brně- Líšni, v Českých Budějovicích, v Ostravě, v Pardubicích, v Praze, v Plzni, v Teplicích a ve Zlíně. Z těchto devíti je 5 středisek zařazeno do sítě školských zařízení, tj. Salesiánské středisko mládeže - dům dětí a mládeže v Brně-Žabovřeskách, v Českých Budějovicích, v Ostravě, v Plzni a v Teplicích . Personální obsazení středisek je různé. Zpravidla ve středisku mládeže pracují minimálně dva salesiáni a větší množství dobrovolníků z řad mládeže nebo rodičů. Některá střediska zaměstnávají také "nesalesiány", buď jako vychovatele nebo jako administrativní a technické pracovníky. Mimoto všechna střediska využívají možnosti zaměstnávat mladé muže v rámci civilní služby. Programová náplň je tvořena převážně následující činností: a) tzv. . oratoř: pravidelný prostor pro sportovní a zábavnou činnost pro děti (většinou ve věku do 15 let) za aktivní spoluúčasti vychovatelů; b) zájmové kroužky, převážně rovněž pro děti do 15 let; c) katechetické, formační a spirituálně zaměřené skupiny - jedná se o skupiny různého věku a zaměření, převážně mládež do 20 let, pro tyto skupiny je společné jejich vědomé náboženské zaměření, ať už se jedná o přípravy ke svátostem (katecheze), modlitební skupiny, skupiny zaměřené na duchovní růst, nebo spontánně vzniklé skupiny mladých; d) kluby - forma práce, která chce poskytnou také dospívající mládeži prostor k vzájemnému setkávání a zábavě a případně nabídnout alternativu ke komerčně laděným nabídkám diskoték a rockových klubů a jiných zábavních podniků; e) jednorázové akce otevřené i pro širší veřejnost, jako např. divadelní představení, sportovní a jiné soutěže, přednášky, diskotéky, filmové produkce, koncerty apod. f) prázdninové a víkendové akce jak pro výše uvedené skupiny, tak i pro další zájemce Každé z uvedených středisek má pravidelný kontakt s několika sty mladých lidí. Vedením střediska je pověřen ředitel. Jeho přímým nadřízeným je zástupce provinciála pro střediska mládeže. Po stránce metodické je za střediska zodpovědný delegát pro pastoraci mládeže. Salesiánská střediska mládeže pracující s romskou mládeží Salesiánské středisko mládeže České Budějovice Oldřich Kaprál, SDB Salesiáni působili v Českých Budějovicích neveřejně už od roku 1980. V r. 1990 jim byla svěřena farnost Čtyři Dvory. Od Českobudějovického biskupství dostali k dispozici bývalý františkánský kostel sv. Vojtěcha s přilehlou budovou (v době totality mateřská školka). V roce 1991 v něm vzniklo i Salesiánské středisko mládeže. Výchovná činnost je zprostředkována programy, které sledují prevenci kriminality, výchovu k rodičovství, vytváření vzájemných vztahů apod. Kromě oratoře, klubu a zájmových kroužků podporují salesiáni jak práci s dětmi na sídlišti, tak i prázdninové pobyty pro věřící děti z jižních Čech (chaloupky). V rámci činnosti střediska je vyhrazen prostor také pro práci s romskou mládeží. V kontaktu se střediskem je 1500 dětí a mladých lidí. Středisko je od r. 1999 zařazeno v síti škol a školských zařízení. Kontakt: Sa SM - dům dětí a mládeže Emy Destinové 1, 370 05 České Budějovice tel: 038/5341563; 038/5341877 e-mail: sdbcb4@telecom.cz www.sdb.cz Salesiánské středisko mládeže Ostrava P. Pavel Kuchař V roce 1934 byl během půl roku zásluhou Štěpána Trochty postaven salesiánský ústav v Ostravě. Brzy zde byla otevřena každodenní oratoř. Již během prvního roku přicházelo do salesiánského ústavu "Don Bosko" v Ostravě denně okolo tří set chlapců. V ústavě bylo k dispozici fotbalové hřiště, v zimě kluziště, klubovny a herny se stolním tenisem. V ostravské oratoři se rozvinula i kulturní činnost. Byla založena kapela, smyčcový orchestr, pěvecký sbor a divadelní skupina. V únoru 1942 nacisté zdejší ústav zabrali a salesiánům zůstal pouze kostel sv. Josefa s malou místností a jevištěm. Tam pokračovala oratoř během války v omezeném rozsahu. Po válce se začala oratoř rozvíjet opět naplno. Rozvoj oratoře byl násilně přerušen obsazením ústavu ozbrojenou mocí v r. 1950. Přesto neustala činnost úplně. Ještě řadu let se scházeli mladí lidé kolem "Boska", jak říkali salesiánskému domu, ať už v malé místnosti u kostela nebo v soukromí. Na svoji ilegální činnost v době totality navázali salesiáni hned v roce 1990 tím, že začali znovu s činností oratoře. Oficiálně bylo Salesiánské středisko mládeže v Ostravě zřízeno v r. 1995. Od 1. 9. 1996 je středisko v síti škol a školských zařízení. Středisko se od začátku řídilo zásadou otevřenosti vůči všem skupinám mládeže. Proto se také činnosti ostravského střediska účastní zejména romská mládež. Vedle oratoře a zájmových kroužků se zde rozvíjí zejména doučování školních předmětů a klub pro dívky. K činnosti střediska patří rovněž víkendové a prázdninové výlety a tábory. Středisko je zapojeno do programu Centra včasné intervence při sociálním odboru magistrátu. Středisko navštěvuje přibližně 300 dětí a mladých lidí. Kontakt: Sa SM - dům dětí a mládeže Vítkovická 28, 70200 Ostrava tel.: 069/6622181, 069/6626476, 069/6622168Fax: 069/6622144 e-mail:osastem@atlas.cz www.sdb.cz Salesiánské středisko mládeže Teplice Mgr. Ing. Ladislav Nádvorník Po svém návratu do litoměřické diecéze v r. 1968 vyzval litoměřický biskup - salesián Štěpán Trochta řadu svých spolubratří, aby mu pomohli obnovit život farností, které byly díky odsunu sudetských Němců a soustavné ateistické propagandě během 50. a 60. let totálně zdevastované. Tak se dostali salesiáni také na Teplicko. Vzhledem k předchozí tradici a přítomnosti salesiánů v okolí, přijala v r. 1990 salesiánská provincie odpovědnost za farnosti ve městě Teplice a v jeho okolí. V listopadu roku 1990 bylo otevřeno Salesiánské středisko mládeže v Teplicích-Šanově v ulici Pod Doubravkou. Technický stav domu byl však nevyhovující. Dům byl prodám a Středisko v roce 1996 uzavřeno. Současné Sa SM na sídlišti Prosetice bylo otevřeno 25.2.1999 v prostorách patřících Městu Teplice. Od 1. 9. 2000 je středisko zařazeno do sítě škol a školských zařízení. Středisko mládeže pracuje zatím v provizorních podmínkách. Proto výhledově počítáme s výstavbou vlastního objektu. Město patří mezi města s nejvyšší kriminalitou v ČR. Jedná se hlavně o přestupkové a kriminální činy, užívání drog, alkoholu, cigaret a prostituce. Mnohá kriminální činnost je spojená s proslulou mezinárodní silnicí E55, která prochází městem. Nedaleká státní hranice, rozdělující "svět bohatých a chudých", přitahuje všechny, kteří chtějí snadno získat peníze jakýmkoliv způsobem. Prostituce, drogy, černý obchod, převaděčství a s tím související přítomnost mezinárodních gangů je každodenní realita nevhodná pro vývoj mladého člověka. Uvedenými problémy jsou ohroženy především děti a mladí, kteří ve svém nejcitlivějším věku tráví volný čas na ulici, u výherních automatů, v nočních klubech, barech či hernách. Postrádají citové a často i materiální zázemí. Tyto děti jsou bezprostředně ohroženy mnoha patogenními jevy, které ohrožují nejen současnou, ale i budoucí generaci. Salesiánské středisko mládeže sídlí v okrajové části Teplic- sídliště Prosetice, které je nejbližším sídlištěm úseku E55. Aktivity se zaměřují především na děti a mládež, která není podchycena jinými zájmovými útvary a má výchovné problémy. Snažíme se věnovat všem bez rozdílu rasy a náboženského přesvědčení. Vzhledem ke složení obyvatel sídliště Prosetice tvoří značnou část návštěvníků střediska Romové. Proto jsme se rozhodli věnovat v Teplicích práci s Romy zvláštní pozornost. Od svého otevření na konci února 1999 je zaregistrováno více než 250 dětí a mladých lidí. V těsné blízkosti se nachází ZŠ, kterou navštěvuje asi 500 dětí. Přicházejí sem však i děti, z jiných ZŠ, a zvláštní školy. Činnost střediska spočívá vedle pravidelné oratoře ("herna"), kroužků a doučování také v množství menších jednorázových akcí, výletů a prázdninových pobytů. Středisko má asi 200 pravidelných návštěvníků. Naší snahou je vytvořit prostředí, kde mohou mladí lidé užitečně strávit svůj volný čas, rozvíjet své schopnosti, záliby, a také prožít přátelství a dobrodružství s kamarády. Aktivní přítomností pedagogů se snažíme předcházet negativním vlivům, V prostorách střediska a na námi pořádaných akcích se nesmí kouřit, nepodává se alkohol a netolerují se drogy. Přehled aktivit střediska: Herna: pondělí - pátek (13:30- 18:00) Kroužky: počítače, meteorologie, německý a anglický jazyk, výtvarná činnost, zpěv, jak se stát dospělým, míčové hry, fotbal, holejbal, povídání o Bibli, diskusní skupiny. Doučování: matematika ZŠ i SŠ, český jazyk, anglický jazyk Nepravidelné akce: letní tábory, "Léto v sídlišti"= čtyřtýdenní program (výlety, sportovní akce, víkendové pobyty pro děti ze sídliště). V průběhu roku uskutečňujeme víkendové akce. V zimě pořádáme výlety na běžkách do blízkých Krušných hor a návštěvy plavecké haly. Ve středisku pracuje 6 zaměstnanců v trvalém pracovním poměru a tři muži ve výkonu civilní služby. Kromě toho se na aktivitách podílí ještě několik dobrovolníků. Ke své činnosti středisko využívá prostory pronajaté od města Teplice. Od otevření střediska v roce 1999 byl provoz zajištěn na základě grantů nadací a darů. Od září 2000 je středisko mládeže zařazeno do sítě školských zařízení a dostává od MŠMT pravidelnou státní dotaci. Kontakt: Salesiánské středisko mládeže Mgr. Ing. Ladislav Nádvorník Rovná 277, 415 01 Teplice 0417/578 480 sasm@teplice-city.cz www.teplice-city.cz/sasm Vyšší sociálně pedagogická a teologická škola Jabok Salesiánská provincie Praha je zřizovatelem vyšší odborné sociálně pedagogické a teologické školy Jabok. Škola byla založena r. 1992. Založením této školy navázali salesiáni na tradici neveřejného vzdělávání v době totality ve formě kurzů tzv. . malé teologie. Jabok si klade za cíl připravovat vychovatele a pracovníky v sociální oblasti, eventuelně v církevní pastoraci, a to přednostně pro práci s postiženou, narušenou nebo ohroženou mládeží. Jabok je katolická škola ekumenicky otevřená pro všechny lidi dobré vůle, kteří přijímají její program, bez ohledu na jejich církevní příslušnost či nepříslušnost. Poskytuje základní odborné vzdělání v oblasti sociální pedagogiky a sociální práce a v oblasti teologie a filosofie. Název Jabok je zkratkou jmen dvou pedagogů: Jan Bosco a Jan Amos Komenský. Kontakt: Vyšší sociálně pedagogická a teologická škola Jabok Salmovská 8 12000 Praha 2 Tel.: 02/24920425, 24919498 e-mail: jabok1@volny.cz www.volny.cz/jabok1/ Literatura: Přehled literatury je převzat z práce Mgr. Jiřího Rouse. Aktuální otázky romského obyvatelstva v ČSFR. Studie FMPSV,?Praha 1991. Alinčová, M. a kol.: Bibliografie romistické literatury. 1. vyd.?Olomouc 1994. Andreánský, M. - Szalayová, J.: Morálný vývin rómského diťaťa.?Psychológia a patopsychológia dieťaťa, 1991, 26, č.2,?s.125 - 132. Aškenzay, L.: Sto ohňů a jiné povídky. 2. vyd. Praha 1953. Augustini ab Hortis, S.: Cigáni v Uhorsku. 1. vyd. Bratislava?1995 Bačová, V.: Typológia romských rodín na Slovensku. Sociológia,?22, 1990, č.4, s. 491-501. Balabánová, H.: Praktické zkušenosti se vzděláváním romských? dětí. 1. vyd. Praha 1995. Balco, J.: Husle s labutím krkom. 1. vyd. Bratislava 1979. Balvín, J. a kol.: Společně. Spolu s Romy k multikulturní výchově ve školství. 1. vyd. Ústí nad Labem - Brno 1997. Banga, D.: Čierny vlas. 1. vyd. Košice 1969. Banga, D.: Magnólie zhasínajú. 1. vyd. Bratislava 1990. Barbuš, M.: Spišské klapanice. Tam okolo Levoči. Cigáni v očiscu. 1. vyd. Spišská Nová Ves 1990. Beneš, J.: Cikáni v Československu (antropologická studie?dospělých mužů). 1. vyd. Brno 1975. Bratinka, P.: Zpráva o situaci romské komunity v České republice. Podklad pro schůzi vlády ČR. Praha 1997. Bubelíni, J.: Skvalitňovanie práce pri riešení otázok cigánskych?obyvateľov. Sociálna politika, 16, 1984, č.12, s. 278 -?279. Cigánske piesne. 1. vyd. Bratislava 1980. Čechovský, M.: Pomôže dôslednosť, nie benevolencia.?Východoslovenské noviny, 32, 1983, č. 16, s. 7. Daniel, B.: Dějiny Romů. 1.vyd. Olomouc 1994. Danihel, V.: Manuš znamená človek. 1. vyd. Bratislava 1986. Davidová, E.: Bez kolíb a šiatrov. 1. vyd. Košice 1965. Davidová, E.: Romano drom - Cesty Romů 1945-1990. 1. vyd.?Olomouc 1995 Davidová, E.- Žižka, J.: A letelepedett cigányság népzenéje?Csehszlovákiában. 1. vyd. Budapest 1991. Dědič, M.: Cikánské děti v mateřských školách. Predškolská?výchova, 37, 1982/83, č. 5, s. 28 - 29. Dědič, M.: Škola bez kázně. 1. vyd. České Budějovice 1985. Dědič, M.: Šumavská bukolika. 1. vyd. Ústí nad Labem 1972. Dědič, M.: Výchova a vzdělávání cikánských dětí a mládeže. 1.?vyd. Praha 1982. Dubayová, M.: k problematike vzťahu cigánskej lokálnej?a cigánskej etnickej skupiny. Slovenský národopis, 38,?1990, č.1/2, s.274-277. Dzvoník, E.: Slepá jaskyňa. 1. vyd. Bratislava 1977. Farkaš, I.: Vo výchove cigánskych detí dôslednejšie. Sociálna?politika, 1984, 16, č. 10, s. 228 - 229 Ferencová, I.- Balog, M.: Cigáni sú už v nebi. Mosty, 4, 1995,?č. 37, s. 4-5. Ferjenčíková, M.: Prídu Romovia do neba? Osvetová práca, 40,?1990, č. 20, s. 23 - 24. Ficowski, J.: Cyganie w Polsce - dzieje i obyczaje. 1. vyd.?Warszawa 1989. Fördöšová, H.: Cikánská rodina a škola. Děti a my, 1986, 16,?č.3, s. 9 - 11. Frištenská, H. - Lázničková, I. - Sulitka, A.: Neznámý holocaust. 1. vyd. Praha 1995. Fulková, E.: Identita Rómov cez ich kultúrnu gramotnosť.?1. vyd. Bratislava 1995. Gabzdilová, A.: Skúsenosti s cigánskymi žiakmi vo výtvarnej?výchove. Estetická výchova, 21, 1980, č. 4, s. 109 - 110. Gadlinová, J.- Kasperková, A.: Práce s cikánským obyvatelstvem.?1. vyd. Karviná 1982. Galata, J.: Keď nestačí rodina. Národné výbory, 1987, č. 5, s.?17 - 18. Genibarica. 1. vyd. Bratislava 1993. Guži, Z.: Cikáni v Čechách. Rukopis. Havlíčkův Brod 1995. Hábovčík, O.: Treba Rómom integráciu? Literárny týždeník, 6,?1993, č. 6, s. 5. Hábovčíková, B. a kol.: Čhavore Romane. Obraz rómskych detí a?mládeže v literatúre. 1. vyd. Nitra 1993. Hábovčíková, B. - Seman, K.: Romňi. Rómska žena v literatúre.?1. vyd. Nitra 1994. Hivešová-Šilanová, D.: Cigánske leto. 1. vyd. Bratislava 1980. Hodáčová, L.: Král bydlí za rohem. 1. vyd. Praha 1973. Horváthová, E.: Cigáni na Slovensku. 1. vyd. Bratislava 1964. Horváthová, E.: k otázke etnokultúrneho vývoja a etnickej?klasifikácie Cigánov. Slovenský národopis, 22, 1974, č. 1,?s. 3-16. Hrabcová, J. - Tempírová, J.: Rodinné zázemí cikánských dětí.?Výchovný poradce, 24, 1987, č. 1, s. 51 - 55. Hübschmannová, M.: Cikánské písně. 1. vyd. Praha 1972. Hübschmannová, M.: Co si přejí Romové? Potřebnost etnického jazyka. Lidové noviny, 3, 1990, č. 9, s. 8. Hübschmannová, M.: Kdo jsou Romové? Nový Orient, 27, 1972, č.?5, s. 144 - 146. Hübschmannová, M.: k jazykové situaci Romů v ČSSR?(Sociolingvistický pohled). Slovo a slovesnost, 37, 1976,?č. 4, s. 328 - 336. Hübschmannová, M.: Goďaver lava phure Romendar. Moudrá slova?starých Romů. 1. vyd. Praha 1991. Hübschmannová, M.: Romské pohádky. 1. vyd. Praha 1973. Hübschmannová, M.: Šaj pes dovakeras - Můžeme se domluvit.?1. vyd. Olomouc 1994. Hübschmannová, M.: Základy romštiny. 1. vyd. Praha 1974. Hübschmannová, M.-Šebková, H.-Žigová, A.: Romsko-český?a česko-romský kapesní slovník. 1. vyd. Praha 1991. Húževka, M.: Čarokrásná Ruca. 1. vyd. Bratislava 1979. Chaloupková, Z.: Současnost a romská populace. 1. vyd.?Bratislava 1991. Jamnická-Šmerglová, Z.: Dějiny našich cikánů. 1. vyd. Praha?1952. Janišová, D.: k problematice úspěšného zaškolení cikánských?dětí. Otázky defektologie, 26, 1983/84 č. 7, s. 249 - 254. Janáčková, B.: Romským dětem - říkanky a pohádky. 1. vyd. Praha?1992. Kalný, S.: Cigánsky plač a smiech. 1. vyd. Bratislava 1960. Keilberthová, J.: k otázce jazykové deprivace cikánských dětí.?Otázky defektologie, 22, 1979/80, č. 6, s. 262 - 272. Kjučukov, Ch. et al.: Rómovia a gramotnosť. 1. vyd. Nitra 1994. Kladivová, V.: Konečná stanice Auschwitz - Birekenau. 1. vyd.?Olomouc 1994. Knotek, Š.: Úprimné vyznania. Literárny týždeník, 6, 1993, č.?6, s.5. Kohan, K. - Komanický, P.: Nejde len o Cigánov. Prešovský?experiment pomáha pri výchove. Východoslovenské noviny,?31, 1982, č. 124, s. 4. Kolaj, D. - Jančíková, G.: Zmeny v mravnom hodnotení cigánskych?žiakov v letných rekreačno - výchovných táboroch. Komenský,?107, 1982/83, č. 9, s. 560 - 561. Kollárová, K.: Zaškoľovanie v cigánskych triedach. Učiteľské?noviny, 30, 1980, č. 12, s. 4. Kovalčíková, A.: Výsledky často neadekvátne úsiliu. Národné?výbory, 1987, č. 5, s. 19 - 20. Kučera, M.: Domácnosti a bydlení cikánského obyvatelstva.?Demografie, 26, 1984, č. 2, s. 172 - 177. Kuruc, P. et al.: Na pomoc učiteľom cigánskych detí zo?zanedbaného rodinného prostredia. 1. vyd. Nitra, 1979. Kyseľová, J. - Hroncová, L.: Metódy a formy rozširovania?slovníka cigánskych detí. Predškolská výchova, 37,?1982/83, č.10, s. 15 - 17. Lacková, E.: Cigánsky tábor. 1. vyd. Bratislava 1956. Lacková, E.: Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou. 1. vyd. Praha 1997. Lacková, E.: Rómske rozprávky. 1. vyd. Košice 1992. Lehenová, T.: Cigánsky tábor. 1. vyd. Bratislava 1991. Lakatos, M.: Začadené obrazy. 1. vyd. Bratislava 1986. Lakatošová, M.: Některé zvyklosti olašských Romů. Romano?Džaniben, 1, 1994, č.3, s.2-13. Lesný, V.: Cikáni v Čechách a na Moravě. Národopisný věstník?českoslovanský, 10, 1916, s. 193 - 216. Lesný, V.: Cikáni v Čechách a na Moravě. Národopisný věstník?českoslovanský, 11, 1917, s. 57 - 63. Liégeois, J.-P.: Rómovia, Cigáni, kočovníci. 1. vyd. Bratislava?1985. Máchalová, M.: Lidé mezi lidmi. 1. vyd. Praha 1961. Malá, H.: Současný stav antropologického výzkumu cikánských dětí?v ČSSR. Československá pediatrie, 32, 1977, č. 9, s. 549?- 552. Malá, H.: Výchova, vzdělávání a biologický vývoj cikánských dětí?a mládeže v ČSR. 1. vyd. Praha 1984. Malá, H.-Suchý, J.: Speciální příprava učitelů pro práci s cikánskými dětmi. 1. vyd. Praha 1973. Malechová, L.: Zkušenosti z výchovné práce s dětmi cikánského?původu v mateřské škole se zvláštní péčí. Predškolská?výchova, 28, 1973/74, č. 10/11, s. 271 - 274. Mann, A.B.: Duchovní rozvoj - podmienka urýchlenia spoločenského?rastu rómskeho obyvateľstva na Slovensku. 1. vyd.?Bratislava 1994. Mann, A.B.: Etnická tolerancia a novinárska etika. Nové slovo,?32, 1990, č. 10, s. 5. Mann, A.B.: Rómovia: predsudky a hľadanie dôvery. Kultúrny?život, 25, 1991, č. 16, s. 7. Mann, A.B.: Rómovia v Kremnici. Romano Džaniben, 1, 1994, č.4,?s.7-15. Mann, A.B.: Výber manželského partnera u Cigánov - Rómov na?Spiši. Slovenský národopis, 38, 1990, č.1/2, s.278-284. Mann, A.B.: Vývoj rómskej rodiny v dvoch spišskych obciach.?Slovenský národopis, 38, 1990, č.1/2, s.274-277. Marušiaková, J.: k problematike cigánskej skupiny. Slovenský?národopis, 33, 1985, č.4, s.694-708. Marušiaková, J.: Rodinný život valašských Cigánov na Slovensku?a jeho vývinové tendencie. Slovenský národopis, 34, 1986, č.4, s.609-634. Mašková, Z.: Zkušeností z první internátní mateřské školy pro?děti cikánského původu v Ústí n. L. Predškolská výchova,?35, 1980/81, č. 4, s. 109 - 110. Mé černé srdce. 1. vyd. Praha 1982. Milo, Š.: k formovaniu národnej osobnosti cigánskeho dieťaťa.?Komenský, 106, 1981/82, č. 4, s. 231 - 234. Moric, R.: Trikrát som ušiel. 1. vyd. Bratislava 1961. Mouric, F.: Romským dětem - písně. 1. vyd. Praha 1992. Murínová, J.: Citové zblíženie s cigánskymi deťmi. Predškolská?výchova, 37, 1982/83, č. 5., s. 28 - 29. Nečas, C.: Historický kalendář. Dějiny českých Romů v datech. 1. vyd. Olomouc 1997. Nečas, C.: Nemůžeme zapomenout. Našťi bisteras. 1. vyd. Olomouc?1994. Nečas, C.: Romové v České republice včera a dnes. 2. vyd.?Olomouc 1993. Neznámi Rómovia. Bratislava 1992. Nohejl, V.: Družinová třída cikánských dětí. Vychovávateľ,?13, 1968/69, č. 6, s. 154 - 155. Nováček, J.: Cikáni včera, dnes a zítra. 1. vyd. Praha 1968. Nové pohľady na prácu s cigánskymi občanmi. Osvetová práca,?36, 1986, č. 11, s. 29 - 30. Oláh, V.: Khamori luluďi-slunečnice. 1. vyd. Praha 1996. Oláh, V.-Demeter, G.: Bůh mluví ke svým dětem - O Del vakerel ke?peskere čhave. 1. vyd. Praha 1992. Okruhlica, Ľ.: Niektoré zvláštnosti psychiatrickej chorobností?príslušníkov cigánskeho etnika. Československá psychiatrie,?83, 1987,č. 4/5., s. 243 - 250. O romské problematice se zaměřením na učitelské vzdělávání. Sborník materiálů z odborného semináře. 1. vyd. Brno 1993. Paramisa. Antológia romskej rozprávky. 1. vyd. Bratislava, 1992. Patočková, K.: Som Cigánka. 1. vyd. Bratislava, 1992. Pekárek, P.: Několik poznámek k problematice Romů. Praha 1993. Peroutková, E.: O práci cikánské třídy na zvláštní škole?internátní. Otázky defektologie, 15, 1972/ 73, č. 10, s.?405-406. Plichtová, B.: Jak se máte, dobří lidé. Mosty, 4, 1995, č. 37,?s. 4-5. Podgorec, V.: Biely cigánik. 1. vyd. Bratislava 1970. Pohl, J.: Na cikánské stezce. 2. vyd. Praha 1987. Pokuta, E.: Džanes romanes?. 1. vyd. Brno 1992. Porubec, O.: Pre Rómov som sa stal Rómom. Nová evanjelizácia?2000, 23, 1993, č. 10, s. 2-3. Pospíšilová, H.: Substruktura marginální skupiny. 1. vyd. Kroměříž 1996. Práce s cikánským obyvatelstvem. Sborník MPSV ČSR. Praha 1976. Prášilová, T. - Chaloupková, M.: Zkušenosti ze styku s cikánskými rodinami žijícími v Praze 5. Československá?pediatrie, 32, 1977, č. 9 s. 556 - 558. Predmerský, V.: Rastú nám noví ľudia. 1. vyd. Bratislava 1961. Problémy výchovy a vzdelávania cigánskej mládeže. Bratislava?1976. Prokop, J.: Osamotení riešitelia. Osvetová práca, 27, 1987, č.?6, s. 31 - 32. Ravasz, J.: Jileskero kheroro. Domeček v srdci. Shívházikó. 1. vyd. Bratislava 1992. Rokosová, M.: Co lze ještě udělat pro zvýšení vzdělanosti romských dětí. Specifický přístup k romským dětem. Rukopis. Praha 1996. Romano hangoro. 1. vyd. Bratislava 1993. Rómovia na Slovensku a v Európe. 1. vyd. Bratislava 1995. Rómska tematika v literárnej a umeleckej reflexii. 1. vyd.?Bratislava 1994. Rusnák, A.: Adaptačné problémy cigánskych detí v škole.?Komenský, 108, 1983/84, č. 8, s. 488 - 493 Sedlák, A.: Poznávame Cigánov - Rómov. 1. vyd. Prešov 1992. Sekera, J.: Děti z hliněné vesnice. 8. vyd. Praha 1969. Seman, K. et al.: Romská matka. 1. vyd. Nitra 1991. Seman, K. - Veselá, T.: Na slobodu a demokraciu pripravení??Mladé rozlety, 4, 1990, č. 33, s. 14 - 15. Scholtzová, E.: Mravná výchova - základ práce s cigánskymi?deťmi. Predškolská výchova, 43, 1988/89, č. 2, s. 18 - 19. Srb, V.: Demografický profil československých Romů. Český lid,?72, 1985, č. 3, s. 139 - 148. Srb, V.: Některé demografické, ekonomické a kulturní?charakteristiky cikánského obyvatelstva v ČSSR 1984.?Demografie, 26, 1984, č. 2, s. 161 - 172. Slovenský národopis, 28, č.1, 1988. Ščuka, E. - Šporer, P.: Rómovia - meradlo našej humanity.?Kultúrny život, 25, 1991, č. 6, s. 4. Šebková, H.: Jazyková situace Romů a její vývoj. 1. vyd. Praha?1995. Šotolová, E.: k situaci Romů v Evropě. Speciální pedagogika,?2, 1991/92, č. 5, s. 22 - 24. Štampach, F.: Cikáni v Československé republice. 1. vyd. Praha?1929. Štefan, M.: k formovaniu mravnej osobnosti cigánskeho diťaťa.?Komenský, 106, 1981/82, č.4, s. 231 - 234. Štěpán, J.: Jazyková situace cikánského dítěte v předškolním?zařízení. 1. vyd. Hradec Králové 1984. Štěpán, J. - Žďánská, L.: Cikánský jedinec v kolektivním?zařízení. Komenský, 97, 1972/73, č. 5, s. 178 - 181. Švarblík, J.: Ako ďalej v skultúrnení cigánskych obyvateľov.?Osvetová práca, 36, 1986, č. 7, s. 28 - 29. Švarblík, J.-Adamovič, K.: Osobitosti vo výchove a vyučovaní?cigánskych žiakov základnej školy. 1. vyd. Bratislava 1979. Turček, K. - Danko, J.: Výskyt alkoholických psychóz u?cigánskeho etnika. Protialkoholický obzor, 22, 1987, č. 2,?s. 83 - 87. Ťažký, L.: Dvanásť zlatých monarchov. 1. vyd. Bratislava 1992. Urbanita zv. 67: Účelová publikácia Slovenskej komisie pre?životné prostredie. Bratislava 1990. Vadovič, J.: Hygiéna v osadách. 1. vyd. Bratislava 1974. Vargová, B.: Rómčatá a Rómčence a ako sa stať dievčaťom. 1. vyd.?Nitra 1992. Vargová, B. - Hábovčíková, B. - Seman, K. - Kjučukov, Ch.:?Výchova a vzdelávanie rómskych detí v zahraničí (komparácia?najvážnejších problémov u nás a v zahraničí). 1. vyd. Nitra?1993. Verše z vrbiny. Antológia romskej poézie. 1. vyd. Bratislava?1992. Voříšková, M.: Zpívající housle. 1. vyd. Praha 1969. Zelinová, H.: Jakubko. 1. vyd. Bratislava 1959. Zeman, L. - Haniková, M. - Pocheová, M.: Cikánské děti v náhradní rodinné péči. Československá pediatrie, 32, 1977,?č. 9, s. 561 - 562. Zkušenosti z práce mezi cikánským obyvatelstvem. Praha 1960. Žlnayová, E.: Pojmový svět žáků prvního ročníku základních škol z hlediska romštiny. 1. vyd. Praha 1995. Výchovně pastorační projekt Salesiánské provincie Praha Dokument Provinciální kapituly 2001 Schválen 24. 10. 2001 Obsah dokumentu: 1.Úvod 1.1.Salesiánské poslání - východiska a principy 1.1.1. Kořeny našeho poslání 1.1.2. Věrnost tradici v dnešních podmínkách 1.1.3. Adresáti našeho poslání 1.1.4. Preventivní systém 1.2.Salesiáni v ČR - vývoj provincie z hlediska pastoračního zaměření 1.2.1.Historické východisko - situace v roce 1989 1.2.2. Původní zaměření naší výchovně pastorační činnosti po r. 1989 1.2.3. Pastorační důsledky vytváření komunit 1.2.4. Důsledek rozvoje salesiánských středisek mládeže na chápání našeho poslání 1.3.Situace mládeže v ČR - výzva pro nás jako křesťany a salesiány 1.3.1. Demografické determinanty mladé generace 1.3.2. Krizové jevy 1.3.3. Hodnotová orientace mládeže 1.4.Místo salesiánů v církvi a ve společnosti 1.4.1.Místo salesiánů v místní církvi 1.4.2.Postavení salesiánů ve společnosti 2.Oblasti naší výchovné a pastorační činnosti 2.1.Salesiánské středisko mládeže - prostor pro realizaci programu oratoře dona Boska 2.1.1. Obecné cíle Salesiánského střediska mládeže 2.1.2. Charakteristika činností Salesiánského střediska mládeže 2.1.3. Ideové principy Salesiánského střediska mládeže 2.1.4. Salesiánské středisko mládeže jako komunitní dílo 2.2.Salesiánské farnosti - prostor k prožívání společenství církve otevřené mladým lidem 2.2.1. Salesiánská farnost a její obecná charakteristika 2.2.2. Salesiánská farnost - farnost otevřená okolnímu světu 2.2.3. Salesiánská farnost - prostor pro spolupráci a rozvoj charismat 2.2.4. Salesiánská farnost - farnost animovaná komunitou 2.2.5. Salesiánská farnost - farnost blízká lidem a otevřená mládeži 2.3.Místa pro setkávání, vzdělávání a duchovní doprovázení mladých lidí 2.4.Sdělovací prostředky 2.5.Teologické a pedagogické vzdělávání 2.6.Naše působení v rámci nesalesiánských institucí 2.7.Naše působení v zahraničí 2.8.Salesiáni dona Boska - animátoři salesiánské rodiny 3.Jednotlivá díla - jejich situace a předpokládaný rozvoj 3.1.Střediska mládeže ve spojení s farní pastorací 3.1.1.Praha-Kobylisy 3.1.2.Brno-Žabovřesky 3.1.3.Brno-Líšeň 3.1.4.Plzeň 3.1.5.České Budějovice 3.1.6.Zlín 3.1.7.Teplice 3.2.Střediska mládeže (na území nesalesiánské farnosti) 3.2.1.Ostrava 3.2.2.Pardubice 3.3.Salesiánské farnosti 3.3.1.Praha-Dolní Počernice 3.3.2.Prostějov 3.3.3.Rumburk 3.3.4.Jaroměřice a Moravské Budějovice 3.3.5.Fryšták 3.3.6.Sebranice 3.4.Díla zaměřená na vzdělávání a duchovní doprovázení mládeže 3.4.1.Jabok - Vyšší sociálně pedagogická a teologická škola 3.4.2.Dům Ignáce Stuchlého 3.4.3.Vzdělávací programy na úrovni provincie 3.5.Salesiánské nakladatelství - Portál, s.r.o. 3.6.Misie v Bulharsku 4.Realizace našeho poslání v nesalesiánských zařízeních 4.1.Salesiáni na vysokých školách 4.2.Působení na církevních školách 4.3.Pomoc diecézím 4.3.1.Salesiáni působící v diecézních farnostech 4.3.2.Salesiáni zapojení v diecézní pastoraci mládeže 4.3.3.Prázdninové pobyty pro věřící mládež - "chaloupky" 5.Personální a materiální zajištění salesiánského díla 5.1.Řízení a koordinace pastorační činnosti v rámci provincie 5.2.Personální rozvaha - potřeby, možnosti, řešení 5.3.Výstavba a rekonstrukce objektů k realizaci našeho poslání 5.4.Finanční zajištění výchovné a pastorační činnosti 5.4.1.Způsoby financování 5.4.2.Soběstačná díla 5.4.3.Díla, která vyžadují finanční podporu provincie 6.Realizace a prověřování výchovně pastoračního projektu provincie 6.1.Závaznost projektu a jeho pravidelné prověřování 6.2.Dotváření projektu ve spolupráci v rámci salesiánské rodiny, církve, společnosti 6.3.Výchovně pastorační projekty komunit 7. Závěr 1. Úvod 1.1. Salesiánské poslání - východiska a principy 1.1.1. Kořeny našeho poslání Salesiánská kongregace od počátku chápe své poslání jako pokračování v díle dona Boska. Don Bosco vnímal problémy doby, ve které žil, zejména pro-blémy chudých chlapců. S nasazením celého svého života se snažil poskytnout jim účinnou pomoc: " bezdomovcům dát domov, " nezaměstnaným najít práci, " nevzdělaným poskytnout zaměstnáníkvalifikaci, " všechny vést k zakotvení v Bohu. Toto poslání nese salesiánská rodina i dnes, kdy máme být v církvi nositeli a znamením Boží lásky mladým, zvláště nejchudším. 1.1.2. Věrnost tradici v dnešních podmínkách Během času se ukazuje, že trvalým měřítkem naší pastorace a rozvoje naše-ho díla je valdocká oratoř, která se stala pro chlapce domovem, který přijímá, fa-rou, jež evangelizuje, školou, která připravuje na život, a hřištěm, kde se mladí setkávají v radosti a přátelství. Valdocká oratoř v sobě obsahuje principiálně vše, čím je třeba odpovědět na potřeby chudé, opuštěné a ohrožené mládeže. Cílem výchovy dona Boska bylo vychovat dobré křesťany a čestné občany. Dnes tento základní cíl musíme chápat v širších souvislostech. Za dobrého křes-ťana lze dnes považovat člověka, který dovede propojit víru a život a vnáší do světa, v němž žije, hodnoty evangelia. Za čestného občana lze dnes považovat člověka, který dokáže spoluvytvářet demokratickou společnost a angažuje se pro řešení globálních problémů: ekologie, mír, politika, sociální spravedlnost. 1.1.3. Adresáti našeho poslání Jsme posláni k mladým, zvláště chudým, opuštěným a ohroženým. Ti jsou prvními adresáty našeho poslání. V České republice lze do této kategorie počítat: " mladé lidi, kteří nemají dostatečnou životní orientaci, nejsou schopni ji sami aktivně hledat nebo nemají nikoho, kdo by jim v tom pomohl, " mladé lidi, kteří žijí v sociálně slabších poměrech, které omezují možnost je-jich životního uplatnění, " mladé lidi, kteří vyrůstají v neúplných nebo rozvrácených rodinách, kteří jsou citově nenaplnění a doposud se nezařadili do žádných výchovných struktur (okrajová mládež), " mladé lidi z národnostních menšin, kteří se těžko přizpůsobují integrují do našemu našeho kulturnímu kulturního prostředí (zvláště Romové), " mladé lidi, kteří trpí různými závislostmi (drogy, alkohol, automaty apod.) ne-bo se dopouštějí trestné činnosti (problémová mládež). Abychom mohli realizovat poslání k chudé a opuštěné mládeži, musíme hledat takové lidi, kteří by byli ochotni s námi spolupracovat jako animátoři, od-borní spolupracovníci, laičtí zaměstnanci nebo budoucí salesiáni a členové sale-siánské rodiny. Další cílovou skupinou našeho poslání jsou tedy mladí lidé schopní a ochotní se spoluodpovědně podílet na našem poslání. Jsou to: " mladí lidé z dobrých křesťanských rodin, zvláště z farností spravovaných sale-siány, " mladí lidé, kteří prošli nějakou naší výchovnou strukturou (oratoří, střediskem mládeže, internátem, "chaloupkami" apod.), " mladí lidé, kteří se z jakéhokoli důvodu rozhodli pracovat pro mladé v salesiánském duchu, " chlapci, kteří mají blízko k salesiánskému zasvěcenému životu. Ve farnostech, které jsme převzali, se věnujeme všem, kteří to potřebují, ale přitom se snažíme vytvořit prostředí otevřené pro mladé lidi. 1.1.4. Preventivní systém Specifický způsob salesiánské výchovy, který se odráží v celkovém přístupu k člověku, nazýváme podle příkladu dona Boska preventivní systém. Tento způ-sob výchovné přítomnosti mezi mladými lidmi se v našem prostředí projevuje ze-jména uplatňováním principu asistence. Pod pojmem asistence chápeme naši přítomnost mezi mladými, kterou prožíváme tak, že žijeme s nimi, navazujeme k nim osobní vztah a jsme "animátory" jejich aktivit. Výchovný systém, který jsme přejali od dona Boska, v sobě zahrnuje "umě-ní vychovávat kladnými hodnotami tak, že dobro předkládáme přiměřeným a zajímavým způsobem, aby lákalo svou vznešeností a krásou lákalo k vyzkoušení. Dále umění přimět mládež, aby rostla zevnitř čili uplatňovala svou vnitřní svobodu a uměla se postavit proti zevním nátlakovým a formalistickým proudům. A konečně získat si srdce mládeže, aby s radostí a uspokojením zaměřila svou vůli k dobru, napravovat její chyby a připravit ji na budoucnost poctivým utvářením charakteru." 1.2. Salesiáni v ČR - vývoj provincie z hlediska pastoračního zaměření 1.2.1. Historické východisko - situace v roce 1989 Dnešní salesiánská díla v Čechách a na Moravě vyrůstají z práce, utrpení a modliteb spolubratří, kteří byli u počátků působení salesiánů v českých zemích v roce 1927, i těch, kteří na jejich práci navázali a většinu života nemohli jako sa-lesiáni veřejně působit. Přesto se mnoho z nich se snažilo pracovat mezi mládeží také v době komunistického útlaku. Díky odvaze některých spolubratří bylo možné rozšířit řady salesiánů i v době totality, a tak naše působení nikdy úplně neztratilo svoji kontinuitu. Za to patří díky především Bohu, ale i těm, kteří se o to zasloužili. Salesiánská pastorace mládeže (v neveřejné formě před rokem 1989) měla následující formy: a) pastorace farní mládeže (tam, kde salesián byl farářem či administrátorem), b) víkendové akce pro různé skupiny (na farách, na chalupách, výlety apod.), c) duchovní vedení salesiánských spolupracovníků a dalších skupin, d) prázdninové "chaloupky" a pastorační péče o jejich účastníky, e) vedení skupin mládeže s různým zaměřením (především ve velkých městech), f) individuální a skupinové duchovní vedení se zaměřením na povolání, g) spoluúčast na vzdělávání laiků v kurzech tzv. . malé teologie, h) duchovní obnovy a exercicie pro mládež a mladé manžele. Na základě rozdílných zkušeností z uvedených oblastí se také po listopadu 1989 zformovaly různé představy o salesiánské pastoraci mládeže. Asi nejrozší-řenější byla představa, že v nových podmínkách budeme dělat vlastně totéž co doposavad, jenom svobodněji a kvalitněji. Současně se mnozí spolubratři, zvláště mladí, pokoušeli vytvořit nové formy, které by nám umožnily pokračovat v práci s mládeží, a to právě v těch oblastech pastorační činnosti, které nám byly blízké. 1.2.2. Původní zaměření naší výchovně pastorační činnosti po roce 1989 Po listopadu 1989 pokračovala část spolubratří v činnosti, které se věnovali předtím, ať už to byla farní pastorace, "víkendovky", prázdninové akce, pastorace rodin atd. Mladá generace spolubratří se odhodlala pustit se do práce s dětmi. Ideo-vým základem byla oratoř dona Boska a praktickým základem byly zejména zku-šenosti se skupinami ministrantů a zkušenosti z "chaloupek". Protože v povědomí starších salesiánů byla představa oratoře, jak ji zažili před rokem 1950, a protože i světové salesiánské hnutí zná a praktikuje formu oratoře, byly na některých mís-tech hned v roce 1990 zřízeny oratoře (Praha, Ostrava, Plzeň aj.). Tyto oratoře byly původně pokusem spojit klukovskou zábavu s katechezí. Za oratoř se zpravi-dla považovalo několik hodin strávených s dětmi na hřišti nebo v tělocvičně. Tato setkání byla spojena zpočátku pravidelně (i když někdy dost formálně) s modlitbou nebo s vyprávěním nějakého poučného příběhu, případně s bohoslužbou. Záhy se ale ukázalo, že účastníci oratoře neměli zájem o "katechetické vsuvky". Tato zkušenost vedla k tomu, že se od přímého rozho-voru o náboženství v rámci oratoře upustilo. Současně se postupně měnil profil adresátů - návštěvníků oratoře. Činnosti v rámci oratoře mají totiž charakter ote-vřené práce s mládeží, která pro svou nízkoprahovost spíše přitahuje děti špatně socializované. Z toho důvodu v oratoři početně převládly děti s problémy. To vedlo ve svém důsledku k nutnosti začít chápat aktivity oratoře více jako sociální prevenci. Další oblastí vedle práce s dětmi bylo vzdělávání. Této oblasti se ujali spo-lubratři, kteří se pohybovali především mezi vysokoškolskou mládeží. Někteří byli už v té době odborně kvalifikovaní, jiní využili možnosti a kvalifikaci si do-plnili, většinou studiem v zahraničí. Hlavními aktivitami na tomto poli bylo zalo-žení Vyšší odborné sociálně pedagogické a teologické školy JABOK a rozhodnutí vstoupit do vývoje Teologické fakulty Jihočeské univerzity, a tím mimo jiné vy-tvořit dobré podmínky pro odbornou přípravu našich spolubratří v počáteční for-maci. Práce v oblasti sdělovacích prostředků tvoří další významnou část našich aktivit, které jsme mohli díky změně politického systému rozvinout. Už roku 1989 existovalo Salesiánské videocentrum a samizdatový časopis Čtení do kros-ny. Díky kontaktům v zahraničí se podařilo získat prostředky ke zřízení tiskárny Adalbert a současně k založení nakladatelství Portál. Tiskárnu Adalbert se nám nepodařilo udržet. Naproti tomu nakladatelství Portál se stalo etablovaným pra-covištěm, které se zaměřuje zejména na vydávání odborných i populárních knih a časopisů z oblasti pedagogiky a psychologie. Tento vývoj Portálu v době, kdy převládají nabídky komerčních nakladatelství zaměřené na zisk, lze hodnotit jako zřetelný projev evangelizačního zaměření nakladatelství. 1.2.3. Pastorační důsledky vytváření komunit Vzhledem k výše uvedeným rozdílným představám o budoucnosti salesián-ského díla v roce 1989 nemůže překvapit, že vytváření komunit a následné stěho-vání spolubratří do větších domů způsobily nejen nemalé osobní problémy u řady spolubratří zvyklých na samostatný soukromý život, ale odrazily se také ve vývoji chápání pastorace mládeže v naší provincii. Většina salesiánů byla konfrontována se zcela novými úkoly. Zatímco před rokem 1990 pracovali spolubratři buď zcela samostatně, anebo ve spolupráci s jedním či dvěma při konkrétní akci, předpoklá-dalo se, že jakmile budou společně bydlet, tak budou i společně pracovat. To se ovšem podařilo jen výjimečně, a to tam, kde začala celá komunita pracovat ve zcela nové oblasti a zcela novým způsobem. A tak došlo na jedné straně k uchování dosavadních forem pastorace a na druhé straně ke vzniku mnoha akti-vit zaměřených většinou na školní mládež. Tento vývoj se projevil mimo jiné ve vzniku salesiánských středisek mládeže. Idea oratoře byla živá jak u starších spo-lubratří, kteří pamatovali oratoře před rokem 1950, tak u těch mladších, kteří uměli strhnout zvláště mladší kluky sportem a spontánní zábavou. Proto prakticky všude tam, kam přišli mladší salesiáni, vznikaly oratoře (ovšem v poněkud zúže-ném smyslu - jako nabídka času, prostoru a pomůcek pro víceméně spontánní ak-tivity dětí). Vzhledem k nově vzniklé možnosti zaměstnávat mladé muže v civilní službě bylo třeba dát našim aktivitám institucionální rámec. Proto byla roku 1991 zavedena funkce "ředitel střediska" a název "salesiánské středisko mládeže" se stal označením pro všechny naše aktivity s mládeží. Ve skutečnosti se některá střediska rozvinula ve veřejně uznávané instituce. Realita rozvoje jednotlivých středisek jakožto samostatných subjektů se právně odrazila zřízením 12 středisek v roce 1995 s názvem "salesiánské středisko mládeže - dům dětí a mládeže". Střediska orientují svoji nabídku především na starší školní mládež. V posledních letech však vnímáme, že je třeba rozšířit nabídku pro mládež nad 15 let. Proto vznikly v některých střediscích mládežnické kluby. 1.2.4. Důsledek rozvoje salesiánských středisek mládeže na chápání našeho poslání Vznik a rozvoj salesiánských středisek zaměřených na nabídku různých volnočasových aktivit širokým vrstvám mládeže přinesly změnu v pojetí naší vý-chovně pastorační práce. Změna se projevila jinou formulací cíle naší práce. Za-tímco v době, kdy se kolem nás shromažďovala většinou věřící mládež, bylo možné formulovat náš cíl spolu s donem Boskem: "chceme vychovat dobré křes-ťany a poctivé občany", je dnes situace jiná. Ve společnosti, v níž panuje nedůvě-ra vůči církvi a strach z rozhodnutí přiznat se jednoznačně a definitivně k nějakému vyznání, nemůžeme očekávat, že výsledkem našeho působení bude obrácení velkého počtu mladých lidí. Pokud ovšem věříme, že tím "největším bo-hatstvím je poznání Krista, našeho Pána", a přejeme si, aby se "mladým lidem život vydařil", snažíme se přinášet do jejich života hodnoty evangelia. Za konečný cíl naší výchovně pastorační činnosti proto považujeme evange-lizaci mládeže, přičemž pojem "evangelizace" chápeme ve smyslu apoštolské ex-hortace Pavla VI. Evangelii nuntiandi, kde čteme: "Církev evangelizuje, když se snaží skrze sílu zvěsti, jež hlásá, proměňovat jak osobní a kolektivní vědomí lidí, tak i jejich činnost, v níž se angažují, a jejich konkrétní život a prostředí Nejde však jen o to, zasáhnout stále více území a národů kázáním evangelia, (ale také) dosáhnout, aby se silou evangelia změ-nila kritéria hodnocení a životní modely lidstva, které jsou v rozporu s Božím slovem a s jeho plánem spásy." (EN 18--19) Chápeme-li evangelizaci takto, evangelizujeme vždy, když učíme mladé lidi hodnotám, které jsou ve shodě s evangeliem (vzájemná úcta, láska, tolerance, od-povědnost, hledání pravdy), a odvádíme je od hodnot zcestných (egoismus, pře-tvářka, pohrdání, duchovní lenost, konzumismus, násilí). Přitom jsme si vědomi toho, že podstatou evangelizace je hlásání Kristovy radostné zvěsti. Radostná zvěst o příchodu Božího království je naším motivem, o němž vydáváme svědec-tví v každodenním sebedarování mladým lidem. Mladí lidé musí poznat, že svoji lásku k nim živíme ze zdroje, který je jim možná dosud nepochopitelný, ale z něhož mohou i oni čerpat. Proto k základním projevům evangelizace, patří kro-mě prosazování hodnot evangelia také osobní svědectví, jak ve formě příkladu života, tak ve formě otevřeného hlásání. Z toho vyplývá několik zásad, které má-me na vědomí při realizaci tohoto výchovně pastoračního projektu: " Evangelizujeme tím, že sloužíme mladým z lásky ke Kristu. " Nemůžeme oddělit sociální práci od evangelizace. " Naše práce s mládeží je pastorací, pokud vydáváme svým životem svědectví. " Evangelium je odpovědí na hluboké touhy současného člověka. 1.3. Situace mládeže v ČR - výzva pro nás jako křesťany a salesiány 1.3.1. Demografické determinanty mladé generace V roce 2000 byla vydána populační prognóza světa vypracovaná Statistic-kým úřadem OSN. Její výsledky zařazují budoucí ČR jednoznačně mezi země s nejstarším obyvatelstvem na světě. Je to způsobeno zásadní změnou životního stylu mladých lidí v 90. letech, včetně ústupu rodičovství v jejich hodnotovém systému, ale současně také nepříznivou ekonomickou situací mladých rodin. Po-díl dětské složky obyvatelstva klesl na nejnižší úroveň v celé historii osídlení území dnešní České republiky. Jedná se o přímý důsledek nízké a dále klesající porodnosti. Od roku 1993 ubylo žáků základních škol a postupně se stále výraz-něji snižoval počet jejich patnáctiletých absolventů. Naproti tomu vrcholil nástup silné generace 70. let do věku ekonomické aktivity. Pro enormně vysoký počet absolventů zejména středních škol nemohl být připraven dostatek pracovních míst a v nejmladších věkových skupinách produktivního věku se i pro jejich mimořád-nou četnost zvlášť citelně projevila nezaměstnanost. V roce 2000 činila mladá část populace ČR ve věku mezi 15 a 24 roky nece-lých 15 % obyvatelstva. Ještě zásadnější pokles však nastane až po roce 2005, kdy se patnácti let začnou dožívat děti narozené v 90. letech. Tím budou podstat-ně ovlivněny počty studentů středních škol a žáků odborných učilišť a samozřejmě také mladých návštěvníků našich zařízení. Z uvedených údajů vyplývá, že se zařízení, která se orientují na práci s mládeží, octnou do pěti let v ostré konkurenční atmosféře. Proto je třeba už nyní nahrazovat "plošné" nabídky pro děti, které "nemají kam jít", nabídkami zaměře-nými na naše specifikum a na kvalitu. Z toho plyne také jednoznačná priorita zvyšování kvalifikace spolubratří i laického personálu. Dlouhodobé stárnutí našeho národa je možné zmírnit především zlepšením podmínek pro mladé rodiny a větším společenským oceněním rodiny, ale také akceptováním imigrantů z chudších zemí. Pokud budeme chtít přispět ke zlepšení této situace, musíme také my usilovat o větší ocenění rodiny ve společnosti a být otevření k řešení problémů souvisejících s imigrační politikou (integrace cizinců, nabídka využití volného času mladým lidem z Ukrajiny, Balkánu a jiných zemí). 1.3.2. Krizové jevy Za závažné krizové (socio-patogennísociálně patologické) jevy v naší mladé populaci můžeme počítatpovažujeme zejména drogovou závislost, kouření a pití alkoholu a kriminalitu mládeže. Dalším krizovým faktorem je nezaměstnanost, která má u mladistvých často závažný sociální dopad. Společnost od nás očekává pomoc při prevenci těchto jevů. 1.3.3. Hodnotová orientace mládeže Hodnotovou orientaci mládeže v ČR můžeme posuzovat ze dvou hledisek: a) podle toho, jaké hodnoty mladí lidé považují za důležité; b) podle toho, kterým konkrétním aktivitám dávají přednost. Pokud se budeme držet výzkumů hodnotové orientace mládeže, vyplývá z nich, že na nejvyšších místech v pořadí hodnot, které mladí lidé označují za dů-ležité, jsou hodnoty globální (mír), vztahové (láska, přátelství) a osobní (zdraví, svoboda). Vztah k duchovním hodnotám je rozporuplný. Podle výzkumu MŠMT "Spiritualita a mládež" z roku 1997 je vyhraněných ateistů pouze 20,5 %, teistů a deistů dohromady téměř stejný počet (13,8 + 6,3 %) a největší počet mladých lidí ve věku 15 až 30 let uvádí: "Jsem ateista, ale věřím v existenci jevů, které ne-lze vysvětlit materialisticky." Za aktivní věřící (pravidelná týdenní návštěva kos-tela) můžeme považovat 7,2 % resp. ondentů. Srovnáme-li hodnoty deklarované při výzkumech s tím, čemu mladí lidé věnují svůj volný čas, dávají mladí lidé u nás přednost individuální a pasivní zá-bavě a odpočinku, jako je sledování televize, poslech hudby, četba novin, časopi-sů atd. Tato činnost je doplněna komunikací s přáteli, případně schůzkou s partnerem atd. Veřejně prospěšné a náboženské aktivity jsou na posledních mís-tech. Praktické životní zaměření je tedy víc konzumní, než by se dalo usuzovat z hodnotových studií. Uvedené údaje svědčí o stimulačním zaměření volnočasových aktivit (dobře se cítit, odpočinout si), ale současně také o světonázorové nevyhraněnosti mláde-že. Tato nevyhraněnost může znamenat lhostejnost, ale také šanci pro alternativní odpovědi na základní životní otázky. 1.4. Místo salesiánů v církvi a ve společnosti 1.4.1. Místo salesiánů v místní církvi Salesiáni dona Boska v ČR chápou svoji činnost jako účast na poslání míst-ní církve. K jejímu rozvoji přispíváme zejména svými vlastními díly, zapojením v dílech jiných církevních subjektů a mimoto nemalou měrou výpomocí v diecézních farnostech. Udržujeme dobré kontakty s biskupy a s osobami zodpo-vědnými za diecézní pastoraci mládeže. Spolupráce s místní církví nám poskytuje příležitost prožívat celou šíři pastoračního poslání církve a uvědomovat si svoje místo "v srdci církve" . Vzhledem k naší specializaci na práci s mládeží jsme ochotni se zapojit podle místní situace a našich personálních možností také ve speciálních službách pro mládež pro dobro místní církve (např. diecézní centra mládeže). Poněvadž se často setkáváme s mladými lidmi, kteří buď k církvi nemají žádný vztah anebo nemohou přijmout některé prvky tradiční církevní praxe, do-chází k tomu, že musíme v některých případech sledovat jiné priority než kněží a pastorační pracovníci, kteří pracují v běžné farní či diecézní pastoraci. Našimi adresáty se pak stávají nejen mladí lidé, kteří propadají sítem vztahů v rodině, škole nebo v zaměstnání, ale někdy také ti, kteří propadli sítem vztahů uvnitř křesťanského společenství. Jsou to například věřící, kteří nenacházejí svoje místo v životě farnosti, anebo ti, kteří v tradičním způsobu hlásání evangelia nezaslech-nou odpověď na palčivé otázky svého života. Tím ovšem neztrácíme ze zřetele mladé lidi vychované v křesťanských rodinách, kteří jsou vystaveni stejným ne-bezpečím dezorientace jako jejich nevěřící nebo hledající kamarádi. Uvedený rozdíl v prioritách nechápeme jako překážku ve spolupráci, nýbrž náš specifický přínos k hlásání evangelia v současné době. Mezi naše zásady patří ochota pomoci, což se týká také úkonů duchovní zprávy správy (zástup, výpomoc při udílení svátostí atd.). Přitom je ovšem třeba zachovat rozumnou míru a zásady řeholní disciplíny. Příležitostná výpomoc v duchovní správě je možná na základě souhlasu ředitele. Naproti tomu pravidel-né závazky ve farnosti nebo jiné trvalé funkce mimo komunitu je možné převzít jen na základě předchozího písemného schválení provinciálem. 1.4.2. Postavení salesiánů ve společnosti Na základě učení Druhého vatikánského koncilu chápeme naše působení ja-ko společenskou diakonii, tzn. jako součást služby církve společnosti. K salesiánské tradici patří dobré kontakty se zástupci veřejného a politického života. Naši výchovnou a pastorační práci chápeme jako pomoc společ-nosti při zajišťování podmínek pro harmonický vývoj mladé generace. Protože naše činnost není orientovaná pouze na splnění vnitrocírkevních potřeb, požíváme někdy vážnosti i u těch, kteří se jinak od církve distancují. Při zachování politické loyality loajality se varujeme toho, aby naše činnost nebyla jednostranně použita ve prospěch určité politické strany. Přitom dáváme vhodným způsobem najevo náš křesťanský postoj. V některých případech - přijetí středisek mládeže do sítě školských zaříze-ní, zaměstnáním spolubratří na veřejné vysoké škole apod. - nám společnost svě-řuje výchovné nebo vzdělávací úkoly, které v jejím jménu plníme. Vážíme si důvěry, která je nám tím prokázána, a snažíme se plnit všechny požadavky vy-plývající ze zákonů, předpisů a pokynů nadřízených orgánů. Současně se hlásíme o svá práva, která z této skutečnosti vyplývají (např. dostatečné financování od-povídající platným zákonům, rovnoprávnost s ostatními subjekty pověřenými tou-to činností, odpovídající společenské ocenění aktivity církve v této oblasti). Plněním našeho poslání se snažíme přispět k vytvoření pozitivního obrazu církve v naší společnosti. 2. Oblasti naší výchovné a pastorační činnosti 2.1. Salesiánské středisko mládeže - prostor pro realizaci programu oratoře dona Boska 2.1.1. Obecné cíle salesiánského střediska mládeže Salesiánská střediska mládeže představují jednu z priorit salesiánského díla v České republice a patří k základním pilířům našeho apoštolátu mezi mladými lidmi. V nich vytváříme prostor, v němž realizujeme program oratoře dona Boska. Prostřednictvím pestré nabídky volnočasových aktivit chceme vychovávat mladého člověka v ovzduší osobního přístupu a přátelského prostředí a v duchu evangelních hodnot k ušlechtilému lidství a životu z víry. 2.1.2. Charakteristika činností salesiánského střediska mládeže Jednotlivé činnosti salesiánského střediska mládeže nejsou pouze aktivita-mi pro vyplnění volného času mládeže. Jsou nezištnou službou církve mladým tím, že jim pomáháme realizovat se takovým způsobem, jehož měřítkem je Ježíš Kristus , a evangelizací, jejímž cílem je proces pronikání světla evangelia do ce-lého života mladých lidí. Salesiánská střediska mládeže zpravidla provozují následující odvětví činnosti: Oratoř v užším slova smyslu: pravidelný prostor pro sportovní a zábavnou čin-nost pro děti. Zde většinou převažuje účast chlapců. Zájmové kroužky: skupiny zaměřené na zájmovou výuku v oblasti hudby, jazy-ků, ručních prací nebo sportu; vedle naučení dovedností je cílem kroužků také vy-tvoření vztahů ve skupině a vztahů k oboru zájmu. Účastní se většinou děti, chlapci a dívky. Kluby: forma práce, která chce poskytnout dospívající mládeži prostor k vzájemnému setkávání a zábavě a případně nabídnout alternativu ke nabídkám komerční zábavy apod. Katechetické, formační a spirituálně zaměřené skupiny: skupiny různého vě-ku a zaměření, převážně mládež do 20 let. Pro tyto skupiny je charakteristické je-jich vědomé náboženské zaměření. Jednorázové akce: divadelní představení, koncerty, diskotéky, sportovní a jiné soutěže apod. otevřené i pro širší veřejnost. Jejich cílem je rozšířit naše působení na co nejširší okruh lidí, prezentovat salesiánské dílo na veřejnosti a oslovit další mladé lidi nabídkou našich aktivit. Víkendové a prázdninové akce pro výše uvedené skupiny a pro další zájemce nabízejí možnost zážitku (křesťanského) společenství. 2.1.3. Ideové principy salesiánského střediska mládeže Salesiánské středisko mládeže nabízí širokému spektru (především) mla-dých lidí výchovu, která vychází z pozitivních hodnot společnosti a kultury, ve které mladí lidé žijí, a pomáhá jim osvojovat si tyto hodnoty v rámci volnočaso-vých aktivit. Uskutečňuje evangelizaci mezi mladými zejména svědectvím vy-chovatelů a nabízí doprovázení ve víře. Skrze salesiánské středisko mládeže je církev přítomná ve světě mladých a v občanské společnosti. Otevřenost velkému spektru mladých lidí bez ohledu na jejich postoj k církvi. Podmínkou je ochota prožívat zde své volné chvíle společně s ostatními, resp. ektovat společný program a stanovená pravidla. Každodenní provoz: směřujeme k tomu, aby mladí lidé měli možnost při-cházet denně a aby byl stále k disposici dispozici někdo, kdo by se jim mohl vě-novat. Osobní přístup a ovzduší domova: každý, kdo přichází, je přijímán s osobním zájmem (zajímáme se o jejich každodenní problémy i radosti). Příchozí přijímáme bez podmínek a s láskou. Pestrá nabídka odpovídající různorodým zájmům a potřebám mladých lidí. Preventivní systém a asistence: naše výchova je založena na vztazích mezi vychovatelem a mladým člověkem. Vychovatel motivuje mladé k činnosti, a tím předchází nežádoucím iniciativám. Je přítomen uprostřed každé skupiny mládeže jako jejich přítel, který spolu s nimi pracuje a účastní se jejich zábavy. Jeho úko-lem je skupinu animovat. Evangelizace: vychovatel především svým životem z víry a prostřednictvím výchovy a evangelia poskytuje odpověď na naléhavé problémy mladých a vytváří prostředí otevřené dialogu, nabídce evangelních hodnot a evangelia samotného. 2.1.4. Salesiánské středisko mládeže jako komunitní dílo Garantem ducha Salesiánského salesiánského střediska je komunita salesiá-nů. Aktivity střediska mládeže chápeme jako záležitost celé komunity, a ne jen k tomu určených spolubratří. Považujeme za užitečné, aby středisko mládeže bylo propojeno s farností, nebo s duchovní správou veřejné kaple. Propojení střediska mládeže s životem komunity a s životem místního společenství věřících poskytuje jedinečnou šanci k osobnímu svědectví, a tím i k evangelizaci mládeže, která se podílí na životě střediska. 2.2. Salesiánské farnosti - prostor k prožívání společenství církve otevřené mladým lidem 2.2.1. Salesiánská farnost a její obecná charakteristika Jednou ze služeb, které jsou salesiánům svěřeny, je farní pastorace. Zname-ná to službu salesiánským stylem místní církvi přítomné na konkrétním místě. Salesiánský styl farní pastorace se projevuje v těchto rovinách: " pastorační činnost je propojena s výchovným záměrem (educare evagelizzan-do - evagelizzare educando), " otevřenost farnosti vůči okolnímu světu, " rodinné ovzduší, " komunita motivuje a "oduševňuje" (animuje) farnost, " zásada spoluzodpovědnosti, " přednostní zaměření na mládež, " zaměření na lidové vrstvy a přednostní péče o chudé, " evangelizační orientace, " propojení s ostatní výchovně pastorační činností v rámci salesiánského díla, " spolupráce s místní církví a s provincií. 2.2.2. Salesiánská farnost - farnost otevřená okolnímu světu Součástí salesiánského stylu je citlivost na fakt, že farnost je obklopena okolním světem a je s ním v kontaktu. Tímto světem se může nechat oslovovat i obohacovat, hledat v něm znamení doby a také tam může vnášet křesťanské hodnoty, a tím mu sloužit. V tomto směru lze povzbuzovat iniciativu a odpovědnost členů farnosti za místní obec, věci veřejné, kulturu a podněcovat aktivity, skrze níž něž lze prokazovat křesťanskou službu lidem, kteří žijí s far-ností ve stejném prostředí. 2.2.3. Salesiánská farnost - prostor pro spolupráci a rozvoj charismatcha-rizmat Ve farní pastoraci se snažíme vnímat bohatství rozmanitých darů, které do farnosti vnášejí její jednotliví členové. Vedení k dialogu, podpora setkávání roz-ličných skupin, vytvoření prostoru pro vzájemné naslouchání a výměnu názorů, ocenění a otevřenost vůči různým spiritualitám vedou k co největšímu využití tohoto potenciálu a minimalizují nebezpečí nejrůznějších extrémů. Dostatečná komunikace a setkávání pak posilují pak osobní vztahy, které vytvářejí ve farnosti rodinnou atmosféru. Jedním z cílů vedení farnosti je, aby maximum jejich jejích členů pochopilo a přijalo odpovědnost, kterou za svou farnost mají, a našli místo, kde se do ní mohou zapojit. Jde o to pomoci lidem, aby se stali dospělými odpovědnými part-nery při fungování farnosti a prožívali sounáležitost se svou farností. Jako pro-středek ke spolupráci a k rozvinutí charismat charizmat jednotlivých členů zakládáme ve všech farnostech farní a ekonomické rady v souladu s předpisy místní církve. 2.2.4. Salesiánská farnost - farnost animovaná komunitou Salesiánská farnost je typická tím, že je animovaná komunitou. Není to je-dinec - farář, který ji vtiskuje svou tvář ale komunita se svou rozmanitostí a bohatstvím. Jsou však také farnosti spravované salesiány, kteří jsou z nejrůznějších důvodů na tuto službu sami. Zde má za úkol zároveň se salesiá-nem farářem animovat farnost výchovně pastorační komunita - farní nebo pasto-rační rada, která tvoří skupinu spolupracovníků - partnerů při animování farnosti, takže ani zde není farář jediný, kdo se stará, ale ten kdo povzbuzuje a animuje ak-tivitu ve farnosti samé aby přijímala spoluzodpovědnost za sebe do vlastních ru-kou. Salesiánská farnost je typická tím, že ji animuje celá komunita SDB, která je jádrem širšího výchovně pastoračního společenství. Farář-salesián má za úkol animovat VPS, aby převzalo spoluzodpovědnost za celou farnost. V tom spolu-pracuje s pastorační radou. Podobně postupuje i salesián, který působí ve farnosti sám. VPS, které je reprezentováno pastorační radou, dodává i tomuto dílu komu-nitní charakter, typický pro salesiánské dílo. 2.2.5. Salesiánská farnost - farnost blízká lidem a otevřená mládeži Spíše než o výhradní věnování své energie mladým zde jde o animaci far-nosti směrem k tomu, aby mladé lidi přijímala a zapojila se do péče o ně. Je třeba se snažit o to, aby farní společenství vytvářelo dobré prostředí pro práci s mládeží. Usilujeme o to, aby projevy zbožnosti v našich farnostech byly pocho-pitelné, prosté, srdečné a radostné. Otevřenost farnosti by se měla projevovat také vůči hledajícím lidem a vůči lidem, kteří patří do farnosti, ale do kostela nechodí. 2.3. Místa pro setkávání, vzdělávání a duchovní doprovázení mla-dých lidí Do programu naší činnosti patří od začátku také pobytové akce - prázdniny, "víkendovky", duchovní cvičení, animátorské kurzy apod. Tyto aktivity mají svo-ji zvláštní hodnotu, protože poskytují možnost navázat hlubší vztahy, prožít in-tenzivní zážitky, případně se zabývat delší souvislý čas nějakou problematikou, a tak přispět k rozvoji osobnosti účastníků. Proto jsou pobytové aktivity v programu většiny našich zařízení. Většina salesiánských středisek mládeže má k dispozici alespoň jeden ob-jekt, který může k tomuto účelu používat. Kromě toho jsme zdědili z doby totality některé chalupy, které jsou buď ve vlastnictví provincie, nebo některého spo-lubratra. Tato praxe je ovšem velmi náročná, protože vyžaduje starost o objekty, které obyčejně nemají celoroční využití. Umístění pobytových akcí se řeší dvěma způsoby: a) využití vhodně vybaveného našeho objektu; b) využití cizího objektu za úplatu (exerciční domy, kláštery, upravené fary atp.). Pokud jde o cizí objekt, je potřeba počítat v rozpočtu s příslušnými náklady na ubytování. U našeho objektu je zase nutné uvažovat o nákladech na údržbu a o vytížení. Salesiánská provincie má zatím pouze jeden dům, který je k tomuto účelu nejen vybaven, ale i obsazen trvalým personálem - Dům Ignáce Stuchlého ve Fryštáku. Dům je vybaven pro konání duchovních cvičení, školení, konferencí, formačních nebo rekreačních pobytů a jiných setkání. Ve výchovné práci DIS se klade důraz na zážitek, dialog a vztah a na nabídku osobního doprovázení jednot-livcům. Vzhledem k tomu, že chystaný zákon o mládeži předpokládá akreditace na-šich zařízení a odborná školení pro všechny, kdo pracují s mládeží, musíme uva-žovat o tom, jak personálně a materiálně tato školení zajistíme. Počítáme s tím, že jako místo pro konání těchto aktivit využijeme domy, které jsou už k tomuto úče-lu alespoň zčásti vybavené a snadno dostupné (Pardubice, Praha, Fryšták). V následujícím období budeme zkoumat, zda by nebylo vhodné vytvořit další trvalý tým pro zajištění pobytových akcí v rámci provincie, a tak připravit další dům setkávání. 2.4. Pastorace povolání jako nedílná součást pastorace mládeže Jedním z prioritních cílů každé naší výchovné a pastorační činnosti je po-skytnout adresátům účinnou pomoc při hledání jejich osobního povolání. Pastora-ce povolání se tak stává jedním ze základních úkolů každé komunity SDB a každého spolubratra. Všechny komunity SDB nabízí ve svých dílech cesty systematického pro-hlubování víry pro dospívající a mladé dospělé. Věnují zvláštní pozornost povo-lání ke kněžství a zasvěcenému životu. Zde by mohli hledající mladí lidé objevit a prožít salesiánské povolání, komunitní život, prohloubení své víry a duchovní doprovázení. V rámci provincie vypracujeme projekt pastorace povolání. 2.45. Sdělovací prostředky Jsme si vědomi skutečnosti, že současný svět je silně poznamenán médii a že média jsou jednou ze struktur, které zajišťují chod současné společnosti. V oblasti sdělovacích prostředků je naše provincie jak jejich objektem - to znamená sdělovací prostředky o nás jim vlastním způsobem referují; tak jejich subjektem - to znamená salesiánská provincie je jejich zřizovatelem. Vycházíme z toho, že sdělovací prostředky nám slouží jednak k šíření in-formací, k rozšíření našeho sdělení; jednak nám pomáhají poznat současné myš-lení, kulturu, jazyk a aktuální problematiku; dále pak jsou prostředkem pro naši vlastní komunikaci. Proto se snažíme poznat způsob, jakým se jednotlivé pro-středky chovají, a orientovat se v dostupném mediálním spektru a možnostech, jaké jednotlivá média nabízí. Skutečnost, že jsme a máme být objektem médií, vyžaduje, aby v týmech větších (důležitějších) děl měl vždy některý spolubratr tuto problematiku na pa-měti a zajímal se jak o její principy, tak o potřebné kontakty. Jednotlivá salesián-ská díla pak pro svou práci využívají podle možností i média vlastní (informační listy, střediskové časopisy, internetové stránky apod.) a snaží se pro tuto práci na-lézt vhodné spolupracovníky. Součástí naší výchovné práce je i mediální pedagogika a mediální etika: snažíme se využívat médií ve výchově a vychováváme k orientaci v hodnotách, které média nabízí, to znamená usilujeme o využití kladných hodnot, resp. ektive snažíme se vychovávat k umění obstát v mediálním vlivu, který může být v mnoha směrech negativní vzhledem k rozvoji osobnosti. Naší snahou je být v mediální oblasti aktivní, k aktivitě vychovávat a dle daných možností napomáhat k rozšiřování mediálního prostoru pro všechny hod-noty, které v pluralistické a demokratické společnosti přispívají k uskutečnění Božích darů v nejširším smyslu. Vzhledem k významu této problematiky bude v dohledné době vydán zvláštní dokument (projekt) týkající se médií. Na jeho přípravě pracuje delegát pro sdělovací prostředky. 2.56. Teologické a pedagogické vzdělávání Cílem naší činnosti v této oblasti je jednak usilovat o důkladné vlastní vzdě-lání v obou uvedených směrech, a to nejen v základní podobě, ale také ve využí-vání různých možností aktualizace jednou nabytých vědomostí. Toto vzdělání se snažíme dále zprostředkovávat dle konkrétních možností (od kvalifikovaného vzdělávání v rámci akreditovaných oborů přes výuku náboženství ve školách, kurzy v centrech mládeže až po nabídky různým věkovým skupinám v rámci far-ní pastorace). Při vědomí salesiánské tradice (salesiánsky žitá teologie a chápaná pedago-gika) jsme si ale vědomi, že kvalitní úroveň obou disciplín je v současné době možná pouze v otevřeném dialogu s kompetentními subjekty v širokém spektru; na tomto dialogu se chceme aktivně podílet. 2.67. Naše působení v rámci nesalesiánských institucí Jednotliví spolubratři, nebo malé komunity jsou různým způsobem spojeni s rozmanitými nesalesiánskými institucemi. Naší snahou je, aby způsob zapojení koresp. ondoval s hlavními rysy salesiánské činnosti charakterizovanými v našich stanovách Stanovách; ať už se jedná o zapojení do instituce institucí církevních, státních, veřejnéveřejných, soukromé soukromých či jinéjiných. Obecně tuto možnost vítáme; chápeme ji jako šanci pomocí těchto institucí zefektivnit naši činnost ve smyslu salesiánského poslání. Působení v nesalesiánských institucích nám dále poskytuje možnost vyzrávat v prostředí jisté zdravé konkurence, umožňuje nám spolupracovat a obohacovat se věcným dialogem s lidmi vycházejícími z odlišných hodnotových systémů. Naším cílem je proto patřičná kompetentnost, schopnost komunikace a střízlivé salesiánské za-kotvení; pak můžeme platně přispívat k působnosti dané instituce, můžeme být obohaceni jinými pohledy a konečně být obohacením svým salesiánstvím. 2.78. Naše působení v zahraničí Čeští salesiáni (náležející k naší provincii) plní své pastorační poslání nejen ve vlasti, ale i v zahraničí. Když nepočítáme spolubratry, kteří v zahraničí studují, jedná se o dvě formy pastorační práce: pomoc v římském poutním domě Velehrad a působení českých salesiánů v Bulharsku. V poutním domě Velehrad pracují to-ho času tři spolubratři naší provincie; v Bulharsku pracují čtyři čeští salesiáni. Spolubratři, kteří se odhodlali opustit jistotu domova u nás a odešli pomáhat do ciziny, zasluhují úctu. Zapojení našich spolubratří v cizině je znamením lidské i salesiánské solidarity. Misie v Bulharsku jsou už proto přínosem, že obrací naši pozornost na Východ, kde je ukryto velké duchovní bohatství, ale také mnoho chudoby a důsledků morálního úpadku zaviněného komunismem. Naše přítom-nost v Bulharsku předpokládá ekumenické pojetí práce. Abychom mohli pomáhat mladým lidem v Bulharsku, aniž bychom museli čelit podezření z proselytismu, je třeba se v tamních podmínkách primárně orientovat primárně na sociální práci. 2.89. Salesiáni dona Boska - animátoři salesiánské rodiny Nositelem ducha dona Boska je salesiánská rodina. U nás je nejpočetnější větví salesiánské rodiny Sdružení salesiánských spolupracovníků. Salesiánští spo-lupracovníci mají své skupiny po celém území republiky. Jsou to většinou lidé žijící v manželství, aktivní v církevním i politickém životě. Svým příkladem a nasazením pro dobrou věc vnáší ducha evangelia a salesiánský přístup do mno-ha oblastí života. Proto od nás také právem očekávají pomoc a duchovní doprová-zení. Abychom mohli tento úkol zodpovědně plnit, je třeba také v místních pro-jektech počítat s tím, že duchovní péče o salesiánské spolupracovníky vyžaduje čas a energii. Je třeba, aby komunita umožnila pověřenému spolubratrovi věnovat potřebný čas pro tuto službu (včetně přípravy). Na druhé straně je žádoucí, aby salesiánští spolupracovníci projednávali svoje nároky na čas spolubratra také s ředitelem komunity. Obdobné zásady platí také pro duchovní službu u sester FMA a asistenci VDB. Také zde platí zásada, že pravidelné zapojení spolubratra v této oblasti vyžaduje předchozí schválení představeným. Salesiáni podporují všechny, kdo pracují s mládeží v salesiánském duchu v rámci občanských sdružení, například Salesiánské hnutí mládeže. Naši podporu zasluhují také exallievi, k nimž počítáme nejen bývalé cho-vance z doby před rokem 1950, ale také účastníky "chaloupek" (Staré páky) a bývalé návštěvníky oratoře (po roce 1989). Podobně chceme podporovat i další vznikající větve salesiánské rodiny. 3. Jednotlivá díla - jejich situace a předpokládaný rozvoj 3.1. Střediska mládeže ve spojení s farní pastorací 3.1.1. Praha-Kobylisy Komunita v Praze-Kobylisích je nejpočetnější komunitou v provincii. Má 30 členů, z nichž 22 bydlí v komunitním domě, dva v objektu Vyšší odborné ško-ly JABOK, jeden u sester FMA v Hradci Králové a zbytek v soukromí. Komunita vznikla v roce 2001 sloučením dvou dosavadních komunit kobyliského domu. Kobyliská komunita má dvě specifika: a) zajišťuje vedení provincie ačást spolubratří je ve službě vedení provincie a někteří zajišťují chod provinciálního domu; b) komunita sdružuje velké množství spolubratří s různými úkoly. Salesiánská díla, která sídlí přímo v provinciálním domě, jsou: " farnost sv. Terezie, " Salesiánské salesiánské středisko mládeže a Salesiánské divadlo, " služby pro provoz provincie, kontakty s veřejností,, " ubytování hostí. Členové komunity dále působí v následujících salesiánských dílech: " nakladatelství Portál, " kostel sv. Kříže (v centru Prahy), " vyšší odborná škola JABOK. Další důležitou pastorační činností členů komunity je také: " služba jednotlivým složkám salesiánské rodiny, " pokračování v chaloupkovém díle. Cílem komunity v příštích letech je rozvinout jednotlivá díla v duchu spo-luzodpovědnosti všech členů komunity. Předpokladem je ustálený chod domu a bratrské sdílení. Ukazuje se jako potřebné doplnit personál střediska a farnosti (SDB)Jako potřebné se z hlediska farnosti ukazuje zabezpečit přítomnost 3 spolubratří naplno pracujících ve farnosti; posílit personál ve středisku dalším salesiánem a laiky a pokusit se o zařazení do sítě školských zařízení; u Svatého Kříže promýšlet díky strategické poloze tohoto kostela ve středu velkoměsta tzv. . city pastoral a směřovat k založení samostatné komunity v budově školy JABOK. 3.1.2. Brno-Žabovřesky Komunita působí v novostavbě salesiánského domu a kostela P. Marie Po-mocnice (postaveno roku 1995). V domě je salesiánské středisko mládeže a salesiánské mediální středisko zaměřené na videoprodukce ve spolupráci s Českou televizí. U kostela byla zřízena farnost. Středisko mládeže je zařazeno v síti škol a školských zařízení. V současné době se pro potřeby střediska mládeže přestavuje budova bývalé mateřské školy. V domě v Žabovřeskách bydlí 9 spolubratří. Dále do komunity patří dalších 6 spolubratří. Dva z nich bydlí spo-lečně na faře v Újezdě u Brna, kde máme farnost s oratoří. Farnost v Žabovřeskách je velká a živá. Měla by být personálně zajištěna 3 kněžími s pomocí trvalého jáhna. Budeme také uvažovat o zaměstnání pasto-račního asistenta/asistentky pro farnost. Středisko mládeže patří do sítě škol a školských zařízení. Patří mezi největší v republice a má i největší počet laických zaměstnanců (13). Těžištěm práce je práce s dětmi. Většina pracovníků jsou vychovatelky působící jako vedoucí kroužků. Salesiánské středisko mládeže vyžaduje přítomnost tří spolubratří (ředi-tel, provozní zástupce a vychovatel v oratoři). 3.1.3. Brno-Líšeň Komunita bydlí a působí na dvou místech (sídliště Líšeň a obec Líšeň). V obci Brno-Líšeň se provozuje běžná farní pastorace a bydlí zde dva spolubratři; v této farnosti vypomáhají také další členové komunity. K farnosti patří také farnost excurrendo v Ochozi u Brna a filiální kostel v Brně-Slatině. Na sídlišti v Brně-Líšni bydlí v provizorních podmínkách tři spolubratři. Polem jejich výchovně pastorační činnosti je především mládež, která se účastní aktivit Salesiánského střediska mládeže. Středisko pracuje jak v prostorách dosavadního provizorního střediska (likusáku), tak i v novostavbě (v tělocvičně). Kromě toho se v tělocvičně střediska pravidelně konají nedělní bohoslužby pro věřící ze sídliště. Přestože sídliště tvoří s obcí Brno-Líšeň jednu farnost, je třeba vzít v úvahu odlišnou formu života a perspektivu vzniku nové farnosti na sídlišti. Proto bude jeden z členů komunity vyčleněn pro pastoraci tohoto společenství jako duchovní správce budoucí farnosti. Toto rozdělení pravomocí usnadní pastoraci i v případě, že farnost nevznikne (vznik farnosti je závislý zejména na výstavbě kaple a na vůli biskupství). Komunita bydlí a působí na dvou místech (na sídlišti a ve staré zástavbě Lí-šeň). Na faře bydlí 2 spolubratři. Na sídlišti v Líšni bydlí v provizorních podmín-kách 3 spolubratři. Komunita provozuje jednak farní pastoraci v Líšni a také spravuje filiální kostel v Brně-Slatině a excurrendo farnost v Ochozi u Brna. Na sídlišti je polem výchovně pastorační činnosti především mládež, která se účastní aktivit salesiánského střediska mládeže. Středisko pracuje jak v prostorách dosa-vadního provizorního střediska (likusáku), tak i v novostavbě (v tělocvičně). Kromě toho se v tělocvičně střediska pravidelně konají nedělní bohoslužby pro věřící ze sídliště. V následujícím období je však třeba usilovat o dokončení výstavby středis-ka mládeže, a vytvořit tak předpoklad pro život spolubratří v jednom domě. Další prioritou je prohloubení komunikace mezi spolubratřími a vznik animačního jádra. Přestože sídliště tvoří se starou zástavbou jednu farnost, je třeba vzít v úvahu odlišnou formu života a perspektivu možného vzniku nové farnosti na sídlišti. 3.1.4. Plzeň Komunita pracuje v salesiánském středisku a ve farnosti. Salesiánské stře-disko je zařazeno do sítě škol a školských zařízení. Středisko začalo pracovat od podzimu 2001 v nových prostorách, které vznikly rozsáhlou přístavbou k dosavadní budově střediska. Tyto prostory vytváří také zázemí pro projekt krizového centra. Jeho první etapa - výchova v denní skupině - zahájí provoz 1. 1. 2002. Bude-li to potřebné, budou následovat v budoucnosti další kroky: poskytování lůžka krizové intervence, stacionární část krizového centra, probační služba apod. Cílem tohoto projektu je pomoci dětem, které se dostanou do osobní krizové situace, najít cestu k vyrovnání. Ve středisku v současné době pracují (kromě civiláků) 3 salesiáni na plný úvazek a 6 laických zaměstnanců. Jeden spolubratr nese hlavní zodpovědnost za farnost, která je svěřena komunitě "ad solidum", a jeden je určen jako vedoucí krizového centra. 3.1.5. České Budějovice V Českých Budějovicích máme dvě komunity - komunitu ve farnosti České Budějovice - Čtyři Dvory a studentát na Pražské třídě. Komunita Čtyři Dvory má na starosti středisko mládeže, farnost a formaci spolubratří v počáteční formaci- studentů. Do komunity patří 3 vyučující TF JU; dva z nich bydlí mimo komunitu. Členové komunity se starají také o dvě farnosti excurrendo (Dubné a Čakov). Farnost je začínající a pomalu se rozvíjí. Ve farnosti jsou vysokoškolské ko-leje, proto se od nás očekává zapojení v pastoraci vysokoškolských studentů. Far-nost je třeba obsadit dvěma kněžími na plný úvazek (farář a kaplan pro mládež). V poslední době zvažujeme také možnost nabídnout biskupství zapojení dalšího spolubratra jako studentského faráře. Salesiánské středisko je v síti škol a školských zařízení. Vzhledem k rostoucí administrativě střediska je třeba počítat se zaměstnáním další síly v ekonomické oblasti. Do komunity České Budějovice - Pražská patří zpravidla vyučující a studenti TF JU; dva z nich bydlí mimo komunitní dům. Někteří vyučující mají kromě svých závazků v komunitě a na fakultě ještě závazky vůči diecézi (du-chovní správa farností Hluboká nad Vltavou a Suché Vrbné). Spolubratři - stu-denti se v rámci průběžné praxe zapojují v pastorační činnosti farnosti Čtyři Dvory a v různých pastoračních aktivitách na fakultě. Jejich zapojení v pastoračních aktivitách, stejně jako míru zapojení vyučujících v pastoraci je tře-ba pravidelně prověřovat, aby nepřekážela v plnění jejich hlavního poslání. 3.1.6. Zlín Salesiánská komunita spravuje jednu z největších farností na Moravě - větší část města Zlína. Spolubratři zde pracují ve dvou oblastech - ve farní pastoraci a ve středisku mládeže. Práci salesiánů v prostorách provizorního střediska na sídlišti Jižní svahy organizačně zaštiťuje občanské sdružení Salesiánské kluby mládeže (SKM). Má-me v úmyslu zřídit zde salesiánské středisko mládeže, a to obdobnou formou, ja-ko je tomu u ostatních středisek založených provincií. V Jižních svazích staví zlínská farnost nový kostel. Součástí areálu kostela budou také nové prostory pro středisko mládeže a pro bydlení spolubratří. Až bu-de celý areál dostaven, přestěhují se spolubratři do nových prostor a farnost v centru Zlína nabídneme zpět arcibiskupství. Dá se předpokládat, že později vznikne v Jižních svazích nová farnost. Jeli-kož dostavba kostela bude ještě nějakou dobu trvat, je nutné vycházet v personálních úvahách ze současné situace. Pro další rozvoj pastorace ve Zlíně je nutné co nejdříve jednat s olomouckým arcibiskupem o dalším vývoji zlínské far-nosti a výsledek jednání zakotvit ve smlouvě v souladu s kanonickými předpisy. 3.1.7. Teplice Teplice jsou počtem obyvatel velká farnost, ale života církve se účastní jen malý počet farníků. Kromě farnosti provozujeme v Teplicích středisko mládeže, z něhož se během posledního roku vyvinulo středisko zaměřené zaměřené především na romskou populaci. Středisko je zařazeno do sítě škol a školských zařízení. Komunita sice žije na faře, ale místem působení je rozdělená. Středisko je totiž na sídlišti Prosetice, na okraji města, farní správa naproti tomu v centru, na historickém náměstí. V Teplicích bydlí 5 spolubratří a ke komunitě patří ještě 3, kteří bydlí sami na farách. Středisko mládeže pracuje v provizorních podmínkách v pronajatých pro-storách. Proto výhledově počítáme s výstavbou vlastního objektu. Výstavba se může realizovat po ukončení současných stavebních záměrů provincie. 3.2. Střediska mládeže (na území nesalesiánské farnosti) 3.2.1. Ostrava Ostravský dům patří k největším v provincii. Je v něm umístěno salesiánské středisko mládeže, které pečuje zejména o romskou mládež, dále pak malý inter-nát, v němž bydlí 20 studentů a učňů, a veřejný kostel, který navštěvuje mnoho lidí, mezi nimi i mládež. Salesiánské středisko je v síti školských zařízení. Volně přístupná oratoř je navštěvována denně několika desítkami Romů, jednotlivých kroužků, včetně katechetických skupin se zúčastní asi 300 dětí. Vzhledem k velkému počtu romských obyvatel Ostravy a vzhledem k jejich sociální situaci, zdá se nám zdá nezbytné, abychom naši svou činnost zaměřili v Ostravě zejména na romskou mládež. To ovšem vyžaduje zvláštní nasazení a kvalifikaci. Internát (Domov Don Bosco) byl vyřazen ze sítě škol a školských zařízení. Jak ukázala zkušenost, o plošnou nabídku ubytování v internátu není velký zájem. V současné době bydlí v internátu 20 chlapců (8 středoškoláků a 12 vysoko-školáků). Proto budeme internát postupně přetvářet v komunitní bydlení pro ně-kolik studentů, kteří nám budou pomáhat v práci s mládeží ve středisku. Kostel není sice kostelem farním, ale společenství věřících je natolik velké, že si duchovní správa kostela vyžádá 2 kněze, tj. rektora kostela a kaplana pro mládež. Dva spolubratři učí na biskupském gymnáziu (dohromady víc než 0,5 úvazku). Této činnosti se chceme i nadále věnovat. K dalším závazkům komunity patří duchovní ("metodická") spolupráce s Centrem Don Bosko Bosco v Havířově, Střediskem mládeže Michala Magone v Ostravě-Dubině a s televizním studiuem Telepace. Studio Telepace by mělo být zařazeno do projektu sdělovacích prostředků. V domě v Ostravě bydlí 10 spolubratří. Dalších deset 11 žije a pracuje samostatně mimo komunitu. Spolubratřím, kteří žijí samostatně na farách, jsou svěřeny farnosti "ad personam". Je třeba dát biskupství jasně najevo, že za tyto farnosti neberou salesiáni a provincie za ně pro budoucnost nenese žádnou zodpovědnost. 3.2.2. Pardubice Komunita sídlí v původním salesiánském domě, který byl v době totality přestavěn na školu a rozšířen. Pardubická komunita má 6 členů. Jeden z nich je toho času vojenským kaplanem. Hlavním posláním komunity je středisko mláde-že. Kromě toho je v domě veřejná kaple a prostory vhodné pro ubytování většího počtu mladých lidí pro krátkodobé akce (školení, setkání apod.). Zbytek objektu je pronajat. Pronájem slouží k financování oprav a provozu. Se salesiány jsou v kontaktu animátoři a děti z okolí, které se účastní "chaloupek" organizovaných v rámci SHM nebo SKMje v kontaktu více než 100 dětí z venkova, které se účastní chaloupek organizovaných v rámci SHM nebo SKM. 3.3. Salesiánské farnosti 3.3.1. Praha-Dolní Počernice V Dolních Počernicích máme faru a noviciát. Jeden spolubratr bydlí mimo komunitu a má na starosti rozsáhlý farní obvod (farnost Hradešín a okolní farnosti excurrendo). Z pastoračního hlediska se v Počernicích jedná o zajištění chodu farnosti na okraji Prahy s oratoří. Personální obsazení noviciátu je záležitostí for-mačního projektu. Je ovšem třeba přizpůsobit počet personálu malému počtu noviců a přitom pamatovat na reálné pastorační vytížení jednotlivých spolubratří.Počet personálu je ovšem třeba přizpůsobovat počtu noviců a přitom pamatovat na reálné pastorační vytížení jednotlivých spolubratří. 3.3.2. Prostějov Do komunity patří 18 spolubratří, z nichž pouze 4 žijí společným komunit-ním životem na faře v Prostějově a 2 další v blízkém okolí. Ostatní spolubratři žijí mimo komunitu na farách nebo jako vyučující TF PU v soukromí v Olomouci. Farnost v Prostějově je farnost živá a zasluhuje si, aby se tam pracovalo s mládeží. Podmínky k vytvoření oratoře nejsou. Je možné pracovat s mládeží buď v rámci Biskupského gymnázia, nebo v rámci farnosti. Pro snadnější organi-zaci a financování zejména prázdninových a víkendových akcí, byl v Prostějově založen klub SHM a práce s výše uvedenými skupinami se děje pod jeho hlavič-kou. Učiliště Don Bosco ve Vřesovicích není sice naším dílem, ale pracují zde naši spolubratři. Pokud by se mělo dílo zachovat, je třeba získat personál pro nové vedení - z řad laiků (salesiánských spolupracovníků). Nové vedení by muselo mít zajištěnu samostatnost a možnost zavést nový způsob vedení a komunikace s pracovníky. Jediný objekt v Prostějově, který patří Salesiánské salesiánské provincii, je domek na návsi v Krasicích. Přestože zde bylo zřízeno salesiánské středisko mlá-deže, nelze činnost, která zde probíhá, srovnávat s ostatními středisky. Je třeba uvažovat o jeho formálním zrušení. Spolubratři žijící mimo Prostějov pracují podle svých schopností a možností individuálně na svých místech. Vyučující na TF PU v Olomouci požádáme o spolupráci při řešení aktuálních problémů (zvl. katechetika a liturgika). 3.3.3. Rumburk Komunita v Rumburku má na starosti duchovní správu několika farností a také poutního místa Filipov. Jedná se o misijní pohraniční oblast, kde je nedo-statek adekvátních nabídek mládeži ze strany církve, a to jak v oblasti sociální, tak zejména v oblasti duchovní. V Rumburku na faře bydlí 4 5 spolubratří, kteří mají kromě Rumburka Rumburku na starosti ještě 3 farnosti excurrendo a Filipov. Další spolubratr žije sám v Novém Boru a má kromě toho na starosti další 4 farnosti excurrendo. Ve farnosti funguje farní charita, která pracuje s romskou mládeží, a v současné době tam v ní působí jeden spolubratr. Toto pracovní místo uvolní pro absolventa školy JABOK. Úpravou prostoru fary v Rumburku a Jiříkově a opravou fary v Brtníkách (pro víkendové a prázdninové akce) chceme vytvořit materiální předpoklady pro práci farní oratoře. Personálním předpokladem je určení jednoho spolubratra pro práci s mládeží, a to především v rámci farnosti. Filipov je poutní místo dostupné pro návštěvníky z Čech, Německa a Polska. Vzhledem k tomu, že sousední vesnice na saské straně nemají vlastní katolické kostely, mohlo by ve Filipově vzniknout (zejména po vstupu do EU) náboženské centrum pro celou oblast. Pořádáním poutí, modlitebních setkání a bohoslužeb usilujeme o to, aby se Filipov stal centrem duchovní obnovy a místem setkávání křesťanů z Čech, Německa a Polska. 3.3.4. Jaroměřice a Moravské Budějovice V Jaroměřicích máme faru vybavenou pro krátké pobyty většího množství lidí (asi 30). V blízkých Moravských Budějovicích je fara, v jejímž areálu jsou zrekonstruované prostory pro práci s mládeží. V Jaroměřicích na faře bydlí 3 spolubratři a v Moravských Budějovicích 2. Jeden spolubratr bydlí v soukromí. Farnosti Jaroměřice a Moravské Budějovice jsou svěřeny salesiánům na dobu dvaceti let s výpovědní lhůtou dva roky. Důležitou formou pastorace mládeže v okolí jsou prázdninové "chaloupky" ve spolupráci se SHM. Aktivity pod hla-vičkou Salesiánského střediska mládeže Jaroměřice je třeba převést pod jiný právní subjekt (salesiánské středisko v Jaroměřicích nebylo v roce 1995 řádně zřízeno, a proto nemůže vystupovat jako samostatná právnická osoba. Protože komunita nevyvíjí činnosti typické pro střediska mládeže, nemá smysl středisko zřizovat.) 3.3.5. Fryšták Ke komunitě Fryšták patří 3 spolubratři bydlící ve Fryštáku a 6 dalších spo-lubratří žijících o samotě. Za komunitní díla považujeme Dům Ignáce Stuchlého ve Fryštáku a farní pastoraci ve Fryštáku. Ostatní farnosti jsou svěřené spolubratřím "ad personam". Je třeba přemýšlet o tom, jak zajistit v budoucnosti práci s mládeží ve farnosti Slušovice, kde existuje farní středisko mládeže s rozsáhlou činností. Pokud jde o DIS, budeme se snažit o to, aby se DIS stal dílem salesiánské komunity (ve spolupráci s laiky) a aby odpovídal svými programy lépe na potřeby mládeže z dostupného okolí. 3.3.6. Sebranice Komunita bydlí na dvou místech - v Litomyšli a v Sebranicích. V Litomyšli žijí 3 spolubratři, z nichž jeden je převážně v excurrendo farnostech. V Sebranicích máme kromě farní pastorace také přednoviciát. V sebranickém přednoviciátu se klade Je v něm kladen důraz na vzájemné sžití kandidátů, na pra-videlné formy duchovního života a na schopnost postarat se o sebe. Sebranice jsou živá farnost, v níž je možné velmi dobře využít tvořivý po-tenciál aktivních laiků. 3.4. Salesiánská díla zaměřená na vzdělávání a duchovní doprovázení mládeže 3.4.1. JABOK - Vyšší sociálně pedagogická a teologická škola Salesiáni jsou zřizovateli jediné školy. Je to JABOK -- Vyšší sociálně pedagogická a teologická škola. Základním cílem činnosti školy je odborná příprava křesťansky orientovaných sociálních pracovníků. Navzdory problémům s vývojem této školy můžeme konstatovat, že její absolventi jsou dobře připraveni na práci v sociální sféře a na práci s mládeží. Proto není na místě diskutovat o je-jím smyslu a základním zaměření. Spíše je nutné hledat způsoby, jak zachovat a prohloubit základní znaky salesiánského přístupu v této škole. V této souvislosti pokládáme za důležité usilovat o zřízení salesiánské komunity přímo v budově Jaboku. Základním cílem činnosti Jaboku je odborná příprava křesťansky orientova-ných sociálních pracovníků. Salesiánské zaměření školy by mělo studentům poskytnout příležitost poznat salesiánský styl práce, aby se někteří z nich mohli profesionálně zapojit v našich zařízeních. Současně poskytuje JABOK také spolubratřím možnost prohloubit dosavadní vzdělání, případně získat kvalifikaci v oblasti sociální práce. Je nutné hledat způsoby, jak zachovat a prohloubit základní znaky salesiánského přístupu v této škole. V této souvislosti pokládáme za důležité usilovat o zřízení salesiánské komunity přímo v budově školy. Současně poskytuje Jabok také spolubratřím možnost prohloubit dosavadní vzdělání, případně získat kvalifikaci v oblasti sociální práce. 3.4.2. Dům Ignáce Stuchlého Dům Ignáce Stuchlého (DIS) je pobytovým výchovně vzdělávacím zaříze-ním pro mládež. Patří mezi tzv. . domy setkávání, podobně jako např. exerciční domy, domy spirituality nebo vzdělávací domy. Jde o objekt s ubytovací a stra-vovací kapacitou (60 lůžek), který má zároveň vybavení pro společné programy. Ve své výchovné práci se DIS zaměřuje především na mládež ve věku 15 až 30 let. V projektu Orientační dny nabízí třídenní tematické programy pro třídní kolektivy základních a středních škol. Dále připravuje víkendové a prázdninové akce, které jsou dostupné mládeži ze všech moravských krajů, a volnočasové aktivity pro děti a mládež z Fryštáku. Cílem této práce je pomoc mladým lidem k dosažení celkové osobní a duchovní zralosti. Ve výchovné práci se klade důraz na zážitek, dialog a vztah a na nabídku osobního doprovázení jednotlivcům. 3.4.3. Vzdělávací programy na úrovni provincie V poslední době vnímáme potřebu přípravy dobrovolného a doškolování profesionálního personálu pro výchovnou práci našich zařízení, a to jak v souvislosti se stoupajícími kvalifikačními nároky, které souvisí s naší prací s problémovou mládeží, tak i díky impulsům ze strany státní správy (připravova-ný zákon o mládeži). Na tuto potřebu chceme odpovídat jak intenzivnější spolu-prací s institucemi, které se na vzdělávání v této oblasti specializují, tak i vlastními aktivitami. V rámci provincie za oblast vzdělávání dobrovolníků a doškolování zaměst-nanců v oblasti pedagogických a pastoračních dovedností zodpovídá delegát pro pastoraci mládeže spolu se svým odborem. Ke vzdělávacím účelům salesiánů a zaměstnanců našich zařízení se využívají pravidelné porady pracovníků středi-sek mládeže, farářů, případně jiné tematicky zaměřené kurzy. Kromě toho se kaž-doročně pořádá konference o salesiánské pastoraci mládeže, která je otevřena širšímu okruhu zájemců. Vzdělávání dobrovolníků se zatím provozuje v rámci jednotlivých středisek. V současné době se zpracovává program školení animátorů. Ve výhledu je kom-binace formace na místní úrovni se vzdělávacími akcemi v rámci provincie. Zvláštní místo v programu vzdělávání má příprava dobrovolníků pro pomoc našim misiím v Bulharsku. Také jejich přípravu organizuje odbor pastorace mlá-deže. 3.5. Salesiánské nakladatelství - Portál, s. r. o. Vzhledem k právě probíhající přípravě provinciálního projektu práce se sdělo-vacími prostředky je do tohoto výchovně pastoračního projektu zatím zapracová-no pouze jedno dílo z této oblasti, a to nakladatelství Portál. Během 11 let svojí existence se Portál, s. r. o. stal uznávaným nakladatelstvím odborné a populárně naučné literatury v oboru pedagogiky, sociologie, psycholo-gie a religionistiky. Kromě knih vydává také několik odborných časopisů a mlá-dežnický časopis AD. Práce Portálu odpovídá pastoračnímu úkolu církve v naší společnosti, jímž je mj. vnášené vnášení evangelních hodnot do společnosti. Nakladatelství Portál plní tento úkol tím, že se v době, kdy mnoho ostatních vydavatelství vydává z komerčních důvodů málo hodnotnou literaturu, drží seriózních témat a vydává kvalitní publikace, jejichž výběr a zpracování vychází z křesťansky formovaného humanismu (zaměření na minority, na mládež, na rozvoj osobnosti, spiritualitu). 3.6. Misie v Bulharsku Naši spolubratři v Bulharsku spravují dvě od sebe vzdálené farnosti vý-chodního ritu (Kazanlak a Jambol) a mají bohoslužby i ve Staré Zagoře. V Kazanlaku se v budově kostela koná oratoř, v současnosti se pro ni upravují vhodnější prostory. Salesiáni bydlí a pracují v objektech, které patří biskupství, a to v bezprostřední blízkosti kostela. Spolubratři nejsou v zemi s tradičním pra-voslavným zaměřením příliš pozitivně přijímáni. Naše působení v Bulharsku mů-že být pro budoucnost perspektivní, pokud svoji činnost více zaměříme na sociální práci, pokud možno ve spolupráci s místním obyvatelstvem a pravoslavnou církví. Nejbližší formou sociální práce je pro nás zřízení salesián-ského střediska mládeže, které bude formálně i fakticky vystupovat nezávisle na farnosti východního obřadu. Vzhledem k náročnosti práce v Bulharsku je pro další plánování nezbytné projednat se všemi zaangažovanými spolubratry, jak dlouho je pro ně únosné v misiích zůstat, a přizvat k misiím další spolubratry. Důležité je připravit projekt misijního volontariátu v bulharských misiích, jehož přípravě bude provinciální odbor pro pastoraci mládeže věnovat značnou pozornost. 4. Realizace našeho poslání v nesalesiánských zařízeních 4.1. Salesiáni na vysokých školách Významným polem práce mezi vysokoškolskou mládeží je přítomnost stu-dujících i vyučujících salesiánů na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. TF JU v Českých Budějovicích poskytuje možnost od-borné teologické přípravy jak našim spolubratřím, tak i značnému počtu mladých lidí. Během deseti let trvání fakulty jsme přispěli významným dílem k jejímu roz-voji. Síly, které jsme věnovali pro rozvoj fakulty, chápeme nejen jako příspěvek k formaci našich spolubratří, ale také jako specifický podíl na vzdělávacím poslá-ní církve v naší zemi. Proto považujeme naši přítomnost v této škole za jednu z priorit provincie. Tato fakulta má možnost profilovat se vůči ostatním teologickým fakultám ve dvou směrech: a) přednostním zaměřením na teologické vzdělávání laiků, b) zaměřením na pastoraci mládeže a na pedagogické obory. Kromě toho už samotná přítomnost salesiánů mezi studenty a vyučujícími je příležitostí ke křesťanskému a řeholnímu svědectví. Na TF JU v Českých Budějovicích působí jako vyučující 8 odborně kvalifi-kovaných spolubratří. Další 4 spolubratři jsou v současné době zaměstnáni na Te-ologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. 4.2. Působení na církevních školách Naše přednostní zaměření na mládež se projevuje také tím, že někteří spo-lubratři učí na církevních školách. Toto působení obyčejně vychází z osobních chariszmat jednotlivců. Přitom nám ale poskytuje vzácnou příležitost setkávat se s mládeží. Proto vnímáme práci našich spolubratří na Biskupském gymnáziu v Ostravě, na Cyrilometodějském gymnáziu v Prostějově a na Církevní základní škole ve Zlíně jako součást poslání místních komunit. 4.3. Pomoc diecézím 4.3.1. Salesiáni působící v diecézních farnostech Kromě duchovní správy farností svěřených salesiánům obstarávají spo-lubratři farní pastoraci také v mnoha dalších farnostech. Tyto závazky mají obyčejně historické nebo osobní důvody. Spolubratři, kteří působí v diecézních farnostech, se snaží, aby vnesli do svěřených farností něco ze salesiánského chariszmatu, ačkoli jsou si vědomi, že se salesiánský duch může plně projevit jenom ve farnosti, která je svěřena salesiánské komunitě. Vážíme si obětavé práce našich spolubratří na diecézních farách a považujeme ji za jedno ze znamení naší spolupráce s místní církví. Snažíme se, aby se spolubratři, kteří z jakýchkoli důvodů žijí sami na farách, cítili, že mají v komunitě, k níž náleží, svůj domov. 4.3.2. Salesiáni zapojení v diecézní pastoraci mládeže Přestože pomáháme v diecézní pastoraci mnoha způsoby, jsme ochotni vyu-žít své odborné zaměření na pastoraci mládeže také v tzv. . diecézní pastoraci mlá-deže, tedy v aktivitách, které pro mládež organizují jednotlivé diecéze. Proto přijali někteří spolubratři jmenování vikariátních (děkanátních) kaplanů pro mlá-dež. Jiní se zase účastní celodiecézních, případně celonárodních akcí pořádaných Sekcí pro mládež ČBK nebo diecézními centry mládeže. Pokud nám to naše per-sonální možnosti dovolí, jsme ochotni ve výjimečných případech převzít i některé další úkoly v diecézní pastoraci mládeže. To je ovšem možné pouze po předcho-zím schválení představenými (ředitelem a provinciálem). 4.3.3. Prázdninové pobyty pro věřící mládež - "chaloupky" Dílo zaměřené na prázdninové pobyty pro věřící mládež označované jako "chaloupky" má v ČR dlouhou tradici. Pojem "chaloupky" označuje křesťanské tábory prázdninové pobytové akce pro menší počet účastníků (do 20 chlapců nebo dívek) pořádané v salesiánském duchu, které se začaly rozvíjet v době útlaku církve státem. Přes změněné podmínky je mezi věřící mládeží ČR několik stovek chlapců a dívek, které se chtějí účastnit letních prázdninových táborů pořádaných salesiány, ačkoli se neúčastní života našich zařízení. Důvody k oblibě "chaloupek" jsou různé. Vedle určité tradice je to přitažlivost naší formy práce a malé možnos-ti věřící mládeže zúčastnit se přiměřených akcí. Proto považujeme za svoji povin-nost v této aktivitě pokračovat. Pořádání "chaloupek" považujeme za specifickou formu pomoci v pastoraci mládeže jednotlivých diecézí. 4.4. Spolupráce s dalšími nesalesiánskými zařízeními V rámci možností budeme spolupracovat i s dalšími církevními a občanskými sdruženími, která pracují s mládeží (např. skauting). Jsme otevřeni věnovat se mládeži i v armádě. 5. Personální a materiální zajištění salesiánského díla 5.1. Řízení a koordinace pastoračních aktivit v rámci provincie Metodickým vedením a koordinací pastoračních aktivit je v rámci provincie pověřen delegát pro pastoraci mládeže. O tento úkol se dělí se svými nejbližšími spolupracovníky. Delegát se spolupracovníky zaměstnanými na provincii tvoří Odbor odbor pastorace mládeže Salesiánské provincie Praha. Do odboru pastorace mládeže patří také spolubratr pověřený organizačním řízením salesiánských středisek mládeže. Delegát pro pastoraci mládeže konzultuje se spolubratry jejich pastorační činnost a v případě potřeby vydává závazné metodické pokyny pro jejich práci při resp. ektování zásad církevního práva a řeholní disciplíny. Spolubratr pověřený or-ganizačním řízením středisek vykonává svůj úkol v rozsahu daném písemně pro-vinciálem. Poradním orgánem delegáta pro pastoraci mládeže je pracovní tým, který se schází zpravidla jednou za měsíc a pomáhá řešit koncepční otázky pastorace v provincii. Kromě toho se delegát radí o důležitých věcech v dalších grémiích. Jsou to buď spolubratři, kteří se účastní pravidelných shromáždění (ředitelé stře-disek, faráři), anebo účastníci porad přizvaných k řešení konkrétního problému. Činnost odboru pastorace mládeže zahrnuje následující oblasti: " pomoc při vytváření, posuzování a ověřování výchovně pastoračních projektů, " vzdělávání v oblasti pastorace mládeže (viz odst. 3.4.3.), " pravidelná setkání jednotlivých skupin, které se podílí na salesiánském díle v ČR, " účast na mezinárodních programech SDB a salesiánské rodiny, " spolupráce s ostatními subjekty na úrovni provincie, " vedení a koordinace práce Salesiánských salesiánských středisek mládeže, " informační a poradenská služba pro naše zařízení. 5.2. Personální rozvaha Přestože jsme nejpočetnější mužskou řeholní společností v ČR, citelně pro-žíváme v jednotlivých dílech nedostatek spolubratří a dalšího kvalifikovaného personálu. Hlavními příčinouami jesou příliš široké spektrum aktivit hraničící až s tříštěním sil, ale i značné nedostatky v prožívání salesiánské identity, v komunikaci, spolupráci a koordinaci. Dalším důvodem je prudký rozvoj našeho díla po znovunabytí svobody, a to v míře, kterou jsme nemohli předem odhad-nout. Tyto skutečnosti nás vedou k tomu, abychom se při řešení personálních problémů drželi následujících zásad: " dílo komunitní má přednost před dílem vázaným pouze na jednotlivé osoby; " dodržujeme zásadu subsidiarity, která s sebou v praxi nese delegování pravo-mocí; " v projektech místních komunit stanovíme místa (pracovní úvazky), která musí být obsazena salesiány; pro obsazení ostatních míst připravujeme kvalifikované laiky; " stanovíme priority v obsazování jednotlivých míst; " při dlouhodobém nedostatečném personálním obsazení přehodnotíme konkrét-ní projekt; " budeme připravovat laické volontéry, kteří se mohou stát novou pastorační po-silou našich děl; " v případě nouze se nebojíme jednotlivá díla opouštět a soustředit své síly. Pro pochopení situace a správné rozhodování se nemůžeme řídit pouze místními podmínkami, ale musíme mít na zřeteli personální obsazení našeho díla v celé provincii. Následující tabulka představuje personální rozvahu, která je uskutečněna na základě rozboru současné situace jednotlivých komunit a potřeb jednotlivých děl. Levá strana tabulky (první čtyři sloupce) představuje současný personální stav, přičemž spolubratři jsou rozděleni podle svých pastoračních úko-lů. Ti, kteří se starají o chod provincie, komunity, o formaci, působí samostatně na farách anebo nejsou v pastoraci plně činní (např. z důvodů nemoci nebo stáří), jsou uvedeni v rubrice "ostatní". Pravá strana tabulky označuje minimální potřeb-né počty spolubratří pro jednotlivé typy pastoračních aktivit. V některých přípa-dech převezmou úkoly, které dosud vykonávali salesiáni, laici. To se v této tabulce neprojeví. Personální rozvaha týkající se plánovaných míst pro laiky bude zpracována zvlášť. Personální rozdělení SDB v jednotlivých oblastech pastorace (podle komunit) Komunita současný počet SDB výhledová min. potřeba SDB středisko farnost další pastorace ostatní středisko farnost další pas-torace Brno-Líšeň 1 2 - 2 2 2 - Brno-Žabovřesky 2 3 2 8 3 3 2 Č. Budějovice-Č. Dv. 3 2 3 5 3 2 3 Č. Budějovice-Špitál - - 4 4 - - 4 Rumburk - 2 1 3 - 2 1 Fryšták - 1 2 6 - 1 3 Jaroměřice - 5 - 1 - 3 - Kazanlak - 3 - 1 2 2 - Ostrava 3 2 2 14 3 2 1 Pardubice 3 0 1 2 4 1 1 Plzeň 3 1 1 - 3 1 1 Praha-D. Počernice - 1 - 4 - 1 - Praha-Kobylisy 3 4 4 19 64 5 67 Prostějov - 2 1 15 - 2 1 Sebranice - 4 - 8 - 4 - Teplice 2 1 - 5 2 2 - Zlín 2 4 - 1 2 4 - celkem 22 37 21 98 3028 37 2324 5.3. Výstavba a rekonstrukce objektů k realizaci našeho poslání Naši výchovnou a pastorační činnost uskutečňujeme buď ve vlastních ob-jektech, nebo v objektech pronajatých, případně na diecézních farách či v objektech institucí, kde naši spolubratři pracují. Vzhledem k tomu, že práce s mládeží vyžaduje obyčejně speciální prostory (hřiště, klubovny, tělocvičny, sály apod.), byla většinou nutná rozsáhlá rekonstrukce nemovitostí, které jsme pro naši činnost získali. V některých případech se jednalo dokonce o kompletní novostavby. V současné době se staví nové objekty v Brně-Líšni a ve Zlíně. Dokončila se přístavba v Plzni (k funkčnosti chybí ještě hřiště, které chceme dokončit co nejdříve). Ve fázi projektového schvalování je výstavba nové administrativní bu-dovy pro Portál, která má být pořízena za odprodej části pozemku na "Statku". Rozsáhlé rekonstrukce probíhají v Brně-Žabovřeskách (objekt bývalé školky), Fryštáku, Kazanlaku a v Pardubicích. V ostatních místech, kde se stavělo, byly stavby a rekonstrukce dovedeny do takového stadia, že není bezprostředně nutné, aby se další zamýšlené stavby realizovaly hned. Je tedy možné počkat, až se do-končí probíhající stavby a budeme mít volnou kapacitu pro jejich realizaci. Výjimku představují dvě místa: Teplice a Plzeň. V Teplicích pracuje středisko mládeže v nevyhovujících pronajatých prosto-rách. Protože se dá předpokládat, že zájem mládeže o činnost střediska bude i v budoucnu značný, hledáme v současné době pozemek, na němž by se mohlo postavit středisko mládeže nebo alespoň hřiště. Stavebním záměrem se budeme dále zabývat po ukončení stavebních činností, které právě probíhají, a to za před-pokladu, že bude trvat společenská potřeba výstavby nového střediska. V Plzni se právě dokončila významná etapa přístavby střediska. K funkčnosti chybí ještě hřiště, které chceme vybudovat co nejdříve. Kromě uvedených staveb probíhají ještě úpravy a opravy některých objektů pro pobyt mládeže, o nichž se zmiňuje odst. 2.3. tohoto projektu. Tyto opravy se realizují na základě výchovně pastoračního projektu komunity. K tomu je nutný předchozí souhlas členů komunity a provinciála. U všech investičních záměrů je bezpodmínečně nutné resp. ektovat zásady obsažené ve Stanovách a v Pravidlech, státní zákony a předpisy, jakož i pokyny provinciálního ekonoma. Pastorační nut-nost není důvodem k neresp. ektování standardního úředního postupu. 5.4. Finanční zajištění výchovné a pastorační činnosti 5.4.1. Způsoby financování Výchovná a pastorační činnost se v naší provincii financuje z následujících zdrojů: a) dary soukromých a právnických osob, sponzorské dary, účelové sbírky, farní sbírky, b) dotace a příspěvky orgánů státní správy a samosprávy, c) granty, d) členské příspěvky, účastnické poplatky, e) vedlejší hospodářská činnost a nájmy prostor, f) zisky z hlavní činnosti (u nakladatelství Portál), g) příspěvky z osobních příjmů spolubratří, h) dotace provincie (z nájmu nemovitostí, tuzemských a zahraničních darů ad.). V době nového budování našich domů byly pro nás investiční prioritou stavby, rekonstrukce a vybavování domů. V současné situaci se priority mění: klesají náklady na stavby, a přitom stoupají náklady na provoz a údržbu. Pro bu-doucnost počítáme se značným vzrůstem nákladů na mzdy zaměstnanců. Proto je nutné, aby každá komunita v návaznosti na personální rozvahu vyčíslila náklady na plat pracovníků, včetně našich spolubratří. Spolupráce s občanskými sdruženími nebo nadacemi může často přinášet výhody pro financování našich aktivit. Přesto je třeba velmi dobře uvážit formu spolupráce. Pokud realizujeme některé aktivity společně s občanským sdružením nebo nadací, je nutné dbát na následující pravidla: 1. Spolupráce se řídí smlouvou, z níž mimo jiné vyplývá, kdo je hlavním organi-zátorem akce a které položky jednotlivé právní subjekty financují. 2. Spolupracujeme pouze s důvěryhodnými právními subjekty, které mají "prů-hledné" financování. 3. Nelze spolupracovat se subjekty, jejichž členové vážně poškozují pověst sale-siánského díla. 4. Respektujeme nezávislost a demokratickou strukturu občanských sdružení. 5. Dbáme o to, aby bylo zřejmé, kdo je skutečným realizátorem jednotlivých aktivit. 6. Zásady pravdivosti a resp. ektování zákonů pokládáme za samozřejmost. 7. Spolubratři přijímají funkce v občanských sdruženích jenom výjimečně, a to jen s předchozím písemným souhlasem provinciála. 5.4.2. Finanční soběstačnost Všechny komunity usilují o to, aby byly finančně soběstačné a mohly samy zajistit svoje pastorační aktivity. To se děje především účelným využíváním zís-kaných prostředků, finanční spoluprací jednotlivých právních subjektů v rámci komunity, využíváním dotací a grantů a zejména hledáním dárců a sponzorů. Přesto existují v naší provincii jak pastorační díla soběstačná - některá dokonce s velmi dobrým finančním zázemím, tak i díla, která potřebují pro svůj provoz podporu provincie, případně jiných našich domů nebo zařízení. Mezi soběstačná díla patří jak všechny naše farnosti, tak i střediska zařazená do sítě škol a školských zařízení. 5.4.3. Díla, která vyžadují finanční podporu provincie Mezi výchovně pastorační díla, jejichž provoz je závislý na finanční podpo-ře provincie, patří všechna salesiánská střediska, která nejsou v síti škol a školských zařízení, dále pak DIS Fryšták a pastorační aktivity pořádané přímo provincií. Velikost a způsob finanční podpory je třeba upravit tak, aby nemusela díla trpět nepřiměřenou finanční nejistotou a aby finanční nedostatek nebyl pře-kážkou potřebných pastoračních aktivit. I tato díla však musí vynaložit úsilí na získávání prostředků z jiných zdrojů a své požadavky na podporu ze strany pro-vincie náležitě podložit. Díla však mohou být podpořena pouze v rámci možností provincie - tedy z prostředků, jež provincie získá z projevů solidarity jednotli-vých komunit či dalších zdrojů, o jejichž rozdělení rozhoduje provinciál po sou-hlasu své rady. 6. Realizace a prověřování výchovně pastoračního projektu provincie 6.1. Závaznost projektu a jeho pravidelné prověřování Tento výchovně pastorační projekt byl schválen provinciální kapitulou, a proto jej považujeme za závaznou směrnici pro pastorační činnost v naší pro-vincii. Základní cíle a zásady, jakožto i společná ustanovení (kap. 1, 2, 5, 6, 7) mohou být revidovány na příští provinciální kapitule. O záměrech, které se týkají rozvoje pastoračních aktivit v jednotlivých komunitách a v nesalesiánských zaří-zeních (kap. 3 a 4), rozhoduje provinciál. Mění je jen z vážných důvodů po vy-slechnutí své rady. Části, které popisují a analyzují situaci a současnou pastorační činnost, by měly být průběžně doplňovány samostatnými odbornými studiemi, aby co nejvíce odpovídaly skutečné situaci. Zodpovědnost za realizaci projektu mají všichni spolubratři provincie, kaž-dý v té míře, která odpovídá jeho funkci a pastoračnímu zapojení. Očekáváme, že jednotlivé komunity budou projekt pravidelně reflektovat a srovnávat s vývojem reality. Realizaci projektu kontroluje provinciál, zpravidla prostřednictvím dele-gáta pro pastoraci mládeže. Delegát pro pastoraci mládeže také průběžně shro-mažďuje náměty ke změně projektu. 6.2. Dotváření projektu v rámci salesiánské rodiny, církve a společnosti Výchovně pastorační projekt nemá být jenom formulací záměrů salesiánů. Měl by být výsledkem práce celého výchovně pastoračního společenství. Z tohoto hlediska posuzujeme tento náš projekt jako "polotovar" - dílo, které potřebuje další zrání a rozvoj. Tento projekt je výsledkem reflexe spolubratří, kteří se do jeho tvorby aktivně zapojili. Proto má spíše programový charakter a formuluje naši pastorační identitu, cíle a koncepci. Stává se dokumentem, v němž se pokoušíme předložit sami sobě i našim spolupracovníkům, kdo jsme a kam směřujeme. Toto naše se-bepojetí musí být nyní podrobeno konstruktivní kritice ze strany těch, kterým sloužíme, i těch, kdo s námi spolupracují. Proto si přejeme, aby tento projekt četli všichni, kdo mají zájem o salesiánské dílo v ČR, a zvláště ti, kteří se s tímto dílem nějakým způsobem identifikují. To se týká zejména jednotlivých větví salesiánské rodiny, Salesiánského hnutí mládeže a dalších spolupracovníků. Uvítáme také, když se k našim záměrům vyjádří zástupci státní správy a samosprávy a zástupci církve. 6.3. Výchovně pastorační projekty komunit Významnou součástí realizace tohoto projektu je dotvoření a schválení vý-chovně pastoračních projektů jednotlivých komunit. Předlohy komunitních pro-jektů, které byly jedním z podkladů provinciálního projektu, budou upraveny do konečné podoby a schváleny provinciálem. Na tomto procesu se bude podílet de-legát pro pastoraci mládeže a jeho tým ve spolupráci s řediteli komunit. Schválené komunitní projekty se pak stanou nejen závaznou směrnicí pro místní komunitu, ale také podkladem pro rozhovory v rámci výchovně pastorač-ních společenství. 7. Závěr Děkujeme Bohu za uplynulých dvanáct let svobody, společného života i společné práce. Tvorbu tohoto projektu považujeme za proces, který nekončí. Jedná se o proces hledání Božího záměru s naší provincií i s každým z nás osob-ně. Jedná se o proces hledání našeho místa v církvi a společnosti. Děkujeme také všem, kteří mají odvahu prožívat s námi toto hledání a kteří nám pomáhají v realizaci našeho poslání. Kéž nás Pán, o jehož vedení nepochybujeme, provází i nadále, aby celý náš život byl radostným podílem na jeho "věčném projektu". Text schválili dne .............. 24. 10. 2001 spolubratři shromáždění ve Fryštáku na Provinciální kapitule Salesiánské provincie Praha. Obsah 1. Úvod 3 1.1. Salesiánské poslání - východiska a principy 3 1.1.1. Kořeny našeho poslání 3 1.1.2. Věrnost tradici v dnešních podmínkách 3 1.1.3. Adresáti našeho poslání 3 1.1.4. Preventivní systém 4 1.2. Salesiáni v ČR - vývoj provincie z hlediska pastoračního zaměření 5 1.2.1. Historické východisko - situace v roce 1989 5 1.2.2. Původní zaměření naší výchovně pastorační činnosti po roce 1989 5 1.2.3. Pastorační důsledky vytváření komunit 6 1.2.4. Důsledek rozvoje sales. středisek mládeže na chápání našeho poslání 7 1.3. Situace mládeže v ČR - výzva pro nás jako křesťany a salesiány 8 1.3.1. Demografické determinanty mladé generace 8 1.3.2. Krizové jevy 9 1.3.3. Hodnotová orientace mládeže 9 1.4. Místo salesiánů v církvi a ve společnosti 10 1.4.1. Místo salesiánů v místní církvi 10 1.4.2. Postavení salesiánů ve společnosti 11 2. Oblasti naší výchovné a pastorační činnosti 12 2.1. Salesiánské středisko mládeže - prostor pro realizaci programu oratoře d. Boska 12 2.1.1. Obecné cíle salesiánského střediska mládeže 12 2.1.2. Charakteristika činností salesiánského střediska mládeže 12 2.1.3. Ideové principy salesiánského střediska mládeže 13 2.1.4. Salesiánské středisko mládeže jako komunitní dílo 14 2.2. Salesiánské farnosti - prostor k prožívání společenství církve pro mladé lidi 14 2.2.1. Salesiánská farnost a její obecná charakteristika 14 2.2.2. Salesiánská farnost - farnost otevřená okolnímu světu 14 2.2.3. Salesiánská farnost - prostor pro spolupráci a rozvoj charismat 15 2.2.4. Salesiánská farnost - farnost animovaná komunitou 15 2.2.5. Salesiánská farnost - farnost blízká lidem a otevřená mládeži 15 2.3. Místa pro setkávání, vzdělávání a duchovní doprovázení mladých lidí 16 2.4. Pastorace povolání jako nedílná součást pastorace mládeže 17 2.5. Sdělovací prostředky 17 2.6. Teologické a pedagogické vzdělávání 18 2.7. Naše působení v rámci nesalesiánských institucí 18 2.8. Naše působení v zahraničí 19 2.9. Salesiáni dona Boska - animátoři salesiánské rodiny 19 3. Jednotlivá díla - jejich situace a předpokládaný rozvoj 21 3.1. Střediska mládeže ve spojení s farní pastorací 21 3.1.1. Praha-Kobylisy 21 3.1.2. Brno-Žabovřesky 22 3.1.3. Brno-Líšeň 22 3.1.4. Plzeň 23 3.1.5. České Budějovice 23 3.1.6. Zlín 24 3.1.7. Teplice 24 3.2. Střediska mládeže (na území nesalesiánské farnosti) 25 3.2.1. Ostrava 25 3.2.2. Pardubice 25 3.3. Salesiánské farnosti 26 3.3.1. Praha-Dolní Počernice 26 3.3.2. Prostějov 26 3.3.3. Rumburk 27 3.3.4. Jaroměřice a Moravské Budějovice 27 3.3.5. Fryšták 28 3.3.6. Sebranice 28 3.4. Díla zaměřená na vzdělávání a duchovní doprovázení mládeže 28 3.4.1. JABOK - Vyšší sociálně pedagogická a teologická škola 28 3.4.2. Dům Ignáce Stuchlého 29 3.4.3. Vzdělávací programy na úrovni provincie 29 3.5. Salesiánské nakladatelství - Portál, s. r. o. 30 3.6. Misie v Bulharsku 30 4. Realizace našeho poslání v nesalesiánských zařízeních 31 4.1. Salesiáni na vysokých školách 31 4.2. Působení na církevních školách 31 4.3. Pomoc diecézím 32 4.3.1. Salesiáni působící v diecézních farnostech 32 4.3.2. Salesiáni zapojení v diecézní pastoraci mládeže 32 4.3.3. Prázdninové pobyty pro věřící mládež - "chaloupky" 32 4.4. Spolupráce s dalšími nesalesiánskými zařízeními 33 5. Personální a materiální zajištění salesiánského díla 34 5.1. Řízení a koordinace pastoračních aktivit v rámci provincie 34 5.2. Personální rozvaha 35 5.3. Výstavba a rekonstrukce objektů k realizaci našeho poslání 37 5.4. Finanční zajištění výchovné a pastorační činnosti 38 5.4.1. Způsoby financování 38 5.4.2. Finanční soběstačnost 39 5.4.3. Díla, která vyžadují finanční podporu provincie 39 6. Realizace a prověřování výchovně pastoračního projektu provincie 40 6.1. Závaznost projektu a jeho pravidelné prověřování 40 6.2. Dotváření projektu v rámci salesiánské rodiny, církve a společnosti 40 6.3. Výchovně pastorační projekty komunit 41 7. Závěr 41 Práce v salesiánském duchu Příručka pro spolupracovníky v salesiánských dílech v ČR Praha 2002 Vydala Salesiánská provincie Praha pro svou vnitřní potřebu. Sestavili: Jana Váňová, Michal Kaplánek Ilustrace převzaty: Ivan Steiger, Bible v kresbách, Verlag Katholisches Bibelwerk Gmb H, Stuttgart, 1989 Salesiánská provincie Praha - Odbor pastorace mládeže Kobyliské nám. 1, 180 00 Praha 8 tel.: 02/ 83029228 e-mail: pastor@sdb.cz www.sdb.cz Milí spolupracovníci a přátelé, dostáváte do rukou malou brožurku, ve které vám předkládá-me několik informací o salesiánském díle. Text, který máte před se-bou, obsahuje základní údaje ze života dona Boska, z historie sale-siánů ve světě i v naší vlasti a zejména charakteristiku našeho vý-chovného stylu. Většina z vás s námi již několik let spolupracuje na nejrůznějších úrovních, a proto se domnívám, že salesiánský vý-chovný styl znáte již z vlastní zkušenosti. Nezaškodí ale, když si ná-sledující řádky přečtete a zamyslíte se nad nimi. Věřím, že mnohým z vás mohou pomoci k ještě lepšímu a hlubšímu pochopení záměru našeho zakladatele dona Boska: pomoci mladým lidem dobře na-směrovat svůj život. Děkuji vám, že jste ochotni s námi na tomto díle spolupraco-vat a přeji vám, abyste se nenechali odradit žádnými nesnázemi. P. Mgr. Jan Komárek provinciál salesiánů v ČR Historie salesiánského díla Vznik díla a jeho rozšíření ve světě Za počátek salesiánského díla lze označit datum 8. prosince 1841. Mladý kněz Giovanni Bosco (1815 - 1888) se v severoitalském městě Turíně ujímá šestnáctiletého chlapce Bartolomea, kterého kostelník vyhnal z kostela. Osloví ho, projeví o něj zájem a pozve ho na příští neděli na katechismus. V neděli přichází Bartolomeo s osmi kamarády. Během několika let se kolem dona Boska shromáždí přes 500 chlapců, kteří u něj naleznou chybějící domov, zameškané vzdělání, prostor pro hru a zábavu, ale i prostředí, kde by mohli rozvinout svůj život z víry. Tak vznikla tzv. . oratoř, která po několika vynucených stěhováních nakonec zakotvila v turínské čtvrti Valdocco (odtud tzv. . "valdocká oratoř"). Životní cesta Jana Boska nebyla snadná. Ve dvou letech mu zemřel otec a mládí prožil ve značné chudobě. Kvůli své finanční situaci mohl začít studovat až velmi pozdě. Hluboká víra a důvěra v Boha byly neodmyslitel-nou součástí jeho života a na náboženství, rozumu a laskavosti také postavil svou pedagogickou metodu. Vyznačovala se především stálou přítomností vychovatele mezi chlapci a rodinnou atmosférou. Pocházel z velmi chudé rodiny a proto také vědomě a dobrovolně zů-stal mezi těmi nejnuznějšími chlapci, kteří přicházeli do Turína za prací z celého Piemontu. Bývali ubytováni v mizerných podkrovních či sklepních podnájmech a zaměstnáváni v podmínkách, které umožňovaly jejich vyko-řisťování, aniž by se jich mohl někdo zastat. Iniciativa dona Boska byla pro-to ojedinělou charismatickou odpovědí na tento ožehavý problém doby. Do-stála svého uznání nejen na poli církve, která Jana Boska v r. 1934 prohlásila za svatého a v r. 1988 za Otce a Učitele mládeže, ale nakonec i na poli teh-dejší vládnoucí třídy, která jinak nebyla církvi přátelsky nakloněna. Na rozrůstající se oratoř nestačil don Bosco sám. Proto se obklopil stejně smýšlejícími kněžími a laiky a později ze svých chudých chlapců vy-tvořil Společnost svatého Františka Saleského (inspirován švýcarským svět-cem "lidové zbožnosti" z přelomu 16. a 17. stol.), která se dnes nazývá také Kongregace Salesiánů dona Boska. Odtud také pochází zjednodušený název členů této kongregace - salesiáni. Dále společně s Marií Dominikou Mazza-rellovou (1837 - 1881) založil Kongregaci Dcer Panny Marie Pomocnice jakožto ženskou kongregaci s obdobným výchovným posláním pro dívky. Členky této kongregace bývají běžně, byť nepřesně, označovány jako salesi-ánky. Další spolupracovníky, přátele a dobrodince díla shromáždil do Sdru-žení salesiánských spolupracovníků. Setkání s Bartolomeem bylo semínkem, z kterého vyrostlo celosvětové hnutí ve prospěch mládeže. Salesiáni dnes působí v 122 zemích. Kongregace sestává z 93 organizačních celků, které se nazývají provincie a vizitatorie. Současný počet salesiánů (SDB) a salesiánek (FMA) a počet jejich komunit ukazuje následující tabulka: Přehled SDB, FMA a jejich komunit ve světě k 31. 12. 1999 SDB počet komunit SDB FMA Počet komunit FMA Evropa 8.076 735 8.108 635 Amerika 4.264 628 4.966 607 Asie 3.136 312 1.929 237 Austrálie 157 18 31 8 Afrika 1.059 138 407 77 Svět 16.692 1.831 15.441 1.564 Salesiánské dílo v České republice Období 1927 - 1948 V českých zemích zahájili salesiáni činnost v roce 1927. První český salesián P. Ignác Stuchlý (1869 - 1953) přišel do naší vlasti až ve svých 58 letech, kdy už měl za sebou bohatou zkušenost z Itálie a Jugoslávie. První salesiánský dům byl chlapecký ústav ve Fryštáku u Zlína. Postupně byly za-loženy další salesiánské domy v Ostravě, Praze-Kobylisích, Brně-Žabovřeskách, Pardubicích, Ořechově u Polešovic, Dvorku u Přibyslavi, Hodoňovicích, Mníšku pod Brdy, Přestavlkách u Přerova, Oseku u Duchcova, Ústí nad Labem-Trmicích, ve Vidnavě a ve Vinoři u Prahy. Vytváře-ly se chlapecké ústavy, které bychom dnes zařadili do kategorie domovů mládeže, dále domy pro přípravu budoucích salesiánů, ale také oratoře. Ve všech těchto domech se salesiáni snažili pokračovat v díle a v duchu svého zakladatele. Řada salesiánů se také angažovala ve skautingu a Katolické ak-ci, která organizovala apoštolát laiků. Období 2. světové války s sebou přineslo pro salesiánské dílo řadu pře-sunů a změn. Ústav ve Fryštáku byl zabrán útvary SS. Štěpán Trochta (1905 - 1974), druhá nejvýznamnější osobnost českých salesiánských dějin a poz-dější kardinál, byl odvlečen do koncentračního tábora a někteří další salesiá-ni byli uvězněni. V roce 1950 působilo v českých zemích 261 salesiánů ve 12 domech. Období 1948 - 1990 Nástupem komunistického režimu v r. 1948 byly nejdříve postiženy církevní školy. Tím ztratilo svou legální základnu nižší salesiánské gymná-zium ve Fryštáku. Daleko tvrdším zásahem však byla československá "bar-tolomějská noc" ze 13. na 14. dubna 1950, kdy ozbrojené síly obklíčily všechny řeholní domy hlavních mužských řádů a kongregací na celém území Československé republiky. Řeholníci byli internování do několika "koncent-račních" táborů a řada vedoucích osobností byla uvězněna. Někteří na tento tvrdý zásah doplatili smrtí či těžkou újmou na zdraví. "V období od roku 1948 do roku 1989 bylo odsouzeno a uvězněno 47 salesiánů. Podle vynese-ných rozsudků byli odsouzeni celkem na 244 let. Ve vězení strávili celkem 170 let." Činnost řeholí byla postavena mimo zákon. Salesiáni, kteří byli pro-puštěni z vězení, se nemohli oficiálně věnovat svému poslání. Mnozí také nemohli veřejně vykonávat duchovenskou službu a museli se zapojit do vý-robního procesu "budování komunismu". Přesto se ani v těchto podmínkách nezahálelo. Činnost se přesunula do soukromých bytů, horských chat či do přírody, kde probíhala příprava nových salesiánů, studium filozofie a teolo-gie, ale také množství prázdninových akcí pro menší skupiny dětí a mládeže, zejména tzv. . "chaloupky" . Někteří salesiáni přijímali tajně kněžská a jáhen-ská svěcení v NDR či Polsku, jiní působili ve farnostech jako diecézní kněží, odkázaní na milost či nemilost státních tajemníků vykonávajících církevní dozor. Období od roku 1990 Změna politického režimu postavila před salesiány nové možnosti, ale i nové úkoly. Postupně byly vráceny zabavené domy a mnoho sil stála je-jich rekonstrukce. Salesiáni vystoupili z ilegality a začali se učit žít v komu-nitách. Nastal čas hledání, jak by měla vypadat salesiánská činnost v nově vznikající společnosti. Zejména ve větších městech byly obnoveny či založeny salesiánské domy se salesiánskými středisky mládeže (Praha, Brno, Ostrava, Plzeň, Par-dubice, České Budějovice, Teplice, Zlín). I nadále však mnozí salesiáni působí jako kněží ve farní pastoraci mi-mo sídla svých komunit. Salesiánská provincie dále zřídila nakladatelství Portál, které má velký význam při vydávání pedagogické a psychologické literatury, a vyšší sociál-ně pedagogickou a teologickou školu JABOK v Praze pro výchovu a vzdě-lávání pracovníků v sociální oblasti. Salesiáni stáli u zrodu a výrazně podpo-řili vznik teologické fakulty Jihočeské univerzity. Několik salesiánů předná-ší na TF PU v Olomouci. V salesiánském domě ve Fryštáku (dnes Dům Ig-náce Stuchlého) byl uskutečněn projekt, který nabízí mladým lidem formač-ní pobyty pro různé skupiny mládeže i pro jednotlivce s různými těžkostmi. Důležité je i zapojení salesiánů do sdělovacích prostředků (ČT Brno, Radio Proglas, ostravské Telepace, Salesiánské mediální centrum). Navázalo se také na tradici českých salesiánských misionářů tím, že provincie přijala zodpovědnost za pomoc Bulharsku. V roce 2002 působí v naší vlasti 191 salesiánů v 17 komunitách a jsou nejpočetnější mužským institutem zasvěceného života u nás. Salesiánský výchovný styl Charakteristické rysy salesiánského prostředí Dal bych všechno, abych získal srdce mladých lidí a mohl je darovat Pánu Don Bosco Největším odkazem dona Boska je jeho způsob jednání s mládeží a styl duchovního života. Don Bosco prožíval s mládeží ve své oratoři zvláštní styl výchovy, který on sám nazýval "preventivní systém". Tento systém dona Boska má tyto charakteristické rysy: " Láska a dobrota jakožto základní pilíř jednání s mládeží Don Bosco byl přesvědčen, že se s mladými lidmi, zvláště s těmi "problémovými", mu-sí jednat ne přísně, ale laskavě. "Při jednání s mládeží nezapomeňte nikdy na laskavost. Srdce mladých získáte láskou." (Don Bosco) " Víra v dobré jádro v každém mladém člověku Jan Bosco řekl: Stal jsem se knězem, "abych se přiblížil k mnoha mým kamarádům, kteří nejsou zlí, ale stávají se zlí, protože se o ně nikdo nestará, a abych s nimi mluvil a poučil je o náboženství". " Integrální péče o mladé lidi Ve valdocké oratoři se don Bosco staral o sociálně ohrožené mladé lidi této čtvrti Turí-na, aby je osobně, odborně a nábožensky formoval, a tak jim otevřel solidní životní perspektivy. Jeho cílem bylo, aby dospěli v "poctivé občany a dobré křesťany". Oratoř by měla proto být pro mladé domovem, kde se cítí přijati, farním společenstvím zvěstu-jícím radostné poselství, školou, která by je připravila pro život, a hřištěm, kde by se spolu mohli přátelsky setkávat a být veselí. " Rodinná atmosféra Don Bosco se ze všech sil snažil nabídnout domov mnoha mladým lidem, kteří při hle-dání práce opustili své důvěrně známé prostředí rodiny, vesnice a okruhu přátel a byli ve velkoměstě Turíně bez domova. Spolu se svou matkou, spolubratry a početnými spolupracovníky se staral o to, "aby se u něj každý cítil doma´" " Radost, slavení, hra a srdečnost Už jako malý chlapec si don Bosco rád hrál se svými kamarády. Svou veselou povahou a svými zábavnými kousky (kouzla, provazolezectví) dokázal své přátele nadchnout, strhnout a odvést je od starostí tvrdého života plného strádání do světa kouzel a her. Jeho výrok "být veselý, konat dobro a nechat vrabce štěbetat" odráží nejen důležitý aspekt jeho osobního pojetí života, nýbrž také jeho výchovné činnosti. " Život a víra Don Bosco stále znovu poukazoval na to, že náboženství je velmi důležitým pilířem jeho pedagogiky. Ta byla totiž určena křesťanským obrazem člověka a obsahovala ná-boženské prvky ve stylu své doby. Přitom don Bosco nevnímal náboženství jako "nad-stavbu" života, nýbrž jako ústřední základ života a jako návod k životu. Mladý člověk by měl každodenně zakoušet, že náboženství jeho životu pomáhá a osvobozuje jej. "Výchovná metoda" dona Boska Odvahu, odvahu, vždy odvahu. Nikdy se neunavme v konání dobra, Bůh bude s námi. Pamatujte, že slavení svátků přináší Boží požehnání pro všechny starosti dne. V době, ve které žijeme, je zapotřebí veliké skromnosti a čistoty. Don Bosco Don Bosco není autorem žádného uceleného pedagogického systému. Stal se velkým pro svoje vrozené organizační a vychovatelské schopnosti. Jsme přesvědčeni, že "don Bosco ve svém životě uskutečnil a nám z vnuknutí Božího předal zvláštní způsob života a činnosti: salesiánského ducha. Jeho základem a souhrnem je pastorační láska." Tento duch zůstává platný i dnes ve změněných podmínkách. Je proto úkolem všech skupin sa-lesiánské rodiny studovat jeho specifický styl, sjednotit se s ním, a tak spo-lečně uskutečňovat charakteristické znaky salesiánské práce s mládeží. Salesiáni dona Boska jsou řeholní společenství, které se obrací ke světu. Aby naše práce s mládeží odpovídala na aktuální problémy společnosti, je nutné neustále zkoumat "znamení času" - vývoj ve společnosti a v církvi, jakož i situaci mládeže - a přizpůsobovat vlastní aktivity požadavkům doby. Potřeba reagovat na aktuální společenskou situaci vyžaduje hodně osobní a společenské aktivity. Protože výzvy naší doby vnímáme jako Boží volání, snažíme se neustále doplňovat své osobní, odborné a duchovní vzdělání. Stejně jako don Bosco se pokoušíme důvěřovat Bohu a být ve spojení s realitou. Don Bosco byl optimistou a věřil v dobré jádro v každém člověku. Také my se snažíme vážit si každého mladého člověka, s kterým přijdeme do kon-taktu. Ke znakům salesiánské pedagogiky patří rovněž dát mladým lidem pocítit sympatie a podporu a být vnímaví pro potřeby každého jednotlivce. Pochvala a uznání patří mezi důležité výchovné prostředky. Ty poskytují mladým lidem vědomí, že si jich vážíme a že mají schopnost něčeho dosáh-nout. Pozitivní podpora na rozdíl od kritiky, kárání a trestů vytváří vhodné prostředí pro osobní rozhovory a vztahy prospěšné pro individuální rozvoj mladých lidí. Základní pilíře "preventivního systému" Dosyta si užívejte veselí, jen když nehřešíte. Prvním projevem lásky je láska k vlastní duši. Buďme pomalí v posuzování. Don Bosco Jádro naší práce s mládeží spočívá v "preventivním výchovném systému", který se vyznačuje následujícími charakteristickými vlastnostmi: 1. Rodinnost znamená pracovat pro mládež a žít s mládeží tak, že vzniká prostředí bez-pečí, v němž se mladí lidé cítí přijímáni a prožívají, že "jsou doma". Rodinnost je klí-čovým pojmem, kterým don Bosco popisoval formu osobních vztahů a výchovy ve svých zařízeních. Potřeba rozvíjet ve všech salesiánských zařízeních tento charakteris-tický znak "rodinného prostředí" platí odpovídajícím způsobem i dnes. Úkolem každé-ho, kdo žije a pracuje v salesiánských domech, je přispívat k tomu svým specifickým podílem. 2. Asistence označuje naši aktivní přítomnost mezi mladými. Snažíme se s nimi navázat osobní vztahy, naslouchat jim a pokud je třeba vést a povzbuzovat jejich společnou zá-bavu. Je to styl soustředěný na mladé lidi, při kterém je dospělý partnerem, přítelem a průvodcem ve výchovném procesu. Mladistvý je vážně přijímán jako subjekt svého vývoje. Pojem asistence poukazuje přitom na to, že výchova mládeže je možná pouze dialogem, láskou a úctou k osobě a individualitě mladého člověka. Asistence vyžaduje partnerské, pozorné a láskyplné jednání s mládeží a vylučuje mocenské, manipulativní a autoritativní formy jednání. 3. Věrohodnost a autorita Pro dona Boska je výchova bezcenná, jestliže vychovatel a výchovné společenství ne-prožívají zřetelně své vlastní životní přesvědčení. "Hodnoty a jejich řád mohou uspět jen tehdy, pokoušejí-li se je vychovatelé realizovat individuálně i ve společen-ství." Z této věrohodnosti výchozí autorita jednotlivých spolupracovníků i celého vý-chovného společenství. Opravdová autorita pak zvětšuje vývojové šance mladých lidí a podporuje jejich zrání. 4. Láska vychovatele Don Bosco byl hluboce přesvědčen, že láska se probouzí pouze zkušeností lásky: "kdo ví, že je milován, lásku opětuje, a kdo je milován, dosáhne všeho, zvláště u mládeže" (Dopis z Říma, 1884). Na tomto základě je pro něj laskavost (italsky "amorevolezza") základním principem jeho výchovné metody. Ona je proto také určujícím charakteris-tickým znakem dnešní salesiánské výchovy a pastorace. "Láska vychovatele" se projevuje ve třech směrech: " Rozum Činnost pro mládež a mezi mládeží, ať už ve výchově, v administrativě nebo v ekonomické oblasti, musí spočívat na odborné kompetenci a musí být vedena objek-tivním vnímáním situace jednotlivců. Zásada rozumnosti nás zavazuje k tomu, aby-chom jednali podle osvědčených norem pedagogiky a pastorace. " Laskavost je postoj vůči mladým, který je pro salesiánskou činnost nezbytný. Mla-dí lidé musí cítit, že je máme rádi a že to s nimi myslíme dobře. To platí také pro kon-fliktní situace při výchově, kdy musí být stanoveny hranice. Laskavost tedy znamená projevovat vůči mládeži pozornost a náklonnost a současně vyžadovat dodržování pra-videl. " Náboženství znamená, že naše výchovná činnost vychází z křesťanského obrazu člověka a je motivována naší vírou v Boha. Proto pro nás mladí nejsou jen "náhodnými kolemjdoucími", nýbrž osobami, které Bůh miluje. Máme být "svědky boží lásky", abychom ukázali mládeži cestu k důstojnému lidskému životu ve svobodě, solidaritě a spravedlnosti. Tento úkol splníme spíše naším konkrétním jednáním než řečmi o Bohu. "Salesiáni hlásají radostnou zvěst účinněji tím, co činí, než tím, co říkají" (21. GK, čl. 102). 5. Veselost a optimismus K naší pedagogice bytostně patří příjemná atmosféra a radostné sdílení. Proto se vytvá-řejí atraktivní nabídky společného trávení volného času. Jsou to např. výlety, zájezdy, hry, sport, hudba, divadlo, ale i práce. Již pro dona Boska k salesiánskému zařízení ne-zbytně patřilo hřiště, kde se mladí lidé mezi sebou přátelsky setkávali. Důležité je také společné slavení svátků církevního roku, řeholního společenství a osobních i společen-ských výročí. Svátky a slavnosti vytvářejí společenství, dávají rytmus všedním dnům a sílu pro zvládnutí toho, co nás čeká v budoucnosti. 6. Pohostinnost Znakem našich zařízení je pohostinnost. Všichni spolupracovníci se starají o to, aby u nás panovala přívětivá atmosféra. Věříme totiž, že v každém mladém člověku přijí-máme samotného Krista. Proto dáváme naše prostory k dispozici mladým lidem, kteří k nám přicházejí. Naše prostory a hřiště mají být místy, v nichž mladí rozvíjejí svou tvořivost a vlastní aktivitu, radostně a spontánně se setkávají, a tím se učí chápat a utvá-řet svůj život. 7. Náboženská praxe K dědictví dona Boska patří náboženská praxe jako nedílná součást výchovy mládeže. Tento úkol dnes vyžaduje zvláštní citlivost vzhledem k velkému počtu lidí bez vyznání a k náboženské pluralitě. Naše náboženská výchovná práce je zaměřena na to, aby v nás mladí lidé nacházeli přátele, na něž se mohou obrátit s otázkami po smyslu života. Vě-domě také nabízíme prostor a čas pro rozjímání, meditaci, modlitbu a bohoslužby, a tak poukazujeme na náboženskou dimenzi života. 8. Výchovné a pastorační společenství Vybudování výchovně pastoračního společenství, ke kterému patří salesiáni, zaměst-nanci, mládež, rodiče, učitelé, vychovatelé a dobrovolní spolupracovníci, dobrodinci a přátelé, patří v každém salesiánském domě mezi priority. V tomto společenství "při-nášejí naši laičtí spolupracovníci samostatný příspěvek své zkušenosti a způsobu živo-ta. Přijímáme jejich nabídku a podporujeme ji". (S 47) Všichni, kdo působí v salesiánském zařízení, společně reprezentují hodnoty charak-teristické pro salesiánský výchovný styl. "Proto je podle dona Boska velmi důležitá jednota společenství vychovatelů. Vychovatelé nemohou výchovný styl dona Boska uskutečnit jednotlivě." Pro rozvoj mladých lidí je důležitá jak příjemná atmosféra, tak také dobrá spolupráce mezi salesiány, zaměstnanci, dobrovolníky a členy salesiánské rodiny. Duch spolupráce, úcty a porozumění je nutný k tomu, aby se u nás cítili dobře jak mladí, tak i naši spolupracovníci. Cíle salesiánské výchovy Držme se maličkostí, ale konejme je s vytrvalost. Nepromarněte čas a budete zachráněni navěky. Udělej, co můžeš, Bůh se postará o ostatní. Don Bosco Stejně jako don Bosco prožíváme situaci mladých a podporujeme je při zvládání jejich života, aby se stali "poctivými občany a dobrými křesťany". Naše práce pro mládež a s mládeží má následující čtyři konkrétní cíle: Integrální výchova a vzdělání Chceme doprovázet mladé lidi, aby se stali samostatnými a zodpověd-nými osobnostmi. Přitom se snažíme je všestranně podporovat a pozvat je, aby objevovali Ježíše Krista a jeho poselství jako orientaci a pomoc pro svou vlastní životní cestu. K salesiánské pedagogice proto neopominutelně patří kulturní, ekologické, sociální a náboženské vzdělávání. Zkušenost se společenstvím a pozvání k solidaritě Uprostřed společenských tendencí k individualistické životní orientaci chceme mladým lidem zprostředkovat a nabídnout alternativu života v solidaritě a ve společenství. Zveme mladé, aby ve hře a sportu, v kulturních i v zážitkově výchovných akcích, na cestách, setkáních a náboženských slavnostech objevovali hodnotu společenství. Chceme jim pomáhat, aby byli schopni žít ve společenství a aby šťastné chvíle svého ži-vota prožívali pro druhé a s druhými. Vytváření schopnosti k spoluutváření společnosti a církve Vzhledem k rostoucímu rozčarování mladých lidí společenskými institu-cemi (a často také církví) je chceme podněcovat, aby se sami aktivně podíle-li na poslání církve. Mladí lidé jsou nejen adresáty našich služeb, nýbrž jsou také sami subjekty, takříkajíc "prvními apoštoly mládeže". Zvláště nám zá-leží na tom, abychom se my jako křesťané společně s nimi zasazovali o "kulturu života" v naší společnosti. Chceme tedy podle našich sil přispět k tomu, aby mladí stále ve větší míře přijímali hodnoty solidarity, práva a míru za své. Přednostní péče o chudou mládež S donem Boskem věnujeme přednostní péči chudé, opuštěné a ohrožené mládeži, neboť ta nejvíce potřebuje lásku a záchranu. Vzhledem k rozmáhající se chudobě, která v naší společnosti zvláště postihuje mladou generaci, chceme pracovat přednostně tam, "kde je chudoba největší" . Spolu se všemi skupinami salesiánské rodiny se stáváme zástupci těchto mladých lidí na okraji společnosti a propůjčujeme jim svůj hlas. Naše vlastní díla je třeba vždy znovu prověřovat, zda jsou přizpůsobena potřebám chudé mládeže. My Salesiáni dona Boska jsme nalezli pro evangelizační činnost vlastní formulaci, která zní: "Evangelizzare educando e educare evagelizzando" "Evangelizujeme tím, že vychováváme a vychováváme tím, že evangelizujeme." Ve smyslu této formulace jde o spojení víry a života, náboženství a výchovy, evangelia a odborné práce. Společně jsme my, členové řeholního společenství, zaměstnanci i dobrovolní spolupracovníci, jakož i všichni, kte-ří jsou spojeni se salesiánským posláním, povoláni být "znamením a nosite-lem Boží lásky k mládeži, zvláště té nejchudší". Salesiánská rodina přitom vnímá sama sebe jako živou součást církve", jejímž "nejvlastnějším poslá-ním" a "nejhlubší podstatou" je evangelizace. Ve spojení se všemi křesťany chceme naplnit svůj specifický přínos k naplnění poslání církve. Salesiánská díla v ČR Salesiánské středisko mládeže Salesiánská střediska mládeže jsou zařízení pro děti a mládež církevní kongregace Salesiánů dona Boska. Pokud jsou přijaty do sítě školských zaří-zení , jsou součástí výchovně vzdělávací soustavy. Jejich činnost je v sou-ladu s vyhláškou MŠMT ČR 432/1992 Sb. a její předmět činnosti se v pod-statných rysech kryje s předmětem činnosti ostatních středisek pro volný čas dětí a mládeže, která je blíže specifikována v metodickém pokynu MŠMT ČR čj. 28 089/98-51. Předmětem činnosti salesiánských středisek mládeže je výchova dětí a mládeže v rámci volnočasových aktivit. Zřizovatelem je Salesiánská provincie Praha. Statutárním zástupcem každého jednotlivého střediska je ředitel, který je jmenován provinciálem. Financování je u středisek zařazených do sítě škol analogické jako u cír-kevních škol (mzdy a neinvestiční výdaje jsou hrazeny z rozpočtu MŠMT), ostatní střediska jsou financována jako jiná účelová zařízení církve (z darů a příležitostných dotací). V naší republice je 9 salesiánských středisek mládeže, která mají charak-ter samostatného díla. Jsou to střediska v Brně-Žabovřeskách, v Brně- Líš-ni, v Českých Budějovicích, v Ostravě, v Pardubicích, v Praze, v Plzni, v Teplicích a ve Zlíně. Z těchto devíti je 5 středisek zařazeno do sítě škol-ských zařízení, tj. Salesiánské středisko mládeže - dům dětí a mládeže v Br-ně-Žabovřeskách, v Českých Budějovicích, v Ostravě, v Plzni a v Teplicích . Personální obsazení středisek je různé. Zpravidla ve středisku mládeže pracují minimálně dva salesiáni a větší množství dobrovolníků z řad mláde-že nebo rodičů. Některá střediska zaměstnávají také "nesalesiány", buď jako vychovatele nebo jako administrativní a technické pracovníky. Mimoto všechna střediska využívají možnosti zaměstnávat mladé muže v rámci ci-vilní služby. Programová náplň je tvořena převážně následující činností: a) tzv. . oratoř: pravidelný prostor pro sportovní a zábavnou činnost pro děti (většinou ve věku do 15 let) za aktivní spoluúčasti vychovatelů; b) zájmové kroužky, převážně rovněž pro děti do 15 let; c) katechetické, formační a spirituálně zaměřené skupiny - jedná se o skupiny různého věku a zaměření, převážně mládež do 20 let, pro tyto skupiny je společné jejich vědomé náboženské zaměření, ať už se jedná o přípravy ke svátostem (katecheze), modlitební skupiny, skupiny zaměřené na duchovní růst, nebo spontánně vzniklé skupiny mladých; d) kluby - forma práce, která chce poskytnou také dospívající mládeži prostor k vzájemnému setkávání a zábavě a případně nabídnout alternativu ke komerčně ladě-ným nabídkám diskoték a rockových klubů a jiných zábavných podniků; e) jednorázové akce otevřené i pro širší veřejnost, jako např. divadelní představení, sportovní a jiné soutěže, přednášky, diskotéky, filmové produkce, koncerty apod.; f) prázdninové a víkendové akce jak pro výše uvedené skupiny, tak i pro další zájemce. Každé z uvedených středisek má pravidelný kontakt s několika sty mla-dých lidí. Vedením střediska je pověřen ředitel. Jeho přímým nadřízeným je zá-stupce provinciála pro střediska mládeže. Po stránce metodické je za středis-ka zodpovědný delegát pro pastoraci mládeže. Salesiánské středisko mládeže Brno-Líšeň Salesiáni přišli do Líšně v r. 1990, kdy převzali duchovní správu zdejší farnosti. V roce 1995 bylo v Líšni zřízeno salesiánské středisko mládeže v provizorní stavbě na sídlišti (Horníkova ul.). Na sousedním pozemku byla v roce 1999 postavena tělocvična, kterou středisko užívá jako víceúčelový sál. Tělocvična je součástí projektu, který počítá s výstavbou nové budovy střediska mládeže a později i kostela. Činnost probíhá ve formě volně přístupného klubového a oratorního pro-středí, prostřednictvím pravidelných zájmových činností (kroužků), řady pří-ležitostných akcí a prázdninových pobytů. Středisko se také věnuje přípravě dobrovolných spolupracovníků, animátorů a vedoucích prázdninových ak-cí. Salesiánské středisko mládeže Brno-Žabovřesky V Brně-Žabovřeskách byla oratoř vybudována v roce 1939. Šlo o provizorní dřevěnou stavbu v Luční ulici, v jejímž středu byl víceúčelový sál. Oratoř navštěvovali chlapci ve věku od osmi let, většinou z Brna a blízkého okolí, kteří zde trávili svůj volný čas v klubovnách, v kroužcích a na hřišti. V roce 1950 tehdejší moc násilně ukončila nadějnou činnost oratoře v Žabovřeskách a salesiány internovala, a některé dokonce uvěznila. Nako-nec stát budovu oratoře v Žabovřeskách zabral. V roce 1965 její část (orato-ře) za záhadných okolností vyhořela. Na větší části pozemku salesiánské oratoře byla postavena silnice a v akci "Z" budova mateřské školy. V roce 1990 byla zbývající část budovy salesiánské oratoře opět uvolně-na pro práci s mládeží. V témže roce se první salesiáni vrátili do prostor pů-vodní oratoře a upravili vnitřní prostory zbytku budovy a část okolí tak, aby oratoř mohla veřejně zahájit svou činnost. Brzy se začalo se stavbou kostela P. Marie Pomocnice křesťanů, který byl vysvěcen r. 1995. Motivem ke stav-bě kostela byl slib salesiánů vězněných v 50. letech. Spolu s kostelem byly vybudovány také prostory pro komunitu salesiánů a pro práci s mládeží. Zde bylo také roku 1995 založeno salesiánské středisko mládeže, které patří od r. 1998 do sítě škol a školských zařízení MŠMT. V současné době se pro po-třeby střediska rekonstruuje budova bývalé mateřské školky. Středisko nabízí zájmové kroužky, příležitostné akce, oratoř a víkendové a prázdninové pobyty. Středisko je určeno přednostně pro školní děti a mlá-dež (6 - 26 let). Pro předškolní děti a jejich rodiče působí ve středisku Klub maminek. Středisko patří mezi největší v republice a má i největší počet laických zaměst-nanců. Salesiánské středisko mládeže České Budějovice Salesiáni působili v Českých Budějovicích neveřejně již od roku 1980. V r. 1990 jim byla svěřena farnost Čtyři Dvory. Od českobudějovického biskupství dostali k dispozici bývalý františkánský kostel sv. Vojtěcha s přilehlou budovou (v době totality mateřská školka). V roce 1991 v něm vzniklo i salesiánské středisko mládeže. Výchovná činnost je zprostředkována programy, které sledují prevenci kriminality, výchovu k rodičovství, vytváření vztahů apod. Kromě oratoře, klubu a zájmových kroužků podporují salesiáni jak práci s dětmi na sídlišti, tak i prázdninové pobyty pro věřící děti z jižních Čech (chaloupky). V rámci činnosti střediska je vyhrazen prostor také pro práci s romskou mládeží. Středisko je od r. 1999 zařazeno v síti škol a školských zařízení. Salesiánské středisko mládeže Ostrava V roce 1934 byl během půl roku zásluhou Štěpána Trochty postaven sa-lesiánský ústav v Ostravě. Brzy zde byla otevřena každodenní oratoř. Již bě-hem prvního roku přicházelo do salesiánského ústavu "Don Bosko" v Ostravě denně okolo tří set chlapců. V ústavě bylo k dispozici fotbalové hřiště, v zimě kluziště, klubovny a herny se stolním tenisem. V ostravské oratoři se rozvinula i kulturní činnost. Byla založena kapela, smyčcový or-chestr, pěvecký sbor a divadelní skupina. V únoru 1942 nacisté zdejší ústav zabrali a salesiánům zůstal pouze kostel sv. Josefa s malou místností a jeviš-těm. Tam pokračovala oratoř během války v omezeném rozsahu. Po válce se začala oratoř rozvíjet opět naplno. Rozvoj oratoře byl násilně přerušen obsa-zením ústavu ozbrojenou mocí v r. 1950. Přesto neustala činnost úplně. Ještě řadu let se scházeli mladí lidé kolem "Boska", jak říkali salesiánskému do-mu, ať už v malé místnosti u kostela nebo v soukromí. Na svoji ilegální činnost v době totality navázali salesiáni hned v roce 1990 tím, že začali znovu s činností oratoře. Oficiálně bylo Salesiánské stře-disko mládeže v Ostravě zřízeno v r. 1995. Od 1. 9. 1996 je středisko zařa-zeno do sítě škol a školských zařízení. Středisko se od začátku řídilo zásadou otevřenosti vůči všem skupinám mládeže. Proto se také činnosti ostravského střediska účastní zejména rom-ská mládež. Vedle oratoře a zájmových kroužků se zde rozvíjí zejména dou-čování školních předmětů a klub pro dívky. K činnosti střediska patří rovněž víkendové a prázdninové výlety a tábory. Středisko je zapojeno do programu Centra včasné intervence při sociálním odboru magistrátu. Salesiánské středisko mládeže Pardubice V Pardubicích se salesiánský chlapecký domov stavěl za druhé světové války. Činnost salesiánů - včetně oratoře - se mohla plně rozvinout jenom v období 1945-1950. V době totality byl salesiánský dům užíván různými institucemi. Posledním uživatelem byla základní a jazyková škola. V té době byla provedena rozsáhlá přístavba. V roce 1991 se salesiáni vrátili do Pardu-bic (mohli však užívat pouze část salesiánského domu) a zahájili činnost s mládeží. Celý dům byl salesiánům navrácen v roce 1996. Salesiánské stře-disko mládeže zde bylo oficiálně zřízeno v r. 1995. Těžištěm činnosti střediska je: a) Oratoř - "otevřené dveře" - třikrát týdně je středisko otevřeno mládeži. Mimo pravidelnou činnost v oblasti sportu (malá kopaná, volejbal, stolní tenis, florbal a nohejbal), v oblasti kultury (videovečery, akademie, herna pro děti, malování), v oblasti religionistiky (pravidelná výuka nábožen-ství) a turistiky (výlety, vodáctví, vysokohorská turistika). Středisko roz-víjí další nepravidelnou činnost (letní tábory a chaloupky pro děti, zimní pobyty v přírodě, sportovní turnaje, duchovní obnovy). b) Animátoři - jedná se o pravidelná setkání animátorů z východních Čech, kteří pracují s mládeží v místě bydliště. Animátorská setkání mají svou specifickou formační linii. Zvláštní skupinkou animátorů jsou ti, kteří se věnují práci s dětmi v dětských domovech. c) Kaple - jedná se o poskytování duchovních služeb pro širokou veřejnost. Salesiánské středisko mládeže Plzeň V Plzni zahájili salesiáni svoji činnost v r. 1990 ve čtvrti Lobzy, kde bylo založeno první salesiánské středisko mládeže. Je to nedaleko místa, kde se už v třicátých letech plánovala výstavba salesiánského ústavu pro mládež. Tyto plány byly přerušeny válkou, a tak salesiáni přišli do Plzně po více než padesáti letech. Na podzim 2001 se otevřely nové prostory střediska, které vznikly rozsáhlou přístavbou k dosavadní budově. Salesiánské středisko je od 1. 9. 1996 zařazeno do sítě škol a školských zařízení. Středisko je volnočasovým zařízením pro děti a mládež ve věku od 10 do 25 let. Nabízí zájmové kroužky, oratoř a klub pro mládež. Středisko organi-zuje víkendové a prázdninové pobyty a pořádá řadu akcí pro širší veřejnost. Ve spolupráci s městem se realizuje projekt krizového centra pro děti a mlá-dež v obtížných životních situacích. Salesiánské středisko mládeže Praha-Kobylisy Do Prahy-Kobylis přišli salesiáni v roce 1936, kdy začali rovněž se stav-bou kaple sv. Terezie a oratoře. Největší zásluhu na tom měl P. Štěpán Trochta. Ten se také stal ředitelem zdejšího salesiánského ústavu a chlapec-kého domova. V pozdějších letech byl celý objekt několikrát rozšiřován až do dnešní podoby. V roce 1950 byl celý salesiánský dům zabrán tehdejší komunistickou mocí a jeho obyvatelé internováni nebo propuštěni domů. Opuštěný objekt ústavu byl přidělen jednotce protiletadlového dělostřelec-tva, kaple sv. Terezie fungovala dál jako farní kostel. Po armádě se do býva-lé oratoře nastěhovala speciální internátní škola. Prostory divadla fungovaly jako scéna bez stálého souboru pod jménem Klicperovo divadlo. Takový stav trval až do roku 1989. Po pádu komunistického režimu se do Kobylis opět vrátili salesiáni a v roce 1990 začala fungovat i oratoř. V roce 1991 by-lo zřízeno Salesiánské středisko mládeže. Základní činností Sa SM v Praze - Kobylisích je otevřená práce s mládeží (klub, oratoř). Mezi další činnosti střediska patří kroužky a sportovní aktivi-ty. K činnosti střediska patří také zajišťování provozu Salesiánského divadla (pronájmy zejména školám a neziskovým organizacím, umělecké soutěže, vlastní programy). Středisko disponuje víceúčelovým hřištěm, skate hřištěm, hokejbalovým hřištěm, hernou, půjčovnou sportovních potřeb, posilovnou a horolezeckou stěnou. Salesiánské středisko mládeže Teplice Po svém návratu do litoměřické diecéze v r. 1968 vyzval litoměřický bis-kup - salesián Štěpán Trochta řadu svých spolubratří, aby mu pomohli ob-novit život farností, které byly díky odsunu sudetských Němců a soustavné ateistické propagandě během 50. a 60. let totálně zdevastované. Tak se do-stali salesiáni také na Teplicko. Vzhledem k předchozí tradici a přítomnosti salesiánů v okolí, přijala v r. 1990 salesiánská provincie odpovědnost za far-nosti ve městě Teplice a v jeho okolí. V listopadu roku 1990 bylo otevřeno Salesiánské středisko mládeže v Teplicích-Šanově v ulici Pod Doubravkou. Technický stav domu byl však nevyhovující. Dům byl prodám a Středisko v roce 1996 uzavřeno. Současné Sa SM na sídlišti Prosetice bylo otevřeno 25.2.1999 v prostorách patřících Městu Teplice. Od 1. 9. 2000 je středisko zařazeno do sítě škol a školských zařízení. Středisko mládeže pracuje zatím v provizorních podmínkách. Vzhledem ke složení obyvatel sídliště Prosetice tvoří značnou část ná-vštěvníků střediska Romové. Proto jsme se rozhodli věnovat v Teplicích práci s Romy zvláštní pozornost. Činnost střediska spočívá vedle pravidelné oratoře ("herna"), kroužků a doučování také v množství menších jednorázových akcí, výletů a prázdninových pobytů. Salesiánské středisko mládeže Zlín Od r. 1968 působili ve Zlíně někteří salesiáni jako kaplani. Jejich záslu-hou se setkalo mnoho mladých lidí s ideály dona Boska a někteří z nich se rozhodli zasvětit svůj život službě mládeži. Proto byla salesiánům po r. 1989 svěřena zlínská farnost, která je největší farností na Moravě. Počátky stře-diska můžeme vidět v činnosti, která se rozvíjela v pronajatých prostorách v centru města (klubovny, dílny). V roce 1998 bylo na sídlišti Jižní svahy otevřeno středisko mládeže v provizorních prostorách. Zřizovatelem střediska je občanské sdružení Sa-lesiánské kluby mládeže. V bezprostřední blízkosti střediska byla v r. 2000 zahájena výstavba areálu, jehož součástí je kostel a středisko mládeže. Až se vyjasní majetkové a právní vztahy olomoucké diecéze a zlínské farnosti vůči komunitě salesiánů, bude také zde zřízeno salesiánské středisko mládeže. Mezi tradiční a populární činnosti střediska patří kromě oratoře, klubu a kroužků také hojně navštěvované nealkoholické diskotéky. Farnosti Jednou ze služeb, které jsou v rámci církve svěřeny salesiánům, je farní pastorace. Salesiánský styl farní pastorace se projevuje v těchto rovinách: - pastorační činnost je propojena s výchovným záměrem, - otevřenost farnosti vůči okolnímu světu, - rodinná atmosféra, - komunita motivuje a "oduševňuje" (animuje) farnost, - zásada spoluzodpovědnosti, - přednostní zaměření na mládež, - zaměření na lidové vrstvy a přednostní péče o chudé, - evangelizační orientace, - propojení s ostatní výchovně pastorační činností v rámci salesiánského díla, - spolupráce s místní církví a s provincií. Součástí salesiánského stylu je citlivost na fakt, že farnost je obklopena okolním světem a je s ním v kontaktu. Tímto světem se může nechat oslo-vovat i obohacovat, hledat v něm znamení doby, vnášet do něj křesťanské hodnoty, a tím mu sloužit. V tomto směru povzbuzujeme iniciativu a odpo-vědnost členů farnosti za místní obec a věci veřejné. Podporujeme také kul-turu a aktivity, skrze níž lze prokazovat křesťanskou službu lidem na území farnosti. Snažíme se vnímat bohatství různých darů, které do farnosti vnášejí její jednotliví členové. Vedení k dialogu, podpora setkávání různých skupin, vy-tvoření prostoru pro vzájemné naslouchání a výměnu názorů, ocenění a otevřenost vůči různým spiritualitám vede k co největšímu využití tohoto potenciálu a minimalizuje nebezpečí různých extrémů. Dostatečná komuni-kace a setkávání posilují pak osobní vztahy, které vytváří ve farnosti rodin-nou atmosféru. Jedním z cílů vedení farnosti je, aby maximum jejích členů pochopilo a přijalo odpovědnost, kterou za svou farnost mají, a našli místo, kde se do ní mohou zapojit. Jako prostředek ke spolupráci a k rozvinutí charismat jednot-livých členů zakládáme ve všech farnostech farní a ekonomické rady v souladu s předpisy místní církve. Usilujeme o to, aby projevy zbožnosti v našich farnostech byly pochopi-telné, prosté, srdečné a radostné, a tak přijatelné jak pro mládež, tak pro lidi hledající nebo pro ty, kteří patří do farnosti, ale do kostela nechodí. Salesiánská farnost je typická tím, že je animována komunitou. Není to jedinec - farář, který ji vtiskuje svou tvář, ale komunita se svou rozmanitostí. Jsou však také farnosti spravované salesiány, kteří jsou z nejrůznějších dů-vodů na tuto službu sami. Farnosti svěřuje řeholním společenstvím místní biskup. Toto pověření máme na deseti místech. Ve skutečnosti spravují naše komunity 15 farností (kromě farností, kam se dojíždí). Další spolubratři, kteří žijí samostatně na farách, obhospodařují dalších asi 30 farností. Komunity salesiánů spravují následující farnosti: Brno-Líšeň, Brno-Žabovřesky, České Budějovice-Čtyři Dvory, Rumburk, Fryšták, Jaroměřice, Moravské Budějovice, Plzeň, Praha-Dolní Počernice, Praha-Kobylisy, Pros-tějov, Sebranice, Litomyšl, Teplice a Zlín. Dům Ignáce Stuchlého Fryšták Dům Ignáce Stuchlého (DIS) je považován za "kolébku salesiánského dí-la" v ČR. V tomto domě zahájilo v r. 1927 pod vedením P. Ignáce Stuchlého svoji činnost první salesiánské dílo. Šlo o chlapeckou střední školu s interná-tem, která připravovala budoucí salesiány. S přerušením v době války exis-tovalo toto dílo až do roku 1950, kdy bylo zrušeno komunistickou vládou. Dům přešel pod správu státu a byl v něm umístěn domov důchodců. V roce 1990 byl vrácen Salesiánské kongregaci, ale až o čtyři roky později byl zcela uvolněn pro její potřeby. Nové dílo pod názvem Dům Ignáce Stuchlého - Sa-lesiánské centrum pastorace mládeže se v něm rozvíjí od 1. září 1996. DIS je pobytovým výchovně vzdělávacím zařízením pro mládež. Patří mezi tzv. . domy setkávání, podobně jako např. exerciční domy, domy spiri-tuality nebo vzdělávací domy. Jde o objekt s ubytovací a stravovací kapaci-tou 60 lůžek, který má zároveň vybavení pro společné programy. Je určen pro krátké pobyty skupin a jednotlivců, kteří se přitom věnují nějaké kon-krétní aktivitě. Větší část akcí je obsahově zajištěna pastoračním týmem DIS. Kapacitu domu nabízíme také dalším institucím ve výchovné a sociální oblasti. Podle možnosti využíváme dům i ke komerčním účelům, ze kterých získává DIS alespoň část finančních prostředků, které na svůj provoz potře-buje. Ve své výchovné práci se DIS zaměřuje na mládež ve věku 15 - 30 let, se zvláštní otevřeností vůči sociálně slabé, okrajové a problémové mládeži. Cílem této práce je pomoci mladým lidem k celkovému osobnímu a duchovnímu rozvoji. Ve výchovné práci je kladen důraz na zážitek, dialog, vztah a na nabídku osobního doprovázení jednotlivcům. DIS nabízí: " výchovné a vzdělávací programy pro mládež od 15 let, " pomoc mladým lidem, kteří prožívají závažné osobní problémy, " orientační dny pro třídy středních škol, " ubytování a stravu pro skupinové a individuální pobyty mládeže, salesi-ánské rodiny a dalších zájemců. Nakladatelství Portál Nakladatelství Portál, s.r.o., bylo založeno v roce 1990. Během 11 let svojí existence se Portál stal uznávaným nakladatelstvím odborné a populárně naučné literatury v oboru pedagogiky, sociologie, psychologie a religionistiky. Programem nakladatelství Portál je pomáhat všem, kdo usilují o moderní výchovu, napomáhající harmonickému vývoji člověka, zajímají se o jeho duchovní a světský život. Za dobu existence nakladatelství, bylo vydáno té-měř 550 titulů: na praxi orientované metodické příručky i náročnější studijní literatura z oblasti pedagogiky, speciální pedagogiky, psychologie i sociolo-gie, podněty pro výchovu v rodině a pro volnočasové aktivity atd. Kromě knih vydává také mládežnický časopis AD, který je součástí čtve-řice periodik nakladatelství, která obsahují výchovu v mateřských školách (Informatorium 3-8), rady a informace ze světa pedagogiky, psychologie i lékařství v časopise pro rodiče a učitele (Děti a my) a trendy moderní psy-chologie (Psychologie dnes / dříve: Propsy). Vyšší sociálně pedagogická a teologická škola JABOK Salesiánská provincie Praha je zřizovatelem vyšší odborné sociálně peda-gogické a teologické školy JABOK. Škola byla založena r. 1992. Založením této školy navázali salesiáni na tradici neveřejného vzdělávání v době totali-ty ve formě kurzů tzv. . malé teologie. Jabok si klade za cíl připravovat vychovatele a pracovníky v sociální ob-lasti, eventuelně v církevní pastoraci, a to přednostně pro práci s postiženou, narušenou nebo ohroženou mládeží. Jabok je katolická škola ekumenicky otevřená pro všechny lidi dobré vůle, kteří přijímají její program, bez ohledu na jejich církevní příslušnost či nepříslušnost. Poskytuje základní odborné vzdělání v oblasti sociální pedagogiky a sociální práce a v oblasti teologie a filozofie. Název Jabok je zkratkou jmen dvou pedagogů: Jan Bosco a Jan Amos Ko-menský. Misie v Bulharsku Roku 1993 určil hlavní představený salesiánů dona Boska don Egidio Vigano za nový cíl salesiánských misií Bulharsko. První dva čeští salesiáni přišli do Bulharska na jaře 1994. V současné době se o toto misijní území starají čtyři čeští salesiáni - misionáři se sídlem v městě Kazanlak (centrální Bulharsko). Spravují zde tři farnosti (Kazanlak, Stará Zagora a Jambol), kde je sloužena východní i západní liturgie. Při farnosti v Kazanlaku funguje oratoř pro děti a mládež. Dále se během roku v rámci oratoře pořádají výle-ty, prázdninové tábory a sportovní turnaje. Také se zde salesiáni snaží o poskytování nebo zprostředkování sociální pomoci pro organizace pracující s mládeží, nemocnice a další sociálně po-třebné. V rámci těchto aktivit se otvírá prostor i pro mladé lidi, kteří mají zájem o dobrovolnou činnost - volontariát v bulharské misii. Požadavky na naše spolupracovníky Umějme snášet nedostatky druhých, poněvadž na světě není dokonalosti. Ta je jenom v ráji. Jestliže toužíte konat své povinnosti dobře, milujte je. Don Bosco Příklad dona Boska nám dává odvahu a zavazuje nás ke spolupráci s laiky. Mnoho křesťanů je také dnes fascinováno osobou a dílem dona Bos-ka a v mnohých žije motivace a ochota nasadit se v duchu dona Boska pro mladé lidi: jako zaměstnanci, jako dobrovolní spolupracovníci dona Boska nebo jako podporovatelé díla. Následující požadavky se týkají všech, kdo jsou se salesiány dona Boska spojeni povoláním nebo dobrovolným zapojením. Vztah k mládeži Don Bosco řekl: "Rád bych vás požádal, abyste se měli navzájem rádi a nikoho nepodceňovali. Berte mezi sebe každého bez výjimky Každého uvítat a být ke každému zdvořilý je povinností dobře vychovaných lidí, což teprve křesťanů." Odbornost Od našich spolupracovníků očekáváme odbornou kompetenci, resp. . ochotu k jejímu získání, odpovídající vlastnímu zadání úkolů, jakož i zájem o politické otázky týkající se mládeže a postoj těch, kteří hájí zájmy mla-dých lidí. Naše zařízení se musejí vyznačovat tím, že jsou v nich mladí lidé co nejlépe vedeni a odborně vzděláváni podle kvalitativních norem uznáva-ných v naší společnosti. Osobnost a víra Kromě odbornosti očekáváme, že naši spolupracovníci jsou osobnostmi s profilem, který odpovídá našemu základnímu křesťanskému přesvědčení. Přejeme si laskavé a láskyplné lidi, kteří své přesvědčení, životní zkušenosti, svou naději a víru, své pochybnosti a starosti vnášejí do činnosti a života v našich zařízeních. Jako organizace, která je spjata s určitým světovým ná-zorem, očekáváme od našich křesťanských spolupracovníků, že budou usi-lovat o život z víry. Od všech spolupracovníků očekáváme, že s námi pone-sou křesťanské zaměření naší práce a že se ztotožní se stanovenými cíli zaří-zení. Partnerská spolupráce Salesiáni si váží účasti laiků na salesiánském poslání, protože jejich za-pojení znamená nejen pomoc, ale také obsahové obohacení salesiánské práce s mládeží. Pro mladé jsou konkrétními příklady toho, jak může vypadat zod-povědné utváření života. Očekáváme od nich, že se budou spolu s námi sta-rat o další dobrý vývoj zařízení. Obsah nejdůležitějších právních norem vztahujících se na salesiánská střediska mládeže Právní normou, na jejímž základě je možná existence salesiánských středisek jakožto školských zařízení, je zákon o školských zařízeních č. 76/1978 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), který je konkretizován vy-hláškou MŠMT č. 432/1992 Sb., o střediscích pro volný čas dětí a mládeže. Tento zákon obsahuje následující pro nás důležité normy: 1. Definice školských zařízení a místo středisek pro volný čas v tomto systému " § 1: Školská zařízení zařazená do sítě škol jsou součástí školské výchovně vzdělávací soustavy (srov. změna 138/95). Školská zařízení zabezpečují "výchovu mimo vyučování, systém dalšího vzdělávání učitelů a ostatních školských pracovníků a odborné služby školám, předškolním zařízením a školským výchovným zařízením". Doslovný text klíčových §17 a §19: " § 17 - Školská výchovná zařízení pro výchovu mimo vyučování (1) Výchova mimo vyučování je součástí péče o výchovu a vzdělání; orga-nizují ji školy a školská výchovná zařízení pro výchovu mimo vyučování. (2) Školskými výchovnými zařízeními pro výchovu mimo vyučování jsou střediska pro volný čas dětí a mládeže, školní družina, školní klub, školní knihovna a domov mládeže. " § 19 - Střediska pro volný čas dětí a mládeže (1) Střediska pro volný čas dětí a mládeže plní funkci výchovně vzdělávací a rekreační. (2) Střediska pro volný čas dětí a mládeže jsou domy dětí a mládeže se ši-rokou zájmovou působností a stanice zájmových činností specializované na konkrétní zájmové oblasti. (3) Středisko pro volný čas dětí a mládeže může poskytovat své služby za úplatu. §19 dále rozvíjí vyhláška MŠMT č. 432/1992 Sb., o střediscích pro volný čas dětí a mládeže, která definuje střediska jako "příspěvkové organizace" (§ 1), které uskutečňují "výchovně vzdělávací, případně rekreační činnost pro děti, mládež, případně jejich rodiče a další dospělé zájemce... v jejich volném čase pravidelnou zájmovou činností, příležitostnou zájmovou čin-ností, individuální prací, soutěžemi a přehlídkami a nabídkou spontánních aktivit, a to během celého roku (§ 2, odst. 1, tyto činnosti jsou dále specifi-kovány v odst. 2-6 a v metodickém pokynu MŠMT ČR čj. 28 089/98-51, písm. A.). Vyhláška stanoví také formu názvu a označení středisek: název střediska se skládá ze slov "dům dětí a mládeže", případně jednoslovného či dvouslovného populárního názvu, a dále úředního názvu sídla v prvním pádě a z názvu okresu v prvním pádě, jestliže sídlem střediska není okresní měs-to. 2. Povinná dokumentace středisek Školská zařízení jsou povinna vést tuto dokumentaci (§ 45 b): a) evidence dětí, která obsahuje "zejména jejich osobní údaje, údaje o přije-tí, o průběhu studia nebo o pobytu v zařízení, ukončení studia nebo poby-tu v zařízení" b) hospodářskou dokumentaci a účetní evidenci a evidenci majetku (podle zák. č. 563/91 Sb. o účetnictví a předpisů na něj navazujících) c) personální dokumentaci, d) jinou dokumentaci stanovenou právními předpisy, pokud není vedena zřizovatelem Uvedené údaje musí školská zařízení předávat ministerstvu "ve formě, ter-mínech a na předepsaném nosiči dat, které stanoví ministerstvo". O církvi jako zřizovateli střediska mluví § 1 vyhlášky č. 452/1991 o zři-zování a činnosti církevních škol a škol náboženských společenství. Zřizovatelem školského zařízení může být jen státem uznaná církev nebo náb. společenství na základě zák. č. 308/91 Sb. o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností. Druhou základní právní normou je zákon č. 564/1990 Sb. ve znění poz-dějších předpisů, o státní správě a samosprávě ve školství, který stanoví pra-vomoc a povinnosti ředitele a vztahy orgánů státní správy, obcí a České školní inspekce vůči středisku. V této právní normě, resp. . ve změně č. 139/95, jsou stanoveny požadavky a postup při zařazení do sítě škol. Pro nás jsou zajímavé následující normy: Práva a povinnosti ředitele (§ 3) Ředitel školského zařízení (tedy i střediska mládeže) " řídí školské zařízení a plní povinnosti vedoucího organizace " jmenuje svého zástupce " odpovídá za plnění učebních plánů a osnov a za odbornou a pedagogickou úroveň " za efektivní využívání svěřených prostředků " odpovídá za vytvoření podmínek pro výkon školní inspekce a kontroluje práci peda-gogických pracovníků a ostatních pracovníků " může podle místních potřeb a podmínek na základě požadavků orgánů, které zřídily školské zařízení, popř. jiného subjektu upravit výchovně vzdělávací proces v rozsahu stanoveném učebními plány. Výčet povinností ředitele je doplněn vyhl. č. 432/1992 Sb., o střediscích pro volný čas dětí a mládeže. Ředitel střediska pro volný čas dětí a mládeže " "po projednání s pracovníky střediska vydává vnitřní rád, který obsahuje pravidla vnitřního režimu, hygienické pokyny a pokyny pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci" (§ 3 odst. 1). " "zřizuje pedagogickou radu jako svůj poradní orgán". Členové ped. rady jsou všichni interní pedagogičtí pracovníci. Další členy jmenuje ředitel z řad externích pedago-gických pracovníků, dobrovolných pedag. spolupracovníků a zástupců rodičů (odst. 2). " na začátku každého školního roku stanoví po dohodě se zřizovatelem úkoly a rámco-vý plán na školní rok (odst. 3). " po dohodě se zřizovatelem stanoví ředitel výši příspěvku na úhradu nákladů, od to-hoto příspěvku může po dohodě se zřizovatelem účastníka zčásti nebo zcela osvobo-dit (§ 4 od.2). " může stanovit maximální výši účastníků akcí (§ 5). 3. Práva a povinnosti ministerstva školství mládeže a tělovýchovy vůči střediskům " "Ministerstvo řídí předškolní zařízení, školy a školská zařízení ve věcech výchovy a vzdělávání." (§ 12, odst. 2), dále "stanovuje normativy jako roční objem neinvestičních výdajů a mzdových prostředků připadajících na dítě nebo žáka v předškolním zařízení, škole nebo školském zařízení" a finanční prostředky rozděluje školským úřadům podle počtu dětí; dále pak stanovuje "formu, termíny a nosiče dat o údajích z dokumentace a evidence škol" " Ministerstvo vykonává svou pravomoc vůči církevním školám ve věcech všeobecně pedagogických. (srov. školský zák. č. 29/1984 Sb., § 57b, odst. 2) 4. Povinnosti školských úřadů vůči střediskům - od 1.1. 2001 přešla střediska pod správu odboru církevních škol MŠMT " "Školský úřad ekonomicky zabezpečuje předškolní zařízení, školy a škol-ská zařízení zřizované církvemi nebo náboženskými společenstvími a za-řazené do sítě škol a školských zařízení; kontroluje efektivní hospodaření s prostředky a provádí s nimi finanční vypořádání." (§ 10, odst. 1) 5. Vztah obce vůči středisku " "Obec uplatňuje své zájmy, zájmy rodičů nebo jiných zákonných zástupců dětí a žáků (dále jen "zákonných zástupců") a pedagogických pracovníků na rozvoji výchovy a vzdělávání vůči předškolním zařízením, školám a školským zařízením v obci." (§ 15 odst. 1) " Obec projednává s ředitelem školského zařízení v obci koncepci rozvoje, rozpočet a materiální podmínky pro činnost, personální a sociální pod-mínky pracovníků, požadavky obce na zkvalitnění péče poskytované škol-ským zařízením a způsob úhrady nákladů zvýšených z tohoto důvodu a zprávy o výsledcích výchovně vzdělávací činnosti školských zařízení. (§ 15 odst. 2.3) " Předškolní zařízení, školy a školská zařízení jsou zastoupeny v komisi pro výchovu a vzdělávání (je-li zřízena) dvěma pětinami zástupců z řad peda-gogických pracovníků. (§ 15 odst. 4) 6. Oprávnění a požadavky České školní inspekce vůči střediskům " Česká školní inspekce kontroluje ve školských zařízeních personální a materiálně technické podmínky vzdělávací činnosti, efektivnost využí-vání hospodářských prostředků přidělených ze státního rozpočtu a dodr-žování obecně závazných předpisů. (§ 18) " ČŠI předkládá návrh na vyřazení školského zařízení ze sítě (tamtéž) " Inspektoři ČŠI "jsou oprávněni vstupovat do zařízení orgánů a organizací, obcí, církví a občanů, v nichž se zabezpečuje výchova a vzdělávání.... a do školských zařízení". (§ 19 odst. 1). " "Pokud školní inspektor zjistí, že nebyly odstraněny nedostatky zjištěné školní inspekcí nebo nebyly vytvořeny podmínky pro výkon inspekční činnosti, může uložit odpovědnému pracovníkovi pořádkovou pokutu až do výše 1 000 Kč, a to i opětovně." (odst. 4, dle novely) " Výsledky zjištění a hodnocení školních inspektorů jsou zaznamenány formou inspekčních zpráv. (odst. 6nn) 7. Hospodářská činnost Školská zařízení mohou vykonávat hospodářskou činnost, pokud není vykonávána na úkor jejich poslání a úkolů. MŠMT ve spolupráci s minister-stvem financí stanoví vyhláškou podmínky vykonávání hospodářské činnosti a užití výnosu z této činnosti. (§ 21) Některá obecná pravidla, která se týkají jak škol, tak i školských zařízení jsou obsažena ve školském zákoně č.29/84 ve znění zákona 258/1996 Sb. Z toho se nás týkají následující normy: Obecně závazné povinnosti škol a jiných výchovně vzdělávacích institucí § 49 " zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnostech, které přímo souvisejí s výcho-vou a vzděláváním a vytváření podmínek pro bezpečnost a ochranu zdraví žáků, včetně kontroly jejich dodržování, " zabezpečení ochrany "před riziky poruch zdravého vývoje, pokud mohou být způso-beny nebo zvětšeny výchovnou a vzdělávací činností", " dodržování předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví a ekologických opatření obcí. Definice pedagogických pracovníků a požadavky na ně § 50: Pedagogickými pracovníky jsou ředitelé, zástupci ředitele a vychovatelé § 51 - Způsobilost a povinnosti pedagogických pracovníků odst. 1: "Pedagogickým pracovníkem může být ten, kdo má odbornou a pedagogickou způsobilost, je občansky bezúhonný a morálně vyspělý." Upřesněno vyhláškou MŠMT č. 139/1997 o podmínkách odborné a pedagogické způ-sobilosti pedagogických pracovníků a o předpokladech kvalifikace výchovných po-radců " minimální vzdělání pedagogického pracovníka je střední škola pedagogického oboru, příp. doplňující pedagogické studium podle vyhl. č. 60/1985 Sb.; u ředitele se poža-duje také pedagogická praxe nebo praxe přímo související s řídící nebo pedagogic-kou, popřípadě výzkumnou činností zaměřenou na školství, do minima patří "vědo-mosti a dovednosti z oblasti psychologie a pedagogiky, včetně didaktiky výuky" (§ 2) " příl. 1 vyhlášky určuje pro vychovatele školského zařízení následující možné kombi-nace požadovaného vzdělání: a) vysokoškolské vzdělání zaměřené na přípravu vychovatelů b) vysokoškolské vzdělání učitelské c) vysokoškolské vzdělání neučitelské doplněné pedagogickým studiem (u oborů, které zahrnují zkoušky z pedagogiky a psychologie, se toto studium nevyžaduje) d) bakalářské studium zaměřené na vychovatelství e) bakalářské studium neučitelské doplněné pedagogickým studiem f) vyšší odborné vzdělání s absolutoriem se zaměřením na vychovatelství g) úplné střední odborné vzdělání se zaměřením na vychovatelství h) úplné střední a úplné střední odborné vzdělání doplněné pedagogickým studiem pro výkon funkce ředitele školského zařízení se vyžaduje délka praxe 4 roky (příl. 2) Kontakty a adresy Salesiáni dona Boska Salesiánská provincie Praha Kobyliské nám. 1, 182 00 Praha 8-Kobylisy tel.: 02/83029111, fax: 02/83029113 e-mail: provinc@sdb.cz www.sdb.cz Brno-Líšeň Dům Nejsvětější Trojice Horníkova 34a, 628 00 Brno tel.: 05/44230542 e-mail: sdblisen@volny.cz Brno-Žabovřesky Dům Panny Marie Pomocnice Foerstrova 2, 616 00 Brno tel.: 05/41213110 e-mail: brnozab@volny.cz České Budějovice-Čtyři Dvory Dům sv. Vojtěcha Emy Destinové 1 370 05 České Budějovice tel.: 038/5341563 e-mail: sdbcb4@telecom.cz České Budějovice-Špitál Dům sv. Františka Saleského Pražská třída 773/93 370 04 České Budějovice tel.: 038/7316462 e-mail: spital@iol.cz Filipov - Rumburk Dům Panny Marie Pomocnice Dobrovského nám. 379/11 408 01 Rumburk tel.: 0413/332413, 334488 e-mail: fara.rumburk@atlas.cz Fryšták Dům Ignáce Stuchlého P. Ignáce Stuchlého 27 763 16 Fryšták tel.: 067/7911065 e-mail: disfryst@volny.cz www.volny.cz/disfryst Jaroměřice - M. Budějovice Dům bl. Michala Ruy Poděbradova 551 675 51 Jaroměřice n. Rok. tel.: 0617/440334 e-mail: p.kosak@worldonline.cz Kazanlak Ul. Pejo Javorov 13 BG-6100 Kazanlak, Bulgaria tel.: 00359-431/62115 e-mail: oazis@mbox.digsys.bg Ostrava Dům sv. Josefa Vítkovická 28, 702 00 Ostrava tel.: 069/6626476 e-mail: osastem@atlas.cz www.sweb.cz/don.bosko/ Pardubice Dům sv. Václava Zborovské nám. 2018 530 02 Pardubice 2 tel.: 040/6335178 e-mail: pesata.pavel@volny.cz Plzeň Dům sv. Martina Revoluční 98 312 07 Plzeň - Lobzy tel.: 019/7266953 e-mail: sdbplzen@sdbplzen.cz Praha-Dolní Počernice Dům sv. Dominika Savia Národních hrdinů 71 190 12 Praha 9 tel.: 02/81932147 e-mail: sdbnov@volny.cz Praha-Kobylisy Dům sv. Terezie od Dítěte Ježíše Kobyliské nám.1, 182 00 Praha 8 tel.: 02/83029111 e-mail: fxblaha@sdb.cz www.sdb.cz Prostějov Dům sv. Josefa Dělníka Filipcovo nám.4, 796 00 Prostějov tel.: 0508/344110 e-mail: sdbpv@volny.cz http://mujweb.cz/www/f.prostejov Sebranice Dům bl. Fillipa Rinaldiho 569 62 Sebranice u Litomyšle č.. 1 tel.: 0463/745104 e-mail: sdbsebranice@atlas.cz Teplice Dům sv. Jana Křtitele Zámecké nám. 71/9 415 01 Teplice 1 tel.: 0417/531041 e-mail: sasm@teplice-city.cz www.teplice-city.cz/spolky/sasm/ Zlín Dům sv. Luigiho Versiglia Sadová 149 760 01 Zlín tel.: 067/7210022 e-mail: farazl@volny.cz Zlín Salesiánský klub mládeže Okružní ulice 5298 760 05 Zlín-Jižní Svahy tel: 067/7243009 e-mail: saleklub@quick.cz Dcery Panny Marie Pomocnice FMA Vizitatorie Panny Marie Neposkvrněné Přemyšlenská 6, 18200, Praha 8 - Kobylisy tel.: 02/86001031 e-mail: fmacel@volny.cz Brno Dům Laury Vicuni Maničky 1 616 00 Brno tel.: 05/41214001 e-mail: manicky@volny.cz Hradec Králové Dům Matky Markéty Denisovo nám. 172 500 04 Hradec Králové tel.:049/5523281 e-mail: fmahk@volny.cz Plzeň Dům Ducha svatého Křimická 73 318 01 Plzeň tel.: 019/7381759 e-mail: fmaplzen@seznam.cz Praha-Karlín Dům Panny Marie Pomocnice Vítkova 12 186 00 Praha 8 tel.: 02/24817351 e-mail: fmakarlin@volny.cz Praha-Kobylisy Dům sv. Josefa Přemyšlenská 6 182 00 Praha 8-Kobylisy tel.: 02/86001031 e-mail: fmakobylisy@volny.cz Ostrava Dům Marie Dominiky Mazzarellové Volgogradská 2 700 30 Ostrava-Zábřeh tel.: 069/6751697 e-mail: ostrava.fma@volny.cz Další složky salesiánské rodiny VDB - Sekulární institut Volontarií Dona Boska Kobyliské nám. 1 182 00 Praha 8-Kobylisy tel: 02/83039213 e-mail: provinc@sdb.cz www.acsczech.cz/vdb/ ACS - Sdružení salesián-ských spolupracovníků Pavel Dvořák Dolnozahradská 2048 767 01 Kroměříž tel: 0634/342432 e-mail:dvorak@agkm.cz www.acsczech.cz Žáci Dona Boska Jan Kopiště Janáčkova 605 743 13 Studénka tel.: 0655/400554 Ostatní Vyšší sociálně pedagogická a teologická škola Jabok Salmovská 8, 120 00 Praha 2 tel.: 02/24919498 e-mail: jabok1@volny.cz www.volny.cz/jabok1/ Portál, s.r.o., nakladatelství Klapkova 2 182 00 Praha 8-Kobylisy tel., fax: 02/83028111 e-mail: naklad@portal.cz www.portal.cz Salesiánské hnutí mládeže Přátelství 266 104 00 Praha 10-Uhříněves tel.: 02/67711124 e-mail: ustredi@shm.cz www.shm.cz Teologická fakulta JU Kněžská 8 370 01 České Budějovice tel.: 038/7773500 www.tf.jcu.cz Telepace Ostrava Kostelní nám. 2 702 00 Ostrava 1 tel.: 069/6112328 e-mail: studio@telepace.cz www.telepace.cz Organizační struktura I. Struktura řeholní společnosti (kongregace) salesiánů Představení jsou přímými nadřízenými salesiánů ve věcech řeholního života a mají prá-vo je ustanovovat k jednotlivým funkcím v rámci kongregace. K důležitým rozhodnu-tím musí mít souhlas své rady. Hlavní představený sídlí v Římě a je volen zástupci sa-lesiánů z celého světa. Ostatní představení jsou jmenováni hlavním představeným. Pro-vinciál sídlí obyčejně v hlavním městě země nebo oblasti. Představený místní salesián-ské komunity je ředitel. Jeho pravomoc se týká komunity, která je mu svěřena. II. Salesiánská provincie Praha - organizační struktura Provinciál, provinciální vikář, ekonom, rádcové a ředitelé komunit jsou jmenováni hlavním představeným. Podobně i ustanovení komunit nebo jejich rušení je v kompetenci hlavního představeného. Provincie je zřizovatelem salesiánských středi-sek mládeže, Domu Ignáce Stuchlého ve Fryštáku, školy JABOK v Praze, mediálního centra v Brně a institutu pro teologickou přípravu salesiánů VTÚSP, který je úzce pro-pojen s Teologickou fakultou JU v Českých Budějovicích. Provincii jakožto zřizovatele zpravidla zastupuje její statutární zástupce - provinciál (příp. jeho zástupce - vikář). V případě středisek mládeže zastupuje provinciála jeho zástupce pro střediska. Jelikož ve všech institucích, které provincie založila, pracují salesiáni, souvisí život salesián-ských komunit velmi úzce s provozem těchto zařízení. Při tvorbě tohoto materiálu bylo čerpáno z: Leitlinien. Arbeit im Geiste Don Boscos. München; Köln : Salesiner Don Boscos 1996. POMIKÁLEK, Jan. Salesiánská středika mládeže v České republice. Diplomová práce. České Budě-jovice : TF JU 2002 Dostupná literatura k získání dalších informací: AUBRY, G. Salesiánský duch. Praha : Sdružení salesiánských spolupracovníků BOSCO, Teresio. Don Bosko. Praha : Portál 1991. BROCARDO, Pietro. Člověk a svätec. Don Bosco ako živá spomienka. Bratislava : Saleziáni Son Bosca 1999 GIUDICIOVÁ, M. P. Marie Domonika Mazzarellová. Praha : Portál 1993. KAPLÁNEK, Michal. Pastorace mládeže. Studijní text pro pracovníky s mládeží. Praha : Salesiánská provincie Praha 1999 KŘÍŽKOVÁ, M. R. Kniha víry, naděje a lásky. 70 let působení salesiánů v Čechách a na Moravě. Praha : Portál 1996. NOVOSAD, Jaroslav. Štěpán Trochta. Svědek "T". Praha : Portál 2001 PÁVKOVÁ, Jiřina (ed.). Pedagogika volného času. Teorie, praxe a perspektivy mimoškolní výchovy a zařízení volného času. Praha : Portál 1999 Průkaz totožnosti Salesiánské rodiny Dona Boska, Praha : Salesiánská provincie Praha 1998 Salesiáni a laici - Společenství a sdílení ducha a poslání Dona Boska. Kapitulní dokument. Praha : Portál 1997 Saleziánská pastorácia mládeže. Základná koncepcia. Bratislava : Don Bosco 1999 Střediska pro volný čas dětí a mládeže. Souhrn metodických textů k vybraným problémům činnosti domů dětí a mládeže a stanic zájmových činností. Praha : MŠMT 1998. SCHIELE, Robert. Don Bosco. Praha : Portál 1999 Volontariát a salesiánské poslání. Brno 1995 Výchova mládeže k víře. 23. všeobecná kapitula salesiánů Dona Boska. Praha : Portál 1992 Výchovně pastorační projekt Salesiánská provincie Praha. Dokument provinciální kapituly 2001. Praha : Salesiánská provincie Praha 2001 Tato literatura spolu s dalšími knihami, které se týkají tématu, je k zapůjčení na Salesiánské provincii Praha - odbor pastorace mládeže. Seminář - Salesiánská provincie Praha - Kobylisy 23.4.2003 ZÁKLADNÍ METODY FUNDRAISINGU Karel Ženíšek Salesiánské středisko mládeže - dům dětí a mládeže, Revoluční 98, 312 07 Plzeň V materiálu použity informace, názory a zkušenosti Olgy Medlíkové, Jany Ledvinové, Hany Vosmíkové, Romana Brambergera, Františka Čálka a Finlay Craiga z kurzu lektorů fundraisingu pořádaného ICN Povzbuzující dvojmotto fundraisera Fundraising není žebrota, ale vznešené umění Peněz je ve světě dost, jen je dostat tam, kam potřebujeme Obsah 1 - Osm zásad fundraisingu - str. 4 - 5 2 - Strategie fundraisingu - str. 6 - 15 3 - Komunikační dovednosti při vyjednávání - str. 16 - 21 4 - Zdroje finančních prostředků, včetně EU - str. 22 - 52 5 - Public relations - str. 53 - 54 6 - Psaní projektů - str. 55 7 - Fundraiser - str. 56 - 57 8 - Různé - str. 58 I - Osm zásad fundraisingu 1). Fundraising není (jen) o penězích, (ale o poslání NNO) Fundraiser musí lidi (dárce) přesvědčit, že je dobré, užitečné a potřebné to, co dělá jeho organizace a zapojit ho do toho. 2). Fundraising a vzdělávání jdou ruku v ruce 3). Fundraising je etickou disciplinou 4). Lidé dávají lidem 5). Fundraising je získávání příznivců a přátel 6). Nedostanete oč nepožádáte 7). Vždycky říkejte pravdu 8). DĚKUJI - nejdůležitější slovo ve fundraisingu Ď. II - Strategie fundraisingu STRATEGIE (Metoda) ZDROJE ZÁZNAMY (Kde jsou peníze) (Udržování kontaktů) Průzkum Poděkování POTŘEBA (Důvod na co sháním peníze) Znát poslání organizace Proč plánovat ? Fundraising se mění. a je nutno jeho strategii a metody stále obnovovat a "jít s dobou". Současná situace a výhled do budoucna . Ve srovnání se západními zeměmi je u nás málo rozvinutý individuální fundraising. Se vstupem do EU se očekává zlepšení. (Vyšší mzdy.) Bude pokles zdrojů ze zahraničí - podpora postkomunistickým zemí našeho typu pomalu končí a přesouvá se na východ.To se bude týkat i zahraničních nadací. Zatím jsou i státní zdroje pro NNO, které se budou také zmenšovat. EU investuje v současné době do čekatelským zemí (infrastruktura), které neumí tyto možnosti často využít, protože nemají připravené projekty. Se vstupem ČR do EU se možnost získání zdrojů z EU zkomplikuje. (Psaní projektů bude ještě náročnější, bude větší konkurence mezi jednotlivými členskými zeměmi, šanci budou mít projekty společné pro více členských zemí.) U zahraničních zdrojů odpadne se vstupem do EU problém s kurzem měny. Model o sedmi krocích - osnova Má smysl pro NNO, která má více zdrojů příjmů, s nimiž zároveň pracuje. 1). Poslání NNO a jeho dopad na fundraising 2). Situační analýza 3). Finanční potřeby 4). Zdroje příjmů 5). Fundraisingové metody 6). Marketingový mix 7). Zdroje a rozpočet 1. POSLÁNÍ Rozmyslete si, co rozumíte posláním své organizace. Z něj vychází náš fundraising. Definujte poslání organizace tak, jak je chápete: Vypište slova a jednotlivé části poslání, o kterých se domníváte, že budou lidi motivovat k poskytnutí prostředků: Vyjmenujte typy projektů, které podle vás slouží k naplnění poslání organizace a na které by bylo možné získávat prostředky: POZOR - Některé "zavedené" organizace uvádějí jako poslání aktivity, na které nemají projekty. 2. SITUAČNÍ ANALÝZA Používáme tři nástroje I. Analýza STEEP Zaobírá se nejdůležitějšími vnějšími faktory, které organizace nemůže ovlivnit, ale které mají vliv na její konkurenci a na všechny organizace podobného zaměření. Společenské Jaký je přístup veřejnosti k NNO ? Neporozumění a neznalost, nedůvěra. Povodně (dobrý zvuk). Demografie (věk dárců, město-venkov) Kulturní a etnické otázky. Jak se vnímá konkrétní město Technické Funguje v Čechách pošta? Internet. Ekonomické Postihnout skutečnou ekonomickou situaci. Která odvětví rostou a která upadají (i v souvislosti se vstupem do EU) Ekologické Jak je důležité ŽP pro NNO. Recyklovaný papír, separovaný odpad. Politické Legislativa o NNO, registrace, daně. Centrální, regionální a místní přístupy k NNO II. Analýza SWOT Hodnotí vnitřní silné a slabé stránky organizace a vnější příležitosti a hrozby. Je to o organizaci z hlediska FN, věc týmu. Silné stránky Slabé stránky Příležitosti Hrozby Po provedené analýze si stanovit priority a s těmi se pak zabývat. Cvičení : Udělejte SWOT analýzu vaší organizace - vyplňte tabulky. III. Zdroje příjmů Zdroje příjmů v průběhu posledních tří let Zdroje Před třemi lety % Před dvěma lety % Vloni % Jednotlivci Podniky Státní správa a samospráva Nadace Příjmy z vlastní činnosti Veřejné sbírky Benefice Jiné Celkem Nemění-li se poměry, je to dobré. Při velkém rozdílu se zamyslet nad příčinou. Při vyhodnocování pozor na nárůst vzhledem k mimořádným příjmům (např. sbírka na povodně - jednorázový nárůst.) 3. FINANČNÍ POTŘEBY Při plánování fundraisingové strategie je potřeba znát účel, ke kterému budou peníze využity. Důležité je vědět i to, kolik bude potřeba a kdy. Účel využití peněz Částka Termín 4. ZDROJE PROSTŘEDKŮ Fundraisingová matice Tuzemské zdroje Soukromé zdroje Veřejné zdroje Firmy Individuální dárci Závěti Členové Státní (vládní) Krajské, městské, obvodní Nadace Zahraniční zdroje Soukromé zdroje Veřejné zdroje Individuální dárci Církev Nadace EU Ambasády OSN Toto si pověsit do kanceláře a dopisovat tam zdroje, o kterých se dozvím, včetně datumu. 5. FUNDRAISINGOVÉ METODY Životní cyklus fundraisingových metod Každá fundraisingová metoda prochází vlastním životním cyklem, který je různě dlouhý a pro každou z nich začíná jindy. Ne všechny mají stejný význam. Souboru fundraisingových metod se říká fundraisingové portfolio. Když jedna metoda upadá, musí se jiná nacházet ve fázi růstu. V zájmu dlouhodobého růstu zisku by se organizace měla snažit zavádění nových metod vhodně načasovat. To je princip, z něhož spravování fundraisingového portfolia vychází. Úspěšnost každé fundraisingové metody začíná od nuly v okamžiku, kdy s ní začínáme - poté dosahuje vrcholu a pak upadá opět k nule. Cyklus prochází čtyřmi fázemi : uvedení, růst, zralost a vyčerpání/úpadek. I.fáze - uvedení. 6 měsíců práce + výdej peněz. První fází je uvedení "nabídky" na trh. (Např. zveřejnění mého projektu v tisku s vloženou složenkou.) To často vyžaduje obrovskou prvotní investici. (Časové zatížení s přípravou článku a finanční náklady na uveřejnění článku v tisku a na výrobu složenek) Zisk je přitom nulový nebo zanedbatelný. II.fáze - růst. 1 měsíc chodí hodně peněz V následující fázi dojde k rychlému růstu. Jedná-li se o nový typ "nabídky", je konkurence jen malá. (Oslovení vhodných potencionálních dárců, jimž je váš projekt blízký a chtějí ho podpořit.) III.fáze - zralost. 6 měsíců stagnace Nabídka nejspíš začne narážet na konkurenci. Je možné, že bude muset být snížena cena, rozšířena reklama a propagace, čímž se zvýší náklady. I když odbyt poroste, může dojít ke snížení zisku. (Bude již dávat jen málo dárců, protože ti, kteří chtěli podpořit můj projekt, již dali a teď chtějí dát třeba na něco jiného.) IV. fáze - nasycení. Úpadek Na trhu se objevuje ještě další konkurence. Musí dojít ke snížení cen, ale klesá i odbyt. Výrobek musí být stažen z trhu. (Musím buď dárce oslovit znovu, jinak, nejlépe s jiným projektem nebo oslovit jinou skupinu potencionálních dárců.) Životní cyklus ve fundraisingu je pro organizaci důležitý ve všech ohledech, protože utváří vědomí neustálé změny. To, co jednou uspělo, velmi pravděpodobně napříště neuspěje. Příjmy + _ Čas Výdaje Bostonská matice Nejlepší způsob, jak se dozvědět o fundraisingu organizace a její finanční stabilitě. Vycházející hvězda Problémové dítě Dojná kráva Mrtvý pes Vycházející hvězdy - zaplatí přibližně sami sebe, takže z nich žádný výnos neplyne. Doporučuje se do vycházejících hvězd výrazně investovat. Dojné krávy - představují výnos. Do dojné krávy investujte právě tolik, kolik je nutné, abyste z ní vytěžili maximální zisk - ne víc. Problémové děti - se ještě výnosnými nestaly, takže prozatím představují ztrátu. Snažte se z problémového dítěte udělat vycházející hvězdu. Mrtví psi - peníze také nepřinášejí a je lépe se jich zbavit Analýza portfolia: - vyvíjí se dostatečný počet druhů správným směrem ? - existuje správný počet problémových dětí ? - existuje odhodlání zbavovat se mrtvých psů ? Sestavte Bostonskou matici pro všechny stávající fundraisingové metody organizace. 6. MARKETINGOVÝ MIX Někdy se říká, že fundraising je vlastně marketing - získat potřebné prostředky znamená obrátit se na správné lidi, se správným fundraisingovým produktem, za správnou cenu, na správném místě, ve správnou chvíli, se správnou nabídkou. Zmíněné složky dohromady tvoří tzv. . marketingový mix. 7. ZDROJE Cvičení : Vyberte si jeden z projektů, pro který je potřeba sehnat prostředky a rozhodněte se, kterou fundraisingovou metodu by bylo nejvhodnější použít. Vypište rozličné zdroje, kterých bude potřeba k dosažení příjmů v daném termínu. Projekt vyžadující prostředky Částka Termín Fundraisingová metoda Zdroje potřebné k realizaci projektu Lidské zdroje Technické zdroje Finanční zdroje MOTIVUJTE NEBO SE BĚŽTE ZAHRABAT Fundraising je o jediné věci - o motivaci ! O motivování lidí, aby se přidali k našemu snažení. O motivování dárců, aby opakovaně dávali. O motivování zaměstnanců, aby odváděli práci, která předčí očekávání. O motivování lidí, kteří žádají, aby žádali ve velkém. Definice: "Motivace je proces, který povzbuzuje a řídí lidské konání." Motivace a vy Vypište tři okolnosti, které vás přiměli pracovat tvrdě a s nadšením a tři okolnosti, které vás odradily, takže jste pracovali s menším nasazením a neochotně. Motivující okolnosti Demotivující okolnosti 1. 1. 2. 2. 3. 3. Maslowova teorie a vy Hierarchie potřeb od nejnižších výše: 1). Fyziologická -CHCI ŽÍT (při ohrožení života chci jíst a pít) 2). Pocit bezpečí -CHCI PŘEŽÍT DO ZÍTRA 3). Sociální -CHCI, ABY MĚ MĚLI RÁDI 4). Egoistický -CHCI BÝT DŮLEŽITÝ 5). Osobní rozvoj -CHCI PŘISPĚT K NĚČEMU SMYSLUPLNÉMU (Seberealizační) Mc Gregorova teorie X a teorie Y a vaše řízení X - Manažeři jsou přesvědčeni že zaměstnanci: - nenávidí práci - nemají rádi odpovědnost, nemají nápady - mají minimální ambice - pracují jen pro peníze - potřebují naprostou kontrolu - jsou líní a nedá se jim věřit Podle X se řídí většina státních institucí, kde pracují lidé celý život.) Y - Manažeři věří, že zaměstnanci: - pracují s chutí - chtějí přispět k dobrému chodu organizace - ochotně přijímají zodpovědnost - mohou rozhodovat sami za sebe - jsou schopni řešit problémy - jsou schopni si stanovit dlouhodobé plány a dosáhnout jich Mc Gregor říká, že člověk může být spokojen ať pracuje v organizaci podle X nebo Y, ale nesnesitelné je, když vedení organizace říká, že pracuje podle Y, ale dělá to podle X. Metoda Y stojí na osobní zodpovědnosti. III - Komunikační dovednosti - téma vyjednávání 1 - Obecně Při jednání s donátorem - je "usedlé" oblečení méně zapamatovatelné. Doplnit pestře. Je výhodné jít ve dvou. (Jeden racionální - čísla, fakta, druhý emoční - můj syn chodí s vaší dcerou na stejnou školu. Kolik má převažovat, musím vycítit.) Víc než tři je nátlak. Při přípravě informací pro donátora je nutno jasně zformulovat cíl. (Pozor - například cíl je podpořit práci s handicapovanými dětmi, získání peněz nebo jiné pomoci či podpory je prostředek.) Rituály jsou velmi důležité. Káva, zapálená svíčka na stole, způsob telefonování či přijímání vyprovození návštěv při odchodu. Ukazuje to na kulturu "firmy" i jednotlivce. Úředníkům je vhodné trochu "podmáznout", dát najevo, že on je ten, kdo mi pomůže, kdo to má těžké. Neusnadnit mu ale odmítnutí. (Např.: Když ten projekt doplním, mohu přijít za týden ?) U primátora, či politika jsem ale partnerem. Nemohu umět všechno. Je třeba si vybrat "jednu oblast" a tu vyprecizovat. 2- Neverbální složka komunikace Oční kontakt - ve skupině udržovat kontakt se všemi. Nesmí se u jednotlivce přetáhnout, mohlo by to být chápáno jako výzva k boji. Držení hlavy a těla - rovné - neohýbat záda! Mírný náklon hlavy do strany bývá hodnocen jako projev zájmu. Chůze - vyvážená, rytmická a dynamická přispívá k pozitivnímu dojmu. Mimika obličeje - rychle upoutává pozornost. Zejména partie očí a úst. Musí být v jednotě. Gestika - velký prostor - velká gesta, malý prostor - malá gesta. Nejsem-li si jist, že situaci gestikulačně zvládnu, vezmu si do ruky kus papíru, tužku. Osobní prostor (bublina) - "nedotýkej se mých kruhů!" platí u každého z nás. Špatně odhadnutá vzdálenost při komunikaci bývá problémem pro dorozumění. Posun z oblasti "jednání" do oblasti "intimity" je chyba. Dělá-li to někdo mně, vsunu mezi nás předmět. Nebo se omluvím, že jsem nastydlý a nechci nakazit. Paralingvistika - výška (vítaný je hlubší), tón hlasu, síla hlasu (slyšitelnost - ne řev), rytmus, libozvučnost, rychlost řeči, chyby v řeči, výslovnost, frázování, věcnost rozhovoru (nekecat). Doteky (haptika) - podání ruky (pevné, teplé, stisk přiměřený), vhodnost doteků. Image - poplatno aktuálnímu stavu, nezanedbávat ho. Úroveň detailů a doplňků. Vypadat "dobře". Oblečení nemusí být drahé, ale čisté a ladící. Vůně - silně působí a vytváří paměťovou stopu. Působí na podprahové vnímání. I vůně mého prostředí je důležitá. Např. aroma lampa. Prostředí - vytváří rámec naší osobnosti a má značný vliv na naši psychiku i náladu. 3- Citová složka v komunikaci Jestliže se moje prožívání situace dotkne jednoho ze základních lidských pocitů, může dojít k afektu a možnosti vzniku bloků. Je nutno preventivně hledat, co je u mne spouštěčem afektu. (Při jednání s donátorem se pokusit - předem - zjistit co je to u něj a vyhnout se tomu.) Strach, Smutek, Vztek, Radost, Láska, Zahanbení Intenzitu prožívání výrazně zesiluje, jestliže se vnímám jako oběť okolností, s nimiž nemohu nic dělat. Pachatel - jsem aktivní činitel Oběť - jsem aktivní činitel Bezmoc - založí se v mozku blok. Co mne víc vadí ? Problém - co dál, co vadí, z jakých důvodů chci víc peněz, . (Věcné) Spor - personifikace problému. (Osobní) Strategie reakcí na problém . a). Útok - přírodní reakce b). Ústup - " c). Únik - " d). Změna stereotypu - dá se to naučit. (Např.: "Také máte příbuzné v Přelouči ?) 4a - Začátek kontaktu V prvních milisekundách setkání s novým faktem (člověk, zvíře, věc) podvědomě chápeme, oč jde a také se rozhodujeme, jestli se nám vjem líbí nebo nelíbí. Haló efekt : sympatie - nesympatie - antipatie spolupráce - nezájem - nepřátelství Skutečnost, realita, fakta na to mají vliv 1/3 Pocity, dojmy, instinkty na to mají vliv 2/3 4b - Průběh kontaktu Obecný návod komunikace s problémovým člověkem : - posaďte ho - oslovujte jménem (na začátku, na konci, pro získání efektu, když už se víc známe - vytváří se tím paměťová stopa. - nechte druhého mluvit - nepřerušujte (možno když se nadechuje, po dokončení myšlenky či celku, opakuje-li se) - aktivně naslouchejte a projevujte zájem ("psí hlava") - nenechte eskalovat agresi - zlomit ( pausou, pitím, prohlídkou dílny, příchodem druhého) - zachovejte odstup - neřešte hned - pomoc druhé osoby - mít krytá záda - u financí stanovovat rozmezí (tam, kde není nutno určit pevnou částku). 5 - Vyjednávání Motto : Vyjednávání je každodenní činnost, které se většina lidí učí náhodou při řešení situací, jak je život přinese. Desatero vlastností a schopností dobrého vyjednavače : 1. schopnost se dobře připravit a plánovat 2. jasná identifikace cíle 3. obsahová znalost (odborná erudice) 4. rychlé a přesné myšlení 5. umění naslouchat druhému 6. dobré vyjadřovací schopnosti 7. sociální vnímavost 8. schopnost odhadu (úsudek, odhad partnera, posun ve vyjednávání) 9. trpělivost 10. charisma (rozhodnost, přesvědčivost, důvěryhodnost, integrita) Strategie - plán celé akce: - cíl (týká se i tel. hovoru) - základní čára (odkud začínám) - styl jednání (tlakový, kooperativní, virtuální) - čas (na kdy je vhodné se objednat - u nás odpoledne a večer) - trvání (mít rezervy) - tempo (možno měnit) - místo (u něj, u mne, neutrální) - postup jednání (mít itinetář) - návrh dohody (mít připraven v hlavě i na papíře) - eventuální ústupky (zaplatíme hotově, uděláme vám reklamu) - argumentace (co je silný argument a kde ho uplatním) Taktika - plán k rozvíjení strategie - kroky - kooperace (volba slov, neverbální komunikace) - nátlak (slova, chování) - překvapení (kde a jak uplatnit) - blufování (v čem a kdy) - konkurence (zmíním se o ní? U pojišťoven se doporučuje ne) - dokumentace a materiály (manuál a foto) - třetí strana (oba známe pana XY) - vytvoření dojmu (oblečení, vtip) - co vynechat (to, co by mi uškodilo) - rituály (zapojit - viz výše) - humor a emoce (vylehčení situace) Příprava na vyjednávání Modelová situace: Jdu za ředitelem a chci od něj 5.000,- Kč na vybavení keramického kroužku pro postižené děti. To je cíl vyjednávání. Je třeba si stanovit základní čáru. Ta by měla být vždy nad současným stavem. Dále nejzazší mez, kam až mohu ustoupit. (Např.:Dám vám 2.000,-). Být připraven na přijetí alternativ. (Např.: Peníze vám nedám, ale dám vám dlaždice na podlahu a obklad keramické dílny). Pozor - některé alternativy mohou být výhodnější, než původní cíl ! (Např.: U donátora mi nenabídne peníze, ale materiál, práci jeho firmy, atp.) 6 - Studie "druhé" strany - jaké jsou její zájmy ? - jaké jsou její cíle ? - jaká je její základní čára ? - jaká je jednající osoba a její postavení Osobní profil vyjednávače "druhé" strany a). Jak dlouho pracuje ve firmě XY a jak dlouho na této pozici ? b). Vzdělání ? c). Výše příjmu (alespoň odhadem) ? d). Profesionální pověst ? e). Kde bydlí (a v jakém prostředí) ? f). Věk, rodinný stav a rodinné zázemí ? g). Zvyky, koníčky, preference (jídlo, oblečení, dovolená, auta,..) ? h). Co jej hodně motivuje ? (Peníze, pověst, ženy - muži, sláva,??) i). Osobnostní charakteristika a vztah k okolí, j). Jaký je jednatel (úspěšnost, osobní tempo, typologický odhad,.) ? 7 - Všeobecný průběh jednání 1. Orientační fáze - představení, výměna informací o osobách a firmách, neutrální témata, event. vtipy - první dojmy - neformální získávání a ověřování informací - diskuze o programu a pravidlech - určení pravomocí jednajících stran 2. Zaujetí stanoviska - zaujetí stanoviska a debata o tématu - v této fázi důraz na protichůdné zájmy 3. Hledání řešení - hledání cesty k dohodě, manévrování, kličkování - dochází ke ztrátám, dokonce plýtvání časem. Zde důraz na společné zájmy 4. Krize - uváznutí na mrtvém bodě a urovnání - krize je nedílnou součástí jednání - prožití a přerovnání krize vytváří pocit sounáležitosti - nedůvěřujte jednáním bez problémů 5. Ukončení jednání - návrh a prodiskutování smlouvy - často vyjde najevo potřeba úpravy - někdy je zapotřebí nového jednání. Jaká by měla být dobrá dohoda : - jasná - konstruktivní - pamatuje na zájmy obou stran, krátkodobé i dlouhodobé - obě strany jsou se smlouvou víceméně spokojeny - počítá s neočekávanými problémy a poskytuje východisko pro jejich řešení 8 - Kdy nevyjednávat ? - druhá strana má značnou převahu a vypadá to, že jí chce použít proti vám - vaše vlastní možnosti jsou lepší než ty, které navrhuje druhá strana - není vhodný čas - nemáte znalosti a zkušenosti v oblasti, které se vyjednávání týká - vyjednávání by oslabilo vaši pozici, prestiž nebo postavení 9 - Argumentace a přesvědčování Argumentace v obtížné situaci Metoda kladení otázek - ptejte se na detaily - získáte čas a možná důležitou podrobnost pro další postup Ignorovat argument a pokračovat - jako bych neslyšel, co druhá strana řekla Poslouchat a parafrázovat - ujistím se, že jsem opravdu pochopil, shrnu a nechám si čas na rozmyšlenou, než odpovím - lepší je pokusit se o odpověď než mlčet Nalézt motiv - vyhnout se kritice stanoviska, hledat motiv, soustředit se na zdůvodňování "Proč?" "Proč ne?" - POZOR ! "V žádném případě", "O tom se s vámi nehodlám v žádném případě bavit.." není argumentace, ale zásadní prohlášení - když se zeptám "Proč?", je na druhé straně, aby dokázala pravdivost svého stanoviska. Zásady správného přesvědčování - aktivní naslouchání a projevování zájmu - pečlivé pozorování (zejména mimoslovní stránka) - vhodné přerušení (způsob, načasování) - práce s časem - budování důvěryhodnosti, pozitivní image - odkazy na renomované zdroje (nepřehnat !) - užití názornosti, čísel, statistik - ověřené a opět nepřehnat 10- Odhad partnera Konvexní typ - viz Menšík. Člověk změny, aktivity, vývoj, změna. Mluvit slovy, která mají náboj činnosti. Nemají rádi vymlčování. Konkávní typ - viz Kocáb. Hranice, bezpečí, zajištění, klid. Netlačit na ně rychlostí. Neutrální typ - Nemluvit na ně v extrémních slovech. Horní konvex, - Chrusčov, Nixon. Rychle myslí, pomaleji mluví dolní konkáv - 11- Písemná komunikace Doporučení, která byste při psaní firemních dopisů měli zachovávat : - řádkování 1, odstavce oddělit dvojitým řádkováním - pravý okraj - 1,5 cm - v adrese nepodtrhovat místo určení, PSČ předsazené jen na velké obálce a na obálkách bez orientačních značek - věc - bez dvojtečky, heslovitě obsah dopisu, podtrhnout jen heslo - oslovení lze vynechat, zdvořilejší je psát - pod oslovením 5 volných úhozů, pak teprve začít odstavec - pod razítko strojem vypsané jméno, vlastnoruční podpis, pod vytečkovanou řádkou pro jméno strojem vypsat bližší určení odesilatele (ředitel společnosti apod.) - Doporučení pro psaní osobního dopisu (k jubileu, příloha pozvánky, atp.) - kvalitnější papír, nejlépe ruční - nahoře předtištěno konkrétní jméno odesílatele s funkcí nebo jen firma, jméno se strojem dopíše - řádkování 1,5 - 2 - okraje 3 cm z obou stran - vždy píšeme oslovení, bez věci - text členíme na odstavce, nechat pět volných úhozů - podpis pouze vlastnoruční, razítko - adresu píšeme do levého dolního rohu papíru, řádkování 1, vždy se zdvořilostním oslovením a celým jménem, vč. titulu, PSČ se vynechává - dopis patří do obálky s tmavým vnitřkem 12 - Doporučení ke gramatice a stylistice 1. psaní adresy za vědecké hodnosti psané za jménem oddělujeme od jména čárkou 2. VŠ tituly píšeme s tečkou, ing., dr. - malé i velké 3. právní forma organizace malé písmeno (a.s., s.r.o.) 4. p. Tomášek, pí Havlová, sl. Koutná 5. v.r. za jménem bez oddělovací čárky ! 6. S pozdravem - bez čárky 7. razítko kulaté doprostřed, vlevo se píše významnější osoba, vpravo méně významná 8. parafuje se v levém dolním rohu 9. oslovení oddělujeme čárkou 10. vsuvky (prosím, tuším apod.) - mohu oddělit čárkou i nemusím - dualismus 11. stránka - str. i s., novější je s. 12. pozdrav "Na shledanou" vždy odděleně 13. koncovka - "ama" (rukama, nohama) - jde-li o lidské nebo zvířecí tělo koncovka - "ami" (pod nohami stolu) - jde-li o věci 14. několikaslovné pojmenování - vždy obě písmena velká př. Zahradní Město, ulice Na Strži apod. 15. Vánoce, Velikonoce, Dušičky, státní svátky se píšou s velkým písmenem, letnice, advent s malým 16. názvy hnutí se píšou s malým písmenem (pražané, táborité, adventisté) 17. označení obyvatel se píšou s velkým písmenem (Pražané, Seveřané, Jihočeši) 18. pokud zkratka končí samohláskou, píše se bez tečky - pí, fy, fa při psaní datumu v dopise neoddělujeme místo a čas čárkou! (př. V Praze dne 14.1.2002) IV - Zdroje finančních prostředků 1 - Individuální dárcovství 2 - Firemní fundraising 3 - Nadace - granty (české i zahraniční, NIF) 4 - "Vláda" - granty 5 - Programy EU 6 - Benefice 7 - Veřejné sbírky 8 - Náboženské organizace 9 - Programy zahraničních zastupitelstev 10 - Samofinancování Databáze finančních zdrojů pro NNO www.neziskovky.cz/finance (Aktuální informace o grantech českých a zahraničních nadací, krajských úřadů a ministerstev, nadačních fondů, institucí EU, zahraničních zastupitelstev. Obsahuje přes 300 grantových programů. ) vyhledávání dle : - oblasti působnosti NO - cílové skupiny projektu - místa působnosti - fulltextem Další přehledy grantových programů http://granty.ecn.cz některé internetové stránky krajských úřadů další oborové databáze Grantový kalendář ICN Na www.neziskovky.cz/finance. Přehled uzávěrek grantových a výběrových řízení. IV - 1 - Individuální dárcovství Aneb několik dobrých důvodů, proč to přece jen zkusit. Pět nejběžnějších reakcí, kterých se dočkáme, zmíníme-li se o individuálním fundraisingu - všichni to už zkoušeli a nikomu se to nevyplatilo. - je to samožer na peníze (poštovné, papír, složenky, atp.) - zabere to tolik času a kdo to má dělat? Není pak čas na programy! - je to drahé a dlouho to trvá. - u nás obyčejní lidé nechtějí dávat. Proč se tedy individuálním fundraisingem zabývat ? - pomůže nám zaplatit platy a režii (něco, na co se nám špatně shánějí peníze od státu a nadací). - přinese nám prostředky na rozvoj programů. - přinese nám prostředky na investice (investiční prostředky také nejsou zrovna oblíbená položka u nadací). - může posloužit jako nárazový polštář v případě krize (např. minulý rok jsme dostali dost peněz, protože byla v módě prevence proti drogám, letos je to romská problematika a my jsme dostali výrazně méně.) - poslouží nám jako indikátor naší potřebnosti (jsme v přímém kontaktu s veřejností). - dá nám pocit morální podpory (mnohem lépe se nám bude prosazovat jakákoliv změna, máme-li za sebou určité množství sympatizujících lidí). - přes individuální fundraising může vést cesta k ostatním zdrojům. Etika v individuálním fundraisingu Potencionální zdroje je nutno si označit na: - doporučené - přijatelné - zakázané (Negativní přístup při snaze získat peníze ze závěti.) Organizace, které se do IF pustí, musí mít : - myšlenku - program (poslání) - propagační materiály - počítač - vstupní kapitál - fundraisera - účetní - telefon - lidi (na práci) - velké srdce - systém Důvody, proč se lidé stávají dárci - protože je někdo požádal . - koho? - o co? - jak? - kdy? Žádat jasně - umožnit snadnou reakci. Individuální dárcovství je především otázkou srdce, je založeno na emocích. Neočekává protislužby. Je to především vnitřní potřeba podpořit dobrou věc. Velmi záleží na tom kdo a jak žádá. Dárci - známí - neznámí Dary 1. v hotovosti (kasička na náměstí, záleží na podané inf. a osobě, 20-50 Kč) 2. složenkou (500 - 1000) 3. bankovním převodem (500 - 1000) 4. trvalý příkaz Co musíme vědět Jaké dárce chceme oslovit, jaké dary chceme. Jen tak správně odhadneme : KOHO O CO JAK KDY POŽÁDAT Pořadí" darů - pyramida závěť velmi individuální a delikátní péče velké dary zvláštní a velmi individuální péče pravidelné dary inkasní příkazy, trvalé příkazy opakované dary adresné žádosti o dary první dary žádosti o dar sympatizující veřejnost veřejnost Koho požádáme - zdroj jmen - adresy z petic a anket - adresy ze sbírkových akcí a infostánků - adresy lidí, kteří si objednávají zboží - veřejné zdroje - pronajaté nebo odkoupené databáze Jakým způsobem požádat ? - osobní vyjednávání - telemarketing - direct mail (dopisy) - veřejná sbírka (pozor zákon) - benefiční akce - dražba - mediální kampaň - členství - prodej vlastních výrobků nebo služeb - klubové výhody - rauty - tombola - dobrovolné vstupné Získáním dárce teprve vše začíná. Pokud své dárce známe, tak víme : - co je trápí - co je zajímá - co je motivuje - co jim pomáhá rozhodnout se - proč nakonec darují - jak darují - a co jsou vůbec zač Když své dárce známe, tak jim lépe porozumíme. - lépe je oslovíme - nebudeme jim říkat věci, které je nezajímají - nebudeme po nich chtít nesprávné věci nebo správné věci v nesprávném čase - máme aktuální databázi (změny adres, telefonů) Noví dárci - nový zdroj peněz - entusiasmus (nadšení) - nové nápady - udržování rovnováhy - je těžké je získat - musí k nám teprve přilnout Stávající dárci - loajalita, snáze dostaneme dar - pravidelné dary - vyšší dary - vedlejší benefity - únava - životní změny - limitovaný zdroj - udržovat kontakt Pravidla a intervaly žádostí 1). Žádost o nový dar. 2). I. žádost o zvláštní dar odeslaná ve stejném roce. 3). II. žádost o zvláštní dar odeslaná ve stejném roce. 4). Žádost o opakovaný dar po roce prvního daru. 5). 20% platí trvalým příkazem. Nežádat příliš často a příliš mnoho. Často a mnoho: vkládáme moc času a peněz působí to chtivě nemohou-li dát tolik, nedají nic PR organizace skrze dárce Dárci jsou šiřitelé "naší slávy " Mluví o organizaci = dodat odvahu = podpořit je = vytvořit podmínky = časopis či VZ předat dál = povězte o naší práci přátelům Péče o dárce - poznávat - informovat - motivovat - žádat - je naše tvář vždy vlídná ? - kdo s dárci komunikuje (jeden). Kolegové z programů = pohroma. Systém komunikace - poděkování + informace do 14 dnů - potvrzení o daru nad 1.000 ihned, ostatní po roce - neposílat žádosti o dar těm, kteří platí trvalým příkazem - vratka při prvním oslovení pro pokračování dárcovství (z účtu na účet) Cvičení : Napiš dopis individuálnímu dárci se žádostí o peníze na podporu vaší činnosti. IV- 2 - Firemní fundraising Aneb jak přesvědčit ředitele. Možné motivy sponzorů - ředitelů, donátorů - reklama, publicita, image - nové zakázky, prodej, noví klienti - daňové úlevy - uspokojení ředitele, prestiž být ve správní radě, koníček, má s problémem zkušenost - mají volné finance a chtějí zkusit něco nového, je to módní - nemají čas, ale činnost rádi podpoří - osobní známost - strach, víra, láska, špatné svědomí, náboženské přesvědčení - vliv prostředí, patriotismus, tradice, filantropie - zapůjčení prostor pro firmu, lepší morálka zaměstnanců, nové mozky, poskytnutí školitelů, požitky pro děti zaměstnanců, účast na naší akci Možné negativní nemotivující postoje - nemají důvěru, mají špatnou zkušenost, nejsou dobře o našem projektu informováni - jsou lakomí, nemají peníze, nechtějí, dávají jinam - nemají strategii dárcovství, chtějí podpořit něco hmatatelnějšího a konkrétnějšího Co můžeme nabídnout ? - dobrý pocit z pomoci dobrému projektu - reklamu (zlepšení image) firmy. POZOR! - viz možné motivy Příprava na telefonické kontaktování potencionálního sponzora (dárce) Položte si předem otázku a ujasněte si : - Co je cílem telefonátu? - S kým budu chtít hovořit? - Co řeknu (o co požádám), když s danou osobou budu telefonicky spojen? - Co udělám, když daná osoba nebude přítomna? Postup při telefonickém hovoru - Žádejte osobu, která má rozhodovací pravomoci. (Pošlu jí dopis.) - Ujistěte se, že mluvíte s žádanou osobou. - Představte sebe a svoji organizaci stručně a výstižně. (Jméno, oblast, činnost.) - Sdělte svoje přání a požádejte o schůzku. Vždy myslete na WIN-WIN strategii, tj. nabízíte oboustranně zajímavou spolupráci. (Pokuste se zjistit, na co slyší, co chce podporovat, co je jeho potřeba.) - Při nejistotě nebo váhání volaného se neostýchejte svoji nabídku, či argument zopakovat. - Odpovídejte stručně a k věci. Neprezentujte po telefonu. Cílem je dohodnout schůzku! Spolupráce = musím mít jasno, co získám já a co získá on. NE, když vyhraju já, vy přijdete o prachy, když vyhrajete vy, tak mne vyhodíte. Setkání se sponzorem (donátorem). 1). Při náhlém setkání s dárcem ve výtahu je nutno umět během 1 minuty představit sebe i organizaci. Nutno "otevřít" budoucí "sponzorský" vztah. Chytnout příležitost za pačesy. - Jaká společenská potřeba stojí ve středu našeho zájmu? - Jakým programem na tuto potřebu reagujeme? - Jaké důvody by měli vést dárce, aby nám věnoval peníze? - Jakou výhodu dárcům přinese, podpoří-li naši organizaci? 2). Při vyjednávání u sponzora je vhodné : - Být zdravě asertivní. Ani agresivní, ani pasivní. Nenechat se manipulovat. Říci svůj názor a v klidu vyslechnout jiný. - Znát svoji BATNU. Tj. další pro mne dobrá možnost, kromě té, která nevyšla. - Být při vyjednávání kooperativní. WIN-WIN vyjednávání. - Vnímat akceptační signály. Přizpůsobit se povaze donátora. 3). Při návštěvě u sponzora je správné : - předložit svou navštívenku, případně inf. leták vaší organizace - krátce zopakovat poslání vaší organizace a vaší žádost - učinit dotaz na činnost či pověst firmy - učinit dotaz na zkušenost ve spolupráci s NNO - pokládat se a stavět do role partnerů (ne žebráků) - otočit roli - nabídnout jako první - "chceme, abyste byli s námi spokojeni" - zjistit "co chtějí". Nevytušíme-li, zeptáme se: Chceme vám také něco nabídnout, jistě jste měl představy co by vás potěšilo, např.: cedulka, reklama, medializace, nabídka pro děti vašich zaměstnanců, informovanost o vaší práci, pocit mecenášství, polechtání svědomí.. 4). Reakce na námitky sponzora nemáme teď peníze - kdy bude lepší situace, můžete pomoci i jinak nemám čas se tím zabývat - kdy nebo kdo jiný to by měla podporovat státní správa - podporují, ale málo nebudu z toho finančně nic mít - snížíte základ pro daň vaše práce stejně nemá smysl - předložit dílčí výsledky (běh na dlouhou trať) váš projekt není reálný - přijďte se podívat podporujeme někoho jiného - jste s ním spokojeni to já nemohu rozhodnout - můžete mou žádost podpořit nebo předat Při jednání se sponzorem je nutno reagovat vnímavě, bystře a rychle ! Cvičení : Jedete v hotelu ve výtahu do sedmého patra s ředitelem místní fabriky. Během té doby se s ním seznamte, objasněte mu poslání vaší organizace a nabídněte mu spolupráci. IV - 3 - Nadace Současné nadace NROS, Civilia - investice, VIA, atd. Využívat grantový kalendář ICN a internet. Získávání peněz z nadací Základem je dobře napsat projekt a vyplnit formulář. . Viz "Psaní projektů." Nakládání ze získanými prostředky Je třeba být připraven na to, že většina nadací žádá průběžné a závěrečné zprávy o průběhu projektu a pečlivé vyúčtování finančních prostředků. Výhled do budoucna Bude to stále obtížnější. Napsat projekt bude náročnější a konkurence vzhledem k dostupnosti informačních zdrojů o nadacích větší. Vyplatí se fundraiser. české www.nadacevia.cz (Nadace Via) www.nros.cz (Nadace rozvoje občanské společnosti) www.nadace partnerství.cz (Nadace Partnerství) www.vnjh.sk (Vzdělávací nadace Jana Husa) www.osf.cz (Nadace Open Society Fund Praha) www.civilia.cz (Nadace Civilia) www.bariery.cz (Nadace Charty 77) www.komunitní nadace.cz (Komunitní nadace Ústí nad Labem) zahraniční www.spf.org (Sasakawa Peace Foundation) www.mott.org (Charles Stewart Mott Foundation) IV - 4 - "Vláda" Druhy zdrojů: 1). Ministerstva 2). Kraje 3). Města, obce 4). Obvody Ministerstva www.mpsv.cz (ministerstvo práce a sociálních věcí) www.mvcr.cz (ministerstvo vnitra) www.mfcr.cz (ministerstvo financí) www.msmt.cz (ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy) www.mkcr.cz (ministerstvo kultury) www.env.cz (ministerstvo životního prostředí) www.mmr.cz (ministerstvo pro místní rozvoj) www.mze.cz (ministerstvo zemědělství) www.mzv.cz (ministerstvo zahraničních věcí) Krajské úřady http://www.kraj-jihocesky/ http://www.kraj-moravskoslezky.cz/ http://www.kr-karlovarsky.cz/ http://www.kr-jihomoravsky.cz/ http://www.kr-plzensky/ http://www.pardubickykraj.cz/ http://www.kr-olomoucky.cz/ http://www.kraj-lbc.cz/ http://www.praha-mesto.cz/ http://www.kr-stredocesky.cz/ http://www.kr-ustecky.cz/ http://www.kr-vysocina.cz/ http://www.kr-zlinsky.cz/ http://www.kr-kralovehradecky.cz/ IV - 5 - EU Perspektivní možnosti. Náročnost psaní projektů. Hledání zahraničního partnera. Velká konkurence. Pro ČR budou nové programy EU žádá inovaci v oblasti poskytovaných služeb (lépe, než je běžné v EU) EU chce velké, společné projekty www.evropska-unie.cz www.eurodesk.cz www.nros.cz www.nvf.cz http://europa.eu.int/ PODROBNÝ PRŮVODCE TVORBOU LOGICKÉHO RÁMCE Projděte si následující základní postup při procesu zpracování projektu za užití logického rámce. V průběhu tohoto postupu neustále sledujte základní princip práce od obecného ke konkrétnímu. V první fázi tvorby logického rámce byste si měli připravit obecný popis, neboli obsahové shrnutí projektu. To znamená, že potřebujete: 1. definovat obecný cíl, k jehož naplnění projekt přispěje; 2. definovat účel, který má projekt splnit; 3. definovat výstupy sloužící k dosažení účelu; 4. definovat aktivity vedoucí k dosažení výstupů; Jelikož tyto úrovně jsou logicky spojeny, musíte se přesvědčit, zda logické vazby opravdu fungují i u vašeho projektu. K tomuto účelu je nutné 5. ověřit vertikální logiku pomocí Testu když/tak (viz str. 35); Nebudete moci řídit veškeré faktory spojené s projektem, a proto musíte stanovit určité předpoklady. Dalším krokem je: 6. definovat předpoklady spojené s jednotlivými úrovněmi logického rámce; Je nutné určit základ pro měření účinnosti projektu. Toho dosáhnete pomocí následujících kroků: 7. definujte objektivně ověřitelné ukazatele (OOU) na rovině obecného cíle, poté účelu, poté výstupů a poté aktivit; 8. definujte zdroje objektivního ověření (ZOO) Nyní jste vytvořili popis projektu a můžete pokročit k následujícímu kroku: 9. přiřaďte k aktivitám náklady: připravte rozpočet projektu; Nakonec proveďte dva další kroky, které zajistí, aby byl logický rámec správně zpracován: 10. prověřte logický rámec pomocí kontrolního seznamu zpracování projektu; 11. posuďte stavbu logického rámce na základě svých předchozích zkušeností s podobnými nástroji. Logický rámec je prezentován jako tabulka s následujícím rozvržením: Shrnutí Ukazatele Ověření Předpoklady Obecný cíl Účel Výstupy Aktivity Krok 1: Definujte obecný cíl, k němuž projekt přispěje S U O P C Ú V A Obecný cíl je řádově vyšší cíl, kterého chcete tímto projektem - a často ještě v kombinaci s dalšími projekty - dosáhnout. Obvykle se vztahuje k programu nebo sektoru. Můžete mít například programový cíl - zvýšení příjmu rodin zemědělců. Toho můžete zčásti dosáhnout pomocí projektu, jehož účelem je zvýšit zemědělskou produkci. Často se stává, že stejně stanovený obecný cíl má celá skupina projektů. Krok 2: Definujte účel, který má projekt splnit S U O P C Ú V A Účel je důvod, proč se chystáte uskutečnit projekt. Shrnuje očekávaný dopad, který by měl projekt mít. Může popisovat změnu výchozí situace v důsledku dosažení výstupů projektu. Účel často popisuje změnu v chování příjemců služeb - těch, kterým je projekt primárně určen. Účel je například často spojen s využitím výstupů projektu: "POUŽITY nové metody produkce" nebo "ZAVEDENY nové systémy". Snažte se definovat jeden účel projektu. Důvod je velmi praktický: zkušenost ukazuje, že je jednodušší zaměřit výstupy projektu na jediný účel. Pokud máte účelů několik, úsilí vynaložené na zpracování a realizaci projektu se rozptýlí a jeho plán je oslaben. Ačkoliv účel popisuje důvody, proč se pracuje s danými výstupy, je mimo kontrolu projektového týmu. Můžete dosáhnout toho, aby byl projektový tým zodpovědný za určitý soubor výsledků, ale ne za to, co s těmito výsledky učiní lidé nebo instituce. To znamená, že můžete trvat na tom, aby projektový tým dosáhl určitých výstupů, které usnadní dosažení požadovaného dopadu, ovšem nemůžete týmu dávat zodpovědnost za samotné dosažení tohoto dopadu. Můžete například naplánovat projekt, jehož účelem je zlepšení produkce potravin zemědělců. Můžete ho naplánovat tak, aby zemědělce obohatil o nové dovednosti či vstupy (úvěr, osivo, nástroje, atd.). Ačkoliv všech těchto plánovaných výstupů může daný projektový tým dosáhnout, nemůže už nést zodpovědnost za to, že se zemědělci rozhodnou dělat něco zcela jiného. Krok 3: Definujte výstupy sloužící k dosažení účelu S U O P C Ú V A Výstupy popisují CO chcete, aby projekt přinesl. Často jsou popsány v zadání projektu. Pokud zajistíte potřebné zdroje, můžete předat týmu přímou zodpovědnost za dosažení těchto výsledků. Krok 4: Definujte aktivity vedoucí k dosažení výstupů S U O P C Ú V A Aktivity popisují, JAK bude tým realizovat váš projekt. Obecně byste se měli zaměřit na to, abyste týmu poskytli krátký souhrn 3-7 aktivit, které musí být zrealizovány, aby se dosáhlo všech výstupů. Poskytněte právě tolik informací, aby mohl být navržen způsob, jak dané aktivity zrealizovat, a aby zároveň sloužily jako podklad pro rozvrh práce anebo propracovanější graf aktivit, sloupcový graf nebo Ganttův diagram. Nezapomeňte, že řízení projektu zahrnuje realizaci určitých aktivit. Tyto aktivity musíte zahrnout do svého logického rámce. Vyhotovte rozvrh pravidelných schůzek, monitoringů a hodnocení. Některé plánovací týmy tyto aktivity zdůrazňují tak, že do logického rámce zahrnují výchozí výstup zvaný "Zavedený a fungující systém řízení projektu". Krok 5: Ověřte vertikální logiku pomocí Když/tak testu S U O P C Ú V 2.tak A 1.Když Struktura logického rámce je založena na principu příčiny a důsledku. Pokud je něčeho dosaženo, něco jiného z toho vyplyne. Už z definice je každý projekt, popsaný logickým rámcem, založen na vztahu "když/tak" nebo "příčina-důsledek". O nejnižších úrovních dobře naplánovaného logického rámce můžeme říci, že pokud jsou realizovány určité aktivity, můžete očekávat, že výsledkem budou určité výstupy. Mezi výstupy a účelem by měl být stejný logický vztah jako mezi účelem a obecným cílem. Například byste mohli argumentovat, že pokud dosáhnete výstupu "zásobit zemědělce kvalitnějším osivem ", pak bude jasným účelem "zvýšit produkci ". Čím silnější vazby příčiny a důsledku jsou mezi jednotlivými úrovněmi logického rámce, tím lepší bude plán vašeho projektu. Logický rámec vás nutí k tomu, aby byla tato logika zřetelná. Nezaručí vám však dobrý plán projektu, protože platnost logiky příčiny a důsledku závisí na kvalitě a zkušenostech týmu, který projekt připravuje. Krok 6: Definujte předpoklady spojené s jednotlivými úrovněmi S U O P C Ú V A Ačkoliv mezi tvrzeními ve sloupci obsahového shrnutí mohou být jasné logické vazby, vždy je tu možnost, že tyto vazby budou narušeny jinými faktory. Předpoklady jsou tvrzení o nejistých faktorech, které mohou ovlivnit vazbu mezi jednotlivými úrovněmi logického rámce. Mohou to být vnější faktory, na něž v projektu nemáte vliv anebo faktory, které se rozhodnete nehlídat. To je vnější logika projektu. Předpokladem může být popis důležitých přírodních podmínek - například 20 cm srážek spadlých v období od května do října. Mohou to být lidské faktory - například žádné stávky zaměstnanců v období zahájení projektu, dočasné uvolnění rozpočtu, zemědělci, kteří chtějí vyzkoušet nové metody, zemědělci, kteří chtějí vyzkoušet nové úvěrové mechanismy. Mohou to být také vnější ekonomické faktory - například fakt, že výnosy ze sklizní se nemění. Mohou být spojeny s jiným projektem, který musí být v souvislosti s vaším projektem realizován - například projekt Světové banky týkající se zavlažování, jehož realizace je plánována, anebo projekt Spojených národů týkající se hnojení, dokončený při zahájení vašeho projektu. Obsahové shrnutí popisuje logiku Když/tak, tj. nezbytné podmínky, které spojují jednotlivé úrovně. Předpoklady doplňují celkový obraz tim, že mu dodávají logiku když/A TAKÉ/tak. Popisují podmínky, které jsou nezbytné pro to, aby byla podpořena vazba logiky příčiny a důsledku mezi jednotlivými úrovněmi. Někdy se jim také říká dostačující podmínky. Pokud se při zpracování projektu zaměříme na princip příčiny a důsledku, nezbytné a dostačující podmínky tvoří pozadí jeho realizace (předpokládané v době přípravy projektu). Nezbytné podmínky pro dosažení cílů projektu popisují vztah příčiny a důsledku mezi úrovněmi aktivita-výstup, výstup-účel a účel-obecný cíl. To je vnitřní logika, která ovšem nestanoví jiné rozdílné podmínky, specifické pro jednotlivé úrovně logického rámce, které jsou nutné pro dosažení další - vyšší - úrovně. Tyto jiné podmínky jsou předpoklady. To je vnější logika rámce. Krátkodobé a dlouhodobé cíle (nezbytné podmínky) plus předpoklady (dostatečné podmínky) nám poskytují mnohem jasnější ideu plánu projektu. Už z definice vyplývá, že projektový tým není zodpovědný za předpoklady. Předpoklady jsou mimo jeho kontrolu. Tým je zodpovědný za splnění výstupů. Když předpoklady selžou nebo se změní, platnost této "smlouvy o řízení" končí. Projektový tým však souhlasí s tím, že bude změny v předpokladech monitorovat, a proto je třeba, aby byly předpoklady vypracovány co nejvýstižněji. To například znamená přidat k předpokladům ukazatele, aby byly lépe sledovatelné. Ovšem projektový tým není za jejich vytvoření zodpovědný. I když projektový tým není za předpoklady zodpovědný, výkonné týmy tráví mnoho času snahou o naplnění těchto předpokladů. Důležitost vyjasnění předpokladů Předpoklady jsou vnější podmínky, které nebudou nebo ani nemohou být v rámci projektu řízeny či kontrolovány, ale na kterých závisí dosažení cílů projektu na všech úrovních logického rámce. Předpoklady můžete stanovit tak, že se zeptáte: "Jaké podmínky kromě mého cíle musí existovat (na úrovni aktivit, výstupů, účelu nebo obecného cíle), abychom dosáhli další úrovně?" V našem předcházejícím příkladu může být předpokladem dostatek srážek. Bez této podmínky nedokáže nové osivo zajistit zvýšenou produkci, kterou očekáváme. Pokud chcete měřit stupeň nejistoty, musíte znát pravděpodobnost toho, zda si tento předpoklad udrží pravdivost. Pokud je pro plánované výnosy ze sklizně potřeba minimálně 20 centimetrů srážek v období výsadby a tyto srážky se objevily pouze třikrát za posledních deset let, je pravděpodobnost toho, že si tento předpoklad udrží pravdivost, nevelká (30% pravděpodobnost). Nikdy nemůžete mít 100% jistotu, že výstupy projektu povedou k naplnění účelu anebo, že účel přinese cíl. V projektové práci odhadujeme stupeň nejistoty mezi těmito úrovněmi cílů právě prostřednictvím předpokladů. Čím nižší je nejistota, tím silnější je plán projektu. Každý zkušený projektový manažer vám dá za pravdu, že sebevražedné předpoklady - tedy takové předpoklady, které jsou pro projekt nakonec osudné - mohou projekt zmařit stejně jako špatně splněné výstupy. Krok 7: Definujte objektivně ověřitelné ukazatele (OOU) na úrovni obecného cíle, poté účelu, poté výstupů a poté aktivit S U O P C Ú V A Základním principem sloupce OOU je tvrzení, že "pokud něco můžete změřit, můžete to zvládnout". Ukazatele představují výsledky. Jakožto měřítka realizace nám mohou ukázat, jak rozpoznat úspěšné dosažení cílů. Nejsou nezbytnými podmínkami pro dosažení těchto výsledků. Není tu žádný vztah příčiny a důsledku. Nicméně popisují v měřitelné podobě stupně výkonu, které jsou nezbytné pro dosažení krátkodobých a dlouhodobých cílů uvedených ve sloupci obsahového shrnutí. Test "nezbytného a dostačujícího" OOU nám ukazují nejen, čeho je potřeba dosáhnout, ale také, co je dostatečnou činností, která zajistí dosažení další úrovně cílů. Z tohoto důvodu je nejlepší začínat od konce. To znamená začínat u cíle vyššího řádu a propracovávat se zpět příčinným řetězcem: nejdříve obecný cíl, potom účel, potom výstupy a nakonec aktivity. Kvantita, Kvalita a Čas (KKČ) Za běžných podmínek si stanovíte ukazatele kvantity, kvality a času (a někdy také místa a nákladů). Přidávání čísel a časových údajů k ukazatelům se říká "zaměření". Ačkoliv se často tvrdí, že cíle vyššího řádu nejsou měřitelné, není to pravda. Můžeme se rozhodnout nepřidávat k nim "zaměření", ale rozhodně můžeme uvést všechny ukazatele na íirovni obecného cíle, účelu a výstupů. Kolik ukazatelů? Čím méně, tím lépe. Používejte pouze tolik ukazatelů, kolik potřebujete k objasnění tolao, čeho musí být dosaženo ke splnění cílů stanovených ve sloupci obsahového shrnutí. Jak vytvoříte OOU? Začněte se základním ukazatelem. Ujistěte se, že je tento ukazatel kvantitativně určitelný a potom k němu přidejte rozměry času a kvality. (Kvantita + Kvalita + Čas = KKČ) Například: Krok 1: Základní ukazatel: Navýšení výnosů pšenice u drobných zemědělců. Krok 2: Přidejte kvantitu: Navýšení výnosů pšenice u drobných zemědělců o X tun. Krok 3: Přidejte kvalitu: Výnosy pšenice (stejné kvality jako úroda v roce 2000) drobných zemědělců (vlastníci 3 a méně hektarů půdy) navýšené o X tun. Krok 4: .Přidejte čas: Výnosy pšenice (stejné kvality jako úroda v roce 2000) drobných zemědělců (vlastníci 3 a méně hektarů půdy) navýšené o X tun do konce sklizně v roce 2002. Ukazatele na úrovni obecného cíle Ukazatele na úrovni obecného cíle často popisují programové nebo sektorové cíle, na něž je daný projekt - a několik dalších - zaměřen. Proto v sobě mohou zahrnovat dlouhodobé cíle, které jsou mimo dosah tohoto projektu - jako například zvýšení příjmu drobných zemědělců, kde příjem zemědělce mohou zvýšit kombinované výstupy několika projektů. Lepší výnosy rýže mohou být jednou nezbytnou podmínkou; ale k dosažení úrovně příjmů stanovených na rovině obecného cíle může být zapotřebí také cenová politika, vládní dotace atd. Příkladem dlouhodobého cíle může být: "dvojnásobná produkce pšenice v severní provincii v roce 1991" nebo "zvýšený příjem zemědělce v severní provincii", nebo "omezený dovoz X výrobků". Ukazatele na úrovni účelu Účel projektu je prvotním důvodem, proč projekt vůbec děláte. Je to důvod, proč tvoříte výstupy. Ale účel velmi často definuje změnu v chování příjemců výstupů projektu nebo změnu ve způsobu fungování institucí, kterou výstupy projektu přivodily. Proto je velmi těžké a složité definovat OOU na úrovni účelu. Nicméně pro konečný stav projektu (KSP) - čili pro stanovení OOU účelu - je zapotřebí "zaměření KKČ"; stejné platí pro výstupy. S jasně definovanou rovinou účelu je mnohem snazší stanovit KKČ výstupů. Navíc, když při zpracování projektu posuzujete jeho nákladovou efektivnost, analyzujete vlastně zejména vztah mezi KSP a danými náklady (spíše než jen vztah mezi výstupy a náklady). Doporučujeme vám uvést do sloupce obsahového shrnutí pouze jeden jediný účel. Také byste měli stanovit KSP tak, aby byl snadno uchopitelný a motivující. Ukazatele na úrovni výstupů Už z definice vyplývá, že tyto ukazatele stanoví zadání projektu. Pokud je projektový tým nebo smluvní partner zodpovědný za všechny výstupy, pak tyto ukazatele popisují předměty plnění, za které je smluvní partner zodpovědný. Ukazatele úrovni aktivit OOU na úrovni aktivit jsou většinou vstupy nebo rozpočet. Ten často představuje rozpočet projektu, protože náklady jsou spojeny přímo s aktivitami. Některé agentury zadávají náklady rozpočtu pomocí standardních kategorií jako jsou materiál, technické služby, vzdělávání apod. Stanovení rozpočtu projektu je většinou souhrnem zdrojů, které jsou podrobněji popsány v přiloženém dokumentu. Požadavky nákladů popsané v OOU aktivit se často používají k analýze nákladové efektivnosti projektu prostřednictvím srovnání rozpočtu s KSP. Krok 8: Definujte zdroje objektivního ověření Prostřednictvím ZOO popisujete zdroje informací, které ukáží, čeho bylo dosaženo. Pokud je vaším cílem "zvýšený příjem zemědělce o X% v roce 20...", kde budete hledat informaci, která dokáže, že se tak skutečně stalo? Pokud se rozhodnete, že potřebujete dotazník, bude zřejmě potřeba přidat některé kroky do seznamu aktivit. Pokud to bude něco stát, musíte tyto výdaje zahrnout do rozpočtu. Pravidlo je, že ukazatele, které zvolíte k měření svých krátkodobých a dlouhodobých cílů, musí být nějak ověřitelné. Pokud nejsou, musíte najít jiný ukazatel. Krok 9: Přiřaďte k aktivitám náklady: připravte rozpočet projektu Už víme, že OOU na rovině aktivit jsou obvykle vstupy nebo rozpočet. Nyní je potřeba připravit celkový rozpočet projektu. Přiřaďte náklady přímo k aktivitám. Možná budete muset použít několik standardních kategorií, abyste vyhověli agentuře, pro kterou pracujete. Rozpočet projektu není součástí logického rámce, ale je zásadním dokumentem, který je k logickému rámci přiložen. Nezapomeňte, že požadované náklady, stanovené v rozpočtu projektu budou později použity k analýze nákladové efektivnosti projektu vzhledem jeho výsledkům, a to tak, že se rozpočet porovná s OOU na rovině účelu. Krok 10: Prověřte logický rámec pomocí kontrolního seznamu zpracování projektu Projděte si kontrolní seznam zpracování projektu. Je to pomůcka, která zajistí, aby váš projekt splnil veškeré požadavky správně vytvořeného logického rámce. Doporučujeme vám, abyste si před rekapitulací pomocí kontrolního seznamu svůj logický rámec vytiskli. Krok 11: Zrekapitulujte si tvorbu logického rámce v souvislosti se svou předchozí zkušeností s podobnými nástroji Během přípravy logického rámce byste měli mít na paměti své předchozí zkušenosti s projekty. Nyní ještě jednou zkontrolujte svůj plán projektu - použijte níže uvedený kontrolní seznam. Kontrolní seznam zpracování projektu 1. Projekt má jeden účel. 2. Účel není vyjádřením výstupů. 3. Účel je mimo odpovědnost vedení projektového týmu. 4. Účel je jasně stanoven. 5. Pro dosažení účelu jsou nezbytné všechny výstupy. 6. Výstupy jsou jasně stanovené. 7. Výstupy jsou stanovené jako výsledky. 8. Aktivity popisují strategii činností pro dosažení jednotlivých výstupů. 9. Obecný cíl je jasně stanoven. 10. Vztah když/tak mezi účelem a obecným cílem je logický a nechybí v něm důležité kroky. 11. Předpoklady na úrovni aktivit neobsahují žádné předem existující podmínky (jejich výčet je jinde). 12. Výstupy plus předpoklady na této úrovni vytvářejí nezbytné a dostačující podmínky pro dosažení účelu. 13. Účel plus předpoklady na této úrovni popisují rozhodující podmínky pro dosažení obecného cíle. 14. Vztah mezi vstupy/zdroji a aktivitami je realistický. 15. Vztah mezi aktivitami a výstupy je realistický. 16. Vztah mezi výstupy a účelem je realistický. 17. Vertikální logika mezi aktivitami, výstupy, účelem a obecným cílem je realistická jako celek. 18. Ukazatele na rovině účelu jsou nezávislé na výstupech. Nejsou souhrnem výstupů, ale měřítkem účelu. 19. Ukazatele účelu jsou měřítkem toho, co je důležité. 20. Ukazatele účelu obsahují měřítka kvantity, kvality a času. 21. Ukazatele výstupů jsou objektivně ověřitelné z hlediska kvantity, kvality a času. 22. Ukazatele na úrovni obecného cíle jsou objektivně ověřitelné z hlediska kvantity, kvality a času. 23. Vstupy popsané na úrovni aktivit vymezují zdroje a náklady potřebné pro dosažení účelu. 24. Ve sloupci zdrojů objektivního ověření je stanoveno, kde najdeme informaci pro ověření jednotlivých ukazatelů. 25. Aktivity zahrnují veškeré činnosti potřebné pro shromáždění zdrojů ověření. 26. Výstupy určují předměty plnění, za které je odpovědný projektový tým. 27. Při rekapitulaci logického rámce můžete pro projekt stanovit plán hodnocení. 28. Ukazatele účelu měří, zda bude dopad projektu udržitelný. 29. Strategie výstupů v sobě zahrnuje popis systému řízení projektu. 30. Tým, který projekt zpracovává, je úplně vyčerpaný! IV - 6 - Benefice Prodejní výstavy, festivaly, hudební, výtvarné nebo divadelní programy, obědy a večeře, aukce, tomboly, sportovní akce, výlety vlakem nebo lodí apod. Existuje velké množství akcí, které můžeme uspořádat na podporu své organizace nebo konkrétního projektu. Neexistuje obecná rada, jak akci zorganizovat a který typ akce je nejúčinnější. Klíčem k úspěchu fundraisingové akce je vybrat tu správnou pro správné lidi, kteří nás podpoří. Pamatuj ! Originální nápad nám může pomoci vyhrát. Pro organizování úspěšné akce je nejdůležitější mít dobrý nápad a dobrý tým lidí pro jeho realizaci. Musíme samozřejmě vědět, koho chceme na takovou akci pozvat a kolik peněz a dalších přínosů od takové akce lze očekávat. Nemáme-li s podobnými akcemi zkušenosti začněme s malou akcí. Organizování znamená vždy víc práce, než jsme původně předpokládali ! Hlavní zásadou benefiční fundraisingové akce je to, že nejde pouze o to, akci uspořádat, ale také díky ní získat finanční podporu. Plán benefiční akce CÍL- jaký má být užitek, přínos. (jenom peníze nebo prezentace nebo získání zájmu.) IMAGE - jak se chceme představit ? JAKÁ AKCE - nové nápady (brainstorming). PERSONÁLNÍ ZÁZEMÍ - kolik mám lidí a kolik mají času. NÁKLADY/PŘÍJMY - rozpočet. BA není cíl, tím je zisk peněz nebo profitu pro klienty . TERMÍNY - plánovat včas. PLÁN AKCE - kritické body : hosté, sponzoři (loga), dary, zvukař, tisk včas. REŽIE - přesně kdo co dělá, proškolení dobrovolníků, komunikace zodpovědnost. OSLAVA - pro organizátory. NÁSLEDNÉ AKCE - druhý den - poslat fotky, dát kytku, vrátit stan,. HODNOCENÍ - účastní se celý tým. ADMINISTRATIVA - systematicky (databáze). IV - 7 - Veřejné sbírky Legislativa - Definice: Veřejnou sbírkou je získávání a shromažďování dobrovolných peněžitých příspěvků od předem neurčeného okruhu přispěvatelů pro předem stanovený veřejně prospěšný účel, zejména humanitární nebo charitativní, rozvoj vzdělání, tělovýchovy nebo sportu, nebo ochrana kulturních památek, tradic nebo životního prostředí. sbírku je oprávněna konat za podmínek stanovených tímto zákonem pouze právnická osoba. - Nutno resp. ektovat zákon č.117/2001 Sb., o veřejných sbírkách. - Ohlašovací a prováděcí činnost se předkládá příslušnému Krajskému úřadu. - Existuje formulář Oznámení o konání veřejné sbírky a Sběrací listina. - Další informace a zkušenosti v GRANTIS 10/2002. IV - 8 - Náboženské organizace Pro NNO, zejména církevní právnické osoby (účelové zařízení církve) je možno využívat zdrojů z různých církví, náboženských spolků a organizací. Je nutné se vždy kontaktovat s jednotlivými představiteli a získat jejich souhlas a podporu pro předkládaný projekt. IV - 9 - Programy zahraničních zastupitelstev Vypisují různé grantové programy www.britain.cz www.canada.cz www.netherlandsembassy.cz www.usembassy.cz IV - 10 - Samofinancování Legislativa Ověřit si, zda jsem k prodeji výrobků nebo služeb oprávněn. (Statut, živnostenský list, dary.) V - Public relations (Píár) 1). Vysvětlení názvu Veřejné vztahy neboli komunikace s veřejností neboli Dobré vztahy s veřejností neboli Dát o sobě v dobrém vědět. 2). Definice a). je to záměrné, plánované a neustálé úsilí vybudovat a udržovat dobré vztahy a vzájemné porozumění mezi organizací a jejím okolím. b). je trvalý, oboustranný jev a vztah mezi námi a naším okolím, který existuje nezávisle na našich přáních. c). PR se podílí ze 40% na jakémkoliv úspěchu. Práce, odbornost, čas ap. je pouze 60% 3). Jak začít ? Většina pracovníků PR je postavena na začátku před problém změny negativních situací v pozitivní: nepřátelství - sympatie předsudky - porozumění lhostejnost - zájem neinformovanost - znalost odsouzení - tolerance Nejdůležitější z toho je porozumění a tolerance. Základem PR je KOMUNIKACE a TVORBA IMAGE 4). Zásady PR a). Pořádek doma. Dobré vnitřní klima, vzájemná informovanost, tolerance, serióznost. b). Soustavnost a dlouhodobost. V tom je rozdíl mezi PR a reklamou. c). Pravda. Veřejnost má právo dozvědět se pravdu, i když není pozitivní. Výhoda. d). Obousměrnost. Informace musí proudit zvenčí dovnitř i zevnitř ven. e). Informovanost. Vedení NNO musí umět fundovaně odpovědět na kritiku. f). Víra. Pracovníci PR i NNO musí věřit tomu co píší a říkají. g). Rychlost reakce. Rychle reagovat na kritiku, média, názory veřejnosti. h). Tvořivost, nápady, intuice. Hledat stále nové nápady. 5). Nástroje PR a). Spolupráce s médii - barter nebo placená reklama - prosazením se do nich - tiskové konference (Je třeba mít pro ni vhodnou místnost, u vchodu uvaděče, který "identifikuje" a směruje pozvané zástupce médií, nabízí jim inf. materiály a zůstává i po začátku. Důležitou postavou je moderátor, který sedí uprostřed a přítomné uvítá a stručně představí téma, kvůli kterému se TK koná. TK má dvě části: Oficielní - moderátor, představitelé NNO, novináři. Po - oficielní: pohoštění, klienti, prohlídka prostor. Případné dárky dávat až při odchodu.) b). Letáky, publikace. c). Speciální image (oblečení, chování, zvyky, rituály, pravidelnost apod.) d). Výsledky vlastní činnosti. e). Osobní komunikace a lobbyismus. Je-li lobbying prováděn správně (tj. není spojen s úplatky nebo s vázaností), jedná se o legitimní záležitost. Slovo lobby pochází z angličtiny a označuje hotelovou dvoranu, ve které sedící vážení páni získávali podporu pro své zájmy. f). Mluviči. g). Akce - své, hodící se k propagaci NNO. 6). Nejčastější chyby a). obecná a nekonkrétní prohlášení. b). Jednosměrná komunikace. c). Nedůvěra a podezíravost ve vztahu ke sdělovacím prostředkům. d). Zkreslující a nepravdivé výroční zprávy, publikace, bulletiny. e). Nejednotnost názoru pracovníků PR a vedení NNO. f). Pomalost reakcí (na dopisy, na dotazy, na krizi) g). Lži při komunikaci ven i dovnitř. 7). Co není PR ? a). Propaganda pro zmanipulování mas. b). Práce usmiřovacího referenta. c). Činnost k zamaskování chyb a skandálů. Co nedokáže PR ? a). Zlepšit špatné věci. b). Zlepšit image neschopné organizace. c). "Prodat" špatné služby. d). Nahradit činy. e). Komunikovat s nepřátelsky naladěnou veřejností VI - Psaní projektů 1 - Pět základních pravidel - nezapomeňte ! 1). Píšete-li projekt na základě výzvy, zadání nebo podmínek grantu, tak si v úvodu zjistěte, zda je určen pro typ vaší NNO, zda se týká vašeho poslání a zda je určen pro investice, provoz anebo je bez rozlišení. Ušetříte si tím možná hodiny zbytečné práce. 2). V textu projektu nezdůrazňujte ve vaší činnosti to, co Vy osobně považujete za důležité a na co jste hrdí, ale to, na co se ptá formulář projektu (je-li) a to, co bude zajímat hodnotitelskou komisi. Používejte terminologie formuláře. 3). Po napsání projektu vše několikrát zkontrolujte, případně požádejte o spolupráci druhou osobu. Je hloupé, když je projekt vaší organizace vyřazen pro to, že chybí např. doklad o vaší právní subjektivitě, podpis statutárního zástupce nebo o kolik peněz vlastně žádáte. 4). Dejte pozor na datum a hodinu doručení projektu na adresu. (Někdy platí datum poštovního razítka, někdy čas doručení.) Zásadně posílejte doporučeně nebo doručte osobně a nechte si předání potvrdit. 5). Nezapomeňte si udělat od všech textů projektu pro sebe kopii. 2 - Úvod projektu - Zde je nejširší prostor pro celkový popis projektu. - Rozveďte zde to, co nelze vyzvednout na jiných místech. - Dejte v úvodu celému projektu tvar, předveďte jeho kompaktnost. 3 - Vlastní text projektu - Píšete-li text projektu do připraveného formuláře nebo podle dané struktury - držte se jí. (Při hodnocení vašeho projektu je pro vás prospěšné, může-li se hodnotitel orientovat dle dané a jemu známé struktury, včetně číslování a názvů odstavců.) - Udělejte pro zpestření například barevnou tabulku nebo graf. - Dělejte odrážky, číslování a odstavce pro orientaci hodnotitele. - Předkládání nějakého faktu v projektu musí být dokazatelné. - Pro název projektu zvolte jednoduchý, vystihující a zapamatovatelný název. - Buďte struční a jasní. Nepotřebujete-li něco zdůraznit, neopakujte se 4 - Cíl projektu - Stručný popis, co se tím řeší, jak se to řeší 5 - O věrohodnosti organizace - Dokažte v projektu schopnost, zkušenost a úlohy jednotlivých členů vaší NNO. VII - Fundraiser 1). Poslání - úloha Je velmi široké. Jde o soubor vzájemně se navazujících a prolínajících činností. Na jejich konci je získání finančního nebo jiného profitu (zisku) pro konkrétní NNO. (Sa SM.) 2). Začlenění v organizaci FND je členem vedení NNO, podléhá řediteli a spolupracuje s ekonomem. Při přípravě rozpočtu NNO ho připomínkuje, aby rozdíl plánovaných výdajů a příjmů byl reálně zvládnutelný. Spolupracuje s ostatními členy týmu střediska, zejména s těmi, kteří se podílejí na pedagogické nebo vychovatelské činnosti a vytvářejí jednotlivé programy. FND musí být o činnosti střediska informován (být v obraze), aby mohl o poslání a činnosti střediska případné donátory, úředníky a dárce fundovaně a zodpovědně informovat. (Tyto informace musí mít i za cenu toho, že je ze salesiánů a jejich pomocníků "ždímá".) 3). Osobnostní rysy a). Vzhled Obecné: příjemný, upravený, pozitivní. b). Povahové vlastnosti Optimista, extrovert, pracovitý, spolehlivý a zodpovědný (termíny, schůzky, vzkazy). c). Vzdělání Střední nebo vysoké, uplatnit se dá ekonomické, technické i filosofické, protože všechny tyto "obory" se dají pro práci FND využít. Angličtina, němčina. d). Schopnosti Schopnost týmové práce, komunikační, vyjadřovací a improvizační dovednosti, reálný a rychlý odhad situace, systematičnost, práce na PC, spolehlivost, "loajalita" a vnitřní ztotožnění se s posláním a činnosti organizace, včetně umění ji krátce a výstižně popsat, zdravé sebevědomí, empatie, osobnost, navázané potřebné osobní kontakty. 4). Náplň práce a). Fundraisingový plán Je velmi nutný pro koncepčnost a efektivnost práce fundraisera. Měl by mu předcházet zpracovaný rozpočet NNO, ze kterého je zřejmá potřeba získání prostředků. Ve spolupráci s ředitelem a ekonomem je vhodné zpracovat maximální FND plán, který umožňuje rozvoj, případně investiční činnost a minimální FND plán, který zaručuje udržitelnost NNO a zajištění základních potřeb. (Někdy je ale třeba "do toho" jít bez zajištěnosti. Také během roku (nejlépe po čtvrtletích) je nutno FND plán korigovat a inovovat podle vývoje příjmů a výdajů a nových potřeb. b). Psaní žádostí o finanční nebo hmotný zisk Fundraiser ve spolupráci s ředitelem píše žádosti o finanční či nefinanční pomoc na ID, FID, nadace, úřady, granty, atp. Viz - psaní grantů. c). Vedení databáze dárců Věnujeme-li se individuálnímu fundraisingu (dárcům občanům), pak je nezbytné o ně pečovat a komunikovat s nimi. Viz IF. Bez databáze (jméno, adresa, výše, datum a účel daru, poděkování, potvrzení, opakovaný dar, poznámka, vánoce, velikonoce, atd.) to není možné. Pro dárce vypracuje FND motivační řád. d). Vyhodnocování získaných dotací a grantů Vyhodnocení a vyúčtování grantu nebo daru, dle požadavku dárce je často stejně náročné jako jeho získání. Je to věc týmu. Musí se na tom podílet fundraiser, který grant získal a nejlépe zná účel, na který byl dar poskytnut a zná (hlídá) způsob a rozsah vyúčtování. Ekonomickou stránku vyúčtování by měl zaštítit ekonom nebo účetní. Statutární zástupce pak podepisuje a zodpovídá. e). PR NNO Aktivní PR je součástí práce fundraisera. Předpokládá zmíněné znalosti o poslání organizace a dobrou spolupráci všech členů vedení a celého týmu NNO. O kom se neví, že existuje a co užitečného dělá, tomu nikdo nic nedá. 5). Technické a pracovní zázemí a). Kancelář Nutnou podmínkou pro práci fundraisera je kancelář, oddělená od ostatních částí střediska. Nejlépe samostatná, ale v těsné blízkosti ředitele, případně ekonoma nebo účetní. b). Vybavení Samozřejmostí je počítač (nejlépe k osobní dispozici) s připojením na internet a e-mail. Je nutný pro hledání zdrojů finančních prostředků a ostatních informací na internetu. Komunikace prostřednictvím e-mailu vše zrychluje. Mnoho formulářů různých grantů lze získat z internetu a pak je po uložení vyplňovat na počítači. Bez dobré databáze dárců vedené v počítačové podobě nelze praktikovat kvalitně individuální fundraising. Fundraiser musí mít bezproblémový přístup ke kopírce a k telefonu. Vybavení mobilem je velkou výhodou. Možnost používat služební auto zrychluje a zkvalitňuje práci fundraisera. 6). Různé a). Vnitřní motivace Zápal, oddanost a fandovství pro věc. Odpovídající finanční ohodnocení. Možnost profesního, osobního a mzdového růstu. b). Způsob odměňování První variantou je stálá mzda, včetně odměn a prémií, druhou procentuelní podíl na množství získaných peněz, třetí kombinace. Nejlepší se zdá varianta první, protože ty ostatní "více podněcují" FND myslet na "svůj" zisk než na NNO. Druhá a třetí varianta se dají uplatnit v případě najatého zpracovatele (pisatele) jednotlivého projektu. VII- Různé "Typy" NNO - občanská sdružení registrovaná a vyvíjející činnost podle zákona č.93/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů. - obecně prospěšná společnost, zřízená a registrovaná podle zákona č.248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, ve znění zákona č.208/2002 Sb., kterým se mění zákon č.248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů. - církevní právnická osoba registrovaná podle zákona č.3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech). (pozn.: platí přechodně pro ty církevní právnické osoby, které poskytují veřejně prospěšné služby a které se dosud nepřeregistrovali například na občanské sdružení nebo obecně prospěšnou společnost, jak mají dle znění tohoto zákona čas učinit až do ledna 2003) - nadace a nadační fondy zřízené a registrované dle zákona č.227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech, novelizace zákonem č.210/2002 Výroční zpráva Pro většinu žádostí o grant, dotaci nebo dar požaduje dárce výroční zprávu organizace. Ta je pro něj okénkem do činnosti organizace a jejích organizačních a ekonomických schopností. Viz návod pro jednoduchou VZ. Zdroje informací pro NNO ICN (Informační centrum neziskových organizací) - Měsíčník Grantis Grantový kalendář Knihovna Možnost stát se členem klubu ICN www.icn.cz Přeshraniční fúze Pro oblast přeměn obchodních společností a družstev se v současné době připravuje zcela nová právní úprava. Potřebu transponovat do českého právního řádu desátou směrnici Evropského parlamentu a Rady EU č. 2005/6 o přeshraničních fúzích kapitálových společností s cílem dosáhnout potřebnou mobilitu kapitálu a zvýšit efektivitu podnikání by měl vyřešit nový návrh zákona. Podnikatelská činnost v rámci jednotného vnitřního trhu nutně vyžaduje akumulaci kapitálu. Koncentrace je potom nezbytně nutná pro dlouhodobé efektivní fungování na evropském trhu, případně i na globální úrovni. Významné zjednodušení. Prostřednictvím nového zákona se v případě jeho přijetí významným způsobem zjednoduší restrukturalizace společností, které působí v mezinárodním měřítku. Dosud bylo nutné při fúzích přes hranice využívat poměrně nový subjekt obchodního práva, takzvanou evropskou společnost (Societas Europea), případně jiná, často zbytečně komplikovaná řešení. Desátá směrnice. Vnitrostátní zákon musí být na základě desáté směrnice zaveden v jednotlivých členských státech nejpozději do 15. prosince 2007. Z hlediska základních svobod zaručených Smlouvou o založení Evropských společenství (ES) se prostřednictvím nového zákona bude v praxi uskutečňovat svoboda usazování nebo volný pohyb kapitálu. Přitom platí, že vnitrostátní právo jednotlivých členských států nesmí zavádět žádná omezení těchto svobod, což je v souladu s dosavadní rozhodovací praxí Evropského soudního dvora. Pro restrukturalizace je zásadní, že daňové předpisy jednotlivých členských států u fúzí, rozdělení, převodů majetku a výměny podílů by neměly omezovat účinné fungování společného trhu EU. Vymezení fúze. Fúze bude přípustná pouze u společností kapitálového charakteru definovaných právem ES. V České republice tak připadá přeshraniční fúze v úvahu u všech typů obchodních společností. Na druhé straně jsou z přeshraničních fúzí vyloučeny společnosti, jejichž předmětem činnosti je kolektivní investování kapitálu získaného od veřejnosti a které provozují svou činnost na základě zásady rozložení rizika a jejichž podílové jednotky jsou na žádost podílníků přímo či nepřímo odkoupeny nebo vyplaceny z aktiv takové společnosti (podílové fondy). Dopady zákona. Zákon by měl ovšem vedle nové možnosti přeshraniční fúze obchodních společností (s výhradou fúze do evropské společnosti, která byla přípustná i dosud) přinést i změny v úpravě vnitrostátních přeměn. V praxi je současná právní úprava přeměn v Obchodním zákoníku velmi nepřehledná. Z tohoto pohledu lze připravované změny jen uvítat. Zákon o přeměnách s sebou ponese i některé dílčí dopady v oblasti daňového práva. Přestože je zákon o daních z příjmů do určité míry na zavedení přeshraničních přeměn již připraven (prostřednictvím novelizace provedené zákonem 438/2003 Sb.), některá ustanovení jsou dosud aplikovatelná jen ve vztahu k evropské společnosti. Zákon o daních z příjmů tak v podstatě předstihl úpravu obchodněprávní. Podmínky pro restrukturalizaci. Pro subjekty uvažující o restrukturalizaci společnosti (případně holdingu), které reálně přesahují národní hranice, může hrát významnou roli fakt, že zákon o daních z příjmů umožňuje přenos rezerv, položek opravných i odčitatelných od základu daně a ztrát. Nelze ovšem přebírat a pokračovat v tvorbě rezerv a opravných položek vytvořených podle zahraničního právního předpisu, které zákon o daních z příjmů a zákon o rezervách neznají. Je tedy nutné splnit podmínky stanovené vnitrostátní legislativou. Rovněž je možné, aby společnost přenesla do české daňové jurisdikce ztrátu, případně však i opačně mimo ČR. Přitom je třeba daňovou ztrátu přepočítat podle stejných principů, které platí pro její výpočet v ČR. Střednědobé řešení. Restrukturalizace podnikatelské činnosti představuje řešení minimálně se střednědobým výhledem. Při přípravě jakýchkoli transakcí je třeba zohledňovat nejen současný stav, ale i perspektivní vývoj obchodněprávní a daňové legislativy v rámci České republiky a v dalších právních řádech, kterých se dotýkají. Harmonizovaná legislativa jednotlivých členských států prostřednictvím přeshraničních fúzí obchodních společností znamená významně jednodušší postup. Zefektivňuje totiž podnikatelskou činnost subjektů pohybujících se v rámci jednotného evropského trhu, a to i případně s ohledem na rozdíly mezi jednotlivými daňovými jurisdikcemi. Daňová kontrola Jaká práva a povinnosti vaší firmě ukládá zákon o správě daní a poplatků? Finanční správa Finanční správa má právo zkontrolovat, jestli to, co tvrdíte ve svém daňovém přiznání, odpovídá skutečnosti. Prověřuje tak, zda poplatník postupoval při výpočtu daňové povinnosti v souladu se všemi zákonnými normami. Nejvýznamnějším institutem daňového práva, který slouží ke zjištění nebo prověření daňového základu, je daňová kontrola. Zahájení. Daňová kontrola je zahájena samostatným protokolem. Musí z něho vyplývat především označení daně a zdaňovacího období, které je předmětem kontrolní činnosti. Rozhodně nejde o formální úkon. Pracovníci finančního úřadu totiž mohou daň vyměřit nebo doměřit do tří let od konce zdaňovacího období, v němž firmě vznikla povinnost podat daňové přiznání. Nezapomeňte, že zahájením daňové kontroly se lhůta pro doměření daně přerušuje. Naštěstí to platí pouze ve vztahu k daním a zdaňovacím obdobím, které jsou označeny vprotokoluozahájeníkontroly. Finančníúřad ovšem může daňovou kontrolu kdykoliv rozšířit na jiná zdaňovací období. Podmínkou samozřejmě zůstává, že u nich rovněž marně neproběla tříletá prekluzivní lhůta. Počítejte také s tím, že v době, po kterou probíhá daňová kontrola, nemůžete platně podat dodatečné daňové přiznání. Na svůj příchod vás sice většinou správce daně s předstihem upozorní, zákon mu ale tuto povinnost neukládá. Během kontroly mohou jednat pracovníci finančního úřadu jen s oprávněnou osobou (poplatníkem, statutárním orgánem, popř. zaměstnancem) či s likvidátorem, správcem konkurzní podstaty či prokuristou. Se správcem daně mohou jednat i zaměstnanci (např. finanční ředitel). Povinnosti kontrolované firmy. Všechna svá tvrzení musíte správci daně zároveň i dokázat. To se týká nejen skutečností, které prokazuje oprávněná osoba v rámci daňové kontroly, ale jde i o skutečnosti, k jejichž prokázání vás vyzve správce daně. V rámci daňové kontroly dále musíte: * Poskytovat informace o vlastní organizační struktuře, pracovní náplni jednotlivých útvarů, o oběhu a uložení účetních a jiných dokladů. Z této formulace např. vyplývá, že povinností daňového subjektu není předkládat informace o celé struktuře holdingu, popř. dalších, byť spřízněných osob. Informační povinnost se totiž týká výlučně poplatníka. * Zajistit vhodné místo a podmínky k provádění daňové kontroly. Podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu to, jestli jsou místo a podmínky vhodné, musí posoudit sám správce daně s ohledem na konkrétní okolnosti daňové kontroly. * Na požádání předložit záznamy, doklady a písemnosti, které prokazují hospodářské a účetní operace, i záznamy, o které správce daně požádá, a podat k nim vysvětlení. * Nezatajovat doklady, které má daňový subjekt k dispozici, nebo o nichž ví, kde se nacházejí. Pracovník finačního úřadu má rovněž právo provést nebo si vyžádat z účetních písemností, záznamů nebo jiných informací bezúplatně výpis nebo kopii, a to i na technických nosičích dat. Zároveň mu také musíte poskytnout informace o používaných programech. * Umožnit vstup do provozních budov, místností, míst i obydlí a dopravních prostředků, které společnost užívá k podnikání, i do prostorů souvisejících s předmětem daně, a dále do přepravních obalů. * Umožnit také jednání s kterýmkoli pracovníkem. * Zapůjčit potřebné doklady a jiné věci mimo prostor kontrolovaného subjektu. Převzaté doklady a jiné věci by měl správce daně vrátit nejpozději do třiceti dnů. Ve zvlášť složitých případech, zejména je-li nutné zapůjčené doklady a jiné věci podrobit vnější expertize, ovšem může tuto lhůtu prodloužit orgán přímo nadřízený správci daně. Pokud těmto nepeněžním povinnostem nedostojíte, hrozí vám pokuta, a to i opakovaně, až do výše 2 mil. Kč. Sankce může být určena kontrolované osobě, ale i osobě oprávněné za ni jednat. Práva kontrolovaného plátce. Zákon o správě daní a poplatků vám přiznává i práva, která navazují na už vyjmenované povinnosti: * Právo na předložení služebního průkazu pracovníkem správce daně. Služební průkazy by vám měli kontroloři předložit automaticky. Pokud tak neučiní, není kontrolovaná osoba povinna postupovat v souladu se zásadou součinnosti, ani plnit jiné povinnosti vůči správci daně. * Právo být přítomen jednání se zaměstnanci. Přestože jako kontrolovaná osoba nemáte v tomto případě právo klást svým zaměstnancům otázky, může být přítomnost zástupce firmy u takového jednání důležitá vzhledem k dalšímu průběhu daňové kontroly. Správce daně by vás navíc měl na plánované jednání upozornit s dostatečným předstihem a zároveň sdělit jméno a příjmení osoby, která má být vyslechnuta. * Právo předkládat v průběhu daňové kontroly důkazní prostředky, případně navrhovat předložení těch důkazních prostředků, které sám plátce nemá k dispozici. Dokazování je jádrem celého zjišťování nebo prověřování daňového základu. Důkazní břemeno leží především na vás. V okamžiku, kdy poplatník doloží důkazy na podporu svých tvrzení, přesouvá se důkazní břemeno na správce daně. Ten je povinen, pokud má stále pochybnosti ohledně skutečností, které uvádíte, je vyvrátit. Dovršením procesu dokazování je hodnocení důkazů: správce daně přisuzuje získanému důkazu určitou hodnotu, pokud jde o jeho závažnost, zákonnost a pravdivost. Jestliže nesplníte některou ze svých zákonných povinností, a proto není možné určit daňovou povinnost dokazováním, je správce daně oprávněn stanovit daňovou povinnost podle pomůcek. Tohoto postupu se podnikatelé často obávají, protože správce daně může postupovat i bez součinnosti s daňovým subjektem. Je tedy krátkozraké nevyvíjet dostatečnou aktivitu, popř. se vyhýbat jednání se správcem daně. * Právo podávat námitky proti postupu správce daně. Zákon stanoví, že námitky vyřizuje pracovník nejblíže nadřízený tomu, vůči němuž směřují. Buď námitce vyhoví a zajistí nápravu, nebo daňovému subjektu sdělí písemně důvody, pro které nelze námitce vyhovět. Pokud rezignujete na důsledné uplatňování svých práv v průběhu daňové kontroly (ve formě řádně uplatňovaných námitek), zhoršujete své procesní postavení v probíhajícím řízení. * Právo vyjádřit se vždy před ukončením daňové kontroly k výsledku uvedenému ve zprávě, ke způsobu jeho zjištění, případně navrhnout jeho doplnění. Správce daně vás musí se zjištěným výsledkem kontroly seznámit a dát vám dostatek času k případným doplňujícím návrhům. Ty se posléze promítnou do zprávy o kontrole. Právo nahlížet u správce daně kdykoli v jeho obvyklou úřední dobu do převzatých dokladů. Ukončení. O výsledku zjištění učiněných v rámci daňové kontroly sepisuje správce daně zprávu o daňové kontrole. Je povinen ji s vámi projednat. Pro právnickou osobu platí obdobně jako při zahájení kontroly, že správce daně jedná s osobou oprávněnou za tento subjekt jednat. Projednání musí být zachyceno v protokolu o ústním jednání, který sepíše správce daně. Zpráva o daňové kontrole je důkazním prostředkem. Jestliže s vámi zpráva nebyla odpovídajícím způsobem projednána, nelze ji následně použít jako důkazní prostředek v dalším řízení. Vyjádření vaší nespokojenosti bezdůvodným odepřením podpisu je však pro platnost uvedených zjištění bezvýznamné. Luxusní image s malými vadami Zdálo by se, že s povolením přeshraničních fúzí od příštího března skončí nedávno vytvořený právní statut evropské společnosti (Societas Europaea, SE) svůj jepičí život (EURO 31/2007). Jenže opak je pravdou. Někteří podnikatelé, především z oboru developmentu či datových přenosů, využívají nabídky společnosti Smart Office & Companies a kupují si SE jako ready-made produkt. Tedy společnost už založenou, zatím však spící a čekající na své pravé majitele. Vlastníkem SE se tak může stát například i fyzická osoba, která jinak tento typ společnosti zakládat nemůže. Ready-made i virtuální kancelář. Jedním z posledních, kteří využili nabídku readymade SE, je Peter Danko, jenž podniká v oboru obousměrných satelitních komunikačních technologií. „S naším produktem obchodujeme přes internet a je určen pro celoevropský trh. V České republice vlastním firmu Kallavesi a podnikání jsme rozvíjeli na základě obchodních partnerství. Jenže teď už potřebujeme obchod řídit z jednoho místa. Evropská společnost se nám jevila jako nejvhodnější pro spolupráci s partnery kdekoli v Evropě,“ říká Danko. Jeho nová společnost Viasky se právě zapisuje do obchodního rejstříku. Sídlo si ponechá v České republice a zatím jiné společnosti vlastnit nebude. V budoucnu však Danko plánuje kapitálově vstoupit do partnerských firem, které sídlí kromě České republiky i na Slovensku, v Německu, Maďarsku a Rakousku. Danko si nejen koupil SE jako ready-made, ale také bude outsourcovat zaměstnance včetně účetnictví, auditu a virtuální kanceláře. SE Dankovi umožní podnikat v celé Evropské unii prostřednictvím jedné entity a také mu přinese jistou důvěryhodnost. Minimální výše základního jmění tohoto typu obchodní firmy je totiž stanovena na 120 tisíc eur a akcionáři je musejí plně splatit. Matka všech českých SE. Založení evropské společnosti je poměrně komplikované. A o to více, protože ani odborníci, ani rejstříkové soudy nedisponují dostatkem zkušeností. SE totiž mohou vznikat teprve od října 2004, kdy členské státy EU začlenily do svých právních řádů směrnici o statutu evropské společnosti. První SE se sídlem v Česku zaregistrovala až letos v květnu společnost Smart Office & Companies pod názvem Europea Capital. Slouží právě k zakládání dalších spících SE nabízených následně k prodeji. „Prodáváme je za 180 tisíc korun. Když se najde kupec, svoláme valnou hromadu, na níž odhlasujeme změnu názvu, sídla, členů orgánů, akcionáře a předmět podnikání. Pak podáme návrh na zápis do obchodního rejstříku,“ upřesňuje obchodní manažer Smart Office & Companies Josef Jaroš. Jaroš říká, že produkt je nečekaně úspěšný. Smart dosud založila kolem dvanácti SE a prodat se jich od května podařilo pět až deset. A největší lákadlo evropské společnosti? Možnost měnit libovolně sídlo v rámci EU a v neposlední řadě pocit luxusní image získaný statutem SE. Atraktivní je také možnost volby mezi dualistickou a monistickou strukturou řízení. Oběma variantami lze přitom redukovat administrativní náklady. Dualistická struktura funguje podobně jako u národní akciové společnosti, jenže představenstvo i dozorčí rada mohou být jen jednočlenné, přestože má vznikající firma více akcionářů. Ještě větší pružnost řízení zaručuje monistický systém, při němž společnost spravuje jen tříčlenná správní rada. Průkopník Bakala. Societas Europaea lze založit čtyřmi způsoby, ale vždy se o to mohou snažit jen alespoň dvě společnosti z různých členských států unie. Nejčastěji je používána fúze akciových společností. Oblíbená je také konverze akciové společnosti, jež má minimálně po dva roky pobočku nebo dceru v jiném členském státě, v právní statut SE. Dvě a více akciových společností či „eseróček“ zase mohou vytvořit holding se statutem SE a nebo také dceru typu Societas Europaea. A samozřejmě že již existující SE může zakládat libovolný počet dalších evropských společností. Právě fúzí dvou českých a jedné kyperské společnosti vytvořil uhlobaron Zdeněk Bakala evropskou společnost RPG Industries. „Založení RPG Industries jsme začali připravovat v roce 2005. Cílem bylo zjednodušit vícestupňovou úroveň řízení, tedy z našeho pohledu zbytečnou vertikální vlastnickou strukturu RPG Industries (Kypr) Charles Capital (ČR) Karbon Invest (ČR). U SE jde o společnost nadnárodního charakteru, která má přinejmenším základní parametry všude jednotné, a může proto působit důvěryhodněji než jiné právní formy společností,“ vysvětluje Bakala, který jako první český podnikatel zvolil nadnárodní právní statut. Protože skupina RPG byla již předtím fakticky řízena z Kypru a protože Bakala se svými kolegy vyhodnotil tamní podnikatelské prostředí jako příznivé a perspektivní, má kyperský domicil i nová SE. Daňové mýty. Svobodná volba sídla v rámci unie i několikrát do roka a bez přerušení právní kontinuity bývá nejčastěji zmiňovanou výhodou SE. Ta však není přitažlivá jen z daňových důvodů. Pro některé firmy může být zajímavé přesunout se do země s příznivějším podnikatelským prostředím, ukotvenější legislativou či promptně fungující justicí. Líbit se také může myšlenka, že díky přesunu sídla lze prakticky uniknout z dosahu českých úřadů. Doručování písemností se totiž klotovým rukávům řádně zkomplikuje. Libovolná možnost sídla však vyvolává zdání, že lze velmi snadno ušetřit na daních přesunem SE například na Kypr, který daní zisk jen deseti procenty, a je proto oblíbenou destinací. Ale tak jednoduché to není (EURO 28/2007). Důležité totiž není jen sídlo společnosti, ale především místo, kde SE vykonává činnost a dosahuje příjmy. Tak třeba kyperská SE, jež vznikla fúzí české a slovenské společnosti, musí i nadále odvádět daň z příjmů, které jí podnikání prostřednictvím stálé provozovny v těchto zemích vyneslo. Stálou provozovnou nemusí být jen výrobní závod či dílna, ale také kancelář, místo prodeje či staveniště. „Daňový režim SE je z 99 procent podobný jako u běžných akciovek. Ve výjimečných případech, například při dovozu zboží či u elektronických služeb, které stálé provozovny nezakládají, se však příjem daní až v místě sídla,“ upozorňuje daňový poradce Petr Ševčík z poradenské společnosti Apogeo. Jednu daňovou výhodu zmiňuje i partnerka auditorské firmy TPA Horwath Jana Skálová: „Kdo si pořídí akcie SE s českým domicilem do konce tohoto roku, bude mít v příštích letech příjem z jejich prodeje osvobozen od daně.“ Po spuštění daňové reformy zase budou moci právnické osoby profitovat z osvobození příjmu z prodeje dceřiné společnosti. SE versus přeshraniční fúze. Zase tak velkým hitem však SE nejsou. Za dobu jejich tříleté existence jich totiž v celé Evropě vzniklo jen něco kolem osmdesáti a většina z nich navíc slouží pouze k držení podílů. Právě Bakalova SE však vykazuje ekonomickou činnost a má i zaměstnance. Evropská společnost přináší sice možnost konsolidovat majetkové struktury a také větší transparentnost vzhledem k partnerům či investorům, ale totéž nabídnou i přeshraniční fúze. Včetně svobodné volby sídla v rámci unie. Hlavní překážkou SE je především komplikovaná právní úprava. A zanedbatelné nejsou ani vysoké náklady na jejich vytvoření. „Přeshraniční fúze se odehrávají v mantinelech prověřených a osahaných zdomácnělých právních forem. Myslím, že SE nic zásadně výhodnějšího nepřináší,“ říká partner advokátní kanceláře Weinhold Legal Daniel Weinhold. A dodává, že kancelář připravovala několika společnostem analýzu přeměny či vzniku SE, ale nakonec všichni proces vzdali a řekli, že si počkají na přeshraniční fúze. Podobně od SE ustoupil i výrobce radiátorů Korado z České Třebové. Proti tomu Jaroš nepředpokládá, že by v budoucnu SE utrpěly na své atraktivitě. V konkurenci s přeshraničními fúzemi mohou prý evropské společnosti triumfovat svojí image a tvářením jako symbol mezinárodního úspěchu. Jak využít sekuritizace Sekuritizace aktiv přitahuje stále větší pozornost podnikatelské veřejnosti, a to i v České republice. Rozumíme jí strukturovaný proces, během něhož jsou aktiva (majetek, pohledávky, například půjčky a podobně), rizika nebo jiné hodnoty seskupeny podle druhů, oceněny a následně prodány ve formě cenných papírů. Sekuritizace pohledávek. Nejjednodušším příkladem sekuritizace tak může být prodej pohledávek (například půjčky poskytnuté klientům), které jsou evidovány v rozvaze, společnosti A (věřitel) jiné firmě, založené speciálně za účelem jejich financování (takzvaná SPV účelově založená společnost). U společnosti A tak budou pohledávky vyřazeny z rozvahy, a naopak evidovány v rozvaze SPV. Protože SPV nemá vlastní hotovost, emituje cenné papíry a jejich nákup financuje z úpisu akcií investory. Podmínkou je, aby zakladatelem SPV nebyla společnost A. Předmět činnosti. Proces sekuritizace, při němž určitý subjekt přebírá od jiných rizika vztahující se k nárokům, majetku nebo závazkům převzatým třetími stranami nebo vyplývající z jejich činnosti a emituje cenné papíry, jejichž hodnota nebo výnos jsou od nich odvozeny, je stále častěji využíván nejen podnikatelskými subjekty, ale efektivně i státem. Názorným příkladem využití procesu sekuritizace je výběrové řízení České konsolidační agentury (ČKA) při prodeji balíku pohledávek s právní vadou. ČKA rozhodla o prodeji tohoto balíku pohledávek tak, že založila SPV a ve veřejném výběrovém řízení nabídla potenciálním investorům stoprocentní majetkovou účast v této společnosti za tržní cenu. Po uzavření výběrového řízení a úhradě nabídnuté ceny za stoprocentní majetkovou účast ČKA vloží pohledávky do SPV a následně tuto účast převede vítězné nabídce. Předmětem sekuritizace může být v podstatě jakákoli součást aktiv podniku, například nejen pohledávky z úvěrů a půjček, ale i z obchodních vztahů, hmotný i nehmotný majetek, movité i nemovité věci, práv včetně těch autorských, cenné papíry a podobně. Předmětem sekuritizace může být i jakákoli činnost, která má určitelnou hodnotu nebo riziko. Sekuritizační fond. Příkladem využití sekuritizace rizik může být zajištění provozovatele teplárny proti povodním. Ten uzavře smlouvu se sekuritizační společností nebo fondem, jejíž podstatou je úhrada škod až do výše 50 milionů korun v případě povodní, které zasáhnou provoz teplárny. Provozovatel teplárny uvolní ze svých zdrojů například 20 milionů korun jako odměnu (prémii), za kterou nakupuje opci, jež mu umožní požadovat na sekuritizační společnosti úhradu škod až do výše 50 milionů korun v případě splnění určitých podmínek. Sekuritizační společnost emituje dluhopisy s pevnou dobou splatnosti, ale se ziskem, který se skládá z prémie a běžného výnosu fondem investovaných prostředků (obdobně lze emitovat i akcie). Po uplynutí splatnosti dluhopisu náleží investorovi běžný výnos fondu a v případě, že se povodně během doby splatnosti dluhopisu nevyskytnou, náleží investorovi i prémie. Když povodeň nastane a jsou-li splněny podmínky opce, provozovatel teplárny obdrží od fondu plnění až do výše 50 milionů korun a investor ke dni splatnosti získá zpět jistinu dluhopisu sníženou o vyplacené škody společně s běžnými výnosy fondu. Sekuritizace je tak i určitým komplementem standardního pojištění a je možné ji využít v případech, kdy nelze riziko standardně pojistit. Výhody. Nejdůležitějšími výhodami sekuritizace jsou redukce sumy aktiv a pasiv, proměna nelikvidních nebo hůře likvidních aktiv na likvidní a také zbavení rizik spojených s držbou a správou problémových aktiv. Z daňového hlediska může být zajímavý i fakt, že SPV lze založit v zemi s výhodnějším daňovým režimem, případně je možné vhodným strukturováním sekuritizací nahradit tvorbu nedaňových rezerv či opravných položek, a budovat si tak daňově výhodnější pozici. Naopak obecně nevýhodou mohou být zejména vyšší administrativní náklady. Země zaslíbené. Zeměmi „zaslíbenými sekuritizaci“ jsou v současné době USA, Německo a zejména Lucembursko se svou tradicí finančních služeb. Sekuritizační fondy a společnosti podléhají v Lucembursku výhodnému preferenčnímu daňovému režimu. Subjekty sekuritizace nepodléhají žádné dani z příjmů z kapitálového majetku a není uplatňována ani žádná srážková daň na zisk distribuovaný těmito subjekty. Sekuritizační fondy nepodléhají ani dani z příjmů za daňové subjekty jsou považováni jednotliví investoři. Základ daně subjektů sekuritizace tvoří veškeré výnosy z jeho činnosti (včetně například přijatých dividend či úroků). Jedinou daní je tak fixní daň v maximální výši 1250 eur splatná při založení, přeměně nebo fúzi subjektů sekuritizace. Na druhé straně ale nemohou využít výhod směrnice 90/435/EEC (Evropského společenství) o společném systému zdanění v případě mateřských a dceřiných společností. JAN INGEDULD, senior manažer, APOGEO Tax Tréninkový deník pocitů 30.05.2005 - Mgr. Eva Tomešová, Ph D Běžný tréninkový deník obsahuje převážně čísla kilometry, kilogramy, časy, intenzita, umístění Měli by jste z něj být schopni vyčíst, jestli jste se zlepšili nebo ne, o kolik a proč. Někdy ale počty jaksi nevychází jak to, že když jsem uplaval skoro dvakrát víc než minulý rok a kvalitněji, jsem se letos nezlepšil? Proč jsem totálně propadl v závodě, na který jsem byl perfektně připraven? Proč jsem při závodě udělal zase tu stejnou chybu? Proč? Nebyl jsem ve formě Odpověď se nabízí: „nebyl jsem ve formě.“ Ale co to znamená? Jak zjistíte, že jste ve formě a hlavně, jak to, že jste ve formě, co jste udělali pro to, aby jste byli v tom ideálním stavu, kdy všechno vychází, kdy jste schopni ze sebe vydat to nejlepší? Část odpovědi vám čísla poskytnou, ale tu druhou je třeba hledat jinde. Skrývá se někde ve vaší „hlavě,“ v pocitech, reakcích, náladách, zkušenostech, ve vás jedinečných bytostech. Poznej sám sebe Aby jste ji mohli najít, musíte poznat sami sebe, získat sebekontrolu, což je většinou opravdu tvrdá práce. A protože je to dřina, měla by být zaznamenána do tréninkového deníku Sportovec, který je schopen vnímat sám sebe, dokáže identifikovat kdy je, a hlavně kdy není, v ideální formě (nemá jen jakýsi neurčitý pocit). Může pak se svým stavem zkusit něco udělat. Proto je důležité vést si společně s tréninkovým deníkem i „deník pocitů.“ Umožní vám zamyslet se nad všemi vašimi zkušenostmi POZITIVNÍMI i NEGATIVNÍMI. Jedinou cestou, jak se posunout o úroveň výš, je POUČIT SE Z VLASTNÍCH CHYB. Nejlepším způsobem, jak to udělat, je zaznamenávání si osobních pocitů a myšlenek do deníku. Svěřit se Psaní „pocitového deníku“ je také konstruktivním způsobem vyrovnávání se s pocity, které by jinak zůstaly nevyjádřeny a nezpracovány. Pokud se musíte vyrovnat s něčím, s čím vám nikdo jiný nemůže pomoci, je psaní nejlepším způsobem, jak to udělat. Co si zaznamenávat Třeba to, jaké máte pocity ohledně vašich tréninkových partnerů a o tom, jak si myslíte, že to ovlivňuje váš výkon. Pocity, týkající se vás samotných, vašeho trenéra, pokroků v tréninku a v závodním výkonu. Tady máte pár námětů: Vrcholný výkon: jak se cítíte, jaké to je, když podáváte opravdu špičkový výkon? Stresory: co vás stresuje, při závodech i jinde, třeba před tréninkem? Trenér(ři): co by jste od nich potřebovali, jaké s nimi máte vztahy, jak vám mohou pomoci k dosažení vašich cílů? Tréninkoví partneři (spolužáci): jaké máte vztahy, jak vám mohou pomoci a v čem vám jsou na obtíž? Pozornost a koncentrace: jaký podáváte výkon, když jste maximálně soustředění, jak zvládáte soustředění na závod? Relaxace: cítíte během tréninku nebo závodu napětí? Jak relaxujete, když si to uvědomíte, jak rychle se dokážete uklidnit? Kontrola myšlení: máte problémy s kontrolou toho, co si o sobě myslíte, nebo co o sobě říkáte nahlas? (mnohem více o tomto bodě najdete v číslech 5 a 6/2001). Fantazie: pokud používáte nějaký druh ideomotorického tréninku nebo jen v myšlenkách „přehráváte závod“- jak se vidíte? Jako kdyby jste se dívali na film, nebo jako by jste byli sami v sobě? Jsou vaše představy jasné, dokážete je kontrolovat? Jaké používáte smysly? Kontrola úrovně vzrušení: co, pokud vůbec něco, děláte pro to, aby jste byli schopni kontrolovat vlastní úroveň vzrušení, co vám při tom pomáhá a co vám vaši snahu narušuje dokážete se uklidnit nebo naopak vyhecovat, když je třeba? Sebedůvěra: jak si právě teď věříte, že dosáhnete svých cílů? Co vám podkopává sebedůvěru? Mohou vám nějakým způsobem pomoci vaši tréninkoví partneři nebo váš trenér? Mohou vám ji naopak nějak zničit jak? Jste jedineční Pokud si začnete zaznamenávat své pocity a myšlenky, jistě se začnete zamýšlet i nad tím, jací vlastně jste, čím se od druhých lišíte, v čem jste lepší a v čem horší. Ať už dospějete k jakémukoliv názoru, dřív než se začnete zařazovat mezi „horší“, přečtěte si něco o tom, jací opravdu jste: jste především jedineční! Jsem jedinečný Jsem jedinečný. V celém světě není nikdo takový, jako jsem já. Od počátku časů, nikdy tu nebyl člověk mně podobný. Nikdo nemá můj úsměv. Nikdo nemá mé oči, můj nos, mé vlasy, můj hlas. Jsem jedinečný. Nenajde se nikdo s mým rukopisem. Nikomu nechutná jídlo tak, jako mě, nikdo nemá stejný vkus hudební, nelíbí se mu obraz tak, jako mě. Nikdo nevidí věci tak, jak je vidím já. Od počátku světa tu nebyl nikdo, kdo by se smál jako já, nikdo, kdo by plakal jako já. A to, co mě rozesměje nebo rozpláče, nikdy nezpůsobí stejný smích ani stejné slzy u nikoho jiného. Nikdo nereaguje na jakoukoliv situaci tak, jako reaguji já. Jsem jedinečný. Jsem jediným ze všech stvoření, kdo má můj soubor schopností. Ano, vždy tu bude někdo, kdo bude lepší v jedné z věcí, ve které jsem dobrý i já. Ale nikdo v celém vesmíru nikdy nemůže dosáhnout kvality mé kombinace talentů, vědomostí, schopností a pocitů. Stejně jako hudební nástroje některé z nich mohou vyniknout samotné nikdy však nedosáhnou zvuku dokonalé symfonie, takové, jako když hrají všechny dohromady. Já jsem symfonií. Po celou věčnost nikdy nikdo nebude vypadat, mluvit, chodit, myslet nebo konat tak, jako já. Jsem jedinečný. Jsem vzácný. A v jedinečnosti je velká hodnota. Protože je má jedinečnost hodnotná, nepotřebuji se pokoušet imitovat druhé. Budu přijímat ano, oslavovat své odlišnosti. Jsem jedinečný. A začínám si uvědomovat, že to není náhoda, být jedinečným. Začínám si uvědomovat, že jsem byl stvořen jedinečným pro nějaký jedinečný úkol. Je to práce pro mě, taková, kterou by nikdo na celém světě nedokázal udělat tak dobře, jako já. Z miliard uchazečů jen jeden je vhodný, jen jeden má kombinaci všeho, co je třeba. Tím jediným jsem já. Protože já jsem jedinečný. Sebevědomí ve sportu 24.01.2006 - Mgr. Eva Tomešová, Ph D Sebevědomí je obrazem současné úrovně naší sebeúcty. Jsme sebevědomí, když se máme rádi, když jsme spokojení s tím, kým jsme, jací jsme, co dokážeme. Když jsme přesvědčení o tom, že jsme hodni uznání a lásky druhých. Stabilní vysoká úroveň sebevědomí je důležitá jak pro trénink, tak pro závod. Není ovšem neobvyklé, že se sportovec nachází v situaci, kdy jeho sebevědomí kolísá a může se dokonce změnit v silné pocity sebeobviňování. Proto je třeba znát zdroje vlastního sebevědomí a s jejich pomocí takovéto situaci čelit! Jaký je sebevědomý sportovec 1. Sebevědomý sportovec si myslí, že může a snaží se o to! Je stále motivován dosáhnout cíle a být nejlepším, jakým jenom může být. Při sledování svého cíle se kontroluje a cítí se sám se sebou spokojen. 2. Sebevědomý sportovec používá pozitivní vnitřní instrukce a vyhýbá se tomu, aby své schopnosti shazoval. Dopřává si kreativní představy sebe sama radujícího se z vítězství, sebe sama úspěšného. Rád a často sní o tom, čeho by mohl a chtěl dosáhnout. 3. Vždy se zaměřuje na úspěšné zvládnutí tréninku nebo závodu a neztrácí energii strachem z toho, že bude závodit špatně, nebo přílišným hloubáním nad negativními následky případného neúspěchu. 4. Sebevědomý sportovec rád poznává své limity a možnosti zlepšení. Má odvahu přenést se přes to, že bude zklamán. 5. Sebevědomý sportovec se připravuje pouze na úspěšné závody. Každý závod je pro něj úspěchem, protože je příležitostí učit se. Zdroje sebevědomí Aby jste se mohli bránit kolísání sebevědomí, je třeba poznat to, co vám ho shazuje i to, co vám ho pomůže zvednout. Zkuste si zaznamenat na papír myšlenky, pocity a chování, které mají tendenci narušovat vaše sebevědomí před tréninkem nebo závodem. Pusťte se i do hlubších sfér hledejte a snažte se rozpoznat věci, které v těchto situacích naopak vaše sebevědomí posilují. Zdrojem sebevědomí pro vás mohou být vlastní schopnosti, zkušenosti, úsilí, které jste do přípravy investovali, závazky, stav kondice, vedení dobrým trenérem, podpora blízkých lidí, pocit fyzické atraktivnosti i COKOLIV jiného. Pokud se na závod nebo trénink takto připravíte, bude se vám lépe bojovat se sebou samým i se soupeři. Pár námětů pro zlepšení sebevědomí Zbavte se negativních myšlenek a pocitů o sobě (vše o tom najdete v aquasport-triatlon-běhání 5,6/01). Pracujte na svých snech a motivaci pro trénink musíte vědět, kvůli čemu dřete a musíte vědět, že to opravdu chcete. Naučte se znát své silné stránky. Nezapomínejte na své malé úspěchy (třeba zlepšení techniky). Započítejte je k úspěchům, nezapomeňte se za ně pochválit a být na ně hrdí. Pamatujte, že ne všichni ve vašem okolí si jsou plně vědomi obrovského úsilí, které vkládáte do tréninku. Ale vy jste! Za své úsilí a úspěchy si zasloužíte chválu nezapomeňte se pochválit a odměnit. Vyhněte se nebo se chraňte před negativními výroky či komentáři ostatních. Zvláště pokud cítíte, že něčí poznámky jsou spíše destruktivní než konstruktivní kritikou. Zkuste se nad těmito náměty zamyslet, je totiž velmi povzbudivé a uspokojivé prožít si občas pocit sebevědomí! Sebevědomí je velmi užitečné a nemyslíme tím nafoukanost nebo primadonství. V příštím čísle vám poradíme jeden užitečný, konkrétní a hlavně zábavný trik, který vám sebevědomí určitě zvedne. TROJDÍLNÝ ZÁVOD, jak by řekli organizátoři antických her za panování Nerona,dnešní triatlon, je nádherná sportovní kombinace, oslavující dětské vzpomínky na naše první pohybové radosti. Téměř každé dítě chce dobře běhat a dlouho to vydržet, umět plavat a dnes i pochopitelně jezdit na kole. Běhání patřily ke sportovním vyžití i těch nejchudších, i když ještě v minulém století né všichni lidé uměli plavat. K běhání a plavání nepotřebujeme žádnou výbavu běhat můžeme kde chceme a když máme blízko k řece nebo rybníku, vábí nás to do vody. Autor: Doc. Ph Dr. Michal Černoušek K cyklistice ale potřebujeme kolo a navíc dovednost se na něm udržet a nespadnout, čehož se docílí tím, že se dáme do pohybu a šlapeme. Některým dětem je to ovšem obtížné vysvětlit. Plavání a běhání nás poutá k přírodním živlům vody a země. Podle jedné antropologické teorie naši prapředci obývali jako vodní savci mořské mělčiny teplého oceánu. Teprve pak se zabydleli na souši a kombinovali sběračství a lov. Prý proto je lidské ochlupení na kůži uspořádáno do geometrických ploch, které sledují směr odkapávající vody při vynořování. Kdo ví? Ale téměř atavistická láska dnešních lidí ke koupání, plavání, slunění musí z něčeho povstávat. S nárůstem volného času v druhé polovině našeho století se objevil i konzumentský diktát hromadně se vystavovat slunečním paprskům a občas se vnořit do vody. Podobně je tomu i s běháním. Když Platón hledá zdroje prapůvodní slasti ze hry, nachází je v přirozené pohybové spontaneitě malých dětí, prožívajících ohromnou radost ze skotačení, z průzkumu svého životního prostoru, ve kterém si nepřetržitě stanovují různé cíle. Tím nejen explorují svět kolem sebe, ale zároveň plnými doušky pijí rozkoš ze mistrnějšího zvládání vlastního těla. Děti rády běhají. Přidáme k oběma spontánním pohybovým radostem i jeden z velkých vynálezů lidstva kolo. Jednoduchý stroj, poháněný vlastní energií. Tento stroj ovšem pokud nejedeme z kopce v cyklistice námahu neodstraňuje, občas ji i násobí. Nicméně nám jízda na kole způsobuje i další radosti. Rychlejší pohyb terénem, od běhu odlišné vnímání vizuálního pole při pozorování krajiny a nakonec archetypální prožitek cyklického času na rozdíl od toho dnešního, lineárně uspěchaného. Je zvláštní, že myšlenka závodně kombinovat tyto tři pohybové zážitky do jednoho sportovního odvětví vznikla v dějinách sportu poměrně nedávno. Možná díky tomu, že když měl člověk kolo, nepotřeboval běžet. Navíc lidé znají tělesné i duševní ztopornění v okamžiku přechodu z jednoho pohybu na druhý. Určitě to zkoušejí ryzí amatéři, netrénovaní jedinci, kteří nezávodí, ale provozují uvedené pohyby pro radost. Pro laika není úplně jasné, proč se nejdříve plave, pak jede na kole a nakonec běží. Mohlo by to být i v obráceném pořadí? Schází nám mytologicky podaná vyprávěnka triatlon má filozofické opodstatnění v tom, že člověk nejdříve přijde o kolo, takže musí před pronásledovateli běžet a nakonec mu nezbývá, než překonat vodní hladinu. Pobyt ve vodě by nakonec přinášel osvěžení a možná proto by sportovci ze sebe nevydali zbytky posledních sil. Pravým milovníkům sportování je to víceméně jedno, protože sportují v původním slova smyslu rozptylují se. Ale závod to je něco jiného. V neděli jsem si při své obvyklé dvacítce zvrtnul kotník, bolelo to jako pes, ale ty tři kiláky domů jsem nějak doskákal. V pondělí jsem si v práci odpočinul a chtěl jsem to rozklusat, ale po pěti kilometrech jsem to musel vzdát, ta noha mi málem upadla. V úterý jsem to zkusil znovu, k doktorovi se mi nechtělo, zakázal by mi trénovat. A taky že jo, zakázal, ve středu. A ještě ke všemu mi dal na nohu dlahu. Belhám se nervózně po bytě, chybí mi denní dávka. Zkoušel jsem nohu narvat do boty a alespoň šlapat na kole, ale nejde to. Celý nesvůj hledám aspoň malé činky, „kdo mi je zase ukradl, sakra,“ křičím na svou ženu, která se snažila tiše proklouznout kolem mě Znáte tenhle příběh. To je závislost na cvičení. Opravdu existuje a je středem zájmu sportovních psychologů. Oběti O závislosti na cvičení se nejčastěji hovoří v souvislosti s běžci a plavci vytrvalostními sportovci, provozujícími monotónní, dlouhotrvající aktivity. Ohroženější jsou sportovci s delší dobou aktivního sportování, preferující delší závody a podstupující vyšší tréninkové dávky. Příznaky Hlavním příznakem je nutkavá potřeba cvičit, a to čím dál víc. Sportovec není schopen změnit nebo přerušit trénink ani při zdravotních problémech (i daleko závažnějších než je podvrtnutý kotník). Sport se stává hlavním zájmem, zdrojem veškeré radosti. Dochází ke zvyšování tréninkových dávek až na hranici únosnosti, vzrůstá pravděpodobnost zranění či onemocnění. Při nuceném „přerušení“ se dostavují abstinenční příznaky nervozita, rozlada, nevolnost Anorexie Poruchy příjmu potravy se často k závislosti na cvičení připojují ve formě anorexie ztráty chuti k jídlu a extrémního hubnutí. Může nastat i opačný případ: u sportovce, který chce zhubnout a málo jí, se může vyvinout navíc i závislost na cvičení. Existuje pro to vědecký termín: fenomén aktivitou podmíněné anorexie. Byl zkoumán na zvířatech. Skupina krys, která dostávala méně potravy než ostatní, začala vyvíjet daleko větší aktivitu na běhacích bubnech, ke kterým měly všechny přístup Akvárium bez zbytečností aneb akvárium pro laiky a lajdáky V současné době je na akvaristickém trhu široký výběr akvárií, osvětlení, topení, filtrů aj., reagencií na měření chemismu vody i na jeho úpravu. Je to nepochybně dobře, ovšem každý klad má i nějaký ten zápor.Nevýhodou současné situace v akvaristice je, že zejména začátečníci se domnívají pod tlakem trhu a reklamy, že solidní a dobře prosperující akvárium nelze zařídit tzv. . za pár korun a kromě toho, že se z tohoto důvodu zdá akvaristika jako drahá záliba, jeví se i značně komplikovaná, že je třeba toho hodně nastudovat předtím, než si akvárium pořídím, což také odrazuje. Druhý extrém je zase to, že někdo dá do lahve rybičku a až se voda zakalí a rybka uhyne tak to obnoví jako kytku ve váze. Cílem tohoto krátkého sdělení je popis jednoduchého, levného a plně funkčního akvária, disponujícího značnou rezervou pokud jde o nedodrženíkázně např. při krmení (překrmování), opožděném čištění akvárií atd. Základem výše doporučovaného akvária je skleněná nádrž (dnes už jen lepená, pokud nejde o nádrž extrémních rozměrů nad 1000 l a více), nad jejíž dno (3-8 cm nade dno akvária, dle velikosti nádrže) je instalován perforovaný rošt z plexiskla (obr. 1,2). Rošt může být opatřen čtyřmi nebo více nožkami, kterými rošt stojí na dně akvária, případně může ležet na lištách, umístěných na dně nádrže podél delších stěn akvária. Plexisklo roštu musí být alespoň 1 cm silné, aby se neprohýbalo. Pokud je rošt zespodu podepřen více lištami nebo nožkami, potom může být plexisklo i slabší. Zespodu se do roštu zabuduje vrtule (z ventilátoru, u větších nádrží z chladičů automobilů, ovšem jen vrtule z plastu). Hřídel vrtule vyčnívá nade dno ( i nad vrstvu písku). Vrtule (při otáčení hřídelí prsty) víří kal při odkalování, viz dále v textu. Roštem, nejlépe v rozích akvária prostrčíme jednu nebo více novodurových trubek o průměru 15-20 mm (pro něž jsme předtím do roštu vyvrtali díry příslušných rozměrů). Délka trubek je taková, aby dosahovaly k hladině vody v akváriu. Na horní konec každé trubky nasadíme akvarijní čerpadlo nebo do trubek shora zasuneme po hadičce od vzduchovacího kompresorku. Hadička od vzduchovače by měla sahat v trubce až k roštu nebo kousek nad něj. Rozhodně ne hlouběji, jinak by vzduch a jím vytlačovaná voda neodcházely horním koncem trubky, ale končily by ve dně, odkud by mezerami ve štěrku dna unikaly k hladině a dno by jako filtr nefungovalo. Je třeba poznamenat, že výše popsaný rošt doma vyrobený můžeme nahradit některými typy půdních filtrů které se ve stavebnicové úpravě i u nás prodávají. Je třeba při volbě filtru vybrat ten, který má rošt instalovaný alespoň několik cm nade dnem nádrže. Po instalaci roštu (a vrtule) položíme na rošt pletivo z plastu s velikostí ok kolem 1 mm (síť proti mouchám do oken).Potom na pletivo na roštu nasypeme praný písek, napustíme vodu, zasadíme rostliny a oživíme rybkami. Samozřejmě že ne vše najednou. Po napuštění vody zapneme vzduchovací motorek nebo čerpadlo(a),aby se voda v akváriu dostala do pohybu. Při zapnutém vzduchovači či čerpadle bude voda v akváriu neustále procházet pískem na dně ve směru shora dolů (tj. pod vrstvu písku na dně) a svislou trubkou s čerpadlem nebo hadičkou od vzduchovače zpět do prostoru nade dnem akvária (viz obr 1, 2, 4). Máme-li možnost, obohatíme čerstvou vodu a propraný písek nového akvária trochou detritu (kalu) z již zavedeného akvária s rybkami. Stačí 1 kávová lžíce usátého kalu na 10 l vody. Čili do 100 l nádrže dáme 10 polévkových lžic apod. Dnes je možné koupit písek již obohacený kalem. Lze také doporučit, aby se do dna takto zařízeného akvária vložil drť z vápence (hrst vápencové drti na l50 l vody), aby nedocházelo zejména u akvárií s velmi měkkou vodou k poklesu hodnot p H pod 6. Ale abych splnil to, co jsem v názvu slíbil - totiž navrhnout akvárium pro laiky a lajdáky, tak bych k výše uvedenému dodal, že akvarista, pokud nechce nemusí vědět co je p H a tvrdost atd. prostě jen udělá, co je v textu napsáno: vloží do písku detrit (kal) z jiného akvária nebo použije již obohacený písek z obchodu a nasype do akvária drcený vápenec. Ten by mohl vadit některým náročnějším rostlinám. Ovšem akvarista, věnující se pěstování náročnějších rostlin už není laik a než se dopracuje k pěstování takových rostlin, tak si určitě mnohé o akvaristice přečte. V akváriu tohoto typu je dno zároveň i filtrem. Filtrování dnem je vhodné doplnit ještě tzv. . molitanovým maxifiltrem, který po zaběhnutí odstraňuje např. dočasné zákaly po nakrmení atd. Žádné jiné filtry ani vnější ani vnitřní není pro takové akvárium již třeba. Takto založené akvárium (tj. s roštovým dnem a se štěrkem obohaceným detritem a vápencem) je určeno pro nenáročné druhy vodních rostlin jako je Elodea, běžné druhy kryptokoryn, valisnerií, stolístkům aj. tyto rostliny a možná i jiné, i některé z těch tzv. . náročnějších. Většina z nich poroste velmi rychle a brzy zaplní celou nádrž. Kysličník uhličitý, který je důležitý pro růst rostlin je produkován bakteriemi v detritu (kalu) pod roštem. Při dostatečném zarybnění akvária nebo dodáváním kalu z jiného (zarybněného) akvária - do akvária bez ryb jen s rostlinami kysličník uhličitý z kalu dostačuje, nemusí se dodávat zvláštním zařízením. V této souvislosti si dovoluji poznamenat, že akvárium s roštovým dnem je nepochybně lepší než akvárium s pískem a štěrkem přímo na dně nádrže i v případě, že jde o akvária jen s rostlinami. V nádrži s roštem můžeme totiž s podmínkami prostředí manipulovat mnohem snadněji a účinněji než v akváriu bez roštu. To má význam zejména pokud přijdeme do nového prostředí (bytu), kde někdy v tzv. . normálně zařízeném akváriu( tj. bez roštu případně bez klasického bakteri-flitru s roštem ležícím přímo na dně nádrže a zasypaným štěrkem a pískem v něm) rostliny nejdou a nejdou, ani ty nejběžnější. Z ryb lze v akváriu s roštem chovat téměř všechny druhy, které jsou u nás na trhu. Při použití jemného písku lze takto zařízeného filtru používat i v nádržích s potěry. Pro tyto účely lze však doporučit, aby rošt v nádrži s potěrem byl v podobě mobilní - přenosné krabičky, kterou lze z nádrže snadno vyzvednou a v nich "uvězněný" potěr vylovit - či spíše vylít zpět do akvária U drobného potěru příliš nevadí, když jeho část je pod roštem, protože i tam je dostatek potravy a dobré kyslíkové aj. poměry (viz obr. 4). Základním problémem, zejména u začínajících nebo tzv. . svátečních akvaristů je překrmování rybek a s tím související zákal vody. A právě tyto problémy zcela bezezbytku řeší akvárium zde popsané - s vrstvou písku umístěnou na roštu, pod nímž je ještě vrstva vody nikoliv s pískem přímo na dně nádrže. Takto založené akvárium lze i mírně překrmovat (myslím tím omylem, nikoliv úmyslně) a při nedostatku času odložit čištění o týden nebo i měsíc Ale nepřehánět! Opatřená takovým dnem či filtrem je pro chov rybek (např. mláďat) vhodná každá sklenice či dóza. Zdůrazňuji to zde především proto, že, akvaristé mající jen jedno akvárium a jejichž živorodkám se narodí mláďata často z nevědomosti co s nimi - a neznalosti tohoto typu uspořádání nádrží (tj. s roštem na dně) je trápí ve sklenici se znečištěnou vodou (od krmení) a často je i utrápí. Písek na roštu nade dnem totiž čistí vodu mnohem rychleji a účinněji než jiné filtrační materiály. Při odkalování akvária s roštovým dnem a vrtulí (obr. 1, 2) zatočíme vrtulí (obr.3), která rozvíří pod roštem usazený kal a ten je čerpadlem vysáván nahoru. Musíme ovšem při odkalování akvária na výtok čerpadla nasadit hadici a tu vyvést do připraveného kbelík. Jinak by totiž čerpadlo zvířený kal stříkalo do vody v akváriu a k odkalení by nedošlo, spíše naopak. Voda by se v akváriu dočasně zakalila. Do přenosného dna vrtuli instalovat nemusíme, protože jde často o zařízení malých rozměrů a kromě toho přenosné dno můžeme čistit tak, že je z akvária vyjmeme a vyčistíme mimo něj v nějaké misce, umyvadle, dřezu apod. A to je vše. Ještě snad dodat, že při výměně vody v akváriu (i části) je pro jistotu dobré rozpustit ve vodě v akváriu před načerpáním nové vody několik zrnek sirnatanu sodného - pro odstranění škodlivého volného chlóru. Sirnatan je reagencie, používaná jako součást ustalovače ve fotografii. Dnes se ale ve většině akvaristických prodejen prodává specielní "vodička" na likvidaci volného chlóru. Pokud jde o ostatní nezbytná zařízení v akváriu tak je to už jen světlo, pokud je akvárium na tmavším místě (ovšem osvětlení akvária je vhodné i na světlém místě, zejména při pozorování akvária večer apod.) a topení, pokud chováme teplomilné rybky a rostliny a teplota v místnosti je nižší než je v domovině chovaných a pěstovaných druhů. I pro odolnější druhy exotických ryb by teplota neměla klesnout pod 20°C. Světelný zdroj by měl mít červenou část spektra, traduje se, že lepší je žárovka než bílá zářivka. Ale na trhu jsou i specielní zářivky pro růst rostlin. Zde doporučuji nešetřit a přečíst si něco o osvětlení akvária v odborné literatuře. Topení do akvária jsou běžně v prodeji: s termostatem (jsou dražší) i bez něho. Vzhledem k tomu, že i topná tělíska bez termostatu jsou relativně dost drahá, což se projeví zejména u akvaristů s více nádržemi (v takovém případě se jeví vhodnější vytápět spíše místnost než jednotlivá akvária), je možná domácí výroba (do silnostěnné zkumavky se vloží tzv. .odpor či resistor příslušných parametrů a šňůrou splňující bezpečnostní předpisy se zapojí do elektrické sítě- viz např. knížky K. Krčka : Akvaristická technika a Akvaristická elektrotechnika). SOUHRN: Nejjednodušší akvárium a přitom schopné dobře prosperovat a zároveň likvidovat důsledky nejčastějších chyb akvaristy začátečníka či lajdáka je to, které je opatřeno roštem (roštovým dnem), doplněné osvětlením a případně topením a vzduchováním (v akváriu s čerpadlem pouze estetická záležitost). Vše ostatní je zbytečné či spíše nadbytečné a v akváriu může být ale nemusí. Nezbytná je také alespoň jedna příručka. Orientovat se v tom, co je dobré a nezbytné z toho, co ten který autor doporučuje ,vám pomůže i tento článek. Mnoho zdaru! Akvárium s roštovým dnem, pohled zepředu. 1-Akvárium, 2 - peroforované dno z plexiskla, 3 - plastové pletivo, velikost ok 1 mm, 4 - štěrk, 5 - novodurové trubice průměr 15-20 mm, 6 - čerpadlo, 7 - přívod stlačeného vzduchu od vzduchovače, 8 - Vrtule pod roštovým dnem pro víření kalu při odkalování akvária.(Detailní foto viz Obr. 4). 9 - Kal, procházející štěrkovým dnem a ukládající se na dně nádrže. Šipky naznačují přísun vzduchu a cirkulaci vody v akváriu. Akvárium s roštovým dnem, pohled zboku. 10 - lišty, nesoucí perforované plexisklové dno. Ostatní popisky viz obr. 1. Akvárium s přenosným perforovaným dnem. 1 - Akvárium, 2 -horní část přenosného dna, 3 - dolní část přenosného dna, 4 - rošt mezi horní a dolní částí přenosného dna , 5 - plastové pletivo z monofilu (síť do okna proti mouchám), 6 - novodurová trubice o průměru 15 mm, 7 - přívod stlačeného vzduchu od vzduchovače, 8 - voda ve spodní části dna, 9 - Jemný písek. Šipky naznačují směr přísunu vzduchu a cirkulaci vody . Pozn. pro snadnější pochopení je vhodné uvést, že toto přenosné perforované dno jsou vlastně dvě krabice (nádoby) postavené hermeticky na sebe (tj. tak, že horní a dolní nádoby musejí k sobě těsně přiléhat), mezi nimiž je perforované dno horní krabice (dózy) a perforované víko dolní krabice (dózy). Vrtule (z plastu) instalovaná na perforované dno zespodu Měření relativní vlhkosti vzduchu problém nejen muzejní V současné době existuje mnoho typů přístrojů na měření relativní vlhkosti vzduchu. Vedle klasických vlasových a blánových vlhkoměrů v různých cenových hladinách jsou k dispozici i tzv. . digitální, které po stisknutí tlačítka ihned ukáží hodnotu relativní vlhkosti, teploty aj. Pro většinu přístrojů na měření vlhkosti vzduchu ovšem nemá zákazník - uživatel k dispozici žádnou možnost jak přesnost svého vlhkoměru ověřit - testovat. Jedině zaslat do servisu. Ale jak často? A každá kontrola vlhkoměru stojí několik set Kč. K testování jakéhokoliv vlhkoměru lze doporučit psychrometr. Psychrometry jsou zařízení, kterými lze měřit vlhkost vzduchu porovnáváním hodnot teploty vzduchu na tzv. . suchém a vlhkém teploměru. Profesionálně vyráběné psychrometry (pokud jsou vůbec u nás na trhu) jsou ovšem pro domácnosti a menší instituce relativně drahé, viz internet, heslo psychrometry nebo vlhkost vzduchu. Ovšem konstrukce psychrometru je na rozdíl od konstrukce vlhkoměrů taková, že psychrometr lze vyrobit i s velmi jednoduchým zařízením a levně vlastními prostředky. V nejjednodušším případě nemusíme ani nic vyrábět. Prostě pověsíme vedle sebe dva teploměry a jeden z nich budeme na jeho dolním konci baňku s měřící tekutinou stále zvlhčovat, např. tak, že na dolní konec teploměru navlečeme kousek zvlhčeného molitanu. Po vytemperování teploměrů a zvlhčeného molitanu, až se teploty na obou teploměrech ustálí (teplota na vlhkém teploměru bude vždy nižší nebo nanejvýš stejná jako suchá teplota), teplotní hodnoty odečteme a v psychrometrických tabulkách vyhledáme odpovídající relativní vlhkost vzduchu. Psychrometrické tabulky jsou např. na internetu: www.chmi.cz/poboc/BR/rpp/salek/salek.html. Základní informace o psychrometrech lze najít na internetu nebo např. v příručce Hydrometeorologického ústavu v Praze z roku 1972: Návod pro pozorovatele meteorologických stanic ČSSR. Sborník předpisů, svazek 7, str. 49-58. Zde jen uvedu, že byly vyvinuty dva typy psychrometrů psychrometr Augustův měří vlhkost vzduchu v klidu, když se vzduch kolem psychrometru nepohybuje a psychrometr Assmanův, který je opatřen ventilátorem, zajišťujícím pohyb vzduchu v okolí psychrometru. V tomto článku pojednáváme pouze o prvním typu psychrometru Augustově. Namočit kousek molitanu a nasadit jej na spodní konec teploměru, jak je uvedeno výše, je sice pro měření relativní vlhkosti vzduchu při troše zkušeností také možné, ale je to až příliš amatérské. Proto lze doporučit zhotovení jednoduchého psychrometru. Konstrukcí se nabízí celá řada. Dvě z nich, které byly navrženy, vyrobeny a které jsou užívány vedle profesionálně vyráběných vlhkoměrů v Okresním vlastivědném muzeu v Šumperku jsou zde vyobrazeny a popsány. Lze je snadno vyrobit i v malé univerzální nebo zámečnické dílně. Stacionerní psychrometr (obr. 1-5, za textem tohoto článku) je v podstatě dóza o objemu 1500 ml (1,5 l). Na její víko je připevněn držák s teploměry. Je použito běžných akvarijních teploměrů s dělením po jednom stupni C. Je ovšem vhodnější použít teploměry s jemnějším dělením. Na spodní konec jednoho teploměru je nasazena knotová punčoška, procházející otvorem ve víku dózy. Punčoška je delší než výška dózy, takže její dolní konec leží na dně dózy. Podle síly teploměru ušijeme punčošku ze dvou pásových knotů odpovídající šířky. Knoty k sobě sešijeme polyesterovou nití. Dóza je naplněna až téměř k hornímu okraji vodou. Aby se zabránilo znehodnocení vody rozkladnými procesy (hnití knotu aj.), je do vody v dóze přidáno několik kapek vodného roztoku acriflavinu, což je desinfekce pro akvária aj., běžně k dostání v akvaristických prodejnách. Voda v tomto stacionerním psychrometru se odpaří až během několika týdnů. Před každým měřením je třeba dotykem prstu si ověřit, zdali je punčoška na vlhkém teploměru vlhká. V některých případech vlivem usazujícího se prachu a jiného zanešení a znečištění punčošky dojde k jejímu vyschnutí nad kapalinou. To se ovšem stává jen ojediněle. Takovou punčošku vyjmeme z psychrometru, důkladně ji vypereme v nějakém pracím prostředku a po vymáchání v čisté vodě opět nainstalujeme zpět do psychrometru. Kazetový snadno přenosný psychrometr (obr. 6 až 8) je v podstatě plastová krabice na videokazety, do které jsou zevnitř pomocí gumových oček připevněny dva teploměry. Pod jedním z nich je malá nádobka na vodu. Do nádobky je namočena knotová punčoška, jejíž horní konec je nasazen na dolní konec teploměru. Vodu v tomto kazetovém psychrometru nekonzervujeme acriflavinem, protože jde o množství vody, která se odpaří během jednoho až dvou dnů. Stěna krabice na videokazety, na níž je připevněn vlhký teploměr je opatřena mřížkou, aby odpařování vody z punčošky vlhkého teploměru probíhalo stejně jako ve volném prostoru a nedocházelo tak ke zkreslení měřených hodnot teploty a následně i relativní vlhkosti vzduchu. S měřením vlhkosti vzduchu psychrometry vlastní výroby máme již asi půlroční dobré zkušenosti. I jejich testování (současné měřerní vlhkosti vzduchu ve stejném prostředí - místnosti); továrně vyráběným psychrometrem (Assmanovým) ukázalo, že zde předvedené stacionerní i kazetový psychrometr ukazují správné hodnoty. Používáme je jednak k vlastnímu měření v depozitářích a výstavních prostorách, jednak k ověřování přesnosti měření vlasových a blánových vlhkoměrů a máme tak jistotu, že naměřené hodnoty relativní vlhkosti vzduchu jsou reálné. Psychrometrické měření relativní vlhkosti vzduchu při troše zkušeností a pokud máme teploměry, měřící s přesností alespoň 0,5 °C se totiž nemůže odchýlit od skutečnosti více jak o 5 %. Vzhled a konstrukce psychrometrů popsaných v tomto článku jsou zřejmé z přiložených nákresů a fotografií. Obr. 1 Augustův psychrometr stacionerní (vyrobený a užívaný v OVM v Šumperku) 1 Nádoba (1,5 l) s vodným a velmi zředěným roztokem acriflavinu, 2 držák teploměrů, 3 vlhký teploměr s knotem, (4), 5 suchý teploměr. Obr. 2 Celkový pohled na otevřený stacionerní psychrometr. Vlevo horní kryt, vpravo vlastní přístroj v plechovém krytu při měření. Obr. 5 Detail horní části stacionerního psychrometru. Vlevo je vlhký teploměr. Knot je nad víkem dózy pro zlepšení vzhledu přístroje kryt mřížkou. Obr. 4 Stacionerní psychrometr bez vnějšího krytu. 1,5 l dóza z plastu, na jejímž víku je držák s teploměry. Obr. 3 Uzavřený stacionerní psychrometr při transportu. Obr. 7 Otevřený kazetový psychrometr. Na levé části kazety je suchý teploměr, na pravé straně vlhký teploměr. Za vlhkým teploměrem je mřížka zajištující dostatečné odpařování vody z punčošky na vlhkém teploměru. Obr. 8 Zavřený kazetový psychrometr. Před zavřením kazetového psychrometru je vhodné vylít vodu z nádobky. Jinak při položení kazety do vodorovné polohy voda vyteče. Obr. 6 Augustův psychrometr kazetový (vyrobený a úžívaný v OVM v Šumperku) 1 krabice na videokazety plastová, 2 mřížka, 3 suchý teploměr, 3A gumové očko, 4 vlhký teploměr, 4A gumové očko, 5 knot, 6 nádobka s vodou. Na výstavě Zbraň a lov lze spatřit unikátní loveckou pušku zdobenou zlatem ze sbírek knížat Liechtenštejnů Mezi unikátními loveckými puškami má návštěvník možnost zhlédnout také exponát zajímavé lovecké pušky, tzv. . dvoják LANCASTER, značený JOHANN KALEZKY IN WIEN. Tento renomovaný puškař a c. k.. dvorní dodavatel ( zajišťoval zbraně přímo pro císařský dvůr) pocházel z Vejprt v Čechách. Vyučil se patrně ve Vídni a tam také v roce 1845 založil puškařský závod. Po jeho smrti roku 1889 vedla již založenou firmu jeho žena. Firma Kalezky ukončila svoji činnost až v roce 1937 a po celou dobu svého trvání vyráběla velmi kvalitní lovecké pušky, dnes vysoce ceněné. Puška Lancaster je opatřena bohatou rytinou i řezbou doplněnou zlatým taušírováním. Touto technikou je také provedeno značení puškaře na mezihlavňové liště a zámkových deskách. U pušky se dochoval i původní řemen. Podle určitých indicií patřila tato kvalitní zbraň některému z příslušníků knížecího rodu Liechtenštejnů. Autorem článku je Antonín Vašíček, konzervátor Vlastivědného muzea v Šumperku. V Galerii mladých Vlastivědného muzea v Šumperku se 13. až 15. září 2007 konala výstava hub, na jejíž realizaci spolupracovali mykologové prof. RNDr. Bronislav Hlůza, CSc., ing. Jiří Lazebníček a ing. Helena Deckerová. Se sběrem hub na výstavu pomáhali jako každý rok studenti Střední odborné školy v Šumperku, dále Drahomíra Nováková, Petr Zehnula (oba z Olomouce), RNDr. Libor Mazánek, Ph.D., Bc. Miloš Kensa (pracovníci Krajské hygienické stanice v Olomouci) a kolegové z muzea Antonín Bachroň a Zdeněk Kobza. Letos se na konečné podobě výstavy podílela velkým dílem i veřejnost. Zájemci pomáhali se sběrem hub před otevřením výstavy, ale i v jejím průběhu, kdy nosili své sběry k určení mykologům. A výsledek? Letos bylo vystaveno 248 druhů hub, dalších 15 bylo určeno jen do rodu. Je to rekordní počet v osmileté historii konání mykologických výstav ve Vlastivědném muzeu v Šumperku. Všem i nejmenovaným zájemcům z řad veřejnosti patří velký dík za jejich spolupráci! K vzácnějším vystaveným druhům patří např. hřib plavý (Boletus impolitus), psivka obecná (Mutinus caninus) a rosoloklihatka čirá (Neobulgaria pura) jež jsou u nás řazeny mezi téměř ohrožené taxony (kategorie NT near threatened). Dalšími vzácnými druhy jsou čirůvka bělohnědá (Tricholoma albobrunneum), čirůvka fialková (Calocybe ionides) a kuřátka žlutá (Ramaria flava), u nás řazené mezi houby, o nichž jsou nedostatečné údaje Vytyčit si cíl, to, čeho chceme dosáhnout, je ve sportu běžnou praxí. Příště chci vyhrát, chci porazit konkrétního soupeře, chci zlepšit svůj osobák, techniku... Pro plánování dosažení cíle existují psychologické principy a postupy převzaté pro oblast sportu z psychologie práce. Proč si klást cíle Stanovíte-li si cíl, máte větší šanci na zlepšení výkonu. Cíl zaměřuje vaši pozornost na činnosti, které vedou k jeho dosažení, mobilizuje vaše úsilí, zvyšuje výdrž, povzbuzuje vás k vytvoření nějaké strategie... a s plánem už jde "práce lépe od ruky." Jaké cíle Odpověď je jednoduchá, stačí, když si zapamatujete 4 principy: Těžší cíle vedou k lepšímu výkonu než cíle snadné. Jasně určené cíle jsou efektivnější než obecné cíle typu: "chci to udělat co nejlépe" (jsou také efektivnější než žádné cíle). Cíle musí být přijaty tím, kdo je bude plnit. Cíle budou k ničemu bez zpětné vazby. Jedním z příkladů využití těchto poznatků ve sportovní praxi je akronym SCAMP (česky by mohl vypadat jako SVDMO) pro postup, jak naučit sportovce jednoduché proceduře kladení cílů.: S - specifické cíle. Neklaďte si vágní cíle, např. "zlepšit výkon." Určete si přesně, o kolik se chcete zlepšit a jak to změříte. Určete si rozsah zlepšení a budete schopni tvrdě pracovat na tom, aby jste ho dosáhli. V - výzva. Stanovte si cíle tak, aby byly o kousek lepší než vaše současné výkony - budou pro vás výzvou, ale zárověň budou reálné. D - dosažitelnost. Neuvalujte na sebe břemeno nedosažitelného cíle. Všechny cíle by měly být ve vztahu k tomu, jak jste na tom nyní. Měli by jste usilovat o zlepšování krok za krokem. Nebojte se změnit cíle, pokud se ukáží nesplnitelné. M - měřitelnost, větší množství. Pocit úspěšnosti a motivace se zlepší, pokud budete schopni vidět pokrok. Cíle se nejlépe vyjadřují ve formě, která je objektivně měřitelná, např. čas. Pokud to nejde, měřte nebo spíše charakterizujte výkon na subjektivní škále od 1 do 10, např ohodnoťte svou schopnost odolávat stersu v určité situaci v závodě na škále 1 -10. Pokud máte cílů několik, zvyšuje se pravděpodobnost dosažení alespoň některého. O - osobní cíle. Cíle, které si kladete (ve spolupráci s trenérem), musí vyhovovat vám jako individuu. Rozhodněte se, čeho VY chcete dosáhnout, nepůjčujte si cíle druhých lidí. Lépe se pak s takovými cíli ztotožníte. Jak cíle dosáhnout Tabulka nabízí stručné instrukce jak postupovat při plánování dosažení cíle. Vypadají jasně, ale jistě začínáte tušit, že to zas tak jednoduché nebude: Plánování postupu k cíli vyžaduje vaši kreativitu, značnou znalost a schopnost analýzy současného výkonu, schopnost předpovědět další vývoj. Ideálním předpokladem je spolupráce jednoho sportovce a jednoho ternéra, což zvláště u mládeže není dost dobře možné. Jak naplánovat postup k cíli 1. Určete jeden aspekt výkonu, který chcete zlepšit. 2. položte si postupně tytyo otázky: * Jaké dovednosti/schopnosti je třeba vyvinout, aby jste tohoto zlepšení dosáhli? * Jaká činnost/cvičení vám pomůže zlepšit tuto dovednost/schopnost? * Jak můžete změřit nebo kvantifikovat tuto dovednost/schopnost? * Jaká je vaše současná úrověň této dovednosti/schopnosti? * Jaké úrovně výkonu by jste chtěli dosáhnout do určitého data? 3. Přehledně si naplánujte (napište, připravte si rozvrh), jaké cíle chcete dosáhnout do určitého data, jaké tréninkové prostředky musíte použít, aby jste těchto cílů dosáhli a jak budete měřit svůj výkon. Nikdy nezapomínejte na to, že rozvrh můžete upravit podle měnících se okolností, např. onemocnění, zranění či jiných problémů. Motivace aneb na závěr něco pro trenéry Jak jistě víte, většina špičkových sportovců je "sama od sebe" vnitřně motivována ke zlepšení výkonu a používají proto zpětnou vazbu spontánně a přirozeně si kladou osobní cíle. Možná to je klíčem k jejich úspěchu. Pokud si naplánují moc ambiciózní cíl a nepodaří se jim ho dosáhnout, může to být pro ně velmi demotivující. Pro některé sportovce má velký vnitřní význam především závodění a vítězství, zlepšení osobáku (ke kterému vlastně vede předložený návod) je pro ně někdy až na druhém místě. Kladení cílů lze proto lépe využít ke zlepšení vnitřní motivace pro provádění úkolů, které mají pro konkrétního sporovce vnitřní význam malý - nepokládá je za důležité (např. protahování, ale může to být i technika). A ještě něco: vaši svěřenci většinou "pouze" trénují jak nejlépe dovedou. Cíle si vlastně kladete, při plánování tréninku, vy. Víte jaké jsou a jak jich dosáhnout? Seznámili jste s nimi ty, kterých se týkají? Přijali je? Trenér formálně vede sportovní skupinu, má na ni značný vliv. Ne každý trenér je však ideálním vůdcem. I když, co je to "ideální trenér?" Sportovci většinou vnímají trenéra jako "prostředek vedoucí k cíli" a jeho úspěšnost rovná se jejich neustálému zlepšování. Ale, přiznejme si, nebude to všechno. Trenér může ve skupině vykonávat i další funkce. Jejich výčet je docela zajímavý a nutí k zamyšlení. Funkce trenéra Trenér ve funkci vykonavatele často trpí neschopností pověřit odpovědností a autoritou některého z členů skupiny. Cítí potřebu osobně se účastnit každé činnosti skupiny. Často se stává "zúženým hrdlem" omezujícím možnosti skupiny, znemožňuje rozvoj odpovědnosti, iniciativy a účasti členů na rozhodování o záležitostech skupiny. Trenér plánovač rozhoduje o příštích krocích i o vzdálené budoucnosti a hlavně o prostředcích k jejich dosažení. Obvykle je strážcem plánu, který ve všech souvislostech zná jenom on. Má obvykle problémy se zapojením členů skupiny. Trenér znalec imponuje skupině jako zdroj pohotových informací. Má tím značně usnadněnou úlohu. Trenér reprezentant skupiny navenek nebývá ve sportovních skupinách příliš populární. Připadá v úvahu spíše při něčem podobném jako je Olympiáda, nebo v případě velmi známé trenérské osobnosti. Trenér upravovatel vnitřních vztahů je velmi náročná funkce a vyžaduje praktický "psychologický čich." Trenér jako obstaravatel odměn a trestů + soudce a zprostředkovatel se pohybuje na tenkém ledě. Formální vykonávání trestů nebo odměňování může být ve sportovní skupině velmi škodlivé i jen z toho důvodu, že trenér nemusí správně odhadnout, co je v očích jeho svěřenců ve skutečnosti odměnou nebo trestem. Trenér vzor může být bývalý vynikající sportovec nebo člověk přitažlivý svými vlastnostmi. S jeho chováním se skupina může identifikovat. Na trenéra zástupce individuální odpovědnosti obyčejně sportovci přenášejí odpovědnost za svá vlastní rozhodnutí, především v krizi, a za odměnu, že to za ně vezme, ho věrně následují. Je to spojeno s dělbou práce ve sportu, kdy je sportovec stále častěji hlavně vykonavatel cizích rozhodnutí. Trenér ideolog je pramenem názorů, hodnot, světonázoru, "sportovní filosofie" a důležitých norem. Trenér obětní beránek funguje jako cíl útočnosti nespokojené skupiny, většinou postupně ztrácí vliv. Takovéto rozdělení funkcí trenéra je samozřejmě pouze teoretické, kterou funkci trenér právě vykonává, závisí na povaze skupiny, na situaci i na jeho osobnosti. Většina trenérů se čas od času vyrovnává s většinou funkcí. Úspěšná trenérská dvojice Vůdci skupin byli už odnepaměti šaman a náčelník, v rodině je to přísný, iniciativní a agresivní otec a chápající a odpouštějící matka, která řeší citové problémy a snižuje napětí. Stejně by se dala popsat úspěšná trenérská dvojice - a nezáleží na tom, zda jsou to dva muži, dvě ženy, nebo muž a žena. Trenérská dvojice má šanci poskytnout všem členům skupiny to, co právě potřebují. Uvážlivost a iniciativa Každý trenér je jiný, pohybuje se někde mezi uvážlivostí a neuvážlivostí, mezi vysokou a nízkou iniciativou. Uvážlivý trenér je ohleduplný, přístupný, má sklon k odměňování a povzbuzování. Neuvážlivý ohleduplný není, má sklon k trestání, neradí se, nevysvětluje, nepřijímá náměty. Iniciativní trenér zkouší nové náměty, veřejně vyjasňuje, proč se to a to dělá a zdůrazňuje, že pro to, aby skupina nebo jednotlivec dosáhli cíle, nesmí slevit ze svých požadavků. Nízká iniciativa se projevuje konzervativností, nerozhodností a ulpíváním na tradičních postupech. Dobrá trenérská dvojice má větší šanci najít rovnováhu, jít zlatým středem. Pro jednotlivce je to těžší. V tomto krátkém článku jsem rozhodně neuvedla všechno, co by se o trenérech dalo říci. Ale i z uvedeného vyplývá, že různým typům sportovců mohou vyhovovat různí trenéři. Někdo hledá přísnost, někdo volnost nebo porozumění. Někdo má rád, když na něj trenér při tréninku řve, někdo to bytostně nesnáší. Většinou si však svého trenéra, až na pár vyjímek, vybrat nemůžeme. Když máme přísného trenéra, hledáme pochopení u přátel nebo u rodičů. Horší je to s trenérem, který postrádá uvážlivost nebo iniciativu... „V tomhle bazéně nikdy nezaplavu osobák!“ (po průměrném závodě). „Už to vidím, jak mi v depu spadne přilba, nikdy se mi to nedaří, klepou se mi ruce, když jsem takhle nervózní“ (triatlonista před závodem, ve kterém mu v depu dvakrát spadla přilba) Jistě jste už něco takového mnohokrát slyšeli, možná se vám podobné myšlenky také někdy honí hlavou. Napadá vás, že „tohle“ není zrovna nejlepší a k dobrému výkonu to asi moc nepřispívá? Máte pravdu. Některé vaše myšlenky a pocity vás mohou porazit! Vnitřní řeč Pokaždé, když o sobě přemýšlíte, používáte slova, jakousi vnitřní řeč (jen si to zkuste, myslet na sebe beze slov!). Ta vám také umožňuje, aby jste v mysli hovořili sami k sobě a to není bezvýznamné. Utváříte tím sami sebe, svůj postoj ke světu, k různým situacím, hodnotíte své schopnosti v těchto situacích, hodnotíte význam, který pro vás mají („to byl na mě moc těžký závod, už nikdy podobný nepojedu, nemám na to a cítím se trapně, když dobíhám mezi posledními“). Vnitřní řeč také používáte ve formě jakýchsi sebeinstrukcí („vydrž to!“ „tohle se ti nepovede, nech to být!“). To, jak k sobě hovoříte, pak přímo ovlivňuje vaše emoce a ty zase ovlivňují vaše budoucí jednání. Proto to ve skutečnosti nejsou těžké podmínky závodu, které vás porazí. Porazí vás vaše vlastní hodnocení závodu jako těžkého, sebe jako neschopného udržet natrénované tempo Náročný trénink neodplavete kvalitně, pokud si budete myslet = říkat: „tohle nevydržím, to je hrůza, už v polovině mě to přestane bavit“ Existuje pro to pojem „sebenaplňující se proroctví“ a platí ve všech oblastech života. Pracuje na principu vyvolání úzkosti, deprese a sebepodceňování. Vnitřní řeč a sebeinstrukce mohou být samozřejmě také pozitivní a ještě lépe, negativní vnitřní řeč můžete změnit v pozitivní a použít ji ke zlepšení výkonu. Vítěz nemyslí na nic Pokud se zeptáte těch nejlepších, na co myslí při závodě, odpoví vám, že na nic. „Říkám si jen: „Ruce!“ „Dotáhni!“ „Dýchej!“ Ve skutečnosti samozřejmě myslí, ale spíše na nevědomé úrovni, automaticky. Nemohou si dovolit nechat se rozptylovat negativními či hodnotícími myšlenkami. Vědí, kdy je ten správný čas pro analýzu výkonu. Umí (ale spíše se to naučili) vnímat věci tak, jak opravdu jsou. Nemají tendenci se shazovat, pokud se jim věci nedaří, ale naopak se dokáží ujistit o tom, že mají všechny předpoklady k úspěchu, jen musí trénovat tvrději. Naučili se získat kontrolu nad svými myšlenkami, umí přemýšlet racionálně, konstruktivně a přiměřeně v jakékoliv těžké situaci v závodě nebo v tréninku (a také před ním a po něm!). První krok ke změně Pokud se chcete naučit myslet jako vítěz, prvním krokem je začít si uvědomovat své myšlenky. Musíte umět rozpoznat, proč, jak a kdy myslíte negativně nebo chybně. Není to lehké, protože jste na svůj způsob myšlení jaksi „zvyklí,“ ale již tento krok vás posune na úroveň „myslících závodníků.“ Negativní vnitřní řeč a automatické vybavování různých destruktivních myšlenek vychází z některých „chybných způsobů myšlení.“ Vytváříte si je již od dětství, jsou jakýmsi souborem předpokladů o tom, jaký jsem, jaký je svět kolem mě a co od něj mohu očekávat. Bohužel nikdo z nás není od přírody nadán schopností myslet naprosto logicky a tak si každý z vás z nejrůznějších důvodů nějaký ten destruktivní způsob myšlení“ vytvoří. Jak sami uvidíte, jsou naprosto běžné. Ovlivňují však nesprávným způsobem zaměření vaší pozornosti i to, jak si vybíráte a zpracováváte informace, proto by jste se měli snažit proti nim bojovat. Lze je porazit jejich vlastní zbraní myšlením (ale tentokrát logickým!). Seznamte se s jejich „Top Ten“ i se stručnými poznámkami o tom, jak se těmto způsobům myšlení bránit. Všiměte si, a zvláště pokud jste trenér, který podobné způsoby myšlení rozpozná u svého svěřence, že obranou není postoj: „je to blbost, nech toho.“ Je opravdu třeba použít logiku. Pro trenéra je toto jedna z nejlepších možností, jak účinně, PSYCHOLOGICKY, pomoci závodníkovi. Nadměrná generalizace Z jediné události vyvozujete dalekosáhlé závěry. „Stalo se to, a proto se to stane vždycky.“ „V tomhle bazéně už nikdy dobře nezaplavu.“ Obrana: Zaměřte se na reálná fakta. Kolik informací je třeba k tomu, aby jste si mohli udělat takovýto závěr? Dávejte si pozor na absolutní závěry týkající se budoucnosti. Pamatujte na sebenaplňující se proroctví! Černobílé myšlení Máte tendenci vidět věci a situace pouze dvěma způsoby: dobré nebo špatné, černé nebo bílé, všechno nebo nic. „Ten závod se mi nepovedl úplně dokonale, to znamená, že nestál vůbec za nic trénink byl absolutně zbytečný.“ Obrana: Věci takhle opravdu nefungují! Vyvarujte se jednoznačných soudů, zařazování věcí do vymezených kategorií a myšlení v extrémech. Snažte se najít různé významy a vysvětlení každé situace. Zeptejte se na názor druhých. Zkreslený výběr faktů Jste připraveni vzít v úvahu pouze ta fakta, která se vám hodí a „potvrzují“ vaše přesvědčení. „Filtrujete“ skutečnost, zužujete pohled na věci a situace. Klasické uplatnění zkresleného výběru faktů je v různých předsudcích a předpovědích. „Trenér mi vytkl tuto chybu, i když mě jinak pochválil myslí si, že to nestojím za nic“ Obrana: Uvědomte si své filtry neexistuje pouze váš názor na věc, hledejte alternativy, potvrzujte si své předpoklady u těch, kterých se to týká. Katastrofické myšlení Vaše myšlení se vždy zaměřuje na tu nejhorší možnou věc, která by se v dané situaci mohla stát. Představa katastrofy ve vás vyvolává silnou emocionální odpověď strach, obavy a sebeobviňování. Jste pesimista. Obrana: Udělejte POCTIVÝ odhad situace jaká opravdu je pravděpodobnost, že se to takhle stane. Pak se na situaci co nejlépe připravte. Jinou možností je pokusit se tu nejhorší předpověď ještě vylepšit důkladně přehnat až tak, že bude směšná. „Trémou se mi budou tak klepat nohy, že se těmi vibracemi zavrtám půl metru do bahna na břehu a nepodaří se mi vůbec odstartovat.“ Vztahovačnost Myslíte si, že všechno, co ostatní dělají nebo říkají, se týká vás. Vztahujete na sebe náhodné události a přebíráte odpovědnost za něco, co jste ve skutečnosti nemohli ovlivnit. „Kdybych nebyl tak nemožný, vyhráli bychom ligu.“ „Trenér je naštvaný, je to určitě moje vina.“ Obrana: Přesvědčte se, že nemáte pravdu zeptejte se trenéra, proč je naštvaný. VY opravdu NEJSTE tak DULEŽITÍ, aby jste mohli za všechno. Argumentace emocemi Myslíte podle toho, jak cítíte. „Cítím se přetížený a bezmocný. Proto není možné, abych své problémy vyřešil.“ „Mám strach, a proto jsem špatně připraven na výkon.“ Obrana: Naučte se rozumět svým emocím, buďte k nim skeptičtí, zvláště k jejich významu nebývá správný. Zde platí: „dvakrát měř, jednou řež.“ Obviňování (se) Pokud se něco nedaří, nejste za to zodpovědní vy, to oni, nebo okolnosti NEBO Všechno je vaše vina, máte potřebu se omlouvat za všechno, co je špatně. Obrana: Uvědomte si, že za své jednání jste odpovědní jen vy sami. Odpovězte si poctivě a pečlivě na otázku: „Jak jsem na tohle přišel?“ Čtení myšlenek Na základě vnějších projevů usuzujete, co si druzí myslí. „Potkal mě na závodech a nevšiml si mě určitě se na mě zlobí a nechce se mnou mluvit.“ V tom, jak si vysvětlujete myšlení druhých, se odrážejí hlavně vaše vlastní myšlenky, pocity a motivy. Obrana: To, co jste si myslel v určité situaci vy, si určitě nebude myslet každý. Vyvarujte se dělání takovýchto závěrů a nebude vám zbytečně smutno. „Bychy a musy“ Velmi vás rozčílí a naštve, pokud někdo nesdílí vaše názory na to, co by se správně mělo dělat. Myslíte si, že jedině vaše vlastní hodnoty, postoje a přesvědčení jsou správná a ostatní se musí chovat podle nich. Obrana: Uvědomte si, že každý si potřebuje vyvinout vlastní hodnotový systém. Některé hodnoty jsou pro některé lidi důležitější než pro vás. Buďte otevření a neodsuzujte druhé vždyť by byla na světě nuda, kdyby každý přemýšlel, cítil a jednal stejně jako vy. „Víra ve spravedlnost světa“ Myslíte si, že svět je naprosto spravedlivý. Každý má nárok na spravedlivé jednání. „Spravedlivé se stalo pohodlným převlekem pro vaše osobní preference, potřeby a přání (vzpomeňte si například na sestavování štafet). Obrana: Uvědomte si, je že rozdíl mezi situací, která se vám zdá spravedlivá a situací, která je nejlepším řešením pro všechny zúčastněné. Pokud jste se nad sebou upřímně zamysleli, jistě jste si vzpomněli alespoň na jednu situaci, kdy jste „využili“ něco z arzenálu „Top Ten.“ Mělo by vám to pomoci odpovědět na otázku, z čeho a proč vaše negativní myšlenky vznikají. Poznatky o tom, jak se nesprávným způsobům myšlení bránit, vám zase pomohou při přeformulování negativní vnitřní řeči na pozitivní. Jak na to, se dozvíte v dalším čísle, v článku s názvem: „Myšlenky, které vám pomohou zvítězit.“ V minulém článku (Vnitřní řeč I.) jste si mohli přečíst o tom, kde se berou myšlenky, které vás porazí. Možná jste se zamysleli a nyní je chcete změnit. Změnit na myšlenky, které vám pomohou zvítězit. Vnitřní řeč Z předchozího článku víte, že pokaždé, když o sobě přemýšlíte, používáte slova, jakousi vnitřní řeč. Vedete dialog sami se sebou ("na tyhle závody já přece nepatřím"), ujišťujete se o něčem ("jsem dobrej!"), dáváte si instrukce ("přidej!"). Každý člověk vnitřní řeč občas používá špatně, někdy i destruktivně. Destruktivním, chybným způsobům myšlení jste se někde, kdysi naučili a automaticky - nevědomě je v určitých situacích používáte. Pokud se objevují v souvislosti se sportovním výkonem, mohou páchat různé škody: hůře se koncentrujete, nevěnujete pozornost tomu, čemu máte, začínáte se bát, dělat zbytečné chyby, jste jako ochrnutí nebo ztrácíte motivaci... To, o čem přemýšlíte, má opravdu moc změnit vaše emoce, prožívání a tím i chování. Znamená to ovšem, že vnitřní řečí můžete ovlivnit vaše emoce a chování i v pozitivním směru a svůj sportovní výkon zlepšit! Sebeinstrukce Sebeinstrukce jsou nejjednodušším způsobem, jak lze vnitřní řeč použít. Třeba na zvýšení koncentrace nebo zaměření pozornosti na klíčový moment techniky. Sebeinstrukce jsou krátké větičky, které si opakujete v přesně stanovené situaci. "Loket vysoko!" "Dotáhnout!" "Agresivně!" "Jdu do toho!" "Jsem připravená!" "Zasloužím si vyhrát!" "Teď, roztoč to!" Opravdu pomáhají - soustředíte se na to, na co chcete. Zkuste se zeptat, vyspělí závodníci je používají, i když o tom třeba ani neuvažují. Sebeinstrukce by jste si měli vymyslet sami (mají přece pomoci VÁM), důkladně je promyslet a nepřehnat to s jejich množstvím, aby jste se "nepřeanalyzovali."Čím vyspělejší závodník, tím méně a kratších by mělo být instrukcí a jejich zaměření by mělo od techniky postupovat k taktice. Měly by být formulovány pozitivně: "Hlava rovně!" místo "Neotáčej tu hlavu!" Když si nějakou instrukci vymyslíte, vyzkoušejte si nejprve její užitečnost, správnost - prostě to, jak vám sedí, v tréninku. Používejte ji pravidelně, zautomatizuje se a nebudete na ni už muset myslet. Jak víte z minulého čísla, "vítěz nemyslí na nic!" Techniky uvědomění a změny Sebeinstrukce využívají pozitivní síly vnitřní řeči, v určitých situacích pomáhají, ale nesnaží se změnit negativní myšlenky na pozitivní. To je daleko obtížnější. Je třeba, aby jste se naučili "inteligentně" vnímat svoji vnitřní řeč, zvlášť pokud nějak narušuje váš výkon. Rušivé myšlenky se objevují pravidelně, bez zřejmého důvodu - ale něco způsobují a nesou skrytá poselství. Vznikají lehce a těžce se jich zbavujete. Většinou si jich nejste vědomi a už vůbec si neuvědomujete, jak narušují váš výkon. Můžete se to ale pokusit zjistit podle našeho "návodu." Za prvé: Zamyslete se a napište si na list papíru odpovědi na následující otázky (klidně odpovědi několik dní vylepšujte): 1. Když k sobě při tréninku nebo při závodě mluvím, co si obyčejně říkám, když mi to jde dobře a když mi to jde špatně? 2. Jaké myšlenky mi procházejí hlavou, když si čtu obzvlášť těžký trénink, který mě čeká? 3. Co si obyčejně říkám, když se sám sobě při tréninku vymlouvám z dělání něčeho, do čeho se mi nechce? 4. Když používám vnitřní řeč, cítím, že si pomáhám k úspěchu, nebo k prohře a zklamání? 5. Vím, že to, co říkám sám sobě, ovlivňuje můj výkon, protože... Za druhé: pusťe se podobným způsobem do závodů. Vzpomeňte si na nějaký důležitý závod, ve kterém jste výrazně uspěli a pak na takový, ve kterém jste totálně propadli. Opět si napište na papír odpovědi na 3 otázky (úspěch a propadák zvlášť): 1. Jaké myšlenky (věty, slova) mě napadly před, během a po závodě (aspoň 3x3)? 2. Co je způsobilo? 3. Jak ovlivnily moje pocity a věci, které jsem udělal? Teď oba výtvory porovnejte. Pravděpodobně vidíte, že váš úspěšný závod doprovázely pozitivní, instruktivní a povzbuzující myšlenky, zatímco propadák byl spojen s negativními a úzkostnými myšlenkami. Objevujete nové věci a souvislosti. Dotáhněte to do konce! Zkuste si své myšlenky ke každému tréninku a závodu zapisovat do tréninkového deníku. Nechte si na ně dost místa a zaznamenávejte je poctivě - nevylepšujte je. Pište co nejdříve po skončení tréninku nebo závodu, dokud si na ně dokážete vzpomenout (na některé myšlenky zapomínáme téměř okamžitě - a rádi). Zajímavé by bylo, kdyby vás při závodě někdo natočil (včetně rozcvičení) a vy by jste si pak mohli záznam přehrát a přidat vlastní komentář - co jste cítili a jaké myšlenky vás napadaly. Samozřejmě celou výše popsanou práci můžete udělat společně s trenérem. Pokud se vám podaří zaznamenávat si myšlenky delší dobu, zjistíte, jak silnou pozitivní i negativní roli může vaše vnitřní řeč hrát v závodním i tréninkovém výkonu. Pak budete mít OPRAVDOVÝ a ÚČINNÝ důvod ke změně. Negativní myšlenky se dají změnit pomocí dvou technik: "zastavení negativních myšlenek" a "přerámování." STOP! Tuto techniku využijete především tehdy, pokud jste zjistili, že vám výkon ruší různé neodbytné myšlenky. Před závodem musíte neustále myslet na minulý neúspěch, hlavou se vám honí představy o tom, co by se mohlo stát (třeba i pěkně uhozené) - prostě přehnaně fantazírujete. Neužitečné fantazírování je i o tom, jak se stane zázrak a vyhrajete pohárový závod! Takovéto myšlenky vám ničí sebedůvěru, narušují pozornost, znemožňují koncentraci a ubírají energii přesně v tu dobu, kdy to nejméně potřebujete. Smyslem "stop" techniky je takové myšlenky zastavit. Jakmile si všimnete, že už zase myslíte na... (měli by jste to přesně vědět z předchozího "sebesledování"), řekněte si hlasitě "stop!" nebo si dejte jiný, hlasitý a "nenápadný" povel (tlesknutí, dupnutí, plácnutí do ramenou). "Stop" znamená "chytil jsem se při činu, říkám si něco, co bych neměl. Změním to na myšlenku, která bude vhodnější." Po povelu začněte myslet na něco konstruktivního nebo příjemného, co nesouvisí s předchozími myšlenkami. Měli by jste to mít připravené, můžete se například začít soustředit na přesný postup rozcvičení, přípravu věcí v depu, v průběhu závodu si můžete počítat tempa nebo se soustředit na techniku... Vymyslete si k tomu nějaké klíčové slovo ("stop, a začínám hlavou!"). Tato technika opět potřebuje promyslet a hlavně vyžaduje trpělivost. Staré zvyky se mění pomalu, pokud vám to nepůjde hned, nevzdávejte se! Přerámování Tato technika vám pomůže nechat negativní myšlenky pasivně projít myslí a nahradit je myšlenkami smysluplnějšími, pozitivními. Zkuste ke každé své negativní myšlence přiřadit nějakou pozitivní, takovou, která vás hodnotí realističtěji, dává vašemu problému jiný význam. Sestavte si písemný seznam a naučte se ho nazpaměť. V tabulce máte pár běžných negativních tvrzení a pokusy o jejich změnu. Nechte se inspirovat. Pokud budete připraveni, dokážete se negativním myšlenkám bránit. Zastavíte je ("stop!") a nahradíte pozitivními. Po těžkém boji zvítězíte nad překážkami, které jste si před sebe sami vlastním myšlením postavili. Naučíte se myslet jako vítěz! Negativní myšlenky Pozitivní myšlenky Na těchto závodem jsem omylem. Patřím sem a jsem dost dobrý. Nechci zklamat trenéra. Věřím sám sobě a trenér věří mě. Vypadám/cítím se hrozně. Vypadám a cítím se výborně! Pořád dělám chyby. Funguju bezchybně! Jsem moc pomalý! Jsem v kondici, rychlý a silný! Nechci, aby si o mě lidé o mě mysleli, že se vychloubám nebo jsem domýšlivý To, co si druzí lidé myslí, je jen jejich věc. Co když udělám chybu a prohraju! Je v pořádku dělat chyby. Poučím se z nich! V nasledujícím článku představíme způsob, jakým si můžete zvýšit sebevědomí. Prohlášení „Jsem nejlepší!“ často opakované Mohammedem Alim jistě k jeho vysokému sebevědomí přispívalo. Pomáhalo mu však i k překonávání nejrůznějších překážek, nepříjemností, bolesti spojené s tréninkem, nepřízně osudu, stalo se mu výzvou, motivací a závazkem. Podobná prohlášení týkající se toho, co potřebujete nebo chcete, pokud si je vytvoříte na míru, mají velkou sílu. Jak funguje „prohlášení“ Prohlášení jsou krátké, precizně vypracované větičky, které vpravují do nevědomé mysli myšlenky, jež mají zlepšit sebevědomí a vést k pozitivnímu duševnímu rozpoložení. Směřují k přesně určenému cíli. Fungují na principu vnitřního dialogu to, jak k sobě a o sobě hovoříte, totiž přímo ovlivňuje vaše emoce a ty zase ovlivňují vaše budoucí jednání. Prohlášení dokáže zasadit jakési myšlenkové semínko, které pomalu klíčí. Pokud budete očekávat, že se věci stanou tak, jak to vy chcete, tak se také stanou! Chcete se třeba v závodní sezóně cítit připraveni a přestat o sobě pochybovat tušíte, že by vám to pomohlo k lepším výkonům. Zatím si nejste moc jisti, jestli to zvládnete, a tak je pro vás prohlášení „Věřím ve svou přípravu!“ dost odvážné. Napíšete si ho a umístíte na viditelné místo, aby jste si ho mohli denně opakovat tím se vám v mysli dostane do popředí. Po nějakém čase zjistíte, že prohlášení začínáte brát jako důležitou součást víry v sebe sama a tím je pro vás snazší ho přijmout. Začínáte s ním souhlasit. Teď je pro vás důležité neváhat a udělat vše pro to, aby se naplnilo trénujete s plným nasazením, vyhledáváte okolnosti a lidi, kteří vám pomohou vaši vizi naplnit Jak prohlášení vytvořit Prohlášení by mělo být: a) Napsané: tím, že je napíšete, stanou se vaše myšlenky a sny konkrétnější. Napište si ho na kartičku, vyrobte si plakát, a umístěte ho tak, aby na něj bylo vidět! b) Formulované pozitivně: neomezujte se tím, že se budete chtít pouze zbavit problémů („Nemám trému“), mysl má pak tendenci směřovat k negativním myšlenkám. Radši vytvořte něco, čeho chcete dosáhnout („Jsem klidný a připravený!“). c) Krátké a jasné: čím je kratší a precizněji orientované k cíli, tím je pro vás lehčí zaměřit se na ně. Množství slov a idejí v jednom prohlášení vás spíše zmate. Zkuste své nápady rozložit na části a vystihnout jádro nebo klíčovou myšlenku. d) Specifické: přinutí vás směřovat k jasnému výsledku. Určete si přesně, co je pro vás důležité a co opravdu chcete! e) Magnetické a dynamické: mělo by být silné, atraktivní a podnětné, záleží na výběru slov a formulaci. Čím více zasáhne vaše hluboko skryté pocity a přání nebo vás dojme až k slzám, tím větší úsilí k jeho naplnění ve vás vzbudí. f) V přítomném čase: formulované tak, jako by opravdu existovalo. Pokud je prohlášení vytvořeno v budoucím čase, má tendenci tam také zůstat. Potřebujete budoucnost vidět očima své mysli tak, jako by existovala už teď. g) Osobní: při jeho formulaci je nejlepší použít vlastní jméno a osobně se s ním identifikovat dodá mu to působivosti. h) Zaměřené na změnu sebe sama: zapomeňte na to, že vaše problémy způsobuje někdo jiný, prohlášení by vám mělo pomoci poznat, že věci máte pod kontrolou VY. Nejúčinnějším a nejtrvalejším způsobem změny situace je změnit sám sebe! i) Ve vašich silách: musí být realizovatelné to znamená přijatelné nejprve na nevědomé a pak i na vědomé úrovni. Jestliže je příliš náročné, mysl má sklony vymýšlet si překážky nebo omezit důvěru v jeho naplnění. Vytvářejte důvěru ve své prohlášení postupně a váš potenciál jako sportovce/člověka poroste! Prohlášení pro všechny Prohlášení lze samozřejmě použít i ve formě sloganů, které vyvěsíte třeba na bazéně pro všechny, pro tým. Jeden příklad: „Vítězství neznamená všechno, ale úsilí vynaložené na jeho dosažení ano!“ Prohlášení jsou nejužitečnější v situaci, kdy jsou podmínky k tréninku jakýmkoliv způsobem ztíženy nebo když sportovec trpí nějakými problémy (zranění, stagnace výkonnosti). Prohlášení mohou pomoci se s takovouto „výzvou“ poprat. Další inspiraci k použití prohlášení můžete najít třeba v tabulce. Takže teď už stačí jen zapojit fantazii. Co si přejete, co opravdu chcete? Hesla a prohlášení byla a jsou silným přesvědčovacím nástrojem, bohužel nejen ve sportu. Vy je ovšem můžete použít ve svůj prospěch! Dokážu to. Tuto situaci vždycky zvládám! Přeji si udělat to dobře! Jsem spokojen s úsilím, které vkládám do tréninku! Jsem úspěšný sportovec! Žiji pro tento okamžik! Dnešní den je nádherný! Problémy jsou pro mě výzvou! Mé tělo se rychle uzdravuje! Jsem svěží a plný energie! Jsem hrdá na svou ideální váhu! Jsem spokojená s úsilím, které vkládám do tréninku! Tvrdě pracuji na zlepšení svých předstartovních stavů! Ze svých závodních výkonů mám dobrý pocit! Den za dnem jsem lepší a lepší! Jsem připraven na tvrdý trénink, bez ohledu na nepříznivé okolnosti! Cítím se dobře! Na dnešním tréninku budu tvrdě pracovat, zavazuji se dosáhnout plánovaných časů! Dnešní trénink plavu na 100%! Mám plán, který funguje! Námahová zlomenina, zlomenina z přetížení, pochodová zlomenina, běžecká zlomenina, stres fraktura , únavová zlomenina to vše jsou synonyma obávané a tajemné diagnózy. Správný termín, který by měl být používán a nejlépe vystihuje v anglosaské literatuře používaný termín stress fracture, je zlomenina z přetížení. Stres obecně je stav, se kterým se určitý jedinec nebo jeho orgán nemůže vyrovnat vlastními kompenzačními mechanismy. To znamená, že to co jedni pociťují jako nepřiměřenou fyzickou nebo i duševní, zátěž, je pro druhého zcela běžná situace všedního dne. Na působení stresu, zátěže, zatížení, se můžeme připravit neboli trénovat. Z uvedeného vyplívá, že i sport je stresovým činitelem a to v pozitivním slova smyslu, pokud používáme správné tréninkové metody. Jinak může vést k poškození tkání, orgánů i celého organismu. Kost je orgánem lidského těla, tvoří kostru neboli skelet. Tento mohutný orgán je neustále aktivní a můžeme si jej představit jako staveniště, kde probíhají neustále přestavbové práce podle potřeb organismu . Zjednodušeně existují buňky které odbourávají to co je poškozené nebo nefunkční a druhé buňky které dostavují hmotu tam , kde je nejvíce třeba. Za rok se zcela obmění 2 - 10% skeletu. Kost se přizpůsobuje zatížení, kterému je vystavena, pokud toto nepřesáhne její možnosti. Vnitřní struktura kosti je tvořena trámčinou a obvodová kost je tvrdá a kompaktní. Vše je vytvořeno tak aby s minimem stavebního materialu sneslo maximum našich požadavků. Adaptace neboli remodelace vyžaduje vždy určitý čas. Faktory, které ovlivňují vznik zlomeniny z přetížení jsou tedy: Množství zatížení váha těla, kilometráž, rychlost, Čas po který zatížení působí Čas nutný na adaptaci odpočinek mezi fázemi zátěže Místo kde zlomenina vznikne je pak charakteristické pro činnost, kterou provozujeme. U vojáků základní služby, vystavených dlouhým pochodům vznikají často fraktury v oblasti záprstních kůstek . U běžců vznikají nejčastěji fraktury v oblasti lýtkové kosti nebo holenní kosti a u žen-běžkyň na dlouhé tratě jsou známy fraktury v oblasti krčku stehenní kosti. U běžců na lyžích , fotbalistů, hokejistů, vznikají fraktury v oblasti ramének stydkých kostí atd. Zlomenina z přetížení není svými příznaky srovnatelná s klasickou zlomeninou vzniklou přetížením v krátkém čase neboli úrazovým mechanismem. Nutnou podmínkou je, aby nadměrná zátěž působila delší dobu. Můžeme si představit ocelový drát který ohýbáme pravidelně po delší dobu ve stejném místě, do určité doby pruží jako kost a pak se v určitém místě oslabí, později praskne. Kost je živý mechanismus a proto místo, ve kterém dojde k většímu poškození vnitřní struktury začne bolet. Jedná se o mikroskopické narušení trámečků a spojujících lamel kosti a stále probíhající pečlivá přestavba již nestačí zachraňovat napáchané škody. Spustí se SOS systém, který začne tvořit kost chaoticky aby zachránil co se dá. Chaoticky vytvořená kost neboli svalek se po zhruba 3 týdnech od vzniku bolestí dá prokázat na rentgenovém snímku. Kost tedy nepraská jak jsme zvyklí u běžné úrazové zlomeniny, ale je v určitém typickém místě značně poškozená , její pevnost klesá a zároveň probíhají hojivé procesy. Pokud stav přetížení nadále trvá, svalek nabývá větších rozměrů a může dojít až k zlomenině klasické, právě ve svalku při minimálním násilí- například doskoku, odrazu apod. Většinou je stav tak bolestivý, že vyřadí postiženého z pohybové aktivity. V odborné literatuře není věnováno zlomeninám z přetížení příliš pozornosti. Je zřejmé, že mnoho případů je léčeno pod jinou diagnosou nebo unikne léčbě vůbec. Onemocnění naštěstí můžeme označit jako tzv. . „self limiting “, což znamená, že po určité době vyřadí postiženého z aktivity a pokud má dostatečný čas, tak se zhojí samo. Obtíže mohou nastat u sportovců, kteří se znovu a znovu pokouší dostat do treninku a neumožní přestavbovým změnám dokončit hojivý proces. Bohužel se jedná o většinu z nás, částečně závislých na svojí treninkové dávce. Pokud se na onemocnění myslí od prvopočátku je doba nutná k zhojení 3 týdny. Pokud se ale stav udržuje delší dobu je někdy nutno obětovat celou jednu sezonu vyhojení námahové fraktury. Případně, při definitivním prasknutí, je nutno končetinu fixovat. Onemocnění nás tedy může vyřadit od 3 týdnů do 9 měsíců. Důležité známky onemocnění: 1. bolest v typickém místě U běžců: 10 cm nad hrotem zevního kotníku, bolest v třísle, bolest na vnitřní straně holenní kosti 10-15 cm nad vnitřním kotníkem a v bérci- může začínat jako periostitida což je subakutní zánět šlachových úponů na okostici holenní kosti ( lidově tzv. . Okostice). Častěji u běžkyň pak bolest na vnitřním stehně promítající se po kosti až do kolene přetížení v obl. krčku stehenní kosti. U chodců: pod hlavičkami druhé až čtvrté záprstní kosti často se svádí na příčnou klenbu. U fotbalistů a hokejistů: v obl. třísla a stydké kosti v třísle. Bolest se stupňuje námahou. Po odpočinku může na nějakou dobu i vymizet, později se intervaly zkracují a bolest je někdy i v klidu. 2. Otok v typickém místě - přichází až později a může být zaměněn za projev například zánětu šlach. 3. kulhání po zátěži, někdy donutí přerušit trenink. 4. nález na rentgenu je normální. Známky fraktury z přetížení se objevují až se vytvoří větší svalek tvořený chaoticky uspořádanou kostí, což zabere 3 týdny až měsíc a i pak vyžaduje zkušené oko lékaře. 5. pozitivní a spolehlivá je scintigrafie kostí, která je poměrně drahým a ne vždy dostupným vyšetřením U registrovaných sportovců bychom neměli s tímto vyšetřením váhat. U rekreačních sportovců můžeme vycházet z klinického nálezu, protože několikatýdenní klid není takovou ztrátou. V době léčení - což je absolutní stop v činnosti, která je příčinnou přetížení, se můžeme věnovat doplňkovým sportům, které nezatěžují příslušné poškozené místo kosti. Rozhodujeme se individualně případ od případu. Volíme také doplňkovou léčbu celkovou enzymoterapii, vitaminoterapii, vyvážený stravovací režim s dostatkem kalcia. Na chronické obtíže pak prohřívání, vodoléčbu, případně ve speciálních rehabilitačních ústavech- ultrazvukem potencované hojení- pozor nejedná se o běžný ultrazvuk. Při návratu do treninku začínáme s kratšími vzdálenostmi , zhruba poloviční kilometráž než před vznikem problémů a nejlépe v dvojfázovém rozložení. Zvyšujeme postupně rychlost i dobu zatížení v souladu s treninkovým plánem, tak aby byla dodržena doba na adaptaci a regeneraci. Zranění a z nich vyplývající zdravotní problémy jsou bohužel průvodním jevem všech lidských aktivit, tedy i součástí sportovní přípravy a sportovních výkonů v triatlonu. Trenér, ale i sportovec, by měl být dostatečně seznámen s nejčastějšími zdravotními riziky, které se mohou v jeho sportu vyskytnout. Vedle všeobecných znalostí první pomoci může trenérova znalost problematiky vzniku úrazů pomoci jeho svěřenci nejen k rychlejšímu návratu do tréninku, ale často hrají i důležitou roli v prevenci případných trvalých následků, které se mohou projevit až posléze v průběhu další kariéry sportovce. Podívejme se spolu postupně na některé problémy spojené s naším zdravím, které se mohou nejen v triatlonu vyskytovat. Zaměřím se hlavně na způsob správného primárního ošetření v terénu a následně na postup z pohledu medicíny. První oblastí, o které se zmíním, je zřejmě poranění, které je velmi časté u triatlonistům, resp. . u běžců a všech, kteří využívají běhání jako součást kondiční přípravy. Jde o poranění kloubů. V níže uvedeném textu se zaměřím především na podvrtnutí hlezenního kloubu. Samozřejmě, že toto poranění není pouze „výsadou“ běhů, ale můžeme se s ním setkat i u jiných kloubních spojení, jiných sportovních, ale i pracovních aktivit. Poranění hlezenního kloubu (kotníku) je jedním z velmi častých zranění, se kterým se trenér i sportovec setkává, a pro praktického lékaře je toto poranění každodenní praxí. Ne vždy je možné a taky nutné vyšetření dalším odborníkem (chirurg, traumatolog, ortoped, atd.). Nekomplikované úrazy hlezenního kloubu může zcela, po vyloučení fraktury nebo jiného závažného poranění, v plném rozsahu léčit i praktický lékař sám. Dříve, než se pokusím vysvětlit standardní postup, určení správné diagnózy a konzervativní postup při ošetření a terapii, rád bych objasnil několik pojmů, které laická veřejnost často zaměňuje. Prvním z nich je distorze, která je chápána jako určitý stupeň poškození vazů v okolí kloubního spojení, jenž může sahat od lehkých přepětí přes natržení až k úplnému přetržení vazu. Druhým pojmem je subluxace, což je stav, při kterém kosti tvořící kloub jsou dislokovány, při čemž jejich kontakt je z části zachován. Zatímco u luxace jsou kosti mimo vzájemný kontakt a zpevňovací vazy přetrhány. Výsledkem těchto dějů bývá zpravidla krvácení do okolí kloubu, následně dochází k tvorbě otoku a k prosaku tkání. Velmi často se v postižené části vytvoří „modřina“. Poranění kloubů bývají také velice bolestivá, což je dáno bohatým zastoupením receptorů vnímajících bolest. Po špatném došlapu doprovázeného typicky prudkou bolestí v místě postižení, ihned přerušíme pohybovou činnost, protože nemůžeme sami aktuálně určit plný rozsah poškození. Zvláště pokud se distorze jeví na první pohled jako lehká. Po krátkém přerušení pohybové aktivity můžeme získat subjektivní pocit zmírnění počátečních příznaků. Přechodné zlepšení zdravotního stavu je důsledkem vyplavení endorfinů (látek z podvěsku mozkového, které se vyplavují při sportovních aktivitách a způsobující mimo jiné i tlumení bolesti). A proto po určité chvíli máme dojem, že můžeme pokračovat v tréninku dál. Toto je nejzávažnější chyba, které se sportovci, ale také trenéři dopouštějí, neboť za několik hodin se otok postupně zvětší, bolest se zintenzivní až do takového stupně, že postižená oblast je zcela vyřazena ze své pohybové funkce. I lehká distorze vyžaduje patřičnou dobu klidu a precizní ošetření. Prvotním a pokud možno okamžitým úkonem by mělo být chlazení postiženého místa (studená voda, led). Tímto postupem zabráníme do určité míry vzniku nadměrného krevního výronu, otoku tkání a vzniku dalších mikrotraumat. Velmi výhodné je po dostatečném chlazení (alespoň 10 min.) stáhnout poraněnou oblast pružným elastickým obvazem, případně tapem. Následně se snažíme postiženého sportovce transportovat, pokud možno bez došlapu na zraněnou končetinu, k lékaři. Jestliže postižený čeká na odvoz nebo je přepravován vleže, je na místě mít zraněnou končetinu povýš. Včasné primární ošetření může významně zkrátit následnou dobu léčení. Naopak i lehké poškození, které zanedbáme, případně je dokonce ignorujeme a pokračujeme v tréninku, může způsobit déletrvající potíže a další poškození. Postižený by měl vždy navštívit lékaře, který určí zda jde „pouze o podvrtnutý kotník“ a nebo vážnější vazivové poškození. Cílem lékařského vyšetření pacienta se zraněním kotníku, je co nejdříve vyloučit zlomeninu a získat představu o závažnosti a prognóze poranění. Často se stává, že tato poranění, která jsou nedostatečně zhojená či nepřesně diagnostikovaná mohou zanechávat trvalejší zdravotní obtíže.Prognostickým znamením je, zda kloub zvládne po zranění zatížení, což významně snižuje pravděpodobnost zlomeniny. Okamžitý otok je náznakem krevního výronu. Objeví - li se otok až po nějaké době, krevní výron bude méně důležitý a otok naopak více. Je - li vyšetření znemožněno pro rozsáhlý otok, je důležité kotník nechat několik dní v klidu, aby se otok vstřebal. Lépe se potom vyšetří kotník a noha. Rentgen kotníku nebo nohy, je na místě dle mého názoru udělat vždy, neboť se tak vyhneme přehlédnutí eventuálního poranění skeletu. I za cenu, že pacientovi způsobí při jeho provádění další bolest. Pokud jde o léčbu lehčích forem poškození, zpravidla postačuje elastická fixace kotníku, ortéza nebo tape, ledování a odlehčení dolní končetiny. Vhodné je podávání preparátů proti bolesti a otoku. Tento způsob léčby je lepší než sádra nebo chirurgický zákrok a to z několika důvodů: * dobré výsledky jsou možné během kratšího i delšího časového období * metodu lze snadno aplikovat v podmínkách praxe * tato léčba umožňuje rychlou mobilizaci a rehabilitaci Při výběru obvazu lékař vychází ze zamýšlené stabilizující činnosti fixačního materiálu. Noha je obvázána v přirozené ose vzhledem k celé končetině. Obvázané zranění by mělo být pravidelně revidováno a v případě potřeby převázáno. Při uvolnění obinadla se musí zranění zkontroloval popř. převázat novým obvazem. Pod obvazem se může objevit plísňová infekce, proto je dobré udržovat obvaz v suchu (sprchovat v igelitovém pytlíku, pacient by se neměl koupat ve vaně). V případě rozsáhlého hematomu způsobujícího velkou bolest při pohybu, můžeme potom přiložit pacientovi sádrovou dlahu. V případě distorse kotníku poskytují tyto obvazy dostatečné znehybnění. Když se otok po několika dnech dostatečně sníží, můžeme kotník obvázat, aby se pacient mohl pohybovat. Strategie počáteční léčby (volby obvazu, ponechání končetiny v klidu, vyčkání vstřebání edému a následnému přiložení sádrové dlahy) závisí na klinickém nálezu (velikosti bolesti, rozsahu edému a také na věku pacienta, jeho celkové vitalitě, fyzickém stavu, stupni svalové fyzické kondice a svalové koordinace), což jsou všechno rozhodující faktory pro následnou terapii. Těžší výrony bychom měli nechat obvázané v podstatě 3 - 4 týdny dle aktuálního stavu, posléze přiložit ortézu na dalších cca 14 dní. Mnoho výronů se během tohoto období zahojí. Poranění vazů, které je doprovázeno nestabilitou v kotníku, může vyžadovat i delší dobu sádrové fixace a následné doléčení ortézou v délce 6 týdnů. Odstraněním fixace příliš brzy se mohou původní potíže objevit znovu. Po sejmutí obvazu se pacient může vrátit ke všem druhům sportu, při kterých však není zbytečně zatěžován kloub, jako je např. jízda na kole, plavání a chůze na rovném terénu. Kromě toho se doporučuje posilující cvičení svalstva v okolí skloubení. Sportovci by měli rozhýbat svůj kotník dříve, než se vrátí k obvyklému tréninku a soutěžení. V rámci preventivních opatření se doporučuje, aby sportovci preventivně používali stahovací obinadlo či tape. Jestliže i přes vhodnou konzervativní terapii není kloub kotníku stabilní, bylo by na zvážení odeslat sportovce ke specialistovi, který indikuje provedení případné plastiky vazu. Plavání (triatlon) si zasloužilo pověst tvrdého ale zdravého sportu. Ale zdravý sport ještě neznamená, že v něm nedochází ke zraněním, zvláště když dojde na ramena. Důvod je jediný, ramenní kloub je sestaven tak, že se prakticky pořád dostává do problémů. Má celý lidský život nestabilní konstrukci, vypadá jako golfový míček (na horním konci kosti pažní) na podložce (zásuvka, do které kost zapadá), Plavání (triatlon) si zasloužilo pověst tvrdého ale zdravého sportu. Ale zdravý sport ještě neznamená, že v něm nedochází ke zraněním, zvláště když dojde na ramena. Důvod je jediný, ramenní kloub je sestaven tak, že se prakticky pořád dostává do problémů. Má celý lidský život nestabilní konstrukci, vypadá jako golfový míček (na horním konci kosti pažní) na podložce (zásuvka, do které kost zapadá), jsou to dvě části, na něž se upíná ne méně než sedmnáct různých svalů. Jestliže se svaly unaví, přetáhnou nebo naopak uvolní, stane se horní část kosti pažní nestabilní a může nechtěně trhat úponem, stahovat svaly a udržovat napětí v celém obalu ramene. Natržený úpon pak rychle oteče, pálí a bolí. Silné stabilní ramenní svaly udrží hlavici kosti v optimální pozici, která zabraňuje tomuto procesu. Co je jejich předpokladem? Plavcovo rameno se otočí zhruba tisíckrát za každý kilometr, takže je jasné, že každý potřebuje mít plán jak zranění předcházet. Melanie Carvell je známou fyzioterapeutkou s patnáctiletou zkušeností, krom jiného u americké triatlonové reprezentace. Pravidelně prohlíží spoustu plavců a má obrovský úspěch v léčení, jež probíhá opakováním šesti jednoduchých cviků. Melanie je přesvědčena, že nejdůležitější jsou svaly rotátorové manžety, které upevňují a stabilizují hlavici ramene a umožňují dalším ramenním svalům efektivně fungovat a stabilizátory lopatky chránící proti přetažení vazů a před přetížením rotátorové manžety. Každý plavec si přeje, aby ramenní cvičení nezabralo mnoho času a vyžadovalo minimum vybavení. Takový je právě program Melanie, vyžaduje jen málo prostoru pro cvičení a sadu lehkých činek. Začněte s pouhými desti opakováními každého cviku a postupem času pokračujte dokud nebudete schopni provést tři série po deseti opakováních. Díky deseti minutám denně ochráníte svá ramena před zraněním. Posílení svalů rotátorové manžety 1. Držte paže blízko těla s lokty v pravém úhlu. Zápěstí držte pevně a dlaně směrem k sobě, vytáčejte předloktí pomalu do stran, počítejte do pěti. Jako odpor použijte kousek elastické gumy. 2. Ležte na boku s podloženou hlavou a krkem, horní paže je před tělem v pravém úhlu. Zatímco nadloktí držíte u těla, předloktí rotuje, až se dostane do kolmice k zemi. Pomalu pohybujte předloktím zpátky a opakujte. Cvičení se provádí s lehkými váhami nebo i bez nich. 3. Postavte se s nataženým loktem a palcem natočeným k zemi. Pomalu zvedněte paži do výše ramene, pak pomalu dolů v rozsahu pouze okolo 30 stupňů. Jako zátěž použijte lehkou činku, nebo elastickou gumu. Posílení stabilizátorů lopatky 1. Sedněte si na pevnou podložku tak, že jsou obě chodidla na podlaze. Položte ruce na židli nebo na opěradla. Napněte paže v loktech a zaberte, zvedněte tělo ze židle. Velmi dobrý cvik pro každý den! 2. Použijte gumový expander nebo kus elastického obinadla. Ruce a lokty jsou u sebe a ramena uvolněná, roztahujte paže do upažení, přičemž ramena se nesmí přibližovat k hlavě. Tahy tam i zpět provádějte velmi pomalu, pomoci si můžete počítáním do pěti. 3. V lehu na břiše upažte. Lokty jsou propnuty a dlaně směřují dolů. Zvedněte paže vzhůru, tak až se vám navzájem dotknou lopatky. Cvičení lze provádět s lehkými činkami i bez nich. Je zřejmé, že výborný plavec musí disponovat silovými schopnostmi, technickými dovednostmi a být dostatečně uvolněný a pružný. Bezpochyby se každý z trenérů této stránce tréninku věnuje a ne vždy se setkává s nadšením svých svěřenců pro tohle „bolestivé mordování“. Tak dlouho jsou strečinkové metody prezentovány a přesto jsou obestřeny celou řadou fám a zkreslených informací. O tom, že strečink nebolí dokonce bolet nesmí, o jeho různých Autor: Monika Ranglová metodách, které můžete s úspěchem kombinovat a o možnosti dosažení lepšího výsledku za kratší dobu jsou následující řádky. Metoda strečinku je velmi stará, její kořeny sahají hluboko do minulosti a po jejich stopách bychom se dostali do Indie, Číny, Japonska, kde jako u jiných starověkých národů se stává oblíbenou harmonickou gymnastikou. Novodobé strečinkové cvičení bylo vypracováno především Američanem Bobem Andersonem, který je ve své knize Stretching (1975) označil za účinnou preventivní ochranu před poraněním pohybového systému. Strečink - stretching je souhrnný pojem pro celou řadu protahovacích cviků, které zvyšují pružnost a tělesnou a duševní pohodu. Správně prováděný strečink pomáhá ke zvýšení ohebnosti a kloubní pohyblivosti, klade důraz na koordinaci pohybů a vede k uvolněnému dýchání. U některých sportovních disciplín, na rozdíl od jiných, je strečink v trénincích samozřejmostí. Strečink nejsou pouze protahovací cviky určené ke speciální sportovní přípravě. Strečink mohou a měli by provádět všichni, kteří netrpí žádnou závažnou tělesnou poruchou, dětmi počínaje a vrcholovými sportovci konče. Kosterní svalstvo v lidském těle lze rozdělit do dvou skupin svalstvo posturální a svalstvo fázické. Posturální svalstvo je vývojově starší, zajišťuje vzpřímený postoj nebo-li posturu a má vyšší svalový tonus. V souvislosti s tím má větší tendenci ke zkracování a je potřeba jej protahovat. Svalstvo fázické je svalstvo konajících pohyb, má nižší svalový tonus a tendenci k ochabnutí. Svalstvo fázické je třeba posilovat. Skupiny svalů posturálních a fázických jsou zpravidla postaveny naproti sobě na opačných stranách kloubu. Například biceps je svalem posturálním, triceps svalem fázickým apod. Svaly působící na obou stranách kloubu jej drží ve fyziologické poloze, v poloze, která je pro kloub nejvýhodnější. Dojde-li k vychýlení kloubu z této polohy vlivem větší síly svalstva posturálního a díky ochabnutí svalstva fázického, mluvíme o svalové nerovnováze. Z výše popsaného vyplývá, že strečinková cvičení mají své uplatnění pro každého. Výhody pravidelného strečinku: # docílení správného držení těla a odstranění svalové nerovnováhy # odstranění bolestí vyplývajících z každodenních špatných návyků # snížení rizika možnosti poranění při sportu # snížení stresu a napětí Metody strečinku jsou postavené a vypracované na základě znalostí nepodmíněných reflexů fungujících v našich svalech a šlachách. Na základě těchto vrozených reflexů funguje ve svalech celá řada jemných nervosvalových mechanismů, které zajišťují svalový tonus, koordinaci pohybů, ochranu pohybového aparátu před poškozením apod. Tyto nepodmíněné reflexy lze při strečinku s úspěchem využít a nebo je nutné je obejít. Napínací reflex Základním rysem cíleného protahování je snaha zamezit vzniku napínacího reflexu. Napínací reflex je automatická obranná reakce svalu na jeho rychlé a prudké protažení. Ve svalech a šlachách jsou umístěna svalová vřeténka - proprioreceptivní čidla, která hlídají svalové napětí a v případě ohrožení vyvolávají obranné reakce. Podnětem k podráždění svalového vřeténka je prudké a rychlé protažení svalu (např. uklouznutí) na něž sval vzápětí reaguje svým stahem. Tímto mechanismem je zajištěno, aby se svalová vlákna neprotáhla více, než je jim fyziologicky dovoleno a nedošlo tak k natržení a poškození svalu. Mohutnost této odpovědi je přímo úměrná rychlosti a intenzitě protažení svalu. Mikrotraumata vzniklá natržením či přetržením svalového vlákna se hojí jizvičkami a svalová tkáň se postupně v těchto místech stává méně pružnou. Protahujeme-li sval pomalu, napínací reflex vůbec nevznikne! (Napínací reflex byl popsán již v roce 1905 Sherringtonem jako stretch reflex.) Ochranný útlum Ochranný útlum je nepodmíněný reflexe, který se při strečinku snažíme využít. Po silném svalovém napětí, po silné kontrakci, vysílají šlachové receptory (Golgio aparát) informaci do centrální nervové soustavy (CNS) o potřebě výrazného uvolnění svalu. Následuje snížení svalového tonu (svalového napětí), které přetrvává přibližně 7 vteřin. V této chvíli je výhodné sval protahovat, neboť je uvolněný a klade svému protažení menší odpor. Šlachové receptory jsou méně dráždivé než receptory ve svalech a proto potřebují ke své aktivaci dostatečně silný impuls. Nejvhodnějším způsobem k jejich podráždění a aktivaci je izometrický svalový stah. (Izometrický svalový stah je takový stah, při kterém se nemění délka svalu, ale mění se svalové napětí.) Spolupráce mezi antagonisty Na svalové kontrakci se většinou podílí více svalů. Jeden z nich lze označit za sval hlavní a další jako svaly pomocné. Všechny společně pak vykonávají jeden pohyb a celou tuto skupinu svalů nazýváme agonistickou svalovou skupinou tzv. . agonisté. Svaly na opačné straně kloubu nazýváme antagonisté. Antagonisté se při napětí agonistů automaticky uvolňují, protahují a snižují svůj přirozený svalový tonus. Zvýšené napětí agonisty svalu na jedné straně kloubu, automaticky uvolňuje antagonistu sval na opačné straně kloubu, tzv. . reciproční inhibice. Druhy protahovacích cvičení Rozlišujeme protahování aktivní a protahování pasivní. Při aktivním protahování je využíváno stahu svalů na druhé straně kloubu - tahu antagonisty. Tento druh protahování má současně tu výhodu, že se posiluje antagonista, který je často zanedbáván je tedy navozen harmonický vztah kloub sval. Pasivní protahování je realizováno silou gravitace nebo zásahem partnera. Je intenzivnější než protahování aktivní, a to především tehdy, jestliže se přidá působení pohybu. Při cvičení s partnery existuje nebezpečí příliš silného nebo prudkého protažení. U některých cviků je aktivní a pasivní protahování zkombinované. Způsoby dynamického protahování Švihový (balistický) pohyb Začíná rychlým krátkým svalovým stahem, který je v krajní poloze zastaven mohutným stahem antagonistů. Dochází při něm ke krátkodobému protažení tkáně. Nelze dobře a přesně lokalizovat jeho účinky do určité vymezené oblasti, protože velmi často dochází k substituci (záměně) protahovaných svalů. Vzhledem k tomu, že pohyb je švihový a rychlý je velmi snadno aktivován napínací reflex. Hmity v krajní poloze Jedná se rovněž o aktivní dynamické pohyby, které prováděné tvrdě a trhaně vyvolají napínací reflex, proto je nutné hmitat měkce. Protahovací efekt je v obou případech krátkodobý a je tedy nutno provádět větší počet opakování (15-30x). Výhody dynamického způsobu protažení: oživení svalů i kloubů. Nevýhody dynamického způsobu protažení: riziko poškození převažuje, obranný reflex zastaví pohyb dříve než se sval stačí protáhnout - chybí výdrž a ve svalu zůstává pouze pocit protažení. Způsoby statického protahování Statická metoda Boba Andersona Anderson rozlišuje tři stupně protažení svalů a jejich spojovacích tkání: # Lehké protažení (easy stretch), při kterém ve svalu cítíme mírné napětí. V oblasti mírného protažení svalu jsme tehdy, jestliže se pocit napětí v dosažené poloze pomalu ztrácí. # Rozvíjející se protažení (developmental stretch), ke kterému se dostáváme teprve po předchozím 10-30 sekundovém lehkém protažení, tak, že sval protáhneme o malý kousek více. I zde se musí pocit napětí v protahovaném svalu postupně ztrácet. # Drastické protažení (drastic stretch), je charakterizováno silným, nepolevujícím napětím svalů a jejich bolestí. Při tomto stupni natažení může odpor napínacího reflexu proti síle natahující sval způsobit mikroskopické trhliny ve svalových vláknech nebo i vážnější poškození. K tomuto stupni natažení by při strečinku nemělo dojít. Poloha, která představuje jeden den pouze úroveň lehkého protažení s mírným napětím, může být jiný den bolestivá. Metody PNF - proprioceptivní neuromuskulární facilitace Mezi metody PNF (proprioceptive neuromuscular facilitation) zahrnujeme takové, které využívají k většímu protažení některý spinální reflexní mechanismus. Původ těchto metod je v rehabilitačním lékařství a sahá do 50.let minulého století. Proprioceptivní znamená využití signálů ze svalových a šlachových receptorů, neuromuskulární znamená nervově-svalový a facilitace je posílení nebo povzbuzení. Holtova metoda 3-S - protažení aktivním stahem antagonistů L. E. Holtovu metodu 3-S (Scientific Stretching for Sport) lze charakterizovat takto: izometrická kontrakce agonisty (svalu, který chceme protahovat), po které následuje koncentrická kontrakce antagonisty. Na utlumení napínacího reflexu zde využíváme hned dva spinálně reflexní mechanismy. Nejprve se snažíme silným izometrickým napětím svalu, který chceme protáhnout vyvolat podráždění Golgiho aparátu ve šlachách a tím docílit útlumu a snížení napětí ve svalu. Utlumený sval by pak neměl reagovat na signály ze svalových vřetének při jeho natahování. Útlum svalu se dále udržuje dalším spinálním reflexem a to napínáním a aktivním zkracováním antagonistického svalu (koncentrická kontrakce antagonisty). Izometrický stah svalu je prováděn v krajní poloze jeho natažení. # napětí: 5 7 vteřin # uvolnění: 2 3 vteřiny # kontrakce antagonistů: 5 7 vteřin # doba celkového cvičení jedné svalové partie: 1 2 minuty Metoda Svena Sölveborna - postizometrická relaxace Tato metoda využívá fyziologického poznatku, že sval výrazně snižuje svůj tonus po silné izometrické kontrakci. Přibližně 7 vteřin po kontrakci reaguje sval na protahovací podnět snížením svého napětí. Sval záměrně kontrahujeme proti odporu, poté uvolníme a následně jej plynule a mělce protáhneme. Tato posloupnost zajistí maximální využití nepodmíněných reflexů ve prospěch protažení svalů. # napětí: 10 30 vteřin # uvolnění: 2 3 vteřiny # protažení: minimálně 30 vteřin Sölvebornova metoda využívá pouze jednoho spinálně reflexního mechanismu. Sölveborn používá ve své metodě výrazně delší izometrické napětí. Věří v silnější účinek delšího napětí a argumentuje i teplem, které se intenzivně produkuje ve svalu v době izomerického stahu. Doporučuje provádět izometrický stah v pohodlné střední poloze kloubu sval lze napnout mnohem silněji a kloubní vazivo je méně ohroženo. Sölveborn doporučuje maximální možné izometrické napětí, což však není vhodné pro netrénované lidi. Napětí v průběhu kontrakce zvyšujte postupně, aby maxima bylo dosaženo po dvou až třech vteřinách, po ukončení kontrakce by i uvolnění mělo být plynulé a postupné. Při výběru protahovacích metod neexistuje pravidlo pro každého. Každý by měl vybrat metodu podle svých dispozic zdravotní stav, věk, pohlaví, tělesná zdatnost, vrozené dispozice, aktuální stav apod. # metoda Boba Andersona je ideální úvod do strečinku a svaly připraví na náročnější cvičení # metody spočívající na principu PNF jsou určené zejména pro aktivní, výkonnostní a vrcholové sportovce # statický strečink by měl zůstat základem cvičení, PNF jej doplňují ve specifických oblastech Zásady správného protahování Abychom při protahování dosáhli požadovaného efektu, musíme při cvičení dodržovat určité zásady: # svaly protahujeme vždy zahřáté a prokrvené (z tohoto důvodu nezačínáme rozcvičku strečinkovým cvičením) # výdrže při strečinku podle B. Andersona by měly trvat dostatečně dlouho, přičemž výzkumy prokazují, že k nejlepšímu protažení dochází až po prvních 20 vteřinách # velké svalové skupiny protahujeme déle než malé # plně se koncentrujeme na protahovaný sval # protažení musí být provedeno do krajní polohy, která je limitována začínající bolestí # netlačíme na sval, který právě protahujeme ani na kloub, přes který je sval protahován # pravidelně dýcháme, výdech využíváme k větší a hlubší relaxaci při protahování, z důvodu různé flexibility - uvolněnosti, každého jedince, nikdy nesoutěžíme s ostatními, soustředíme se na své tělo a plně relaxujeme Flexibilita, tedy uvolněnost a protaženost závisí na: # věku a pohlaví # stupni svalové tonizace # na stavu kloubů a kosterního aparátu # na zdravotním stavu svalu (bolest, či zánět flexibilitu snižují) # svalové rovnováze či svalové dysbalanci a na schopnosti antagonistického svalu uvolnit se a relaxovat # na teplotě tkáně (teplota flexibilitu zvyšuje) Strečink a dýchání Jak již bylo zmíněno, při protahování nesmí docházet k zadržování dechu. Strečink a dýchání spolu velmi úzce souvisejí. Jestliže je při cvičení dýchání klidné a uvolněné (tzn. výdech je úplný a prodloužený) je svalová relaxace dokonalejší. Je to dáno tím, že všechny svaly v těle tedy nejen svaly dýchací zvyšují svůj tonus ve fázi nádechu a snižují jej ve fázi výdechu. Této fyziologické skutečnosti v protahování využíváme tj. v poloze setrváme, pravidelně dýcháme a po odeznění počátečního napětí s výdechem polohu prohloubíme. V dané pozici opět setrváme a prodýcháváme. Samotná poloha těla má na dýchání velký podíl. Dýchací pohyby může usnadňovat popř. omezovat. Pro dýchání je patrně nejpříznivější poloha v lehu na zádech, stoj, popř. i sed, kdy pohyby břicha a hrudníku jsou ve všech směrech volné. Vdechujeme zpravidla při pohybech, kdy jdou paže do vzpažení, do upažení či zapažení, když zanožujeme, či napřimujeme trup. Výdech provádíme při tzv. . koncentrických pohybech, tj. předklony trupu i hlavy, přednožení, pohyby paží směrem dolů a před tělo. Před samotným protahováním je nutná koncentrace, soustředění se na dech a celkové uvolnění organismu. Dýchání by nemělo být přerývavé, křečovité a nepravidelné. Jedině pravidelným dýcháním a přesným prováděním cviků lze dosáhnout určité změny, v oblasti natahování zkrácených svalů. Etiologie dysplazie loketního kloubu H.A.W. Hazewinkel DVM, Ph D, University of Utrecht, Holandsko (datum zveřejnění: 25.12. 2006) Dysplazie loketního kloubu (DLK) vzniká nejčastěji ve věku 4-6- měsíců u středních a velkých plemen psů v průběhu období velmi rychlého růstu. Jako na vývojové onemocnění kostry na něj působí genetické vlivy a dále faktory výživy či traumatu. Je známo, že jakákoli forma DLK vede k osteoartritidě s možnými budoucími vážnými následky pro zvíře i majitele. Toto onemocnění bylo podrobeno intenzivnímu výzkumu mnoha týmů s cílem odhalit jeho etiologii a najít tak cestu k jeho prevenci. Genetické vlivy Populace čistokrevných psích plemen reprezentuje geneticky uzavřený soubor jedinců s vysokou intenzitou výběru a následnou častou příbuzenskou plemenitbou. Pokud je pouze několik jedinců v plemeni (např. hlavně šampióni) používáno k plemenitbě, dochází bezděčně ke zužování genetického potenciálu. Dá se pak očekávat, že tento proces výběru, častý u mnoha plemen, může vést ke zvýšenému výskytu genetických poruch v případě, že chovní jedinci jsou nositeli genetických rizikových faktorů pro DLK či jiná genetická onemocnění. Pokud genetický rizikový faktor působí dominantně, což vede k projevu klinických příznaků před dosažením chovné dospělosti, může být jedinec a jeho rodiče vyřazeni z reprodukce, jako je tomu u chondrodysplazie. Naproti tomu pokud má genetický rizikový faktor recesivní či polygenetické dědičné vlastnosti, jeho projevy jsou různě intenzivní, nebo jsou výrazně ovlivněny vnějším prostředím, zvláště když se projevují v pozdějším věku a tak má větší šanci proniknout do populace, aniž je včas rozpoznán. K tomu dochází zvláště, pokud není důsledně vedena evidence příslušných onemocnění. U takových onemocnění dochází k významnému rozšíření genů příslušného onemocnění, aniž je onemocnění u některých plemen rozpoznáno jako dědičné. Zatímco DLK je detailně popsána u některých plemen, nevyskytují se všechny její formy u všech těchto plemen. Inkongruence loketního kloubu, způsobená zrychleným růstem kosti vřetenní je pozorována u bernského salašnického psa a způsobuje z 80 % osteoartritidu v loketním kloubu u tohoto plemene. Analýzou chovu bylo zjištěno u velké skupiny BSP, že kulhání spojené s volným procesus coronoideus následkem této inkongruence bylo ve všech případech ovlivněno omezeným počtem chovných psů tohoto plemene. Fragmentovaný processus coronoideus na mediální /vnitřní/ ploše kosti loketní zjišťujeme u mnoha plemen ve velkém procentu případů až v 50 % populace. Vysoká dědičnost je zjištěna u labradorů a zlatých retrívrů. Volný processus anconeus byl označován jako dysplazie loketního kloubu dlouho předtím, než do tohoto syndromu byly zařazeny dva výše uvedené. Pozorujeme ho u chondrodystrofických plemen (jako jsou baseti) a dále jako součást inkongruence loketního kloubu u některých plemen (němečtí ovčáci, bernardýni), stejně jako při výživou ovlivněném či traumatickém syndromu radius curvus. Hromadnou analýzou, využívající počítačové programy, obsahující všechny průkazy původu sledované populace, byly vypracovány diagramy, které ukázaly, že postižení jedinci mají v 1/8 společnou genovou výbavu. Vyšetřovali jsme náhodně vybrané skupiny labradorů, bernských salašnických psů a zlatých retrívrů, reprezentujících holandskou populaci. Všem jedincům bylo prováděno RTG vyšetření na FCP ze čtyřech projekcí. Vyšetření prokázalo pozitivní výskyt FCP v různých skupinách od 27 % do 50 %. Tyto skupiny jsou rozmístěny po celém státu, takže i veškeré podmínky chovu jsou odlišné. Metoda prokázala více či méně vliv dědičnosti a některých linií na výskyt onemocnění a lze ji doporučit jako argument pro využití sledování dědičnosti onemocnění chovatelskými kluby. Vliv zevního prostředí Vzhledem k tomu, že dysplazie loketního kloubu je dědičná, lze očekávat vliv řady jiných faktorů na její projevy. Z různých studií je zřejmé, že při vzájemném křížení DLK negativních jedinců (podle RTG vyšetření) významně snižuje její výskyt proti křížení dvou pozitivních nebo pozitivního a negativního nebo negativního a nevyšetřeného jedince. DLK u labradorů a zlatých retrívrů se vyskytuje častěji u psů než u fen, přičemž se nezdá, že by podmínky prostředí ovlivňovaly projevy dysplazie tak výrazně, jako pohlaví. Podle našeho výpočtu se u labradorů a retrívrů samčího pohlaví projeví geny pro DLK asi u 70 % jedinců, zatímco u fen pouze u 28 % postižených jedinců, z čehož vyplývá, že u fen s negativním vyšetřením je vyšší možnost vnášení genů pro onemocnění do chovu. Pro chovatele z toho vyplývá významná informace, že není dostatečné vyšetřovat pouze chovné jedince, ale důležité je posouzení rovněž jejich potomků, které může odhalit další informace o dotyčném chovném jedinci! Vliv výživy Mnoho výzkumů dokládá, že výživa má velký vliv na vývoj skeletu jedince. Studie s použitím diety s vysokým obsahem vápníku, stejně jako obdobné studie ve standardních laboratorních podmínkách prokázaly, že vysoká hladina této minerální látky způsobuje poruchy při enchondrální osifikaci (tvorbě kosti). To činí kostru zranitelnější mechanickými vlivy jako je nadváha nebo osteochodrosis dissecans. V nejmodernějších studiích bylo také zjištěno, že zvýšená hladina vitaminu D, která však ještě nevede k projevům pravé hypervitaminosy D (spojené s kalcifikací měkkých tkání), také narušuje enchondrální osifikaci, a to přímým působením, nikoliv vlivem zvýšeného vstřebávání kalcia střevem. Nadměrný příjem krmiva a v následku toho zvýšený příjem kalcia a vitaminu D vede také k ostochondrosis z důvodu přetrvávání chrupavky v růstových ploténkách a poruchám růstu kosti do délky, zvláště u rychle se vyvíjejících růstových plotének distální části kosti loketní a vřetenní. Narušení růstu kosti do délky může vést k vývoji syndromu radius curvus (ohnuté vřetenní kosti, způsobujícím tzv. . lachtaní přední tlapy pozn. překladatele). V případě tohoto syndromu dochází rovněž k poruchám růstu v oblasti loketního kloubu a vzniku odděleného koronoidního výběžku či volného procesu ankoneu (VPA). Tato zjištění mají velký význam pro majitele, kteří vlastní pouze jednoho psa a snaží se preventivně bojovat proti vzniku DLK vytvořením ideálních podmínek pro svého miláčka. Měli by krmit diety speciálně připravené pro štěňata velkých plemen s mírně sníženým obsahem vápníku a kontrolovaným obsahem vitaminu D. Zvýšená hladina kvalitního proteinu v lepších štěněcích dietách nemá negativní vliv na vývoj kostry, přičemž je důležitá pro růst měkkých tkání a vývoj imunitního systému. Mechanické vlivy Traumatická poranění růstových plotének, zvláště Salter Harrisovy Vé fraktury mohou narušit růst do délky u kosti vřetenní či loketní, a tak mohou způsobit přetížení těchto kostí. Ve věku pod pět měsíců jsou processus coronoideus a anconeus odděleny vrstvičkou chrupavky, takže toto přetížení může vést ke vzniku FCP či UPA. Jen zřídkakdy je trauma příčinou vzniku těchto stavů u dospělých jedinců. Věk a anamnéza jsou typické pro vznik DLK u mladých, rostoucích psů. Zatím se toho ještě příliš neví o vlivu zatížení na vývoj kostry u psů. V současné době je známo, že nedostatečná fyzická zátěž vede k osteoporóze a degradaci chrupavky, zvláště u mladých, rostoucích jedinců. Mnoho přesvědčivých důkazů, které podporují příčinný vztah mezi funkcí a formou bylo získáno pomocí experimentů, při kterých je zátěž buď zvýšena nebo snížena proti normálnímu stavu. Zvýšená zátěž kloubů fyzickou námahou vede k zesílení kloubní chrupavky, zvýšenému obsahu proteoglykanů a mechanické ztuhlosti tkáně, přičemž výrazné přetížení může vést ke vzniku mechanických poranění chrupavky. Znehybnění či jiné stavy, způsobující nedostatečné zatížení kloubů vedou ke ztenčení a změknutí nekalcifikovaných částí kloubní chrupavky a zvýšení podchrupavkových cévních prasklin a snížení obsahu proteoglykanů. Strukturální a biochemické změny, způsobené nedostatečným zatížením kloubu mohou být po obnovení normálního zatížení napraveny pouze do určité míry. Fyziologické (běžné) zatížení kloubu vede k funkčnímu přizpůsobení kloubu, které zvyšuje odolnost chrupavky a je prospěšné pro celkový stav tkáně. Místa se zvýšeným obsahem proteoglykanů jsou logicky místy zvýšené odolnosti proti vzniku osteoartritidy. Pro stanovení optimální zátěže kloubního systému, vedoucí k optimálnímu funkčnímu přizpůsobení, a to jak váhovým, tak tréninkovým procesem, je třeba u velkých, rychle rostoucích plemen dalšího výzkumu. Gen způsobující epilepsii RNDr. Václav Větvička (datum zveřejnění: 16.12. 2006) Nedávný objev genu, který u psů způsobuje epilepsii, by mohl napomoci chovatelům zbavit pomocí selektivního chovu jednotlivá plemena této choroby. Mohlo by však dojít i k lepšímu porozumění toho, jak se závažná forma této choroby, někdy také nazývaná nemoc Lafora, projevuje u lidí. Objev genu popsali nedávno badatelé z kombinovaného kanadsko britského týmu. Ke studiu použili plemeno miniaturního drsnosrstého jezevčíka, které je náchylné k záchvatům a trhaným pohybům, o kterých se podařilo prokázat, že jde o formu epilepsie nazývanou EPM2. Všichni postižení psi měli stejnou mutaci v genu EMP2b, jež spočívala v opakovaných částech DNA, která zabraňovala normální produkci proteinu. Počet trpasličích jezevčíků trpících touto chorobou v Británii dosahuje 5 % a odhaduje se, že až 25 % je nosičem vadného genu, čili pravděpodobnost přenosu na štěňata je značná. Nemoc se ve většině případů začíná projevovat kolem šestého roku života. I když jde o chorobu nevyléčitelnou, vhodná dieta a medikamenty ji mohou pomoci udržet na uzdě. Mezi hlavní projevy patří záchvaty a nekontrolované škubání, které jsou ve většině případů vyvolány náhlým pohybem čehokoliv v zorném poli psa. Jelikož jde o fotosenzitivní typ epilepsie, k vyvolání záchvatu stačí také blikavé světlo, proto psům pomáhají speciální sluneční brýle. Choroba Lafora, která má u lidí prakticky stejný genetický základ, se projevuje podobnými příznaky, pouze se objevuje již v dospívání. Jde o progresivní chorobu, která u lidí ve většině případů končí během několika let po diagnóze smrti. Záchvaty se objevují stále častěji a do dvou let jsou již zcela mimo jakoukoliv kontrolu. Možnost selektivního křížení jedinců s normálním genem nabízí jednoduchou možnost, jak tento vadný gen postupně dostat z chovu. Miniaturní jezevčíci navíc nejsou jediným náchylným plemenem, mezi další patří třeba baseti. Podobný přístup je již používán u irských setrů, kde je znám genetický podklad chorob jako je progresivní retinální atrofie (PRA) nebo imunologický problém známý jako Clad. Britský klub chovatelů už přestal registrovat irské setry, kteří nemají doklad o dobrém genu pro Clad. Transfuze krve u psů MVDr. Zuzana Málková (datum zveřejnění: 10.11. 2006) Důležitost krve jako nepostradatelné součásti života jistě není potřeba zdůrazňovat. I u psů mohou někdy nastat situace, ve kterých jim může zachránit život a nebo pomoci v léčbě transfuze krve. Nejčastějším důvodem k transfuzi bývají úrazy, otravy nebo složité chirurgické zákroky, ale může jít i o závažná onemocnění jater nebo ledvin, při kterých může docházet ke ztrátě některých součástí krve. Transfuze se používá i při některých autoimunitních onemocněních. I u psů existují krevní skupiny. Není důležité se zabývat touto problematikou podrobně, ale zajímavé například je, že němečtí ovčáci se považují za univerzální dárce. Riziko se zvyšuje Vzhledem k tomu, že obecné riziko transfuzních reakcí existuje, provádí se zkouška snášenlivosti krve dárce a příjemce. Nepříznivé reakce po transfuzi jsou ojedinělé. Vzácně se popisuje zvýšení nebo naopak snížení tělesné teploty, slabost až třes, zrychlení dechu a srdeční frekvence, zvracení, přechodná anémie, vylučování krevního barviva močí nebo žloutenka. Naprosto výjimečně anafylaktický šok končící úhynem. První transfuze bývá pro psa prakticky bez rizika, při druhé a další již je riziko zvýšené, a to i při transfuzi od stejného dárce, kdy si příjemce již mohl vytvořit protilátky na darovanou krev. Musí tedy předcházet podrobnější zkoušky, minimálně křížová zkouška mezi dárcem a příjemcem. Jak se provádí odběr Odběr krve od dárce se provádí z některé z velkých žil, nejčastěji z krční žíly nebo ze žíly na přední noze. Odběr se provádí od psa sedícího nebo ležícího na boku. Dárci lze odebrat 15 20 % krve, nebo lépe vyjádřeno, objem krve, který odpovídá cca 6 9 % (cca 17 ml na 1 kg hmotnosti) tělesné hmotnosti tak, aby dárce nebyl vystaven zvýšenému zdravotnímu riziku. Přechodná slabost rychle odezní a majitel dárce se nemusí ničeho obávat. Celý odběr zpravidla trvá 20 30 minut. Příjemce pak dostává krev s protisrážlivým přípravkem stejně jako jinou infuzi, aplikace je velmi pomalá a po ukončení transfuze je vhodné, aby pes zůstal ještě nějaký čas pod dohledem veterinárního lékaře. Nejen z finančních důvodů se zpravidla aplikuje krev čerstvá. Možnosti ošetření a uchování krve jsou sice zpracovány, ale jsou velmi náročné a dochází k částečnému znehodnocení krve. Podmínky dárcovství Dárce je zpravidla potřebný velmi rychle. V každém případě, povede-li se transfuzi uskutečnit, radost bývá na obou stranách. Majitel dárce má jistě dobrý pocit, že pomohl při záchraně nemocného psa a majitel příjemce samozřejmě také, protože zlepšení bývá patrné téměř ihned podle závažnosti onemocnění. Dárce krve by měl splňovat některé základní podmínky: - měl by být zdravý - s tělesnou hmotností min. 25 kg, lépe 30 kg - pravidelně očkovaný proti běžným chorobám, poslední vakcinace by měla být min. 14 dní před odběrem krve - měl by být odčervený - měl by být preventivně ošetřován proti přisátí klíšťat, v ideálním případě by měl být negativní na lymskou borreliózu. - nikdy by neměl sám dostat transfuzi, a to ani krevních komponent - od posledního darování krve by měly uběhnout min. 3 měsíce, lépe 6 měsíců - fena by neměla hárat a neměla by mít nikdy štěňata - pokud možno by dárce neměl být před odběrem nakrmený - dárce by neměl prodělat ani být v posledním měsíci ve styku s infekční chorobou - neměl by minimálně měsíc před odběrem užívat antibiotika Co lze tolerovat Vzhledem k případům, že někdy není dostupný ideální dárce, je možné od některých hledisek upustit. Například když dárce sám v minulosti transfuzi dostal nebo fena dárkyně již měla štěňata. Veterinární lékař by však měl být na takové skutečnosti vždy upozorněn a provést v takovém případě podrobnější zkoušky. Pokud bude váš pes dávat krev opakovaně, měl by dostávat pravidelně železo, komplex vitaminů B a vitamin C. Aby pomoc byla skutečně účinná, kdykoliv je jí potřeba, je nutná dobrá spolupráce mezi majiteli dárců a veterinárními lékaři, aby vždy byl k dispozici vhodný dárce a jeho ochotný majitel. Pokud jste někdy vy sami nebo váš pes darovali krev, jistě znáte dobrý pocit užitečnosti v oblasti nejvážnější a nejradostnější současně, kdy v některých případech s krví doslova darujete život. K rozhodnutí zapsat svého psa do seznamu potenciálních dárců může vést i to, že nikdo z nás neví, kdy podobnou pomoc bude potřebovat jeho pes. Nabízíme prostor Wolfhound deerhound klub dal na svých stránkách k dispozici prostor pro seznam psů dárců krve. Naši psi jsou jedni z nejvhodnějších dárců krve vzhledem ke své velikosti, ale jistě nejsou sami. Snažili jsme se tuto informaci šířit mezi ostatními kluby a jednotlivými chovateli, ale jak se ukazuje, je to nedostatečné. Aby měl seznam opravdu smysl a bylo možné pomoc poskytnout co nejrychleji, je potřeba, aby byly k dispozici kontakty na co nejvíce majitelů, kteří jsou ochotni poskytnout svého psa jako dárce krve. A také je důležité, aby bylo zastoupeno co nejvíce lokalit, protože když je potřebná transfuze, zpravidla to opravdu spěchá. Pomoci můžete i vy Budeme rádi, když této myšlence věnujete pozornost a věřím, že mezi čtenáři tohoto časopisu se najdou někteří, kteří budou ochotni na tomto programu spolupracovat a svého psa do seznamu dárců krve zařadit. I když to samozřejmě nikomu nepřeji, ani my nevíme, kdy bude potřebovat pomoc náš pes. Podrobné informace, jaká kriteria pes dárce krve musí splňovat, najdou zájemci u již vzniklého seznamu http://www.wdk.cz/cz/darci-krve. Za několik měsíců od založení tohoto seznamu psů dárců krve se na majitele některých psů obrátili z různých veterinárních pracovišť a několik psů ze seznamu již mohlo poskytnout pomoc dalšímu psovi a doslova mu zachránit život. Všem ochotným majitelům psů předem děkuji a děkuji i za případné předávání této informace mezi ostatní pejskaře. Budeme také rádi za umístění odkazu seznamu psů dárců krve na vašich webových stránkách. Pokud budete mít jakýkoliv dotaz, budu se snažit na něj odpovědět. Homeopatická příprava feny na říji a na krytí MVDr. Simona Müllerová (datum zveřejnění: 10.11. 2006) V posledních deseti letech přibývá fen s nepravidelným cyklem. Dříve se spíše cyklus prodlužoval ze šesti na 9 11 měsíců. Poslední tři roky mi však přibývá pacientek s častými říjemi, a to dokonce po 4 měsících. Přičítám to estrogenizaci z vody a z krmení drůbežím masem. Za fyziologické považuji hárání každých 6 7 měsíců, přičemž po porodu se následující říje obvykle zpozdí o 2 měsíce od původního intervalu. Na prodloužení meziříjového cyklu používám bylinu maliník a homeopaticum corpus luteum. Úspěšnost mám zatím 50% do první říje a 70% do říje druhé. Pokud se psychický a fyzický obraz pacienta v jeho běžném životě shoduje s popisem příznaků u léku, je pacient tzv. . citlivý typ (např. sepie, pulsatilla). To znamená, že jeho běžné vlastnosti a schopnosti a sklony k onemocnění jsou takové, jaké lék může léčit. Typ sepie je žena, která má vztek nebo deprese, když je plně vytížená v práci a doma a nemůže se rozhodnout, k čemu se přikloní. Po podání sepie v homeopatické podobě se lépe rozhodne nebo bude snášet povinnosti ženy matky a podnikatelky snáze. Nechtěný důsledek Při prodlouženém cyklu nebo hárání 1x za 10 12 měsíců používám senetio 5 CH, většinou 1 2 balení, po dobrání senetia pulsatillu jednu dávku nebo jedno balení. U citlivých typů se po podání pulsatilla říje dostaví, často bohužel i v případě, že použiji pulsatillu na léčení jiného problému (doléčení ušních zánětů, zánětu horních cest dýchacích, psychické problémy). Přibývá plemen, jejichž představitelky ztrácejí ochotu ke krytí. K takovým případům přistupuji přísně individuálně. I když nejčastěji jde o citlivé typy sepie. Některé feny si sepií připravím měsíc dopředu, jiné dostanou jednu dávky sepie 200 CH před krytím. Dalším lékem při neochotě ke krytí může být platina oeganum. „Sepie“ jsou většinou agresivní na své partnery a odmítají se nechat nakrýt. „Pulsatilly“ mají strach ze krytí, protože se samce bojí. Ze strachu mohou být také agresivní. Na zvýšení počtu vajíček používám aristolochii nebo pulsatillu nebo bylinu kotvičník (tribulus zemní) 1 2 měsíce před háraním. Feny, které zabřeznou, mají obvykle za 7 14 dní žlutozelený vaginální výtok. Jak jsme si všimla, velcí chovatelé a množitelé používají paušálně po krytí 10 dní antibiotika. Já používám s velkým úspěchem collibacilinum. Obvykle po jedné dávce je výtok pryč, pokud ne, opakuji obden. Ranou odúmrti plodů způsobuje velmi rozšířený herpes virus, staphylococcus aureus je rovněž častou příčinou embryonální odúmrtí. Feny vstřebají embrya, nebo potratí, nebo rodí nedovyvinutá mláďata, málo životaschopná, defektní atp. Medvědí česnek Ozdravení chovů provádím dlouhodobě oscillococcinem a siliceou. Vytvářím dvouletý program pro danou chovatelskou stanici podle plemene a onemocnění, která se v chovu vyskytují. Homeopatika doplňuji bylinou medvědí česnek. Od začátku třetího týdne březosti podávám budoucí matce siliceu a phosphorus na zvýšení imunity, na ovlivnění vývoje plodů, zejména vývoj čelisti a vnitřních orgánů. Před 9 lety mi více než dva roky nezabřezly čtyři moje feny a čtyři feny, jichž jsem byla spolumajitelkou. Musím přiznat, že „holky“ měly i herpes virus i staphylococca. Začala jsme se velmi intenzivně věnovat homeopatii a po dvou letech jsme měla první vrh sedmi štěňat. Například Siddhartha je fena, která měla díky homeopatii tři štěňata, posléze pět štěňat a nyní po očkování vakcínou proti herpes viru sedm štěňat. Jakmile jsme u ní však zkrátila přípravu na říji ze čtyř měsíců na méně než dva, nezabřezla (nebo došlo k embryonální odúmrti). Buldoci rodí přirozeně Na svých fenách praktikuji většinu výše uvedených metod zásadně bez antibiotik a jiné alopatické léčby. V mé péči je několik chovů anglických buldoků, kde jsme po devíti měsících docílili z 0 2 štěňat 4 7. Ve všech případech rodí feny bez císařského řezu. Obdobné úspěchy máme v chovu anglických a stafordšírských bulteriérů, kde jsme zvýšili plodnost z 0 4 štěňat na 4 7. Onemocnění kůže a úprava srsti psů Vladimíra Tichá (datum zveřejnění: 8.12. 2002) Onemocnění kůže patří k nejčastějším příčinám, pro které majitelé psů navštíví veterináře. Až na výjimečné případy většinou nejde o onemocnění, které by pacienta závažně ohrožovalo, ale určitě lze říci, že kožní potíže psovi život značně znepříjemňují a dokážou velmi obtěžovat i jeho okolí. Do této oblasti patří například zvýšená svědivost, která má nepříjemný dopad na psa i na stav nervů jeho majitele. Lidem vadí i onemocnění často provázená nepříjemným zápachem a třeba i to, že leckomu se pes s nemocnou kůží vysloveně oškliví a že i v případech, kdy nejde o záležitost infekční, mají obavy z nakažení. O příčinách způsobujících onemocnění kůže se toho v současné době ví hodně. Hovoří se například o parazitech, bakteriích, plísních, kvasinkách, hormonálním rozladění, stále stoupá počet alergických psů a velkou roli hraje samozřejmě i výživa. V mnoha případech se příčiny různě kombinují a léčba může být, stejně jako u lidí, záležitostí dlouhodobou a po všech stránkách náročnou. Trochu je smutné, že se občas hledá složitý problém tam, kde je příčina celkem jednoduchá a že léčba je směřována na zevní příznaky, což je pochopitelné, ale příčina zůstává stranou. Onemocnění kůže může vyvolat majitel psa svojí nevhodnou péčí a je třeba konstatovat, že negativní dopad může mít péče nedostatečná, stejně jako péče přehnaná. Výsledkem může být narušená kůže, která se stává vstupní branou pro všechny možné typy infekcí. Jednoznačný návod na to, co je správné, není možný. Péče o srst se u jednotlivých plemen značně liší. Jinak je třeba pečovat o naháče, jinak o hladkosrstého foxteriéra a jinak o bearded kolii obdařenou krásnou srstí. V každém případě by mělo platit, že to, co děláme, by v rámci možností mělo co nejvíce odpovídat tomu, co je pro dané plemeno přirozené a že bychom měli resp. ektovat i specifika určitého jednotlivce. Často se na očistu psí kůže díváme z pohledu výhradně lidského. Takovým typickým příkladem je koupání. Je pochopitelné, že pes, který s námi sdílí byt a velmi často i lůžko, musí být čistý. Už méně pochopitelné je, že mnoho lidí uvažuje způsobem - já se každý den koupu, budu každý den koupat i svého psa a zcela při tom zapomínají na skutečnost, že psí kůže bude s největší pravděpodobností reagovat velmi negativně. Zvláště v zimním a tedy i blátivém období by měli majitelé zvažovat, zda je z hlediska psa vhodnější nechat nečistotu zaschnout a pak vykartáčovat či zda je rozumné po každé vycházce použít sprchu. Jsou psi, kterým podobný přístup nevadí. Mnoho z nich však bude reagovat podrážděním kůže, které může vyústit v obtížně řešitelný problém. Kdo se potýkal u svého psa s opakovaným zánětem kůže v meziprstí, určitě ví, o čem je řeč. Velmi důležitým obdobím z hlediska péče o srst je doba línání, tedy doba, kdy pes vyměňuje starou srst za novou. V dřívějších dobách k něčemu podobnému docházelo pravidelně dvakrát ročně. Na jaře pes vyměnil hustou zimní srst za osrstění letní a na podzim se zase k zimnímu kožichu vracel. Divoce žijící zvířata se dokážou staré srsti zbavit sama. U psů je velmi často potřeba lidská pomoc. Mrtvou a nevylínalou srst je možné přirovnat ke staré trávě. Pod tou nový travnatý kožíšek také obtížně narůstá. Starší kynologové věděli, že v obdobích línání je třeba psa častěji česat a kartáčovat, a starou a odumřelou srst také odstranit. Dnes je situace daleko složitější. Psi s námi sdílejí teplo ústředního topení a jasně nejsou vyjádřeny ani teplotní rozdíly v jednotlivých ročních obdobích. V praxi to znamená, že většina psů (i koček) líná v průběhu celého roku a že majitelé s tím musejí počítat. Pravidelné česání a kartáčování by mělo být součástí pokud ne každodenní, tedy každotýdenní psí hygieny. Výjimku tvoří plemena, u kterých k línání nedochází. Jedná se například o české teriéry, kerry blue teriéry nebo pudly. V jejich případě je však pro změnu třeba hlídat, aby nedocházelo k plstnatění srsti. Otlaky a zapařeniny pod takovým chuchvalcem srsti spojené maltou špíny a prachu mohou být základem pro velmi nepříjemný zdravotní problém. Zcela samostatnou skupinu tvoří z pohledu línání hrubosrstá plemena. Ten, kdo chce správně udržovat srst například teriérů, musí nahlédnout do jejich historie. Teriéři byli chovaní jako psi lovečtí a svůj původ našli v Anglii, Irsku a Skotsku. Ti, kteří je používali, hledali psy malé, rychlé, odolné proti nepřízni počasí a ochotné následovat zvěř do kamenitých nor i bahnitých oblastí vřesovišť. Hledali i psy, jejichž srst musela splňovat několik základních podmínek. Musela chránit psa před zimou, musela být v rámci možností odolná proti vodě (vlhko z typického ostrovního počasí nesmělo proniknout na kůži), nesměla na sebe vázat nečistoty (pes obalený bahnem určitě není příliš pohyblivý) a stejnou kvalitu musela vykazovat v průběhu celého roku. Výsledkem chovatelské snahy byli psi s hustou neprodyšnou podsadou a hrubými pesíky. Jejich srst nelínala jednorázově, ale v průběhu celého roku a k tomu, aby odumřelý chlup vypadl, bylo třeba mechanické pomoci. Prostě za něj něco (křoví) nebo někdo (majitel) musel zatáhnout. Dnešní teriéři v mnoha případech zvěř do nor nenásledují. Po předcích jim však mimo typické povahy zůstala i stejná hrubá srst, která stále k tomu, aby se vyměnila za novou, potřebuje mechanickou pomoc. Hrubosrstí teriéři se proto trimují, neboli česky řečeno „oškubou“. Tento typ úpravy není jednoduchý. Vyžaduje určitou zkušenost, protože vytrhnout chlup celý i s kořínkem není úplně snadné a vyžaduje i zodpovědnost. Kvalitně otrimovat například velšteriéra je práce na dvě hodiny. Oholení mašinkou nebo ostříhání vyžaduje třetinu času. Trimování je náročné také z hlediska použitých nástrojů. Pokud někdo vezme trimovací nůž s ostrou čepelkou, chlup nevytrhne, ale přeřízne nebo přetrhne a výsledek je stejný jako v případě stříhání. Člověk věci neznalý si řekne, že vlastně o nic nejde. Srst možná nebude mít standardní kvalitu, ale pes bude vypadat dobře. Skutečnost je jiná. Zbytky mrtvé srsti zůstávají v kůži, samovolně nevylínají a psa svědí. Ten se začne drbat, kůži poraní a vstupní cesta pro bakteriální nebo kvasinkovou infekci je otevřená. Situace se pak pravidelně opakuje, majitelé jsou smutní nad tím, že mají psa s vlohou pro onemocnění kůže. Jejich pes je však normální, pouze ten, kdo ho upravuje, nemá ty správné znalosti. Je třeba přiznat, že opakované stříhání hrubosrstých teriérů většinou vede ke změně charakteru jejich srsti. Ta za nějakou dobu ztratí svou typickou hrubost, je kudrnatá, měkká, bez podsady a bez lesku. Svého nositele proti nepřízni počasí nechrání, on už to však většinou vzhledem ke stylu života svého pána nepotřebuje. Než však ke změně srsti dojde, vytrpí si většina psů a s nimi i jejich pánové své. Často si myslíme, že péče o srst je otázkou krásy. Do určité míry je to i pravda. Jistě je příjemnější potkávat čistého a voňavého psa s vyčesanou srstí než zaknocené zapáchající zanedbané zvíře. Myslíme si také, že úprava srsti musí odpovídat požadavkům standardu příslušného plemene. I to je pravda, ale ne úplná. Znění standardů není záležitost samoúčelná. Jednotlivá plemena byla vyšlechtěna pro nějaký účel a jejich exteriérové znaky tomu účelu odpovídají. Dnes už má plemeno možná zcela jiné využití. Vlastnosti zděděné po předcích však vykazuje stále a rozumný majitel by se měl zajímat o to, proč je má. V praxi to může znamenat, že ku prospěchu svého psa i prospěchu svému bude lépe vědět, jak o něj pečovat. Co jste možná chtěli vědět o cenách za veterinární služby a báli jste se zeptat MVDr. Martin Grym (datum zveřejnění: 7.10. 2002) 1. Jak veterinární lékaři kalkulují ceny za svojí práci? Ceny jsou u veterináře smluvní, čili nejsou nijak regulovány a jsou zcela v režii majitele praxe. Každý veterinární lékař oceňuje svojí práci podle různých měřítek, resp. ektive podle jím preferovaných kritérií. Dominantním kritériem je překvapivě nejčastěji „nerozladit klienta cenou“. 2. Jak je možné, že za stejný úkon si různí veterinární lékaři účtují jiné ceny? Každý veterinární lékař si své práce cení jinak. Do ceny se také samozřejmě musí promítnout nákladová stránka praxe. Je například rozdíl, zda veterinář podniká ve svém domě či je v nájmu. V ceně za veterinární ošetření se dále odráží velké množství aspektů: místo podnikání, charakter praxe (všeobecná vs specializovaná), přístrojové vybavení a podobně. 3. Jak je ale možné, že se ceny často tak markantně liší? Ceny za jednotlivé úkony (například vyšetření uší) se opravdu v rámci jednotlivých praxí někdy liší několikanásobně. Je ovšem nutné si uvědomit, že vyšetření uší Vašeho psa v čisté, voňavé a upravené ordinaci, bezespěchu, za asistence příjemného perzonálu a bez čekání nemůže stát stejně, jako po hodině čekání v zapáchající přeplněné čekárně a minutovém rychlovyšetření upachtěným doktorem ve špatné náladě. Veterinární lékař Vám totiž v této chvíli neprodává jen ono vyšetření a kapky do uší, ale především vlastní standard a hlavně vlastní vkus. Prodává vlastní představu o ošetření Vašeho zvířete ve standardu, který si sám nastavil a ocenil a který si zase jiný veterinární lékař nastavil a ocenil zcela jinak. 4. Ale například vykastrovat kočku lze přece jen jedním způsobem a přesto se ceny mezi veterináři tak hrozně liší. Toto je nejčastější omyl chovatelů zvířat. Pravdou je, že ke stejnému cíli (vykastrované zvíře) lze dojít různými cestami. Vše začíná již předoperačním vyšetřením, které lze buď zcela pominout nebo naopak udělat podrobně (odběr krve, EKG, apod.). Již zde cena narůstá. Dále vše pokračuje volbou anestetik bezpečnější a modernější anestetika jsou obecně několikanásobně dražší než ta původní. Samotná operace pak může být prováděna na různých místech: na dvorku chovatele či na sterilním operačním sále. Vybudování operačního sálu a sterilní nástroje však také stojí více než zahradní stolek. Na šití rány lze používat moderní, ale 100x dražší materiály než jsou ty používané dříve. Také pooperační ošetřování může být různé: od rychlého vyexpedování zvířete do domácího ošetřování až po 24 hodinové pozorování na veterinárním pracovišti zde je ovšem nutné zaplatit někoho, kdo bude pozorování pečlivě provádět. Po celou dobu operace lze zvíře také monitorovat přístroji, tj. jak pracuje srdce, jak zvíře dýchá, jestli se nedusí apod., nebo vše nechat na náhodě a čekat, jak to dopadne. Nejlevnější monitorovací přístroj stojí desítky tisíc korun. 5. A na co všechny ty nákladné nesmysly, když výsledek je v obou případech stejný vykastrovaná kočka? Smyslem oněch „nákladných nesmyslů“ je snížit rizika v průběhu operaci i po ní. Výsledkem je pak dobře se hojící rána a rychlá rekonvalescence zvířete. Dobrá medicína je drahá, ale je jen na chovateli zvířete, do jakého standardu chce investovat. 6. Jak je možné, že přestože jsem se byl veterináře jen na něco zeptat, účtoval mi stovku za konzultaci? Váš veterinární lékař je podnikatel jako každý jiný a podnikání je činnost, jejiž smyslem je vytváření zisku. Aby mohl tuto činnost vykonávat, musel investovat do šestiletého studia a i v průběhu praktické činnosti investuje ročně nejméně tisíce korun do sebevzdělávání. To vše proto, aby Vám mohl fundovaně poradit, aby měl opravdu nejmodernější poznatky a mohl je předat svým klientům. Proto si účtuje za konzultace investoval nemálo prostředků a logicky chce peníze zpět. 7. Jak je možné, že jedna tableta na odčervení stojí třeba 50,- Kč? Veterináři často prodávají léky ve srovnání například s lékárnami poměrně s vyššími rabaty. Tento fakt je způsoben dvěma příčinami: (1) Veterinář vám prodává například jednu tabletu na odčervení vaší kočky, ale koupil balení, které obsahuje tablet deset. Takto nejste nuceni koupit celé balení za stovky korun (jako v lékarně), ale pouze jednu tabletu, kterou právě potřebujete. Pro veterináře se tímto ale léčivo zdražuje, protože mu leží delší dobu na skladě. (2) Veterinář s léčivem prodává i rady, jak správně lék použít, aplikovat a dávkovat. On není prodavačem léků, ale odborníkem, který ví, kterým přípravkem bude problém vašeho zvířete úspěšně vyřešen. 8. Zdá se mi, že veterináři jsou strašně drazí. U lidského doktora nic neplatím a třeba i to krmivo co mi veterinář doporučil, je dražší než jídlo co jím já sám. Kontrast mezi veterinární péčí a standardní zdravotní péčí o člověka je v našich podmínkách opravdu markantní. Zatímco u veterináře vše hradí klient z vlastní kapsy, ve státních zdravotnických zařízeních je vše hrazeno zdravotní pojišťovnou a to ještě velmi špatně. Výsledkem je, že zatímco například psovi je zlomená končetina dána do supermoderní dlahy za 1000,- Kč, u člověka si podobný nadstandard dokážeme jen těžko představit. Z nízkého pojistného tato dlaha být hrazena nemůže a že by si ji postižený sám zaplatil, je spíše nepravděpodobné. Proto se v nemocnicích raději ani nenabízí a většina z nás dostane klasickou a levnou sádru. Je prostě nutné přijmout skutečnost, že kvalitní veterinární péče je a bude drahá. Zdravotní péče o člověka je ještě mnohonásobně dražší, ale systém solidarity zajišťuje, že zdraví pojištěnci platí ze svého pojištění péči nemocným. 9. Já ale nemám tolik finančních prostředků na tento typ veterinární péče. Znamená to, že si nemohu pořídit psa? Než si pořídíte zvíře, je každopádně vhodné si předem zjistit, jak nákladný jeho provoz bude. Veterinární péče se nabízí v různé kvalitě, stejně tak jako jiné služby. Volba standardu (pokud nejsou Vaše požadavky nijak extrémní) je absolutně na Vás a Vy máte plné právo si prostřednictvím volby veterinárního pracoviště zvolit takovou kvalitu služeb, jakou požadujete a hlavně jakou bude schopni a ochotni hradit. 10. Byl jsem u svého veterináře ze službami spokojený, ale vždy mě šokuje vysoká cena za ošetření. Co mám dělat? Jak již bylo řečeno, každý veterinární lékař sám sebe oceňuje jinak. Veterinární lékař Vám nabízí svůj standard, svoji kvalitu, svůj (originální) přístup. Nabízí, nikoli nutí. On se pravděpodobně domnívá, že je to takto správně a věří, že to co poskytuje, je medicínsky a morálně správně. Nechce tento styl měnit, protože k jeho dosažení nebyla vždy lehká cesta. Ne vždy ale jsou s tímto klienti spokojeni a to je zcela normální jev. Každý preferuje jiná kritéria veterinární služby někdo má rád hodinovou návštěvu, aby se mohl na vše řádně vyptat a chce všemu rozumět, jiný zase spěchá a nesnáší dlouhé průtahy. Jeden vyhledává levné služby, druhý ocení podrobná, pečlivá, nicméně drahá vyšetření. To vše je zcela standardní a běžná praxe v každé oblasti služeb. Je proto vhodné, aby si každý chovatel našel „svého“ více či méně ideálního veterináře, který bude splňovat jím preferovaná kritéria pro dobrý veterinární servis. Blechy, blechy, blechy.......aneb, co s nimi MVDr. Michal Čáp (datum zveřejnění: 1.6. 1998) S blechami se dozajista u svého psa setká každý chovatel. Zablešeni jsou i psi i feny vybraných chovů vzácných a drahých plemen, stejně jako obyčejní voříšci běhající poslušně za svou paničkou po parku. Napadení blechami není nic neobvyklého. Blecha nečiní ve výběru mezi svými budoucími hostiteli žádných výjimek. Díky ne příliš dobré informovanosti o tomto problému mají mnozí chovatelé, kteří na svém psovi blechu objeví, pocit "nečistoty" a určitého "poklesku" v očích jiných pejskařů a kolegů chovatelů. Někteří raději vymýšlejí různé krkolomné teorie o možném původci zablešení svého svěřence a historie, "kterak pes k bleše přišel", bývají někdy velmi pikantní. Pamatuji si na jednu tuzemskou přednášku předního britského odborníka, jenž se problematikou kožních chorob u psů a koček celoživotně zabývá a který měl u svých pacientů při zjišťování základních informací o infestaci (napadení) blechami velmi krásnou a roztomilou fintu hodnou britského gentlemana. "Nemá náhodou, madam, pejsek Vašich sousedů blechy?" Po vyřčení této gentlemanské otázky se většinou dozvěděl vše, co potřeboval od majitelů vědět, aniž by se k nim zachoval "britsky" nezdvořile. Blechy patří z hlediska zoologického zařazení mezi hmyz, to jest mezi bezobratlé živočichy, kteří mají tělo rozdělené na tři části a mají tři páry noh. Blechy se řadí mezi hmyz, který nemaje křídel, nemůže létat, ale tvar jeho těla a silné končetiny mu dovolují velmi čilý pohyb v srsti. Blechy patří mezi parazity napadající teplokrevné živočichy hostitele, na nichž jsou z hlediska své obživy naprosto závislí. Zablešení je problém především zvířecí. Člověk bývá blechami napaden pouze výjmečně, a to především v návaznosti na kontakt se zablešeným zvířetem. Lidská medicína púlicosis (latinský medicínský termín pro zablešení člověka) nepovažuje díky téměř neexistujícímu výskytu blech u lidí za velký problém. Lékařské repetitorium (Avicenum, 1982) nemá ve svém obsáhlém rejstříku heslo púlicosis vůbec uvedené. Nepříjemné je snad jen bleší kousnutí. Na kůži poštípaného člověka se objeví typický svědivý či pálivý zarudlý pupenec, který však za několik hodin samovolně mizí. Citlivější lidé mohou na bleší poštípání zareagovat bouřlivější alergickou reakcí kůže, podobně jako při kousnutí kterýmkoliv jiným bodavěsavým hmyzem (např. komár). Nedisciplinovaní pacienti si další problém přivodí nadměrným škrábáním a následným infekčním zánětem kůže svědivého místa. V hmyzí živočišné říši existuje přes sto druhů blech. Pro domácí masožravce (psy a kočky) má význam pouze několik málo jejich zástupců. Na psech nejčastěji parazituje blecha kočičí (lat.Ctenocephalides felis), blecha psí (lat.Ctenocephalides canis) a blecha lidská (lat.Pulex irritans). Všchny tyto druhy napadají i člověka. Paradoxně nacházíme u psů v daleko větší míře blechu kočičí než blechu psí. Příležitostně parazitují na psech i blecha králičí (lat. Spilopsyllus cuniculi), blecha ježčí (lat.Cerathophyllus erinacei) a blecha slepičí (lat.Ceratohyllus gallinae). Životní cyklus blechy je naprosto přesně znám. Blecha prodělává při svém vývoji tzv. . dokonalou přeměnu. Znamená to, že vývoj jde postupně - od nakladeného vajíčka přes kuklu až po dospělce. Kopulaci (páření) a následné kladení vajíček stimuluje u blech napití se krve hostitele. Samička vyprodukuje za vhodných podmínek během celého svého reprodukčního života v několika rozmnožovacích cyklech až 500 vajíček. Jednorázově jich dokáže naklást do srsti hostitele kolem 20. Bleší vajíčka nejsou lepivá, takže volně vypadávají ze srsti a kontaminují okolní prostředí. V závislosti na teplotě a vlhkosti okolí se během několika dní z vajíček vylíhnou beznohé bělavé larvy, které lze vidět pouhým okem. Larvy nesají krev hostitele, ale živí se organickými zbytky v srsti (odloupané šupinky kůže, chlupy, zbytky trusu dospělých blech atd.). Larvální stadium trvá (opět dle podmínek vnějšího prostředí) od 9 do 200 dní. Larva během této doby roste a dvakrát se svléká. Nakonec se zakuklí a maximálně do 14 dnů se z kukly vylíhne hnědočerveně zbarvená 2,5 mm velká dospělá blecha. Samičky jsou vždy větší než samečci. Stadium kukly je zajímavé tím, že larva může v jakési hibernaci (lat. zimní spánek) přežívat několik měsíců až jeden rok, přičemž zakuklená larva často i přezimuje a dospělec se vylíhne za příznivých klimatických podmínek až v dalším roce na jaře. Za optimálních podmínek trvá doba od nakladení vajíčka do vylíhnutí dospělé blechy ( v závislosti na druhu) od 11 do 18 dní. Běžně je tento vývojový cyklus dlouhý 4 až 5 týdnů. Během roku tedy proběhne cyklů několik a vznikne více generací blech. Dospělá blecha žije průměrně půl roku, dokáže hladovět až 3 měsíce a vyhladovělá může přežít i rok. Žije-li pes trvale venku v kotci či výběhu, jsou možnosti jeho napadení blechami omezeny klimatickými změnami našeho zeměpisného pásma. Optimální pro množení blech je období jaro-podzim. Ovšem díky tomu, že většina psů je chována v našich podmínkách trvale doma v bytě nebo rodinném domku, životní prostředí pro vývoj blech je takřka ideální. Teplota i vlhkost se prakticky nemění, blecha má trvalý a neomezený přísun potravy (krev), prostor bytu je velmi obtížně asanovatelný, majitelé mnohdy ani netuší, že jejich pes je zablešen, a blešky se utěšeně množí. Dospělá blecha je vybavena bodavým a savým ústrojím, pomocí kterého perforuje kůži hostitele a z nalezené nabodnuté drobné kapiláry (cévky) saje krev. Krev je jedinou potravou dospělé blechy. Blecha má velmi objemný žaludek, který se může několikanásobně zvětšit a pojmout velké množství krve - potravy "do zásoby". Zažívací ústrojí blechy dokáže využít z nasáté krve jen malé procento a většinu vyloučí ve formě drobných výkalů. Trus blech vypadá jako zrnka máku a je u psa důležitým diagnostickým znakem zablešení. V literatuře se uvádí a praxe to potvrzuje, že až 80% psích kožních problémů je primárně zapříčiněno zablešením. Po kousnutí blechy nejen, že zůstává na kůži bolestivé místo po vpichu, ale do krve psa se spolu s blešími slinami dostanou i tzv. . hapteny, což jsou nekompletní antigeny (látky schopné vyvolat v organismu imunitní odpověď). Mechanismus reakce mezi těmito látkami, následná rekce těla, tvorba protilátek, vznik reakce přecitlivělosti atd. je velmi složitá a především ryze odborná problematika, jejíž odborná prezentace překračuje praktický rámec tohoto článku. Při infestaci blechami dochází při každém kousnutí parazita k trvalému vplavování haptenů do krve hostitele. Po čase, což mohou být řádově měsíce až léta, nejčastěji však mezi 3. a 5. rokem věku psa, se v jeho organismu vyvine reakce přecitlivělosti těla na tyto cizorodé látky. Stav se postupně zhoršuje a stává se pro zvíře velkou zdravotní nepříjemností. Zcela výjimečně může u psa dojít k postupnému vyléčení tím, že si organismus krok za krokem na bleší hapteny "přivykne"a stane se vůči ním imunní. V žádném případě nesmí majitel s touto opravdu vzácnou možností počítat. Organismus psa, který začne být postupně na kousance a na hapteny bleších slin přecitlivělý, reaguje tvorbou silně svědivých a mokvavých ložisek v kůži. Kůže svědí, zvíře se začíná drbat, objevují se zarudlá místa pokrytá strupy a slepenci chlupů, pod nimiž se pokožka paří, produkuje se zvýšené množství mazu a vlivem neustálého drbání, lízání a vykusování zhrubne a ztluští. Postižená místa pelichají. Kůže takto nemocného zvířete ztrácí svou přirozenou obranyschopnost a dojde k vážným změnám v křehkém biosystému na pokožce. Na kůži se začnou do té doby přirozeně a s tělem v symbióze žijící bakterie, plísně a případně možní parazité (svrab, trudníkovitost) nekontrolovaně množit, pokožka se jim neumí bránit a dochází k tzv. . sekundární (druhotné) infekci kůže. Vzniká začarovaný kruh, který chovatel ještě podporuje nevhodnými a dráždivými koupelemi drbajícího se zvířete, pofidérními antiparazitárními prostředky či svou naprostou neznalostí, resp. . ignorancí. Prvotní typické příznaky pro zablešení se skryjí v nepřehledné škále projevů dalších kožních nemocí. Léčení bývá k nespokojenosti chovatele a ku neprospěchu zvířete zdlouhavé, drahé a mnohdy bez úspěchu. Domnělým viníkem se stává veterinární lékař. Typickým místem lokalizace kožních změn při zablešení je pruh prořídlé srsti se zarudlou kůží, táhnoucí se od kořene ocasu podél páteře k hlavě. Množství a vzhled kožních změn není přímo úměrné počtu parazitů na zvířeti. Postižení kůže závisí spíše na stupni přecitlivělosti psa vůči množství haptenů v bleších slinách. Teoreticky stačí i jedno bleší kousnutí, aby u vnímavého jedince vyvolalo ošklivé pruritické (svědivé) kožní změny. Pozorný chovatel nikdy nenechá problém tak daleko dojít. Jsou ovšem situace - např. pes na prázdninách u babičky, pes v hotelu, nechtěný pobyt zaběhnutého mazlíčka v útulku, psí tábor atd., kdy i ten nejopatrnější majitel "ujede". Jak tedy správně postupovat ? Odlišujme stav běžného napadení blechami a stav rozvinutého kožního onemocnění, byť primárně blechami způsobený. Druhá možnost jednoznačně patří do kompetence veterinární ordinace a ze zkušenosti mohu říci, že majitel samostatně doma nikdy takto nemocné zvíře úspěšně nevyléčí. Při běžné infestaci psa blechami (bez rozvinutých svědivých kožních změn) jde strategie úspěšného a rychlého vyléčení vždy ve čtyřech krocích: - jasná diagnostika napadení zvířete blechami - likvidace všech dospělých parazitů, jejich vajíček a larev na zvířeti - sanace prostředí, kde je zablešený pes chován - důsledná a dlouhodobá ochrana zvířete před opětovným napadením blechami Toto schema jest jediné možné. Jednotlivé kroky je nutno postupně všechny provést a žádnou fázi "protibleší války" nevynechat. Správný postup v jednotlivých krocích je následující: Zjistit, zda je zvíře zablešené, je poměrně jednoduché. Buď při pečlivém probírání kožichu "proti srsti" narazíme na živé, velmi rychle se v srsti pohybující blechy, nebo v chlupech hledáme bleší trus, tedy výše popisovaná "maková zrna". Nejvíce blech "bydlí" v srsti na zádech a hlavě v místech, kde se zvíře nemůže snadno drbat a vykusovat. Při podezření na nález blešího trusu použijeme kousek navlhčené buničité vaty (tzn. toaletní papír, papírový kapesníček atd.), "maková zrnka" na něj položíme a prstem rozetřeme. Jelikož trus blech obsahuje velké množství nestrávené sražené krve hostitele, začne se v případě blešího trusu na bílé mokré vatě kolem zrnka tvořit hnědočervené zbarvení ze zbytků krevního barviva nasáté krve. Tento jednoduchý pokus je jednoznačným důkazem zablešení. Pro získání bleších exkrementů (trusu) používáme v ordinaci k důkladnému vyčesání srsti přímo na mokrou buničitou vatu malý hustý hřebínek - všiváček. Zde musím připomenout jeden velmi rozšířený a nešvar. Drbající se pes nemusí automaticky znamenat zablešený pes, jak si mnozí chovatelé myslí. Bezmyšlenkovité okamžité vykoupání zvířete v čemkoliv co je po ruce a je určeno k likvidaci blech, není na místě. Nevhodná koupel či několik po sobě následujících koupelí může více pokazit než vylepšit. V případě, že nechytíme v kožichu psa dospělou blechu nebo přítomnost parazitů neprokážeme "papírkovým testem", je lepší drbající se zvíře předvést na prohlídku do veterinární ordinace, která má další specializované metody diagnostiky. Průkaz alergického zánětu kůže jako reakci na bleší kousnutí provádíme např. nitrokožním injekčním testem. Mnohdy se velmi rychle zjistí, že pes trpící úpornou svědivostí kůže není zablešen, ale tento stav je zapříčiněn např. hormonálně, jinými parazity, nevhodnou stravou atd. Antibleší koupele jsou zde naprosto zbytečné. Rychle zlikvidovat dospělé parazity a jejich vývojová stadia na zvířeti lze koupelí, zásypem nebo postřikem. Přehled vhodných prostředků je v tabulce na konci článku (pokračování). Osobně dávám u dospělých zvířat přednost koupeli v naředěném preparátu Taktic® či Ektodex®, v dobách předrevolučních se s velkým úspěchem používal preparát Fenoform® forte, na který starší generace veterinárních lékařů nedá dopustit. U štěňat jednoznačně preferuji (ověřeno dlouhodobou klinickou zkušeností) výrobky řady Frontline®, Bolfo® šampon a Bolfo® pudr. Protibleší obojky nejsou pro rychlou, účinnou a okamžitou likvidaci parazitů na zvířeti vhodné. Pro problematický způsob optimálního dávkování nepoužívám u štěňat ke stejnému účelu i tlakové a mechanické spraye s vyjímkou výrobku Frontline®. Z celkového srovnání vycházejícího pouze z údajů poskytovaných samotnými výrobci jsou pro mláďata do 3 měsíců věku všechny aplikace řady Frontline® jediným (garantováno výrobcem) bezrizikově použitelným preparátem. Řadu Bolfo® lze (denní klinickou praxí ověřeno) taktéž v této kategorii s úspěchem a bez obav použít, ale výrobce to v příbalových letácích výslovně neuvádí. Rozhodnutí je vždy na chovateli, eventuelně na veterinárním lékaři. Pro štěňata starší 3 měsíců je volba dalších vhodných preparátů širší (viz tabulka). Totéž platí i o březích a kojících fenách, zvířatech starých a nemocných. Pro dospělé a zdravé psy je škála preparátů velmi pestrá. Záleží na vlastní zkušenosti chovatele či na doporučení, který prostředek zvolí. Vždy však musíme v příbalovém letáku (návodu) k výrobku bedlivě prostudovat věková, zdravotní a jiná omezení (tzv. . kontraindikace) pro jeho použitelnost. Neví-li si chovatel rady a má-li sebemenší pochyby o vhodnosti aplikace toho či onoho antiparazitárního preparátu, není i takto "zbytečný" dotaz rozhodně obtěžováním veterináře. Se zablešením souvisí i další méně známý parazitární problém. Dospělá blecha bývá (ne vždy) mezihostitelem vývojového stadia tasemnice psí (lat.Dipilidium caninum) a u psa, pozře-li při vykusování srsti takto nakaženou blechu, se později vyvine dospělá tasemnice, která zvíře dále zdravotně trápí. Při infestaci psa blechami by měl majitel vždy s veterinárním lékařem konzultovat vhodnost a možnosti odčervení. Odčervovací tablety jsou v prodeji ve velmi širokém výběru. Většinou se podávají jednorázově a cena za jednu tabletu pro 10 kg váhy psa nepřekračuje 40,-Kč. Sanace (ozdravění) resp. . likvidace dospělých blech, kukel a vajíček z prostředí, kde pes žije, je naprosto nezbytnou součástí "protibleší války". Lze jí provést chemicky, tzn. cestou přímé likvidace parazitů a jejich vývojových stádií, postřikem nebo vytřením prostředí vhodným preparátem. S úspěchem používáme Bolfo Plus® spray, naředěné roztoky Takticu®, Neostomosanu®, Neocidolu® a horkou vodu. Další, byť zdlouhavou cestou, je podávání tablet Program® přímo zvířeti. Účinná chemická látka Programu® tablet (lufenuron) se dostane do krevního oběhu psa, blecha, která se této krve napije, naklade sice vajíčka, ale z nich se již žádné živé larvy nevylíhnou. Přeruší se tím vývojový cyklus blech a podávají-li se Program® tablety dlouhodobě (6 měsíců), blechy v zamořeném prostředí bytu či kotce "vymřou pro přeslici i po meči". Jedná se tedy o preparát, který funguje jako růstový regulátor. Použití Program® tablet v žádném případě nelikviduje okamžitě živé blechy na zvířeti a nedokáže tím zabránit eventuelnímu vzniku svědivých kožních změn a následných zdravotních komplikací! Tato medikace má význam jako prevence množení dalších blech v prostředí a vhodný doplněk další léčby. Sanaci prostor je nemožné s úspěchem provést použitím např. Sava, Domestosu, mycích saponů a dalších domácích čistících prostředků. Boj proti blechám a jejich zárodkům se musí vést specielními k tomu určenými chemickými prostředky, které parazity skutečně zabíjejí. K úspěšnému ozdravění prostředí a prevenci patří i časté luxování a praní povlaků psích pelíšků a důsledná okamžitá antiparazitární očista po návratu z dovolených, z psích hotelů, útulků a někdy i chovatelských akcí. V dlouhodobé strategii ochrany proti blechám jednoznačně vedou kvalitní antibleší obojky Bolfo®, Preventic® a Kiltix®, celý program Frontline®, Tiguvon® a Defendog®. Během měsíce dubna 98 přijde na trh i naprosto nový preparát pod komerčním názvem Advetage®. Bližší údaje o všech uvádí připojená přehledná tabulka. Méně známou, ale velmi moderní aplikační formou jsou tzv. . spot on (Frontline®, Tiguvon® a Adventage®). Jedná se o malé pipety (trubičky), které se jednorázově, vždy vázány na konkrétní váhovou kategorii, vyprázdní psovi mezi chlupy na kůži kohoutku. Velmi zjednodušeně řečeno dojde poté k efektu "kaňky na pijáku" a účinná chemikálie se sama rozvrství po celém těle psa. Po zhruba 48 hodinách lze zvíře běžně koupat (může i zmoknout) aniž by se účinek látky výrazně snížil. Výhodou spot on aplikace je rychlost, 100% využití obsahu preparátu a pohodlnost použití např. u neklidných a agresivních zvířat. Ve strategii protibleší války platí několik zlatých pravidel: - neexistuje nejlepší preparát, existují však velmi špatné výrobky - požádat o radu u veterinárního lékaře se vždy vyplatí - kupovat zásadně značkové výrobky od renomovaných firem a nešetřit, cena je přímo úměrná kvalitě - doba účinku uvedená na značkových preparátech platí pouze při správném způsobu použití - resp. ektovat doporučení výrobce, po jaké době výrobek vyměnit či provést další aplikaci Nové poznatky o potravní alergii u psa a kočky Stephen White, USA (datum zveřejnění: 7.10. 2002) Ve dnech 8. 11. 8. 2001 se v kanadském Vancouveru konal 26. světový kongres WSAVA (Světová organizace veterinárních lékařů malých zvířat). V našem sloupku vás budeme informovat o nových poznatcích, přednesených na tomto kongresu. Potravní alergie je definována jako imunologicky vyvolaná reakce na krmivo. V mnoha klinických případech není příčina zcela přesně určena. Podílejí se na ní imunologické mechanismy typů I IV. Naopak potravní intolerance je termín, popisující jakoukoli nepříznivou reakci na krmivo, která nemá imunologický podklad včetně otrav z potravy (způsobenými přímým účinkem toxinů). Z praktického hlediska je klinik postaven před chronické onemocnění kůže, způsobené potravou. Nejčastějšími alergeny v potravě bývají proteiny. Žádná ze studií neprokázala vliv pohlaví na toto onemocnění. Podle některých studií jsou k potravní alergii více náchylná plemena soft coated wheaten teriér, west highland white teriér, dalmatin, kolie, šarpej, lhasa apso, kokršpaněl, malý knírač, labradorský retrívr, jezevčík a boxer. Data z Koloradské státní univerzity poukazují na zvýšené riziko vzniku tohoto onemocnění u retrívrů. Přestože vliv věku se podle různých případů liší, až 33 % případů vzniká u jedinců mladších jednoho roku. Jednoduše řečeno, přestože potravní alergie může vzniknout v jakémkoli věku, je třeba s ní vždy počítat při diagnostice svědivostí u mladých psů. Nejčastějším příznakem potravní alergie je nesezónní svědivost. Obvykle celého těla. V některých případech je svědivost výraznější v oblasti nohou nebo uší. První kožní změny se projevují jako pupínky a zčervenání kůže. Následují hnisavé záněty kůže, ztmavnutí míst a zvýšení tvorby mazu. Klinické příznaky u kokršpanělů jsou velmi podobné jako idiopatický mazotok, typický pro toto plemeno. Potravní alergie může být skrytou příčinou poruch v tvorbě drápu, jako je růst špatně tvarovaných drápů nebo odpadávání drápů. Popisované současné gastrointestinální potíže jsou poměrně řídké. Přesto jedna ze současných studií popisuje dvacet případů, při kterých se objevovaly typické příznaky zánětu tlustého střeva, jako je hlen a krev ve stolici, častější a bolestivé kálení. Neurologické a dechové příznaky jako astma byly popsány velmi zřídka. Současně s touto alergií byly pozorovány také atopický ekzém, alergie na bleší pokousání a na hovězí inzulín. Současně byly též pozorovány hnisavé a kvasinkové záněty kůže. Povrchový nebo hluboký hnisavý zánět kůže může být jediným klinickým příznakem potravní alergie u psa. Takoví jedinci jsou po podání antibiotik bez příznaků a svědivosti. Zde je důležité diagnostikovat a léčit sekundární infekci, přičemž by měl být klinik upozorněn na alergii přetrvávající svědivostí po léčbě. Ideální diagnostickou metodou je zkrmování eliminační (hypoalergenní) diety. Zkušenosti s diagnostikou potravní alergie dermatologickými či serologickými testy má u domácích mazlíčků autor špatné. Eliminační dieta obsahuje nejčastěji jeden zdroj proteinů a jeden zdroj škrobu. Musí být složena s ohledem na původní krmnou dávku pacienta. Lékař by neměl zapomenout na skutečnost, že psi žijící v domácnosti společně s kočkami, mají přístup k rybím proteinům, a to buď konzumací kočičího krmiva nebo jejich výkalů. Na naší univerzitní klinice začínáme dietou, složenou z vepřového masa a brambor nebo fazolí. Někdy používáme i exotičtější zdroje, jako je losí maso. Během eliminačního období nesmí být psu kromě čisté, pitné vody podávány ani žádné pamlsky, nebo ochucené léky, vitaminové přípravky apod. Zubní pasta s proteinovou příchutí by měla být nahrazena pastou bez proteinů. Tato krmná dávka je nevyvážená, takže je nutno upozornit majitele na možnou ztrátu tělesné hmotnosti zvířete, lupovitost či zhoršenou kvalitu srsti. U koček používáme jako eliminační dietu potravu pro kojence na bázi jehněčího masa. Eliminační diety jsou také na trhu ve formě speciálních diet jak v suché, tak konzervované formě. Běžná délka používání diety je od 8 12 týdnů. Přetrvávání svědivosti po tomto období může svědčit o nutnosti podávat dietu neustále, či svědčí o přítomnosti nějaké další hypersenzitivity. Pokud současně probíhá kvůli těžké svědivosti a infekcím kůže léčba antibiotiky a kortiksosteroidy, je nutno podávání eliminační diety prodloužit nejméně o dva týdny po ukončení terapie, aby byly výsledky průkazné. Potvrzením diagnózy je obnova klinických příznaků po opětovném nasazení původního krmiva. Příznaky nastupují v průběhu jednoho až dvou týdnů. Poté je zvířeti znovu nasazena eliminační dieta a majitel může postupně přidávat jednotlivé alergeny po jednom či dvou týdnech k odhalení vyvolávajícího alergenu. Nejčastěji prokazované alergeny u psa jsou hovězí a kuřecí maso, vejce, mléko, sója, kukuřice a pšenice. U koček ryba a mléčné výrobky. Alergie k více než dvěma alergenům jsou výjimkou. Pokud je alergen odhalen, lze psovi nasadit komerčně vyráběné krmivo, které ho neobsahuje. Pokud majitel odmítá provokační testování přidáváním alergenů, nezbývá, než zvíře nadále krmit eliminační dietou! Stane se z důchodové reformy věčná Popelka? Aleš Krejdl Hospodářské noviny, 21. srpna 2006 Při sestavování nové vlády a koaliční smlouvy se důchodová reforma — jedna z nejdůležitějších výzev českých veřejných financí — dostala na seznam prioritních oblastí. Tím to ale prozatím skončilo. Konkrétní vize reformy předložena nebyla a konsensuální dohoda je v nedohlednu. Bude-li promarněno i toto volební období, může se důchodový systém dostat do problémů rychleji, než by se kdokoliv nadál. Kde najít ročně 120 miliard Připomeňme základní fakta. Česká společnost stárne. Důchodový systém je dlouhodobě finančně neudržitelný. Podíl lidí v poproduktivním věku na populaci v aktivním věku se během příštích čtyř dekád více než zdvojnásobí. Po odchodu populačně silných ročníků z poloviny 70. let do důchodu bude na financování důchodů každoročně chybět cca 120 mld. Kč v dnešních cenách (tj. 4 % HDP). To jsou čísla Bezděkovy komise, která prošla širokou odbornou a veřejnou oponenturou a nebyla zpochybněna. „S tempem valorizace, které vláda schválila před volbami, se důchodový systém dostane do problému minimálně o 10 let dříve, možná už kolem roku 2010.“ Problémy současného systému jsou přitom vesměs známé: nedokáže čelit stárnutí populace; průměrný důchod k průměrné mzdě se bez reformy propadne až o 50 %; vysoká míra redistribuce, která popírá pojistné principy a činí z něj systém blízký rovnému důchodu. Dnešní nastavení nedostatečně motivuje k setrvání na trhu práce. To vše je financované v mezinárodním kontextu ojediněle vysokou pojistnou sazbou, která sužuje trh práce. Potíže už za čtyři roky Politici si ale před volbami ze zprávy komise vybrali především pro ně příznivá poselství. Nejvíce se bohužel uchytilo tvrzení, že do roku 2025 nebude problém s financováním důchodového systému a reforma tudíž nespěchá. Jenže do roku 2025 se důchodový systém nedostane do deficitu pouze za předpokladu, že vlády budou valorizovat důchody striktně podle zákonného minima (tj. podle inflace a 1/3 růstu reálné mzdy). S tempem valorizace, které vláda schválila před volbami, se důchodový systém dostane do problému minimálně o 10 let dříve, možná už kolem roku 2010. Času tedy opravdu není nazbyt. Každý dosavadní pokus o reformu důchodového systému skončil nezdarem. Naposledy ztroskotala jednání o úpravách důchodového systému v loňském roce. Po vypracování závěrečné zprávy Bezděkovou komisí se všeobecně očekávalo, že politici začnou hledat průnik jimi předložených variant. Po několika vyjednávacích epizodách však bylo jasné, že do voleb se zásadní reforma nestihne. Strach ze stáří Jako úlitba byl vytvořen seznam stabilizačních opatření, na nichž byla, jak se tenkrát zdálo, všeobecná shoda. Nicméně dohoda ztroskotala na klíčovém bodě — zvýšení věkové hranice pro odchod do důchodu. Není už tedy na čase najít pragmatické řešení? Stanovit většinově akceptovatelnou vizi není nemožné: finančně diverzifikovaný systém odolný vůči demografickým a tržním rizikům, přívětivý k trhu práce a poskytující odpovídající náhradu příjmu. K cíli nevede jediná cesta. Ale hledání té nejlepší je práce především pro experty. Vraťme se k započaté práci dříve, než se výsledky práce Bezděkovy komise rozplynou v čase. Týká se vás Mi FID? Na koho se vztahuje Směrnice o trzích finančních instrumentů Mike Jennings Bankovnictví, 15. prosince 2006 Směrnice o trzích finančních instrumentů (tzv. . Mi FID), která vstoupí v platnost v listopadu 2007, rozšiřuje rozsah služeb i finančních instrumentů, na které se předtím vztahovala směrnice o investičních službách (tzv. . ISD). Toto rozšíření působnosti může být překvapením pro některé účastníky trhu, dosud stojící mimo regulaci směrnice o investičních službách. Opatření druhé úrovně však dosud v České republice nebyla finálně stanovena, a proto bude po určitou dobu panovat nejistota ohledně přesného vymezení firem, na které se směrnice vztahuje. „Mi FID se bude vztahovat na většinu účastníků trhu, kteří obchodují nebo poskytují služby zákazníkům. Pro účastníky trhu, na které se dříve regulace v rozsahu směrnice o trzích finančních instrumentů nevztahovala, to může to znamenat značné dodatečné náklady.“ Související odkazy * Strategické a provozní dopady směrnice Mi FID * Pravidla jednání ve vztahu k zákazníkům podle směrnice Mi FID * Organizační požadavky směrnice Mi FID * Transparentnost trhu podle směrnice Mi FID Obecně do působnosti směrnice o trzích finančních instrumentů spadají následující firmy: * investiční banky, * správci portfolií, * obchodníci s cennými papíry a zprostředkovatelé obchodů s cennými papíry, * firmy zaměřené na financování podniků, * řada firem obchodujících s futures a opcemi, * některé komoditní firmy. S ohledem na současnou nejistotu týkající se dosahu směrnice je možné, že se Mi FID bude vztahovat i na retailové banky a stavební spořitelny. Řada českých retailových bank a stavebních společností kupuje a prodává cenné papíry nebo investiční produkty, které obsahují cenné papíry, a tudíž by do působnosti směrnice o trzích finančních instrumentů spadaly. Směrnice o trzích finančních instrumentů specificky rozšiřuje výčet investičních služeb, finančních instrumentů, doplňkových služeb a převodních míst pro provedení pokynů (tzv. . execution venues). Finanční instrumenty regulované směrnicí o trzích finančních instrumentů Směrnice o trzích finančních instrumentů rozšiřuje rozsah služeb regulovaných v Evropské unii. Dříve se směrnice o investičních službách vztahovala na: * převoditelné cenné papíry, * instrumenty peněžního trhu, * instrumenty kolektivního investování. S ohledem na zvýšenou dostupnost dalších, složitějších finančních instrumentů bylo učiněno rozhodnutí, aby směrnice o trzích finančních instrumentů zastřešovala více finančních instrumentů. Ve směrnici o trzích finančních instrumentů jsou například zahrnuty následující nástroje, které ve směrnici o investičních službách zahrnuty nebyly: * deriváty (na cenné papíry, měny, úrokové sazby a výnosy), * komoditní deriváty obchodované na regulovaném trhu, * komoditní deriváty obchodované na mimoburzovním trhu, * kreditní deriváty, * finanční kontrakty na vyrovnání rozdílů, * deriváty na počasí (climatic variables). Ve skutečnosti proto nyní do působnosti Mi FID spadá většina finančních instrumentů, což má například dopad na obchodníky obchodujícími s energetickými deriváty, kteří budou nyní spadat do působnosti směrnice o trzích finančních instrumentů. Existují určité výjimky z této směrnice vztahující se na některé komoditní transakce, a tudíž by se mělo náležitě prověřit, do jaké míry se dodržení zákonných požadavků vyžaduje. Obecně se má rovněž za to, že obchodování s cennými papíry na mimoburzovním trhu není směrnicí o trzích finančních instrumentů regulováno, ale jak je uvedeno výše, na některé formy mimoburzovního obchodování se směrnice vztahuje. Řada finančních instrumentů, které na první pohled nespadají pod regulaci směrnice o trzích finančních instrumentů, do její působnosti vlastně spadat může: například pojistné smlouvy obecně stojí mimo působnost směrnice o trzích finančních instrumentů, ale řada pojistných smluv v České republice (například smlouvy, které mají zakomponovaný prvek trvalého spoření a pojistné krytí, jako jsou smlouvy na jednorázové pojistné) mohou do působnosti směrnice spadat v důsledku kapitálové složky ve smlouvě. Investiční služby pokryté směrnicí o trzích finančních instrumentů Kromě nových finančních instrumentů reguluje směrnice o trzích finančních instrumentů rovněž určité investiční služby, které směrnice o investičních službách nezahrnovala. Dříve směrnice o investičních službách zahrnovala pouze následující investiční služby: * příjem a předávání objednávek týkajících se finančních instrumentů, * realizace objednávek jménem klienta, * obchodování na vlastní účet, * služby v oblasti správy portfolia, * upisování finančních instrumentů, * emise finančních instrumentů s pevným závazkem. Nové investiční služby pokryté směrnicí o trzích finančních instrumentů zahrnují: * investiční poradenství, * provozování tzv. . vícestranného (alternativního) obchodního systému (mulilateral trading facility). Na společnosti poskytující investiční služby klientům (například osobní doporučení) se směrnice o trzích finančních instrumentů bude nyní vztahovat a tyto firmy budou muset splnit veškeré zákonné požadavky. Směrnice o trzích finančních instrumentů se rovněž nyní vztahuje na doplňkové služby, viz níže. Doplňkové služby regulované směrnicí o trzích finančních instrumentů Směrnice o trzích finančních instrumentů se vztahuje na následující doplňkové služby, přičemž doplňkové služby uvedené na prvních pěti místech již dříve do působnosti směrnice spadaly a poslední dva typy jsou do jejího rámce zahrnuty nově: * zabezpečování a správa finančních instrumentů, * poskytnutí úvěrů investorovi s cílem umožnit mu realizaci transakce v oblasti finančních instrumentů v případě, že se firma transakce účastní, * poradenství podnikům o kapitálové struktuře, průmyslové strategii a souvisejících záležitostech a poradenství/služby týkající se fúzí a investic do podniků, * služby v oblasti cizí měny spojené s poskytováním investičních služeb, * služby v oblasti upisování cenných papírů, * investiční výzkum a finanční analýza, * investiční služby a činnosti týkající se podkladových nástrojů derivátů, pokud jsou spojeny s poskytováním investičních nebo doplňkových služeb. Ze sumarizace všech finančních instrumentů a služeb regulovaných směrnicí o trzích finančních instrumentů je patrné, že se tato směrnice bude vztahovat na většinu účastníků trhu, kteří obchodují nebo poskytují služby zákazníkům. Pro účastníky trhu, na které se dříve regulace v rozsahu směrnice o trzích finančních instrumentů nevztahovala, to může to znamenat značné dodatečné náklady. Doměření daní Richard Strnad Ekonom, 4. ledna 2007 Podáním daňového přiznání nic nekončí. Jakou lhůtu má finanční úřad na to, aby chybně odvedenou daň vymáhal? Kdy se její běh obnovuje? Platí pro všechny typy daní stejná pravidla? Jednou ze stinných stránek špatného daňového plánování nebo neuplatňování daňových předpisů je možnost daňové správy nesprávně přiznanou daň doměřit a následně vymáhat. Jak dlouho takové riziko trvá? „Tříletá lhůta pro doměření daně může být prodlužována až na dobu deseti let i déle.“ Jednoduše lze odpovědět: Tři roky. Bohužel, jako většina zjednodušených odpovědí, ani tato nemusí být správná. Je třeba si ujasnit, odkdy tříletá lhůta běží, kdy se její běh obnovuje a zda existují nějaké výjimky — a to za každou daň jednotlivě. Mezi jednotlivými daněmi dochází k rozdílům z povahy jejich způsobu spravování. Příklady 1. Daň (z příjmů) za zdaňovací období roku 2000 může být doměřena do konce roku 2004 (povinnost podat přiznání vnikla v roce 2001 plus tři roky). Pokud však byl v roce 2004 daňový subjekt vyzván k prokázání určitých skutečností týkajících se zdaňovacího období roku 2000, tříletá lhůta běží znovu a daň může být doměřena do konce roku 2007 a to opakovaně, nejpozději do konce roku 2011. 2. Za zdaňovací období roku 2000 byla vyměřena daňová ztráta subjektu, kterému nebyly uděleny investiční pobídky. Stejně jako v příkladu 1, daň/ztráta může být doměřena do konce roku 2004 (povinnost podat přiznání vznikla v roce 2001 plus tři roky). 3. Pokud by se však jednalo o subjekt, kterému byly uděleny investiční pobídky, daň/ztráta za rok 2000 by mohla být doměřena až do konce roku 2011 (ztrátu lze uplatnit v následujících sedmi zdaňovacích obdobích, tj. naposledy v roce 2007, za které se podává přiznání v roce 2008 a tříletá lhůta uběhne v roce 2011) v souladu s § 38r zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. 4. Daň vyměřenou na základě přiznání k dani z přidané hodnoty za listopad 2005, lze doměřit do konce roku 2008 (povinnost podat daňové přiznání vznikla 25. prosince 2005, resp. . následující pracovní den plus tři roky). Ale daň vyměřenou na základě přiznání k dani z přidané hodnoty za prosinec 2005, lze doměřit do konce roku 2009 (povinnost podat daňové přiznání vznikla 25. ledna 2006 plus tři roky). 5. Daň silniční za zdaňovací období roku 2000 může být doměřena do konce roku 2004 (povinnost podat přiznání vnikla v roce 2001 plus tři roky). Pokud však byl v roce 2004 daňový subjekt vyzván k prokázání určitých skutečností týkajících se zdaňovacího období roku 2000, tříletá lhůta běží znovu a daň může být doměřena do konce roku 2007, a to opakovaně, nejpozději do konce roku 2011. 6. Daň z nemovitostí za zdaňovací období roku 2000 může být doměřena do konce roku 2003 (povinnost podat přiznání vznikla v roce 2000 plus tři roky). Pokud však byl v roce 2003 daňový subjekt vyzván k prokázání určitých skutečností týkajících se zdaňovacího období roku 2000, tříletá lhůta běží znovu a daň může být doměřena do konce roku 2006, a to opakovaně, nejpozději do konce roku 2010. Tříletá lhůta vychází ze zákona o správě daní a poplatků, který stanoví, že „nelze daň vyměřit ani doměřit či přiznat nárok na daňový odpočet po uplynutí tří let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla povinnost podat daňové přiznání“. Pokud s daňovou povinností není spojena nutnost podávat daňové přiznání, začíná běh lhůty se vznikem daňové povinnosti. Tříletá lhůta běží znovu, pokud byl v jejím průběhu učiněn krok (úkon) směřující k dodatečnému stanovení daně. A to od konce roku, kdy byl o takovém úkonu daňový subjekt zpraven. Toto se může dít opakovaně. Naštěstí pro daňové subjekty je obnovování lhůty omezeno deseti lety následujícími po období, kdy mělo být původní daňové přiznání podáno nebo vznikla daňová povinnost, pokud se přiznání nepodává (viz Příklad 1.). Existují výjimky? Ano. Výše uvedený příklad může být u daně z příjmů komplikován situací, kdy za dané období byla vyměřena ztráta. V takovém případě může být lhůta pro vyměření prodloužena do konce běhu lhůty posledního zdaňovací období, za které lze ztrátu uplatnit. Nejvyšší správní soud omezil prodloužení lhůt za „ztrátová“ zdaňovací období jen na subjekty, kterým byly dané investiční pobídky uděleny. Pozitiva tohoto rozsudku jsou ovšem snížena skutečností, že podle neoficiálních vyjádření Ministerstva financí ČR se jím daňová správa, potažmo pracovníci správce daně, neřídí (viz Příklad 2. a 3.). Dosud jsme se zabývali pouze daní z příjmů, poukažme nyní na odlišnosti u daně z přidané hodnoty. I daň z přidané hodnoty lze doměřit ve tříleté lhůtě po podání přiznání, která může být prodlužována na maximálních deset let. Odlišnost spočívá v počátku běhu lhůt z důvodu měsíčního nebo čtvrtletního zdaňovacího období (viz Příklad 4.). K dalším odlišnostem dochází z důvodu jiného režimu daně z přidané hodnoty. Například i při zachování lhůty pro podání dodatečného přiznání (§ 103), potažmo lhůty doměření daně, může být plátce již omezen při dodatečném uplatnění nároku na odpočet, a to třemi roky od konce zdaňovacího období, ve kterém mohl být nárok nejdříve uplatněn (§ 73 odst. 11). K obdobným odlišnostem může docházet i u spotřební daně. Jaký postup je nutné resp. ektovat v případě daně silniční, z nemovitostí a daně dědické, darovací a z převodu nemovitosti? V případě daně silniční bude počítání stejné jako u daní z příjmů. Lhůta pro podání přiznání je 31. ledna kalendářního roku následujícího po zdaňovacím období (viz Příklad 5.). U daně z nemovitostí bude počítání stejné jako u daně silniční, ale lhůta pro podání přiznání je 31. ledna kalendářního roku běžného zdaňovacího období, lhůta pro doměření tedy uběhne o rok dříve (viz Příklad 6.). Ani u tzv. . trojdaně, jak se zkráceně označuje daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí nenajdeme podstatná odchýlení. Zákon upravuje lhůty pro doměření totožně jako obecná úprava v zákoně o správě daní a poplatků. Závěrem shrnuji: tříletá lhůta může být prodlužována až na deset let. Odchylky se nejvýrazněji dotýkají daně z příjmů u subjektů, jimž byly uděleny investiční pobídky. Avšak k nejasnostem může docházet i v případě subjektů, kterým vznikla daňová ztráta. Pravidla jednání ve vztahu k zákazníkům podle směrnice Mi FID Ochrana zákazníka z hlediska Směrnice o trzích finančních instrumentů Mike Jennings Bankovnictví, 19. ledna 2007 Prozatím jsme měli zkušenosti s tím, jaký dopad má Směrnice o trzích finančních nástrojů (Mi FID) z hlediska okruhu společností, jichž se týká, organizačních záležitostí týkající se řízení rizik a souladu s příslušnými pravidly, a s některými problémy, které nastávají v souvislosti s dodržováním této směrnice. V tomto článku se zaměříme na pravidla, která výrazným způsobem ovlivní, jak budou obchodníci s cennými papíry jednat ve vztahu k zákazníkům od listopadu 2007. Pravidla jednání ve vztahu k zákazníkům se dotýkají celé řady oblastí od klasifikace zákazníků (která se mírně liší ve srovnání se směrnicí o investičních službách) přes poskytování poradenství, testy vhodnosti a přiměřenosti transakcí při obchodování na účet zákazníka, požadavek realizovat pokyn zákazníka za nejlepších podmínek a vést související dokumentaci až po pravidla týkající se finanční podpory a vykazování transakcí. Tyto požadavky ovlivní jednak tok informací v rámci společností, a jednak nastavení systémů informačních technologií tak, aby bylo možné spravovat data a prokázat soulad s pravidly i po uplynutí určité doby. „Obchodníci s cennými papíry mají už jen necelých 12 měsíců na to, aby zrevidovali způsob, jakým jednají ve vztahu k zákazníkům, informují je o klasifikaci a požadavcích směrnice Mi FID, získávají souhlas se změnami apod.“ Související odkazy * Strategické a provozní dopady směrnice Mi FID * Týká se vás Mi FID? * Organizační požadavky směrnice Mi FID * Transparentnost trhu podle směrnice Mi FID Podívejme se nyní na některé z uvedených bodů podrobněji. Ochrana zákazníka Účelem pravidel jednání ve vztahu k zákazníkům je vymezit, kam až sahá ochrana zákazníka v rámci Evropské unie. Směrnice Mi FID by měla regulatorním orgánům a investorům poskytnout vodítko pro rozpoznání a potrestání neefektivních služeb a nesprávného chování obchodníků s cennými papíry. Mi FID definuje základní požadavky na poskytování informací a povinnosti obchodníků s cennými papíry vůči klientům při správě cizího majetku. Řada konkrétních pravidel Mi FID se týká zejména drobných zákazníků, protože ti zpravidla mají v oblasti finančních trhů a produktů méně znalostí a zkušeností. Klasifikace zákazníků Směrnice Mi FID klasifikuje zákazníky do tří skupin: 1. drobný zákazník (retail client) — klient, který není profesionálem v oboru investic, 2. profesionální zákazník (professional client) — příloha II směrnice Mi FID definuje, kteří klienti jsou považováni za profesionály (např. investiční společnosti, úvěrové instituce, pojišťovny apod.), 3. tzv. . způsobilá protistrana (eligible counterparty)— nejsofistikovanější třída investorů a účastníků trhu. Směrnice Mi FID uvádí kritéria pro klasifikaci zákazníků do jedné z těchto tří kategorií a stanoví pravidla umožňující zákazníkovi požádat o přeřazení do jiné kategorie. Drobný zákazník může být na vlastní žádost a za předpokladu, že jsou splněna všechna kritéria a procedury Mi FID, uznán za profesionálního zákazníka. Profesionální zákazník může naopak požádat o stejnou míru ochrany, jaká se vztahuje na drobné zákazníky. Obecně platí, že čím sofistikovanější zákazník, tím nižší míra ochrany. Z hlediska organizace podniku klasifikace vyžaduje, aby obchodníci s cennými papíry zavedli procesy umožňující rychle a snadno rozřadit zákazníky do uvedených tří kategorií a zajistili, aby následně odpovídajícím způsobem nakládali se všemi drobnými zákazníky. Problémy mohou nastat například tehdy, když je s drobným zákazníkem zacházeno jako s profesionálem, protože u těchto dvou kategorií se míra ochrany, rozsah poskytovaných informací a prováděné testy výrazně liší. Oddělení pro zajištění souladu musí zajistit, aby přidělená klasifikace byla správná a obchodník s cennými papíry jednal s každým zákazníkem v souladu s jeho zařazením. Další problémy vznikají, pokud jsou zákazníci v souvislosti s určitými investičními službami a produkty klasifikováni jako drobní, ale v souvislosti s jinými jako profesionální. O dohodách se zákazníky směrnice Mi FID nepojednává; povaha, obsah a výsledky smluv jsou zcela na posouzení jednotlivých členských států Evropské unie. Informace pro zákazníky Obecně platí, že před učiněním investičního rozhodnutí musí být zákazník náležitě informován. Obchodníci s cennými papíry budou povinni poskytnout klientům informace o povaze a rozsahu rizik spojených s určitou investiční službou nebo produktem. Rozsah poskytovaných informací bude záviset na tom, zda jde o drobného zákazníka, profesionála nebo způsobilou protistranu; například od profesionálních zákazníků se očekává, že jsou sami schopni stanovit, které informace budou pro posouzení investiční služby potřebovat, a proto obchodník s cennými papíry bude poskytovat jen tyto vyžádané informace. Všechny informace musejí být poskytnuty v dodatečném časovém předstihu před učiněním investičního rozhodnutí. Obchodníci s cennými papíry budou také muset být schopni prokázat, že jejich klienti byli v souladu se směrnicí Mi FID náležitě informováni, podobně jako je tomu u testů vhodnosti a správnosti a u požadavku realizovat pokyn zákazníka s nejlepším výsledkem (best execution). Test vhodnosti (suitability test) a test přiměřenosti (appropriateness test) V rámci služeb investičního poradenství nebo správy portfolia by obchodníci s cennými papíry, na něž se vztahuje směrnice Mi FID, měli o zákazníkovi nebo potenciálním zákazníkovi získat náležité informace, aby mohli doporučovat takové investiční služby či finanční nástroje, které jsou pro daného zákazníka nebo potenciálního zákazníka nejvhodnější. Konkrétně by se měli informovat o: 1. jeho znalostech a zkušenostech ve vztahu k určitému produktu nebo službě, 2. jeho finanční situaci a 3. jeho investičních cílech, V důsledku tohoto požadavku by obchodník s cennými papíry měl: 1. zavést procesy a kontroly zajišťující, že jeho poradce nashromáždí a zanalyzuje náležité informace, 2. projednat s klientem stupeň jeho znalostí a zkušeností, resp. . zda jsou dostatečné pro to, aby zákazník porozuměl rizikům souvisejícím s poptávanou investiční službou či finančním produktem, 3. být pro potřeby následné prověrky schopen u každého klienta příslušnou dokumentací prokázat, že poskytované investiční služby a finanční produkty jsou pro zákazníka vhodné. Výše uvedené kroky tvoří test vhodnosti, který může významně ovlivnit, jak bude obchodník s cennými papíry ve vztahu ke klientovi jednat. Dostát požadavkům Mi FID může samozřejmě různými způsoby v závislosti na klasifikaci zákazníka, protože u profesionálních zákazníků se předpokládá mnohem vyšší finanční sofistikovanost než u drobných zákazníků. Test přiměřenosti se týká služeb odlišných od investičního poradenství a správy portfolia. Pokud obchodník s cennými papíry takovou službu poskytuje, musí zákazníka nebo potenciálního zákazníka požádat o poskytnutí informací o jeho znalostech a zkušenostech v oblasti investic relevantních z hlediska nabízeného produktu či služby, aby mohl posoudit, zda je daný produkt či služba pro zákazníka přiměřený. Je na obchodníkovi s cennými papíry, aby získal potřebné informace k prokázání toho, že splnil požadavky testu přiměřenosti (stejně jako v případě testu vhodnosti). Existuje naštěstí způsob, jak se vyhnout povinnosti provádět testy vhodnosti a přiměřenosti, a to poskytováním služeb tzv. . execution only. Pokud obchodník s cennými papíry poskytuje pouze služby spojené s realizací obchodu (přijímání a předávání pokynů zákazníka), není povinen získat informace prokazující, že poskytnuté služby či produkty byly z hlediska zákazníka vhodné či přiměřené. Důležité je uvědomit si, že účelem povinnosti provádět testy vhodnosti a přiměřenosti je zajistit, aby obchodník s cennými papíry byl schopen prokázat soulad s uvedenými pravidly nejen průběžně (každodenně), ale také při zpětném testování realizovaných transakcí ze strany regulatorního orgánu. Obchodníci s cennými papíry budou muset zavést takové postupy a kontrolní mechanismy, které požadovaný soulad zajistí. Procesy a kontrola v oblasti pravidel jednání ve vztahu k zákazníkům Pravidla jednání ve vztahu k zákazníkům nastavují nové postupy, procesy a kontrolní opatření při každodenním jednání obchodníka s cennými papíry se zákazníkem. Hlavní obtíž spočívá v tom, že tato pravidla se liší v závislosti na klasifikaci zákazníka. Proto jsou například postupy, procesy a kontroly ve vztahu k drobným zákazníkům složitější a přísnější než ve vztahu ke způsobilým protistranám. Někteří klienti mohou být navíc v souvislosti s některými produkty či službami klasifikováni jako drobní zákazníci a v souvislosti s jinými jako profesionálové, což zvyšuje celkovou náročnost plnění daných požadavků. Uvedené změny pravidel, procesů a kontrolních opatření by se neměly podceňovat. Obchodníci s cennými papíry mají už jen necelých 12 měsíců na to, aby zrevidovali způsob, jakým jednají ve vztahu k zákazníkům, informují je o klasifikaci a požadavcích směrnice Mi FID, získávají souhlas se změnami apod. Aktualizace informací, shromažďovaných s cílem poznat svého zákazníka, v návaznosti na změny v legislativě proti praní špinavých peněz je záležitost na několik let obchodníci s cennými papíry by proto neměli podceňovat dobu potřebnou pro zavedení změn v oblastech, které mají vliv na to, jak jednají ve vztahu ke svým zákazníkům. Jaké novinky přináší pokyn Ministerstva financí D-300 k jednotnému postupu při uplatňování ustanovení zákona o daních z příjmů? Obsah * Daň z příjmů fyzických osob 1. Příjmy ze závislé činnost a funkční požitky 2. Příjmy z podnikání a jiné samostatně výdělečné činnosti 3. Společné zdanění manželů * Daň z příjmů právnických osob 1. Osvobození od daně 2. Základ daně a položky snižující základ daně * Společná ustanovení 1. Zdroj příjmů 2. Základ daně 3. Daňově uznatelné výdaje 4. Daňově neuznatelné výdaje * Další významné změny 1. Odpisy majetku 2. Položky odčitatelné od základu daně Ve Finančním zpravodaji č. 11-12/2006 byl zveřejněn nový pokyn Ministerstva financí D-300. Týká se jednotného postupu při uplatňování některých ustanovení zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP). Nahrazuje předchozí pokyny Ministerstva financí č. D-190, D-223 a D-267. Uvedený pokyn vychází z právního stavu ke konci roku 2006 a doplňuje či mnohdy jen upřesňuje jednotlivá ustanovení zákona o daních z příjmů. Přestože tento pokyn není závazný pro daňové poplatníky a jeho aplikace je doporučená pouze pro správce daně, je všeobecně známo, že jak Ministerstvo financí, tak i odborná veřejnost doporučují, aby se jím v zájmu zachování jednotného přístupu ke zdaňování příjmů řídily obě strany. Zaměříme se na nejpodstatnější změny zejména ve srovnání s dříve platným pokynem č. D-190, na který nově zveřejněný pokyn D-300 navazuje. Struktura pokynu kopíruje posloupnost jednotlivých ustanovení ZDP a upřesňuje tak postupně výklad jednotlivých paragrafů a odstavců tohoto zákona. Tuto strukturu tedy dodržujeme i v našem článku. Nejprve se zaměříme na výklad, který se týká odděleně jednotlivých ustanovení platných pouze pro daň z příjmů fyzických osob a následně pouze pro daň z příjmů právnických osob. Dále se pak budeme věnovat i ustanovením, která jsou pro obě tyto daně společná. Daň z příjmů fyzických osob Co se týče příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků, rádi bychom zdůraznili zejména následující nové skutečnosti vyplývající z pokynu D-300. 1. Příjmy ze závislé činnost a funkční požitky Podle § 6 odst. 3 ZDP se „příjmem ze závislé činnosti rozumí rovněž částka, o kterou je úhrada zaměstnance zaměstnavateli za poskytnutá práva, služby nebo věci nižší, než je cena zjištěná podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů“. Pokyn D-300 k tomuto ustanovení nově doplňuje, že rozhodným okamžikem pro zdanění příjmů plynoucích z účasti v opčním plánu bude až okamžik uplatnění opce, nikoliv její poskytnutí (podle současného výkladu Ministerstva financí) za předpokladu, že jde o bezúplatně poskytnuté právo opce na koupi akcií za předem sjednanou cenu. Výše příjmu se pak stanoví jako rozdíl mezi vyšší obvyklou cenou akcií v okamžiku uplatnění opce a jejich nižší sjednanou kupní cenou. Dále nový pokyn upřesňuje náležitosti pracovního oblečení, které se nepovažuje pro zaměstnance za příjem ze závislé činnosti a není předmětem daně podle § 6 odst. 7 písm. b) ZDP. Ve srovnání s předchozím pokynem vypadla podmínka, že jednotné pracovní oblečení poskytnuté zaměstnavatelem nesmí být zaměnitelné s občanským nebo společenským oděvem zaměstnance. Nově je však zdůrazněno, že pracovní oblečení musí být trvale a viditelně označeno identifikačními znaky zaměstnavatele (např. obchodním jménem, firemními barvami apod.). Další součásti jednotného pracovního oblečení, které nelze opatřit viditelným či trvalým označením, by měly být poskytovány v přiměřené hodnotě a množství. Přechodné ubytování poskytované jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce je za splnění zákonných podmínek podle § 6 odst. 9 písm. k) ZDP považováno pro zaměstnance za příjem osvobozený od daně. Podle pokynu nebude jeho zákonná podmínka splněna pro zaměstnance, kteří jsou v ČR daňovými nerezidenty, pokud by pro účely získání daňové rezidence v České republice poplatník tvrdil, že v místě pobytu (ubytování) v ČR má bydliště, tedy stálý byt s úmyslem se v něm trvale zdržovat. Místo poskytnutého ubytování by pak mělo v ČR pro daňové účely charakter bydliště, nikoliv však místa přechodného ubytování. 2. Příjmy z podnikání a jiné samostatně výdělečné činnosti Přesuňme se nyní k příjmům z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti. Podle § 7 odst. 9 ZDP poplatník, který si neuplatní výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů, může obecně uplatnit výdaje příslušným procentem z příjmů. Podle pokynu D-300 může takovýmto způsobem postupovat i poplatník vedoucí účetnictví. Ten pak pro účely daně z příjmů fyzických osob vychází z evidence příjmů, tzn. včetně přijatých záloh (nikoliv pohledávek). Pokyn uvádí, že poplatník, který uplatňuje výdaje procentem z příjmů podle § 7 odst. 9 ZDP, nevede daňovou evidenci. Výdaje procentem z příjmů může dále podle pokynu uplatnit i plátce daně z přidané hodnoty. Má-li však poplatník v jednom zdaňovacím období různé druhy příjmů podle § 7 ZDP, u kterých uplatňuje daňové výdaje rozdílným procentem podle druhů příjmů, musí vést přesnou evidenci jednotlivých druhů příjmů pro tyto účely. 3. Společné zdanění manželů Poměrně novou možností zdanění podle ZDP je výpočet daně ze společného základu daně manželů, tzv. . společné zdanění manželů. V tomto smyslu reaguje i pokyn D-300 detailnějším výkladem některých skutečností, které vyplynuly z aplikace tohoto ustanovení ZDP v praxi. Z těchto výkladů vybíráme zejména upřesnění týkající se výše a placení záloh, které byly předmětem diskuse právě v souvislosti se společným zdaněním manželů. Pokyn uvádí, že pro výpočet záloh na daň z příjmů manželů se stejně jako u ostatních poplatníků obecně vychází z poslední známé daňové povinnosti každého z manželů (§ 38a ZDP), pokud převyšuje částku 30.000 Kč (tj. rozumíme jen z daňové povinnosti vypočtené z poloviny příjmů). Další upřesnění přináší pokyn v otázce, kdy manžel/manželka nemusí platit takovouto zálohu na daň. Pokyn ve svém výkladu k § 13a odst. 5 ZDP uvádí, že kromě aktuálního ustanovení přímo v ZDP týkajícího se neplacení záloh (tj. zálohy na daň neplatí manžel/manželka, který před společným zdaněním neměl žádné zdanitelné příjmy kromě příjmů od daně osvobozených a příjmů zdaňovaných zvláštní sazbou daně) existují i další možnosti, kdy není nutno platit zálohy. Těmito možnostmi je neplacení záloh na daň manželem/manželkou: * který má příjmy pouze ze závislé činnosti a z funkčních požitků, nejedná-li se o příjmy ze zahraničí (tj. zálohy odvádí měsíčně zaměstnavatel) nebo * který, přestože má příjmy i z jiných zdrojů, jeho příjmy ze závislé činnosti a z funkčních požitků činí 50 % a více z celkových příjmů (tj. má většinu svých příjmů ze zaměstnání) nebo * jehož daňová povinnost za zdaňovací období byla nižší než 30.000 Kč nebo * z nahodilých příjmů podle § 10 ZDP. Výše uvedené skutečnosti se vážou k samostatné části ZDP týkající se daně z příjmů fyzických osob. Na daň z příjmů fyzických osob má však dopad i řada tzv. . společných ustanovení (tj. ustanovení pro daň z příjmů fyzických i právnických osob), jejichž výklad v rámci pokynu D-300 je uveden v dalším textu. Daň z příjmů právnických osob Přesuňme se nyní do oblasti daně z příjmů právnických osob, ze kterých bychom rádi uvedli v souvislosti s pokynem D-300 následující skutečnosti. 1. Osvobození od daně Pokyn přináší upřesnění ve výkladu ustanovení týkajících se osvobození od daně z příjmů právnických osob. Podle § 19 odst. 1 písm. ze)-zi) ZDP jsou od daně z příjmů osvobozeny vyjmenované druhy příjmů plynoucích mezi mateřskou a dceřinou společností, přičemž ZDP stanovuje podmínky, za kterých může být vztah mezi dvěma společnostmi považován za vztah mateřské a dceřiné společnosti. Vztah mateřská-dceřiná společnost je kromě jiných podmínek zákonem definován požadovanou výší podílu mateřské společnosti na základním kapitálu dceřiné společnosti a délkou, po kterou je podíl držen (k 31. 12. 2006 je tento vztah definován ve výši alespoň 10% podílu na základním kapitálu jiné společnosti po dobu nepřetržitě nejméně 12 měsíců). Vyvstává však otázka, jaký okamžik je pro účely stanovení vztahu mateřská-dceřiná společnost, a tedy i pro účely osvobození od daně rozhodující. Pokyn D-300 v tomto smyslu stanovuje, že osvobození příslušných příjmů se nepoužije, pokud valná hromada (nebo jiný orgán, který o výplatě příjmu rozhoduje) rozhodla o jejich výplatě ještě před získáním požadovaného minimálního podílu na základním kapitálu, přestože je tento minimální podíl získán před jejich skutečnou výplatou. Rozhodující pro splnění podmínky vztahu mateřská-dceřiná společnost a tedy i osvobození daného příjmu je tedy okamžik rozhodnutí o výplatě valnou hromadou (nebo jiným orgánem). Při splnění všech podmínek uvedených v § 19 odst. 3 a 4 ZDP pro osvobození výše uvedených příjmů od daně lze podle pokynu osvobodit i plnění plynoucí do zahraničí ze zdrojů na území ČR, která ZDP pro své účely posuzuje jako podíly na zisku ve formě zjištěného rozdílu mezi sjednanou cenou a cenou obvyklou na trhu, nebo úroků, které se neuznávají jako daňově uznatelný náklad z důvodů nízké kapitalizace podle § 25 odst. 1 písm. w) ZDP. Podívejme se nyní na osvobození úroků z úvěrů a půjček od daně. Příjmy vyjmenované § 19 odst. 1 písm. zk) ZDP (např. úroky z úvěrů a půjček, dluhopisů, vkladních listů atd.) jsou v České republice osvobozeny od daně z příjmů pouze v případě, že poplatník mimo jiné vlastní rozhodnutí správce daně o přiznání osvobození příjmů z úroků z úvěrů a půjček. Pokyn upřesňuje, že toto rozhodnutí se vydává jen tehdy, pokud příslušná smlouva o zamezení dvojího zdanění umožňuje zdanit tento typ příjmů v zemi zdroje a je závazné pro poplatníka i plátce daně (obdobně se bude v budoucnu postupovat také u osvobození licenčních poplatků od daně). Posledním, avšak neméně důležitým výkladem pokynu v oblasti osvobození příjmů od daně, na který se zaměříme, je ujasnění postavení Švýcarska pro účely osvobození od daně podle § 19 ZDP. Podle pokynu je možné příslušné výhody Dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací, kterou se stanoví opatření rovnocenná opatřením stanoveným směrnicí Rady 2003/48/ES o zdanění příjmů z úspor ve formě příjmů úrokového charakteru, uplatnit už od 1. července 2005. Pokyn rovněž uvádí, které typy společností se považují za kapitálovou společnost, která je švýcarským daňovým rezidentem 2. Základ daně a položky snižující základ daně Z oblasti ustanovení týkajících se základu daně z příjmu právnických osob bychom rádi zmínili následující skutečnosti týkající se položek snižujících základ daně. V § 20 odst. 8 ZDP se uvádějí podmínky, za kterých lze hodnotu darů poskytnutých jiným subjektům odečíst od základu daně sníženého podle § 34 ZDP. Ve věci vyčíslení hodnoty daru v nepeněžité formě pokyn č. D-300 dále upřesňuje, že v případě nepeněžitého daru je hodnotou daru zůstatková cena hmotného majetku a nehmotného majetku zjištěná podle ZDP a u ostatního majetku účetní hodnota, a to včetně daně z přidané hodnoty, kterou je plátce daně povinen odvést. Poskytnuté dary pak dárce prokáže dokladem, ze kterého musí být patrno, kdo je příjemcem daru, hodnota daru, předmět daru, účel, na který byl dar poskytnut a datum darování. Tímto jsme uzavřeli dva celky týkající se samostatně buď daně z příjmů fyzických osob nebo daně z příjmů právnických osob. V další části budeme probírat výklady pokynu D-300 k ustanovením, která se vztahují společně na obě výše uvedené daně, tj. jak na daň z příjmů fyzických osob, tak i na daň z příjmů právnických osob. Společná ustanovení Nyní se zaměříme na společná ustanovení ZDP z pohledu jednotného výkladu pokynu č. D-300. Tato ustanovení se aplikují jak na daň z příjmů fyzických osob, tak i na daň z příjmů právnických osob. 1. Zdroj příjmů Podle § 22 odst. 1 písm. b) ZDP se za příjmy ze zdrojů na území České republiky u daňových nerezidentů považují příjmy ze závislé činnosti (zaměstnání), která je vykonávána na území České republiky nebo na palubách lodí či letadel, které jsou provozovány daňovými rezidenty České republiky. Pokyn č. D-300 k tomuto dále uvádí, že pro posuzování tohoto zdroje příjmů není rozhodující, kdy je daný příjem vyplácen, připisován či jinak zúčtován zaměstnanci. I v době, kdy zaměstnanec již např. na území ČR závislou činnost nevykonává a realizuje zdanitelné příjmy související s již ukončeným výkonem závislé činnosti na území ČR (např. příjem související s realizací zaměstnanecké opce představuje odměnu zaměstnance za vykonanou práci v ČR nebo různé bonusy apod.), jsou tyto příjmy považovány za příjmy ze zdrojů na území ČR. Pokyn rovněž upřesňuje definici staveniště pro účely vzniku stálé provozovny na území České republiky, když uvádí, že obnova, renovace či oprava silnic, budov, mostů atd. spadá pod staveniště, stavbu či stavebně montážní projekt, avšak pokud zahrnuje více než jejich pouhou údržbu, přemalování apod. 2. Základ daně Pokyn D-300 rozšiřuje oproti pokynu D-190 rovněž svůj výklad k ustanovení § 23 ZDP týkající se stanovení základu daně. Pokyn uvádí, že účtování o dohadných položkách a o rozdílech z toho vyplývajících je součástí výsledků hospodaření v těch účetních obdobích, ve kterých je o těchto částkách účtováno v souladu s účetními předpisy. Dále uvádí, že kurzové rozdíly zaúčtované v souladu s účetními předpisy na vrub nákladů nebo ve prospěch výnosů, a to jak v průběhu roku, tak k rozvahovému dni, k němuž se zpracovává účetní závěrka, jsou součástí základu daně bez ohledu na to, k jakému výdaji (nákladu) se vztahují, tzn. že jsou daňově relevantní podle zaúčtování. Podle pokynu D-300 se částky ovlivňující základ daně uplatní k rozhodnému dni, kterým je obecně například v případě vydaného rozhodnutí soudu datum nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, v případě reklamačního řízení datum prokazatelného ukončení reklamačního řízení, v případě přiznání slevy či bonusu datum vzniku právního nároku na slevu či bonus, v případě absolutní neplatnosti právního úkonu datum, kdy měl neplatný právní úkon původně vzniknout, v případě odstoupení od smlouvy datum zrušení smlouvy, v případě dodatečného vyměření daně správcem daně datum doručení rozhodnutí správce daně, v případě dodatečného vyměření daně na základě dodatečného daňového přiznání poslední den lhůty pro podání dodatečného daňového přiznání, v případě dohody o narovnání datum účinnosti dohody o narovnání atd. Pokyn se rovněž vyjadřuje k ustanovení § 23 odst. 7 ZDP týkajícího se cen obvyklých, sjednaných mezi spojenými osobami. Splnění podmínek uvedených v § 23 odst. 7 ZDP se posuzuje v době uzavření smluvního vztahu, přestože v průběhu trvání takto uzavřeného závazkového vztahu přestanou být smluvní strany osobami spojenými. Dále se zde uvádí, že pro účely posouzení, zda jsou ceny sjednávané mezi spojenými osobami stanoveny v souladu se zněním § 23 odst. 7 ZDP, se mimo jiné postupuje podle zásad zakotvených ve Směrnici o převodních cenách vydané OECD. 3. Daňově uznatelné výdaje Zřejmě nejvíce novinek, které pokyn D-300 oproti původnímu obdobnému pokynu D-190 obsahuje, se nachází v oblasti § 24 ZDP týkajícího se výdajů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmů, tzn. daňově uznatelných výdajů. Zaměřme se nyní na ty, které jsou podle našeho názoru nejpodstatnější: * Daňová uznatelnost nákladů: § 24 odst. 1 ZDP uvádí, že 'výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů se pro zjištění základu daně odečtou ve výši prokázané poplatníkem a ve výši stanovené ZDP a zvláštními předpisy...' V § 24 odst. 2 ZDP jsou pak taxativně uvedeny výdaje, které jsou rovněž považovány za daňově uznatelné. Nový pokyn D-300 uvádí, že výdaje (náklady) taxativně vymezené v § 24 odst. 2 ZDP jsou daňovými výdaji podle § 24 odst. 1 ZDP bez ohledu na skutečnost, zda slouží k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů za předpokladu, že v příslušném ustanovení není omezující podmínka jinými ustanoveními ZDP nebo jiného zvláštního právního předpisu. * Přesnost stanovení poměrné výše nájemného: U poplatníků vedoucích daňovou evidenci se poměrná výše nájemného u finančního pronájmu s následnou koupí najatého hmotného majetku připadající ze sjednané doby nájmu na příslušné zdaňovací období stanoví s přesností maximálně na kalendářní měsíce, a to i za každý započatý měsíc. U poplatníků, kteří vedou účetnictví, se nájemné časově rozliší podle účetních předpisů. * Daňová uznatelnost daně z převodu nemovitostí: Daň z převodu nemovitostí zaplacená ručitelem za původního vlastníka je pro ručitele daňovým výdajem (nákladem) i v případě, že ji zaplatil dříve, než byl k placení vyzván správcem daně. * Daňová uznatelnost sociálního a zdravotního pojištění: Daňovým výdajem (nákladem) je podle pokynu obecně i pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění, související s peněžním plněním poskytovaným zaměstnanci vedle mzdy, které je daňově neuznatelným výdajem (např. odměny k životním jubileím). * Daňová uznatelnost DPH: Jak uvádí pokyn č. D-300, daňovým výdajem je také náhrada za nesplnění zákonné registrační povinnosti podle § 98 zákona o DPH. * Závodní preventivní péče: Nově jsou podle pokynu daňovým výdajem rovněž výdaje na preventivní péči poskytovanou smluvními lékaři. * Daňové výdaje na vzdělávání zaměstnanců: Pokyn nově uvádí, že těmito výdaji jsou také výdaje (náklady) za účast na školení a studiu zaměstnance při zaměstnání za účelem prohloubení kvalifikace k výkonu sjednané práce, její doplnění nebo rozšíření. * Daňové výdaje na stravování zaměstnanců: Pokyn uvádí, kdy a za jakých podmínek lze příspěvek na stravování uplatnit jako daňový výdaj, a to s ohledem na délku odpracované směny a důvodů, z nichž případně tato směna nebo její část není odpracována. * Daňová uznatelnost škod: Podle pokynu D-190 byla daňovým výdajem v příslušném zdaňovacím období škoda způsobená neznámým pachatelem, pokud poplatník obdržel potvrzení policie ve stejném zdaňovacím období, kdy ke škodě došlo nebo v následujícím roce, avšak do termínu pro sestavení účetní závěrky za předchozí rok. Tato podmínka se již v novém pokynu nenachází. * Výdaje na přechodné ubytování: Pokyn nově uvádí, že je-li přechodné ubytování zaměstnanců ve smyslu § 24 odst. 2 písm. zu) ZDP poskytované zaměstnavatelem za úhradu, a výdaje (náklady) zaměstnavatele jsou vyšší než limit 3.500 Kč měsíčně stanovený ZDP, pak je daňovým výdajem také částka převyšující maximální limit, avšak pouze do výše úhrady od zaměstnance. V tomto ohledu je však třeba zohlednit i nové výklady dopadu novely zákoníku práce k zaměstnaneckým benefitům. * Nájemné u finančního pronájmu s následnou koupí: Podle pokynu se dále do maximální částky 1.500.000 Kč uznávané jako nájemné podle smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí osobního automobilu kategorie M1 nezahrnuje pojistné odpovědnosti za škodu a havarijní pojištění, hrazené v souladu se smlouvou přímo nájemcem nebo přefakturované pronajímatelem nájemci. 4. Daňově neuznatelné výdaje V oblasti daňově neuznatelných výdajů se pokyn D-300 zabývá především daňově neuznatelnými náklady vyplývajícími ze vztahu spojených osob a mateřské a dceřiné společnosti. Zatímco pokyn D-190 jednoznačně stanovoval pro účely § 25 odst. 1 písm. w) ZDP (z důvodu tzv. . nízké kapitalizace) způsob výpočtu daňově neuznatelné části úroků z úvěrů a půjček mezi spojenými osobami stanoveným příslušným vzorcem obsaženým v pokynu, pokyn D-300 považuje uvedený vzorec pouze jako příklad, z čehož lze dovodit, že nevyplývá striktní povinnost jeho aplikace v uvedené formě. Naprostou novinkou je příkladný výčet přímých a nepřímých nákladů mateřské společnosti spojených s držbou podílu v dceřiné společnosti pro potřeby § 25 odst. 1 písm. zk) ZDP, které se zcela nebo do limitu stanovených zákonem považují za daňově neuznatelné. Mezi přímé náklady podle pokynu patří např. cestovní výdaje, výdaje na pracovní volno příslušných zaměstnanců, správní poplatky za vedení majetkového účtu atd. Naopak nepřímými náklady jsou zejména výdaje na řídící činnost mateřské společnosti vůči dceřiné společnosti, výdaje na společné ukládání volných prostředků nebo výdaje na sběr a vyhodnocování informací o vývoji výsledků veškeré činnosti dceřiné společnosti a o stavu majetku dceřiné společnosti atd. Další významné změny Na závěr se krátce podívejme na další, neméně významné změny oproti pokynu č. D-190, a to v oblasti odpisů majetku a položek odčitatelných od základu daně, které s sebou pokyn č. D-300 přináší: 1. Odpisy majetku V oblasti odpisů majetku vybíráme stručně z pokynu následující nově uvedené skutečnosti: * Za samostatnou movitou věc, přestože je pevně spojena s budovou/stavbou, se považuje i nábytek určený k výrobním účelům a provozování služeb; * Při změně užívání stavby z doby trvalé na dobu dočasnou se odpisy stanoví tak, že se daňová zůstatková cena rozpočítá na zbývající dobu trvání stavby stanovenou na základě rozhodnutí stavebního úřadu; * Při podání daňového přiznání za zdaňovací období, které následuje po podání daňového přiznání za část zdaňovacího období, se při výpočtu ročního zrychleného odpisu použije shodný rozdíl mezi přiřazeným koeficientem zrychleného odpisování a počtem let, po které byl hmotný majetek již odpisován jako rozdíl, který byl použit při výpočtu ročního odpisu za část zdaňovacího období; * Za změnu technických parametrů pro účely stanovení technického zhodnocení se nepovažuje jen samostatná záměna použitého materiálu, a to i v případě výměny oken s dřevěným rámem za okna s rámem plastovým, pokud zůstanou zachovány původní rozměry oken a počet vrstev skel oken. Za technické zhodnocení se rovněž nepovažuje vybavení motorového vozidla zimními pneumatikami. 2. Položky odčitatelné od základu daně Co se týče položek odčitatelných od základu daně, rádi bychom zmínili zejména následující: * Při uplatnění daňové ztráty se k částem období, za která se podávají daňová přiznání (tj. nejsou zdaňovacími obdobími) při kalkulaci 5, resp. . 7 let, kdy je možno ztrátu uplatnit, nepřihlíží; * Daňovou ztrátu nelze uplatnit, došlo-li u poplatníka k podstatné změně ve složení osob, které se přímo účastní na kapitálu či kontrole (oblast zvláštních ustanovení pro vybírání daně z příjmů v rámci ZDP). Pokyn pro účely podstatné změny stanovuje obecně způsob stanovení limitu 80 % příjmů zaúčtovaných do výnosů podle účetních předpisů jako podíl tržeb za zboží a vlastní výkony zaúčtovaných do výnosů z činností, které byly vykonávány v rámci předmětu podnikání jak v roce uplatnění ztráty tak v roce vyměření ztráty a tržeb za zboží a vlastní výkony zaúčtované do výnosů z činností vykonávaných v rámci předmětu podnikání v roce uplatnění ztráty. * Pro stanovení podstatné změny pro účely uplatnění ztráty se podle pokynu za provozování stejné činnosti v obou porovnávaných obdobích považuje i případ, kdy v období, za které byla daňová ztráta vyměřena, došlo pouze k vynakládání výdajů (nákladů) za účelem dosažení, zajištění a udržení příjmů a tyto příjmy byly vykázány až v období, za které má být daňová ztráta uplatněna. Daňovou ztrátu lze v tomto případě uplatnit i v situaci, kdy poplatník dosáhl v roce vyměření ztráty nevýznamných, ojedinělých příjmů mimo rámec předmětu podnikání; * V oblasti investičních pobídek se částka S2 pro účely kalkulace vzorce pro slevu na dani podle § 35b ZDP vypočte pouze při prvním uplatnění slevy a v dalších zdaňovacích obdobích se upravuje pouze o hodnoty jednotlivých meziročních indexů, a to i v případě změny sazby daně. V rámci tohoto článku jsme se pokusili nastínit nové skutečnosti, které přinesl pokyn D-300 s ohledem na výklad ZDP. Začlenili jsme do článku změny zejména oproti původnímu pokynu D-190, které považujeme za podstatné nebo zajímavé. Nicméně námi uváděné změny nejsou zdaleka vyčerpávající a také jsme byli nuceni některé skutečnosti s rozsáhlejšími souvislostmi pro lepší přehlednost zjednodušit. Proto doporučujeme pro praktickou aplikaci vždy vycházet přímo ze znění zákona podpořené výkladem pokynu D-300, eventuálně dalších souvisejících předpisů. Transparentnost trhu podle směrnice Mi FID Zvýšení ochrany investorů v Evropské unii z hlediska Směrnice o trzích finančních instrumentů Mike Jennings Bankovnictví, 23. února 2007 S cílem zajistit vyrovnané hrací pole zavádí Evropská komise prostřednictvím směrnice Mi FID standardizované jednotné požadavky na transparentnost, které musí být splněny veškerými obchodními systémy a všemi aktéry na trhu. V našem posledním článku o Směrnici o trzích finančních instrumentů (Mi FID) jsme se zabývali zvýšenými požadavky na transparentnost transakcí s cennými papíry. Zvýšení transparentnosti týkající se stanovení cen a obchodních informací je důležité pro snahu Evropské komise zajistit rovnocenné tržní podmínky po celé Evropské unii a pro dobré fungování trhů se cennými papíry. Transparentnost by měla skutečně vést k lepšímu propojení finančních trhů v Evropské unii. Požadavky na transparentnost uvedené ve směrnici Mi FID rovněž podporují soutěživost mezi aktéry na trhu a obchodními systémy (např. burzami) a rozšíří se i výběr výrobků, míst prodeje a cenových relací. Očekává se také, že investoři pocítí snížení obchodních nákladů, protože náklady na jednotlivé transakce poklesnou díky existenci soutěživosti mezi obchodními systémy a našimi systémy pro investory. Co znamená transparentnost? „Společnosti by neměly odhadovat náklady vynaložené na plnění požadavků, ale měly by připravit podklady pro možné výnosy, které by mohou být dosaženy v důsledku toho, že bude daná společnost na trhu s inovačními přístupy jako první.“ Související odkazy * Strategické a provozní dopady směrnice Mi FID * Týká se vás Mi FID? * Pravidla jednání ve vztahu k zákazníkům podle směrnice Mi FID * Organizační požadavky směrnice Mi FID Transparentnost se ve směrnici objevuje v několika podobách: ve vztahu k nakládání s daty se transparentnost týká podávání informací klientům o transakcích jejich jménem, vedení záznamů o obchodech a objednávkách; komunikace o cenových podmínkách před uzavřením obchodu, a podávání informací o obchodech příslušným úřadům a zajištění transparentnosti cen po uzavření obchodu. Transparentnost je možné obecně shrnout jako umožnění investorům a účastníkům trhu dozvědět se, za jaké ceny mohou nakupovat a prodávat akcie (tzv. . předobchodní transparentnost) a za jaké ceny byly podíly nakoupeny či prodány (tzv. . poobchodní transparentnost). U velkých obchodů s akciemi obchodovanými na burze existuje výjimka u objednávek převyšujících určité stanovené limity nemusí být informace o předobchodní ceně zveřejněna a u poobchodní transparentnosti mohou společnosti sdělení informací týkajících se velké obchodní transakce pozdržet. Důvodem tohoto opatření je zajistit, aby pravidla pro transparentnost nebránila realizaci velkých obchodních transakcí, kterým by požadavky na transparentnost mohly u klientů způsobit potíže. Zde je nezbytné poznamenat, že předobchodní a poobchodní transparentnost se týká pouze akcií, které mohou být obchodovány na regulovaném trhu. Na dluhopisy, které jsou v České republice důležitým obchodním aktivem, se nevztahuje, ačkoli směrnice umožňuje, aby byly dluhopisy do požadavků na transparentnost zahrnuty později. Požadavky na transparentnost se uplatňují nezávisle na tom, zda se dané obchodované akcie obchodují na regulovaném trhu, v multilaterální obchodní funkci, prostřednictvím systematického internalizátora či mimo tyto obchodní systémy. Z tohoto důvodu je důležité si uvědomit charakter dané akcie, nikoli jenom způsob, jak je obchodována, ačkoli v České republice existuje velké množství mimoburozovních obchodních transakcí. Podívejme se nyní na každou problematiku zvlášť a podrobněji. Hlášení obchodů Hlášení obchodů se od investičních společností vyžaduje proto, aby se zajistilo, že příslušný orgán může řádně vykonávat svou kontrolní činnost. Požadavky na hlášení obchodů jsou uvedeny v jednotlivých článcích o směrnici Mi FID. Burzy se budou muset postarat o odhad dopadu směrnice Mi FID na svůj provoz. Konkrétní dopady závisí do velké míry na obchodní platformě, kterou burza využívá. u automatických systémů (order-driven) bude muset burza zveřejnit v knize objednávek pět nejlepších nákupů a prodejů; u systému řízeného kvótami (quota-driven) bude muset každý registrovaný účastník trhu zveřejňovat své ceny a průběžně je aktualizovat. Jedním z klíčových požadavků poobchodní transparentnosti je, aby byly informace týkající se obchodní transakce zveřejňovány co nejdříve po realizaci obchodu, nejpozději do tří minut, a to bez ohledu na užitý obchodní systém. Systematičtí internalizátoři U systematických internalizátorů (tj. investičních společností, které vyřizují objednávky klientů na jejich vlastní účet na organizované a systematické bázi) existují na transparentnost dost přísné požadavky. Každý příslušný orgán musí vést seznam všech systematických internalizátorů působících na jeho trhu. Systematičtí internalizátoři musí zveřejňovat kvóty akcií pouze v případě, že: a) jsou považovány za systematické internalizátory b) dané akcie jsou likvidní c) na danou transakci se nevztahují výjimky pro velké obchody. Definice termínu likvidní se týká všech akcií, jejichž objem volně obchodovaný na trhu činí více než 500 milionů EUR, jejichž denní obrat překračuje 2 miliony EUR a/nebo průměrný denní počet transakcí převyšuje 500. Systematičtí internalizátoři mohou zveřejňovat podrobnosti o svých transakcích, dokud toto zveřejňování zajišťuje, že jsou na trhu volně k dispozici. Systematičtí internalizátoři jsou však oprávněni poskytovat informace týkající se obchodu příslušnému orgánu bez toho, aby veřejně odhalili svou totožnost. Pokud toto činí, musí předkládat čtvrtletní finanční údaje o obchodovaném objemu. Mimoburzovní transakce OTC jsou specifickým způsobem vyčleněny ze sdělování na trhu. Spolupráce příslušných orgánů Investiční společnosti musí sdělovat podrobnosti o svých transakcích pouze místnímu kontrolnímu úřadu. Nemají vykazovací povinnost vůči řadě kontrolních orgánů nebo burz v Evropské unii. Odpovědnost za výměnu informací s ostatními regulačními či kontrolními úřady v ostatních členských státech EU nese příslušný domácí orgán na trhu, popř. domácí kontrolní orgán. Ustanovení směrnice Mi FID definuje typy informací, které je nutné sdělit příslušnému domácímu orgánu. Od investiční společnosti by se nemělo vyžadovat, aby poskytovala informace jakémukoli jinému orgánu či kontrolní instituci v jiné zemi Evropské unie, které by byly nad rámec tohoto požadavku. Informace poskytnuté domácímu regulačnímu úřadu či orgánu by měly být postačující i pro ostatní státní regulační úřady v EU. Nejen, že mají tyto otázky týkající se transparentnosti zřejmě opravdu povahu záležitostí vztahujících se k dodržování zákonných předpisů a pravidel, neboť investiční společnosti musí splňovat daná opatření průběžně, ale rovněž společnostem poskytují možnost navrhnout náklady transakce a cenové strategie pro jednotlivé trhy s cílem zvýšit růst provozních výnosů. Společnosti by tedy neměly odhadovat náklady vynaložené na plnění požadavků, ale měly by připravit podklady pro možné výnosy, které by mohou být dosaženy v důsledku toho, že bude daná společnost na trhu s inovačními přístupy jako první. Prostředí pro zdravý život ODS, 30.03.2006 strom Vývoj kvality životního prostředí lze rozdělit na dvě velmi odlišná období. Do roku 1999 výrazně klesalo znečištění životního prostředí. Na tom mají nepopiratelnou zásluhu první pravicové vlády, které do ochrany životního prostředí investovaly značné finanční prostředky. Kolem roku 2000 se tento pozitivní trend obrací. Pokles znečištění prostředí je výrazně pomalejší, stagnuje nebo dokonce dochází k jeho růstu. Výsledkem je stále vysoká úroveň znečištění, která je ve většině ukazatelů vyšší než průměr EU nebo průmyslových zemí světa. V některých z nich jsme na tom téměř nejhůře mezi zeměmi OECD, například v energetické náročnosti energetiky či v emisích skleníkových plynů. Špatné vysvědčení vládě ČSSD vystavila zpráva OECD o české environmentální politice z podzimu 2005. Ve srovnání s obdobím před rokem 1998 socialistické vlády celkově zřetelně polevily v úsilí o zlepšení kvality prostředí, ve kterém žijeme. Především je alarmující, že za socialistických vlád drasticky poklesly soukromé i veřejné výdaje na ochranu životního prostředí z 2,5 % HDP v roce 1997 na 0,7 % v roce 2002. Současná vláda produkuje hory legislativy nadměrně zatěžující občany, obce a zejména podnikatele, ale skutečného zlepšení nedosahuje. Kvalita ovzduší se téměř nezlepšuje, infrastruktura pro odpady a čištění vod se buduje pomalu a česká krajina je často zbytečně poškozována. Patnáct tezí pro lepší životní prostředí: 1. Výrazně snížit nejškodlivější typ znečištění ovzduší z malých topenišť a z dopravy 2. Urychlit a zlevnit výstavbu čistíren odpadních vod pro malá a střední sídla 3. Zjednodušit pravidla pro nakládání s odpady, která musí být přehledná a racionální 4. Zajistit, aby ekologická opatření prováděná podnikateli nebyla překážkou jejich konkurenceschopnosti 5. Všemožně podporovat zavádění nových environmentálně příznivých technologií 6. Výrazně snížit energetickou náročnost ekonomiky (účinnější technologie) 7. Energicky řešit prioritní problém rostoucí zátěže prostředí způsobené dopravou 8. Chránit přírodu pro člověka pro současné a příští generace (nové zákony o územním plánování a o půdě) 9. Postupně sanovat staré ekologické zátěže s ohledem na jejich skutečnou nebezpečnost 10. Provést audit veřejné správy, která musí fungovat podstatně efektivněji než dosud (vyjasnit vztahy mezi centrálními orgány a kraji) 11. Účast veřejnosti na rozhodování musí být efektivní, má však probíhat podle jasných pravidel 12. Položit hlavní důraz na efektivitu využití finančních zdrojů - hodnocení investic z hlediska dosaženého zlepšení parametrů životního prostředí 13. Aktivně se zapojit do přípravy legislativy v rámci EU, mít při tom na mysli naše národní zájmy 14. Zjednodušit a zpřehlednit environmentální legislativu jako celek 15. Připravit Kodex práva životního prostředí Předmluva ke knize Ukazatelé změn biodiverzity, editor: David Vačkář Praha 2005 (v tisku), 29.04.2005 Málokdo pochybuje o tom, že jedním z důsledků lidské dominance nad planetou Zemí je redukce biologické rozmanitosti. Mizí druhy, ztenčuje se genetický fond v rámci populací a druhů, snižuje se bohatství ekosystémů. Mnozí hovoří o globálním vymírání rozsahu křídové či dokonce permské extinkce a o bezprecedentní rychlosti tohoto procesu. Známy jsou i základní příčiny: změna zemského krytu, fragmentace ekosystémů, invazivní druhy, chemizace, nadměrný lov, přívaly turistů do nejcitlivějších míst, a v poslední době stále rostoucí obavy z důsledků globální změny klimatu. Úbytek biodiverzity je obecně považován za jeden z nejvážnějších projevů současných environmentálních problémů globálního rozsahu. Proto nepřekvapuje, že vrcholné světové instituce vyhlašují rozsáhlé a ambiciózní programy na záchranu bohatství biologické rozmanitosti. Z nedávných aktivit připomeňme Světový summit o udržitelném rozvoji, aktivity OSN v rámci Úmluvy o biodiverzitě a UNEP a řadu programů Evropské unie. Cíle těchto úsilí jsou ambiciózní, ale cesty k jejich dosažení mají stále většinou jen málo konkrétní podobu. K jejich plné účinnosti dosud převážně chybí silná politická vůle podložená solidními ekonomickými argumenty (nikdo nedovede dostatečně věrohodně vyčíslit peněžní hodnotu biodiverzity). Můžeme však doufat, že se politikové dříve či později budou řídit přáním občanů, kteří stav životního prostředí biodiverzita zde hraje klíčovou roli považují za stejně důležitou součást kvality jejich života jako faktory sociální (cituji výsledky posledního průzkumu "Eurobarometer" v 25 zemích EU z prosince 2004). Nemáme ovšem iluzi, že záchrana biodiverzity je věcí snadnou. Naopak, jde zřejmě o jednu z nejobtížněji, ne-li vůbec nejobtížněji řešitelný environmentální problém v globálním i regionálním měřítku. Přitom přes všechno úsilí stále není beze zbytku splněn jeden ze zcela základních předpokladů celkové úspěšnosti aktivit na tomto poli: chybí plně relevantní, věrohodné a uznávané indikátory biodiverzity. Trochu zjednodušeně řečeno: stále nevíme úplně přesně, co vlastně máme zachraňovat. Jsem přesvědčen, že bez spolehlivých indikátorů je cesta vpřed velmi obtížná nebo spíše úplně nemožná. Proto je předkládaná publikace, která se na tyto otázky snaží odpovědět, mimořádně důležitým příspěvkem k širokému úsilí o ochranu biologické rozmanitosti. Je napsána s hlubokou znalostí věci, zabírá široké spektrum problémů a pro porozumění složité problematice biodiverzity přináší dobře vybrané informace a analýzy. Rád bych této pěkné knížce popřál úspěch u čtenářů. Zpráva o významném úkolu památkové péče 21. století o obnově identifikace kulturních památek České republiky V září roku 2000 po schválení metodiky a komentářů k ní vydaných bylo zahájeno plnění náročného úkolu, který je pro veřejnost možná trochu špatně pochopitelný. Protože informace o tomto úkolu nemůže být čtenářským požitkem, dlouho jsem váhala, zda článkem o něm vůbec spotřebovávat stránky časopisu, který má přinášet zajímavé a poutavé zprávy z oboru památkové péče. Kvůli dosavadnímu mlčení se však začaly i v široké veřejnosti šířit různé nezasvěcené výklady a dohady, a to zejména v poslední době v intenzivně používaných diskusních fórech na různých webových stránkách. V důsledku toho se objevují i povrchní hodnocení, zneužitelná k neuváženým rozhodnutím. Kdo tedy chceš porozumět, čti. Předmětem památkové ochrany je kulturní dědictví, obsažené ve hmotné podstatě věcí, které pokládáme za památky. Od počátku vzniku oboru (v našich zemích hluboko v 19. století) bylo jasné, že chci-li něco chránit, musím vědět, co to je, musím to nějakým způsobem evidovat. Soupisy jsou proto od základů památkové péče její podstatnou součástí. Nechci zde věnovat čas historii soupisů, jejich kvalitě a struktuře, zaměřím se jen na evidenci památek podle zatím dvou v našich zemích platných zákonů, protože ta je pro právní důsledky rozhodující. Otevírám tedy pro čtenáře nezáživné téma evidence památkového fondu, které však přes svou zdánlivou suchopárnost je jedním z pilířů památkové péče. Pilířem pohříchu nepevným. Protože z této nepevnosti vznikají mnohdy problémy pro všechny strany v procesu péče o kulturní dědictví, je možná potřebné shrnout její základní příčiny a přiblížit přijaté dlouhodobé řešení. Jedním z významných podkladů pro evidenci památek z titulu zákona č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách, byly historické soupisy, vznikající od poloviny 19. století v gesci Centrální komise pro soupis památek, potom soupisy zaměřené druhově, lokálně, slohově a další odborné práce vytvářené na našem území. Nosnou však byla soupisová práce odborníků, kteří vyhledávali památky v terénu. Zákon o kulturních památkách stanovil ve svém § 2 obecnou definici kulturní památky kulturního statku. Uvedené vlastnosti tak definovaly památku,(pozn. 1) která byla tímto zákonem chráněna, byla tedy památkou přímo ze zákona. Pouze v případě pochybností měl o tom, zda věc je památkou ve smyslu tohoto zákona, rozhodnout krajský národní výbor. Vláda pak rozhodovala o tom, které nejvýznamnější památky se stanou národními kulturními památkami a také vyhlašovala památkové rezervace. Výnos o památkové rezervaci obsahoval v přílohách výčet významných nemovitých památek (příloha A) a výčet nemovitých památek ostatních (příloha B). Památky byly podle příloh výnosu zapisovány do státních seznamů, a to buď každá památka jednotlivě, nebo pod jedním rejstříkovým číslem jako památková rezervace, s podrobným výčtem ve sbírce příloh. Zákon o kulturních památkách stanovil, že památky budou evidovány ve státních seznamech, odděleně nemovité památky a movité památky, seznamy budou vedeny pro jednotlivé kraje příslušnými krajskými národními výbory (zejména proto, že v roce 1958 ještě okresní národní výbory neměly potřebné kompetence), resp. ektive odbornými organizacemi, které si kraje pro své úkoly v oblasti památkové péče zřídí. Krajské národní výbory skutečně zřídily odborné organizace, a to společné pro památkovou péči a pro ochranu přírody, a pověřily je kromě jiného vedením státních seznamů pro příslušná území. Ve zřizovacích listinách těchto krajských středisek státní památkové péče a ochrany přírody (dále jen KSSPPOP), které vycházely ze vzorové zřizovací listiny dané tehdejším ministerstvem školství a kultury, bylo většinou stanoveno, že zápisy do státních seznamů, které střediska provedou, budou schvalovat vzhledem k územní příslušnosti prvoinstančního orgánu okresní národní výbory přesněji jejich orgán pro památkovou péči, kterým byla ve většině případů školská a kulturní komise. Odbory kultury byly zřizovány jen výjimečně. V aktu schválení však nešlo o rozhodnutí o tom, co je kulturní památkou, ale pouze o schválení zápisu, který byl evidenčním aktem, nikoliv institucionalizací památky. Do státních seznamů nemovitých památek se zapisovaly kulturní statky, nikoliv tedy pouze "věci" ve smyslu Občanského zákoníku, ale celky, které měly historickou, významovou a estetickou souvislost a podílely se na souhrnné památkové hodnotě tohoto souboru. Mohly se zapisovat i památky tvořené jen částí věci, pokud byla památková hodnota soustředěna jen na ni (vrata, vjezdové brány, portály a podobně). Obdobně se podle zákona mohlo zapsat i urbanistické prostředí s památkovou hodnotou, která nemusela být určena výčtem konkrétních věcí. Zatímco se měly zaevidovat všechny nemovité památky v kraji, ve státních seznamech movitých památek se evidovaly pouze památky ve vlastnictví státu, církví a organizací, soukromý majetek se neevidoval. Evidovány nebyly také movité památky, které ze sbírek muzeí a galerií, ty spadaly pod působnost jiného zákona. Soubory movitých památek na státních hradech, zámcích a v klášterech se evidovaly jedním rejstříkovým číslem jako tzv. . mobiliární fond. Jednotlivé součásti těchto rozsáhlých souborů pak měly zvláštní soupis, tzv. . základní evidenci mobiliárních fondů, a to nejen pro každý objekt samostatně, ale obvykle byl odlišen kmenový fond a tzv. . svozové fondy. Podobně se historické knihovní fondy uložené v těchto objektech evidovaly pouze pod jedním rejstříkovým číslem. Zákon č. 22/1958 Sb. byl z dnešního pohledu pro ochranu památkového fondu velmi příznivý. Tím, že památky byly definovány přímo zákonem a zákon výslovně chránil i věci neevidované,(pozn. 2) bylo možné skutečně chránit vše, co odpovídalo definici v § 2, a to až do případně vznesených pochybností. Je to překvapivé, když víme, že skutečná politická vůle k ochraně památek byla stejně nízká jako dnes, navíc ještě ideologicky negativně zaměřená proti některým druhům památek. Ze studia starších spisů však vyplývá, že tehdejší politická moc považovala počet památek za konečný; prostě se vše, co odpovídá zákonu, zapíše a bude pokoj. O prohlubování poznání a nabývání památkové hodnoty v čase se zřejmě neuvažovalo. Proto se v hlavních úkolech stanovovaných krajskými zřizovateli odborným organizacím objevují pokyny "dokončit" seznamy památek k určitému datu. Praxe zapisování do státních seznamů byla taková, že se po prvním největším výčtu, shromážděném zhruba v letech 1962 1964, cyklicky předkládaly okresním národním výborům (jejich školským a kulturním komisím nebo odborům kultury) seznamy kulturních památek připravených k zápisu do státního seznamu, tyto orgány zápis projednaly a usnesením, rozhodnutím nebo i jen vzetím na vědomí zápis schválily. Na tyto úkony jsou v rejstřících státních seznamů datované odkazy. Protože toto schválení zápisu bylo pro pověřená KSSPPOP povinné, je odkaz na něj nezbytnou podmínkou pro převzetí kulturních památek zapsaných ve státních seznamech do Ústředního seznamu kulturních památek České republiky (dále jen Ústřední seznam) podle § 42, zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, v platném znění. Při tom je potřeba vědět, že státní seznam tvořily kartotéka, sbírka příloh a rejstřík, tedy ne jedna z těchto věcí, ale všechny v souhrnu. Do rejstříku se památka zapisovala stručnou věcnou identifikací uvedením jednoho čísla popisného, hlavní budovy, názvem, a to i když se jednalo o soubor nebo areál. Kartotéka se skládala z evidenčních karet a doplňkových listů, na základní kartě byly vedle identifikační fotografie rubriky pro základní identifikaci včetně rejstříkového čísla, popis a hodnocení, odkazy na literaturu a dokumentaci, datace a autorizace zpracování karty. Doplňkové listy pak sloužily pro rozšíření zejména popisu, případně další orientační fotodokumentace. Další složkou kartotéky byl zákres do kopie snímku pozemkové mapy, případně výpis z evidence nemovitostí. Ve sbírce příloh pak byly další písemné, mapové a obrazové dokumenty vztahující se k památce. Problémem tohoto vstřícného zákona zejména pro dnešní praxi bylo jeho ustanovení, ve své době velmi pozitivní, že zákon chránil i věci neevidované. Přesnost, úplnost a vůbec existence evidence tedy nebyla zdánlivě pro ochranu nezbytná. I v tehdejší praxi se brzy ukázalo, že vstřícnost zákona vůči ochraně přesahuje očekávání. Na základě stížností politických orgánů proběhla kontrola výkonu památkové péče prováděná Výborem lidové kontroly a důsledkem její zprávy (pozn. 3) bylo kromě jiného vyhlášení tzv. . generální aktualizace státních seznamů nemovitých kulturních památek. Požadavky, které byly tehdy vzneseny, překvapivě připomínají to, co jsme nedávno slyšeli a četli v Koncepci státní památkové péče pro 21. století zpracované Českou komorou architektů. Žádalo se dokončení kategorizace památek, diferenciace památkové ochrany a snížení počtu památek (pro "velkou památkovost na hektar"). Pro schválení výsledků generální aktualizace a jejich zavedení do státních seznamů byl stanoven postup třístupňové kontroly na úrovni okresů, krajů a MK ČSR. Vyhlášeným cílem generální aktualizace byla zpřesněná evidence nemovitých kulturních památek, odraz památkové ochrany v katastru nemovitostí a aktualizace údajů o stavu památkového fondu. Nepropagovaným, ale prosazovaným cílem bylo snížení počtu památek. Generální aktualizace byla zahájena v roce 1984. Dokončena byla v závěru roku 1987, před působností nového zákona, který byl během tohoto roku přijat, s účinností od 1. 1. 1988. I když pro provádění byly stanoveny metodické pokyny, realizace v praxi a konečné výstupy se v jednotlivých krajích lišily (obdobně se, i když také po vydaných metodických pokynech, lišily i státní seznamy již od počátku). Odlišnosti byly jak ve formálním zpracování, tak v kvalitě obsahu a dotažení výstupů. Například mnoho nedostatků dnes vyčítaných evidenci památek vzniklo tím, že zjištěné ztráty památkového fondu (zaniklé nebo zničené památky, které ztratily památkovou hodnotu z jakýchkoli důvodů) neprošly řízením k upuštění od památkové ochrany podle § 13, zákona o kulturních památkách. Jejich seznamy s odůvodněním byly sice tehdejším okresním národním výborů předány, ale ty už si do konce roku nestihly vyžádat souhlas ministerstva školství a kultury. Nicméně výsledky, které prošly schválením okresních, krajských, a ústřední komise jsou součástí státních seznamů, vedených do konce roku 1987 podle zákona č. 22/1958 Sb. Procesní změny, které vyžadoval nový zákon z roku 1987, pronikaly do praxe z dnešního pohledu neuvěřitelně dlouho. Proškolení orgánů památkové péče zřejmě nebylo dostatečně zajištěno a i když od roku 1990 nastal obrovský nárůst v prohlašování kulturních památek, teprve kolem roku 1995 dostala řízení vedená ministerstvem kultury, která sice nepodléhala správnímu řádu, nicméně byla správním řízením, potřebnou formální úroveň. Ústřední seznam, i když jeho zavedení bylo připravováno od počátku 80. let přípravou heslářů, formalizací evidenčních karet a dalšími metodickými materiály včetně přípravy počítačového zpracování (na úrovni tehdejších možností) vznikal s velkými potížemi. Nejprve byl veden jako "součet státních seznamů" (jednotlivým krajským rejstříkovým řadám bylo předřazeno před pomlčkou číslo kraje) a nově prohlášené kulturní památky se zapisovaly do "pokračování" regionálních řad (rejstříky byly z jednotlivých KSSPPOP předány tehdejšímu Státnímu ústavu památkové péče a ochrany přírody) pouze písemnou formou. Počítačové zpracovávání dat evidence památkového fondu se připravovalo dlouhou dobu; program, který vznikl, měl obsáhnout celou šíři problematiky evidence včetně vazeb na celostátní informační systém a na informace z katastru nemovitostí. Počítačový rejstřík Ústředního seznamu byl založen a začal být naplňován od ledna roku 1995. Byly do něho postupně zapisovány prohlašované kulturní památky a památky zapsané ve státních seznamech nemovitých i movitých, a to v nové číselné řadě, počínající číslem 10001. O zápisu kulturní památky do Ústředního seznamu byly vyrozumívány vedle vlastníků také prvoinstanční orgány a KSSPPOP. Hned po prvním vyrozumění se zvedla vlna odporu, zejména z KSSPPOP, protože nové číslování způsobilo diskontinuitu mezi státními a Ústředním seznamem - evidenční karty, dokumentace, spisy a přílohy, které zůstávaly nadále dokladem o zápisu památky ve státním seznamu, byly většinou evidovány a uspořádány podle rejstříkových čísel státních seznamů. Po delších diskusích vydalo nakonec MK ČR Pokyn k vedení Ústředního seznamu, v němž se ustálila podoba rejstříkového čísla složená z pětimístného (počítačového) čísla lomeného číslem kraje a za pomlčkou pořadovým číslem státního, resp. ektive regionálního seznamu. Tato podoba rejstříkového čísla je přidělována památkám, institucionalizovaným do konce roku 2002. Od 1. ledna 2003, kdy vstoupila v platnost reforma veřejné správy, kterou vznikly znovu kraje, ale v jiném počtu, by musela některá pracoviště vést i tři regionální řady. Proto bylo přistoupeno ke změně tvaru rejstříkového čísla nově prohlašovaných kulturních památek, které nadále je pouze jednoduché, šestimístné, počínaje číslem 100001. Tyto formální otázky však nejsou největším problémem evidence kulturních památek. Nejsložitější je určení skutečného rozsahu památkové ochrany u dříve zapsaných nebo i v počátku 90. let prohlášených kulturních památek. V dnešní době je nezbytné jednoznačné vymezení povinností ke každé věci, aby nakládání s ní odpovídalo platným právním předpisům a nikdo nebyl omezen ve svých právech nad rámec daný zákony této země. To se během 90. let ukázalo jako narůstající problém v oboru památkové péče. Velký pohyb ve vlastnických vztazích znamenal v mnoha případech nepřenesení informace o tom, že se jedná o kulturní památku, na internetu je Ústřední seznam přístupný teprve od roku 2003. Noví vlastníci mnohdy v dobré víře nabyli objekty "na dobré adrese" nebo naopak chátrající, se záměrem demolice nebo radikální přestavby a teprve dodatečně zjistili, že se jedná o kulturní památku. Údaje o tom, že nemovitost je památkově chráněna, často nebyla (a není) v katastru nemovitostí správně či vůbec vyznačena. Na dotaz o rozsahu památkové ochrany dostávali vlastníci rozdílné odpovědi podle toho, jak se v evidenci orientoval pracovník výkonného orgánu státní správy nebo odborné organizace, ani z pracoviště Ústředního seznamu nebyly informace dostatečně přesné. Neúnosnost takové situace vedla k rozhodnutí provést obnovu identifikace nemovitých kulturních památek v České republice. Projekt tohoto úkolu byl připravován zhruba rok, finanční prostředky na něj byly zajištěny odborem památkové péče ministerstva kultury jednak z programové podpory výzkumu a vývoje MK ČR, jednak přímo ze státního rozpočtu. Plnění úkolu bylo zahájeno na podzim roku 2000. Termín dokončení je v programové podpoře MK ČR smluvně stanoven na konec roku 2007. Od roku 2000 poskytuje informace o rozsahu památkové ochrany výhradně pracoviště Ústředního seznamu, vždy po provedení obnovy identifikace konkrétní památky. Všechna pracoviště na projektu obnovy identifikace spolupracují, po počátečních obtížích se postupně vytvořily týmy (nepočetné, ale zaujaté pro dobrý výsledek), které se tuto obtížnou práci naučily, odvádějí ji v potřebné kvalitě a v posledních dvou letech i v množství, které dává naději, že úkol bude v termínu splněn. Pokud ovšem podmínky, které se podařilo s mnoha obtížemi vytvořit, zůstanou zachovány i pod novými vedeními jednotlivých pracovišť. Úkol je totiž velmi náročný na pochopení základního problému, který je dán odlišností přístupu obou zákonů, ze kterých evidence vznikala. Vyžaduje od zpracovatele velkou míru odpovědnosti a kázně, aby bylo správně určeno, jaký kulturní statek byl zapsán do státního seznamu, aby se nevydávalo za památku i to, co bychom za ni dnes rádi pokládali, ale v době zápisu to nevzbudilo zájem a pozornost nebo to prostě uniklo pozornosti a pro památkovou ochranu nelze podklady ve státním seznamu nalézt. V posledním roce byly do úkolu zapojeny i externí síly, především však na zpracovávání čistopisů evidenčních karet, předávaných postupně do pracoviště Ústředního seznamu, kam jsou přesné údaje včetně rozsahu památkové ochrany postupně přenášeny. Po porovnání všech podkladů je nutné ověřit všechny památky v terénu, aby nadále nezůstávaly v Ústředním seznamu věci, které ztratily památkovou hodnotu, případně úplně zanikly, aby se mnohdy vyjasnilo umístění drobných objektů, z nichž mnohé byly přemístěny bez vědomí pracovníků památkové péče. Na základě ověření v terénu jsou průběžně podávány ministerstvu kultury podněty pro zahájení řízení ke zrušení prohlášení za kulturní památku, případně návrhy na prohlášení věcí, které ke kulturní památce významově patří, ale jejich ochranu nelze opřít o žádný platný podklad. Rozlehlé areály, které nejsou vyznačeny v katastru nemovitostí vlastní parcelou zříceniny hradů, archeologické památky, soubory drobných staveb jako křížové cesty a podobně jsou zaměřovány pomocí GPS a jejich vymezení je zanášeno do mapových podkladů v oborovém geografickém informačním systému (dále jen GIS), který se v NPÚ postupně buduje. V něm se také postupně objevují výsledky obnovy identifikace, jak nám kapacita zpracovávání vlastními silami dovolí. V této oblasti se podařilo navázat spolupráci se specializovanými pracovišti většiny krajů. V projektu obnovy identifikace nemovitých kulturních památek se využívá také výsledků (mnohdy jsou zpracovatelé titíž) dalších úkolů, jako je prostorová identifikace památkově chráněných území, tedy památkových rezervací a zón, městských i vesnických, nebo plány zásad ochrany památkových hodnot území, které se pro památkové rezervace a zóny zpracovávají od roku 1995. V současné době, resp. ektive k 31. 12. 2005 bylo provedeno narovnání údajů u více než 24 000 nemovitých kulturních památek (24 343) ze zhruba 40 000 (40 087 ke dni 3. 3. 2006). Strmý nárůst zpracovaných položek teprve v posledních třech letech ukazuje složitost úkolu a dlouhou dobu potřebnou na zapracování se do problematiky. Nová evidenční karta tak obsahuje i jednoznačné vymezení předmětu památkové ochrany. Výsledky obnovy identifikace jsou postupně sdělovány katastrálním úřadům pro jednotlivé kraje, opravou údajů získává veřejnost jistotu o správném stupni památkové ochrany. Obnovená evidence nemovitých kulturních památek je spolehlivým podkladem, který se musí stát základem jak pro odborná vyjádření, tak pro rozhodování orgánů památkové péče, její výsledky proto musí být těmto pracovníkům k dispozici. Je proto velmi důležité vytvářet podmínky pro vybudování integrovaného informačního systému památkové péče, jak se o to Národní památkový ústav v posledních letech snaží. Všechny úkoly mají i svou ekonomickou stránku. Obnova identifikace je financována částečně z účelově podporovaného programového výzkumu ministerstva kultury, převážně však přímo z příspěvku státního rozpočtu, do roku 2005 účelově vázanou částkou. V rámci tohoto úkolu bylo nutné předtím nedostatečně vybavená pracoviště zajistit počítačovou technikou, potřebným hardwarem i softwarem, fotografickou technikou vhodnou pro operativní terénní dokumentaci a referentskými vozy, aby bylo možné bez omezování ostatní agendy provádět terénní průzkumy. Pro celý NPÚ byla pořízena jedna kvalitní stanice GPS, se kterou se provádí zaměřování pro všechna regionální pracoviště. Vzhledem k tomu, že počátky úkolu vyžadovaly výše uvedené investice, bylo ke konci roku 2005 již vynaloženo 77 % z celkově plánovaných nákladů. Díky koordinaci s ostatními příbuznými úkoly se možné náklady na vybavení, zejména softwarem pro GIS, snížily. Z rozpočtu úkolu nejsou přímo poskytovány mzdové prostředky na platy pracovníků, kteří často zastávají ještě další agendu, pouze tzv. . ostatní osobní náklady pro externí spolupracovníky. I tak však průměrné náklady na jednu kulturní památku budou činit 1357,- Kč. Připočteme-li ještě náklady Národního památkového ústavu na platy pracovníků, kteří obnovu identifikace provádějí, vycházejí náklady na obnovu identifikace jedné kulturní památky někde mezi dvěma a třemi tisíci Kč. Víme-li, že průměrná spotřeba pracovního času včetně zpracování čistopisu a zavedení do počítačové evidence je na jednu kulturní památku zhruba sedm hodin, nejsou komplexní náklady na jednu pracovní hodinu NPÚ nepřiměřené. V roce 2005 byla v rámci výzkumných záměrů NPÚ zahájena obnova identifikace movitých kulturních památek, jejíž problematika má shodný cíl, ale úskalí jsou poněkud jiná. Zde jde především o zjištění, zda se evidované a skutečné umístění shoduje, jde o revizi odborných a technických popisů a samozřejmě také o zjištění, zda věc dosud má památkovou hodnotu, a aktualizaci dalších údajů. To už je ale nová kapitola, která se teprve začíná psát. Dagmar SEDLÁKOVÁ, Praha, 2006 Poznámky 1. Zákon č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách, § 2: "(1) Památkou je kulturní statek, který je dokladem historického vývoje společnosti, jejího umění, techniky, vědy a jiných oborů lidské práce a života, nebo jest jí dochované historické prostředí sídlištních celků a architektonických souborů, anebo věc, která má vztah k význačným osobám a událostem z dějin a kultury. (2) Za památku se považuje také soubor kulturních statků a věcí, i když některé z nich nejsou památkami. (3) V pochybnostech se považuje věc za památku až do rozhodnutí výkonného orgánu krajského národního výboru, který si před rozhodnutím vyžádá posudek státního ústavu památkové péče a ochrany přírody." 2. Zákon č. 22/1958 Sb., § 7: "(1) Památky se zapisují z evidenčních důvodů do státních seznamů památek. Chráněny jsou i památky do těchto seznamů nezapsané." 3. Usnesení vlády ČSR č. 240/74 k Souboru opatření k odstranění nedostatků zjištěných prověrkou VLK. Poznámka: Tento příspěvek byl vytvořen pro časopis Zprávy památkové péče, kde bude vydán tiskem. 22-11. Integrace archeologických dat do jednotného datového skladu a jeho využití v procesu péče o archeologický fond Přehled konečných výstupů výzkumného úkolu Odpovědný řešitel: Ing. Petr Volfík Instituce: Národní památkový ústav ú.p. Celková doba plnění úkolu: 2002-2004 2 1. Stanovené cíle úkolu Cílem úkolu „Integrace archeologických dat do jednotného datového skladu a jeho využití v procesu péče o archeologický fond“, který byl definován v roce 2001, bylo za pomoci dostupných moderních informačních technologií vybudovat jednotný sklad všech archeologických dat získávaných v procesu péče o archeologický fond v ústředním pracovišti Národního památkového ústavu (původně ve Státním ústavu památkové péče), a to jako nezbytný předpoklad zajištění správy a aktualizace těchto dat a jejich efektivního využití jak přímo v NPÚ, tak i ostatními uživateli v oblasti památkové péče, státní a veřejné správy a v neposlední řadě i při prezentaci laické veřejnosti na Internetu. Zadání úkolu vycházelo ze stavu, kdy jsou různé archeologické databáze vytvářeny a spravovány v jednouživatelských „kancelářských“ relačních databázových systémech (Paradox, Access apod.), grafická GIS data v jednouživatelském a funkčně i objemově limitovaném programu PC Arc/Info, další obrazová a textová data pak jsou ukládána odděleně jako samostatné soubory na jednotlivých klientských počítačích či serverech, nebo jsou zatím ponechávána pouze na vytvořených papírových formulářích. Tento přístup je velmi levný a produktivní ve fázi sběru dat, pro jejich následné využívání a generování ucelených uživatelských výstupů se však stává při stále větším objemu dat velmi neefektivním a i správa takto odděleně shromažďovaných dat je velmi náročná jak na techniku, tak především na lidský potenciál. Návrh řešení předpokládal po nezbytné analýze všech datových zdrojů a toků uložení jednotlivých typů archeologických dat (databáze, grafická GIS data, obrazová data, texty apod.) do jednoho datového úložiště v prostředí SQL serveru (Oracle, MS SQL server apod.) a vytvoření aplikací typu klient-server nad těmito integrovanými daty pro správu a využití dat v definovaných uživatelských úrovních v prostředí Intranetu a Internetu. 2. Konečné výstupy úkolu Konečným výstupem úkolu je dle výše uvedeného záměru vybudovaný, zcela funkční a provozně zajištěný informační systém, s vytvořeným jednotným datovým úložištěm a aplikacemi pro komplexní práci s dostupnými daty v prostředí Internetu. Celý systém je zpřístupněn definované množině uživatelů, jeho veřejná část pak volně široké veřejnosti. Systém už i v dosavadním krátkém čase fungování vykázal značný stupeň využitelnosti, a to jak v rámci NPÚ, tak i pro externí uživatele. Výsledky výzkumného úkolu se tak dostávají velmi rychle do praxe, jedná se tedy o příklad tzv. . aplikovaného výzkumu. Do vybudovaného datového skladu byly uloženy následující dostupné datové zdroje: - data Státního archeologického seznamu České republiky (SAS ČR) - data projektu Obrazová dokumentace archeologických nalezišť (ODAN) - databáze Významné archeologické lokality - databáze Přehledy výzkumů - data Archeologické databáze Čech Ar Ú AV ČR v Praze - digitální polohopisná data: vektorová data DMÚ 25, vektorová data ČR 1:50 000 a 1:500 000, rastrová data ČR 1:50 000, 1:200 000 a 1:500 000, vektorový soubor správních hranic v měř. 1:10000, výškové body dle souřadnic bodového pole Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního - data projektu Program péče o životní prostředí 250/4/98 - památkově chráněná území - historické mapy II. vojenského mapování. 3 Technologické řešení vybudovaného systému je založeno na následujících principech: - celý systém je postaven na bázi webových technologií z důvodu zabezpečení jeho maximální využitelnosti a schopnosti prezentace všem typům uživatelů prostřednictvím intra/internetu - provoz serverové části systému je zajištěn na serveru s operačním systémem Linux - veškerá popisná data (databáze) jsou uložena centrálně v robustním víceuživatelském open source databázovém systému My SQL - pro zpřístupnění GIS dat je využito technologie tzv. . mapového serveru, založeného na využití volně šiřitelného SW Map Server, s aplikační nadstavbou T-Map Server (produkt firmy T-Mapy s.r.o.) - jednotlivé aplikace jsou napsány pomocí skriptovacího jazyka PHP, za pomoci technologie T-WIST vyvinuté firmou T-Mapy - na straně koncového uživatele není vyžadována žádná nadstandardní instalace, všechny funkce systému jsou přístupné v prostředí běžného www prohlížeče (Internet Explorer apod.) - uživatelé mají diferencovaný přístup k jednotlivým částem systému aplikacím a datům, na základě administrátorem definovaných přístupových práv - velký důraz je kladen na zabezpečení dat a provozu celého systému - server je umístěn v tzv. . demilitarizované zóně sítě NPÚ ú.p., která umožňuje bezpečný provoz webovských aplikací, a vlastní přístup k neveřejné části systému je zajištěn použitím šifrovaného přenosového protokolu https. Veřejná část systému Veřejná část systému je určena pro publikaci a prezentaci jednotlivých výstupů a datových zdrojů nejširší veřejnosti. Je volně dostupná bez jakéhokoli omezení na internetové adrese http://twist.up.npu.cz/. Aktuální podoba vstupního rozhraní této části je patrná z obr. 1. obr. 1 4 Na úvodní straně je k dispozici základní informace o celém informačním systému, a dále pak odkazy na jednotlivé zpřístupněné aplikace. U každé aplikace je pak možnost zobrazení stručného popisu obsahu a funkcí aplikace, a to otevřením okna pomocí ikonky s písmenem „i“ vlevo od názvu aplikace (obr. 2). V aktuální podobě jsou pro veřejný přístup vytvořeny dvě aplikace: - aplikace SAS ČR - veřejný přístup, umožňující vyhledávání a tisk základních údajů o území s archeologickými nálezy (UAN) shromažďovaných v informačním systému SAS ČR. Zpřístupněné údaje (obr. 3) jsou kompromisem mezi povinností informovat veřejnost o aktuálních výstupech z informačního systému SAS ČR, tj. vlastním výskytu území s archeologickými nálezy na daném území, a mezi žádoucí ochranou shromažďovaných podrobných odborných údajů a konkrétní lokalizace těchto území v mapě. obr. 2 5 obr. 3 - mapový projekt Památkový fond ČR, umožňující volný přístup k vybraným geografickým datům. Z odborných dat je to v první fázi především bodová vrstva památkově chráněných území (obr. 4). Zde je možné přímo z mapy identifikovat jednotlivé prvky, provádět vyhledávání podle zadaných kritérií, tisknout mapu apod. 6 obr. 4 Neveřejná část systému Tato část systému umožňuje přístup ke všem shromážděným datovým zdrojům v datovém skladu a funkcím systému na základě definovaných přístupových práv pro jednotlivé uživatele. Základní uživatelské rozhraní je k dispozici na internetové adrese https://twist.up.npu.cz/ (obr. 5). Pro přístup k této části je nutno zadat platné uživatelské jméno a heslo. 7 obr. 5 Podobně jako v neveřejné části je i zde základní informace o celém informačním systému a dále jsou zde přehledně uspořádány odkazy na všechny dosud vytvořené aplikace. Odkazy jsou v aktuální podobě rozděleny do čtyřech základních skupin: 1. Administrace systému V této skupině jsou odkazy na dvě základní aplikace určené pro administrátora systému Správa uživatelů a Správa skupin, které slouží k definování uživatelů systému a k přidělování přístupových práv k jednotlivým datovým zdrojům a aplikacím. Dále zde mají všichni uživatelé možnost změnit si vlastní přístupové heslo. 2. Aplikace Tato skupina obsahuje odkazy pro přístup k jednotlivým databázově orientovaným aplikacím, které byly vytvořeny nad jednotlivými datovými zdroji. U všech aplikací je uveden stručný popis datového obsahu a funkcí, který je dostupný kliknutím na ikonku s písmenem „i“ u příslušné aplikace. Data všech těchto aplikací byla převedena do jednoho databázového systému, ačkoli původně pocházejí z různých samostatných databází z různými formáty. Tam, kde to bylo možné, byly 8 jednotlivé datové zdroje navzájem provázány. Všechny aplikace mají jednotné uživatelské prostředí a ovládání, což značně usnadňuje práci z pohledu uživatelů. Aktuálně jsou zde dostupné následující aplikace: a) SAS ČR veřejný přístup - jde o totožnou aplikaci dostupnou i ve veřejné části systému. b) SAS ČR rozšířená verze Jde o základní aplikaci celého systému, umožňující komplexní práci s daty informačního systému Státní archeologický seznam České republiky. Ke každému záznamu o území s archeologickými nálezy je možno zobrazit a vytisknout veškeré dostupné informace, dále záznamy třídit a vyhledávat podle zvolených kritérií a identifikovat je v mapě sestavené dle dostupných referenčních podkladových map. Data SAS ČR jsou přímo provázána s daty aplikace ODAN (Obrazová dokumentace archeologických nalezišť), a s daty aplikace VAL (Významné archeologické lokality). Základní rozhraní aplikace s přehledem základních údajů k jednotlivým vybraným záznamům databáze SAS ČR je zobrazeno na obr. 6. obr. 6 9 Aplikace umožňuje velmi jednoduše a rychle získat komplexní informaci o dané archeologické lokalitě od veškerých popisných údajů z databáze SAS ČR, přes dostupnou obrazovou dokumentaci v databázi ODAN a případné rozšiřující informace v databázi VAL až po zobrazení konkrétní polohy v mapě (obr. 7). obr. 7 c) ODAN Obrazová dokumentace Aplikace ODAN umožňuje komplexní práci s obrazovými daty získanými v rámci řešení výzkumného úkolu "Obrazová dokumentace archeologických nalezišť" v letech 1999 - 2003. Data jsou dále aktualizována a doplňována tak, aby v budoucnu obsahovala veškerou obrazovou dokumentaci ke každému záznamu o území s archeologickými nálezy nacházejícím se v inf. systému SAS ČR. Základní uživatelské rozhraní aplikace ODAN je patrné z obr. 8. Uživatel má k dispozici stejné funkce jako u aplikace SAS ČR, tj. kromě zobrazení základního přehledu záznamů ve formě tabulky se zmenšeným náhledem obrazových dokumentů je možno použít funkce Výběr nebo Podrobný výběr, dále zobrazit provázané záznamy z databáze SAS ČR, zobrazit a vytisknout kompletní popisné informace ke každému záznamu a v samostatném okně též zobrazit připojený obrazový dokument v originální velikosti. 1 0 obr. 8 d) VAL Významné archeologické lokality Aplikace VAL poskytuje prostředí pro komplexní práci s údaji o významných archeologických lokalitách. Databáze těchto lokalit vznikla na základě požadavku pracovníků odboru péče o archeologický fond v rámci řešení institucionálního úkolu V+V „Implementace výsledků VÚ SAS do statutárních činností NPÚ“ pod vedením řešitelky Mgr. Aleny Knechtové, a to výběrem jednotlivých území s archeologickými nálezy evidovaných ve Státním archeologickém seznamu ČR, která patří mezi nejhodnotnější naleziště s vysokým stupněm dochování archeologických terénů a nemovitých i movitých archeologických nálezů v jejich původním kontextu. U každého záznamu je tak navíc oproti údajům v databázi SAS ČR uveden doplňující popis lokality a informace z monitoringu současného stavu, jakož i údaje o jejím stávajícím či potencionálním ohrožení. Databáze VAL není na rozdíl od všech ostatních datových zdrojů primárně zpracovávána samostatně v jiném lokálním databázovém prostředí. Je jako první navržena a vytvořena již od počátku přímo v nově budovaném datovém skladu. Kromě funkcí obsažených v ostatních aplikacích bylo tedy nutno vyřešit i funkce vkládání nových záznamů a aktualizaci stávajících záznamů, a pro případné další využití i export záznamů do standardního formátu CSV. Aplikace VAL tedy umožňuje přímou editaci záznamů v prostředí internetového prohlížeče, a to i paralelně současně více uživateli dle nastavených přístupových práv. U jednotlivých uživatelů je možno rozlišit přístup pouze pro čtení, nebo i pro zápis či mazání záznamů. Zcela tak odpadá potřeba jakýchkoli lokálních pomocných aplikací pro vkládání dat, jejich sehrávání do jednoho celku či import do datového skladu. Základní uživatelské rozhraní aplikace VAL je standardní jako u ostatních aplikací. Kromě zobrazení základního přehledu záznamů ve formě tabulky je opět možno použít funkce Výběr 1 1 nebo Podrobný výběr, dále zobrazit provázaný záznam z databáze SAS ČR, zobrazit a vytisknout kompletní popisné informace ke každému záznamu (obr. 9), vložit nový záznam či upravit nebo smazat stávající. obr. 9 V jednotlivých oknech aplikace VAL a v připravené tiskové sestavě jsou zobrazovány i některé základní údaje přebírané z databáze SAS, tyto údaje však není třeba v aplikaci VAL znovu zadávat, jsou automaticky generovány pro potřebu zobrazení či tisku. e) PV Přehledy výzkumů Aplikace poskytuje prostředí pro komplexní práci s údaji o jednotlivých archeologických akcích publikovaných v periodiku Přehled výzkumů, vydávaném od roku 1956 Archeologickým ústavem AV ČR v Brně. Náplní tohoto periodika je především evidence archeologických výzkumů a nálezů za příslušné období na území Moravy a Slezska. 1 2 Aplikace umožňuje zadávání a vyhledávání archeologických akcí podle názvu lokality, územní identifikace (katastr, admin. obec, okres, kraj), datování lokality, roku provedení akce a autora článku s odkazem na úplný bibliografický záznam v příslušné publikaci Přehledu výzkumů. Podobně jako u aplikace VAL byla i zde řešena otázka přímého vkládání nových záznamů a aktualizace či mazání stávajících záznamů, aplikace umožňuje též export záznamů do formátu CSV. Základní okno aplikace je zobrazeno na obr. 10. obr. 10 f) ADČ Archeologická databáze Čech Aplikace ADČ (obr. 11) poskytuje prostředí pro komplexní práci se základními údaji Archeologické databáze Čech, která je vytvářena a spravována Oddělením prostorové archeologie Archeologického ústavu AV ČR v Praze jako centrální evidence archeologických výzkumů a nálezů pro území Čech. Aplikace umožňuje zobrazit a vytisknout vybrané základní informace ke každému záznamu databáze, dále záznamy třídit a vyhledávat podle zvolených kritérií a identifikovat je ve formě bodové vrstvy v mapě spolu s ostatními 1 3 datovými zdroji dostupnými v mapovém projektu SAS ČR. Uživatelé tak získávají jedinečnou možnost pracovat v jednom prostředí s oběma základními archeologickými zdroji v ČR (SAS ČR a ADČ). obr. 11 3. Mapové projekty Mapové projekty jsou speciální aplikace využívající funkce tzv. . mapového serveru. Umožňují především zobrazit v prostředí internetového prohlížeče digitální geografická data s provázáním na data popisná, a přitom využít množství funkcí pro práci s těmito daty, které jsou obvykle dostupné v komerčních desktopových GIS aplikacích. Aktuálně jsou v budovaném informačním systému vytvořeny čtyři mapové projekty: a) SAS ČR Mapový projekt SAS ČR je základním mapovým projektem celého systému. Umožňuje interaktivně vyhledávat a identifikovat území s archeologickými nálezy v mapě sestavené z dostupných obecných polohopisných dat různých měřítek včetně provázání do databázové aplikace SAS ČR. Mapa dále obsahuje kompletní administrativně-správní členění území ČR s 1 4 přesností dle mapy 1:10 000 - hranice katastrálních území, obcí, obcí s pověřeným úřadem, obcí s rozšířenou působností, okresů a krajů, včetně možnosti identifikovat tyto údaje kliknutím v jakémkoli bodě na území ČR nebo naopak zobrazit v mapě požadované území zadáním názvu katastru, obce, obce s rozšířenou působností nebo okresu. Stejné možnosti existují i pro práci s kladem mapových listů měřítka 1:10000. Základní uživatelské rozhraní mapového projektu SAS ČR je zřejmé z obr. 12. V levé části je umístěn interaktivní seznam jednotlivých datových vrstev, pod ním pak přehledná mapka zachycující aktuální pozici hlavního mapového okna. V horní liště je pak umístěna sada nástrojů pro práci s mapou. V mapě je možno též zobrazit kompletní georeferencovaná rastrová data II. vojenského mapování - Františkova z let 1819-1858, získaná v rámci spolupráce s Ministerstvem životního prostředí a Univerzitou J.E.Purkyně v Ústí nad Labem. Díky použité technologii je tak možné tato objemově velmi rozsáhlá rastrová data zobrazit velmi pohodlně a v kombinaci s ostatními dostupnými grafickými daty, např. s vrstvou SAS ČR. Uživatelé tak mají unikátní možnost porovnat stav dané lokality v zachyceném historickém období a v současnosti viz. obr. 13 zachycující stejný mapový výřez jako na obr. 12. Mapový projekt je provázán s databázovou aplikací SAS ČR, takže použitím příslušného nástroje lze ihned získat všechny popisné údaje o vybraném nebo několika vybraných ÚAN v mapě. K vybranému ÚAN pak lze vygenerovat tiskovou sestavu obsahující základní popisné údaje z databáze SAS ČR a aktuální výřez mapového okna s jeho polohou. obr. 12 1 5 obr. 13 b) Program péče o životní prostředí 250/4/98 Mapový projekt Program péče o životní prostředí 250/4/98 zobrazuje vybrané výstupy tohoto projektu resortu Ministerstva životního prostředí zpracované v roce 1998. Přestože nebyla jednotlivá data v tomto projektu aktualizována, je bezpochyby možno je i dnes využít při vyhledávání potenciálního střetu zájmů při ochraně kulturní krajiny. V budoucnu pak nebude problém tyto vrstvy aktualizovat, budou-li z příslušných resortů k dispozici. Mapový projekt umožňuje interaktivně identifikovat jednotlivé prvky shromážděných datových sad z oblasti archeologie, ochrany životního prostředí a geologie v mapě a vyhledávat prvky ve vybraných vrstvách dle jejich základních atributů. Odborná data jsou opět doplněna obecnými polohopisnými daty měřítek 1:500 000 a 1:200 000, a vrstvami administrativně-správního členění území ČR s přesností dle mapy 1:10 000 Ukázka okna mapového projektu je zobrazena na obr. 14. 1 6 obr. 14 c) Nejvýznamnější archeologické lokality I tento mapový projekt vychází z řešení projektu Program péče o životní prostředí 250/4/98 v resortu MŽP, kdy jedním z výstupů byla i vrstva „nejvýznamnějších“ archeologických lokalit zpracovaná plošně pro celé území ČR (obr. 15) s připojenou základní popisnou informací a jedním obrázkem (fotografie, snímek nálezu apod.) - obr. 16. d) Památkový fond ČR mapový projekt shodný s projektem ve veřejné části systému. 4. Ostatní Tato sekce může obsahovat relevantní hypertextové odkazy na ostatní webové stránky, např. primární internetové stránky Národního památkového ústavu, kde lze nalézt další potřebné informační zdroje (databáze Ústředního seznamu kulturních památek apod.). 1 7 obr. 15 obr. 16 1 8 3. Další rozvoj systému Potenciál dalšího rozvoje a využití vybudovaného informačního systému je obrovský. Z hlediska původního záměru, tj. zajištění integrace archeologických dat a vytvoření aplikační nadstavby pro jejich využití, by měl být další vývoj směřován např. na vytvoření aplikace pro evidenci oznámení o zahájení archeologických výzkumů na památkově chráněných lokalitách a objektech, dále aplikace pro přístup k vybraným částem dat pro orgány státní a veřejné správy (obce s rozšířenou působností, stavební úřady apod.). Stávající aplikace SAS ČR a ODAN pak bude nutno rozšířit o možnost přímé aktualizace či vkládání nových záznamů prostřednictvím Internetu. V praxi se pak již potvrdil předpoklad, že především funkce mapového serveru bude velmi užitečná i pro další odborné útvary NPÚ, a to jak pro prezentaci dalších nearcheologických odborných geografických dat, tak pro přístup k již shromážděným datům, např. II. vojenskému mapování. Vše však bude velmi záležet na zajištění finančních prostředků, bez kterých se jak vlastní provoz vytvořeného systému na stávající úrovni, tak i jeho další potenciální rozvoj, bohužel neobejde. Vzhledem k omezeným možnostem běžného rozpočtu NPÚ byl předpokládán další rozvoj systému v rámci nově navrhovaného výzkumného úkolu „Výzkum vytváření a implementace integrovaného informačního systému památkové péče“, citelné snížení rozpočtu výzkumného záměru I. NPÚ, jehož je tento úkol součástí, však příliš optimismu v tomto směru neskýtá. Ing. Petr Volfík, 16.2.2005 Návrh koncepce reformy památkové péče z pohledu Národního památkového ústavu Nová naděje pro humanismus identity a vědomí souvislostí Evropské památkové péče si v zásadě uvědomují, že globalizace a s ní provázané procesy (jako je evropské sjednocování) cíle i praxi památkových péčí mění. Protože je památková péče disciplínou, která je snad nejcitlivější vůči času, může v iluzivním komíhání masmediálních dějů globální éry vidět pro sebe novou šanci; ta je dána tím, že postupně vzniká zezdola přirozená poptávka po zcela nedostatkových hodnotách jako jsou vědomí paměti zobrazující dlouhodobé souvislosti a hodnota identity z této paměti vyvěrající. Ale zachytit závany této nové přirozené podpory může jen takový systém památkové péče, který je schopen vstřebat různorodé podoby a potřeby a přetavit je do účelného a otevřeného systému odpovědí. Nevyhne se zřejmě redefinování svých základních představ, axiomů či predikátů, včetně zpochybnění obrazu o věčném nepřátelství ekonomických potřeb a památkové péče, položí si otázku, k čemu je konzervace bez následného využití stejně jako otázku po redefinování role expertů v památkové péči. Ani já, ani nikdo jiný nezná bližší charakteristiky této nové otevřené památkové péče, které se mohou od té soudobé lišit stejně dramaticky jako puristické pojetí obnovy památek od analytického. Ale ponechat památkovou péči v dnešním elitistickém, do sebe zahleděném stavu a nepřejít k holistickému pojetí památkové péče znamená zbavit péči o kulturní dědictví určité historické příležitosti k posílení své společenské úlohy v zájmu humanizace civilizace. Cesta k ideálům je dlouhá a ideálů nemůže být dosaženo, protože i ony nejsou v čase neproměnlivé, ale vyplatí se vzhlížet k nim byť i prostřednictvím reflektování, které stereotypy jsou dále neudržitelné, byť vypadají jakoby prověřené časem. Určité návrhy pro další vývoj české památkové péče jsou tedy směrovkami pro vykročení. Pro památku je rozhodující, aby měla odpovědného, byť i soukromého vlastníka V útrobách českého státu se během století nahromadilo obrovské množství nemovitého a movitého kulturního majetku. Jednotlivými stupni tohoto procesu jsou josefinské reformy včetně vzniku Náboženského fondu, první pozemková reforma po vzniku samostatného československého státu, "těžký" Benešův dekret č. 12/1945, první revize pozemkové reformy z roku 1947 a další. Toto obrovské nahromadění majetku vytvořilo iluzi, že vlastně není alternativy ke státnímu vlastnictví. Ve skutečnosti je to tak, že stát nemá dost sil, aby byl v dlouhodobé perspektivě dobrým hospodářem na tak obrovských majetcích. Proto je převod určité části majetku na další subjekty nevyhnutelný a žádoucí, jakkoli jde proti našim myšlenkovým stereotypům a citovým závislostem. Stát se nemůže vyhnout tomu, aby většina jím historicky nabytého majetku zůstala v jeho správě a musí vynaložit odpovídající prostředky (opravdu cca 1% státního rozpočtu) na přiměřenou údržbu a obnovu. Ale pokud se objeví historicky prověřený vlastník, stát nesmí hledat zástupné argumenty pro nepřevedení majetku. Proto by se NPÚ neměl ze systémového hlediska odvolávat proti rozhodnutí soudu ve věci určovací žaloby vlastnictví vůči pozemkům, na nichž stojí hrad Kokořín. Nelze upřednostňovat jeden druh vlastnictví oproti druhému. Není vůbec dobré, že na soukromých hradech a zámcích na rozdíl od státní platí pro poskytování služeb devatenáctiprocentní DPH. Přestaňme s praxí účelového prohlašování Národních kulturních památek Pyšníme se, že Česká republika má na svoji velikost hodně prohlášených kulturních památek, v podtónu slyšíme, že jich "stále není dost". Počet kulturních památek má určitou vypovídací hodnotu o stavu památkové péče. Abychom ale byli poctiví, na přelomu tisíciletí byla prohlášena řada kulturních památek za Národní kulturní památky pravděpodobně i proto, aby se zamezilo převodu státního majetku na restituenty či postupně se objevující politický fenomén krajských samospráv. Hrad Kokořín jako pseudogotická evokace z 20. století zřetelně nesplňuje kritéria Národní kulturní památky, podezření z účelovosti je tedy zcela na místě. Další a další objekty byly na přelomu tisíciletí prohlášeny za Národní kulturní památky (hrad Bouzov, zámek Konopiště, zámek Kačina, zámek Veltrusy, zámek Kozel, zámek Manětín, zámek Kynžvart atd.). Některé z nich dosahují mimořádné hodnoty a toto označení si zaslouží. Přesto celek těchto prohlášení uskutečněných jakoby ve vlnách zřejmě ochromuje finanční možnosti státní památkové péče. Na Národní kulturní památku používáme spíše principy pietní rehabilitace než komplexní systém regenerace s viděním památkového fondu jako významného prvku realitního trhu a to vše je finančně vysilující. Krystalicky je to vidět na osudu projektu obnovy areálu zámku a parku Veltrusy, kdy určité přeexponování ochrany (resp. ektive neporozumění smyslu ochrany v konkrétních podmínkách) zablokovalo příjem prostředků z evropských strukturálních fondů a areál jako jedinečná "ornamented farm" beznadějně chátrá. Státní památková péče musí vykázat naprostou zdrženlivost (skoro bych řekl moratorium) vůči takovému vyhlašování dalších Národních kulturních památek, které může být suspektní pro svou účelovost či instrumentálnost, musí resp. ektovat duch i literu judikátů Ústavního soudu a nahradit třídění památek na kulturní památky a Národní kulturní památky jiným pojetím včetně toho, že se nové pojetí prosadí i zpětně na již prohlášené Národní kulturní památky. Koneckonců ve sjednocující se Evropě je pojem Národní kulturní památky určitým anachronismem. Přestaňme s praxí preventivního prohlašování objektů kulturními památkami Památková péče se odvozuje od paměti, soustřeďuje se na to, co bylo a co prokázalo svoji vnitřní životaschopnost tím, že přežilo často křivolakým způsobem v zákrutách času (vzpomeňme na Dürerovu Růžencovou slavnost). Můžeme si být stoprocentně přesvědčeni, že např. Tančící dům je geniální dílo, ve skutečnosti je správná taková hermeneutická představa, že každý soud je dobovým soudem a na Tančící dům skutečný test, až vyčpí módní vlny, teprve čeká. Abstrahovat od všeho dobově podmíněného je základním morálním imperativem památkové péče. Řada kriticky uvažujících intelektuálů odchovaných ve voltairovské tradici označí tento názor za teleologický, snad i teologický. Když totiž některou novostavbu prohlásíme za kulturní památku, říkáme tím jedním dechem, že ty další můžeme po čase zbořit a předělat. Ale může obor, který je vnějškovým společenským projevem úcty k paměti, předbíhat čas? Asi může, ale potom je to jiný obor, který se vyznačuje naprostou absencí teoretických základů, který jen imperativně sděluje, že to a to je dobré. Zabývejme se spíše metodou citlivé regulace urbanistických a krajinných celků, která dává šanci všem potenciálním kandidátům na uznanou památkovou hodnotu ve smyslu Brandiho úvah z Teorie restaurování. Stavba dalších výškových budov jako daleko viditelných symbolů úspěchů je tématem diskusí nejen v Praze, ale i například v Londýně. Regulací výšky zástavby a pohledových horizontů chráníme jak jen můžeme všechny potenciální památky bez rozdílu. Preventivními nástroji památkové péče jsou územní plánování při použití zásad památkového urbanismu, nikoli nahodilé a inflační prohlašování kulturních památek, které vytváří obraz památkové péče jako věčně se bránícího, defenzivního oboru. Dívejme se na památku nejen jako umělecko-historickou hodnotu, ale i jako hodnotu prokázané životaschopnosti Krajské samosprávy prosazují vidění památky jako přirozeného, v čase organicky rostlého centra pro rozvoj příslušných regionů. Toto centrum není chápáno jen jako symbolické, pohledové těžiště, ale především prakticky. Památka jako celek rozvrhů hmoty spjatý s původností půdorysu a s bohatostí autenticky dochovaných stavebně-historických detailů je přirozeným centrem správním či vzdělávacím či volnočasovým s celou příslušnou škálou doprovodné infrastruktury včetně ubytovacích kapacit. Kdo jiný by měl vyzařovat život než právě památky, jejichž životaschopnost prověřil čas? Mohutné prostory např. Kuksu, Veltruského areálu, areálu Horšovského Týna, Plaského či Kladrubského kláštera mohou působit pozitivně, negentropicky. Neužitečné chátrání s čekáním na záchranu shora (tj. od státu) nemůže být morálním poselstvím, kterého se společnosti dostává od památkové péče, a nijak nesouvisí s vizí hodnoty stáří Ruskina, Morrise či Riegla. Podporujme proto reanimaci Kuksu či Veltrus, která by uchovala základní památkové hodnoty v dlouhodobé perspektivě, protože by vytvořila vnitřní ekonomické zdroje pro tento účel. Památková péče se nemá utápět v jednotlivostech, ale dělat to, co je pro ní důležité Agendu památkové péče zatěžuje mnohočetnost správních řízení včetně odborných vyjádření vedených v památkově chráněných územích, kde ale nejsou památkové hodnoty odstupňovány podle jejich důležitosti a naléhavosti ochrany. To se týká především památkových zón, kde byla postupně opuštěna Vošahlíkova metodika členit památkové zóny na území určující, území dotvářející a území doplňující. I když jde o veliký úkol, je potřeba znovuvyhlásit většinu památkových zón s těmito zpřesněnými instrukcemi. Z hlediska zpřesnění hranic se to týká i památkových rezervací, které přece jenom představují území stejnorodější. Praxe ochrany v ochranných pásmech se musí výrazně lišit od praxe ochrany v památkových územích a stavby či novostavby v ochranných pásmech musejí být hodnoceny výhradně z hlediska pohledového narušení hodnot vlastního památkového území. Památková péče má uchovávat kulturní dědictví, ale ne to, aby reglementovala a svými počiny zprůměrňovala kvalitní tvůrčí počiny soudobých architektů. Strategie masově prohlašovat novostavby na základě dílčích expertních soudů kulturními památkami je sice chybná, ale památková péče mimo jiné vznikla i jako apoteóza tvůrčích činů člověka, schopných odolat i zubu času a sžít se s ním. Použijme na památkovou péči teorii systémů Památkovou péči tvoří otevřené společenství profesionálů v oborech dějin umění, architektury, akademického malířství a sochařství, filosofie, sociologie, aj., kdy každý tvořivým způsobem rozvíjí svůj vlastní obor a zároveň rozumí zásadám dalších oborů v hranicích památkové ideje. Tradiční úzce chápaná role experta již dnes zcela nedostačuje pro pochopení památkové péče v rámci Bertalanffyho teorie otevřené množiny mezi sebou komunikujících systémů. Českou památkovou péči určitým způsobem provází nekvalita, protože, byť neoficiálně, restaurátorské práce dělají lidé bez restaurátorských licencí, odborné posouzení stavebních prací na památkových objektech dělají lidé bez výslovného stavebního vzdělání. V obnově památkových objektů působí architekti a projektanti bez specifických památkářských dovedností. Je řešením autorizovat veškeré činnosti, které se podílejí na rehabilitaci památky, ať již památkáře, restaurátora, architekta? V Británii má vyhlašování nových památkových území masovou podporu, přesto (či proto) si dosud žádná britská vláda nedovolila nařídit vlastníku památky, aby použil architekta s licencí a ne toho, kterému vlastník sám věří a se kterým má své zkušenosti, ať již má licenci nebo ne. Komory, ať již restaurátorů, památkářů, či památkových architektů jsou důležité jako nástroje prosazování společenské úlohy jednotlivých oborů, což se teprve v delším časovém odstupu projeví na kvalitě rehabilitací památek. Nejsou ale samospásné. Vytvoření Komory restaurátorů je prioritou z důvodů dlouhodobého nepoměru mezi velkým potenciálem české restaurátorské školy a skutečnými velmi netransparentními poměry, které panují v oblasti zadávání a výkonu restaurátorských prací. Uchopme památkovou péči jako ekonomickou disciplínu a vtáhněme do památkové péče nové finanční zdroje I památková péče se musí ekonomicky zodpovídat. Činnost památkové péče má výrazný ekonomický aspekt, pro takovou podobu památkové péče je ale nutno vychovat novou generaci odborníků. Zásadní může být vznik nové katedry ekonomiky kulturního dědictví v rámci Vysoké školy ekonomické. Sice se nepodařilo prosadit samostatný operační program Kultura, ale v rámci Integrovaného operačního programu bude mimo jiné pro obnovu památkových objektů vyhrazena jedna priorita. Řada objektů ve správě Národního památkového ústavu vyžaduje mohutné investice (grotty a pavilony zámku Ploskovice, nádvoří v zámku Milotice, exteriéry zámku Lemberk, objekty zámku Nebílovy, objekty klášterů, hospodářské dvory, nemluvě o zahradách) a Národní památkový ústav může být zdatným konečným příjemcem strukturální pomoci, když Ministerstvo kultury bude zprostředkujícím orgánem. V této souvislosti je nutné konstatovat, že oddělení hradů, zámků a klášterů od Národního památkového ústavu by zablokovalo tento strategický pilíř reformy památkové péče. K tomuto bodu je třeba poznamenat, že případné oddělení hradů a zámků do další příspěvkové organizace by vytvořilo pouze duplicity a dále by snížilo efektivitu vynakládaných státních prostředků. Národní památkový ústav na této variantě nikdy nepracoval, ani nepracuje, soustřeďuje se výhradně na to, aby příslušné objekty ve správě Národního památkového ústavu získaly vyšší míru autonomie při zachování zásad solidarity mezi bohatými a chudými objekty. Stejně tak je důležité posílit spolupráci státní památkové péče s významnými sponzory, v této souvislosti je prioritou prosadit možnost dlouhodobých pronájmů vybraných částí státních hradů a zámků privátním subjektům. Zabraňme předražování obnovných prací tím, že poskytneme odborné školení zednickým mistrům a středním odborným profesním skupinám. Vytčené základní koncepční cíle: * Na základě těchto tezí je nutno předložit novou podobu památkového zákona, přičemž předkladatelem bude ministerstvo kultury ve spolupráci s krajskými zastupitelstvy. Dvojkolejnost památkové péče není řešitelná bez souhlasu a aktivní účasti krajských samospráv. * V novém památkovém zákoně bude realizována decentralizace památkové péče včetně definice pojmů jako oživení a dalších kategorií, které směřují památkovou péči k ekonomizaci její činnosti. * Nový památkový zákon bude definovat strukturu Národního památkového ústavu, kdy ústřední pracoviště převezme výhradně metodické a kontrolní funkce. Agenda Národních kulturních památek bude postupně převedena na regionální pracoviště NPÚ. * Památkový zákon otevře možnost pro převod některých státních památek na kraje s tím, že proces bude postupný a začne modelovými převody, které budou po určité době vyhodnoceny. * Budou realizována znovuvyhlášení památkových zón se zpřesněnými ochrannými podmínkami podle Vošahlíkovy metodiky. Národní památkový ústav již přípravné práce "rozběhl". * Národní památkový ústav se stane pro další programovací období konečným příjemcem prostředků z priority Kultura a bude koordinovat nadregionální projekty památkových rehabilitací. * Bude prosazena možnost dlouhodobých pronájmů objektů v rámci Národního památkového ústavu. * Národní památkový ústav se plně zapojí do výchovy nové generace expertů a odborníků v památkové péči se schopností holistického, celkového pojetí. * Národní památkový ústav již prosazuje a bude prosazovat transparentní podmínky v rámci výběrových řízení a vytvoří systémové podmínky zabraňující předražování prací v jednotlivých rehabilitacích. Vypracoval Tomáš HÁJEK, generální ředitel Národního památkového ústavu Marketing hotelových služeb - Hotel a restaurace U Dupala Rozsáhlá práce se věnuje zhodnocení marketingového postupu při řízení hotelu a restauračního zařízení. Jedná se o zevrubnou analýzu tohoto typu podnikatelského subjektu. OBSAH: Úvod 1. Předpoklady využití marketingu v hotelu 1.1 Co chce marketing? 1.2 Charakteristika služeb 1.3 Zákazníci 1.4 Charakteristika služeb hotelu 2. Podstata marketingu služeb hotelu. 3. Analýza předpoklad úspěšné marketingové strategie hotelu 3.1 Podstata analýzy 3.2 Analýza vnějšího prostředí hotelu 3.3 Analýza konkurenčních hotelů 3.4 Potřeby a požadavky hostů a jejich vliv na hotel 4. Segmentace trhu 4.1 Kritéria segmentace 4.2 Výběr cílového segmentu 4.3 Zaujetí pozice na trhu 5. Marketingová strategie hotelu 5.1 Marketingový plán 6. Marketingový mix 6.1 Poskytovaná služba 6.2 Cena 6.3 Distribuční cesty 6.4 Podpora prodeje 6.5 Reklama 6.6 Public Relations 6.7 Publicita 6.8 Pracovníci 7. Koordinace marketingových činností 8. Výzkum 8.1 Popis zkoumaného hotelu 8.2 Popis zkoumané restaurace 8.3 Stanovení hypotézy 8.4 Základní charakteristika výzkumu 8.5 Stanovení cílů restaurace, analýza PEST 8.6 SWOT analýza pro Restauraci U Dupala 8.8 Návrh na zlepšení poskytovaných služeb 8.9 Zaměstnanci Restaurace U Dupala 8.10 Hosté Restaurace U Dupala 8.11 Shrnutí výsledků výzkumu Závěr Úryvek z práce: "2. Podstata marketingu služeb hotelu. Marketing znamená zjistit, co host chce nebo po čem touží a prodat mu to se ziskem. Znamená nabízet správný produkt na správném místě, ve správném čase, správným způsobem a za hostem akceptovatelnou cenu Marketing služeb není díky vlastnostem služeb homogenní skupinou aktivit, ale liší se podle charakteru poskytovaných služeb a velikosti a působnosti hotelu, který služby poskytuje. ( 6:35 ) Důsledkem nehmotnosti, zničitelnosti a neoddělitelnosti služeb od poskytovatele byl pro oblast služeb vyvinut rozšířený marketingový mix služeb. Marketing služeb hotelu je komplexní program, který odpovídá na otázky: - Co chceme na trhu nabízet? - Kam se chceme dostat? - Co nechceme dělat? Marketing zahrnuje komunikaci s hostem, prodej produktu individuálním hostům, org. skupinám, obchodním cestujícím, rekreantům i ostatním, prodej jídel, nápojů a doplňkových služeb, jsou to vztahy s hosty, dodavateli a odběrateli, s konkurencí, vnějším okolím hotelu, je to výzkum, plánování realizace a kontrola. Součástí marketingu je i výzkum za účelem zjištění, kdo jsou hosté hotelu. Umožňuje poznat, co naši perspektivní hosté chtějí a potřebují, jaké jsou jejich požadavky a pak tyto požadavky a potřeby plnit. Úkolem marketingu je i obeznámení hostů s nabídkou a následně jejich motivování k nákupu či odběru služeb. Marketing služeb hotelu nemůže zajišťovat jeden člověk. Vyžaduje týmovou práci marketingového oddělení a marketingového managementu. Otázky, na které je potřebné v souvislosti s aplikací marketingu a zavedenosti hotelu na trhu odpovědět, jsou následující: - Kdo jsou naši hosté, kdo mohou být naši potencionální hosté, kde jsou, kde jsou, jaké jsou jejich potřeby a požadavky? - Jak naplánovat budovy hotelu, jakou kapacitu, komu, kdy, kde a co se bude prodávat? - Jaký bude interiér hotelu, exteriér, atmosféra? Toto vše má racionální jádro a může přinést úspěch na trhu. - Jaké bude mít hotel zaměstnance? Bude je průběžně trénovat? Jaký program pro zaměstnance nabídne, aby je motivoval? - Jaké služby bude hotel poskytovat. Lze konstatovat, že není jiné odvětví, které by bylo tak závislé na službách. Služby mohou být úspěchem, ale mohou také způsobit pád zařízení. - Má hotel nebo bude mít adekvátní rezervační systém? Je hotel přeplněn? Může uspokojit poptávku, kterou vytvořil? - Bude hotel sám vyhledávat data, uskuteční analýzy nebo průzkum trhu? Co ví o trhu? Kdo jsou naši hosté? Jaký je současný trend? - Jak se bude tvořit cena? - Jaký způsob prodeje se využije, aby byl produkt dosažitelný? - Jak bude hotel komunikovat s hosty, aby byli motivováni produkt koupit? Podstatou marketingu služeb hotelu je orientace na uspokojování potřeb a požadavků hostů za účelem dosažení přiměřeného zisku. Úspěch hotelu na trhu pak závisí nejen na jeho schopnosti definovat hlavní nabídku, identifikovat potenciální hosty a příležitosti a ohrožení na trhu, ale také na schopnosti hotelu aktivizovat potenciální hosty k využití služeb. Náročnost potenciálních hostů, existence konkurence s komplementární nabídkou na jedné straně a možnosti hotelu na straně druhé, vyvolávají potřebu koordinovaného postupu na trhu cestovního ruchu. Takovým postupem je marketingová koncepce hotelu. Pokud dojde k rozhodnutí realizovat marketingovou koncepci, musíme se rozhodnout, jaký soubor marketingových nástrojů budeme používat. Musí se určit takové nástroje, které mohou zaručit úspěch služby. ( 3:22) Toho dosáhneme pomocí pěti následujících kroků: 1. především musíme analyzovat výchozí situaci, to znamená: - zákazníky - konkurenty - distribuční cesty - vliv ostatních institucí 2. musíme analyzovat interní situaci, to znamená vlastní podnik, vlastní podnikatelskou politiku a vlastní zdroje. 3. formulovat marketingové cíle 4. na základě předchozích kroků vypracujeme marketingový strategický plán, určíme základní strukturu strategie a dlouhodobou orientaci podniku vzhledem k trhu. 5. vymezíme nástroje marketingového mixu, které budou realizovány v rámci konkrétních opatření. Základem tvorby marketingové koncepce je určení marketingového cíle, který vychází z poslání hotelu a je určen zaměstnancům hotelu. Jednou ze základních příčin, proč je potřebné poznat potřeby a požadavky potenciálních hostů je konkurence. Hotely vystupují na trhu cestovního ruchu pod určitou značkou, která je diferencuje od konkurenčních hotelů, či hotelových sítí. V očích hosta je značka odrazem určité hodnoty, tedy určité kvality služeb. V souvislosti se značkou je potřebné ochraňovat image hotelu. 1. Analýza předpoklad úspěšné marketingové strategie hotelu Marketingový výzkum spočívá v systematickém získávání, analyzování a vyhodnocování informací, které umožňují poznat a řešit naše problémy. Tyto informace jsou základem pro zpracování, realizaci a kontrolu marketingového plánování. ( 3:27) Předtím, než hotel začne na trhu působit, je potřebné uskutečnit analýzu vnitřního prostředí hotelu a analýzu vnějšího okolí hotelu, včetně analýzy zákazníků hostů a konkurence, aby bylo možné odpovědět na následující otázky: 1. Jak lze definovat a vymezit trh, na kterém služby nabízíme? Co o něm víme a jaké jsou trendy? 2. Kdo je do směny zboží zapojen a co určuje vztahy těchto subjektů? Kdo jsou naši hosté? 3. Jaká je na trhu konkurence? 4. Jaký vliv na naši podnikatelskou politiku mají veřejné a ostatní instituce? 5. Jaká je současná situace podniku? Jaké má podnik silné a slabé stánky? Neexistují dva úplně stejné hotely. Každý hotel má přesně definované charakteristiky, osobitost. Ani majitelé hotelových řetězců neopakují osobitosti jednotlivých hotelů. Pro hotel je důležité, aby svým manažerům zabezpečil plynulý tok marketingových informací. Je nutný marketingový informační systém. Management hotelu tak může na podporu rozhodování využívat koordinovaný soubor dat, subsystémů, nástrojů a technik, který spolu s podporou informačních technologií poskytuje informace o vnitřním a vnějším prostředí hotelu. 3.1. Podstata analýzy Tvorba strategie hotelu vyžaduje důsledné rozpoznání všech faktorů, které mohou ovlivnit jeho úspěšnost. Jedná se především o silné a slabé stánky, specifické přednosti, příležitosti a ohrožení na trhu cestovního ruchu, vnější prostředí, konkurenční hotely, potřeby a požadavky hostů.. Informace o uvedených faktorech jsou nutné pro přijetí kvalitních rozhodnutí a je možné je získat prostřednictvím marketingového výzkumu. Úkolem marketingového výzkumu je systematické určování, shromažďování analyzování a vyhodnocování informací týkajících se problémů, před kterými hotel stojí. Součástí marketingového výzkumu hotelu je SWOT analýza ( analýza silných a slabých stánek, příležitostí a ohrožení na trhu ).Ta je prvním krokem k určení současné pozice hotelu na trhu cestovního ruchu. Určení silných a slabých stránek hotelu znamená odpovědět na otázku: Z čeho se skládá nabídka na trhu? Poznání příležitostí a ohrožení na trhu znamená odpovědět na otázku: Co ovlivňuje úspěšnost nabídky hotelu na trhu a v jakém směru? Silné stránky představují výhody hotelu oproti konkurenci na trhu. Může to být bohatost nabídky, dobrá dopravní dostupnost, přírodní prostředí, dlouhá historie, dobrá image, ale i péče o hosta, odbornost zaměstnanců hotelu. Analýza a následné využití silných stránek je předpokladem úspěšnosti nabídky hotelu na trhu. Nevýhodu oproti konkurenci představují slabé stránky. Je potřeba je co nejdříve specifikovat, snížit jejich vliv na minimum, případně je úplně odstranit. V této souvislosti je nutno říci, že není žádoucí koncentrovat se na odstraňování slabých stránek za každou cenu. Může to zbytečně oslabit silné stránky i pozici hotelu na trhu cestovního ruchu. Hotel může, na základě analýzy, identifikovat jako slabou stránku např. neupravené zdevastované přírodní prostředí, image, cenu produktu, nízkou úroveň poskytovaných služeb, nedostatek zdrojů, nedostatek manažerských schopností, neznalost trhu. Pro srovnání použijeme našeho hlavního konkurenta. (3:37) Výsledkem analýzy silných a slabých stránek hotelu j odhalení jeho specifické přednosti, kterou se výrazně liší od konkurenčních hotelů. Hotel by měl v rámci analýzy silných a slabých stránek odpovědět na následující otázky: - Jak velký je hotel? - Jaké jsou kapacity hotelu? - Kde je hotel lokalizován. - Kdy je vytíženost hotelu nejvyšší? - Kdo jsou hosté pro ubytovací služby a kdo pro pohostinské služby? - Jaká je atmosféra v hotelu? - Jaký je fyzický stav hotelu? - Jaký je výsledek analýzy jednotlivých středisek hotelu? 3.2. Analýza vnějšího prostředí hotelu Analýza vnějšího prostředí hotelu spolu s analýzou silných a slabých stránek a následným určením specifických předností umožňuje hotelu odhadnout příležitosti a ohrožení na trhu. Příležitosti na trhu představují nejen výhody vyplývající ze silných stránek, ale i výhody plynoucí z vnějšího prostředí hotelu v případě, že je možné je využít. Ohrožení na trhu cestovního ruchu obvykle vyplývají ze slabých stránek hotelu, resp. . z nevýhod v rámci vnějšího prostředí ( kurs měny, cena ropy, mezinárodní terorismus). (7:76) V rámci analýzy vnějšího okolí by měl hotel zaměřit pozornost na získání informací o makroekonomických faktorech, a to ekonomických, kulturně sociálních, politických ekologických apod. Další součástí analýzy vnějšího prostředí hotelu je analýza současného i potenciálního trhu a vyhodnocení nejsilnějších konkurentů. Marketingová rozhodnutí hotelu jsou ve velké míře ovlivňována a limitována politickým prostředím, legislativou, a působením nátlakových skupin. Změny na politické scéně silně ovlivňují rozvoj cestovního ruchu a tím i návštěvnost a obsazenost kapacity hotelů. Změna politické situace může mít i kladný vliv na rozvoj cestovního ruchu cílového místa a ekonomiku hotelu. Typickým příkladem je změna politické situace v bývalém Československu a ostatních státech tehdejšího sovětského bloku v roce 1989, která přinesla pád „ železné opony “, zrušení četných vízových povinností a tím i příliv zahraničních hostů nejen do naší republiky. Ekonomické prostředí silně ovlivňuje rozvoj cestovního ruchu v cílovém místě, a to jak z hlediska poptávky, tak i z hlediska nabídky. Z hlediska poptávky jde o faktory, které ovlivňují kupní sílu hostů. Chování hosta ovlivňuje výška úroků, kurs měny, možnosti úvěru, velikost DPH, ekonomický růst a stabilita, míra inflace. ( 7:76) Nabídku hotelu ovlivňují i možnosti úvěrování, výše úroků, kurz měny, daňová soustava, výška inflace, program podpory cestovního ruchu, program podpory malého a středního podnikání apod. K nejdůležitějším změnám v kulturně sociálním prostředí patří změny ve skladbě rodiny. V současnosti jde především o zvyšující se počet svobodných lidí, žijících v jednočlenných domácnostech, následné snižování porodnosti a tím i změnu ve věkové struktuře obyvatelstva. Roste počet soběstačných hostů při uspokojování základních potřeb. Všeobecně je pociťována zvýšená potřeba úniku z každodenního stresu, zvýšená citlivost vůči kvalitě životního prostředí, což vyúsťuje do preference častějších a kratších dovolených. Zvýšená touha vzdělávat se a poznávat cizí kultury, rostoucí snaha o samorozhodování spolu s rostoucím významem komunikace mají za následek dobrou informovanost hostů. Úspěšnost hotelu na trhu je značně ovlivněna vztahem hostů i domácího obyvatelstva k životnímu prostředí. Lidé odmítají ta cílová místa, která překročila tolerovanou hranici znečištění a to nejen podle názorů expertů, ale i podle názorů hostů Rozvoj technologií má výrazný vliv na úspěšnost nabídky hotelu. Projevuje se především v možnosti vzájemného propojení různých technologií. Jde především o administrativní techniku, telekomunikační techniku, informační technologie, nové technologie pro přípravu jídel a jejich zpracování, přípravu polotovarů, ale i nové technologie v oblasti stavebnictví, vytápění, využití tepelné energie z kuchyní hotelů, čistící technologie. V současnosti neustále roste vliv automatizace v důsledku jejího dokonalejšího a masovějšího využívání. Zároveň se zvyšuje počet lidí, kteří mají možnost vizuální komunikace, což má pro nabídku hotelu, v souladu s jejím charakterem, velký význam." Masarykova univerzita v Brně Fakulta informatiky Univerzální systém pro vytváření internetových aplikací Bakalářská práce Brno, 2005 Roman Dušek Prohlášení Prohlašuji, že tato práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracoval samostatně. Všechny zdroje, prameny a literaturu, které jsem při vypracování používal nebo z nich čerpal, v práci řádně cituji s uvedením úplného odkazu na příslušný zdroj. V Brně dne 16. listopadu 2004 . Roman Dušek Poděkování Děkuji tímto vedoucímu své bakalářské práce, panu RNDr. Zdenku Staníčkovi, Ph.D., nejenom za vedení, cenné rady a podnětné připomínky při tvorbě této práce, ale zejména za to, že mi "otevřel oči" v oblasti datového a univerzálního modelování a za nasměro-vání na cestu "Diamantové sútry", po které nyní kráčím. Shrnutí Informace zpřístupněné prostřednictvím internetové služby World Wide Web jsou dnes v daleko větší míře spravovány pomocí webových informačních systémů. Tyto systémy začínají kromě samotné správy vystavených dokumentů podporovat čím dál větší množství firemních procesů. Spolehlivý, bezpečný a rozšiřitelný webový informační systém se stává nezbytností mnohých firem. Výstavba webového informačního systému podporující firemní procesy není triviální záležitostí. Je proto výhodné dekomponovat celý systém do několika nezávislých, mezi sebou navzájem propojitelných částí - modulů. Všechny tyto moduly by měly sdílet jedno společné jádro, které by ve vlastní režii řešilo globální potřeby systému - správu uživatelů systému, přístupová práva, technické zabezpečení zdrojů systému a jiné. V této práci poukáži na obecné aspekty, které by mělo takové jádro splňovat - zejména tedy na problematiku přístupových práv, jakožto často opomíjenou či nedostatečně řešenou oblast informačních systémů. Zároveň nastíním nutnost a potřebu existence globálních nástrojů jádra systému, které bude umět zacházet se svými objekty nezávisle na hranicích modulů. Součástí této práce je také implementace navrženého jádra. Klíčová slova univerzální systém, univerzální jádro pro webové systémy, modularita webových systémů, informační systémy, vývoj informačních systémů, přístupová práva, mechanismus pro práci s přístupovými právy, datové modelování, redakční a prezentační systém Obsah PROHLÁŠENÍ 3 PODĚKOVÁNÍ 4 SHRNUTÍ 5 KLÍČOVÁ SLOVA 6 1 ÚVOD 10 1.1 MALÉ INFORMAČNÍ SYSTÉMY 10 1.2 KOMPLEXNÍ INFORMAČNÍ SYSTÉMY 11 1.3 JÁDRO INFORMAČNÍHO SYSTÉMU 11 2 VYMEZENÍ POJMŮ 12 2.1 BUSINESS PROCES 12 2.2 FIRMA 12 2.3 FUNKCIONALITA SYSTÉMU 12 2.4 INFORMAČNÍ SYSTÉM (INTERNETOVÁ APLIKACE) 12 2.5 MALÝ INFORMAČNÍ SYSTÉM 12 2.6 OBJEKT 12 2.7 WORLD WIDE WEB (WWW, WEB) 12 2.8 ZÁKLADNÍ FUNKČNOST SYSTÉMU 12 3 ANALÝZA STÁVAJÍCÍCH SYSTÉMŮ 13 3.1 PROBLÉMY S PŘÍSTUPOVÝMI PRÁVY 13 3.2 PROBLÉM S KOMUNIKACÍ MODULŮ SYSTÉMŮ 14 3.3 PROBLÉM SE SOUBĚŽNOSTÍ SYSTÉMU NA STEJNÉM STROJI 14 3.4 PROBLÉMY MALÝCH A MIKRO INFORMAČNÍCH SYSTÉMŮ 14 3.5 OBECNÉ POŽADAVKY NA WEBOVÝ INFORMAČNÍ SYSTÉM 15 4 NÁVRH ŘEŠENÍ 16 4.1 OBJEKT ZÁJMU 16 4.2 GLOBÁLNÍ NÁSTROJE 17 4.2.1 Nástroj na vytváření vztahů mezi objekty 18 4.2.2 Nálepky objektů 18 4.2.3 Nástroj pro tvorbu skupin objektů 19 4.2.4 Nástroj pro fulltextové vyhledávání objektů 19 4.3 KONCEPTUÁLNÍ MODEL JÁDRO INFORMAČNÍHO SYSTÉMU 20 4.3.1 Datový model 20 4.3.2 Sémantika datového modelu 21 4.4 KATEGORIZAČNÍ DŮSLEDEK 22 4.5 PROBLEMATIKA PŘÍSTUPOVÝCH PRÁV 23 4.5.1 Pětidimenze přístupových práv 23 4.5.2 Kolize při definování přístupových práv 24 4.5.3 Využití přístupových práv u malých informačních systémů 24 4.6 KONCEPTUÁLNÍ MODEL MODULU PŘÍSTUPOVÁ PRÁVA 25 4.6.1 Datový model (pohled dědičnosti) 25 4.6.2 Datový model (pohled vztahů) 26 4.6.3 Sémantika datového modelu 27 4.7 KONCEPTUÁLNÍ MODEL OBJEKT* 30 4.8 KOMUNIKAČNÍ MODEL 31 5 VLASTNÍ REALIZACE 32 5.1 FYZICKÝ MODEL JÁDRA INFORMAČNÍHO SYSTÉMU 32 5.2 FYZICKÝ MODEL MODULU PŘÍSTUPOVÁ PRÁVA 32 5.3 NÁROKY NA SOFTWARE 32 5.4 UNIVERZÁLNÍ ROZHRANÍ PRO PRÁCI S MODULY INFORMAČNÍHO SYSTÉMU 33 5.5 ODDĚLENOST JEDNOTLIVÝCH JADER INFORMAČNÍCH SYSTÉMŮ 33 5.6 BEZPEČNOST INFORMAČNÍHO SYSTÉMU 34 6 OBECNÉ ZÁSADY PRO VÝSTAVBU MODULŮ NAD JÁDREM SYSTÉMU 35 6.1 VYTVÁŘENÍ PODTYPŮ ENTITY OBJEKT 35 6.2 OMEZENÍ POUŽÍVÁNÍ GLOBÁLNÍCH NÁSTROJŮ 35 6.3 KÓDOVÁNÍ ZNAKŮ 35 6.4 METODIKA PRO VYTVÁŘENÍ SOUBORŮ TYPU PHP 36 6.5 INSTALACE MODULŮ DO JÁDRA SYSTÉMU 36 6.5.1 Ukázkový XML soubor 36 7 VÝSTAVBA REDAKČNÍHO A PREZENT. SYSTÉMU NAD JÁDREM 37 7.1 MODUL REDAKČNÍ SYSTÉM 37 7.1.1 Komunikační model 37 7.1.2 Sémantika komunikačního modelu modulu Redakční systém 38 7.1.3 Fyzický model modulu Redakční systém 41 7.1.4 Ukázka inicializačních dat modulu Redakční systém 41 7.2 MODUL PREZENTAČNÍ SYSTÉM 42 7.2.1 Komunikační model 42 7.2.2 Sémantika komunikačního modelu 43 7.2.3 Fyzický model modulu Prezentační systém 43 8 ZÁVĚR A ZHODNOCENÍ 44 LITERATURA 45 PŘÍLOHA A 46 PŘÍLOHA B 47 PŘÍLOHA C 49 PŘÍLOHA D 51 "Informační společnost je společností, ve které se podstatná část aktivit ohledně zaměstnanosti, produkce a spotřeby přesouvá z oblasti hmotné do oblasti informační. Informace se stávají něčím podobným jako energie, informační sítě hrají stejnou roli jako sítě rozvodné, které dovádějí elektřinu tam, kde ji potřebujeme. Podobnou informační infrastrukturu potřebuje společnost k tomu, aby v ní informace takovou roli mohly hrát. Informace zefektivňují řadu činností, které se v tradičním průmyslu odehrávaly ve sféře průmyslové výroby a umožní, aby se více lidí věnovalo práci s informacemi v té, jak se někdy říká měkké oblasti." [Zla1999] Prof. RNDr. Jiří Zlatuška, CSc. 1 Úvod World Wide Web, jedna ze služeb sítě internet, bezesporu plní funkci nového celosvětového informačního média. Ve svých počátcích byla tato služba využívána výhradně pro prezentaci informací. Veškeré aktualizace informací prováděl uživatel prostřednictvím různých klientských aplikací, mající jakousi specializovanou business funkcionalitu. V průběhu času se ukázalo výhodnější přemístit tuto funkcionalitu ze strany klienta na stranu serveru, a to z důvodu správy této funkcionality. K ní se přistupuje pomocí zvláštních systémů vystavěných nad službou World Wide Web. V dnešní době je nazýváme webovými informačními systémy. S expanzivním využíváním webu v posledních letech došlo k výraznému rozvoji technologií, které jsou na něm založené. V prvopočátcích byly vlastní informace ukládány do statických souborů, většinou využívající značkovacího jazyka HTML. Tyto soubory, jakožto nosiče informací, jsou označovány výrazem (webové) stránky. Statické řešení pro práci s informacemi bylo brzy nahrazeno řešením dynamickým - obsah stránek začal být generován skripty, které plně využívají propojení s databázemi. Čím dál častěji je upřednostňován značkovací jazyk XHTML, odvozený od jazyku XML, jako jazyk pro popis informací těchto stránek. Od této chvíle mají vývojáři v rukou silné nástroje a technologie pro vývoj webových informačních systémů. S přibývajícími webovými servery zaměřenými na poskytování informací jeho uživatelům přímo úměrně přibývá webových informačních systémů, které pomáhají spravovat informace daného informačního systému. Avšak v dnešní době nejsou informační systémy využívány pouze pro správu informací. V čím dál širší míře jsou nasazovány jako systémy pro podporu firemních procesů. Do systémů je tedy přenesena část firemních pravidel pro práci s danými informacemi. 1.1 Malé informační systémy Vznikají malé informační systémy, které spravují zpravidla několik konkrétních firemních procesů. Uveďme například redakční a prezentační webový informační systém. Pomocí tohoto systému může firma spravovat informace na své firemní webové prezentaci. Budování malých systémů s sebou přináší řadu obtíží. Před naprogramováním vlastní funkcionality firemních procesů daného systému musíme vystavět množství dodatečných funkcionalit, řešící jeho ryze technické požadavky - například záležitosti týkající se přístupových práv, a jiné. Říkejme těmto dodatečným funkcionalitám "základní funkcionality systému". Při vývoji malého systému se řešitelé uchylují k jednomu z následujících řešení: " budují optimální základní funkcionalitu na úkor business funkcionality; pozornost neupírají k cíli, který řeší, ale k cestě, po které se k cíli přibližují, " budují optimální business funkcionality, uživatelsky přívětivá grafická rozhraní; často opomíjí vybudovat dostatečnou základní funkcionalitu; své kroky zdůvodňují frází: "to stejně nebude potřeba", " budují optimální základní funkčnost systému a vyhovující systém; ale za cenu vysokých nákladů pro firmu, jelikož jej vyvíjejí celý od počátku, " přišli na nutnost vybudování jádra systému. 1.2 Komplexní informační systémy Úmyslně jsem nemluvil o komplexnosti systémů. Většina firem nevlastní jeden vše-popisující informační systém, nýbrž více menších systémů, které pokrývají odlišné části firemních procesů. Tyto systémy mají ve valné většině problémy se vzájemnou komunikací, s konzistencí informací, se správou celého komplexu systémů - existence duplicit uživatelských účtů a následné problémy s definicí přístupových práv. Také je problematická práce s agregovanými informacemi z více takovýchto systémů. Je pravda že existují speciální systémy, známé jako datové sklady, které se budují nad stávajícími systémy právě jako řešení částí těchto problémů. Avšak většinu uvedených problémů stejně neřeší. Je to dáno tím, že neexistuje: " žádný společný standard, pomocí kterého by systémy mezi sebou komunikovaly, " žádná společná podmnožina vlastností, které by měly dílčí systémy společné, " žádná společná podmnožina informací, které by dílčí systémy vzájemně sdílely. 1.3 Jádro informačního systému Řešení uvedených problémů existuje. Je nutné vystavět systémy na společném jádře, které bude řešit propojení podsystémů systému s jádrem a zároveň s jinými podsystémy daného systému. Přitom musí zůstat zachována možnost vystavět nad jádrem libovolný systém. Cílem této práce je tedy navrhnout a vytvořit kvalitní jádro, na kterém bude možné vystavět libovolný počet systémů (modulů). Jádro bude ve vlastní režii řešit především: " připojení k databázi, " práci s moduly jádra, " správu uživatelských účtů, " správu přístupových práv, " monitorování aktivit uživatelů. Součástí práce je vytvoření modulu jednoduchého redakčního a prezentačního systému, jakožto ukázkového modulu jádra systému. 2 Vymezení pojmů 2.1 Business proces Business proces je firemní předpis popisující možné transformace stavu objektu do jiného stavu podle předem definovaných navazujících akcí. 2.2 Firma Pod pojmem firma chápejme v této práci skupinu jednoho či více lidí uskupenou za účelem dosahování cílů. 2.3 Funkcionalita systému Funkcionalita systému představuje souhrn implementovaných procesů. 2.4 Informační systém (internetová aplikace) Pod pojmem informační systém v této práci rozumějme webovou aplikaci, která slouží pro správu a práci s informacemi. V informačních systémech je často implementována funkcionalita pro podporu firemních business procesů. 2.5 Malý informační systém Malý informační systém je takový informační systém, který má implementovanou funkcionalitu pro podporu přibližně desítky firemních business procesů. Při podpoře jednoho firemního procesu mluvíme již o mikro informačním systému. 2.6 Objekt Z pohledu datového modelování pod tímto pojmem chápejme předmět našeho poznání, naší činnosti, našeho zájmu; z pohledu programátorského jej chápejme jako instanci dané třídy. 2.7 World Wide Web (WWW, web) V dnešní době se jedná o nejpoužívanější službu internetu určenou pro zpřístupňování digitalizovaných informací. Tato služba je založena na třech technologiích: hypertextovém jazyku HTML, protokolu HTTP a adresování objektů pomocí URL adres. Právě možnost užívání a zmiňování odkazů na libovolné objekty vytváří z World Wide Webu systém vzájemně propojených objektů. 2.8 Základní funkčnost systému Jedná se o takovou množinu funkcionalit daného informačního systému, které nesouvisí s firemními business procesy, ale jsou důležité pro inicializaci a provoz základních "životních" a bezpečnostních funkcí systému. 3 Analýza stávajících systémů V úvodu této práce jsem poukázal na nutnost výstavby informačních systémů nad jádrem systému a to z důvodů technologických i ekonomických. V této kapitole se budu zabývat obecnou analýzou stávajících systémů - především budu popisovat časté chyby stávajících systémů vzniklé špatným návrhem a krátkozrakostí při rozboru analyzované oblasti. Vycházím především ze svých několikaletých dosavadních zkušeností s tvorbou informačních systémů. Jenom malá část dnešních webových informačních systémů s integrovanou funkcionalitou firemních procesů vznikla jako komplexní systém pro práci s informacemi. Ve velké míře jsou stávající "komplexní" systémy vystavěny nad jiným systémem, který byl rozšířen o dodatečnou funkcionalitu pro práci s moduly. Velká část webových systémů je vystavěna nad redakčními a prezentačními systémy. Je pravda, že pro většinu firem je tento model dostatečný, ale při budoucím požadavku na rozšíření systému dochází k narážení na hranice původního systému, a tedy k uchylování se ke zkreslování modelované reality při návrhu rozšíření systému. Toto zkreslení má za následek nereflektování reálných firemních procesů pomocí funkcionalit systému. Příkladem může být stávající informační systém serveru vysokeskoly.cz verze 2.0, který je vystavěn právě nad redakčním a prezentačním systémem. Následné problémy budu demonstrovat na přístupových právech systému. Daný uživatel může hrát na dané rubrice roli čtenáře, redaktora či korektora. Při vytvoření reklamního systému, jakožto podsystému daného redakčního a prezentačního systému byla zkreslena realita, jelikož musela být do těchto tří rolí vměstnána veškerá podpora pro popis přístupových práv. Redaktorem reklamního systému je tedy každý takový uživatel, který má práva upravovat jednotlivé reklamní kampaně. Uživatel v roli čtenáře má právo nahlížet na výsledky reklamních kampaní, ale pouze v případě, že je systémem autorizovaný. Naopak role korektora není zatím v reklamním systému definována. Realita však vypadá jinak. 3.1 Problémy s přístupovými právy To, jaké typy přístupových práv daný systém nabízí, často nesmyslně závisí na tvůrcích systému. Ti jsou často ovlivňováni vývojovými systémy, které běžně používají pro návrh a implementaci aplikací. Velice často se tak setkáváme s možností nastavit danému objektu právo z pohledu: " souborového systému, tedy právo objekt číst (read), editovat jeho obsah, popřípadě jej mazat (write) či spouštět (execute), " databázového systému, tedy právo do daného objektu objekty vkládat (insert), měnit je (update), mazat (delete) či vybírat pro účely jejich zmiňování (select). Podobných skupin typů práv je samozřejmě daleko více. A všechny skupiny podobné těmto jsou nevyhovující - jak z hlediska své omezenosti použití, tak z důvodu nepodporování business pohledu na danou realitu. 3.2 Problém s komunikací modulů systémů Existuje řada systémů, které jsou vystavěny na jednotném jádře. Toto jádro je však chápáno spíše jako patice pro zasouvání jednotlivých modulů vytvořených podle předem daných pravidel. Hlavním důvodem pro tvorbu těchto patic je existence jednotného přístupu ke všem modulům systému. Podíváme-li se na celý systém podrobněji, zjistíme, že se de facto jedná pouze o skupinu nezávislých systémů se společnou vstupní branou. Neexistují zde jakékoliv globální nástroje pro práci s libovolnými informacemi jednotlivých systémů. Příkladem takového informačního systému může být administrační část portálu avicena.cz. 3.3 Problém se souběžností systému na stejném stroji Z různých důvodů můžeme požadovat, aby na jednom stroji existovalo více instalací téhož systému, které budou od sebe striktně odděleny. Tyto důvody mohou být například: " zavádění nové verze stávajícího systému, kdy postupně přenášíme data ze starého systému na systém nový, " existence nesouvisejících systémů na jednom serveru; např. redakční systém pro správu firemní prezentace a redakční systém pro správu prezentace sdružení, které daná firma podporuje. Toto je častý problém firem, které si pronajímají prostor pro své webové systémy u specializovaných poskytovatelů webového prostoru. U těchto poskytovatelů je poté pronájem každé další databáze či odděleného místa zpoplatněno. Často neexistuje vymezení jmenného prostoru pro potřeby daného systému. 3.4 Problémy malých a mikro informačních systémů Malé a mikro informační systémy jsou hojně vytvářeny a nasazovány v malých firmách, ve kterých často plní funkci redakčního a prezentačního systému. Vlastní business funkcionalita těchto systémů je na velice nízké úrovni - ve většině případů řeší pouze vkládání, editaci a odstraňování informačních článků. Pracnost vytvoření kvalitních a hlavně bezpečných základních funkcionalit u těchto druhů systému několikrát převyšuje pracnost vytváření jednoduché business funkcionality. Při vytvoření testovacího modulu jednoduchého redakčního systému nad prototypem kvalitního jádra jsem zjistil, že velikost zdrojových kódů modulu je 6krát menší než velikost vlastního jádra. 3.5 Obecné požadavky na webový informační systém Na webové informační systémy jsou často kladeny mnohé obecné požadavky, které shrnul ve své diplomové práci kolega Hybner následovně [Hyb2004] str. 15: "Hlavní vlastností informačních portálů je shromažďovat a zároveň poskytovat uniformní a uživatelsky snadný přístup k informacím. Informací v těchto systémech můžeme chápat jednoduchý objekt jako textový dokument, soubor, obrázek, či složitější objekt, složený z jednoduchých objektů. Na všechny tyto informace musí být možnost uplatnit přístupová práva a rovněž je členit do logických struktur (složek) pro jednodušší práci s nimi. Systém musí zajistit bezpečnou práci s uživateli. Zejména přidělování práv uživatelům a uživatelským rolím a posléze začlenění uživatelů do těchto rolí." 4 Návrh řešení Shrňme si dosažené poznatky. Chceme vytvořit jádro systému, do kterého budou vkládány jednotlivé podsystémy daného systému - moduly jádra. Zatímco funkcionality jádra systému obsahují nástroje pro globální práci s objekty, inicializaci systému, zajištění základních nezbytných provozních a bezpečnostních potřeb, funkcionality modulů souvisí převážně s firemními business procesy. Nedílnou součástí jádra systému je modul přístupových práv, který slouží ke správě uživatelských účtů, ke zmiňování a užívání přístupových práv a k zaznamenávání aktivit daných uživatelů. 4.1 Objekt zájmu Obecně vše, na co lze soustředit naši pozornost, co je předmětem našeho poznání, naší činnosti, označujme jako objekt zájmu. Také v našem systému můžeme soustředit svou pozornost na určité objekty. Objektem systému je tedy každý jednoznačně identifikovaný objekt, který je obsažený v systému na který jsme chtěli, chceme nebo budeme chtít soustředit svou pozornost. Jedná se tedy o takové objekty, které nebudeme chtít pouze užívat, ale také zmiňovat za hranicemi modulu, do kterého je jednoznačně přiřazen. Poznamenejme, že daný objekt patří vždy právě do jednoho modulu. Každý objekt tedy kromě svého jednoznačného identifikátoru v rámci informačního systému obsahuje také název, popis, údaj o platnosti daného objektu v čase a odkaz na autora, který daný objekt vytvořil. Můžeme si představit abstraktní třídu Objekt, která bude mít právě tyto vlastnosti. Konkrétní odvozené třídy z třídy Objekt budou pak, kromě těchto vlastností, obsahovat další, nové vlastnosti, charakteristické právě pro danou nově vybudovanou třídu. Představme si například třídu Články, odvozenou z třídy Objekt, která kromě základních vlastností bude obsahovat vlastnosti typu: odkaz na autora daného článku (resp. ektive odkaz na objekt třídy Autor), stav daného článku, klíčová slova daného článku, odkaz na rubriky, do kterých je daný článek zařazen (resp. ektive odkaz na objekt třídy Rubrika), čas, kdy má být daný článek vystavený. Třídy Autor a Rubrika jsou také odvozeny z třídy Objekt. 4.2 Globální nástroje Tato objektová abstrakce nám dává do rukou mocný nástroj: možnost pracovat s danými objekty odvozené třídy jako s objekty třídy Objekt. Tohoto principu jsem využil při návrhu takzvaných "globálních nástrojů". Jedná se o skupinu nástrojů, které dovedou pracovat s danými objekty bez ohledu na hranice modulů. Objektům libovolných tříd umí přiřazovat dodatečné vlastnosti, dokážou dávat do souvislosti objekty různých modulů, umí vytvářet skupiny objektů, které nejsou omezovány hranicemi daných modulů a dokážou vyhledávat daný objekt. Pojďme si nyní dané nástroje představit podrobněji. 4.2.1 Nástroj na vytváření vztahů mezi objekty Pomocí tohoto nástroje můžeme svazovat libovolné objekty nezávisle na hranicích modulů. U každého tohoto vztahu můžeme blíže specifikovat typ vztahu mezi danými objekty. Častým případem typu vztahu bude právě vztah "souviset" ve smyslu: "Objekt souvisí s daným objektem." Příklad. Mějme modul redakčního systému, který bude obsahovat odvozenou třídu Články. Dále mějme modul elektronického obchodu, který bude obsahovat odvozenou třídu Nákupní Položky. Budeme tedy moci vytvářet vztahy typu "souviset" mezi objekty třídy Články a Nákupní Položky ve smyslu: "Článek souvisí s Nákupní Položkou.". Chcete-li konkrétní případ: "Článek ‚O myšlení' souvisí s nákupní položkou ‚kniha: Druhy myslí, Daniel Dennett'.". Všimněme si, že se jedná o symetrický vztah. Objekt typu Článek pomocí této vazby identifikuje všechny takové objekty typu Nákupní Položky, se kterými souvisí. Tento fakt platí i obráceně. Jak již bylo řečeno výše, tento nástroj by měl primárně sloužit k zachycování vztahů mezi objekty různých modulů. Pro zachytávání vztahů v rámci jednoho modulu bychom měli využívat vazeb k tomu při analýze systému navržených. Toto je však pouze doporučení; obecně lze také vytvářet libovolné vztahy mezi objekty odvozené z třídy Objekt v rámci modulu. 4.2.2 Nálepky objektů Libovolný objekt dané třídy, odvozený z třídy Objekt, můžeme rozšířit o libovolnou dodatečnou informaci. Toho dosáhneme jednoznačným přiřazením objektu typu Nálepka, coby nosiče této dodatečné informace, k danému objektu. Objekt typu Nálepka je vždy jednoho konkrétního vzoru. Skutečně je možné si objekty typu Nálepka představovat jako známé žluté lístečky, které s nadepsanou hodnotou či sdělením lepíme na objekty, se kterými tyto hodnoty či sdělení souvisejí. Vzor nálepky si je možné představit jako blok těchto nálepek, například s předepsaným textem "tajné" či "k přepracování". 4.2.3 Nástroj pro tvorbu skupin objektů Tento nástroj umí vyčlenit ze všech objektů typu Objekt konkrétní objekty, a to na základě vlastností těchto objektů a na konkrétním stavu světa. Tyto objekty nejsou pevně přiřazeny do dané skupiny objektů, ale jsou při požadavku na zmínění těchto objektů vypočítány. Jedná se tedy o vypočítávanou kategorii. Tento nástroj je na rozdíl od nástroje na tvorbu souvislostí pouze jednosměrný. Nemůžeme jednoduše zjistit, do kterých skupin objektů daný objekt náleží. Tento fakt je dán z podstaty vypočítávání daných objektů. Ona obousměrnost je sice možná, ale pouze za použití hrubé síly, to znamená sekvenčním procházením a vyhodnocováním všech skupin objektů daného informačního systému. 4.2.4 Nástroj pro fulltextové vyhledávání objektů Každý objekt má na úrovni typu Objektu definovaný název a popis. Hodnoty těchto atributů jsou při prohledávání unifikovány s klíčovými slovy, které byly zadány do fulltextového vyhledávače. Tento nástroj tedy navrací seznam všech objektů, jejichž název či popis vyhovuje daným klíčovým slovům. 4.3 Konceptuální model Jádro informačního systému Nyní si shrňme poznatky nabyté v podkapitole 4.1 a 4.2 a formálně je vyjádřeme v konceptuálním modelu Jádra informačního systému. Konceptuální modely v této práci jsou modelovány metodou HIT [Sta2000]. 4.3.1 Datový model 4.3.2 Sémantika datového modelu 4.3.2.1 Entity Název: Identifikace Vztahu Objektů Typ: Subtyp Objektem typu (#Identifikace Vztahu Objektů) je identifikátor každého vztahu mezi entitami objekt (#Objekt), objekt (#Objekt) a typem vztahů objektů (#Typ Vztahu Objektů), který je reprezentován ve vazbě vazbě objektů (#Vztah Objektů). Název: Modul Typ: Subtyp Objektem typu (#Modul) je každá samostatná část systému, která je vytvořena podle daného "Standardu pro vytváření modulů" nebo je s tímto standardem kompatibilní. Po zasunutí modulu (#Modul) musí dojít k jeho aktivaci, tj. zanesení základních inicializačních dat, se kterými modul (#Modul) dále pracuje (například: vzory nálepek (#Vzor Nálepky), skupiny objektů (#Skupina Objektů)), vytvoření potřebných tabulek a založení daného namespace pro daný modul (#Modul). Tyto informace jsou přenášeny ve formátu XML. Každý z modulů (#Modul) je možné kdykoliv pozastavit či deaktivovat, či opětovně spustit. Název: Nálepka Typ: Subtyp Objektem typu (#Nálepka) je každý konkrétní výskyt daného vzoru nálepek (#Vzor Nálepky), který přiřazením k libovolnému objektu (#Objekt) rozšiřuje vlastnosti daného objektu (#Objektu). U každé nálepky (#Nálepka) lze uchovávat dodatečnou informaci, a to typu: integer, float, text, boolean a date. Název: Objekt Typ: Kernel Objektem typu (#Objekt) je každý jednoznačně identifikovatelný objekt, který je obsažený v systému a na který jsme chtěli, chceme nebo budeme chtít soustředit svou pozornost. Každý objekt (#Objekt) má vymezenou svou platnost v čase intervalem od-do. Název: Skupina Objektů Typ: Subtyp Objektem typu (#Skupina Objektů) je každý název pohledové tabulky (VIEW TABLE), pomocí kterého lze vybrat ze všech možných objektů (#Objekt) identifikace konkrétních objektů (#Objekt). Jedná se tedy o vypočítávanou kategorii. Objekt tohoto typu definuje programátor, a to pomocí dotazovacího jazyku SQL. Při konstrukci objektu je doporučeno využívat vazby na nálepky (#Nálepka) objektů, čímž se docílí jisté globalizace daného objektu. Název: Typ Vztahu Objektů Typ: Subtyp Objektem typu (#Typ Vztahu Objektů) je každý pojem ve smyslu identifikační procedury, který konstruuje vztahy mezi dvěmi libovolnými objekty (#Objekt). Příklady: "spolu souvisí" Název: Vzor Nálepky Typ: Subtyp Objektem typu (#Vzor Nálepky) je každá taková kategorizace (viz. 4.4), ze které se odvozují konkrétní nálepky (#Nálepka). Příklady: "Veřejné", "Tajné", "Délka platnosti", "Na přepracování" Název: Vztah Objektů Typ: Associative Objektem typu (#Vztah Objektů) je každá reprezentace vazby mezi (#Objekt), (#Objekt) a (#Typ Vztahu Objektů) ve smyslu: (#Typ Vztahu Objektů), který je mezi daným (#Objekt) a daným (#Objekt). /1,M:0,N 4.3.2.2 Vazby: Ref: Jádro-01 (#Nálepka)-s přiřazené k danému (#Objekt). Každý objekt (#Objekt) může obsahovat libovolný počet nálepek (#Nálepka). /0,M:1,1 Ref: Jádro-02 (#Nálepka)-s, které jsou daného vzoru (#Vzor Nálepky). /0,M:1,1 Ref: Jádro-03 (#Objekt)-s, náležející danému (#Modul). /0,1:0,M Ref: Jádro-04 (#Identifikace Vztahu Objektů), jednoznačně přiřazená k jedné konkrétní vazbě (#Vztah Objektů) za účelem zmiňování této vazby. /1,1:1,1 Vztahová entita Vztah Objektů nám umožňuje tuto vazbu pouze užívat. Pro zmiňování této vazby byla zavedena kernel entita Identifikace Vztahu Objektů, která danou vztahovou entitu jednoznačně identifikuje. 4.4 Kategorizační důsledek Díky existenci globalizačních nástrojů můžeme podle svého uvážení kategorizovat libovolné objekty, odvozené z třídy Objekt. Kategorizovaným objektům přiřadíme nálepky daného vzoru nálepek. Poté vytvoříme novou skupinu objektů, která bude vybírat z množiny objektů právě takové, které mají nálepky určitého vzoru. Formální zápis této kategorizace je popsán níže. Entita Modul je podtypem entity Objekt. Můžeme tak přiřadit konkrétní nálepky (#Nálepka) daného vzoru nálepek (#Vzor Nálepky) k danému objektu (#Objekt), tedy k danému modulu (#Modul). Přiřazením dané nálepky (#Nálepka) k danému objektu (#Objekt) jsme přiřadili objektu (#Objekt) (modulu (#Modul)) požadovanou vlastnost. Nyní můžeme vytvořit nový objekt entity Skupina Objektu, který bude identifikovat všechny objekty (#Objekt), mající nálepku (#Nálepka) daného vzoru nálepky (#Vzor Nálepky). Tím jsme vytvořili kategorii entity Modul. 4.5 Problematika přístupových práv S problematikou přístupových práv informačních systémů jsme se již setkali v podkapitole 3.1. Poukazoval jsem na skutečnost, že nesmíme jakkoliv omezovat aparát pro definici a vyhodnocování přístupových práv. Tento aparát musí být schopen podpořit libovolnou informační politiku, která byla v dané firmě definována. Častým problémem informačních systémů bývá právě omezení tohoto aparátu. V důsledku tak dochází k uchylování se k deformaci reality nebo firemních procesů. 4.5.1 Pětidimenze přístupových práv Jádrem modelu definice přístupových práv je seznam pěti dimenzí (KDO, MODALITA, CO, S ČÍM, KDY) [Pro2003] ve smyslu: "KDO může/nemůže (MODALITA) dělat CO s ČÍM v daném časovém intervalu (KDY).". 4.5.1.1 Dimenze KDO Dimenze KDO vymezuje aktéry nebo skupinu aktérů (obecně označováno jako subjekt), kteří jsou schopni vykonávat v systému nějaké akce. 4.5.1.2 Dimenze MODALITA Slouží k určení modality u práv přístupu, tedy zda daný subjekt MŮŽE/NEMŮŽE s daným objektem dělat danou akci v daném časovém intervalu. 4.5.1.3 Dimenze CO Slouží k vymezování konkrétních akcí nebo jejich skupin, které mohou aktéři v systému vykonávat. Často máme potřebu definovat akce vyšší úrovně než pouze akce umožňující číst, zapisovat a vymazávat. Takovým příkladem může být akce "schválit dokument" [Pro2003], s. 268. 4.5.1.4 Dimenze S ČÍM Tato dimenze vymezuje objekty nebo skupinu objektů, se kterými daný subjekt provádí danou akci. 4.5.1.5 Dimenze KDY Tato dimenze vymezuje časový interval, ve kterém je dané právo platné. 4.5.2 Kolize při definování přístupových práv Při definování přístupových práv mohou být nadefinována práva protichůdná. Je tedy nutné zavést pravidlo, které bude tuto kolizi řešit. Každé právo, pětici dimenzí, rozšíříme o další dimenzi, a to o prioritu práva. Tato priorita může nabývat hodnot od 0 do 255, kde hodnota 0 znamená nejnižší prioritu a 255 prioritu nejvyšší. Při kolizi několika práv bude rozhodovat právo s nejvyšší prioritou. V případě shodné priority bude upřednostněno právo zakazující, tedy s modalitou "nesmí". 4.5.3 Využití přístupových práv u malých informačních systémů Je výhodné, aby malé informační systémy, které jsou obsluhovány jediným uživatelem nebo malou skupinou uživatelů, využívaly modulu přístupových práv, byť v omezené míře. Zcela nevhodným řešením je zanedbání dekompozice modulu na úrovni přístupových práv, a umožnění uživateli pracovat s daným modulem jako celkem. V průběhu času dochází k rozšiřování systému (resp. . k vytváření nových modulů), firma se rozvíjí, dochází k personálním změnám, k delegaci práce. A právě tehdy je nutné začít omezovat pravomoci jednotlivých uživatelů systému. Je poté zcela nevhodné umožnit všem uživatelům plnohodnotný přístup k veškerým datům informačního systému. 4.6 Konceptuální model modulu Přístupová práva V této podkapitole formálně shrneme výše popsané závěry. Poznamenejme, že entita Objekt je toutéž entitou, která se vyskytovala v konceptuálním modelu Jádra informačního systému. 4.6.1 Datový model (pohled dědičnosti) Pro zvýšení přehlednosti je pohled dědičnosti datového modelu prezentován odděleně. 4.6.2 Datový model (pohled vztahů) Poznamenejme, že uvedený datový model bude na fyzické úrovni řešen jinak - zejména dojde ke ztotožnění některých entit. Z didaktických důvodů však bylo nezbytné popsat možnosti užívání a zmiňování entit a vazeb. 4.6.3 Sémantika datového modelu 4.6.3.1 Entity Název: Akce Typ: Subtyp Objektem typu (#Akce) je každý pojem ve smyslu identifikační procedury, který vymezuje CO může dělat daný subjekt (#Subjekt) s daným objektem (#Objektem) při definici práv pro práci s objekty (#Objekt). Příklady: "Změnit stav daného článku na stav spuštěný", "Odstranit daný článek", "Prohlížet danou sekci", apod. Název: Identifikace Práva Typ: Subtyp Objektem typu (#Identifikace Práva) je identifikátor každého konkrétního vztahu mezi entitami Objekt, Uživatel a Akce, který je reprezentován v entitě Právo. Název: Identifikace Předpisu Práva Typ: Subtyp Objektem typu (#Identifikace Předpisu Práva) je identifikátor každého konkrétního vztahu mezi entitami Objekt, Subjekt a Akce, který je reprezentován v entitě Předpis Práva. Název: Log Typ: Associative Objektem typu (#Log) je každá reprezentace vazby mezi (#Subjekt), (#Akce) a (#Objekt) ve smyslu: (#Akce), která byla provedena daným (#Subjekt)em na daném (#Objekt)u. Název: Modalita Typ: Subtyp Objektem typu (#Modalita) je každý pojem ve smyslu identifikační procedury, který identifikuje způsob posouzení obsahu práva. Příklad: "smí", "nesmí". Název: Modul Typ: Subtyp Objektem typu (#Modul) je každá samostatná část systému, která je vytvořena podle daného "standardu pro vytváření modulů", nebo je s tímto standardem kompatibilní. Po zasunutí modulu (#Modul) musí dojít k jeho aktivaci, tj. zanesení základních dat, se kterými modul (#Modul) pracuje (například: akce (#Akce), subjekty (#Subjekt), typy nálepek (#Typ Nálepky), a další). Tyto informace jsou přenášeny ve formátu XML. Každý z modulů (#Modul) je možné kdykoliv pozastavit či deaktivovat. Název: Objekt Typ: Kernel Objektem typu (#Objekt) je každý jednoznačně identifikovatelný objekt, který je obsažený v systému a na který jsme chtěli, chceme nebo budeme chtít soustředit svou pozornost. Název: Právo Typ: Associative Objektem typu (#Právo) je každá reprezentace vazby mezi (#Subjekt), (#Akce) a (#Objekt) označující právo "kdo-co-s čím" ve smyslu: (#Subjekt), který může vykonávat danou (#Akce) na daném (#Objekt)u. /0,1:0,M Název: Předpis Práva Typ: Associative Objektem typu (#Předpis Práva) je každá reprezentace vazby mezi (#Akce) nebo (#Seskupení Akcí), (#Subjekt) nebo (#Seskupení Sebjektů), (#Objekt) nebo (#Seskupení Objektů) a (#Modalita) ve smyslu: (#Modalita), kterou má daný (#Subjekt) při vykonání dané (#Akce) na daném (#Objekt). /0,1:0:M (#Modalita), kterou má daná (#Skupina Subjekt) při vykonání dané (#Akce) na daném (#Objekt). /0,1:0:M (#Modalita), kterou má daný (#Subjekt) při vykonání dané (#Skupina Akcí) na daném (#Objekt). /0,1:0:M (#Modalita), kterou má daná (#Skupina Subjektů) při vykonání dané (#Skupina Akcí) na daném (#Objekt). /0,1:0:M (#Modalita), kterou má daný (#Subjekt) při vykonání dané (#Akce) na dané (#Skupina Objekt). /0,1:0:M (#Modalita), kterou má daná (#Skupina Subjekt) při vykonání dané (#Akce) na dané (#Skupina Objekt). /0,1:0:M (#Modalita), kterou má daný (#Subjekt) při vykonání dané (#Skupina Akcí) na dané (#Skupina Objekt). /0,1:0:M (#Modalita), kterou má daná (#Skupina Subjektů) při vykonání dané (#Skupina Akcí) na dané (#Skupina Objekt). /0,1:0:M Název: Seskupení Akcí Typ: Subtyp Objektem typu (#Seskupení Akcí) je každá taková skupina, do které můžeme zařadit objekty typu (#Akce), a to podle zvoleného účelového členění a uvážení uživatele. Název: Seskupení Objektů Typ: Subtyp Objektem typu (#Seskupení Objektů) je každá taková skupina, do které můžeme zařadit objekty typu (#Objekt), a to podle zvoleného účelového členění a uvážení uživatele. Název: Seskupení Subjektů Typ: Subtyp Objektem typu (#Seskupení Subjektů) je každá taková skupina, do které můžeme zařadit objekty typu (#Subjekt), a to podle zvoleného účelového členění a uvážení uživatele. Název: Subjekt Typ: Subtyp Objektem typu (#Subjekt) je každá taková osoba, která je zajímavá z pohledu systému. Subjekt (#Subjekt) vstupuje do vztahu: KDO může vykonávat danou akci (#Akce) na daném objektu (#Objekt). 4.6.3.2 Vazby Ref: Přístupová Práva-01 (#Identifikace Předpisu Práva) daného předpisu práva, ze kterého bylo odvozeno dané právo, identifikované (#Identifikace Práva). /0,1:0:M Ref: Přístupová Práva-02 (#Subjekt)-s, náležející do daného (#Seskupení Subjektů). /0,M:0,N Ref: Přístupová Práva-03 (#Akce)-s, náležející do daného (#Seskupení Akcí). /0,M:0,N Ref: Přístupová Práva-04 (#Objekt)-s, náležející do daného (#Seskupení Objektů). /0,M:0,N Ref: Přístupová Práva-05 (#Identifikace Práva), jednoznačně přiřazená k jedné konkrétní vazbě (#Právo) za účelem zmiňování této vazby. /1,1:1,1 Ref: Přístupová Práva-06 (#Identifikace Předpisu Práva), jednoznačně přiřazená k jedné konkrétní vazbě (#Předpis Práva) za účelem zmiňování této vazby. /1,1:1,1 4.7 Konceptuální model Objekt* Sjednocením konceptuálních modelů Jádro informačního systému a Přístupová práva dostaneme konceptuální model Objekt*. Tento model tvoří onen základ, nad kterým je možné budovat moduly informačního systému. Jelikož jsme při návrhu využívali principů dědičnosti, můžeme nyní provést kompozici konceptuálního modelu. Na všechny entity odvozené z entity Objekt budeme nyní pohlížet jako na entitu Objekt. Tento konstrukt je v dalších modelech pro přehlednost prezentován jako entita Objekt*. Tyto konstrukty jsou si navzájem ekvivalentní. Poznamenejme, že navázání vazby na konstrukt Objekt* je shodné s navázáním vazby na entitu Objekt. Sémantika konstruktu Objekt* je tedy ekvivalentní se sémantikou entity Objekt v konceptuálním modelu Jádro informačního systému. 4.8 Komunikační model Klasický způsob návrhu informačního systému spočívá ve vytvoření konceptuálního modelu, z něhož se odvodí model logický. Z tohoto modelu se následně odvodí model fyzický. Při návrhu se vždy začíná navrhovat vše od začátku. Zavedením konstruktu Objekt* v navrhovaném modelu se tento klasický způsob ruší. Metoda tvorby komunikačního modelu je shodná s tvorbou konceptuálního modelu modelovací metodou HIT. Na konstrukt Objekt* nahlížíme jako na kernel entitu. Rozdíl nastává při potřebě zmiňovat některé kernel entity, vztahové entity či podtypy, nadefinované v konstruktu Objekt*. V komunikačním modelu můžeme tyto potřebné entity vytknout (včetně potřebných vazeb). Tento model nám potom ukazuje, jak bude navrhovaný systém komunikovat s jádrem systému, tedy s konstruktem Objekt* 5 Vlastní realizace Nyní již máme dostatečné teoretické znalosti o architektuře navrženého jádra systému, které je označováno také jako Objekt*. Před vlastní konstrukcí systému si však ještě musíme zodpovědět řadu implementačních otázek. 5.1 Fyzický model Jádra informačního systému Viz. Příloha A. 5.2 Fyzický model modulu Přístupová práva Tento fyzický model se výrazně liší od svého konceptuálního modelu. Tato skutečnost je způsobena převážně ztotožněním řady entit na implementační úrovni. Toto ztotožnění však není na úkor funkčnosti systému, ba naopak celý systém bude po implementaci vykazovat zrychlení. Viz. Příloha B. 5.3 Nároky na software Tento systém, stejně jako většina ostatních webových systémů, je vystavěn na architektuře klient/server. Na straně klienta požadujeme pouze existenci standardního webového prohlížeče s podporou WWW-Authenticate, což v dnešní době splňuje většina z nich. Na straně serveru požadujeme kromě předinstalovaného webového serveru podporu skriptovacího jazyka PHP verze 3 nebo vyšší, ve kterém je celý systém naprogramován a databázový server Postgre SQL verze 7.0 nebo vyšší. Skriptovací jazyk PHP byl zvolen z důvodu velké rozšířenosti v řadách vývojářů menších a středních webových informačních systémů. Většina vývojářů tak nebude mít problémy s návrhem a implementací svých navržených modulů. Původně jsem zvažoval nasazení nejrozšířenějšího webového databázového systému My SQL, ale jeho přílišná omezenost mě donutila použít robustnějšího a funkčně bohatšího Open Source systému Postgre SQL. Po systému jsem požadoval možnost tvorby pohledů (VIEW TABLE), možnost odvozovat (dědit) tabulky, možnost používání triggerů. Všechny tyto kritéria vybraný systém splňuje. 5.4 Univerzální rozhraní pro práci s moduly informačního systému Doposud jsme hovořili pouze o ryze technických a technologických záležitostech celého systému. Nesmíme však zapomenout na návrh uživatelského rozhraní, které by mělo být přehledné a intuitivní. Ze strany vývojářů a správců jednotlivých modulů systému je požadováno, aby vložením daného modulu do jádra systému a jeho zaktivováním došlo k automatickému zpřístupnění modulu všem uživatelům, kteří mají právo pracovat s jeho funkcionalitami nebo částí funkcionalit. Důležitým ovládacím prvkem celého systému je nástrojová lišta, která je umístěna v horní části systému. Prvky této nástrojové lišty jsou odkazy na jednotlivé zaktivované moduly, ke kterým má konkrétní uživatel přístup. Při aktivaci určitého prvku dojde k vykreslení podmenu tohoto prvku, které obsahuje odkazy na jednotlivé funkcionality modulu. Speciálním prvkem této nástrojové lišty je formulářové pole určené pro fulltextové vyhledávání v systému, které bylo popisováno v podkapitole 4.2.4. U webových aplikací je sice běžnější umisťovat nástrojovou lištu na levou pozici aplikace, nicméně výše předkládané řešení minimálně ovlivňuje grafické představy vývojáře modulů. 5.5 Oddělenost jednotlivých jader informačních systémů V kapitole 3.3 byla zmiňována potřeba podpory existence instalací více systémů na jednom stroji, které budou na sobě striktně nezávislé - tedy vystavené na dvou či více nezávislých jádrech systému. To je možné z důvodu plné konfigurovatelnosti systému, tedy v tomto případě konfigurovatelnosti namespace, při vlastní instalaci. 5.6 Bezpečnost informačního systému Jedním z hlavních požadavků na kterýkoliv informační systém je vysoká úroveň zabezpečení. Není tím myšleno pouze zabezpečení proti útočníkům "z venku", kteří se snaží prolomit přístupová hesla nebo se dostat do systému "zadními vrátky", ale také zabezpečení proti nechtěným útokům z řad uživatelů systému. Přístupy k jednotlivým funkcionalitám daných objektů vyhodnocuje funkcionalita modulu Přístupová práva, který vždy dokáže rozhodnout, zda daný uživatel má právo s daným objektem provádět danou akci v aktuálním čase (samozřejmě podporuje-li tuto bezpečnostní politiku daný modul informačního systému). 6 Obecné zásady pro výstavbu modulů nad jádrem systému Při vlastním vývoji rozšiřujících modulů informačního systému bychom se měli držet následujících zásad. Poznamenejme, že nedodržení těchto zásad nebude mít přímý vliv na vlastní funkčnost daného modulu, nicméně bude v rozporu s výše popsanou filozofií univerzálního jádra a ve většině případů dojde ke ztrátě možnosti globální práce s daty tohoto modulu. 6.1 Vytváření podtypů entity Objekt Při konstrukci datového modelu modulu nesmíme zapomenout odvodit všechny entity, na jejichž objekty budeme chtít v budoucnosti soustředit svou pozornost, od entity Objekt. Jedině tak získá odvozená entita vlastnosti a vazby, které poté budou využívat globální nástroje. Připomeňme, že se jedná především o identifikátor, který je unikátní v celém systému, další vlastnosti, definované v podkapitole 4.1 a vazby ve smyslu konceptuálního modelu, uvedené v kapitole 4.3. Je výhodné odvozovat od entity Objekt všechny kernel entity datového modelu, kromě těch, které hrají roli číselníků. S velkou pravděpodobností budeme na tyto entity v budoucnu potřebovat soustředit svou pozornost při návrhu či konstrukci jiného modulu systému. Příkladem může být entita Subjekt v konceptuálním modelu modulu Přístupová práva. Při návrhu modulu redakčního systému budeme tuto entitu využívat k vytvoření vazby s entitou Článek ve smyslu: "Subjekt, který je autorem daného článku." Poznamenejme, že dodatečná transformace kernel entity na entitu typu subtyp po implementaci daného modulu není triviální záležitostí. Transformace nespočívá pouze v přepsání konkrétních hodnot atributů v tabulce. Všechna data se musí přesunout z původní tabulky do tabulky nově vytvořené, poděděné z tabulky Objekt. 6.2 Omezení používání globálních nástrojů Globální nástroje byly navrženy pro práci s objekty mimo hranice svých modulů. Pro práci s objekty na úrovni modulů bychom měli využívat vazby mezi entitami a atributy jednotlivých entit, které byly navrženy na úrovni komunikačního modelu modulu. 6.3 Kódování znaků Veškeré zdrojové kódy a data uložená v databázi by měly být kódovány ve znakové sadě UTF-8. Zcela nevhodné je použití platformově závislých znakových sad, například CP1250 (Windows-1250), či znakových sad typu ISO 8859-2, které v dnešní době po nástupu sady UTF-8 ustupují do pozadí. 6.4 Metodika pro vytváření souborů typu PHP Každý soubor typu PHP musí obsahovat hlavičku. V této hlavičce je uveden autor, datum vytvoření, popis funkcionality a seznam vstupních a výstupních proměnných daného souboru. Za hlavičkou musí dojít k zavedení bezpečnostní funkcionality, která zabezpečí, že daný skript bude spuštěn pouze prostřednictvím jádra systému; bude také vyhodnocovat požadavky, zda daný uživatel může dělat danou akci s daným objektem v daný časový okamžik. Dále poukazuji na nutnost komentovat veškeré netriviální operace ve zdrojových souborech modulů. 6.5 Instalace modulů do jádra systému Vlastní modul informačního systému se skládá minimálně ze skupiny souborů typu PHP a jednoho definičního souboru typu XML. Zatímco soubory typu PHP obsahují převážně vlastní funkcionalitu daného modulu, soubor typu XML obsahuje definice tabulek a inicializační data určená pro jádro systému. Příkladem můžou být seznamy typu Akce, Seskupení Akcí, definované v konceptuálním modelu modulu Přístupová práva (podkapitola 4.6). Moduly informačního systému jsou uchovávány v podsložkách složky "module". Instalace vlastního modulu tedy spočívá v překopírování obsahu zdrojové složky do nově vytvořené podsložky složky "module" a zaktivování modulu zanesením XML dokumentu do jádra systému prostřednictvím univerzálního uživatelského rozhraní. 6.5.1 Ukázkový XML soubor 7 Výstavba redakčního a prezentačního systému nad Jádrem Samotné Jádro informačního systému a jeho modul Přístupová práva jsou navržena tak, aby jakkoliv neomezovaly vývojáře při návrhů jeho rozšiřujících modulů. Nad samotným jádrem lze tedy vybudovat libovolný modul informačního systému s libovolnou funkcionalitou, která je omezena pouze možnostmi dané verze skriptovacího jazyka PHP nebo možnostmi databázového stroje. Pro demonstraci použitelnosti výše popsaného systému jsem se rozhodl navrhnout a vybudovat nad jeho jádrem redakční a prezentační systém. Důvodem je skutečnost, že redakční a prezentační systémy jsou nejrozšířenějším typem webových informačních systémů. Redakční a prezentační systém byl kvůli snazší implementaci rozdělen do dvou modulů: do modulu Redakční systém a modulu Prezentační systém. Kvůli této dekompozici si můžeme navíc ukázat vhodné využití některých globálních nástrojů a globálních entit. 7.1 Modul Redakční systém Redakční systém slouží ke správě redakčních článků, tedy k jejich přidávání, editaci a odstraňování. U každého článku uchováváme všechny jeho verze. Aktuální verze je ta nejmladší, schválená korektorem, která je ve stavu "vystavená/ý". Články můžeme zařazovat do rubrik, můžeme je dávat do různých vzájemných souvislostí, či jim přiřazovat klíčová slova. Každý článek má svého garanta, tedy člověka, který za daný článek zodpovídá a autora - člověka, který daný článek vytvořil. Jednotlivá verze článku je informačním nosičem článku, může být v daném stavu rozpracovanosti a v daném stavu spuštěnosti. 7.1.1 Komunikační model V komunikačním modelu si především povšimněme entity Subjekt, která byla vytčena z konstruktu Objekt*. Udává, že libovolný objekt entity Subjekt se může stát autorem či garantem daného článku, nebo autorem či korektorem dané verze článku. Skutečnost, které všechny objekty entity Subjekt mohou vstupovat do těchto vztahů můžeme ošetřit pomocí globálního nástroje Nálepky. Poté bude moci například do vztahu typu "být autorem" vstoupit pouze ten objekt entity Subjekt, který má k sobě přiřazenou nálepku se vzorem "může se stát autorem článku". Toto vyčlenění je řešeno na úrovni funkcionality modulu. 7.1.2 Sémantika komunikačního modelu modulu Redakční systém 7.1.2.1 Entity Název: Článek Typ: Subtyp Objektem typu (#Článek) je každý textový dokument, který byl, je nebo bude prezentován redakčním systémem. Název: Jazyková Verze Typ: Kernel Objektem typu (#Jazyková Verze) je každý pojem ve smyslu identifikační procedury, který udává v jakém je jazyce. Např.: "Česká", "Anglická", apod. Název: Klíčové Slovo Typ: Kernel Objektem typu (#Klíčové Slovo) je každý řetězec znaků, který nám slouží k unifikaci s řetězci znaků zadanými uživatelem při fulltextovém vyhledávání článku. Název: Objekt Typ: Kernel Objektem typu (#Objekt) je každý jednoznačně identifikovatelný objekt, který je obsažený v systému a na který jsme chtěli, chceme nebo budeme chtít soustředit svou pozornost. Název: Rubrika Typ: Subtyp Objektem typu (#Rubrika) je každý název a popis složky, do které lze zařazovat články (#Článek). Název: Stav Rozpracovanosti Typ: Kernel Objektem typu (#Stav Rozpracovanosti) je každý pojem ve smyslu identifikační procedury, který udává do jaké míry je rozpracován daný objekt. Např.: "Vytvořený", "Čekající na korekci", "Zkorigovaný", apod. Název: Stav Spuštěnosti Typ: Kernel Objektem typu (#Stav Spuštěnosti) je každý pojem ve smyslu identifikační procedury, který udává stav spuštění daného objektu. Např.: "Spuštěný", "Nespuštěný", "Pozastavený", apod. Název: Subjekt Typ: Subtyp Objektem typu (#Subjekt) je každá taková osoba, která je zajímavá z pohledu systému. Subjekt (#Subjekt) vstupuje do vztahu: KDO může vykonávat danou akci na daném (#Objekt)u. Název: Typ Vztahu Článků Typ: Kernel Objektem typu (#Typ Vztahu Článků) je každý takový pojem ve smyslu identifikační procedury, který specifikuje typ vztahu mezi dvěmi články (#Članek). Název: Typ Vztahu Rubrik Typ: Kernel Objektem typu (#Typ Vztahu Rubrik) je každý takový pojem ve smyslu identifikační procedury, který upřesňuje typ vztahu mezi dvěmi rubrikami (#Rubrika). Název: Verze Článku Typ: Subtyp Objektem typu (#Verze Článku) je vlastní informační část (nosič) dokumentu. Název: Vztah Článků Typ: Associative Objektem typu (#Vztah Článků) je každá reprezentace vazby mezi (#Článek), (#Článek) a (#Typ Vztahu Článků) ve smyslu: (#Typ Vztahu Článků), který je mezi daným (#Článek) a daným (#Článek). /0,M:0,N Název: Vztah Rubrik Typ: Associative Objektem typu (#Právo) je každá reprezentace vazby mezi (#Typ Vztahu Rubrik), (#Rubrika) a (#Rubrika) ve smyslu: (#Typ Vztahu Rubrik), který je mezi danou (#Rubrika) a danou (#Rubrika). /0,M:0,N 7.1.2.2 Vazby Ref: Redakční Systém-01 (#Článek)-s, které jsou zařazené do dané (#Rubrika). /0,M:1,N Ref: Redakční Systém-02 (#Subjekt)-s, kteří jsou autory daného (#Článek). /1,M:0,N Ref: Redakční Systém-03 (#Subjekt)-s, kteří jsou garanty daného (#Článek). /1,M:0,N Ref: Redakční Systém-04 (#Verze Článku)-s daného (#Článek). /1,M:1,1 Ref: Redakční Systém-05 (#Klíčové Slovo)-s daného (#Článek). /0,M:0,N Ref: Redakční Systém-06 (#Verze Článku)-s daného (#Stav Úplnosti Verze). /0,M:1,1 Ref: Redakční Systém-07 (#Verze Článku)-s dané (#Jazyková Verze). /0,M:1,1 Ref: Redakční Systém-08 (#Článek)-s, které jsou v daném (#Stav Spuštěnosti). /0,M:1,1 Článek spouští garant daného článku; udává tím, že se tento článek může v informačním systému vystavit. Ref: Redakční Systém-09 (#Verze Článku)-s, které jsou v daném (#Stav Spuštěnosti). /0,M:1,1 Každý článek může obsahovat několik verzí, přičemž aktuální je poslední schválená verze. Ref: Redakční Systém-10 (#Verze Článku)-s, upravené daným (#Subjekt). /0,M:1,1 Ref: Redakční Systém-11 (#Verze Článku)-s, schválené daným (#Subjekt). /0,M:0,1 7.1.3 Fyzický model modulu Redakční systém Viz. Příloha C. 7.1.4 Ukázka inicializačních dat modulu Redakční systém Pro využití globálních nástrojů musíme v jádru systému nadefinovat inicializační data (viz podkapitola 6.5). 7.1.4.1 Inicializační data entit Akce a Seskupení Akcí Seskupení akcí dělíme na redaktorské, korektorské a šéfredaktorské (akce jsou uvedené v závorkách, mezi sebou oddělené čárkou): " redaktorské akce (vytvořit článek, upravit klíčová slova neschváleného článku, poslat článek na korekci), " korektorské akce (zkorigovat článek, změnit zařazení článku do rubriky, upravit klíčová slova článku), " publikační akce (vystavit článek, zrušit vystavení článku), " šéfredaktorské akce (změnit autora článku, změnit korektora článku, změnit čas spuštění článku, shlédnout statistiku článků, změnit zařazení článku do rubriky, opětovně poslat článek na korekci, změna struktury rubrik, smazat článek, změna seznamu korektorů, změna seznamu redaktorů). 7.1.4.2 Inicializační data entity Seskupení Subjektů Subjekty můžeme seskupovat do skupin: redaktoři, korektoři, šéfredaktoři a "publikátoři". 7.1.4.3 Inicializační data entity Skupina Objektů Inicializačními daty entity Skupina Objektů budou SQL dotazy typu SELECT, které z množiny všech objektů vyberou následující objekty: " všechny články daného měsíce a roku - seřazeno vzestupně podle data, " nejčtenějších n článků v daném časovém intervalu - seřazeno sestupně podle data, " všechny články daného autora. 7.1.4.4 Inicializační data entity Vzor Nálepky Libovolné objekty můžeme opatřovat následujícími nálepkami: " může být autorem článku (s omezením pouze na objekty entity Subjekt), " může být korektorem článku (s omezením pouze na objekty entity Subjekt), " může být garantem článku (s omezením pouze na objekty entity Subjekt). 7.2 Modul Prezentační systém Úkolem prezentačního systému je přiřadit daným objektům daný styl. V tomto případě využíváme globálního nástroje na vytváření vztahů k vytvoření vazby mezi objektem typu Styl a libovolným jiným objektem. V našem případě bude nejčastější propojení na objekty typu Článek - jedná se tedy o mezi-modulovou vazbu. 7.2.1 Komunikační model 7.2.2 Sémantika komunikačního modelu 7.2.2.1 Entity Název: Styl Typ: Subtyp Objektem typu (#Styl) je každý soubor grafických prvků a šablon, podle kterých mění daný objekt svou vizuální podobu. 7.2.2.2 Vazby Ref: Prezentační Systém-01 (#Styl), který je přiřazen k dané (#Skupina Objektů). /0,1:0,M 7.2.3 Fyzický model modulu Prezentační systém Viz. Příloha D. 8 Závěr a zhodnocení Tvorbou informačních systémů se zabývám již více než šest let. Celou tuto dobu průběžně analyzuji stávající informační systémy a na základě výsledků analýz tvořím systémy vlastní, ve kterých se snažím nalezené chyby (jak návrhové tak implementační) odstraňovat nebo alespoň minimalizovat jejich dopad na uživatele. Před třemi roky jsem začal vytvářet plně modulární systémy, které již měly vlastní jádra obstarávající většinu základních a bezpečnostních funkcí. Po implementaci dvou verzí těchto systémů jsem došel k závěru, že je potřebné mít v rukou jakési nástroje, které umožní pracovat s objekty globálně. V této práci jsem poukázal na řadu nedostatků v návrzích informačních systémů, navrhl jsem způsob řešení, která jsem podložil řadou konceptuálních, komunikačních a fyzických modelů, sémantikami těchto modelů a vzorových příkladů. Na základě těchto podkladů jsem naprogramoval celý systém - tedy jádro, modul Přístupová práva, modul Redakční systém a modul Prezentační systém. Tím jsem splnil všechny vytyčené cíle práce uvedené v zadání a úvodní kapitole. Mnou navržený systém není dokonalý. Je optimální pro současný stav světa. Doufám, že se mé myšlenky o tvorbě informačních systémů, jež jsem do této práce zakonzervoval, stanou podkladem studentům, zabývajících se touto oblastí, pro vytvoření dokonalejšího jádra informačního systému. Literatura [Bra1999] Bradley, N.: XML - kompletní průvodce. Grada Publishing, 2000 [CRS1999] Castagnerro, J., Rawat, H., Schumann, S., Scollo, Ch., Veliath, D.: Programujeme PHP profesionálně. Computer Press, 2001 [Hyb2004] Hybner, M.: Firemní webový informační systém. [diplomová práce] Fakulta informatiky, Masarykova univerzita v Brně, 2004 [Mom2001] Momjina, B.: Postgre SQL - Praktický průvodce. Computer Press, 2003 [Pro2003] Procházka, F.: e Trium-ISMS - Univerzální nástroj pro správu přístupových práv. Sborník konference Datakon 2003, s. 265 [Sta2000] Staníček, Z.: Datové modelování metodou HIT. http://www.fi.muni.cz/~stanicek/P114/hitmet.ps [Sta2003] Staníček, Z.: Univerzální modelování a konstrukce IS. [disertační práce] Fakulta informatiky, Masarykova univerzita v Brně, 2003 [St P2004] Staníček, Z., Procházka, F.: Business Rule Engines a konstrukce IS. Sborník konference Datakon 2004, s. 57 [ŠMČ2001] Šešera, L., Mičovský, A., Červeň, J.: Datové modelování v příkladech. Grada Publishing, 2001 [Zla1999] Zlatuška, J.: Informační společnost. http://vs.vismo.cz/dokumenty/dokumenty2.asp?id_org=200003&id=1018 Příloha A Tato příloha obsahuje fyzický model Jádra informačního systému definovaného v kapitole 4.3. Příloha B Tato příloha obsahuje fyzický model modulu Přístupová práva definovaného v kapitole 4.6. Příloha C Tato příloha obsahuje fyzický model modulu Redakční systém definovaného v kapitole 7.1. Příloha D Tato příloha obsahuje fyzický model modulu Prezentační systém definovaného v kapitole 7.2. Studijní článek: Co je to geografický informační systém (GIS)? Data - základ každého informačního systému Atributová data - data dosud prostorově nijak neurčená, v převážné většině případů však prostorově určitelná. Podívejme se na obrázek . Prostorová data - data obsahující prostorové určení (geometrii) a prostorové vztahy (topologii) objektu (prvku). Podívejme se na obrázek . Geografická data (geodata) - propojená atributová a prostorová data. Podívejme se na obrázek . Geografický objekt (geoobjekt, geoprvek) - je pak prostorově určený objekt (prvek) reálného světa, mající samozřejmě i prostorové (topologické) vztahy s ostatními geoprvky. Lze říci že geografická datová sada je skupina geoobjektů, které mají nějakou společnou charakteristiku (budovy, silnice). Co je to geografický informační systém (GIS)? V první řadě je to informační systém, tudíž co je vhodné se zeptat: Co je to informační systém (IS)? Definice (intuitivní): Informační systém je sdružení operací, které nám pomohou převést sebraná data do podoby vhodné pro uskladnění a v určité podobě je použít pro určitá rozhodnutí. Definice (Clause a Schvill 1991): Informační systém je soubor hardware a software na získávání, uchovávání, spojování a vyhodnocování informací. Informační systém se skládá ze zařízení na zpracování dat, systému báze dat a vyhodnocovacích programů. Podívejme se na obrázek . GIS je ale geografický informační systém, proto co je to geografie? Definice (Encyclopaedia Britannica - www.britannica.com): Geography is the scientific study of the surface of the Earth. The word is derived from Greek words geo, "earth," graphein, "to write"). Geography describes and analyzes the spatial variations in physical, biological, and human phenomena that occur on the surface of the globe and treats their interrelationships and their significant regional patterns. Překlad: Geografie je věda zabývající se studiem Zemského povrchu. Slovo geografie pochází z řeckých slov geo - Země, graphein - psát. Geografie popisuje a analyzuje prostorové vztahy mezi fyzikálními, biologickými a humánními jevy, které se vyskytují na Zemském povrchu. Podívejme se na obrázek . Geografie ovšem není jedinou vědou, která využívá GIS. GIS je technickým prostředkem, který využívají prakticky všechny geovědy. Podívejme se na obrázek . Geografický informační systém Geografický informační systém je tedy informační systém pracující oproti klasickým informačním systémům navíc i s prostorovou složkou dat. Také lze říci, že je výkonným nástrojem geověd, tedy že metody těchto věd umožňuje efektivně implementovat v počítačovém prostředí. Podívejme se na obrázek . Pro GIS neexistuje jednotná definice, proto si jich uvedeme několik: Definice (U.S. Geological Survey): In the strictest sense, a GIS is a computer system capable of assembling (pořizování), storing, manipulating, and displaying geographically referenced information , i.e. data identified according to their locations. Pactitioners also regard the total GIS as including operating personnel and the data that go into the system. Definice (výkladový slovník ministerstva hospodářství): Organizovaná kolekce počítačového technického vybavení, programového vybavení, geografických dat a personálu určená k účinnému sběru, pamatování, údržbě, manipulaci, analýze a zobrazování všech forem geograficky vztažené informace. -> 3 komponenty (technologie, databáze a infrastruktura). Definice (ESRI): GIS je organizovaný soubor počítačového hardware, software a geografických údajů (naplněné báze dat) navržený pro efektivní získávání, ukládání, upravování, obhospodařování, analyzování a zobrazování všech forem geografických informací. Závěr vycházející z definic: GIS netvoří pouze software, ale i ostatní komponenty jako data, hardware, personál a způsob použití. Uvedli jsme si několik definic, ale GIS můžeme popsat i výčtem základních otázek, které je možné řešit s pomocí GIS. GIS nám umožní hledat odpovědi na následující otázky: * Co se nachází na ...? * Kde se nachází ...? * Jaký je počet ...? * Co se změnilo od ...? * Co je příčinou ...? * Co když ...? Pro konkrétní představu zde uvádíme příklady: * Co za geografické objekty se nachází na místě, na které ukazujeme? * Kde se v České republice nachází město Plzeň? * Jaký je počet měst v ČR, kterými protéká více jak jedna řeka? * Jak se měnila říční síť na Plzeňsku v průběhu času? * Co je příčinou kůrovcové kalamity na Šumavě? * Co se stane, když postavíme most přes řeku a přijde velká voda? Na tyto a mnohé další otázky budete umět hledat odpovědi i vy, po absolvování tohoto, případně dalších, rozšiřujících kurzů. Lze se ale zeptat i obráceně, co GIS není? Není to počítačový systém na vytváření map, ačkoli mapy vytvářet může. GIS je hlavně analytický nástroj, který umožňuje pracovat s prostorovými vztahy mezi jednotlivými objekty. Není to CAD (ačkoli původní myšlenka z CAD vzešla). CAD (Comuter Aided Drawing/Design) je většinou používán pro vytváření nových objektů, které ještě neexistují, kdežto GIS slouží k analýze a modelování již existujícího světa, včetně historie. Tomu odpovídají i možnosti ukládání dat. Pro GIS je možno používat daleko komplexnější datové modely než pro CAD, jak bude ostatně zmíněno v dalších článcích kurzu. V odborných kruzích se neustále vedou diskuse o vhodnosti či nevhodnosti GIS založeného na CAD. Pravděpodobně nejrozumnější výsledek je, že GIS založený na CAD (CAD based GIS) má své opodstatnění. Jako informační systém, kde je třeba pracovat s mapami velkých měřítek, které mají stálou datovou základnu co do různých typů dat a informačních vrstev, ale přitom jsou často měněny ve smyslu vstupu nových dat (příkladem mohou být GIS průmyslových areálů, inženýrských sítí, …). poznámka: GIS nezaložený na CAD může využívat naprostou většinu CAD dat (a také je velmi často využívá) ale GIS založený na CAD může využívat pouze některé typy GIS dat. Pro některé aplikace "CAD based GIS" vyhovuje, většinou je ale následně špatně rozšiřitelný o analytické funkce ve chvíli, kdy provozovatel GIS zjistí, že je potřebuje. Studijní článek: GIS a okolní svět Vztah GIS a ostatních oborů lidské činnosti GIS jakožto výkonný nástroj mnoha geověd zasahuje i do mnoha jiných vědních oborů. Jelikož je GIS řešení, které je založeno na počítačové bázi, zasahuje i do oblasti informačních technologií. Vztah GIS a těchto oborů je zobrazen na obrázcích. a . Lze tedy říci, že GIS zasahuje do mnoha věd a oborů lidských činností. poznámka: Lze se ptát i: "proč vůbec používat GIS?" Podle výzkumu firmy Oracle (přední firma ve vývoji databázových nástrojů) lze přes 80% všech dat prostorově lokalizovat, a jedině GIS umožňuje takováto data zpracovávat i na základě prostorových vztahů. Příklady využití GIS: mapové služby - např: http://mapy.atlas.cz, http://map.env.cz/website/mzp/ obchod - analýzy nalezení nejvhodnější lokality pro nový obchod, restauraci (na základě demografických dat jako je počet obyvatel, jejich věk, příjem, vzdělání ...); síťové analýzy rozvozu zboží , ochrana proti pohromám - aktuální situace při pohromě, modely povodní, směrování záchranných prostředků - v ČR např. Ostrava - Integrovaný záchranný systém (http://www.ctvmo.cz/), distribuční společnosti - nejenom databáze kabelů, plynovodů, ale i analýzy sítí, směrování v sítích, životní prostředí - studium chování ekosystémů, modely znečišťování ovzduší a jeho vlivu na životní prostředí, státní správa, městské úřady - opět nejenom evidenční charakter, ale i např. dopravní analýzy (hustota dopravy, volba vhodného koridodu pro budování komunikací, …), volby, sčítání lidu, informační systémy, … . Jako příklad využití GIS ve státní správě mohou sloužit webové stránky Plzeňského magistrátu: http://info.plzen-city.cz/gis/, v neposlední řadě i školy - pro výuku geověd.Studijní článek: Členění GIS GIS lze členit na části podle různých kritérií. Přehled nejdůležitějších členění je uveden v tomto článku, podrobněji se vybranými oblastmi budeme zabývat dále v průběhu kurzu. poznámka: někdy se pojmem GIS označuje právě jen software. To ovšem není korektní označení, samotný SW je totiž bez dalších komponent k ničemu. Pro vlastní SW budeme my používat označení "krabicový GISW". Pod pojmem GIS budeme vždy rozumět všechny komponenty dohromady. Pod pojmy "GIS projekt" či "GIS řešení" pak budeme rozumět aplikaci komponet na konkrétní problematiku, jako je např. prostorová evidence elektrického vedení na území Plzeňského kraje. Strukturální komponenty GIS Dělení GIS na strukturální komponenty vychází z definic GIS, které byly uvedeny v 1. studijním článku. Hardware - počítače, počítačové sítě, vstupní a výstupní zařízení (geodetické přístroje, GPS - pozemní i kosmický segment, družice dálkového průzkumu Země, digitizéry, plottery, scannery, …). Software - vlastní SW pro práci s geografickými daty (geodaty) je často postaven modulárně. Základem systému je jádro, které obsahuje standardní funkce pro práci s geodaty, a programové nadstavby (moduly) pro specializované práce (zpracovávání fotogrammetrických snímků a obrazových záznamů dálkového průzkumu Země, síťové, prostorové a statistické analýzy, 3D zobrazování, tvorba kartografických výstupů, …). Data - nejdůležitější část GIS (až 90% finančních nákladů na provoz GIS tvoří prostředky na získávání a obnovu dat). Lidé používající daný GIS - programátoři, specialisté GIS (analytici), koncoví uživatelé, ale i správci sítí, manažeři, ... . Metody využití daného GIS, jeho zapojení do stávajícího IS podniku (z hlediska praxe velmi komplikovaná a náročná část). Podívejme se na obrázek . Funkční komponenty GIS Také toto dělení vychází z definic GIS a pomocí něj popisujeme jednotlivé činnosti, které se v rámci GIS, nebo chcete-li konkrétně "GIS projektu", provádějí. 1. Vstup dat. 2. Zpracování a uchování dat. 3. Vykonávání analýz a syntéz z využitím prostorových vztahů - jádro GIS, tedy to co nejvíce odlišuje GIS a jiné IS. 4. Prezentace výsledků (výstupy grafické - mapy, negrafické - zprávy, souhrnné tabulky, statistická vyhodnocení, …). 5. Interakce s uživatelem (desktop GIS, Web GIS). Samozřejmě že tyto činnosti nemusí fyzicky provádět jedna organizace, či dokonce jeden uživatel. Ve skutečnosti je běžnou praxí, že se na realizaci GIS podílí více firem, kdy některé data dodávají, jiné je analyzují, … . Podívejme se na obrázek . Podle způsobu využívání GIS se liší i koncepční přístupy k němu Kartografická koncepce - klade důraz na tvorbu map, ať už v analogové, či digitální podobě. Klasickým příkladem tohoto přístupu je např. ZABAGED (Základní báze geografických dat), jejímž prvotním úkolem je tvorba Základní mapy ČR a teprve následně slouží k dalším (např. analytickým) úlohám. Pro tento způsob se používají hlavně CAM (Computer Aided Mapping) a CAC (Computer Aided Cartography) systémy. Databázová (evidenční) koncepce - klade důraz na zpracování a uchování dat. Systémy, které se specializují na toto využití GIS se označují např. jako LIS (Land Information System), MIS (Munincipal Information System), AM/FM (Automated Mapping/Facilities Management). Analytická koncepce - klade důraz na analytické prostředky, je využíván hlavně hydrology, meteorology, biology, geomorfology, geology,... . V rámci našeho kurzu se zaměříme hlavně na tento způsob využívání GIS. Reálné nasazení GIS projektu je samozřejmě ve většině případů kombinací několika koncepčních přístupů.Studijní článek: Prostorová data v analogové podobě – reprezentace reálného světa na mapách Geografická data v analogové podobě Nejprve si zopakujme jaké typy informací mohou obsahovat geografická data. Většinou obsahují dva až tři základní typy informací: * prostorová informace - pozice objektu, jeho tvar vztah k ostatním objektům, * popisná informace (atributová data) - další vlastnosti daného objektu např. teplota, typ asfaltu, tloušťka drátu, datum vzniku, typ plynového potrubí … * časová informace - je-li použita, přidává do systému dynamické vlastnosti, např. datum poslední opravy potrubí. Prostorová data (objekty) v analogové podobě jsou reprezentována pomocí mapových objektů (Map features), ukládá se jejich umístění a tvar v prostoru, tedy jejich geometrie. Jednotlivé objekty v klasické mapě jsou reprezentovány pomocí následujících prvků (viz. též obrázek ): * Bod - reprezentuje objekty, které nemají žádný rozměr (např.: trigonometrický bod) nebo takové, jejichž rozměr je tak malý, že v měřítku mapy nejsou vyjádřitelné plošně (např.: sloup veřejného osvětlení v mapě 1:5 000). Bod má dimenzi 0 - nelze u něj měřit žádný rozměr. * Linie - reprezentuje objekty jako řeky, silnice, potrubí, vedení, tedy objekty tak úzké, že je v měřítku mapy není vhodné reprezentovat plochami nebo také objekty, které nemají definovanou šířku (vrstevnice, …). Linie má dimenzi 1 - lze u ní měřit délku jen v jednom rozměru. * Plocha - reprezentuje objekty, jejichž hranice uzavírá nějakou homogenní oblast (například jezera, lesy, zastavěná plocha, …). Plocha má dimenzi 2 - lze na ní měřit ve dvou rozměrech. Tyto objekty jsou zobrazeny na mapě v určitém kartografickém zobrazení v určitém rovinném souřadnicovém systému (např.: Křovákovo zobrazení se souřadnicovým systémem S-JTSK) a v měřítku. Více o jednotlivých zobrazeních se můžete dozvědět v předmětu matematická kartografie (KMA/MK1). Prostorové vztahy (spatial relationships) Mapy také graficky reprezentují prostorové vztahy mezi jednotlivými objekty; např. můžeme velice snadno identifikovat všechny silnice vedoucí do daného města, nejkratší cestu z místa nehody do nemocnice - tyto informace nejsou explicitní - je nutné, abychom si je odvodili z pozice a tvaru jednotlivých objektů. Popisná informace Popisná informace se na mapách reprezentuje pomocí kartografických vyjadřovacích prostředků (barvy, typy a tvary symbolů a čar, nápisy…). Můžeme říct, že charakteristika objektu (tj. jeho popisná informace-atribut) je na mapě reprezentována různým grafickým vyjádřením v závislosti na hodnotě atributu, např: je-li komunikace dálnicí, je vyjádřena tlustou žlutou čarou, je-li silnicí 1. třídy, je vyjádřena tlustou červenou čarou, která se postupně ztenčuje v závislosti na snižování třídy silnice. Pokud máte zájem více se ponořit do problematiky volby značkového klíče, tedy metodiky reprezentace atributových informací v mapě, doporučuji vám předmět tématická kartografie (KMA/TKA) nebo skripta doc. Voženílka z Univerzity Palackého v Olomouci - Kartografické výstupy z GIS.Prostorová data v digitální podobě Pro prostorová data jsou používány převážně 2 modely jejich reprezentace v digitální podobě. * vektorový * rastrový K těmto dvěma reprezentacím je možno přistupovat buďto vrstvově nebo objektově. Vrstvový přístup: Jednotlivá data jsou obvykle organizována v tématických vrstvách (layer, theme, coverage). Tento jednoduchý princip vychází z používaného způsobu při vytváření map v kartografii, kde je obsah mapu dělen do vrstev podle barev. V GIS se ale, a to je velice důležité si uvědomit, data dělí skutečně podle tématiky. Například zatímco v kartografii je v jedné vrstvě třeba polohopis a antropogenní (lidskou rukou vytvořené či upravené) prvky výškopisu, protože v mapě je obojí výsledně stejnou barvou, pak V GIS je nutno takovouto kartografickou vrstvu rozdělit na minimálně dvě tématické vrstvy , které se využívají v GIS. I v GIS se však vrstvový model ukázal jako velice univerzální a mocný. Reprezentace komplexního světa pomocí jednoduchých tématických vrstev nám snadněji umožňuje zorganizovat a pochopit vztahy mezi jednotlivými jevy. Výhody: * možnost vytváření tematických hierarchií, * získávání, úpravy a přístup k údajům jsou řešeny specificky pro každou vrstvu, * rychlé hledání podle atributu. Nevýhody: * komunikace mezi objekty v různých vrstvách je problematická, přitom samozřejmě nutná, například při tvorbě topologických vztahů (více o topologii-sousednosti viz. dále). Objektový přístup: Dalším způsobem, jak mohou být data organizována je tzv. objektový přístup. Ten je založen na principech objektově orientovaného programování a získává na oblibě hlavně v posledních letech. Jeho hlavními znaky jsou: * každý objekt obsahuje geometrii, topologii, tématiku (atributy) a dále i chování (metody), * objekty je možné sdružovat do tříd objektů, objekt je pak instancí (prvkem) takovéto třídy, * je možné vytvářet hierarchické vztahy mezi objekty (rodič - potomek), * atributy a metody je možně dědit. Příklad: Z obecného objektu linie zdědí objekt komunikace geometrickou (prostorovou) informaci o tom, že se má zobrazovat jakožto lomená čára. Navíc do něj vložíme atributovou informaci, že se jedná o komunikaci, čímž jej odlišíme od obecného objektu linie. Dále řekneme, že atribut komunikace může nabývat hodnot silnice, železnice nebo vodní cesta. Další generace objektů, zdědí informaci o tom že je komunikace a například konkrétně silnice. Pak do ní můžeme přidat například atributovou informaci o jejím čísle, počtu pruhů, délce, … a samozřejmě třídě (zde si to nepleťme s třídou objektů, jedná se o třídu ve smyslu "silnice 1. třídy, dálnice, …"). Výhody objektového přístupu * je možný hierarchický přístup "od shora dolů" k individuálním objektům, * definování tříd je díky dědičnosti velmi pružné, * individuální objekt se velice snadno vyhledává, * jednotlivé objekty se umí starat samy o sebe (dálnice ví, že silnice na ni může být připojena jen pomocí nájezdu), * objekt jako celek sebou nese všechny informace (o tom více až u databází). Nevýhody: * model není ještě tak zažitý jako vrstvový přístup (ten používají téměř všichni), * je poměrně náročný na hardware i na personál (implementace objektového GIS je zpočátku mnohem náročnější než pomocí klasického přístupu). Poznámka: Tento model se využívá např. pro správu inženýrských sítí pomocí GIS.Studijní článek: Principy reprezentace prostoru pomocí vektorů Princip vektorové reprezentace: Vektorová reprezentace se zaměřuje na popis jednotlivých geografických objektů: Poznámka: Úsečka nebo křivka mezi dvěma body definuje linii (line) v geometrickém smyslu. V GIS se ale křivky nepoužívají moc často, důvodem je problematická kompatibilita datových formátů, které používají křivky. To by jistě šlo vyřešit, v praxi se ale zatím ukazuje, že jejich nahrazení lomenými čarami s použitím mezilehlých bodů (vertex) mezi dvěma koncovými body/uzly (points, nodes) bohatě postačuje. Pokud se přesto s křivkami setkáte, pak nejspíše v "CAD based GIS" tedy v GIS velkých měřítek). Níže uvedené geometrické prvky jsou základním stavebním prvkem ve vektorové reprezentaci. Pomocí nich lze reprezentovat složitější typy objektů . Bod (Point) je definován souřadnicemi v prostoru. Dále může obsahovat informaci o jeho napojení v linii (nenapojený / mezilehlý bod / koncový bod-uzel). Jeho dimenze je 0. Linie (Line), též někdy oblouk (arc), je definována jako sekvence sousedících úseček, napojujících se v mezilehlých bodech (vertexes), která začíná a končí v koncových bodech - uzlech (nodes). Jejím topologickým ekvivalentam je hrana. Její dimenze je 1. Řetězec linií (PolyLine) je element, který splňuje následující podmínky: * každá linie (hrana) je v řetězci linií jen jednou, * kromě prvního a posledního uzlu v řetězci, se ostatní uzly vyskytují přesně ve dvou liniích (hranách), příslušných řetězci, * pokud se i první a poslední uzel vyskytuje ve dvou liniích/hranách, je tento řetězec uzavřený. Jeho dimenze je 1. Plocha (area) je definována jako uzavřená linie nebo řetězec linií- tzn. že první a poslední uzel jsou identické. Její dimenze je 2. Povrch (surface) je plocha s přiřazenými hodnotami v každém jejím bodě, tedy i v bodech vnitřních (např. nadmořská výška); má dimenzi "2.5". Posledním objektem je objem - volume - má dimenzi 3, ale zatím se moc nepoužívá, jelikož práce s tímto objektem velice náročná na výpočetní výkon a pro většinu aplikací vystačíme s předchozími geometrickými prvky. Takto je definována geometrie jednotlivých mapových objektů. Ale jak je to s jejich prostorovými vztahy (topologií)? U analogových modelů reálného světa (v našem případě se jedná o mapy) jsem uváděli, že člověk je schopen si prostorové vztahy mezi jednotlivými prvky odvodit. Aby téhož byl schopen i počítač v digitálním modelu, nestačí mu k tomu pouze geometrické vztahy, je třeba zavádět topologii. Topologie je matematický způsob, jak explicitně vyjádřit prostorové vztahy mezi jednotlivými geometrickými objekty. Proč vůbec topologie? Má jisté výhody, například: * Umožní ukládat data efektivněji. * Mnoho analýz v GIS využívá pouze topologické a nikoli geometrické vztahy Důvod pro využívání topologie (ESRI 1995): "Topology is useful in GIS because many spatial modeling operations don't require coordinates, only topological information. For example, to find an optimal path between two points requires a list of the arcs that connect to each other and the cost to traverse each arc in each direction. Coordinates are only needed for drawing the path after it is calculated." Tři základní topologické koncepty : * Konektivita - dvě linie se na sebe napojují v uzlech. * Definice plochy - linie, které uzavírají nějakou plochu definují polygon. * Sousednost (princip okřídlené hrany) - linie mají směr a nesou informaci o objektech napravo a nalevo od nich. Studijní článek: Základní typy vektorových datových modelů Základní typy vektorových datových modelů, popisy jejich struktur Vektorové datové struktury jsou založeny na jednotlivých bodech u kterých je přesně známa poloha. Tyto body využívají primitiva, jako jsou body a linie, k popisu složitějších objektů. Existuje mnoho modelů určených k reprezentaci geografických objektů pomocí vektorové grafiky, které se liší ve jak složitosti struktury, tak i v možnostech využívání topologických vztahů. "Špagetový" model Tento model patří mezi nejjednodušší. Princip vychází z digitalizace map, kde se každý objekt na mapě reprezentuje jedním logickým záznamem v souboru a je definovaný jako řetězec x,y souřadnic. Z logiky věci vyplývá, že řetězec je seřazený (obr. ). Jeho nevýhoda spočívá v tom, že ačkoli jsou všechny objekty v prostoru definovány, struktura neposkytuje informace o vztazích mezi objekty, odtud také pochází název špagetový, je to soubor řetězců souřadnic nemající žádnou logickou strukturu. Další nevýhodou je způsob uložení sousedících polygonů. Společná linie je totiž ukládána dvakrát, pro každý polygon zvlášť. Pro většinu prostorových analýz je tento model nevhodný, jelikož veškeré potřebné prostorové vztahy musí být spočítány před každou analýzou. Nicméně neexistence prostorových vztahů činní tento model atraktivním pro použití v jednodušších CAC (Computer Assisted Cartography - počítačová kartografie) systémech, kde je díky jednoduchosti velice výkonný. Základní topologický model Jedním z nejpoužívanějších modelů uchovávajících prostorové vztahy mezi objekty je topologický model (obr. ). V tomto modelu každá linie začíná a končí v bodě nazývaném uzel - node. Dvě linie se mohou protínat opět jenom v uzlu. Každá část linie je uložena s odkazem na uzly a ty jsou uloženy jako soubor souřadnic x,y. Ve struktuře jsou ještě uloženy identifikátory označující pravý a levý polygon vzhledem k linii. Tímto způsobem jsou zachovány základní prostorové vztahy použitelné pro analýzy. Navíc tato topologická informace umožňuje aby body, linie a polygony byly uloženy v neredundantní podobě. Příkladem používaného topologického modelu může být formát GDF/DIME (Geographic Base File/Dual Independent Map Encoding), vyvinutý a používaný v 70tých a 80tých letech při sčítání lidu v USA organizací U.S. Census Bureau. Bližší popis lze nalézt v odborné literatuře. Jak špagetový, tak topologický formát mají velikou nevýhodu v naprosté neuspořádanosti jednotlivých záznamů. K vyhledání určitého liniového segmentu je třeba sekvenčně projít celý soubor. K vyhledání všech linií ohraničující polygon je třeba tento soubor projít několikrát! Hierarchický model Tento model odstraňuje neefektivnost při vyhledávání v jednodušším topologickém modelu pomocí ukládání v logicky hierarchické podobě. Vzhledem k tomu, že polygony se skládají z linií, které odpovídají jejich hranicím, a linie se skládají ze souboru bodů, jsou do modelu zahrnuty odkazy mezi jednotlivými druhy objektů (polygony, liniemi a body). Tyto odkazy pak umožňují mnohem snadnější vyhledávání jednotlivých objektů než v případě topologického modelu. Hierarchický model obvykle také obsahuje topologickou informaci. Příkladem hierarchického modelu může být datová struktura arc-node, kterou mimo jiné využívá v malé modifikaci i geografický informační systém ArcGIS. Jen pro připomenutí uveďme že roli stavebního kamene zde, stejně jako v případě topologického modelu, hrají body. Řetězce linií jsou složeny z jednotlivých linií, které jsou definovány jako seřazená množina vrcholů-vertices/vertexes o souřadnicích x,y. Důležitou roli pak hrají uzly (nodes), což jsou body vyskytující se na konci, na začátku a v místech, kde se jednotlivé linie protínají. Polygony jsou definovány jako plochy úplně ohraničené pomocí řetězců linií. Hierarchický vektorový model nabízí výhody oproti topologickému modelu především při vyhledávání a manipulaci. Rozdělení polygonů, linií a bodů do různých souborů (nebo tabulek) umožní při vyhledávání použít pouze část datových struktur a tím urychluje práci. Na obrázku vidíme způsob uložení linie v hierarchickém datovém modelu. Na obrázku vidíme jakým způsobem je ukládán polygon a konečně na obrázku vidíme jakým způsobem se v hierarchickém datovém modelu definují topologické vztahy, konkrétně rozeznávání levého a pravého polygonu sousedícího s linií. Z obrázků je patrno, že pro například pro nalezení sousedícího polygonu není zdaleka nutno prohledávat všechna data, stačí jen ta vhodně zvolená. V tomto případě se použijí jenom data pro polygony a linie. Hodnoty souřadnic není nutné použít až do doby, kdy je přímo s nimi prováděna nějaká jiná operace (např. vykreslování či měření vzdálenosti). Rozšířený topologický model Existuje ještě i tzv. rozšířený topologický model. Jedná se o vylepšení hierarchického modelu o regiony (regions) a cesty (routes). Tato problematika přesahuje rámec našeho kurzu, ale je ji možno studovat například v předmětu Aplikace GIS.Princip rastrové reprezentace Na rozdíl od vektorové reprezentace se rastrová reprezentace zaměřuje na danou lokalitu jako celek. Většinou je používána pro reprezentaci spojitě se měnících jevů jako například digitální model reliéfu (DMR) či rozložení teploty. Základním stavebním prvkem je u rastrové struktury tzv. buňka (cell). Buňky jsou organizovány do tzv. mozaiky. Jednotlivé buňky obsahují hodnoty (values) zastupující zkoumanou lokalitu. Typy tvarů buněk: * čtvercová buňka, * trojúhelníková buňka, * hexagonální buňka. Nejčastěji se používá čtvercová mřížka - speciální typ mozaiky, protože: * je kompatibilní s datovými strukturami programovacích jazyků používaných pro tvorbu GIS software, * je kompatibilní s mnoha zařízeními pro vstup a výstup dat (monitory, scannery, plottery), * je kompatibilní s kartézským souřadnicovým systémem. Trojúhelníková mozaika, má tu unikátní vlastnost, že jednotlivé buňky nemají stejnou orientaci, což je výhoda při reprezentování digitálního modelu reliéfu (terénu), kde je každému vrcholu o souřadnicích x,y přiřazena funkční hodnota z (výška z = f (x,y)). Jednotlivé trojúhelníky pak implicitně obsahují údaje o svém sklonu a směru tohoto sklonu. Daní za tuto vlastnost mnohem větší složitost všech algoritmů pracujících s tímto modelem. Hexagonální mozaika má tu výhodu, že středy všech sousedních buněk jsou ekvidistantní (stejně od sebe vzdálené), což je výhodné pro některé analytické funkce (např.: paprskové vyhledávání). Ve čtvercové mřížce je toto nemožné a tato vlastnost se musí kompenzovat (o způsobu kompenzace si povíme v dalším studijním článku) nebo se prostě zanedbává. Hexagonální tvar buňky se používá jen velmi zřídka. Dále můžeme rastrovou reprezentaci rozlišit podle způsobu dělení prostoru na: * pravidelné (regular) - všechny buňky mají stejnou velikost a tvar * nepravidelné (irregular) - velikost i tvar jednotlivých buněk se liší. Výhody a nevýhody: * Pravidelné jsou mnohem jednodušší pro ukládání a zpracování údajů, zabírají ovšem na disku mnoho místa. * Nepravidelné mohou mnohem lépe reprezentovat danou lokalitu (příklad roviny a na konci trochu kopců), jejich zpracovávání je však algoritmicky i výpočetně náročné. Poznámky: Nepravidelné se používají hlavně s trojúhelníkovou buňkou pro reprezentaci digitálního modelu reliéfu (DMR), více viz. následující studijní články. Topologie je v rastrovém modelu definována implicitně (je jasné kdo je čí soused), tudíž není nutné ji explicitně ukládat jako pro vektorový model. Dále se zaměříme na pravidelné čtvercové mřížky (rastry), protože ty jsou nejčastěji využívané. Stejně jako vektorový model, rastrová datová struktura může nést informace o bodech, liniích a plochách. Bod odpovídá hodnotě v jedné buňce, linie odpovídá řadě spojených buněk se stejnou hodnotou a plocha odpovídá skupině navzájem sousedících buněk se stejnou hodnotou, vše je vidět na obrázku . Při využívání rastru pro reprezentaci povrchu je třetí rozměr reprezentován jako hodnota tohoto rastru. Ta je pak funkcí dvourozměrných souřadnic z = f (x,y). Příklad můžeme vidět na obrázku . Při reprezentaci prostorových objektů mozaikou je třeba dbát na zvolení vhodného rozlišení, resp. velikosti buňky-pixelu (zkratka od picture element - obrazový bod). Při nevhodné volbě rozlišení může dojít buď k zbytečnému ukládání mnoha dat na disk nebo naopak ke ztrátě prostorových informací, například o tvaru jednotlivých objektů jak je vidět na obrázku . Některé informace se mohou dokonce ztratit úplně. V mozaikovém (rastrovém) modelu je častý případ, kdy buňka nenabývá žádné hodnoty. Problematika reprezentace "žádné hodnoty" (NoValue/NoData) se v počítači řeší zavedením speciální hodnoty NODATA, která nabývá předem zvolené hodnoty. Například v ARC/INFO GRID (modul na zpracování rastrového datového modelu v software ARC/INFO) je tato hodnota určena jako -9999. Tato hodnota má svůj speciálním význam, o kterém budeme hovořit v dalších článcích tohoto kurzu. Mozaiky mohou reprezentovat hodnotu buď pouze pro střed buňky (tzv. lattices) nebo pro celou oblast buňky (tzv.: grids). Poznámka: z hlediska obsahu, lze rastrová data dělit na data reprezentující jeden jev, tj. "klasické rastry", a na data obrazová. Pro názorný rozdíl mezi nimi použijme příkladů toho jaké geoobjekty jednotlivé datové struktury reprezentují: Obrazová data: * Snímek dálkového průzkumu Země (DPZ) - vícepásmové obrazy (př.: snímky z družice LandSat) používané pro vyhodnocení polohy jednotlivých geografických prvků v krajině (vodstvo,lesy, silnice,…). Takto vyhodnocené vrstvy jsou pak uloženy do "klasického rastru", případně vektoru. * Ortofoto - ve většině případů používáno jako jednopásmový obraz pro vyhodnocení polohy jednotlivých geografických prvků v krajině, spíše zde již převládá využití jako podkladových dat pod tématické vrstvy. * Scannované plány - podkladová data pod tématické vrstvy, musí ale být georeferencovány. * Dokumentace - nereferencovaná obrazová data, sloužící pouze jako archivní dokumentace projektu "Klasické rastry": Pouze jednopásmová data, znázorňující rozložení vždy jen jednoho geografického jevu (nadmořská výška-DMT nebo vodstvo nebo lesy nebo …). Tato data mohou být získána např. právě vyhodnocením obrazových dat.Kompresní techniky používané pro ukládání pravidelných rastrů Uložení rastrových dat je velice náročné na prostor a má vysoké režijní náklady. Velikost dat záleží na rozloze představované oblasti a na rozlišení bodu, ale vůbec nezávisí na obsahu. Pro zmenšení náročnosti je nutné zavést více účinné způsoby uložení, hlavně pro reprezentaci řídce rozptýlených bodů. Se zavedením kompresních technik se však pro operace využívající okolí zpracovávaného bodu musí data nejdříve dekódovat a až pak je možné data zpracovat. Nejenom z tohoto důvodu se kompresní techniky většinou užívají jen pro ukládání dat na disk a pro vlastní zpracování v paměti je k reprezentaci užívána dvourozměrná matice. Metoda délkových kódů (Run Lenght Encoding - RLE) RLE je jedna z technik odstraňující neefektivnost uložení rastrových dat pomocí matic. Využívá vlastnosti, že mnoho dat obsahuje rozsáhlé homogenní objekty, reprezentované velkým množstvím pixelů. Místo uchovávání hodnot každého bodu, run lenght encoding organizuje řádku pixelů o stejné hodnotě do skupiny a tu potom ukládá ve formě (počet hodnota). Uvažujme následující rastrová data. 1 1 1 1 5 5 9 9 9 9 9 9 9 2 9 9 9 Při použití techniky RLE dostaneme datovou strukturu, kde jsou původní data nahrazena páry skládající se z počtu opakujících se pixelů stejné hodnoty za sebou a vlastní hodnoty pixelu. Podle našeho příkladu se tedy první čtyři pixely o hodnotě 1 ze tvaru (1 1 1 1) zakódují do (4 1). Celý zakódovaný řádek vypadá následovně. (4 1) (2 5) (7 9) (1 2) (3 9) Jak si je možné všimnout, pixel o hodnotě 2 je zakódován jako (1 2), tudíž místo komprese nastala expanze jednoho elementu do dvou. Díky této vlastnosti není RLE technika vhodná pro data s častými změnami v průběhu. V nejhorším případě, když neexistují žádné úseky se stejnými hodnotami, se po zakódování dat zvětší velikost dvakrát. Z tohoto důvodu se používají současně s RLE i jiné techniky komprese. Kódování úseků řádků (Run Length Codes - RLC) RLC je metoda komprese, která definuje příslušnost buněk rastru k objektu po řádcích nebo sloupcích, přičemž se udává jen začátek a konec úseku buněk v systému řádků a sloupců, které mají uloženou stejnou hodnotu. Viz obr. . Čtyřstrom (QuadTree) QuadTree je zástupcem hierarchických rastrových struktur. Využívá model "rozděl a panuj" tak, že dělí prostor do kvadrantů, které jsou opět rozděleny do dalších čtyř kvadrantů, až do doby, kdy kvadrantu odpovídá homogenní oblast. Tato struktura vytváří strom s uzly reprezentujícími heterogenní oblasti a listy oblasti se stejnou hodnotou. Na obrázku je uveden rastrový obraz a jemu odpovídající strom. Viz obr. . Nevýhodou QuadTree struktury je, že není invariantní s operacemi translace, rotace a změna měřítka. Tento problém se ale týká všech hierarchických modelů reprezentace rastrových dat využívajících dělení prostoru. Adaptivní komprese Adaptivní komprese rastrových dat využívá vlastnosti, že data jdou rozdělit do bloků a ty lze zakódovat pomocí metody s nejvyšší účinností. Takový způsob má výhodu v tom, že nedochází ke zbytečnému nárůstu režijních nákladů pro jakákoli data, jak tomu je v případě RLE a částečně i QuadTree.Možnosti přístupu k atributovým datům V závislosti na typu prístupu k datům (přímý/přes SŘBD) můžeme využít různé modely pro atributová data, stejně jako tomu bylo u prostorových dat. Každý z modelů se opět hodí pro různé aplikace a různá data. Přímý přístup k datům (přímé zpracování souborů): Jedná se v podstatě o uložení dat v (například textovém) souboru, který má určitou strukturu, ze které je odvoditelné, co jsou jednotlivé entity. Většinou pak platí, že co jeden typ entity, to jeden soubor. Data "DB1" uložená jako textový soubor - Tato data mohou být uložena například i ve formě databázové tabulky Data "DB2" uložená jako jednoduchá databázová tabulka - důležitý je ovšem způsob přístupu. Jedná-li se o přmý přístup k datům, pak situace může dopadnout jako na animaci Ukázka konfliktu u přímého přístupu k datům - . Zde je vidět že pokud není k souborům přistupováno přes transakce (ty jsou možné až u databázového přístupu) každý uživatel se snaží okamžitě zapisovat všechny změny a pokud někdo (např. databázový stroj) neřídí tuto činnost, dochází k problémům. V praxi k tomu nedochází, protože první uživatel, který k souboru přistoupí si ho "zamkne" a všichni další už ho mají jen ke čtení. Což například u souborů, kde několik lidí vkládá osobní data (např. při nově narozené děti do celorepublikového registru na matrice) může být problém. Logicky vzato nemůže vzniknout konflikt, protože každý operátor vkládá jinou entitu. Počítač však zamkne celý typ entity - pro jistotu, protože to nedokáže ověřit. Dále je vhodné si připomenout, že tato problematika nabývá na důležitosti s bouřlivým rozvojem počítačových sítí a tedy s potenciální možností editace jedné datové sady (typu entity) více uživatel najednou. U tohoto přístupu nelze používat vztahy mezi tabulkami a data jsou proto často ukládána velice redundantním způsobem, například pokud má jeden člověk 2 adresy, musí být v datech zastoupen 2 entitami, což zaprvé zabírá místo a za druhé se takováto data špatně udržují. Navíc se v takovýchto datech mohou snadno vyskytnout 2 entity, popisující jednoho člověka různým způsobem. Říkáme že taková data ztratila svoji integritu. Pro názornost uveďme příklad: Naše entita Slečna Begónie Šťavnatá má dvě bydliště, jedno v entitě Plzni a druhé v entitě Opavě. Je nutno jí proto mít v datech jako dvě různé entity. Protože nelze vytvářet vztahy mezi entitami, nelze ani říci že entita Slečna Begónie Šťavnatá má vztah bydlí k entitám Plzeň a Opava. Musíme tedy tuto skutečnost reprezentovat dvěma entitami: * (i) - Slečna Begónie Šťavnatá bydlí v Plzni. * (ii) - Slečna Begónie Šťavnatá bydlí v Opavě. předpokládejme že se slečna Begónie provdá a stane se z ní entita Paní Suchá, operátor to ovšem opraví jen u (i) a na opravu (ii) zapomene = dochází k nekonzistentnímu stavu = data nemají integritu. Shrnutí Tento přístup má značné nevýhody: * Každá aplikace používající tabulku musí znát vnitřní strukturu uložení (na binární úrovni). * Nelze podporovat transakce. * Nelze používat vztahy mezi tabulkami. * Špatně se udržuje integrita dat. Přístup pomocí SŘBD Tento přístup odstraňuje nevýhody přímého přístupu k datům. Systém Řízení Báze Dat (SŘBD) SŘBD - , či anglicky DataBase Management System (DBMS), je SW který umožňuje řídit přístup k datům pomocí transakcí a, což je důležité, rozlišuje jednotlivé entity a dokáže udržovat vztahy mezi nimy. Dále umožňuje zaručit integritu a používá standardních prostředků přístupu k tabulce - standardní dotazovací jazyk a rozhraní; např: SQL a ODBC (Open Database Connectivity) pro relační databáze.Využijeme-li pro ukládání dat nějakého DBMS, získáváme možnost data ukládat v nějakém datovém modelu, zde je jejich přehled. Hierarchický datový model Tento model organizuje data ve stromové struktuře, tj. jeden rodič má hodně dětí ( ), jsou tedy možné vztahy 1:1 a 1:N. Jeho výhodou je,že umožňuje velice rychlé vyhledávání. Jeho nevýhodou je to, že je vhodný pouze pro aplikace se stabilní strukturou, tam kde se primární vztahy mezi daty mění jen velice málo. Proto se v GIS příliš nepoužívá. Pokud například do modelu, který je zobrazen na ( ), budeme chtít přidat organizace, které sdružují více států, např: EU, OSN, NATO ( ), dostáváme se v tomto datovém modelu do problémů hned ze dvou důvodů. Za prvé třeba pro světadíl Antarktida žádná takováto organizace neexistuje, protože tam nejsou žádné státy. Druhý problém je, že výše jmenované organizace mohou působit na více světadílech a dostáváme se k otázce, zda má být ve vyšší hierarchické úrovni typ entity světadíl, či organizace. Síťový model * není omezen dítě - jeden rodič což je lepší, * mají nevýhodu, že jsou časem velice složité (vazby jsou velice komplikované), * snadno se ztrácí přehled nad databází, * pro udržení integrity DB je nutný velký výkon. Podobně jako hierarchický model, se tento model příliš neosvědčil, proto se jím nebudeme dále zaobírat. Relační model Organizuje data do tabulek. Každá tabulka má položku primární klíč, která je unikátní tj. jednoznačně identifikuje položku (entitu). Díky klíčům je možné logicky spojovat více tabulek - vytvářet relační vztah (relaci) 1:1, 1:N, M:N. Pro odstranění redundance (duplicity dat) se při návrhu struktury používá tzv. normalizace - ale o tom více v předmětu KIV/DB1. Výhody: * velice flexibilní struktura (lze ji měnit i za běhu, pouhým odebráním či přidáním tabulky a relace), * snadný výběr z několika tabulek najednou pomocí relačního vztahu, * neredundantní uložení (při zachování pravidel normalizace), * relační SŘBD (RDBMS) jsou velice rozšířené a podporované, * pro přístup k datům se používá jazyk SQL, který je v relačních databázích standardem, * široce podporován dalšími nejrůznějšími produkty (Excel, statistický software, …), * díky výkonu, standardizaci a rozšíření se dnes jedná o nevyužívanější model v GIS. Protože stručný a přehledný popis relačních databází lze nalézt např. v diplomové práci Ing. Lucie Vokounové (kap. 2 - Úvod do databází), která je dostupná na našem WWW serveru v adresáři http://gis.zcu.cz/studium/dp/2003/ a protože relační model je v GIS velmi používaný, doporučuji vám, abyste tuto kapitolu prostudovali. Z téhož důvodu je zde uveden jen stručný přehled. Objektově orientovaný model (OOM) Vychází z objektově orientovaného programování, kde jsou data spravována jako objekty, což více přibližuje model reálnému světu. Pro každý objekt, jsou popisovány nejen jeho vlastnosti (atributy), ale i způsob jeho chování (metody). Příklad: meteorologická stanice má atribut teplotu a rekordní teploty (tmin, tmax). Když teplota překročí nějaký rekord - mezní hodnotu, jsou automaticky aktualizovány i atributy rekordních teplot - informace o chování objektu (metoda). Je možné vytvářet složitější objekty z jednodušších, říkáme, že potomek dědí vlastnosti a chování po rodiči + přidává svoje vlastní. Příklad: z meteorologické stanice pro teploty můžeme vytvořit (děděním) meteorologickou stanici pro srážky a teploty. V relačním modelu je tohle obtížné a časově náročné. Jednotlivé objekty mezi sebou komunikují pomocí zpráv. Příklad: meteorologická stanice v Plzni zjistí rekordní teplotu pro Plzeň (a nastaví podle toho své atributy). Zároveň zašle zprávu centrální meteorologické stanici pro ČR o této události. Centrální stanice vyhodnotí, jestli jde o rekordní teplotu v celé republice a podle toho nastaví své vlastní atributy. Objekty stejných vlastností (např. meteorologické stanice v Krkonoších, na Šumavě) jsou popsány jako třída objektů (class). Konkrétní meteorologická stanice - individuální objekt se pak nazývá instancí této třídy. Výhody: * Není třeba definovat primární klíč - každý objekt má tzv. Object Indetification Descriptor (OID), který má po celou dobu jeho existence (mezi tím je možné objekt modifikovat, přidávat atributy i chování). Pomocí tohoto OID na sebe jednotlivé objekty ukazují. * Model je velice flexibilní (je možné vytvářet a modifikovat objekty za běhu). * Snadná podpora časových dat (meteorologická stanice ví kdy byla postavena a zbořena). * V databázi je často obsažena i podpora verzí (versioning) - důležité pro GIS. Nevýhody: * nedostatek zkušeností a standardů (neexistuje obdoba SQL), * složitost - jelikož má větší možnosti, je takové řešení dražší a složitější, * bezpečnost (nemá takové možnosti jako u RDB), ale to je jen otázka času a v nejbližší době bude tato poznámka irelevantní, * relativně malý výkon (OODB jsou dnes méně výkonné než RDBMS). Po vyhodnocení všech výhod a nevýhod objektového a relačního modelu nakonec vznikl objektově-relační model, který zachovává všechny výhody relačního modelu a přidává výhody objektového modelu. Dnes je objektově-relační model používán u většiny velkých databází (Oracle 8i, Informix, …).Vztah mezi prostorovou a popisnou složkou U GIS je velice podstatné provázání grafických (prostorových) a negrafických (popisných) údajů. Podle způsobu svázání těchto údajů je možné rozdělit GIS na tři základní generace (podle toho, jak se vyvíjely GIS i DBMS). 1. generace * Systém bez atributových souborů: o Hodně se používá u čistě rastrových systémů - není oddělen prostorový a popisný údaj. * Systémy s tzv. flat soubory (jedná se v podstatě o tabulky bez možnosti relací), využívají souborově orientovaný systém. Stručný popis: o Ke každému objektu je možné přiřadit pouze 1 tabulku (spojení prostorových a atributových dat je provedeno přes id_objektu, které funguje jako klíč). o Tento způsob je velice nepraktický, pokud potřebujeme nějaký údaj využívat na více místech. Tento problém pramení z omezení souborového přístupu k datům, jak na které jsme narazili v předchozích kapitolách. Příkladem takového systému je třeba GIS IDRISI. Obecně se tyto GIS využívají dodnes převážně při rastrových analýzách (viz. dále). 2. generace: * Duální/hybridní způsob propojení prostorových a atributových dat: o Je to velice rozšířený způsob, kde grafika je zpracovávána jednom systému, atributy v DBMS někde jinde (příklad dřívější verze ARC/INFO, kde už z názvu je vidět, že jeden systém (ARC) zpracovává grafiku a druhý (INFO) se stará popisné atributy). Dalším příkladem může být formát shapefile, který má prostorová data uložena v souboru s příponou *.shp, atributová data v souboru s příponou *.dbf a spojení mezi atributovými a prostorovými daty zajišťuje indexový soubor s příponou *.shx. o Občas se ještě používá rozdělení na DBMS implementovaný do GIS a externí DMBS- zde je nutné podotknout, že i 1. případ umožňuje využívat externí DBMS. o Díky dualitě má však tento model problémy s integritou (konzistencí) dat a to především mezi prostorovou a popisnou složkou (nelze zaručit, že někdo pomocí DBMS neobejde GIS SW nemodifikuje data přímo v DB). o Neřeší problematiku dlouhých transakcí - viz. minulá kapitola. o Může mít problémy s ukládáním většího objemu dat, z čehož mohou plynout problémy s bezešvými daty. Data je obvykle nutno dělit podle zájmových oblastí, či mapových listů. Příkladem může být již zmiňované ARC/INFO; MGE; ArcGIS, pracující s formátem SHP a další systémy. * Integrovaný model o Tento model se rozšiřuje hlavně v poslední době. o Vše je uloženo v jedné databázi (jak prostorová, tak popisná složka), ale využíván je pouze standardní relační model. o O management všech geografických dat se stará tzv. middleware, což je produkt tvořící komunikační vrstvu mezi databází a GIS, nikoli tedy databáze samotná. o Díky uložení prostorové části v databází je možné používat bezešvá prostorová data a odpadá dělení prostorou na mapové listy. o Model je však relativně pomalý (hlavně kvůli tomu, že standardní relační databáze neumí efektivně ukládat prostorová data). o Není definován standard přístupu k prostorovým datům v databázi (prostorová data jsou uložena jako binární posloupnosti (Binary Large Objects - BLOBs), což znemožňuje data zpracovávat již v DBMS či pomocí jiného SW). o Model neodstraňuje problémy s dlouhými transakcemi a integritou dat. Příkladem může být ARC/INFO s modulem ArcStorm, SDE, Geomedia. Speciálním případem integrovaného modelu jsou pak prostorové databáze, které umožňují ukládat prostorová data ve standardizované podobě spolu s atributy. Díky tomu, že middleware se v podstatě přesunul do DBMS (je součástí DBMS), jsou odstraněny problémy s integritou dat a částečně i s výkonností. Příkladem je Oracle Spatial. 3. generace * Objektový model o V objektové databázi jsou uloženy přímo objekty reprezentující reálný objekt, tzn. že prostorové i atributové složky jsou uloženy spolu s metodami objektu. o V tomto modelu se celý GIS pak stává vlastně Objektově Orientovanou Databází - OODB. o V databázi jsou obvykle definovány základní třídy geografických objektů (bod, linie, polygon, rastr), a od nich jsou pak pomocí dědičnosti odvozeny další, složitější a specializovanější třídy. Například z primitivní třídy linie je odděděna třída komunikace (má již specifické chování a atributy nutné pro komunikaci, jako je povrch, počet pruhů, …) a z třídy komunikace pak třída dálnice (jedná se o speciální případ komunikace se speciálními atributy a metodami). o Díky objektově orientovanému řešení je obvykle řešena i problematika různé grafické reprezentace téhož objektu (například elektrické vedení bude jinak vizualizováno ve schématické sítí, než v mapě), která je od GIS v poslední době často požadována. o Model nemá žádné problémy s integritou (je řešena již na úrovni objektu). o Díky principu práce OODB není většinou problém s dlouhými transakcemi, vše je řešeno na úrovni uchovávání několika verzí objektu. o Existují však problémy s výkonností systému a částečně i s napojením na standardní relační databázi. Příklad systému je Smallworld (velice využívaný správci inženýrských sítí). * Objektově-relační přístup s podporou prostorových dat o Je to kompromis relačního modelu a objektového modelu - bere to nejlepší z obou dvou modelů. o Je možné vytvářet objekty, ale podporuje i klasická data. o Využívá speciálních indexačních mechanismů, které podporují prostorová data. o Umožňuje snadno integrovat stávající relační DB do nového prostředí. o Díky tomu, že se o prostorová data stará přímo DBMS, je integrita dat bezproblémová. Příkladem je Oracle Spatial Cartridge, ArcGIS a Geodatabase.Srovnání hybridního/duálního a objektového modelu Hybridní model byl v minulosti jednoznačně nejpoužívanější a objektový zase nejlepší co se týká užitných vlastností. Proto následuje krátké shrnutí jejich výhod a nevýhod. Hybridní přístup Výhody: * jednoduchá možnost modifikovat, * snadná integrace atributových dat s dalšími relačními systémy a aplikacemi, * jednoduché použití, * propracované teoretické základy pro relační databáze, * standardizace v RDBMS (SQL …) a využití těchto standardů. Nevýhody: * nedostatečné možnosti při zpracování časových dat, * není nijak zabráněno v porušení integrity dat z DBMS, * pomalé dotazování, zvláště u složitých objektů, * nedostatečná podpora "dlouhých transakcí", * relativně špatná přizpůsobitelnost požadavkům konkrétní aplikace. Objektový přístup Výhody: * OOP je vhodnější pro modelování komplexních objektů, * neexistují rozdíly mezi atributovými a prostorovými údaji - je to celý objekt, * rastrová a vektorová data mohou být jednoduše integrována v jedné databázi, * pro uložení dat je potřeba méně diskového prostoru než hybridní přístup (RDBMS procují s mnoha indexovými tabulkami), * snadné upravování vlastností stávajících i nových objektů - lepší přizpůsobitelnost konkrétní aplikaci, * jeden geografický objekt může být reprezentován více reprezentacemi (př. Silnice .. polygon i linie), * Podpora i pro další typy dat (multimedia …). Nevýhody: * zatím neexistuje standard v OO databázích, tudíž různé OODBMS jsou navzájem nekompatibilní (z toho plyne nepřenositelnost aplikací), * identifikace objektu je často složitá, zvláště ve spojitých datech (rastrech), * menší teoretické i praktické zkušenosti než s hybridními systémy, * složitější návrh databáze - je třeba definovat i metody, * OODBMS jsou náročné na hardware. Trendem je spojení výhod obou Objektově-relační přístup s podporou prostorových dat * Je to kompromis relačního modelu a objektového modelu - bere to nejlepší z obou dvou modelů. * Je možné vytvářet objekty, ale podporuje i klasická data. * Využívá speciálních indexačních mechanismů, které podporují prostorová data. * Umožňuje snadno integrovat stávající relační DB do nového prostředí. * Díky tomu, že se o prostorová data stará přímo DBMS, je integrita dat bezproblémová. Příkladem je Oracle Spatial Cartridge, ArcGIS a Geodatabase.Vstup prostorových dat Naplňování databáze je v drtivé většině případu jednoznačně nejnáročnějším a nejzdlouhavějším krokem v rámci GIS projektu. Obecně lze pro vstup použít různé zdroje údajů. V úvahu přicházejí zvláštně mapy, náčrty v souřadnicovém systému, údaje z geodetických měření, fotogrammetrické snímky a obrazové záznamy DPZ, statistické údaje a další. Při pořizování dat je ale důležité vybrat vhodný způsob a vhodná technická zařízení, která mi umožní získat data ve vhodné přesnosti a za přijatelnou cenu. V zásadě je možné zdroje dat rozdělit na primární a sekundární. Primární zdroje - přímo měřené Vstup z geodetických měření * Zpracování obsahu klasických terénních zápisníků údajů pozemních geodetických měření. * zadají se ručně přes klávesnici a převedou do vektorové podoby. Většina GIS systémů má tzv. COGO modul (coordinate geometry - souřadnicová geometrie). Velice stručně rečeno, jedná se o modul, který po zadání prvního bodu v souřadnicích X,Y umožňuje zadávat další body pomocí směru a vzdálenosti od prvního bodu. Většina COGO modulů samozřejmě poskytuje i daleko komfortnější nástroje, to už ale závisí na konkrétním GIS. * novější přístroje umožňují zaznamenávat údaje o měření do digitální podoby rovnou a pak se přenesou do prostorové databáze opět pomocí COGO. * Tento způsob je hlavně používán pro mapy velkých měřítek (katastrální mapy, technické mapy, plány, …). * Produkuje vektorová data. GPS měření Zde je jenom lehký úvod. V 60. letech hledala armáda USA způsob, jak zjistit rychle a přesně polohu svých jaderných ponorek kdekoli na Zemi. V 70. letech byl tento problém řešen a teoreticky vyřešen. Následně byla vystavěna síť 24 družic. Tato síť byla v průběhu let samozřejmě aktualizována, takže nyní je tzv. kosmický segment tvořen 28 zdravými satelity na šesti oběžných drahách. Družice obíhají ve výšce cca 20 200 km s inklinací 55 stupňů a doba oběhu je přibližně 12 hodin. Tím je zajištěno, že prakticky všude v jakýkoliv okamžik jsou nad obzorem minimálně 4 viditelné družice. V praxi těchto viditelných družic může být až 12. V České republice je běžně k dispozici okolo 7 - 8 družic v daný okamžik. Každá družice zná svoji přesnou polohu na orbitě, tudíž pozemní přijímač je schopen po zaměření několika (3 pro zeměpisnou šířku a délku, 4 i pro výšku nad elipsoidem) satelitů v reálném čase rekonstruovat svoji polohu (z polohy satelitů a vzdálenosti od nich). Přesnost takového zaměření je uváděna 10 metrů nebo lepší. Dříve byla tato přesnost k dispozici jen autorizovaným uživatelům systému (armády NATO), aby se zabránilo zneužití. Pro normální uživatele byla přesnost uměle degradována pomocí systému Selective Availability, který výsledek ovlivňoval náhodnou chybou. Přesnost S/A GPS pak obvykle byla kolem 20-50m. Proto byl zaveden systém Diferenciální GPS (DGPS), který spočívá v principu, že pokud měřím ve stejný okamžik polohu dvěma GPS přijímači, S/A chyba je stejná, ale pokud znám přesnou polohu alespoň jednoho z nich, mohu rekonstruovat i přesnou polohu druhého. Umělá degradace signálu však byla v květnu roku 2000 zrušena a přesný signál je tak dostupný všem. Degradace může být ovšem kdykoli znovu zavedena. I bez této degradace je ovšem dosahovaná přesnost v určení polohy se zmňovanou chybou do 10 m. Pro přesnější měření GPS metodami pak existují dva způsoby diferenciální GPS (DGPS). Real-Time Kinematic (RTK-GPS) a post-processing (statická metoda). Statickou metodou lze dosáhnout přesnějších hodnot než metodou RTK, jelikož je na zpracování více času a je možné zahrnout více faktorů (přesnost se u nejdražších zařízení může pohybovat řádově až v mm). RTK-GPS vyhodnocuje data již v průběhu měření a dosažitelná přesnost se pohybuje v cm. Používání diferenční metod vedlo na realizaci sítí referenčních stanic. V roce 2005 vznikla v České republice celoplošná síť CZEPOS a její sesterská akademická síť VESOG. ZČU je v nich zapojena svojí referenční stanicí PLZE. Sítě referenčních stanic dodávají diferenciální korekce buďto v reálném čase (RTK) nebo pro následné zpracování (post processing) a tím šetří náklady uživatelů - s pomocí sítě je možno měřit pouze s jednou stanicí. Po naměření dat pomocí GPS je musím pak převést do GIS - jednoduché, jelikož dostanu soubor [X,Y,Z] nebo [B,L,H] souřadnic v textovém tvaru a ty mi většina systémů umožní snadno zpracovat. Poznámka: V poslední době se GPS hojně používá pro Navigaci, sledování objektů (vozidel, …) v reálném čase a analýzy v GIS na jejich základě. Poznámka: GPS udává geografické souřadnice v souřadnicovém systému WGS 84, tudíž pro použití v ČR je nutné u získaných dat většinou převést data do jiného souřadnicového systému (S-JTSK, S 42). Výhody GPS proti klasickým geodetickým metodám měření: * levný a rychlý sběr dat zejména bodových polí a měření v extravilánu (mimo zastavěnou část obce), * dá se měřit kdykoliv (v noci) a za každého počasí, * snadná konverze do GIS systémů, * v poslední době jsou GPS systémy vysoce přesné (dosahují přesnosti až cm) , také ale drahé (obvykle platí čím dražší, tím přesnější - pro přesnost v cm až mm je nutné do aparatury investovat okolo 1-2 mil. korun). Nevýhody: * vysoké budovy a stromy (v lese) blokují signály satelitů, * relativně složitá konfigurace systému (pořízení, přeškolení klasických měřičů, …), * špatně se měří nedostupné objekty. Pozn.: produkuje vektorová data. Vstup fotogrammetrických údajů * Fotogrammetrie (FGM) je věda zabývající se rekonstrukcí tvaru, velikost a polohy předmětů zobrazených na fotogrammetrických snímcích. * Měření se uskutečňuje na fotografii, ne na objektu, jedná se tedy o bezkontaktní (nepřímou) metodu sběru dat. * Existuje fotogrammetrie letecká a pozemní, a také jednosnímková a dvousnímková, analogová a digitální. * Problematika převodu centrální projekce do ortogonální. * Problematika mozaikování, diferenciálního překreslování, … * Výstup fotogrammetrie - digitální model reliéfu, digitální ortofoto. * Produkuje rastrová data. * Více v předmětu fotogrammetrie (KMA/FGM). * Data jsou k dispozici v rastrové podobě. Vstup z DPZ (Dálkový průzkum Země) - Remote Sensing (družicové snímky a obrazové záznamy) Poskytuje data z leteckých a družicových nosičů, vychází z principu, že objekty mohou být identifikovány z velké vzdálenosti, jelikož vyzařují nebo odráží elektromagnetickou energii (většinou jde o odraženou energii, jejímž zdrojem je hlavně Slunce). Spektrální charakteristika pak identifikuje jednotlivé objekty podle vlnové délky, kterou odrážejí. Díky tomu, že se často používají elektromagnetické vlny i mimo rozsah viditelného záření, je DPZ velice zajímavý i pro jiné obory než kartografie a geodézie, např. enviromentalistika (životní prostředí), biologie, hydrologie, geologie, využití půdy a další. Data z DPZ jsou například používána ke sledování ozónové vrstvy, olejových skvrn, stavu napadení lesů škůdci a další. Systémy DPZ používají ke snímání dva druhy senzorů: * pasivní - zaznamenává vyzářené nebo odražené elektromagnetické vlny, * aktivní - používá svůj vlastní zdroj elektromagnetického vlnění, tudíž je možné jej používat jak ve dne, tak v noci. Výhodou aktivních senzorů je také schopnost monitorovat mnohem delší vlnové délky, než pasivní. Výhodou delších vln je schopnost lépe pronikat atmosférou, mraky a dokonce i mělkou vodou. Nevýhodou aktivních systémů je nutnost poskytovat energii senzoru. Na obrazových záznamech DPZ jsou důležité následující parametry: * Spektrální rozlišení (popsáno počtem a šířkou spektrálních pásem zaznamenávaných snímačem) - obvykle platí, že systémy s větším počtem užších pásem poskytují lepší výsledky (je lépe možné identifikovat jednotlivé objekty) - příklad šedotónové obrazy mají jen jedno pásmo, barevné jsou lepší a mají 3 pásma (RGB): Například Thematic Mapper zaznamenává 7 pásem. Příklad spektrálních rozlišovacích schopností radiometrických satelitů LANDSAT a SPOT - : * Prostorové rozlišení - nejmenší plocha, která je rozlišitelná (veliost pixelu). Př.: Thematic Mapper má 30x30m. SPOT má 10x10 v panchromatickém, 20x20 v multispektrálním módu. IKONOS má rozlišení 1m v odstínech šedi, 4m barevně. QuickBird má v panchromatického módu velikost pixelu 61 cm se snímkem v přírodních barvách (RGB) s velikostí pixelu 244 cm. * Radiometrické rozlišení - kolik různých hodnot (počet rozlišitelných úrovní - citlivost detektoru) mohu dostat v každém spektrálním pásmu (např. (TM) a SPOT mají 256, MSS (multispectral scanner) má pouze 64) - oba jsou na Ladndsat-5. * Časové rozlišení - interval mezi dvěma úspěšnými přelety nad tím samým územím. (zde může hrát roli i počasí). Př. Landsat-5 asi 16, SPOT má asi 26dní (ale u něj jde senzory zaměřovat na šikmý záběr a tím zmenšit časové rozlišení až na 2,5 dne). * Data jsou k dispozici v rastrové podobě. Výhody DPZ z kosmického nosiče: * V porovnání s leteckými snímky poskytují komplexní obraz rozsáhlého území (tisíce km2) na jednom obrazovém záznamu. * Pravidelný sběr údajů. * Možnost rychlého zpracování (obvykle za několik hodin po jejich naměření). * Opakovatelnost aplikace stejných metod digitální interpretace - je možné snadno sledovat např. časové změny krajiny. Nevýhody DPZ: * Obvykle pro měřítka 1:25 000 a menší (dnes již existují i data z DPZ téměř srovnatelné podrobnosti jako FGM data, problém je ovšem v tom, že jsou prodávána pro velké oblasti). * Náročné na SW a HW i školený personál. Sekundární zdroje - již jednou zpracované primární zdroje Obecně lze o sekundárních zdrojích říci, že jsou v nich obsaženy chyby získané již během prvního zpracování dat, tudíž nemohou být přesnější než zpracovávané primární zdroje. Manuálně přes klávesnici * prakticky nepřichází v úvahu, velice pracné, je nutné zadávat souřadnice, … Manuální digitalizace * využívá se tablet-digitizér, což je zařízení na snímání souřadnic s různě velkou pracovní plochou (obvykle A3-A0) a různou rozlišovací schopností a přesností (maximální přesnost jsou řádově setiny milimetru). Zde je ovšem třeba kalkulovat i s měřítkem podkladu! Princip digitalizace: * snímaný podklad se upevní na pracovní plochu a pomocí zaměřovacího kříže (kurzoru) je snímána poloha zaměřovaných bodů a z klávesnice nebo pomocí kurzoru se zadává identifikátor objektu. Existují dvě základní metody digitalizace: * bodová (point) - kliká se na každém vrcholu, který je třeba zaznamenat - je to nejčastější způsob použití, * proudová (stream) - počítač automaticky zaznamenává sekvence bodů v zadaném časovém nebo vzdálenostním intervalu. Konkrétní postup digitalizace: 1. Definování oblasti - definování minimálních a maximálních hodnot souřadnic. 2. Registrace mapy - zadání nejméně 4 kontrolních (vlícovacích) bodů (co možná nejvíce po obvodu). Jedná se například o rohy mapových listů, od kterých známe souřadnice v souřadnicovém systému. Nejprve se do GIS zadají souřadnice těchto bodů v cílové soustavě, např.: S-JTSK a potom se tyto body identifikují (kliknutím) na mapě. Výsledná přesnost digitalizace záleží na měřítku a přesnosti původní mapy. 3. Vlastní digitalizace mapy, 4. Editace chyb - nespojení čar, nedotahy a přetahy, vícenásobné zaznamenání - souvisí s topologickým čištěním (viz. dále). Poznámka: pro rastrové systémy je pak nutné udělat rasterizaci, více o ní později, v části věnující se zpracování dat. Výhody ruční digitalizace: * Malé finanční nároky; digitizéry jsou relativně levné, pracovní síla je také levná. * Flexibilita a adaptibilita na různé zdroje dat. * Technika je snadno zvládnutelná v krátkém čase - lze se snadno naučit. * Kvalita výstupů je víceméně vysoká. * Digitizéry jsou velice spolehlivé a přesné (přesnější než zdrojová data). * Snadné úpravy digitalizovaných dat. Nevýhody: * Přesnost je limitována stabilitou vstupního média. * Digitalizace je únavná a nudná, tudíž velice náchylná k operátorovým chybám. Scannování a vektorizace Stále rozšířenějším způsobem převodu dat z analogové do digitální (rastrové) formy je scannování. Vykonává se pomocí scannerů, zařízeních sloužících k optickému snímání dokumentů (více KIV/ZPG). Existují tři různé typy scannerů: * Bubnové (drum) - nejpřesnější (přes 1000dpi), ale nejdražší. Princip spočívá v rychlé rotaci bubnu, na kterém je připevněn snímaný dokument, a v paralelně pohybujícím se senzoru. Nevýhodou je dlouhá doba snímání, ale ta je vyvážena vysokou přesností a možností vytvářet barevné separáty. Pro GIS jsou ale zbytečně přesné za veliké náklady (! používají se ale ve fotogrammetrii). * Deskové (stolní) (flatbed) - nejběžnější, ale mají malou snímatelnou plochu (do A2-A3). Princip spočívá v položení dokumentu na skleněnou desku za kterou se pohybuje světlo a senzor. Jsou také velice přesné (běžně přes 600 dpi). Pro GIS nejsou vhodné hlavně díky malé maximální velikosti snímaného dokumentu. * Posuvné velkoformátové (large format feed) skenery - nejpoužívanější typ pro GIS. Jeho princip spočívá v posouvání dokumentu přes snímací kameru. V tomto případě se pohybuje pouze dokument, přesnost tedy závisí také na schopnosti posuvu dokumentu konstantní rychlostí. Nevýhodou těchto scannerů je jejich relativně menší přesnost snímaní (kolem 400 dpi). + Další speciální scannery, např. 3D, nemají pro GIS použití. Hodnocení scannerů: Nejdůležitějšími hodnotícími ukazateli jsou: * rozlišení (body na palec - Dots Per Inch, dpi), * přesnost - souvisí s tím, jak precizně je vyroben snímací senzor, tj. jak pravidelně jsou na něm umístěny snímací prvky, * barevnost či šedotónovost. V GIS se používají scannery monochromatické (dvojúrovňové) nebo šedotónové, ale i barevné. Při uvádění rozlišení si je třeba dát pozor na typ uváděného rozlišení a na přesnost. Někteří výrobci uvádějí raději interpolované (softwarové) rozlišení, které je podstatně větší než optické (hardwarové). Interpolace spočívá v tom, že se interpolují sousední pixely tak, aby vznikl nový pixel, tzn. že výsledné rozlišení vzroste. Tato metoda má dobré výsledky pro barevné a šedotónové obrazy (hlavně fotografie), výsledky jsou však podstatně slabší (lépe řečeno nedostatečné) pro diskrétní barevné nebo monochromatické předlohy (mapy, výkresy , …), což její využití v GIS činí nevýhodným. Konkrétní postup při scanování: 1. Výběr rozlišení - to je docela důležité rozhodnutí, jelikož platí, že dvakrát větší rozlišení vede ke čtyřnásobné velikosti výsledného souboru. V manuálu k ARC/INFO jsou doporučeny následující hodnoty pro různé typy podkladů. Viz obrázek 2. Výběr přesnosti scanneru a také přesnosti vstupních dokumentů (nikdy nedostanu přesnější výstup než vstup, vždy je to naopak). V této části je také nutné uvažovat zkreslení vstupních dokumentů (papír se roztahuje a smršťuje - je lepší scannovat z nějakých nesrážlivých materiálů). Vyhodnocení nároků na rozlišení a přesnosti vede k výběru konkrétního scanneru. 3. Příprava mapy ke scannování - očištění od mechanických nečistot, identifikace vlícovacích bodů, případně úpravy nečitelných částí. 4. Vlastní scannování. 5. Registrace (transformace rastru) pomocí vlícovacích bodů, probíhá analogicky jako u digitalizace. 6. Volitelně úprava obrazu ( jas, kontrast, prahování, ekvalizace histogramu). 7. Volitelně čištění rastrového podkladu. 8. Volitelně vektorizace. Princip vektorizace, více o ní až v části zabývající se zpracováním dat v GIS: * Automatická vektorizace - vše dělá počítač. Je to velice rychlé (co se tyče nároků na uživatele), ale je pak nutné provádět čištění vektorových dat, což je velice zdlouhavé (záleží na podkladu). * Polautomatická vektorizace - interaktivní metoda, s tím že počítač sám vektorizuje, ale uživatel jej koriguje na sporných místech (ArcScan, Descartes). * Ruční (on screen digitizing) - interaktivní, kdy uživatel provádí sám vektorizaci na základě rastrového podkladu. Některé systémy umožňují automatizovat alespoň přichycení na rastr (Kokeš, GeoMedia Pro). Vstup atributových dat Manuální Nejběžnější způsob zadávání atributových dat je manuálně, pomocí klávesnice, na což stačí pouze jednoduchý hardware. Při zadávání atributů může nastat problém s doménovou integritou (např. zadaný věk = -1), ta se ale většinou kontroluje již během zadávání. Atributy se pak navazují na prostorovou část pomocí unikátního identifikátoru, např. primárního klíče, který prostorové prvky již obsahují (vytváří se obvykle již při jejich tvorbě). U ručního zadávání je poměrně velký problém kontroly správnosti zadaných údajů. Mohou se používat dvě základní metody kontroly: * Single Key Data Entry - jeden operátor zadává atributová data a druhý operátor již zadaná data kontroluje (porovnává originál s vytištěnými výpisy, …). Tato metoda se používá při limitovaném čase a financích a je vhodná spíše pro menší projekty. * Double Key Data Entry - atributová data jsou zadávána dvěma na sobě nezávislými operátory (každý zadává stejná data) a poté se obě varianty v počítači porovnají. Při nalezení rozdílných hodnot se zadaný atribut překontroluje a opraví. Tato metoda se používá spíše na větší projekty, u kterých velice záleží na správnosti zadaných údajů. Scannování + rozpoznávání textu Další možností je scannování textu obsahující žádané atributy a poté jeho automatizované rozpoznávání pomocí nějakého OCR (Optical Character Recognition - nástroje na rozpoznávání písma) software. Tato metoda, ačkoli relativně velice rychlá, je stále úspěšná jen z části a je možné ji aplikovat většinou pouze na již tištěný text (i z psacího stroje). Po automatickém převodu je navíc nutné vše pečlivě zkontrolovat (podobně jako u manuálního zadání pomocí metody Single Key Data Entry). Další nevýhodou je obvyklá nutnost ručního navazování atributů na prostorovou část, podobně jako u ručního zadávání dat. Převod z externích digitálních zdrojů Poslední možností je načítání atributových údajů z jiných, již digitálních, zdrojů. Tato problematika se úzce dotýká konverze geografických dat z jiných digitálních zdrojů a je probrána podrobněji v následující části.Pozemkové právo – otázky související s právy k půdě (z různých úhlů) 2. Pojmy půda, pozemek, parcela a nemovitost jako právní pojmy půda = obecný výraz pro zemský povrch (i v práv. vztazích) zemský povrch celé planety, pokud může být předmětem majetkových vztahů celé území ČR je předmětem majet. vztahů – je rozděleno nejen administrativně, ale i majetkově z hlediska ochrany: půda – hmotný substrát Země = zemina = úrodná vrstva = zvodnatělá vrstva oba pojmy se prolínají: vlastním-li určitou část zem. povrchu, tak získám práva i k prostoru pod a nad zem. povrchem, ale základem maj. vztahů je vždy zem. povrch (vlastník není neomezeným pánem prostoru nad a pod zem. povrchem) dutiny v zem. kůře – právní vakuum, není ošetřeno (př. krápníková jeskyně v dobývacím prostoru nerostů (vyhrazeného) patří státu s dobývacím právem pro tu hornickou společnost) pozemek = určitá část zemského povrchu, která vznikla na základě třídění podle určitých kritérií např. podle účelu, ke kterému slouží (lze rozeznat v přírodě – louka x orná x zatravnění), podle vlastníka nemusí být přesně zaměřeny, tedy identifikovány tak, aby byly nezaměnitelné (k tomu slouží parcela) parcela = geometrické vyjádření určité části zem. povrchu (definice §27 z. 344/92) v praxi možnost pozemek = parcela (zákres v KM s p.č., druhem pozemku a výměrou) nemusí to tak být, protože probíhají procesy dělení (častější) a scelování stavební parcela – stojí na nich stavby nebo jsou určeny k zastavění pozemková parcela – všechny ostatní nemovitost = (podle obč. z.) pozemky i stavby spojeny se zemí pevným základem, které stavby jsou spojené pevným základem není ošetřeno ani ve stavebním zákoně z hlediska stavebního zákona nemovitost = trvalá stavba (x dočasná) KN zapisuje stavby umístěné trvale (ne všechny – eviduje jen hlav. budovu nikoli příslušenství) 1. Zvláštnosti půdy a jejich projevy v pozemkových vztazích • právo neupravuje půdu, ale chování lidí, jejichž nepřímým objektem je půda nebo pozemek • zákl. zvláštností půdy je to, že půda je výtvorem přírody, nikoli lidské práce • množství je omezené (nedá se rozmnožovat), ale potřeby všech musí být uspokojeny • předmět majetkových vztahů, který svou omezenou hodnotou je monopolizovatelná a mnohdy monopolizovaná • zákl. výrobní prostředek, rezervoár vody + koloběh, stanoviště pro jakoukoli lidskou činnost • půda a lidská práce je základ veškerého bohatství je půda zboží, když se nevyrábí? – není, ale kupuje se a prodává jako zboží koupě a prodej půdy = prostředek jejího přerozdělování vyvlastnění jen ve veřejném zájmu a za úhradu všechny zvláštnosti modifikují vztahy k půdě, vytváří rozpory omezené množství + pozemky ne vždy vyměnitelné X uspokojování potřeb všech půda může sloužit k různým účelům, pokud o účelu bude rozhodovat vlastník, to může vést k rozporům – př. dálnice u sídliště, vodní nádrže x vesnice rozpor mezi nutností ekonom.využití a ochraně půdy jako složky ŽP nutnost vytvářet soulad – právo vytváří organizace, ve kterých jsou tyto rozpory řešeny v pozem. vztazích a v pozem. právu kvůli zvláštnostem zasahuje stát více než v ostatních vztazích zásahy především pro odstranění rozporů 7.3.2003 3. Druhy pozemků, jejich charakteristika dle platné právní úpravy účelové určení pozemku – pole x louka x zahrada právní význam – určitý druh pozemku je právně závazný a lze jej měnit jen se souhlasem příslušného státního orgánu (jsou i výjimky) proč? jeden pozemek lze využívat k více účelům vlastníci nemohou sami měnit druh pozemku (způsob využití) zde zasahuje stát – rozhosuje o tom, ke kterému účelu bude pozemek sloužit (jinak chaos, činnosti v území by si překážely + soulad s ŽP) už od 1. pozemkových katastrů dělení půdy na nezemědělskou a zemědělskou, ta dále na kultury (v kat. zákoně druhy pozemků) někdy se eviduje budoucí způsob využití, bližší charakteristika v kat. zákonech druh pozemku konkretizuje práva a povinnosti vlastníka nebo nájemce 4. Územní plánování (ÚP) a územní řízení jako nástroje změny účelového využití půdy otázky upraveny ve stav. z. (1. část) prostředky koncepční – územně plánovací podklady a dokumentace (ÚPPD) prostředky realizační – územní rozhodnutí ÚP slouží k tomu, aby se v jeho rámci posuzovaly možnosti budoucího využití urč. území, aby budoucí potřeby mohly být uskutečněny tak, aby se co nejméně řešily ÚPPD vytváří se předem – z určité části závazná forma: 1) ÚP velkého územního celku – více obcí 2) ÚP obce – zpravidla jen území obce 3) regulační plán – část obce liší se podrobným propracováním jednotlivých údajů (až využití jednotlivých parcel ad 3)) ad 1) pořizuje a financuje kraj ad 2) a 3) pořizuje a financuje obec pořizovatel nakonec plán schvaluje (zastupitelstvo) ÚP - dokument veřejně přístupný, veřejnost se může k němu vyjádřit - povinně se vyjadřují dotčené orgány st. správy (DOSS) a k jejich poznámkám se musí přihlédnout - vlastníkovi zhodnocuje (x znehodnocuje) pozemky, jsou-li určeny k zastavění (x pro zeleň) - všechny typy ÚPPD mají závaznou část (nelze vydat stavební povolení, které by bylo v rozporu, jinak musí dojít ke změně ÚP) - na základě ÚP lze změnit druh pozemku - ÚPPD = předpoklad pro změnu (budoucí využití), pouze v souladu s ÚPPD ÚPPD se promítá do územního řízení o územním rozhodnutí (ÚR): 1) o umístění stavby 2) o využití území (o změně využití) 3) o ochranném pásmu 4) o stavební uzávěře 5) o dělení / scelování parcel tato ÚR v souladu s ÚPPD, lze vydat i tam, kde není ÚPPD (žádost posuzuje stavební úřad - územně plánovací podklady + vyjádření dotčených orgánů) vydáním ÚR se mění účelové využití lhůta pro zánik ÚR, stavebního povolení: 2 roky, pokud nebyly využity ÚR - základní způsob změny druhu pozemku: - louka, pastvina ? orná p. - bez ÚR, souhlas orgánu ochrany ZPF - opačně - není potřeba žádného souhlasu, pouze oznámení na KN - v ostatních případech je třeba ÚR s výjimkou ÚŘ o využití území (není obligatorní) - př. dotaz na změnu orná - chmelnice, státní úřad odpoví: ANO (zápis na KN), NE (žádost o územní řízení) 14.3.2003 5. Ochrana ZPF - ochrana spočívá v ochraně rozlohy před použitím pro jiné účely - nelze vydat ÚR, dokud nebude příslušným orgánem rozhodnuto - chrání se i kvalita (zemědělství pozemku, ...) - zem. půda 53 %, lesní pozemky 34 % historie: • od 1959 zákon o ochraně ZPF, 344/1992 Sb. (důvod: zjištění, že ubývá zem. půdy - přehnaná industrializace, kolektivizace - spíš snížení zemědělství) • 70. - 80. léta - pro jiný účel jen se souhlasem vlády (princip ha za ha - rekultivace jiné plochy na zemědělskou • po 1989 - otevření ČR světu, nadbytek potravin v Z Evropě, nemusíme vyrábět (zejména obiloviny) je zákon o ochraně ZPF zbytečný? - zem. půda má i ekolog. funkci, prvek přírody a krajiny - nutno ji udržovat a chránit, i když se na ní nevyrábí udržování kvality půdy (ne velké celky, zbytečné meliorace, ...), znečištěné ovzduší, voda - kontaminace - dostává se zem. produktů a do potravin EU - snaha snížit výrobu, problémy např. s uskladněním ... Zákon o ochraně ZPF • žádná součást ZPF (pozemek pro zem. výrobu nebo nepostradatelný pro ni - cesta) nesmí být využita pro jiný účel bez souhlasu o vyjmutí ze ZPF • nelze vydat ani rozhodnutí o umístění stavby nebo využití území podle stav. zákona na zem. půdě • §9 - výjimky, kdy se souhlas nepožaduje • zákon nezakazuje využít půdu pro jiné účely, ale musí být souhlas orgánu ZPF • změna na návrh vlastníka ? souhlas orgánu, příp. podmínky ? vydání územního rozhodnutí • ÚR bez souhlasu = v rozporu s právními předpisy • souvisí nejen s výstavbou, ale i zalesněním • důvody pro zamítnutí zalesnění = ÚPPD, ochrana přírody a krajiny, ložiska, ochranná pásma ... odnětí ze ZPF: • poplatek formou odvodu do fondu živ. prostředí (60%) a do rozpočtu obce (40%) • platí osoba, v jejíž prospěch byla odňata trvale n. dočasně od nabytí právní moci ÚR • trvale (nevratná změna - výstavba) - platí se jednorázově • dočasně (vratná změna - zalesnění, těžba písku, plynovod) - platí se 1/100 hodnoty každý rok • vydáno ÚR a nevyužiji - poplatek se nevrací změna kultury - orná půda, vinice, chmelnice, ovocné sady, louky, pastviny, zahrady pastvina ? orná půda - musí být souhlas orgánu ZPF (a obce s rozšířenou působností) orná půda ? louka n. pastvina - stačí ohlášení, orgán ZPF a FÚ má právo překontrolovat ostatní změny podléhají ÚR o využití území (není obligatorní = ke všem změnám doporučeno žadatelům obrátit se na SÚř, zda změna vyžaduje ÚR nebo ne) KÚř: předložení tohoto dopisu, může neuznat (ochr. pásmo) bez příslušného papíru jen orná - louka, pastvina (jinak rozhodnutí orgánu ZPF, SÚř n. ÚR) v KN může být zapsáno jenom to, co je už změněno ochrana kvality zemědělské půdy - při zeměděl. výrobě, při jiných činnostech cíl: neničit užitné vlastnosti - mechanizace, chemie, ... orgán ZPF může nařídit změnu kultury - ojediněle, náklady a ztráty se hradí (i když jde o ochranu majetku dotčeného) může být vydáno nařízení - určité pozemky nelze využívat pro zem. produkty vstupující do potravinového řetězce (porušení - trestný čin) snaha: co nejméně chem. prostředků při výrobě (špatně se odstraňují z ovzduší) problém: těžké kovy, dioxiny, ... skrývka úrodné části půdy před stavbou - ze zákona, musí být přemístěna kontaminovaná zemina = odpad 6. Ochrana pozemků plnících funkci lesa pozemky plnící funkci lesa = lesní dřeviny, lesní cesty, průsmyky, stavby sloužící lesnímu hospodářství, horské oblasti orgán správy lesa (obecní, krajský úřad, příp. ministerstvo zemědělství - u půdy ministerstvo ŽP) vyjmutí (odnětí) - dočasné, trvalé; musí být vydáno rozhodnutí orgánem státní správy lesa (u zem. půdy stačí souhlas), platí se poplatky 289/1995 Sb. Lesní zákon není zakázáno použít pozemky pro jiné účely, ale musí být souhlas přísluš. orgánu stát. správy po 1945 - lesních pozemků přibylo (oproti půdě), přestalo se pěstovat - lesy vznikly náletem - zlegalizováno, zejména v pohraničních oblastech po odsunu Němců, vznik vojenských újezdů kvalita může být ohrožena těžbou, nešetrnou lesní prací, těžká mechanizace (obtížně se hledají příčinné souvislosti mezi provozem a poškozením lesa) při těžbě povinnost zalesnit do 2 let zem. i lesní pozemky chráněny i jinými právními předpisy: 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny: • všechny lesní pozemky - významný krajinný prvek • souhlas orgánu ochrany přírody a krajiny (pro lesní hospodářský plán, vysazování nepůvodních dřevin • chráněná území - určité zákazy činnosti, které silně omezují nebo vylučují pozemky pro výstavbu (výjimka - nutné schválení orgánu ochrany přírody a krajiny, totéž pro údolní nivy) 254/2001 Sb. Vodní zákon • chráněná území zdrojů vody • 1. pásmo - zákaz jakéhokoli provozu • 2. pásmo - činnosti provozované s určitými omezeními (zem. výroba vůbec nebo extenzivním způsobem) obecně silný vliv občanských hnutí ochrany přírody a krajiny 21.3.2003 7. Právní prostředky změny účelového určení pozemku 1) ÚR o umístění stavby (Stavební z.) 2) ÚR o využití území (Stavební z.) 3) rozhodnutí o stanovení dobývací prostoru (Horní z.) 4) souhlas orgánu ochrany ZPF se změnou luk a pastvin na ornou půdu výjimky: ad 2) - není závazné, nejprve dotaz na tuto změnu, pokud SÚř nevyžaduej rozhodnutí, postačí souhlas se změnou změna orné na TTP - stačí provést a oznámit KÚř ÚR pouze opravňuje k provedení změny - nemusí být využito 8. Vlastnické právo k půdě předmět vlast. práva k půdě je vždy část zem. povrchu (pozemek, parcela), která je identifikována GD údaji (poloha, tvar, výměra, druh) nejsilnější majetkové právo právo 1 osoby - pozemek vlastní 1 osoba pozemek vlastní více osob - SJM, podílové spoluvlastnictví oprávnění vlastníka: pozemek užívat, brát z něho plody, držet a disponovat s ním konkrétní oprávnění vlastníka závisí na tom, o jaký druh pozemku jde a na jakém místě se nachází větší omezení oprávnění a více povinností vlastníka půdy než u jiných předmětů (vlivem zvláštnosti) UŽÍVAT • i určitý prostor nad a pod povrchem (nikoli neomezený) • ke stavbám pod zem. povrchem není třeba dokazovat vl. právo, nedotkne-li se to stavby na nebo pod povrchem (podle St.z.) • větší oprávnění: má vl. právo k pozemku, může užívat prostor pod i nad • užší oprávnění: nedává vlastníkovi právo půdu zničit, opotřebovat • půda jako zem. povrch nezničitelná (neopotřebitelná) - trvalost práva (předmět nezničitelný) • omezeno - musí se užívat způsobem, který neničí půdu a ŽP, právy ostatních (soused.) uživatelů • vlastník nemá povinnost oprávnění využívat, ale musí pozemek udržovat ve stavu, který nezpůsobí škody okolí (nezasahuje do práv jiných vlastníků a osob) • možnost oprávnění užívat převést na jinou osobu • součástí pozemku je vše, co se na pozemku nachází - je předmětem vl. práva vlastníka pozemku DISPONOVAT • nejde o realizaci směnné hodnoty pozemku jako je u výrobku • je to oprávnění na přerozdělování území na jiné osoby, stávající vlastníci si přosvojují rentu - závisí na (tržní) ceně • na cenu působí jiné faktory než u výrobků • způsoby dispozice: změna vlast. práva, dispozice pozemkem, dispozice s užívacím oprávněním (nájem) DRŽET • mít pozemek ve sféře svého působení (užívání, ovládání) • oprávnění nezbytné k tomu, aby byla zachována možnost bránit se proti neoprávněným zásahům do vlast. práva • žaloba reindikační - na vyklizení pozemku, odstranění stavby • žaloba negatorní - rušivé protiprávní činnosti jiných osob zakazuje POŽÍVAT - možnost převést toto oprávnění na nájemce součástí pozemku není nerostné bohatství - vyhrazené nerosty vlastní stát možnost přivlastnit si nevyhrazené nerosty stavba není součástí pozemku (možnost jiného vlastníka) 9. Nabývání subjektivního vlastnického práva k nemovitostem – způsoby a základní podmínky (vznik, změna a zánik vlastnického práva k pozemkům) výrobce = 1. vlastník, oprávnění disponovat = podmínka výroby 1. vlastník pozemku (půdy): 1. vlastnické právo - ten, kdo okupoval území možnosti: dobrovolné přenechání vl. práva, právní nebo protiprávní zmocnění se pozemku ke změnám ve vlast. právech k půdě často dochází násilnými, protiprávními prostředky (války, reformy, restituce, revoluční změny, ...) podle platné právní úpravy se vlast. právo nabývá: 1) smluvním převodem - kupní, směnná, darovací smlouva 2) dědictvím (zůstavitel pouze FO) 3) vydržením 4) zrušením a vypořádáním spoluvlastnictví 5) vyvlastněním 6) výkonem rozhodnutí 7) restitucí a privatizací 8) pozemkovými úpravami (změna vlast. práva) 9) jako sankce - propadnutím majetku v trestním řízení 28.3.2003 10. Nabývání vlastnického práva k nemovitostem smluvním převodem ad 1) smluvním převodem výjimka: pozemky ve vlastnictví státu, převod pozemku na devizové cizince (do 7 let po vstupu do EU), jinak žádné omezení převodu zákony: o majetku ČR, restituční zákon, zákon o státním podniku zvláštnost: ke smluvnímu převodu vlastnictví nestačí uzavřít smlouvu (nevzniká vlast. právo, ale je závaznost smluvních stran tímto projevem - smlouvu lze zrušit pouze z důvodů uvedených v obč. zákoníku nebo přímo ve smlouvě), vlastnické právo vzniká až vkladem do KN (zápis má konstitutivní účinky - změní se vlastník) součástí žádosti o vklad je smlouva (4x - pro prodávajícího, kupujícího + 2 pro FÚ, KÚ) na nemovitost se zapíše plomba, která chrání nemovitost (např. před dvojím prodáním), dokud nebude záležitost vyřízena pro vznik vlast. práva na základě těchto smluv je rozhodující, která smlouva byla dříve podána se žádostí o vklad do KN (přesný čas doručení) - vyvolá nutnost zaplombovat a nelze vyřizovat další smlouvy pokud KÚř schválí smlouvu, ostatní smlouvy zamítne a jsou neplatné (pokud prodávající obdržel zálohu od všech - bezdůvodně se obohatil a měl by zálohu vrátit) poté prodávající už není vlastníkem tento způsob nabytí vlast. práva má při zápisu do KN jako jediný konstitutivní charakter, všechny ostatní způsoby jsou deklaratorní (evidenční) náležitosti smlouvy: • účastníci a jejich identifikace • předmět - konkretizován na základě výpisu z KN • kupní cena • pro účely daně z převodu nemovitostí cena dle odhadu - znalecký posudek o ceně nemovitosti • další: dokdy vyklidit, splátky, ... • stav nemovitosti (např. skládka, ale v KN orná) - vliv na kupní cenu • smlouva musí být podepsána a podpisy ověřeny 11. Nabývání vlastnického práva k nemovitostem děděním, vydržením a zrušením spoluvlastnictví ad 2) dědění (viz Základy práva) - pro vznik vlast. práva je důležitá smrt zůstavitele, k tomuto dni vzniká dědicům vlast. právo (kdo je dědicem - v projednávání o dědictví) KÚř - změny formou ZÁZNAMU (rozhodnutí soudu v dědickém řízení) ad 3) vydržení - předpoklad: někdo drží pozemek v dobré víře, že je jeho vlastní, pozemek nejméně po dobu 10 let, musí být prokázána dobrá víra (problém pohledu soudu) ad 4) zrušení a vypořádání spoluvlastnictví zrušení smlouvou - písemná - vkladové řízení KÚř (zrušení vkladem) rozhodnutím soudu - záznam do KN podle rozhodnutí soudu (i veřejná dražba, pokud pozemek nechce žádný stávající spoluvlastník) 12. Vyvlastnění ad 5) vyvlastnění možnost též omezení vlast. práva - osvobození (např. věcným břemenem) opora v Listině základních práv a svobod (i v Obč. z.) - vyvlastnění ve veřejném zájmu na základě zákona za úplatu obecný (základní) vyvlastňovací předpis je ve Stav. z. - rozhoduje SÚř, výjimkou je vyvlastnění pro účely obrany státu krajní, ale nezbytný prostředek k přerozdělování půdy (pozemky nejsou zastupitelné - nelze je přemisťovat) jsou-li splněny podmínky pro vyvlastnění (veř. zájem), je možné k vyvlastnění přistoupit za předpokladu, že navrhovatel prokáže, že se s vlastníkem nedomluvil vyvlastnění za účelem: • stavba ve veřejném zájmu • asanace území • vytvoření ochranných pásem • těžba nerostů • vodohospodářské účely • ochrana přírody a krajiny má-li být cílem vyvlastnění dosaženo změnou vlastníka, SÚř odejme vlast. právo stávajícímu vlastníkovi ve prospěch navrhovatele zásada: minimální rozsah a maximální ochrana vyvlastněného a třetích osob vyvlastňovací řízení = správní řízení - proti rozhodnutí existují opravné prostředky (až odvolání u správního soudu revokace = zrušení vyvlastnění, pokud se nemovitost do 2 let od vyvlastnění nepoužívá k účelu (nebo nezačala stavba), ke kterému byla vyvlastněna (bývalý vlastník může požádat SÚř o zrušení vyvlastnění) ad 6) výkonem rozhodnutí a) propadnutím majetku v trestním řízení: • jeden z vedlejších trestů (pokuta, propadnutí) • vždy ve prospěch státu • správa zvláštním úřadem - pohledávky a realizace majetku, soupis, pravomoc rozhodnutí, jde-li o nemovitost – posílá se na KN b) výkonem rozhodnutí, tzv. exekucí: • v důsledku propadnutí majetku v trestném řízení • zástavní právo na pozemcích, nemovitostech (zapsáno v KN) • ze zákona (např. neplacení daní) - není-li pohledávka splacena čas, provede se exekuce prostřednictvím dražby (do okamžiku dražby může dluh splatit, pokud se v dražbě nevydraží celý dluh, zbytek dluhu zůstává - způsob vzniku vl. práva rozhodnutím (příklepem kladívka) - na základě protokolu o dražbě se provede zápis do KN (záznam) - k přechodu vlast. práva dochází až okamžikem složení vydražené částky 13. Nabývání vlastnického práva restitucí a privatizací nemovitého majetku ad 7) restitucí a privatizací RESTITUCE – týkají se jen nemovitého majetku právní předpisy: z. 87/91 o mimosoudních rehabilitacích z. 229/91 o vztazích k půdě a jiném zem. majetku („o půdě“) okrajově: z. 72/91 o majetku obcí oprávněná osoba: pouze FO, která ztratila majetek od 25.2.1948 způsobem uvedeným v zákoně (půda zeměd. + les – 299/91, činžáky a továrny 87/91) na začátku podmínka: občan ČR trvalé bydliště v ČR (později zrušeno) na základě z. 149/92 bylo možno vydávat oprávněným osobám majetek zkonfiskovaný nepřátelům, kolaborantům, … (Benešovy dekrety) – okamžikem vydání konfiskačních dekretů se majetek stává majetkem státu (před rokem 1948), při odvolání a rozhodnutí o konfiskaci po 25.2.1948, neznamená, že majetek byl konfiskován po ´48, ale před podmínka: oprávněná osoba se neprovinila proti Čs. republice způsob vzniku vl. práva restitucí: • podle z. 87/91 na základě dohody mezi povinnou a oprávněnou osobou + vklad do KN, pokud nedošlo k dohodě, o rest. nároku (vlastnictví oprávněného) rozhoduje soud + záznam do KN • podle z. 229/91 vždy pravomocným rozhodnutím (okresního) pozemkového úřadu + záznam do KN (PÚř schválil dohodu nebo neschválil a sám rozhodl) proces restitucí je v zásadě ukončen, zůstává otevřená restituce majetku, jehož pův. vlastníky byly církve (katol.) – povinnost, aby zůstal v majetku státu (problémy: např. dálnice, jejíž investorem není stát, nesmí vést přes tyto pozemky, totéž i s prům. zónami) restituce majetku obcí (z. 72/91) – do majetku obcí se převádí tzv. historický majetek (vše co bylo jejich do 31.12.1949) a veškerý majetek, který ke dni účinnosti užívali ? vlastníci ze zákona nezapsáno do KN: 1) starosta prohlásil za majetek obce i ten, který ve vlastnictví obce být nemohl nebo který byl v soukromém vlastnictví 2) starosta nenechal provést zápis do KN, majetek byl např. privatizován jako majetek státu restituce má přednost před privatizací (privatizovat lez majetek, na který nebyl restituční nárok) PRIVATIZACE půdy: • pozemky v areálech podniků • lesní pozemky si ponechává stát, pokud je nemusí restituovat (60% stát, 20% obce) • zem. půda, stát jen pozemky důležité pro výzkum, realizaci veřejné správy (z. 95/99 o převodu půdy na jiné subjekty – FO, PO, Poz. fond) při privatizaci vzniká vlast. právo až vkladem do KN (vzniká smlouvou) jestliže se při restituci nedají vydat původní pozemky, uzavírá smlouvu a náhradním pozemku a vlast. právo vzniká VKLADEM (tzv. nepřímá restituce) 14. Změny vlastnického práva k půdě při PÚ 15. Právní aspekty PÚ (účel předmět, postup) ad 8) pozemkové úpravy vlast. právo vzniká na základě výměny pozemků rozhodnutím PÚř – pravomocným rozhodnutím PÚř se mění osoba vlastníka – ZÁZNAM do KN PÚ se nemohou uskutečnit bez souhlasu vlastníků 3 výměry pozemků současné PÚ měly převážně umožnit soukromé hospodaření – lepší umístění, využití, přístupnost, … 11.4.2003 PÚ zasahují do vlast. práva, mohou se uskutečnit jen ve veřejném zájmu, nutná náhrada – náhradní pozemek (jako u vyvlastnění) vysoký nárok na osobu, která zpracovává návrh na PÚ – nutno dodržet parametry na náhradní pozemky, jestliže se něčeho nedostává – nahradit něčím jiným všichni vlastníci jsou účastníky PÚ doručování formou veřejné vyhlášky (někteří se tak dozví až konečné rozhodnutí – bydliště mimo obec apod.) PÚ jsou hrazeny ze státních peněz (= pouze tolik PÚ, kolik je peněz) o zahájení (z vlastního či jiného podnětu) či nezahájení rozhoduje PÚř povinnost – souhlas alespoň 1 vlastníků – zahájení, ale v řízení o PÚ se nemusí pokračovat (otázka peněz) po schválení návrhu – odvolání na Ústřední PÚř , lze se bránit i žalobou u soudu (využít mohou i ti, kteří původně souhlasili) 16. využívání nemovitostí osobami, které nejsou jejich vlastníky • užívání oprávnění vlastníka vykonává jiná osoba (přeneseno zpravidla na základě dohody) • vlastník má oprávnění, ale nemá povinnost – převod na jinou osobu – nájem, výpůjčka • v ČR se týká více než 3 vlastníků zem. půdy (ale i jiné druhy pozemků) • nájemce si přivlastňuje půdu prostřednictvím nájemného (není stanoveno max., min.) výpůjčka: bezúplatná, po skončení nájmu i výpůjčky se vrátí tatáž věc v zahraničí – mnoho pozemků ve vlastnictví bank – pronajímají je vlastník neztrácí možnost užívat vlast. právo před 1989 potlačeno, snaha dostat půdu do vlastnictví státu z. 229/91 o půdě – některá užívací práva se zrušila, změnila se na nájemní, dohodu nahradil zákon nájmy ze zákona už zanikly nebo málo (vlastník se s uživatelem dohodli, vlastník sám obhospodařuje) z. 284/92 – pojem zatímní užívání, nahrazeno z. 139/2002 – nedokončená výměna zpravidla při JPÚ, na základě rozhodnutí PÚř, mělo skončit schválením PÚ nový zákon o PÚ zatímní užívání nedovoluje, ale povoluje pokračovat v zatímním užívání podle předchozího zákona pozemky ve vlastnictví státu: - státní podniky a státní instituce - ostatní: právo hospodaření Pozemkový fond spravuje pozemky ve vlastnictví státu, stará se o ně, ale nehospodaří na nich, náklady hradí stát 17. Nájem půdy smluvní nájem – nejde o převod vl. práva, jen přenechání pozemku do užívání (? není potřeba písemná smlouva) možno pronajmout pozemky i v jiných hranicích, než jsou hranice parcel – jen část, alespoň slovně popsat, která část je pronajímána velikost je věcí dohody, není třeba geodeta ani KN smlouva: • identifikace osob • předmět nájmu • stav pozemku, který je pronajímán (počet stromů, zda je oset, …) – důležité pro skončení nájmu, pro majetkové vypořádání • zhodnocení – vlastník uhrazuje vložené investice, pokud přesahují běžné hospodaření – souhlas od vlastníka porosty jsou součástí pozemku důležité: dohodnout se na době nájmu: - na dobu neurčitou (doba nájmu není stanovena) nájemní vztah ukončen dohodou, výpovědí zemědělská půda – není-li dohodnuto jinak, výpovědní lhůta 1 rok, dává se k 1.10. (nejpozději doručit do půlnoci 30.9. a běží roční lhůta), lze dohodnout kratší si delší lhůtu i jiné datum - na dobu určitou v nájemní smlouvě je možné dohodnout podmínky vypovězení lze odstoupit od nájemní smlouvy – podle občan. zákoníku (nájemce neplatí, …), 1. nebo 2. strana oznámí, z jakého důvodu odstupuje není-li dohodnuto nájemné – žalovat nájemce, aby zaplatil částku v dané době a v daném místě obvyklou 18.4.2003 18. omezení vlast. práva k nemovitostem 19. Právní úprava tzv. sousedských vztahů obecně platí, že vlast. právo nesmí být zneužito možnost omezit vl. právo ve veřejném zájmu, ze zákona a za úplatu vlastník musí vykonávat vl. právo s ohledem na ostatní (i na ŽP) jeden z druhů omezení – tzv. sousedské právo (občan. z.) „… vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům ohrožoval …“ např. sousedy zápachem, světlem, stíněním, hlukem, kouřením, popílkem, … nesmí nechat vnikat chovná zvířata na sousedící pozemek nešetrně nebo v nevhodné době odstraňovat ze své půdy kořeny a větve stromů přesahující na jeho pozemek povinnost oplocovat pozemek není povinností ze zákona (je-li třeba, nařídí oplocení soud) oplocení je stavba, proto soud rozhoduje na základě stanoviska SÚř SÚř může ve stavebním řízení uložit jako podmínku oplocení vlastníci sousedních pozemků jsou povinni umožnit na nezbytně nutnou dobu a v nezbytně nutné míře vstup na své pozemky a stavby, vyžaduje-li to údržba soused. pozemků a staveb vznikne-li škoda – původce je povinen ji uhradit další důvod omezení vl. práva – 1 pozemek slouží více osobám k různým účelům (zem. poz. je zároveň honební, je na něm produktovod, …) oprávnění vznikají ze zákona nebo na základě rozhodnutí soudu efektivnější využití pozemku = souběžné využití hlavní účel – vlastník n. nájemce, vedlejší – jiné osoby dohodou, ze zákona, rozhodnutím st. orgánu právní forma omezení: - smlouva - věcné břemeno (zavazuje i následující vlastníky) – pro vlastníka to znamená povinnost něco trpět, něčeho se zdržet, něco konat ve prospěch konkrétní osoby nebo vlastníka konkrétní nemovitosti 20. Věcná břemena – pojem, účel, obsah a druhy 21. Věcná břemena – vznik a zánik vznik VB: • ze zákona – takové omezení vlastníka, kde povinnost vzniká ze zákona (vstup veřejnosti do lesa – les je zakázáno oplocovat) • rozhodnutím st. orgánu – soud – např. zrušení spoluvlastnictví + VB vstupu na pozemek, soud – může zřídit/zrušit VB • smlouvou (vkladem do KN) – bez omezení, pouze nutno vložit do KN, samotná smlouva VB také nezakládá • děděním ze závěti – pokud dědic chce dědit, musí dědit i VB • vydržením – podmínka dobré víry do KN se zapisují všechna VB kromě VB ze zákona smlouvou vznikne VB vkladem, ostatní oznámením a příslušnými listinami snaha, aby se VB vázala na nemovitost bez ohledu na vlastníka vztahuje-li se VB na osobu – pouze do doby dokud osoba existuje zánik VB: • ze zákona – změnou zákona • smlouvou • rozhodnutím soudu – jestliže účel VB splněn, nepřiměřeně omezeno právo povinného VB není využívání obecní cesty veřejností (ani obec nesmí omezovat využívání) !!! lesní cesty – účelové komunikace ve vlastnictví vlastníka lesa – nelze je využívat ke vjezdu motorovými vozidly 22. Zástavní právo na nemovitostech (vznik a realizace) • vytváří se k zajištění pohledávky • vznik ze zákona (FÚř – za nedoplatky na daních), smlouvou • movitou věc musím předat zástavnímu věřiteli • zástavní právo na nemovitost na základě smlouvy se zapisuje vkladem do KN • ve smlouvě nutno uvést pohledávku, kterou zajišťuje a její výši • pokud je více zást. práv, je důležité pořadí zápisu do KN (první má přednost před těmi za ním – důvod zápisu do KN) 23. Právní režim stavebních pozemků, oprávnění stavět a stavební povolení (SP) stav. pozemek = zastavěná plocha a nádvoří = pozemek určený k zastavění nutno někdy rozlišovat určena k zastavění regulačním plánem, závazně se stává vydání pravomocného rozhodnutí o umístění stavby po dostavění 2 parcely: - zastavěná pl. a nádvoří - zahrada (ost. pl., protože původně byl určen celý k zastavění a vyňat ze ZPF) právní režim řeší stavební zákon: • stavby lze umisťovat jen na pozemcích určených k zastavění • územní rozhodnutí, SP jsou oprávnění, nikdo není povinen stavbu realizovat • jsou přenosná na jiné osoby (může je využít i nový majitel) • mají omezenou dobu platnosti 2 roky (myšleno zahájení stavby) • lhůty lze prodloužit, žádost před uplynutím lhůty a musí být vydáno i rozhodnutí o prodloužení požádám-li o SP pře uplynutím 2 let, využil jsem ÚR, nebylo-li použito SP, zanikne i ÚR chce-li nový vlastník něco jiného než je v UR a SP, musí žádat o změnu nebo nové ÚR, SP oprávnění stavět • oprávnění majetkové, musím mít majet. právo k pozemku (tzn. musím být vlastník) • vlastník má vždy oprávnění na svém pozemku stavět, může i osoba, která to získá ze zákona osoba, jíž vlastník pozemek pronajímá (problém – nájem dočasný x stavba trvalá) • státní podniky staví na pozemcích státu, pro stavby netrvalé a drobné mohou i jinde (nájem těch pozemků) • předpoklad pro vyhovění žádosti a povolení stavby 24. Právní režim staveb na cizích pozemcích do r. 1950 – stavby součástí pozemku – během stavby byl vlastníkem stavitel nyní stavby samostatné – vlastník stavby a vlastník pozemku nejsou tatáž osoba 1990 – novela obč. z. – držitelé (uživatelé) staveb na státní půdě se stávají vlastníky té půdy neoprávněná stavba: na cizím pozemku bez povolení (zásah do majet. práva) je-li stavba pod/nad zemí, nemusím dokazovat vlastnictví pozemku a povolení dostanu, pokud se stavba nedotkne vlastníka dotčeného pozemku vlastník se může proti neoprávněné stavbě bránit žalobou na odstranění stavby, soud nemusí vyhovět, nabídne možnost převést stavbu do jeho vlastnictví za náhradu (odhadní cena), odmítne-li – soud může zřídit VB ve prospěch vlastníka stavby za náhradu nepovolená stavba: bez povolení (tzv. černá) a) SÚř rozhodne o jejím odstranění b) stavebník požádá o dodatečné SP a je mu vyhověno dopustil se správního deliktu a následuje sankce (pokuta) SÚř může při dodatečném povolení nařídit úpravy před 1989 – stavby na cizích pozemcích (kravíny, chaty) vznikly legálně, nejsou neoprávněné SÚř – VB za účelem užívání stavby (pokud se nedohodnou) 25. Právní vztahy k pozemkům ve vodním hospodářství pozemky, na kterých je koryto vodního toku má-li samostatné parc. číslo v KN jako vodní tok, vlastníkem koryta je vlastník parcely (u větších vodních toků) koryto netvoří samostatnou parcelu, je součástí pozemku, na kterém se nachází (př. louka s potokem – vlastník je povinen strpět průtok vody přes svůj pozemek) změna koryta – vlastník má právo žádat vodohosp. orgán vrácení vody do původního koryta, pokud to VH orgán neschválí, musí to odkoupit vlastník je povinen trpět vstup na pozemek za účelem údržby koryta a břehového porostu (ten může vlastník kácet jen se souhlasem VH orgánu) vlastník je povinen strpět právo volného přístupu k vodám utrpí-li škodu, může ji požadovat po škůdci hraniční potoky – hranice střed toku, ale koryto se může měnit a je třeba ho upravovat 26. Právní vztahy k pozemkům určeným k těžbě nerostů (z. 44/88 „horní zákon“) • vyhledávání ložisek (vydává se povolení pro průzkum na cizích pozemcích) • likvidace důlních děl umožňuje to geologický zákon – vlastníci tuto činnost trpí na svých pozemcích za náhradu (i náhradu škod) návrh na vyhlášení chráněného ložiskového území = silné omezení využití území (pozemků), zákaz jakékoli činnosti, která by znemožnila vytěžení žádost o rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru (fce jako ÚR) – říká, které nerosty a v jakém prostoru se mhou těžit + POVOLENÍ K TĚŽBĚ (součástí je plán zahlazení těžby (např. rekultivace)) stará důlní díla – nejsou-li vlastníci ani nástupci, stará se MŽP (provádí likvidaci, asanaci, má-li být toto území využito) horní zákon: vyhrazené nerosty (ve vlastnictví státu, odděleny od vlastnictví pozemku) nevyhrazené nerosty může těžit vlastník (musí mít rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru i povolení k těžbě) stát neprovádí těžbu pokud těžba zasahuje do vlast. práv – možnost požádat o vyvlastnění 27. Náhrada škod na pozemcích • jde o škodu na majetku, vzniká skutečná i následná škoda • poškozeným je vždy vlastník, resp. uživatel • škody na ŽP - zatím nedostatečně vyřešeno, v občan. zákoníku není spec. úprava, v lesním, vodním zákoně – je třeba škodu napravit (uvést do pův. stavu nebo kompenzace) • škody na zdraví – bodový systém hrazení škod na zdraví (uniká výdělek, vznikají výlohy na léčení, ...) škoda na majetku • poškozený může, ale nemusí žádat odškodnění • škoda se hradí zásadně v penězích • na požadavek poškozeného soud může rozhodnout o uvedení do pův. stavu • poškozený není povinen po získání náhrady věc opravit (s penězi si může dělat, co chce), jediná výjimka: vlastník lesa je vždy povinen les obnovit ze zákona • lze zasahovat do ŽP (kvůli trvale udržitelnému rozvoji), ale takovéto škody minimalizovat (skrývka zeminy, ...) • ve schvalovacím řízení, pokud neuposlechne povinnost, je možno uložit nápravná opatření škoda na pozemcích náprava ekolog. újmy způsobené na pozemcích: • povinnost škodu napravit má každý, kdo ji způsobí (i vlastník nebo to alespoň ohlásit) • hradí původce, pokud ji poškozený požaduje • hradí se v penězích, i v případě legální činnosti • poškozený nemá povinnost prostředky na opravu věci (výjimkou les – povinnost vlastníka obnovit) • újma způsobená na ŽP a půdě – odpovědnost původce, za nápravu = splnění nápravného opatření uloženého příslušným orgánem ekologických škod je ve vztahu k pozemku nejvíc poškození půdy může způsobit řetězovou reakci ve složkách ŽP s tím souvisí i ekolog. újmy vzniklé v minulosti: tzv. ekoaudit před privatizací – hrazení škod z Fondu národního majetku odpovědnost za nápravu má stát 28. Evidence nemovitostí – funkce, vývoj, současný stav zemské desky - 1. evidence nemovitostí na území Čech a Moravy (13.st.) - zápis majetku krále a šlechty (zajištění práv k majetku) - hranice neurčeny, uváděly se podle pomístního názvosloví gruntovní knihy - soupis poddanského majetku (pod jedním pánem) daň z výnosu – pozemkový katastr (éra Marie Terezie), nejdřív jen poddanská půda, pak i šlechtická stabilní katastr • katastr nemovitostí, přešel do dnešního • hlavní funkce – podle zapsaného druhu, výměry, kat. výtěžku byli předepisovány daně • 1. KN na základě měření pozemkové knihy • 19. století, evidenční prostředek • všechny pozemky mimo šlechtického majetku (Zem. desky), horních a vodních knih • souběžně existovaly jako živé pozemkové knihy, zemské desky a pozemkový katastr až do 40. let 20. st. – zem. desky zanikly pozem. reformou (Benešovy dekrety) 1951 – zrušení obligatornosti zápisu do poz. knih - vlast. právo vzniká už smlouvou, není potřeba zápisu do pozem. knih 1964 – zákon o evidenci nemovotostí22/64 nahradil pozem. knihy i pozem. katastr – spojení funkce EN: pouze evidence práv a jiných údajů 1993 – katastrální zákon 334/92 a zákon o zápisech práv 264/92 do 1.1.1951 byly stavby součástí pozemků 30. Zápisy do KN KE zkoušce je třeba dále vědět, co je předmětem KN, co je vlastně KN a jaké údaje o pozemcích a stavbách eviduje. Zápisy do KN 1. Vlastnické právo 2. Zástavní právo 3. Věcné břemeno 4. Předkupní právo 5. Jiná práva věcného charakteru Formy zápisu 1. Vklad. Vždy když má právo vzniknout na základě smlouvy. Právo vzniká až zápisem do KN. Náležitosti: Žádost, smlouva, přílohy (GP a jiné) KÚ je povinen zaznamenat plombu na dotčenou nemovitost (nelze provádět žádné další úpravy) 2. Záznam. Jiné způsoby vzniku práva než na základě smlouvy Soud, PÚ, Dědictví, vyvlastnění, vydražení. KÚ je povinen zapsat bez přezkoumání zákonnosti rozhodnutí. Může nejvýš upozornit, ale to je vše. Neexistuje-li parcela v KN, je nutná oprava rozhodnutí. Problém duplicitních vlastníků: Soud rozhoduje na základě žaloby jednoho z nich. Restituce: Náprava vadného rozhodnutí PÚ maximálně do tří let od vydání rozhodnutí možno napravit obnovením. Po třech letech už jedině na základě prokázaného trestného činu. 3. Poznámka. 29. Zásady ovládající zápisy do katastru nemovitostí Zásady KN 1. Zásada veřejnosti. Každý je oprávněn nahlížet a žádat o výpisy z Kn (nejen vlastník, ale i zájemce o koupi a další) 2. Zásada priority. Žádosti o vklad jsou vyřizovány chronologicky podle podání. 3. Zásada legality. Zápisy se provádějí z úřední povinnosti na KÚ. Vše, co KÚ dělá, je povinen dělat ze zákona. 4. Zásada materiální publicity. Údaje KN jsou správné a odpovídají právním vztahům, pokud se neprokáže něco jiného. Platí zásada dobré víry ve správnost údajů v KN. Právně závazné údaje KN: Dle § 20 - Parcelní číslo - geometrické určení parcely - název a geometrické určení KÚ. O těchto údajích rozhoduje jen a pouze KÚ a také za ně ručí (za údaj o vlastníkovi už ne) Význam poznámky na LV: informativní, s nemovitostí se něco děje, nemá konstitutivní význam. Předatloval dle přednášek Jardy Nágla Fulda.Otázky 29., 30. podle starších přednášek z Pytla. Od tý doby, co jsou vynalezený peníze, se mi neděkujte.2. Srovnání s jinými právními systémy, právní zeměpis. Prameny a systém občanského práva a občanského zákoníku. Komparatistika – pojem a účel - srovnávání práva má dávný historický původ – roku 1869 byla v Paříži založena Společnost pro srovnávání zákonodárství – její heslo znělo „Zákony jsou různé, právo jediné“ - srovnáváním práva se zabývá -> srovnávací věda (komparatistika) o spíše věda srovnávající, ale přídavné jméno „srovnávací“ se vžilo, proto není třeba jej měnit o nejvýznamnější a nejrozvinutější je komparatistika soukromoprávní, o kterou nám především jde - účelem srovnávání je získání nových poznatků srovnáváním, tj. konkrétně srovnáváním práva a jeho rozlišováním o je to užitečné pro zdokonalení vlastního práva o může to vést ke sbližování právních řádů různých zemí o důležité rovněž při rozmachu mezinárodních právních styků –> zpřístupňují se tak národní právní řády mezinárodní praxi - předmětem srovnávání je tedy právo – chápání práva je však v literatuře velmi nejednotné a definicí práva je bezpočet => můžeme srovnávat o právo obsažené v právním předpisu a právo ve společnosti skutečně působící (law in books vs. law in action) o formu právních norem o prameny práva o obecné zásady právní o právní teorie - prvním požadavkem srovnávání práva však zůstává => porozumění právnímu textu o nestačí jen umět cizí jazyk – např. pojmosloví anglického práva a práva USA není totožné o dokonce ani německé pojmosloví není totožné – dosud existují čtyři různé německé právní jazyky ? používaný v bývalém západním Německu a Německu dnešním ? používaný v bývalé NDR (a doposud zčásti používaný v právu sjednocené SRN) ? německý právní jazyk švýcarský ? německý právní jazyk rakouský o např. neopomenutelný dědic – Pflichteilberechtiger (SRN), Noterbe (Rakousko) o proto je nutno za textem předpisů hledat jejich smysl, umět správně text interpretovat Právní zeměpis (geografie) - právní řády jednotlivých států na světě se podle různých kritérií třídí do velkých či menších geografických oblastí - každý stát má své právo – každé právo se vyvíjelo z různých historických zdrojů a v různém kulturním prostředí o mnohé právní řády se však vyvíjely na základě stejných historických základů ? stejné ideologické vlivy, ? právo jednoho státu použito jako vzor pro jiné státy, apod. ? => tím vznikaly velké právní systémy – hovoříme o právní geografii (zeměpise) - na mapě světa však jednotlivé velké právní skupiny práva netvoří homogenní ani souvislé prostory o např. právo anglického typu neplatí ani na celých Britských ostrovech, ale platí třeba v Austrálii a na Novém Zélandě - hlavní třídící kritérium – prameny práva o pramenem práva je právní norma ? základní součást právního řádu ? všeobecně závazné pravidlo lidského chování ? nehmotná struktura příkazů, zákazů a dovolení - tyto příkazy, zákazy a dovolení musí být nějakým způsobem vyjádřeny – formálně zachyceny => formální prameny práva (dále jen „prameny práva“) - z hlediska komparatistiky můžeme rozlišovat o prameny psané (ius skriptum) – zejména země, v nichž se právo utvářelo pod vlivem recepce práva římského (prototypem je Francie) o prameny nepsané (ius non skriptum) – Anglie, USA, země islámského práva - pojem občanského práva není všude stejný a v některých systémech neexistuje vůbec (např. v právu islámském) Právní systém kontinentální - vyvinul se na základě recepce římského práva – je to systém psaného práva o ve své současné podobě vznikl ve Francii pořádkem 19. století o soudce podle tohoto systému právo nalézá, ale nevytváří jej - charakteristickým znakem je kodifikace práva o = legislativní shromáždění právních norem určitého právního odvětví v jednom velkém zákoně - na přelomu 18. a 19. století probíhala první etapa „moderní“ kodifikace o vydán francouzský občanský zákoník (Code civil) – 1804 ? ovlivnění Latinské Ameriky, bývalých afrických kolonií, Quebecku, Louissiany o vydán Obecný občanský zákoník rakouský (Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch) – 1811 ? jeho vliv nepřekročil rakousko-uherské hranice o tyto zákoníky byly ve své době považovány za písemné vyjádření přirozeného práva o opírají se o pevné a hluboké filozofické základy - na ně o 100 let později navázaly o německý občanský zákoník (Bürgerliches Gesetzbuch) – 1896 ? vliv na Dálném východě – v předrevoluční Číně a Japonsku o švýcarský občanský zákoník – vydán ve dvou etapách (1907, 1911) ? jeho vliv lze vypozorovat v Turecku ? jde o první snahu o integraci celé soukromoprávní oblasti do jednoho kodexu -> ZGB obsahuje i komplexní úpravu obchodněprávní • stejnou cestou jdou i kodifikace v Quebecku, Itálii a Nizozemí o jsou více pragmatické – byly vytvořeny pro potřeby podnikatelů (ty zajímají více peníze, než filozofie) - jakou mají tyto zákoníky strukturu? o dnešní základní třídění na obecnou část, práva věcná, právo závazkové, právo rodinné a právo dědické je produktem německé pandektistiky z počátku 19. století (autorem je G. A. Heise) ? došlo všeobecného uznání ? je používáno pro výukové účely a tuto strukturu drží BGB o CC ani ABGB toto třídění neznají ? Knapp uvádí, že CC je „při vší své slávě, v členění své látky zcela nesystematický a pro dnešního právníka nesrozumitelný“. ? ABGB je sice logičtější, ale i toto dílo má do Heiseho dělení daleko - jaký mají tyto zákoníky rozsah? o to souvisí s tím, co vše má být v občanském zákoníku upraveno o klasické kodexy -> CC (2.283 článků), BGB i ZGB (přes 2.000), ABGB (1.502 paragrafů) o monstra -> argentinský občanský zákoník (4.051 článků) ? tvrdě pozitivistický přístup k zákonodárství (zákon je tím lepší, čím je podrobnější, úloha soudce je degradována na „automat k vydávání rozsudků“) o mongolská parodie na občanský zákoník (407 článků), česká parodie z roku 1964 (510 paragrafů) ? čím méně práva, tím blíže je socialistický stát komunismu - úvodní ustanovení – společné pro všechny velké kodifikace -> potřeba vyjádřit některé obecné zásady občanského práva či spíše práva vůbec; jsou to zejména o ustanovení o pramenech práva – nenajde-li soudce v dané věci žádný pak má rozhodnout ? § 7 ABGB – „se zřetelem k okolnostem pečlivě shrnutým a zrale uváženým podle přirozených zásad právních“ ? čl. 1 odst. 2 ZGB – „podle pravidla, které by stanovil, kdyby byl zákonodárcem“ (ZGB) o ustanovení o retroaktivitě ? čl. 2 CC – „Zákon ustanovuje jen do budoucna, nijak nepůsobí do minulosti.“ – bezvýjimečný zákaz ? § 5 ABGB – „Zákony nepůsobí nazpět, nedotýkají se tedy jednání, která se sběhla dřív, ani práv dříve nabytých.“ – základ tzv. teorie nabytých práv – netýká se práv a povinností vzniklých před účinností zákona o ustanovení o tom, že soudní rozhodnutí působí jen mezi stranami ? čl. 5 CC – „soudcům je zakázáno, aby o věcech, které jim byly předloženy, rozhodovali obecně a normativně“ ? § 12 ABGB – soudní rozsudky „nemají moci zákona a nelze je vztahovat na jiné případy a na jiné osoby“ o ustanovení o dobré víře (Treu und Glauben) ? § 2 ZGB – zásada obecná celému občanskému právu – ukládá každému, aby ji zachovával při výkonu svých práv a při plnění svých povinností ? § 242 BGB – obligační pojetí – ukládá dlužníkovi, aby plnil tak, jak dobrá víra žádá - shrnutí o pro 19. století je typický dualismus soukromého práva ? => zvláštní kodex pro občanské právo a pro právo obchodní -> tomu odpovídá i členění občanskoprávních kodexů ? CC – úvodní titul o 6 článcích + 3 knihy • o subjektech a právu rodinném • o vlastnictví a věcných právech k věcem cizím • o různých způsobech nabývání vlastnictví (dědické právo, závazkové právo, vydržení, promlčení) ? BGB – 5 knih • obecná část • závazkové právo • věcná práva • rodinné právo • dědické právo ? ABGB – 3 díly • právo osob a právo rodinné • práva k věcem (včetně práva dědického a závazkového) • společné otázky pro práva osob a práva věcná (zajištění, promlčení, vydržení,…) o ve 20. století nastupuje monistické pojetí ? ZGB – opticky rozdělen na 2 zákony, ale zákon o obligačním právu je de facto 5. částí ZGB • práva osob • rodinné právo • dědické právo • věcná práva • obligační právo ? italský občanský zákoník (C.c.) – 6 knih • práva osob • rodinné právo • dědické právo • závazková práva • „O práci“ (včetně úpravy obchodních společností) • „O ochraně práv“ ? nizozemský občanský zákoník (N.W.B.) – připravovaný od r. 1947 (od 60. let postupně schvalovaný) – 9 knih ? Skandinávie – též příklon k monismu Právní systém angloamerický - myšlenka kodifikace se zde neobjevuje, pokud ano, má jiný význam - vznikl v Anglii a původně byl nazýván systém common law (ve 12. století) - platí ve Velké Británii (kromě Skotska), Kanadě (kromě Quebecku), Austrálii, Novém Zélandu a v dalších bývalých koloniích - druhy pramenů práva v Anglii o právo soudcovské – vytvářeno rozhodnutími soudů, které mají povahu závazných precedentů o právo zákonné – nejbližší kontinentálnímu chápání pramenů práva o právo obyčejové o právní literatura – podružný význam, týká se několika věhlasných děl dávné minulosti - USA (kromě Louisiany – francouzské základy – převzal CC, Nové Mexiko, Arizona – španělské základy) o právo USA se značně odchýlilo, „amerikanizovalo“ (stalo se méně formalizovaným než v Anglii, zavedlo volitelnost soudců a porotu v civilních sporech, navíc se odmítlo řídit anglickými precedenty, které vznikly po roce 1776) o prameny práva ? právo soudcovské – závaznost precedentů je v USA menší než v Anglii ? právo zákonné – jeho význam je větší než v Anglii o základní právní odvětví i přes centralizační tendence zůstávají ve sféře práva jednotlivých států ? vlastnické právo, obligační právo (právo smluv – contracts, právo odpovědnosti za škodu – torts), rodiné a dědické právo o ve federální sféře je naopak např. právní úprava duševního vlastnictví, úpadku a pracovního práva o i zde se projevuje snaha o unifikaci ? např. koncem 19. století přišel newyorský právník David Dudley Field s návrhem občanského zákoníku -> mělo to velký vliv na vývoj amerického práva => 5 států (včetně Kalifornie) napodobilo tento občanský zákoník ? formulování řady typových zákonů – po schválení zákonodárným sborem příslušného státu se stávají právem tohoto státu • např. Jednotný obchodní zákoník (neupravuje právo obchodních společností) – se změnami jej přijaly všechny státy (kromě Louisiany) - angloamerické právo nevznikalo ani přímo ani nepřímo pod vlivem římského práva, nezná některé instituce římského práva => vytvořilo některé instituce vlastní - příklady o anglické právo nezná obecný pojem právnická osoba – neznamená to však, že by tam právnické osoby nebyly (nejblíže našemu pojetí jsou companies - společnosti) o anglické právo nedefinuje věci ani nepoužívá výrazu things (věci) o zcela specifická instituce je trust (nemá obdobu na kontinentu) – podobný mu je římskoprávní fideikomis Islámský právní systém - historicky nejmladší - právo je úzce spjato s náboženstvím - při komparaci je důležité uvědomit si, že islámské právo platí zpravidla vedle kodifikovaného práva převzatého z dřívějšího práva metropolitního - samotný islámský pojem práva je podstatně odlišný od našeho pojmu práva a odlišné je i islámské pojetí státu o stát není oddělen od náboženství, je náboženstvím ovládán o jediným zákonodárcem je bůh a jediným božím právem šaría - omezuje se jen na některé otázky, které jsou ale z pohledu občanského práva zajímavé o věci osobního stavu, rodiny a dědictví o např. uzavření manželství ? je obecně považováno za smlouvu, není nijak zvláštní (my bychom řekli, že jde o smlouvu občanskoprávní) ? tato smlouva nemá ani specifický charakter náboženský – „koupí-li“ muž svatební smlouvou manželku, je to z hlediska právního stejný právní úkon, jako koupí-li mezka nebo velblouda o např. dědění ? jako všude na světě je testamentární a intestátní (závěť nebo zákonná posloupnost) ? přednost má však dědění ze zákona, sepsat závěť je přípustné jen za určitých podmínek Prameny českého občanského práva - pramenem jsou právní normy, které upravují společenské vztahy tvořící předmět občanského práva - normy jsou vyjadřovány ve formě právních předpisů (hmotný nositel nehmotné právní normy) - dle právní síly o ústavní zákony ? Ústava ? Listina základních práv a svobod – např. čl. 11 odst. 1 („Každý má právo vlastnit majetek.“) o zákony – občanský zákoník (č. 40/1964 Sb.), autorský zákon, zákon o vlastnictví bytů, zákon o nadacích a nadačních fondech,… o podzákonné předpisy ? nařízení vlády ? vyhlášky ministerstev - mezinárodní smlouvy o čl. 10 Ústavy – „Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.“ o např. Úmluva o právech dítěte, Evropská úmluva o lidských právech a biomedicíně o v občanském právu mají menší význam - nesmíme zapomenout ani na právo Evropských společenství o je závazné v rámci členských států – nařízení, směrnice o bezprostřední použitelnost, přímý účinek - pramenem práva jsou i právní principy – což v jednom svém nálezu dovodil i Ústavní soud Systematika občanského zákoníku - stále je platný a účinný občanský zákoník z roku 1964 - je mnohokrát novelizovaný, nesystematický a nedostatečný - v současné době obsahuje 6 částí (původně jich bylo 9, ale části 3 až 5 byly zrušeny) o obecná část o věcná práva o odpovědnost za škodu a za bezdůvodné obohacení o dědění o závazkové právo o závěrečná, přechodná a zrušovací ustanovení - v současné době je připravována rekodifikace celého soukromého práva o hlavními autory nového občanského zákoníku jsou prof. Eliáš a doc. Zuklínová o nový kodex se přihlašuje k zásadám přirozeného práva a staví na nich o půjde o moderní zákon, který navazuje na dobrou tradici Obecného občanského zákoníku (ABGB), vychází z návrhu OZ z roku 1937 a prostupují jím i osvědčené myšlenky mnoha evropských a světových zákoníků „Europeizace“ občanského práva - mají se na mysli evropské projekty k harmonizaci či unifikaci některých částí soukromého práva - počátkem roku 2003 publikovala Evropská Komise akční plán „Soudržnější evropské smluvní právo“ o někteří v něm vidí zárodek budoucího Evropského občanského zákoníku - argument pro – tím hlavním je argument právní jistotou - protiargumenty – národní OZ jsou nositeli národní právní identity, ta by byla popřena o např. Francie – CC je „paměť národa“, „občanská ústava“, „gramatika francouzského práva“ o také je zde obava z přílišného vlivu angloamerického práva na techniku tvorby kodexu - akční plán obsahuje 3 série nástrojů o zkvalitnit a zjednodušit acquis communautaire v oblasti smluvního práva ? najít společné definice některých základních pojmů – smlouva, škoda,… o vypracovat vzorové smluvní klausule, které by bylo možno aplikovat v celé unii ? vypracovat také hlavní zásady komunitárního smluvního práva o zavést vlastní smluvní komunitární právo ve formě sekundárních předpisů ES ? tento bod je nejkritizovanější, je nejcitlivější - některé práce na poli harmonizace již probíhají, nebo proběhly o Evropská komise z velké části financovala činnost Komise pro evropské smluvní právo (pod vedením prof. Landa), která formulovala zásady evropského smluvního práva ? zásady se týkají uzavírání smluv, jejich účinnosti, výkladu a obsahu, jejich plnění a neplnění apod. o r. 2001 byl vypracován i předběžný návrh evropského smluvního zákoníku Akademií evropských vědeckých pracovníků soukromého práva (koordinátorem byl prof. Gandolfi z Univerzity v Pavii) ? cílem je vytvořit účinnou úpravu jednotného smluvního práva v podobě co možno nejúplnějších smluvních praktických pravidel – snadno použitelných a využitelných o existuje „Studijní akademická skupina k evropskému občanskému zákoníku“ ? zabývá se návrhy na úpravu kupní smlouvy, smlouvy o půjčce, úvěrů, deliktním právem apod. - evropské právo mělo na české občanské právo vliv již dávno před vstupem do EU o z asociační dohody pro nás vyplýval závazek sbližovat současné a budoucí právní předpisy ČR s právními předpisy EU o pro nás jsou podstatné zejména oblasti ochrany spotřebitele a oblast duševního vlastnictví o došlo k implementaci několika evropských směrnic – do OZ byl zaveden nový institut – „spotřebitelské smlouvy“, zcela nová je úprava cestovní smlouvy, ze směrnice rovněž vychází zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku apod. 3. Vývoj občanského práva, včetně vývoje na území ČR a ČSR. Základní zásady občanského práva. Recepce římského práva - kde jinde začít, než v právu římském - byl to první světový právní systém, který platil ve společnosti, jejíž ekonomika byla založena na tržním hospodářství o vytvořilo první vědecké pojmy a odborné výrazy - nás nejvíce zajímá období recepce římského práva - začíná v polovině 11. století – dokonale propracované právo otrokářského impéria začíná být znovu intenzivně studováno z justiniánských kodifikací o nebyla to žádná náhoda – v tomto období přecházejí italské městské státy k zárodkům kapitalistického způsobu podnikání o mezerovité feudální řády nemohou být spolehlivou oporou novým potřebám hospodářského života o nešlo však pouze o mechanickou aplikaci římského práva bez tvůrčího přínosu - římské právo se stalo podnětem k rozvoji nového právního myšlení, ke zvědečtění právního života - soustavné studium justiniánských textů bylo zahájeno v Bologni, pod vedením mistra Irneria (škola glosátorů) - od poloviny 13. století na ně navazuje škola tzv. komentátorů (postglosátorů) – působili na univerzitách v severní a střední Itálii (např. Durantis, Baldus) o položili např. základy nauky o právním jednání - už tady se zakládají rozdíly v pojetí občanského práva v různých státech o Německo – vliv glosátorů a postglosátorů ? římské právo je právem císaře Svaté říše římské národa německého, které císař zdědil po římských imperátorech a svými zákony jej dále rozvíjí ? to mu dává moc nad celým křesťanským světem ? od konce 15. století – rozmach římskoprávní vzdělanosti • není přejímáno římské právo, ale právní věda, kterou vytvořily středověké římskoprávní školy o Francie – nedůvěra k římskému právu (od r. 1219 bylo dokonce jeho přednášení zakázáno na pařížské univerzitě) ? neuplatňovali jej v praxi, Francouzi jej podrobovali dogmatičtějšímu zkoumání o Anglie – pronikla sem škola glosátorů, ale od r. 1236 platila proklamace proti římskému právu (nepřejeme si, aby anglické právo bylo měněno) ? sám zákaz by nepomohl – v Anglii se vytvořila skupina profesionálních znalců domácího práva – využili svoji společenskou moc a vliv římského práva vyloučili Vývoj občanského práva v absolutismu - vést hranici mezi soukromým a veřejným právem (zejména ve středověku) je velmi obtížné - 9. – 13. století – panovnický rod chápal stát (jeho území) za své vlastnictví o => teprve v absolutistické monarchii (18. století) nabývá stát a právní pravidla upravující jeho fungování veřejnoprávní charakter - středověké soukromé právo bylo velmi formalizováno o pro platnost právního jednání se vyžadovalo, aby bylo uskutečněno na určitém místě, za bílého dne, veřejně před svědky o různé symboly a formality napomáhaly udržovat právní jistotu - až v pobělohorské době (Obnovené zřízení zemské) dochází k odstraňování právního partikularismu - za Marie Terezie – snahy o unifikaci práva o 1753 – zasedla tzv. brněnská komise pro vypracování společného zákoníku pro země české a rakouské ? hlavním referentem byl prof. Azzoni (tehdy dvorský rada) o 1766 – práce na osnově zákoníku byly u konce – Codex Theresianus byl zaslán panovnici o šlo o dílo velmi rozsáhlé, rozvláčné a pro právní praxi nepřijatelné, římskému právu měla být přiznána podpůrná platnost o Marie Terezie váhala s podpisem, nakonec vyzvala k přepracování návrhu ? ze zákoníku je třeba vypustit vše, co patří do učebnic ? je nutné vyjadřovat se krátce, stručně, zbytečné podrobnosti vynechat ? není třeba se vázat na římské právo, ale naopak je třeba se opřít o přirozenou slušnost ? je nutno vystříhat se dvojsmyslností, nejasností, zbytečného opakování o 1776 – komise (již za účasti Hortena) přestává pracovat ? převládl názor odpůrců kodifikace (zejména z řad soudců Nejvyššího soudu) - Josef II. oživil práce komise o 1783 – manželský patent – věci manželské byly odňaty církevním soudům a přikázány k rozhodování světským soudům o 1786 – patent o dědické posloupnosti – zavedena rovnost a jednotná posloupnost pro všechny stavy a pro všechny dědičné země - po smrti Josefa II. nastala v pracích přestávka – komise byla zrušena v roce 1790 - Leopold II. vytvořil Dvorskou komisi (pod vedením Martiniho) o úkolem bylo prošetřit až dosud vydané zákony o sama komise však rovněž pokračovala v zákonodárných pracích o bylo rozhodnuto, že pro všechny dědičné české a německé země má platit jednotné právo - 1796 – byla hotová osnova – na zkoušku byla uvedena v účinnost v západním Haliči (1797) => Západohaličský zákoník o Dvorská komise zahájila další práce, referentem se místo Martiniho stal František Zeiller, profesor přirozeného práva a institucí římského práva na univerzitě ve Vídni o 1808 skončily práce na všech 3 dílech zákoníku – osnova předložena císaři - 1. června 1811 byl ABGB vyhlášen o Všeobecný zákoník občanský byl bezesporu nejvýznamnějším právním kodexem vydaným na našem území o předstihl svoji dobu, v průběhu 19. století nebylo třeba jeho velkých změn o většími novelizacemi prošel až v průběhu let 1914-16 Vývoj za první republiky - I. republika – recepční normou přejat ABGB (pro české země) o mělo dojít k revizi ABGB – změny se měly omezit jen na ty nejnutnější - 1926 – zřízena superrevizní komise pro osnovu československého občanského zákoníku o dá se říci, že se spíše diskutovalo, výsledky byly nepatrné - začátek 30. let – vznikl návrh nového občanského zákoníku, publikován byl roku 1937, přijat nebyl Poválečný stav - 1948 – K. Gottwald vyhlásil nutnost zavést nový právní řád, který by pomohl upevnit a rozvíjet výsledky politického vítězství, že je třeba zlikvidovat nemožný stav, kdy u nás platí zákony z doby Marie Terezie o byla vyhlášena právnická dvouletka - OZ byl přijat jako zákon č. 141/1950 Sb. (tzv. střední kodex) o projevila se vnucená sovětizace, i když ještě ne tak důsledně, jako v jiných právních normách té doby o silná však byla tendence k podstatnému zjednodušení právní úpravy ? vedená mylnou představou, že se tím právo stane „lidovější“, přístupnější široké veřejnosti + že společnost vyvíjející se k socialismu nepotřebuje příliš podrobnou právní úpravu, neboť právo bude v socialistické společnosti postupně odumírat o OZ respektoval soukromé vlastnictví, upravoval některé smluvní typy – ale socialistické vlastnictví bylo již preferováno a více chráněno o neobsahoval právo rodinné ani pracovní o stál na zásadě odstranění dělení právních odvětví na právo soukromé a veřejné - koncem 50. let se začalo upozorňovat na to, že platný OZ plně neodráží poměry a vztahy, které se v naší společnosti v dané etapě vývoje socialismu vytvořily o začalo se uvažovat o vydání nového kodexu o ústava z roku 1960 vyhlásila, že bylo dosaženo socialismu, na to se muselo reagovat - byl přijat zákon č. 40/1964 Sb. o převažují v něm veřejnoprávní prvky o šlo o výrazný krok zpět ve vývoji občanského práva u nás – byl to hluboký úpadek o omezil se na regulování majetkoprávních vztahů mezi občany, šlo o právo spotřebitelů o výrazné deformace postihly princip privátní autonomie, smluvní autonomie – objevila se řada administrativních omezení o silně byly oslabeny i principy majetkové a nemajetkové újmy a princip ochrany dobré víry o opustili se osvědčené instituty, jako např. držba, vydržení, věcná břemena, sousedská práva, nájem apod.) o k nim se navrátil až po novele roku 1982 Zásady soukromého práva - jejich funkce je stabilizující (jsou stálé, neměnné, nezávislé na dílčích změnách právních předpisů), představují praktické vodítko pro legislativní orgány, subjekty soukromého práva i orgány aplikace práva -> jsou základem při přípravě a přijetí nových právních předpisů, při regulaci vzájemných soukromoprávních vztahů osob i při aplikaci práva orgány státu - zásada rovnosti účastníků (§ 2/2 OZ) o projevuje se ve dvou směrech ? při vzniku, změně či zániku soukromoprávních vztahů – žádný z účastníků nemůže jinému účastníku ukládat jednostranně povinnosti, ale ani na něj převádět práva ? při sporu – nikdo nemůže být soudcem ve vlastní věci (nemo ext iudex in propria causa) o zvýšená ingerence státní moci vede k prvkům nerovného postavení – např. zvýšený zájem státu na ochraně dětí, nezpůsobilých osob, ale také ingerence do vztahů zaměstnavatel – zaměstnanec, pronajímatel – nájemce, rodič – dítě,… => prosadila se zásada ochrany slabší strany (v OZ konkrétně spotřebitelské smlouvy, ochrana nájemce, nezletilých a nezpůsobilých osob) Autonomie vůle, ochrana slabší strany – Spolkový ústavní soud V situacích, kdy jsou uzavírány úvěrové smlouvy s bankovním ústavem, nestačí k vytvoření podmínek realizace autonomie vůle posouzení, zda bankovní klient je osoba způsobilá k právním úkonům a jednající formálně bez donucení. Situace, kdy na jedné straně soukromoprávního vztahu vystupuje osoba mladá, ekonomicky slabá, nedostatečně profesionálně připravená na zvládnutí všech souvislostí a záludností vztahu, do něhož vstupuje, a na druhé straně dokonale připravený kolektiv profesionálů jednajících jménem, resp. v zájmu bankovního ústavu, kdy navíc klientu byl předložen obsáhlý typový formulář smluvních úvěrových podmínek k podpisu, avšak bez bližšího vysvětlení, vytváří nejen nerovnost výchozích podmínek osob vstupujících do vzájemného soukromoprávního vztahu, avšak současně se tato převaha jedné strany vztahu nad druhou stává nástrojem porušení autonomie vůle slabší strany, a tedy nástrojem realizace faktické mocenské převahy jedné strany nad druhou. - zásada autonomie vůle účastníků o dominantní zásada, na které je budován celý systém soukromého práva o vůle – psychologická kategorie – nositelem svobody vůle je osoba schopná tvořit svou vůli a tuto vůli projevit (prosadit právně relevantním způsobem) o aby byla regulace založená na autonomii funkční, předpokládá se, že účastníci co nejobjektivněji poznají své zájmy, aktivně využijí potenciál, který jim autonomie dává a zejména prostřednictvím smluv budou své zájmy realizovat –> zde se formuluje zásada bdělým náležejí práva (vigilantibus iura) ? soukromé právo je budováno na předpokladu aktivity jeho subjektů o smluvní autonomie – volnost uzavírání smluv (smluvní svoboda) ? autonomie rozhodnutí, zda smlouvu uzavřít či ne (ale – v některých případech kontraktační povinnost) ? volba adresáta (ale – kontraktační povinnost, přikázaný nájem,…) ? volba obsahu smlouvy (uplatňuje se zásada vše je dovoleno, co není výslovně zakázáno) ? volba formy smlouvy – občanské právo je až na výjimky budováno na zásadě neformálnosti právních úkonů (průlom nastává tam, kdy je to zejména v zájmu právní jistoty -> zajištění důkazů pro případ sporu, zajištění dokladu o právním úkonu pro případ nutnosti prokázat jeho existenci apod.) o testovací autonomie – volnost pořízení závěti (omezení – neopomenutelný dědic) - zásada dispozitivnosti právní úpravy (§ 2/3 OZ) o nejvíce se uplatňuje v právu občanském, méně pak v právu rodinném a pracovním o v pochybnostech, zda se jedná o normu dispozitivní, nebo kogentní, je třeba dát přednost dispozitivnosti - zásada dobrých mravů (boni mores, § 3/1, § 39, § 424 OZ a další) o neurčitý pojem – někdo v nich vidí odkaz na obecnou morálku (ale v každé společnosti existuje pluralita morálek), někdo vlastní morální měřítko soudce, jiný převažující veřejné mínění,… o definovat dobré mravy se pokusil i Nejvyšší soud Definice dobrých mravů – Nejvyšší soud (sp.zn. 3 Cdon 69/96) Dobrými mravy se rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. o J. Hurdík zastává hodnotové pojetí dobrých mravů – neměly by být definovány, svůj obsah nabývají až konkrétní aplikací na právní vztahy o § 3/1 OZ – umožňuje omezit nebo zakázat stávající právo, nikoli konstituovat právo nové - zásada zákazu zneužití práv (zákaz šikany) o výkon práva je nepřípustný, jestliže může mít pouze účel způsobit jinému škodu (§ 226 BGB) o v OZ výslovná zmínka chybí, ale je skryta v § 3/1 OZ o navazuje – zásada nikdo nemůže mít prospěch ze zneužití práva ? § 40a OZ – relativní neplatnosti právního úkonu se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil ? § 49a OZ – neplatnost právního jednání při úmyslně vyvolaném omylu - zásada právní jistoty – zahrnuje několik dílčích zásad – jejich souhrn pak tvoří garanci právní jistoty účastníků soukromoprávních vztahů o zásada ochrany dobré víry (bona fides) ? OZ dobrou víru nahlíží jako psychickou kategorii (vědomost nebo nevědomost jednajícího o právních vadách jeho postupu) ? dobrá víra je zásadně nezaviněná nevědomost o právních nedostatcích určitého právního stavu (o určitých právně významných okolnostech) ? zákon má být vykládán tak, aby nepoškozoval toho, kdo jednal v oprávněné dobré víře, že jedná po právu – např. § 35/3, § 56/1 ? dobrou víru se pokusil vymezit i Nejvyšší soud Definice pojmu dobrá víra – Nejvyšší soud (sp.zn. 3 Cz 42/87) Dobrá víra nabyvatele je jeho vnitřním přesvědčením o tom, že nejedná bezprávně, když si určité právo nebo určitou věc přisvojuje. o zásada ochrany práv třetích osob ? vychází ze zásady rovnosti – subjekty soukromého práva by neměly zasahovat do soukromoprávního postavení jiných osob, a to zásadně ani v negativním smyslu (ukládat povinnosti) ani v pozitivním smyslu (zakládat oprávnění) o zásada „zákon nepůsobí zpětně“ (zákaz retroaktivity) ? musíme rozlišovat pravou retroaktivitu (§ 865 OZ) a nepravou retroaktivitu (§ 854, § 868 OZ) o zásada ochrany nabytých práv (iura quesita) ? z pouhé změny právního předpisu nelze dovodit, že by tato nová právní úprava mohla vést bez dalšího k zániku právních vztahů regulovaných dosavadním předpisem a v novém předpisu již neupravených ? pozor, retroaktivita a ochrana nabytých práv nejsou totožné pojmy – retroaktivita působí zpětně, do období před přijetím nového právního předpisu, ochrana nabytých práv působí z minulosti do budoucnosti, do období po nabytí účinnosti nového právního předpisu ? uplatňuje se zejména ve vztahu k trvajícím právním vztahům (např. právu vlastnickému) - zásada prevence o § 3/2 OZ – obecná prevenční klauzule – ale je málo důrazná, imperfektní o § 415 až § 419 OZ – předcházení vzniku škod ? § 415 OZ – generální prevence vzniku škod – zřetelný výraz zásady neminem laedere (nikomu neškodit) -> ve spojení s dalšími ustanoveními o odpovědnosti za škodu je toto ustanovení využíváno k založení přímého předpokladu vzniku odpovědnosti za škodu (za porušení právní povinnosti je praxí považován samotný fakt, že škoda vznikla, což je současně považováno za porušení prevenční povinnosti) ? § 417 OZ – prevenční povinnost uložená samotnému účastníku právního vztahu (sankci za porušení lze nalézt např. v § 441 OZ – spoluzavinění poškozeného) - pacta sunt servanda (§ 493 OZ) o smluvní závazkové vztahy nelze měnit bez souhlasu jejich stran (nestanoví-li zákon jinak – např. ručitel se po splnění svého závazku stane věřitelem bez ohledu na souhlas či nesouhlas dlužníka - § 524 OZ) K zásadě pacta sunt servanda – Ústavní soud (sp.zn. IV. US 201/96) Návrh vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí je možno podle názoru Ústavního soudu podat v časově neomezené lhůtě, neboť ani uplynutí času nemůže nic změnit na vázanosti účastníků smlouvy projevy jejich vůle. Uzavřením smlouvy vznikl kupujícím obligační nárok na převedení vlastnického práva k nemovitostem a prodávajícímu rovněž obligační nárok na zaplacení dohodnuté kupní ceny. Zaplatili-li tedy kupující prodávajícímu kupní cenu, splnili svou závazkovou povinnost z uzavřené smlouvy, lhostejno, v jakém stadiu se nachází věcněprávní aspekt věci, neboť v projednávaném případě nejde o závazky ze synallagmatické smlouvy, pro niž je typická vzájemná vázanost plnění. - nikomu neškodí ten, kdo vykonává své právo o domáhá-li se např. někdo svého práva exekucí majetku dlužníka, nejde o působení škody, byť to objektivně znamená úbytek majetku dlužníka; pozor však na šikanózní výkon práva - § 3/1 OZ - nikdo nemůže převést více práv, než má sám o výjimky -> nabytí od nevlastníka (§ 486 OZ), zastavení cizí movité věci (§ 161 OZ) - neznalost zákona neomlouvá - zákaz odepření výkonu spravedlnosti Občanské právo hmotné 1. Pojem a předmět občanského práva 2. Zásady občanského práva 3. Občanskoprávní skutečnosti 4. Občanskoprávní vztahy 5. Subjektivní občanská práva a jejich ochrana 6. Subjekty občanskoprávních vztahů 7. Ochrana osobnosti 8. Zastoupení 9. Promlčení a prekluze 10. Věcná práva 11. Vlastnické právo 12. Nabývání vlastnického práva 13. Podílové spoluvlastnictví a společné jmění manželů 14. Věcná práva k věcem cizím (zástavní právo, věcná břemena, zadržovací právo) 15. Závazkové právo 16. Závazkové právo smluvní a deliktní 17. Závazkový právní vztah 18. Smlouvy (včetně pojmových znaků jednotlivých smluvních typů) 19. Změna závazků 20. Zajištění závazků 21. Zánik závazků 22. Odpovědnost za škodu 23. Bezdůvodné obohacení 24. Dědické právo 25. Manželství 26. Rodičovská zodpovědnost 27. Náhradní rodičovská péče 28. Výživné 29. Základní instituty autorského práva 1. POJEM A PŘEDMĚT OBČANSKÉHO PRÁVA - funkce práva - entropie = neuspořádanost společenských vztahů ? nutno: snižování entropie = udržování homeostázy - právo je nástroj pro: - ochranu práv lidí a práv společnosti - i jiné fce: - je to prostředek společenského řízení - má fci. preventivní ? tak, aby právo nebylo ohroženo nebo poškozeno - má fci. reparační ? tak, aby porušené nebo ohrožené právo bylo napraveno - je to prostředek informační ? objektivní právo je nástroj pro ochranu subjektivního práva - právní stát - znaky: - zákonnost - všichni jsou povinni zachovávat právo ? i stát /stát může pr. normy měnit nebo rušit, ale stát nemůže pr. normy porušit! - jistota - všichni mají možnost seznámit se s právem - všichni mají jistotu, že stát proti nim bude postupovat podle práva - všichni mají jistotu, že stát poskytne ochranu jejich ohroženým nebo porušeným právům - všichni mají jistotu, že právo nebude působit retroaktivně /práva jednou nabytá budou zachována - přiměřenost - přiměřenost práva a přiměřenost prostředků práva ? prostředky práva omezují svobodu pouze v míře nezbytně nutné a slučitelné se základními právy a svobodami - úplnost práva - ot. mezer v právu ? existují okolnosti, o kt. je třeba v právu rozhodnout, ale o kt. není rozhodnuto? /kt. nejsou právem přikázány, zakázány, dovoleny? - ale odpověď: - zásada: vše, co není zakázáno, je dovoleno - zásada: denegatio iustitiae ? soud nesmí odmítnout věc, kt. spadá do jeho pravomoci ? mlčí pouze Z (jedná se o mezeru v Z) – ale právo nemlčí - koncepce práva - monistická - jedno právo - proud pozitivistický ? právo v pr. předpisech - proud sociologický ? právo ve společnosti - dualistická - právo přirozené /plní mezery pozitivního práva (korektiv – je pozitivnímu právu nadřazené) - teologické pojetí ? je výtvorem boha - naturalistické pojetí ? je výtvorem přírody - racionalistické pojetí ? je výtvorem rozumu - právo pozitivní - vývoj: - Code Civil 1804 ? naturalistické pojetí - ABGB 1811 ? racionalistické pojetí /názor: zákony jsou odrazem přirozeného práva – dlouho nedošlo ke kodifikaci občanského práva, protože ABGB byl považován za vzor (exegeze ? ABGB byl vykládán, ale nedošlo k tvorbě teorie a praxe a rozvoji OP) - škola historickoprávní (Něm.) /Savigny - právo se vyvíjí od římského práva po národní právo /přizpůsobí se duchu národa - vliv feudalismu ? zaměřenost proti přirozenopr. teorii, zaměřenost proti kodifikacím - škola novohistorickoprávní (Rak.) /Unger, Antonín Randa (profesor UK) - vychází z historickoprávní školy, ale oživuje se vědecká činnost (? exegeze) - škola pozitivistická /Jan Krčmář (profesor UK) - škola normativní (novokantovská) /Kelsen, Jan Sedláček (profesor MU) - zaměření na logickou strukturu práva (normativní věta „má býti“ je základ práva) - vytváří hierarchizaci pr. norem - škola marxistická - třídní vůle ? zákon je projev vůle dělnické třídy - vývoj v ČR: - 1918 ? recepční zákon 11/1918 Sb. ? recepce ABGB (rakouské právo) + Opus tripartitum (zvykové právo) – Štěpán z Vrbovce z 16. stol. (uherské právo) ? dualismus do r. 1950 - za ČSR pouze novelizace (manželské právo 1919) - 1950 – 1951 – OZ 1950 ? pr. dvouletka /všechny předpisy OP (s výj. ZPr – 1965, s výj. Hospodářského Z – 1964, s výj. ZoR – 1949 - vyňato) ? vliv sovětského práva – právo zanikne - 1964 – OZ 1964 ? po nové Ú (prohlášení, že ČSSR dosáhla socialismu) /všechny předpisy OP (s výj. ZPr – 1965, s výj. ZoR – 1963 - vyňato) ? existovaly vedle sebe: ZMPS (zahr. obchod), Hospodářský Z (nár. hospodaření) a OZ (indiv. hospodaření) ? úprava s veřejnopr. prvky, kogentními prvky, nahrazení staré terminologie novou terminologií (to se projevilo jako nejhorší a v r. 1982 musela proběhnout široká novela) - 1989: - nová koncepce ? novela 509/1991 Sb. ? úprava OZ + nový ObchZ + zrušení Hospodářského Z a ZMPS - nový OZ ? příprava /navazuje na návrhy OZ z roku 1937, navazuje na EP, navazuje na kodifikace z poslední doby (Nizozemsko, Švýcarsko, Quebec a příprava v SR) - komparatistika (srovnávací právo) - systém kontinentální (recepce římského práva) /zásadně nezná soudcovské právo, zásadně nezná nepsané právo - okruh práva francouzského /Francie, Latinská Amerika, Afrika, Blízký Východ, JV Asie - Code Civil 1804 (J. J. Rousseau) ? víra v psané právo a v úplnost psaného práva - zákaz denegatio iustititae + vyloučení precedenčních účinků soudních rozhodnutí - okruh práva německého /Německo, vliv v předrevoluční Číně a Japonsku, Dálný Východ - BGB 1900 ? nemá obecný filozofický základ – tendence historickoprávní a romanistické - okruh práva rakouského - ABGB 1811 (Zeiller) ? přirozenopr. racionalismus (každý člověk má přirozená již samým rozumem seznatelná práva) - okruh práva švýcarského /Turecko, Blízký Východ - občanský zákoník 1907 + zákon o obligacích 1911 (komercializace) ? nemá obecný filozofický základ – inspirace BGB - okruh práva italského - okruh práva nizozemského /nový občanský zákoník z 20. st. ? komplexně - okruh práva skandinávského - právo smíšené – prvky práva soudcovského - systém angloamerický /zásadně zná soudcovské právo, zásadně zná nepsané právo - složení: - Common Law ? právo writů – rozhodovaly královské soudy (ale v průběhu nemohly být vytvářeny nové writy, aby se nerozšiřovala pravomoc královských soudů, a tak nastoupily Equity) - Equity ? právo ex aequo et bono – rozhodoval Lord High Chancellor (Lord Vysoký Kancléř) a kancléřské soudy - zásada: Equity follows the Law (primární právo je Common Law a sekundární právo je Equity) - ke sjednocení došlo 1873 - 1875 The Judicature Acts ? sjednocení soudního systému (ale pořád oddělený vliv Common Law a Equity) - prameny práva: - právo soudcovské (i USA) - stare decisis (setrvat na rozhodnutém) ? závaznost ratio decidendi nezávaznost obiter dictum (odůvodnění) ? odchýlit se výjimečně může pouze House of Lords - soustava: - County Courts (hrabské soudy) /precedenty netvoří - Supreme Court of Judicature (Nejvyšší soudní dvůr) /precedenty tvoří - Court of Appeal (Odvolací soud) /výj. je proti němu možný opr. prostředek, o kt. rozhoduje Sněmovna Lordů - High Court of Justice (Vysoký soudní dvůr) - Queen´s Bench Division (dříve: královské soudy) - Chancery Division (dříve: kancléřské soudy) - Family Division (dříve: církevní soudy) - Hous of Lords (Sněmovna Lordů) - právo zákonné (i USA) /ale obsahuje mezery pro dotvoření soudcovským právem - právo obyčejové - literatura - v USA – problém: existuje Common Law federální nebo Common Law státní? ? obojí - systém islámský - právo boží - neměnné ? je součást šaría (pravidla chování muslima – i jiné normy než normy právní) - výklad ? fikh – interpretací vytvořený právní systém / na jeho základě lze právo měnit a přizpůsobit vývoji - evropské právo soukromé - integrace na poli politickém, vojenském a ekonomickém ? i na poli právním - v Evropě: - RVHP ? zanikla 1991 - ES (ESUO + EHS + Euratom) ? EU (Maastrichtská smlouva od 1/11/1993) - normotvorná činnost vůči členským státům a vůči FO a PO na území členských států - právní řád ES / EU ? evropské komunitární právo - primární právo - smlouvy /vč. příloh a protokolů - ESUO (1951, Pařížská) - EHS + EURATOM (1957, Římské) - sekundární právo - pr. normy na základě smluv ? orgány ES jsou oprávněny k vydávání pr. norem na základě smluv (primární právo tvoří základ + hranice + rámec sekundárního práva) podle zásady omezeného zmocnění orgánů (compétence d´attribution) - smlouva ES: nařízení, směrnice, rozhodnutí, doporučení, stanoviska - nařízení - závazné pro všechny členské státy - stává se součásti pr. řádu členských států bezprostředně – nevyžaduje implementaci /jednotlivec se může na nařízení odvolat stejně jako na předpisy národního práva - směrnice - závazné pro urč. členské státy ? kt. se týká - závazné z hlediska cíle /členský stát má na výběr formu a prostředky, kt. tohoto cíle dosáhne ? nepotlačuje právo členských států – dává prostor pro úpravu členskými státy, ale směřuje k harmonizaci práva - nestává se součásti pr. řádu členských států bezprostředně – vyžaduje implementaci ve stanovené lhůtě - rozhodnutí - závazné pro urč. členské státy nebo pro urč. osoby (je závazné bezprostředně, ale pouze inter partes) - doporučení (projev orgánů ES) + stanoviska (projev orgánů ES k faktickým a právním otázkám) - nezávazné /jednotlivec se nemůže dovolávat doporučení a stanovisek žalobou - nálezy ESD - smlouvy mezi členskými státy - smlouvy ke sjednocení soukromého práva: - Úmluva o soudní příslušnosti a výkonu soudních rozhodnutí (1968) - Úmluva o vzájemném uznávání společností a právnických osob (1968) - Úmluva o právu aplikovatelném ve smluvních a závazkových vztazích (1980) - Dohoda o patentech společenství (1989) ? problémem je nejednotnost v oblasti soukromého práva ? je snaha o europeizaci soukromého práva /tendence vypracovat v oblasti evropského práva Evropský občanský zákoník - nepsané právo /zásady ES - harmonizace práva ČR s právem ES - Dohoda zakládající přidružení ČR k ES - Asociační dohoda (1995) - harmonizace v soukromém právu: - právo ochrany spotřebitele - Z o ochraně spotřebitele - Z o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku (2 roky záruka) - Z o spotřebitelských úvěrech - OZ - ust. o spotřebitelské smlouvě - ust. o ochraně spotřebitele při prodeji spotřebního zboží a souvisejících zárukách za prodej spotřebního zboží (odpovědnost za vady při prodeji v obchodě) - ust. o ochraně spotřebitele při uzavírání smluv o užívání budovy na urč. časový úsek (time-sharing) - ObchZ ? ve vztazích podle ObchZ se mezi podnikatelem a spotřebitelem použije vždy OZ a jiných Z, kt. sledují ochranu spotřebitele - ust. o cestovní smlouvě (OZ) ? regulace CK a ochrana klientů CK - ust. o pojistné smlouvě (OZ) - právo duševního vlastnictví PRÁVO OBJEKTIVNÍ A SUBJEKTIVNÍ - právo objektivní - soubor pr. norem (pravidel – podobně i morálka, slušnost, náboženství), jejichž dodržování je zabezpečeno státem - příkazy, zákazy, dovolení ? ot. quid iuris – „co je po právu?“ (co je dovoleno?, co je zakázáno?) - odvětví: - OP ? odvětví /vymezuje subjekty a vztahy OP - právo subjektivní - možnost chování subjektu práva (oprávnění) ? objektivní právo chrání subjektivní právo prostřednictvím st. donucení - ot. zda urč. subjektu urč. právo náleží – zda je mu dovoleno nebo nedovoleno urč. způsobem se chovat - LZPS 2/3: vše, co není zakázáno, je dovoleno PRÁVO HMOTNÉ A PROCESNÍ - právo hmotné - soustava pr. norem, kt. stanoví, jak se mají lidé chovat, aniž by toto chování vyžadovalo zásah st. orgánu - právo procesní - soustava pr. norem, kt. stanoví chování lidí ve vztahu ke st. orgánu, kt. uplatňuje st. moc, a chování st. orgánu, kt. uplatňuje st. moc, ve vztahu k lidem - lidé před st. orgánem realizují své hmotné právo - normy objektivního práva procesního - řízení: - soudní - občanské - trestní - správní - ústavní ? úst. stížnost FO nebo PO, kt. tvrdí, že bylo zásahem orgánu veř. moci porušeno její právo nebo svoboda zaručená ÚZ nebo m. sml. podle čl. 10 Ú /není to opr. prostředek proti rozhodnutím soudů - normy subjektivního práva procesního ? procesní práva a procesní povinnosti PRÁVO VEŘEJNÉ A SOUKROMÉ - nejednotnost - v ČR: třídění na veř. právo a na soukr. právo /vychází z římského práva (Ulpianus) - teorie organická: - pokud se alespoň jeden subjekt stane subjektem pr. vztahu z důvodu svého členství ve veř. svazu ? je to vztah veř. práva - pokud se žádný ze subjektů nestane subjektem pr. vztahu z důvodu svého členství ve veř. svazu ? je to vztah soukr. práva - teorie mocenská: - pokud jsou oba subjekty ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti a nadřízený subjekt může jednostranně zakládat práva nebo povinnosti podřízeného subjektu - pokud jsou oba subjekty ve vztahu rovnosti - žádný subjekt nemůže jednostranně zakládat práva nebo povinnosti jiného subjektu - žádný subjekt nemůže jednostranně rozhodnout spor s jiným subjektem ? pov. obrátit se na soud, před kt. mají oba subjekty rovné postavení (zásada nemo iudex in causa sua) - autonomie vůle ? subjekt se rozhoduje, zda se stane účastníkem urč. práva nebo urč. povinnosti (ale neplatí tam, kde občanskopr. vztah vzniká jinak než z vůle účastníků – např. odpovědnost za škodu) - odvětví: - právo veřejné - ústavní (Ú, LZPS), trestní (TZ + TŘ), správní, finanční, procesní (OSŘ) - právo soukromé - obecné právo soukromé - občanské (OZ) - subsidiární ˇ (v případě, že urč. ot. nelze řešit podle zvl. předpisů, řeší se podle OZ – a to platí iv případě, že je jejich subsidiarita vyloučena ? ale stále platí, akorát je nulová!) - zvláštní práva soukromá: - obchodní (ObchZ) - pracovní (ZPr) - rodinné (ZoR) - právo duševního vlastnictví (autorské + průmyslové) - mezinárodní právo soukromé (ZMPS) - právo hybridní - právo zdravotní, právo ŽP, právo informatické OBČANSKÉ PRÁVO OPH: - předmět - § 1/2: OPH upravuje majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi fyzickými a právnickými osobami a státem a vztahy vyplývající z práva na ochranu osobnosti; v případě, že tyto vztahy neupravují jiné zákony - § 1/3: do OPH patří i pr. vztahy vyplývající z tvořivé duševní činnosti (? autorské právo + průmyslová práva) - omezení v § 2/2: do OPH patří jen ty majetkové vztahy, kde mají účastníci rovné postavení (ekvivalence) - definice (není z učebnice): občanské právo je soubor právních pravidel, která vymezují osobní a majetkový status subjektů (FO a PO), upravují právní principy, kterými se řídí FO a PO ve svých vzájemných osobních a majetkových vztazích založených na vzájemně rovném postavení, upravují právní principy, kterými se řídí základní vlastnické poměry ve společnosti, a upravují i právní prostředky vzniku, zániku a změny práv z těchto vztahů - I. obecné třídění (? třídění podle OZ): • práva věcná - právo vlastnické - věcná práva k věci cizí • práva závazková - právo smluvní (závazky vznikají ze smluv nebo z porušení smluv) – ex contractu - právo mimosmluvní /deliktní, odpovědnostní (závazky vznikají z porušení práva) – ex delicto • právo dědické • právo na ochranu osobnosti - práva ryze osobní /všeobecná práva osobnostní ? kt. přísluší všem FO (právo na život, zdraví, svobodu, jméno, soukromí, čest, důstojnost, právo na ochranu osobních údajů - právo na zachování profesních tajemství) • práva duševního vlastnictví - práva k individuálním výsledkům tvůrčí činnosti ? AP, právo k výkonu výkonného umělce - práva průmyslová k výsledkům tvůrčí činnosti postrádající individuální povahu ? práva k vynálezům, průmyslovým vzorům, ochrana topografií polovodičových výrobků, ochrana k novým odrůdám rostlin a plemenům zvířat - někdy: - obecná část OP ? ust. společná pro celý pr. řád ? např. ust. o FO nebo PO - obecná část OZ ? ust. společná pro všechny části OP ? např. ust. o FO nebo PO, o pr. úkonech, o zastoupení, o promlčení - II. obecné třídění (? třídění podle OZ): • obecná část - pr. skutečnosti - pr. vztah a jeho prvky ? subjekty, objekt, obsah, promlčení - rodinné právo • absolutní práva majetková - právo vlastnické - věcná práva k věci cizí • relativní práva majetková - obecná ust. /pojem, vznik, změna, zajištění, zánik - závazkové právo smluvní - závazkové právo deliktní • práva k nehmotným statkům • právo dědické - III. třídění (třídění podle OZ): - část I. Obecná ust. - pr. vztahy - účastníci pr. vztahů /FO, PO - zastoupení účastníků pr. vztahů - pr. úkony - spotřebitelské sml. - promlčení - část II. Věcná práva - vlastnické / spoluvlastnické + SJM - práva k věcem cizím - práva zástavní a zadržovací - část VI. Odpovědnost za škodu a odpovědnost za bezdůvodné obohacení - prevence - odpovědnost za škodu /obecná + zvl. + náhrada škody - odpovědnost za bezdůvodné obohacení - část VII. Dědění - ze Z / ze závěti / ochrana dědice - část VIII. Závazkové právo - obecná ust. /vznik, změna, zánik, aj. - zvl. ust. - část IX. Závěrečná, přechodná a zrušovací ust. OPP: - rozhodování o právech z občanskopr. vztahů v rámci občanského soudního procesu /OSŘ - předmět - OPP upravuje postup subjektů a postup soudů ? upravuje postup při realizaci OPH /OPP je právo formální - druhy občanskopr. procesu: nalézací (sporné ? nesporné) / vykonávací / konkurzní a vyrovnací / zajišťovací / rozhodčí - prameny: - pr. předpis = hmotný nositel nehmotné pr. normy - ÚZ (Ú + LZPS) - LZPS - 11/1 ? každý má právo vlastnit majetek, každý má právo dědit majetek - 11/3 ? vlastnictví zavazuje /zákaz zneužití vlastnictví na újmu jednotlivce nebo společnosti - 11/4 ? vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva (věc. břemena) jen na základě Z, ve veřejném zájmu a za náhradu - 2/3 ? každý může činit, co není zákonem zakázáno - 26/1 ? každý má právo podnikat - 6 ? každý má právo na život - 7, 8 ? nedotknutelnost osoby, nedotknutelnost soukromí - 10/1 ? každý má právo na důstojnost, os. čest, pověst a jméno - 34/1 ? ochrana duševního vlastnictví - Z - OZ 40/1964 Sb. - AZ - Z o vynálezech a zlepšovacích návrzích - Z o průmyslových vzorech - Z o užitných vzorech - Z o ochraně topografií polovodičových výrobků - Z o ochraně práv k odrůdám rostlin - Z o vlastnictví bytů 72/1994 Sb. - Z o nájmu a podnájmu nebytových prostor 116/1990 Sb. - Z o odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním rozhodnutím nebo postupem 82/1998 Sb. - Z o ochraně spotřebitele 634/1992 Sb. - Z o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku 59/1998 Sb. - Z o nadacích a nadačních fondech - Atomový Z - Z o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích - Z, kt. se upravují zápisy vlastnických a jiných věc. práv k nemovitostem 265/1992 Sb. - podzákonné předpisy (secundum et intra legem) - nařízení - pr. předpisy ministerstev a orgánů st. správy a orgánů samosprávy (obecně závazné vyhlášky) ? pokud jsou zmocněny Ú (čl. 79/2) - m. sml. - součást pr. řádu ? pokud m. sml. stanoví odporuje Z, použije se m. sml. (pov. ratifikace Parlamentem) - Mezinárodní pakt o občanských a politických právech - Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech - Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod - Úmluva o právech dítěte - Evr. úmluva o lidských právech a biomedicíně - lex scripta - nepsané právo není pramenem práva - ale mezery v Z ? právo je musí vyplnit - interpretace: - výklad soudní - zákaz denegatio iustitiae ? „dotvoření práva“ ? ale výklad je závazný inter partes - není to precedent ? precedent zavazuje všechny soudy (v ČR se precedentům blíží případy publikované ve sbírkách Soudních rozhodnutí a stanovisek) - ÚS: - v případě, že rozhoduje o ústavní stížnosti ? inter partes - v případě, že rozhoduje o souladu pr. předpisu s Ú, ÚZ ? závaznost – dojde ke zrušení pr. předpisu - obyčej /není pramenem práva ? v urč. případě Z odkazuje na zvyklost ? pramenem práva je Z, ale Z dovoluje užít zvyklost - dobré mravy /není pramenem práva ? v urč. případě Z odkazuje na dobré mravy ? pramenem práva je Z, ale Z dovoluje užít dobré mravy - zásady /není pramenem práva (ObchZ ? řešení věci podle zásad, na kt. spočívá tento ObchZ) ? je to odkaz na analogii (na analogii legia a na analogii iuris) - literatura /není pramenem práva - normy: - pr. norma - základní součást právního řádu ? molekula /štěpení na atomy ? zákazy, příkazy, dovolení – modality převoditelné jedna na druhou - např. dovolení - dovolení výslovně - dovolení mlčky (co není zakázáno, je dovoleno) - dovolení z příkazu (co je přikázáno, je dovoleno) - vyplývají ze Z a z urč. skutečnosti ? občanskopr. norma musí popsat modalitu a určit pr. skutečnost díky kt. se modalita realizuje ? Z stanovené práva a povinnosti se realizují v podobě subjektivních práv a subjektivních povinností - pr. institut / pr. instituce - soubor pr. norem? upravuje vztah nebo skupinu vztahů (např. institut vlastnictví) - struktura pr. normy - dispozice: základ: normativní věta ? vyjádření zákazu, příkazu, dovolení = „má býti“ - hypotéza: pr. skutečnost, se kt. Z spojuje dispozici - sankce: pr. skutečnost, se kt. Z spojuje situaci, kdy nastala hypotéza a nenastala dispozice - úplná občanskopr. norma: - H ? D (jestliže H pak D) - primární povinnost - H a /D ? S (jestliže H a ne D pak S) - sekundární povinnost - pr. normy kogentní a dispozitivní - pro OP platí: - více norem je dispozitivních - v případě sporu o to, zda norma je kogentní nebo dispozitivní ? je nutno ji považovat za dispozitivní - kogentní - ust., od nichž se nelze odchýlit ? nemohou být vyloučena nebo omezena (je to z nich patrno ? ujednání jiného obsahu není možné) - ochrana slabších účastníků proti silnějším účastníkům - varianta ObchZ ? vypočítává kogentní ust. (? ale i jiná ust. v ObchZ jsou kogentní – např. ust. o společenských smlouvách) - dispozitivní - ust., od nichž se lze odchýlit ? mohou být vyloučena nebo omezena souhlasem účastníků (autonomie) – jsou podpůrná – pro případ, že je účastníci nevyloučí nebo neomezí (je to z nich patrno ? ujednání jiného obsahu je možné) - např. innominátní sml. - působnost pr. norem - věcná působnost /ot. jaké vztahy zákon upravuje (OZ §1/2, 2/2, 2/3) - prostorová působnost /ot. na kterém území zákon platí (OZ – univerzální) - ve vztahu k cizině - ZMPS - osobní působnost /ot. pro které subjekty zákon platí (OZ – univerzální) - ve vztahu k cizincům - ZMPS - časová působnost /ot. odkdy dokdy zákon platí - retroaktivita – zpětná působnost Z - pravá - právní režim zákona se vztahuje i na skutečnosti, kt. nastaly předtím než zákon nabyl účinnosti - je v rozporu s principy právního státu /výslovně je zakázána pouze v tr. právu v neprospěch obviněného - nepravá - právní vztahy vzniklé před nabytím účinnosti zákona se posuzují podle starého zákona, ale jejich účinky, které přetrvávají i po nabytí účinnosti zákona se posuzují podle nového zákona - aplikace (užívání) a interpretace (výklad) pr. norem - aplikace ? soud - interpretace ? soud - zvl.: - analogie (obdoba) ? pr. vztah není upraven žádnou pr. normou /ale nelze nerozhodnout ? to by znamenalo denegatio iustitiae - analogie zákona - analogia legis - na pr. vztah se aplikuje norma, kt. je svým obsahem a účelem danému pr. vztahu nejbližší - umožňuje OZ § 853 - analogie práva - analogia iuris - neexistuje pr. norma, kt. je svým obsahem a účelem danému pr. vztahu nejbližší ? na pr. vztah se aplikují obecné zásady občanského práva - interpretace: - subsumpce skutkové podstaty pod pr. normu - podle metody - gramatická - logická /vč. analogie - systematická - historická - teologická - srovnávací - podle vztahu pr. normy a pr. textu - doslovný - extenzivní - restriktivní - subjekty, kt. podávají výklad: - výklad autentický - výklad orgánu, kt. vydal pr. normu - výklad soudní - výklad soudu ve věci inter partes - výklad vyšších soudů v rámci Sbírky rozhodnutí a stanovisek ? působí svou přesvědčivostí - výklad vědecký /doktrinární - výklad v učebnicích, komentářích, článcích ? působí svou přesvědčivostí 2. ZÁSADY OBČANSKÉHO PRÁVA - OP ? obecná úsloví (parémie) ? nejsou v kodexu vyjádřena (nalezneme je v LZPS, v OZ) ? vznikla v historii zásada rovnosti - žádný subjekt nemůže jednostranně zakládat práva nebo povinnosti jiného subjektu - struktura reciprocity ? vzájemných práv a povinností (ekvivalence) - do ut des (dávám, abys dal) - do ut facias (dávám, abys udělal) - facio ut des (dělám, abys dal) - facio ut facias (dělám, abys udělal) zásada nemo iudex in causa sua - žádný subjekt nemůže jednostranně rozhodnout spor s jiným subjektem ? pov. obrátit se na soud, před kt. mají oba subjekty rovné postavení zásada vše je dovoleno, co není zakázáno - podstatou je vytvořit jasně ohraničený prostor mezi právní regulací pozitivní, právní regulací negativní a prostorem, který je ponechán mimo právní regulaci - pro subjekty ? pro státní moc však LZPS stanoví ohraničený prostor opačný ? st. moc lze uplatňovat v případech a v mezích stanovených zákonem a způsobem, který zákon stanoví zásada autonomie vůle - subjekt se rozhoduje, zda se stane účastníkem urč. práva nebo urč. povinnosti (ale neplatí tam, kde občanskopr. vztah vzniká jinak než z vůle účastníků – např. odpovědnost za škodu) - projevy: - svoboda učinit nebo neučinit právní úkon /např. smluvní autonomie, testovací autonomie - svoboda volby adresáta právního úkonu - svoboda volby obsahu právního úkonu - svoboda volby formy právního úkonu zásada pacta sunt servanda /smlouvy mají být dodrženy - smlouvy mají být dodrženy ? porušení smlouvy je porušením práva (vč. odpovědnosti za porušení práva) - ale platí i možnost odstoupení od sml. ? tam, kde to stanoví Z (např. odvolání zmocnění) nebo tam, kde si to stanoví účastníci zásada neminem laedere /nikoho nepoškozovat - nepoškozovat nikoho porušením smluvní povinnosti a mimosmluvní povinnosti (§ 415 + § 420) zásada neminem laedit, qui iure suo utitur /nikomu neškodí ten, kdo užívá svého práva - kdo užívá svého práva, nemůže podle pr. norem nikoho poškozovat, i kdyby zasahoval do jeho osobní nebo majetkové sféry (např. věc. břemeno) - ale nelze šikanózní výkon práva ? výkon práva ne z účelem uspokojit vl. potřebu, ale za účelem poškozovat jiného (lze dovodit i z § 3/1 ? výkon práv a povinností nesmí bez pr. důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy) - nelze se ho dopustit nezaviněně nebo nedbalostně ? musí se jednat o úmysl (ale nemusí být způsobena škoda) - soud odmítne šikanóznímu výkonu práva poskytnout ochranu státním donucením ? v tomto případě to neznamená odepření spravedlnosti zásada prevence - pov. předcházet porušování nebo ohrožování práv a v případě, že k porušení nebo ohrožení práva dojde, pov. zabezpečit co nejúplnější nápravu způsobené újmy formou reparace nebo satisfakce zásada ochrany dobré víry (bona fides) - zákon má být vykládán tak, aby nebyl poškozen ten, kdo jednal v dobré víře, že jedná po právu - zákon má být vykládán tak, aby nebyl poškozen ten, kdo důvěřuje tomu, že v dobré víře jedná jiný - např.: neplatnost - § 40a ? neplatnosti se nemůže dovolat ten, kdo ji sám způsobil - např.: vydržení ? vydržet vlastnické právo může pouze držitel v dobré víře /subjekt v rámci svého jednání neví o právně významných souvislostech a není o nich povinen vědět zásada nemo turpitudinam suam alegare potest /nikdo nemůže mít prospěch ze zneužití práva nebo z porušení práva nebo z toho, že nejednal v dobré víře zásada ius ex iniuria non oritur /z bezpráví právo nevznikne zásada ochrana slabší strany - význam ve vztazích mezi velkými PO a FO ? kontrola adhezních smluv, kontrola vzorových smluv - např.: Z o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, OZ - spotřebitelské smlouvy - spotřebitelské smlouvy se nemohou odchýlit od Z, tak, aby došlo k nerovnováze mezi právy a povinnostmi k újmě spotřebitele zásada nemo plus iuris transferre potest quam ipse habet /nikdo nemůže převést více práva, než má sám - např.: vlastnické právo ? s výj. nabytí vlastnictví od nevlastníka (nabytí od nepravého dědice) zásada iura quesita /nabytá práva - respektování nabytých práva za staré pr. úpravy novou pr. úpravou ? zásada lex retro non agit zásada ignorantia legis non excusat /neznalost zákona neomlouvá - jistota ? bez této zásady se právo nemůže obejít, protože jinak by se musela zkoumat individuální znalost práva jednotlivci zásada denegatio iustitiae /zákaz odmítnutí spravedlnosti další zásady: zásada vigilantibus iura scripta sunt /bdělým náleží práva - každý si svá práva a své oprávněné zájmy musí hájit sám ? lze užít možnosti, kt. dává právní řád, nelze se spoléhat na stát zásada nelze se vzdát práva, které vznikne v budoucnu zásada volenti non fit iniuria /tomu, kdo je svolný, se neděje bezpráví - lékařské pokusy, reversy ? je dán souhlas s určitým rizikem 3. OBČANSKOPRÁVNÍ SKUTEČNOSTI - subjektivní práva a subjektivní povinnosti ? vznik, změna a zánik – z urč. důvodu ? důvod hospodářský (kauza) nebo důvod právní (pr. titul) - právní důvod ? působí vznik, změnu, zánik práva jako svůj právní následek - v OP: - práva vznikají ze zákona - ex lege /přímo - výjimečné - práva vznikají po splnění dalších skutečností, kt. Z předpokládá /nepřímo - pr. důvod: - Z - na základě Z = pr. skutečnosti (skutečnosti, kt. na základě Z působí pr. následky) - skutečnosti závislé na lidské vůli - právně relevantní úkony - právní úkony - protiprávní úkony - vytvoření věci, vytvoření díla – hmotného nebo nehmotného - konstitutivní rozhodnutí st. orgánu - skutečnosti nezávislé na lidské vůli - právně relevantní události - právní události - právně relevantní stavy - protiprávní stavy ? pr. následky se mohou vázat k jedné skutečnosti (jednoduché pr. skutečnosti) nebo k více skutečnostem (komplexní pr. skutečnosti) úkony - pr. skutečnosti, kt. spočívají v chování vědomém (účast vědomí) a volním (účast vůle) - dělení: - právní úkony ? právo je aprobuje - protiprávní úkony ? právo je reprobuje - dělení: - komisivní ? pr. úkony uskutečněné konáním - aktivní volní činnost subjektu - omisivní ? pr. úkony uskutečněné nekonáním - nečinnost ? relativní – je to negace urč. aktivní volní činnosti (urč. konání, k němuž byl subjekt oprávněn nebo povinen) - např. je pr. úkonem, pokud subjekt nebrání jinému ve využití věc. břemene - např. je protipr. úkonem, pokud subjekt nezaplatí jinému dluh - povaha: - opomenutí (omittere) – zdržení se k čemu by byl oprávněn / povinen - strpění (pati) – strpění něčeho, proti čemuž by se mohl bránit I. právní úkony = projevy vůle / směřující / ke vzniku, změně nebo zániku práv a povinností nebo ke způsobení jiných právních následků / které právní předpisy s takovými projevy vůle spojují - složky pr. úkonů: - vůle - psychický vztah člověka k zamýšlenému (chtěnému) následku - problém ? zkoumání existence vůle - nezkoumá se ? pokud z obj. hledisek projev vůle nebudí pochybnosti - zkoumá se ? pokud z obj. hledisek projev vůle budí pochybnosti (+ ot. duševní poruchy ? neplatný je pr. úkon, pokud jej učiní os., kt. nemá způsobilost k pr. úkonům, nebo pokud jej učiní os., kt. jedná v duševní poruše ? nepřihlíží se ani k tomu, jestli o tomto adresát věděl nebo nevěděl) - problém ? jde o vůli toho, kdo ji projevuje? - ano - ne ? v případě zák. zástupce ? zák. zástupce projevuje svou vůli, ale hledí se na to, jakoby projevoval vůli zastoupeného - projev vůle - manifestace vůle, kt. učiní vůli poznatelnou jiným osobám - dělení: - projev vůle učiněný konáním (komisivně) - pr. úkony výslovné - úkony vyjádřené řečí – úst. (obligatorně např. uzavření manželství) / pís. - u pís.: předpoklad platnosti – podpis jednající osoby (event. lze nahrazení mechanickými prostředky – elektronický podpis) /v urč. případech musí být pravost podpisu na pr. úkonu ověřena úředně (legalizace – OÚ, notáři) - os., kt. nemohou nebo neumějí číst a psát ? v případě, že se os. nemůže seznámit s obsahem pr. úkonu prostřednictvím zdrav. pomůcek nebo prostřednictvím jiné os. a pr. úkon vlastnoručně podepsat ? je třeba úřední zápis! - pr. úkony konkludentní - konkludentně - úkony vyjádřené jiným činem než řečí ? vyjádření vůle způsobem, kt. nezanechává pochybnosti o tom, že jde o projev vůle, a o tom, jaký je obsah vůle ? prostředky ve společenském styku (otočení hlavy, škrtnutí) + např. v souvislosti s s modernizací a s automatizací služeb - mlčky - úkony vyjádřené nečinností (nekonáním) ? neplatí zásada kdo mlčí, souhlasí ? platí zásada kdo mlčí, nelze předpokládat, že souhlasí (i kdyby os. ve svém pr. úkonu stanovila, že v případě mlčení bude předpokládat, že souhlasí - klauzule typu: Neodpovíte-li na návrh, budeme mít za to, že návrh přijímáte) - pozn.: ale klauzule typu: Neodpovíte-li na návrh, budeme mít za to, že návrh odmítáte ? je to totiž časové omezení návrhu /mlčení je projevem vůle lze-li z něj vyvodit závěr, že jde o projev vůle určitého obsahu - projev vůle učiněný nekonáním (omisivně) - druhy právních úkonů: - jednostranné ? dvoustranné ? vícestranné - u každého právního úkonu může být na každé straně více účastníků (např. věc prodávají spoluvlastníci jednomu kupujícímu) - jednostranný (závěť) ? vznikne, jakmile byl vykonán projev vůle - dvoustranný (smlouva) ? účastníci se zavazují navzájem; vznikne konsensem (setkají se shodné jednostranné pr. úkony) - vícestranný (smlouva o sdružení) ? účastníci se zavazují ke společnému výsledku; vznikne konsensem (setkají se shodné jednostranné pr. úkony) - adresované ? neadresované - adresovaný ? vznik právních následků ve chvíli, kdy projev vůle dojde adresátovi - neadresovaný ? vznik právních následků projevem vůle - mezi živými (inter vivos) ? pro případ smrti (mortis causa) - mortis causa ? vznik právních následků až po smrti (závěť, listina o vydědění) - úplatné ? bezplatné - úplatný ? účastník, kt. činí právní úkon si dá slíbit úplatu v penězích nebo v jiných hodnotách (koupě) - bezplatný ? účastník, kt. činí právní úkon si nedá slíbit úplatu v penězích nebo v jiných hodnotách (darování) - smíšený ? účastník, kt. činí právní úkon si dá slíbit úplatu v penězích nebo v jiných hodnotách, ale v hodnotě nižší, než je hodnota plnění /může to být disimulace (tyto právní úkony by měly být posuzovány podle obsahu převažujícího právního úkonu) - dvoustranné právní úkony: synallagmatické ? asynallagmatické - synallagmatický ? plnění se může domáhat jen ten, kdo už plnil nebo kdo je připraven plnit (plnění navzájem podmíněné) - asynallagmatický ? (plnění navzájem nepodmíněné) - kauzální ? abstraktní - kauza ? bezprostřední hospodářský důvod vzniku pr. vztahu (např. směna, darování) /např. pr. důvodem koupit věc za peníze je kupní smlouva a kauzou je směna zboží za peníze - posuzuje se: - z hlediska existence kauzy ? většina pr. úkonů je kauzální - z hlediska vyjádření kauzy ? kauzální je pr. úkon z něhož je kauza patrná (např. obligatorně kauzální – uznání dluhu) ? abstraktní je pr. úkon z něhož není kauza patrná (např. obligatorně abstraktní - závazky z CP) - z hlediska dokazování kauzy ? platnosti závazku nebrání, že v něm není vyjádřena kauza, ale věřitel je povinen prokázat důvod závazku (s výj. CP) - formální ? neformální - formální ? zákon nebo účastníci požadují urč. formu - neformální ? zákon nebo účastníci nepožadují urč. formu - nominátní / typické / pojmenované ? innominátní / atypické / nepojmenované - smlouva - dvoustranný / vícestranný právní úkon ? vzniká konsensem = akceptace oferty /přijetí návrhu na uzavření smlouvy - dělení: - konsenzuální - vznikají okamžikem konsenzu /např. smlouva příkazní je uzavřena souhlasem stran - reálné - vznikají okamžikem odevzdáním věci /např. smlouva o půjčce je uzavřena odevzdáním peněz - vznik sml. ? účinnost sml. ? pokud zákon k účinnosti vyžaduje ještě rozhodnutí státního orgánu (§ 47: sml. vzniká, ale účinnost sml. je až rozhodnutím urč. orgánu - nebyl-li návrh na rozhodnutí urč. orgánu podán do 3 let, platí, že účastníci od sml. odstoupili ? obsolentní! - socialismus) - neplatí pro zápis do KN ? nález ÚS /návrj na zápis do KN je možno podat kdykoliv - vznik sml. ? účinnost sml. ? pokud je smlouva uzavřena s odkládací podmínkou - proces vzniku smlouvy (§ 43 a násl.) - oferta (nabídka) + akceptace (přijetí) ? jednostranné právní úkony adresované úst. nebo pís. - přímo (vůči přítomné osobě) – oferta je vůči adresátovi účinná bezprostředně - oferta zaniká pokud není přijata ihned /ale lze dohodnout odchylně - nepřímo (vůči nepřítomné osobě) – oferta je vůči adresátovi účinná od okamžiku, kdy mu dojde (= kdy vstoupila do sféry ovládané adresátem - ne v okamžiku, až se adresát seznámil s obsahem) - oferta (distanční) je závazná po dobu v ní výslovně stanovenou nebo po dobu přiměřenou k povaze sml. a k povaze prostředků pro doručení / dodání - lhůta pro akceptaci je dodržena, pokud akceptace dojde (? podání na poště) oferentovi v uvedené lhůtě - lhůta pro akceptaci je dodržena, pokud akceptace dojde oferentovi v pozdní lhůtě, ale oferent souhlasí a vyrozumí o tom akceptanta - lhůta pro akceptaci je dodržena, pokud akceptace dojde oferentovi v pozdní lhůtě v důsledku opoždění doručovatele nebo dodavatele a oferent nevyrozumí akceptanta o nesouhlasu - zrušení oferty - pokud je oferta označena jako neodvolatelná ? pokud projev o zrušení dojde dříve nebo shodně s ofertou - odvolání oferty - pokud není oferta označena jako neodvolatelná – může být odvolána ? pokud projev o odvolání dojde do doby, než adresát odeslal akceptaci /do doby než vznikla smlouva - nelze: - oferta nemůže být odvolána během lhůty, která je v ní stanovena pro přijetí /nebylo-li vymíněno právo na odvolání - oferta nemůže být odvolána, pokud v ní byla vyjádřena její neodvolatelnost (? taková oferta zaniká pouze uplynutím lhůty stanovené nebo lhůty přiměřené nebo odmítnutím) - odvolání akceptace - pokud projev o zrušení dojde dříve nebo shodně s akceptací - vznik sml. ? je nutno, aby se účastníci dohodli na podstatných náležitostech a na ost. náležitostech (pokud je obsahuje oferta) - přijetí oferty s dodatky, s výhradami ? není to akceptace, je to odmítnutí oferty a nová oferta /negociace - konsenzus ? platí zásada „pacta sunt servanda“ ? /k odstoupení od smlouvy může dojít jen pokud tak stanoví Z nebo dohoda stran - náležitosti právních úkonů - platný pr. úkon = úkon, kt. má všechny náležitosti /dává vzniknout pr. následkům, kt. jsou chtěné - I. náležitosti osoby - způsobilost k pr. úkonům - ne osoba, kt. je zbavena nebo omezena způsobilosti k pr. úkonům - ne osoba, kt. má trvalou nebo přechodnou duševní poruchu a je k pr. úkonu nezpůsobilá - II. náležitosti vůle - svoboda vůle - svoboda vzniku vůle + svoboda projevu vůle - neexistence působení vnějších vlivů, které jednajícího člověka zbavují volnosti rozhodnout se /ale není to případ, kdy má pov. určitým způsobem jednat, ale není to případ, kdy jedná v tísni (pokud nejedná za nápadně nevýhodných podmínek) - fyzické donucení (vis absoluta) ? použití (!) násilí (? pohrůžka) /i ovlivnění vůle drogami nebo hypnotiky - psychické donucení (vis compulsiva) - bezprávná výhrůžka ? psychické donucení - ale podmínky: - výhrůžka musí být protiprávní /v případě, že je výhrůžka oprávněná – lze (ale nelze, aby bylo vynucováno jiné chování – např. výhrůžka oznámení TČ, když někdo neprodá někomu věc) - výhrůžka musí být takové povahy a takové intenzity, aby vzbudila bázeň - výhrůžka musí být adresována os. , jejíž pr. úkon se vynucuje, ale může se týkat této os. nebo os. jiné (např. jejího dítěte nebo rodiče) - vážnost vůle - zdánlivý projev vůle je neplatný (§ 37) ? vůle není nebo vůle je jiná - simulovaný právní úkon - není míněn vážně /nemá způsobit právní následky - disimulace: právním úkonem simulovaným je zastírán jiný právní úkon míněný vážně – právní úkon simulovaný je neplatný, právní úkon disimulovaný je platný = právní následky dle skutečné vůle (např. zastření darování kupní smlouvou) - právní úkon s vnitřní výhradou (mentální rezervací) - je míněn vážně, ale ten, kdo jej činil, nechtěl způsobit právní následky nebo některé právní následky ? tento právní úkon je platný ! (nevyskytuje se) - vůle prostá omylu - objektivní náležitostí právní relevance omylu: - omyl podstatný ? ten, kdo právní úkon učinil, by ho jinak neučinil - omyl v předmětu plnění /in corpore - omyl v osobě /in personae - omyl v jakosti plnění /in qualitae - omyl v povaze plnění /in negotio - subjektivní náležitostí právní relevance omylu: - druhý účastník omyl způsobil nebo o něm věděl nebo o něm musel vědět - právní úkon je neplatný relativně (§ 40a) /event. pokud druhý účastník omyl způsobil úmyslně - je neplatný bez dalšího - ale neplatnosti právního úkonu se nemůže dovolat osoba, kt. jej úmyslně nebo neúmyslně způsobila nebo o něm věděla nebo musela vědět - vůle prostá tísně za nápadně nevýhodných podmínek - v případě, že osoba uzavřela smlouvu v tísni za nápadně nevýhodných podmínek (nepoměr jednotlivých plnění) ? může od ní odstoupit (§ 49) - tíseň ? objektivní stav - omezuje svobodné rozhodování toho, kdo právní úkon učinil ? možnost odstoupení, i kdyby o tísni druhý účastník nevěděl - III. náležitosti projevu - nesrozumitelnost - n. absolutní (vůči všem) ? n. relativní (vůči někomu) - n. u adresovaných úkonů ? n. u neadresovaných úkonů - abs. n. u neadres. úkonů ? není právním úkonem - rel. n. u neadres. úkonů (např. závěť sepsaná v cizím jazyce bude nesrozumitelná vůči soudu a vůči účastníkům) ? je právním úkonem – je platný - abs. n. u adres. úkonů ? není právním úkonem - rel. n. u adres. úkonů ? je právním úkonem, ale je neplatný vůči tomu, komu je adresován a pro koho je nesrozumitelný (např. návrh smlouvy adresovaný více účastníkům je neplatný jen vůči tomu, kdo mu nerozumí) - neurčitost - nelze-li zjistit obsah projevu a nelze-li tuto neurčitost odstranit výkladem - v případě, že chybí podstatná náležitost právního úkonu ? nejde o právní úkon (jde o právní úkon zdánlivý – nejde o neurčitost) - neurčitost činí pr. úkon neplatný - nedostatek formy - v urč. případech ? zákon požaduje k platnosti právního úkonu urč. formu / dohoda stran požaduje k platnosti právního úkonu urč. formu /např. pís. forma pro sml. o převodu nem. s podpisy na jedné listině - nedostatek formy činí pr. úkon neplatný /ale to, co bylo splněno na dluh neplatný pouze pro nedostatek formy nelze požadovat zpět ? nejedná se o bezdůvodné obohacení - IV. náležitosti předmětu právního úkonu - možnost - možnost plnění, kt. je předmětem pr. úkonu - v případě, že je plnění nemožné, je právní úkon neplatný - v případě, že je plnění obtížné (a po subjektu nelze spravedlivě očekávat nebo žádat plnění), je právní úkon neplatný - nemožnost musí být počáteční /v případě, že nemožnost vznikne později ? nepůsobí neplatnost pr. úkonu, ale zánik práv a povinností ze závazkového pr. vztahu - v případě, že je předmětem plnění věc, je nemožný pouze pr. úkon směřující k plnění věci individuálně určené (věci druhové nemohou zaniknout) - nemožnost právní = nedovolenost ˇ - dovolenost - dovolenost plnění, kt. je předmětem pr. úkonu - v případě, že je plnění nedovolené, je právní úkon neplatný - nedovolený právní úkon ? je v rozporu se zákonem, je v rozporu s dobrými mravy, obchází zákon (= neodporuje zákonu, ale svými důsledky směřuje k výsledku odporujícímu zákonu – in fraudem legis) - obsah právních úkonů - určení práv a povinností, které budou obsahem právního vztahu, kt. vzniká, mění se, zaniká právním úkonem - složky - podstatné (essentialia negotii) - jsou nutné pro platnost právního úkonu - pravidelné (naturalia negotii) - nejsou nutné pro platnost právního úkonu – jsou pravidelné (ujednání o místě nebo o čase) - nahodilé (accidentalia negotii) - nejsou nutné pro platnost právního úkonu – nejsou pravidelné - podmínky - účinnost právního úkonu (= vznik, změna, zánik pr. vztahu) se činí je závislou na nejisté skutečnosti – není známo zda nastane nebo kdy nastane nebo zda nastala - dělení: - odkládací (suspensivní) - účinnost pr. úkonu vznikne splněním podmínky - nejistota: pr. úkon je platný, ale očekává se účinnost - rozvazovací (rezolutivní) - účinnost pr. úkonu zanikne splněním podmínky - nejistota: pr. úkon je platný a účinný, ale očekává se zánik účinnosti - v případě, že není jisté, jestli jde o podmínku odkládací nebo rozvazovací ? považuje se podmínka za odkládací - při nemožné, nedovolené podmínce odkládací ? účinnost právního úkonu nenastane - při nemožné, nedovolené podmínce rozvazovací ? účinnost právního úkonu nastane a k podmínce se nepřihlíží - v případě, že plnění podmínek závisí na lidské vůli ? možnost zmaření: - zmaří-li účastník podmínku, jemuž je její splnění v neprospěch ? právní úkon se stane nepodmíněným - zmaří-li účastník podmínku, jemuž je její splnění v prospěch ? k podmínce se nepřihlíží - doložka času - stanovení doby - účinnost právního úkonu (= vznik, změna, zánik pr. vztahu) se činí je závislou na uplynutí doby - u podmínky ? není jisté zda nastane nebo kdy nastane - u doby ? je jisté zda nastane a kdy nastane - příkaz (modus) - u bezplatných právních úkonů ? ukládá se při darování (obdarovanému) a při závěti (dědici), aby něco vykonal - ale pozor!: u závěti je platný jen příkaz, aby se dědici započetlo, co dostal za života zůstavitele /jiný příkaz je neplatný - právní následky vadných právních úkonů - neplatnost - pr. úkon nemá urč. náležitosti, které zákon požaduje pod sankcí neplatnosti - rozdíly: - neplatnost ? pr. úkon vzniká !!!, ale hledí se na něj jakoby nevznikl (s urč. výj.) ? neexistence /nicotnost ? pr. úkon nevzniká /je zdánlivý - v případě, že chybí urč. znak pr. úkonu (např. ústní závěť) - není v OZ - praxe používá abs. neplatnost - zásada: neplatnost je absolutní / ale v případě taxativně vymezených pr. úkonů ? neplatnost je relativní (§ 40a) - absolutní neplatnost ? ze Z (není nutno rozhodnutí soudu) /na právní úkon se hledí jako by nebyl učiněn (podobnost absolutní neplatnosti a neexistence) - plnění ? bezdůvodné obohacení - soud k neplatnosti přihlíží ex offo - nelze ratihabice, nelze konvalidace, nelze promlčení - relativní neplatnost ? pr. úkon působí následky jako platný pr. úkon v případě, že jich nebyl zbaven ? relativní neplatnost nastává projevem toho, kdo je neplatností dotčen (v okamžiku, kdy projev toho, kdo je neplatností dotčen, dojde druhému) – účinky ex tunc - soud k neplatnosti přihlíží na návrh ? toho, kdo byl dotčen (např. účastníka, např. manžela účastníka, např. spoluvlastníka účastníka) /ale ne toho, kdo neplatnost zaviněně nebo nezaviněně způsobil - lze promlčení práva dovolat se neplatnosti ? 3 roky ode dne plnění - lze ratihabice, lze konvalidace - konverze neplatného právního úkonu ? v případě, že neplatný právní úkon obsahuje náležitosti jiného právního úkonu se stejným hospodářským cílem, u něhož nejsou důvody neplatnosti, je platný tento jiný právní úkon (původní úkon zůstane neplatný, nový úkon je platný) ? za předpokladu, že taková by byla vůle jednající osoby, kdyby o neplatnosti věděla - konvalidace neplatného právního úkonu (u rel.) ? dodatečný zánik důvodů neplatnosti a neplatný právní úkon se stal platným - ratihabice neplatného právního úkonu (u rel.) ? dodatečné schválení neplatného právního úkonu a neplatný právní úkon se stal platným - účinky neplatnosti: ex tunc ? na právní úkon se hledí jakoby nevznikl /u abs. neplatnosti práva a pov. z pr. úkonu nevznikly ? u rel. neplatnosti práva a pov. z pr. úkonu vznikly, ale zanikly jeho prohlášením nebo uznáním za neplatný ex tunc (jakoby nevznikly) - kdo plnil ? je oprávněn požadovat plnění - kdo měl škodu ? je oprávněn požadovat náhradu škody - dělení: úplná neplatnost ? částečná neplatnost ? podle toho, jestli jde nebo nejde od sebe tyto části oddělit - odporovatelnost - situace: právní úkon dlužníka s úmyslem zkrátit uspokojení vymahatelné pohledávky věřitele vůči třetí osobě, kt. o tomto úmyslu ví nebo musí vědět (u os. blízkých není nutno prokazovat – vyvratitelná pr. domněnka (důkaz opaku); u os. jiných je nutno prokazovat), a kt. má z právního úkonu prospěch (jedná se o úkon úplatný nebo bezplatný) ? odpůrčí žaloba věřitele proti třetí osobě o rel. bezúčinnosti právního úkonu dlužníka vůči věřiteli (? o abs. bezúčinností právního úkonu dlužníka vůči třetím osobám) ? rozhodnutí soudu – při výkonu rozhodnutí může být věc u třetí osoby zabavena tak, jako by šlo o věc dlužníka (jako by nedošlo k právnímu úkonu) - zvl. úprava v ZKV - možnost jednostranného odstoupení od smlouvy - v případě, že byla smlouva uzavřena v tísni za nápadně nevýhodných podmínek - v případě, že tak stanoví Z nebo dohoda účastníků - výklad právních úkonů - dle smyslu slov - v případě právního úkonu vyjádřeného jinak než slovy ? výklad podle toho, co způsob vyjádření znamená běžně ? přihlíží se k vůli jednajícího a k ochraně dobré víry adresáta II. protiprávní úkony = projevy vůle / kt. jsou právem zakázány – jsou porušením povinnosti – jsou porušením práva ? vyvolávají nepříznivé právní následky nezávisle na vůli jednajícího nebo proti vůli jednajícího - dělení: - zaviněné ? nezaviněné jiné právní skutečnosti vytvoření věci a vytvoření díla – hmotného nebo nehmotného - vždy jeden právní následek ? někdo k věci / k dílu nabude vlastnické právo - i kdyby někdo vytvořil věc / dílo z cizího materiálu - i kdyby někdo vytvořil věc / dílo ze svého a z cizího materiálu (specifikace – zpracování) konstitutivní rozhodnutí státního orgánu - charakter právotvorný ? působí ex nunc /od okamžiku právní moci – působí následky procesněprávní a hmotněprávní /zakládají, mění, ruší občanskoprávní vztahy - např. zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví - např. přikázání stavby do vlastnictví vlastníka pozemku události = skutečnosti nezávislé na lidské vůli ? právními skutečnostmi jsou tehdy, pokud s nimi právní normy spojují právní následky - působení přírodních sil ? z hlediska chemie, fyziky, biologie (narození / smrt) + čas + mimovolní lidské chování - dělení: - předvídatelné ? nepředvídatelné - odvratitelné ? neodvratitelné - vis maior ? nepředvídatelná, neodvratitelná /OZ, ObchZ – nepoužívají pojem vis maior - čas - rozumí se: - okamžik - plynutí času (doba / lhůta) - dovršení času - doložka času ? účinky právního úkonu jsou závislé na budoucí události (viz. podmínka) - dělení: - čas od kdy pr. následky počínají (dies a quo) - čas kdy pr. následky končí (dies ad quem) - čas ? podmínka - jisto zda a jisto kdy (certus an certus quando) – doložka času /např. reklamace - jisto zda a nejisto kdy (certus an certus quando) – podmínka /např. smrt - nejisto zda a jisto kdy (incertus an certus quando) – podmínka /např. věk - nejisto zda a nejisto kdy (incertus an incertus quando) – podmínka /např. manželství - v případě určení času neurčitě (např. dlužník má plnit, až bude chtít nebo až bude moci) ? k upřesnění času je nutno další právní skutečnost – rozhodnutí soudu - lhůty - hmotněprávní ? procesní ? uplynutí působí následky pouze do práva hmotného ? procesního - pořádkové ? uplynutí nepůsobí zánik práva nebo povinnosti, ale jiné právní následky - zákonné ? smluvní - počítání času / počítání lhůt - stanovení ? kogentně: - určení posledního dne - určení období (počet dnů, týdnů, měsíců, roků) - počtem dnů – počátek - den následující po dni, kdy nastala skutečnost - počtem týdnů – konec – den, kt. označením odpovídá dnu, kdy nastala skutečnost - počtem měsíců a roků – konec – den, kt. číselným označením odpovídá dnu, kdy nastala skutečnost (event. poslední den měsíce) - lhůta půl měsíce ? 15 dní (polovina měsíce se připočítává na konci lhůty) - konec lhůty – sobota, neděle, svátek ? posouvá se na nejbližší pracovní den - ot. zda lhůta končí začátkem nebo koncem posledního dne ? dle teorie: nabývá-li se práv – od 0:00 (začátkem posledního dne - např. zletilost v 0:00 dne svých 18. narozenin), pozbývá-li se práv – od 24:00 (koncem posledního dne) /event. koncem pracovní doby - ot. doručení poštou ? u hmotněpr. lhůt - doručením / u procesněpr. lhůt - podáním na poštu - ot. věku - v případě, že urč. práva má osoba dosažením zletilosti ? v 0:00 dne 18. narozenin - v případě, že urč. práva má osoba starší než 18 let ? v 0:00 dne následujícího den 18. narozenin protiprávní stavy - vznikají v souvislosti s určitou událostí ? nejde o dění, jde o stav ? stav je v rozporu s právem a má být odstraněn - vznikají v souvislosti s určitým chováním ? nejde o chování (to není samo o sobě protipr. úkon), jde o stav ? stav je v rozporu s právem a má být odstraněn komplexní právní skutečnosti - v případě, že se právní následky vážou na několik právních skutečností ? právní následek nastává až v důsledku poslední právní skutečnosti - kombinace právního úkonu a právního úkonu (převod vlastnictví mov. věci ? sml. + tradice) - kombinace právního úkonu a právního aktu (převod vlastnictví nem. ? sml. + vklad vl. práva do KN) - kombinace protiprávního úkonu a právní události (odpovědnost za škodu ? usmrcení člověka + smrt člověka) právní domněnky a fikce - zavazují soud, aby předpokládal existenci něčeho, o čem není jisté, že je, nebo o čem je jisté, že není (viz OPP – dokazování) - vyvratitelná právní domněnka („má se za to“, „považuje se, že“) ? důkaz opaku přípustný (domněnka otcovství, domněnka zavinění) - nevyvratitelná právní domněnka („platí, že“, „hledí se na to, že“) ? důkaz opaku nepřípustný (vypořádání SJM ? v případě, že nedošlo k vypořádání SJM dohodou nebo rozhodnutím, platí o mov. věcech, že…, platí o nem. věcech, že…) /zřídka - fikce ? je jisté, že něco není ? z praktických důvodů se k tomu přihlíží jakoby bylo (např. vznik příbuzenského poměru mezi osvojencem a osvojitelem a rodinou osvojitele) 4. OBČANSKOPRÁVNÍ VZTAHY = právní vztahy (právní poměry) ? jejich obsah tvoří subjektivní práva a subjektivní povinnosti upravené OP /liší se od pr. vztahů jiných odvětví ? svými subjekty, svým předmětem - názor: subjektivní práva a subjektivní povinnosti existují buď v právním vztahu nebo mimo právní vztah - definice: - pr. vztah = vztah upravený právem, ve kt. subjekty vystupují jako nositelé práv a povinností - občanskopr. vztah = právní vztah, kt. je upraven normami OP a jehož subjekty navzájem vystupují jako nositelé subjektivních občanských práv a subjektivních občanských povinnost - předmět občanskopr. vztahu je dán předmětem OP ? předmět občanskopr. vztahu je konkretizace předmětu OP ? znak!!!: rovnost subjektů druhy občanskopr. vztahů - dělení: - dvoustranné ? vzájemná práva a povinnosti - v urč. případech se mluví o pr. vztahu jednostranném ? pak se rozumí pr. vztah jednostranně zavazující (asynallagmatický) - vícestranné ? více osob se sdružuje za účelem dosažení společného výsledku /např. společenská smlouva - dělení: - synallagmatické ? obě strany mají vůči sobě postavení věřitelů a dlužníků ? jedna strana je povinna poskytnout hodnotu a druhá strana je povinna poskytnout protihodnotu, kt. jsou ekvivalentní (hodnota poskytnutého plnění je stejná jako hodnota získaného plnění) ? podmíněnost plnění - asynallagmatické ? jedna strana je povinna poskytnout hodnotu a druhá strana je povinna poskytnout protihodnotu, kt. jsou neekvivalentní (koupě spojená s darováním) nebo jen jedna strana je povinna poskytnout hodnotu (darování) ? nepodmíněnost plnění - dělení /podle pr. úkonu, kt. jsou založeny - úplatné ? bezplatné - kauzální ? abstraktní - pojmenované ? nepojmenované vznik občanskopr. vztahů - ze Z - výjimečně /např. vznik zákonného zastoupení, vznik zákonného zástavního práva, vznik věc. břemene - z konstitutivního rozhodnutí soudu nebo správního úřadu - výjimečně /např. zřízení věc. břemene - z úkonů - právních a protiprávních - typicky - z událostí a z protiprávních stavů - např. odpovědnost za škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným - z jiných právních důvodů - např. vznik nálezcova práva na nálezné - ke vzniku občanskopr. vztahů ? i více pr. důvodů dohromady prvky / složky občanskopr. vztahů - subjekty (ot. 6) - FO / PO – na každé straně jeden nebo více subjektů - obsah (ot. 5) - vzájemná subjektivní práva a subjektivní povinnosti subjektů - předmět (ot. 4) - prvotní ? chování subjektů podle svých práv a povinností - druhotný věci - OZ nedefinuje ? hmotné předměty, kt. jsou ovladatelné a užitečné (kumulative) – nutno posuzovat objektivně - pojmy: - věc hromadná - celek - majetek – soubor aktiv a pasiv / soubor aktiv ? soubor věcí (mov. + nemov.), majetkových práv (pohledávek), majetkových závazků – aktiva + pasiva / soubor věcí (mov. + nemov.), majetkových práv (pohledávek) – aktiva - ObchZ: - obch. majetek ? soubor věcí (mov. + nemov.), majetkových práv (pohledávek), majetkových hodnot, kt. jsou určeny k podnikání = aktiva - obch. jmění ? soubor obch. majetku a závazků = aktiva + pasiva - čístý obch. majetek ? obch. majetek po odečtení závazků - podnik ? soubor osobních, hmotných a nehmotných složek podnikání - obch. podíl - CP ? CP listinné + CP zaknihované ? ze Z – jako mov. věci - urč. věci ? nejsou v občanskopr. styku - dispozice je omezena /voj. materiál, jedy třaskaviny ? podle veřejnopr. předpisů - třídění věcí - nemovité ? movité - nemovité - pozemky - část zemského povrchu oddělená od ost. částí rozhraničením (hranice vlastnictví, hranice držby, hranice druhu pozemku) a zobrazená jako parcela v katastr. mapě - stavby spojené se zemí pevným základem - stavba, kt. je předmětem, evidence v KN /budovy – nadzemní stavby prostorově soustředěné a navenek uzavřené stěnami a střechou - k převodu: pís. sml. + vklad vl. práva do KN - stavba, kt. není předmětem, evidence v KN - k převodu: pís. sml. - zásada: stavba není součást pozemku /u nem. ? odklon od superficies solo cedit – dvojí vlastnictví - movité – ost. - nezastupitelné ? zastupitelné - nezastupitelné / věci určené jednotlivě (specificky) - nemožno nahradit jinou věcí stejného druhu - nejsou určeny individuálně - zastupitelné /věci určené podle druhu (genericky) - možno nahradit jinou věcí stejného druhu - peníze - jsou určeny druhovými znaky ? podle kusů, míry, váhy - v urč. případech závisí na pr. vztahu ? kupuje-li osoba fotoaparát ? druhově ? půjčuje-li osoba fotoaparát ? jednotlivě - nezuživatelné ? zuživatelné - nezuživatelné - nespotřebují se - zuživatelné - spotřebují se - nedělitelné ? dělitelné - nedělitelné - jejich rozdělení má význam pro hosp. uživatelnost ? nelze je dělit - dělitelné - jejich rozdělení nemá význam pro hosp. uživatelnost ? lze je dělit - ot. spoluvlastnictví - příslušenství věci - příslušenství = věc, kt. náleží vlastníku věci hlavní a je určena k tomu, aby byla s věcí hlavní trvale užívána - jedna z věcí je věc hlavní, druhá z věcí je příslušenství - dvě věci ? samostatnost (jinak součást věci) - ot.: která věc je hlavní věc? ? z hosp. významu - příslušenství náleží vlastníku - příslušenství je od věci hlavní odděleno nebo s věcí hlavní spojeno - příslušenství musí být vlastníkem určeno k užívání s věcí hlavní - lze i odloučit - ale musí být zachováno určení k užívání s věcí hlavní (oprava rezervy u auta) - pr. úkony týkající se hlavní věci se týkají i příslušenství (? ne naopak ? možné pr. úkony týkající se pouze příslušenství (oprava rezervy u auta)) - ustanovení o příslušenství – dispozitivní ? vlastník je oprávněn zbavit věc charakteru příslušenství (ale ne jednostranným prohlášením např. při výkonu rozhodnutí propadnutím auta – nelze vyloučit rezervu) - OZ výsl.: příslušenství bytu ? místnosti (kuchyň, koupelna) + prostory určené k tomu, aby byly s bytem užívány (sklep) /náj. sml. musí označovat i příslušenství - OZ výsl.: příslušenství pohledávky ? úroky z prodlení, poplatek z prodlení (? sml. pokuta) - součást věci - součást = vše co k věci náleží a nemůže být odděleno, aniž by se věc znehodnotila – fyzicky nebo funkčně - jedna věc ? ne samostatnost (jinak příslušenství věci) - pr. úkony týkající se věci se týkají i součásti - pr. úkony týkající se součásti ? neexistují !!! - stavba není součást pozemku - porost je součást pozemku byty a nebytové prostory - pr. povaha - není předmětem občanskopr. vztahu ? je to část stavby - je předmětem občanskopr. vztahu ? je to jednotka podle ZoVB 72/1994 Sb. – byt / nebyt. prostor jako vymezená část domu - byt = místnost nebo soubor místností, kt. jsou určeny podle rozhodnutí stav. úřadu k bydlení - nebyt. prostor = místnost nebo soubor místností, kt. jsou určeny podle rozhodnutí stav. úřadu k jinému účelu než bydlení - ze Z – jako nem./ale v urč. věcech se OZ nepoužije ? např. předkupní právo spoluvlastníků práva a povinnosti - v případě, že to připouští povaha práva nebo povinnosti / v případě, že to připouští povaha pr. vztahu - např. pohledávka - zastavení pohledávky, podzastavení pohledávky, postoupení pohledávky (přenesení pohledávky na jinou os.) - např. dluh - převzetí dluhu (přenesení dluhu na jinou os.), přistoupení k dluhu (závazku) jiné majetkové hodnoty - v případě, že to připouští povaha maj. hodnoty - know-how ? soubor znalostí a zkušeností o výr. postupu nebo o výr. složení - hodnoty podle § 11 OZ - díla AP na hmotném médiu (např. kniha - užitečnost knihy není dána v papíře ale v díle / materiální věc, ve kt. je inkorporována nehmotná hodnota) nebo ne na hmotném médiu (např. skladba, báseň, přednáška) - díla PP - energie ? pokud je ovladatelná a užitečná - problematika moderního rozvoje: - jaderná energie (v rámci odpovědnosti za škody – použije se M. sml. o jaderné energii a potom OZ) - transplantace orgánů a tkání (v rámci dispozice - použije se M. sml. o biomedicíně) - problematika osobních práv ? mají maj. složku a maj. práva plynoucí z maj. složky ? jsou převoditelná ? např. porušením osobních práv může vzniknout sankce - maj. Následek 5. SUBJEKTIVNÍ OBČANSKÁ PRÁVA A JEJICH OCHRANA - subjektivní práva + subjektivní povinnosti ? tvoří obsah občanskopr. vztahů - relativní právní vztahy – mezi určitými subjekty /inter partes - podle učebnice ? jedná se o pr. vztahy - subjektivní práva + subjektivní povinnosti ? netvoří obsah občanskopr. vztahů (mimo) - absolutní právní vztahy – vůči všem subjektům /erga omnes - podle učebnice ? nejedná se o pr. vztahy - obj. právo se realizuje subj. právy a subj. povinnostmi ? konkr. práva a konkr. pov. - subj. právo (oprávnění): - míra a způsob možného chování subjektu, které objektivní právo dovoluje a chrání poskytnutím st. donucení k jeho prosazení - subj. povinnost: - míra a způsob nutného chování subjektu, které objektivní právo ukládá a vynucuje donucovacími prostředky st. donucení /a event. stanoví sankce za porušení povinnosti - nárok - oprávnění domoci se subjektivního práva uplatněním donucení u státního orgánu (soudní rozhodnutí a výkon soudního rozhodnutí – exekuce) subjektivní práva třídění - absolutní - působí erga omnes ? právu subjektu odpovídá povinnost neurčitého počtu neurčitých subjektů (povinnost se omezuje na nekonání něčeho - nerušení) - např. věcná práva, AP, PP, práva na ochranu osobnosti - relativní - právu určitého subjektu odpovídá povinnost určitého subjektu (povinnost se omezuje na konání nebo nekonání – dare, facere, omittere, pati) ? subjekty mají práva a povinnosti mezi sebou navzájem = korelativní subj. práva a povinnosti - např. závazková práva - jsou ve vztahu: porušením práva absolutního vzniká právo relativní (pr. vztah) ? např. porušení práva vlastnického - věcná - absolutní charakter - práva, která subjektu poskytují přímé ovládání věci (bez vztahu s dlužníkem) - závazková (obligační) - relativní charakter - korelativnost - zvl: práva ke statkům nehmotným - práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti (zvl. osobní práva / zvl. osobně-majetková práva) - AP + PP (vynálezy, průmysl. vzory) - práva na ochranu osobnosti podle OZ (obecná osobní práva) ? na život, na zdraví, na respektování cti a důstojnosti, na soukromí, na jméno, ? práva tvořící fyz. a psych. integritu FO /ryze osobní, ryze osobnostní výkon subjektivních práv - realizace norem OP ? uplatňování subjektivních práv urč. chováním subjektů, které OP svým subjektům dovoluje a které směřuje k výsledku sledovanému OP - chování, které je právním úkonem - chování, které není právním úkonem ? faktické - výkon: - uskutečňuje se činností (facere) – dare / facere - uskutečňuje se nečinností (non facere) – omittere / pati - omezení výkonu ? OZ (§ 3/1) ? nikdo nesmí zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných osob bez právního důvodu a nesmí vykonávat své právo v rozporu s dobrými mravy - týká se výkonu existujících práv absolutních a existujících práv relativních /zejm. vlastnického práva - soud neposkytne tomuto právu ochranu - v případě, že by se jednalo o pr. úkony ? následkem by byla neplatnost pr. úkonu - v případě, že by se jednalo o šikanózní výkon práva ? následkem by byla sankce podle § 424 - soud nemůže neexistující právo založit /např. přiznat výhru ze sázky nebo hry tam, kde je to ze z zakázáno ochrana subjektivních práv právo na ochranu - poskytnutí st. donucení: ? fce prevenční – právo, kt. je ohroženo ? fce reparační – právo, kt. je porušeno /aby byla splněna povinnost a aby byla poskytnuta ochrana reparační (za škodu) a ochrana satisfakční (za újmu) - poskytuje pr. řád ? např. LZPS /právo na soudní ochranu a jinou právní ochranu - priorita: soudní ochrana ? lze zajistit rovnost subjektů /rozhoduje nezávislý a nestranný soud - v rámci: - právo na pr. pomoc - advokát, notář, patentový zástupce, daňový zástupce - soudní ochrana § 4 OZ - ten, jehož právo je ohroženo nebo porušeno - proti tomu, kdo právo ohrozí nebo poruší se lze domáhat ochrany u orgánu, kt. je povolán ? není-li stanoveno jinak – soud - právo na ochranu - právo na poskytnutí ochrany - zákaz denegatio iustitiae - i v LZPS - pozn.: je ot. jestli se lze domáhat ochrany i u spr. org.? ? lze – základ je v LZPS a ne v SŘ /právo domáhat se i u jiného orgánu než soud ? pokud věc patří do pravomoci tohoto orgánu - forma: rozhodnutí soudu ? soud ukládá povinnost konat, když povinný nekoná, nebo povinnost nekonat, když povinný koná ? event. i výkon rozhodnutí (st. donucení) - ochrana podle § 5 OZ - ochrana pokojného stavu – quieta non movere (? ochrana práva) - ten, k jehož újmě byl pokojný stav porušen se může domáhat ochrany u příslušného orgánu státní správy (= obecní úřad podle 102/1992 Sb.) - předpoklady - zásah do pokojného stavu (např. odpojení vody dosud poskytované) - existence pokojného stavu - porušení pokojného stavu ? je třeba, aby byl zásah seznatelný na první pohled – rozhoduje spr. org. + rozhodují okamžitě ? rozhodnutí o zákazu zásahu a event. i obnovení posledního pokojného stavu - předběžné ? nerozhoduje se o právu ? účastníci mohou právo uplatnit u soudu (rozhodnutí spr. org. není prejudiciální) - je to řízení správní - svépomoc § 6 OZ - ten, jehož právo je bezprostředně ohroženo nebo porušeno ? výj. z monopolu st. donucení - není to pov. ? oprávněný se nemusí bránit - může se např. obrátit na soud nebo na OÚ - předpoklady: - neoprávněný zásah (? nelze se bránit oprávněnému zásahu) - bezprostřední zásah - přiměřenost ? nelze způsobit újmu větší, než ze zásahu hrozí nebo vzniká /za exces vzniká odpovědnost - zvl. případy: krajní nouze / nutná obrana / zadržovací právo subjektivní povinnosti - v případě, že subjekt neplní pov. dobrovolně ? st. donucení - subjektivní povinnost je: dare, facere, omittere, pati ? je odrazem práva /právo a povinnost jsou párové - třídění ? podle intenzity: - ze Z (kategoricky) /spíše výj. - z pr. aktu /spíše výj. - z pr. úkonu - ze sml. / z pr. úkonu připomínajícího sml., i když ke sml. nedošlo (kvazikontrakt) – jednatelství bez příkazu - z pr. úkonu jednostranného – veř. soutěž, veř. příslib - třídění ? podle vynutitelnosti: - přímá ? exekuce - nepřímá ? pokuty - občanskopr. odpovědnost - sekundární povinnost, kt. vzniká v důsledku porušení primární povinnosti ? je relativní, vzniká, i kdyby bylo porušeno absolutní právo i kdyby bylo porušeno relativní právo - odpovědnost nevzniká ze Z ? odpovědnost vzniká z pr. skutečnosti !!! - zásady: - odpovědnost vzniká zároveň s primární povinností ? latentní (aktivizuje se porušením primární povinnosti + 1) nahrazuje primární povinnost za sekundární povinnost; 2) rozšiřuje primární povinnost o sekundární povinnost; 3) rozšiřuje primární povinnost o další pr. důvod /např. naturální restituce u náhrady škody – ale to není považováno za odpovědnost) - odpovědnost = sekundární povinnost ? totožnost se sankcí (újma, kt. nastupuje porušením primární povinnosti) a totožnost s odpovědností za škodu - odpovědnost je míra rozšíření práv a povinností subjektu v důsledku porušení primární povinnosti. - vznik o. - porušení sml. pov. (sml. odpovědnost) / porušení mimosml. pov. (deliktní odpovědnost) - event. bez přičinění ? jako následek protipr. stavu – odpovědnost nese os., kt. má z činnosti prospěch - druhy o. - za škodu ? za vady ? za prodlení ? za bezdůvodné obohacení (kvazidelikt – může být získán z dobré víry nebo ze špatné víry) - o. za škodu: subjektivní (za zavinění) ? objektivní (za výsledek – bez zavinění /bez porušení primární povinnosti – mimoodpovědnostní povinnost) - o. za vady, za prodlení, za bezdůvodné obohacení ? pouze objektivní (u bezdůvodného obohacení se přihlíží k dobré víře pouze při vypořádání) - subjekty o. - u subjektivní o.: kdo škodu zavinil /není nutno, aby ten, kdo škodu zavinil, byl totožný se škůdcem - fce. o. - preventivní (odrazuje od protispolečenského chování) - reparační / satisfakční (napravuje protispolečenské chování) - represivní (trestá protispolečenské chování) 6. SUBJEKTY OBČANSKOPRÁVNÍCH VZTAHŮ subjekty práv a povinností - FO / PO - tuz. + ciz. - způsobilost k právům a povinnostem – způsobilost mít práva a povinnosti /pr. subjektivita - aby se stal subjektem urč. práv nebo povinností ? je třeba urč. relevantní chování se kt. právo spojuje vznik urč. práva nebo urč. povinnosti - to vyžaduje určitý stupeň vyspělosti vůle a intelektu subjektu ? ne všechny osoby mají tento stupeň vyspělosti vůle a intelektu – ne všechna chování všech osob jsou považována za relevantní a ne všechny osoby mohou svým chováním působit právní následky (nabývat práva a povinnosti) ? nemají způsobilost k právním úkonům - způsobilost k úkonům - způsobilost k právním úkonům – způsobilost vlastními právními úkony působit právní následky (nabývat práva a povinností) - u FO není stejná - u PO je stejná - způsobilost k zaviněným protiprávním úkonům – způsobilost vlastními zaviněnými protiprávními úkony založit svou odpovědnost /deliktní způsobilost fyzické osoby způsobilost k právům a povinnostem - LZPS – je to LP ? nikdo nemůže být zbaven / omezen - vznik ? narození + nasciturus, v případě, že se narodí-li se živý - zánik ? smrt - smrt: - lze-li: úřední zjištění smrti ? prohlídka mrtvého + vydání úmrtního listu - nelze-li: prohlášení smrti – rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého na základě důkazu smrti - prohlášení za mrtvou osoby, kt. zemřela (nelze provést prohlídku) - prohlášení za mrtvou osoby, kt. je nezvěstná (nelze provést prohlídku) - soud: v rozhodnutí určí den smrti nebo pravděpodobný den smrti ? k tomuto datu zaniká pr. způsobilost osoby /pokud osoba žije ? její pr. způsobilost nezanikla a soud rozhodnutí zruší s účinky ex tunc /výj. ? manželství - pokud druhý manžel uzavřel nové manželství je jedno, jestli je nebo zaniklo způsobilost k pr. úkonům - vznik ? postupný ? podle stavu vyspělosti osoby - v plném rozsahu ? dosažením zletilosti - zletilost - dovršením 18-ti let - zletilost - před dovršením 18-ti let – uzavřením manželství (platného nebo neplatného ? nabývá se provždy – nezanikne ani kdyby manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné) - nutno: vyspělost rozumová a volní ? pokud není dána vyspělost rozumová a volní, může být osoba způsobilosti k pr. úkonům zbavena nebo omezena - ze Z - pro nezletilost (věk) - ot. jestli se má zkoumat vyspělost všech nezletilců urč. věku nebo urč. nezletilce ? má se zkoumat vyspělost všech nezletilců urč. věku /v urč. případech je ale nutno přihlédnout k vyspělosti urč. jedince (jestli je nebo není debilní) - v urč, případech nemají nezletilci způsobilost k pr. úkonům ? např. novorozenec nemá vyvinutu vůli - pro konkurz ? úpadce - ze Z ? pokud osoba jejíž způsobilost nebyla omezena nebo zbavena vykonává pr. úkon v duševní poruše, která jí činí k tomuto pr. úkonu neschopnou ? !!! pr. úkony jsou neplatné – ale je nutno zkoumat, jestli byly učiněny nebo nebyly učiněny ve stavu duševní poruchy - z rozhodnutí soudu - pro duševní poruchu, kt. není přechodná - pro nadměrné požívání alkoholických prostředků, omamných prostředků nebo jedů ? varianta zbavení ? omezení a rozsah omezení se stanoví v rozhodnutí soudu /nutno - posudek znalce ? stanoven opatrovník v opatrovnickém řízení /jedná za osobu v rozsahu, v jakém byla zbavena nebo omezena způsobilosti ? rozdíl mezi zbavením ? omezením: - zbavení - člověk není schopen činit žádné pr. úkony – má za následek zánik způsobilosti k pr. úkonům - pro poruchu, kt. není jen přechodná (pouze) - omezení - člověk není schopen činit některé pr. úkony – má za následek zánik způsobilosti k některým pr. úkonům - pro poruchu, kt. není jen přechodná, nebo pro nadměrné požívání alkoholických prostředků, omamných prostředků nebo jedů ? lze zbavit / omezit i nezletilce (posuzuje se podle vyspělosti všech nezletilců urč. věku) ? !!! pr. úkony jsou neplatné ? rozhodnutí soudu je možno změnit nebo zrušit v případě, že se změní nebo že opadnou důvody způsobilost k zaviněným protipr. úkonům (deliktní zp.) - v OZ: úprava v souvislosti s odpovědností za škodu ? odpovědnost subjektivní / odpovědnost objektivní - vznik ? postupný ? podle stavu vyspělosti osoby - v plném rozsahu ? dosažením zletilosti - v konkr. případě: posouzení zda osoba měla určovací a rozpoznávací schopnost (volní a intelektuální složku) ? posuzuje se u os. s plnou nebo s omezenou nebo se zbavenou způsobilostí k pr. úkonům - ale v konkr. případech ? Z přiznává deliktní způsobilost i os., kt. v konkr. případě neměla určovací a rozpoznávací schopnost, ale do stavu se dostala svým zaviněním osoby blízké - §116 - obecná ust. ? i odkazy v jiných Z - dělení: - osoby blízké - příbuzní v řadě přímé - předkové (ascendenti) + potomci (descendenti), příbuzní v řadě pobočné – sourozenci, manžel - příbuzenství: - vztah předků a potomků a vztah osob pocházejících ze společného předka ? stupeň příbuzenství - podle počtu zrození - rozdíly: plnorodí ? polorodí a manželský ? nemanželský ? nemá význam pro OP - osvojení – zrušitelní / nezrušitelné: - fikce ? osvojenci jsou příbuzní s osvojitelem a s příbuznými osvojitele - u nezrušitelného ? pův. příbuzenství osvojence zaniká ze Z (ale má význam jen ohledně uzavírání manželství) - u zrušitelného ? pův. příbuzenství osvojence zaniká ze Z (ale má význam jen ohledně uzavírání manželství) ? ale v případě, že dojde ke zrušení zrušitelného osvojení ? pův. příbuzenství osvojence se obnovuje ze Z - manželé: - za trvání manželství /bez zřetele na to, jestli spolu žijí nebo nežijí - osoby, kt. se pokládají za osoby blízké - podmínky (kumulative): - jsou v poměru rodinném nebo obdobném - např. příbuzní v řadě pobočné; příbuzní manžela; příbuzní osvojence, jejichž příbuzenský vztah zanikl; druh + družka - újmu, kt. by utrpěla jedna z osob by druhá os. pociťovala jako vlastní - posuzují se konkr. případ domácnost - § 115 - obecná ust. ? i odkazy v jiných Z - FO, kt. spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby /nezávisí - zda jsou osobami blízkými - ot. společného bydlení? ? předpokládá se /ale pobyt na jiném místě není překážka právnické osoby - definiční znaky: - pr. subjektivita - způsobilost k pr. úkonům - způsobilost deliktní /pozor!: PO není subjektem tr. odpovědnosti podle TZ - majetková samostatnost ? oddělenost majetku PO a FO se v PO účastnících - organizace (struktura) ? orgány (statutární) + jejich pravomoc a jejich působnost - OZ ? nedefinuje PO, ale definuje identifikační znaky POˇ ? název, sídlo, předmět činnosti, forma vzniku druhy PO - dělení - soukromopr. - podle vzniku, podle fce. – zda vykonává přímo nebo nepřímo veř. správu nebo ne - veřejnopr. - podle vzniku, podle fce. – zda vykonává přímo nebo nepřímo veř. správu nebo ne - dělení - korporace - PO s osobním substrátem ? sdružení osob /korporace je samostatný subjekt odlišný od svých členů - je subjektem práva - nadace - PO s věcným substrátem ? vymezení majetku /nadace je samostatný subjekt odlišný od majetku svého zakladatele nebo zakladatelů - je subjektem práva - dělení podle OZ /je nutno splnit požadavky OZ ? nelze založit PO, kt. OZ nezná - sdružení FO nebo PO (korporace) - obchodní společnosti (i kdyby měly jen jednoho člena) a družstva (dle ObchZ) - ne společnost občanského práva (societas iuris civilis) ? není to PO /sdružení - sml. o sdružení; společenství (sml. o tichém společenství podle ObchZ) - občanská sdružení – podle Z o sdružování občanů - zájmová sdružení PO – podle OZ /ochrana zájmů PO - pol. strany a pol. hnutí – podle Z - církevní a náboženské společnosti – podle Z - samosprávné komory (ČAK, LK) - svazek obcí – podle Z o obcích + subsidiárně OZ (ust. o zájmových sdruženích PO) - stát /je PO sui generis ? Z o majetku ČR a jejím vystupování v pr. vztazích (vystupují vedoucí OSS – OSS nejsou PO) - úč. sdružení majetku – nadace (soukromopr.) + fondy (veřejnopr.) - nadace + nadační fondy ? Z 227/97 Sb. - maj. soubory pro dosahování prospěšných cílů - zřizovatel: - jedna osoba ? zakládací sml. / závěť - více osob ? pís. sml. mezi zřizovateli - vznik: zápis do nadačního rejstříku - zánik: výmaz z nadačního rejstříku - statut - orgány: správní rada + dozorčí rada - rozdíl: - nadace ? k trv. účelu /pov. nadačního jmění 1 mil. Kč - nadační fond ? bez omezení - obecně prospěšné společnosti ? Z 248/95 Sb. - nejedná se ani o korporace ani o nadace ? má majetek z vkladů zakladatelů + z dotací a darů /ale nemá členy - účel: poskytování prospěšných služeb - jednotky úz. samosprávy - obce, kraje ? společenství občanů (korporace) - jiné subjekty, o kt. to stanoví Z - st. podniky ? os. substrát – ZMC, věc. substrát – majetek - st. příspěvkové organizace (SCP) - Č. dráhy, Č. pošta - ČNB, VZP - Č. televize, Č. rozhlas, ČTK - společenství vlastníků jednotek – rejstřík společenství vlastníků jednotek – rejstříkový soud (podle OR) - identifikační znaky PO - název - při zřízení PO /? ne při vzniku PO - pouze jeden ? užívá jej v podobě, kt. byla zapsána do rejstříku - musí individualizovat, ne zaměnitelný (jinak žaloba ? uživatel se musí zdržet užité tohoto názvu + v případě imateriální újmy – zadostiučinění + v případě materiální újmy – náhrada škody /stejně i ochrana pověsti - goodwill, image) - musí být pravdivý, ne klamavý, ne nemravný - pro podnikatele ? obch. firma /zpřísnění ? název + dodatek rozlišující formu obch. spol. - sídlo - při zřízení PO /? ne při vzniku PO - pouze jedno ? užívá jej v podobě, kt. byla zapsána do rejstříku – adresa (formální ? materiální ? odkud je PO řízena) - předmět činnosti - při zřízení PO /? ne při vzniku PO - musí být dovolený, možný, ne nemravný - event. i povolení spr. org. (ŽÚ) - vznik PO - forma vzniku – ze Z: - princip registrace ? registrace v rejstříku - fáze: - založení ? předběžná společnost (ObchZ) – není PO - sepsání zakladatelské nebo společenské sml. nebo zakladatelské listiny (např. ze Z i přísnější forma - notářský zápis u obch. spol. kap. trhu; ověření podpisů u os. obch. spol.) - jedná kdokoliv ? ale nezavazuje společnost, zavazuje se sám /společnost toto jednání potom schválí s účinky ex tunc (nebo neschválí) - vznik ? zápis do rejstříku /konstitutivní charakter – je PO - rejstříky: OR, rejstřík nadací, rejstřík sdružení PO, rejstřík MV pro evidenci obč. sdružení, politických stran a hnutí, rejstřík MK pro evidenci církevních a náboženských společností - princip koncese ? registrace v rejstříku se souhlasem spr. org. - princip volného zakládání ? odborové organizace ZMC + organizace ZML - způsobilost PO - způsobilost k právům a povinnostem - vznik PO - omezena ze Z ? v době likvidace, v době konkurzu, v době vyrovnání - omezena ve skutečnosti /např. PO ? FO (např. ne manželství) - způsobilost k právním úkonům - jednání - statutární orgány ? podle zřizovací sml. (osobně) - jsou to úkony PO - ve všech věcech /ale v urč. případech může jednání přejít na likvidátora, na SKP - individuální ? kolektivní (musí být stanoveno jak bude jednat) - zastoupení – jednání prostřednictvím zástupců - zastoupení zákonné - za PO činí úkony i ZMC nebo členové - je-li tak stanoveno předpisy PO nebo je-li to obvyklé ? je oprávněna nebo zavázána PO (ne ZMC, ne člen) - v případě excesu – překročení oprávnění: - práva a povinnosti PO vzniknou pouze v případě, že: - se pr. úkon týká předmětu činnosti PO - druhý účastník o excesu nemohl vědět ani při pečlivosti, kt. od něj lze očekávat ? jinak PO není zavázána /? pokud poškozenému vznikne škoda, může se domáhat náhrady na ZMC nebo na členovi - zastoupení smluvní - prokurista - advokát - zánik PO - fáze: - zrušení - dohoda členů / usnesením orgánu / uplynutím času, na kt. byla zřízena / splněním účelu, na kt. byla zřízena / rozhodnutím soudu - zánik ? výmaz z rejstříku /konstitutivní charakter – není PO - návrh podává statutární orgán - v mezidobí mezi zrušením a zánikem ? likvidace – likvidátor jmenovaný soudem nebo statutárním orgánem (vypořádání závazků PO – likvidátor je oprávněn činit úkony směřující k likvidaci PO ? není to statutární orgán) ? postupuje se podle ObchZ (jako lex generalis vůči OZ) - není nutné v případě, že jmění PO přechází na pr. nástupce ? transformace, fúze, rozdělení, oddělení 7. OCHRANA OSOBNOSTI - ochrana osobnostních práv - FO (? u PO – ochrana názvu, ochrana pověsti) - LZPS + Úmluva o ochraně LP a ZS + Úmluva o biomedicíně, dodatkový protokol o zákazu klonování lidských bytostí - předmět: život + zdraví (ale těžiště je v předpisech TP a SP), lidská čest, lidská důstojnost, jméno, soukromí, projevy osobní povahy ? demonstrative (§ 11) – i jiná práva – právo na os. svobodu, na zachování list. tajemství, na zachování lék. tajemství - ale urč. práva jsou chráněna jinými Z: - AP + PP ? zvl. Z /ale souběžně OZ - Z tiskový + Z o rozhlasovém a televizním vysílání /nezávisle na OZ - I. právo na odpověď - v případě, že bylo uveřejněno sdělení obsahující tvrzení o FO /týkající se soukromí, cti, důstojnosti nebo o PO /týkající se názvu, pověsti ? jsou FO a PO oprávněny požadovat na vydavateli odpověď - odpověď: musí tvrzení uvést na pravou míru a musí být patrno, kdo odpověď činí - po smrti FO ? právo přísluší manželovi, dětem, rodičům - II. právo na uveřejnění dodatečného sdělení - v případě, že bylo uveřejněno sdělení obsahující tvrzení o tr. nebo přestupkovém řízení proti FO, kt. lze podle tohoto sdělení identifikovat, a řízení nebylo ukončeno pravomocným rozhodnutím ? je FO oprávněna požadovat na vydavateli uveřejnění dodatečného sdělení o výsledku tohoto řízení - po smrti FO ? právo přísluší manželovi, dětem, rodičům - Z o ochraně os. údajů /nezávisle na OZ - úprava: ochrana os. údajů o FO + práva a povinnosti při zpracování os. údajů - v případě, že zpracovatel poruší povinnosti tak, že údaje byly nebo mohly být zneužity ? je FO oprávněna požadovat po zpracovateli omluvu, nebo zadostiučinění - spory: KS - Zpr – ochrana ZMC v souvislosti s vydáním posudku o prac. činnosti /nezávisle na OZ - úprava: ZML v posudku uvádí urč. informace o ZMC podle ZPr - v případě, že ZMC nesouhlasí s obsahem posudku ? je oprávněn požadovat u soudu přikázání změny tohoto posudku nároky na ochranu osobnostních práv - ne úplnost ? např. nehodí se pro ochranu před všeobecným ohrožením nebo porušením /hodí se pro ochranu proti konkr. zásahu do osobnostních práv konkr. FO - aspekty: - právo na tělesnou integritu - ochrana života a zdraví / ochrana živého těla a mrtvého těla (transplantace – je nutná souhlas FO /např. registr osob, kde bude souhlas mortis causa) - právo na osobní svobodu - ochrana před fyz. / psych. donucením /hl.: TP + SP - právo na jméno - jméno / příjmení / pseudonym - právo na čest a důstojnost - zákaz neoprávněných zásahů (např. difamace – zneuctění skrze pomluvy) - právo na podobu a právo k podobizně - podobizna ? hmotné zobrazení živého nebo mrtvého člověka za předpokladu, že os. je identifikovatelná - právo na slovní projevy - právo na slovní projev, právo na záznam slovního projevu - zákaz neoprávněných zásahů ? neoprávněný záznam, neoprávněná dispozice se záznamem - právo na soukromí - právo rozhodnout se zda a v jakém rozsahu mají být skutečnosti soukromého života jednotlivce zpřístupněny jiným - soukromí ? intimní sféra + os. vztahy a maj. vztahy mezi os. blízkými - zákaz neoprávněných zásahů ? ochrana proti neoprávněnému poskytování nebo získávání inormací, ochrana proti zneužití neoprávněných informací prostředky ochrany osobnostních práv – specifické (§ 13) ? obecné (§ 16) – odpovědnost za škodu – specifické: – FO, jejíž právo je neopr. zásah schopný ohrozit nebo porušit, má právo bez ohledu na zavinění původce zásahu: – domáhat se, aby bylo od neopr. zásahu upuštěno /žaloba zdržovací (negatorní) – domáhat se, aby byly následky neopr. zásahu odstraněny ? obnovení původního stavu /žaloba odstraňovací – domáhat se, aby bylo poskytnuto zadostiučinění – morální satisakce /omluva – materiální satisfakce ? max. do výše návrhu žalobce – v případě škody ? podle ust. o odpovědnosti za škodu - aktivní legitimace: - FO - po smrti FO ? manžel + děti /event. rodiče (? ne dědicové ? zvl. pr. nástupci) omezení ochrany osobnostních práv - písemnosti, podobizny, obrazové snímky, obrazové a zvukové záznamy týkající se FO mohou být pořízeny / použity: - pouze se svolením FO, kt. se týkají - bez svolení ? pouze k úředním účelům na základě zákona (zákonná úřední licence) - bez svolení (v případě, že nejde o písemnosti) ? pro vědecké a umělecké účely (zákonná umělecká a vědecká licence), pro zpravodajství (zákonná zpravodajská licence) ? ale!: žádné z použití nesmí být v rozporu se zájmy FO ? ale!: jiné použití ne! pozn.: ochrana poskytovaná PO - podobně ? právo na ochranu názvu (u firmy podnikatele ? ObchZ) / právo na ochranu pověsti 8. ZASTOUPENÍ druhy - z. přímé - zástupce ve vztahu k třetí osobě činí vlastní prohlášení vůle jménem a na účet zastoupeného ? z pr. úkonu zástupce vznikají pr. následky zastoupenému - je upraveno v obecných ust. OZ - z. nepřímé (náhradnictví) - zástupce ve vztahu k třetí osobě činí vlastní prohlášení vůle vlastním jménem a na účet zastoupeného ? z pr. úkonu zástupce vznikají pr. následky zástupci a pov. převést je na zastoupeného - není upraveno v obecných ust. OZ /ale např. sml. o obstarání - posel ? neprojevuje vlastní vůli – projevuje cizí vůli přímé zastoupení - přímé zastoupení osoby nezpůsobilé / osoby způsobilé - pr. úkon zástupce ? pr. úkon zastoupeného ? ale s účinky pro zastoupeného - dělení: - zákonné /ze Z (právo rodiče zastupovat dítě, právo manžela zastupovat manžela), z rozhodnutí soudu - smluvní - zmocnění /ze sml. ? dobrovolně - plná moc (PM) - jednostranný právní úkon adresovaný třetím osobám (třetí osobě) kt. při smluvním zastoupení zastoupený dává najevo, že určitá osoba je oprávněna jej zastupovat a v jakém rozsahu je oprávněna jej zastupovat (? dohoda o PM) ? je to osvědčení o právu zastupovat - !!! nutno rozlišit: - „zastoupení“ jako smlouva, která zakládá pr. vztah zastoupení mezi zástupcem a zastoupeným ? dohoda o plné moci (§ 23) - „zastoupení“ jako pr. vztah zastoupení mezi zástupcem a zastoupeným založený dohodou o plné moci - „zastoupení“ jako osvědčení o existenci pr. vztahu zastoupení mezi zástupcem a zastoupeným ? PM (§ 23) - zástupce / zastoupený ? FO nebo PO - zástupce ? způsobilost k pr. úkonu, který má vykonat - zastoupený ? způsobilost pr. úkonu - nemusí mít u zákonného zástupce - musí mít u smluvního zástupce ? způsobilost k uzavření dohody o plné moci + způsobilost k úkonům, kt. má zástupce vykonat - zástupce ? pov. jednat osobně (substitut ? pouze v případě, že je to dáno ze Z nebo ze sml. - i z jeho pr. úkonu vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému ? ale už ne substitut substituta) - rozsah: neomezený ? omezený (k urč. pr. úkonům) I. zákonné zastoupení - ze Z - osobám, kt. nemají způsobilost k pr. úkonům - nezletilí ? dle ZoR - osoby jejichž způsobilost l pr. úkonům byla omezena nebo zbavena ? opatrovník – k pr. úkonům, pro kt. os. nemá způsobilost - osobám, jejichž pobyt není znám a osobám neznámým - opatrovník – k ochraně zájmů této osoby nebo v případě, že to vyžaduje veř. zájem - z jiných důvodů - posoudí soud (spíše na návrh) /např. os. byl postižena fyz. nemocí a nemůže činit pr. úkony - z důvodů kolize zájmů zákonného zástupce a zastoupeného nebo kolize zájmů více zastoupených zastoupených jedním zákonným zástupcem - kolizní opatrovník - v případě, že jde o kolizi zájmů podle ZoR (např. děti a rodiče) ? opatrovník dle ZoR - zákonný zástupce je vyloučen ze zastupování pouze pro kolizní situaci - další případy ze Z: - zastoupení PO ? člen, ZMC - vyřizování běžných záležitostí týkajících se manželů (zastoupení manžela manželem) - vyřizování běžných záležitostí týkajících se nájmu bytu - opatrovnické řízení ? soud na návrh / bez návrhu - opatrovník – podle OZ - FO, kt. splňuje podmínky a kt. souhlasí - veř. opatrovník - dle OZ: obec (PO) nebo zařízení obce (PO) - dle ZoR: orgán sociálněpr. ochrany dětí - ot. správy majetku ? pokud je opatrovník povinen spravovat majetek a nejde o běžné záležitosti ? nutno souhlas soudu - zánik - absolutní ? skončilo zastupování - zastoupený dále zastupován nebude - smrt zastoupeného - odpadnutím důvodu zastoupení - bez dalšího ? např. dosažení zletilosti, např. vykonání úkonu opatrovníka ad hoc - z rozhodnutí soudu ? např. vrácení způsobilosti k pr. úkonům - relativní ? neskončilo zastupování - zastoupený dále zastupován bude jiným zástupcem - smrt zástupce - zástupce ztratí způsobilost zastupovat /ztráta způsobilosti k pr. úkonům nebo kolize - zbavení / omezení / zastavení výkonu rodičovské odpovědnosti - z rozhodnutí soudu (jmenování jiného zástupce) II. smluvní zastoupení - PM ? aby zmocněnec za FO / za PO jejím jménem a na její účet konal pr. úkony ? rozsah oprávnění zmocněnce v PM pod sankcí neplatnosti - jeden nebo více zmocněnců - v případě, že je víc zmocněnců ? určení rozsahu pro každého /v případě, že není určen rozsah pro každého ? jednají společně (kolektivní PM) - dělení: - všeobecná (generální) PM - ke všem pr. úkonům - zvláštní (speciální) PM - k urč. pr. úkonům / k jednomu pr. úkonu - forma: - písemná PM - v případě, že je všeobecná - v případě, že se týká urč. druhu pr. úkonů - v případě, že Z nebo sml. vyžadují pro pr. úkon pís. formu - prokura ? podle ObchZ /prokurista je zmocněn k pr. úkonům, k nimž dochází při provozu podnik s výj. zcizování a zatěžování nem. (leda by to bylo v prokuře uvedeno) ? uděluje se pouze FO! - ústní PM - v případě, že se týká jednoho pr. úkonu že pr. úkon nevyžaduje zvl. formu - vnitřní pokyny zmocnitele zmocněnci (omezení PM, kt, nejsou patrná z PM): - ne význam vůči třetím osobám ? ledaže by o nich třetí osoby věděly nebo vědět musely - exces – překročení PM zmocněncem: - zmocnitel je vázán v případě, že exces schválí (ratihabice) = neoznámí třetí osobě nesouhlas - v případě, že oznámí třetí osobě nesouhlas / v případě, že bylo jednáno bez PM ? zmocněnec je vázán sám ? třetí osoba může požadovat splnění závazku nebo náhradu škody ? ledaže by o tomto třetí osoba věděla nebo vědět musela - zmocněnec je oprávněn udělit PM dalšímu zmocněnci ? v případě, že je k tomu oprávněn PM nebo zákonem ? v případě, že je zmocněncem PO - z pr. úkonů zmocněnce zmocněnce je oprávněn / zavázán zmocnitel - zánik PM: - provedením úkonu - jednostranným pr. úkonem zmocnitele /odvolání - vůči zmocněnci je účinné v momentě, kdy se o něm doví - jednostranným pr. úkonem zmocněnce /výpověď – ale je povinen učinit to, co nesnese odklad (aby zastoupený neměl újmu na svých právech) ? tyto úkony mají pr. následky, jako kdyby zastoupení ještě trvalo - smrtí zmocněnce, smrtí zmocnitele - zánikem PO bez sukcese jako zmocněnce, zánikem PO bez sukcese jako zmocnitele - uplynutím času na který byla PM vydána (OZ neuvádí) ? ve vztahu k třetím osobám ? zánik je účinný v momentě, kdy se o něm doví 9. PROMLČENÍ A PREKLUZE PROMLČENÍ - právní následek marného uplynutí doby ? aniž Věř. uplatnil svoje právo u soudu - právo Dl. dovolat se promlčení ? v případě, že Dl. uplatní námitku promlčení (ale o tomto nemusí být poučen – soudy nemají pov. poučovat v ot. hmotného práva) ? zánik nároku na vynutitelnost práva soudem - promlčené právo potom trvá jako naturální právo / promlčená povinnost potom trvá jako naturální povinnost ? Dl. může splnit /pokud splní – není to bezdůvodné obohacení, lze i narovnání nebo prominutí dluhu, privativní novace - výj.: soud k námitce promlčení nepřihlédne ? v případě, že jsou účastníci povinni vrátit si vše z neplatné nebo zrušené sml. ? přihlédne pouze pokud promlčení může namítat i druhý účastník - pozn.: uznat lze i promlčený dluh ? pr. účinky promlčení pomíjejí a právo se začne promlčovat znovu (po 10 let) - zajišťovací prostředky: - zástavní právo ? nepromlčuje se dříve než zajišťovaná pohledávka /Věř. se může uspokojit zpeněžením zástavy i po promlčení zajišťované pohledávky - ručení ? ručitel se může proti Věř. bránit námitkou promlčení hlavního dluhu /i kdyby Dl. nenamítal ? účinky jen pro ručitele ? Dl. se může proti Věř. bránit námitkou promlčení hlavního dluhu /účinky i pro ručitele - promlčují se: majetková práva /jiná než majetková práva se nepromlčují ? např. právo na ochranu osobnosti, AP, PP - z majetkových práv se nepromlčují: - pr. vlastnické - výj.: pravý dědic proti nepravému dědici - pr. na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (u SJM ? nevyvr. domněnka po 3 letech) - dříve: - pr. z vkladů na běž. účtech a na vkladových účtech, pokud pr. poměr trvá - ale: ObchZ ? derogace (je pozdní ? upravil je jako abs. obchody) ? promlčují se podle ObchZ /promlčecí doba běží ode dne zániku smlouvy o vedení účtu - smysl promlčení: časové omezení možnosti uplatnit práva u soudu ? zásada vigilantibus iura (ale zároveň Věř. není zbaven práv ? naturální práva) promlčecí doba - délka: - obecná (§ 101) ? 3 roky /v případě, že Z nestanoví zvl. - zvláštní: - kratší - dvouletá - subjektivní - práva z náhrady škody a z bezdůvodného obohacení - jednoletá - práva z přepravy /s výj. práva na náhradu škody z přepravy osob ? režim náhrady škody - delší - desetiletá - objektivní - práva z náhrady škody a z bezdůvodného obohacení za předpokladu, že vznikly úmyslně - práva přiznaná pravomocným rozhodnutím státního orgánu - úroky a dávky pravomocně přiznané ale jen ty, kt.dospěly do pr. moci rozhodnutí /později ? v obecné – 3 roky - práva dlužníkem písemně uznaná co do důvodu a výše - úroky a dávky pís. uznané ale jen ty, kt.dospěly do uznání /později ? v obecné – 3 roky - práva odpovídající věcnému břemenu - povaha: - námitky promlčení se nelze vzdát předem - promlčecí dobu nelze prodlužovat nebo zkracovat dohodou účastníků ? je to kogentní ust. - dohodou účastníků nelze zákonnou p.d. asi prodloužit ani zkrátit (§101 – 110 - kogentní) - objektivní povaha ? počínají od urč. skutečnosti, kt. je nezávislá na dlužníkově vědomí - subjektivní povaha ? počínají od urč. skutečnosti, kt. je závislá na dlužníkově vědomí /od okamžiku, kdy Dl. urč. skutečnost zjistil - pouze u práva z náhrady škody a z bezdůvodného obohacení /ale kombinace s obj. – s výj. práva z náhrady škody na zdraví ? pouze subj. - zásada ? právo se promlčuje uplynutím buď subj. nebo obj. - subj. doba nemůže skončit později než obj. doba - subj. doba může skončit dříve než obj. doba ? právo se promlčí dříve !!! - počátek: - obecná ? počíná běžet dnem, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé = den, kdy právo mohlo být poprvé uplatněno u soudu (= mohla být důvodně podána žaloba o přiznání práva) /obvykle - den splatnosti - zvláštní - u povinnosti omittere / pati ? v okamžiku, kdy povinný poprvé porušil povinnost - u věc. břemen ? v případě, že nebudou po 10 let vykonána (? promlčecí doba běží od jejich vzniku) - u závazků, kde doba splatnosti není určena nebo určitelná ? promlčecí doba běží ode dne následujícího po jejich vzniku - u práv, která musí být reklamována (uplatněna u FO / PO) ? promlčecí doba běží ode dne reklamace - u práva na plnění z pojištění ? promlčecí doba běží za rok od pojistné události - u práva oprávněného dědice na vydání dědictví ? promlčecí doba běží ode dne právní moci rozhodnutí, kt. bylo dědické řízení skončeno - u práva z náhrady škody a z bezdůvodného obohacení:? subjektivní promlčecí doba běží ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za škodu odpovídá nebo o tom, kdo se obohatil - u práva z náhrady škody a z bezdůvodného obohacení:? objektivní promlčecí doba běží ode dne události z niž vznikla škoda nebo z níž vzniklo bezdůvodné obohacení - u práva přiznaného pravomocným rozhodnutím státního orgánu ? promlčecí doba běží ode dne, kdy podle rozhodnutí mělo být plněno - u práva uznaného ? promlčecí doba běží ode dne, kdy k uznání došlo, nebo od uplynutí lhůty pro plnění uvedené v uznání - u plnění ve splátkách ? běh promlčecí doby pro každou splátku zvlášť / pro všechny splátky dohromady v případě splatnosti celého dluhu (ztráta lhůt) - běh: - právo dovolat se promlčení náleží všem dlužníkům vůči všem věřitelům z daného pr. vztahu - změna subjektů (věřitele a dlužníka) nemá vliv na běh promlčecí lhůty - překážky: - stavení promlčecí doby (? pd před překážkou a po překážce se sečtou) - promlčecí doba pro určitou překážku neběží ? po odpadnutí překážky běh promlčecí doby pokračuje - nemožnost začátku běhu promlčecí doby: - pokud se jedná o práva nebo povinnosti osob, které musí mít zákonného zástupce – do doby než jim bude ustaven - pokud se jedná o práva mezi zákonnými zástupci a dětmi / mezi manžely - neplatí pro úroky, neplatí pro dávky - nemožnost pokračování běhu promlčecí doby: - pokud se jedná o práva mezi zákonnými zástupci a dětmi / mezi manžely - nemožnost skončení běhu promlčecí doby: - v případě, že Věř. uplatní právo u soudu ? po dobu řízení nalézacího a po dobu řízení vykonávacího neběží - právo je uplatněno včas ? pokud návrh na zahájení řízení dojde soudu nejpozději v poslední den promlčecí doby /= lhůta hmotněprávní - pokud se jedná o práva nebo povinnosti osob, které musí mít zákonného zástupce ? promlčecí doba – nemůže skončit dříve než rok poté, co jim byl zákonný zástupce ustanoven - přerušení promlčecí doby (? pd před překážkou a po překážce se nesečtou ? pd před překážkou je irelevantní ? začne běžet desetiletá pd) - v případě, že bylo právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu - v případě, že bylo právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu a výše /nutno, aby dlužník věděl, že uznává promlčené právo - právo lze uznat i vícekrát ? ale realizace se posouvá do nekonečna /to neplatí v ObchZ ? max. 10 let PREKLUZE - právní následek marného uplynutí doby ? zaniká nárok + zaniká právo - promlčené právo potom netrvá – zaniká /Dl. nemůže splnit /pokud splní – je to bezdůvodné obohacení - soud přihlíží i bez návrhu Dl. - prekluzivní doba se nepřerušuje / nestaví VYDRŽENÍ - právo vzniká ? vl. právo 10. VĚCNÁ PRÁVA - OZ - část II. - absolutní práva, jejichž předmětem je věc hmotná - rozdíl věcná ? závazková práva - v oblasti ekonomické ? přisvojování ? směna - v oblasti právní ? subjekt uspokojuje své potřeby sám ? subjekt uspokojuje své potřeby skrze třetí osobu - v oblasti právní ? subjekty jsou určeny alespoň na jedné straně vlastnictvím k věci ? subjekty jsou určeny na obou stranách osobně - znaky: - práva absolutní ? erga omnes /pov. neurč. počtu neurč. subjektů nerušit (už tím dochází k uspokojení potřeb) - povinnost odpovídající věcnému právu ? non facere – omittere / pati - předmětem ? věc (hmotná) - i byty a nebytové prostory ? režim nem. věcí - i CP ? režim mov. věcí - výj.: zástavní právo ? předmětem může být i ? jiné maj. právo nebo povinnost (pohledávka) / jiná maj. hodnota ? považuje se za věcné právo ? pokud je předmětem věc ? považuje se za závazkové právo - třídění věcných práv ? taxativní (nelze rozšiřovat věcná práva dohodou stran): - právo vlastnické + držba - věcná práva k věci cizí - práva odpovídající věcným břemenům - právo zadržovací (retenční) - právo zástavní / podzástavní ? věcněpr. charakter vyplývá ze Z nebo ze sml. /např. právo překupní - sekundární předmět ? věc hmotná - právo vlastnické + držba ? nemov. / mov. - práva odpovídající věcným břemenům ? pouze nemov. - právo zadržovací (retenční) ? pouze mov. - právo zástavní / podzástavní ? nemov. (hypotéka) / mov. (ruční zástava) / nehm. maj. hodnota - věcná práva k nem. ? zápis v KN /v případě, že věcná práva k nem. vznikají sml. ? vznikají vkladem do KN s účinky od doručení návrhu na vklad do KN - zástavní právo k nem. neevidovaným v KN ? zápis v rejstříku zástav vedeném Notářskou komorou ? intabulační princip 11. VLASTNICKÉ PRÁVO LZPS čl. 11/1 ? každý má právo vlastnit majetek LZPS čl. 11/1 ? vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu OZ §124 ? všichni vlastníci mají stejná práva a povinnosti a poskytuje se jim stejná právní ochrana ? všichni mají stejnou možnost nabývat vlastnictví - výjimka ? urč. věci jsou ve vlastnictví jen státu nebo jen urč. PO /§ 125/2 ? vlastnické právo všech má stejnou právní ochranu - vlastnické právo: - vlastnictví k hmotným předmětům - vlastnictví k bytům a nebytovým prostorům - další pojmy: - vlastnictví intelektuální (duševní) ? subjektem jen FO ? práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti - práva autorská, práva výkonného umělce - vlastnictví průmyslové ? subjektem FO / PO ? práva k nehmotným součástem obchodního jmění (mimo pohledávky) - práva k vynálezu, k průmyslovému vzoru, k ochranné známce, k označení původu, know-how, goodwill - definice vlastnického práva /výsledek ? vlastnické právo je právo věc ovládat, tj. zejména držet, užívat, požívat, nakládat s ní, a to svou mocí, tj. mocí nezávislou na současné existenci moci kohokoli jiného k téže věci - teorie analytická - vlastnické právo ? soubor dílčích práv: - věc držet (ius possidendi) - věc užívat (ius utendi) - věc neužívat (ius non utendi) - věc požívat – brát plody, užitky (ius fruendi) - věc zničit (ius abutendi) - s věcí nakládat (ius disponendi) ? součást právo věc úplatně nebo bezúplatně zcizit (ius alienandi) ? v případě, že vlastník pozbude některá nebo všechna dílčí práva ? není to zánik vlastnického práva – je to nuda proprietas („holé“) /vlastník je oprávněn některá dílčí práva převést na jiného; vlastník je povinen některá dílčí práva převést na jiného (ze Z) - k zániku vlastnického práva je třeba právní důvod ? trvalost vlastnictví ? elasticita vlastnického práva - souvisí s omezeními vlastnického práva /trvalá ? dočasná ? v případě, že pomine právní důvod omezení vlastnického práva, obnoví se vlastnické právo v původním rozsahu (ale existuje i u jiných práv ? např. nájem bytu – po opadnutí nájmu bytu se obnovuje) - teorie právního panství - vlastnické právo ? absolutní právní panství nad věcí (vlastník může s věcí nakládat a může jiné z nakládání s věcí vyloučit podle své vůle, podle své libosti ? ale!!! - pokud mu v nakládání nebrání Z nebo práva ost. osob – omezenost!!! - specifikum /odlišuje vlastnické právo od všech jiných práv: vlastnické právo ? absolutní moc nad věcí (vlastník má svou moc nad věcí a tato moc je právem uznaná a právem chráněná ? není závislá na existenci moci kohokoli jiného k téže věci v téže době) - např. vypůjčitel má moc nad věcí odvozenou od moci vlastníka ? vlastník nemá moc nad věcí odvozenou od moci vypůjčitele výkon vlastnického práva - realizace jednotlivých vlastníkových práv (věc držet; věc užívat; věc neužívat; věc požívat; věc zničit; s věcí nakládat) ? uskutečňuje se konáním / nekonáním (faktické ? ? pr. úkon /pouze právo s věcí nakládat se obvykle uskutečňuje jako pr. úkon; /pouze právo věc zcizit se vždy uskutečňuje jako pr. úkon) - zneužití vlastnického práva (není definice v Z) – podle teorie = výkon práva v rozporu se Z /v případě, že vlastník překročí meze vlastnického práva ? je to protipr. úkon (je to jen šikanózní výkon práva) a není mu poskytnuta ochrana - úprava: - LZPS čl. 11/3 (pro vlastnické právo) ? zakazuje výkon vlastnického práva na újmu práv druhých nebo v rozporu se zájmy chráněnými zákonem / OZ § 3/1 (obecně – pro všechna práva) ? výkon práv a povinností nesmí bez právního důvodu zasahovat do práva oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy - zákaz zneužití vlastnického práva je omezením vlastnického práva - omezení vlastnického práva = právní omezení dovolenosti výkonu vlastnického práva při jejímž překročení se výkon práva stává nedovoleným (stává se protipr. úkonem) - omezení /spočívají v pov. vlastníka něco nekonat / něco konat (spíše výj.: § 127/2 –povinnost oplotit pozemek / § 417/2 – povinnost k odvracení hrozící škody) - I. vnitřní – kt. vyplývají z vlastnictví ? „vlastnictví zavazuje“ - vlastník nesmí porušit zákon - vlastník nesmí porušit vlastnické právo jiného vlastníka - II. vnější – kt. nevyplývají z vlastnictví ? omezení - a) omezení ze Z - vlastník má urč. povinnosti z existence svého vlastnictví - povinnost nerušit - OZ § 3/1 ? výkon práv a povinností nesmí bez právního důvodu zasahovat do práva oprávněných zájmů jiných - OZ § 415 ? pov. vlastníka počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě, na ŽP - OZ § 126 ? právo na ochranu vlastníka proti každému, kdo neoprávněně zasahuje do jeho vlastnického práva - OZ § 417 ? právo na preventivní ochranu vlastníka proti každému, kdo mu hrozí škodou nebo vážnou škodou - zákaz poškozování zdraví, majetku, přírody, ŽP - LZPS čl. 11/3 ? vlastník nesmí poškozovat zdraví, majetek, přírodu, ŽP nad míru stanovenou (dovolenou) zákonem - tomuto výkonu vlastnictví nebude poskytnuta právní ochrana - tzv. sousedské právo a tzv. zákonné věc. břemeno - tzv. sousedské právo - § 127/1,2 - výkon vlastnického práva, kt. se neoprávněně zasahuje do cizích práv nad míru přiměřenou daným poměrům (imise) - vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou daným poměrům neoprávněně zasahoval do cizích práv /obtěžoval jiného nebo ohrožoval výkon práv jiného (nejen vůči sousedům bezprostředně, nejen vůči vlastníkům bezprostředně) - např.: ohrožení sousedovy stavby nebo pozemku úpravami své stavby nebo pozemku - např.: pach, hluk, odpady, světlo, stín, vibrace, zvířata - např. nešetrné odstraňování kořenů a větví - v rámci úředního povolení: v rámci povolení ? jinak protiprávní - soudní ochrana ? žaloba na určení povinnosti žalovaného zdržet se vymezeného rušení /v případě každého rušení je možný výkon rozhodnutí - u povinnosti oplotit ? oplocení musí být potřební a účelné + stanovisko stavebního úřadu - tzv. zákonná břemena - § 127/3 - vlastník pozemku / stavby musí umožnit vstup na pozemek / stavbu v případě nutnosti údržby sousedního pozemku / stavby - v případě vzniku škody ? zvláštní skutková podstata odpovědnosti za škodu podle § 127/3 ? objektivní odpovědnost absolutní (ne liberace) - použití věci bez souhlasu vlastníka - § 128/1 - vlastník věci musí strpět použití jeho věci - ve stavu nouze nebo v naléhavém veřejném zájmu - věc použije ten, kdo se ve stavu nouze nalézá, nebo ten, kdo se ve stavu nouze nenalézá a pomáhá - nelze-li účelu dosáhnout jinak - na dobu nezbytnou - v míře nezbytné - za náhradu (v penězích) - náhrada za újmu, kt. vznikla vlastníkovi použitím jeho věci (? náhrada škody) ? náhradu poskytne ten, kdo se ve stavu nouze nalézal - omezení vlastnictví ad hoc - zákonné zástavní právo - zákonné zadržovací právo - věc. břemena ze Z - b) omezení z rozhodnutí soudu / spr. úřadu - zástavní právo z rozhodnutí soudu / spr. úřadu - věc. břemena z rozhodnutí soudu / spr. úřadu (stavební úřad) - vyvlastnění (zánik vlastnického práva) + omezení vlastnického práva / LZPS čl. 11/4 + § 128/2 - ve veřejném zájmu - nelze-li účelu dosáhnout jinak (dohoda / smlouva) - na základě zákona - za náhradu (v penězích) - s právními účinky ex nunc ? Z 50/1976 – St. Z. ? taxativně - účely vyvlastnění a omezení vlastnického práva - vyvlastňovací řízení ? stavební úřad – rozhodnutí o vyvlastnění (spr. akt) - propadnutí majetku / propadnutí věci /TZ – trest - bez náhrady - c) omezení z pr. úkonu vlastníka (vlastník si je ukládá sám) - dobrovolnost - i pr. úkon vlastníkova právního předchůdce (např. dal věci do zástavy a zemřel) obsah vlastnického práva - oprávnění věc držet / nedržet - problematika: oddělenost vlastnictví a práva věc držet ? držby - oprávnění věc užívat / neužívat - problematika: oddělenost vlastnictví a práva věc užívat - na základě pr. úkonu ? věc užívá jiná os. - oprávnění věc požívat / nepožívat - přírůstky – fructus naturales ? fructus civiles /u plodonosných věcí - rozmnožení majetku - v případě, že není plod separován ? je součást věci - oprávnění s věcí disponovat / nedisponovat + oprávnění věc zcizit + oprávnění věc zničit + oprávnění věc opustit - pr. úkony - pozn.: po opuštění ? nový vlastník je stát ochrana vlastnického práva - LZPS ? konkretizace v celém právním řádu – TP, SP, OP - OP: - svépomoc podle § 6 OZ - viz. ot. 5 - ochrana podle § 5 OZ – ochrana pokojného stavu (quietas non movere) - viz. ot. 5 - soudní ochrana podle § 126 a § 4 OZ - žaloba na vydání věci (actio reivindicatio) - ochrana proti os., kt. věc neoprávněně zadržuje a odmítá věc vydat - aktivně legitimován: vlastník věci / spoluvlastník věci ? musí vlastnické právo prokázat + vlastnické právo musí trvat v době rozsudku - pasivně legitimován: kdo věc zadržuje a má věc u sebe - žaloba nebude úspěšná, pokud žalovaný prokáže, že má věc u sebe na základě věcného práva nebo závazkového práva - žaloba nebude úspěšná, pokud žalovaný prokáže, že nemá věc u sebe (např. zcizil) ? žalobce musí postupovat žalobou na náhradu škody (pozn.: je vhodné, aby žalobce napsal v žalobě eventuální petit – na vydání věci nebo na zaplacení ceny) - ale v případě, že žalovaný věc zcizil v průběhu řízení ? lze pokračovat proti třetí osobě (záměna) ? zásada: nikdo nemůže zcizit více práva než sám má (výj.: nabytí od nepravého dědice ? ale v zájmu ochrany třetích osob by prospělo rozšíření) - petit: u movitostí na vydání / u peněz – na plnění / u nemovitostí – na vyklizení - v rámci rozhodnutí: opr. / neopr. držitel ? má různé nároky - žaloba zápůrčí – popírací (actio negatoria) - ochrana proti os., kt. neoprávněně zasahuje do vlastnického práva vlastníka s výjimkou zadržování - aktivně legitimován: vlastník věci / spoluvlastník věci ? musí vlastnické právo prokázat + vlastnické právo musí trvat v době rozsudku - pasivně legitimován: kdo zasahuje do vlastnického práva /neoprávněné zasahování musí být označeno - petit: musí odpovídat zásahu ? uložení povinnosti zdržet se zásahu (např. aby nechodil přes pozemek) + event. uložení povinnosti obnovy původního stavu - ot.: vztah zápůrčí žaloby a žaloby podle § 417/2 (na odvrácení hrozící škody) ? u zápůrčí žaloby zásah nastal ? u žaloby na odvrácení hrozící škody zásah nenastal (prevence + navíc týká se i života a zdraví) - i nepřímo: žaloba na určení vlastnického práva /např. pro hranice pozemků - i nepřímo: žaloba na náhradu škody / žaloba z bezdůvodného obohacení zánik vlastnického práva - absolutní zánik vlastnického práva ? vlastnické právo zanikne a jiná osoba jej nenabude - zničení věci - výj.: ztráta charakteru věci v právním smyslu (nepraktické) - výj.: opuštění ? ne v OZ!!! – vlastníkem je stát - relativní zánik vlastnického práva ? vlastnické právo zanikne a jiná osoba jej nabude - smrt vlastníka - nabytím - z vůle vlastníka: smlouvou, opuštěním - bez vůle vlastníka: vydržením, ztrátou, skrytím (stát), zpracováním, právním úkonem někoho jiného než vlastníka (nabytí věci od nevlastníka – nepravého dědice), z rozhodnutí státního orgánu, ze zákona ? držba - držba vlastníka - držba nevlastníka ˇ - problematika ve vztahu držitel ? vlastník a držitel ? třetí osoby - faktický stav nesouladý se stavem právním, ale přesto chráněný právem v zájmu ochrany posledního pokojného stavu (possesorní ochrana) - dělení: - držba oprávněná – dobrá víra /nevlastník se domnívá, že mu věc nebo právo náleží - je chráněna žalobami (ale není chráněna proti vlastnickému právu – to je silnější) - v pochybnostech ? držitel oprávněný (vyvratitelná pr. domněnka (má se za to, že…) – důkaz opaku - držba neoprávněná – špatná víra /nevlastník ví, že mu věc nebo právo náleží - není chráněna žalobami - dobrá víra / špatná víra ? posuzují se objektivně /je třeba posuzovat, zda držitel po celou dobu neměl nebo nemohl mít pochybnosti o dobré víře (ke ztrátě dobré víry vždy dojde pr. mocí soudního rozhodnutí) - vlastník ? pouze nuda proprietas - držitel / FO / PO - kdo nakládá s věcí jako s věcí vlastní ? držba věci - kdo vykonává právo jako právo vlastní ? držba práva - společná držba ? dvě a více osob – u všech jsou splněny znaky držba věci - znaky (kumulative): - corpus possesionis (složka objektivní) - držitel musí mít věc ve své moci = musí věc ovládat - má věc u sebe, má příslušenství věci u sebe - animus possidendi (složka subjektivní) - držitel musí mít vůli s věcí nakládat jako s věcí vlastní - v případě, že držitel nemá vůli s věcí nakládat jako s věcí vlastní ? detence - následky toho, jestli jde o držitele opr. nebo o držitele neopr.: - vydržení - nabytí vlastnického práva pouze oprávněným držitelem - v případě, že převede věc na jinou osobu oprávněný držitel ? - urč. výklad: tato osoba se nestane vlastníkem věci, ale do vydržecí doby si započítá i vydržecí dobu oprávněného držitele - urč. výklad: vlastník věci nebude moci uplatnit zásadu že nikdo nemůže převést více práv než sám má - v případě, že převede věc na jinou osobu neoprávněný držitel ? tato osoba se nestane vlastníkem věci a do vydržecí doby si nezapočítá vydržecí dobu neoprávněného držitele - ochrana držitele - oprávněný držitel + neoprávněný držitel: § 5 + § 6 - oprávněný držitel: petitorní ochrana (žalobou) ? obdoba reivindikační žaloby (na vydání věci) a negatorní žaloby (na zdržení se neoprávněných zásahů třetích osob) - vypořádání držitele s vlastníkem - oprávněný držitel ? stává se vlastníkem plodů /vlastník nemůže požadovat vydání plodů nebo náhradu za plody - neoprávněný držitel ? nestává se vlastníkem plodů /vlastník může požadovat vydání plodů nebo náhradu za plody - oprávněný držitel ? při vydání věci má vůči vlastníkovi nárok na náhradu nákladů v rozsahu zhodnocení věci (pokud toto zhodnocení věci nelze od věci oddělit) /nemá nárok na obvyklé náklady (protože věc užíval sám) - nároky se promlčují podle §101 (? bezdůvodné obohacení) - neoprávněný držitel ? při vydání věci má vůči vlastníkovi nárok na náhradu nákladů nutných na zachování věci (provoz + údržba) - nároky se promlčují podle §101 (? bezdůvodné obohacení) - oprávněný držitel ? při vydání věci není povinen poskytovat vlastníkovi náhradu za opotřebování nebo spotřebování věci - neoprávněný držitel ? při vydání věci je povinen poskytovat vlastníkovi náhradu za opotřebování nebo spotřebování věci - nároky se promlčují podle §106 (= náhrada škody) držba práva - právo - připouští trvalý nebo opětovný výkon - např.: držba práva odpovídajícího věcnému břemenu – lze nabýt výkonem /ale ne v případě, že se držitel domnívá, že pozemek patří obci a že je užíván i jinými FO ? detence - pouze corpus possesionis ? detentor nemá vůli s věcí nakládat jako s věcí vlastní /má pouze animus detidendi - dělení: - detence oprávněná – s věcí nakládá v mezích a ve lhůtách daných mu vlastníkem věci - detence neoprávněná – s věcí nenakládá v mezích a ve lhůtách daných mu vlastníkem věci - detence se může měnit v držbu - držba se může měnit v detenci ochrana držby - bez ohledu na to, zda oprávněná nebo neoprávněná - § 5 + § 6 - § 130/2 ? oprávněný držitel ? žaloby analogické žalobám vlastnickým ochrana detence - bez ohledu na to, zda oprávněná nebo neoprávněná - § 5 + § 6 - § 130/2 ? oprávněný detentor ? žaloby analogické žalobám vlastnickým - charakteristika: věcná práva k věci cizí ? povinnost týkající se urč. věci na této věci lpí ? povinnost / právo se nemění v případě, že věc změní vlastníka - subjekty jsou určeny vlastnictvím urč. věci - např. právo čerpat vodu ze studny u souseda - pokud je sjednáno jako závazkové právo ? zaniká v případě, že se změní vlastník pozemku - pokud je sjednáno jako věcné právo ? nezaniká v případě, že se změní vlastník pozemku VLASTNICTVÍ BYTŮ A NEBYTOVÝCH PROSTOR - ZoVB 72/94 Sb. – vlastnictví bytů a nebytových prostor jako předmět vl. práva - odkaz z OZ /k 1/5/94 - staré Z ? do 1 roku úprava podle ZoVB - jednotky /pro nakládání ? subs. OZ s výj. nepoužije se ust. o spoluvl. ke společným částem budovy ? pouze k bytu / nebytu - byty - nebyty - postavené / rozestavené - předmět Z - založeno na spoluvl. budovy ? spoluvlastník budovy je vlastníkem bytu / nebytu a podílovým spoluvl. společných částí budovy - dualismus – hl. přemět je budova a vedl. předmět je byt / nebyt - úprava: • spoluvl. budovy • spoluvl. spol. částí budovy • p-va a pov. vlastníků bytů / nebytů • p-va a pov. stavebníků při výstabě bytů / nebytů v budově ve spoluvl. • p-va a pov. ost. os. v souvislosti se vznikem a převodem / přechodem spoluvl. budovy - !!! v budově min. 2 jednotky ? jednotka = vymezená část budovy • vznik spoluvl. budovy a vl. jednotky 1. vklad prohlášení vlastníka budovy do KN - na základě prohlášení vlastníka budovy: určuje jednotky + společné části budovy - pís. ? příloha návrhu na vklad do KN - převodem vlastnictví k první jednotce se mění vlastnictví dosavadního vlastníka budovy na vlastnictví jednotek a spoluvl. spol. částí budovy - tzn. je potřeba převod jednotky + převod podílu ke spol. částem budovy + převod podílu k pozemku - pokud je v budově pouze 1 vlastník ? lze zrušit (not. zápis = vl. jednotek se mění na vl. budovy) – vklad do KN - spoluvl. podíl: poměr plochy jednotky k ploše všech jednotek (hlasování) - převod jednotky ? volnost - výj.: nájemce ? 6 měs. p-vo na koupi + 1 rok předkup. p-vo - výj.: vlastnictví BD ? pokud nájemce (člen BD) požádal o převod (sml. přímus) 2. výstavba jednotky na základě sml. o výstavbě /i pro nástavbu, vestavbu, přístavbu, úpravu, jimiž vzniknou nové jednotky nebo se mění velikost starých jednotek na úkor společných částí budovy - na základě smlouvy o výstavbě: určuje patra + podlahové plochy jednotek a spol. částí budovy (projektová dokumentace) - pís. ? příloha žádosti o vydání stavebního povolení + příloha návrhu na vklad rozestavěné jednotky do KN ? po vydání stavebního povolení: - staví jeden stavebník (budoucí vlastník jednotek) - staví více stavebníků (budoucí vlastníci jednotek) ? přistupují ke sml. o výstavbě /jsou povinni připojit sml. o výstavbě k návrhu na kolaudaci stavby ? před kolaudací: - stavebníci jsou spoluvlastníci budovy /jejich podíl je shodný s jejich podílem na společných částech domu ? po kolaudaci: - stavebníci jsou vlastníci jednotek + spoluvlastníci společných částí budovy a pozemku - vlastnické právo k budově se po kolaudaci zapisuje do KN /záznam - vlastnické právo k jednotkám se po kolaudaci zapisuje do KN /záznam 3. dohoda o zrušení a vypořádání spoluvl. budovy 4. rozh. soudu o zrušení a vypořádání spoluvl. budovy 5. dohoda o zrušení a vypořádání SJM 6. rozh. soudu zrušení a vypořádání SJM - společenství vlastníků jednotek - PO - min. 5 jednotek + min. 3 vlastníci - ze Z – dnem doručení listiny s doložkou o vyznačení vkladu v KN poslednímu vl. - rejstřík společenství vlastníků jednotek - rejstříkový soud OR - návrh na zápis /doloží se výpis z KN, stanovy, not. zápis z 1. schůze - orgány • shromáždění vl. jednotek (min. 1x ročně) • výbor společenství / pověřený vlastník - výbor: 3. čl. /jedná předseda • další orgány - stanovy /pokud shromáždění vl. jednotek nepřijme stanovy ? vzorové stanovy v N vlády - úprava: - z pr. úkonů týkajících se spol. věci jsou vlastníci jednotek oprávněni a povinni v poměru podílů (? solidárně – podílové spoluvl.) - činnost: • správa, provoz, opravy spol. částí domu • provoz tech. zařízení (kotelna) • sjednat sml. o zást. p-vu k jednotce, pokud slouží k úvěru poskytnutého na náklady správy budovy /souhlas vlastníka jednotky • sjednat sml. o dodávce služeb / o platbách služeb o pojištění domu o nájmu spol. částí domu o nájmu jednotek ve spoluvl. všech vlastníků jednotek • p-vo nabývat majetek ke své činnosti - obsah vlastnického p-va vlastníka jednotky - p-vo podílet se na správě domu a pozemku + přispívat (dle podílu) - pov. umožnit vstup do jednotky: pro opravy a úpravy / pro instalaci zařízení na odečet vody a tepla - pokud způsobí závadu na ost. jednotkách nebo na spol. částech budovy ? pov. odstranit /pokud neodstraní ? zást. p-vo všech ost. vl. k jednotce po pr. moci rozhodnutí soudu (event. i prodej jednotky) - úpravy - zakázány ? pokud ohrožuje ost. vlastníky - dovoleny se souhlasem ost. vlastníků ? úpravy domu zvenčí - dovoleny se souhlasem ost. vlastníků na základě sml. o výstavbě ? úpravy domu zevnitř – mění se podíly - práva k pozemku - situace: vlastník budovy je vlastníkem pozemku ? převede na vlastníka jednotky i spoluvlastnický podíl na pozemku odpovídající velikosti spoluvlastnického podílu na společných částech budovy - situace: vlastník budovy není vlastníkem pozemku (nájem) ? převede na vlastníka jednotky i práva k pozemku (nájem) odpovídající velikosti spoluvlastnického podílu na společných částech budovy - situace: spoluvlastníky pozemku nejsou všichni spoluvlastníci jednotek / podíly spoluvlastníků pozemku neodpovídají spoluvlastnickým podílům na společných částech budovy ? provede se mezi nimi převod podílů - v případě, že nedošlo mezi vlastníkem jednotky a vlastníkem pozemku do 1/1/2001 k dohodě: vzniklo zákonné věcné břemeno k zastavěnému pozemku /za náhradu (vlastník jednotky má právo na užití zastavěného pozemku v rozsahu spoluvlastnického podílu na společných částech budovy) - pozn.: úprava u BD ? ze Z povinnost převést na vlastníka jednotky spoluvlastnický podíl k pozemku v rozsahu spoluvlastnického podílu na společných částech budovy v případě, že BD tento pozemek nabylo bezplatně od ČR podle Z 219/2000 Sb. o majetku ČR a jejím vystupování v pr. vztazích - převody jednotek BD - budovy ve vlastnictví BD ? nájemcem bytu je FO (člen BD) ? byt lze převést pouze na FO (člena BD) /o bezúplatný převod bytu může FO (člen BD) požádat za předpokladu, že splatí členský podíl v BD + podíl na nesplaceném úvěru, kt. byl BD poskytnut + podíl na závazcích za opravy a údržby - pokud nedojde k převodu všech jednotek ? zůstává úvěr BD u banky a jeho existence se řeší dodatkem k úvěrové sml. a možností zřízení zástavního práva k jednotkám, kt. se úvěr týká - členství v družstvu zanikne pokud majetková účast člena pokryla pouze členský podíl člena v BD / členství v družstvu nezanikne pokud majetková účast člena nepokryla pouze členský podíl člena v BD, ale dosahuje výše základního členského vkladu - existence družstevních nástaveb a vestaveb a přístaveb: - zákonná věcná břemena (obsahují právo užívat byt a právo užívat spol. části budovy) ? zanikají při převodu jednotky - nezanikají při zániku BD ? jsou z nich oprávněni nájemci bytu a pr. nástupci nájemců bytu VLASTNICKÉ PRÁVO KE STAVBĚ A K POZEMKU / NEOPRÁVNĚNÁ STAVBA - nem.: pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem - „stavba není součást pozemku“ ? porušení zásady superficies solo cedit - neoprávněná stavba = stavba postavená na cizím pozemku bez oprávnění ? černá stavba = stavba postavená na vlastním / na cizím pozemku v rozporu se stavebněpr. předpisy - pr. postup při řešení neoprávněné stavby ? - soud rozhodne o: - odstranění stavby stavebníkem - přikázání stavby do vlastnictví vlastníka pozemku (se souhlasem vlastníka pozemku) /za náhradu pro stavebníka - ponechání stavby ve vlastnictví stavebníka a zřízení věcného břemene k pozemku /za náhradu pro vlastníka pozemku - od 1/4/1964 do 31/12/1991 – institut os. užívání pozemku (věcné břemeno) - u pozemku v socialistickém vlastnictví ? stavební využití pozemku v socialistickém vlastnictví pro stavbu RD nebo chaty ? možnost věcného břemene pro uživatele a pr. nástupce uživatele – neomezené - vznik: rozhodnutí st. org. o přidělení pozemku a dohoda mezi vlastníkem pozemku a uživatelem pozemku ? registrace na st. notářství - nebylo převoditelné - k 1/1/1992 se institut os. užívání pozemku změnil na vl. právo - do 31/3/1964 - právo stavby - zatížení pozemku věcným, zcizitelným a děditelným právem mít stavbu na cizím pozemku - pís. ? vklad do poz. knihy - pouze na pozemcích státu a samospr. svazů - min. na 30 let ? max. na 80 let ? po zániku ? stavba připadla vlastníku pozemku za náhradu 1 stavební hodnoty - náhrada za zřízení práva stavby ? jednorázová ? opakující (činže) - dnes ? nelze ? věcná práva jsou taxativně stanovena a nelze je rozšiřovat VLASTNICKÉ PRÁVO STÁTU A JEHO MAJETEK - stát ? PO - vlastnictví státu je rovné vlastnictví ost. FO / PO - majetek státu: věci / majetková práva (pohledávky) / majetkové hodnoty ? kt. vznikly z činnosti OSS a st. organizací (st. podniky, st. příspěvkové organizace) - OSS ? nejsou to PO /vystupují jménem státu a na účet státu - st. organizace (st. podniky, st. příspěvkové organizace) ? jsou to PO / vystupují svým jménem a na svůj účet - hospodaření s majetkem státu / nakládání s majetkem státu - rozsah je vymezen podle jejich činnosti - úprava: Z 219/2000 Sb. o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích + V MF 62/2001 Sb. o hospodaření OSS a st. organizací s majetkem státu / subs. OZ - nevztahuje se na st. organizace zřízené na základě zvl. Z, jež vykonávaly doteď právo hospodaření a jsou podnikateli podle ObchZ - příslušnost k hospodaření s majetkem státu: - Z ? určuje, která OSS / st. organizace je v dané situaci příslušná k hospodaření s majetkem státu - v dané situaci se jedná pouze o jednu OSS / st. organizaci ? v případě sporů rozhoduje MF - ot.: prozatímní hospodaření (obvykle MF) ? není zjištěno, kt. OSS / st. organizace bude příslušná / je zjištěno, že žádná OSS / st. organizace není příslušná ? má přechodný charakter /účelem je zabezpečení majetku a rozmístění u OSS / st. organizace / nest. FO a PO - nabývání majetku státu - podmínky pro úplatné nabývání majetku státem: - nabývaný majetek musí být způsobilý k plnění funkcí státu - nabývaný majetek musí být potřebný pro organizační složku nebo st. organizaci k výkonu činnosti - cena nesmí překročit cenu stanovenou oceněním podle zvl. předpisů - smlouva ? pís. s podpisy na jedné listině - uzavření smlouvy o nemovitosti si může vyhradit ke schválení zřizovatel nebo MF - CP ? smí nabývat pouze ministerstva se souhlasem vlády - nelze uzavřít smlouvu o poskytnutí věci / bytu nebo nebytu do užívání spojenou se smlouvou o následném převodu této věci / bytu nebo nebytu do vlastnictví státu - hospodaření s majetkem státu - OSS / st. organizace ? povinnost hospodařit s péčí řádného hospodáře - majetek využívat hospodárně k plnění fcí státu - pečovat o zachování majetku nebo o jeho zlepšení nebo rozšíření - chránit majetek před poškození, zničením, ztrátou, odcizením, zneužitím - využívat všechny pr. prostředky vlastníka k chránění majetku - vést účetnictví a vést inventarizaci majetku - sledovat řádné a včasné plnění Dl. a požadovat úroky a poplatky z prodlení - FO, kt. hospodaří s majetkem státu jsou povinny hospodařit s péčí řádného hospodáře /při porušení povinností ? odpovědnost - pozn.: při důležitém porušení povinností ? MF je oprávněno odejmout majetek OSS nez náhrady a dát majetek jiné OSS - nakládání s majetkem státu - dispozice: mezi OSS (na základě zápisu – OSS není PO) / mezi st. organizacemi (na základě sml.) / mezi OSS a st. organizací (na základě sml. – jednou stranou je ČR a druhou stranou je st. organizace) ? majetek je nadále majetkem státu - dispozice: mezi OSS nebo st. organizacemi a třetími osobami (na základě sml.) /v případě, že je věc nepotřebná pro převádějící OSS / st. organizaci a neprojevila zájem jiná OSS / st. organizace na základě nabídky (cena podle ceny obvyklé v místě a čase) - schválení sml. ? MF nebo zřizovatele /pokud toto stanoví Z nebo zřizovatel - bezplatně ? pouze ve veřejném zájmu - věc ? lze přenechat do užívání jiné OSS, jiné st. organizaci, jiné FO / PO ? na dobu určitou nepřesahující max. 5 let /lze opakovat nebo prodlužovat - nájemné: podle maximální výše dovolené pr. předpisem nebo podle ceny obvyklé v místě a čase - bezplatně ? pouze pro sociální či humanitární účely. - věc ve vlastnictví státu ? nesmí být předmětem zástavního práva - věc ve vlastnictví státu ? může být předmětem práva k věc. břemenům /lze zřídit pouze za účelem zřízení nebo provozu technického vybavení (za úplatu) - nakládání s pohledávkami státu - OSS / st. organizace ? práva: - plnění ve splátkách ? lze sjednat pouze v případě, že existuje možnost , že dlužník svůj dluh splní - plnění splatného dluhu ve splátkách ? lze sjednat pouze v případě, že Dl. uznal svůj dluh co do důvodu a do výše / že rozsudek soudu uznal dluh Dl. co do důvodu a do výše - jednostranné upuštění od vymáhání pohledávky ? z důvodů v Z - např. v případě, že je Dl. v mimořádné situaci (ne T za TČ) - schválení MF u pohledávek přesahujících 500 tis. Kč / schválení zřizovatele u pohledávek přesahujících 1000 Kč - postoupení pohledávky FO / PO ? pohledávka musí být za úplatu alespoň za 60 % nominální hodnoty - k pohledávce státu nelze zřídit zástavní právo - započtení proti pohledávce státu nelze provést jednostranně /pouze na základě dohody KATASTR NEMOVITOSTÍ - KN ? soubor údajů o nemovitostech v ČR - soupis - popis - zobrazení - poloha ? informace tech. (geodetické) ? informace pr. /o vlastnických právech, o věcných právech - úprava: - Z 344/1992 Sb. o katastru nemovitostí ČR - Z 359/1992 Sb. o orgánech působících na úseku katastru nemovitostí ČR - Český úřad zeměměřičský a katastrální (Pha) /ústř. org. správy zeměměřičství a katastru nemovitostí - zeměměřičské a katastrální inspektoráty - zeměměřičský úřad - katastrální úřady /úz. org. správy zeměměřičství a katastru nemovitostí - historie: - od 1871 - evidence podle vlastnického práva /pozemkové knihy - od 1951 – OZ ? konsenzuální princip nabývání vlastnictví /k nabytí vlastnictví k nem. pouze smlouva (? vklad do pozemkové knihy) ? v pozemkové knize byly zápisy deklaratorní – neodpovídaly skutečnému stavu /kdo se řídil zápisy v pozemkové knize nebyl chráněn (dokazovalo se pouze smlouvami) - od 1956 - evidence podle užívání /JEP (jednotná evidence půdy – zaměřená na extravilán kvůli zemědělské a lesnické výrobě ? pozemky se sdružovaly ke společnému obdělávání /dodnes) - od 1964 – OZ ? konsenzuální princip nabývání vlastnictví /k nabytí vlastnictví k nem. smlouva + registrace sml. st. notářstvím ? ale pouze sml., kt. se nabývalo soukromé nebo osobní vlastnictví (ne vlastnictví socialistické) - obnova ? snah o soulad mezi skutečným a evidovaným pr. stavem - od 1993 - Z 265/1992 Sb. ? dvoufáznost nabývání vlastnického práva obnovena až od 1/1/1993 - předmět KN: - pozemky /jako parcely - pozemek: část zemského povrchu oddělená od sousedních částí hranicí spr. jednotky, hranicí kat. území, hranicí vlastnickou, hranicí držby, hranicí druhu pozemku - druhy pozemků: ornice / chmelnice / vinice / zahrada / sad / louka / pastvina / les. pozemek / vod. pozemek / zast. plocha / ost. plocha (? stavební pozemek podle St. Z.) - parcela: pozemek, kt. je geometricky a polohově určen a zobrazen v kat. mapě a označen parc. číslem - konkretizace pozemku ? uvede se parc. č. + k. ú. /nesprávnost jiných údajů nemá při dispozici s nem. vliv - budovy spojené se zemí pevným základem - s číslem popisným / s číslem evidenčním - bez čísla popisného / bez čísla evidenčního (za předpokladu, že nejsou příslušenstvím jiné budovy na téže parcele) - budova: nadzemní stavba prostorově soustředěná a navenek uzavřená obvodovými stěnami a střešní konstrukcí - byty a nebytové prostory jako jednotky podle ZoVB - rozestavěné budovy / byty a nebytové prostory ? pokud o to požádá oprávněná osoba (např. vlastník, zást. Věř.) - obsah KN: - katastrální operáty /podle katastrálních území - obsah katastrálních operátů: - soubor geodetických informací ? katastrální mapa - soubor popisných informací ? údaje o kat. území, o parcelách, o stavbách, o vlastnících, o pr. vztazích - podle Z 265/1992 Sb. o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nem. (vlastnické právo, zástavní právo, věcná břemena, předkupní právo jako právo věcné) - přehled o půdním fondu - dokumentace výsledků šetření a měření pro vedení a obnovu souboru geodetických informací - sbírka listin /rozhodnutí státních orgánů, smlouvy a jiné listiny, na jejichž podkladě byl proveden zápis do KN - vlastník ? LV /osobní foliový systém ? pro vlastníka / pro spoluvlastníky je v jednom k. ú. vyhrazen jeden LV (nem. jednoho vlastníka / spoluvlastníků v jednom k. ú. jsou zapsány na jednom LV) - část A - FO – jméno + příjmení / RČ - PO – název / sídlo / IČ - spoluvlastnictví ? zlomek - SJM ? SJM / spojka „a“ - stát ? OSS, kt. nem. spravuje (Z 219/2000 Sb.) - část B - všechny nem. v jednom k. ú. - část C - závady - u zástavního práva ? označení zást. Věř. + označení pohledávky (výše) - u podzástavního práva ? odkaz na zástavní právo + označení pohledávky (výše) - u věcného břemena ? s uvedením nem. z části B / s uvedením nem. panující (odkaz na LV – u panující nem. se vyznačuje v části B1) nebo s uvedením oprávněné FO / oprávněné PO - druhy zápisů do KN - vklad + záznam + poznámka /event. výmaz vkladu + záznamu + poznámky - vklad / výmaz vkladu - vznik / zánik / změna pr. vztahu se opírá o smlouvu ? sml. o převodu vlastnického práva ? sml. o vzniku / zániku zástavního práva, věcného břemene, předkupního práva ? prohlášení vkladatele o vložení nem. do základního kapitálu obch. spol. ? prohlášení vlastníka budovy ? dohoda o vypořádání spoluvl. / SJM - na návrh - řízení podle SŘ - účinky konstitutivní ? ke dni podání návrhu na vklad - záznam / výmaz záznamu - vznik / zánik / změna pr. vztahu se neopírá o smlouvu - zhotovení věci (stavby – nutno doložit rozhodnutí o přidělení event. / popis. čísla a geometrický plán) / vydržení vlastnictví, vydržení věcného břemene / rozhodnutí soudu nebo spr. org. (st. úřadu, poz. úřadu) – dědění, zřízení věcného břemene, zřízení zástavního práva - bez návrhu ? podnět je doručení listiny osvědčující pr. vztah /pov. st. org. zasílat rozhodnutí do 30 dnů, pov. účastníků (jinak sankce za spr. přestupek) - není řízení - účinky deklaratorní ? po provedení vkladu nebo záznamu ? není rozdíl - poznámka - informace o tom, že probíhá soudní nebo správní řízení, ve kt. je zpochybněno vlastnické nebo jiné věcné právo urč. osoby ? a zápis v KN by mohl doznat změny - jeden typ: - spor není překážkou v nakládání s nem. ? event. nabyvatel nem. by mohl být po sporu donucen, aby nem. vydal, protože skutečnost sporu mu byla z poznámky známa - druhý typ: - spor je překážkou v nakládání s nem. ? návrh na vklad jiného vlastnického práva by byl zamítnut - na základě rozhodnutí nebo oznámení soudu (o sporu, o K, o V, o předběžném opatření / na základě rozhodnutí nebo oznámení správce daně a poplatku / na návrh účastníka, v jehož prospěch má být poznámka vložena - na konci řízení ? poznámka zrušena v případě, že důvody pro její vyznačení pominuly - zásady KN: - zásada formální publicity - KN je veřejný /soubor geodetických a popisných informací + sbírka listin ? právo pořizovat si výpisy a opisy ? právo na úřední doklad ze souboru geodetických informací (kopie katastrální mapy) a popisných informací (kopie LV) ? výpisy, opisy, kopie, identifikace parcel (porovnání současného zákresu v KN a bývalého zákresu v jiných operátech) - pozn.: i oprávnění nahlížet do evidence doručených návrhů na vklad /podávají se i výpisy, opisy, kopie označení plombou – upozorňuje na došlý návrh na vklad nebo na záznam (plomba je odstraněna, jakmile se vklad nebo záznam provede nebo neprovede a zamítne) - zásada priority - pořadí zápisů v KN ? podle doby, kdy došel návrh na vklad nebo listina jako podklad pro provedení záznamu nebo poznámky ? plomba – upozorňuje na došlý návrh na vklad nebo na záznam - pozn.: u vkladu - pr. účinky ke dni podání návrhu na vklad /účastníci si ve sml. nemohou vyhradit jiný den účinnosti jejich sml. (? pro rozhodnutí o vkladu je rozhodný skutkový a právní stav ke dni podání návrhu na vklad /kdyby byly ve sml. chyby ? musel by být podán nový návrh na vklad ? sml. nelze opravovat nebo doplňovat v průběhu řízení KN) - zásada intabulační - dvoufázovost (odlišení obligačněpr. účinků a věcněpr. účinků) ? vklady věcných práv k nemovitostem se tato práva nabývají / pozbývají / mění - zásada dispoziční (žádost o vklad) - řízení o povolení vkladu - na návrh /v okamžiku, kdy dojde kat. úřadu - příslušný je kat. úřad v místě, kde je nemovitost (s výj. výměny nem. ? rozhodne ten z kat. úřadů, kt. začne řízení jako první) - přílohy: sml. (kopie pro každého účastníka + 2? pro KN) + event. geometrický plán (např. pro věcné břemeno nebo pro dělení pozemku) - vklad: zaslání kopie sml. opatřeného doložkou o povolení a provedení vkladu - pozn.: kat. úřad je omezen návrhem ? nesmí provést vklad něčeho více nebo něčeho jiného bež se požaduje v návrhu na vklad /i kdyby to vyplývalo ze sml. - zásada legality - kat. úřad ? zkoumá, jestli je navrhovaný vklad a právní titul v souladu se Z - např. zkoumá - zda návrhu není na překážku stav zápisů v KN - zda účastníci jsou oprávněni nakládat s předmětem návrhu /např. omezení ve sml. volnosti - např.: ot. zcizitele + ot. nabyvatele /omezení podle devizových předpisů, podle restitučních předpisů - např. ot. výkonu rozhodnutí, předběžného opatření, K + V - zda jsou listiny určité + srozumitelné - např. ot. označení FO (jméno, RČ, bydliště) / PO (název, sídlo, IČ) - např. ot. označení pozemku – k. ú. + parc. č. - např. ot. označení bytu / nebytu – k. ú. + č. p. stavby + č. bytu / nebytu + označení pozemku (i kdyby pozemek nebyl součástí sml.) - např. ot. označení stavby – k. ú. + č. p. stavby + druh stavby + označení pozemku (i kdyby pozemek nebyl součástí sml.) - zda jsou listiny v příslušné formě - např. ot. zkoumání způsobilosti k pr. úkonům účastníků /např. v případě opatrovníka musí být jeho počínání schváleno soudem - např. ot. pís. formy / ot. formy not. zápisu / ot. podpisů na sml. a na návrhu (stejné podpisy ? ověření OÚ / not. / adv., kt. sepsal sml.) - zda návrh je odůvodněný přiloženými listinami ve stanovené formě - po zkoumání ? kat. úřad návrh povolí nebo zamítne - v případě, že kat. úřad návrh povolí ? nedoručuje se - vyznačí se na listině doložkou se spisovou značkou a se dnem podání návrhu (účinky) a se dnem zápisu návrhu - odstranění plomby - listina se uloží do sbírky listin - v případě, že kat. úřad návrh zamítne ? soudní přezkum - opr. prostředek do 30 dnů po doručení ? autoremedura kat. úřadu (pokud vysloví účastníci souhlas) / soudní přezkum (KS v místě kat. úřadu) ? rozhodnutí kat. úřadu potvrdí ? rozhodnutí kat. úřadu zruší a vrátí - zásada materiální publicity - dříve: zásada „co je psáno, to je dáno a co není psáno, to není dáno“ ? pr. ochrana - dnes: zásada ? „kdo vychází z údaje zapsaného v KN po 1. 1. 1993 je v dobré víře, že stav zápisu v KN odpovídá skutečnému stavu, ledaže věděl nebo musel vědět, že neodpovídá“ ? poskytnutí dobré víry - problémy ? měla by se dát přednost pravdě formální před pravdou materiální 12. NABÝVÁNÍ VLASTNICKÉHO PRÁVA - vlastníkem se stane os., kt. vlastníkem nebyla, protože: - vlastníkem byl někdo jiný - vlastníkem nebyl nikdo – pouze věc nová (zhotovená) - pozn.: právo nezná res nullius - dělení – u věcí, jejichž vlastníkem byl někdo jiný: - mezi živými (inter vivos) - pro případ smrti (mortis causa) ? pouze dědění /!!! darování pro případ smrti je neplatné - dělení: - odvozené (derivativní) - vlastnické právo se odvozuje od práva předchozího vlastníka ? převod vlastnického práva - původní (originární) - vlastnické právo se neodvozuje od práva předchozího vlastníka - vlastnictví věci, kt. dosud předmětem vlastnického práva nebyla - zhotovením věci - vlastnictví věci, kt. předmětem vlastnického práva byla, ale na nabyvatele přešla jinak než převodem vlastnického práva ? přechod vlastnického práva - vydržením - zpracováním (specifikací) cizí věci nebo smísením cizí věci a vlastní věci - přírůstkem (akcesí) - věci ztracené, opuštěné, skryté, jejichž vlastník není znám ? stát - ze Z /výj. ? § 872 (užívání pozemků) + podle Z o rybářství, Z o myslivosti - z rozhodnutí soudu / spr. úřadu - nabytí od nevlastníka – od nepravého dědice smlouva - odvozené - smlouvy, kt. směřují k převodu vlastnictví (kupní, směnná, darovací, dohoda o zrušení a vypořádání podílového spoluvl.) - fáze /dvoufázovost převodu vlastnictví - právní důvod nabytí vlastnictví - smlouva ? je důvodem vzniku závazkového vztahu ? zavazuje zcizitele, aby vlastnictví převedl pr. úkonem, kt. je právním způsobem nabytí vlastnictví - u mov. věcí ? dispozitivnost – lze vyloučit a nabytí vlastnictví mov. věcí stanovit i jinak - právní způsob nabytí vlastnictví - převod vlastnictví mov. věcí - pr. důvod ? smlouva - pr. způsob ? odevzdání + převzetí = tradice - účinky nastanou tradicí ? dojde k převodu vlastnictví - tradice: - odevzdání z ruky do ruky - odevzdání distančně (poštou) - jinak: - při koupi má nabyvatel věc u sebe z jiného pr. důvodu (traditio brevi manu) - při koupi má zcizitel věc u sebe z jiného pr. důvodu - zcizitel předá věc symbolicky (traditio longa manu) - zcizitel předá věc do úschovy soudní / úřední (účinky nastanou až převzetím nabyvatelem) - strany se mohou dohodnout, že vlastnictví přejde - dříve ? podepsáním smlouvy - později /výhrada vlastnictví ? např. zaplacením (to i v samoobsluhách) - převod vlastnictví nem. - u nem., kt. je předmětem evidence v KN: (pozemky + urč. stavby) - pr. důvod ? smlouva - pr. způsob ? intabulace vlastnického práva do KN (vklad) - odstoupení od kupní smlouvy po zápisu do KN ? vlastnické právo nepřechází na původního vlastníka ? účinky musí být odstraněny formou záznamu v KN - u nem., kt. není předmětem evidence v KN: (urč. stavby) - pr. důvod ? smlouva - pr. způsob ? smlouva (účinnost smlouvy) - ot.: dvojího zcizení téže věci ? vlastníkem se stane ten, kdo věc převzal dříve / ten, kdo dříve doručil návrh na vklad do KN - ten, kdo byl poškozen ? nárok na náhradu škody - zásada: nikdo nemůže převést více práva než má sám - nikdo nemůže nabýt právo, které neměl předchůdce sám - výj. ? ochrana nabyvatele v dobré víře o tom, že získal vlastnické právo - nabytí od nepravého dědice /? jinak ne ? OZ dává pouze malou výj. z této zásady (naopak u ObchZ) - držba ? možnost vydržení vydržení - nabytí vlastnického práva dlouhodobou oprávněnou držbou - předmět: - věc individuálně určená – movitá / nemovitá - věc. břemeno ? ne věc, kt. nemůže být předmětem vlastnického práva - předpoklady: - nabyvatel byl oprávněným držitelem po celou dobu (započítává se doba oprávněných předchůdců / nezapočítává se doba neoprávněných předchůdců) - vydržecí doba ? nepřetržitá /3 roky u movitá věci, 10 let u nemovité věci - nabytí vlastnictví ? následující den po skončení vydržecí doby /není třeba pr. úkon nebo rozhodnutí - u nem. – KN vyznačí vlastnické právo záznamem na základě uznání nebo na základě soudního rozhodnutí - k vydržení přihlíží soud i bez návrhu - vydržením více os. ? podílové spoluvl. (musí být splněny předpoklady u všech) - vydržením manželů ? SJM (musí být splněny předpoklady u obou) vytvoření - nabytí vlastnictví ? okamžikem zhotovení věci - u nem.: záznam v KN /ohlašovací pov. ? předloženo rozhodnutí o kolaudaci + geometrický plán zpracování (specifikace) - možnosti: - použití cizí věci - zpracování v dobré víře - zaniká vlastnické právo ke staré věci + vzniká vlastnické právo k nové věci - vlastník: os. jejíž podíl ne nové věci je větší (posuzuje se hodnota materiálu a hodnota práce) /má pov. uhradit druhému materiál) - v případě, že se nedohodnou ? soud ? konstitutivní - zpracování v špatné víře - vlastnictví k věci druhé os. nezaniká ? druhá os. může žádat o vrácení a o obnovení - v případě, že se nedohodnou ? soud ? konstitutivní /soud není povinen přikázat věc podle velikosti podílů + stanoví pov. uhradit druhému materiál - použití vlastní + cizí věci - dtto - v případě, že se na zpracování dohodly strany ? sml. o zhotovení věci na zakázku - specificky: stavba na cizím pozemku § 135c přírůstek - fructus naturales - plody rostlin + zvířat + země - fructus civiles /přírůstkem pozemku není stavba ? neplatí superficies solo cedit - výnosy peněz (úroky) + výnosy CP (dividendy) - nabytí vlastnictví ? okamžiku oddělení /u fructures civiles – podle konkr. případu (např. splatnost) - po dobu oprávněné držby patří oprávněnému držiteli (ale nepatří neoprávněnému držiteli nebo detentorovi) - lze upravit ve smlouvě ? např. plody přebere nájemce nabytí věci ztracené, opuštěné, skryté - věci ztracené a věci opuštěné - ztráta věci - vlastník zůstává vlastníkem ? ale ztrácí možnost vykonávat vlastnické právo - ztráta věci není právní úkon, ale je to právní událost - opuštění věci - vlastník nezůstává vlastníkem – vlastníkem se stává stát ? ztrácí možnost vykonávat vlastnické právo ze své vůle - opuštění věci je jednostr, právní úkon - úprava: Z o majetku ČR a jejím vystupování v pr. vztazích - pouze věc movitá - OZ řeší pouze nález ztracené a opuštěné věci (ne ztrátu a opuštění) - z nalezené věci se nepozná, jestli se jedná o věc ztracenou nebo opuštěnou ? postupuje se podle ust. o věci ztracené - nález věci ztracené - nálezce: - oprávněn vzít věc do detence (? povinen – může ji nechat ležet) - v případě, že věc vezme do detence ? pov.: - vydat věc vlastníkovi - vydat věc tomu, kdo věc ztratil - odevzdat věc obecnímu úřadu /problém ? případ, kdy obecní úřad odmítne věc přijmout ? např. zvíře nebo potraviny - právo nálezce: na náhradu nutných výdajů / na nálezné (10% ceny nálezu proti vlastníkovi nebo proti státu) ? nárok nálezce se promlčuje 3 roky - v případě, že se vlastník přihlásí u obecního úřadu do jednoho roku ? obecní úřad mu věc vydá - v případě, že se vlastník nepřihlásí u obecního úřadu do jednoho roku ? vlastnické právo zaniká /vlastníkem se stává stát - v případě, že věc nebyla odevzdána obecnímu úřadu ? vlastníkem je vlastník nadále /na straně nálezce vzniká bezdůvodné obohacení nebo TČ zatajení věci (pokud není nepatrné hodnoty) - nález věci opuštěné - přiměřeně podle ^ - týká se povinností a práv nálezce - netýká se vlastníka ? jeho vlastnické právo zaniká - věci skryté – jejichž vlastník není znám - nález věci skryté (pokladu) - z věci je patrno, že je vlastník chtěl ukrýt / z věci není patrno, že je vlastník chtěl ukrýt (např. na půdě) / archeologické nálezy (i další úkoly spojené se zvl. Z) - kdyby se vlastník přihlásil dodatečně ? jednalo by se o věc ztracenou - vlastníkem se stává stát v okamžiku nálezu - přiměřeně podle ^ - týká se práv nálezce (nálezce nemá povinnost pátrat po vlastníkovi) nabytí ze zákona nabytí rozhodnutím soudu / spr. úřadu - soud: - při zpracování - při zřízení neopr. stavby na cizím pozemku - při zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví - při zrušení a vypořádání SJM - příklepem při výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti ? vlastnictví se nabývá dnem určeným v rozhodnutí nebo dnem pr. moci rozhodnutí - správní úřad - při rozhodnutí o vyvlastnění - při restituci 13. PODÍLOVÉ SPOLUVLASTNICTVÍ A SPOLEČNÉ JMĚNÍ MANŽELŮ spoluvlastnictví - jedna věc patří více osobám - výhoda ? právo vlastnit a právo užívat věc více osobami - nevýhoda ? nejistota /každá osoba může požádat o zrušení - podílové spoluvlastnictví + SJM (dříve: bezpodílové spoluvlastnictví) - pozn.: ZoVB ? vlastník bytu / nebytu je spoluvlastníkem společných částí domu podílem jehož výše je určena podle poměru výměry jeho bytu / nebytu k výměře všech jednotek ? za účelem realizace je založeno společenství vlastníků jednotek (PO) podílové spoluvlastnictví - podíl ? vyjadřuje právní postavení spoluvlastníka (? výnosy z věci, náklady na věc, hlasování, rozdělení) - velikost: závisí podle způsobu vzniku spoluvlastnictví ? ve sml. / v závěti nebo v Z při dědění / z rozhodnutí soudu / ze Z ??? pokud nejsou podíly stanoveny platí, že jsou stejné - ve zlomku - ideální spoluvlastnictví: výše podílu neodpovídá konkr. části věci ? spoluvlastník je spoluvlastníkem celé věci a všech částí věci - vznik – dtto o nabývání vlastnictví - obsah - práva a povinnosti - mezi spoluvlastníky při hospodaření se společnou věcí - hospodaření = užívání + údržba + nakládání /pozn.: pokud jeden ze spoluvl. užívá věc nad rámec svého podílu ? je to bezdůvodné obohacení - dohoda spoluvlastníků - hlasování spoluvlastníků /v případě, že není dohoda spoluvlastníků ? rozhoduje většina podle velikosti podílů (princip majorizace) ? menšina se musí podřídit - v případě rovnosti hlasů ? rozhoduje soud na návrh kteréhokoliv spoluvlastníka /konstitutivní účinek - v případě změny společné věci (změna podstaty věci, změna fce. věci) ? menšina se nemusí podřídit – rozhoduje soud - vážná změna není např. pronájem bytu ? musí se podřídit podle hlasování (pozn.: kdyby spoluvl. vystěhovali jednoho spoluvl. z bytu ve společném domě – pov. zajistit náhradu) - pr. úkony mezi spoluvlastníky a třetími osobami ohledně společné věci - pr. úkony ohledně věci ? spoluvlastníci jsou oprávněni a povinni společně a nerozdílně (solidárně) - např. aktivní legitimace / pasivní legitimace ? jeden i všichni - pr. úkony mezi jedním spoluvlastníkem a třetími osobami ohledně jeho spoluvlastnického podílu - pr. úkony ohledně podílu ? v případě převodu - bez omezení – převod na os. blízkou - s omezením ? ve prospěch ostatních spoluvlastníků /zákonné předkupní právo ostatních spoluvlastníků - povaha věcného práva (platí pro spoluvl. a pro nástupce spoluvl.) - převod úplatný /? ne převod bezúplatný ? leda by byl vymíněn - při výkonu rozhodnutí prodejem spoluvlastnického podílu (? spoluvlastník může složit částku odpovídající odhadní ceně podílu a prodeji zabránit) ? NOVÉ!!! - realizace: nabídka (u nem. písemná nabídka) všem spoluvlastníkům obsahující předmět a kupní cenu ? mohou tento podíl koupit podle dohody nebo podle podílů nebo ho musí koupit ? tím předkupní právo zanikne - v případě, že by se neuskutečnila nabídka ? relativní neplatnost převodu spoluvl. podílu ? lze se dovolat vůči převodci a vůči nabyvateli /promlčecí doba - 3 roky - následkem je, že se obnový původní stav - následkem je, že věc koupí spoluvl. za stejných podmínek jako třetí osoba (a toto i v případě, že spoluvl. byl nabízen podíl za vyšší cenu než byl prodán třetí osobě) - zánik + zrušení + vypořádání - ke spoluvlastnictví nelze nutit ? každý spoluvl. může požádat o zrušení - zrušení dohodou spoluvlastníků ? shoda všech spoluvlastníků !!! - vypořádání ? rozdělením věci, přenecháním věci některému spoluvlastníkovi nebo některým spoluvlastníkům, prodejem věci a rozdělením výnosu - forma - u nem. ? písemná - na požádání - povinnost každého spoluvlastníka vydat jinému spoluvlastníkovi potvrzení o vypořádání (lze se domáhat i u soudu) - zrušení rozhodnutím soudu ? zruší + vypořádá spoluvlastnictví /nezruší spoluvlastnictví pouze výj. (z důvodů zvl. zřetele hodných – např. zdrav. stav /při změně poměrů možno nový návrh) - na návrh některého ze spoluvlastníků ? soud není návrhem vázán (iudicium duplex) - způsoby – podle pořadí (je třeba respektovat) - rozdělení věci podle podílů - u nem. ? je třeba respektovat spr. org. /lze v rámci založit i věc. břemeno - přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu - předpoklad: alespoň jeden ze spoluvl. má o věc zájem a je schopen a ochoten zaplatit náhradu - náhrada ? podle ceny obvyklé /aby si ost. spoluvlastníci mohli zakoupit náhradu - prodejem věci a rozdělením výnosu podle podílů - podle ust. o VR ? prodej mov. / prodej nem. (? pokud se nepodaří VR provést ? věc zůstane ve spoluvlastnictví) společné jmění manželů - SJM - předmět: věci / práva / závazky ? dříve bezpodílové spoluvlastnictví manželů - pouze věci (proto se označovalo jako spoluvlastnictví a dnes jako jmění) - forma uspořádání majetkových vztahů manželů ? větší jistota než u spoluvlastnictví – nelze podat žalobu na zrušení a zrušit bez pr. důvodu !!! - vznik SJM - se vznikem manželství /platného nebo neplatného - možno: - smlouva mezi manžely nebo mezi snoubenci (not. zápis) – odložení vzniku SJM ke dni zániku manželství s výj. věcí tvořících obvyklé vybavení domácnosti - manželé pak nabývají vlastnictví pro sebe nebo spoluvlastnictví - konkurz – odložení vzniku SJM ke dni zrušení konkurzu - předmět SJM - obecně: jmění ? souhrn penězi ocenitelných maj. hodnot patřících osobě (aktiva) po odečtení souhrnu penězi ocenitelných maj. hodnot, kt. tato osoba dluží (pasiva) - dělení: - majetek – aktiva - nabytý manželem nebo manželi za trvání manželství - mimo: - majetku nabytého jedním manželem před vznikem manželství - majetku nabytého jedním manželem děděním / darováním - pozn.: - majetek z titulu dědění / darování může nabýt jen jeden manžel nebo oba manželé do podílového spoluvlastnictví - věcí nabytých jedním manželem v rámci restituce - věcí, kt. slouží osobní potřebě jen jednoho manžela - pokud tyto věci byly pořízeny ze SJM ? je nutno to při vypořádání SJM kompenzovat - majetku nabytého jedním manželem za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela - pokud tento majetek byl pořízen i ze SJM ? je nutno to při vypořádání SJM kompenzovat ? výlučný majetek manžela: - druhý manžel nemá k tomuto majetku žádné právo /s výj. že nese užitky ? patří do SJM - věci (příjmy - vyplacené), pohledávky, maj. práva (ne práva os. a práva os. majetková /např. právo na bolestné, právo na stížení společenského uplatnění, právo na mzdu – mzda po vyplacení ano), maj. hodnoty (CP, pohledávky z běžných a vkladových účtů, pohledávky z vkladových listů) - u nem. ? rozhoduje den účinků vkladu vlastnického práva do KN (účinky ke dni podání návrhu na vklad vlastnického práva do KN) ? v případě, že před vznikem manželství ? výlučné vlastnictví - ze Z: pokud není prokázán opak ? má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří SJM - modifikace: ze Z, ze sml. - pozn.: jeden manžel se stane za trvání manželství společníkem obch. spol. nebo členem družstva (s výj. BD) nezakládá to účast druhého manžela v obch. spol. nebo v družstvu - pozn.: darování mezi manžely ? pouze z majetku, kt. je ve výlučném vlastnictví jednoho manžela /nelze darovat ze SJM do SJM - závazky – pasiva - vzniklé manželu nebo manželům za trvání manželství - mimo: - závazků týkajících se majetku náležejícího do výlučného vlastnictví manžela - závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, a které převzal jeden manžel bez souhlasu druhého manžela - v případě, že na sebe vzali závazek oba manželé nebo jeden manžel se souhlasem druhého manžela, platí, že tento závazek plní oba manželé společně a nerozdílně (solidárně) ? odpovídají za něj majetkem v SJM a svým výlučným majetkem !!! - v případě, že na sebe vzal závazek jeden manžel bez souhlasu druhého manžela ? závisí na tom, jestli přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů - pokud nepřesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů ? platí, že tento závazek plní oba manželé společně a nerozdílně (solidárně) ? odpovídají za něj majetkem v SJM a svým výlučným majetkem !!! - pokud přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů ? platí, že tento závazek plní jeden manžel ? odpovídá za něj svým výlučným majetkem a majetkem v SJM !!! - platí i pro protipr. úkony - obsah SJM - práva a povinnosti - mezi manžely - hospodaření = užívání + údržba – společně - v případě, že se manželé nedohodnou ? rozhoduje soud - mezi manžely a třetími osobami - obvyklá správa majetku (§ 145) ? jeden manžel - každý manžel je vlastníkem celé věci / pohledávky v SJM ? musí být oprávněn s touto věcí / pohledávkou nakládat sám - neobvyklá správa majetku (§ 145) ? oba manželé – jeden manžel + souhlas manžela (výslovně nebo konkludentně) /jinak relativní neplatnost - SJM a podnikání (zvl. ust. § 146) - ze Z: majetek v SJM nebo část majetku v SJM může jeden z manželů použít k podnikání ? podmínka: souhlas druhého manžela - souhlas ? je třeba udělit při prvním použití majetku v SJM – je to generální souhlas k použití majetku v SJM k podnikání, kt. není omezen nebo vymezen (? souhlas ad hoc) - forma: jednostr. pr. úkon adresovaný druhému manželovi výslovně nebo konkludentně - podnikatel, kt. se zapisuje v OR: povinen do Sb. L. založit doklad o souhlasu druhého manžela - podnikatel, kt. se zapisuje v OR: povinen do Sb. L. založit stejnopis notářského zápisu o smlouvě o změně rozsahu SJM nebo o výhradě vzniku SJM / stejnopis rozhodnutí soudu o zúžení SJM / a v případě rozvodu i: dohodu o vypořádání SJM nebo stejnopis rozhodnutí soudu o vypořádání SJM - pozn.: pokud by druhý manžel nepoužil majetek k podnikání ? je to režim § 145 /lze se dovolat rel. neplatnosti pr. úkonu, ke kt. manžel majetek použil - pozn.: nejedná se o souhlas k použití majetku v SJM ke vkladu do obch. spol. ? toto je správa majetku (obvyklá nebo neobvyklá) a není to podnikání ! - modifikace SJM - smlouvou o rozšíření nebo zúžení SJM - rozšíření ? o majetek + o závazky, kt. Z vylučuje ze SJM - zúžení ? o majetek + o závazky, kt. tvoří SJM /až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti - majetek + závazky ? ve vlastnictví jednoho manžela / v podílovém spoluvlastnictví obou manželů - rozsah: - majetek + závazky dosud neexistující (pro futuro) - majetek + závazky existující (pro praesens) /v tomto případě musí dojít vypořádání části SJM, kt. byla vyňata - smlouvou o správě SJM - např. správa oběma manželi bez odlišení na obvyklou a neobvyklou správu - např. správa jedním manželem bez odlišení na obvyklou a neobvyklou správu - smlouvou o vyhrazení vzniku SJM zcela nebo zčásti ke dni zániku manželství, pokud nejde o věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti - manželé nabývají za trvání manželství majetek a závazky do vlastnictví jednoho manžela / do podílového spoluvlastnictví obou manželů - předmětem SJM v okamžiku zániku manželství bude to, co přesahuje rozsah jmění manžela, se kt. do manželství vstupoval ? smlouvy: - forma: notářský zápis /jinak neplatná - v případě nem.: vklad vlastnického práva do KN - vůči třetí osobě ? manželé se na existenci smluv mohou odvolávat pouze v případě, že o nich třetí osoby věděly nebo musely vědět - platí pro zápis OR (Sb. L.) - obdobně: předmanželské smlouvy - soudním rozhodnutím - zúžení ? na návrh jednoho manžela z vážných důvodů /např. manželé spolu nežijí, např. nehospodárnost druhého manžela /až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti - v tomto případě musí dojít vypořádání části SJM, kt. byla vyňata ? na návrh jednoho manžela v případě, že jeden z manželů se stal podnikatelem nebo se stal neomezeně ručícím společníkem obch. spol. /až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti - ale: v případě příjmů po zúžení SJM ? pokud je podnikatelská činnost vykonávána za pomoci manžela, kt. není podnikatelem, rozdělí se příjmy rovným dílem - v případě, že zúžení SJM bylo provedeno rozhodnutím soudu ? rozšíření SJM musí být provedeno rozhodnutím soudu také /sml. není přípustná - zánik + zrušení SJM - zánikem manželství /rozvod, smrt - za trvání manželství – ze Z (výj.) - prohlášením konkurzu (ZKV) - T - propadnutí majetku (TZ) ? pr. moc rozhodnutí ? od této chvíle nabývají majetek a závazky do vlastnictví jednoho manžela / do podílového spoluvlastnictví obou manželů - vypořádání SJM - po zániku SJM / po zúžení SJM - rozdělení majetku a závazků, kt. spadaly do SJM v den jeho zániku, mezi manžely (event. i vyrovnávací částka v penězích – pokud nelze dělit) - zásady: - podíly na SJM jsou rovné co do majetku a co do závazků + modifikace této zásady - každý z manželů má právo na uhrazení toho, co ze svého majetku vynaložil na SJM (započte se v rámci snížené hodnoty a pouze na návrh manžela) a má povinnost uhradit to, co ze SJM bylo vynaloženo na jeho majetek (nezapočte se v rámci snížené hodnoty a započte se i bez návrhu manžela) ? zápočty - přihlíží se k potřebám nezletilých dětí ? je rozhodné, kt. z manželů má po zániku manželství děti ve své péči - přihlíží se k tomu, jak se který z manželů staral o rodinu a jak se který z manželů přičinil o nabytí SJM - přihlíží se k jiným okolnostem /např. zdrav. stav ? od zásad se lze odchýlit při vypořádání SJM dohodou - varianty vypořádání: - dohodou manželů (bývalých) - pís. /u nem. ? vklad do KN (dohoda nabývá účinnosti vkladem do KN – výjimka) - podmínka: nesmí být dotčena práva Věř. /v případě, že jsou dotčena práva Věř. ? odporovatelnost - pozn.: lze i u zjednodušeného rozvodu manželství - soudním rozhodnutím - v případě rozvodu ? vypořádání SJM na návrh jednoho z býv. manželů /do 3 let od zániku manželství - v případě smrti ? vypořádání SJM bez návrhu /soud rozhoduje, co patří do vlastnictví manžela a co do dědictví ? rozhodnutí ? konstitutivní (iudicium duplex) /věc je prvotně přikázána jednomu z manželů, věc je druhotně přikázána do podílového spoluvlatsnictví ? pozn.: - od zániku do vypořádání ? může uběhnout dlouho - jeden z manželů mohl s věcí v SJM nakládat ? tuto věc v případě převodu nelze zařazovat do SJM /do SJM lze zahrnout pouze peníze nebo věc za tuto věc získané - při vypořádání SJM se vychází z cen platných v době vypořádání - uplatněním zák. domněnky - pokud do 3 let od zániku SJM / od zúžení SJM nedojde k vypořádání SJM dohodou nebo podáním návrhu na vypořádání SJM soudu ? presumpce - cíl: jistota - oba manželé jsou naživu / oba manželé nejsou naživu – od smrti jednoho manžela uplyne doba alespoň 3 roky (do té doby by došlo k vypořádání SJM v rámci dědického řízení) - movité věci ? vlastnictví toho kdo je užívá pro sebe, pro svou rodinu, pro svou domácnost a není to proti vůli druhého býv. manžela (v případě, že toto není splněno ? podílové spoluvlastnictví) - nemovité věci ? podílové spoluvlastnictví - zápis v KN – souhlasné prohlášení obou býv. manželů s podpisy - poté, co nastala domněnka, nelze povolit návrh na vklad z dohody o vypořádání - maj. práva + pohledávky + závazky ? podílové spoluvlastnictví ? pozn.: na nevypořádané jmění se uplatňují podle analogie ust. o podílovém spoluvlastnictví /ale vlastnictví už nabývá každý manžel samostatně ? pozn.: v případě, že za trvání manželství SJM zaniklo rozhodnutím soudu, může být obnoveno rozhodnutím soudu na návrh jednoho z manželů - vypořádání SJM při konkurzu a vyrovnání - konkurz - zánik SJM ke dni prohlášení konkurzu - majetek, se kt. úpadce podniká je přikázán do vlastnictví úpadce ? je nutno provést vypořádání SJM dohodou mezi SKP a druhým manželem (+ schválení soudu + schválení věřiteli) nebo soudem /na místo úpadce nastupuje SKP - dohody o SJM jsou neplatné v případě, že byly uzavřeny v posledních 6 měs. před podáním návrhu na prohlášení K a po podání návrhu na prohlášení K - ochrana Věř. - vyrovnán - pro účely vyrovnání se použije celé SJM se souhlasem druhého manžela - dohody o SJM jsou neplatné v případě, že byly uzavřeny v posledních 6 měs. před podáním návrhu na prohlášení V - soudní řízení o vypořádání SJM, kt. neskončilo před prohlášením V, může být skončeno pouze rozhodnutím soudu - ochrana Věř. 14. VĚCNÁ PRÁVA K VĚCEM CIZÍM (VĚCNÁ BŘEMENA, ZÁSTAVNÍ PRÁVO, ZADRŽOVACÍ PRÁVO) VĚCNÁ BŘEMENA - věcná práva k věcem cizím /předmětem jsou pouze nem. - omezení vlastníka nemovitosti k prospěšnému využívání nemovitosti jiného vlastníka nebo k prospěchu konkrétní FO / PO - povaha věcná – odpovídá pouze pro sjednanou nem. - povinnost vlastníka zatížené nem. ? právo vlastníka panující nem. ? lpí na nem. - oprávnění přechází na pr. nástupce oprávněného - povaha závazková – odpovídá pouze pro sjednanou os. (+ event. manžela a děti) - povinnost vlastníka zatížené nem. ? právo konkr. FO / PO bez ohledu na spojitost s vlastnictvím konkr. nem - oprávnění nepřechází na pr. nástupce oprávněného - práva z věcných břemen ? omezená věcná užívací práva k cizí nemovité věci, jimž odpovídá závazek vlastníka ve prospěch jiného něco trpět (pati), něčeho se zdržet (omittere) nebo něco konat (facere) - dělení: - věc. břemena pro kt. je příznačný urč. stav (např. právo vyústění kouřovodu) - věc. břemena pro kt. jsou příznačné urč. úkony (např. právo chůze, jízdy) /opakování (? jednorázový úkon) - oprávněný ? právo absolutní – má žaloby analogické žalobám vlastnickým - princip publicity ? zápis v KN - obsah - povinnost vlastníka zatížené nemovitosti něco trpět (pati), něčeho se zdržet (omittere), něco konat (facere) - pati – dříve služebnosti - strpět chůzi, jízdu, čerpání vody - strpět užití pozemku a požití plodů pozemku - strpět oporu o sousední stavbu - strpět vyústění kouřovodu - omittere - dříve služebnosti - zdržet se stavebních úprav, kt. by odňaly právo na vyhlídku - zdržet se pozemkových úprav (stromy) , kt. by odňaly právo na vyhlídku - facere – dříve reálná břemena - dříve i výměnek ? zatížení nemovitosti ve prospěch určité osoby + event. poskytovat této osobě naturální a peněžní rentu - i tzv. zákonná břemena (obdobná povaha) ? omezení výkonu vlastnického práva ze Z vyplývající ze sousedství s nem. /aby výkonem práv jednoho vlastníka nebyl omezován jiný vlastník nad míru přiměřenou - i tzv. věcné předkupní právo u nem. (!!!) (obdobná povaha) - u spoluvl. – ze Z - u ost. ? lze sjednat pís. sml. + vkladem do KN - oprávnění ? výkon tak, aby povinného zatěžovalo co nejméně - zároveň: povinnost oprávněného nést přiměřené náklady na zachování a údržbu zatížené nemovitosti (toto ust. lze vyloučit dohodou) - vznik - právní důvod: - smlouva - náležitosti: - vymezí vlastníky nemovitostí /např. i ujednání podílových spoluvlastníků při reálném rozdělení nemovitosti - vymezí rozsah věcného břemene - pís. - pr. způsob: - vklad do KN – účinky ? ke dni podání návrhu na vklad do KN - na návrh účastníka smlouvy - u panující nemovitosti se vyznačí oprávnění ? u zatížené nemovitosti se vyznačí závada - dědění - při dědění ze závěti: zůstavitel ustanovil jednomu dědici nemovitost a druhému dědici věcné břemeno /ale dědicové se mohou odchýlit dohodou o vypořádání dědictví - pr. způsob: - schválení soudem ? záznam v KN na základě rozhodnutí soudu (deklaratorní účinky) - při dědění ze závěti / při dědění ze Z: dědicové se mohou vypořádat dohodou o vypořádání dědictví tak, že jednomu dědici připadne nemovitost a druhému dědici připadne - pr. způsob: - schválení soudem ? záznam v KN na základě rozhodnutí soudu (deklaratorní účinky) - rozhodnutí státního orgánu (soudu nebo správního orgánu) - soud: - v případě neoprávněné stavby - ve prospěch vlastníka neoprávněné stavby k pozemku ? vlastník pozemku je povinen trpět stavbu a cestu ke stavbě /za náhradu - v případě zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti jejím reálným rozdělením - v případě přístupu ke stavbě (reminiscence) - reminiscence: JZD dříve měla právo poskytnout pozemek do užívání nájemci ke stavbě domu nebo chaty ? po zániku JZD vznikl tento vztah jako vztah vlastníka pozemku a vlastníka stavby jako pronajímatele a nájemce /jenže trvalost věcného břemene koliduje s nájemními vztahy (kolize by se měly řešit mimosoudně) - v dalších případech - např. smír mezi účastníky sporného řízení - správní orgán: - stavební úřad - omezení vlastnického práva (alternativa k vyvlastnění) - stavební povolení pro stavbu spočívající na jiné stavbě a nesouvisející s touto stavbou /podkladem je ale pís. sml. vlastníků obou staveb - pozemkový úřad - pozemkové restituce - pozemkové úpravy - ze Z - veřejnopr. předpisy - vodní Z, elektrizační Z, plynárenský Z, telekomunikační Z, katastrální Z - stavební Z ? širší: ke zřizování podzemních staveb není třeba souhlas vlastníka nebo zřízení věcného břemene v případě, že podzemní stavby nesouvisí se stavbami na povrchu a s provozem nad povrchem (? poškozuje prostorové pojetí vlastnictví pozemku) - ze Z. i řešení vztahu mezi vlastníkem budovy a SBD při nástavbě nebo vestavbě družstevních bytů v budově ? věcné břemeno vlastníka budovy spočívající v trpění užívání části budovy SBD - vydržení - výkon práva po dobu 10 let /podmínky pro vydržení ? dobrá víra - zánik - obecným způsobem - smrt FO / zánik PO – v případě závazkového věcného břemene - splynutím práv a povinností z věcného břemene v jedné osobě - zánik nemovitosti zatížené nem. / trvalé změny zatížené nem. ? věcné břemeno nemůže sloužit (např. vyschnutí studny) - promlčení /v případě, že věcné břemeno není 10 let vykonáváno - zvláštním způsobem - ze smlouvy - mezi vlastníky nemovitostí nebo vlastníkem nemovitosti a opr. os. - pís. - pr. způsob: - vklad výmazu věcného břemene do KN – účinky ? ke dni podání návrhu na vklad výmazu do KN - ale pozor !!!: u zástavního práva zánik pouze dohodou mezi zástavcem a zást. Věř. !!! - z rozhodnutí orgánu - soudu: - řešení nepoměru mezi zatížením vlastníka nemovitosti a výhodou oprávněného - soud může věcné břemeno omezit nebo zrušit /event. lze místo věcného břemene nařídit peněžité plnění - stavebního úřadu: - v rámci rozhodnutí o vyvlastnění ? zanikají všechna ostatní práva k vyvlastněným nemovitostem - pozemkového úřadu: - v rámci rozhodnutí o pozemkových restitucích a o pozemkových úpravách ZÁSTAVNÍ PRÁVO - věcná práva k věcem cizím - slouží k zajištění práv a povinností na plnění za účelem splnit závazek vyplývající ze závazkového právního vztahu - Dl. má povinnost plnit řádně a včas ? Věř. má možnost na zajištění své pohledávky, aby bylo možno uspokojit tuto pohledávku kdyby Dl. neplnil řádně a včas - výhoda ? jistota proti ost. zajišťovacím prostředkům (ručitel – může ztratit majetek, mzda – může ztratit příjem) /obvykle se používá pro zajištění pohledávky s dlouhou dobou splatnosti - uspokojení Věř.: zpeněžení zástavy ? Věř. má přednostní postavení a ost. Věř. jsou odsunuti do vzdálenějšího pořadí - fce.: - zajištění pohledávky s příslušenstvím tím, že v případě prodlení Dl. s plněním závazku se může zást. Věř. domáhat uspokojení ze zástavy - zajištění existující pohledávky - zajištění budoucí pohledávky - např. budoucí úvěr ? vyjadřuje se max. výše úvěru - princip akcesority ? spjatost pohledávky a zástavního práva – nelze s nimi disponovat samostatně /pozor!!! toto se netýká věci, kt. je předmětem zástavy – změna vlastníka věci nemá vliv na trvání zástavního práva na věci lpícího !!! - fce. zajišťovací ? pobízí Dl., aby uspokojil pohledávku a zbavil zástavu právní závady v podobě zástavního práva - fce. uhrazovací ? umožňuje Věř., aby uspokojil pohledávku zpeněžením zástavy - zástavní právo: právo absolutní ? ochrana zást. Věř. proti každému, kdo by jej ve výkonu zástavního práva ohrožoval nebo zkracoval - úprava: - OZ + ObchZ, Z CP - dříve: institut omezení převodu nem. ? do 1991 /pís. sml. mezi Dl. a Věř., podle kt. nemohl Dl. bez souhlasu Věř. převést nem. na třetí osobu ? v případě, že dříve sjednaná práva a pov. z institutu omezení převodu nem. dosud nezanikla ? postupuje se podle nich i dnes - vznik: - prvky: - pohledávka /existující nebo budoucí (+ příslušenství pohledávky – úroky, úroky z prodlení, oplatek z prodlení) - pohledávka platná - pohledávka žalovatelná (? naturální) - pohledávka peněžitá /nepeněžitá pouze v případě, že ji lze vyjádřit v penězích (Věř. se uspokojí v penězích) - zástava - věc individuálně určená ? mov. ? nemov. - pozn.: vlastník věci nesmí být omezen v ius disponendi (= musí mít právo věc zcizit) - pozn.: zatížení celé věci (i kdyby pohledávka nedosahovala hodnoty věci) ? navíc: v důsledku elasticity zástavního práva lze zatížit spoluvl. podíl a kdyby se spoluvl. stal vl. celé věci - zástavní právo se roztáhne na celou věc - vč: příslušenství věci + přírůstků věci (přirozené / umělé, ale z plodů jen ty, kt. nebyly odděleny) - i: spoluvl. podíl /není nutný souhlas ost. spoluvl. ? nejsou omezeni – v případě, že je zástava zpeněžena, účastní se spoluvl. dražby a mají právo na příklep v případě nejvyššího podání (od 1/1/2001 není možno pouze složit odhadní cenu!!!) - byt / nebytový prostor - vč: příslušenství + přírůstků (stav. změny ? nástavba, vestavba, přístavba, modernizace) - pohledávka - pohledávka postupitelná /ne pohledávka, kt. zaniká smrtí Věř., ne pohledávka, kt. se mění se změnou Věř., ne pohledávka, kt. nemůže být postižena výkonem rozhodnutí - podnik / věc hromadná / věc souborná - obch. podíl - CP - předmět PP - pr. skutečnost požadovaná ke vzniku zástavního práva ze Z - ze smlouvy (smluvní zástavní právo) - pr. důvod – smlouva /závazek ke zřízení zástavního práva - forma: - pís. /jinak neplatnost ? nelze sjednat ústně - obsah: - označení zástavy - označení pohledávky /důvod vzniku pohledávky, den vzniku pohledávky, předmět pohledávky, výše + úroky + splatnost pohledávky - zástavce a zástavní Věř. - zástavce – vlastník zastavené věci / Věř. zastavené pohledávky - Dl. nebo třetí os. - třetí os. - od začátku - ne od začátku ? Dl. může převést vlastnictví k zastavené věci na třetí os. /třetí os. se nestane Dl., ledažeby došlo k převzetí dluhu za souhlasu Věř. ? není spoludlužníkem, není ručitelem ? řídí se úpravou o bezdůvodném obohacení - zástavní Věř. - pr. způsob /zřízení zástavního práva - u nem., kt. se evidují v KN - vklad zástavního práva do KN - návrh na vklad ? zást. Věř. nebo zástavce (ale ne Dl., kt. není zástavce) - u mov. (ruční zástava) - odevzdání zástavy zást. Věř. / třetí os. (úschova) - v případě, že zástava nebude odevzdána zást. Věř. / třetí os. (úschova) a zůstane v držení zástavce ? je nutno, aby ke vzniku zást. práva k mov. věcem došlo zástavní sml. uzavřenou formou notářského zápisu a vyznačením v rejstříku zástav NK ČR - pozn.: kdyby došlo k zastavení mov. věci, ke kt. zástavce nemá právo slučitelné se zástavním právem ? zástavní právo vznikne (ochrana bona fide zást. Věř.) ? nelze u nem. ? princip publicity - u nemov., kt. se neevidují v KN, u podniku, u hromadné věci, u souborné věci - zástavní sml. uzavřená formou notářského zápisu a vyznačení v rejstříku zástav NK ČR - u pohledávky - zástavní sml. uzavřená pís. mezi zástavcem (Dl. / třetí os.) a zást. Věř. ^ - zástavní právo je účinné vůči poddlužníkovi v okamžiku, kdy je o tomto vyrozuměn Dl. nebo zást. Věř. (poddlužník nemůže splnit svůj závazek Dl.) - plnění: - pokud poddlužník splní zást. Věř ? stane se předmětem zástavy plnění (věc nebo peníze) /ale nejedná se o realizaci zástavy - nejedná se o postoupení pohledávky a nejedná se o přikázání pohledávky - u CP - zástavní sml. uzavřená pís. mezi zástavcem (Dl. / třetí os.) a zást. Věř. ^ - u listinných CP: - na majitele ? odevzdáním /lze i úschova u třetí osoby (pov. předat i stejnopis zástavní sml.) - na jméno ? odevzdáním + pís. prohlášení majitele CP na rubu o osobě zást. Věř. (doložka „k zastavení“) /lze i úschova u třetí osoby (pov. předat i stejnopis zástavní sml.) - u listinných CP uložených na základě sml. o úschově u schovatele / správce: - oznámením schovateli / správci + pov. předat i stejnopis zástavní sml. - u zaknihovaných CP: - příkaz k registraci v SCP + pov. předat i stejnopis zástavní sml. - ze smlouvy ve spojení s rozhodnutím soudu - pr. důvod: dědická dohoda o vypořádání dědictví ? např. v rámci zajištění výplaty dědického podílu ustupujícímu dědici - zástava: musí být předmětem dědictví /věc, pohledávka - pr. způsob: rozhodnutí soudu o schválení dohody o vypořádání dědictví - u nem.: vklad zástavního práva do KN – záznam na základě rozhodnutí soudu s deklaratorními účinky - z rozhodnutí soudu (soudcovské zástavní právo na nem.) - výkon rozhodnutí - návrh Věř. ? dává přednost zástavnímu právu před prodejem nem. - u nem.: vklad zástavního práva do KN – záznam na základě rozhodnutí soudu s deklaratorními účinky - ze Z (zákonné zástavní právo) - zajištění daňových pohledávek podle Z o správě daní a poplatků - rozhodnutí správce daně obsahující vymezenou daňovou pohledávku a vymezenou zástavu ? doručí se zástavci / poddlužníkovi / KN (plomba ? nelze provádět majetkové dispozice s nem. až do doby doručení rozhodnutí o zřízení zástavy - záznam na základě rozhodnutí) - zajištění nájemného podle OZ, ZoVB - pronajímatel nem. má k zajištění nájemného zástavní právo k mov. věcem, kt. jsou na nem. s výj. věcí vyloučených z výkonu rozhodnutí - výj. věci nejsou v detenci zást. Věř. - zajištění podle ObchZ – smlouva zasilatelská, smlouva o přepravě, smlouva o skladování - vespolné zástavní právo (simultánní) - zajištění jedné pohledávky více zástavami - např.: zajištění nájemného podle OZ, ZoVB - pronajímatel nem. má k zajištění nájemného zástavní právo k mov. věcem, kt. jsou na nem. ? je potřeba sepsat v rámci výkonu rozhodnutí - např.: rozdělení pozemku na více pozemků ? každý z pozemků je zatížen zástavním právem v neztenčené výši - např.: rozdělením domu na jednotky ? každá z jednotek je zatížena zástavním právem v neztenčené výši - zást. Věř. má možnost volby mezi jednotlivými zástavami - práva a povinnosti ze zástavního práva - před splatností pohledávky - zástava – mov. věc - zástavní Věř. ? postavení schovatele - povinnost věc opatrovat a chránit před ztrátou, poškozením, zničením - povinnost věc vrátit po zániku pohledávky - zákaz věc užívat a požívat - pouze detence ? žaloby proti rušení – analogie žaloby na vydání věci a zápůrčí žaloby - zástava mov. / nemov. věc, kt. má u sebe zástavce - povinnost zdržet se všeho, co by mohlo zástavu zhoršit - tuto povinnost může zástavní Věř. vynutit analogií zápůrčí žaloby /event. požadovat doplnění zástavy - v případě, že je zástavce odlišný od Dl. ? právo zástavce požadovat po zástavním Věř. informaci o výši zajištěné pohledávky - po splatnosti pohledávky - předpoklad: Dl. nesplnil závazek řádně a včas (nesplnil pohledávku, nesplnil část pohledávky, nesplnil příslušenství pohledávky) – uspokojení ze zpeněžení zástavy - Věř. má možnost volby mezi jednotlivými způsoby výkonu rozhodnutí ? jeden z těchto je i prodej zástavy (mov. / nemov.) /více zástavních práv ? podle priority - varianty: - žaloba Věř. proti Dl. + návrh na výkon rozhodnutí - žaloba Věř. proti zástavci (Dl. / třetí osoba) – zástavní žaloba - podle OSŘ - soudní prodej zástavy (prodej mov. / nemov. věcí, přikázání pohledávky) - podle Z o veř. dražbách – dražba - kdo tvrdí, že prodej zástavy ve veř. dražbě není přípustný, je povinen uplatnit své právo žalobou proti zást. Věř. u soudu do 1 měs. od doručení oznámení o veř. dražbě /v případě, že byla podána žaloba ? veř. dražba až po pravomocném rozhodnutí soudu (? v případě, že žaloba byla podána bezdůvodně - je žalobce povinen nahradit na návrh zástavního Věř. škodu, která mu vznikla oddálením prodeje zástavy) - podle Exekučního řádu - pozn.: zajištění více pohledávek jednou zástavou – nemovitost /zpeněžení nemovitosti může prosazovat kterýkoli Věř. ? ale uspokojuje se podle priority (kdyby nepřednostní Věř. nechtěl uspokojení, je oprávněn navrhnout postoupení pohledávky se zástavním právem od přednostního Věř. za úplatu) - zánik zástavního práva - zánik zástavního práva v důsledku zániku zajištěné pohledávky - akcesorická povaha /!!! ale zástavní právo nezaniká promlčením pohledávky - u mov. ? Věř. je povinen vrátit zástavu - u mov. evidovaných v rejstříku zástav NK ČR ? Věř. je povinen vydat potvrzení na základě kt. se provede výmaz zástavního práva v rejstříku zástav NK ČR - u nem. ? Věř. je povinen vydat potvrzení na základě kt. se provede vyznačení zániku zástavního práva v KN - zánik zástavního práva bez zániku zajištěné pohledávky - u mov. ? věc přejde od držby zást. Věř. do držby zástavce - jednostranným právním úkonem zástavního Věř. o vzdání se zástavního práva - zpeněžením zástavy /zanikne právo všech zást. Věř. i kdyby byli nebo nebyli uspokojeni - uplynutím doby, v případě, že bylo zástavní právo omezeno - zničení zástavy /zást. Věř je oprávněn se domáhat nové zástavy nebo se pohledávka stává splatnou - složení obvyklé ceny zastavené věci zástavem zástavnímu Věř. – pokud k tomu dá zást. Věř. souhlas /nahrazení jedné zástavy jinou zástavou ve formě peněz (u nem. ? Věř. je povinen vydat potvrzení na základě kt. se provede vyznačení zániku zástavního práva v KN) - prohlášením konkurzu na majetek zástavce v případě, že je zástavní právo zřízeno 2 měs. před prohlášením konkurzu PODZÁSTAVNÍ PRÁVO - zajištění pohledávky Věř. zastavením pohledávky zajištěné zástavním právem k mov. nebo nemov. věci - vznik: pís. sml. + u mov. (odevzdání věci podzástavci) / u nem. (vklad do KN) - souhlasu vlastníka zastavené věci není třeba ? vědomost o existenci podzástavního práva nabude významu až v momentě splatnosti původní pohledávky nebo realizace směřující k uspokojení pohledávky podzástavního Věř. - např. hypotéční listy ? závazek výstavce je zajištěn hypotékou váznoucí na nem. jeho Dl. ZADRŽOVACÍ PRÁVO (RETENČNÍ) - věcná práva k věcem cizím /předmětem jsou pouze mov.(je to faktická moc nad věcí) - slouží k zajištění splatné pen. pohledávky tím, že zadržovatel odpírá věc vydat vlastníkovi, dokud mu vlastník neposkytne plnění pen. pohledávky - výj.: i k zajištění nesplatné pohledávky, v případě, že byl proti dlužníku podán návrh na konkurz (zadržovatel má postavení odděleného Věř. a jeho pohledávka má být uspokojena z věcí, kt. zadržel) - nelze: pokud by byly mov. věci odňaty lstí - fce - zadržovací /zadržovatel nesmí věc zpeněžit a uspokojit se ze zpeněžení !!! - vznik - jednostr. akt zadržovatele ? zadržení věci = výhrada zadržovatle k vydání věci (vyrozumění Dl. o zadržení) - obsah - v případě, že vlastník věci uplatní právo na vydání věci ? je v rozhodnutí soudu nařízeno vydání věci pouze v případě, že vlastník prokáže, že je připraven plnit svou povinnost vůči zadržovateli - pov. zadržovatele: - opatrovat věc /zabránit ztrátě, poškození, zničení ? má nárok na náhradu nákladů s opatrováním souvisejících - nesmí věc užívat - je povinen věc vydat v případě, že zanikne pohledávka nebo v případě, že vlastník věci složí jinou jistotu - zánik - zánikem pohledávky - zánikem zadržené věci - vydáním zadržené věci - výkon rozhodnutí: Věř. navrhne výkon rozhodnutí prodejem věci a má předností právo na výtěžek z prodeje zadržované věci - v případě střetu zadržovacího a zástavního práva toto lze pouze v případě daňových nedoplatků (zákonné zástavní právo), protože jinak musí mít zást. Věř. věc u sebe nebo v úschově ? zadržovací právo je přednostní 15. ZÁVAZKOVÉ PRÁVO - závazek ? obligace - závazek = závazkový právní vztah - závazek = závazková povinnost (? obecná povinnost např. z věcných práv) - pojmy - věřitel ? dlužník - pohledávka ? dluh - pohledávka: subjektivní právo věřitele požadovat od dlužníka plnění – něco dare, facere, omittere, pati - dluh: subjektivní povinnost dlužníka poskytnout věřiteli plnění – něco dare, facere, omittere, pati - nárok ? pohledávka splatná ? lze ji vymáhat soudně ? závazkové právo je část OP, kt. upravuje vztahy mezi Věř. a Dl. ? vztahy věřitelsko-dlužnické - funkce závazkového práva - uspokojování lidských potřeb ve vzájemné součinnosti /? u věcných práv se vzájemná součinnost nepotřebuje ? uspokojují se z vlastnictví k věci - směna ? je potřeba zabezpečit směnu právem - systematika závazkového práva - normy závazkového práva ? právo soukromé (právo veřejné ? ne!!! – pouze obdoba) ? OZ (část VI. – odpovědnost za škodu a za bezdůvodné obohacení – závazkové právo deliktní + kvazideliktní + část VIII. – závazkové právo – obecná a zvl. část – závazkové právo smluvní + kvazismluvní) /nedůslednost – část VI. předchází části VIII., část obecná předchází části o odpovědnosti, část o bezdůvodném obohacení je upravena v části o odpovědnosti, ObchZ, ZPr, ZoR, + AP a PP, ZCP, Z o nájmu a podnájmu nebytových prostor, Z privatizační a Z restituční - obecné závazkové právo – dle OZ - obecná část závazkového práva - závazkový pr. vztah (subjekty, obsah, předmět) + vznik / zánik / změna / zajištění / porušení (sml. odpovědnost za prodlení Věř. nebo Dl.) - závazky z jednotlivých smluv, z jednotlivých kvazismluv - závazky ze způsobení škody vzniklé porušením smluvních a mimosmluvních povinností /deliktní závazkové právo - závazky z bezdůvodného obohacení /kvazideliktní závazkové právo - zvl. závazková práva – dle ost. Z /lex specialis derogat lex generali ? zvl. normy mají přednost, OZ se použije subsidiárně - třídění závazkového práva - závazkové právo občanské ? obchodní ? jiných právních odvětví - závazkové právo obecné ? zvláštní - závazkové právo smluvní ? deliktní 16. ZÁVAZKOVÉ PRÁVO SMLUVNÍ A DELIKTNÍ závazkové právo smluvní - ust. ze závazkového práva smluvního lze použít i na závazkové právo vznikající z jiných pr. skutečností (OZ § 492) ? užije se na závazky deliktní (výj.) - smlouva (viz i ot. 3) - dvoustranný / vícestranný právní úkon ? ke vzniku je třeba shodného projevu vůle smluvních stran ohledně celého obsahu (konsensu) - fce.: realizace os. nebo ekonomických potřeb sml. stran - název: smlouvy ? zakládají závazky ? dohody ? nezakládají závazky - úprava vzniku / zániku / sankcí pokud sml. není plněna řádně a včas - smlouvy - závazkové ? zakládají / ruší / mění / zajišťují závazkověpr. vztahy - sml. zakládající závazkové právní vztahy - pojmenované ? nepojmenované (§ 51, 491) ? smíšené (§ 491) - sml. rušící závazkové právní vztahy - dohoda o započtení - dohoda o nahrazení dosavadního závazku novým závazkem (privativní novace) - splnění dluhu ? sml. soluční /ke splnění dluhu dochází v součinnosti Dl. a Věř. (? ale jiný pr. názor: jde o jednostr. pr. úkony Dl. a Věř.) - sml. zajišťující závazkové právní vztahy - dohoda o ručení - sml. působící změnu závazkových právních vztahů - smlouva postupní / dohoda o převzetí dluhu / dohoda o přistoupení k dluhu - věcněprávní ? zakládají / ruší / mění / zajišťují věcněpr. vztahy - výjimka ? vzhledem k dvoufázovosti (pr. důvod + pr. způsob) /pouze sml. u mov., kdy je vyloučena tradice a sml. je účinná podpisem, pouze sml. u nem. neevidovaných v KN, kdy je vyloučena intabulace a sml. je účinná podpisem - smlouvy v oblasti dědického práva - smlouvy v oblasti rodinného práva - smlouvy zakladatelské (společenské) - zásady smluvního závazkového práva - zpravidla ne normativně ? prostřednictvím interpretace právních předpisů /judikatura ? zásada rovnosti stran ? zásada smluvní svobody (autonomie) - omezení ze Z ? stanovení povinnosti smlouvu uzavřít (= zákonná kontraktační povinnost, přímus) - např. pov. pojištění odpovědnosti (advokáti, notáři, daň. poradci, lékaři, veterináři, piloti) / pov. životní pojištění (účastníci stavebního spoření) - např. dříve: pov. pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem mot. vozidla ? dnes: pov. smluvní pojištění - např. pov. uzavřít sml. o dodávce energií, o rozhlasovém a televizním příjmu - omezení ze Z ? pov. volba kontrahenta - např. regulované zboží /zbraně, drogy - jinak: ? volnost rozhodnout se o uzavření / neuzavření sml. ? volnost výběru kontrahenta sml. ? volnost výběru sml. - nominátní ? inominátní /není numerus clausus ? smlouva je to, co si strany smluví, není-li to zákonem zakázáno ? volnost výběru obsahu sml. - svobodné utváření obsahu smlouvy ? smluvní strany si společným vyjednáváním stanoví vzájemná práva a vzájemné povinnosti ze smlouvy ? tato práva a tyto povinnosti budou mezi smluvními stranami platit závazně jako smluvní zákon - lex contractus /není absolutní ? v určitých oblastech regulovány kogentními ustanoveními (? cíl: vyrovnané postavení - ochrana slabší strany) - část obsahu smlouvy ? smluvní strany mohou určit nepřímo /přímá smluvní ujednání ale mají přednost !!! - odkaz na smluvní podmínky jedné strany (smluvní podmínky musí být smluvním stranám známy nebo přiloženy ke smlouvě ? podpisem smlouvy strany stvrzují i znalost smluvních podmínek) - někdy: problém nepřiměřenosti smluvních podmínek vůči spotřebiteli – nutno schvalování orgánem st. dozoru (např. podmínky pojistných smluv) - možnost: smluvní formuláře – předepsané texty smluv ? doplňují se jen základní údaje (předmět, množství) /jsou to přímá smluvní ujednání - možnost: smluvní doložky – předepsané doložky kupních smluv (INCOTERMS – M. obch. komora v Paříži) /jsou to přímá smluvní ujednání - možnost: adhezní smlouvy - pozn.: nelze uzavřít smlouvu obsahující nikdy a nijak nezrušitelný závazek nebo smlouvu, kt. se blíží nikdy a nijak nezrušitelnému závazku (náj. sml. na 1000 let) ? je proti Z a proti mravům ? volnost výběru formy sml. - neformálnost právních úkonů ? smluvní strany mohou smlouvu uzavřít výslovně (ústně nebo písemně) nebo konkludentně /v urč. případech se vyžaduje konkr. forma (ze Z / z dohody stran) ? zásada pacta sunt servanda - povinnost dodržovat smluvní závazkové vztahy /vynutitelnost smluvních závazků státní mocí (ne naturální závazky) - smluvní závazkové vztahy nelze měnit bez souhlasu smluvních stran /výj. ? pokud zákon stanoví něco jiného (např. pokud ručitel splnil závazek za Dl. – stává se Věř. - cese) ? zásada dobré víry - právní předpoklad, že subjekt práva vychází z objektivního osobního přesvědčení, že jedná po právu, nebo že právo, které vykonává, mu patří (v případě, že jiná os. tvrdí opak ? má pov. toto dokázat) - OZ obecnou ochranu dobré víry nezakotvuje / OZ zakotvuje pouze zvl. ochranu dobré víry ? toto je málo (není chráněna třetí os., kt. nabývá od nevlastníka) ? zásada nemo turpitudinem suam allegare potest - nikdo nemůže mít prospěch ze svého protiprávního chování nebo chování v rozporu s dobrými mravy (ex iniustitia ius non oritur) - OZ obecnou zásadu nezakotvuje / OZ zakotvuje pouze zvl. zásadu ? dovolání se relativní neplatnosti a dovolání se omylu nelze u osoby, kt. sama neplatnost nebo omyl způsobila závazkové právo deliktní - závazky z protiprávního úkonu / z protiprávního stavu (škodná událost Z kvalifikovaná) ? občanskoprávní odpovědnost /koncepce následné odpovědnosti – působí skrze sankce (? koncepce preventivní odpovědnosti – působí hrozbou sankce) - občanskoprávní odpovědnost = sekundární povinnost, která vznikla porušením primární povinnosti (protiprávním úkonem / protiprávním stavem) a kt. je předvídána v sankci příslušné normy OP ? vznik nové právní povinnosti, kterou subjekt dosud neměl - primární pov. ? ze smlouvy nebo ze Z - primární pov. ? dare / facere / omittere / pati - sekundární povinnost = odpovědnostní povinnost / sankční povinnost - nepříznivé následky: - 1. zánik primární povinnosti + vznik nové právní povinnosti (odpovědnost za škodu) - ot. jde o odpovědnost za škodu i v případě, že je stanovena povinnost nahradit škodu, aniž došlo ani k porušení primární povinnosti? ? první názor (vč. OZ): povinnost nahradit škodu je spojena s určitou zákonem kvalifikovanou událostí (pr. důvod vzniku odpovědnosti) = jedná se o mimoodpovědnostní povinnost nahradit škodu (kvaziodpovědnost) ? druhý názor: povinnost nahradit škodu je spojena s protipr. úkonem (pr. důvod vzniku odpovědnosti) = nejedná se o odpovědnost - 2. trvání primární povinnosti + vznik nové právní povinnosti /k původní právní povinnosti přistupuje nová nebo nové právní povinnosti (odpovědnost za prodlení) - 3. přeměna primární povinnosti na novou právní povinnost (odpovědnost za vady) - odpovědnostní povinnost + právo oprávněného odpovídající odpovědnostní povinnosti = obsah odpovědnostního právní vztahu (znaky závazkového právního vztahu) - pojem: kumulace odpovědnosti: porušením jedné primární právní povinnosti vznikne vedle sebe více druhů občanskoprávní odpovědnosti (např. pov. plnit řádně a včas ? o. za prodlení + o. za škodu v případě škody) nebo vznikne vedle sebe občanskoprávní a trestněprávní / správněprávní odpovědnost - pojem: zavinění: psychický vztah subjektu k protiprávnímu úkonu a k újmě jako následku protiprávního úkonu - úmysl – přímý (dolus directus) ? nepřímý (dolus indirectus) - nedbalost (culpa) – vědomá ? nevědomá - podle vztahu občanskoprávní odpovědnosti a zavinění: - subjektivní odpovědnost za zavinění ? existence protipr. úkonu + újmy + příčinné souvislosti + zavinění /subjekt se může zprostit vyviněním (exkulpací) - odpovědnost za škodu - objektivní odpovědnost bez ohledu na zavinění (odpovědnost za výsledek) ? existence protipr. úkonu + újmy + příčinné souvislosti - odpovědnost za škodu, odpovědnost za vady, odpovědnost za prodlení - subjekt se může zprostit prokázáním existence zvl. liberačních důvodů (exonerací) ? odpovědnost objektivní prostá - v ObchZ – výlučná - subjekt se nemůže zprostit prokázáním existence zvl. liberačních důvodů (exonerací) ? odpovědnost objektivní absolutní - pozn.: odpovědnost za prodlení a odpovědnost za vady ? odpovědnost smluvní /následek porušení sml. závazků - porušení sml. závazků - plnění ne řádně ? vady (plnění nemá náležitosti ze Z nebo ze smlouvy) - plnění ne včas ? prodlení (Dl. – neposkytl plnění (mora debitoris) ? Věř. neposkytl součinnost při plnění (mora creditoris) - pozn.: odpovědnost za škodu ? odpovědnost smluvní nebo mimosmluvní /porušení smluvní pov. nebo porušení mimosmluvní pov. (poškození věci, zničení věci, ublížení) - druhy občanskoprávní odpovědnosti - smluvní – ex contractu - porušení smluvního závazku - mimosmluvní (deliktní) – ex delicto - protipr. úkon / protipr. stav (škodná událost Z kvalifikovaná) 17. ZÁVAZKOVÝ PRÁVNÍ VZTAH pojem závazkových právních vztahů - závazkový pr. vztah = občanskoprávní vztah, kde jeden subjekt má postavení věřitele (má oprávnění od druhého něco požadovat - pohledávku) a druhý subjekt má postavení dlužníka (má povinnost druhému něco poskytnout - dluh) /přičemž oba dva subjekty jsou individuálně určeny a jejich práva a povinnosti nevyplývají z vlastnictví k urč. věci - právní vztah relativní ? subjekty jsou navzájem vázány právy a povinnostmi (právní pouto – vinculum) - ze smlouvy ? zdrojem práv a povinností závazkového vztahu je smlouva (lex contractus) ? je závazná /smluvní strany nemohou od smlouvy jednostranně odstoupit /ledaže by jim to zákon dovoloval nebo ledaže by jim to dovolovala dohoda stran (výhrada odstoupení ve smlouvě) ? v tomto případě si smluvní strany mohou sjednat odstupné (účelem je vyvážit výhodu, kt. smluvní straně vyplývá z možnosti odstoupit od sml. – ale kdo jednou plnil úplně nebo částečně nebo plnění přijal úplně nebo částečně – nemůže už od smlouvy odstoupit) /odstupné ? sml. pokuta (zajištění smluvního závazkového vztahu) - pozn.: záloha – plnění (část plnění), kt. si strany poskytly před uzavřením smlouvy /započítává se na plnění podle smlouvy, ale v případě, že nedojde k uzavření smlouvy ? strany se vypořádají podle podmínek bezdůvodného obohacení - závazkové právní vztahy ? jednoduché ? složité /vnitřní členěný systém ? jeho prvky jsou věřitelsko-dlužnické vztahy, jeho jednota je dána hospodářskou kauzou - tentýž subjekt věřitelsko-dlužnického vztahu může být ve vtahu k druhému jako věřitel a jako dlužník zároveň (např. kupní sml. – dlužníkem dodání věci a věřitelem dodání peněz) ? závazkový právní vztah se skládá z více vzájemných pohledávek a dluhů: zásada vzájemné podmíněnosti plnění jednotlivých vzájemných závazků – synallagma /§ 560 zásada – mají-li si účastníci plnit navzájem – domáhat se plnění může jen ten účastník, kt. sám plnil nebo je připraven plnit (tzv. funkcionální synallagma) + i ten účastník, kt. je povinen plnit předem, může své plnění odepřít až do doby, než bude poskytnuto nebo zabezpečeno plnění vzájemné, je-li plnění druhého účastníka ohroženo skutečnostmi, které nastaly u tohoto druhého účastníka a které mu nebyly známy v době, kdy smlouvu uzavíral /§ 560 námitka nesplnění smlouvy – dlužník se ubrání žalobě věřitele o splnění svého splatného dluhu v případě, že věřitel sám neplní nebo není připraven plnit /v případě, že je námitka odůvodněná ? kdo neplnil se neocitne v prodlení rozdíl mezi závazkovými právními vztahy a věcnými právními vztahy: - subjekty závazkových práv ? určeny individuálně ? subjekty povinností z věcných práv ? neurčeny - práva závazková ? relativní (inter partes /vyjadřují dynamiku občanskopr. vztahů – povinnost může spočívat v konání nebo nekonání) ? věcná práva ? absolutní (erga omnes /vyjadřují statiku občanskopr. vztahů povinnost může spočívat v neminem laedere) rozdíl mezi závazkovými právními vztahy a společenskými (sousedskými / přáteslkými úsluhami: - u závazkových právních vztahů ? úmysl založit právní vztah ? posuzován objektivně /§ 34 – projev vůle, který směřuje k založení závazkového právního vztahu (? ne subjektivně ? strany si nemusí uvědomovat, že určitá práva a povinnosti zakládají – stačí chování, kt. k založení konkrétního právního vztahu směřuje) - u společenských úsluh (sousedská / přátelská výpomoc) ? není úmysl založit právní vztah /projevy vůle nesměřují k založení závazkového právního vztahu, ke vzniku subjektivních práv a povinností ? jednající strany nemají úmysl založit závazkový právní vztah spojený se vznikem právem sankcionovaných a právem vynutitelných subjektivních práv a povinností - např. nabídka cigarety, nabídka přespání definice závazkových právních vztahů v OZ: - § 488 – závazkověprávní vztah je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek - § 494 – z platného závazku je dlužník povinen něco dát, konat, něčeho se zdržet a věřitel je oprávněn to od něho požadovat vznik závazkových právních vztahů - stejné právní důvody jako u občanskoprávních vztahů - z právních úkonů - smlouvy (kontrakty) ? závazkové právní vztahy smluvní (kontraktní) - náležitosti pr. úkonů ? náležitosti subjektu / svobody vůle / projevu vůle / předmětu - zásada - pacta sunt servanda /sml. nelze měnit nebo rušit bez souhlasu smluvních stran - nepřípustnost uložení závazku jedním subjektem druhému subjektu ? případy vzniku závazkového právního vztahu jednostranným právním úkonem jsou výjimečné /např. připuštěny jen tam, kde subjekt zavazuje sebe (oferta) nebo připuštěny jen tam, kde subjekt své oprávnění učinit jednostranný právní úkon odvozuje z existujícího právního vztahu (odstoupení, výpověď) ? u jednostranných právní úkonů – zásada numerus clausus (jednostr. pr. úkony působí pr. následky – zakládají / mění / ruší pr. vztahy jen tam, kde to pr. předpisy připouští) - kvazismlouvy (kvazikontrakty) ? jednostranné právní úkony, ze kterých vznikají závazkové právní vztahy, které mají podobné právní následky jako smlouvy (jednatelství bez příkazu, veřejná soutěž, veřejný příslib) - z protiprávních úkonů - delikty ? závazkové právní vztahy vznikající z porušení smluvní nebo mimosmluvní (zákonné) povinnosti - výsledkem je způsobení protiprávního výsledku - způsobení škody (porušení smluvní pov. / porušení mimosmluvní pov. ) - vznik: samotným zaviněným protiprávním úkonem /ne až rozsudkem soudu, který ukládá povinnost náhrady škody (rozsudek soudu je deklaratorní, ale může konstitutivním způsobem modifikovat povinnost náhrady škody) - způsobení jiného protiprávního výsledku bez ohledu na zavinění (o. za prodlení, o. z vady) - kvazidelikty ? podobné jako delikty, ale nevyžadují zavinění, ale nevyžadují protiprávní úkon (např. bezdůvodné obohacení, objektivní odpovědnost za škodu ) - z konstitutivního rozhodnutí státního orgánu /soudu - stanovené ze Z ? dává oprávnění zákonem státnímu orgánu založit závazkový právní vztah (např. při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví – přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků za náhradu – je konstituován závazkový právní vztah o náhradě, např. při zrušení a vypořádání SJM, např. při neoprávněné stavbě) - z jiných důvodů - stanovené ze Z ? událost spojená s protiprávním stavem /objektivní odpovědnost za škodu - stanovené ze Z ? protiprávní stav /vyvolán lidským chováním (např. bezdůvodné obohacení ? os., za kt. plnila jiná os. to, co os. měla plnit sama) ? vyvolán jinak (např. i povolenou činností – důlní činnost) - stanovené ze Z ? jiné důvody /např. právo nálezce na nálezné subjekty závazkových právních vztahů - stejné subjekty jako u občanskoprávních vztahů - FO / PO / stát, kraje, obce včetně státu - tuz. / ciz. - předpoklad závazkových pr. vztahů ? min. 2 subjekty v opačném pr. postavení (min. 2 strany – jeden je subjektem práva /pohledávky a jeden je subjektem povinnosti /dluhu) ? splynutím subjektů v jednom subjektu (konsolidace) závazkový právní vztah zaniká - pluralita subjektů - dva a více subjektů na věřitelské nebo na dlužnické straně ? společné závazkové právní vztahy (společné závazky ? spoluvěřitelství / spoludlužnictví) - druhy: solidární / dílčí / nedílný? závisí na tom, jestli je plnění dělitelné nebo nedělitelné a závisí na vůli stran, na rozhodnutí, na Z - dílčí závazky - každý spoludlužník je zavázán + každý spoluvěřitel je oprávněn co do svého dílu - plnění je dělitelné ? nejsou-li díly určeny jsou subjekty zavázány nebo oprávněny dílem rovným - součet jednotlivých dílčích závazků ? spoludlužníci nebo spoluvěřitelé mají postavení jako by byli samostatnými dlužníky nebo věřiteli ? každý plní jen ten díl, který je dlužen, každý přijímá jen ten díl, který je oprávněn - solidární závazky - dány smlouvou, rozhodnutím, zákonem nebo povahou plnění - solidarita dlužníků (pasivní solidarita) - více spoludlužníků má dluh vůči jednomu věřiteli /spoludlužnici jsou zavázáni splnit celý dluh společně a nerozdílně (solidárně) - určeny podíly mezi spoludlužníky ? nevýznamné (pouze pro vnitřní uspořádání mezi dlužníky) - zásada: - jeden za všechny ? Věř. může požadovat plnění od kteréhokoliv - v případě, že Věř. se domáhá plnění na jednom ze spoludlužníků ? tento je povinen poskytnout celé plnění - všichni za jednoho ? kterýkoliv může plnit - v případě, že Věř. se domáhá plnění na jednom ze spoludlužníků a tento nemůže poskytnout celé plnění ? jsou povinni poskytnout celé plnění ostatní spoludlužníci - jistota věřitele ? může se domáhat plnění celé pohledávky na kterémkoliv dlužníkovi (i před soudem) - objektivní účinek uspokojení Věř.: zánik závazku ? plněním jednoho dlužníka zaniká povinnost všech spoludlužníků - subjektivní účinek uspokojení Věř.: zánik závazku jen mezi věřitelem a jedním dlužníkem (např. splynutí věřitele a dlužníka v jedné osobě, např. prominutí dluhu jednoho dlužníka, např. promlčení dluhu jednoho dlužníka) ? nezaniká závazek /redukuje se počet dlužníků - regres ? regresní nárok (postih): - dlužník, na kt. je žádáno splnit více než je určeno podle vnitřního vztahu mezi spoludlužníky ? preventivní regres (předběžný) - právo preventivního regresu - notifikace – žalovaný dlužník vyrozumí ostatní dlužníky o žalobě ? možnost pro uplatnění námitek nebo pro uplatnění liberační žaloby /aby dluh ost. spoludlužníci splnili nebo aby se ost. spoludlužníci dluhu zbavili (započtením pohledávek vůči Věř.) - účel: aby ost .spoludlužníci plnili podle svých dílů - neruší solidaritu dlužníků ? dlužník nemůže odmítat plnit s odkazem, že ostatní spoludlužníci právu regresu nevyhověli - dlužník, kt. splnil více než je určeno podle vnitřního vztahu mezi spoludlužníky ? subrogační regres (následný) - právo následného regresu - účel: aby ost .spoludlužníci plnili podle svých dílů ? dlužník splnil více než na něj připadalo podle jeho dílu ? požaduje náhradu od ost. spoludlužníků - v případě, že jeden ze spoludlužníků je v platební neschopnosti ? zvětší se ost. spoludlužníkům jejich díly o jeho díl a vzniká jim právo regresu vůči spoludlužníku v platební neschopnosti - solidarita věřitelů (aktivní solidarita) - více spoluvěřitelů má pohledávku vůči jednomu dlužníkovi - kterýkoliv ze spoluvěřitelů je oprávněn požadovat plnění / dlužník je povinen a oprávněn plnit kterémukoliv ze spoluvěřitelů - objektivní účinek uspokojení Věř.: zánik závazku ? plněním dlužníka jednomu věřiteli zaniká právo všech spoluvěřitelů - zásada prevence (předstihu) ? dlužník je povinen a oprávněn splnit tomu věřiteli, který požádá jako první - nedílné závazky – předmět plnění není dělitelný /neumožňuje, aby každý dlužník plnil pouze díl, neumožňuje, aby každý věřitel přijal pouze díl - pouze na straně věřitelů ? dlužník je povinen plnit všem spoluvěřitelům najednou nebo jednomu ze spoluvěřitelů se souhlasem ostatních / dlužník je oprávněn plnit jednomu ze spoluvěřitelů (ale není povinen), dlužník je oprávněn složit plnění do soudní úschovy předmět závazkových právních vztahů - stejný předmět jako u občanskoprávních vztahů - primární předmět: práva a povinnosti ? mohou se během trvání závazkového právního vztahu měnit ? v závěrečné fázi se předmět závazkového právního vztahu stává předmětem plnění - korelace předmětů - do ut des - do ut facias - facio ut des - facio ut facias ? oba subjekty něco dát, oba subjekty něco konat, jeden dát a jeden konat - sekundární předmět: věci (nejčastěji) - předmět závazkového právního vztahu musí existovat jako předmět plnění v době splatnosti /kdyby předmět plnění neexistoval ? následná nemožnost splnění - v případě, že je předmětem věc hmotná ? ot. jestli musí existovat v době vzniku závazkového právního vztahu? - nemusí v případě, že je určena druhově - nemusí v případě, že je určena individuálně a nemusí existovat (např. sml. o dílo) - musí v případě, že je určena individuálně a musí existovat ? počáteční nemožnost splnění - sml. nesmí být v rozporu se Z nebo s mravy - předmět plnění - závazkové právní vztahy s plněním určeným jednotlivě (specificky) ? druhově (genericky) ? výběrově (alternativně) + alternativa facultas - primární předmět závazkového právního vztahu je určen právním úkonem ? nutné pro splnění závazku a vynutitelnost závazku ? nejpozději v den splatnosti závazku musí dlužník vědět, co má plnit - sekundární předmět závazkového právního vztahu - věc ? určena jednotlivě (v případě, že zanikne ? plnění se stane nemožným) / druhově (v případě, že zanikne ? plnění se nestane nemožným) /druh, jakost, množství - právo ? určeno individuálně /musí to připouštět povaha - konání - vymezením činnosti nebo vymezení výsledku - nekonání – vymezením konání tomu odpovídajícímu - alternativní plnění: - alternativní závazek - ze Z nebo z pr. úkonu jsou určeny dva nebo více předmětů závazkového právního vztahu ? konkretizace předmětu je ponechána na volbě - volba ? jednostr. pr. úkon adresovaný protistraně s cílem odstranit alternativnost závazku /? od provedené volby nelze ustoupit – koncentrace závazku – dva nebo více předmětů závazkového právního vztahu je redukováno na jeden předmět a vymahatelný je pouze jeden předmět /volba nejpozději v době splnění (u dlužníka nabídka splnění) - pozn.: předměty závazkového právního vztahu jsou dva ? předmět plnění je jeden - ze Z: volbu má dlužník /event. volbu může mít věřitel nebo třetí osoba (dispozitivní ust.) - např. ze Z (kogentní ust.) – u odpovědnosti za vady ? volbu má nabyvatel vadné věci - pozn.: - v případě, že se jeden z předmětů stane nemožný díky osobě, kt. má právo volby ? plnění jiného předmětu - v případě, že se jeden z předmětů stane nemožný díky osobě, kt. nemá právo volby ? možnost odstoupení od sml. - alternativa facultas - v OZ ? není /je možná úprava podle § 51 – ze Z nebo z pr. úkonu je určeno, že je možné aby se dlužník za určitých podmínek zprostil závazku plněním jiného předmětu než původního předmětu - ze Z: určité objektivní podmínky (? volba) - např. ze Z (kogentní ust.) – u poskytnutí jiné jistoty u zástavního práva - závazkové právní vztahy s plněním dělitelným ? nedělitelným - viz. dílčí / solidární / nedílné - závazkové právní vztahy s plněním jednorázovým ? opakujícím se ? trvalým - jednorázové ? dlužník je povinen plnit najednou /ale věřitel je povinen přijmout i částečné plnění pokud toto plnění neodporuje sml. / Z / povaze plnění - opakující se - splátky - předmět je určen co do kvantity, ale je rozložen na splátky ? je to jediný závazkový právní vztah, kde se výše dluhu postupným plněním snižuje - samostatná právní úprava splátek ? věřitel nemůže žádat celé splnění / věřitel může žádat celé splnění v případě, že není splněna jedna splátka do splatnosti další splátky (v případě, že je další splátka již splněna řádně a včas ? věřitel nemůže žádat celé splnění) - dávky - závazek není určen co do kvantity ? je to závazek plnit po určitou dobu dávky (závazek je určen co do doby) ? výše dluhu se plněním dávek nesnižuje - např. nájemné, výživné - trvalé ? předmět plnění se uskutečňuje se po určitou dobu / po neurčitou dobu bez přerušení, opakování a omezení - závazkové právní vztahy peněžité / úrokové ? nepeněžité - peněžité - předmětem je zaplacení peněžité částky - zaplacení: - plnění prostřednictvím pošty nebo banky ? dluh je splněn okamžikem vyplacení částky (pošta) / připsání částky (banka) - možno i částečné plnění - možno i plnění prostřednictvím úschovy - hlavní peněžitý závazkový vztah ? kauza směřuje k zaplacení určité částky - vedlejší peněžitý závazkový vztah ? závazkový právní vtah úrokový – vedle hlavního vztahu ? závazek zplatit věřiteli úroky jako procentní část peněžitého závazku hlavního - úroky - tzv. civilní plody ? peníze /přirůstají k jistině, ale mohou být placeny a vymáhány samostatně - úroky smluvní: úroky z peněžních půjček, z vkladů u peněžních ústavů - úroky z prodlení: sankce za prodlení dlužníka s plněním závazku (platí se jako procentní část závazku se kt. je dlužník v prodlení) (podle N vlády jako roční úrok z prodlení - dvojnásobek diskontní sazby stanovené ČNB k prvnímu dni prodlení) - poplatek z prodlení (ze Z v urč. případech místo úroků z prodlení): sankce za prodlení dlužníka s plněním závazku (platí se jako částka za určitou časovou jednotku prodlení) (podle N vlády jako 2,5 promile dlužné částky min. ale 25 za každý započatý měsíc prodlení) - nelze dohromady úroky z prodlení a poplatek z prodlení !!! - poplatek za uskladnění věci ? v určitém případě při nevyzvednutí věci - nepeněžité - předmětem, je něco jiného než zaplacení peněžité částky - nelze sjednat peněžité úroky ? lze sjednat poskytnutí větší množství zboží, lepší kvality zboží obsah závazkových právních vztahů - stejný obsah jako u občanskoprávních vztahů - subjektivní práva a subjektivní povinností ? dlužníkově povinnosti splnit odpovídá jeho právo požadovat od věřitele aby od něho plnění přijal ? věřitelovu právu požadovat od dlužníka splnění odpovídá jeho povinnost nabídnuté plnění přijmout (? právu jednoho odpovídá povinnost druhého a i právu jednoho odpovídá povinnost jednoho) - pozn.: v případě, že Věř. odmítá přijmout plnění od Dl. ? dlužník se může zprostit plnění uložením do úřední úschovy - naturální závazky - případ ? subjektivní právo není spojeno s nárokem - naturální pohledávka ? není možnost vynutit u soudu ? ne proto, že by věřitel neměl subjektivní právo, ale proto, že věřitel nemá nárok (? v případě, že dlužník bude plnit naturální pohledávku, plní po právu – plní dluh a nejedná se o bezdůvodné obohacení ˇ) - dělení: - pohledávky, které nejsou s úspěchem soudně vynutitelné od samého počátku jejich vzniku - není dán veřejný zájem na jejich ochraně pro jejich povahu ? jsou odvážné /výhry ze hry nebo sázky uzavřené mezi FO, půjčky poskytnuté do hry nebo sázky mezi FO /neplatí pro výherní podnik, který provozuje stát nebo který byl povolen rozhodnutím – podle Z o loteriích a podle Z o hracích přístrojích - ze Z: vyloučena možnost započtení pohledávky jednostranným projevem - ze Z: vyloučena možnost zajištění pohledávky - promlčené pohledávky - nejsou naturální od samého počátku jejich vzniku ? naturálními se stávají po promlčení a po námitce promlčení dlužníka - ze Z: vyloučena možnost započtení pohledávky jednostranným projevem - ze Z: možnost uznání pohledávky jednostranným projevem /pís. projev o uznání co do důvodu a co do výše ? ale dlužník musí o promlčení vědět !!! ? obnoví se možnost tuto pohledávku soudně vynutit - pohledávky neplatné pro nedostatek formy - např. pohledávka z ústního darovacího slibu složky závazkových právních vztahů - stejné složky jako u občanskoprávních vztahů - dělení: - složky podstatné (essentialia negotii) - pr. úkon identifikují a odlišují jej od jiných pr. úkonů /v ObchZ ? náležitosti, kt. charakterizují sml. jako urč. typ upravený v ObchZ - určení práv a povinností + určení hlavního předmětu - složky pravidelné (naturalia negotii) - bývají uvedeny /v případě, že nejsou uvedeny ? použijí se dispozitivní ust - složky nahodilé (accidentalia negotii) - nebývají uvedeny / v případě, že nejsou uvedeny ? nechává se povinnému subjektu na vůli, aby jednal podle svého (např. balení, doprava) druhy závazkových právních vztahů - stejné třídění jako u občanskoprávních vztahů a jako u pr. úkonů - třídění závazkových právních vztahů - smluvní (kontraktní) ? mimosmluvní (deliktní) - jednostranně zavazující ? dvoustranně zavazující ? vícestranně zavazující - počet stran, kt. pr. vztah zavazuje (např. dvoustranný pr. úkon může zavazovat dvě strany nebo jednu stranu /např. darovací sml. /ale jednostranný pr. úkon může zavazovat pouze jednu stranu – žádná os. nemůže jednostranně uložit pov. jiné os.) - dvoustranně zavazující ? závazkové právní vztahy ze smluv, kt. zavazují k plnění dvě strany /plnění je ekvivalentní (např. kupní sml.) nebo neekvivalentní (např. darovací sml.) - vícestranně zavazující ? závazkové právní vztahy ze smluv, kt. zavazují k plnění více než dvě strany (např. smlouva o sdružení – societas iuris civilis – několik osob se sdružuje, aby dosáhlo společného účelu), společenská / zakladatelská smlouva podle ObchZ) - vznikající z vůle stran (z pr. úkonů) ? vznikající nezávisle na vůli stran (z protipr. úkonů, ze Z, z rozhodnutí) - pojmenované (typické, nominátní) ? nepojmenované (atypické, inominátní) - výslovně upravené (pojmenované) - ze smluv výslovně upravených /v OZ, v ObchZ, v Zpr - z odpovědnosti za škodu - z odpovědnosti za prodlení - z odpovědnosti za vady - z bezdůvodného obohacení (conditiones sine causa) - pr. vztahy na vrácení toho, co bylo plněno bez pr. důvodu - pr. vztahy z neplatného pr. důvodu - pr. vztahy z pr. důvodu, kt. odpadl - pr. vztahy na vrácení toho, co bylo získáno z nepoctivých zdrojů - výslovně neupravené (nepojmenované) - z nepojmenovaných smluv podle OZ nebo ObchZ - z jiných právních skutečností - hlavní ? vedlejší (akcesorické) - vedlejší ? sledují osud hlavního závazkového právního vztahu - jsou platné za předpokladu platnosti hl. vztahu - zanikají za předpokladu zániku hl. vztahu /s výj. zástavního práva - lze proti nim použít námitky z hl. vztahu - jsou splatné v případě, že nebyl splněn hl. vztah - z CP (skripturní obligace) - závazkové právní vztahy jsou inkorporovány v určité listině (skriptuře) ? věřitelství je spojeno s vlastnictvím listiny (skriptury) - třídění smluvních závazkových právních vztahů - smlouvy na plnění - smlouva zavazuje jednu nebo dvě strany k určitému plnění ? dare, facere, omittere, pati - smlouvy ve prospěch třetího - závazkové právní vztahy ve prospěch třetího ? na základě smlouvy ve prospěch třetího (!!! ne k tíži třetího ? nikdo nemůže jednostr. pr. úkonem zavazovat třetí os.) - podle OZ § 50 ? není to zvl. typ /může být uzavřena kterákoliv smlouva – pojmenovaná nebo nepojmenovaná (např. pojistná sml. ve prospěch třetí os.) - subjekty: věřitel / dlužník / třetí osoba (tertius) - třetí os. ? stane se subjektem smlouvy (věřitelem) v okamžiku, kdy projeví souhlas (výslovně / nevýslovně) - ze smlouvy vznikne: - závazkový právní vztah mezi Věř. a Dl., podle kt. má Dl. plnit třetí osobě /Věř. může vymáhat, aby dlužník plnil třetí os. - dokud se třetí osoba nestane subjektem závazkového právního vztahu / v případě, že třetí osoba neprojeví souhlas ? věřitel může požadovat plnění pro sebe - v případě, že třetí osoba projeví souhlas ? závazkový právní vztah mezi Dl. a třetí osobou a mezi Věř. a třetí osobou - třetí osoba subjektem smlouvy - může vymáhat plnění na dlužníkovi - může vymáhat práva z odpovědnosti za vady na dlužníkovi - může vymáhat práva z odpovědnosti za škodu na dlužníkovi nebo na věřiteli (podle toho, jestli škodu zavinil Dl. nebo Věř.) - v případě, že třetí osoba projeví souhlas a potom se svého práva vzdá (neformální právní úkon adresovaný věřiteli nebo dlužníkovi nebo oběma ? není nutno pís. pr. úkon jako při vzdání se práva věřitelem) ? v případě, že je předem dohodnuto, dlužník plní věřiteli ? v případě, že není předem dohodnuto, závazkový právní vztah zaniká (pokud došlo k urč. plnění mezi dlužníkem a věřitelem, vyrovnají se podle zásad o bezdůvodném obohacení) - smlouvy o smlouvě budoucí (pactum de contrahendo) - uzavření smlouvy v budoucnu v případě, že smlouva nevzniká v daném okamžiku - podle OZ § 50a ? lze ji uzavřít o budoucí sml. pojmenované nebo nepojmenované - náležitosti: - pís. /!!! - podstatné náležitosti budoucí smlouvy - doba, do kt. má být budoucí sml. uzavřena ? závazek mezi stranami uzavřít budoucí smlouvu do stanovené doby ? je vynutitelný - žaloba, aby soud svým projevem nahradil projev vůle strany, která smlouvu neuzavřela / odmítla uzavřít - do 1 roku od doby, kdy budoucí smlouva měla být uzavřena (promlčení) - žaloba o náhradu škody - do 2 let od doby, kdy škoda vznikla (promlčení) - clausula rebus sic stantibus ? závazek mezi stranami uzavřít budoucí smlouvu zaniká v případě, že se změní okolnosti tak podstatně, že nelze spravedlivě žádat - přípravné smlouvy punktace (pactum preparatorium) - uzavření smlouvy s výhradou, že bude v nepodstatných záležitostech doplněna /v případě, že smlouva nebude v nepodstatných záležitostech doplněna a účastníci dají najevo, že má platit, bude platit tak, jak byla uzavřena - nejde o dvě smlouvy / jde o jednu smlouvu - nejde o vyjednávání ? smlouva vznikne až po dosažení shody - podle OZ § 50b - smlouvy konsensuální ? smlouvy reálné - konsenzuální: kauza (účel) se realizuje uzavřením smlouvy /např. sml. o koupi mov. věci, při níž bylo ujednáno, že vlastnictví se převádí uzavřením sml. - reálné: kauza (účel) se realizuje uzavřením smlouvy a další právní skutečností / např. sml. o koupi mov. věci, při níž dochází k tradici (odevzdání a převzetí) - smlouvy úplatné ? smlouvy bezúplatné - úplatné: něco se poskytuje za vzájemné plnění - bezúplatné: něco se poskytuje bez vzájemného plnění / např. sml. o výpůjčce - úplatné / bezúplatné: v případě, že jejich charakter závisí na dohodě stran /např. sml. o půjčce - smíšené: plnění je nižší než protiplnění /např. zčásti kup. sml. a zčásti darovací sml. - smlouvy formální ? smlouvy neformální - smlouvy synallagmatické ? smlouvy asynallagmatické - smlouvy kauzální ? smlouvy abstraktní - smlouvy adhezní - ve velkém počtu zákazníků ? vztahy uzavírané opakovaně - PO veř. práva se svými zákazníky ? např. dodávky energie, plynu, vody, tepla, telekomunikací, přeprava, pošta, bankovnictví - oferent stanoví obsah smlouvy ? akceptant může přijmout návrh smlouvy jako celek /nelze vyjednávat, nelze měnit ? take it or leave it - doplňují se údaje, kt. nelze doplnit předem (označení strany, plnění – množství, doba) - vč. všeobecných sml. podmínek - smlouvy spotřebitelské - ochrana spotřebitele ? normy veřejného práva (např. Z o ochraně spotřebitele (podmínky podnikání, spotřebitelská sdružení, oprávnění spotřebitele, úkoly veř. správy v oblasti oprávnění spotřebitele), Z o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, Z o obecné bezpečnosti výrobků) a normy soukromého práva – spotřebitelské sml. - role směrnic evr. práva - směrnice o ochraně spotřebitele ve smlouvách uzavřených mimo obchodní prostory - směrnice o ochraně spotřebitele ve smlouvách uzavřených na dálku - směrnice o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách - směrnice o spotřebitelském úvěru - směrnice o time-sharingu - směrnice o prodeji spotřebního zboží a záruk na spotřební zboží - směrnice o elektronickém obchodu - směrnice o elektronických platebních prostředcích - směrnice o bezpečnosti výrobku - směrnice o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku - směrnice o výrobcích, které ohrožují zdraví a bezpečnost spotřebitele tím, že vypadají jinak, než jaké jsou - priority: - ochrana zdraví a bezpečnosti - ochrana ekonomických zájmů - právo na náhradu škody - právo na informace a na poučení - právo na zastoupení na národní a na obecné úrovni - v obecných ust. OZ ? odklon od zásady rovnosti stran /snaha zabezpečit ochranu slabší strany /nezná trh, nezná výrobek, nemá zkušenosti s pr. postupy - subjekty: dodavatel ? spotřebitel - dodavatel ? jedná v rámci své podnikatelské nebo obchodní činnosti - spotřebitel ? nejedná v rámci své podnikatelské nebo obchodní činnosti - úprava spotřebitelských smluv ? v obecných ust. OZ ? vztahuje se na všechny typové smlouvy podle části VIII. OZ + na sml. nepojmenovanou - úprava v ObchZ ? pokud se strany řídí ObchZ v rámci své dohody ? ust. OZ o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívacích klauzulích a jiná ust. k ochraně spotřebitele se použijí ve všech případech, kdy je to ve prospěch spotřebitele - smlouvy sjednané na dálku /distanční - smlouvy uzavírané bez přítomnosti FO prostředky komunikace na dálku (telefon, telefax, katalog, teleshopping, internet) - spotřebitel musí být před uzavřením smlouvy v předstihu informován o dodavateli (název / jméno, sídlo / bydliště , IČ / RČ) a o zboží (informace o podmínkách a o postupu při odstoupení od smlouvy, informace o službách po prodeji a o zárukách, informace o podmínkách zrušení smlouvy, pokud není určena doba platnosti nebo pokud je platnost delší než jeden rok; informace o zboží – o ceně, o dodání a nákladech dodání, o způsobu platby) - spotřebitel má právo od smlouvy odstoupit do 14 dnů od převzetí plnění bez udání důvodu a bez sankce /při porušení informační povinnosti o možnosti odstoupení je tato lhůta 3 měsíce - nevztahuje se na zboží upraveného pro potřeby spotřebitele - nevztahuje se na zboží rychle se kazící - nevztahuje se na zboží nebo služby, jejichž cena závisí na výchylkách finančního trhu - nevztahuje se na audio a video nahrávky a na počítačové programy v případě, že spotřebitel poruší jejich obal - nevztahuje se na noviny, časopisy - ot.: plnění zaslané bez objednávky ? spotřebitel není povinen plnění zaslané bez objednávky vracet nebo vyrozumívat dodavatele. - smlouvy sjednané mimo provozní prostory /podomní nebo dealerské obchody - využívá se překvapení a nemožnosti porovnat ceny výrobků a služeb s cenami konkurenčních výrobků a služeb - spotřebitel má právo od smlouvy písemně odstoupit do 7 dnů od uzavření smlouvy /na toto je dodavatel povinen upozornit spolu s uvedením osoby a adresy, kam je třeba odstoupení uplatnit /při porušení informační povinnosti o možnosti odstoupení je tato lhůta 1 rok - spotřebitel má právo od smlouvy písemně odstoupit do 1 měs. od uzavření smlouvy v případě, že dodavatel nezačal s plněním smlouvy /na toto je dodavatel povinen upozornit spolu s uvedením osoby a adresy, kam je třeba odstoupení uplatnit /při porušení informační povinnosti o možnosti odstoupení je tato lhůta 1 rok - základní principy: - ochrana před nekalými smluvními ujednáními (nepřípustnými, zneužívajícími, nepřiměřenými) - jsou zakázána ujednání, kt. znamenají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran k újmě spotřebitele /vyjma ujednání o předmětu plnění nebo o ceně - např. (demonstrative) nesmí jít o ujednání, kt.: - vylučují odpovědnost dodavatele za smrt nebo újmu na zdraví - vylučují práva spotřebitele při uplatnění odpovědnosti za škodu / za vady - stanoví, že sml. je pro spotřebitele závazná a pro dodavatele ne - umožňují, aby dodavatel nevydal plnění poskytnuté spotřebitelem před uzavřením smlouvy - opravňují dodavatele, aby odstoupil od smlouvy a spotřebitel ne - umožňují dodavateli jednostranně změnit smluvní podmínky - jsou neplatná relativně ? spotřebitel je oprávněn se dovolat neplatnosti do 3 let /v případě, že toto ujednání ovlivňuje celou smlouvu – je neplatná celá smlouva ? v případě, že toto ujednání neovlivňuje celou smlouvu – je neplatné ujednání - spotřebitelské smlouvy se nesmí odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele - spotřebitel se nemůže vzdát práv ze zákona (např. práva na zák. záruku) - v případě pochybností o významu spotřebitelských smluv platí výklad, který je pro spotřebitele příznivější - odpovědnost za vady - možnost ? při přenechání věci na základě úplatné smlouvy - úprava: - obecná úprava /§ 499 - zvl. úprava /u kupní smlouvy (u prodeje zboží v obchodě), u směnné smlouvy, u smlouvy o dílo (u zhotovení věci na zakázku, u opravy a úpravy věci) ? zvl. úprava má přednost před obecnou úpravou - zvl. úprava - v ObchZ (např. reklamační lhůta ? v ObchZ - charakter promlčecí, v OZ – charakter prekluzivní), v Z o ochraně spotřebitele (např. lhůta 30 dnů pro vyřízení reklamace), v Z o technických požadavcích na výrobky, v Z o potravinách a tabákových výrobcích, v Z o léčivech - zásada: zcizitel odpovídá za to, že věc má v době předání nebo ve sjednané (záruční) době po předání vlastnosti a množství, míru a hmotnost ve smlouvě vymíněné nebo vlastnosti obvyklé a že je věc možno použít podle povahy a účelu smlouvy nebo podle toho, co si strany ujednaly a že věc je bez právních vad - vznik odpovědnosti za vady: - 1) porušení povinnosti zcizitele přenechat za úplatu nabyvateli věc řádně, tj. bez vady - plnění zcizitele nevedlo ke splnění ? nedošlo k zániku smlouvy / k zániku smluvního závazkového právního vztahu /nebylo plněno řádně (porušení sml. povinnosti) - nabyvatel ? majetková újma v podobě vady předmětu plnění - vznik sekundární povinnosti zcizitele a sekundárního práva nabyvatele ? modifikace primární povinnosti v odpovědnost za vady - povinnost odstranit vadu / povinnost doplnit plnění / povinnost poskytnout slevu z ceny / povinnost strpět odstoupení od smlouvy - primární povinnost zcizitele zaniká splněním některé ze sekundárních povinností - ot plnění aliud (něco jiného místo původního plnění) ? Věř. může přijmout (jde o změnu smlouvy a zánik smlouvy původní) ? Věř. může odmítnout ? Dl. je v prodlení s plněním z původní smlouvy - 2) výskyt nebo projevení vady v době plnění nebo v záruční době - období: sjednané (záruční odpovědnost za vady /záruka) ? stanovené (zákonná odpovědnost za vady – do 24 měs. od přijetí věci) - vada = nedostatky vlastností věci, kt. vznikly tím, že zcizitel nabyvateli nepřenechal takový předmět plnění, kt. mu přenechat měl podle smlouvy / podle Z - faktické vady - věcná povaha ? věc znehodnocují - vady kvality ? nedostatky jakosti vč. vad provedení, balení, dokladů - vady kvantity ? nedostatky množství - právní vady - právní povaha ? nabyvatel nenabude takového právního postavení, jakého měl nabýt od zcizitele podle smlouvy - např. nabyvatel se nestane vlastníkem ? zcizitel nepřevedl na nabyvatele vlastnické právo - např. věc je zatížena věcným právem - v případě právní vady uplatněné třetí osobou ? nabyvatel musí notifikovat zciziteli bez odkladu po uplatnění právní vady třetí osobou, aby právní vadu odstranil /v případě, že nabyvatel právní vadu neodstranil ? má zcizitel právo na odstoupení od smlouvy + právo na náhradu škody - v případě, že nabyvatel nenotifikoval zciziteli bez odkladu po uplatnění právní vady třetí osobou ? nabyvatel svá práva neztrácí, ale postavení nabyvatele se oslabuje ? zcizitel má vůči němu námitky jako vůči třetí osobě (tyto námitky nebyly uplatněny vůči třetí osobě, ale kdyby byly, tak mohly vést k odvrácení uplatněného práva třetí osoby) - při zákonné odpovědnosti za vady ? vada musí existovat v době plnění - plnění = odevzdání + převzetí - ne v případě, že ze Z, ze smlouvy stran, z jednostr. prohlášení zcizitele ? je-li stanoveno, že zcizitel odpovídá i za vady, které se vyskytnou v určité době po plnění (v záruční době) ? záruční odpovědnost zákonná / smluvní / jednostranně založená - 3) příčinná souvislost - odpovědnost za vady vyloučena: - u vad zjevných ? kt. lze zjistit prohlídkou - ale odpovídá se v případě, že zcizitel nabyvatele ujistil, že věc nemá vady - u vad nem. ? vady, kt. lze zjistit z KN - ale odpovídá se v případě, že zcizitel nabyvatele ujistil, že věc nemá vady - u vad věci jako stojí a leží ? věc určená úhrnem /přenechání věci (např. zemědělská usedlost – bez určení počtu, míry, váhy, jakosti) - ale odpovídá se v případě, že věc nemá vlastnosti nabyvatelem výslovně vymíněné, o kt. zcizitel výslovně prohlásil, že věc je má - uplatnění práva z odpovědnosti za vady ? musí uplatnit nabyvatel /toto právo přechází na dědice ? toto právo nepřechází na dalšího nabyvatele ? fáze: - zjištění vady - nabyvatel je povinen věc uschovat /v případě, že věc podléhá zkáze může ji po upozornění zcizitele prodat - zjištění vady oznámit zciziteli - notifikace / reklamace - bez zbytečného odkladu poté, kdy si nabyvatel mohl věc prohlédnout / přezkoušet - u zák. odpovědnosti za vady ? lhůta nejpozději do 6 měs. /prekluzivní lhůta - u zár. odpovědnosti za vady ? lhůta nejpozději do 24 měs. / (potraviny 8 dní, krmiva 3 týdny, zvířata 6 týdnů /prekluzivní lhůta - reklamace: jednostr. adresovaný projev vůle nabyvatele vůči zciziteli, kt. spočívá v označení vady a označení toho, jak se vada projevuje /soudní praxe trvá na tom, že reklamace musí obsahovat i oznámení konkrétního práva z odpovědnosti za vady - v případě, že nabyvatel včas a řádně vytkl a nedošlo k vypořádání ? nabyvatel uplatní konkrétní práva z odpovědnosti za vady u soudu /promlčecí lhůta 3 roky ode dne reklamace ? práva z odpovědnosti za vady: - podle povahy a rozsahu vady - vady odstranitelné ? neodstranitelné - vada odstranitelná a věc lze užívat dohodnutým způsobem - volba: právo žádat bezplatné, včasné a řádné odstranění vady (opravou věci / doplněním věci) ? právo žádat slevu z ceny (rozhodující je rozdíl mezi věcí s vadou a věcí bez vady v době dodání věci) - vada odstranitelná a věc nelze užívat dohodnutým způsobem - volba: právo žádat bezplatné, včasné a řádné odstranění vady (opravou věci / doplněním věci) ? právo žádat slevu z ceny (rozhodující je rozdíl mezi věcí s vadou a věcí bez vady v době dodání věci) - vada neodstranitelná a věc lze užívat dohodnutým způsobem - právo žádat slevu z ceny (rozhodující je rozdíl mezi věcí s vadou a věcí bez vady v době dodání věci) - vada neodstranitelná a věc nelze užívat dohodnutým způsobem - právo smlouvu zrušit ? projevem vůle smluvních stran / jednostranným adresovaným projevem vůle nabyvatele (odstoupením) ? o reklamaci musí být rozhodnuto ihned / o reklamaci musí být rozhodnuto do tří dnů (složitější) ? vada musí být odstraněna do 30 dnů ode dne reklamace /po uplynutí této doby má nabyvatel stejná práva jako u vady neodstranitelné - odstoupit ? vedle práva z odpovědnosti za vady: - právo na náhradu nutných nákladů, které vznikly nabyvateli v souvislosti s reklamací /je třeba oznámit do 1 měs. od uplynutí doby, v niž je třeba vady vytknout (jinak prekluze) - právo na náhradu škody, která vznikla nabyvateli v souvislosti s vadným plněním 18. SMLOUVY (VČETNĚ POJMOVÝCH ZNAKŮ JEDNOTLIVÝCH SMLUVNÍCH TYPŮ) KUPNÍ SMLOUVA - úprava ? v OZ /v jiných Z - v ObchZ, v Z o CP, v Z o ochraně spotřebitele (zejména pov. podnikatele při prodeji věcí v obchodě) - úprava ? v ObchZ – subsidiarita OZ (ale málo ? podrobnost ObchZ) pojem - pov. prodávajícího odevzdat předmět koupě do vlastnictví kupujícímu + pov. kupujícího převzít předmět koupě do vlastnictví a zaplatit dohodnutou cenu odlišení - od sml. směnné - od sml. nájemní - od sml. darovací - od sml. o dílo - kupní smlouva podle ObZ: - mezi podnikateli při podnikatelské činnosti /rozhodující je v době uzavření sml. (ne v případě, že to není zjevné v době uzavření sml.) - ne – podle OZ v případě, že se prodává nemovitost - ano – podle ObchZ v případě, že se prodává nemovitost jako součást podniku (sml. o prodeji podniku) - zvl .druhy podle OZ: - prodej zboží v obchodě - FO / PO, kt. je podnikatelem a prodává v rámci podnikání ? FO / PO, kt. není podnikatelem - o. za vady ? přísnější - prodej zboží na objednávku - prodávající se zavazuje obstarat věc a prodat ji kupujícímu (? příkazní sml. ? nedochází k prodeji) - prodej z ruky do ruky - uzavření sml. a plnění splývá /prodej a koupě v automatu, ve stánku - prodej věci úhrnně /věc tak, jak stojí a leží - neplatí ust. o o. za vady ? s výj. kdyby si kupující a prodávající urč. vlastnosti dohodli a věc je neměla - koupě naděje - koupě věci, kt. vznikne /zaplacení kupní ceny je nutno realizovat, i v případě, že věc nevznikne - koupě budoucích užitků úhrnem /užitky tak, jak budou stát a ležet - koupě budoucích užitků, v případě, že budoucí užitky vzniknou - tj. rozdíl od koupě budoucí věci ? při koupi budoucí věci - zaplacení kupní ceny není nutno realizovat v případě, že věc nevznikne vznik - synallagmatický vztah ? dvoustranný pr. úkon podstatné náležitosti - předmět koupě - ne předmět extra commercium (např. tkáně, orgány) - věc - dělení: - určená individuálně ? nezastupitelná (i kdyby to byla věc zastupitelná – pokud není dohodnuto jinak /např. při zániku věci ? aby nenastala následná nemožnost plnění) - lze následná nemožnost plnění – zánik závazku - určená druhově (množství v jednotkách / jakost – není nutno určit) ? zastupitelná - nelze následná nemožnost plnění - dělení: - mov. - nemov. /princip intabulace - lze: ideální část věci (spoluvl.) ? nelze: reálná část věci (s výj. ZoVB – jednotky) - příslušenství věci - s věcí hlavní /sdílí právní osud věci hlavní - ale je přípustný i samostatný prodej věci, která byla příslušenstvím (přestává být příslušenstvím) - nelze: peníze /v případě rozměnění peněz ? sml. směnná - kupní cena - pen. částka /event. způsob, jak se stanoví pen. částka (např. odkaz na finanční arbitráž ? cenu stanoví třetí os. na stranách nezávislá ? nelze, aby cenu určila jedna ze stran) - regulace: cenové právní předpisy ? cena v souladu /jinak relativní neplatnost ? strana je oprávněna se dovolat a v mezích, kt. stanovená cena přesahuje cenu v cenových předpisech je neplatná - ne příliš nízká a ne příliš vysoká ? odporuje mravům - z projevu stran vyplývá, že jde o převod vlastnického práva z prodávajícího na kupujícího práva a povinnosti stran - prodávající ? odevzdání věci - do držby kupujícího - v místě stanoveném ve sml. / ze Z: bydliště prodávajícího, sídlo prodávajícího - náklady na odevzdání nese prodávající /balení, měření, vážně - náklady na převzetí nese kupující - v době stanovené ve sml. / ze Z: v přiměřené době - synallagma ? prodávají je oprávněn neplnit v případě, že kupující je v prodlení s kupní cenou (nezaplatí včas) - v případě, že je prodávající povinen věc odeslat ? plní včas v případě, že věc předá k přepravě (ale nabytí vlastnického práva až v momentě převzetí ? význam pro přechod nebezpečí nahodilé zkázy a zhoršení) ? převod vlastnického práva k věci - u mov. ? při odevzdání / převzetí - u nemov. ? vklad do KN /pov. poskytnout součinnost s vkladem do KN - kupující ? převzetí věci /spolupůsobení při odevzdání věci ? zaplacení kupní ceny - platební podmínky - zaplacení v době po odevzdání věci ? úvěr - zaplacení v době před odevzdání věci ? prenumerační koupě - zaplacení v době odevzdání věci - nejčastěji - koupě z ruky do ruky ? kupní cena je zaplacena při odevzdání / převzetí - zaplacení vcelku / zaplacení ve splátkách - podpůrně ze Z: - plnění bez zbytečného odkladu - při odevzdání / převzetí - při převzetí, pokud se věc odesílá /až si ji kupující prohlédne - při poukázání poštou nebo bankou - plnění v místě stanoveném ve sml. / v bydlišti prodávajícího, v sídle prodávajícího - synallagma ? každá ze stran plní současně /event. námitka nesplnění sml. – v případě, že je sjednáno plnění současné a druhá strana neplnila a není připravena plnit ? v případě, že není sjednáno plnění současné a na straně druhé se vyskytly překážky její solvence, kt. nebyly známy v době uzavření sml. - zvl.: prodej v obchodě - převzetí v místě prodeje - převzetí na jiném místě ? pokud si strany dohodnou /kupující je povinen převzít věc na tomto místě a kdyby ne, je v prodlení - pozn.: prodávající je povinen seznámit kupujícího se zvláštními pravidly pro užívání věci /ne s pravidly, kt. jsou známá - pozn.: prodávající je povinen překontrolovat a přezkoušet věc před prodejem - nabytí vlastnického práva - uzavření kupní smlouvy ? pr. důvod (titul) - vzniká pov. prodávajícího převést vlastnické právo na kupujícího - pov. na straně prodávajícího ? ius aliendi /je vlastník (výj. nepravý dědic) , je zástupce vlastníka (přímý / nepřímý) - nem., kt. je předmětem evidence v KN: - vklad vlastnického práva do KN - nelze výhrada vlastnictví (ˇ) /jediná možnost: uzavření sml. s odkládací podmínkou na zaplacení kupní ceny, kt. bude zaplacena do dne podání návrhu na vklad do KN - nem., kt. není předmětem evidence v KN: - účinnost kupní sml. (konsenzuální) - mov. - tradice brevi manu - tradice longi manu (symbolické) - lze se odchýlit (dispozitivní ust.) - věc jednotlivě určená ? uzavřením sml. / později - věc druhově určená ? uzavřením sml. – věc musí být individualizována od ost. věcí / později - později – výhrada vlastnictví ? vlastnické právo přechází až zaplacením kupní ceny /pov.: pís. forma (nezávisle na formě kupní sml.) !!! - převod vlastnického práva - kupující ? oprávnění z vlastnického práva - ius utendi ? po převzetí věci bez ohledu na to, jestli vlastnické právo už přešlo nebo nepřešlo - ius fruendi ? po převodu vlastnického práva /bez ohledu na to, jestli má věc u sebe prodávající nebo kupující (prodávající má pov. schovatele) - nebezpečí škody na věci (nahodilá zkáza, nahodilé zhoršení) /vlastník – přechází na kupujícího v souvislosti s nabytím vlastnického práva - pozn.: nahodilost ? není způsobena vlastníkem a os., za kt. vlastník odpovídá (je způsobena např. třetí os. ? vzniká o. vůči třetí os.) - výj.: v případě, že kupující nabývá vlastnictví před převzetím věci ? nese nebezpečí /ale prodávající má pov. schovatele - výj.: v případě, že kupující nabývá vlastnictví po převzetí věci ? nese nebezpečí od převzetí věci - lze se odchýlit (dispozitivní ust.) ? problém u druhově určených věcí ? pouze v případě, že jsou dostatečně individualizovány /např. předány k přepravě - v případě, že za nahodilou zkázu nebo nahodilé zhoršení odpovídá prodávající a nahodilá zkáza nebo nahodilé zhoršení nastane ? o. prodávajícího /nesplní řádně a včas (o. za vady / o. za prodlení) odpovědnost za prodlení - prodlení prodávajícího - prodávající nesplní včas - prodlení: ode dne následujícího po splatnosti do dne splnění nebo zániku závazku - primární pov. (splnění) + sekundární pov. - sekundární pov. - odstoupení od sml. - kupující je povinen poskytnout přiměřenou lhůtu - prodlení kupujícího - kupující nezaplatí včas - prodlení: ode dne následujícího po splatnosti do dne zaplacení nebo zániku závazku - primární pov. (zaplacení) + sekundární pov. - sekundární pov. - úroky z prodlení - přechod nebezpečí nahodilé zkázy nebo nahodilého zhoršení - po dobu prodlení kupujícího není v prodlení prodávající /nezáleží na tom, že prodávající předtím v prodlení byl nebo nebyl odpovědnost za vady (viz ot. 17) - prodávající nesplní řádně - vady - faktické ? věc nemá jakost - jakost vyplývá ze sml. - určení obecně - určení podle vzorku /koupě věci podle vzorku - obojí ? v případě, že mezi nimi není rozpor ? obě ? v případě, že mezi nimi je rozpor – přednost má smlouva (vůle stran) - jakost vyplývá ze Z - vlastnosti obvyklé + možnost použít věc podle povahy a účelu ? věc nemá množství - právní ? prodávající nepřevede vlastnické právo k věci ? věc je zatížena prodej zboží v obchodě (tj. prodej zboží podnikatelem spotřebiteli) - obecná úprava odpovědnosti + ochrana spotřebitele /OZ + Z o ochraně spotřebitele - odpovědnost podnikatele za to, že věc je při prodeji ve shodě s kupní smlouvou (je bez vad odpovídá požadavkům prodávajícího, kupujícího, výrobce, reklamy, má správné množství, míru, hmotnost a je vyznačeno datum trvanlivosti nebo datum použitelnosti) - v případě, že věc je v rozporu s kupní smlouvou při převzetí nebo 6 měs. po převzetí (vyvratitelná domněnka, že rozpor s kupní smlouvou existoval už při převzetí) ? kupující má právo na to, aby prodávající bezplatně a bezodkladně uvedl věc do stavu ve shodě s kupní smlouvou - věc vyměnil / věc opravil / poskytl slevu – a v případě, že toto není možné ? kupující je oprávněn od smlouvy odstoupit - v případě, že věc je v rozporu s kupní smlouvou po převzetí v zákonné záruční době 24 měs. / 8 dní u potravin / 3 týdny u krmiv / 6 týdnů u zvířat (ode dne převzetí věci, ode dne uvedení věci do provozu) / ve smluvní záruční době delší (prohlášení v dokladu o zakoupení věci / v záručním listu – obsah záruky, podmínky záruky, platnost záruky, uplatnění záruky) ? kupující má právo na to, aby prodávající bezplatně a bezodkladně uvedl věc do stavu ve shodě s kupní smlouvou - věc vyměnil / věc opravil / poskytl slevu – a v případě, že toto není možné ? kupující je oprávněn od smlouvy odstoupit - zvl.: věci kazící se / věci použité – prodávající neodpovídá za vady, kt. se projeví po převzetí věci - zvl.: věci vadné / věci opotřebené - prodávající neodpovídá za vady, kt. jsou vadou nebo opotřebením + navíc – kupující nemá právo na výměnu věci v případě výskytu jiných vad nebo jiných opotřebení – má právo na slevu - neplatnost ujednání, kt. bylo právo kupujícího z odpovědnosti za vady omezeno nebo vyloučeno - vady - odstranitelná ? bezplatné odstranění řádně a včas / výměna věci, výměna části / sleva / odstoupení - neodstranitelná ? výměna věci / odstoupení - uplatnění: - u prodávajícího podnikatele / u podnikatele v záručním listě (opravujícího) - vady, na kt. se vztahuje záruka ? v záruční době - vady, na kt. se nevztahuje záruka ? do 24 měsíců od převzetí věci / u potravin v den po převzetí / věcí vadných a věcí opotřebených do 12 měsíců od převzetí věci - v případě, že byla věc dána do opravy ? pozastavuje se běh doby /kupující je oprávněn žádat o potvrzení doby v opravě - v případě, že byla věc vyměněna ? přerušuje se běh doby (běží znovu) odpovědnost za škodu ? o. za prodlení ? nelze v případě, že je škoda hrazena úroky z prodlení ? o. za vady ? lze v případě, že o. za vady se prekludovala (např. nedošlo k notifikaci) /ale pozor!!! týká se pouze škody na jiném majetku kupujícího než na koupené věci vedlejší ujednání při kupní smlouvě - předkupní právo - sjednává se u kupní sml. ? podle zvl. ust. - sjednává se u ost. sml. ? podle smlouvy inominátní §51 - závazek zavázaného ? v případě, že chce věc zcizit, je povinen nabídnout věc na prvním místě oprávněnému ke koupi /event. lze rozšířit i na případy darování - v případě, že chce věc darovat, je povinen nabídnout věc na prvním místě oprávněnému ke koupi (za jakou cenu? – obvyklou cenu) - forma: - závazkové ? podle zvl. ust. - věcné ? pouze u nem. – pís. + vklad do KN (část C – závada) - porušení – v případě, že věc je zcizena jinému: - závazkové ? platnost vůči třetí os. ? odpovědnost za škodu - věcné ? relativní neplatnost vůči třetí os. /publicita zápisů v KN – třetí os. mohla vědět o závadě nemovitosti v podobě předkupního práva ? oprávněný je oprávněn se domáhat, aby mu věc byla třetí os. nabídnuta ke koupi za cenu za jakou ji koupila třetí os. (v případě, že toto třetí os. neučiní ? žaloba v promlčecí lhůtě 3 roky ode dne rozhodnutí o povolení vkladu do KN, kt. nahradí nabídku ke koupi za cenu za jakou ji koupila třetí os.) / oprávněný není povinen se domáhat, aby mu věc byla třetí os. nabídnuta ke koupi za cenu za jakou ji koupila třetí os. – předkupní právo mu zůstane zachováno vůči třetí os. - realizace: - nabídka oprávněnému /u nem. ? pís. - předmět koupě + cena koupě - oprávněný ? pov. přijmout / nepřijmout nabídku + pov. zaplatit ve lhůtě v nabídce / ve lhůtě ze Z (8 dnů – mov. / 2 měs. nem.) - nepřijetí nabídky nebo nezaplacení ? prekluze předkupního práva - právo zpětné koupě - právo prodávajícího na to, aby mu prodaná věc byla vrácena v případě, že kupujícímu vrátí kupní cenu - kupující má práva prodávajícího a prodávající má práva kupujícího z původní kup. sml. (u věcí individuálně určených ? je povinen vrátit stejnou věc /není oprávněn věc zcizit ? kdyby věc byla zcizena třetí os. – neplatnost !!! (výj. u závazkověpr. vztahů) ? u věcí druhově určených ? je povinen vrátit věci stejného druhu a stejného množství /při poškození věci – nárok na slevu) - realizace: - projev prodávajícího ve lhůtě ve sml. / ve lhůtě ze Z /1 rok od odevzdání věci - po uplynutí lhůty ? prekluze práva zpětné koupě - jiná vedlejší ustanovení - výhrady (zvl. ust. k ust. o podmínkách) ? pís. forma - po uplynutí lhůty ve sml. / ve lhůtě ze Z /1 rok od uzavření kup. sml. ? prekluze - praxe: - výhrada zpětného prodeje - právo kupujícího na to, aby prodávající věc koupil zpět za podmínek v kup. sml. nebo za jiných podmínek - výhrada lepšího kupce - kup. sml. nabude účinnosti v případě, že prodávající neoznámí kupujícímu záměr prodat věc jiné os. ve stanovené lhůtě (odkládací podmínka) - výhrada koupě na zkoušku - kup. sml. nabude účinnosti a kupující ve stanovené lhůtě předmět koupě schválí (rozvazovací podmínka) - dobrovolná dražba - sml. o provedení dražby vlastník ? dražebník - označení věci - označení min. ceny - výhoda: u prodeje věci, kt. byla převedena Věř. za účelem zajištění pohledávky /Věř nemůže být osočen, že prodej věci uskutečnil na újmu Dl. - nabytí vlastnického práva ? příklepem - o. za vady ? dražebník vůči nabyvateli / vlastník vůči dražebníkovi (protože vlastník dražebníka neupozornil na vady věci) SMĚNNÁ SMLOUVA pojem - strany si vyměňují věc za věc ? vzájemná pov. odevzdat věc do vlastnictví odlišení - od sml. kupní - směnná smlouva podle ObZ: - mezi podnikateli při podnikatelské činnosti /rozhodující je v době uzavření sml. (ne v případě, že to není zjevné v době uzavření sml.) podstatné náležitosti - označení věcí - z projevu stran vyplývá, že jde o převody vlastnického práva úprava - ust. o kupní smlouvě ? každá strana má postavení prodávajícího a kupujícího DAROVACÍ SMLOUVA úprava - pouze v OZ /i pro podnikatele pojem - dárce bezplatně přenechává nebo se zavazuje bezplatně přenechat něco obdarovanému a obdarovaný s tímto souhlasí odlišení - od sml. kupní - od sml. směnné - od sml. příkazní / od sml. o úschově - od veř. sbírky - od darování orgánů a tkání podstatné náležitosti - předmět - pojem „něco“ ? věc (i peníze) / maj. právo / maj. hodnota (? ale ne zvýhodnění, kt. nepředstavuje maj. zvýhodnění obdarovaného) - bezplatnost - event. lze i přijetí pov. nebo přijetí příkzu obdarovaným, pokud jejich předmětem není maj. pov. (to by byla úplatnost) - event. lze i odkládací / rozvazovací podmínka - dobrovolnost - ne pov. (např. ne výživné) - event. lze i společenské nebo mravní povinnosti /narozeniny, svátek - převod vlastnického práva vznik - určení předmětu a projev vůle dárce darovat a projev vůle obdarovaného přijmout - sml.: - u nem. ? pís. + podpisy na jedné listině - u mov. - smlouva reálná ? odevzdání / převzetí věci - smlouva konsensuální ? závazek odevzdat věc a převzít věc až po uzavření smlouvy /pís. !!! - u pohledávky ? pís. - darování mortis causa ? neplatnost /pro tyto účely je závěť práva a povinnosti stran - dárce ? odevzdání ? převod vlastnického práva k věci /jako u nem - obdarovaný ? převzetí - vrácení daru: - v případě, že se obdarovaný chová k dárci nebo k rodině dárce tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy - členové rodiny ? manžel / děti / rodiče - jednostr. projev dárce o vrácení daru /je to zvl. ust. OZ (protože darovací sml. byla konzumována darováním a mezi dárcem a obdarovaným už není žádný pr. vztah) - obvykle: žaloba ? po rozhodnutí soudu se dárce stane vlastníkem věci ex nunc (originární nabytá vlastnického práva) - u nem. ? záznam do KN /podle rozsudku - právo na vrácení daru ? os. povaha /nedědí se ani na jedné straně (pouze v případě, že by došlo k zahájení soudního řízení ? pak se dědí) /event. i ot., co kdyby obdarovaný dárce usmrtil? toto by se mělo dědit odpovědnost stran - u konsenzuální sml.: dárce nesplní svůj závazek ? prodlení dlužníka - u konsenzuální sml.: obdarovaný nesplní svůj závazek ? prodlení věřitele - u dárce ? není o. za vady /ale!!! – je povinen upozornit obdarovaného na vady o kt. ví ? pokud toto neučiní a obdarovanému vznikne škoda v souvislosti s vadami věci ? o. za škodu - u obdarovaného ? není nárok z o. za vady /ale v případě, že věc má vady, na kt. obdarovaný nebyl upozorněn, má obdarovaný právo věc vrátit SMLOUVA O DÍLO - úprava ? v OZ + zvl. ust. o sml. o zhotovení věci na zakázku + zvl. ust. sml. o opravě a úpravě věci - úprava v jiných Z - v Z o ochraně spotřebitele (zejména pov. podnikatele při zhotovení díla) - úprava ? v ObchZ /mezi podnikateli při podnikatelské činnosti /rozhodující je v době uzavření sml. (ne v případě, že to není zjevné v době uzavření sml.) – subsidiarita OZ (ale málo ? podrobnost ObchZ) pojem - pov. zhotovitele, kterému bylo dílo zadáno objednatelem, aby zhotovil dílo na vlastní nebezpečí, a pov. objednatele, který dílo zadal zhotoviteli, aby zaplatil dohodnutou cenu vznik - synallagmatický vztah ? dvoustranný pr. úkon /jedna strana poskytne dílo, jedna strana poskytne peníze odlišení - od sml. kupní /sml. kupní - v případě, že smlouva zahrnuje dodání věci, kt. neexistuje v době uzavření ? sml. o dílo - v případě, že smlouva zahrnuje zhotovení věci a dodání věci - od sml. pracovních /sml. pracovní - předmětem závazku je činnost + nebezpečí neúspěchu práce nenese ZMC ? sml. o dílo - předmětem závazku je výsledek činnosti + nebezpečí neúspěchu práce nese zhotovitel - od sml. příkazní /sml. příkazní – výsledek je nehmotný ? sml. o dílo – výsledek je hmotný podstatné náležitosti - určení díla - hmotný výsledek fyzické nebo duševní pracovní činnosti /zhotovení, oprava, úprava, údržba - jakost - není nutno určit - cena za dílo - je nutno stanovit povinnost objednateli zaplatit cenu - ale: není nutno stanovit cenu - je stanovena - je stanoven postup jak se stanoví cena - je stanovena cena přiměřená /podle cen. předpisů (v případě, že dojde ke změně cenových předpisů ? nepostupuje se podle nových předpisů ale podle starých předpisů / v případě, že dojde ke změně cenových předpisů a zhotovitel toto objednateli oznámí ? postupuje se podle nových předpisů nebo má objednatel právo od smlouvy odstoupit) nebo podle nákladů na provedení díla a práci za provedení díla - je stanovena podle rozpočtu /pro složitá díla – v případě, že má být do rozpočtu zahrnuta jiná práce a jiné náklady, je třeba, aby je objednatel pís. schválil - je stanovena odhadem (max. výše) - zvýšení ceny: - není nutno upozornění, pokud je cena překročena nepodstatně (o 10 – 20%) - je nutno upozornění, pokud je cena překročena podstatně (nad 20%) ? pís. upozornění s oznámením nové ceny /v případě, že zhotovitel neslní pov. upozornit na podstatné zvýšení ceny – jeho právo na zvýšení ceny zaniká - právo objednatele odstoupit (bezodkladně) ? ale je povinen zaplatit cenu za provedené náklady a za provedenou práci - provedení díla na nebezpečí zhotovitele díla - zhotovitel splní závazek jen v případě zhotovení díla (závěr) - forma - jakákoliv ? ale pov. zhotovitele vydat potvrzení o uzavření sml. o dílo v případě, že k provedení díla nedochází na počkání /potvrzení ? označení díla, jakost díla, cenu, dobu dokončení práva a povinnosti stran - zhotovitel ? pov. provést dílo na svůj náklad - není právo žádat úhradu nákladů ? je povinen obstarat si materiál a nástroje - výj.: pouze v případě, že zhotoviteli vzniknou náklady v souvislosti s neposkytnutím součinnosti objednatelem ? pov. provést dílo na své nebezpečí - porušení ? v případě, že neprovede dílo /je nerozhodné, jaké okolnosti mu bránily v provedení díla (s výj. okolností na straně objednatele) - pokud se provedení díla stane nemožným ? závazek zaniká ? pov., když dílo spočívá ve zhotovení věci - věc musí mít vlastnosti ve sml. stanovené /v případě, že není určena jakost – věc musí mít střední jakost ? pov., když dílo spočívá v opravě nebo úpravě věci - oprava ? odstranění vad (všech vad nebo dohodnutých ve sml.) - úprava ? změna povrchu věci nebo vnitřku věci nebo vlastností věci dohodnutých ve sml. ? pov., když dílo spočívá v údržbě věci - odstranění nežádoucích změn na věci ? pov., když dílo spočívá v montáži věci - sestavení do stavu použitelnosti ? pov. provést dílo řádně - odbornost ? pov. provést dílo včas - Z nestanoví ? nelze aplikovat ust., aby byla pov. splnit závazek od prvního dne, co objednatel požádat ? neproveditelné / pov. splnit závazek je bez zbytečného odkladu po uzavření sml. ? pov. místo plnění - ve sml. - v místě podle povahy díla (v nem.) - v místě bydliště / sídla zhotovitele ? pov. plnění osobně - ne, pokud to není zakázáno sml. nebo povahou díla - může použít ZMC ? ale odpovídá za ně způsobem jako by dílo prováděl osobně - pokud osobně ? závazek zaniká smrtí /dědicové se mohou domáhat zaplacení v rozsahu provedeného díla nebo v rozsahu materiálu (ten jsou povinni předat objednateli) ? pov. použití materiálu dodaného objednatelem - je povinen upozornit objednatele na nedostatky materiálu, kt. brání zhotovení díla - objednatel ? pov. zaplatit cenu díla - v době zhotovení díla /tzn. nelze nárokovat cenu v případě nezhotovení (zničení ? je povinen zhotovit dílo znovu) - v době předání díla - v případě, že dílo nebylo zhotoveno kvůli překážkám na straně objednatele ? je povinen uhradit cenu díla (ale v této ceně nejsou úspory materiálu a mezd ZMC) - v případě, že dílo nebylo zhotoveno kvůli odstoupení objednatele ? je povinen uhradit cenu části díla (v této ceně je materiál a mzdy ZMC) - ale i: zálohy (ze Z) ? jestliže se dílo provádí po částech, kt,. vyžadují náklady ? pov. poskytnout součinnost - např. pov. předat určité věci - např. pov. zajistit zdrav. a bezpečnostní opatření pro osoby, kt. zhotovují dílo u objednatele - v případě, že objednatel neposkytne součinnost ? zhotovitel jej k vyzve a poskytne přiměřenou lhůtu pro součinnost / v případě, že objednatel znovu neposkytne součinnost ? zhotovitel je oprávněn odstoupit od sml. /event. je oprávněn dílo dokončit (neodpovídá za prodlení) - náklady na poskytnutí součinnosti nese objednatel - v případě, že zhotovitel nevyužije součinnost ? náklady na poskytnutí součinnosti nese zhotovitel ? pov. převzít dílo - v době stanovené ve sml. - v době stanovené v Z /1 měs. od doby, kdy mělo být / bylo dílo zhotoveno - u zhotovitele - nabytí vlastnického práva - pouze v případě zhotovení díla: - u mov.: - vlastníkem je zhotovitel / nebezpečí škody na věci nese zhotovitel - objednatel nabývá vlastnické právo převzetím / objednatel nabývá nebezpečí škody na věci převzetím - u stavby: - vlastníkem je objednatel (podle stavebněpr. předpisů ? na jméno objednatele) / nebezpečí škody na stavbě nese zhotovitel (zproštění o. – pouze vis maior) - ale: aml. může stanovit, že vlastníkem stavby je zhotovitel ? zejména v případě, kdy k ní má opatřit pozemek a stavební povolení - přechod nebezpečí škody na věci - v případě, že zhotovitel převzal věc od objednatele odpovědnost za prodlení - prodlení zhotovitele - zhotovitel nesplní pov. zhotovit dílo včas - oprávnění objednatele ? poskytnutí přiměřené lhůty + po poskytnutí přiměřené lhůty – odstoupení - toto oprávnění odstoupit ? i při předpokládaném porušení sml. ? aby objednatel nemusel čekat do porušení - prodlení objednatele - objednatel nezaplatí včas - přechod nebezpečí nahodilé zkázy nebo nahodilého zhoršení ? při zkáze není oprávněn požadovat novou věc / při zhoršení není oprávněn požadovat opravu - u zhotovení díla - v případě, že si objednatel nepřevezme dílo po 6 měs. ode dne zhotovení díla ? má zhotovitel právo nakládat s věcí (zpeněžit pro uhrazení ceny i bez převzetí díla / požadovat po objednateli uhrazení ceny i bez převzetí díla) - ne stavba ? vlastníkem je objednatel - u úpravy / opravy věci - v případě, že si objednatel nepřevezme věc ? má zhotovitel právo nakládat s věcí (zpeněžit) /ale v případě, že je věc hodnoty nad 3.000,- Kč a zhotovitel zná adresu objednatele, je povinen informovat o tomto objednatele odpovědnost za vady - u sml. o zhotovení věci - zákonná záruka ? o. za vady, kt. má věc v době předání díla a v době po předání díla (6 měs. / 3 roky pro stavbu) - ale neodpovídá za vady materiálu, kt. dodal objednatel a byl upozorněn na jeho vady ? ale odpovídá za vady materiálu, kt. dodal objednatel a nebyl upozorněn na jeho vady - ale neodpovídá za vady, kt. vznikly nesprávným užitím díla objednatelem nebo os., za kt. objednatel odpovídá - smluvní záruka ? delší - od doby převzetí / od doby, kdy byl objednatel povinen věc převzít a nepřevzal (prodlení objednatele) - nezapočítává se doba od uplatnění práva ze záruky do doby opravy (vyznačeno zhotovitelem v záručním listě) - (viz. ot. 17) - u sml. o opravě a úpravě věci - zákonná záruka ? o. za vady, kt. má věc v době předání díla a v době po předání díla (3 měs. / 18 měs. pro stavbu) - ale neodpovídá za vady způsobené vadností věci, když upozornil objednatele na tyto vady ? ale odpovídá za vady způsobené vadností věci, když neupozornil objednatele na tyto vady - odstranitelná vada ? odstranění vady zhotovitelem /náklady na odstranění a náklady na dopravu věci ke zhotoviteli a k objednateli /po dobu odstraňování zhotovitel nese nebezpečí škody na věci - pov. odstranit vadu v přiměřené lhůtě (u dodavatele a spotřebitele ? 30 dnů) /pokud vada není odstraněn nebo pokud se vada vyskytne znovu ? sleva / odstoupení - neodstranitelná vada ? sleva / odstoupení odpovědnost za škodu - nelze podle o. za vady ? případě, že o. za vady se prekludovala ? nelze - obcházení Z SMLOUVA O PŮJČCE pojem - Věř. přenechává Dl. věc určenou podle druhu a Dl. se zavazuje Věř. vrátit věc stejného druhu odlišení - od sml. o výpůjčce /sml. o výpůjčce – věci individuálně určené + pov. vrátit tyto věci – nedochází k převedení vlastnického práva + bezúplatnost ? sml. o půjčce – věci druhově určené + pov. vrátit jiné věci - dochází k převedení vlastnického práva + bezúplatnost / úplatnost - od sml. nájemní - od sml. o úvěru podle ObchZ - abs. obchody /sml. o úvěru - předmětem jsou pouze peněžní prostředky a úroky + vznik konsenzuálně (pokytne pen. prostředky na žádost Dl.) ? sml. o půjčce - vznik reálně (předáním věci) - od sml. o dílo vznik - reálná sml. ? předání věcí /v případě, že by se strany dohodly, že věci budou předány později ? povaha sml. o sml. budoucí - předání – longi manu, brevi manu, hotovostně, bezhotovostně, aj. podstatné náležitosti - předmět půjčky - věci určené druhově (zastupitelné) – určení množství / jakost – není nutno určit - pov. Dl. vrátit věci stejného druhu jiné náležitosti - úplatnost - ze sml. /jinak bezúplatnost - u pen. půjček ? úroky - u nepen. půjček ? větší množství věcí / lepší jakost věcí - doba, kdy je Dl. povinen vrátit věci - ze sml. /doba ve prospěch Dl. ? může vrátit věci dříve - ze Z ? na neurčito /na požádání Věř. - není pov. pís. práva a povinnosti stran - Věř. ? odevzdání věcí /je předpokladem uzavření sml. ? převod vlastnického práva k věcem - při odevzdání / převzetí - na Dl. přechází nebezpečí škody na věcech - Dl. ? vrácení věcí stejného množství a stejné kvality ? převod vlastnického práva k věcem (při vrácení) - při odevzdání / převzetí - na Věř. přechází nebezpečí škody na věcech spotřebitelský úvěr - Z o spotřebitelském úvěru (k 1/1/2002) /EU - spotřebitelský úvěr ? poskytnutí pen. prostředků (úvěr / leasing / splátky) ? mezi Dl – spotřebitelem + Věř. – dodavatel (obch. / podnikatelská činnost) - pov.: poskytnutí informace o tom, kolik spotřebitel zaplatí v rámci úvěru na splátkách a na úrocích - sml. o spotřebitelském úvěru: - není to zvl. sml. typ ? pouze omezení (např. práva spotřebitele nesmí být omezena tím, že jde o spotřebitelský úvěr) - pís !!! - náležitosti: - příloha ? vzorec pro výpočet procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr - podmínky, za kt. lze úvěr splatit - podmínky, za kt. lze úvěr předčasně splatit /ve prospěch spotřebitele ? oprávnění splatit kdykoliv před dobou splatnosti ve sml. - v případě, že nejsou dány náležitosti ? snížení úrokové sazby - právo spotřebitele odstoupit ? dodavatel je povinen vrátit pen. prostředky - dozor: ČOI /pokuta až 1 mil. Kč SMLOUVA O VÝPŮJČCE pojem - půjčitel přenechává vypůjčiteli věc k bezplatnému dočasnému užívání a vypůjčitel se zavazuje půjčiteli vrátit věc odlišení - od sml. o půjčce /sml. o půjčce – věci druhově určené + pov. vrátit jiné věci - dochází k převedení vlastnického práva + bezúplatnost / úplatnost ? sml. o výpůjčce – věci individuálně určené + pov. vrátit tyto věci – nedochází k převedení vlastnického práva + bezúplatnost - od sml. nájemní /sml. nájemní – úplatnost ? sml. o výpůjčce – bezúplatnost - od sml. o úschově /sml. o úschově – opatrování věci ? sml. o výpůjčce – užívání věci vznik - konsenzuální sml. podstatné náležitosti - předmět výpůjčky - věc určená individuálně (nezastupitelná) ? věc určená druhově (zastupitelné) – dochází k individualizaci předáním - nesmí být spotřebovatelná - musí být ve stavu způsobilém k využívání /ale ne odpovědnost za vady ? není úplatnost !!! ? ale ano odpovědnost za škodu (v případě, že vypůjčitel neupozornil půjčitele na vady věci, kt. byly skryté) - bezplatné užívání - pov. vypůjčitele vrátit stejnou věc jiné náležitosti - doba, kdy je vypůjčitel povinen vrátit věc - ze sml. / z povahy věci ? z účelu, ke kt. je věc použita - ze Z ? na neurčito /na požádání půjčitele - před uplynutím doby ? v případě, že vypůjčitel porušil své pov. práva a povinnosti stran - půjčitel ? odevzdání věci v době stanovené ve sml. nebo v den následující po dni, kdy je o to požádán vypůjčitelem ? pov. umožnit vypůjčiteli užívání věci - ochrana před třetími os. - ochrana před sebou samým ? pov. nerušit vypůjčitele v užívání věci ? pov. seznámit půjčitele s vadami a s pravidly pro užívání /jinak o. za škodu - vypůjčitel ? pov. užívat věc řádně /ve sml. nebo v běžném rozsahu + údržba věci ? pov. chránit věc před ztrátou, poškozením, zničením /jinak o. za škodu ? pov. užívat věc pro sebe - zákaz užívání třetími os. (došlo by k prodlení vypůjčitele ? vypůjčitel je povinen vrátit věc v případě, že ji nepotřebuje) ? přechod nebezpečí škody na věci ? pov. vrátit věc odpovědnost za prodlení - v případě, že je vypůjčitel v prodlení s vrácením věcí ? přechod nebezpečí škody na věci /odpovědnost za ztrátu, poškození, zničení věci NÁJEMNÍ SMLOUVA - úprava ? v OZ - obecná - zvl. - nájem bytu - podnájem bytu - nájem místností v zařízeních určených k trv. bydlení - nájem a podnájem nebytových prostor - podnikatelský nájem věcí movitých - úprava ? v ObchZ /pouze nájem dopravního prostředku + nájem podniku ? jinak OZ pojem - pronajímatel přenechává nájemci za úplatu věc, aby ji nájemce dočasně užíval nebo i požíval (čerpal užitky) odlišení - od sml. o výpůjčce /sml. o výpůjčce – bezúplatnost ? sml. nájemní – úplatnost - od sml. o půjčce /sml. o půjčce – věc určená druhově ? sml. nájemní – věc určená individuálně - od sml. kupní /sml. kupní – převod vlastnického práva ? sml. nájemní – ne převod vlastnického práva vznik - náj. sml. ? obv. pís. (byty / nebyty) podstatné náležitosti - věc individuálně určená - mov. ? nemov. - nespotřebovatelná - přenechání práva užívání / braní užitků - dočasnost - na dobu určitou ? na dobu neurčitou - lze obnovovat - úplatnost ? nájemné - v penězích / v naturáliích /volnost ? v urč. případech regulace (V o výši nájmu) - jednorázově / ve splátkách /u zem. + les. pozemků ? půlročně pozadu (1/4 + 1/10) ? u ost. ? měsíčně pozadu - ot. zástavního práva k věcem na pronajaté věci ˇ - ot. neplacení nájemného / neplacení části nájemného ˇ /pov. uplatnit v 6 měs. lhůtě práva a povinnosti stran - práva pronajímatele - právo na nájemné - právo na opravy a na údržbu věci + náhrada škody v případě, že nájemce neoznámí pronajímateli potřebu oprav a údržby věci - právo na řádné užívání věci nájemcem + právo kontrolovat řádné užívání věci nájemcem - právo na odstoupení od smlouvy ? v případě, že nájemce porušuje své povinnosti /dává věc do podnájmu, pokud sml. stanoví souhlas pronajímatele nebo provádí změny na věci (pouze se souhlasem pronajímatele) - právo na výpověď smlouvy ? ze Z - právo na vrácení věci po skončení nájmu - právo zřídit zástavní právo nebo zadržovací právo k věcem, které jsou na předmětu nájmu - povinnosti pronajímatele - pov. přenechat + udržovat věc ve stavu způsobilém k užívání věci nájemcem - pov. opravovat věc - práva nájemce - právo na přenechání věci ve stavu způsobilém k užívání věci - právo na řádné užívání a požívání věci - právo dát věc do podnájmu, pokud sml. nestanoví souhlas pronajímatele - právo na úhradu nákladů spojených se změnami věci, spojených s opravou věci, kt. je povinen provést pronajímatel - právo neplatit nájemné v případě, že věc nelze užívat / právo platit nájemné jen zčásti v případě, že věc lze užívat jen zčásti (sleva na nájemném) - právo na výpověď smlouvy ? v případě, že dojde ke změně vlastníka (pozn.: u nemov. – právo vypovědět má nájemce ? u mov. – právo vypovědět má nájemce i nový vlastník) - povinnosti nájemce - pov. platit nájemné řádně a včas - pov. řádně užívat věc /např. pečovat o to, aby nevznikla škoda - pov. oznámit pronajímateli potřebu oprav a údržby věci - pov. vyžádat souhlas pronajímatele pro provádění změn na věci - pov. strpět omezení při opravách a údržbě věci pronajímatelem - pov. vrátit věc po skončení nájmu /ve stavu odpovídajícímu užívání věci ze sml. nebo ve stavu v rámci obv. opotřebení zánik - varianty: - uplynutí doby - možnost prodloužení - platí: v případě, že nájemce užívá i po uplynutí doby věc v nájmu a pronajímatel nepodá žalobu na vyklizení nem. nebo na vydání mov. do 30 dnů od uplynutí doby ? obnovuje se – nájem sjednaný na více než 1 rok se obnovuje na 1 rok ? nájem sjednaný na méně než 1 rok se obnovuje na danou dobu - platí pro byty ? neplatí pro nebyty - dohoda - výpověď - u nájmů na dobu neurčitou (obv.) ? u nájmů na dobu určitou - výpovědní lhůta ? 1měs. u mov. / 3 měs. u nemov. / 1 rok u zem. a les. pozemků (k 1/10) - zničení pronajaté věci - odstoupení - pronajímatele - nájemce užívá věc způsobem, kdy pronajímateli hrozí nebo vzniká škoda i přes upomenutí - nájemce nezaplatil nájemné do splatnosti dalšího nájemného nebo do 3 měs. - pronajatou věc je třeba vyklidit - nájemce - pronajatá věc je ve stavu nezpůsobilém ke smluvenému nebo obvyklému užívání /při předání ? po předání - je zmařen účel smlouvy ? nájemci je odňata část věci (např. uplatnění práv třetí os.) - splynutí - např. nájemce koupí předmět nájmu od pronajímatele - po skončení nájmu ? pov. nájemce vrátit věc pronajímateli ve stavu odpovídajícímu užívání věci ze sml. nebo ve stavu v rámci obv. opotřebení /jinak o. za škody ? prekluzivní lhůta 6 měs. od vrácení věci - podnájem – podnájemní sml. mezi nájemcem a podnájemcem /nájemce přenechává podnájemci za úplatu věc, aby ji podnájemce dočasně užíval nebo i požíval (čerpal užitky) - u bytu / nebytu: - souhlas pronajímatele - u bytu ? pís. - u nebytu ? úst. / pís. - v případě, že poruší ? důvod výpovědi - u ost.: - bez omezení /není-li dohodnuto jinak (např. souhlas pronajímatele) - akcesorita ? závisí na nájemním vztahu /zaniká se zánikem nájemního vztahu NÁJEM BYTU - byt ? není definice /ZoVB – místnost nebo soubor místností, kt. jsou určeny k bydlení z rozhodnutí stavebního úřadu - příslušenství bytu ? je definice v OZ ? místnosti a prostory určené k tomu, aby byly s bytem užívány - pojmy: - služební byt /práce nájemce ve prospěch pronajímatele - byty zvl. určení /zdrav. postižení - byty v domech zvl. určení /zdrav. postižení ? domy s pečovatelskou službou podstatné náležitosti - byt - přenechání bytu a příslušenství bytu k užívání + rozsah užívání - dočasnost - na dobu určitou ? na dobu neurčitou - úplatnost ? nájemné + úhrady spojené s užíváním bytu - nájemné ? regulace - u ost. bytů ? nájemné za podlahovou plochu bytu + nájemné za vybavení bytu /podle vzorců uvedených ve V a ve výměru MF - u družst. bytů ? nájemné ve V - bez regulace: - náj. sml. s novým nájemníkem /ale výj. (regulace) v případě - přechod nájmu bytu ze Z, výměna bytu, bytová náhrada, služební byty - splatnost: poslední den měs. pozadu - úhrada spojená s užíváním bytu ? regulace / bez regulace (podle cen obvyklých v místě a v čase) - teplo, voda, výtah, v domě, osvětlení v domě, úklid v domě - měsíční zálohy + roční - slevy na nájemném ? ochrana nájmu bytu ze Z - výpověď ? u nájmu bytu na dobu neurčitou – pouze z důvodů v Z - pov. souhlas soudu - pov. zajistit bytovou náhradu /náhradní byt nebo náhradní ubytování nebo přístřeší - nájemné ? regulace ? dělení: - nájem nedružstevního bytu - nájem družstevního bytu (vliv stanov BD) vznik - nájemní sml. – pís.!!! - i společný nájem - u družstevního bytu ? pouze mezi manžely - u nedružstevního bytu ? mezi osobami práva a povinnosti stran - práva pronajímatele bytu - právo na nájemné + na úhrady spojené s užíváním bytu - právo na odstranění úprav a změn, kt. nájemce provedl bez souhlasu pronajímatele - právo na výpověď smlouvy ? ze Z - právo na úhradu nákladů na opravy, kt. má provést nájemce - právo na řádné užívání bytu nájemcem + právo kontrolovat řádné užívání bytu nájemcem - povinnosti pronajímatele bytu - pov. přenechat + udržovat byt ve stavu způsobilém k bydlení - pov. zajistit nerušené bydlení /vč. pov. zajistit služby spojené s nájmem - pov. provést opravy, kt. má provést pronajímatel - práva nájemce bytu - právo na nerušené bydlení - právo na provedení oprav, kt. má provést pronajímatel /v případě, že pronajímatel neprovede opravy, provede opravy nájemce a má právo na úhradu nákladů v 6 měs. prekluzivní lhůtě - právo na slevu z nájemného v případě, že pronajímatel neodstraní závadu v souvislosti s užíváním bytu nebo služeb souvisejících s užíváním bytu - povinnosti nájemce bytu - pov. platit nájemné + úhrady spojené s užíváním bytu řádně a včas / pov. platit poplatek z prodlení v případě prodlení s nájemným + s úhradami spojenými s užíváním bytu - pov. odstranit úpravy a změny, kt. nájemce provedl bez souhlasu pronajímatele - pov. umožnit pronajímateli instalaci a odpočet ze zařízení pro měření vody a tepla / z ost. zařízení - pov. provést opravy, kt. má provést nájemce společný nájem bytu - více osob – u nedružstevního bytu - běžné záležitosti – každý - neběžné záležitosti ? všichni – oprávnění a povinni solidárně /jinak neplatnost - v případě neshod ? soud /event. soud je oprávněn na návrh zrušit právo společného nájmu bytu společný nájem bytu manželi - manželé /podmínka: žijí spolu - u nedružstevního bytu ? společný nájem - u družstevního bytu ? společný nájem + společné členství v družstvu /v případě, že jednomu z manželů vznikne právo na uzavření sml. o nájmu družstevního bytu za trvání manželství ? společný nájem + ne společné členství v družstvu /v případě, že jednomu z manželů vznikne právo na uzavření sml. o nájmu družstevního bytu před uzavřením manželství - rozvod - u nedružstevního bytu ? dohoda / rozhodnutí soudu - u družstevního bytu ? pokud je dáno společné členství v družstvu (zanikne společné členství v družstvu a společný nájem bytu) ? dohoda / rozhodnutí soudu ? pokud není dáno společné členství v družstvu ? člen přechod nájmu bytu - u nedružstevního bytu - manžel - děti / vnuci / rodiče / sourozenci / zeť + snacha - pov. prokázat, že žili ve společné domácnosti s nájemcem v den jeho smrti nebo v den opuštění společné domácnosti - pov. prokázat, že nemají vlastní byt - ost. , kt. pečovaly o společnou domácnost nájemce, nebo os., kt. byly na nájemce odkázány výživou - pov. prokázat, že žili s nájemcem ve společné domácnosti po dobu 3 roků před smrtí - pov. prokázat, že nemají vlastní byt - neplatí: pro byty zvl. určení, pro byty v domech zvl. určení, pro služební byty - u družstevního bytu - manžel /v případě, že je dáno společné členství v družstvu - dědic, kt. dědí členský podíl výměna bytu - dohoda mezi nájemci + souhlas pronajímatelů (event. souhlas soudu, kdyby souhlas nedal pronajímatel bez vážného důvodu) - pís. - noví nájemci vstupují do vztahů původních nájemců ? není nutno uzavřít nové náj. sml. zánik - varianty: - uplynutí doby - dohoda - pís. - výpověď - pronajímatel: - pís. - výpovědní lhůta ? určená pronajímatelem: 3 měs. ke konci kal. měsíce ? určená soudem: určí datum konce nájemního vztahu ? výpovědní lhůta běží od 1. dne v měsíci následujícím po pr. moci rozsudku /po uplynutí výpovědní lhůty má nájemce 15 dnů na to, aby byt vyklidil (za předpokladu, že má nárok na bytovou náhradu - pouze v případě, že je zajištěna) - s uvedením důvodu + se souhlasem soudu - pro pronajímatele (pouze FO) ? pro sebe / pro manžela, děti, vnuky, rodiče, sourozence, zetě / snachu - nájemce má právo na náhradní byt přiměřený - s bytem / s domem je potřeba naložit tak, že byt nebo dům nelze užívat po delší dobu (opravy, úpravy) - nájemce má právo na náhradní byt přiměřený - nájemce bytu zvl. určení nebo bytu v domě zvl. určení není zdrav. postižen nepotřebuje (má více bytů) - nájemce má právo na náhradní byt přiměřený - nájemce přestal vykonávat práci pro pronajímatele a pronajímatel potřebuje byt pro nájemce, kt. bude vykonávat práci pro pronajímatele - pokud přestal vykonávat práci bez vážného důvodu ? nájemce má právo na přístřeší /v případě rozhodnutí soudu na náhradní ubytování - nájemce nebo rodina nájemce porušují pov. z nájmu bytu (např. neplatí nájemné po dobu 3 měs.) - nájemce má právo na přístřeší /v případě rozhodnutí soudu na náhradní ubytování, na náhradní byt - nájemce byt nepotřebuje (má více bytů) - nájemce má právo na přístřeší - v prvních třech případech ? pokud pronajímatel nevyužije vyklizený byt ke stanovenému účelu - sankce ? je povinen uhradit nájemci náklady spojené se stěhováním / s úpravou náhradního bytu / z rozdílu mezi nájemným z původního bytu a z náhradního bytu za 5 let (nepromlčí se) - nájemce: - pís. - výpovědní lhůta ? 3 měs. ke konci kal. měsíce - bez uvedení důvodu + bez souhlasu soudu - bytové náhrady /o bytovou náhradu může pronajímatel žádat obec (přednost má výpověď z nájmu bytu pro potřeby pronajímatele): - náhradní byt - ubytování nájemce a domácnosti nájemce v důstojném bytě (podle plochy a podle vybavení /pokud přiměřený náhradní byt – pak stejná plocha a stejné vybavení) - náhradní ubytování - byt o jedné místnosti / pokoj ve svobodárně / podnájem v zařízené nebo nezařízené části bytu jiného nájemce - přístřeší - provizorium ? uskladnění věcí - u služebních bytů - nutno poskytnout náhradní byt / náhradní ubytování pro manžela / děti, vnuky, rodiče, sourozence, zetě a snachu / os. spolužijící (i v případě smrti nebo rozvodu nájemce) - u zániku členství os. v BD – zanikne i nájem bytu - nutno poskytnout náhradní ubytování PODNÁJEM BYTU - podnájemní sml. ? nájemce ? podnájemce + souhlas pronajímatele (nelze nahradit rozhodnutím soudu) /pokud bez souhlasu pronajímatele ? hrubé porušení pov. nájemce – výpovědní důvod - akcesorita ? odvozen od hl. vztahu v rámci obsahu a v rámci trvání (zánikem náj. vztahu zaniká podnáj. vztah) - práva a povinnosti ? podobné /ale podnájemce nemá právo na náhradní nájem / podnájem - zánik ? uplynutí doby / výpověď (bez důvodu) – výpovědní lhůta určená nájemcem: 3 měs. ke konci kal. měsíce NÁJEM OBYTNÝCH MÍSTNOSTÍ - nájem obytné místnosti v zařízení určeném k trv. bydlení (svobodárna) /v případě více nájemců ? ne vznik společného nájmu (každý nájemce je samostatným nájemcem) - při vystěhování ? náhradní ubytování NÁJEM NEBYTOVÝCH PROSTOR - Z o nájmu a podnájmu nebytových prostor 116/1990 Sb. - nebytový prostor ? místnost nebo soubor místností, kt. nejsou určeny k bydlení z rozhodnutí stavebního úřadu + ne příslušenství bytu + ne společné prostory budovy podstatné náležitosti - předmět nájmu /nebytový prostor - účel nájmu - nájemné /výše, splatnost, placení - bez regulace ? obvyklé - doba nájmu - na dobu určitou ? na dobu neurčitou ? jinak je sml. neplatná zánik - varianty: - uplynutí doby - výpověď - výpovědní lhůta ? 3 měs. ke konci kal. měsíce - pokud byl nájem nebytového prostoru sjednán na dobu neurčitou ? výpověď pronajímatele / nájemce bez udání důvodu - pokud byl nájem nebytového prostoru sjednán na dobu určitou ? výpověď pronajímatele – důvody: - užívání nebytového prostoru ze strany nájemce v rozporu se sml. / se Z - porušení klidu a pořádku v domě - podnájem bez souhlasu pronajímatele - prodlení s placením nájemného nebo úhrad za služby s nájmem spojenými o více než 1 měs. / prodlení s protislužbami ke kt. se nájemce zavázal místo placení nájemného nebo úhrad za služby s nájmem spojenými - užívání nebytového prostoru souvisí s nájmem bytu a nájemci byla uložena pov. byt vyklidit - s bytem / s domem je potřeba naložit tak, že byt nebo dům nelze užívat po delší dobu (opravy, úpravy) - pokud byl nájem nebytového prostoru sjednán na dobu určitou ? výpověď nájemce – důvody: - ztráta způsobilosti k provozování činnosti, pro kt. si nebytový prostor pronajal - nebytový prostor je nezpůsobilý k užívání - porušování povinností ze strany pronajímatele v rozporu se sml. / se Z - zánikem nebytového prostoru - smrt nájemce FO - ale dědicové mohou do 30 dnů oznámit, že pokračují - zánik nájemce PO PODNÁJEM NEBYTOVÝCH PROSTOR - dtto - podnájmy PODNIKATELSKÝ NÁJEM MOVITÝCH VĚCÍ - dočasné úplatné přenechání mov. věcí k podnikatelské činnosti (provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní účet a za účelem dosažení zisku) - vady věci ? právo nájemce, aby mu byla poskytnuta jiná věc ? právo nájemce, aby mu byla poskytnuta sleva na nájemném - poškození, zničení, ztráta pronajaté věci - pov. nájemce oznámit pronajímateli ? dokud není oznámena – platba nájemného + poplatku z prodlení TIME SHARING – spotřebitelská sml. o užívání budovy nebo části budovy na časový úsek - intervalová rekreace ? užívání budovy za úplatu v průběhu předem určeného období - upravena v rámci ust. o spotřebitelských sml. (podle Směrnice EU o time-sharingu) - poskytovatel nesmí požadovat od spotřebitele platby před uzavřením sml. - poskytovatel nesmí požadovat od spotřebitele jiné platby než ty, kt. byly dohodnuty - zákaz ujednání v neprospěch spotřebitele ? sml. jsou sjednávány dopředu a spotřebitelé se zavazují složit vysoké částky předem ? nutno ochrana!!! - poskytovatel ? FO / PO v rámci své podnikatelské nebo obchodní činnosti - spotřebitel ? FO - vlastník budovy ? poskytovatel / třetí os. náležitosti - pís. !!! - v Čj /je třeba, aby spotřebitel obdržel informace a poučení v Čj, i kdyby byl poskytovatel z členského státu EU nebo z ciziny - účinnost min. 3 roky - označení poskytovatele, spotřebitele, vlastníka budovy - označení budovy /stav, vybavenost, poloha - označení práva užívání /rozsah + užívání společných prostor + časová období /je nutno vymezit podmínky, za kt. lze toto právo uplatnit na území státu, kde se nachází budova - cena - informace o odstoupení od sml. / o převodu nebo přechodu práva / o možnosti výměny v rámci time-sharingu - odstoupení: - ve lhůtě 15 dnů od uzavření sml. bez uvedení důvodu PŘÍKAZNÍ SMLOUVA - úprava ? v OZ /v jiných Z – advokáti, notáři, patentoví zást. pojem - pov. příkazníka obstarat pro příkazce urč. věc (urč. záležitost) nebo vykonat pro příkazce urč. činnost odlišení ? předmět příkazní sml. je široký (zahrnuje např. i jednání zmocněnce a zmocnitele) ? u ost. smluv je předmět sml. užší - od sml. zprostředkovatelské /sml. zprostředkovatelská – obstarání uzavření smlouvy ? sml. příkazní – obstarání jiné záležitosti - od sml. o dílo /sml. o dílo – účelem je činnost a výsledek (nebezpečí zhotovitele, že nebude dosaženo cíle) ? sml. příkazní – účelem je činnost (nebezpečí příkazce, že nebude dosaženo cíle) - od sml. pracovní /sml. pracovní – je omezena místem a časem výkonu práce, je omezena podrobnými příkazy ZML, je úplatná ? sml. příkazní – není omezena místem a časem, není omezena podrobnými příkazy, je úplatná nebo bezúplatná - od sml. mandátní (ObchZ) /sml. mandátní je uzavřena mezi podnikateli ? předmětem je obstarání záležitosti související s podnikatelskou nebo obchodní činností za úplatu! – ale: mandatář jedná jménem mandanta (podle příkazní sml. se postupuje v případě, kdyby sml. byla uzavřena mezi podnikateli, ale předmětem by nebylo obstarání záležitosti související s podnikatelskou nebo obchodní činností nebo by byla stanovena bezúplatnost - od sml. komisionářské (ObchZ) /sml. komisionářská je uzavřena mezi podnikateli ? předmětem je obstarání záležitosti související s podnikatelskou nebo obchodní činností za úplatu! – ale: komisionář jedná vlastním jménem - zvl . typy podle OZ: - příkazní sml. o obstarání věci /subsidiárně obecná ust. o příkazní sml. - příkazní sml. o obstarání prodeje věci /subsidiárně obecná ust. o příkazní sml. ? obstaratel ? objednatel ? úplatnost !!! ? kdyby byly sjednány jako bezúplatné, tak jsou pouze obecnými smlouvami příkazními podstatné náležitosti - určení činnosti /příkazní sml. nespočívá v dosažení výsledku ? příkazník neporuší příkazní sml. v případě, že nedosáhne výsledku, pokud uskutečňuje činnost - činnost ? faktická povaha / právní povaha – pr. úkony (pr. úkony příkazník uskutečňuje jménem příkazce – přímé zast. (u příkazní sml. o obstarání věci – pouze přímé zast.) nebo pr. úkony příkazník uskutečňuje vl. jménem na účet příkazce – nepřímé zast.) - činnost je uskutečňována pro příkazce /event. dohromady pro příkazce a třetí os., event. dohromady pro příkazce a příkazníka jiné náležitosti - úplatnost ? bezúplatnost - v případě, že je sml. úplatná ? pov. příkazce zaplatit odměnu /je určena ve sml. / v Z – „obvyklá“ - neformálnost ? formálnost - formálnost ? pro pr. úkony - příkazní sml. o obstarání věci - zvl. podstatné náležitosti - určení předmětu - určení nejvyšší ceny předmětu - určení doby do kt. má být předmět obstarán - úplatnost !!! - pís. !!! ? pov. obstaratele vydat objednateli pís. potvrzení o uzavření příkazní sml. /musí obsahovat předmět obstarání a dobu, do kt. má být předmět obstarán - příkazní sml. o obstarání prodeje věci - zvl. podstatné náležitosti - určení věci, kt. má být prodána - uzavření na dobu určitou ? neurčitou /v případě uzavření na dobu určitou ? stanovení poplatku pro případ odstoupení od sml. před stanovenou dobou - úplatnost !!! - pís. !!! práva a povinnosti stran - povinnosti příkazníka ? uskutečňovat činnost v rámci pokynů příkazce (řídí se zájmy příkazce) - pokyny příkazce: - týkají se sjednaného závazku ? závazek nelze rozšiřovat - i pokyny, aby příkazník činnost omezil, přerušil, ukončil ? jsou účinné, jakmile jsou známy příkazníkovi - příkazník je oprávněn se odchýlit od pokynů pouze v případě, že je to v zájmu příkazníka /event. povinnost nahradit mu škodu tímto odchýlením způsobenou ? uskutečňovat činnost v rámci svých schopností a znalostí - při bezplatné sml. ? jedná s péčí (subj. hledisko) - při úplatné sml. ? jedná s odbornou péčí (obj. hledisko) ? uskutečňovat činnost vl. jménem na účet příkazce (více často) / uskutečňovat činnost jménem příkazce na účet příkazce (? méně často ? musí být dána PM) - v případě činnosti vl. jménem na účet příkazce ? práva a pov. vznikají příkazci ? pov. převést maj. následky úkonů na příkazníka /příkazník nahradí plnění, kt, poskytl příkazce třetím os., apod. - v případě činnosti jménem příkazce na účet příkazce ? práva a pov. vznikají příkazníkovi - příkazník provádí závazek osobně ? v případě, že použije třetí os. a není to nutné – odpovídá, jako by jednal sám ? v případě, že použije třetí os. a je to nutné – odpovídá za vinu při volbě osoby ? pov. podávat zprávy ? pov. podávat účty - povinnosti příkazce ? pov. poskytnout příkazníkovi součinnost /bez žádosti příkazníka, pokud je potřeba součinnosti zřejmá ? na žádost příkazníka, pokud není potřeba součinnosti zřejmá /jinak prodlení Věř. ? pov. poskytnout zálohu na náklady, kt. vzniknou příkazníkovi ? pov. hradit náklady, kt. vzniknou příkazníkovi ? pov. zaplatit příkazníkovi odměnu - nárok: v době, kdy příkazník dokončil činnost - nezáleží na výsledku ? ale v případě, že nenastal výsledek, protože příkazník porušoval činnost ? nemá nárok na odměnu - záleží na výsledku u příkazní sml. o obstarání prodeje věci ? pov. převzít věci od příkazníka zánik - obecně ? zánik závazků - výpověď daná příkazcem /podle ust. o PM - uhradí náklady a škodu příkazníka - uhradí část odměny příkazníka - účinky od doby, kdy se příkazce doví o výpovědi - výpověď daná příkazníkem /podle ust. o PM - nutno pokračovat v činnosti do doby, aby příkazce neměl škodu - nemá nárok na náklady a škodu - nemá nárok na část odměny - účinky od doby, kdy se příkazník doví o výpovědi - smrt FO / zánik PO příkazce a příkazníka - příkazník ? nutno pokračovat v činnosti do doby, aby pr. nástupci příkazce neměli škodu - uplynutí doby u příkazní sml. o obstarání prodeje věci – pokud neprodí věc do 3 měs. (lze prodloužit nebo zkrátit) odpovědnost za prodlení - příkazník (jako Dl.) ? pokud neuskutečňuje činnost včas nebo řádně / pokud neodevzdá věci příkazci (přechod nebezpečí ztráty, poškození, zničení věcí) - příkazce (jako Věř.) ? pokud neposkytne součinnost / pokud nepřevezme věci od příkazníka (přechod nebezpečí ztráty, poškození, zničení věcí) odpovědnost za škodu - v případě, že vznikla příkazníkovi škoda náhodou ? náhrada pouze v případě, že příkazník nemá nárok na odměnu - v případě, že vznikla škoda na věcech ? o. příkazníka v případě, že příkazník má nárok na odměnu / o. příkazce v případě, že příkazník nemá nárok na odměnu (v tomto případě má příkazník o. za škodu pouze v případě zavinění) SMLOUVA O ÚSCHOVĚ - DEPOSITUM - úprava ? v OZ pojem - schovatel přejímá od složitele movitou věc, kterou opatruje v zájmu složitele odlišení - od sml. příkazní /sml. příkazní – širší předmět činnosti (např. i opatrování nem. věci) ? sml. o úschově – užší předmět činnosti – opatrování mov. věci - od sml. o výpůjčce /sml. o výpůjčce – právo věc užívat ? sml. o úschově – ne právo věc užívat - od sml. o uložení věci podle ObchZ - od sml. o bankovním uložení věci podle ObchZ - od sml. o skladování podle ObchZ - od sml. o úschově CP podle Z o CP - od sml. o úřední úschově podle OSŘ !!! - od sml. o notářské úschově (CP, závěti, peníze) !!! - zvl . typy podle OZ: - nepravidelná sml. schovací ? předmět: úschova věcí určených podle druhu a množství /pov. vrátit věci stejného druhu a stejného množství (obv. peníze) ? ale pov. věci neužívat a vrátit kdykoliv na požádání - odlišení - od sml. o půjčce - od sml. o vkladu podstatné náležitosti - mov. věc - opatrování mov. věci - schovatel není oprávněn věc užívat nebo požívat - schovatel je povinen vrátit stejnou věc - pozn.: v případě, že nedojde k převzetí věci schovatelem ? nevzniká sml. (např. úložné trezory na nádražích ? jedná se o sml. nájemní) - zájem složitele - složitel je oprávněn věc složit (je to vlastník nebo držitel nebo detentor) / složitel je oprávněn věc žádat zpět kdykoliv - předání věci /? je to sml. reálná !!! (vzniká v momentě, kdy je předmět úschovy předán) - předání: - z ruky do ruky - na dálku ? věc má u sebe schovatel jiné náležitosti - úplatnost ? bezúplatnost - doba úschovy - lze sjednat ? složitel je oprávněn, aby mu věc byla vrácena na žádost i před uplynutím doby ? schovatel je povinen věc opatrovat po stanovenou dobu / před uplynutím doby je oprávněn požadovat převzetí věci složitelem v případě, že mu z úschovy vzniká škoda nebo že nemůže opatrovat (např. pro nemoc) - v případě, že není sjednána ? složitel je oprávněn, aby mu věc byla vrácena na žádost ? schovatel je oprávněn požadovat převzetí věci složitelem kdykoliv - neformálnost - i konkludentně (z okolností je zřejmé, že věc má být opatrována (v šatně divadla) práva a povinnosti stran - povinnosti schovatele ? pov. věc opatrovat - spočívá v uložení věci a ochraně před zničením, poškozením, ztrátou - spočívá v údržbě věci - ze sml. / ze Z + z povahy věci ? pečlivě - při bezplatné úschově ? jedná s péčí (subj. hledisko) - při úplatné úschově ? jedná s odbornou péčí (obj. hledisko) ? pov. opatrovat osobně /ale je oprávněn dát věc do úschovy třetí os. v případě, že nemůže opatrovat sám (pro nemoc) ? pov. pojistit /v případě, že je to obvyklé (ale ne u bezplatné úschovy) ? pov. neužívat - kdyby měl schovatel právo užívat ? není to sml. o úschově ale sml. o výpůjčce ? pov. věc vrátit - v místě ve sml. / v místě bydliště nebo sídla schovatele - povinnosti složitele ? pov. věc převzít po opatrování - v místě ve sml. / v místě bydliště nebo sídla schovatele ? pov. nahradit náklady, kt. vznikly schovateli /na žádost schovatele ? pov. zaplatit schovateli odměnu - v případě, že je dohodnuta ve sml. - v případě, že je to obvyklé /např. okud je úschova předmětem podnikání schovatele - uplatnění práv z úschovy ? prekluzivní lhůta 6 měs. /nevztahuje se na právo na vydání věci odpovědnost za prodlení - hradí schovatel ? pokud poruší pov. při opatrování nebo pokud poruší pov. při vrácení věci včas ? pov. nahradit škodu odpovědnost za škodu - hradí složitel ? pokud věc způsobí schovateli škody - pozn. škody na věci v úschově ? hradí schovatel /s výj. nebezpečí nahodilé škody (to hradí schovatel pouze v případě, že je v prodlení nebo že věc užíval nebo že věc užívala třetí os.) SMLOUVA O UBYTOVÁNÍ - úprava ? v OZ /je to abs. neobchodní smlouva ? i kdyby byly obě dvě strany podnikatelé ? neřídí se ObchZ!!! pojem - ubytovatel se zavazuje objednateli, že mu poskytne přechodné ubytování, a objednatel se zavazuje ubytovateli, že mu zaplatí - ubytovatel je podnikatel (živnostenské oprávnění) odlišení - od sml. nájemní /sml. nájemní – užívání věci, ochrana nájemce ? sml. o ubytování – užívání + služby, ne ochrana objednatele podstatné náležitosti - poskytnutí ubytování – prostor + služby - přechodnost ubytování - plyne ze sml. - plyne z povahy zařízení - úplatnost jiné náležitosti - doba ubytování - lze sjednat - neformálnost - pozn.: - rezervace ? nepotvrzená – bez účinků ? potvrzená – účinky neodvolatelného návrhu na uzavření sml. práva a povinnosti stran /v Z, v ubytovacích řádech – sml. ujednání (nepřímá) - povinnosti ubytovatele ? pov. odevzdat prostor k ubytování ve stavu způsobilém k užívání ? pov. zajistit výkon práv objednatele + pov. zajistit ubytovací služby (osvětlení, topení) /ne např. snídaně ? povaha kupní sml. ? pov. nerušit ost. ubytované - povinnosti objednatele ? pov. užívat prostor k ubytování řádným způsobem - ze sml. / z ubytovacího řádu ? i zákaz urč. činností (vaření) ? pov. nerušit ost. ubytované ? pov. zaplatit cenu za ubytování /ze Z ? na žádost ubytovatele max. v poslední den ubytování ? pov. vyklidit prostor k ubytování - po uplynutí doby ubytování - před uplynutím doby ubytování ? je povinen zaplatit újmu, kt. vznikne ubytovateli zánik - ukončení sml. ze strany objednatele - po uplynutí doby ubytování - před uplynutím doby ubytování - kdykoliv /bez stanovení doby ubytování - ukončení sml. ze strany ubytovatele - porušení pov. objednatelem - kdykoliv /bez stanovení doby ubytování odpovědnost - obecně - ubytovatel: o. za škodu na věcech, kt. byly vneseny do ubytovacího zařízení SMLOUVA O PŘEPRAVĚ - dělení: osobní ? nákladní - dělení: železniční ? silniční ? vodní ? letecká ? námořní - dělení: pravidelná (hromadná) ? nepravidelná (hromadná ? nehromadná) - úprava ? v OZ /dělení na osobní ? nákladní + obecné zmocnění vydat přepravní řády ? podle OZ nebo podle m. práva (i kdyby představovaly odchylku od práva v OZ – nesmí zúžit o. za škodu na zdraví / smí rozšířit o. za škodu na zdraví) - úprava ? v ObchZ ? sml. o přepravě věci (v případě, že jsou strany podnikatelé a sml. je uzavřena v souvislosti s jejich podnikáním) - úprava ? m. právo !!! – významná OSOBNÍ PŘEPRAVA pojem - dopravce má závazek přemístit cestujícího a zavazadla cestujícího řádně a včas do místa určení a má právo na zaplacení jízdného - ne ObchZ podstatné náležitosti - cestující + zavazadlo /v dopr. prostředku ? v zavazadlovém prostoru dopr. prostředku - dopravce - FO ? PO - podnikatel ? nepodnikatel - úplatnost – jízdné - jízdenka - koupě u prodejce / koupě u automatu - stanovena pro urč. dobu (vlak) / nestanovena pro urč. dobu (metro) - označení jízdenky ? od momentu označení není převoditelná na jiného - při nepravidelné přepravě: - sml. ? označení dopravce, označení dopr. prostředku, označení místo začátku a konce, označení jízdného práva a povinnosti stran /v Z, v přepravních řádech - povinnosti dopravce ? pov. přepravit cestujícího + zavazadla cestujícího ? pov. zabezpečit bezpečnost a pohodlí cestujícího - povinnosti cestujícího ? pov. zaplatit jízdné /u hromadné přepravy – předem ? u nehromadné přepravy – potom odpovědnost za prodlení / za škodu - OZ ? odkaz na přepravní řády /přepravní řády obvykle vylučují o. za prodlení (max. vrácení jízdného) - dopravce ? o. za škodu na zdraví ? zvl. o. za škodu způsobená provozem dopr. prostředků - dopravce ? o. za škodu na zavazadlech přepravovaných odděleně ? podle o. za škodu z nákladní přepravy - cestující ? o. za cestování bez jízdenky ? podle přepravního řádu /povaha smluvní pokuty NÁKLADNÍ PŘEPRAVA pojem - dopravce má závazek přemístit zásilku (movitá věc) řádně a včas z místa odeslání do místa určení a má právo na zaplacení přepravného - pojmový znak není příjemce zásilky ? ale pokud je ve sml. uveden – může mít urč. práva a pov. - ObchZ ? sml. o přepravě věci (mezi podnikateli) - ObchZ ? sml. o nájmu dopr. prostředku (mezi podnikateli ? pronajímatel poskytne dopr. prostředek a nájemce uskuteční dopravu) - ObchZ ? sml. o provozu dopr. prostředku (mezi podnikateli / mezi nepodnikateli – abs. obchod ? provozovatel provádí jízdy a druhá os. pečuje o přepravované věci vznik - sml. ? povaha nákladních nebo přepravních listů (u námořní – konosament = CP se kt. jsou spojena práva příjemce /pov. předložit při převzetí zásilky) - odesílatel je povinen potvrdit pís. objednávku dopravy - dopravce je povinen potvrdit pís. převzetí zásilky - ot.: - reálná povaha? – až dopravce převezme zásilku s nákladním listem (železniční) - konsenzuální povaha? – až dopravce převezme přepravní list (silniční) podstatné náležitosti - dopravní prostředek - místo odeslání - místo určení jiné náležitosti - určení příjemce /v případě, že je určen příjemce ? je dopravce povinen mu vydat zásilku - pozn.: sdružená přeprava ? více dopravců /ze sml. vyplývá, kt. z dopravců odpovídá práva a povinnosti stran /v Z, v přepravních řádech - povinnosti dopravce ? pov. přepravit zásilku řádně a včas - řádně (od převzetí do vydání): - na zásilce nevznikne škoda ? odborná péče (odpadá při odvozu odpadu?) - do místa určení - pov. respektovat dispozice odesílatele (např. zásilku neodeslat, zásilku nepředat příjemci, zásilku předat odesílateli, aj.) ? ze sml. pov. předat zásilku příjemci / předat zásilku odesílateli / ponechat zásilku u dopravce - povinnosti odesílatele ? pov. zaplatit přepravné ? pov. zařídit převzetí zásilky v místě určení / pov. převzít zásilku v místě určení - pokud si nevyzvedne do 6 měs. ? prodej věci dopravcem (platí ust. o nevyzvednuté věci podle sml. o dílo) /pov. upozornit odesílatele odpovědnost za prodlení / za škodu - neplatí o. za škodu podle § 420 a podle zvl. o. za škodu způsobená provozem dopr. prostředků - OZ ? odkaz na přepravní řády - o. za škodu je dána do výše přepravného /ale není dána v případě, že dopravce nezavinil překážku - o. za škodu na zásilce od převzetí do vydání ? objektivní /ale ne absolutní ? může prokázat zavinění příjemce nebo odesílatele za balení, za zvl. povahu zásilky, kt. dopravce nemohl odvrátit ani s vynaložením odborné péče - zároveň i úprava pro zavazadla cestujících, kt. jsou umístěna v zavazadlovém, prostoru dopr. prostředku - o. za ztracení nebo zničení zásilky / za poškození ? náhrada zásilky / náhrada části zásilky + náhrada přepravného + náhrada nákladů odesílatele - prekluzivní lhůta 6 měs. k uplatnění (od převzetí – při ztrátě a zničení ? od vydání – při pozdím dojití, při poškození) ZPROSTŘEDKOVATELSKÁ SMLOUVA - úprava ? v OZ /v jiných Z – advokáti, notáři, patentoví zást. pojem - pov. zprostředkovatele obstarat pro zájemce za odměnu příležitost uzavřít urč. sml. odlišení - od sml. příkazní /sml. příkazní – obstarání jiné záležitosti ? sml. zprostředkovatelská – obstarání uzavření smlouvy - od sml. o obstarání prodeje věci / sml. o obstarání prodeje věci – obstaratel vyhledá sml. partnera a uzavře s ním kup. sml. jako prodávající vl. jménem na účet vlastníka věci ? sml. zprostředkovatelská – zprostředkovatel vyhledá sml. partnera - od sml. o zprostředkování (ObchZ) /sml. o zprostředkování je uzavřena mezi podnikateli ? předmětem je obstarání uzavření smlouvy související s podnikatelskou nebo obchodní činností podstatné náležitosti - činnosti směřující ke zprostředkování uzavření urč. sml. nebo více sml. s třetí os. - označení sml., kt. má být zprostředkována - odměna za zprostředkování - provize práva a povinnosti stran - povinnosti zprostředkovatele ? uskutečňovat činnost – navázání kontaktů s os. - event. může být ve sml. stanovena pov. zprostředkovatele k jednání s os. /spolupůsobení ? pov. sdělovat informace související se zprostředkováním - povinnosti zájemce ? pov. zaplatit zprostředkovateli provizi (náklady jsou v provizi) - ale jestli sml. byla uzavřena díky zprostředkovateli - nárok: uzavřením sml. ? nemá právo jednat na účet zájemce (ledažeby měl PM) zánik - zaplacením provize - výpověď - výpovědní lhůta ve sml. / v Z – 3 měs. ke konci kalendářního čtvrtletí - uplynutí doby Smlouva o vkladu - úprava ? v OZ ? typy – abs. neobchody: vklady na vkladních knížkách / vklady na vkladních listech / jiné ? pro dispozice –dokument prokazující vklad (při jeho ztrátě ? nutno umoření) - úprava ? v ObchZ ? typy – abs. obchody: vklady na běžném účtu / vklady na vkladovém účtu ? pro dispozice – příkaz majitele účtu (nepožaduje se předložení dokumentu prokazujícího vklad) pojem - vkladatel přenechává bance peníze a banka vklad přijímá se závazkem poskytovat vkladateli majetkové výhody a vrátit částku, kt. mu náleží - vkladatel – FO / PO - příjemce – banka, záložna odlišení - od sml. o úschově /sml. o úschově – schovatel je kterákoliv FO / PO, předmětem je věc individuálně určená, schovatel má pov. vrátit stejnou věc, vlastnické právo má složitel – schovatel nemůže s věcí disponovat ? sml. o vkladu – příjemce je kterákoliv banka, předmětem jsou peníze, příjemce má pov. vrátit peníze rozmnožené o maj. výhody, vlastnické právo má příjemce – může s penězi disponovat vznik - sml. jednostr. zavazující ? vkladatel má vůči bance práva / vkladatel nemá vůči bance povinnosti podstatné náležitosti - sml. reálná /k uzavření sml. o vkladu – nutno, aby byla vložena pen. částka - vklad ? min. vklad stanoví banka - vklad - výše a povaha - v urč. případech – jeden vklad - v urč. případech – zvyšování vkladu /změna sml. o vkladu ? uskutečňuje se stejnou cestou – vložením vkladu - dispoziční dokument /vkladní knížka, vkladní list, jiný jiné náležitosti - formálnost ? neformálnost - i konkludentně ? předání vkladu bance + předání dokumentu vkladateli práva a povinnosti stran - práva vkladatele ? nakládat s vkladem ? požadovat vrácení celé částky nebo části částky - pov. předložit dispoziční dokument + event. i jiné podmínky – vinkulace (heslo, souhlas osoby – při nepřímém zajištění závazku) ? právo požadovat vrácení vkladu - nezáleží na době ? záleží na době (např. je uvedena v dispozičním dokumentu) - povinnosti banky ? pov. poskytnout vkladateli maj. výhodu – úroky / prémie - je uvedena v dispozičním dokumentu – je součást sml. o vkladu ? bankovní tajemství ? pojištění vkladů u Fondu pojištění vkladů ? v urč. případech: pozastavení možnosti přijímat vklady / pozastavení možnosti vybírat vklady ? ČNB / MF vkladní knížka - dokument, kterým banka potvrzuje příjem vkladu a podmínky vzniku práva na majetkové výhody + předložení je nezbytné pro uplatnění nároku ze smlouvy o vkladu - podoba s CP ? inkorporace práva /bez předložení vkladní knížky není možno nakládat s vkladem (? i když OZ event. umožňuje i jiný důkaz) - podoba s CP ? umoření v případě ztráty /ne soudem - provádí banka - ale není to CP podle Z o CP (i když má podobné vlastnosti) - náležitosti - výše vkladu + stav vkladu - nakládání s vkladem - vkladní knížky bez výpovědní lhůty (nižší úrok) ? lze požadovat výplatu vkladu kdykoliv - vkladní knížky s výpovědní lhůtou (vyšší úrok) ? lze požadovat výplatu vkladu ve výpovědní lhůtě / lze požadovat výplatu vkladu kdykoliv – ale se sankcemi - označení banky - druh - vkladní knížka na jméno ? jméno + RČ + bydliště / název + IČ + sídlo - dříve: vkladní knížka na doručitele ? ale zrušeny (bez úroků od 2003) – k výběru v 10-ti leté lhůtě (promlčení) - zánik - výběr vkladu a úroků z vkladu - zrušení sml. o vkladu ? po 20 let – nenakládání s vkladem ? vklad se přestane úročit /po 3 letech od zrušení sml. ? vklad je promlčen (= po 23 letech nenakládání ? promlčení!!!) vkladní list - dokument, kterým banka potvrzuje příjem pevného a jednorázového vkladu ? vklad nelze zvyšovat / vklad nelze vybírat po částech !!! - přiměřeně ust. o vkladních knížkách - druh: vkladní list na jméno (? není to CP) /dříve: vkladní list na doručitele ? ale zrušeny ost. formy - přiměřeně ust. o vkladních knížkách a vkladních listech - druh: pouze na jméno Pojistná smlouva - úprava do 31/12/2004 ? v OZ + v Z o pojišťovnictví - úprava od 1/1/2005 ? v Z o pojistné sml. 37/2004 Sb.? komplexně pojem - pov. pojistitele poskytnout plnění ve sjednaném rozsahu v případě, že nastane nahodilá událost sjednaná ve smlouvě a pov. pojistníka platit pojistné vznik - synallagmatický vztah - zákonné pojištění ? vznik a existence skutečnosti stanovené v Z - smluvní pojištění (pojistná smlouva) - ochrana spotřebitele ? vztah mezi spotřebitelem a poskytovatelem /pokud FO / PO jako pojištěný nejedná v rámci své podnikatelské nebo obchodní činnosti ? pokud FO / PO jako pojistitel jedná v rámci své podnikatelské nebo obchodní činnosti podstatné náležitosti - subjekty - u sml. pojištění /je pojistná sml. - pojistitel /pojišťovna, Česká kancelář pojistitelů, pojišťovací spolky, makléři (vl. jménem na vl. účet) ? pojišťovací činnost - pojistník ? pojistná sml. - sml. ve vl. prospěch – pojištění vlastního rizika (pojistník = pojištěný - na jehož život / zdraví / majetek / odpovědnost se sml. vztahuje) - sml. ve prospěch třetí os. – pojištění cizího rizika (pojistník ? pojištěný - na jehož život / zdraví / majetek / odpovědnost se sml. vztahuje) - ale pozor!!! – nejedná se o uzavření pojistné sml. s plněním ve prospěch třetí os. ? pojistná sml. s plněním ve prospěch třetí os. je pojištění vlastního rizika - pojistná událost nastane pojistníkovi, ale plnění je placeno třetí osobě - u zák. pojištění /není pojistná sml. - pojistitel /pojišťovna, Česká kancelář pojistitelů, pojišťovací spolky, makléři (vl. jménem na vl. účet) ? pojišťovací činnost - pojištěný / poškozený - os., kt. vzniká právo na plnění z pojistné sml. v případě pojistné události - os., kt. vzniká právo na plnění z pojistné sml. v případě smrti pojištěného - pojišťovny - a.s. / družstvo - povolení MF (do 2004) / Úřad státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění (od 2005) - předmět - plnění spočívající v poskytnutí pen. prostředků v rozsahu a za podmínek stanovených sml. nebo Z a to za úplatu (pojistné) - nepřímý předmět ? předmět pojistného rizika na kt. působí pojistné události /pojištění osob ? majetku ? o. za škodu - obsah - pojištění na základě Z – automaticky (bez vůle účastníků) - zvl . zájem na ochraně proti poj. riziku - vznik: ze Z v případě, že dojde k pojistné události ? placení pojistného nemá vliv /ale má následky pro toho, kdo nezaplatil - pouze: zák. pojištění odpovědnosti ZML za škodu při pracovním úrazu nebo při nemoci z povolání - pojištění na základě sml. - povinné – uzavření poj. sml. je povinné - zvl . zájem na ochraně proti poj. riziku ? např. činnosti, kt. mohou být zdrojem vyššího rizika - ale možnost volby pojistitele - advokáti, notáři, patentoví zástupci, daňové poradci, lékaři, stomatologové, veterináři, piloti, auditoři, exekutoři, dražebníci, dopravci, aj. - nepovinné (dobrovolné) – uzavření poj. sml. je nepovinné - možnost modifikací - možnost dobrovolného vzniku a zániku druhy pojištění /upřesněny v poj. sml. a v poj. podmínkách - pojištění osob - pojistná událost ? pojištěný má právo, aby mu byla vyplacena dohodnutá částka / aby mu byl placen dohodnutý důchod / aby mu bylo poskytnuto plnění - životní - pojištění pro případ smrti / pojištění pro případ dožití - pojistná částka ? max. výše plnění - v případě smrti ? pojistník je oprávněn určit os., kt. má být plnění vyplaceno ? podle jména / podle vztahu / podle OZ - úrazové - pojištění pro případ smrti úrazem / pojištění pro poškození úrazem - úraz ? působení externích sil (cizích nebo vlastních) + působení teplot, plynů, par, záření, jedů), kt. je způsobena smrt nebo poškození - plnění za: - léčení - následky - smrt - pojištění majetku – škodní /zásada: oprávněný se nemůže pojištěním obohatit - pojistná událost ? škoda na věci /pojistitel nahradí škodu na věci pojištěnému - pojmy: - pojistná hodnota ? max. majetková újma, kt. může nastat v rámci pojistné události - pojistná částka ? max. výše plnění - přepojištění: pojistná hodnota < pojistná částka - podpojištění: pojistná hodnota > pojistná částka - pojištění o. za škodu – škodní /zásada: oprávněný se nemůže pojištěním obohatit - pojistná událost ? škoda, kt. vznikla poškozenému ? za tuto škodu má odpovědnost pojištěný /pojistitel nahradí škodu poškozenému - lze pojistit škodu, kt. je způsobena bez zavinění / lze pojistit škodu, kt. je způsobena se zaviněním (výj.) trvání pojištění - pojistná smlouva - uzavření sml. ? okamžikem, kdy pojistník obdrží oznámení o přijetí návrhu pojistitelem /event. zaplacením prvního pojistného ve lhůtě stanovené v návrhu - počátek pojištění ? prvním dnem po uzavření sml. v 0:00 - pís !!! - pojistné podmínky /pojistník ? pov. seznámit - součást pojistné smlouvy /odchýlit se lze pouze ve prospěch pojištěného - OZ upravuje výčet tvořící obsah podmínek - úprava vymezení poj. události / poj. plnění / pojistného ? stručný + doplněk o ochranu spotřebitele (ujednání, kt. by omezovala postavení spotřebitele ? rel. neplatná) - pojistka - pís. potvrzení o uzavření poj. sml. - v m. dopravě ? povaha CP zánik - zánik poj. sml. - uplynutí doby - dohoda - výpověď - výp. lhůta 6 týd. - v době 2 měs. po uzavření poj. sml. ? výp. lhůta 8 dnů - neplacení pojistného - ost. - nastane poj. událost a opadne možnost, aby nastala další poj. událost - změna v os. vlastníka - odstoupení od sml. ze strany pojišťovny /v případě, že byl zatajen pravý stav a pojišťovna by se znalostí pravého stavu poj. sml. neuzavřela - nutno vrátit pojistné obsah - pojistitel - práva - právo na pojistné - právo požadovat doklady, právo požadovat součinnost - event. právo na snížení poj. plnění, odmítnutí poj. plnění, odstoupení od sml. - pov. - pov. poskytnout poj. plnění na základě šetření do 15 dnů - pojistník - práva - právo vypovědět sml. - právo na vrácení pojistného - pov. - pov. platit pojistné - pov. poskytovat součinnost ? doklady, odpovědi na otázky pojistitele při sjednávání sml. - pojištěný - právo - právo na plnění z poj. události / z odvrácení poj. události / ze zmírnění poj. události - promlčení: promlčecí doba s počátkem rok po pojistné události (3 roky) - promlčení u náhrady škody ? 2 roky pro subjektivní / 3 roky pro objektivní nebo 10 let pro objektivní způsobenou úmyslně - promlčení u náhrady škody na zdraví ? 2 roky pro subjektivní - pov. - pov. poskytovat součinnost ? doklady, odpovědi na otázky pojistitele při sjednávání sml. - pov. oznámit, že nastala poj. událost - pov. dbát, aby nenastala poj. událost - pojistné - závisí na: poj. rizikách, na poj. částce, na spoluúčasti, na poj. události - dělení: - jednorázové ? celkově - je splatné prvním dnem počátku pojištění (ale ze Z: je nutno, aby bylo první den počátku pojištění určeno ? lze ho platit splátkami – nepravidelnost) - běžné ? platí se na poj. období - je splatné prvním dnem poj. období - prodlení ? lhůty, po uplynutí kt. pojištění zaniká /u jednorázového pojistného nebo u prvního pojistného ? 3 měs., u dalších pojistných ? 6 měs. (lze se odchýlit v poj. sml.) - pojistné ? náleží pojistiteli do zániku pojištění - přeplacené pojistné je pojistitel povinen vrátit - pojistná událost - událost, se kt. je spojena pov. pojistitele plnit ? definice v poj. sml. / poj. podmínkách - nahodilost !!! - výj. pouze při zák. / při pov. pojištění - účastníci předpokládají, že událost může nastat, ale nevědí jestli nastane nebo nenastane - výj. pouze při živ. pojištění ? účastníci vědí, že událost nastane, ale nevědí kdy nastane - pojistné plnění - ot. splatnosti plnění - oprávněný je povinen oznámit poj. událost bez odkladu - povinný je povinen zjistit poj. událost bez odkladu /šetření – do 1 měs. + plnění – do 15 dnů - snížení poj. plnění ? v případě, že pojištěný urč. způsobem přispěl ke vzniku poj. události nebo k rozšíření následků poj. události - odmítnutí poj. plnění - pojištění majetku a pojištění o. za škodu - na pojistitele přechází právo pojištěného na náhradu škody proti os. kt. je za škodu odpovědná (ne os. kt. je ve společné domácnosti s pojištěným) - u pojištění majetku: - právo pojištěného na náhradu škody, kt. nebyla vyplacena poj. plněním předchází právu pojistitele Smlouva o sdružení - úprava – pouze OZ – abs. neobchod pojem - dvě nebo více osob se zavazuje, že spojí svou činnost a event. maj. hodnoty k dosažení sjednaného účelu odlišení - od zájmového sdružení PO (PO) - od občanského sdružení (PO) - od sml. o tichém společenství (podle ObchZ – abs. obchod) /sml. o tichém společenství – závazek podnikatele poskytnout prostředky a podílet se na podnikání, ale nedosahovat účelu ? sml. o sdružení – závazek dosahovat účelu vznik - dvě nebo více osob ? projevy vůle shodné formy a shodného obsahu u jednotlivých osob /pokud jedna z více osob odmítne – sml. vznikne pouze v případě, že ostatní osoby souhlasí se vznikem podstatné náležitosti - účel smlouvy - jednorázový / trvalý / čas. omezený - činnost účastníků - stejná / různá povaha u jednotlivých účastníků ? nutno stanovit charakter a rozsah činnosti - povaha faktická / právní (pr. úkony) - účastník je povinen zdržet se činnosti, kt. by poškozovala účel sdružení - účastník vystupuje vlastním jménem na vlastní účet – není nárok na odměnu - event účastník vystupuje vlastním jménem na účet ost. účastníků ? na základě PM - závazky vůči třetím osobám ? účastníci jsou zavázáni společně a nerozdílně - maj. hodnota účastníků - stejná / různá povaha u jednotlivých účastníků ? nutno stanovit charakter a rozsah maj. hodnot - maj. hodnoty nejsou ve vlastnictví sdružení ? ale musí být odděleny od majetku účastníka /např. složení do úschovy, např. správa a nakládání jedním z účastníků pověřeným v rámci sml. - vlastnické právo: u peněz a u věcí určených podle druhu ? spoluvlastnictví všech účastníků - vlastnické právo: u věcí určených individuálně ? vlastnictví účastníka /bezplatné užívání pro ost. účastníky jiné náležitosti - formálnost ? bezformálnost - majetek získaný při výkonu spol. činnosti: - spoluvlastnictví všech účastníků práva a povinnosti stran - účastník ? vázán rozhodnutím všech účastníků při plnění svého závazku ze sml. - rozhodování: jednomyslně / většinově - účastník má právo přesvědčit se o hospodářských výsledcích získaných společnou činností sdružení zánik - zánik sdružení - po uplynutí doby - po dosažení účelu - po usnesení účastníků o zániku - zánik účastenství jednoho účastníka /nárok na vyplacení podílu majetku získaného společnou činností sdružení + nárok na vrácení věcí - výpověď - v případě, že není sjednána výp. lhůta ? může vystoupit kdykoliv /ale ne, aby to způsobilo újmu ost. účastníkům - vyloučení Cestovní smlouva - úprava – OZ /vč. ŽZ + Směrnice EU (dříve byla cestovní sml. uzavírána jako sml. nepojmenovaná) pojem - provozovatel cestovní kanceláře se zavazuje, že zákazníkovi poskytne zájezd a zákazník se zavazuje, že zaplatí smluvenou cenu - provozovatel CK ? podnikatel, kt. má koncesi k nabízení a prodávání zájezdů - FO / PO - zájezd: - kombinace ? doprava + ubytování + event. jiné služby, kt. nepatří k dopravě a k ubytování, ale tvoří min. 20% ceny zájezdu - podmínky: - souhrnná cena - doba přes 24 hodin nebo ubytování přes noc vznik - konsenzuální ? sml. vznikne uzavřením sml. - oferta ? CK - akceptace ? zákazník /sml. je uzavřena v okamžiku, kdy souhlas zákazníka dojde CK podstatné náležitosti - vymezení stran - vymezení zájezdu - např. i odkaz na katalog - úplatnost - poskytnutí ceny zájezdu - cena zájezdu: - sml. - zvýšení ze strany CK do doby 20 dnů před zahájením zájezdu ? v případě, že je tato možnost ve sml. (pouze v souvislosti se zvýšením cen dopravy, letištních a přístavních tax, směnného kurzu CZK o více než 10%) - pís. oznámení - výj.: zvýšení ze strany CK do doby 5 dnů před zahájením zájezdu ? v případě, že nastala obj. nemožnost splnit závazek CK (účastník má právo se ke změně vyjádřit – v případě, že se nevyjádří – souhlasí se změnou ? v případě, že se vyjádří – nesouhlasí se změnou ? sml. je zrušena a CK má pov. zaplatit zákazníkovi 10% z ceny zájezdu s výj. kdy nebyl zájezd naplněn dostatečným počtem zákazníků (v cestovní sml.) / s výj. kdy byl zájezd zrušen pro vis maior) - formálnost ? pís!!! - poskytnutí ceny za zájezd jiné náležitosti - navíc /jinak rel. neplatnost: - charakteristika dopravy / ubytování / stravování - poplatky za odstoupení od sml. - způsob uplatnění nároků zákazníka při porušení povinnosti ze strany CK práva a povinnosti stran - CK - pov. poskytnout zájezd - pov. informační ? o skutečnostech, kt. mohou mít vliv na zájezd - pov. pomoci zákazníkovi v nesnázích - odpovědnost za nesplnění závazků z cestovní sml. /bez ohledu na to, jestli závazky mají být splněny CK nebo jinými dodavateli služeb cestovního ruchu - zákazník je povinen uplatnit své nároky ve lhůtě 3 měs. od skončení zájezdu - v zájezdu je CK nucena pokračovat ? je povinna učinit opatření pro pokračování zájezdu /v nižší kvalitě ? je povinna dorovnat rozdíl v ceně - zákazník - pov. zaplatit zájezd zánik - odstoupení od sml. - ze strany zákazníka - pokud odstupuje z důvodů porušení na straně CK ? není povinen platit odstupné - v případě, že zákazník nesouhlasí se změnami cestovní sml. /event. pov. CK poskytnout náhradní zájezd ve stejné kvalitě ? nová sml. - pokud odstupuje z jiných důvodů /pov. zákazníka platit odstupné - ze strany CK - z důvodů porušení na straně zákazníka /pov. zákazníka platit odstupné - z důvodů zrušení zájezdu /event. pov. CK poskytnout náhradní zájezd ve stejné kvalitě ? nová sml. Smlouva o důchodu pojem - zakládá FO právo na vyplácení důchodu doživotně nebo na stanovenou dobu neurčitého trvání odlišení - od sml. pojistné /sml. pojistná – pov. platit pojistné ? sml. o důchodu – bezúplatnost - od předpisů o soc. zab. / o penz. poj. podstatné náležitosti - důchod – určení výše jednotlivých plateb + určení doby jednotlivých plateb - opakující se pen. plnění ? neurčitost souhrnu plateb (není jisté, jak dlouho budou platby placeny) /sml. nebude sml. o důchodu, pokud bude stanovena celková částka - pov. stanovit počátek plateb - neurčitost trvání závazku platit důchod - sjednán doživotně - sjednán na dobu, kt. nelze určit přesně (např. doba studia) - formálnost ? pís!!! práva a povinnosti stran - právo na důchod ? os. povaha /nepřevoditelnost (ale převoditelnost jednotlivých plateb) + zaniká smrtí Smlouva o sázce a hře - ne definice ? pouze omezení účinků !!! (sml. aleatorní) - lze pouze podle Z o loteriích a podle Z o hracích přístrojích ? pouze sázky a hry, kt. jsou pořádány st. podnikem nebo subjektem s povolením st. org. - sázka / hra: - vznik závazku je závislý na výsledku činnosti určené ve sml. - v případě, že se jedná o činnost os., kt. není součástí závazku ? sázka - v případě, že se jedná o činnost os., kt. je součástí závazku ? hra - o výhře / prohře rozhoduje náhoda / předem neznámá okolnost nebo událost ? každá ze stran má naději na výhru nebo na ztrátu - účinky: - naturální obligace - i: pohledávky z půjček půjčených do sázek a her - nelze zajištění Jednatelství bez příkazu pojem – opak sml. příkazní - obstarání cizí záležitosti, k němuž jednatel nemá souhlas osoby, za kterou jedná znaky - činnost faktická / činnost právní (pr. úkony) bez souhlasu osoby účinky - pov. k náhradě škody - o. za škodu nenahodilou / nahodilou (liberace v případě, že by škoda vznikla i bez jeho jednání) - o. objektivní - právo na náhradu nutných nákladů - jestliže škoda nenastala a jednání bylo prospěšné pro os., za kt. jednal (a tato os. toto jednání nezakázala) ? předloží pís. zprávu o vyúčtování a doklady - při hrozící škodě je jednající povinen jednání dokončit, v případě, že je to v zájmu osoby ? neuplatní se, pokud jednatel jednal, aby odvrátil škodu hrozící osobě, za kterou jednal (a tato os. toto jednání nezakázala) /právo na náhradu nutných nákladů - podmínky: - hrozba vzniku škody – bezprostřední (nelze vymáhat souhlas osoby) - jednatel musí mít úmysl jednat v cizí záležitosti v zájmu osoby, o jejíž záležitost jde Veřejná soutěž pojem - uveřejnění prohlášení vyhlašovatele, že poskytne jednomu účastníku nebo více účastníkům soutěže určitou cenu, jestliže splní při uskutečnění určitého díla nebo výkonu soutěžní podmínky stanovené pro udělení ceny - účel: zapojení většího počtu účastníků - úprava v OZ /abs. neobchod - rozdíl: ObchZ – obchodní veř. soutěž ? způsob uzavření smlouvy spočívající ve výběru nejlepšího návrhu znaky - jednostr. pr. úkon adresovaný neurčitému okruhu osob (event. neurč. os. urč. druhu – podle práce, podle bydliště, aj.) ? výzva + podmínky - vyhlášení: - není stanovena forma ? pís. / úst. (v ObchZ – pouze pís.) - je stanoven: - dílo / výkon - uskutečnění díla nebo výkonu souběžně více účastníky ? proto nelze např. stavba budovy (ale lze např. projekt) - cena + způsob ocenění - lhůta soutěže - posouzení splnění a ocenění - vyhlašovatel / jiná os. - po vyhlášení není dovoleno měnit obsah podmínek ? ale toto si vyhlašovatel může vyhradit /v případě, že si toto vyhlašovatel vyhradí ? je dovoleno měnit obsah podmínek - odvolání - ze závažných důvodů - pov. poskytnout náhradu nákladů účastníkům, kt. zcela nebo zčásti splnili soutěžní podmínky - oznamuje se jako vyhlášení účinky - vyhlášení soutěže ? nezakládá žádné povinnosti pro účastníky soutěže /účastník nesmí být nucen k soutěži – ledažeby už přijal cenu - pov. vyhlašovatele - vyhodnotit příspěvky - ocenit příspěvky ? pov. poskytnout cenu (závazek) - oznámit výsledky - o. vyhlašovatele ? za škodu, kt. vznikla účastníkům porušením soutěžních podmínek /např. v případě, že cenu dostal účastník, kt. cenu dostat neměl Veřejný příslib pojem - veřejné prohlášení slibujícího, že poskytne odměnu tomu, kdo splní podmínky stanovené ve veřejném příslibu - účel: zapojení většího počtu účastníků - úprava v OZ /abs. neobchod - rozdíl od veř. soutěže ? veř. příslib je širší: předmět není pouze uskutečnění díla nebo výkonu / odměna nemusí být pouze pro urč. uchazeče - rozdíl ObchZ – veř. návrh na uzavření sml. ? navrhovatel předkládá návrh sml. s urč. obsahem a žádá zájemce, aby přijetím návrhu uzavřeli sml. znaky - jednostr. pr. úkon adresovaný neurčitému okruhu osob (event. neurč. os. urč. druhu – podle práce, podle bydliště, aj.) ? slib + podmínky - vyhlášení: - je stanoven: - odměna - podmínky ? chování, - chování, kt. spočívá v urč. výsledku (tento výsledek nemusí být maj.ocenitelný – např. informace o pohřešovaném) - chování, kt. spočívá v urč. činnosti účinky - uveřejnění slibu ? nezakládá žádné povinnosti – závazek vzniká splněním podmínek- ale není jisté, jestli nárok na odměnu má pouze jedna osoba nebo více osob /ze Z – dovozuje se, že pouze jedna osoba – kt. splnila podmínky nejdříve 19. ZMĚNA ZÁVAZKŮ změna závazkových právních vztahů - k původní skutečnosti, kt. založila závazkový právní vztah přistoupí další skutečnost, kt. změní závazkový právní vztah - z právního úkonu - z rozhodnutí soudu / z rozhodnutí spr. úřadu - ze Z - dělení: - změny v subjektech závazků - změny v obsahu závazků - pozn.: v praxi problém odlišit, jestli jde o změnu závazku nebo o zánik závazku /je to důležité např. pro osud zajišťovacích prostředků změna v subjektech (6) ? postoupení pohledávky (cese) - původní věřitel (postupitel, cedent) postupuje pohledávku novému věřiteli (postupníkovi, cesionáři) ? pohledávka přechází na nového věřitele v tom stavu v jakém náležela původnímu věřiteli - změna v osobě věřitele - kauza postoupení: úplatně (kupní sml. s předmětem pohledávky), bezúplatně (darovací sml. s předmětem pohledávky), splnění dluhu, úvěr - případy, kdy nelze postupitelnost - ze zákona - p. zanikající smrtí věřitele – p. na bolestné a na náhradu za ztížení společenského uplatnění, právo na důchod, předkupní právo - p. kt. by se změnila se změnou věřitele - p. kt. nemůže být postižena VR /p., kt. poskytuje pojišťovna z pojistné sml. v případě, že má být použita na stavbu nebo opravu budovy /jednorázové dávky soc. péče a soc. podpory - z dohody původního věřitele a dlužníka - z povahy závazku /p. je vázána na osobu věřitele - právní postavení dlužníka se nesmí změnit / zhoršit - Dl. může vůči novému věřiteli použít námitky / započtení (pohledávek, kt. měl vůči původnímu věřiteli, když se o postoupení dozvěděl) - s pohledávkou přechází všechno příslušenství a všechna práva ? akcesorita zajišťovacích prostředků (pov. podat informaci osobě, kt. zajištění poskytla – ale není sankcionováno) - lze postupovat pohledávku existující (promlčenou, ne prekludovanou), lze postupovat pohledávku budoucí ? v případě, že je určitá (os. Dl., den vzniku) - lze postupovat urč. druh pohledávek nebo všechny pohledávky ? globální cese - vymáhání pohledávky: - nový věřitel vůči dlužníkovi - původní věřitel (Dl. může započíst pohledávku, kt. má vůči původnímu věřiteli ? Dl. nemůže započíst pohledávku, kt. má vůči novému věřiteli) - pokud postoupení nebylo oznámeno Dl. - pokud postoupení bylo oznámeno Dl. ? je povinen prokázat souhlas s vymáháním od nového věřitele - pr. důvod postoupení pohledávky: - smlouva - mezi původním a novým věřitelem (konsensuální) - písemná forma /jinak neplatnost - oznámení Dl. (původním věřitelem, novým věřitelem /Dl. je oprávněn se dožadovat oznámení od původního věřitele) ? dokud není oznámeno, je Dl. oprávněn plnit - zákon - v důsledku plnění ručitele - v důsledku dědění - odpovědnost původního věřitele - v případě, že byla pohledávka postoupena za úplatu /u bezúplatné neodpovídá - odpovídá za pravost pohledávky /za to, že pohledávka trvala v době postoupení a že se nový věřitel stal věřitelem pohledávky o dohodnutém obsahu - odpovídá za to, že dlužník splnil dříve původnímu věřiteli než novému věřiteli - odpovídá za to, že dlužník započetl nárok, kt. měl vůči původnímu věřiteli - v případě pís. dohody: původní věřitel ručí novému věřiteli do výše úplaty za dobytnost postoupené pohledávky (bonitu) (? toto ručení zaniká v případě, že nový věřitel nevymáhá pohledávku u soudu) ? převzetí dluhu (intercese privativní) - nový dlužník vstupuje do závazkového právního vztahu na místo původního dlužníka - změna v osobě dlužníka (dluh se nemění) - případy, kdy nelze převzetí - převzít lze pouze dluh peněžitý - převzít lze z dluhů nepeněžitých ty, kde je zastupitelné plnění - lze převzít ve stavu v jakém se dluh nachází /lze převzít celý (s příslušenstvím) nebo část - pr. důvod převzetí dluhu: - smlouva - mezi původním a novým dlužníkem (konsensuální) - v případě, že dojde k dohodě mezi novým dlužníkem a věřitelem bez informace původnímu dlužníkovi ? nový dlužník se stává dlužníkem vedle původního dlužníka (kumulativní intercese) /věřitel může požadovat plnění od kteréhokoliv ? ale v případě, že splní nový dlužník, nemá právo požadovat plnění na původním dlužníkovi (není to solidární závazek – není to přistoupení ˇ) - písemná forma /jinak neplatnost - souhlas věřitele ? bez souhlasu nelze převzetí dluhu (!!!) ? souhlas původnímu dlužníkovi, novému dlužníkovi (výslovně / nevýslovně) - zákon - v důsledku dědění (rozhodnutí soudu) - v důsledku vypořádání spoluvl. / SJM (rozhodnutí soudu) - nový dlužník ? má námitky původního dlužníka (ne nemá námitky započtení) - ot. zajišťovacích prostředků ? trvají jen se souhlasem os., kt. zajištění poskytla /v případě, že os., kt. zajištění poskytla nesouhlasí ? zánik zajišťovacích prostředků ? přistoupení k závazku - nový dlužník přistupuje do závazkového právního vztahu vedle původního dlužníka /oba dlužníci jsou zavázáni solidárně (společně a nerozdílně) - věřitel je oprávněn požadovat plnění po kterémkoliv dlužníkovi ? dlužníci se mezi sebou vypořádají podle principu solidárních závazků - pr. důvod převzetí dluhu: - smlouva - mezi novým dlužníkem a věřitelem (konsensuální) - písemná forma /jinak neplatnost - není nutný souhlas původního dlužníka - lze přistupovat k závazku existujícímu / k závazku peněžitému (? na rozdíl od převzetí dluhu) ? převzetí plnění - dohoda mezi dlužníkem a třetí osobou, že třetí osoba bude plnit dluh věřiteli - ? změna subjektů ? ve vztahu k věřiteli se neprojeví - v případě, že věřitel odmítne převzít plnění od třetí osoby ? je třeba prokázat, že třetí osoba plní na základě dohody mezi ní a dlužníkem (věřitel je povinen přijmout od třetí osoby jen v případě, že plní se souhlasem dlužníka) - v případě, že třetí osoba nesplní ? je povinen splnit dlužník a dlužník má právo na náhradu škody vůči třetí osobě ? poukázka (asignace) - poukázka: poukazatel opravňuje poukazníka k tomu, aby přijal plnění od poukázaného, a zmocňuje poukázaného, aby plnil poukazníkovi na účet poukazatele (dvě zmocnění) - poukázaný ? závazek ? poukazatel - poukázaný ? poukazník ? poukazatel - pr. důvod poukázky: - dohoda mezi poukazatelem a poukazníkem /zmocnění poukazníka k výběru plnění od poukázaného - dohoda (příkaz) mezi poukazatelem a poukázaným /zmocnění poukázaného, aby plnil poukazníkovi na účet poukazatele ? poukázaný je povinen poukázku přijmout v případě, že je povinen plnit poukazateli plnění, které je předmětem poukázky /v případě, že poukázaný nechce přijmout nebo nechce plnit ? poukazník je povinen oznámit toto poukazateli ? přijetí poukázky poukázaným ? vznik výplatního poměru mezi poukázaným a poukazníkem /poukázaný může uplatnit pouze námitky týkající se formy a obsahu poukázky a námitky z jeho vztahů vůči poukazníkovi ? poukázka na CP - poukázka: peněžní ústav vystavuje na sebe nebo na třetí osobu poukázku znějící na plnění z CP, aniž by v poukázce uvedl důvod závazku - v případě, že je poukázka na řad ? může být převedena rubopisem (indosamentem) - v případě, že je poukázka na jméno ? může být převedena cesí - kdo přijme poukázku ? je povinen plnit tomu v jehož prospěch byla vystavena změna v obsahu (3) - kumulativní novace /? privativní novace ? zánik závazku a vznik závazku nového ? změna dohodou - k původní právní skutečnosti kt. závazkový právní vztah založila přistupuje další právní skutečnost, kt. závazkový právní vztah mění (mění práva a povinnosti z původního závazkového právního vztahu) - pokud by další právní skutečnost vedla k zániku původního závazkového právního vztahu ? privativní novace (zánik původního závazkového právního vztahu) - není zvl. forma ? ale pokud původní právní skutečnosti byla pís. ? je třeba respektovat pís. formu - bez vlivu na zajišťovací prostředky /ale kdyby ke změně došlo bez souhlasu ručitele ? může namítat to, co by mohl namítat, kdyby ke změně nedošlo ? prodlení dlužníka - v případě, že dlužník nesplní řádně a včas ? prodlení (mora debitoris) - dlužníkovi vznikají sekundární právní povinnosti (sankční) ? objektivní odpovědnost /bez ohledu na zavinění - právní následky: - povinnost dlužníka plnit v dodatečné lhůtě - délka lhůty ? podle rozhodnutí věřitele - odstoupení od smlouvy věřitelem – smlouva se ruší ? v případě, že dlužník nesplnil v dodatečné lhůtě - v případě, že je dlužník v prodlení s částí plnění ? věřitel odstoupí částečně / věřitel odstoupí úplně (podle povahy) - odstoupení ? v případě, že již bylo plněno – strany jsou povinny si toto vrátit - u fixní smlouvy /u smlouvy byla stanovena doba plněné ? vyplývá, že věřitel nemá zájem na opožděném plnění - smlouva se ruší - u peněžitého plnění ? věřitel má právo požadovat úroky z prodlení / poplatek z prodlení (prodlení nájemce s placením nájemného z bytu, prodlení nájemce s vrácením pronajaté věci) (N vlády) - kdyby byla navíc věřiteli způsobena škoda ? může náhradu škody požadovat jen v případě, že není kryta úroky z prodlení / poplatkem z prodlení - u prodlení s plněním věci ? dlužník má objektivní odpovědnost za ztrátu / poškození / zničení věci, ledaže by ke škodě došlo i jinak - kdyby byla navíc věřiteli způsobena škoda tím, že dlužník prodlení zavinil ? může náhradu škody požadovat - úprava v ObchZ ? samostatná ? prodlení věřitele - v případě, že věřitel nepřijme řádně a včas nabídnuté plnění nebo v případě, že věřitel neposkytne součinnost, a způsobí, že závazek není splněn řádně a včas ? prodlení (mora creditoris) - v případě, že věřitel odmítne vystavit dlužníkovi potvrzení o tom, že dluh byl splněn ? prodlení (mora creditoris) - v době prodlení věřitele nemůže nastat prodlení dlužníka - dlužník má právo splnit uložením do soudní úschovy - právní následky: - věřitel neztrácí pohledávku - ale: - věřitel je povinen nahradit náklady, kt. vznikly dlužníkovi - u prodlení s plněním věci ? věřitel má objektivní odpovědnost za ztrátu / poškození / zničení věci - kdyby byla navíc dlužníkovi způsobena škoda tím, že věřitel prodlení zavinil ? může náhradu škody požadovat - úprava v ObchZ ? samostatná 20. ZAJIŠTĚNÍ ZÁVAZKŮ zajištění závazkových právních vztahů (9) - posilují občanskoprávní (hmotné a procesní) postavení věřitele ? posilují hlavní závazkový právní vztah vedlejším zajišťovacím právním vztahem (jeden / více) - akcesorická povaha ? existují s hlavním závazkovým právním vztahem /neexistují samostatně - hlavní závazkový právní vztah určuje vznik a výši zajišťovacích prostředků - předpisy: - ZKV - Věř. s pohledávkou zajištěnou zástavním právem / zadržovacím právem / převodem práva / postoupením pohledávky ? právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena ze zpeněžení věci / práva / pohledávky, kt. byla zajištěna - OSŘ - VR přikázáním pohledávky z účtu pen. ústavu ? v případě, že je pohledávka zastavena / postoupena k zajištění pohledávky Věř. povinného / převedena k zajištění závazku povinného ve prospěch Věř. ? vyplatí se nejprve Věř. jehož pohledávka byla zajištěna - VR prodejem mov. věci ? v případě, že je věc zastavena / zadržena / převedena k zajištění závazku povinného ve prospěch Věř. ? vyplatí se nejprve Věř. jehož pohledávka byla zadržena a pak Věř. jehož pohledávka byla zajištěna - VR prodejem nemov. věci ? pohledávky z hypotéčních úvěrů ve 2. třídě / pohledávky zajištěné zástavním právem ve 3. třídě - ObchZ - navíc: bankovní záruka + samostatná úprava ručení a uznání + doplněk k smluvní pokutě - dělení: - záruky osobní /závazek je zajištěn veškerým majetkem zajišťovatele ? záruky věcné /závazek je zajištěn konkr. majetkem zajišťovatele - záruky dlužníka ? záruky třetí osoby - funkce: - zajišťující ? zabezpečuje včasné a řádné splnění dlužníkovy povinnosti - uhrazovací ? zabezpečuje uspokojení věřitelovy pohledávky - vznik: - ze smlouvy mezi věřitelem a dlužníkem (smluvní pokuta) - ze smlouvy mezi věřitelem a třetí os. (smluvní ručení) - z jednostr. pr. úkonu dlužníka (uznání) - z jednostr. pr. úkonu věřitele (zadržovací právo) - ze Z (zák. zástavní právo) ? právo zástavní + právo zadržovací ? smluvní pokuta - vztah Věř ? Dl. ? povinnost dlužníka zaplatit pokutu (pen. částku) v případě, že bude poruší smluvní povinnost splnit svůj dluh nebo splnit svůj dluh řádně - i kdyby věřiteli nevznikla škoda - pís. /jinak neplatnost - výše ? stanovena ve sml. výslovně nebo stanoven způsob určení /výše musí být přiměřená výši pohledávky ? jinak by odporovalo dobrým mravům - zaplacení: - nezaniká právo věřitele na plnění - v případě, že věřiteli nevznikla škoda ? je oprávněn požadovat sml. pokutu - v případě, že věřiteli vznikla škoda ? je oprávněn požadovat sml. pokutu /zaniká právo věřitele na náhradu škody ? je to paušalizovaná náhrada (pouze kdyby bylo dohodnuto jinak – např. možnost dohodnout, aby byla hrazena škoda přesahující výši sml. pokuty - není možnost moderačního práva soudu u vysoké pokuty (v ObchZ je možnost) /ale povinnost dlužníka vzniká pouze v případě, že zavinil porušení smluvní povinnosti (v ObchZ je to objektivní odpovědnost) ? ručení - vztah Věř ? ručitel (? Dl.) ? povinnost ručitele uspokojit pohledávku věřitele, v případě, že ji neuspokojí dlužník - předpoklad ? platný hlavní závazek ? rozsah hlavního závazku odpovídá rozsahu ručitelského závazku (ručitel se nemůže zavázat k plnění vyššího závazku /ale nižšího ano; ručitel se nemůže zavázat k plnění za méně výhodných podmínek /ale za výhodnějších ano než Dl) - pro postavení ručitele je rozhodující stav závazku v době vzniku ručení ? právní postavení ručitele nemůže být zhoršeno následnými právními úkony dlužníka /např. uznání dluhu je neúčinné vůči ručiteli /je účinné jen pokud ručitel souhlasí - vztah mezi ručitelem a Věř. ? ručitelem je každá os., kt. Věř. za ručitele přijme - smlouva mezi věřitelem a ručitelem - pís. - výslovný projev ručitele - výslovný / nevýslovný projev věřitele - v případě více ručitelů ? odpovídají společně a nerozdílně (solidárně) nebo podle poměru ? právo Věř. ? požadovat plnění na ručiteli v případě, že nesplnil dlužník po písemné výzvě (povinnost učinit písemnou výzvu a nechat přiměřenou lhůtu pro plnění) - povinnost ručitele je akcesorická a subsidiární - ručitel a dlužník nejsou zavázání solidárně ? soud stanoví, že plněním jednoho zaniká povinnost plnění druhého ? právo ručitele ? povinnost Věř. sdělit ručiteli na požádání výši pohledávky /v případě nesplnění – možnost odpovědnosti za škodu ? povinnost Věř. zachovat pro ručitele všechny právní prostředky k uplatnění nároku vůči dlužníkovi - aby se ručitel mohl domáhat plnění na Dl. /v případě nesplnění – možnost odpovědnosti za škodu ? ručitel má právo uplatnit námitky, kt. má vůči Věř., nebo kt. má vůči Věř. dlužník (bez ohledu na to, jestli je dlužník uplatnil nebo neuplatnil) ? ručitel má právo odepřít plnění v případě, že věřitel zavinil, že pohledávka nemůže být uspokojena dlužníkem - vztah mezi ručitelem a Dl. ? poté, co ručitel plnil - zánik ručitelského závazku ? vznik práva ručitele požadovat po dlužníkovi náhradu za poskytnutého plnění (? zákonná cese – ručitel vstupuje do práv věřitele) /promlčuje se ode dne, kdy ručitel plnil, v obecné promlčecí době - předmět ručitelského závazku: - peněžitá pohledávka / nepeněžitá pohledávka (u věcí zastupitelných / u věci nezastupitelných ? je oceněna částkou a zajištěna ručitelským závazkem) - zánik ručitelského závazku: - zánikem hlavního závazku - smrtí dlužníka ? pokud nevznikla pov. plnit ručitelský závazek za života dlužníka / pokud vznikla pov. plnit ručitelský závazek za života dlužníka ? dědicové odpovídají za dluh dlužníka do výše dědictví + ručitel odpovídá za dluh dlužníka do výše ručení - v případě nahrazení původního hlavního závazku novým hlavním závazkem (privativní novace) ? se souhlasem ručitele /v případě, že ručitel nesouhlasí ? ručitelský závazek trvá pouze v původním rozsahu - v případě, že ručitel odepře plnění pokud věřitel zavinil, že pohledávka nemůže být uspokojena dlužníkem ? dohoda o srážkách ze mzdy - vztah Věř ? Dl. ? souhlas dlužníka, aby mu plátce mzdy prováděl srážky ze mzdy a poukazoval je věřiteli - fce. zajištění + fce. plnění postupně - pouze pen. pohledávky - pouze FO /dlužník - smlouva mezi věřitelem a dlužníkem - pís. /jinak neplatnost - označení pohledávky - označení Věř. a Dl. - označení plátce - souhlas Dl. se srážkami - účinnost ? předložením plátci (postupuje se podle priority předložených dohod) ? právo Věř. ? právo na výplatu srážek /max. výše srážek je max. výše srážek při VR - kdyby plátce srazil více ? možnost vzniku odpovědnosti za škodu plátce - zánik: - zánikem hlavního závazku - dohodou Věř. a Dl. - ztrátou mzdy ? zajištění převodem práva - vztah Věř ? Dl. ? převod práva Dl. ve prospěch Věř. - převoditelné maj. právo - sml. může uzavřít pouze Dl. (? postoupení pohledávky) - smlouva mezi věřitelem a dlužníkem - pís. /jinak neplatnost - označení pohledávky - označení Věř. a Dl. - označení práva /v případě, že jde o právo vlastnické ? nutná forma pro nabytí vlastnického práva ? právo Věř. ? prodej věci /volně, v dražbě (uhrazovací fce.) - v případě zániku pohledávky zaniká i právo Věř. ? Věř. je povinen převést právo na Dl. /jinak možnost odpovědnosti za škodu ? zajištění postoupením pohledávky - vztah Věř ? Dl. / třetí os. ? postoupení pohledávky Dl. nebo třetí osoby Věř. - rozdíl od obecného postoupení ? zajištění - sml. může uzavřít Dl. nebo třetí os. (? převod práva) - věřitelem pohledávky se stává věřitel zajišťovaného závazku ? je povinen postoupit pohledávku zpět v případě splnění - OZ ? neřeší jak se pohledávka převede zpět na dlužníka po splnění ? uzavření smlouvy o zpětném převodu / uzavření rozvazovací podmínky - smlouva mezi věřitelem a dlužníkem / třetí os. ? právo Věř. ? uspokojení /v případě, že by Věř. právo vydobyl a odporovalo by to jeho dohodě s Dl. / třetí os. ? možnost odpovědnosti za škodu ? jistota - není to samostatný zajišťovací prostředek ? závazek složit jistotu = zřízení zástavního práva / zřízení ručitelského závazku / složení peněz v úschově, v bance - nikdo není povinen přijmout jako jistotu věc / právo do částky vyšší než 2/3 jejich odhadní ceny - dispozitivní ? možnost sjednat jinak /způsobilou jistotou do celé výše jejich odhadní ceny jsou CP a vklady v bankách ? uznání dluhu - písemné jednostranné prohlášení dlužníka ? dlužník uznává vůči věřiteli povinnost zaplatit dluh co do důvodu a co do výše a zakládá vyvratitelnou právní domněnku o existenci dluhu k okamžiku uznání - posiluje postavení věřitele - nemusí ve sporu prokazovat pr. důvod závazku ? vyvratitelná pr. domněnka - přerušení běhu promlčecí doby ? nová promlčecí doba 10 let ode dne, kdy došlo k uznání, nebo ode dne, kdy uplynula lhůta k plnění stanovená v uznání - lze uznat i promlčený dluh ? pokud dlužník o promlčení dluhu věděl - odlišuje se v OPP ? uznání nároku, uznání základu nároku, uznání části nároku /rozsudek pro uznání 21. ZÁNIK ZÁVAZKŮ zánik závazkových právních vztahů - k původní skutečnosti, kt. založila závazkový právní vztah přistoupí další skutečnost, kt. zbaví závazkový právní vztah zcela nebo zčásti účinků - nejedná se o zánik jednotlivých práv nebo povinností, když závazkový právní vztah jinak trvá - dělení: - bez uspokojení věřitele - s uspokojením věřitele - dělení: - zánik na základě právních úkonů - jednostranné - splnění (soluce) - základní ? dosažení cíle závazku - povinnost splnit řádně (? odpovědnost za vady) + povinnost splnit včas (? odpovědnost za prodlení) - předpoklady: - existence platného právního důvodu závazku - jinak bezdůvodné obohacení - právní úkon dlužníka adresovaný věřiteli, kterým se poskytuje plnění s úmyslem splnit dluh - úkon dlužníka /v případě, že je plnění vázáno na os. dlužníka ? vždy - úkon třetí osoby ? zástupce dlužníka / ručitel / plátce mzdy / pojišťovna / kdo plni po dohodě s dlužníkem (převzetí) - právní úkon věřitele adresovaný dlužníkovi - úkon věřitele - odepření ? v případě, že Věř. odmítne vydat písemné potvrzení o splnění - odepření ? v případě, že mezi Věř. a Dl. je synallagmatický pr. vztah a Věř. není připraven plnit - úkon třetí osoby ? zástupce věřitele / os., kt. má pís. potvrzení o oprávnění přijmout plnění / poukazník / zástavní věřitel při zastavení pohledávky / věřitel při přikázání pohledávky ve VR / třetí os., v jejíž prospěch byla smlouva uzavřena - předmět plnění - to, co je dlužník povinen poskytnout věřiteli s příslušenstvím (úroky + úroky z prodlení + poplatky z prodlení + náklady související s uspokojením pohledávky) - ot.: dání místo plnění /záměna ? dlužník nabízí něco jiného, co už věřitel nemusí realizovat a věřitel přijímá ? zánik závazku - ot.: dání ke splnění ? dlužník nabízí něco jiného, co věřitel musí realizovat (např. zpeněžením) a věřitel přijímá ? zánik závazku až realizací - povinnost plnit najednou - v případě, že to neodporuje dohodě ? lze i plnění v částech (výše částí není předem dána), lze i plnění ve splátkách (výše splátek je předem dána) /ale v případě ztráty lhůt ? věřitel má právo žádat zaplacení celé pohledávky najednou – do doby splatnosti další splátky - doba plnění = doba splatnosti - 1. stanovená dohodou účastníků ? stanoven přesný den / stanoven nejzazší den - v případě, že je plněno poštou nebo bankou ? dluh je splněn až v momentě vyplacení částky v hotovosti / dluh je splněn až v momentě připsání částky na účet - 2. stanovená rozhodnutím soudu ? v případě, že doba plnění byla ponechána na vůli dlužníka /věřitel je povinen navrhnout stanovení doby plnění s přihlédnutím k dobrým mravům (problém, jestli se i toto právo promlčuje nebo nepromlčuje) - 3. stanovená pr. úkonem věřitele ? v případě, že doba plnění byla ponechána na vůli věřitele /věřitel je povinen požádat o splnění a doba splatnosti nastane den poté, co požádal o splnění (problém, jestli se i toto právo promlčuje nebo nepromlčuje – toto právo se promlčuje ? začátek promlčecí doby je den následující poté, co dluh vznikl) - možnosti: - doba plnění ve prospěch věřitele - Věř. je oprávněn dříve plnění požadovat (Dl. plní) / Dl. není oprávněn dříve plnit - doba plnění ve prospěch dlužníka - Věř. není oprávněn dříve plnění požadovat / Dl. je oprávněn dříve plnit - doba plnění ve prospěch obou - oba vázáni dobou - místo splnění - 1. stanovené dohodou účastníků / stanovené povahou předmětu závazku (např. závazek vymalovat byt) - 2. bydliště / sídlo Dl. (odnosný dluh) - v tomto případě je nutno, aby Věř. vyvinul součinnost - v případě, že místo plnění je bydliště / sídlo Věř. (donosný dluh) – je nutno, aby Dl. vyvinul součinnost - uložení do úřední úschovy (soluční úschova) - předpoklady: - povaha dluhu toto připouští ? pouze peníze / CP / urč. movité věci - existence důvodu ze Z - věřitel nepřítomen / nezvěstný - věřitel v prodlení - dlužník neví, kdo je věřitel (např. úmrtí věřitele) - řízení o uložení plnění do úschovy ? soud - účinky ? od okamžiku uložení plnění - odstoupení od smlouvy - jednostr. pr. úkon adresovaný druhé straně, kt. ruší závazek v okamžiku, kdy dojde druhé straně - je to právo oprávněného /? není to povinnost oprávněného ? podle vůle - právo ? ze Z / z dohody mezi stranami - sankční povaha ? např. sankce za prodlení / sankce za vady - ochranná povaha ? při uzavření smlouvy v tísni za nápadně nevýhodných podmínek / v případech částečné nemožnosti plnění - možno realizovat pouze do doby, než strana poskytne plnění nebo přijme plnění - v případě, že strana poskytla plnění nebo přijala plnění ? lze se dohodnout na dissoluci (zrušení sml.) - u nem. problém ? odstranění záznamem (závazkověpr. účinky) ? odstranění výmazem vkladu (závazkověpr. a věcněpr. účinky) - účinky ? ex tunc ? od okamžiku vzniku sml. /strany jsou povinny vrátit si vše, co plnily podle zrušené smlouvy - započtení (kompenzace) - zánik vzájemných pohledávek Věř. a Dl. - bezhotovostně ? uskutečňuje se odečtením pohledávek - možnost jednostranně (soudně / mimosoudně) / dvoustranně (dohodou) - jednostranně: - předpoklady: - vzájemné pohledávky ? Věř. jedné pohledávky vystupuje jako Dl. druhé pohledávky - v rámci dílčích závazků ? oprávnění započítat pouze svůj díl - v rámci solidárních závazků ? oprávnění započítat celý díl /potom regres mezi ost. spoludlužníky - vzájemné pohledávky stejného druhu - pen. ? pen. - nepen. s druhovým plněním ? nepen. s druhovým plněním - musí být započitatelná (nejsou ze započtení vyloučené zákonem nebo dohodou) - vzájemné pohledávky započitatelné - zápočet nesmí být vyloučen ani dohodou ani Z - projev jednoho z účastníků (kompenzační projev) - účinky ex tunc ? k zániku pohledávek dochází v okamžiku setkání pohledávek v rozsahu v jakém se kryjí /v případě, že jedna pohledávka převyšuje druhou pohledávku ? trvá nadále - nepřípustné: - pohledávky na náhradu škody na zdraví - pohledávky, kt. nelze vymáhat u soudu - pohledávky, kt. nelze vymáhat výkonem rozhodnutí - pohledávky promlčené - pohledávky z vkladů - proti splatné pohledávce nelze započítat nesplatnou pohledávku ? ale lze v dohodě o započtení - výpověď - jednostr. pr. úkon, kt. ruší závazek / právo k nepřetržité nebo k opakované činnosti nebo závazek zdržet se určité činnosti nebo závazek strpět určitou činnost - nelze pro pr. vztah, jehož obsahem je poskytnout plnění jednorázově - nelze pro pr. vztah na dobu určitou - ve lhůtě 3 měs. ke konci čtvrtletí - účinky ex nunc - neúčinnost !!! ? pokud jde o závazek zdržet se urč. činnosti a tento závazek je časově neomezený (např. nestavět plot nad urč. výši) - dvoustranné - dohoda o zřízení nového závazku (privativní novace) - dohodou mezi Věř. a Dl. ? ruší se původní závazek a zakládá se nový závazek ? kumulativní novace ? vůle stran směřuje k tomu, aby vedle původního závazku existoval nový závazek - původní závazek se nahrazuje novým závazkem pouze v rozsahu nového závazku - pís. ? pouze v případě, že se nahrazuje promlčený závazek / pouze v případě, že se nahrazuje závazek uzavřený v pís. formě - zástavce + ručitel ? zajišťují nový závazek pouze se souhlasem /v případě, že není dán souhlas ? zajišťují nový závazek v rozsahu původního závazku a lze použít všechny námitky proti původnímu závazku - dohoda o vzdání se práva neboli prominutí dluhu - dohodou mezi Věř. a Dl. ? ruší se původní závazek – Věř. se vzdává pohledávky neboli promíjí dluh se souhlasem Dl.(Dl. může mít na plnění zájem ? proto souhlas) - pís. - platí i pro naturální závazky - platí i pro dílčí i pro solidární závazky ? pro ost. spoludlužníky jejich závazek platí - platí i pro nedílné závazky ? ost. spoludlužníci musí být účastníky dohody ? platí pro všechny spoludlužníky - lze pro celý dluh / pro část dluhu - nelze se vzdát práv do budoucna - nelze se vzdát os. práv (na ochranu osobnosti) - dohoda o zrušení závazku (dissoluce) - dohodou mezi Věř. a Dl. ? ruší se původní závazek a nezakládá se nový závazek - pís. ? pouze v případě, že se ruší závazek uzavřený v pís. formě - účinky ? ex nunc ? ode dne přijetí návrhu druhou stranou /strany jsou povinny vrátit si vše, co plnily podle zrušené smlouvy - dohoda o narovnání (smír) - dohodou mezi Věř. a Dl. ? strany mezi sebou upraví nově sporná práva a povinnosti a nahradí je novými právy a povinnostmi - účel: odstranit skutkovou nebo právní spornost všech vzájemných práv a povinností nebo některých vzájemných práv a povinností a předejít soudnímu sporu /pokud strany prohlásí, že se narovnání vztahuje na všechna práva a všechny povinnosti ? platí to (jinak se vztahuje pouze na práva a povinnosti ,kt. strany v době uzavření narovnání měly) - v případě, že došlo k omylu o tom, co je sporné ? ne neplatnost dohody o narovnání /ale relativní neplatnost v případě, že byl omyl vyvolán lstí jedné strany (druhá strana se může dovolat) - pís. ? pouze v případě, že týká promlčených závazků / pouze v případě, že se týká závazků uzavřených v pís. formě - lze i soudní smír ? účinky pravomocného rozhodnutí - dohoda o započtení - dohodou mezi Věř. a Dl. ? strany mezi sebou odečtou jejich vzájemné pohledávky - všechny pohledávky Věř. a Dl. /i pohledávky, kt. jsou vyloučeny z jednostr. započtení - pohledávka na výživné ? pouze dohodou - pohledávka na výživné nezletilého ? nelze ! - zánik na základě událostí - nemožnost plnění - dodatečná / následná nemožnost plnění ? nemožnost plnění nastala po vzniku závazkového právního vztahu (? počáteční nemožnost ? neplatnost právního úkonu) - dlužník ? povinnost informovat věřitele o tom, že nastala nemožnost plnění /jinak odpovědnost za škodu - nemožnost: - ne, pokud plnění lze uskutečnit s vyššími náklady - ne, pokud plnění lze uskutečnit za těžších podmínek - ne, pokud plnění lze uskutečnit po dohodnutém čase - objektivní nemožnost ? plnění je nemožné pro všechny - týká se celého plnění / části plnění - v případě, že se stane nemožným jedno z volitelných plnění ? závazek se omezí na plnění zbývající /ale v případě, že toto zavinila os., kt. neměla právo volby ? druhá strana může odstoupit - netýká se zastupitelných věcí (kromě případu, že se zastupitelné věci přestanou vyrábět) - subjektivní nemožnost ? plnění je nemožné pro Dl. - při zaviněné nemožnosti ? věřitel se může domáhat vydání bezdůvodného obohacení + náhrady škody - při nezaviněné nemožnosti ? věřitel se může domáhat vydání bezdůvodného obohacení - uplynutí doby /prekluze - uplynutí doby na kterou byl závazek sjednán /možnost prodloužit - uplynutí doby pro splnění fixní smlouvy - smlouva, ve kt. je stanovena přesná doba plnění a vyplývá, že věř. nemá zájem na pozdním plnění /v případě, že věřitel má zájem na pozdním plnění musí to dlužníkovi oznámit - uplynutí doby pro uplatnění práva v prekluzivní lhůtě ? lhůta vymezující trvání práva ? zániku nelze zabránit uplatněním práva - soud: ex offo - právo na vydání bezdůvodného obohacení - smrt dlužníka nebo věřitele - smrt dlužníka – povinnost zanikne pouze v případě, že plnění mělo být poskytnuto osobně dlužníkem /jinak povinnost dlužníka přechází na pr. nástupce (dědice) - smrt věřitele – právo zanikne pouze v případě, že plnění mělo být přijato osobně věřitelem /jinak právo věřitele přechází na pr. nástupce (dědice) - zaniká právo na bolestné / právo na náhradu za ztížení společenského uplatnění - zaniká právo na výživné / zaniká povinnost výživného - u nem. ? pokud byl před smrtí Dl. podán návrh na vklad ? bude proveden - splynutí y (konsolidace) - splynutí věřitele a dlužníka v jedné osobě ? postoupení pohledávky / dědění (např. dlužník se stává dědicem svého věřitele) - na základě spojení právního úkonu a události - neuplatnění práva (prekluze) - na základě rozhodnutí státního orgánu 22. ODPOVĚDNOST ZA ŠKODU - prevence - zásada prevence /zásada OPH – pov. předcházet škodě - generální prevence ? ve smyslu odvrácení všech FO a PO od porušování právních povinností - § 415 OZ - uložení obecné právní povinnosti každé FO a PO počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, majetku, přírodě, životním prostředí, a aby nedocházelo ke zvětšení rozsahu škod na zdraví, majetku, přírodě, životním prostředí - princip neminem leadere ? kdo nerespektuje obecnou právní povinnost – chová se protiprávně a odpovídá za škodu, kt. vznikne - rozvedení obecné právní povinnosti podle § 415 OZ do konkretizovaných právních povinností FO a PO ve všech právních předpisech a ve všech právních odvětvích /obecná právní povinnost podle § 415 OZ je subsidiární - hrozba nebo realizace občanskoprávní odpovědnosti za škodu (sankce) - pozn: - hrozba nebo realizace o. za škodu nastávají ? v momentě porušení právní povinnosti (protiprávnost) / v momentě zaviněného porušení právní povinnosti (zaviněná protiprávnost) - hrozba nebo realizace o. za škodu nastávají ? v momentě události (zákonem kvalifikovaná událost) – aniž by došlo k porušení povinnosti nebo k zaviněnému porušení povinnosti ? objektivní odpovědnost (= mimoodpovědnostní povinnost nahradit škodu / povinnost nahradit škodu) - ochrana poškozeného /myšlenka: ten, kdo má užitky z riskantní činnosti, má nést i riziko škod z této činnosti a nepřenášet toto riziko na poškozeného - prevence: stimuluje provozovatele riskantní činnosti k co nejvyšší bezpečnosti jejich provozů a k co nejnižšímu riziku jejich provozů - speciální prevence ? ve smyslu opatření, kt. směřují ze strany FO a PO k odvrácení hrozící škody na životě. zdraví, majetku, přírodě a životním prostředí - § 417 OZ zakročovací / zasahovací pov. – uložení zvl. právní povinnost každé FO / PO kt. škoda v konkrétním případě hrozí, zakročit k odvrácení této škody nebo uložení zvl. právní povinnost každé FO / PO kt. škoda v konkrétním případě nastala, zakročit ke zmírnění této škody - ohrožený (FO / PO) je povinen zakročit k odvrácení škody sám (prevence svépomocí) - přiměřený způsob zakročení (ne exces) /posuzuje se podle toho, co by v tomto případě učinil rozumně uvažující ohrožený - v případě nesplnění zakročovací pov. ? lze posuzovat škodu jako spoluzavinění poškozeného /škodu ponese sám v celku nebo v části - § 418 OZ opak – zakročovací / zasahovací právo ? jednání v nutné obraně / jednání v krajní nouzi ? ohrožený neodpovídá za škodu způsobenou při odvrácení neoprávněného útoku jiného (při nutné obraně) nebo za škodu způsobenou jinému při odvracení nebezpečí, kt. sám nevyvolal (při krajní nouzi). - § 417 odst. 2 OZ - v případě vážného ohrožení škodou má ohrožený právo domáhat se u soudu, aby byla ohrožovateli uložena povinnost zdržet se jednání a provést opatření k odvrácení škody - soud uloží: omittere (zdržet s jednání) nebo facere (provedení opatření) - nelze se domáhat proti úředně povolené činnosti - škoda musí hrozit ? bezprostředně / ne bezprostředně - soud jedná bez průtahů ? např. předběžné opatření - ale v případě, že zásah je uskutečněn a trvá ? žaloba na ochranu vlastnického práva (negatorní žaloba nebo žaloba z titulu sousedských práv) - pozn. k § 417 a 418 ? zakročující má právo na náhradu vynaložených nákladů a na náhradu škody, kt. utrpěl sám /ale max. v rozsahu škody, která byla zákrokem zakročujícího odvrácena - právo na náhradu má proti: os., kt zákrok vyvolala + os., v jejíž prospěch byl zákrok učiněn (obě os. budou zavázány solidárně) odpovědnost za škodu - obecná ? § 420 /subsidiární – pro soukromé právo + v rámci OZ (pokud není upravena zvl. o.) - o. způsobená zaviněným protiprávním úkonem - zvláštní - konkurence: souběh o. za škodu - jedno jednání naplní více skutkových podstat odpovědnosti za škodu ? poškozený má právo volby, kterou z nich uplatní (např. Z o odpovědnosti za škodu způsobenou vadným výrobkem ? postupuje podle Z nebo podle OZ) /v případě, že neprovede volbu poškozený ? soud použije ten pr. předpis, kt. poškozenému zajistí účinnější náhradu - úprava ObchZ ? je komplexní ? má obecnou úpravu v § 373 ObchZ, kt. platí pro smluvní a mimosmluvní porušení pov. + má zvl. úpravu /§ 373 ObchZ se použije jako obecný na ObchZ a na předpisy související s ObchP (Z o CP, ZOHS) ? kdyby ale v obchodněpr. vztazích došlo k porušení povinnosti, kt. by ObchZ ani nestanovil ? použije se § 420 OZ! ? funkce odpovědnosti za škodu - ochrana os. vztahů (život + zdraví) / ochrana majetkových vztahů - fce: - preventivní - reparační / satisfakční - po vzniku škody ? zásada - plná náhrada na porušených vztazích osobních nebo majetkových /OP stanoví: kdo je oprávněn k náhradě, kdo je povinen k náhradě - forma: - reparace - náhrada v penězích ? kompenzace - náhrada in natura ? restituce - satisfakce (zadostiučinění v penězích) - v případě škody na zdraví ? za bolesti a za ztížení společenského uplatnění - nemá represivní fci. !!! ? tuto fci. má TP (jedinou výj. v OP jsou úroky z prodlení a poplatky z prodlení v rámci o. za prodlení) ? předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu - porušení právní povinnosti (protiprávní úkon) nebo zákonem kvalifikovaná událost (škodní událost) - škoda - příčinná souvislost mezi ^ + ^ - zavinění /úmysl nebo nedbalost ? splnění těchto předpokladů má za následek vznik odpovědnostního právního vztahu jako závazkového právního vztahu - pozn: - poškozený prokazuje porušení právní povinnosti (protiprávní úkon) nebo zákonem kvalifikovanou událost + škodu + příčinnou souvislost mezi ^ + ^ ? objektivní - škůdce prokazuje, že nezavinil škodu ? subjektivní - subjektivní o. - zavinění ? presumpce zavinění /škůdce je povinen se exkulpovat ? prokázat, že škodu nezavinil - presumuje se: nevědomá nedbalost /? úmysl a vědomá nedbalost musí být prokázány poškozeným - objektivní o. - bez zavinění /činnosti, z nichž hrozí riziko vzniku závažných škod na životě, zdraví, majetku, přírodě, životním prostředí + činnosti, z nichž by byl důkaz o zavinění nemožný nebo takřka nemožný - v urč. případech – prostá objektivní odpovědnost – možnost se ze zvl. důvodů zprostit odpovědnosti ? zproštění, liberace, exonerace - v urč. případech – absolutní objektivní odpovědnost - nemožnost se ze zvl. důvodů zprostit odpovědnosti - pomoc v pr. řádech: pov. pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou třetím os. I. protiprávní úkon - úkon (projev vůle) v rozporu s právem ? delikt (v širším smyslu ? porušení práva ? v užším smyslu ? zaviněné porušení práva) - porušení práva ? porušení povinnosti ze smlouvy (ex contractu) / ze Z (ex delicto) ? protiprávní úkon je každý úkon / každá činnost, při kt. si FO / PO nepočínají natolik bedlivě a pozorně, aby ke škodě nedošlo (dovozuje se z § 415) - rozdíl: protiprávnost ? zavinění - protiprávnost je obj. vlastnost ? zavinění je subj. vlastnost ? protiprávní úkon je zaviněný nebo nezaviněný - např. i FO, kt. nemají způsobilost k pr. úkonům, mohou jednat protiprávně (činit protiprávní úkony) ? je ot. kdo bude odpovídat za škodu - protiprávnost se nepresumuje ? je nutno prokázat /poškozený ? zavinění se presumuje ? není nutno prokázat - protipr. úkon ? konání ? nekonání (opomenutí - v případě, že jde o činnost, kt. byla osoba povinna konat ze Z) - protipr. úkon ? úkon nebo činnost, kt. Z dovoluje / přikazuje, i když je způsobena škoda /= okolnosti vylučující protiprávnost - okolnosti vylučující protiprávnost: - 1. plnění zákonné povinnosti - povinnost vykonat určitý úkon je dána ze Z ? např. VR - povinnost vykonat určitý úkon je dána ze Z a z rozkazu nebo příkazu (např. ozbrojené sbory) /v urč. případech je možno odepření rozkazu nebo příkazu v případě, že by to vedlo ke spáchání TČ - 2. výkon práva (zásada neminem laedit qui iure suo utitur) - výkon práva na základě a v mezích Z - meze: § 3/1 OZ – výkon práva nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a povinností druhých osob a nesmí být v rozporu s dobrými mravy /v případě, že rušitel neprokáže pr- důvod ? zneužití práva (výkon práva s hlavním úmyslem způsobit jiné os. škodu - odpovědnost podle § 424 OZ - úmyslné jednání proti dobrým mravům) - zvl. případ: oprávněné použití zbraně podle urč. Z ? není protipr. úkonem, i když nejsou splněny podmínky nutné obrany nebo krajní nouze (ale pov. osoby šetřit zdraví a život osob a osoby, proti kt. zákrok míří) - 3. svépomoc - podle § 6 OZ ? v případě, že splňuje podmínky (přiměřenost / bezprostřednost ohrožení) - 4. jednání v nutné obraně /obdobně TZ - FO ? jde o sebeobranu (zvl. případ svépomoci) nebo o obranu jiné os. / jiných os. – jde o pomoc - ten, kdo způsobí škodu v nutné obraně ? není odpovědný /exces: exces intenzivní – překročení poměru mezi obranou a útokem ? exces extenzivní – obrana je byla učiněna před útokem nebo trvala po útoku - podmínky: - existence přímo hrozícího nebo trvajícího protiprávního útoku na občanskoprávní vztahy (zdraví, život, majetek) - útok - úmyslné počínání jiného subjektu / jiných subjektů - konání ? např. útok člověka ? opomenutí ? např. útok psa, kt. člověk neodvolá - ne útok zvířete, dítěte, os. choromyslné, přírodních sil - protiprávní útok - ne nutná obrana proti svépomoci, proti jednání v nutné obraně, proti jednání v krajní nouzi - útok musí naplňovat skutkovou podstatu OZ / TZ - bezprostředně hrozící nebo trvající útok - obrana je přiměřená útoku - v TZ – obrana „zjevně nepřiměřená…“ ? meze širší /např. škoda způsobená v nutné obraně nemusí být ani rovnocenná ani menší než škoda, kt. hrozila - v případě excesu ? na straně obránce se jedná o zaviněný protipr. úkon - 5. jednání v krajní nouzi /obdobně TZ - FO ? jde o sebeobranu v krajní nouzi nebo o obranu jiné os. / jiných os. – jde o pomoc v krajní nouzi - ten, kdo způsobí škodu jednáním v krajní nouzi ? není odpovědný /odpovědný je ten, kdo stav krajní nouze vyvolal (to platí, i v případě, že stav krajní nouze vyvolal ten, kdo v krajní nouzi jednal ? odpovídá za škodu (za škodu, kt. způsobil stav krajní nouze, a za škodu, kt. způsobil sám v krajní nouzi) - ten, kdo způsobí škodu jednáním v krajní nouzi ? není odpovědný /exces: škoda byla stejně závažná nebo závažnější než škoda, kt. hrozila, přímo (bezprostředně) hrozící nebezpečí bylo možno odvrátit jinak - podmínky: - existence přímo (bezprostředně) hrozícího nebezpečí zájmům chráněným občanským právem - nebezpečí = stav, kdy hrozí škoda (x ne kdy hrozila nebo ne kdy bude hrozit) /škoda může mít původ v přírodních jevech, v lidském jednání (? ne v útoku ? nutná obrana) - existence přímo (bezprostředně) hrozícího nebezpečí, kt. jednající nevyvolal sám - existence přímo (bezprostředně) hrozícího nebezpečí, kt. jednající není povinen snášet - např. hasič, policista, lékař ? mají pov. snášet nebezpečí - přímo (bezprostředně) hrozící nebezpečí není možno odvrátit jinak /subsidiarita - např. útěk - následek způsobený jednáním v krajní nouzi nesmí být zřejmě stejně závažný nebo závažnější, než ten, kt. hrozil /proporcionalita - 6. svolení poškozeného /zásada volenti non fit iniuria - svolení výslovné / konkludentní (nevzbuzující pochybnost) - svolení - pouze subjektivní práva, se kt. je os. oprávněna disponovat (ne život) - pouze os. způsobilá k pr. úkonům + pouze pr. úkon mající náležitosti pr. úkonu - pouze před vznikem škody - 7. dovolené riziko /obdobně TZ - dovolené riziko ve výrobě a výzkumu, za předpokladu, výroba a výzkum jsou společensky prospěšné - ale v OP nehraje roli ? existence objektivní o. za škodu I. zákonem kvalifikovaná událost (škodní událost) - předpoklad odpovědnosti za škodu ? zákonem kvalifikovaná událost (škodní událost), kt. vyvolala škodu /v rámci nebezpečných činností ? kvazidelikt - existence a zjištění zaviněného protipr. úkonu / zaviněné protipr. činnosti se nevyžaduje - pojem přičitatelnost ? nakolik lze škodu přičíst provozovateli nebezpečené činnosti /pokud lze přičíst, je provozovatel nebezpečené činnosti odpovědný II. škoda - majetková újma, kt. lze vyjádřit v penězích - a) dělení - škoda skutečná /damnum emergens - majetková újma vyjádřená v penězích, která spočívá ve zničení, ztrátě, zmenšení, snížení, či jiném znehodnocení již existujícího majetku poškozeného (jeho věcí, maj. práv a maj. hodnot) a představuje majetkové hodnoty nezbytné k uvedení v předešlý stav - rozsah škody ? prokazuje poškozený /v případě, že tak nelze učinit nebo že tak lze učinit jen s obtížemi ? určí škodu soud podle své úvahy - ušlý zisk /lucrum cessans - majetková újma vyjádřená v penězích, která spočívá v tom, že nedošlo k rozmnožení nebo zvětšení majetku poškozeného, které by mohl poškozený důvodně očekávat se zřetelem k pravidelnému stavu a chodu věcí - rozsah ušlého zisku ? ke dni podání žaloby na náhradu škody - § 442 OZ – kogentní ? hradí se celá skutečná škoda a celý ušlý zisk /smluvní omezení je ve vztazích podle OZ nepřípustné - ve vztazích podle ObchZ je přípustné ? rozsah náhrady škody lze rozšířit nebo zmenšit (ale nelze se nároku na náhradu škody předem vzdát) - škoda (újma) na životě a na zdraví – zvl. ust.!!! - u újmy na životě a na zdraví: - náhrada za ztrátu na výdělku /po dobu prac. neschopnosti, po dobu skončení prac. neschopnosti - náhrada za ztrátu na důchodu - náhrada nákladů spjatých s léčením - náhrada nákladů pohřbu - náhrada nákladů na výživu pozůstalých - u újmy na zdraví: - jednorázové pen. odškodnění (satisfakce) za vzniklou nemajetkovou újmu /nemá fci. náhrady za újmu, má fci. zmírnění újmy – přiměřené zadostiučinění (satisfakce) - jednorázová náhrada za bolest - jednorázová náhrada za snížení společenského uplatnění - b) dělení - škoda osobní - zásah do os. (imateriálního) statku poškozeného - ušlý majetková - zásah do maj. (materiálního) statku poškozeného - c) dělení - škoda smluvní (ex contractu) - škoda způsobená porušením sml. právní pov. - škoda mimosmluvní (ex delicto) - škoda způsobená porušením zák. právní pov. / škoda způsobená kvalifikovanou škodní událostí - v OZ upraveny dohromady III. příčinná souvislost - o. ? pouze v případě, že relevantní občanskopr. příčina (protipr. úkon / škodní událost) způsobí relevantní občanskopr. následek (škoda) ? mezi protipr. úkonem / škodní událostí a škodou musí existovat vztah příčiny a následku - prokazuje poškozený - je nutno izolovat relevantní občanskopr. příčinu a relevantní občanskopr. následek ? kt. jsou relevantní pro vznik o. za škodu /nejdříve izoluje relevantní občanskoprávní následek, potom izoluje relevantní občanskoprávní příčinu / příčiny - nezkoumají se všechny příčiny a všechny následky ? zásada umělé izolace jevů - pozn.: zkoumání příčin - v případě existence více příčin ? je třeba odstupňovat význam a důležitost každé příčiny ? zásada gradace příčinné souvislosti - v případě existence více příčin ? ot.: která z příčin je v konkrétním případě relevantní občanskoprávní příčinou? - dvě teorie: - teorie podmínky - spíše TP - příčinná souvislost existuje mezi příčinou (protipr. úkonem / škodní událostí) a následkem (škodou) v případě, že by bez nich škoda nenastala - výsledkem není jedna příčina, ale více příčin /v TP je toto korigováno existencí zavinění ? umožňuje pachatele postihnout jen za takový následek, který zavinil a zavinění musí krýt průběh příčinné souvislosti alespoň v hrubých rysech - teorie adekvátní příčinné souvislosti - spíše OP - příčinná souvislost existuje mezi příčinou (protipr. úkonem / škodní událostí) a následkem (škodou) v případě, že protipr. úkon / škodní událost jsou podmínkami vzniku škody v tomto případě a škody ve všech případech přirozeného chodu věcí (typicky) /je-li škoda podle přirozeného chodu věcí a obecné zkušenosti nebo poznatků adekvátním důsledkem protipr. úkonu nebo škodní události - škoda byla pro škůdce předvídatelná – předvídatelná pro každou rozumnou FO / PO, kt. se nacházela na místě škůdce (u profesionálů je míra předvídatelnosti vyšší / u neprofesionálů je míra předvídatelnosti nižší) - omezení v rámci objektivní o. ? škoda předvídatelná IV. zavinění - subjektivní předpoklad o. za škodu - vnitřní psychický vztah odpovědného subjektu k jeho protipr. úkonu a ke škodě jako následku jeho protipr. úkonu - musí zahrnout protipr. úkon + škodu + příčinnou souvislost mezi protipr. úkonem a škodou - složky: - rozumová (prvek vědomí) - volní (prvek vůle) ? podle kombinace složek se rozlišují formy zavinění (z TZ): - úmysl /přímý ? nepřímý - nedbalost /vědomá ? nevědomá - zavinění – musí zahrnout protipr. úkon /vědomí a vůle se musí vztahovat na protipr. úkon - zavinění a protiprávnost - úkon, kt. je protiprávný nemusí být zaviněný - např. pro nedostatek věku - např. pro duševní poruchu - zásada: neznalost zákona neomlouvá - škůdci lze zavinění přičíst v případě, že nevěděl o tom, že svým úkonem porušuje urč. právní povinnost, ale objektivně tomu tak bylo, a jestliže si to byl schopen ke stavu svého vědomí a své vůle v době protiprávního úkonu uvědomit - nutno: aby si škůdce byl vědom svého chování a mohl posoudit své chování a následky svého chování a aby své chování dovedl ovládnout a určovat ? pouze tento subjekt má způsobilost k zaviněnému protipr. úkonu – způsobilost k zavinění (deliktní) - formy zavinění - úmysl - přímý ? jednající věděl, že škodu způsobí nebo může způsobit (prvek vědění) a chtěl škodu způsobit (prvek přímé vůle) - nepřímý ? jednající věděl, že škodu může způsobit (prvek vědění) a pro případ, že ji způsobí, s tím byl srozuměn (prvek eventuální, prvek nepřímé vůle) - nedbalost - vědomá ? jednající nechtěl škodu způsobit a nebyl se vznikem škody srozuměn, ale věděl, že škodu může způsobit, ale bez přiměřeného důvodu spoléhal, že škodu nezpůsobí - ot. „přiměřené důvody“ ? posuzují se objektivně - podle rozumně se chovající osoby + posuzují se podle postavení škůdce ? např. jak by se za dané situace v případě škody na zdraví choval rozumný lékař, oproti tomu, jak by se za dané situace v případě škody na zdraví choval rozumný laik - nevědomá ? jednající nechtěl způsobit škodu a nebyl se vznikem škody srozuměn a nevěděl, že škodu může způsobit, ale vzhledem ke svým poměrům a k okolnostem o tom vědět měl a mohl - ot. „vědět měl a mohl – možnost vědění“ ? posuzuje se objektivně /viz. ^ - hrubá ? závažné porušení důležité povinnosti vyplývající z povolání, funkce, postavení ? může být vědomá nebo nevědomá (v OZ v současné době obsolentní – dříve se týkala výše náhrady škody vzniklé prac. úrazem nebo nemocí z povolání) - odlišení: úmysl ? nedbalost - liší se ve volní složce ? v případě úmyslného jednání má protiprávní úkon volní složku a vůle směřuje ke škodě ? v případě nedbalostního jednání má protiprávní úkon volní složku, ale vůle nesměřuje ke škodě - u vědomé nedbalosti ? škůdce neprojevuje dostatečné úsilí k zamezení škody - u nevědomé nedbalosti ? škůdce nepředvídá možnost vzniku škody, ačkoli předvídat může a má - náhoda - jednající si neuvědomil možnost způsobit škodu a vzhledem ke svým poměrům a k okolnostem si to uvědomit neměl a nemohl ? náhoda je k tíži poškozeného (ledaže by se jednalo o objektivní odpovědnost) - dělení: - prostá - kvalifikovaná /vis maior – neodvratitelná událost - vnitřní - má původ v činnosti nebo v provozu, o kt. se v daném případě jedná - vnější - nemá původ v činnosti nebo v provozu, o kt. se v daném případě jedná - při subjektivní odpovědnosti není odpovědnost za žádnou náhodu ? při objektivní odpovědnosti je odpovědnost za náhodu ? u prosté obj. odpovědnosti se odpovídá za prostou náhodu / u abs. obj. odpovědnosti se odpovídá za kvalifikovanou náhodu (často za vnitřní, méně často za vnější § 421a OZ) - význam rozlišování forem zavinění - při presumpci zavinění se presumuje nevědomá nedbalost /ost. formy zavinění je třeba prokazovat - pro rozsah náhrady škody - pro promlčení - v urč. případech odpovědnost za škodu vzniká pouze při úmyslném jednání - význam rozlišování stupňů zavinění /nedbalost vědomá ? nedbalost nevědomá, úmysl přímý ? úmysl nepřímý - vliv na dělení odpovědnosti mezi více škůdců / na spoluzavinění poškozeného / na moderační právo soudu ? subjekty odpovědnosti za škodu - FO / PO - stát + kraje + obce ? subjekty zvl. o. za škodu způsobenou při výkonu veř. moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem podle zvl. Z 82/1998 Sb. FO - subjektivní odpovědnost ? deliktní způsobilost (způsobilost k zaviněnému protipr. úkonu, způsobilost k zavinění) - způsobilost rozumová a volní /kt. umožňuje rozeznat protiprávnost urč. chování a rozhodnout se pro chování v souladu s právem - předpoklady: - existence pozitivního předpokladu - dosažení zletilosti (18 let / uzavření manželství platného nebo neplatného podle ZoR před 18 lety) - neexistence negativního předpokladu - FO není postižena duševní poruchou trvalou nebo přechodnou, ji v době jednání zbavuje uplatnění intelektuální nebo volní složky nebo obou složek - výj.: § 422 OZ ? způsobilost k zavinění přiznána nezletilému nebo FO, kt. je postižena duševní poruchou ? pokud je v době jednání schopna posoudit následky svého jednání a své jednání ovládnout a určovat - omezená způsobilost k zavinění FO - nemá vliv omezení nebo zbavení způsobilosti k pr. úkonům ? ale význam procesní ? duševní poruchu není nutno dokazovat - ot.: v případě, že se FO sama přivede do stavu, kdy není schopna ovládat své jednání a rozpoznat důsledky svého jednání ? odpovědnost FO za škodu se odvozuje z jejího zavinění, že se do tohoto stavu přivedla - způsobilost FO k zavinění vzniká postupně (s vyvíjející se rozumovou a volní složkou) a zaniká se smrtí FO - objektivní odpovědnost ? deliktní způsobilost není nutno zkoumat PO - subjektivní odpovědnost ? deliktní způsobilost (způsobilost k zaviněnému protipr. úkonu, způsobilost k zavinění) - prostřednictvím statutárního orgánu (prostřednictvím osob, kt. jednají jménem PO) - jednání osob se přičítá PO - prostřednictvím zástupce (např. člen, ZMC) - jednání osob se přičítá PO v případě, že ke škodě došlo v souvislosti s činností PO /ale je možno, aby byl zástupce odpovědný PO v rámci vnitřní odpovědnosti - exkulpace ? PO prokáže nedostatek zavinění na straně svého statutárního orgánu nebo svého zástupce - způsobilost PO k zavinění vzniká se vznikem PO a zaniká se zánikem PO stát / kraje / obce - škoda v soukromopr. vztazích ? podle PO ^ - škoda ve veřejnopr. vztazích – nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup ? Z 82/1998 Sb. (objektivní odpovědnost) SPOLEČNÁ ODPOVĚDNOST VÍCE ŠKŮDCŮ - PLURALITA ŠKŮDCŮ - škoda způsobená více škůdci ? odpovídají společně - nezávisí na tom, jestli se jednalo o koordinovanou činnost - spoluzavinění nebo o nekoordinovanou činnost - souběžné zavinění - forma: - o. solidární (společná a nerozdílná) - účinná ochrana poškozeného - zásada: všichni škůdci za jednoho škůdce a jeden škůdce za všechny škůdce - podíl ? individuální účast na způsobení škody /váha a vliv jednotlivých protipr. úkonů + forma a stupeň zavinění - o. dílčí – výjimka!!! (repartice – dělení, rozdělení škody) - méně účinná ochrana poškozeného - např. na škodě se podíleli dva škůdci a jeden z nich pouze nepatrně - praxe ? v případě, že žalobce požaduje solidární o. a není důvod – soud přizná pouze dílčí o. ? v případě, že žalobce požaduje dílčí o. a je důvod i pro solidární o. – soud poučí a pokud si žalobce trvá na svém, přizná pouze dílčí o. spoluúčast poškozeného – zavinění poškozeného - škoda způsobená - pouze zaviněním poškozeného - škodu nese sám - i zaviněním poškozeného - škodu nese poměrně - soud - ex offo - široký výklad: týká se subjektivní o. škůdce / objektivní o. škůdce - široký výklad: týká se škody způsobené škůdcem úmyslně a škody způsobené poškozeným úmyslně / týká se škody způsobené škůdcem úmyslně a škody způsobené poškozeným nedbalostně (v OP ano, ale v jiných zemích je odpovědnost poškozeného pohlcena) - není rozhodné, jestli spoluzaviněné protipr. jednání poškozeného působilo při vzniku škody nebo při rozšíření škody (např. poškozený nevyhledal zdrav. ošetření) - ot. spolupůsobení: poškozený nemá deliktní odpovědnost, ale na vzniku škody se podílí (např. nezletilý vběhne do silnice) ? ale posuzuje se jako spoluúčast poškozeného ? rozsah náhrady škody - výše, kt. má odpovědný subjekt nahradit poškozenému - škoda na majetku /zásada plné náhrady škody (ne více, ne méně) - damnum emergens + lucrum cessans - výše ? cena obvyklá /Z o oceňování majetku ? kolik by se za tuto věc získalo v době prodeje v daném místě a v daném čase (ale nezapočítává se cena obliby) - ale nutno odečíst např. to, o co se věc zlepšila po opravě nebo po úpravě po škodě / to, co za věc bylo získáno jejím prodejem po škodě (např. prodej vraku automobilu) - škoda na zdraví / na životě ? taxativně !!!: - náhrada nákladů na léčení - širší výklad ? náklady na vyléčení + náklady na stravování (diety) + náklady na návštěvy v nemocnici + náklady na ošetřovatelku nebo na asistentku - hradí se tomu, kdo vynaložil náklady ? prokazuje jejich účelnost a rozsah /nemusí to být poškozený - hradí se pouze pokud nejsou hrazeny z nem. poj. !!! - pozor: hradí se i pokud jsou hrazeny ze zdrav. poj. !!! ? náklady hradí lékaři nebo zařízení zdrav. pojišťovna a ta je oprávněna je v rámci regresu požadovat na škůdci - náhrada za ztrátu na výdělku - forma: pen. důchod - maj. újma, kt. poškozenému skutečně vznikla (nestačí pouze omezení nebo ztráta prac. schopnosti bez vzniku skutečné maj. újmy) /dvě práva – jiná doba vzniku, jiná promlčecí doba - po dobu pracovní neschopnosti - hradí se rozdíl mezi průměrným výdělkem před poškozením a nemocenským - promlčecí doba: ode dne vyplacení poslední dávky nemocenského (poškozený zjistí škodu) - po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě - hradí se rozdíl mezi průměrným výdělkem před poškozením a průměrným výdělkem po poškození s připočtením event. invalidního důchodu - v případě, že se sníží částka, na základě kt. se bude poškozenému v budoucnu vyměřovat důchod ? hradí škůdce i rozdíl mezi důchodem, kt. poškozený dostane a mezi důchodem, kt. by poškozený dostal, kdyby škoda nevznikla (pracoval by více let, měl by větší příjem) - rozsudky ? klauzule rebus sic stantibus ? škůdce a poškozený může žádat o změnu se změnou poměrů - hradí se pouze pokud nejsou hrazeny z nem. poj. nebo z důch .poj. !!! - náhrada za bolest a za ztížené společenské uplatnění /při škodě na zdraví - náhrada za bolest - jednorázové - bolest – tělesné a duševní strádání způsobené škodou na zdraví - podle V MZ ? bodové ohodnocení škody na zdraví ? podle lékařského posudku kt. se vydává v době, kdy je stav poškozeného ustálený - postupuje se podle zpráv ošetřujících lékařů ? v případě náročného způsobu léčení lze zvednout o 50% a v případě mimořádně náročného způsobu léčení lze zvednout o 100% - náhrada za ztížené společenské uplatnění - jednorázové - společenské uplatnění – omezení fyzická a psychická, omezení ve společenském životě, v rodinném životě, v politickém, kulturním a sportovním životě ? musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji - podle V MZ ? bodové ohodnocení škody na zdraví ? podle lékařského posudku kt. se vydává v jednom roce od doby, kdy ke škodě došlo - postupuje se podle situace poškozeného před a po škodě /odečte se už dosavadní poškození a odečte se už dosavadní náhrada za ztížené společenské uplatnění - v případě závažných škod na zdraví s celoživotními nepříznivými následky lze zvednout o 50% (u mladých lidí, u nadaných lidí) - v případě nespokojenosti s výší náhrady ? nová žaloba - nová V MZ ? moderní ? v případě nespokojenosti s výší náhrady - nová žaloba /soud může reagovat pružně na nespokojenost poškozeného a na vývoj poškozeného - osobní práva poškozeného ? nepřevoditelnost + smrtí poškozeného zanikají (i kdyby poškozený podal nárok na vyplacení práv u soudu) ? u zemřelých: - újmy nemateriální povahy /smutek ? nejsou řešeny /soudní praxe řeší v souvislosti s právem na ochranu osobnosti vymáhaného pozůstalými ? ale toto je opatrné řešení - náklady na výživu pozůstalých /při škodě na životě - forma: pen. důchod – vychází se z průměrného výdělku zemřelého - náklady na výživu pozůstalých osob, kterou zemřelý v době svého úmrtí fakticky, pravidelně a soustavně poskytoval nebo byl povinen poskytovat - týká se i nascitura za předpokladu, že se narodí živý (ze Z, ze sml., z rozhodnutí soudu – v případě, že rozsudek o výživném nebyl vydán – soud toto posoudí v rámci rozhodování jako předběžnou otázku podle výdělku zemřelého) - pozůstalí – širší výklad ? nejedná se o dědice ze Z nebo ze závěti ? např. i družka, např. i děti družky - výživa – širší výklad ? výživa potřebná k uhrazení osobních potřeb osoby s přihlédnutím k jejímu věku, stavu, postavení /přípěvek na stravování, na ošacení, na byt, na vzdělání, na kulturu - hradí se pouze pokud není hrazena z důch .poj. !!! /vdovský důchod, sirotčí důchod - v případě, že zemřelý svoji smrt spoluzavinil ? rozsah náhrady se snižuje - náklady na pohřeb /při škodě na životě - hradí se tomu, kdo vynaložil náklady - hradí se v přiměřeném rozsahu ? např. soud přihlíží k osobním a společenským poměrům zemřelého a pozůstalých, k místním zvyklostem při pohřbu (hrob – max. 10.000,- Kč podle soudní praxe, pohřeb – duchovní, ošacení, převoz, cestovné pro členy nejbližší rodiny a pro členy domácnosti) - hradí se pouze pokud nejsou hrazeny pohřebným !!! - moderační právo soudu - § 450 OZ – týká se FO / PO - musí jít o případ zvláštního zřetele hodný - přihlíží se ke škodě, k okolnostem za kt. ke škodě došlo (forma a stupeň zavinění škůdce), k os., spol., maj. poměrům škůdce, k os., spol., maj. poměrům poškozeného - nesmí jít o škodu způsobenou úmyslně - soud náhradu sníží, ale nepromine !!! - podmínky snížení zkoumá soud ex offo - práva na náhradu škody se nelze vzdát před vznikem škody / práva na náhradu škody se lze vzdát po vzniku škody - ve vztazích podle ObchZ ? není možnost soudu na moderaci /je pouze sml. moderace v případě, že nedojde k vyloučení náhrady škody ? způsob náhrady škody - kompenzace ? v penězích - restituce ? v naturáliích /uvedení v předešlý stav - na žádost poškozeného a je-li to možné a účelné - u úmyslného TČ, z něhož měl pachatel majetkový prospěch ? náhrada i uspokojením z věcí, které pachatel TČ nabyl ? i kdyby se jednalo o věci, kt. jsou jinak vyloučeny z VR - kombinace kompenzace a restituce - u škody na zdraví ? v penězích /jednorázově (náhradu nákladů na léčení + ztráta na výdělku po dobu prac. neschopnosti + bolestné a náhrada za ztížené společenské uplatnění + náklady na pohřeb) ? důchod (ztráta na výdělku po skončení prac. neschopnosti + náklady na výživu pozůstalých) ? uplatnění práva z odpovědnosti za škodu - lze uplatnění u odpovědného ? dohoda - právo z o. za škodu ? nevyžaduje, aby bylo uplatněno u toho, kdo za škodu odpovídá (pouze výj. ? škoda na vnesených, umístěných a odložených věcech, škoda při os. přepravě a při nákladní přepravě) - lze uplatnění u soudu ? rozhodnutí - v civ. řízení - v tr. řízení ? v případě, že škoda byla způsobena TČ (adhezní řízení) - návrh poškozeného - obsah: z jakých důvodů a v jaké výši se nárok na náhradu škody uplatňuje - do zahájení dokazování - ale v případě, že by bylo nutno provádět další dokazování nesouvisející s tr. řízením (není prokázána škoda / není prokázána celá škoda) ? odkáže poškozeného na řízení před civ. soudem - ale v případě, že tr. soud zprostí obžalovaného obžaloby ? odkáže poškozeného na řízení před civ. soudem ? tr. soud nemůže právo poškozeného na náhradu škody zamítnout!!! - v přestupkovém řízení, pokud se týká maj. škody poškozeného ? v případě, že škoda byla způsobena přestupkem (adhezní řízení) - poškozený je účastníkem řízení o přestupku ? má právo se odvolat ve věci náhrady škody - v případě, že poškozený zemře ? spr. orgán odkáže pr. nástupce poškozeného na řízení před civ. soudem - právo z o. za škodu na zdraví ? nároky z práva na náhradu nákladů na léčení, z práva na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu prac. neschopnosti, z práva na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení prac. neschopnosti, z práva na bolestné a z práva na náhradu za ztížené společenské uplatnění ? dílčí práva samostatná – promlčecí doba počíná různě ? promlčení práva z odpovědnosti za škodu - subjektivní promlčecí doba ? 2 roky ode dne, kdy se poškozený doví o vzniku škody a o tom, kdo za škodu odpovídá - pozn.: u škody na zdraví a na životě ? pouze subjektivní promlčecí doba – 2 roky - pozn.: u korupční škody – škoda, kt. vznikla porušením pr. povinnosti v důsledku poskytnutí, nabídnutí, přislíbení úplatku jiným než poškozeným nebo v důsledku vyžadování úplatku od poškozeného ? 3 roky ode dne, kdy se poškozený doví o vzniku škody a o tom, kdo za škodu odpovídá - objektivní promlčecí doba ? 3 roky ode dne, kdy došlo k události, ze kt. škoda vznikla - objektivní promlčecí doba ? 10 let ode dne, kdy došlo k události, ze kt. škoda vznikla v případě úmyslné škody ? vztah práva z odpovědnosti za škodu a práva z odpovědnosti za vady - kumulace ? maj. újma v podobě vady výrobku nebo služby a maj. újma v podobě škody způsobené vadou výrobku nebo služby - práva z o. za vady + práva z o. za škodu /ochrana spotřebitele - samostatná ? jejich obsah, fce., uplatnění a promlčení ? různé - rozdíly: - o. vady ? objektivní - o. za škodu ? subjektivní - o. vady ? náprava prvotní maj. újmy na předmětu - o. za škodu ? náprava druhotné maj. újmy na jiných předmětech - o. vady ? pov. notifikace (reklamace) /jinak prekluze - o. za škodu ? není pov. notifikace (reklamace) - o. vady ? obecná promlčecí doba - o. za škodu ? zvl. promlčecí doba - pozor!!! ? nelze spojovat práva z o. za vady a práva z o. za škodu ? v případě prekluze o. za vady nelze uplatnit o. za škodu (obcházení Z) - úprava odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku Z 59/1998 Sb - práv se lze domáhat na základě Z proti výrobci /objektivní odpovědnost - práv se lze domáhat na základě OZ - obecná odpovědnosti za škodu OBECNÁ ODPOVĚDNOST ZA ŠKODU - obecné skutkové podstaty o. za škodu ? uplatní se v případě, že způsobení škody není zahrnuto pod zvl. skutkovou podstatu o. za škodu - § 420 – odpovědnost za škodu způsobenou jinému zaviněným protiprávním úkonem - obecná subjektivní o. - § 420a – odpovědnost za škodu způsobenou jinému provozní činností - „obecná objektivní o.“ - pozn.: - § 420a je mezi obecnou odpovědnost řazen nesystémově ? jde o odpovědnost zvláštní - § 424 je mezi zvláštní odpovědnost řazen nesystémově ? jde o odpovědnost obecnou § 420 - obecná odpovědnost za škodu způsobenou jinému zaviněným protiprávním úkonem - předpoklady: - protiprávní úkon - škoda - příčinná souvislost mezi protiprávním úkonem a škodou - zavinění - § 420/2 OZ - škoda je způsobená FO / PO i v případě, že byla způsobena při činnosti FO / PO osobami, kt. k činnosti FO / PO použila - tyto osoby za škodu poškozenému neodpovídají ? ale tyto osoby za škodu FO / PO odpovídají podle pracovněprávních předpisů nebo podle regresu podle § 440 OZ - ochrana poškozeného ? aby se domohl škody na ekonomicky silnější FO / PO než na ekonomicky slabší osobě - nelze v případě, že osoba, za níž odpovídá FO / PO vykročí z činnosti FO / PO (např. v rámci své pracovní pov. zabije poškozeného) ? odpovídá sama, protože zabití poškozeného nesouvisí s činností FO / PO - lze se vyvinit ? FO / PO by musela dokázat nedostatek zavinění na straně těchto osob ? princip: poškozený se nesmí ocitnout v horším postavení jen proto, že nejednala přímo FO / PO, ale použila k výkonu jiné osoby (nejčastěji ZMC, členové, další – i os. natrvalo nebo na jedinkrát ? v případě, že tyto osoby plnily činnost FO / PO a sledovaly její zájem) § 420a - odpovědnost za škodu způsobenou jinému provozní činností - předpoklady: - událost vyvolaná provozní činností - provozní činnost ? soustavná činnost spjatá s provozem, kt. řídí FO / PO - např. činnost umožněná veřejnopr. předpisy (živnostenské oprávnění, aj.) - událost /taxativně - škoda je způsobena provozní činností, v případě, že je způsobena: - činností nebo věcí provozní povahy - fyzikálními, chemickými, biologickými vlivy provozu na okolí (vlivy nepovolené úředně nebo vlivy povolené úředně, ale překračující rozsah) - oprávněným prováděním prací v rámci provozu, kt. je způsobena škoda jiné os. na nemovitosti nebo je mu ztíženo nebo znemožněno užívání nemovitosti (např. poškození statiky budovy výkonem prací) - nevztahuje se provozy, kde je odpovědnost upravena zvlášť /provoz zvláště nebezpečný + provoz dopravních prostředků + provoz spojený s vnášením, umísťováním nebo odkládáním věcí - škoda - příčinná souvislost mezi událostí vyvolanou provozní činností a škodou ? objektivní odpovědnost - za událost vyvolanou provozní činností, která způsobí škodu - liberační důvody /důkazní břemeno má provozovatel - škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu - neodvratitelnost ? objektivní /ne v případě, že události bylo možno předejít nebo zabránit - škoda byla způsobena jednáním poškozeného (zavinění nebo spolupůsobení). ZVLÁŠTNÍ ODPOVĚDNOST ZA ŠKODU § 421 - odpovědnost za ztrátu, poškození, zničení věci, kt. je předmětem závazku - v případě, že FO / PO převzala od jiné os. věc, kt. je předmětem smluvního závazku (např. převzetí věci k opravě) ? odpovídá za ztrátu, poškození, zničení věci, ledaže by ke škodě došlo i jinak - předpoklady: - převzetí věci - mov. - nezáleží na tom, zda je věc vlastníka nebo nevlastníka ? záleží na detenci - událost, která nastala v době od převzetí věci do doby, kdy mělo dojít k vrácení věci, spočívající ve ztrátě, poškození, zničení věci - příčinná souvislost mezi ^^ ? subjekt odpovědnosti ? ten, kdo věc převzal (ne ZMC – pouze podle pracovněpr. předpisů) ? odpovědnost objektivní /důkazní břemeno má ten, kdo věc převzal - liberační důvody - ke škodě by došlo i jinak /z vnitřních příčin věci (kazivost, úbytek) nebo z vnějších příčin mimo věc (požár, zemětřesení) - škoda byla způsobena jednáním poškozeného /obecný liberační důvod § 421a - odpovědnost za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo v jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito - předpoklady: - předmětem závazku je plnění (činnost / výkon) - událost, kt. má svůj původ v povaze přístroje nebo v jiné věci, jichž bylo použito jako prostředků při plnění závazku, a kt. vyvolala škodu - např. vadnost použitého přístroje – např. zdravotnictví, veterinářství (ale ne pochybení lékaře – o. podle § 420) - škoda - příčinná souvislost mezi ^^ ? subjekt odpovědnosti ? ten, jehož závazek byl přístrojem plněn /FO – lékař /PO – zdrav. zařízení (ne ZMC – pouze podle pracovněpr. předpisů) ? odpovědnost objektivní /důkazní břemeno má poškozený - liberační důvody - nejsou - škoda byla způsobena jednáním poškozeného /obecný liberační důvod § 424 - odpovědnost za škodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům - předpoklady: - jednání porušující dobré mravy - mravy: základní normy určující chování lidí ve smyslu poctivosti, slušnosti - škoda - příčinná souvislost mezi ^^ - zavinění ve formě úmyslu - např. úmyslné sdělení nepravdivé informace, nepravdivé rady, úmyslné vylákání na odlehlé místo, úmyslné uvedení v omyl ? odpovědnost subjektivní /důkazní břemeno má poškozený !!! ? zavinění ve formě úmyslu se nepresumuje !!! § 422, 423 - odpovědnost za škodu způsobenou těmi, kteří nemohou posoudit následky svého jednání - os., kt. nemohou posoudit následky svého jednání ? nezletilý + os. s duševní poruchou - subjekty odpovědnosti: - os., kt. zanedbaly dohled založený ze Z, z rozhodnutí, z dohody /nutno zabezpečit, aby poškozený měl možnost náhrady škody na těchto os. - ZoR: rodiče / rodič (pokud bylo dítě svěřeno do péče jen jednomu rodiči) / manžel rodiče (pokud převzal výslovně nebo nevýslovně pov. podílet se na výchově dítěte); osvojitelé; poručník; pěstoun; opatrovník; osoba, kt. bylo svěřeno dítě do výchovy - FO, kt. má dohled na základě dohody - PO, kt. má dohled na základě dohody – např. MŠ, jesle (ne ZMC – pouze podle pracovněpr. předpisů) - nezletilý / os. s duševní poruchou - omezená způsobilost k zavinění ? pokud měli v době jednání rozumovou a volní stránku (pokud byli schopni ovládnout a určit své jednání a rozpoznat následky svého jednání) - v urč. rozhodnutích se dovozuje, že pokud je os. zbavena nebo omezena na způsobilosti k pr. úkonům ? není nutno dokazovat její nezpůsobilost k zavinění (nesouhlas v učebnici ? může mít světlý okamžik) /? jinak je nutno u soudu dokazovat nezpůsobilost k zavinění - není rozhodné, že není možno uplatnit nárok na náhradu škody pro nedostatek majetku !!! - v případě, že jsou dány předpoklady odpovědnosti jak u osob, kt. zanedbaly dohled, tak u os., na kt. měly dohlédnout ? solidární o. (např. v případě, že škodu způsobí 17-ti letá os. ? odpovídá os. + rodiče) - v případě, že jsou dány předpoklady odpovědnosti pouze u osob, kt. zanedbaly dohled ? o. těchto os. - v případě, že jsou dány předpoklady odpovědnosti pouze u os., na kt. měly dohlédnout ? o. těchto os. - v případě, že nejsou dány předpoklady odpovědnosti ani u osob, kt. zanedbaly dohled, ani u os., na kt. měly dohlédnout ? poškozený - § 423 OZ ? kdo se uvede vlastní vinou do stavu, že není schopen ovládnout a určit své jednání a rozpoznat následky svého jednání, je povinen nahradit škodu - pozn.: kdo se uvede ne vlastní vinou do stavu, že není schopen ovládnout a určit své jednání a rozpoznat následky svého jednání ? odpovědnost os., kt. jej do stavu úmyslně přivedla - pozn.: kdo se uvede vlastní vinou a vinou jiných os. do stavu, že není schopen ovládnout a určit své jednání a rozpoznat následky svého jednání ? solidární o. škůdce + os., kt. jej do stavu úmyslně přivedla § 433 – 437 - odpovědnost za škodu na vnesených, umístěných nebo odložených věcech - odpovědnost provozovatelů poskytujících ubytovací služby za škody způsobené fyzickým osobám na věcech jimi nebo pro ně do prostor provozovatelů vnesených - provozovatel: hotely, penziony, chaty, koleje, internáty - ne!!!: byty (pronajímatelé), zařízení určená k trv. bydlení (pronajímatelé) - oprávněný: FO, kt. byla přijata k ubytování a kt. věci vnesla / pro kt. byly věci vneseny - pozn.: FO, kt. byla přijata k ubytování ? v případě, že by FO věci vnesla nebo v případě, že by pro FO věci byly vneseny a FO by nebyla přijata k ubytování (např. měla by pouze rezervaci) ? provozovatel bude odpovídat podle § 421 (o. za ztrátu, zničení, poškození věcí, kt. tvoří předmět závazku) - odpovědnost provozovatelů garáží nebo jiných podniků podobného druhu za škody způsobené na umístěných dopravních prostředcích a jejich příslušenství - provozovatel: garáže, parkoviště, campy, úschovny kol, úschovny lodí - ochrana se nevztahuje na věci, kt. byly v automobilu odloženy příležitostně (šaty, aj.) - oprávněný: os, kt. uzavřela dohodu o umístění dopr. prostředku a kt. umístila dopr. prostředek - odpovědnost těch, kteří provozují činnost spojenou zpravidla s odkládáním věcí fyzických osob, za škody na těchto věcech - provozovatel: restaurace, jídelny, kavárny, hostince, kadeřnictví, tělovýchovná zařízení, divadla, kina, diskotéky, školy, studovny, knihovny - ne!!!: samoobsluhy /ledaže by bylo provozovatelem vyhrazeno místo pro odkládání tašek - ochrana se nevztahuje na věci, kt. nebyly odloženy na místě vyhrazeném nebo na místě obvyklém (např. žena neodloží kabát na věšák, ale ponechá kabát na židli) - ochrana se nevztahuje na věci, kt. nebyly odloženy, ale byla zachována dispozice (např. žena odloží kabelku na stůl) - ochrana se nevztahuje na věci, kt. byly v zařízení zapomenuty - oprávněný: os, kt. setrvává v provozu s úmyslem využití služeb provozu a kt. odložila věci na místě vyhrazeném nebo na místě obvyklém ? jednotné zásady: ? odpovědnost objektivní /důkazní břemeno má poškozený - liberační důvod: škoda by byla způsobena i jinak (vnitřní, vnější okolnost) - jinak o. je bez ohledu na to, kdo škodu způsobil (třetí os., provozovatel, ZMC provozovatele) - provozovatel nemůže o. vyloučit ? např. „za odložené věci se neručí“ - předpoklady: - umístění věci (ze Z - nemusí dojít k převzetí věci do opatrování) - škoda na umístěných věcech na místě vyhrazeném nebo na místě obvyklém (v případě, že není místo vyhrazené nebo v případě, že je místo vyhrazené a jeho kapacita nepostačuje) - příčinná souvislost mezi ^^ - náhrada škody: - limit ? cennosti + peníze do 5.000,- Kč (jako celek) - pozn.: za cennost nelze považovat obyčejný kožich (např. kožich za 15.000,- Kč), ale za cennost lze považovat drahocenný kožich (pouze ten je limitován) - limit neplatí - v případě, že byla škoda způsobena ZMC provozovatele - v případě, že byla věc přijata do úschovy na základě smlouvy o úschově - uplatnění práva: - poškozený je povinen své právo na náhradu škody uplatnit u provozovatele /do 15 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o škodě (? jinak prekluze) - ode dne uplatnění ? promlčecí doba k uplatnění práva u soudu (subj. 2 roky / obj. 3 roky) § 427 – 431 - odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravního prostředku - povinný: - provozovatel – os., kt má právo s dopr. prostředkem nakládat /stará se o jeho provoz, opravy údržbu, platí výdaje na opravy a údržbu, na pohonné hmoty, na pojistné (vlastník / nevlastník – např. koupě automobilu na leasing) ? FO / PO provozující dopravu – jako podnikatelskou činnost - silniční, železniční, letecká, vodní, výtahy, eskalátory - motorová, nemotorová - hromadná, nehromadná ? FO / PO jako jiný provozovatel motorového vozidla / motorového plavidla / motorového nebo nemotorového letadla - možnost: oprávněný je oprávněn domáhat se náhrady škody na provozovateli a na řidiči (podle § 420) - výj.: - v urč. případech ? subjektem odpovědnosti není provozovatel vozidla, ale: - provozovatel podniku, kde se provede oprava dopr. prostředku - neoprávněný uživatel dopr. prostředku - v případě, že os. použije dopr. prostředek bez vědomí nebo proti vůli provozovatele ? odpovídá sama - v případě, že os. použije dopr. prostředek bez vědomí nebo proti vůli provozovatele, ale provozovatel jí toto použití dopr. prostředku umožnil vlastní nedbalostí ? odpovídá solidárně – os. + provozovatel - předpoklady: - událost vyvolaná zvláštní povahou provozu dopravního prostředku způsobující škodu - událost - okolnost vlastní provozu dopr. prostředku, kt. je vzhledem ke svému zvýšenému nebezpečnému působení pro okolí objektivně způsobilá vyvolat závažnou škodu (např. rychlost jízdy, selhání techniky, indispozice řidiče) - škoda - příčinná souvislost mezi ^^ ? odpovědnost objektivní /důkazní břemeno má poškozený - liberační důvody - způsobení škody událostí, kt. nemá původ v provozu (vnější škodní událost) a kt. nemohlo být zabráněno při vynaložení veškerého úsilí, kt. lze po provozovateli požadovat - vnější událost - přírodní síly + neodvratitelné jednání jiné os. / jiných os. - neodvratitelnost ? za dané situace škodu nemůže odvrátit daný provozovatel ani jiný provozovatel rozumně se chovající (obj. hledisko) - vnitřní událost – při organizaci, uskutečňování a řízení provozu ? odpovědnost vždy !!! /bez zřetele na to, jestli ji mohlo nebo nemohlo být zabráněno při vynaložení veškerého úsilí, kt. lze po provozovateli požadovat - způsobení škody zaviněním poškozeného / působením poškozeného (v rámci omezené způsobilosti k zavinění) - ale! – v případě, že má škoda svůj původ částečně mimo provoz a částečně v provozu ? společná o. (např. autobus nečekaně prudce zabrzdí a cestující, kt. se nedrží, upadne a ublíží si) - rozsah: - o. za škody na životě, zdraví, majetku - pozn.: - škody na majetku: - věci zničené nebo poškozené, kt. měl poškozený na sobě nebo při sobě - věci ztracené nebo odcizené, kt. měl poškozený na sobě nebo při sobě (a ztratil možnost tyto věci opatrovat v důsledku nehody /např. byl převezen do nemocnice) - ost. věci zničené nebo poškozené /např. plot, dům – poškozené při nehodě - střet dvou nebo více provozů (zahrnuje přímý střet (do jedoucího provozu nebo do stojícího provozu) nebo nepřímý střet – vzájemné působení – např. osvětlení a oslepení) - škoda je způsobena na životě / zdraví / majetku jiných os. (např. chodci) než provozovatelů nebo jejich ZMC - o. solidární /způsobí-li škodu více škůdců, odpovídají společně a nerozdílně - škoda je způsobena na životě / zdraví / majetku provozovatelů nebo jejich ZMC - o. podle účasti na způsobení škody odpovědnost za škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným - předpoklady: - událost vyvolaná zvláštní povahou nebezpečného provozu způsobující škodu - provoz organizovaný lidmi, při kt. jsou využívány výrobně-technické procesy, látky, nástroje, prostředky a síly, jež nelze ani při vynaložení odborné péče zcela ovládnout, takže hrozí riziko škod na životě, zdraví, majetku, přírodě, ŽP - provozy, kde se pracuje s výbušninami a třaskavinami - provozy, kde je riziko úniku nebezpečných látek (jedy, plyny) - provozy v dolech, lomech, hutích - provozy v elektrárnách, plynárnách - škoda - exploze - sesuv půdy - průval vody - exhalace škodlivin - příčinná souvislost mezi ^^ ? odpovědnost objektivní /důkazní břemeno má poškozený - liberační důvody ? odkaz na provoz dopr. prostředku - způsobení škody událostí, kt. nemá původ v provozu (vnější škodní událost) a kt. nemohlo být zabráněno při vynaložení veškerého úsilí, kt. lze po provozovateli požadovat - vnější událost - přírodní síly + neodvratitelné jednání jiné os. / jiných os. - neodvratitelnost ? za dané situace škodu nemůže odvrátit daný provozovatel ani jiný provozovatel rozumně se chovající (obj. hledisko) - vnitřní událost – při organizaci, uskutečňování a řízení provozu ? odpovědnost vždy !!! /bez zřetele na to, jestli ji mohlo nebo nemohlo být zabráněno při vynaložení veškerého úsilí, kt. lze po provozovateli požadovat - způsobení škody zaviněním poškozeného / působením poškozeného (v rámci omezené způsobilosti k zavinění) - ale! – v případě, že má škoda svůj původ částečně mimo provoz a částečně v provozu ? společná o. - střet dvou nebo více provozů ? odkaz na provoz dopr. prostředku - zvl. úprava: - Atomový Z - odpovědnost za jadernou škodu způsobenou jadernou událostí (provozovatel) - jaderná škoda: škoda na životě, zdraví, majetku, přírodě, ŽP způsobená jaderným palivem, jaderným produktem, jaderným odpadem - pov. oznámit vznik jaderné škody u Státního úřadu pro jadernou bezpečnost a u úřadů v místě jaderné škody - m. sml. - Vídeňská a Pařížská úmluva o mírovém využívání jaderné energie - nejprve je aplikována m. sml., potom je aplikován OZ - liberační důvody: - v případě, že jaderná škoda vznikla z jednání poškozeného - v případě, že jaderná škoda vznikla z obč. války, obč. povstání, přírodní pohromy výjimečného charakteru - limit odpovědnosti: 1,5 mld. / 6 mld. Kč + povinné pojištění (200 mil. / 1,5 mld.) - promlčení: subj. 3 roky / obj. 10 let 59/1998 Sb. - odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku - zvl. úprava: Z 59/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku - vztahuje se na výrobky / nevztahuje se na služby - pozn.: výrobce nemusí být z ČR ? pr. úprava Z 59/1998 Sb. se uplatní podle místa, kde vznikla škoda (ČR) - ochrana spotřebitele ? doplněk: - Z o ochraně spotřebitele - Z o potravinových a tabákových výrobcích - Z o léčivech - Z o technických požadavcích na výrobky ? subsidiarita OZ /např. u o. za škodu na životě a na zdraví - dříve: postup podle § 420 OZ (subjektivní o. za škodu ? možnost exkulpace výrobce a prodejce ? nevýhoda pro spotřebitele) - ale i dnes je možno uplatnit subjektivní o. za škodu v případě, že je to pro spotřebitele výhodné (např. zavinění porušení smluvní pov. je evidentní) ? v případě, že je náhrada škody uspokojena touto cestou, nelze se domáhat uspokojení druhou cestou a naopak !!! - dnes: objektivní o. výrobce !!! - efekty: - výrobce je nucen poskytovat informace o způsobu použití výrobku tak, aby byla zajištěna bezpečnost výrobku - spotřebitel je nucen používat výrobek tak, aby byla zajištěna bezpečnost výrobku (jinak by se podílel na náhradě škody) - výrobce je nucen do ceny výrobku započítat i výši pojistného z o. za škodu - výrobce není povinen se pojistit ? ale obvykle se pojistí ? protože se jedná často o společnou odpovědnost více výrobců a spotřebitel je oprávněn uplatnit nárok na náhradu škody u kteréhokoliv výrobce - odpovědnost výrobce nesmí být omezena nebo vyloučena předem - odpovědný /výrobce + ost.: - výrobce ? kdo se podílel na vzniku výrobku v konečné podobě - kvazivýrobce ? kdo se nepodílel na vzniku výrobku v konečné podobě, ale na výrobku uvedl svůj název nebo své jméno nebo svoji ochrannou známku nebo svůj jiný odličovací znak (např. „Tesco“ výrobce – i když výrobek vyrobil jiný výrobce) - dovozce /ale odpovědnost výrobce nebo kvazivýrobce není dotčena - dodavatel (obchodník) ? nelze zjistit, kdo se podílel na vzniku výrobku v konečné podobě /v případě, že dodavatel nesdělí poškozenému totožnost výrobce nebo dovozce ve lhůtě do 1 měs. je odpovědný - výrobek - movitá věc, která byla vyrobena nebo jinak získána bez ohledu na stupeň zpracování a je určena k uvedení na trh - výrobek ? i součást věci movité nebo nemovité - výrobek ? i elektřina - pozn.: Z se nevztahuje na snížení hodnoty výrobku ? odpovědnost za vady - vadný výrobek - výrobek, kt. z hlediska bezpečnosti jeho normálního užití nebo použití nezaručuje spotřebiteli vlastnosti, kt. by mohl od výrobku oprávněně očekávat ? vady ve smyslu odpovědnost za vady !!! /v rámci o. za škodu se nejedná o snížení hodnoty výrobku, o snížení fce. výrobku, o neúměrné nebo o předčasné opotřebení ? toto pokrývá o. za vady - bezpečnost: - z hlediska technické konstrukce, z hlediska designérské konstrukce - z hlediska nedostatku nebo neúplnosti informací o užití výrobku - předpoklady: - vada výrobku způsobující škodu - škoda - příčinná souvislost mezi ^^ ? spotřebitel /event. třetí os., kt. použije výrobek spotřebitele - vyšší právní ochrana ? není nutno zkoumat zavinění výrobce ? Z se vztahuje na: - škodu způsobenou na věci (věci odlišné od výrobku) ? hradí se pouze v případě, že věc je užívána a používána pro soukromé účely (? podnikatelské) a že škoda je min. 500,- EUR (asi 15.000,- Kč) - ost. případy (nižší škoda) se nahrazují podle subjektivní odpovědnosti za škodu § 420 OZ - v případě škody na majetku - hradí se damnum emergens a lucrum cessans - v případě škody na životě a na zdraví - hradí se podle OZ (dílčí práva) - liberační důvody- taxative/důkaz o liberačních důvodech je na straně výrobce - výrobce prokáže, že výrobek neuvedl na trh - např.: výrobek byl odcizen z výrobní haly - např.: výrobek – lék byl zkoušen na dobrovolnících - výrobce prokáže, že vada výrobku neexistovala v době, kdy byl výrobek uveden na trh / výrobce prokáže, že vada výrobku vznikla poté, co byl výrobek uveden na trh - např. vadu způsobí přepravce / prodejce - výrobce prokáže, že výrobek nevyrobil za účelem prodeje nebo v rámci své podnikatelské činnosti - např. prototyp, exponát - výrobce prokáže, že vada výrobku vznikla následkem toho, že výrobce respektoval ustanovení Z o technických nebo hygienických náležitostech výrobku - výrobce prokáže, že stav vědy a techniky nebyl v době, kdy byl výrobek uveden na trh, na takové úrovni, aby umožňoval zjistit existenci vady výrobku - výrobce prokáže, že vadu výrobku způsobil svým jednáním poškozený nebo osoby, za kt. je poškozený odpovědný - pozn.: výrobce odpovídá i za škodu, kt. způsobila třetí osoba odlišná od poškozeného nebo osob, za kt. je poškozený odpovědný - např. prodávající /ale: vůči třetí osobě má výrobce regres !!! - v případě, že výrobek vyrobilo více výrobců ? o. solidární /regres podle účasti na způsobené škodě - promlčení: - subj. – 3 roky (zvl. úprava) – ode dne, kdy se poškozený dověděl o škodě a o výrobci - obj. – 10 let (zvl. úprava) – ode dne, kdy byl výrobek uveden na trh Z 82/1998 Sb. - odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem - zvl. úprava: Z 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem - části: - o. státu při výkonu st. moci - předpoklady: - nezákonné rozhodnutí / nesprávný postup - nezákonné rozhodnutí (soud, spr. org., st. zastupitelství, Policie, FO / PO při výkonu st. správy, úz. celek při výkonu pravomocí, kt. mu byly svěřeny do přenesené působnosti) - rozhodnutí v rozporu s objektivním právem /porušení pr. normy vztahující se na konkrétní případ, v němž se určují práva a povinnosti subjektů - poškozený je povinen vyčerpat opravné prostředky v soudním řízení nebo ve správním řízení - podmínka: nezákonnost rozhodnutí je určena orgánem, který rozhodnutí pro nezákonnost zruší nebo změní ? tímto rozhodnutím o nezákonnosti je vázán soud, který rozhoduje o náhradě škody - pozn.: nezákonnost rozhodnutí nelze posuzovat jako předběžnou otázku - nesprávný postup - postup v rozporu s objektivním právem /porušení pr. normy vztahující se na postup st. org., kt. nenašel svůj výraz v rozhodnutí (jinak by se jednalo o nezákonné rozhodnutí) - konání / nekonání (např. porušení pov. učinit úkon nebo rozhodnutí ve stanovené lhůtě) - škoda - škoda na os. / maj. - vč. náhrada nákladů řízení - příčinná souvislost mezi ^^ - zásady: - povinný ? ČR (jedná MS – civ. a tr. řízení; spr. řízení soudu; notářství / jedná správní úřad v případě, že věc náleží do jeho působnosti a v případě, že věc náleží do jeho působnosti a jeho rozhodnutí bylo zrušeno ve správním soudnictví / jedná MF / jedná ČNB + NKÚ v rámci své působnosti) - oprávněný ? poškozená FO / PO, kt. byla účastníkem řízení, ve kt. bylo rozhodnutí vydáno - pov. uplatnit nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo rozhodnutím o vazbě, T, OO ? u příslušného orgánu - účelem je vypořádat právo na náhradu škody neformálně - příslušný orgán je povinen přiznat nárok na náhradu škody do 6 měs. /až potom je možná žaloba u soudu - regres státu ? na os. (soudce, úředník) nebo na úz. samospr. celku jednajícím v přenesené působnosti - u soudce: výj. – jeho zavinění je nutno zjistit v tr. nebo v kárném řízení - regres nepřísluší v případě, že se úř. osoba řídila pokynem nadřízeného nebo že se územní samosprávný celek jednající v samostatné působnosti řídil závazným právním názorem státního orgánu ? pov. prokázat zavinění /!!! - zavinění prokazuje stát ? rozsah: osoby v pracovněpr. poměru ? omezení podle Zpr. / ost. osoby ? omezení do 1/6 částky náhrady škody, max. 5.000,- Kč - regres os. (soudce, úředník) nebo úz. samospr. celku jednajícím v přenesené působnosti ? na os., kt. se na nezákonném rozhodnutí nebo na nesprávném postupu podílely - promlčení práva na náhradu škody + promlčení práva na regres - nárok na náhradu škody ? 3 roky ode dne, kdy se poškozený doví o škodě a o tom, kdo za škodu odpovídá, event. ode dne doručení rozhodnutí o zrušení ? 10 let ode dne doručení rozhodnutí, kterým vznikla škoda - o. úz. celků při výkonu pravomocí, kt. jim byly svěřeny do samostatné působnosti - předpoklady: - nezákonné rozhodnutí / nesprávný postup - nezákonné rozhodnutí (podle předpisů o spr. řízení – účastníci + os., se kt. mělo být jednáno jako s účastníky, ale nebylo jednáno jako s účastníky ? podle ost. předpisů – os., kt. vznikla škoda) - škoda - příčinná souvislost mezi ^^ - regres na státu ? přísluší v případě, že se územní samosprávný celek jednající v samostatné působnosti řídil závazným právním názorem státního orgánu ? jednotné zásady: ? odpovědnost objektivní - není liberační důvod 23. BEZDŮVODNÉ OBOHACENÍ - OZ – část VI. / hlava III. - obecná úprava pro občanskopr. vztahy + pro obchodněpr. vztahy - zvl. úprava pro jednatelství bez příkazu – OZ - zvl. úprava pro Zpr., ZoR - nelze pro veřejnopr. předpisy /daně - bezdůvodné obohacení ? zvl. pr. důvod vzniku závazkového právního vztahu /obsah: závazek povinného vydat obohacení oprávněnému - teorie: kvazidelikt /event. delikt ? odpovědnost (méně často) funkce bezdůvodného obohacení - cíl: aby se žádná os. neobohatila bez důvodu na úkor jiné osoby - fce.: reparační – restituce in natura (pov. vydat obohacení) / in reluto (pov. vydat peníze odpovídající obohacení – v případě, že nelze vydat obohacení) - zároveň: hrozba ? fce. preventivní /odrazuje všechny osoby, aby se obohacovaly bez důvodu předpoklady bezdůvodného obohacení - vznik majetkového prospěchu vyjádřitelného v penězích na straně povinného (Dl., obohacený) - vznik majetkové újmy vyjádřitelné v penězích na straně oprávněného (Věř., postižený) ? maj. prospěch a maj. újma jsou si rovny a odpovídají bezdůvodnému obohacení - důkaz: - postižený ? os., kt. žádá o vydání bezdůvodného obohacení nebo o vydání peněz - na straně obohaceného ? není nutno protiprávní úkon / není nutno zavinění - k bezdůvodnému obohacení došlo bez pr. důvodu – to je jediná podmínka - proto: - obohacený je povinen vydat bezdůvodné obohacení bez ohledu na to, jestli o něm věděl nebo nevěděl - obohacený je povinen vydat bezdůvodné obohacení bez ohledu na to, jestli má způsobilost k pr. úkonům nebo nemá způsobilost k pr. úkonům - pozn.: není nutný protipr. úkon ? např. v důsledku prolomení hráze dojde k zarybnění rybníka z druhého rybníka - pozitivní vymezení pojmu bezdůvodného obohacení - věci, maj. práva, maj. hodnoty - nezáleží na tom, jestli došlo ke zvětšení aktiv nebo ke zmenšení pasiv - negativní vymezení pojmu bezdůvodného obohacení - bezdůvodným obohacením není: - plnění na promlčený dluh (ale ne na prekludovaný dluh) - naturální dluh – v průběhu (Dl. musí naturálnost namítnout) - v případě, že Dl. plnil ? není oprávněn plnění vynucovat z titulu bezdůvodného obohacení - plnění ze hry nebo sázky mezi FO - naturální dluh – od začátku (Dl. nemusí naturálnost namítnout – soud přihlíží ex offo!!!) - v případě, že Dl. plnil ? není oprávněn plnění vynucovat z titulu bezdůvodného obohacení - vrácení peněz půjčených do hry nebo sázky s vědomím, že se jedná o hru nebo sázku mezi FO - dtto - plnění na dluh neplatný pro nedostatek formy - např. plnění ručitele, i když ručitelský závazek nevznikl dohodou mezi Věř. a ručitelem - poskytnutí plnění dodavatelem spotřebiteli bez objednávky - plnění před splatností dluhu - subjekty: - FO / PO - právo / pov. na vydání bezdůvodného obohacení přechází na dědice / pr. nástupce FO / PO ? maj. právo / pov. - problematika - nezjištěný subjekt oprávněný z bezdůvodného obohacení ? do jeho práv na vydání bezdůvodného obohacení nastupuje stát !!! /špatné ? etatistické tendence - např. spotřebitelé - není to případ, kdy subjekt oprávněný z bezdůvodného obohacení je znám, ale nechce uplatit právo - rozsah vydání bezdůvodného obohacení - obohacený je povinen vydat vše (ne více, ne méně), co získal na úkor oprávněného /věci, příslušenství a součásti věci - posuzuje se podle toho, oč se obohacený obohatil v době obohacení (i v případě, že se předmět mění) - užitky získané z bezdůvodného obohacení: - nevrací se v případě, že obohacený byl v dobré víře /obohacený objektivně uvažoval a objektivně uvažovat mohl, že mu plnění náleží (originární nabytí vlastnictví) - vrací se v případě, že obohacený byl ve špatné víře ? dobrá víra se předpokládá /špatná víra se nepředpokládá - důkaz o špatné víře je povinen podat postižený - nárok obohaceného ? nárok na náhradu nutných nákladů /náklady na údržbu věci - zvl. úprava - v případě, že je smlouva neplatná nebo že smlouva byla zrušena ? oba účastníci jsou povinni vrátit si vše, co si plnili (soud k námitce promlčení jednoho účastníka přihlédne pouze v případě, že by námitku promlčení mohl podat i druhý účastník) - právo vrátit si vše ? přechází na dědice - není moderace - není solidarita více subjektů - způsob vydání bezdůvodného obohacení - prvotně ? restituce in natura (vydání věci) - druhotně ? restituce in reluto (vydání peněz) /náhrada v penězích se posuzuje podle toho, oč se obohacený obohatil v době obohacení (např. i v případě, že jeden ze spoluvlastníků užívá a používá na úkor ostatních spoluvlastníků věc a neposkytuje náhradu) - žaloba z bezdůvodného obohacení /žaloba z kondikce (actio condictio) - promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení - subj. – 2 roky ode dne, kdy se oprávněný doví o bezdůvodném obohacení a o tom, kdo se bezdůvodně obohatil - obj. – 3 roky ode dne, kdy došlo k bezdůvodnému obohacení - obj. – 10 let ode dne, kdy došlo k úmyslnému bezdůvodnému obohacení (např. odstoupení od sml.) - v případě, že je smlouva neplatná nebo že smlouva byla zrušena ? oba účastníci jsou povinni vrátit si vše, co si plnili (soud k námitce promlčení jednoho účastníka přihlédne pouze v případě, že by námitku promlčení mohl podat i druhý účastník) - systematika: - obecná skutková podstata - zvl. skutkové podstaty ? teorie ? obecná skutková podstata je generální klauzule /podle teorie by bylo možno postihnout i případy neuvedené ve zvl. klauzulích (např. plnění přijaté za účelem, kt. je v rozporu s dobrými mravy) ? praxe ? obecná zásada neobohacovat se na úkor jiného + taxativní skutkové podstaty bezdůvodného obohacení obecná skutková podstata bezdůvodného obohacení zvláštní skutkové podstaty bezdůvodného obohacení (conditiones sine causa) ? plnění bez právního důvodu (condictio indebiti) - právní důvod na plnění (dare, facere) neexistoval od začátku /pozn. nesmí jít o darování – vědomé plnění - např. plnění na sml., kt. nebyla uzavřena - např. plnění v omylu, že existuje urč. závazek - např. plnění v omylu dvakrát - např. jeden ze spoluvlastníků užívá a používá na úkor ostatních spoluvlastníků věc a neposkytuje náhradu ? plnění z neplatného právního úkonu (condictio ob iniustitiam causam) - právní důvod na plnění (dare, facere) vznikl, ale je neplatný (abs. / rel.) – ex tunc ? plnění z právního důvodu, kt. opadl (condictio causa data causa non secuta) - právní důvod na plnění (dare, facere) vznikl, ale opadl - např. plnění z prekludovaného závazku - např. rozvazovací podmínka - např. dohoda stran o disoluci - o zrušení sml. s účinky ex tunc (jednostr. pr. úkonem – odstoupení, dvoustr. pr. úkonem – dohoda, ze Z – u fixních smluv) ? obohacení získané z nepoctivých zdrojů (condictio ob turpem causam) - nepoctivý zdroj ? zdroj, kt. není uznáván právem (např. TČ – krádež) - nepoctivost zdroje prokazuje oprávněný ? domněnka poctivosti zdroje ? obohacení získané tím, kdo měl povinnost plnit sám - předpoklady - existence pr. povinnosti na straně povinného (ze Z, ze sml.) - neexistence pr. povinnosti na straně oprávněného - plnění oprávněného subjektu namísto povinného subjektu /majetek povinného se nezmenšil, ale zmenšit se měl - plnění se nesmí stát proti vůli povinného subjektu !!! /nikomu není dovoleno zasahovat do pr. poměru jiného subjektu proti jeho vůli - nevztahuje se na plnění ručitele ? právo regresu vůči povinnému - nevztahuje se na plnění solidárně povinného ? právo regresu vůči ost. povinným - nevztahuje se na plnění výživného podle ZoR - pozn.: nezletilý ? nevrací (úspory) ? zletilý ? vrací 24. DĚDICKÉ PRÁVO - smrt: - zánik pr. subjektivity FO - práva a povinnosti FO po smrti: - zanikají - nezanikají ? přechod na další osoby: - zvl. sukcese /zvl. pr. nástupnictví - dědická sukcese /dědické pr. nástupnictví - práva a povinnosti, kt. zanikají - práva a povinnost z rodiněpr. vztahů - povinnost, jejímž obsahem bylo plnění, kt. mělo být omezeno na osobu dlužníka (provedeno dlužníkem) - právo, jehož obsahem bylo plnění, kt. mělo být omezeno na osobu věřitele - právo na bolestné, právo na náhradu za ztížení společenského uplatnění - právo z věcného břemene, z něhož byla oprávněna zemřelá osoba - předkupní právo, z něhož byla oprávněna zemřelá osoba - práva a povinnosti, kt. nezanikají ? zvl. sukcese /nezávisí na tom, jestli nabyvatel splňuje předpoklady pro dědění - právo na ochranu osobnosti zemřelé osoby - nájemní právo k bytu - právo na pojistné plnění z životního pojištění - právo na peněžité nároky zaměstnance vůči zaměstnavateli - právo na peněžité nároky z nem. poj. / právo na peněžité nároky ze soc. zab. ? dědická sukcese /závisí na tom, jestli nabyvatel splňuje předpoklady pro dědění ? dědické právo - dědické právo: - v objektivním smyslu - souhrn pr. norem upravujících přechod práv a povinností zemřelého na jeho pr. nástupce - v subjektivním smyslu - souhrn práv a povinností svědčících dědici, kt. tato práva a povinnosti přibudou podle objektivního dědického práva v důsledku smrti zůstavitele - absolutní ? působí erga omnes - dědic ? ten, na koho přejdou práva a povinnosti zemřelé osoby podle ust. OZ o dědickém nástupnictví - individualistické pojetí ? nositelem dědických práv a povinností se má stát dědic (? kolektivistické pojetí – společnost) - možnost: zásada familiarizace ? dědic je určen ze Z ? je to dědic z rodiny zůstavitele - možnost: zásada individualizace ? dědic je určen zůstavitelem – autonomie ? v ČR: - kompromis /zůstavitel je oprávněn určit dědice podle vlastní vůle – ale je omezen - omezení: neopomenutelní dědicové ? osoby blízké ? musí dostat buď povinný podíl (tj. podíl, jaký by jim připadl podle dědění ze Z) nebo část povinného podílu – stanoveno v OZ /vydědění ? pouze ze závažných důvodů – nepřipadne ani povinný podíl ani část povinného podílu - univerzální sukcese: - práva a povinnosti ? přechází jako celek /nejsou oddělitelné ? dědic vstupuje do postavení zůstavitele bez nabývacího úkonu /? nemusí mít ani vědomost o jednotlivých právech a povinnostech tvořících dědictví - splynutí majetku dědice a majetku zůstavitele ? nevýhoda: věřitelé zůstavitele mají možnost uspokojit své pohledávky proti zůstaviteli i zpeněžením dědicova majetku - podobně: v ObchP - splynutí obch. spol. / sloučení obch. spol. / prodej podniku - to platí i pro pojetí dědice ze Z to platí i pro pojetí dědice jedné věci nebo jednoho práva z celého dědictví ? v tomto podílu se totiž dědicové stávají spoludědici a mají podíl na povinnostech (dluzích) podle podílu na právech ? úprava - OZ: - část VII – dědění - § 873 – při dědění se použije právo platné v den smrti zůstavitele ? dědická sukcese - předpoklady dědické sukcese: - smrt FO - pr. skutečnost ? váže se na ni vznik / změna / zánik občanskopr. vztahů, u kt. byla FO účastníkem - důkaz o smrti: ? úmrtní list /údaj o smrti FO – časový /z časového údaje se určuje okruh osob, kt. mohou připadat v den smrti zůstavitele za dědice ? prohlášení osoby za mrtvou - na základě důkazu smrti – rozsudek soudu /určen den, kt. se považuje za den smrti FO ? prohlášení osoby za mrtvou - na základě nezvěstnosti – rozsudek soudu /určen den, kt. se považuje za den smrti FO ? v případě hromadné smrti (havárie) – pokud není jisto, kt. osoba zemřela dříve a kt. osoba zemřela později ? předpokládá se, že tyto osoby zemřely současně /nikdo po nikom z těchto osob nemůže být povolán k dědictví - existence dědictví - dědictví = pozůstalost - majetek po zůstaviteli /hodnoty, kt. jsou ocenitelné - náležejících zůstaviteli - v případě, že zůstavitel má pouze dluhy ? nelze dědit /odpovědnost zaplatit dluhy nemůže mít někdo, kdo nic nenabyl ? věci - ve vlastnictví zůstavitele / ve spoluvlastnictví zůstavitele / ze SJM (v případě smrti zaniká manželství a zaniká SJM – vypořádání) ? pohledávky a dluhy - i pohledávky za užití autorského práva a průmyslových práv - nástupnictví do autorského práva a do průmyslových práv se řídí OZ, ale nemá majetkovou hodnotu ? podnik ? podíl na obch. spol. - podíl společníka ve v.o.s. - podíl komplementáře a komanditisty v k.s. - podíl společníka ve s.r.o. - práva akcionáře v a.s. - vypořádací podíl člena družstva - existence způsobilého dědice - způsobilost: - absolutní - uplatnění objektivních aspektů - v době smrti zůstavitele: - je živý (nezemřel před zůstavitelem) - pr. subjektivita /s výj. nascitura – má pr. subjektivitu za předpokladu, že se narodí živé (do doby narození nelze v řízení o dědictví pokračovat) - nezáleží na způsobilosti k pr. úkonům - ot. PO - může být dědicem ze závěti /v případě, že v době smrti zůstavitele existuje - výj.: v případě, že je PO v zakladatelské fázi - výj.: v případě, že je PO zřízena v závěti (nadace) - relativní - uplatnění subjektivních aspektů /uvažuje se vztah zůstavitele a dědice ? nezpůsobilý dědic - platí pouze pro FO (? PO) - Z vylučuje z dědění osobu, kt. se provinila jednáním proti zůstaviteli nebo proti vůli zůstavitele (úmyslný TČ proti rodině zůstavitele) - ze Z /nepředpokládá úkon ze strany zůstavitele - uplatnění: každý, kdo má zájem na vyloučení nezpůsobilého dědice z dědění - ale: prominutí zůstavitele (úkon ze strany zůstavitele) ? odstranění dědické nezpůsobilosti - nelze prominout v případě, že by se jednání proti zůstaviteli nebo proti vůli zůstavitele odehrálo až po smrti zůstavitele - nelze se zříci dědictví pro futuro - dříve ano ? osoba se mohla zřeknout dědictví pro sebe a pro své potomky /hledělo se na ně, jako by se smrti zůstavitele nedožili ? ale v případě, že by je zůstavitel určil v závěti ? byli by dědicové i tak - dříve: užíváno v případě, že osoba za života zůstavitele dostala majetek a bylo morální, aby se na dědění podílely jiné osoby ? předcházelo se započtení toho, co jeden z dědiců na rozdíl od ostatních dědiců obdržel za života zůstavitele bezplatně - existence pr. důvodu dědění - dva důvody: - dědění ze Z - uplatňuje se v případě, že zůstavitel zemře bez zanechání závěti - uplatňuje se v případě, že ustanovení závěti nedopadá na všechen majetek - uplatňuje se v případě, že dědic ze závěti nenabude dědictví /např. vydědění, odmítnutí dědictví, nezpůsobilost - dědění ze závěti - přednost před dědickou posloupností ze Z - dříve: - dědická smlouva ? slib mezi manžely, že při smrti jednoho manžela bude dědit druhý manžel /tato smlouva nemohla být jednostranně zrušena (? závěť) - jeden dědic může být povolán zároveň k dědění ze závěti a k dědění ze Z v části, na kt. závěť nedopadá ? ale nelze přijmout dědictví z jednoho důvodu a odmítnout dědictví z druhého důvodu /projev o přijetí nebo o odmítnutí postihuje oba důvody současně - přijetí / odmítnutí dědictví - dědictví se nabývá smrtí zůstavitele ? kogentní /dříve (OZ 1811): dědictví se nabývalo rozhodnutím soudu v řízení o dědictví - není možno, aby se dědictví nabývalo později na základě budoucí nejisté události /např. fideikomisární substituce – dědictví by připadlo dědici (institutovi), kt. by jej nesměl zcizit a po jeho smrti náhradníkovi (substitutovi) - přijetí: - podle § 465 OZ ? dědic dá svým jednáním najevo, že dědictví odmítnout nechce - faktické jednání ? lze z něho dovodit, že dědic dědictví přijímá a vzdává se možnosti dědictví odmítnout /s majetkem disponuje - projev výslovný / nevýslovný (konkludentní) ? nutno odlišit: jednání, kdy jde o ochranu majetku ? aby majetek neohrozila újma - odmítnutí: - výslovný projev vůle ? učiněný u soudu / u notáře (soudní komisař) – !!! v případě, že není učiněn projev vůle, je dědictví přijato - projev vůle činí: - dědic - za způsobilého dědice event. ? zástupce na základě zvl. plné moci k úkonu odmítnutí dědictví (podle § 463/2 OZ) - za nezpůsobilého dědice ? zákonný zástupce se schválením soudu /? !!! schválení soudu není vyžadováno u přijetí dědictví - projev: - jednoznačný ? bez výhrad / bez připomínek /v případě, že dědic připojí k projevu vůle výhrady nebo připomínky – vychází se z toho, že dědictví neodmítl - dědictví nelze přijmout z části a odmítnout z části (^) - projev o přijetí / odmítnutí dědictví je neodvolatelný - lhůta: - 1 měs. ode dne, kdy byl dědic vyrozuměn soudem / notářem (soudní komisař) o možnosti přijetí nebo odmítnutí dědictví a o následcích odmítnutí dědictví - hmotněpr. lhůta ? může být i prodloužena před uplynutím - delší: - na žádost dědice /např. při náročném zjišťování aktiv a pasiv dědictví - dědic neznámý / dědic s neznámým pobytem: - o dědickém právu se vyrozumí vyhláškou ? soud / notář (soudní komisař) stanoví lhůtu po kt. má dědic o sobě dát vědět - s nečinností dědice se nespojují účinky neodmítnutí dědictví ? s nečinností dědice se spojují účinky odmítnutí dědictví - přijetí / odmítnutí: - je to osobní právo dědice /s výj. Z o konkurzu a vyrovnání ? úpadce může odmítnou dědictví jen s souhlasem správce - přechází na dědice dědice ? v případě, že dědic zemře dřív než přijme / odmítne dědictví, přechází právo přijmout / odmítnout dědictví na jeho dědice v případě, že ten neodmítne dědictví po svém zůstaviteli = transmise dědictví - při odmítnutí: - na dědice, kt. dědictví odmítl se hledí jako na dědice, kt. se dědictví nedožil ? na uvolněné místo po něm nastupuje dědic, u kt. ale byly splněny podmínky dědické sukcese ke dni smrti zůstavitele (? ke dni odmítnutí původního dědice) ? dědění ze závěti /testamentární dědická posloupnost - závěť (testament, poslední pořízení, poslední vůle): - jednostranný, formální, odvolatelný, osobní projev vůle o tom, komu má v případě smrti pořizovatele zanechaný majetek připadnout - osobní úkon ? záleží na pořizovateli - nelze: přivolení / povolení ze strany třetí osoby nebo orgánu - nelze: zastoupení - nelze: určení osoby, kt. má v případě smrti pořizovatele určit dědice - odvolatelný úkon ? může být za života pořizovatele změněna nebo zrušena - dřívější závěť ruší pozdější závěť - !!! v případě, že pozdější závěť nemůže vedle dřívější závěti obstát (překrývají se) - zničení závěti ? ale v případě, že dojde ke zničení závěti omylem ? nelze spojit s tímto omylem účinky o zrušení závěti /na druhou stranu ale ot. jak se lze dopátrat všech skutečností stanovených v závěti - pořizovatel může se svým majetkem za života disponovat ? dědicům připadne jen to, co po smrti pořizovatele zbude - náležitosti: - obecná ust. OZ pro platnost pr. úkonu - zvl. ust. OZ pro platnost závěti I. pořizovatel /způsobilost - musí existovat v době zřízení závěti / zrušení závěti ? pozdější ztráta způsobilosti je bez vlivu na platnost závěti - os. zletilá ? os. starší 18 let / os. starší 16 let, kt. uzavřela manželství ? os. se způsobilostí k pr. úkonům /nebyla zbavena, nebyla omezena ? ne v případě, že os. není schopna pochopit smysl závěti – např. pro duševní poruchu, po požití alkoholu nebo drog /tato os. nemusí být omezena ve způsobilosti k pr. úkonům - os. nezletilá ? os. starší 15 let – !!! ale forma notářského zápisu ? os. se způsobilostí k pr. úkonům /nebyla zbavena, nebyla omezena II. forma závěti - ust. kogentní ? nedodržení ust. má za následek neplatnost závěti - formy: - holografní /vlastnoruční - sepsána - vlastnoručně - uvedení data – vlastnoručně - uvedení podpisu – vlastnoručně - podpis je na konci textu /text za podpisem je bez pr. následků - allografní - sepsána jinak než vlastnoručně - případ, kdy pořizovatel může číst a psát - v době podpisu ? přítomnost dvou svědků - pořizovatel je povinen oznámit to, že se jedná o závěť a svědci jsou povinni se na závěť podepsat (ale nemusí být seznámeni s obsahem závěti) - uvedení podpisu – vlastnoručně - případ, kdy pořizovatel nemůže číst a psát - v době podpisu ? přítomnost tří svědků - pořizovatel je povinen oznámit to, že se jedná o závěť - v závěti je uvedeno, že pořizovatel nemůže číst a psát - v závěti je uvedeno, kdo listinu napsal /nesmí jít o dědice ze závěti ani o dědice ze Z (na rozdíl od druhého typu allografní závěti) - v závěti je uvedeno, kdo listinu přečetl - v závěti je uvedeno, jak pořizovatel potvrdil, že listina obsahuje jeho vůli - závěť musí být přečtena ? svědci znají její obsah /předčitatel nemůže být pisatel a pisatel nemůže být předčitatel - svědci jsou povinni se na závěť podepsat - svědek závěti v případě, kdy pořizovatel nemůže číst a psát: - ne os. nezletilá - ne os., kt. pro svůj tělesný nebo duševní stav nemůže vydat svědectví - ne os., kt. nemůže číst nebo psát - ne os. blízká pořizovateli - ne os. zúčastněná na závěti - notářský zápis o závěti - sepisuje notář ? kterýkoliv /bez ohledu na trv. bydliště pořizovatele - jediná forma pro případ, že: - pořizovatelem je os. starší 15 let a mladší 18 let - pořizovatelem je os., kt. v závěti zřizuje nadaci nebo fond - možná forma pro případ, že: - pořizovatelem je os., kt. nemůže číst a psát ? v tomto případě je nutná přítomnost svědků - svědek závěti v případě, kdy pořizovatel nemůže číst a psát: - ne os. nezletilá - ne os., kt. pro svůj tělesný nebo duševní stav nemůže vydat svědectví - ne os., kt. nemůže číst nebo psát - ne os. blízká pořizovateli - ne os. zúčastněná na závěti - ne pracovník notáře, kt. závěť sepisuje III. obsah závěti - musí být patrno koho pořizovatel stanoví dědicem / dědici ? i dědické podíly / věci nebo práva - případ stanovení dědice urč. věci nebo práva: ? dříve odkazovník - nepodílel se na odpovědnosti za pořizovatelovy dluhy ? dnes dědic – podílí se na odpovědnosti za pořizovatelovy dluhy podle poměru věci nebo práva k celému majetku - případ existence urč. věci nebo urč. práva, o nichž nebylo pořizovateli při sepsání závěti známo ? pokud je dědictví podle závěti rozděleno mezi dědice podílu a dědice jednotlivých věcí a práv, zdědí tuto věc nebo toto právo dědicové podílu podle svých podílů ? pokud je dědictví podle závěti rozděleno pouze mezi dědice jednotlivých věcí a práv, zdědí tuto věc nebo toto právo dědicové ze Z - k závěti nelze připojit podmínky ? připojené podmínky jsou bez pr. následků - výj.: příkaz zůstavitele, aby nemovitost nabývaná jedním dědicem byla zatížena věcným břemenem ve prospěch druhého dědice - výj.: ustanovení náhradního dědice pro případ, že by dědic ze závěti dědictví nenabyl (vulgární substituce) ? ale nelze fideikomisární substituce ^ výj.: ustanovení náhradního dědice náhradního dědice pro případ, že by dědic ze závěti ani náhradní dědic dědictví nenabyl (vulgární substituce) ? ale nelze fideikomisární substituce ^ - výj.: příkaz započtení /kolace ˇ - ochrana neopomenutelných dědiců ? nezletilí potomci musí dostat to, co činí jejich dědický podíl ze Z ? zletilí potomci musí dostat to, co činí polovina jejich dědického podílu ze Z - v případě, že závěť odporuje ? je v této části neplatná – relativní neplatnost/s výj. vydědění potomků (ˇ) - relativní neplatnost: opomenutý dědic se dovolá neplatnosti v rámci řízení o dědictví - započtení /kolace: - příkaz v závěti ? lze se vyhnout podílu neopominutelných dědiců - do podílu dědiců má být započteno to, co již za života zůstavitele od zůstavitele obdrželi (toto lze započítat potomkům) / co již za života zůstavitele od zůstavitele obdrželi předkové dědiců (toto lze započítat vzdálenějším potomkům) - vyrovnají se rozdíly mezi dědici za života a po smrti zůstavitele ? spravedlnost - započtení se provádí i v případě, že není dán příkaz v závěti, ale by obdarovaný dědic by byl proti neobdarovaným dědicům ve výhodnější pozici - nelze započítat: - to, co byl zůstavitel povinen plnit - např. povinnost přispívat na výživu potomka - listina o vydědění: - vydědit lze pouze potomka zůstavitele se vztažností na potomky vyděděného potomka, kt. by mohl připadnout uvolněný podíl po potomkovi zůstavitele ? potomek zůstavitele nárok na ochranu neopomenutelných dědiců ? pro zrušení účinků listiny o vydědění: - nestačí prominutí (? dědická nezpůsobilost) ? je třeba zrušit projev vůle /např. i povolat vyděděného dědice v závěti pozdějšího data ? nelze vydědit jinou os. ? v případě, že zůstavitel chce vydědit jinou os., kt. by byla povolána k dědění ze Z ? pouze ze závěti, v níž určí jiného dědice a vyloučí tak dědice ze Z konkludentně - důvody vydědění potomka – musí být uvedeny v listině o vydědění: - zůstavitel může vydědit potimka v případě, že: - potomek neposkytl zůstaviteli pomoc v nemoci a ve stáří - potomek neprojevuje zůstaviteli zájem jaký by potomek projevovat zůstaviteli měl - potomek byl odsouzen pro úmyslný TČ k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku - potomek vede nezřízený život - forma listiny o vydědění ? jako forma závěti /holografní, allografní, notářský zápis ? dědění ze Z /intestátní dědická posloupnost - ust. podpůrná ? přednost – závěť ? v případě, že zůstavitel zemře bez závěti ? v případě, že dědic ze závěti nenabude dědictví (např. dědictví odmítne, je nezpůsobilý dědit, je vyděděný, zemře před smrtí zůstavitele) ? v případě že dědic ze závěti nabude pouze urč. věci nebo urč. práva - systém: - 4 skupiny: 1. manžel a děti - rovný díl - manžel ? podmínka: trvající manželství (? ale podmínkou není trvalé soužití) - manžel nemá v první skupině zvl. postavení ? !!! nemůže dědit sám v první skupině /jeho podíl dosahuje max. 50%, v případě, že s ním dědí jedno dítě - ale nezaměnit: vypořádání SJM ? je předpokladem pro zjištění, co z majetku je ve vlastnictví pozůstalého a co z majetku jde do dědictví - děti ? děti zrozené v manželství + děti zrozené mimo manželství ? děti biologické + děti osvojené - za děti, kt. dědictví nenabudou nastupují jejich děti - vnuci 2. manžel, otec, matka, spolužijící osoba - kt. žila se zůstavitelem ve společné domácnosti alespoň po dobu jednoho roku před smrtí a z toho důvodu pečovala o společnou domácnost; - kt. žila se zůstavitelem ve společné domácnosti alespoň po dobu jednoho roku před smrtí a byla odkázána výživou na zůstavitele - za předpokladu, že dědictví nenabude ani jeden potomek zůstavitele /(manžel nemá v první skupině zvl. postavení ? !!! nemůže dědit sám v první skupině ^) - manžel - manžel má v druhé skupině zvl. postavení ? v případě existence dalších dědiců – jeho podíl dosahuje min. 50% ? v případě neexistence dalších dědiců – jeho podíl dosahuje 100% (celé dědictví) - otec, matka, spolužijící osoba ? v případě existence manžela – jejich podíl dohromady dosahuje min. 50% ? v případě neexistence manžela – jejich podíl dohromady dosahuje 100% - dědictví celé může připadnout otci nebo matce /v případě, že dědí samostatně - dědictví celé nemůže připadnou spolužijící osobě /tato osoba nemůže dědit samostatně - za otce, matku a spolužijící os., kt. dědictví nenabudou nastupují dědicové z druhé skupiny (otec, matka a spolužijící os.) - pozn.: spolužijící osoba, kt. žila se zůstavitelem ve společné domácnosti alespoň po dobu jednoho roku před smrtí a z toho důvodu pečovala o společnou domácnost - dokazuje se žití ve společné domácnosti ? soužití dvou nebo více osob ve společenství, kde členové přispívají podle svých možností k úhradě společných potřeb - po dobu 1 roku ? v případě, že žití ve společné domácnosti neskončilo před smrtí zůstavitele - pozn.: spolužijící osoba, kt. žila se zůstavitelem ve společné domácnosti alespoň po dobu jednoho roku před smrtí a byla odkázána výživou na zůstavitele - dokazuje se žití ve společné domácnosti ? soužití dvou nebo více osob ve společenství, kde členové přispívají podle svých možností k úhradě společných potřeb - po dobu 1 roku ? v případě, že žití ve společné domácnosti neskončilo před smrtí zůstavitele - výživa: osoba, kt. nemá vlastní příjem ? např. os. svěřená do pěstounské péče, sourozenec 3. sourozenci a spolužijící osoba - kt. žila se zůstavitelem ve společné domácnosti alespoň po dobu jednoho roku před smrtí a z toho důvodu pečovala o společnou domácnost; - kt. žila se zůstavitelem ve společné domácnosti alespoň po dobu jednoho roku před smrtí a byla odkázána výživou na zůstavitele - rovný díl - sourozenci - za sourozence, kt. dědictví nenabudou nastupují jejich děti – synovci a neteře /ale tímto je dědění ukončeno ? v případě, že dědictví nenabudou synovci a neteře nastupují dědicové ze třetí skupiny (sourozenci a spolužijící os. – zvětšení podílů) ? sourozenci plnorodí a polorodí /odlišuje se akorát ve druhé skupině ? sourozenec plnorodý nastupuje za oba rodiče a sourozenec polorodý nastupuje za jednoho rodiče ? nepřípustné: zdvojení podílů /i kdyby byl dědic zároveň sourozenec a zároveň spolužijící osoba 4. prarodiče /pokud nedědí nikdo (!) z prarodičů, dědí jejich děti – strýc a teta - rovný díl - prarodiče ? prarodiče z otcovy strany a prarodiče z matčiny strany 5. dědictví, kt. nenabude žádný dědic ? stát ? odúmrť (caducum) - stát odpovídá za dluhy pouze do výše dědictví ? ale toto neplatí, pokud je stát dědicem ze závěti ? odpovídá za dluhy i svým majetkem /ale dědictví ze závěti může odmítnout ? nabytí dědictví - úhrnný přechod všech práv a povinností zůstavitele do majetku dědice ? univerzální sukcese /na základě smrti zůstavitele dochází ke změně subjektu práv a povinností ze zůstavitele na dědice, aniž by bylo třeba pr. úkonu k uskutečnění tohoto přechodu k jednotlivému právu nebo k jednotlivé povinnosti - správce dědictví: ? pro dobu mezi nápadem dědictví a přijetím / odmítnutím dědictví ? nejistota /je nutná správa aktiv a pasiv - nabytí dědictví ? smrtí zůstavitele – ale ingerence soudu /soudní řízení - řízení o dědictví: - všechny úkony v průběhu v řízení o dědictví mají účinky ex tunc - povinnosti, kt. jsou předmětem dědictví: - dluhy ? tyto dluhy mají všichni dědicové (i dědicové urč. věci nebo urč. práva, i dědicové urč. podílu) – zůstavitel nemá právo rozvrhnout odpovědnost za dluhy - např. i když jeden z dědiců nabude nemovitost se zástavním právem zajišťujícím dluh, není odpovědný za splnění dluhu ? odpovědni jsou všichni dědicové podle poměru toho, co z dědictví nabyli k celému dědictví - povinnosti za podstatou dědictví ? vznikají s nápadem dědictví - náklady spojené s pohřbem - náklady spojené s řízením o dědictví /odměna správce dědictví, odměna notáře (soudní komisař) ? odpovědnost: ? za povinnosti, kt. jsou předmětem dědictví odpovídají dědicové do výše ceny nabytého dědictví /podle poměru toho, co z dědictví nabyli k celému dědictví (? solidárně) ? splynutí majetku z dědictví a majetku dědice ? dědic odpovídá celým svým majetkem ? to neplatí v případě přenechání dědictví, kt. je předluženo věřitelům k úhradě dluhů ? nedojde k splynutí majetku /dochází k uspokojení jen majetkem z dědictví ? v podobě věcí a práv z dědictví ? to neplatí v případě likvidace dědictví, kt. je předluženo ? nedojde k splynutí majetku /dochází k uspokojení jen majetkem z dědictví ? v podobě výtěžku z prodeje věcí a práv z dědictví - uspokojování povinností, kt. jsou předmětem dědictví: - povinnost uspokojovat pohledávky podle posloupnosti - konvokace: - výzva soudu ? svolání věřitelů /v případě, že se věřitelé nepřihlásí ? riziko, že jejich pohledávky nebudou uspokojeny, protože bude naplněna míra dědicovy odpovědnosti - ale v OZ není opatření separatio bonorum ? rozdělení uspokojování zůstavitelových věřitelů a dědicových věřitelů /aby nedocházelo k tomu, že se na předmětu dědictví uspokojí dědicovi věřitelé - odpovědnost státu - odúmrť: - za dluhy odpovídá jen majetkem z dědictví /penězi, věcmi - v případě, že věřitelé odmítnou věci ? likvidace /není podmíněna předlužeností - řízení o dědictví /o.s.ř. - na návrh / bez návrhu ? jakmile se soud dozví o smrti zůstavitele - okresní / obvodní soud poslední trv. bydliště zůstavitele - soud pověří notáře jako soudního komisaře ? provedení úkonů v řízení o dědictví za odměnu ? úkony notáře jako soudního komisaře se považují za úkony soudu - cíl: - zjištění dědice / dědiců - zjištění dědictví ? určení ceny, určení dluhů - vypořádání SJM - odlišnosti od řízení o vypořádání SJM za života manželů - bez návrhu /při řízení o dědictví - má účinky ex tunc (? ale jeho povaha je konstitutivní) - rozhodnutí: - potvrzení nabytí dědictví - jde-li o jednoho dědice / jde-li o více dědiců, jejichž dohoda o vypořádání dědictví nebyla schválena - povaha deklaratorní - schválení dohody dědiců o vypořádání dědictví - jde-li o více dědiců ? mohou si majetek vypořádat v intencích Z - povaha ? není jasné – předpokládá se, že jde o soudní smír (? ale proti tomu by nemělo být přípustné odvolání ? jenže odvolání v praxi přípustné je) - není jasné - mění se podíly a mění se tím pádem i odpovědnost za dluhy? ? úkony s účinky ex tunc ? ochrana oprávněného dědice - dědická žaloba – žaloba na vydání dědictví /hereditatis petitio - žaloba pravého dědice proti nepravému dědici ? nepravý dědic je povinen vydat majetek nebo část majetku, kt. z dědictví má - v řízení se dokazuje, kdo je dědicem - nepravý dědic drží dědictví na základě rozhodnutí (? není to osoba, kt. spravuje dědictví před rozhodnutím) ? ochrana subjektivního práva dědického - podobná vlastnické žalobě - ale promlčuje se: promlčecí lhůta 3 roky od pr. moci rozhodnutí, kt. bylo dědické řízení skončeno ? bylo vydáno potvrzení o nabytí dědictví nebo byla schválena dohoda dědiců o vypořádání dědictví - předběžná otázka ? posuzují se předpoklady dědického nástupnictví u pravého dědice - rozsudek: - žalobce se stane dědicem ex tunc /ke dni smrti zůstavitele - postavení třetí osoby: - např.: osoba, kt. nabyla věc z dědictví od nepravého dědice ? kdo v dobré víře nabyl od nepravého dědice, jemuž bylo dědictví potvrzeno rozhodnutím soudu, je chráněn jako by nabyl od pravého dědice (!) - prolomena zásada: „nikdo nemůže převést více práva než sám má“ - postavení nepravého dědice: - pokud byl v dobré víře, že je dědicem: má právo na náhradu nutných nákladů, má právo na náhradu účelných nákladů - pokud nebyl v dobré víře, že je dědicem: má povinnost vydat užitky z dědictví, má právo pouze na náhradu nutných nákladů 25. MANŽELSTVÍ - manželství = statusový pr. poměr muže a ženy (pr. status FO) - definice v ZoR: trvalé společenství muže a ženy vznikající zákonem stanoveným způsobem za účelem založení rodiny a výchovy dětí ? vznik manželství - vznik manželství: sňatkem ? pr. institut – jediný pr. důvod vzniku manželství - předpoklady manželství /sňatku: 1. předpoklady osobní /způsobilost k manželství a sňatku - překážky manželství (impedimenta matrimonii) ? zákazy (zápovědi) manželství – skutečnosti, kt. vylučují manželství - dělení překážek: - absolutní nezpůsobilost – v osobách - relativní nezpůsobilost – ve vzájemném poměru osob - dělení překážek: - trvalé - dočasné - dělení překážek: - neprominutelné - prominutelné /dispenz - vada manželství ? manželství je neplatné ex tunc (neuzavřené) - překážky: - zákaz manželství osob vdaných nebo ženatých - zákaz manželství osob v linii přímé a v linii pobočné ve druhém stupni (není rozdíl mezi plnorodými a polorodými sourozenci) /v příbuzenství přirozeném a v příbuzenství právním (osvojení) - zákaz manželství osob nezletilých /soudní dispenz pro osoby od 16 do 18 let (kdyby bylo uzavřeno manželství mezi nezletilými bez soudního dispenzu (manželství neplatné), stávají se oba nezletilí zletilými a mohou uzavřít nové manželství bez soudního dispenzu) - zákaz manželství osob s duševní poruchou ? duševní porucha, kt. má nebo mohla by mít za následek omezení nebo zbavení způsobilosti k pr. úkonům /zbavení způsobilosti k pr. úkonům ? manželství zapovězeno /omezení způsobilosti k pr. úkonům ? soudní dispenz podle zdrav. stavu 2. předpoklady sňatečného prohlášení - sňatečné prohlášení = svobodné a úplné souhlasné prohlášení muže a ženy o tom, že spolu vstupují do manželství - prohlášení učiněné manželovi / manželce - prohlášení učiněné třetí osobě ? ot. pr. teorie - specifické pr. úkony ? směřují ke vzniku práv a povinností plynoucích z manželství - specifické rysy /úprava v ZoR ? prvotní užití (úprava v OZ o pr. úkonech ? druhotné užití) - náležitosti sňatečného prohlášení - osobní způsobilost snoubence - pozitivní podmínka ? věk - viz. ^ - negativní podmínka ? závady ve volní a rozpoznávací schopnosti - viz. ^ (os. se zbavenou způsobilostí k pr. úkonům, os. s omezenou způsobilostí k pr. úkonům, os. s duševní poruchou, která by mohla mít za následek zbavení nebo omezení způsobilostí k pr. úkonům) - i os., kt. je v okamžiku sňatku k sňatečnému prohlášení neschopna pro přechodnou nezpůsobilost (např. drogy, alkohol) - osobní souhlas snoubence (přivolení) - os. přítomnost / os. činnost ? zastoupení - výjimka - skutečná / svobodná / vážná vůle, vůle prostá omylu - negativní podmínka - ne fyzické donucení / ne psychické donucení - ne „na oko“ /žert, výuka - ne simulace - ne pr. významný omyl - omyl v totožnosti snoubence - omyl v povaze pr. úkonu - úplný / určitý / srozumitelný projev - další prohlášení - prohlášení že snoubencům nejsou známy překážky vylučující manželství (impedimenta) - nestatusové prohlášení ? jeho vady nemají vliv na manželství - nahrazuje ohlášky - prohlášení že snoubencům je znám zdravotní stav druhého snoubence - nestatusové prohlášení ? jeho vady nemají vliv na manželství - nahrazuje povinné lékařské prohlídky - prohlášení že snoubenci zvážili úpravu budoucích majetkových vztahů - nestatusové prohlášení ? jeho vady nemají vliv na manželství - dohoda o budoucím příjmení svém a svých dětí - statusové prohlášení ? jeho vady mají vliv na manželství – je třeba je napravit dodatečně (matriční Z) - varianty: - společné příjmení - své příjmení ? prohlásí dohodu o příjmení dětí /příjmení dětí narozených z obou manželů a příjmení dětí narozených v budoucnu - společné příjmení + své příjmení 3. předpoklady sňatečného obřadu (formální) - sňatečné řízení ? zvl. řízení správní provázející vznik manželství /předoddavkové řízení, oddavkové řízení - úřad: - matriční úřad - obecní úřad / městský úřad / úřad městské části, kt. nejsou matričním úřadem - doklady: - žádost o uskutečnění obřadu ? tiskopis - prohlášení o totožnosti snoubenců - doklady - občanský průkaz /pokud je uvedeno st. občanství, trv. pobyt, os. stav - rodný list - ale odlišné pro: občana ČR s trv. pobytem v cizině, pro cizince, pro manželství uzavírané před zastupitelským úřadem ČR v cizině - soudní dispenz pro: osobu nezletilou starší 16-ti let, pro osobu s omezenou způsobilostí k pr. úkonům, pro osobu stiženou duševní poruchou s eventualitou omezení způsobilostí k pr. úkonům - osvědčení o sňatečné způsobilosti ? pro církevní formu sňatku - vydává místní matriční úřad ? osvědčuje, že snoubenci splnili všechny požadavky zákona pro uzavření manželství - ne starší než tři měsíce - forma: - občanský sňatek /civilní - prohlášení před orgánem státu - starosta / místostarosta / pověřený člen zastupitelstva obce nebo městských částí, kt. jsou matričním úřadem - starosta / místostarosta / pověřený člen zastupitelstva obce nebo městských částí, kt. nejsou matričním úřadem, pokud jeden ze snoubenců je přihlášen k trv. pobytu v jejich spr. obvodu - primátor / náměstek primátora ? v přítomnosti matrikáře místního matričního úřadu - místo: - kde se sňatečné obřady konají - kde se sňatečné obřady nekonají - vhodné - povolení místního matričního úřadu - církevní sňatek - prohlášení před orgánem registrované církve nebo registrované náboženské společnosti - není st. orgánem ? akt, kt. by uznala jen církev nebo náboženská společnost, je povýšen na akt, kt. uznává i stát (zvl. právo církve nebo náboženské společnosti) - místo: - místo určené předpisy církve nebo náboženské společnosti ke konání náboženských obřadů nebo náboženských úkonů - pov. orgánu registrované církve nebo registrované náboženské společnosti doručit do tří pracovních dnů od sňatku protokol o uzavření manželství s uvedením skutečností podle matričního Z místnímu matričnímu úřadu ? pokud bylo uzavřeno manželství formou občanskou, lze podstoupit církevní sňatek (bez pr. účinků) ? pokud bylo uzavřeno manželství formou církevní, nelze podstoupit občanský sňatek - veřejnost: - přístupné místo ? nejen přístupné pro snoubence, svědky, oddávající - slavnostnost: - proslov oddávajícího - důstojnost - svědci: - dvě fyz. os. ? současně - po dobu, po kt. jsou uváděny rozhodné skutečnosti a rozhodná prohlášení ? dovozuje se, že jde o svědky úkonu (? osob) - způsobilost k pr. úkonům - zrak a sluch ? aby byli schopni dosvědčit skutečnosti - znalost jazyka ? aby byli schopni dosvědčit skutečnosti - sňatek ve zvl. situacích: 1. uzavření manželství za ohrožení života snoubence - forma občanského sňatku: uzavření manželství u kteréhokoliv obecního úřadu - forma církevního sňatku: uzavření manželství na kterémkoliv místě /ale prakticky nemožné ? pro platnost je nutno předložit osvědčení o sňatečné způsobilosti vydané matričním úřadem ^ - nejsou nutné doklady - nejsou nutná prohlášení /s výj. prohlášení že snoubencům nejsou známy překážky vylučující manželství 2. uzavření manželství zmocněncem - z rozhodnutí krajského úřadu, obecního úřadu s rozšířenou působností, magistrátu Prahy / Brna / Ostravy / Plzně ? posuzuje důvody zastoupení - doklady: - plná moc ? přikazuje učinit sňatečné prohlášení zmocněncem místo zmocnitele /je sepsána a podepsána s podmínkou kladného rozhodnutí okresního úřadu - písemná - ověřená - obsah - identifikace snoubenců - identifikace zmocněnce - zmocněnec /zvl. ust. podle ZoR (? podle OZ se posuzuje pouze zánik plné moci): - FO - zletilá - způsobilá k pr. úkonům /ne zbavení nebo omezení způsobilosti k pr. úkonům - pohlaví jako snoubenec - prohlášení o příjmení snoubenců a dětí snoubenců - ost. prohlášení - zánik plné moci /ust. podle OZ - smrt zmocnitele - smrt zmocněnce - odvolání ? platné je pouze tehdy, pokud se druhý snoubenec dozví dříve než učiní sňateční prohlášení - vypovězení 3. uzavření manželství v cizině - uzavření manželství před orgánem cizího státu - uzavření manželství před orgánem ČR ? zastupitelský úřad ČR /konzulární sňatek (Vídeňská úmluva o konzulárních stycích) - zapisují se do matriky vedené Magistrátem města Brna - uzavření manželství v cizině za ohrožení života snoubence i před: - kapitánem lodi registrovanou v ČR - kapitánem letadla registrovaného v ČR - velitelem vojenské jednotky ČR v zahraničí - okamžik vzniku manželství: - dva názory: - zdůraznění úlohy snoubenců - okamžik sňatečných prohlášení - sňatečná prohlášení mají konstitutivní význam - dle Úmluvy o přivolení k manželství, nejnižším věku pro uzavírání manželství a registraci manželství (1962) - zdůraznění úlohy oddávajícího - okamžik jednání oddávajícího ? okamžik přijetí sňatečných prohlášení - právní následky vzniku manželství: - postup po prohlášení snoubenců (sňatečná): - prohlášení oddávajícího /prsteny - podpis protokolu o uzavření manželství /podepisují: manželé, svědci, oddávající, matrikář - zápis do matriky (kniha manželství) ? nejedná se o pr. úkony /jsou to faktické úkony - změna osobního statusu - muž ? ženatý / žena ? vdaná - nová příjmení - nová příjmení společných dětí - osoba starší 16 let a mladší 18 let nabývá způsobilost k pr. úkonům /bez ohledu na existenci nebo neexistenci soudní dispenze ? způsobilost k pr. úkonům do budoucna neztrácí - muž a žena nemohou vstoupit do jiného manželství - muž a žena jsou legitimováni k návrhu na rozvod - změna majetkového statusu - určování otcovství k dětem - podíl jednoho manžela na výchově dítěte druhého manžela - vznik vyživovací povinnosti mezi manžely, mezi rozvedenými manžely, mezi osobami v linii přímé - vznik SJM - oblast nájemního práva k bytu ? soukromoprávní a veřejnoprávní následky ? následky nastanou bez ohledu na existenci nebo neexistenci pr. vad manželství /? nenastanou pouze v případě, že se jedná o vady, které jsou sankcionovány neexistencí manželství ? u vad, které jsou sankcionovány neplatností manželství je třeba vyčkat až pravomocného rozhodnutí o neplatnosti manželství ? pr. následky vad manželství - dělení vad: 1. vady sankciované neexistencí manželství 2. vady sankciované neplatností manželství 3. vady nesankciované ? podle povahy vad dojde / musí dojít nebo nedojde / nemusí dojít k nápravě - odlišnost institutů neexistence / neplatnosti: - v občanském právu: neexistence / neplatnost pr. úkonu - v rodinném právu: neexistence / neplatnost pr. následku pr. úkonu (manželství ? prohlášení) - neexistence ? matrimonium non existens / manželství putativní (domnělé) - manželství nevzniklo / manželství není (? i kdyby byly učiněny kroky k uzavření manželství – např. prohlášení) - pr. předpisy neupravují případy neexistence ? závady lze objevit i bez soudního rozhodnutí – není nutno, aby soud prohlašoval manželství za neexistující - např. závada v osobě snoubence - např. závada v osobě oddávajícího - žert - výuka - neplatnost - manželství vzniklo / manželství je ? pr. předpisy upravují, že jestliže to a to nebo jestliže ne to a to, pak je manželství neplatné - pr. předpisy upravují případy neplatnosti ? tyto závady nelze objevit bez soudního rozhodnutí – je nutno, aby soud rozhodl o neplatnosti manželství a závady byly dokázány - např. jeden z manželů trpí duševní poruchou - např. jeden z manželů byl donucen - neexistence manželství v ZoR: - nestandardní úprava ? § 17a - § 17a seznam situací, kdy manželství neexistuje ? špatně: pr. předpisy by neměly upravovat případy neexistence (viz. ^) ? špatně: ust. taxativní /ale jsou i další situace, kdy manželství neexistuje - výčet: - pokud bylo manželství uzavřeno osobou za fyzického donucení - pokud bylo manželství uzavřeno osobou < 16 let - pokud nebyly dodrženy podmínky církevního sňatku nebo sňatku v zastoupení /ale ot., jestli je nutno splnit všechny podmínky? (např. je namístě, aby nedostatek osvědčení při církevním sňatku měl za následek neexistenci manželství? / např. je namístě, aby nedostatek ověření podpisu plné moci při sňatku v zastoupení měl za následek neexistenci manželství?) - ale další situace lze dovodit ze ZoR: - pokud bylo manželství uzavřeno osobami stejného pohlaví - pokud nebyly dodrženy podmínky skutečného a úplného prohlášení - pokud bylo manželství uzavřeno osobou < 16 let - neplatnost manželství v ZoR: - dělení vad: 1. vady v osobách snoubenců - ust. taxativní (§ 11–14) a) § 11: zákaz manželství ženatého muže nebo vdané ženy (bigamie nebo biandrie) ? vada - manželství je platné – má pr. účinky /ale může být prohlášeno za neplatné soudem (na návrh nebo bez návrhu) - vada zhojitelná (odstranitelná) /nejedná se o absolutní zápověď - zhojení (konvalidace): předchozí manželství zanikne (event. je prohlášeno za neplatné) ? druhé manželství nebude možno prohlásit za neplatné b) § 12: zákaz manželství mezi příbuznými (v řadě přímé, v řadě sourozenců, založené přirozeně nebo osvojením) ? vada - manželství je platné – má pr. účinky /ale může být prohlášeno za neplatné soudem (na návrh nebo bez návrhu) - vada nezhojitelná (neodstranitelná) /jedná se o absolutní zápověď c) § 13: zákaz manželství mezi osobami staršími 16-ti let a mladšími 18 let bez soudní dispenze ? vada (? manželství mezi osobami mladšími 16-ti let ? neexistentní) - manželství je platné – má pr. účinky /ale může být prohlášeno za neplatné soudem (na návrh nebo bez návrhu) - vada zhojitelná (odstranitelná) /nejedná se o absolutní zápověď - zhojení (konvalidace): otěhotnění manželky - zhojení (konvalidace): dosažení 18-ti let d) § 14: zákaz manželství mezi osobami zbavenými / omezenými způsobilosti k pr. úkonům nebo osobami trpícími duševní poruchou, kt. by mohla mít za následek zbavení / omezení způsobilosti k pr. úkonům bez soudní dispenze ? vada - manželství je platné – má pr. účinky /ale může být prohlášeno za neplatné soudem (na návrh nebo bez návrhu) - u osoby zbavené způsobilosti k pr. úkonům / u osoby trpící duševní poruchou, kt. by mohla mít za následek zbavení způsobilosti k pr. úkonům ? vada nezhojitelná (neodstranitelná) /jedná se o absolutní zápověď - u osoby s omezenou způsobilostí k pr. úkonům / u osoby trpící duševní poruchou, kt. by mohla mít za následek omezení způsobilosti k pr. úkonům ? vada zhojitelná (odstranitelná) /nejedná se o absolutní zápověď - zhojení: duševní stav postižené osoby se stane slučitelný s účelem manželství /ale dokud k této situaci nedojde ? může se nepostižený i postižený manžel dovolat prohlášení manželství za neplatné 2. vady v prohlášení a) nedostatek způsobilosti k pr. úkonu prohlášení - pro nedostatek věku - pro nedostatek způsobilosti k pr. úkonům b) nedostatek vůle k pr. úkonu prohlášení - pro fyzické násilí ? manželství neexistentní - pro psychické násilí (výhružka) ? manželství existentní /právo domáhat se neplatnosti manželství je dáno oběma manželům do jednoho roku ode dne, kdy se domáhající se manžel o této skutečnosti dozvěděl - pro omyl (omyl v osobě snoubence, omyl v povaze pr. úkonu prohlášení) ? manželství existentní /právo domáhat se neplatnosti manželství je dáno oběma manželům do jednoho roku ode dne, kdy se domáhající se manžel o této skutečnosti dozvěděl c) nedostatek určitosti nebo srozumitelnosti pr. úkonu prohlášení - neplatnost podle OZ d) vady nesankciované - formální vady sňatku - některé vedou k neexistenci manželství - některé vedou k existenci manželství (a platnosti) - např. vada v ústnosti prohlášení ? manželství platné - např. vada ve veřejnosti prohlášení ? manželství platné - např. vada ve slavnostnosti prohlášení ? manželství platné - např. vada v přítomnosti svědků ? manželství platné - např. vada ve způsobilosti oddávajícího k pr. úkonům ? manželství platné ? ale podle Úmluvy o přivolení k manželství, nejnižším věku pro uzavírání manželství a registraci manželství (1962) ? některé vady by měly způsobit neexistenci manželství (např. vada ve způsobilosti oddávajícího k pr. úkonům) / některé vady by měly způsobit neplatnost manželství (např. vada v přítomnosti svědků) - nesankciované: - nedostatek ostatních prohlášení / nepravdivost ostatních prohlášení - nepředložení dokladů - řízení: - zvl. soudní řízení ? ve věci os. statusu ? rozhodnutí soudu o statusu muže a ženy ? důsledky pro věci osobní a pro věci majetkové a pro věci osobně-majetkové 1. řízení o určení, že manželství je / není ? neexistence manželství - příslušnost (stejná): okresní soud v místě posledního společného bydliště - zahájení: na návrh / bez návrhu - zahájení: není časově omezeno (i kdyby „manželství“ zaniklo) - povaha: deklaratorní - účinnost: ex tunc - pozn.: rozhodnutí, kt. stanoví, že manželství je neplatné (ad. 2 ^) ? manželství se považuje za neuzavřené – fikce neexistence manželství ? ot.: řešení doby mezi uzavřením manželství a rozhodnutím - práva a povinnosti k dítěti - nutno, aby bylo určeno otcovství (řízení o určení otcovství + řízení o výchově a výživě nezletilého dítěte)? dítě se narodilo ženě „mimo manželství“ - výj. z řízení: otcovství se určí mimosoudní dohodou rodičů - výj. z řízení: otcovství se neurčí ? dítě je zletilé - nutno, aby bylo určeno příjemní dítěte (řízení o určení příjmení dítěte) - výj. z řízení: příjmení dítěte se určí mimosoudní dohodou rodičů - věci majetkové ? podle ust. o bezdůvodném obohacení (některé věci budou ve spoluvlastnictví / některé věci budou v samostatném vlastnictví) - věci osobní ? fikce neexistence manželství /např. dohoda o společném příjmení – fikce neexistence dohody o společném příjmení ? manželé se vrací ke svému počátečnímu příjmení 2. řízení o určení, že manželství je platné / je neplatné ? neplatnost manželství - příslušnost (stejná): okresní soud v místě posledního společného bydliště - zahájení: - podle důvodu neplatnosti: - vada v osobách snoubenců - na návrh (kohokoliv, kdo má na určení zájem) / bez návrhu - výj.: u osoby s omezenou způsobilostí k pr. úkonům / u osoby trpící duševní poruchou, kt. by mohla mít za následek omezení způsobilosti k pr. úkonům ? pouze na návrh nepostiženého i postiženého manžela - vada v prohlášení pro psychické násilí / pro omyl ? pouze na návrh manžela - zahájení: - není časově omezeno ? pokud manželství trpí vadou (od jeho uzavření do jeho zániku) a tato vada nebyla zhojena - výj.: - manželství ženatého muže nebo vdané ženy / manželství mezi příbuznými ? i po zániku manželství - manželství mezi osobami staršími 16-ti let a mladšími 18 let bez soudní dispenze / manželství mezi osobami zbavenými / omezenými způsobilosti k pr. úkonům nebo osobami trpícími duševní poruchou, kt. by mohla mít za následek zbavení / omezení způsobilosti k pr. úkonům bez soudní dispenze ? i po zániku manželství, v případě, že manželství zaniklo smrtí jednoho z manželů a řízení o určení neplatnosti bylo zahájeno dříve, pokud návrh podal manžel, který druhého manžela přežil, nebo pokud návrh podal manžel, který zemřel, ale jeho potomci do jednoho roku po smrti navrhli, aby se v řízení pokračovalo - manželství uzavření v psychickém donucení nebo v omyl u ? právo domáhat se neplatnosti manželství je dáno oběma manželům do jednoho roku ode dne, kdy se domáhající se manžel o této skutečnosti dozvěděl - povaha: - rozhodnutí, kt. stanoví, že manželství je platné ? deklaratorní - rozhodnutí, kt. stanoví, že manželství je neplatné ? konstitutivní (? pr. úkon) - účinnost: ex tunc - pozn.: rozhodnutí, kt. stanoví, že manželství je neplatné (ad. 2 ^) ? manželství se považuje za neuzavřené – fikce neexistence manželství ? ot.: řešení doby mezi uzavřením manželství a rozhodnutím - práva a povinnosti k dítěti ? podle ust. o rozvodu manželství - věci majetkové ? podle ust. o rozvodu manželství - věci osobní ? fikce neexistence manželství /např. dohoda o společném příjmení – fikce neexistence dohody o společném příjmení ? manželé se vrací ke svému počátečnímu příjmení ? práva a povinnosti manželů - obecně: - vznik práv a povinností ? se vznikem manželství - zánik práv a povinností ? se zánikem manželství - omezení / zánik práv a povinností ? rozhodnutím soudu - omezení / zánik práv a povinností ? soukromoprávním aktem - dělení: 1. práva a povinnosti osobního charakteru – základní - úprava: ZoR 2. práva a povinnosti osobně-majetkového charakteru – další - úprava: ZoR 3. práva a povinnosti majetkového charakteru - úprava: - ZoR – práva a povinnosti vyživovací - OZ - ad. 1) práva a povinnosti osobního charakteru – základní - vyplývají z manželství ? manželství = trvalé společenství, jehož účelem je založení rodiny a výchova dětí - úprava v LZPS /více abstraktní - úprava v ZoR /více konkrétní - nevynutitelné ? pouze jako rozvodový důvod /mohou tak zasáhnout do rozhodování o majetkových právech, aj. - povinnost žít společně - subjektivní měřítko ? co je možné / co je únosné (např.: manželé mohou žít odděleně, v případě, že se na tom oba dva dohodnou) - povinnost věrnosti - povinnost respektovat svoji důstojnost navzájem - odpovídá LZPS: právo člověka na zachování jeho důstojnosti - povinnost pomoci navzájem - momenty mravní / citové / ekonomické / sociální - povinnost společně pečovat o děti - povinnost vytvářet rodinné prostředí - ad. 2) práva a povinnosti osobně-majetkového charakteru – další - povinnost manželů pečovat o uspokojování potřeb rodiny = náklady společné domácnosti - vůči manželovi / vůči ostatním členům rodiny - pojem - náklady společné domácnosti: aby byla zajištěna stejná životní úroveň obou manželů a ostatních členů rodiny - podle majetkových poměrů obou manželů + podle podílu péče o děti a o domácnost - neplnění: soud ? právo na náhradu nákladů společné domácnosti (žaluje se na dobu minulou a na dobu budoucí – přiznány peněžité dávky) /vedle práva na výživné (žaluje se na dobu budoucí) - soud může rozhodovat dohromady o obou právech - povinnost manželů rozhodovat o záležitostech rodiny společně - pojem - záležitosti rodiny: vše, co se týká alespoň jednoho ze členů rodiny tak, že to ovlivňuje právní a faktickou situaci ostatních členů rodiny - pojem – společné rozhodování: dohoda (výslovná / nevýslovná) ? za dohodu se považuje situace, dokud jeden z manželů neprojeví nesouhlas - běžné záležitosti: obstarávají manželé společně / individuálně ? jednání jednoho manžela zavazuje oba manžele solidárně (výj.: druhý manžel solidární závaznost vyloučí projevem vůči třetí osobě) - běžné záležitosti: manželé jsou oprávněni se zastupovat navzájem (ze Z – není nutno plnou moc) ? výj.: lex specialis – má přednost ? výj.: vyloučení solidární závaznosti projevem vůči třetí osobě - má přednost - mimořádné záležitosti: jednání jednoho manžela zavazuje jen tohoto manžela (? ale pr. praxe dovozuje: tento úkon je bez souhlasu druhého manžela neplatný – je to otázka) - mimořádné záležitosti: manželé nejsou oprávněni se zastupovat navzájem - pokud se toto stane: postup podle OZ: ust. o jednání bez plné moci / ust. o jednání bez příkazu - neplnění: soud ? právo, aby ve věci rozhodl soud (? s výj. věcí, kt. požadují rozhodnutí okamžité) - ad. 3) práva a povinnosti majetkového charakteru - povinnost vyživovací - SJM - společní právo manželů k nájmu bytu ? zánik manželství - dělení: 1. zánik manželství smrtí manžela 2. zánik manželství rozvodem - ad. 1) zánik manželství smrtí manžela - smrt ? vystavení úmrtního listu /po ohledání - pokud nelze prokázat smrt ohledáním: - prohlášení osoby za mrtvou soudem (důkaz smrti – soud zjistí smrt osoby jinak než ohledáním) ? manželství zanikne dnem nabytí pr. moci rozhodnutí soudu - prohlášení nezvěstné osoby za mrtvou soudem (soud dovodí smrt osoby vzhledem ke všem okolnostem) ? manželství zanikne dnem nabytí pr. moci rozhodnutí soudu - zrušení prohlášení osoby za mrtvou: - pokud manžel uzavřel nové manželství ? zaniklé manželství se neobnoví - pokud manžel neuzavřel nové manželství ? zaniklé manželství se obnoví - ad. 2) zánik manželství rozvodem - jediná možnost zániku manželství za života obou manželů - jediný rozvodový důvod: rozvrat manželského společenství tak hluboký a tak trvalý, že již nelze očekávat obnovení manželského soužití - posouzení soudu ? nezáleží na posouzení manželů - soud může rozvést - soud nemůže rozvést pokud překážka: rozvod je v rozporu se zájmy nezletilého dítěte manželů daných zvláštními důvody (např.: fyzický a psychický zdravotní stav dítěte) - i ochrana procesní: - řízení o úpravě poměrů rodičů k nezletilému dítěti pro dobu po rozvodu ? samostatné (není součástí řízení o rozvodu) ? rozhodnutí o rozvodu nesmí nabýt pr. moci dříve než nabude pr. moci rozhodnutí o úpravě poměrů rodičů k nezletilému dítěti pro dobu po rozvodu (soud péče o nezletilé) - varianty rozvodu: - varianta: rozvod v základní podobě – rozvod se zjišťováním příčin rozvratu - na návrh jednoho manžela - soud rozvede, pokud: - shledá rozvodový důvod (^) - dokazování rozvodového důvodu: žalobce (manžel, kt. podal návrh na rozvod) - neshledá překážku (^ - rozvod je v rozporu se zájmy nezletilého dítěte manželů daných zvláštními důvody) - vedlejší varianta: rozvod bez zjišťování příčin rozvratu - na návrh obou manželů (druhý manžel se k návrhu připojí) - není nutno dokazování rozvodového důvodu ? rozvodový důvod je tvrzen oběma manžely v návrhu - povinnost: - manželství trvá min. 1 rok - manželé spolu min. 6 měs. nežijí - předložit smlouvy: - smlouva o vypořádání majetkových vztahů (SJM) - smlouva o vypořádání práv a povinností společného bydlení (bydlení na základě věcněprávního i závazkověprávního vztahu) - smlouva o výživném pro dobu po rozvodu (event.) ? pís. forma ? podpisy manželů ověřeny ? ot.: může soud do těchto smluv zasahovat? – sporné ? účinnost smluv je spojena se dnem, kdy nabude pr. moci rozhodnutí o rozvodu manželství /pokud k rozvodu nedojde ? smlouvy se stanou irelevantní - předložit rozhodnutí soudu péče o nezletilé schvalující dohodu manželů o úpravě poměrů rodičů k nezletilému dítěti pro dobu po rozvodu /v případě, že mají nezletilé dítě ? účinnost rozhodnutí je spojena se dnem, kdy nabude pr. moci rozhodnutí o rozvodu manželství /pokud k rozvodu nedojde ? rozhodnutí se stane irelevantní - soud nerozvede, pokud: - shledá překážku (^ - rozvod je v rozporu se zájmy nezletilého dítěte manželů daných zvláštními důvody) - vedlejší varianta: rozvod ztížený podle ZoR (možnosti zamítnutí návrhu na rozvod) - druhý manžel (žalovaný) s návrhem prvního manžela (žalobce) na rozvod nesouhlasí ? je povinen prokázat: - že se na rozvratu manželství nepodílel - že mu bude rozvodem způsobena zvlášť závažná újma - soud ale rozvede, pokud: - neshledá překážku (^ - rozvod je v rozporu se zájmy nezletilého dítěte manželů daných zvláštními důvody) - manželé spolu min. 3 roky nežijí /nesouhlas se stane irelevantní - ochrana dítěte při rozvodu: - ochrana nezletilých dětí - ochrana vlastních dětí /špatně ? ochrana: ? překážka rozvodu: soud nerozvede, pokud je rozvod v rozporu se zájmy nezletilého dítěte manželů daných zvláštními důvody (např.: fyzický a psychický zdravotní stav dítěte) - překážku uplatňuje soud, kt. rozhoduje o rozvodu nebo soud, kt. rozhoduje o úpravě poměrů rodičů k nezletilému dítěti pro dobu po rozvodu ? ochrana procesní: - řízení o úpravě poměrů rodičů k nezletilému dítěti pro dobu po rozvodu ? rozhodnutí o úpravě poměrů rodičů k nezletilému dítěti pro dobu po rozvodu - samostatné (není součástí řízení o rozvodu) - podnět k zahájení podává: - soud, kt. rozhoduje o rozvodu manželství /event. i žalobce - manželé ? pokud požadují rozhodnutí o schválení dohody manželů o úpravě poměrů rodičů k nezletilému dítěti pro dobu po rozvodu (rozvod bez zjišťování příčin rozvratu) - rozhodnutí o rozvodu nesmí nabýt pr. moci dříve než nabude pr. moci rozhodnutí o úpravě poměrů rodičů k nezletilému dítěti pro dobu po rozvodu (soud péče o nezletilé vydává vlastní rozhodnutí nebo vydává rozhodnutí o schválení dohody manželů o úpravě poměrů rodičů k nezletilému dítěti pro dobu po rozvodu podle varianty rozvodu) ? rozhodnutí o úpravě poměrů rodičů k nezletilému dítěti pro dobu po rozvodu: - obsah: - komu bude dítě svěřeno do péče - možnosti: - péče jednoho z rodičů - péče obou rodičů ? pokud je k prospěchu dítěte - společná - rodiče spolu bydlí v jednom bytě - střídavá - rodiče si střídají dítě po intervalech u sebe v bytě - rodiče se střídají u dítěte v jednom bytě - jak a v jakém rozsahu bude druhý rodič plnit vyživovací povinnost - datum plnění - fakultativně: úprava styku druhého rodiče s dítětem - soud nerozhoduje (dohoda rodičů) ? soud rozhoduje v případě, že to vyžadují poměry v rodině - patří sem i omezení styku jednoho rodiče s dítětem - patří sem i zakázání styku jednoho rodiče s dítětem - problémy: jeden rodič brání druhému rodiči styku s dítětem: - řeší ZoR – požaduje se za změnu poměrů vyžadující nové rozhodnutí o výchovném prostředí - problémy: jeden rodič nemá zájem o styk s dítětem / dítě nemá zájem o styk s druhým rodičem: - neřeší ZoR - fakultativně: úprava styku dítěte s prarodiči a se sourozenci ? všechna rozhodnutí: klauzule rebus sic stantibus ? žádné rozhodnutí nezakládá překážku věci rozhodnuté (rei iudicate) = změna poměrů je důvodem pro změnu dřívějšího rozhodnutí /soud rozhoduje i bez návrhu - právní následky zániku manželství: - nastávají v okamžiku zániku manželství - změna osobního statusu - po smrti: - muž ? vdovec / žena ? vdova - po rozvodu: - muž ? rozvedený / žena ? rozvedená - právo (? povinnost) manžela, kt. přijal nové příjmení vrátit se ke svému původnímu příjmení /oznámení matričnímu úřadu o vrácení se ke svému původnímu příjmení do 30 dnů od pr. moci rozhodnutí o rozvodu - ne u dětí - zánik všech osobních a osobně-majetkových práv a povinností, kt. manželům příslušely z důvodu manželství - zánik všech majetkových práv a povinností, kt. manželům příslušely z důvodu manželství navzájem - po rozvodu: - zaniká vzájemná vyživovací povinnost - vzniká vyživovací povinnost mezi rozvedenými manželi - po rozvodu: - zaniká SJM - vzniká povinnost vypořádat SJM - po rozvodu: - nezaniká společné nájemní právo k bytu /ale změny - po rozvodu: - rozvedení manželé nemají vzájemné postavení dědice /v případě smrti bývalého manžela může bývalý manžel dědit v případě závěti nebo v případě, že žil se zemřelým bývalým manželem ve společné domácnosti - po smrti manžela: - zaniká společné nájemní právo k bytu /nájemce je pozůstalý manžel - po smrti manžela: - manželé mají vzájemné postavení dědice ? o majetku zemřelého manžela se koná dědické řízení ? závisí na tom, jestli zemřelý manžel zanechal nebo nezanechal závěť /manžel není nepominutelným dědicem RODINNÉ PRÁVO - soukromé právo ? princip rovnosti subjektů - soukromé právo: - občanské právo (OZ) - zvl. soukromá práva (rodinné právo / ZoR) - odvětví - subsidiarita vůči občanskému právu - subsidiarita vůči OZ - veřejné právo: - oblast sociálněpr. ochrany dětí - vztah státních a nestátních organizací k rodině a k dětem /smyslem je zajistit dostatečnou míru odbornosti a spolehlivosti osob poskytujících tuto sociálněpr. ochranu - zajištění vývoje a výchovy dítěte - zajištění ochrany opr. zájmů dítěte a jmění - působení k obnově narušených fcí. rodiny - zprostředkování osvojení - zprostředkování pěstounství - svěření dítěte do výchovy jiných fyz. osob - sledování výkonu ústavní a ochranné výchovy - musí respektovat soukromopr. základ ? o právech a povinnostech rodičů a dětí je oprávněn rozhodovat pouze soud - rodinné právo: - soubor pr. předpisů obsahující práva a povinnosti osob v rodině (ˇ) - osoby v rodině: - manželé - rodiče a děti - příbuzní - os. plnící funkce rodiče nahrazující nebo doplňující - systém rodinného práva: - materie - statusová - kogentní normy - založení a zánik vztahu manželství - založení a zánik vztahu rodič a dítě - založení a zánik vztahu příbuzenského ? cestou přirozenou / cestou právní - ostatní - manželské právo - vztahy osobní – ZoR (statusová materie) - vztahy majetkové – OZ (SJM, dědění, bydlení) + ZoR (vyživovací pov.) - vztahy smíšené - rodinné právo v užším smyslu - vztahy rodičů a dětí - vztahy náhradní péče o dítě - vztahy sociální péče o dítě (vztahy podobné ^) - prameny rodinného práva: - úprava ústavní - LZPS (čl. 32) - ochrana rodiny / ochrana rodičovství - ochrana dětí / ochrana mladistvých - ochrana těhotných - rovnost práv dětí manželských a nemanželských - péče o děti a výchova dětí jsou právem rodičů / rodičovská péče a rodičovská výchova jsou právem dětí - právo rodičů pečujících o děti ze strany státu - omezení práv rodičů a odloučení dětí od rodičů ? pouze na základě rozhodnutí soudu ze Z - smlouvy o lidských právech a základních svobodách - Úmluva o právech dítěte (1989) - Úmluva o lidských právech a základních svobodách (1950) - M. pakt o občanských a politických právech (1966) - Úmluva o přivolení k manželství, nejnižším věku pro uzavírání manželství a registraci manželství (1962) - Úmluva o st. občanství vdaných žen (1957) - Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen (1979) - Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení (1993) - Úmluva o osvojení dětí (1967) - Úmluva o uznávání a výkonu rozhodnutí o výchově dětí a obnovení výchovy dětí (1980) - úprava zákonná - ZoR - 94/1963 Sb. - věci statusové / osobní / majetkové mezi manžely, rodiči, dětmi, členy rodiny a osobami spojenými některým z náhradních výchovných vztahů - OZ - 40/1964 Sb. - obecná ust. - majetková ust. - OSŘ - 99/1963 Sb. - procesní ust. - Z o matrikách, jménu a příjmení - 301/2000 Sb. - věci statusové ? ale je sporný - statusové věci by měly být upraveny pouze v ZoR - pr. předpisy soc. zab. 26. RODIČOVSKÁ ODPOVĚDNOST ? určení rodičovství - obecně: - úkol: zajistit dítěti totožnost /role pr. předpisů (stanoví i Úmluva o právech dítěte) ? zakládá účinky ve veřejnopr. oblasti – os. status ? zakládá účinky v soukromopr. oblasti – práva a povinnosti rodiče a dítěte - totožnost je odvozena z rodinného původu dítěte - ZoR upravuje: - pr. vztah matky a dítěte ? mateřství - pr. vztah otce a dítěte ? otcovství ? určení mateřství - dříve: mater semper certa est - dnes: matkou dítěte je žena, která jej porodila ? úprava kogentní /vylučuje komercializaci porodu - popření mateřství: - výj. - statusová žaloba (žaloba na určení osobního stavu) podle § 80 o. s. ř. ? touto žalobou lze mateřství ke konkrétnímu dítěti jak určit tak popřít - ale problém v případě, že je v rodném listě dítěte zapsána matka a otec /v tomto případě musí dojít k popření otcovství a až potom k popření mateřství - popření mateřství - případy: neshoduje se biologické mateřství a mateřství zapsané v matrice - soudní řízení o popření mateřství: žaloba ženy, kt. je zapsána v matrice jako matka, i když matka není - bez časového omezení - !!! při soudním řízení o popření mateřství je nutno zahájit soudní řízení o popření otcovství ? určení otcovství - dnes: otcovství ke konkrétnímu dítěti je dáno, pokud nastanou právní domněnky otcovství - domněnka = skutečnost, kt. má skutkový základ, jenž je dán objektivně nebo jenž je dán projevem vůle - právní domněnky otcovství: - první domněnka - otec je manžel matky /ve většině případů - vyvratitelná ? v řízení o popření otcovství je možno rozhodnout o vymázání otce z matriky (po pr. moci rozhodnutí) - uplatňuje se automaticky ? pokud se dítě narodí po dobu manželství + po dobu 300 dnů po zániku manželství (protože dítě by mohlo být počato poslední den trvání manželství) - zvl. případ: matka se znovu provdala v době do 300 dnů po zániku manželství a dítě se narodí v době do 300 dnů po zániku manželství ? za otce je považován nový manžel - automaticky ? v případě, že nový manžel popře otcovství ? za otce je považován starý manžel – automaticky - počítání 300 dnů po zániku manželství: - zánik manželství smrtí ? 300 dnů ode dne smrti zapsaného v úmrtním listu - zánik manželství prohlášením za mrtvého soudní cestou ? 300 dnů ode dne stanoveného v rozhodnutí o prohlášení za mrtvého jako den smrti - zánik manželství rozvodem ? 300 dnů ode dne pr. moci rozhodnutí o rozvodu - ale pozor: mezi vyhlášením rozsudku soudem a mezi pr. mocí rozsudku může uplynout delší doba: proto v případě, že se dítě narodí do 300 dnů ode dne pr. moci rozhodnutí o rozvodu a bude vedeno řízení o popření otcovství bývalého manžela, je možnost, aby matka, bývalý manžel a muž, kt. tvrdí, že je otcem dítěte souhlasně prohlásili, že je vyloučeno, aby byl bývalý manžel otcem dítěte - druhá domněnka - prohlášení matky a otce o tom, že dítě je jejich společným dítětem (souhlasné prohlášení rodičů) - uplatňuje se v případě, že se první domněnka neuplatnila - dítě se narodilo neprovdané matce - dítě se narodilo neprovdané matce po uplynutí 300 dnů od zániku manželství - uplatňuje se v případě, že se první domněnka uplatnila, ale byla popřena /manžel matky své otcovství popřel - prohlášení: - lze učinit k dítěti narozenému a k dítěti počatému (pr. účinky se projeví, jakmile se dítě narodí) - lze učinit současně nebo postupně (mezi jednotlivými prohlášeními může uplynout neomezený čas) - forma: - výj.: - prohlášení matky není třeba: pokud je překážka ? matka je mrtva / matka je postižena poruchou, pro kterou není schopna posoudit význam svého prohlášení - osobně - ústně - soudu nebo matričnímu úřadu ? zletilí rodiče / soudu ? nezletilí rodiče - třetí domněnka - soudní řízení o určení otcovství: žaloba, aby soud určil, že žalovaný muž je otcem dítěte ? důkazy - žaloba – žalobce má povinnost tvrzení a povinnost důkazní (ˇ): - žalobce: ? dítě /v případě, že je dítě nezletilé – zastoupeno opatrovníkem - v tomto případě je to zároveň i řízení o popření otcovství /žalovaný muž otcovství popírá - ale dítě nemůže žalovat na popření otcovství (ˇ) ? matka - v tomto případě je to zároveň i řízení o popření otcovství /žalovaný muž otcovství popírá ? dítě a matka dohromady - v tomto případě je to zároveň i řízení o popření otcovství /žalovaný muž otcovství popírá ? muž, kt. tvrdí, že je otcem - postavení nestabilní ? v případě, že více mužů, bude tvrdit, že je otcem ? více řízení (vyloučení litispendence) - bez časového omezení - otec může žalovat pokud je dítě nezletilé nebo zletilé - dítě a matka mohou žalovat pokud je otec živý nebo mrtvý - potomci dítěte mohou žalovat do 6 měsíců po smrti dítěte, pokud prokáží pr. zájem na určení otcovství (nemůže žalovat ani matka ani muž) - pokud v průběhu řízení zemře dítě, v řízení může pokračovat matka - pokud v průběhu řízení zemře matka, v řízení může pokračovat dítě - pokud v průběhu řízení zemře muž, kt. tvrdí, že je otcem, a v řízení nepokračuje dítě nebo matka, soud řízení zastaví - pokud v průběhu řízení zemře muž, o kt. se tvrdí, že je otcem, soud v řízení pokračuje proti opatrovníkovi - uplatňuje se v případě, že se první a druhá domněnka neuplatnila - důkazy o skutkovém základu třetí domněnky: - skutečnost, že žalovaný souložil s matkou dítěte v době od 180 dnů do 300 dnů do narození dítěte (doba rozhodná – od 6 do 10 měs.) - je nutno podat důkazy ? buď, že muž s matkou souložil (důkazy podává matka nebo dítě), nebo že muž s matkou nesouložil (důkazy podává muž – žalovaný) - rozsudek o určení otcovství: - po pr. moci rozsudku o určení otcovství se promění domněnka vyvratitelná na domněnku nevyvratitelnou ? určené otcovství nelze jinou žalobou popřít /překážka rei iudicate (ale jsou možné mimořádné opravné prostředky - popření otcovství - soudní řízení o popření otcovství: žaloba, aby soud určil, že žalovaný muž není otcem dítěte - žaloba - žalobce: ? matka ? otec ? nejvyšší st. zástupce /ingerence veř. moci ? aby byla zabezpečena práva dítěte - popěrné právo u otcovství určeného podle první nebo druhé domněnky /žaluje matku, otce, dítě - při splnění podmínek: - uplynula lhůta k popření otcovství alespoň jednomu z rodičů - neomezeně ? může žalovat i pokud matka, otec, dítě nejsou naživu /ustanoven opatrovník - v souladu se zájmem dítěte - !!! popěrné právo u otcovství určeného podle druhé domněnky ? prohlášení matky a otce o tom, že dítě je jejich společným dítětem (souhlasné prohlášení rodičů) /žaluje otce - při splnění podmínek: - jedná se o muže, kt. nemůže být otcem tohoto dítěte - v souladu se zájmem dítěte - v souladu s ust. o LP - !!! nelze žalovat v případě otcovství určeného podle třetí domněnky ? překážka rei iudicate - lhůty: 6 měs. ? prekluzivní (po 6 měs. právo podat žalobu propadá) - počátek lhůty ? pokud je otcovství určeno podle první domněnky ? otec je manžel matky: - matka: počátek lhůty ode dne narození dítěte - manžel: počátek lhůty ode dne, kdy se dověděl o narození dítěte ? pokud je otcovství určeno podle druhé domněnky ? prohlášení matky a otce o tom, že dítě je jejich společným dítětem (souhlasné prohlášení rodičů): - matka, manžel: počátek lhůty ode dne, kdy bylo otcovství určeno prohlášením matky a otce o tom, že dítě je jejich společným dítětem /min. do 6 měs. věku dítěte (protože je možno dát prohlášení i u nascitura - popření otcovství určeného podle první domněnky /otec je manžel matky - 4 skutkové podstaty pro popření otcovství - 1. otcovství k dítěti narozenému v manželství v době od 180 dne po vzniku manželství do 300 dne po zániku manželství - vylučující důkaz žalobce, že manžel je otcem dítěte - 2. otcovství k dítěti narozenému v manželství v době od 180 dne po vzniku manželství do 300 dne po zániku manželství - vylučující prohlášení matky, manžela a muže, kt. tvrdí, že je otcem dítěte, že manžel je otcem dítěte - 3. otcovství k dítěti narozenému v manželství v době do 180 dne po vzniku manželství - žalobce má procesní postavení výhodné ? nemá povinnost podat vylučující důkaz - důkaz žalovaných (matky nebo manžela), že manžel matky: - s matkou souložil v době rozhodné pro narození dítěte - o těhotenství věděl v době vzniku manželství ? pokud je prokázána alespoň jedna z těchto možností ? žalobce má opět povinnost podat vylučující důkaz, že manžel je otcem dítěte - 4. v případě asistované reprodukce - popření otcovství určeného podle druhé domněnky / prohlášení matky a otce o tom, že dítě je jejich společným dítětem (souhlasné prohlášení rodičů) - vylučující důkaz žalobce, že muž zapsaný v matrice jako otec je otcem dítěte ? druhá domněnka otcovství dává více možností k tomu, aby muž, kt. není otcem dítěte (biologickým), se po zápisu v matrice otcem dítěte stal ? prekluzivní lhůta 6 měs. ? právo dítěte domáhat se určení a popření rodičovství - dítě má právo na: - určení mateřství /statusová žaloba podle o. s. ř. - popření mateřství /statusová žaloba podle o. s. ř. ? výčet případů pro kt. lze užít statusovou žalobu je demonstrativní – o. s. ř. nezakazuje žalobu na popření mateřství, ale zakazuje žalobu na popření otcovství - určení otcovství - dítě nemá právo na: - popření otcovství ? umělé oplodnění - chybí pr. úprava - pouze v MP: - Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny 1996 - Protokol o zákazu klonování lidských bytostí 1996 - v ZoR – jediná úprava ? skutková podstata pro popření otcovství v případě umělého oplodnění - otcovství k dítěti narozenému v manželství v době mezi 180. dnem a 300. dnem od umělého oplodnění vykonaného se souhlasem manžela nelze popřít /lze popřít pouze v případě, že by matka otěhotněla jinak než v souvislosti s umělým oplodněním ? práva a povinnosti rodičů a dětí - vztah rodič a dítě ? ze Z (ex lege) ? rodič se nemůže vzdát svých práv / dítě se nemůže vzdát svých práv ? přísnost i v právu procesním: o právech a povinnostech rodičů a dětí je oprávněn rozhodovat soud - reciprocita ? povinnosti odpovídá právo / právu odpovídá povinnost - práva a povinnosti rodičů = rodičovská odpovědnost - soubor základních práv a povinností rodičů, které se uplatňují při péči o zdraví dítěte, při péči o tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj dítěte, při zastupování dítěte, při správě jmění dítěte ? péče o dítě /nadřazená povinnost je povinnost chránit zájmy dítěte ? proti každému, kdo by působil v rozporu se zájmy dítěte - je to zároveň právo - subjektivní právo absolutní povahy ? toto právo rodiče může omezit nebo tohoto práva rodiče může zbavit pouze soud - je to zároveň povinnost - další práva a povinností, kt. s péčí o dítě souvisejí: - právo a povinnost rodiče mít dítě při sobě - právo a povinnost rodiče mít nad dítětem dohled /souvisí i s OZ ? odpovědnost osoby, kt. zanedbala dohled, za škodu způsobenou nezletilým dítětem - právo a povinnost rodiče mít nad dítětem výchovu - výchova ? má směrovat k pozitivnímu chování - ale pr. předpis neurčuje: jak má být výchova vedena ? pouze: výchovné prostředky mají být užity přiměřeně, tak, aby dítě nebylo dotčeno ve své důstojnosti a aby nebyl ohrožen zdravotní, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj dítěte - ze Z (ex lege) ? rodičům / osvojitelům, kt. mají způsobilost k pr. úkonům - výj.: soud (? ex lege) přiznává rodičovskou odpovědnost i rodiči, kt. je nezletilý a je starší 16 let, v případě, že má předpoklady pro výkon rodičovských práv a povinností – konstitutivní rozhodnutí - výj.: soud (? ex lege) přiznává rodičovskou odpovědnost i poručníkovi ? rodičovská odpovědnost v plném rozsahu se nepřiznává nikomu dalšímu - pokud rodičovskou odpovědnost není způsobilý nést jeden rodič a je způsobilý nést druhý rodič ? nese ji druhý rodič - pokud rodičovskou odpovědnost není způsobilý nést jeden ani druhý rodič ? soud ustanoví poručníka - práva a povinnosti rodičů, kt. nepatří do rodičovské odpovědnosti: - právo být zapsán v matrice jako rodič - právo určit dítěti jméno a příjmení - právo dát souhlas k osvojení dítěte - právo dát společné prohlášení rodičů k určení otcovství - práva a povinnosti rodičů, kt. nepatří do rodičovské odpovědnosti: - vyživovací povinnost mezi rodiči a dětmi - ze Z (ex lege) ? základem je vztah rodič a dítě /není rozhodné, zda je rodič nositelem rodičovských práv a povinností ? platí i pro zletilé děti - ˇ - samostatně - práva a povinnosti dětí - rovnoprávnost mezi rodičem a dítětem ? podle Úmluvy o právech dítěte - právo dítěte se vyjadřovat k rozhodnutím rodičů za předpokladu, že je schopno si vytvořit názor na rozhodnutí rodičů - zároveň právo dítěte na dostávání informací k rozhodnutím rodičů ? rodiče a rodinná výchova jsou na prvním místě ve společenském postavení dítěte – rodiče mají rozhodující postavení ve výchově dítěte /např. rodiče mají rozhodující postavení ve výchově dítěte před ostatní společností – společenská pomoc rodičům - ZoR: upravuje pravidla v souvislosti s výkonem práv a povinností týkajících se dítěte jako nositele práv jež jsou rodiče povinni vykonávat - např. právo dítěte na péči - např. právo dítěte na zastoupení - např. právo dítěte na správu jmění - ZoR: upravuje pravidla v souvislosti s výkonem práv a povinností týkajících se dítěte jako nositele práv jež jsou oprávněny vykonávat děti s participací rodičů - procesní právo ? požadavek Úmluvy o právech dítěte: ? právo dítěte na účast na řízení, v němž je rozhodováno o záležitostech týkajících se dítěte ? povinnost dítě vyslyšet /účast dítěte na řízení nelze vyloučit pouze pro nezletilost - ale zprostředkované názory dítěte přes rodiče nebo orgány sociální péče nelze považovat za vyslyšení /jsou to pouze názory přejaté - např. Z 359/1999 Sb. o soc.-pr. ochraně dětí ? orgán sociální péče je při rozhodování povinen brát v úvahu názory dítěte s ohledem na jeho věk a rozum - zastoupení dítěte - patří do obsahu rodičovské odpovědnosti - dítě má zákonného zástupce /rodič, rodiče, poručník ? rodič, rodiče jsou zákonnými zástupci dítěte tehdy, jestliže jsou nositeli rodičovské odpovědnosti; poručník je zákonným zástupcem dítěte tehdy, jestliže je nositelem rodičovské odpovědnosti rozhodnutím soudu ? dítě nemá způsobilost k pr. úkonům v celém rozsahu /tyto pr. úkony činí zákonný zástupce s právními účinky pro zastoupeného (? soukromé právo nezná pr. vztahy učiněné dítětem se souhlasem zástupce) ? dítě má způsobilost k pr. úkonům, kt. jsou přiměřené jeho věku a jeho rozumové a volní vyspělosti /tyto pr. úkony činí zastoupený - rozumová a volní vyspělost se musí posuzovat objektivně ? konkrétní případ musí být posuzován pro všechny děti stejného věku - souhlas soudu k jednání zákonného zástupce dítěte udělený v rámci soudního řízení - u rodiče - povinnost zajistit souhlas soudu u pr. úkonů při nakládání s jměním dítěte, pokud nejde o běžnou záležitost - u opatrovníka jmění dítěte - ustanoven soudem ? přednostně FO /ale pokud FO nesouhlasí ? soud ustanoví i PO - orgán soc.-pr. ochrany dětí - povinnost zajistit souhlas soudu u pr. úkonů, kt. jsou uvedeny v rozhodnutí soudu o ustanovení opatrovníka - platnost pr. úkonů je podmíněna souhlasem soudu ? pokud není dán souhlas soudu – neplatnost - dělení: - opatrovnictví kolizní ? střet mezi pr. zájmy rodiče a dítěte / střet mezi pr. zájmy poručníka a poručence / střet mezi pr. zájmy sourozenců - opatrovnictví ad hoc ? opatrovník ustanovený pro správu jmění dítěte ? opatrovník ustanovený pro výkon práv a povinností plynoucích z rodičovské odpovědnosti v té části, v níž byla omezena ? opatrovník ustanovený pro řízení o osvojení a pro osvojení /úkolem opatrovníka je v řízení o osvojení vyslovit souhlas s osvojením, pokud k osvojení není třeba souhlas rodičů ? opatrovník ustanovený pro jiný účel /např. v případě, že rodiče neuplatní nárok na soc. dávky pro dítě, i když uplatnit mohli - u poručníka - ustanoven soudem ? přednostně FO /ale pokud FO nesouhlasí ? soud ustanoví i PO - orgán soc.-pr. ochrany dětí - povinnost zajistit souhlas soudu u pr. úkonů při nakládání s jměním dítěte, pokud nejde o běžnou záležitost - platnost pr. úkonů je podmíněna souhlasem soudu ? pokud není dán souhlas soudu - neplatnost - u pěstouna - pěstoun je ustanovený soudem ? má právo na zastoupení dítěte a má právo na správu jmění dítěte v běžných záležitostech /zákonným zástupcem dítěte zůstává rodič nebo poručník - pěstounská péče je náhradní péčí o dítě ? nenahrazuje vztah mezi rodičem a dítětem v plném rozsahu - správa jmění dítěte - patří do obsahu rodičovské odpovědnosti - dítě ? nositel majetkových práv a majetkových povinností /i nasciturus ? dítě nenarozené za předpokladu, že se narodí živé ? dítě má omezenou způsobilost k pr. úkonům disponujícím s těmito právy a povinnostmi ? způsobilost dětí k pr. úkonům je omezená - dítě může tato práva a tyto povinnosti vykonávat v omezené míře přiměřené jeho věku a jeho rozumové a volní vyspělosti - pozn.: pořízení závěti osobou starší 15 let: pouze notářským zápisem ? dítě nemá způsobilost k pr. úkonům v celém rozsahu /tyto pr. úkony činí zákonný zástupce s právními účinky pro zastoupeného ? dítě má způsobilost k pr. úkonům, kt. jsou přiměřené jeho věku a jeho rozumové a volní vyspělosti /tyto pr. úkony činí zastoupený - liší se: - zastoupení dítěte - pr. úkony - správa jmění dítěte - všechna jednání, kt. se týkají jmění dítěte /nejen pr. úkony - jmění dítěte: - soubor majetkových práv a majetkových povinností, kt. se proměňuje kvalitativně a kvantitativně v čase ? správci jmění jsou povinni chránit majetkové zájmy dítěte - správa jmění dítěte osobami, kt. náleží rodičovská odpovědnost /rodič, rodiče, poručník - rodič / rodiče - princip: správa věcí, majetkových práv a majetkových povinností s péčí řádného hospodáře - podstata jmění dítěte ? nesmí být dotčena – jmění se nesmí zmenšovat nebo zhoršovat /podstata jmění dítěte smí být dotčena pouze v případě, že by vznikl nepoměr mezi poměry rodičů a poměry dítěte, ale nezaviněně ze strany rodičů - i když se jmění nesmí zmenšovat nebo zhoršovat ? nepředpokládá se ale zisk /předpokládá se ale výnos z jmění - ve formě plodů /plody lze použít na prvním místě pro výživu dítěte bez omezení a na druhém místě pro výživu rodiny – s omezením (přiměřeně – toto bude soud posuzovat individuálně) - ale! – dítě má vůči rodičům právo z odpovědnosti za škodu na jeho jmění - ale! – dítě má vůči rodičům právo z bezdůvodného obohacení na jeho jmění - správa nepodléhá souhlasu soudu /výj.: povinnost zajistit souhlas soudu u pr. úkonů při nakládání s jměním dítěte, pokud nejde o běžnou záležitost - není povinnost vyúčtovat správu jmění - není právo na odměnu za správu jmění - poručník - dohled soudu ? je odpovědný soudu za řádné plnění poručnické funkce /vč. povinnost vyúčtovat správu jmění (s výj. pokud soud zprostí této povinnosti v případě, kdy výnosy jmění dítěte nepřesahují náklady na výchovu a na výživu dítěte) - je právo na odměnu za správu jmění /za předpokladu, že je správa jmění spojena s námahou ? o tomto právu rozhoduje soud na žádost poručníka – stanoví plat (1x ročně) nebo odměnu (1x – jednorázově) ? střet mezi zájmy dítěte a osoby, kt. vykonává správu jmění dítěte /např. darování dítěti ze strany správce jmění - prolíná se zastoupení dítěte a správa jmění dítěte ? soud ustanoví opatrovníka ad hoc (^) ? zánik povinnosti spravovat jmění dítěte: - v momentě, kdy dítě nabude zletilosti - i event. povinnost vyúčtovat správu jmění ? na žádost dítěte /do doby jednoho roku od momentu, kdy správa jmění dítěte skončila - v momentě, kdy rodičovská odpovědnost bude omezena, kdy rodičovská odpovědnost bude zbavena - i event. povinnost vyúčtovat správu jmění ? na žádost poručníka nebo opatrovníka /do doby jednoho roku od momentu, kdy správa jmění dítěte skončila - správa jmění dítěte osobami, kt. nenáleží rodičovská odpovědnost /opatrovník pro správu jmění dítěte - ustanoven soudem ? v případě, že by mohly být ohroženy majetkové zájmy dítěte - i v případě, že dítě má rodiče - i v případě, že dítě má poručníka ? rozhodnutí soudu vymezuje rozsah fce. opatrovníka /rozsah jmění – výjimečné věci (např. věci osobní jsou z rozsahu správy vyňaty) ? rozhodnutí soudu vymezuje způsob správy opatrovníka /způsob, jak má nebo nemá být s majetkem, majetkovými právy a majetkovými povinnostmi nakládáno ? rozhodnutí soudu vymezuje další podmínky správy opatrovníka /např. konkrétní bankovní ústav, konkrétní pojišťovací ústav ? v případě nesplnění těchto podmínek je dispozice s majetkem, majetkovými právy a majetkovými povinnostmi neplatná; např. povinnost podávání zpráv o správě jmění dítěte - dohled soudu ? je odpovědný soudu za řádné plnění opatrovnické funkce /vč. povinnost vyúčtovat správu jmění do dvou měs. po skončení opatrovnické funkce - opatrovník: - FO, kt. má způsobilost k pr. úkonům v plném rozsahu a svým způsobem života zaručuje řádný výkon fce. opatrovníka a s ustanovením souhlasí - PO – orgán sociálněpr. ochrany dětí - princip: správa věcí, majetkových práv a majetkových povinností s péčí řádného hospodáře ? zákaz: činit úkony, kt. jsou spojeny s nepřiměřeným rizikem ? ale! – v případě, že vznikne škoda na jmění dítěte porušením jeho povinností stanovených ze Z nebo z rozhodnutí soudu ? odpovědnosti za škodu podle ust. o náhradě škody - je právo na úhradu výdajů za správu jmění - je právo na odměnu za správu jmění ? stanoví soud - správa jmění dítěte osobami, kt. nenáleží rodičovská odpovědnost /pěstoun, osoba, kt. bylo dítě svěřeno podle § 45 ZoR - pouze za určitých okolností ? v omezené míře ? intervence st. orgánu do výkonu práv rodičů a dětí - st. orgán omezuje výkon rodičovských práv a povinností v případě, že rodič zasahuje do práv dítěte /rodič svá práva a povinnosti nevykonává ? jedná se o protiprávní činnost (např. vede dítě k alkoholu) nebo se jedná o protiprávní nečinnost (např. ponechává dítě bez dozoru, bez kontroly) - jinak: výkon rodičovských práv a povinností je autonomní ? je považován za soukromí ? intervence: - pokud jsou práva dítěte ohrožena ? st. orgán - prostředky preventivní povahy podle Z 359/1999 Sb. o sociálněpr. ochraně dětí - ale nejedná se o prevenci vůči všem dětem (? jde o konkrétní dítě) ? upozornění na chování dítěte - právo upozornit rodiče ? každá FO, každá PO, st. orgán /kdokoliv je oprávněn upozornit na porušení práv a povinností vyplývajících z rodičovské odpovědnosti - v Z 359/1999 Sb. o sociálněpr. ochraně dětí – některé skutkové podstaty: - kdokoliv je oprávněn upozornit na nedostatky v péči o dítě - kdokoliv je oprávněn upozornit na poruchy v chování dítěte /protispolečenské skutky ohrožující vývoj dítěte (např. dítě vede nemravný život – alkohol, prostituce) - kdokoliv je oprávněn upozornit na útěky z domova - kdokoliv je oprávněn upozornit na trestné činy spáchané na dětech ohrožující jejich život, zdraví, důstojnost, jmění - povinnost upozornit rodiče ? st. orgán ? právo dítěte požádat o pomoc orgán sociálněpr. ochrany dětí, FO, PO, zařízení pověřené výkonem sociálněpr. ochrany dětí - povinnost poskytnout pomoc /i bez vědomí rodičů, poručníků, pěstounů - orgány: - soudní - nejvyšší pr. ochrana dítěte ? je pravomoc rozhodovat o nejzávažnějších otázkách práv a povinností rodičů - rozhodnutí týkající se výkonu práv a povinností rodičů - rozhodnutí týkající se výkonu práv a povinností dětí - výlučná pravomoc: zásahy soudu do rodičovské odpovědnosti ? zásahy soudu do rodičovské odpovědnosti neznamenají, že by dítě nemohlo žít s rodičem ? odejmutí dítěte je zásahem do základních lidských práv (je výjimečné) ? pokud soud dítě odejme ? zvl. rozhodnutí + odůvodnění - 1. pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti - důvod (kumulativně): - závažné překážky, kt. brání ve výkonu rodičovské odpovědnosti na straně rodiče - hledisko objektivní /nejedná se o protiprávní činnost nebo nečinnost na straně rodiče - zájem na tomto rozhodnutí na straně dítěte ? rodič je nositelem rodičovské odpovědnosti nadále ? výkon rodičovské odpovědnosti je ale soustředěn v rukou druhého rodiče nebo poručníka - 2. omezení výkonu rodičovské odpovědnosti - důvod (kumulativně): - neplnění povinností vyplývajících z rodičovské odpovědnosti na straně rodiče - hledisko subjektivní /i kdyby se objektivně jevilo, že výkon rodičovské odpovědnosti u jednoho z rodičů není v pořádku, není důvod zasahovat ze strany soudu, pokud s tímto výkonem souhlasí druhý rodič a dítě - zájem na tomto rozhodnutí na straně dítěte ? rozhodnutí soudu vymezuje rozsah práv a povinností, na kt. se omezení vztahuje ? nositel rodičovské odpovědnosti je v tomto rozsahu druhý rodič /v případě, že druhý rodič není nebo je omezen, je nositel rodičovské odpovědnosti v tomto rozsahu opatrovník ustanovený soudem - 3. zbavení výkonu rodičovské odpovědnosti - důvody: - zneužívání rodičovské odpovědnosti rodičem - zanedbávání rodičovské odpovědnosti rodičem - řízení ex offo: - pokud je prokázán důvod v ZoR pro zbavení rodičovské odpovědnosti (kvalifikovaný) ? důvod, spočívající v jednání rodiče kt. směřuje k TČ - TČ rodiče proti dítěti - TČ dítěte - TČ spáchal rodič prostřednictvím nezletilého dítěte mladšího 15-ti let - TČ spáchal nezletilý mladší 15-ti let nebo mladistvý mladší 18-ti let a jeho rodič jako spolupachatel, návodce, pomocník ? v tomto případě je rozsudek podstoupen soudu péče o děti, kt. uváží, jestli zahájí řízení o zbavení rodiče jeho rodičovské odpovědnosti ? pokud má rodič více dětí ? rozhodnutí soudu se vztahuje pouze na konkrétní dítě - rozhodnutí soudu se vztahuje na všechny práva a povinností ? nositel rodičovské odpovědnosti je druhý rodič /v případě, že druhý rodič není nebo je zbaven, je nositel rodičovské odpovědnosti poručník - není překážka res iudicata ? při změně poměrů lze rodičovskou odpovědnost obnovit - pravomoc: předběžná opatření soudu ? bezprostřední zásahy soudu /ve věci neprobíhá běžné řízení ? zajišťují ochranu dětem - podle o.s.ř. ? zvl. druh předběžného opatření, kt. se vztahuje k ochraně zájmů nezletilých dětí - v případě, že se dítě ocitlo bez péče - v případě, že život nebo vývoj dítěte jsou ohroženy nebo narušeny ? naléhavost poskytnutí ochrany zájmů nezletilých dětí - zvl.: pouze na návrh OÚ obce s rozšířenou působností podle Z 359/1999 Sb. o sociálněpr. ochraně dětí - návrh: - jméno dítěte - jméno, bydliště, povolání účastníků - vylíčení skutečností odůvodňujících opatření - označení osob, kt. má být dítě předáno do péče - zvl.: o návrhu musí být rozhodnuto bezodkladně ? do 24 hodin poté, co byl podán - soud se opírá pouze o návrh ? není dokazování - předběžné opatření je vykonatelné bezodkladně - trvání: - trvání předběžného opatření je omezeno na 3 měs. /v případě, že není zahájeno řízení o výchově a výživě dítěte ve věci samé - trvání předběžného opatření je omezeno na rozhodnutí ve věci samé /v případě, že je zahájeno řízení o výchově a výživě dítěte ? procesní úprava – řízení péče o nezletilé /nesporné řízení ? zvláštnosti: - řízení se zahajuje i bez návrhu (!) - zásada vyhledávací /soud je povinen opatřit si tvrzení a důkazy bez ohledu na účastníky - účast st. zastupitelství /st. zastupitelství není oprávněno podat návrh na zahájení řízení, ale je oprávněno vstoupit do zahájeného řízení a mít práva účastníka kromě úkonů, kt. může vykonat pouze účastník (? žalobní právo nejvyššího st. zástupce podle ZoR ^) - v řízení o určení, zda je třeba souhlasu rodičů k osvojení dítěte - v řízení o uložení výchovného opatření / v řízení o uložení nebo o prodloužení ústavní výchovy - v řízení o pozastavení nebo omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti - nejvyšší pr. ochrana rodičů - neshody mezi rodiči v podstatných věcech: - neshody při výkonu rodičovských práv a povinností v podstatných věcech, kt. spadají do rodičovské odpovědnosti - neshody při výkonu rodičovských práv a povinností v podstatných věcech, kt. nespadají do rodičovské odpovědnosti /např. určení jména a příjmení dítěte ? podstatná věc: - věc, kt. je objektivně v životě významná jak pro dítě tak pro rodiče - řízení soudu - na návrh rodiče / rodičů (např. neplacení výživného jedním rodičem) - na návrh dítěte / na podnět dítěte (např. věc týkající se vzdělání dítěte) - bez návrhu - rozhodnutí soudu /ale v prvé řadě ? snaha o dohodu rodičů - neshody při výkonu rodičovských práv a povinností v podstatných věcech, kt. spadají do rodičovské odpovědnosti - neshody při výkonu rodičovských práv a povinností v podstatných věcech, kt. nespadají do rodičovské odpovědnosti /např. určení jména a příjmení dítěte - správní ? orgány sociálněpr. ochrany - nižší pr. ochrana dítěte ? není pravomoc rozhodovat o nejzávažnějších otázkách práv a povinností rodičů - Z 359/1999 Sb. o sociálněpr. ochraně dětí - vymezuje orgány sociálněpr. ochrany dětí: - Úřad pro mezinárodní sociálněpr. ochranu dětí - zvl.: - svěření dítěte do péče budoucího osvojitele, jde-li o osvojení do ciziny nebo z ciziny ? dána ZoR a Z 359/1999 Sb. o sociálněpr. ochraně dětí - MPSV - KÚ - OÚ - zvl.: - výchovná opatření - v řízení má dítě právo, aby byl vzat v potaz jeho názor na projednávané výchovné opatření - pravomoc OÚ – rozhodnutí o výchovných opatřeních - spr. řízení ? dána ZoR /vedle pravomoci soudu ? platí, že rozhodnutí o výchovných opatřeních vydává ten orgán, kt. řízení jako první zahájil, a že rozhodnutí o změně nebo ukončení výchovných opatřeních vydává ten orgán, kt. o nich rozhodoval - výchovná opatření: - napomenutí dítěte / rodičů dítěte; napomenutí osob, kt. narušují výchovu dítěte - mírné - stanovení dohledu nad dítětem za součinnosti školy / zaměstnavatele / občanského sdružení v místě bydliště - smyslem je sledování podmínek, ve kt. dítě žije - stanovení omezení nad dítětem, kt. zabrání škodlivým vlivům na výchovu dítěte - smyslem je zamezit zábavy nevhodné pro dítě - odvolání proti rozhodnutí o výchovných opatřeních – OÚ obce s rozšířenou působností /komise pro sociálněpr. ochranu dětí – zřízená starostou obce s rozšířenou působností - pravomoc OÚ obce s rozšířenou působností – provedení výchovných opatření stanovených soudem ? dána Z 359/1999 Sb. o sociálněpr. ochraně dětí - zvl.: - svěření dítěte do péče budoucího osvojitele - pravomoc OÚ obce s rozšířenou působností ? dána ZoR a Z 359/1999 Sb. o sociálněpr. ochraně dětí - pověřené osoby, kt. se podílí na sociálněpr. ochraně dětí ? nejsou to orgány sociálněpr. ochrany dětí – jsou nositeli práv a povinností, kt. jim Z ad hoc přiznává v určeném rozsahu - např. zřizování zařízení pro sociálněpr. ochranu dětí - vymezuje obsah sociálněpr. ochrany dětí ? obecně: starost o blaho dítěte: - ochrana práv dítěte - ochrana zájmů dítěte /vč. ochrana jmění dítěte - obnovení rodinných vztahů - další Z: - Z o ochraně před alkoholismem a toxikomaniemi - Z o loteriích a podobných hrách - procesní předpisy civilní / trestní / správní ? ochrana dětí v rámcisoudního a správního řízení ? určení jména a příjmení dítěte - určit jméno a příjmení dítěte je právo rodičů ? nepatří ale do rodičovské odpovědnosti /toto právo mají rodiče zletilí a rodiče nezletilí - ale zároveň: právo a povinnost dítěte mít jméno a příjmení - podle MP ? Úmluva o právech dítěte – právo dítěte na jméno, příslušnost a totožnost ? dítě získá jméno a příjmení způsobem podle ZoR a Z o matrikách – určí rodiče ? dítě nezíská jméno a příjmení způsobem podle ZoR a Z o matrikách – určí soud ? nikdo jiný není oprávněn určit jméno a příjmení dítěte - jméno: - pokud rodiče jsou manželé ? jméno určí jejich dohoda - pokud rodiče nejsou manželé ? jméno určí jejich dohoda - pokud není otec znám ? jméno určí matka - pokud nejsou matka a otec známi ? jméno určí soud ? jméno je zapsáno do matriky na základě oznámení rodičů / jméno je zapsáno do matriky na základě oznámení soudu (rozhodnutí) ? od 1/7/2001 (novela): i dvě jména - příjmení: - pokud rodiče jsou manželé ? v souvislosti s prohlášením při vzniku manželství - příjmení se určuje pro všechny děti do budoucna ? zásada, že všechny děti manželů mají stejná příjmení - pokud rodiče nejsou manželé ? příjmení určí jejich dohoda – výsledek se oznamuje matričnímu úřadu - příjmení se určuje pro konkrétní dítě po jeho narození /pokud se rodiče nedohodnou ? příjemní určí soud - pokud není otec znám ? dítě má příjmení matky - pokud nejsou matka a otec známi ? příjemní určí soud - změna příjmení dítěte: - na základě ZoR / Z o matrikách - v případě: - sňatku rodičů ? pokud v prohlášení při vzniku manželství vyplyne jiné příjmení pro všechny děti do budoucna ? ke změně příjmení u dříve narozeného dítěte musí dojít - osvojení ? příjmení osvojence se změní na příjmení osvojitele nebo na příjmení všech osvojitelových dětí do budoucna - zrušení osvojení ? příjmení osvojence se změní na původní příjmení osvojence - popření otcovství otce, jehož příjmení dítě má ? příjmení dítěte se změní na příjmení matky - určení otcovství otce, jehož příjmení dítě nemá (při první a druhé domněnce otcovství) ? příjmení dítěte se event. (!) změní na příjmení otce - při sňatku ženy, kt. je matkou dítěte, jehož otec není znám ? příjmení dítěte se event. (!) změní na příjmení pro všechny děti do budoucna ? ke změně nedochází: - v případě rozvodu manželství rodičů - v případě neplatnosti manželství rodičů ? změna příjmení dítěte ? pouze do doby, než dítě dosáhne zletilosti - žádost: ? na matriční úřad - za nezletilého mladšího 15 let: podávají zákonní zástupci /druhý rodič se nemusí připojit k žádosti v případě, že je zbaven rodičovské odpovědnosti nebo v případě, že není znám jeho pobyt - za nezletilého staršího 15 let: podávají zákonní zástupci + souhlas - řízení: - spr. řízení ? matriční úřad - není pr. nárok /matriční úřad posuzuje, jestli jsou nebo nejsou důvody pro změnu - např. při změně společného příjmení rodičů se změní i příjmení dětí rodičů - např. při změně příjmení jednoho z rodičů se změní příjmení dětí, kt. mají příjmení podle tohoto rodiče, pouze se souhlasem druhého z rodičů (chybějící souhlas může nahradit soud – rozhodnutí soudu v případě, že se rodiče nedohodli na výkonu rodičovských práv v podstatných věcech – pouze v závažných případech) - např. při změně příjmení matky při sňatku se změní příjmení dětí na příjmení pro všechny děti do budoucna, pouze se souhlasem druhého z rodičů Matouš Slavík ? Horák (chybějící souhlas může nahradit soud - rozhodnutí soudu v případě, že se rodiče nedohodli na výkonu rodičovských práv v podstatných věcech – pouze v závažných případech) 27. NÁHRADNÍ RODIČOVSKÁ PÉČE ? náhradní péče ? o dítě není pečováno jeho rodičem / jeho rodiči ? o dítě je pečováno jinou osobou / jinými osobami ? dítě je do péče jiné osoby / jiných osob svěřeno soudem /nejedná se o rodičovskou odpovědnost ze Z - formy náhradní péče: - náhradní péče o dítě rodinného typu (náhradní rodičovská péče) - osvojení - pěstounská péče - svěření dítěte do péče jiné FO - náhradní péče o dítě ústavního typu - ústavní výchova civilního typu ? ústavní výchova - ústavní výchova ochranného typu ? ochranná výchova /podle TZ (tr. soud) ? osvojení - náhradní péče o dítě rodinného typu - přijetí nezletilého dítěte do vlastní rodiny, kt. ve svých důsledcích nahrazuje poměr rodiče a dítěte a poměr příbuzných a dítěte - dítě vstupuje do nových příbuzenských vztahů - dítě vystupuje ze starých příbuzenských vztahů ? změna osobního stavu (statusu) - přesahuje pojem náhradní péče - zvl. případ: osvojení manželem rodiče dítěte - dítě nemění skutečné poměry - dítě mění právní poměry ? starý rodič přestává být právně rodičem a nový rodič (manžel druhého rodiče dítěte) začíná být právě rodičem - typy osvojení: - dělení: - úplné ? pr. vztahy k původním rodičům zanikají - částečné ? pr. vztahy k jednomu rodiči zanikají / pr. vztahy k druhému rodiči trvají - případ osvojení manželem rodiče dítěte - dělení - nezrušitelné - zrušitelné ? o vzniku / změně / zániku rozhoduje soud v případě, že jsou splněny všechny podmínky dané ze Z - podmínky osvojení: ? osvojitel je FO ? osvojitel je jednotlivec /u nezrušitelného osvojení je to výjimka osvojitelé jsou manželé /osvojení společného dítěte - Z připouští, aby dítě osvojili oba manželé - Z připouští, aby dítě osvojil jeden manžel ? k druhému manželovi nevznikají z osvojení žádná práva a žádné povinnosti /ale povinnost druhého manžela poskytnout s osvojením souhlas - dělení: - podmínky stanovené pro nezrušitelné a pro zrušitelné osvojení dohromady: ? osvojitel je FO ? osvojitel je jednotlivec /u nezrušitelného osvojení je to výjimka osvojitelé jsou manželé /osvojení společného dítěte - Z připouští, aby dítě osvojili oba manželé - Z připouští, aby dítě osvojil jeden manžel ? k druhému manželovi nevznikají z osvojení žádná práva a žádné povinnosti /ale povinnost druhého manžela poskytnout s osvojením souhlas ? osvojení je ve prospěch osvojence (ve prospěch jeho tělesného a duševního rozvoje) - mezi osvojitelem a osvojencem se musí vytvořit vztah podobný vztahu rodiče a dítěte - posouzení ? pravomoc soudu /zásada vyhledávací ? jedná se o řízení nesporné – soud si opatřuje důkazy o tom, že osvojení je ve prospěch osvojence ? osvojení je na návrh osvojitele - prokazuje se vůle osvojitele / řízení o osvojení nelze zahájit ex offo ? osvojit lze pouze dítě nezletilé - nelze osvojit nascitura - překážka: povinnost přeadopční péče - překážka: povinnost dosažení 1 roku věku u nezrušitelného osvojení ? osvojit lze pouze dítě nepříbuzné - nelze osvojit dítě v rodinném nebo v příbuzenském poměru (např. osvojení vnuka prarodičem, osvojení sourozence sourozencem) ? vztah by se jevil jako nadbytečný /ale: lze osvojit dítě ve vzdáleném příbuzenském poměru ? osvojit lze pouze dítě s přiměřeným věkovým rozdílem mezi dítětem a osvojitelem - přiměřený věkový rozdíl je rozdíl obdobný věkovému rozdílu mezi rodičem a dítětem ? osvojitel nemůže být osoba bez způsobilosti k pr. úkonům - ne nezletilost - ne zbavení nebo ne omezení způsobilosti k pr. úkonům ? povinnost vyslovit souhlasy s osvojením: - souhlas zákonného zástupce dítěte /rodiče nebo souhlas zákonných zástupců dítěte /rodičů - podle OZ ? souhlas musí být určitý se zřetelem k osobě dítěte, k osobě / osobám osvojitele / osvojitelů a k typu osvojení - v případě, že jeden ze zákonných zástupců odmítne souhlas poskytnout ? nelze osvojení uskutečnit /souhlas nelze nahradit ani prohlášením soudu ani prohlášením druhého zákonného zástupce - uskutečnění souhlasu: - před soudem ? osobně, slovně - před orgánem sociálněpr. ochrany ? osobně, písemně - souhlas je odvolatelný do okamžiku než je dítě umístěno rozhodnutím soudu do péče osvojitelů / souhlas je neodvolatelný po okamžiku kdy je dítě umístěno rozhodnutím soudu do péče osvojitelů ? pozn.: v případě, že nejsou rodiče zákonnými zástupci dítěte (byli zbaveni rodičovské odpovědnosti) ? je ustanoven poručník /poručník má právo vyslovit souhlas s osvojením, ale k tomuto souhlasu potřebuje souhlas soudu, protože se jedná o podstatnou věc ohledně poručence ? případy, kdy není potřeba souhlas zákonných zástupců: - v případě, že rodiče po dobu 6 měs. o dítě neprojevili zájem (neprojevili snahu upravit si v mezích možností své rodinné a sociální poměry tak, aby se mohli ujmout péče o dítě, neplnili vyživovací povinnost) - v případě, že rodiče po dobu 2 měs. o dítě neprojevili zájem, i když nebyla žádná překážka ? toto platí pro rodiče zletilé a pro rodiče nezletilé /v případě nezletilých ZoR nebere v úvahu, že rodiče jsou sami dětmi – potřeba vyšší ochrany ? řízení: - soud – incidenční řízení ? povinnost zjistit, jestli jsou splněny podmínky, kdy není potřeba souhlas zákonných zástupců - zahajuje se na návrh - rozhodnutí soudu: - kladný výrok ? souhlas rodičů je třeba – rodičům je přiznáno postavení účastníků řízení o osvojení - záporný výrok ? souhlas rodičů není třeba – rodičům není přiznáno postavení účastníků řízení o osvojení ? všechna rozhodnutí: klauzule rebus sic stantibus ? žádné rozhodnutí nezakládá překážku věci rozhodnuté (rei iudicate) = změna poměrů je důvodem pro změnu dřívějšího rozhodnutí - v případě, že rodiče projevili s osvojením souhlas předem bez určení konkrétních osvojitelů /blanketní přivolení - platnost: - pouze v případě, že byla dodržena lhůta 6 týdnů od narození dítěte pro oba rodiče - souhlas Úřadu pro mezinárodněpr. ochranu dětí k osvojení dítěte do ciziny nebo z ciziny ? povinnost, aby vyslovil souhlas s osvojením i opatrovník, kt. byl dítěti ustanoven soudem pro řízení o osvojení ? právo dítěte, aby vyslovilo souhlas s osvojením za předpokladu, že je rozumově vyspělé, aby mohlo posoudit dosah osvojení ? povinnost soudu zkoumat zdravotní stav osvojence a osvojitele - soud je povinen zkoumat stav zdravotní osvojitele ? s výsledky seznamuje zákonného zástupce dítěte / zákonné zástupce dítěte - soud je povinen zkoumat stav zdravotní osvojence ? s výsledky seznamuje osvojitele ? povinnost splnění předosvojenecké péče - lhůta 3 měs. ? péče o osvojence na náklady osvojitele - souhlas ke svěření dítěte do předosvojenecké péče: - rodiče ? vůle rodičů - souhlas rodiče je odvolatelný do okamžiku než je dítě umístěno do předosvojenecké péče / souhlas rodiče je neodvolatelný po okamžiku kdy je dítě umístěno do předosvojenecké péče - není rovnoprávnost se souhlasem osvojitele: souhlas osvojitele je odvolatelný i po okamžiku kdy je dítě umístěno do předosvojenecké péče - orgán sociálněpr. ochrany ? v případě, že bylo dítě svěřeno do ústavu rozhodnutím rodičů nebo rozhodnutím soudu /toto je v rozporu s LZPS ? výlučná pravomoc soudu v rozhodování o dítěti, kt. má být odejmuto rodině - podmínky stanovené pro nezrušitelné osvojení zvlášť: ? osvojit nezrušitelně společné dítě mohou - manželé - manžel rodiče dítěte - i pozůstalý manžel - manžel osvojitele dítěte - i pozůstalý manžel - jednotlivec ? výjimečně /pokud jsou jinak dány podmínky pro osvojení ? osvojit nezrušitelně lze pouze dítě nezletilé starší 1 rok - přeměna osvojení zrušitelného na osvojení nezrušitelné: - rozhodnutí soudu - pouze v případě, že jde o dítě nezletilé - vznik osvojení: - rozhodnutí soudu ? konstitutivní - vznik pr. následků: - pr. následky u nezrušitelného a zrušitelného osvojení dohromady: - úprava pr. postavení osvojence k původním rodičům a k původním příbuzným - zánik - úprava pr. postavení osvojence k osvojiteli / k osvojitelům a k novým příbuzným - vznik - promítají se do všech práv a povinností ascendentů a descendentů - např. práva procesní (civilní proces, trestní proces) - např. práva dědická - pr. následky u nezrušitelného osvojení zvlášť: - osvojení je nezrušitelné - readopce: - dítě lze opětně osvojit pouze v případech, že: - osvojenec je osvojován manželem osvojitele - osvojitel zemřel - osvojení zrušitelné je zrušeno (ale: v tomto případě je osvojení zrušitelné třeba zrušit rozhodnutím soudu a zahájit nové řízení o osvojení) - osvojitel / osvojitelé jsou zapsáni v matrice na místě rodičů - zrušení osvojení /osvojení zrušitelné: - rozhodnutí soudu na návrh osvojence nebo osvojitele ? konstitutivní - vznik pr. následků: - úprava pr. postavení osvojence k původním rodičům a k původním příbuzným - obnovení ? osvojenec se vrací k původnímu příjmení - úprava pr. postavení osvojence k osvojiteli / k osvojitelům a k novým příbuzným - zánik ? ZoR: není upraven zánik osvojení v případě zletilosti osvojence, v případě úmrtí osvojence nebo osvojitele ? pěstounská péče - náhradní péče o dítě rodinného typu ? pěstounská péče: poměr mezi pěstounem a dítětem, kt. tvoří vzájemná práva a povinnosti - nenahrazuje poměr rodiče a dítěte a poměr příbuzných a dítěte (? osvojení) - dítě nevstupuje do nových příbuzenských vztahů (!) - dítě nevystupuje ze starých příbuzenských vztahů (!) - ale: s výkonem pěstounské péče se počítá na delší dobu ? požadavek na stabilní poměr mezi pěstounem a dítětem nahrazující vztah v rodině (? náhradní péče o dítě ústavního typu – ta je uskutečňována zaměstnanci ve státních zařízeních) ? po dobu trvání pěstounské péče je pěstoun nositel práv a povinností rodičů v oblasti výchovy dítěte - povinnost starat se o dítě osobně (na rozdíl od rodičů) - právo a povinnost zastupovat dítě ? pouze v běžných záležitostech - není právo a povinnost - zastupovat dítě v mimořádných věcech - spravovat jmění dítěte ? po dobu trvání pěstounské péče má dítě povinnost: - pomáhat v domácnosti pěstouna - přispívat na domácnost pěstouna /v případě, že má příjem a v případě, že žije s pěstounem ve společné domácnosti ? po dobu trvání pěstounské péče mají rodiče dítěte vyživovací povinnost : - výživné jsou povinni poukazovat OÚ obce s rozšířenou působností / po dobu trvání pěstounské péče má dítě nárok na příspěvek na výživu (podle Z o soc. podpoře) ? v případě, že je výživné určené rodičům vyšší než příspěvek na výživu, je dítěti poukazován příspěvek na výživu a pěstounovi rozdíl mezi výživným a příspěvkem - pěstoun: - FO - poskytuje péči v rodině / v zařízení - SOS dětská vesnička ? rozhodnutí soudu o pěstounské péči pěstouna individualizuje ? dítě nemůže přecházet od pěstouna k pěstounovi (? náhradní péče o dítě ústavního typu – dítě nemůže přecházet) ? výběr pěstouna: - soud ? nesporné řízení - povinnost soudu požadovat vyjádření orgánu sociálněpr. ochrany /ale vyjádření není závazné - i: návrh rodiče / rodičů, aby dítě bylo svěřeno do pěstounské péče konkrétní osobě /ale návrh není závazný ? předpěstounská péče: - lhůta 3 měs. ? péče o dítě na náklady pěstouna - rozhodnutí ke svěření dítěte do předpěstounské péče: - orgán sociálněpr. ochrany ? v případě, že bylo dítě svěřeno rozhodnutím soudu do ústavní výchovy - souhlas ke svěření dítěte do předpěstounské péče: - rodiče ? dohromady s rozhodnutím orgánu sociálněpr. ochrany ? !!! do 3 měs. od pr. moci rozhodnutí orgánu sociálněpr. ochrany musí být zahájeno soudní řízení o svěření dítěte do pěstounské péče /v případě, že do 3 měs. od pr. moci rozhodnutí orgánu sociálněpr. ochrany není zahájeno soudní řízení o svěření dítěte do pěstounské péče - rozhodnutí orgánu sociálněpr. ochrany pozbude pr. účinky ? svěření dítěte do předpěstounské péče není obligatorním předpokladem svěření dítěte do pěstounské péče (? osvojení) - vznik pěstounské péče: - rozhodnutí soudu - podmínky: ? pěstoun je FO - konkrétní ? i kdyby poskytovala péči v rodině / i kdyby poskytovala péči v zařízení - předpoklady zdravotní a morální, předpoklady pro poskytnutí výchovy ? pěstoun je jednotlivec pěstouni jsou manželé /společná pěstounská péče manželů - práva a povinnosti ke svěřenému dítěti vykonávají manželé společně - zánik pěstounské péče: - v případě zletilosti dítěte - v případě úmrtí dítěte nebo pěstouna ? v případě společné pěstounské péče manželů: - rozvod manželů - úmrtí jednoho z manželů /pěstounem se stává druhý z manželů - v případě rozhodnutí soudu - z důležitých důvodů /ale vždy na návrh pěstouna ? svěření dítěte do výchovy jiné FO - náhradní péče o dítě rodinného typu ? svěření dítěte do výchovy FO odlišné od rodiče - důvody: - subjektivní nebo objektivní neschopnost rodičů starat se o dítě - např. pro nemoc - např. pro nemajetnost ? obsah pr. vztahu mezi FO a dítětem není stanoven v ZoR ? ZoR ukládá soudu povinnost vymezit rozsah práv a povinností FO k dítěti - ale FO nemá k dítěti vyživovací povinnost - vznik: - rozhodnutí soudu - podmínky: ? FO - přednost: příbuzný dítěte - předpoklady zdravotní a morální, předpoklady pro poskytnutí výchovy - souhlas se svěřením dítěte ? jednotlivec - v případě, že se jedná o osobu svobodnou a dítě je svěřeno do výchovy této osobě, dává souhlas tato osoba svobodná - v případě, že se jedná o osobu ženatou / vdanou a dítě je svěřeno do výchovy této osobě, dává souhlas tato osoba a její manžel / manželka manželé /společná výchova manželů - při úmrtí jednoho z manželů ? dítě je ve výchově druhého manžela - při rozvodu manželů ? dítě je ve společné výchově rozvedených, ale soud je povinen rozhodnout znovu o výchově dítěte i bez návrhu ? ústavní výchova - náhradní péče o dítě ústavního typu /kolektivní péče ? prostředek sociálněpr. ochrany v případě, že nelze poskytnout náhradní péče o dítě rodinného typu - závažný zásah do výkonu rodičovské odpovědnosti - typy: - ústavní výchova pro děti od narození do jednoho roku - zdravotnická zařízení - MZ ? kojenecké ústavy - ústavní výchova pro děti od jednoho roku do tří let - zdravotnická zařízení - MZ ? dětské domovy - ústavní výchova pro nezletilé děti od tří let - školská zařízení - MŠMT ? dětské domovy - ústavní výchova pro nezletilé děti od tří let, kt. jsou obtížně vychovatelné - školská zařízení - MŠMT ? výchovná zařízení (podle Z o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivní výchovné péči ve školských zařízeních 109/2002 Sb.) - ústavní výchova pro nezletilé děti od tří let, kt. jsou tělesně nebo mentálně postižené - zařízení MPSV ? ústavy soc. péče - nařízení ústavní výchovy - důvody: - o dítě nemůže být postaráno v péči rodinné a v péči náhradní rodinné - bez žádosti rodičů - na žádost rodičů - výchova dítěte je ohrožena / narušena a výchovná opatření nejsou účinná ? rozhodnutí o nařízení ústavní výchovy by měla předcházet výchovná opatření /např. svěření dítěte do náhradní rodinné péče, např. svěření dítěte do zařízení pro děti, kt. vyžadují okamžitou pomoc - dítě nezletilé /ústavní výchova může být prodloužena max. o 1 rok po dosažení zletilosti – v případě, že se před dosažením zletilosti nepovedlo dosáhnout cíle ústavní výchovy - kontrola ústavní výchovy ? soud /právo na informace o přemístění nezletilého dítěte do jiného zařízení - zrušení ústavní výchovy - v případě, že pominou důvody - např. podmínky u rodičů se zlepšily - např. podmínky u dítěte se zlepšily ? rozhodnutí soudu - v případě, že nepominou důvody, ale dítě lze umístit do náhradní rodinné péče ? rozhodnutí soudu /soud zruší ústavní výchovu a svěří dítě do náhradní rodinné péče - v případě, že dítě dovrší zletilost /ústavní výchova může být prodloužena max. o 1 rok po dosažení zletilosti – v případě, že se před dosažením zletilosti nepovedlo dosáhnout cíle ústavní výchovy ? ochranná výchova - výchovné opatření trestního charakteru - typy: - ochranná výchova pro děti do 15 let ochranná výchova pro děti od 15 let do 18 let - ochranná výchova ve výchovných zařízeních /pro všechny děti ochranná výchova v léčebných ústavech /pro děti, kt. jsou postižené - zrušení ochranné výchovy - v případě, že pominou důvody ? rozhodnutí soudu - v případě, že dítě dovrší 18 let /ochranná výchova může být prodloužena max. o 1 rok po dosažení 18 let – v případě, že se před dosažením zletilosti nepovedlo dosáhnout cíle ochranné výchovy PORUČENSTVÍ - institut náhradní pr. ochrany osoby, kt. postrádá ochranu v podobě rodičovské odpovědnosti - důvody ustanovení poručníka: - případ, kdy rodičům dítěte nenáleží rodičovská odpovědnost ? např. byli oba výkonu rodičovské odpovědnosti zbaveni ? např. byli oba ve výkonu rodičovské odpovědnosti pozastaveni ? např. nejsou známi ? např. jsou mrtvi - ale: v případě, že rodičovská odpovědnost nenáleží jednomu rodiči, náleží v plném rozsahu druhému rodiči ? případ, kdy byli rodiče ve výkonu rodičovské odpovědnosti omezeni ? důvod ustanovení opatrovníka /pro zastupování dítěte, pro správu jmění dítěte - obsah funkce poručníka: ? výchova poručence zastupování poručence spravování jmění poručence - vztahuje se přiměřeně úprava o právech a povinnostech rodičů vůči dětem ? poručník vystupuje jako nositel práv a povinností vyplývajících z rodičovské odpovědnosti - ale: mezi poručencem a poručníkem nevzniká příbuzenský vztah ? poručník nemá některé povinnosti, kt. mají rodiče - nemá povinnost o dítě pečovat - nemá povinnost vyživovací ? poručník má některé povinnosti, kt. nemají rodiče - podléhá odpovědnosti soudu /rozhodnutí poručníka v podstatné věci týkající se dítěte podléhá souhlasu soudu - podléhá dohledu soudu /předkládá zprávy o osobě poručence a předkládá účty ze správy jmění poručence (v případě, že výnosy ze správy jmění poručence nepřesahují náklady na výchovu a výživu poručence, soud může zprostit) ? poručník má povinnosti spravování jmění poručence - v případě, že správa jmění poručence je spojena s námahou – soud stanoví odměnu pro poručníka ? 1x ročně při ukončení fce. poručníka - v případě, že správa jmění poručence je spojena s ohrožením majetkových zájmů dítěte – soud stanoví pro vyšší ochranu jmění opatrovníka - osoba poručníka: - fce. dobrovolná ? není povinnost fci. poručníka přijmout - požadavky: - způsobilost k pr. úkonům v plném rozsahu - ne duševní porucha - ne alkohol, ne drogy, ne jedy - jednotlivec manželé - při úmrtí jednoho z manželů ? dítě je v poručenství druhého manžela - při rozvodu manželů ? dítě je ve společném poručenství rozvedených, ale soud je povinen rozhodnout znovu o poručenství dítěte i bez návrhu - přátelský vztah k dítěti, k rodičům, k zemřelým rodičům - soud má ustanovit poručníkem především osobu, kt. doporučili rodiče /v případě, že jsou její zájmy v souladu se zájmy poručence - v případě rozumové a volní vyspělosti dítěte má dítě právo na vyjádření se k osobě poručníka - zájmy v souladu se zájmy dítěte, se zájmy rodičů, se zájmy příbuzných - v zájmu dítěte je: aby se poručníkem stala osoba, kt. o dítě bude pečovat ? v tomto případě se vztah mezi poručníkem a poručencem řídí vztahem pěstounské péče ? dokud není ustanovena FO ? je ustanoven orgán sociálněpr. ochrany dětí – OÚ obce s rozšířenou působností pro všechny úkony, kt. činí poručník ? pokud není ustanovena FO ? je ustanoven orgán sociálněpr. ochrany dětí – OÚ obce s rozšířenou působností /je povinnost fci. poručníka přijmout - vznik poručenství: - rozhodnutí soudu ? poručenství vzniká ke dni pr. moci rozhodnutí o ustanovení urč. osoby poručníkem ? řízení: - na návrh / bez návrhu ? obvykle podnět orgánu, kt. zjistí, že je nutno poručníka ustanovit - šetření situace - hledání poručníka - slib poručníka: ? že bude vykonávat své povinnosti a že bude dbát soudu - do rukou předsedy senátu ? potom předseda senátu vystaví poručníkovi listinu obsahující pověření k výchově a k zastupování nezletilého a vymezení rozsahu práv a povinností poručníka - zánik poručenství: - důvody na straně poručence - smrt - zletilost - osvojení - rodiče / rodič nabyli / nabyl znovu rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu ? např. zletilostí (v případě nezletilých rodičů) ? např. navrácením rodičovské odpovědnosti - důvody na straně poručníka - smrt - odvolání z fce. poručníka soudem na vlastní žádost / bez vlastní žádosti – v případě, že porušuje práva a povinnosti poručníka - v této situaci je povinen poručník předložit závěrečný účet ze správy jmění poručence /soud může zprostit - nezpůsobilost k výkonu fce. poručníka ? potřeba ochrany poručence trvá ? soud je povinen ustanovit do fce. poručníka jinou osobu /orgán sociálněpr. ochrany dětí – OÚ obce s rozšířenou působností činí všechny úkony, kt. činí poručník OPATROVNICTVÍ - případy podle OPH a OPP - OPH: - opatrovnictví u osoby s omezenou způsobilostí k pr. úkonům / opatrovnictví u osoby bez způsobilost k pr. úkonům - opatrovnictví ad hoc (příležitostné, případné, kolizní) - opatrovnictví pro zvl. případy (např. v řízení o osvojení) - institut náhradní pr. ochrany osoby v konkrétní situaci, kt. kromě této jedné konkrétní situace ochranu v podobě rodičovské odpovědnosti má - situace: - např. omezení rodičovské odpovědnosti - např. střet zájmů mezi dítětem a zákonným zástupcem - např. střet zájmů mezi dítětem a dětmi zastoupenými stejným zákonným zástupcem - např. řízení o osvojení - obsah funkce opatrovníka: ? je omezena účelem, pro kt. je opatrovník ustanoven ? pro urč. řízení, pro urč. úkon, pro urč. činnost ? rozsah práv a povinností opatrovníka určí soud v závislosti na účelu fce. v rozsahu, aby byla zajištěna ochrana zájmů nezletilého - pozn.: i opatrovník má povinnost předložit účet ze správy jmění dítěte - osoba opatrovníka: - požadavky: - je nutno zkoumat, zda je opatrovník schopen vykonat nebo vykonávat to, co je mu určeno ? FO / PO - orgán sociálněpr. ochrany dětí – OÚ obce s rozšířenou působností - dtto – u poručníka - zánik opatrovnictví: - po splnění úkolu - před splněním úkolu: - důvody na straně dítěte - smrt - zletilost - důvody na straně poručníka - smrt - odvolání z fce. opatrovníka soudem na vlastní žádost / bez vlastní žádosti – v případě, že porušuje práva a povinnosti opatrovníka - nezpůsobilost k výkonu fce. opatrovníka 28. VÝŽIVNÉ ? obecně ? předpoklady ve společnosti: ? manželé se budou starat o sebe ? rodiče se budou starat o děti ? děti se budou starat o rodiče ? ZoR stanoví povinnost a sankce - výživné: ? soubor majetkových hodnot ocenitelných penězi, kt. poskytuje jedna osoba druhé osobě proto, aby uspokojovala její potřeby - prvky hmotné povahy: bydlení, strava, ošacení prvky nehmotné povahy: vzdělávací, kulturní, sportovní, rekreační ? plnění, kt. je povinna poskytovat jedna osoba druhé osobě podle rozhodnutí soudu na základě Z a podle pravidel stanovených v tomto rozhodnutí soudu / plnění, kt. je povinna poskytovat jedna osoba druhé osobě podle dohody na základě Z a podle pravidel stanovených v této dohodě - vyživovací povinnost a právo: - majetková povinnost / majetkové právo ? ale osobní základ (v rodině) - vyživovací povinnost a právo mají vůči sobě osoby, kt. jsou spojeny současným nebo bývalým manželstvím nebo příbuzenstvím - plyne ze ZoR: ale není jisté, zda v případě rozhodnutí soudu budou vyživovací povinnost a právo přiznány ? závisí na situaci osoby povinné a osoby oprávněné - nepřevoditelné - právo na výživné se nepromlčuje - ale: promlčují se práva na opakovaná plnění výživného – na dávky - právo na výživné se nezapočítává - ale: lze započítat pohledávku výživného dohodou /nikdy nelze započítat pohledávku výživného pro nezletilého - plnění výživného: - ZoR nevymezuje rozsah výživného ? je určen podle konkrétní situace /v případě sporu ale ZoR vymezuje kritéria, ke kt. má soud přihlížet - obecná kritéria: - rozsah výživného se určuje podle potřeb oprávněného /podle zjištění směřovaného do budoucna (s výj. rozhodnutí o výživném za dobu minulou) - v úvahu přichází věk, zdraví, schopnosti, vlohy oprávněného - v úvahu přichází výdělečná činnost oprávněného - v úvahu přichází majetkové poměry oprávněného - rozsah výživného se určuje podle možností a schopností povinného poskytovat výživné a podle majetkových poměrů povinného /podle zjištění směřovaného do přítomnosti - v úvahu přichází věk, zdraví, vzdělání, schopnosti, vlohy povinného - v úvahu přichází jmění povinného a míra, v níž přináší nebo může přinášet zisk - v úvahu přichází region bydliště a region pracoviště povinného - rozsah výživného se určuje podle toho, jestli se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnější výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu nebo jestli nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika - zvl. kritéria: - uplatňují se při rozhodování o jednotlivých vyživovacích povinnostech (ˇ) - vyživovací povinnost u nezletilých a zletilých je odlišná - u nezletilých se pomýšlí i na tvorbu úspor pro vzdělání, aj. /to, co se dává „navíc“ u nezletilých je výživné podle ZoR ? to, co se dává „navíc“ u zletilých není výživné podle ZoR ? výživné se nepřizná v případě, že by bylo v rozporu s dobrými mravy - plnění: - dávky: - dlouhodobé - opakující se - výj.: - jednorázové plnění: - u výživného pro dítě /rozhodnutí soudu - v případě nepřítomnosti povinného - v případě mimořádných majetkových poměrů povinného ? povinný složí plnění a zajistí výplatu měsíčních dávek výživného - u výživného pro rozvedeného manžela – odstupné /dohoda ? povinný složí plnění - peněžní - výj.: i věcná plnění - obvykle: právo a povinnost výživného vznikají a zanikají rozhodnutím soudu - zvl.: - zánik práva a povinnosti výživného mezi rozvedenými manžely v případě uzavření nového manželství - zánik práva a povinnosti výživného smrtí oprávněného nebo povinného /nezáleží na tom, jestli smrtí oprávněného nebo povinného ? výživné je pr. vztah osobní povahy – je vázán na konkrétní osoby - místo rozhodnutí soudu: oprávněný a povinný mohou uzavřít dohodu o plnění vyživovací povinnosti - u rozvádějících se a u rozvedených manželů ? dohoda - u nezletilých dětí ? dohoda schválená rozhodnutím soudu - u ost. ? soudní smír - řízení ve věcech výživného: - úprava: ZoR, o.s.ř. - platí: o zajištění potřeb výživného u nezletilého pečuje stát výrazněji než o zajištění potřeb výživného u ost. osob - rozdíly: osoby nezletilé (děti) osoby zletilé výlučná příslušnost soudu ? podle místa bydliště dítěte obecná příslušnost soudu řízení se zahajuje i bez návrhu /jakmile soud zjistí, že rodič / rodiče nezajišťují výživu pro dítě nebo jakmile soud zjistí, že rodiče spolu nežijí řízení se zahajuje na návrh ? žaloba výživné lze přiznat za dobu minulou do 3 let ode dne zahájení řízení výživné lze přiznat ode dne zahájení řízení řízení je ze Z spojeno s dalšími řízeními, kt. se týkají dítěte: - s řízením o rozvod manželství rodičů /manželství rodičů nelze rozvést, dokud nenabude pr. moci rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu - s řízením o určení otcovství - s řízením o svěření dítěte do ústavní nebo do ochranné výchovy - s řízením o svěření dítěte do pěstounské péče /rodiče poskytují výživné st. orgánu a st. orgán poskytuje výživné (příspěvek na úhradu potřeb dítěte) pěstounům ? všechna rozhodnutí: klauzule rebus sic stantibus ? žádné rozhodnutí nezakládá překážku věci rozhodnuté (rei iudicate) = změna poměrů na straně oprávněného nebo na straně povinného je důvodem pro změnu dřívějšího rozhodnutí ? soud rozhoduje na návrh oprávněného nebo povinného /s výj. rozhodnutí ve věci výživného nezletilého dítěte ? i bez návrhu – v tomto případě: při zrušení nebo zmenšení povinnosti poskytovat výživné nezletilému dítěti za dobu minulou není povinnost navracet spotřebované výživné (nejedná se o bezdůvodné obohacení) - plnění za jiného: - urč. osoba plnila výživné za povinného a nebyla k tomu sama povinna ? je oprávněna požadovat na povinném náhradu plnění - i případ st. orgánu: v případě, že st. orgán poskytl příspěvek na výživu za povinného a nebyl k tomu sám povinen ? je oprávněn požadovat na povinném náhradu plnění (cese) - promlčení práva požadovat na povinném náhradu plnění – 3 roky ? druhy vyživovací povinnosti - rozlišení: - podle osobního statusu oprávněného a povinného ? podle osobního poměru oprávněného a povinného - druhy vyživovacích povinností: - vzájemná vyživovací povinnost rodičů a dětí - vzájemná vyživovací povinnost rodičů vůči dětem - vzájemná vyživovací povinnost dětí vůči rodičům - vzájemná vyživovací povinnost mezi ostatními příbuznými - vzájemná vyživovací povinnost rodičů manželů - vzájemná vyživovací povinnost rozvedených manželů - právo neprovdané matky na příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů ? ve všech případech jde o vzájemné právo a vzájemnou povinnost ? vzájemná vyživovací povinnost rodičů vůči dětem - povinnost rodičů vůči dítěti - bez ohledu na to, jestli rodiči náleží rodičovská odpovědnost ? tato povinnost je společná ? ale: tato povinnost není shodná ? ale: tato povinnost není společná nerozdílná - rodiče se podílí na výživě dítěte tak, jak to odpovídá jejich možnostem, schopnostem a poměrům ? doplňují se tak, aby výživa dítěte byla zajištěna - musí být hodnocena i péče o dítě a péče o domácnost - povinnost rodičů: - rodiče: - jako rodičovství přirozené ? vyživovací povinnost vzniká narozením dítěte - jako rodičovství právní /osvojení ? vyživovací povinnost vzniká nabytím pr. moci rozhodnutí o osvojení dítěte ? v případě, že dítě nemá otce ? vyživovací povinnost má matka ? v případě, že dítě nemá rodiče nebo v případě, že rodiče nejsou schopni své vyživovací povinnosti dostát ? vyživovací povinnost mají prarodiče (ˇ) ? není rozhodné, jestli matka a otec jsou nebo nejsou manžely ? je rozhodné, jestli matka a otec žijí dohromady nebo odděleně - význam pro plnění vyživovací povinnosti - význam pro existenci nebo neexistenci povinnosti soudu rozhodnout o výživném - vyživovací povinnost zaniká: - dnem, kdy dítě nabude schopnost se živit samo /má způsobilost zajišťovat vlastní potřeby ze svého (má příjem – ZMC, OSVČ, soc. dávky, z majetku získaného darováním nebo děděním) ? nabytí zletilosti není relevantní ? nabytí způsobilosti uzavřít pracovní smlouvu není relevantní - dnem, kdy dosud vyživované dítě uzavře manželství s manželem, kt. je schopen plnit vyživovací povinnost - osvojení ? vyživovací povinnost vzniká osvojiteli / osvojitelům - zrušením osvojení ? vyživovací povinnost vzniká se obnovuje rodiči / rodičům - popřením otcovství - případ, kdy rodič / rodiče neplní vyživovací povinnost: - řízení ? rozhodnutí soudu - stanoví den, kt. je rozhodný pro počátek vyživovací povinnosti - u nezletilého dítěte: den, kdy povinný přestal plnit /max. do 3 let ode dne, kdy bylo zahájeno řízení - pro dobu minulou je rozhodný stav schopností, možností a majetkových poměrů povinného a potřeb oprávněného v minulé době ? výživné se stanoví součtem plnění - pro dobu budoucí je rozhodný stav schopností, možností a majetkových poměrů povinného a potřeb oprávněného v přítomné době ? výživné se stanoví v dávkách a termínech - u zletilého dítěte: den, kdy bylo zahájeno řízení /na návrh - žaloba dítěte - zvl. kriteria /vedle obecných kriterií: - rozsah výživného se určuje u každého rodiče zvlášť ? podle vlastních možností a schopností a majetkových poměrů - pozn.: rodič – OSVČ je povinen prokázat své příjmy soudu ? v případě, že neprokáže své příjmy soudu, je stanovena nevyvratitelná domněnka, že jeho příjmy dosahují 15x ŽM pro jednotlivce - rozsah výživného se určuje u každého dítěte zvlášť ? podle vlastních potřeb - dítě má právo podílet se na životní úrovni rodičů /? jako výživné může být přiznáno i víc než to, co přesahuje uspokojení odůvodněných potřeb dítěte - rozsah výživného se určuje podle toho, jak se každý rodič podílí na péči o dítě a na péči o domácnost ? vzájemná vyživovací povinnost dětí vůči rodičům - dítě je povinno zajistit rodiči / rodičům výživu – slušnou (ˇ) ? není rozhodné, jestli matka a otec jsou nebo nejsou manžely ? není rozhodné, jestli matka a otec žijí dohromady nebo odděleně ? není rozhodné, jestli matce a otci náleží nebo nenáleží rodičovská odpovědnost ? !!! je rozhodné, jestli matce a otci nenáleží rodičovská odpovědnost vůči povinnému dítěti a náležet by měla (byli ji zbaveni v důsledku jejich závadného chování k dítěti) ? výživné by bylo v rozporu s dobrými mravy - v případě více dětí: tato povinnost je společná ? ale: tato povinnost není shodná ? ale: tato povinnost není společná nerozdílná - děti se podílí na výživě rodičů tak, jak to odpovídá jejich možnostem, schopnostem a poměrům - musí být hodnocena i péče o rodiče - musí být hodnocena i věcná plnění rodičům - vyživovací povinnost vzniká: - dnem, kdy je podána žaloba o výživné - trvá po dobu potřebnosti rodičů ? ale zároveň je třeba zkoumat: jestli je dítě schopno se uživit a nadto plnit vyživovací povinnost - vyživovací povinnost zaniká: - dnem, kdy rodiče nabudou schopnosti se živit sami - dnem, kdy dítě pozbude schopnosti živit rodiče - dnem, kdy dítě pozbude schopnosti se živit samo - osvojením dítěte - zrušením osvojení dítěte - popřením otcovství dítěte - zvl. kriteria /vedle obecných kriterií: - rozsah výživného se zajišťuje pouze v rozsahu slušné výživy (? rodiče nemají právo podílet se na životní úrovni dětí) - slušná výživa: průměrný standard s přihlédnutím ke způsobu života rodičů, k jejich věku a zdraví ? vzájemná vyživovací povinnost mezi ostatními příbuznými - příbuzní ? linie přímá – všichni předci vůči všem svým potomkům / všichni potomci vůči všem svým předkům - prarodiče / vnuci - praprarodiče / pravnuci ? sourozenci nemají vzájemnou vyživovací povinnost ? ale ZoR připouští, aby z výnosu majetku dítěte byly zajišťovány potřeby rodiny (přeneseně) ? není rozhodné, jak příbuzenství vzniklo /přirozeně ? právně ? je rozhodné, že příbuzenství trvá ? není rozhodné, jestli současně potřebné nebo současně povinné osoby jsou manžely ? není rozhodné, jestli současně potřebné nebo současně povinné osoby žijí dohromady nebo odděleně ? není rozhodné, jestli současně potřebné nebo současně povinné osoby jsou plnorodými nebo polorodými sourozenci - v případě více povinných a více oprávněných: povinnosti a práva jsou dílčí ? každý z povinných se podílí na výživě oprávněných tak, jak to odpovídá jeho možnostem, schopnostem a poměrům - vyživovací povinnost: - trvá po dobu potřebnosti oprávněných / rozsah výživného se zajišťuje pouze v rozsahu minima ? nejnutnějších potřeb - vyživovací povinnost zaniká: - dnem, kdy oprávnění nabudou schopnosti se živit sami - dnem, kdy povinní pozbudou schopnosti živit oprávněné - dnem, kdy povinní pozbudou schopnosti se živit sami - zánikem relevantního příbuzenského vztahu: - osvojením dítěte - zrušením osvojení dítěte - určením otcovství dítěte - popřením otcovství dítěte ? zánik vyživovací povinnosti jednoho příbuzného může podnítit vznik vyživovací povinnosti druhého příbuzného - zvl. kriteria /vedle obecných kriterií: - u všech povinných: povinní mají povinnost v případě, že své vyživovací povinnosti nemohou dostát příbuzní bližšího stupně - u povinných předků: předci mají povinnost v případě, že své vyživovací povinnosti nemohou dostát potomci - rozsah výživného se zajišťuje pouze v rozsahu minima ? nejnutnějších potřeb ? vzájemná vyživovací povinnost mezi manžely - zajišťuje stejnou hmotnou a nehmotnou úroveň obou manželů ? není rozhodné, jestli manželé žijí dohromady nebo odděleně - ale v případě, že je tato situace způsobena závadným chováním jednoho z manželů ? výživné se nepřizná v případě, že by bylo v rozporu s dobrými mravy ? vyživovací povinnost mezi manžely má přednost před ostatními vyživovacími povinnostmi ze strany dětí a ze strany rodičů - vyživovací povinnost vzniká: - ze Z ? vznikem manželství - trvá po dobu manželství - i v případě neplatného manželství ? při pr. moci rozhodnutí o neplatném manželství ale zaniká - vyživovací povinnost zaniká: - zánikem manželství - smrtí manžela / manželů - rozvodem ? předpoklad založení vzájemné vyživovací povinnosti mezi rozvedenými manžely - zvl. kriteria /vedle obecných kriterií: - rozsah výživného se zajišťuje tak, aby hmotná a nehmotná úroveň manželů byla stejná ? vzájemná vyživovací povinnost mezi rozvedenými manžely - rozvod ? zaniká vzájemná vyživovací povinnost mezi manžely ? vzniká vzájemná vyživovací povinnost mezi rozvedenými manžely /fakultativně - v některých aspektech jsou stejné ? vyživovací povinnost mezi rozvedenými manžely vychází ze statusového stavu jako vyživovací povinnost mezi manžely ? vyživovací povinnost mezi rozvedenými manžely má přednost před ostatními vyživovacími povinnostmi ze strany dětí a ze strany rodičů - v některých aspektech jsou jiné - jiné skutečnosti rozhodné pro vznik a zánik - jiný rozsah ? ale v případě, že je rozvod nebo jednání o výživném ovlivněno závadným chováním jednoho z manželů ? výživné se nepřizná v případě, že by bylo v rozporu s dobrými mravy - trvá po dobu, po kt. je rozvedený manžel potřebný ? není schopen se živit - ale pouze v případě, že druhý rozvedený manžel je schopen vyživovat druhého /v případě, že druhý rozvedený manžel není schopen vyživovat druhého ? nastupuje vyživovací povinnost dětí, rodičů, příbuzných - vyživovací povinnost vzniká: - trvá po dobu, po kt. je rozvedený manžel potřebný ? není schopen se živit - ale pouze v případě, že druhý rozvedený manžel je schopen vyživovat druhého /v případě, že druhý rozvedený manžel není schopen vyživovat druhého ? nastupuje vyživovací povinnost dětí, rodičů, příbuzných ze Z ? vznikem manželství - vyživovací povinnost zaniká: - dnem, kdy oprávněný rozvedený manžel nabude schopnosti se živit sám - dnem, kdy povinný rozvedený manžel pozbude schopnosti se živit sám - vznikem manželství oprávněného rozvedeného manžela ? nezáleží na tom, jestli nový manžel je nebo není schopen plnit vyživovací povinnost mezi manžely - dohodou rozvedených manželů o poskytnutí jednorázového plnění /odstupné ? dohoda - může být uzavřena před rozvodem manželství ? její účinky nastanou ke dni pr. moci rozhodnutí soudu o rozvodu manželství - může být uzavřena po rozvodu manželství ? právo na výživné nezaniká uzavřením dohody ? zaniká až poskytnutím jednorázového plnění - zvl. kriteria /vedle obecných kriterií: - rozsah výživného se zajišťuje tak, aby povinný rozvedený manžel přispíval na přiměřenou výživu oprávněného rozvedeného manžela podle svých schopností, možností a poměrů - přiměřená výživa: zajištění běžných životních potřeb podle konkrétní situace oprávněného rozvedeného manžela /úhrada bydlení a stravy ? výj. /sankční výživné: výživné rozvedeného manžela, kt. se porušením manželských povinností na rozvratu manželství nepodílel a byla mu způsobena újma ? právo na výživné v rozsahu, aby hmotná a nehmotná úroveň manželů byla stejná - trvá max. po dobu 3 let ? potom přechod na standardní výživné ? příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matce ? příspěvek na úhradu výživy matky po dobu 2 let příspěvek na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem - slouží: - k úhradě ošacení v době těhotenství - k úhradě stravy v době těhotenství - k úhradě cestovného na lékařská vyšetření v době těhotenství - k úhradě léků a pomůcek v době těhotenství - matka ? nezájem pravděpodobného otce - jejich vztah není přímý ? manželský nebo příbuzenský /je propojen osobou dítěte ? otcovství se obvykle prokazuje dlouho ? těhotná žena (? po porodu) může požádat o předběžné opatření – muž, kt. je pravděpodobně otcem je povinen poskytnout částku na úhradu výživy matky a nákladů spojených s těhotenstvím a porodem a částku na úhradu výživy dítěte po dobu, po kt. náleží MD ? promlčení práva žádat o částku na úhradu výživy matky a nákladů spojených s těhotenstvím a porodem se promlčuje – 3 roky - zvl. kriteria /vedle obecných kriterií: - rozsah příspěvku je omezen přiměřeností - přiměřenost: - standard, kt. odpovídá u matky žijící v manželství - poskytuje se v dávkách 29. ZÁKLADNÍ INSTITUTY AUTORSKÉHO PRÁVA - úprava: AZ 121/2000 Sb. o právu autorském a o právech souvisejících s právem autorským - vztah k OZ ? subsidiarita (v případě, že ani AZ ani OZ neupravují danou ot. ? analogie AZ a analogie OZ) - AP - v objektivním smyslu /pr. normy, kt. upravují vztahy při tvorbě a užití autorských děl - v subjektivním smyslu /oprávnění - práva autora k dílu – AP /os. + maj. povaha - os. povaha ? dílo, kt. lze spojit s osobou autora - práva související s AP - práva výkonného umělce k uměleckému výkonu - práva příbuzná /os. + maj. povaha - os. povaha ? umělecký výkon, kt. lze spojit s osobou výkonného umělce - právo výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu /maj. povaha - právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho záznamu /maj. povaha - právo rozhlasového nebo televizního vysílatele k jeho původnímu vysílání /maj. povaha - právo zveřejnitele k dosud nezveřejněnému dílu, k němuž uplynula doba trvání majetkových práv /maj. povaha - právo nakladatele na odměnu v souvislosti se zhotovením rozmnoženiny jím vydaného díla pro osobní potřebu /maj. povaha - právo pořizovatele k pořízené databázi - ochrana práv podle AZ - kolektivní správa AP a práv souvisejících s AP - veřejnopr. ust. ? dualistická koncepce ? práva os. + práva maj. - principy AP: - AP ? zvl. osobnostní práva (náleží urč. osobám) /? obecná osobnostní práva – práva na ochranu osobnosti (náleží všem osobám) - oblast: tvorba aut. díla + užití aut. díla - nehmotná práva - nezávislost na věci - nezávislost na místě ? aut. díla je možno užívat kdekoliv - nezávislost na čase ? aut. díla je možno užívat kdykoliv - nezávislost na užití ? aut. díla je možno užívat neurč. počtem neurč. subjektů a nespotřebují se ? ubiquita – všudypřítomnost - ot. pojmu duševní vlastnictví ? je to angloamerický pojem /v ČR je úprava založena na kontinentálním pojmu – na os. složce a ne na maj. složce (v ČR se pojem duševního vlastnictví používá pro PP) - princip teritoriality ? AP platí na území státu a jejich ochrana se řídí právem na území státu - v AZ /snaha o rovné podmínky pro zájmy autorů aut. díla a pro zájmy uživatelů aut. díla - koncepce AZ - předmětem AP je aut. dílo bez ohledu na jeho rozsah, význam, účel - subjektem AP je autor /FO, kt. aut. dílo vytvořila vlastní tvůrčí činností - AP vzniká okamžikem vytvoření díla !!! - neformální ochrana AP - vznik ochrany aut. díla ? okamžikem vytvoření díla /nejsou dány formální projevy (např. evidence aut. díla prováděná urč. subjekty ? není to formální ochrana AP – slouží k získání lepšího procesního postavení a důkazního postavení v rámci sporu v souvislosti s užitím aut. díla) - nepřevoditelnost AP - s výj. licence ? zřízení oprávnění třetí os. k nakládání s aut. dílem (? převod AP) - originárním subjektem je FO – autor /princip pravdivosti - jde o činnost os. povahy /není nutná způsobilost k pr. úkonům (? pro nakládání s aut. dílem je nutná způsobilost k pr. úkonům) - závazek autora na vznik díla zaniká smrtí autora - odvozeným subjektem je FO / PO (v případě převodu nebo přechodu AP) - oprávnění k výkonu maj. práv vč. práva dílo užít (ze sml. / ze Z) - zákonná domněnka autorství (vyvratitelná) - autorem je osoba, jejíž jméno je uvedeno na díle /v případě, že na díle není uvedeno jméno více subjektů - ale uvedení nebo neuvedení jména nemá vliv na autorskopr. ochranu podle AZ - m. úmluvy v AP - WIPO – Světová organizace duševního vlastnictví - spravuje: - Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl (1886 + Pařížská revize – 1976) - je spravována WIPO + ILO + UNESCO - státy tvoří unii - obsah: pov. ochrany AP na min. úrovni zakotvené ve sml. (iura ex conventione) + výhrady ve prospěch nár. úpravy v urč. oblastech - Římská úmluva o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových a televizních organizací (1961) - je spravována WIPO - obsah: pov. ochrany práv výkonných umělců, práv výrobců zvikových záznamů a práv rozhlasových a televizních vysílatelů na min. úrovni zakotvené ve sml. (iura ex conventione) + výhrady ve prospěch nár. úpravy v urč. oblastech - internetové smlouvy 1996: Smlouva WIPO o právu autorském + Smlouva WIPO o výkonech bvýkonných umělců a o zvukových záznamech - UNESCO - spravuje: - Všeobecná úmluva o právu autorském (Ženeva, 1952 + Pařížská revize – 1971) - státy netvoří unii - obsah: copyrightová doložka © ? autorům z členských států s neformální ochranou je zajištěna ochrana v členských státech s formální ochranou - nepoužije se pro státy, kt. jsou vázány Bernskou úmluvou - WTO - spravuje: - Dohoda o obchodních aspektech práv duševního vlastnictví – TRIPS (1996) - obsah: nová práva ? právo na ochranu softwaru, právo na ochranu databází, závazek pro státy chránit zvukové záznamy po 50 let od pořízení zvukového záznamu, závazek pro státy přijmout opatření k ochraně v oblasti civ., tr., spr. řízení, závazek pro státy přijmout opatření k ochraně dovozu a vývozu nedovolených rozmnoženin a zvukových nebo zvukově obrazových záznamů - EU ? směrnice - S o pr. ochraně softwaru - S o pr. ochraně databází - S o právu na pronájem a půjčování - S o koordinaci některých pravidel z oboru práva autorského a práv příbuzných právu autorskému vztahující se na satelitní vysílání a na kabelový přenos - S o harmonizaci ochranné doby práva autorského a práv příbuzných právu autorskému - S o harmonizaci některých aspektů práva autorského v informační společnosti - souvisí se S o elektronickém obchodu a o elektronickém podpisu - S o právu autora na odměnu z opětovného prodeje originálu uměleckého díla (droit de suite) - dílo - § 2/1 AZ ? generální klauzule /pokud má být dílo dílem podle AZ – nutno splnit pojmové znaky - pojmové znaky: - dílo umělecké nebo dílo vědecké - dílo jako výsledek tvůrčí činnosti autora - dílo vnímatelné - nezáleží na tom, jestli je vnímatelné dočasně nebo trvale, nezáleží na tom, jestli je vnímatelné neurč. počtem osob nebo určitým počtem osob, nezáleží na tom, jestli je vnímáno nebo není vnímáno ? ale vnímatelné objektivně ? nezávislé na rozsahu, účelu, významu ? jedinečnost + původnost - k jedinečnosti ? nemohou existovat dvě stejná aut. díla – jedno z těchto děl by bylo aut. dílo a jedno z těchto děl by bylo plagiát - i: tvůrčí zpracování díla / i překlad díla za předpokladu, že splňuje pojmové znaky (v případě, že nesplňuje pojmové znaky ? je to změna díla) - dílo odvozené ? jsou zachována aut. práva autora + aut. práva zpracovatele - pov.: souhlas autora původního díla ke zpracování a k užití zpracování /ale nesouhlas nevylučuje vznik autorskopr. ochrany k dílu odvozenému - - i: fikce ? nejedná se o aut. díla, ale jsou považována za aut. díla: - počítačový program / databáze / fotografie ? původnost /v tom, že jsou autorovým duševním výtvorem - ochrana: - dílo dokončené - části díla - název díla + jména postav /v případě, že splňují pojmové znaky generální klauzule (vnější ochrana) ? dílo je chráněno jako celek / části díla, kt. splňují pojmové znaky generální klauzule jsou chráněny (vnější ochrana) / části díla, kt. nesplňují pojmové znaky generální klauzule jsou chráněny jako části díla (vnitřní ochrana) ? vnitřní ochrana pro názvy děl: ochrana v případě, že by stejný název u jiného díla mohl vyvolat nebezpečí záměny děl (ale ne pro jména postav) - negativní vymezení ? co není dílo: - nedostatek tvůrčí individuality - údaj, zpráva - nedostatek vědecké nebo umělecké formy - myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vzorec, teorie - nedostatek jedinečnosti a původnosti - mapy, restaurace ? není dána ochrana ? ochranu ve smyslu abs. práva nelze zajistit smluvně (ani nepojmenovanou smlouvou) /? ochranu ve smyslu rel. práva lze zajistit smluvně – účastníci si mohou dohodnout ochranu kt. bude analogická autorskopr. ochraně (ale nelze vymáhat autorskopr. ochranu po třetí os.) ? naopak: v případě, že je dána ochrana ? ochrany ve smyslu abs. práva se nelze vzdát - negativní vymezení ? co je dílo, ale není mu poskytována autorskopr. ochrana (výj. z ochrany ve veř. zájmu) - taxativní: - díla úřední - pr. předpisy, pr. rozhodnutí, veř. listiny, rejstříky a sbírky listin, kroniky, st. symboly, bankovky, známky ? demonstrative - díla folklorní - pravé jméno autora není známo a nejde o dílo anonymní nebo pseudonymní - ale ochrana: právo na užití díla způsobem nesnižujícím hodnotu díla (zák. licence) - politické projevy a řeči - ale ochrana: právo na užití díla způsobem nesnižujícím hodnotu díla (zák. licence) - s výj. užití díla v souboru ? souhlas autora - druhy díla /demonstrative v AZ - podle formy: - slovesné /díla umělecká a vědecká - úst. / pís. - výrazový prostředek ? slovo - dramatické, hudebně dramatické /díla umělecká - divadelní - zrak a sluch - choreografické, pantomimické /díla umělecká - zrak - hudební /díla umělecká - sluch - výtvarné – díla malířská, grafická, sochařská - výrazový prostředek ? obraz – tvary, barvy, světla, stíny - architektonické, urbanistické /díla umělecká - výtvarná - individuální ztvárnění prostoru (arch. stavební, zahradní, interiérová, jevištní) - ne výkresy, výpočty, návrhy ? nezbývá prostor pro individuální tvůrčí činnost - fotografické /díla umělecká - výtvarná - výrazový prostředek ? obraz – tvary, barvy, světla, stíny za použití fotografické techniky - ochrana podle AZ - jako aut. dílo – fotografie, kt. splňují znak tvůrčí individuality - zvl. podle § 2/2 Az - fotografie, kt. nesplňují znak tvůrčí individuality - audiovizuální – díla kinematografická, videografická, televizní - vzniká na základě prvků audiovizuálně užitých (prvky jsou nebo nejsou samostatná díla – díla audiovizuálně užitá, kt. existovala předtím nebo neexistovala předtím) - liší se: zachycení díla audiovizuální technikou ? záznam díla - užité /díla umělecká - výtvarná - fce. estetická + fce. praktická - umělecká keramika, umělecké sklo, umělecká bižuterie, umělecká textilie, umělecký nábytek - zároveň: ochrana jako průmyslové vzory - kartografické /díla umělecká - výtvarná - výrazový prostředek ? kartografie jako výsledek topografického a geodetického zkoumání) - podle počtu autorů: - dílo spoluautorské - dílo jediné ? vzniklo společnou tvůrčí činností více autorů /výsledky tvůrčí činnosti více autorů nemohou být použitelné samostatně - společná činnost ve stejném oboru (ne např. dílo literární + dílo výtvarné ? to jsou dvě díla – spojení děl a užití děl ve spojení) - společná činnost je zamýšlená / nezamýšlená (i protipr. úkon) - autorem není os. ? kt. poskytla podnět, kt. poskytla radu nebo pomoc - AP ? společně a nerozdílně - dispozice ? ze Z jednomyslně (v případě, že by jeden ze spoluautorů bránil dispozici s dílem bez důvodu ? možnost souhlasu soudu) /ale možno i odlišná úprava správy ve sml. - ale podíl na výnosu z AP ? podle podílu tvůrčí činnosti - ochrana ? sám / společně - dílo kolektivní - dílo jediné ? vzniklo společnou tvůrčí činností více autorů pod podnětem a pod vedením FO / PO a pod jménem této FO / PO je uvedeno na veřejnost /výsledky tvůrčí činnosti více autorů nemohou být použitelné samostatně - dílo souborné (aut. databáze) - databáze = soubor nezávislých aut. děl nebo prvků systematicky nebo metodicky uspořádaných a individuálně přístupných elektronickými nebo jinými prostředky - dílo jedinečné a původní jako dílo autorské souborné - databáze, kt. je způsobem výběru nebo způsobem uspořádání obsahu jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora - např. časopis, encyklopedie, antologie, výstava - ochrana tvůrčí činnosti uspořadatele - ochrana aut. děl zařazených do databáze je nedotčena /tato díla lze použít se svolením autora těchto děl - dílo původní za dílo autorské souborné považované - databáze, kt. jsou předmětem zvl. práva pořizovatele databáze (§ 88 AZ) - databáze představuje kvalitativně nebo kvantitativně podstatný vklad k pořízení, k ověření, k předvedení jejího obsahu ze strany pořizovatele - zvl. dílo - audiovizuální + dílo audiovizuálně užité /obv. více autorů - aut. dílo vytvořené uspořádáním děl audiovizuálně užitých vytvořených dříve (předloha) nebo vytvořených pro audiovizuální dílo (kamera) - zpracovat díla audiovizuálně užitá vytvořená dříve lze jen se souhlasem jejich autora - nutno odlišit záznam audiovizuálního díla ? „film“ /je předmětem maj. práv (výrobce ? licence k prvotnímu záznamu audiovizuálního díla /? aut. práva) - autor: režisér (? autor scénáře, autor dialogů, autor hudby) - zvl. dílo – počítačový program - jedinečnost + původnost / původnost - podle AZ ochrana jako slovesné dílo /je chráněna struktura – vyjádření ve zdrojovém nebo strojovém kódu - podle ObchZ ochrana jako know-how - podle označení autorů: - díla pravojmenná - základní osobnostní právo v souvislosti s AP ? právo osobovat si autorství + právo na autorské označení (způsob, jakým bude uvedeno autorství na díle) - je to právo výlučné a absolutní ? práva se nelze vzdát - neuvedení jména ? zásah do AP - jednostr. pr. úkon autora - v licenční sml. vystupuje autor pod pravým jménem ? upravuje se v ní, jestli si přeje autor uveřejnění pravého pravojmenné nebo tajojmenné - díla tajojmenná - anonymní (bezejmenná) - totožnost autora není známa - při výkonu a ochraně AP vystupuje os., kt. dílo zveřejnila (vystupuje svým jménem na účet autora) /dokud se autor neprohlásí sám - maj. práva: 70 let (je-li jméno autora známo nebo je-li jméno autora prohlášeno ? běž. doba trvání maj. práv) - pseudonymní (cizojmenná) - totožnost autora není známa ? je kryta - při výkonu a ochraně AP vystupuje os., kt. dílo zveřejnila (vystupuje svým jménem na účet autora) /dokud se autor neprohlásí sám - maj. práva: 70 let (je-li jméno autora známo nebo je-li jméno autora prohlášeno ? běž. doba trvání maj. práv) - podle investice do díla: - díla zaměstnanecká - dílo vytvořené ZMC v rámci plnění jeho pracovních povinností - ZML: - vykonává maj. práva ? právo na výnosy z užití díla a na výnosy z licencí - ZMC ? může vykonávat maj. práva v případě, že mu ZML udělí licenci s právem poskytovat podlicence (toto je ZML oprávněn nebo povinen – v případě, že ZML sám nevykonává práva) - nevykonává os. práva ? ale AZ stanoví nevyvratitelnou domněnku, že ZMC povolil zveřejnění, změny, zpracování + ale AZ stanoví nevyvratitelnou domněnku, že ZMC povolil uvedení díla pod jménem ZML - pov. zaplatit ZMC odměnu v případě, že se výnos z užití díla a z licenční sml. dostane do nepoměru se mzdou ZMC - po ukončení prac. poměru ZMC ? nemění se - pozn.: databáze, mapy, počítačové programy + kol. díla ? považují se za zaměstnanecká díla i v případě, že jsou vytvořena na objednávku ? objednatel má postavení ZML - díla školní - dílo vytvořené žákem nebo studentem v rámci plnění jeho žákovských nebo studijních povinností - škola: - právo na bezúplatnou licenci - právo na úplatnou licenci ? uzavření sml. /v případě, že žák nebo student odmítá uzavřít sml. ? souhlas soudu nebo nesouhlas soudu, ale pov. uhradit náklady, kt. vznikly škole na vytvoření díla - díla na objednávku - OZ ? sml. o dílo - ObchZ ? sml. o dílo - z AZ: - omezení ? objednatel je oprávněn užít dílo pouze k účelu, kt. je stanoven ve sml. (objednatel není oprávněn užít dílo k účelu, kt. není stanoven ve sml. ? nutno licenční sml.) - to platí pro případ, že sml. o dílo uzavírá autor - to neplatí pro případ, že sml. o dílo neuzavírá autor ? nelze disponovat s aut. právy - díla soutěžní - dtto vznik AP - AP ? výlučné právo autora ? zahrnuje výlučná práva osobnostní + výlučná práva majetková - vznik: okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno v objektivně vnímatelné podobě /neformální - vyjádření: souběh práva autorského a práva vlastnického ? dílo je vyjádřeno na hmotném substrátu /zničením hmotného substrátu zaniká vlastnické právo a nezaniká autorské právo ? dílo je vyjádřeno na hmotném substrátu /převodem hmotného substrátu zaniká vlastnické právo a nezaniká autorské právo - nabytím vlastnického práva nenabývá vlastník autorské právo ? není možnost dílo užít /z toho důvodu: nutno sml. o poskytnutí oprávnění k výkonu práva dílo užít pro vlastní potřebu nebo pro jinou potřebu - vlastník věci není povinen udržovat hmotný substrát /s výj. veřejnopr. předpisů - vlastník věci je povinen udržovat nehmotný substrát !!! ? není oprávněn zasahovat do díla (s výj. architektonického díla – ohled na veřejnopr. předpisy – StZ ? je možno provádět změny díla i bez souhlasu autora) - obsah AP - abs. právo ? erga omnes - zahrnuje: - výlučná osobnostní práva ? nejsou předmětem sukcese (nepřevoditelnost, nepřechoditelnost) - výlučná majetková práva ? jsou předmětem sukcese (převoditelnost, přechoditelnost) - originárně: pouze autor - výlučná osobnostní práva - právo na zveřejnění díla - zveřejnění = první veřejné a oprávněné zpřístupnění díla (přednesení, předvedení, vystavení, vydání) - právo osobovat si autorství - právo autora rozhodnout zda a jak má být autorství uvedeno při zveřejnění díla (pravojmenné, tajojmenné) - právo autora bránit se proti označení za autora jiné osoby (podle autorských práv v AZ) - právo jiné osoby bránit se proti označení za autora (podle osobnostních práv v OZ) - právo na nedotknutelnost díla - právo na integritu díla (obsahu a formy) - zároveň: právo autora na to, aby bylo dílo užíváno způsobem nesnižujícím hodnotu díla - zároveň: právo autorského dohledu ? autora má právo dohlížet na plnění povinnosti, aby bylo dílo užíváno způsobem nesnižujícím hodnotu díla - včetně práva na souhlas se změnami díla - včetně práva na korekturu ? právo na postmortální ochranu /žaloby osob blízkých, kolektivního správce, PO sdružující autory (i v případě, že maj. práva zanikla) - výlučná majetková práva - právo dílo užít - práva - demonstrative - např.: - právo na zpracování díla + právo na přetvoření díla - netýká se: os. zpracování díla pro vl. potřebu + os. přetvoření díla pro vl. potřebu - právo na prodej originálu nebo rozmnoženiny díla - vyčerpání práva ? po prvotním prodeji originálu nebo rozmnoženiny díla není autor oprávněn kontrolovat další prodej originálu nebo rozmnoženiny díla - právo nechat dílo užít ? licence (licenční sml.) - výj.: volné užití díla + bezúplatné zákonné licence - užití: zpřístupňování díla + rozmnožování díla - licence ? právo autora na užití díla nezaniká – autor má povinnost umožnit užití díla jinou osobou v rozsahu licence - právo na přístup k dílu - např. autor má právo na přístup k dílu i v případě, že není vlastníkem hmotného substrátu (vlastník hmotného substrátu má povinnost zhotovit fotografii díla nebo rozmnoženinu díla za účelem výkonu autorských práv autorem) ? povaha: - v případě převodu ? konstitutivní převod (? translativní převod) - nutno odlišit: práva relativní ? vznikají z oprávněného užití autorského díla (aut. licence, aut. odměna) / z neoprávněného užití autorského díla - pohledávky ? jsou ocenitelné, jsou postižitelné, jsou převoditelné ? trvání: 70 let od smrti autora - sukcese ? dědic / stát (pokud nejí dědic) – St. fond kultury ČR, St. fond pro podporu a rozvoj kinematografie - jiná majetková práva - právo na odměnu při opětovném prodeji originálu uměleckého díla - prodej v dražbě (pov. je prodávající ? podle AZ podle ceny díla) - kolektivní správa - výj.: volné užití díla + bezúplatné zákonné licence - právo na odměnu při rozmnožování díla pro os. potřebu - vůči výrobcům a dovozcům zařízení ke zhotovování rozmnoženin (zvukových nebo obrazových) / vůči výrobcům a dovozcům nosičů k nahrávání rozmnoženin (zvukových nebo zvukově obrazových) - event. vůči poskytovatelům nebo vůči dopravcům nebo přepravcům - kolektivní správa - výj.: volné užití díla + bezúplatné zákonné licence - právo na odměnu vůči pronajímateli při poskytnutí licence k pronájmu originálu nebo rozmnoženiny díla zaznamenaného na zvukový nebo zvukově obrazový záznam výrobci záznamu - výj.: volné užití díla + bezúplatné zákonné licence - mimosml. instituty užití díla - zásada: k užití díla ? licence /bez licence ? mimosml. instituty užití díla - mimosml. instituty užití díla: - užití volného díla - volné dílo - dílo, u kt. uplynula doba trvání autorských maj. práv ? dílo smí být užito volně ? ale za podmínek postmortální ochrany - výj. právo zveřejnitele dosud nezveřejněného díla ? zveřejnitel má stejná maj. práva ve stejném rozsahu a ve stejném obsahu jako autor - volné užití díla - užití pro os. potřebu (zhotovení rozmnoženiny, napodobeniny, záznamu) - zákonné licence - bezúplatné - oprávnění k užití díla ze Z ? citace, katalogy, úřední a zpravodajská, k užití díla na veř. prostranství, k užití díla k občanským nebo náboženským nebo školním účelům, k užití díla pro potřeby zdrav. postižených - po zveřejnění díla, po vydání díla - licenční sml. / podlicenční sml. - konstitutivní převod práva (? translativní převod práva – zcizení ? vyloučeno) - sml.: poskytovatel licence poskytuje nabyvateli licence oprávnění k výkonu práva dílo užít, a to k jednotlivým nebo ke všem způsobům užití v rozsahu omezeném nebo neomezeném a nabyvatel licence se zavazuje poskytnout poskytovateli licence odměnu - strany: - poskytovatel - autor (sám, event. není dána způsobilost autora k pr. úkonům ? zástupce) - nabyvatel – FO / PO / stát - pís. forma ? pro výhradní licenci / pro kolektivní a hromadnou licenci - úplatnost ? častější - odměna /v případě, že třetí os. užije dílo bez oprávnění ? autor má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši dvojnásobku odměny - výše odměny: v závislosti na dosažení zisku nabyvatelem licence - výše odměny: jinak ? ale v případě, že je nízká ? zvýší se v závislosti na dosažení zisku nabyvatelem licence - na dobu určitou /max. na dobu trvání maj. práv - odstoupení ? z důvodů v Z (změna přesvědčení autora, nečinnost nabyvatele licence) - přechod: - smrt FO / zánik PO ? FO – nepřechází / PO – přechází - smrt autora ? přechází - formy: - výhradní licence ? nevýhradní licence - výhradní: - autor je povinen zdržet se výkonu práva užít dílo způsobem, ke kt. je licence udělena + třetí os. je povinna zdržet se výkonu práva užít dílo způsobem, ke kt. je licence udělena - v případě, že by autor poskytl oprávnění třetí os. ? abs. neplatnost - v případě nečinnosti nabyvatele: možnost odstoupení ? platnost nevýhradní licence dřívějšího data není dotčena platností výhradní licence pozdějšího data ? nabyvatel: právo a povinnost oprávnění využít (!) - omezená licence ? neomezená licence - omezená: - jednotlivé způsoby užití díla - event. co do místa, času, osob, účelu - neomezená: - všechny způsoby užití díla - ale nelze poskytnout způsoby užití díla, kt. jsou kolektivně spravovány (lze poskytnout způsoby užití díla, kt. jsou individuální) ? v případě, že nelze určit ? postupuje se podle účelu smlouvy, postupuje se podle vůle smlouvy - nakladatelská licence - k rozmnožování a rozšiřování díla - právo na korekturu - právo na rozmnoženinu - omezení nabyvatele: ost. práva autora /nabyvatel nesmí: měnit dílo, měnit název díla, měnit autora, spojit dílo s jiným dílem, zařadit dílo do jiného díla /ledažeby toto bylo sjednáno odlišně - podlicence / postoupení licence - souhlas autora - ochrana AP - AZ – soukromopr. /civ. řízení ? KS - nároky zdržovací / odstraňovací / satisfakční - zdržovací – ohrožení práva, porušení práva - odstraňovací - porušení práva - satisfakční – morální (omluva) / materiální (peníze) - nárok na určení autorství - nárok na uveřejnění rozsudku - jiné - např. ochrana proti postupům, kt. mají za cíl odstranit prostředky a opatření na ochranu práv k dílům - TZ, ZPř – veřejnopr. /tr. řízení, přestupkové řízení - TČ ? neopr. zásah do aut. práv - přestupek ? neopr. užití aut. práv ? práva související s právem autorským - práva výkonného umělce k jeho uměleckému výkonu - herec, zpěvák, hudebník, tanečník, dirigent - sólisté nejsou zastoupeni ? nesólisté jsou zastoupeni (zák. zastoupení) - znak ? osobitost /? jedinečnost, původnost - práva: - os. - právo na zveřejnění uměleckého výkonu OBČANSKÉ PRÁVO HMOTNÉ 1/ Pojem a předmět občanského práva 1.1/ Pojem Občanské právo je soubor právních pravidel, která: ? vymezují osobní a majetkový status subjektů (osob), ? upravují základní vlastnické poměry ve společnosti, právní principy, kterými se řídí fyzické a právnické osoby ve svých vzájemných osobních a majetkových vztazích založených na vzájemně rovném postavení, ? jakož i právní prostředky vzniku, zániku a změny práv z těchto vztahů. Dualismus práva veřejného a soukromého: Za minulého režimu se toto dělení nepoužívalo, nyní se k němu opět navracíme. Pochází již z římského práva. Veřejné právo (správní, ústavní, trestní a procesní) – rozhodující právní akty orgánů veřejné moci (správní akty, úřední rozhodnutí,…). Veřejný zájem převažuje nad zájmem soukromým. Jeden účastník právního vztahu vystupuje vůči druhému z pozice veřejné svrchované moci. Soukromé právo (občanské, obchodní, pracovní, rodinné, práva duševního vlastnictví – autorské právo a mezinárodní právo soukromé) je založeno na rovnosti účastníků (§ 2 odst. 2 ObčZ): ? nelze jednostranně jinému účastníku ukládat povinnosti, nebo zřizovat práva, ? konflikty nelze rozhodovat bez dohody s druhým ? spory řeší soud, ? autonomie vůle – sám si rozhoduji, zda se zavážu, nebo na sebe vezmu nějaké oprávnění. Teorie rozlišování práva veřejného a soukromého: - zájmová (Ulpianova) teorie – právo soukromé respektuje míru svobody jednotlivce, právo veřejné je zaměřeno na ochranu věcí veřejných, rozlišení se provádí podle zájmu, který převažuje, - mocenské hledisko – buď jde o vztahy nadřízenosti a podřízenosti, nebo rovnosti, které se vyznačují těmito vlastnostmi: 1. nelze jednostranně uložit povinnost, 2. nemo iudex in causa sua, 3. čtveřice vzájemnosti práv a povinností (do ut des, do ut facias, facio ut des, facio ut facias), 4. dovoleno vše, co není zakázáno, - organická teorie (teorie subjektů) – rozhodující pro rozlišení, zda jde o právo soukromé nebo veřejné je členství ve „veřejném svazu“; jestliže se alespoň jeden subjekt právního vztahu stal jeho subjektem z důvodu výkonu funkce veřejného svazu anebo z důvodu svého členství ve veřejném svazu, jde o právo veřejné; stal-li se subjektem právního vztahu nezávisle na svém charakteru veřejného svazu, jde o právo soukromé. Hybridní prvky v soukromém právu: Vždy ovšem zůstanou sporné případy, kdy nepřeváží ani jedno z možných řešení. Existují i sporné případy – např. co právo sociálního zabezpečení? Je právem soukromým nebo veřejným nebo náleží do obou? Mnoho veřejnoprávních prvků nacházíme také v pracovním či obchodním právu. Občanské právo obecné je právem podpůrným ve vztahu k ostatním odvětvím soukromého práva. Pokud jsou některé soukromoprávní otázky řešeny speciálním zákonem, pak se občanského práva obecného (zejména ObčZ) užije subsidiárně. Viz např. § 1 odst. 2 ObchZ. Na druhou stranu např. ZPr užití ObčZ vylučuje. 1.2/ Předmět občanského práva hmotného Předmět úpravy OPH (§ 1 odst. 2 ObčZ): „Občanské právo hmotné upravuje majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, jakož i vztahy vyplývající z práva na ochranu osobnosti, pokud tyto vztahy neupravují jiné zákony.“ Patří sem i osobnostně majetkové vztahy vyplývající z tvůrčí duševní činnosti (autorské právo). OPH se však vztahuje pouze na takové vztahy, ve kterých mají účastníci rovné postavení, jde o vztahy tržní (§ 2 odst. 2 ObčZ). Předmět OPH je vymezen jednak: ? pozitivně v § 1 odst. 2 ObčZ, a jednak ? negativně – subsidiární užití občanského práva obecného na vztahy, které nejsou upraveny jinými soukromoprávními normami. Vnitřní členění OPH: ? obecná část (včetně rodinného práva), ? absolutní práva majetková (vlastnické právo, věcná práva k věcem cizím), ? relativní práva majetková (obecná ustanovení o závazcích, závazkové právo smluvní a deliktní), ? práva k nehmotným statkům, ? dědické právo. 2/ Zásady občanského práva Občanské právo se opírá o obecná úsloví (parémie) -> nejsou v žádném kodexu legislativně vyjádřeny, ale nalezneme je v Listině a roztroušeně v textu v Občanském zákoníku. Vznikly hluboko v historii. Část pod čarou – Knappová. 1) Vše je dovoleno, co není výslovně zakázáno (čl. 2 odst. 3 LPS) Podstatou a smyslem je vytvořit jasně ohraničený prostor mezi právní regulací pozitivní, právní regulací negativní a prostorem, který je ponechán záměrně mimo právní regulaci. Důležité při výkladu právních norem jsou dispozitivní ustanovení. I v tržní ekonomice si stát ponechává možnost částečné regulace (pro ochranu spotřebitele, nájemníka,…). Na druhou stranu však pro státní moc čl. 2 odst. 2 LPS vymezuje rámec opačný a to, že ji lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a to způsobem, který zákon stanoví. 2) Zásada autonomie vůle Zásada autonomie vůle (smluvní svoboda) znamená realizaci autonomní vůle. Bývá posuzována z těchto hledisek: svoboda učinit nebo neučinit právní úkon, svoboda výběru adresáta právního úkonu, svoboda volby obsahu právního úkonu, svoboda volby formy právního úkonu, při uzavírání smluv (zda uzavřu, s kým, určení obsahu). Testovací svoboda - mohu pořídit závěť. Svoboda nabývání vlastnictví x smluvní přímus (povinnost uzavřít smlouvu – zákon toto stanoví např. v případě obecně prospěšných služeb – dodávka plynu,…). Bývá ztotožňována s rovností stran občanskoprávních vztahů, s protikladem vztahů nadřízenosti a podřízenosti. Autonomie vůle a rovnost subjektů však nejsou totožné pojmy, nýbrž dva fenomény, které jsou odchylné, ve své jednotě však tvoří teoretický základ koncepce občanského práva. Nelze se předem vzdát práva, které vznikne v budoucnu. Volenti non fit iniuria (tomu, kdo je svolný, se neděje bezpráví) – lékařské pokusy, reversy ? je zde souhlas s určitým rizikem, avšak vzdát se lze pouze těch právních statků, se kterými lze bez omezení disponovat (nelze udělit souhlas k vlastnímu usmrcení). 3) Zásada bdělým náležejí práva (vigilantibus iura scripta sunt) Každý si svá práva a své zájmy musí hájit sám a nemůže se spoléhat na stát. Každý bdělý subjekt musí využít všech možností, které dává právní řád (viz např. povinnost vyčerpat veškeré dostupné opravné prostředky než se podává ústavní stížnost). 4) Zásada jistoty občanskoprávního obratu Konkretizace zásady právní jistoty (nedotknutelnost vlastnictví v majetkovém právu, pacta sunt servanda v závazkovém právu,…). Patří sem i: lex retro non agit (zákon nepůsobí nazpět, zákaz pravé retroaktivity v občanském právu) ? zásada ochrany práv třetích osob, zásada ochrany dobré víry (bona fides) ? ochrana těm subjektům, které při jednání jednaly v dobré víře (institut držby, vydržení) – při svém jednání nevěděly o určitých právně významných souvislostech tohoto jednání nebo o nich nebyly povinny vědět. 5) Zásada zákazu zneužití občanských práv Zákaz zasahování bez právního důvodu do práv a oprávněných zájmů jiných (zákazu šikanózního chování) zneužitím práva – tím se rozumí úmyslný výkon práva proti zájmům společnosti nebo spoluobčanů, nelze se ho dopustit nezaviněně nebo pouhou nedbalostí, přitom nestačí pouhé zavinění, ale musí se jednat o zavinění kvalifikované (ale ještě nemusí být způsobena škoda) - § 3 ObčZ. Zneužití práva je možno postihnout sankcí jen tehdy, předvídá-li ji zákon. Soud odmítne takovému chování, které je zneužitím práva, poskytnout ochranu státním donucením – neznamená to ovšem odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae). Viz např. § 265 ObchZ. Od zneužití práva je nutno odlišit domnělý výkon práva. 6) Zásada souladu výkonu práv s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 ObčZ) Dobré mravy jsou souhrnem obecně sdílených, uznávaných a respektovaných základních norem určujících chování lidí ve smyslu poctivosti, slušnosti, nepodvádění apod. Rozpor právního úkonu s dobrými mravy způsobuje neplatnost takového právního úkonu (§ 39 ObčZ). Úmyslné jednání proti dobrým mravům je postihováno podle § 424 ObčZ. V konečném důsledku může uvedená zásada v podmínkách některých právně politických doktrín chápána jako opuštění metody aplikace práva a nastoupení cesty nalézání práva nebo spíše spravedlnosti. 7) Zásada prevence V ObčZ – příkaz předcházet porušování a ohrožování práv z občanskoprávních vztahů (§ 415) ? je uložen nejen osobám, ale i orgánům. 1) Neminem laedere (nikoho nepoškozovat) Tato zásada je obsažena v § 415, § 419 (prevence), § 420 (náhrada škody), ustanovení o bezdůvodném obohacení. S tím souvisí také zásada neminem laedit qui iure suo utitur (nikomu neškodí, kdo užívá svého práva) x zákaz šikany – § 3, exekuce (právní instrument k dosažení právních cílů). 2) Pacta sunt servanda (smlouvy se dodržují) Porušení smluvně převzaté povinnosti způsobuje vznik sekundární povinnosti (odpovědnosti). Platí tam, kde se účastníci oboustranně zavazují k něčemu; neplatí tam, kde si jeden sjedná určitou službu (zmocnění, zprostředkovatelství), tedy u ekvivalentních smluv. Není-li v zákoně stanoveno, že je možno odvolat, pak platí tato zásada. 3) Zásada rovnosti stran Nikdo nemůže ukládat nikomu povinnost ani vnucovat práva. Nemo iudex in causa sua (nikdo nemůže být soudcem ve své věci) – spor dvou stran musí rozhodnout někdo třetí. 4) Zásada ekvivalence (vyváženost plnění) Do ut des – dám, abys dal, do ut facias – dám, abys konal, facio ut des – konám, abys dal, facio ut facias – konám , abys. 5) Ochrana dobré víry (bona fides) Někde je v zákoně přímo zakotvena, u nás ale ne. Projevuje se při úpravě relativní neplatnosti právních úkonů (§ 40a) ? neplatnosti se nemůže dovolat ten, kdo ji sám způsobil. Tato zásada se objevuje i u institutu vydržení ? vydržet vlastnické právo může jen oprávněný držitel. Narazíme na ni i u institutu odporovatelnosti (§ 42a) a u institutu pravého a nepravého dědice (§ 486). 6) Ochrana slabší smluvní strany Projevuje se např. v úpravě spotřebitelských smluv, adhezních smluv atd. Význam má tato zásada i v případě, že se jedná o fakultativní obchod. I poté se v režimu ObchZ aplikují ustanovení, chránící slabší subjekt (viz § 262 odst. 4 ObchZ). Dále se projevuje např. u odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku. 7) Nemo turpitudinam suam alegare potest (nikdo nemůže těžit ze svého protiprávního chování) Právo nevzniká z bezpráví – např. uvedení druhého smluvního partnera v omyl nebo využití něčího omylu. Např. A navedl B, aby ukradl osobě C automobil. C vypíše odměnu za informace, které povedou k nalezení automobilu. A udá B, u kterého se automobil nachází, ve snaze získat odměnu. Ex iniuria ius non oritur – z bezpráví právo nevznikne. 8) Nemo plus iuris transferre potest quam ipse habet (nikdo nemůže převést více práva, než má sám) Tato zásada je platná obecně, nejen u vlastnického práva. Např. mám nájemce na 2 roky, nemohu po něm tedy chtít zaplatit na roky 3. Týká se toho i § 486 (nabytí od nevlastníka). 9) Iura qaesita (zásada nabytých práv) Zákaz retroaktivity – nabytá práva se nemají odnímat, mají se respektovat. 10) Ignorantia iuris non excusat (neznalost práva neomlouvá) 11) Denegatio iustitiae (zákaz odmítnutí spravedlnosti) Zásada procesního práva. Souvisí se zásadou autonomie vůle a rovnosti účastníků. Stát musí vytvořit funkční a efektivní soudní aparát, který poskytuje soukromým subjektům dostatečnou ochranu jejich práv. 3/ Občanskoprávní skutečnosti 3.1 Kauza, titul, modus Kauza: Subjektivní práva a povinnosti vznikají, mění se a zanikají vždy z nějakého důvodu. Podle tohoto hlediska můžeme třídit právní úkony na kauzální a abstraktní (směnky). Titul: Kauza je motivem, který vede k vzniku, změně nebo zániku práva (např. jsem v tíživé finanční situaci a chci koupit dětem dárky k Vánocům, a tak se rozhodnu vzít si nakoupené věci na splátky), naopak titul je právním důvodem vzniku práva, jeho změny či zániku (např. uzavření smlouvy se splátkovou společností). Modus acquirendi: k titulu musí většinou přistoupit ještě způsob nabytí vlastnického práva k určité věci nebo jiné majetkové hodnotě. Je jím např. předání věci u kupní smlouvy nebo vklad do Katastru nemovitostí u kupní smlouvy nemovitosti. Podle tohoto členění pak můžeme rozlišovat smlouvy reálné a konsensuální. 3.2 Pojem právních skutečností V občanském právu mohou vznikat práva přímo ze zákona ? zákon sám vytváří právo, aniž by vázal právo na nějakou další podmínku (výjimečná situace). Právní důvod: a) zákon sám nepodmíněně (výjimečně), b) právní skutečnosti (na základě zákona) a. konstitutivní rozhodnutí státního orgánu (konstitutivní akty aplikace práva), b. chování subjektů práva, c. skutečnosti nezávislé na chování subjektů práva. Právní skutečnosti jsou skutečnosti, které na základě zákona působí právní následky. 3.3 Právní úkony Právní či protiprávní úkony jsou právní skutečnosti, spočívající v určitém lidském chování vědomém a volním (účast vědomí a vůle je přitom různá). Úkony se třídí na právní úkony a protiprávní úkony podle toho, zda je objektivní právo schvaluje (aprobuje) či zakazuje (reprobuje) ? oba druhy mohou být uskutečněny buďto činností (konáním, komisívní úkony) subjektu nebo nečinností (nekonáním, omisivní úkony) subjektu. 1) konání je aktivní volní činnost subjektu, 2) nekonání je nedostatek konání, nečinnost: a) opomenutí (omittere) spočívá ve zdržení se něčeho, co by ten, kdo se toho zdržel, byl jinak oprávněn (nebo povinen) udělat, b) strpění něčeho (pati) spočívá ve strpění takového chování někoho jiného, proti němuž by se ten, kdo má povinnost je strpět, mohl ohradit, resp.kterému by se jinak mohl bránit. Pojmové znaky právního úkonu (§ 34 ObčZ): ? projevy vůle ? směřující ke vzniku, změně, nebo zániku (zrušení) práv a povinností nebo ke způsobení jiných právních následků ? které právní předpisy s takovými projevy vůle spojují. 1) vůle Vůle je psychický stav jednajícího člověka k zamýšlenému (chtěnému) následku. Zjišťování existence vůle v určitém konkrétním případě: je otázka, zda ten, kdo vůli projevil, ji skutečně měl a že projevil skutečně to, co chtěl. Psychologické zkoumání každého projevu vůle není v praxi možné (došlo by k ochromení občanskoprávního styku). Na existenci vůle se většinou usuzuje z objektivních skutečností, z okolností, za kterých byl projev vůle učiněn, přičemž se přihlíží i k dobré víře adresáta projevu (tj. zda adresát učiněný projev se zřetelem ke všem okolnostem i ke svým znalostem a vědomostem mohl právem považovat za projev skutečné vůle). Pokud projev posouzený podle těchto zásad nevzbudí pochybnosti o tom, že je adekvátním projevem skutečné vůle, bude se předpokládat, že jím je (např. nastoupím-li do tramvaje, nemohu úspěšně tvrdit, že jsem předpokládal, že mi tramvaják zastavuje, aby mě svezl zdarma). Existence vůle se bude individuálně zkoumat tehdy, jestliže projev posouzený z výše uvedených hledisek vzbuzuje pochybnosti (viz § 38 odst. 2). Ve smyslu § 38 odst. 2 se nebude přihlížet ani k dobré víře druhého účastníka právního vztahu, pokud prvním účastníkem bude osoba duševně chorá ? neplatný právní úkon. Pokud učiní projev vůle osoba bez způsobilosti k právním úkonům, bude právní úkon neplatný podle § 38 odst. 1, aniž by bylo třeba věc zkoumat. Otázka čí vůle se projevem manifestuje: Platí pravidlo, že vůle projevená právním úkonem je vůlí toho, kdo ji projevuje, až na výjimky (zákonný zástupce osob bez plné způsobilosti k právním úkonům – v těchto případech zákonní zástupci projevují svou vůli, neboť zastoupené osoby někdy vůli v tomto smyslu vůbec nemají. Z hlediska občanského práva se však na ně hledí tak, jako by zástupci projevovali vůli zastoupeného. 2) projev vůle Je jím jakákoli vnější manifestace vůle, tj. učinění vůle sdělenou a seznatelnou jiným osobám. a) výslovné právní úkony Ústně provedené právní úkony (verbální) – některé právní úkony jsou obligatorně verbální (např. uzavření manželství). Písemně provedené právní úkony (literární) – dopisem, listinou, faxem, mailem atd. Předpokladem platnosti je podpis jednající osoby (§ 40 odst. 3). Podpis lze nahradit mechanickými prostředky (psacím strojem, razítky, faksimile), pokud je to v daných případech obvyklé (zřejmě to platí i u telegramu, dálnopisu či elektronických prostředků). Lze využít také elektronického podpisu nebo legalizace (ověření podpisu). V některých případech je vyžadována kvalifikovaná forma např. notářského zápisu. b) konkludentní právní úkony Jsou projevy vůle učiněné konkludentními činy, jinak než výslovně. Vyjadřuje vůli jednajícího subjektu takovým způsobem, že se zřetelem ke všem okolnostem případu nezanechává pochybnosti o tom, že jde o projev vůle jednajícího a jaký je obsah jeho vůle (§ 35 odst. 1) – např. zavrtění hlavou, škrtnutí textu listiny. Bude to i takový projev, který ve společenském styku není běžným dorozumívacím prostředkem, z kterého však lze objektivně usuzovat na určitou vůli (např. zákazník v pánském saloonu odejde se sličnou prostitutkou na pokojíček). V souvislosti s rozvojem moderních metod nakupování či hromadné přepravy se ustálily nové formy konkludentních projevů (nastoupení do prostředku hromadné dopravy). c) mlčky vykonané právní úkony Zde je projev vůle je proveden nekonáním. Mlčení jako neexistence výslovného projevu nemůže znamenat projev vůle, ledaže si to strany smluví. Platí zásada, že kdo mlčí, nesouhlasí (qui tacet, consentire non videtur). Příkladem je koupě na zkoušku podle ObchZ, kdy pokud do 3 měsíců kupující výslovně neprohlásí, že o plnění nemá zájem, platí, že plnění přijímá. 3.4/ Druhy právních úkonů ? jednostranné, ? dvoustranné či ? vícestranné ? adresované (adresné) a ? neadresované (neadresné) ? právní úkony mezi živými (inter vivos) a ? pro případ smrti (mortis causa), ? úplatné a ? bezplatné a ? smíšené ? synallagmatické a ? asyllagmatické, ? kauzální a ? abstraktní, ? formální a ? neformální, ? pojmenované (nominátní) a ? nepojmenované (innominátní) 3.5/ Smlouva a její vznik Smlouva je dvoustranný či vícestranný právní úkon, vznikající konsensem, tj.úplným a bezpodmínečným přijetím (akceptací) návrhu na uzavření smlouvy (nabídka, oferta). Vznik smlouvy u konsensuálních smluv okamžikem konsensu, u reálných smluv odevzdáním věci dlužníkovi. Účinnost smlouvy nemusí nastat vždy se vznikem smlouvy (např.pokud zákon vyžaduje kromě vůle stran ještě rozhodnutí orgánu – § 47 nebo jestliže byla uzavřena smlouva s odkládací podmínkou). Za podmínek § 47 smlouva sice vzniká konsensem a tedy od svého vzniku zavazuje účastníky, ale jejích účinků se lze domáhat až po příslušném rozhodnutí. Pokud by do tří let účastníci nepodali návrh na rozhodnutí, platí nevyvratitelná právní domněnka, že od smlouvy odstoupili. Pod právní režim § 47 nespadají případy, kdy k nabytí vlastnického práva či jiného věcného práva k nemovitostem je třeba rozhodnutí katastrálního úřadu o vkladu ? návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí je možno podat v časově neomezené lhůtě. Vznik smlouvy (§ 43 an.): Oferta i akceptace jsou jednostranné právní úkony adresované, mohou být vykonány ústně nebo v jiné formě. Projev vůči nepřítomné osobě (§ 45 odst. 1) je účinný v okamžiku, kdy jí dojde (např. odevzdání, vhození do poštovní schránky, zaznamenání v adresátově záznamníku, počítači) nikoli až okamžik, kdy se adresát seznámil s jeho obsahem. Oferta: 1) ústní nabídka zaniká, není-li přijata hned a oferent pak není dále vázán, 2) distanční nabídka je závazná po dobu v ní výslovně stanovenou, pokud nebyla stanovena, po dobu přiměřenou vzhledem k povaze dotyčné smlouvy a k rychlosti prostředků, které navrhovatel použil pro zaslání oferty. Lhůta pro přijetí nabídky je dodržena, dojde-li akceptace oferentovi v této lhůtě, nestačilo by kdyby byla pouze odeslána, ovšem i pozdní přijetí má následky včasného přijetí, pokud oferent souhlasil a bez odkladu o tom vyrozuměl akceptanta. Pokud došlo ke zdržení kvůli zjevnému a neobvyklému zdržení poštovní nebo jiné dopravy, smlouva vznikne, nevznikla by jen pokud by oferent bez odkladu akceptantovi ústně sdělil, že nabídku považuje za zaniklou. Zrušení oferty: I neodvolatelná nabídka může být zrušena, pokud projev o jejím zrušení dojde adresátovi nabídky dříve než nabídka sama nebo nejpozději současně s ní (§ 45 odst. 2). Nabídka neoznačená jako neodvolatelná může být odvolána, jestliže projev o jejím odvolání dojde adresátovi nabídky dříve, než ten dostal přijetí nabídky (§ 45 odst. 3). Nabídku nelze odvolat: 1) během lhůty, která je v ní stanovena pro její přijetí, ledaže by v ní bylo právo na její odvolání vymíněno anebo vyplývalo z jejího obsahu, 2) byla-li by vyjádřena její neodvolatelnost (§ 45 odst. 4). Akceptace může být odvolána jen tehdy, došlo-li oferentovi nejpozději současně s přijetím (§ 43c odst. 2), doručením přijetí vznikla smlouva, poté nelze nabídku odvolat. Kontraoferta je přijetí nabídky s dodatky, výhradami, omezeními, nebo jinými změnami či částečné přijetí. Negociační jednání může pokračovat, dojde k výměně rolí akceptanta a oferenta. 3.6/ Náležitosti právních úkonů 1. Náležitosti osoby Ten, kdo právní úkon činí musí mít způsobilost k právním úkonům (§ 38). 2. Náležitosti vůle ? svoboda vůle Znamená svobodu jejího vytvoření, svobodu vzniku volního rozhodnutí a svobodu jejího projevu. Svoboda vůle je dána tehdy, neexistují-li žádné rušivé vlivy, které jednajícího člověka zbavují volnosti rozhodnout. Fyzické donucení (vis absoluta) vylučuje volní jednání. Jde o použití fyzického násilí k vykonání takového pohybu, který by jinak byl projevem vůle – např. vědomé ovlivnění vůle drogami či hypnózou. Bezprávní výhružka (vis compulsiva) je donucení psychické, které vynucuje něco, co vynucováno být nesmí na osobě, na které je tento úkon vynucován. ? vážnost vůle Neplatný je projev vůle, který je projevem vůle jen zdánlivě. Simulovaný právní úkon (předstíraný) je takový projev, který má působit jako úkon vážný, ale ve skutečnosti vážně míněn není, neboť nevyjadřuje vůli způsobit právní následky (např. právní úkon na oko). K právním úkon s vnitřní výhradou se při posuzování právního úkonu nepřihlíží. Disimulovaný právní úkon je právním úkonem simulovaným je zastírán jiný právní úkon míněný vážně – účastníci simulují kupní smlouvu, ve skutečnosti mají na mysli darovací smlouvu. Disimulovaný je platný, ledaže by byl dán nějaký důvod k neplatnosti (§ 41a odst. 2). ? vůle prostá omylu Vůle je vadná i tehdy, pokud k jejímu projevu došlo v důsledku omylu (§ 49a). Aby omyl byl právně relevantní, musí být nezbytným předpokladem vzniku právního úkonu, resp.bez něj by ke vzniku úkonu nedošlo. Omyl je podstatný: omyl v předmětu plnění, omyl v osobě spolukontrahenta, omyl v jakosti dohodnutého plnění, omyl v jiných významných otázkách. Neplatnost právního úkonu vyvolaného omylem: za těchto předpokladů činí omyl právní úkon neplatným a to relativně (§ 40a). Způsobila-li druhá strana omyl úmyslně, je neplatný bez dalšího. Pouhý omyl v pohnutce neplatnost právního úkonu nepůsobí. Neplatnosti se může dovolat jen ten, kdo jej úmyslně či neúmyslně způsobil nebo o něm věděl a vědět musel – § 40a. ? vůle prostá tísně Kdo uzavřel smlouvu v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, může od ní odstoupit – § 49. Tíseň je objektivní stav, který omezuje svobodu rozhodování toho, kdo právní úkon učinil. 3. náležitosti projevu ? nesrozumitelnost Absolutní nesrozumitelnost znamená, že nejde o platný právní úkon. Relativní nesrozumitelnost znamená, že jde o platný právní úkon (např.závěť napsaná jazykem nesrozumitelným dědicům i soudcům, ale mající smysl, bude platná). neurčitost Nelze spolehlivě a přesně zjistit obsah právního úkonu, pokud nelze překlenout tuto vadu ani výkladem, ani aplikací dispozitivních ustanovení zákona. Neurčitost projevu působí neplatnost právního úkonu. nedostatek formy V platném právu platí zásada neformálnosti právních úkonů, lze je vykonat zpravidla v jakékoli formě, ovšem v některých případech zákon určitou formu požaduje, aby byl právní úkon platný (zákonná forma). Písemná forma např. u smluv o převodu nemovitosti – § 46 odst. 1. Nedostatek formy činí právní úkon neplatným, ovšem to, co bylo již splněno na dluh neplatný jen pro nedostatek formy, nelze žádat zpět, nedochází k bezdůvodnému obohacení – § 455 odst. 1. 4. náležitosti předmětu možnost právního úkonu Znamená možnost plnění, které je předmětem právního úkonu, pokud je toto plnění nemožné, bude právní úkon neplatný. Nemožnost plnění znamená, že splnění je tak mimořádně obtížné, že od povinného subjektu nelze očekávat ani spravedlivě žádat, aby obtíže překonal. Nemožnost musí být počáteční – tj.musí existovat v době, kdy byl právní úkon učiněn (následná nemožnost nepůsobí neplatnost právního úkonu – § 37 odst. 2, ale zánik práv a povinností ze závazkového právního vztahu – § 575). Pokud je předmětem plnění věc, nemožný bude pouze právní úkon, který směřuje ke splnění věci individuálně určené. Nemožnost věcí určených druhově je ojedinělá, platí zásada genera perire non censentur (věci druhově určené nemohou zaniknout) – výjimku představují jen věci, které se před uzavřením smlouvy přestaly vyrábět či dovážet apod. nedovolenost právního úkonu Je dána tehdy, jestliže je úkon v rozporu se zákonem nebo jestliže zákon obchází anebo se příčí dobrým mravům. Rozpor smlouvy se zákonem je objektivní skutečností a nemá právní následky zamýšlené smluvními stranami. 3.7/ Obsah právních úkonů Obsahem právních úkonů jsou jednotlivá práva a povinnosti. V obsahu právního úkonu rozeznáváme složky: 1) podstatné – podmiňují platnost právního úkonu, 2) pravidelné – vyskytují se pravidelně, např.ujednání o místě a času plnění; pro platnost právního úkonu nejsou nezbytné, 3) nahodilé – vyskytují se jen nahodile případ od případu. Podmínky (§ 36): Podmínky mohou být obsahem právních úkonů, pokud to zákon nevylučuje (např.u závěti v § 478). Jsou to vedlejší ustanovení v právním úkonu, kterým se účinnost (právní následky) právního úkonu, k němuž právní úkon směřuje, činí závislou na jiné skutečnosti, o níž v době, kdy právní úkon byl učiněn, nebylo účastníkům známo: zda v budoucnu nastane (např.zda se někomu narodí dítě), kdy nastane (např. kdy určitá osoba zemře), zda v minulosti již nastala (např. zda určitá osoba dosáhla určitého věku). Druhy podmínek: 1) odkládací (suspenzivní) – při této podmínce nastane účinnost právního úkonu až splněním podmínky, není-li jasné, o jakou podmínku jde, má se za to, že jde o podmínku odkládací, 2) rozvazovací (rezolutivní) – platnost i účinnost právního úkonu nastupuje ihned, avšak pokud se podmínka splní, účinnost právního úkonu zanikne, 3) nedovolená a nemožná podmínka – tuto otázku bude třeba řešit podle obecných ustanovení o neplatnosti právních úkonů. Splnění podmínky může záviset na lidské vůli. Závisí-li na lidské vůli, může být volním lidským chováním její splnění neoprávněně zmařeno, anebo naopak neoprávněně způsobeno: a) zmaří-li splnění podmínky záměrně účastník, jemuž je její nesplnění na prospěch, stane se právní úkon nepodmíněným, b) způsobí-li její splnění záměrně účastník, jemuž je její splnění na prospěch a který neměl právo tak učinit, ke splnění podmínky se nepřihlíží. Stanovení doby (doložka času): Podobá se podmínce tím, že vznik, změnu či zánik právních následků právních úkonů váže na uplynutí určité doby. Rozdíl je v tom, že u podmínky není jasné, zda bude splněna, kdežto u stanovení času je jisté, že doba nastane i kdy. Příkaz (modus): Je vedlejší ustanovení, vyskytující se u bezplatných právních úkonů, jímž se obdarovanému ukládá, aby něco vykonal. U závěti je platný jen příkaz, aby se dědici započetlo, co mu zůstavitel daroval za svého života – § 484, jiný příkaz je neplatný. U jiných bezplatných právních úkonů příkaz zakázán není, proto bude posouzen podobně jako podmínka. 3.8/ Výklad právních úkonů Právní úkony vyjádřené slovy se vykládají podle smyslu použitých slov a spojení. Pokud jazykové výrazy ovšem připouštějí někdy více výkladů ? přihlíží se k vůli toho, kdo takového výrazu použil, pokud jazykový výraz takovouto interpretaci připouštějí. Právní úkony vyjádřené jinak než slovy se vykládají podle toho, co způsob jejich vyjádření obvykle znamená. Rovněž je nutno přihlédnout k vůli toho, kdo úkon učinil, přičemž se chrání dobrá víra toho, komu je právní úkon určen. 3.9/ Právní následky vadných právních úkonů Neplatnost právního úkonu: Neplatný je takový právní úkon, kterému se nedostává některé náležitosti, kterou zákon pod sankcí neplatnosti požaduje. Právní úkon sice vzniká, je však neplatný, takže se na něj hledí jako by nevznikl, ledaže by mohl podle zákona konvalidovat (viz § 455), resp.že by se relativní neplatnosti oprávněný nedovolal. Platí zásada, že neplatné právní úkony jsou neplatné absolutně, pokud je zákon výslovně a taxativně neprohlašuje za neplatné relativně – § 40a. Pokud se důvod neplatnosti týká jen části právního úkonu, je neplatná jen tato část, ve zbytku je právní úkon platný, ledaže by nebylo lze oddělit platnou část od neplatné – §41. Neplatnost právního úkonu působí od počátku (ex tunc) jak u absolutní, tak u relativní neplatnosti. Na neplatný právní úkon se pak hledí tak jako by nikdy nevznikl. U absolutní neplatnosti tedy takové právní úkony nikdy nezaložily práva a povinnosti, u relativně neplatných právní úkonů práva a povinnosti sice vznikly, ale jeho prohlášením či uznáním za neplatný zanikají rovněž ex tunc. Pokud již někdo plnil z neplatného právního úkonu, může plnění žádat zpět (§ 451 odst. 2, § 457). Vznikla-li někomu v důsledku neplatnosti právního úkonu škoda, může se podle § 42 domáhat její náhrady podle § 420 proti tomu, kdo neplatnost právního úkonu zavinil (tzv. culpa in contrahendo) – za předpokladu, že ten, kdo se domáhá náhrady důvěřoval bez zanedbání obvyklé péče v platnost právního úkonu. Absolutní neplatnost: Nastává bez dalšího přímo ze zákona, hledí se na něj automaticky jako by nevznikl. Plnění, k němuž z absolutně neplatného úkonu došlo, zakládá bezdůvodné obohacení (§ 451 odst. 2, § 457) a musí být vráceno. K absolutní neplatnosti přihlíží soud ex offo. Absolutní neplatnost nelze zhojit ani ratihabicí a nemůže konvalidovat ani dodatečným odpadnutím důvodu neplatnosti. Nepůsobí právní následky ani v případě, že na jeho základě již bylo kladně rozhodnuto o vkladu do Katastru nemovitostí. Absolutní neplatnost právní úkonu se nepromlčuje. Relativní neplatnost (§ 40a): Nenastává ze zákona samého. Takový právní úkon působí právní následky jako by byl platný, pokud jich nebyl zbaven. Relativní neplatnost nastává jednostranným uplatněním, tj.v okamžiku, kdy projev toho, kdo je neplatností dotčen a jenž se jí domáhá, dojde druhému účastníku právního úkonu. Nepřihlíží se k ní ex offo. Relativní neplatnost pomine, pokud byl účastníkem, který byl neplatností dotčen, ratihabován, nebo jestliže důvod neplatnosti dodatečně konvalidoval. Poté se již nelze úspěšně domáhat neplatnosti právní úkonu. Právo dovolat se relativní neplatnosti právního úkonu se promlčuje ve třech letech (§ 865 odst. 4) – tato lhůta začíná podle soudní praxe běžet ode dne uskutečněného věcného plnění. Dovolat se relativní neplatnosti se nemůže ten, kdo ji sám, třeba nezaviněně způsobil – § 40a. Zvláštnosti relativní neplatnosti právní úkonů pro oblast závazkových obchodních vztahů stanoví § 267 a § 268 ObchZ. Zhojení relativně neplatného právního úkon může nastat: 1) konverzí neplatného právní úkonu – pokud obsahuje právní úkon náležitosti jiného právní úkonu, který má stejný či podobný hospodářský cíl a u něhož důvody neplatnosti nejsou dány, je platný tento druhý právní úkon, pokud je z okolností zřejmé, že taková by byla vůle jednající osoby, kdyby o neplatnosti věděla, 2) konvalidace neplatného právního úkonu – případy, kdy odpadly důvody neplatnosti a právní úkon původně neplatný se stal platným, 3) ratihabice – dodatečné schválení. Odporovatelnost právního úkonu (§42a) Věřitel má možnost bránit se právním úkonům učiněným s úmyslem zkrátit uspokojení vymahatelné pohledávky věřitele. Tyto právní úkony sice zůstávají v platnosti ve vztahu ke třetím osobám, mohou však být pravomocným rozhodnutí soudu na návrh věřitele formou odpůrčí žaloby zbaveny právních následků vůči němu – jde o tzv. relativní bezúčinnost právního úkonu vůči zkrácenému věřiteli. Zákon stanoví vyvratitelnou právní domněnku o tom, že osoby blízké o dlužníkově úmyslu zkrátit věřitele věděly. Odpor se vznáší vůči osobě, v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn, nebo které vznikl z odporovatelného právního úkonu dlužníka prospěch, a to v souvislosti s právními úkony dlužníka učiněnými za poslední tři roky. Např. dlužník prodal s úmyslem zkrátit věřitele svou věc třetí osobě, které bylo známo nebo muselo být známo, že je takto věřitel prodávajícího zkracován ? prodej může být na základě rozhodnutí soudu zbaven vůči věřiteli právních následků a věc může být při výkonu rozhodnutí ve prospěch věřitele zabavena u kupujícího tak jako by k jejímu prodeji nebylo došlo. Možnost jednostranně odstoupit od smlouvy: V úvahu přichází tehdy, byla-li smlouva uzavřena v tísni za nápadně nevhodných podmínek (§ 49a). Krom těchto a jiných případů připouští tuto možnost zákon v § 517, § 623 apod. Přípustné je i odstoupení smluvní – § 48 odst. 1, § 497. Právní úkony nicotné: Jde o takové projevy vůle, které nemají vůbec náležitosti právních úkonů. Jde sice o chování, které je právnímu úkonu podobné, ale pouze dělá zdání, že se jedná o právní úkon. Praxe soudů posuzuje zdánlivé právní úkony jako absolutně neplatné zejm.z praktických důvodů. ObčZ ovšem termínu zdánlivý právní úkon nepoužívá, výjimečně se však tyto vyskytnout mohou – např. ústní závěť bude neplatná jak pro nedostatek formy, ale bude ve smyslu § 476 odst. 1 právním úkonem zdánlivým. 3.10/ Protiprávní úkony Jde o takové volní lidské chování, které je právem zakázáno. Jsou porušením právní povinnosti, čili porušením práva. Např. opomenul-li vlastník domu udržovat chodník v řádném stavu a někdo se pádem zranil, nejde o projev vůle vlastníka domu způsobit právní následky, které však přesto vznikají. Nejčastějšími protiprávními úkony jsou způsobení škody, vadné či nevčasné plnění, nedovolené omezování soutěže, nekalosoutěžní jednání. 3.11/ Protiprávní stavy Stavy se od událostí liší tím, že nejde o určité dění, ale o stav, jenž je objektivně v rozporu s právem, a proto má být odstraněn. Např. vichřicí způsobené porušení střechy ohrožující sousedovu stavbu nebo jeho osobní bezpečnost. Protiprávní stav může být způsoben i lidským chováním, které ale není protiprávním úkonem (např. důlní činností). 3.12/ Jiné právní skutečnosti 1) Vytvoření věci a nehmotných statků: Vytvoření nové věci má vždy přinejmenším ten následek, že někdo k této nabude vlastnická práva, tento následek je nevyhnutelný a nastává i tehdy, jestliže někdo věc oprávněně či neoprávněně vyrobil z cizího materiálu nebo smísil cizí materiál se svým (tzv. specifikace). Kdo nabude vlastnického práva v těchto případech stanoví § 135b a § 135c. Zahrnuje i případy, kdy dojde k vytvoření jiné než hmotné hodnoty jsou nejdůležitější vytvoření autorského díla, vynálezu aj. 2) Konstitutivní rozhodnutí státního orgánu Deklaratorní rozhodnutí soudů a jiných státních orgánů mají v občanskoprávních věcech převahu. Tyto autoritativně osvědčují existenci nebo neexistenci hmotného občanskoprávního vztahu s účinky ex tunc. Nepůsobí hmotněprávní následky, ale jen procesněprávní (např. splnit dluh do určité lhůty stanovené v rozhodnutí). Konstitutivní rozhodnutí soudů a jiných státních orgánů by se teoreticky měly vyskytovat výjimečně. Působí od okamžiku právní moci (ex nunc) nejen následky procesněprávní, ale zároveň hmotněprávní, tj. zakládají, mění či ruší občanskoprávní vztahy, popř. působí jiné hmotněprávní následky. Patří sem např.: ? rozhodnutí soudu o zrušení podílového spoluvlastnictví a vypořádání mezi spoluvlastníky podle § 142 odst. 1, nebo ? rozhodnutí soudu o přikázání stavby do vlastnictví vlastníka pozemku za podmínek § 135c odst. 2. 3) Události Jsou takové skutečnosti, které nespočívají na lidské vůli a jsou na ní nezávislé (nastávají objektivně). Právními skutečnostmi jsou jen tehdy, pokud s nimi normy občanského práva spojují právní následky (např. s uplynutím času jako s událostí je spojeno promlčení, prekluze či vydržení) Události jsou velmi různorodé, mohou spočívat v působení přírodních sil (povodeň, vichřice, úder blesku – tzv.živelní události), jiné výsledky přírodních sil (smyk automobilu na kluzké silnici, perforace vodovodního potrubí způsobená korozí). Události mohou být i výsledkem biologických procesů (narození dítěte, smrt člověka, narození mláďat zvířete). Specifickou událostí je plynutí času. Vyšší moc (vis maior) je zvláštním případ události. Je to vnější událost, která je i při vyvinutí veškeré péče nepředvídatelná a zároveň při vynaložení veškerého úsilí neodvratitelná. Rozeznáváme události: ? předvídatelné a nepředvídatelné, ? odvratitelné a neodvratitelné (§ 420a odst. 3). Význam času a počítání času: Významnou právní skutečností (událostí) v občanském právu je čas, kterým se rozumí 1) určitý okamžik (den, konec dne, začátek dne), 2) plynutí času (lhůta, doba), 3) dovršení určitého času (dovršení zletilosti, dospělost pohledávky apod.). Doložka času je případ, kdy účinky právního úkonu jsou závislé na budoucí jisté události, na které se strany dohodly (u smluv) anebo kterou strana určila (u jednostranných právní úkonů). Podobá se podmínce, ale liší se jistotou. Konec plynutí času lze stanovit čtyřmi způsoby (v prvním případě jde o doložku času, v ostatních o podmínku): 1) dies certus an, certus quando – den, o němž víme, že nastane i kdy nastane (např. prekluzivní lhůta k uplatnění reklamace vad podle § 504), 2) dies certus an, incertus quando – víme, že nastane, ale nevíme přesně kdy (např. smrt člověka), 3) dies incertus an, certus quando – nevíme, zda nastane, ale víme kdy by nastal, pokud nastane (např. dosažení určitého věku), 4) dies incertus an, incertus quando – není jisté, zda takový den nastane, ani kdy nastane (např. zda někdo uzavře manželství) Lhůty: Hmotněprávní působí právní následky v oblasti občanského práva hmotného, procesněprávní mají jen význam procesní. Pořádkové lhůty – jejich marné uplynutí nepůsobí zánik oprávnění či povinnosti, nýbrž jiné právní následky (např. měsíční lhůta k vyzvednutí opravené či upravené věci podle § 656 odst.1). Zákonná pravidla pro počítání lhůt (§ 122): Lhůta určená počtem dní začíná dnem, který následuje po dni, ve kterém vznikla skutečnost rozhodující pro běh lhůty – od tohoto dne běží lhůta tolik dní, kolik je stanoveno. Lhůta stanovená podle týdnů skončí v ten den posledního týdne lhůty, který se svým označením shoduje se dnem, kdy nastala skutečnost zakládající běh lhůty. Lhůta stanovená podle měsíců a let skončí v ten den posledního měsíce lhůty, který se svým číselným označením shoduje se dnem, ve kterém nastala skutečnost dávající vznik běhu lhůty. Není-li v posledním měsíci den odpovídající svým číselným označením dnu, kdy lhůta začala běžet, skončí se lhůta v poslední den posledního měsíce. Půlměsíční lhůta – zákon stanoví, že se jí rozumí 15 dnů bez ohledu na počet dnů daného měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, posouvá se její konec na nejbližší pracovní den. Lhůty, jejichž uplynutím se nabývá práv, končí počátkem svého posledního dne (tj. v 00.00 toho dne) a lhůty, jejichž uplynutím se práva pozbývá, končí koncem svého posledního dne (tj. ve 24.00). Zachování lhůty v případě adresování právního úkonu adresátovi poštou: Platí, že písemnost musí v poslední den lhůty adresátovi dojít, nestačí pouhé odeslání, nestanoví-li zákon jinak. Podobně to platí i pro běh vydržecí doby – svůj nárok musí uplatnit nejpozději poslední den vydržecí lhůty, neplatí však, že vydržitel nabývá vlastnické právo již začátkem posledního dne vydržecí lhůty. Dovršení zletilosti (§ 8 odst. 2): Zletilosti se nabývá počátkem dne, kdy někdo dovršil osmnáctý rok svého života, tj. v 00.00 svých osmnáctých narozenin. Zákon je v § 122 patrně kogentní, není připuštěno, aby na těchto pravidlech bylo něco měněno dohodou, není však vyloučeno stanovení lhůt kratších než jeden den. 3.13/ Komplexní právní skutečnosti Právní následky se často aktivizují teprve až na základě několika právních skutečností vyskytnuvších se buď zároveň nebo postupně ? tzv. komplexní právní skutečnosti. Konečný právní následek nastává teprve v důsledku poslední z nich, do té doby ovšem mohou nastat právní následky mezitimní. Mohou spočívat i v kombinaci právních úkonů a úředního aktu – např. nabytí vlastnického práva k nemovitosti. Právní následek může nastat i na základě kumulace úkonu, zejména protiprávního úkonu a události (např. při vzniku odpovědnosti za škodu způsobenou zaviněným usmrcením člověka – § 448, kde povinnost k náhradě vznikne zaviněným protiprávním chováním (protiprávním úkonem) a tím způsobenou smrtí člověka (událostí)). 3.14/ Právní domněnky a fikce Zákonem stanovené právní domněnky a fikce zavazují soud, popř. jiný rozhodující orgán, aby bezpodmínečně nebo podmínečně předpokládal existenci něčeho, o čem není jisté, že je, nebo dokonce je jisté, že není. Vyvratitelné právní domněnky: Jsou uvozeny zpravidla slovy „má se za to“, „považuje se“. Proti této je přípustný důkaz opaku ? soud k ní přihlíží potud, dokud není vyvrácena. Např. § 420 – domněnka nedbalosti v případě způsobení škody nebo § 51 a § 52 ZoR – domněnky otcovství. Nevyvratitelné právní domněnky: Jsou uvozené zpravidla slovy „platí“, „hledí se“. Platí kategoricky, není přípustný důkaz opaku. Např. § 150 odst. 4. Fikce: Fikce se užívají zcela výjimečně. Domněnky vycházejí z lidských poznatků a zkušeností, zatímco u fikce je známo, že daná skutečnost neexistuje, nicméně se k ní přihlíží jako by existovala a to z ryze praktických důvodů. Je to právní konstrukce, která za předpokladů, které zákon stanoví, vyvolává právní následky tak, jako by daná skutečnost skutečně existovala. Např. legální vznik příbuzenského poměru mezi osvojencem a příbuznými osvojitele podle § 63 odst. 1 ZoR nebo fikce doručení podle OSŘ. 4/ Občanskoprávní vztahy 4.1/ Pojem občanskoprávních vztahů Jsou to právní vztahy, jejichž obsah tvoří subjektivní práva a právní povinnosti upravené občanským právem. Občanský zákoník pojednává o občanskoprávních vztazích ve dvojím smyslu: 1) stricto sensu – zejm.v § 2 odst. 2, který jedná o postavení účastníků občanskoprávních vztahů a v § 2 odst. 3, který vyjadřuje obecnou dispozitivnost norem občanského práva, 2) largo sensu – zde se jimi rozumí jakákoli subjektivní občanská práva a povinnosti, a to i ty, které nejsou vůbec obsahem právního vztahu (např. § 1 odst. 1 a 2, § 2 odst. 1) Občanskoprávní vztah je právní vztah, jenž je upravován normami občanského práva a jehož subjekty navzájem vystupují jako nositelé subjektivních občanských práv a občanskoprávních povinností. Charakteristickým znakem občanskoprávního vztahu je rovné postavení jeho účastníků. 4.2/ Druhy občanskoprávních vztahů Občanskoprávní vztahy (jakož obecně i právní vztahy) jsou vždy vícestranné ? musí mít nejméně dva subjekty, které jsou vůči sobě v opačném právním postavení, tj.v postavení stran. Na každé straně může ovšem být více subjektů. V tomto smyslu rozlišujeme dvoustranné a vícestranné občanskoprávní vztahy. U vícestranného vztahu většinou nejde o vzájemné plnění, ale o případy, kdy více osob sdružuje svoje přičinění nebo svoje věci za účelem dosažení společného výsledku či prospěchu. Někdy se hovoří o občanskoprávních vztazích jednostranných, což ovšem neznamená, že má vztah jediný subjekt, ale míní se tím vztah s jednostranným plněním (právní vztah ze smlouvy darovací nebo vztah ze závazku), je lépe hovořit o občanskoprávním vztahu jednostranně zavazujícím. Dvoustranné občanskoprávní vztahy lze třídit na: 1) synallagmatické, což jsou takové právní vztahy, v nichž obě strany mají navzájem postavení dlužníků a věřitelů. Jde o případy, kdy za plnění poskytnuté jednou stranou je druhá povinna poskytnout protihodnotu. Hodnota a protihodnota by měly být vzájemně ekvivalentní. 2) asynallagmatické jsou takové právní vztahy, v nichž jedna strana má postavení dlužníka a druhá věřitele (např. právní vztah vznikající z darovací smlouvy nebo z bezúročné půjčky peněz). Občanský zákoník toto rozlišení neuvádí. Občanskoprávní vztahy založené právními úkony lze dále dělit podle charakteru právního úkonu: na bezúplatné a úplatné, kauzální a abstraktní, pojmenované a nepojmenované. 4.3/ Vznik občanskoprávních vztahů Ze zákona: V občanském právu případy zcela výjimečné – např. zákonné zastoupení podle § 23, nebo zákonné zástavní právo, které předpokládá § 156 odst. 1 nebo vznik věcného břemene podle § 151o odst. 1. Z konstitutivního rozhodnutí soudu nebo správního úřadu: Rovněž tyto případy jsou v občanském právu výjimečné – např. zřízení zástavního práva na základě rozhodnutí soudu či správního úřadu – § 156 odst. 1, zřízení věcného břemene ve smyslu § 151o odst. 1. Z úkonů: Typické případy pro občanské právo ? úkony, které dávají vznik občanskoprávním vztahům (úkony právní, úkony protiprávní). Z událostí a z protiprávních stavů: Např. vznik občanskoprávního vztahu z odpovědnosti za škodu způsobenou provozem zvláště nebezpečným – § 432. Z jiných právních důvodů: Např. vznik vynálezcova práva na nálezné jako součást právního vztahu vlastníka věci ztracené a jejího nálezce podle § 135 odst. 2. Občanskoprávní vztah může ke svému vzniku vyžadovat existenci několika právních důvodů zároveň, čili dostatečným důvodem jsou teprve všechny důvody zároveň – např. při smlouvě uzavřené s podmínkou odkládací ve smyslu § 36 odst. 3 je ke vzniku smlouvou zamýšleného právního vztahu třeba právního úkonu (smlouvy) a události (splnění odkládací podmínky). 4.4/ Složky občanskoprávních vztahů Subjekty: Mohou jimi být v libovolném vzájemném seskupení osoby fyzické, právnické včetně státu (§ 21). V právním vztahu musejí být subjekty nejméně dva. Obsah tvoří vzájemná subjektivní práva a právní povinnosti účastníků právních vztahů. Předmětem jsou věci, práva a jiné majetkové hodnoty a objektem je lidské chování, týkající se uvedených předmětů. 6/ Subjekty občanskoprávních vztahů 6.1/ Právní způsobilost Subjekty práv a povinností v občanskoprávních vztazích i FO, PO, stát. Tuzemci i cizinci. Právní způsobilost subjektů je způsobilost těchto subjektů k právům a povinnostem a způsobilost těchto subjektů k právním úkonům. Způsobilost k právům a povinnostem je způsobilost subjektu mít v mezích právního řádu práva a povinnosti neboli způsobilost být jejich subjektem. Způsobilost k právním úkonům je způsobilost vlastními úkony způsobit právní (právem aprobované) následky, zejména nabývat práv, resp.stávat se subjektem povinností. Způsobilost k zaviněným protiprávním úkonům (deliktní způsobilost) je způsobilost vlastními zaviněnými protiprávními úkony založit svou odpovědnost, a tedy nést jejich nepříznivé právní následky. 6.2/ Osoby fyzické Způsobilost k právům a povinnostem: Způsobilost k právům a povinnostem vzniká narozením živého dítěte (nasciturus) - § 7 odst. 1. Tato způsobilost trvá po celý život člověka beze změny, nemůže být ani omezena, ani se nerozšiřuje. Zaniká smrtí bez ohledu na to, zda smrt lze (či nelze) prokázat stanoveným způsobem (úředním zjištěním smrti – prohlídkou mrtvého a vydáním úmrtního listu). Prohlášení za mrtvého: Nelze-li smrt takovým způsobem prohlásit, prohlásí soud člověka za mrtvého (§ 7 odst. 2). Má stejné právní následky jako smrt, např. po takové osobě se dědí, zanikají práva a povinnosti omezená na její osobu, zanikají rodičovská práva a povinnosti, zaniká manželství atd. Předpoklady prohlášení za mrtvého: a) smrt nelze stanoveným způsobem prokázat – soud zjistí smrt jinými prostředky a vydá rozhodnutí o prohlášení za mrtvého na základě zjištění smrti (např. při katastrofě letadla zahynuly všechny osoby na palubě letadla, a nelze žádnou mrtvolu identifikovat, nelze tedy vydat úmrtní list a úředně zjistit smrt, podle OSŘ jde ale dostatečný důkaz). Zánik způsobilosti k právům a povinnostem ale nenastává prohlášením za mrtvého, nýbrž smrtí, neboť eventuální mylné rozhodnutí soudu by v takovém případě způsobilo, že ten, kdo by byl považován za mrtvého a jemuž by tedy způsobilost zanikla by nebyl subjektem práv a povinností (v takových případech soud své rozhodnutí ex tunc zruší, b) soud může za mrtvou prohlásit osobu, která je nezvěstná – lze-li se zřetelem ke všem okolnostem (zejména k době nezvěstnosti a věku osoby v době, kdy se stala nezvěstnou a nejsou o ní žádné zprávy, že je naživu) soudit, že již nežije. Musí být vysoká pravděpodobnost smrti. Soud rovněž své rozhodnutí zruší, bude-li zjištěno, že daná osoba žije. Zrušení prohlášení za mrtvého: Bylo-li prohlášení za mrtvého zrušeno, práva a povinnosti osoby omylem prohlášené za mrtvou se obnoví ex tunc, tj. jako by k prohlášení za mrtvého vůbec nebylo došlo. Výjimku stanoví § 22 odst. 2 ZoR, který stanoví, že manželství se v tomto případě neobnovuje, obnoví se jen tehdy, neuzavřela-li druhá osoba mezitím manželství nové. Způsobilost k právním úkonům: Způsobilost k právním úkonům vzniká postupně podle stavu psychické vyspělosti osoby. V plném rozsahu vzniká dosažením zletilosti (§ 8 odst. 2), které se dosahuje buďto a) dovršením osmnáctého roku, b) před dovršením osmnáctého roku se nabude zletilosti uzavřením manželství. Zletilost se uzavřením manželství nabývá jednou provždy. Nezaniká, bylo-li manželství před dovršením osmnáctého roku osoby, která jeho uzavřením zletilosti nabyla, rozvedeno či zaniklo smrtí druhého manžela, ani bylo-li soudem prohlášeno za neplatné. Pro úplnou ZPÚ se vyžaduje a) neporušenost vůle, b) potřebný stupeň intelektuální vyspělosti. Zbavení či omezení ZPÚ: způsobilost může být omezena, nebo jí může být osoba zcela zbavena ? jde o případy, kdy se osobě nedostává potřebné psychické vyspělosti. Způsoby omezení či vyloučení způsobilosti k právním úkonům: 1) ze zákona v důsledku nedostatku věku (§ 9) – nezletilci jsou způsobilí jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené jejich rozumové a volní vyspělosti, odpovídající věku nezletilce. Zákon tímto chrání jak osobu nezletilce, tak osobu kontrahující, 2) ze zákona (§ 38 odst. 2) – jestliže osoba, jejíž způsobilost nebyla omezena, resp. vyloučena rozhodnutím soudu, vykonává právní úkon v duševní poruše, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou, 3) rozhodnutí soudu o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům (§10) – v důsledku duševní poruchy, která není jen přechodná, nebo nadměrného užívání alkoholických nápojů, resp. omamných prostředků či jedů: a) zbavení způsobilosti k právním úkonům – soud může člověka zbavit způsobilosti k právním úkonům tehdy, není-li vůbec schopen činit právní úkony v důsledku absence rozumové a volní složky, a to pro duševní poruchu, která není jen přechodná (užije se znalecké posouzení), b) omezení způsobilosti k právním úkonům – pro duševní poruchu, která není jen přechodná, pro nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků či jedů ? musí platit, že takováto osoba je schopna činit alespoň některé právní úkony. Právní úkon učiněný v takovémto stavu opojení by byl neplatný podle § 38 odst. 2 – bude se však vždy zkoumat (na rozdíl od zbavení), zda nešlo o jednání v tzv. jasném okamžiku (lucidum intervallum). Deliktní způsobilost: Je způsobilost vlastními zaviněnými protiprávními úkony založit svou odpovědnost. Občanské právo zná i případy objektivní odpovědnosti, tj.odpovědnosti nezávislé na zavinění. V plném rozsahu se nabývá zletilostí. Před dosažením zletilosti se deliktní způsobilost subjektů posouvá vždy v konkrétním případě se zřetelem k uskutečněnému protiprávnímu úkonu podle toho, zda nezletilec byl schopen ovládnout své chování a posoudit jeho následky, tj. zda měl v daném okamžiku schopnost určovací a rozpoznávací (volní a intelektuální složka). Totéž platí pro posouzení deliktní způsobilosti osoby trpící duševní poruchou (ať už trvalou či přechodnou). Výjimečně je deliktní způsobilost přiznána i tomu, kdo v daném okamžiku uvedené schopnosti určovací a rozpoznávací neměl, ale do stavu, v němž není schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, se uvedl vlastní vinou, čili zaviněním (§ 423). 6.3/ Příbuzenství, osoby blízké a domácnost Osoby blízké (§ 116): a) příbuzní v řadě přímé bez omezení jsou předkové a potomci, sourozenci. Stupeň příbuzenství se určuje počtem zrození, tímto způsobem lze stanovit stupeň příbuzenství mezi všemi osobami příbuznými, nikoli jen mezi osobami blízkými, čili i např. mezi osobami vzdálenějšími v řadě pobočné. Řada přímá je dána vztahem mezi předky a potomky. Řada pobočná je dána tehdy, pocházejí-li dvě osoby od společného předka a nejsou přitom příbuznými v řadě přímé. Pokrevnímu příbuzenství se rovná právní vztah založený osvojením podle § 63 an. ZoR (bez ohledu na to, zda jde o osvojení zrušitelné nebo nezrušitelné). Platí fikce, že osoby osvojené jsou příbuzné s osvojitelem a s jeho příbuznými. Osvojenec se stává příbuzným svého osvojitele a jeho předků a zároveň se stává v řadě pobočné příbuzným osvojitelových potomků. Osvojením však nevzniká příbuzenský vztah mezi příbuznými osvojence a osvojitelem (ani jeho příbuznými), b) manželé po dobu trvání manželství, bez zřetele na to, žijí-li společně nebo nikoli, c) partneři po dobu trvání partnerství, d) jiné osoby za dvou (kumulativních) podmínek: 1) osoby jsou navzájem v poměru rodinném nebo obdobném, 2) jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Zda jsou tyto podmínky splněny, přísluší rozhodnout soudu podle povahy a okolností každého konkrétního případu. Domácnost (§ 115): Tvoří ji fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Nehraje zde roli, zda jde o osoby blízké podle § 116. Znaky domácnosti musí být dány kumulativně: 1) spolužití fyzických osob, 2) trvalé, 3) společné uhrazování nákladů na potřeby takto žijících fyzických osob. 6.4/ Osoby právnické Pojmové znaky právnických osob: 1) samostatná právní subjektivita, 2) způsobilost k právním úkonům právnické osoby (omezit ji lze jen zákonem), 3) deliktní způsobilost (PO může být subjektem odpovědnosti, zejm. odpovědnosti za škodu, nemůže být subjektem trestní odpovědnosti), 4) vlastní majetek PO, 5) organizační struktura. Český občanský zákoník PO výslovně nedefinuje, jen charakterizuje, který subjekt je nutno považovat za PO (§18). Právnickou osobu považuje za umělý výtvor, který je následně vnímán a vystupuje jako právní realita (teorie přenesené reality). Identifikační znaky právnických osob v současném ObčZ: Občanský zákoník nemá přesnou definici PO, ale vymezuje identifikační znaky, které musí vykazovat každá entita, má-li být považována za PO: název, sídlo, předmět činnosti, zákonná forma vzniku. Modely vzniku právnických osob: 1) princip registrace, 2) princip koncese, 3) princip volného zakládání. Druhy právnických osob: Základní dělení právnických osob: Korporace jsou sdružení několika osob (FO či PO) za účelem konání určité společné činnosti, základem je osobní substrát, korporace je subjekt práva odlišný od svých členů. Nadace je účelové sdružení majetku fyzickou či právnickou osobou, základem nadace je věcný substrát, který vykazuje vlastní právní subjektivitu. Právnické osoby veřejnoprávní a soukromoprávní. Občanský zákoník kategorizuje PO takto: 1) sdružení fyzických nebo právnických osob (korporace) – jsou to všechny PO s osobním substrátem bez ohledu na to, zda jde o korporace soukromoprávní či veřejnoprávní. Zejm. občanská sdružení a politické strany, obchodní společnosti a družstva. Může to být i stát (§ 21). 2) účelová sdružení majetku (nadace) – jsou to veškeré PO, jejichž základem je věcná složka. Jde o nadace a nadační fondy, obecně prospěšné společnosti, Pozemkový fond. 3) jednotky územní samosprávy, 4) jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon – PO může vzniknout na základě a v mezích zákona. Jde např. státní podniky, rozpočtové a příspěvkové organizace, společenství vlastníků jednotek, ČNB, ČT, ČRo, ČTK, VZP. Identifikační znaky právnických osob: 1) název (§ 19b) – musí být určen již při zřízení, PO je povinna mít pouze jeden název a ten používat v podobě, v jaké byl zapsán do evidence. Zákon poskytuje soudní ochranu tomu, jehož název byl neoprávněně použit – je možné požadovat, aby se neoprávněný uživatel zdržel, odstranil závadný stav, lze požadovat přiměřené zadostiučinění za vzniklou nehmotnou újmu, popř.požadovat náhradu škody podle § 420 (§ 19b odst. 3 chrání dobrou pověst PO). Pro okruh soutěžních vztahů jsou použitelná také ustanovení ObchZ o nekalé soutěži. 2) sídlo (§ 19c) - sídlo může mít PO pouze jedno, které je zřízeno už při zřízení PO. Rozlišujeme sídlo v materiálním smyslu (pro určení sídla je rozhodující, odkud je PO řízena a spravována) a sídlo ve formálním smyslu (rozhodující je sídlo uvedené v zakladatelském dokumentu, resp.zapsané příslušné evidenci; tuto variantu preferuje náš právní řád). 3) předmět činnosti – musí být určen již při zřízení PO, musí být dovolený, možný a prostý rozporu s dobrými mravy. Nutné je rovněž získat příslušné povolení příslušného státního orgánu (živnostenský úřad), je-li ho třeba. Vznik právnických osob: Fáze vzniku právnické osoby: 1) založení – uskutečňuje se sepsáním smlouvy (zakladatelské, společenské apod.) nebo zakládací listiny nebo jiným způsobem, který předpokládá zákon. Tzv. předběžná společnost – založením většinou PO nevzniká, přesto ale vykazuje znaky PO, proto ObchZ v § 64 upravuje předběžnou společnost. 2) zápis do příslušné veřejnoprávní evidence – stěžejní roli má obchodní rejstřík – zapisují se do něj veškeré obchodní společnosti a družstva, jiné PO, o kterých to stanoví zákon (státní podniky, společenství vlastníků jednotek apod.). Jiné zákonem určené registry – nadační rejstřík, registr Ministerstva vnitra pro evidenci občanských sdružení (spolků) či politických stran a hnutí, registr Ministerstva kultury ČR pro evidenci registrovaných církví a náboženských společností apod. Způsobilost k právům a povinnostem: Omezena může být pouze zákonem, zároveň je však omezena i umělou povahou PO (nemůže uzavřít sňatek apod.). Zákon může způsobilost k právům a povinnostem PO omezit v různé kvalitě i kvantitě – např. omezit vstupování do práv a povinností v určitém časovém období (např. v době likvidace, v průběhu konkurzu), může omezit dispozici s určitou částí majetku PO (u státních podniků) apod. Způsobilost k právním úkonům: Je schopnost PO vlastními právními úkony (právním jednáním) nabývat práv a povinností. PO mohou činit takové právní úkony, které nejsou v rozporu se zákonem či dobrými mravy nebo zákon neobcházejí. Právní jednání právnických osob: 1) osobní jednání právnické osoby – jednání statutárních orgánů PO jejím jménem. Statutární orgán je orgán za tímto účelem vytvořený již zřizovacím dokumentem, který je oprávněn jednat ve všech věcech týkajících se PO. Rozlišujeme statutární orgány individuální a kolektivní (u těch musí být stanoven způsob jednání). Působnost statutárního orgánu může přejít částečně nebo úplně na jinou osobu (likvidátor, správce konkurzní podstaty apod.), 2) jednání prostřednictvím zástupců – rozeznává se zastoupení zákonné a smluvní. Za právnickou osobu mohou činit právní úkony její pracovníci nebo členové za předpokladů stanovených ve vnitřních předpisech právnické osoby, anebo je-li to vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé (zákonné zastoupení). Jménem PO mohou jednat také osoby, jejichž oprávnění vzniklo ze smlouvy – např. advokát, prokurista apod. (smluvní zastoupení). Jednání těchto osob je přímo přičitatelné PO, ledaže by jednající osoba vybočila z mezí svých zástupných oprávnění (exces) ? potom vznikají práva a povinnosti pouze pokud a) sporný právní úkon se týká předmětu činnosti právnické osoby (objektivní hledisko) a zároveň b) druhý účastník právního úkonu o takovém vybočení nemohl vědět ani při náležité pečlivosti, kterou od něho lze v konkrétním případě očekávat (subjektivní hledisko). Vznikne-li poškozenému účastníkovi škoda, může se domáhat její náhrady na pracovníku nebo členovi PO překračujícím své oprávnění – § 420. Zánik právnických osob: 1) zrušení soukromoprávní právnické osoby – ke zrušení může dojít kvalifikovanou dohodou jejích členů, usnesením nejvyššího orgánu, uplynutím času, na který byla zřízena, splnění účelu, rozhodnutím soudu. U veřejnoprávních dochází ke zrušení většinou na základě zákona nebo autoritativním rozhodnutím zřizovatele. Zvláštní druh zrušení soukromoprávní osoby je její zrušení v souvislosti s konkurzním řízením, 2) výmaz právnické osoby z příslušné veřejnoprávní evidence – výmaz má konstitutivní účinky, takže právní subjektivita právnické osoby tím končí. Většinou předchází likvidace, což je právem předpokládaný a formalizovaný postup, při kterém dochází k urovnání a vypořádání závazků zanikající PO. 7/ Ochrana osobnosti 7.1/ Právní úprava ochrany osobnosti fyzické osoby (§ 11 an.) Jde o občanskoprávní ochrana ryze osobnostních práv, nazývaných též všeobecnými osobnostními právy ? tato úprava se týká pouze fyzických osob. Ochranu právnickým osobám poskytuje § 19b odst. 2 a 3 a obchodní zákoník v § 8 an. a § 44 an. Ústavní základ tvoří Listina zejména v čl. 6 a 7 a jmenovitě v čl. 10. Rozsah ochrany osobnosti (§ 11): Život a zdraví, občanská čest, lidská důstojnost, soukromí, jméno a projevy osobní povahy. Jde o příkladmý výčet, takže nejsou vyloučena z občanskoprávní ochrany ani další práva sloužící rozvoji osobnosti – např. ochrana proti neoprávněnému zásahu do práva na osobní svobodu, do práva na zachování listovního tajemství, na zachování lékařského tajemství atp. Ochrana však nenáleží, pokud podobná práva sloužící k rozvoji osobnosti spadají pod ochranu jiných právních odvětví. Tiskový zákon a zákon o rozhlasovém a televizním vysílání: Jde o významný doplněk ochrany osobnosti tvoří tiskový zákon a zákon o rozhlasovém a televizním vysílání. Specifickou ochranu poskytují tyto zákony v institutech práva na odpověď a práva na uveřejnění dodatečného sdělení. Právo na odpověď: Bylo-li v periodickém tisku nebo rozhlasovém či televizním vysílání uveřejněno sdělení obsahující skutkové tvrzení, které se týká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby anebo jména či dobré pověsti určité právnické osoby, má tato osoba právo požadovat uveřejnění odpovědi. Odpověď se musí omezit jen na skutkové tvrzení, kterým se tvrzení uvádí na pravou míru nebo neúplné či jinak pravdu zkreslující tvrzení se doplňuje nebo zpřesňuje. Po smrti fyzické osoby přísluší právo na ochranu formou odpovědi jejímu manželu, dětem nebo není-li jich, rodičům. Právo na uveřejnění dodatečného sdělení: Bylo-li v tisku či v rozhlasovém nebo televizním vysílání uveřejněno sdělení o trestním řízení nebo o řízení ve věcech přestupků vedeném proti fyzické osobě anebo řízení ve věcech správních deliktů vedené proti fyzické osobě nebo právnické osobě, kterou lze podle tohoto sdělení identifikovat, a toto řízení nebylo ukončeno pravomocným rozhodnutím ? má tato osoba právo požadovat na vydavateli či provozovateli vysílání uveřejnění informace o výsledku tohoto řízení jako dodatečného sdělení. Zákon o ochraně osobních údajů: K ochraně osobnosti slouží zákon o ochraně osobních údajů, který upravuje ochranu osobních údajů o fyzických osobách, práva a povinnosti při zpracování těchto údajů a stanoví podmínky pro jejich předávání do ciziny. Nároky fyzické osoby, byla-li porušena ustanovení tohoto zákona: odstranění závadného stavu, omluva nebo jiné zadostiučinění, zaplacení peněžité náhrady apod. Tyto spory vyplývající z uplatňování práv na ochranu osobnosti řeší v první instanci krajský soud. Zákoník práce: Pokud o to zaměstnanec požádá, je zaměstnavatel povinen vydat do 15 dnů zaměstnanci pracovní posudek ? jsou jím veškeré písemnosti, týkající se skutečností, které mají vztah k výkonu práce. Pokud zaměstnanec s obsahem posudku nesouhlasí, muže se obrátit na soud. Obdobně to platí i o potvrzení o zaměstnání. Trestněprávní ochrana: Doplněk komplexní ochrany osobnosti fyzické osoby tvoří i správněprávní ochrana (§ 49 ZPř) a zejména trestněprávní ochrana (§ 206 TrZ). 7.2/ Obsah nároků na ochranu osobnostních práv Občanský zákoník nepostihuje svými ochrannými prostředky všechny možné zásahy do ochrany osobnosti (nikdo se nemůže občanskoprávními prostředky domáhat zlepšení kvality ovzduší, zamořeného výfukovými plyny). Jednotlivé aspekty ochrany osobnosti fyzické osoby vyjmenovává generální klauzule § 11: Právo na tělesnou integritu: Ochrana života a zdraví (vztahuje se i na mrtvé tělo) – např. u transplantace se vychází z předpokládaného souhlasu s transplantací. Právo na osobní svobodu: Hlavní ochranu však poskytují zejména normy veřejnoprávní – TrZ, ZPř, OSŘ. Právo na jméno: Rozumí se jím zejména příjmení, ovšem rovněž křestní jméno (ochrany požívá i pseudonym). Právo na občanskou čest a důstojnost: Ochrana spočívá především v zákazu různých druhů neoprávněných zneucťujících zásahů – např. § 206 TrZ. Právo na podobu a k podobizně: Jde o jakékoli hmotné zobrazení člověka živého i zemřelého za předpokladu identifikovatelnosti dané osoby. Právo na slovní projevy: Jde o právo uplatnit svůj slovní projev a právo k záznamům slovního projevu – záznamy ve formě písemností a zvukových snímků. Osobní charakter se posoudí podle individuálních okolností případu. Právo na soukromí: Spočívá v rozhodnutí osoby, zda bude zveřejňovat skutečnosti svého soukromého života. Ochrany požívá intimní sféra života jednotlivce. 7.3/ Prostředky ochrany osobnostních práv a) specifické prostředky (§ 13): Ta osoba, jejíž osobností právo bylo neoprávněným zásahem porušeno, může bez ohledu na zavinění původce zejména domáhat se: • zdržení se takových se zásahu a nepokračování v takovém jednání, • odstranění následků neoprávněného zásahu především obnovením původního stavu, • přiměřené zadostiučinění (nemateriální a v ojedinělých případech materiální, poskytované v penězích – výši určí podle § 13 odst. 3), • náhrada majetkové újmy (řídí se § 420 an.). b) obecné (§ 16). Aktivní legitimace k uplatnění ochrany osobnostních práv: a) subjekt dotčeného osobnostního práva ? po jeho smrti přísluší toto právo uplatňovat, b) manželu, partnerům a dětem a není-li jich, c) rodičům (§ 15 – postmortální ochrana) Toto právo uplatňují vyjmenované osoby nikoli jako dědicové, ale jako zvláštní právní nástupci určení originálně zákonem. 7.4/ Omezení všeobecných osobnostních práv Písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky, obrazové a zvukové záznamy, týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy, smějí být pořízeny nebo použity (§ 12): a) se svolením toho, koho se týkají, b) bez jeho svolení, jde-li o použití k úředním účelům na základě zákona (tzv. zákonná úřední licence) c) bez jeho svolení, jde-li o podobizny, obrazové snímky a obrazové i zvukové záznamy (nikoli písemnosti), mají-li být pořízeny či má-li jich být použito přiměřeným způsobem též pro vědecké nebo umělecké účely (tzv. umělecká a vědecká licence) anebo pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství (tzv. zákonná licence zpravodajská – reportážní). Nesmějí být ovšem užity v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby (s její důstojnou existencí). 7.5/ Ochrana poskytovaná právnickým osobám Právnickým osobám přísluší podobná práva jako právo na ochranu osobnosti přiznává právnickým osobám. Z § 19b odst. 2 a 3 vyplývá právo na ochranu svého názvu, dobré pověsti. Při porušení se může právnická osoba domáhat: zdržení se, odstranění závadného stavu, přiměřené zadostiučinění. Ochranu neoprávněného užívání obchodní firmy upravuje § 12 ObchZ, podobnou ochranu poskytují ustanovení § 44 až § 54 ObchZ o nekalé soutěži. 8/ Zastoupení 8.1/ Zastoupení přímé a nepřímé Přímé zastoupení: Ve vztahu ke třetí osobě činí zástupce vlastní prohlášení vůle jménem a na účet zastoupeného ? z právních úkonů zástupce vznikají jejich právní následky. Občanský zákoník rozumí pod rubrikou „Zastoupení“ zastoupení přímé, nepřímé zastoupení – např. § 733 an. Nepřímé zastoupení (náhradnictví): Zástupce jedná jménem svým na účet zastoupeného ? v důsledku toho nabývá nepřímý zástupce práva a povinnosti sám, ovšem podle smlouvy se zastoupeným je povinen na zastoupeného takto nabytá práva a povinnosti převést. Zástupce činí vždy vlastní projev vůle, čímž se liší od posla, který neprokazuje svou vůli, jen sděluje vůli cizí. Smyslem zastoupení je: • umožnit zastoupení osoby, která nemá způsobilost jednat (např. nezletilci), • umožnit zastoupení osoby, která má způsobilost jednat, avšak zastoupení jí ulehčuje situaci (např. plně způsobilá osoba nemá čas). 8.2/ Obecná ustanovení o zastoupení Zástupcem i zastoupeným může být FO i PO. Zástupce musí mít způsobilost k právním úkonům v rozsahu, ve kterém má zastoupeného zastupovat (§ 22 odst. 2) – nemusí tedy mí plnou způsobilost k právním úkonům. Zastoupený mít způsobilost k právním úkonům nemusí vůbec při zákonném zastoupení, musí ji mít při smluvním (jak pro uzavření smlouvy, tak pro úkon, který je předmětem zastoupení). Zástupce je povinen jednat osobně, činit osobně právní úkony, k nimž byl zmocněn. Substituta, dalšího zástupce si může ustanovit jen tehdy, je-li to stanoveno právním předpisem nebo dohodnuto se zastupovaným (§ 24). Tento další zástupce mít dalšího zástupce již mít nemůže. 8.3/ Zákonné zastoupení Zákonný zástupce se zřizuje: a) osobám, které nemají způsobilost k právním úkonům – osoby nezletilé a osoby, jejichž způsobilost k právním úkonům byla omezena nebo, které jí byly soudem zbaveny. Zákonného zástupce dítěte upravuje § 27 ZoR. Osoba zbavená způsobilosti nebo s omezenou způsobilostí bude mít soudně obligatorně přiděleného opatrovníka, b) osobám, jejichž pobyt není znám a osobám neznámým – bude jim zřízen opatrovník, je-li to nutné k ochraně jejich zájmů nebo to vyžaduje veřejný zájem (§ 29 – fakultativní ustanovení opatrovníka), c) z jiných vážných důvodů – tyto případy posoudí soud, d) kolizní opatrovník – je-li to odůvodněno kolizí zájmů zákonného zástupce a zastoupeného, resp. více osob zastoupených týmž zákonným zástupcem. Rozlišujeme obligatorní ustanovení opatrovníka (bez návrhu) a ustanovení fakultativní (na návrh) Další specifické případy – § 145 odst. 1, § 701 odst. 1, § 15 a § 16 ObchZ. Opatrovníkem může být (§ 27 odst. 3) fyzická osoba (příbuzný nebo jiná vhodná osoba) nebo orgán místní správy, konkrétně obec jako PO nebo orgán sociálně právní ochrany dětí. Pokud opatrovník rovněž spravuje majetek zastupovaného (§ 28), musí mít k dispozicím nikoli obvyklým souhlas soudu. Zánik zákonného zastoupení: 1. absolutně – skončilo zastoupení určitým zástupcem a zastoupený již nadále zastoupen nebude (smrtí zastoupeného, odpadnutím důvodů pro zastoupení – dosažením zletilosti bez dalšího, zrušení omezení způsobilosti k právním úkonům), 2. relativně – místo jednoho zástupce bude ustanoven jiný (smrt zástupce, zástupce ztratí způsobilost zastupovat podle § 22 odst. 2, omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti - § 78 a § 83 ZoR, odvolání zástupce soudem). 8.4/ Smluvní zastoupení Plná moc (§ 23): Je jednostranný právní úkon adresovaný třetím osobám, jímž při smluvním zastoupení dává na vědomí, že určitá osoba je oprávněna jej v určitém rozsahu zastupovat. Plná moc je na rozdíl od smlouvy o zastoupení pouhým osvědčením existence práva určité osoby zastupovat osobu jinou. Rozlišujeme plnou moc: všeobecnou, která opravňuje zástupce ke všem právním úkonům, a zvláštní, která omezuje se jen na některé úkony. Rozdělení plných mocí podle formy: písemná podle § 31 odst. 4 – pokud je všeobecná nebo se týká určitého druhu právních úkonů, nebo pokud úkon, jenž má být zástupcem vykonán vyžaduje písemnou formu, a ústní – týká se určitého druhu, pro něž zákon ani dohoda stran písemnou formu nevyžadují. U smluvního zastoupení rozlišujeme: a) smlouvu zakládající právní vztah zastoupení – § 23 ji nazývá dohodou o plné moci, b) zastoupení jakožto právní vztah mezi zástupcem a zastoupeným založený smlouvou (viz výše), c) plnou moc jako osvědčení existence právního vztahu zastoupení. Rozsah zástupcova oprávnění musí být pod sankcí neplatnosti uveden v plné moci. Zástupce může být jeden nebo může být zástupců více (pak se vymezí rozsah pro každého zvlášť, pokud tak neučiní, musí všichni zástupci jednat společně podle § 31 odst. 3 – kolektivní plná moc). Zmocněnec je dále oprávněn udělit plnou moc třetí osobě, aby jednala za zmocnitele (pokud je k tomu oprávněn na základě zákona nebo plné moci nebo je-li zmocněncem právnická osoba). Z právních úkonů dalšího zmocněnce je zavázán přímo zmocnitel (§ 33a). Vnitřní pokyny dané zmocnitelem zavazují zmocněnce, ale vůči třetím osobám jsou neúčinné (§ 32 odst. 2). Překročení zmocněncova oprávnění (§ 33): Překročením oprávnění je zmocnitel vázán jen tehdy, pokud toto překročení schválí. Pokud bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl o překročení, oznámí svůj nesouhlas, vázán není. Nezmocněný jednatel (jednal bez plné moci vůbec nebo překročil své jednatelské oprávnění) je zavázán sám, na této osobě lze pak uplatňovat splnění závazku, náhradu škody. Zmocněnec nebude právním úkonem nad rámec svého oprávnění vázán, jestliže osoba, se kterou bylo jednáno, o nedostatku plné moci věděla. Zánik plné moci: 1) provedením úkonu, 2) odvoláním zmocnitelovým nebo výpovědí zmocnitele, 3) smrtí zmocněnce nebo smrtí zmocnitele, 4) zánikem PO, která je zmocněncem nebo zmocnitelem, zanikla-li bez sukcese, 5) uplynutím času. Ve vztahu k zástupci se odvolání stává účinným od doby, kdy se o odvolání zástupce dozví, do té doby zástupcovy úkony zmocnitele zavazují (§ 33b odst. 4). Ve vztahu k třetím osobám je zánik zastoupení teprve od okamžiku, kdy se o něm dozvědí. Po zániku plné moci výpovědí zástupce nebo smrtí zastoupeného je zástupce povinen učinit ještě to, co nesnese odkladu, aby zastoupený neutrpěl na svých právech újmu (§ 33b odst. 6). 5/ Subjektivní občanská práva a jejich ochrana 5.1/ Subjektivní práva Subjektivní právo je míra a způsob možného chování jeho subjektu, které objektivní právo dovoluje, zaručuje a chrání. Nárokem je oprávnění domoci se svého subjektivního práva uplatněním donucení u státního orgánu (soudní – rozhodnutí a jeho nucený výkon – exekuce). Subjektivní povinnost je míra a způsob nutného chování subjektu, které mu objektivní právo ukládá a které na něm donucovacími prostředky vynucuje. 5.2/ Třídění subjektivních práv Absolutní práva působí proti všem. Právu určitého subjektu odpovídá povinnost neurčitého počtu neurčitých subjektů (omezuje se na nekonání něčeho). Např. vlastnické právo, věcná práva, autorské právo, právo na ochranu osobnosti, dědické právo. Relativní práva jsou práva, u kterých určitému subjektu odpovídá povinnost jiného určitého subjektu (konání i nekonání) – subjekty mají oprávnění a povinnosti mezi sebou navzájem – korelativní práva a povinnosti. Typicky půjde o závazkové právní vztahy. Věcná práva (§ 123 až 180) mají absolutní charakter. Jsou to práva, která svému subjektu poskytují oprávnění přímého ovládání věci, předmětem je věc hmotná. Závazková práva mají relativní charakter a korelativní práva. Práva k nehmotným statkům zahrnuje práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti (právo intelektuálního vlastnictví a právo průmyslového vlastnictví) a práva zabezpečující ochranu osobnosti. 5.3/ Výkon subjektivních práv a povinností Občanská práva se vykonávají takovým chováním, které občanské právo svým subjektům dovoluje a které zároveň směřuje k výsledku objektivním právem sledovanému. Může jít o právní úkon (prodej věci) i o faktické chování (užívání bytu), dále o činnost (dare, facere) nebo o nečinnost (pati, omittere, non facere). Šikana (§ 3): Volnost výkonu subjektivních práv omezuje § 3 odst. 1. Nikdo bez právního důvodu nesmí zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí své právo vykonávat v rozporu s dobrými mravy. Nepředpokládá se zavinění. Šikanóznímu právu neposkytuje soud ochranu. Bylo by možno domáhat se neplatnosti podle § 39 nebo odpovědnosti podle § 424. 5.4/ Ochrana subjektivních práv Právo na ochranu zabezpečuje souhrnně celý právní řád. Soudní ochranu zaručuje zejména čl. 36 LPS. Právní pomoc poskytuje advokacie. Soudní ochrana (§ 4): Občanskoprávní ochrana spočívá v zabezpečení státního donucení aby hrozící ohrožení práva bylo odvráceno, a aby právo, které bylo porušeno nesplněním povinnosti, bylo realizováno. Stát musí zabezpečit právo na ochranu a zároveň zákaz odepření spravedlnosti. Za tímto účelem stanoví pravomoc a příslušnost soudů nebo jiných orgánů. Formy poskytnutí ochrany mohou být rozhodnutí soudu (uložení povinnosti) a exekuce, neuposlechne-li povinný. Ochrana pokojného stavu (§ 5): Pokud je pokojný stav porušen, lze se domáhat ochrany u příslušného orgánu státní správy. Předpokladem je zřejmý zásah do pokojného stavu. Poskytnuta je ochrana okamžitá a provizorní. Obecní úřad nezkoumá právní otázky (na návrh jednoho z účastníků soud). Jde o rozhodnutí předběžné (neprohlašuje, nevytváří ani nemění právní stav). Podání žádosti o ochranu dle § 5 není podmínkou, aby se subjekt mohl obrátit na soud. Svépomoc (§ 6): Výjimečně, bylo-li právo bezprostředně ohroženo nebo porušeno, je možné se přiměřeně bránit svépomocí. Jde o výjimku ze státního monopolu na poskytování právní ochrany. Svépomoc není povinná (oprávněný se může obrátit na soud nebo obecní úřad). Ochrana svépomocí musí být přiměřená. Svépomocí se nelze bránit oprávněnému zásahu (např. exekuci). Za exces ze svépomoci by se odpovídalo podle § 420. Zvláštní případy svépomoci: sousedská práva (§ 127), krajní nouze (§ 417, § 418), nutná obrana (§ 418 odst. 2), zadržovací právo (§ 175). 5.5/ Předmět subjektivních práv a povinností Přímým předmětem je lidské chování, kterým se realizují práva a povinnosti stran. Druhotným předmětem je to, čeho se týká chování subjektů (věci, byty a nebytové prostory, práva a jiné maj. hodnoty). 1) Věci v právním smyslu: ObčZ nedefinuje. Věcmi v právním smyslu jsou pouze hmotné předměty, jsou-li ovladatelné a užitečné. Pojem věci hromadné občanský zákoník nepoužívá (§ 153 odst. 1 – zástavou může být podnik, § 5 odst. 2 ObchZ – podnik je věcí hromadnou). Majetek je soubor věcí a majetkových práv (pohledávek) ? pouze aktiva. Jmění je soubor aktiv i pasiv (majetek v širším smyslu). Obchodní podíl vymezuje § 114 (zástavní právo k obchodnímu podílu upravuje § 117a). Res extra commercium: některé věci mohou být vyňaty z občanskoprávního styku, zejména z dispozice vůbec nebo je možnost dispozice omezena. Např. vojenská výzbroj, třaskaviny, drogy. Třídění věcí: Nemovité věci jsou pozemky a stavby, spojené se zemí pevným základem. Ostatní věci jsou movité. Pozemek je část zemského povrchu oddělená od sousedních částí viditelným rozhraničením. Stavba definována není. Budova je nadzemní stavba, prostorově soustředěná a navenek uzavřená obvodovými stěnami a střešní konstrukcí. Stavba není součástí pozemku (§ 120 odst. 2) ? od roku 1950 u nás neplatí zásada superficies solo cedit. Nezastupitelné věci (např. vzácný obraz) a zastupitelné – u nich nezáleží na identitě, je možno je nahradit jinou věcí téhož druhu (potraviny, peníze apod.). Věci určené druhově a věci určené jednotlivě. Věci zuživatelné se spotřebovávají poskytnutím užitku, k němuž jsou určeny (potraviny) a věci nezuživatelné. Věci dělitelné (jejich rozdělením nedochází ke změně hospodářského určení) a nedělitelné – významné při spoluvlastnictví. Věc hlavní a její příslušenství: Příslušenství věci (§ 121 odst. 2) jsou ty věci, které náležejí vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány. Jde o dvě samostatné věci, přičemž jedna z věcí je věcí hlavní a druhá je příslušenstvím (to plyne z porovnání hospodářského významu). Např. klíč je příslušenstvím zámku. Příslušenství musí náležet vlastníku věci vlastní (např. půjčí-li si někdo hustilku a dá si ji na své kolo, takže v tom případě nejde o příslušenství). Příslušenství musí být vlastníkem určeno k trvalému užívání spolu s věcí hlavní (dočasným odloučením neztrácí na své povaze – např. rezerva daná do opravny). Příslušenství může být oddělené i věci technicky spojené (např. rám a obraz nebo kolo a hustilka). Právní úkony týkající se hlavní věci se zásadně týkají i jejího příslušenství (ne naopak). Jsou však možné i právní úkony týkající se jen příslušenství. Příslušenství bytu (§ 121 odst. 2) tvoří vedlejší místnosti a prostory určené k tomu, aby byly s bytem užívány. Vedlejší místnosti jsou kuchyň, koupelna, záchod, sklep, dřevník. Příslušenství pohledávky (§ 121 odst. 3) tvoří úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady na jejich uplatnění. Součást věci (§ 120): Součástí věci je vše, co k ní patří a nemůže být odděleno, aniž by se věc znehodnotila (i funkčně). Není samostatnou věcí v právním smyslu, součást věci a věc tvoří jednu jedinou věc (proto nepřicházejí v úvahu právní úkony týkající se součásti). Právní úkony, týkající se věci, se automaticky vztahují i na součást věci. Součást věci nelze oddělit. Oddělení by znamenalo znehodnocení věci – např. vynětí motoru z automobilu automobil znehodnocuje. Součástí domu jsou okna, dveře, zábradlí. Keře a stromy jsou součástí pozemků. 2) Byty a nebytové prostory Mají dvojí právní povahu: 1) prostá část domu, 2) vymezení jako jednotky (dle zákona o vlastnictví bytů). Právní vztahy k bytovým jednotkám se řídí občanským zákoníkem (jako by šlo o nemovitosti). Bytem je místnost nebo soubor místností, které jsou podle rozhodnutí stavebního úřadu určeny k bydlení. Nebytovým prostorem je místnost nebo soubor místností, které jsou podle rozhodnutí stavebního úřadu určeny k jinému účelu. 3) Práva a povinnosti Předmětem občanskoprávních vztahů mohou být práva a povinnosti, pokud to dovoluje jejich povaha a povaha právního vztahu (nelze např. převést osobnostní práva). Nejčastěji půjde o pohledávku (zastavení pohledávky, podzástavní právo k pohledávce, postoupení pohledávky). Předmětem občanskoprávního vztahu může být také dluh (např. převzetí dluhu, přistoupení k závazku). 4) Jiné majetkové hodnoty Jde o předměty právních vztahů, které mají určitou hodnotu, ale nelze je považovat za věci v právním smyslu. Např. autorské právo, know-how, nehmotné hodnoty, které nemají žádný hmotný substrát (improvizovaná píseň). Dále cenné papíry, přírodní síly (energie) – předmětem právních vztahů mohou být, jsou-li ovladatelné a užitečné. Transplantace lidských orgánů a tkání, krevní transfuze. 9/ Promlčení a prekluze 9.1/ Promlčení (§ 100 an.) Smysl promlčení: Čelit složitým sporům. Čím delší doba uplynula, tím hůře jsou dostupné důkazy. Vigilantibus iura scripta sunt. Právní následky marného uplynutí doby nastávají: uplynul-li zákonem vymezený čas, pokud oprávněný neuplatnil své právo. Uplynutím promlčecí doby vzniká právo dlužníka dovolat se promlčení uplatněním námitky promlčení. Uplatněním námitky promlčení nemůže být právo přiznáno. Uplatnění námitky promlčení znamená zánik nároku. Právo pak trvá jako naturální právo. Dlužník může po právu splnit (i po pravomocném rozsudku) a nejde o bezdůvodné obohacení (§ 455 odst. 1). Soud k námitce promlčení nepřihlíží ex offo. Jen zcela výjimečně k námitce promlčení nepřihlédne (§ 107 odst. 3). Uznat lze i promlčený dluh: Po písemném uznání běží nová desetiletá promlčecí doba. Pomíjejí právní účinky promlčení. Osud zajišťovacích prostředků: ? § 100 odst. 2 – zástavní právo se nepromlčuje dříve než zajišťovaná pohledávka, § 170 odst. 2 – promlčením zajištěné pohledávky zástavní právo nezaniká ? věřitel se tedy může zpeněžením zástavy uspokojit i po promlčení zajištěné pohledávky, ? § 548 odst. 2 – ručitel se může proti věřiteli bránit jen námitkou promlčení hlavního dluhu (i když dlužník sám nenamítal) – s účinky jen pro ručitele; vznese-li námitku hlavní dlužník – účinky i vůči ručiteli – promlčením pohledávky zaniká i její zajištění. Jaká práva se promlčují? Promlčují se všechna majetková práva, kromě výjimek v zákoně: 1) vlastnické právo (kromě případů, kdy se svého vlastnictví domáhá pravý dědic proti nepravému – § 105, § 485), 2) práva z vkladů na vkladních knížkách nebo na jiných formách vkladů (bankovní běžné účty a vkladové účty, pokud jde o bankovní smlouvy, které jsou absolutními obchody, pak se promlčení řídí obchodním zákoníkem). Promlčuje se i zástavní právo (§ 102 odst. 2), nezávisle na pohledávce – začne se promlčovat ve chvíli, kdy zajištěná pohledávka nebyla řádně a včas splněna. Délka promlčecí doby: Obecná promlčecí doba (§ 101): 3 roky, nestanoví-li zákon zvláštní. Zvláštní promlčecí doba: 1) jednoletá – u práv z přepravy s výjimkou práv na náhradu škody u přepravy osob, kdy platí promlčecí režim náhrady škody, 2) dvouletá – je subjektivní, pokud jde o práva z náhrady škody a z bezdůvodného obohacení, 3) desetiletá a) objektivní promlčecí doba pro náhradu škody (§ 106 odst. 2) a úmyslné bezdůvodné obohacení (§ 107 odst. 2), b) promlčecí doba u práv přiznaných pravomocným rozhodnutím státního orgánu (§ 110), c) promlčecí doba u práv dlužníkem písemně uznaných co do důvodu a výše, d) práva odpovídající věcnému břemenu (§ 109), e) úroky a opětující se dávky pravomocně přiznané. Objektivní a subjektivní promlčecí doba: 1) objektivní promlčecí doba – počíná od určité skutečnosti a jsou nezávislé na dlužníkově vědomí o této skutečnosti, 2) subjektivní promlčecí doba – počíná od doby, kdy dlužník o určité skutečnosti nabyl vědomí. Vyskytuje se u práv z titulů odpovědnosti za bezdůvodné obohacení, přičemž většinou jsou zkombinovány s objektivní promlčecí dobou. Výjimkou, kdy vůbec neběží objektivní doba, je právo na náhradu škody na zdraví, kdy výlučně běží pouze subjektivní lhůta (§ 106 odst. 2). Počátek promlčecí doby (§ 101): Promlčecí doba počíná dnem, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, tedy den, kdy poprvé mohlo být právo uplatněno u soudu (actio nata) – tj. zpravidla den splatnosti pohledávky. Promlčecí doba počíná běžet: – práva odpovídající věcným břemenům – běh se počíná vznikem těchto práv, zanikají, nebudou-li po 10 let vykonávána, – u závazků, kde doba splatnosti není určena nebo určitelná – promlčecí doba začíná dnem následujícím po vzniku závazku, – u práv na reklamaci – ode dne provedení reklamace, – u práv na plnění z pojištění – za rok od pojistné události, – právo oprávněného dědice na vydání dědictví – ode dne právní moci rozhodnutí, jímž bylo dědické řízení skončeno, – u práv z náhrady škody a z bezdůvodného obohacení: ? subjektivní – ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, ? objektivní – ode dne škodní události, – u práva přiznaného pravomocným rozhodnutím státního orgánu – ode dne, kdy dle rozhodnutí mělo být plněno, – u práva uznaného – ode dne uznání nebo od uplynutí lhůty pro plnění uvedené v uznání, – plnění ve splátkách – běh promlčecí doby pro každou splátku zvlášť. Běh promlčecí doby: Právo dovolat se promlčení není vázáno na určitého dlužníka, nýbrž náleží kterémukoliv dlužníku z daného právního vztahu ? změna subjektů (věřitele i dlužníka) nemá vliv na běh promlčecí lhůty (§ 111). 1) stavení promlčecí doby: Promlčecí doba pro určitou zákonem stanovenou překážku neběží, po jejím odpadnutí běh téže lhůty pokračuje. Projevy stavení: a) nemožnost započetí běhu promlčecí doby (§ 113) – jde-li o práva osob, které musejí mít zákonného zástupce, nebo o práva proti těmto osobám, jestliže promlčecí doba ještě nezačala běžet, a to do doby, dokud jim nebude zástupce ustanoven, b) nemožnost pokračování (§ 114) – nastává mezi zákonnými zástupci a zastoupenými a mezi manžely ? promlčení zde nezačíná, ani nepokračuje, c) nemožnost skončení – pokud věřitel v promlčecí době uplatní právo u soud ? promlčecí doba po dobu řízení neběží a nemůže tudíž ani skončit; právo je uplatněno včas, je-li návrh soudu doručen nejpozději v poslední den promlčecí doby. 2) přerušení promlčecí doby – k uplynuté části promlčecí doby se nepřihlíží a počíná běžet promlčecí doba nová, desetiletá. Nastává pravomocným přiznáním práva (§ 110) rozhodnutím: – soudu nebo – jiného státního orgánu a nebo – bylo-li dlužníkem písemně uznáno co do důvodu a výše (kvalifikované uznání) – není nutno, aby dlužník věděl, že uznává promlčené právo, právo lze uznat i opětovně, čímž se neustále promlčecí doba posouvá ad eternum, lhůtu však nelze zkrátit, ustanovení jsou kogentní. 9.2/ Prekluze (§ 583) Zákon s nedodržením lhůty pro uplatnění práva spojuje zánik práva (prekluzivní lhůta). Nezůstává pak ani naturální právo. Plnění na prekludovaný dluh zakládá bezdůvodné obohacení ? lze se domáhat vydání bezdůvodného obohacení (§ 451 odst. 2). K prekluzi soud přihlíží ex offo, nelze se tedy úspěšně u soudu domáhat prekludovaného dluhu. Opakem je vydržení, kde nárok či právo samo vzniká. 10/ Věcná práva (§ 123 až § 180) 10.1/ Pojem věcných práv Věcná práva jsou absolutní práva, jejichž předmětem je věc hmotná. Pojem věcných práv vznikl abstrakcí různých subjektivních občanských práv, jejichž předmětem je věc hmotná. Původně byl tento pojem vytvořen už v právu římském, jeho novodobý pojem však vytvořila až doba recepce římského práva. Pojem se v čase měnil, ani jeho vymezení nebylo vždy stejné, různý v různých právních kulturách. Na naše území se dostal prostřednictvím ABGB. Věcná práva jsou chápána zpravidla jako párová kategorie s právem závazkovým. Rozdíl je koncipován na ekonomickém základě – jde o rozdílnost mezi výrobou a směnou. Věcné právo se od závazkového liší tím, že poskytuje subjektu přímé právní „panství“ nad věcí (absolutní právo). Závazková práva vždy předpokládají určitý relativní vztah oprávněného subjektu k někomu jinému (relativní právo). Základní definiční znaky: 1) absolutní práva – působí erga omnes, odpovídá jim povinnost každého jiného subjektu nerušit oprávněného ve výkonu jeho práva k věci – již tím dochází na straně oprávněného k uspokojování potřeb, 2) povinnost odpovídající věcným právům spočívá především v nekonání, tj. opomenutí nějakého vlastního chování, resp. ve strpění nějakého chování někoho jiného, 3) předmětem je hmotná věc. Výjimku tvoří zástavní právo: Předmětem zástavního práva může být kromě věcí movitých, nemovitých a souboru věcí i pohledávka, jiná majetková hodnota, pokud to její povaha připouští, obchodní podíl, cenný papír nebo předmět průmyslového vlastnictví, byty a nebytové prostory. Podstata zástavního práva je sporná – považuje se za věcné právo, je-li předmětem zástavy věc, v ostatních případech se však považuje spíše za obligační právo, nebo jde o právo sui generis, které svou zajišťovací a uhrazovací funkcí slouží zástavnímu věřiteli k zajištění a uspokojení jeho pohledávky. 10.2/ Třídění věcných práv 1) Vlastnické právo (§ 123 an.) – zpravidla se sem řadí i držba věci (§ 129 an.), ovšem nikoli vždy, protože držba je chápána někdy jako pouhý faktický stav chráněný právem a budící určité právní účinky, 2) věcná práva k věci cizí (iura in re aliena): a) práva odpovídající věcným břemenům (§ 151a an.), b) právo zadržovací (§ 175 an.), c) právo zástavní a podzástavní (§ 152 an.). Věcněprávní charakter může vyplývat ze zákona (§ 140) nebo ze smlouvy (např. § 603 odst. 2 právo předkupní). Charakter zákonného výčtu věcných práv: Jde o výčet taxativní, platí numerus clausus, nelze jej na rozdíl od závazkových práv volně rozšiřovat. Tzn. strany samy nemohou zřídit věcné právo, které zákon nezná, resp. není-li v zákoně výslovně dovoleno, aby si je jako věcné strany domluvily. Předmět věcných práv: Věc hmotná je sekundárním předmětem věcných práv, může být podle povahy práva buďto věcí hmotnou nebo nehmotnou: a) vlastnické právo a držba – předmětem může být (není-li to zákonem vyloučeno) jakákoli věc v právním smyslu, b) práva odpovídající věcným břemenům – věc nemovitá, c) zadržovací právo – věc movitá, d) zástavní právo – zástavou může být věc movitá i nemovitá i nehmotná majetkové hodnoty podle § 153 odst. 1. Věcná práva k nemovitým věcem se zapisují do Katastru nemovitostí, u smluvního vzniku vznikají teprve tímto zápisem, tj. vkladem do katastru nemovitostí s účinky od doručení návrhu na vklad katastrálnímu úřadu (intabulační princip). Zástavní právo k nemovitostem neevidovaným v katastru nemovitostí vzniká zápisem do Rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou ČR. Pro věcná práva k věci cizí je charakteristické, že povinnost, týkající se určité věci, na věci „lpí“, tj. že povinnost týkající se oné věci se nemění, změní-li se věc vlastníka. Zde jsou tedy subjekty určeny nikoli obligačně, ale reálně vlastnictvím určité věci. Např. pokud bylo právo čerpat vodu ze sousedovy studny vodu obligačně, končí, změní-li se vlastník kteréhokoli z pozemků, naproti tomu bylo-li by zřízeno věcněprávně, není tomu tak. 11/ Vlastnické právo 11.1/ Právo nabývat vlastnictví Právo nabývat vlastnictví je realizací jednoho ze základních lidských práv zabezpečených a chráněných čl. 11 LPS. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu (§ 124). Rovnost vlastníků vyplývá z rovnosti občanské. Čl. 11 LPS a § 124 ObčZ vyjadřují, že v současné společnosti: 1) všichni mají stejnou možnost nabývat vlastnictví, 2) vlastnické právo kohokoli požívá stejnou právní ochranu. Výrazy „vlastnictví“ a „vlastnické právo“ se často užívají zaměnitelně. Pojmové vymezení vlastnictví je velmi složité. Jde o vymezení sice intuitivně jasné, vědecky těžko definovatelné. V současné době se vlastnickým právem rozumí jen vlastnictví k hmotným předmětům, nikoli k majetkovým právům (např. není na místě hovořit o vlastnictví u pohledávek, nýbrž o věřitelství). V zákonech i v mezinárodních smlouvách se často hovoří o duševním (intelektuálním) vlastnictví, úžeji o vlastnictvím průmyslovém. V rekodifikaci bude vlastnictví pojímáno šířeji. Analytické vymezení: Vlastnické právo je souborem dílčích práv: ius possidendi, ius utendi, ius fruendi, ius disponendi. Podobně stanoví i definice vlastnického práva v § 123: „vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním“. Neúplnost výčtu spočívá v tom, že vlastník má, pokud mu v tom zákon nebrání, zejména i právo své věci nepožívat (ius non utendi), právo věc zničit (ius abutendi) atd. Vlastnické právo jednou nabyté nezaniká tím, že vlastník pozbyl (dobrovolně či nedobrovolně) některá ze svých vlastnických oprávnění, či dokonce ani pozbyl-li všech. Pozbyl-li vlastník dočasně všech svých vlastnických oprávnění a jeho vlastnictví tím nezaniklo, zůstává vlastníkem (tzv. holé vlastnictví – nuda proprietas) Teorie právního panství: Jedna z cest teoretické koncepce vlastnického práva je jeho chápání jako absolutního právního panství člověka nad věcí. Zákoníky spatřují v absolutnosti vlastnického práva svobodu vlastníkovy vůle nakládat se svou věcí a možnost každého jiného z nakládání vyloučit. Teorie neomezenosti vlastnictví: Někdy bývá vlastnické právo definováno jako neomezené právní panství člověka nad věcí. Jde o překonaný názor, neboť neomezenost definičním znakem není. Lze říci, že vlastnické právo je ze všech subjektivních práv právem nejméně omezeným, má tendenci k univerzálnosti, není však neomezené, právě naopak vždy je pojmově omezeno (přinejmenším stejnými právy ostatních vlastníků). Elasticita vlastnického práva: Omezení vlastnického práva mohou být trvalá, tj. zákonná (např. omezení podle § 127) anebo dočasná (např. omezení vlastnického práva dáním věci do nájmu, vypůjčením atd.). Elasticita vlastnického práva znamená, že pomine-li právní důvod omezení, obnoví se bez dalšího vlastníkovo oprávnění v původním rozsahu. Např. dá-li nájemce svůj byt do podnájmu, omezí své nájemní právo, skončí-li podnájem, nájemní právo se rozšiřuje do původního stavu. Specifické znaky a definice vlastnického práva: Vlastníkova moc ovládat věc lze nazvat „svou mocí“ a rozumět jí zákonem uznanou a chráněnou moc, nezávislou na současné existenci moci kohokoli jiného k téže věci v téže době. Právní panství nad věcí (tzn. právem uznanou a chráněnou moc věc ovládat) však má i nájemce, vypůjčitel atd. Moc kohokoli jiného než vlastníka k určené věci je vždy závislá na současné existenci moci jiné (tj. hlavně moci vlastníkovy), kdežto moc vlastníka je per definitionem nezávislá na existenci moci někoho jiného k téže věci v téže době. Vlastnické právo je právo ovládat věc, tj.zejména ji držet, užívat a požívat, nakládat s ní, a to svou mocí, tzn.mocí nezávislou na současné existenci moci kohokoli jiného k téže věci. 11.2/ Výkon vlastnického práva Výkon vlastnického práva: Rozumí se jí realizace jednotlivých vlastníkových oprávnění. Výkon lze uskutečnit konáním i nekonáním, přičemž situace u jednotlivých vlastníkových oprávněních je různá. Právo užívací implikuje i svou negaci (právo neužívat věc). Dále právo nakládat (disponovat) s věcí (předpokládá aktivitu) implikuje i negaci – tj. právo s věcí nenakládat. Právo držby spočívá v zachování určitého stavu, nepředpokládá nutně žádné konání vlastníka jako držitele. Výkonem vlastnického práva je rovněž úmyslné zhoršování věci, způsobení jejího zániku zničením nebo převedením na jiného. Abusus iuris: Výkon práva může být v rozporu se zákonem, překročí-li vlastník zákonné meze (např. podle § 127). V tomto případě je výkon práva zdánlivý, ve skutečnosti jde o protiprávní úkon. V původní individualistické koncepci byl vyloučen, prosadil se až s pronikáním sociálního chápání subjektivního občanského práva v druhé polovině 19. století se začal tento pojem prosazovat. Čl. 11 odst. 3 LPS výslovně zakazuje zneužití vlastnictví, výkon, který by byl na újmu práv druhých nebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Ustanovení § 3 odst. 1 ObčZ výrazu „zneužití práva“ neužívá, ale obecně stanoví, že výkon práv a povinností nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Omezení vlastnického práva: a) vnitřní omezení – přímo vyplývají z pojmu vlastnického práva, lze dovodit z obecné zásady „vlastnictví zavazuje“, b) vnější (ad hoc) omezení – nevyplývají z povahy vlastnictví, vlastník si je ukládá sám, nebo mu je uloží soud či správní úřad či výjimečně zákon. Z hlediska svého vzniku lze rozlišit omezení vlastnictví: uložená zákonem, uložená vlastníkovi soudem nebo správním úřadem, založená právním úkonem. Omezení vlastnictví spočívá: 1) zpravidla v povinnosti vlastníka něco nekonat, 2) výjimečně v povinnosti vlastníka něco konat. Zásada „vlastnictví zavazuje“: Dlouho platilo dogma o vlastnické svobodě, která ovšem nikdy nemůže být úplná. Uznává se, že vlastník při výkonu svého vlastnického práva nesmí porušit zákon (viz § 123), navíc vlastník při uplatňování své vlastnické svobody nesmí porušit stejnou svobodu jiného vlastníka. Dogma o vlastnické svobodě bylo opuštěno i v českém právu – po pádu komunismu se do našeho systému vrátil jednotný pojem vlastnictví. Současné právo přejalo koncepci vlastnictví jako sociální funkce. Zásada „vlastnictví zavazuje“ je pojmovým znakem vlastnictví a je třeba vykládat tento problém tak, že vlastnictví jako právní institut nespočívá jen v právu jednoho a v povinnosti ostatních ho nerušit, nýbrž že i vlastník sám má z důvodu svého vlastnictví určité povinnosti vznikající mu přímo ze zákona. Jednotlivá omezení vlastnictví: Omezení ze zákona: a) obecná povinnost nerušit – vlastník má povinnost nerušit výkonem svého vlastnického práva někoho jiného jako součást širší povinnosti neminem laedere, výslovně není tato povinnost v právu uvedena, ovšem jistě existuje; b) zákaz poškozování lidského zdraví, přírody a životního prostředí – omezení vlastnictví dané již čl. 11 odst. 3 LPS, c) zákaz imisí – tedy výkonu vlastnictví, kterým se neoprávněně zasahuje do cizího vlastnického, resp. jiného práva nad míru přiměřenou daným poměrům. Zákaz imisí vyplývá z tzv. sousedských práv – § 127 stanoví, že vlastník se musí zdržet toho, aby nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného anebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv, musí jít o podstatné obtěžování, tato kritéria je třeba posuzovat objektivně a konkrétně. Vlastník výkonem nesmí zejména ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo stavby na něm zřízené, nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plynem, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním, vibracemi a nechat vnikat chovaná zvířata na sousedící pozemek, nepřiměřeném způsobem a v neodpovídajícím rozsahu odstraňovat ze své půdy prorůstající kořeny stromů nebo odstraňovat větve stromů přesahující na jeho pozemek atd. d) zákonné břemeno – je upraveno v § 127 odst. 3 a týká se za stanovených podmínek (tj. nezbytnosti údržby či obhospodařování sousedících pozemků a staveb) umožnění vstupu na vlastní pozemky, popř. na stavby na nich zřízené, není-li tento vstup možný jinak přes cizí pozemek. Škoda vzniklá vstupem na pozemek či stavbu se odškodňuje podle § 127 odst. 3 jako absolutní objektivní odpovědnost. e) použití věci bez souhlasu vlastníka – ukládá vlastníkovi strpět, aby nezávisle na jeho souhlasu bylo za určitých přesně zákonem vymezených podmínek jeho věci použito, je-li toho třeba – ve stavu nouze nebo v naléhavém veřejném zájmu (musí být skutečně naléhavý), – subsidiarity: nelze-li účelu dosáhnout jinak, – na dobu k dosažení účelu nezbytnou, – v míře k dosažení účelu nezbytné, – za náhradu. (hovoří se také o tzv.věcné pomoci) f) omezení vlastnictví ad hoc – jde zejm. o nemnohé případy zákonného zástavního práva (§ 156 odst. 1, § 672 odst. 1, § 535, § 608 a § 628 odst. 1 ObchZ) a věcných břemen vzniklých ze zákona (§ 151o odst. 1). Ustanovení § 175 odst. 1 umožňuje věřiteli zadržovat věc movitou k zajištění své pohledávky, vzniká i k zajištění dosud nesplatné pohledávky, pokud byl proti dlužníku podán návrh na konkurz. omezení úředním výrokem: a) zástavní právo (§ 156 odst. 1) – zástavní právo vzniká také rozhodnutím soudu nebo správního úřadu, b) věcná břemena (§ 151o odst. 1) – vznikají rozhodnutím příslušného orgánu (soud, stavební úřad nebo pozemkový úřad), c) nucené omezení vlastnického práva (§ 128 odst. 2) – nejzávažnější nucené omezení vlastnického práva úředním výrokem je omezení vlastnického práva – v tomto smyslu rozlišujeme: – vyvlastnění = nucené odnětí, resp.nucený přechod vlastnického práva k pozemku či stavbě na základě správního aktu, chápe se jako důvod zániku vlastnického práva, – omezením vlastnického práva = omezení vlastnictví, nikoli vyvlastnění (např. omezení vlastnictví k pozemku za účelem postavení stožáru elektrického vedení) Podmínky provedení vyvlastnění a omezení vlastnického práva: – veřejný zájem, – účel veřejným zájmem indikovaný, – subsidiarita: nelze-li účelu dosáhnout jinak, – na základě zákona, – vždy za náhradu, – s právními účinky ex nunc. omezení právním úkonem vlastníka: Např. pronajmutí, dání věci do zástavy, zřízením věcného břemene. Jde tedy o dobrovolné omezení vlastnického práva. K takovému omezení může dojít i právním úkonem vlastníkova právního předchůdce (zdědím dům i s nájemníky). omezení povinností něco konat: Povinnost oplotit pozemek: § 127 odst. 2 připouští, aby soud uložil vlastníkovi pozemku povinnost svůj pozemek oplotit. Povinnost odvracet hrozící škodu: Aktivní chování může soud uložit i podle § 417 odst. 2, je-li toho třeba k odvrácení hrozící škody. 11.3/ Obsah vlastnického práva Oprávnění věc držet (ius possidendi): Oprávnění věc držet tvoří důležitý předpoklad i pro výkon některých dalších vlastníkových oprávnění. Zpravidla vlastník a držitel věci je jedna osoba, v tomto případě tvoří oprávnění věc držet jen jedno z oprávnění, které vykonává vlastník, nevzniká zde žádná právní problematika. Ovšem zvláštností držby je skutečnost, že může existovat samostatně, odděleně od vlastnického práva, vlastník a držitel jsou poté odlišnými osobami. Oprávnění věc užívat (ius utendi): Vlastník sám využívá věc, aby realizoval své zájmy a potřeby, ať již ve formě individuální spotřeby či podnikatelské spotřeby. Toto oprávnění nemusí vlastník realizovat sám – vlastník může na základě některých právních úkonů (nájemní smlouva, smlouva o výpůjčce apod.) za úplatu či bezúplatně na dobu určitou či neurčitou přenechat využívání své věci jiné fyzické či právnické osobě. Vlastník může věc ponechat i nevyužitou, popř. nechat ji zkazit (ius non utendi). Vlastník věci své oprávnění užívat věc vykonává i tím, že věc užívá, i tím že ji neužívá. Oprávnění věc požívat (ius fruendi): Znamená možnost brát z věci plody a jiné užitky (právní režim plodů a jiných užitků je pohříchu stejný, při nabytí vlastnického práva se v obou případech hovoří jednotně o přírůstcích – § 135a). V úvahu ovšem přichází pouze u věcí plodonosných. Rozlišujeme přirozené plody (brambory, tele) a civilní plody (úroky). Pokud není plod od plodonosné věci oddělen (např. ovoce na stromě), tvoří tento neoddělený plod součást věci plodonosné a jako takový patří jejímu vlastníku. Vlastník věci je oprávněn neoddělené plody oddělit (např. očesat ovoce ze stromu). Pokud vlastníkovi nebrání zákon, není vlastník povinen věc požívat (ius non fruendi). Oprávnění s věcí nakládat (ius disponendi): Ve společnosti s tržním hospodářstvím jde o jedno z nejdůležitějších oprávnění. Toto oprávnění se v soukromoprávní sféře realizuje prostřednictvím právních úkonů. Např. oprávnění s věcí nakládat umožňuje pořídit o věci závěť nebo ji přenechat na základě smlouvy do nájmu, do úschovy, zastavit ji, zatížit věcným břemenem apod. Oprávnění disponovat s věcí může (pouze na základě dvoustranného právního úkonu) vyústit až ve zcizení (převod) věci na jinou fyzickou či právnickou osobu (ius alienadi). Ius derelinquendi – vlastník věci může v rámci svého oprávnění s věcí nakládat věc i opustit s úmyslem pozbýt své vlastnické právo. Podle § 135 odst. 3 opuštěním věci pozbývá vlastník vlastnické právo k věci a novým vlastníkem se bez jakéhokoli přivlastňovacího aktu stává stát. Ius abutendi – v rámci tohoto oprávnění může vlastník svou věc i zničit. Omezení jednotlivých oprávnění vlastníka: I při případném pozbytí všech oprávnění, kdy vlastníkovi zbude pouze tzv. holé vlastnictví (nuda proprietas), nepřestává být vlastníkem věci (persistence vlastnického práva). Elasticita vlastnického práva – je charakteristickým znakem vlastnického práva jakožto základního (mateřského) věcného práva, kdy odpadnou-li existující důvody jednotlivých oprávnění vlastníka, toto oprávnění se vlastníkovi věci opět v původní šíři obnoví. 11.4/ Vlastnické žaloby Jaké žaloby může vlastník podat? Podle § 80 písm. b) OSŘ může podat žalobu na vydání věci nebo zápůrčí žalobu, podle § 80 písm. c) OSŘ může podat určovací žalobu na určení vlastnictví (zde ovšem musí dokazovat naléhavý právní zájem). U vlastnických žalob nepřichází v úvahu námitka promlčení. Nepřímo se může vlastník domáhat ochrany prostřednictvím žaloby na náhradu škody nebo na vydání bezdůvodného obohacení. Žaloba na vydání věci (reivindikace): Jde o žalobu, kterou se vlastník domáhá u soudu ochrany proti tomu, kdo mu jeho věc neoprávněně zadružuje a zbavuje ho tak možnosti výkonu vlastnického práva a odmítá mu věc vydat. Aktivní legitimace: Vlastník věci, kterýkoli manžel nebo spoluvlastník. Pasivní legitimace: 1) Ten, kdo věc neoprávněně zadržuje a má ji fakticky u sebe – pokud věc již nebude mít žalovaný u sebe, žaloba úspěšná nebude. Vhodné bude doplnit žalobu o eventuální petit znějící na náhradu škody o zaplacení peněžité částky, odpovídající hodnotě věci, pokud již věc nebude ve sféře žalovaného. Pokud žalovaný během řízení zcizí věc, lez podle § 107a OSŘ v řízení proti žalovanému i přesto pokračovat. 2) Ten, kdo nabyl věc od nevlastníka – žalovat lze tedy i osobu, na kterou byla věc převedena. Výjimkou je § 486 ObčZ o nabytí věci v dobré víře od nepravého dědice, a § 446 ObchZ o nabytí movité věci v dobré víře od nevlastníka. Žalobní petit: U movitých věcí bude znít na vydání, přičemž věc musí být náležitě individualizována. Pokud jde o genericky určené věci, pak se vlastník brání nikoli reivindikací, ale žalobou na plnění v penězích. U nemovitostí zní petit na vyklizení. Zápůrčí (negatorní) žaloba: Jde o žalobu, kterou se vlastník věci domáhá u soudu ochrany proti tomu, kdo mu neoprávněně zasahuje do jeho vlastnického práva. Aktivní legitimace: Vlastník, manžel nebo kterýkoli ze spoluvlastníků. Pasivní legitimace: Ten, kdo neoprávněně zasahuje do vlastnického práva vlastníka, a to jinak než neoprávněným zadržováním, tedy neoprávněným rušením, které musí být přesně vylíčeno. Rovněž věc je třeba individualizovat. Žalobní petit: Bude vždy odpovídat povaze konkrétního rušení. Zpravidla se bude žalovat na zdržení se neoprávněných zásahů do vlastnického práva, lze se domáhat i obnovení původního stavu. Rozdíl negatorní žaloby a (preventivní) žaloby podle § 417 odst. 2: preventivní žaloba poskytuje ochranu proti každé vážně hrozící škodě, nejen na vlastnickém právu, nýbrž i na zdraví nebo na životě (je tedy lex specialis a zároveň je její užití širší). 11.5/ Držba Držbou označujeme faktický stav nesouladný se stavem právním, ale přesto chráněný právem v zájmu ochrany posledního pokojného stavu (possessorní ochrana). Podle přítomnosti dobré víry rozlišujeme držbu na oprávněnou, která vznikla v dobré víře, že držiteli věc nebo právo náleží, a neoprávněnou, kdy držitel si je vědom toho, nebo má si být se zřetelem ke všem okolnostem vědom toho, že není vlastníkem a přesto nakládá s věcí jako se svou. Společná držba (compossesio): Společná držba téže věci dvěma osobami (např. manžely) či více osobami není vyloučena, pokud jsou u obou (více) těchto osob splněny oba zákonné znaky držby. V případě držby nevlastníka, zůstává vlastníkovi pouze holé vlastnictví, takže faktický výkon vlastnických oprávnění realizuje osoba od vlastníka odlišná. Pro ten účel byl zřízen institut vydržení, který slouží k tomu, aby se u oprávněné držby srovnal faktický stav se stavem právním (vydržení upravuje OZ velmi stručně v § 129 až § 131 s důrazem na osobu držitele). Držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako se svou vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Může to být FO i PO. Držba věci: Držba věci v právním smyslu podle § 129 předpokládá splnění dvou zákonných znaků: 1) corpus possessionis – držitel musí mít věc ve své skutečné moci neboli musí věc skutečně fakticky ovládat, věc fakticky ovládá nejen ten, kdo ji má přímo u sebe, ale i ten, kdo má např. k věci příslušenství, bez kterého nelze věc ovládat (klíčky od vozidla), 2) animus possidendi – držitelova vůle s věcí nakládat jako s vlastní, tedy jako by mu patřila. Rozlišujeme držitele: 1) oprávněné (bonae fidei possessor, § 130) – držitel je ke zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří, v pochybnostech se má za to, zde je držitel oprávněný (vyvratitelná právní domněnka). Nelze vyloučit situaci, kdy se z oprávněného držitele stane držitel neoprávněný ? nastane-li taková situace, pak během oprávněné držby se na držitele pohlíží jako na oprávněného a během držby neoprávněné jako na neoprávněného, 2) neoprávněný držitel (malae fidei possessor, § 131) – držitel věci ve špatné víře (např. zloděj). Kritériem je dobrá víra, že vzhledem ke všem okolnostem a povaze konkrétního případu nakládá s věcí jako s vlastní – tuto dobrou víru jako vnitřní stav držitele nelze přímo dokázat, na dobrou víru je třeba usuzovat z okolností a povahy konkrétního případu, za kterých se vnitřní stav držitele projevuje navenek. Dobrá víra, resp. špatná víra se posuzují objektivně – proto nestačí pouze subjektivní přesvědčení, že je držitel v dobré víře, vždy je třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné normální opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu konkrétního případu na každém spravedlivě vyžadovat, neměl nebo nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc, kterou fakticky ovládá zároveň patří. Okolnosti, z nichž lze na dobrou víru usuzovat, musí dokázat držitel. Ztráta dobré víry: Pokud vzniknou u držitele s ohledem na okolnosti a povahu konkrétního případu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc po právu patří. V každém případě dojde ke ztrátě dobré víry okamžikem vydání rozhodnutí (resp. dnem právní moci) soudu o tom, že věc má být vydána vlastníkovi, či pravomocným rozhodnutím, kterým se určuje vlastnické právo jiné osoby jako vlastníka věci. Pokud se věc nabývá kupní smlouvou, pak se podle soudní praxe musí dobrá víra kupujícího posuzovat již od okamžiku uzavření kupní smlouvy. Následky skutečnosti, zda jde o držitele oprávněného či neoprávněného: 1) vydržení (§ 134 an.) – vydržením může nabýt vlastnické právo k věci pouze oprávněný držitel, věc však musí být předmětem způsobilým pro vydržení. Převedl-li věc na jinou osobu oprávněný držitel, nestane se tato jiná osoba vlastníkem věci, tato jiná osoba si však může ve svůj prospěch do vydržecí doby započítat vydržecí dobu, po kterou měl věc v oprávněné držbě její právní předchůdce (§ 134 odst. 3). Pokud věc převede na jinou osobu neoprávněný držitel, nabyvatel věci se nestane jejím vlastníkem, nýbrž pouze držitelem (oprávněným za podmínek § 129) – za splnění podmínek § 134 může tento oprávněný držitel nabýt věc do vlastnictví vydržením, ale do vydržecí doby si v tomto případě nemůže započítat dobu, po kterou měl věc v držbě jeho právní předchůdce, neboť ten nebyl oprávněným držitelem, 2) ochrana držitele (§ 130 odst. 2, § 126) – občanský zákoník poskytuje právní prostředky ochrany jak držiteli oprávněnému tak neoprávněnému: oba mohou použít svépomoc, předběžnou ochranu u obecního úřadu. Pouze oprávněnému držiteli náleží ochrana obdobou žaloby na vydání věci, obdobou zápůrčí žaloby uplatněné proti neoprávněným zásahům třetích osob (petitorní ochrana), 3) vypořádání držitele s vlastníkem (§ 130 odst. 3, § 131, § 458 odst. 2 a 3) – vlastník je oprávněn požadovat vydání věci od každého držitele ? vůči oprávněnému držiteli však tato vlastníkova možnost končí vydržením vlastnického práva držitelem oprávněným. Vlastní vypořádání závisí na tom, je-li držitel oprávněný nebo neoprávněný: a) plody a jiné užitky: oprávněný držitel ? stává se vlastníkem plodů a jiných užitků, které jsou od věci odděleny, proto vlastník věci nemůže požadovat na držiteli jejich vydání, ani za ně nemůže požadovat peněžitou náhradu, neoprávněný držitel ? nestává se vlastníkem plodů a jiných užitků oddělených od věci, musí je proto se samotnou věcí vlastníkovi vydat, b) náhrada nákladů: oprávněný držitel ? oprávněný držitel má vůči vlastníkovi nárok na náhradu nákladů, které po dobu oprávněné držby účelně vynaložil na věc, nemá však vůči vlastníkovi nárok na obvyklé náklady, které souvisí s údržbou či provozem věci, neboť on sám věc užíval, náhrada nákladů, které učinil oprávněný držitel ze záliby či pro okrasu – oprávněný držitel může vůči vlastníkovi požadovat nárok na náhradu nákladů v rozsahu zhodnocení věci, nelze-li však tyto investice oddělit, nelze vlastníka nutit k náhradě, v takovém případě zůstává na oprávněném držiteli, aby si eventuálně oddělil od věci to, co pořídil bez zhoršení podstaty věci, neoprávněný držitel ? může si proti nároku vlastníka odpočítat pouze náklady nutné na zachování věci, zhodnotil-li neoprávněný držitel svým nákladem věc, může si toto zhodnocení od věci oddělit jen za předpokladu, že je to možné bez zhoršení podstaty věci. c) opotřebování: oprávněný držitel ? pokud věc opotřebuje po dobu oprávněné držby, není povinen za to poskytnout vlastníkovi náhradu, totéž platí i pokud oprávněný držitel věc během oprávněné držby věc spotřeboval, neoprávněný držitel ? musí za podmínek § 420 an. nahradit škodu, která vznikla vlastníkovi neoprávněnou držbou. Držba práva: O držbu práva jde v takovém případě, kdy určitá osoba vykonává právo pro sebe (§ 129 odst. 1). Předmětem držby práva mohou být jen taková práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon. Držba práva může příslušet dvěma či více osobám ? spoludržba práva (např. celá jedna rodina vydržela právo cesty přes sousední pozemek). ´ Rozlišení držby práva: oprávněná – o oprávněnou držbu práva jde tehdy, jestliže je držitel práva s ohledem na všechny okolnosti a povaze konkrétního případu v dobré víře, že mu právo patří (v pochybnostech je držba práva oprávněná), neoprávněná. Nejpraktičtějším příkladem držby práva v praxi bude držba práva odpovídajícího věcnému břemenu (např. čerpání vody ze sousedovy studny). I o držbě práva platí výše řečené – tj. ohledně jeho vydržení, právní ochrany a vypořádání s vlastníkem. 11.6/ Detence Detentorem je ten, kdo s věcí nakládá jako s věcí cizí, tj. s vědomím toho, že mu věc nepatří. Zde je dán pouze jeden znak – corpus detinendi. Detentor nakládá s věcí s vědomím toho, že má k věci oprávnění odvozené od vlastníka a jen v míře, kterou mu vlastník určil. Rovněž detentor může být oprávněný (pokud s věcí nakládá v mezích a ve lhůtě vlastníkem mu daných) a neoprávněný (překročí lhůtu, po kterou má detence trvat – např. výpůjčka, nebo nakládá s věcí nad rozsah vlastníkem povolený). Detence se může změnit v držbu (na základě právního titulu v oprávněnou, bez něj v neoprávněnou), pokud detentor začne s věcí nakládat jako se svou, tj. změní se animus detinendi v animus possidendi (naopak i držba se může změnit v detenci). 11.7/ Vlastnické právo státu Obecně o ČR a jejím majetku: ČR jako PO (§ 21) je subjektem vlastnického práva (může věc držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním). K ostatním subjektům je v rovném postavení (jeho vlastnictví požívá stejné ochrany jako ostatních), ale povaha státu vyžaduje zvl. úpravu výkonu jeho vl. práva. Majetkem státu nejsou jen věci, k nimž má stát vl. právo, ale i pohledávky, jiná majetková pravá a jiné majetkové hodnoty, které vznikly z činnosti státu (jeho organizačních složek či státních organizací – tyto nemají svůj vlastní majetek). Vlastnické právo stát vykonává právě prostřednictvím jednotlivých organizačních složek - orgslož (ministerstva, jiné spr.úřady, soudy, st. zastupitelství) nebo prostřednictvím státních organizací – státorg. Jednotlivé orgslož nejsou PO, proto vystupují jménem státu a s právními důsledky pro stát. Naproti tomu státorg (st. podniky, státní příspěvkové organizace) jsou PO, proto při hospodaření s majetkem státu vystupují svým jménem, takže i práva a závazky vznikají jim. Na výkonu vl. práva státu a jeho práv jako věřitele se podílejí i zřizovatelé orgslož a státorg. Orgslož a státorg „hospodaří s majetkem státu“ a „nakládají s majetkem státu“, rozsah hospodaření je odstupňován úkoly konkrétní orgslož nebo státorg, které pro ně vyplývá z vymezené působnosti a stanoveného předmětu činnosti. Hospodařit může pouze jedna orgslož nebo jedna státorg. Základní právní předpis je zák. č. 219/2000 Sb., o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích a vyhláška MF ČR č. 62/2001 Sb., o hospodaření organizačních složek státu a státních organizací s majetkem státu. Subsidiárně se uplatní OZ. Působnost zákona o majetku státu se nevztahuje na státorg zřízené na základě zvl. předpisu nebo zvl. právním předpisem, jež dosud vykonávaly právo hospodaření (popř. právo společného hospodaření) podle dosavadních pr. předpisů, anebo které ještě budou obdobně zřízeny, jež jsou podnikateli podle § 2 ObchZ. Hospodaření těchto organizací se řídí zvl. pr. předpisy. Příslušnost k hospodaření s majetkem státu: Je jím určení, která orgsložka nebo státorg je oprávněna s konkrétními věcmi, pohledávkami, jinými právy či majetkovými hodnotami hospodařit neboli je oprávněna realizovat vl. právo či jiná oprávnění státu k majetku státu (faktická i právní konkretizace oprávněného i povinného subjektu při hospodaření). Pochybnosti o příslušnost je oprávněno odstranit na žádost nebo z vlastního podnětu MF ČR svým opatřením (neaplikuje se SpŘ, ani nerozhodují soudy). Pro situaci prozatimního hospodaření platí zvláštní úprava pro určení příslušnosti. Jde o případy, kdy při nabytí majetku státem není patrné, které orgslož hospodaření s majetkem státu přísluší (odúmrť, nalezené věci, opuštěné či skryté věci) nebo kdy jde o neobhospodařovaný majetek žádnou orgslož nebo státorg. Účelem prozatímního hospodaření je zjištění majetku, jeho zabezpečení a rozmístění u orgslož či státorg nebo převedení do vlastnictví nestátních PO nebo FO. Je přechodného charakteru. Nabývání majetku státem: Jsou stanoveny podmínky pro smluvní úplatné nabývání majetku státem: • majetek musí být využitelný k plnění funkcí státu, zajištění veřejně prospěšné činnosti či k podnikání • majetek potřebuje orgslož nebo státorg pro zabezpečení výkonu své působnosti nebo činnosti • cena nesmí překročit výši, která se rovná ocenění majetku dle zvl. pr. předpisu • písemná forma smlouvy s podpisy na jedné listině • smlouvy o nemovitosti, bytě nebo nebytovém prostoru si může vyhradit ke schválení zřizovatel (popř. ústřední spr. úřad, MF) • CP mohou nabývat ministerstva s předchozím souhlasem vlády • nelze uzavřít smlouvu o poskytnutí věci, bytu nebo nebytového prostoru do užívání spojenou se smlouvou o následném převodu do vlastnictví státu Darovací smlouva či jiná smlouva o bezúplatném převodu majetku ve prospěch státu musí mít písemnou formu (jako smlouva o úplatném nabytí majetku státem). K uzavření takové smlouvy je oprávněna příslušná orgslož (nebo příslušná k prozatimnímu hospodaření). Povinnosti při hospodaření s majetkem státu: Orgslož a státorg musí hospodařit s péčí řádného hospodáře, proto mají řadu povinností: • majetek hospodárně a účelně využít k plnění funkcí státu a k výkonu činností a s nevyužitým majetkem naložit způsoby a za podmínek dle zákona o majetku státu • pečovat o zachování majetku a jeho údržbu (zlepšení, rozmnožení) • chránit majetek před poškozením, zničením, ztrátou, odcizením či zneužitím • využít všechny pr. prostředky při hájení práv státu jako vlastníka • vést účetnictví a provádět inventarizaci • sledovat včasné a řádné plnění závazků dlužníky, žádat od nich úroky (poplatky) z prodlení a smluvní sankce FO, které činí právní a jiné úkony týkající se majetku státu a plní další úkoly dle zákona o majetku státu, jsou povinny provádět tuto činnost s odbornou péčí a postupovat dle předpisů, jimiž se hospodaření a nakládání s majetkem státu řídí. Nakládání s hmotným majetkem státu: o Dochází k němu mezi orgslož navzájem (na základě zápisu, páč orgslož nejsou PO) nebo mezi státorg navzájem (na základě smlouvy) nebo k němu dochází mezi orgslož a státorg (na základě smlouvy). Náležitosti zápisu a smlouvy určuje prováděcí vyhláška. Předmět dispozice zůstává majetkem státu. o Dispozice, které provádějí orgslož a státorg ve prospěch nestátních PO nebo FO (formou kupní, darovací, nájemní smlouvy, o výpůjčce). Zde jen v případě, že věc je trvale nepotřebná a neprojevila o ni na základě širší nabídky zájem jiná orgslož a státorg. Cena nesmí být nižší než cena v místě a čase obvyklá. Bezplatně je možné věc převést pouze ve veřejném zájmu. Smlouva vyžaduje schválení ministerstva a někdy i zřizovatele. o Orgslož a státorg může věc ve státním vlastnictví přenechat do dočasného užívání jiné orgslož nebo PO či FO a to jen v případě, že ji dočasně nepotřebuje k plnění úkolů (na dobu určitou, max. 5 let pro jednoho uživatele). Lze i opakovaně a lze takto přenechat i část věci. Nájemné ve výši dle zvl. pr. předpisu nebo v čase a místě obvyklé. Přenechání věci do bezúplatného užívání lze jen výjimečně (pokud uživatel není podnikatel a věc bude využívána k sociálnímu, humanitárnímu nebo kulturnímu účelu). Věc ve vlastnictví státu nemůže být předmětem zástavního práva (může jen dle zvl. pr. předpisu). Zřízení VB k nemovitosti ve vlastnictví státu dovoluje zákon o majetku jen za účelem zřízení nebo provozu technického vybavení (jinak na základě výjimky MF) a to za úplatu a v nezbytně nutném rozsahu. Pohledávky státu: Pro hospodaření s pohledávkami platí obecná úprava hospodaření s majetkem státu (neplatí např. u daňových pohledávek nebo soudních poplatků dle zvl. předpisu). Speciální úprava platí pro nakládání s pohledávkami, které tvoří součást majetku státu. Příslušná orgslož nebo státorg může: ? sjednat s dlužníkem dohodu o plnění ve splátkách jen výjimečně (pokud je zde jasná solventnost dlužníka), ? sjednat zaplacení již splatného dluhu ve splátkách (pokud dlužník svůj dluh písemně co do důvodu a výše uznal nebo tak bylo příznáno pravomocným rozhodnutím soudu či jiného orgánu), ? sjednat s dlužníkem FO na jeho žádost, že dluh je zcela nebo zčásti prominut (z důvodu tíživých sociálních poměrů), ? rozhodnout o jednostranném upuštění od vymáhání pohledávky (na to není právní nárok), postoupit pohledávku PO nebo FO (za úplatu min. 60 % jmenovité hodnoty) Prominutí pohledávky a upuštění od vymáhání pohledávky vyžaduje ke své platnosti schválení MF (pokud hodnota jednotlivé pohledávky s příslušenstvím překračuje částku 500 000,-, u pohledávek nižších přesahující min. 1000,- si schválení vyhrazuje zřizovatel). K pohledávce (v rámci majetku státu) nemůže být smlouvou zřízeno zástavní právo. Na poměrné uspokojení pohledávky lze přistoupit v rámci vyrovnání dle ZKV. Započtení proti pohledávce státu nelze provést jednostranně, ale jen dohodou. 11.8/ Katastr nemovitostí (KN) Pojem KN: KN je soubor údajů o nemovitostech v ČR, které spočívají v soupisu, popisu, geometrickém zobrazení a označení polohy nemovitostí podle katastrálních území. KN poskytuje důležité informace právní povahy (informace o vlastnících, o jiných věcných právech, atd.). Působnost KN upravuje zák. č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí ČR. Na úseku KN působí tyto orgány (zák. č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech): – Český úřad zeměměřický a katastrální jako ústřední orgán státní správy geodézie a kartografie a KN se sídlem v Praze, – zeměměřický úřad, zeměměřické a katastrální inspektoráty, – katastrální úřady jako územní orgány státní správy zeměměřictví a KN ČR. Pozemkové knihy: Po roce 1918 byla evidence nemovitostí zachycena v pozemkových knihách, vedly je okresní soudy. Technické údaje shromažďovaly katastrální měřické úřady, správu pozemkového katastru prováděly finanční úřady, vrchní dozor ministerstvo financí. Občanský zákoník 1950: Zavedl konsenzuální princip, podle něhož se vlastnická i jiná práva nabývala již samotnou smlouvou, aniž bylo u movitostí třeba odevzdání věci a u nemovitostí vklad do pozemkové knihy. Zápisy do pozemkových knih pozbyly konstitutivní charakter. Kdo se řídil zápisy v pozemkových knihách, nebyl chráněn. Jednotná evidence půdy (1956): Bylo vyhotoveno nové technické dílo, které vedlo k odlišnému mapovému zobrazování pozemků než dosud. Rozhodující bylo kritérium faktického užívání pozemků bez ohledu na vlastnické vztahy k nim. Došlo v tomto směru k právními nihilismu. Občanský zákoník 1964: Zároveň začal platit zákon o evidenci nemovitostí. Díky nim se postupně začal rekonstruovat nevyhovující stav. Vedení evidence nemovitostí bylo svěřeno orgánům geodézie a kartografie – měly postupně vyznačit právní vztahy k nemovitostem v písemných operátech v evidenci. Veškeré zápisy však měly povahu pouze evidenční. Ke smlouvě o nakládání s nemovitostmi bylo třeba registrace státním notářstvím, pokud šlo o smlouvy, kterými se nabývalo do tzv. osobního vlastnictví (smlouvy, jimiž se nabývalo do socialistického vlastnictví tento režim neměly, což zakládalo neopodstatněnou disproporci). Poté mohl být převod zanesen do evidence nemovitostí. K dosahování souladu mezi skutečným a evidenčním stavem měla sloužit oznamovací povinnost vlastníků nemovitostí. Restituce: Restituce zemědělského majetku dodnes ztěžuje problémy, které vznikly v době právního nihilismu. K překonání tohoto nežádoucího stavu je ještě dlouhá doba. Situaci se snaží řešit § 29 odst. 3 KatZ . Předmět KN: 1) Pozemky v podobě parcel: Pozemkem se rozumí část zemského povrchu oddělená od sousedních částí hranicí území správní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí držby, hranicí druhu pozemku, popřípadě rozhraním využití pozemků. V technickém operátu se pracuje s parcelou, kterou se rozumí pozemek, který je geometricky a polohově určen, zobrazen v katastrální mapě a označen parcelním číslem. Výměrou parcely je vyjádření plošné velikosti průmětu pozemku do zobrazovací roviny v metrech čtverečních. 2) Budovy spojené se zemí pevným základem: Stavba není nikde definována, definice je obtížná, ne-li nemožná. Od 1. 1. 1951 je stavbě v našem právním řádu přisuzováno postavení samostatného předmětu právních vztahů (tehdejší § 25 občanského zákoníku z roku 1950, dnešní § 120 odst. 2 ObčZ říká: „Stavba není součástí pozemku.“). U nás tedy neplatí zásada superficies solo cedit, kterou obsahoval ABGB z roku 1811, podle níž stavba sdílela osud pozemku, stejně jako vše, co na pozemku vzešlo (např. porosty). Dříve pozemek a stavba tvořily jednotnou věc. Realizace stavby na pozemku byla chápána jako zpracování, tedy důvod originárního nabytí nově vzniklého celku. Právo stavby bylo tehdy věcněprávním oprávněním pro stavebníka ke stavebnímu využití cizího pozemku; tehdy totiž nebylo pojmově myslitelné, aby stavba a pozemek byly předměty rozdílných právních vztahů. Katastrální zákon užívá pojmu budova (§ 27 písm. k) KatZ), kterým se rozumí nadzemní stavba, která je prostorově soustředěna a navenek uzavřena obvodovými stěnami a střešní konstrukcí. Rozestavěná budova (písm. l)) je pak taková budova, jejíž základy sahají alespoň metr nad zem, tuto budovu je pak možné evidovat v KN. Evidují se tyto budovy: • kterým se přiděluje popisné nebo evidenční číslo, • kterým se tato čísla nepřidělují, pokud nejsou příslušenstvím jiné budovy evidované na téže parcele. 3) Byty a nebytové prostory vymezené jako jednotky podle § 1 an. ZOVB, 4) Rozestavěné budovy nebo byty a nebytové prostory, požádá-li o to jejich vlastník nebo jiná osoba oprávněná z právního stavu (např. zástavní věřitel). Obsah KN: Obsah KN je upořádán v katastrálních operátech podle katastrálních území. Katastrální operát tvoří: 1) soubor geodetických informací, který zahrnuje katastrální mapu a ve stanovených katastrálních územích i její číselné vyjádření, 2) soubor popisných informací, který zahrnuje údaje o kat. území, o parcelách, o stavbách, o vlastnících a jiných oprávněných (či povinných) a o právních vztazích, 3) souhrnné přehledy o půdním fondu z údajů KN, 4) dokumentace výsledků šetření a měření pro vedení a obovu souboru geodetických informací, včetně seznamu místního a popisného názvosloví, 5) sbírka listin, která obsahuje rozhodnutí státních orgánů, smlouvy a jiné listiny, na jejichž podkladě byl proveden zápis do KN. Zapisované právní vztahy (§ 1 odst. 1 zák. č. 265/1992 Sb.): – vlastnické právo k nemovitosti: U FO se vyznačí jménem a příjmením, rodným číslem, bydlištěm, u PO názvem, Ičem, sídlem; u spoluvlastníků se uvede velikost podílu ve zlomku. U SJM bude napsáno Karel a Marie Dvořákovi nebo SJM Karel Dvořák a Marie Dvořáková. Pokud smlouvu uzavíral jen jeden manžel, může být jen on zapsán v KN, i pokud se podle § 143 ObčZ stala nemovitost součástí SJM. Avšak na základě společného písemného prohlášení obou manželů může být do KN zapsán i druhý manžel a bude vyznačeno, že nemovitost spadá do SJM). Údaje o vlastnících, o subjektech správy nemovitostí ve vlastnictví státu, práva hospodařit s majetkem státu nebo práva trvalého užívání nemovitostí se vyznačují v části A listu vlastnictví. Část B pak pro každého vlastníka zvlášť uvádí všechny nemovitosti v daném kat. území, jedná se o tzv. osobní fóliový systém (je protikladem reálného fóliového systému, který se uplatňoval u pozemkových knih), přičemž je nerozhodné, že jsou nemovitosti rozptýleny po celém kat. území. V části C se evidují závazy spočívající v právu zástavním (podzástavním) nebo v zatížení nemovitosti věcným břemenem, popř. předkupním právem jako právem věcným. – zástavní a podzástavní právo: U zástavního práva se uvádí označení zástavního věřitele, jakož i právní důvod a výše pohledávky s příslušenstvím. Podzástavní právo se uvede odkazem na již zapsané zástavní právo s údajem o výši pohledávky a příslušenství. Pro jednu pohledávku může být zřízeno jednou smlouvou zástavní právo k nemovitostem na různých LV (simultánní zástavní právo), zejména na nemovitostech v obvodech různých kat. úřadů. – věcná břemena: Věcná břemena se vyznačí v části C LV s uvedením jednotlivé nemovitosti, které se to z výčtu v části B týká, dále s odkazem na LV, v němž je nemovitost, v jejíž prospěch bylo věcné břemeno zřízeno (u tzv. panující nemovitosti se toto oprávnění vyznačí v části B1 LV) anebo s uvedením jména nebo názvu osoby oprávněné z věcného břemena. – předkupní právo, je-li zřízeno jako věcné právo: Vyznačí se v části C LV zatížené nemovitosti, musí být patrno, pro koho je zřízeno. Druhy zápisů do KN: Zápisem se rozumí vklad, záznam, poznámka nebo jejich výmaz. 1) Vklad: Vklad přichází v úvahu v případě, že se vznik, změna nebo zánik právního vztahu k nemovitosti opírá především o smlouvu, v níž jeden z účastníků své vlastnické právo k nemovitosti na druhého převádí nebo se v něm ve prospěch druhé omezuje (zástavní právo, věcné břemeno nebo věcné právo předkupní), nebo naopak oprávněný z věcného břemene se ve prospěch vlastníka zřízené nemovitosti svého práva vzdává. Předmětem vkladu jsou tyto právní skutečnosti: – smlouva o převodu vlastnictví nemovitosti, – smlouva o zřízení zástavního práva, příp. podzástavního práva, – smlouva o zřízení věcného předkupního práva, – smlouva o zřízení nebo zrušení věcného břemene, – dohoda o vydání věci podle zákona o zmírnění následků některých majetkových křivd nebo podle zákona o mimosoudních rehabilitacích, – prohlášení vkladatele o vložení nemovitosti do základního kapitálu obchodní společnosti (§ 59 ObchZ), – dohoda o vypořádání SJM týkající se nemovitosti (§ 149a ObčZ), – prohlášení vlastníka budovy (§ 5 ZOVB). Řízení o povolení vkladu nebo výmazu vkladu: Zahajuje se na návrh. Katastrální úřady vystupují jako správní úřady podle správního řádu. Pro posouzení návrhu je rozhodná doba, kdy návrh došel. Právní účinky vkladu na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení nastávají dnem, kdy došlo k podání návrhu (§ 2 odst. 3, § 5 odst. 1 i. f. zák. č. 265/1992 Sb.). O provedení vkladu se účastníci dozvědí ze zaslání opisu smlouvy opatřeného záznamem o vkladu. 2) Záznam: Záznamem se vyznačují změny v právních vztazích k nemovitostem, k nimž došlo jinak než na základě smlouvy. Předmětem záznamu může být např. o: – zhotovení stavby: ? vlastnictví k novostavbě se vyznačí záznamem, pokud vlastník doloží rozhodnutí o přidělení popisného nebo evidenčního čísla stavby, u které to přichází v úvahu, geometrický plán, v němž je zaměřena a vyznačena zastavěná plocha i nádvoří s uvedením parcelního čísla; ? u rozestavěné budovy se vyžaduje totéž a navíc čestné prohlášení vlastníka nebo jiného oprávněného (např. zástavního věřitele) s úředně ověřeným podpisem, že jde o rozestavěnou budovu, byt nebo nebytový prostor, – vydržení vlastnictví nemovitosti nebo oprávnění odpovídající věcnému břemeni, – dědění, – rozhodnutí soudu o vypořádání spoluvlastnictví, o zřízení věcného břemene, – rozhodnutí stavebního úřadu, pozemkového úřadu (podle restitučního zákona), – rozhodnutí společníků nebo orgánu PO o jejím sloučení, splynutí nebo rozdělení nebo o přeměně obchodní společnosti na jiný druh nebo na družstvo, – privatizovaný majetek, atd. Řízení o záznamu: Provede katastrální úřad ex offo. Podnětem může být dodání listiny osvědčující právní skutečnost, která je předmětem záznamu do KN. Zákon ukládá orgánům povinnost zasílat pravomocná rozhodnutí týkající se vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem do 30 dnů katastrálnímu úřadu. Ohlašovací povinnost mají účastníci, pokud se změna uskuteční bez státního orgánu; nesplnění je přestupkem. Řízení vlastně neprobíhá, záznam má pouze účinky deklaratorní, pro vznik, změnu nebo zánik práv nemá význam skutečnost, kdy byla listina katastrálnímu úřadu dodána, ani kdy byl o ní proveden zápis. Záznam o záznamu není nutno vždy účastníkům zasílat. 3) Poznámka: Poznámka se užívá tehdy, pokud kat. úřadu dojdou rozhodnutí státních orgánů nebo doklad o zahájení soudního řízení, v němž je zpochybňováno vlastnické nebo jiné právo osoby zapsané v KN jako držitelky uvedeného oprávnění. Rozlišujeme poznámky dvojího druhu: 1) První skupina poznámek: – některé pouze informují o tom, že právní stav vyznačený v KN by mohl doznat změny, kdyby žalobce ve sporu uspěl – probíhající spor ještě neznamená omezení vlastníka v nakládání s nemovitostí, nebyl-li takto omezen předběžným opatřením. Případný nabyvatel, jemuž byla skutečnost probíhajícího sporu z poznámky známa, může být po úspěšném sporu žalobcem donucen, aby mu nabytou nemovitost vydal, – jiné poznámky jsou v podstatě jen zveřejněním zákazu nakládání s předmětnou nemovitostí vyplývajícího z rozhodnutí příslušného státního orgánu – znamenají omezení smluvní volnosti vlastníka nemovitosti, pro které jeho snaha převést předmětnou nemovitost by ztroskotala na nepřekonatelné překážce v podobě zamítnutí návrhu na vklad; podle § 9 odst. 1 zák. č. 265/1992 Sb. zapíše kat. úřad poznámku na základě doručeného rozhodnutí nebo oznámení soudu. 2) Druhá skupina poznámek: Sem patří poznámky, které se do KN zapisují na základě návrhu, kterým se navrhovatel domáhá, aby soud vydal takové rozhodnutí týkající se nemovitosti evidované v katastru, na jehož základě by mohlo být vyznačeno vl. právo k předmětné nemovitosti pro žalobce. Poznámku katastrální úřad zruší: Na základě doručeného rozhodnutí nebo oznámení soudu, správce daně či k doloženému podnětu toho, v jehož zájmu má být poznámka vymazána, jestliže důvody pro její vyznačení pominuly. Zásady ovládající zápisy do KN: 1) Zásada formální publicity: Je vyjádřena v § 13 zák. č. 265/1992 Sb.: „každý je oprávněn nahlédnout do KN a učinit si o právních vztazích opisy a výpisy“. Ustanovení § 21 KatZ stanoví, že „katastr je veřejný a každý má právo do něj za přítomnosti pracovníka katastrálního úřadu nahlížet a pořizovat si z něho pro svou potřebu opisy, výpisy a náčrty“. Do KN lze nahlížet i na internetu. 2) Zásady priority: Tato zásada se projevuje tím, že pořadí zápisů v KN se řídí dobou, ve které došel kat. úřadu návrh na vklad nebo listina jako podklad k provedení záznamu nebo poznámky. K zachování uvedené zásady napomáhá plomba vyznačená v příslušném LV jako signál toho, že o nově došlém návrhu nebo podnětu lze jednat nebo rozhodovat, až bude vyřízena věc, na kterou se plombou upozorňuje. Právní účinky rozhodnutí o povolení vkladu se vztahují k momentu podání návrhu. Účastníci si proto nemohou stanovit jiný moment přechodu vlastnictví převáděné nemovitosti, vzniku zástavního práva atd. Pro rozhodnutí o vkladu je rozhodný skutkový i právní stav, jaký byl v době podání návrhu (§ 5 zák. č. 265/1992 Sb.). Po podání návrhu na vklad již nelze zasahovat do kontextu smlouvy ani dodatkem ke smlouvě. Pokud by se text smlouvy výrazně obsahově změnil, musel by se takový stav řešit zpětvzetím návrhu a podáním nového návrhu. 3) Zásada intabulační: Zásada intabulační se dnes projevuje pouze v případě vkladu vlastnického nebo jiného věcného práva do KN. Tím došlo k výraznému odlišení obligačněprávních účinků smlouvy od jejích účinků věcněprávních. Do té doby splývaly obojí účinky v úkonu státního notářství o registraci smlouvy. 4) Zásada dispoziční (žádost o vklad): Řízení o povolení vkladu se zahajuje na návrh ve chvíli, kdy návrh dojde kat. úřadu. Místně příslušný je kat. úřad, v jehož obvodu leží nemovitost, které se smlouva týká. Pokud smlouva zakládá práva k nemovitostem k více nemovitostem ležícím ve více obvodech různých kat. úřadů, je třeba podat návrh u každého zvlášť (výjimkou je případ výměny nemovitostí mezi různými obvody katastrálních úřadů, zde rozhodne ten kat. úřad, který první zahájí řízení, a to i ohledně nemovitosti ležící v cizím obvodu). S návrhem je nutno přiložit smlouvu (v potřebném počtu opisů úředně ověřených; dva musí zůstat u kat. úřadu a po jednom se musí dostat každému účastníku), případně i s geometrickým plánem, případně i plná moc zmocněnce, který vystupuje jménem účastníka. Návrh musí uvádět, o jaký zápis navrhovatel žádá. Nesmí být povoleno více, než oč žádá, i kdyby měl právo žádat více. Kat. úřad je vázán návrhem. 5) Zásada legality: Katastrální úřad není pouhým registračním místem, jeho úkolem je dbát o to, aby se publicity dostalo jen těm změnám v právních vztazích k nemovitostem, které jsou v souladu s požadavky obecně závazných předpisů. Podle § 5 odst. 1 zák. č. 265/1992 Sb. zkoumá kat. úřad: – zda navrhovanému vkladu není na překážku stav zápisů v KN, – zda je návrh doložen potřebnými listinami a zda i po obsahové stránce odůvodňují zápis, – zda právní úkon týkající se převodu vl. práva nebo zřízení, či zániku jiného práva je určitý a srozumitelný, zda je učiněn v předepsané formě – co nejpřesnější označení stran, přesné a podrobné vymezení pozemků včetně příslušenství, – zda jsou účastníci oprávněni nakládat s předmětem právního úkonu, – zda není účastník omezen právními předpis, rozhodnutím soudu nebo rozhodnutím státního orgánu ve smluvní volnosti týkající se věci, která je předmětem právního úkonu – např. zákaz soudu vyslovený v usnesení o prohlášení konkurzu, usnesení o předběžném opatření, zákaz vyslovený v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, – zda k příslušnému úkonu byl udělen souhlas podle zvl. předpisu, jde-li o nakládání s majetkem FO nezpůsobilé k právním úkonům, za takovou osobu v právním úkonu, o který jde, jedná jeho zástupce. Po přezkumu věci katastrální úřad: – buď vklad povolí – rozhodnutí se nedoručuje; lze je napadnout žalobou podle části páté OSŘ (dříve nikoli); – nebo návrh zamítne – rozhodnutí se naopak písemně vyhotovuje a doručuje se všem účastníkům s poučením o možnosti podat opravný prostředek do 30 dnů ode dne doručení, kterým je návrh na přezkoumání zamítavého rozhodnutí soudem; kat. úřad může opravnému prostředku sám vyhovět v autoremeduře, není-li to na újmu jinému účastníku a ostatní účastníci s tím projeví souhlas; nerozhodne-li sám, předloží věc se spisem KS, v jehož obvodu je sídlo kat. úřadu, jehož rozhodnutí se přezkoumává; postupuje se podle části páté OSŘ. 6) Zásada materiální publicity: Pojetí ABGB: Ten, kdo se řídí při nabývání nemovitosti nebo jiných věcných práv k nim zápisem v pozemkové knize, je chráněn, i kdyby stav zápisů neodpovídal skutečnosti. Této ochrany se nemůže dovolávat ten, kdo věděl nebo mohl vědět o tomto nesouladu. Rozlišovala se: – pozitivní stránka – „Co je psáno, to je dáno“, tím byla chráněna důvěra v pozemkové knihy, – negativní stránka – „Co není psáno, není dáno!, to vedlo k tomu, aby účastníci byli motivováni zapisovat ihned změny, což vedlo k tomu, že se právní a skutečný stav shodoval. Současná úprava: Namísto ochrany nabyvatele nemovitosti řídícího se stavem zápisů v pozemkové knize proti vlastníku sice pravému, ale v pozemkové knize nezapsanému, přiznává současná úprava takovému subjektu pouze dobrou víru, která může být jedním z předpokladů pro nabytí vlastnictví vydržením. Modifikovaná zásada materiální publicity je vyjádřena v § 11 zák. č. 265/1992 Sb.: „Ten, kdo vychází ze zápisu v KN učiněného po dni účinnosti tohoto zákona (1. 1. 1993), je v dobré víře, že stav katastru odpovídá skutečnému stavu věci, ledaže musel vědět, že stav zápisů v KN neodpovídá skutečnosti.“ 12/ Nabývání vlastnického práva 12.1/ Nabývání vlastnictví obecně Nabytí vlastnického práva je případ, kdy se vlastníkem konkrétní věci stane někdo jiný, kdo jím dosud nebyl, protože jejím vlastníkem byl dosud někdo jiný nebo jím nebyl nikdo (nalezení pokladu). Platné právo nezná věci bez pána (res nullius). protože: - vlastníkem byl někdo jiný Vlastnické právo k věci, která již byla v něčím vlastnictví se nabývá mezi živými nebo pro případ smrti dosavadního vlastníka (dědění, darování pro případ smrti je neplatné – § 628 odst. 3). Dále lze rozlišit nabytí vlastnického práva: 1) odvozené (derivativní) – vlastník své vlastnické právo odvozuje od svého předchůdce (převod) 2) původní (originární) – na nabyvatele přešla jinak než převodem (přechod): – vydržením, – specifikací cizí věci, resp. smísením, – přírůstkem, – věci ztracené či opuštěné, skryté ? stát (§ 135). Podle § 132 odst. 1 se vlastnictví nabývá kupní, darovací či jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu, na základě jiných skutečností stanovených zákonem. 12.2/ Jednotlivé důvody nabytí Nabytí smlouvou: Smlouvou o převodu vlastnictví je obecně každá smluvně založená změna v osobě vlastníka, nabyvatel odvozuje své vlastnické právo od dosavadního vlastníka (§ 132 odst. 1). Převody vlastnictví jsou dvoufázové. Smlouva je titulem, ke kterému většinou musí přistoupit modus převodu (např. předání věci, vklad do Katastru nemovitostí). 1) Převod věcí movitých (§ 133 odst. 1) – k nabytí vlastnictví dochází převzetím věci a jejím převzetím. Může jít o: – hmotné odevzdání z ruky do ruky, – distančně (poštou), – zcizitel předá věc symbolicky, – uložením do úřední úschovy (nabytí vlastnictví kdy jí převzal), – zásilkový prodej – převzetím kupujícím, strany se mohou domluvit, že vlastnictví přejde později, nebo už samotnou smlouvou, – v samoobsluhách – zaplacením vybrané věci. 2) Převod vlastnictví k nemovitosti – vklad vlastnického práva do Katastru nemovitostí, bezvýhradně pro vlastnické právo k pozemku, nemovité stavby – pokud má být předmětem evidence. Dojde-li k odstoupení od kupní smlouvy po zápisu do Katastru nemovitostí ? vlastnické právo nepřechází bez dalšího na původního vlastníka – věcněpr. účinky musí být odstraněny opět formou záznamu. V případě dvojího zcizení téže věci je vlastníkem ten, kdo jako první doručil návrh na vklad. Poškozený takovým jednáním má nárok na náhradu škody (§ 420). Zásada, že nikdo nemůže převést víc práva než sám má. Nikdo nemůže nabýt právo, které předchůdce sám neměl. Výjimky stanoví zákon (ochrana poctivého nabyvatele – § 486, § 130 odst. 2). Nabytí vydržením: Vlastnictví k věci lze nabýt i prostřednictvím oprávněné držby někým, kdo sám vlastníkem není. Předmětem je individuálně určená věc, movitá i nemovitá. Nabyvatel musí být držitel oprávněný celou vydržecí dobu. Vydržecí doba musí být nepřetržitá: 3 roky u movité věci, 10 let u nemovitosti. K nabytí vlastnictví uplynutím vydržecí doby dochází následující den po splnění podmínek. K vydržení přihlíží soud i bez návrhu. Katastrální úřad vyznačí z úřední povinnosti do Katastru nemovitostí. Vydržením jednoho z manželů spadá věc do SJM, u jiných osob do spoluvlastnictví. Vytvoření věci a zpracování: Zhotovení věci (výroba). Vytvoří-li někdo z vlastní věci novou věc, stane se jejím vlastníkem okamžikem jejího zhotovení. Zpracování (specifikace): Je-li z cizí věci vytvořena nová. – Jde-li o zpracování v dobré víře, že měl právo ji zpracovat (a neměl) – vlastníkem ten, jehož podíl (na hodnotě) je větší (nedohodnou-li se jinak), – má ze zákona povinnost nahradit to, oč se majetek druhého zmenšil (ne náhrada škody, ani cena věci) – případné rozhodnutí soudu jen deklaratorní. Podíly stejné – dohoda nebo rozhodne soud na návrh kteréhokoliv z nich – konstitutivní rozhodnutí soudu. – Jde-li o zpracování ve špatné – vlastnictví k věci nezaniká, může žádat vrácení a restituci – nelze-li (neúčelné) – může rozhodnout soud – konstitutivní rozhodnutí. Stavba na cizím pozemku (§ 135c): Soud může na návrh vlastníka pozemku rozhodnout : • o odstranění stavby na náklady toho, kdo stavbu zřídil, resp. • pokud by s tím vlastník pozemku souhlasil a pokud by to bylo účelné, může stavbu za náhradu přikázat do vlastnictví vlastníka pozemku, nebo • pokud by to bylo na místě, může uspořádat poměry i jinak – zejména zřídit věcné břemeno. Přírůstek: Přírůstky věci (§ 135a): přirozené plody (plody země a mláďata zvířat, přírůstkem pozemku není stavba), civilní plody (výnosy peněz – úroky, výnosy cenných papírů – dividendy). Vlastník věci se stává vlastníkem plodů v okamžiku oddělení, u civilních plodů – dle konkrétního případu (např. splatnost). Může být jinak upraveno ve smlouvě. Po dobu oprávněné držby patří oprávněnému držiteli. Nabytí věci ztracené, opuštěné a skryté: 1) Věci ztracené a věci opuštěné (§ 135 odst. 1, 2): Ztráta věci znamená, že vlastník ztrácí možnost vykonávat vlastnické oprávnění, neztrácí své vlastnické právo. Nejde o právní úkon, ale o právní událost. V úvahu připadá jen u věci hmotné a movité. Občanský zákoník neřeší výslovně ztrátu ani opuštění, ale nález ztracené a opuštěné věci. Z nalezené věci samé se ale nepozná, zda je ztracená nebo opuštěná. Je třeba postupovat podle § 135 jakoby šlo o věc ztracenou. Ze zákona nevyplývá, že by ji nálezce musel vzít do detence, pokud ji do detence vezme, pak: a) je povinen věc vydat vlastníkovi (nezná-li ho, pak tomu, kdo ji ztratil, pokud ani to neví, pak kterémukoli obecnímu úřadu), b) má nárok na náhradu nutných výdajů a na nálezné 10% ceny nálezu (proti vlastníkovi nebo proti státu, promlčuje se ve třech letech). Přihlásí-li se vlastník do 1 roku ode dne předání úřadu, věc mu je vydána, jinak vlastnictví zaniká a vlastníkem věci se stává stát. Jde o specifickou lhůtu, nestaví se ani se nepřerušuje! Pokud si nálezce věc ponechal, zůstává vlastníkem původní vlastník, a nálezce se bezdůvodně obohatil. Pokud jde o věc nikoli nepatrné hodnoty, mohlo by jít o trestný čin zatajení věci (§ 254 TrZ). 2) Věci opuštěné: Opuštění věci je jednostranný právní úkon – vlastník projevuje vůli nebýt dál vlastníkem, vlastnické právo zaniká. V úvahu připadá jen u věci hmotné a movité. Nalezne-li někdo věc opuštěnou (§ 135 odst. 3), pak vlastníkem je ihned okamžikem derelikce stát. Jinak se posoudí jako věc nalezená. 3) Věci skryté: Pokud jde o věci skryté, jejichž vlastník není znám (§ 135 odst. 3), posuzují se podobně jako nález věci ztracené. Jde o věci, z jejichž uložení je patrno, že je vlastník chtěl ukrýt, nebo jejich současný vlastník není znám, patří sem i věci, u kterých v praxi není možné zjistit, zda byly ukryty. Rovněž sem řadíme archeologické nálezy. Nabytí ze zákona: Nastává účinností zákona. Jde o ojedinělé případy. Např. z práva osobního užívání pozemku se stalo vlastnictví osoby z tohoto práva oprávněné (§ 872 odst. 1 až 4). Nabytí rozhodnutím státního orgánu: Soud rozhoduje o případech zpracování, zřízení stavby na cizím pozemku (§ 135c), rozdělení spoluvlastnictví (§ 142), příklepu při výkonu rozhodnutí prodejem věci. Vlastnictví se nabývá v den určený v rozhodnutí nebo dnem právní moci rozhodnutí. Správní úřad rozhoduje o vyvlastnění (§ 128 odst. 2), o vlastnictví k restituované nemovitosti. Může jít také o rozhodnutí pozemkového úřadu. 12.3/ Zánik vlastnického práva Absolutní zánik: Jde o situaci, kdy zanikne vlastnické právo k určité věci, aniž by je nabyl někdo jiný. Jde např. o zničení věci nebo věc ztratí charakter věci v právním smyslu nebo vlastník věc opustí (derelinkvuje) a věc se stane věcí bez vlastníka (res nullius), ovšem zde se vlastníkem stává stát, právo tento případ nezná. Relativní zánik: Jde o situaci, kdy zanikne vlastnické právo v důsledku smrti vlastníka nebo v důsledku toho, že je nabude někdo jiný. OZ neupravuje jednotlivé způsoby zániku (zbytečné). Z vůle vlastníka (právním úkonem vlastníka) lze tak učinit: – smlouvou (zcizením) nebo – opuštěním (derelikcí). Nezávisle na vůli vlastníka: – jeho smrtí (přejde na dědice či stát), – vydržením jinou osobou, – ztrátou za podmínek § 135 odst. 1 OZ, – stát se stane vlastníkem nalezené věci skryté, zpracováním (§ 135b), – právním úkonem jiné osoby než vlastníka (výjimečné nabytí věci od nevlastníka), – rozhodnutím státního orgánu, – ze zákona. 13/ Podílové spoluvlastnictví a společné jmění manželů 13.1/ Obecně ke spoluvlastnictví O spoluvlastnictví jde tehdy, patří-li jedna věc současně více osobám (naopak pokud věc patří jedné osobě, která je složena z více osob, pak o spoluvlastnictví nejde). Výhodou je možnost vlastnit jednu věc více osobami, nevýhodou je nejistý právní stav, neboť je možno je zrušit. Od roku 1998 byl dřívější pojem bezpodílové spoluvlastnictví manželů (BSM) nahrazen pojmem společné jmění manželů (SJM). Společenství vlastníků jednotek: zákon v některých případech vyžaduje, aby k realizaci zájmů více osob k téže věci byl založen zvláštní subjekt. 13.2/ Podílové spoluvlastnictví (§ 137 až § 142) Spoluvlastnictví chápe občanský zákoník jako ideální, neboť výše vlastnického podílu jednotlivého spoluvlastníka neodpovídá konkrétní části společné věci. Všichni spoluvlastníci mají k věci vlastnické právo, všichni jsou spoluvlastníky celé nerozdělené věci. Výše spoluvlastnického podílu má vliv na hlasování, na rozvrh výnosů a nákladů společné věci a na rozdělení společné věci. Podíl určuje míru, v jaké se spoluvlastníci podílejí na vlastnickém právu ke společné věci. Zákon o vlastnictví bytů rozšířil pojem spoluvlastnictví, když stanovil, že vlastník bytové jednotky či nebytového prostoru je spoluvlastníkem společných částí domu podílem, jehož výše je určena vzájemným poměrem podlahové plochy jeho jednotky k celkovým společným prostorám budovy. Vznik podílového spoluvlastnictví: Spoluvlastnictví vzniká stejně jako obecné vlastnictví. Může vzniknout smlouvou (kupní, darovací, směnnou), rozhodnutím soudu (např. při vypořádání dědictví) nebo ze zákona (vydržením). Subjekty mohou být FO, PO i stát. Podíly spoluvlastníků: Velikost podílu se řídí právním důvodem vzniku – tedy smlouvou, rozhodnutím soud nebo zákonem (ZOVB). Jde-li o nemovitost, pak se výše spoluvlastnických podílů uvádí v Katastru nemovitostí jako zlomek. Nejsou-li podíly stanoveny, pak platí, že podíly jsou rovné (§ 137 odst. 2). Obsah spoluvlastnictví: Obsahem jsou práva a povinnosti 1) mezi spoluvlastníky navzájem, 2) mezi spoluvlastníky a třetími osobami. 1) Práva a povinnosti mezi spoluvlastníky při hospodaření se společnou věcí: Hospodařením se společnou věcí se rozumí její údržba, oprava, užívání. Spoluvlastníci o hospodaření rozhodují dohodou na základě principu majorizace podle velikosti podílů. Přehlasovaní spoluvlastníci nemají možnost zvrátit přijaté rozhodnutí u soudu, ledaže by se jednalo o důležitou změnu společné věci, která by měnila její funkci, podstatu či účel. Pokud není dosažena shoda pro rovnost hlasů, může na návrh kteréhokoli spoluvlastníka rozhodnout soud (§ 139 odst. 2). Pokud některý ze spoluvlastníků užívá věc nad rámec svého podílu, jde o bezdůvodné obohacení. Ostatní mohou žádat peněžitou náhradu. 2) Práva a povinnosti mezi spoluvlastníky a třetími osobami: Z právních úkonů, které se týkají věci, jsou spoluvlastníci zavázáni ze zákona solidárně (nehraje roli, že s konkrétním úkonem některý spoluvlastník nesouhlasil, pokud na něj věřitel nastoupí, musí splnit). Každý ze spoluvlastníků je aktivně legitimován podat vlastnickou žalobu. Pokud jsou naopak spoluvlastníci žalováni, pak jsou pasivně legitimováni všichni. Zákonné předkupní právo: Pokud spoluvlastník nepřevádí svůj podíl na blízkou osobu, pak chce-li převést svůj podíl na třetí osobu, musí nejprve nabídnout svůj podíl ke koupi ostatním spoluvlastníkům (§ 140). Musí se však jednat o úplatný převod! Toto zákonné předkupní právo má povahu věcného práva, působí tedy i vůči nástupcům zavázané osoby. Jak řešit sporné případy: – Pokud se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva nedohodnou, mají právo vykoupit uvolněný podíl poměrně podle velikosti svých podílů. Žádný spoluvlastník nemůže být nucen, aby koupil podíl, v takovém případě předkupní právo vůči němu zanikne. – Pokud by podíl nebyl spoluvlastníkům nabídnut, mohli by se dovolat relativní neplatnosti převodu podle § 40a. Právní účinky dovolání se neplatnosti nastanou, jakmile projev dojde převodci a nabyvateli. Výsledkem je obnova předchozího právního stavu. – Dále by se mohl dotčený spoluvlastník na nabyvateli domáhat, aby mu nabídl předmětný podíl za stejných podmínek ke koupi. Pokud by to nabyvatel odmítl, mohl by se obrátit na soud. Zánik, zrušení a vypořádání spoluvlastnictví: 1) Zánik dohodou spoluvlastníků: Spoluvlastníci se dohodnou na zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání, které může spočívat jak v reálném rozdělení věci, tak např. v přenechání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům, je možné rovněž věc prodat a z výtěžku provést vypořádání. Aby šlo o platnou dohodu, je nutný souhlas všech spoluvlastníků. Zároveň se vypořádají i všechna práva a povinnosti související se společnou věcí. Písemná forma je nutná pouze tehdy, je-li předmětem spoluvlastnictví nemovitost. Každý spoluvlastník je na požádání povinen vydat druhému spoluvlastníku potvrzení o vypořádání. Pokud tuto povinnost nesplní, lze se toho domáhat u soudu. 2) Zánik rozhodnutím soudu: Každý spoluvlastník může soudu podat návrh na zrušení spoluvlastnictví, pokud mezi nimi nedojde k dohodě. Soud nemůže vyloučit spoluvlastníka ze spoluvlastnictví. Povinností soudu je zrušit a vypořádat spoluvlastnictví, přičemž není přitom vázán žalobním návrhem, ale může rozhodnout i jinak (jde o iudicium duplex – § 153 odst. 2 OSŘ). Soud může zamítnout návrh (§ 142 odst. 2) pokud – je věc nerozdělitelná nebo – shledává-li pro to vážné důvody (vysoký věk zde žijícího spoluvlastníka, zdravotní stav, žil zde většinu života). Pořadí vypořádání (soud je musí respektovat): – nejprve přichází v úvahu reálné rozdělení věci podle spoluvlastnických podílů – vzniknou tak samostatné věci v právním slova smyslu. U nemovitostí je možné jen vertikální rozdělení (např. u dvojdomku), soud může rovněž zřídit věcné břemeno ve prospěch panující nemovitosti, – přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků (není-li možné věc reálně rozdělit) – daný spoluvlastník musí mít o věc zájem a musí být schopen ostatním zaplatit přiměřenou náhradu za spoluvlastnické podíly (náhrada v místě a čase obvyklá). Soud se řídí hledisky účelnosti využití věci, velikosti podílu, trvalého bydlení, bydlení s nemocnými atd., – soud věc prodá a rozdělí výtěžek – pokud o věc nemá nikdo zájem, výtěžek rozdělí podle podílů. Toto rozhodnutí se vykoná podle ustanovení o výkonu rozhodnutí. Pokud se výkon nepodaří realizovat, zůstává věc ve spoluvlastnictví. 13.3 Společné jmění manželů (§ 143 až § 151) Společné jmění manželů je právní forma majetkového společenství mezi manžely. Nejde o druh spoluvlastnictví. SJM může vzniknout pouze mezi manžely, kterým patří společně a nerozdílně. Vznik SJM: SJM vzniká pouze mezi manžely a je vázáno na existenci manželství. Rozlišujeme vznik SJM: – ze zákona – vznikem manželství, i neplatného, – ze smlouvy uzavřené formou notářského zápisu – odložení vzniku SJM ke dni zániku manželství (kromě věcí tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti). Po uzavření nabývá každý manžel sám pro sebe. Nabývají-li společně, pak do spoluvlastnictví. Předmět SJM: Tvoří souhrn aktiv (penězi ocenitelných majetkových hodnot) patřících určité osobě po odečtení pasiv: 1) Majetek: – nabytý některým z manželů nebo nabytý oběma společně, – za trvání manželství. – Nepatří sem: majetek získaný z dědictví, z darování, výlučný majetek jednoho z manželů, věci sloužící osobní potřebě jednoho z manželů, věci z restituce. 2) Závazky: – vzniklé některému nebo společně oběma manželům, – za trvání manželství. – Nepatří sem: závazky týkající se majetku jen jednoho z nich, závazky překračující míru majetkových poměrů manželů, které jeden převzal bez souhlasu druhého (např. ručení). Majetek (aktiva) SJM: Tvoří jej věci, pohledávky a jiná práva, jiné majetkové hodnoty. Platí vyvratitelná domněnka, že majetek a závazky patří do SJM (§ 144). Nabyl-li manžel nemovitost před vznikem manželství, pak ji vlastní zcela sám, nabyli-li ji manželé společně, pak spadá do SJM. Darování mezi manžely je možné, pokud dar nepatří do SJM. DO SJM nepatří osobnostní práva ani např. právo na mzdu (do SJM patří až mzda vyplacená). Závazky (pasiva) SJM: Podle § 145 odst. 3 platí, že manželé jsou ze společného závazku nebo ze závazku jednoho manžela se souhlasem druhého zavázáni solidárně a odpovídají celým majetkem (tedy společným jměním i vlastním majetkem). Závazek jednoho manžela bez souhlasu druhého spadá do SJM, nepřesáhne-li majetkovou přiměřenost. Pokud tuto majetkovou přiměřenost přesahuje, do SJM nespadá a zavázaný manžel odpovídá sám svým vlastním majetkem, ale i společným jměním! DO SJM patří i závazky z porušení právních povinností. Výlučný majetek manželů: Tvoří majetek, který zůstává výlučným majetkem každého z manželů, který nespadá ani do SJM ani do spoluvlastnictví. Druhý manžel k němu nemá žádné právo. Užitky z tohoto majetku však spadají do SJM (např. manžel vlastní sad se stromy, který zdědil, ale úroda ze stromů spadá do SJM). Bude se jednat o: majetek nabytý manželem před uzavřením manželství, majetek zděděný, restituovaný, darovaný, věci osobní potřeby, majetek nabytý do výlučného vlastnictví jednoho z manželů. Obsah SJM: 1) Práva a povinnosti mezi manžely navzájem (§ 145 odst. 1) – společný majetek oba manželé společně užívají, požívají a udržují. Pokud se neshodnou na způsobu užívání nebo na vynakládání nákladů, rozhodne na návrh soud. 2) Práva a povinnosti mezi manžely a třetími osobami – k obvyklé správě majetku je oprávněn každý z manželů. Pokud jde o správu nikoli obvyklou, je potřeba souhlasu obou manželů, jinak se může dotčený manžel podle § 40a dovolat relativní neplatnosti (např. manžel vybere vkladní knížku, aby své manželce mohl koupit norkový kožich – manželka se zhrozí a dovolá se relativní neplatnosti). Každý z manželů je vlastníkem celé věci, je však omezen týmž vlastnictvím manžela druhého! Správou majetku rozumíme hospodaření a disponování se společnou věcí. Rámec obvyklé správy přesahuje změna podstaty majetku, snížení hodnoty věci podstatným způsobem. SJM a podnikání: Majetek v SJM nebo jeho část lze užít k podnikání se souhlasem druhého manžela (§ 146). Souhlas je třeba udělit při prvním použití a dále už souhlasu potřeba není. Souhlas není nutno udělovat písemně, stačí ústně nebo konkludentně. Souhlas se ukládá do sbírky listin v obchodním rejstříku. Pokud by byl užit majetek v SJM v rozporu s uděleným souhlasem nebo bez souhlasu, pak by se mohl druhý manžel dovolat relativní neplatnosti podle § 40a. Do sbírky listin se zakládá také: – notářský zápis o smlouvě o změně rozsahu SJM nebo výhradě vzniku SJM, – rozhodnutí soudu o zúžení SJM, – smlouva o rozdělení příjmů z podnikání, – dohoda o vypořádání SJM nebo prohlášení, že k vypořádání nedošlo. Změna SJM: 1) Smlouvou mezi manžely (§ 143a, § 147), 2) soudním rozhodnutím (§ 148 odst. 1 a 2). Změny v rozsahu SJM: – rozšíření SJM – předmětem SJM se stane majetek či závazky zákonem z rozsahu SJM vyloučené (např. jeden z manželů zdědil rodinný dům a chce polovinu domu převést na manželku), – zúžení SJM – určitý majetek je ze SJM vyňat a nadále je pouze ve výlučném vlastnictví jednoho manžela, rozsah SJM lze zúžit až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. Podle § 143a lze smlouvou změnit rozsah majetku a závazků vzniklých v budoucnu i současně tvořících SJM. Modifikace SJM soudním rozhodnutím: – na návrh některého z manželů se SJM zužuje ze závažných důvodů (§ 148 odst. 1) – např. nehospodárné nakládání jednoho manžela, – na návrh některého z manželů se SJM zužuje až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti (§ 148 odst. 2): ? stal-li se jeden z manželů neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti, ? nebo získal podnikatelské oprávnění. Pokud poté podnikatel vykonává podnikání společně s druhým manželem nebo s jeho pomocí (pokud není podnikatelem), pak se výnos z podnikání určí písemnou smlouvou. Pokud smlouva uzavřena není, dělí se rovným dílem. Změna doby vzniku SJM (§ 143a odst. 2): Smlouva formou notářského zápisu ? vznik SJM lze zcela nebo zčásti vyhradit ke dni zániku manželství (až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti). Je to velmi ojedinělé. Každý z manželů pak nabývá do svého výlučného vlastnictví nebo nabývají manželé do spoluvlastnictví. Změny správy SJM (§ 147): Smlouvou ve formě notářského zápisu lze upravit správu SJM odchylně (např. rozlišit správu obvyklou a nikoli obvyklou). Tyto smlouvy o změnách SJM jsou vůči třetím osobám účinné, jen jsou-li jim známy (§ 143 odst. 4) – důkazní břemeno by bylo na manželích. Předběžná (rodinná) smlouva (§ 143a odst. 3): Muž a žena, kteří chtějí vstoupit do manželství mohou smlouvou ve formě notářského zápisu upravit své budoucí majetkové vztahy v manželství. Mohou odchylně sjednat předmět budoucího SJM, mohou vznik SJM vyhradit ke dni zániku manželství, mohou upravit správu SJM odchylně. Zánik a zrušení SJM: 1) Zánikem manželství (smrtí manžela, prohlášením za mrtvého), 2) zánikem SJM za trvání manželství: a) prohlášení konkurzu na majetek jednoho z manželů, b) soudním výrokem o propadnutí majetku některého z manželů (§ 52 TrZ). Pokud SJM za trvání manželství zaniklo, může být obnoveno rozhodnutím soudu na návrh jednoho z manželů. Vypořádání SJM: Vypořádáním rozumíme rozdělení majetku a závazků mezi manžely, které jim patřily v den zániku. K vypořádání dojde buďto zánikem SJM nebo zúžením SJM smlouvou nebo soudem. Způsoby vypořádání: 1) dohoda (§ 149a, § 150): Pro dohodu je nutná písemná forma. Pokud je předmětem SJM nemovitost, pak nastávají účinky až vkladem do Katastru nemovitostí (§ 150 odst. 1). Obsahem dohody nesmějí být dotčeni věřitelé. Pokud by se některý věřitel cítil poškozen, může se domáhat odporovatelnosti podle (§ 42a) – např. jeden věřitel je zcela uspokojen na úkor jiného. Smlouva bude platná pouze dojde-li k rozvodu! 2) soudní rozhodnutí (§ 150 odst. 3): Pokud nedojde k vypořádání dohodou, soud rozhodne na návrh některého z manželů, který bude podán nejpozději do 3 let od rozvodu. Soud není vázán návrhem (iudicium duplex). Rozhodnutí má konstitutivní charakter. Mezitím může uplynout relativně dlouhá doba, proto se vychází z cen platných v době vypořádaní. Pokud SJM zaniklo smrtí manžela, pak provede vypořádání soud v dědickém řízení. 3) uplatnění zákonné domněnky (§ 150 odst. 4): Pokud nebylo SJM vypořádáno dohodou ani do 3 let od rozvodu nebyl soudu podán návrh na vypořádání, uplatní se ze zákona nevyvratitelná právní domněnka, která zabraňuje budoucí právní nejistotě. Jednotlivé složky SJM se vypořádají podle těchto pravidel: – movité věci – manželé se vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich výlučně jako vlastník užívá věci pro svou potřebu nebo pro potřeby své rodiny, – nemovité věci – spadají do podílového spoluvlastnictví, přičemž podíly jsou rovné, katastrální úřad tuto skutečnost zapíše na základě souhlasného prohlášení manželů, které je opatřeno ověřením podpisů, – majetková práva, pohledávky, společné závazky – oba jsou z těchto oprávněni a povinni solidárně. Zásady vypořádání: – rovné podíly na SJM ? tuto zásadu mohou další zásady modifikovat, – každý manžel má právo požadovat uhrazení nákladů vynaložených na SJM (zápočty), – přihlíží se k zájmům nezletilých dětí, – hledisko péče o rodinu a zásluhy o nabytí a udržení SJM, – není-li reálné rozdělení možné, pak dojde k vypořádání v penězích. Vypořádání SJM při konkurzu a vyrovnání: Prohlášením konkurzu na majetek jednoho z manželů zaniká SJM. Účelem je dosáhnout poměrného uspokojení věřitelů z dlužníkova majetku. Vypořádání provede správce konkurzní podstaty. K účinnosti dohody o vypořádání SJM mezi manželem a správcem konkurzní podstaty je třeba schválení soudu a souhlas věřitelského výboru. Rovněž je-li podán návrh na vyrovnání, SJM zaniká. V případě vyrovnání je k uspokojení věřitelů užit veškerý majetek tvořící SJM. 14/ Věcná práva k věcem cizím 14.1/ Zástavní právo (§ 152 až § 172) Pojem zástavního práva: Zástavní právo slouží k zajištění práv na plnění a povinností splnit závazek vyplývající ze závazkového právního vztahu. Není-li dlužník ochoten nebo schopen plnit, lze dosáhnout uspokojení pohledávky i bez součinnosti dlužníka. Výhodou zástavního práva je pro zástavního věřitele především jeho přednostní postavení při zpeněžení zástavy, takže ostatní věřitelé jsou odsouváni do vzdálenějších pozic (princip priority). Hypotékou označujeme zástavní právo k nemovitostem. Vespolné zástavní právo (simultánní): K zajištění jedné pohledávky může sloužit více zástav (§ 153 odst. 3). Vzniká smlouvou, soudním rozhodnutím nebo ze zákona. Původní právní úprava znala institut omezení převodu nemovitosti (až do roku 1991), který umožňoval věřiteli zabránit převodu nemovitosti na třetí osobu. Dlužník byl povinen opatřit si souhlas věřitele. Omezení převodu nemovitosti se sjednalo písemnou smlouvou a muselo být registrováno státním notářstvím. Funkce zástavního práva: 1) Zajišťovací funkce, 2) uhrazovací funkce. Smyslem je zajistit pohledávku a její příslušenství tím, že v případě prodlení dlužníka se může zástavní věřitel domáhat uspokojení ze zástavy. Zástavním právem lze zajistit i pohledávku, která má vzniknout v budoucnu (např. stavební úvěr). Kauční zástavní právo poskytuje jistotu, že v případě vzniku odpovědnosti za škodu nezůstane věřitel bez prostředků. Princip akcesority: Zajišťovací závazek sleduje život hlavní pohledávky, je prostředkem zajištění a posílení. Změna v osobě vlastníka zástavy nemá vliv na trvání zástavního práva (§ 164). Vznik zástavního práva: Vznik zástavního práva předpokládá spojení tří prvků: 1) POHLEDÁVKA, která se zajišťuje: Musí existovat, zajistit lze i pohledávku, která má v budoucnu vzniknout. Musí být platná (nikoli neplatná!) a žalovatelná (nikoli naturální obligace). Zajištění se vztahuje i na příslušenství pohledávky. U peněžité pohledávky musí být uvedena její výše a úroky z prodlení. Nepeněžitá pohledávka může být zajištěna za podmínky, že ji lze vyjádřit v penězích. 2) ZÁSTAVA: Musí jít o způsobilý předmět zástavního práva, věc v jejímž nakládání není dlužník omezen. Zástavní právo se vztahuje i na příslušenství a přírůstky. Může to být i spoluvlastnický podíl k věci. Zástavce, který je vlastníkem celé nemovitosti, ji musí zastavit celou ? nelze atomizovat zástavu (totéž např. pokud původně byl zástavce spoluvlastníkem poloviny rodinného domu, a posléze se stal vlastníkem celého domu, rozšiřuje se zástavní právo na celý dům!). Zastavit lze jednotlivý byt nebo nebytový prostor, pokud jde o jednotky podle ZOVB. Zástavou může být i pohledávka, je-li postupitelná. Dále může být zástavou: podnik, soubor věcí, obchodní podíl, cenný papír, předmět průmyslového vlastnictví. Během trvání zástavního práva může dojít k: – zhodnocení zástavy – nástavba, modernizace, přístavba ? vyšší jistota zpeněžení, – zhoršení zástavy (§ 163) – dlužník je povinen zdržet se všeho, co by zhoršovalo zástavu na újmu věřitele. Pokud zástava ztratí na ceně tak, že se zajištění stane nedostatečným, může věřitel žádat doplnění zástavy. Pokud dlužník zástavu nedoplní, stane se nezajištěná část pohledávky splatná. 3) ZÁKONEM POŽADOVANÁ PRÁVNÍ SKUTEČNOST: a) Smlouva: – musí být písemná pod sankcí neplatnosti! – musí 1) konkretizovat pohledávku, 2) zástavu a 3) strany: zástavního dlužníka a zástavního věřitele, resp. zástavce (ten, kdo se zaváže za splnění dlužníkova dluhu, musí vydat celou zástavu, není to jako u rušení, kde se ručí pouze do výše pohledávky). – Movité věci (tzv. ruční zástava) – ke vzniku je kromě smlouvy nutné předání věci (do detence zástavnímu věřiteli nebo do úschovy třetí osobě). Zástavní smlouva ve formě notářského zápisu se vyžaduje v případě, že je sjednána možnost neodevzdat zástavu; jako taková se pak vyznačí do Rejstříku zástav Notářské komory. – Nemovitosti – zástavní právo se vloží do Katastru nemovitostí. Návrh může podat zástavní věřitel i zástavce, dlužník jen je-li zástavcem. Účinky se posuzují zpětně ke dni podání návrhu. – Pohledávka dlužníka vůči jeho poddlužníkovi (§ 159) – musí být uzavřena písemná smlouva mezi věřitelem a dlužníkem. Vůči poddlužníkovi je smlouva účinná, jakmile se o ní dozví od zástavce. Na přímé plnění od poddlužníka by měl věřitel právo je tehdy, pokud by byla zajištěná pohledávka na něj postoupena nebo pokud by mu byla přikázána při výkonu rozhodnutí. – Zajištění pohledávka zastavením pohledávky zajištěné zástavním právem (§ 173 a § 174) – je možné tehdy, je-li zástavou věc hmotná. Je nutná písemná smlouva a odevzdání věci podzástavci nebo až vkladem podzástavního práva do Katastru nemovitostí. Není nutný souhlas vlastníka zástavy. – Cenný papír – zástavní smlouva mezi věřitelem a zástavcem, dovršující skutečností je odevzdání cenného papíru nebo registrace zástavního práva u zaknihovaného cenného papíru u centrálního depozitáře. b) Smlouva a rozhodnutí soudu – schválení dědické dohody soudem (§ 156 odst. 1). c) Rozhodnutí soudu – soudcovské zástavní právo na nemovitosti. Zástavní právo vzniká doručením usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí. d) Zákonem definované skutečnosti: – daňové pohledávky – zástavní právo k věcem a pohledávkám daňového dlužníka nebo ručitele, vzniká z rozhodnutí správce daně ? Katastr nemovitostí vyznačí plombu až do skončení daňového řízení, – zástavní právo dopravce (§ 628 ObchZ) – dopravce má zástavní právo k zajištění svých nároků ze smlouvy, – zástavní právo skladovatele (§ 535 ObchZ). Práva a povinnosti ze zástavního práva: Před splatností pohledávky: Obecná povinnost nezhoršovat zástavu. Pokud jde o movitou věc, má zástavní věřitel povinnost ji pečlivě opatrovat, chránit před ztrátou, zničením. V případě zániku pohledávky má povinnost zástavu vrátit. Zástavní věřitel nesmí zástavu užívat, čerpat z ní užitky smí jen má-li souhlas dlužníka. Zástavní věřitel má právo zástavu držet (může podat žalobu na vydání věci, negatorní žalobu). Po splatnosti pohledávky: Dlužník tedy nesplnil řádně a včas. Věřitel má právo na uspokojení se z výtěžku zpeněžení zástavy, i bylo-li splněno jen částečně (§ 165). Vázne-li na zástavě více zástavních práv ? určuje pořadí doba vzniku jednotlivých zástavních práv. Možnosti zpeněžení: – žaloba proti dlužníkovi na splnění závazku ? návrh na výkon rozhodnutí zpeněžením zástavy na základě vykonatelného rozsudku, – veřejná dražba, – soudní prodej zástavy (lze využít soudního exekutora). Zánik zástavního práva: 1) Zánik pohledávky – v důsledku principu akcesority zaniká zástavní právo, pokud zanikla pohledávka. 2) Zástavní právo zanikne, avšak zajišťovaná pohledávka trvá dál: a) movitá zástava – pokud je v detenci zástavního věřitele nebo je-li v úschově, zanikne zástavní právo jakmile zástava přejde zpět k zástavci, b) vzdáním se zástavního práva – jednostranný úkon zástavního věřitele, c) zpeněžení zástavy soudní dražbou, d) uplynutí času – je-li zástavní právo časově omezeno, e) zánik zástavy, f) složení obvyklé ceny zástavy zástavcem zástavnímu věřiteli, g) prohlášení konkurzu na majetek zástavce. Zánik zástavního práva u nemovitostí evidovaných v Katastru nemovitostí se vyznačí záznamem na základě potvrzení věřitele o zániku pohledávky. Zánik zástavního práva evidovaného v Rejstříku zástav Notářské komory výmazem provede kterýkoli notář na žádost zástavního věřitele (§ 171 odst. 2). Promlčení zástavního práva (§ 170 odst. 2): Promlčením pohledávky zástavní právo nezaniká. Lze proto dosáhnout uspokojení promlčené pohledávky z výtěžku zpeněžené zástavy. 14.2/ Věcná břemena Pojem a funkce věcných břemen: Věcná břemena spočívají v omezení vlastníka nemovitosti ? buď v prospěšnému využívání nemovitosti jiného konkrétního vlastníka, ? anebo k prospěchu určité fyzické nebo právnické osoby. Práva z věcných břemen jsou omezená věcná absolutní užívací práva k cizí nemovitosti, jimž odpovídá závazek vlastníka ve prospěch jiného něco trpět, něčeho se držet anebo něco konat. Vážou každého vlastníka zatížené nemovitosti, takže výměna jejího vlastníka nemá vliv na trvání věcného břemene. Obsah věcných břemen: 1) Mohou spočívat buďto v: ? nepřetržitý trvalý stav – opora sousední stavby, právo vodovodu, ? jednotlivé opakované úkony – právo chůze, jízdy, cesty. 2) Věcné břemeno nemůže spočívat v: ? zákazu převést nemovitost na jiného bez souhlasu oprávněného, ? v omezení vlastníka ve výkonu jeho vlastnických práv (např. v zákazu pronajmout nemovitost). Numerus clausus: Okruh věcných práv je v zákoně taxativně určen. Nelze zřídit např. právo stavby s obsahem pro tento institut příznačným. Předmětem věcných břemen jsou pouze nemovitosti, resp. věcná břemena se vztahují pouze k nemovitostem. Oprávnění odpovídající věcnému břemenu je věcným právem, a tedy i právem absolutním se všemi atributy s tímto právem spojených. Věcně oprávněný subjekt má absolutně chráněné postavení, které může hájit proti každému žalobou obdobnou žalobě vlastnické (§ 126). Práva odpovídající věcným břemenům se evidují v Katastru nemovitostí. Obsah věcných břemen: Obsah věcného břemene spočívá v povinnosti vlastníka zatížené nemovitosti něco trpět, něčeho se zdržet nebo něco konat. Každá z těchto povinností představuje závažné omezení vlastníka nemovitosti. Povinnost něco TRPĚT nebo něčeho se ZDRŽET: Jde o to, aby se vlastník zatížené nemovitosti ve výkonu svého vlastnického práva nějakým způsobem omezil nebo některá práva spojená s vlastnictvím zčásti nebo zcela nevyužíval (např. musí trpět, že si soused odebírá vodu z jeho studny, nepřesáhnout určitou výšku, aby nebyl pokažen výhled). Povaze věcného břemene se přibližuje věcné předkupní právo. Podle ustanovení § 603 odst. 2 lze sjednat předkupní právo i jako věcné právo, které působí i vůči právním nástupcům povinného. Vyžaduje písemnou smlouvu a vklad do Katastru nemovitostí, je tedy možné pouze u nemovitostí. Oprávnění z věcného břemene nelze neomezeně rozšiřovat: Oprávnění odpovídající věcnému břemenu nemůže být užíváno pro jinou nemovitost, i kdyby jejím vlastníkem byla stejná osoba. Totéž platí i pro oprávnění ve prospěch určité osoby. Nejde ovšem o nedovolené rozšiřování práv z věcného břemene bydlení, pokud oprávněná osoba po uzavření manželství umožní bydlení i svému manželovi. Výkon oprávnění z věcného břemene: Oprávnění vyplývající z věcného břemene musí být vykonáváno tak, aby povinného co nejméně zatěžovalo. V případě pochybností platí tedy to, že omezovaný má být omezován spíše méně než více. Rubem oprávnění je povinnost oprávněného nést přiměřený náklad na zachování a držbu zatížené nemovitosti. Při zřízení věcného břemena smlouvou je možno tuto povinnost modifikovat nebo zcela vyloučit. Vznik věcných břemen: 1) Smlouva o zřízení věcného břemene (§ 151o): Musí být písemná. Vznik se uskutečňuje vkladem do Katastru nemovitostí. Oprávnění se vyznačí u panujícího pozemku a zatížení u nemovitosti zatížené. Smlouvu mohou uzavřít jen vlastníci dotčených nemovitostí. Ve smlouvě se musí přesně vymezit obsah věcného břemene. O smlouvu o zřízení věcného břemene půjde i mezi spoluvlastníky nemovitosti, dojde-li k jejímu ujednání, při jejím ideálním rozdělení podle velikosti podílů. 2) Dědění: – vůle zůstavitele zřídit věcné břemeno: ustanovil-li zůstavitel v závěti některého dědice nabyvatelem práva odpovídajícího věcnému břemenu váznoucímu na nemovitosti, která připadne jinému z dědiců – skutečný vznik je však závislý na výsledku řízení o dědictví, – dohoda dědiců: možnost dědiců vypořádat se mezi sebou dohodou tak, že některému z dědiců případně zůstavitelem zanechaná nemovitost a jinému z nich právo odpovídající věcnému břemenu zatěžujícím tuto nemovitost - i zde je nezbytné schválení soudem za předpokladu, že dohoda neodporuje dobrým mravům. Tato změna se vyznačí záznamem a se zápisem do katastru nejsou spojeny právotvorné účinky jako v případě smluvního vzniku. 3) Rozhodnutí státního orgánu: Příslušný orgánem může být soud nebo správní úřad. Soud může zřídit věcné břemeno: ? v případě neoprávněné stavby (§ 135 odst. 3) a ? v případě zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti jejím rozdělením. (§ 142 odst. 2). Stavební úřad v rámci řízení o: ? vyvlastnění, ? omezení vlastnického práva, ? přístupu k pozemku a stavbě. 4) Zákonem (§ 151p odst. 1): Jde o veřejnoprávního omezení vlastníka nemovitosti. Toto omezení vlastnických práv je výrazem převahy veřejného zájmu vztahujícího se k určitému provozu nebo zařízení nad zájmem jednotlivce, aniž by toto zasahování bylo podmíněno souhlasem ze strany dotčeného vlastníka a aniž by existence omezení z věcného břemene byla zřejmá ze zápisu v Katastru nemovitostí. Zákony: vodní zákon, zákon o telekomunikacích, stavební zákon apod. 5) Vydržení: Předpokladem je nepřetržitý výkon práva po dobu nejméně deseti let, jsou-li splněny i ostatní podmínky obdobné vydržení vlastnického práva (§ 134). Nelze vydržet věcné břemeno k nemovitostem ve vlastnictví státu (nelze si chodit ke státu pro vodu). Zánik věcných břemen: 1) Obecné způsoby: Spadá sem smrt fyzické osoby nebo zánik právnické osoby. Také splynutí práv a povinností vyvolává zánik věcného břemena (nemini res sua servit). I zánik nemovitosti, na které břemeno vázne, vede k jeho zániku, stejný následek pak mohou mít i trvalé změny, pro které nemovitost nemůže sloužit potřebám oprávněné osoby nebo prospěšnějšímu využívání nemovitosti. Přechodnou nemožností výkonu věcné břemeno nezaniká. Pokud však není deset let vykonáváno promlčí se. 2) Zvláštní způsoby: smlouva – vyžaduje se písemná forma, účastníci pouze dosavadní vlastníci, změna se uskuteční až vkladem výmazu věcného břemene do Katastru nemovitostí s účinky ke dni podání návrhu, rozhodnutím orgánu – opět soud nebo správní orgán. 14.3/ Právo zadržovací Pojem a funkce zadržovacího práva: Zadržovací (retenční) právo slouží k zajištění splatné peněžité pohledávky tím, že zadržovatel, ačkoliv je povinen movitou věc vydat, odpírá tak učinit, pokud mu vlastník neposkytne požadované protiplnění. Zadržovatel musí prokázat, na základě jakého důvodu pohledávka existuje a že je splatná. Pohledávka nemusí být splatná, pokud byl na dlužníka prohlášen konkurz. Podle § 28 ZKV se zadržovatel uspokojuje ze zadržené věci. Uplatnění zadržovacího práva přichází v úvahu pouze u věcí movitých. Předmětem zadržovacího práva nemůže být dále věc, která byla vlastníku svémocně nebo lstivě odňata nebo která byla předmětem půjčky nebo výpůjčky, ani věc, která byla někomu svěřena, aby s ní naložil způsobem, který neslučitelný s výkonem zadržovacího práva. Funkce zadržovacího práva je zajišťovací (ne uhrazovací). Ten, kdo věc zadržuje může sice až do splnění své pohledávky odpírat vydání věci, nemůže ji však sám zpeněžit a tak uspokojit z výtěžku prodeje. Vznik zadržovacího práva: Zadržovací právo neopírá o smluvní ujednání. Zadržovací právo se uskutečňuje jednostranným aktem zadržovatele, spočívající v zadržení věci. Věřitel je povinen o zadržení bez zbytečného odkladu informovat dlužníka (§ 177 odst. 2). Pokud byla smlouva písemná, musí být i vyrozumění písemné. Obsah zadržovacího práva: Uplatní-li vlastník věci nárok na její vydání, může být soudem žalovanému uloženo věc vydat, ale jen při současném splnění vzájemného nároku ze strany žalobce. Výkon lze nařídit pouze prokáže-li oprávněný, že povinnost vůči povinnému již splnil, popřípadě jeho splnění již zajistil. Zadržovatel má povinnost věc řádně opatrovat, a tak zabránit její případné ztrátě, zničení nebo ztrátě. Nemá právo věc užívat! Úhradu nákladů na věc vynaložených má právo požadovat od vlastníka věci – i pro náhradu těchto nákladů je možno věc zadržet. Zadržovatel má povinnost po zániku zadržovacího práva odevzdat vlastníku. Zánik zadržovacího práva: ? poskytnutím dostatečné jistoty (např. zřízením zástavního práva či způsobilými věřiteli), ? zadržovaná věc zanikne nebo ? vydá-li zadržovatel věc jejímu vlastníku a vzdá-li se tak zajištění své neuspokojené pohledávky. ? zánikem zajištěné pohledávky – zejména jejím splacením. V případě, že by vlastník věci nezajistil pohledávku zadržovatele jiným způsobem a že by pohledávka nezanikla, naskýtá se zadržovateli možnost dosáhnout uspokojení své pohledávky prodejem věci výkonem rozhodnutí. Na základě zadržovacího práva má věřitel přednostní právo na uspokojení z výtěžku zadržené věci před jiným věřitelem, a to i zástavním věřitelem (§ 179). 15/ Závazkové právo 15.1/ Pojem závazkového práva Závazkové právo je ta část občanského práva, kterou tvoří soubor právních norem o závazcích. Proto je ústředním pojmem závazek, kterým rozumíme: ? závazkový právní vztah (závazek v širším smyslu) ? významný druh občanskoprávních vztahů, ? závazková (obligační) povinnost (závazek v užším smyslu) ? pouze povinnosti z těchto vztahů. Závazek nelze ztotožňovat s povinností. Záleží, v jakém smyslu máme závazek na mysli. Pokud chápeme pojem závazek v užším smyslu, je závazek zároveň i povinností. Závazkové právo upravuje věřitelsko-dlužnické vztahy, vztahy mezi věřiteli a dlužníky. Ústřední pojmy: – Pohledávka je subjektivní právo věřitele požadovat od dlužníka plnění (aby něco konal, nekonal, dal, strpěl). Stane-li se pohledávka dospělou (splatnou), stává se i nárokem a lze ji s úspěchem soudně vymáhat (actio nata). – Dluhem je povinnost dlužníka poskytnout věřiteli jím požadované a dlužníkem slíbené plnění v souladu s pohledávkou. – Věřitel je oprávněný subjekt, který má pohledávku. – Dlužník je povinný subjekt, který má dluh. 15.2/ Funkce závazkového práva Funkcí závazkového práva je zabezpečit uspokojování lidských potřeb ve vzájemné součinnosti. Závazkové právo umožňuje směnu zboží, což je potřebné z hlediska fungování trhu a ekonomiky celkově. Deliktní smluvní právo zabezpečuje plnění odpovědnostních povinností. Fungování trhu v tomto smyslu zabezpečují i normy správního a trestního práva, ale i soustava soudů. Závazkové právo tvoří pevný rámec, v němž je v nejširší podobě umožněna realizace smluvní svobody soukromoprávních subjektů. Závazkové právo je nejdynamičtější část občanského práva, musí se přizpůsobovat požadavkům praktického života. 15.3/ Systematika závazkového práva Obecné závazkové právo (občanský zákoník): Občanský zákoník upravuje závazkové právo: – deliktní a kvazideliktní právo v části šesté: Odpovědnost za škodu a bezdůvodné obohacení, – kontraktní a kvazikontraktní právo v části osmé: Závazkové právo (upravuje obecnou část závazkového práva, a jednotlivé závazky z právních úkonů). Občanský zákoník je nepřehledně a nekoncepčně uspořádán, neboť stále jde o kodex stojící na socialistické koncepci z roku 1964, kdy tehdejší „experti“ vycházeli ze zásady „hlavně se neopírat o římské právo“. Byla tedy narušena historická koncepce občanského práva, právo bylo vulgarizováno a trosky této „koncepce“ jsou v občanském zákoníku v podobě těchto nepravidelností dodnes. Do tohoto zmatku poprvé zasáhla významná novela, zákon č. 509/1991 Sb., která do občanského zákoníku vnesla pojmy závazek a závazkový právní vztah, závazkové právo a smluvní a deliktní. Občanský zákoník je tedy základním pramenem obecného závazkového práva, přičemž dělit jej lze takto: 1) obecná část závazkového práva – vymezení, vznik, obsah, předmět, společné závazky, změny, právní následky porušení smluvních povinností (odpovědnost za vady, za prodlení, za škodu), zajištění a zánik závazků, 2) závazky z jednotlivých smluv či kvazismluv, 3) deliktní závazkové právo – závazky ze způsobení škody vzniklé porušením smluvních nebo mimosmluvních (zákonných) povinností, 4) kvazidelitkní závazkové právo – závazky z bezdůvodného obohacení. Obchodní závazkové vztahy (obchodní zákoník): Obchodní zákoník obsahuje více či méně komplexní odchylky od občanskoprávní úpravy. Občanského práva se užije subsidiárně, nemá-li obchodní právo speciální ustanovení. Obchodní zákoník by měl upravovat pouze ryze obchodněprávní instituty závazkového práva, pohříchu však na mnoha místech dubluje občanskoprávní úpravu (např. obsahuje relativně komplexní úpravu kupní smlouvy, mandátní smlouvu, které by mohly být pouze v zákoníku občanském). V rekodifikaci bude od této koncepce ustoupeno a nový obchodní zákon bude obsahovat jen nejnutnější obchodněprávní instituty, což povede k zpřehlednění právního řádu. Další speciální úpravy závazkového práva: Vztahy vznikající z pracovní smlouvy a jiných pracovněprávních dohod upravuje zákoník práce. Autorský zákon upravuje licenční smlouvy. Dalšími zákony jsou: zákon o vynálezech, zákon o ochraně průmyslových vzorů, zákon o nájmu a podnájmu nebytových prostor, zákon o cenných papírech upravuje smlouvy o cenných papírech, zákony privatizační a restituční. 15.4/ Třídění závazkového práva 1) Závazkové právo občanské, obchodní a jiných právních odvětví, 2) závazkové právo obecné a zvláštní, 3) závazkové právo smluvní a deliktní (podle právního důvodu svého vzniku). 16/ Závazkové právo smluvní a deliktní 16.1/ Smluvní závazkové právo Pojem smluvního závazkového práva: Nejčastějším důvodem vzniku závazku je smlouva. Proto se většinou aplikuje obecná a zvláštní úprava občanského zákoníku, týkající se smluv nebo kvazismluv (jednatelství bez příkazu, veřejný příslib, veřejná soutěž). Tato ustanovení občanského zákoníku se přiměřeně aplikují i tehdy, vznikají-li závazky na základě jiných právních skutečností (§ 492). Smlouva je dvoustranný či vícestranný právní úkon, k jehož vzniku je třeba shodného projevu vůle dvou či více smluvních stran ohledně celého obsahu smlouvy. Základní funkcí smluv je realizace osobních, hospodářských a jiných potřeb a požadavků smluvních stran v souladu s jejich individuálními zájmy. Většinu soukromoprávních smluv tvoří smlouvy závazkové, které zakládají, mění nebo ruší závazkové právní vztahy. Mimo rámec závazkového práva existují např.: – věcněprávní smlouvy, – dědické smlouvy (dědická dohoda), – rodinněprávní smlouvy (o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, společného bydlení, vyživovací povinnosti aj.), – zakladatelské smlouvy (úprava u jednotlivých druhů obchodních společností v obchodním zákoníku). Závazkové smlouvy lze třídit na: 1) ZAKLÁDAJÍCÍ závazkové právní vztahy – mohou být v občanském zákoníku výslovně upraveny nebo může jít o smlouvy nepojmenované (§ 491 odst. 2) nebo smlouvy smíšené (§ 491 odst. 3), 2) ZAJIŠŤUJÍCÍ závazkové právní vztahy – např. ručení, 3) působící ZMĚNU závazkových právních vztahů – postoupení pohledávky, dohoda o převzetí dluhu, dohoda o přistoupení k závazku, 4) mající za následek ZÁNIK závazkových právních vztahů – dohoda o započtení, privativní novace, splnění. 16.2/ Hlavní zásady smluvního závazkového práva Obecné zásady nejsou v zákoně vyjádřeny výslovně, byly vytvořeny teoreticky a praxí soudů, nepůsobí přímo normativně, ale prostřednictvím interpretace právních předpisů (soudy dotváří právo). Jde zejména o – zásadu rovnosti (§ 2 odst. 2), – zásadu smluvní svobody (volnosti) stran jako projev autonomie jejich vůle (§ 2 odst. 3). Tato smluvní svoboda je součástí občanské svobody zaručené v čl. 1 a čl. 2 LPS, – svoboda uzavřít smlouvu – omezena může být jen zákonem (pactum de contrahendo) a to stanovením povinnosti smlouvu uzavřít (zákonná kontraktační povinnost neboli smluvní přímus). Tato povinnost je stanovena tam, kde je to žádá ochrana veřejného zájmu či státem chráněného zájmu jednotlivců (povinné uzavření pojistné smlouvy – u odpovědnosti za škodu, odpovědnost provozovatelů civilních letadel za škody, odpovědnost za škody způsobené advokáty, odpovědnost členů ČLK, odpovědnost veterinárních lékařů, odpovědnost notářů, odpovědnost daňových poradců, odpovědnost za jadernou škodu atd.). Kontraktační povinnost nalezneme i v obchodním zákoníku: odkoupení vinkulovaných akcií společností, nebyl-li udělen souhlas s jejich převodem (§ 156 odst. 4), povinná nabídka převzetí (§ 183b), odkoupení akcií společností od akcionářů, kteří nesouhlasili se změnou druhu akcie nebo s omezením převoditelnosti (§ 186a), vzetí akcií z oběhu na základě losování nebo na základě návrhu (§ 213b, § 213c) atd. – svoboda volby spolukontrahenta – omezení je možné z důvodu ochrany veřejného zájmu u prodeje vymezeného zboží (např. drogy a zbraně), – možnost stran uzavřít jakoukoli smlouvu – smluvní strany si mohou sjednat i jiné typy smluv než ty, které jsou v občanském zákoníku či v jiném předpisu výslovně upraveny (§ 51, § 269 odst. 2 ObchZ) a které vyhovují jejich konkrétním zájmům a potřebám, v oblasti smluvního závazkového práva neexistuje pro jeho účastníky uzavřený počet typů smluv (numerus clausus), – svoboda utváření obsahu smlouvy je svoboda smluvních stran, aby společným vyjednáváním stanovily vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy. Pro zajištění spravedlnosti a rovnosti sml.stran i zde existují některé kogentní normy. Strany si stanoví obsah samy přímo, někdy i nepřímo (odkazem na smluvní podmínky jedné ze stran – např. smlouva s cestovní kanceláří). Také se používají smluvní formuláře, což jsou předtištěné texty smluv, v nichž se doplňují jen základní údaje (předmět, množství, doba plnění), jsou to přímá smluvní ujednání. Úprava všeobecných obchodních podmínek a smluvních formulářů je v § 273 ObchZ. Běžné je i užívání obchodních doložek (kupní smlouva v mzn. obchodě obsahuje INCOTERMS). Adhezní smlouvy také regulují svobodu sml. stran utvářet obsah smlouvy. Nelze však uzavřít smlouvu na nikdy a nijak nezrušitelný závazek! – zásada bezformálnosti právních úkonů (§ 40) – uzavření smlouvy v jakékoli formě je spojeno se zásadou bezformálnosti, strany mohou uzavřít smlouvu výslovně (ústně, písemně), nebo konkludentně (§ 35 odst. 1). Někdy určitá forma smlouvy vyžaduje k platnosti úřední zápis či potvrzení (dle zákona nebo dohody stran), – pacta sunt servanda (§ 493) – smlouvy se jako závazně učiněné projevy vůle mají dodržovat, je to základní zásada, na které spočívá celý právní řád, hlavně soukromoprávní odvětví práva. Smluvní závazky nelze měnit bez souhlasu stran, ledaže to umožní zákon (např. ručitel, pokud splnil za dlužníka, po něm může požadovat plnění – § 550, věřitel může pohledávku postoupit i bez souhlasu dlužníka – § 524), – zásada dobré víry (bona fides) – subjekt práva při svém jednání vychází z objektivně zdůvodnitelného osobního přesvědčení, že jedná po právu. Tvrdí-li někdo opak, pak své tvrzení musí prokázat. Dobrou víru obecně náš zákon neformuluje, ale zmiňuje se o ní např. v souvislosti s právními úkony a vydržením, – zásada nikdo se nemůže s úspěchem dovolávat své vlastní nepoctivosti – nikdo nemůže mít prospěch ze svého protiprávního chování, tato zásada je specificky zakotvena v § 40a a § 49a (nikdo se nemůže dovolávat neplatnosti, kterou sám způsobil). 16.3/ Závazkové právo deliktní Pojem občanskoprávní odpovědnosti: Občanskoprávní odpovědnost je následný (sekundární) nepříznivý právní následek, který vznikl porušením původní primární povinnosti, tedy protiprávním úkonem, který je předpokládán v sankční složce normy občanského práva. Vzniká tedy nová právní povinnost, kterou subjekt dosud neměl. Nerozhoduje, zda původní povinnost vznikla ze smlouvy nebo ze zákona, nebo zda šlo o porušení povinnosti konat nebo nekonat. Vzniká sekundární povinnost, tedy odpovědnostní povinnost (je předvídána sankční složkou občanskoprávní normy – sankční povinnost). Této sekundární povinnosti odpovídá právo oprávněného. Dojde tedy ke změně původního závazkového právního vztahu, která může mít takovouto podobu: 1) vznik nové právní povinnosti (odpovědnost za škodu) 2) k původní právní povinnosti přistoupily nové právní povinnosti (odpovědnost za prodlení), 3) původní právní povinnost se v důsledku jejího porušení přeměnila na novou právní povinnost (odpovědnost za vady). Nadále panují teoretické spory o to, zda jde o občanskoprávní odpovědnost i tehdy, pokud k náhradě škody není třeba porušení primární povinnosti, kdy stačí pouhá zákonem kvalifikovaná událost. Podle prvního názoru, není-li zde protiprávní úkon, nejde vůbec o odpovědnost, ale pouze o povinnost nahradit škodu. Druhý názor chápe odpovědnost nejen jako následek protiprávních úkonů, ale i jako následek událostí (např. škoda způsobená zaparkovaným automobilem). Tento druhý názor navíc argumentuje tím, že případy objektivní odpovědnosti jsou uvedeny spolu s obecnou odpovědností za škodu pod stejnou rubrikou. Navíc praktické rozdíly nejsou žádné, v moderní společnosti proto pod pojem odpovědnosti řadíme i objektivní odpovědnost. Kumulace odpovědnosti: Porušením jedné povinnosti může souběžně vzniknout více forem odpovědnosti. Vedle sebe může existovat občanskoprávní a trestněprávní nebo správněprávní odpovědnost (viz adhezní řízení v trestním a správním procesu). Cílem veřejnoprávní odpovědnosti je náprava společenských vztahů a postih pachatele, cílem občanskoprávní odpovědnosti je náhrada majetkové újmy poškozeného. Zavinění je vnitřní psychický vztah subjektu k protiprávnímu úkonu a k újmě jako následku tohoto protiprávního úkonu. Formy zavinění: úmysl (přímý, nepřímý) a nedbalost (vědomá, nevědomá a hrubá - § 447 odst. 2, § 448 odst. 2). Podle vztahu odpovědnosti k zavinění rozlišujeme: – SUBJEKTIVNÍ ODPOVĚDNOST (odpovědnost za zavinění) – musí existovat a) protiprávní úkon, b) újma, c) kauzální nexus, d) zavinění; subjekt se může zprostit vyviněním, prokáže-li, že jednání bylo nezaviněné (např. obecná odpovědnost, pracovněprávní odpovědnost), – OBJEKTIVNÍ ODPOVĚDNOST (odpovědnost bez zřetele na zavinění, odpovědnost za výsledek) – vzniká bez zřetele na zavinění (obchodněprávní odpovědnost, odpovědnost za vada, za prodlení, zvláštní případy občanskoprávní odpovědnosti): ? prostá objektivní odpovědnost – lze se vyvinit prokázáním liberačních důvodů a ? absolutní objektivní odpovědnost – není možná liberace. Odpovědnost za vady a odpovědnost za prodlení: Jde o smluvní odpovědnosti. Závazek ze smlouvy je porušen: ? odpovědnost za prodlení: nebylo-li dlužníkem splněno včas (mora debitoris) nebo nebyla-li věřitelem poskytnuta potřebná součinnost nebo nepřevzal-li si věřitel řádně nabídnuté plnění (mora creditoris), ? odpovědnost za vady: nebylo poskytnuto řádné plnění, je-li tedy plnění vadné. Odpovědnost za škodu: Může být smluvní anebo mimosmluvní, byla-li způsobena porušením povinnosti. Druhy a vznik občanskoprávní odpovědnosti: Rozlišujeme občanskoprávní odpovědnost: ? smluvní (za prodlení, za vady, i za škodu), která vzniká porušením povinnosti uložené na základě smlouvy, a odpovědnost ? mimosmluvní, tedy deliktní, která vzniká protiprávním úkonem nebo škodní událostí zákonem zvláště kvalifikovanou). Občanský zákoník upravuje odpovědnost za škodu jednotně, bez ohledu na to, zda vznikla porušením smluvního závazku nebo porušením mimozákonné smluvní povinnosti (§ 420 an.). 17/ Závazkový právní vztah 17.1/ Pojem závazkového právního vztahu Závazkový právní vztah je druh občanskoprávního vztahu, v němž jeden subjekt má postavení věřitele (má oprávnění od druhého něco požadovat) a druhý subjekt má postavení dlužníka (povinnost poskytnout co má věřitel oprávnění požadovat). Věřitel má pohledávku a dlužník má dluh. Jde o právní vztah: ? relativní – subjekty navzájem vázány právy a povinnostmi, které vznikly autonomně z vůle subjektů, ? závazné – smluvní strany nemohou jednostranně odstoupit od závazku, ledaže by jim to – zákon výslovně dovoloval (§ 48, § 517 odst. 1, § 576, § 623 odst. 1) – smluvní ujednání – mohou sjednat odstupné (§ 497), avšak pokud již některá strana splnila, nebo třeba i částečné plnění přijala, pak nemůže odstoupit, i kdyby zaplatila odstupné (odstupné nelze ztotožňovat se smluvní pokutou, která je zajišťovacím prostředkem). Záloha: Strany si mohou dohodnout zálohu, což je předem poskytnuté plnění v penězích, dříve než je uzavřena smlouva. Po vzniku smlouvy se započítává na plnění podle smlouvy. Pokud smlouva uzavřena není, vypořádá se jako bezdůvodné obohacení (§ 451 odst. 2). Rozlišujeme závazkové právní vztahy: – jednoduché, – složité. Závazkový právní vztah je vnitřně členitý systém, jeho prvky jsou věřitelsko-dlužnické vztahy, jednota je dána jeho kauzou, tedy hospodářským účelem. Pokud jde o složité závazky, pak většinou týž subjekt je ve vtahu k druhému věřitel a zároveň dlužník (např. kupní smlouva). Zásada vzájemné podmíněnosti plnění (synallagma) jednotlivých vzájemných závazků – - § 560 – mají-li si účastníci plnit navzájem, pak domáhat se plnění může jen ten, kdo sám již splnil svůj závazek nebo je připraven jej splnit (tzv. funkcionální synallagma), - i ten kdo je povinen plnit předem, může své plnění odepřít až do té doby, kdy bude poskytnuto nebo zabezpečeno plnění vzájemné, je-li plnění druhého subjektu ohroženo skutečnostmi, které nastaly u tohoto druhého subjektu a kterému nebyly známy v době, kdy smlouvu uzavíral, - připouští tzv. námitku nesplnění smlouvy – dlužník se ubrání žalobě věřitele o splnění svého splatného dluhu, je-li námitka odůvodněná, pak ten kdo neplnil, se neocitne v prodlení. Rozdíl mezi věcnými právy a závazkovými právy: 1) Subjekty závazkových práv jsou vždy určeny individuálně, jde o relativní vztahy, zatímco subjekty povinností odpovídajících věcným právům jsou individuálně neurčené, 2) práva závazková jsou vždy relativní (korelativní – interpersonální), zatímco věcná práva jsou absolutní, působí tedy proti všem, 3) u závazkových práv mohou povinnosti znít na konání i nekonání, zatímco u věcných práv pouze na nekonání. Legální definice: Pochází už z římského práva. Náš občanský zákoník obsahuje dvě definice: – § 488: závazkověprávní vztah je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek (dluh), – § 494: z platného závazku je dlužník povinen něco dát, konat, něčeho se zdržet nebo něco trpět a věřitel je oprávněn to od něho požadovat. Závazkové právní vztahy společenské úsluhy: Úmysl založit právní vztah je zjišťován objektivně. Podle § 34 musí jít o projev vůle, který směřuje k založení závazkového právního vztahu. Neposuzuje se subjektivně: strany si nemusí uvědomovat, že určitá práva a závazky zakládají, stačí chovají-li se takovým způsobem, který k založení konkrétního právního vztahu směřuje. Společenské úsluhy (sousedská, přátelská výpomoc, pozvání na oběd, nabídnutí cigarety, koketérie – nezaručený příslib pohlavního laškování) nemají charakter závazkových vztahů. Jde o projevy vůle, které ke vzniku subjektivních práv a povinností nesměřují, jednající strany nesledovaly úmysl založit závazkový právní vztah spojený se vznikem právem sankcionovaných a právem vynutitelných subjektivních práv a povinností. 17.2/ Vznik závazkových právních vztahů Závazkové právní vztahy vznikají ze stejných právních důvodů jako občanskoprávní vztahy vůbec. Právní důvody vzniku tedy jsou (§ 2 odst. 1): – právní úkony, – jiné právní skutečnosti, s nimiž zákon vznik závazkových právních vztahů spojuje. Závazkové právní vztahy z právních úkonů: Právní úkony jsou nejčastějším právním důvodem vzniku závazků. 1) Dvoustranné právní úkony: Nejčastěji jde o smlouvy, ohledně kterých neplatí numerus clausus. Právní úkony musí mít zákonné náležitosti (viz výše). Většina závazků je kontraktních, nelze je tedy měnit bez souhlasu smluvních stran, uplatní se pacta sunt servanda. Zásada rovnosti stran: Nelze jednostranně uložit závazek druhému. 2) Jednostranné právní úkony: Může jít i o jednostranné právní úkony, kde numerus clausus platí. Případy vzniku závazkového právního vztahu jednostranným právním úkonem jsou výjimečné – připuštěny jsou jen pokud subjekt zavazuje sebe nebo pokud se oprávnění učinit jednostranný právní úkon odvozuje z již existujícího právního vztahu. Jde o tzv. kvazikontrakty, tedy jednostranné právní úkony, z nichž vznikají závazkové právní vztahy, které mají podobné právní následky jako smlouvy (jednatelství bez příkazu, veřejný příslib, veřejná soutěž). Závazkové právní vztahy z protiprávních úkonů: Protiprávní úkony představují porušení smluvní nebo zákonné povinnosti. Následkem je způsobení škody nebo způsobení jiného protiprávního výsledku. Vznik odpovědnosti nastává samotným zaviněným protiprávním úkonem a ne až deklaratorním rozsudkem soudu, který ukládá náhradu škody. Kvazidelikty jsou delikty podobné běžným civilním deliktům, ale nevyžadují zavinění a někdy ani protiprávní úkon (bezdůvodné obohacení, případně objektivní odpovědnost). Závazkové právní vztahy z úředního rozhodnutí: Úřední rozhodnutí státního orgánu, zejména soudu, které je konstitutivní povahy. Zákonem je příslušnému státnímu orgánu dáno oprávnění založit závazkový vztah (např. při zrušení spoluvlastnictví může soud přikázat věc jednomu ze spoluvlastníků za náhradu, případy neoprávněných staveb, vypořádání SJM). Závazkové právní vztahy z jiných důvodů: Jinými právními důvody jsou zákonem kvalifikované události, které jsou často spojeny s protiprávním stavem (např. podle § 427 způsobení škody havárií automobilu, porušení telefonního vedení nebo vodovodního potrubí). Protiprávní stav může vzniknout i lidským chováním (bezdůvodné obohacení). Další důvody: např. nálezcovo právo na nálezné a náhradu nutných nákladů (§ 135 odst. 2). 17.3/ Subjekty závazkových právních vztahů Subjekty a strany: Subjekty mohou být FO, PO, včetně státu, tuzemci i cizinci. Předpokladem je existence alespoň dvou subjektů, které jsou vůči sobě v opačném postavení (jeden žádá plnění, druhý je povinen je poskytnout). Subjekty nelze zaměňovat za strany. Stranami jsou věřitel a dlužník. Jednotlivé smluvní typy mají speciální označení (např. kupující a prodávající). Na jedné straně závazku může stát pouze jedna osoba, pak jde o jednoduché závazky, avšak subjektů na jedné straně nebo na obou stranách může být i osob i více (pluralita subjektů), pak jde o společné závazky. Pluralita subjektů: Pluralita subjektů stojících na jedné straně závazku může být solidární, dílčí nebo nedílná. Záleží na vůli stran, na předmětu plnění, někdy tak stanoví zákon (podílové spoluvlastnictví, ručení společníků osobních obchodních společností), výjimečně tak může i určit soud (např. při rozhodování o náhradě škody určí soud solidární odpovědnost škůdců). Obchodní zákoník má svoji dílčí úpravu v § 293 an. 1) Dílčí závazky – každý spoludlužník je zavázán, resp. každý spoluvěřitel je oprávněn jen co do výše svého dílu. Plnění je dělitelné. Nejsou-li podíly určeny, jsou zavázáni nebo povinni rovným dílem. Podstatou jde o prostý součet jednotlivých dílčích závazků. 2) Solidární závazky – dáno smlouvou, zákonem nebo povahou plnění. Rozlišujeme pasivní solidaritu dlužníků a aktivní solidaritu věřitelů: – solidarita dlužníků (pasivní solidarita): Zvyšuje se jistota uspokojení věřitelovy pohledávky, ulehčuje se mu uplatnění pohledávky před soudem (věřitel si vybere nejsolventnějšího dlužníka). Spoludlužníci zavázáni splnit celý dluh společně a nerozdílně, věřitel může požadovat od každého dlužníka celé plnění. Objektivní účinek uspokojení věřitele: Plnění může nabídnout kterýkoliv dlužník a věřitel je povinen ho přijmout. Zároveň si věřitel může sám vybrat dlužníka, který splatí celý dluh za ostatní. Tím se realizuje zásada „jeden za všechny, všichni za jednoho“ ? splněním jednoho dlužníka zaniká povinnost všech dlužníků. Subjektivní účinek uspokojení věřitele: Pokud zanikne závazek bez splnění, zaniká jen mezi věřitelem a tímto spoludlužníkem, takže se jen redukuje počet dlužníků, ale výše pohledávky zůstává. Právo regresu, tedy postihový nárok má vůči ostatním spoludlužníkům ten dlužník, který splnil více než kolik na něj připadalo nebo je na něm žádáno více než na něj připadá. Mezi spoludlužníky vznikne regresivní právní vztah. Rozlišujeme: ? preventivní regres, který má dlužník, kterého vyzval věřitel žalobou u soudu k plnění, vůči ostatním. Uplatňuje se notifikací, kterou ostatním spoludlužníkům oznámí, aby uplatnili vůči pohledávce své námitky a zároveň podali zprošťovací žalobu. Tou dlužník žádá, aby jej ostatní spoludlužníci podle svých podílů dluhu zbavili (např. započtením svých pohledávek vůči věřiteli). Právo regresu neruší solidaritu dlužníků, usnadňuje pozici dlužníka, na němž je žádáno více, než kolik připadá na jeho podíl. Dlužník nemůže odmítat plnit s poukazem, že ostatní dlužníci jeho právu regresu nevyhověli. Pokud tento dlužník splní, pak má vůči ostatním dlužníkům právo následného postihu, ? subrogační (následný) regres, kterým dlužník požaduje po ostatních spoludlužnících náhradu podílů, které na ně připadají podle výše jejich podílů. Je-li některý dlužník insolventní, jeho podíl se rozvrhne mezi ostatní (ti pak mají vůči tomuto insolventnímu spoludlužníku právo na následné vypořádání). ? – solidarita věřitelů: Situace, kdy více věřitelů má pohledávku vůči jednomu dlužníkovi a každý věřitel je oprávněn požadovat celé plnění po dlužníkovi a ten musí splnit vše. Splnění jednomu spoluvěřiteli působí vůči všem (objektivní účinek uspokojení). Spoluvěřitelé se vypořádají podle svých vzájemných vztahů. Zásada předstihu: Dlužník plní tomu věřiteli, který o to dříve požádá. Požádání spočívá v podání žaloby i jiné formě výzvy. Nepožádá-li dlužníka v době splatnosti pohledávky žádný z věřitelů, je dlužník oprávněn plnit kterémukoli. 3) Nedílné závazky: – na straně věřitele: dlužník je povinen splnit buď všem spoluvěřitelům najednou nebo pouze jednomu se souhlasem ostatních, nedohodnou-li se a je-li to možné, pak plní do úřední (soudní) úschovy, – na straně dlužníka (zákon výslovně neupravuje): hmotná nedílnost plnění pojmově vylučuje, aby některý spoludlužník mohl splnit jen určitý díl, není možné poskytnout jen dílčí plnění, ale jeden dlužník může splnit sám. 17.4/ Předmět závazkových právních vztahů Předmětem závazkového právního vztahu je soubor předmětů práv a povinností. Jde o systém vnitřně členitý, může se v průběhu času značně měnit. V závěrečné fázi je předmět závazkového právního vztahu předmětem plnění. Sekundárním předmětem jsou věci. Třídění vzájemných relací stran: do ut des, do ut facias, facio ut des, facio ut facias. Může docházet i k různým kombinacím. Předmět plnění musí existovat v době splatnosti, jinak by se jednalo o následnou nemožnost splnění. Pokud je předmětem závazku věc hmotná, musí být vymezena alespoň druhově. Pokud by byl předmět plnění sjednán individuálně a nebylo by určeno, že teprve vznikne, pak by šlo o neplatný úkon z důvodu počáteční nemožnosti plnění (např. podvodná kupní smlouva na neexistující vzácný obraz). Mohou být uzavírány smlouvy pojmenované, nepojmenované i netypické (o prodeji věci budoucí apod.), pokud nejsou v rozporu se zákonem nebo s dobrými mravy. Předmět plnění: 1) Závazkové právní vztahy s plněním určeným jednotlivě, druhově, výběrově a alternativa facultas Způsob, jakým je předmět závazku určen, má význam pro způsob splnění a pro vynutitelnost závazku. Konkrétní určení způsobu plnění je určeno právním úkonem. Musí být určen nejpozději v den splatnosti závazku s takovou přesností, aby dlužník věděl, co má plnit. Věci mohou být určeny jednotlivě (zánik věci způsobuje nemožnost plnění) a druhově (zánik věci určené druhově neznamená nemožnost plnění – platí zásada věci určené druhově nezanikají). Specifické postavení mají peníze jako zákonné platidlo. Práva musejí vždy určeno individuálně, připouští-li to jeho povaha. Konání musí být identifikováno vymezením činnosti nebo výsledkem. Nekonání musí být identifikováno tomu odpovídajícím konáním. Zvláštním případem je alternativní plnění: ? alternativní závazek – právním úkonem nebo zákonem jsou určeny dva popř. více než dva předměty závazkového právního vztahu, přičemž konkretizace je ponechána volbě. Volba je jednostranný právní úkon adresovaný druhému s cílem určit předmět plnění závazku. Od již jednou provedené volby nelze ustoupit (tzv. koncentrace závazku). Pokud zákon nestanoví něco jiného, má volbu dlužník. Ze zákona jsou některé závazky alternativní z důvodu odpovědnosti za vady (volbu ten, kdo se práva domáhá – nabyvatel věci, která má vady se může rozhodnout, zda bude požadovat slevu, opravu nebo doplnění chybějícího plnění – § 507 odst. 1), ? alternativa facultas (v zákoně obecně upravena není, je možno ji smluvit, neboť neodporuje § 51) – u alternativa facultas je jeden předmět závazkového právního vztahu a dva předměty plnění. Podle toho je možné, aby se v souladu se zákonem nebo se smlouvou dlužník zprostil svého závazku plněním jiného předmětu, než k jehož plnění byl původně zavázán. Např. dlužník je zavázán dodat věc A a za určitých objektivních podmínek ve smlouvě nebo v zákoně se může závazku zprostit i dodáním věci B a věřitel je povinen toto plnění přijmout. Alternativa facultas není závislá na volbě, ale na objektivních skutečnostech. Příklad alternativy facultas v zákoně: bezdůvodně obohacený je povinen vydat vše, oč se bezdůvodně obohatil, a pokud to není možné (z objektivních skutečností), poskytne peněžitou náhradu (§ 458 odst. 1). 2) Závazkové právní vztahy s plněním dělitelným a nedělitelným – předmět plnění může být dělitelný nebo nedělitelný, významné to je zejména je-li sekundárním předmětem věc. 3) Závazkové právní vztahy s plněním jednorázovým, opakujícím se nebo trvalým Jednorázové plnění – dlužník je zásadně povinen plnit najednou, věřitel je ale povinen přijmout i částečné plnění pokud neodporuje dohodě, zákonu nebo povaze plnění. Opakující se plnění: ? splátky – zde je předmět určen co do kvantity stanoven, ale plnění je rozloženo do jednotlivých splátek. Výše pohledávek se postupně snižuje. Je-li plnění rozloženo na splátky, věřitel nemůže žádat zaplacení celé částky. Pokud však dlužník nesplní některou ze splátek, může věřitel požadovat zaplacení celé částky (pokud si to dohodli nebo tak určil soud), ? opakující se dávky – jde o závazek plnit po určitou dobu v intervalech stanovené dávky. Předmět je zde omezen jen dobou, po kterou budou dávky plněny ? výše dluhu se plněním tedy nesnižuje (placení nájemného bytu, plnění výživného). Lze je ujednat i smluvně. Trvající předmět závazku – uskutečňuje se po určitou dobu nebo bez časového omezení, bez přerušení a opakování. Např. pasivní chování pronajimatele bytu, který strpí nájemce nebo vlastník pozemku se zavázal nezastavět svému sousedovi rozhled do kraje. 4) Závazkové právní vztahy peněžité, nepeněžité, úrokové Peněžité závazky – předmětem plnění jsou peníze jako zákonné platidlo. Existují zde určité zvláštnosti: např. lze plnit prostřednictvím pošty nebo banky, dluh je splněn až připsáním částky na účet věřitele vedený u banky (věřiteli přišly peníze na účet) nebo vyplacením částky věřiteli v hotovosti (věřitel si částku vyinkasoval na poště). Je možno plnit i částečně, neboť to neodporuje povaze závazku. Rozlišujeme závazky peněžité hlavní, kdy kauza směřuje jen k zaplacení nebo k získání určité částky, a závazky peněžité vedlejší, kterými jsou závazky úrokové, které spočívají v povinnosti dlužníka zaplatit věřiteli určitou poměrnou část z hlavního peněžitého závazku (musí tedy existovat hlavní závazek). Úroky jsou civilní plody peněz, přirůstají k určité jistině v její poměrné výši, mohou ale být placeny a vymáhány samostatně. Rozlišujeme: – smluvní úroky (z peněžních půjček, z vkladů u peněžních ústavů) a – úroky z prodlení – mají sankční povahu za prodlení dlužníka se splněním závazku (výše úroků z prodlení činí ročně dvojnásobek diskontní sazby ČNB k prvnímu dni prodlení – § 1 nař. vl. č. 142/1994 Sb.), – poplatek z prodlení – v některých případech jej stanoví zákon místo úroků z prodlení, nemůže být kumulován s úroky z prodlení (výše poplatku z prodlení činí za den 2,5 promile dlužné částky, nejméně 25 Kč za každý započatý měsíc prodlení) – užije se, nezaplatí-li nájemce nájemné (§ 697), – poplatek za uskladnění – povinnost jej zaplatit vzniká dlužníkovi v některých zákonem stanovených případech (smlouva o úpravě a opravě věci, nevyzvedne-li si dlužník věc včas – § 656 odst. 1). Nepeněžité závazkové právní vztahy – předmětem plnění je něco jiného než peníze. Při nepeněžité půjčce nelze sjednat peněžité úroky, lze však dohodnout dodání většího množství plnění téhož druhu. 17.5/ Obsah závazkových právních vztahů Obsahem závazkových právních vztahů je souhrn subjektivních práv a povinností. Dlužníkově povinnosti splnit odpovídá jeho právo požadovat od věřitele, aby od něho plnění přijal, věřitelovu právu požadovat od dlužníka splnění odpovídá povinnost věřitele řádně nabídnuté plnění přijmout. Proto se. dlužník může zprostit závazku uložením do úřední úschovy odmítá-li věřitel přijmout. Naturální závazky: Jde o případy, kdy subjektivní právo není spojeno s nárokem, který zanikl z důvodu promlčení. Naturální práva odpovídají pohledávce věřitele, zatímco z pohledu dlužníka jde o naturální závazek (obligaci). Naturální pohledávky jsou pohledávky, u nichž je věřitel oprávněn požadovat od dlužníka splnění, avšak svoji pohledávku nemůže s úspěchem vymáhat soudně. Avšak splní-li dlužník, nejde o bezdůvodné obohacení a dlužník plní po právu. Jsou jimi: 1) pohledávky, které nejsou s úspěchem soudně vynutitelné od samého počátku jejich vzniku – veřejný zájem na jejich ochraně není pro jejich povahu. Jde o výhry ze hry či sázky mezi FO (neplatí pro výherní podnik, který provozuje stát nebo který byl úředně povolen). Zákon vylučuje i jejich jednostranné započtení i možnost platného zajištění, 2) promlčené pohledávky – naturálními se stávají až namítnutím promlčení dlužníkem u soudu. Promlčenou pohledávku nelze započítat jednostranným projevem vůle. Promlčený dluh však lze uznat. 3) pohledávky neplatné jen pro nedostatek formy – např. z ústního darovacího slibu. Splnění takového závazku nezakládá bezdůvodné obohacení. Složky závazkových právních vztahů: Podstatné složky charakterizují nebo identifikují právní vztah, zejména určení práv a povinností z právního úkonu, identifikace jeho hlavního předmětu (např. u kupní smlouvy určení stran, věci a ceny). Obvyklé složky jsou zpravidla se vyskytující ujednání, avšak nejsou nezbytná. Jde např. o dobu a místo splnění smlouvy nebo jakost dodávaného zboží. Pokud nejsou ujednány, postupuje se podle dispozitivních ustanovení zákona. Nahodilé složky jsou nepravidelně se vyskytující ujednání, která upravují podružné otázky. Např. způsob balení, dopravy atd. Avšak smluvně lze i nahodilé složky sjednat jako podstatné. 17.6/ Druhy závazkových právních vztahů Třídění závazkových právních vztahů: 1) Smluvní (kontraktní) a mimosmluvní (deliktní). 2) Jednostranně zavazující (darovací smlouva), dvoustranně a vícestranně zavazující (smlouva o sdružení, společenská smlouva). 3) Závazkové právní vztahy vznikající z vůle stran (právních úkonů) nebo na vůli stran nezávislé (z protiprávních úkonů, ze zákona, rozhodnutím soudu…). 4) Závazkové právní vztahy výslovně upravené: ze smluv výslovně upravených (ObčZ, ObchZ, ZPr atd.), ze způsobení škody, z bezdůvodného obohacení; a výslovně neupravené – z občanskoprávních, popř. obchodněprávních nepojmenovaných smluv, z jiných právních skutečností. 5) Závazky hlavní a vedlejší, akcesorické (sledují osud hlavního závazku, zpravidla splatnými nebyl-li splněn hlavní závazkový právní vztah). 6) Závazky z cenných papírů – jsou inkorporovány v určité listině a věřitelství je spojeno s vlastnictvím této listiny. 18/ Smlouvy (včetně pojmových znaků jednotlivých smluvních typů) 18.1/ Smlouvy obecně Třídění smluvních závazkových právních vztahů: 1) Smlouvy na plnění – pravidlo smlouva zavazuje jednu nebo obě strany k určitému plnění aby konala, dala nebo nekonala ? tedy směřuje k určitému plnění. 2) Smlouvy ve prospěch třetího (contractus in favorem tertii) – závazkové právní vztahy ve prospěch třetího vznikají na základě smlouvy ve prospěch třetího – § 50 (nikdy ne k tíži třetího!). Nejde o zvláštní smluvní typ (takto může být uzavřena kterákoliv smlouva). Subjekty: ? věřitel (promissor), ? dlužník (promitent) a ? třetí osoba (tertius). Třetí osoba se stane druhým věřitelem teprve až se smlouvou projeví souhlas. Souhlas může projevit jakýmkoli způsobem (např. přijetí kytice). Třetí osoba může: ? vymáhat plnění na dlužníkovi, ? vymáhat práva z odpovědnosti za škodu způsobenou nenáležitým splněním a to jak vůči dlužníkovi, tak vůči věřiteli (dle toho, kdo škodu zavinil), ? práva z odpovědnosti za vady – vůči dlužníkovi, dokud třetí osoba není subjektem závazkového vztahu, věřitel může požadovat plnění pro sebe. Pokud nejprve tertius se smlouvou souhlasil, ale pak se práva vzdal (§ 50 odst. 2), věřitel a dlužník se dohodnou, že se bude plnit věřiteli (např. žena přijme od poslíčka kytici, ale vzápětí si to rozmyslí, poslíček se pak domluví s mužem, který kytici poslal, že může kytici vyhodit). 3) Smlouva o smlouvě budoucí (pactum de contrahendo) – účelem je zabezpečit uzavření určité smlouvy v budoucnu (§ 50a, § 289 an. ObchZ). Předpokladem platnosti je: ? písemná forma, ? určení podstatných náležitostí smlouvy, která má být uzavřena, ? doba, do kdy má být tato smlouva uzavřena. Závazek zavřít smlouvu je vynutitelný žalobou do 1 roku od doby, kdy měla být smlouva uzavřena. Je-li žaloba podána včas, nahradí soud svým rozhodnutím projev vůle strany, která odmítla smlouvu uzavřít. (žalobce uvede znění smlouvy v petitu nebo k žalobě připojí návrh smlouvy). Pokud není smlouva včas uzavřena, ani není podána žaloba, právo se promlčí (nejde o prekluzi!). Účastník, který chtěl uzavřít smlouvu, může odmítajícího žalovat o náhradu škody, kterou mu tím způsobil (toto právo se promlčuje jako práva z náhrady škody – § 106). Clausula rebus sic stantibus (§ 50a odst. 3): Pokud se původní okolnosti změnily natolik, že nelze spravedlivě požadovat, aby byla smlouva uzavřena, závazek uzavřít budoucí smlouvu zaniká. Přípravné smlouvy (§ 50b): Smluvní strany si vyhradily, že obsah smlouvy ještě v nepodstatných náležitostech doplní (smlouva ale už vznikla, nebude-li doplněna, platí tak, jak byla uzavřena). Nejde o dvě, ale o jednu smlouvu, zatím však neúplnou. 4) Smlouvy konsensuální (kauza se realizuje již samotným uzavřením smlouvy – např. příkazní smlouva) a reálné (ke vzniku kromě konsensu třeba ještě další právní skutečnost – poskytnutí věci – např. smlouva o půjčce, smlouva o výpůjčce, smlouva o úschově). 5) Smlouvy úplatné a bezplatné (poskytnutí něčeho bez protiplnění – darovací smlouva, smlouva o výpůjčce) – event. smíšené (hodnota protiplnění nižší – věc se např. z části koupí a zčásti daruje). 6) Smlouvy formální a neformální. Synallagmatické a asynallagmatické. Kauzální a abstraktní. 7) Smlouvy adhezní – jde o smlouvy, které se standardně uzavírají s vysokým počtem účastníků. Oferent stanoví obsah smlouvy (většinou na formulářích), adresát může jen přijmout jako celek, nemůže návrh měnit. Doplňují se jen nezbytné údaje. Povahu adhezních smluv mají i smlouvy, které odkazují na všeobecné smluvní podmínky. Jsou to např.: smlouvy o dodávkách elektřiny, plynu, vody a tepla, telekomunikačních služeb, přeprava veřejnými hromadnými prostředky, poštovní doprava, bankovnictví atd. 8) Spotřebitelské smlouvy: Veřejnoprávní ochrana: zákon o ochraně spotřebitele. Soukromoprávní ochrana: úprava spotřebitelských smluv v občanském zákoníku (§ 52 až § 65), úprava smluv o cenných papírech uzavřených na dálku v ZCP. Komunitární právo ochrany spotřebitele: Základem je čl. 153 SES. Spotřebitelské právo sleduje za cíl ochranu slabší strany, tedy spotřebitele, stanoví určité odchylky od obecného smluvního práva. Spotřebitelské smlouvy nejsou zvláštním smluvním typem, může se jimi řídit jakákoli občanskoprávní i obchodněprávní smlouva, je-li jednou stranou spotřebitel. Smluvní strany: Dodavatel je osoba, která jedná v rámci své obchodní či jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitel je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní činnosti. Občanský zákoník rozlišuje: – Smlouvy sjednané na dálku (§ 53): jde o smlouvy, které jsou uzavřeny bez současné fyzické přítomnosti stran telekomunikačními prostředky. Dodavatel musí spotřebiteli poskytnout zákonem požadované informace. Spotřebitel má právo odstoupit do 14 dnů od převzetí plnění bez udání důvodu, neposkytne-li dodavatel informace, pak do 3 měsíců. – Smlouvy sjednané mimo provozovnu (§ 57): jde o podomní obchody, o dealery ? smlouvy uzavřené s dodavatelem, který nemá stálé místo podnikání. Spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy do 7 dnů od uzavření smlouvy, nezačal-li dodavatel s plněním, pak může spotřebitel odstoupit do 1 měsíce, nesplnil-li informační povinnost, pak může odstoupit do 1 roku. 17.7/ Odpovědnost za vady (§ 499 – § 510) Odpovědnost za vady se týká úplatných občanskoprávních smluv. Obecná úprava odpovědnosti za vady: § 499 an. ObčZ. Použije se subsidiárně, platí pro všechny smlouvy v občanském zákoníku, pokud bylo jejich předmětem úplatné přenechání věci, která měla vady. Specifická úprava: – u kupní smlouvy, – u směnné smlouvy, – u smlouvy o dílo, – zvláštní úprava v ObchZ (reklamační lhůty v občanském zákoníku mají prekluzivní charakter, v obchodním zákoníku mají charakter promlčecích lhůt). Soukromoprávní ochrana spotřebitele: – odpovědnost za vady, – spotřebitelské smlouvy, – náhrada škody, – zákon o ochraně spotřebitele, – zákon o technických požadavcích na výrobky, – zákon o potravinách a tabákových výrobcích, – zákon o léčivech. Podstata odpovědnosti za vady (§ 499): Zcizitel odpovídá za to, že věc má v době předání nebo ve sjednané (záruční) době vlastnosti ve smlouvě vymíněné, resp. vlastnosti obvyklé, vlastnosti stanovené zákonem (podpůrně nebo závazně), že věc je možno použít podle povahy, účelu nebo podle dohody a že je bez právních vad. Předpoklady vzniku odpovědnosti za vady: – porušení povinnosti přenechat věc bez vad – zcizitel poskytl věc s vadami, nastává změna v obsahu závazku, neboť nabyvateli vznikla újma, – výskyt či projevení se vady v době plnění nebo v záruční době (záleží na tom, zda záruční odpovědnost nebo zákonná odpovědnost za vady) – příčinná souvislost. Nevyžaduje se zavinění, jde o objektivní odpovědnost. Pojem vady: Nedostatek vlastností věcí, které vznikly tím, že zcizitel nabyvateli nepřenechal takovou věc, jakou měl. – Faktické vady – mají fyzickou (věcnou) povahu a věc znehodnocují – vady jakosti, množství, obalu, nadměrné opotřebení, vady množstevní. – Právní vady – nabyvatel nenabude takového právního postavení, jakého se mu na základě smlouvy mělo od zcizitele dostat. Druhy odpovědnosti za vady: Při zákonné odpovědnosti – musí vada existovat v době plnění – ne je-li zákonem (nebo prováděcím předpisem) nebo dohodou stanoveno, že zcizitel odpovídá i za vady, které se vyskytnou v určité době po plnění (záruční doba). Záruční odpovědnost – zákonná, smluvní nebo jednostranně založená. Zcizitel odpovídá za vady, které se vyskytly ve sjednané době po plnění. Liberační důvody: – vady zjevné (§ 500) – vady zjistitelné běžnou prohlídkou (např. jasně vidím, že auto nemá kola), zcizitel však odpovídá, pokud ujistil, že věc takové vady nemá (ujistil slepce), – vady nemovitosti, které lze při převodu zjistit v KN (ne pokud zcizitel ujistil, že věc takové vady nemá), – vady věci určené úhrnem (přenechání věci jak stojí a leží) – nejde o jakostní plnění (kromě případu, kdy neměla věc vlastnosti nabyvatelem výslovně vymíněné nebo vlastnosti o kterých zcizitel prohlásil výslovně, že je má) – např. oblečení ze second handu. Nároky z odpovědnosti za vady: Práva z odpovědnosti za vady musí uplatnit: – její nabyvatel, – dědic, – třetí osoba, na níž byla věc převedena, nikoli! (soudy to neuznávají; i třetí osoba je však oprávněna, je-li věc v záruce). Zjištění vad: Nabyvatel musí věc uschovat, dokud není přezkoumána. V případě, že podléhá rychlé zkáze může ji po upozornění zcizitele bez prodlení prodat). Notifikace: Zjištění vady včas oznámit zciziteli (notifikace – reklamace – bez zbytečného odkladu poté, kdy si mohl věc prohlédnout, resp. přezkoušet) – spočívá v dostatečném určení vady, resp. toho jak se projevuje) soudní praxe trvá na tom, že již vytknutí musí obsahovat i oznámení určitého konkrétního práva z odpovědnosti za vady. Vytknutí vady je jednostranný právní úkon adresovaný zciziteli, který obsahuje popis vady. Reklamace je pak uplatnění nároků z odpovědnosti za vady. – u zákonné odpovědnosti je vadu nutno vytknout nejdéle do 6 měsíců, jinak právo prekluduje, vadu lze vytknout nejpozději poslední den lhůty (nestačí jen ten den odeslat dopis), – u záruční odpovědnosti je vadu nutno vytknout nejdéle do vypršení záruční doby, u spotřebního zboží je ex lege 24 měsíců. Poté právo prekluduje. Žaloba: Nabyvatel řádně a včas notifikoval, mezi nabyvatelem a zcizitelem nedošlo k mimosoudnímu vyrovnání. Nabyvatel uplatní konkrétní nároky v žalobě. Toto právo se promlčí v obecné tříleté lhůtě. Určení práv z odpovědnosti za vady: Práva z odpovědnosti za vady – záleží na povaze a rozsahu vady (konkrétně vady odstranitelné a neodstranitelné). Odstranitelné vady: – vada je odstranitelná a lze věc užívat dohodnutým způsobem: právo domáhat se bezplatného, včasného a řádného odstranění vady nebo oprava nebo doplnění, právo žádat přiměřenou slevu z ceny, – vada je odstranitelná ale nelze věc užívat – oprava, resp. doplnění, náhradní zboží, sleva. Neodstranitelné vady: – vada je neodstranitelná ale věc lze užívat – sleva, – vada je neodstranitelná a věc nelze užívat – lze smlouvu zrušit (§ 507) – dohodou, odstoupením. Vyřízení reklamace: O vadě musí být podle zákona o ochraně spotřebitele rozhodnuto buďto ihned nebo v komplikovaných případech do 3 dnů. Věc musí být vyřízena do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace (lze si domluvit delší dobu). Po uplynutí doby pro vyřízení má spotřebitel stejná práva jako by se jednalo o neodstranitelnou vadu. Nároky z právních vad: Právní vada znamená, že určitá třetí osoba si činí právo na věc (stačí uplatnění i mimosoudně). Nabyvatel, pokud chce uplatňovat odpovědnost za vady, musí to oznámit svému předchůdci (zciziteli). Po něm pak požaduje: – odstranění prvních vad (např. výmaz zástavního práva z KN), – vyvrácení oprávněnosti nároků třetí osoby. Zde nedochází k prekluzi! Ani ke ztrátě nároku! Pokud neučiní notifikaci, pak může zcizitel proti nabyvateli uplatnit námitky podle § 503, které nebyly uplatněny proti právu třetí osoby. Pokud zcizitel neodstraní v přiměřené lhůtě vadu, nabyvatel může od smlouvy – odstoupit nebo může – uplatnit právo na náhradu škody. Práva z odpovědnosti za právní vady podléhají promlčení podle obecné promlčecí doby. Právo na náhradu nutných nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jejich uplatněním: Např. přeprava, poštovné. Jde o tzv. reklamační právo. Je třeba je oznámit do jednoho měsíce od uplynutí doby v níž je třeba vady vytknout (jinak prekluze). 19/ Změna závazků 19.1/ Obecný výklad Prvky závazků jsou určeny právní skutečností, která jej založila. Tyto se mohou změnit, čímž dochází ke změně závazkových právních vztahů. Někdy může vyvstat problém, zda došlo ke změně nebo k zániku závazku. Takový případ se posoudí podle vůle stran. To může být významné pro další osud zajišťovacích prostředků. 19.2/ Změna v subjektech 1) postoupení pohledávky (cesse, § 524 an.): Postupitel (původní věřitel neboli cedent) postupuje pohledávku třetí osobě (postupníkovi – nový věřitel, cesionář). Dochází ke změně v osobě věřitele. Pro jejich právní vztah je rozhodující kauza: za úplatu, darování, splnění dluhu, poskytnutí úvěru. Nikoli každý pohledávka však je postupitelná. Nepostupitelnost pohledávky je dána: – ze zákona (pohledávky zanikající smrtí věřitele, jejíž obsah by se změnou věřitele změnil, pohledávka, která nemůže být postižena výkonem rozhodnutí), – na základě dohody původního věřitele a dlužníka, – z povahy závazku (plnění vázáno na osobu věřitele). Právní postavení dlužníka se nesmí zhoršit, může proto vůči postupníkovi uplatnit své námitky započtením, jde-li o započitatelné pohledávky. Pohledávka přechází na postupníka se všemi právy a s veškerým příslušenstvím. Zajišťovací prostředky sledují osud pohledávky i bez souhlasu zajistitele, avšak postupitel má povinnost postoupení zajistiteli oznámit. Porušení se ovšem nesankcionuje. Právní důvod postoupení pohledávky: – smlouva o postoupení pohledávky – konsensuální, písemná forma, netřeba právní úkon dlužníka, postupitel ji musí dlužníkovi oznámit, – zákon – přechodem pohledávky na nového věřitele v důsledku splnění ručitele, v důsledku dědické posloupnosti nebo v důsledku splnění ručitelem. Odpovědnost postupitele: Byla-li pohledávka postoupena za úplatu, odpovídá postupitel za pravost pohledávky (pohledávka v době postoupení trvala), bylo-li to písemně smluveno ručí i do výše přijaté úplaty spolu s úroky i za dobytnost postoupené pohledávky (zaniká nevymáhá-li postupník u soudu bez zbytečného odkladu). 2) převzetí dluhu (privativní intercesse, § 531 an.): Do původního závazku místo původního dlužníka vstupuje nový dlužník, který na sebe dluh přebírá. Dochází ke změně v osobě dlužníka, dluh však zůstává nezměněn. Lze převzít celý i jen zčásti. Převzít je možné jen peněžité závazky a z nepeněžitých jen ty, kde je plnění zastupitelné. Rozlišujeme: ? na základě smlouvy – uzavírá původní a nový dlužník v písemné formě, je nutný souhlas věřitele (písemně nebo ústně nebo konkludentně), ? na základě zákona (vypořádání dědictví) nebo ? na základě soudního rozhodnutí (vypořádání SJM nebo spoluvlastnictví) Nový dlužník má námitky původního dlužníka (např. námitky promlčení, splnění, avšak nikoli námitky započtení!). Převzetím dluhu zůstává obsah závazku stejný. Zajištění však trvá, jen souhlasí-li zajišťovatel se změnou dlužníka. Nesouhlasí-li, zajištění zaniká. Kumulativní intercesse (§ 531 odst. 2): Na základě smlouvy s věřitelem převezme třetí osoba dluh bez dohody s původním dlužníkem, přičemž tato třetí dohoda se stává dlužníkem vedle původního dlužníka. Věřitel může požadovat plnění od kteréhokoliv. Jakmile třetí osoba splnila, nemá právo požadovat od původního dlužníka to, co splnila. Není totiž ručitelem, ale dlužníkem. Nejedná se o solidární závazek (rozdíl oproti § 533!). 3) přistoupení k závazku (kumulativní intercesse, § 533 an.): K původnímu dlužníkovi přistupuje nový dlužník, na základě písemné smlouvy s věřitelem, kterou se zavazuje, že splní za dlužníka jeho peněžitý závazek. Nový dlužník je dlužníkem vedle původního dlužníka (jde rovněž o kumulativní intercessi), avšak dlužníci jsou zavázáni solidárně! Nevyžaduje se souhlas původního dlužníka. Věřitel může požadovat plnění po kterémkoliv, dlužníci se mezi sebou vypořádají. Přistoupit podle § 533 však lze pouze k peněžitým závazkům! 4) převzetí plnění (§ 534): V případě převzetí plnění nedochází ke změně subjektů! Na základě dohody dlužníka a další osoby se třetí osoba zavazuje, že splní závazek dlužníka vůči věřiteli. Ve vztahu k věřiteli se tato dohoda vůbec neprojeví, nebí proto třeba souhlas věřitele. Věřiteli ani neplyne žádné přímé právo vůči třetí osobě. Pokud odmítne věřitel přijmout plnění od třetí osoby, musí mu tato prokázat, že plní po právu na základě dohody o převzetí plnění s dlužníkem. Proti tomu, kdo dluh převzal a nesplnil, vzniká dlužníkovi právo na náhradu škody. 5) poukázka (§ 535 an.): Poukázkou opravňuje ten, kdo ji vydal (poukazatel), poukazníka, aby přijal plnění od poukázaného, a poukázaného zmocňuje, aby plnil poukazníkovi na účet poukazatelův. K účinnosti poukázky je třeba: ? dohoda mezi poukazatelem a poukazníkem, jejímž obsahem je zmocnění poukazníka k výběru plnění od poukázaného, ? dohoda (příkaz) mezi poukazatelem a poukázaným, kterou poukazatel zmocňuje poukázaného, aby plnil poukazníkovi na účet poukazatele – poukázaný není povinen zmocnění poukazatele přijmout, ledaže dluží poukazateli plnění, které je předmětem poukázky, nechce-li poukazník poukázku použít nebo poukázaný přijmout nebo plnit – poukazník povinen oznámit poukazateli, ? přijetí poukázky poukázaným – vznik platného poměru mezi poukázaným a poukazníkem – do doby než poukázaný přijme poukázku vůči poukazníkovi může poukazatel poukázku odvolat. 6) poukázka na cenné papíry (§ 540): Peněžní ústav může vystavit na třetí osobu nebo na sebe poukázku znějící na plnění cenných papírů, aniž by v ní uvedl důvod závazku. Může znít na řad, pak se převádí rubopisem, nebo na jméno, pak se převádí postoupením pohledávky. Kdo přijme poukázku, je povinen plnit tomu, v jehož prospěch byla vystavena nebo na koho byla převedena. 19.3/ Změna obsahu Účastníci závazků mají vždy možnost dohodou změnit i obsah závazku. Tuto změnu nazýváme kumulativní novací. 1) změna dohodou: K původní právní skutečnosti, která závazkový právní vztah založila, přistupuje další právní skutečnost, která mění práva a povinnosti z původního právního vztahu. Pokud by druhá právní skutečnost vedla k zániku původního právního vztahu a jeho nahrazení novými skutečnostmi, jednalo by se o privativní novaci (forma zániku původního závazkového právního vztahu a vznik nového). Nevyžaduje se zvláštní forma (pokud smlouva vyžaduje zvláštní formu, je třeba ji respektovat). Nemá vliv na zajištění, kdyby ke změně došlo bez souhlasu ručitele, může namítat, co by mohl namítat kdyby ke změně nedošlo. 2) prodlení dlužníka (§ 517 an.): Nastává, nesplní-li dlužník řádně a včas. Ze zákona se mění obsah závazku. Dlužníkovi vznikají sekundární právní povinnosti (sankční), jde o objektivní odpovědnost. Právní následky: – POVINNOST SPLNIT: povinnost dlužníka poskytnout plnění trvá, pokud nesplní v dodatečné přiměřené lhůtě, má věřitel právo odstoupit od smlouvy, čímž se smlouva ex tunc ruší (§ 48). Strana, která již poskytla plnění, může je požadovat zpět (§ 457). – FIXNÍ SMLOUVY: Smlouva se bez dalšího ruší, aniž by věřitel musel odstupovat. Může však prohlásit, že na splnění trvá. – ÚROKY Z PRODLENÍ: Jde-li o prodlení s peněžitými závazky, má věřitel právo požadovat úroky, případně poplatek z prodlení. Byla-li věřiteli způsobena škoda může požadovat náhradu škody, jen není-li kryta úroky nebo poplatkem z prodlení. – PŘECHOD NEBEZPEČÍ ŠKODY NA VĚCI: Jde-li o prodlení s plněním věci, dlužník je objektivně odpovědný za ztrátu, poškození nebo zničení, ledaže by ke škodě došlo i jinak. – NÁHRADA ŠKODY: Pokud dlužník prodlení zavinil, má povinnost náhrady škody věřiteli. 3) prodlení věřitele (§ 522 an.): Nastává, pokud věřitel nepřijme od dlužníka řádně a včas poskytnuté plnění nebo neposkytne potřebnou součinnost, i tehdy odmítne-li vydat dlužníkovi písemné potvrzení o splnění a dlužník použil svého práva splnění odepřít. Právní následky: – NÁHRADA NÁKLADŮ: Věřitel je povinen nahradit náklady dlužníkovi (cestovné, poštovné). – NEMŮŽE NASTAT PRODLENÍ DLUŽNÍKA. – PŘECHOD NEBEZPEČÍ ŠKODY NA VĚCI. – MOŽNOST ULOŽENÍ DO ÚŘEDNÍ ÚSCHOVY: Dlužník má právo zprostit se uložením do úřední úschovy. – NÁHRADA ŠKODY: Pokud věřitel prodlení zavinil, odpovídá dlužníkovi za škodu, která vznikla dlužníkovi. – DLUŽNÍK NENÍ POVINEN PLATIT ÚROKY: Po dobu prodlení věřitele není dlužník povinen platit úroky z prodlení. 20/ Zajištění závazků V nejširším smyslu je to existence občanského práva. Konkrétně pak občanské a obchodní právo poskytuje specifické prostředky, které zabezpečují a posilují postavení věřitele. Realizují se vznikem nového, akcesorického právního vztahu. Rozlišujeme u nich funkci zajišťující a uhrazovací. Rozlišujeme záruky osobní (ručení) a věcné (zástava). Zajištění může poskytovat dlužník nebo třetí osoba. Dále lze rozlišovat zajištění na základě dvoustranného právního úkonu (smluvní pokuta), jednostranného právního úkonu (uznání dluhu) nebo zákona (zákonné zástavní právo). Společným znakem zajišťovacích prostředků je jejich akcesorická povaha, tedy to, že nemohou existovat samostatně. 1) smluvní pokuta (§ 544 an.): Jde o povinnost zaplatit určitou částku v případě, že byla porušena smluvní povinnost, kterou si strany pro případ jejího porušení sjednaly (i když porušením nevznikla věřiteli škoda). Odstoupení od smlouvy ale nelze chápat jako porušení smlouvy. Smluvní pokuta musí být uzavřena v písemné formě. Výše pokuty musí být stanovena výslovně nebo alespoň způsob jejího určení (musí být úměrná výši pohledávky, jinak by byla neplatná pro rozpor s dobrými mravy – § 39). Jejím zaplacením nezaniká právo věřitele na plnění. Ve vztahu k náhradě škody představuje smluvní pokuta její paušalizovanou náhradu. Pokud škoda převyšuje dohodnutou pokutu, má věřitel právo domáhat se její náhrady, bylo-li to dohodnuto (§ 545). Občanský zákoník neumožňuje soudu zmírnit nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu (na rozdíl od § 301 ObchZ). 2) ručení (§ 546 an.): Podstatou ručení je závazek ručitele uspokojit pohledávku věřitele, jestliže ji neuspokojí dlužník. Předpokladem je platný hlavní závazek ? pokud by se někdo dovolal relativní neplatnosti hlavního závazku, pak to působí i neplatnost ručení. Pro postavení ručitele je rozhodující právní stav v okamžiku vzniku ručení. Ručitel se může zavázat nejvýše do výše závazku dlužníka nebo méně, nikoli více. Právní postavení ručitele nemůže být zhoršeno následnými právními úkony dlužníka. Pokud dlužník uznává dluh, musí mít souhlas ručitele. Základní práva a povinnosti věřitele: – je oprávněn požadovat na ručiteli plnění, nesplní-li dlužník, ačkoliv k tomu věřitelem písemně vyzván (ani pak nejsou ručitel a dlužník zavázáni solidárně, solidární povinnost nemůže ani soud vyslovit), výzva je dle ObčZ třeba i když je zřejmé, že dlužník nesplní, povinnost ručitele plnit je subsidiární, – je oprávněn odporovat právním úkonům dlužníka a ručitele, – je povinen kdykoliv a bez zbytečného odkladu sdělit ručiteli na požádání výši pohledávky (nesplnění této povinnosti může znamenat i vznik odpovědnosti za škodu), – věřitel povinen zachovat pro ručitele všechny právní prostředky potřebné k uplatnění nároku vůči dlužníkovi a převést je na ručitele. Základní práva a povinnosti ručitele: – má právo uplatnit námitky, které měl vůči dlužníkovi věřitel, i když je sám neuplatnil, – má právo odepřít plnění pokud věřitel zavinil, že dlužník nemůže plnit (např. věřitel vykradl dlužníka),, – pokud již ručitel splnil, jeho ručitelský závazek zaniká a ručitel má právo požadovat na dlužníkovi náhradu poskytnutého plnění (zákonná cesse do práv věřitele) Předmětem ručitelského závazku: Mohou to být pohledávky z peněžitého i nepeněžitého závazku (pokud jde o zastupitelné plnění může náhradní plnění poskytnout i ručitel – např. dodat určité množství vytěženého dřeva, naopak jde-li o plnění nezastupitelné, ručitel poskytuje peněžitou částku – např. malíř nedodal obraz, ručitel musí zaplatit dohodnutou částku). Ručení vzniká smlouvou mezi věřitelem a ručitelem: Musí jít o písemný a výslovný projev vůle pro projev ručitele. Věřitel může souhlas projevit i konkludentně. Pokud je ručitel manželem, nemusí mít souhlas druhého manžela, protože nejde o společnou věc manželů (judikát), ovšem zda bude nebo nebude tento závazek spadat do SJM platí obecná pravidla. Ručení zaniká: – zánikem hlavního závazku, – ručení nezaniká smrtí dlužníka ? jeho dědici odpovídají za jeho dluh do výše ceny nabytého dědictví, – smrtí ručitele ručení zaniká, jen nevznikla-li povinnost plnit již za jeho života. K zániku ručení nedojde ani zánikem hlavního závazku, byl-li dohodou nahrazen novým závazkem (privativní novace), neboť podle § 572 odst. 1 ručení a zástavní právo zajišťují i nový závazek. Pokud ale ručitel neprojevil souhlas, ručí jen v rozsahu původního závazku a všechny námitky proti původnímu závazku jsou zachovány. Podle § 311 ObchZ nezaniká ručení ani tehdy, zanikl-li závazek pro nemožnost plnění dlužníka a závazek je splnitelný ručitelem, nebo zanikla-li právnická osoba, která je dlužníkem. 3) dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů (§ 551): Dohodou o srážkách ze mzdy a jiných příjmů dlužník souhlasí, aby mu plátce prováděl srážky ze mzdy nebo jiných příjmů a poukazoval je věřiteli. Dohoda je zajišťovací prostředek a prostředek postupné plnění peněžitého závazku. Subjekty dohody: věřitel a dlužník (jen FO, která má nárok na mzdu nebo plat). Předmětem dohody je mzda (mzda, plat, odměna za práci) či jiné příjmy (pracovní odměny členů družstev, důchody, nemocenské, stipendia atd.), s nimiž se při výkonu rozhodnutí nakládá jako se mzdou. Věřitel má právo na výplatu srážek podle dohody. Srážky nesmí činit více, než kolik by činily srážky při výkonu rozhodnutí, případný souhlas dlužníka by byl irelevantní. Výši srážek kontroluje plátce mzdy až do uspokojení věřitele. Pokud by plátce srazil více, pak by se věřitel bezdůvodně obohatil a plátce by odpovídal za škodu. Dohoda ke svému vzniku vyžaduje: – písemnou formu (účinnou se stává předložením plátci), – označení věřitele, – individualizaci pohledávky (výši, včetně příslušenství), – označení plátce mzdy a – souhlas dlužníka s prováděním srážek. Dohoda zaniká: – zánikem hlavního závazku, – dohodou věřitele a dlužníka, – ztrátou dlužníkova práva na mzdu nebo jiný příjem. 4) zástavní smlouva a zadržovací právo (§ 152 an.) 5) zajišťovací převod práva (§ 553): Jde o zajišťovací převod převoditelného majetkového práva dlužníka ve prospěch věřitele. Zákon poskytuje široký prostor pro smluvní ujednání stran. Ke vzniku vyžaduje smlouva: označení stran, vymezení zajišťovaného závazku, určení převáděného práva. Pokud se převádí vlastnické právo, postupuje se podle § 132 an. o nabývání vlastnictví. Ocitne-li se dlužník v prodlení, pak se zajišťovací funkce mění v uhrazovací a věřitel provede prodej věci z volné ruky nebo ve veřejné dražbě, pokud se nedohodli jinak (např. se dohodli, že okamžikem prodlení dlužníka nabývá právo věřitel). Zanikne-li věřitelova pohledávka, zaniká i jeho vlastnictví k věci, která byla předmětem zajišťovacího převodu s účinky ex nunc. Zákon výslovně neřeší, jak se právo převede zpět na dlužníka po uspokojení věřitelovy pohledávky (smlouva o zpětném převodu nebo sjednání rozvazovací podmínky). Pokud by věřitel zneužil svého oprávnění tak, že by nebyl zpětný převod možný, má dlužník právo na náhradu škody. 6) zajištění postoupením pohledávky (§ 554): Podstatou je postoupení pohledávky dlužníka nebo třetí osoby věřiteli zajišťovaného závazku. Jde jen o zajištění. Kdyby věřitel v rozporu s dohodou zajištěnou pohledávku vydobyl, vznikne oprávněnému vůči němu právo na náhradu škody. Má charakter fiduciární dohody. Pokud se dlužník ocitne v prodlení, zajišťovací funkce se mění v uhrazovací. Věřitel je povinen postoupit pohledávku zpět, bude-li zajištěná pohledávka uspokojena. 7) jistota (§ 555): Nejde o samostatný zajišťovací prostředek. Je to závazek dát jistotu, což lze splnit zejména zřízením zástavního práva nebo způsobilými ručiteli. Dále by to mohlo být složení peněžní sumy v bance nebo u notáře. Nikdo však není povinen přijmout jako jistotu věc nebo právo do částky vyšší než 2/3 jejich odhadní ceny; jde ovšem o dispozitivní ustanovení. Způsobilou jistotou do celé výše jsou cenné papíry a vklady v bankách. 8) uznání dluhu (§ 558): Jde o písemné jednostranné prohlášení, kterým dlužník uznává vůči věřiteli povinnost zaplatit dluh co do důvodu a výše. Zakládá vyvratitelnou právní domněnku o existenci dluhu v okamžiku tohoto uznání. Posiluje procesní postavení věřitele. Dochází k přerušení běhu promlčecí doby a počíná běžet nová desetiletá promlčecí doba (v obchodním právu čtyřletá). Lze uznat i promlčený dluh, pokud dlužník o promlčení věděl! V obchodním právu dlužník o promlčení vědět nemusí (§ 323 ObchZ). V obchodním právu má účinky uznání i částečné plnění nebo placení úroků (§ 407 ObchZ). Účinky vůči ručiteli nastávají, vysloví-li souhlas. naopak v obchodním zákoníku působí uznání vůči ručiteli i bez jeho souhlasu! 21/ Zánik závazků Zánik závazku nastává, přistoupí-li k původní právní skutečnosti, která závazek založila, skutečnost nová, která jej zcela nebo zčásti zbavuje právních účinků. Rozlišujeme zánik s uspokojením věřitele a bez uspokojení věřitele. Rozlišení způsobů zániku závazku podle skutečností: 1) zánik závazku na základě právních úkonů: jednostranné (splnění, uložení do úřední úschovy, odstoupení, jednostranné započtení, výpověď) a dvoustranné (novace, vzdání se práva, prominutí dluhu, narovnání, dohoda o započtení), 2) zánik závazku na základě události: nemožnost plnění, uplynutí doby, smrt dlužníka nebo věřitele, splynutí, 3) zánik závazku na základě právního úkonu a události: prekluze, 4) zánik závazku na základě rozhodnutí státního orgánu: např. zrušení společného nájmu bytu (§ 705). 1) splnění (§ 559 an.): Splnění je základní a v praxi nejčastější způsob zániku závazku, protože je jím dosaženo hospodářského cíle závazku. Závazek musí být splněn řádně (jinak vzniká odpovědnost za vady) a včas (jinak vzniká odpovědnost za prodlení). Právní skutečnost, která působí zánik závazku jsou dva jednostranné právní úkony: plnění dlužníka a přijetí plnění věřitele. Předpoklady zániku závazku: – existence platného právního důvodu závazku, – právní úkon dlužníka (nebo třetí osoby) adresovaný věřiteli, kterým se poskytuje plnění s úmyslem splnit dluh, – právní úkon věřitele (je-li ho ke splnění třeba). Kromě dlužníka mohou splnit tyto osoby: ručitel, plátce mzdy, pojišťovna, každý, kdo plní v dohodě s dlužníkem. Věřitel má povinnost přijmout plnění: Zároveň je věřitel povinen vydat dlužníkovi písemné potvrzení o splnění celého nebo části dluhu, jinak může dlužník plnění odepřít. Dlužník se může zprostit závazku plnit: – plněním tomu, kdo předloží věřitelovo potvrzení o právu přijmout od dlužníka plnění (účinky splnění nenastanou, ví-li dlužník, že inkasant má falešné potvrzení), – plněním zástupci věřitele, je-li zmocněn k přijetí plnění (nemá-li věřitel způsobilost k právním úkonům), – plněním zástavnímu věřiteli při zastavení pohledávky, – plněním poukazníkovi, – plněním třetí osobě, v jejíž prospěch byla smlouva uzavřena (tertius). Předmětem plnění je to, co je dlužník povinen věřiteli poskytnout. Dojít k zániku závazku může dojít výjimečně i v případě splnění něčeho jiného (záměna): ? dání něčeho jiného – dlužník nabídne ke splnění něco jiného, než co bylo dohodnuto, a věřitel přijímá, ? dání ke splnění – dlužník na základě dohody s měřitelem mu určitou věc poskytne, aby věřitel uspokojil svoji pohledávku jejím zpeněžením. Dlužník má plnit najednou. Věřitel je povinen přijmout i částečné plnění, neodporuje-li to dohodě. Plnění ve splátkách je možné dohodnout nebo tak určí soud. Je-li to dohodnuto nebo stanoveno soudem, pak ztráta lhůty znamená, že je věřitel oprávněn vymáhat celou částku. Doba splnění závazku: – dohodou účastníků (nejčastěji), – soudem – byla-li doba splnění ponechána na vůli dlužníka a věřitel určení doby splnění navrhl (§ 564), věřitel nemá právo navrhnout přesný den, navrhne jen soudu, aby určil splatnost s ohledem na dobré mravy, toto právo se nepromlčuje (judikát), – právním úkonem věřitele – nebyla-li splatnost určena žádným z výše zmíněných způsobů ? dlužník je povinen splnit den poté, co byl věřitelem požádán. Doba splnění může být stanovena: ? ve prospěch dlužníka – věřitel nemůže požadovat splnění dříve než před splatností, ale dlužník je oprávněn splnit, ? ve prospěch věřitele – dlužník není oprávněn splnit dříve než před splatností, ale věřitel je oprávněn splnění žádat, ? ve prospěch obou – věřitel i dlužník jsou vázáni dobou a žádný z nich se nemůže odchýlit bez souhlasu druhého. Místo splnění (splniště): Je dána dohodou věřitele a dlužníka. Není-li místo určeno dohodou, pak je jím bydliště dlužníka (§ 567 odst. 1). Odnosné dluhy jsou takové, kdy věřitel si musí od dlužníka odnést plnění. Donosné dluhy si odnáší dlužník od věřitele. Je-li dluh plněn prostřednictvím pošty, je dluh splněn okamžikem připsání částky na účet věřitele, není-li účastníky stanoveno jinak. 2) započtení jednostranným právním úkonem (§ 580 an.): Jde o formu bezhotovostního vyrovnání, které se neuskutečňuje reálným plněním, ale jen odečtením vzájemných pohledávek věřitele a dlužníka. Zákon upravuje jednostranné započtení (§ 580) a započtení dohodou (§ 581). Podmínky jednostranného započtení: – vzájemné pohledávky (věřitel jedné pohledávky je zároveň dlužník druhé pohledávky a naopak), – pohledávky stejného druhu (např. peněžitá proti peněžité, není možná individuálně určená proti jiné individuálně určené), – kompenzační projev – forma není předepsána, – započitatelné pohledávky ? k započtení nejsou způsobilé: ? proti pohledávce na náhradu škody způsobené na zdraví, ledaže by se jednalo o pohledávku na náhradu škody téhož druhu, ? proti pohledávkám, které nelze postihnout výkonem rozhodnutí (pohledávky, které nelze podle § 524 postupitelné, a vypočtené v § 317 a § 319 OSŘ), ? proti promlčeným pohledávkám, ? proti pohledávkám, kterých se nelze domáhat u soudu (§ 455, § 845, § 846), ? proti pohledávkám z vkladů (§ 778), ? proti splatné pohledávce nelze započítat nesplatnou. Dohodou (§ 581 odst. 3) je možné započíst jakoukoli pohledávku. 3) výpověď (§ 582): Jednostranný právní úkon, kterým lze zrušit závazek či právo k nepřetržité či opakované činnosti nebo závazek zdržet se určité činnosti anebo strpět určitou činnost. Nelze takto ukončit právní vztah s obsahem jednorázového plnění ani právní vztah na dobu určitou. Lze učinit ve lhůtě 3 měsíce ke konci čtvrtletí (dispozitivní). Právní účinky ex nunc po uplynutí výpovědní doby. Výpověď je neúčinná, pokud jde o závazek zdržet se něčeho a je časově neomezený. 4) uložení do úřední úschovy (§ 568): Dlužník může splnit za podmínek § 568 splnit do úřední úschovy, pokud to povaha závazku připouští a pokud pro to existuje právní důvod: – věřitel není přítomen, – věřitel je v prodlení, – dlužník má pochybnost o tom, kdo je věřitel, – dlužník věřitele nezná. K přijímání jsou příslušné výlučně soudy, které o tom vydají rozhodnutí (§ 185a an. OSŘ). Účinky nastávají okamžikem složení. 5) jednostranné odstoupení od smlouvy (§ 48): Jednostranný právní úkon adresovaný druhé straně, který ruší smluvní závazkový vztah v okamžiku, kdy dojde druhé straně. Jde o právo oprávněného, ne povinnost, které může realizovat připouští-li to zákon (§ 49 – uzavření smlouvy v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, § 575 odst. 3 – částečná nemožnost plnění) nebo smlouva. Je to sankční opatření za nesplnění povinností – prodlení, vadné plnění. Odstoupit lze jen dokud strana neplnila sama. Pokud již jedna strana plnila, nemůže odstoupit, ale lze se domluvit na zrušení smlouvy. Po odstoupení se závazkový právní vztah ruší ex tunc, nestanoví-li dohoda nebo zákon jinak, a strany si navzájem vrátí to, co již bylo splněno (§ 457). Pokud dojde k odstoupení od smlouvy o převodu nemovitosti, zanikají pouze obligačněprávní účinky. Věcněprávní účinky trvají a musí být odstraněny smlouvou o zpětném převodu nebo soudním rozhodnutím. 6) zánik závazku dohodou (§ 570 an.): – Dohoda o zřízení nového závazku: Dohodou mezi věřitelem a dlužníkem se ruší původní závazek a je nahrazen novým (privativní novace) nebo na základě dohody původní závazek trvá a přistupuje nový (kumulativní novace). Platnosti novace nebrání promlčený závazek. Ručení a zástavní právo zajišťuje i původní závazek (§ 572 odst. 1). Písemná forma je nutná, jen byla-li původně také písemná. – Dohoda o vzdání se práva a prominutí dluhu: Dvoustranný právní úkon, kterým se věřitel se souhlasem dlužníka vzdává svého práva. Písemná forma. Lze se vzdát i naturální obligace. Lze prominout i jen část dluhu. Vzdát se lze jen práv, která platně existují a ze s nimi disponovat. Nelze se vzdát práv, která teprve v budoucnu vzniknou, a osobnostních práv. – Dohoda o zrušení závazku: Dohoda stran o zrušení závazku, aniž by vznikl nový. Zánik nastává okamžikem přijetí druhou stranou. Písemná forma jen tehdy, pokud se zrušuje závazek zřízený písemnou formou. Po zrušení má druhá strana nárok na vrácení plnění, u závazku peněžitého i s úroky. – Dohoda o narovnání (smír): Účastníci mezi sebou nově upravují sporná práva a povinnosti a nahrazují je novými. Účelem je odstranit skutkovou nebo právní spornost a předejít tak soudnímu sporu. Předmětem mohou být i práva promlčená. Písemná forma se vyžaduje, jen pokud původní písemný nebo promlčený. Narovnání lze uzavřít i před soudem formou soudního smíru. Pokud by došlo k omylu v tom co je sporné, nepůsobí omyl neplatnost dohody o narovnání, avšak byl-li omyl vyvolán lstí, může se druhá strana neplatnosti dovolat. – Dohoda o započtení: Započítat dohodou lze jakékoli pohledávky. Nelze však započítat pohledávky na výživné pro nezletilé děti. 7) smrt dlužníka nebo věřitele (§ 579): Smrtí dlužníka jeho povinnost zanikne, jen mělo-li být plnění provedeno osobně dlužníkem, jinak přechází na dědice, resp. právní nástupce. Smrtí věřitele právo zanikne, jen bylo-li vázáno na jeho osobu nebo jde o právo na bolestné nebo na náhradu ztíženého společenského uplatnění, a také právo na výživné. Bez ohledu na to, zda byla tato práva za jeho života uplatněna nebo zda o nich bylo za života pravomocně rozhodnuto. 8) uplynutí doby a prekluze (§ 578): Uplynutí doby působí zánik závazku: – uplynutím doby, na kterou byl závazek sjednán, – nesplněním u fixních smluv, – neuplatněním práva v prekluzivní lhůtě.a kterou byl závazek sjednán – strany možnost prodloužit. Strany si mohou lhůtu obnovit nebo prodloužit. 9) nemožnost plnění (§ 575 an.): Jde o dodatečnou (následnou) nemožnost plnění, která nastala až po vzniku závazkového právního vztahu. Počáteční nemožnost by znamenala neplatnost právního úkonu. Plnění není nemožné, lze-li plnit za ztížených podmínek nebo s většími náklady nebo až po sjednaném čase. Plnění je nemožné pokud není objektivně možné plnit, k subjektivním příčinám se nepřihlíží, ledaže by šlo o plnění osobní povahy (např. instalatér je nemocný). Nemožnost plnění může být úplná (celé plnění je nemožné) nebo částečná. U druhově určených věcí není následná nemožnost plnění přípustná. Nemožnost plnění může být: – zaviněná ? věřitel může žádat vydání bezdůvodného obohacení i náhradu škody, – nezaviněná ? věřitel má právo na vydání bezdůvodného obohacení, pokud k němu došlo. Notifikační povinnost (§ 577): Zákon ukládá dlužníkovi povinnost oznámit věřiteli, že se vyskytly skutečnosti bránící splnění. Neučiní-li tak, odpovídá za škodu. 10) splynutí (§ 584): Splynutí věřitele a dlužníka v jedné osobě (postoupení pohledávek, dědická posloupnost). – 22/ Odpovědnost za škodu 22.1/ Platná právní úprava Platná právní úprava odpovědnosti za škodu je v občanském zákoníku upravena v § 420 a násl. Zahrnuje jednak: ? obecnou úpravu odpovědnosti za škodu (§ 420. § 420a, § 438 až § 450), ? řadu zvláštních případů odpovědnosti za škodu (§ 421 až 433 an., § 764 odst. 2 ve spojení s § 769 an.). Odpovědnost je sekundární, následná povinnost uložená za porušení právní povinnosti. Druhy odpovědnosti: ? Smluvní (v důsledku porušení smluvní odpovědnosti), mimosmluvní (v našem právním řádu zákon nerozlišuje tyto odpovědnosti). ? Závazková a mimozávazková. ? Subjektivní (za zavinění), objektivní (s možností liberace, absolutní – bez možnosti liberace). ? Podle původu vzniku: 1) za škodu, 2) za bezdůvodné obohacení, 3) za prodlení, 4) za vady. Funkce odpovědnosti: 1) Prevence škod: Generální prevence škod: každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na majetku, na zdraví, na přírodě a životním prostředí (§ 415). Neminem laedere. Ten, kdo tuto povinnost poruší, se vystavuje nebezpečí vzniku občanskoprávní odpovědnosti. Zvláštní prevence škod: Tzv. zakročovací povinnost (§ 417 odst. 1) je uložena tomu, komu škoda hrozí. Osoba, která je vznikem odpovědnosti ohrožena je povinna přiměřeně zasáhnout. Pokud ohrožený nezasáhne, vystavuje se nebezpečí spoluzavinění poškozeného (§ 441). Prevence prostřednictvím soudu (§ 417 odst. 2) se může ohrožený domáhat, jde-li o vážné ohrožení. Soud může rozhodnout o uložení vhodného a přiměřeného opatření k odvrácení škody. Krajní nouze (§ 418 odst. 1): Za jednání v krajní nouzi se neodpovídá, nedojde-li k excesu. Nutná obrana (§ 418 odst. 2): Totéž v případě nutné obrany. Ten, kdo odvracel hrozící škodu, má (§ 419): – právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, – právo na náhradu škody, kterou při tom utrpěl (i proti tomu, v jehož zájmu jednal). 2) Reparace. Primárním požadavkem je obnova původního stavu (restituce) a tedy obnovení původních právních a společenských vztahů. Následně se poskytuje kompenzace v penězích. V občanskoprávní odpovědnosti není přítomna represivní funkce (ta náleží veřejnoprávní odpovědnosti). 22.2/ Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu Poškozený (žalobce) prokazuje protiprávní úkon, vznik škody a příčinnou souvislost, což jsou objektivní kritéria. Škůdce (žalovaný) se musí vyvinit a prokázat, že není dáno jeho zavinění (subjektivní kritérium). Zavinění se totiž presumuje. Presumuje se však pouze nedbalost (!), která pro vznik obecné občanskoprávní odpovědnosti postačuje. Úmysl škůdce musí dokázat poškozený (§ 424), pokud ovšem zákon úmyslné zavinění požaduje (např. v případě zaviněného jednání proti dobrým mravům). Objektivní odpovědnost: – § 420a – odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností, – § 421 – odpovědnost za věci převzaté za účelem splnění závazku, – § 421a – odpovědnost za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje, – § 427 – odpovědnost za škodu způsobenou dopravními prostředky, – § 432 – odpovědnost za škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným, – § 683 – odpovědnost za poškození nebo nadměrné opotřebení najaté věci, – § 769 – odpovědnost dopravce na zásilce. 1) Protiprávní úkon nebo zákonem kvalifikované škodní událost: Dojde k úkonu nebo ke stavu, který je v rozporu s objektivním právem (contra legem, in fraudem legis). Je nerozhodné, zda šlo o zákonnou nebo smluvní povinnost. Protiprávnost je objektivní kritérium, a tudíž neplést si ho se zaviněním, které je subjektivním kritériem! Je-li úkon protiprávním, může být zaviněný nebo nezaviněný. Protiprávnost se nepresumuje! Dokazovat ji musí poškozený (musí najít ustanovení smlouvy nebo zákona, které bylo porušeno). Protiprávní jednání může spočívat jak v konání, tak v opominutí. Okolnosti vylučující protiprávnost: – plnění povinnosti – plnění služebního rozkazu, např. je-li někdo ve vazbě, není stát až na výjimky povinen k náhradě, – použití služební zbraně, – dovolené riziko, – výkon práva – musí jít o výkon práva v mezích zákona, nesmí jít o šikanózní výkon práva (§ 3), např. oprávněné použití zbraně, – souhlas poškozeného (volenti non fit iniuria) – u statků, se kterými může disponovat (nelze např. dát souhlas s odebráním ledviny, mám-li jen jednu), souhlas lze udělit výslovně nebo konkludentně, – svépomoc – musí splňovat zákonné podmínky, dále např. zadržovací právo, – krajní nouze (§ 418 odst. 1): Kdo způsobil škodu při jednání v krajní nouzi, neodpovídá za ni, naopak odpovídá ten, kdo tento stav vyvolal. K jednání v krajní nouzi je oprávněn každý. Musí hrozit nebezpečí chráněným statkům (např. blesk, povodeň, lavina, zvíře). Poškozený není povinen nebezpečí snášet, naopak snášet je musí: hasiči, lékaři, plavčíci atd. Subsidiarita: nebezpečí nelze odvrátit jinak (např. utíkám před psem a zničím sousedovi záhony). Proporcionalita: následek nesmí být závažnější než ten, který hrozil. Exces z krajní nouze: nebyly splněny zákonné podmínky. – nutná obrana (§ 418 odst. 2): Útokem je úmyslné počínání jiného konáním (napadnutí útočníkem) nebo opominutím (útok psem). Musí být protiprávní, bezprostředně hrozící či trvající (není třeba čekat, až začne). Obrana musí být přiměřená povaze a nebezpečnosti útoku. Jednat v nutné obraně je oprávněn každý (osoba, které útok hrozí, osoba pomáhající). Exces z nutné obrany: Kdo způsobil škodu v nutné obraně, neodpovídá za ni, ledaže dojde k excesu. Intenzivní exces ? hrubý nepoměr mezi obranou a útokem. Extenzivní exces ? obrana trvala po skončení útoku. Dojde-li k excesu, vzniká za to odpovědnost (občanskoprávní, resp. veřejnoprávní). Zákonem kvalifikovaná škodní událost: Má význam u těch druhů odpovědnosti, kde není nutný protiprávní úkon, tedy zejména u objektivní odpovědnosti (§ 420a, § 427, § 432, jaderná událost, vada výrobku). 2) Vznik škody: Pojem škody občanský zákoník nevymezuje. Škoda je majetková újma objektivně vyjádřitelná v penězích. – Skutečná škoda je majetková újma vyjádřitelná v penězích, spočívající ve ztrátě, znehodnocení, poškození majetku. – Ušlý zisk je majetková újma vyjádřitelná v penězích, o kterou se v důsledku porušení povinnosti nerozšířil majetek poškozeného. V obchodním zákoníku je možný i tzv. zisk zpravidla dosahovaný. – Škoda na zdraví či životě (§ 444 až § 449) z této plynou poškozenému taxativně vyjmenovaná práva: ? právo na náhradu za ztrátu na výdělku (po dobu pracovní neschopnosti, po skončení pracovní neschopnosti, při invaliditě), ? právo na náhradu ztráty na důchodu, ? právo na náhradu účelných nákladů spojených s léčbou, ? právo na náhradu nákladů pohřbu a právo na náhradu nákladů na výživu pozůstalých, ? právo na jednorázové peněžité odškodnění za vytrpěné bolesti a ztížení společenského uplatnění. 3) Příčinná souvislost: Příčinný vztah mezi porušením povinnosti a vznikem škody. Příčinná souvislost musí být bezpečně prokázána (nestačí jen vysoká pravděpodobnost). Teorie podmínky: Příčinná souvislost existuje tehdy, nebyla-li by škoda nastala bez protiprávního úkonu. V tomto smyslu platí „nullum crimen sine culpa“. Teorie adekvátní příčinné souvislosti (prof. Krčmář): Příčinná souvislost existuje tehdy, způsobil-li protiprávní úkon škodu a také v obvyklých případech by ji byl způsobil podle obvyklého chodu věcí. 4) Zavinění: Zavinění je vnitřní psychický vztah odpovědného subjektu k jeho vlastnímu úkonu, který se příčí objektivnímu právu. Skládá se ze složky vědění a ze složky vůle. Úmysl: – přímý (dolus directus) – škůdce věděl, že může škodu způsobit, a chtěl ji způsobit (zloděj krade, zabití manžela ze žárlivosti), – nepřímý (dolus eventualis) – škůdce věděl, že by mohl škodu způsobit, a pro případ, že následek nastane, je s ním srozuměn. Nedbalost: – vědomá (hrubá) – škůdce věděl, že může způsobit škodu, a bez přiměřených důvodů spoléhal, že škoda nenastane, – nevědomá – škůdce nevěděl, že může škodu způsobit, a způsobit ji nechtěl, ale vědět o tom měl a mohl. Význam rozlišování forem zavinění: – v některých případech je nutný úmysl (§ 423, § 424), – význam pro rozsah náhrady škody (§ 442 odst. 3, § 450), – význam pro promlčení (§ 106), – nedbalost se presumuje. Kromě zavinění dokazuje všechny ostatní body žalobce. 22.3/ Subjekty odpovědnosti za škodu 1) Fyzické osoby: Tam, kde zákon vyžaduje zavinění, musí mít fyzická osoba způsobilost k zavinění. Deliktní způsobilost (§ 422) vyžaduje psychickou způsobilost rozumovou i volní, což implikuje schopnost rozpoznat protiprávnost. Vznik způsobilost k zavinění: – pozitivní prvek – dosažení zletilosti, – negativní prvek – fyzická osoba není stižena duševní chorobou, která by způsobilost k zavinění vylučovala. Omezená způsobilost k zavinění: U nezletilců se posuzuje podle jejich věku. Odpovídat mohou, jsou-li v konkrétním případě schopni posoudit škodu a protiprávnost úkonu. Opilství: Pokud se však někdo uvede do stavu, v němž není schopen rozeznat následky svého jednání, pak není odpovědnost vyloučena (§ 423). Eventuálně solidárně s ním odpovídají ti, kteří jej do tohoto stavu uvedli. 2) Právnické osoby: Lze dovodit z § 420 odst. 3 ? každý, kdo prokáže, že škodu nezavinil, zprostí se odpovědnosti. Pokud statutární orgán (§ 20 odst. 1) nebo zaměstnanci právnické osoby (§ 20 odst. 2) způsobil jinému škodu ? vzniká odpovědnost PO za škodu jejím vlastník protiprávním úkonem. I PO se může vyvinit, prokáže-li nedostatek zavinění u statutárního orgánu nebo u zaměstnanců. Deliktní způsobilost vzniká již při vzniku PO v plném rozsahu. 3) Stát nebo ÚSC v samostatné působnosti: Podle § 21 odpovídají tyto veřejnoprávní korporace za škodu, kterou způsobily v občanskoprávních vztazích. Pokud vystupují jako nositelé veřejné moci, odpovídají absolutně objektivně podle zvláštního zákona. 4) Společná odpovědnost více škůdců a spoluúčast poškozeného na způsobené škodě: Společná odpovědnost více škůdců může mít bez ohledu na to, odpovídají-li podle principu zavinění (úmyslu či nedbalosti) anebo podle objektivního principu formu buď ? odpovědnosti společné a nerozdílné (§ 438) – poškozený se může domáhat náhrady škody na kterémkoli ze solidárně odpovědných, ? odpovědností dílčí (dělené, oddělené, individuální, poměrné) – soud může v odůvodněných případech stanovit podle volné úvahy dílčí odpovědnost (nelze aplikovat v obchodním zákoníku). Zavinění poškozeného: Při zavinění škody poškozeným je třeba rozlišovat, byla-li škoda způsobena ? výlučně zaviněním poškozeného – pak si nese škodu sám a náhradu požadovat nemůže, ? také zaviněním (spoluzaviněním) poškozeného – ponese škodu poměrně. Pokud byla škoda způsobena osobou bez způsobilosti k zavinění (např. dítě vběhne pod auto), nelze jí přičíst zavinění, a proto se snižuje škůdcova odpovědnost. 22.4/ Rozsah a způsob náhrady škody Pod pojmem rozsah náhrady škody je třeba rozumět, jakou výši (objem), neboli jinak vyjádřeno, kolik (kvantitativní stránka) má škůdce, resp. odpovědný subjekt poškozenému nahradit. 1) Škoda na majetku: Hradí se veškerá skutečná škoda a ušlý zisk. Ceny se řídí cenami v době poškození. 2) Škoda na zdraví, nebo na životě: – účelné náklady spojené s léčením – náklady na vyléčení, např. dietní strava, náklady návštěv příbuzných, náklady na pomoc odborné pracovnice atd. ? hradí se tomu, kdo je vynaložil (musí prokázat, že byly vynaloženy účelně a že byly nutné), nejsou-li hrazeny z nemocenského pojištění, – ztráta na výdělku – speciální újma vyjádřitelná v penězích (§ 445) ? poškozený má právo na náhradu ztráty na výdělku ve formě peněžitého důchodu (nebyla-li mu ztráta nahrazena z nemocenského pojištění) a to po dobu pracovní neschopnosti a po jejím skončení či při invaliditě, – bolest – která byla způsobena škodou na zdraví, léčením ? tělesné strádání (lékař stanoví bodové hodnocení), – a ztížení společenského uplatnění – následky škody na zdraví trvalého rázu a mají nepříznivý vliv na společenské uplatnění poškozeného. Lékař v posudku stanoví bodové hodnocení (až rok po škodě, 1 bod = 120 Kč, vyhl. č. 440/2001 Sb.), – náklady na výživu pozůstalých – pozůstalým, které usmrcený živil nebo byl ze zákona povinen živit. Jde o výživu v širším smyslu (potřeby s ohledem na věk, potřeby, zájmy atd.), – přiměřené náklady spojené s pohřbem – náklady vzniklé pohřbením ? tomu, kdo je skutečně vynaložil (za náhrobek max. 10000 Kč). Náhradu může soud snížit pokud: jde o případ zvlášť hodný zřetele a nejde o škodu způsobenou úmyslně. Primárně stanovený způsob náhrady škody, a to jak škody skutečné, tak ušlého zisku, je v penězích. Požádá-li o to poškozený, je možné nahradit uvedením v předešlý stav. 22.5/ Obecná odpovědnost (§§ 420 - 420a) V ustanoveních § 420 a § 420a upravuje občanský zákoník dva obecné (generální) případy (skutkové podstaty) odpovědnosti za škodu. Odpovědnost za škodu způsobenou fyzickou či právnickou osobou jinému zaviněným protiprávním úkonem: K naplnění obecné odpovědnosti fyzické či právnické osoby za způsobenou škodu jinému podle § 420 vyžaduje zákon existenci těchto předpokladů: – protiprávnost úkonu, – škody, – příčinné souvislosti mezi a) a b). – zavinění. Odpovědnost za škodu způsobenou jinému provozní činností: Odpovědnost každého, neboli každé právnické či fyzické osoby, za škodu způsobenou její provozní činností (§ 420a) jinému, předpokládá existenci těchto předpokladů: – existence události vyvolané provozní činností: Provozní činnost, z povahy věci předpokládá, že musí jít o opakovaně a organizovaně prováděnou činnost, která sleduje dosažení určitého hospodářského cíle. Podle poměrně širokého zákonného výčtu (§ 420a odst. 2) je škoda způsobena provozní činností, jestliže byla způsobena: Odpovědnost zdravotnického zařízení za škodu způsobenou na zdraví pacienta, která má příčinu v samotném lékařském zákroku či ve způsobu jeho provedení, nelze posuzovat jako škodu způsobenou provozní činností podle § 420a, tj. jako objektivní odpovědnost, nýbrž je jí třeba pro specifickou povahu lékařského zákroku posuzovat jako škodu podle § 420. tj. jako subjektivní odpovědnost. Této objektivní odpovědnosti se provozovatel provozní činnosti zprostí (liberuje) jen tehdy, jestliže škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí, která nemá původ v provozu, anebo ve vlastním jednání poškozeného. Neodvratitelná událost je taková událost, kterou nebylo možno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze - objektivně a zároveň konkrétně a diferencovaně posuzováno - na dotyčném provozovateli požadovat, zabránit. Toto rozšíření odpovědnosti provozovatele provozní činnosti a přenesení rizika i za takto způsobené škody na něho odpovídá správně požadavku zajistit v těchto případech spravedlivou alokací škod zvýšenou ochranu zájmů poškozených. – způsobení škody, – příčinná souvislost mezi provozní činností a způsobenou škodou. 22.6/ Případy zvláštní odpovědnosti Odpovědnost za věci převzaté za účelem splnění závazku (§ 421): Kdo od jiného převzal movitou věc, která je předmětem závazku, odpovídá za poškození, ztrátu nebo zničení takto převzaté věci, ledaže by ke škodě došlo jinak. Např. šaty v čistírně, hodinky v opravě, převzetí věci ke zpracování atd. Účelem je chránit toho, kdo věc na základě smlouvy svěřil jinému a nemá možnost ji sám opatrovat a chránit. Podmínky vzniku odpovědnosti: a) převzetí movité věci, která je předmětem závazku – k převzetí od jiného nedochází při úplatném poskytnutí uzamykatelné úložné skříňky, zde jde o nájem skříňky (judikát), nemusí jít o vlastníka věci (např. jako zástupce jdu nechat opravit boty), b) událost spočívající v poškození, ztrátě nebo zničení – musela nastat v rozmezí od převzetí věci do jejího vrácení nebo do lhůty, kdy měla být vrácena, c) příčinná souvislost. Objektivní odpovědnost s možností liberace: Došlo-li by ke škodě na věci i kdyby ji nepřevzal z vnitřních příčin (např. samovznícení, zkažení) nebo z vnějších příčin (požár, povodně, zemětřesení), vyviní se. U čistíren – i když zachovají správný technický postup a dojde přitom ke škodě, odpovídají (Hrabal: Některé skvrny nelze vyčistit bez změny podstaty látky). Povinnost tvrzení a důkazní je na tom, kdo věc ke splnění závazku převzal. Avšak pozor, i zde je liberačním důvodem spoluzavinění poškozeného (§ 441). Odpovědnost podle § 421 se nevztahuje na škody, které byly způsobeny na věcech převzatých podle smlouvy o přepravě nákladu (§ 764, § 769). Odpovědnost za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito (§ 421a): Jde o případy spojené se zvýšeným nebezpečím, jde proto o absolutní objektivní odpovědnost. Avšak i zde je možné spoluzavinění poškozeného. Podmínky vzniku odpovědnosti: a) škodní okolnost – má původ v povaze přístroje či v jiné věci použité ke splnění závazku, – judikatura uznala: vadný rentgen, zubní vrtačka, autogen, lék, nesterilní injekce při odběru krve, rozlomení židle pod klientem v holičství, totéž platí pro zubaře nebo operační stůl, – a naopak uznány nebyly: škoda způsobená tím, že se poškozený dostal do styku s nakaženým pracovníkem nemocnice, lékařský zákrok de non lege artis zakládá odpovědnost zdravotnického zařízení podle § 420 s možností exkulpace, b) škoda, c) příčinná souvislost. Povinnost tvrzení a důkazní je na poškozeném. Není rozhodné, kdo s přístrojem nakládal, tedy zda šlo o zaměstnance nebo o jinou osobu. Nerozhoduje, zda byl přístroj ve vlastnictví nebo nikoli. Odpovědnost za škodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům (§ 424): Dobré mravy: Nejsou nikde v zákoně explicitně vymezeny, vyplývají z obecně sdíleného, přijímaného a respektovaného řádu společnosti. Lze je vymezit jako souhrn obecně sdílených, uznávaných a respektovaných základních norem určujících chování lidí ve smyslu poctivosti, slušnosti, nepodvádění atd. Vyčerpávající definici nelze podat, neboť život je pestrý a mnohotvárný, to jen teorie je šedá a nudná. Podmínky vzniku odpovědnosti: a) jednání porušující dobré mravy, b) škoda, c) příčinná souvislost, d) úmysl – sankcionuje se pouze úmyslné jednání, úmysl se nepresumuje, musí jej dokazovat poškozený. Příklady: Kanadským žertíkem někdo telefonem poškozeného vyzve, aby za určitým neexistujícím účelem vyjel do dalekého místa a tím mu způsobí škodu. Nebo poskytnutí špatné rady, lstivé uvedení v omyl, úmyslné a zavrženíhodné zamlčení, šikanózní výkon práva. Odpovědnost za škodu způsobenou těmi, kteří nemohou posoudit následky svého jednání (§ 422 až § 423): Subjekty odpovědnosti: a) ti, kteří zanedbali dohled – rodiče, osvojitelé či budoucí osvojitelé, poručník, opatrovník, pěstouni, osoby, kterým bylo svěřeno dítě do výchovy, manžel, který není rodičem dítěte (žije-li s dítětem ve společné domácnosti a převzal-li výslovně nebo mlčky povinnost podílet se na výchově dítěte), další osoby (např. prarodiče mají dítě na víkend), b) nezletilý nebo ti, kteří jsou stiženi duševní chorobou – odpovídají, pokud byli podle stavu svých psychických duševních funkcí v době způsobení škody schopni posoudit následky svého jednání a schopni své jednání ovládat ? není rozhodné, že náhradu nebude možné od takové osoby vymoci, i tak lze uplatnit žalobu na náhradu škody. Cíle právní úpravy: – stimulovat dohlížející osoby hrozbou odpovědnosti (prevence), – náhrada škody poškozeným (reparace). Liberace: Osoby, které zanedbaly dohled nad nezletilými, se mohou exkulpovat, provedou-li úspěšně důkaz o tom, že náležitý dohled nezanedbali (mají důkazní břemeno). Náležitý dohled neznamená hlídat dítě „na každém kroku“, jde o dohled v rozumných mezích s ohledem na individuální okolnosti (např. hyperaktivní dítě, agresivní dítě atd.). U způsobilosti k právním úkonům je třeba světlé okamžiky zkoumat. Mohou nastat 4 situace: – nezletilec byl deliktně způsobilý (mohl předvídat a ovládat) a nebyl zanedbán dohled povinné osoby ? odpovídá pouze nezletilec, – nezletilec byl deliktně způsobilý a byl zanedbaný dohled ? odpovídají oba, solidárně (společně a nerozdílně), – nezletilec není způsobilý (? neodpovídá) a osoba dohled zanedbala ? odpovídá pouze ona, – nezletilec není způsobilý a povinná osoba dohled nezanedbala ? neodpovídá nikdo, škodu nese poškozený sám. Opilství (§ 423): Kdo se vlastní vinou uvede do takového stavu, kdy není schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, odpovídá za škodu. Pokud však byl pod vlivem návykové látky, ale byla zachována schopnost ovládací nebo rozpoznávací, odpovídá podle § 420 (vypil dvě piva). Nepřivede-li se do tohoto stavu zaviněně, nebude odpovídat (někdo je někým opit, je mu podstrčena droga). Pokud se někdo doma opije s úmyslem doma zůstat, avšak mezitím přijdou dobří kamarádi a vynesou ho na ulici, kde tento způsobí škodu ? odpovídají pouze kamarádi nebo by mohlo jít o solidární odpovědnost. Odpovědnost za škodu způsobenou na vnesených nebo odložených věcech (§ 433 až § 437): Občanský zákoník rozlišuje: a) odpovědnost provozovatelů poskytujících ubytovací služby (vnesené věci) – jsou jimi FO a PO, jejichž hlavním předmětem činnosti je poskytování ubytovacích služeb, rovněž i ti, kteří mají ubytování jako doplňkovou činnost (hotely, hostince, lázeňské domy, noclehárny, koleje atd.), nepatří sem ale pronajimatelé domů a bytů, b) odpovědnost provozovatelů garáží (umístěné věci) – jde o provozovatele, kteří tuto činnost provozují jako hlavní nebo jako vedlejší (hotel s garážemi) – např. motoresty, hlídaná parkoviště, autokempy, nejde však o případy, kdy se platí za parkovací místo, c) odpovědnost těch, kteří provozují činnost zpravidla spojenou s odkládáním věcí (odložené věci) – restaurace, jídelny, kavárny, holičství, biograf, divadla, nikoli však samoobsluhy. Společné zásady odpovědnosti: Jde o objektivní odpovědnost, která vzniká ze zákona okamžikem vnesení, umístění nebo odložení věcí. Není rozhodné, zda škodu způsobil zaměstnanec nebo jiná osoba. Tuto odpovědnost nelze vyloučit ani jednostranně (např. cedulí „za odložené věci neodpovídáme“) ani dohodou (např. reversy uzavírané s hotelovými hosty). Odpovědnost však nenastává, pokud by ke škodě došlo i jinak (živelní pohroma, samovznícení, zkažení). Speciální předpoklady vzniku odpovědnosti: – událost vyvolávající škodu, – škoda na věcech vnesených, umístěných či odložených, – musí jít o věci oprávněného účastníka! Vnesené věci: Předmětem ochrany jsou zde jakékoli věci, vnesené ubytovanou FO-hostem do ubytovacích prostor provozovatele. Host nemusí být vlastníkem věci (věc může být půjčená). Oprávněnou osobou je FO, která věc vnesla a byla přijata k ubytování (tzn. byla s ní uzavřena smlouva o ubytování). Např. osoba má rezervované ubytování, předá poslíčkovi věci, aby je dopravil do hotelu, leč není ještě ubytována ? provozovatel odpovídá. Umístěné věci: Předmětem ochrany jsou zde dopravní prostředky umístěné v garáži, jakož i jejich příslušenství (rezerva, hever). Odpovědnost se nevztahuje na věci, které byly uvnitř auta pouze příležitostně (hudební nástroj). Oprávněnou osobou je ten, kdo s provozovatelem uzavřel dohodu o umístění dopravního prostředku a kdo jej v garáži skutečně umístil. Odložené věci: Předmětem ochrany jsou věci, které FO-návštěvník zpravidla odkládá, zříkaje se na určitou dobu dohledu a dispozic s věcí. Např. pověsím si v hospodě kabát a začnu využívat nabízených služeb (pokud ovšem kabát při odchodu zapomenu pro svou přílišnou a obvyklou podroušenost, nesu si škodu sám). Pokud mám věc u sebe na židli, nejde o odloženou věc. Judikatura neuznala za odloženou věc kolo ve stojanu před samoobsluhou. Aby provozovatel odpovídal ? měly by být věci tam, kde je provozovatel k odkládání vyhradí (šatna, věšák, parapety). Věci odložené v MHD ? odpovídá se podle § 427. Naproti tomu v čekárně na nádraží se uplatní § 433. Oprávněnou osobou je ten, kdo setrvává v prostoru provozu a zároveň věc odložil se záměrem využít služeb, nebo jich už využívá. Např. host se již stravuje v restauraci, žák ve škole, rodiče na rodičovské schůzce, nikoli však instalatér, kterému při práci v restauraci ukradnou kabelu. Rozsah náhrady škody: Za klenoty, peníze a jiné cennosti (vkladní knížky, šeky, směnky, starožitnosti, nikoli však rádio, kožich, fotoaparát) se odpovídá pouze do výše stanovené prováděcím předpisem (dnes 5 000 Kč). Tento limit se vztahuje na všechny věci vnesené, umístěné či odložené jako celek. Byla-li však škoda způsobena těmi, kteří v provozu pracují, hradí se bez omezení. Celá škoda se hradí také, byla-li uzavřena smlouva o úschově. Uplatnění práva na náhradu škody: U provozovatele bez zbytečného odkladu písemně nebo ústně, nejpozději do 15 dnů od té doby, co se o škodě dozvěděl. Jinak právo prekluduje! Od oznámení práva na náhradu škody začne běžet (§ 102) promlčecí lhůta (§ 106). 91. Odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků (§ 427 až § 431): Objektivní odpovědnost: Ten, kdo provozuje dopravní prostředek, nese riziko odpovědnosti. Subjekt odpovědnosti: Provozovatel, který má trvalejší právní a faktickou možnost s dopravním prostředkem nakládat. Může jím být: a) podnikatel provozující dopravu (§ 427 odst. 1), b) jiný provozovatel dopravního prostředku (§ 427 odst. 2) – zpravidla vlastník dopravního prostředku (občanskoprávně bude odpovídat vlastník vozidla a trestněprávně řidič), zaměstnanec, který poskytl své vozidlo pro výkon zaměstnání, osoba, která půjčila někomu své auto na víkend, manželé (je-li vůz v SJM), osoba, která má auto na leasing odpovídá, ač ještě není vlastníkem. Subjektem objektivní odpovědnosti za škody způsobené provozem se stává (§ 430): a) provozovatel podniku, v němž se provádí oprava dopravního prostředku – po dobu opravy odpovídá za všechny škody způsobené provozem tohoto dopravního prostředku (např. technik jede vyzkoušet, zda je auto schopné provozu a způsobí při tom škodu), b) neoprávněný uživatel dopravního prostředku – FO použije dopravní prostředek bez vědomí nebo proti vůli provozovatele, pak odpovídá sama, pokud jí to však provozovatel umožnil svou nedbalostí, odpovídají solidárně (nezamkl auto). Podmínky vzniku odpovědnosti: a) událost vyvolaná zvláštní povahou provozu dopravního prostředku a způsobující škodu – je to okolnost vlastní provozu dopravního prostředku, která je vzhledem ke svému zvýšenému nebezpečnému působení pro okolí objektivně způsobilá vyvolat závažnou škodu. Dopravní prostředky jsou: – železnice, městské dráhy, trolejbusy, – motorová vozidla (např. i přepravovaný buldozer, pokud spadl – judikát, prasklá pneumatika, eskalátory, nebylo však uznáno – přepravovaný automobil odtahovou službou nebo tažený na laně či na tyči, vyjma provozu taženého vozu) – letadla, vrtulníky, – motorová plavidla, b) škoda (pokud uklouzne cestující na perónu po slupce od banánu, nejde o odpovědnost podle § 427, není vyloučena odpovědnost podle § 420), c) příčinná souvislost. Liberace: a) událost nemá původ v provozu: – vnitřní škodní událost – pokud má událost svůj původ ve zvláštní povaze provozu, odpovídá provozovatel vždy bez ohledu na to, zda ji mohl nebo nemohl odvrátit (např. škoda způsobená náhle selhavšími brzdami nebo omdlením řidiče), – vnější škodní událost – např. působení přírodních sil, neodvratitelné jednání třetí osoby, které nebylo lze odvrátit ani při vynaložení veškerého možného úsilí (veškerá objektivně možná péče, kterou bylo možno vyvinout, nesmí jít o neodvratitelnost pouze subjektivní), b) způsobení škody spoluzaviněním poškozeného (§ 441) – např. sebevrah skočí pod auto, provozovatel neodpovídá, naskakuji do rozjíždějícího se vlaku a upadnu a zlomím si mojí milovanou končetinu, nesu si škodu sám. Odpovídat však provozovatel může tehdy, pokud např. autobus prudce a nečekaně zabrzdí a osoba, která se nedrží za madlo se zraní. Střet provozů dvou a více provozovatelů (§ 431): a) škoda na zdraví, životě, majetku nikoli provozovatelů – např. škoda způsobená přepravované osobě, chodci. Pojem střetu provozů je širší – spadá sem např. vzájemné oslnění vozidel reflektory a následná havárie i třeba bez střetu, uklouznutí automobilu po olejové skvrně z jiného automobilu, náraz automobilu stojícího na silnici. Provozovatelé odpovídají těmto osobám objektivně (§ 427) a solidárně (§ 438), b) škoda na zdraví, životě, majetku provozovatelů – objektivní odpovědnost. Provozovatel odpovídá poškozenému: – za újmy způsobené na zdraví a životě a – za škody na majetku – škody způsobené zničením nebo poškozením věci, kterou měl poškozený na sobě, škody způsobené odcizením, pozbyl-li možnosti věci opatrovat, jiné škody (např. plot). Odpovědnost za škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným (§ 432): Absolutní objektivní odpovědnost, uplatní se přednostně pře § 420a! Zvlášť nebezpečný provoz: Soustavná činnost organizovaná lidmi, při které jsou využívány výrobně technické procesy, látky, nástroje, prostředky a síly, jež za daných konkrétních poměrů nelze ani při veškeré péči provozovatele odpovídající poznatkům současného poznání plně ovládat. Jde např. o: – provozy, kde se pracuje s výbušninami a třaskavinami, – provozy nebezpečné zdraví, životu a majetku v souvislosti s úniky zvlášť nebezpečných látek (jedy, plyny), – provozy v dolech, hutích, lomech, – provozy v elektrárnách, plynárnách. Není rozhodné, zda je provoz úředně povolený. Podmínky vzniku odpovědnosti: a) událost vyvolaná zvláštní povahou nebezpečného provozu, která způsobí škodu (výbuch trhaviny, exploze plynu, sesutí půdy, průval vod, exhalace škodlivin), b) škoda, c) příčinná souvislost. Liberace: Odkazuje se na § 427 an. 23/ Bezdůvodné obohacení (§ 451 až § 459) 23.1/ Obecně k bezdůvodnému obohacení Platná právní úprava: Zásada „neobohacovat se na úkor druhých“ ? pro obnovení porušených majetkových vztahů je nutné bezdůvodné obohacení vydat. Obecná úprava v § 451 an. Zvláštní úprava – např. jednatelství bez příkazu (§ 743), zákon o rodině (případy, kdy někdo plnil výživné za jiného). Bezdůvodné obohacení je důvodem vzniku zvláštního závazkového právního vztahu. Mezi stranami vzniká závazkový právní vztah z bezdůvodného obohacení, což je zvláštní druh občanskoprávního vztahu, k jehož vzniku je třeba určitých předpokladů: - vznik bezdůvodného obohacení vyjádřitelného v penězích na straně jedné osoby (obohacený) - vznik majetkové újmy vyjádřitelné v penězích, která postihuje jinou osobu (postižený). Obsahem tohoto kvazideliktu je povinnost obohaceného vydat postiženému to, oč se neoprávněně obohatil. Důkaz o tom, že jsou na straně obohaceného splněny potřebné předpoklady, musí při podání žaloby nabídnout vždy postižený. Na straně obohaceného se nevyžaduje ani existence zavinění (ani úmysl ani nedbalost) ani existence protiprávního úkonu. Vztah obecné úpravy bezdůvodného obohacení a jiných předpisů: ? Zákoník práce: § 243 ZPr: získá-li zaměstnavatel bezdůvodné obohacení na úkor zaměstnance nebo naopak, musí je vydat. ? Zákon o rodině: Obsahuje určitou úpravu bezdůvodného obohacení v § 101. Upravuje případ, kdy někdo plni výživné za jiného, a poté požaduje vrácení neprávem poskytnutého výživného. ? Obchodní zákoník: vlastní úpravu bezdůvodného obohacení sám neobsahuje, i když se na některých svých místech výslovně institutu bezdůvodného obohacení dovolává např. v § 53. ? Veřejnoprávní bezdůvodné obohacení: Pokud bezdůvodné obohacení nemá svůj základ vůbec v žádném ze soukromoprávních vztahů, pak nelze úpravu občanského zákoníku uplatnit, v takových případech se aplikuje úprava příslušného zvláštního veřejnoprávního předpisu např. daňová úprava (SpDP). Vztah bezdůvodného obohacení a občanskoprávní odpovědnosti: Bezdůvodné obohacení je zvláštním právním důvodem vzniku závazkového právního vztahu, neboli zvláštním zavazovacím důvodem (§ 489 ve spojení s § 2 odst. 1). Dojde-li proto k bezdůvodnému obohacení, vznikne mezi dvěma resp. více individuálně určenými osobami za zákona zvláštní samostatný závazkový právní vztah z bezdůvodného obohacení. Existuje spor, zda závazkový právní vztah vzniklý z bezdůvodného obohacení je jednou z forem občanskoprávní odpovědnosti anebo zvláštním závazkovým právním vztahem z bezdůvodného obohacení, který existuje mimo rámec občanskoprávní odpovědnosti. V rubrice k části šesté hovoří nadále o odpovědnosti za bezdůvodné obohacení, čímž bezdůvodné obohacení řadí do rámce občanskoprávní odpovědnosti, naproti tomu v rubrice k hlavě třetí občanského zákoníku se již hovoří pouze o bezdůvodném obohacení. Avšak v souladu s většinou kontinentálních občanskoprávních úprav i doktrín se dochází spíše k závěru, že ze zákona vzniká zvláštní, samostatný závazkový právní vztah (kvazidelikt). Funkce bezdůvodného obohacení: Cílem je, aby se žádná osoba v rozporu s právním řádem a v rozporu s dobrými mravy neobohatila bezdůvodně na úkor jiné osoby. Funkce je především uhrazovací a v tomto rámci i restituční – podstatou je, že se osobě, na jejíž úkor bylo obohacení bezdůvodně získáno, musí být obohaceným veškeré obohacení vydáno, pokud není vydání in natura možné, je třeba postiženému vyplatit úhradu v penězích. Bezdůvodným obohacením není: 1) Přijetí plnění na promlčený dluh: dluh trvající po uplynutí stanovené promlčecí doby, i nadále po právu existuje, ke ztrátě nároku na plnění vede pouze uplatnění námitky promlčení dlužníkem před soudem, pokud tuto námitku neuplatní, pak bylo plnění od něj získané po právu a dlužník ho nemůže úspěšně vymáhat z titulu bezdůvodného obohacení (neplatí u prekludovaného dluhu!). 2) Přijetí plnění ze hry či sázky mezi fyzickými osobami: i tento dluh na základě uzavřené smlouvy o hře či o sázce po právu existuje – jde zde o naturální právo už od začátku, není zde vůbec rozhodné, zda je tato skutečnost u soudu uplatněna nebo ne. V podstatě také platí, že dlužník plnil dobrovolně svůj dluh po právu a také nemůže úspěšně vymáhat plnění zpět z titulu bezdůvodného obohacení. Ale práv vzniklých ze hry i sázky vůči výhernímu podniku, který pode § 846 provozuje stát, nebo který byl úředně povolen, se před soudem úspěšně domáhat lze. 3) Vrácení peněz půjčených do hry nebo sázky mezi fyzickými osobami: zde platí obdobně to, co v předcházejícím bodě. 4) Přijetí plnění na dluh neplatný pouze pro nedostatek formy. 5) Poskytnutí plnění dodavatelem spotřebiteli bez objednávky. Kdy vzniká bezdůvodné obohacení? 1) Vznikne-li u obohaceného bezdůvodné obohacení: Rozumíme jím majetkový prospěch vyjádřitelný v penězích na straně obohaceného, který byl získán bez právního důvodu. Může jít o věc, právo, pohledávku, jinou majetkovou hodnotu. 2) A vznikne-li u postiženého majetková újma. Subjekty závazkového právního vztahu z bezdůvodného obohacení: – Postižený: ten, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno (FO, PO, stát, ú. s. c.), právo vymáhat bezdůvodné obohacení přechází na právní nástupce. – Obohacený: ten, kdo bezdůvodné obohacení získal (FO, PO, stát, ú. s. c.). Bylo-li získáno bezdůvodné obohacení na úkor nezjištěných subjektů: Zvláštní situace nastává v případech předvídaných v § 456, v případech kdy není znám subjekt, na jehož úkor bylo obohacení získáno a který by měl právo na vydání bezdůvodného obohacení. Pak nastupuje ex lege na jejich místo stát, jako subjekt se zvlášť stanoveným, přímým a samostatně uplatnitelným právem na vydání bezdůvodného obohacení (etatistický přežitek, rekodifikace vypustí). Rozsah a způsob vydání bezdůvodného obohacení: Obohacený musí vydat vše, co na úkor druhého oprávněného subjektu bezdůvodně získal včetně součástí i příslušenství věci – rozhodující je to, oč se povinný subjekt obohatil v době získání bezdůvodného obohacení. Zákon neumožňuje soudu snížit rozsah povinnosti vydat bezdůvodné obohacení. Vydání užitků plnění: dobrá víra v případě bezdůvodného obohacení nehraje roli, ale je významná u vydávání užitků plnění, které tvoří bezdůvodné obohacení. Za dobrou víru se považuje, pokud subjekt mohl opodstatněně usuzovat, že mu plnění náleží. Pak se obohacený stává přímo ze zákona vlastníkem užitků plnění. V případě nedostatku dobré víry, je subjekt povinen buď již od začátku, nebo od doby, kdy musel poznat, že získal bezdůvodné obohacení, vydat spolu s bezdůvodným obohacením i veškeré užitky. Dobrá víra se presumuje (§ 130). Náhrada nutných nákladů: Ten kdo obohacení vydá, nárok na náhradu nutných nákladů, které na věc vynaložil (podle § 458 odst. 3). Jde o náklady nutné k uchování existence věci. Způsob vydání bezdůvodného obohacení: – především musí být obnoven původní stav, tj. stav existující před vznikem bezdůvodného obohacení, – není-li naturální restituce dobře možná, musí být oprávněné osobě poskytnuta namísto vydání bezdůvodného obohacení in natura protihodnota ve formě odpovídající peněžité náhrady, náhrada v penězích se uskutečňuje podle ceny plnění v době, kdy bylo bezdůvodné obohacení získáno. Promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení (§ 107): Subjektivní promlčecí doba: Dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že bylo bezdůvodné obohacení získáno a kdo jej získal. Objektivní promlčecí doba: Tří roky a jde-li o bezdůvodné obohacení získané úmyslně, promlčí se nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. 23.2/ Skutkové podstaty bezdůvodného obohacení Vztah obecné skutkové podstaty a zvláštních skutkových podstat: Obecnou skutková podstata (§ 451 odst.1): Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vrátit. Zvláštní skutkové podstaty (§ 451 odst. 2). Existují dva názory na jejich vzájemný vztah: ? Teorie: obecná skutková podstata je blíže konkretizována v jednotlivých zvláštních skutkových podstatách, které jsou stanoveny podle dosavadních zkušeností a nejčastěji se vyskytujících forem. Pokud by se na určitý konkrétní případ nedala použít zvláštní skutková podstata, pak se použije obecná. Tímto pojetím vzájemného vztahu lze postihnout i takové případy, které by jinak nebylo možno zahrnout do taxativně vyjmenovaných skutkových podstat. ? Praxe: naproti tomu soudní praxe jen vyslovuje zásadu občanského práva neobohacovat se na úkor jiného, a teprve § 451 odst. 2 a § 454 taxativně upravují vlastní skutkové podstaty vzniku závazkového právního vztahu z bezdůvodného obohacení. Jednotlivé zvláštní skutkové podstaty: 1) Plnění bez právního důvodu (condictio indebiti): Právní důvod neexistoval již od začátku (např. bylo-li předem, zálohově, plněno na předpokládanou smlouvu, která však později nebyla vůbec uzavřena). Plnění bylo tedy poskytnuto bez právního důvodu, neboli bylo plněno na dluh, který neexistoval. 2) Plnění z neplatného právního úkonu (condictio ob iniustam causam): Právní důvod sice z formálně-právního hlediska vznikl, byl však od počátku (ex tunc) neplatný. 3) Plnění z právního důvodu, který odpadl (condictio causa data causa non secuta): Právní důvod tady vznikl, ale později odpadl. Např. když plnění bylo poskytnuto subjektu, jehož právo mezitím zaniklo uplynutím propadné lhůty. 4) Prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (condictio ob turpem causam): Pojem nepoctivých zdrojů občanský zákoník nevymezuje, dosavadní soudní praxe považuje za nepoctivý zdroj ten zdroj, který není právním řádem uznáván – např. krádež, kuplířství. Nepoctivost zdroje musí prokazovat ten, kdo žádá o vydání bezdůvodného obohacení, tj. platí domněnka poctivosti zdroje nabytí majetkového prospěchu. 5) Plnění za toho, kdo měl po právu povinnost plnit sám: Případ, kdy ten, za něhož bylo plněno, byl povinen po právu plnit sám, avšak neplnil, zatímco ten, kdo za něho plnil, sám tuto povinnost neměl. Neuplatní se tehdy, když má ručitel povinnost plnit za dlužníka podle zvláštní úpravy stanovené v § 546, právo ručitele na náhradu za plnění, které věřiteli poskytl, je totiž upraveno speciálně v § 550, stejně to platí i u dalších speciálně upravených občanskoprávních vztahů např. úprava vypořádání mezi solidárně zavázanými dlužníky podle § 511 odst. 3. 9.A) VYSVĚTLETE ZPŮSOBY NABÝVÁNÍ DĚDICTVÍ, VČETNĚ DŮSLEDKŮ ODMÍTNUTÍ DĚDICTVÍ, DĚDICKOU NEZPŮSOBILOST A VYDĚDĚNÍ, UVEĎTE PODMÍNKY DĚDĚNÍ ZE ZÁKONA A ZE ZÁVĚTI DĚDĚNÍ je originální způsob nabytí vlastnického práva spočívající v přechodu majetkových práv a povinností ze zůstavitele na oprávněného dědice již dnem smrti zůstavitele. ZPŮSOBY NABÝVÁNÍ DĚDICTVÍ -dědictví se nabývá smrtí zůstavitele -dědí se ze zákona, ze závěti nebo z obou těchto důvodů -nenabude-li dědictví dědic ze závěti, nastupují místo něho dědici ze zákona; nabude-li se ze závěti jen část dědictví, nabývají zbývající části dědici ze zákona -dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu = odúmrť ODMÍTNUTÍ DĚDICTVÍ -dědic může dědictví odmítnout; odmítnutí se musí stát ústním prohlášením u soudu nebo písemným prohlášením jemu zaslaným -zástupce dědice může za něj dědictví odmítnout jen podle plné moci, která ho k tomu výslovně opravňuje -prohlášení o odmítnutí dědictví může dědic učinit jen do jednoho měsíce ode dne, kdy byl soudem o právu dědictví odmítnout a následcích odmítnutí vyrozuměn; z důležitých důvodů může soud tuto lhůtu prodloužit -dědictví nemůže odmítnout dědic, který svým počínáním dal najevo, že dědictví nechce odmítnout -k odmítnutí dědictví nemůže dědic připojit výhrady nebo podmínky; rovněž nemůže odmítnout dědictví jen zčásti – taková prohlášení nemají účinky odmítnutí dědictví -prohlášení o odmítnutí dědictví nelze odvolat; totéž platí, prohlásí-li dědic, že dědictví neodmítá DĚDICKÁ NEZPŮSOBILOST -nedědí, kdo se dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho manželu, dětem nebo rodičům a nebo zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelovy; může však dědit, jestliže mu zůstavitel tento čin odpustil VYDĚDĚNÍ -zůstavitel může vydědit potomka jestliže: a) v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech b) o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl c) byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku d) trvale vede nezřízený život DĚDĚNÍ ZE ZÁKONA -v první skupině dědí zůstavitelovy děti a manžel, každý z nich stejným dílem -nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti; jestliže nedědí ani tyto děti nebo některé z nich, dědí stejným dílem jejich potomci -nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé skupině manžel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele -dědici druhé skupiny dědí stejným dílem, manžel však vždy nejméně polovinu dědictví -nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí skupině stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost, nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele -nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti -nedědí-li žádný dědic ve třetí skupině, ve čtvrté skupině dědí stejným dílem prarodiče zůstavitele a nedědí-li žádný z nich, dědí stejným dílem jejich děti DĚDĚNÍ ZE ZÁVĚTI -zůstavitel může závěť buď napsat vlastní rukou, nebo ji zřídit v jiné písemné formě za účasti svědků (2) nebo ve formě notářského zápisu -v každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná -společná závěť více zůstavitelů je neplatná -vlastnoruční závěť musí být vlastní rukou napsána a podepsána, jinak je neplatná -závěť, kterou nenapsal zůstavitel vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli; svědci se musí na závěť podepsat -zůstavitel, který nemůže číst nebo psát, projeví svoji poslední vůli před třemi současně přítomnými svědky v listině, která musí být přečtena a přítomnými svědky podepsána; přitom musí před nimi potvrdit, že listina obsahuje jeho poslední vůli; pisatelem a předčitatelem může být i svědek; pisatelem však nesmí být zároveň předčitatelem -v listině musí být uvedeno, že zůstavitel nemůže číst nebo psát, kdo listinu napsal a kdo nahlas přečetl a jakým způsobem zůstavitel potvrdil, že listina obsahuje jeho pravou vůli; listinu musí svědci podepsat -zůstavitel může projevit svoji poslední vůli do notářského zápisu; zvláštní zákon stanoví, kdy úkon musí být učiněn před svědky a kdy musí mít formu notářského zápisu -svědky mohou být pouze osoby, které jsou způsobilé k právním úkonům; svědky nemohou být osoby nevidomé, neslyšící, němé, ty, které neznají jazyk, ve kterém se projev vůle činí, a osoby, které mají podle závěti dědit -zůstavitel může závětí zřídit nadaci -nezletilým potomkům se musí dostat aspoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona, a zletilým potomkům aspoň tolik, kolik činí jedna polovina jejich dědického podílu ze zákona; pokud závěť tomu odporuje, je v této části neplatná, nedošlo-li k vydědění uvedených potomků -závěť se zrušuje platnou závětí pozdější, pokud vedle ní nemůže obstát, anebo odvoláním závěti; odvolání musí mít formu, jaké je třeba k závěti -zůstavitel zruší závěť také tím, že zničí listinu, na níž byla napsána 9.B) ROZBOR SPTČ § 220 § 220 VRAŽDA NOVOROZENÉHO DÍTĚTE MATKOU -tento trestný čin je zařazen do VII. hlavy trestního zákona OBJEKT = život dítěte OBJEKTIVNÍ STRÁNKA = usmrcení novorozeného dítěte při porodu nebo hned po něm SUBJEKT = konkrétní - matka SUBJEKTIVNÍ STRÁNKA = úmyslné zavinění 7.A) VYSVĚTLETE VYMEZENÍ POJMŮ V OBČANSKÉM PRÁVU, CHARAKTERIZUJTE POJEM VLASTNICKÉHO PRÁVA, OPRÁVNĚNÍ VLASTNÍKA A PRÁVO NA OCHRANU PROTI ZÁSAHŮM DO VLASTNICKÉHO PRÁVA, ZPŮSOBY NABÝVÁNÍ VLASTNICTVÍ A PŘEVOD VĚCI MOVITÉ NA ZÁKLADĚ SMLOUVY OBČANSKÉ PRÁVO jako jedno z odvětví českého práva tvoří souhrn norem, které upravují majetkové vztahy fyzických a právnických osob, vztahy mezi těmito osobami a státem, jakož i vztahy vyplývající z práva na ochranu osob. PRAMENY OBČANSKÉHO PRÁVA: 1. Ústava ČR 1/93 Sb. 2. LZPS 2/93 Sb. 3. Občanský zákoník 40/64 Sb. ve znění pozdějších novel a doplňků VYMEZENÍ POJMŮ § 115 DOMÁCNOST = tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby § 116 OSOBY BLÍZKÉ = osobou blízkou je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní § 118 VĚCI A PRÁVA = předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty -věci jsou movité nebo nemovité; nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem VLASTNICKÉ PRÁVO -vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním -věc držet = právo držby – držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s věcí vlastní, nebo kdo vykonává právo pro sebe; zvláštností držby je skutečnost, že držitel věci může být také někdo jiný než vlastník -věc užívat, požívat její plody a užitky = toto oprávnění v sobě zahrnuje nejen braní užitků a plodů z věci, ale i věc spotřebovat, případně ji i zničit; toto právo však nesmí být zneužito na újmu práv jiných a v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy -s věcí nakládat = vlastník může věc prodat, darovat, pořídit o ní závěť, přenechat věc k užívání jinému, případně věc zastavit PRÁVO NA OCHRANU PROTI ZÁSAHŮM DO VLASTNICKÉHO PRÁVA: -jsou to prostředky ochrany vlastnického práva, avšak které lze použít pouze k ochraně tohoto právního vztahu v případě neoprávněného zásahu (k těmto prostředkům patří tzv. vlastnické žaloby) a) žaloba na vydání věci (revindikační) – je určena k ochraně vlastnického práva v případě neoprávněného zadržování věci; u nemovitých věcí je používán termín „žaloba na vyklizení věci“ -předpoklady úspěšnosti jsou: - věc se nenachází ve faktické moci vlastníka, ale v moci osoby jiné, která ji odmítá vydat - aktivně legitimován (oprávněn) podat tuto žalobu je vlastník protiprávně zadržované věci - věc musí být individualizována (nebezpečí záměny s jinou věcí) - žalovaný věc zadržuje protiprávně - vlastník prokázal existenci vlastnického práva b) žaloba zápůrčí (negatorní) – tuto žalobu lze používat k ochraně vlastnického práva ve všech ostatních případech, kdy došlo k zásahu do toho práva jinak, než protiprávním zadržováním věci - aktivně legitimován je vlastník, který je v právu rušen – lze úspěšně použít u řešení tzv. sousedských vztahů - žalobce se musí domáhat, aby soud uložil žalovanému zdržet se jednání, kterým neoprávněně zasahuje do jeho práv c) žaloba na určení vlastnického práva (určovací) – soud na návrh vede řízení, aby určil zda právní vztah nebo právo skutečně existuje nebo ne; soud nezjišťuje jiné právní skutečnosti než určení vlastnických práv ZPŮSOBY NABÝVÁNÍ VLASTNICTVÍ -vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem SMLOUVOU -věc movitá: vlastnické právo je nabýváno převzetím věci, není-li právním předpisem nebo účastníky smlouvy dohodnuto jinak -věc nemovitá: vlastnické právo je nabýváno vkladem do katastru nemovitostí rozhodnutím katastrálního úřadu s právními účinky ke dni, kdy byl návrh na vklad katastrálnímu úřadu doručen DĚDĚNÍM -k přechodu práva na dědice dochází okamžikem smrti zůstavitele ROZHODNUTÍM STÁTNÍHO ORGÁNU -nabytí vlastnictví dnem právní moci rozhodnutí NA ZÁKLADĚ JINÝCH SKUTEČNOSTÍ STANOVENÝCH ZÁKONEM -vydržením = oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost -nálezem věci opuštěné vlastníkem = kdo najde ztracenou věc, je povinen ji vydat vlastníkovi; pokud vlastník není znám je nálezce povinen odevzdat ji příslušnému státnímu orgánu PŘEVOD VĚCI MOVITÉ NA ZÁKLADĚ SMLOUVY § 588 a následující – KUPNÍ SMLOUVA -z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu -cenu je třeba sjednat v souladu s obecně závaznými právními předpisy, jinak je smlouva neplatná (cena nesmí být přemrštěná) -má-li věc vady, o kterých prodávající ví, je povinen kupujícího při sjednávání kupní smlouvy na ně upozornit -jestliže dodatečně vyjde najevo vada, na kterou prodávající kupujícího neupozornil, má kupující právo na přiměřenou slevu ze sjednané ceny odpovídající povaze a rozsahu vady; jde-li o vadu, která činí věc neupotřebitelnou, má též právo od smlouvy odstoupit -kupující má právo na úhradu nutných nákladů, které mu vznikly v souvislosti s uplatněním práv z odpovědnosti za vady -vady musí kupující uplatnit u prodávajícího bez zbytečného odkladu; práva z odpovědnosti za vady se může kupující domáhat u soudu, jen jestliže vady vytkl nejpozději do šesti měsíců, jde-li o vady krmiv, do tří týdnů a jde-li o vady zvířat, do šesti týdnů po převzetí věci § 628 a následující – DAROVACÍ SMLOUVA -darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému a ten dar nebo slib přijímá -darovací smlouva musí být písemná, je-li předmětem daru nemovitost a u movité věci, nedojde-li k odevzdání a převzetí věci při darování -neplatná je darovací smlouva, podle níž má být plněno až po dárcově smrti -dárce je povinen při nabídce daru upozornit na vady, o nichž ví; má-li věc vady, na které dárce neupozornil, je obdarovaný oprávněn věc vrátit -dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy 7.B) ROZBOR SPTČ § 234 § 234 LOUPEŽ -tento trestný čin je zařazen do VIII. hlavy trestního zákona, oddíl první OBJEKT = majetek, život a zdraví OBJEKTIVNÍ STRÁNKA = užití násilí… SUBJEKT = obecný SUBJEKTIVNÍ STRÁNKA = úmyslné zavinění 8.A) CHARAKTERIZUJTE SPOLEČNÉ JMĚNÍ MANŽELŮ (VYMEZENÍ PŘEDMĚTU, ZÁNIK A VYPOŘÁDÁNÍ), SPECIFIKUJTE ZÁSTAVNÍ PRÁVO, JAKOU PLNÍ FUNKCI A CO MŮŽE BÝT ZÁSTAVNÍM PRÁVEM ZAJIŠTĚNO -věc může být v podílovém spoluvlastnictví více vlastníků -společné jmění může vzniknout jen mezi manžely PODÍLOVÉ SPOLUVLASTNICTVÍ -podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci -není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak, jsou podíly všech spoluvlastníků stejné -převádí-li se spoluvlastnický podíl, mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké; nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů -spoluvlastníci se mohou dohodnout o zrušení spoluvlastnictví a o vzájemném vypořádání; je-li předmětem spoluvlastnictví nemovitost, musí být dohoda písemná SPOLEČNÉ JMĚNÍ MANŽELŮ -společné jmění manželů tvoří: majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka -majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají a udržují oba manželé spolu -obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z nich Zánik společného jmění: 1. společné jmění manželů zaniká zánikem manželství = rozvodem;prohlášením manželství za neplatné nebo smrtí jednoho z manželů 2. za trvání manželství – zrušení společného jmění soudem, na návrh jednoho z manželů, jestliže by další trvání společného jmění odporovalo dobrým mravům; uložením trestu propadnutí majetku Vypořádání: -dohoda o vypořádání společného jmění manželů musí mít písemnou formu -respektují se tyto zásady při vypořádání: 1. podíly obou manželů jsou stejné 2. přihlíží se k zajištění nezletilých dětí 3. přihlíží se k péči o rodinu a k zásadám o nabytých a udržovaných společných věcech – péče o domácnost 4. každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno co vynaložili na společný majetek 5. závazky vzniklé za trvání manželství jsou povinni splatit rovným dílem Formy vypořádání: 1. dohodou 2. rozhodnutím soudu 3. rozhodnutím dědického řízení 4. uplatnění zákonné domněnky – manželé se vypořádají tak, jak už věci užívají ZÁSTAVNÍ PRÁVO -slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá,k nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy -zástavou může být věc movitá nebo nemovitá, podnik nebo jiná věc hromadná, soubor věcí, pohledávka nebo jiné majetkové právo, pokud to jeho povaha připouští, byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví podle zvláštního zákona, obchodní podíl, cenný papír nebo předmět průmyslového vlastnictví -podnik lze zastavit za podmínek stanovených zvláštním zákonem -zástavní právo se vztahuje i na příslušenství, přírůstky a neoddělené plody zástavy -pohledávka může být zajištěna zástavním právem na několika samostatných zástavách -zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy, soudem schválené dohody o vypořádání dědictví nebo na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu; zástavní právo může také vzniknout ze zákona -zástavní smlouva musí obsahovat označení zástavy a pohledávky, kterou zástava zajišťuje -u nemovitostí, které nejsou předmětem evidence v katastru nemovitostí, vzniká zástavní právo okamžikem účinnosti zástavní smlouvy Zánik zástavního práva: -zaniká zánikem zajištěné pohledávky -zaniká i zánikem zástavy -vzdá-li se zástavní věřitel zástavního práva jednostranným písemným úkonem -uplynutím doby, na niž bylo zřízeno -složí-li zástavní dlužník nebo zástavce zástavnímu věřiteli obvyklou cenu zástavy -písemnou smlouvou uzavřenou mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem nebo zástavcem -v případech stanovených zvláštními právními předpisy -promlčením zajištěné pohledávky však zástavní právo nezaniká 8.B) ROZBOR SPTČ § 231 § 231 OMEZOVÁNÍ OSOBNÍ SVOBODY -tento trestný čin je zařazen do VIII. hlavy trestního zákona, oddíl první OBJEKT = osobní svoboda každého člověka OBJEKTIVNÍ STRÁNKA = různorodá jednání, která brání v užívání osobní svobody SUBJEKT = obecný SUBJEKTIVNÍ STRÁNKA = úmyslné zavinění 1. PRÁVNÍ ÚKON Právní úprava a její změny Nejvýznamnějšími právními skutečnostmi jsou právní úkony. Právní úkony jsou lidským chováním, které je determinované právem uznanou vůlí subjektů zaměřenou na vyvolání určitých následků. Podle § 34 obč. zák. je právním úkonem projev vůle směřující zejména ke vzniku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují. Toto vymezení zahrnuje následující pojmové znaky právního úkonu: 1. projev vůle, 2. zaměření projevu vůle, 3. uznání projevu vůle právním řádem, 4. nastoupení následků, které jednající svým projevem vůle zamýšlel vyvolat. Projev vůle je základním pojmovým znakem, který v sobě zahrnuje jednotu dvou složek: vůle a projevu. Požadavek zaměření projevu vůle znamená, že vůle musí směřovat ke vzniku, změně nebo zániku právního vztahu (práv a povinností). Tam, kde není vůle zaměřena ke způsobení právních následků nejde o právní úkon (vůle učiněná v žertu, při hře) - jednající nemá vůli způsobit právní následky. Ze stejného důvodu nejsou právními úkony ani akty společenské úsluhy. Např. slib zdržení se kouření v místech, kde není výslovně právní normou zakotven zákaz kouření, nemá právní povahu, nesměřuje proto takový projev vůle ke vzniku právních následků. Projev vůle způsobuje právní následky jen tehdy, jestliže je takový projev vůle právem uznaný (aprobovaný). Bez tohoto znaku by příslušný projev vůle neměl právní relevanci. K právnímu úkonu je nutné, aby s projevem vůle právní řád spojoval určité právní následky. Pokud projev vůle nepřekročí meze stanovené právním řádem, pak vyvolá ty právní následky, které jsou s takovým projevem spojeny. OBSAH A SLOŽKY PRÁVNÍHO ÚKONU Právní úprava a její změny Obsah právního úkonu tvoří složky právního úkonu, které určují právní následky, jež mají z právního úkonu vzniknout, tj. určují vznik, změny nebo zánik právního vztahu (Občanskoprávní vztah), příp. práv a povinností včetně podmínek pro vznik či další rozvoj právních vztahů. Tím se zároveň určuje (byť nepřímo) obsah právního vztahu, který na základě právního úkonu vzniká, mění se nebo zaniká. Obsah právního úkonu je určován účastníky v rámci jejich smluvní volnosti, musí však respektovat příslušná kogentní ustanovení právních norem, ať již stanovících povinné obsahové náležitosti právního úkonu nebo u některých právních úkonů určité obsahové složky vylučující (podmínky u závěti). Obsah právního úkonu může být také ovlivněn rozhodnutím příslušného orgánu, jakož i obsahem dispozitivních norem, jestliže jejich účinky nebyly vyloučeny úkonem jednajících. Obsahové složky právního úkonu se třídí podle jejich frekvence a tím také právní relevance na složky: 1. podstatné, 2. pravidelné, 3. nahodilé. Ad 1. Podstatné složky právního úkonu jsou takové, které se bezpodmínečně vyžadují ke vzniku právního úkonu. Tyto složky jsou stanoveny jednak právním předpisem - mají objektivní charakter (např. předmět a cena u kupní smlouvy), nebo mohou být sjednány účastníky, tj. mají subjektivní povahu (umožňují účastníkům právního úkonu určit jako podstatné ty složky, které sami považují za důležité a bez nichž by právní úkon neuskutečnili). Ad 2. Pravidelné složky právního úkonu jsou takové, které se v právních úkonech zpravidla vyskytují, ale jejich nedostatek nemá vliv na vznik a platnost právního úkonu (např. dohoda o místě nebo době plnění). Ad 3. Nahodilé (vedlejší) složky jsou takové, které se v právním úkonu vyskytují jen nahodile, nepravidelně. Nahodilými složkami právního úkonu jsou především podmínky, stanovení doby a příkaz. Příkaz je vedlejším ustanovením, kterým se vedle základních práv a povinností ukládá některému účastníku právního úkonu, aby něco vykonal nebo aby se něčeho zdržel. Použití příkazu přichází v úvahu u bezúplatných právních úkonů. Občanský zákoník prohlašuje ze neplatný příkaz učiněný v závěti, výjimkou je příkaz k započtení toho, co zůstavitel poskytl dědici za svého života (jde o absolutní neplatnost). FORMA PRÁVNÍHO ÚKONU Právní úprava a její změny K náležitostem právního úkonu patří ve vymezených případech i jeho forma, přičemž formou právního úkonu je nutno rozumět formu projevu vůle. Občanské právo vychází se zásady bezformálnosti projevu, což znamená, že právní úkon lze provést v jakékoliv formě, pokud není zvláštní forma stanovena právním předpisem. I tehdy, není-li forma stanovena, mohou si účastníci dohodnout pro právní úkon určitou formu. Lze rozeznávat formu: 1. zákonnou, 2. smluvní. Následkem nedodržení zákonné formy je absolutní neplatnost, následkem nedodržení smluvené formy je relativní neplatnost. Stanovené formy právního úkonu mohou mít různou podobu. Prvotní třídění spočívá v rozlišení ústní formy (projev vůle je učiněn mluveným slovem) a písemné formy právního úkonu. Další třídění se provádí v rámci písemné formy (prostá písemná forma a forma úředního zápisu). NÁLEŽITOSTI PŘEDMĚTU PRÁVNÍHO ÚKONU Právní úprava a její změny Náležitostmi předmětu právního úkonu je jeho možnost a dovolenost. Možností předmětu právního úkonu je nutno rozumět možnost chování subjektu, a to chování odpovídající právům a povinnostem, které z právního úkonu vznikají. Nejčastěji půjde o plnění. Možnost plnění z právního úkonu je objektivně nutnou existenční podmínkou platnosti právního úkonu. Je-li předmětem právního úkonu plnění, které nelze poskytnout, takový úkon ztrácí smyslu a nelze jej činit právně závazným. Nemožným bude zejména chování týkající se věcí individuálně určených, jsou-li předmětem plnění druhově určené věci, nebude nemožnost plnění praktická, neboť lze obstarat jinou věc téhož druhu. Nemožnost předmětu právního úkonu vyvolává jeho absolutní neplatnost. Tato nemožnost musí být absolutní (fyzická). K tomu lze zařadit i případy, kdy plnění je tak mimořádně obtížné, že se zřetelem k dobrým mravům nelze od povinného subjektu očekávat ani spravedlivě žádat, aby obtíže překonal. Jiný stupeň obtížnosti plnění nelze za nemožné plnění považovat. Stejně tak není nemožným plnění, které je pouze relativně nemožné, tj. takové, kdy je nemožné pouze ze subjektivních důvodů, tedy pouze pro toho, kdo je k němu povinen. Nemožnost musí být počáteční, tj. musí existovat v době vzniku právního úkonu. Nastane-li nemožnost plnění až po vzniku právního úkonu, má to za následek zánik vzniklého závazku (§ 575 obč. zák.). Dovoleností právního úkonu se chápe jeho právní možnost, což znamená, že se posuzuje podle právních norem. Nedovolenost předmětu právního úkonu vede k jeho absolutní neplatnosti. Nedovolenost právního úkonu může spočívat v tom, že předmět úkonu je v rozporu se zákonem, zákon se jím obchází nebo se příčí dobrým mravům. 2. ZPŮSOBILOST K PRÁVNÍM ÚKONŮM Právní úprava a její změny Vedle způsobilosti k právům a povinnostem (Právní subjektivita), která vyjadřuje statickou a pasivně vyjádřenou možnost mít práva a povinnosti z právních vztahů, právní řád přiznává účastníkům občanskoprávních vztahů možnost vlastními úkony nabývat práv a zavazovat se k právním povinnostem. Pokud jde o nabývání práv a povinností v souladu s objektivním právem, hovoří se o způsobilosti k právním úkonům, pokud jde o způsobilost nést následky chování, které je v rozporu s právním řádem, jde o způsobilost k protiprávním úkonům (deliktní způsobilost) (Způsobilost k zavinění). Odlišení fyzických a právnických osob vede k nutnosti odlišit rovněž způsobilost k právním úkonům fyzických osob a právnických osob. Fyzická osoba nabývá způsobilosti k právním úkonům postupně s tím, jak rozumově a volně vyspívá. V plném rozsahu nabývá fyzická osoba způsobilosti k právním úkonům dosažením zletilosti. Zletilosti nabývá fyzická osoba zásadně dosažením věku 18 let, zletilosti však může nabýt i osoba mladší 18 a starší 16 let uzavřením manželství, a to i neplatného. Takto nabyté zletilosti se zánikem manželství nepozbývá. U nezletilých osob je jejich způsobilost k právním úkonům nutno posuzovat diferencovaně s přihlédnutím k věku a okolnostem daného právního úkonu. Věk nezletilého je základním kritériem jeho způsobilosti k právním úkonům, protože je objektivně zjistitelný a poskytuje základní právní jistotu osobám, s nimiž nezletilci vstupují do právních vztahů. Poněvadž v některých případech duševní stav i zletilých osob vyžaduje ochranu zájmů těchto osob samotných i ochranu zájmů třetích osob před následky jejich případných právních úkonů, zákon stanoví možnost omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům (Duševní porucha). Jestliže fyzická osoba byla zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo její způsobilost k právním úkonům byla omezena, soud takové osobě ustanoví opatrovníka (Opatrovnictví). Opatrovníkem může být ustanoven příbuzný osoby, o jejíž způsobilost se jedná, nebo jiná vhodná fyzická osoba. Není-li to možné, ustanoví soud opatrovníkem samosprávný orgán, popř. jeho zařízení, má-li vlastní právní subjektivitu. Způsobilost právnické osoby k právním úkonům je výrazem názoru, podle něhož i právnické osoby jsou způsobilé formovat vlastní vůli a právně relevantním způsobem ji prezentovat navenek. Tomu odpovídá závěr, podle něhož právnické osoby jednají prostřednictvím určitých fyzických osob a tyto úkony jsou považovány přímo za úkony právnické osoby za předpokladu, že splňují veškeré náležitosti přičitatelnosti těchto úkonů přímo právnickým osobám. Právnické osoby mají tedy vlastní způsobilost k právním úkonům, která může být omezena jen zákonem. Způsobilost k právním úkonům právnických osob, které se zapisují do obchodního nebo jiného zákonem určeného rejstříku (tedy zásadně právnické osoby soukromého práva), vzniká zásadně ode dne účinnosti zápisu do tohoto rejstříku. Způsobilost k právním úkonům takových právnických osob zaniká zásadně dnem účinnosti jejich výmazu z příslušného rejstříku. Právní úkony, které jsou přímo přičítány právnickým osobám, mohou činit dvě skupiny osob: 1. osoby oprávněné činit právní úkony ve všech věcech smlouvou o zřízení právnické osoby, zakládací listinou nebo zákonem (statutární orgány), a dále 2. jiní pracovníci nebo členové právnické osoby, pokud je to stanoveno ve vnitřních předpisech právnické osoby nebo je to vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé. Jestliže osoba činící úkony právnické osoby překročí své oprávnění, vznikají práva a povinnosti právnické osobě jen pokud jde o úkon v rámci speciální právní subjektivity právnické osoby a jen tehdy, jde-li o překročení, o kterém druhý účastník nemohl vědět. Právní úkony za fyzické i právnické osoby mohou činit i osoby jednající na základě vztahu zákonného zastoupení nebo smluvního zastoupení. Viz též Plná moc. Způsobilost k právním úkonům podle občanského zákoníku platí i ve vztazích rodinněprávních. Obchodní právo stanoví zejména v podmínkách podnikání předpoklady způsobilosti k právním úkonům odchylně. Pracovní právo odlišuje způsobilost zaměstnance a způsobilost zaměstnavatele, přičemž pro způsobilost zaměstnance stanoví specifické podmínky. PRÁVNÍ SUBJEKTIVITA Právní úprava a její změny Pojmem právní subjektivita je označována způsobilost osoby (Osoba v právním smyslu) mít práva a povinnosti, tedy způsobilost být subjektem (nositelem) práv a povinností z právních vztahů. Právní subjektivita je tedy jiným výrazem pro způsobilost k právům a povinnostem. Způsobilost fyzické osoby k právům a povinnostem vzniká zásadně narozením a zaniká smrtí. Jde o základní postulát zajišťující rovnost všech fyzických osob před zákonem, specifikovaný v ústavních textech jako způsobilost každého (rozumí se každé fyzické osoby) mít práva. Právní subjektivita je nezadatelné a nezcizitelné právo, jehož se občan nemůže platně vzdát a ani jí nemůže být zbaven. Právní subjektivita fyzické osoby však není absolutně neomezená; podmínky pro možná omezení, stejně jako pro omezení všech základních práv a svobod, mohou být stanoveny pouze zákonem na základě zmocnění ústavních předpisů. Za určitých okolností může být právní subjektivita přiznána i počatému, ale dosud nenarozenému dítěti (Nasciturus). Právní subjektivita fyzické osoby trvá v plném rozsahu po celý život a zaniká teprve okamžikem její smrti. Okamžik smrti fyzické osoby určuje lékař provádějící prohlídku těla zemřelého a tento okamžik je uveden jako okamžik smrti v úmrtním listu. Pokud nelze okamžik smrti fyzické osoby určit ohledáním těla zemřelého, stanoví zákon dva typy řešení: 1. Pokud smrt nelze zjistit na základě prohlídky mrtvoly, lze ji však dokázat jinými důkazními prostředky, vydá soud v řízení podle části třetí hlavy páté občanského soudního řádu rozhodnutí, kterým takovou osobu prohlásí za mrtvou (Prohlášení za mrtvého).2. V případě nezvěstnosti může soud fyzickou osobu rovněž prohlásit za mrtvou, jestliže vzhledem ke všem okolnostem (tj. trvání nezvěstnosti, věku, zdravotnímu stavu osoby apod.) lze důvodně usuzovat, že taková osoba již nežije. V rozsudku, který soud může vydat až po marném uplynutí vyhláškové lhůty, zároveň uvede předpokládaný den smrti. Zjistí-li se, že osoba prohlášená za mrtvou žije nebo přežila den, který je jako okamžik smrti uveden v rozsudku o prohlášení za mrtvého, soud i bez návrhu své rozhodnutí zruší nebo změní. Právnické osoby nemají svou vlastní (originární) právní subjektivitu. Jejich způsobilost k právům a povinnostem je odvozena od určitého okruhu fyzických osob, resp. od fyzické osoby jediné, které se na vzniku právnické osoby přímo nebo nepřímo podílely. Poněvadž právní řád nestanoví (u právnických osob vznikajících na základě předpisů soukromého práva) přesné podmínky jejich vzniku, nýbrž tyto podmínky musí být konkretizovány v zakládajících dokumentech příslušné právnické osoby, tato podmínka se zvláště týká rozsahu právní subjektivity právnické osoby. Vždy jde o tzv. speciální právní subjektivitu, tj. omezenou ve dvou směrech: 1. právnické osoby nemohou být vybaveny částí základních lidských práv a svobod, které mohou ze své podstaty náležet pouze osobám fyzickým, 2. právnické osoby jsou zaměřeny na splnění konkrétního cíle, který je jako tzv. předmět činnosti specifikován v zakládajících dokumentech právnických osob a registrován příslušným rejstříkem právnických osob (u právnických osob soukromého práva). Právní subjektivita právnických osob zásadně vzniká i zaniká společně se vznikem a zánikem právnické osoby, tj. zásadně její registrací, resp. výmazem z příslušného rejstříku právnických osob. 3. KUPNÍ SMLOUVA Právní úprava a její změny Kupní smlouva je právní úkon, na jehož základě vzniká právní vztah mezi prodávajícím a kupujícím. Prodávající je v něm zavázán odevzdat kupujícímu předmět koupě a tento je zavázán předmět koupě převzít a zaplatit za něj kupní cenu. Na straně prodávající i na straně kupující může být více subjektů (např. věc prodávají její spoluvlastníci, či kupující ji do spoluvlastnictví nabývají). Pojmovými znaky kupní smlouvy je předmět koupě a kupní cena. 1. Předmětem koupě mohou být všechny věci, které jsou věcmi v právním smyslu, jsou ve vlastnictví prodávajícího, ale které nejsou vyňaty z občanskoprávní dispozice nebo je s nimi dispozice omezená. Předmět koupě může být určen individuálně, druhově, hromadně nebo úhrnně („jak stojí a leží”). Předmět koupě nemusí existovat v době uzavření smlouvy, může jít o koupi věci budoucí. Lze uvažovat také o tzv. koupi naděje (jde o smlouvu odvážnou - aleatorní), kdy se kupující zavazuje zaplatit kupní cenu za věci, které teprve v budoucnu vzniknou, ale bez ohledu na to, zda se očekávání splní a bez ohledu na jejich množství a kvalitu (např. koupě budoucí úrody). Předmětem koupě nemůže být součást věci hlavní, neboť není samostatnou věcí v právním smyslu. Předmětem koupě nemůže být ani příslušenství věci, pokud je stále ještě určeno vlastníkem, aby bylo s věcí hlavní užíváno, tj. dokud neztratí charakter příslušenství. 2. Kupní cena je peněžitá úplata za předmět koupě. Musí být vyjádřena v penězích, jinak nejde o kupní smlouvu. Výše kupní ceny se určuje dohodou, je však třeba respektovat obecně závazné cenové předpisy (pokud existují), pod sankcí relativní neplatnosti. Splatnost kupní ceny může být dohodnuta libovolně. Obvykle se užívá některý z těchto způsobů: - zaplacení současně s předáním a převzetím předmětu koupě (např. při prodeji v obchodě),- až po předání a převzetí předmětu koupě (např. na základě fakturace), - před předáním a převzetím předmětu koupě (tzv. prenumerační koupě). Není-li splatnost kupní ceny dohodnuta, platí obecné pravidlo, že kupující je povinen zaplatit cenu prvního dne poté, kdy byl prodávajícím o zaplacení požádán (§ 563 obč. zák.). Dohodou se také řídí způsob úhrady kupní ceny (v hotovosti, bezhotovostním převodem) a jednorázová úhrada nebo úhrada ve splátkách. Kromě podstatných náležitostí může kupní smlouva obsahovat i řadu dalších ujednání, např. vedlejší úmluvy (předkupní právo, výhradu vlastnictví, výhradu lepšího kupce apod.). Kupní smlouva vzniká v okamžiku, jakmile se účastníci shodli na jejím obsahu. K platnosti smlouvy se vyžaduje písemná forma jen v případě, je-li předmětem koupě nemovitost, jinak může mít formu libovolnou. Práva a povinnosti stran kupní smlouvy jsou především vzájemné, ale také vzájemné podmíněné. Z kupní smlouvy vyplývají pro smluvní strany především tato práva a povinnosti: 1. Povinnost prodávajícího řádně plnit předmět koupě, tj. povinnost odevzdat předmět koupě, a to ve lhůtě, kterou strany sjednaly. Okamžik předání je důležitý pro vyřešení otázky nabytí vlastnického práva u movitých věcí. Zároveň s nabýváním vlastnického práva přechází na kupujícího nebezpečí nahodilé zkázy a nahodilého zhoršení předmětu koupě, včetně užitků, není-li dohodnuto jinak. Pokud by kupující nabyl vlastnické právo dříve, má prodávající až do odevzdání práva a povinnosti schovatele (Úschova). Prodávající je povinen zásadně plnit bez zbytečných odkladů, může však být dohodnuta i jiná lhůta, příp. jiná lhůta může být i obvyklá (Prodej na objednávku). Prodávající je oprávněn odevzdání předmětu koupě odepřít, nezaplatí-li kupující cenu včas (nebylo-li dohodnuto jinak). Odesílá-li se předmět koupě na místo plnění nebo určení, není kupující povinen zaplatit cenu, dokud nemá možnost si předmět koupě prohlédnout (důležité zejména při prodeji na dobírku). Prodávající také nese náklady spojené s odevzdáním předmětu koupě (není-li dohodnuto jinak), zejména náklady měření, vážení, balení. 2. Kupující je povinen včas a řádně nabídnutý předmět koupě převzít. Jestliže je v prodlení s převzetím, může prodávající předmět koupě uložit na náklad kupujícího ve veřejném skladišti nebo u jiného schovatele nebo jej může po upozornění prodat na účet kupujícího (jde-li o věc podléhající rychlé zkáze a není-li na upozornění čas, není upozornění nutné). Uložení věci u schovatele provede prodávající tak, že sjedná svým jménem smlouvu o úschově. Náklady spojené s opatrováním věci a eventuální odměnu schovateli je kupující povinen prodávajícímu nahradit. Prodej věci provede prodávající svým jménem na účet kupujícího. Kupující také nese náklady spojené s převzetím věci (není-li dohodnuto jinak), je-li věc odesílána na místo, které není místem splnění, nese náklady odeslání kupující (zásilkový prodej). Má-li prodávající předmět koupě odeslat na místo splnění nebo určení, platí, že věc byla předána v době, kdy byla předána k přepravě, pokud nebylo dohodnuto jinak. 3. K povinnostem prodávajícího patří i povinnost upozornit kupujícího na vady, které věc má, a o nichž ví. Tuto povinnost má splnit při uzavírání kupní smlouvy. Upozornění se musí týkat určité vady; všeobecné upozornění, že věc je vadná, není splněním této oznamovací povinnosti. Jestliže prodávající splnil povinnost upozornit na vady, pak za tyto vady neodpovídá. Pokud dodatečně vyjde najevo vada, na kterou prodávající kupujícího neupozornil (i když o ní nevěděl), ale která existovala již při předání věci, má kupující právo: a) na smlouvě setrvat a žádat slevu ze sjednané kupní ceny; výše slevy odpovídá povaze a rozsahu vady (toto právo přísluší kupujícímu bez ohledu na druh vady - odstranitelnou vadu i neodstranitelnou vadu),b) od smlouvy odstoupit, jde-li o vadu, která činí věc neupotřebitelnou (Odstoupení od smlouvy).Vada, která vyšla dodatečně najevo je vada, kterou věc měla již v době předání věci, odpovědnost prodávajícího však nezahrnuje tu vadu, na kterou prodávající kupujícího upozornil. Jestliže však prodávající kupujícího ujistil, že věc má určité vlastnosti, zejména kupujícím vymíněné, nebo že věc nemá žádné vady a toto ujištění se ukáže nepravdivým, může kupující od smlouvy odstoupit i pokud nejde o vadu, která činí věc neupotřebitelnou. Odpovědnost prodávajícího za vady se netýká vad, které vznikly až po splnění, tj. po předání a převzetí věci. Vady musí kupující uplatnit bez zbytečného odkladu. Práva z odpovědnosti za vady se může kupující domáhat u soudu, jen jestliže vady vytkl nejpozději do šesti měsíců, jde-li o vady krmiv do tří týdnů a jde-li o vady zvířat do šesti týdnů po převzetí věci. Pokud kupujícímu v souvislost s uplatněním práva z odpovědnosti za vady vzniknou náklady, má právo na jejich náhradu; u soudu je může uplatnit jen, pokud je oznámil prodávajícímu ve stejných lhůtách stanovených pro vytknutí vady. Jestliže kupující uplatní právo vzniklé z odpovědnosti za vady, není tím dotčeno jeho právo na náhradu škody (Obsah a rozsah náhrady škody). Právo na náhradu škody může být uplatněno i po uplynutí lhůt stanovených pro uplatnění práva z odpovědnosti za vady. Odpovědnost za vady věci prodané v obchodě je upravena speciálně (Prodej v obchodě). Ve vztazích mezi podnikateli, je-li předmětem koupě a prodeje movitá věc (zboží), se použije úprava kupní smlouvy zařazená v obchodním zákoníku. Je-li předmětem koupě a prodeje nemovitost, použije se vždy občanský zákoník. Pouze pokud je nemovitost předmětem smlouvy o prodeji podniku (nebo jeho části), aplikuje se obchodní zákoník. DAROVÁNÍ Právní úprava a její změny Darování je právní vztah, který vzniká na základě darovací smlouvy, podle níž dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje něco bezplatně přenechat obdarovanému a obdarovaný tento dar nebo slib daru přijímá. Darování není jednostranný právní úkon, o darování nejde ani tehdy, je-li majetkový prospěch poskytnutý bez vůle uzavřít darovací smlouvu. Pojmovými znaky darovací smlouvy jsou: 1. předmět darování (dar), 2. bezúplatnost, 3. dobrovolnost. Bezúplatnost je splněna tehdy, jestliže obdarovaný nemá právní povinnost poskytnout za dar protihodnotu. Nejde o darování, není-li majetkový prospěch poskytován dobrovolně, ale na základě právní povinnosti (např. plnění vyživovací povinnosti). Předmětem darování může být jakákoliv věc i spoluvlastnický podíl. Jestliže dochází k darování věci v podílovém spoluvlastnictví, musí být dárci všichni spoluvlastníci (při darování společné věci z bezpodílového spoluvlastnictví je důležité posouzení, zda jde o běžné záležitosti nebo jinou záležitost). Není přípustné darování mezi manžely, pokud by předmětem darování měla být věc ve společném jmění manželů, protože každý z manželů je vlastníkem takové věci. Darem může být i právo, popř. vše, co má majetkovou hodnotu, pokud to jeho povaha připouští (např. technické, výrobní i jiné ekonomické poznatky - know-how). K uzavření darovací smlouvy dochází stejným způsobem jako k uzavření jiných smluv. V řadě případů však dochází k tzv. darování z ruky do ruky, což je reálný způsob vzniku darovací smlouvy, při němž jsou projevy vůle dárce a obdarovaného vyjádřeny odevzdáním a přijetím daru. Podle soudní praxe může dojít k převzetí určité movité věci i jinak, např. předáním takového příslušenství darované věci (Příslušenství věci), které umožňuje její faktické ovládání a je jeho předpokladem (klíče a doklady od dopravního prostředku). K darování vkladu na vkladní knížce na doručitele dochází předáním a převzetím vkladní knížky (tuto zásadu je nutno mít na mysli, např. v situacích, kdy příbuzní ukládají peněžní částky na vkladní knížku na doručitele a jako doručitel je uvedeno jejich dítě, vnuk apod., neboť pouhým uložením peněz na takové vkladní knížce k darování nedošlo; pozn.: od 1. 1. 2001 není přípustné založit vkladní knížku na doručitele). Při darování vkladu na vkladní knížce na jméno, je nutné změnit jméno vkladatele, kterým se stane obdarovaný. Věci darované některému nebo oběma manželům nepatří k předmětu jejich společného jmění (Předmět společného jmění manželů). S ohledem na zvláštní povahu společného jmění manželů není možné darování mezi manžely věci, která je předmětem společného jmění. Účinky darování se mohou projevit i po smrti dárce, a to započtením na dědický podíl (Kolace). K darování může dojít pouze mezi živými, a proto je neplatná (jde o absolutní neplatnost) darovací smlouva, podle níž by mělo být plněno až po dárcově smrti (šlo by o obcházení dědického práva). Pro formu darovací smlouvy není obecně předepsána zvláštní forma, pouze pokud nedojde k odevzdání a převzetí daru již při darování, musí být smlouva písemná. Také k darování nemovitosti se vyžaduje písemná forma, s ohledem na charakter daru (jako pro každou jinou smlouvu, jejímž předmětem je nemovitost). Nejdůležitějším právem a povinností dárce je poskytnutí bezplatného majetkového plnění obdarovanému. Obdarovaný má korespondující právo a povinnost tento dar přijmout. Dárce má také povinnost při nabídce daru upozornit obdarovaného na faktické i právní vady předmětu darování, o nichž ví. Má-li věc vady, na které dárce neupozornil, je obdarovaný oprávněn věc vrátit. Toto právo má obdarovaný jen pokud jde o vady, jež měl předmět daru při darování, nikoliv v případě vad, které se vyskytly později. Právo obdarovaného vrátit dar podléhá promlčení v obecné tříleté promlčecí době a promlčecí doba počíná běžet ode dne, kdy vada mohla být obdarovaným při obvyklé pozornosti zjištěna. Darování jako právní vztah může zaniknout obecnými důvody zániku závazku. Specifický případ zániku právního vztahu darování je upraven v § 630 obč. zák., kterým je umožněno zrušení právního vztahu pro případ, že se dárce domáhá vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová vůči němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. Domáhání se vrácení daru je jednostranným právním úkonem dárce, který může být učiněn jakoukoliv formou, musí z něj být zřejmá vůle směřující k tomu, aby obdarovaný vrátil dar. Tímto úkonem (jeho dojitím do sféry obdarovaného) se účinky darovací smlouvy ruší a to ex nunc a obnovuje se původní vlastnické právo dárce; od tohoto okamžiku je obdarovaný neoprávněným držitelem. K platnému zrušení darovací smlouvy není třeba soudního rozhodnutí, a to ani tehdy, byla-li předmětem darování nemovitost. Právo na vrácení daru vzniká hrubým porušením dobrých mravů a od toho okamžiku běží tříletá promlčecí doba pro uplatnění nároku u soudu. Z ustanovení § 630 obč. zák. lze dovodit, že právo žádat vrácení daru je osobním právem dárce, které zaniká smrtí. Jiné osoby (ani dědicové) se proto nemohou domáhat vrácení daru. Pokud ovšem došlo ke zrušení darování ještě za života dárce, zrušením se opět stává dárce vlastníkem daru, a proto mohou dědicové žádat vydání daru (právo na vydání daru se nepromlčuje, neboť je projevem vlastnického práva). Obdarovaný je povinen dárci (příp. dědicům) vrátit vše, co mu bylo darováno. Jestliže byla předmětem darování věc určená individuálně, musí obdarovaný vrátit tuto věc. Pokud ji obdarovaný již nemá, musí vydat peněžitou náhradu ve výši odpovídající hodnotě věci v okamžiku zániku právního vztahu darování. Obdobné platí v případě, že byla darována věc určená druhově. S věcí musí být vydány i užitky, pokud je obdarovaný získal v době, kdy již nebyl v dobré víře. Za okamžik, od kterého není obdarovaný v dobré víře, se převážně považuje ten, kdy se dopustil chování, kterým porušuje dobré mravy, a nikoliv až do doby, kdy došlo k požádání o vrácení daru. Darování jako právní vztah může zaniknout také v případě, že obdarovaný využil svého práva vrátit dar, má-li věc vady, na které dárce při nabídce daru neupozornil. V tomto případě zaniká darování jednostranným projevem vůle obdarovaného vrátit dar. Důsledky obnovení vlastnického práva k nemovitostem v případě vrácení daru (jak v situaci, kdy se vrácení daru domáhá dárce nebo obdarovaný - viz výše) se do katastru nemovitostí zapíší záznamem. Právní regulace darování podle občanského zákoníku se použije i ve vztazích mezi podnikateli, neboť obchodní zákoník darování neupravuje. 4. KATASTR NEMOVITOSTÍ Právní úprava a její změny Katastrem nemovitostí je soubor údajů o nemovitostech v České republice zahrnující jejich soupis a popis a jejich geometrické a polohové určení. Součástí katastru je evidence vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. Význam katastru nemovitostí pro občanskoprávní vztahy je dán především účinky vkladu do katastru nemovitostí (Zápisy věcných práv do katastru nemovitostí). V řadě případů dochází ke vzniku, změně nebo zániku práv a povinností až vkladem do katastru nemovitostí (např. nabývání vlastnického práva smlouvou, vznik věcného břemene, vznik zástavního práva). V katastru se evidují: 1. pozemky v podobě parcel,2. budovy spojené se zemí pevným základem, a to a) budovy, kterým se přiděluje popisné nebo evidenční číslo, b) budovy, kterým se popisné nebo evidenční číslo nepřiděluje a které nejsou příslušenstvím jiné stavby evidované na téže parcele, 3. byty a nebytové prostory vymezené jako jednotky v budovách,4. rozestavěné budovy nebo rozestavěné byty a rozestavěné nebytové prostory, které budou podléhat evidenci v katastru nemovitostí, požádá-li o to vlastník nemovitosti nebo jiná osoba oprávněná z práva, které se zapisuje do katastru, 5. rozestavěné budovy nebo byty a nebytové prostory, které budou podléhat evidenci v katastru nemovitostí v souvislosti se vznikem, změnou nebo zánikem věcného práva k nim, 6. stavby spojené se zemí pevným základem, o nichž to stanoví zvláštní předpis. Katastr nemovitostí obsahuje: a) geometrické určení a polohové určení nemovitostí a katastrálních území (geometrickým určením nemovitostí a katastrálního území je určení tvaru a rozměru nemovitosti a katastrálního území vymezených jejich hranicemi v zobrazovací rovině; polohovým určením nemovitosti a katastrálního území je určení polohy ve vztahu k ostatním nemovitostem a katastrálním územím), b) druhy pozemků, čísla a výměry parcel, popisná a evidenční čísla budov, vybrané údaje o způsobu ochrany a využití nemovitostí, čísla bytů a nebytových prostorů a pojmenování nebytových prostorů, dále údaje pro daňové účely a údaje umožňující propojení s jinými informačními systémy, které mají vztah k obsahu katastru, c) údaje o právních vztazích včetně údajů o vlastnících a o jiných oprávněných a údaje o dalších právech k nemovitostem podle zákona o katastru nemovitostí, d) údaje o podrobných polohových bodových polích, e) místní a pomístní názvosloví. Obsah katastru je uspořádán v katastrálních operátech podle katastrálních území. Přitom katastrální operát tvoří: 1. soubor geodetických informací, který zahrnuje katastrální mapu a ve stanovených katastrálních územích i její číselné vyjádření, 2. soubor popisných informací, který zahrnuje údaje o katastrálních územích, o parcelách, o stavbách, o bytech a nebytových prostorech, o vlastnících a jiných oprávněných, o právních vztazích a právech a skutečnostech k evidovaným nemovitostem zapisovaným do katastru, 3. souhrnné přehledy o půdním fondu z údajů katastru, 4. dokumentace výsledků šetření a měření pro vedení a obnovu souboru geodetických informací, včetně seznamu místního a pomístního názvosloví, 5. sbírka listin, která obsahuje rozhodnutí státních orgánů, smlouvy a jiné listiny, na jejichž podkladě byl proveden zápis do katastru. 5. VLASTNICKÉ PRÁVO Právní úprava a její změny Vlastnické právo je jedním ze základních lidských práv, ochranu mu poskytuje i Listina základních práv a svobod. Vlastnické právo se často zaměňuje s pojmem vlastnictví. Vlastnictví je však ekonomickou kategorií, jako souhrn historicky určených majetkových vztahů držby, užívání a dispozic s věcmi. Vlastnické právo je kategorií právní a lze jej dále třídit na vlastnické právo objektivní a subjektivní. V objektivním smyslu představuje vlastnické právo souhrn právních norem, subjektivní vlastnické právo je konkrétní oprávnění konkrétního vlastníka. Subjektivní vlastnické právo lze vymezit jako právem zakotvenou možnost vlastníka v mezích stanovených právním řádem držet, užívat a nakládat věcmi podle své úvahy a ve svém zájmu, a to mocí, která není závislá na existenci moci kohokoli jiného k téže věci, v téže době. Současně v sobě zahrnuje i právně zabezpečenou možnost vlastníka domáhat se od všech třetích osob zdržení se užívání věci vlastníka proti jeho vůli a zdržení se chování, které ruší vlastníka v jeho držbě, užívání a dispozicích s věcí. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Omezení vlastnického práva je možné jen na základě zákona. Přitom tato omezení jsou většinou dočasného charakteru - jakmile omezení odpadne, vlastnické právo se obnoví v původním rozsahu, aniž je nutný nějaký úkon ze strany vlastníka či jiné osoby (tento jev se nazývá elasticita vlastnického práva). Nadále se nerozlišují druhy vlastnického práva (rozlišování na soukromé, osobní apod. již nemá právní podklad). OBSAH VLASTNICKÉHO PRÁVA Právní úprava a její změny K obsahu subjektivního vlastnického práva patří souhrn konkrétních oprávnění příslušejících vlastníkovi věci (Věc v právním smyslu). Komplex oprávnění je tradičně označován jako tzv. vlastnická triáda, jako souhrn tří základních vlastníkových oprávnění: 1. právo věc užívat a požívat její plody a užitky (toto právo umožňuje vlastníkovi realizaci užitné hodnoty věci, konkrétně využívat užitečných vlastností věci a brát z ní přírůstky - stávat se jejich vlastníkem - užívání věci),2. právo s věcí disponovat (dispoziční oprávnění je výrazem realizace hodnoty směnné a poskytuje vlastníkovi možnost rozhodovat o právním i faktickém osudu věci - disponování),3. právo věc držet (možnost vlastníka mít věc ve své faktické moci, která je předpokladem realizace právě věc užívat a požívat a povětšině i předpokladem dispozice s věcí - držba).K obsahu vlastnického práva patří také povinnosti. Český právní řád vychází z tzv. Hedemanovy koncepce vlastnického práva, jež je vyjádřena dikcí, že vlastnictví zavazuje. Především je nutno respektovat zákaz zneužití vlastnického práva (Zneužití práva) na újmu práv druhých nebo zákaz jeho rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Výkon vlastnického práva nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. Obsah vlastnického práva může být omezen se souhlasem vlastníka, jinak jen na základě zákona, a to především ve veřejném zájmu (vlastník je povinen strpět, aby ve stavu nouze nebo v naléhavém veřejném zájmu byla na nezbytnou dobu v nezbytné míře a za náhradu použita jeho věc, nelze-li dosáhnout účelu jinak; ve veřejném zájmu lze věc vyvlastnit nebo vlastnické právo omezit, nelze-li dosáhnout účelu jinak, a to jen na základě zákona, jen pro tento účel a za náhradu - vyvlastnění). Omezení vlastnického práva, která platí za určitých podmínek pro všechny vlastníky a vyplývají přímo z právních předpisů, jsou určitými vnitřními omezeními, jsou označována jako tzv. pojmová omezení. Omezení vlastnického práva, která jsou spojena s určitými konkrétními vlastnickými právními vztahy, mají původ vně vlastnického vztahu a vyplývají převážně ze střetu konkrétního vlastnického práva s jinými právními vztahy (typicky s jinými vlastnickými právy); tato omezení se označují jako skutečná omezení vlastnického práva (patří do nich i regulace tzv. sousedského práva). NABÝVÁNÍ VLASTNICKÉHO PRÁVA K nabývání vlastnického práva může docházet na základě různých právních skutečností - různými nabývacími způsoby. Právní skutečnost, jejímiž účinky dochází k nabytí vlastnického práva, se nazývá právní titul neboli právní důvod. Jednotlivé způsoby nabytí vlastnického práva lze dělit podle stanovených kritérií. Z jednoho hlediska lze rozlišovat originární nabytí a derivativní nabytí. Základem rozlišování těchto dvou skupin je hledisko, zda nabyvatel neodvozuje své právo od předchozího vlastníka, buď proto, že vlastnické právo k věci vzniká poprvé (původní - originární nabytí), nebo zda nabyvatel odvozuje své právní postavení od právního předchůdce (odvozené - derivativní nabytí). K originárnímu nabytí patří vytvoření nové věci, konfiskace, oddělení plodů a užitků, k derivativnímu nabytí patří dědění, nabytí na základě kupní smlouvy, darování, směny apod. Podle dalšího hlediska lze rozlišovat převod vlastnického práva a přechod vlastnického práva. Tituly pro nabývání vlastnického práva jsou vyjádřeny v občanském zákoníku, který stanoví, že vlastnictví lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem. 1. Nejdůležitější a nejfrekventovanější je nabývání vlastnického práva smlouvou.Další tituly pro nabytí vlastnického práva: 2. Dědění K přechodu vlastnického práva na dědice dochází okamžikem smrti zůstavitele. 3. Nabývání rozhodnutím státního orgánu Jde o takový způsob nabytí vlastnického práva jako je rozhodnutí soudu, správního orgánu apod. Z občanského zákoníku vyplývá, že v těch případech, kdy rozhoduje o nabytí vlastnického práva státní orgán, nabývá se vlastnictví dnem určeným v rozhodnutí tohoto orgánu, není-li určen, dnem právní moci rozhodnutí. Občanský zákoník upravuje některé konkrétní případy nabývání vlastnického práva rozhodnutím orgánu, jde např. o rozhodnutí soudu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, přikázání vlastnického práva k neoprávněné stavbě, dále sem patří prodej nemovitostí i prodej movitých věcí soudem při výkonu rozhodnutí, jakož i vyvlastnění. 4. Nabývání na základě jiných skutečností stanovených zákonem Tyto skutečnosti, na jejichž základě dochází k nabytí vlastnického práva, jsou uvedeny jednak v občanském zákoníku, jednak v jiných právních předpisech. a) Nabytí přírůstku věci.b) Nabytí přisvojením.c) Nabytí vydržením.d) Nabytí na základě zpracování věci.e) Přímo ze zákona. Zákon jako nabývací důvod se uplatnil např. při transformaci práva osobního užívání pozemku na vlastnické právo. Došlo k němu k 1. 1. 1992 na základě novelizace občanského zákoníku provedené zákonem č. 509/1991 Sb. Pro přesné určení vlastnických vztahů k pozemku byl v tomto případě rozhodující stav osobně užívacího vztahu a skutečnost, zda pozemek byl nebo nebyl zastavěn: - Pokud byl pozemek v osobním užívání jednotlivce, vzniklo vlastnické právo pouze této osobě. - Existovalo-li k pozemku právo společného užívání více osobám, bylo důležité, zda pozemek byl zastavěn: 1. u nezastavěného pozemku vzniklo podílové spoluvlastnictví, přičemž podíly byly stejné, 2. u zastavěného pozemku vzniklo podílové spoluvlastnictví, ale podíly odpovídaly podílům ke stavbě (v případě pochybností určila velikost podílů dohoda, nedošlo-li k dohodě, rozhodl soud), 3. jestliže byl pozemek ve společném užívání manželů, vzniklo jim k pozemku bezpodílové spoluvlastnictví, pokud tento spoluvlastnický vztah mezi nimi trval, jestliže bezpodílové spoluvlastnictví zaniklo, stali se manželé podílovými spoluvlastníky pozemku a jejich podíly byly stejné. Typickým příkladem nabytí vlastnického práva ze zákona je přechod věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí (zákon č. 172/1991 Sb.). 6. VĚCNÉ BŘEMENO Právní úprava a její změny Věcná břemena vznikla v českém právním řádu k 1. 1. 1951. Jsou právním institutem, který upravuje vztahy vznikající při částečném omezování možností realizace užitné hodnoty věci ve prospěch individualizovaných subjektů za účelem dokonalejšího využití věci. Podle zákonné definice věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci (Nemovitost) ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet nebo něco konat. Základní třídění druhů věcných břemen spočívá v klasifikaci podle určení oprávněného subjektu. Lze rozlišovat: 1. věcná břemena působící in rem (tzv. nemovitostní věcná břemena), 2. věcná břemena působící in personam (tzv. osobní věcná břemena). V první skupině je oprávněný subjekt vždy subjektem, který má vlastnické právo k nemovitosti. Právo odpovídající věcnému břemenu je spojeno s vlastnickým právem k ní a každý, kdo je vlastníkem této věci, je současně i oprávněným z věcného břemene. Z povahy těchto věcných břemen vyplývá, že změna subjektu není právně relevantní ve vztahu k další existenci věcného břemene a subjektem práva odpovídajícího věcnému břemenu se stává právní nástupce původního oprávněného. Druhá skupina věcných břemen uspokojuje zájmy individualizovaného subjektu a oprávněným je pouze tento subjekt (např. právo doživotního bydlení). Podle obsahu, s důrazem na rozdíly v povinnosti zavázané osoby, lze rozdělit věcná břemena na: 1. věcná břemena s povinností konat (vlastník nemovitosti je povinen uskutečnit konání ve prospěch oprávněné osoby, např. ji zabezpečit v nemoci a ve stáří), 2. věcná břemena s povinností trpět (vlastník nemovitosti trpí určité chování oprávněné osoby - typicky právo přechodu přes pozemek), 3. věcná břemena s povinností zdržet se (vlastník nemovitosti je povinen zdržet se určitého chování, které by mu příslušelo z titulu vlastnického práva, např. vystavět plot nad určitou výšku). Obsahem věcných břemen jsou práva a povinnosti smluvních stran, které vyplývají z jejich povahy. Právo je označováno jako právo odpovídající věcnému břemenu, pro povinnost není speciální označení, takže se používá termín věcné břemeno (z kontextu je nutno dovodit, zda v konkrétním případě tento termín označuje právní vztah nebo jen povinnost). Subjektivní povinnosti navazují na vymezení pojmu věcných břemen, jako zákonem uložené míry nutnost něco konat, něco trpět nebo se něčeho zdržet. Subjektivní práva umožňují oprávněnému subjektu vyžadovat stanovené chování povinného subjektu, příp. také určitým způsobem konat. Konkrétní obsah věcného břemena je určen právní skutečností, jež je právním důvodem jeho vzniku. K obsahu věcných břemen patří také povinnost nést přiměřené náklady na předmět věcného břemena. Pokud dohoda účastníků nestanoví jinak, přiměřené náklady na zachování a opravy věci je povinen nést oprávněný subjekt, jemuž právo odpovídající věcnému břemenu umožňuje užívat cizí věc. Za předpokladu, že tuto věc užívá také její vlastník, nese náklady společně, podle míry spoluužívání. Od subjektů právního vztahu věcného břemena je nutno odlišovat jiné osoby, jež využívají právo odpovídající věcnému břemenu (např. hosté oprávněného). Soudní praxe dovozuje, že těmto osobám nepřísluší právo z titulu věcného břemena, ale jejich právo vyplývá z práva oprávněného, v jehož prospěch bylo věcného břemeno zřízeno. Přitom z obsahu např. práva přechodu je obvykle zřejmé, že vlastník zatíženého pozemku je povinen trpět přecházení přes tento pozemek nejen vlastníkem sousedního pozemku, ale i osobami, které ho navštěvují. Tímto způsobem se však pro třetí osoby nezřizuje věcné břemeno v podobě práva přechodu, ale vymezuje se rozsah povinností vlastníka zatíženého pozemku (takový postup by byl i v rozporu s nutností specifikace oprávněného subjektu). 7. ZÁSTAVNÍ PRÁVO Právní úprava a její změny Jedná se o jeden z druhů věcných práv k cizí věci, který plní zajišťovací funkci (Zajištění závazků). Tuto funkci plní tím, že nutí dlužníka splnit závazek a v případě nesplnění závazku poskytuje možnost uspokojení zástavního věřitele z výtěžku zpeněžení zástavy. Legální definici pojmu zástavního práva obsahuje § 152 obč. zák.: „Zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy“. Zástavní právo lze charakterizovat těmito zásadami: 1. Zásada akcesority určuje místo zástavního práva ve vztahu k zajištěnému hlavnímu závazku; zástavní právo je existenčně spjato se závazkem hlavním (existuje pouze tehdy, je-li dána existence či předpoklad existence hlavního závazku a zánikem hlavního závazku dochází k zániku zástavního práva.2. Zásada subsidiarity - k realizaci zástavního práva lze přistoupit až poté, kdy dluh nebyl plněn řádně a včas. 3. Zásada práva k cizí věci vyjadřuje skutečnost, že zástavní právo vzniká vůči zástavě náležející osobě odlišné od zástavního věřitele. Tato zásada se projeví např. i při zániku zástavního práva, a to splynutím.4. Zásada individualizace zástavy - zástavní právo může vzniknout jen k individuálně určeným věcem, individualizována musí být také zajištěná pohledávka. 5. Zásada nedělitelnosti - celou zástavou se zajišťuje celá pohledávka. 8. SPOLUVLASTNICTVÍ Právní úprava a její změny Věc, k níž existuje vlastnické právo, může být ve vlastnictví jednoho subjektu nebo může vlastnicky patřit více subjektům společně, aniž by byla mezi ně rozdělena. V těchto případech jde o spoluvlastnictví, přičemž všichni spoluvlastníci se pokládají za jediného vlastníka společné věci; tatáž práva, jako má vlastník v případě individuálního vlastnictví, příslušejí u spoluvlastnictví více osobám. Z hlediska vymezení podílů je rozlišováno spoluvlastnictví: 1. podílové, 2. bezpodílové. Spoluvlastnictví podílové je charakterizováno spoluvlastnickým podílem, jenž určuje míru účasti spoluvlastníka na právech a povinnostech ze spoluvlastnictví. U bezpodílového spoluvlastnictví není vztah mezi spoluvlastníky vymezen žádným podílem, každý z nich je vlastníkem celé věci a současně je omezen stejným vlastnickým právem druhého bezpodílového spoluvlastníka. Občanský zákoník do 31. 7. 1998 upravoval podílové spoluvlastnictví a bezpodílové spoluvlastnictví manželů. Vzhledem k tomu, že zákonem č. 91/1998 Sb. byl zaveden institut společného jmění manželů, bezpodílové spoluvlastnictví již není upraveno. Přesto lze konstatovat, že věc, která je předmětem společného jmění, je v takovém spoluvlastnictví manželů, v němž nejsou podíly určeny. Jednotlivé druhy podílového spoluvlastnictví se odlišují podle své povahy: 1. spoluvlastnictví ideální, 2. spoluvlastnictví reálné. U ideálního spoluvlastnictví nepřísluší spoluvlastníkům žádná reálně určená část společné věci, mají pouze určitá práva a povinnosti. Reálné spoluvlastnictví je takové, kdy spoluvlastníkům přísluší právo k přesně vymezené části nedílné věci (určitou podobu s reálným spoluvlastnictvím má vlastnictví bytů a nebytových prostor, které je kombinací reálného spoluvlastnictví k určité části stavby, tj. k bytu, nebytovému prostoru, a podílového spoluvlastnictví společných částí stavby - bytové vlastnictví). 9. SPOLEČNÉ JMĚNÍ MANŽELŮ Právní úprava a její změny V manželství vzniká mezi manžely řada majetkových vztahů, z nichž jsou nejvýznamnější vztahy vlastnické. Společné vlastnictví manželů bylo do 31. 7. 1998 upraveno jako tzv. bezpodílové spoluvlastnictví manželů. Od 1. 8. 1998 byl institut bezpodílového spoluvlastnictví manželů nahrazen společným jměním, jehož předmět je však širší. Samostatně je v obč. zákoníku nadále upraven společný nájem bytu manžely a společné členství manželů v bytovém družstvu. Společné jmění manželů je výrazem jednoty manželství a rovného postavení manželů po stránce hospodářské. Společné jmění zahrnuje jmění jako souhrn aktiv a pasiv příslušejících manželům (mimo stanovené nebo dohodnuté výjimky). Přitom platí, že jako aktiva lze označit majetek - majetkové hodnoty, to jsou věci, k nimž mají manželé vlastnické právo (věci movité i nemovitosti), dále pohledávky, tj. práva na plnění ze závazkového právního vztahu, v němž jsou manželé (nebo jeden z nich) věřiteli, i jiná práva a jiné penězi ocenitelné hodnoty (např. obchodní podíl). Do pasiv patří dluhy (závazky). Viz též: Obsah společného jmění manželů, Předmět společného jmění manželů, Vypořádání společného jmění manželů, Vznik společného jmění manželů, Zánik společného jmění manželů. 10. DĚDĚNÍ ZE ZÁKONA Právní úprava a její změny Při dědění ze zákona přechází majetek zůstavitele na osoby určené zákonem. Jde o osoby označované jako zákonní dědicové. Tito jsou rozděleni do čtyř dědických skupin v závislosti na stupni příbuzenství, resp. jiného zákonem kvalifikovaného vztahu k zůstaviteli. Výlučně ze zákona se dědí především tehdy, nezanechal-li zůstavitel žádnou závěť. Dále pak tehdy, zanechal-li sice zůstavitel závěť, ale tato je zcela neplatná, nebo pořídil-li sice platnou závětí, ale žádný ze závětních dědiců dědictví nenabyl (např. proto, že se nedožil smrti zůstavitele nebo dědictví odmítl). Současně ze zákona i ze závěti se dědí tehdy, dojde-li k souběhu dědických titulů. 11. DĚDĚNÍ ZE ZÁVĚTI Právní úprava a její změny Závětí může zůstavitel odchylně od zákonné dědické posloupnosti stanovit sám osoby, které mají být jeho dědici, jakož i určit jejich dědický podíly. Závěť má význam i tehdy, nemá-li zůstavitel žádné zákonné dědice, a chce-li se vyhnout odúmrti. Výlučně ze závěti se dědí tehdy, zanechal-li zůstavitel platnou závěť, v níž pořídil ohledně celého svého majetku, který je předmětem dědění. Není ovšem vyloučeno, aby došlo současně jak k dědění ze zákona, tak i ze závěti, dojde-li ke kumulaci dědických titulů. U závětních dědiců vylučuje zákon tzv. akrescenci, tj. přírůstek dědického podílu nad rámec určený závětí. 12. BYTOVÉ VLASTNICTVÍ Právní úprava a její změny Specifický druh spoluvlastnictví budovy, v němž spoluvlastník budovy je vlastníkem bytu nebo nebytového prostoru (jednotky) a podílovým spoluvlastníkem společných částí. Právní úprava bytového vlastnictví v ČR využívá předpokladů vytvořených s účinností od 1. 1. 1992 občanským zákoníkem (na základě novelizace provedené zákonem č. 509/1991 Sb.), který v § 125 odst. 1 konstatuje, že vlastnictví k bytům a nebytovým prostorám upravuje zvláštní zákon. Druhým východiskem je znění § 118 odst. 2 obč. zák., podle něhož mohou být předmětem občanskoprávních vztahů byty a nebytové prostory. Obě citovaná ustanovení vycházejí z myšlenky, že ani byt ani nebytový prostor přesto, že jsou vymezeny jako reálné části budovy, nejsou fakticky samostatnými reálně oddělitelnými částmi budovy, proto ani ze stavebně technického hlediska s bytem ani nebytovým prostorem nelze nakládat v plném rozsahu jako se samostatnou věcí (např. ji zničit). Jde tedy v podstatě o určitou právní fikci bytu nebo nebytového prostoru jako samostatných věcí a na tomto základě předmětů vlastnického práva. Povaha bytu a nebytového prostoru jako reálně neoddělitelné části jedné nemovitosti vyžaduje, aby vlastnictví k nim bylo zákonem omezeno ve větším rozsahu než obecně a aby právní úprava k nim vyjadřovala především skutečnost, že jde o fyzicky neoddělitelnou část budovy, při jejíž užívání a dispozici s ní je třeba respektovat potřebu hospodaření s domem jako celkem. Zákonná regulace bytového vlastnictví (zákon č. 72/1994 Sb.) upravuje několik skupin právních vztahů. Základní skupinou jsou vztahy mezi spoluvlastníky budovy, tj. mezi vlastníky jednotek. Do této skupiny patří: 1. vznik spoluvlastnictví budovy, 2. obsah spoluvlastnického vztahu - práva a povinnosti spoluvlastníků, a to jak ve vnitřním vztahu (mezi spoluvlastníky navzájem), tak i ve vnějším vztahu (vůči třetím osobám), 3. spoluvlastnictví společných částí, 4. práva a povinnosti stavebníků - budoucích spoluvlastníků budovy (i když tak zákon původně výslovně neuváděl, lze hovořit také o právech a povinnostech stavebníků, jestliže dochází k přístavbě, vestavbě nebo nástavbě již existující budovy). Do druhé skupiny patří regulace práv a povinností jiných subjektů v souvislosti se vznikem a s převodem nebo přechodem spoluvlastnictví budovy. Do této skupiny patří úprava postavení společenství vlastníků jednotek (§ 9 až 11), velmi diskutovaná povinnost vlastníka pozemku (§ 21 odst. 4 in fine, včetně vzniku věcného břemene), povinnost banky (§ 26 odst. 1) atd. Papírové knihy jsou krásné, ale nehodí se pro všechny oblasti použití. Pro mnoho aplikací je potřeba kromě vytištěné verze nějakého dokumentu získat i jeho elektronickou podobu. Ať už pro publikování na webu, na CD-ROMu nebo v intranetu. Na samotné přípravě tiskovin se počítače dnes podílejí ve velkém měřítku. Velká většina dnes produkovaných knih a časopisů je připravována na počítačích v DTP systémech. Ty nabízejí bohaté možnosti pro práci s grafikou a s formátováním dokumentu, ale obvykle nenabízejí vhodné nástroje pro vytvoření elektronických verzí dokumentů. Stejné a mnohé další problémy musíme řešit při přípravě dokumentace. Následující seznam shrnuje dnes obvyklé požadavky na dokumentaci: * generovat dokumentaci v mnoha formátech z jedné předlohy o tištěná podoba (PostScript, PDF) o on-line nápověda (HTMLHelp, info, JavaHelp) o webová podoba dokumentace (HTML stránky) * plně využít schopnosti jednotlivých výstupních formátů (obsah, rejstřík, odkazy, fulltext apod.) * podporovat časté změny v dokumentech o technologie se rychle vyvíjejí o proces generování jednotlivých výstupních formátů by měl být plně automatizován V současné době existuje na trhu několik proprietárních systémů, které jsou schopné více či méně tyto požadavky splnit. Kromě použití již hotových a do jisté míry neflexibilních nástrojů můžeme použít pro tvorbu dokumentů formát XML. Nebudeme tak svázáni s nějakým proprietárním systémem a získáme větší možnosti, které mohou být zejména do začátku vykoupeny složitější a náročnější konfigurací celého systému pro tvorbu dokumentace. Použít pro elektronické publikování řešení založené na XML se vyplatí zejména v následujících případech: * Potřebujeme mít výsledný dokument k dispozici v několika formátech (tištěný, Web, CD-ROM, nápověda v programu apod.). XML popisuje dokumenty na sémantické úrovni, ne na vizuální – konverze je velice snadná. * Produkujeme rozsáhlé dokumenty – technická dokumentace, vědecké sborníky, dokumentace k programům, slovníky, encyklopedie apod. Proprietární systémy mají často limit na maximální velikost produkovaných dokumentů, nebo začínají být při práci na větších dokumentech nestabilní. * Produkujeme velké množství dokumentů, i když ty nemusí být nutně velké – redakce časopisů, zpravodajské agentury, legislativa, technická podpora. Dokumenty však mají předem danou strukturu, které se musíme držet. Pokud budeme dokumenty ukládat do XML, získáme tím především možnost je snadno publikovat v několika odlišných formátech, což se dnes stává téměř nezbytností. Systémy pro elektronické publikování mohou vypadat různě, ale většinou mají společné alespoň základní rysy. Celý proces přípravy dokumentů a jejich zpracování probíhá ve třech poměrně oddělených fázích. První fáze spočívá v editování a vytváření samotných dokumentů ve formátu XML. Při této fázi autoři píši knihy, články, dokumentaci apod. Vytvářené dokumenty jsou upravovány editory a korektory, schvalovány pro publikování nadřízenými pracovníky apod. Hotové dokumenty pak mohou vstoupit do publikační fáze. V této fázi se z dokumentů generují potřebné výstupní formáty. Dokumenty obsahující technickou dokumentaci mají většinou přesně daný formát a neobsahují zbytečné umělecké a grafické prvky, lze je tedy většinou formátovat a převádět zcela automaticky. To přináší obrovské úspory peněz a času. Automatizovaný proces generování výstupních formátů umožňuje častou a snadnou aktualizaci dokumentů, což je v době, kdy se software vyvíjí až moc rychle velice důležitá vlastnost. V některých aplikacích pak může v úvahu připadat ještě prohledávání databáze dokumentů. To se uplatní v případech, kdy potřebujeme vyvolat již existující dokumenty, používat jejich části apod, zjišťovat rozdíly mezi jednotlivými verzemi apod. Obrázek 1.1. Naše dokumenty a data jsou při elektronickém publikování to nejcennější, proto se vše „točí” okolo nich Naše dokumenty a data jsou při elektronickém publikování to nejcennější, proto se vše „točí” okolo nich Jádrem většiny systémů podporujících elektronické publikování je systém pro správu dokumentů. V nejjednodušších verzích může jít o nějaký sdílený disk, kam mají přístup všichni oprávnění uživatelé. Mnohem lepší je však použití specializovaných programů, které dokumenty ukládají do speciální databáze. Přístup k dokumentům pak může být velice dobře kontrolován, systém eviduje změny provedené jednotlivými uživateli a může zajišťovat i funkce pro work-flow dokumentů – před tím, než je dokument považován za finální, jej například musí schválit zodpovědná osoba. Se systémem pro správu dokumentů (DMS) pak spolupracují editory, ve kterých jednotliví autoři vytvářejí a upravují dokumenty. Při publikování jsou z DMS získány potřebné dokumenty a převedeny do výsledných formátů. Během školení se žádným DMS nebudeme zabývat, nicméně je dobré vědět, že takové programy existují. Pokud nemáme peněz nazbyt, můžeme plnohodnotný DMS nahradit alespoň nějakým systémem pro správu verzí jako je CVS nebo Subversion. 1.1. DocBook DocBook je dnes asi druhá nejpoužívanější aplikace SGML/XML, hned za jazykem HTML. DocBook vznikl v roce 1991 jako formát založený na SGML, určený především pro výměnu unixové dokumentace. U jeho zrodu stála firma HaL Computers a nakladatelství O'Reilly. O vývoj a údržbu formátu se staralo sdružení Davenport. V 90. letech DocBook používalo mnoho velkých firem, které se podílely i na jeho vývoji (např. Novell, Digital, Hewlett-Packard, SCO, Fujitsu). V roce 1999 se péče o DocBook přesunula pod hlavičku sdružení OASIS. Aktuální verze DocBooku nese číslo označení 4.5 a existuje ve dvou verzích pro SGML i pro XML. My se během školení budeme zabývat XML verzí. DocBook se vyvinul do podoby systému, který se hodí zejména pro tvorbu počítačové dokumentace. Bez problému ho však lze použít pro zápis libovolných knih a článků. V DocBooku je například vytvořen i tento text, dokumentace k mnoha programům je vytvářena rovněž v DocBooku – např. k operačním systémům Linux a FreeBSD, ke skriptovacímu jazyku PHP, ke grafickým rozhraním KDE a Gnome. DocBook používají i velká počítačová nakladatelství jako O'Reilly nebo velké softwarové firmy (např. Sun pro tvorbu dokumentace používá podmnožinu DocBook pojmenovanou SolBook). DocBook obsahuje elementy, které umožňují členit dokumenty do kapitol, podkapitol atd. Kromě toho máme k dispozici mnoho elementů, jimiž můžeme označit názvy programů, souborů, parametry příkazů, výpisy programů, obrázky, snímky obrazovky, klávesové zkratky, položky nabídek apod. Získáme tak velice dobře označkovaný dokument, který se dobře převádí do dalších formátů. Výhodou DocBooku je, že mnoho editorů a nástrojů pro práci s XML v sobě přímo zahrnuje jeho podporu. Stačí program spustit a můžeme v DocBooku začít psát. Volně k dispozici jsou XSL a DSSSL styly, které lze použít pro formátování dokumentů v DocBooku. Z našich dokumentů tak můžeme snadno vytvořit např. HTML stránky, soubor s nápovědou, dokument v RTF, v PDF nebo v PostScriptu. Samotný DocBook není nic jiného než DTD, které definuje jaké elementy a atributy můžeme v dokumentech používat. Toto DTD se neustále vyvíjí, aby reflektovalo nově vznikající požadavky. Změny v tomto DTD, které nejsou zpětně kompatibilní, se ohlašují alespoň o jednu hlavní verzi dopředu. Další verze DocBooku jako 5.0, 6.0 apod. mohou přinést nekompatibilní změny, pro verzi 5.0 jsou již všechny tyto změny známé. Revize uvnitř hlavních verzí (3.1, 4.2 apod.) jsou vždy zcela zpětně kompatibilní s hlavní verzí. S poměrně velkým předstihem se můžeme připravit na budoucí změny. Jedinou výjimkou v tomto postupu je verze 5.0, která bude místo DTD primárně založena na RELAX NG, ze kterého se budou generovat ostatní formáty schémat (DTD, WXS). Aktuální informace o DocBooku lze nalézt na stránkách OASIS – http://www.oasis-open.org/docbook/. Kromě aktuálních DTD tu jsou beta-verze budoucích verzí DTD, různá rozšíření a zprávy výboru, který se stará o vývoj DocBooku. Volně dostupné styly pro formátování docbookových dokumentů lze získat na adrese http://docbook.sourceforge.net. Oficiální dokumentace k DocBooku je k dispozici na adrese http://www.docbook.org. - právo na označení uměleckého výkonu - právo na to, aby byl umělecký výkon užíván způsobem nesnižujícím hodnotu díla Odborný text, beletrie a feministický přístup: experiment v psaní o publikování ve společenských vědách za normalizace Libora Oates-Indruchová V roce 2001 jsem se pustila do projektu osobního hledání: výzkumu cenzury, autocenzury a publikování v české vědě v období normalizace.1 Záměrně jsem použila výraz „osobní hledání“, protože výzkum zahrnoval rozhovory s generací mých univerzitních vyučujících.2 Slovo “osobní” se stalo velmi důležitým: nejen ve smyslu snahy o sdělení příběhu (tedy o rozhovory s lidmi a pročítání archivních materiálů), ale také ve smyslu přenesení příběhu do textu. V tomto článku mě zajímá právě ten druhý proces – jak vypovědět příběh, který by vykreslil celé období, ale který je poskládaný z přibližně dvaceti rozhovorů, z nichž je většina zaujatých, emocionálně zabarvených nebo subjektivních v jiném smyslu právě proto, že každý z těch dvaceti mluvčích je v příběhu nějak osobně zainteresovaný? Otázka není zdaleka nová, už dávno si ji kladou historici a historičky, kvalitativní badatelé a badatelky i životopisci. Historici se zaštiťují autoritou archivů a svých vlastních historiografických metod, kvalitativní výzkum doporučuje využívat pravidlo saturace jako kritérium pro dostatečné pochopení daného problému a životopisci se noří do širokého zkoumání sociálních a kulturních diskursů, aby pro své čtenářstvo vytvořili momentku dané doby prostřednictvím jednotlivého životního příběhu. Životopisci, stejně jako badatelé a badatelky v historii, etnografii nebo vzdělávání, také často sáhnou do zásobárny narativní fikce a zahrnou do své práce dialog nebo barvité popisy, aby ji oživili, zatraktivnili pro čtenářstvo nebo v „zájmu širší pravdy“ (Bridges 2002: 31). Jako člověk více či méně tradičně vzdělaný v literární teorii a výzkumu jsem proces sepisování výzkumu začala identifikací problémových míst a následným strukturováním knihy okolo nich. Každá kapitola měla být zarámována do příslušného teoretického a kritického zázemí, „prošpikovaná“ příklady z rozhovorů a dotažena do zdárného konce pěkně uspořádanými a zdvořile prodiskutovanými závěry. Pokusila jsem se o to u dvou nebo tří kapitol, ale ani jednou to nevyšlo. Materiál se prostě vzpíral popisům a shrnutím. Každý odstavec vyvolal více otázek, než kolik jich měl zodpovědět, a zakryl více, než kolik měl odhalit. To pro mě byla nová a znervózňující zkušenost, byla jsem totiž pyšná na své umění žonglovat s nejednoznačnostmi v textu. Po delší úvaze jsem došla k hypotéze, že problém tkví v modu psaní: neosobní, „objektivní“ akademický styl byl schopen zachytit pouze část celého příběhu a úplně zastřel samotný 1 V současné době dokončuji rukopis knihy vycházející z tohoto výzkumu. Výzkum pro tento článek byl podpořen Grantovou agenturou České republiky, grant GA 405/03/1056. 2 V 80. letech jsem studovala na české univerzitě a v 90. letech se mi dostalo té výhody, že jsem mohla studovat v Anglii. Toto období bylo pro mě jako členku poslední generace vzdělávané ve státním socialismu i pro celou naši generaci bezesporu velmi zásadní vůbec z hlediska utváření našeho vztahu ke světu. Nicméně systém se zhroutil, jakmile jsem studia dokončila, a tak jsem se o jeho mechanismech nenaučila nic zevnitř, tedy na základě pracovní zkušenosti, ale pouze ze zkušenosti studentky. Místo toho od 90. let až do dneška pracuji v prostředí, kde převládající mainstreamový veřejný i akademický diskurs pokládá vzdělávací systém státního socialismu a výzkumnou práci té doby (zejména v oblasti sociálních a humanitních věd) kvůli politickým a ideologickým omezením intelektuální činnosti za nepříliš hodnotnou. Domnívala jsem se, a můj výzkum to potvrdil, že v našich znalostech o světě státního socialismu je mezera, kterou bychom měli zaplnit, pokud chceme porozumět důležité části naší intelektuální historie. Kontext: časopis pro gender a vědění 1/2006 2 výzkumný proces, o němž jsem si uvědomila, že je stejně tak součástí příběhu o cenzuře ve vědě jako samotný obsah rozhovorů. Klasické příručky o psaní (například How to Get a PhD; Phillips 1987) radí kandidátce, která chce úspěšně složit zkoušku, že by se měla držet konvencí své disciplíny, jednou z nichž je právě struktura psaného výstupu. Doktorská disertace (Ph.D.) je zprávou o projektu, ale musí mít příslušnou strukturu, člověk nemůže o výzkumu psát tak, jak se skutečně udál, ale musí události a argumenty určitým způsobem přeorganizovat. V písemném výstupu následuje po úvodu obvykle přehled literatury, po němž přichází kapitola vymezující teoretický rámec projektu, následována popisem použité metody a představením zkoumaného vzorku, a potom kapitoly ilustrující a vysvětlující klíčové problémové oblasti, na které se výzkum soustředil. Finále celé knihy představuje závěr, který shromažduje všechny argumentační linie ve studii představené a vyvozuje obecnější závěry a doporučení z celé práce. Protože jsem byla poslušná studentka, snažila jsem se vždycky takto postupovat – a úspěšně. Až do tohoto projektu. Nyní jsem najednou zjistila, že tato dobře prověřená procedura nefunguje, a musela jsem tedy hledat jiné způsoby psaní. A snad kvůli svému zázemí a možná také proto, že mým materiálem byly osobní příběhy, jsem se obrátila k beletrii. Otázky zněly: V čem je proces strukturování psané zprávy z projektu odlišný od psaní fiktivního příběhu a v čem se podobá cesta badatelčiny mysli kvalitativními daty čtení narativní fikce? Pokud se podíváme na utváření výzkumné zprávy z naratologického pohledu, nemůžeme se ubránit tomu, abychom zde nespatřili určitý proces fikcionalizace – řazení chronologických kroků, které vedou k určitému závěru, není nepodobné tomu, co autorka beletrie provádí s jednotlivými událostmi, aby vytvořila z příběhu zápletku.3 Potenciálně významný rozdíl je ten, že čtenářka může vždy příběh (tedy chronologický sled událostí) z textu kdykoli sestavit rozpletením zápletky (tedy reprezentace příběhu v textu). V případě akademického textu je pro čtenářku téměř nemožné zjistit, v jakém sledu se věci opravdu udály a jaké události, které se také staly, se do výsledného textu nedostaly. Beletristický text by měl v sobě označeny výpustky, například naznačením uplynutí času, aby čtenářku upozornil, že v příběhu není zahrnuto všechno. Protože výpustky se dají v textu najít, může čtenářka zapojit svou představivost a domýšlet se o jejich obsahu a může si představit, jakou důležitost mají vynechaná místa pro celý příběh. Akademické psaní ani zdaleka tak soustavně výpustky nevyznačuje (jeden z nejběžnějších způsobů je citování ve formě jméno autorky – datum místo podrobnější diskuse o argumentu, na němž prezentovaný výzkum staví). Na jedné straně toto selektivní vypovídání o projektu zbavuje výsledný text života a komplexnosti výzkumného procesu: zůstává skryto badatelčino dobrodružství, včetně jeho světlých i stinných míst, emocionální zanícení a další kontextuální faktory, na druhé straně ale jakýkoli rozsáhlý akademický „proud vědomí“ by pravděpodobně daný materiál učinil nesrozumitelným. Ačkoli se ze všech sil snažím zahrnout do tohoto článku tolik kontextu, kolik si jen troufám, a snažím se zachovat genezi celého argumentu (tedy časovou posloupnost událostí v příběhu mého výzkumu), jsem si vědoma toho, že to, co píšu, není příběh, ale zápletka, navíc s mnoha vedlejšími zápletkami odstraněnými. Kdekoli se to bude zdát nutné, zahrnu do textu návěští, do které části příběhu patří určitý konkrétní prvek. Podíváme-li se na celou věc z pohledu badatelky pracující s kvalitativními daty, opět najdeme podobnosti mezi touto prací a způsobem, jímž čtenářka osmysluje beletristický text: vědkyně vstupuje do pole s hypotézou, kterou s každým novým rozhovorem nebo novou informací zjištěnou na základě dalšího čtení podle nutnosti přizpůsobuje. To je svým způsobem podobné 3 Pro výstižné shrnutí hlavních naratologických pojmů doporučuji Rimmon-Kenanová 2001. O některých debatách týkajících se podobností mezi fikcí a vědeckou prací se zmíním ještě později a ne nyní, protože moje setkání s nimi nastalo až po zápasu s nepoddajností výzkumného materiálu, a když jsem objevila podobnosti beletristického psaní/čtení a akademické práce. Kontext: časopis pro gender a vědění 1/2006 3 tomu, když čtenářka začíná číst román s určitou představou o žánru, látce nebo postavách, a pozměňuje svůj úsudek s každou další kapitolou, událostí, jednáním postav, aby si mohla zformulovat závěry o postavách a celkovém poselství románu. Vše výše uvedené vede k otázce ze všeho nejdůležitější: co se z těchto podobností a analogií můžeme naučit? Ve zbývající části tohoto textu se budu věnovat právě této otázce. První událostí v tomto příběhu je pravděpodobně zápas s konvenčním způsobem psaní, o kterém jsem se zmiňovala na začátku. Opakované neúspěchy adekvátně uchopit svůj materiál mě vedly k rozsáhlému čtení celé škály textů zabývajících se strukturami příběhu, interpretacemi textů, rolemi čtenáře, terénním výzkumem a kvalitativními metodami. Přečetla jsem řadu knih a článků, z nichž budu dále uvádět ty, které vytvořily klíčové body pro vývoj mého vlastního, dále popsaného přístupu. V kvalitativním sociologickém výzkumu jsem nebyla úplnou novickou, ale tentokrát to bylo poprvé, kdy jsem se pokusila rozvrhnout takový výzkum, který úzce spojoval otázky vlastní jak literárnímu, tak sociologickému zkoumání: chtěla jsem zkoumat texty, ale abych toho byla schopná, musela jsem mluvit s živými lidmi, představiteli konkrétní (texty produkující) skupiny. Obrátila jsem se pro radu k výbornému popisu kvalitativní metodologie v kulturních studiích od Perttiho Alasuuttariho, Researching Culture (Alasuuttari 1995). Jedním ze zásadních bodů této knihy pro mě bylo tvrzení, že procesy poznávání toho „co“ (tedy typologie určitého problému) a toho „proč“ (Alasuuttari to nazývá „rozluštění“ daného problému) se velmi pravděpodobně dějí najednou a ne postupně, jak by napovídala logika výzkumu. Má tím na mysli, že badatelka začíná formulovat své teorie o daném problému, ještě než dokončí celý terénní výzkum a že tyto teorie poté soustavně testuje a přizpůsobuje novým datům. Druhým důležitým momentem bylo, že badatelka by se měla pro inspiraci obracet i k výzkumům v těch oborech, které s tím jejím zdánlivě nesouvisejí: ať už proto, aby se znova „nastartovala jestliže se rozvoj jejích vlastních myšlenek „zasekl“, anebo proto, aby své teorie překontrolovala ve srovnání s jinými výzkumy a pokusila se tak zabránit jednokolejnosti svých myšlenek (Alasuuttari 1995: 16–18 a passim). Co mě při čtení Alasuuttariho knihy upoutalo, byl jeho popis procesu sběru a interpretace dat, protože byl více méně stejný jako proces, který se využívá v literární interpretaci, například při čtenářčině formulaci myšlenek o postavě: během čtení si čtenářka také formuluje teorii o postavě a soustavně ji v průběhu čtení testuje a přizpůsobuje podle toho, jaké nové informace se o ní objevují (Rimmon-Kenan 1983: 36–40). Toto spojení mě nejprve nevedlo k hlubšímu čtení v literární teorii, jak by mělo. Místo toho jsem pokračovala v přípravě struktury rozhovorů majíc na mysli proces, který popisuje Alasuuttari, a stavíc na dvou důležitých textech o cenzuře: na textu Sue Curry Jansen, která zevrubně diskutuje o vztahu moci a vědění v cenzurních systémech a praktikách Censorship: the Knot That Binds Power and Knowledge (Jansen 1991), a textu Lidie Vianu Censorship in Romania (Vianu 1998), který používá podobnou metodu, jakou jsem se chystala použít já, a který byl jedinou delší dostupnou studií cenzury za státního socialismu napsanou po roce 1989.4 Kniha Lidie Vianu se ukázala být úžasným, i když poněkud frustrujícím zdrojem. Autorka uskutečnila přes dvacet rozhovorů s literárními kritiky a spisovateli (muži i ženami) krátce po změně režimu v Rumunsku (v letech 1991–1992), když měli ještě vše v živé paměti, ale to, co prezentovala ve své knize, byly především silně editované přepisy rozhovorů bez analytického komentáře. Moje frustrace vycházela z tohoto nedostatku analýzy a také 4 Články, které se objevovaly v prvních letech po roce 1989, a dokonce i publikace věnující se různým aspektům cenzury ve střední a východní Evropě napsané před tímto datem, se většinou zaměřovaly na cenzuru literatury a médií, a nikoli na cenzuru ve vědě. Kontext: časopis pro gender a vědění 1/2006 4 z nutného opakování výpovědí, které mě ale zároveň přivedly na otázky, z nichž jsem potom sestavila strukturu svých rozhovorů. Po zahájení rozhovorů jsem identifikovala čtyři základní koncepty pro další studium – cenzuru, odpor, dialog a unikavou otázku paměti – a podle toho jsem dále směřovala své čtení. Článek Roberta Darntona srovnávající literární cenzuru ve východním Německu s revoluční Francií (Darnton 1995) mě upozornil na relevanci srovnávání napříč časem a kulturami. Vrátila jsem se zpět k pracím svého bývalého učitele Richarda Duttona a (nejen) jeho dílům o alžbětinské a jakobínské cenzuře (Dutton 1997, 1999; Clare 1990; Patterson 1984), která vykazovala nápadnou podobnost se situací ve státním socialismu: cenzor (tedy editor/ Mistr zábavy, Master of the Revels) byl často také podporovatelem literatury, třebaže byl omezován vyššími politickými zájmy.5 Ve skutečnosti to znamenalo, že cenzor se také, i když ne stejně jako sám autor, účastnil aktů odporu. Majíc na paměti Alasuuttariho radu, abych četla také mimo svůj obor, narazila jsem na klasické antropologické dílo Jamese C. Scotta Domination and the Arts of Resistance, které představuje koncepty “veřejný zápis” a „ukrytý zápis“. „Veřejný zápis“ je způsob mluvení a chování dominantní skupiny v přítomnosti podřízené skupiny a naopak; oproti tomu „skrytý zápis“ „představuje kritiku moci vyjadřovanou za zády dominující skupiny […] mocní si pro sebe také vytvoří skrytý zápis reprezentující praktiky a nároky své vlády, které nemohou otevřeně přiznat” (Scott 1990, xii). Scottovy koncepty propojily cenzuru a odpor s dialogem. Postupně jsem začínala spatřovat paralelní struktury mezi procesem svého vlastního terénního výzkumu, příběhy, které mi vyprávěli mí respondenti a respondentky a příběhy v literárním slova smyslu – chtěla jsem napsat jeden příběh z přibližně dvaceti vyprávění. Na jedné straně informátoři samozřejmě neodpovídali jen na mé dotazy, ale v průběhu vyprávění vytvářeli příběhy o sobě samých a o době, o níž mluvili. Na straně druhé, já jako badatelka jsem byla ovlivněna předmětem svého zkoumání. Lze říci, že jsem se v průběhu příběhu výzkumu vyvíjela stejně, jako se literární postava vyvíjí v průběhu románu.6 Měla jsem pocit, že tohle všechno by si mělo nějakým způsobem najít cestu do finálního psaného textu, protože vynechání jakéhokoli z těchto prvků by celé téma cenzury a psaní v podmínkách limitovaných politikou zploštilo a zkreslilo. Rozhodující podnět pro zahrnutí prvků narativní fikce do výpovědi o mém výzkumu přišel po přečtení knihy Azar Nafisi Reading Lolita in Tehran (Nafisi 2004). Podtitul knihy „A Memoir in Books” podtrhuje na jedné straně jak její subjektivní a osobní charakter, tak literární a řekněme objektivnější povahu na straně druhé. Azar Nafisi je íránská literární vědkyně, která v současné době vyučuje na Johns Hopkins University. Írán opustila kvůli studiím ve Spojených státech a vrátila se po ukončení doktorátu v oboru anglické literatury na americké univerzitě v roce 1979, tedy v roce íránské islámské revoluce. Poté vyučovala anglickou a americkou literaturu na univerzitách v Teheránu až do roku 1995, kdy z důvodů omezování akademické a osobní svobody rezignovala na svou pozici a v roce 1997 se rozhodla emigrovat i se svojí rodinou do Spojených států. Osou příběhu, která její vyprávění sjednocuje, je domácí literární seminář, který autorka vyučovala po opuštění svého univerzitního postu. Pozvala své důvěryhodné a nejzanícenější studentky, které učila v letech svého působení na univerzitě, k sobě domů k týdenním debatám o dílech anglické a americké literatury. Literární diskuse vedly k diskusím politickým a ty pak k osobním reflexím jejich vlastních 5 Master of the Revels byla funkce na alžbětinském a jakobínském dvoře, jejíž nositel odpovídal za obstarávání vhodné zábavy pro královský dvůr. V praxi to mimo jiné znamenalo, že tento člověk z moci své funkce schvaloval každou divadelní hru předloženou k uvedení před dvorem, vyžadoval změny v textu a škrtal v něm. 6 Zde narážíme na další téma ve výzkumu identifikované – otázku paměti. V současném stadiu výzkumu zůstává téma paměti neprůhlednou oblastí. Věřím, že některé její aspekty budou zřejmé z dialogů, v teoretické rovině však bude zřejmě nutné přistoupit k sebranému materiálu ještě z jiné perspektivy. Kontext: časopis pro gender a vědění 1/2006 5 situací v náboženském a kulturním prostředí jejich země. Je obtížné výsledný text žánrově zařadit: dialog se střídá s politickými komentáři, výkladem historie a pasážemi seriózní literární kritiky. Přesto celek vůbec nepůsobí fragmentárně, ale je mnohovrstevnatým živoucím příběhem Íránu a jeho historie, lidí, náboženských a politických bojů vykreslených na příkladech individuálních životů a vztažených k západnímu kontextu prostřednictvím literatury. Je zřejmé, že celý příběh je velmi subjektivní – vypráví jej na západ orientovaná, světsky založená urbánní intelektuálka. Nicméně autorka sama sebe dostatečně situuje do kontextu, a tak by čtenářka neměla nabýt dojmu, že čte výpověď objektivní a podanou s kritickým odstupem, ale má dostatek prostoru pro vytvoření vlastního kritického úsudku. Kromě zmíněných prvků z narativní fikce jsem považovala za nutné přistoupit k psaní také z feministických principů: chtěla jsem legitimizovat prvek osobní a odstranit hierarchii mezi výzkumnicí a zkoumanými. Jestliže mottem druhé vlny feminismu bylo „osobní je politické“, ve feministickém výzkumu se to projevilo odmítnutím „objektivity“ akademického zkoumání (což rezonuje také s poststrukturalistickým přístupem obecně), a také, inspirováno Foucaultovými pracemi o diskursu, trváním na tom, že veškeré vědění, a tedy i veškeré interpretace, jsou vždy „situované“ (Haraway 1991: 183–201) a určované konkrétním složením našich mnohočetných identit v daném okamžiku. Při psaní o svém výzkumu cenzury v akademickém publikování v českém prostředí v době normalizace jsem se tedy rozhodla opustit konvenční uspořádání kapitol příslušející výzkumným zprávám, a místo toho jsem jako základní strukturu použila příběh. Ten k vyžadoval opuštění tradičního akademického stylu a nahrazení mého vlastního zpravování o výzkumu dialogem. Jelikož celý výzkum začal jako osobní hledání, zdálo se mi, že příběh hledání (quest narrative) by mohl být dobrým „žánrem“ – mohu-li to tak nazvat – pro můj text. Hlavní výhoda tohoto řešení spočívá v upozornění na vlastní výzkumný proces, nikoli na úkor tématu, ale na to, aby byl výzkumný proces začleněn do příběhu. Příběh hledání nelze vyprávět suchým akademickým způsobem, ale je třeba použít dialog a postavy. Každý kvalitativní výzkum, který používá respondentky, „postavy“ vlastně nabízí, a jde tedy jen o to přiřadit jim v příběhu hledání příslušné funkce. Badatelka, tedy já, se může ujmout funkce „adepta“, kterého zasvětitel či zasvětitelé (tedy respondenti a respondentky) uvádějí do problému.7 První z nich adeptce odhalí téma a pošle ji na cestu hledání, ostatní ji potom na této cestě vedou od úkolu k úkolu až ke konečnému cíli. V naracích zasvěcení – cíl však musí být něco, co přesahuje pouhou materiální realitu, a také něco, co musí adeptka/badatelka objevit sama v sobě: můj výzkum by neplnil svůj potenciál, kdyby docílil jen prostého popisu podmínek publikování a typologie překážek a strategií k jejich překonání. Celá podstata výzkumu v kulturních studiích spočívá ve vyvození obecnějších závěrů o symptomech naší doby na základě analýzy konkrétního jevu. Pokud jde o vynětí dialogu do popředí textu zprávy z výzkumu, tato strategie byla tím nejchoulostivějším prvkem výzkumu a vyžadovala opatrné zvážení každého řádku. Teoreticky by bylo možné seřadit sebrané narace od respondentek a respondentů do chronologické sekvence tak, že by každý/á respondent/ka sloužil/a jako další a další zasvětitel/ka pro adeptku/badatelku a postupně by ji vedl/a k „cíli“. Nicméně rozhovory k takovému zacházení nebyly vhodné, protože i když každý z nich zaujímal specifickou perspektivu, byly přece jen provedeny jako polostrukturované rozhovory a opakovala se v nich tedy podobná témata. Takový „lineární“ postup by byl navíc v rozporu s tím, jak s rozhovory zpravidla zachází kvalitativní metodologie. Badatelka by měla dát dohromady veškerý materiál a podívat se na něj „rentgenovým pohledem“, aby nalezla pod ním probíhající struktury spíše než jednotlivosti (k úvodu do kvalitativní metodologie srovnej 7 Používám terminologii iniciačních vyprávění podle Daniely Hodrové (Hodrová 1993). Kontext: časopis pro gender a vědění 1/2006 6 například Strauss a Corbinová 1999). Lepším, byť pracnějším a nezvyklejším přístupem se zdála být konstrukce fiktivních konverzací mezi „postavami“, tedy respondenty a respondentkami, kteří ve skutečnosti poskytli rozhovor tváří v tvář pouze badatelce. Konstruování fiktivních konverzací se může zdát jako radikální zásah do sebraného materiálu, ale když opět tento proces přeneseme do kontextu konvencí akademického psaní, tak už to tak radikálně působit nebude. V akademickém psaní by totiž badatelka rozvinula svůj argument tím, že by nadnesla téma k debatě, podpořila by ho citáty ze svých dat nebo z literárního textu a ty by analyzovala vzhledem ke své hypotéze a/nebo teoretickému rámci. Z tohoto pohledu není citát vyňatý ze svého kontextu o nic méně, než když je umístěný mezi další citáty na stejné téma z jiných rozhovorů, což je přesně to, co se děje v konstruování fiktivních konverzací. Úseky konverzace pak doplňují mé vlastní komentáře, tedy ekvivalenty obvyklé akademické analýzy a kontextuálního zázemí. Stále ale zbývá zodpovědět otázku, co použitím této metody psaní získáme? Přinejmenším, alespoň doufám, je to čtivější. Důležitější ale je, že tato metoda dovoluje existovat vedle sebe různým stránkám osobních příběhů o cenzuře: úsilí o zachování osobní a profesní integrity, odporu vůči restriktivnímu systému, ale například i jistému seberomantizování a sebestylizaci, které byly všechny často přítomny v odpovědi na jednu otázku jednou osobou. Umožňuje to také zachování intimity a osobního, které se staly zřetelnými součástmi rozhovorů a které by se při použití konvenčního postupu ztratily. Konverzace uchovávají nejednoznačnosti a bohatost osobních vyprávění a jejich složitost i vzpurnost vůči uhlazeným interpretacím diskutovaných problémů; komentáře pak dodávají potřebnou analýzu a teoretický rámec. Otázka vyváženosti mezi konverzací a komentářem nás přivádí k feministickým principům psaní v případě tohoto projektu. Kdybych představila pouze své komentáře a analýzy tradičním akademickým způsobem, byť doplněné o příslušné citáty z rozhovorů, nebylo by pochyb o tom, kdo je paní výzkumu a čí pozice je nadřazená – hlas badatelky by byl autoritativní. Zdálo se mi mnohem upřímnější, vzhledem k učebnímu procesu tohoto projektu – v němž jsem získala mnohem více než jen informace o publikování za státního socialismu – a vzhledem k mnoha nejednoznačnostem, se kterými jsem se při snaze interpretovat sebraný materiál setkala, prezentovat výsledky tak, abych svoji domněle nadřazenou pozici snížila a přiznala více autority hlasům respondentů a respondentek. Svou pozici přitom úmyslně nazývám domněle nadřazenou, protože ve skutečnosti respondentky a respondenti moji nadřazenost při realizaci projektu zpochybňovali: nejenže byli mnohem starší než já, ale nacházeli se ve vyšších akademických pozicích a většinou měli i vyšší akademickou hodnost. Měla jsem za to, že to by také mělo být součástí psaného výstupu, protože to bylo specifickým znakem celého projektu. Konečně, roli hrál i můj gender. Z některých rozhovorů bylo jasné, že respondenti – zejména muži – se mnou hovořili nejen jako s mladší kolegyní, ale také jako se ženou, a prokazovali mi určitou benevolentní zdvořilost (banálním příkladem může být jejich slovně vyjádřená zdrženlivost používat přede mnou takové výrazy, o nichž se domnívali, že se je nehodí pronášet před ženou). Ze sebraného materiálu nemohu dokázat, že se takto chovali všichni muži a výhradně oni, ale byl to faktor, který potenciálně podrýval moji autoritu badatelky (respondenti mi dávali najevo, že berou ohled na můj věk a gender tím, jak upravili svoje příběhy), a je tedy opět součástí výzkumného procesu. Uvedla jsem již důležitost osobního v tomto projektu i feministickou premisu, že je legitimní zahrnout osobní prvky do akademické práce. Když jsem na začátku připravovala strukturu rozhovorů, snažila jsem se dělat taková rozhodnutí, abych co nejvíce eliminovala jakékoli osobní prvky. Uvažovala jsem takto: zajímá mě používání jazyka, to, zda vědci a vědkyně nějakým způsobem kódovali svoje texty, aby jim čtenářstvo porozumělo a zda zároveň vybírali taková slova, která vyhovovala ideologickým požadavkům. Zajímají mě tedy pouze Kontext: časopis pro gender a vědění 1/2006 7 mechanismy publikování a vzniku textu a ne žádné osobní záležitosti. Věděla jsem, že se pohybuji na tenkém ledě – vybrala jsem si citlivé téma i citlivou dobu. Dalo se očekávat, že mě mé respondentky a respondenti budou považovat za jakousi morální soudkyni, která posuzuje, nakolik se v oněch dobách kompromitovali, protože takový přístup byl populární nejen v médiích, ale i v akademickém psaní o státním socialismu. Rozhodla jsem se proto neptat se na členství v komunistické straně, své repondenty a respondentky odrazovat od používání skutečných jmen a rozptýlit jakékoli podezření, že očekávám, že se budou ospravedlňovat nebo omlouvat. Brzy jsem ale zjistila, že ať se snažím jakkoli, rozhovory se vždy v nějakém okamžiku stanou osobními, a pokud ne (což se asi u jednoho nebo dvou stalo), nemají v podstatě žádnou hodnotu, protože mluvčí se vlastně neponořili do tématu. Často jsem jasně z tónu hlasu nebo z určitého výrazu tváře, méně často z odpovědí, vycítila, že respondenti/ky se ke mně obracejí, abych porozuměla, ale že neexistují žádná jednoduchá slova, jak bych mohla: byla jsem jejich mladší kolegyně, někdo, kdo měl ve svém věku výsadu dělat si takový výzkum, jaký chce, zatímco jejich badatelské zájmy a spisovatelské vyjádření v mém věku podléhaly různým politickým omezením. Někdy se v odpovídání na mou otázku odmlčeli a bylo zřejmé, že se jim v hlavě odvíjí film vzpomínek. Něco nás oddělovalo nejen kvůli, ale také generačním zkušenostem – tomu jsem ale musela porozumět, abych byla schopná jejich příběh vyprávět. Nevím, jestli se mi to podařilo, ale zkušenosti s rozhovory mě přiměly přehodnotit svůj názor na zahrnování osobních – a tím také emocionálních – aspektů výzkumu do výpovědi o něm. Pokud bych z textu vynechala emocionální zapojení respondentů a respondentek do témat, o nichž jsme se bavili, odepřela bych čtenářstvu možnost plně jim porozumět. Pokud bych je zahrnula do výpovědi užíváním příslušných přídavných jmen popisujících reakce respondentů nebo respondentek na mé otázky, možná bych do jisté míry uchovala složitost témat, ale výpovědi by se staly neživými. Když se ale pokusím zachovat vlastní výroky a poskládám je do konverzací, možná se mi otevře šance udržet živost interakce mezi mnou a mými respondenty a respondentkami, emoční momenty rozhovorů a snad také umožním čtenářstvu pocítit proměnu, kterou jsem během výzkumu díky respondentům a respondentkám sama prodělala – „obnažím kostru výzkumného procesu“.Epilog: Vizualizace výzkumu o psaní V tomto posledním bodě píši jako spisovatelka: jako spisovatelka, která se snaží vyřešit dilema, jestli být spisovatelkou beletrie (protože mým řemeslem je být čtenářka beletrie) nebo akademickou „reportérkou“ (protože jsem školená jako badatelka). Při řešení tohoto dilematu, o němž jsem obšírně pojednala na předchozích stránkách, jsem se dostala do fyzického kontaktu se samotnými příběhy a vytvořila jsem dosud poslední „událost“ v „příběhu“ svého projektu: vizuální podobu výzkumu o psaní. Není to možná úplně most mezi těmito dvěma mody psaní, ale alespoň další dimenze, která posouvá celé dilema do nové perspektivy a ukazuje spojnice mezi výzkumem a vyprávěním příběhu. Abych mohla vysvětlit fotografie přiložené v Příloze II, musím použít flashback a vrátit se někam doprostřed svého příběhu. V létě 2005, když už jsem měla nahrubo napsané první dvě kapitoly své knihy o cenzuře ve vědě, v nichž jsem používala dialog a přemýšlela jsem, co s tou formou dál, znovu jsem prohlížela okódované rozhovory. Jelikož jsem vzdělána spíše v literárních než sociologických metodách, nikdy jsem se nenaučila pracovat se softwarem na kódování textů, ale raději jsem kódovala ručně. Konečně, nějakých čtyři sta stránek přepisů odpovídalo délce průměrného románu, který bych musela stejně dopodrobna znát, kdybych o něm chtěla psát esej. Abych si při kódování pomohla, vytiskla jsem si každý rozhovor na jinak barevný papír, barvy jsem rozdělila podle oborů (sociologii jsem přidělila tóny žluté a Kontext: časopis pro gender a vědění 1/2006 8 oranžové, historii modré a šedivé), a rozhovory se ženami jsem vytiskla na světlejších odstínech než rozhovory s muži. Tím jsem přidělila tři kódy jen vizuálně. Když jsem provedla zbytek kódování na okraje vytištěných textů, musela jsem se rozhodnout, jak budu s texty nakládat dál. V jedné příručce o kvalitativním výzkumu, o níž si pamatuji jenom to, že ji napsala žena, jsem si přečetla, že autorka dávala přednost tomu, mít před sebou celý text a nepoužívala proto kódující software. Moje vlastní ženská zkušenost asi sehrála svou roli v aplikaci tohoto přístupu, protože jsem vymyslela systém archů, přesněji prostěradel, na něž jsem krejčovskými špendlíky přišpendlila proužky textu podle přidělených kódů (v rané dospělosti jsem hodně šila a stále mám doma funkční šicí dílnu). Pověsila jsem ta prostěradla po bytě a právě v tom okamžiku přišla návštěva a nejistě se zeptala, jestli dělám umění. Nejdřív jsem se smála, ale potom jsem začala uvažovat – ani ne tak o vlastních uměleckých ambicích, jako o případnosti postřehu mé návštěvy pro proces výzkumného psaní. Měla jsem čtyři prostěradla, která nesla materiál pro čtyři kapitoly využívající konverzaci a dialog. Jak tak visela proti slunečnímu světlu, které pronikalo okny, vypadala jako vitrážová okna – barevné fragmenty tvořící vzor. Začala jsem si hrát s myšlenkou vzoru/vzorce a příběhu a vytvořila jsem čtyři páry kompozic – všechny o vyprávění příběhů. První kompozice v páru symbolizuje začátek příběhu, druhá konec. Je tu pár zobrazující stůl prostřený k večeři a stůl se zbytky večeře, ustlanou postel a prádelní šňůru, na níž se suší povlečení, stůl s počítačem a stůl s knihou, a konečně, rozházená skládačka a složená skládačka, ve které ale dva kousky chybí, protože žádný výzkum nedokáže nikdy odpovědět na všechno. Ve všech kompozicích visí arch s proužky textu na pozadí scény: „Začátky“ mají proužky uspořádány v pořadí rozhovorů, „Konce“ mají méně textu (některé prvky se při vyprávění příběhu vždy eliminují) a proužky jsou uspořádány do konverzací (barevná skladba je tedy podstatně jiná než u chronologicky uspořádaných „Začátků“). Fyzické zacházení s texty zdůraznilo důležitost výzkumného procesu, a jak jsem se stále intimněji sbližovala s texty a stále více jsem v nich viděla kvality příběhu, napadlo mě napsat celou knihu jako příběh. Témata kompozic jsou jakousi osnovou prosvítající pod proplétáním výzkumu a vyprávěním příběhů: jsou o tom, jak vznikají příběhy, o intimitě a o překrývání akademického a fiktivního. Svět nám dává smysl jedině prostřednictvím příběhů, fikce není úplně smyšlená a výzkum není čistě faktický. Autorka působí jako odborná asistentka oboru genderových studií na katedře sociologie Fakulty sociálních studií Masarykovy University v Brně. Literatura Alasuuttari, P. 1995. Researching Culture: Qualitative Method and Cultural Studies. London: Sage. Bridges, D. 2002. “Narratives in History, Fiction and Educational Research”. In: Narrative Research: Voices of Teachers and Philosophers. Ed. by R. Huttunen, H. L. T. Heikkinen, L. Syrjälä. Jyväskylä: SoPhi. Clare, J. 1990. "Art Made Tongue-Tied by Authority": Elizabethan and Jacobean Dramatic Censorship, The Revels Plays Companion Library. Manchester and New York: Manchester UP. Kontext: časopis pro gender a vědění 1/2006 9 Darnton, R. 1995. “Censorship, a Comparative View: France, 1789 – East Germany, 1989”. Representations, (49, Winter), pp. 40–60. Dutton, R. 1997. “Censorship”. In: A New History of Early English Drama. Ed. by J. D. Cox, D. S. Kastan. New York: Columbia UP. Dutton, R. 1999. “Licensing and Censorship”. In: A Companion to Shakespeare. Ed. by D. S. Kastan. Oxford and Malden, MA: Blackwell. Haraway, D. J. 1991. Simians, Cyborgs, and Women: The Reinvention of Nature. London: Free Association. Hodrová, D. 1993. Román zasvěcení. Jinočany: H&H. Jansen, S. C. 1991. Censorship: The Knot That Binds Power and Knowledge. Oxford: Oxford UP. Nafisi, A. 2004. Reading Lolita in Tehran: A Memoir in Books. New York: Random House. Patterson, A. 1984. Censorship and Interpretation. Madison, Wisconsin and London: University of Wisconsin Press. Phillips, E. M., Pugh, D. S. 1987. How to Get a PhD: A Handbook for Students and Their Supervisors: Open University Press. Rimmon-Kenanová, S., 2001. Poetika vyprávění. Překlad V. Pickettová. Brno: Host. Scott, J. C. 1990. Domination and the Arts of Resistance: Hidden Transcripts. New Haven: Yale University Press. Strauss, A. L., Corbinová, J. M. 1999. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. Překlad S.Ježek. Boskovice: Albert. Vianu, L. 1998. Censorship in Romania. Budapest: Central European University Press. Kontext: časopis pro gender a vědění 1/2006 10 Příloha I Příklad konverzace (Následuje příklad sekvence výňatků z rozhovorů sestavené do podoby scény z příběhu. Vytvořila jsem ji editací několika stránek přepisu – v číselném vyjádření jsem eliminovala asi devět desetin redigovaných částí přepisů. Žádná slova, která se objevují v přímé řeči, jsem nezměnila ani nepřidala. Přidala jsem pouze komentář a popisy uvozující přímou řeč.) […] Jak tyto procesy, jejichž cílem byla „obnova vedoucí úlohy komunistické strany“, vnímala jednotlivá badatelka v konkrétním výzkumném týmu nebo jednotlivý pedagog na vysokoškolské katedře? Jaké tlaky nebo omezení na pracovní místa nebo jinou formu účasti na životě v akademické komunitě pociťovali? Profesor Dub zahájil debatu jednoduchým prohlášením: „Ve společenských vědách nemohl být nikdo šéf, aby taky nebyl členem strany.“ Profesorka Babyka dodala: „Třeba i ve výborech profesních společností byl nutnej určitej počet členů strany. Pro tu naši jich vyšlo pět. Musela se dát kandidátka na ÚV, protože ty výbory se schvalovaly, že jo? A teď se to děsně těžko dávalo dohromady, takže voni třeba v tý společnosti za někoho platili příspěvky, jen aby se v ní držel, protože ho mohli vždycky do toho výboru dát. My jsme ho zakroužkovali červeně, a pak to strčili jenom jako k tomu schvalování a bylo. Samozřejmě, že naše společnost nebyla nijak politicky exponovaná. Kdyby byla, tak by víc zkoumali, kdo je na kandidátce. Ale nás, když neznali nikoho, tak viděli, že tam je těch pět kroužků, čili máme splněno. Ti z ÚV tu společnost nikdy ani neviděli a my jsme normálně svobodně schůzovali celou tu dobu.“ Představila jsem si odmlku, během níž by se ostatní zamýšleli nad tím, jestli k obalamucení Bdělého oka stačila vhodná kamufláž a člověk mohl pokračovat ve své práci, jako by se žádná mašinérie omezení nerozběhla, anebo jestli byla míra dohlížitelství menší v případě profesionálních asociací než u výzkumných ústavů nebo vysokoškolských kateder.8 Doktorka Kopretina se nesměle – možná v obraně – podívala na profesorku Babyku a vrátila debatu od politiky schůzování k tvrdé realitě pracovních smluv: „Když bylo moje – mimochodem docela úspěšné – pracoviště v sedmdesátým sedmým zrušeno, znovu jsem hledala místo. Nebylo to tak obtížné. Samozřejmě vědecká pracoviště byla pořád uzavřena, protože tam chtěli stranickou legitimaci, a dokonce jsem byla na dvou pracovištích, na kterých mi řekli: ‚Získejte stranickou legitimaci a pak přijďte.‘ No a pak jsem vyhrála konkurs na jedné vysoké škole přesto, že jsem tu legitimaci neměla. To mi řekli, že jsem ten konkurs vyhrála, ale druhý den mi zavolali, že mě nevzali proto, že jsem žena. Jenomže tenkrát se nedalo ani proti tomu něco dělat, protože ty věci se nedávaly písemně, jo? Vyhrála jsi, ale nikdo ti nic nedal. Potom jsem se ucházela na několika pracovištích akademických, na vysokých školách, ale skutečně bez té legitimace to nešlo.“ Její komentář protiřečil častému přesvědčení, že otázky genderu v akademii v dobách státního socialismu buď neexistovaly anebo byly jenom podružné ve srovnání s důležitostí vlivu ideologie. Podle doktorky Kopretiny existovaly tyto dvě roviny diskriminace paralelně vedle sebe. 8 Metafora Bdělého oka, kterou jsem si vypůjčila z Pána prstenů J. R. R. Tolkiena, se mi zdála výstižnější než v podobném kontextu nadužívaná metafora Velkého bratra: v procesu normalizace totiž šlo o postupné zabírání stále většího teritoria kontroly, což je přesně vize, kterou Tolkien zpodobňuje vliv Sauronova Oka. Kontext: časopis pro gender a vědění 1/2006 11 Profesor Pryskyřník si také myslel, že minimálně na jeho katedře žádná kamufláž možná nebyla: „Přijímací zkoušky třeba tady, to byl děs. Protože to přišla taková listina, seznam uchazečů, a v něm měl děkan červené a černé tečky. Černý tečky byly u toho jména, kterej se nesmí dostat, a červený, že se musí dostat. No a ty ostatní byli takoví bez teček. No a my jsme tím pádem bojovali za ty bez teček a sem tam s černou tečkou. A ten děkan, na kterýho mnozí dneska nadávají, i když on sám nic neudělal, no tak von vždycky udělal to, že šel na Krajský výbor KSČ a říkal: ‚No tak podívejte, vy potřebujete tady tyto čtyři lidi, ale já bych zase potřeboval ty dva tady.‘ Sem tam jsme někoho zachránili.“ Jeho popis výměnného obchodu by byl komický, kdyby se netýkal budoucnosti mnoha mladých lidí, kteří byli „z dražby“ vyloučeni – jejich znalosti a akademické zásluhy byly na tomto trhu jednoduše měnou s nevýhodným kursem. Na druhé straně ale měli v osobě profesora Pryskyřníka a také děkana tito studenti svého „makléře“, což bylo možná více, než měli studenti někde jinde. Jak konverzace pokračovala, ukázalo se, že dohlížitelství bylo pravděpodobně horší na vysokých školách než ve výzkumných ústavech, a to asi proto, že se Strana obávala vlivu vyučujících na mladou generaci. Profesorka Borovice vylíčila svůj vlastní příběh: „V tom roce sedmdesát, když jsem vodešla z tý partaje, tak jsem nemohla učit. Měla jsem dokonce vymezeno, že mám učit do Marxe, ale od Marxe dál, že učit nesmím, protože bych jaksi neučila ideologicky náležitě. A finanční postup jsem mít nemohla. Měla jsem možnost buď být z toho otrávená anebo teda dělat jaksi, co se dá. Takže jsem se začala zabývat tím, že jsem učila svůj obor tam, kde se učil, i když ti studenti se v něm nespecializovali.“ Doktor Křemen přidal další příklad: „Vím, že tenkrát taky zakázali jednomu kolegovi na slovenštině, kterej sám byl spisovatel – on tady v Čechách moc není známý, ale prostě on je známý na Slovensku jako spisovatel – tak mu zakázali jako nestraníkovi přednášet literaturu. To bylo asi pod tou hlavičkou, že jako nestraníci nesmějí přednášet literaturu, jakoukoliv, protože literaturu můžou přednášet jenom ti nejvyspělejší z nejvyspělejších, a to samozřejmě nestraníci nebyli. Čili on jako tvůrce slovenské literatury nemohl slovenskou literaturu přednášet. On mohl potom přednášet teorii literatury a vést semináře, ale nesměl vést přednášky.“ Doktorka Bříza, která sama musela po prověrkách změnit zaměstnání, do problému vnesla nový pohled: „Ono se to nezlomilo hned v tom šedesátým devátým, ale až tak od toho roku sedmdesát čtyři nebo sedmdesát pět. Každá změna tam znamenala, že do vedení jednotlivých resortů přicházeli lidi poddajnější. Na druhou stranu byli dost charakterní v tom smyslu, že když se lámaly charaktery lidí a měla se podepisovat Anticharta, tak šel předseda stranické organizace a předseda odborové organizace na magistrát a tam to teda z pověření vlastní funkce podepsali za všech, já nevím dvě sta zaměstnanců a nikoho s tím nevotravovali ani vo tom neinformovali. Vzali to jako záležitost, kterou oni ze své funkce musejí vyřídit.“ Paní Kapradina se zamyslela nad minulostí a dodala: „V našem ústavu, já nevím, jestli to byla interní směrnice, aby se zbavili nepohodlných lidí. Prostě všichni, já nevím, jestli od šedesáti pěti let, museli jít do penze. Z ústavů akademie i z univerzit. Takže lidé v tom věku, že ještě mohli pro ty studenty něco znamenat. Oficiální důvod byl, že jsou starý, takže pryč, jo? Samozřejmě, ti lidé za další byli také bezpartajní. Pak když k nám do ústavu přišel nový ředitel, tak první, co bylo, že všem lidem, který tam nejsou zaměstnaní, zakázal vstup do knihovny. To se samozřejmě týkalo těch, co museli údajně kvůli svému věku odejít. To byli lidi, kteří byli celej život zvyklí vědecky pracovat a najednou byli vyřízení, protože neměli přístup k tý novější literatuře. Takže třeba jeden takový profesor začal dělat nočního vrátnýho v univerzitní knihovně, takže tím se k tý literatuře dostal.“ „To bylo dáno nějakým kádrovým opatřením, že všichni, kdo nebyli ve straně, buď původně anebo teda byli vyškrtnuti, tak museli nějak na začátku osmdesátých let všichni Kontext: časopis pro gender a vědění 1/2006 12 z katedry odejít, jo. Takže jeden kolega šel do archivu univerzity a já jsem přešla na katedru jiného oboru,“ souhlasila profesorka Borovice. Všechno tohle podporovalo poznatek, který jsem vyvodila z archivních materiálů: Bdělé oko každý další rok dohlédlo dále a do větší hloubky, bedlivěji a pozorněji, a podrobovalo své moci další a další vrstvy institucionálních struktur. Většina z těchto vzpomínek ovšem obsahovala také určité „ale”, které představovalo nepatrný důkaz odporu proti této moci či malé spojenectví proti ní – ať už máme na mysli spojenectví profesora Pryskyřníka a děkana se studenty, vzdor v podobě kamufláže v profesionální asociaci doktorky Babyky anebo tvrdošíjné strategie profesorky Borovice a profesora-nočního hlídače, kterým si tito lidé pro svou práci vydobyli alespoň kousek prostoru mezi mantinely, do nichž byli uzavřeni. Noví, stranou dosazení, „tvární“ úředníci, které uvádí doktorka Bříza, hráli možná také zajímavou roli, jež ve výsledku zbavovala alespoň částečně ideologického balastu profesionální existenci těch pod nimi, ačkoliv to tak třeba vůbec nezamýšleli. Do jaké míry poslušnost těchto administrátorů Straně umožňovala jejich zaměstnancům udržet si morální převahu, protože nebyli vždy nuceni projevovat svůj souhlas s ideologií, se můžeme jenom domýšlet. Doktorka Bříza, která byla nucena odejít ze svého učitelského místa, bylo jí zakázáno vyučovat a zbylo jí jen velmi málo míst, kde mohla po prověrkách publikovat, přišla s překvapující obhajobou svých řídících pracovníků, ale také poukázala na jejich nedostatek profesionálních principů: „Nedovedu si představit, že by dneska někdo odolával podobnýmu tlaku, kdyby to byl tlak nějakýho finančního druhu. Ale tenkrát ještě měli svou pozici technokrati a byli dost prozíraví a dost stateční. Teprve postupně do našeho ústavu přicházeli lidi spjatí více s aparátem městskýho výboru strany. Koncem sedmdesátých let byl člen městskýho výboru strany postavený do vedení a zároveň to byl bejvalej ředitel jednoho velkého podniku, takže všecky ty věci už potom byly tak jako funkčně propojený a vlastně těm lidem už nešlo o perspektivy rozvoje a o nějaký varianty řešení. Tohle nový vedení už bylo zaměřený spíš na to, aby prokázalo svou výkonnost.“ - maj. - právo umělecký výkon užít - právo nechat umělecký výkon užít - právo na odměnu při rozmnožování záznamu uměleckého výkonu pro os. potřebu - trvání ? 50 let od výkonu + 50 let od zveřejnění - bezúplatné zákonné licence - vysílání a přenos vysílání uměleckých výkonů zaznamenaných na zvukový záznam vydaný k obch. účelům ? nevýznamné /je totiž nutno uzavřít dohodu o odměně - nutno odlišit záznam - práva výrobce zvukového záznamu - záznam zvuků výk. umělce / záznam jiných zvuků ? výrobce - pouze maj. práva !!! - právo záznam užít a nechat užít - právo na odměnu při rozmnožování záznamu pro os. potřebu - trvání ? 50 let od záznamu + 50 let od zveřejnění - bezúplatné zákonné licence /vysílání a přenos vysílání záznamu vydaný k obch. účelům ? nevýznamné /je totiž nutno uzavřít dohodu o odměně - práva výrobce zvukově obrazového záznamu - záznam audiovizuálního díla / záznam jiných obrazů a zvuků ? výrobce - pouze maj. práva !!! - právo záznam užít a nechat užít - právo na odměnu při rozmnožování záznamu pro os. potřebu - trvání ? 50 let od záznamu + 50 let od zveřejnění - práva rozhlasového a televizního vysílatele - původní vysílání ? vysílatel - pouze maj. práva !!! - právo vysílání užít a nechat užít - trvání ? 50 let od vysílání - práva zveřejnitele k dosud nezveřejněnému dílu - dílo, kt. nebylo po dobu maj. práv autora zveřejněno - pouze maj. práva !!! - trvání ? 25 let od zveřejnění - práva nakladatele na odměnu v souvislosti se zhotovením rozmnoženiny vydaného díla pro osobní potřebu - pouze maj. práva !!! - trvání ? 50 let od vydání /kolektivní správa - kolektivní správa - zastoupení velkého počtu nositelů práv podle AZ ? kolektivní správa je účelná - umožňuje ochranu maj. práv a zpřístupnění - zastoupení: vlastním jménem + na účet zastoupených - ze Z, ze sml. - např.: INTERGRAM / OSA / DILIA / GESTOR POZEMKOVÁ KNIHA Zemské desky • • první zmínky ve 13.stol = stručné zápisy o soudních sporech • • později zápis soukromých práv na majetek šlechty, církevních řádů a bývalých královských měst • • 1541 shořely, nařízeno obnovení 1783– oddělen trestní a civilní proces a obsah zemských desek se zúžil v podstatě na pozemkovou knihu tzn. již se nezapisovaly soudní pře. 1794– nový knihovní systém, základem se stala hlavní kniha desková, jedna zemská deska obsahovala jedno panství 1871– Obecný knihovní zákon – sjednocení všech zápisů o nemovitém majetku v tzv. veřejných knihách: a) zemské desky b) nově založené pozemkové knihy c) železniční knihy (pro nemovitosti, které sloužily k provozu drah) d) horní knihy (předmětem zápisů byla horní oprávnění) 1874 – pro české země vydán zákon o zakládání nových pozemkových knih POZEMKOVÁ KNIHA – vedena u okresních soudů složení 1. hlavní kniha 2. sbírka listin 3. mapa pozemkové knihy (kopie katastrální mapy) 4. pomocné složky (rejstřík a seznam) 1. hlavní kniha - - vedená pro každé katastrální území - - obsahuje knihovní vložky sloužící k zápisu knihovních těles (= soubor nemovitostí a práv k nim vázaných tvořící hospodářskou a právní jednotku, nemovitosti náležejí jednomu vlastníkovi) - - knihovní vložka má tři části: 1. list A (list statkové podstaty) – – zapsány všechny nemovitosti tvořící knihovní těleso podle parcelních čísel vedených v katastru, včetně kultur, čísel domů (A1) – – zápis změny knihovního tělesa a oprávnění spojená s vlastnictvím uvedených nemovitostí - služebnosti, věcná břemena (A2) 2. list B (list vlastnický) – – udával vlastníka nemovitosti, způsob nabytí vlastnictví a jeho změny, spoluvlastnické podíly, osobní omezení vlastníků (např. nezletilost) 3. list C (list závad) – – zápis věcných práv váznoucích na knihovním tělese (např. zástavní právo, výměnek, právo stavby, věcné břemeno) - - každá knihovní vložka se číslovala a svazovaly se do jednotlivých knih (25 – 50 knihovních vložek tvořily svazek hlavní knihy) 2. sbírka listin - - obsahuje ověřené kopie všech listin, podle kterých se prováděly zápisy, je jedna pro celý obvod knihovního soudu a je seřazena pro každý rok podle aritmetického pořadí čísel, pod kterými žádost o knihovní zápis soudu došla (= tzv. číslo deníku) 3. mapa pozemkové knihy - - kopie katastrální mapy udržovaná skokově - - pouze informační charakter 4. pomocné složky • • osobní a věcný rejstřík • • seznamy - - seznamy pozemků zapsaných v jiných veřejných knihách - - seznamy tzv. veřejného statku (cesty, náměstí a ost. veřejná prostranství) - - seznamy pozemků zapsaných v pozemkové knize jiné katastrální obce Zápisy do pozemkových knih: 1. Vklady (intabulace) – jimi se s konečnou platností právo nabývalo. 2. Záznamy (prenotace) – zápisy s prozatímní platností, tzn. bylo nutné určitý nedostatek odstranit, aby se záznam stal vkladem. 3. Poznámky (adnotace) – omezení vlastníka ve volnosti spravovat majetek (nesvéprávnost nezletilost, konkurz, apod.) Rušené zápisy byly červeně podtržené, nesmělo se škrtat Zásady vedení pozemkových knih: 1. INTABULACE = KONSTITUTIVNOST zápisů = práva se nabývala pouze zápisem do pozemkové knihy, 2. právo přesnosti (všechny zápisy musely být zapsány co nejurčitěji a nejjasněji), 3. princip legality - jen právně nesporné směly být zapsány, 4. princip věrohodnosti (knihy požívají veřejné víry, jakož i ten, kdo podle nich jedná), 5. priority (každá žádost musela být posuzována podle knihovního stavu v době svého podání). - - od roku 1951 byla zrušena konstitutivnost zápisů do pozemkových knih, vlastnictví se nabývalo samotnou smlouvou, zápisy nepovinně pouze na vůli účastníka smlouvy, - - roku 1964 (zák.č. 22/64 Sb. o evidenci nemovitostí) byly ukončeny zápisy do pozemkových knih definitivně, nabytí vlastnictví registrací smluv u státního notářství - - dnes jsou pozemkové knihy uloženy na místně příslušných katastrálních pracovištích Pozemkový katastr (1927) Po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 byl evidovaný katastr převzat v nezměněné formě. Během války zanedbané vedení katastru, významné změny držby v důsledku rozsáhlé pozemkové reformy, spojením se Slovenskem došlo ke kolizi právních předpisů – z těchto důvodů od r. 1918 příprava jednotného unifikačního zákona o čs.pozemkovém katastru, příprava jednotných polohopisných základů pro ČSR, sjednocení organizace katastrální služby. Důl. momentem bylo založení Triangulační kanceláře při ministerstvu financí v r. 1919, jejímž přednostou byl Ing. Křovák – zde byly učiněny první kroky k vybudování JTSK. K zásadním změnám dochází až od roku 1928, kdy nabyl účinnosti zákon č. 177 ze dne 16. prosince 1927 S.z.n. o pozemkovém katastru a jeho vedení (katastrální zákon). Katastrální zákon zrušil všechny předchozí předpisy vztahující se na pozemkový katastr a jeho vedení, mimo ustanovení obsažená v tomto zákoně. Dosud jednoúčelový katastr se stal katastrem víceúčelovým – zdroj dat pro tvorbu účelových map pro výstavbu, podklad pro vyměřování daní, pro zakládání, obnovování a doplňování veřejných knih a jejich map, zajištění držby, pro převody nemovitostí a pro reálný úvěr. Měl být však také pomůckou pro kartografické a výškopisné práce, pro technická podnikání, pro statistické a hospodářské účely, pro ochranu památek i pro vědecké a badatelské účely. Od ledna 1928 se tak začal budovat čs.pozemkový katastr, který na území Čech, Moravy a Slezska přebral veškerý platný operát stabilního katastru, tak jak se dochoval do 31.12.1927. Na Slovensku – tzv. konkretuální mapy v měř. 1:2880 až do 1:14 4000 – zásada, že každá obec na jednom listu, zobrazeny pozemky pouze v extravilánu – intravilán byl pro daně nezajímavý. Výběr některých ustanovení § 1 - Vedením katastru byly pověřeny katastrální měřické úřady: (1) Vrchní řízení a dohled ke katastrální měřické službě přísluší ministerstvu financí. (2) Správou pozemkového katastru jsou pověřeny finanční úřady druhé stolice a jim přímo podřízené tyto výkonné úřady katastrální: a) katastrální měřické úřady pro práce spojené s vedením a obnovováním pozemkového katastru a pro práce vceňovací, vtřiďovací nebo autentifikační v obvodu jednoho nebo více berních okresů, a b) archivy map katastrálních pro úschovu katastrálních operátů značné ceny a pro práce jim zvlášť přikázané v obvodu finančního úřadu druhé stolice. § 2 - Pozemkový katastr byl definován jako geometrické zobrazení, soupis a popis veškerých pozemků v Československé republice . §3 - Katastr měl sloužit jako podklad pro vyměřování daní, pro zakládání, obnovování a doplňování veřejných knih a jejich map, zajištění držby, pro převody nemovitostí a pro reálný úvěr. Měl být však také pomůckou pro kartografické a výškopisné práce, pro technická podnikání, pro statistické a hospodářské účely, pro ochranu památek i pro vědecké a badatelské účely . Měl být tedy katastrem víceúčelovým. § 4 - Zákon definoval pojem pozemku a parcely. (1) Pozemkem podle tohoto zákona rozumí se část přirozeného povrchu zemského, která jest oddělena od sousedních částí trvale viditelným rozhraničením, hranicí správní nebo držebnostní nebo se od nich liší vzděláváním neb užíváním. (2) Každý pozemek jest v pozemkovém katastru geometricky zobrazen. Takto zobrazený pozemek nazývá se parcelou. Každá parcela jest označena číslem (číslem parcelním). § 6 - Podstatné části pozemkového katastru. (1) Podstatné části pozemkového katastru jsou: A. Operát měřický, t. j. mapy, B. operát písemný, t. j. písemné sestavení výsledků šetření, C. sbírka listin, podle kterých se provádějí zápisy v pozemkovém katastru, D. úhrnné výkazy, jež obsahují celkové údaje pozemkového katastru pro katastrální území anebo širší finanční obvody. (2) Vnitřní úprava katastrálních operátů bude stanovena vládním nařízením. Podrobnější obsah jednotlivých součástí katastru pak stanovilo vládní nařízení č. 64/1930 S.z.n. (dále jen v.n.): Pozemkový katastr obsahoval součásti podstatné, vedlejší a pomocné. 1) Podstatné - měřický operát - katastrální mapa, nově 1:2000, za katastrální mapy považují se také dosavadní mapy pozemkového katastru, vyhovující jinak požadavkům II. hlavy k. z., vyhotovené před účinností tohoto nařízení v měřítku 1 : 2880, 1 : 2500, 1 : 2000, 1 : 1440, 1: 1250, 1 : 1000, 1 : 720 nebo 1 : 625., - příruční tzv.indikační kat. mapa jest otisk katastrální mapy, vyhotovený na tuhé papírové lepence a vhodně doplněný a upravený pro polní katastrální službu.), - písemný operát - rejstřík parcel = parcely v aritmet.pořadí s číslem poz.archu, - parcelní protokol = v aritm.pořadí se všemi údaji, - pozemnostní archy = všechny poz. v k.ú.jednoho držitele s číslem knihovní vložky, - seznam pozemnostních archů = v aritmet.pořadí se jménem držitele, - rejstřík držitelů = podle abecedního pořadí jmen s číslem poz.archu, - záznam změn = změny, jichž zápis v katastrálním operátu nelze té doby provésti, - sbírka listin a) výpisy triangulačních údajů, b) popisy hranic katastrálních území, c) zápisníky měřených směrů (úhlů) a délek, d) polní náčrty (měření původního, nového, zaměřování změn) a geometrické (polohopisné) plány, e) místopisy měřických bodů, f) výpočetní protokoly, g) vyhlášky o reklamačním řízení (§ 29 k. z.), úředních dnech (§ 60 k. z.), úředním řízení v katastrálním území (§ 61 k. z.), občasné přehlídce pozemkového katastru (§ 81 k. z.), odvolacím řízení (§ 92 k. z.) a j., h) ohlašovací listy, protokoly, soudní usnesení (výroky), seznamy nesrovnalostí a jiné listiny o katastrálních změnách, i) výkazy změn a vyřízené záznamy změn, j) reklamační a odvolací listiny, k) vyřazené části pozemkového katastru. - úhrnné výkazy a) přehledy pozemnostních archů, b) výkazy úhrnných katastrálních hodnot (údajů o výměře a katastrálním výtěžku), c) úhrnná sestavení jakostních tříd d) úhrnné výkazy o rozptýlenosti půdy a o velikostních skupinách držitelů půdy. 2) Vedlejší a) přehledné mapy katastrálních území (pro celé území Československé republiky v jednotném měřítku 1 : 100.000), b) seznamy silnic (silnice podle jejich pojmenování (např. Berounsko-Haselbašská) a druhu (státní, zemská, okresní, obecní a pod.), c) seznamy vodstev ( podle jejich pojmenování (např. Berounka) a druhu (řeka, potok, jezero, rybník a pod.), d) seznamy elektrických vedení vysokého napětí (druhy vedení (kabelové, venkovní [vzdušné] a pod.) a výše napětí). 3) Pomocné a) odhadní, vceňovací a vtřiďovací pomůcky, b) sestavení jakostních tříd, c) výpisy z veřejných knih (knihovní výpisy), d) výpisy z oficiálního soupisu památek, e) snímky zastavovacích plánů a jejich doplňků, f) seznamy domů, g) seznamy názvů tratí a h) snímky map starých pozemkových knih a jiných. § 10 - zavedl novou zobrazovací soustavu platnou pro veškeré prováděné měřické práce, odstraňující nedostatky předchozí triangulace a zobrazení. § 21 – druhy pozemků – také podrobněji rozvedeno ve v.n.: de facto stejné jako dnes, pouze: tzv. parifikační půda - na př. pískovny, štěrkoviště, slínoviště, hliniště, plochy radiových stanic,letiště, skladištní a dílenská prostranství, kanály a cesty, nepatří-li mezi pozemky bez katastrálního výtěžku podle bodu 5/d, břehy, meze, aleje (stromořadí), území soukromých drah, nesloužících veřejné dopravě, pozemkové plochy, na nichž jsou lomy kamene, vodojemy, bělidla a u důlních podniků plochy použité ke štolám, šachtám a haldám, jízdárny, cvičiště, tržiště, hřbitovy, mrchoviště, sušárny cihel, lesní školky na jiné než lesní půdě atd. – pod. význam jako v dnešní době ostatní plocha. § 38 – chyby v katastru = ani v době založení těchto operátů, ani později se nesrovnávaly se skutečným stavem a zakládají se na zřejmém omylu nebo nepřesnosti. § 42 - pozemkový katastr s jedné strany a desky zemské, knihy pozemkové, knihy železniční, horní a oficiální soupis památek s druhé strany dlužno udržovati ve stálém vzájemném souladu. § 43 (1) Katastrální měřický úřad přezkouší nejpozději každý šestý rok, shodují-li se zápisy ve veřejné knize a v pozemkovém katastru a to tím způsobem, že porovná výpis z knihovních vložek (§ 99,odst. 3) s pozemnostními archy. Před tím porovná knihovní soud na požádání katastrálního měřického úřadu výpisy z knihovních vložek se zápisy ve veřejné knize, doplní neb opraví tyto výpisy, potvrdí shodu a udá den, měsíc a rok, kdy byly porovnány. Při obnově mapy pozemkové knihy porovná katastrální měřický úřad tuto mapu s mapou katastrální. § 57 Držitelé pozemků jsou povinni do třiceti dnů ohlásiti katastrálnímu měřickému úřadu změny mezníků na držebnostních hranicích svých pozemků a veškeré trvalé změny, v jejichž důsledku se mění pozemkový katastr,… § 81 1) Alespoň jednou za tři léta zařídí katastrální měřický úřad v obvodu jemu přiděleném kromě obvyklých úředních řízení, konaných podle došlých ohlášení, aby komise (§ 61) provedla v každém katastrálním území úplnou přehlídku držby, zejména aby podrobila úplné přehlídce správnost zápisů o osobě držitelově a výtěžkovém předmětu v katastrálních operátech a zavedla řízení o shledaných změnách, chybách nebo nepřesnostech. Podrobněji ve v.n.: Knihovní soud dodá knihovní usnesení o změnách ve statkové podstatě knihovních těles a o zápisech věcných práv, jež jsou předmětem zápisu v pozemkovém katastru, jakož i o změnách parcelních čísel katastrálnímu měřickému úřadu, v jehož obvodu působnosti nemovitosti leží, v tolika vyhotoveních, kolika katastrálních území se usnesení týká, a to buď zároveň, když je doručuje stranám, nebo hromadně, nejpozději ve čtrnáctidenních obdobích. Naproti tomu kat.úřad zasílá ohlášení o shledaných změnách: Ohlašovací list je listina sepsaná na podkladě ohlášení stran nebo jiných ohlášení nebo zjištění z úřední povinnosti o změnách, nepřesnostech nebo chybách v pozemkovém katastru; je podkladem pro zápis nebo záznam v pozemkovém katastru, pro řízení knihovního soudu ke zjednání souladu veřejných knih s pozemkovým katastrem, pro jednání úřadů pro vyměřování daní a poplatků a pro jednání úřadů lesních, památkových nebo jiných. Veřejnosti byl přístupný pouze měřický a písemný operát katastru (nikoliv tedy sbírka listin, obsahující mimo listiny i např. měřické náčrty, ani úhrnné výkazy) a na rozdíl od katastru daně pozemkové mohl každý do operátu nejen nahlížet, ale pořizovat si pro svou potřebu výpisy, opisy a náčrtky. Pozemkový katastr pochopitelně převzal dosavadní výsledky evidovaného katastru daně pozemkové, včetně veškerých platných měřických a písemných operátů, které bylo možno dále vést, nebo které bylo možno po úpravách využít. Převzal i dobré zkušenosti z organizace služby, propracované zásady a postupy provádění technických činností. Dosavadní předpisy a vykonávání všech katastrálních prací sjednotil na celém území státu. Postupně byly vydány ve vztahu k novému zákonu nové, velmi podrobné, předpisy pro jednotlivé úseky katastrální služby. Za zmínku stojí především Instrukce A z roku 1932 (Návod, jak vykonávati katastrální měřické práce pro založení nového katastru původním katastrálním řízením nebo pro jeho obnovení novým katastrálním řízením) a Instrukce B z roku 1933 (Návod, jak vykonávati katastrální měřické práce pro vedení pozemkového katastru), které se v podstatě do jisté míry využívají dodnes. Podkladem měření se stala Jednotná trigonometrická síť katastrální (S-JTSK), na kterou musí být připojována veškerá měření a pro tvorbu mapy mělo být použito konformní kuželové zobrazení. JTSK byla vybudována v r.1920-1957, nebylo dost času, takže byly využity co nejvíce dosavadní práce a to body vojenské sítě I.řádu. JTSK = hustá síť trojúhelníků, v jejichž vrcholech jsou přesně změřeny trigonometrické body (I. až IV.řádu). Zobrazení - byl přijat návrh Ing. Křováka = Křovákovo dvojité konformní kuželové zobrazení v obecné poloze: převod souřadnic ze sférického Besselova elipsoidu stejnoúhle tj. konformně nejprve na Gaussovu kouli a z ní stejnoúhle na plášť zobrazovacího kužele. Souřadnicový systém: osa X je v obraze poledníku o délce 42°30? na východ od Ferra (ostrůvek v soustr. Kanárských ostrovů, dnes název Hierro, od něho byly v letech 1634-1884 určovány zeměpisné délky, Ferrský poledník je 17o39?46˝ západně od Greenwiche) a je kladně orientována k jihu, osa Y je kolmá, prochází počátkem, který je umístěn ve vrcholu zobrazovacího kužele (tj.1 298 039,0046m na sever od obrazu bodu určeného zeměpisnou šířkou 48o15? a délkou 42o30? východně od Ferra) a je kladně orient. k západu. Celé území ČR je tak v I. kvadrantu, takže body mají kladné souřadnice. Základní vlastností je konformita, tedy možnost odměřovat úhly z mapy bez zavádění korekcí. Délkové zkreslení na krajích pásu nepřesahuje hodnotu +14cm/1km a v místech dotykové rovnoběžky procházející středem pásu má hodnotu –10cm/1km. (Průběh délkového zkreslení je zřejmý z obr.) Katastrální mapa - v zobrazovací rovině byly vedeny rovnoběžky k osám X a Y ve vzdálenosti 50 km – tvoří čtvercovou síť a každý čtverec = základní triangulační list (ZTL). Zobrazují se v měřítku 1:100 000 o rozměrech 50x50cm a označují se podle sloupců a vrstev římskými číslicemi. ZTL se dělí na 25 TL o rozměrech 10x10 km, které se zobrazují v měřítku 1:20 000 a mají rámec také 50x50cm. Klad mapových listů 1:2 000 s rozměry 62,5x50cm – 8 sloupců (1250m) a 10 vrstev (1 000m) – základní měřítko. Dalším čtvrcením – měřítka 1:1 000 a 1: 500. Označování mapového listu v kladu listů – souřadnicemi jihozápadního rohu v km tj. nejvzdálenějšího od počátku. Číslování listů mapy vyhotovené pro celé k.ú. - jednotlivé listy mapy se číslují od 1 v nejsevernější vrstvě a v nejzápadnějším sloupci, číslování pokračuje od severu k jihu a od západu k východu. Číslování parcel – 2 možnosti – při novém mapování podle Instrukce A – průběžně - při obnovení operátu - dvojí číselná řada, nebo po dohodě s finančním úřadem průběžně. Materiál pro mapy – nejkvalitnější kreslicí papír o gramáži min.300g/m2 a velikosti nejméně 65x81 cm napjatý na hliníkové folii stejných rozměrů a síle 1.3 mm. Měřické práce – podrobná triangulace = doplnění stávající JTSK I.-IV.řádu o body podrobné sítě o stranách dlouhých průměrně 2 km, - polygonizace = tvorba podrobného polohového bodového pole a pomocných měřických bodů, tzn. doplnění sítě, - podrobné měření = měření hranic k.ú., držby, druhu pozemku, stavební místa, vodstvo, komunikace, el. vedení ad. Provádělo se různými metodami: - polygonovou (ortogonální) – pomocí staničení a kolmic, především ve městech - polární - protínáním vpřed – spíše doplňková metoda v případě špatné přístupnosti bodů - stolovou metodou (měřickým stolem) – jediná grafická metoda, ostatní metody číselné, a téměř se nepoužila. Vyhotovení kat.mapy – nejprve zhotovení tzv. konstrukčního listu – zobrazení rámu, bodů polohového bodového pole a měřických bodů, křížky čtvercové sítě a průsečíky měřických přímek se sekčními čarami. Pak zobrazování vlastního podrobného měření nejčastěji od prostřed mapového listu. Hranice k.ú. se neporovnávaly jako celek najednou. Ke každé mapě se vyhotovila příruční (indikační) mapa. Následoval výpočet výměr buď 2x graficky a výsledek byl průměr nebo hodnota z číselného výpočtu a graficky provedeno pouze kontrolně. Podle Instrukce A se měl postupně nahradit operát stabilního katastru novým, moderním pozemkovým katastrem. Podle Instrukce A se zmapovalo 7 354 mapových listů (téměř 5% uzemí), převážně měst. Slibný rozvoj katastru, a zejména nové mapování, narušily válečné události, druhá pozemková reforma v roce 1945 a komunistický převrat v roce 1948. Pozemkový katastr se používal až do roku 1956, katastrální zákon byl definitivně zrušen až zákonem č. 46/1971 Sb. o geodézii a kartografii. 12. Volba zobrazení 12.1. Volba zobrazení pro geodetické účely 12.1.1. Důležité vztahy pro kartografická zkreslení 12.2. Volba zobrazení pro přehledné mapy 12.2.1. Schéma výběru kartografického zobrazení Při tvorbě kartografického díla je velmi důležité pečlivě rozhodnout o jeho matematických základech. Každý kartograf musí při výběru vhodného kartografického zobrazení posoudit několik faktorů, a to: * vlastnosti mapy – konformní, ekvivalentní, ekvidistantní, atd. * účel mapy * konečný uživatel (žák ZŠ, voják, geodet, …) * velikost, tvar a polohu zobrazovaného území * měřítko a rozměry mapy * tvar obrazu zeměpisné sítě (obraz poledníků a rovnoběžek), popř. zobrazení jiných křivek (loxodrom, ortodrom) Volba vhodného kartografického zobrazení tudíž závisí na několika navzájem provázaných činitelů, které musí každý kartograf brát v úvahu. Dále lze výběr zobrazení určit s ohledem na budoucí oblast užití dané mapy. Těmito oblastmi jsou mapy pro geodetické účely a mapy přehledné. 12.1.Volba zobrazení pro geodetické účely Vybrané zobrazení pro účely geodetické (topografické, mapovací) by měly být konformní s velmi malým zkreslením délkovým (plošným), které by nemělo přesahovat grafickou přesnost mapy, tedy 0,1 mm v měřítku mapy. Vyhotovují se ve velkým nebo středních měřítkách. 12.1.1. Důležité vztahy pro kartografická zkreslení Pro dané státní území můžeme rozhodování o použití nejvhodnějšího zobrazení zjednodušit na úvahu, jaký typ zobrazení je nejlepší (zda kuželové, válcové nebo azimutální zobrazení) vzhledem k tvaru území. Obr. 12.1 Vztahy pro kartografická zkreslení y … minimální poloměr opsané kružnice 2Š … nejužší pás území (tyto hodnoty získáme měřením z vhodného mapového podkladu) A platí následující relace pro azimutální zobrazení: … pro zobrazení konformní … pro zobrazení ekvidistantní … pro zobrazení ekvivalentní Azimutální zobrazení jsou vhodná pro zobrazení území kruhového, popř. čtvercového tvaru, převládá pak obecné poloha zobrazovací plochy. Pro protáhlá území pak volíme zobrazení válcová nebo kuželová. Při rozhodování mezi těmito dvěma typy musíme zkoumat střední křivku procházející daným územím. Blíží-li se tato křivka hlavní kružnici (ortodromě), volíme zobrazení válcové, blíží-li se kružnici vedlejší (rovnoběžce), volíme zobrazení kuželové. Dále je třeba zvolit polohu zobrazovací plochy a to opět vzhledem ke střední křivce: Válcové zobrazení – ortodroma Rovník Poledník Jiná ... v normální poloze ... v transverzální poloze ... v obecné poloze Kuželové zobrazení – rovnoběžka Zeměpisná Kartografická ... v normální poloze ... v obecné poloze (spec. v příčné poloze) 12.2. Volba zobrazení pro přehledné mapy Tyto mapy pro kartografické účely se vyhotovují zpravidla v malých měřítkách s volbou takového zobrazení, které dává co nejpřirozenější obraz objektů a jevů na Zemi. Na tyto mapy nejsou již stanoveny tak přísná kritéria pro zkreslení. Výběr zobrazení je i v případě map pro kartografické účely ovlivněn tvarem a velikostí zobrazovaného území: * Malé (5 – 6 milionů km) s maximálním délkovým zkreslením ± 0,5%, * Střední (35 – 40 milionů km) s max. délkovým zkreslením ± 3%, * Velké (nad 40 milionů km) s délkovým zkreslením větším než ± 3%. Z hlediska účelu a tedy i obsahu a použití mapy můžeme volit zobrazení pro speciální mapy následovně: Ekvivalentní zobrazení (zachování relací mezi plošnými prvky mapy) - Mapy geografické, demografické, politicko-administrativní, klimatické, pedologické, geologické, geomorfologické atd. Ekvidistantní zobrazení (zachování délek v určitém směru) - Mapy seismické, vojensko-historické, letecké dopravy atd. Konformní zobrazení (zachování směru různých jevů) - Mapy letecké, navigační, meteorologické, klimatické (směry větrů), oceánografické (směry proudů), hydrografické apod. 12.2.1. Schéma výběru kartografického zobrazení (podle [2]) Při výběru zobrazení často používáme stále stejná zobrazení určitých map (např. pro žáky ZŠ jsou to zobrazení pro nástěnné mapy atd.). Můžeme tak při volbě zobrazení postupovat podle následujícího schématu: 1. Svět A) konformní a) bez pólů … Mercatoro válcové z. b) včetně pólů … Lagrangeovo polykónické z., Eisenlohrovo obecné z. B) ekvivalentní a) bez přerušení … Mollweidovo nepr. válcové z., Eckertovo, Boggsovo atd., Aitov-Hammerovo modifik. azim. z. b) přerušní pro světadíly a oceány … Goodovo kompozitní z. C) ekvidistantní … azimutální z. D) kompenzační … některá nepravá válcová z. E) přímá loxodroma … Mercatorovo z. 2. Hemisféra A) konformní … stereografická projekce B) ekvivalentní … Lambertovo azimutální z. C) ekvidistantní … Postelovo azimutální z. D) globální pohled … ortografická projekce 3. Kontinent, oceán, menší region A) převládající rozměr - východ – západ … normální poloha - sever – jih … transverzální poloha - obecně … obecná poloha a) podél rovníku – konformní … Mercatorovo z. – ekvivalentní … Lambertovo válcové z. b) daleko od rovníku – konformní … Lambertovo kužel. z. – ekvivalentní … Albersovo kužel. z. B) stejná rozloha ve všech směrech - pro póly … polární poloha - na rovníku … transverzální poloha - jinde … obecná poloha – konformní … stereografická projekce – ekvivalentní … Lambertovo azimutální z. C) Ekvidistantní v polednících - střed v pólu … Postelovo azimutální z. - střed na rovníku … Marinovo válcové z. - střed jinde … kuželové z. D) přímá loxodroma ... Mercatorovo z. E) přímá ortodroma … gnómonická projekce 11. Zobrazení užitá pro ČSR a ČR 11.1. Historie mapování na našem území 11.1.1. Topografická vojenská mapování (1763 - 1883) 11.1.2. Katastrální mapy bývalého Rakouska-Uherska 11.1.3. Prozatímní vojenské mapování (1923 - 1933) 11.1.4. Definitivní vojenské mapování (1934 - 1938) 11.1.5. Státní mapová díla ČSR (po r. 1945) 11.1.6. Vojenské topografické mapy (od r. 1953) 11.1.7. Základní mapa středního měřítka 11.2. Jednotlivá zobrazení 11.2.1. Sanson-Flamsteedovo zobrazení 11.2.2. Benešovo zobrazení 11.2.3. Cassini-Soldnerovo zobrazení 11.2.4. Gauss-Krügerovo zobrazení (Gaussovo konformní zobrazení elipsoidu v poledníkových pásech) 11.2.5. Křovákovo zobrazení 11.3. Návrhy zobrazení pro ČSR !! Nové !! 11.1. Historie mapování na našem území 11.1.1. Topografická vojenská mapování (1763 - 1883) Mapová díla vzniklá za vojenských mapování mají dodnes svůj historický význam, a to zejména pro studium vývoje krajiny. První vojenské mapování (tzv. josefské) z let 1763 - 1785 bylo na území monarchie prováděno v měřítku 1:28 800. Mapy však nebyly vyhotovovány na podkladě žádných geodetických základů. Pro druhé vojenské mapování (tzv. Františkovo) z let 1806 - 1869 již byly jako grafický podklad užity katastrální mapy stabilního katastru v měřítku 1: 2 880 vyhotovené ve zobrazení Cassini-Soldnerově. Pro naše území byly 3 souřadnicové systémy - gusterberský pro Čechy, vídeňský pro Moravu a budapešťský pro Slovensko. Z těchto map byla dále odvozena Speciální mapa království českého v měřítku 1: 144 000, která byla nejstarším mapovým dílem veřejným na území Čech. Po prusko-rakouské válce v roce 1866 vznikla potřeba nových map. Začalo se tak s tzv. III. vojenským mapováním (1870 - 1883). Vykonával jej Vojenský zeměpisný ústav (VZÚ) ve Vídni v měřítku 1: 25 000. Referenční plochou byl zvolen Besselův elipsoid, rovinné souřadnice byly uváděny v souřadnicových soustavách Gusterberg a Sv. Štěpán a výšky v jadranském výškovém systému. Jednotlivé mapové sekce byly zobrazeny do roviny pomocí Sanson-Flamsteedova zobrazení. Po roce 1918 převzal mapové podklady VZÚ v Praze od ústavu vídeňského a provedl reambulaci mapo. Ta spočívala v opravení a doplnění polohopisu metodou grafického protínání a úpravou názvosloví z německého na české. Dále byly odstraněny hrubé chyby ve výškopisu, který byl dále doplněn vrstevnicemi a kótami důležitých bodů. Po roce 1935 pak byla do reambulovaných map speciálních v měřítku 1: 75 000 dotisknuta kilometrová souřadnicová síť Křovákova zobrazení a tyto mapy pak byly hojně užívány až do poloviny 50. let 20. století. 11.1.2. Katastrální mapy bývalého Rakouska-Uherská Pro katastrální mapy Stabilního katastru v bývalém Rakousku-Uhersku bylo použito Cassini-Soldnerovo zobrazení. Mapy byly vyhotoveny v měřítku 1: 2 880. Referenční plochou zvolen Zachův elipsoid. 11.1.3. Prozatímní vojenské mapování (1923 - 1933) Současně s reambulací III. vojenského mapování probíhalo tzv. prozatímní vojenské mapování. Jednalo se o mapy topografické v měřítku 1:10000 a 1:20000 (TM10, TM20). Referenční plochou byl opět zvolen Besselův elipsoid a bylo užito zobrazení Benešovo. Zmapováno bylo pouze 3% území. 11.1.4. Definitivní vojenské mapování (1934 - 1938) Po zavedení Křovákova zobrazení na něj přešla i vojenská správa a bylo užito pro definitivní vojenské mapování. Mapy měly pokrýt celé státní území v měřítku 1:20 000. Zmapováno však bylo pouze 7% území. Za německé okupace v letech 1938 - 1945 byly mapovací práce pozastaveny. Mapovalo se pouze ve vojenských výcvikových prostorech a to podle německých předpisů ve zobrazení Gauss-Krügerově v měřítku 1:10000 a 1:25000. 11.1.5. Státní mapová díla ČSR (po r. 1945) Po osvobození naší vlasti došlo k velké hospodářšké výstavbě, pro kterou bylo zapotřebí vyhotovení celostátního mapového díla. Nejprve mapovací práce prováděl Státní zeměměřický a kartografický ústav (SZKÚ), od roku 1953 pak Ústřední správa geodézie a kartografie (ÚSGK). Mapová díla byla vyhotovena v Křovákově zobrazení a byla následující: Státní mapa ČSR 1: 10 000 (SM 10), Státní mapa ČSR 1: 5 000 (SM 5), Státní mapa 1: 5 000 hospodářská (SMH-5), Státní mapa 1: 5 000 odvozená (SMO-5), Topografická mapa 1: 10 000 (TM 10) 11.1.6. Vojenské topografické mapy (od r. 1953) Od roku 1953 se pro vojenské topografické mapy užívalo příčné válcové konformní Gaussovo zobrazení poledníkových pásů (mezinárodní označení Gauss-Krügerovo zobrazení). Referenční plochou zvolen Krasovského elipsoid, rovinný souřadnícový systém označován S-52, později S-42, pro výšky použit baltský systém s nulovým vodočtem v Kronštadtu. Byly zobrazeny šestistupňové pásy, rovník zvolen za osu Y, základním poledníkem osa X, označení pásů počítáme od Greenwichského poledníku. Pro naše území je poledníkový pás č. 33 se základním poledníkem 15° (okrajové poledníky 12° a 18°). Délková zkreslení dosahují na okrajích pásu hodnot 62 cm/km. 11.1.7. Základní mapa středního měřítka Od roku 1968 začaly probíhat práce na Základní mapě středního měřítka, kde byl opět použit systém S-JTSK, Křovákovo zobrazení, Besselův elipsoid a výškový systém Balt pro vyrovnání. 11.2. Jednotlivá zobrazení 11.2.1. Sanson-Flamsteedovo zobrazení Pro mapová díla vyhotovená za III. vojenského mapování bylo použito polyedrické zobrazení sférických lichoběžníků, kde pro zobrazení jednotlivých části použilo nepravého sinusoidálního válcového zobrazení Sanson-Flamsteedova zobrazení. Mapy byly v měřítku 1:25 000, 1: 75 000 (mapa speciální - 4 listy mapy 1: 25 000) a 1: 200 000 (mapa generální - 8 listů mapy speciální). Obr. 11.1 Generální mapa 1: 200 000 11.2.2. Benešovo zobrazení Autorem zobrazení byl plukovník Dr. L. Beneš. Jedná se o kuželové zobrazení v normální sečné poloze. Nezkresleny byly rovnoběžky 50°15´ a 48°30´. Vzhledem k normální poloze kužele dosahovalo zkreslení vyšších hodnot než v případě zobrazení Křovákova. Vliv délkového zkreslení činil |m - 1| Î (- 11,6; + 31,6 cm/km). 11.2.3. Cassini-Soldnerovo zobrazení Jedná se o transverzální válcové zobrazení ekvidistantní v kartografických polednících. Obr. 11.2 Cassini-Soldnerovo zobrazení Zobrazení bylo použito pro katastrální mapy stabilního katastru bývalého Rakouska-Uherska v měřítku 1: 2880. Pro celé území bylo zvoleno celkem 11 souřadnicových soustav. Pro České země byl počátek systému tzv. Gusterberského, v trigonometrickém bodě Gusterberg v Horních Rakousích (? = 48°02´18,47“; ? = 31°48´15,05“), pro Moravu a Slezsko to byl tzv. systém Vídeňský s počátkem v bodě věže kostela Sv. Štěpán ve Vídni (? = 48°12´31,54“; ? = 34°02´27,32“). Území Slovenska spadá do tzv. Budapešťského systému s počátkem v trigonometrickém bodě Gellérthegy v Budapešti. Zeměpisné délky ? jsou počítány k poledníku Ferro. V systému Gusterberském došlo navíc k chybnému stočení kladné větve osy X od základního poledníku směrem na západ o 4´22,3 Zobrazovací rovnice: Vztah pro výpočet délkového zkreslení v kartografické rovnoběžce a v libovolném azimutu: Při výpočtu délkového zkreslení v azimutu do vzdáleností y L 140 km můžeme třetí člen ve vztahu vynechat. Maximální hodnoty délkového zkreslení jsou ve směru základního poledníku (a = 0° nebo a = 180°) a bude platit: Vliv délkového zkreslení činil na okrajích území Čech + 46,2 cm/km a Moravy + 40cm/km. Zobrazení bylo také užíváno v 19. století v Anglii, Dánsku, Německu, Francii atd. pro mapy velkých a středních měřítek. 11.2.4. Gauss-Krügerovo zobrazení (Gaussovo konformní zobrazení elipsoidu v poledníkových pásech) Toto zobrazení bylo užito na našem území pro vojenské topografické mapy od r. 1953. Referenčním elipsoidem byl zvolen elipsoid Krasovský, souřadnicovým systémem byl S-42, výškový systém baltský s nulovým vodočtem v Kronštadtu. Zobrazení je někdy nazýváno Gauss-Krügerovo. Obr. 11.3 Gauss-Krügerovo zobrazení Jedná se o konformní zobrazení elipsoidu přímo do roviny [j; l] ® [X; Y] s nezkresleným základním (středním) poledníkem, který byl volen za osu X (pro naše území se jedná o poledníky o zeměpisných délkách 15° a 21°). Jednotlivé poledníkové pásy se zobrazují samostatně, mají tak vlastní souřadnicové soustavy a vzniká tak problém převodních vztahů mezi nimi. Pro odvození zobrazovacích rovnici byly kladeny dva požadavky, a to podmínka nezkresleného základního poledníku a podmínka konformity. Podmínky konformity lze psát ve tvaru: Při odvození stačí uvažovat jednu z rovnic. Po jejím rozvoji v Tailorovu řadu dostáváme: Zeměpisná délka l je redukované k zeměpisné délce středního poledníku. Nyní srovnáním levé a pravé strany (jejich reálných a imaginárních částí) bude Připojením podmínky nezkresleného středního poledníku určíme funkci f(q) tak, že pro redukovaný střední poledník l = 0 musí být X = f(q) a Y = 0. Z této podmínky vidíme, že souřadnice X musí odpovídat délce poledníku. Postupným výpočtem dalších derivací funkce f(q) dostáváme zobrazovací rovnice X, Y Gaussova zobrazení. Délkové zkreslení Vzhledem ke konformitě zobrazení platí mp = mr = m a můžeme psát: Častěji používaným vztahem je V našich zeměpisných šířkách dosahuje na okrajích pásů vliv délkového zkreslení +57 cm/km v případě šestistupňového pásu a +14 cm/km pro třístupňový pás. Obr. 11.4 Průběh délkového zkreslení Gauss-Krügerova zobrazení Meridiánová konvergence Obr. 11.5 Meridiánová konvergence G.-K. zobrazení Z obr. 14.5 platí: Meridiánovou konvergenci počítáme pro konstantní zeměpisnou šířku j, tudíž bude: Dosazením příslušných derivací dostaneme Použitím substituce z = tgg můžeme pro výpočet zjednodušit předchozí vztah: a pak bude úpravou a dosazením do původní rovnice výsledný vztah: Tento vztah používáme při známých souřadnicích X, Y. Pokud nám ovšem pro výpočet meridiánové konvergence postačí výpočet s přesností 3“, pak pro naše zeměpisné šířky můžeme konvergenci vypočítat ze vztahu: Pro zeměpisnou šířku j = 50° pak meridiánová konvergence na okrajích šestistupňového pásu (l = ± 3°) dosahuje hodnot g = ± 2°18´. 11.2.5. Křovákovo zobrazení Křovákovo zobrazení je dvojité konformní kuželové zobrazení v obecné poloze. Je pojmenováno po svém autorovi Ing. Josefu Křovákovi, který jej odvodil pro potřeby vytvoření nové a přesnější trigonometrické sítě na území tehdejšího Československa. Navrhl jej r. 1922 jako prozatímní a od r.1933 je používáno jako definitivní zobrazení, které je základem pro soustavu rovinných souřadnic systému S-JTSK. Původně Křovák navrhoval zobrazení v normální poloze, při té však byl pás území ČSR mnohem širší (viz obr. 14.6) než při použití obecné polohy. Pro normální polohu bylo navíc maximální délkové zkreslení na okrajích pásu +43 cm/km a pro obecnou polohu je poloviční, +21 cm/km. Obr. 11.6 Křovákovo zobrazení Optimální polohu kužele určil Křovák empiricky pomocí kružítka na globu. Výchozí referenční plochou byl zvolen Besselův elipsoid, který byl zobrazen na kouli pomocí Gaussova konformního zobrazení (kap. 4). Získané souřadnice na kulové ploše dále z důvodu obecné polohy kužele transformoval na souřadnice kartografické. Kouli pak zobrazil do roviny konformním kuželový zobrazením a následnou transformací získaných polárních souřadnic dostáváme konečné vztahy pro rovinné souřadnice X, Y. Přehled konstant používaných v Křovákově zobrazení UQ = 59°42´42,69690" VQ = 42°31´31,41725" Š0 = 78°30´ ?0 = 49°30´ ?0 = 1 298 039,004 615 180 a = 1,000 597 498 372 k = 0,996 659 248 690 n = 0,979 924 704 620 830 R = 6 380 703,610 500 m Postup převodu souřadnic z Besselova elipsoidu do roviny XY: I. Konformní zobrazení Besselova elipsoidu na kouli = Gaussovo zobrazení Vyvození zobrazovacích rovnic bylo podrobně popsáno v kap. 4. Příslušné zobrazovací rovnice tudíž jsou: Pro dourčení konstant a, k, R Gauss volil požadavek, aby se základní rovnoběžka j0 (resp. U0) nezkreslovala a aby bylo délkové zkreslení co nejmenší (volil nulovou první a druhou derivaci). Vztahy pro výpočet konstant tak budou: Zeměpisnou šířku U můžeme také určit pomocí řady: Inverzní řada je: kde Dj = j – j0, DU = U – U0 a jsou ve stupních. Další možnost určení U je z Křovákových zobrazovacích tabulek I.díl, kde jsou hodnoty U uvedeny pro jÎá47°30´; 51°30´n v kroku 10”. II.Transformace souřadnic Vzhledem k tomu, že je kuželové zobrazení použito v obecné poloze, musíme transformovat zeměpisné souřadnice na kulové ploše [U; V] na souřadnice kartografické [Š; D]: kde DV=VQ – V Zpětný převod: III.Konformní kuželové zobrazení Princip odvození zobrazovacích rovnic byl uveden v kap. 5, kde bylo: Volba konstant r0, n vycházela z požadavku jedné nezkreslené rovnoběžky Š0: Polární souřadnici r můžeme opět získat i z Křovákových zobrazovacích tabulek II.díl pro Š v kroku 10”. Z výše uvedených rovnice je zřejmé, že se jedná o kužel v tečné poloze s jednou nezkreslenou rovnoběžkou a všude mimo tuto rovnoběžku bude platit m > 1. Na okrajích pásu bylo zkreslení až m = 1,0002 a proto bylo redukováno zavedením multiplikační konstanty k = 0,9999, kterou byl přenásoben poloměr základní rovnoběžky r0: Délkové zkreslení v základní rovnoběžce tak bude: Na okrajích pásů tak dojde ke snížení zkreslení na polovinu, tj. m = 1,0001 a jde o obdobný postup, jako bychom pro dané území volili kužel sečný. Dostáváme totiž dvě nezkreslené rovnoběžky Š1 a Š2 (obr. 14.7). Délkové zkreslení můžeme vypočítat ze vzorce společného pro všechna kuželová zobrazení, do jmenovatele výrazu však dosazujeme původní (nezmenšený) poloměr Země: Můžeme jej také vyčíslit lineární interpolací z Křovákových zobrazovacích tabulek II.díl, kde však tabelovaná hodnota m značí šestinu reciproké hodnoty zkreslení, tedy: Poslední možností určení délkového zkreslení je pomocí řady: kde Dr= r- r0 a dosazuje se ve stovkách km. Obr. 11.7 Průběh délkového zkreslení Křovákova zobrazení IV.Transformace polárních souřadnic na rovinné Zpětný převod: Pro celé území ČSR a nyní i ČR platí Y < X. Meridiánová konvergence (obr. 14.8) e... polární souřadnice bodu x ... úhel, který svírá zeměpisný poledník s kartografickým Obr. 11.8 Meridiánová konvergence Křovákova zobrazení Úhel x = 0 na ose X a roste směrem na západ. V západním cípu republiky dosahuje až 10°. Pro výpočet s přesností ± 1´ postačí použít řadu: kde X, Y dosazujeme v km a dostaneme C ve stupních. 11.3. Návrhy zobrazení pro ČSR Po roce 1918, rok vzniku Československa, dochází k potřebě budování nové a přesnější trigonometrické sítě. S tím souvisí i volba kartografického zobrazení, nejvhodnějšího pro zobrazení nově vzniklého území. Návrhy na toto zobrazení byly následující: 1. Ing. Josef Křovák: Kuželové zobrazení dvou rovnoběžkových pásů, tečné v normální poloze * zobrazení dvou rovnoběžkových pásů, základní (tečné) rovnoběžky 50°20' a 48°40', * osa X vložena do poledníku 33° vých. od Ferra, osy X dané nezkreslenými rovnoběžkami, * elipsoid zobrazen přímo do roviny, * vliv délkového zkreslení poměrně malý, * nevýhoda zobrazení: dva souřadnicové systémy pro jednotlivé pásy a dvojí souřadnice na překrytu. 2. Prof. František Fiala: Dvojité válcové zobrazení v obecné poloze * válec se dotýkal koule podél ortodromy procházející body [50°20'; 30°] a [49°; 36°], * po redukci zkreslení zavedeném multiplikační konstanty k=0,999 přejde tečná poloha v sečnou a dojde ke snížení vlivu zkreslení na |m-1|Îá-10; +17 cm/kmn, * nevýhoda zobrazení: docházelo k vysokým hodnotám meridiánové konvergence (až 26°). 3. Dr. L.Beneš: Kuželové zobrazení jednoho rovnoběžkového pásu, sečné v normální poloze * zobrazení se v praxi používalo v dobách prozatímního vojenského mapování pro voj.mapy v měřítku 1:10 000 a 1:20 000, * nezkreslené byly rovnoběžky 50°15' a 48°30', * hodnoty vlivu délkového zkreslení činily |m-1|Îá-11,6; +31,6 cm/kmn (vzhledem k normální poloze kužele jsou tyto hodnoty vyšší než u Křovákova zobrazení v obecné poloze - viz. bod 6). 4. Prof. A. Semerád: Stereografická projekce v obecné poloze ve 3 soustavách * území ČSR bylo rozděleno na 3 soustavy - Čechy, Morava, Slovensko a Podkarpatská Rus, * poloměry obrazů okrajových kartografických rovnoběžek dosahovaly až 180 km, * maximální vliv délkového zkreslení činil 10 cm/km, * nevýhoda zobrazení: 3 souřadnicové systémy a duplicitní souřadnice na překrytu. 5. Prof. A. Tichý: Válcové zobrazení v obecné poloze ve dvou pásech * dotykové ortodromy byly kolmé na zeměpisné poledníky v bodech o nestejných zeměpisných souřadnicích, * zvoleny dvě souřadné soustavy pro Čechy a Moravu, Slovensko, * nevýhoda zobrazení: dva souřadnicové systémy a dvojí souřadnice na překrytu. 6. Ing. Josef Křovák: Dvojité konformní kuželové zobrazení v obecné tečné poloze Ještě stojí za zmínku také pokus prof. Böhma, který navrhl konformní eliptické zobrazení (nepravé válcové) s minimálním délkovým zkreslením. Kartografické anamorfózy Mapa vyhotovená jako anamorfóza nezobrazuje danou skutečnost, ale pouze její abstrakt. Anamorfózy definujeme buď matematickým vztahem nebo graficky. Nejčastější použití anamorfovaných map je u přeměny městských plánů. Ty pak nemají konstantní, nýbrž proměnlivé měřítko. Jedno z možných rozdělení je následující: Anamorfózy: * pravé o pravidelné o nepravidelné o radiální o osové * pseudoanamorfózy Ukázky anamorfóz: 1. plošné pseudoanamorfózy, tzv. ekvidemické mapy * nejsou definovány matematickým vztahem * např. tzv. ekvidemické mapy - mapa okresů, kde je velikost jednotlivých okresů podle počtu obyvatel, okresy ale musí mít správní hranice podle skutečnosti. 2. Pravá anamorfóza radiální pravidelná * střed území zobrazíme ve větším měřítku, v okolí postupně měřítko zmenšujeme * tzv. rybí oko * např. mapa města - centrum chceme zobrazit detailněji, zvolíme pro něj větší měřítko, okolní sídliště již nejsou tak důležitá, proto je vyhotovíme v menším měřítku. 3. Pravá anamorfóza radiální nepravidelná * jedná se např. o mapy dostupnosti z centra města do jednotlivých částí * na ukázce jsou různá místa Západočeského kraje znázorněna v "napřímených" silničních vzdálenostech od centra - Plzně. 4. Pravá anamorfóza osová pravidelná * objekty v blízkosti osy (komunikace, vodního toku, ...) budou zobrazeny ve větším měřítku, tudíž se budou od osy oddalovat, objekty vzdálenější naopak přibližovat menším měřítkem * tuto anamorfózu můžeme definovat např. vztahem d = K.ln(D+1), kde K je zvolená konstanta a D je skutečná vzdálenost objektu od osy, d je pak nová upravená vzdálenost, kterou zaneseme do mapy (pro K=10, D=1 km ... d=7 km; D=10 km ... d=24 km; D=36 km ... d=36 km; D=100 km ... d=46 km; D=1000 km ... d=69 km) 5. Pravá anamorfóza osová nepravidelná * na ukázce jsou jednotlivé okresy znázorněny tak, aby svou plochou odpovídaly počtu obyvatelstva v okresech 6. Grafická anamorfóza (nepřímá) * při tvorbě takového anamorfózy vždy vycházíme z mapy vyhotovené v ekvivalentním zobrazení 2. Základní pojmy 2.1. Referenční plochy 2.1.1. Rovina 2.1.2. Koule 2.1.3. Elipsoid 2.1.3.1. Přehled známých elipsoidů 2.2. Souřadnicové systémy na referenčních plochách 2.2.1. Geodetická zeměpisná šířka j a zeměpisná délka l 2.2.2. Geocentrická zeměpisná šířka b a zeměpisná délka l 2.2.3. Redukovaná zeměpisná šířka y a zeměpisná délka l 2.2.4. Ortogonální, Soldnerovy souřadnice 2.2.5. Polární sférické souřadnice 2.2.6. Souřadné soustavy v rovině 2.2.7. Pravoúhlé prostorové souřadnice X, Y, Z 2.2.8. Kartografické souřadnice 2.2.9. Izometrické souřadnice 2.3. Poloměry křivosti v libovolném bodě na elipsoidu 2.3.1. Příčný poloměr křivosti N 2.3.2. Meridiánový poloměr křivosti M 2.3.2.1. Délkové elementy v poledníku a rovnoběžce 2.3.3. Střední poloměr křivosti Rm 2.3.4. Poloměr náhradní koule 2.4. Důležité křivky na referenčních plochách 2.4.1. Geodetická křivka 2.4.2. Ortodroma 2.4.3. Loxodroma 2.1. Referenční plochy 2.1.1. Rovina Zemský povrch můžeme považovat za rovinu pro velmi malá území okrouhlého tvaru o ploše asi 200 km2 (kruh o poloměru 8 km). Pro méně přesné výpočty s plochou asi 700 km2 a poloměrem 15 km. 2.1.2. Koule Užití: pro geodetické a kartografické účely, nejdříve zobrazíme elipsoid vhodným způsobem na kouli a potom geometrickými prvky do roviny ® tzv. dvojitá zobrazení. Nebo koulí o poloměru R určitých vlastností nahradíme elipsoid. Zeměpisné souřadnice platné pro elipsoid se beze změny užijí také na kouli, ale dochází k velkým deformacím délek (toto zkreslení zaniká až při použití velmi malých měřítek od 1: 107). Nejčastěji volíme poloměr koule jako tzv. střední poloměr křivosti: Pro ČR se střední geodetickou šířkou ? = 49°30´ a použití Besselova elipsoidu je Rm = 6 380 703,6105 m. Při stejném objemu elipsoidu a koule je R = 6 370,3 km. 2.1.3. Elipsoid Základní parametry elipsoidu: a - hlavní poloosa elipsoidu b - vedlejší poloosa elipsoidu e - numerická výstřednost (první excentricita) i - zploštění elipsoidu numerická výstřednost (excentricita) druhá excentricita zploštění 1. Trojosý elipsoid (ten se však vzhledem ke složitější geometrii nepoužívá) 2. Rotační elipsoid 2.1.3.1. Přehled známých elipsoidů: Pro katastrální mapy Stabilního katastru byl použit elipsoid Zachův. Od roku 1841 se v našich zemích užívá Besselův elipsoid (dodnes představuje základní referenční elipsoid pro systém S-JTSK). Ten však vyhovuje pouze pro území s menší rozlohou a proto byl r. 1924 doporučen elipsoid Hayfordův. Jeho parametry byly vypočteny na základě rozsáhlých měření r. 1909 v USA. Tento elipsoid však u nás nakonec zaveden nebyl. Roku 1944 byly výsledky měření v USA doplněny i o měření v Evropě a SSSR a byl navržen nový elipsoid F.N.Krasovským. Tento elipsoid byl svými parametry nejlépe vyhovujícím elipsoidem pro zobrazení celé Země. Roku 1953 byl zaveden i v ČSSR. Na XV. Generálním shromáždění Geodetické a geofyzikální unie (IUGG) roku 1971 v Moskvě byl pro vědecké práce mezinárodního významu zaveden elipsoid IAG 1967. Tabulka základních parametrů známých referenčních elipsoidů: a [m] b [m] i e Zachův el. 6 376 045,000 6 355 477,11300 1: 310,000 0,0802571310 Besselův el. (r. 1841) 6 377 397,155 6 356 078,96290 1: 299,153 0,081 696 831 Hayfordův el. (r. 1909) 6 378 388,000 6 356 911,94613 1: 297,000 0,081 991 889 Krasovského el. (r. 1940) 6 378 245,000 6 356 863,01877 1: 298,300 0,081 813 333 IAG (r. 1967) 6 378 160,000 6 356 774,51610 1: 298,247 0,081 820 565 WGS-84 (r. 1984) 6 378 137,000 6 356 752,31425 1: 298,257 0,081 191 910 2.2. Souřadnicové systémy na referenčních plochách 2.2.1. Geodetická zeměpisná šířka j a zeměpisná délka l j - úhel, který svírá normála elipsoidu s rovinou rovníku: |j| L 90° l - úhel, který svírá rovina poledníku s rovinou nultého poledníku: |l| L 180° Obr. 2.1 Geodetické souřadnice Zeměpisná rovnoběžka - body o stejné zeměpisné šířce j. Zeměpisný poledník - průsečnice roviny, procházející osou rotace referenční plochy s touto plochou. Rovnoběžky a poledníky tvoří tzv. geografickou síť. Základním poledníkem je tzv. greenwichský poledník, procházející hvězdárnou Greenwich ve Velké Británii. Zemské póly jsou singulární body a v různých kartografických zobrazeních se zobrazují jinak než ostatní body. Pro kulovou plochu je zavedeno označení zeměpisná šířka U (j = U) a zeměpisná délka V. 2.2.2. Geocentrická zeměpisná šířka b a zeměpisná délka l b - úhel, který svírá spojnice SP s rovinou rovníku: |b| L 90° l - úhel, který svírá rovina poledníku s rovinou nultého poledníku: |l| L 180° A platí: Obr. 2.2 Geocentrické souřadnice Těchto souřadnic se užívá především v astronomii a navigaci. Pro kulovou referenční plochu platí U = b = j. 2.2.3. Redukovaná zeměpisná šířka y a zeměpisná délka l y - úhel, který svírá spojnice SP* s rovinou rovníku: |y| L 90° l - úhel, který svírá rovina poledníku s rovinou nultého poledníku: |l| L 180° A platí: Obr. 2.3 Redukované souřadnice Těchto souřadnic používáme pro řešení některých teoretických úloh na ploše referenčního elipsoidu. Pro kulovou referenční plochu platí U = j = y = b. 2.2.4. Ortogonální, Soldnerovy souřadnice Zvolíme si bod Q [UQ; VQ]. Severní větev poledníku procházející tímto bodem volíme jako kladnou větev osy x, hlavní kružnice kolmá na poledník procházející bodem P tvoří osu y. Obr. 2.4 Soldnerovy souřadnice 2.2.5. Polární sférické souřadnice Polohu dvou bodů na referenční ploše můžeme určit pomocí azimutu A jejich spojnice s. Obr. 2.5 Polární souřadnice Obr. 2.6 Polární souřadnice a10 – sférický směrník g – meridiánová konvergence (sbíhavost poledníků) g = A10 – a10 2.2.6. Souřadné soustavy v rovině - polární [?; e] - ortogonální [x; y] [r; e] ® [x; y] [x; y] ®[r; e] Obr. 2.7 Rovinné souřadnice 2.2.7. Pravoúhlé prostorové souřadnice X; Y; Z Osa X – průsečnice roviny rovníku s rovinu nultého poledníku Osa Z – v ose rotace Osa Y – v rovině rovníku, kolmá na osu X Obr. 2.8 Prostorové souřadnice Význam užití velmi vzrostl v souvislosti s GPS pro řešení geodetických úloh použitím těchto souřadnic ve 3D (trojrozměrné, družicové) geodézii pro určování polohy bodů na elipsoidu, na fyzickém zemském povrchu a v blízkém kosmickém prostoru. 2.2.8. Kartografické souřadnice Pro optimální volbu zobrazení a s tím související polohou zobrazovací plochy je vhodné určovat polohu bodů pomocí tzv. kartografických souřadnic. Osa zobrazovací plochy již nebude totožná s osou zemskou a definujeme nový kartografický systém souřadnic. Průsečík osy plochy s referenční plochou je kartografickým pólem Q. Definice kartografických souřadnic Š (kartografická šířka) a D (kartografická délka) je pak analogická k souřadnicím zeměpisným U, V. Obr. 2.9 Kartografické souřadnice Vzájemné transformační vztahy mezi zeměpisnými souřadnicemi U, V a kartografickými souřadnicemi Š, D odvodíme jednoduchými vztahy ze sférické trigonometrie. Obr. 2.10 Kartografické souřadnice [U; V] ® [Š; D] [Š; D] ® [U; V] 2.2.9. Izometrické (symetrické) souřadnice Těchto souřadnic se s výhodou užívá při odvozovaní např. vztahů pro zkreslení. Označíme-li si je např. x, h, pak pro délkový element musí platit vztah: Pro rovinné souřadnice X, Y bude tento vztah ds2 = X2 + Y2 a vidíme, že souřadnice X, Y v rovině jsou izometrické. Nyní si analogicky odvodíme vztah pro délkový element na elipsoidu i na kouli: Délkový element na elipsoidu: Kde N, M jsou poloměry křivosti blíže vysvětlené v kap. 2.3. Vztah však nevyhovuje výše uvedené formulaci symetrických souřadnic. Označíme-li pak bude a souřadnice q, l již formulaci vyhovují, jsou tudíž symetrické. Nyní odvodíme vztah pro izometrickou šířku q: Dosazením za M a N a řešením integrálu pomocí substituce dostaneme výsledný vztah, který je: Obdobně odvodíme izometrické souřadnice na kouli, kde izometrickou šířku označujeme Q a vztahy se díky M = N = R zjednoduší na: 2.3. Poloměry křivosti v libovolném bodě na elipsoidu V bodě P existují dva extrémní normálové řezy (řez rovinou procházející normálou v bodě a kolmou na povrch elipsoidu). Křivost těchto řezů je zde minimální a maximální, jsou to tzv. hlavní křivosti. Tyto elementy - příčný poloměr křivosti N (poloměr křivosti v rovině kolmé na poledník) a meridiánový poloměr křivosti M (poloměr křivosti v poledníku) - používáme při výpočtech na referenčním elipsoidu. Pro referenční kouli platí N = M = R. Obr. 2.11 Poloměry křivosti Obr. 2.12 Poloměry křivosti 2.3.1. Příčný poloměr křivosti N: Všechny normály jedné rovnoběžky se protínají v bodě V (ležícím na ose rotace), vzdálenost VP je příčný poloměr křivosti N. Někdy se pro něj také užívá označení poloměr křivosti v prvním vertikálu. Obr. 2.13 Příčný poloměr křivosti N Souřadnice x,y jsou souřadnice bodu P v rovině poledníkové elipsy: V těchto parametrických rovnicích se také často používá pomocné veličiny, tzv. první základní geodetické funkce W, pro kterou platí: Pro příčný poloměr N pak podle obr. 2.13 platí: Pro rovník (j = 0°): Pro póly (j = 90°): 2.3.2. Meridiánový poloměr křivosti M: Obr. 2.14 Meridiánový poloměr křivosti M Pro rovník (j = 0°): Pro póly (j = 90°): Pro libovolný bod na elipsoidu platí N > M s výjimkou pólů, kde N = M. 2.3.2.1. Délkové elementy na poledníku a rovnoběžce Obr. 2.15 Délkový element v rovnoběžce Obr. 2.16 Délkový element v poledníku 2.3.3. Střední poloměr křivosti Rm Pro tehdejší ČSSR byly vypočteny tyto poloměry křivosti pro j = 49°30´: Krasovského elipsoid ... Rm = 6 381 561,267 m Besselův elipsoid ... Rm = 6 380 703,611 m 2.3.4. Poloměr náhradní koule Při výpočtech, kdy nahrazujeme elipsoid koulí, volíme nejčastěji její poloměr následujícími třemi způsoby: * Koule má stejný objem jako elipsoid: * Koule má stejný povrch jako elipsoid: * Koule má poloměr roven aritmetickém průměru velikostí poloos elipsoidu: Hodnoty všech tří poloměrů jsou po zaokrouhlení na 0,1 km stejné a jsou pro jednotlivé elipsoidy následující: Krasovského elipsoid R = 6 371,1 km Besselův elipsoid R = 6 370,3 km IAG 1967 R = 6 371,0 km 2.4. Důležité křivky na referenčních plochách 2.4.1. Geodetická křivka Pro geodetickou křivku platí, že její hlavní normála je v každém bodě totožná s normálou referenční plochy. Nutnou a postačující podmínkou, aby byla křivka na ploše křivkou geodetickou, je nulová geodetická křivost v každém jejím bodě. Každá nejkratší spojnice dvou bodů na ploše je křivkou geodetickou, neplatí to ovšem opačně (např. šroubovice je geodetickou křivkou, není to ovšem nejkratší spojnice!). 2.4.2. Ortodroma Jedná se o geodetickou křivku na kulové ploše, která vyjadřuje tzv. ortodromickou vzdálenost (nejkratší vzdálenost dvou bodů na ploše). V regulárním bodě i v bodech singulárních (póly - poledníky) je ortodrom nekonečně. Průběh ortodromy: Obr. 2.17 Průběh ortodromy Azimut ortodromy A12: Délka ortodromy s12: Obr. 2.18 Ortodroma 2.4.3. Loxodroma Je speciální křivkou na referenční ploše, která protíná všechny poledníky pod stále stejným úhlem - azimutem Diferenciální rovnice loxodromy: Azimut loxodromy: Délka loxodromy: pro A 1 90° pro A = 90° 3. Teorie zkreslení 3.1. Délkové zkreslení 3.2. Zkreslení azimutu a úhlu 3.3. Plošné zkreslení 3.4. Vzorce pro zkreslení při známých hlavních paprscích a, b 3.4.1. Délkové zkreslení 3.4.2. Zkreslení směrníkové a úhlové 3.4.3. Plošné zkreslení Protože referenční plocha eliptická nebo kulová a rovinný obraz (mapa) mají rozdílnou křivost, deformují se délky, úhly a plochy. Tyto deformace zkoumáme v teorii kartografických zkreslení a budeme se jimi zabývat v následujícím výkladu. Zobrazení je dáno obecnými zobrazovacími rovnicemi: Pro určení hodnot zkreslení používáme tzv. Tissotovu indikatrix = elipsu zkreslení (obr. 3.1). Ta podává informace o průběhu zkreslení v daném bodě. Extrémní hodnoty délkového zkreslení vyjadřují tzv. hlavní směry, což je dvojice navzájem kolmých směrů v originále, jejichž obrazy jsou také navzájem kolmé. V případě, že se poledníky a rovnoběžky na referenční ploše zobrazují opět jako kolmé, hlavní směry se ztotožní se směry poledníků a rovnoběžek, dostáváme tzv. zobrazení ortogonální (pravá, jednoduchá). Obr. 3.1 Tissotova indikatrix 3.1. Délkové zkreslení Délkové zkreslení mA je definováno jako poměr nekonečně malého délkového elementu ds´ v obraze (na mapě) a nekonečně malého délkového elementu dS v originále (na referenční ploše). Obr. 3.2 Délkové zkreslení Hodnota délkového zkreslení je závislá na poloze bodu a na směru délkového elementu (azimutu). Reálných hodnot nabývá v regulárních bodech, v singulárních dosahuje i hodnoty Y. Z platí: Dále platí: Dosazením do vzorce a po úpravách dostáváme: Z obr. 3.2 je dále zřejmé, že bude platit Dosazením a úpravou získáme výsledný vztah pro výpočet zkreslení délkového elementu ve směru azimutu A: Délkové zkreslení v poledníkovém elementu (pro A = 0°) a v rovnoběžkovém elementu (pro A = 90°) pak bude: Při označení: pak můžeme vztah pro zkreslení přepsat do tvaru: Pro konformní zobrazení platí, že délkové zkreslení není závislé na azimutu (zkreslení je ve všech směrech stejné). Tím se zjednoduší výše uvedený vztah a získáme podmínky konformity: Pro zákres Tissotovy indikatrix potřebujeme dále znát azimut A, ve kterém dochází k extrémnímu délkovému zkreslení. Pro délkové zkreslení pak musí platit podmínka extrému, tzn. nulová první derivace. Z této podmínky můžeme vycházet, protože pro regulární body je mA 1 0. odkud Vzhledem k dvojznačnosti tangenty dostáváme dva extrémní azimuty, pro které platí Ae2 = Ae1 + 90°. Tyto azimuty stanoví dva délkové elementy, v jejichž směru je délkové zkreslení extrémní, a označují se jako hlavní směry nebo hlavní paprsky, které jsou navzájem kolmé v originále i v obraze. Zpětným dosazením těchto azimutů do vztahu pro mA získáme extrémní hodnoty délkového zkreslení v daném bodě a označujeme je a,b (pro konformní zobrazení bude a = b). 3.2. Zkreslení azimutu a úhlu Vzhledem k tomu, že můžeme úhel uvažovat jako rozdíl dvou azimutů, postačí nám odvodit vztah pro zkreslení azimutu, kterým je podle definice rozdíl azimutu v obraze A´ a azimutu v originále A (DA = A´ - A). Podle obr.3.3 je azimut A´ úhel, který svírá libovolná křivka k na elipsoidu se severní větví poledníku. Bude platit: kde tg mp a tg m jsou směrnice tečen obrazu poledníku p´ a křivky k´. Obr. 3.3 Zkreslení azimutu a úhlu Dále z obr. 3.3 platí: Dosazením a úpravou dostáváme Směrnice tečny obrazu poledníku (A = 0°) pak bude A konečně dosazením do vztahu pro obraz azimutu A´ bude: Pro úhlové zkreslení pak platí Dw = w´ - w, kde w´ je úhel v obraze a w je úhel v originále. Jak již bylo dříve uvedeno, úhel můžeme brát jako rozdíl dvou azimutů a úhlové zkreslení je pak dáno jako: Nahrazením křivky k zeměpisnou rovnoběžkou, odvodíme vztah pro úhel J mezi obrazem poledníku a rovnoběžky. Směrnice tečny obrazu rovnoběžky pak bude (A = 90°): Výsledný vztah je Obr. 3.4 Úhel mezi obrazem poledníku a rovnoběžky Jmenovatel ve výrazu se vyskytuje ve výrazu pro délkové zkreslení pro p, které se v případě konformních zobrazení rovná nule. Úhel J je tudíž 90° a znamená to, že se úhel mezi obrazem rovnoběžky a poledníku nezkresluje, což jsme předpokládali. Je ale mnoho dalších zobrazení, která nejsou ortogonální, popř. konformní, a zjišťujeme tak zkreslení úhlu mezi rovnoběžkou a poledníkem. Zkreslení označujeme Q a platí pro ně Q = J - 90°. 3.3. Plošné zkreslení Obr. 3.5 Plošné zkreslení Plošné zkreslení je podle definice poměr plochy elementárního obrazce v obraze a originále. Vztah pro výpočet zkreslení vyplývá z obr. 3.5: Dosazením příslušných vztahů pro mp, mr a sinJ dostáváme: Pro ekvivalentní zobrazení platí P = 1 a dostáváme tak obecnou parciální diferenciální rovnici všech ekvivalentních zobrazení: 3.4. Vzorce pro zkreslení při známých hlavních paprscích a, b Známe-li velikosti extrémních délkových zkreslení v hlavních směrech a, b a dále úhel a, který svírá hlavní paprsek (osa x) s uvažovaným délkovým elementem, můžeme odvodit vztahy pro zkreslení. Obr. 3.6 Elipsa zkreslení Nejprve dokážeme, že se kružnice s nekonečně malým poloměrem zobrazí do elipsy – Tissotovy elipsy zkreslení: Z obr. 3.6 je rovnice kružnice v originále: Pro nekonečně malé dr platí: x´= a×x, h´=b×h. Rovnice elipsy zkreslení pak bude: 3.4.1. Délkové zkreslení Z obr. 3.6 dále bude a výsledný vztah bude 3.4.2. Zkreslení směrníkové a úhlové Opět platí pro zkreslení směrníku Da = a´- a. Pro konformní zobrazení bude a´= a. Zkreslení úhlu budeme opět počítat jako Dw = Da2 - Da1. Dále je důležité určit, v jakém směrníku je největší zkreslení, tzn. pro jaké a bude rozdíl a´ - a extrémní. Pro extrém opět musí platit d(a´ - a) = 0. Tento směrník pak označujeme ae. Dosazením za tgae, tga´e a úpravou bude Těmito vztahy máme dán výpočet směrníku ae v obraze i originále, ve kterém je největší směrníkové zkreslení. Můžeme však také odvodit přímý vztah pro výpočet tohoto zkreslení. Platí: Dále platí vztahy: zpětným dosazením pak bude Pro výpočet extrémního zkreslení pak dosadíme za ae a bude Pro extrémní úhlové zkreslení platí Dw = 2×(a´e - ae) Pro všechna úhlová zkreslení pak platí relace 0 LúDweLúDwee. Zkreslení je charakteristikou zobrazení (uvádíme jej bez znaménka a bez indexu). Závisí na poloze bodu, na velikosti úhlu a na poloze ramen úhlu. Pro konformní zobrazení se úhly nezkreslují a obrazem kružnice není v těchto případech elipsa, ale opět kružnice, pouze s jiným poloměrem (obrazem kolmé dvojice je opět kolmá dvojice). 3.4.3. Plošné zkreslení Opět vycházíme z definice, kde v čitateli výrazu bude plocha elipsy zkreslení a ve jmenovateli plocha kružnice. Z obr. 3.6 bude Pro ekvivalentní zobrazení bude P = 1 a pro hlavní paprsky platí vztah a = 1/b. 4. Třídění kartografických zobrazení 4.1. podle zkreslení 4.2. podle zobrazovací plochy 4.3. podle přiřazení zobrazovací plochy Třídění (klasifikace) kartografických zobrazení můžeme provádět zejména podle charakteristik kartografických zkreslení (např. existence nějakého prvky, který se ve zobrazení nezkresluje) a vlastností obrazu geografické sítě. 4.1. podle zkreslení * konformní (úhlojevné) - nezkreslují úhly, mají však velká plošná zkreslení * ekvivalentní (plochojevné, stejnoploché) - nezkreslují plochy, mají však velká úhlová zkreslení * ekvidistantní (délkojevné) - v určité soustavě křivek nezkreslují délky, např. ve směru poledníků nebo rovnoběžek, celá mapa však ekvidistantní být nemůže * vyrovnávací - zkreslují se plochy i úhly, ale ne příliš 4.2. podle zobrazovací plochy * na kulovou plochu * rozvinutelné plochy - jednoduchá (pravá) zobrazení * nepravá zobrazení - síť poledníků a rovnoběžek netvoří ortogonální síť, nelze vytvořit zobrazení konformní * mnohokuželová zobrazení (polykónická) - zobrazení na velký počet kuželů * polyedrická zobrazení - na mnohostěn * obecná zobrazení (konvencionální) 4.3. podle přiřazení zobrazovací plochy * poloha normální (pólová) - osa válce, kužele nebo normála roviny splývá se zemskou osou Azimutální zobrazení Azimutální zobrazení je možné chápat jako mezní případ kuželových zobrazení, kdy konstanta n = 1 a počátek polární rovinné souřadnicové soustavy (vrchol kužele) splyne se zeměpisným nebo kartografickým pólem. V tomto typu zobrazení je obrazem sítě poledníků soustava polopřímek vycházejících z pólu a obrazem rovnoběžek jsou soustředné kružnice se středem v pólu. Tyto soustavy jsou navzájem ortogonální a ve směrech poledníků a rovnoběžek taktéž leží hlavní paprsky zkreslení. Jednoduchá azimutální zobrazení se nejčastěji používají pro zobrazení z referenční koule, i když v tomto případě bývají velice často používány rovníková nebo obecná poloha. Zobrazení se však používají i pro zobrazení referenčního elipsoidu. Ekvidistatntní zobrazení se používá pro vojenské, seismické a dopravní mapy. Postelovo azimutální zobrazení ekvidistantní v polednících Význam tohoto zobrazení je v zachování skutečné vzdálenosti od pólu zobrazení k libovolnému bodu v zobrazovaném prostoru. Proto se zobrazení používá tam, kde je nutné rychlé zjišťování vzdálenosti od pozorovacího místa, a to jak ve vojenských tak i civilních aplikacích (např. displeje radiolokátorů ). Také se používá pro mapy polárních oblastí. Toto zobrazení bylo odvozeno v 16. století Guillaumem Postelem. Zadání mé semestrální práce je zobrazení azimutální severní polokoule. Je to určitě nejvhodnější zobrazení, protože celou polokouli bychom ani ve válcovém ani v kuželovém zobrazení nemohli nakreslit, kvůli velkému zkreslení na rovníku. Kuželová zobrazení Jednoduchá kuželová zobrazení mají poledníky zobrazené jako osnovu přímek vycházející z jednoho bodu – počátku polárního souřadnicového systému. Rovnoběžky jsou částí soustřených kružnic opět se středem v počátku rovinného polárního souřadnicového systému. Zeměpisný (nebo kartografický) pól se zobrazuje jako bod totožný se středem obrazů rovnoběžek nebo jako část kružnice. Poledníky a rovnoběžky jsou navzájem ortogonální a současně v jejich směrech leží hlavní paprsky zkreslení. Všechny odvozené vztahy budou platné pro pólovou polohu při zobrazení referenční plochy koule do roviny. Při použití rovníkové nebo šikmé polohy se ve všech vzorcích zeměpisné souřadnice nahradí souřadnicemi kartografickými. Ekvivalentní zobrazení se používá pro mapy geologické, demografické, politické a klimatické. Albersovo ekvivalentní kuželové zobrazení Albertovo zobrazení je zobrazení se dvěmi nezkreslenými rovnoběžkami U1 a U2 . Základní rovnoběžka U0 se volí mezi oběmi nezkreslenými rovnoběžkami. Autorem tohoto zobrazení je německý kartograf Albers, zobrazení bylo poprvé zveřejněno roku 1805 a bylo poprvé použito pro mapu USA Dále bylo použito pro přehlednou mapu Evropy. Zadání mé semestrální práce je vytvořit mapu Severní Ameriky v kuželovém zobrazení, které je podle mého názoru velmi vhodné již proto, že bylo vymyšleno pro mapu USA Válcové zobrazení by se také dalo použít, ale kuželové ekvivalentní je nejvhodnější. Použitá literatura - internetové stránky www.gis.zcu.cz - internetové stránky www.user.unob.cz 1 Rozdelení mechaniky a její nápln Mechanika je nauka o rovnováze a pohybu hmotných útvaru pohybujících se rychlostí podstatne menší, než je rychlost svetla (v  c). Vlastnosti skutecných hmotných útvaru jsou obvykle složité pro popis, zavádíme proto idealizované modely. První rozdelení mechaniky tedy mužeme definovat podle stupne idealizace: • hmotný bod - zanedbáváme rozmery telesa. Hmotný bod je charakterizován pouze svojí hmotností. • tuhé teleso - nedefomuje se úcinkem pusobících sil. Pohyb telesa závisí na hmotnosti a jejím rozložení v prostoru. • poddajné teleso - má urcitý tvar a objem, který se úcinkem pusobících sil mení - vyšetrujeme deformace a napetí v libovolném bode telesa. • kapalina - obvykle má málo promenný objem, ale nezaujímá urcitý tvar. • plyn - nemá urcitý objem ani tvar Podle techto modelu hmotných útvaru mužeme tedy mechaniku delit • mechanika diskrétních soustav – mechanika hmotných bodu – mechanika tuhých teles Obrázek 1: Model klikového mechanismu - tuhá telesa. • mechanika kontinua – mechanika poddajných teles Obrázek 2: Simulace crash-testu osobního automobilu. – mechanika tekutin  hydromechanika  termomechanika Obrázek 3: Simulace proudení vzduchu v okolí závodního automobilu Z jiného hlediska delíme mechaniku na • kinematiku - zkoumá pohyb bez ohledu na pusobící síly • statiku - zkoumá rovnováhu teles nebo bodu za klidu nebo za rovnomerného prímocarého pohybu • dynamiku - zkoumá pohyb jako následek pusobení vnejších sil. Úlohy dynamiky dále delíme na – úlohy vlastní dynamiky - vyšetrujeme pohyb v závislosti na definovaných pusobících silách. – úlohy kinetostatiky - hledáme pusobící zátežné silové úcinky, které zpusobí predem definovaný pohyb. Mechanika má samozrejme mnoho dalších disciplín, které nebudou (nebo jen velice okrajove) predmetem toho kurzu. Jde predevším o • hydrostatiku • hydrodynamiku • aerodynamiku • biomechaniku a mnoho dalších. 2 Kinematika hmotného bodu Cílem kinematiky hmotného bodu je vyšetrit pohyb hmotného bodu (bodu) bez ohledu na zatežující síly. Necht se hmotný bod pohybuje po spojité krivce v prostoru. Tuto krivku nazýváme trajektorie - dráha pohybu. Trajektorie je urcena závislostí polohového vektoru ~r na case ~r = ~r(t). (1) S ohledem na tvar trajektorie delíme pohyby na • prímocarý pohyb hmotného bodu - trajektorie je prímka • krivocarý pohyb hmotného bodu v rovine - trajektorií je rovinná krivka • krivocarý pohyb hmotného bodu v prostoru - trajektorií je prostorová krivka. V kinematice hmotného bodu se obecne setkáváme s dvema typy úloh: 2.1 Krivocarý pohyb bodu v rovine Necht se hmotný bod L pohybuje po rovinné krivce k. Poloha bodu na krivce je v každém okamžiku urcena polohovým vektorem ~r = ~r(s) kde s = s(t) je krivocará oblouková souradnice. 7 Rychlost urcíme derivací polohového vektoru podle casu ~v = d~r dt = d~r ds |{z} ~t ds dt |v{(zt)} = ~tv(t) ) vektor rychlosti VŽDY leží na tecne k trajektorii a její velikost je v = s˙. Zrychlení bodu urcíme další derivací rychlosti podle casu ~a = d~v dt = d(~tv(t)) dt = d~t ds ?|{z} ~t=K~n ds dt |{vz} v +~t dv dt 1. Frenetuv vztah d~t ds = K~n, K = 1 R kde K je flexní krivost a R je torzní krivost. kde an je velikost normálového zrychlení a at je velikost tecného zrychlení. V kartézských souradnicích mužeme polohový vektor vyjádrit jako: ~r(t) =~ix(t) +~jy(t) +~kz(t) Rychlost a zrychlení potom získáme derivací tohoto vztahu 2.2 Prímocarý pohyb hmotného bodu Trajektorií prímocarého pohybu hmotného bodu je prímka x = x(t). Jde pravdepodobne o nejjednodušší a základní pohyb bodu. Rychlost hmotného bodu charakterizuje casovou zmenu polohy a je definována vztahem˙ Zrychlení hmotného bodu, který koná prímocarý pohyb, charakterizuje casovou zmenu rychlosti a je urceno Pokud je rychlost funkcí polohy je zrychlení definováno vztahem bývá v literature casto oznacován jako Zlatá rovnice kinematiky. Podle funkce zrychlení delíme prímocarý pohyb do trí základních skupin na pohyb • rovnomerný - a = 0 • rovnomerne zrychlený (zpomalený) - a = konst • nerovnomerný - a = a(t) Podívejme se nyní podrobne na jednotlivé druhy prímocarého pohybu hmotného bodu. 2.2.1 Rovnomerný pohyb Pro zrychlení pri rovnomerném pohybu platí a = 0. 9 Pocátecní poloha a rychlost v case t = t0 jsou: v(t0) = v0, x(t0) = x0. Pro rychlost pri rovnomerném pohybu platí 2.2.2 Rovnomerne zrychlený (zpomalený) pohyb Rovnomerný prímocarý pohyb hmotného bodu je charakterizován vztahem a = ±a0 = konst. (Znaménko + zrychlený, znaménko - zpomalený pohybu). Pro pocátecní rychlost a polohu v case t = t0 platí: v(t0) = v0, x(t0) = x0. Dosazením zrychlení do zlaté rovnice kinematiky a integrací postupne Rychlost jako funkci polohy hledáme opet integrací Zlaté rovnice kinematiky 2.2.3 Nerovnomerný pohyb Pro zrychlení pri nerovnomerném pohybu platí Pocátecní rychlost a poloha jsou v case t = t0 dány vztahy: v(t0) = v0, x(t0) = x0 Rešení nerovnomerného pohybu je nutné vždy urcit integrací zlaté rovnice kinematiky nebot nelze napsat obecne platné vztahy jako u pohybu rovnomerných. Príklad Zrychlení hmotného bodu konajícího harmonický pohyb je popsáno funkcí a = - 2x, kde 2 je kladná konstanta. Vyšetrete všechny kinematické závislosti v(t), x(t) a v(x) tohoto pohybu, jsou-li pocátecní podmínky v case Jedná se o obycejnou diferenciální rovnici druhého rádu. Charakteristická rovnice má tvar: Obecné rešení má tvar Využijeme Eulerova vztahu a dostaneme Konstanty A a B urcíme z pocátecních podmínek pohybu Hledaná závislost tedy je: Tuto závislost ješte mužeme upravit na tvar kde X je amplituda harmonického pohybu, je kruhová frekvence a ' je pocátecní fáze. Tedy: Souctem druhých mocnin techto dvou rovnic dostaneme po úprav Podelením techto dvou rovnic dostaneme Našli jsme vztahy pro amplitudu X a fázi ' a tím je závislost jednoznacne urcena. Závislost dostaneme integrací vztahu Jedná se o elipsu. Graf závislosti rychlosti na výchylce mužeme tedy znázornit v tzv. fázové rovine elipsou 2.3 Pohyb hmotného bodu po kružnici pohyb hmotného bodu po kružnici o polomeru R je popsán pruvodicem, kde jsou jednotkové vektory. V souradnicové soustave tecny t a normály n je oblouková souradnice S vyjádrena jako . Velikost rychlosti získáme derivací: kde ! = '˙ je úhlová rychlost. Rychlost v leží vždy na tecne. Složky zrychlení bodu L jsou: • tecné zrychlení (leží na tecne) kde = '¨ = !˙ je úhlové zrychlení pruvodice • normálové zrychlení Velikost výsledného zrychlení hmotného bodu L je poto vektorove: 3 Kinematika telesa Základními pohyby telesa jsou posuvný a rotacní pohyb. Ostatní pohyby lze považovat za složené z techto pohybu. 3.1 Posuvný pohyb telesa • spojnice dvou libovolných bodu telesa zachovává svuj smer vzhledem k nehybnému prostoru. • všechny body telesa mají stejnou rychlost, stejné zrychlení a pohybují se po stejných vzájemne posunutých krivkách. 3.2 Rotacní pohyb telesa Rozdelení rotacního pohybu podle • = 0 - rovnomerný pohyb • = konst 6= 0 - rovnomerne zrychlený pohyb • = - nerovnomerný pohyb Nerovnomerný rotacní pohyb telesa rešíme zcela analogicky k nerovnomernému prímocarému pohybu hmotného bodu ! dosadíme do zlaté rovnice kinamatiky a integrujeme v daných okrajových podmínkách. 3.3 Sférický pohyb telesa Polohu telesa pri sférickém pohybu obvykle popisujeme pomocí tzv. Eulerových úhlu - Nutace, Precese a Rotace. 3.4 Obecný pohyb telesa Na obecný pohyb (at v rovine nebo v prostoru) vždy pohlížíme jako na pohyb složený a rešíme jej použitím rozkladu pohybu • Základní rozklad - rozklad obecného rovinného (prostorového) pohybu na pohyb unášivý posuvný a relativní rotacní (sfériscký) pohyb • Obecný rozklad - rozklad obecného rovinného nebo prostorového pohybu na pohyb unášivý neposuvný a relativní. 4 Síla, moment síly, silová dvojice Prícinou pohybu hmotných útvaru jsou síly. Síla je vektor, který podle 2. Newtonova zákona udílí hmotnému bodu o konstantní hmotnosti m zrychlení ~a, tj. ~F = m~a. Rozmer síly je Newton N = kgms-2. Síla je urcena pusobištem A, nositelkou p a velikostí F = | ~F|. Pokud vyšetrujeme pouze vnejší úcinky síly na tuhé teleso, lze sílu po nositelce posunout do libovolného bodu. Je pak vektorem vázaným na prímku. Sílu je možné rozložit do složek Fx, Fy a Fz. Otácivý úcinek síly k bodu nebo k ose se nazývá moment. Moment síly k bodu B je definován vektorovým soucinem Moment síly k ose je dán vztahem 5 Uložení a rovnováha telesa Poloha volného telesa v prostoru je urcena šesti nazávislými souradnicemi. Polohu je možné urcit napr. tremi souradnicemi x, y, z a tremi eulerovými úhly. Volné teleso v prostoru má tedy 6 stupnu volnost n = 6. Pohyblivost telesa je snižována vazbami. Pocet stupnu volnosti telesa je potom dán vzorcem n = 6 - , kde  je pocet rovnic vazeb, resp. pocet neznámých složek sil prenášených vazbami. Vazbami telesa s rámem vznikají tzv. prostorové kinematické dvojice • Rotacní  = 5 • Posuvná  = 5 • Šroubová  = 5 • Rotacne posuvná  = 4 • Sférická  = 3 21 5.1 Uložení a rovnováha telesa v rovine Pokud všechny akcní a reakcní síly leží v jedné rovine, mluvíme o uložení a rovnováze telesa v rovine. Volné teleso v rovine má tri stupne volnosti. Pocet stupnu volnosti vázaného telesa je dán vzorcem n = 3 - , kde  je opet pocet neznámých složek sil prenášených vazbami. Vazbami telesa s rámem vznikají rovinné kinematické dvojice • Obecná  = 1 • Rotacní  = 2 • Posuvná  = 2 • Valivá  = 2 • Pevná  = 3 Popišme nyní podrobne jednotlivé kinemmatické dvojice v rovine 5.1.1 Rotacní kinematická dvojice Pravdepdobne nejbežnejší typ pohyblivé kinematické dvojice v technické praxi. Nejcasteji realizovaná cepem uloženým v ložisku. Ideální rotacní kinematická dvojice v rovine prenáší jednu neznámou reakci o neznámém smeru. Tuto sílu analiticky hledáme po složkách Rx,Ry. V reálné rotacní kinematické dvojici dochází ke trení. Tento pasivní odpor vyjadrujeme momentem cepového trení kde rc je polomer cepu a fc je soucinitel cepového trení. 5.1.2 Posuvná kinematická dvojice Posuvná kinematická dvojice je realizována prímocarým vedením telesa. Ideální posuvná dvojice prenáší normálovou sílu v neznámém míste. U dlouhých vedení tuto jednu normálovou sílu nahrazujeme dvema normálovými silami na koncích vedení. Pasivní odpory v reálné posuvné dvojici vyjadrujeme trecí silou (silami) od normálové síly (sil) 5.2 Valivá kinematická dvojice Valivá kinematická dvojice prenáší dve reakce, jednu v tecném a jednu v normálovém smeru. Tecná reakce má omezenou velikost kde fa je soucinitel adheze. Tato podmínka zarucuje, že v kontaktní ploše nedojde k prokluzu. Nazýváme ji podmínkou valení. U reálné valivé kinematické dvojice dochází vlivem deformací povrchu k posunutí výslednice normálových sil N ve smeru pohybu. Rameno vysunutí e se nazývá rameno valivého odporu. 5.3 Obecná kinematická dvojice V ideální obecné kinematické dvojici je pouze jedna neznámá normálová síla Pasivní odpory v reálné obecné kinematické dvojici jsou vyjádreny trecí sil, kde f je koeficient smykového trení. 5.4 Statická rovnováha telesa Teleso je ve statické rovnováze, pokud všechny akcní a reakcní síly na nej pusobící splnují podmínky rovnováhy Podobne jako v prípade hmotného bodu vyšetrujeme reakce uložení (vazeb). U pohyblivého telesa vyšetrujeme prídavné síly pro rovnováhu v závislosti na poloze, nebo rovnovážnou polohu. 6 Dynamika soustav hmotných bodu Mejme n hmotných bodu v sour. systému xyz. Pohybovou rovnici i-tého hmotného bodu mužeme psát ve tvaru (podmínka dynamické rovnováhy) kde ~Fi je celková vnejší síla pusobící na i-tý hmotný bod, ~Di je setrvacná síla i-tého bodu a ~Si je výsledná vnitrní síla (výslednice všech sil, kterými na itý hmotný bod pusobí ostatní hmotné body soustavy). Secteme-li pohybové rovnice všech hmotných bodu s ohledem na rovnováhu vnitrních sil platí Tyto vztahy vyjadrují D’Alembertuv princip Soustava vnejších a setrvacných sil, pusobících na soustavu hmotných bodu, je v každém casovém okamžiku v rovnováze. Vnitrní síly neovlivnují pohyb soustavy hmotných bodu. 6.1 1. Veta o pohybu soustavy hmotných bodu Stred hmotnosti soustavy hmotných bodu je definován vztahy derivací podle casu dostaneme Výsledný vektor hybnosti ~H = m~vS leží ve stredu hmotnosti S a je roven vektorovému souctu hybností jednotlivých hmotných bodu. 6.2 2. Veta o pohybu soustavy hmotných bodu Predchozí vztah ješte jednou zderivujeme podle casu. Dostaneme Stred hmotnosti S se pohybuje jako hmotný bod, do nehož je soustredena celková hmotnost soustavy hmotných bodu a do nehož translacne presuneme všechny vnejší síly. 6.3 1. impulsová veta je veta o zmene hybnosti aplikovaná na soustavu hmotných bodu. Pro i-tý hmotný bod platí: Vnitrní síly neovlivnují zmenu hybnosti soustavy hmotných bodu. 6.4 2. impulsová veta je veta o zmene momentu hybnosti aplikovaná na soustavu hmotných bodu. Pro i-tý hmotný bod platí: Vnejší síly neovlivnují zmenu momentu hybnosti soustavy hmotných bodu. 6.5 Veta o zmene kinetické energie je veta o zmene kinetické energie aplikovaná na soustavu hmotných bodu. Pro i-tý hmotný bod platí: Vnitrní síly ovlivnují zmenu kinetické energie soustavy hmotných bodu. 7 Hmotnost telesa a její rozložení v prostoru poloha stredu hmotnosti S telesa v souradnicovém systému je dána Kapitola 8. Metody měření polohopisu Obsah 8.1. Polární metoda 8.2. Ortogonální metoda 8.3. Metoda konstrukčních oměrných 8.4. Metoda protínání vpřed 8.5. Výpočet podrobných bodů polohopisu 8.5.1. Polární metoda 8.5.2. Ortogonální metoda Polohopis je množina vyšetřených (vybraných) a zaměřených objektů zobrazených většinou jako spojnice (posloupnost) významných podrobných bodů polohopisu, které charakterizují geometrické a polohové určení objektu Poznámka k definici: Před vlastním zaměřením objektů, je třeba provést jejich výběr (závisí na účelu podrobného měření) a vyšetření (zjištění potřebných údajů). K vlastnímu zaměření vybraných a vyšetřených objektů se použijí metody popsané v této kapitole (viz dále). Zaměřené body se zobrazují jako spojnice významných podrobných bodů polohopisu v případě analogového zpracování a v případě digitálního zpracování jako posloupnost významných podrobných bodů polohopisu. Tyto spojnice (posloupnosti) charakterizují geometrické (určení tvaru a rozměru) a polohové určení objektu (určení polohy ve vztahu k ostatním objektům). Pro měření podrobných bodů se vychází z bodů PPBP, které se ještě doplňuje pomocnými měřickými body v potřebné hustotě. Pomocné měřické body se určují [35]: * staničením na měřických přímkách mezi body polohového bodového pole a pomocnými body, * rajóny, * pomocnými polygonovými pořady, * protínáním ze směrů (příp. délek) a * jako volné polární stanovisko. Pomocné měřické body se číslují v rámci katastrálního území [49] od 4001 a stabilizují se dočasně dřevěným kolíkem, kovovou trubkou, hřebem, vyrytým nebo trvanlivou barvou nakresleným křížkem apod. Podrobné body polohopisu se obvykle zaměřují polární metodou, jako doplňující se používá metoda ortogonální, metoda konstrukčních oměrných a metoda protínání ze směrů či z délek. Polární metoda zaznamenala prudký vzestup zejména v posledních letech s rozvojem elektrooptických dálkoměrů. Doplňující metody se používají, pokud není možné nebo účelné podrobné body zaměřit polární metodou. Kromě uvedených geodetických metod měření polohopisu je možné použít také metod fotogrammetrických či GPS [50] . Podrobné body polohopisu jsou číslovány v rámci dílčích měřických náčrtů, číslovány vzestupně od 1, a evidovány (ukládány v databázích podrobných bodů polohopisu) po katastrálních územích s úplným číslem bodu. Při výpočtu souřadnic podrobných bodů se používají měřické náčrty, zápisníky podrobného měření a seznamy souřadnic daných bodů. Měřické náčrty obsahují grafické a někdy také číselné vyjádření výsledků podrobného měření polohopisu. Vyhotovují na kreslícím papíru nebo na plastové pokreslovací folii. Měřítko měřického náčrtu se obvykle volí 1:500 až 1:1000 pro intravilán [51] a 1:1000 až 1:5000 pro extravilán [52] . Důležité je, aby bylo možné zapsat a zobrazit v náčrtu všechny potřebné údaje. Náčrty se dělí na blokové a rámové. Rámové vznikají postupným čtvrcením mapového listu až k potřebnému měřítku. Blokové měřické náčrty zobrazují ucelenou skupinu pozemků a orientují se přibližně k severu. Měřické náčrty se číslují v rámci katastrálního území od 1. Na závěr se vyhotovuje přehled měřických náčrtů. Obrázek 8.1. obr. 8.1 - Vznik rámového měřického náčrtu čtvrcením ML obr. 8.1 - Vznik rámového měřického náčrtu čtvrcením ML Měřičský náčrt obsahuje číslo náčrtu a název katastrálního území (vlevo nahoře), čísla stykových náčrtů, orientaci k severu (kreslí se červeně vlevo nahoře), označení polohy v kladu listů katastrální mapy 1:1000 (červeně, pokud celý náčrt leží v jednom mapovém listu, uvede se označení listu v pravém horním rohu), měřítko náčrtu (dole uprostřed), názvy sousedních katastrálních území, číslo náčrtu o zjišťování průběhu hranic, číslo zápisníku podrobného měření, poslední číslo podrobného bodu, porovnání s mapou, datum vyhotovení a podpis (dole). Body polohového bodového pole a pomocné body se kreslí a číslují červeně, stejně i měřická síť. Body základního polohového pole a zhušťovací body se označují úplným číslem bodu nebo jen vlastním číslem bodu s číslem triangulačního listu v závorce, ostatní body podrobného polohového pole se označují úplným číslem, pouze leží-li v jiném katastrálním území (stejně i pomocné body). Podrobné body se číslují pouze vlastním číslem. Podrobné body zobrazené v jiném náčrtu, než ve kterém byly poprvé zaměřený a očíslovány, se označí pořadovým číslem v hranaté závorce směřující otevřenou částí k číslu bodu a k číslu stykového měřického náčrtu, kde byl bod očíslován. Pokud byl podrobný bod kontrolně zaměřen ze dvou stanovisek, je jeho číslo v náčrtu podtrženo. Spojnice polygonových bodů a spojnice pomocných bodů se kreslí červeně čerchovaně, měřické přímky a rajóny se kreslí červeně čárkovaně. Pokud polygonová strana nekončí na měřickém náčrtu, vykreslí se na ní šipka a číslo koncového bodu. Pomocné čáry se kreslí tečkovaně. Dále měřický náčrt obsahuje polohopisnou kresbu mapovaného území, značky druhů pozemků, parcelní čísla, popisná čísla domů, místní a pomístní názvy. Obrázek 8.2. obr. 8.2 - Blokový měřický náčrt obr. 8.2 - Blokový měřický náčrt Měřický náčrt může obsahovat také naměřené údaje (např. oměrné míry). Pokud oměrnou míru nelze změřit, zapíší se v náčrtu podél spojnice lomových bodů písmena „n.m.“. Pokud je oměrná míra zapsána v zápisníku podrobného měřen, vyznačí se v náčrtu podél změřené spojnice krátká čára. Směr měření se na polygonové straně nebo měřické přímce vyznačí u počátku krátkou šipkou. Číselný údaj staničení podrobného bodu se píše kolmo a co nejblíže k polygonové straně. Číslice se přitom orientují vždy po směru měření. Údaj kolmice se zapisuje doprostřed a zbytek kolmice se vytečkuje. Pokud je kolmice krátká a údaj by se mezi předmět měření a polygonovou stranu nevešel, napíše se ke staničení značka kolmosti a hodnota kolmice. Pokud je na kolmici více podrobných bodů, zapíše se vzdálenost bodů od měřické přímky kolmo ke kolmici a poslední míra se dvakrát podtrhne. Staničení měřického bodu, z něhož odbočuje měřická přímka se jednou podtrhne. Poslední staničení na měřické přímce se dvakrát podtrhne. Pokud není možné předmět měření zobrazit obrysem (pro jeho malé rozměry), zobrazí se smluvenou značkou [53] . Oměrné míry se zapisují rovnoběžně s příslušnou délkou tak, aby byly čitelné zleva nebo zprava. [35], [44], [60]. Obrázek 8.3. obr. 8.3 - Přehled měřických náčrtů obr. 8.3 - Přehled měřických náčrtů Zápisníky podrobného měření obsahují naměřené hodnoty. Mohou mít podobu analogovou či digitální v případě vybavení měřického přístroje záznamníkem. Strukturu zápisníku lze přizpůsobit konkrétnímu způsobu zpracování dat při výpočtech souřadnic. Analogový zápisník má dvě části: obálku a vlastní zápisník. Obálka obsahuje název lokality, označení listu mapy, název katastrálního území. Dalšími údaji jsou číslo pracoviště, pracovní číslo katastrálního území, číslo náčrtu (pokud se v zápisníku vyskytuje bod z jiného náčrtu než je náčrt uvedený na obálce zápisníku, je třeba číslo tohoto náčrtu u příslušného bodu uvést), číslo zápisníku, charakteristika kvality podrobného bodu, souřadnicový systém, nejvyšší použité číslo bodu v náčrtu, typ a číslo měřického přístroje, typ vzdálenosti (pokud je někde v zápisníku měřena vzdálenost jiného typu než je typ vyznačený na obálce zápisníku, je tento typ uveden u příslušného měření), název organizace, jména zpracovatelů a datum měření. Na obálku se ještě zapisuje název a číslo katastrálního území podle registru evidence nemovitostí a příslušející pracovní číslo k.ú. a další údaje usnadňující rychlé vyhledání stanovisek či měřických přímek. 8.1. Polární metoda Při polární metodě určujeme polohu bodu pomocí polárních souřadnic – vodorovného úhlu (mezi orientačním směrem a určovaným bodem) a délky (od stanoviska k určovanému bodu). U polární metody se můžeme setkat s pojmy polární doměrek a polární kolmice. Polární doměrek se měří v případě, kdy je vnitřní roh budovy nepřístupný a my potřebujeme zaměřit délku. Polární kolmice se měří pokud na určovaný podrobný bod není ze stanoviska vidět. Při měření polární metodou mohou nastat dva případy: * stojíme na známém stanovisku – pevné stanovisko, * stojíme na neznámém stanovisku – volné stanovisko. Obrázek 8.4. obr. 8.4 - Polární metoda – pevné stanovisko obr. 8.4 - Polární metoda – pevné stanovisko Obrázek 8.5. obr. 8.5 - Zápisník polární metody – pevné stanovisko obr. 8.5 - Zápisník polární metody – pevné stanovisko Stanovisko se uvádí jako první z daných bodů. Počet orientací na dané body může být 1 až 9. Nejsou-li měřeny vzdálenosti uvádí se na jejich místě 0. Za danými body následují body určované. Doměrek má záporné znaménko, má-li se měřená vzdálenost o hodnotu doměrku zkrátit a naopak. Polární kolmice má záporné znaménko, leží-li zaměřovaný bod vlevo od kladného směru polárního paprsku Obrázek 8.6. obr. 8.6 - Polární metoda – volné stanovisko obr. 8.6 - Polární metoda – volné stanovisko Obrázek 8.7. obr. 8.7 - Zápisník polární metody – volné stanovisko obr. 8.7 - Zápisník polární metody – volné stanovisko Stanovisko se uvádí jako první z určovaných bodů. U všech daných bodů se měří vzdálenosti, kromě bodu nejvzdálenějšího, u nějž vzdálenost nemusí být měřena. Z volného stanoviska se nesmí! určovat body protínáním vpřed. 8.2. Ortogonální metoda Při této metodě se podrobné body zaměřují pravoúhlými souřadnicemi – staničením a kolmicí – k měřické přímce. Staničení je délka měřená od počátku po měřické přímce, kolmice je délka kolmá k měřické přímce měřená mezi měřickou přímkou a určovaným bodem. K zaměření je možné použít pevnou (je připojena na body ležící na této měřické přímce) nebo volnou měřickou přímku (je připojena na body ležící mimo tuto měřickou přímku). Obrázek 8.8. obr. 8.8 - Ortogonální metoda – pevná měřická přímka obr. 8.8 - Ortogonální metoda – pevná měřická přímka Obrázek 8.9. obr. 8.9 - Zápisník ortogonální metody – pevná měřická přímka obr. 8.9 - Zápisník ortogonální metody – pevná měřická přímka Staničení měřické přímky od počátečního bodu ke koncovému má kladné znaménko, staničení před počátečním bodem měřické přímky má záporné znaménko. Kolmice má záporné znaménko, leží-li určovaný bod vlevo od měřické přímky v kladném směru staničení. Počet daných bodů je 2 až 10, počet určovaných bodů není omezen. Pokud není u daného bodu měřeno staničení, zapíše se 0. Obrázek 8.10. obr. 8.10 - Ortogonální metoda – volná měřická přímka obr. 8.10 - Ortogonální metoda – volná měřická přímka Obrázek 8.11. obr. 8.11 - Zápisník ortogonální metody – volná měřická přímka obr. 8.11 - Zápisník ortogonální metody – volná měřická přímka 8.4. Metoda protínání vpřed Této metody se použije v případě nutnosti zaměření nepřístupných bodů nebo osamocených předmětů měření vzdálených od sítě pomocných bodů. Pro určení polohy neznámého bodu se změří směry či délky ze dvou známých stanovisek (protínání ze směrů a z délek). Obrázek 8.14. obr. 8.14 – Protínání ze směrů obr. 8.14 – Protínání ze směrů Protínání ze směrů se zapíše do zápisníku metody polární - pevné stanovisko (viz Polární metoda). Obdobně by vypadal zápis pro polární stanovisko č. 115. Obrázek 8.15. obr. 8.15 – Protínání z délek obr. 8.15 – Protínání z délek Pro protínání z délek se používá zvláštní druh zápisu (viz obr. 8.16): Obrázek 8.16. obr. 8.16 - Zápisník metody protínání z délek obr. 8.16 - Zápisník metody protínání z délek V uvedeném příkladu jsou délky mezi známými body a bodem určovaným měřeny přímo. Pokud by tyto délky byly odvozeny z ortogonálních údajů, uváděly by se jako měřické prvky rozdíly staničení a rozdíly délek kolmic. Pokud by mezi danými body byla změřena kontrolně vzdálenost, uvedla by se do řádku s číslem určovaného bodu namísto 0. Ve sloupci kolmic se uvádí symbol –1, leží-li určovaný bod vlevo od směru z prvního na druhý daný bod, a +1, leží-li určovaný bod vpravo. Poznámka Určení jednoznačně identifikovatelných podrobných bodů polohopisu se kontroluje oměrnými mírami (kontrolními!). Pokud kontrolní oměrné míry nelze měřit nebo je to obtížné nebo jsou oměrné míry delší než 50 m, změří se kontrolní míry vztažené k jiným jednoznačně identifikovatelným podrobným bodům (křížové míry). Pokud nelze jednoznačně identifikovatelný bod ověřit oměrnými ani křížovými mírami, určí se nezávisle dvakrát [35].Existují ještě další metody určování podrobných bodů polohopisu. Způsob jejich zápisu je uveden v [35]. Poznámka Existují ještě další metody určování podrobných bodů polohopisu. Způsob jejich zápisu je uveden v [35]. Poznámka Přesnost podrobného měření a výsledných souřadnic podrobných bodů polohopisu katastrální mapy se vyjadřuje ve vztahu k blízkým bodům podrobného polohového bodového pole. Charakteristikou přesnosti určení souřadnic X, Y podrobných bodů polohopisu je základní střední souřadnicová chyba , kde mx, my jsou základní střední chyby určení souřadnic X, Y. Charakteristikou relativní přesnosti určení souřadnic X, Y dvojice podrobných bodů je základní střední chyba md délky přímé spojnice bodů této dvojice, vypočtené ze souřadnic. Souřadnice podrobných bodů polohopisu musí být určeny tak, aby: * charakteristika mxy nepřesáhla kritérium uxy = 0,14m, * charakteristika md nepřesáhla kritérium ud = 0,21 *((d + 12)/(d + 20)) [m] pro délku . Dosažení přesnosti určení podrobných bodů polohopisu se ověřuje pomocí: * oměrných měr nebo kontrolních měření délek přímých spojnic jiných vybraných dvojic podrobných bodů a jejich porovnáním s délkami, vypočtenými ze souřadnic nebo * nezávislého kontrolního měření a výpočtu souřadnic výběru podrobných bodů a jejich porovnání s určenými souřadnicemi. Dosažení přesnosti se posuzuje podle velikosti rozdílu délek daného vztahem ?d = dm - dk , kde dm je délka spojnice vypočtená z výsledných souřadnic a dk je délka spojnice určená z přímého měření. Dosažená přesnost se považuje u katastrální mapy v S-JTSK za vyhovující tehdy, když: * platí pro všechny testované délky d , * platí pro 60% testovaných délek d, přičemž Pro porovnání souřadnic výběru podrobných bodů se vypočtou pro body výběru rozdíly souřadnic jsou výsledné souřadnice podrobného bodu a xk, yk jsou souřadnice téhož bodu z kontrolního určení. Dosažení stanovené přesnosti se testuje pomocí výběrové střední souřadnicové chyby kde sx, sy jsou střední chyby souřadnic. Střední chyby souřadnic se určí ve výběru o rozsahu a bodů ze vztahů: Hodnota koeficientu k = 2, má-li kontrolní určení stejnou přesnost jako podrobné měření nebo k = 1, má-li kontrolní určení přesnost podstatně vyšší, t. j. mxy < 0,10 m. Přesnost určení souřadnic se pokládá za vyhovující, když * při posuzování jednotlivých bodů střední odchylka v poloze a alespoň 60% posuzovaných odchylek nepřekročí hodnotu uxy = 0,14 m , * výběrová střední souřadnicová chyba pro výběr o rozsahu n od 100 do 300 bodu a pro výběr větší než 300 bodů [72], [60]. Pro posouzení přesnosti podrobných bodů polohopisu jsou stanoveny kódy charakteristiky kvality:8.5. Výpočet podrobných bodů polohopisu V této podkapitole uvedu pouze způsob výpočtu bodů zaměřených polární a ortogonální metodou. Ostatní metody jsou probírány v předmětu AVTG 1. Výpočet bodů zaměřených metodou konstrukčních oměrných se provádí pomocí transformace a bodů zaměřených protínáním vpřed provedeme pomocí vzorců uvedených v 7. kapitole (Metody protínání). 8.5.1. Polární metoda Existují dva případy polární metody: * stojíme na známém stanovisku – pevné stanovisko, * stojíme na neznámém stanovisku – volné stanovisko. 1. Pevné stanovisko Dáno: bod P, A Měřeno: úhly ?1, ?2, ?3, ... strany s1, s2, s3... Určit: souřadnice bodů 1, 2, 3... Obrázek 8.18. obr. 8.17 - Polární metoda – pevné stanovisko – výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu obr. 8.17 - Polární metoda – pevné stanovisko – výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu Úhly ?i jsou levostranné úhly měřené od bodu A. Výpočet je velmi jednoduchý – nejprve se spočítá směrník ?PA 1. geodetickou úlohou, potom se spočítají jednotlivé směrníky ?Pi: Souřadnice jednotlivých podrobných bodů se pak spočítají 2. geodetickou úlohou: Příklad Dáno: Body: 4003 [834639,17; 1044564,60] 4001 [834693,038; 1044563,344] 29 [834756,67; 1044103,42] Naměřené hodnoty: Určit: 1 [Y, X], 2 [Y, X], 3 [Y, X], 4 [Y, X] Obrázek 8.19. obr. 8.18 - Polární metoda – pevné stanovisko – výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu (příklad) obr. 8.18 - Polární metoda – pevné stanovisko – výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu (příklad) Výpočet: 1. Výpočet vyrovnaného směrníku 2. Výpočet směrníků podrobných bodů polohopisu 3. Výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu: 2. Volné stanovisko Obrázek 8.20. obr. 8.19 - Polární metoda – volné stanovisko – výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu obr. 8.19 - Polární metoda – volné stanovisko – výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu Dáno: bod A, B Měřeno: úhly ?A, ?B, ?1, ?2, ?3, ... strany sA, sB, s1, s2, s3... Určit: Souřadnice stanoviska P, souřadnice bodů 1, 2, 3... Příklad se řeší pomocí transformace. Zvolíme si pomocný souřadnicový systém s počátkem v bodě P a kladnou osu y´ vložíme do spojnice bodů P - A. Určíme souřadnice bodů v pomocném SS: Tímto výpočtem jsme získali identické body A a B. Vypočteme transformační koeficienty: Nyní již můžeme vypočítat souřadnice volného stanoviska: Pro výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu postupujeme obdobně jako v předchozím příkladě (pevné stanovisko). Příklad Obrázek 8.21. obr. 8.20 - Polární metoda – volné stanovisko – výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu (příklad) obr. 8.20 - Polární metoda – volné stanovisko – výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu (příklad) Dáno: Body: 503 [834640,46; 1044278,81] 504 [834620,52; 1044292,22] 29 [834756,67; 1044103,42] Naměřené hodnoty: Určit: 4001 [Y, X], 1 [Y, X], 2 [Y, X], 3 [Y, X], 4 [Y, X] Výpočet: 1. Výpočet volného stanoviska: Pomocný SS má počátek v bodě 4001 a kladná osa y je vložena do spojnice 4001 –503. 2. Výpočet vyrovnaného směrníku počátku 3. Výpočet směrníků podrobných bodů polohopisu 4. Výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu: 8.5.2. Ortogonální metoda Existují dva případy ortogonální metody: * měřická přímka je připojena na body ležící na této měřické přímce – pevné měřická přímka, * měřická přímka je připojena na body ležící mimo tuto měřickou přímku – volná měřická přímka. 1. Pevná měřická přímka Obrázek 8.22. obr. 8.21 – Ortogonální metoda – pevná měřická přímka - výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu obr. 8.21 – Ortogonální metoda – pevná měřická přímka - výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu Dáno: Body P, K Měřeno: délky staničení a kolmic si, ki délka sPK Určit: souřadnice bodů 1, 2, ..., n Pozor, je nutné dodržet, že kolmice mají kladné znaménko vpravo od polopřímky PK! Nejprve zkontrolujeme přesnost měření. Porovnáme vzdálenost bodů P, K spočítanou ze souřadnic s měřenou délkou sPK. Pokud je rozdíl délek Os menší než dopustná odchylka , můžeme pokračovat ve výpočtu. Úlohu vyřešíme využitím transformace souřadnic, zavedeme místní souřadnicový systém s počátkem v bodu P a kladnou osu x vložíme do přímky PK. Vypočteme transformační koeficienty (identické body jsou P a K). Souřadnice podrobných bodů polohopisu se pak počítají podle vzorců: Příklad Obrázek 8.23. obr. 8.22 - Ortogonální metoda – pevná měřická přímka – výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu (příklad) obr. 8.22 - Ortogonální metoda – pevná měřická přímka – výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu (příklad) Dáno: Body: 7 [834630,82; 1044537,22] 6 [834628,35; 1044506,49] Naměřené hodnoty: Určit: 1 [Y, X], 2 [Y, X], 3 [Y, X] Výpočet: 1. Kontrola měřené délky s7,6 na dopustnou odchylku: 2. Výpočet transformačních koeficientů: 3. Výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu: 2. Volná měřická přímka Dáno: Body P, K Měřeno: délky staničení a kolmic si, ki délka sPK Určit: souřadnice bodů 1, 2, ..., n Obrázek 8.24. obr. 8.23 – Ortogonální metoda – volná měřická přímka - výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu obr. 8.23 – Ortogonální metoda – volná měřická přímka - výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu Nejprve zkontrolujeme přesnost měření. Porovnáme vzdálenost bodů P, K spočítanou ze souřadnic s délkou vypočtenou z měřených souřadnic sPK. Pokud je rozdíl délek Os menší než dopustná odchylka , můžeme pokračovat ve výpočtu. Úlohu vyřešíme využitím transformace souřadnic, zavedeme místní souřadnicový systém jehož počátek leží v bodě na měřické přímce a kladná osa x je vložena do měřické přímky. Vypočteme transformační koeficienty (identické body jsou P a K). Souřadnice podrobných bodů polohopisu se pak počítají podle vzorců: Příklad Dáno: Body: 12 [834623,93; 1044535,58] 28 [834605,36; 1044506,30] Naměřené hodnoty: Určit: 1 [Y, X], 2 [Y, X], 3 [Y, X] Obrázek 8.25. obr. 8.24 - Ortogonální metoda – volná měřická přímka – výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu (příklad) obr. 8.24 - Ortogonální metoda – volná měřická přímka – výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu (příklad) Výpočet: 1. Kontrola rozdílu délek na dopustnou odchylku: 2. Výpočet transformačních koeficientů: 3. Výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu: Kapitola 9. Zpracování výsledků měření polohopisu Obsah 9.1. Kartografické materiály a pomůcky 9.2. Konstrukční práce na mapách velkého měřítka 9.3. Kartografické práce 9.4. Kartometrické práce 9.4.1. Kartometrické měření délek 9.4.2. Kartometrické měření úhlů 9.4.3. Kartometrické měření ploch 9.4.4. Kartometrické zjišťování souřadnic bodů 9.5. Určování výměr 9.5.1. Určování výměr rozkladem na jednodušší obrazce 9.5.2. Určování výměr ze souřadnic 9.5.3. Určování výměr ze stran a obvodových úhlů Výsledkem měření polohopisu jsou měřické náčrty, zápisníky podrobného měření a seznamy souřadnic daných bodů. Těchto materiálů se použije k sestavení kartografického originálu mapy [54] . Z originálu mapy je již možné získat libovolný počet kopií pomocí některé z reprografických metod (viz předmět Kartografická reprodukce a polygrafie). 9.1. Kartografické materiály a pomůcky 1. Kartografické materiály Použít je možné následující materiály: * kreslící papír, * pauzovací papír, * speciální plastickou fólii. Kreslící papír musí být dobře klížený, aby vznikl naprosto rovný povrch. Důležitá je jeho barva (bělost). Papír nesmí chemicky reagovat na použité barvy a tuše. Je třeba, aby papír byl dlouhodobě rozměrově stálý z důvodu dlouhodobého skladování. Někdy se namísto běžného kreslícího papíru používá kreslící papír zajištěný tenkou hliníkovou folií. Pauzovací papír musí být jemný, hladký a vysoce průsvitný. Plastové fólie se vyrábějí z PVC nebo PET. Jedna strana fólie bývá leštěná, druhá zdrsněná (určená ke kreslení či rýsování). 2. Pomůcky K zobrazení výsledků měření polohopisu nám slouží mimo jiné následující pomůcky: tužky, pera, tuše, suché obtisky, šablony, pravítka, křivítka, zobrazovací trojúhelníky, pravoúhlý koordinátograf, úhloměry, transportéry, polární koordinátograf. K opravě kresby se používají pryže či retušovací pera. Tužky – pro přesné kreslení a rýsování je důležitá kvalita a provedení tuhy. V praxi se používají tuhy grafitové technické různých tvrdostí. Tuha může mít buď tvar kužele nebo – pro přesné práce – tvar dlátka. Trubičková pera mají vyměnitelné hroty a používají se ke kreslení i k popisování na kreslícím či pauzovacím papíru a na fóliích. Tuše se používá jako náplně trubičkového pera. Kvalitní tuš musí být dostatečně sytá, vodostálá i světlostálá, nesmí se rozpíjet a musí dobře zasychat. Tuše se dodávají ve stavu tuhém nebo ve stavu tekutém. Pro kresbu na různých materiálech se vyrábějí různé druhy tuší. Suché obtisky slouží k popisu, popř. k označení kultur. Tištěný znak se přenáší z fólie na výkres přitlačením oblým předmětem. Šablony slouží k popisu písmem či znaky. Šablony se vyrábějí z plastických hmot, jsou označeny číslicí označující velikost písma. Pravítka se používají k rýsování přímých čar a k odměřování vzdáleností na mapě. Vyrábějí se z plastických hmot, stupnice je dělena na milimetry. Používají se buď jednoduchá pravítka, nebo trojúhelníky. K odměřování či vynášení délek v různých měřítkách se používají pravítka trojboká (poměrová), jejichž stupnice je vyryta v potřebném měřítku. Křivítka jsou pomůckou pro rýsování různých křivek. Jedná se o šablonu s větším počtem křivostí. Zobrazovací trojúhelníky slouží k přesnému zákresu naměřených veličin. Jsou to dva kovové rovnoramenné trojúhelníky. Na přeponě jednoho z nich je vyryté měřítko hlavní stupnice, na druhém je na přeponě vyryt obousměrný vernier. Pomocí zobrazovacích trojúhelníků lze rýsovat podle odvěsen ve dvou na sebe kolmých směrech. Pravoúhlý koordinátograf slouží k přesnému zobrazení pravoúhlých souřadnic. Tento přístroj je nainstalován na těžkém stole. Skládá se ze dvou kolejnic, po nichž se pohybuje můstek s vozíkem, který nese mikroskop s jehlou. Můstek se pohybuje po kolejnicích ve směru jedné osy, mikroskop se pohybuje po můstku ve směru druhé osy. Oba pohyby jsou měřitelné. Moderní koordinátografy mají automatické zobrazení bodů, jejichž souřadnice byly nejprve předány do počítače. Obrázek 9.1. obr. 9.1 – Pravoúhlý koordinátograf obr. 9.1 – Pravoúhlý koordinátograf Úhloměry se používají pro běžné zobrazování úhlů. Jsou buď kruhové nebo polokruhové. Dělení je šedesátinné nebo setinné. Transportéry jsou úhloměry, na jejichž průměru je vyznačena délková stupnice. Ve středu transportéru je jehla, kterou se transportér upevní v obrazu stanoviště. Polární koordinátograf slouží k přesnému zobrazení polárních souřadnic. Jedná se o kruh s dělením, který se otáčí na podložce. Na kruhu je upevněn můstek s pohyblivým vozíkem. Vozík nese mikroskop s jehlou. Pohyby vozíku i kruhu jsou ovládány pomocí ustanovek a mohou být také přesně měřený pomocí vernierů. Obrázek 9.2. obr. 9.2 – Polární koordinátograf obr. 9.2 – Polární koordinátograf 9.2. Konstrukční práce na mapách velkého měřítka Před vlastním vyhotovením kartografického originálu je třeba vyhotovit konstrukční list pro daný mapový list. Příkladem mapy velkého měřítka je katastrální mapa. Jejím obsahem jsou body bodového pole, polohopis a popis. Obsahem bodového pole jsou všechny trvale stabilizované i trvale signalizované body polohového a výškového bodového pole včetně přidružených bodů u trigonometrických a zhušťovacích bodů. Předmětem polohopisu jsou hranice katastrálních území a hranice územních správních jednotek, hranice chráněných území a ochranných pásem a geometrické a polohové určení evidovaných nemovitostí s odlišením hranic převzatých z map dřívějších pozemkových evidencí a geometrické a polohové určení dalších prvků polohopisu[55] . Popis katastrální mapy tvoří: * uvnitř mapového rámu čísla bodů polohového bodového pole, čísla hraničních znaků na státní hranici, místní a pomístní názvosloví a označení parcel parcelními čísly a mapovými značkami, * vně mapového rámu (mimorámové údaje) název Katastrální mapa, označení mapového listu a údaje o jeho poloze ve správním členění státu, údaje o souřadnicovém systému, měřítko, označení sousedních mapových listů, údaje o vzniku katastrální mapy, tirážní údaje a okrajové náčrtky. Souvislý klad mapových listů katastrální mapy navazuje na dělení mapových listů státní mapy 1:50 000 v S-JTSK. Klad mapových listů je pravoúhlý, daný rovnoběžkami s osami Y a X souřadnicové soustavy[56]. Obrázek 9.3. obr. 9.3 – Klad, rozměry a označení ML katastrální mapy v S-JTSK obr. 9.3 – Klad, rozměry a označení ML katastrální mapy v S-JTSK V konstrukčním listě se zobrazují: * průsečíky sítě pravoúhlých souřadnic, * rohy mapových listů a průsečíky souřadnicové sítě s rámem sítě, * body polohového pole, * pomocné body, * průsečíky polygonových stran a měřických přímek s rámem mapového listu, * podrobné body polohopisu. Rám a síť pravoúhlých souřadnic tvoří kostru pro vynášení bodů daných souřadnicemi. Rám i síť se zhotovují pomocí pravoúhlého koordinátografu. Nejprve se vyhotoví síť pravoúhlých souřadnic (čtvercová síť ve vzdálenosti 10 cm). Na prvním pravítku (rovnoběžném s osou Y) nastavíme nulu a stejně tak i na druhém pravítku (rovnoběžném s osou X). Jehlou provedeme na podloženém listu vpich. Druhé pravítko posuneme o daný interval a provedeme další vpich. Takto postupujeme až do konce řady. Poté posuneme první pravítko o daný interval a postup opakujeme až zaplníme čtvercovou sítí celý list. Pro mapové listy velkých měřítek je delší rozměr 625 mm, proto pro ně musíme vynést ještě nepravidelný úsek 2,5 nebo 5,0 nebo 7,5 cm (podle umístění mapového listu v kladu listů). Po vyhotovení čtvercové sítě se vytáhne tuší rám i jednotlivé křížky sítě. Poznámka Kromě pravoúhlého koordinátografu lze pro konstrukci sítě použít také kovové šablony. Jedná se o kovovou fólii, do níž jsou s vysokou přesností vyvrtány kruhové otvory v pravidelném rozestupu 10 cm. Pro vynesení bodů o nepravidelných vzdálenostech je pak ale nutné použít zobrazovací trojúhelníky. Body polohového pole se vynášejí současně se sítí pravoúhlých souřadnic prostřednictvím pravoúhlého koordinátografu. Pokud bychom je vynášeli až dodatečně, použije se zobrazovacích trojúhelníků. Pomocí zobrazovacích trojúhelníků se odsouvají zbytkové souřadnice od sítě pravoúhlých souřadnic. Máme-li vynést bod o souřadnicích Y a X, najdeme nejbližší rovnoběžky Y = konst., X = konst. Zjistíme rozdíl mezi souřadnicemi bodu a těmito rovnoběžkami a pomocí zobrazovacích trojúhelníků vynášíme pouze tento rozdíl. Jeden z trojúhelníků přiložíme odvěsnou k rovnoběžce Y = konst. či X = konst., podle toho, zda chceme vynášet rozdíl ?Y nebo ?X . Druhý trojúhelník přiložíme tak, aby se nulové údaje na vernieru i na stupnici kryly. Nyní posuneme druhý trojúhelník o hodnotu ?Y (nebo ?X) a podle jeho strany[57] , která je rovnoběžná s rovnoběžkou, k níž je přiložen první trojúhelník uděláme rysku. Postup opakujeme také pro druhý rozdíl, na průsečíku obou rysek pak leží bod o daných souřadnicích. Obrázek 9.4. obr. 9.4 – Vynesení bodu o známých souřadnicích obr. 9.4 – Vynesení bodu o známých souřadnicích Stejným způsobem jako body polohového pole se vynášejí také pomocné body o známých souřadnicích a průsečíky polygonových stran a měřických přímek s rámem mapového listu, jejichž souřadnice je třeba předtím vypočítat. Obrázek 9.5. obr. 9.5 – Výpočet průsečíku polygonové strany (či měřické přímky) s rámem mapového listu obr. 9.5 – Výpočet průsečíku polygonové strany (či měřické přímky) s rámem mapového listu Dáno: Body: 1 [Y1, X1] 2 [Y2, X2] Určit: P [YP = konst., XP] Výpočet: Vyjdeme z podobnosti trojúhelníků ?12X2 a ?1PXP: Vynesené body se zakroužkují a doplní číslem bodu. Poloha zobrazených bodů se kontroluje opakovaným nastavením souřadnic či kartometricky. Podrobné body polohopisu se vynáší stejnou metodou, jakou byly zaměřeny[58] . Body zaměřené ortogonálně se vynášejí pomocí zobrazovacích trojúhelníků (viz vynášení bodů polohového pole, každá měřická přímka tvoří vlastní souřadnicový systém – osa X = měřická přímka!), body zaměřené polárné pomocí polárního koordinátografu. Polární koordinátograf se zcentruje nad obrazem stanoviska, na orientační bod se nastaví příslušná úhlová hodnota a následně se vynášejí podrobné body polohopisu (po nastavení naměřeného úhlu a délky se provede do podloženého listu vpich. K vyneseným bodům se doplní jejich čísla. Charakteristikou přesnosti zobrazení podrobných bodů polohopisu v grafické formě katastrální mapy je základní střední souřadnicová chyba mxy , kde mx,my jsou základní střední chyby zobrazení bodů na podkladě jeho výsledných souřadnic. Podrobné body musí být zobrazeny tak, aby charakteristika přesnosti zobrazení mxy nepřesáhla hodnotu 0,16 mm v katastrální mapě. Dosažení přesnosti zobrazení podrobných bodů polohopisu u grafické formy mapy se ověřuje porovnáním délek přímých spojnic dvojic podrobných bodů určených z přímého měření s délkami určenými z mapy. Dosažení přesnosti se posuzuje podle velikosti rozdílu délek daného vztahem ?d = dm - dk , kde dm je délka určená z hodnot odměřených na katastrální mapě s přihlédnutím ke srážce katastrální mapy a dk je délka spojnice určená z přímého měření. Dosažená přesnost se považuje u katastrální mapy v S-JTSK za vyhovující tehdy, když * platí pro všechny testované délky d , * platí pro 60% testovaných délek d , přičemž a k = 1,5 pro měřítko katastrální mapy 1:1000, k = 1,6 pro měřítko 1:2000 a k = 1,9 pro měřítko 1:5000 [72], popř. [60]. Na závěr se vynesené body pospojují podle měřického náčrtu a vyrovnají se styky (návaznost kresby a popisu) se sousedními mapovými listy. [55] Osa kolejí železniční tratě mimo železniční stanici a průmyslové závody, lanové dráhy s veřejnou dopravou, hrana koruny a střední dělicí pás silniční komunikace, most, propustek a tunel v násypovém tělese komunikace, pokud jimi prochází vodní tok nebo pozemní komunikace, evidovaná jako parcela, portál železničního a silničního tunelu, břehová čára vodního toku a vodní nádrže sloužící k vodní dopravě, stavební objekt na vodním toku nebo nádrži, nadzemní vedení vysokého v velmi vysokého napětí včetně stožárů, stožáry vysílacích a retranslačních stanic, schodiště u významného objektu na veřejném prostranství nebo schodiště v nesjízdných komunikacích, komunikace pro pěší v parcích a sadech širší než 3 m, zvonice, pomník, socha, památník, mohyla, kříž, boží muka a veřejná studna, budovy, které jsou příslušenstvím jiné budovy evidované v katastru na téže parcele. [56] Klady mapových listů v dalších souřadnicových systémech je probírán v předmětu Tématická kartografie. [57] Touto stranou je odvěsna trojúhelníka. Protože je však stupnice nanesena na přeponě, je třeba si uvědomit, že dílky této stupnice musí být zvětšeny proti odsouvaným hodnotám v poměru i / sin ? nebo i / cos ? [58] Pokud známe souřadnice podrobných bodů polohopisu, vynáší se pak tyto body stejně jako body polohového pole (pravoúhlým koordinátografem či zobrazovacími trojúhelníky).9.4. Kartometrické práce Stejně jako je možné v mapě zobrazit změřenou skutečnost, je také možné tuto skutečnost zpátky z mapy odměřit. Měřením na mapách se zabývá kartometrie [59] . Z mapy je možné získat potřebné údaje přímo (grafickými postupy získat hodnoty délek, úhlů či ploch) nebo nepřímo (z mapy získáme souřadnice určujících bodů, ze kterých následně vypočteme hledané údaje). Při měření na mapách je důležité znát tzv. kartometrické vlastnosti map. Tyto vlastnosti ovlivňují převod získaných veličin z mapy do skutečnosti a odhad vlivu těchto veličin na přesnost výpočtů. Základními kartometrickými vlastnostmi map jsou měřítko, zobrazení, podrobnost a přesnost mapové kresby, srážka mapy. Měřítko vyjadřuje poměr zmenšení nezkreslené délky v mapě vůči odpovídající délce ve skutečnosti. Zobrazení je vzájemné přiřazení polohy bodů dvou různých referenčních ploch. Je jednoznačně vyjádřeno matematickým vztahem mezi souřadnicemi bodů na obou referenčních plochách (zobrazovacími rovnicemi). Při zobrazování veličiny do mapy dochází ke zkreslení (délek, ploch, úhlů), na které je třeba při odměřování údajů z mapy brát ohled [60] . Podrobnost mapy je výsledek vlivu měřítka mapy, stupně generalizace (výběru a zjednodušení) a účelu mapy. Přesnost mapové kresby závisí na generalizaci a na nevyhnutelných chybách, vyskytujících se v průběhu tvorby a zpracování mapy. Pro zjištění přesnosti mapy použijeme grafický (např. mapa většího měřítka) či číselný materiál (např. geodeticky zaměřené body), který je oproti zkoumané mapě přesný. Porovnáním tohoto materiálu se zkoumanou mapou zjistíme polohové odchylky, které se vyznačují přímo v mapě pomocí vektorů. Srážka mapy je dána vlastnostmi použitého papíru. Velikost srážky se mění s časem, proto je třeba ji před každým měřením určit. Obrázek 9.8. obr. 9.8 – Srážka mapy obr. 9.8 – Srážka mapy Při známých rozměrech mapového listu D a V a rozměrech odměřených z mapy D´ a V´ lze určit absolutní plošnou srážku mapy ze vzorce kde d, v se určí z rozdílů známých a změřených rozměrů mapového listu vyrovnaných váženým aritmetickým průměrem (pro výpočet v se postupuje obdobně). Tzn. délka odměřená ve vodorovném směru se opravuje hodnotou d, délka odměřená ve svislém směru se opravuje hodnotou v. Délka odměřená v obecném směru se opravuje průměrnou hodnotou vypočítanou z d a v. 9.4.1. Kartometrické měření délek K odměření přímých vzdáleností se používá pravítka, jehož jedna strana bývá skosená a na hraně je vynesena stupnice v měřítku odpovídajícím měřítku mapy. K měření kratších délek se používá odpichovacího kružítka a příčného měřítka, konstruovaného na základě podobnosti trojúhelníků. Další používanou pomůckou k měření vzdáleností jsou zobrazovací trojúhelníky. Pro odměření délek obecně vlnitých čar se používá křivkoměru. Křivkoměr je malé kolečko s držákem, které se ručně vede po obrazu čáry. Otáčky kolečka se přenášejí na ručičku, které udává odměřenou délku na kruhové stupnici přímo v km (v závislosti na měřítku mapy). Délka takto získaná je značně nepřesná. Pro přesnější hodnoty délek je vhodné použít odpichovacího kružítka. Na odpichovacím kružítku se nastaví malý rozvor r. Délka křivky se určí na základě počtu tětiv daných zvoleným rozvorem r. Obrázek 9.9. obr. 9.9 – Určení délky křivky pomocí odpichovacího kružítka obr. 9.9 – Určení délky křivky pomocí odpichovacího kružítka Čím je hodnota rozvoru odpichovacího kružítka menší, tím přesnější hodnotu délky křivky dostáváme. Také platí: čím je hodnota rozvoru odpichovacího kružítka menší, tím je zjištěná délka křivky větší. Proto délku křivky určujeme extrapolací mezi minimálním rozvorem a počátkem, přičemž vyrovnávací křivkou je parabola symetrická podle osy křivky, jejíž délku určujeme. Hledaná délka křivky je pořadnicí vrcholu paraboly. Pro její zjištění nám postačí dvě délky křivky změřené při dvou různých rozvorech: 9.4.2. Kartometrické měření úhlů K měření úhlů nám slouží úhloměry popř. transportéry. Pokud bychom chtěli získat přesnější hodnoty, použijeme polární koordinátograf .[61] 9.4.3. Kartometrické měření ploch Při určování ploch se uplatňuje vliv měřítka druhou mocninou! (Plocha se obecně určuje jako součin dvou délek). Pro určování ploch existuje řada postupů: 1. rozklad určované plochy na jednodušší obrazce (trojúhelníky, lichoběžníky), ve kterých určující veličiny odměříme z mapy a výslednou plochu získáme součtem dílčích ploch [62], 2. rozklad určované plochy na úzké lichoběžníky konstantní výšky pomocí harfového či nitkového planimetru, Harfový planimetr je síť rovnoběžek narýsovaná na průsvitce. Po přiložení na určovanou plochu vymezuje úzké lichoběžníky o konstantní výšce v odpovídající zvolenému rozestupu rovnoběžek. Pomocí součtového kružítka se načítají střední příčky lichoběžníků yi. Výsledná plocha se určí z počtu celých rozvorů součtového kružítka, které odpovídají plošné jednotce a doměrku, určeného pomocí příčného měřítka. Obrázek 9.10. obr. 9.10 – Nitkový planimetr obr. 9.10 – Nitkový planimetr Nitkový planimetr je tvořen žíněmi napnutými v kovovém rámu v konstantním rozestupu. Princip práce je shodný jako u harfového planimetru. 3. polárním planimetrem, Obrázek 9.11. obr.9.11 – Polární planimetr obr.9.11 – Polární planimetr Polární planimetr se skládá z ramene pevné délky R, které je vymezené pevným pólem P a kloubem O. V kloubu O je napojeno rameno proměnné délky r zakončené snímací značkou H. Snímací značku H při měření ručně vedeme po obrysové čáře určované plochy. Pojízdné rameno nese odečítací zařízení, tvořené měřícím kolečkem K o poloměru ?, na kterém se při pohybu snímací značky H odvíjí ujetá dráha U, zaznamenávaná na připojené stupnici jako čtení n. Je-li pól mimo obrazec, určí se výsledná plocha kde M je měřítko, ?0 je ploška odpovídající jedné tisícině otočky kolečka. Pokud pól leží uvnitř, připočítává se k ploše získané měřením konstanta , kde L je poloměr kružnice, kterou opisuje snímací značka H v případě, že rovina měřícího kolečka prochází stále pólem P. 4. digitálním planimetrem udávajícím měřenou plochu číselně, Digitální planimetr je vybaven množstvím funkcí umožňujících např. nastavení měřítka mapy, jednotek měření, souřadnicového systému (geodetický, matematický), nastavení měřené veličiny (délky, ploch). Pomocí digitálního planimetru lze také zjišťovat přímo souřadnice jednotlivých bodů. Přístroj je možné připojit k počítači. 5. určování ploch pomocí čtvercové sítě dostatečně malých čtverců, přičemž čtverce ležící uvnitř obrysu plochy započítáváme celou plochou, čtverce ležící vně obrysu pouze polovinou jejich plochy. 9.4.4. Kartometrické zjišťování souřadnic bodů Ke zjišťování souřadnic bodů se používá zobrazovacích trojúhelníků nebo pravoúhlého koordinátografu [63]. Novější pomůckou ke zjišťování souřadnic bodů jsou digitální planimetry. Souřadnice můžeme zjistit také prostřednictvím kartometrické digitalizace. Kartometrickou digitalizací rozumíme převod analogové kresby do digitální podoby. K tomu nám slouží digitizéry (tablety, souřadnicové snímače) a scannery spojené přímo s počítačem. Digitizér je zařízení používané ke snímání souřadnic bodů vybavené různě velkou pracovní plochou (A3 – A0) a snímacím zařízením (např. myš vybavená nitkovým křížem popř. lupou). Snímaný podklad se upevní na pracovní plochu a snímacím zařízením se snímá poloha bodů, která se registruje v paměti počítače. Existují dvě základní metody digitalizace: bodová (kliká se na každém vrcholu, který je třeba zaznamenat) a proudová (počítač automaticky zaznamenává sekvence bodů v časovém nebo vzdálenostním intervalu). Scanner je zařízení sloužící k optickému snímání dokumentů. Scanner elektronicky rozloží kresbu na elementární plošky (pixely) velmi malé velikosti. Optická informace se převádí na informaci číselnou. Každému pixelu je přiřazena bitová hodnota 0 nebo 1 (v případě černobílého podkladu – 0 = bílá, 1 = černá) nebo číslo vyjadřující odstín šedi (v případě šedotónového podkladu). Výsledná kvalita nasnímaného obrazu je dána rozlišovací schopností scanneru. Rozlišovací schopnost se udává v jednotkách dpi (dots per inch). Poznámka Ze zjištěných souřadnic je následně možné vypočítat [64] všechny předchozí zjišťované údaje (délky, úhly, plochy). Po provedení kartometrické digitalizace je možné k výpočtu zjišťovaných údajů použít počítač vybavený vhodným softwarem (Geus, Kokeš, Groma, MicroGeos). Poznámka O určování souřadnic z map se někdy mluví také jako o odsunu souřadnic. 72/1994 Sb. ZÁKON ze dne 24. března 1994, kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů) Změna: 273/1994 Sb. Změna: 280/1996 Sb. Změna: 97/1999 Sb. Změna: 103/2000 Sb. Změna: 229/2001 Sb. Změna: 451/2001 Sb. Změna: 320/2002 Sb. Změna: 437/2003 Sb. Změna: 171/2005 Sb. Změna: 179/2005 Sb. Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ Obecná ustanovení § 1 Předmět a rozsah úpravy (1) Tento zákon upravuje spoluvlastnictví budovy, u něhož spoluvlastník budovy je vlastníkem bytu nebo nebytového prostoru jako prostorově vymezené části budovy a zároveň podílovým spoluvlastníkem společných částí budovy. (2) Zákon upravuje vznik spoluvlastnictví budovy, práva a povinnosti vlastníků bytů a nebytových prostorů, jejich vzájemné vztahy, spoluvlastnictví společných částí budovy a některá práva a povinnosti stavebníků při výstavbě bytů a nebytových prostorů v budově ve spoluvlastnictví podle tohoto zákona. (3) Zákon upravuje též práva a povinnosti jiných subjektů v souvislosti se vznikem a s převodem nebo přechodem spoluvlastnictví budovy podle odstavce 1. (4) Spoluvlastnictví budovy a vlastnictví bytu nebo nebytového prostoru v ní podle tohoto zákona lze nabýt pouze v budovách, které mají alespoň dva byty nebo dva samostatné nebytové prostory nebo alespoň jeden byt a jeden samostatný nebytový prostor. § 2 Vymezení pojmů Pro účely tohoto zákona se rozumí a) budovou trvalá stavba spojená se zemí pevným základem, která je prostorově soustředěna a navenek uzavřena obvodovými stěnami a střešními konstrukcemi s nejméně dvěma prostorově uzavřenými samostatnými užitkovými prostory, s výjimkou hal. Rozhodnutím vlastníka za budovu lze považovat rovněž sekci se samostatným vchodem, pokud je samostatně označena číslem popisným a je tak stavebně technicky uspořádána, že může plnit samostatně základní funkci budovy. b) bytem místnost nebo soubor místností, které jsou podle rozhodnutí stavebního úřadu určeny k bydlení, c) nebytovým prostorem místnost nebo soubor místností, které jsou podle rozhodnutí stavebního úřadu určeny k jiným účelům než k bydlení; nebytovými prostory nejsou příslušenství bytu 1) nebo příslušenství nebytového prostoru ani společné části domu, d) domem s byty a nebytovými prostory ve vlastnictví taková budova, která je ve spoluvlastnictví podle tohoto zákona (dále jen "dům"), e) rozestavěným bytem místnost nebo soubor místností, určených v souladu se stavebním povolením k bydlení, pokud je rozestavěn v domě, který je alespoň v takovém stupni rozestavěnosti, že je již navenek uzavřen obvodovými stěnami a střešní konstrukcí, f) rozestavěným nebytovým prostorem místnost nebo soubor místností, určených v souladu se stavebním povolením k jiným účelům než k bydlení, pokud je rozestavěn v domě, který je alespoň v takovém stupni rozestavěnosti, že je již navenek uzavřen obvodovými stěnami a střešní konstrukcí, g) společnými částmi domu části domu určené pro společné užívání, zejména základy, střecha, hlavní svislé a vodorovné konstrukce, vchody, schodiště, chodby, balkóny, terasy, prádelny, sušárny, kočárkárny, kotelny, komíny, výměníky tepla, rozvody tepla, rozvody teplé a studené vody, kanalizace, plynu, elektřiny, vzduchotechniky, výtahy, hromosvody, společné antény, a to i když jsou umístěny mimo dům; dále se za společné části domu považují příslušenství 1a) domu (například drobné stavby) a společná zařízení domu (například vybavení společné prádelny), h) jednotkou byt nebo nebytový prostor nebo rozestavěný byt nebo rozestavěný nebytový prostor jako vymezená část domu podle tohoto zákona, i) podlahovou plochou bytu nebo rozestavěného bytu podlahová plocha všech místností, včetně místností, které tvoří příslušenství bytu nebo rozestavěného bytu, j) podlahovou plochou nebytového prostoru nebo rozestavěného nebytového prostoru podlahová plocha všech místností nebytového prostoru nebo rozestavěného nebytového prostoru včetně ploch určených výhradně k užívání s nebytovým prostorem, popřípadě s rozestavěným nebytovým prostorem; do této plochy se započítává jednou polovinou podlahová plocha vnitřních ochozů a jiných ploch, které jsou součástí meziprostoru, k) zastavěným pozemkem pozemek zastavěný bytovým domem, ohraničený obvodem bytového domu. § 4 Prohlášení vlastníka budovy (1) Vlastník budovy svým prohlášením (dále jen "prohlášení") určuje prostorově vymezené části budovy, které se za podmínek stanovených tímto zákonem a v souladu se stavebním určením stanou jednotkami [§ 2 písm. h)] a společnými částmi domu [§ 2 písm. g)]. Prohlášení musí mít písemnou formu. Prohlášení je povinnou přílohou návrhu na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě smlouvy o převodu první jednotky v domě. (2) Prohlášení podle odstavce 1 musí obsahovat a) označení budovy údaji podle katastru nemovitostí, číslo jednotky včetně jejího pojmenování a umístění v budově, b) popis jednotek, jejich příslušenství, podlahovou plochu a popis jejich vybavení, c) určení společných částí budovy, které budou společné vlastníkům všech jednotek a určení společných částí budovy, které budou společné vlastníkům jen některých jednotek, d) stanovení spoluvlastnických podílů vlastníků jednotek na společných částech budovy (§ 8 odst. 2), e) označení pozemku, který je předmětem převodu vlastnictví nebo předmětem jiných práv podle § 21, údaji podle katastru nemovitostí, f) práva a závazky týkající se budovy, jejích společných částí a práva k pozemku, která přejdou z vlastníka budovy na vlastníky jednotek, g) pravidla pro přispívání spoluvlastníků domu na výdaje spojené se správou, údržbou a opravami společných částí domu, popřípadě domu jako celku, h) pravidla pro správu společných částí domu, popřípadě domu jako celku, včetně označení osoby pověřené správou domu. (3) K prohlášení se přikládají půdorysy všech podlaží, popřípadě jejich schémata, určující polohu jednotek a společných částí domu, s údaji o podlahových plochách jednotek. § 5 Vznik a zánik vlastnictví jednotky (1) Vlastnictví jednotky podle tohoto zákona spojené se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu (dále jen "vlastnictví jednotky") vzniká vkladem prohlášení vlastníka budovy do katastru nemovitostí nebo výstavbou jednotky provedenou na základě smlouvy o výstavbě podle tohoto zákona (dále jen "smlouva o výstavbě"). (2) Vlastnictví jednotky může vzniknout rovněž na základě dohody spoluvlastníků budovy nebo rozhodnutí soudu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví 3a) budovy nebo na základě dohody nebo rozhodnutí soudu o vypořádání společného jmění manželů. 3b) Je-li předmětem vypořádání podílové spoluvlastnictví budovy, může vlastnictví jednotek vzniknout jen po předchozím vypořádání podílového spoluvlastnictví budovy tak, že velikost spoluvlastnických podílů budovy se rovná velikosti spoluvlastnických podílů na společných částech domu stanovených podle § 8 odst. 2. To platí obdobně, je-li předmětem vypořádání společného jmění manželů budova. (3) Dohoda o vypořádání nebo rozhodnutí soudu o zrušení podílového spoluvlastnictví, popřípadě o vypořádání společného jmění manželů musí obsahovat i náležitosti stanovené pro prohlášení uvedené v § 4 odst. 2 a 3. (4) Vznikem vlastnictví jednotek nebo rozestavěných jednotek vzniká spoluvlastnictví společných částí domu. (5) Způsobem uvedeným v odstavcích 2 až 4 nelze nabýt do vlastnictví jednotku, pokud je v budově alespoň jeden byt, jehož nájemcem je fyzická osoba. (6) Vlastníci všech jednotek v domě mohou uzavřít dohodu o tom, že vlastnictví jednotek změní na podílové spoluvlastnictví budovy. Dohoda musí mít formu notářského zápisu. Vkladem spoluvlastnického práva do katastru nemovitostí podle této dohody zaniká vlastnictví jednotek a vzniká podílové spoluvlastnictví budovy. Velikost spoluvlastnických podílů na budově se rovná velikosti spoluvlastnických podílů na společných částech domu. (7) Je-li vlastníkem všech jednotek v domě jedna osoba, může formou notářského zápisu prohlásit, že ruší vymezení jednotek v domě a mění vlastnictví jednotek na vlastnictví budovy. Vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí podle tohoto prohlášení zaniká vlastnictví jednotek a vzniká vlastnictví budovy. ČÁST DRUHÁ Převody vlastnictví jednotek a výkon vlastnického práva k jednotkám § 6 Smlouva o převodu vlastnictví jednotky (1) Smlouva o převodu vlastnictví jednotky musí kromě obecných náležitostí 4) obsahovat a) označení budovy nebo domu údaji podle katastru nemovitostí, 3) číslo jednotky včetně jejího pojmenování a umístění v budově, b) popis bytu nebo nebytového prostoru, jejich příslušenství, jejich podlahová plocha a popis vybavení bytu nebo nebytového prostoru, které jsou smlouvou převáděny, c) určení společných částí domu včetně určení, které části domu jsou společné vlastníkům jen některých jednotek, d) stanovení spoluvlastnického podílu vlastníka jednotky na společných částech domu (§ 8 odst. 2) včetně stanovení spoluvlastnického podílu vlastníka jednotky na společných částech domu, které jsou společné vlastníkům jen některých jednotek, e) označení pozemku, který je předmětem převodu vlastnictví nebo předmětem jiných práv ve smyslu § 21, údaji podle katastru nemovitostí, f) práva a závazky týkající se domu, jeho společných částí a práva k pozemku, která přecházejí z dosavadního vlastníka budovy na vlastníka jednotky. (2) Ke smlouvě se přikládá půdorys všech podlaží, popřípadě jejich schemata, určující polohu jednotek, s údaji o podlahových plochách jednotek, jakož i písemný souhlas k převodu bytu uvedený v § 22 odst. 4, 5 a 7. (3) Nedošlo-li k podstatné změně v charakteru jednotky, musí být zvláštní náležitosti uvedené v odstavci 1 písm. b), c), e), f) a v odstavci 2 splněny, pouze jde-li o první převod jednotky do vlastnictví. § 8 Vlastnictví společných částí domu (1) Společné části domu jsou v podílovém spoluvlastnictví vlastníků jednotek. S převodem nebo přechodem vlastnictví jednotky přechází spoluvlastnické právo ke společným částem domu. (2) Velikost spoluvlastnických podílů na společných částech domu se řídí vzájemným poměrem velikosti podlahové plochy jednotek k celkové ploše všech jednotek v domě. Obdobně se postupuje i u společných částí domu, které jsou ve spoluvlastnictví vlastníků pouze některých jednotek. Společenství vlastníků jednotek § 9 nadpis vypuštěn (1) Společenství vlastníků jednotek (dále jen "společenství") je právnická osoba, která je způsobilá vykonávat práva a zavazovat se pouze ve věcech spojených se správou, provozem a opravami společných částí domu (dále jen "správa domu"), popřípadě vykonávat činnosti v rozsahu tohoto zákona a činnosti související s provozováním společných částí domu, které slouží i jiným fyzickým nebo právnickým osobám. Společenství může nabývat věci, práva, jiné majetkové hodnoty, byty nebo nebytové prostory pouze k účelům uvedeným ve větě první. (2) Se souhlasem vlastníka jednotky je společenství oprávněno sjednat smlouvu o zástavním právu k jednotce včetně příslušných spoluvlastnických podílů na společných částech domu, a to k zajištění pohledávek vyplývajících z úvěru poskytnutého na náklady spojené se správou domu. Vlastníci jednotek ručí až do výše ceny jednotky za závazky vyplývající z této smlouvy. (3) Společenství vzniká v domě s nejméně pěti jednotkami, z nichž alespoň tři jsou ve vlastnictví tří různých vlastníků, a to dnem doručení listiny s doložkou o vyznačení vkladu do katastru nemovitostí nebo jiné listiny, kterou příslušný státní orgán osvědčuje vlastnické vztahy k jednotce, poslednímu z těchto vlastníků. Příslušný katastrální úřad vyrozumí ostatní vlastníky jednotek o provedení vkladu vlastnictví jednotky do katastru nemovitostí. Další osoby, které nabyly vlastnictví k jednotce jiným způsobem než smlouvou, jsou povinny o tom uvědomit původního vlastníka budovy. (4) Pokud družstvo uvedené v § 24 odst. 1 a 2, které bylo původním vlastníkem budovy, nebo družstvo vzniklé vyčleněním z původního družstva podle § 29 plní povinnosti správce podle § 9 zákona o vlastnictví bytů platného před účinností tohoto zákona, vznikne společenství až prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž budou družstvu doručeny listiny dokládající, že spoluvlastnický podíl na společných částech domu se snížil na méně než jednu čtvrtinu. Do doby vzniku společenství se použijí ustanovení § 9 , 11 a § 15 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů platná před účinností tohoto zákona. (5) Členství ve společenství vzniká a zaniká současně s převodem nebo přechodem vlastnictví jednotky. Spoluvlastníci jednotky jsou společnými členy společenství. (6) Vlastníci jednotek, kteří nabyli vlastnictví k jednotce nejpozději dnem vzniku společenství za podmínek stanovených v odstavci 3, se stávají členy společenství dnem jeho vzniku. Členství dalších vlastníků jednotek ve společenství vzniká dnem nabytí vlastnictví k jednotce. § 10 nadpis vypuštěn (1) Společenství se zapisuje do rejstříku společenství vlastníků jednotek vedeného soudem určeným zvláštním zákonem k vedení obchodního rejstříku (dále jen "rejstřík"). § 12 Z právních úkonů týkajících se společné věci jsou vlastníci jednotek oprávněni a povinni v poměru odpovídajícím velikosti jejich spoluvlastnických podílů (§ 8 odst. 2). Práva a povinnosti vlastníků jednotek § 13 (1) Vlastník jednotky se podílí na správě domu v rozsahu, který odpovídá jeho spoluvlastnickému podílu na společných částech domu, není-li mezi vlastníky jednotek dohodnuto jinak. ČÁST TŘETÍ Výstavba domu § 17 (1) Vzájemná práva a povinnosti při výstavbě domu s jednotkami podle § 2 písm. h) si stavebníci vymezí smlouvou o výstavbě, která musí mít písemnou formu. (2) Je-li součástí smlouvy o výstavbě i převod spoluvlastnických podílů k pozemku v souladu s § 21 odst. 3, nabývají stavebníci spoluvlastnická práva k pozemku na základě této smlouvy o výstavbě podle zvláštního právního předpisu. 10a) (3) Smlouvou o výstavbě si vymezí stavebníci vzájemná práva a povinnosti i při výstavbě jednotek formou střešní nástavby, půdní vestavby, přístavby nebo při stavebních úpravách, jimiž vzniknou nové jednotky nebo jimiž se mění velikost jednotky a rozsah jejího příslušenství na úkor společných částí domu. (4) Smlouvu o výstavbě podle odstavce 3 uzavírají stavebníci, kterými jsou vlastníci jednotek v domě a stavebník (stavebníci) nové jednotky (jednotek). (5) Jsou-li stavebníky vlastník budovy, ve které dosud nejsou vymezeny jednotky, a stavebník (stavebníci) nové jednotky (jednotek), je obsahem smlouvy o výstavbě i vymezení jednotek v dosavadní budově podle § 4 odst. 1, včetně stanovení velikosti spoluvlastnických podílů vlastníků jednotek na společných částech budovy podle § 4 odst. 2 písm. d). Ustanovení § 18 odst. 1 písm. c) tím není dotčeno. (6) Vznikem vlastnictví rozestavěné jednotky se mění vlastnictví dosavadního vlastníka budovy na vlastnictví jednotek v domě. Smlouva o výstavbě je povinnou přílohou k návrhu na vklad rozestavěné jednotky do katastru nemovitostí. Vlastnické právo k jednotkám v domě se zapíše do katastru nemovitostí záznamem na základě smlouvy o výstavbě. Jako vlastník jednotky se do katastru nemovitostí zapíše stavebník uvedený ve smlouvě o výstavbě (§ 18 odst. 1), pokud není prokázáno jinak. § 18 (1) Smlouva o výstavbě musí obsahovat zejména (obdoba prohlášení) a) název katastrálního území, parcelní číslo pozemku, na kterém bude stavba prováděna, podle údajů katastru nemovitostí 3) a úpravu práv k němu, b) číslo jednotky včetně jejího pojmenování a umístění v domě, určení rozsahu podlahové plochy jednotky, jejího příslušenství a vybavení a určení, který ze stavebníků bude vlastníkem příslušné jednotky, c) určení společných částí domu, které budou společné vlastníkům všech jednotek, a určení společných částí domu, které budou společné vlastníkům jen některých jednotek, d) stanovení spoluvlastnického podílu na společných částech domu, přičemž velikost spoluvlastnického podílu se řídí vzájemným poměrem velikosti podlahové plochy jednotek k celkové ploše všech jednotek v domě (§ 8 odst. 2), e) způsob správy domu a pozemku, zejména určení, které záležitosti budou vyhrazeny společnému rozhodování, kdo spoluvlastníky domu zastupuje navenek, jakým způsobem se zástupce ustanovuje a na jakou dobu, f) způsob financování stavebních nákladů, výše a splatnost příspěvků, popřípadě rozsah a způsob ocenění vlastní práce stavebníků, g) pravidla pro přispívání spoluvlastníků domu na náklady spojené se správou, údržbou a opravami společných částí domu jako celku po dokončení výstavby. (2) Ke smlouvě o výstavbě se připojují půdorysy všech podlaží, popřípadě jejich schémata, určující polohu jednotek a společných částí domu, s údaji o podlahových plochách jednotek. (3) Smlouva o výstavbě je přílohou žádosti o vydání stavebního povolení. ČÁST ČTVRTÁ Převod a přechod vlastnictví jednotky § 20 (1) S převodem nebo přechodem vlastnictví k jednotce přechází spoluvlastnictví společných částí domu, popřípadě další práva a povinnosti spojené s vlastnictvím jednotky a se spoluvlastnictvím společných částí domu. (2) Je-li vlastník jednotky podílovým spoluvlastníkem pozemku, lze vlastnictví k jednotce převést pouze současně s převodem spoluvlastnického podílu na pozemku. Přechod vlastnictví k jednotce je podmíněn přechodem spoluvlastnického podílu na pozemku. (3) Práva a závazky dosavadního vlastníka budovy, popřípadě vlastníků jednotek v domě, týkající se společných částí domu a pozemku, zejména zástavní práva a věcná břemena, přecházejí na nové vlastníky jednotek nabytím vlastnictví k těmto jednotkám. (4) Vlastník jednotky je povinen oznámit společenství nabytí vlastnictví jednotky. ČÁST OSMÁ Společná a přechodná ustanovení § 30 (1) S vlastnickým právem k jednotce je nerozlučně spjato spoluvlastnictví společných částí domu a spoluvlastnictví nebo jiné právo k pozemku. (2) Vznikne-li věcné právo k jednotce, vznikne současně i na spoluvlastnictví společných částí domu. (3) Na spoluvlastnictví společných částí domu a na spoluvlastnictví pozemku nelze zajistit práva a povinnosti, aniž by se současně nezajistily na jednotce. (4) Pokud je jednotka ve spoluvlastnictví, mají spoluvlastníci jednotky postavení vlastníka jednotky a odpovídají vůči ostatním vlastníkům jednotek v domě společně a nerozdílně. Oddíl 8 Zeměměřické činnosti pro účely katastru § 67 Pro účely katastru se využívají zejména tyto výsledky zeměměřických činností ve veřejném zájmu 118) ověřené podle zákona o zeměměřictví 116) a) dokumentace o zřízení, obnovení nebo přemístění bodu podrobného polohového bodového pole, b) záznamy podrobného měření změn, c) geometrické plány a upřesněné přídělové plány, d) neměřické náčrty, e) výsledky podrobného měření pro obnovu katastrálního operátu a f) geodetická část dokumentace skutečného provedení stavby pro zobrazení dalších prvků polohopisu v katastrální mapě 112) . Podrobné polohové bodové pole a podrobné měření § 68 (1) Technické požadavky na body podrobného polohového bodového pole jsou uvedeny v bodu 12 přílohy. (2) Dokumentace o zřízení měřické značky bodu podrobného polohového bodového pole obsahuje a) technickou zprávu s protokolem, jejíž přílohou je zápisník měření, protokol o výpočtech a seznam souřadnic, b) geodetické údaje o bodu podrobného polohového bodového pole a přehledný náčrt a c) doklad o oznámení nebo projednání umístění měřické značky bodu podrobného polohového bodového pole podle bodů 12.4 a 12.5 přílohy s vlastníkem dotčené nemovitosti. § 69 (1) Geometrickým základem podrobného měření jsou a) body polohového bodového pole, popřípadě pomocné měřické body, v případě použití technologie globálního polohového systému 119) (dále jen "GPS") také body referenční sítě permanentních stanic, b) v terénu jednoznačně identifikovatelné podrobné body, charakterizované kódem kvality 3, se souřadnicemi v S-JTSK nebo výjimečně v místním souřadnicovém systému, nejedná-li se o stanovené prostory, nelze-li postupovat podle písmene a) nebo je-li to vzhledem k napojení změny na stávající stav katastrální mapy a její rozsah účelnější a vhodnější. (2) Charakteristiky a kritéria přesnosti podrobného měření a určení souřadnic podrobných bodů polohopisu katastrální mapy a způsoby ověření a testování přesnosti výsledků zeměměřických činností jsou uvedeny v bodu 13 přílohy. (3) Stanovené prostory zveřejňuje příslušný katastrální úřad a Úřad způsobem umožňujícím dálkový přístup. § 70 Připojení na identické body (1) Je-li změnu potřebné zobrazit a navázat na polohopisný obsah katastrální mapy, která není v S-JTSK, měření se připojí s ohledem na rozsah zaměřované změny na dostatečný počet podrobných bodů v terénu jednoznačně identifikovatelných a zobrazených v katastrální mapě (dále jen "identické body"). V katastrálním území, ve kterém probíhá obnova katastrálního operátu, se měření připojí na identické body tak, aby změnu bylo možné zobrazit v dosavadní i nové katastrální mapě, není-li s katastrálním úřadem dohodnuto jinak. (2) Pro připojení měření na identické body platí, že zaměřované podrobné body musí být uvnitř kružnice se středem v polovině spojnice navzájem nejvzdálenějších identických bodů, jejíž poloměr je roven 3/4 délky takové spojnice. (3) Za identické body se volí body v okolí změny, zejména a) trvalým způsobem označené původní lomové body na hranicích katastrálních území nebo na hranicích pozemků, přednostně jsou-li na styku tří nebo více takových hranic, b) lomové body na obvodu budov, popřípadě body na jiných trvalých předmětech obsahu katastrální mapy, lze-li předpokládat, že se jejich původní poloha nezměnila. (4) Jako identický bod lze použít i styk hranic tří nebo více pozemků, trvalým způsobem neoznačený, jehož poloha je v terénu zřetelná a určitá. Výjimečně lze identický bod nahradit průsečíkem spojnice dvou identických bodů s hranicí pozemku, která je v terénu zřetelná a určitá, popřípadě identickou linií hranice pozemku, která je v terénu zřetelná a určitá. Průsečík musí být zajištěn alespoň jednou kontrolní mírou. Je-li více použitelných identických bodů, volí se přednostně body co nejbližší zaměřované změně. (5) Je-li třeba změnu navázat na polohopisný obsah mapy dřívější pozemkové evidence, připojí se měření na identické body způsobem podle odstavce 1, nebo se polohopisný obsah mapy dřívější pozemkové evidence ztotožní s polohopisným obsahem katastrální mapy a dále se změna navazuje na polohopisný obsah takto ztotožněných map. § 71 Zeměměřické činnosti v terénu (1) Zeměměřické činnosti v terénu musí být provedeny tak, aby a) při použití geodetických metod včetně technologie GPS umožnily určit souřadnice lomových bodů změny podle § 77 odst. 1 a b) výsledek měření mohl být přesně zobrazen a spojen s nezměněným a správně zobrazeným polohopisným obsahem katastrální mapy. (2) Zpravidla před měřením se nově určované lomové body navrhovaných a dosavadních vlastnických hranic pozemků označí trvalým způsobem podle § 88. Při vytyčení bodu na neznatelné dosavadní vlastnické hranici, ze kterého nová hranice při dělení pozemku vychází, se postupuje obdobně podle § 85 až 87. Body polohopisu zaměřované kontrolně (dále jen "kontrolní body"), jiné než vlastnické hranice pozemků a rozsah věcného břemene k části pozemku se označí pro účely zaměření dočasným způsobem. (3) Při měření se ověří, zda se v terénu nezměnila poloha bodů geometrického základu a identických bodů, popřípadě identických linií hranice. Body polohového bodového pole se ověřují podle geodetických údajů nebo z výsledků měření. Ověření identických bodů se provede určením jejich vzájemné polohy (například polárním zaměřením) nebo změřením vzdálenosti identického bodu od nejméně dvou jiných bodů, které lze považovat za identické, nebo od bodů polohového bodového pole a porovnáním výsledku s odpovídajícími mírami v dokumentovaných výsledcích jeho původního určení nebo v katastrální mapě. (4) Výsledky dřívějších měření lze využít, je-li jejich soulad se skutečným stavem ověřen měřením v terénu. (5) Je-li měněn obvod budovy, která je dosud v katastrální mapě zobrazena průmětem střešního pláště, zaměří se průnik jejího obvodu s terénem. (6) Na dosavadní hranici dotčené změnou se jako navazující kontrolní body zaměří nejméně ty sousední lomové body, mezi nimiž se průběh hranice mění, s výjimkou případu, kdy dosavadní hranice mezi bodem změny a sousedním lomovým bodem zaniká, a případu, kdy se jedná o hranici mezi pozemky jednoho vlastníka. Pro polohu zaměřených navazujících kontrolních bodů platí obdobně kritéria podle § 85 odst. 5. Pokud sousední lomový bod hranice není možné zaměřit (bod nelze jednoznačně identifikovat, bod není přímo viditelný, bod je značně vzdálený apod.) a přitom průběh dosavadní hranice v okolí změny je zřetelný, lze zaměření takového lomového bodu nahradit zaměřením zřetelné části hranice. V případě nezřetelného průběhu dosavadní hranice v okolí změny se vytyčí sousední lomové body nebo při jejich značné vzdálenosti či nepřístupnosti se vytyčí bližší mezilehlé body dosavadní hranice. Vytyčení navazujících kontrolních bodů pro účely měření lze provést bez účasti vlastníků dotčených pozemků, není potřebné je protokolárně dokumentovat a není jím dotčeno ani dosavadní geometrické a polohové určení nemovitostí. (7) Poloha lomového bodu změny se jednoznačně určí měřením a ověří oměrnými nebo jinými kontrolními mírami. Nelze-li oměrné míry nebo jiné kontrolní míry změřit pro překážky přímo, například brání-li tomu porost, změří se nepřímo, například z jiného pomocného bodu zřízeného pro daný účel, nebo se poloha lomového bodu změny určí nezávisle dalším měřením. (8) Charakteristiky, kritéria a ověření přesnosti měření jsou uvedeny v bodu 13 přílohy. (9) Výsledky měření se zaznamenávají do tiskopisu Úřadu nebo polním registračním zařízením. Textový výstup z registračního zařízení s výsledky měření musí být obsahově shodný a úpravou přiměřený tiskopisu Úřadu. Pokud k měření bylo použito technologie GPS, zápisník měření se netiskne. Výsledky měření se připojí k záznamu podrobného měření změn. Převzetí výsledku zeměměřických činností § 72 (1) Převzetím výsledku zeměměřických činností se rozumí převzetí ověřeného výsledku zeměměřických činností, který se využívá pro správu a vedení katastru, katastrálním úřadem od způsobilé osoby. (2) Při převzetí zaměstnanec pověřený přebíráním výsledků zeměměřických činností zkontroluje, zda výsledek zeměměřických činností pro účely katastru neobsahuje zjevné vady. Přitom vždy přezkoumá, zda a) výsledek zeměměřických činností 1. je ověřen ověřovatelem v rozsahu jeho oprávnění, 2. má předepsané náležitosti, 3. vychází z údajů katastru, 4. nepřekračuje stanovené mezní odchylky, b) měření je připojeno na body geometrického základu v souladu s § 69, a c) nové a změněné parcely jsou označeny správnými parcelními čísly. U zeměměřických činností lze převzít jejich dílčí výsledky, pokud vznikají postupným dokončováním ucelených a na sebe navazujících samostatných etap činností. (3) Neshledá-li katastrální úřad při přezkoumání vadu ve výsledku zeměměřických činností, vyznačí jeho převzetí na první straně předávané dokumentace. Pokud výsledek zeměměřických činností obsahuje vady, pro které ho nelze převzít do katastru, doručí katastrální úřad dokumentaci zpět způsobilé osobě. O výsledku převzetí katastrální úřad vyrozumí písemně ověřovatele. Při opakovaném předkládání výsledku zeměměřických činností se závažnými vadami oznámí katastrální úřad takové zjištění místně příslušnému inspektorátu. (4) Při převzetí výsledku zeměměřických činností může katastrální úřad požadovat předložení dokladu o splnění požadavku na měřidla pro výkon zeměměřických činností ve veřejném zájmu 120) . Geometrický plán § 73 (1) Geometrický plán se vyhotovuje pro a) změnu hranice katastrálního území a hranice územní správní jednotky, jde-li o případ podle § 22 odst. 4, b) rozdělení pozemku, c) změnu hranice pozemku, d) vyznačení budovy a vodního díla nebo změny jejich obvodu v katastru s výjimkou případu podle § 16 odst. 6 písm. h), e) určení hranic pozemků při pozemkových úpravách v případě, že jejich výsledky nejsou využity pro obnovu katastrálního operátu (§ 64 odst. 3), f) doplnění souboru geodetických informací o pozemek dosud evidovaný zjednodušeným způsobem, pokud se jeho hranice vytyčují a označují v terénu, g) opravu geometrického a polohového určení nemovitosti, h) upřesnění údajů o parcele podle přídělového řízení, i) průběh vytyčené nebo vlastníky upřesněné hranice pozemků, j) vymezení rozsahu věcného břemene k části pozemku. (2) V katastrální mapě nelze bez geometrického plánu nebo upřesněného přídělového plánu (§ 83) zobrazit předmět obsahu katastru, k němuž se zapisují práva, s výjimkou případů podle § 90 odst. 2. (3) Zasahuje-li předmět měření znázorněný na geometrickém plánu do více katastrálních území, vyhotoví se samostatný geometrický plán pro každé katastrální území, není-li s katastrálním úřadem dohodnuto jinak. (4) Geometrický plán je technickým podkladem pro vyhotovení rozhodnutí a jiných listin ke změnám podle odstavce 1 a spolu se záznamem podrobného měření změn je podkladem pro provedení změny v souboru geodetických informací a v souboru popisných informací. § 74 Podklady pro vyhotovení geometrického plánu (1) Závazným podkladem pro vyhotovení geometrického plánu jsou údaje souboru geodetických informací a souboru popisných informací. (2) Mapa bývalého pozemkového katastru nebo jiné grafické znázornění nemovitostí spolu s příslušnými písemnými údaji z veřejných knih a operátů dřívějších pozemkových evidencí se použijí jako podklady k vyjádření právních vztahů k nemovitostem, pokud nejsou dosud vyznačeny v souboru geodetických informací a souboru popisných informací katastru nebo pokud mají vyšší grafickou přesnost než platná katastrální mapa. (3) Dalšími podklady jsou zejména a) záznamy podrobného měření změn [§ 2 odst. 1 písm. b)], b) údaje o bodech základního polohového bodového pole, zhušťovacích bodech a bodech podrobného polohového bodového pole, c) údaje o BPEJ ve formě počítačového souboru nebo jako kopie grafického podkladu se zobrazením obvodů a kódů BPEJ v územích, kde jsou v katastru obsaženy. § 75 Součinnost při vyhotovování geometrického plánu (1) K vyhotovení geometrického plánu katastrální úřad a) přidělí číslo záznamu podrobného měření změn, podle potřeby parcelní čísla nových parcel a čísla bodů podrobného polohového bodového pole, pokud budou takové body zřizovány, a b) poskytne bezúplatně v nezbytném rozsahu podklady podle § 74 ve výměnném formátu nebo ve formě rastrových dat, a pokud nelze jinak, ve formě reprografických kopií. (2) V případě pochybnosti, zda osoba, která vyhotovuje geometrický plán, je odborně způsobilá, může katastrální úřad při poskytování podkladů podle odstavce 1 požadovat předložení dokladu prokazujícího způsobilost podle zákona o zeměměřictví 102) . § 76 Záznam podrobného měření změn (1) Nově vyhotovovaný záznam podrobného měření změn je podkladem a) pro vyhotovení geometrického plánu, b) pro zápis změn údajů evidovaných v souboru geodetických informací a v souboru popisných informací, které jsou spojeny s měřením v terénu, ale nemění hranice pozemku, obvod budovy nebo obvod vodního díla [například určení hranice chráněného území nebo jeho ochranného pásma podle § 30 odst. 2 písm. b), dalších prvků polohopisu podle § 16 odst. 6], nebo c) pro opravu chyby v katastru katastrálním úřadem. (2) Záznam podrobného měření změn pro doplnění nebo zobrazení změny dalších prvků polohopisu podle odstavce 1 písm. b) se vyhotovuje i na podkladě geodetické části dokumentace skutečného provedení stavby podle zvláštního právního předpisu 112) . (3) V případě potřeby je možné záznam podrobného měření změn vyhotovený pro zaměření více vzájemně souvisejících změn využít jako podklad pro vyhotovení několika geometrických plánů pro jednotlivé změny. (4) Náležitosti záznamu podrobného měření změn jsou stanoveny v bodu 16 přílohy. (5) Ověření záznamu podrobného měření změn vyznačí ověřovatel předepsaným způsobem 121) v pravém dolním rohu první strany záznamu podrobného měření změn a v pravém dolním rohu poslední strany jeho částí podle bodu 16.1 přílohy a podle bodu 16.2 přílohy; pokud se části nebo přílohy skládají z více listů nebo archů, musí být spojeny obdobně podle § 78 odst. 5. § 77 Výpočetní práce (1) Poloha podrobných bodů se určí z bodů geometrického základu a z podrobných bodů určených v předchozích záznamech podrobného měření změn a) ve stanovených prostorech souřadnicemi v S-JTSK s kódem kvality 3, b) v ostatních prostorech souřadnicemi v S-JTSK s kódem kvality 3, popřípadě pravoúhlými souřadnicemi v místním systému. Souřadnice bodů se uvádějí v metrech na dvě desetinná místa. Vypočtené souřadnice bodů se zaokrouhlují tak, že je-li jejich hodnota na dalším neuváděném desetinném místě rovna 5 nebo větší, zaokrouhlí se výsledek výpočtu nahoru. (2) Výměry nových a změněných parcel a jejich dílů se určí a) ze souřadnic S-JTSK lomových bodů s kódem kvality 3 nebo 4 a souřadnic lomových bodů, které jsou vloženými body na přímých hranicích, bez ohledu na jejich kód kvality; způsob určení výměry se označí kódem 2, b) jiným číselným způsobem, tj. z přímo měřených měr nebo ze souřadnic v místním systému; způsob určení výměry se označí kódem 1, c) ze souřadnic lomových bodů, z nichž nejméně jeden lomový bod, který není vloženým bodem na přímé hranici, má souřadnici s kódem kvality 5 až 8; způsob určení výměry se označí kódem 0, nebo d) graficky 1. planimetrováním, 2. výpočtem z měr odměřených na mapě, nebo 3. výpočtem ze souřadnic lomových bodů na obvodu parcely nebo dílu parcely odměřených na mapě, s přihlédnutím k plošné deformaci mapového listu; způsob určení výměry se označí kódem 0. Přednost se dává způsobu určení výměry v uvedeném pořadí. (3) Pro výpočet výměr platí stejné zásady zaokrouhlování jako u souřadnic. Oddělovanou část pozemku nelze označit parcelním číslem, pokud by výměra takové parcely měla být menší než 0,50 m 2 . Vzniklý díl se v geometrickém plánu označí písmenem malé abecedy a jeho výměra se uvede v m 2 na dvě desetinná místa. (4) Zásady a kritéria určení výměr parcel jsou uvedeny v bodu 14 přílohy. (5) Výměry částí parcel, ke kterým se vztahuje věcné břemeno, se neurčují. § 78 Obsah a náležitosti geometrického plánu (1) Geometrický plán obsahuje vyjádření stavu parcel před změnou a po změně. Geometrický plán má tyto náležitosti: a) popisové pole (bod 17.1 až 17.3 přílohy), b) grafické znázornění (bod 17.4 až 17.12 přílohy), c) výkaz dosavadního a nového stavu údajů katastru nemovitostí (bod 17.13 až 17.17 přílohy), d) seznam souřadnic (bod 17.18 až 17.20 přílohy), e) výkaz údajů o bonitovaných půdně ekologických jednotkách (BPEJ) k parcelám nového stavu (bod 17.21 až 17.23 přílohy). V geometrickém plánu se poznamená případný návrh na opravu geometrického a polohového určení pozemku podle § 28 odst. 1 písm. d) nebo na změnu výměry podle § 29 odst. 1 písm. b), c) nebo d). Vzory geometrických plánů jsou uvedeny v bodu 18 přílohy. (2) Geometrický plán pro a) určení hranic pozemků při pozemkových úpravách, kterým dochází k zániku dosavadních a ke vzniku nových pozemků, a pro nové rozdělení sousedících pozemků jednoho vlastníka nemusí obsahovat porovnání se stavem evidence právních vztahů, b) doplnění souboru geodetických informací o pozemek dosud evidovaný zjednodušeným způsobem, pokud se jeho hranice vytyčují a označují v terénu, je-li u těchto hranic z protokolu o vytyčení zřejmý nesouhlas vlastníků dotčených pozemků s jejich průběhem, obsahuje v grafickém znázornění dotčených nemovitostí před změnou a po ní zobrazení těchto hranic mapovou značkou sporné hranice pořadové číslo 2.27 podle bodu 10.3 přílohy, c) změnu hranice katastrálních území musí obsahovat zobrazení a stručný popis nové hranice katastrálních území podle skutečného stavu, například pomocí čísel lomových bodů nové hranice, i když taková změna nebyla ještě schválena, d) vymezení rozsahu věcného břemene k části pozemku ve výkazu dosavadního a nového stavu údajů katastru nemovitostí obsahuje pouze parcelní číslo dotčeného pozemku v dosavadním stavu a v porovnání se stavem evidence právních vztahů pouze odpovídající parcelní číslo pozemku, u kterého je evidováno vlastnické právo a číslo listu vlastnictví. Geometrický plán může být vyhotoven pro vymezení rozsahu skupiny věcných břemen stejného druhu k částem více pozemků, přitom v náležitosti podle odstavce 1 písm. b) se vyznačuje rozsah celé skupiny věcných břemen k částem pozemků a v prostorech s digitální mapou nebo digitalizovanou mapou v S-JTSK se uvádějí průsečíky obvodu skupiny s hranicemi parcel. Hranice rozsahu věcného břemene k části pozemku nedělí hranici parcely. (3) Geometrický plán se vyhotovuje způsobem, který zaručí jeho zřetelnost, dobrou čitelnost, stálost a schopnost reprodukce. (4) Geometrický plán se vyhotovuje na tiskopisech Úřadu nebo jako tiskový výstup z počítače, který je obsahově shodný a úpravou přiměřený tiskopisu Úřadu. (5) Geometrický plán má základní formát A4 a vyhotovuje se jen po jedné straně podložky. Geometrický plán větších rozměrů se do základního formátu skládá postupem podle bodů 3b a 3c ČSN 01 3111 Skládání výkresů, aby složení nebránilo prohlížení jednotlivých částí geometrického plánu po jeho spojení s listinou. Skládá-li se z více listů nebo archů, tyto se spolu pevně spojí a spojení se překryje přelepkou nesoucí na zadní straně geometrického plánu otisk razítka ověřovatele umístěný zčásti na nálepce a zčásti na geometrickém plánu samém. § 79 Ověření geometrického plánu (1) Ověření vyznačí ověřovatel předepsaným způsobem 121) v popisovém poli geometrického plánu, a to na všech stejnopisech. (2) Podpis, datum ověření a číslo evidence ověřovaných výsledků se připojuje pod otisk razítka ověřovatele. § 80 Potvrzení geometrického plánu katastrálním úřadem (1) O potvrzení geometrického plánu požádá písemně ověřovatel katastrální úřad na tiskopisu Úřadu nebo na tiskovém výstupu z počítače, který je obsahově shodný a úpravou přiměřený tiskopisu Úřadu. Žádost může obsahovat i zmocnění pro jinou fyzickou osobu k projednání případných vad v geometrickém plánu s katastrálním úřadem a k převzetí geometrického plánu zpět. Přílohou žádosti o potvrzení geometrického plánu jsou nejméně tři stejnopisy geometrického plánu a záznam podrobného měření změn. (2) Před potvrzením geometrického plánu katastrální úřad zkontroluje, zda geometrický plán je vyhotoven pro některý z účelů podle § 73 odst. 1 a zda nemá jiné vady podle § 72 odst. 2. (3) Geometrický plán katastrální úřad potvrdí, pokud v něm nebyla zjištěna vada při přezkoumání podle odstavce 2 a je-li v souladu s údaji záznamu podrobného měření změn. Souhlas s očíslováním parcel katastrální úřad potvrdí na všech předložených stejnopisech geometrického plánu, a to nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne podání žádosti o potvrzení geometrického plánu, pokud není s ověřovatelem dohodnuto jinak. Údaje o potvrzení geometrického plánu obsahují číslo řízení, datum, jméno, případně jména, příjmení a podpis zaměstnance pověřeného potvrzováním geometrických plánů a otisk razítka katastrálního úřadu se státním znakem. Jeden stejnopis geometrického plánu a záznam podrobného měření změn se ponechá na katastrálním úřadu pro další využití, ostatní stejnopisy geometrického plánu se vrátí ověřovateli. (4) Geometrický plán, u kterého byly zjištěny vady, katastrální úřad nepotvrdí a geometrický plán se záznamem podrobného měření změn vrátí ověřovateli s písemným odůvodněním. Žádost o potvrzení opraveného geometrického plánu se považuje za novou žádost. Při opakovaném předkládání geometrického plánu se závažnými vadami oznámí katastrální úřad takové zjištění místně příslušnému inspektorátu. Za vadu se nepovažuje, došlo-li v době po předložení geometrického plánu k potvrzení ke změnám výměr parcel v důsledku vedení katastru. Takové nesoulady, pokud tím zřetelnost a srozumitelnost geometrického plánu neutrpí, opraví ověřovatel, přičemž na vhodném místě všech stejnopisů geometrického plánu, popřípadě ve zvláštní příloze pevně spojené s geometrickým plánem, a v záznamu podrobného měření změn uvede upozornění na tyto opravy, které ověří předepsaným způsobem. Za vadu se rovněž nepovažuje chyba, která je způsobena nesprávnými údaji katastru poskytnutými vyhotoviteli geometrického plánu, jejichž nesprávnost nemohl vyhotovitel geometrického plánu rozpoznat. Tyto chybné údaje geometrického plánu se uvedou do souladu s údaji katastru z úřední moci při zápisu, pokud s ověřovatelem není dohodnut jiný způsob nápravy. (5) Pokud je v geometrickém plánu upozorněno na chybu v dosavadních údajích katastru, prošetří se s využitím záznamu podrobného měření změn oprávněnost tohoto upozornění. Podle výsledku prošetření se zahájí řízení o opravě chyby a v případě, že se chyba v dosavadních údajích katastru prokáže, geometrický plán se po provedení opravy potvrdí. (6) U geometrického plánu pro vymezení rozsahu věcného břemene k části pozemku, který má být při pozemkových úpravách součástí rozhodnutí o výměně nebo přechodu vlastnických práv a zřízení věcného břemene k části pozemku, se potvrzení souladu s očíslováním parcel vztahuje pouze na nově vznikající parcely, jejichž parcelní čísla byla přidělena a jsou uvedena ve schváleném návrhu pozemkových úprav. (7) Pokud byl geometrický plán potvrzen, a přesto není způsobilý při předložení listiny, jejíž je součástí, k vyznačení změny do katastru, vyznačí se tato skutečnost pod popisové pole záznamu podrobného měření změn. Stejným způsobem se nezpůsobilost geometrického plánu vyznačí, pokud jeho závady byly důvodem pro vydání pravomocného rozhodnutí o porušení pořádku na úseku zeměměřictví. § 81 Dokumentace geometrického plánu Katastrální úřad založí stejnopis geometrického plánu a záznam podrobného měření změn do měřické dokumentace. § 82 Vyhotovení a ověření kopie stejnopisu geometrického plánu (1) Ověřenou kopii stejnopisu geometrického plánu založeného podle § 81 vyhotoví katastrální úřad na požádání vyhotoviteli geometrického plánu. Označí ji slovem "Kopie" a opatří doložkou "Kopie souhlasí se stejnopisem geometrického plánu založeným u katastrálního úřadu.", otiskem razítka katastrálního úřadu se státním znakem, datem vyhotovení, jménem, popřípadě jmény, příjmením a podpisem zaměstnance pověřeného ověřováním kopií geometrických plánů. (2) Ostatním žadatelům vyhotoví katastrální úřad kopii stejnopisu geometrického plánu jen v případě, že geometrický plán je již součástí listiny, podle níž byl proveden zápis do katastru. Upřesněný přídělový plán § 83 (1) V územích s přídělovým operátem, v němž nejsou přidělené nemovitosti jednoznačně určeny, tj. pozemky nejsou označeny parcelními čísly podle bývalého pozemkového katastru nebo není uvedena jejich výměra, popřípadě je určena jen přibližně, kde podkladem pro grafický přídělový plán byla mapa bývalého pozemkového katastru a platná katastrální mapa je vyhotovena ve stejném měřítku jako mapa bývalého pozemkového katastru a jedná se o jednotlivé případy nebo území malého rozsahu a hranice přídělových pozemků ani jejich části v terénu neexistují, lze použít v rámci jednoduché pozemkové úpravy jako podklad pro zobrazení přídělových pozemků do katastrální mapy upřesněný přídělový plán. Takto lze použít upřesněný přídělový plán také tehdy, jedná-li se o digitalizovanou mapu, avšak přesnost zobrazení hranic přídělových pozemků nedosahuje přesnosti zobrazení polohopisu katastrální mapy, popřípadě mapy bývalého pozemkového katastru. (2) Upřesněný přídělový plán se vyhotovuje s použitím operátu přídělového řízení a dalších podkladů. Použití upřesněného přídělového plánu a časový harmonogram jeho vyhotovení se projedná s příslušným pozemkovým úřadem, zejména s ohledem na postup prací při pozemkových úpravách. (3) Upřesněný přídělový plán obsahuje vyjádření stavu parcel katastru před zobrazením a po zobrazení upřesněného či rekonstruovaného přídělu 122) . Pro upřesněný přídělový plán platí obdobně § 74 až 82 s tím, že obsahuje ve výkazu dosavadního a nového stavu údajů katastru u všech nově vznikajících parcel nebo jejich souboru stejného nabyvatele údaje podle přídělového operátu, popřípadě označení přídělového pozemku podle zjednodušené evidence, pokud se liší od označení v přídělovém operátu. (4) Vzor upřesněného přídělového plánu je uveden v bodu 19 přílohy. Neměřický záznam § 84 (1) Neměřický záznam vyhotovuje katastrální úřad pro zápis změny údajů katastru, která není spojena s měřením v terénu, zejména při sloučení parcel, změně označení parcely parcelním číslem v souvislosti se zrušením údaje o budově na pozemku, u kterého nedochází ke změně hranice, nebo při doplňování pozemků dosud evidovaných zjednodušeným způsobem překreslením do analogové mapy bez jejich vytyčení a zaměření podle § 90. Neměřický záznam obsahuje zobrazení změny v náčrtu, zpravidla na kopii katastrální mapy, a podle potřeby je přiloženo porovnání parcel, tj. jejich parcelních čísel a výměr před změnou a po ní. Neměřický záznam neobsahuje zápisník. (2) Zakládání a dokumentace neměřického záznamu se řídí příslušnými ustanoveními pro záznam podrobného měření změn. Vytyčování hranic pozemků § 85 (1) Podkladem pro vytyčení hranice pozemku je a) digitální mapa, b) geometrický plán, který je součástí listiny o právních vztazích k nemovitostem evidovaným v katastru, c) záznam podrobného měření změn a dokumentace o vytyčení hranice pozemku podle dříve platných předpisů, nebo d) digitalizovaná mapa, analogová mapa, popřípadě jiný mapový podklad zobrazující pozemky, k nimž jsou evidovány právní vztahy. Jestliže existuje více podkladů, využijí se v uvedeném pořadí, pokud z hlediska přesnosti není vhodnější jiné pořadí. Zobrazení v grafickém operátu dřívější pozemkové evidence se využije, pokud se prokáže, že zobrazení vytyčované hranice v nich má vyšší přesnost než zobrazení hranice v katastrální mapě. Zobrazení v grafickém operátu dřívější pozemkové evidence se využije také tehdy, pokud vytyčovaná hranice není v katastrální mapě zobrazena. V území s digitalizovanou mapou nebo analogovou mapou může být pro vytyčení v případě existence identických bodů v blízkosti vytyčované hranice využitý grafický operát dřívější pozemkové evidence. (2) Podklady pro vytyčení hranice pozemku poskytne katastrální úřad způsobilé osobě bezúplatně v nezbytném rozsahu ve výměnném formátu nebo ve formě rastrových dat, a pokud nelze jinak, ve formě reprografických kopií. (3) Pro vytyčení se přednostně využije geometrický základ měření, z něhož byla hranice geometricky a polohově určena. Před vytyčením se posuzuje využitelnost podkladů z hlediska jejich přesnosti a možnosti využití zejména zachovaných lomových bodů označených trvalým způsobem, jiných trvalých předmětů a znatelného přirozeného rozhraničení pozemků (například příkopem nebo hrází). (4) Vytyčené lomové body hranice se v terénu označí způsobem podle § 88, pokud již nejsou trvale označeny. Správnost vytyčení hranice pozemku se ověří kontrolním měřením s přesností odpovídající kódu kvality 3. Vytyčené lomové body hranice se ve stanovených prostorech zaměří v S-JTSK, pokud nebyly v tomto souřadnicovém systému již určeny. (5) Namísto vytyčení hranice je možno provést zaměření takové dosavadní hranice označené trvalým způsobem, jejíž průběh byl v terénu vlastníky upřesněn, která vizuálně odpovídá zobrazení v katastrální mapě, přičemž poloha lomových bodů může být upřesněna do vzdálenosti dané dvojnásobkem nejvyšší hodnoty střední souřadnicové chyby pro kód kvality původního určení tohoto bodu podle bodu 13.9 přílohy. Body s kódem kvality 8 a body neurčené v souřadnicích mohou být upřesněny do vzdálenosti dané kritériem pro přesnost zobrazení původního a upřesněného bodu v katastrální mapě podle druhého sloupce tabulky v bodu 15.5 přílohy. V tomto případě se nejedná o opravu chyby v katastru. (6) Zpřesněné geometrické a polohové určení pozemku a jemu odpovídající zpřesněnou výměru parcely 123) katastrální úřad do katastru zapíše na základě listiny, ze které je zřejmý souhlas vlastníků všech změnou dotčených pozemků s vytyčenou nebo vlastníky upřesněnou hranicí (například stejnopis protokolu o vytyčení hranice pozemku, souhlasné prohlášení o uznání průběhu hranice pozemků, jednostranné uznání vlastníků všech dotčených pozemků). Neoddělitelnou součástí této listiny je geometrický plán pro průběh vytyčené nebo vlastníky upřesněné hranice. Katastrální úřad při zápisu zpřesněného geometrického a polohového určení pozemku a jemu odpovídající zpřesněné výměry považuje projev vůle osob za zjištěný, jestliže v protokolu o vytyčení hranice pozemku (§ 87 odst. 1) ověřovatel výslovně potvrdil, že vlastníci dotčených pozemků, jejichž totožnost zjistil, před ním tento protokol podepsali, nebo podpisy na výše uvedené listině jsou ověřeny některým ze způsobů uvedených v § 37 odst. 6. § 86 Součinnost s vlastníky při vytyčení hranice pozemku (1) K účasti na projednání vytyčené hranice přizve způsobilá osoba vykonávající vytyčení hranice pozemku (dále jen "vytyčovatel") písemnou pozvánkou všechny vlastníky pozemků, jejichž hranice má být vytyčena, nebo na jejichž hranici má být vytyčen alespoň jeden lomový bod. Pozvánka obsahuje a) upozornění, že 1. k účasti na projednání vytyčené hranice může vlastník pověřit svého zástupce na základě plné moci, 2. informace o vytyčené hranici lze získat u vytyčovatele, 3. v případě neúčasti na projednání vytyčené hranice se lze k průběhu hranice vyjádřit u vytyčovatele ve lhůtě uvedené v pozvánce, 4. má-li být do katastru zapsáno zpřesněné geometrické a polohové určení pozemku a jemu odpovídající zpřesněná výměra parcely podle výsledku vytyčení hranice pozemku, je nutné vyhotovit pro tento účel geometrický plán, 5. případná nepřítomnost pozvaného vlastníka pozemku nebo jeho zástupce na ústním jednání není na překážku dalším úkonům vytyčovatele, b) oznámení o oprávnění ke vstupu na pozemek a c) poučení, že případný spor vlastníků o průběhu vlastnické hranice a o rozsahu vlastnického práva ke sporné části pozemku je možné řešit občanskoprávní cestou. Písemnou pozvánku vytyčovatel prokazatelně doručí všem vlastníkům. (2) Seznámení vlastníků s průběhem vytyčené hranice provede vytyčovatel ústním jednáním. Nepřítomnost pozvaného vlastníka pozemku nebo jeho zástupce na ústním jednání není na překážku dalším úkonům vytyčovatele. § 87 Dokumentace o vytyčení hranice pozemku (1) Dokumentaci o vytyčení hranice pozemku tvoří vytyčovací náčrt se seznamem souřadnic vytyčených lomových bodů hranice pozemku a protokol o vytyčení hranice pozemku. Ověření vyznačí ověřovatel předepsaným způsobem 121) na každé samostatné části dokumentace o vytyčení hranice pozemku. (2) Vytyčovací náčrt a protokol o vytyčení hranice pozemku se vyhotovují na tiskopisu Úřadu nebo na tiskovém výstupu z počítače, který je obsahově shodný a úpravou přiměřený tiskopisu Úřadu. (3) Do 30 dnů po seznámení vlastníků s průběhem vytyčené hranice pozemků předá vytyčovatel stejnopis dokumentace o vytyčení hranice pozemku objednateli vytyčení a vlastníkům dotčených pozemků doručí její kopii. (4) Kopii dokumentace o vytyčení hranice pozemku je vytyčovatel povinen předat do 90 dnů po seznámení vlastníků s průběhem vytyčené hranice pozemků příslušnému katastrálnímu úřadu k založení do měřické dokumentace jako přílohu záznamu podrobného měření změn. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník Část první Obecná ustanovení Hlava první: Občanskoprávní vztahy a jejich ochrana § 1 (1) Úprava občanskoprávních vztahů přispívá k naplňování občanských práv a svobod, zejména ochrany osobnosti a nedotknutelnosti vlastnictví. (2) Občanský zákoník upravuje majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, jakož i vztahy vyplývající z práva na ochranu osob, pokud tyto občanskoprávní vztahy neupravují jiné zákony 1). (3) Právní vztahy vznikající z výsledků duševní tvořivé činnosti upravují zvláštní zákony. § 2 (1) Občanskoprávní vztahy vznikají z právních úkonů nebo z jiných skutečností, s nimiž zákon vznik těchto vztahů spojuje. (2) V občanskoprávních vztazích mají účastníci rovné postavení. (3) Účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit. § 3 (1) Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. (2) Fyzické a právnické osoby, státní orgány a orgány místní samosprávy dbají o to, aby nedocházelo k ohrožování a porušování práv z občanskoprávních vztahů a aby případné rozpory mezi účastníky byly odstraněny především jejich dohodou. § 4 Proti tomu, kdo právo ohrozí nebo poruší, lze se domáhat ochrany u orgánu, který je k tomu povolán. Není-li v zákoně stanoveno něco jiného, je tímto orgánem soud. § 5 Došlo-li ke zřejmému zásahu do pokojného stavu, lze se domáhat ochrany u příslušného orgánu státní správy. Ten může předběžně zásah zakázat nebo uložit, aby byl obnoven předešlý stav. Tím není dotčeno právo domáhat se ochrany u soudu. § 6 Jestliže hrozí neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může ten, kdo je takto ohrožen, přiměřeným způsobem zásah sám odvrátit. Hlava druhá: Účastníci občanskoprávních vztahů Oddíl první: Fyzické osoby § 7 (1) Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti vzniká narozením. Tuto způsobilost má i počaté dítě, narodí-li se živé. (2) Smrtí tato způsobilost zanikne. Jestliže smrt nelze prokázat předepsaným způsobem, soud fyzickou osobu prohlásí za mrtvou, zjistí-li její smrt jinak. Za mrtvou soud prohlásí také nezvěstnou fyzickou osobu, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem usoudit, že již nežije. § 8 (1) Způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti (způsobilost k právním úkonům) vzniká v plném rozsahu zletilostí. (2) Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku. Před dosažením tohoto věku se zletilosti nabývá jen uzavřením manželství. Takto nabytá zletilost se neztrácí ani zánikem manželství ani prohlášením manželství za neplatné. § 9 Nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku. § 10 (1) Jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, není vůbec schopna činit právní úkony, soud ji způsobilosti k právním úkonům zbaví. (2) Jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, anebo pro nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků či jedů je schopna činit jen některé právní úkony, soud její způsobilost k právním úkonům omezí a rozsah omezení v rozhodnutí určí. (3) Soud zbavení nebo omezení způsobilosti změní nebo zruší, změní-li se nebo odpadnou-li důvody, které k nim vedly. Ochrana osobnosti § 11 Fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. § 12 (1) Písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy smějí být pořízeny nebo použity jen s jejím svolením. (2) Svolení není třeba, použijí-li se písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky nebo obrazové a zvukové záznamy k účelům úředním na základě zákona. (3) Podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy se mohou bez svolení fyzické osoby pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též pro vědecké a umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství. Ani takové použití však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby. § 13 (1) Fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění. (2) Pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odstavce 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích. (3) Výši náhrady podle odstavce 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo. § 14 Zrušen. § 15 Po smrti fyzické osoby přísluší uplatňovat právo na ochranu její osobnosti manželu nebo partnerovi1a) a dětem, a není-li jich, jejím rodičům. § 16 Kdo neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti způsobí škodu, odpovídá za ni podle ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti za škodu. § 17 Zrušen. Oddíl druhý: Právnické osoby § 18 (1) Způsobilost mít práva a povinnosti mají i právnické osoby. (2) Právnickými osobami jsou a) sdružení fyzických nebo právnických osob, b) účelová sdružení majetku, c) jednotky územní samosprávy, d) jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon. § 19 (1) Ke zřízení právnické osoby je potřebná písemná smlouva nebo zakládací listina, pokud nestanoví zvláštní zákon jinak. (2) Právnické osoby vznikají dnem, ke kterému jsou zapsány do obchodního nebo jiného zákonem určeného rejstříku, pokud nestanoví zvláštní zákon jejich vznik jinak. § 19a (1) Způsobilost právnické osoby nabývat práva a povinnosti může být omezena jen zákonem. (2) Právnické osoby, které se zapisují do obchodního nebo do jiného zákonem určeného rejstříku, mohou nabývat práva a povinnosti ode dne účinnosti zápisu do tohoto rejstříku, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. § 19b (1) Právnické osoby mají svůj název, který musí být určen při jejich zřízení. (2) Při neoprávněném použití názvu právnické osoby je možné se domáhat u soudu, aby se neoprávněný uživatel zdržel jeho užívání a odstranil závadný stav; je možné se též domáhat přiměřeného zadostiučinění, které může být požadováno i v penězích. (3) Odstavec 2 platí přiměřeně i pro neoprávněný zásah do dobré pověsti právnické osoby. § 19c (1) Při zřízení právnické osoby musí být určeno její sídlo. (2) Sídlo musí být určeno adresou, kde právnická osoba sídlí skutečně, tedy místem, kde je umístěna její správa a kde se veřejnost může s právnickou osobou stýkat. (3) Uvádí-li právnická osoba jako své sídlo jiné místo než své sídlo skutečné, může se každý dovolat i jejího skutečného sídla. (4) Sídlo právnické osoby může být v bytě pouze v případě, že je to slučitelné s jejím účelem a odpovídá to i povaze a rozsahu její činnosti. (5) U právnické osoby zapsané do obchodního nebo jiného veřejného rejstříku postačí, pokud její zakladatelský dokument uvede namísto adresy sídla jen obec, kde je její sídlo. K zápisu do tohoto rejstříku však musí ohlásit plnou adresu svého sídla. § 20 (1) Právní úkony právnické osoby ve všech věcech činí ti, kteří k tomu jsou oprávněni smlouvou o zřízení právnické osoby, zakládací listinou nebo zákonem (statutární orgány). (2) Za právnickou osobu mohou činit právní úkony i jiní její pracovníci nebo členové, pokud je to stanoveno ve vnitřních předpisech právnické osoby nebo je to vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé. Překročí-li tyto osoby své oprávnění, vznikají práva a povinnosti právnické osobě jen pokud se právní úkon týká předmětu činnosti právnické osoby a jen tehdy, jde-li o překročení, o kterém druhý účastník nemohl vědět. § 20a (1) (1) Projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenutím; může se stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit. (2) Právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. (3) Právní úkony vyjádřené jinak než slovy se vykládají podle toho, co způsob jejich vyjádření obvykle znamená. Přitom se přihlíží k vůli toho, kdo právní úkon učinil, a chrání se dobrá víra toho, komu byl právní úkon určen. § 36 (1) Vznik, změnu nebo zánik práva či povinnosti lze vázat na splnění podmínky. K podmínce nemožné, na kterou je vázán zánik práva nebo povinnosti, se nepřihlíží. (2) Podmínka je odkládací, jestliže na jejím splnění závisí, zda právní následky úkonu nastanou. Podmínka je rozvazovací, jestliže na jejím splnění závisí, zda následky již nastalé pominou. (3) Jestliže účastník, jemuž je nesplnění podmínky na prospěch, její splnění záměrně zmaří, stane se právní úkon nepodmíněným. (4) K splnění podmínky se nepřihlíží, způsobí-li její splnění záměrně účastník, který neměl právo tak učinit a jemuž je její splnění na prospěch. (5) Nevyplývá-li z právního úkonu nebo jeho povahy něco jiného, má se za to, že podmínka je odkládací. § 37 (1) Právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. (2) Právní úkon, jehož předmětem je plnění nemožné, je neplatný. (3) Právní úkon není neplatný pro chyby v psaní a počtech, je-li jeho význam nepochybný. § 38 (1) Neplatný je právní úkon, pokud ten, kdo jej učinil, nemá způsobilost k právním úkonům. (2) Rovněž je neplatný právní úkon osoby jednající v duševní poruše, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou. § 39 Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. § 40 (1) Nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný. (2) Písemně uzavřená dohoda může být změněna nebo zrušena pouze písemně. (3) Písemný právní úkon je platný, je-li podepsán jednající osobou; činí-li právní úkon více osob, nemusí být jejich podpisy na téže listině, ledaže právní předpis stanoví jinak. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky v případech, kdy je to obvyklé. Je-li právní úkon učiněn elektronickými prostředky, může být podepsán elektronicky podle zvláštních předpisů. (4) Písemná forma je zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila. (5) K písemným právním úkonům těch, kteří nemohou číst a psát, je třeba úředního zápisu.Úřední zápis se nevyžaduje, má-li ten, kdo nemůže číst nebo psát, schopnost seznámit se s obsahem právního úkonu s pomocí přístrojů nebo speciálních pomůcek nebo prostřednictvím jiné osoby, kterou si zvolí, a je schopný vlastnoručně listinu podepsat. § 40a Jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení § 49a, § 55, 140, § 145 odst. 2, § 479, 589, § 701 odst. 1, § 775 a § 852b odst. 2 a 3 považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil. Totéž platí, nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje dohoda účastníků (§ 40). Je-li právní úkon v rozporu s obecně závazným právním předpisem o cenách, je neplatný pouze v rozsahu, ve kterém odporuje tomuto předpisu, jestliže se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti dovolá. § 41 Vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. § 41a (1) Má-li neplatný právní úkon náležitosti jiného právního úkonu, který je platný, lze se jej dovolat, je-li z okolností zřejmé, že vyjadřuje vůli jednající osoby. (2) Má-li být právním úkonem zastřen právní úkon jiný, platí tento jiný úkon, odpovídá-li to vůli účastníků a jsou-li splněny všechny jeho náležitosti. Neplatnosti takového právního úkonu se nelze dovolávat vůči účastníku, který jej považoval za nezastřený. § 42 Vznikne-li pro neplatnost právního úkonu škoda, odpovídá se za ni podle ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti za škodu. § 42a Odporovatelnost (1) Věřitel se může domáhat, aby soud určil, že dlužníkovy právní úkony, pokud zkracují uspokojení jeho vymahatelné pohledávky, jsou vůči němu právně neúčinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li nárok proti dlužníkovi z jeho odporovatelného úkonu již vymahatelný anebo byl-li již uspokojen. (2) Odporovat je možné právním úkonům, které dlužník učinil v posledních třech letech v úmyslu zkrátit své věřitele, musel-li být tento úmysl druhé straně znám a právním úkonům, kterými byli věřitelé dlužníka zkráceni a k nimž došlo v posledních třech letech mezi dlužníkem a osobami jemu blízkými (§ 116, 117), nebo které dlužník učinil v uvedeném čase ve prospěch těchto osob, s výjimkou případu, když druhá strana tehdy dlužníkův úmysl zkrátit věřitele i při náležité pečlivosti nemohla poznat. (3) Právo odporovat právním úkonům lze uplatnit vůči osobě, v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn, nebo které vznikl z odporovatelného úkonu dlužníka prospěch. (4) Právní úkon, kterému věřitel s úspěchem odporoval, je vůči němu neúčinný potud, že věřitel může požadovat uspokojení své pohledávky z toho, co odporovatelným právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku; není-li to dobře možné, má právo na náhradu vůči tomu, kdo měl z tohoto úkonu prospěch. Smlouvy § 43 Účastníci jsou povinni dbát, aby při úpravě smluvních vztahů bylo odstraněno vše, co by mohlo vést ke vzniku rozporů. Návrh na uzavření smlouvy § 43a (1) Projev vůle směřující k uzavření smlouvy, jenž je určen jedné nebo více určitým osobám, je návrhem na uzavření smlouvy (dále jen "návrh"), jestliže je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle navrhovatele, aby byl vázán v případě jeho přijetí. (2) Návrh působí od doby, kdy dojde osobě, které je určen. Návrh, i když je neodvolatelný, může navrhovatel zrušit, dojde-li projev o zrušení osobě, které je určen, dříve nebo alespoň současně s návrhem. (3) Dokud nebyla smlouva uzavřena, může být návrh odvolán, jestliže odvolání dojde osobě, které je určeno dříve, než tato osoba odeslala přijetí návrhu. (4) Návrh nemůže být odvolán a) během lhůty, která je v něm stanovena pro přijetí, ledaže z jeho obsahu vyplývá právo jej odvolat i před uplynutím této lhůty nebo b) je-li v něm vyjádřena neodvolatelnost. § 43b (1) Návrh, i když je neodvolatelný, zaniká a) uplynutím lhůty, která v něm byla určena pro přijetí, b) uplynutím přiměřené doby s přihlédnutím k povaze navrhované smlouvy a k rychlosti prostředků, které navrhovatel použil pro zaslání návrhu, nebo c) dojitím projevu o odmítnutí návrhu navrhovateli. (2) Ústní návrh zaniká, není-li přijat ihned, ledaže z jeho obsahu vyplývá něco jiného. (3) Lhůta pro přijetí návrhu určená navrhovatelem v telegramu počíná běžet od okamžiku, kdy je telegram podán k odeslání, a lhůta určená v dopisu od data v něm uvedeného, a není-li v něm datum uvedeno, od data uvedeného na obálce. Lhůta pro přijetí návrhu určená navrhovatelem telefonicky, dálnopisně nebo jinými prostředky umožňujícími okamžité sdělení začíná běžet od okamžiku, kdy návrh dojde osobě, které je určen. Přijetí návrhu § 43c (1) Včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh určen, nebo jiné její včasné jednání, z něhož lze dovodit její souhlas, je přijetím návrhu. (2) Včasné přijetí návrhu nabývá účinnosti okamžikem, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli. Přijetí lze odvolat, jestliže odvolání dojde navrhovateli nejpozději současně s přijetím. (3) Pozdní přijetí má přesto účinky včasného přijetí, jestliže navrhovatel o tom bez odkladu vyrozumí osobu, které byl návrh učiněn, a to ústně nebo odesláním zprávy. (4) Jestliže z dopisu nebo jiné písemnosti, jež vyjadřuje přijetí návrhu, vyplývá, že byly odeslány za takových okolností, že by došly navrhovateli včas, kdyby jejich přeprava probíhala obvyklým způsobem, má pozdní přijetí účinky včasného přijetí, ledaže navrhovatel bez odkladu vyrozumí ústně osobu, které byl návrh určen, že považuje návrh za zaniklý, nebo jí v tomto smyslu odešle zprávu. § 44 (1) Smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě neznamenají přijetí návrhu. (2) Přijetí návrhu, které obsahuje dodatky, výhrady, omezení nebo jiné změny, je odmítnutím návrhu a považuje se za nový návrh. Přijetím návrhu je však odpověď, jež vymezuje obsah navrhované smlouvy jinými slovy, jestliže z odpovědi nevyplývá změna obsahu navrhované smlouvy. (3) Je-li návrh určen dvěma nebo více osobám, a z jeho obsahu vyplývá, že úmyslem navrhovatele je,aby všechny osoby, kterým je návrh určen, se staly stranou smlouvy, je smlouva uzavřena, jestliže všechny tyto osoby návrh přijmou. § 45 (1) Projev vůle působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí dojde. (2) Dojde-li projev vůle změněný vlivem prostředků, které navrhovatel použil nebo jiných okolností nastalých během jeho přepravy, posuzuje se podle ustanovení o omylu (§ 49a). § 46 (1) Písemnou formu musí mít smlouvy o převodech nemovitostí, jakož i jiné smlouvy, pro něž to vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků. (2) Pro uzavření smlouvy písemnou formou stačí, dojde-li k písemnému návrhu a k jeho písemnému přijetí.Jde-li o smlouvu o převodu nemovitosti, musí být projevy účastníků na téže listině. § 47 (1) Jestliže zákon stanoví, že ke smlouvě je třeba rozhodnutí příslušného orgánu, je smlouva účinná tímto rozhodnutím. (2) Nebyl-li podán do tří let od uzavření smlouvy návrh na rozhodnutí podle odstavců 1, platí, že účastníci od smlouvy odstoupili. § 48 (1) Od smlouvy může účastník odstoupit, jen jestliže je to v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto. (2) Odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak. § 49 Účastník, který uzavřel smlouvu v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, má právo od smlouvy odstoupit. § 49a Právní úkon je neplatný, jestliže jej jednající osoba učinila v omylu, vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro jeho uskutečnění rozhodující, a osoba, které byl právní úkon určen, tento omyl vyvolala nebo o něm musela vědět. Právní úkon je rovněž neplatný, jestliže omyl byl touto osobou vyvolán úmyslně. Omyl v pohnutce právní úkon neplatným nečiní. § 50 (1) Účastníci mohou uzavřít smlouvu také ve prospěch třetí osoby. (2) Není-li v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak, je tato osoba ze smlouvy oprávněna okamžikem, kdy s ní projeví souhlas. Dlužník má proti ní tytéž námitky jako proti tomu, s kým smlouvu uzavřel. Vzdá-li se tato osoba svého práva, zanikne dluh, nebylo-li dohodnuto, že v tomto případě má být plněno tomu, s nímž dlužník smlouvu uzavřel. (3) Dokud třetí osoba nedá souhlas, platí smlouva jen mezi těmi, kdo ji uzavřeli; právo na plnění má účastník, který plnění ve prospěch třetí osoby vyhradí, nebylo-li dohodnuto jinak. Totéž platí, jestliže třetí osoba souhlas odepřela. § 50a (1) Účastníci se mohou písemně zavázat, že do dohodnuté doby uzavřou smlouvu; musí se však přitom dohodnout o jejích podstatných náležitostech. (2) Nedojde-li do dohodnuté doby k uzavření smlouvy, lze se do jednoho roku domáhat u soudu, aby prohlášení vůle bylo nahrazeno soudním rozhodnutím. Právo na náhradu škody tím není dotčeno. (3) Tento závazek zaniká, pokud okolnosti, ze kterých účastníci při vzniku závazku vycházeli, se do té míry změnily, že nelze spravedlivě požadovat, aby smlouva byla uzavřena. § 50b Ustanovení § 50a se použije přiměřeně i na smlouvy, kterými se účastníci dohodli, že obsah smlouvy bude ještě doplněn, pokud přitom dali nepochybně najevo, že smlouva má platit, i kdyby k dohodě o zbytku obsahu smlouvy nedošlo. § 51 Účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena; smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona. § 51a Tato hlava zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství2a) a upravuje ochranu spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách a některé povinnosti při uzavírání spotřebitelských smluv. Hlava pátá: Spotřebitelské smlouvy § 52 (1) Spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. (2) Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. (3) Spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. § 53 (1) Pro uzavření smlouvy mohou být použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Prostředky komunikace na dálku se rozumí zejména neadresovaný tisk, adresovaný tisk, typový dopis, reklama v tisku s objednávkovým tiskopisem, katalog, telefon s (lidskou) obsluhou, telefon bez (lidské) obsluhy (automatický volací přístroj, audiotext), rozhlas, videotelefon (telefon s obrazovkou), videotext (mikropočítač a televizní obrazovka), elektronická pošta, faxový přístroj, televize (televizní nákup, teleshopping), veřejná komunikační síť, například internet. (2) Prostředky komunikace na dálku umožňující individuální jednání mohou být použity jen tehdy, jestliže spotřebitel jejich použití neodmítl. Pouze s předchozím výslovným souhlasem spotřebitele mohou být použity automatické telefonní systémy bez (lidské) obsluhy, faxové přístroje a automatické rozesílání elektronické pošty. Použitím těchto prostředků komunikace na dálku nesmí spotřebiteli vzniknout žádné náklady. (3) Při použití prostředků komunikace na dálku musí být obsahem návrhu informace nutné k uzavření smlouvy ve smyslu obecných náležitostí smlouvy upravených v této části a podstatných náležitostí smlouvy stanovených v části osmé zákona. Tyto informace musí být poskytnuty určitým a srozumitelným způsobem s přihlédnutím k zásadám dobré víry a k ochraně osob, zejména nezletilých nebo spotřebitelů. (4) Při jednání prostřednictvím některého prostředku komunikace na dálku musí být spotřebiteli s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy poskytnuty zejména tyto informace: a) obchodní firma nebo jména a příjmení a identifikační číslo dodavatele, sídlo právnické osoby a bydliště v případě fyzické osoby, u zahraniční osoby rovněž adresu podniku nebo organizační složky na území České republiky, byly-li zřízeny, údaj o zápisu v obchodním rejstříku nebo jiné obdobné evidenci, včetně spisové značky, pokud je přidělena, a kontaktní údaje, zejména poštovní adresu pro doručování, telefonní číslo, případně adresu pro doručování elektronické pošty, b) údaje o příslušném kontrolním orgánu, podléhá-li činnost dodavatele režimu povolování, c) název a hlavní charakteristiky zboží nebo služeb, d) cena zboží nebo služeb, z níž jednoznačně vyplývá, zda je uvedena včetně všech daní a poplatků, mají-li k ní být připočítávány, e) náklady na dodání, f) způsob platby, dodání nebo plnění, g) poučení o právu na odstoupení, s výjimkou případů podle odstavce 8, h) náklady na použití komunikačních prostředků na dálku, i) doba, po kterou zůstává nabídka nebo cena v platnosti. K informacím podle písmen a) a b) zajistí dodavatel trvalý veřejný přístup; nedodržení této povinnosti se považuje za nepředání informací podle § 53 odst. 7. (5) Podá-li spotřebitel objednávku prostřednictvím některého prostředku komunikace na dálku, je dodavatel povinen prostřednictvím některého prostředku komunikace na dálku neprodleně potvrdit její obdržení; to neplatí při uzavírání smlouvy výlučně výměnou elektronické pošty nebo obdobnou individuální komunikací. Objednávka a potvrzení jejího obdržení jsou považovány za doručené, pokud se s nimi strany, jimž byly určeny, mohou seznámit. (6) Po uzavření smlouvy při použití prostředků komunikace na dálku, nejpozději však před plněním musí být spotřebiteli písmeně poskytnuty tyto informace: a) obchodní jméno a identifikační číslo dodavatele, sídlo právnické osoby a bydliště v případě fyzické osoby, b) informace o podmínkách a postupech pro uplatnění práva odstoupit od smlouvy, c) informace o službách po prodeji a o zárukách, d) podmínky pro zrušení smlouvy, pokud není určena doba platnosti nebo platnost je delší než 1 rok. (7) Byla-li smlouva uzavřena při použití prostředků komunikace na dálku, má spotřebitel právo od smlouvy odstoupit bez uvedení důvodu a bez jakékoliv sankce do 14 dnů od převzetí plnění. V případě, že dodavatel nepředal spotřebiteli informace, které je povinen předat písemně nebo jiným obdobným způsobem podle ustanovení odstavců 4 a 6, činí tato lhůta pro odstoupení 3 měsíce od převzetí plnění. Jestliže však jsou informace řádně předány v jejím průběhu, dochází k ukončení tříměsíční lhůty a počíná od té doby běžet lhůta čtrnáctidenní. (8) Kromě případů, kdy je odstoupení od smlouvy výslovně ujednáno, nemůže spotřebitel odstoupit podle odstavce 7 od smluv a) na poskytování služeb, jestliže s jejich plněním bylo s jeho souhlasem započato před uplynutím lhůty 14 dnů od převzetí plnění, b) na dodávku zboží nebo služeb, jejichž cena závisí na výchylkách finančního trhu nezávisle na vůli dodavatele, c) na dodávku zboží upraveného podle přání spotřebitele nebo pro jeho osobu, jakož i zboží, které podléhá rychlé zkáze, opotřebení nebo zastarání, d) na dodávku audio a video nahrávek a počítačových programů, porušil-li spotřebitel jejich originální obal, e) na dodávku novin, periodik a časopisů, f) spočívajících ve hře nebo loterii. (9) Pokytuje-li dodavatel plnění spotřebiteli bez objednávky, není spotřebitel povinen dodavateli jeho plnění vrátit ani jej o tom vyrozumět. (10) Uplatní-li spotřebitel právo na odstoupení od smlouvy podle odstavce 7, má dodavatel právo pouze na náhradu skutečně vynaložených nákladů spojených s vrácením zboží. Dodavatel je zároveň povinen vrátit spotřebiteli zaplacené finanční částky nejpozději do 30 dnů od odstoupení. § 53a (1) Při použití elektronických prostředků2c) musí být součástí návrhu kromě informací podle § 53 odst. 3 rovněž informace o tom, zda je smlouva po svém uzavření dodavatelem archivována a zda je přístupná, informace o jednotlivých technických krocích vedoucích k uzavření smlouvy, informace o jazycích, v nichž lze smlouvu uzavřít, informace o možnosti zjištění a opravování chyb vzniklých při zadávání dat před podáním objednávky a informace o kodexech chování, které jsou pro něj závazné nebo které dobrovolně dodržuje, a jejich přístupnosti při použití elektronických prostředků; to neplatí při jednání výlučně výměnou elektronické pošty nebo obdobnou individuální komunikací. (2) Před podáním objednávky musí být při použití elektronických prostředků spotřebiteli umožněno zkontrolovat a měnit vstupní údaje v ní obsažené, které do objednávky vložil; to neplatí při jednání výlučně výměnou elektronické pošty nebo obdobnou individuální komunikací. (3) Smlouva a všeobecné obchodní podmínky musí být spotřebiteli poskytnuty ve formě, která umožňuje archivaci a reprodukci. (4) Pro odstoupení od smlouvy platí § 53 odst. 7 obdobně. § 54 Ustanovení o smlouvách sjednávaných podle § 53 odst. 2 až 9 a § 53a se nevztahují na smlouvy a) o finančních službách (§ 54a); ustanovení § 53 odst. 1 až 3 a 5 a § 53a se na tyto smlouvy použijí, b) uzavírané prostřednictvím prodejních automatů nebo automatizovaných obchodních provozoven, c) uzavírané provozovateli prostředků komunikace na dálku prostřednictvím veřejných telefonů, d) uzavírané na výstavbu či prodej nemovitosti nebo týkající se jiných práv k nemovitosti, s výjimkou nájmu, e) uzavírané na základě dražeb, f) na dodávku potravin, nápojů nebo jiného zboží běžné spotřeby, dodávaného stálými doručovateli do domácnosti nebo sídla spotřebitele, g) o ubytování, dopravě, stravování nebo využití volného času, pokud dodavatel poskytuje tato plnění v určeném termínu nebo době. § 54a Smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku (1) Smlouvami o finančních službách se pro účely smluv uzavíraných na dálku upravených v tomto zákoně rozumí smlouvy týkající se bankovních, platebních, úvěrových nebo pojistných služeb, smlouvy týkající se penzijního připojištění, smlouvy týkající se poskytování investičních služeb nebo smlouvy týkající se obchodů na trhu s investičními nástroji. V případě pochybností se má za to, že za smlouvu o finančních službách se pro účely smluv uzavíraných na dálku vždy považuje smlouva uzavíraná v rámci předmětu podnikatelské činnosti podle první věty, kde na straně dodavatele vystupuje banka, pobočka zahraniční banky, devizové místo, instituce elektronických peněz, stavební spořitelna, spořitelní nebo úvěrní družstvo, pojišťovna, pojišťovací zprostředkovatel, pojišťovací makléř, pojišťovací agent, obchodník s cennými papíry, penzijní fond, investiční společnost, investiční fond, organizátor mimoburzovního trhu nebo investiční zprostředkovatel, nebo zahraniční osoba s obdobným předmětem podnikání. (2) Jsou-li pro uzavření smlouvy o finančních službách použity prostředky komunikace na dálku uvedené v § 53 odst. 1, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti dodavatele a spotřebitele (dále jen "smlouva o finančních službách uzavíraná na dálku"), je dodavatel povinen splnit povinnosti uvedené v § 54b až 54d. Některé povinnosti při uzavírání smluv o pojistných službách uzavíraných na dálku jsou upraveny odchylně ve zvláštním právním předpise2b). (3) U smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku, na základě které jsou činěny operace stejné nebo obdobné povahy, se ustanovení § 54b až 54d na tyto operace nevztahují. Uzavírají-li stejné smluvní strany, které spolu uzavřely smlouvu o finančních službách uzavíranou na dálku, další navazující smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku stejné nebo obdobné povahy, nepoužijí se na tyto navazující smlouvy ustanovení § 54b odst. 2 až 6; to neplatí v případě, kdy od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. (4) Pro účely smluv o finančních službách uzavíraných na dálku se rozumí a) provozovatelem prostředku komunikace na dálku fyzická nebo právnická osoba, jejíž podnikatelská činnost zahrnuje zpřístupňování jednoho nebo více prostředků komunikace na dálku dodavatelům, b) trvalým nosičem dat jakýkoli předmět, který umožňuje spotřebiteli uchování informací určených jemu osobně tak, aby mohly být využívány po dobu přiměřenou účelu těchto informací, a který umožňuje reprodukci těchto informací v nezměněné podobě, c) spotřebitelem fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. § 54b Poskytování informací (1) Spotřebiteli musí být při jednání prostřednictvím některého z prostředků komunikace na dálku s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku poskytnuty informace o dodavateli, o poskytované finanční službě, o smlouvě o finančních službách uzavírané na dálku a o možných způsobech mimosoudního řešení sporů nebo možných náhradách z garančních fondů. (2) Spotřebiteli musí být v souladu s odstavcem 1 poskytnuty tyto informace o dodavateli: a) obchodní firma, název nebo jméno a příjmení a identifikační číslo, pokud mu bylo přiděleno, dodavatele, b) hlavní předmět podnikání dodavatele, c) sídlo dodavatele, který je právnickou osobou, nebo bydliště dodavatele, který je fyzickou osobou, případně jiné adresy, které mají význam pro vztah mezi spotřebitelem a dodavatelem, d) obchodní firma, název nebo jméno a příjmení a identifikační číslo, pokud mu bylo přiděleno, zástupce dodavatele v České republice, jestliže takový zástupce existuje (dále jen "zástupce dodavatele"), e) sídlo zástupce dodavatele, který je právnickou osobou, nebo bydliště zástupce dodavatele, který je fyzickou osobou, případně jiné adresy, které mají význam pro vztah mezi spotřebitelem a zástupcem dodavatele, f) obchodní firma, název nebo jméno a příjmení zprostředkovatele uzavření smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku s dodavatelem (dále jen "zprostředkovatel"), a identifikační číslo, pokud mu bylo přiděleno, pokud s takovýmto zprostředkovatelem spotřebitel jedná, g) titul, na základě kterého zprostředkovatel se spotřebitelem jedná, h) sídlo zprostředkovatele, který je právnickou osobou, nebo bydliště zprostředkovatele, který je fyzickou osobou, případně jiné adresy, které mají význam pro vztah mezi spotřebitelem a zprostředkovatelem, i) informace o tom, zda je dodavatel registrován v obchodním nebo jiném obdobném rejstříku a pokud je dodavatel registrován, pak informace o jeho registračním čísle nebo jiném odpovídajícím prostředku identifikace dodavatele v takovém rejstříku, j) název a sídlo orgánu odpovědného za výkon dohledu nebo státního dozoru nad činností dodavatele, pokud dodavatel podniká na základě povolení. (3) Spotřebiteli musí být v souladu s odstavcem 1 poskytnuty tyto informace o poskytované finanční službě: a) název a hlavní charakteristiky poskytované služby, b) celková cena poskytované služby pro spotřebitele včetně všech poplatků, daní placených prostřednictvím dodavatele a jiných souvisejících nákladů; nelze-li přesnou celkovou cenu určit předem, pak veškeré informace o způsobu výpočtu konečné ceny umožňující spotřebiteli ověřit si konečnou cenu, c) možná rizika mimo kontrolu dodavatele spojená s poskytovanou finanční službou, včetně případného upozornění, že minulé výnosy nejsou zárukou výnosů budoucích, d) existence dalších daní nebo nákladů, které nejsou hrazeny prostřednictvím dodavatele nebo jím nejsou vybírány, e) případná omezení období, po které zůstávají poskytnuté informace v platnosti, f) možné způsoby placení za poskytnutou službu a způsob poskytnutí služby, g) případné dodatečné náklady pro spotřebitele za použití prostředků komunikace na dálku, pokud jsou dodavatelem účtovány. (4) Spotřebiteli musí být v souladu s odstavcem 1 poskytnuty tyto informace o smlouvě o finančních službách uzavírané na dálku: a) o možnosti či nemožnosti odstoupit od smlouvy podle § 54c odst. 1, zejména o lhůtách k jeho uplatnění, podmínkách jeho uplatnění, částce, jejíž zaplacení může být na spotřebiteli požadováno podle § 54c odst. 6, a informace o důsledcích neuplatnění práva na odstoupení od smlouvy, b) o minimální době trvání smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku v případě trvajícího nebo opakovaného poskytování finančních služeb, c) o právu dodavatele nebo spotřebitele na předčasné nebo jednostranné ukončení smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku na základě smluvních podmínek, včetně případných smluvních pokut, d) praktické pokyny pro uplatnění práva na odstoupení, obsahující mimo jiné adresu, na niž má být zasláno oznámení o odstoupení, e) označení členského státu nebo členských států Evropské unie, jejichž právní předpisy bere dodavatel za základ pro vytvoření vztahů se spotřebitelem před uzavřením smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku, f) o smluvní doložce o rozhodném právu smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku a o příslušnosti soudu v případě sporů vzniklých ze smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku, g) o jazyku, případně jazycích, ve kterých bude dodavatel se souhlasem spotřebitele komunikovat se spotřebitelem během trvání smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku a ve kterých budou spotřebiteli poskytnuty smluvní podmínky a další informace podle tohoto paragrafu. (5) Spotřebiteli musí být v souladu s odstavcem 1 poskytnuty tyto informace o možných způsobech nápravy porušení povinností ze smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku: a) o existenci a způsobu mimosoudního vyřizování stížností spotřebitelů, včetně možnosti obrátit se se stížností na příslušný orgán dohledu, b) o existenci garančních fondů, zejména Garančního fondu obchodníků s cennými papíry a Fondu pojištění vkladů. (6) Z informací poskytnutých podle odstavců 2 až 5 musí být patrno, že slouží k obchodním účelům. (7) Informace poskytnuté spotřebiteli před uzavřením smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku musí být v souladu s uzavřenou smlouvou. (8) Informace podle odstavců 2 až 5 musí být dány spotřebiteli k dispozici písemně v dostatečném předstihu před tím, než je spotřebitel smlouvou uzavíranou na dálku nebo nabídkou na její uzavření vázán. (9) Jestliže byla smlouva o finančních službách uzavíraná na dálku uzavřena na žádost spotřebitele s použitím prostředků komunikace na dálku, které neumožňují poskytnutí smluvních podmínek a informací v souladu s odstavcem 8, musí dodavatel splnit svou povinnost podle odstavce 8 okamžitě po uzavření této smlouvy. (10) V případě hlasové telefonní komunikace musí být spotřebiteli na začátku hovoru zahájeného dodavatelem sdělen obchodní účel hovoru a informace sloužící k dostatečné identifikaci dodavatele. Jestliže s tím vysloví spotřebitel souhlas, je možné mu místo informací uvedených v odstavcích 2 až 5 sdělit pouze informace o osobě, která je v kontaktu se spotřebitelem, a její spojení s dodavatelem a informace podle odstavce 3 písm. a), b) a d) a podle odstavce 4 písm. a), s výjimkou informace o důsledcích neuplatnění práva pro odstoupení od smlouvy. Dodavatel dále informuje spotřebitele o tom, že další informace jsou k dispozici na vyžádání, a o povaze těchto informací. Povinnost dodavatele dodat informace podle odstavce 8 tím není dotčena. (11) Spotřebitel má právo obdržet kdykoli během trvání smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku na svou žádost smluvní podmínky v tištěné podobě, případně změnit způsob komunikace na dálku, pokud to není v rozporu s povahou poskytovaných finančních služeb nebo s uzavřenou smlouvou o finančních službách uzavíranou na dálku. (12) Pokud dodavatel při uzavírání smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku neposkytne spotřebiteli informace podle odstavců 1 až 11 nebo mu poskytne klamavé informace, má spotřebitel právo od uzavřené smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku odstoupit. Toto právo může spotřebitel uplatnit ve lhůtě 3 měsíců ode dne, kdy se o porušení povinností dodavatele podle odstavců 1 až 11 dozví. Na odstoupení spotřebitele od smlouvy se použijí ustanovení § 54c odst. 6 až 9 obdobně. § 54c Právo na odstoupení (1) Od smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku má spotřebitel právo odstoupit bez uvedení důvodů a bez jakékoli smluvní sankce (dále jen "právo na odstoupení") ve lhůtě 14 dnů ode dne uzavření této smlouvy nebo ve lhůtě 14 dnů ode dne, kdy mu byly předány informace v souladu s § 54b odst. 8 nebo 9, nastal-li tento den po uzavření smlouvy. Od smlouvy o penzijním připojištění uzavírané na dálku má spotřebitel právo na odstoupení ve lhůtě 30 dnů ode dne uzavření této smlouvy nebo ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy mu byly předány informace v souladu s § 54b odst. 8 nebo 9, nastal-li tento den po uzavření smlouvy. (2) Spotřebitel nemá právo na odstoupení u finančních služeb, jejichž cena závisí na pohybech cen na finančních trzích, které dodavatel nemůže ovlivnit, jako jsou služby vztahující se k devizovým hodnotám a investičním nástrojům2c). Právo na odstoupení dále spotřebitel nemá u smluv, z nichž bylo zcela splněno oběma smluvními stranami na výslovnou žádost spotřebitele před výkonem spotřebitelova práva na odstoupení. (3) Spotřebitel vykoná své právo na odstoupení oznámením zaslaným prokazatelným způsobem v souladu s praktickými pokyny podle § 54b odst. 4 písm. d); lhůta k uplatnění práva na odstoupení je zachována, pokud bylo oznámení písemně odesláno před uplynutím této lhůty. (4) Pokud je se smlouvou o finančních službách uzavíranou na dálku spojena jiná smlouva uzavíraná na dálku vztahující se ke službám poskytovaným dodavatelem nebo jinou osobou na základě smlouvy s dodavatelem, pak se tato smlouva od počátku ruší, pokud spotřebitel využije své právo na odstoupení podle odstavce 1. (5) Ve lhůtě pro odstoupení podle odstavce 1 může dodavatel začít plnit smlouvu o finančních službách uzavíranou na dálku až poté, co s tím spotřebitel vysloví souhlas. (6) Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku, dodavatel po něm může požadovat neprodlené zaplacení částky pouze za do té doby skutečně poskytnutou službu. Požadovaná částka musí být přiměřená rozsahu již poskytnuté služby. (7) Dodavatel nesmí od spotřebitele požadovat zaplacení částky za poskytnutou službu podle odstavce 6, pokud zahájil plnění smlouvy před uplynutím lhůty pro odstoupení podle odstavce 1 bez souhlasu spotřebitele nebo pokud neprokáže, že spotřebitele informoval o částce podle § 54b odst. 4 písm. a). (8) Dodavatel je povinen bez zbytečného odkladu, nejpozději ve lhůtě 30 dnů ode dne odstoupení, kdy mu bylo doručeno oznámení o odstoupení od smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku podle odstavce 3, vrátit spotřebiteli všechny peněžní prostředky od něj přijaté na základě smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku, s výjimkou částky zaplacené spotřebitelem za již skutečně poskytnuté služby na základě této smlouvy podle odstavce 6. (9) Spotřebitel je povinen bez zbytečného odkladu, nejpozději ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy zaslal dodavateli oznámení o odstoupení podle odstavce 3, vrátit dodavateli všechny jím poskytnuté peněžní prostředky nebo jiný majetek od něj přijatý na základě smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku. § 54d (1) Pokud dodavatel poskytne spotřebiteli finanční službu bez výslovné objednávky spotřebitele, nemá spotřebitel povinnost za tuto službu zaplatit a neplynou mu z této skutečnosti ani žádné jiné povinnosti. Mlčení spotřebitele nelze považovat za souhlas s poskytováním finančních služeb. (2) Na smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku se obdobně použijí ustanovení o spotřebitelských smlouvách podle § 55 a 56. (3) Provozovatel prostředku komunikace na dálku zajistí, aby na jím provozovaném prostředku komunikace na dálku nebyly poskytovány finanční služby poskytované na dálku, pokud byly pravomocným soudním rozsudkem nebo správním rozhodnutím označeny jako nesplňující požadavky týkající se spotřebitelských smluv stanovené tímto zákonem. (4) Aniž je dotčeno ustanovení § 54c odst. 7, nese důkazní břemeno o splnění svých povinností informovat spotřebitele a důkazní břemeno o získání souhlasu spotřebitele s uzavřením, popřípadě s plněním, smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku dodavatel. Jakékoli smluvní ujednání, které stanovuje, že důkazní břemena podle předchozí věty nese, byť jen z části, spotřebitel, je nepřípustné ve smyslu § 56 odst. 3. § 55 (1) Smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. (2) Ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a). Ovlivňuje-li však takové ujednání přímo i další ujednání smlouvy, může se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy. (3) V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. § 56 (1) Spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. (2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění. (3) Nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která a) vylučují nebo omezují odpovědnost dodavatele za jednání či opomenutí, kterým byla spotřebiteli způsobena smrt či újma na zdraví, b) vylučují nebo omezují práva spotřebitele při uplatnění odpovědnosti za vady či odpovědnosti za škodu, c) stanoví, že smlouva je pro spotřebitele závazná, zatímco plnění dodavatele je vázáno na splnění podmínky, jejíž uskutečnění je závislé výlučně na vůli dodavatele, d) dovolují dodavateli, aby spotřebiteli nevydal jím poskytnuté plnění i v případě, že spotřebitel neuzavře smlouvu s dodavatelem či od ní odstoupí, e) opravňují dodavatele odstoupit od smlouvy bez smluvního či zákonného důvodu a spotřebitele nikoli, f) opravňují dodavatele, aby bez důvodů hodných zvláštního zřetele vypověděl smlouvu na dobu neurčitou bez přiměřené výpovědní doby, g) zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy, h) dovolují dodavateli jednostranně změnit smluvní podmínky bez důvodu sjednaného ve smlouvě, i) stanoví, že cena zboží či služeb bude určena v době jejich splnění nebo dodavatele opravňují k zvýšení ceny zboží či služeb, aniž by spotřebitel byl oprávněn od smlouvy odstoupit, je-li cena sjednaná v době uzavření smlouvy při splnění podstatně překročena, j) přikazují spotřebiteli, aby splnil všechny závazky i v případě, že dodavatel nesplnil závazky, které mu vznikly, k) dovolují dodavateli převést práva a povinnosti ze smlouvy bez souhlasu spotřebitele, dojde-li převodem ke zhoršení dobytnosti nebo zajištění pohledávky spotřebitele. § 57 (1) Byla-li spotřebitelská smlouva uzavřena mimo prostory obvyklé k podnikání dodavatele nebo nemá-li dodavatel žádné stálé místo k podnikání, může spotřebitel od smlouvy písemně odstoupit do 14 dnů od jejího uzavření; nedošlo-li dosud ke splnění dodávky zboží či služeb dodavatelem, může od smlouvy odstoupit bez uvedení důvodů a bez jakékoliv sankce do 1 měsíce. To neplatí ohledně smluv, u nichž si spotřebitel výslovně sjednal návštěvu dodavatele za účelem objednávky. Dodavatel je zároveň povinen vrátit spotřebiteli zaplacené finanční částky do 30 dnů od odstoupení od smlouvy. (2) Dodavatel musí spotřebitele písemně upozornit na právo odstoupit od smlouvy nejpozději při uzavření smlouvy; písemné upozornění musí obsahovat i označení osoby, u níž je třeba toto právo uplatnit, včetně bydliště či sídla takové osoby. (3) Při porušení povinnosti stanovené v předchozím odstavci má spotřebitel právo odstoupit od smlouvy do 1 roku od jejího uzavření. (4) Ustanovení předchozích odstavců se nevztahují na smlouvy a) jejichž předmětem je výstavba, prodej, nájem nebo jiné právo k nemovitosti, s výjimkou smluv o jejích opravách a o dodávce zařízení do ní začleněných, b) na dodávku potravin nebo jiného zboží běžné spotřeby dodávaného stálými doručovateli do domácnosti spotřebitele nebo do jiného jím určeného místa, c) na dodávku zboží nebo služeb, které byly uzavřeny podle katalogu dodavatele, s nímž se spotřebitel měl možnost seznámit v nepřítomnosti dodavatele, za předpokladu, že mezi stranami má pokračovat spojení při plnění uzavřené nebo jiné smlouvy a za předpokladu, že spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy nejméně do 7 dnů od převzetí zboží a je s tímto právem seznámen v katalogu nebo ve smlouvě, d) pojistné a o cenných papírech. Zvláštní ustanovení o ochraně spotřebitele při uzavírání smlouvy o užívání budovy nebo její části na časový úsek § 58 (1) Spotřebitelská smlouva, ve které se sjednává mezi spotřebitelem a poskytovatelem právo užívat budovu nebo její část na jeden či více stanovených nebo stanovitelných časových úseků během roku a která je uzavřena na dobu delší než 3 roky, musí mít písemnou formu, musí být vyhotovena v českém jazyce a vedle náležitostí příslušného smluvního typu musí obsahovat také a) jméno, příjmení, datum narození a bydliště spotřebitele, b) obchodní firmu, sídlo, předmět podnikání a identifikační číslo poskytovatele, který je právnickou osobou, a jméno a příjmení osoby oprávněné jednat jeho jménem, c) jméno a příjmení, popřípadě obchodní firmu, bydliště, předmět podnikání a identifikační číslo poskytovatele, který je fyzickou osobou, d) jméno a příjmení, bydliště nebo sídlo vlastníka budovy či její části, e) právní vztah poskytovatele k budově či její části, f) vymezení práva užívat budovu či její část na jeden či více stanovených nebo stanovitelných časových úseků během roku, které je předmětem smlouvy, a stanovení podmínek, za kterých lze toto právo uplatnit na území státu, v němž se budova nalézá, a prohlášení, že byly tyto podmínky respektovány, g) polohové určení, přesný popis a vybavenost budovy či její části, u budovy též evidenční nebo popisné číslo, h) informaci o stupni rozestavěnosti budovy či její části, včetně rozestavěnosti inženýrských sítí a termínu dokončení, uvedení čísla stavebního povolení a úplného názvu a adresy stavebního úřadu, informace o podmínkách vypořádání provedených plateb, pokud budova či její část nebude dokončena řádně a včas, i) vymezení základních služeb, které se s právem užívání poskytují (například osvětlení, voda, vytápění), a rozsah dalších služeb, včetně služeb spojených s právem užívat společné prostory a zařízení, j) vymezení rozsahu užívání společných prostor a zařízení, k) vymezení zásad, kterými se bude řídit správa, údržba a opravy budovy či její části, l) stanovení data, od kterého lze čerpat právo vyplývající ze smlouvy, dobu jeho trvání, přesné stanovení časových úseků nebo způsob jejich určení, m) cenu, kterou spotřebitel uhradí za právo užívat budovu či její část, odhad a způsob výpočtu variabilní částky splatné za kalendářní rok, jejíž součástí jsou zálohy na úhradu za užívání společných prostor a zařízení, na poskytování služeb, na správu objektu, na opravy a údržbu budovy, místní poplatky a příspěvky na tvorbu rezerv pro krytí neočekávaných rizik, jakož i další platby spojené s užíváním, n) způsob platby, o) podmínky pro zapojení do systému výměny užívacího práva organizovaného poskytovatelem nebo třetí stranou určenou poskytovatelem a o veškerých nákladech s tím spojených, p) poučení o právu na odstoupení od smlouvy, včetně stanovení náležitostí a formy oznámení o odstoupení, způsobu a místa doručení a označení osoby, které se toto oznámení doručuje, druh a výše plateb, jejichž úhradu může v takovém případě poskytovatel požadovat, r) podmínky převodu nebo přechodu práva vyplývajícího ze smlouvy na třetí osobu, s) datum uzavření smlouvy. (2) Jestliže smlouva neobsahuje některou z těchto náležitostí, není neplatná; spotřebitel však má právo v tomto případě od smlouvy odstoupit ve lhůtách uvedených v § 63. § 59 (1) Poskytovatelem se rozumí osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své podnikatelské činnosti a která přenechává právo uvedené ve smlouvě. (2) Budovou nebo její částí se rozumí stavba určená pro bydlení nebo stavba určená pro ubytování. § 60 (1) Poskytovatel je povinen před uzavřením smlouvy písemně poskytnout každé osobě, která o to požádá, úplné a pravdivé informace uvedené v § 58 odst. 1 s výjimkou písmen a), l) a s) a poučení, jak a kde lze získat další informace. (2) Písemné informace poskytnuté před uzavřením smlouvy jsou nedílnou součástí smlouvy. Změny poskytnutých informací, pokud se strany nedohodnou jinak, mohou vyplývat pouze z okolností, které nemůže poskytovatel ovlivnit. Na každou změnu těchto informací musí poskytovatel spotřebitele nejpozději 10 dnů před uzavřením smlouvy písemně upozornit. (3) Údaj, kde lze informace podle odstavce 1 získat, musí obsahovat rovněž každá reklama týkající se práva užívat budovu či její část. § 61 Poskytovatel nesmí na spotřebiteli požadovat a) žádné jiné platby než ty, které jsou dohodnuty ve smlouvě, b) jakékoli platby před uzavřením smlouvy ani po dobu, po kterou může spotřebitel uplatnit právo na odstoupení od smlouvy podle § 63 odst. 1 písm. a) až c). § 62 Jestliže cena je plně nebo částečně hrazena úvěrem, který poskytuje poskytovatel, nebo úvěrem poskytnutým třetí osobou na základě smlouvy o poskytování úvěru mezi třetí osobou a poskytovatelem, a spotřebitel využije svého práva odstoupit od smlouvy, musí poskytovatel zrušit smlouvu o úvěru uzavřenou se spotřebitelem nebo zajistit její zrušení. Zrušení této smlouvy nesmí být spojováno s uplatněním jakýchkoliv sankcí ze strany poskytovatele nebo třetí osoby. § 63 (1) Spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy ve lhůtě a) 15 kalendářních dnů od uzavření smlouvy bez uvedení důvodu, b) 3 měsíců od uzavření smlouvy, jestliže smlouva neobsahuje náležitosti podle § 58 odst. 1; jestliže však jsou chybějící náležitosti v průběhu této lhůty řádně předány, má spotřebitel právo odstoupit od smlouvy s uvedením důvodu ve lhůtě 15 kalendářních dnů od poskytnutí těchto náležitostí, c) 15 kalendářních dnů ode dne uplynutí tříměsíční lhůty s uvedením důvodu, jestliže poskytovatel neposkytne spotřebiteli náležitosti podle § 58 odst. 1 ani do 3 měsíců od podpisu smlouvy a spotřebitel neuplatní právo na odstoupení od smlouvy podle písmene b), d) 3 měsíců od sjednaného termínu dokončení rozestavěné budovy či její části, jestliže nebyla v tomto termínu dokončena řádně a včas. (2) Uplatní-li spotřebitel právo na odstoupení od smlouvy podle odstavce 1, má poskytovatel právo pouze na náhradu prokazatelně vynaložených výdajů spojených s uzavřením a následným odstoupením od smlouvy [§ 58 odst. 1 písm. p)]. Uplatnění práva na odstoupení podle odstavce 1 písm. b), c) a d) nesmí být ze strany poskytovatele spojováno s žádnými finančními nároky. § 64 (1) Spotřebitel nesmí být zbaven ochrany dle předchozích ustanovení bez ohledu na právo, kterým se smluvní vztah řídí, pokud se budova či její část nachází na území České republiky nebo má-li spotřebitel trvalý pobyt v České republice. (2) Stejná ochrana náleží spotřebiteli v případech, kdy se budova nebo její část nachází na území členského státu Evropské unie. § 65 Má-li spotřebitel trvalý pobyt mimo území České republiky v některém z členských států Evropské unie nebo je jeho státním příslušníkem, musí být smlouva vyhotovena rovněž v jazyce či jednom z jazyků tohoto členského státu. Výběr jazyka v tomto případě náleží spotřebiteli. Poskytovatel je povinen v takovém případě předat spotřebiteli úřední překlad smlouvy v jazyce či v jednom z jazyků členského státu Evropské unie, v němž se budova či její část nachází. § 66 až 99 Zrušeny. Hlava osmá: Promlčení § 100 (1) Právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. (2) Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka. (3) Nepromlčují se rovněž práva z vkladů na vkladních knížkách nebo na jiných formách vkladů a běžných účtech, pokud vkladový vztah trvá. Promlčecí doba § 101 Pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. § 102 U práv, která musí být uplatněna nejprve u fyzické nebo právnické osoby, počíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy bylo právo takto uplatněno. § 103 Bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, počíná běžet promlčecí doba jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatným celý dluh (§ 565), počne běžet promlčecí doba ode dne splatnosti nesplněné splátky. § 104 Zrušen. § 105 Jde-li o právo oprávněného dědice na vydání dědictví (§ 485), počne běžet promlčecí doba od právní moci rozhodnutí, jímž bylo dědické řízení skončeno. § 106 (1) Právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. (2) Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. (3) Jestliže škoda vznikla porušením právní povinnosti v důsledku poskytnutí, nabídnutí nebo přislíbení úplatku2d) jiným než poškozeným, anebo v důsledku přímého nebo nepřímého vyžadování úplatku od poškozeného (dále jen "korupční jednání"), právo na náhradu takto vzniklé škody se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, nejdéle však za deset let ode dne, kdy došlo ke korupčnímu jednání. § 107 (1) Právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. (2) Nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. (3) Jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat. § 108 Práva z přepravy se promlčují za jeden rok s výjimkou práv na náhradu škody u přepravy osob. § 109 Právo odpovídající věcnému břemenu se promlčí, není-li po dobu deseti let vykonáváno. § 110 (1) Bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. Bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty. (2) Stejná promlčecí doba platí i pro jednotlivé splátky, na něž bylo plnění v rozhodnutí nebo v uznání práva rozloženo; promlčecí doba u jednotlivých splátek počíná ode dne jejich splatnosti. Stane-li se nesplněním některé ze splátek splatným celý dluh (§ 565), počne běžet desetiletá promlčecí doba od splatnosti nesplněné splátky. (3) Úroky a opětující se plnění se promlčují ve třech letech; jde-li však o práva pravomocně přiznaná nebo písemně uznaná, platí tato promlčecí doba, jen pokud jde o úroky a opětující se plnění, jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí nebo po uznání. Běh promlčecí doby § 111 Změna v osobě věřitele nebo dlužníka nemá na běh promlčecí doby vliv. § 112 Uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí. § 113 Jde-li o práva osob, které musí mít zákonného zástupce, nebo o práva proti těmto osobám, promlčení nepočne, dokud jim zástupce není ustanoven. Již započaté promlčení probíhá dále, avšak neskončí, dokud neuplyne rok po tom, kdy těmto osobám bude zákonný zástupce ustanoven nebo kdy překážka jinak pomine. § 114 Jde-li o právo mezi zákonnými zástupci na jedné straně a nezletilými dětmi a jinými zastoupenými osobami na druhé straně, promlčení ani nepočíná ani neběží, nejde-li o úroky a opětující se plnění. To platí i o právech mezi manžely. Hlava devátá: Vymezení některých pojmů Domácnost § 115 Domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Osoby blízké § 116 Osobou blízkou je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel, partner1a); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. § 117 Stupeň příbuzenství dvou osob se určuje podle počtu zrození, jimiž v řadě přímé pochází jedna od druhé a v řadě pobočné obě od nejbližšího společného předka. Věci a práva § 118 (1) Předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Předmětem občanskoprávních vztahů mohou být též byty nebo nebytové prostory. § 119 (1) Věci jsou movité nebo nemovité. (2) Nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. § 120 (1) Součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. (2) Stavba není součástí pozemku. § 121 (1) Příslušenstvím věci jsou věci, které náležejí vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány. (2) Příslušenstvím bytu jsou vedlejší místnosti a prostory určené k tomu, aby byly s bytem užívány. (3) Příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Počítání času § 122 (1) Lhůta určená podle dní počíná dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek. Polovinou měsíce se rozumí patnáct dní. (2) Konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž lhůta počíná. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty na jeho poslední den. (3) Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. spacer spacer spacer Obsah předpisu Skrýt zrušené nebo nahrazené původní znění předpisu (nyní přeškrtnuto). Nahoru Finanční úřad Živnostenský úřad Sociálka (SSZ) Zdravotní pojišťovna Rejstřík trestů Část druhá Věcná práva Hlava první: Vlastnické právo § 123 Vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s nimi. § 124 Všichni vlastníci mají stejná práva a povinnosti a poskytuje se jim stejná právní ochrana. § 125 (1) Zvláštní zákon upravuje vlastnictví k bytům a nebytovým prostorám. (2) Zvláštní zákon stanoví, které věci mohou být předmětem vlastnictví pouze státu nebo určených právnických osob. § 126 (1) Vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje. (2) Obdobné právo na ochranu má i ten, kdo je oprávněn mít věc u sebe. § 127 (1) Vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené bez toho, že by učinil dostatečné opatření na upevnění stavby nebo pozemku, nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek a nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstraňovat ze své půdy kořeny stromu nebo odstraňovat větve stromu přesahující na jeho pozemek. (2) Je-li to potřebné a nebrání-li to účelnému využívání sousedících pozemků a staveb, může soud po zjištění stanoviska příslušného stavebního úřadu rozhodnout, že vlastník pozemku je povinen pozemek oplotit. (3) Vlastníci sousedících pozemků jsou povinni umožnit na nezbytnou dobu a v nezbytné míře vstup na své pozemky, popřípadě na stavby na nich stojící, pokud to nezbytně vyžaduje údržba a obhospodařování sousedících pozemků a staveb. Vznikne-li tím škoda na pozemku nebo na stavbě, je ten, kdo škodu způsobil, povinen ji nahradit; této odpovědnosti se nemůže zprostit. § 128 (1) Vlastník je povinen strpět, aby ve stavu nouze nebo v naléhavém veřejném zájmu byla na nezbytnou dobu v nezbytné míře a za náhradu použita jeho věc, nelze-li dosáhnout účelu jinak. (2) Ve veřejném zájmu lze věc vyvlastnit nebo vlastnické právo omezit, nelze-li dosáhnout účelu jinak a to jen na základě zákona, jen pro tento účel a za náhradu. Držba § 129 (1) Držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. (2) Držet lze věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon. § 130 (1) Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. (2) Nestanoví-li zákon jinak, má oprávněný držitel stejná práva jako vlastník, zejména má též právo na plody a užitky z věci po dobu oprávněné držby. (3) Oprávněný držitel má vůči vlastníkovi nárok na náhradu nákladů, které účelně vynaložil na věc po dobu oprávněné držby a to v rozsahu odpovídajícím zhodnocení věci ke dni jejího vrácení. Obvyklé náklady související s údržbou a provozem se však nenahrazují. § 131 (1) Neoprávněný držitel je povinen vždy vydat věc vlastníkovi spolu s jejími plody a užitky a nahradit škodu, která neoprávněnou držbou vznikla. Může si odpočítat náklady nutné pro údržbu a provoz věci. (2) Neoprávněný držitel si může od věci oddělit to, čím ji svým nákladem zhodnotil, pokud je to možné bez zhoršení podstaty věci. Nabývání vlastnictví § 132 (1) Vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem. (2) Nabývá-li se vlastnictví rozhodnutím státního orgánu, nabývá se vlastnictví dnem v něm určeným, a není-li určen, dnem právní moci rozhodnutí. § 133 (1) Převádí-li se movitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví převzetím věci, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak. (2) Převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak 2d). (3) Převádí-li se na základě smlouvy nemovitá věc, která není předmětem evidence v katastru nemovitostí 2c), nabývá se vlastnictví okamžikem účinnosti této smlouvy. § 134 Vydržení (1) Oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. (2) Takto nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem vlastnictví, nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob (§ 125). (3) Do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. (4) Pro počátek a trvání doby podle odstavce 1 se použijí přiměřeně ustanovení o běhu promlčecí doby. § 135 (1) Kdo najde ztracenou věc, je povinen ji vydat vlastníkovi. Není-li vlastník znám, je nálezce povinen odevzdat ji obci, na jejímž území k nálezu došlo. Nepřihlásí-li se o ni vlastník do 6 měsíců od jejího odevzdání, připadá věc do vlastnictví této obce. (2) Nálezce má právo na náhradu nutných výdajů a na nálezné, které tvoří deset procent ceny nálezu. Zvláštní právní předpis může jinak upravit oprávnění toho, kdo věc našel nebo ohlásil. (3) Přihlásí-li se vlastník věci, která byla odevzdána obci podle odstavce 1, před uplynutím lhůty 6 měsíců od jejího odevzdání obci, je vlastník věci povinen nahradit obci náklady, které jí v souvislosti s opatrováním věci vznikly. (4) Ustanovení odstavců 1 až 3 platí přiměřeně i na věci skryté, jejichž vlastník není znám, a na věci opuštěné. (5) Ustanovení odstavců 1 až 4 se nepoužije, stanoví-li zvláštní právní předpis2d) jinak. § 135a Vlastníku věci náležejí i přírůstky věci, i když byly odděleny od věci hlavní. § 135b (1) Zpracuje-li někdo v dobré víře cizí věc na věc novou, stává se vlastníkem nové věci ten, jehož podíl na ní je větší. Je však povinen uhradit druhému vlastníku cenu toho, o co se jeho majetek zmenšil. Jsou-li podíly stejné a účastníci se nedohodnou, rozhodne na návrh kteréhokoliv z nich soud. (2) Zpracuje-li někdo cizí věc, ač je mu známo, že mu nepatří, může vlastník věci žádat o její vydání a navrácení do předešlého stavu. Není-li navrácení do předešlého stavu možné nebo účelné, určí soud podle všech okolností, kdo je vlastníkem věci a jaká náhrada náleží vlastníkovi nebo zpracovateli, nedojde-li mezi nimi k dohodě. § 135c (1) Zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil (dále jen "vlastník stavby"). (2) Pokud by odstranění stavby nebylo účelné, přikáže ji soud za náhradu do vlastnictví vlastníku pozemku, pokud s tím vlastník pozemku souhlasí. (3) Soud může uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby i jinak, zejména též zřídit za náhradu věcné břemeno, které je nezbytné k výkonu vlastnického práva ke stavbě. Hlava druhá: Spoluvlastnictví a společné jmění § 136 (1) Věc může být v podílovém spoluvlastnictví více vlastníků. (2) Společné jmění může vzniknout jen mezi manžely. Podílové spoluvlastnictví § 137 (1) Podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci. (2) Není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak, jsou podíly všech spoluvlastníků stejné. § 138 zrušen § 139 (1) Z právních úkonů týkajících se společné věci jsou oprávněni a povinni všichni spoluvlastníci společně a nerozdílně. (2) O hospodaření se společnou věcí rozhodují spoluvlastníci většinou, počítanou podle velikosti podílů. Při rovnosti hlasů, nebo nedosáhne-li se většiny anebo dohody, rozhodne na návrh kteréhokoliv spoluvlastníka soud. (3) Jde-li o důležitou změnu společné věci, mohou přehlasovaní spoluvlastníci žádat, aby o změně rozhodl soud. § 140 Převádí-li se spoluvlastnický podíl, mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké (§ 116, 117). Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů. § 141 (1) Spoluvlastníci se mohou dohodnout o zrušení spoluvlastnictví a o vzájemném vypořádání; je-li předmětem spoluvlastnictví nemovitost, musí být dohoda písemná. (2) Každý ze spoluvlastníků je povinen vydat ostatním na požádání písemné potvrzení o tom, jak se vypořádali, neměla-li již dohoda o zrušení spoluvlastnictví a o vzájemném vypořádání písemnou formu. § 142 (1) Nedojde-li k dohodě, zruší spoluvlastnictví a provede vypořádání na návrh některého spoluvlastníka soud. Přihlédne přitom k velikosti podílů a k účelnému využití věci. Není-li rozdělení věci dobře možné, přikáže soud věc za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům; přihlédne přitom k tomu, aby věc mohla být účelně využita. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud její prodej a výtěžek rozdělí podle podílů. (2) Z důvodů zvláštního zřetele hodných soud nezruší a nevypořádá spoluvlastnictví přikázáním věci za náhradu nebo prodejem věci a rozdělením výtěžku. (3) Při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví rozdělením věci může soud zřídit věcné břemeno k nově vzniklé nemovitosti ve prospěch vlastníka jiné nově vzniklé nemovitosti. Zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nemůže být na újmu osobám, kterým příslušejí práva na nemovitosti váznoucí. Společné jmění manželů § 143 (1) Společné jmění manželů tvoří a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka 3), b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého. (2) Stane-li se jeden z manželů za trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva, nezakládá nabytí podílu, včetně akcií, ani nabytí členských práv a povinností členů družstva, účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev. § 143a (1) Manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění manželů. Takto mohou manželé změnit rozsah majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků, které již tvoří jejich společné jmění. Předmětem této smlouvy mohou být i jednotlivé majetkové hodnoty a závazky. Jestliže je předmětem smlouvy nemovitost, která již náleží do společného jmění manželů nebo do výlučného majetku jednoho z nich, nabývá smlouva účinnosti vkladem do katastru nemovitostí. (2) Manželé mohou dále smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu vyhradit zcela nebo zčásti vznik společného jmění manželů ke dni zániku manželství, pokud nejde o věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. (3) Muž a žena, kteří chtějí uzavřít manželství, mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu upravit své budoucí majetkové vztahy v manželství obdobně. (4) Manželé se mohou vůči jiné osobě na smlouvu uvedenou v předcházejících odstavcích odvolat jen tehdy, jestliže je jí obsah této smlouvy znám. § 144 Pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů. § 145 (1) Majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají a udržují oba manželé společně. (2) Obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný. (3) Závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně a nerozdílně. (4) Z právních úkonů týkajících se společného jmění manželů jsou oprávněni a povinni oba manželé společně a nerozdílně. § 146 Majetek ve společném jmění manželů nebo jeho část může jeden z manželů použít k podnikání se souhlasem druhého manžela. Souhlas je třeba udělit při prvním použití majetku ve společném jmění manželů nebo jeho části. K dalším právním úkonům souvisejícím s podnikáním již souhlas druhého manžela není třeba. § 147 Manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu upravit správu společného jmění odchylně. Stejně mohou upravit správu svého budoucího společného jmění muž a žena, kteří chtějí uzavřít manželství. Ustanovení § 143a odst. 4 platí zde obdobně. § 148 (1) Soud může ze závažných důvodů na návrh některého z manželů zúžit společné jmění manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. (2) Na návrh některého z manželů soud zúží společné jmění manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti v případě, že jeden z manželů získal oprávnění k podnikatelské činnosti nebo se stal neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti. (3) Je-li podnikatelská činnost po rozhodnutí soudu podle odstavce 2 vykonávána podnikatelem společně nebo za pomoci manžela, který není podnikatelem, rozdělí se mezi ně příjmy z podnikání v poměru stanoveném písemnou smlouvou; nebyla-li taková smlouva uzavřena, rozdělí se příjmy rovným dílem. (4) Jestliže o společném jmění manželů bylo rozhodnuto podle odstavce 1 nebo 2, může být rozšířeno do předchozího rozsahu jen rozhodnutím soudu vydaným na návrh jednoho z manželů. § 148a Zrušen zákonem č. 91/1998 Sb. § 149 (1) Společné jmění manželů zaniká zánikem manželství. (2) Zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem. (3) Při vypořádání se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti. (4) V případech uvedených v § 143a odst. 1 a § 148 odst. 1 se použijí ustanovení odstavců 2 a 3 obdobně. § 149a Pokud se dohody mezi manžely podle ustanovení § 143 a 149 týkají nemovitostí, musí mít písemnou formu a nabývají účinnosti vkladem do katastru. § 150 (1) Dohoda o vypořádání společného jmění manželů musí mít písemnou formu. Jestliže do společného jmění manželů náleží též nemovitost, nabývá dohoda účinnosti vkladem do katastru nemovitostí. (2) Práva věřitelů nesmí být dohodou manželů dotčena. (3) Neprovede-li se vypořádání dohodou, provede je na návrh některého z manželů soud. (4) Nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných. § 151 Jestliže za trvání manželství společné jmění zaniklo, může být obnoveno jen rozhodnutím soudu vydaným na návrh jednoho z manželů. Hlava třetí: Práva k cizím věcem § 151a až § 151m Zrušeny novelou č. 367/2000 Sb. s účinností od 1. ledna 2001. Věcná břemena § 151n (1) Věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet, nebo něco konat. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo patří určité osobě. (2) Věcná břemena spojená s vlastnictvím nemovitosti přecházejí s vlastnictvím věci na nabyvatele. (3) Pokud se účastníci nedohodli jinak, je ten, kdo je na základě práva odpovídajícího věcnému břemeni oprávněn užívat cizí věc, povinen nést přiměřeně náklady na její zachování a opravy; užívá-li však věc i její vlastník, je povinen tyto náklady nést podle míry spoluužívání. § 151o (1) Věcná břemena vznikají písemnou smlouvou, na základě závěti ve spojení s výsledky řízení o dědictví, schválenou dohodou dědiců, rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona. Právo odpovídající věcnému břemenu lze nabýt také výkonem práva (vydržením); ustanovení § 134 zde platí obdobně. K nabytí práva odpovídajícího věcným břemenům je nutný vklad do katastru nemovitostí. (2) Smlouvou může zřídit věcné břemeno vlastník nemovitosti, pokud zvláštní zákon nedává toto právo i dalším osobám. (3) Není-li vlastník stavby současně vlastníkem přilehlého pozemku a přístup vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak, může soud na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek. § 151p (1) Věcná břemena zanikají rozhodnutím příslušného orgánu nebo ze zákona. K zániku práva odpovídajícího věcnému břemeni smlouvou je nutný vklad do katastru nemovitostí. (2) Věcné břemeno zanikne, nastanou-li takové trvalé změny, že věc již nemůže sloužit potřebám oprávněné osoby nebo prospěšnějšímu užívání její nemovitosti; přechodnou nemožností výkonu práva věcné břemeno nezaniká. (3) Vznikne-li změnou poměrů hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, může soud rozhodnout, že se věcné břemeno za přiměřenou náhradu omezuje nebo zrušuje. Nelze-li pro změnu poměrů spravedlivě trvat na věcném plnění, může soud rozhodnout, aby se namísto věcného plnění poskytovalo peněžité plnění. (4) Patří-li právo odpovídající věcnému břemeni určité osobě, věcné břemeno zanikne nejpozději její smrtí nebo zánikem. Věcná břemena zřízená v souvislosti s provozem podniku3a) přecházejí při jeho převodu či přechodu na nabyvatele podniku. To platí i v případě převodu nebo přechodu takové části podniku, která může být provozována jako samostatný podnik. § 151r Zrušen. § 151s až § 151v Zrušeny novelou č. 367/2000 Sb. s účinností od 1. ledna 2001. Hlava třetí A: Právo zástavní a zadržovací Oddíl první: Zástavní právo § 152 Zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy. § 153 (1) Zástavou může být věc movitá nebo nemovitá, podnik nebo jiná věc hromadná, soubor věcí, pohledávka nebo jiné majetkové právo, pokud to jeho povaha připouští, byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví podle zvláštního zákona, obchodní podíl, cenný papír nebo předmět průmyslového vlastnictví. (2) Zástavní právo se vztahuje i na příslušenství, přírůstky a neoddělené plody zástavy. (3) Pohledávka může být zajištěna zástavním právem na několika samostatných zástavách (vespolné zástavní právo). § 154 Ustanovení tohoto zákona se použijí pro zástavní právo k obchodnímu podílu, pro zástavní právo k cenným papírům, popřípadě pro zástavní právo, opírající se o cenné papíry (například hypoteční zástavní list), nebo pro zástavní právo k předmětům průmyslového vlastnictví, pokud zvláštní zákony, které tato zástavní práva upravují, nestanoví něco jiného. § 155 (1) Zástavním právem může být zajištěna pohledávka peněžitá i nepeněžitá. Zástavní právo se vztahuje i na příslušenství této pohledávky. (2) Nepeněžitá pohledávka je zajištěna do výše její obvyklé ceny v době vzniku zástavního práva. (3) Zástavním právem může být zajištěna i pohledávka, která má v budoucnu vzniknout, anebo pohledávka, jejíž vznik je závislý na splnění podmínky. (4) Zástavním právem mohou být do sjednané výše zajištěny i pohledávky určitého druhu, které zástavnímu věřiteli vůči dlužníkovi budou vznikat v určité době. (5) Zástavní právo se vztahuje i na nároky zástavního věřitele z odstoupení od smlouvy, podle které vznikla zajištěná pohledávka, nebylo-li v zástavní smlouvě dohodnuto něco jiného. Vznik zástavního práva § 156 (1) Zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy (§ 552) nebo rozhodnutí soudu o schválení dohody o vypořádání dědictví. Za podmínek stanovených zákonem může zástavní právo vzniknout na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu. Zástavní právo může vzniknout také ze zákona. (2) Zástavní smlouva musí obsahovat označení zástavy a pohledávky, kterou zástava zajišťuje. (3) Jsou-li zástavou nemovité věci, které se neevidují v katastru nemovitostí, věci hromadné, soubory věcí nebo movité věci, k nimž má zástavní právo vzniknout, aniž by byly odevzdány zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě (§ 157 odst. 2 a 3), musí být zástavní smlouva sepsána ve formě notářského zápisu. § 157 (1) Zástavní právo k nemovitým věcem a k bytům nebo nebytovým prostorům ve vlastnictví podle zvláštního právního předpisu vzniká vkladem do katastru nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak. (2) Zástavní právo k movitým věcem vzniká jejich odevzdáním zástavnímu věřiteli, nestanoví-li zákon jinak. (3) Odevzdání movité věci zástavnímu věřiteli podle odstavce 2 může být nahrazeno jejím předáním do úschovy nebo ke skladování pro zástavního věřitele nebo pro zástavního dlužníka u třetí osoby, je-li to dohodnuto v zástavní smlouvě. § 158 (1) Zástavní právo k nemovitým věcem, které nejsou předmětem evidence v katastru nemovitostí, zástavní právo k věci hromadné, zástavní právo k souboru věcí a zástavní právo k movitým věcem, k nimž má podle zástavní smlouvy vzniknout zástavní právo, aniž by byly odevzdány zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě (§ 157 odst. 2 a 3), vzniká zápisem do Rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou České republiky; to neplatí, bylo-li zástavní právo zřízeno rozhodnutím soudu nebo správního úřadu. (2) Zápis zástavního práva do Rejstříku zástav provede notář, který sepsal zástavní smlouvu ve formě notářského zápisu, bezodkladně po uzavření zástavní smlouvy. § 159 (1) Zástavní právo k pohledávce vzniká uzavřením smlouvy, pokud v ní není ujednáno něco jiného. (2) Zástavní právo k pohledávce je vůči dlužníku zastavené pohledávky (poddlužníku) účinné doručením písemného oznámení zástavního dlužníka o něm, nebo tím, že zástavní věřitel poddlužníku prokáže vznik zástavního práva. § 160 (1) Zástavní právo na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu vzniká dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. (2) Zástavní právo k nemovitým věcem, které nejsou předmětem evidence v katastru nemovitostí, zástavní právo k věci hromadné, zástavní právo k souboru věcí a zástavní právo k movitým věcem, k nimž vzniklo zástavní právo, aniž by byly odevzdány zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě (§ 157 odst. 2 a 3), vzniklé na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu se zaznamenává v Rejstříku zástav vedeném Notářskou komorou České republiky. § 161 (1) Dá-li někdo do zástavy cizí movitou věc bez souhlasu vlastníka nebo osoby, která má k věci jiné věcné právo neslučitelné se zástavním právem, vznikne zástavní právo, jen je-li movitá věc odevzdána zástavnímu věřiteli a ten ji přijme v dobré víře, že zástavce je oprávněn věc zastavit. (2) Cizí nemovitá věc, věc hromadná, soubor věcí a byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví podle zvláštního zákona mohou být dány do zástavy jen se souhlasem vlastníka a osoby, která k nim má jiné věcné právo neslučitelné se zástavním právem. Totéž platí, jde-li o cizí pohledávku, jiné majetkové právo, obchodní podíl, cenný papír a předmět průmyslového vlastnictví. Práva a povinnosti za trvání zástavního práva § 162 (1) Zástavní věřitel, jemuž byla zástava odevzdána, je oprávněn ji držet po celou dobu trvání zástavního práva. Je povinen starat se o ni s péčí řádného hospodáře, zejména ji opatrovat a chránit před poškozením, ztrátou a zničením. Vzniknou-li zástavnímu věřiteli plněním této povinnosti účelně vynaložené náklady, má proti zástavnímu dlužníku právo na jejich náhradu. (2) Užívat zástavu a přisvojovat si její přírůstky, plody a užitky může zástavní věřitel jen se souhlasem zástavce. (3) Dojde-li během doby, v níž zástavní věřitel má u sebe zástavu, ke ztrátě, zničení nebo poškození zástavy, odpovídá zástavní věřitel za vzniklou škodu podle obecných ustanovení odpovědnosti za škodu. (4) Je-li zástava odevzdána třetí osobě, nesmí tato osoba převzatou věc odevzdat další osobě, ani ji použít nebo umožnit její použití jinému; v ostatním má tato osoba práva a povinnosti schovatele (§ 747 a následující), není-li dohodnuto jinak. § 163 (1) Zástavní dlužník je povinen zdržet se všeho, čím se zástava zhoršuje na újmu zástavního věřitele. (2) Ztratí-li zástava na ceně tak, že zajištění pohledávky se stane nedostatečným, zástavní věřitel má právo od dlužníka žádat, aby zajištění bez zbytečného odkladu přiměřeně doplnil. Neučiní-li tak, stane se ta část pohledávky, která není zajištěna, splatnou. § 164 (1) Zástavní právo působí vůči každému pozdějšímu vlastníku zastavené věci, souboru věcí a bytu nebo nebytovému prostoru ve vlastnictví podle zvláštního zákona, nestanoví-li zákon jinak. Totéž platí, jde-li o každého pozdějšího věřitele zastavené pohledávky, o každého pozdějšího oprávněného ze zastaveného jiného majetkového práva nebo předmětu průmyslového vlastnictví a o každého pozdějšího majitele zastaveného obchodního podílu nebo cenného papíru. (2) Ten, vůči němuž působí zástavní právo podle odstavce 1, má postavení zástavního dlužníka. Uspokojení ze zástavy § 165 (1) Není-li pohledávka zajištěná zástavním právem splněna včas, má zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy. Totéž právo má zástavní věřitel, jestliže pohledávka byla po své splatnosti splněna jen částečně nebo nebylo-li splněno příslušenství pohledávky. (2) Vznikne-li na zástavě více zástavních práv, uspokojují se zajištěné pohledávky postupně v pořadí určeném podle doby vzniku zástavních práv. § 165a (1) Zástavu lze zpeněžit na návrh zástavního věřitele ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy. Při nařízení soudního prodeje zástavy a při prodeji zástavy soudem se postupuje podle občanského soudního řádu. (2) Je-li pohledávka zajištěna více zástavami, může zástavní věřitel navrhnout zpeněžení kterékoliv z nich nebo, je-li to třeba k uspokojení pohledávky, může navrhnout i prodej více nebo všech těchto zástav. (3) Právo zástavního věřitele domáhat se uspokojení pohledávky zajištěné zástavním právem u soudu po dlužníku není ustanoveními odstavců 1 a 2 dotčeno. § 166 (1) Ten, kdo tvrdí, že prodej zástavy ve veřejné dražbě není přípustný, musí své právo uplatnit žalobou u soudu podanou proti zástavnímu věřiteli a dražebníkovi na určení nepřípustnosti prodeje zástavy. (2) Žalobu podle odstavce 1 lze podat do 1 měsíce ode dne doručení oznámení o veřejné dražbě zákonem určeným osobám, nejpozději však 7 dnů přede dnem zahájení veřejné dražby. (3) Veřejnou dražbu lze vykonat až po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 2; je-li v této lhůtě podána žaloba podle odstavce 1, lze ji vykonat až poté, kdy bylo o této žalobě pravomocně rozhodnuto. (4) Ten, kdo podal bezdůvodně žalobu podle odstavce 1, je povinen nahradit zástavnímu věřiteli škodu, která mu vznikla oddálením prodeje zástavy za dobu od podání žaloby do dne rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, jestliže zástavní věřitel uplatnil právo na náhradu této škody v průběhu řízení o žalobě před soudem prvního stupně; na návrh zástavního věřitele může soud již v průběhu řízení rozhodnout o tom, že je povinen složit do úschovy u soudu zálohu až do výše možné náhrady škody. Ustanovení první věty o zástavním věřiteli platí obdobně též pro dražebníka. § 167 (1) Je-li zástavou pohledávka, poddlužník je povinen splnit svůj dluh po splatnosti zastavené pohledávky zástavnímu věřiteli. (2) Je-li předmětem plnění zastavené pohledávky věc, vzniká předáním této věci zástavnímu věřiteli jeho zástavní právo k ní; zástavní právo k pohledávce tím zaniká. § 168 Je-li zástavou jiné majetkové právo, postupuje se při jeho zpeněžení s přihlédnutím k povaze tohoto práva přiměřeně podle § 165a nebo podle § 167, nestanoví-li zvláštní právní předpisy jinak. Neplatná ujednání § 169 Ujednání zástavních smluv, dohod o vypořádání dědictví a samostatně uzavřená ujednání jsou neplatná, jestliže stanoví, že a) zástavní dlužník nebo zástavce nesmí zástavu vyplatit, b) zástavní dlužník nebo zástavce nesmí nemovitou věc nebo byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví podle zvláštního zákona zastavit jinému, dalšímu věřiteli, c) zástavní věřitel může uplatnit uspokojení z prodeje zástavy jinak, než je stanoveno zákonem, d) zástavní věřitel se nesmí po splatnosti pohledávky domáhat jejího uspokojení prodejem zástavy, e) při prodlení s plněním zajištěné pohledávky zástava propadne zástavnímu věřiteli, nebo že si ji zástavní věřitel může ponechat za určenou cenu, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Zánik zástavního práva § 170 (1) Zástavní právo zaniká a) zánikem zajištěné pohledávky, b) zánikem zástavy, c) vzdá-li se zástavní věřitel zástavního práva jednostranným písemným úkonem, d) uplynutím doby, na niž bylo zřízeno, e) složí-li zástavní dlužník nebo zástavce zástavnímu věřiteli obvyklou cenu zástavy, f) písemnou smlouvou uzavřenou mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem nebo zástavcem, g) v případech stanovených zvláštními právními předpisy. (2) Promlčením zajištěné pohledávky zástavní právo nezaniká. § 171 (1) Zanikne-li zástavní právo k nemovitým věcem, k nimž vzniklo vkladem do katastru nemovitostí, provede se k témuž dni jeho výmaz. (2) Zanikne-li zástavní právo zapsané nebo zaznamenané v Rejstříku zástav vedeném Notářskou komorou České republiky, provede kterýkoliv notář jeho výmaz, požádá-li o něj zástavní věřitel nebo bude-li mu zánik zástavního práva prokázán. § 172 Zástavní právo nezaniká, vztahuje-li se i na nároky zástavního věřitele z odstoupení od smlouvy, podle které vznikla zajištěná pohledávka (§ 155 odst. 5). Podzástavní právo § 173 (1) Podzástavní právo vznikne zastavením pohledávky, zajištěné zástavním právem, jestliže zástavou je věc. (2) Ke vzniku podzástavního práva není třeba souhlasu vlastníka zastavené věci. Podzástavní právo je však proti němu účinné, jen když jeho vznik mu byl písemně oznámen. Jestliže je zastavená pohledávka zajištěna zástavním právem k nemovité věci nebo k bytu nebo nebytovému prostoru ve vlastnictví podle zvláštního zákona, vzniká podzástavní právo vkladem do katastru nemovitostí. § 174 (1) Jestliže zástavní věřitel (podzástavce) předá zastavenou movitou věc, kterou má u sebe, podzástavnímu věřiteli, nezbavuje se tím odpovědnosti za plnění povinností jejímu zástavci. (2) Není-li splatná pohledávka, která je zajištěna podzástavním právem, včas splněna, může podzástavní věřitel uplatnit uspokojení ze zástavy místo zástavního věřitele (podzástavce). (3) Na podzástavní právo se použijí ustanovení o zástavním právu přiměřeně. Oddíl druhý: Zadržovací právo § 175 (1) Kdo je povinen vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji zadržet k zajištění své splatné pohledávky, kterou má proti osobě, jíž by jinak byl povinen věc vydat. (2) Zadržovací právo vzniká i k zajištění dosud nesplatné pohledávky, pokud byl proti dlužníku podán návrh na konkurs. § 176 (1) Zadržovací právo nemá osoba, která má věc, k níž by mohlo toto právo vzniknout, u sebe neprávem, zejména jestliže se jí zmocnila svémocně nebo lstí. (2) Zadržovací právo nemá ani ten, jemuž při předání věci bylo uloženo, aby s ní naložil způsobem, který je neslučitelný s výkonem zadržovacího práva; to neplatí byl-li proti dlužníkovi podán návrh na konkurs. § 177 (1) Zadržovací právo vznikne jednostranným úkonem oprávněné osoby, kterým vyjadřuje svou vůli zadržet věc. (2) Oprávněná osoba je povinna bez zbytečného odkladu vyrozumět dlužníka o zadržení věci a jeho důvodech; jestliže smlouva, na jejímž základě má věc u sebe, byla uzavřena písemně, musí být i vyrozumění písemné. § 178 Ohledně opatrování zadržené věci a úhrady nákladů s tím spojených má ten, kdo věc zadržuje, postavení, jaké má zástavní věřitel ohledně zástavy. § 179 Na základě zadržovacího práva má věřitel právo při výkonu soudního rozhodnutí na přednostní uspokojení z výtěžku zadržované věci před jiným věřitelem, a to i zástavním věřitelem. § 180 (1) Zadržovací právo zaniká zánikem zajištěné pohledávky, zánikem zadržené věci, anebo vydáním zadržené věci dlužníku. (2) Toto právo zaniká i tehdy, jestliže dlužník poskytne oprávněné osobě s jejím souhlasem jinou jistotu. spacer spacer Část šestá Odpovědnost za škodu a za bezdůvodné obohacení Hlava první: Předcházení hrozícím škodám § 415 Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí. § 416 Zrušen. § 417 (1) Komu škoda hrozí, je povinen k jejímu odvrácení zakročit způsobem přiměřeným okolnostem ohrožení. (2) Jde-li o vážné ohrožení, má ohrožený právo se domáhat, aby soud uložil provést vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící škody. § 418 (1) Kdo způsobil škodu, když odvracel přímo hrozící nebezpečí, které sám nevyvolal, není za ni odpovědný, ledaže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo jestliže je způsobený následek zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil. (2) Rovněž neodpovídá za škodu, kdo ji způsobil v nutné obraně proti hrozícímu nebo trvajícímu útoku. O nutnou obranu nejde, byla-li zřejmě nepřiměřená povaze a nebezpečnosti útoku. § 419 Kdo odvracel hrozící škodu, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů a na náhradu škody, kterou přitom utrpěl, i proti tomu, v jehož zájmu jednal, a to nejvýše v rozsahu odpovídajícím škodě, která byla odvrácena. Hlava druhá: Odpovědnost za škodu Oddíl první: Obecná odpovědnost § 420 (1) Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. (2) Škoda je způsobena právnickou osobou anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena. (3) Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil. § 420a (1) Každý odpovídá za škodu, kterou způsobí jinému provozní činností. (2) Škoda je způsobena provozní činností, je-li způsobena a) činností, která má provozní povahu, nebo věcí použitou při činnosti, b) fyzikálními, chemickými, popřípadě biologickými vlivy provozu na okolí, c) oprávněným prováděním nebo zajištěním prací, jimiž je způsobena jinému škoda na nemovitosti nebo je mu podstatně ztíženo nebo znemožněno užívání nemovitosti. (3) Odpovědnosti za škodu se ten, kdo ji způsobil, zprostí, jen prokáže-li, že škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu anebo vlastním jednáním poškozeného. Oddíl druhý: Případy zvláštní odpovědnosti § 421 Každý, kdo od jiného převzal věc, jež má být předmětem jeho závazku, odpovídá za její poškození, ztrátu nebo zničení, ledaže by ke škodě došlo i jinak. § 421a (1) Každý odpovídá i za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito. Této odpovědnosti se nemůže zprostit. (2) Odpovědnost podle odstavce 1 se vztahuje i na poskytování zdravotnických, sociálních, veterinárních a jiných biologických služeb. Odpovědnost za škodu způsobenou těmi, kteří nemohou posoudit následky svého jednání § 422 (1) Nezletilý nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, odpovídá za škodu jím způsobenou, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky; společně a nerozdílně s ním odpovídá, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. Není-li ten, kdo způsobí škodu, pro nezletilost nebo pro duševní poruchu schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, odpovídá za škodu ten, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. (2) Kdo je povinen vykonávat dohled, zprostí se odpovědnosti, jestliže prokáže, že náležitý dohled nezanedbal. (3) Vykonává-li dohled právnická osoba, její pracovníci dohledem pověření sami za škodu takto vzniklou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena. § 423 Kdo se uvede vlastní vinou do takového stavu, že není schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, je povinen nahradit škodu v tomto stavu způsobenou; společně a nerozdílně s ním odpovídají ti, kteří jej do tohoto stavu úmyslně přivedli. Odpovědnost za škodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům § 424 Za škodu odpovídá i ten, kdo ji způsobil úmyslným jednáním proti dobrým mravům. Odpovědnost za škodu v některých zvláštních případech § 425 (1) Každý, pro koho fyzická osoba plnící veřejné funkce a funkcionář odborové organizace byli činní, odpovídá této osobě nebo funkcionáři za škodu, která jim vznikla porušením právních povinností nebo úrazem při výkonu funkce nebo v přímé souvislosti s ní. (2) Každý, u koho se provádí příprava pro zaměstnání fyzických osob se zdravotním postižením, které nejsou v pracovním poměru ani nejsou činné na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, odpovídá těmto osobám za škodu vzniklou úrazem, popřípadě nemocí z povolání při této přípravě. (3) Odpovídá-li stát nebo územní samosprávný celek podle zvláštního právního předpisu3a) za škodu na zdraví vzniklou a) fyzické osobě, která poskytla pomoc fyzické osobě uvedené ve zvláštním právním předpisu3b), b) fyzické osobě, které byla zvláštním právním předpisem3c) uložena pracovní povinnost, c) fyzické osobě poskytnutím osobní nebo věcné pomoci podle zvláštního právního předpisu3d), nebo d) stráži vykonávající pravomoc podle zvláštního právního předpisu3e), může se této odpovědnosti zprostit jen tehdy, způsobil-li si tuto škodu poškozený úmyslně. (Tento paragraf nabývá účinnosti 1. ledna 2008.) § 426 (1) Každý, u koho je zřízen dobrovolný požární sbor a báňský záchranný sbor, odpovídá jeho členům za škodu vzniklou úrazem při činnosti v těchto sborech. (2) Správní úřad nebo územní samosprávný celek odpovídá za škodu vzniklou úrazem fyzické osobě, která na jeho výzvu nebo výzvu velitele zásahu a podle jeho pokynů, popřípadě s jeho vědomím, osobně napomáhá při zásahu proti živelní události nebo při odstraňování jejich následků, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. (3) Územní samosprávný celek odpovídá za škodu vzniklou úrazem fyzické osobě, která dobrovolně v rámci akce jím organizované vypomáhá při plnění úkolů v zájmu společnosti. (4) Každý, pro koho byl činný člen družstva, který utrpí úraz při výkonu funkce nebo při dohodnuté činnosti pro družstvo, zdravotník Červeného kříže, dárce krve, člen Horské služby a fyzická osoba, která na jeho výzvu a podle jeho pokynů osobně pomáhá při záchranné akci v terénu, fyzická osoba, která dobrovolně vykonává pečovatelskou službu sociálního zabezpečení, a fyzická osoba, která byla zaměstnavatelem pověřena určitou funkcí nebo činností, jestliže utrpěla úraz při plnění úkolů souvisejících s výkonem příslušné funkce nebo činnosti, odpovídá za škodu vzniklou tímto úrazem. (Tento paragraf nabývá účinnosti 1. ledna 2008.) § 426a (1) Příslušná škola odpovídá žákům základních škol a základních uměleckých škol za škodu, která jim vznikla porušením právních povinností nebo úrazem při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním; při výchově mimo vyučování ve školském zařízení nebo v přímé souvislosti s ní odpovídá za škodu příslušné školské zařízení. Nevystupuje-li škola nebo školské zařízení v právních vztazích svým jménem a nemá-li odpovědnost vyplývající z těchto vztahů, odpovídá za škodu zřizovatel školy nebo školského zařízení. (2) Příslušná škola odpovídá žákům středních škol (gymnázií, středních odborných škol, středních odborných učilišť), vyšších odborných škol, konzervatoří a jazykových škol s právem státní závěrečné zkoušky za škodu, která jim vznikla porušením právních povinností nebo úrazem při teoretickém a praktickém vyučování ve škole nebo v přímé souvislosti s ním. Došlo-li ke škodě při praktickém vyučování u právnické nebo fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá za škodu právnická nebo fyzická osoba, u níž se vyučování uskutečňovalo. Došlo-li ke škodě při výchově mimo vyučování ve školském zařízení nebo v přímé souvislosti s ní, odpovídá za škodu příslušné školské zařízení. Nevystupuje-li škola nebo školské zařízení v právních vztazích svým jménem a nemá-li odpovědnost vyplývající z těchto vztahů, odpovídá za škodu zřizovatel školy nebo školského zařízení. (3) Příslušná vysoká škola odpovídá studentům vysokých škol za škodu, která jim vznikla porušením právních povinností nebo úrazem při teoretickém a praktickém vyučování ve škole nebo v přímé souvislosti s ním. Došlo-li ke škodě při praktickém vyučování u právnické nebo fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá za škodu právnická nebo fyzická osoba, u níž se vyučování uskutečňovalo. (4) Příslušné školské zařízení odpovídá fyzickým osobám s uloženou ústavní výchovou nebo nařízenou ochrannou výchovou a fyzickým osobám v preventivně výchovné péči za škodu, která jim vznikla porušením právních povinností nebo úrazem při uskutečňování této činnosti nebo v přímé souvislosti s ní. (Tento paragraf nabývá účinnosti 1. ledna 2008.) § 426b Povinnosti nahradit škodu podle § 425 až 426a se nelze zprostit; ustanovení § 422 tím není dotčeno. (Tento paragraf nabývá účinnosti 1. ledna 2008.) Odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků § 427 (1) Fyzické a právnické osoby provozující dopravu odpovídají za škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. (2) Stejně odpovídá i jiný provozovatel motorového vozidla, motorového plavidla, jakož i provozovatel letadla. § 428 Své odpovědnosti se nemůže provozovatel zprostit, jestliže škoda byla způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se odpovědnosti zprostí, jen jestliže prokáže, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. § 429 Provozovatel odpovídá jak za škodu způsobenou na zdraví a věcech, tak za škodu způsobenou odcizením nebo ztrátou věci, pozbyl-li občan při poškození možnosti je opatrovat. § 430 (1) Místo provozovatele odpovídá ten, kdo použije dopravního prostředku bez vědomí nebo proti vůli provozovatele. Provozovatel odpovídá společně s ním, jestliže takové užití dopravního prostředku svou nedbalostí umožnil. (2) Je-li dopravní prostředek v opravě, odpovídá po dobu opravy provozovatel podniku, v němž se oprava provádí, a to stejně jako provozovatel dopravního prostředku. § 431 Střetnou-li se provozy dvou nebo více provozovatelů a jde-li o vypořádání mezi těmito provozovateli, odpovídají podle účasti na způsobení vzniklé škody. Odpovědnost za škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným § 432 Za škodu vyvolanou povahou provozu zvlášť nebezpečného odpovídá provozovatel stejně jako provozovatel dopravního prostředku. Odpovědnost za škodu způsobenou na vznesených nebo odložených věcech § 433 (1) Provozovatel poskytující ubytovací služby odpovídá za škodu na věcech, které byly ubytovanými fyzickými osobami nebo pro ně vneseny, ledaže by ke škodě došlo i jinak. Vnesené jsou věci, které byly přineseny do prostor, které byly vyhrazeny k ubytování nebo k uložení věcí, anebo které byly za tím účelem odevzdány provozovateli nebo některému z pracovníků provozovatele. (2) Je-li s provozováním nějaké činnosti zpravidla spojeno odkládání věcí, odpovídá ten, kdo ji provozuje, fyzické osobě za škodu na věcech odložených na místě k tomu určenému nebo na místě, kam se obvykle odkládají, ledaže by ke škodě došlo i jinak. (3) Odpovědnosti podle odstavců 1 a 2 se nelze zprostit jednostranným prohlášením ani dohodou. § 434 (1) Za klenoty, peníze a jiné cennosti se takto odpovídá jen do výše stanovené prováděcím předpisem. Byla-li však škoda na těchto věcech způsobena těmi, kteří v provozu pracují, hradí se bez omezení. (2) Bez omezení se hradí škoda i tehdy, jestliže byly věci převzaty do úschovy. § 435 Stejně jako provozovatel poskytující ubytovací služby odpovídají i provozovatelé garáží a jiných podniků podobného druhu, pokud jde o dopravní prostředky v nich umístěné a jejich příslušenství. § 436 Právo na náhradu škody musí být uplatněno u provozovatele bez zbytečného odkladu. Právo zanikne, nebylo-li uplatněno nejpozději patnáctého dne po dni, kdy se poškozený o škodě dozvěděl. § 437 Za škodu způsobenou na věcech odložených v dopravních prostředcích hromadné dopravy se odpovídá jen podle ustanovení o náhradě škody způsobené jejich provozem (§ 427 až 431). Oddíl třetí: Společná ustanovení o náhradě škody Společná odpovědnost § 438 (1) Způsobí-li škodu více škůdců, odpovídají za ni společně a nerozdílně. (2) V odůvodněných případech může soud rozhodnout, že ti, kteří škodu způsobili, odpovídají za ni podle své účasti na způsobení škody. § 439 Kdo odpovídá za škodu společně a nerozdílně s jinými, vypořádá se s nimi podle účasti na způsobení vzniklé škody. § 440 Kdo odpovídá za škodu způsobenou zaviněním jiného, má proti němu postih. Zavinění poškozeného § 441 Byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně; byla-li škoda způsobena výlučně jeho zaviněním, nese ji sám. Způsob a rozsah náhrady § 442 (1) Hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). (2) Škoda se hradí v penězích; požádá-li však o to poškozený a je-li to možné a účelné, hradí se škoda uvedením do předešlého stavu. (3) Byla-li škoda způsobena úmyslným trestným činem, z něhož měl pachatel majetkový prospěch, může soud rozhodnout, že je možno právo na náhradu škody uspokojit z věcí, které z majetkového prospěchu nabyl, a to i tehdy, jestliže jinak podle ustanovení občanského soudního řádu výkonu rozhodnutí nepodléhají. Dokud není právo na náhradu škody uspokojeno, nesmí dlužník s takovými věcmi v rozhodnutí uvedenými nakládat. § 443 Při určení výše škody na věci se vychází z ceny v době poškození. § 444 (1) Při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění. (2) Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, a určování výše náhrady v jednotlivých případech. (3) Za škodu usmrcením náleží pozůstalým jednorázové odškodnění, a to a) manželovi nebo manželce 240 000 Kč, b) každému dítěti 240 000 Kč, c) každému rodiči 240 000 Kč, d) každému rodiči při ztrátě dosud nenarozeného počatého dítěte 85 000 Kč, e) každému sourozenci zesnulého 175 000 Kč, f) každé další blízké osobě žijící ve společné domácnosti s usmrceným v době vzniku události, která byla příčinou škody na zdraví s následkem jeho smrti, 240 000 Kč. § 445 Ztráta na výdělku, k níž došlo při škodě na zdraví, se hradí peněžitým důchodem; přitom se vychází z průměrného výdělku poškozeného, kterého před poškozením dosahoval. § 446 Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného činí rozdíl mezi jeho průměrným výdělkem před poškozením a nemocenským. § 447 (1) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě činí rozdíl mezi průměrným výdělkem před poškozením a výdělkem dosahovaným po poškození s připočtením případného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu. (2) Náhrada za ztrátu na výdělku spolu s výdělkem poškozeného a s případným invalidním důchodem nebo částečným invalidním důchodem nesmí přesahovat částku stanovenou zvláštním právním předpisem předpisy pracovního práva pro náhradu škody při pracovních úrazech a nemocech z povolání. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně; z důvodů zvláštního zřetele hodných může soud určit vyšší částku náhrady též tehdy, byla-li škoda způsobena hrubou nedbalostí. (Tato novelizace nabývá účinnosti 1. ledna 2008.) (3) Náhrada za ztrátu na výdělku přísluší žáku nebo studentu ode dne, kdy měla skončit povinná školní docházka, studium nebo příprava pro povolání, a) po dobu, o kterou se následkem úrazu, popřípadě nemoci z povolání prodloužila jeho povinná školní docházka, studium nebo příprava pro povolání, b) po dobu neschopnosti pro úraz nebo nemoc z povolání, c) po dobu trvání invalidity vzniklé v souvislosti s úrazem nebo nemocí z povolání, d) po dobu trvání částečné invalidity vzniklé v souvislosti s úrazem nebo nemocí z povolání, nebo byl-li v této souvislosti uznán osobou se zdravotním postižením, pokud vlastní vinou nezameškává příležitost k výdělku vykonáváním práce pro něho vhodné. (Tato novelizace nabývá účinnosti 1. ledna 2007.) (4) Vláda České a Slovenské Federativní Republiky může vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně, upravit nařízením podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě; to se vztahuje i na náhradu nákladů na výživu pozůstalých. § 447a Náhrada za ztrátu na důchodu náleží v částce rovnající se rozdílu mezi výší důchodu, na který poškozenému vznikl nárok, a výší důchodu, na který by mu vznikl nárok, jestliže by do průměrného měsíčního výdělku, z něhož byl vyměřen důchod, byla zahrnuta náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, kterou občan pobíral v období rozhodném pro vyměření důchodu. § 448 (1) Při usmrcení se hradí peněžitým důchodem náklady na výživu pozůstalým, kterým zemřelý výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat. Náhrada nákladů na výživu náleží pozůstalým, pokud tyto náklady nejsou hrazeny dávkami důchodového zabezpečení poskytovanými z téhož důvodu. (2) Při výpočtu náhrady se vychází z průměrného výdělku zemřelého; náhrada nákladů na výživu všech pozůstalých nesmí však úhrnem převýšit částku, do které by náležela zemřelému náhrada za ztrátu na výdělku podle ustanovení § 447 odst. 2. § 449 (1) Při škodě na zdraví se hradí též účelné náklady spojené s léčením. (2) Při usmrcení se hradí též přiměřené náklady spojené s pohřbem, pokud nebyly uhrazeny pohřebným poskytnutým podle zákona o státní sociální podpoře. (3) Náklady léčení a náklady pohřbu se hradí tomu, kdo je vynaložil. § 449a Budoucí nároky podle ustanovení § 445 lze odškodnit jednorázově na základě písemné dohody o jejich úplném a konečném vypořádání mezi oprávněným a povinným. Totéž platí o budoucích nárocích podle § 446 až 449. Snížení náhrady § 450 Z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména k tomu, jak ke škodě došlo, jakož i k osobním a majetkovým poměrům fyzické osoby, která ji způsobila; přihlédne přitom také k poměrům fyzické osoby, která byla poškozena. Snížení nelze provést, jde-li o škodu způsobenou úmyslně. Hlava třetí: Bezdůvodné obohacení § 451 (1) Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. (2) Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. § 452, 453 a 453a Zrušeny. § 454 Bezdůvodně se obohatil i ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám. § 455 (1) Za bezdůvodné obohacení se nepovažuje, bylo-li přijato plnění promlčení dluhu nebo dluhu neplatného jen pro nedostatek formy. (2) Rovněž se za bezdůvodné obohacení nepovažuje přijetí plnění ze hry nebo sázky uzavřené mezi fyzickými osobami a vrácení peněz do hry nebo sázky půjčených; u soudu se však těchto plnění nelze domáhat. § 456 Předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Nelze-li toho, na jehož úkor byl získán, zjistit, musí se vydat státu. § 457 Je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. § 458 (1) Musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada. (2) S předmětem bezdůvodného obohacení musí být vydány i užitky z něho, pokud ten, kdo obohacení získal, nejednal v dobré víře. (3) Ten, kdo předmět bezdůvodného obohacení vydává, má právo na náhradu nutných nákladů, které na věc vynaložil. § 459 Je-li povinen předmět bezdůvodného obohacení vydat ten, kdo nebyl v dobré víře, může soud rozhodnout, že lze právo uspokojit i z věcí, kterých z bezdůvodného obohacení nabyl, a to i tehdy, jestliže jinak podle ustanovení občanského soudního řádu výkonu rozhodnutí nepodléhají. Dokud není právo na vydání předmětu bezdůvodného obohacení uspokojeno, nesmí dlužník s takovými věcmi v rozhodnutí uvedenými nakládat. Část sedmá Dědění Hlava první: Nabývání děditství § 460 Dědictví se nabývá smrtí zůstavitele. § 461 (1) Dědí se ze zákona, ze závěti nebo z obou těchto důvodů. (2) Nenabude-li dědictví dědic ze závěti, nastupují místo něho dědici ze zákona. Nabude-li se ze závěti jen část dědictví, nabývají zbývající části dědici ze zákona. § 462 Dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu. Odmítnutí dědictví § 463 (1) Dědic může dědictví odmítnout. Odmítnutí se musí stát ústním prohlášením u soudu nebo písemným prohlášením jemu zaslaným. (2) Zástupce dědice může za něj dědictví odmítnout jen podle plné moci, která ho k tomu výslovně opravňuje. § 464 Prohlášení o odmítnutí dědictví může dědic učinit jen do jednoho měsíce ode dne, kdy byl soudem o právu dědictví odmítnout a o následcích odmítnutí vyrozuměn. Z důležitých důvodů může soud tuto lhůtu prodloužit. § 465 Dědictví nemůže odmítnout dědic, který svým počínáním dal najevo, že dědictví nechce odmítnout. § 466 K odmítnutí dědictví nemůže dědic připojit výhrady nebo podmínky; rovněž nemůže odmítnout dědictví jen zčásti. Taková prohlášení nemají účinky odmítnutí dědictví. § 467 Prohlášení o odmítnutí dědictví nelze odvolat. Totéž platí, prohlásí-li dědic, že dědictví neodmítá. § 468 K dědici neznámému nebo k dědici neznámého pobytu, který byl o svém dědickém právu vyrozuměn vyhláškou soudu a který v určené lhůtě nedal o sobě vědět, se při projednání dědictví nepřihlíží. Jeho opatrovník nemůže prohlášení o odmítnutí či neodmítnutí dědictví učinit. Dědická nezpůsobilost § 469 Nedědí, kdo se dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho manželu, dětem nebo rodičům anebo zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelovy. Může však dědit, jestliže mu zůstavitel tento čin odpustil. Vydědění § 469a (1) Zůstavitel může vydědit potomka, jestliže a) v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech, b) o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, c) byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku, d) trvale vede nezřízený život. (2) Pokud to zůstavitel v listině o vydědění výslovně stanoví, vztahují se důsledky vydědění i na osoby uvedené v § 473 odst. 2. (3) O náležitostech listiny o vydědění a o jejím zrušení platí obdobně ustanovení § 476 a 480; v listině však musí být uveden důvod vydědění. Přechod dluhů § 470 (1) Dědic odpovídá do výše ceny nabytého dědictví za přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele a za zůstavitelovy dluhy, které na něj přešly zůstavitelovou smrtí. (2) Je-li více dědiců, odpovídají za náklady zůstavitelova pohřbu a za dluhy podle poměru toho, co z dědictví nabyli, k celému dědictví. § 471 (1) Je-li dědictví předluženo, mohou se dědici s věřiteli dohodnout, že jim dědictví přenechají k úhradě dluhů. Soud tuto dohodu schválí, neodporuje-li zákonu nebo dobrým mravům. (2) Nedojde-li k dohodě mezi dědici a věřiteli, řídí se povinnost dědiců plnit tyto dluhy ustanoveními občanského soudního řádu o likvidaci dědictví. Dědici přitom neodpovídají věřitelům, kteří své pohledávky neoznámili přesto, že je k tomu soud na návrh dědiců vyzvalo, pokud je uspokojením pohledávek ostatních věřitelů cena jimi nabytého dědictví vyčerpána. § 472 (1) Stát, jemuž dědictví připadlo, odpovídá za zůstavitelovy dluhy a za přiměřené náklady jeho pohřbu stejně jako dědic. (2) Není-li možno uhradit peněžitý dluh zcela nebo zčásti penězi z dědictví, může stát použít k úhradě i věcí, které jsou předmětem dědictví a které svou hodnotou odpovídají výši dluhu. Odmítne-li věřitel přijetí těchto věcí, může stát navrhnout likvidaci dědictví. Hlava druhá: Dědění ze zákona § 473 (1) V první skupině dědí zůstavitelovy děti a manžel nebo partner1a), každý z nich stejným dílem. (2) Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti. Jestliže nedědí ani tyto děti nebo některé z nich, dědí stejným dílem jejich potomci. § 474 (1) Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí v druhé skupině manžel nebo partner1a), zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. (2) Dědici druhé skupiny dědí stejným dílem, manžel nebo partner1a) však vždy nejméně polovinu dědictví. § 475 (1) Nedědí-li manžel, partner1a) ani žádný z rodičů, dědí v třetí skupině stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. (2) Nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti. § 475a Nedědí-li žádný dědic ve třetí skupině, ve čtvrté skupině dědí stejným dílem prarodiče zůstavitele a nedědí-li žádný z nich, dědí stejným dílem jejich děti. Hlava třetí: Dědění ze závěti § 476 (1) Zůstavitel může závěť buď napsat vlastní rukou, nebo ji zřídit v jiné písemné formě za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu. (2) V každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná. (3) Společná závěť více zůstavitelů je neplatná. § 476a Vlastnoruční závěť musí být vlastní rukou napsána a podepsána, jinak je neplatná. § 476b Závěť, kterou nenapsal zůstavitel vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědci se musí na závěť podepsat. § 476c (1) Zůstavitel, který nemůže číst nebo psát, projeví svoji poslední vůli před třemi současně přítomnými svědky v listině, která musí být přečtena a přítomnými svědky podepsána. Přitom musí před nimi potvrdit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Pisatelem a předčitatelem může být i svědek; pisatel však nesmí být zároveň předčitatelem. (2) V listině musí být uvedeno, že zůstavitel nemůže číst nebo psát, kdo listinu napsal a kdo nahlas přečetl a jakým způsobem zůstavitel potvrdil, že listina obsahuje jeho pravou vůli. Listinu musí svědci podepsat. § 476d (1) Zůstavitel může projevit svoji poslední vůli formou notářského zápisu; zvláštní zákon stanoví, kdy úkon musí být učiněn před svědky a kdy musí mít formu notářského zápisu. (2) Nezletilí, kteří dovršili 15. rok mohou projevit poslední vůli pouze formou notářského zápisu. (3) Osoby nevidomé mohou projevit poslední vůli též před třemi současně přítomnými svědky v listině, která musí být přečtena. (4) Osoby neslyšící, které nemohou číst nebo psát, mohou projevit poslední vůli formou notářského zápisu, nebo před třemi současně přítomnými svědky, ovládajícími znakovou řeč, a to v listině, která musí být tlumočena do znakové řeči. (5) V listině musí být uvedeno, že zůstavitel nemůže číst nebo psát, kdo listinu napsal a kdo nahlas přečetl a jakým způsobem zůstavitel potvrdil, že listina obsahuje jeho pravou vůli. Obsah listiny musí být po jejím sepsání přetlumočen do znakové řeči; i toto musí být v listině uvedeno. Listinu musí svědci podepsat. § 476e Svědky mohou být pouze osoby, které jsou způsobilé k právním úkonům. Svědky nemohou být osoby nevidomé, neslyšící, němé, ty, které neznají jazyk, ve kterém se projev vůle činí, a osoby, které mají podle závěti dědit. § 476f Závětí povolaný, ani zákonný dědic a osoby jim blízké nemohou při pořizování závěti působit jako úřední osoby, svědci, pisatelé, tlumočníci nebo předčitatelé. § 477 (1) V závěti zůstavitel ustanoví dědice, popřípadě určí jejich podíly nebo věci a práva, které ji mají připadnout. Nejsou-li podíly více dědiců v závěti určeny, platí, že podíly jsou stejné. (2) Zůstavitel může závětí zřídit nadaci nebo nadační fond. § 478 Jakékoliv podmínky připojené k závěti nemají právní následky; ustanovení § 484 odst. 1 věty druhé tím není dotčeno. § 479 Nezletilým potomkům se musí dostat aspoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona, a zletilým potomkům aspoň tolik, kolik činí jedna polovina jejich dědického podílu ze zákona. Pokud závěť tomu odporuje, je v této části neplatná, nedošlo-li k vydědění uvedených potomků. § 480 (1) Závěť se zrušuje platnou závětí pozdější, pokud vedle ní nemůže obstát, anebo odvoláním závěti; odvolání musí mít formu, jaké je třeba k závěti. (2) Zůstavitel zruší závěť také tím, že zničí listinu, na níž byla napsána. Hlava čtvrtá: Správce dědictví § 480a (1) Správce dědictví vykonává až do skončení projednání dědictví soudem správu dědictví nebo jeho části, jestliže tak zůstavitel stanovil podle § 480d nebo jestliže o tom rozhodl soud v řízení o dědictví. (2) Správce dědictví při výkonu své funkce vykonává práva a plní povinnosti, které ke svěřenému majetku příslušely zůstaviteli. Úkony přesahující rámec obvyklého hospodaření však může učinit jen se souhlasem dědiců a se svolením soudu. O úkonech přesahujících rámec obvyklého hospodaření rozhodují dědici nadpoloviční většinou. Při rovnosti hlasů nebo nedosáhne-li se většiny, rozhodne na návrh kteréhokoliv dědice soud. (3) Správce dědictví je povinen vykonávat svou funkci s péčí řádného hospodáře. Za škodu, kterou způsobil porušením svých povinností, odpovídá podle § 420. (4) Dokud správa dědictví trvá, nemohou dědici s majetkem náležejícím do dědictví, který byl svěřen správci dědictví, nakládat nebo s ním činit jiná opatření; jejich oprávnění podle odstavce 2 tím nejsou dotčena. Totéž platí, má-li dědictví připadnout státu podle § 462. § 480b (1) Správcem dědictví může být ustanovena fyzická osoba, která je způsobilá k právním úkonům, nebo právnická osoba. Správce dědictví musí se svým ustanovením do funkce souhlasit. Má-li dědictví připadnout státu podle § 462, může být správcem dědictví ustanoven také stát. (2) Správce dědictví je povinen podávat soudu zprávy o své činnosti nejméně dvakrát ročně, nerozhodl-li soud jinak. (3) Po skončení projednání dědictví předloží správce dědictví prostřednictvím soudu dědicům konečnou zprávu o své činnosti. § 480b (1) Správce dědictví má právo na odměnu a na náhradu hotových výdajů; svůj nárok vyúčtuje v konečné zprávě o své činnosti. Výši a způsob určení odměny a náhrady hotových výdajů stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou. (2) Odměnu správce dědictví a náhradu jeho hotových výdajů je povinen zaplatit dědic, který nabyl dědictví, jež není předluženo; je-li více dědiců, zaplatí odměnu a náhradu hotových výdajů podle poměru hodnoty svých dědických podílů. V ostatních případech platí odměnu správce dědictví a náhradu jeho hotových výdajů stát. O odměně správce dědictví, o náhradě jeho hotových výdajů a o tom, kdo správci odměnu a náhradu hotových výdajů zaplatí, rozhodne po předložení zprávy podle § 480b odst. 3 soud. (3) Na žádost správce dědictví může soud až do skončení projednání dědictví uložit dědicům, aby zaplatili správci dědictví zálohu na odměnu a na jeho hotové výdaje. Je-li však zřejmé, že dědictví je předluženo, může soud uložit zaplacení této zálohy státu. (4) Ustanovení odstavců 1 až 3 neplatí, byl-li správcem dědictví ustanoven stát. § 480d (1) Zůstavitel může stanovit, aby po jeho smrti až do skončení řízení o dědictví spravoval veškerý jeho majetek náležející do dědictví nebo podnik, nemovitost či jinou část jeho majetku náležejícího do dědictví správce dědictví. (2) Ustanovit správce dědictví podle odstavce 1 může zůstavitel listinou o ustanovení správce dědictví ve formě notářského zápisu. V listině o ustanovení správce dědictví musí být uvedeno, zda správce dědictví má spravovat veškerý majetek zůstavitele nebo jakou jeho část, kdo má funkci správce dědictví vykonávat a jeho souhlas s ustanovením do funkce správce dědictví. (3) Není-li v tomto zákoně uvedeno jinak, jakékoliv podmínky připojené k listině o ustanovení správce dědictví nemají právní následky. (4) Listina o ustanovení správce dědictví může být zůstavitelem zrušena jejím odvoláním nebo pořízením pozdější listiny o ustanovení správce dědictví, nemůže-li vedle ní obstát. Listina o ustanovení správce dědictví se zrušuje také odvoláním souhlasu s funkcí správce dědictví podle odstavce 6. Odvolání listiny o ustanovení správce dědictví a odvolání souhlasu s funkcí správce dědictví musí mít formu notářského zápisu. (5) Došlo-li ke zrušení listiny o ustanovení správce dědictví, nejde-li o zrušení odvoláním souhlasu s funkcí správce dědictví, je notář, který vyhotovil příslušný notářský zápis o jejím odvolání nebo o nové listině o ustanovení správce dědictví, povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět toho, kdo byl ustanoven správcem dědictví zrušenou listinou, že tato listina byla zrušena. (6) Ten, kdo byl zůstavitelem ustanoven správcem dědictví, může za života zůstavitele odvolat svůj souhlas s ustanovením do funkce správce dědictví. Byl-li souhlas odvolán, je notář, který o tom vyhotovil notářský zápis, povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět zůstavitele. § 480e (1) Správce dědictví ustanovený zůstavitelem je povinen ujmout se výkonu své funkce ihned, jakmile se dozví, že zůstavitel zemřel , a vyrozumět o tom soud, který vede dědické řízení podle zvláštního právního předpisu.3f) (2) Dědici mohou platnost listiny o ustanovení správce dědictví podle § 480d odst. 2 zpochybnit pouze podáním žaloby proti správci dědictví na určení její neplatnosti. Byla-li taková žaloba podána, je správce dědictví oprávněn a povinen vykonávat svou funkci až do právní moci rozhodnutí soudu, kterým bylo určeno, že listina o ustanovení správce dědictví je neplatná, ledaže by jej soud v dědickém řízení funkce správce dědictví zprostil.3g) Hlava pátá: Potvrzení dědictví a vypořádání dědiců § 481 Je-li dědic jen jeden, potvrdí mu soud, že dědictví nabyl. § 482 (1) Je-li více dědiců, vypořádají se u soudu mezi sebou o dědictví dohodou. (2) Neodporuje-li dohoda zákonu nebo dobrým mravům, soud ji schválí. § 483 Nedojde-li k dohodě, soud potvrdí nabytí dědictví těm, jejichž dědické právo bylo prokázáno. § 484 Soud potvrdí nabytí dědictví podle dědických podílů. Při dědění ze zákona se dědici na jeho podíl započte to, co za života zůstavitele od něho bezplatně obdržel, pokud nejde o obvyklá darování; jde-li o dědice uvedeného v ustanovení § 473 odst. 2, započte se kromě toho i to, co od zůstavitele bezplatně obdržel dědicův předek. Při dědění ze závěti je třeba toto započtení provést, jestliže k němu dal zůstavitel příkaz anebo jestliže by jinak obdarovaný dědic byl proti dědici uvedenému v ustanovení § 479 neodůvodněně zvýhodněn. Hlava šestá: Ochrana oprávněného dědice § 485 (1) Zjistí-li se po projednání dědictví, že oprávněným dědicem je někdo jiný, je povinen ten, kdo dědictví nabyl, vydat oprávněnému dědici majetek, který z dědictví má, podle zásad o bezdůvodném obohacení tak, aby neměl majetkový prospěch na újmu pravého dědice. (2) Nepravý dědic má právo, aby mu oprávněný dědic nahradil náklady, které na majetek z dědictví vynaložil; rovněž mu náležejí užitky z dědictví. Jestliže však věděl nebo mohl vědět, že oprávněným dědicem je někdo jiný, má právo jen na náhradu nutných nákladů a je povinen oprávněnému dědici kromě dědictví vydat i jeho užitky. § 486 Kdo v dobré víře něco nabyl od nepravého dědice, jemuž bylo dědictví potvrzeno, je chráněn tak, jako by to nabyl od oprávněného dědice. § 487 Ustanovení § 485 a 486 platí i tehdy, jestliže dědictví připadlo státu. Část osmá Závazkové právo Hlava první: Obecná ustanovení Oddíl první § 488 Závazkový právní vztah Závazkovým vztahem je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek. Vznik závazku § 489 Závazky vznikají z právních úkonů, zejména ze smluv, jakož i ze způsobené škody, z bezdůvodného obohacení nebo z jiných skutečností uvedených v zákoně. § 490 Vznik smluv, kterými se zakládají závazky, se řídí ustanoveními § 43 a násl., pokud dále není stanoveno jinak. § 491 (1) Závazky vznikají zejména ze smluv tímto zákonem výslovně upravených; mohou však vznikat i z jiných smluv v zákoně neupravených (§ 51) a ze smíšených smluv obsahujících prvky různých smluv. (2) Na závazky vznikající ze smluv v zákoně neupravených je třeba použít ustanovení zákona, která upravují závazky jim nejbližší, pokud samotná smlouva nestanoví jinak. (3) Na závazky ze smíšené smlouvy je třeba přiměřeně použít ustanovení zákona upravující závazky, které se smlouvou zakládají, pokud samotná smlouva nestanoví jinak. § 492 Ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se použijí přiměřeně i na závazky, vznikající na základě jiných skutečností upravených v zákoně, není-li zvláštní úpravy. § 493 Závazkový vztah nelze měnit bez souhlasu jeho stran, pokud tento zákon nestanoví jinak. Obsah závazků § 494 Z platného závazku je dlužník povinen něco dát, konat, něčeho se zdržet nebo něco trpět a věřitel je oprávněn to od něj požadovat. § 495 Platnosti závazku nebrání, není-li vyjádřen důvod, na základě kterého je dlužník povinen plnit. Věřitel je však povinen prokázat důvod závazku, s výjimkou cenných papírů hromadně vydaných nebo jiných cenných papírů, pro které je zákonem stanoveno, že věřitel tuto povinnost nemá. § 496 Není-li jakost výslovně sjednána, je dlužník povinen plnit určité množství věcí určených v průměrné střední jakosti. § 497 Každý z účastníků si může vymínit odstoupení od smlouvy a sjednat pro ten případ odstupné. Kdo smlouvu splní alespoň zčásti nebo přijme třeba jen částečné plnění, nemůže již od smlouvy odstoupit, ani poskytne-li odstupné. § 498 Na to, co bylo dáno před uzavřením smlouvy některým účastníkem, hledí se jako na zálohu. Odpovědnost za vady § 499 Kdo přenechá jinému věc za úplatu, odpovídá za to, že věc v době plnění má vlastnosti výslovně vymíněné nebo obvyklé, že je ji možno použít podle povahy a účelu smlouvy nebo podle toho, co účastníci ujednali, a že věc nemá právní vady. § 500 (1) Jde-li o vady zjevné nebo o vady, které lze zjistit z příslušné evidence nemovitostí, nelze uplatňovat nárok z odpovědnosti za vady, ledaže zcizitel výslovně ujistil, že věc je bez jakýchkoliv vad. (2) Za dluhy váznoucí na věci je odpovědný zcizitel. § 501 Přenechá-li se věc jak stojí a leží, neodpovídá zcizitel za její vady, ledaže věc nemá vlastnost, o níž zcizitel prohlásil, že ji má, nebo kterou si nabyvatel výslovně vymínil. § 502 (1) Zákon, jeho prováděcí předpis, dohoda účastníků nebo jednostranné prohlášení zcizitele mohou stanovit, ve kterých případech se odpovídá za vady, které se vyskytují do stanovené nebo sjednané doby po plnění. (2) Účastníci mohou též dohodnout odpovědnost za vady, které se vyskytnou do stanovené nebo sjednané doby od splnění, nebo odpovědnost podle přísnějších zásad, než stanoví zákon. O takové dohodě vydá povinná osoba oprávněné osobě písemné potvrzení (záruční list). § 503 Chce-li nabyvatel uplatňovat nárok z odpovědnosti za vady, protože si třetí osoby činí nárok na věc, musí to bez zbytečného odkladu oznámit svému předchůdci. Neučiní-li tak, neztratí sice svůj nárok z odpovědnosti za vady, ale jeho předchůdce může proti němu uplatnit všechny námitky, které nebyly uplatněny proti třetí osobě. § 504 Nabyvatel může uplatňovat nárok z odpovědnosti za vady u soudu jen tehdy, vytkl-li vady bez zbytečného odkladu po té, kdy měl možnost věc prohlédnout. Nabyvatel může vadu vytknout nejpozději do šesti měsíců, pokud zákon nestanoví jinak. Nevytkne-li v této lhůtě vadu, právo zanikne. § 505 Jde-li o vady, za které se odpovídá podle § 502, je třeba vadu vytknout nejpozději do uplynutí stanovené záruční doby. § 506 (1) Jakmile nabyvatel zjistí vadu převzaté věci, je povinen věc uschovat po přiměřenou dobu, kterou určí zcizitel k přezkoumání vady. (2) Jde-li o věc podléhající rychlé zkáze, může ji nabyvatel po upozornění zcizitele bez prodlení prodat. § 507 (1) Nelze-li vadu odstranit a nelze-li pro ni věc užívat dohodnutým způsobem nebo řádně, je nabyvatel oprávněn domáhat se zrušení smlouvy. Jinak se může nabyvatel domáhat buď přiměřené slevy z ceny nebo opravy nebo doplnění toho, co chybí. (2) Práva vyplývající z odpovědnosti za vady mohou být při jednotlivých závazcích upravena zákonem nebo dohodnuta účastníky jinak. § 508 Nárok z odpovědnosti za vady je třeba uplatnit u soudu v obecné promlčecí době (§ 101), která počíná plynout ode dne, kdy nabyvatel vytkl vady u zcizitele. § 509 (1) Oprávněný má právo na náhradu nutných nákladů, které mu vznikly v souvislosti s uplatněním práva z odpovědnosti za vady. Toto právo je třeba uplatnit u povinného nejpozději do jednoho měsíce po uplynutí doby, ve které je třeba vytknout vady; jinak právo zanikne. (2) Na běh promlčecí doby určené k uplatnění práv u soudu se přiměřeně použije § 508. § 510 Uplatnění nároku z odpovědnosti za vady nevylučuje nárok na náhradu škody, která z vady vznikla. Oddíl druhý: Společné závazky a společná práva Společné závazky § 511 (1) Jestliže je právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, nebo účastníky dohodnuto, anebo vyplývá-li to z povahy plnění, že více dlužníků má témuž věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn požadovat plnění na kterémkoli z nich. Jestliže dluh splní jeden dlužník, povinnost ostatních zanikne. (2) Není-li právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, anebo účastníky dohodnuto jinak, jsou podíly na dluhu všech dlužníků ve vzájemném poměru stejné. Dlužník, proti němuž byl uplatněn nárok vyšší, než odpovídá jeho podílu, je povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět o tom ostatní dlužníky a dát jim příležitost, aby uplatnili své námitky proti pohledávce. Může na nich požadovat, aby dluh podle podílů na ně připadajících splnili nebo aby jej v tomto rozsahu dluhu jinak zbavili. (3) Jestliže dlužník v rozsahu uplatněného nároku dluh sám splnil, je oprávněn požadovat náhradu na ostatních podle jejich podílů. Pokud nemůže některý z dlužníků svůj podíl splnit, rozvrhne se tento podíl stejným dílem na všechny ostatní. Společná práva § 512 (1) Má-li dlužník splnit dluh více věřitelům a jde-li o plnění dělitelné, může každý věřitel požadovat jen svůj díl; není-li jiné dohody, je dlužník oprávněn plnit každému z věřitelů stejný díl. (2) Jde-li o plnění více věřitelům, které je nedělitelné, je dlužník oprávněn plnit kterémukoli z věřitelů, nebylo-li dohodnuto něco jiného. Splněním jednomu z věřitelů dluh zanikne. Dlužník však není povinen plnit jednomu ze svých spoluvěřitelů bez souhlasu ostatních spoluvěřitelů. Nedohodnou-li se všichni spoluvěřitelé, může dlužník to, co je dlužen, složit do soudní úschovy. § 513 Je-li dlužník zavázán ke stejnému plnění několika věřitelům, kteří jsou podle zákona, podle rozhodnutí soudu nebo podle smlouvy vůči němu oprávněni společně a nerozdílně, může kdokoli z věřitelů žádat celé plnění a dlužník je povinen splnit v celém rozsahu tomu, kdo o plnění požádá první. § 514 Splnil-li dlužník celý závazek jednomu z věřitelů, kteří jsou vůči němu oprávněni společně a nerozdílně, nemohou již ostatní od něj nic žádat. § 515 (1) Zda spoluvěřitel, který dostal plnění nedělitelné nebo celé plnění, které mohl žádat kterýkoli ze spoluvěřitelů, je ostatním spoluvěřitelům něčím povinen, závisí na poměru mezi spoluvěřiteli. (2) Obdobně platí, dostal-li spoluvěřitel více, než kolik na něj připadá. Oddíl třetí: Změny v obsahu závazků Dohoda stran § 516 (1) Účastníci mohou dohodou změnit vzájemná práva a povinnosti. (2) Nevyplývá-li z dohody nepochybně, že sjednáním nového závazku má dosavadní závazek zaniknout, vzniká nový závazek vedle dosavadního závazku, jsou-li pro jeho vznik splněny zákonem požadované náležitosti. (3) Zajištění práv, jichž se dohoda týká, trvá nadále. Jestliže však k dohodě došlo bez souhlasu ručitele, může proti věřiteli namítat vše, co by mohl namítat, kdyby dohody nebylo. Prodlení dlužníka § 517 (1) Dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. (2) Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. (Pozn.red.: Viz nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení.) (3) Jde-li o prodlení s plněním věci, odpovídá dlužník za její ztrátu, poškození nebo zničení, ledaže by k této škodě došlo i jinak. § 518 Byla-li ve smlouvě stanovena přesná doba plnění a ze smlouvy nebo z povahy věci vyplývá, že na opožděném plnění nemůže mít věřitel zájem, musí věřitel oznámit dlužníkovi bez zbytečného odkladu, že na plnění trvá; jestliže tak neučiní, smlouva se od počátku ruší. § 519 Právo věřitele na náhradu škody způsobené prodlením dlužníka není dotčeno; při prodlení s plněním peněžitého dluhu lze však náhradu škody požadovat, jen pokud není kryta úroky z prodlení nebo poplatkem z prodlení. § 520 K prodlení dlužníka nedojde, jestliže věřitel včas a řádně nabídnuté plnění od něho nepřijme nebo mu neposkytne součinnost potřebnou ke splnění dluhu. Jde-li o plnění věci, nese věřitel nebezpečí její ztráty, zničení nebo poškození. § 521 Dojde-li k dohodě o tom, že bude ve splátkách plněn dluh již splatný a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách plnil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto. Prodlení věřitele § 522 Věřitel je v prodlení, jestliže nepřijal řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl v době plnění součinnost potřebnou ke splnění dluhu. V takových případech je věřitel zejména povinen nahradit dlužníkovi náklady, které mu tím vznikly. Dále na něj přechází nebezpečí nahodilé zkázy věci. Kromě toho je dlužník oprávněn žádat od věřitele náhradu jiných škod způsobených mu prodlením, lze-li věřiteli přičítat zavinění. § 523 Za dobu věřitelova prodlení není dlužník povinen platit úroky. Oddíl čtvrtý: Změna v osobě věřitele nebo dlužníka Postoupení pohledávky § 524 (1) Věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. (2) S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. § 525 (1) Postoupit nelze pohledávku, která zaniká nejpozději smrtí věřitele nebo jejíž obsah by se změnou věřitele změnil. Postoupit nelze ani pohledávku, pokud nemůže být postižena výkonem rozhodnutí. (2) Nelze postoupit pohledávku, jestliže by postoupení odporovalo dohodě s dlužníkem. § 526 (1) Postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli. (2) Oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení. § 527 (1) Bylo-li sjednáno postoupení pohledávky za úplatu, odpovídá postupitel postupníkovi, jestliže a) postupník se nestal místo postupitele věřitelem pohledávky s dohodnutým obsahem, b) dlužník splnil postupiteli závazek dříve, než byl povinen jej splnit postupníkovi, c) postoupená pohledávka nebo její část zanikla započtením nároku, který měl dlužník vůči postupiteli. (2) Za dobytnost postoupené pohledávky postupitel ručí do výše přijaté úplaty spolu s úroky, jen když se k tomu postupníkovi písemně zavázal; toto ručení však zaniká, jestliže postupník nevymáhá postoupenou pohledávku na dlužníkovi bez zbytečného odkladu u soudu. § 528 (1) Jestliže splnění postoupené pohledávky je zajištěno zástavním právem, ručením nebo jiným způsobem, je postupitel povinen o postoupení pohledávky podat zprávu osobě, která zajištění závazku poskytla. (2) Postupitel je povinen předat postupníkovi všechny doklady a poskytnout všechny potřebné informace, jež se týkají postoupené pohledávky. § 529 (1) Námitky proti pohledávce, které dlužník mohl uplatnit v době postoupení,zůstávají mu zachovány i po postoupení pohledávky. (2) Dlužník může použít k započtení vůči postupníkovi i své k započtení způsobilé pohledávky, které měl vůči postupiteli v době, kdy mu bylo oznámeno nebo prokázáno postoupení pohledávky (§ 526), jestliže je oznámil bez zbytečného odkladu postupníkovi. Toto právo má dlužník i v případě, že jeho pohledávky v době oznámení nebo prokázání postoupení nebyly ještě splatné. § 530 (1) Na žádost postupníka může postupitel vymáhat postoupený nárok sám svým jménem na účet postupníka. Jestliže postoupení pohledávky bylo oznámeno nebo prokázáno dlužníkovi (§ 526), může postupitel pohledávku vymáhat pouze v případě, že ji nevymáhá postupník a postupitel prokáže dlužníkovi souhlas postupníka s tímto vymáháním. (2) Vymáhá-li postupitel pohledávku, může dlužník použít své k započtení způsobilé pohledávky, jež má dlužník vůči postupiteli v době jejího vymáhání, nikoliv však pohledávky, jež má vůči postupníkovi. Převzetí dluhu § 531 (1) Kdo se dohodne s dlužníkem, že přejímá jeho dluh, nastoupí jako dlužník na jeho místo, jestliže k tomu dá věřitel souhlas. Souhlas věřitele lze dát buď původnímu dlužníku nebo tomu, kdo dluh převzal. (2) Kdo bez dohody s dlužníkem převezme dluh smlouvou s věřitelem, stane se dlužníkem vedle původního dlužníka. (3) Smlouva o převzetí dluhu vyžaduje, aby byla uzavřena písemnou formou. (4) Námitky, které má vůči věřiteli původní dlužník, může uplatnit i osoba, která dluh převzala. § 532 Obsah závazku se převzetím dluhu nemění, avšak zajištění dluhu poskytnuté třetími osobami trvá jen tehdy, jestliže tyto osoby souhlasí se změnou v osobě dlužníka. Přistoupení k závazku § 533 Kdo bez souhlasu dlužníka dohodne písemně s věřitelem, že splní za dlužníka jeho peněžitý závazek, stává se dlužníkem vedle původního dlužníka a oba dlužníci jsou zavázáni společně a nerozdílně. Ustanovení § 531 odst. 4 zde platí obdobně. § 534 Kdo se s dlužníkem dohodne, že splní jeho závazek vůči jeho věřiteli, má vůči dlužníkovi povinnost poskytovat plnění jeho věřiteli. Věřiteli z toho však přímé právo nevznikne. Poukázka § 535 Poukázkou se opravňuje poukazník vybrat plnění u poukázaného a poukázaný se zmocňuje, aby splnil poukazníkovi na účet poukazatele. Přímý nárok nabude poukazník proti poukázanému jen tehdy, obdrží-li projev poukázaného, že poukázku přijímá. § 536 (1) Pokud je poukázaný to, co má plnit, již poukazateli dlužen, je vůči němu povinen poukázce vyhovět. Jeho závazek zanikne, není-li jinak dohodnuto, pouze tím, že splní podle poukázky poukazníkovi. Jestliže se má poukázkou splnit dluh poukazatele u poukazníka, který s tím souhlasil, je poukazník povinen poukázaného vyzvat, aby plnil. (2) Jestliže nechce poukazník použít poukázku nebo odepírá-li poukázaný poukázku přijmout nebo podle ní plnit, je poukazník povinen oznámit to bez zbytečného odkladu poukazateli. § 537 Jestliže přijme poukázaný poukázku vůči poukazníkovi, může uplatnit jen takové námitky, které se týkají platnosti přijetí nebo které vyplývají z obsahu poukázky nebo z jeho vlastních vztahů k poukazníkovi. § 538 (1) Dokud poukázaný ještě nepřijal poukázku vůči poukazníkovi, může ji poukazatel odvolat. (2) Jestliže není mezi poukazatelem a poukázaným jiný právní důvod, platí o právním vztahu mezi oběma ustanovení o příkazní smlouvě; avšak poukázka nezanikne smrtí poukazatele nebo poukázaného. Zda a pokud zrušení poukázky působí i proti poukazníkovi, řídí se právním vztahem mezi ním a poukazatelem. § 539 Počala-li ve vztahu mezi poukazatelem a poukazníkem běžet promlčecí doba ohledně závazku, jehož plnění je předmětem poukázky, a to před dobou, kdy poukazníkovi došlo sdělení poukázaného o přijetí poukázky, běží od této doby promlčecí doba ve vztahu mezi poukázaným a poukazníkem. Poukázka na cenné papíry § 540 Peněžní ústav může vystavit na třetí osobu nebo na sebe písemnou poukázku, znějící na plnění cenných papírů, aniž by v ní uvedl důvod závazku. § 541 (1) Jestliže zní taková poukázka na řad, může být převedena rubopisem. (2) Rubopisem přecházejí všechna práva z poukázky na osobu oprávněnou z rubopisu. § 542 (1) Kdo přijme poukázku vystavenou peněžním ústavem, je povinen plnit tomu, v jehož prospěch byla vystavena nebo na koho byla převedena. (2) Osoba zavázaná poukázkou je povinna plnit, jen vydá-li se jí kvitovaná poukázka. Proti osobě oprávněné rubopisem z poukázky může činit pouze takové námitky, které vyplývají z obsahu poukázky nebo z vlastních vztahů k oprávněnému. § 543 O náležitostech přijetí rubopisu, jakož i o tom, kdo je z rubopisu oprávněn a jak toto oprávnění prokazuje, platí předpisy o směnkách. Podle těchto ustanovení se rovněž posoudí, od koho může požadovat poukázku ten, kdo o ni přišel. Oddíl pátý: Zajištění závazků Smluvní pokuta § 544 (1) Sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. (2) Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. (3) Ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále). § 545 (1) Nevyplývá-li z ujednání o smluvní pokutě něco jiného, je dlužník zavázán plnit povinnost, jejíž splnění bylo zajištěno smluvní pokutou, i po jejím zaplacení. (2) Věřitel není oprávněn požadovat náhradu škody způsobené porušením povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta, jestliže z ujednání účastníků o smluvní pokutě nevyplývá něco jiného. Věřitel je oprávněn domáhat se náhrady škody přesahující smluvní pokutu, jen když to je mezi účastníky dohodnuto. (3) Nevyplývá-li z dohody něco jiného, není dlužník povinen smluvní pokutu zaplatit, jestliže porušení povinnosti nezavinil. Ručení § 546 Dohodou účastníků lze zajistit pohledávku ručením. Ručení vzniká písemným prohlášením, jímž ručitel bere na sebe vůči věřiteli povinnost, že pohledávku uspokojí, jestliže ji neuspokojí dlužník. § 547 Věřitel je povinen kdykoli a bez zbytečného odkladu sdělit ručiteli na požádání výši své pohledávky. § 548 (1) Ručitel je povinen dluh splnit, nesplnil-li jej dlužník, ačkoli byl k tomu věřitelem písemně vyzván. (2) Ručitel může proti věřiteli uplatnit všechny námitky, které by měl proti věřiteli dlužník. (3) Uznání dluhu dlužníkem je účinné vůči ručiteli, jen když s ním vysloví souhlas. § 549 Ručitel může plnění odepřít, pokud věřitel zavinil, že pohledávka nemůže být uspokojena dlužníkem. § 550 Ručitel, který dluh splnil, je oprávněn požadovat na dlužníkovi náhradu za plnění poskytnuté věřiteli. § 551 Dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů (1) Uspokojení pohledávky výživného podle zvláštních právních předpisů3h) a jiné pohledávky, o níž tak stanoví zákon, lze zajistit písemnou dohodou mezi věřitelem a dlužníkem o srážkách ze mzdy. Při provádění srážek se postupuje podle zvláštních právních předpisů3i). Uspokojení pohledávky lze zajistit písemnou dohodou mezi věřitelem a dlužníkem o srážkách ze mzdy; srážky ze mzdy nesmějí činit více, než by činily srážky při výkonu rozhodnutí. (Tato novelizace nabývá účinnosti 1. ledna 2007.) (2) Proti plátci mzdy nabývá věřitel práva na výplatu srážek okamžikem, kdy byla plátci dohoda předložena. (3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí i pro jiné příjmy, s nimiž se při výkonu rozhodnutí nakládá jako se mzdou. § 552 Zástavní smlouva Pohledávku lze zajistit i zástavní smlouvou. Jak se zajišťuje pohledávka zástavou věci nebo práva, je upraveno v části o věcných právech. § 553 Zajištění závazků převodem práva (1) Splnění závazku může být zajištěno převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele (zajišťovací převod práva). (2) Smlouva o zajišťovacím převodu práva musí být uzavřena písemně. § 554 Zajištění postoupením pohledávky Pohledávku lze zajistit i postoupením pohledávky dlužníka nebo pohledávky třetí osoby. Jistota § 555 Závazek dát jistotu lze splnit zejména zřízením zástavního práva nebo způsobilými ručiteli. § 556 Nikdo není povinen přijmout věc nebo právo jako jistotu do částky vyšší, než kolik činí dvě třetiny jejich odhadní ceny. § 557 Vklady v bankách a spořitelnách (dále jen "peněžní ústav") a státní cenné papíry jsou způsobilou jistotou do celé své výše. § 558 Uznání dluhu Uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek, jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení. Oddíl šestý: Zánik závazků Splnění dluhu § 559 (1) Splněním dluh zanikne. (2) Dluh musí být splněn řádně a včas. § 560 Mají-li si ze smlouvy plnit účastníci navzájem, může se domáhat splnění závazku jen ten, kdo sám splnil svůj závazek dříve anebo je připraven jej splnit. I ten, kdo je povinen plnit předem, může své plnění odepřít až do té doby,kdy bude poskytnuto nebo zabezpečeno plnění vzájemné, je-li plnění druhého účastníka ohroženo skutečnostmi, které nastaly u druhého účastníka a které mu nebyly známy, když smlouvu uzavřel. § 561 (1) Lze-li závazek splnit více způsoby, má právo volby dlužník, nebylo-li dohodnuto jinak. Od provedené volby však nelze odstoupit. (2) Byla-li nahodilým zánikem některé věci volba zmařena, může účastník, který měl právo volby, od smlouvy odstoupit. § 562 Dlužník splní dluh i tehdy, jestliže plní tomu, kdo předloží věřitelovo potvrzení o tom, že je oprávněn přijmout plnění; to však neplatí, jestliže dlužník věděl, že ten, kdo potvrzení předložil, není oprávněn plnění přijmout. § 563 Není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. § 564 Je-li doba plnění ponechána na vůli dlužníka, určí ji na návrh věřitele soud podle okolností případu tak, aby to bylo v souladu s dobrými mravy. § 565 Jde-li o plnění ve splátkách, může věřitel žádat o zaplacení celé pohledávky pro nesplnění některé splátky, jen bylo-li to dohodnuto nebo v rozhodnutí určeno. Toto právo však může věřitel použít nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. § 566 Věřitel je povinen přijmout i částečné plnění, neodporuje-li to dohodě nebo povaze pohledávky. § 567 (1) Dluh se plní na místě určeném dohodou účastníků. Není-li místo plnění takto určeno, je jím bydliště nebo sídlo dlužníka. (2) Plní-li dlužník peněžitý dluh prostřednictvím peněžního ústavu nebo provozovatele poštovních služeb, je dluh splněn připsáním částky na účet věřitele vedený u peněžního ústavu nebo vyplacením částky věřiteli v hotovosti, není-li dohodnuto jinak. § 568 Nemůže-li dlužník splnit svůj závazek věřiteli, protože věřitel je nepřítomen nebo je v prodlení nebo má-li dlužník důvodné pochybnosti, kdo je věřitelem, nebo věřitele nezná, nastávají účinky splnění závazku, jestliže jeho předmět dlužník uloží do úřední úschovy. Vynaložené nutné náklady s tím spojené nese věřitel. § 569 (1) Věřitel je povinen vydat dlužníkovi na jeho požádání písemné potvrzení o tom, že dluh byl zcela nebo zčásti splněn. (2) Dlužník je oprávněn plnění odepřít, nevydá-li mu věřitel zároveň potvrzení. Dohoda § 570 (1) Dohodne-li se věřitel s dlužníkem, že dosavadní závazek se nahrazuje závazkem novým, dosavadní závazek zaniká a dlužník je povinen plnit závazek nový. (2) Nahrazuje-li se závazek zřízený písemnou formou, musí být dohoda o zřízení nového závazku uzavřena písemně. Totéž platí, je-li nahrazován promlčený závazek. § 571 Dosavadní závazek se pokládá za nahrazený pouze v rozsahu, který nepochybně vyplývá z dohody o novém závazku. § 572 (1) Ručení a zástavní právo zajišťující závazek zaniklý zajišťují i závazek, který nahrazuje závazek původní. Jestliže však ručitel nebo osoby, vůči nimž mohou být uvedená práva uplatněna, neprojeví souhlas s tím, aby byl zajištěn nový závazek, trvá zajištění jen v rozsahu původního závazku a všechny námitky proti dosavadnímu závazku zůstávají zachovány. (2) Strany se mohou dohodnout, že nesplněný závazek nebo jeho část se ruší, aniž by vznikl nový závazek. Nevyplývá-li z dohody něco jiného, zrušovaný závazek zaniká, když návrh na jeho zrušení byl přijat druhou stranou. (3) Dohoda o zrušení závazku musí být uzavřena písemně, jestliže se zrušuje závazek sjednaný písemně. § 573 Nevyplývá-li výslovně z písemné dohody o zrušení závazku něco jiného, zaniká současně i závazek druhé strany, a jestliže byl již splněn, má druhá strana nárok na jeho vrácení, a to u peněžitého závazku spolu s úroky. Dohodnou-li se strany na zrušení části závazku, zaniká závazek druhé strany v rozsahu odpovídajícím zrušované části závazku. § 574 (1) Věřitel se může s dlužníkem dohodnout, že se vzdává svého práva nebo že dluh promíjí; tato dohoda musí být uzavřena písemně. (2) Dohoda, kterou se někdo vzdává práv, jež mohou v budoucnosti teprve vzniknout, je neplatná. Nemožnost plnění § 575 (1) Stane-li se plnění nemožným, povinnost dlužníka plnit zanikne. (2) Plnění není nemožné, zejména lze-li je uskutečnit i za ztížených podmínek, s většími náklady nebo až po sjednaném čase. (3) Týká-li se nemožnost jen části plnění, zanikne povinnost jen pokud jde o tuto část; věřitel má však právo ohledně zbývajícího plnění od smlouvy odstoupit. Jestliže však vyplývá z povahy smlouvy nebo z účelu plnění, jež byl dlužníkovi znám v době uzavření smlouvy, že plnění zbytku závazku nemá pro věřitele žádný hospodářský význam, zaniká závazek v celém rozsahu, ledaže věřitel bez zbytečného odkladu poté, kdy se o nemožnosti části plnění dozvěděl, sdělí dlužníkovi, že na zbytku plnění trvá. § 576 Stane-li se uskutečnění jednoho z více volitelných plnění nemožným, omezuje se závazek na plnění zbývající. Jestliže však nemožnost tohoto plnění je způsobena osobou, která nemá právo volby plnění, může druhá strana od smlouvy odstoupit. § 577 (1) Dlužník je povinen bez zbytečného odkladu poté, co se doví o skutečnosti, jež činí plnění nemožným, oznámit to věřiteli, jinak odpovídá za škodu, která vznikne věřiteli tím, že nebyl včas o nemožnosti vyrozuměn. (2) Právo na vydání bezdůvodného obohacení není dotčeno. § 578 Uplynutí doby Práva i povinnosti zaniknou uplynutím doby, na kterou byly omezeny. § 579 Smrt dlužníka nebo věřitele (1) Smrtí dlužníka povinnost nezanikne, ledaže jejím obsahem bylo plnění, které mělo být provedeno osobně dlužníkem. (2) Smrtí věřitele právo zanikne, bylo-li plnění omezeno jen na jeho osobu; zanikne i právo na bolestné a na náhradu za ztížení společenského uplatnění. Započtení § 580 Mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení. § 581 (1) Započtení není přípustné proti pohledávce na náhradu škody způsobené na zdraví, ledaže by šlo o vzájemnou pohledávku na náhradu škody téhož druhu. Započtení není přípustné ani proti pohledávkám, které nelze postihnout výkonem rozhodnutí. (2) Započíst nelze pohledávky promlčené, pohledávky, kterých se nelze domáhat u soudu, jakož i pohledávky z vkladů. Proti splatné pohledávce nelze započíst pohledávku, která ještě není splatná. (3) Dohodou účastníků lze započtením vyrovnat i pohledávky uvedené v odstavcích 1 a 2. (4) Započtení proti pohledávkám na výživné upravuje zákon o rodině. § 582 Výpověď (1) Jestliže je sjednána smlouva na dobu neurčitou, jejímž předmětem je závazek k nepřetržité nebo opakované činnosti, nebo závazek zdržet se určité činnosti anebo strpět určitou činnost a nevyplývá-li ze zákona nebo ze smlouvy způsob její výpovědi, lze smlouvu vypovědět ve lhůtě tří měsíců ke konci kalendářního čtvrtletí. (2) Výpověď je však neúčinná ohledně závazku zdržet se určité činnosti, jestliže z jeho povahy nebo ze smlouvy vyplývá, že závazek je časově neomezen. § 583 Neuplatnění práva K zániku práva proto, že nebylo ve stanovené době uplatněno, dochází jen v případech v zákoně uvedených. K zániku soud přihlédne, i když to dlužník nenamítne. § 584 Splynutí Jestliže splyne jakýmkoli způsobem právo s povinností (závazkem) v jedné osobě, zanikne právo i povinnost (závazek), nestanoví-li zákon jinak. Narovnání § 585 (1) Dohodou o narovnání mohou účastníci upravit práva mezi nimi sporná nebo pochybná. Dohoda, kterou mají být mezi účastníky upravena veškerá práva, netýká se práv, na něž účastník nemohl pomýšlet. (2) Byl-li dosavadní závazek zřízen písemnou formou, musí být dohoda o narovnání uzavřena písemně; totéž platí, týká-li se dohoda promlčeného závazku. (3) Dosavadní závazek je nahrazen závazkem, který vyplývá z narovnání. § 586 (1) Omyl o tom, co je mezi stranami sporné nebo pochybné, nezpůsobuje neplatnost dohody o narovnání. Jestliže však omyl byl vyvolán lstí jedné strany, může se druhá strana neplatnosti dovolat. (2) Narovnání sjednané v dobré víře nepozbývá platnosti ani v případě, že dodatečně vyjde najevo, že některá ze stran dohodnuté právo v době sjednání narovnání neměla. § 587 I když strany prohlásí, že narovnáním jsou mezi nimi upravena veškerá vzájemná práva, týkají se tyto účinky pouze právního vztahu, v němž vznikla mezi nimi spornost nebo pochybnost, ledaže z obsahu narovnání nepochybně vyplývá, že se narovnání týká i jiných vztahů. Část osmá Závazkové právo Hlava druhá: Kupní a směnná smlouva Oddíl první: Obecná ustanovení o kupní smlouvě § 588 Z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu. § 589 Cenu je třeba sjednat v souladu s obecně závaznými právními předpisy, jinak je smlouva neplatná podle § 40a. § 590 Není-li dohodnuto jinak, přechází na kupujícího nebezpečí nahodilé zkázy a nahodilého zhoršení předmětu koupě, včetně užitků, současně s nabytím vlastnictví. Jestliže nabude kupující vlastnictví dříve než dojde k odevzdání předmětu koupě, má prodávající až do odevzdání práva a povinnosti schovatele. § 591 Není-li dohodnuto jinak, ani není-li to obvyklé, jsou účastníci povinni plnit bez zbytečného odkladu. Prodávající je oprávněn odevzdání předmětu koupě odepřít, nezaplatí-li kupující cenu včas. Odesílá-li se předmět koupě na místo plnění nebo určení, není kupující povinen zaplatit cenu, dokud nemá možnost si předmět koupě prohlédnout. § 592 Je-li kupující v prodlení s převzetím, může prodávající předmět koupě uložit na náklad kupujícího ve veřejném skladišti nebo u jiného schovatele nebo jej může po upozornění prodat na účet kupujícího. Jde-li o věc podléhající rychlé zkáze a není-li na upozornění čas, upozornění není nutné. § 593 Není-li dohodnuto jinak, nese náklady spojené s odevzdáním předmětu koupě, zejména náklady měření, vážení a balení, prodávající a náklady spojené s převzetím kupující; je-li věc odesílána na místo, které není místem splnění, nese náklady odeslání kupující. § 594 Má-li prodávající předmět koupě odeslat na místo splnění nebo určení, platí, že věc byla předána v době, kdy byla předána k přepravě, pokud nebylo dohodnuto jinak. § 595 Tomu, kdo koupí budoucí užitky nějaké věci úhrnem nebo s nadějí na nejisté budoucí užitky, patří všechny užitky řádně vytěžené. Nese však ztrátu, bylo-li jeho očekávání zmařeno. § 596 Má-li věc vady, o kterých prodávající ví, je povinen kupujícího při sjednávání kupní smlouvy na ně upozornit. § 597 (1) Jestliže dodatečně vyjde najevo vada, na kterou prodávající kupujícího neupozornil, má kupující právo na přiměřenou slevu ze sjednané ceny odpovídající povaze a rozsahu vady; jde-li o vadu, která činí věc neupotřebitelnou, má též právo od smlouvy odstoupit. (2) Právo odstoupit od smlouvy má kupující i tehdy, jestliže jej prodávající ujistil, že věc má určité vlastnosti, zejména vlastnosti kupujícím vymíněné, anebo že nemá žádné vady, a toto ujištění se ukáže nepravdivým. § 598 Kupující má právo na úhradu nutných nákladů, které mu vznikly v souvislosti s uplatněním práv z odpovědnosti za vady. § 599 (1) Vady musí kupující uplatnit u prodávajícího bez zbytečného odkladu. Práva z odpovědnosti za vady se může kupující domáhat u soudu, jen jestliže vady vytkl nejpozději do šesti měsíců, jde-li o vady krmiv do tří týdnů, a jde-li o vady zvířat, do šesti týdnů po převzetí věci. (2) Právo na náhradu nutných nákladů může kupující uplatnit u soudu, jen jestliže náklady prodávajícímu oznámí ve lhůtě uvedené v odstavci 1. § 600 Uplatněním práv z odpovědnosti za vady není dotčeno právo na náhradu škody. Oddíl druhý: Vedlejší ujednání při kupní smlouvě § 601 Výhrada vlastnictví Má-li vlastnictví k prodané movité věci přejít na kupujícího až po zaplacení ceny, musí být tato výhrada dohodnuta písemně. Nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného, přechází nebezpečí nahodilé zkázy a nahodilého zhoršení na kupujícího odevzdáním věci. Předkupní právo § 602 (1) Kdo prodá věc s výhradou, že mu ji kupující nabídne ke koupi, kdyby ji chtěl prodat, má předkupní právo. (2) Takové právo lze dohodnout i pro případ jiného zcizení věci než prodejem. § 603 (1) Předkupní právo ukládá povinnost pouze tomu, kdo slíbil věc nabídnout ke koupi. (2) Předkupní právo lze dohodnout i jako věcné právo, které působí i vůči nástupcům kupujícího. Smlouva se musí uzavřít písemně a předkupní právo se nabývá vkladem do katastru nemovitostí. Nekoupil-li prodávající věc nabídnutou kupujícím, zůstává mu zachováno předkupní právo i vůči jeho právnímu nástupci. (3) Bylo-li předkupní právo porušeno, může se oprávněný buď na nabyvateli domáhat, aby mu věc nabídl ke koupi, anebo mu zůstane předkupní právo zachováno. § 604 Předkupní právo nepřechází na dědice oprávněné osoby a nelze je převést na jinou osobu. § 605 Není-li dohodnuta doba, do kdy má být prodej proveden, musí oprávněná osoba vyplatit movitost do osmi dnů, nemovitost do dvou měsíců po nabídce. Uplyne-li tato doba marně, předkupní právo zanikne. Nabídka se vykoná ohlášením všech podmínek; jde-li o nemovitost, musí být nabídka písemná. § 606 Kdo je oprávněn koupit věc, musí zaplatit cenu nabídnutou někým jiným, není-li dohodnuto jinak. Nemůže-li věc koupit nebo nemůže-li splnit podmínky nabídnuté vedle ceny a nelze-li je vyrovnat ani odhadní cenou, předkupní právo zanikne. Právo zpětné koupě § 607 (1) Kdo prodá movitou věc s výhradou, že má právo žádat vrácení věci do určité doby po koupi, vrátí-li kupujícímu zaplacenou cenu, má právo zpětné koupě. (2) Smlouva o právu zpětné koupě musí být uzavřena písemně. § 608 (1) Právo zpětné koupě musí prodávající uplatnit písemnou formou, a není-li dohodnuto jinak, nejpozději do jednoho roku od odevzdání věci kupujícímu, jinak právo zpětné koupě zanikne. (2) Využije-li prodávající práva zpětné koupě, musí kupující vrátit věc bez zbytečného odkladu a každá strana má práva a povinnosti, které měla druhá strana z původní kupní smlouvy. § 609 (1) Týká-li se právo zpětné koupě věci určené podle druhu, vzniká uplatněním tohoto práva kupujícímu závazek vrátit věc téhož druhu. (2) Týká-li se právo zpětné koupě věci jednotlivě určené, je kupující povinen vrátit tutéž věc, kterou koupil. Smlouva o zcizení věci, jíž bylo porušeno právo zpětné koupě, je neplatná. § 610 Jiná vedlejší ujednání (1) Účastníci mohou písemnou smlouvou dohodnout i jiná vedlejší ujednání mající povahu výhrad a podmínek připouštějících zánik právního vztahu založeného kupní smlouvou. (2) Pokud se účastníci nedohodli jinak, zanikají tyto výhrady a podmínky nejpozději uplynutím jednoho roku od uzavření kupní smlouvy, jestliže je prodávající v této lhůtě neuplatnil. Oddíl třetí: Směnná smlouva § 611 Ustanovení o kupní smlouvě se přiměřeně použijí i na smlouvu, podle které si smluvní strany směňují věc za věc, a to tak, že každá ze stran je považována ohledně věci, kterou směnou dává, za stranu prodávající, a ohledně věci, kterou směnou přijímá, za stranu kupující. Oddíl čtvrtý: Zvláštní ustanovení o prodeji zboží v obchodě § 612 Jestliže fyzická nebo právnická osoba prodává zboží jako podnikatel (dále jen "prodávající") v rámci své podnikatelské činnosti, platí kromě obecných ustanovení o kupní smlouvě i následující ustanovení § 613 až 627. § 613 Věci lze prodávat i na objednávku. Prodávající je povinen obstarat objednané zboží v dohodnuté lhůtě a není-li lhůta dohodnuta, ve lhůtě přiměřené okolnostem. Nestane-li se tak, objednatel je oprávněn od smlouvy odstoupit. Odstoupením objednatele od smlouvy není dotčeno jeho právo na náhradu škody. § 614 (1) Je-li prodávající podle dohody s kupujícím nebo podle povahy věci povinen dodat věc na místo určené kupujícím, kupující je povinen převzít věc při dodání. V ostatních případech je kupující povinen převzít věc při prodeji, nedohodne-li se s prodávajícím jinak. (2) Nepřevezme-li kupující věc v době uvedené v odstavci 1, prodávající je oprávněn požadovat poplatek za uskladnění; výši poplatku stanoví zvláštní předpis, popřípadě určuje dohoda mezi účastníky. (3) Převzetím věci přechází na kupujícího vlastnictví koupené věci. Při zásilkovém prodeji přechází vlastnictví na kupujícího převzetím věci kupujícím na místě dodání jím určeném. Při samoobslužném prodeji dochází k převodu vlastnictví ke koupené věci okamžikem zaplacení ceny za vybrané zboží. Do tohoto okamžiku může kupující vybrané zboží vrátit na původní místo. Jestliže kupující svým zaviněním poškodí nebo zničí vybrané zboží před převodem vlastnického práva, odpovídá za škodu podle obecných ustanovení o odpovědnosti za škodu. § 615 Plnění, která se s prodejem věci obvykle neposkytují, je třeba zvláště dohodnout. Jakost a množství § 616 Shoda s kupní smlouvou (1) Prodávající odpovídá kupujícímu za to, že prodávaná věc je při převzetí kupujícím ve shodě s kupní smlouvou, zejména, že je bez vad.4) (2) Nestanoví-li tento zákon jinak, shodou s kupní smlouvou podle odstavce 1 se dále rozumí, že prodávaná věc má jakost a užitné vlastnosti smlouvou požadované, prodávajícím, výrobcem nebo jeho zástupcem popisované, nebo na základě jimi prováděné reklamy očekávané, popřípadě jakost a užitné vlastnosti pro věc takového druhu obvyklé, že odpovídá požadavkům právních předpisů, je v tomu odpovídajícím množství, míře nebo hmotnosti a odpovídá účelu, který prodávající pro použití věci uvádí nebo pro který se věc obvykle používá. U potravin musí být vyznačeno datum minimální trvanlivosti, a jde-li o potraviny podléhající rychlé zkáze, datum použitelnosti. Připouští-li to povaha věci, má kupující právo, aby byla věc před ním překontrolována nebo aby její činnost mu byla předvedena. (3) V případě, že věc při převzetí kupujícím není ve shodě s kupní smlouvou (dále jen "rozpor s kupní smlouvou"), má kupující právo na to, aby prodávající bezplatně a bez zbytečného odkladu věc uvedl do stavu odpovídajícího kupní smlouvě, a to podle požadavku kupujícího buď výměnou věci, nebo její opravou; není- -li takový postup možný, může kupující požadovat přiměřenou slevu z ceny věci nebo od smlouvy odstoupit. To neplatí, pokud kupující před převzetím věci o rozporu s kupní smlouvou věděl nebo rozpor s kupní smlouvou sám způsobil. (4) Rozpor s kupní smlouvou, který se projeví během šesti měsíců ode dne převzetí věci, se považuje za rozpor existující již při jejím převzetí, pokud to neodporuje povaze věci nebo pokud se neprokáže opak. § 617 Je-li třeba, aby při užívání věci byla zachována zvláštní pravidla, zejména řídí-li se užívání návodem nebo je upraveno technickou normou, je prodávající povinen kupujícího s nimi seznámit, ledaže jde o pravidla obecně známá. Nesplní-li prodávající tuto povinnost, je povinen nahradit kupujícímu škodu z toho vzniklou. § 618 Věci, které mají vady, jež nebrání, aby mohlo být věci užíváno k určenému účelu, musí být prodávány jen za nižší ceny, než je obvyklá cena bezvadné věci; kupujícího je třeba upozornit, že věc má vadu a o jakou vadu jde, není-li to zřejmé již z povahy prodeje. Odpovědnost za vady prodané věci § 619 (1) Nejde-li o věci, které se rychle kazí nebo o věci použité, odpovídá prodávající za vady, které se projeví jako rozpor s kupní smlouvou po převzetí věci v záruční době (záruka). (2) Záruka se nevztahuje na opotřebení věci způsobené jejím obvyklým užíváním. U věcí prodávaných za nižší cenu se záruka nevztahuje na vady, pro které byla nižší cena sjednána. (3) Jde-li o věci použité, neodpovídá prodávající za vady odpovídající míře používání nebo opotřebení, které měla věc při převzetí kupujícím. § 620 (1) Při prodeji spotřebního zboží je záruční doba 24 měsíců; jde-li o prodej potravinářského zboží, je záruční doba osm dní, u prodeje krmiv tři týdny a u prodeje zvířat šest týdnů. Je-li na prodávané věci, jejím obalu nebo návodu k ní připojeném vyznačena v souladu se zvláštními právními předpisy4a) lhůta k použití věci, skončí záruční doba uplynutím této lhůty. (2) U věcí, které jsou určeny k tomu, aby se jich užívalo po delší dobu, může být zvláštním právním předpisem záruční doba prodloužena nad dobu uvedenou v odstavci 1; prodloužení záruční doby se může týkat i jen některé součástky věci. (3) Na žádost kupujícího je prodávající povinen poskytnout záruku písemnou formou (záruční list). Záruční list musí obsahovat jméno a příjmení, název nebo obchodní firmu prodávajícího, jeho identifikační číslo, sídlo, jde-li o právnickou osobu, nebo bydliště, jde-li o fyzickou osobu. Umožňuje-li to povaha věci, postačuje namísto záručního listu vydat kupujícímu doklad o zakoupení věci obsahující uvedené údaje. (4) Pokud je to s ohledem na poskytovanou záruku potřebné, prodávající v záručním listě srozumitelným způsobem vysvětlí obsah poskytované záruky, uvede její rozsah, podmínky, dobu platnosti a způsob, jakým je možno uplatnit nároky z ní plynoucí. V záručním listu prodávající zároveň uvede, že poskytnutím záruky nejsou dotčena práva kupujícího, která se ke koupi věci váží podle zvláštních právních předpisů. Nesplněním povinností týkajících se vydání záručního listu není platnost záruky dotčena. (5) Prohlášením v záručním listě vydaném kupujícímu může prodávající poskytnout záruku přesahující rozsah záruky stanovené v tomto zákoně; v záručním listě pak určí prodávající podmínky a rozsah prodloužení záruky. § 621 Záruční doby začínají běžet od převzetí věci kupujícím. Má-li koupenou věc uvést do provozu jiný podnikatel než prodávající, začne záruční doba běžet až ode dne uvedení věci do provozu, pokud kupující objednal uvedení do provozu nejpozději do tří týdnů od převzetí věci a řádně a včas poskytl k provedení služby potřebnou součinnost. § 622 (1) Jde-li o vadu, kterou lze odstranit, má kupující právo, aby byla bezplatně, včas a řádně odstraněna, a prodávající je povinen vadu bez zbytečného odkladu odstranit. Není-li to vzhledem k povaze vady neúměrné, může kupující požadovat výměnu věci, nebo týká-li se vada jen součásti věci, výměnu součásti. Není-li takový postup možný, může kupující žádat přiměřenou slevu z ceny věci nebo od smlouvy odstoupit. (2) Jde-li o vadu, kterou nelze odstranit a která brání tomu, aby věc mohla být řádně užívána jako věc bez vady, má kupující právo na výměnu věci nebo má právo od smlouvy odstoupit. Táž práva přísluší kupujícímu, jde-li sice o vady odstranitelné, jestliže však kupující nemůže pro opětovné vyskytnutí vady po opravě nebo pro větší počet vad věc řádně užívat. (3) Jde-li o jiné vady neodstranitelné a nepožaduje-li výměnu věci, má kupující právo na přiměřenou slevu z ceny věci nebo může od smlouvy odstoupit. § 623 Vada, která vznikla neodbornou montáží nebo jiným neodborným uvedením věci do provozu, bude považována za vadu věci, pokud tato montáž nebo uvedení do provozu byly sjednány v kupní smlouvě a byly provedeny prodávajícím nebo jinou osobou na odpovědnost prodávajícího. To platí rovněž v případě, kdy montáž nebo jiné uvedení věci do provozu provedl kupující a vada vznikla na základě nesprávných pokynů uvedených v návodu k montáži nebo k uvedení věci do provozu. § 624 Má-li věc prodávaná za nižší cenu nebo věc použitá vadu, za kterou prodávající odpovídá, má kupující místo práva na výměnu věci právo na přiměřenou slevu. § 625 Práva z odpovědnosti za vady se uplatňují u prodávajícího, u kterého věc byla koupena. Je-li však v záručním listě uveden jiný podnikatel určený k opravě, který je v místě prodávajícího nebo v místě pro kupujícího bližším, uplatní kupující právo na opravu u podnikatele určeného k provedení záruční opravy. Podnikatel určený k opravě je povinen opravu provést ve lhůtě dohodnuté při prodeji věci mezi prodávajícím a kupujícím. § 626 (1) Práva z odpovědnosti za vady věci, pro které platí záruční doba, zaniknou, nebyla-li uplatněna v záruční době. (2) Práva z odpovědnosti za vady u věcí, které se rychle kazí, musí být uplatněna nejdéle v den následující po koupi; jinak práva zaniknou. (3) U věcí použitých práva z odpovědnosti za vady věci zaniknou, nebyla-li uplatněna do 24 měsíců ode dne převzetí věci kupujícím. Prodávající může tuto dobu v dohodě s kupujícím zkrátit, ne však méně než na 12 měsíců; tuto dobu uvede prodávající v dokladu o prodeji věci. § 627 (1) Doba od uplatnění práva z odpovědnosti za vady až do doby, kdy kupující po skončení opravy byl povinen věc převzít, se do záruční doby nepočítá. Prodávající je povinen vydat kupujícímu potvrzení o tom, kdy právo uplatnil, jakož i o provedení opravy a o době jejího trvání. (2) Dojde-li k výměně, začne běžet záruční doba znovu od převzetí nové věci. Totéž platí, dojde-li k výměně součástky, na kterou byla poskytnuta záruka. (3) Jakákoliv ujednání mezi prodávajícím a kupujícím, uzavřená před uplatněním práva z odpovědnosti za vadu prodané věci, pokud by v jejich důsledku toto právo zaniklo nebo bylo omezeno, jsou neplatná. Část osmá Závazkové právo Hlava třetí: Darovací smlouva § 628 (1) Darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému, a ten dar nebo slib přijímá. (2) Darovací smlouva musí být písemná, je-li předmětem daru nemovitost a u movité věci, nedojde-li k odevzdání a převzetí věci při darování. (3) Neplatná je darovací smlouva, podle níž má být plněno až po dárcově smrti. § 629 Dárce je povinen při nabídce daru upozornit na vady, o nichž ví. Má-li věc vady, na které dárce neupozornil, je obdarovaný oprávněn věc vrátit. § 630 Dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. Část osmá Závazkové právo Hlava čtvrtá: Smlouva o dílo Oddíl první: Obecná ustanovení § 631 Smlouvou o dílo zavazuje se objednateli ten, komu bylo dílo zadáno (zhotovitel díla), že je za sjednanou cenu provede na své nebezpečí. § 632 Nedojde-li ke zhotovení díla na počkání, zhotovitel je povinen vydat objednateli písemné potvrzení o převzetí objednávky. Potvrzení musí obsahovat označení předmětu díla, a dále jeho rozsah, jakost, cenu za provedení díla a dobu jeho zhotovení. § 633 (1) Zhotovitel je povinen dílo provést podle smlouvy, řádně a v dohodnuté době. Je-li pro provedení díla stanovena závazná technická norma, musí provedení odpovídat této normě. (2) Na obsahu smlouvy a povaze díla závisí, zda je zhotovitel povinen provést je osobně nebo zda je oprávněn dát dílo provést na svoji odpovědnost. § 634 (1) Není-li výše ceny sjednána smlouvou nebo stanovena zvláštními předpisy, je třeba poskytnout cenu přiměřenou. (2) Není-li dohodnuto jinak, platí se cena až po skončení díla. Provádí-li se však dílo po částech nebo vyžaduje-li provedení díla značných nákladů, je ten, komu bylo zadáno, oprávněn požadovat již během provádění díla od objednatele přiměřené zálohy. § 635 (1) Byla-li cena dohodnuta podle rozpočtu, nesmí být bez souhlasu objednatele zvýšena. Práce a náklady do rozpočtu nezahrnuté lze účtovat pouze tehdy, schválil-li je objednatel písemně nebo jestliže práce dodatečně písemně objednal. (2) Došlo-li v době od uzavření smlouvy do jejího splnění ke změně cenového předpisu, podle kterého byla cena dohodnuta, je zhotovitel na to povinen objednatele bez prodlení písemně upozornit a oznámit mu novou cenu. (3) Objednatel je oprávněn po oznámení nové ceny od smlouvy odstoupit; neodstoupí-li bez zbytečného odkladu od smlouvy, je povinen zaplatit zhotoviteli cenu novou, ledaže ke zvýšení ceny došlo po překročení dohodnuté doby provedení díla. (4) Odstoupí-li objednatel od smlouvy, je povinen zaplatit zhotoviteli částku připadající na provedenou práci a vzniklé náklady podle původně dohodnuté ceny, pouze měl-li z částečného plnění smlouvy majetkový prospěch. § 636 (1) Nelze-li cenu při uzavření smlouvy sjednat pevnou částkou, musí se určit alespoň odhadem. Zjistí-li zhotovitel dodatečně, že bude třeba cenu určenou odhadem podstatně překročit, je povinen na to objednatele bez prodlení písemně upozornit a oznámit mu nově určenou cenu; jinak nemá právo na zaplacení rozdílu v ceně. (2) Objednatel je oprávněn po oznámení nově určené ceny od smlouvy odstoupit; odstoupí-li od smlouvy, je povinen zaplatit zhotoviteli částku připadající na provedenou práci a vzniklé náklady podle původně určené ceny, jen pokud měl z částečného plnění smlouvy majetkový prospěch. Odstoupením od smlouvy není dotčeno právo objednatele na náhradu škody. (3) Neodstoupí-li objednatel od smlouvy bez zbytečného odkladu, je povinen zaplatit za poskytnutou službu nově určenou vyšší cenu. § 637 (1) Má-li objednatelem dodaný materiál nedostatky, které brání řádnému vyhotovení díla, zhotovitel je povinen na to objednatele bez zbytečného odkladu upozornit. Stejnou povinnost má zhotovitel i tehdy, žádá-li objednatel, aby dílo bylo provedeno podle pokynů, které jsou nevhodné. (2) Trvá-li objednatel přes upozornění zhotovitele na objednávce, zhotovitel může od smlouvy odstoupit. § 638 (1) Je-li k provedení díla nutná součinnost objednatele, je zhotovitel oprávněn určit k tomu přiměřenou lhůtu a po jejím marném uplynutí může od smlouvy odstoupit, upozorní-li na takový následek. (2) Totéž platí, provádí-li se dílo u objednatele a ten nevykoná potřebná zdravotní a bezpečnostní opatření pro osoby provádějící dílo. § 639 Poskytne-li objednatel řádně a včas potřebnou součinnost, avšak zhotovitel v určenou dobu nepřistoupí k provedení díla, náleží mu právo na náhradu nutných nákladů, které mu tím vznikly. Toto právo musí uplatnit u zhotovitele nejpozději do jednoho měsíce od převzetí věci; odstoupí-li z tohoto důvodu od smlouvy, musí je uplatnit nejpozději do jednoho měsíce od odstoupení; jinak právo zanikne. § 640 Bylo-li dílo zmařeno náhodou před dobou splnění, ztrácí zhotovitel nárok na odměnu. § 641 (1) I když dílo nebylo provedeno, náleží zhotoviteli sjednaná cena, byl-li ochoten dílo provést a zabránily-li mu v tom okolnosti na straně objednatele. Je však povinen dát si započíst to, co ušetřil neprovedením díla, co vydělal jinak, nebo co úmyslně zameškal vydělat. (2) Byl-li zhotovitel zdržen v provádění díla okolnostmi na straně objednatele, náleží mu za to přiměřená náhrada. § 642 (1) Až do zhotovení díla může objednatel od smlouvy odstoupit; je však povinen zaplatit zhotoviteli částku, která připadá na práce již vykonané, pokud zhotovitel nemůže jejich výsledek použít jinak a nahradit mu účelně vynaložené náklady. (2) Objednatel je oprávněn odstoupit od smlouvy i tehdy, je-li zřejmé, že dílo nebude včas hotovo nebo nebude provedeno řádně, a jestliže zhotovitel neučiní nápravu ani v poskytnuté přiměřené lhůtě. § 643 (1) Záleží-li provedení díla ve zvláštních osobních vlastnostech zhotovitele, ruší se smlouva jeho smrtí. Dědici zhotovitele se mohou domáhat pouze zaplacení upotřebitelné hmoty připravené na dílo a části odměny přiměřené upotřebitelným výsledkům vykonané práce. (2) Smrt objednatele sama o sobě smlouvu neruší. Oddíl druhý: Zvláštní ustanovení o zhotovení věci na zakázku § 644 Jde-li o zhotovení věci na zakázku, vznikne objednateli právo, aby mu zhotovitel podle jeho objednávky věc zhotovil, a povinnost zaplatit zhotoviteli cenu za zhotovení věci. § 645 (1) Zhotovitel odpovídá za vady, které má věc na zakázku zhotovená při převzetí objednatelem, jakož i za vady, které se vyskytnou po převzetí věci v záruční době. Stejně odpovídá za to, že věc má vlastnosti objednatelem při zakázce vymíněné. (2) Zhotovitel odpovídá za vady provedené zakázky, jejichž příčinou je vadnost materiálu dodaného objednatelem či nevhodnost jeho pokynů, jestliže objednatele na vadnost materiálu či nevhodnost jeho pokynů neupozornil. § 646 (1) Záruční doba je šest měsíců. (2) U věcí, které jsou určeny k tomu, aby se jich užívalo po delší dobu, stanoví zvláštní předpisy záruční dobu delší než šest měsíců; záruční doba přesahující šest měsíců se může týkat i jen některé součástky. Zhotovitel je povinen vydat objednateli záruční list s vyznačením záruční doby. (3) U zhotovení stavby je záruční doba tři roky. Prováděcí předpis může stanovit, že u některých částí staveb může být záruční doba kratší, nejméně však osmnáct měsíců. § 647 Záruční doba začíná běžet ode dne převzetí věci. Převzal-li objednatel věc až po dni, do kterého měl povinnost ji převzít, běží záruční doba již ode dne, kdy měl tuto povinnost. § 648 (1) Jde-li o vadu, kterou lze odstranit, je objednatel oprávněn požadovat bezplatné odstranění vady. Zhotovitel je povinen odstranit vadu bez zbytečného odkladu. (2) Jde-li o vadu, kterou nelze odstranit a která brání tomu, aby věc mohla být podle objednávky řádně užívána jako věc bez vady, má objednatel právo na zrušení smlouvy. Totéž právo mu přísluší u vad odstranitelných, jestliže pro opětovné vyskytnutí vady po opravě nebo pro větší počet vad nemůže věc řádně užívat. Jde-li o vadu neodstranitelnou, která však nebrání řádnému užívání věci podle objednávky, má objednatel právo na přiměřenou slevu. § 649 Práva z odpovědnosti za vady musí být uplatněna u zhotovitele v záruční době; jinak práva zaniknou. Doba od uplatnění práva ze záruky až do provedení opravy se do záruční doby nepočítá. Zhotovitel je povinen vydat objednateli potvrzení o tom, kdy právo uplatnil, jakož i o provedení opravy a době jejího trvání. § 650 (1) Objednatel je povinen převzít věc nejpozději do jednoho měsíce od uplynutí doby, kdy věc měla být zhotovena, a byla-li věc zhotovena později, do jednoho měsíce od jejího zhotovení. Neučiní-li tak, je povinen zaplatit dohodnutý poplatek za uskladnění. (2) Po uplynutí šesti měsíců ode dne, kdy byla věc zhotovena, může zhotovitel s věcí volně nakládat. Pokud se mu nepodaří věc zpeněžit nebo jiným způsobem s ní účelně naložit, má zhotovitel právo, aby mu objednatel zaplatil cenu zhotovení díla. Objednatel má právo na vrácení ceny za použitý materiál, který dodal na zhotovení věci. V případě zhotovení stavby má zhotovitel vždy právo na zaplacení ceny za zhotovenou stavbu. § 651 Zhotovuje-li se objednateli stavba na objednávku, odpovídá zhotovitel za poškození nebo zničení stavby až do převzetí zhotovené stavby, ledaže by ke škodě došlo i jinak. Oddíl třetí: Zvláštní ustanovení o smlouvě o opravě a úpravě věci § 652 (1) Jde-li o opravu nebo úpravu věci, vznikne objednateli právo, aby mu zhotovitel podle jeho objednávky provedl opravu nebo úpravu věci; zhotoviteli vznikne právo, aby mu objednatel zaplatil cenu za opravu nebo úpravu věci. (2) Opravou věci je činnost, kterou se zejména odstraňují vady věci, následky jejího poškození nebo účinky jejího opotřebení. Úpravou věci je činnost, kterou se zejména mění povrch věci nebo její vlastnosti. § 653 (1) Zhotovitel odpovídá za vady, které má provedená oprava nebo úprava při převzetí věci objednatelem, jakož i za vady, které se vyskytnou po převzetí věci v záruční době. (2) Zhotovitel odpovídá také za vady, jejichž příčinou je vadnost věci, která má být opravena nebo upravena, či nevhodnost pokynů objednatele, jestliže ho na vadnost věci či nevhodnost pokynů neupozornil. § 654 (1) Záruční doba je tři měsíce, není-li sjednána nebo zvláštními předpisy stanovena jinak; u stavebních prací je záruční doba nejméně osmnáct měsíců. (2) Jestliže účelem opravy nebo úpravy je, aby věc mohla být i nadále po delší dobu užívána, stanoví zvláštní předpisy pro opravu nebo úpravu věci záruční dobu delší než tři měsíce, nebylo-li sjednáno jinak. Záruční doba přesahující tři měsíce se může týkat i jen některé součástky. Zhotovitel je povinen vydat objednavateli záruční list s vyznačením záruční doby. (3) Prohlášením v záručním listě vydaném objednateli může zhotovitel poskytnout záruku přesahující rozsah záruky stanovené v tomto zákoně. V záručním listě určí zhotovitel podmínky a rozsah této záruky. § 655 (1) Je-li věc opravena nebo upravena vadně, má objednatel právo na bezplatné odstranění vady. Zhotovitel je povinen vadu odstranit nejdéle v dohodnuté lhůtě. Nelze-li vadu odstranit nebo neodstraní-li ji zhotovitel v dohodnuté lhůtě, anebo vyskytne-li se vada znovu, má objednatel právo na zrušení smlouvy nebo na přiměřené snížení ceny opravy nebo úpravy. (2) Práva z odpovědnosti za vady musí být uplatněna u zhotovitele v záruční době; jinak zaniknou. Doba od uplatnění práva až po provedení opravy nebo úpravy se do záruční doby nepočítá. Zhotovitel je povinen vydat objednateli potvrzení o tom, kdy právo uplatnil, jakož i o provedení opravy nebo úpravy a o době jejího trvání. § 656 (1) Objednatel je povinen vyzvednout si věc nejpozději do jednoho měsíce od uplynutí doby, kdy oprava nebo úprava měla být provedena, a byla-li provedena později, do jednoho měsíce od vyrozumění o jejím provedení. Neučiní-li tak, je povinen zaplatit poplatek za uskladnění. (2) Nevyzvedne-li si objednatel věc ve lhůtě šesti měsíců ode dne, kdy byl povinen ji vyzvednout, má zhotovitel právo věc prodat. Je-li zhotoviteli známa adresa objednatele a jde-li o věc větší hodnoty, je zhotovitel povinen o zamýšleném prodeji objednatele předem vyrozumět a poskytnout mu přiměřenou dodatečnou lhůtu k vyzvednutí věci. (3) Dojde-li k prodeji nevyzvednuté věci, vyplatí zhotovitel objednateli výtěžek prodeje po odečtení ceny opravy nebo úpravy, poplatku za uskladnění a nákladů prodeje. Právo na výtěžek prodeje musí objednatel uplatnit u zhotovitele. Část osmá Závazkové právo Hlava šestá: Smlouva o výpůjčce § 659 Smlouvou o výpůjčce vznikne vypůjčiteli právo věc po dohodnutou dobu bezplatně užívat. § 660 Půjčitel je povinen předat vypůjčiteli věc ve stavu způsobilém k řádnému užívání. Ustanovení § 617 platí přiměřeně i pro užívání věci. § 661 (1) Vypůjčitel je oprávněn užívat věc řádně a v souladu s účelem, který byl ve smlouvě dohodnut nebo kterému obvykle slouží; je povinen chránit ji před poškozením, ztrátou nebo zničením. (2) Není-li dohodnuto jinak, nesmí vypůjčitel přenechat věc k užívání jinému. § 662 (1) Vypůjčitel je povinen věc vrátit, jakmile ji nepotřebuje, nejpozději však do konce stanovené doby zapůjčení. (2) Půjčitel může požadovat vrácení věci i před skončením stanovené doby zapůjčení, jestliže vypůjčitel věc neužívá řádně nebo jestliže ji užívá v rozporu s účelem, kterému slouží. Část osmá Závazkové právo Hlava osmá: Příkazní smlouva Oddíl první: Obecná ustanovení § 724 Příkazní smlouvou se zavazuje příkazník, že pro příkazce obstará nějakou věc nebo vykoná jinou činnost. Povinnosti příkazníka § 725 Příkazník je povinen jednat při plnění příkazu podle svých schopností a znalostí. Od pokynů příkazcových se příkazník může odchýlit jen tehdy, je-li to nezbytné v zájmu příkazce a nemůže-li včas obdržet jeho souhlas; jinak odpovídá za škodu. § 726 Příkazník je povinen provést příkaz osobně. Svěří-li provedení příkazu jinému, odpovídá, jako by příkaz prováděl sám; dovolil-li však příkazce, aby si ustanovil zástupce, nebo byl-li tento nezbytně nutný, odpovídá příkazník pouze za zavinění při volbě zástupce. § 727 Příkazník je povinen podat příkazci na jeho žádost všechny zprávy o postupu plnění příkazu a převést na příkazce všechen užitek z provedeného příkazu; po provedení příkazu předloží příkazci vyúčtování. Povinnosti příkazce § 728 Příkazce je povinen, není-li jinak dohodnuto, poskytnout příkazníkovi předem na jeho žádost přiměřené prostředky nezbytné ke splnění příkazu a nahradit příkazníkovi potřebné a užitečné náklady vynaložené při provádění příkazu, a to i když se výsledek nedostavil. § 729 (1) Příkazce je dále povinen nahradit příkazníkovi kromě zaviněné škody i tu škodu, která vznikla v souvislosti s výkonem příkazu. (2) Utrpí-li příkazník při výkonu příkazu škodu jen náhodou, může se domáhat náhrady pouze tehdy, zavázal-li se provést příkaz bezplatně; nedostane však více, než by mu náleželo jako obvyklá odměna, kdyby byla sjednána. § 730 (1) Příkazce je povinen poskytnout příkazníkovi odměnu pouze tehdy, jestliže byla dohodnuta nebo je obvyklá, zejména vzhledem k povolání příkazníka. (2) Příkazce je povinen poskytovat odměnu, i když výsledek nenastal, ledaže nezdar jednání byl způsoben porušením povinnosti příkazníka. Zánik příkazní smlouvy § 731 Pro zánik příkazní smlouvy se použijí přiměřeně ustanovení o zániku plné moci (§ 33b). § 732 Zanikla-li příkazní smlouva odvoláním, je příkazce povinen nahradit příkazníku náklady vzniklé do odvolání, utrpěnou škodu a přísluší-li příkazníkovi odměna,i její část odpovídající provedené práci. To platí i tehdy, bylo-li dokončení příkazního jednání zmařeno náhodou, ke které nedal příkazník podnět. Oddíl druhý: Smlouva o obstarání věci § 733 Smlouvou o obstarání věci se obstaratel zavazuje objednateli obstarat určitou věc. Obstaratel má právo věc obstarat i prostřednictvím jiné osoby. Objednatel je povinen obstarateli za obstarání věci poskytnout odměnu. § 734 O uzavření smlouvy musí obstaratel vydat objednateli písemné potvrzení, ve kterém musí být uveden předmět obstarání, jeho cena a doba obstarání. § 735 Objednatel může až do obstarání věci od smlouvy odstoupit; musí však obstarateli nahradit účelně vynaložené náklady a jinou újmu vzniklou obstarateli, pokud jí obstaratel nemohl zabránit. Tím není dotčen nárok na uplatnění práv vyplývajících z prodlení nebo z vadného plnění obstaratele. § 736 Obstaratel je povinen při obstarávání dbát pokynů objednatele; odchýlit se od nich může pouze tehdy, je-li to v zájmu objednatele nevyhnutelné a nemůže-li včas dosáhnout jeho souhlasu. Oddíl třetí: Smlouva o obstarání prodeje věci § 737 Smlouvou o obstarání prodeje věci vznikne objednateli právo, aby obstaratel převzal od něj do prodeje svěřenou věc a učinil potřebná opatření k prodeji. § 738 Smlouva musí být uzavřena písemně. Musí obsahovat zejména předmět prodeje, cenu, za kterou má být předmět prodán, odměnu obstaratele za obstarání prodeje a poplatek pro případ odstoupení od smlouvy před dohodnutou dobou určenou k prodeji věci. § 739 (1) Obstaratel má právo na odměnu pouze, byla-li svěřená věc prodána. (2) Objednatel má právo, aby mu obstaratel vyplatil po srážce odměny částku, za kterou věc prodal. § 740 Neprodá-li obstaratel věc do tří měsíců ode dne, kdy mu byla věc svěřena do prodeje, smlouva se ruší, nebylo-li mezi objednatelem a obstaratelem dohodnuto jinak. Účastníci se mohou dohodnout, že se po uplynutí stanovené doby prodá věc za nižší cenu. § 741 (1) Při prodeji věci svěřené do prodeje odpovídá obstaratel prodeje kupujícímu za vady prodané věci; obstaratel prodeje odpovídá i za to, že prodaná věc má vlastnosti, které obstaratel při prodeji uvedl. (2) Jinak pro tuto odpovědnost platí obdobně ustanovení týkající se prodeje použitých věcí. spacer spacer Část osmá Závazkové právo Hlava devátá: Jednatelství bez příkazu § 742 Obstará-li někdo, aniž je k tomu oprávněn, cizí záležitost, aby odvrátil hrozící škodu, je ten, jehož záležitost byla obstarána, povinen nahradit jednateli bez příkazu nutný náklad, i když se výsledek bez zavinění jednajícího nedostavil. § 743 (1) Nejde-li o odvrácení hrozící škody, musí ten, kdo chce obstarat záležitost jiného, zpravit jej o tom a vyčkat jeho souhlasu. (2) Neučiní-li tak a jde-li o záležitost k prospěchu jiného, má jednatel bez příkazu nárok na náhradu nákladů, kterými byl ten, v jehož zájmu jednal, v době skončení jednání obohacen. § 744 (1) Kdo zasáhne do záležitostí jiného, aniž by šlo o odvrácení hrozící škody, odpovídá za vzniklou škodu; v rámci této odpovědnosti odpovídá i za náhodu, ledaže by vznikla i bez jeho zásahu. (2) Totéž platí, zasáhne-li někdo do záležitostí jiného proti jeho projevené vůli. § 745 Nemá-li jednatel bez příkazu nárok na náhradu nákladů, je oprávněn vzít si, pokud je to možné, co pořídil svým nákladem. § 746 Jednatel bez příkazu je povinen dokončit jednání, podat o něm vyúčtování a převést vše, co při tom získal, na toho, jehož záležitost obstaral. Část osmá Závazkové právo Hlava dvanáctá: Smlouvy o přepravě Oddíl první: Smlouva o přepravě osob § 760 Smlouvou o přepravě osob vzniká cestujícímu, který za stanovené jízdné použije dopravní prostředek, právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení řádně a včas. § 761 Dopravce je povinen starat se při přepravě zejména o bezpečnost a pohodlí cestujících a při hromadné přepravě jim umožnit používání společenských a kulturních zařízení. Podrobnosti upraví přepravní řády. § 762 (1) Má-li cestující zavazadlo, přepravuje je dopravce buď společně s ním a pod jeho dohledem, nebo odděleně. (2) Je-li zavazadlo přepravováno odděleně, je dopravce povinen dbát, aby bylo přepraveno do místa určení nejpozději ve stejnou dobu s cestujícím. Odpovědnost § 763 (1) Při pravidelné přepravě osob stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, jestliže přeprava nebyla provedena včas. (2) Při nepravidelné přepravě osob je dopravce povinen nahradit škodu vzniklou cestujícímu tím, že přeprava nebyla provedena včas; podmínky a rozsah náhrady stanoví přepravní řády. (3) Práva podle odstavců 1 a 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu; nebyla-li práva uplatněna nejpozději do šesti měsíců, zaniknou. § 764 (1) Vznikne-li cestujícímu za přepravy škoda na zdraví nebo škoda na zavazadlech přepravovaných společně s ním či na věcech, které měl u sebe, odpovídá za ni dopravce podle ustanovení o odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků (§ 427 až 431). (2) Za škodu způsobenou na zavazadlech přepravovaných odděleně od cestujících odpovídá dopravce podle ustanovení o odpovědnosti při nákladní přepravě. Oddíl druhý: Smlouva o přepravě nákladu § 765 (1) Smlouvou o přepravě nákladu vzniká odesílateli právo, aby mu dopravce za přepravné zásilku přepravil do určeného místa a vydal ji určenému příjemci. (2) Odesílatel je povinen dopravci na požádání objednávku přepravy písemně potvrdit. (3) Dopravce je povinen na požádání odesílatele převzetí zásilky písemně potvrdit. § 766 (1) Až do vydání zásilky má odesílatel právo dávat za podmínek stanovených přepravními řády dopravci nové příkazy. (2) Kdy a za jakých podmínek právo dávat dopravci nové příkazy přísluší příjemci, stanoví přepravní řády. § 767 Dopravce je povinen provést přepravu s odbornou péčí a ve stanovené lhůtě. § 768 (1) Dopravce může užít k provedení přepravy i jiných fyzických nebo právnických osob; přitom odpovídá, jako by přepravu provedl sám. (2) Provádí-li přepravu společně několik dopravců podle přepravního řádu jako přepravu sdruženou, stanoví přepravní řády, který z dopravců a za jakých podmínek za tuto přepravu odpovídá. Odpovědnost § 769 (1) Dopravce odpovídá za škodu, která vznikla na přepravované zásilce v době od převzetí k přepravě až do vydání, ledaže škoda byla způsobena odesílatelem nebo příjemcem, vadností zásilky, jejího obalu nebo balení, zvláštní povahou zásilky, anebo okolností, kterou nemohl dopravce odvrátit. (2) Přepravní řády mohou stanovit, za jakých podmínek se má za to, že škoda vznikla některou z příčin uvedených v odstavci1. (3) Na škody vzniklé na přepravovaných zásilkách se nevztahují ustanovení § 427 až 431. § 770 (1) Při ztrátě nebo zničení zásilky je dopravce povinen nahradit cenu, kterou měla ztracená nebo zničená zásilka v době, kdy byla převzata k přepravě. Kromě toho je povinen nést účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s přepravou ztracené nebo zničené zásilky. Při poškození nebo částečné ztrátě zásilky hradí dopravce částku, o kterou byla zásilka znehodnocena; je-li účelné provést opravu, hradí dopravce náklady opravy. (2) Za jiné škody z nákladní přepravy, než jsou škody na přepravované zásilce, odpovídá dopravce, jen byly-li způsobeny překročením dodací lhůty; podmínky a rozsah náhrady stanoví přepravní řády. § 771 Právo na náhradu škody musí odesílatel uplatnit u dopravce do šesti měsíců od vydání zásilky příjemci, nebo jestliže k vydání zásilky nedošlo, do šesti měsíců od převzetí zásilky k přepravě; jinak právo zanikne. Oddíl třetí: Společná ustanovení ke smlouvám o přepravě § 772 Podrobnější úpravu osobní a nákladní přepravy stanoví zvláštní předpisy, zejména přepravní řády a tarify. V rámci této úpravy mohou přepravní řády též převzít ustanovení platná v mezinárodní přepravě pro přepravu vnitrostátní; odpovědnost za škodu na zdraví stanovená tímto zákonem nesmí být omezena. § 773 (1) O nevyzvednutých (neodebraných) zásilkách platí ustanovení § 656 odst. 2 a 3. (2) Přepravní řády mohou stanovit pro vyzvednutí (odebrání) některých zásilek, zejména věcí nebezpečné povahy nebo věcí, které se rychle kazí, lhůty kratší než 6 měsíců. Část osmá Závazkové právo Hlava čtrnáctá: Vklady Obecná ustanovení § 778 Smlouva o vkladu vzniká mezi fyzickou nebo právnickou osobou (dále jen "vkladatel") a peněžním ústavem složením vkladu u peněžního ústavu a jeho přijetím peněžním ústavem. § 779 Vkladatel má právo na úroky nebo jiné majetkové výhody stanovené peněžním ústavem v souladu s opatřením podle zvláštních předpisů 7). § 780 (1) Vkladatel, a v zákonem stanovených případech i jiná oprávněná osoba, má právo s vkladem nakládat. (2) Vkladatel může v dohodě s peněžním ústavem vázat (vinkulovat) výplatu vkladu na sdělení hesla nebo na splnění jiné podmínky. (3) Nezná-li vkladatel heslo, musí prokázat, že mu vklad náleží. Vklady na vkladních knížkách § 781 (1) Přijetí vkladu potvrdí peněžní ústav vkladní knížkou upravenou tak, aby z ní byla zřejmá výše vkladu, jeho změny a konečný stav. (2) Není-li prokázána jiná výše vkladu, je rozhodný zápis ve vkladní knížce. § 782 Vkladní knížka může být vystavena pouze na jméno. § 783 (1) Bez předložení vkladní knížky nelze s vkladem nakládat. (2) Zrušen. (2) S vkladem na vkladní knížce na jméno je oprávněn nakládat ten, na jehož jméno, příjmení, adresu a datum narození nebo identifikační znak právnické osoby je vkladní knížka vystavena. S vkladem na cestovní vkladní knížce je však ve stanovených případech oprávněn nakládat každý, kdo předloží vkladní knížku a průkazní lístek. § 784 (1) Při ztrátě nebo zničení vkladní knížky může vkladatel s vkladem nakládat, jen prohlásí-li peněžní ústav na jeho návrh či na návrh toho, kdo má na tom právní zájem, vkladní knížku za umořenou. (2) Po umoření vydá peněžní ústav vkladateli novou vkladní knížku nebo na požádání vyplatí celý vklad. (3) Prováděcí předpis stanoví postup při umořování vkladních knížek a případy, kdy může peněžní ústav provést výplatu vkladu nebo vydat novou vkladní knížku i bez umoření původní vkladní knížky, je-li oprávněný znám. § 785 Jestliže vkladatel po dvacet let s vkladem nenakládal ani nepředložil vkladní knížku na doplnění záznamů, ruší se vkladový vztah uplynutím této doby; vkladatel má právo na výplatu zůstatku zrušeného vkladu. Vkladní listy § 786 (1) Vkladní list je potvrzením peněžního ústavu o pevném jednorázovém vkladu. Výše vkladu je uvedena na vkladním listu. Jinak se na vkladní list vztahují přiměřeně ustanovení tohoto zákona o vkladních knížkách. (2) Vkladní list může být vystaven pouze na jméno. Další formy vkladů § 787 (1) Peněžní ústav může sjednat s vkladatelem i jiné formy vkladů. (2) Pokud není sjednáno něco jiného, vztahují se na tyto jiné formy vkladů přiměřeně ustanovení o vkladních knížkách a vkladních listech. (3) Jiné formy vkladů mohou být sjednány pouze na jméno. Část devátá Závěrečná, přechodná a zrušovací ustanovení Hlava první: Obecná ustanovení § 853 Občanskoprávní vztahy, pokud nejsou zvláště upraveny ani tímto, ani jiným zákonem, se řídí ustanoveními tohoto zákona, která upravují vztahy obsahem i účelem jim nejbližší. Hlava druhá: Přechodná a zrušovací ustanovení k úpravám účinným od 1. dubna 1964 (zákon č. 40/1964 Sb.) § 854 Pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé před 1. dubnem 1964; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před 1. dubnem 1964 se však posuzují podle dosavadních předpisů. § 855 (1) Občané, kteří byli podle dosavadních předpisů zcela zbavení svéprávnosti, se po 31. březnu 1964 považují za osoby zbavené podle tohoto zákona způsobilosti k právním úkonům. (2) Občané, kteří byli podle dosavadních předpisů částečně zbaveni svéprávnosti, jsou i napříště způsobilí k právním úkonům v rozsahu stanoveném dosavadními předpisy, pokud soud nerozhodne o rozsahu jejich způsobilosti podle ustanovení § 10 odst. 2. § 856 (1) Majetková společenství mezi manžely vzniklá podle dřívějších předpisů zanikají dnem 1. dubna 1964. Tímto dnem vznikne bezpodílové spoluvlastnictví manželů ke všemu, co podle tohoto zákona do jejich bezpodílového spoluvlastnictví patří. (2) Byly-li v zaniklém majetkovém společenství věci, jež nejsou předmětem osobního vlastnictví, vztahují se na ně přiměřeně ustanovení o bezpodílovém spoluvlastnictví manželů. (3) Pokud zákon č. 140/1961 Sb. (trestní zákon) stanoví, že výrokem o propadnutí majetku zaniká zákonné společenství majetkové, rozumí se tím od 1. dubna 1964 zánik bezpodílového spoluvlastnictví manželů. § 857 Nabyl-li před 1. dubnem 1964 právo užívat byt jeden z manželů, vznikne tímto dnem právo společného užívání bytu oběma manželům. Toto právo však nevznikne, jestliže manželé spolu trvale nežijí. § 858 (1) Byly-li smlouvy o pojištění osob uzavřeny před účinností tohoto zákona ve prospěch majitele nebo doručitele pojistky, má od 1. dubna 1964 právo na plnění pojištěný (§ 355 odst. 1 ve znění zákona č. 40/1964 Sb.); je-li pojistnou událostí smrt pojištěného, vznikne právo na plnění osobám uvedeným v § 372 ve znění zákona č. 40/1964 Sb. (2) Pokud se ustanovení § 61 zákona č. 47/1956 Sb., o civilním letectví, dovolává pro pojištění proti následkům odpovědnosti ustanovení § 58 až 60 téhož zákona, rozumí se tím od 1. dubna 1964 ustanovení § 427 až 431 ve znění zákona č. 40/1964 Sb. § 859 (1) Při dědění se užije práva platného v den smrti zůstavitele; byla-li však závěť zřízena před 1. dubnem 1964, posuzuje se její platnost podle dosavadních předpisů. (2) Dnem 1. dubna 1964 zanikají všechna omezení vyplývající ze svěřeneckého náhradnictví. (3) Pokud zákon nestanoví jinak, dědí pozůstalý manžel, který žil se zůstavitelem v době jeho smrti ve společné domácnosti, vedle svého podílu nedoplatky zůstavitelovy odměny za práci a opětujících se důchodů až do výše jednoměsíčního příjmu. § 860 Podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují lhůty a promlčecí doby, které počaly běžet před 1. dubnem 1964. § 861 Jde-li o právo na náhradu škody způsobené úmyslně nebo o právo na vrácení neoprávněného majetkového prospěchu získaného úmyslně, platí desetiletá promlčecí doba počítaná ode dne, kdy počala běžet lhůta původní; tohoto ustanovení nelze použít, jde-li o právo, které se již před 1. dubnem 1964 promlčelo podle dosavadních předpisů. § 862 Práva a povinnosti ze zástavních práv vzniklých před 1. dubnem 1964 se řídí ustanovením § 495 ve znění zákona č. 40/1964 Sb., pokud nejsou upraveny zvláštními předpisy. To platí i o zástavních právech vzniklých ze smlouvy. § 863 Majetkové vypořádání společností zrušených ustanovením § 563 odst. 2 zákona č. 141/1950 Sb. (občanského zákoníku) se řídí nadále těmi předpisy, kterými se řídilo dosud. § 864 Zrušují se: 1. občanský zákoník č. 141/1950 Sb. s výjimkou ustanovení § 12 odst. 2, pokud upravuje uzavírání pracovních smluv, a § 22 a 352; 2. zákon č. 126/1946 Sb., o úpravě zemědělských pachtovních poměrů; 3. zákon č. 139/1947 Sb., o rozdělení pozůstalostí se zemědělskými podniky a o zamezení drobení zemědělské půdy; 4. zákon č. 45/1948 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 139/1947 Sb., o rozdělení pozůstalostí se zemědělskými podniky a o zamezení drobení zemědělské půdy; 5. zákon č. 207/1948 Sb., o ochraně pachtýřů zemědělských podniků a pachtýřů zemědělských pozemků; 6. zákon č. 189/1950 Sb., o pojistné smlouvě; 7. zákon č. 63/1951 Sb., o odpovědnosti za škody způsobené dopravními prostředky; 8. zákon č. 65/1951 Sb., o převodech nemovitostí a pronájmech zemědělské a lesní půdy; 9. ustanovení § 18 odst. 2 a § 20 zákona č. 84/1952 Sb., o organizaci peněžnictví; 10. ustanovení § 95 a 96 zákona č. 115/1953 Sb., o právu autorském; 11. ustanovení § 55 odst. 2 písm. a), § 58, § 59 odst. 1 a § 60 zákona č. 47/1956 Sb., o civilním letectví; 12. ustanovení § 50 odst. 6 zákona č. 41/1957 Sb., o využití nerostného bohatství (horního zákona); 13. ustanovení § 32 zákona č. 150/1961 Sb., o náhradách při úrazech o nemocech z povolání; 14. vládní nařízení č.366/1940 Sb., o plovárnách a koupalištích; 15. vládní nařízení č. 183/1947 Sb., jímž se určují zemědělské výrobní oblasti; 16. vládní nařízení č. 53/1955 Sb., kterým se doplňuje a mění vládní nařízení č. 183/1947 Sb., jímž se určují zemědělské výrobní oblasti; 17. nařízení ministra spravedlnosti č. 157/1950 Sb., kterým se provádějí některá ustanovení občanského zákoníku, ve znění nařízení ministra spravedlnosti č. 37/1955 Sb.; 18. nařízení ministra spravedlnosti č. 179/1950 Sb., o důležitých důvodech k výpovědi chráněných nájmů nebo k jejich zrušení bez výpovědi; 19. vládní vyhláška č. 113/1956 Ú. l., o vybírání nedoplatků nájemného, s výjimkou ustanovení § 5 až 7; 20. vládní vyhláška č. 211/1957 Ú. l., o provádění drobných oprav v bytech; 21. příloha vyhlášky ministerstva financí č. 157/1954 Ú. l., kterou se vydávají pojistné podmínky pro rodinné důchodové pojištění; 22. přílohy 1 až 11 vyhlášky ministerstva financí č. 237/1955 Ú. l., o pojistných podmínkách pro pojištění majetku a osob sjednávaná se Státní pojišťovnou; 23. vyhláška ministra financí č. 206/1957 Ú. l., o vkladních knížkách; 24. vyhláška ministerstva financí č. 33/1958 Ú. l., o pojistných podmínkách pro pojištění majetku a osob sjednávaná se Státní pojišťovnou; 25. ustanovení čl. 22 až 25 vyhlášky ministerstva vnitřního obchodu č. 125/1959 Ú. l., o základních předpisech pro práci prodejen. Hlava třetí: Přechodná ustanovení k úpravám účinným od 1. ledna 1982 (zákon č. 131/1982 Sb.) § 865 (1) Pokud není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé v době od 1. dubna 1964 do 1. dubna 1983. (2) Na právní vztahy z bezpodílového spoluvlastnictví manželů, zaniklého v době od 1. dubna 1964 do 1. dubna 1983, užije se ustanovení § 149 odst. 4, pokud k vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví nedošlo dohodou uzavřenou do tří let od 1. dubna 1983, nebo rozhodnutím soudu na návrh podaný do tří let od 1. dubna 1983. (3) Do doby uvedené v ustanovení § 135a ve znění zákona č. 131/1982 Sb. se započítá i doba, po kterou občan nebo jeho právní předchůdce měl věc nepřetržitě v držbě (§ 135a odst. 1) nebo nepřetržitě vykonával právo odpovídající věcnému břemenu (§ 135a odst. 2) před 1. dubnem 1983; tato doba však neskončí dříve než uplynutím jednoho roku od tohoto dne. (4) Jde-li o právo dovolat se neplatnosti právního úkonu z důvodu uvedeného v ustanovení § 40a ve znění zákona č. 131/1982 Sb., k němuž došlo před 1. dubnem 1983, neskončí se promlčecí doba dříve, než uplynutím tří let od tohoto dne. (5) Jde-li o právo na náhradu škody nebo o právo na vydání neoprávněně získaného majetkového prospěchu, platí dvouletá promlčecí doba počítaná ode dne, kdy počala běžet lhůta původní; tohoto ustanovení nelze použít, jde-li o právo, k němuž promlčecí doba uplynula podle dosavadních předpisů. (6) Na práva a povinnosti z věcných břemen vzniklých před 1. dubnem 1964 vztahují se obdobně ustanovení § 135b a § 135c odst. 3 až 7 ve znění zákona č. 131/1982 Sb. § 866 Zvýšení základní částky, která nesmí být sražena povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí a stanovení hranice, nad kterou je mzda postižitelná srážkami bez omezení, k nimž dojde počínaje 1. dubnem 1983, nedotýká se dohod o srážkách ze mzdy a jiných příjmů (§ 57 ve znění zákona č. 40/1964 Sb.) uzavřených před tímto dnem. Hlava čtvrtá: Přechodná ustanovení k úpravám účinným od 1. ledna 1989 (zákon č. 188/1988 Sb.) § 867 Nárok na náhradu za ztrátu na důchodu, který vznikl před 1.lednem 1989, se posuzuje podle dosavadních předpisů. Hlava pátá: Přechodná ustanovení k úpravám účinným od 1. ledna 1992 (zákon č. 188/1988 Sb.) (zákon č. 509/1991 Sb.) § 868 Pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé před 1. lednem 1992; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před 1. lednem 1992 se však posuzují podle dosavadních předpisů. § 869 Odporovat lze právním úkonům učiněným v době tří let před účinností tohoto zákona, pokud důvod odporovatelnosti trval i po účinnosti tohoto zákona; toto právo je však třeba uplatnit do jednoho roku po účinnosti tohoto zákona, jinak zanikne. § 870 Podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují lhůty a promlčecí doby, které počaly běžet před účinností tohoto zákona. § 871 (1) Právo osobního užívání bytu a právo užívání jiných obytných místností a místností nesloužících k bydlení vzniklé podle dosavadních předpisů, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se mění dnem účinnosti tohoto zákona na nájem. Společné užívání bytu a společné užívání bytu manžely se mění na společný nájem. (2) Právo užívání části bytu se mění na podnájem s tím, že jej nelze vypovědět po dobu jednoho roku od účinnosti tohoto zákona. (3) Obdobně to platí u osobního užívání jiných obytných místností a místností nesloužících k bydlení. (4) Osobní užívání bytů sloužících k trvalému ubytování pracovníků organizace se mění na nájem služebního bytu, pokud tyto byty splňují kritéria stanovená zákonem pro služební byty; pokud tyto podmínky nejsou splněny, mění se takové osobní užívání na nájem. § 872 (1) Právo osobního užívání pozemku, vzniklé podle dosavadních předpisů, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, mění se dnem účinnosti tohoto zákona na vlastnictví fyzické osoby. Ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, tím není dotčeno. (2) Vzniklo-li právo osobního užívání stejného nezastavěného pozemku více občanům společně (společným uživatelům), stávají se s účinností tohoto zákona podílovými spoluvlastníky se stejnými podíly. (3) Vzniklo-li právo osobního užívání stejného zastavěného pozemku více občanům společně (společným uživatelům zastavěného pozemku), stávají se s účinností tohoto zákona podílovými spoluvlastníky s podíly, jejichž velikost je stejná jako velikost jejich spoluvlastnických podílů ke stavbě postavené na pozemku ve společném osobním užívání. V případě pochybnosti určí velikost spoluvlastnických podílů dohoda spoluvlastníků, a nedojde-li k ní, soud na návrh některého z nich. (4) Vzniklo-li právo osobního užívání k zastavěnému nebo nezastavěnému pozemku manželům, stávají se dnem účinnosti tohoto zákona bezpodílovými spoluvlastníky pozemku, pokud jejich bezpodílové spoluvlastnictví trvá; zaniklo-li, stávají se podílovými spoluvlastníky rovným dílem. (5) Vzniklo-li přede dnem účinnosti tohoto zákona občanovi právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku, avšak do účinnosti tohoto zákona již nedošlo k dohodě, popřípadě k její registraci pravomocným rozhodnutím státního notářství, vzniká oprávněnému právo na uzavření kupní smlouvy k pozemku, jehož se týkalo rozhodnutí o přidělení pozemku do osobního užívání. Neuplatní-li oprávněný své právo do jednoho roku od účinnosti tohoto zákona, právo zanikne. Nedojde-li k uzavření kupní smlouvy, není dotčeno právo na vydání bezdůvodného obohacení (§ 451 a násl.). (6) Jde-li o vydržení vlastnického práva k pozemku podle tohoto zákona, kde na základě dosavadních předpisů bylo možné nabýt jen právo na uzavření dohody o osobním užívání pozemků, může si oprávněná osoba započítat dobu, po kterou její právní předchůdce měl pozemek nepřetržitě v držbě i před účinností tohoto zákona. (7) Vzniklo-li občanovi (občanům) za podmínek uvedených v zákoně č. 52/1966 Sb., o osobním vlastnictví k bytům, ve znění zákona č. 30/1978 Sb., osobní vlastnictví k bytu, mění se dnem účinnosti tohoto zákona osobní vlastnictví na vlastnictví fyzické osoby (fyzických osob); rovněž právo společného osobního užívání pozemku, na němž stojí obytný dům s bytem (byty) ve vlastnictví občana (občanů), mění se dnem účinnosti tohoto zákona na podílové spoluvlastnictví fyzických osob. (8) Za podmínek stanovených v zákoně č. 52/1966 Sb., o osobním vlastnictví k bytům, ve znění zákona č. 30/1978 Sb., mohou od účinnosti tohoto zákona nabývat byty a nebytové prostory do vlastnictví i právnické osoby. § 873 Při dědění se použije právo platné v den smrti zůstavitele. Byla-li však závěť pořízena před účinností tohoto zákona, posuzuje se její platnost podle dosavadních předpisů. To platí i o platnosti vydědění. § 874 Práva a povinnosti z omezení převodu nemovitosti, jež vzniklo před účinností tohoto zákona, se řídí dosavadními předpisy. § 875 (1) Zájmová sdružení, jež vznikla podle 360b hospodářského zákoníku, zájmové organizace, jež vznikly podle § 42 zákona č. 162/1990 Sb., o zemědělském družstevnictví, a zájmové organizace a společné zájmové organizace, jež vznikly podle § 35 a 36 zákona č. 176/1990 Sb., o bytovém, spotřebním, výrobním a jiném družstevnictví, se považují za sdružení podle § 20f tohoto zákona. Tato sdružení jsou povinna se registrovat podle § 20i do šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona. (2) Dosavadní nadace se považují za nadace podle § 20b až 20e tohoto zákona. § 876 (1) Vztahy trvalého užívání podle § 70 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, se posuzují podle dosavadních předpisů až do doby vydání zvláštního zákona. (2) Hospodářské smlouvy o dočasném užívání majetku za úplatu podle § 348 hospodářského zákoníku se mění od účinnosti tohoto zákona na nájemní smlouvy. Je-li užívání majetku podle § 348 hospodářského zákoníku sjednáno bezúplatně, mění se ode dne účinnosti tohoto zákona na smlouvu o výpůjčce. § 877 (1) Ceny, úplaty a jiná peněžitá plnění, která jsou předmětem úpravy podle tohoto zákona a na něž se vztahuje obecně závazný právní předpis o cenách, se považují za ceny podle tohoto předpisu. (2) Pokud se v tomto zákoně používá pojmu "obecně závazný právní předpis o cenách", rozumí se tím zákon č. 526/1990 Sb., o cenách. § 878 Zrušují se: 1. ustanovení § 22 zákona č. 141/1950 Sb., (občanský zákoník); 2. zákon č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty; 3. ustanovení § 4, 6, § 9 odst. 2 a § 10 odst. 2 zákona č. 52/1966 Sb., o osobním vlastnictví k bytům, ve znění zákona č. 30/1978 Sb. Hlava šestá § 879 (1) Vlastnické vztahy k nemovitostem vyskytujícím se jen na území České republiky nebo Slovenské republiky (zejména např. tzv. osadnické vztahy, urbariáty a komposesoráty) upraví zákon národní rady příslušné republiky. (2) Zákony národních rad stanoví, kdo a jakým způsobem zajišťuje bytové náhrady (náhradní byty a náhradní ubytování). § 879a Podrobnější předpisy k provedení občanského zákoníku vydají příslušná ministerstva a ostatní ústřední orgány státní správy. Vláda České republiky a vláda Slovenské republiky mohou vydat podrobnější předpisy k provedení občanského zákoníku, jde-li o věci, které patří do působnosti České republiky a do působnosti Slovenské republiky. Hlava sedmá: Přechodná ustanovení k úpravám účinným od 1. ledna 1995 (zákon č. 267/1994 Sb.) § 879b (1) Smlouvy o nájmu bytů uzavřené platně i v jiné než písemné formě jsou platné i nadále. (2) Ustanovení § 712 odst. 2 čtvrté věty se vztahují na nájemní smlouvy uzavřené po účinnosti tohoto zákona. Hlava osmá: Přechodná ustanovení k úpravám účinným od 1. července 2000 (zákon č. 103/2000 Sb.) § 879c (1) Právo trvalého užívání pozemku podle § 70 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, zastavěného budovou nebo stavbou ve vlastnictví osoby, v jejíž prospěch bylo právo trvalého užívání zřízeno, a pozemku na něj navazujícího, jestliže takový pozemek souvisí s provozem této budovy nebo stavby, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se mění uplynutím jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona na vlastnictví právnické osoby, v jejíž prospěch bylo toto právo zřízeno. (2) Ustanovení odstavce 1 se vztahuje obdobně i na právo výpůjčky nebo nájmu, kterými bylo nahrazeno právo trvalého užívání pozemku, pokud bylo zřízeno ve prospěch bytového družstva nebo ve prospěch toho, komu byl převeden byt nebo nebytový prostor do vlastnictví podle § 23 zákona o vlastnictví bytů. (3) Bylo-li právo trvalého užívání zřízeno k jednomu pozemku společně více osobám, stávají se podle odstavce 1 tyto osoby spoluvlastníky se stejnými podíly. (4) Pokud právnická osoba, v jejíž prospěch bylo toto právo zřízeno, nepožádá stát o změnu tohoto práva na vlastnictví ve lhůtě jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona, ke změně práva podle odstavce 1 nebo 2 na vlastnictví nedojde a právo trvalého užívání zaniká uplynutím lhůty jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona. Hlava devátá: Přechodná ustanovení k úpravám účinným od 1. ledna 2001 (zákon č. 367/2000 Sb.) § 879d Osobou, v jejíž prospěch bylo právo trvalého užívání zřízeno, se pro účely § 879c rozumí i bytové družstvo nebo sdružení občanů, které vzniklo anebo se považuje za vzniklé podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, pokud na takovéto bytové družstvo případně sdružení občanů přešlo právo trvalého užívání uvedené v § 879c odst. 1. § 879e Ustanovení § 879c odst. 1 se vztahuje obdobně i na právo výpůjčky nebo nájmu podle § 879c odst. 2 zřízené nejpozději do 31. prosince 2000 ve prospěch toho, komu byl převeden byt nebo nebytový prostor do vlastnictví podle § 23 zákona o vlastnictví bytů. Změna takového práva výpůjčky nebo nájmu na vlastnictví nastává dnem 1. července 2001. Účinnost zákona Upisovatel je povinen splatit emisní kurs akcií, které upsal, v době určené ve stanovách, nejpozději však do jednoho roku od vzniku společnosti. Tím není dotčeno ustanovení § 175 odst. 1 písm. b). (2) Při porušení povinnosti splatit emisní kurs upsaných akcií nebo jeho část zaplatí upisovatel úroky z prodlení určené ve stanovách, jinak ve výši 20 % ročně. (3) Jestliže upisovatel nesplatí emisní kurs upsaných akcií nebo jeho splatnou část, vyzve jej představenstvo, aby ji splatil ve lhůtě, kterou určí stanovy společnosti, jinak ve lhůtě do 60 dnů od doručení výzvy. (4) Po marném uplynutí lhůty uvedené v odstavci 3 vyloučí představenstvo upisovatele ze společnosti a vyzve jej, aby vrátil zatímní list v přiměřené lhůtě, kterou mu určí, pokud nepřijme v souladu se zákonem a stanovami společnosti jiné opatření. Vyloučený upisovatel ručí společnosti za splacení emisního kursu jím upsaných akcií. (5) Pokud vyloučený upisovatel v určené lhůtě zatímní list nevrátí, prohlásí představenstvo tento zatímní list za neplatný. Toto rozhodnutí uveřejní představenstvo způsobem určeným zákonem a stanovami pro svolání valné hromady; písemné oznámení o tom zašle upisovateli a současně rozhodnutí zveřejní. (6) Pokud představenstvo prohlásí zatímní list za neplatný, vydá místo něho nový zatímní list nebo akcie osobě schválené valnou hromadou, která splatí emisní kurs těchto akcií. (7) Majetek, který získá společnost prodejem vráceného zatímního listu nebo vydáním nového zatímního listu anebo akcií podle odstavce 6, použije k vrácení plnění poskytnutého vyloučeným upisovatelem na splacení emisního kursu akcií upsaných vyloučeným upisovatelem a po započtení nároků vzniklých společnosti z porušení jeho povinností. Oddíl 3: Práva a povinnosti akcionářů § 178 Podíly na zisku společnosti (1) Akcionář má právo na podíl na zisku společnosti (dividendu), který valná hromada podle hospodářského výsledku schválila k rozdělení. Nevyplývá-li z ustanovení stanov týkajících se prioritních akcií něco jiného, určuje se tento podíl poměrem jmenovité hodnoty jeho akcií k jmenovité hodnotě akcií všech akcionářů. Společnost nesmí vyplácet zálohy na podíly na zisku. (2) Společnost není oprávněna rozdělit zisk nebo jiné vlastní zdroje mezi akcionáře, je-li vlastní kapitál zjištěný z řádné nebo mimořádné účetní závěrky nebo by v důsledku rozdělení zisku byl nižší než základní kapitál společnosti, zvýšený o a) upsanou jmenovitou hodnotu akcií, pokud byly upsány akcie společnosti na zvýšení základního kapitálu a zvýšený základní kapitál nebyl ke dni sestavení řádné nebo mimořádné účetní závěrky zapsán v obchodním rejstříku, a b) tu část rezervního fondu nebo ty rezervní fondy, které podle zákona a stanov nesmí společnost použít k plnění akcionářům. (3) Podíl členů představenstva a členů dozorčí rady na zisku (tantiému) může stanovit valná hromada ze zisku schváleného k rozdělení. (4) Nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak, mohou se zaměstnanci společnosti ve shodě se stanovami podílet na rozdělení zisku. Stanovy mohou určit, že tento podíl ze zisku lze použít pouze k úhradě části emisního kursu akcií, jež podléhá splacení zaměstnanci společnosti podle § 158, nebo kupních cen akcií společnosti zaměstnanci, a to formou započtení. (5) Ustanovení odstavců 1 a 2 se použijí obdobně i na rozdělení zisku na tantiému a na určení podílu zaměstnanců na zisku. Ustanovení odstavce 8 se použije přiměřeně. (6) Částka určená k vyplacení jako podíl na zisku společnosti nesmí být vyšší, než je hospodářský výsledek účetního období vykázaný v účetní závěrce snížený o povinný příděl do rezervního fondu podle § 217 odst. 2 a o neuhrazené ztráty minulých let a zvýšený o nerozdělený zisk minulých let a fondy vytvořené ze zisku, které společnost může použít dle svého volného uvážení. (7) Nestanoví-li stanovy nebo rozhodnutí valné hromady něco jiného, je dividenda a tantiéma splatná do tří měsíců ode dne, kdy bylo přijato usnesení valné hromady o rozdělení zisku. (8) Neurčí-li stanovy nebo usnesení valné hromady anebo dohoda s akcionářem jinak, je společnost povinna vyplatit dividendu na své náklady a nebezpečí na adrese akcionáře vedené v seznamu akcionářů ke dni splatnosti dividendy, pokud vydala akcie na jméno, nebo na adrese vedené v evidenci zaknihovaných cenných papírů v části určené pro emitenta k rozhodnému dni, pokud vydala zaknihované akcie na majitele. Pokud společnost vydala listinné akcie na majitele, určí místo výplaty dividendy stanovy nebo rozhodnutí valné hromady, pokud nebylo dohodnuto něco jiného. Nebylo-li místo výplaty určeno, vyplatí společnost dividendu akcionáři v místě sídla společnosti. (9) Jsou-li akcie společnosti kótované3a) nebo sice kótované nejsou, ale byly vydány na majitele, je představenstvo povinno oznámit den výplaty dividendy, místo a způsob její výplaty, popřípadě rozhodný den způsobem určeným zákonem a stanovami pro svolání valné hromady, neurčí-li stanovy něco jiného. Jestliže společnost vydala akcie na jméno a stanovy neurčují den splatnosti dividendy, je představenstvo povinno zaslat akcionářům oznámení o dnu splatnosti dividendy bez zbytečného odkladu po dni konání valné hromady, která o výplatě dividendy rozhodla, nezasílá-li společnost dividendu na své náklady a nebezpečí. (10) Má-li akcie podobu zaknihovaného cenného papíru, je rozhodným dnem pro uplatnění práva na dividendu z této akcie den konání valné hromady, která rozhodla o výplatě dividendy. (11) Valná hromada může rozhodnout, že rozhodným dnem pro uplatnění práva na dividendu je jiný určený den, který nesmí předcházet dnu konání valné hromady, která rozhodla o výplatě dividendy, a nesmí následovat po dnu splatnosti dividendy. (12) Právo na výplatu dividendy je samostatně převoditelné podle § 156a ode dne, kdy valná hromada rozhodla o výplatě dividendy. Jestliže však byly nebo mají být vydány kupóny, je právo na dividendu spojené s kupónem převoditelné pouze spolu s kupónem. Kupóny lze vydat i před rozhodnutím valné hromady o rozdělení zisku za účetní období, k němuž se kupón vztahuje. (13) Smlouvy, jejichž účelem je zvýhodnění jakéhokoli akcionáře na úkor společnosti nebo jiných akcionářů, jsou neplatné. Tím není dotčeno ustanovení § 66a, § 190a až 190d. § 179 (1) Dividendu přijatou v dobré víře není příjemce povinen vrátit. V pochybnostech se dobrá víra předpokládá. Představenstvo nesmí rozhodnout o výplatě dividendy ani jiných podílů na zisku v rozporu s ustanovením § 65a a 178 ani když výplatu schválila valná hromada. Jestliže došlo k takové výplatě podílu na zisku, nemohou se členové představenstva zprostit odpovědnosti za škodu, která tím společnosti vznikne. Došlo-li k výplatě jiných podílů na zisku, než jsou dividendy, v rozporu s ustanovením § 65a a 178, je příjemce povinen vyplacený podíl na zisku vrátit a členové představenstva ručí společně a nerozdílně za splnění tohoto závazku. (2) Po dobu trvání společnosti ani v případě jejího zrušení není akcionář oprávněn požadovat vrácení svých vkladů. Za vrácení vkladů se nepovažuje plnění poskytnuté a) v důsledku snížení základního kapitálu, b) při odkoupení akcií společností, jsou-li splněny zákonem stanovené podmínky, c) při vrácení zatímního listu nebo jeho prohlášení za neplatný (§ 177), d) při rozdělování podílu na likvidačním zůstatku. (3) Po zrušení společnosti s likvidací má akcionář právo na podíl na likvidačním zůstatku. (4) Společnost může bezúplatně převádět majetek na akcionáře jen v případech, kdy to zákon výslovně dovoluje. § 180 (1) Akcionář je oprávněn účastnit se valné hromady, hlasovat na ní, má právo požadovat a dostat na ní vysvětlení záležitostí týkajících se společnosti, je-li takové vysvětlení potřebné pro posouzení předmětu jednání valné hromady, a uplatňovat návrhy a protinávrhy. Neurčí-li stanovy jinak, hlasuje se nejprve o protinávrhu akcionáře. (2) Hlasovací právo je spojeno s akcií. Stanovy musí určit počet hlasů spojených s akcií tak, aby na akcie se stejnou jmenovitou hodnotou připadal stejný počet hlasů. Jestliže společnost vydává akcie s různou jmenovitou hodnotou, musí být počet hlasů spojených s těmito akciemi určen ve stejném poměru, jako je poměr jmenovitých hodnot těchto akcií. Stanovy mohou omezit výkon hlasovacího práva stanovením nejvyššího počtu hlasů jednoho akcionáře, a to ve stejném rozsahu pro každého akcionáře nebo i pro akcionáře a jím ovládané osoby. (3) Akcionář přítomný na valné hromadě má právo na vysvětlení podle odstavce 1 i ohledně záležitostí týkajících se osob ovládaných společností. (4) Informace obsažená ve vysvětlení musí být určitá a musí poskytovat dostatečný obraz o skutečnosti. Informace může být zcela nebo zčásti odmítnuta, jestliže z pečlivého podnikatelského uvážení vyplývá, že by mohlo její poskytnutí přivodit společnosti újmu nebo jde o důvěrnou informaci podle zvláštního právního předpisu anebo je předmětem obchodního tajemství společnosti nebo utajovanou informací podle zvláštního právního předpisu. Zda jde o takovou informaci, rozhoduje představenstvo. Odmítne-li představenstvo z uvedených důvodů informaci sdělit, může být informace vyžadována, jen pokud bude s jejím poskytnutím souhlasit dozorčí rada. Jestliže nesouhlasí s poskytnutím informace ani dozorčí rada, rozhodne o tom, zda je společnost povinna informaci poskytnout, soud na základě žaloby akcionáře. Tím nejsou dotčena ustanovení zvláštních právních předpisů na ochranu informací. (5) Jestliže akcionář hodlá uplatnit na valné hromadě protinávrhy k návrhům, jejichž obsah je uveden v pozvánce na valnou hromadu nebo oznámení o jejím konání, nebo v případě, že o rozhodnutí valné hromady musí být pořízen notářský zápis, je povinen doručit písemné znění svého návrhu nebo protinávrhu společnosti nejméně pět pracovních dnů přede dnem konání valné hromady. To neplatí, jde-li o návrhy na volbu konkrétních osob do orgánů společnosti. Představenstvo je povinno uveřejnit jeho protinávrh se svým stanoviskem, pokud je to možné, nejméně tři dny před oznámeným datem konání valné hromady. § 181 (1) Akcionář nebo akcionáři společnosti, jejíž základní kapitál je vyšší než 100 000 000 Kč, kteří mají akcie, jejichž souhrnná jmenovitá hodnota přesahuje 3% základního kapitálu, a dále akcionář nebo akcionáři společnosti, která má základní kapitál 100 000 000 Kč a nižší , kteří mají akcie, jejichž souhrnná jmenovitá hodnota přesahuje 5 % základního kapitálu, mohou požádat představenstvo o svolání mimořádné valné hromady k projednání navržených záležitostí. (2) Představenstvo svolá mimořádnou valnou hromadu tak, aby se konala nejpozději do 40 dnů ode dne, kdy mu došla žádost o její svolání. Lhůta uvedená v § 184 odst. 4 se zkracuje na 15 dnů. Představenstvo není oprávněno navržený pořad jednání měnit. Představenstvo je oprávněno navržený pořad jednání doplnit pouze se souhlasem osob, které požádaly o svolání mimořádné valné hromady podle odstavce 1. (3) Nesplní-li představenstvo povinnost podle odstavce 2, rozhodne soud na žádost akcionáře nebo akcionářů uvedených v odstavci 1 o tom, že je zmocňuje svolat mimořádnou valnou hromadu a ke všem úkonům s ní souvisejícím. Současně může soud určit i bez návrhu předsedu valné hromady. (4) Pozvánka na mimořádnou valnou hromadu nebo oznámení o jejím konání musí obsahovat výrok rozhodnutí podle odstavce 3 s uvedením soudu, který rozhodnutí vydal, a dne, kdy se rozhodnutí stalo vykonatelným. Pro účely zajištění této valné hromady jsou zmocnění akcionáři oprávněni vyžádat si výpis z evidence zaknihovaných cenných papírů. (5) Jestliže soud zmocní akcionáře ke svolání mimořádné valné hromady, hradí náklady soudního řízení a konání mimořádné valné hromady společnost. Za závazek uhradit náklady řízení a konání mimořádné valné hromady ručí členové představenstva společně a nerozdílně. Společnost má právo na náhradu škody, která jí vznikla úhradou nákladů soudního řízení vůči členům představenstva. § 182 (1) Na žádost akcionáře nebo akcionářů uvedených v § 181 odst. 1 a) představenstvo zařadí jimi určenou záležitost na pořad jednání valné hromady; pokud žádost došla po zaslání pozvánky na valnou hromadu nebo po uveřejnění oznámení o jejím konání, uveřejní představenstvo doplnění pořadu jednání valné hromady ve lhůtě do deseti dnů před konáním valné hromady způsobem určeným zákonem a stanovami pro svolání valné hromady; jestliže takové uveřejnění není již možné, lze určenou záležitost na pořad jednání této valné hromady zařadit jen postupem podle § 185 odst. 4, b) dozorčí rada přezkoumá výkon působnosti představenstva v záležitostech určených v žádosti, c) dozorčí rada uplatní právo na náhradu škody, které má společnost vůči členovi představenstva, d) představenstvo podá žalobu na splacení emisního kursu akcií proti akcionářům, kteří jsou v prodlení s jeho splacením, nebo uplatní postup podle § 177. (2) Pokud dozorčí rada nebo představenstvo bez zbytečného odkladu nesplní žádost akcionáře, mohou akcionáři uvedení v § 181 odst. 1 uplatnit právo na náhradu škody nebo na splacení emisního kursu akcií jménem společnosti sami. Jiná osoba než akcionář, který žalobu podal, nebo osoba jím zmocněná, nemůže v řízení činit úkony za společnost nebo jejím jménem. (3) Akcionáři uvedení v § 181 odst. 1 mohou požádat soud, aby jmenoval znalce pro přezkoumání zprávy o vztazích mezi ovládanou osobou a propojenými osobami podle § 66a odst. 12, jsou-li pro to závažné důvody, i když nejsou splněny předpoklady uvedené v § 66a odst. 13. § 183 Neplatnost usnesení valné hromady (1) O vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady platí obdobně ustanovení § 131 odst. 1 až 10 a 12. Ustanovení § 131 odst. 1 poslední věta se použije na usnesení valné hromady přijaté postupem podle § 220t odst. 3. (2) Za nepodstatné porušení práv osob ve smyslu § 131 odst. 3 písm. a) se považuje zejména to, že pozvánka na valnou hromadu nebo oznámení o konání valné hromady neobsahuje náležitosti podle § 184 odst. 5 písm. c), popřípadě § 202 odst. 2 písm. a), d). (3) Usnesení podle § 131 odst. 10 soud na náklady navrhovatele ve zkráceném znění uveřejní způsobem stanoveným zákonem a stanovami pro svolání valné hromady a uvede, kdy končí lhůta podle § 131 odst. 10 písm. c). Uplyne-li lhůta marně, soud řízení zastaví. § 183a Nabídka převzetí (1) Nabídkou převzetí je veřejný návrh smlouvy o koupi cenných papírů (dále jen "veřejný návrh smlouvy"), s nimiž je spojeno právo účasti na akciové společnosti (dále jen "cílová společnost"), určený vlastníkům těchto cenných papírů. Navrhovatel v ní projevuje vůli nabýt účastnické cenné papíry cílové společnosti (dále jen "účastnické cenné papíry") v rozsahu, který mu umožní ovládnutí společnosti nebo který zvýší jeho vliv v jím ovládané společnosti, nejde-li o povinnou nabídku převzetí podle § 183b, proti zaplacení jejich ceny nebo výměnou za jiné cenné papíry. Účastnickými cennými papíry jsou akcie nebo zatímní listy anebo převoditelné cenné papíry, které nabytí akcií nebo zatímních listů cílové společnosti umožňují. (2) Navrhovatel může učinit nabídku převzetí až po předání stanoviska představenstva cílové společnosti podle odstavce 11 písm. d), ledaže nebylo doručeno včas nebo tento zákon stanoví něco jiného a jen jestliže má nebo v době splatnosti ceny bude mít k dispozici dostatečné prostředky na zaplacení ceny účastnických cenných papírů nabývaných na základě nabídky převzetí. Nabídku převzetí navrhovatel uveřejní způsobem určeným zákonem a stanovami pro svolání valné hromady cílové společnosti a nejméně v jednom celostátně distribuovaném deníku, nesvolává-li se tímto způsobem valná hromada. Jestliže se podle zvláštního právního předpisu vyžaduje k nabytí účastnických cenných papírů souhlas státního orgánu, může být nabídka převzetí uveřejněna, jen jestliže byl souhlas udělen. (3) Není-li dále stanoveno jinak, může nabídka převzetí obsahovat omezení nejvyšším počtem účastnických cenných papírů, na něž se vztahuje, nebo podmínku spočívající v tom, že počet účastnických cenných papírů obsažený v oznámení nebo oznámeních o přijetí nabídky převzetí dosáhne alespoň počtu účastnických cenných papírů v něm uvedených. Ustanovení odstavce 1 věty druhé tím není dotčeno. (4) Nabídka převzetí musí být zpracována a uveřejněna tak, aby se její adresáti mohli včas a řádně rozhodnout s plnou znalostí věci. Nabídka převzetí musí obsahovat alespoň a) firmu nebo název a sídlo nebo jméno a bydliště navrhovatele a případný rozsah jeho účasti na cílové společnosti a případnou výši jeho podílu na hlasovacích právech společnosti podle zvláštního právního předpisu, upravujícího podnikání na kapitálovém trhu3a), b) označení účastnických cenných papírů, na něž se nabídka převzetí vztahuje, jejich druhu, formy, podoby, popřípadě jmenovité hodnoty a případné omezení nebo podmínku podle odstavce 3 a jejich označení podle mezinárodního systému číslování pro identifikaci cenných papírů (ISIN), pokud je přiděleno, c) cenu za jeden účastnický cenný papír nebo druh, formu, podobu, popřípadě jmenovitou hodnotu a směnný poměr cenných papírů, jež budou směněny za účastnické cenné papíry a metody, kterými byla určena cena nebo směnný poměr, přičemž cena anebo směnný poměr musejí být pro všechny zájemce u téhož zastupitelného účastnického cenného papíru stejné, d) způsob oznámení o přijetí nabídky převzetí nebo označení regulovaného trhu, na němž musí být smlouva uzavřena, e) dobu závaznosti nabídky převzetí, která nesmí být kratší než čtyři týdny a delší než 10 týdnů ode dne jejího uveřejnění v celostátně distribuovaném deníku, ledaže Česká národní banka na základě odůvodněné žádosti navrhovatele povolí zkrácení této doby, f) postup při převodu cenných papírů a podmínky placení ceny, g) pravidla postupu podle odstavce 8, h) záměry navrhovatele týkající se budoucí činnosti cílové společnosti, jejích zaměstnanců a členů jejích orgánů, včetně plánovaných změn podmínek zaměstnanosti, i) zdroje a způsob financování ceny. (5) Nabídku převzetí lze odvolat nebo změnit, jen je-li to v ní výslovně uvedeno a jen ze závažných důvodů, a to, nejde-li o zvýšení ceny či směnného poměru nebo zlepšení jiných podmínek prodeje pro zájemce, jen do doby, kdy bylo navrhovateli doručeno první oznámení o přijetí nabídky převzetí, není-li dále stanoveno jinak. Odvolání nebo změna nabídky převzetí musí být uveřejněny stejným způsobem jako nabídka převzetí. V případě zvýšení ceny nebo směnného poměru se stejným způsobem mění ceny nebo směnný poměr i ve smlouvách, které již byly na základě nabídky převzetí uzavřeny. V případě zvýšení ceny, směnného poměru nebo zvýšení počtu účastnických cenných papírů běží doba závaznosti nabídky převzetí od uveřejnění změn znovu. (6) Smlouva na základě nabídky převzetí, jež je uzavírána na regulovaném trhu, se uzavírá podle pravidel stanovených organizátorem regulovaného trhu. Smlouva na základě nabídky převzetí, která není uzavírána na regulovaném trhu, je uzavřena a) doručením oznámení o přijetí nabídky převzetí navrhovateli způsobem v ní uvedeným, není-li nabídka převzetí omezena určitým počtem účastnických cenných papírů; jestliže nabídka převzetí obsahuje podmínku podle odstavce 3, je navrhovatel povinen oznámit všem osobám, které nabídku převzetí přijaly, zda byla nebo nebyla podmínka splněna, b) doručením potvrzení navrhovatele o uzavření smlouvy, v rozsahu uvedeném v potvrzení, osobě, která mu oznámila přijetí nabídky převzetí způsobem v ní uvedeným, jestliže se nabídka převzetí vztahuje jen na určitý počet účastnických cenných papírů; navrhovatel je povinen potvrdit uzavření smlouvy, pokud počet účastnických cenných papírů podle oznámení o přijetí nabídky převzetí nepřesáhl počet, na něž byla nabídka k převzetí podle odstavce 3 omezena, v celém rozsahu uvedeném v oznámení o jejím přijetí, a pokud byl stanovený počet účastnických cenných papírů uvedený v oznámení nebo oznámeních o přijetí nabídky převzetí překročen, je navrhovatel povinen potvrdit uzavření smlouvy tak, že každá osoba, která nabídku převzetí přijala, bude uspokojena poměrně, přičemž výpočet poměrného množství účastnických cenných papírů se zaokrouhluje na celé cenné papíry dolů s tím, že počet účastnických cenných papírů uvedený v nabídce k převzetí platí za snížený o výsledek zaokrouhlování. (7) Navrhovatel je povinen oznámit splnění nebo nesplnění podmínky anebo potvrdit přijetí nabídky převzetí způsobem a ve lhůtě v ní uvedené, nejdéle však do jednoho měsíce po uplynutí doby její závaznosti, jinak se považuje podmínka za splněnou nebo přijetí návrhu za potvrzené. Navrhovatel nesmí potvrdit uzavření smlouvy před uplynutím doby závaznosti nabídky převzetí. (8) Každý, kdo přijal nabídku převzetí, je oprávněn přijetí odvolat do doby, než došlo k uzavření smlouvy. To neplatí, vylučují-li takový postup pravidla organizátora regulovaného trhu, na kterém se smlouva uzavírá. Jestliže byla smlouva uzavřena, může osoba, která nabídku převzetí přijala, od smlouvy odstoupit do uplynutí doby závaznosti nabídky převzetí. (9) Nabídka převzetí, oznámení o jejím přijetí nebo o splnění podmínky, odvolání tohoto přijetí a odstoupení od smlouvy podle odstavce 8 musí mít písemnou formu. To neplatí, jestliže pravidla stanovená organizátorem regulovaného trhu určují něco jiného. (10) Při nabídce převzetí a) musí být se všemi vlastníky účastnických cenných papírů cílové společnosti, kteří se nacházejí ve stejném právním postavení, zacházeno stejně, b) musí být adresátům nabídky převzetí v dostatečném čase dostupné dostatečné informace tak, aby se mohli rozhodnout s plnou znalostí věci, c) jsou členové představenstva a dozorčí rady cílové společnosti povinni jednat v zájmu všech vlastníků účastnických cenných papírů, jakož i v zájmu zaměstnanců a věřitelů, d) nesmí být cílová společnost nabídkou převzetí zatěžována po neúměrně dlouhou dobu, e) je navrhovatel při přípravě nabídky převzetí i v průběhu jejího uskutečňování povinen dbát na to, aby nedošlo k využití důvěrných informací a k deformacím kapitálového trhu, rovněž je povinen pečlivě a úplně zpracovávat a uveřejňovat stanovené informace. (11) Navrhovatel je povinen neprodleně oznámit představenstvu a dozorčí radě cílové společnosti, že jeho příslušné orgány přijaly rozhodnutí o záměru učinit nabídku převzetí, a jde-li o povinnou nabídku převzetí (§ 183b), že tato povinnost vznikla, den vzniku této povinnosti a i důvody, které jej zavazují nabídku převzetí učinit, a po schválení příslušnými orgány navrhovatele doručit představenstvu a dozorčí radě cílové společnosti návrh nabídky převzetí s údaji podle odstavce 4. Členové představenstva a dozorčí rady cílové společnosti jsou povinni, poté co byli seznámeni se záměrem nabídky převzetí, a) nepřijímat opatření, která mohou způsobit, že akcionáři nebudou mít příležitost se volně a se znalostí věci rozhodnout o nabídce převzetí, b) až do uveřejnění výsledku nabídky převzetí se zdržet všeho, co by ji mohlo zmařit nebo znesnadnit, zejména nevyužijí pověření k vydání účastnických cenných papírů, jimiž by se zabránilo navrhovateli ovládnout cílovou společnost, ledaže k tomu dala souhlas valná hromada v době závaznosti nabídky převzetí, c) do 5 pracovních dnů po doručení návrhu nabídky převzetí podle odstavce 4 zpracovat písemné stanovisko k nabídce převzetí, v němž se musí vyjádřit k tomu, zda nabídka převzetí je v souladu se zájmy akcionářů, zaměstnanců a věřitelů společnosti, a své stanovisko věcně zdůvodnit, d) stanovisko zpracované podle písmena c) předat navrhovateli do 2 pracovních dnů po jeho vyhotovení a uveřejnit je způsobem, jímž se uveřejňuje nabídka převzetí, a to jako součást nabídky převzetí nebo samostatně, nejpozději však současně s uveřejněním nabídky převzetí. (12) Po dobu závaznosti nabídky převzetí navrhovatel ani osoby, které s ním jednají ve shodě, nesmějí a) smluvně, jinak než na základě učiněné nabídky převzetí, nabývat účastnické cenné papíry cílové společnosti, ledaže to povolila Česká národní banka, jde-li o jejich nabytí 1. výměnou za vyměnitelné dluhopisy, jež byly majetkem navrhovatele před tím, než se rozhodl učinit nabídku převzetí, 2. v důsledku uplatnění přednostního práva nebo práva opce anebo práva ze smlouvy o budoucí smlouvě o nabytí účastnických cenných papírů, jestliže navrhovatel nabyl toto právo v dobré víře před vznikem povinnosti podle § 183b odst. 1, popřípadě před tím, než jeho příslušný orgán rozhodl učinit nabídku převzetí, 3. v důsledku uplatnění práva jiné osoby, které bylo navrhovatelem zřízeno v době, kdy ještě příslušný orgán nerozhodl učinit nabídku převzetí a navrhovateli ani nevznikla povinnost ji učinit, nebo 4. v případě, kdy jde o osobu, která v ovládací smlouvě nebo smlouvě o převodu zisku převzala závazek vůči mimostojícím akcionářům uzavřít na písemnou žádost smlouvu o úplatném převodu jejich akcií nebo zatímních listů s časovým omezením podle § 190c odst. 1, 5. z jiných důležitých důvodů, b) zcizovat účastnické cenné papíry cílové společnosti, ledaže to povolila Česká národní banka, jde-li o jejich nabytí za podmínek uvedených v písmenu a) bodech 2. a 3., c) nabývat nebo zcizovat opce na účastnické cenné papíry cílové společnosti a uzavírat smlouvy o budoucích smlouvách na zcizení účastnických cenných papírů. (13) Jestliže navrhovatel nabyl účastnické cenné papíry cílové společnosti nebo opce nebo je zcizil anebo uzavřel smlouvu o uzavření budoucí smlouvy v rozporu s ustanovením odstavce 12, nesmí vykonávat po dobu závaznosti nabídky převzetí hlasovací práva spojená s nimi nebo s cennými papíry, jichž se týká opce. Jestliže je cena, za niž navrhovatel nabyl nebo zcizil účastnické cenné papíry cílové společnosti v době závaznosti nabídky převzetí, nebo jejich cena, k níž se váže opce nebo smlouva o uzavření budoucí smlouvy, vyšší než cena uvedená v nabídce převzetí, je navrhovatel povinen zaplatit za cenné papíry, které nabude na základě nabídky převzetí, tuto vyšší cenu. (14) Navrhovatel je povinen uveřejnit výsledky nabídky převzetí způsobem uvedeným v odstavci 2 bez zbytečného odkladu po uplynutí doby její závaznosti a zaslat o tom písemnou zprávu představenstvu a dozorčí radě cílové společnosti. (15) Představenstvo cílové společnosti je povinno bez zbytečného odkladu a) informovat zástupce zaměstnanců o rozhodnutí o záměru nebo vzniku povinnosti učinit nabídku převzetí, o nichž se dovědělo podle odstavce 11, b) předat zástupcům zaměstnanců kopie dokumentů, které obdrželo podle odstavce 11, c) předat zástupcům zaměstnanců stanovisko cílové společnosti podle odstavce 11 písm. c). § 183b Povinná nabídka převzetí při ovládnutí cílové společnosti (1) Jsou-li účastnické cenné papíry cílové společnosti kotované, je akcionář, který získá buď sám nebo společně s jinými osobami jednáním ve shodě (§ 66b) podíl na hlasovacích právech, který mu umožňuje ovládnutí společnosti (§ 66a), povinen do 60 dnů ode dne, který následuje po dnu, v němž akcionář tento podíl získá nebo překročí, učinit nabídku převzetí všem vlastníkům účastnických cenných papírů cílové společnosti. Podá-li tento akcionář žádost podle odstavce 8 nebo 11, prodlužuje se tato lhůta o dobu 20 pracovních dnů. Stejnou povinnost má i akcionář a osoby jednající s ním ve shodě, jejichž podíl na účastnických cenných papírech nebo hlasovacích právech získaný podle první věty dosáhne nebo překročí hranici dvou třetin a tří čtvrtin hlasovacích práv. Povinnost učinit nabídku převzetí vzniká dnem následujícím po dnu, v němž akcionář podíl, který tuto povinnost zakládá, získá nebo překročí. (2) Pro účely tohoto ustanovení se a) prioritní akcie, u nichž stanovy vylučují hlasovací právo, považují za akcie, s nimiž není spojeno hlasovací právo, a to i v případech, kdy podle zákona toto hlasovací právo dočasně nabývají, b) jednáním ve shodě rozumí kromě případů uvedených v § 66b i spolupráce mezi navrhovatelem a jinou osobou nebo cílovou společností a jinou osobou uskutečňovaná na základě výslovně nebo mlčky, ústně nebo písemně učiněného shodného projevu vůle těchto osob, které má zajistit ovládnutí cílové společnosti nebo zmařit úspěch nabídky převzetí. (3) Povinnost podle odstavce 1 se nevztahuje na a) zrušeno, b) právního nástupce, který vstupuje do všech práv a závazků akcionáře, jestliže tento akcionář povinnost podle odstavce 1 již splnil, c) osoby jednající ve shodě, nemění-li se jejich celkový podíl na hlasovacích právech cílové společnosti a dochází jen ke změnám jeho vnitřní struktury nebo se snižuje počet osob jednajících ve shodě anebo počet osob, které tvoří koncern, nebo d) akcionáře a osoby jednající s ním ve shodě, jestliže jiný akcionář a osoby jednající s ním ve shodě mají vyšší podíl na hlasovacích právech, než tento akcionář a osoby jež s ním jednají ve shodě, e) řídící osobu, která v ovládací smlouvě nebo smlouvě o převodu zisku převzala závazek vůči mimostojícím akcionářům uzavřít na písemnou žádost smlouvu o úplatném převodu jejich akcií nebo zatímních listů bez časového omezení podle § 190c odst. 1. (4) Do podílu na hlasovacích právech podle odstavce 1 se nezapočítávají a) u obchodníka s cennými papíry hlasovací práva spojená s cennými papíry cílové společnosti, 1. jež nejsou předmětem jeho oznamovací povinnosti podle § 183d odst. 8, 2. které nabývá za účelem jejich prodeje jiné osobě, pokud nevykonává hlasovací práva s nimi spojená ani neumožnil výkon těchto práv jiné osobě, tuto skutečnost uveřejnil a oznámil tuto skutečnost cílové společnosti, a nejpozději ve lhůtě jednoho roku od jejich nabytí je zcizil, b) u investiční společnosti hlasovací práva spojená s účastnickými cennými papíry cílové společnosti v podílovém fondu, nejsou-li hlasovací práva s nimi spojená vykonávána a tato skutečnost byla uveřejněna a oznámena cílové společnosti, c) hlasovací práva spojená s účastnickými cennými papíry v majetku investičního fondu, penzijního fondu, pojišťovny nebo banky, nejsou-li hlasovací práva s nimi spojená vykonávána a tato skutečnost byla uveřejněna a oznámena cílové společnosti. (5) Jestliže jsou vykonávána hlasovací práva k účastnickým cenným papírům cílové společnosti, jež jsou v majetku v podílovém fondu, počítají se do podílu na hlasovacích právech investiční společnosti. Investiční společnost učiní povinnou nabídku převzetí svým jménem a na svůj účet. Jsou-li vykonávána hlasovací práva k účastnickým cenným papírům v majetku osob uvedených v odstavci 4 písm. c), je povinen nabídku převzetí učinit ten, kdo těmito hlasovacími právy disponuje. (6) Pokud vznikla akcionáři povinnost podle odstavce 1 v důsledku dědění akcií, běží lhůta tam uvedená ode dne, který následuje po dnu, kdy nabylo právní moci rozhodnutí soudu o dědictví. (7) Není-li stanoveno jinak, použijí se na nabídku převzetí podle odstavce 1 ustanovení § 183a, § 183c a 183e až 183g. (8) Povinnost učinit nabídku převzetí podle odstavce 1 zaniká, rozhodne-li tak Česká národní banka na základě písemné žádosti akcionáře, který sníží svůj podíl na hlasovacích právech pod rozsah, který založil jeho povinnost učinit nabídku převzetí ve lhůtě uvedené v odstavci 1 nebo 6 tím, že převedl účastnické cenné papíry na jinou osobu s cílem nevykonávat sám ani prostřednictvím jiných osob rozhodující vliv v cílové společnosti. (9) Ustanovení odstavce 8 se nepoužije, jestliže byly účastnické cenné papíry převedeny na osobu, kterou akcionář ovládá nebo která ovládá akcionáře anebo se kterou akcionář jedná ve shodě anebo se kterou je majetkově nebo osobně propojen. To platí i jestliže byla takto přenechána dispozice s hlasovacími právy (§ 66a odst. 6). O tom, zda jsou splněny tyto podmínky, rozhoduje Česká národní banka na žádost akcionáře. Česká národní banka je povinna rozhodnout o žádosti do 15 pracovních dnů od jejího doručení nebo žadatele vyzvat k doplnění žádosti. V žádosti musí být uvedeny osoby, na něž byly účastnické cenné papíry převedeny nebo jimž byla umožněna dispozice s hlasovacími právy a prohlášení žadatele, že uvedené osoby nejsou osobami uvedenými v první větě tohoto odstavce. Nerozhodne-li Česká národní banka ve věci do 15 pracovních dnů od doručení žádosti nebo nevyzve-li žadatele v téže lhůtě k doplnění žádosti, považuje se žádost za schválenou. (10) Za majetkové propojení se považuje vklad do základního kapitálu jiné osoby ve výši alespoň 10 % základního kapitálu této osoby anebo takový vklad jiné osoby do základního kapitálu akcionáře. O osobní propojení se jedná, jestliže táž fyzická osoba anebo osoba jí blízká je statutárním orgánem nebo jeho členem jak akcionáře, tak jiné osoby, nebo jestliže je akcionář, který je fyzickou osobou, současně statutárním orgánem nebo jeho členem jiné osoby anebo jsou-li účastnické cenné papíry převedeny na fyzickou osobu či je dispozice s hlasovacími právy přenechána fyzické osobě, která je současně statutárním orgánem akcionáře nebo jeho členem. (11) Povinnost učinit nabídku převzetí rovněž zaniká, jestliže Česká národní banka na žádost akcionáře rozhodne, že není povinen ji učinit, protože podíl na hlasovacích právech bude dosažen v důsledku zvýšení základního kapitálu za účelem odvrácení úpadku společnosti nebo za účelem dosažení či udržení kapitálové přiměřenosti anebo jen za účelem zajištění závazku. Žádost musí být podána před rozhodnutím příslušného orgánu společnosti o zvýšení základního kapitálu nebo před převodem cenných papírů k zajištění. Jestliže Česká národní banka nerozhodne ve věci samé do 15 pracovních dnů od doručení žádosti nebo nevyzve-li žadatele v téže lhůtě k doplnění žádosti, považuje se žádost za schválenou. (12) Jestliže k získání podílu na hlasovacích právech podle odstavce 1 došlo jednáním ve shodě, mají povinnost podle odstavce 1 všechny osoby jednající ve shodě; tato povinnost je splněna, učiní-li nabídku převzetí akcií kterákoliv z nich a uvede v ní údaje o osobách, které jednají ve shodě. Ze smluv vzniklých přijetím nabídky převzetí jsou osoby, které jednaly ve shodě, zavázány společně a nerozdílně, a to i v případě, že nebudou v nabídce převzetí uvedeny. To neplatí, jde-li o jednání ve shodě podle § 66b odst. 3 písm. e). V tomto případě je povinna učinit nabídku převzetí pouze investiční společnost, a to pouze svým jménem a na svůj účet. (13) Došlo-li k jednání ve shodě před nabytím účasti nebo podílu na hlasovacích právech cílové společnosti, vzniká povinnost učinit nabídku převzetí ode dne, který následuje po dnu, kdy osoby jednající ve shodě účast nebo podíl na hlasovacích právech nabyly nebo se o tomto nabytí mohly dovědět. Jestliže k jednání ve shodě došlo až po nabytí účasti na společnosti nebo podílu na hlasovacích právech, vzniká povinnost učinit nabídku převzetí ode dne, který následuje po dnu, v němž došlo k jednání ve shodě. (14) Povinnost podle odstavce 1 má i osoba, jež sama nebo společně s osobami, s nimiž jedná ve shodě, ovládne akcionáře, který sám nebo spolu s osobami jednajícími ve shodě má podíl na hlasovacích právech v cílové společnosti v rozsahu stanoveném v odstavci 1. (15) Povinnost učinit nabídku převzetí nevzniká, pokud akcionář sám nebo společně s osobami, s nimiž jedná ve shodě, ovládl společnost na základě nepodmíněné a neomezené nabídky převzetí učiněné v souladu s tímto zákonem a za cenu stanovenou podle § 183c odst. 3. (16) Česká národní banka může stanovit právním předpisem podrobnější pravidla pro plnění povinnosti učinit nabídku převzetí včetně náležitostí takové nabídky převzetí. § 183c Společná ustanovení pro povinné nabídky převzetí (1) Je-li nabídka převzetí činěna proto, že to ukládá navrhovateli zákon, rozhodnutí státního orgánu nebo stanovy společnosti (dále jen "povinná nabídka převzetí"), nesmí být omezena na určitý počet účastnických cenných papírů ani podmíněna podle § 183a odst. 3 a musí v ní být uvedeno též, z jakého důvodu se činí. Pro účely povinné nabídky převzetí se účastnické cenné papíry považují vždy za neomezeně převoditelné. (2) Odvolání povinné nabídky převzetí je nepřípustné a po uveřejnění ji lze měnit pouze tak, že bude pro zájemce výhodnější. Lhůta pro převedení cenných papírů a zaplacení kupní ceny nesmí být delší než 60 dnů od uzavření smlouvy. (3) Cena nebo směnný poměr, uvedené v povinné nabídce převzetí musí být přiměřené hodnotě účastnických cenných papírů. Při stanovení ceny pro účely povinné nabídky převzetí při ovládnutí společnosti se přihlédne k váženému průměru z cen, za něž byly uskutečněny obchody těmito cennými papíry v době 6 měsíců před vznikem povinnosti učinit nabídku převzetí, které byly evidovány centrálním depozitářem podle odstavce 4 (dále jen "průměrná cena"). Jestliže akcionář nebo osoba jednající s ním ve shodě nabyla v posledních 6 měsících cenné papíry, které jsou předmětem nabídky převzetí, za cenu vyšší, než je průměrná cena (dále jen "prémiová cena"), nesmí být cena navrhovaná v nabídce převzetí nižší než prémiová cena snížená až o 15 %, jestliže stanovy tuto odchylku nevylučují nebo nezpřísňují. Takto snížená prémiová cena nesmí být nižší než průměrná cena. (4) Centrální depozitář eviduje ceny z obchodů s kótovanými účastnickými cennými papíry, které mu byly oznámeny anebo byly uveřejněny, a sdělí jakékoliv osobě do tří pracovních dnů od doručení žádosti průměrnou cenu podle odstavce 3 stanovenou ke dni uvedenému v žádosti. (5) Přiměřenost ceny nebo směnného poměru cenných papírů při povinné nabídce převzetí musí být doložena posudkem znalce. Přestože cena v povinné nabídce převzetí nebyla přiměřená, je smlouva platná. Ten, kdo takovou nabídku převzetí přijal, je oprávněn domáhat se doplacení rozdílu mezi cenou uvedenou v nabídce převzetí a přiměřenou cenou. Soudní rozhodnutí, jímž se přiznává právo na doplacení tohoto rozdílu, je co do základu přiznaného práva pro navrhovatele závazné i vůči ostatním osobám, které nabídku převzetí přijaly. § 183d Zrušen. § 183e Zvláštnosti postupu při nabídce převzetí týkající se kótovaných účastnických cenných papírů (1) Navrhovatel je povinen učinit opatření, aby zabránil předčasnému a nerovnému šíření informací o svém záměru učinit nabídku převzetí registrovaných cenných papírů nebo o záměrech, které mohou založit jeho povinnost tuto nabídku učinit. Zejména je povinen poučit osoby, které tyto záměry znají, o zákazu využívat důvěrné informace a učinit potřebná organizační opatření k tomu, aby využití těchto informací zabránil, a kontrolovat, zda k jejich využívání nedochází. O přijatých opatřeních a o podezření z využívání důvěrných informací je povinen neprodleně písemně informovat Českou národní banku. (2) Kromě náležitostí stanovených v § 183a odst. 4 a v § 183c odst. 1 uvede navrhovatel v nabídce převzetí průměrnou cenu, popřípadě prémiovou cenu. (3) Navrhovatel je povinen písemně oznámit České národní bance bez zbytečného odkladu rozhodnutí o záměru učinit nabídku převzetí nebo vznik povinnosti učinit nabídku převzetí a informaci o přijetí rozhodnutí o záměru učinit nabídku převzetí vhodným způsobem uveřejnit. (4) Jestliže došlo ke značnému pohybu kursu nebo vznikly dohady anebo spekulace ve vztahu k připravované nabídce převzetí a lze očekávat, že mohou mít vliv na její přípravu nebo na koupi účastnických cenných papírů, je navrhovatel povinen vhodným způsobem uveřejnit informaci o záměru učinit nabídku převzetí nebo o skutečnostech, které založily nebo mohou založit povinnost učinit nabídku převzetí, bez zbytečného odkladu poté, co takovou skutečnost zjistil, a písemně to oznámit představenstvu a dozorčí radě cílové společnosti. (5) Česká národní banka může na žádost navrhovatele a s přihlédnutím k zájmům vlastníků kótovaných účastnických cenných papírů povolit odložení povinnosti uveřejnit informace uvedené v odstavci 3 nebo 4, jestliže by tím mohly být ohroženy oprávněné zájmy navrhovatele nebo osob jednajících s ním ve shodě. (6) Členové představenstva a dozorčí rady cílové společnosti mají ve vztahu k informacím získaným od navrhovatele v souvislosti s nabídkou převzetí povinnost mlčenlivosti až do jejího uveřejnění. Ustanovení odstavce 1 platí obdobně. Představenstvo cílové společnosti je však povinno uveřejnit získané informace, jestliže se tím zabrání využití důvěrných informací a deformacím kapitálového trhu nebo došlo-li ke značnému pohybu kursu nebo nastaly dohady anebo spekulace ve vztahu k připravované nabídce převzetí a lze očekávat, že mohou mít vliv na její přípravu nebo na následnou koupi akcií. Představenstvo cílové společnosti je povinno doručit České národní bance stanovisko k nabídce převzetí zpracované podle § 183a odst. 11 písm. c) do dvou pracovních dnů po jeho zpracování. (7) Nabídku převzetí týkající se kótovaných cenných papírů lze uveřejnit jen se souhlasem České národní banky. Navrhovatel je povinen předložit nabídku převzetí podle § 183a odst. 4 České národní bance do 5 dnů od uveřejnění informace o přijetí rozhodnutí o záměru ji učinit podle odstavce 3, popřípadě od udělení souhlasu k nabídce převzetí příslušným státním orgánem podle zvláštního právního předpisu a požádat o její souhlas s obsahem nabídky převzetí, popřípadě o souhlas s nabytím účastnických cenných papírů cílové společnosti, jestliže zvláštní právní předpis takový souhlas vyžaduje. Je-li k nabídce převzetí potřebný souhlas jiného státního orgánu, je navrhovatel povinen předložit i rozhodnutí, jímž byl potřebný souhlas udělen, ledaže zvláštní právní předpis stanoví, že k uveřejnění nabídky převzetí postačí, aby byla podána žádost o vydání souhlasu. Vyžaduje-li se ověření ceny nebo směnného poměru cenných papírů posudkem znalce, je povinen předložit i posudek znalce. Je-li navrhovatelem zahraniční osoba, je povinna ustanovit si zmocněnce, který musí být obchodníkem s cennými papíry nebo advokátem se sídlem v České republice. (8) Česká národní banka může do osmi pracovních dnů od předložení nabídky převzetí uložit navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě změnil a) navrhovanou cenu nebo směnný poměr akcií s ohledem na obvykle používaná objektivní kritéria ocenění a zvláštnosti cílové společnosti, b) minimální počet účastnických cenných papírů, jehož dosažení je podmínkou uzavření smlouvy podle § 183a odst. 3, nebo c) druh a počet cenných papírů nabízených ke směně. (9) Jestliže Česká národní banka neodešle navrhovateli ve lhůtě uvedené v odstavci 8 své stanovisko k obsahu nabídky převzetí, popřípadě v této lhůtě neudělí požadovaný souhlas s nabytím účastnických cenných papírů cílové společnosti anebo nabídku převzetí nezakáže, platí, že s nabídkou převzetí souhlasí; při postupu podle odstavce 8 běží lhůta od doručení změněné nabídky převzetí znovu. Své stanovisko může Česká národní banka ve lhůtě uvedené v odstavci 8 doplňovat nebo měnit. Ve stejné lhůtě může Česká národní banka oznámit navrhovateli, že lhůtu podle předchozí věty z důležitých důvodů prodlužuje, avšak nejdéle o dalších pět pracovních dnů. (10) Česká národní banka může nabídku převzetí zakázat a) ve lhůtě uvedené v odstavci 8, je-li v rozporu s právními předpisy, nebo b) do 3 pracovních dnů ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro její změnu podle odstavce 8, anebo provedená změna neodpovídá změně uložené. (11) Česká národní banka je oprávněna požadovat, aby navrhovatel prokázal původ a dostatek zdrojů pro splnění závazků, jež mohou vzniknout z nabídky převzetí, popřípadě aby složil na účet u banky zálohu za podmínek a ve výši stanovené Českou národní bankou. Jestliže navrhovatel tomuto požadavku nevyhoví, Česká národní banka může nabídku převzetí zakázat. (12) Navrhovatel je povinen uveřejnit nabídku převzetí podle § 183a odst. 2, včetně posudku znalce, nejpozději do 15 pracovních dnů ode dne udělení souhlasu podle odstavce 7. (13) Uloží-li Česká národní banka navrhovateli, aby změnil nabídku převzetí podle odstavců 8 a 9 nebo aby prokázal původ a dostatek peněžních prostředků na splnění závazků nebo aby složil zálohu podle odstavce 11, prodlužuje se zákonem stanovená lhůta pro splnění povinnosti učinit nabídku převzetí o lhůtu, kterou stanoví Česká národní banka pro splnění uložené povinnosti. (14) Povinnost mlčenlivosti podle odstavce 6 mají i akcionáři cílové společnosti, její zaměstnanci a zaměstnanci navrhovatele, kteří získali informace uvedené v odstavci 6. § 183f Konkurenční nabídka převzetí (1) Konkurenční nabídkou převzetí je nabídka převzetí učiněná jiným navrhovatelem v době závaznosti původní nabídky převzetí. (2) Pro konkurenční nabídku převzetí se použijí obdobně ustanovení o nabídce převzetí s tím, že cena v konkurenční nabídce musí být alespoň o 2 % vyšší než v původní nabídce převzetí. (3) Jestliže navrhovatel původní nabídky převzetí hodlá v době závaznosti konkurenční nabídky zvýšit cenu původní nabídky, musí ji zvýšit nejméně o 2 % nad cenu uvedenou v konkurenční nabídce převzetí a není oprávněn prodat účastnické cenné papíry, které získal na základě nabídky převzetí, přijetím konkurenční nabídky převzetí. § 183g Sankce za porušení povinnosti při nabídce převzetí (1) Jestliže navrhovatel učinil povinnou nabídku převzetí v rozporu se zákonem nebo jí neučinil vůbec, jsou osoby, kterým vzniklo právo na odkoupení účastnických cenných papírů a které nepřijaly nabídku převzetí, oprávněny do jednoho měsíce ode dne, kdy navrhovatel učinil nabídku převzetí v rozporu se zákonem, nebo do šesti měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta, ve které byl povinen učinit nabídku převzetí, navrhnout uzavření smlouvy o koupi účastnických cenných papírů za přiměřenou cenu a nebude-li návrh přijat do patnácti dnů od jeho doručení, domáhat se uzavření smlouvy u soudu nebo požadovat náhradu škody způsobené jim porušením závazku uzavřít smlouvu. Osoby, které přijaly nabídku převzetí, která byla v rozporu se zákonem, mohou požadovat na navrhovateli náhradu vzniklé škody. Tím není dotčeno ustanovení § 183c odst. 5. (2) Jestliže navrhovatel učinil nabídku převzetí v rozporu se zákonem, není smlouva uzavřená na základě takové nabídky neplatná, navrhovatel však nemůže vykonávat hlasovací práva v cílové společnosti spojená s účastnickými cennými papíry, jejichž nabytí založilo povinnost učinit nabídku převzetí. Je-li akcionář a osoby jednající s ním ve shodě, jimž vznikla povinnost učinit nabídku převzetí, v prodlení s plněním této povinnosti, nejsou oprávněny vykonávat hlasovací práva v cílové společnosti po dobu prodlení. Česká národní banka může rozhodnout, že navrhovatel, který porušil zákon pouze nepodstatně, může vykonávat hlasovací práva v cílové společnosti za podmínek uvedených v rozhodnutí. Zákaz výkonu hlasovacích práv platí také v případě, kdy nebyla v rozporu se zákonem nabídka převzetí učiněna vůbec. (3) Jestliže navrhovatel, který učinil nabídku převzetí, porušil zákon podstatným způsobem nebo v rozporu se zákonem neučinil nabídku převzetí vůbec, může Česká národní banka rozhodnout, že není oprávněn vykonávat ani jiná práva spojená s účastnickými cennými papíry cílové společnosti nebo že není oprávněn vykonávat práva spojená se všemi účastnickými cennými papíry, které vlastní. Takové rozhodnutí je Komise povinna doručit též cílové společnosti. Jestliže navrhovatel nemůže na základě rozhodnutí Česká národní banka vykonat majetková práva z účastnických cenných papírů cílové společnosti, zaniká právo na plnění dnem jejich splatnosti. (4) Jestliže navrhovatel, který učinil nabídku převzetí, porušil zákon podstatným způsobem, má prodávající právo odstoupit od smlouvy uzavřené na základě nabídky převzetí. Jestliže od smlouvy odstoupí, je povinen proti vrácení cenných papírů podle svého výběru zaplatit a) kupní cenu, kterou obdržel, b) částku odpovídající ceně účastnických cenných papírů v době odstoupení od smlouvy, nebo c) částku odpovídající ceně účastnických cenných papírů v době jejich vrácení. (5) Nesplní-li povinnost učinit nabídku převzetí osoba nebo osoby uvedené v § 183b odst. 14, může Česká národní banka zakázat akcionáři, který byl těmito osobami ovládnut, výkon hlasovacích práv, je-li vliv těchto osob na akcionáře způsobilý přivodit újmu společnosti nebo ostatním akcionářům, a to až do doby splnění závazků z nabídky převzetí, učiní-li ji opožděně. § 183h Nabídka na odkoupení (1) Česká národní banka může na žádost menšinového akcionáře uložit akcionáři nebo akcionářům jednajícím ve shodě povinnost učinit nabídku na odkoupení účastnických cenných papírů cílové společnosti od menšinových akcionářů (dále jen "nabídka na odkoupení"), jestliže jsou splněny tyto podmínky: a) akcionář nebo akcionáři jednající ve shodě mají účast na společnosti v rozsahu 95 % hlasovacích práv, b) účastnické cenné papíry jsou kótované, c) žadatel není osobou jednající ve shodě s většinovým akcionářem, a d) odůvodňují to závažné skutečnosti. (2) K žádosti podle odstavce 1 si Česká národní banka vyžádá stanovisko cílové společnosti. Česká národní banka žádost podle odstavce 1 zamítne, umožňuje-li situace na regulovaném trhu kdykoliv účastnické cenné papíry cílové společnosti prodat. (3) Akcionář, který sám nebo společně s osobami, s nimiž jedná ve shodě, disponuje hlasovacími právy v rozsahu uvedeném v odstavci 1 písm. a), je oprávněn učinit nabídku na odkoupení s tím, že po splnění závazků z nabídky na odkoupení dojde k vyřazení účastnických cenných papírů z obchodování na oficiálním trhu. Nabídka na odkoupení podle předchozí věty nahrazuje postup při vyřazení účastnických cenných papírů z obchodování na oficiálním trhu podle § 186a odst 1 a 2. (4) Pro nabídku na odkoupení platí přiměřeně ustanovení o nabídce převzetí s tím, že pro stanovení ceny se použije obdobně ustanovení § 186a odst. 4. Právo výkupu účastnických cenných papírů § 183i (1) Osoba, která vlastní ve společnosti účastnické cenné papíry, a) jejichž souhrnná jmenovitá hodnota činí alespoň 90 % jejího základního kapitálu, nebo b) které nahrazují účastnické cenné papíry, jejichž souhrnná jmenovitá hodnota činí alespoň 90 % základního kapitálu společnosti, anebo c) s nimiž je spojen alespoň 90% podíl na hlasovacích právech ve společnosti (dále jen "hlavní akcionář"), je oprávněna požadovat, aby představenstvo svolalo valnou hromadu, která rozhodne o přechodu všech ostatních účastnických cenných papírů společnosti na její osobu. (2) K přijetí usnesení valné hromady je potřebný souhlas alespoň devíti desetin hlasů všech vlastníků účastnických cenných papírů, přičemž vlastníci prioritních akcií a hlavní akcionář mají právo hlasovat. O rozhodnutí valné hromady se pořizuje notářský zápis, jehož přílohou je znalecký posudek o výši protiplnění, vyžaduje-li se. (3) Usnesení valné hromady obsahuje také určení hlavního akcionáře, údaje osvědčující, že tento akcionář je hlavním akcionářem, a výši protiplnění určenou podle § 183j odst. 6 a lhůtu pro poskytnutí protiplnění. (4) Pro účely stanovení podílu podle odstavce 1 se vlastní účastnické cenné papíry v majetku společnosti rozdělí mezi vlastníky účastnických cenných papírů v poměru jmenovitých hodnot jejich účastnických cenných papírů. (5) K přijetí usnesení valné hromady o přechodu všech ostatních účastnických cenných papírů společnosti na osobu hlavního akcionáře se vyžaduje předchozí souhlas České národní banky, který nesmí být starší než 3 měsíce, jinak je usnesení valné hromady neplatné. Ustanovení § 183e se použije přiměřeně; lhůta uvedená v § 183e odst. 8 se prodlužuje na patnáct pracovních dní. Účastníkem řízení je hlavní akcionář. Česká národní banka vždy posuzuje, zda je výše protiplnění přiměřená hodnotě účastnických cenných papírů, přičemž při posuzování přiměřenosti výše protiplnění přihlédne zejména ke skutečnosti, že vlastník účastnických cenných papírů je zbaven možnosti volby, zda a kdy účastnické cenné papíry převede na hlavního akcionáře; v pochybnostech Česká národní banka přihlédne k zájmu vlastníků účastnických cenných papírů. (6) Hlavní akcionář je povinen předat obchodníkovi s cennými papíry nebo bance před konáním valné hromady peněžní prostředky ve výši potřebné k výplatě protiplnění a valné hromadě doložit tuto skutečnost. Výplatu protiplnění provádí banka nebo obchodník s cennými papíry. § 183j (1) Představenstvo svolá valnou hromadu do 15 dnů ode dne doručení žádosti podle § 183i odst. 1 společnosti. (2) Pozvánka na valnou hromadu nebo oznámení o jejím konání musí obsahovat také rozhodné informace o určení výše protiplnění, případně závěry znaleckého posudku, je-li vyžadován, výzvu zástavním věřitelům, kteří jsou společnosti známi nebo by s ohledem na péči řádného hospodáře známi být měli, aby společnosti sdělili existenci zástavního práva k účastnickým cenným papírům vydaným společností, a vyjádření představenstva k tomu, zda považuje výši protiplnění určenou podle odstavce 6 za spravedlivou. (3) Určení hlavního akcionáře, zdůvodnění výše protiplnění, znalecký posudek podle odstavce 6, rozhodnutí České národní banky podle § 183i odst. 5, zpřístupní společnost ve svém sídle k nahlédnutí každému vlastníkovi účastnického cenného papíru; § 184 odst. 8 věta druhá a třetí se použije obdobně. Společnost s kotovanými akciemi současně uveřejní informace o postupu podle § 183i odst. 1 a závěry znaleckého posudku, je-li vyžadován, způsobem umožňujícím dálkový přístup. (4) Návrh usnesení valné hromady se nesmí v určení výše protiplnění odchylovat od zdůvodnění výše protiplnění nebo od znaleckého posudku podle odstavce 6. (5) Vlastníci zastavených účastnických cenných papírů společnosti bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděli o svolání valné hromady, sdělí společnosti skutečnost zastavení a osobu zástavního věřitele; upozornění na tuto povinnost se uvede v pozvánce na valnou hromadu nebo v oznámení o jejím konání. (6) Společně se žádostí podle § 183i odst. 1 doručí hlavní akcionář společnosti zdůvodnění určení výše protiplnění, znalecký posudek a rozhodnutí České národní banky podle § 183i odst. 5; hlavní akcionář nese náklady na pořízení a doručení těchto listin. § 183k (1) Vlastníci účastnických cenných papírů mohou od okamžiku obdržení pozvánky na valnou hromadu, případně od okamžiku oznámení jejího konání požádat soud o přezkoumání přiměřenosti protiplnění; není-li toto právo využito do měsíce ode dne zveřejnění zápisu usnesení valné hromady podle § 183l do obchodního rejstříku, zaniká. (2) V případě, že vlastník účastnického cenného papíru nevyužije právo podle odstavce 1, nemůže se nepřiměřenosti protiplnění již dovolávat. (3) Soudní rozhodnutí, kterým bylo přiznáno právo na jinou výši protiplnění, je pro hlavního akcionáře a pro společnost závazné co do základu přiznaného práva i vůči ostatním vlastníkům účastnických cenných papírů. Promlčecí doba začíná běžet ode dne právní moci rozhodnutí, a to vůči všem oprávněným osobám bez ohledu na to, zda byly účastníky řízení. (4) Určení nepřiměřenosti výše protiplnění nezpůsobuje neplatnost usnesení valné hromady podle § 183i odst. 1. (5) Návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady podle § 131 nelze zakládat na nepřiměřenosti výše protiplnění. § 183l (1) Představenstvo podá bez zbytečného odkladu po přijetí usnesení valné hromady návrh na zápis usnesení do obchodního rejstříku. (2) Současně usnesení valné hromady a závěry znaleckého posudku, pokud se vyžaduje, uveřejní způsobem určeným pro svolání valné hromady společnosti a uloží notářský zápis v sídle společnosti k nahlédnutí; upozornění na tuto skutečnost se v uveřejněném oznámení také uvede. (3) Uplynutím měsíce od zveřejnění zápisu usnesení do obchodního rejstříku podle odstavce 1 přechází vlastnické právo k účastnickým cenným papírům menšinových akcionářů společnosti na hlavního akcionáře. (4) Byly-li přešlé účastnické cenné papíry zástavou, zástavní právo okamžikem přechodu zaniká. Na zástavního věřitele, který drží zastavený účastnický cenný papír, se přiměřeně použijí odstavce 5 a 6. (5) Dosavadní vlastníci listinných účastnických cenných papírů je předloží společnosti do 30 dnů po přechodu vlastnického práva; v době prodlení nemohou požadovat protiplnění podle § 183m. Společnost dá příkaz k zápisu změny vlastníků zaknihovaných účastnických cenných papírů na majetkových účtech osobě oprávněné vést příslušnou evidenci cenných papírů podle zvláštního právního předpisu ve stejné lhůtě s tím, že podkladem pro zápis změny je usnesení valné hromady podle § 183i odst. 1. (6) Nepředloží-li dosavadní vlastníci účastnických cenných papírů tyto cenné papíry do měsíce, případně v dodatečné lhůtě určené společností, která nesmí být kratší než 14 dnů, postupuje společnost podle § 214 odst. 1 až 3. (7) Vrácené účastnické cenné papíry předá společnost hlavnímu akcionáři bez zbytečného odkladu. Za účastnické cenné papíry prohlášené za neplatné vydá představenstvo společnosti bez zbytečného odkladu hlavnímu akcionáři nové účastnické cenné papíry stejné formy, podoby, druhu a jmenovité hodnoty. § 183m (1) Oprávněné osoby mají právo na protiplnění v penězích, jehož výši určí hlavní akcionář; hlavní akcionář doloží přiměřenost protiplnění znaleckým posudkem, který nesmí být starší než 3 měsíce ke dni doručení žádosti podle § 183i odst. 1, a jehož výši přezkoumá Česká národní banka. (2) Dosavadním vlastníkům zaknihovaných účastnických cenných papírů vzniká právo na zaplacení protiplnění zápisem vlastnického práva na majetkovém účtu v příslušné evidenci cenných papírů a vlastníkům listinných účastnických cenných papírů jejich předáním společnosti podle § 183l odst. 5 a 6. (3) Obchodník s cennými papíry nebo banka poskytne oprávněným osobám protiplnění bez zbytečného odkladu po splnění podmínek podle odstavce 2. (4) Obchodník s cennými papíry nebo banka poskytne protiplnění vždy vlastníkovi vykoupených účastnických cenných papírů, ledaže je prokázáno zastavení vykoupených účastnických cenných papírů, pak poskytne částku odpovídající hodnotě zastavených účastnických cenných papírů zástavnímu věřiteli; to neplatí, prokáže-li vlastník, že zástavní právo již zaniklo, nebo že dohoda mezi ním a zástavním věřitelem určuje jinak. § 183n (1) Zveřejněním usnesení valné hromady dochází k vyřazení účastnických cenných papírů z obchodování na oficiálním trhu, byly-li kotovány; § 186a odst. 1 a 2 se nepoužijí. Společnost o vyřazení informuje v souladu se zvláštním právním předpisem organizátora regulovaného trhu, na kterém byly účastnické cenné papíry podle odstavce 1 přijaty k obchodování se žádostí o promítnutí vyřazení do příslušného seznamu. (2) Organizátor regulovaného trhu oznámí neprodleně vyřazení účastnických cenných papírů z obchodování na regulovaném trhu příslušnému depozitáři a České národní bance. (3) Právo hlavního akcionáře podle § 183i odst. 1, které není uplatněno do 3 měsíců ode dne nabytí rozhodného podílu, zaniká. Oddíl 4: Orgány společnosti Valná hromada § 184 (1) Nejvyšším orgánem společnosti je valná hromada. Akcionář se zúčastňuje valné hromady osobně anebo v zastoupení na základě písemné plné moci (dále jen "přítomný akcionář"). Zástupcem akcionáře nemůže být člen představenstva nebo dozorčí rady společnosti. (2) Pokud společnost vydala zaknihované akcie, mohou stanovy nebo rozhodnutí předcházející valné hromady určit den, který je rozhodný k účasti na valné hromadě. Tento den však nemůže o více než sedm kalendářních dnů předcházet dnu konání valné hromady. Pokud nebude rozhodný den takto určen, platí, že rozhodným dnem je sedmý kalendářní den přede dnem konání valné hromady. Představenstvo je povinno podat žádost o výpis ze zákonné evidence cenných papírů k rozhodnému dni. (3) Valná hromada se koná nejméně jednou za rok ve lhůtě určené stanovami, nejpozději však do šesti měsíců od posledního dne účetního období a svolává ji představenstvo, popřípadě jeho člen, pokud se představenstvo na jejím svolání bez zbytečného odkladu neusneslo a zákon stanoví povinnost valnou hromadu svolat anebo pokud představenstvo není dlouhodobě schopno se usnášet, nestanoví-li tento zákon jinak. (4) Představenstvo je povinno uveřejnit pozvánku na valnou hromadu nebo oznámení o jejím svolání způsobem určeným zákonem a stanovami. U společnosti s akciemi na jméno uveřejňuje představenstvo pozvánku tak, že ji zašle všem akcionářům na adresu sídla nebo bydliště uvedenou v seznamu akcionářů nejméně 30 dní před konáním valné hromady. U společnosti s akciemi na majitele uveřejňuje představenstvo v této lhůtě oznámení o konání valné hromady v Obchodním věstníku a jiným vhodným způsobem určeným stanovami, nejméně však v jednom celostátně distribuovaném deníku určeném ve stanovách. Jestliže vlastník akcií na majitele zřídí ve prospěch společnosti zástavní právo alespoň k jedné akcii společnosti jako jistotu na úhradu nákladů za zaslání oznámení o konání valné hromady a požádá o zasílání oznámení o konání valné hromady na adresu uvedenou v žádosti, je společnost povinna mu na uvedenou adresu na jeho náklad oznámení zasílat. (5) Pozvánka na valnou hromadu nebo oznámení o konání valné hromady obsahuje alespoň: a) firmu a sídlo společnosti, b) místo, datum a hodinu konání valné hromady, c) označení, zda se svolává řádná, mimořádná nebo náhradní valná hromada, d) pořad jednání valné hromady, e) rozhodný den k účasti na valné hromadě, pokud společnost vydala zaknihované akcie. (6) Místo, datum a hodina konání valné hromady musí být určeny tak, aby co nejméně omezovaly možnost akcionářů účastnit se valné hromady. (7) Valnou hromadu lze odvolat nebo změnit datum jejího konání na pozdější dobu. Odvolání valné hromady nebo změna data jejího konání musí být oznámeny způsobem stanoveným zákonem a stanovami pro svolání valné hromady, a to nejpozději jeden týden před oznámeným datem jejího konání, jinak je společnost povinna uhradit akcionářům, kteří se dostavili podle původní pozvánky nebo původního oznámení, účelně vynaložené náklady. Mimořádnou valnou hromadu svolanou podle § 181 lze odvolat nebo změnit datum jejího konání na pozdější dobu, jen pokud o to požádají tam uvedení akcionáři. Při určení nového data konání valné hromady musí být dodržena lhůta podle odstavce 4 nebo podle § 181 odst. 2. (8) Jestliže má být na pořadu jednání valné hromady změna stanov společnosti, musí pozvánka na valnou hromadu nebo oznámení o jejím konání alespoň charakterizovat podstatu navrhovaných změn a návrh změn stanov musí být akcionářům k nahlédnutí v sídle společnosti ve lhůtě stanovené pro svolání valné hromady. Akcionář má právo vyžádat si zaslání kopie návrhu stanov na svůj náklad a své nebezpečí. Na tato práva musí být akcionáři upozorněni v pozvánce na valnou hromadu nebo v oznámení o jejím konání. § 185 (1) Valná hromada je schopna se usnášet, pokud přítomní akcionáři mají akcie, jejichž jmenovitá hodnota přesahuje 30 % základního kapitálu společnosti, nevyžadují-li stanovy účast vyšší. (2) Přítomní akcionáři se zapisují do listiny přítomných, jež obsahuje firmu nebo název a sídlo právnické osoby nebo jméno a bydliště fyzické osoby, která je akcionářem, popřípadě jejího zástupce, čísla listinných akcií a jmenovitou hodnotu akcií, jež ji opravňují k hlasování, popřípadě údaj o tom, že akcie neopravňuje k hlasování. Pokud společnost odmítne zápis určité osoby do listiny přítomných provést, uvede tuto skutečnost do listiny přítomných včetně důvodu odmítnutí. Správnost listiny přítomných potvrzují svými podpisy předseda valné hromady a zapisovatel zvolení podle stanov. (3) Není-li valná hromada schopna se usnášet, svolá představenstvo náhradní valnou hromadu. Náhradní valnou hromadu svolává představenstvo novou pozvánkou či novým oznámením způsobem uvedeným v § 184 odst. 4 s tím, že lhůta tam uvedená se zkracuje na 15 dnů. Pozvánka musí být zaslána a oznámení o konání valné hromady musí být uveřejněno nejpozději do 15 dnů ode dne, na který byla svolána původní valná hromada. Náhradní valná hromada se musí konat do šesti týdnů ode dne, na který byla svolána původní valná hromada. Náhradní valná hromada musí mít nezměněný pořad jednání a je schopna usnášení bez ohledu na ustanovení odstavce 1. Pokud společnost vydala zaknihované akcie, nemusí žádat o nový výpis z evidence zaknihovaných cenných papírů, avšak nabyvatel akcie je oprávněn prokázat právo účasti na náhradní valné hromadě jinak. (4) Záležitosti, které nebyly zařazeny do navrhovaného pořadu jednání valné hromady, lze rozhodnout jen za účasti a se souhlasem všech akcionářů společnosti. § 186 (1) Valná hromada rozhoduje většinou hlasů přítomných akcionářů, pokud tento zákon nevyžaduje většinu jinou. Stanovy mohou určit vyšší počet hlasů potřebných k přijetí usnesení. (2) O záležitostech podle § 187 odst. 1 písm. a), b), c) a k) a o zrušení společnosti s likvidací a návrhu rozdělení likvidačního zůstatku rozhoduje valná hromada alespoň dvěma třetinami hlasů přítomných akcionářů. Rozhoduje-li valná hromada o zvýšení nebo snížení základního kapitálu, vyžaduje se i souhlas alespoň dvou třetin hlasů přítomných akcionářů každého druhu akcií, které společnost vydala nebo místo nichž byly vydány zatímní listy. (3) K rozhodnutí valné hromady o změně druhu nebo formy akcií, o změně práv spojených s určitým druhem akcií, o omezení převoditelnosti akcií na jméno a o vyřazení akcií z obchodování na oficiálním trhu se vyžaduje i souhlas alespoň tří čtvrtin hlasů přítomných akcionářů majících tyto akcie. (4) O vyloučení nebo o omezení přednostního práva na získání vyměnitelných a prioritních dluhopisů, o vyloučení nebo o omezení přednostního práva na upisování nových akcií podle § 204a, o schválení ovládací smlouvy (§ 190b), o schválení smlouvy o převodu zisku (§ 190a) a jejich změny a o zvýšení základního kapitálu nepeněžitými vklady rozhoduje valná hromada alespoň třemi čtvrtinami hlasů přítomných akcionářů. Jestliže společnost vydala více druhů akcií, vyžaduje se k rozhodnutí valné hromady i souhlas alespoň tří čtvrtin hlasů přítomných akcionářů u každého druhu akcií. (5) K rozhodnutí valné hromady o spojení akcií se vyžaduje i souhlas všech akcionářů, jejichž akcie se mají spojit. (6) O rozhodnutích podle odstavců 2 až 5 musí být pořízen notářský zápis. Notářský zápis o rozhodnutí o změně stanov musí obsahovat též schválený text změny stanov. § 186a (1) Rozhodne-li valná hromada o účastnických cenných papírů z obchodování na oficiálním trhu, je společnost povinna učinit do 30 dnů ode dne tohoto rozhodnutí veřejný návrh smlouvy. Veřejný návrh smlouvy musí být určen osobám, které byly ke dni konání valné hromady vlastníky účastnických cenných papírů společnosti a pro zrušení registrace účastnických cenných papírů nehlasovaly nebo se valné hromady nezúčastnily, a to ohledně těch účastnických cenných papírů, jejichž vlastníkem byly ke dni konání valné hromady, a nevzdaly se práva na jejich prodej společnosti. Ustanovení § 220b odst. 5 se použije přiměřeně. V pochybnostech se má zato, že osoba, která veřejný návrh smlouvy přijala, byla vlastníkem účastnických cenných papírů společnosti v době konání valné hromady a byla vlastníkem toho počtu účastnických cenných papírů, který uvedla v přijetí veřejného návrhu smlouvy. V notářském zápisu o rozhodnutí valné hromady musí být jmenovitě uvedeni vlastníci účastnických cenných papírů, kteří hlasovali pro vyřazení z obchodování na oficiálním trhu. (2) Představenstvo je povinno bez zbytečného odkladu oznámit rozhodnutí valné hromady o vyřazení účastnických cenných papírů z obchodování na oficiálním trhu České národní bance a organizátorovi regulovaného trhu, na němž se s nimi obchoduje, a uveřejnit je způsobem stanoveným zákonem a stanovami pro svolání valné hromady. (3) Rozhodne-li valná hromada o změně druhu akcií nebo o omezení převoditelnosti akcií na jméno nebo o jejím zpřísnění, je společnost povinna učinit do 30 dnů ode dne zápisu těchto skutečností do obchodního rejstříku veřejný návrh smlouvy. Veřejný návrh smlouvy se týká tohoto druhu nebo této formy akcií a musí být určen vlastníkům akcií nebo je nahrazujících zatímních listů, kteří byli ke dni konání valné hromady akcionáři společnosti a nehlasovali pro změnu druhu akcií nebo pro omezení převoditelnosti akcií na jméno anebo se valné hromady nezúčastnili, a to ohledně těch akcií nebo zatímních listů, jejichž vlastníky byli ke dni konání valné hromady, a nevzdali se práva na jejich prodej společnosti. Ustanovení § 220b odst. 5 platí přiměřeně. V pochybnostech platí, že osoba, která veřejný návrh smlouvy přijala, byla v době konání valné hromady akcionářem společnosti a byla vlastníkem toho počtu akcií nebo zatímních listů, který uvedla v přijetí veřejného návrhu smlouvy. V notářském zápisu o rozhodnutí valné hromady musí být jmenovitě uvedeni akcionáři, kteří hlasovali pro změnu druhu akcií nebo pro omezení převoditelnosti akcií na jméno. Představenstvo je povinno oznámit bez zbytečného odkladu způsobem určeným zákonem a stanovami pro svolání valné hromady den, k němuž byla zapsána změna druhu akcií nebo omezení převoditelnosti akcií do obchodního rejstříku. (4) Společnost je povinna účastnické cenné papíry koupit nejpozději do jednoho měsíce ode dne následujícího po dni uplynutí závaznosti veřejného návrhu smlouvy. Společnost je povinna akcie koupit za cenu přiměřenou hodnotě akcií. Přiměřenost ceny musí být doložena posudkem znalce. Na postup při koupi akcií podle odstavců 1 a 3 se použijí přiměřeně ustanovení § 183a, 183c a § 183e až 183g. (5) Je-li společnost v prodlení s veřejným návrhem smlouvy, je osoba, jíž měl být veřejný návrh smlouvy určen, oprávněna učinit společnosti písemný návrh na uzavření smlouvy o koupi účastnických cenných papírů, jež by byla oprávněna prodat na základě veřejného návrhu smlouvy za cenu stanovenou podle odstavce 4. (6) Jestliže společnost nepřijme návrh smlouvy podle odstavce 5 do 15 dnů od doručení písemného návrhu smlouvy, je akcionář oprávněn domáhat se uzavření smlouvy u soudu nebo může požadovat náhradu škody způsobené mu porušením závazku uzavřít smlouvu. Může rovněž požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů. (7) Akcionáři společnosti, kteří hlasovali pro změnu druhu akcií, omezení převoditelnosti akcií, její zpřísnění nebo pro vyřazení účastnických cenných papírů z obchodování na oficiálním trhu, jsou povinni koupit od společnosti cenné papíry, jež společnost nabyla podle předchozích ustanovení, za cenu, jež společnost za ně zaplatila,do tří měsíců ode dne, kdy je společnost koupila, a to podle poměru jmenovitých hodnot jejich akcií zvýšenou o úrok ve výši úroku vyžadovaného bankami za poskytnutí odpovídajícího úvěru v době, kdy společnost veřejný návrh smlouvy učinila. To neplatí, jestliže společnost může prodat akcie výhodněji. § 186b (1) Pokud rozhodla valná hromada o změně druhu nebo formy akcií anebo o štěpení akcií na více akcií o nižší jmenovité hodnotě nebo spojení více akcií do jedné akcie, může společnost vydat nové akcie a stanovit lhůtu k předložení listinných akcií k výměně až poté, co tato změna bude zapsána do obchodního rejstříku. (2) Pro postup při výměně akcií za akcie jiného druhu nebo formy anebo při výměně akcií po jejich štěpení nebo spojení více akcií do jedné akcie se použije § 214. Ustanovení § 213a odst. 2 a 3 se použijí přiměřeně. § 186c (1) Při posuzování způsobilosti valné hromady činit rozhodnutí a při hlasování na valné hromadě se nepřihlíží k akciím nebo zatímním listům, s nimiž není spojeno právo hlasovat, nebo pokud nelze hlasovací právo, které je s nimi spojeno, vykonávat, ani k hlasovacím právům, které nevykonává obchodník s cennými papíry nebo jiné osoby podle § 183b odst. 4. (2) Akcionář nemůže vykonávat hlasovací právo a) spojené se zatímním listem, pokud je v prodlení se splácením emisního kursu nesplacených akcií nebo jeho části, b) rozhoduje-li valná hromada o jeho nepeněžitém vkladu, c) rozhoduje-li valná hromada o tom, zda jemu nebo osobě, s níž jedná ve shodě, má být poskytnuta výhoda nebo jim má být prominuto splnění povinnosti anebo zda má být odvolán z funkce člena orgánu společnosti pro porušení povinností při výkonu funkce, d) pokud porušil povinnost učinit nabídku převzetí podle § 183b, e) v jiných případech stanovených zákonem. (3) Zákaz výkonu hlasovacích práv uvedený v odstavci 2 písm. b) až d) se vztahuje i na akcionáře, kteří jednají s akcionářem, který nemůže vykonávat hlasovací právo, ve shodě. (4) Zákaz výkonu hlasovacích práv podle odstavců 2 a 3 neplatí v případě, kdy všichni akcionáři společnosti jednají ve shodě (§ 66b). § 186d Dohody o výkonu hlasovacích práv (1) Neplatné jsou dohody, kterými se akcionář zavazuje: a) dodržovat při hlasování pokyny společnosti nebo některého z jejích orgánů o tom, jak má hlasovat, nebo b) že bude hlasovat pro návrhy předkládané orgány společnosti, nebo c) že jako protiplnění za výhody poskytnuté společností uplatní hlasovací právo určitým způsobem nebo že nebude hlasovat. (2) Ustanovení stanov, která zavazují akcionáře k postupu podle odstavce 1, jsou neplatná. § 187 (1) Do působnosti valné hromady náleží: a) rozhodování o změně stanov, nejde-li o změnu v důsledku zvýšení základního kapitálu představenstvem podle § 210 nebo o změnu, ke které došlo na základě jiných právních skutečností, b) rozhodování o zvýšení či snížení základního kapitálu nebo o pověření představenstva podle § 210 či o možnosti započtení peněžité pohledávky vůči společnosti proti pohledávce na splacení emisního kursu, c) rozhodnutí o snížení základního kapitálu a o vydání dluhopisů podle § 160, d) volba a odvolání členů představenstva, pokud stanovy neurčují, že jsou voleni a odvoláváni dozorčí radou (§ 194 odst. 1), e) volba a odvolání členů dozorčí rady a jiných orgánů určených stanovami, s výjimkou členů dozorčí rady volených a odvolávaných podle § 200, f) schválení řádné nebo mimořádné účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky a v zákonem stanovených případech i mezitímní účetní závěrky, rozhodnutí o rozdělení zisku nebo o úhradě ztráty a stanovení tantiém, g) rozhodování o odměňování členů představenstva a dozorčí rady, h) rozhodnutí o kótaci účastnických cenných papírů společnosti podle zvláštního právního předpisu a o jejich vyřazení z obchodování na oficiálním trhu, i) rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací, jmenování a odvolání likvidátora, včetně určení výše jeho odměny, schválení návrhu rozdělení likvidačního zůstatku, j) rozhodnutí o fúzi, převodu jmění na jednoho akcionáře nebo rozdělení, popřípadě o změně právní formy, k) schvalování smluv uvedených v § 67a, l) schválení jednání učiněných jménem společnosti do jejího vzniku podle § 64, m) schválení ovládací smlouvy (§ 190b), smlouvy o převodu zisku (§ 190a) a smlouvy o tichém společenství a jejich změn, n) rozhodnutí o dalších otázkách, které tento zákon nebo stanovy zahrnují do působnosti valné hromady. (2) Valná hromada si nemůže vyhradit k rozhodování záležitosti, které jí nesvěřuje zákon nebo stanovy. § 188 (1) Valná hromada zvolí svého předsedu, zapisovatele, dva ověřovatele zápisu a osoby pověřené sčítáním hlasů. Do doby zvolení předsedy řídí valnou hromadu člen představenstva, jehož tím představenstvo pověří, nestanoví-li tento zákon jinak. (2) Zápis o valné hromadě obsahuje: a) firmu a sídlo společnosti, b) místo a dobu konání valné hromady, c) jméno předsedy valné hromady, zapisovatele, ověřovatelů zápisu a osob pověřených sčítáním hlasů, d) popis projednání jednotlivých bodů programu valné hromady, e) rozhodnutí valné hromady s uvedením výsledku hlasování, f) obsah protestu akcionáře, člena představenstva nebo dozorčí rady týkajícího se rozhodnutí valné hromady, jestliže o to protestující požádá. (3) K zápisu se přiloží návrhy a prohlášení, předložená na valné hromadě k projednání, a listina přítomných na valné hromadě. § 189 (1) Představenstvo zabezpečuje vyhotovení zápisu o valné hromadě do 30 dnů od jejího ukončení. Zápis podepisuje zapisovatel a předseda zasedání valné hromady a dva zvolení ověřovatelé. (2) Každý akcionář může požádat představenstvo o vydání kopie zápisu nebo jeho části za celou dobu existence společnosti. Pokud stanovy společnosti neurčí něco jiného, pořizuje se kopie zápisu nebo jeho části na náklady akcionáře, který o její vydání žádá. (3) Zápisy o valné hromadě spolu s oznámením nebo pozváním na valnou hromadu a listina přítomných akcionářů se uchovávají v archivu společnosti po celou dobu jejího trvání. Likvidátor zajistí archivaci nebo úschovu těchto zápisů ještě po dobu deseti roků po zániku společnosti. Pokud se zrušuje společnost bez likvidace a její jmění přechází na právního nástupce, uschovávají se zápisy v archivu právního nástupce stejně jako zápisy tohoto nástupce. § 190 (1) Má-li společnost jen jediného akcionáře, nekoná se valná hromada a působnost valné hromady vykonává tento akcionář. Rozhodnutí akcionáře při výkonu působnosti valné hromady musí mít písemnou formu a musí být podepsáno akcionářem. Rozhodnutí společníka musí mít formu notářského zápisu v těch případech, kdy se o rozhodnutí valné hromady pořizuje notářský zápis. Ustanovení § 186c odst. 2 a 3 se nepoužijí. (2) Jediný akcionář je oprávněn vyžadovat, aby se rozhodování podle odstavce 1 účastnilo představenstvo a dozorčí rada. Písemné rozhodnutí jediného akcionáře musí být doručeno představenstvu a dozorčí radě. (3) Smlouvy uzavřené mezi společností a jediným akcionářem této společnosti, pokud tento akcionář jedná rovněž jménem společnosti, musí mít formu notářského zápisu nebo písemnou formu a listina musí být podepsána před orgánem pověřeným legalizací. § 190a Smlouva o převodu zisku (1) Smlouvou o převodu zisku se zavazuje řízená osoba po provedení přídělu do rezervního fondu, vyžaduje-li tvorbu rezervního fondu zákon nebo zakladatelský dokument, převést ve prospěch řídící osoby zbylý zisk nebo jeho část. Smlouva o převodu zisku musí rovněž obsahovat závazek řídící osoby vůči společníkům, kteří nejsou účastníky smlouvy (dále jen "mimo stojící společníci"), poskytnout jim přiměřené vyrovnání, ledaže společnost nemá žádného takového společníka. (2) Přiměřené vyrovnání podle odstavce 1 musí být poskytnuto po dobu trvání smlouvy každoročně a alespoň v té výši, která by podle dosavadních hospodářských výsledků společnosti a očekávaných budoucích hospodářských výsledků s přihlédnutím k přiměřeným odpisům a opravným položkám mohla být pravděpodobně rozdělena jako podíl na zisku připadající na akcie určité jmenovité hodnoty nebo na podíl tohoto společníka. Jestliže se smlouva o převodu zisku vztahuje jen na část zisku, krátí se částka přiměřeného vyrovnání poměrně. (3) Smlouva o převodu zisku je platná, i když vyrovnání podle odstavce 1 není přiměřené. Mimo stojící společníci jsou oprávněni domáhat se, aby výši přiměřeného vyrovnání určil soud. Žaloba musí být podána do 3 měsíců poté, co bylo zveřejněno uložení smlouvy o převodu zisku do sbírky listin, jinak toto právo zaniká. Soudní rozhodnutí, jímž se určuje výše přiměřeného vyrovnání mimo stojícímu společníkovi, je pro řídící osobu co do základu přiznaného práva závazné i vůči ostatním mimo stojícím společníkům. § 190b Ovládací smlouva (1) Ovládací smlouvou se zavazuje jedna smluvní strana (řízená osoba) podrobit se jednotnému řízení jiné osobě (řídící osoba). Je-li součástí ovládací smlouvy i závazek řízené osoby převádět zisk nebo jeho část řídící osobě, použije se obdobně ustanovení § 190a. (2) Řídící osoba je oprávněna udílet statutárnímu orgánu řízené osoby pokyny, a to i takové, které mohou být pro řízenou osobu i nevýhodné, jestliže jsou v zájmu řídící osoby nebo jiné osoby, se kterou tvoří koncern. Tím není dotčena povinnost osob tvořících statutární orgán řízené osoby nebo jeho členů jednat s péčí řádného hospodáře. Jiná osoba ani jiný orgán řízené osoby nejsou oprávněny udělovat statutárnímu orgánu řízené osoby pokyny, které jsou v rozporu s pokyny řídící osoby. (3) Osoby, které jménem řídící osoby udělují pokyny statutárnímu orgánu řízené osoby, jsou povinny postupovat s péčí řádného hospodáře. Pokud tuto povinnost poruší, jsou povinny společně a nerozdílně nahradit škodu, která z toho řízené osobě vznikne. Je-li sporné, zda tyto osoby postupovaly s péčí řádného hospodáře, nesou důkazní břemeno. Za splnění závazku z náhrady škody ručí řídící osoba. (4) Právo na náhradu škody může za řízenou osobu uplatnit i každý její společník. Ustanovení § 182 se použije přiměřeně. (5) Vznikne-li v důsledku porušení povinností podle odstavce 3 škoda i věřitelům řízené osoby, odpovídají osoby, které tuto povinnost porušily, společně a nerozdílně za škodu způsobenou věřiteli, pokud nárok věřitele nemůže být uspokojen z majetku řízené osoby. Řídící osoba ručí za závazek k náhradě škody. (6) Společně s osobami uvedenými v odstavcích 3 a 5 odpovídají za takto vzniklou škodu i osoby, jež jsou statutárním orgánem řízené osoby nebo jeho členem, pokud nepostupovaly s péčí řádného hospodáře. Tyto osoby za škodu neodpovídají, pokud jednaly podle pokynů, které byly uděleny v souladu s ustanovením odstavce 2. Společná ustanovení o ovládací smlouvě a o smlouvě o převodu zisku § 190c (1) Ovládací smlouva nebo smlouva o převodu zisku musí být uzavřena písemně a musí obsahovat i závazek vůči mimo stojícím společníkům uzavřít na písemnou žádost smlouvu o úplatném převodu jejich akcií, zatímních listů nebo podílů (dále jen "smlouva o úplatném převodu") za cenu přiměřenou hodnotě jejich akcií, zatímních listů nebo podílů (dále jen "odškodnění"), ledaže společnost nemá žádného takového společníka. Ustanovení § 186a odst. 6 se použije přiměřeně. Lhůta pro zaplacení odškodnění nesmí být delší než 1 měsíc ode dne uzavření smlouvy o úplatném převodu. Výše odškodnění nebo způsob jeho určení musí být uvedeny v ovládací smlouvě nebo ve smlouvě o převodu zisku. Právo požadovat uzavření smlouvy o úplatném převodu může být časově omezeno. Lhůta pro uplatnění tohoto práva nemůže být v takovém případě kratší než 3 měsíce od účinnosti ovládací smlouvy nebo smlouvy o převodu zisku . Pro účely tohoto ustanovení se akcie, zatímní listy a obchodní podíly považují vždy za neomezeně převoditelné. (2) Není-li výše odškodnění v ovládací smlouvě nebo ve smlouvě o převodu zisku stanovena v souladu s odstavcem 1, je smlouva přesto platná. Mimo stojící společníci jsou oprávněni domáhat se, aby výši přiměřeného odškodnění určil soud. Žaloba musí být podána do 3 měsíců poté, co bylo zveřejněno uložení ovládací smlouvy nebo smlouvy o převodu zisku do sbírky listin, popřípadě od uzavření smlouvy o úplatném převodu, jinak toto právo zaniká. Soudní rozhodnutí, jímž se určuje výše přiměřeného odškodnění mimo stojícímu společníkovi, je pro řídící osobu co do základu přiznaného práva závazné i vůči ostatním mimo stojícím společníkům. (3) Ovládací smlouva nebo smlouva o převodu zisku může být zrušena jen s účinností ke konci účetního období. Zpětná účinnost se nepřipouští. Právní úkon, jenž má za následek zrušení smlouvy, musí mít písemnou formu. Jestliže se má smlouva zrušit na základě právního úkonu, je k účinnosti tohoto právního úkonu třeba souhlasu valné hromady a mimo stojících společníků, obsahuje-li ovládací smlouva nebo smlouva o převodu zisku závazek k vyrovnání nebo k odškodnění. Ustanovení § 190d odst. 8 se použije obdobně. (4) Řídící nebo řízená osoba je oprávněna odstoupit od ovládací smlouvy nebo od smlouvy o převodu zisku s účinky ke dni doručení odstoupení druhé smluvní straně jen z vážných důvodů, zejména jestliže druhá smluvní strana není schopna plnit závazky ze smlouvy. Řízená osoba je oprávněna od smlouvy odstoupit i tehdy, jestliže je podle rozhodnutí soudu odškodnění přiznané mimo stojícím společníkům v ovládací smlouvě nebo ve smlouvě o převodu zisku nepřiměřené, a to ve lhůtě 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. (5) Byla-li uzavřena ovládací smlouva nebo smlouva o převodu zisku a hospodaření řízené osoby skončí ztrátou, je řídící osoba povinna tuto ztrátu uhradit, pokud nemůže být uhrazena z rezervního fondu nebo jiných disponibilních zdrojů řízené osoby. (6) Nabude-li ovládací smlouva nebo smlouva o převodu zisku účinnosti k jinému dni, než je první den účetního období, sestaví řízená osoba ke dni předcházejícímu den nabytí účinnosti smlouvy mezitímní účetní závěrku. Zanikne-li účinnost ovládací smlouvy nebo smlouvy o převodu zisku k jinému dni, než je poslední den účetního období, sestaví řízená osoba ke dni zániku účinnosti smlouvy mezitímní účetní závěrku. § 190d (1) Ovládací smlouva nebo smlouva o převodu zisku musí být schválena valnou hromadou, jde-li o akciovou společnost nebo společnost s ručením omezeným, a to alespoň třemi čtvrtinami hlasů přítomných společníků, bez ohledu na to, zda společnost je osobou řídící nebo řízenou, pokud stanovy nevyžadují vyšší počet hlasů, jinak je neplatná. O rozhodnutí valné hromady, jímž se schvaluje ovládací smlouva nebo smlouva o převodu zisku, musí být pořízen notářský zápis. Je-li účastníkem ovládací smlouvy nebo smlouvy o převodu zisku veřejná obchodní společnost nebo komanditní společnost, vyžaduje se její podepsání všemi neomezeně ručícími společníky. (2) Statutární orgány osob, nebo hodlají uzavřít ovládací smlouvu nebo smlouvu o převodu zisku, jsou povinny vyhotovit podrobnou písemnou zprávu, v níž vysvětlí důvody uzavření smlouvy a zejména objasní výši vyrovnání a odškodnění. Dozorčí orgány osob, jež uzavřely ovládací smlouvu nebo smlouvu o převodu zisku, jsou-li zřízeny, smlouvy přezkoumají a vyhotoví o tom zprávu. Ustanovení § 153a odst. 3 a § 220b odst. 1 poslední věty, odst. 2 poslední věty a odst. 3 až 5 se použijí přiměřeně. (3) Ovládací smlouva nebo smlouva o převodu zisku musí být prozkoumána dvěma nezávislými znalci. Ustanovení § 220c odst. 1, 2, 4, 6 až 8 se použijí přiměřeně. (4) Znalecká zpráva podle odstavce 3 musí obsahovat kromě náležitostí vyžadovaných zvláštním právním předpisem též závěr, že navržené vyrovnání a navržené odškodnění je přiměřené. Ve zprávě musí být rovněž uvedeno, a) podle jakých metod bylo vyrovnání, popřípadě odškodnění určeno, b) z jakých důvodů je použití těchto metod vhodné, c) jaké vyrovnání, popřípadě odškodnění vyplývá z jednotlivých metod, pokud bylo použito více metod; současně musí být uvedeno, jaká váha byla přiznána jednotlivým metodám a výsledkům z nich vyplývajícím a jaké obtíže se vyskytly při zjišťování výše vyrovnání nebo odškodnění. (5) Všichni společníci mají právo seznámit se ode dne, v němž bylo uveřejněno oznámení o konání valné hromady nebo odeslána pozvánka na valnou hromadu, nebo alespoň 5 dnů před podpisem smlouvy, jde-li o veřejnou obchodní společnost nebo komanditní společnost, v sídle společnosti a) s ovládací smlouvou nebo smlouvou o převodu zisku, b) se zprávami statutárních orgánů podle odstavce 2, pokud se vyžadují, c) se zprávami nebo zprávou dozorčího orgánu a znalců podle odstavce 4, jestliže se vyžadují, d) s výročními zprávami a zprávami auditora, podléhá-li účetní závěrka ověření auditorem, za poslední 3 účetní období, pokud řídící nebo řízená osoba po takovou dobu trvá, popřípadě s takovými účetními závěrkami a zprávami auditora právního předchůdce, měla-li tato osoba právního předchůdce. (6) Ustanovení § 220d odst. 4, ustanovení § 220e odst. 2 a 3 a ustanovení § 220l se použijí přiměřeně. (7) Ovládací smlouva nebo smlouva o převodu zisku nemůže nabýt účinnosti přede dnem zveřejnění oznámení o uložení smlouvy do sbírky listin rejstříkového soudu. (8) Ovládací smlouva nebo smlouva o převodu zisku může být změněna jen se souhlasem valné hromady, jde-li o akciovou společnost nebo společnost s ručením omezeným, anebo se souhlasem všech neomezeně ručících společníků, jde-li o veřejnou obchodní společnost nebo komanditní společnost. Ustanovení odstavců 1 až 7 se použijí obdobně. K rozhodnutí valné hromady, jímž dává souhlas ke změně podmínek týkajících se výše vyrovnání nebo odškodnění, se vyžaduje i souhlas tří čtvrtin hlasů přítomných mimo stojících společníků. Představenstvo § 191 (1) Představenstvo je statutárním orgánem, jenž řídí činnost společnosti a jedná jejím jménem. Představenstvo rozhoduje o všech záležitostech společnosti, pokud nejsou tímto zákonem nebo stanovami vyhrazeny do působnosti valné hromady nebo dozorčí rady. Nevyplývá-li ze stanov něco jiného, za představenstvo jedná navenek jménem společnosti každý člen představenstva. Členové představenstva, kteří zavazují společnost, a způsob, kterým tak činí, se zapisují do obchodního rejstříku. (2) Stanovy rozhodnutí valné hromady nebo dozorčí rady mohou omezit právo představenstva jednat i jménem společnosti, avšak tato omezení nejsou účinná vůči třetím osobám. § 192 (1) Představenstvo zabezpečuje obchodní vedení včetně řádného vedení účetnictví společnosti a předkládá valné hromadě ke schválení řádnou, mimořádnou a konsolidovanou, popřípadě i mezitímní účetní závěrku a návrh na rozdělení zisku nebo úhradu ztráty v souladu se stanovami společnosti. Tato závěrka nebo vybrané údaje z ní s uvedením doby a místa, v němž je účetní závěrka k nahlédnutí pro akcionáře, se zasílají akcionářům majícím akcie na jméno nejméně 30 dnů před valnou hromadou. Vydala-li společnost akcie na majitele, hlavní údaje této účetní závěrky se v téže lhůtě uveřejní způsobem určeným zákonem a stanovami pro svolání valné hromady s uvedením doby a místa, v němž je účetní závěrka k nahlédnutí pro akcionáře společnosti. (2) Ve lhůtách určených stanovami, nejméně však jednou za účetní období, předkládá představenstvo valné hromadě zprávu o podnikatelské činnosti společnosti a o stavu jejího majetku. Tato zpráva je vždy součástí výroční zprávy zpracovávané podle zvláštního právního předpisu. § 193 (1) Představenstvo svolá valnou hromadu bez zbytečného odkladu poté, co zjistí, že celková ztráta společnosti na základě jakékoliv účetní závěrky dosáhla takové výše, že při jejím uhrazení z disponibilních zdrojů společnosti by neuhrazená ztráta dosáhla poloviny základního kapitálu nebo to lze s ohledem na všechny okolnosti předpokládat, nebo pokud zjistí, že se společnost dostala do úpadku, a navrhne valné hromadě zrušení společnosti nebo přijetí jiného opatření, nestanoví-li zvláštní právní předpis něco jiného. (2) K uzavření smlouvy, na jejímž základě má společnost nabýt nebo zcizit majetek, přesahuje-li hodnota nabývaného nebo zcizovaného majetku v průběhu jednoho účetního období jednu třetinu vlastního kapitálu vyplývajícího z poslední řádné účetní závěrky nebo z konsolidované účetní závěrky, sestavuje-li společnost konsolidovanou účetní závěrku, se vyžaduje souhlas dozorčí rady. Vydala-li společnost kótované účastnické cenné papíry, vyžaduje se i souhlas valné hromady. Ustanovení § 196a odst. 4 platí obdobně. § 194 (1) Členy představenstva volí a odvolává valná hromada. Stanovy mohou určit, že členy představenstva volí a odvolává dozorčí rada způsobem v nich uvedeným. Funkční období jednotlivých členů představenstva určují stanovy a nesmí přesáhnout pět let. Neurčí-li stanovy funkční období člena představenstva, je jeho funkční období pět let. Jestliže volí členy představenstva dozorčí rada, zvolí osoby zvolené za členy dozorčí rady první členy představenstva před podáním návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku. Na postup při volbě členů představenstva se použijí obdobně ustanovení stanov upravující jednání dozorčí rady. Volí-li členy představenstva dozorčí rada, schvaluje rovněž smlouvy o výkonu funkce podle § 66 odst. 2 a plnění podle § 66 odst. 3 místo valné hromady. (2) Jestliže člen představenstva zemře, odstoupí z funkce, je odvolán nebo jinak skončí jeho funkční období, musí příslušný orgán společnosti do tří měsíců zvolit nového člena představenstva. Nebude-li z tohoto důvodu představenstvo schopno plnit své funkce, jmenuje chybějící členy nebo člena představenstva soud na návrh osoby, jež na tom osvědčí právní zájem, a to na dobu, než budou zvoleni noví členové nebo člen příslušným orgánem společnosti, jinak může soud i bez návrhu zrušit společnost a nařídit její likvidaci. Ustanovení § 71 odst. 2 věty druhá, třetí, čtvrtá a pátá, odst. 6 a 7 platí obdobně. Místně příslušným soudem pro jmenování člena představenstva je obecný soud společnosti; účastníky řízení jsou navrhovatel, společnost, je-li zde osoba, která je oprávněna jejím jménem nebo za ni jednat, a osoba, jež má být soudem jmenována za člena představenstva. Funkce člena představenstva zaniká volbou nového člena představenstva, nejpozději však uplynutím tří měsíců od uplynutí jeho funkčního období. Stanovy mohou určit, že představenstvo, jehož počet členů zvolených valnou hromadou neklesl pod polovinu, může jmenovat náhradní členy do příštího zasedání valné hromady. (3) Představenstvo má nejméně tři členy; to neplatí, jde-li o společnost s jediným akcionářem. Členové představenstva volí svého předsedu. Představenstvo rozhoduje většinou hlasů svých členů určenou stanovami, jinak většinou hlasů všech členů. Každý člen představenstva má jeden hlas. (4) Představenstvo se řídí zásadami a pokyny schválenými valnou hromadou, pokud jsou v souladu s právními předpisy a stanovami. Jejich porušení nemá vliv na účinky jednání členů představenstva vůči třetím osobám. Nestanoví-li tento zákon jinak, není nikdo oprávněn dávat představenstvu pokyny týkající se obchodního vedení společnosti. (5) Členové představenstva jsou povinni vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře a zachovávat mlčenlivost o důvěrných informacích a skutečnostech, jejichž prozrazení třetím osobám by mohlo společnosti způsobit škodu. Je-li sporné, zda člen představenstva jednal s péčí řádného hospodáře, nese důkazní břemeno o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře, tento člen představenstva. Ti členové představenstva, kteří způsobili společnosti porušením právních povinností při výkonu působnosti představenstva škodu, odpovídají za tuto škodu společně a nerozdílně. Smlouva mezi společností a členem představenstva nebo ustanovení stanov vylučující nebo omezující odpovědnost člena představenstva za škodu jsou neplatné. Členové představenstva odpovídají za škodu, kterou způsobili společnosti plněním pokynu valné hromady, jen je-li pokyn valné hromady v rozporu s právními předpisy. (6) Členové představenstva, kteří odpovídají společnosti za škodu, ručí za závazky společnosti společně a nerozdílně, jestliže odpovědný člen představenstva škodu neuhradil a věřitelé nemohou dosáhnout uspokojení své pohledávky z majetku společnosti pro její platební neschopnost, nebo z důvodu, že společnost zastavila platby. Rozsah ručení je omezen rozsahem povinnosti členů představenstva k náhradě škody. Ručení člena představenstva zaniká, jakmile způsobenou škodu uhradí. (7) Členem představenstva může být pouze fyzická osoba, která dosáhla věku 18 let, která je plně způsobilá k právním úkonům, která je bezúhonná ve smyslu zákona o živnostenském podnikání a u níž nenastala skutečnost, jež je překážkou provozování živnosti podle zákona o živnostenském podnikání. Osoba, která uvedené podmínky nesplňuje nebo na jejíž straně je dána překážka výkonu funkce, se členem představenstva nestane, i když o tom rozhodl příslušný orgán. Přestane-li člen představenstva splňovat podmínky stanovené pro výkon funkce tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem, jeho funkce tím zaniká, nestanoví-li tento zákon jinak. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře. § 195 (1) O průběhu zasedání představenstva a o jeho rozhodnutích se pořizují zápisy podepsané předsedou představenstva a zapisovatelem. (2) V zápisu z jednání představenstva musí být jmenovitě uvedeni členové představenstva, kteří hlasovali proti jednotlivým usnesením představenstva nebo se zdrželi hlasování. Pokud není prokázáno něco jiného, platí, že neuvedení členové hlasovali pro přijetí usnesení. § 196 Zákaz konkurence (1) Pokud ze stanov nebo z usnesení valné hromady nevyplývají další omezení, člen představenstva nesmí a) podnikat v oboru stejném nebo obdobném oboru podnikání společnosti ani vstupovat se společností do obchodních vztahů, b) zprostředkovávat nebo obstarávat pro jiné osoby obchody společnosti, c) účastnit se na podnikání jiné společnosti jako společník s neomezeným ručením nebo jako ovládající osoba jiné osoby se stejným nebo podobným předmětem podnikání, d) vykonávat činnost jako statutární orgán nebo člen statutárního nebo jiného orgánu jiné právnické osoby se stejným nebo s obdobným předmětem podnikání, ledaže jde o koncern. (2) Porušení těchto ustanovení má důsledky uvedené v § 65. (3) V případě, že člen představenstva vykonává pro společnost práci na základě pracovní smlouvy či jiné smlouvy tuto nahrazující, nepovažuje se takový vztah za obchodní. § 196a (1) Společnost může uzavřít smlouvu o úvěru nebo půjčce s členem představenstva, dozorčí rady, prokuristou nebo jinou osobou, která je oprávněna jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo osobami jim blízkými anebo smlouvu, jejímž obsahem je zajištění závazků těchto osob, nebo na ně bezplatně převést majetek společnosti jen s předchozím souhlasem valné hromady a jen za podmínek obvyklých v obchodním styku. (2) Pokud jsou osoby uvedené v odstavci 1 oprávněny jednat i jménem jiné osoby, použije se ustanovení odstavce 1 obdobně i na plnění tam uvedené ve prospěch této jiné osoby. Souhlasu valné hromady není zapotřebí, jde-li o poskytnutí půjčky nebo úvěru ovládající osobou ovládané osobě anebo zajištění závazků ovládané osoby ovládající osobou. (3) Jestliže společnost nebo jí ovládaná osoba nabývá majetek od zakladatele, akcionáře nebo od osoby jednající s ním ve shodě anebo jiné osoby uvedené v odstavci 1 nebo od osoby jí ovládané anebo od osoby, se kterou tvoří koncern za protihodnotu ve výši alespoň jedné desetiny upsaného základního kapitálu ke dni nabytí nebo na ně úplatně převádí majetek této hodnoty, musí být hodnota tohoto majetku stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem. Pro jmenování a odměňování znalce platí ustanovení § 59 odst. 3. Jestliže k nabytí dochází do 3 let od vzniku společnosti, musí je schválit valná hromada. (4) Ustanovení odstavce 3 se nevztahuje na nabytí nebo zcizení majetku v rámci běžného obchodního styku a na nabytí z podnětu nebo pod dozorem státního orgánu nebo na nabytí na burze či obdobném regulovaném trhu. Ustanovení odstavce 1 o souhlasu valné hromady se vztahuje obdobně i na bezúplatný převod majetku na akcionáře. (5) Ustanovení odstavců 1 až 3 se vztahují i na převzetí ručení. Dozorčí rada § 197 (1) Dozorčí rada dohlíží na výkon působnosti představenstva a uskutečňování podnikatelské činnosti společnosti. (2) Členové dozorčí rady jsou oprávněni nahlížet do všech dokladů a zápisů týkajících se činnosti společnosti a kontrolují, zda účetní zápisy jsou řádně vedeny v souladu se skutečností a zda podnikatelská činnost společnosti se uskutečňuje v souladu s právními předpisy, stanovami a pokyny valné hromady. § 198 Dozorčí rada přezkoumává řádnou, mimořádnou a konsolidovanou, popřípadě i mezitímní účetní závěrku a návrh na rozdělení zisku nebo úhradu ztráty a předkládá své vyjádření valné hromadě. § 199 (1) Dozorčí rada svolává valnou hromadu, jestliže to vyžadují zájmy společnosti, a na valné hromadě navrhuje potřebná opatření. Pro způsob svolávání valné hromady platí přiměřeně ustanovení § 184 až 190. (2) Dozorčí rada určí svého člena, který zastupuje společnost v řízení před soudy a jinými orgány proti členu představenstva. § 200 (1) Dozorčí rada musí mít nejméně tři členy, počet jejích členů musí být dělitelný třemi. Dvě třetiny členů dozorčí rady volí valná hromada a jednu třetinu zaměstnanci společnosti, má-li společnost více než 50 zaměstnanců v pracovním poměru na pracovní dobu přesahující polovinu týdenní pracovní doby stanovené zvláštním právním předpisem v první den účetního období, v němž se koná valná hromada, která volí členy dozorčí rady. Stanovy mohou určit vyšší počet členů dozorčí rady volených zaměstnanci, avšak tento počet nesmí být větší, než počet členů volených valnou hromadou; mohou rovněž určit, že zaměstnanci volí část členů dozorčí rady i při menším počtu zaměstnanců společnosti. (2) Členové dozorčí rady jsou voleni na dobu určenou stanovami. Funkční období člena dozorčí rady nesmí přesáhnout 5 let. První funkční období členů dozorčí rady činí 1 rok od vzniku společnosti. (3) Pro členy dozorčí rady platí obdobně ustanovení § 194 odst. 2, 4 až 7 a § 196. (4) Člen dozorčí rady nesmí být zároveň členem představenstva, prokuristou nebo osobou oprávněnou podle zápisu v obchodním rejstříku jednat jménem společnosti. (5) Právo volit členy dozorčí rady mají pouze zaměstnanci, kteří jsou ke společnosti v pracovním poměru, a to přímo nebo, stanoví-li to volební řád, prostřednictvím volitelů. Zvolena může být pouze fyzická osoba, která je v době volby v pracovním poměru ke společnosti nebo je zástupcem nebo členem zástupce zaměstnanců podle zvláštního právního předpisu. K platnosti volby nebo odvolání členů dozorčí rady volených zaměstnanci se vyžaduje, aby hlasování bylo tajné a aby se voleb zúčastnila alespoň polovina oprávněných voličů nebo zvolených volitelů. Zvolen je kandidát s nejvyšším počtem odevzdaných hlasů, nestanoví-li volební řád pro zvolení většinu jinou. Volby členů dozorčí rady volených zaměstnanci organizuje představenstvo po projednání s odborovou organizací, případně radou zaměstnanců tak, aby se jich mohl účastnit co nejvyšší počet voličů. Nedojde-li k projednání do dvou měsíců poté, co představenstvo odborové organizaci, popřípadě radě zaměstnanců předloží návrh organizace voleb, projedná představenstvo organizaci voleb se zaměstnanci, kteří splňují podmínky podle odstavce 1. Při volbě volitelů se postupuje obdobně. Návrh na volbu nebo odvolání člena dozorčí rady je oprávněno podat představenstvo, odborová organizace nebo rada zaměstnanců, která ve společnosti působí, nebo společně alespoň 10 % zaměstnanců, kteří splňují podmínku podle odstavce 1. (6) Člen dozorčí rady zvolený zaměstnanci může být zaměstnanci odvolán. Na odvolání zaměstnance z dozorčí rady se použije obdobně ustanovení odstavce 5. (7) Volební řád pro volbu a odvolání členů dozorčí rady zaměstnanci připraví a schvaluje představenstvo společnosti po projednání s odborovou organizací, popřípadě radou zaměstnanců. Není-li jich, volební řád připraví a schválí představenstvo po projednání se zaměstnanci, kteří splňují podmínku podle odstavce 1. "Má-li společnost více než jeden tisíc zaměstnanců v pracovním poměru, může volební řád připustit i nepřímou volbu nebo odvolání členů dozorčí rady, budou-li volební obvody stanoveny tak, že každý volitel bude volen přibližně stejným počtem voličů. § 201 (1) Členové dozorčí rady se účastní valné hromady společnosti a jsou povinni seznámit valnou hromadu s výsledky své kontrolní činnosti. (2) Rozdílný názor členů dozorčí rady zvolených zaměstnanci společnosti se sdělí valné hromadě spolu se závěry ostatních členů dozorčí rady. (3) Dozorčí rada rozhoduje na základě souhlasu většiny hlasů svých členů, neurčují-li stanovy vyšší počet. Pro náležitosti zápisu se použije § 195 odst. 2 obdobně. Každý člen dozorčí rady má jeden hlas. O zasedání dozorčí rady se pořizuje zápis podepsaný jejím předsedou. V zápise se uvedou i stanoviska menšiny členů, jestliže tito o to požádají, a vždy se uvede odchylný názor členů dozorčí rady zvolených zaměstnanci. (4) Jestliže zákon nebo stanovy vyžadují k určitým jednáním představenstva předchozí souhlas dozorčí rady a dozorčí rada souhlas k takovému jednání nedá nebo využije-li dozorčí rada svého práva zakázat představenstvu určité jednání jménem společnosti, neodpovídají členové představenstva společnosti za škodu, která jí z důvodu splnění takového rozhodnutí dozorčí rady vznikne. Za škodu takto vzniklou odpovídají společně a nerozdílně ti členové dozorčí rady, kteří při rozhodování o jednáních uvedených v první větě nejednali s péčí řádného hospodáře. Jestliže dá dozorčí rada souhlas k jednáním uvedeným v první větě, za škodu vzniklou z takového jednání odpovídají společně a nerozdílně členové představenstva i dozorčí rady, kteří při rozhodování o tom, zda se má jednání uskutečnit, nevykonávali funkci s péčí řádného hospodáře. Oddíl 5: Zvýšení základního kapitálu § 202 (1) O zvýšení základního kapitálu rozhoduje valná hromada; tím není dotčeno ustanovení § 210. (2) V pozvánce nebo oznámení, které se týkají svolání valné hromady, se uvedou kromě náležitostí podle § 184 odst. 5 a) důvody navrhovaného zvýšení základního kapitálu, b) způsob a rozsah tohoto zvýšení, c) navrhovaný druh, podoba, forma a počet akcií, pokud mají být vydány nové akcie společnosti, d) jmenovité hodnoty nových akcií nebo nová jmenovitá hodnota dosavadních akcií, e) mají-li být vydány poukázky na akcie, ke kterým upisovaným akciím budou vydány. (3) Má-li být zvýšení základního kapitálu provedeno upisováním nových akcií, uvede se v pozvánce nebo oznámení i lhůta pro jejich upsání a navrhovaná výše emisního kursu nebo způsob jeho určení s odůvodněním anebo údaj o tom, že jeho určením bude pověřeno představenstvo, včetně případné minimální výše, v jaké může být emisní kurs představenstvem určen. Navrhuje-li se vydání nového druhu akcií, uvedou se i práva s nimi spojená a důsledky, které bude mít jejich vydání na práva spojená s akciemi dříve vydanými. (4) Jestliže se valné hromadě navrhuje a) omezení nebo vyloučení přednostního práva podle § 204a, uvede se v pozvánce nebo oznámení důvod, proč má dojít k omezení nebo vyloučení přednostního práva, b) zvýšení základního kapitálu upisováním akcií a emisní kurs se splácí nepeněžitými vklady, uvede se v pozvánce nebo oznámení jeho předmět a ocenění uvedené v posudku znalce nebo znalců podle § 59 odst. 4, c) vyslovení souhlasu se započtením, uvedou se v pozvánce také pohledávky, které mají být započteny a důvody navrhovaného započtení. (5) Účinky zvýšení základního kapitálu nastávají ode dne zápisu jeho výše do obchodního rejstříku. Zvýšení základního kapitálu upsáním nových akcií § 203 (1) Zvýšení základního kapitálu upsáním nových akcií je přípustné, jestliže akcionáři zcela splatili emisní kurs dříve upsaných akcií. Toto omezení neplatí, jestliže se zvyšuje základní kapitál upisováním akcií a jejich emisní kurs se splácí pouze nepeněžitými vklady. (2) Usnesení valné hromady o zvýšení základního kapitálu upisováním akcií obsahuje: a) částku, o níž má být základní kapitál zvýšen, s určením, zda se připouští upisování akcií nad částku navrhovaného zvýšení základního kapitálu, a to buď bez omezení nebo s určením omezení, b) počet a jmenovitou hodnotu, druh, formu a podobu upisovaných akcií, c) údaje uvedené v § 204a odst. 2 nebo, má-li upsat akcie obchodník s cennými papíry podle § 204a odst. 6, místo a lhůtu, v níž může oprávněná osoba vykonat právo tam uvedené, a cenu, za niž je oprávněna akcie koupit, nebo způsob jejího určení anebo údaj o vyloučení nebo omezení přednostního práva na upisování akcií; to neplatí, jestliže se všichni akcionáři nejpozději před hlasováním o zvýšení základního kapitálu vzdali přednostního práva na upisování akcií nebo jestliže má být základní kapitál zvýšen podle § 205, d) určení, zda akcie, které nebudou upsány s využitím přednostního práva, budou všechny nebo jejich určená část upsány akcionáři na základě dohody podle § 205, zda budou nabídnuty určitému zájemci nebo zájemcům s uvedením osoby zájemce nebo osob zájemců anebo způsobu jeho nebo jejich výběru, anebo zda budou nabídnuty k upsání na základě veřejné nabídky, e) místo a lhůtu pro upisování akcií bez využití přednostního práva s uvedením, jak bude upisovatelům oznámen počátek běhu této lhůty, a emisní kurs takto upisovaných akcií nebo způsob jeho určení anebo pověření pro představenstvo, aby určilo emisní kurs, má-li být splacen v penězích, včetně stanovení, v jaké minimální výši může být představenstvem určen; emisní kurs nebo způsob jeho určení musí být pro všechny upisovatele stejný, nestanoví-li zákon jinak, f) účet u banky a lhůtu, v níž je upisovatel povinen splatit část emisního kursu upsaných akcií, popřípadě místo a lhůtu pro splacení nepeněžitého vkladu, g) schvaluje-li se vydání akcií nového druhu, určení práv s nimi spojených, h) schvaluje-li se upisování akcií nepeněžitými vklady, předmět vkladu a výši jeho ocenění určeného posudkem znalce nebo znalců a počet, jmenovitou hodnotu, podobu, formu a druh akcií, jež se vydají za tento nepeněžitý vklad, i) připouští-li se upisování akcií nad částku navrhovaného zvýšení základního kapitálu, určení orgánu společnosti, který rozhodne o konečné částce zvýšení, j) připouští-li se možnost započtení peněžité pohledávky vůči společnosti proti pohledávce na splacení emisního kursu, pravidla postupu pro uzavření smlouvy o započtení; má-li být emisní kurs splacen výhradně započtením, není třeba uvádět údaje pod písmenem f), k) schvaluje-li se vydání poukázek na akcie podle § 204b, určení jejich podoby, podmínek vydání a výměny za nové akcie. (3) Pokud usnesení valné hromady nebude obsahovat údaje podle odstavce 2 písm. d), platí, že tyto akcie budou nabídnuty k upsání na základě veřejné nabídky. (4) Do 30 dnů od usnesení valné hromady o zvýšení základního kapitálu je představenstvo společnosti povinno podat návrh na zápis tohoto usnesení do obchodního rejstříku. Upisování akcií nemůže začít dříve, než usnesení valné hromady bude zapsáno do obchodního rejstříku, ledaže byl podán návrh na zápis tohoto usnesení do obchodního rejstříku a upisování akcií je vázáno na rozvazovací podmínku, jíž je právní moc rozhodnutí o zamítnutí návrhu na zápis rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku. § 204 (1) Na postup při zvyšování základního kapitálu upisováním akcií se, není-li stanoveno jinak, použijí přiměřeně ustanovení § 163 odst. 3 a 4, § 163a, 164, § 165 odst. 1 a 2, § 166, 167, § 168 odst. 2 a 3, § 176 a 177. Veřejná nabídka akcií musí obsahovat alespoň údaje uvedené v § 163 odst. 2 písm. a) až f). (2) Upisují-li se akcie na zvýšení základního kapitálu peněžitými vklady, je upisovatel povinen ve lhůtě určené valnou hromadou splatit část jejich jmenovité hodnoty, kterou stanoví valná hromada, nejméně však 30 %, a případné emisní ážio, jinak je jeho upsání akcií neúčinné (§ 167 odst. 2). Peněžité vklady musí být splaceny na zvláštní účet u banky, který za tím účelem společnost otevře na své jméno. To neplatí, jestliže byla uzavřena dohoda o započtení. Dohoda o započtení musí být uzavřena před podáním návrhu na zápis zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku. Banka nesmí umožnit společnosti disponovat se splacenými vklady vloženými na tento účet před zápisem zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku. (3) Upsat akcie na zvýšení základního kapitálu nepeněžitými vklady je možné, jen je-li to v důležitém zájmu společnosti. Zvyšuje-li se základní kapitál nepeněžitými vklady, musí představenstvo předložit valné hromadě písemnou zprávu, ve které uvede důvody upisování akcií nepeněžitými vklady a odůvodnění výše navrhovaného emisního kursu či způsobu jeho určení. Upsat akcie lze pouze těmi nepeněžitými vklady, které schválila valná hromada. Nepeněžité vklady musí být splaceny před podáním návrhu na zápis zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku. Je-li nepeněžitým vkladem nemovitost, musí vkladatel předat společnosti písemné prohlášení podle § 60 odst. 1 před zápisem zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku. Předáním tohoto prohlášení spolu s předáním nemovitosti je vklad splacen. Tím nejsou dotčena ustanovení § 59 odst. 2 a 3. (4) Na základě akcií vydaných v souvislosti se zvýšením základního kapitálu společnosti vzniká právo na dividendu z čistého zisku dosaženého v roce, v němž došlo ke zvýšení základního kapitálu, pokud stanovy neurčí jinak. (5) Předem určený zájemce nebo jediný akcionář upisuje akcie ve smlouvě o upsání akcií, kterou uzavírá se společností. Smlouva o upsání akcií musí mít písemnou formu, podpisy musí být úředně ověřeny. Smlouva o upsání akcií musí obsahovat alespoň náležitosti uvedené v § 205 odst. 3. K upsání akcií musí být poskytnuta lhůta alespoň čtrnáct dnů od doručení návrhu na uzavření smlouvy o upsání akcií. (6) Jestliže bylo zvýšení základního kapitálu zapsáno do obchodního rejstříku, je upisovatel povinen splatit emisní kurs jím upsaných akcií, i kdyby bylo upsání akcií neplatné nebo neúčinné. To neplatí, jestliže soud prohlásí usnesení o zvýšení základního kapitálu postupem podle § 183 za neplatné. (7) Bude-li zamítnut návrh na zápis zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku, je upsání akcií neúčinné. § 204a (1) Každý akcionář má přednostní právo upsat část nových akcií společnosti upisovaných ke zvýšení základního kapitálu v rozsahu jeho podílu na základním kapitálu společnosti, upisují-li se akcie peněžitými vklady. (2) Představenstvo je povinno zveřejnit a způsobem určeným zákonem a stanovami pro svolání valné hromady oznámit informaci o přednostním právu, která obsahuje alespoň a) místo a lhůtu pro vykonání přednostního práva, která nesmí být kratší než dva týdny, s uvedením, jak bude akcionářům oznámen počátek běhu této lhůty, b) počet nových akcií, které lze upsat na jednu dosavadní akcii společnosti o určité jmenovité hodnotě, nebo jaký podíl na jedné nové akcii připadá na jednu dosavadní akcii o určité jmenovité hodnotě, s tím, že lze upisovat pouze celé akcie, c) jmenovitou hodnotu, druh, formu, podobu a emisní kurs akcií upisovaných s využitím přednostního práva nebo způsob jeho určení anebo pověření představenstva, aby jej určilo; emisní kurs nebo způsob jeho určení musí být stejný pro všechny akcie, které lze upsat s využitím přednostního práva, může se však lišit od emisního kursu akcií upisovaných jinak, d) rozhodný den pro uplatnění přednostního práva, jestliže společnost vydala zaknihované akcie. (3) Přednostní právo spojené s akciemi je samostatně převoditelné ode dne, kdy bylo do obchodního rejstříku zapsáno usnesení valné hromady podle § 203 odst. 4. Je-li převoditelnost akcií omezena, platí stejné omezení i pro převod přednostního práva. Jestliže nepřipadá na jednu akcii dosavadní jedna nová akcie, je přednostní právo na upisování akcií vždy volně převoditelné. Přednostní právo podle odstavce 1 zaniká uplynutím lhůty stanovené pro jeho vykonání. (4) Pokud vydala společnost zaknihované akcie, je rozhodným dnem pro uplatnění přednostního práva den, kdy mohlo být toto právo vykonáno poprvé. (5) Přednostní právo akcionářů nelze ve stanovách omezit nebo vyloučit; v usnesení valné hromady o zvýšení základního kapitálu lze přednostní právo vyloučit nebo omezit jen v důležitém zájmu společnosti. Omezit lze přednostní právo jen ve stejném rozsahu pro všechny akcionáře. Vyloučit lze přednostní právo jen pro všechny akcionáře. Jestliže má valná hromada rozhodnout o vyloučení nebo omezení přednostního práva akcionářů, musí představenstvo předložit valné hromadě písemnou zprávu, ve které uvede důvody vyloučení nebo omezení přednostního práva a odůvodní navržený emisní kurs, způsob jeho určení či pověření představenstva určit emisní kurs akcií. (6) Za omezení nebo vyloučení přednostního práva se nepovažuje, jestliže podle usnesení valné hromady upíše všechny akcie obchodník s cennými papíry na základě smlouvy o obstarání vydání cenných papírů, pokud tato smlouva obsahuje závazek obchodníka s cennými papíry prodat osobám, které mají přednostní právo na upisování akcií, na jejich žádost za stanovenou cenu a ve stanovené lhůtě upsané akcie v rozsahu jejich přednostního práva podle odstavce 1. Na postup při prodeji akcií obchodníkem s cennými papíry akcionářům se použijí přiměřeně ustanovení odstavců 2 až 4. (7) Akcionář se může vzdát přednostního práva na upisování akcií i před rozhodnutím o zvýšení základního kapitálu. Ustanovení § 220b odst. 5 platí obdobně. § 204b Poukázka na akcie (1) Jestliže při zvýšení základního kapitálu upsáním nových akcií, jejichž převoditelnost není omezena, upisovatel zcela splatil emisní kurs akcie, může společnost před zápisem zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku vydat poukázky na akcie, rozhodla-li o tom valná hromada. Poukázky na akcie lze vydat i pouze k některým upsaným akciím, rozhodne-li tak valná hromada a nebude-li to v rozporu s § 155 odst. 7 větou druhou. (2) Poukázka na akcie je cenný papír na doručitele, se kterým jsou spojena veškerá práva upisovatele. S jednou poukázkou na akcie jsou spojena práva vyplývající z upsání jedné akcie, nerozhodne-li valná hromada u listinných poukázek na akcie, že s jednou poukázkou na akcie mohou být spojena práva vyplývající z upsání více akcií. (3) Poukázky na akcie mají stejnou podobu jako akcie, které za ně mají být vyměněny, nerozhodne-li valná hromada o vydání listinných poukázek na akcie i v případě zaknihované podoby upisovaných akcií. (4) Při výměně zaknihovaných poukázek na akcie za zaknihované akcie postupuje představenstvo přiměřeně podle § 209 odst. 6. Při výměně listinných poukázek na akcie za listinné akcie postupuje představenstvo přiměřeně podle § 209 odst. 4 věty první a § 214. Při výměně listinných poukázek na akcie za zaknihované akcie se postupuje obdobně jako při změně podoby listinného cenného papíru na zaknihovaný podle zvláštního právního předpisu. Mají-li být poukázky na akcie vyměněny za akcie na jméno, vyzve představenstvo vlastníky poukázek na akcie, jejichž totožnost nebo adresa mu není známa, k výměně za akcie na jméno oznámením alespoň v jednom celostátně distribuovaném deníku určeném ve stanovách. (5) Jestliže došlo k neplatnému nebo neúčinnému upsání akcií, k nimž byly vydány poukázky na akcie, náleží právo podle § 167 odst. 2 vlastníku poukázky na akcie. Představenstvo vyzve vlastníky těchto poukázek na akcie k uplatnění jejich práva podle § 167 odst. 2 způsobem stanoveným zákonem a stanovami pro svolání valné hromady, a to bez zbytečného odkladu poté, kdy se dozví o skutečnosti, z níž neplatnost nebo neúčinnost upsání akcií vyplývá. Jestliže měly být poukázky na akcie vyměněny za akcie na jméno, vyzve představenstvo vlastníky poukázek na akcie, jejichž totožnost nebo adresa mu není známa, k uplatnění jejich práva podle § 167 odst. 2 oznámením uveřejněným alespoň v jednom celostátně distribuovaném deníku určeném ve stanovách. (6) V poukázce na akcie musí být uvedeno: a) označení, že se jedná o poukázku na akcie, b) firma a sídlo společnosti, c) druh, jmenovitá hodnota, forma, podoba a počet akcií, které lze na jejím základě nabýt, d) částka, kterou upisovatel splatil, a datum, kdy bylo splaceno. (7) Poukázka vydaná v listinné podobě musí obsahovat i datum emise a podpis nebo podpisy členů představenstva oprávněných jednat jménem společnosti ke dni emise poukázky na akcie. (8) Pro nabytí vlastních poukázek na akcie společností včetně s tím spojených závazků platí přiměřeně ustanovení § 161a až 161f. (9) Na poukázku na akcie se nevztahuje obecná úprava poukázky na cenné papíry v občanském zákoníku. § 205 (1) Na základě rozhodnutí valné hromady podle § 203 odst. 2 písm. d) se mohou dohodnout všichni akcionáři na rozsahu své účasti na zvýšení základního kapitálu v částce určené valnou hromadou. (2) Dohoda akcionářů podle odstavce 1 nahrazuje listinu upisovatelů a musí být pořízena ve formě notářského zápisu. (3) Dohoda podle odstavce 1 musí obsahovat prohlášení o tom, že akcionáři se vzdávají přednostního práva na upisování akcií, ledaže se jej vzdali již dříve nebo je vykonali anebo je nemají, určení počtu, druhu, formy, podoby a jmenovité hodnoty akcií upisovaných každým upisovatelem, výši emisního kursu a lhůtu pro jeho splacení. Je-li emisní kurs splácen v penězích, obsahuje dohoda i číslo účtu u banky, na nějž musí být splacen emisní kurs akcií. Je-li emisní kurs akcií splácen nepeněžitým vkladem, obsahuje dohoda i předmět nepeněžitého vkladu a jeho ocenění v souladu s rozhodnutím valné hromady. § 206 (1) Představenstvo je povinno podat návrh na zápis výše základního kapitálu do obchodního rejstříku po upsání akcií odpovídajících rozsahu jeho zvýšení a po splacení alespoň 30 % jejich jmenovité hodnoty, včetně případného emisního ážia, jde-li o peněžité vklady, a po splacení všech nepeněžitých vkladů. (2) Je-li soudu spolu s návrhem na zápis zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku předložen notářský zápis o rozhodnutí představenstva, jímž představenstvo potvrzuje, že všechny nové akcie byly upsány v souladu se zákonem, stanovami a rozhodnutím příslušných orgánů společnosti o zvýšení základního kapitálu, a jejich emisní kurs byl zcela splacen peněžitými vklady, rozhodne rejstříkový soud o zápisu zvýšení základního kapitálu jen na základě tohoto notářského zápisu, ledaže je zřejmé, že obsah notářského zápisu neodpovídá skutečnosti nebo tomu brání nedostatek podmínek řízení nebo obecné překážky postupu řízení. (3) Soud vydá rozhodnutí o návrhu podle odstavce 2 ve lhůtě 3 pracovních dnů od jeho doručení nebo odstranění vad podání. Podmíněné zvýšení základního kapitálu § 207 Podmíněné zvýšení základního kapitálu (1) Pokud se valná hromada usnesla na vydání vyměnitelných nebo prioritních dluhopisů, přijme současně usnesení o zvýšení základního kapitálu v rozsahu, v jakém mohou být uplatněna výměnná práva z vyměnitelných dluhopisů nebo přednostní práva z prioritních dluhopisů (dále jen "podmíněné zvýšení základního kapitálu"). (2) Částka podmíněného zvýšení základního kapitálu nesmí přesáhnout polovinu základního kapitálu, jež je ke dni usnesení valné hromady o vydání dluhopisů podle odstavce 1 zapsáno v obchodním rejstříku. (3) Usnesení valné hromady o podmíněném zvýšení základního kapitálu obsahuje: a) důvody zvýšení základního kapitálu, b) určení, zda podmíněné zvýšení základního kapitálu je určeno pro vykonání výměnných nebo přednostních práv z dluhopisů, c) rozsah podmíněného zvýšení základního kapitálu, druh, podobu, formu, počet a jmenovitou hodnotu akcií, které mohou být na zvýšení základního kapitálu vydány. (4) Představenstvo společnosti je povinno podat návrh na zápis usnesení valné hromady o podmíněném zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku do 30 dnů ode dne, kdy valná hromada toto usnesení přijala. Vydávání vyměnitelných a prioritních dluhopisů nemůže začít dříve, než bude usnesení valné hromady zapsáno do obchodního rejstříku a zveřejněno. (5) Výměnné právo se uplatňuje u společnosti doručením písemné žádosti o výměnu dluhopisů za akcie společnosti. Doručení žádosti o výměnu dluhopisů za akcie společnosti nahrazuje upsání a splacení akcií. Přednostní právo se vůči společnosti uplatňuje upsáním akcií společnosti. Na postup při upsání akcií se použijí ustanovení § 204. (6) Představenstvo je povinno podat návrh na zápis výše základního kapitálu do obchodního rejstříku bez zbytečného odkladu po uplynutí lhůty pro uplatnění výměnných nebo přednostních práv a jen v rozsahu uplatněných výměnných a přednostních práv. (7) Společnost vydá akcie v rozsahu uplatněných výměnných a přednostních práv až po zápisu zvýšení základního kapitálu v obchodním rejstříku. Pro postup při výměně dluhopisů za akcie se použijí přiměřeně ustanovení § 213a odst. 2 a 3 a § 214. Zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů společnosti § 208 (1) Po schválení řádné, mimořádné nebo mezitímní účetní závěrky může valná hromada rozhodnout, že použije čistého zisku po provedení přídělu do rezervního fondu podle § 217 nebo jeho části anebo jiného vlastního zdroje vykázaného v účetní závěrce ve vlastním kapitálu ke zvýšení základního kapitálu. Čistého zisku nelze použít při zvyšování základního kapitálu na základě mezitímní účetní závěrky. (2) Společnost nemůže zvýšit základní kapitál z vlastních zdrojů, není-li splněna podmínka uvedená v ustanovení § 178 odst. 2. (3) Ke zvýšení základního kapitálu nelze použít rezervních fondů, které jsou vytvořeny k jiným účelům, ani vlastních zdrojů, jež jsou účelově vázány a jejichž účel není společnost oprávněna měnit. (4) Zvýšení základního kapitálu nemůže být vyšší, než kolik činí rozdíl mezi výší vlastního kapitálu a součtem hodnoty základního kapitálu a rezervních fondů zjištěný podle odstavce 2. (5) Předpokladem zvýšení základního kapitálu je, že účetní závěrka podle odstavce 1 byla ověřena auditorem bez výhrad a byla sestavena z údajů zjištěných nejpozději ke dni, od něhož v den rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního kapitálu neuplynulo více než šest měsíců. Jestliže však společnost z jakékoliv mezitímní účetní závěrky zjistila snížení vlastních zdrojů, nemůže použít údaje z řádné nebo mimořádné účetní závěrky, ale musí vycházet z této mezitímní účetní závěrky. (6) Usnesení valné hromady o zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů společnosti obsahuje: a) částku, o níž se základní kapitál zvyšuje, b) označení vlastního zdroje nebo zdrojů společnosti, z nichž se základní kapitál zvyšuje, v členění podle struktury vlastního kapitálu v účetní závěrce, c) určení, zda se zvýší jmenovitá hodnota akcií, s uvedením o kolik se zvýší, nebo zda budou vydány nové akcie s uvedením počtu a jmenovité hodnoty nových akcií společnosti, d) jestliže společnost vydala listinné akcie a základní kapitál se zvyšuje zvýšením jmenovité hodnoty akcií, i lhůtu pro předložení listinných akcií. Počátek běhu lhůty pro předložení listinných akcií nemůže předcházet dnu zápisu zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku. (7) Na zvýšení základního kapitálu se podílejí akcionáři v poměru jmenovitých hodnot jejich akcií. Na zvýšení základního kapitálu se podílejí i vlastní akcie v majetku společnosti, která základní kapitál zvyšuje, i akcie této společnosti, jež jsou v majetku jí ovládané osoby nebo osoby ovládané ovládanou osobou. § 209 (1) Zvýšení základního kapitálu se provede buď vydáním nových akcií a jejich bezplatným rozdělením mezi akcionáře podle poměru jmenovitých hodnot jejich akcií, nebo zvýšením jmenovité hodnoty dosavadních akcií. (2) Zvýšení jmenovité hodnoty dosavadních listinných akcií se provede buď jejich výměnou, nebo vyznačením vyšší jmenovité hodnoty na dosavadních akciích s podpisem člena nebo členů představenstva oprávněných jednat jménem společnosti. Představenstvo vyzve způsobem určeným zákonem a stanovami pro svolání valné hromady akcionáře, kteří mají listinné akcie, aby je předložili ve lhůtě určené rozhodnutím valné hromady za účelem výměny nebo vyznačení zvýšení jejich jmenovité hodnoty. Pokud akcionář ve stanovené lhůtě akcie nepředloží, není oprávněn až do jejich předložení vykonávat práva s nimi spojená a představenstvo společnosti uplatní postup podle § 214. (3) Zvýšení jmenovité hodnoty zaknihovaných akcií se provede změnou zápisu o výši jmenovité hodnoty v zákonem stanovené evidenci zaknihovaných cenných papírů na základě příkazu společnosti. Tento příkaz musí být doložen výpisem z obchodního rejstříku prokazujícím zápis výše základního kapitálu. (4) Mají-li být vydány na zvýšení základního kapitálu listinné akcie, vyzve představenstvo akcionáře bez zbytečného odkladu po zápisu zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku způsobem určeným zákonem a stanovami pro svolání valné hromady, aby se dostavili k převzetí nových akcií společnosti. Jestliže akcionář nepřevezme nové akcie ve lhůtě podle písmena c), jeho právo na vydání akcií se promlčuje. Tím není dotčeno právo na plnění podle § 214 odst. 4. Výzva akcionářům musí obsahovat alespoň a) rozsah, v němž byl základní kapitál zvýšen, b) poměr, v jakém se rozdělují akcie mezi akcionáře, c) upozornění, že společnost je oprávněna nové akcie prodat, nepřevezme-li je akcionář do jednoho roku od uveřejnění výzvy k převzetí akcií. (5) Po marném uplynutí lhůty podle odstavce 4 písm. c) postupuje představenstvo přiměřeně podle § 214 odst. 4. (6) Pokud mají být vydány nové akcie v zaknihované podobě, podá představenstvo bez zbytečného odkladu po zápisu zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku příkaz k vydání nových akcií osobě, která vede evidenci zaknihovaných cenných papírů. § 209a Kombinované zvýšení základního kapitálu (1) Zvyšuje-li základní kapitál společnost, jejíž akcie jsou kótované a jejichž kurs na regulovaném trhu v době rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního kapitálu nedosahuje výše jmenovité hodnoty akcie, nebo zvyšuje-li se základní kapitál upisováním akcií zaměstnanci společnosti, může valná hromada v souladu se stanovami rozhodnout, že část emisního kursu upisovaných akcií bude kryta z vlastních zdrojů společnosti vykázaných v účetní závěrce ve vlastním kapitálu společnosti. Tím není dotčeno ustanovení § 158 odst. 2. Zvýšení základního kapitálu nepeněžitými vklady nebo vyloučení anebo omezení přednostního práva akcionářů je v tomto případě nepřípustné. (2) Usnesení valné hromady obsahuje: a) částku, o níž má být základní kapitál zvýšen, b) počet a jmenovitou hodnotu, druh, formu a podobu upisovaných akcií, c) údaje uvedené v ustanovení § 204a odst. 2 nebo, má-li upsat akcie obchodník s cennými papíry podle § 204a odst. 6, místo a lhůtu, v níž může oprávněná osoba vykonat právo tam uvedené, a cenu, za níž je oprávněna akcie koupit, nebo způsob jejího určení, d) určení, zda akcie, které nebudou upsány s využitím přednostního práva, budou všechny nebo jejich určená část upsány v dohodě akcionářů podle § 205, zda budou nabídnuty určitému zájemci nebo zájemcům s uvedením osoby zájemce nebo osob zájemců anebo způsobu jeho nebo jejich výběru, anebo zda budou nabídnuty k upsání na základě veřejné výzvy k upisování akcií, e) místo a lhůtu pro upisování akcií bez využití přednostního práva s uvedením, jak bude upisovatelům oznámen počátek běhu této lhůty a emisní kurs takto upisovaných akcií nebo způsob jeho určení anebo zmocnění pro představenstvo, aby jej určilo; emisní kurs nebo způsob jeho určení musí být pro všechny upisovatele stejný, nestanoví-li zákon jinak, f) účet u banky a lhůtu, v níž je upisovatel povinen splatit část emisního kursu upsaných akcií, g) jestliže se schvaluje vydání akcií nového druhu, určení práv s nimi spojených, h) připouští-li se upisování akcií nad částku navrhovaného zvýšení základního kapitálu, určení orgánu společnosti, který rozhodne o konečné částce zvýšení, i) jaká část emisního kursu akcie nepodléhá splacení upisovatelem, j) uvedení vlastních zdrojů společnosti vykázaných ve vlastním kapitálu společnosti, z nichž společnost bude krýt část emisního kursu, která nepodléhá splacení upisovatelem. (3) Upisovatel je povinen splatit ve lhůtě uvedené v rozhodnutí valné hromady před zápisem výše základního kapitálu do obchodního rejstříku nejméně 50 % části emisního kursu upsaných akcií, který je povinen splatit upisovatel, jestliže stanovy nebo usnesení valné hromady nevyžadují splacení částky vyšší. (4) Představenstvo akciové společnosti může podat návrh na zápis výše základního kapitálu, pouze jestliže byl splacen emisní kurs upsaných akcií ve výši uvedené v odstavci 3. (5) Na kombinované zvýšení základního kapitálu se jinak použijí obdobně ustanovení § 203 odst. 1, 3 a 4, § 204 odst. 1, 4, 6 a 7, § 204a odst. 1 až 4 a odst. 6, § 205, 206, § 208 odst. 1 až 5. § 210 Zvýšení základního kapitálu rozhodnutím představenstva (1) Usnesením valné hromady lze pověřit představenstvo, aby za podmínek určených tímto zákonem a stanovami rozhodlo o zvýšení základního kapitálu upisováním akcií nebo z vlastních zdrojů společnosti s výjimkou nerozděleného zisku, nejvýše však o jednu třetinu dosavadní výše základního kapitálu v době, kdy valná hromada představenstvo zvýšením základního kapitálu pověřila (dále jen "pověření zvýšit základní kapitál"). Pověření představenstva k rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu nahrazuje rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního kapitálu. Pověření musí určit jmenovitou hodnotu, druh, formu a podobu akcií, které mají být vydány na zvýšení základního kapitálu. Představenstvo může v rámci pověření zvýšit základní kapitál i vícekrát, nepřekročí-li celková částka zvýšení základního kapitálu stanovený limit. Jestliže je představenstvo pověřeno rozhodnout o zvýšení základního kapitálu s tím, že emisní kurs akcií lze splácet nepeněžitými vklady, musí pověření zvýšit základní kapitál obsahovat i určení, který orgán společnosti rozhodne o ocenění nepeněžitého vkladu na základě posudku znalce jmenovaného podle § 59 odst. 3 nebo znalců. (2) O rozhodnutí představenstva musí být pořízen notářský zápis. Do obchodního rejstříku se zapisuje rozhodnutí představenstva o zvýšení základního kapitálu. Pověření zvýšit základní kapitál se do obchodního rejstříku nezapisuje. Na postup při zvyšování základního kapitálu podle odstavce 1 se jinak použijí obdobně ustanovení § 203 až 209. (3) Pověření zvýšit základní kapitál je možno udělit na dobu nejdéle pěti roků ode dne, kdy se konala valná hromada, která se usnesla na pověření zvýšit základní kapitál. (4) Vyplývá-li to ze stanov, může valná hromada pověřit představenstvo zvýšením základního kapitálu upisováním akcií zaměstnanci společnosti, zejména může po přijetí rozhodnutí o rozdělení zisku rozhodnout, že podíl zaměstnanců na zisku společnosti lze použít jen ke splacení těchto akcií. Podrobnosti určí stanovy. Ustanovení odstavců 1 až 3 platí obdobně. Oddíl 6: Snížení základního kapitálu § 211 (1) O snížení základního kapitálu rozhoduje valná hromada. V usnesení valné hromady se uvede alespoň a) důvod snížení základního kapitálu a způsob, jak bude naloženo s částkou odpovídající snížení základního kapitálu, b) rozsah snížení základního kapitálu, c) způsob, jak má být snížení základního kapitálu provedeno, d) snižuje-li se základní kapitál vzetím akcií z oběhu na základě losování, pravidla losování a výši úplaty za vylosované akcie nebo způsob jejího určení, e) snižuje-li se základní kapitál na základě návrhu akcionářům, údaj, zda jde o návrh na úplatné nebo bezplatné vzetí akcií z oběhu, a při návrhu na úplatné vzetí akcií z oběhu i výši úplaty nebo pravidla pro její určení, f) mají-li být v důsledku snížení základního kapitálu předloženy společnosti listinné akcie nebo zatímní listy, i lhůtu pro jejich předložení. (2) Základní kapitál nelze snížit pod jeho výši stanovenou v § 162 odst. 3. (3) Snížením základního kapitálu se nesmí zhoršit dobytnost pohledávek věřitelů. (4) Usnesení valné hromady o snížení základního kapitálu se zapíše do obchodního rejstříku. Návrh na zápis podává představenstvo do 30 dnů od usnesení valné hromady. § 212 V pozvánce nebo oznámení, které se týkají svolání valné hromady, se uvedou kromě náležitostí podle § 184 odst. 5 alespoň údaje podle § 211 odst. 1. § 213 (1) Je-li společnost povinna snížit základní kapitál, použije ke snížení základního kapitálu vlastní akcie nebo zatímní listy, má-li je ve svém majetku. V ostatních případech snížení základního kapitálu použije společnost ke snížení základního kapitálu především vlastní akcie nebo zatímní listy. Jiným postupem lze snižovat základní kapitál, jen jestliže tento postup nepostačuje ke snížení základního kapitálu v rozsahu určeném valnou hromadou nebo pokud by tento způsob snížení základního kapitálu nesplnil účel snížení základního kapitálu. Jestliže se snižuje základní kapitál pouze s využitím vlastních akcií nebo zatímních listů v majetku společnosti, nepoužije se ustanovení o odděleném hlasování podle druhu akcií. (2) Společnost použije vlastní akcie nebo zatímní listy ke snížení základního kapitálu tak, že je zničí, jestliže byly vydány v listinné podobě, nebo podá příkaz osobě, která vede evidenci zaknihovaných cenných papírů, ke zrušení akcií, jestliže byly vydány v zaknihované podobě. (3) Nemá-li společnost ve svém majetku vlastní akcie nebo zatímní listy nebo použití vlastních akcií nebo zatímních listů podle odstavce 1 nepostačuje ke snížení základního kapitálu, provede se snížení základního kapitálu snížením jmenovité hodnoty akcií, popřípadě nesplacených akcií, na něž společnost vydala zatímní listy (§ 213a), nebo tím, že se vezmou akcie z oběhu anebo se upustí od vydání nesplacených akcií, na něž společnost vydala zatímní listy (§ 213d). (4) Akcie se vezmou z oběhu na základě losování (§ 213b) nebo na základě návrhu akcionářům (§ 213c). Akcie lze vzít z oběhu na základě losování pouze tehdy, jestliže stanovy společnosti v době, kdy byly tyto akcie upisovány, umožňovaly snížení základního kapitálu vzetím akcií z oběhu na základě losování. Podrobná pravidla pro vzetí akcií z oběhu určí stanovy a valná hromada při rozhodnutí o snížení základního kapitálu. § 213a Snížení jmenovité hodnoty akcií a zatímních listů (1) Pokud se snižuje jmenovitá hodnota akcií společnosti, snižuje se poměrně u všech akcií společnosti, ledaže účelem snížení základního kapitálu je prominout nesplacenou část emisního kursu akcií. (2) Snížení jmenovité hodnoty listinných akcií nebo nesplacených akcií, na které byly vydány zatímní listy, se provede výměnou akcií nebo zatímních listů za akcie nebo zatímní listy s nižší jmenovitou hodnotou nebo vyznačením nižší jmenovité hodnoty na dosavadní akcii nebo zatímním listu s podpisem člena nebo členů představenstva oprávněných jednat jménem společnosti. Představenstvo vyzve způsobem určeným zákonem a stanovami pro svolání valné hromady akcionáře, kteří mají listinné akcie nebo zatímní listy, aby je předložili ve lhůtě určené rozhodnutím valné hromady za účelem výměny nebo vyznačení snížení jejich jmenovité hodnoty. Pokud akcionář ve stanovené lhůtě akcie nebo zatímní listy nepředloží, není oprávněn až do jejich předložení vykonávat práva s nimi spojená a představenstvo uplatní postup podle § 214. (3) Snížení jmenovité hodnoty zaknihovaných akcií se provede změnou zápisu o výši jmenovité hodnoty akcií v zákonem stanovené evidenci zaknihovaných cenných papírů na základě příkazu společnosti. Tento příkaz musí být doložen výpisem z obchodního rejstříku prokazujícím zápis snížení základního kapitálu. § 213b Vzetí akcií z oběhu na základě losování (1) Možnost losování akcií za účelem snížení základního kapitálu musí připouštět stanovy společnosti. Rozhodnutí valné hromady o vzetí akcií z oběhu na základě losování musí být zveřejněno. (2) Pokud společnost vydala zaknihované akcie, je povinna před losováním podat příkaz k očíslování akcií podle zvláštního zákona osobě, která vede evidenci zaknihovaných cenných papírů, a současně požádat o výpis z této evidence, který musí obsahovat i čísla akcií. Po dobu, kdy jsou akcie očíslovány, se pozastavuje právo nakládat s očíslovanými akciemi podle zvláštního zákona. Losování zaknihovaných akcií musí být provedeno nejpozději do deseti dnů ode dne, kdy byl podán příkaz k očíslování. (3) Průběh a výsledky losování s uvedením čísel vylosovaných akcií musí být osvědčeny notářským zápisem. Představenstvo společnosti oznámí výsledky losování způsobem určeným zákonem a stanovami společnosti pro svolání valné hromady. V oznámení musí být uvedena alespoň: a) čísla vylosovaných akcií, b) lhůta, v níž bude společnost vylosované akcie proplácet, která nesmí předcházet dnu zápisu snížení základního kapitálu do obchodního rejstříku a nesmí být delší než tři měsíce od zápisu výše základního kapitálu do obchodního rejstříku, pokud nebylo dohodnuto s akcionářem něco jiného, c) výše úplaty za vylosované akcie. (4) Pokud vydala společnost listinné akcie na jméno nebo zaknihované akcie, musí oznámení podle odstavce 3 obsahovat i údaje identifikující akcionáře, jejichž akcie byly vylosovány. Pokud společnost vydala listinné akcie, musí oznámení podle odstavce 3 obsahovat i lhůtu, v níž musí být vylosované akcie předloženy společnosti; akcionáři jsou povinni v této lhůtě vylosované akcie společnosti předložit. Pokud akcionář ve stanovené lhůtě vylosované listinné akcie nepředloží, není oprávněn až do jejich předložení vykonávat práva s nimi spojená a představenstvo postupuje podle § 214. (5) Za vylosované akcie je společnost povinna zaplatit úplatu alespoň ve výši, jež se určuje podle pravidel stanovených v § 186a odst. 4. (6) Pokud společnost vydala zaknihované akcie, podá představenstvo o výsledcích losování zprávu i osobě, která vede evidenci zaknihovaných cenných papírů, spolu s příkazem ke zrušení číslování nevylosovaných akcií. Tento příkaz musí být doložen notářským zápisem osvědčujícím výsledky losování. Po zápisu výše základního kapitálu do obchodního rejstříku podá společnost příkaz ke zrušení vylosovaných akcií osobě, která vede evidenci zaknihovaných cenných papírů. Tento příkaz musí být doložen výpisem z obchodního rejstříku prokazujícím zápis výše základního jmění. § 213c Vzetí akcií z oběhu na základě návrhu (1) Jestliže se berou akcie z oběhu na základě veřejného návrhu smlouvy, může rozhodnutí valné hromady určit, že základní kapitál: a) bude snížen v rozsahu jmenovitých hodnot akcií, které budou vzaty z oběhu, nebo b) bude snížen o pevnou částku. (2) Akcie lze vzít z oběhu na základě veřejného návrhu smlouvy nebo veřejného návrhu smlouvy o bezplatném vzetí akcií z oběhu. (3) Pro veřejný návrh smlouvy podle odstavce 2 platí přiměřeně ustanovení § 183a. (4) Kupní cena musí být splatná nejpozději do tří měsíců od zápisu výše základního kapitálu do obchodního rejstříku. Lhůta splatnosti kupní ceny a lhůta pro předložení listinných akcií společnosti nesmí předcházet dnu zápisu výše základního kapitálu do obchodního rejstříku. Nepředloží-li akcionář ve stanovené lhůtě listinné akcie společnosti, není oprávněn až do jejich předložení vykonávat práva s nimi spojená a představenstvo postupuje podle § 214. (5) Jestliže společnost vydala zaknihované akcie, je oprávněna podat příkaz k pozastavení práva nakládat s akciemi, ohledně nichž byl přijat návrh podle odstavce 1, osobě, která vede evidenci zaknihovaných cenných papírů. Bez zbytečného odkladu po zápisu výše základního kapitálu do obchodního rejstříku podá představenstvo této osobě příkaz ke zrušení akcií, jež koupila společnost na základě veřejného návrhu smlouvy. Tento příkaz musí být doložen výpisem z obchodního rejstříku prokazujícím zápis nové výše základního kapitálu a dokladem o přijetí návrhu podle odstavce 1. (6) Snižuje-li se základní kapitál podle odstavce 1 písm. a), musí rozhodnutí valné hromady obsahovat pověření pro představenstvo podat návrh na zápis výše základního kapitálu do obchodního rejstříku v rozsahu, v jakém bude akcionáři přijat veřejný návrh smlouvy. (7) Jestliže součet jmenovitých hodnot akcií braných z oběhu podle odstavce 1 písm. b) nedosáhne stanovené částky, o níž má být základní kapitál snížen, a valná hromada nerozhodla o změně postupu při snižování základního kapitálu podle odstavce 1 písm. a), nelze tímto způsobem základní kapitál snížit. Valná hromada může však rozhodnout, že se v tomto případě sníží základní kapitál jiným způsobem, který tento zákon dovoluje. (8) Jestliže součet jmenovitých hodnot akcií braných z oběhu podle odstavce 1 písm. b) přesáhne stanovenou částku, postupuje společnost podle § 183a odst. 6 písm. b). § 213d Upuštění od vydání akcií (1) Valná hromada může rozhodnout o snížení základního kapitálu upuštěním od vydání akcií v rozsahu, v jakém jsou upisovatelé v prodlení se splacením jmenovité hodnoty akcií, pokud společnost nepostupuje podle § 177 odst. 4 až 7. (2) Upuštění od vydání nesplacených akcií se provede tím, že představenstvo vyzve akcionáře, který je v prodlení se splacením emisního kursu nebo jeho části, aby vrátil zatímní list ve lhůtě určené valnou hromadou s tím, že společnost nevydá akcie, které tento zatímní list nahrazuje, a upisovateli vrátí bez zbytečného odkladu po zápisu snížení základního kapitálu do obchodního rejstříku dosud splacený emisní kurs akcií po započtení nároků společnosti vůči upisovateli. Pokud akcionář ve stanovené lhůtě zatímní list nepředloží, není oprávněn až do jeho předložení vykonávat práva s ním spojená a představenstvo postupuje podle § 214. § 214 (1) Pokud jsou akcionáři v prodlení s předložením listinných akcií nebo zatímních listů stahovaných společností z oběhu za účelem jejich výměny, vyznačení nové jmenovité hodnoty nebo zničení anebo při změně podoby s jejich vrácením nebo převzetím, vyzve je představenstvo způsobem určeným zákonem a stanovami pro svolání valné hromady, aby předložili akcie nebo zatímní listy, vrátili nebo převzali listinné akcie v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou jim k tomu určí, s upozorněním, že jinak budou nepředložené akcie nebo nevrácené akcie prohlášeny za neplatné nebo nepřevzaté listinné akcie prodány, a toto rozhodnutí současně zveřejní. (2) Představenstvo prohlásí za neplatné listinné akcie nebo zatímní listy, které přes výzvu nebyly v dodatečně určené lhůtě předloženy. (3) Prohlášení akcií za neplatné oznámí představenstvo akcionářům, jejichž akcie nebo zatímní listy byly prohlášeny za neplatné, způsobem určeným zákonem a stanovami pro svolání valné hromady (dále jen "dotčené osoby"). Prohlášení akcií nebo zatímních listů za neplatné představenstvo bez zbytečného odkladu zveřejní. (4) Nové akcie nebo zatímní listy, které mají být vydány místo akcií nebo zatímních listů, jež byly prohlášeny za neplatné, nebo listinné akcie, jež nebyly při změně podoby akcionáři převzaty ani v dodatečné přiměřené lhůtě, prodá představenstvo prostřednictvím obchodníka s cennými papíry bez zbytečného odkladu na účet dotčené osoby na regulovaném trhu, pokud jsou kótované, nebo ve veřejné dražbě. Místo, dobu a předmět dražby představenstvo zveřejní nejméně dva týdny před jejím konáním. Ve stejné lhůtě odešle zprávu o veřejné dražbě nebo o záměru prodat akcie na veřejném trhu dotčené osobě, pokud je společnosti známa. Výtěžek z prodeje akcií nebo zatímních listů po započtení pohledávek společnosti proti dotčené osobě vzniklých v souvislosti s prohlášením jejích akcií za neplatné a prodejem akcií vyplatí společnost bez zbytečného odkladu dotčené osobě nebo jej uloží do úřední úschovy. (5) Pokud nemají být vydány za akcie nebo zatímní listy stahované z oběhu nové akcie nebo zatímní listy, není prohlášením akcií nebo zatímních listů za neplatné dotčeno právo dotčené osoby na zaplacení jejich ceny nebo vrácení emisního kursu nebo jeho části. Společnost si však může proti pohledávce akcionáře na zaplacení ceny nebo vrácení emisního kursu započítat pohledávky, které jí vznikly proti akcionáři v souvislosti s prohlášením jeho akcií nebo zatímních listů za neplatné, a rozdíl zaplatí dotčené osobě bez zbytečného odkladu po prohlášení akcií nebo zatímních listů za neplatné nebo jej uloží do úřední úschovy. (6) Po zápisu snížení základního kapitálu do obchodního rejstříku je společnost povinna vrácené listinné akcie nebo zatímní listy zničit. § 215 (1) Představenstvo je povinno písemně do 30 dnů od nabytí účinnosti rozhodnutí valné hromady o snížení základního kapitálu vůči třetím osobám oznámit rozsah snížení základního kapitálu známým věřitelům, kterým vznikly pohledávky vůči společnosti přede dnem, v němž se toto rozhodnutí stalo účinným vůči třetím osobám, s výzvou, aby přihlásili své pohledávky podle odstavce 3. (2) Rozhodnutí valné hromady o snížení základního kapitálu po jeho zápisu do obchodního rejstříku zveřejní představenstvo nejméně dvakrát za sebou s alespoň třicetidenním odstupem a s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky podle odstavce 3. (3) Věřitelé společnosti uvedení v odstavci 1 jsou oprávněni požadovat do 90 dnů ode dne, kdy obdrželi oznámení o snížení základního kapitálu, jinak do 90 dnů ode dne druhého zveřejnění výzvy podle odstavce 2, aby splnění jejich neuhrazených pohledávek, jež nebyly splatné v době, kdy jim byla výzva doručena, nebo v době jejího druhého zveřejnění, bylo dostatečným způsobem zajištěno. (4) Nedojde-li mezi věřiteli a společností k dohodě o způsobu zajištění pohledávky, rozhodne o dostatečném zajištění soud s ohledem na druh a výši pohledávky. § 216 (1) Po uplynutí 90 dnů od doručení oznámení podle § 215 odst. 1, popřípadě od posledního zveřejnění rozhodnutí podle § 215 odst. 2 může představenstvo podat návrh na zápis snížení základního kapitálu do obchodního rejstříku. Rejstříkový soud provede zápis, je-li prokázáno oznámení rozhodnutí valné hromady o snížení základního jmění podle § 215 odst. 1 a 2 a zajištění pohledávek věřitelů nebo jejich uspokojení. (2) Lhůtu uvedenou v odstavci 1 není třeba dodržet, pokud se společnost dohodne se všemi věřiteli na zajištění nebo uspokojení jejich pohledávek před uplynutím této lhůty. Uzavření dohody musí společnost soudu při podání návrhu prokázat. (3) Ke snížení základního kapitálu dochází ode dne jeho zápisu do obchodního rejstříku. (4) Před zápisem snížení základního kapitálu do obchodního rejstříku a před uspokojením nebo zajištěním pohledávek věřitelů podle § 215 odst. 2, popřípadě před rozhodnutím podle § 215 odst. 4 nelze akcionářům poskytnout plnění z důvodu snížení základního kapitálu nebo z toho důvodu prominout nebo snížit nesplacené části jmenovitých hodnot jejich akcií. Za škodu způsobenou porušením této povinnosti společnosti nebo jejím věřitelům odpovídají společně a nerozdílně členové představenstva. Této odpovědnosti se nemohou zprostit. § 216a (1) Ustanovení § 215 a ustanovení § 216 odst. 1 a 2 se nepoužijí, jestliže společnost a) snižuje základní kapitál za účelem úhrady ztráty, nebo b) snižuje základní kapitál za účelem převodu do rezervního fondu na úhradu budoucí ztráty a částka převáděná do rezervního fondu nepřesáhne 10 % základního kapitálu. (2) Splnění podmínek stanovených v odstavci 1 musí společnost soudu prokázat při podání návrhu na zápis. (3) Rezervní fond v rozsahu vytvořeném podle odstavce 1 písm. b) může být použit jen k úhradě ztráty nebo ke zvýšení základního kapitálu společnosti, jestliže rezervní fond přesahuje částku, ve které je vytvářen podle § 217 povinně. K rezervnímu fondu vytvářenému podle § 161d a 161f se nepřihlíží. (4) V souvislosti se snížením základního kapitálu podle odstavce 1 nesmí být poskytnuto jakékoliv plnění ve prospěch akcionářů. Jestliže bylo akcionářům plnění poskytnuto, jsou povinni je vrátit. Za splnění tohoto závazku ručí členové představenstva společně a nerozdílně. § 216c Souběžné snížení a zvýšení základního kapitálu (1) Jestliže jsou splněny podmínky § 216a a účelem snížení základního kapitálu je přizpůsobení jmenovité hodnoty stávajících kótovaných akcií jejich ceně na regulovaném trhu v souvislosti se zvýšením základního kapitálu upsáním nových akcií na základě veřejné nabídky, může valná hromada současně rozhodnout o snížení a zvýšení základního kapitálu (souběžné snížení a zvýšení základního kapitálu). V takovém případě se nepoužije ustanovení § 216b. (2) V usnesení o souběžném snížení a zvýšení základního kapitálu může valná hromada určit rozsah snížení základního kapitálu tak, že stanoví způsob výpočtu částky snížení v závislosti na emisním kursu nových akcií, který bude stanoven později, a pověřit představenstvo, aby částku snížení základního kapitálu a tomu odpovídající nové jmenovité hodnoty stávajících akcií společnosti bez odkladu uveřejnilo způsobem stanoveným zákonem a stanovami pro svolání valné hromady. (3) O zápisu usnesení valné hromady o souběžném snížení a zvýšení základního kapitálu rozhodne rejstříkový soud jedním usnesením. O zápisu snížení a zvýšení základního kapitálu rozhodne rejstříkový soud rovněž jedním usnesením, přičemž obsahem zápisu bude nejprve uvedení částky, o kterou byl základní kapitál snížen, a poté částky, o kterou byl základní kapitál zvýšen. Rejstříkový soud nepovolí snížení a zvýšení základního kapitálu, pokud základní kapitál po souběžném snížení a zvýšení nedosahuje alespoň výše podle § 162 odst. 4. § 216d (1) Na jedné valné hromadě lze přijmout rozhodnutí o snížení i zvýšení základního kapitálu pouze tehdy, jestliže se základní kapitál snižuje za předpokladů stanovených v § 213d nebo § 216a odst. 1. (2) Při postupu podle odstavce 1 může společnost činit právní úkony směřující ke zvýšení základního kapitálu až poté, co bude do obchodního rejstříku zapsáno snížení základního kapitálu. § 217 (1) Společnost vytváří rezervní fond v době a ve výši určené stanovami a tímto zákonem. (2) Společnost je povinna vytvořit rezervní fond z čistého zisku vykázaného v řádné účetní závěrce za rok, v němž poprvé čistý zisk vytvoří, a to ve výši nejméně 20 % z čistého zisku, avšak ne více než 10 % z hodnoty základního kapitálu. Tento fond se ročně doplňuje o částku určenou stanovami, nejméně však 5 % z čistého zisku, až do dosažení výše rezervního fondu určené ve stanovách, nejméně však do výše 20 % základního kapitálu. To neplatí, jestliže rezervní fond již vytvořila příplatky nad emisní kurs akcií. Takto vytvořený rezervní fond do výše 20 % základního kapitálu lze použít pouze k úhradě ztráty. (3) O použití rezervního fondu rozhoduje představenstvo, neurčují-li stanovy nebo tento zákon jinak. § 217a Opční listy (1) Akciová společnost je oprávněna vydat pro uplatnění přednostního práva podle § 160 odst. 1 a 6 a podle § 204a cenné papíry označené jako opční listy. (2) Opční listy podle odstavce 1 (dále jen "opční list") lze vydávat pouze jako cenné papíry na doručitele. Opční list může být vydán buď v listinné, nebo zaknihované podobě. (3) V opčním listu musí být uvedeno: a) firma a sídlo společnosti, b) kolik akcií a jakého druhu, formy a podoby anebo kolik vyměnitelných anebo prioritních dluhopisů společnosti, v jaké podobě, formě a v jaké jmenovité hodnotě lze získat, c) doba a místo pro uplatnění přednostního práva, d) emisní kurs akcií nebo dluhopisů, k nimž lze uplatnit přednostní právo, nebo způsob jeho určení, e) údaj o tom, že zní na doručitele. (4) Opční list vydaný v listinné podobě musí obsahovat i datum emise, podpis nebo podpisy členů představenstva oprávněných jednat jménem společnosti a číselné označení akcie nebo dluhopisu, k nimž byl vydán. (5) Pokud společnost vydala opční listy v zaknihované podobě, je rozhodným dnem (§ 156b) pro uplatnění přednostního práva den, kdy mohlo být toto právo vykonáno poprvé. (6) Pokud vydala společnost opční listy v zaknihované podobě, podá osobě, která vede evidenci zaknihovaných cenných papírů, příkaz k vydání cenných papírů, bylo-li přednostní právo včas uplatněno a bez zbytečného odkladu po splnění podmínek pro vydání těchto cenných papírů, a současně podá příkaz ke zrušení opčních listů, z nichž bylo přednostní právo uplatněno. Po uplynutí lhůty pro vykonání přednostního práva podá společnost příkaz ke zrušení opčních listů, z nichž nebylo přednostní právo uplatněno. Oddíl 8: Zrušení a likvidace společnosti § 218 Pro zrušení a zánik společnosti platí ustanovení § 68 až 75b, není-li dále stanoveno jinak. § 219 (1) Likvidátora jmenuje a odvolává valná hromada, nestanoví-li zákon jinak. (2) Nevyplývá-li ze stanov něco jiného, mohou akcionáři uvedení v § 181 odst. 1 požádat s uvedením důvodů soud, aby odvolal likvidátora jmenovaného valnou hromadou a nahradil ho jinou osobou. Tím není dotčeno ustanovení § 71 odst. 4. (3) Likvidátor, který nebyl jmenován soudem, může být valnou hromadou odvolán a nahrazen jiným likvidátorem. § 220 (1) Likvidační zůstatek se dělí mezi akcionáře v poměru jmenovitých hodnot jejich akcií. Ustanovení § 159 odst. 1 tím není dotčeno. Právo na podíl na likvidačním zůstatku je samostatně převoditelné ode dne, k němuž byl schválen návrh rozdělení likvidačního zůstatku. (2) Jestliže likvidační zůstatek nestačí k úhradě jmenovité hodnoty akcií, dělí se likvidační zůstatek na část připadající vlastníkům prioritních akcií a ostatních akcií v rozsahu určeném stanovami. Části likvidačního zůstatku se dělí mezi akcionáře v poměru odpovídajícím splacené jmenovité hodnotě jejich akcií. (3) Nárok na vyplacení podílu na likvidačním zůstatku vzniká akcionáři vrácením listinných akcií společnosti předložených na výzvu likvidátora. Vrácené akcie likvidátor zničí. Pokud akcionář listinné akcie na výzvu likvidátora nevrátí, postupuje likvidátor přiměřeně podle ustanovení § 214. (4) Pokud společnost vydala zaknihované akcie, vzniká nárok na vyplacení podílu na likvidačním zůstatku ke dni, kdy na základě příkazu likvidátora byly zrušeny akcie společnosti v evidenci zaknihovaných cenných papírů. (5) Rejstříkový soud provede výmaz společnosti z obchodního rejstříku, jen bude-li prokázáno, že byly všechny akcie společnosti zničeny, prohlášeny za neplatné nebo zrušeny. Oddíl 9: Fúze akciových společností Sloučení akciových společností § 220a Smlouva o fúzi (1) Ke sloučení se vyžaduje uzavření smlouvy o fúzi všemi zúčastněnými společnostmi. Smlouva o fúzi musí mít formu notářského zápisu. Návrh smlouvy o fúzi obsahující údaje podle odstavce 3 musí schválit valné hromady všech zúčastněných společností, ledaže zákon takové schválení nevyžaduje. (2) Není-li návrh smlouvy o fúzi schválen podle odstavce 1, je smlouva o fúzi neplatná. Vyžaduje-li se ke sloučení souhlas státního orgánu podle zvláštního právního předpisu, nemůže smlouva o fúzi nabýt účinnosti dříve, než nabude právní moci rozhodnutí, jímž příslušný státní orgán souhlas se sloučením udělil. Vyžaduje-li se ke sloučení souhlasu více státních orgánů, nemůže smlouva o fúzi nabýt účinnosti dříve, než nabude právní moci rozhodnutí, jímž udělil souhlas se sloučením poslední z nich. Právní mocí rozhodnutí, jímž se souhlas k fúzi neuděluje, se smlouva o fúzi ruší. (3) Smlouva o fúzi musí obsahovat alespoň a) firmu, sídlo, identifikační číslo všech zúčastněných společností a jejich právní formu, b) výměnný poměr akcií s uvedením podoby, druhu, formy, převoditelnosti, jmenovité hodnoty a případné údaje o kótaci akcií určených k výměně za akcie zanikající společnosti nebo zanikajících společností, včetně podrobných pravidel postupu a stanovení lhůt při jejich výměně, a výši případného doplatku akcionářům zanikající společnosti nebo zanikajících společností na vyrovnání, s pravidly pro jeho výplatu, anebo údaj o tom, že akcie nebudou vyměňovány s uvedením důvodu (§ 220g odst. 1 až 3), c) určení, jak budou získány akcie nástupnické společnosti potřebné k výměně, d) den, od kterého vzniká právo na dividendu z vyměněných akcií, jakož i všechny předpoklady jeho vzniku, e) údaj o vlivu sloučení na akcie dosavadních akcionářů nástupnické společnosti, zejména údaj o tom, že jejich akcie nepodléhají výměně, nebo údaj o tom, že se štěpí, že se zvyšuje nebo snižuje jejich jmenovitá hodnota anebo se mění jejich podoba, druh nebo forma, včetně pravidel postupu a stanovení lhůt při jejich výměně, a případně údaj o výši doplatku dosavadním akcionářům nástupnické společnosti na vyrovnání, s pravidly pro jeho výplatu, f) určení, v jaké struktuře nástupnická společnost přebírá složky vlastního a cizího kapitálu zanikající společnosti, jež nejsou závazkem, g) den, od něhož se jednání zanikající společnosti nebo zanikajících společností považují z účetního hlediska za jednání uskutečněná na účet nástupnické společnosti (dále jen "rozhodný den fúze"), h) práva, jež nástupnická společnost poskytne vlastníkům jednotlivých druhů akcií, opčních listů, dluhopisů nebo jiných cenných papírů, popřípadě opatření, jež jsou pro ně navrhována (§ 220j odst. 3 a 4), i) postup pro případ, že akcionářům zúčastněné společnosti vznikne právo odprodat akcie nástupnické společnosti, j) návrh změn stanov po sloučení, dochází-li k jejich změně. (4) Je-li nástupnická společnost jediným akcionářem zanikající společnosti, neobsahuje smlouva o fúzi údaje uvedené v odstavci 3 písm. b) až d) a písm. i). (5) Výměnný poměr akcií musí být vhodný a odůvodněný. Nelze-li při stanovení výměnného poměru akcií z vážných důvodů vyměnit akcie tak, aby nedošlo k poškození akcionářů některé ze zúčastněných společností, přizná se těmto akcionářům doplatek na dorovnání (dále jen "doplatek"). Doplatek nesmí překročit 10 % jmenovité hodnoty akcií, jež mají být vyměněny za akcie zanikající společnosti, popřípadě zanikajících společností. Doplatek lze přiznat jak akcionářům nástupnické společnosti, tak akcionářům zanikající společnosti nebo zanikajících společností. Doplatek nesmí být vyplacen před zápisem sloučení do obchodního rejstříku a dříve, než budou zajištěny pohledávky věřitelů společnosti podle § 220j. (6) Jestliže se budou štěpit akcie akcionářů nástupnické společnosti nebo se bude měnit jejich podoba, druh nebo forma podle odstavce 3 písm. e), použijí se obdobně ustanovení tohoto zákona, popřípadě zvláštního právního předpisu o štěpení akcií, o změně podoby, druhu nebo formy akcií, není-li dále stanoveno jinak. Jestliže se bude zvyšovat jmenovitá hodnota akcií dosavadních akcionářů nástupnické společnosti podle odstavce 3 písm. e), použijí se obdobně ustanovení tohoto zákona o zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů, při němž dochází ke zvýšení jmenovité hodnoty akcií, s tím, že ustanovení, která upravují částku zvýšení základního kapitálu, se použijí na součet všech částek zvýšení jmenovitých hodnot akcií dosavadních akcionářů nástupnické společnosti. Jestliže se bude snižovat jmenovitá hodnota akcií dosavadních akcionářů nástupnické společnosti podle odstavce 3 písm. e), použijí se obdobně ustanovení tohoto zákona o snižování základního kapitálu, při němž dochází ke snížení jmenovité hodnoty akcií, s výjimkou ustanovení § 213, s tím, že ustanovení, jež upravují částku snížení základního kapitálu, se použijí na součet všech částek snížení jmenovitých hodnot akcií dosavadních akcionářů nástupnické společnosti. Nepoužijí se ustanovení o zápisu zvýšení nebo snížení základního kapitálu do obchodního rejstříku ani § 215. (7) Rozhodný den fúze nemůže předcházet o více než devět měsíců den, v němž bude podán návrh na zápis sloučení do obchodního rejstříku. Lhůta k výměně akcií nesmí být delší než jeden měsíc od účinnosti zápisu sloučení do obchodního rejstříku vůči třetím osobám a nesmí předcházet den zápisu sloučení do obchodního rejstříku. (8) Nikomu, kdo se podílel na sloučení, nelze přiznat žádnou zvláštní výhodu. (9) Jestliže zúčastněné společnosti nepodají do šesti měsíců ode dne, kdy smlouva o fúzi splňuje všechny požadavky stanovené zákonem, návrh na povolení zápisu sloučení do obchodního rejstříku, má kterákoliv společnost, která byla připravena návrh včas podat, právo odstoupit od smlouvy. Odstoupením od smlouvy i jen jednou ze zúčastněných společností zanikají práva a závazky všech zúčastněných společností. Nebude-li podán návrh na povolení zápisu sloučení do obchodního rejstříku do jednoho roku, platí, že zúčastněné společnosti od smlouvy odstoupily. (10) Společnost, která způsobila, že nebyl včas podán návrh na povolení zápisu sloučení do obchodního rejstříku, odpovídá každé společnosti, která byla připravena tento návrh podat, za škodu, která jí v důsledku odstoupení od smlouvy vznikla. Společně a nerozdílně s ní odpovídají za vzniklou škodu i osoby, které byly v době do účinnosti odstoupení od smlouvy členy jejího představenstva. Poté, co byl povolen zápis sloučení do obchodního rejstříku, nemůže být smlouva o fúzi zúčastněnými společnostmi změněna ani zrušena. (11) Neplatnosti smlouvy o fúzi se může dovolávat pouze osoba, jež je oprávněna podat návrh na neplatnost usnesení valné hromady o sloučení. Neplatnost smlouvy o fúzi musí být prohlášena soudem. Návrh na zahájení řízení o prohlášení neplatnosti smlouvy o fúzi je možno podat pouze do konce lhůty stanovené pro podání návrhu na neplatnost usnesení valné hromady. Tím není dotčeno ustanovení § 220h. Návrh na zahájení řízení o prohlášení neplatnosti smlouvy o fúzi musí být spojen s návrhem na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o sloučení. Podání návrhu na zahájení řízení o prohlášení neplatnosti smlouvy o fúzi má pro další případné žalobce účinky stanovené zvláštním právním předpisem. § 220b Zpráva představenstva a dozorčí rady (1) Představenstvo každé ze zúčastněných společností je povinno zpracovat podrobnou písemnou zprávu (dále jen "zpráva o fúzi") , v níž musí objasnit a z ekonomického i právního hlediska odůvodnit důsledky sloučení, zejména odůvodnit výměnný poměr akcií, výši případných doplatků a opatření ve prospěch vlastníků jednotlivých druhů akcií, opčních listů a dluhopisů. Zpráva o fúzi musí obsahovat i popis obtíží, které se vyskytly při oceňování pro účely výměnného poměru akcií. Představenstva zúčastněných společností mohou zpracovat společnou zprávu o fúzi pro všechny nebo některé ze zúčastněných společností. (2) Dozorčí rada každé ze zúčastněných společností přezkoumá zamýšlené sloučení na základě návrhu smlouvy o fúzi a zprávy znalců o přezkoumání návrhu smlouvy o fúzi (§ 220c), jestliže se vyžaduje, a vyhotoví o tom písemnou zprávu (dále jen "zpráva o přezkoumání fúze"). Dozorčí rady zúčastněných společností mohou zpracovat společnou zprávu o přezkoumání fúze pro všechny nebo některé ze zúčastněných společností. (3) Pokud by uvedení určitých údajů ve zprávách podle odstavců 1 a 2 mohlo způsobit značnou újmu zúčastněné společnosti nebo jí ovládající nebo jí ovládané osobě nebo tvoří předmět obchodního tajemství zúčastněné společnosti nebo jí ovládající nebo jí ovládané osoby anebo je utajovanou informací podle zvláštního právního předpisu, nelze je ve zprávě uvádět. Zpráva však musí obsahovat sdělení, proč se předmětné údaje neuvádějí. O tom, zda takové skutečnosti existují, rozhoduje představenstvo se souhlasem dozorčí rady. (4) Zprávy o fúzi ani zprávy o přezkoumání fúze se nevyžadují, jestliže se společnost slučuje se svým jediným akcionářem (§ 220a odst. 4) nebo jestliže s tím všichni akcionáři zúčastněné společnosti projevili souhlas. (5) Souhlas podle odstavce 4 musí mít písemnou formu s úředně ověřeným podpisem nebo musí být udělen na valné hromadě. Prohlášení o udělení souhlasu na valné hromadě se uvede v notářském zápisu o rozhodnutí valné hromady. Souhlas má účinky i vůči právnímu nástupci akcionáře bez ohledu na to, jak akcie nabyl. § 220c Přezkoumání sloučení znalcem (1) Návrh smlouvy o fúzi přezkoumá za každou ze zúčastněných společností znalec jmenovaný soudem (dále jen "znalec pro fúzi"), a to před předložením dozorčí radě, popřípadě valné hromadě, pokud se takové předložení vyžaduje, nebo společně dva znalci pro fúzi jmenovaní soudem pro některé nebo všechny zúčastněné společnosti. Ustanovení § 59 odst. 3 platí na postup při jmenování znalce obdobně. (2) Návrh na jmenování znalce pro fúzi podává představenstvo zúčastněné společnosti se souhlasem dozorčí rady. Návrh na jmenování společných znalců pro fúzi podávají společně představenstva společností, pro které mají být znalci jmenováni, se souhlasem dozorčích rad. (3) Znalcem pro fúzi může být jmenována i osoba, která provádí ocenění jmění podle § 69a odst. 6. (4) Znalec nebo znalci pro fúzi zpracují o výsledku přezkoumání písemnou zprávu o přezkoumání návrhu smlouvy o fúzi (dále jen "znalecká zpráva o fúzi"). Jestliže byli jmenováni dva znalci pro fúzi pro více zúčastněných společností, mohou zpracovat společnou znaleckou zprávu o fúzi. Znalecká zpráva o fúzi je znaleckým posudkem podle zvláštního právního předpisu. (5) Znalecká zpráva o fúzi musí obsahovat kromě náležitostí vyžadovaných zvláštním právním předpisem též a) stanovisko znalce nebo znalců pro fúzi k tomu, zda výměnný poměr akcií s případnými doplatky je vhodný a odůvodněný, b) údaj, podle jaké metody nebo jakých metod byl stanoven výměnný poměr akcií, c) vyjádření, zda tato metoda nebo tyto metody jsou pro daný případ přiměřené, d) údaj, jakých výměnných poměrů by se dosáhlo při použití každé z těchto metod, jestliže bylo použito více metod; současně se uvede stanovisko k tomu, jaká váha byla přiznána jednotlivým metodám při stanovení výměnného poměru, e) zda a jaké zvláštní obtíže se vyskytly při oceňování, popřípadě ocenění jmění podle § 69a odst. 6. (6) Znalec pro fúzi má právo vyžadovat od zúčastněných společností, je ovládajících a jimi ovládaných osob všechny informace a písemnosti, jež jsou potřebné ke zpracování znalecké zprávy o fúzi, a má právo provádět u těchto osob potřebná šetření. Ustanovení § 220b odst. 3 se použije přiměřeně i na obsah znalecké zprávy o fúzi. (7) Znalec nebo znalci pro fúzi předají znaleckou zprávu o fúzi představenstvům a dozorčím radám zúčastněných společností. Tyto znalecké zprávy musí být k nahlédnutí účastníkům valné hromady, jež bude rozhodovat o sloučení. (8) Ustanovení § 220b odst. 4 a 5 se použijí obdobně. § 220d Informace o sloučení (1) Představenstvo každé ze zúčastněných společností je povinno alespoň jeden měsíc před stanoveným dnem konání valné hromady, jež má rozhodnout o sloučení, uložit do sbírky listin (§ 27a odst. 2) návrh smlouvy o fúzi po přezkoumání dozorčí radou, jestliže se takové přezkoumání vyžaduje, a zároveň 1 měsíc před stanoveným dnem konání valné hromady, jež má rozhodnout o sloučení, zveřejnit oznámení o uložení návrhu smlouvy do sbírky listin. Současně zveřejní upozornění pro akcionáře na jejich práva podle odstavců 2 a 4 a upozornění pro věřitele na jejich práva podle § 220j. Nemá-li se konat valná hromada některé nebo více ze zanikajících společností podle § 220e odst. 14 nebo 15, musí být akcionáři této společnosti nebo těchto společností upozorněni ve zveřejnění na jejich práva podle § 220e odst. 13 a povinnost podle věty prvé musí být splněna jeden měsíc před rozhodováním představenstva podle § 220e odst. 12, 14 a 15. Za představenstvo zanikající společnosti může tyto povinnosti splnit představenstvo nástupnické společnosti. (2) V sídle každé ze zúčastněných společností musí být k nahlédnutí pro akcionáře alespoň jeden měsíc před stanoveným datem konání valné hromady, jež má rozhodnout o sloučení, nebo nemá-li se konat valná hromada zanikající společnosti, jeden měsíc před rozhodováním představenstva podle § 220e odst. 14 nebo 15, a) návrh smlouvy o fúzi, b) účetní závěrky všech zúčastněných společností za poslední tři roky, jestliže zúčastněná společnost po tuto dobu trvá, popřípadě takové účetní závěrky právního předchůdce, měla-li zúčastněná společnost právního předchůdce, a zprávy auditora o jejich ověření, c) konečné účetní závěrky všech zúčastněných společností, zahajovací rozvaha nástupnické společnosti a zprávy auditora o jejich ověření, d) mezitímní účetní závěrka a zpráva auditora o jejím ověření, byla-li konečná účetní závěrka sestavena z údajů ke dni, od něhož ke dni vyhotovení návrhu smlouvy o fúzi podle § 220a odst. 1 uplynulo více než šest měsíců, e) společná zpráva představenstev nebo zprávy představenstev všech zúčastněných společností o fúzi, jestliže se vyžadují, a společné zprávy dozorčích rad nebo zprávy dozorčích rad všech zúčastněných společností o přezkoumání fúze, jestliže se vyžadují, f) společná znalecká zpráva o fúzi nebo znalecké zprávy o fúzi všech zúčastněných společností, jestliže se vyžadují, g) posudek znalce podle § 69a odst. 6, není-li součástí znalecké zprávy o fúzi. (3) Konečná účetní závěrka se sestavuje jako řádná nebo mimořádná účetní závěrka ke dni, který předchází rozhodnému dni fúze. Zahajovací rozvaha se sestavuje k rozhodnému dni fúze. (4) Společnost je povinna vydat každému akcionáři, který o to požádá, bez zbytečného odkladu bezplatně opis nebo výtah z písemností uvedených v odstavci 2 písm. a) až f), jestliže se vyžadují. (5) Jestliže se nemá konat podle § 220e odst. 12 valná hromada nástupnické společnosti, je rozhodný z hlediska lhůt pro splnění povinností podle odstavce 1 a 2 nástupnickou společností den, na nějž je svolávána valná hromada zanikající společnosti. Mají-li se konat valné hromady zanikajících společností v různých dnech, je rozhodným den, na nějž je svolávána první z těchto valných hromad. Nemá-li se konat valná hromada žádné ze zúčastněných společností, je rozhodný z hlediska lhůt pro splnění povinností podle odstavců 1 a 2 všemi zúčastněnými společnostmi den, kdy má být uzavřena smlouva o fúzi. § 220e Valná hromada o sloučení (1) V pozvánce na valnou hromadu o sloučení nebo v oznámení o jejím konání musí být akcionáři upozorněni na jejich práva podle § 220d a pozvánka nebo oznámení musí obsahovat i vybrané údaje z konečné účetní závěrky. V pozvánce na valnou hromadu nástupnické společnosti nebo v oznámení o jejím konání se uvedou i údaje o vlivu sloučení na akcie dosavadních akcionářů nástupnické společnosti, zejména o tom, že akcie dosavadních akcionářů nástupnické společnosti nepodléhají výměně nebo že se štěpí, že se zvyšuje nebo snižuje jejich jmenovitá hodnota s uvedením celkové částky, o niž se zvýší nebo sníží jmenovitá hodnota všech akcií akcionářů nástupnické společnosti, anebo že se změní jejich podoba, druh nebo forma. (2) Na valné hromadě musí být účastníkům volně přístupné k nahlédnutí listiny uvedené v § 220d odst. 2, jestliže se vyžadují. Představenstvo společnosti je povinno na počátku jednání valné hromady objasnit akcionářům návrh smlouvy o fúzi. Poté k němu sdělí své stanovisko dozorčí rada. Představenstvo je povinno před hlasováním o sloučení seznámit akcionáře se znaleckou zprávou o fúzi, jestliže se vyžaduje, a se všemi podstatnými změnami týkajícími se majetku, závazků a hospodářských výsledků společnosti, k nimž došlo v období od rozhodného dne fúze, popřípadě o tom, že tyto změny odůvodňují jiný výměnný poměr akcií. (3) Každý akcionář, který o to požádá na valné hromadě, má právo na informace, jež se týkají ostatních zúčastněných společností, jsou-li důležité z hlediska sloučení. Ustanovení § 220b odst. 3 se použije obdobně. (4) Usnesení valné hromady zanikající společnosti o sloučení musí obsahovat rozhodnutí o zrušení společnosti bez likvidace s přechodem jmění na nástupnickou společnost, schválení návrhu smlouvy o fúzi, schválení konečné, popřípadě mezitímní účetní závěrky a souhlas se stanovami nástupnické společnosti. (5) Usnesení valné hromady nástupnické společnosti o sloučení musí obsahovat: a) souhlas s převzetím jmění zanikajících společností, b) schválení návrhu smlouvy o fúzi, c) schválení konečné, popřípadě mezitímní účetní závěrky a zahajovací rozvahy, d) rozhodnutí o vydání nových akcií nebo o možnosti nabýt vlastní akcie, je-li to třeba k výměně akcií zanikající společnosti za akcie právního nástupce, e) podobu, druh, formu, jmenovitou hodnotu a počet akcií nástupnické společnosti po sloučení, f) výši základního kapitálu nástupnické společnosti po sloučení, jež je dána součtem výše základního kapitálu nástupnické společnosti před sloučením a jmenovitých hodnot akcií, jež mají být vydány za účelem výměny pro akcionáře zanikajících společností, nezvyšuje-li se nebo nesnižuje jmenovitá hodnota akcií akcionářů nástupnické společnosti. Jestliže se zvyšuje jmenovitá hodnota akcií akcionářů nástupnické společnosti, je výše základního kapitálu nástupnické společnosti po sloučení dána součtem výše základního kapitálu nástupnické společnosti před sloučením, částkou zvýšení jmenovitých hodnot všech akcií akcionářů nástupnické společnosti a celkovou částkou jmenovitých hodnot akcií, jež mají být vydány za účelem výměny pro akcionáře zanikajících společností. Jestliže se snižuje jmenovitá hodnota akcií akcionářů nástupnické společnosti, je výše základního kapitálu nástupnické společnosti dána rozdílem výše základního kapitálu nástupnické společnosti před sloučením s připočtením celkové částky jmenovitých hodnot všech akcií, jež mají být vydány za účelem výměny pro akcionáře zanikajících společností, a celkové částky snížení jmenovitých hodnot všech akcií akcionářů nástupnické společnosti. (6) Mají-li být akcie potřebné k výměně za akcie zanikající společnosti nebo zanikajících společností získány i jen zčásti nabytím vlastních akcií nástupnickou společností, platí ustanovení § 161 až 161f. (7) Jestliže budou akcie akcionářů nástupnické společnosti vyměňovány za akcie o vyšší jmenovité hodnotě, musí usnesení valné hromady obsahovat též údaje uvedené v § 208 odst. 6 s tím, že místo částky, o niž se zvyšuje základní kapitál, se uvádí součet všech částek zvýšení jmenovitých hodnot akcií akcionářů nástupnické společnosti a místo zdroje zvýšení základního kapitálu se uvádí označení zdroje pro zvýšení jmenovitých hodnot akcií. (8) Budou-li akcie akcionářů nástupnické společnosti vyměňovány za akcie o nižší jmenovité hodnotě, musí usnesení valné hromady obsahovat též: a) částku, o niž se snižuje jmenovitá hodnota akcie, b) součet všech částek snížení jmenovitých hodnot akcií akcionářů nástupnické společnosti, c) lhůtu pro předložení akcií k výměně nebo vyznačení nižší jmenovité hodnoty, d) údaj o tom, zda částka, o niž se sníží jmenovitá hodnota akcií, bude vyplacena akcionářům s uvedením lhůty pro její vyplacení, nebo údaj o tom, jak bude tato částka jinak zúčtována; částka, o níž se snižuje jmenovitá hodnota akcií, nesmí být vyplacena před zápisem sloučení do obchodního rejstříku a dříve, než budou zajištěny pohledávky věřitelů společnosti podle § 220j. (9) Mají-li být vyměňované akcie nástupnické společnosti kótované, musí rozhodnutí valné hromady všech zúčastněných společností obsahovat souhlas s jejich kótací. (10) K rozhodnutí valné hromady o sloučení se vyžaduje souhlas alespoň tří čtvrtin hlasů přítomných akcionářů. Stanovy společnosti mohou vyžadovat vyšší většinu nebo splnění dalších podmínek. Jestliže společnost vydala více druhů akcií, vyžaduje se i souhlas alespoň tří čtvrtin hlasů přítomných akcionářů u každého druhu akcií. (11) O rozhodnutí valné hromady o sloučení musí být pořízen notářský zápis, jehož přílohou musí být návrh smlouvy o fúzi. (12) Nevyměňují-li se dosavadním akcionářům nástupnické společnosti akcie podle § 220a odst. 3 písm. e), může o sloučení rozhodnout namísto valné hromady nástupnické společnosti její představenstvo, jestliže a) byla splněna povinnost podle § 220d odst. 1 předposlední věty, b) všichni akcionáři nástupnické společnosti mohli uplatnit právo seznámit se alespoň jeden měsíc před rozhodnutím představenstva s listinami uvedenými v § 220d odst. 2 a právo podle § 220d odst. 4, a c) nástupnická společnost je vlastníkem akcií nebo zatímních listů, jejichž jmenovitá hodnota dosahuje alespoň 90 % základního kapitálu zanikající společnosti, přičemž se odečítají vlastní akcie a zatímní listy zanikající společnosti v jejím majetku, nebo d) celková jmenovitá hodnota akcií a zatímních listů, jež mají být vyměněny za akcie zanikající společnosti nebo zanikajících společností nepřesahuje 10 % základního kapitálu. Zvýší-li se v důsledku sloučení základní kapitál nástupnické společnosti, vypočítává se tato částka z té výše základního kapitálu, kterou má mít nástupnická společnost po sloučení. (13) Akcionář nebo akcionáři nástupnické společnosti, kteří jsou vlastníky akcií, jejichž celková jmenovitá hodnota dosahuje alespoň 5 % základního kapitálu nástupnické společnosti před sloučením, mají právo požádat představenstvo nástupnické společnosti o svolání valné hromady za účelem schválení sloučení do jednoho měsíce ode dne, v němž byly zveřejněny údaje podle § 220d odst. 1. Jestliže společnost vydala akcie bez hlasovacího práva, snižuje se o jmenovitou hodnotu těchto akcií výše základního kapitálu pro účely výpočtu podle předchozí věty. Stanovy mohou přiznat právo vyžadovat svolání valné hromady i při nižší jmenovité hodnotě akcií. Na právo vyžadovat svolání valné hromady musí být akcionáři nástupnické společnosti upozorněni ve zveřejnění podle § 220d odst. 1. (14) Je-li nástupnická společnost vlastníkem všech akcií s hlasovacími právy zanikající společnosti, nevyžaduje se ke sloučení ani rozhodnutí valné hromady nástupnické společnosti, ani valné hromady zanikající společnosti a postačí rozhodnutí představenstev. Ustanovení odstavce 13 se použije obdobně. (15) Rozhodnutí představenstva zanikající společnosti o sloučení postačí též, jestliže jsou všechny akcie této společnosti majetkem jiné zanikající společnosti. § 220f Sloučení s vydáním nových akcií pro akcionáře zanikající společnosti (1) Jestliže se mají za účelem získání akcií nástupnické společnosti k výměně za akcie zanikající společnosti vydat nové akcie nástupnické společnosti, musí rozhodnutí valné hromady nástupnické společnosti o sloučení obsahovat i buď pověření pro představenstvo rozhodnout o vydání nových akcií v rozsahu nezbytném pro výměnu nebo určení druhu, podoby, formy, počtu a jmenovité hodnoty akcií, jež budou pro akcionáře zanikající společnosti vydány. (2) Rozhodnutí představenstva nástupnické společnosti o vydání nových akcií vydané na základě pověření valné hromady podle odstavce 1 musí obsahovat určení druhu, podoby, formy, počtu a jmenovité hodnoty akcií, jež budou pro akcionáře zanikající společnosti nebo zanikajících společností vydány, a musí o něm být pořízen notářský zápis. Ustanovení § 210 platí obdobně. (3) Pro akcionáře zanikající společnosti lze vydat pouze tolik akcií, součet jejichž jmenovitých hodnot nepřesahuje výši čistého obchodního majetku vyplývající z posudku znalce podle § 69a odst. 6. Ustanovení o zvyšování základního kapitálu se nepoužijí. § 220g Výměna akcií a vyplacení doplatků (1) Nástupnická společnost nesmí vyměnit akcie zanikající společnosti za své akcie, jsou-li tyto akcie v době zápisu sloučení do obchodního rejstříku a) v jejím majetku, b) v majetku jakékoliv zanikající společnosti, nebo c) v držení třetí osoby, jež je drží svým jménem, avšak na účet některé ze zúčastněných společností. (2) Nástupnická společnost nevymění akcie zaniklé společnosti za své akcie akcionáři zanikající společnosti, který se vzdal práva na výměnu akcií. Ustanovení § 220b odst. 5 se použije obdobně. (3) Nástupnická společnost nevymění akcie zaniklé společnosti za své akcie, jestliže se tytéž osoby podílejí ve stejném poměru jak na nástupnické společnosti, tak na zanikající společnosti, ledaže by to bylo v rozporu se zákazem prominout splacení emisního kursu akcií, a stanoví tak smlouva o fúzi (§ 220a odst. 3). Při tomto postupu lze zvýšit základní kapitál a jmenovitou hodnotu akcií nástupnické společnosti. Na určení částky zvýšení základního kapitálu se použije přiměřeně ustanovení § 220f odst. 3. (4) Má-li nástupnická společnost vlastní akcie ve svém majetku nebo je svým jménem na účet nástupnické společnosti drží třetí osoba anebo na ní přejdou v důsledku sloučení, může nástupnická společnost použít tyto vlastní akcie k výměně za akcie zaniklé společnosti. Na postup při výměně těchto akcií za akcie zaniklé společnosti se použijí obdobně ustanovení odstavců 5 a 6. (5) Mají-li být v souvislosti se sloučením vyměněny nástupnickou společností listinné akcie, pověří představenstvo nástupnické společnosti obstaráním výměny obchodníka s cennými papíry. Představenstvo je povinno předat obchodníkovi s cennými papíry pověřenému obstaráním výměny akcií listinné akcie se všemi náležitostmi před zápisem sloučení do obchodního rejstříku. Nejsou-li všechny náležitosti cenných papírů v době, kdy mají být předány obchodníkovi s cennými papíry, známy nebo nemohou být na listinném cenném papíru uvedeny, předají se mu listiny bez těchto náležitostí s tím, že budou doplněny představenstvem nebo na základě plné moci obchodníkem s cennými papíry bez zbytečného odkladu poté, co se stanou známými nebo bude jejich uvedení možné. (6) Jestliže mají být v souvislosti se sloučením vydány nástupnickou společností zaknihované akcie nebo se mají změnit údaje o jejích zaknihovaných akciích, je představenstvo nástupnické společnosti povinno požádat centrální depozitář o vydání akcií podle zvláštního právního předpisu nebo jej informovat o požadované změně údajů před zápisem sloučení do obchodního rejstříku. Příkaz k vydání zaknihovaných akcií nebo k provedení změn údajů v centrální evidenci cenných papírů dá představenstvo ve lhůtě určené ve smlouvě o fúzi po zápisu sloučení do obchodního rejstříku. (7) Mají-li se v důsledku sloučení vyplatit akcionářům doplatky, pověří představenstvo společnosti, jejímž akcionářům má být doplatek vyplacen, vyplacením doplatků obchodníka s cennými papíry nebo banku. Představenstvo je povinno předat peněžní prostředky v potřebné výši osobě, kterou pověří vyplacením doplatků, ještě před zápisem sloučení do obchodního rejstříku. (8) Jestliže v souvislosti se sloučením dochází k výměně listinných akcií, použije se na výměnu těchto akcií přiměřeně ustanovení § 214, není-li dále stanoveno jinak. Akcionáři jsou povinni vrátit akcie ve lhůtě a způsobem určeným ve smlouvě o fúzi. Neuplatní se ustanovení o prohlášení akcií za neplatné. Akcie určené k výměně prodá nástupnická společnost postupem podle § 214 odst. 4. Nepodaří-li se prodej uskutečnit pro nedostatek poptávky, uloží společnost akcie do úřední úschovy. § 220h Neplatnost sloučení (1) Důvodem pro podání návrhu na neplatnost usnesení valné hromady o sloučení je i rozpor rozhodnutí valné hromady o sloučení s návrhem smlouvy o fúzi. (2) Důvodem pro podání návrhu na neplatnost usnesení valné hromady nebo smlouvy o fúzi (§ 220a odst. 11) není skutečnost, že výměnný poměr akcií a doplatků není přiměřený nebo že údaje týkající se výměnného poměru akcií ve zprávě o fúzi, zprávě o přezkoumání fúze nebo ve znalecké zprávě o fúzi nejsou v souladu s právními předpisy. Nesprávné určení výměnného poměru akcií a výše doplatků lze napadnout pouze postupem podle § 220k. (3) Po právní moci rozhodnutí soudu, jímž se povoluje zápis o sloučení do obchodního rejstříku, nelze podat návrh na neplatnost usnesení valné hromady o sloučení ani na neplatnost smlouvy o fúzi. Tím není dotčeno právo akcionářů podle § 220k. (4) V řízení o neplatnosti usnesení valné hromady nebo smlouvy o fúzi zahájeném před zápisem sloučení do obchodního rejstříku lze po zápisu sloučení do obchodního rejstříku pokračovat, jen dojde-li ke změně předmětu řízení na řízení o náhradu škody nebo řízení podle § 220k, jestliže takové řízení již neprobíhá. (5) Požádá-li o to zúčastněná společnost před rozhodnutím o neplatnosti smlouvy o fúzi nebo neplatnosti usnesení valné hromady, poskytne jí soud přiměřenou lhůtu pro uzavření nové smlouvy nebo přijetí nového usnesení. (6) Rozhodne-li soud o neplatnosti smlouvy o fúzi nebo usnesení valné hromady o fúzi, jsou ze závazků, které vznikly od rozhodného dne fúze do zveřejnění údaje o uložení rozhodnutí soudu do sbírky listin, k tíži a ve prospěch nástupnické společnosti zavázány a oprávněny společně a nerozdílně všechny zúčastněné společnosti. § 220i Zápis sloučení do obchodního rejstříku (1) K návrhu na zápis sloučení do obchodního rejstříku se přikládá též a) smlouva o fúzi, b) stejnopisy notářských zápisů o rozhodnutí valných hromad zúčastněných společností o sloučení, jestliže se vyžaduje konání valné hromady, c) společná zpráva představenstva nebo zprávy představenstev všech zúčastněných společností o fúzi, jestliže se vyžadují, d) společné zprávy dozorčích rad nebo zprávy dozorčích rad všech zúčastněných společností o přezkoumání fúze, jestliže se vyžadují, e) společná znalecká zpráva nebo znalecké zprávy o fúzi, jestliže se vyžadují, f) pravomocná rozhodnutí příslušných státních orgánů, jsou-li podmínkou účinnosti smlouvy o fúzi, g) konečné, popřípadě mezitímní účetní závěrky zúčastněných společností a zahajovací rozvaha nástupnické společnosti, h) posudek znalce podle § 69a odst. 6, není-li součástí znalecké zprávy o fúzi, i) průkaz o zveřejnění upozornění podle ustanovení § 220d odst. 1, j) prohlášení členů představenstva každé ze zúčastněných společností, že jim není známo, že byla podána návrh na určení neplatnosti smlouvy o fúzi nebo na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o sloučení nebo že bylo řízení o ní pravomocně zastaveno anebo že se všechny oprávněné osoby vzdaly práva na podání návrhu na neplatnost usnesení valné hromady nebo určení neplatnosti smlouvy o fúzi, je-li některá z těchto podmínek splněna; na vzdání se práva na podání návrhu se použije obdobně ustanovení § 220b odst. 5, k) průkaz o tom, že peněžní prostředky potřebné k vyplacení doplatků byly předány osobě pověřené vyplacením doplatků, l) doklad o tom, že listinné akcie potřebné k výměně jak pro akcionáře zanikajících společností, tak akcionářů nástupnické společnosti byly předány osobě, jež tuto výměnu obstarává, má-li společnost listinné akcie, m) doklad o doručení oznámení centrálnímu depozitáři o vydání akcií potřebných k výměně pro akcionáře zanikajících společností a o změně údajů v akciích akcionářů nástupnické společnosti, mají-li být vydány nebo změněny zaknihované akcie, n) průkaz, že společnost má dostatek peněžních prostředků nebo likvidního majetku, jež slouží jako jistota pro oprávněné akcionáře, má-li nástupnická společnost v důsledku sloučení odkupovat vlastní akcie. (2) Jestliže se nekonala valná hromada z důvodů uvedených v ustanovení § 220e odst. 12, 14 a 15, je třeba k návrhu na zápis sloučení přiložit prohlášení představenstva společnosti, jež nekonala valnou hromadu, o tom, že oprávnění akcionáři nepožádali o svolání valné hromady nebo že se tohoto práva vzdali. Na vzdání se práva podle předchozí věty se ustanovení § 220b odst. 5 použije obdobně. § 220j Ochrana věřitelů (1) Věřitelé zúčastněných společností, kteří přihlásí své pohledávky do šesti měsíců ode dne, kdy se zápis sloučení do obchodního rejstříku stal účinným vůči třetím osobám, a kteří nemohou požadovat uspokojení svých pohledávek, mohou požadovat poskytnutí dostatečné jistoty, jestliže se v důsledku sloučení zhorší dobytnost jejich pohledávek. Ustanovení § 215 odst. 4 se použije obdobně. Jestliže věřitel prokáže, že se v důsledku sloučení podstatným způsobem sníží dobytnost jeho pohledávky, je oprávněn požadovat poskytnutí dostatečné jistoty ještě před zápisem sloučení do obchodního rejstříku. (2) Právo na poskytnutí jistoty nemají věřitelé ve vztahu k pohledávkám, ke kterým jim přísluší právo na přednostní nebo oddělené uspokojení v konkursu, ani ve vztahu k pohledávkám, jež vznikly až po dni, v němž se stal zápis sloučení do obchodního rejstříku účinný vůči třetím osobám. (3) Ustanoveními odstavců 1 a 2 nejsou dotčeny předpisy o společném výkonu práv vlastníků dluhopisů společností zúčastněných na sloučení. Zajištění podle odstavce 1 se nevyžaduje, jestliže dala ke sloučení souhlas schůze vlastníků dluhopisů podle zvláštního právního předpisu nebo jestliže se sloučením vyslovili souhlas všichni vlastníci dluhopisů. (4) Vlastníci vyměnitelných a prioritních dluhopisů a vlastníci jiných cenných papírů než akcií, s nimiž jsou spojena zvláštní práva, musí získat v nástupnické společnosti právní postavení, které je alespoň rovnocenné tomu, jež měli v zaniklé společnosti. To neplatí, jestliže schůze vlastníků těchto cenných papírů podle zvláštního právního předpisu nebo všichni vlastníci těchto cenných papírů vyslovili se změnou svých práv souhlas anebo jestliže mají tito vlastníci právo na to, aby od nich nástupnická společnost takové cenné papíry odkoupila. (5) Povinnost splatit emisní kurs akcií není sloučením dotčena. § 220k Právo na dorovnání (1) Není-li výměnný poměr akcií spolu s případnými doplatky uvedený ve smlouvě o fúzi přiměřený, má každý z akcionářů zúčastněné společnosti vůči nástupnické společnosti právo na dorovnání v penězích (dále jen "právo na dorovnání"). Ustanovení § 220a odst. 5 o maximální výši doplatků se nepoužije. Smlouva o fúzi může určit, že se o přezkoumání výměnného poměru akcií a určení výše dorovnání v penězích bude rozhodovat v rozhodčím řízení. (2) Uplatňovat právo na dorovnání u soudu může pouze akcionář, který a) byl akcionářem některé zúčastněné společnosti v době konání valné hromady, která o sloučení rozhodla; v pochybnostech se považuje tato podmínka za splněnou, b) do doby podání žaloby nezcizil žádné akcie ani zanikající, ani nástupnické společnosti, a c) nevzdal se práva na dorovnání; pro vzdání se práva na dorovnání platí ustanovení § 220b odst. 5 obdobně. (3) Žalobu podle odstavce 2 je oprávněn podat i akcionář, který nesplňuje podmínku podle odstavce 2 písm. a) a b), je-li majitelem akcií představujících alespoň jedno procento základního kapitálu nebo akcií, jejichž jmenovitá hodnota dosahuje alespoň částky 100 000 Kč. (4) Žalobu podle odstavce 2 lze podat nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy zápis sloučení do obchodního rejstříku nabyl účinnosti vůči třetím osobám, jinak toto právo zaniká. (5) Soudní rozhodnutí, kterým se akcionáři přiznává právo na dorovnání, je pro nástupnickou společnost co do základu přiznaného práva závazné i vůči ostatním akcionářům. (6) Jestliže byl výměnný poměr akcií nepřiměřený, nejsou akcionáři, kteří byli v dobré víře, povinni vracet vyplacené doplatky ani akcie nástupnické společnosti, jež jim byly vyměněny na základě takto určeného výměnného poměru akcií. V pochybnostech se dobrá víra předpokládá. (7) Má-li akcionář právo na dorovnání, úročí se dlužná částka úrokem ve výši dvojnásobku diskontní sazby České národní banky platné ke dni zápisu sloučení do obchodního rejstříku ode dne, v němž bylo sloučení zapsáno do obchodního rejstříku. § 220l Odpovědnost za škodu (1) Členové představenstva a dozorčí rady zúčastněných společností a znalec nebo znalci pro fúzi, kteří zpracovali znaleckou zprávu pro tyto společnosti, odpovídají společně a nerozdílně za škodu, která vznikla porušením jejich povinností při sloučení zúčastněné společnosti jejím akcionářům nebo věřitelům podle § 373 až 386. Člen představenstva nebo dozorčí rady anebo znalec se zprostí odpovědnosti, jestliže prokáže, že jednal s péčí řádného hospodáře. Ustanovení § 194 odst. 5 poslední věty se nepoužije. Ustanovení § 66 odst. 8 až 13 zde platí obdobně. (2) Soudní rozhodnutí, jímž se přiznává právo na náhradu škody podle odstavce 1, je pro odpovědné osoby co do základu přiznaného práva závazné i vůči ostatním oprávněným osobám podle odstavce 1. (3) Právo na náhradu škody podle odstavce 1 se promlčuje ve lhůtě pěti let ode dne, kdy se zápis sloučení do obchodního rejstříku stal účinným vůči třetím osobám. § 220m Odkoupení akcií nástupnickou společností (1) Jestliže je nástupnická společnost vlastníkem akcií nebo zatímních listů, jejichž jmenovitá hodnota dosahuje alespoň 90 % základního kapitálu zanikající společnosti, přičemž se odečítají vlastní akcie a zatímní listy zanikající společnosti, které jsou v jejím majetku, může smlouva o fúzi obsahovat závazek nástupnické společnosti odkoupit akcie, jež byly vyměněny za ostatní akcie této zanikající společnosti, postupem podle odstavce 4. V tomto případě se nepoužije ustanovení § 220b, 220c a § 220d odst. 2 písm. b), e) a f). Ve zveřejnění podle § 220d odst. 1 nebo 5 musí být upozornění na závazek nástupnické společnosti podle věty první. (2) Jestliže se v důsledku sloučení změní právní postavení akcionářů některé ze zúčastněných společností tak, že dojde k výměně akcií za akcie jiného druhu, ke změně práv spojených s určitým druhem akcií, k výměně kótovaných akcií za nekótované akcie nebo k výměně akcií, jejichž převoditelnost není omezena, za akcie s omezenou převoditelností, musí smlouva o fúzi obsahovat závazek nástupnické společnosti odkoupit takto vyměněné akcie od osoby, která a) byla akcionářem zúčastněné společnosti ke dni konání valné hromady, jež o sloučení rozhodla, b) této valné hromady se zúčastnila osobně nebo prostřednictvím zástupce, a c) nehlasovala pro schválení smlouvy o fúzi. (3) Notářský zápis o rozhodnutí valné hromady o sloučení musí v případech podle odstavce 2 obsahovat též jména akcionářů, jejichž právní postavení se má změnit a kteří nehlasovali pro schválení smlouvy o fúzi, s uvedením počtu, druhu, formy a jmenovité hodnoty akcií toho kterého akcionáře. (4) Jestliže smlouva o fúzi obsahuje závazek nástupnické společnosti podle odstavce 1 nebo 2, je nástupnická společnost povinna učinit oprávněným akcionářům veřejný návrh smlouvy nejpozději do dvou týdnů ode dne, v němž nabyl účinnosti zápis sloučení do obchodního rejstříku vůči třetím osobám, a to alespoň za cenu určenou obdobně podle § 186a odst. 4. Kupní cena musí být splatná při převodu akcií, nejpozději však do 1 měsíce od uzavření smlouvy. Na veřejný návrh smlouvy se použijí přiměřeně ustanovení o nabídce převzetí (§ 183a, 183c, § 183e až 183g). (5) Nebude-li kupní cena v souladu s ustanovením odstavce 4, je smlouva přesto platná a kterýkoliv z akcionářů, který přijal veřejný návrh smlouvy, je oprávněn požadovat doplatek na dorovnání. Ustanovení § 220k odst. 1 poslední věta a odst. 5 se použijí obdobně. (6) Jestliže nástupnická společnost nesplní povinnost učinit veřejný návrh smlouvy podle odstavce 1 nebo 2, použije se obdobně ustanovení § 186a odst. 5 a 6. § 220n Splynutí akciových společností (1) Není-li dále stanoveno jinak, použijí se na splynutí akciových společností přiměřeně ustanovení § 220a odst. 1, 2, 4, 5, 7 až 11, § 220b až 220d, § 220e odst. 1 až 4, odst. 9 až 11 a odst. 15, § 220g odst. 1 písm. b) a c), odst. 2 až 8, § 220i až 220l, § 220m odst. 2 až 6. Ustanovení § 220h se použije obdobně; tím není dotčeno ustanovení § 68a. (2) Smlouva o fúzi při splynutí musí obsahovat náležitosti podle § 220a odst. 3 písm. a), b), d), f) až i). Součástí smlouvy o fúzi musí být i projev vůle založit nástupnickou společnost, návrh stanov nástupnické společnosti, a jestliže se nekonají valné hromady všech zanikajících společností, i jména a bydliště prvních členů představenstva a dozorčí rady nástupnické společnosti. Zakladatelská smlouva se nevyžaduje. Jestliže se konají valné hromady zanikajících společností, musí zvolit první představenstva a dozorčí rady nástupnických společností, jsou-li podle návrhu stanov nástupnické společnosti voleni valnou hromadou. Ustanovení o volbě členů dozorčí rady zaměstnanci se nepoužije. První členové dozorčí rady jsou voleni pouze na dobu jednoho roku, další členové na funkční období určené stanovami. Zanikající společnosti mají právní postavení zakladatelů. (3) Ustanovení § 220f odst. 3 věta první se použije obdobně. (4) Při zápisu splynutí do obchodního rejstříku se nepoužije ustanovení § 175. § 220o Fúze akciové společnosti se společností s ručením omezeným (1) Společnost s ručením omezeným může být sloučena nebo může splynout s akciovou společností do nástupnické akciové společnosti, jestliže budou společníkům společnosti s ručením omezeným vyměněny obchodní podíly za akcie nástupnické společnosti. (2) Není-li dále stanoveno jinak, použijí se obdobně ustanovení § 153a odst. 1 a 3 až 8 na zanikající společnost s ručením omezeným a ustanovení § 220a až 220n na nástupnickou nebo zanikající akciovou společnost. U zanikající společnosti s ručením omezeným se k fúzi vyžaduje souhlas všech společníků. Konečná účetní závěrka společnosti s ručením omezeným musí být ověřena auditorem. (3) Smlouva o fúzi a její návrh obsahují ve vztahu ke společníkům zanikající společnosti s ručením omezeným údaj o tom, kolik akcií určené podoby, druhu, formy a jmenovité hodnoty obdrží společník výměnou za svůj obchodní podíl. Oddíl 10: Zrušení akciové společnosti s převodem jmění na akcionáře § 220p (1) Valná hromada může rozhodnout, že se společnost zrušuje bez likvidace a že jmění zaniklé společnosti převezme jeden akcionář, jestliže je tento akcionář vlastníkem akcií, jejichž jmenovitá hodnota přesahuje 90 % základního kapitálu (dále jen "hlavní akcionář"). Vlastní akcie v majetku společnosti se pro účely výpočtu této podmínky rozdělí mezi akcionáře v poměru jmenovitých hodnot jejich akcií. (2) Hlavní akcionář je povinen poskytnout ostatním akcionářům přiměřené vypořádání v penězích. Výše vypořádání v penězích musí být doložena posudkem znalce. Ustanovení § 59 odst. 3 a 4 se použije pro jmenování, odměňování a obsah posudku znalce obdobně. (3) Není-li dále stanoveno jinak, použijí se na zrušení akciové společnosti s převodem jmění na akcionáře přiměřeně ustanovení § 220a odst. 1 až 4, 7 až 11, § 220b, 220d, § 220e odst. 1 věty první, § 220e odst. 2 až 4 s výjimkou ustanovení o souhlasu se stanovami nástupnické společnosti, § 220e odst. 10 a 11, § 220g odst. 7, § 220h, 220j a 220l (4) Na místo smlouvy o fúzi se vyhotovuje smlouva o převzetí jmění hlavním akcionářem (dále jen "smlouva o převzetí"), která musí být uzavřena mezi společností a hlavním akcionářem. Místo výměnného poměru akcií a lhůty při jejich výměně se ve smlouvě o převzetí uvádí výše a lhůta vypořádání v penězích. Tato lhůta nesmí být delší než dva měsíce ode dne zápisu převodu jmění do obchodního rejstříku. Ustanovení § 220k odst. 1, 5 a 7 platí přiměřeně. Ve smlouvě o převzetí musí být menšinoví akcionáři upozorněni na to, že mají právo na vypořádání v penězích a právo žádat o přezkoumání výše vypořádání v penězích, s tím, že toto právo mají, i když na valné hromadě budou hlasovat pro smlouvu o převzetí, a že je mohou uplatnit ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se zápis převodu jmění do obchodního rejstříku stane účinným vůči třetím osobám. (5) Je-li hlavním akcionářem společnost s ručením omezeným, platí přiměřeně ustanovení § 153c. Je-li hlavním akcionářem akciová společnost, vyžaduje se k převodu jmění i souhlas její valné hromady. Ustanovení § 220e odst. 10 platí obdobně. Je-li hlavním akcionářem družstvo, vyžaduje se k převodu jmění i souhlas jeho členské schůze. O těchto rozhodnutích musí být pořízen notářský zápis. Jestliže je hlavním akcionářem veřejná obchodní společnost nebo komanditní společnost, vyžaduje se k převodu jmění i souhlas všech neomezeně ručících společníků. Souhlas společníků musí být udělen písemně. Podpisy společníků musí být úředně ověřeny. (6) K návrhu na zápis převodu jmění do obchodního rejstříku se přikládá též a) smlouva o převzetí, b) výpis z obchodního rejstříku prokazující zápis hlavního akcionáře do obchodního rejstříku. (7) K návrhu na zápis převodu jmění do obchodního rejstříku se přikládají též, jestliže se vyžadují, a) stejnopis notářského zápisu z valné hromady, která schválila převod jmění na hlavního akcionáře, popřípadě jiné listiny prokazující souhlas s převodem jmění na hlavního akcionáře, b) souhlas příslušných státních orgánů, c) zprávy statutárního orgánu a dozorčí rady, d) posudek znalce podle odstavce 2, e) konečná účetní závěrka zanikající společnosti, popřípadě zahajovací rozvaha hlavního akcionáře a zprávy auditora o jejich ověření. (8) Hlavní akcionář, není-li fyzickou osobou, je oprávněn převzít firmu zaniklé společnosti s uvedením dodatku označujícího právní nástupnictví a bez dodatku vyjadřujícího právní formu akciové společnosti. Je-li součástí firmy zanikající společnosti jméno fyzické osoby, použije se přiměřeně ustanovení § 11 odst. 5. (9) Konečná účetní závěrka zanikající společnosti se sestavuje jako řádná nebo mimořádná účetní závěrka ke dni, který předchází rozhodný den převodu obchodního jmění. Zahajovací rozvaha se sestavuje pouze v případě, je-li hlavním akcionářem osoba, která vede podvojné účetnictví. Oddíl 11: Rozdělení akciové společnosti Rozdělení se založením nových právnických osob § 220r Projekt rozdělení (1) K rozdělení společnosti se vyžaduje schválení projektu rozdělení valnou hromadou zanikající společnosti. Nástupnickou společností může být akciová společnost nebo společnost s ručením omezeným. Jestliže se k rozdělení vyžaduje souhlas státního orgánu, použije se přiměřeně ustanovení § 220a odst. 2. (2) Projekt rozdělení musí obsahovat alespoň a) firmu, sídlo, identifikační číslo zanikající společnosti a právní formu, b) firmu a sídlo nástupnických společností a návrh stanov, je-li nástupnickou společností akciová společnost, nebo návrh společenské smlouvy nebo zakladatelské listiny, je-li nástupnickou společností společnost s ručením omezeným, c) výměnný poměr akcií zanikající společnosti za akcie nástupnické společnosti s uvedením jejich podoby, druhu, formy, převoditelnosti a jmenovité hodnoty, včetně podrobných pravidel postupu a stanovení lhůt k jejich výměně, nebo výši vkladu do základního kapitálu nástupnické osoby u každého společníka a výši obchodního podílu každého společníka na nástupnické společnosti, je-li nástupnickou společností společnost s ručením omezeným (dále jen "výměnný poměr"), a výši případného doplatku na vyrovnání s pravidly pro jeho výplatu, d) den, od kterého vzniká právo na podíl na zisku (dividendu) z vyměněných akcií nebo z obchodního podílu na společnosti s ručením omezeným, jakož i všechny předpoklady jeho vzniku, e) den, od něhož se jednání zanikající společnosti považují z účetního hlediska za jednání uskutečněná na účet nástupnických společností (dále jen "rozhodný den rozdělení"), f) určení, jaký majetek a jaké závazky přecházejí na jednotlivé nástupnické společnosti; při tomto určení je možno použít odkazu na konečnou rozvahu zanikající společnosti a soupisy jmění z provedené inventarizace, jestliže takové určení umožňují, g) určení, kteří zaměstnanci zanikající společnosti se stávají zaměstnanci jednotlivých nástupnických společností, h) určení, zda a v jaké struktuře nástupnická společnost přebírá složky vlastního a cizího kapitálu zanikající společnosti, jež nejsou závazkem, i) práva, jež nástupnické společnosti poskytnou vlastníkům jednotlivých druhů akcií, opčních listů, dluhopisů nebo jiných cenných papírů, popřípadě opatření, jež jsou pro ně navrhována (§ 220x odst. 2), j) postup pro případ, že akcionářům vznikne právo odprodat akcie nástupnické akciové společnosti, k) při nerovnoměrném výměnném poměru podle odstavce 3, popřípadě při rozdělení se vznikem nástupnické společnosti jiné právní formy, než je akciová společnost, podmínky pro vypořádání v hotovosti, jež má poskytnout některá z nástupnických společností nebo třetí osoba, ledaže se všichni společníci práva na vypořádání vzdali; na vzdání se práva na vypořádání v hotovosti se ustanovení § 220b odst. 5 použije obdobně. (3) Ustanovení § 220a odst. 5 se použije přiměřeně s tím, že výměnný poměr akcií může být stanoven buď stejně pro všechny akcionáře ve všech nástupnických společnostech podle jejich podílu účasti na základním kapitálu zanikající společnosti (rovnoměrný výměnný poměr) nebo může být stanoven v různých nástupnických společnostech různě (nerovnoměrný výměnný poměr). Doplatek nesmí překročit 10 % jmenovitých hodnot akcií, jež mají být vyměněny za akcie zanikající společnosti, popřípadě výše vkladů do základního kapitálu nástupnických společností. Doplatek může poskytnout i třetí osoba; v takovém případě se omezení plynoucí z ustanovení § 220a odst. 5 poslední věty nepoužije. Ustanovení § 220m odst. 2 až 5 se použije obdobně. (4) Ustanovení § 220a odst. 6 první věty, odst. 7 a 8 platí obdobně. Je-li nástupnickou společností společnost s ručením omezeným, použije se, jde-li o vypořádání s akcionářem, který nesouhlasil se svou účastí ve společnosti s ručením omezeným, ustanovení § 220u odst. 1, 3 a 4. Jestliže třetí osoba poskytuje doplatek podle odstavce 2 písm. c) nebo vypořádání v hotovosti podle odstavce 2 písm. k), musí o tom učinit prohlášení formou notářského zápisu. (5) Součet výší základních kapitálů nástupnických společností nemůže být vyšší než čistý obchodní majetek zaniklé společnosti vyplývající z posudku znalce podle § 69c odst. 6. (6) Právní postavení zakladatele nástupnických společností má zanikající společnost. § 220s Zprávy představenstva, dozorčí rady a znalců o rozdělení (1) Představenstvo zanikající společnosti je povinno zpracovat podrobnou písemnou zprávu (dále jen "zpráva o rozdělení"), v níž musí objasnit a z ekonomického i právního hlediska odůvodnit důsledky rozdělení, zejména odůvodnit výměnný poměr, výši případných doplatků, opatření ve prospěch vlastníků jednotlivých druhů akcií, opčních listů a dluhopisů. Zpráva o rozdělení musí obsahovat i informace o ocenění jmění znalcem podle § 69c odst. 6 a označení rejstříkového soudu, u nějž bude tento posudek uložen, a dále i popis obtíží, které se vyskytly při oceňování pro účely výměnného poměru. Odůvodnění výměnného poměru není nutné při rovnoměrném výměnném poměru. (2) Dozorčí rada zanikající společnosti přezkoumá zamýšlené rozdělení na podkladě projektu rozdělení schváleného představenstvem, zprávy o rozdělení, jestliže se vyžaduje, a zprávy znalců o rozdělení, jestliže se vyžaduje, a vyhotoví o tom písemnou zprávu (dále jen "zpráva o přezkoumání rozdělení"). (3) Projekt rozdělení musí být při nerovnoměrném výměnném poměru přezkoumán dvěma znalci jmenovanými soudem (dále jen "znalci pro rozdělení"), a to před předložením dozorčí radě a valné hromadě, jestliže se předložení vyžaduje. Při rovnoměrném výměnném poměru se přezkoumání projektu znalci pro rozdělení nevyžaduje. Návrh na jmenování znalců pro rozdělení podává představenstvo zanikající společnosti se souhlasem její dozorčí rady. Ustanovení § 220c odst. 3 se použije obdobně. Návrh na jmenování znalce pro rozdělení může být spojen s návrhem na jmenování znalce pro účely ocenění podle § 69c odst. 6. Na jmenování a odměňování znalce pro rozdělení se použije obdobně ustanovení § 59 odst. 3. (4) Znalci pro rozdělení zpracují o výsledku přezkoumání písemnou zprávu (dále jen "znalecká zpráva o rozdělení"). Ustanovení § 220c odst. 6 se použije obdobně. Znalecká zpráva o rozdělení je společným znaleckým posudkem podle zvláštního právního předpisu. Tuto znaleckou zprávu předkládají znalci pro rozdělení představenstvu a dozorčí radě zanikající společnosti a musí být k nahlédnutí účastníkům valné hromady, jež bude rozhodovat o rozdělení. (5) Na obsah znalecké zprávy o rozdělení se použije přiměřeně ustanovení § 220c odst. 5. (6) Ustanovení § 220b odst. 3 až 5 se použijí na zprávy podle odstavců 1 až 3 přiměřeně. § 220t Valná hromada o rozdělení (1) Není-li dále stanoveno jinak, použijí se přiměřeně ustanovení § 220d odst. 1 až 4 a § 220e odst. 1 první věty, odst. 2, odst. 9 až 11 s tím, že obsah upozornění věřitelům a dlužníkům na jejich práva obsahuje rovněž údaje uvedené v § 220x a obsah upozornění akcionářům i údaje podle § 220u. (2) Usnesení valné hromady zanikající společnosti o rozdělení musí obsahovat rozhodnutí o zrušení společnosti bez likvidace s přechodem jmění na nástupnické společnosti, schválení založení nástupnických společností, projektu rozdělení a konečné účetní závěrky zanikající společnosti a zahajovacích rozvah nástupnických společností. Je-li právním nástupcem akciová společnost, musí být v usnesení valné hromady uvedena i jména a bydliště prvních členů dozorčí rady a představenstva nástupnické společnosti. Zakladatelská smlouva ani ustavující valná hromada nebo ji nahrazující rozhodnutí zakladatelů se nevyžaduje. První členové dozorčí rady jsou voleni pouze na dobu jednoho roku, další členové na funkční období určené stanovami. Ustanovení o volbě členů dozorčí rady zaměstnanci se nepoužije. (3) Jestliže se navrhuje rovnoměrný výměnný poměr akcií, je třeba k přijetí usnesení valné hromady alespoň tři čtvrtiny hlasů přítomných akcionářů. Vydala-li společnost více druhů akcií, vyžaduje se tato většina u všech druhů akcií. Stanovy mohou vyžadovat větší většinu nebo splnění dalších podmínek. Jestliže se navrhuje nerovnoměrný výměnný poměr, je třeba k přijetí usnesení valné hromady alespoň 90 % hlasů všech akcionářů zanikající společnosti. Není-li tato podmínka splněna, mohou akcionáři, kteří nebyli přítomni na valné hromadě, projevit svůj souhlas s navrhovaným rozdělením mimo valnou hromadu. Souhlas akcionáře musí mít formu notářského zápisu, v němž bude uveden i obsah návrhu usnesení valné hromady a musí být zanikající společnosti doručen ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy se konala valná hromada o rozdělení. Přílohou notářského zápisu musí být projekt rozdělení a návrh usnesení valné hromady. Jestliže je usnesení valné hromady přijato dodatečně na základě souhlasu akcionáře uděleného mimo valnou hromadu, oznámí představenstvo jeho přijetí způsobem stanoveným zákonem a stanovami pro svolání valné hromady do 15 dnů od jeho přijetí. (4) Jestliže je podle stanov zanikající společnosti třeba k přijetí určitého rozhodnutí větší počet hlasů než tři čtvrtiny hlasů přítomných akcionářů, vyžaduje se tato většina i pro přijetí rozhodnutí o rozdělení, ledaže stanovy nebo společenská smlouva nástupnické společnosti vyžadují ke stejnému rozhodnutí stejnou většinu jako stanovy zanikající společnosti. (5) Konečná účetní závěrka se sestavuje jako řádná nebo mimořádná účetní závěrka ke dni, který předchází rozhodný den rozdělení. Zahajovací rozvahy se sestavují k rozhodnému dni rozdělení. § 220u Vypořádání (1) Při nerovnoměrném výměnném poměru má akcionář, který a) byl akcionářem zanikající společnosti ke dni konání valné hromady, která o rozdělení rozhodla, b) této valné hromady se účastnil, a c) nehlasoval pro schválení projektu rozdělení, právo na vypořádání v penězích. Notářský zápis o rozhodnutí valné hromady musí obsahovat jména akcionářů, kteří pro rozdělení nehlasovali. Toto právo nemá ten akcionář, který se na všech nástupnických osobách podílí ve stejném poměru jako na zanikající společnosti. (2) Ustanovení odstavce 1, s výjimkou poslední věty, se použije obdobně i na případy rozdělení, kdy nástupnická osoba nemá stejnou právní formu. (3) Je-li nástupnickou společností akciová společnost, provede se vypořádání tak, že tato společnost odkoupí od osoby uvedené v odstavci 1 nebo 2 akcie, které tato osoba získala výměnou za akcie zaniklé společnosti. Ustanovení § 220m odst. 3 až 6 se použijí přiměřeně. Je-li nástupnickou společností společnost s ručením omezeným, je osoba uvedená v odstavci 1 nebo 2 oprávněna vypovědět účast v nástupnické společnosti s účinky ke dni vzniku této nástupnické osoby, jestliže od zápisu rozdělení do obchodního rejstříku nevykonávala práva společníka. Výpověď musí mít písemnou formu s úředně ověřeným podpisem a musí být doručena nástupnické společnosti ve lhůtě do dvou měsíců ode dne, v němž se zápis rozdělení společnosti do obchodního rejstříku stal účinným vůči třetím osobám, jinak toto právo zaniká. Ustanovení § 113 odst. 5 a 6 se použijí obdobně s tím, že lhůta stanovená v § 113 odst. 6 běží ode dne doručení výpovědi společnosti. Vypořádací podíl je splatný do 1 měsíce od doručení výpovědi. (4) Za splnění závazku k vypořádání v penězích podle odstavců 1 až 3 ručí ostatní nástupnické společnosti společně a nerozdílně. K zajištění splnění závazku z vypořádání v penězích jsou nástupnické osoby povinny poskytnout dostatečnou jistotu. Celkové vyrovnání s akcionářem v penězích musí být přiměřené jeho účasti na zrušené společnosti. Ustanovení § 220v odst. 2 se použije přiměřeně. § 220v Neplatnost rozdělení a přezkoumání výše doplatků (1) Ustanovení § 220a odst. 11 a § 220h se použijí na projekt rozdělení a rozhodnutí valné hromady o rozdělení přiměřeně. Tím není dotčeno ustanovení § 68a. (2) Akcionář, který nesouhlasil s výší doplatků, se může domáhat, aby soud stanovil doplatek ve vyšší částce. Ustanovení § 220k se použije přiměřeně. § 220w Odpovědnost za škodu (1) Členové představenstva a dozorčí rady zaniklé společnosti a znalci pro rozdělení, kteří zpracovali znaleckou zprávu o rozdělení, odpovídají společně a nerozdílně za škodu, která vznikla porušením jejich povinností při rozdělení nástupnickým společnostem, případně jejich společníkům podle § 373 až 386. Člen představenstva nebo dozorčí rady anebo znalec se zprostí odpovědnosti, jestliže prokáže, že jednal s péčí řádného hospodáře. Ustanovení § 194 odst. 5 poslední věty se nepoužije. Právo na náhradu škody mohou uplatnit pouze ti společníci nástupnické osoby, kteří splňují požadavky stanovené v § 220k odst. 2 a 3. Ustanovení § 66 odst. 8 až 13 platí zde obdobně. (2) Právo na náhradu škody podle odstavce 1 se promlčuje ve lhůtě pěti let ode dne, kdy se zápis rozdělení do obchodního rejstříku stal účinným vůči třetím osobám. § 220x Ochrana věřitelů a dlužníků (1) Každá z nástupnických společností ručí za závazky, jež přešly v důsledku rozdělení ze zaniklé společnosti na ostatní nástupnické společnosti, společně a nerozdílně až do výše čistého obchodního majetku uvedeného v posudku znalce podle § 69c odst. 6, nejméně však do výše základního kapitálu vykázaného v zahajovací rozvaze. Ručení zaniká, jestliže nástupnická společnost poskytne věřiteli nebo věřitelům ostatních nástupnických společností plnění v této výši. Ručením podle první věty nejsou zajištěny pohledávky, jejichž věřitelům bylo poskytnuto zajištění podle následujících odstavců. (2) Věřitelé zaniklé společnosti mají právo žádat, aby jim nástupnické společnosti poskytly jistotu za účelem zajištění jejich pohledávek, jestliže se v důsledku rozdělení zhorší dobytnost jejich pohledávek. Není-li dále stanoveno jinak, použijí se přiměřeně ustanovení § 220j. (3) Nebude-li dosaženo dohody o poskytnutí dostatečné jistoty do devíti měsíců ode dne, kdy se zápis rozdělení do obchodního rejstříku stal účinným vůči třetím osobám, nebo v téže lhůtě nebude dohodnutá jistota poskytnuta, ručí všechny nástupnické společnosti za splnění závazků odpovídající takto nezajištěným pohledávkám věřitelů podle odstavce 1. (4) Ustanovení odstavce 3 neplatí, jestliže soud určí, že se v důsledku rozdělení dobytnost pohledávky nezhoršila nebo že nabízená jistota byla dostatečná. Výrok pravomocného rozhodnutí soudu, jímž je určeno, že se zhoršila dobytnost pohledávky v důsledku rozdělení nebo že nabízená jistota je nedostatečná, je závazný pro všechny orgány, navrhovatele a pro všechny nástupnické společnosti. (5) Není-li z projektu rozdělení zřejmé, jaký majetek a jaké závazky zaniklé společnosti přešly na jednotlivé nástupnické společnosti, stávají se nástupnické společnosti spolumajiteli majetku a k plnění závazků zaniklé společnosti jsou zavázány společně a nerozdílně. (6) Jestliže není dlužníkovi známo, i když využil své právo podle § 220z odst. 1, na kterou z nástupnických osob přešla pohledávka zaniklé společnosti, je oprávněn plnit kterékoliv z nástupnických společností. (7) Není-li věřiteli známo, i když využil své právo podle § 220z, na kterou z nástupnických osob přešel dluh zaniklé společnosti, může vyžadovat splnění závazku na kterékoliv z nástupnických osob. (8) Mezi sebou se nástupnické společnosti vypořádají v poměru svých čistých obchodních majetků vyplývajících z posudku znalce podle § 69c odst. 6. (9) Ustanovení § 220g odst. 5 až 8 se použijí přiměřeně. (10) Základní kapitál nástupnické společnosti v zahajovací rozvaze nemůže být vyšší než čistý obchodní majetek připadající na tuto společnost vyplývající z posudku znalce podle § 69c odst. 6. § 220y Zápis rozdělení do obchodního rejstříku K návrhu na zápis rozdělení do obchodního rejstříku se přikládá a) projekt rozdělení, b) stejnopis notářského zápisu o rozhodnutí valné hromady o rozdělení, c) zprávy o rozdělení, zprávy o přezkoumání rozdělení, znalecké zprávy o rozdělení, jestliže se vyžadují, d) pravomocné rozhodnutí příslušných státních orgánů, jsou-li podmínkou účinnosti rozdělení, e) posudek znalce podle § 69c odst. 6, není-li součástí znalecké zprávy o rozdělení, f) průkaz o splnění povinnosti zveřejnit upozornění věřitelům, dlužníkům a akcionářům podle § 220t odst. 1, g) konečná účetní závěrka zanikající společnosti a zahajovací rozvahy nástupnických společností, h) prohlášení třetích osob podle § 220r odst. 4, je-li vydáno, i) průkaz o složení doplatků a listinných akcií, jestliže se vyplácejí nebo vydávají, j) prohlášení členů představenstva zanikající společnosti, že jim není známo, že byla podána žaloba na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o rozdělení nebo že bylo řízení o ní pravomocně zastaveno anebo že se všechny oprávněné osoby vzdaly práva na podání žaloby na neplatnost usnesení valné hromady, je-li některá z těchto podmínek splněna. Na vzdání se práva podle předchozí věty se použije obdobně ustanovení § 220b odst. 5. § 220z Právo na informace (1) Každý, jehož právní zájmy jsou rozdělením dotčeny, má právo požadovat a obdržet od každé nástupnické společnosti i od zanikající společnosti informace o tom, jaký majetek a jaké závazky přecházejí na jednotlivé nástupnické společnosti. (2) Jestliže osoba oprávněná podle odstavce 1 neobdrží vyžádané informace bez zbytečného odkladu, může uplatnit toto právo u soudu. § 220za Rozdělení sloučením (1) Není-li dále stanoveno jinak, použijí se na rozdělení sloučením přiměřeně ustanovení § 220r až 220y. (2) Místo projektu rozdělení se zpracovává a uzavírá smlouva o rozdělení a převzetí obchodního jmění (dále jen "smlouva o rozdělení"). Smlouva o rozdělení musí obsahovat i případný návrh změn stanov nebo společenských smluv nástupnických společností. Písemný návrh smlouvy o rozdělení zpracují statutární orgány zanikající společnosti a nástupnických společností. (3) Na nástupnické společnosti se vztahují přiměřeně ustanovení § 220a až 220m, jde-li o akciové společnosti, nebo § 153a, jde-li o společnosti s ručením omezeným. Jestliže se rozdělení sloučením účastní akciová společnost, vyžaduje se zpráva znalců o rozdělení i při rovnoměrném výměnném poměru akcií. Zprávy o rozdělení se nevyžadují pouze v případě, že se tohoto práva vzdají společníci všech zúčastněných společností. (4) Každý věřitel zanikající společnosti, jehož pohledávka přešla na určitou nástupnickou společnost, má vedle práva na zajištění podle § 220x i právo na zajištění podle § 220j. (5) Konečnou účetní závěrku podle § 220t odst. 5 sestavují všechny zúčastněné společnosti. Zahajovací rozvahu podle § 220t odst. 5 sestavují všechny nástupnické společnosti. § 220zb Rozdělení odštěpením (1) Na rozdělení odštěpením se založením nových společností (§ 69c odst. 2) se použijí přiměřeně § 220r až 220z a na rozdělení odštěpením sloučením (§ 69c odst. 2) se použije přiměřeně § 220za, nestanoví-li zákon jinak. (2) Projekt rozdělení, případně smlouva o rozdělení se při rozdělení odštěpením doplňuje nebo pozměňuje takto: a) výměnným poměrem podle § 220r odst. 2 písm. c) se rozumí vymezení podílů společníků rozdělované společnosti v nástupnické společnosti, b) za rozhodný den rozdělení podle § 220r odst. 2 písm. e) se považuje den, od kterého se jednání rozdělované společnosti týkající se přecházející části jmění považuje z účetního hlediska za jednání uskutečněná na účet nástupnické společnosti (společností), c) určení podle § 220r odst. 2 písm. f) může být nahrazeno přesným stanovením metod a postupů, podle kterého se toto určení stanoví. (3) Výměnný poměr akcií může být stanoven buď stejně pro všechny akcionáře ve všech nástupnických společnostech podle jejich podílu k základnímu kapitálu rozdělované společnosti (rovnoměrný výměnný poměr) nebo může být stanoven v různých nástupnických společnostech různě (nerovnoměrný výměnný poměr). Ustanovení § 220r odst. 3 věta první se nepoužije. (4) Nebude-li zřejmé, jaký obchodní majetek a závazky tvořící část jmění rozdělované společnosti přešly na nástupnickou společnost, má se za to, že sporný obchodní majetek a závazky na nástupnickou společnost nepřešly. Nebude-li zřejmé, v jakém poměru nebo struktuře přešly majetek nebo závazky tvořící část jmění rozdělované společnosti na nástupnické společnosti, bude-li jich více, má se za to, že se nástupnické společnosti stávají spoluvlastníky přešlého majetku a že z přešlých závazků jsou nástupnické společnosti zavázány společně a nerozdílně. Výše ručení každé jednotlivé nástupnické společnosti podle § 220x odst. 1 věty první je omezena hodnotou části čistého obchodního majetku vyplývající z posudku znalce podle § 69c odst. 7 a výše ručení rozdělované společnosti je omezena výší jejího vlastního kapitálu vykázanou v zahajovací rozvaze rozdělované společnosti vyhotovované v souvislosti s rozdělením odštěpením. Ustanovení § 220x odst. 5 se nepoužije. (5) Součet jmenovitých hodnot všech akcií nástupnické společnosti, které mají být při rozdělení odštěpením vydány, nemůže být vyšší než hodnota odštěpované části čistého obchodního majetku rozdělované společnosti vyplývající z posudku znalce podle § 69c odst. 7 pro příslušnou nástupnickou společnost. (6) Vlastní kapitál rozdělované společnosti vykázaný v její zahajovací rozvaze nesmí být v důsledku rozdělení odštěpením nižší než její základní kapitál, ledaže bude současně s rozhodnutím o rozdělení odštěpením rozhodnuto také o snížení základního kapitálu rozdělované společnosti, a to nejméně o částku odpovídající vzniklému rozdílu mezi vlastním kapitálem a základním kapitálem. Oddíl 12: Změna právní formy § 220zc (1) Není-li dále stanoveno jinak, použijí se na rozhodování o změně formy ustanovení § 69d až 69g, obdobně se použije § 220e odst. 10 a 11. Je-li ke změně právní formy zapotřebí povolení státního orgánu, použije se přiměřeně ustanovení § 220a odst. 2. (2) Akcionář, který se změnou právní formy společnosti nesouhlasí, má právo na vypořádání, jestliže po zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku nevykonával práva společníka nebo člena družstva. Ustanovení § 220u odst. 1 a 3 věty třetí až šesté se použijí přiměřeně i na případy, kdy dojde ke změně právní formy na veřejnou obchodní společnost, komanditní společnost a družstvo. (3) Akcionář, který má právo na vypořádání, neručí za závazky existující ke dni zápisu změny právní formy ani vzniklé po její změně. spacer spacer spacer Obsah předpisu Skrýt zrušené nebo nahrazené původní znění předpisu (nyní přeškrtnuto). Nahoru Část třetí Obchodní závazkové vztahy Kapitola 1. Úvod do geodézie 1.1. Geodézie ve vazbě ostatních geověd Geodézie je zařazována do oblasti geověd - věd o Zemi. Patří mezi nejstarší vědní obory, má svůj původ v antické vzdělanosti. [Geodézie je vědecký a technický obor, který pomocí geometrických a fyzikálních metod získává údaje metrického a fyzikálního charakteru o Zemi či jejích částech a zjišťuje geometrické údaje pro tvorbu map a pro potřeby jiných oborů [58].] Slovo geodézie má řecký původ a je složeninou dvou slov: geo --- Země a daisia --- dělení. V Aristotelových spisech (384-322 př.n.l.) termín geodézie označoval rozměřování a rozdělování pozemků k zemědělskému obdělávání. Geodézie má vazby na celou řadu vědních oborů a technických disciplín [58]: geomatika --- vědecký a technický interdisciplinární obor, zabývající se získáváním, ukládáním, integrací, analýzou, interpretací, distribucí a užíváním geografických dat (geodat) a geografických informací (geoinformací) pro potřeby rozhodování, plánování a správy zdrojů. Geomatika zahrnuje obory jako jsou: geodézie, kartografie, dálkový průzkum Země, fotogrammetrie, mapování a geografické informační systémy. geoinformatika --- interdisciplinární oblast poznání na styku geografie, kartografie a informatiky, která zkoumá přírodní a socioekonomické geosystémy (jejich strukturu, vztahy, dynamiku a pod.) pomocí modelování. mapování --- soubor činností konaných pro vyhotovení původní mapy. zeměměřictví --- souhrn geodetických a kartografických činností včetně technických činností v katastru nemovitostí. kartografie --- vědecký a technický obor zabývající se zobrazením Země, kosmu, kosmických těles a jejich částí, objektů a jevů na nich a jejich vztahů s cílem sdělování těchto informací prostřednictvím kartografických děl. fotogrammetrie --- vědecký a technický obor zabývající se přesným měřením na měřických snímcích za účelem rekonstrukce tvaru, rozměrů a polohy (případně jejich změn) předmětů zobrazených na snímcích. dálkový průzkum Země --- soubor metod a technických postupů zabývajících se pozorováním a měřením objektů a jevů na zemském povrchu a ve styčných nad- a podpovrchových vrstvách bez přímého kontaktu s nimi a zpracováním těchto dat za účelem získání informací o poloze, stavu a druhu těchto objektů a jevů. geografický informační systém --- organizovaný soubor počítačového technického vybavení, programového vybavení, geografických dat a personálu, určený k účinnému sběru, uchovávání, údržbě, manipulaci, analýze a zobrazování všech forem geograficky vztažené informace. Vztah mezi geodézií a některými dalšími vědními obory je znázorněn na obrázku č. 1.1: Obrázek 1.1. Vztah mezi geodézií a některými dalšími vědními obory Jak je z obrázku patrné, geodézie spolu s mapováním a topografickým mapováním slouží ke sběru prostorových dat (lokalizačních údajů). Tytéž data nám může poskytnout i fotogrammetrie, ovšem zde se již nejedná o přímý sběr dat nýbrž o nepřímý sběr dat. Fotogrammetrie je schopna nám poskytnout informace o objektech a jevech bez přímého kontaktu s nimi. Tím je fotogrammetrie podobná dálkovému průzkumu Země. Dálkový průzkum Země ale poskytuje spíš než prostorová data identifikační údaje (lze se pomocí něj dozvědět, jaké mají zkoumané objekty vlastnosti). Takováto data nám může poskytnout i geografický průzkum či geomorfologický sběr dat. Zpracováním takto získaných dat se zabývá kartografie, lze využít také výpočetní techniku a pro zpracování družicových snímků se používají metody zpracování obrazu. Výstupem jsou pak mapy nejrůznějších měřítek a to jak mapy polohopisné tak výškopisné, katastrální, geografické i tematické. Tyto výstupy mohou být dále využity např. pro potřeby geografických informačních systémů či mohou být na jejich základě zpracovány nejrůznější databáze a další [1] 1.2. Úkoly a dělení geodézie Tato nauka má dva základní úkoly: Určit vzájemnou polohu bodů na zemském povrchu nebo v prostoru ve smyslu vodorovném i svislém. Převést tyto body vhodným způsobem do roviny, tj. na plány a mapy. Technickým úkolem geodézie je určení tvaru a prostorové polohy předmětů měření, ať již přirozených nebo umělých, vzhledem k soustavě geodetického základu. Přirozené předměty měření jsou vodstva, terénní útvary, údolí, druhy kultur a porostů. Umělé předměty měření jsou budovy, stavby, komunikace, hranice, různá vedení energie, tunely, technická zařízení apod. Tedy všechny předměty na, nad a pod zemským povrchem. Geodézie se dělí na nižší a vyšší.[2] Hlavním úkolem vyšší geodézie je určit tvar a rozměry zemského tělesa jako celku. K dosažení tohoto cíle se využívají výsledky triangulačních, nivelačních, gravimetrických, astronomických a družicových měření. Jejím dalším úkolem je budování trigonometrických a nivelačních sítí na zemském povrchu, tedy budování geodetických základů. Nižší geodézie (tzv. praktická geometrie), se zabývá vyměřováním malých částí zemského povrchu, který lze již považovat za rovinný. Na rozdíl od vyšší geodézie tedy nepřihlíží k zakřivení Země. Její součástí jsou fotogrammetrie, dálkový průzkum Země, mapování, kartografie a pozemkové úpravy. Použití rozdílných referenčních ploch tvoří hranici mezi vyšší a nižší geodézií, ale jejich spojení je velmi úzké a poukazuje na integritu celého oboru. Úzká návaznost někdy umožňuje vytvořit celky a specializace, které překračují uvedené rozdělení. Z obou skupin lze vyčlenit disciplíny, které se zabývají jen kartografickou činností (matematická kartografie, kartometrie, tvorba a výroba map). Tento soubor kartografických nauk označujeme jako geodézii a kartografii. Z vědeckého hlediska označuje termín geodézie vědní obor, který zahrnuje [45], [53]: teoretickou geodézii --- zabývá se teoretickými otázkami, geodetickou astronomii --- určování zeměpisných souřadnic a azimutů na povrchu Země pro geodetické účely na základě pozorování přirozených kosmických objektů, astrofyziku --- obor astronomie zabývající se stavbou, fyzikálními vlastnostmi a chemickým složením kosmických těles, gravimetrii --- část geofyziky zabývající se tíhovými měřeními, studiem tvaru, rozměrů a vnějšího tíhového pole Země, technickou geodézii --- zahrnuje metody měření, výpočty a zobrazování malých částí zemského povrchu, fotogrammetrii --- vědní obor zabývající se určováním tvaru, rozměrů a polohy předmětů v prostoru z fotogrammetrických snímků, pozemkové úpravy --- scelování, dělení, uspořádání pozemků, rozmístění druhů pozemků, úprava hranic pozemků a s tím související vykonávání terénních, vodohospodářských a jiných opatření. -------------------------------------------------------------------------------- [2] Poslední dobou dělení geodézie na nižší a vyšší ztrácí smysl v důsledku prudkého rozvoje GPS, používaného jak v geodézii vyšší, tak stále častěji i v geodézii nižší. 1.3. Dějiny geodézie Geodézie je jedna z nejstarších věd o Zemi. Její počátky sahají daleko do doby př. n. l. a jsou spjaty nejen s touhou lidstva poznávat, ale především s praktickými potřebami života. Otázka tvaru a velikosti planety Země zaměstnávala lidstvo od prvních počátků kulturního života. Vědecké základy geodézie byly položeny již ve středověku. 1.3.1. Starověk Určování rozměrů Země má bohatou historii. Jedna z prvních představ o světě je popsána v Homérových zpěvech (asi 850 př. n. l.). Země je zde popsána jako kotouč obklopený oceánem s nebeskou klenbou ve tvaru přilby. Již v 6. století př. n. l. význačný matematik Pythagoras tvrdil, že Země má tvar koule. Názor o kulatosti Země učil i jeho žák Platón. Prvním, kdo tento názor podložil důkazy, byl Aristotelés. Poukazoval např. na postupné mizení odplouvající lodi za obzorem či na kruhový stín Země na Měsíci při jeho zatmění. První historicky známé určení velikosti Země učinil matematik Eratosthenés kolem roku 250 př. n. l. Zjistil, že v době letního slunovratu dopadají v pravé poledne sluneční paprsky v Asuánu (dříve Syena) až na dno hluboké studně. Usoudil, že Slunce v té době stojí přímo nad studnou a jeho paprsky směřují do středu Země. Eratosthenes změřil, že v Alexandrii, která leží ve vzdálenosti 5000 stadií na sever od Asuánu, je Slunce vzdáleno od zenitu o ??=1/50 kruhu. Usoudil, že tento úhel se rovná středovému úhlu poledníkového oblouku mezi Alexandrií a Asuánem. Poloměr Země poté určil z délky s a velikosti středového úhlu . Podle Eratosthenových měření vyšel poloměr Země R = 7361 km, délka zemského kvadrantu Q =11562 km. Podobným způsobem odhadl velikost Země Poseidónios (135 - 51 př.n.l.), ale dopustil se chyby při určení středového úhlu. Na podkladě znalosti vzdálenosti mezi Alexandrií a Rhodem a z úhlového rozdílu spodních kulminací hvězdy Canopus na obou místech určil zemský poloměr jako R = 5300 km. Z tohoto údaje vycházel později Ptolemaios při tvorbě své první mapy světa i Kryštof Kolumbus při odhadu doby plavby z Evropy do Indie. 1.3.2. Středověk Ve středověku je církví v Evropě prosazován primitivní názor o plochosti Země. V 7. století našeho letopočtu značně zmohutnělo panství Arabů. Na východě dosahovalo oblastí dolního Indu a na západě Tuniska, Alžírska a Maroka. Roku 711 Arabové opanovali téměř celý Pyrenejský poloostrov. Na tomto území se stále více projevoval arabský kulturní vliv. Arabům vděčíme za to, že mnohý řecký spis se nám zachoval alespoň v arabském překladu Okolo roku 827 bylo z příkazu chalífy Al-Mámuna provedeno první určení velikosti Země na základě přímého měření délky 1? poledníkového oblouku. Měření se konalo mezi Palmyrou a Rakkou v oblasti horního Iráku. Práce prováděly dvě měřické skupiny, které postupovaly proti sobě - jedna od severu k jihu a druhá opačně. Každá skupina měřila dvěma provazci o délce zhruba 25 metrů. Do směru meridiánu se položil první provazec a podél něho - od jeho středu - se položil druhý provazec atd. Výsledná délka oblouku jednoho stupně je uváděna 56 1/3 míle. Po přepočtení vychází zemský obvod 40 008 384 m. Arabové se dále zasloužili o rozvoj trigonometrie a aritmetiky (zavedením desítkové soustavy). V Evropě byli zastánci názoru kulovitosti Země tvrdě pronásledováni katolickou církví. Nejvýznamnějším vědeckým činem druhé poloviny 13. století bylo vydání tzv. Alfonsinských tabulek, které představovaly základ všech astronomických výpočtů až do 16. století. Až zámořská plavba Kryštofa Kolumba, objevení nového světadílu (Ameriky) roku 1492, následný rozvoj mořeplavectví a první obeplutí Země roku 1522 podnítily nový zájem o přesné určení rozměrů Země. 1.3.3. Novověk V 16. století bylo kulturní centrum přeneseno do severozápadní Evropy, především pak do Nizozemí, Francie a Anglie. Významnými vědci své doby byly Mikuláš Koperník (1473 - 1543), Galileo Galilei (1564 - 1642) a Jan Kepler (1571 - 1630), kteří svým heliocentrickým názorem položili základ moderní geodézie. Roku 1525 se francouzský matematik a astronom Jean Fernel pokusil o nové určení rozměrů Země. Fernel si vybral pro své měření Paříž a místo poblíž Amiensu, ležící na pařížském meridiánu o 1? severněji. Vzdálenost změřil pomocí otáček kol vozu. Jím určený zemský obvod má hodnotu 40 043 343 m a poloměr zemské koule R = 6373 km. Nízkou chybu tohoto výsledku lze vysvětlit pouze příznivým hromaděním chyb. Další zásluhu o rozvoj astronomie a geodézie mají vlámský matematik Gemma Regnier, který popsal určování polohy měst měřením osnovy vodorovných úhlů ze dvou míst daných zeměpisnými souřadnicemi. Tuto metodu, jíž lze pokládat za prvopočáteční stadium triangulace, prakticky předvedl. Koncem 16. století byla zavedena algebra tehdejším největším francouzským matematikem Francois Vitem a anglický matematik Leonard Digges popisuje ve svém spise přístroj zvaný Instrument topographicall (předchůdce dnešního teodolitu). Mezníkem ve vývoji geodézie se stalo první použití trigonometrické sítě. Holandský matematik W. Snell van Roijen (1591 - 1626) poprvé určil délku meridiánového oblouku výpočtem z trigonometrické sítě. Jím použitá síť měla 13 vrcholů a celkem 3 základny. Při výpočtech se však dopustil početních chyb. Podle pozdější revize vychází obvod zemský 40 016 000 m. V 18. století se dostala do popředí v geodézii francouzská Akademie věd. Brzy se objevil názor, že Země není dokonalá koule, ale rotační elipsoid. Rozřešením tohoto problému byli pověřeni Philippe de Lahire a Dominique a Jacques Cassiniové, kteří provedli další stupňové měření (1683 -1716). Změřili poledníkový oblouk Colliour - Dunkerque ve Francii pomocí trigonometrického řetězce. Dále určili poloměry křivosti v jižní a v severní polovině oblouku. Působením měřických chyb byl však převýšen hledaný rozdíl mezi velmi blízkými poloměry a severní poloměr vyšel kratší než jižní. Tzn. osa rotace je delší než průměr rovníku. Proti jejich závěru vystoupili dva význační fyzikové 17. století - Isaac Newton a Christian Huygens. Důkazem zploštělosti na pólech mělo být zjištění, že kyvadlové hodiny v Paříži mají delší kyvadlo než v Cayenne (místo v blízkosti rovníku v Jižní Americe) a tedy v Cayenne je menší zemská gravitace (z toho plyne: je vzdálenější od středu Země). Akademie se rozhodla provést nové stupňové měření - co nejblíže rovníku a co nejdále na severu. Měření v Laponsku (1736-37) a v Peru (1736-44) potvrdilo teorii o zploštění země na pólech. Výsledné délky odpovídající středovému úhlu 1? jsou následující : Laponsko - 111 478 m, Francie - 111 212 m, Peru - 110 577 m. Zploštění Země bylo stanoveno i = 1 : 310,3. Pokrok Francouzů byl podnětem pro zahájení rozsáhlých geodetických prací i v jiných zemích. Na našem území (tehdy Rakousko-Uhersko) pověřila Marie Terezie těmito pracemi Josefa Liesganiga. Liesganig vedl řetězec 22 trojúhelníků s jednou délkovou základnou u Vídeňského Nového Města od kaple sv. Kříže v obci Soběšice přes Vídeň až k Varaždínu v Uhrách. Jednalo se o první triangulaci provedenou na našem území. Roku 1791 byl ve Francii přijat dekret ustanovující Komisi pro míry a váhy, jejímž úkolem bylo určení délky mezinárodního metru. Komise doporučila znovu změřit oblouk na pařížském poledníku. Úkolu se zhostili geodeti Jean Bapt. Delambre a Pierre Francois Méchain. Výsledkem bylo r. 1799 předložení etalonu metru a kilogramu ke schválení. Brzy bylo měření poledníkových oblouků doplněno i měřením podél rovnoběžek. V Evropě 19. století stojí za zmínku zejména měření dánské (1816), Gaussovo měření hanoverské (1821-23), při němž Karl Friedrich Gauss použil novou signalizaci odraženým slunečním světlem, a Besselovo měření východopruské (1831-38). V letech 1817-1852 překonává všechna dosavadní měření (co se rozměrů týče) měření na území Ruska pod vedením astronoma Vasilije Jakovleviče Struveho a generála Karla Ivanoviče Tennera. Ti změřili řetězec o délce 2 880 km. Roku 1841 určuje Friedrich Wilhelm Bessel svůj elipsoid, zavedený později ve střední Evropě a roku 1846 odvozuje Alexander Ross Clarke elipsoid pro USA. První určení elipsoidu z plošné astronomicko-geodetické sítě s izostatickými redukcemi provedl John Fillmore Hayford. Přestože měření pokrývalo pouze území USA , byl Hayfordův elipsoid prohlášen r. 1924 za mezinárodní. Později byli odvozeny další elipsoidy, mezi nejznámějšími jmenujme například elipsoid Krasovského či elipsoid 1967. Usnesení XVII. Valného shromáždění MUGG (IAG) z roku 1979 se stalo posledním historickým mezníkem ve vývoji názorů na tvar Země. Pro velmi přesné výpočty prováděné v družicové geodézii byla rovníková kružnice nahrazena elipsou. Tím se elipsoid přiblížil k stometrové depresi geoidu jižně od Indie. Největším pokrokem minulého století je bezesporu prudký rozvoj družicové geodézie a s ní související rozvoj nových měřických metod. Díky družicové geodézii mohla být změřena i celosvětová družicová síť BC 4 (r. 1966), byl vybudován navigační systém NAVSTAR-GPS, zpřesnili se naše znalosti průběhu geoidu. Výsledky získané pomocí družicové geodézie umožnili zpřesnit hodnoty parametrů zemského referenčního elipsoidu. O této problematice je k dispozici velké množství literatury. Nejobsáhlejší je pravděpodobně publikace doc. Ing. Dr. Emanuela Procházky, CSc. PhDr. et JUDr. Ivana Honla: Úvod do dějin zeměměřictví, z níž jsem v této podkapitole převážně vycházela. Dalšími zdroji mohou být např. [13], [28]. Kapitola 2. Tvar zemského tělesa a referenční plochy Země je fyzikální těleso, jehož tvar je výslednicí dvou sil: síly přitažlivé a síly odstředivé. Výslednicí obou sil je tíhová síla G. Obrázek 2.1. Tíhová síla Tíhové pole Země je prostor, ve kterém se projevuje působení zemské tíže a tělesa jsou přitahována přibližně do středu Země. V geodetickém smyslu je Zemí nulová hladinová plocha [34], zvaná podle J. B. Listinga (1873) geoid. Geoid by se realizoval jako klidná střední hladina moří, která jsou spojená i pod kontinenty. Tato hladinová plocha je všude kolmá na směr zemské tíže. Při měření je tato plocha realizována urovnanou libelou. (Více viz [34]). Obrázek 2.2. Geoid [44] Jak vlastní povrch Země tak i geoid jsou však tělesa nepravidelná, členitá a velmi složitá, proto je pro potřeby mapování nahrazujeme referenčními plochami. Těmito plochami jsou referenční elipsoid, referenční koule a referenční rovina. Podrobněji jsou probírány v předmětu Vyšší geodézie. Zde se omezím pouze na základní pojmy. Referenční elipsoid Elipsoid (sféroid) je rotační těleso zploštělé na pólech. Je určen dvěma konstantami elipsoidu: např. a – hlavní poloosa elipsoidu , b – vedlejší poloosa elipsoidu, e2 – první excentricita, i –zploštění Je- li střed elipsoidu ztotožněn s těžištěm geoidu a vedlejší osa s osou rotace Země, pak tento elipsoid nazýváme zemský elipsoid. Je-li vedlejší osa rovnoběžná s osou rotace Země, pak tento elipsoid nazýváme referenční elipsoid. Pokud nahrazujeme geoid rotačním elipsoidem tížnice ke geoidu t a normála k elipsoidu n svírají v různých místech malý úhel – tížnicovou odchylku ?. Obrázek 2.3. Tížnicová odchylka U nás se v civilním sektoru využívá elipsoid Besselův z r. 1841, ve vojenském sektoru elipsoid Krasovského z r. 1940. Velmi užívaným je rovněž elipsoid Hayfordův (1909), který byl roku 1924 přijat za mezinárodní elipsoid. Pro metody měření pomocí GPS je používán elipsoid WGS-84, na nějž přejde vojenský sektor v roce 2005. V tabulce jsou uvedeny parametry nejdůležitějších elipsoidů: Tabulka 2.1. Parametry vybraných elipsoidů Bessel Hayford Krasovskij IAG 1967 WGS-84 rok 1841 1909 1940 1967 1984 a[m] 6377397.155 6378388 6378245 6378160 6378137 b[m] 6356078.963 6356911.946 6356863.019 6356774.516 6356752.314 i[m] 1/299.153 1/297.0 1/298.3 1/298.247 1/298.257 Proměnlivost křivosti elipsoidu působí, že i na rotačním elipsoidu jsou výpočty geodetických úloh značně složité. Proto jej často nahrazujeme koulí. Referenční koule Koule má konstantní křivost. Je určena pouze poloměrem R. Referenční kouli je možno využít [34]: a) pro nahrazení části elipsoidu Používá se pro území o poloměru do 200 km. Volí se střední poloměr křivosti Rm = (M*N)1, kde M je meridiánový poloměr křivosti a N je střední poloměr křivosti. Tento poloměr se vypočítává ke středu území, v němž se koule dotýká elipsoidu. Střední poloměry křivosti pro jednotlivé elipsoidy uvádím v tabulce. [3] Tabulka 2.2. Střední poloměry křivosti pro vybrané elipsoidy Bessel Hayford Krasovskij IAG 1967 WGS-84 Rm[m] 6380703.611 6381718.731 6391561.267 6381476.805 6381453.683 b) pro nahrazení celého elipsoidu Používá se pro méně náročné úkoly. Poloměr náhradní koule je možné určit více způsoby: aby koule měla stejný objem jako elipsoid aby koule měla stejný obsah jako elipsoid aby poloměr koule byl rovný aritmetickému průměru všech tří poloos elipsoidu aby délky kvadrantů byly stejné kde Q je délka poledníkového kvadrantu. Poloměry referenčních koulí pro dané elipsoidy za zmíněných podmínek uvádím v tabulce: Tabulka 2.3. Poloměry referenčních koulí pro vybrané elipsoidy za zmíněných podmínek podmínka Besselův Hayfordův Krasovského IAG 1967 WGS- stejný objem [m] 6370283 6371221 6371110 6371024 6371001 stejný povrch [m] 6370299 6371237 6371126 6371040 6371017 aritmetický průměr poloos [m] 6370291 6371229 6371118 6371032 6371009 stejný kvadrant [m] 6366743 6367655 6367558 6367471 6367449 Referenční rovina Kouli lze nahradit tělesem rozvinutelným do roviny (např. kuželem, válcem či tečnou rovinou). Více se těmito tělesy zabývá předmět matematická kartografie. Za rovinu lze považovat – pro polohopisné účely – území do průměru 30 km. [4]Vodorovné úhly a délky jsou prakticky stejné na zakřiveném povrchu i na jeho tečné rovině. 2.1. Vliv zakřivení Země na měřené veličiny Volbou náhradní referenční plochy se v jednotlivých veličinách dopouštíme chyb, a to chyb v délkách, úhlech a zejména ve výškách. Pokud zanedbáme zakřivení Země, tzn. pracujeme-li v rovinném průmětu, dopouštíme se chyb při výpočtu a zobrazení jednotlivých geodetických veličin. Pro tyto chyby platí přímá úměra: čím větší je vzdálenost mezi uvažovanými body a čím větší bude zobrazované území, tím větší budou hodnoty zkreslení. Pokud určíme rozdíly mezi těmito veličinami na kouli a jejich průměty do roviny, můžeme stanovit, do jaké vzdálenosti lze ještě zemský povrch považovat za rovinný, aniž bychom ovlivnili přesnost měřených veličin. Přesnost měření lze charakterizovat relativními chybami. Přesnost zobrazení ?r – grafická přesnost – závisí na přesnosti vynesení (?y = ±0,05 mm) a na měřítku mapy. 2.1.1. Redukce délek [33] Vliv zakřivení Země na měřené délky se projevuje jako rozdíl mezi délkou ve skutečném horizontu a délkou ve zdánlivém horizontu a jako změna délky promítnuté do nulového horizontu. Rozdíl mezi délkami ve skutečném a zdánlivém horizontu Na obrázku je P střed oblasti. A,B jsou body na kulové ploše (skutečném horizontu). Jejich vzdálenost s je délka skutečného horizontu. Promítnutím obou bodů do zdánlivého horizontu (tangenciální zobrazovací roviny) dostaneme body A´,B´. Zdánlivý horizont je kolmý na směr tíže a je realizován urovnanou libelou geodetického přístroje. Obrázek 2.4. Rozdíl mezi délkami ve skutečném a zdánlivém horizontu Délka s=R*? potom ?=s/R délka průmětu: Rozvinutím funkce tg v Maclourinovu řadu[5] a použitím pouze prvních 2 členů dostaneme Pak rozdíl mezi délkou na rovině a na kouli Tabulka 2.4. Rozdíl mezi délkou na rovině a na kouli pro R = 6380 km s[km] 10 15 20 25 30 35 delta[mm] 2 7 16 32 55 88 Relativní chyba ?s/s = 1 : 545 000 a ?s = 55 mm pro s = 30 km. Přitom poměrná přesnost délkových měření je okolo 1 : 100 000 a grafická přesnost pro měřítko 1 : 1 000 je 50 mm. Závěr: Zakřivenou plochu lze nahradit rovinou do vzdálenosti s = 30 km. [33] Redukce délky do nulového horizontu Vlivem sbíhavosti tížnic je délka v určité nadmořské výšce větší či menší než na nulovém horizontu. Délka s naměřená ve výšce h se při průmětu do nulového horizontu změní na délku so. Obrázek 2.5. Redukce délky do nulového horizontu Redukcí délky z nadmořské výšky je rozdíl ?s: Vybrané redukce jsou uvedeny v tabulce: Tabulka 2.5. Redukce délky z nadmořské výšky výška h 100m 500m 1000m 2000m délka 100m 2 8 16 31 délka 200m 3 16 31 63 délka 500m 8 39 78 157 délka 1000m 16 78 157 313 délka 2000m 31 157 314 627 délka 5000m 78 392 784 1576 2.1.2. Rozdíly v úhlech Při nahrazení plochy kulové rovinou zanedbáváme při měření vodorovných úhlů sférický exces. Sférický exces ? je hodnota, o kterou je větší součet vnitřních úhlů uzavřeného obrazce na sféře oproti součtu vnitřních úhlů stejného obrazce v rovině. P ... plošný obsah sférického trojúhelníku ? "... radián Pro rovnostranný sférický trojúhelník o stranách 20 km je exces ? = 0,9´´ a každý úhel v rovinném trojúhelníku bude zatížený chybou ?´´/3 = 0,3´´. To je hodnota velmi malá a nemusí se uvažovat ani při přesnějších měřeních 2.1.3. Rozdíly ve výškách Při měření výšek zaměňujeme skutečný horizont za zdánlivý horizont. Výškový rozdíl bodů A a B je definován jako kolmá vzdálenost hladinových ploch procházejících zmíněnými body. Pokud zanedbáme zakřivení Země promítne se bod B do bodu B´ a my určujeme převýšení BB´ namísto správného převýšení AB. Tím se dopouštíme chyby o velikosti q. Obrázek 2.6. Vliv zakřivení Země na výšky Z obrázku je patrné, že q vypočteme ze vztahu: Po dosazení za ? ze vztahu ?=s/R dostaneme q=s2/2R. Z výsledného vztahu je vidět, že chyba roste kvadraticky. Vliv zakřivení Země tedy není možno při výškovém měření zanedbat ani na velmi krátké vzdálenosti, protože chyba překračuje tolerance i běžných výškových měření. Velikosti chyb pro vybrané hodnoty délek jsou uvedeny v tabulce. Tabulka 2.6. Chyby ve výškách pro vybrané hodnoty délek s[m] 100 500 1000 5000 q[mm] 1 20 78 1959 -------------------------------------------------------------------------------- [3] Střední zeměpisná šířka pro ČR je 49°30´. [4] Údaj 30 km vyplývá z problematiky rozdílu mezi délkami ve skutečném a zdánlivém horizontu, který je podrobně rozveden v následujícím odstavci. [5] Maclaurinova řada: je-li xo = 0, potom Všechny geodetické disciplíny mají společnou základní teoretickou disciplínu --- teorii zpracování měření a teorii chyb, které jsou důležité pro optimalizaci měření a určení přesnosti měření. Výsledky geodetických činností zasahují do řízení státu, regionů, měst, obcí, projektování a budování nadzemních i podzemních staveb, těžby nerostných surovin, lesního a vodního hospodářství. Mezi méně známé oblasti použití patří sledování rozměrů, tvaru a pohybu různých objektů (lodí, letadel, aut, …) a výzkum (ověřování hypotéz v geofyzice --- pohyby zemské kůry; geologii --- eroze, sesuvy půdy; stavebnictví --- sedání staveb, pružnost a pevnost konstrukcí). Mimořádný význam má sledování stability zemské kůry zejména při výběru lokalit pro atomové elektrárny či velké přehrady. Pokrok vedl ke změně struktury geodézie, k rozšíření jejích aktivit a novým možnostem (určení geocentrického souřadnicového systému, rychlé a přesnější měření souřadnic, …). Velký význam získaly družicové techniky, GPS --- globální polohový systém, DPZ --- dálkový průzkum Země, robotické měřicí systémy, automatické zpracování obrazů, automatické informační systémy, řada technických i programových novinek využitelných v geodézii. 2.2. Způsoby sběru geodetických informací Základním technickým úkolem geodézie je určení prostorové informace jednak o zemském povrchu a jednak o objektech na něm. [45] Na těchto prostorových informacích – geodetických informacích – závisí řízení složitých informačních systémů. Kvalita řízení je pak závislá na kvalitě informací. Tento termín znamená zejména [33]: objektivnost (spolehlivost) informace, aktuálnost, dostupnost, komplexnost. Jednou z podmínek je tyto informace získat s optimálními náklady a v optimálním čase. Prostorové informace získáváme měřením. Měřické metody se dělí dle hlavních úkonů na [10]: Volba metody závisí na požadované přesnosti, typu terénu, měřítku mapy, rozsahu mapovaného území, využitelnosti předchozích polohopisných podkladů, časovém a ekonomickém faktoru [10], [21]. Rozsah geodetických úloh pak závisí na více podmínkách, které lze rozdělit do 2 skupin: Všeobecné urbanizace území (hustota objektů v daném prostoru) rozloha území hustota osídlení hustota infrastruktury změny ve vlastnictví pozemků a dalších nemovitostech objem investic do stavebnictví a infrastruktury Geodetické hustota a kvalita geodetických sítí podrobnost, aktuálnost a kvalita datového modelu daného prostoru pokrytí území aktuálními mapami velkých a středních měřítek existence a stav katastru nemovitostí počet a struktura odborníků materiální, operační a logistická základna geodetických služeb Konečným výsledkem geodetických prací je zmenšený rovinný průmět části zemského povrchu (mapa) – analogová či digitální, nebo prostorové souřadnice jednotlivých bodů měření (opět mohou být ve formě analogové i digitální). Výsledky měření mohou být doplněny různými daty, čímž vzniká informační systém o území (LIS). 2.2.1. Aproximace reliéfu, morfologické plochy Skutečný povrch mapovaného území nazýváme terénní reliéf (terénní plocha). Ten je vytvářený přírodními silami či umělým zásahem – aktivní lidskou činností. Terénní reliéf je nepravidelná plocha, složená z četných topografických (morfologických) ploch. Tyto plochy se dělí na rovné, vypuklé a vhloubené. Seskupení těchto ploch vytvářejí terénní tvary, které je možno dělit na tvary vyvýšené a tvary vhloubené. Podle umístění se dále dělí: tvary na vrcholové části vyvýšeniny tvary na úbočí tvary na úpatí tvary údolní Terénní tvary se dají snadno aproximovat skupinami charakteristických bodů. Ty pak vytváří charakteristické čáry terénní kostry (hřbetnice, údolnice, spádnice, hrany). Tím je úloha změření terénu převedena na změření jednotlivých bodů. Významnou součástí měření je výběr zmíněných charakteristických bodů [2]. Výběr je ovlivněn hlavně typem terénu (pravidelný, nepravidelný, jednoduchý, složitý). Vždy se zaměřují body terénní kostry – nejnižší místo vhloubené plochy a nejvyšší místo vypuklé plochy. Např. vrchol kupy, střed sedla, ale také styk údolnic či rozdvojení svahových hřbetů. V pravidelném jednoduchém terénu (viz obrázek 2.7) stačí volit výškové body v téměř pravidelných, šachovitě volených rozestupech. Obrázek 2.7. Pravidelný jednoduchý terén [2] V pravidelném členitém terénu (viz obrázek 2.8) je spolehlivým vodítkem pro rozmístění nejdůležitějších výškových bodů kostra horizontálního rozčlenění, tzn. hřbetnice, údolnice a jejich ohyby a styky. Tato síť se doplní body, které jsou nezbytně nutné k správnému znázornění průběhu terénu na dílčích plochách. Obrázek 2.8. Pravidelný členitý terén [2] V nepravidelném terénu (obrázek 2.9) je nutné rozdělit terénní reliéf na malé dílčí plochy s téměř stejným sklonem a výškové body volit na čarách ohraničujících tyto dílčí plochy, tj. na všech hranách, kde se mění sklon. Obrázek 2.9. Nepravidelný terén [2] Na typu terénu závisí i počet výškových bodů. Platí zde jednoduchá zásada: čím složitější terénní reliéf, tím větší počet bodů. Více se této problematice bude věnovat předmět Topografické mapování. 2.2.2. Prostorová lokalizace bodů Základní potřebou geodézie, stejně jako ostatních navazujících oborů, je jednoznačné určení polohy bodů a to jak na zemském povrchu, tak v jeho kartografickém obraze. Měření je třeba zobrazit na referenční (zobrazovací) plochu. Svislé průměty na tuto plochu a výšky bodů nad ní pak určují polohu bodů v prostoru. Úlohu lze tedy rozdělit na 2 části [33]: určení vzájemné polohy průmětů bodů , určení výšek bodů. ad 1) Určení vzájemné polohy průmětů bodů K této úloze používáme souřadnicové systémy. Dvojice číselných údajů nám poskytuje informaci o poloze bodů v horizontální rovině. Následuje krátký přehled nejčastěji používaných souřadnicových systémů: Geografické (zeměpisné) souřadnice Jedná se o zeměpisnou šířku a zeměpisnou délku. Obrázek 2.10. Zeměpisné souřadnice [9] Zeměpisná šířka ? je dána úhlem, který svírá normála referenční plochy s rovinou rovníku. Nabývá hodnot od 0° do ±90°. Zeměpisná délka ? je úhel, který svírá rovina základního poledníku s rovinou místního poledníku (poledník procházející daným bodem). Nabývá hodnot od 0° do ±180°. Konstantní zeměpisnou šířku mají zemské rovnoběžky, konstantní zeměpisnou délku mají zemské poledníky. Póly jsou singulární body, poněvadž mají zeměpisnou délku 0° až 360°. Někdy se používá místo zeměpisné šířky geocentrická šířka ß či redukovaná šířka ?. (Více viz matematická kartografie). Rovinné (pravoúhlé) souřadnice Rovinné souřadnice značíme X,Y. Počátek souřadnic může mít v rovině různé polohy. Stejně i natočení souřadnicových os může být různé. Příkladem může být matematická orientace os, tj. kladná osa X se ztotožní s kladnou osou Y pootočením o 90° proti směru pohybu hodinových ručiček, či geodetická orientace os, kde se kladná osa X ztotožní s kladnou osou Y pootočením po směru pohybu hodinových ručiček. Obrázek 2.11. Rovinné souřadnice (pravoúhlé) Poznámka V rovině se také používají polární souřadnice ? a ?, které lze přepočíst na rovinné pomocí následujících výrazů: Vztah mezi geografickými souřadnicemi (?,?) a rovinou zobrazení (X,Y) udávají zobrazovací rovnice. Zobrazovací rovnice mají obecný tvar X = f(?,?) a Y = g(?,?). Kartografické souřadnice Osa zobrazovací plochy není totožná s osou Země. Důvodem je co nejlepší přimknutí zobrazovací plochy k referenční ploše v dané oblasti. Obrázek 2.12. Kartografické souřadnice [5] Souřadnice nazýváme kartografická šířka Š a kartografická délka D. Kartografické souřadnice jsou definovány shodně jako zeměpisné souřadnice, ale jsou vztaženy ke kartografickému pólu K, jehož polohu jsme vhodně zvolili. Souřadnice kartografického pólu označujeme UK,VK. Úloha se řeší na základě vět sférické trigonometrie [15]. ad 2)Určení výšky Jde o určení vzdálenosti bodu od zvolené nulové hladinové plochy. Touto problematikou se zabývá předmět Geodézie 2. Polohu bodů lze určit také geocentrickými souřadnicemi X,Y,Z: souřadnicový systém má počátek ve středu elipsoidu, osa X je vložena do průsečíku roviny rovníku a roviny základního poledníku, osa Z spojuje střed elipsoidu a severní pól a osa Y leží v rovině rovníku otočena o 90° proti směru hodinových ručiček od osy X. 2.2.3. Způsoby zpracování měření Základní měřené veličiny v geodézii jsou délky a úhly (případně směry). Tyto veličiny měříme na skutečném zemském povrchu. Výpočet a řešení geodetických úloh však provádíme v rovině kartografického zobrazení. Z této skutečnosti vyplývá nutnost úpravy měřených veličin před vlastními výpočty [1], [52]. K úpravě základních měřených veličin nám slouží fyzikální veličiny (teplota, tlak a vlhkost vzduchu), nadmořská výška, výška přístroje a cílů nad daným bodem, centrační prvky postavení přístroje a cílů spolu s výškovými úhly. Úpravy měřených veličin v sobě zahrnují: vyloučení všech známých přístrojových chyb, osobních systematických chyb, atmosférických vlivů a vyrovnání naměřených hodnot na stanovisku, početní převod excentricky zaměřených veličin na spojnici stabilizačních značek, redukce měřených veličin do roviny kartografického zobrazení, v níž se provádějí výpočty a řešení geodetických úloh. Výsledkem těchto prací je záznam upravených měřených veličin spolu s měřickým náčrtem (viz obr. 2.13 a 2.14). Obrázek 2.13. Měřický náčrt ortogonální metody se záznamem naměřených dat [35] Obrázek 2.14. Výstup registrovaných dat Následuje výpočet souřadnic bodů. Výpočet lze provádět pouze s pomocí kapesních kalkulátorů dle postupů blíže probíraných v kapitole Souřadnicové výpočty v rovině nebo na počítačích v různých výpočetních systémech např. Geus, Geodet, Kokeš, DiCAT, GROMA aj. Zpracování měřených dat v programu Kokeš je věnován předmět AVTG 1. Výsledkem je seznam souřadnic v analogové či digitální podobě. Grafické zpracování lze opět provádět dvojím způsobem – analogově nebo digitálně. Při analogovém zpracování se nejprve vyhotoví konstrukční list. Do konstrukčního listu se zobrazí polohopis. Vyrovnají styky se sousedními mapovými listy a konstrukční list se zpracuje do formy originálu mapy. Dnes se již převážně ke grafickému zpracování měření používají grafické systémy (např. Kokeš, MicroStation, AutoCAD, Mapa, ...). Např. grafický systém Kokeš je založen stavebnicově na jednotlivých funkcích. Umožňuje řešení základních souřadnicových úloh z oblasti mapování, pro projektování s grafickou podporou na obrazovce, grafickou editaci seznamu souřadnic a čárové kresby, digitalizaci mapových podkladů, vektorizaci rastrového podkladu a další úlohy potřebné ke konstrukci a aktualizaci map. Viz AVTG 2 či [24]. Zejména v geografických informačních systémech (GIS) se měření zpracovává do tzv. digitálního modelu reliéfu (DMR). Ten poskytuje výstupy jak ve formě vrstevnicového obrazu, tak ve formě prostorových pohledů na danou oblast. Zdrojem dat pro tvorbu DMR mohou být geodeticky přímo měřené prostorové souřadnice X,Y,Z nebo souřadnice získané digitalizací mapy obsahující výškopis. Z těchto souřadnic se vytvoří nepravidelná trojúhelníková síť (TIN). Trojúhelníky vzniknou spojením nejbližších bodů. Dále se označí singulární body a hrany, na spojnicích bodů se vypočtou souřadnice bodů, ležících ve zvoleném intervalu. Těmito body budou procházet vrstevnice. Výstupem je vrstevnicové znázornění terénu. Nad DMR se dají řešit nejrůznější úlohy, např. stínování, řezy, analýzy viditelnosti, osvětlení terénu, počítání objemů a další. 2.3. Souřadnicové systémy Pro mapování na našem území bylo použito následujících souřadnicových systémů: 2.3.1. Souřadnicové systémy stabilního katastru V první polovině 19. století bylo na našem území mapováno v měřítku 1:2880 na základě vybudované trigonometrické sítě (katastrální triangulace 1821 – 1864). Bylo použito Zachova elipsoidu (a = 6 376 045 m, f-1 = 310) a transverzálního válcového zobrazení Cassiniovo-Soldnerovo. Tzn. osa válce leží v rovině rovníku a válec se dotýká základního poledníku. Poloha základního poledníku se určila astronomicky – na zvoleném trigonometrickém bodě, který byl určen jako počátek souřadnicové soustavy, se změřily astronomicky zeměpisné souřadnice a azimut alespoň jedné trigonometrické strany. Obraz určeného poledníku se zvolil za osu X, jejíž kladná osa směřovala k jihu. Hlavní kružnice procházející počátečním bodem soustavy kolmo k ose X byla zvolena za osu Y, jejíž kladná osa směřuje na západ. Poloha každého bodu byla určena sférickými souřadnicemi. Při přechodu z koule do roviny se však zobrazil nezkresleně jen základní poledník. U ostatních poledníků, které se zobrazovaly jako rovnoběžky se základním poledníkem, se zanedbávala jejich sbíhavost. To samé platí i o pořadnicích Y, které se zobrazovaly jako kolmice k ose X. To mělo vliv na zkreslení délkové, úhlové i plošné. Poněvadž se zkreslení zvětšují se vzdáleností bodů od počátku, zvolilo se pro území bývalého Rakouska celkem 7 souřadnicových soustav a další 3 pro země uherské. Tím se zabránilo neúměrnému zkreslení. Našeho území se týkají dva souřadnicové systémy. První má počátek v trigonometrickém bodě Gusterberg v Horních Rakousích (jeho souřadnice jsou ? = 48°02´18,47´´, ? = 31°48´15,05´´ východně od Ferra). Gusterberský systém byl použit pro území Čech. Pro území Moravy a Slezska byla zvolena za trigonometrický bod věž sv. Štěpána ve Vídni (jeho souřadnice jsou ? = 48°12´31,54´´, ? = 34°02´27,32´´ východně od Ferra). Obrázek 2.15. Souřadnicové systémy stabilního katastru (Gusterberg a Svatý Štěpán) [45] 2.3.2. Souřadnicový systém jednotné trigonometrické sítě katastrální Souřadnicový systém jednotné trigonometrické sítě katastrální (S-JTSK) je definován Besselovým elipsoidem s referenčním bodem Hermannskogel, Křovákovým zobrazením (dvojité konformní kuželové zobrazení v obecné poloze), převzatými prvky sítě vojenské triangulace (orientací, rozměrem i polohou na elipsoidu) a jednotnou trigonometrickou sítí katastrální. O jednotné trigonometrické síti katastrální se zmiňuji v následující kapitole. Křovákovo zobrazení je jednotné pro celý stát. Navrhl a propracoval jej Ing. Josef Křovák roku 1922. Obrázek 2.16. Schéma Křovákova zobrazení [10] Zobrazení se označuje jako dvojité. Tzn. že trigonometrické body se nejprve konformně zobrazí z Besselova elipsoidu na Gaussovu kouli. Pro území bývalé ČSR byla zvolena základní rovnoběžka 49°30´. Dále se referenční koule konformně zobrazila na kužel v obecné poloze. Obecná poloha kužele byla zvolena z důvodu protáhlé polohy zobrazovaného území ve směru severozápad – jihovýchod. Tím se rovnoběžkový pás, ve kterém ležela ČSR, zúžil z 370 km na pouhých 280 km a maximální délkové zkreslení se na okrajích pásu zmenšilo z + 42 cm/km na + 24 cm/km. Zvolenou základní kartografickou (dotyková rovnoběžka kuželové plochy v obecné poloze) rovnoběžkou je rovnoběžka 78°30´. Koule se však nejprve zmenšila o 0,0001 * R. Tím jsme místo jedné nezkreslené kartografické rovnoběžky dostali dvě nezkreslené rovnoběžky a délkové zkreslení dosahuje hodnot pouze v rozmezí – 10 až + 14 cm/1 km. Za počátek pravoúhlé rovinné soustavy byl zvolen obraz vrcholu kužele. Osa X je tvořena obrazem základního poledníku (? = 42°30´ východně od Ferra[6]) a její kladný směr je orientován k jihu. Osa Y je kolmá k ose X a směřuje na západ. Tím se dostala celá republika do 1. kvadrantu a všechny souřadnice jsou kladné. Navíc pro libovolný bod na území bývalé ČSR platí Y < X. Obrázek 2.17. Umístění bývalé ČSR v souřadnicovém systému JTSK [44] Převod zeměpisných souřadnic na pravoúhlé je podrobně probírán v [5]. Poznámka [9], [43] Systém S-JTSK/95 (pracovní název) Pozn. [9], [43] Systém S-JTSK/95 (pracovní název) Nejde o nový systém, ale pouze o zpřesněný systém S-JTSK. Systém S-JTSK/95 zavádí geocentrický souřadnicový systém – umožňuje tedy bezprostřední nasazení techniky GPS, z geocentrických souřadnic (X,Y, Z) resp. (? , ? , H) definuje (jednoznačně) rovinné geodetické souřadnice odpovídajících bodů v Křovákově zobrazení – umožňuje tedy provádět klasická geodetická měření, umožňuje použití stávajících grafických podkladů vyhotovených v S-JTSK od měřítka 1 : 1 000 směrem k menším měřítkům – je tedy vhodný pro přesné technické a katastrální měřické práce i pro řešení otázek lokalizace údajů v rámci GIS/LIS (střední hodnota rozdílu souřadnic od stávajícího S-JTSK je cca 10 cm. Vlastnosti systému: bude existovat přesný vztah mezi ETRF-89 a S-JTSK/95, bude mít přesně definované měřítko (dané transformační rovnicí mezi S-JTSK/95 a ETRF-89, souřadnice se budou od stávajícího S-JTSK lišit jen velmi málo. Realizace systému: Prostřednictvím 176 identických bodů byly vypočteny parametry Helmertovy prostorové transformace mezi systémy ETRS-89 a S-42/83. Touto transformací pak byly všechny trigonometrické body převedeny z S-42/83 do ETRS-89. Zbytkové odchylky na identických bodech byly rozděleny dotransformací. Systém byl označen jako S-JTSK/G. Opět pomocí již zmíněných 176 bodů byly vypočteny parametry Helmertovy prostorové transformace tentokrát mezi systémy S-JTSK/G a S-JTSK. Všechny body byly převedeny z S-JTSK/G do S-JTSK. Pro všechny body byly tedy známy dvojí souřadnice (v S-JTSK původním a novém). Rozdíly obou souřadnic byly zmenšeny kvadratickou dotransformací. Uvedená dotransformace je zahrnuto do Křovákova zobrazení jako jeho modifikace. Přínos: Systém odstraňuje chybné měřítko stávajícího S-JTSK a lokální deformace S-JTSK. Poznámka Zatím nebyl použit. Více informací viz [9], [12]. 2.3.3. Souřadnicový systém S-42 Souřadnicový systém S-42 používá Krasovského elipsoid s referenčním bodem v Pulkavu. Souřadnice bodů jsou vyjádřené v 6° a 3° pásech Gaussova zobrazení. Geodetickým základem je astronomicko-geodetická síť (AGS), která byla vyrovnána v mezinárodním spojení a do ní byla transformovaná Jednotná trigonometrická síť katastrální (viz následující kapitola: Geodetické základy). Poznámka Pro odstranění záporných znamének se k souřadnici E přičítá hodnota 500 km, obdobným způsobem se vyhneme záporným znaménkům i na jižní polokouli, kde k souřadnicím N přičítáme 10 000 km. Souřadnicový systém UTM pokrývá povrch Země mezi 80° jižní šířky a 84° severní šířky. Pro polární oblasti se používá polární stereografická projekce (UPS) s počátkem v obrazu severního či jižního pólu. Určení polohy bodu pomocí E, N však není jednoznačné. Musíme doplnit informaci, ve kterém šestistupňovém pásu se bod nachází. K přesné lokalizaci polohy bodu se používá hlásná síť UTM. Systém hlásné sítě UTM je založen na kombinování obrazu prostorové zeměpisné sítě, který je členěn do sférických čtyrúhelníků a obrazu rovinné sítě s členěním do 100 km čtverců. Použitým zobrazením je válcové, konformní, příčné Gaussovo zobrazení. Elipsoid je zobrazován přímo na plášť válce. Válec se dotýká referenční plochy v základním poledníku, který je vždy volen ve středu pásu. Obrázek 2.18. Gaussovo zobrazení šestistupňovými pásy [44] Ze šestistupňových pásů připadnou na naše území pásy 33. a 34. se základními poledníky 15° a 21o na východ od Greenwiche. Lze použít (pro větší měřítka) třístupňové pásy. Tím se docílí menších hodnot zkreslení na okrajích pásů. Ze třístupňových pásů zasahují na naše území pásy 34. až 38. se základními poledníky 12°,15°,18°,21° a 24° východní zeměpisné délky. Každý pás má svůj vlastní souřadnicový systém. Obraz základního poledníku je osa X, jejíž kladná orientace jde k severu. Obraz rovníku je osa Y a její kladná orientace jde k východu. Souřadnice X jsou pro celé státní území kladné. Souřadnice Y mohou být kladné i záporné. Pro výpočty v běžné praxi se souřadnice Y převádějí na souřadnice kladné přičtením 500 km a předřazením čísla pásu zmenšené o hodnotu 30. Délkové zkreslení dosahuje maximální hodnoty na okraji pásu a to 0,57 m/km u šestistupňového pásu a 0,14 m/km u třístupňového pásu [5]. Z konformity zobrazení plyne, že úhlové zkreslení je rovno 0. Meridiánová konvergence (úhlový rozdíl mezi místním a osovým poledníkem pásu) nepřesáhne pro naši zeměpisnou šířku na okraji pásu hodnotu 3°. Poznámka Po vyrovnání AGS v roce 1958 došlo k dalšímu zpřesnění a doplnění naměřených hodnot. Shromážděný materiál byl poté znovu poslán na vyrovnání do Moskvy. Vyrovnání bylo provedeno roku 1983 spolu s národními sítěmi ostatních států a výsledná síť nese označení Jednotná astronomicko-geodetická síť (JAGS) a souřadnicový systém je označován S-42/83. 2.3.4. Souřadnicový systém WGS 84 Jedná se o vojenský souřadnicový systém používaný státy NATO. Referenční plochou je elipsoid WGS 84 (World Geodetic System). Použité kartografické zobrazení se nazývá UTM (Univerzální transverzální Mercatorovo). Systém má počátek v hmotném středu Země (s přesností cca 2 m) – jedná se o geocentrický systém. Osa Z je totožná s osou rotace Země v roce 1984. Osy X a Y leží v rovině rovníku. Počátek a orientace jeho os X,Y,Z jsou realizovány pomocí 12 pozemských stanic se známými přesnými souřadnicemi, které nepřetržitě monitorují dráhy družic systému GPS-NAVSTAR. Obrázek 2.19. Sořadnicový systém WGS 84 [59] Zobrazení UTM je příčné konformní válcové Mercatorovo zobrazení poledníkových pásů. Každý pás má vlastní souřadnicovou soustavu. Osa N je vložena do obrazu osového poledníku. Osa E je vložena do obrazu rovníku. Střední poledník šestistupňového pásu má zkreslení 0,9996, tedy vliv je – 40 cm/km. Mezi dvěma nezkreslenými poledníky se délky zkracují, vně se prodlužují. Na okraji činí vliv zkreslení + 17 cm/km. Obrázek 2.20. Zobrazení UTM [59] Pro odstranění záporných znamének se k souřadnici E přičítá hodnota 500 km, obdobným způsobem se vyhneme záporným znaménkům i na jižní polokouli, kde k souřadnicím N přičítáme 10 000 km. Souřadnicový systém UTM pokrývá povrch Země mezi 80° jižní šířky a 84° severní šířky. Pro polární oblasti se používá polární stereografická projekce (UPS) s počátkem v obrazu severního či jižního pólu. Určení polohy bodu pomocí E, N však není jednoznačné. Musíme doplnit informaci, ve kterém šestistupňovém pásu se bod nachází. K přesné lokalizaci polohy bodu se používá hlásná síť UTM. Systém hlásné sítě UTM je založen na kombinování obrazu prostorové zeměpisné sítě, který je členěn do sférických čtyrúhelníků a obrazu rovinné sítě s členěním do 100 km čtverců. -------------------------------------------------------------------------------- [6] Rozdíl zeměpisné šířky hvězdárny na ostrově Ferro a hvězdárny Greenwiche (nulté poledníky zeměpisných souřadnic) byl stanoven a je používán 18°40´ Kapitola 3. Geodetické základy Jedná se o výběr přijatých geodetických sítí. Body těchto sítí jsou trvale stabilizované, případně trvale signalizované. (viz dále). [61] Soubory bodů pak vytvářejí bodová pole, která se dělí podle účelu na polohové, výškové a tíhové bodové pole. Základní polohové bodové pole tvoří: body referenční sítě nultého řádu, body Astronomicko-geodetické sítě (závazná zkratka „AGS“), body České státní trigonometrické sítě (závazná zkratka „ČSTS“), body geodynamické sítě. Základní polohové bodové pole a zhušťovací body dohromady vytvářejí Geodetické polohové základy. Výškové bodové pole tvoří [61]: základní výškové bodové pole, zahrnující základní nivelační body, body České státní nivelační sítě I. až III. řádu (závazná zkratka ČSNS), podrobné výškové bodové pole, zahrnující nivelační sítě IV. řádu, plošné nivelační sítě, stabilizované body technických nivelací. Tíhové bodové pole tvoří [61]: základní tíhové bodové pole, které zahrnuje absolutní tíhové body, body České gravimetrické sítě nultého a I. II. řádu, body hlavní gravimetrické základny, podrobné tíhové bodové pole, které zahrnuje body gravimetrického mapování, body účelových sítí. Až do nedávné doby se geodetické polohové základy (GPZ) budovaly klasickou triangulací (viz Budování klasických polohových bodových polí). Tímto způsoben se však GPZ již nikdy budovat nebudou. V uplynulém desetiletí se GPZ zpřesňovaly pomocí elektronických dálkoměrů a metod kosmické geodézie. Roli klasických AGS přebírají postupně body a sítě určené metodami kosmické geodézie. Mezi moderní geodetické základy patří např. NULRAD či DOPNUL. Nová situace vznikla i na poli mezinárodní spolupráce. Došlo ke spojení geodetických sítí celé Evropy (např. EUREF). Dnes se začíná budovat síť permanentních stanic (firma by/s@t) pro aplikaci metody DGPS (diferenciální GPS). Více se o této síti zmíním v odstavci Aktivní polohové systémy. 3.1. Budování klasických polohových bodových polí GPZ byly na území České republiky budovány v následujících etapách: Katastrální triangulace (1821-1864) Vojenská triangulace (1862-1898) Československá Jednotná trigonometrická síť katastrální (JTSK) AGS Katastrální triangulace (1821-1864) V letech 1821-1840 bylo území bývalé rakouské monarchie pokryto první souvislou trigonometrickou sítí I. řádu (obr. 3.1), která byla dále zhuštěna trigonometrickou sítí II. a III. řádu (číselná triangulace). Katastrální triangulace probíhala až do roku 1864 [43] pro mapování stabilního katastru v měřítku 1:2 880. Vybudování trigonometrické sítě bylo svěřeno triangulační kanceláři c.k. generálního štábu. Obrázek 3.1. Trigonometrická síť I. řádu pro mapování stabilního katastru na území Čech [11] Práce byly prováděny po jednotlivých zemích. Vodorovné úhly sítě I. řádu byly měřeny Reichenbachovými teodolity až dvanáctinásobnou repeticí, zenitové úhly byly měřeny třikrát ve dvou polohách dalekohledu [11]. Měřeny byly čtyři základny: u Vídeňského Nového Města v Dolním Rakousku, u Welsu v Horním Rakousku, u Radouce v Bukovině, u Hall v Tyrolsku. Měřené základny posloužily k odvození rozměru sítě. Délkovou jednotkou při měření a výpočtech byl vídeňský sáh [7]. Síť I. řádu byla vyrovnána po menších celcích, přičemž byl uvažován sférický exces. (Průměrná vzdálenost bodů I. řádu byla 40 km). Jednotlivé části již ale nebyly správně vyrovnány vzájemně mezi sebou. To má za následek zejména jiné stočení. Síť II. řádu s délkou stran 9 – 15 km byla vyrovnána jako síť rovinná. Délka stran sítě III. řádu byla 4 – 9 km. Podmínkou bylo, aby na triangulační (fundamentální) list připadly alespoň tři trigonometrické body číselně určené. Pro potřeby podrobného měření byla číselná síť zhuštěna sítí IV. řádu (grafickou triangulací, prováděnou metodou grafického protínání pomocí měřického stolu). Přitom byla stanovena podmínka, aby na jeden mapový list padly alespoň tři body. Výpočty trigonometrické sítě byly prováděny na Zachově elipsoidu. Nevýhody katastrální triangulace jsou následující: síť byla budována bez řádného plánu a nebyla vyrovnána jako celek, body byly stabilizovány dřevěnými kůly a jejich trvalá stabilizace byla provedena až 20 let po triangulaci (to mělo vliv na přesnost polohy jednotlivých bodů), v Gusterberském systému bylo nalezeno stočení kladné větve osy X od severního směru k západu o 4´22,3´´. Vojenská triangulace (1862-1898) Vojenská síť byla budovaná Vojenským zeměpisným ústavem ve Vídni v rámci středoevropského stupňového měření. I když se jednalo o plošnou síť, byly na Moravě a na Slovensku poměrně velké mezery. Obrázek 3.2. Vojenská síť [44] Celkem bylo měřeno 22 základen, z nich dvě na našem území – základna u Josefova a u Chebu. Většina základen však plnila pouze kontrolní funkci. Ke zpracování sítě byl použit Besselův elipsoid. Základním trigonometrickým bodem byl Hermannskogel, jehož souřadnice a azimut byly změřeny astronomicky a byly použity pro výpočet geodetických souřadnic celé sítě. K výpočtu souřadnic bylo použito rozvinovací metody, a to bez korekcí z odchylky tížnice. (Ta byla zjištěna později). Výsledkem byla poměrně přesná síť, kde např. polovina uzávěrů trojúhelníků byla menší než 1´´. Nedostatkem sítě je zejména její chybná orientace (téměř 10´´ v azimutu) a dále, že její rozměr byl určen jen s přesností, jakou dovoluje odvozování rozměru z jedné geodetické základny pro rozsáhlejší území. Jednotná trigonometrická síť katastrální Síť byla budována Triangulační kanceláří v čele s přednostou Ing. Josefem Křovákem v letech 1920 až 1957. Z časových důvodů však nebylo možné budovat síť dle všech tehdy známých požadavků: nebyla provedena nová astronomická měření, nebyly měřeny geodetické základny, síť nebyla spojena se sítěmi sousedních států. Rovněž z časových důvodů byly na části území převzaty měřené osnovy směrů z vojenské triangulace (1862-1898). Celkem se jednalo o 42 bodů v Čechách a 22 bodů v Podkarpatské Rusi. Na ostatních bodech bylo měřeno metodou Schreiberovou. Stabilizace nových trigonometrických bodů se zpravidla prováděla kamenným hranolem o rozměrech 26x26x100 až 120 cm, označeným na horní ploše křížkem a po stranách písmeny K.V. a letopočtem, dále čtvercovou deskou o rozměrech 50x50 cm s centricky umístěným křížkem a další podzemní značkou. Kameny, označující trigonometrické body vojenské triangulace I. řádu o rozměrech 32x32x120 cm byly ponechány. Stabilizace bodů byla zajištěna dalšími 3 nebo 4 zajišťovacími body, umístěnými zpravidla na majetkových hranicích. Před měřením byly body signalizovány zpravidla čtyřbokými pyramidami se zvýšeným postavením nebo měřickými věžemi. [43] Síť celkem obsahovala 268 bodů, z nichž 107 bylo identických s body I. řádu vojenské triangulace. Rozměr, poloha a orientace sítě na Besselově elipsoidu byly určeny nepřímo prostřednictvím zmíněných identických bodů s vojenskou triangulací.Definitivní tvar sítě byl získán jejím úhlovým vyrovnáním. Rozměr, poloha a orientace sítě byly, jak již bylo zmíněno, určeny nepřímo pomocí dvojích odlišných souřadnic v rovině Křovákova zobrazení. Tyto dvoje souřadnice se získaly [9]: k zeměpisným souřadnicím 107 bodů z vojenské triangulace se vypočetly rovinné pravoúhlé souřadnice v Křovákově zobrazení rovinné souřadnice všech bodů sítě byly vypočteny tak, že se převzaly souřadnice bodů Chmelová a Velký Choč. Vypočetly se jejich souřadnice v Křovákově zobrazení a z těchto souřadnic se spočetly délky a směrníky všech ostatních stran a z těchto údajů již bylo možné vypočíst prozatímní souřadnice všech 268 bodů Helmertovou transformací se posoudila kvalita bodů vojenské triangulace. Ukázalo se, že nejlepších výsledků se dosáhne, použije-li se 42 bodů v Čechách. Tyto body byly použity k výpočtu transformačního klíče a pomocí něj byly poté spočteny definitivní souřadnice všech trigonometrických bodů I. řádu v rovině Křovákova zobrazení. V letech 1928-1936 byla toto síť I. řádu doplněno v Čechách o dalších 93 bodů a později v letech 1949-1950 o dalších 20 bodů podél československo-maďarské hranice. Obrázek 3.3. Jednotná trigonometrická síť katastrální I. řádu z roku 1936 [44] Od roku 1928 byla síť zhušťována body II., III. a IV. řádu a body podrobné trigonometrické sítě (později označované body V. řádu). Na území dnešní České republiky se nachází přibližně 28 900 trigonometrických bodů. Relativní přesnost sítě je dobrá. Charakterizuje ji střední chyba v poloze sousedních bodů V. řádu, která je rovna cca 1 cm. Celková kvalita však dobrá není. Síť má proměnlivé měřítko, je otočena o cca 10´´ a je posunuta o přibližně 15´´ směrem k východu z důvodu zanedbání tížnicové odchylky na bodě Hermannskogel. Astronomicko-geodetická síť Od roku 1931 byla budována AGS (dříve označovaná jako Základní trigonometrická síť) a to s nejvyšší dosažitelnou přesností a podle nejnovějších vědeckých poznatků. Průměrná strana trojúhelníků byla zvolena 36 km. Většina bodů sítě je identická s body I. řádu JTSK. Všechny body sítě byly nově stabilizovány. Stabilizace se skládala z jedné značky povrchové (kamenný hranol 30x30x90 cm s křížkem, označený TP a trojúhelníkem) a třech značek podzemních (první podzemní značka je skleněná deska 16x16 cm s křížkem v betonové desce, na které stojí povrchová značka, druhá podzemní značka je kamenná deska 60x60x10 cm s křížkem, třetí podzemní značka je kamenná krychle 20x20x20 cm s křížkem). Kromě těchto typů stabilizací bylo na bodech sítě postaveno též 21 železobetonových pilířů, 9 pilířů zděných. Kromě toho byly na 9 bodech postaveny zděné měřické věže a na 7 bodech bylo použito věží hradů a rozhleden. [43]. Byla provedena astronomická a gravimetrická měření, úhly byly měřeny metodou vrcholovou a Schreiberovou, byly zaměřeny další základny, síť byla napojena na sítě sousedních států. Do roku 1954 byly měřické práce ukončeny. Celkem bylo změřeno [12]: úhlově 227 trojúhelníků se 144 vrcholy, astronomicky 53 Laplaceových bodů[8] , 6 základen invarovými dráty (včetně rozvinovacích sítí), gravimetricky okolí 108 bodů I. řádu a 499 bodů II. řádu. Obrázek 3.4. Československá astronomicko-geodetická síť s vyznačenými základnami [10] Síť byla vyrovnána v letech 1956-58 společně s dalšími sítěmi zemí Východní Evropy. Všechny body však nemohly být vzhledem k možnostem výpočetní techniky vyrovnány a proto byla použita transformace, která však zachovává souřadnice bodů vyrovnaných. Poznámka Od vyrovnání AGS v letech 1956-58 bylo provedeno další zpřesnění a doplnění naměřených hodnot [43]: bylo zaměřeno (elektronickými dálkoměry) 14 délek stran AGS pro ”Základnu kosmické triangulace” Pulkovo-Potsdam-Sofia, bylo zaměřeno 10 délek stran AGS, rozložených rovnoměrně v AGS; z toho 6 stran (Chebská je posunuta) jsou původní tzv. výchozí strany, odvozené ze základen, zaměřených invarovými dráty, byly zaměřeny některé nové astronomické veličiny, zejména azimuty, a další překontrolovány, byly nově určeny tížnicové odchylky a převýšení kvazigeoidu, byly opraveny některé měřené veličiny a doplněno souvislé spojení se sítěmi sousedících států (NDR, Polsko, SSSR, Maďarsko). Bylo provedeno mezinárodní vyrovnání sítě s doplněnými údaji a sítě států východní Evropy byly spojeny do Jednotné astronomicko geodetické sítě. (Při tomto zpřesnění již nebyly stabilizovány nové body!) Přínos nového vyrovnání [43]: došlo k menšímu posunu, pootočení sítě i k mírnému prohnutí sítě, došlo k většímu ovlivnění sítě na hranicích, neboť jde nyní o souvislou plošnou síť, došlo k významnému zlepšení tvaru sítě a její orientace zejména tam, kde při 1. mezinárodním vyrovnání v r. došlo k deformacím v důsledku chybných azimutů, které tehdy do vyrovnání vstupovaly jako pevné. Týká se to zejména jižní poloviny Moravy, došlo ke všeobecnému zlepšení rozměru sítě, neboť do nového vyrovnání bylo vzato větší množství přímo měřených délek 3.1.1. Projekt budování polohových bodových polí Při budování polohových bodových polí je třeba použít postup, který by omezil hromadění chyb. Zásadou je postupovat z velkého do malého. Nejprve se tedy budují sítě I. řádu s nejvyšší možnou přesností a do nich jsou vkládány sítě II. až V. řádu, až průměrná vzdálenost bodů vyhovuje pro budování podrobného polohového bodového pole (1,5 – 2 km). Obrázek 3.5. Postup budování polohových bodových polí [9] Za základní prvek byl zvolen trojúhelník, který nejlépe zaručuje tuhost sítě. Proto je také tato síť označována jako síť trigonometrická (trojúhelníková). Sítě I. řádu pokrývají buď souvisle celé území (plošné sítě) či jsou vedené jako řetězce přibližně po polednících a rovnoběžkách. Při budování trigonometrických sítí je třeba nejprve zvolit na zemském povrchu body (vrcholy trojúhelníků). Tyto body dominují nad širokým okolím, jsou trvale stabilizovány, případně signalizovány a polohově určeny. K budování trigonometrických sítí je možné použít některou z následujících metod: triangulace, trilaterace, spojení obou metod. Triangulace V trigonometrické síti se měří v každém trojúhelníku všechny úhly. Třetí úhel je nadbytečný prvek a slouží pro kontrolu a vyrovnání sítě [9], [3]. K určení rozměru sítě je třeba znát délku alespoň jedné výchozí trigonometrické strany. Dříve nebylo možné měřit délky přímo a proto se měřily v tzv. základnových sítích. Délky všech ostatních stran je možné postupně vypočíst sinovými větami. V praxi se však měřilo několik trigonometrických stran. Tím dochází ke zpřesnění sítě a zamezí se nepřesnostem ve výsledcích, způsobených hromaděním chyb v úhlech. Pro orientaci sítě na elipsoidu je nutné změřit azimut některé ze stran. Změříme-li u výchozího bodu astronomicky souřadnice ? a ? (vztažené přímo k zemskému povrchu), můžeme vypočíst z délek stran a jejich azimutů zeměpisné souřadnice (?, ?) všech dalších bodů.[9]Celá síť se z elipsoidu zobrazí na vhodně zvolenou zobrazovací plochu a vypočítají se pravoúhlé souřadnice této sítě ve zvoleném souřadnicovém systému. Trilaterace Přímo se měří délky všech trigonometrických stran v síti. To bylo možné až s nástupem elektronických dálkoměrů. Délky se mohou vyrovnat buď přímo na elipsoidu či v rovině zvoleného kartografického zobrazení. Poloha a orientace sítě na elipsoidu se určí stejně jako v triangulaci ( astronomickým měřením souřadnic a azimutů alespoň na výchozím bodě). V praxi se měří další azimuty pro zpevnění sítě. Spojení obou metod V síti se měří všechny úhly a některé délky či naopak, nebo všechny úhly a všechny délky. Takovéto měření je samozřejmě značně nákladné a provádí se pouze v lokálních sítích. Např. Místní trigonometrická síť Praha [7], [6]. 3.1.2. Stabilizace bodů Technické požadavky na body jsou dány předpisy [61], [60]. [61] Poloha bodu základního polohového bodového pole (dále jen "trigonometrický bod") je volena tak, aby: nebyl ohrožen, jeho signalizace byla jednoduchá, byl využitelný pro připojení bodů polohového bodového pole. Trigonometrický bod je stabilizován značkami jedním z následujících způsobů: povrchovou a dvěma podzemními značkami. Obrázek 3.6. Stabilizace povrchovou a dvěma podzemními značkami [61] Povrchovou značkou je kamenný hranol (obvykle žulový) s opracovanou hlavou a vytesaným křížkem ve směru úhlopříček na vrchní ploše hlavy hranolu. Vrchní podzemní značkou je kamenná deska a spodní podzemní značkou je skleněná nebo kamenná deska, které mají křížky jako povrchová značka. Středy křížků všech značek, ke kterým se vztahují souřadnice, musí být umístěny ve svislici s mezní odchylkou 3 mm, povrchovou značkou podle písmena a) a podzemní značkou, kterou je kamenná deska s křížkem jako u povrchové značky, zabetonovanou ve skále, povrchovou značkou podle písmena a) nebo čepovou nivelační značkou s křížkem, popřípadě otvorem, které jsou zabetonovány ve skále (skalní stabilizace). V obou případech je značka trigonometrického bodu zajištěna čtyřmi zabetonovanými nivelačními značkami s křížkem nebo dvěma zajišťovacími body. Obrázek 3.7. Nivelační značky [61] kovovým čepem s křížkem osazeným do ploché střechy stavby (střešní stabilizace, obr. 3.8), přičemž tato značka je zajištěna dvěma zajišťovacími body umístěnými mimo stavbu, Obrázek 3.8. Stabilizace kovovým čepem [61] dvěma konzolovými značkami zapuštěnými do svislé plochy staveb (boční stabilizace, obr. 3.9). Souřadnice bodu jsou vztaženy k vrcholu pomyslného rovnoramenného trojúhelníku (délka ramen je 1,390 m), jehož základnu vymezují konzolové značky. Nadmořská výška je vztažena vždy k horní ploše levé konzoly při pohledu od vrcholu trojúhelníku. Trigonometrický bod je zajištěn dvěma zajišťovacími body. Obrázek 3.9. Boční stabilizace [61] Trigonometrický bod s trvalou signalizací (makovice věže kostela apod.) je vždy zajištěn dvěma zajišťovacími body. Mezi těmito body i trigonometrickým bodem musí být vzájemná viditelnost. První zajišťovací bod se stabilizuje jako trigonometrický bod třemi značkami podle odstavce 1). Druhý zajišťovací bod se stabilizuje povrchovou a vrchní podzemní značkou podle odstavce 1), přičemž povrchová značka má rozměr 160 x 160 x 750 mm. V zastavěných územích se zajišťovací body stabilizují zpravidla konzolovými značkami podle odstavce 5). Případný další zajišťovací bod trigonometrického bodu je stabilizován jako druhý zajišťovací bod. Vzdálenost zajišťovacího bodu od trigonometrického bodu je menší než 500 m. Z trigonometrického bodu musí být z výšky měřického přístroje zajištěna orientace (viditelný směr) na jiný trigonometrický bod nebo zhušťovací bod nebo trvalý a jednoznačně identifikovatelný bod (orientační směr) nebo zřízený orientační bod. Orientační bod se zřizuje ve vzdálenosti 80 až 300 m od trigonometrického bodu. Stabilizuje se jako druhý zajišťovací bod nebo nivelační značkou uvedenou v odstavci 3). [61] Poloha zhušťovacího bodu se volí tak, aby nebyla ohrožena stabilizace značky tohoto bodu a přitom byl bod využitelný pro zeměměřické činnosti. Zhušťovací bod se stabilizuje jedním z následujících způsobů: povrchovou a jednou podzemní značkou. Povrchovou značkou je kamenný hranol (obvykle žulový) o celkové délce nejméně 700 mm s opracovanou hlavou o rozměrech 160 mm x 160 mm x 100 mm s vytesaným křížkem ve směru úhlopříček na horní ploše hlavy hranolu. Podzemní značkou je kamenná deska o rozměrech nejméně 200 mm x 200 mm x 70 mm s obdobným křížkem jako na povrchové značce. Podzemní značka je umístěna pod povrchovou značkou ve vzdálenosti minimálně 200 mm. Středy křížků, ke kterým se vztahují souřadnice, musí být umístěny ve svislici s mezní odchylkou 5 mm, povrchovou značkou podle odstavce 1) nebo nivelační značkou s křížkem, popřípadě otvorem, které jsou zabetonovány ve skalním nebo betonovém masivu, kovovým čepem s křížkem osazeným do ploché střechy stavby (střešní stabilizace), dvěma konzolovými značkami, zapuštěnými do svislé plochy staveb (boční stabilizace). Souřadnice bodu jsou vztaženy k vrcholu pomyslného rovnoramenného trojúhelníka, jehož základnu vymezují konzolové značky (vzájemná vzdálenost přibližně 140 cm) a délka ramen je 1390 mm, použitím neporušené stabilizace nivelačního kamene, kde centrem bodu je průsečík úhlopříček horní plochy hlavy kamene nebo střed vrchlíku hřebové značky, použitím trvale signalizovaného bodu (makovice věže kostela apod.). Zhušťovací bod bez podzemní značky je vždy zajištěn zajišťovacím bodem ve vzdálenosti maximálně 500 m umístěným tak, aby z něj bylo možno příslušný zhušťovací bod jednoznačně zpětně vytýčit. Zajišťovací bod je stabilizován povrchovou značkou podle odstavce 1) nebo značkou podle odstavce 2), 4) a 5). Trvale signalizovaný zhušťovací bod podle odstavce 6) je vždy zajištěn dvěma zajišťovacími body v maximální vzdálenosti 500 m, stabilizovanými podle odstavce 1) nebo 4). Zajišťovací body tvoří se zhušťovacím bodem (centrem) pokud možno rovnostranný trojúhelník se vzájemnou viditelností vrcholů. Výškové úhly z obou zajišťovacích bodů na centrum jsou menší než 45°. Orientace základny (spojnice obou zajišťovacích bodů) je určena globálním systémem určování polohy (GPS), geodeticky (orientace na dva trigonometrické nebo zhušťovací body) nebo astronomicky (měřením na Slunce nebo Polárku). Zhušťovací bod musí mít z výšky měřického přístroje orientaci (viditelný směr) na trigonometrický , zhušťovací nebo zajišťovací bod nebo na trvalý jednoznačně identifikovatelný bod (orientační směr) , nebo na zřízený přidružený orientační bod ve vzdálenosti 80-300 m, stabilizovaný povrchovou značkou podle odstavce 1) nebo značkami podle odstavce 2), 4) a 5). [60] Poloha ostatních bodů podrobného polohového bodového pole (dále jen ostatní body) se volí tak, aby bod nebyl ohrožen, aby signalizace byla jednoduchá a aby bod byl využitelný pro připojení podrobného měření. Body se volí přednostně na objektech trvalého rázu nebo na jiných místech tak, aby co nejméně překážely v užívání pozemků, např. v obvodu dopravních komunikací. Ostatní body se zřizují především: na objektech se stabilizační značkou, např. na nivelačních kamenech, stabilizacích tíhových bodů, hraničních kamenech na hranicích obcí, na mostcích a propustcích s nivelační hřebovou značkou, na vstupních a jiných šachtách podzemních vedení mimo zastavěné části obcí, pokud na nich lze jednoznačně vyznačit polohu bodu, na technických objektech poskytujících trvalou signalizaci, zejména na rozích budov. Pokud nejsou pro umístění ostatních bodů vhodné objekty, stabilizují se kamennými hranoly jako zhušťovací body podle odstavce 1). Byl-li již v místě pevně osazen k jinému účelu opracovaný kámen o rozměrech nejméně 120 mm x 120 mm x 600 mm, použije se po doplnění křížkem nebo důlkem. Ostatní body je možno také stabilizovat: vysekáním křížku na opracované ploše skály, hřebovými značkami zabetonovanými do skály, kovovými konzolami, čepovými značkami apod. na budovách, ocelovými trubkami nebo čepy apod. v betonových blocích o velikosti nejméně 200 mm x 200 mm x 700 mm, ocelovými trubkami o průměru nejméně 30 mm a tloušťce stěny nejméně 3 mm délky nejméně 600 mm (nebo nejméně 500 mm, je-li trubka opatřena zařízením proti vytažení znaku) s hlavou z plastu velikosti nejméně 80 mm x 80 mm x 50 mm, kovovými značkami o průměru nejméně 8 mm s plochou hlavou o průměru nejméně 25 mm a délce značky nejméně: 1.100 mm, zatlučenými do zpevněného povrchu, 2.40 mm s hmoždinkou, zapuštěnými do pevných konstrukcí; takto stabilizovaný bod se zpravidla zřizuje spolu s dalším bodem na blízkém technickém objektu. Ze značek pevných bodů podrobného polohového bodového pole, které jsou použitelné jako stanoviska, musí být z výšky měřického přístroje orientace na body základního nebo podrobného polohového bodového pole téže nebo vyšší přesnosti. Poznámka Hustota trvale stabilizovaných bodů polohového bodového pole (základního i podrobného) je stanovena vzájemnou vzdáleností bodů v zastavěném území 150 až 300 m a v nezastavěném území hustotou nejméně jeden bod na km2 Poznámka Charakteristiky přesnosti určení souřadnic X, Y bodů polohového bodového pole lze nalézt v [61], [60]. Poznámka Body základních bodových polí jsou spravovány a udržovány (!) Zeměměřičským úřadem [63]. Správu bodů podrobného bodového pole provádějí katastrální úřady. Obsah správy je vymezen v [60]. Správa nezahrnuje údržbu bodů podrobného bodového pole, pole těchto bodů tedy stárne. V současné době však již není problém, s využitím moderní přístrojové techniky, se připojit na body vyšší kvality. Otázkou tedy je, zda budování a (hlavně) udržování podrobného polohového bodového pole není dnes již zbytečností (viz např. [25]). Roku 1995 došlo ke schválení projektu zhuštění polohového bodového pole. Obsahem projektu je zejména revize dosavadních a zřizování nových zhušťovacích bodů. Body jsou zaměřovány technologií GPS a připojovány na vhodné trigonometrické body a na body sítě DOPNUL. Hustota výsledného bodového pole (obsahujícího trigonometrické body včetně bodů orientačních a zhušťovací body) byla stanovena na 2 body/km2 v intravilánu a 1 bod/km2 v extravilánu. Zhuštění se neprovádí v rozsáhlých lesních komplexích. Rok předpokládaného ukončení projektu je 2003. Tímto pojetím se zhušťovací body dostávají mnohem blíže k bodům trigonometrickým než k ostatním bodům PPBP. V novele zeměměřického zákona jsou již zhušťovací body uváděny jako samostatná kategorie [25]. 3.1.3. Signalizace bodů [61] Ochranná a signalizační zařízení trigonometrického, zajišťovacího a orientačního bodu jsou zřízena podle potřeby a tvoří je jedno nebo více z těchto zařízení: červenobílá nebo černobílá ochranná tyč (orientační rozměry viz obr. 3.10) nebo tyče zpravidla umístěné 0,75 m od centra bodu, Obrázek 3.10. Ochranná tyč [61] výstražná tabulka s nápisem "STÁTNÍ TRIANGULACE. POŠKOZENÍ SE TRESTÁ", betonová skruž nebo sloupek, ochranný (vyhledávací) kopec, tříboká pyramida. Na trigonometrickém bodu může být zřízeno signalizační zařízení (zvýšené měřické postavení, signál nebo měřická věž). 3.1.4. Označování bodů Jednotlivé body se označují číslem, popřípadě i názvem, a příslušností k evidenční jednotce. [61]. Body se číslují dvanáctimístným úplným číslem. Úplné číslo bodu se skládá z předčíslí a vlastního čísla bodu. Evidenční jednotkou bodů ZPBP a bodů zhušťovacích je triangulační list,[10]ostatní body PPBP se číslují v rámci katastrálního území. [11]Dočasně stabilizované body se číslují jako pomocné body v rámci katastrálního území. Přidružené body k bodům ZPBP a zhušťovacím bodům mají poslední nulu nahrazenu pořadovým číslem bodu. Tabulka 3.1. Číslování bodů Body Předčíslí Předčíslí Vlastní číslo bod Vlastní číslo bodu ZPBP 009 číslo TL 1-199 0 ZhNB 009 číslo TL 201-499 0 ostatní body PPBP číslo k.ú. 00000 501-3999 pomocné číslo k.ú. 00000 od 4001 K jednotlivým bodům bodových polí se zhotovují geodetické údaje .[12] Údaje o trigonometrických bodech Údaje obsahují [61]: číslo a název trigonometrického bodu, lokalizační údaje o územních jednotkách (okresu, obci, katastrálním území), označení listu Státní mapy odvozené v měřítku 1:5 000, označení Základní mapy ČR 1:50 000, označení triangulačního listu, číslo parcely nebo číslo popisné stavby na níž je bod umístěn, souřadnice trigonometrického bodu, jeho nadmořskou výšku s uvedením místa ke kterému se vztahuje a údaje o orientaci, místopisný náčrt s vyhledávacími mírami a místopisný popis, údaje o stabilizaci, ochraně a signalizaci trigonometrického bodu, údaje o vlastníku pozemku nebo stavby, na kterém je trigonometrický bod umístěn, údaje o zřízení trigonometrického bodu. Je-li k trigonometrickému bodu zřízen zajišťovací nebo orientační bod, jsou jejich údaje uvedeny v údajích daného trigonometrického bodu. Obrázek 3.11. Geodetické údaje trigonometrického bodu Údaje o zhušťovacích bodech Údaje obsahují [61]: číslo a název bodu, lokalizační údaje o územních jednotkách a katastrálním území, označení listu Státní mapy odvozené v měřítku 1:5 000, označení Základní mapy ČR 1:50 000, označení triangulačního listu, číslo parcely nebo číslo popisné stavby, na níž je bod umístěn, souřadnice zhušťovacího bodu, jeho nadmořskou výšku s uvedením vztažného místa a údaje o orientaci, místopisný náčrt s vyhledávacími mírami a místopisný popis, údaje o stabilizaci a ochraně bodu, údaje o zřízení bodu. Je-li ke zhušťovacímu bodu zřízen zajišťovací nebo orientační bod, jsou jeho údaje uvedeny v údajích daného zhušťovacího bodu. Obrázek 3.12. Geodetické údaje zhušťovacího bodu Údaje o ostatních bodech podrobného polohového bodového pole Údaje obsahují [60]: lokalizační údaje o obci a katastrálním území, označení listu Státní mapy odvozené v měřítku 1:5 000, číslo bodu, souřadnice v S-JTSK, třídu přesnosti (jen u bodů zřízených před účinností vyhlášky [60]) a výšku bodu ve výškovém systému baltském – po vyrovnání (pokud byla určena), místopisný náčrt s vyhledávacími mírami, d) údaje o zřízení bodu, jeho popis, způsob stabilizace a určení. Obrázek 3.13. Geodetické údaje ostatních bodů podrobného polohového bodového pole -------------------------------------------------------------------------------- [7] 1 vídeňský sáh (1°) = 1,896484 m [8] Laplaceovy body jsou body, na nichž byla určená geodetická zeměpisná šířka, délka a azimut a z astronomických prvků alespoň astronomická zeměpisná délka a azimut. [9] Souřadnice přímo (astronomicky) měřené = astronomické souřadnice. Souřadnice odvozené (geodetickou cestou) = geodetické souřadnice. Rozdíl obou souřadnic v určitém bodě = tížnicová odchylka ? [10] Triangulační list je plošná evidenční jednotka v bývalé ČSTS. Je to čtvercové pole pravoúhlé rovinné souřadnicové sítě s délkou strany 10 km. [58] [11] Katastrální území je územně-technická jednotka, která tvoří místopisně uzavřený a v katastru společně evidovaný soubor pozemků. [58] [12] Geodetické údaje o bodech bodových polí se v současnosti převádějí z analogové podoby do podoby digitální a to v rámci programu Národní geoinformační infrastruktury, mezi jejímiž úkoly je také naplnění a servis databází základních bodových polí ČR. Tento úkol má být dokončen roku 2003. Jedná se o databázi polohových bodových polí, databázi výškových bodových polí a databázi tíhového bodového pole. Databáze polohových bodových polí bude poskytovat informace o trigonometrických a zhušťovacích bodech. Databáze bude vedena na počítačích v Zeměměřickém úřadu v databázovém systému ORACLE. Místopisné náčrty se vyhotovují v systému Kokeš. Databáze bude plynule aktualizována. 3.2. Modernizace geodetických základů v ČR [13] K budování moderních geodetických základů bylo možné přistoupit s nástupem moderní observační techniky, využívající v plném rozsahu pozorování družic systému GPS-NAVSTAR. Za počáteční období budování geodetických základů nového typu lze pokládat rok 1991, kdy se započalo s realizací koncepce „Koncepce modernizace a rozvoje československých geodetických základů“ schválenou roku 1990. Hlavní charakteristiky moderních geodetických základů jsou následující [12]: snížení významu hiearchické struktury klasických geodetických sítí, určování prostorové polohy bodů s převážným využitím metod kosmické geodézie, homogenita v rozsahu velkých územních celků, univerzální využití pro řešení vědeckých i praktických úloh geodézie a zeměměřictví, přiřazení časoprostorových charakteristik definičním souborům bodů, integrované pojetí (zahrnuje jednoznačné přiřazení fyzikálních parametrů tíhového pole parametrům geometrickým a jednoznačné definování vztahů mezi polohou bodu v trojrozměrném geometrickém a v tíhovém prostoru, flexibilita a operativnost využití. 3.2.1. Kampaň EUREF-CS/H-91 Při této kampani došlo k rozšíření evropského rámce EUREF[14] na území České a Slovenské republiky. Měřeno bylo na 6 bodech na území České a Slovenské republiky a na 5 bodech na území Maďarska aparaturami GPS. Měření probíhalo ve dnech 29. 10. až 2. 11. 1991. Definitivní zpracování sítě bylo provedeno Bernským GPS Softwarem, verze 3.4. Výsledky byly předneseny na varšavském EUREF-symposiu. 3.2.2. Referenční GPS síť nultého řádu (NULRAD) Vytvoření sítě nultého řádu bylo prvním krokem realizace koncepce geodetických základů nového typu. Jedná se o první etapu zhuštění nově vytvářeného evropského referenčního rámce EUREF pro území bývalé ČSFR. [43] Hlavními kriterii pro výběr bodů NULRAD byly : geometrická konfigurace bodů, příslušnost bodu k AGS, možnost centrického umístění antény přijímače nebo excentricita maximálně 1000 metrů, splnění technických podmínek pro měření GPS. Měřeno bylo 19 bodů. Soubor bodů 0. řádu obsahuje všechny body EUREF-CS/H-91. Tím je splněna podmínka návaznosti na referenční rámec EUREF. Body sítě 0. řádu jsou zároveň i body Československé AGS s jedinou výjimkou – bodem Strahovice (trigonometrický bod 1. řádu). Obrázek 3.14. Referenční GPS síť nultého řádu (NULRAD) [9] Na bodech sítě nultého rádu byly v následujících letech provedeny další měřické kampaně (CS-NULRAD-92, VGSN-92, CS-BRD-93) [9], [12], [23]. 3.2.3. Referenční GPS síť DOPNU Roku 1993 bylo rozhodnuto o dalším zhuštění sítě NULRAD tak, aby průměrná vzdálenost bodů určených GPS byla cca 25 km. Toto zhuštění probíhalo již pouze v České republice. Území České republiky bylo rozděleno na 10 sektorů tak, že každý sektor obsahoval vždy tři body sítě NULRAD. V každém sektoru byly postupně vybírány body se stanovenou vzdáleností (20 – 30 km). Body byly vybírány tak, aby byly identické s body AGS ale i s body trigonometrických sítí nižšího řádu. Celkem síť DOPNUL obsahuje 176 bodů, včetně bodů sítě NULRAD. Obrázek 3.15. Schéma sektorů sítě DOPNUL [9] Body NULRAD byly během měření trvale osazeny aparaturami GPS, další aparatury se přemísťovaly po určovaných bodech podle předem vypracovaného plánu. Měření bylo opět zpracováno Bernským softwarem, přičemž souřadnice bodů 0. řádu byly ponechány jako pevné. 3.2.4. Zhuštění sítě DOPNUL Síť bodů DOPNUL má být zhuštěna vybranými body České státní trigonometrické sítě. Souřadnice těchto bodů jsou určovány v geocentrickém souřadnicovém systému ETRS-89. Celá síť by měla být dokončena v roce 2006. Základní kriteria pro výběr bodů jsou následující: hustota budované sítě (průměrná vzdálenost sousedních bodů je 5 km, kromě lesních komplexů), přirozená ochrana bodů, snadná přístupnost bodů, možnost nerušené observace metodou GPS (požadavek minimálních zákrytů nad elevační maskou 15°; antény přijímače). Hustota bodů sítě se splní výběrem cca 4 trigonometrických bodů v každém triangulačním listě. V základním triangulačním listu však počet vybraných bodů nesmí překročit 120 trigonometrických bodů. Všechny vybrané trigonometrické body se pro kontrolu nově stabilizují, kromě trigonometrických bodů I. a II. řádu. Ochrana bodů se provede osazením červenobílé tyče a skruže o průměru 1,5 až 1,7 m a výšce nejméně 0,5 m. Skruže mají být umístěny u všech bodů, kromě bodů, jejichž stabilizace či umístění to nedovolí, či bodů s přirozenou ochranou. -------------------------------------------------------------------------------- [13] Tato problematika je podrobněji probírána v předmětu Vyšší geodézie. Zde bude uveden pouze stručný nástin této látky. [14] EUREF (stálá síť) je sítí evropských stanic, na kterých jsou provozována stálá GPS pozorování. [12] -------------------------------------------------------------------------------- 3.3. Aktivní polohové systémy V rámci projektu NGII (Národní geoinformační infrastruktury) byl jedním z programů důležitých pro náš obor stanoven program prostorového referenčního rámce. Tuto aktivitu má v působnosti ČÚZK (Český úřad zeměměřičský a katastrální). Mezi hlavními výstupy pak je i analýza účelnosti vybudování sítě permanentních stanic na území ČR pro aplikaci metody DGPS (diferenční GPS) a podpora všestranného využití globálního referenčního systému k přesnému určování polohy pro geodetické a navigační účely. V letech 2001 až 2004 bude prováděn VÚGTK výzkum diferenční GPS s cílem vybudovat a provozovat síť stanic DGPS s řídící stanicí GO Pecný. O vybudování této sítě se již delší dobu zajímá firma by/s@t. Cílem této společnosti [26] je vybudování stálé a spolehlivé sítě referenčních stanic pro DGPS, provozování této referenční sítě a poskytování služby přenosu vysoce přesných korekčních dat pro virtuální referenční stanice v reálném čase. Mezi další cíle společnosti patří mimo jiné i vyvinutí technického i programového vybavení pro efektivnější a ekonomičtější využití DGPS. Co je to vlastně virtuální referenční stanice? Tuto stanici zřizuje řídící centrum pro každého uživatele v okamžiku přihlášení se k síti pomocí mobilního telefonu. Uživatel odešle do řídícího centra své přibližné souřadnice získané pomocí GPS. V řídicím centru bude pro toto stanoviště vypočtena z dat celé sítě „virtuální referenční stanice“ (VRS) a odeslána spolu s korekčními daty RTCM zpět, opět prostřednictvím GSM. Uživatel získá v reálném čase, pomocí odpovídajícího softwaru, korigovanou polohu v WGS-84. Pro okolí virtuální referenční stanice bude vypočten také transformační klíč, který lze použít pro měření v S-JTSK. Obrázek 3.16. Princip virtuální referenční stanice [26] Výhody celoplošné sítě referenčních stanic uváděné firmou by/s@t jsou následující: vyšší hospodárnost, odpadají náklady na zřízení a provoz lokálních referenčních stanic, snížení počtu pracovních sil (o 50%), rychlá inicializace (méně než 1 minuta), kratší měření (méně než 5 vteřin), zvýšení denní produktivity (až o 100 %) - odpadá měření vlícovacích bodů, rovnou budou dodávány souřadnice S-JTSK či Gauss-Krüger, rozšíření rozsahu provozu a provozní doby, zvýší se přesnost, 1 -3 cm absolutní přesnost (WGS-84/ETRS-89), nezávislost na vzdálenosti od referenční stanice. Předpokládanými uživateli sítě jsou samozřejmě převážně geodeti, ale počítá se i z uživateli z jiných oborů (např. stavebnictví, zemědělství, silniční a železniční doprava, bezpečnostní systémy, ...). K testování přesnosti deklarované firmou by/s@t bylo přistoupeno roku 2000 firmou VIAGEOS s.r.o. Test proběhl na území Německa, u městečka Marktschwaben poblíž Mnichova. V Německu je již síť referenčních stanic provozována. Jedná se o síť 9 stanic ve vzdálenosti 50 -70 km. (Pozn. Mimo tuto síť firmy by/s@t je na území Německa budována ještě síť SAPOS. [46]). Podmínky za jakých test probíhal jsou uvedeny v [56]. Ve stejném článku je možné najít i výsledky testu, které plně potvrzují jak absolutní přesnost 1 - 3 cm, tak i nezávislost na vzdálenosti od referenční stanice. Ostatní výhody související s vyšší hospodárností jsou zřejmé. V současnosti již bylo s výstavbou permanentních static sítě by/s@t započato. V první etapě byly vybudovány 4 stanice v okolí Prahy. Stanice jsou připojeny do systému ETRS-89. Toho bylo dosaženo určením stanice ze 4 až 5 bodů sítě DOPNUL. [57] Roku 2002 (červen – červenec) bylo provedeno testování systému virtuálních referenčních stanic vybudovaných v okolí Prahy společností by/s@t. Test byl zpracován VÚGTK a jeho stručné výsledky jsou uvedeny v [48]: Střední souřadnicová chyba v určení polohy bodu z jednoho měření systémem VRS je 0,019 m. Tato přesnost vyhovuje pro určení podrobného bodu (mxy = 0,14 m), pro určení bodu podrobného polohového bodového pole (mxy = 0,06 m) i pro určení zhušťovacího bodu (mxy = 0,02 m) [60]. Střední chyba v určení výšky z jednoho měření systémem VRS je 0,051 m. To odpovídá přibližně přesnosti trigonometrického určování výšek v triangulaci. Na internetových stránkách firmy by/s@t se lze dočíst, že společnost začala již v průběhu září 2002 nabízet ke komerčnímu využití síť virtuálních referenčních stanic (VRS) by/S@T se souřadnicovým výstupem v reálném čase se současnou korekcí vlivu ionosféry na území hlavního města Prahy a středních Čech. Přes nesporné výhody sítě permanentních referenčních stanic její použití neodstraní trvalé překážky pro měření GPS (např. zákryty). Kapitola 4. Geodetické přístroje Geodetické přístroje umožňují měřit geodetické veličiny (úhly, délky a převýšení). S jejich znalostí pak můžeme určit polohu objektů. 4.1. Proces měření Při měření určité veličiny porovnáváme tuto měřenou veličinu s jinou veličinou stejného druhu, kterou jsme zvolili za jednotku (etalon). Při tomto porovnávání se buď přenáší etalon na objekt nebo objekt na etalon. Proces měření pak prezentuje následující schéma [33]: Měření = přenos + porovnání (odečtení) 1. 2. Etalon 3. Zařízení pro přenos, porovnání a etalon jsou základní zařízení přístroje. Dalším vybavením měřícího přístroje je ovládací zařízení a geodetické přístroje mají navíc zařízení k realizaci vodorovného a svislého směru. Každé měření v geodézii se vykonává vícekrát, nejméně dvakrát. To nám umožňuje získat potřebnou kontrolu měření a určit nejspolehlivější hodnotu měřené veličiny a míru její přesnosti. Měření je tedy možné považovat za proces, kdy v určitém časovém intervalu získáváme diskrétní či spojité hodnoty měřené veličiny. Každý měřičský proces se realizuje určitou metodou měření M. (Tuto metodu determinuje přesnost měření, průměrně dosahovaná touto metodou). Přesnost měření se pak vyjadřuje základní střední chybou měření m či jednotkovou základní střední chybou m0. Tyto chyby jsou funkcí citlivosti použitého přístroje ?[15] a postupu měření T. Na měřičský proces mají vliv zejména následující činitelé [55]: objekty měření – měřičské značky, jejich signalizační zařízení (např. jejich nestabilita, nedokonalá funkce, nevhodné tvary…) prostředí měřičského procesu – měnící se stav fyzikálních vlastností ovzduší (teplota, tlak, index lomu …), změna stability podloží pod přístrojem ale i celým systémem, … měřič – např. únava zraku, snížení pozornosti, … komplexem měřičských přístrojů, zařízení a pomůcek – např. nesplnění geometrických podmínek os přístroje, nepřesné dělení stupnic k odečítání, mechanické změny, … Některé faktory způsobují změnu ve výsledcích pouze o hodnotu, která použitým přístrojem není zaznamenatelná a ve výsledcích se tedy vůbec neprojeví. Některé faktory však způsobují velice výrazné změny ve výsledcích. Při opakovaném měření veličiny stejnou metodou za relativně shodných podmínek dostáváme odlišné výsledky měření. Zpracováním výsledků měření se podrobně zabývá teorie chyb a vyrovnávací počet. -------------------------------------------------------------------------------- [15] Citlivost přístroje je řádově nejmenší hodnota, kterou lze zaznamenat na čtecím zařízení přístroje. 4.2. Základní charakteristiky a vlastnosti geodetických přístrojů Na vlastnostech přístroje závisí jeho kvalita. Číselné vyjádření jeho vlastností se pak označuje jako charakteristika přístroje. Pro uživatele je kvalitnějším přístrojem přístroj, který za těžších podmínek umožní měřit s potřebnou přesností ekonomičtěji, rychleji a který je stabilnější a méně poruchový. Vlastnosti a charakteristiky lze rozdělit podle druhu na [33]: rozměrové, geometrické (většinou jsou označené jako technická data) technologické, fyzikální provozní měřičské, charakteristiky přesnosti měření cena. Technická data umožňují zařazení přístroje do typové skupiny (mezi přístroje určené pro stejný druh práce). Neumožňují však hodnocení přístrojů v rámci jedné skupiny. Technologickými vlastnostmi jsou fyzikální vlastnosti materiálu použitého k výrobě částí geodetického přístroje, kvalita výroby a justáže, i zvolené konstrukční řešení. Tyto vlastnosti jsou většinou uváděné slovně. Mezi provozní vlastnosti patří např. poruchovost, životnost, rychlost a další. Měřičskými charakteristikami jsou např. střední chyby (střední chyba měřeného směru). 4.3. Základní součásti geodetických přístrojů Předcházející Kapitola 4. Geodetické přístroje Další -------------------------------------------------------------------------------- 4.3. Základní součásti geodetických přístrojů Součásti geodetických přístrojů lze rozdělit do pěti skupin a to: Mechanické součásti Optické součásti Optické přístroje Odečítací pomůcky Příslušenství 4.3.1. Mechanické součásti přístrojů Šrouby, ustanovky, nosná zařízení a čepy. Šrouby Umožňují trvalé nebo dočasné spojení mechanických dílů, jemný pohyb součástí, zajišťují spojení přístroje s podstavcem, správnou polohu os přístroje během měření apod. Šroub se skládá z hlavy (opatřené drážkou, šestihranem nebo otvorem pro trn) a vřetena se závitem, na které se může našroubovat matice (matka). Výška závitu udává velikost posunu matice při jedné otočce vřetena. Stoupáním závitu se rozumí poměr výšky závitu k obvodu vřetena. [45] Příkladem mohou být: Šroub stavěcí – slouží k urovnání třínožky a tím i přístroje do správné polohy. Hlava má tvar kotouče a je po obvodě vroubkována. Stoupání závitu je malé, závit se chrání ochranným pouzdrem. Hlavním požadavkem je, aby vřeteno šroubu nemělo v matici znatelnou vůli. Proto se používá stavěcích šroubů s rozříznutou konickou matkou, která umožňuje vymezení vůle utažením ochranného pouzdra. Obrázek 4.1. Stavěcí šroub [45] Šroub rektifikační - slouží k uvedení některých částí přístroje do vzájemně správné polohy. Většinou má válcovou hlavu s drážkou pro šroubovák nebo s otvorem pro trn rektifikační je"hly. Rektifikační šrouby libel bývají upraveny jako šrouby pevné s dvojicí matek. [45] Obrázek 4.2. Rektifikační šroub [45] Šrouby drobnoměrné - slouží jako zařízení k jemnému posunu nebo jako šrouby měřící. Mají malou výšku závitu a jejich vřetena i matice jsou vypracovány a zabroušeny. U geodetických přístrojů se mikrometrické šrouby používají jako jemné ustanovky. [45] Ustanovky K nastavovacím a naváděcím zařízením teodolitů patří mechanické pomůcky pro hrubé – přibližné nastavení a jemné nastavení – navedení alhidády i dalekohledu na zaměřovaný bod. Tato zařízení jsou v geodézii označována jakohrubá a jemná ustanovka. Pro zastavení přímočarého pohybu slouží ustanovka lineární (obr. 4.3). Umožňuje změnit nebo nastavit polohu posuvného ramene po tyči pevného ramene v jednom nebo druhém směru. Hlavní součástí lineární ustanovky je dvojice objímek na tyči T. Objímky jsou vzájemně spojené šroubem jemné ustanovky J. Utažením svěrného šroubu S (hrubé ustanovky) se hrubě zastaví pohyb druhé objímky po pevném rameni T, ale otáčením jemné ustanovky J lze měnit polohu druhé objímky a tím jemně posouvat ramenem R po tyči T. [45] Obrázek 4.3. Lineární ustanovka [45] Ustanovky pro otáčivý pohyb slouží ke spojení otočné části přístroje s částí pevnou. [45] Podle umístění se dělí ustanovky na svislé (obr. 4.4) a vodorovné (obr. 4.5), podle konstrukce na osové a obvodové. Svislá ustanovka umožňuje sklápění dalekohledu ve vidlici alhidády. Těleso ustanovky U je volně otáčivé na vodorovné ose dalekohledu Č a pevně spojeno s ramenem R. Při utažení šroubu hrubé ustanovky S se pevně spojí těleso ustanovky a rameno s vodorovnou osou dalekohledu Č. Jemný pohyb je dán velikostí rámečku v na vidlici dalekohledu a délkou vřetena šroubu jemné ustanovky J, která se opírá o konec ramene R, na které tlačí péro P. [45] Obrázek 4.4. Svislá ustanovka [45] Prstenec vodorovné ustanovky U je nasazen otáčivě na limbovém válci L, který je současně pouzdrem pro čep alhidády Č, nesoucí vidlici s dalekohledem. Tělesem ustanovky U prochází tyčinka šroubu hrubé ustanovky S, která při utažení dotlačí na limbový válec vložku v z měkkého kovu a spojí dočasně limbový válec L s tělesem ustanovky U. Rámeček R spojený pevně s prstencem ustanovky je opatřen jemnou ustanovkou J a perem P, které se opírají o výstupek V otočné části – alhidády. Velikost rámečku R udává využitelný rozsah jemné ustanovky. U zvlášť přesných přístrojů se pohyb šroubu jemné ustanovky zjemňuje dvojzvratnou nerovnoměrnou pákou, která se opírá o výstupek alhidády nebo rameno R u svislé ustanovky (obr. 4.6). [45] Obrázek 4.5. Vodorovná ustanovka [45] Obrázek 4.6. Zjemnění pohybu jemné ustanovky dvojzvratnou nerovnoměrnou pákou [45] Souosé ustanovky (obr. 4.7) mají souosé umístění hrubé a jemné ustanovky. To umožňuje rychlou a bezpečnou obsluhu přístroje. Používají se zejména u úhloměrných geodetických přístrojů. Obrázek 4.7. Souosá ustanovka [45] Nosná zařízení Geodetické přístroje se staví při měření na přiměřeně vysoké podstavce – stativy, observační pilíře, konzoly nebo rozpěry. K připevnění teodolitu na nosné zařízení se používá spojovací článek – podložka. Stativ (obr. 4.8) se skládá z hlavy s otvorem uprostřed a tří noh se stálou či měnitelnou délkou. Nohy bývají opatřeny zahroceným kováním a výstupkem, umožňujícím snadné zašlápnutí stativu do země. Tím se dosáhne pevnějšího postavení stativu a přístroje. Nohy jsou spojeny s hlavou stativu čepy, kolem kterých se mohou otáčet. Jejich pohyb je pro zvýšení stability bržděn pérovou podložkou se zajišťující maticí. Stativ musí být lehký a přitom dostatečně pevný a stabilní. Přístroj se staví na rovinnou plochu hlavy stativu. Ke spojení přístroje se stativem slouží středový šroub, který se šroubuje do matice umístěné na pružné ocelové desce třínožky. Středový šroub je většinou dutý, což umožňuje optickou centraci přístroje nad daným bodem nebo použití tzv. tuhé olovnice. Obrázek 4.8. Stativ Centrace na pilíři tzv. nucená centrace slouží pro přesné práce. Účelem je stejné umístění přístroje při opakovaných měřeních po dobu třeba i několika let. Středový šroub je nahrazen šroubem stejného závitu, který je však pevně umístěn v betonovém pilíři. Nucená centrace se používá zpravidla při požadavku zvýšené přesnosti naměřených veličin při současné eliminaci některých chyb (chyba z centrace), při měření deformací. [45]. Konzoly jsou kovová ramena, která je možné jedním koncem připevnit k pevným předmětům prostředí. Na druhý konec se postaví či zavěsí teodolit. Konzoly se používají ve speciálních případech ve stavebnictví, strojírenství, v podzemních prostorách … . Rozpěry se jako nosné zařízení používají v podzemních prostorách. Podložka (obr. 4.9) má buď trojúhelníkový nebo kruhový tvar. Skládá se z vlastního tělesa, na kterém jsou tři urovnávací šrouby a z pružné podložkové desky, která se přišroubuje na hlavu stativu. Spojení teodolitu s podložkou se nejčastěji řeší: válcovým čepem svislého osového systému do pouzdra v podložce (teodolit se upevňuje svorkou nebo bajonetovým uzávěrem) třemi obvodovými čepy (teodolit se upevňuje pootočením a dotlačením). Obrázek 4.9. Podložka Konstrukcí podložky a dolních částí přístrojů, terčů apod. se zabezpečuje přesné centrické umístění přístroje a pomůcek při jejich výměně. Jejich vzájemná výměna se může provést, aniž by se muselo měnit dostředění přístroje či pomůcky. Toho se využívá zejména při přesných polygonových měřeních, při paralaktickém měření délek apod. Čepy a pouzdra čepů Čepy a pouzdra bývají ne zcela správně označovány jako osy přístrojů. Osou tělesa se rozumí místo středů rovinných řezů, vedených v určitém směru na těleso. Osu rozeznáváme geometrickou – osa rotačního tělesa a mechanickou – přímka, podél níž se otáčí čep v pouzdře. Čepy a pouzdra umožňují vzájemný pohyb pevné a otočné části přístroje. Vyrábějí se z oceli, bronzu nebo pro méně přesné přístroje z mosazi. Pouzdra slouží k podpoře a vedení čepů měřických přístrojů. K lehkému chodu točné osy přístroje je třeba, aby tření čepu v pouzdře bylo co nejmenší. Proto mívají čepy ve střední části menší průměr než je průměr pouzdra, a nebo se používá dvojice pouzder dostatečně od sebe vzdálených (např. u vodorovné osy dalekohledu). Chod svislé osy teodolitu se dále usnadňuje vhodným mazadlem, které vytváří mezi třecími plochami tenký olejový film. Čepy nemají vykazovat necentričnost nebo být eliptické na styčných plochách s pouzdrem mají mít co nejmenší radiální vůli. U geodetických úhloměrných přístrojů se rozlišují dvě hlavní osy – vodorovná a svislá. Svislá osa geodetických přístrojů umožňuje otočné spojení alhidády, nesoucí dalekohled s třínožkou (limbem) přístroje. Čep mívá válcový tvar. Čep i pouzdro musí být ze stejného materiálu, aby měly stejnou tepelnou roztažnost. Jejich povrch musí být vzájemně vybroušen a vyhlazen a čep i pouzdro musí být vzájemně zabroušeny a lapovány (mechanicky tvrzeny). V současné době se provádí tvrzení čepů a pouzder buď nitridováním nebo tvrdým chromováním. Svislý tlak alhidády se u menších přístrojů zachycuje broušenou ocelovou kuličkou, o kterou se opírá válcový čep, nebo bývá čep alhidády zakončen tvrdým hrotem, který se opírá o výškově stavitelnou kalenou plošku, umístěnou na dně čepu. Některé přesné přístroje používají k zachycení svislého tlaku alhidády malého kuličkového ložiska u horního čela pouzdra čepu. Obrázek 4.10. Způsoby zachycení svislého tlaku alhidády [45] Vodorovná osa geodetických přístrojů nese u většiny teodolitů dalekohled a výškový kruh. K dosažení kolmosti vodorovné a svislé osy bývalo jedno pouzdro vodorovné osy opatřeno rektifikačním zařízením (vodorovnou či svislou štěrbinou, excentrickým uložením pouzdra čepu). Viz obrázek 4.11. Obrázek 4.11. Příklady rektifikačních zařízení pouzdra vodorovné osy [45] Odklon točné osy přístroje od vodorovné polohy způsobí při měření vodorovných úhlů chybu velikosti ?i = i*tgß , kde ß je výškový úhel a i chyba v poloze točné osy přístroje. Při požadavku, aby odklon točné osy nezpůsobil ve vodorovném úhlu větší chybu než je přesnost odčítání vodorovných úhlů, tj. maximálně 0,1 mgon stačí, bude-li dodržena kolmost točné a svislé osy přístroje s přesností do 1 mgon. Tomu odpovídá při vzdálenosti pouzder l = 100 mm maximální vychýlení jednoho z obou ložisek od vodorovné roviny o hodnotu h = l*tgi = 100*tg0,0001=2*10-3mm. Tato tolerance se dá při výrobě dobře dodržet, a proto současné přístroje nemají zařízení k opravě polohy točné osy dalekohledu. Při strmějších záměrách, kdy chyba ?i přesáhne hodnotu 0,1 mgon, je nutno vliv této chyby vyloučit měřením ve dvou polohách dalekohledu. [45] 4.3.2. Optické součásti přístrojů Zrcadla, hranoly, planparalelní deska a čočky. Geometrická optika jako vědní disciplina vznikla pro potřeby praktické optiky. Je to nauka o ideální optickém zobrazení a o vadách reálného zobrazení. Definuje základní rovnice pro určení chodu světla v homogenním prostředí, zabývá se chováním světla na rozhranní opticky různorodých prostředí, určuje vztahy pro chod světla optickými přístroji a dává základy pro konstrukci těchto přístrojů. [27] Geometrická optika se řídí následujícími zákony, které platí pro jakékoliv optické prvky: ve stejnorodém a izotropním prostředí (optické vlastnosti nejsou závislé ani na poloze ani na orientaci bodu) se šíří světlo přímočaře ve tvaru světelných paprsků. Zákon přímočarého šíření světla platí pouze pokud překážky postavené světlu do cesty jsou dostatečně velké oproti jeho vlnové délce. (Jinak nastává zřetelný ohyb světla). jednotlivé paprsky svazku jsou na sobě nezávislé, na rozhraní dvou stejnorodých a izotropních prostředí se paprsky řídí zákonem odrazu[16] a lomu[17] (obr. 4.12). V anizotropních prostředích nastávají však odchylky od zákona lomu světla. Obrázek 4.12. Odraz a lom Zrcadla U geodetických přístrojů se používají většinou zrcadla rovinná. Jsou to broušené skleněné desky z jedné strany opatřené odrazivou vrstvou (stříbro, chrom, hliník…). Používají se k odklonu světelných paprsků od původního směru, a to buď k osvětlení odečítacích pomůcek a zařízení a nebo k snazšímu pozorování některých částí přístroje. Dráha dopadajícího světelného paprsku se řídí zákonem odrazu. Důležitým pojmem při změně směru paprsku je jeho deviace (obr. 4.13). Deviace je odchylka ? paprsku po optické transformaci vůči paprsku původnímu. Obrázek 4.13. Deviace paprsku [27] V optických přístrojích se využívá kombinace rovinných zrcadel. Svírají-li dvě rovinná zrcadla uhel ? je deviace paprsku ? = 2?, jak je patrné z obrázku (obr. 4.14). Obrázek 4.14. Deviace paprsku využití kombinace rovinných zrcadel [27] Této myšlenky bylo využito při konstrukci vytyčovacích zrcátek (? = 45o) a sextantu. Hranoly Hranoly jsou skleněná tělesa omezená dokonale vybroušenými rovinami. Jsou vyráběny z kvalitního optického skla. Užívají se k odklonu paprsků nebo k převracení či posunutí obrazů optických soustav. Dráha dopadajícího světelného paprsku se řídí zákonem lomu. Hranoly je možné rozdělit na odrazné a lámavé [27]. Mezi odrazné hranoly (obr. 4.15) používané v geodetických přístrojích patří např. trojboký hranol (k odchýlení paprsku o 90° – obr. 4.15 a, k otočení obrazu o 180° v původním směru – obr. 4.15 b), pětiboký hranol – pentagon – obr. 4.15 c (působí jako dvojice zrcadel svírajících úhel 45°), rombický hranol – obr. 4.15 d (k paralelnímu posunutí paprsků), střechový hranol – obr. 4.15 e (ke stranovému obrácení a posunu paprsku), složené hranoly – obr. 4.15 f (např. sfénoid – k otočení obrazu o 90° a posunutí obrazu). Obrázek 4.15. Příklady odrazných hranolů [27] Nejdůležitějším lámavým hranolem je optický klín. Paprsek dopadá na hranol s lámavým úhlem ? pod úhlem ?. Deviace ? je funkcí indexu lomu skla n´, ze kterého je hranol zhotoven a lámavého úhlu ?. Obrázek 4.16. Optický klín [45] Pokud n = n´*sin?´, pak pro n = 1 a malé ? je možné psát ?~n´*?´(obdobně pro ß). Dosazením do (1) dostaneme: Použitím (2): ? = ?*(n´-1). Planparalelní deska Planparalelní deska je tvořena dvěma paralelními optickými rozhraními. Je zhotovena z optického skla o indexu lomu n´. Dopadne-li paprsek kolmo, prochází deskou beze změny směru. Dopadne-li pod úhlem ?, který je menší než úhel mezní ( ~42°), dochází k lomu paprsku na obou plochách desky. Na prvním rozhraní dochází k lomu ke kolmici, na druhém od kolmice. Vycházející paprsek je rovnoběžný s paprskem dopadajícím, leží v rovině dopadu a je posunutý o hodnotu p (ta je funkcí síly desky, úhlu dopadu a indexu lomu skla). Obrázek 4.17. Planparalelní deska [45] Po úpravě: Protože je úhel ? malý, můžeme psát sin2? = 0, sin ? = ?. Planparalelní deska je u geodetických přístrojů součástí optických mikrometrů. Čočky Čočky se dělí na tenké a tlusté. Podle toho, zda čočky poskytují skutečné obrazy či neskutečné, je dělíme na spojky a rozptylky. Spojky mají okraje tenčí než středy, u rozptylek je tomu opačně. Čočka je těleso ohraničené dvěma většinou kulovými plochami. Poloměry těchto ploch označíme r1 a r2, spojnici středů křivosti S1 a S2 (= optická osa) o, tloušťku čočky t. Každá čočka má dva uzlové body U1 a U2 (pokud čočku z obou stran obklopuje stejné prostředí, splývají s hlavními body H). Obrázek 4.18. Tloušťka čočky [45] Obrázek 4.19. Průchod paprsku uzlovými body čočky [45] Paprsek, který přichází do bodu U1, se rovnoběžně posouvá do bodu U2 (stejně jako u planparalelní desky) a zachovává svůj směr. Svazek paprsků (monochromatický) rovnoběžný s optickou osou se po průchodu spojnou čočkou spojí v jediném bodě na ose, který se nazývá ohnisko (značíme jej F). Vzdálenost ohniska od bodu U se nazývá ohnisková vzdálenost f: n… index lomu materiálu čočky r1, r2… poloměry křivosti t… tloušťka čočky. U tenkých čoček uvažujeme t = 0 a oba hlavní body H splývají v jediný střed čočky S. Paprsky vycházející z předmětu, které prochází středem čočky, projdou čočkou beze změny. Paprsky, které jsou rovnoběžné s optickou osou se lámou do ohniska. Paprsky, které procházejí ohniskem, jsou po průchodu čočkou rovnoběžně s optickou osou. Obrázek 4.20. Konstrukce obrazu u čočky spojné a rozptylné [45] Poloha obrazu a předmětu vzhledem ke středu čočky závisí na ohniskové vzdálenosti f a je vyjádřena čočkovou rovnicí: Zavedeme-li za hodnotu a výraz f + e1 a za hodnotu b výraz f + e2, dostane čočková rovnice tvar: e1+ e2= f2 . Příčným zvětšením čočky z se označuje poměr velikosti obrazu o vzhledem k velikosti předmětu p: U vzpřimovacích soustav se používá příčného jednotkového zvětšení čočky. a dosazením do čočkové rovnice dostáváme: Kombinací dvou tenkých jednoduchých čoček o ohniskových vzdálenostech f1 a f2, jejichž středy jsou od sebe vzdáleny o hodnotu d (obr. 4.21) se vytvoří čočka o ohniskové vzdálenosti Obrázek 4.21. Kombinace dvou tenkých jednoduchých čoček [45] Volbou různých ohniskových vzdáleností f1 a f2, či optického intervalu d, je možné získat různé hodnoty ohniskové vzdálenosti f. Toho se využívá k odstranění optických vad soustav. Mezi těmito vadami jmenujme alespoň: vada chromatická (obr. 4.22) – dochází k rozkladu světla, projevuje se barevným orámováním obrazu, vada sférická (obr. 4.23) – paprsky dopadající na čočku dále od osy se lámou silněji než paprsky bližší optické ose, projevuje se neostrostí zobrazení. Obrázek 4.22. Vada chromatická [45] Obrázek 4.23. Vada sférická [45] 4.3.3. Jednoduché optické přístroje Úkolem jednoduchých optických přístrojů je zobrazit předmět tak, aby bylo výhodnější pozorovat okem jeho obraz než pozorovat okem vlastní předmět. Oko, lupa, mikroskop a dalekohled. Oko Oko je optická soustava přibližně kulového tvaru. Oko se skládá z bělimy a rohovky (vnější vrstva), cévnatky, jejíž povrch je v zadní části oka tvořen sítnicí, ciliárním tělesem, duhovkou se zornicí, přední oční komorou (mezi rohovkou a čočkou) vyplněnou očním mokem a zadní oční komorou vyplněnou sklivcem (obr. 4.24). Obrázek 4.24. Řez pravým okem [27] Oční čočka je bezbarvé těleso tvaru bikonvexní čočky. Na čočku se upíná ciliární těleso, které se reflexivně stahuje a roztahuje. Tím se mění optická mohutnost čočky, což umožňuje vytvoření obrazu vždy na povrchu sítnice. Říkáme, že oko akomoduje. Sítnice je vrstva citlivá na světlo. Je tvořena čípky a tyčinkami. [18]V nich dochází k rozruchům, které se přeměňují na elektrické impulsy, jež jsou pomocí očního nervu přenášeny do mozkové kůry. Tím dochází ke zrakovému vjemu. V místě vstupu očního nervu do oka nejsou ani čípky ani tyčinky – tzv. slepá skvrna. Poblíž slepé skvrny je tzv. žlutá skvrna. V její střední části je centrální jamka – místo nejostřejšího vidění. Optickou soustavu oka tvoří rohovka, oční mok, čočka a sklivec. Na rozhraní těchto prostředí se paprsek láme. Na sítnici se promítá ostrý, zmenšený a obrácený obraz pozorovaného předmětu. Poruchy lomivosti se nazývají refrakční vady. Patří mezi ně: Krátkozrakost – způsobuje ji větší zakřivení čočky nebo prodloužení optické osy oka. Obraz vzniká před sítnicí. Vada se napravuje čočkami rozptylkami. Dalekozrakost - způsobuje ji nedostatečné vyklenutí čočky nebo zkrácení optické osy oka. Obraz vzniká za sítnicí. Vada se napravuje čočkami spojkami. Obrázek 4.25. Refrakční vady [27] Nejdůležitější vlastností oka je jeho rozlišovací schopnost. Zdravé normální oko je schopné rozlišit dva body v úhlové vzdálenosti asi 1´. Lupa Lupa je nejjednodušším optickým přístrojem. Slouží k pozorování detailů drobných blízkých předmětů, které jsou menší než asi 0,075 mm .[19] Toho lze docílit pouze zvětšením zorného úhlu. Jako lupa slouží spojná čočka, jejíž ohnisková vzdálenost f je kratší než konvenční zraková vzdálenost l (25 cm). Při pozorování lupou se předmět umísťuje mezi předmětové ohnisko a předmětový hlavní bod lupy. Obraz předmětu je neskutečný, zvětšený a vzpřímený (obr. 4.26). Základní charakteristikou lupy je její zvětšení, které je dáno poměrem Obrázek 4.26. Konstrukce obrazu lupou [45] Z čočkové rovnice plyne Dosazením (4) do (3) dostaneme Závěr: zvětšení lupy bude tím větší, čím pro dané f bude předmět blíže k ohnisku čočky. Na obrázku je l konvenční zraková vzdálenost a x je vzdálenost oka pozorovatele od čočky. Vzdáleností l je dán rozsah měnícího se zvětšení lupy. Dosazením za b = l – x (viz obr. 4.26): Pro hodnotu x = 0 je z maximální a pro x = f je z minimální. Průměrné zvětšení lupy je tedy Do zvětšení asi 6x se používají jednoduché čočky, při zvětšení do 30x se používají složené čočkové systémy. Při větších zvětšeních se používá mikroskop. V geodézii se lupy používají jako čtecí pomůcky při čtení na vernierech, bubíncích mikrometrů a jiných malých stupnic. Mikroskop Mikroskop slouží k rozlišení podrobností blízkých předmětů. Umožňuje dosáhnout větších úhlových zvětšení (více než 30x) než lupa. Mikroskop se skládá ze dvou optických soustav – z objektivu a z okuláru. Obě součásti jsou umístěny ve společném tubusu a tvoří centrovanou optickou soustavu. Pozorovaný předmět se klade mezi jednoduchou a dvojnásobnou ohniskovou vzdálenost objektivu. Za objektivem se vytvoří skutečný, zvětšený a převrácený obraz, který se pozoruje okulárem jako lupou. Okulár vytváří neskutečný, zvětšený obraz (obr. 4.27). Obrázek 4.27. Konstrukce obrazu mikroskopem [45] Vzdálenost mezi obrazovým ohniskem objektivu a předmětovým ohniskem okuláru se nazývá optický interval a značí se ?, f1, f1´ jsou ohniskové vzdálenosti objektivu, f2, f2´ ohniskové vzdálenosti okuláru. Ohniskové vzdálenosti f, f´ optické soustavy mikroskopu jsou dány vztahy Označíme-li zvětšení objektivu z´ a zvětšení okuláru z", bude celkové zvětšení mikroskopu dáno součinem Mikroskopy geodetických přístrojů slouží k proměřování stupnic délkových a úhlových. Okuláry (spojné) měřících mikroskopů umožňují umístit do roviny skutečného obrazu vytvořeného objektivem nitkový kříž či odečítací zařízení. Dalekohled Dalekohled slouží k pozorování vzdálených předmětů a k rozlišení detailů na těchto předmětech. Je tvořen dvěma optickými soustavami – objektivem a okulárem. Ty slouží ke zvětšení zorného úhlu, pod kterým pozorujeme předmět. Objektiv vytváří skutečný, zmenšený a převrácený obraz (obr. 4.28), který se pozoruje okulárem jako lupou. Obrázek 4.28. Konstrukce obrazu dalekohledem [33] Objektiv dalekohledu je tvořen spojnou soustavou, okulár je tvořen buď soustavou spojnou (Keplerův dalekohled), nebo rozptylnou (Galileův dalekohled). Pro geodetické účely se hodí pouze dalekohled Keplerův, neboť umožňuje umístit do obrazové roviny objektivu nitkový kříž, [20]který umožňuje cílení. (Příklady nitkových křížů jsou na obrázku 4.29). Obraz vytvořený Keplerovým dalekohledem je úhlově zvětšený, skutečný a převrácený. Pokud chceme, aby obraz byl vzpřímený, využijeme k tomu převracející optické soustavy, jako jsou čočky, či systém hranolů. Obrázek 4.29. Příklady nitkových křížů [27] V geodetických přístrojích se využívá dalekohledu k zaměření na pozorovaný vzdálený předmět (cílovou značku – terč, či měřickou stupnici - lať). Dalekohled může mít optickou osu přímou (obr. 4.30), zalomenou (obr. 4.31), nebo může být použit čočkozrcadlový systém (např. WILD – obr. 4.32). Obrázek 4.30. Dalekohled s přímou optickou osou [27] Obrázek 4.31. Dalekohled se zalomenou optickou osou [27] Obrázek 4.32. Čočkozrcadlový dalekohled [27] Kvalita dalekohledu závisí na jeho zvětšení, na zorném poli, světelnosti a rozlišovací schopnosti dalekohledu. Zvětšení dalekohledu z je poměr úhlu u´, pod kterým je vidět obraz předmětu dalekohledem, k úhlu u, pod kterým je vidět předmět pouhým okem. Obrázek 4.33. Zvětšení dalekohledu [45] Při malých úhlech u´ a u můžeme psát: Vzhledem k tomu, že ohniskové vzdálenosti nebývají u dalekohledů teodolitů známy, počítá se zvětšení z poměru průměrů vstupní a výstupní pupily, které se určují laboratorně. Zvětšení dalekohledů u geodetických přístrojů bývá dvacetinásobné až šedesátinásobné. Zorné pole dalekohledu je skutečné a zdánlivé. Skutečné vstupní zorné pole je prostor, který se v dalekohledu rázem přehlédne. Vyjadřuje se vrcholovým úhlem 2u, pod kterým je vidět polní clona [21] ze středu objektivu. Obrázek 4.34. Zorné pole dalekohledu [45] 2u = p / fobj , kde p je průměr clonky. Protože p = k *f ok (k nabývá hodnot od 0,5 do 0,2 – závisí na tom, pro jaké pozorovací podmínky je dalekohled určen), můžeme psát 2u = p / fobj = k *f ok /fobj = k / z. Z toho plyne, že zorné pole je nepřímo úměrné zvětšení dalekohledu. Zdánlivé výstupní zorné pole je dáno úhlem 2u´, pod kterým je vidět polní clona ze středu okuláru a je přibližně rovno z násobku skutečného zorného pole. Zdánlivé zorné pole dalekohledu nesmí být větší než je zorné pole klidného oka (asi 70°). Pak např. zmax = 70° / 2ukonst při požadavku konstantní velikosti vstupního zorného pole, nebo při požadavku konstantního zvětšení dalekohledu 2umax= 70° / 2zkonst . Světelnost dalekohledu je poměr světelného toku, který dopadne do oka z obrazu předmětu po průchodu dalekohledem, k světelnému toku, který dopadá do oka přímo z předmětu. Množství světla dopadajícího do oka po průchodu dalekohledem je přímo úměrné ploše výstupní pupily o průměru d, množství světla dopadajícího do oka přímo z předmětu je přímo úměrné ploše zornice oka o průměru ?. Pokud uvažuji ztráty světla (absorpcí, difúzí, reflexí) při průchodu dalekohledem,[22] násobím výraz pro světelnost dalekohledu S koeficientem propustnosti soustavy t < 1. Obrázek 4.35. Světelnost dalekohledu [45] Z obrázku 4.35 je patrné, že Světelnost klesá se vzrůstajícím zvětšením. Rozlišovací schopnost je nejmenší úhel, pod kterým lze při zobrazení optickým přístrojem navzájem rozlišit obrazy dvou bodů. Ohybem světla se bod nezobrazí jako bod, ale jako soubor samostatných kroužků tvořených ohybovými maximy a minimy. Pro poloměr středního kroužku platí , kde f je ohnisková vzdálenost objektivu, ? je vlnová délka světla a D je průměr vstupní pupily. Nejmenší rozlišitelný úhel ? dvou bodů pozorovaný ze středu objektivu bude při ? ~ 0,5 µm: Před vlastním cílením (nastavením nitkového kříže na obraz signálu zaměřovaného bodu) je třeba, aby se prvky nitkového kříže jevily ostré a zřetelné (= byly zaostřeny). Zaostření dosáhneme tak, že zamíříme dalekohledem na světlé pozadí a otáčíme objímkou okuláru dokud neuvidí oko obrazec ostře. Při cílení navádíme střed nitkového kříže na významný bod cíle. Při tomto úkonu provádíme tzv. zaostřování obrazu. Tzn. ztotožňujeme rovinu nitkového kříže s obrazem cíle. Toho lze docílit buď posunem roviny nitkového kříže do roviny skutečného obrazu – dalekohled proměnlivé délky, nebo posunem roviny skutečného obrazu do roviny nitkového kříže – dalekohled stálé délky. Dalekohled proměnlivé délky (obr. 4.36) se skládá ze tří trubic. Prostřední trubicí je možno pohybovat prostřednictvím pastorku. Zároveň s trubicí se pohybuje i rovina nitkového kříže. Obrázek 4.36. Dalekohled proměnlivé délky [27] U dalekohledu stálé délky (obr. 4.37) se posouvá rovina skutečného obrazu prostřednictvím slabé rozptylky (fokuzační čočky), která je vložena do trubice T1. Její pohyb umožňuje prstenec na dalekohledové trubici. Obrázek 4.37. Dalekohled stálé délky [27] Není-li rovina nitkového kříže totožná s rovinou skutečného obrazu, vzniká tzv. paralaxa nitkového kříže. Její odstranění je možné změnou zaostření nitkového kříže nebo obrazu tak, aby se obě roviny ztotožnily. 4.3.4. Odečítací pomůcky geodetických přístrojů Index, vernier, mřížka, optický mikrometr, elektronické odečítací systémy.Index, vernier, mřížka, optický mikrometr, elektronické odečítací systémy. Při geodetickém měření zjišťujeme velikost měřených geodetických veličin odečítáním prostřednictvím odečítacích pomůcek. Odečítací pomůcky můžeme rozdělit do 3 skupin: mechanické (index, vernier, mřížka), optické (mikroskopy, mikrometry), elektronické. Odečítání mechanických a optických odečítacích pomůcek vykonáváme vizuálně, u elektronických pomůcek se odečítání vykonává plně automaticky a digitálně. Vizuální odečítání neprovádíme pouhým okem. Oko totiž dokáže rozdělit na desetiny ještě dílek velikosti 1 mm, je-li však interval dělení stupnice odečítací pomůcky menší, musíme jej opticky zvětšit. K tomu využíváme lupy a mikroskopy. Index Index je nejjednodušší odečítací pomůckou. Pomocí indexu odečítáme na hlavní stupnici nejbližší nižší vyznačený údaj a toto čtení doplníme odhadem zbytku dílku mezi dílkem stupnice, který jsme přečetli, a ryskou. Čtení o = x * a + z , kde a je nejmenší dílek stupnice, x je počet celých dílků stupnice k rysce a z je zbytek, který jsme odhadli. Hodnotu také nazýváme hrubé čtení a hodnotu z jemné čtení. Obrázek 4.38. Index [33] Na obrázku (obr. 4.38) má hlavní stupnice grádové dělení s intervalem a = 0,25 gon, pak: x * a = 7,50 gon … hrubé čtení z = 0,6 * a = 0,15 gon … odhad o = 7,65 gon … výsledné čtení Použijeme- li index ve spojení s mikroskopem (v rovině obrazu mikroskopu je skleněná destička s odečítací ryskou) mluvíme o čárkovém mikroskopu. Obrázek 4.39. Čárkový mikroskop [27] Vernier Vernier je odečítací pomůcka, která nám umožňuje přesnější odečítání zbytku z dílku hlavní stupnice. Vernier je pomocná stupnice, která se pohybuje podél hlavní stupnice. Mezi oběma stupnicemi platí následující vztah: kde n … počet dílků vernieru a … velikost dílku hlavní stupnice a´… velikost dílku vernieru. Nebo-li n dílkům vernieru odpovídá (n – 1) dílků hlavní stupnice (vernier stejnosměrný) nebo (n + 1) dílků hlavní stupnice (vernier protisměrný). Dále Potom Čtení pomocí vernieru se skládá ze čtení hlavní stupnice a ze čtení vernieru. Na hlavním měřítku přečteme podle nulové rysky vernieru počet celých dílků (hrubé čtení) a na vernieru zjistíme, kolikátý dílek vernieru splývá s některým dílkem hlavní stupnice. Splývá-li i-tý dílek vernieru, je čtení vernieru i * ? (jemné čtení). Výsledné čtení je rovno součtu hrubého a jemného čtení. Na obrázku (obr. 4.40) je hrubé čtení rovno 7,50 gon, jemné čtení je 0,18 gon a výsledné čtení tedy 7,68 gon. Použijeme- li vernier ve spojení s mikroskopem (v rovině obrazu mikroskopu je skleněná destička s vyrytým vernierem) mluvíme o vernierovém mikroskopu. Obrázek 4.40. Vernier [33] Mřížka Mřížka je jemně dělená stupnice v rozsahu jednoho dílku obrazu hlavní stupnice. Mřížka je číslována opačným směrem než hlavní stupnice. Čtení spočívá v odečtení hodnoty hlavní stupnice, kterou mřížka protíná (hrubé čtení) a počtu celých dílků mřížky (jemné čtení) – odečítací ryskou je ryska hlavní stupnice. Obrázek 4.41. Mřížka [45] Na obrázku (obr. 4.41) je hrubé čtení rovno 373 gon, jemné čtení je 0,13 gon a výsledné čtení tedy 373,13 gon. Na vertikálním kruhu je hrubé čtení rovno 125 gon, jemné čtení je 0,775 gon a výsledné čtení tedy 125,775 gon. Použijeme- li mřížku ve spojení s mikroskopem (v rovině obrazu mikroskopu je skleněná destička s vyleptanou stupnicí - mřížkou) mluvíme o stupnicovém mikroskopu. Obrázek 4.42. Stupnicový mikroskop [27] Optický mikrometr Základem optického mikrometru je pohyblivý optický prvek. Tímto prvkem mohou být planparalelní desky nebo posuvné klíny. Podle způsobu odečítání se optické mikrometry dělí na mikrometry jednoduché (s jednou planparalelní deskou) a mikrometry koincidenční (se dvěma planparalelními deskami popř. klíny). Jednoduchý optický mikrometr Mezi objektivem mikroskopu, kterým se pozoruje hlavní stupnice a jeho obrazovou rovinou, ve které je umístěna skleněná destička s ryskou (častěji dvojryskou) označující místo odečítání, je umístěna planparalelní deska. Jejím nakláněním prováděným pomocí šroubu je možno rovnoběžně posouvat obraz dělení hlavní stupnice tak, že odečítací dvojrysku umístíme symetricky podél nejbližší nižší rysky hlavní stupnice. Náklon planparalelní desky je registrován na stupnici optického mikrometru a vyjadřuje hodnotu zbytku dílku z mezi odečítací ryskou a nejbližší nižší ryskou hlavní stupnice. Obraz stupnice optického mikrometru pozorujeme okulárem mikroskopu. Maximální posun paprsků, jehož lze planparalelní deskou nebo klínem dosáhnout, se musí rovnat obrazové vzdálenosti nejmenšího dílku hlavní stupnice. Vlastní odečtení se provede podle odečítací rysky hlavní stupnice, která udává grady a doplní se minutami, získanými ze stupnice mikrometru (popř. deseti-vteřinami). Příklad čtení je na obrázku 4.44. Obrázek 4.43. Schéma jednoduchého optického mikrometru [33] Obrázek 4.44. Příklad čtení jednoduchého mikrometru [27] Koincidenční mikrometr U koincidenčního mikrometru snímáme směry na dvou protilehlých místech kruhu, která se do zorného pole mikroskopu převádí optickou cestou. Jedna část stupnice se jeví v normální poloze s číslováním zleva doprava, druhá v převrácené poloze s číslováním zprava doleva. Výsledné odečtení se vztahuje k místu, kde se údaj na stupnici v normální poloze liší od převrácené stupnice o 200 gon, přičemž vzpřímené číslo musí být nalevo od čísla převráceného. Způsob odečtení je patrný z obrázku (obr. 4.45). Pro názornost uvažujme, že je stupnice vybavená odečítací ryskou (ve skutečnosti tomu tak nebývá). Úsek od vzpřímené číslice (např. 31) k rysce označíme xa a úsek od převrácené číslice (231) označíme xb. Potom čtení na první stupnici je O1 = 31 + xa, na druhé O2 = 231 + xb – 200. Obrázek 4.45. Princip koincidenčního způsobu odečítání [45] Z těchto dvou čtení získáme výsledné čtení jako průměr hodnot O1 a O2, tj. . O = 31+ (xa + xb)/2 značí tedy vzdálenost dvou rysek, jejichž označení se liší o 200 gon. Tuto vzdálenost můžeme vyjádřit počtem n celých dílků hodnoty a a zbytky ?1, ?2. Můžeme tedy psát O = C + (n * a) / 2 + (?1, ?2)/2, v našem konkrétním případě O = 31 + (2 * 0,2) / 2 + (?1, ?2)/2. Hodnotu dostaneme tak, že protisměrným otáčením planparalelních desek přivedeme obě stupnice do koincidence. Poté ji již můžeme přečíst na stupnici mikrometru (nahoře čteme jedničky minut a dole vteřiny). Výsledné čtení je rovno 31,2246 gon. Elektronické odečítací systémy Odečítací systém tvoří úhloměrné převodníky, které optoelektronicky či elektronicky mění údaje o poloze kruhu na digitální údaje v jednotkách rovinného úhlu. Podrobněji se zmíním o dvou systémech: inkrementálním (impulsovém), kódovém. Inkrementální (impulsový) systém Využívá princip fotoelektrického impulsového snímání a odečítání dílků. Skleněný kruh je opatřen radiálními ryskami, mezi nimiž jsou průsvitné mezery stejné síly. Obrázek 4.46. Princip impulsového systému [33] Při otáčení kruhu a jeho prosvětlování vzniká určitý počet světelných signálů, které jsou snímané a přeměňované na elektrické impulsy fotodiodami. Elektrický proud vznikající ve fotodiodě má zhruba sinusový průběh. Sinusové kmity se převádí elektrickou cestou na obdélníkové kmity a dále na elektrické impulsy, které se dají spočítat na čítači a zobrazit na displeji ve formě úhlové hodnoty. Hrubé čtení se tedy děje spočítáním světelných maxim při pohybu alhidády. Jemné čtení se provádí interpolací. Příkladem může být interpolace s elektronickým mikrometrem [38]. Dílky stupnice jsou koincidovány pomocí otočné planparalelní skleněné destičky a dvojité diody. Pootočení planparalelní skleněné destičky je spojeno se stupnicí mikrometru, na níž se automaticky zjistí jemné čtení a přičte se v okamžiku koincidence ke čtení hrubému. Vodorovný kruh je možné orientovat např. nastavením nuly do libovolného směru. Pro svislý kruh je zřízena nulová značka. Ta je tvořena dvěma čárkovými maskami (jednou pevnou, druhou pohyblivou). Před měřením je tedy nutno provést inicializaci -> dalekohled se protočí kolem vodorovné osy. Celý proces měření řídí vhodný mikroprocesorový systém. Obrázek 4.47. Interpolace s elektronickým mikrometrem [38] Kódový systém Kódový systém se skládá z kódových kruhů (obr. 4.48), na kterých se nachází několik koncentrických kruhových stop. Stopy jsou vytvořené ze světlých a tmavých plošek různých tvarů, velikostí a uspořádání. Slouží jako analogové signály (kódy) a odpovídají konkrétním úhlovým hodnotám. Obrázek 4.48. Kódový kruh [33] Kódy v referenční rovině se odečítají optoelektrickým snímačem (systémem fotodiod). Obrázek 4.49. Snímání kódů fotodiodami [33] Příslušný elektrický signál postoupí do mikroprocesoru, který jej zpracuje a zobrazí jako dekadické číslo na displeji. Automaticky je k tomuto číslu přiřazeno i jemné čtení. Jemné čtení se získává fotoelektrickou interpolací v intervale čtení na kódovém kruhu, nebo použitím fotoelektrického mikrometru s vytvořením elektronické koincidence. Mezi dalšími systémy jmenujme např. dynamický systém či elektroindukční systém. Dynamický systém aplikovali závody Wild v 80. letech při vývoji elektronických teodolitů vyšší přesnosti. Systém umožňuje snímat, při měření každého úhlu všechny dílky kruhu jako diametrální dvojice. Tím se eliminuje vliv excentricit a chyb dělení kruhu. Elektroindukční systém se od ostatních výrazně liší ryze elektronickou realizací etalonu a způsobem hrubého odečítání. V 80. letech jej aplikovala firma AGA-Geotronics. Více informací lze získat např. v [33], [55], [38], [70]. 4.3.5. Příslušenství geodetických přístrojů Pomůcky pro stanovení vodorovného a svislého směru. K určení vodorovného a svislého směru se používají olovnice, libely a kompenzátory. Olovnice Olovnice slouží k realizaci svislého směru. Používají se závěsné olovnice, tyčové olovnice a optické olovnice (klasické a laserové). Závěsnou olovnici (obr. 4.50) tvoří závaží (100 až 250 gramů těžké) tvaru rotačního tělesa v spodní části kuželovitého tvaru zakončeného hrotem a závěs o vhodné délce, k jejímuž nastavení slouží jednoduchá mechanická pomůcka. Osa závaží musí být přesným prodloužením závěsu. Nevýhodou závěsných olovnic je velká citlivost vůči větru. Při provažování do velkých hloubek se používají olovnice se závažím větší hmotnosti (až několik kilogramů) nebo velká speciální závaží .[23] Obrázek 4.50. Typy závaží závěsných olovnic Tyčová olovnice (obr. 4.51) se skládá ze dvou kovových tyčí, které lze do sebe zasouvat a tím měnit jejich délku. Horní tyč 1 se připevňuje k teodolitu. Spodní tyč je vybavená kruhovou libelou 2, pomocí níž uvedeme olovnici do svislé polohy. Hrot olovnice se umístí přesně na střed měřické značky, poté se posouvá teodolit po hlavě stativu dokud se neurovná krabicová libela. Na horní tyči může být vynesená stupnice, která umožňuje přímé odměření výšky stativu nad bodem. Výhodou tyčové olovnice je možnost použití i za větru. Nevýhodou je nutnost justáže kruhové libely a rozměry a váha olovnice. Obrázek 4.51. Tyčová olovnice [29] Optická olovnice (obr. 4.52) je jednoduchý dalekohled, jehož optická osa je hranolem zalomena v pravém úhlu. Umožňuje přesnou centraci přístroje či samostatné třínožky nad daným bodem. Je zabudována v tělese teodolitu, nebo v tělese odnímatelné třínožky, nebo je samostatná. V posledním případě je opatřena čepem, s jehož pomocí se upevňuje do třínožky. Záměrným obrazcem bývá křížek nebo kroužek. Pro správnou funkci musí optická olovnice vyhovovat osovým podmínkám. Výhodou optických olovnic je vysoká přesnost centrace (menší než 1 mm). Nevýhodou je malé zorné pole a tím zdlouhavější centrování a nutnost kontroly a justáže. Obrázek 4.52. Způsoby umístění optických olovnic [27] U laserové olovnice je v dalekohledu umístěný laserový zdroj, který vytváří kruhovou laserovou stopu. To umožňuje rychlejší centrování. Libely Libely jsou vzduchotěsně uzavřené skleněné nádobky z větší části naplněné vhodnou kapalinou s nízkým bodem varu (lihem, sirouhlíkem, éterem) tak, aby se vytvořila dostatečně velká bublina. Používají se k určení jak vodorovného tak i svislého směru. Podle tvaru rozeznáváme libely: krabicové, trubicové Krabicová libela (obr. 4.53) je tvořena válcovou nádobou, v horní části uzavřenou sféricky vybroušenou plochou, která je vyplněná kapalinou. V nejvyšším místě je bublina. Okolo středového bodu libely je vyrytý jeden nebo více soustředných kroužků, které představují prostor, kde se má nacházet bublina libely při jejím urovnání. Polohu libely vzhledem k podložce, na které je upevněna, je možné upravovat rektifikačními šrouby. Krabicových libel se používá pro hrubou horizontaci roviny. Obrázek 4.53. Krabicová libela Trubicová libela (obr. 4.54) je vyrobená se speciálního optického skla. U méně přesných libel je válcová nádobka ohnutá, u přesných libel je vnitřní stěna válcové nádobky vybroušená do sférické plochy s poloměrem R. Pokud je vybroušena jak horní tak i dolní stěna nádobky, jedná se o libelu reverzní. V nádobce je opět kapalina s bublinou, která se při urovnání libely nachází v nejvyšším místě výbrusu. Délka bubliny se volí tak, aby při teplotě + 20°C zakrývala asi 1/3 délky libely. Libela je opatřená stupnicí, která je vyrytá symetricky vzhledem k středu libely (na její horní části). Interval dělení stupnice d = 2 mm. Polohu libely je opět možno upravovat rektifikačními šrouby. Obrázek 4.54. Trubicová libela [50] Osa libely je tečna vedená k výbrusu libely středem stupnice (kroužků) libely. U reverzní libely jsou osy dvě, proto se reverzní libela označuje také jako dvouosá. Libely jsou chráněné kovovým pouzdrem (obr. 4.55) s výřezem na čtení polohy bubliny. V pouzdru je libela utěsněná korkem a zalitá sádrou. Oba materiály slouží také jako tepelná izolace. Obrázek 4.55. Ochranné pouzdro libely [33] Libely je možné dělit také podle způsobu použití. Mezi samostatné trubicové libely patří např. libela stolová nebo libela sázecí. Stolová libela je spojena s podložkou kterou klademe např. na měřický stůl a to ve dvou směrech k sobě kolmých. Tím dosáhneme jeho urovnání do vodorovné polohy. Sázecí libela se používá u přesných teodolitů. Nasazuje se na točnou osu dalekohledu. Mezi libely pevně spojené s teodolitem patří např. libela alhidádová, indexová libela či nivelační na dalekohledu. Základní charakteristikou libely je její citlivost. Citlivost libely je úhel, o který se osa libely odchýlí od horizontální roviny, jestliže se bublina posune o jeden dílek. Čím je tento úhel menší, tím je libela citlivější. Citlivost je tedy dána vztahem ? = (d / R) * ?, kde d je délka dílku stupnice a R je poloměr sférické plochy. Obrázek 4.56. Citlivost libely Všechny způsoby určování citlivosti libely vychází ze stejného principu. Pokud se libela skloní o úhel ?, posune se její bublina o n dílků. Platí tedy ? = n * ? . Obrázek 4.57. Určení citlivosti libely [33] Úhel ? můžeme zjistit přímo – úhlovým měřením, nebo nepřímo – odměřením hodnot s, a. Z obrázku (obr. 4.57) je zřejmé, že. Podle způsobu zdvíhání libely a odměřování určovacích prvků se rozdělují dvě skupiny metod určování citlivosti libely: metrologické metody a geodetické metody. Metrologické metody využívají různé zkoušecí přístroje – od rektifikačního pravítka, přes složitější přístroje – libeloměry, až po poloautomatické zkoušecí systémy. Geodetické metody využívají k určení citlivosti libely geodetické přístroje. Zde se používají dvě metody. První metoda odměřuje úhel ? vertikálním kruhem teodolitu, druhá určuje zdvih a na lati pomocí dalekohledu (viz [33]). Dalšími charakteristikami libely jsou přesnost urovnání libely a pohyblivost libely. Přesnost libely je definována nejmenším úhlem, který je možné s libelou ještě určit. Je rovna asi 1/5 citlivosti. Kromě citlivosti závisí také na způsobu pozorování, pohyblivosti, teplotě okolí apod. Pokud bychom chtěli přesnost libely zvýšit, museli bychom např. bublinu pozorovat zvětšující optickou soustavou nebo hranolovou soustavou. Toho je využito např. u indexové libely (obr. 4.58). Princip spočívá v tom, že hranoly (sfenoidy) zobrazují vedle sebe poloviny konců bubliny. Libela je zespodu osvětlovaná zrcadlem. K urovnání dochází, pokud oba konce bubliny koincidují. Obrázek 4.58. Indexová libela [33] Pohyblivost bubliny je minimální úhel, o který je třeba naklonit osu libely, aby se bublina vychýlila z rovnovážné polohy o hodnotu rozlišitelnou pouhým okem. Závisí na citlivosti libely, jakosti a čistotě výbrusu, délce bubliny, vlastnostech kapaliny a průměru a tvaru příčného řezu dutiny. U elektronických teodolitů se můžeme setkat s elektronickými libelami. Ty využívají činnost tzv. automatického křížového kompenzátoru (jeho úlohou je určování odklonu osy od svislice a korekce příslušného vlivu na měřené úhly. Na displeji se objeví buď dvě hrubé dvojrysky (Geodimetr) nebo přímé zobrazení úhlových hodnot odklonu osy ve dvou kolmých směrech (Pentax). Kvůli omezenému rozsahu kompenzátoru je však nejprve nutné urovnat přístroj podle kruhové libely. Základní podmínkou správné funkce libely je: rovnoběžnost osy libely s podložkou rovnoběžnost osy libely (resp. kolmost) k ose přístroje – u libel pevně spojených s teodolitem. Pokud podmínka není splněna, provádíme opravu (justáž, rektifikaci) libely. Samostatné libely se zkouší a rektifikují na rektifikačním pravítku (obr. 4.59). Libela se položí na rektifikační pravítko a urovná se mikrometrickým šroubem pravítka. Potom se libela otočí o 180°. Pokud je osa libely rovnoběžná s podložkou, zůstane bublina urovnaná i po otočení. Pokud ale osa libely svírá s podložkou úhel ?, pak v otočené poloze svírá osa libely s vodorovnou rovinou úhel 2? a bublina vyběhne k vyššímu konci o hodnotu odpovídající 2?. Při rektifikaci jednu povinu výběhu bubliny opravíme rektifikačním šroubem libely a druhou polovinu mikrometrickým šroubem pravítka. Celý postup je třeba několikrát opakovat. Obrázek 4.59. Rektifikace libely na rektifikačním pravítku [33] Podobný princip je použit i při zkoušení a rektifikaci libel pevně spojených s teodolitem. Například alhidádová libela se urovná nad dvěma stavěcími šrouby přístroje a pak se otočí přístrojem o 180°. Případný výběh bubliny se odstraní z poloviny rektifikačním šroubem libely a z druhé poloviny stavěcími šrouby. Obvykle je třeba postup ještě zopakovat. Kompenzátory Kompenzátory mohou být mechanické, optické, opticko-mechanické, libelové, kapalinové a další. Používají se zejména u nivelačních přístrojů a teodolitů. U klasických teodolitů uvádějí kompenzátory do požadované polohy odečítací indexy výškového kruhu a u nivelačních přístrojů slouží k horizontaci záměrné osy. Po hrubém urovnání přístroje podle krabicové libely se uvede do činnosti kompenzátor, který změnou svojí polohy zajišťuje polohu paprsku, jakou má správně zaujímat. Kompenzátory většinou využívají tíži a to prostřednictvím kyvadel. Kyvadlo, vybavené tlumičem, automaticky realizuje svislý směr. Důležitou částí kompenzátoru je optická součástka (hranol, zrcadlo, čočky), která je zavěšená na kovových vláknech. Na obrázku (obr. 4.60) je znázorněný kyvadlový kompenzátor klasického teodolitu. Kompenzaci zde zajišťuje dvoučočkový objektiv. Čočka 2 je umístěna v kyvadlovém rameni, jehož délka r je rovna poloměru r stupnice výškového kruhu. Kyvadlo je zavěšeno na kuličkovém ložisku. Díky zemské tíži zaujme rameno kyvadla vertikální polohu, čímž se mění poloha čočky 2 a tím i chod paprsků v optické soustavě objektivu Obraz odečítacího zařízení I´ se tím přemístí do požadovaného místa odečtu na stupnici vertikálního kruhu U. Obrázek 4.60. Schématické znázornění kyvadlového kompenzátoru a jeho funkce [27] V nivelačním přístroji Zeiss Ni 007 tvoří kompenzátor hranol z optického skla, zavěšený na ocelovém vlákně (obr. 4.61). Paprsek záměrné přímky po průchodu přes boční okénko dopadne na pětiboký hranol, projde kolmo na původní směr objektivem a zaostřovací čočkou a dopadne na kompenzátor. Po průchodu kompenzátorem a pevným hranolem již jde paprsek do středu záměrného kříže a okuláru. Obrázek 4.61. Schématické znázornění kompenzátoru nivelačního přístroje Zeiss Ni 007 [50] V elektronických teodolitech jsou použity dvouosé, křížové kompenzátory (obr. 4.62), viz např. [33], [70]. Princip je založen na odrazu od vodorovného povrchu kapaliny. Světelný bod vysílací diody 3 se po průchodu objektivem 2 odrazí od rtuťového povrchu a přes hranoly 6 se zobrazí na velkoplošné fotodiodě 4. Obrázek 4.62. Křížový kompenzátor [33] Ta funguje jako dvojrozměrný polohový detektor. Když světelný bod dopadne na aktivní plochu detektoru, vzniknou fotoelektrické proudy na 4 umístěných elektrodách. Tyto fotoelektrické proudy jsou nepřímo úměrné vzdálenosti světleného bodu od elektrod. To umožňuje stanovit polohu světelného bodu vůči referenčnímu (nulovému) bodu kompenzátoru pomocí pravoúhlých souřadnic. Přičemž jedna souřadnice je mírou pro sklon teodolitu v směru cílení (Z-Z´), druhá pro sklon ve směru točné osy (H-H´). Vliv složky vh odklonu v směru točné osy a složky vi v směru záměrné osy počítá mikroprocesor. Obrázek 4.63. Dvojrozměrný polohový detektor [33] -------------------------------------------------------------------------------- [16] Úhel dopadu je stejný jako úhel odrazu ? = ?´ a odražený paprsek zůstává v rovině dopadu. [17] Na rozhraní dvou průhledných izotropních prostředí se světelné paprsky lámou. Poměr sinu úhlu dopadu ? a sinu úhlu lomu ?´ je pro světlo určité vlnové délky a pro určitá dvě optická prostředí konstantní a nazývá se relativní index lomu n1,2. Jestliže paprsek postupuje z prostředí opticky řidšího do prostředí opticky hustšího, je n1,2 > 1 a říkáme, že paprsek se láme ke kolmici. Jestliže postupuje paprsek z prostředí hustšího do prostředí řidšího, je n1,2 < 1 a nastává lom od kolmice až do určitého mezního úhlu ?0, kdy lomený paprsek dosáhne hodnoty 90° a bude se lámat po rozhraní. Při dalším zvětšování úhlu dopadu nastává celkový odraz. Dopadá.li paprsek kolmo na rozhraní, prochází do druhého prostředí beze změny. [18] Barevné vidění umožňují čípky. Tři druhy čípků rozlišují tři druhy barev: modrou, zelenou a červenou. Jejich různou kombinací vznikají barevné vjemy. Vidění za šera umožňují tyčinky. Jsou citlivější na světlo, ale nerozlišují barvy. [19] ? = y/l ? y = l*? ~ 0,073 mm, kde l (konvenční zraková vzdálenost) = 25 cm, ? = 1'. [20] Tímto křížem může být čárka, kříž, klín, kružnice, křivka či stupnice. Nositeli nitkových křížů jsou planparalelní destičky. Nitkové kříže vznikají rytím, leptáním, fotograficky či fotomechanicky. [21] Polní clona vymezuje zorné pole dalekohledu. Používá se proto, aby nedocházelo ke snížení jasu na okraji obrazu. [22] Pro zmenšení ztrát se nanášejí na povrchy čoček antireflexní vrstvy. [23] Lze také použít tzv. optický provažovač. Optický provažovač se umísťuje na stativ či speciální nosič. Jeho dalekohled se záměrným obrazcem má zalomenou optickou osu (o 90o). Po urovnání přístroje záměrný paprsek realizuje svislici. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 4.2. Základní charakteristiky a vlastnosti geodetických přístrojů Domů 4.4. Teodolit 4.4. Teodolit Předcházející Kapitola 4. Geodetické přístroje Další -------------------------------------------------------------------------------- 4.4. Teodolit Teodolit je geodetický přístroj na přesné měření a vytyčování vodorovných a svislých úhlů libovolné velikosti. Teodolity prošly dlouhým vývojem od teodolitů s kovovými kruhy, přes optické teodolity, až po elektronické teodolity, které umožňují automatické odečítání a registraci úhlů. Teodolit (obr. 4.64) má tři základní části [45]: alhidádu, limbus, třínožku. Obrázek 4.64. Schéma teodolitu [45] Třínožka spojuje teodolit a stativ. Je v ní pouzdro vertikální osy teodolitu. Je opatřená třemi stavěcími šrouby (Š). Základní částí limbu je vodorovný kruh (VK) s úhlovou stupnicí. Alhidáda je otočná část teodolitu. Skládá se z čepu (Č) zapadajícího do pouzdra válce a umožňující otáčení kolem svislé (vertikální, alhidádové) osy (V). Jsou na ní alhidádová libela (AL), vidlice dalekohledu (Va) s ložisky točné osy (H) dalekohledu (D) (kolem ní lze dalekohled sklápět, příp. otáčet do tzv. druhé polohy [24] ). Na alhidádě je také umístěna indexová libela (IL) se šroubem (ŠIL) umožňujícím její urovnání (příp. kompenzátor). Na točné ose dalekohledu je svislý kruh (SK) se stupnicí pro měření svislých úhlů. Některé starší typy teodolitů jsou vybaveny nivelační libelou (NL). Na samotné odečítání obou dvou kruhů používají teodolity odečítací či registrační pomůcky. Pohyb kolem obou os je ovládán ustanovkami (horizontální (Hor Us) a vertikální (Ver Us)). Kromě základních částí mají teodolity i další - doplňkové části, které zvyšují jejich využitelnost. V některých případech bývají trojnožky teodolitů vybaveny nucenou centrací, což umožňuje při měření umístit záměrný terč nad stabilizačním znakem. Při astronomických měřeních jsou přístroje vybaveny filtry umisťovanými na okulár. K měření na nebeská tělesa jsou přístroje vybaveny zalomenými okuláry. Při astronomických měřeních se také používá sázecí libela. Některé přístroje k přesným měřením jsou vybaveny výměnnými okuláry. Gyroskopické doplňky umožňují gyroskopickou orientaci směrů. Dálkoměrné doplňky slouží k měření délek[25] . [38], [27]. Příklady některých teodolitů K předním výrobcům teodolitů patří např. evropské firmy Leica (Švýcarsko), Carl Zeiss – součást firmy Trimble (Německo), japonské firmy Topcon, Sokkia, Nikon, Pentax. V praxi se můžeme setkat také se stroji firem Wild a Kern, které však již zanikly. Základní charakteristika jednotlivých přístrojů je společně s výrobcem uvedena v následující tabulce: Tabulka 4.1. Přehled vybraných teodolitů Výrobce Teodolit Druh Z x Zorné pole m / 1000 m Průměr objektivu mm Min. vzdálenost Úhlová přesnost mgon/" Citlivost alhidádové libely "/2 mm Přímé čtení mgon Pozn. M kg Kern K1-S optický 30 30 10 kompenzátor 4,6 Kern DKM 3 optický 30/45 1,150 68 5m 0,06/0,2 10 0,1 12,2 Kern DKM 3-A optický 45 0,06/0,2 10 0,05 14,2 Kern DKM 2-A optický 32 0,1/0,3 20 0,1 kompenzátor 6,2 Kern DKM 1 optický 20 10/2 40 1 1,8 Leica T100 elektronický 30 45 0,85m 30/10 60 4,4 Leica T1010 elektronický 30 42 1,7m 30 5 Leica T1610 elektronický 30 42 1,7m 30 5 Leica T1800 elektronický 30 1,7m 0,3/1 5,9 Leica T1100 elektronický 30 1,7m 1/3 5,6 Meopta T1C optický 28 1,7m 20(30) 10 4,3 C. Zeiss Theo 020 A optický 25 23 1,5m 1/3 20 10 kompenzátor 4,2 C. Zeiss Theo 020 B optický 30 23 40 1,5m 1/3 30 10 kompenzátor 4,5 C. Zeiss Theo 010 A optický 30 23 1,5m 0,3/1 20 0,2 kompenzátor 4,5 C. Zeiss Theo 010 B optický 30 23 1,5m 0,3/1 20 0,2 kompenzátor 4,8 C. Zeiss Theo 080 A optický 18 45 0,9m 4,5/1,2 2' 100 2 C. Zeiss Eth 2 elektronický 30 24 45 1,0m 0,2/0,6 30 kapalinový kompenzátor 4,7 C. Zeiss Eth 3 elektronický 30 24 45 1,0m 0,5/2 30 kapalinový kompenzátor 5 C. Zeiss Eth 4 elektronický 30 24 45 1,0m 2/6 30 kapalinový kompenzátor 3,8 Wild T2 optický 30 29 40 2,2m 0,25/0,8 20 0,2 kompenzátor 6 Wild T1 optický 30 27 1,7m 0/3 30 2 kompenzátor 5,8 Wild T16 optický 30 27 1,7m 30 10 kompenzátor 5,3 Wild T0 optický 20 35 1,0m 8/25 4' 10 2,7 Wild T3 optický 24 30 40 28 60 4,6m 6,5 0,1 11,2 Wild T4 optický 60 80 14 35 100m 1 50 Wild T1000 elektronický 30 27 42 1,7m 1mgon 30 kompenzátor 5,6 Wild T2002 elektronický 20-42 27 42 1,7m 0,15/0,5 20 kapalinový kompenzátor 8,7 Wild T3000 elektronický 43 52 0,6m 0,15/0,5 20 kapalinový kompenzátor 7,5 Sokkia DT6 elektronický 28 0,9m 5/20 4,1 Sokkia DT 2E elektronický 30 0,9m 0,6/2 30 kapalinový kompenzátor 4,8 Sokkia DT 4F elektronický 30 0,9m 1,5/5 30 kapalinový kompenzátor 5 Sokkia DT500 elektronický 30 0,9m 5" 40 Sokkia DT 500A elektronický 30 0,9m 5" 40 Sokkia DT 600 elektronický 26 0,9m 7" 60 Sokkia TM6 optický 30 1,3m 30 0,6 Sokkia TM 1A optický 30 1,3m 20 0,1 kompenzátor 6 Zeiss Th 2 optický 20 24 40 1,6m 1,0/3 20 0,2 kompenzátor 5,2 Zeiss Th 4 optický 25 1,0/3 30 10 kompenzátor 4,5 Zeiss Th 5 optický 25 5/20 30 50 3,2 Topcon DT 101 elektronický 30 1°30´ 45 0.9m 2" 30 0,2 kompenzátor 4,3 Topcon DT 102 elektronický 30 1°30´ 45 0.9m 5" 40 1 kompenzátor 4,1 Topcon DT 102 elektronický 30 1°30´ 45 0.9m 7" 40 1 4,1 Topcorn DT 104 elektronický 26 1°30´ 40 0.9m 10" 60 2 3,4 4.4.1. Dělení teodolitů podle konstrukce Podle konstrukce se teodolity dělí na: jednoduché, repetiční, s limbem na postrk. Jednoduchý teodolit Obrázek 4.65. Jednoduchý teodolit [50] Limbus L je pevně spojen s podstavnou částí pouzdrem, do kterého zapadá čep alhidády A. Spojení alhidády s limbem a její jemný pohyb vůči limbu umožňuje hrubá a jemná ustanovka alhidádová UA. Repetiční teodolit Obrázek 4.66. Repetiční teodolit [50] U repetičního teodolitu je možné otáčet buď jen alhidádou nebo alhidádou společně s limbem. Může být vybaven buď dvěma ustanovkami: alhidádovou UA (spojuje alhidádu s limbem), limbovou UL (spojuje limbus s podstavnou částí) nebo jednou ustanovkou U a svorou S (spojuje limbus s alhidádou). Teodolit s limbem na postrk Obrázek 4.67. Teodolit s limbem na postrk [50] Limbus je možné otáčet pomocí pastorku P zcela nezávisle na alhidádě. Alhidáda se spojuje s hrubou a jemnou ustanovkou UA se spodní pevnou částí přístroje. U repetičních teodolitů a teodolitů s limbem na postrk lze nastavit určité čtení do žádaného směru. 4.4.2. Dělení teodolitů podle přesnosti Podle přesnosti se teodolity dělí na teodolity [45]: technické (minutové) – používají se pro běžné práce. Přesnost čtení je 0,01 gon. přesné (vteřinové) – používají se pro budování bodových polí pro podrobné měření. Přesnost čtení je 0,2 mgon. velmi přesné (triangulační) – používají se v inženýrské geodézii, při budování přesných úhlových sítí. Přesnost čtení je 0,05 mgon. Někteří autoři [33], [50] uvádějí dělení teodolitů podle přesnosti na čtyři skupiny. Kritériem dělení je střední chyba směru měřeném jedenkrát v obou polohách dalekohledu - m?. teodolity nejvyšší přesnosti – triangulační (třída přesnosti 1) - m? < 2 mgon (0,67"), teodolity vyšší přesnosti – vteřinové (třída přesnosti 2) - m? < 6 mgon (2"), teodolity střední přesnosti – minutové (třída přesnosti 3) - m? < 20 mgon (6,7"), teodolity nejnižší přesnosti – stavební (třída přesnosti 4) - m? > 20 mgon (6,7"). -------------------------------------------------------------------------------- [24] V první poloze dalekohledu je svislý kruh vlevo od dalekohledu ve směru měření. Ve druhé poloze je svislý kruh po pravé straně dalekohledu. [25] Pokud je elektronický teodolit vybavený elektronickým dálkoměrem, lze jej použít k trojrozměrnému měření v terénu (tachymetrii) a označuje se elektronický tachymetr (někdy také totální stanice). -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 4.3. Základní součásti geodetických přístrojů Domů 4.5. Zkoušky a rektifikace teodolitů 4.5. Zkoušky a rektifikace teodolitů Předcházející Kapitola 4. Geodetické přístroje Další -------------------------------------------------------------------------------- 4.5. Zkoušky a rektifikace teodolitů Rektifikovaný teodolit musí splňovat geometrické podmínky vzájemné polohy hlavních os. Základními osami teodolitu jsou: vertikální osa (alhidádová osa) V, točná osa dalekohledu (horizontální osa) H, osa alhidádové libely L a osa záměrné přímky Z. Obrázek 4.68. Základní osy teodolitu [33] Podmínky (označované jako osové) pak jsou: V ? L, při nesplnění vzniká chyba alhidádové libely, H ? V, při nesplnění vzniká chyba úklonná, Z ? H, při nesplnění vzniká chyba kolimační. Osové podmínky lze však splnit pouze s určitou přesností, kterou charakterizujeme tzv. osovými chybami [26]. Jedná se o chyby systematické, které je tudíž třeba z měření vyloučit nebo alespoň jejich vliv snížit. Úklonnou a kolimační chybu lze kromě rektifikace vyloučit metodou měření – měřením ve dvou polohách dalekohledu. Chyba alhidádové libely se musí odstranit rektifikací. Chyba alhidádové libely Pokud osa alhidádové libely L není kolmá na osu vertikální V, pak při urovnání stroje (podle alhidádové libely) není osa V svislá a mluvíme o chybě alhidádové libely. Chyba se zjišťuje následovně. Po urovnání přístroje podle trubicové alhidádové libely ve dvou polohách k sobě kolmých otočíme alhidádou o 180°. Případná výchylka odpovídá dvojnásobné chybě a libelu je třeba rektifikovat. Rektifikace: Jedna polovina výchylky se odstraní stavěcími šrouby, druhá polovina se opraví rektifikačním zařízením libely. Postup je většinou nutné několikrát opakovat. Úklonná chyba Pokud je stroj přesně urovnán, ale točná osa dalekohledu H není kolmá na osu svislou, pohybuje se dalekohled při sklápění namísto ve svislé rovině v rovině šikmé. Zaměříme-li na bod P, čteme místo čtení O čtení O1 = O + ?1. Po proložení dalekohledu do druhé polohy dostaneme čtení O2 = O + ?1. Z uvedeného je zřejmé, že vliv této chyby se vyloučí vytvořením aritmetického průměru ze čtení v obou polohách dalekohledu: O =( O1+ O2 )/ 2 . U nových teodolitů zaručují výrobci vodorovnost točné osy dalekohledu na 0,001 gon [38]. Tuto chybu lze zanedbat při běžných pracích i při měření v jedné poloze dalekohledu. Pokud chceme provést kontrolu, zda teodolit nemá úklonnou chybu, řídíme se následujícím postupem. Dalekohledem zacílíme na vysoko položený bod P. Před přístroj umístíme v horizontální poloze a ve vzdálenosti asi 10 až 20 m milimetrové měřítko (přibližně kolmo na záměru). Sklopíme dalekohled a na měřítku přečteme čtení x1. Poté proložíme dalekohled do druhé polohy, znovu zacílíme na bod P, sklopíme dalekohled a přečteme čtení x2. Pokud x1se nerovná x2 má teodolit úklonnou chybu. Kolimační chyba Pokud záměrná osa Z není kolmá k točné ose dalekohledu H, nepohybuje se záměrná přímka ve svislé rovině ale po plášti dvojitého kužele. Protože kolimační chyba je symetrická vůči správné záměře, průměr z obou poloh je zbavený vlivu kolimační chyby, tedy O =( O1+O2 )/ 2 . Kolimační chybu tedy vyloučíme měřením ve dvou polohách dalekohledu. Rektifikaci provádíme pouze tehdy, chceme-li měřit jen v jedné poloze dalekohledu a je-li kolimační chyba tak velká, že by ovlivnila přesnost měřeného směru. Postup pro zjištění kolimační chyby je následující. Dalekohledem teodolitu zacílíme na vzdálený dobře identifikovatelný bod P přibližně v horizontu přístroje. Kolmo na záměru umístíme asi ve vzdálenosti 20 m milimetrové měřítko ležící přibližně v horizontu přístroje. Přečteme údaj vodorovného kruhu O1 a čtení na měřítku x1. Proložíme dalekohled do druhé polohy a na kruhu nastavíme čtení . Na měřítku přečteme čtení x2. Pokud má přístroj kolimační chybu. Rektifikace: Chyba se odstraní pomocí posunu objímky nitkového kříže. Svislá ryska se nastaví na údaj měřítka x3 =( x1+x2 )/ 2 . -------------------------------------------------------------------------------- [26] Kromě osových chyb se při měření úhlů vyskytují i další chyby, o nichž se zmiňuji v následující kapitole. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 4.4. Teodolit Domů Kapitola 5. Měření úhlů Kapitola 5. Měření úhlů Předcházející Další -------------------------------------------------------------------------------- Kapitola 5. Měření úhlů Vrcholový úhel, který leží ve všeobecné rovině (jeho ramena mají různý sklon), určujeme jako průmět do vodorovné a svislé roviny. Tím vzniká vodorovný a svislý úhel. Obrázek 5.1. Vodorovný a svislý úhel [45] Vodorovný úhel ? mezi body L a P získáme tak, že směry CL, CP promítneme kolmo do vodorovné roviny ?. Úhel mezi průměty CL1, CP1 je vodorovný úhel ?. K odměření vodorovného úhlu můžeme použít libovolný bod na svislici procházející stanoviskem S (= C). Vodorovné úhly jsou odměřovány na vodorovném kruhu teodolitu. Pokud by levý směr byl rovnoběžný s kladným směrem osy x, nazýval by se úhel ? směrníkem, vložen do směru severní větve zeměpisného poledníku, nazýval by se úhel ? astronomickým azimutem, vložen do směru severní větve magnetického poledníku, nazýval by se úhel ? magnetickým azimutem. Svislý úhel ? je měřen ve svislé rovině z1 (z2) a je odměřován na svislém kruhu teodolitu. Svislý úhel měříme od vodorovné roviny ? procházející bodem S směrem k bodu L – výškový úhel ?1, směrem k bodu P – hloubkový úhel ?2, nebo od svislice směrem k bodu L – zenitový úhel z. Pozn. Opačným úkonem k měření úhlů je jejich vytýčení (do terénu vynášíme úhel známé velikosti). Jednotky Velikost úhlu můžeme vyjádřit v obloukové nebo stupňové míře. Jednotkou rovinného úhlu v obloukové míře je radián (rad)[27]. Radián je rovinný úhel sevřený dvěma radiálními polopaprsky, které vytínají na kružnici oblouk stejné délky, jako má její poloměr. Obrázek 5.2. Radián [29] Obloukovou míru používáme zejména při vyjadřování chyb a jejich analýze. Když máme kružnici o poloměru r, potom pro úhel ?° a jemu příslušející oblouk arc ? platí: kde je radián ve stupních (?0 )[28]. Radián však není vhodný pro geodetické měření a výpočty. Používáme jej pouze pro převod z délkové míry na míru úhlovou. V praxi se používají vedlejší jednotky rovinného úhlu (stupňová míra). V šedesátinném dělení jsou to: 1° (úhlový stupeň) = ?/180 rad 1' (úhlová minuta) = 1/60°= ?/10 800 rad 1'' (úhlová sekunda) = 1/60´ =?/648 000 rad Plný kruh v šedesátinném dělení = 360°. V setinném dělení jsou to: 1 gon[29] = ?/200 rad 1 mgon (miligon) = 0,001 gon = ?/200 000 rad Poznámka Dříve se používalo dělení gradu (g) na centigrady (1c = 1/100g) a centicentigrady (1cc = 1/100c). Plný kruh v setinném dělení = 400 gon. Převodní vztahy mezi dělením šedesátinným a setinným: 360° = 400g -> 1° = 10/9g a 1g = 9/10° Převodní vztahy mezi vedlejšími jednotkami rovinného úhlu a radiánem: 1 rad = 57,29578° = 3437,75´ = 206264,8´´ = 63,66198 gon = 63661,98 mgon 5.1. Určování úhlů konstantní velikosti K určování úhlů konstantní velikosti (pravý, přímý úhel) se používají jednoduché pomůcky – pásma a hranoly. Pásma se využívá k určení pravého úhlu. Vychází se přitom z Pythagorejského trojúhelníka o stranách rovných násobkům 3, 4, a 5. Obrázek 5.3. Určení pravého úhlu pomocí pásma [45] Postup s pásmem je však ještě příliš pracný a proto se při potřebě rychlého vytýčení většího množství pravých úhlů používá trojbokého nebo pentagonálního hranolu. Trojboký hranol má úhel proti přeponě roven 90o a zbylé dva úhly jsou rovny 45°. Přeponová stěna je pokovená a působí jako zrcadlo (odraz). Na zbylých dvou stěnách dochází k lomu paprsku. Paprsek je po průchodu hranolem posunut o úhel ? = 90°. Hranol je vložen do pouzdra s držákem, které je opatřeno háčkem pro zavěšení olovnice. Obrázek 5.4. Průchod světelných paprsků v trojbokém hranolu [27] Při vytýčení pravého úhlu musí být přeponová stěna přibližně rovnoběžná s měřickou přímkou. Hranolem pohybujeme podél přímky, obraz výtyčky realizující přímku nám udává směr hledané kolmice. Pentagonální hranol má jeden úhel pravý a protilehlý úhel má velikost 45° (viz obr. 5.5). Část hranolu u vrcholu I je z důvodu zmenšení hmotnosti a rozměru ubroušena. Stěny BC a DE jsou pokoveny, působí tedy jako zrcadlo a paprsek se na nich odráží. Na stěnách AB a AE dochází k lomu paprsku. Směr vstupujícího paprsku je po průchodu hranolem posunut o úhel ? = 90°. Obrázek 5.5. Průchod světelných paprsků v pentagonálním hranolu [27] Pentagon se při vytýčení kolmice na přímku AB umístí pomocí olovnice na bod přímky, z nějž chceme kolmici vytýčit. Otočí se jednou stěnou k výtyčce označující směr přímky. Ve druhé stěně hranolu se objeví obraz této výtyčky, který nám udává směr hledané kolmice. Obrázek 5.6. Určení kolmice pentagonem [29] Dvojitý pentagon jsou dva pentagonální hranoly postavené na sebe. Používá se k vytýčení přímého úhlu (obr. 5.7). Dvojitým pentagonem se pohybuje kolmo k dané přímce, až se dosáhne splynutí obrazu výtyčky stojící ve směru na bod A a výtyčky stojící ve směru na bod B. Hledaný bod přímky AB je určen pomocí olovnice. Obrázek 5.7. Chod světelných paprsků v dvojitém pentagonu [29] Dvojitý pentagon lze použít také k vytýčení paty kolmice z daného bodu na přímku nebo naopak k vytýčení kolmice z daného bodu přímky. Hranolem se pohybuje podél přímky a kolmo na přímku až obrazy výtyček realizujících přímku a výtyčky pozorované pouhým okem přes hranol splývají. Obrázek 5.8. Určení kolmice dvojitým pentagonem [53] -------------------------------------------------------------------------------- [27] Radián je jednotkou doplňkovou. [28] Analogicky pro ? (gon). [29] Dříve se místo termínu gon používal termín grad a namísto termínu miligon se používal termín miligrad. S těmito staršími termíny je stále možné se v praxi setkat. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Další 4.5. Zkoušky a rektifikace teodolitů Domů 5.2. Určování úhlů libovolné velikosti 5.2. Určování úhlů libovolné velikosti Předcházející Kapitola 5. Měření úhlů Další -------------------------------------------------------------------------------- 5.2. Určování úhlů libovolné velikosti K určování úhlů libovolné velikosti, jak v rovině vodorovné, tak svislé, slouží teodolity [30]. 5.2.1. Měření vodorovných úhlů Nelze měřit přímo úhel – měříme směry a vodorovný úhel je rozdílem dvou směrů. Měříme jej na vodorovném kruhu teodolitu. Pokud na stanovisku měříme více než dva směry, říkáme, že měříme osnovu směrů. 5.2.1.1. Příprava teodolitu na stanovisku Před začátkem měření je třeba zajistit, aby vertikální osa teodolitu byla ve svislé poloze – horizontace teodolitu, a byla ztotožněná se svislicí jdoucí vrcholem měřeného úhlu – centrace teodolitu. Příprava teodolitu na stanovisku zahrnuje následující úkony: hrubá centrace, hrubá horizontace, přesná centrace, přesná horizontace. Hrubá centrace Stativ teodolitu se postaví nad stabilizovaným geodetickým bodem tak, aby střed hlavy stativu byl přibližně nad tímto bodem a hlava stativu byla přibližně vodorovná. Centrace se provádí pomocí olovnice (závěsné, tyčové nebo optické, popř. laserové). Centrace pomocí závěsné olovnice: Fixovaná je jedna noha stativu (ve svahu nejvýše postavená), zbylé dvě volné nohy se posouvají do polohy, v níž hrot olovnice směřuje nad stabilizační znaku bodu. Centrace pomocí tyčové olovnice: Fixovány jsou všechny tři nohy stativu, pata tyčové olovnice je na značce bodu. Změnou délky nohou stativu dosáhneme urovnání krabicové libely na tyčové olovnici. Centrace optickou (laserovou) olovnicí: Fixovány jsou všechny tři nohy stativu, bod se nachází přibližně v těžišti trojúhelníka vymezeného nohama stativu. Stavěcími šrouby se provede nastavení středu optické olovnice (laserové stopy) na značku bodu. Změnou délky nohou stativu dosáhneme urovnání krabicové libely centrovače. Hrubá horizontace Horizontaci provádíme podle kruhové libely nebo alhidádové libely teodolitu třemi stavěcími šrouby teodolitu. Přístroj se nejprve urovná ve směru dvou stavěcích šroubů (současným protisměrným otáčením těchto šroubů), otočí se o 90o a urovná se pomocí třetího šroubu. Přesná centrace Přístroj se posouvá po desce stativu dokud hrot olovnice (záměrný obrazec) není přesně nad značkou stabilizovaného bodu. Pak se přístroj upevní k desce stativu středovým šroubem. Přesná horizontace Přístroj se horizontuje alhidádovou libelou ve dvou na sebe kolmých směrech stavěcími šrouby. Poté přístrojem otočíme o 360o a pokud se bublina alhidádové libely nevychýlí, je přístroj horizontován. Pokud tomu tak není, je třeba provést rektifikaci alhidádové libely. Před měřením je ještě potřeba upravit dalekohled – zaostřit nitkový kříž a obraz zacíleného předmětu. 5.2.1.2. Metody měření vodorovných úhlů Měření: v jedné poloze dalekohledu, vodorovných směrů ve skupinách, násobením, v laboratorních jednotkách, ve všech kombinacích (Schreiberova metoda). ad 1) v jedné poloze dalekohledu Používá se při podrobném polohovém měření (polární metodě, tachymetrii). Úhly jsou zatíženy všemi přístrojovými chybami. Dalekohledem se zacílí v první poloze na signál, který je ve směru levého ramene úhlu. Utáhnou se hrubé ustanovky. Obraz v dalekohledu se zaostří a svislé vlákno nitkového kříže se jemnými ustanovkami nastaví přesně na střed cílové značky. Na vodorovném kruhu se přečte čtení o1. Stejným způsobem se provede zacílení ve směru pravého ramene úhlu. Na vodorovném kruhu se přečte čtení o2. Výsledný úhel . Pokud o2 < o1, potom ? - (02 + 400) - o1 . ad 2) vodorovných směrů ve skupinách Jedná se o základní metodu při určování bodů polohového pole a většiny měření. Výchozí směr má být dobře viditelný po celou dobu měření. Měří se v obou polohách dalekohledu. Jedna skupina jsou dvě měřické řady. První řada se měří v první poloze dalekohledu. Cílí se od počátečního směru postupně do všech dalších směrů a končí se opětným zacílením do počátečního směru. Uzávěr nesmí být obvykle větší než 2 až 3 násobek základní střední chyby určení směru použitou metodou. Dalekohled se proloží do druhé polohy (otočí se kolem vodorovné osy o 200 gon) a v druhé řadě se cílí na jednotlivé směry v opačném pořadí. Počet nutných skupin se řídí předpisy. Při každé další skupině se nastavuje na počáteční směr čtení změněné o hodnotu 200 gon/s, kde s je počet skupin. Výsledky se ukládají do paměti teodolitu nebo se zapisují do zápisníku (obr. 5.9). Zvláštním případem je, když se měří ve skupině pouze dva směry, ze kterých se určí úhel ?. Jedná se o polygonové pořady [31]. Obrázek 5.9. Zápisník měřených vodorovných směrů [53] ad 3) násobením Umožňuje měřit úhel s větší přesností než je přesnost odečítací pomůcky teodolitu, lze ji použít pouze u přístrojů repetičních. V současnosti se používá již jen ojediněle. Podstatou metody je opakované sčítání (přiřazování, repetice) měřeného úhlu. Zacílí se na levý signál, přečte se čtení OL, zacílí se na pravý signál, přečte se čtení O1. Vodorovný kruh se spojí s alhidádou a jejím otočením se zacílí na levý signál, tím se přenese čtení O1 do tohoto směru. Po uvolnění alhidády se postup opakuje. Po n-tém zacílení na pravý signál se přečte údaj OP. Úhel ? = (OP - OL ) / n , kde n je počet opakování měření. Měření se provádí v jedné nebo dvou polohách dalekohledu. ad 4) v laboratorních jednotkách Metoda zavedená roku 1936 Ing. Jiřím Křovákem se používá ke snížení vlivu všech chyb soustavy teodolit – observační pilíř na minimum. Měření trvá krátkou dobu, takže lze předpokládat stejnou refrakci[32] . Označení „laboratorní“ má vyjádřit, že po krátkou dobu měření mají spojnice teodolit – cíl laboratorní vlastnosti. Metodu lze použít např. pro měření v základní síti. Principem metody je zaměření úhlu při opakovaném cílení i odečítání, včetně určení odklonu osy alhidády od svislice. Laboratorní jednotka sestává ze zaměření na levý a pravý signál (L – P) a opakovaného měření téhož úhlu v obráceném pořadí (P – L) při dvojnásobném cílení i odečítání, tedy (LPPL). Po proložení dalekohledu do druhé polohy se postup opakuje, ovšem opačně (PLLP). Před každým zacílením se navíc určuje poloha obou konců alhidádové libely na její dělené stupnici. Další laboratorní jednotky se měří na jiných místech děleného kruhu. [45] Podrobněji je metoda popsána v [62]. ad 5) ve všech kombinacích (Schreiberova metoda) Při této metodě se měří všechny úhly na stanovisku. Podrobnější informace lze nalézt např. v [62]. 5.2.1.3. Analýza chyb při měření vodorovných úhlů Chyby, které se při měření vodorovných úhlů vyskytují, můžeme rozdělit do tří hlavních skupin: přístrojové chyby měřické chyby vnější chyby (z prostředí Jedná se o chyby nevyhnutelné, které mohou mít charakter buď chyb systematických nebo nahodilých. Abychom mohli vliv těchto chyb na výsledek měření vyloučit nebo alespoň omezit na nejmenší míru (měřickou metodou, popř. výpočtem), je třeba znát příčinu jejich vzniku i vliv na výsledek měření. přístrojové chyby a) chyba alhidádové libely Tato chyba vzniká jako důsledek nesprávné rektifikace alhidádové libely. Pokud alhidádová libela není správně rektifikovaná, není osa alhidádové libely L kolmá na svislou osu alhidády V. Chyba se nedá vyloučit měřením ve dvou polohách dalekohledu! Vliv chyby na měřený vodorovný směr Pro vodorovný směr se vyjadřuje vztahem kde v je úhel odklonu osy alhidády od svislice, ? je úhel, který svírá záměrná rovina s rovinou, v níž došlo k odklonu osy alhidády, z je zenitový úhel záměry. Vliv ?v = 0 při vodorovné záměře (z = 100 gon). U strmých záměr však velikost vlivu chyby rychle roste a maximální hodnoty dosahuje, jestliže z -> 0. Jestliže úhel ? = 0, vliv chyby se neprojeví ani při strmých záměrách. Maximální hodnoty dosahuje, jestliže ? -> 100 gon nebo 300 gon, kdy sin ? =± a ? vmax = v * cotg z. Vliv chyby na měřený vodorovný úhel [45] Úhel je dán rozdílem dvou směrů (každý z nich je zatížen určitou chybou ?v), proto i vliv chyby z nesprávné horizontace na měřený úhel je dán rozdílem chyb v obou směrech: Tato chyba je nebezpečná zejména v případech, kdy sin ?2 = -sin ?1 , tj. pro ?2 = ?1± 200 gon, protože potom Jsou-li ramena skloněna pod stejným zenitovým úhlem, tj. z2 = z1 = z , pak Maximum nastane pro ? = 100 gon Při z 2 = - z1 je ?v? = 0 . Odvození vztahu (1) je uvedeno v [45]. b) úklonná chyba (chyba ze sklonu točné osy dalekohledu) Úklonná chyba je způsobená nekolmostí svislé osy alhidády V k točné ose dalekohledu H. Vliv chyby na měřený vodorovný směr Při sklonu točné osy i (úhel mezi točnou osou dalekohledu H a vodorovnou rovinou) a zenitovém úhlu z je vliv chyby na měřený vodorovný směr Nulový vliv chyby je při z = 100 gon, maximální při z -> 0. Vliv úklonné chyby se vyloučí měřením ve dvou polohách dalekohledu. Protože výrobní tolerance zaručuje vodorovnost točné osy do 10 mgon [38], je vliv této chyby při měření směrů v jedné poloze zanedbatelný. Vliv chyby na měřený vodorovný úhel Úhel měřený pouze v jedné poloze dalekohledu není ovlivněn chybou ze sklonu točné osy, pokud z1 = z2. Při rozdílných zenitových úhlech nad nebo pod horizont se výsledný vliv na měřený vodorovný úhel rovná rozdílu vlivu na jednotlivé směry: Úklonná chyba se odstraní měřením v obou polohách dalekohledu. V první a druhé poloze má vliv sklonu točné osy opačná znaménka. Aritmetický průměr z obou poloh dalekohledu bude tedy chyby ze sklonu točné osy dalekohledu zbaven. Odvození vztahu (2) je uvedeno v [45]. c) kolimační chyba Kolimační chyba je způsobená nekolmostí záměrné přímky Z k točné ose dalekohledu H. Vliv chyby na měřený vodorovný směr Vliv kolimační chyby na vodorovný směr je závislý na velikosti kolimační chyby c a na zenitovém úhlu z: Při vodorovné záměře (z = 100 gon) je vliv kolimační chyby na vodorovný směr roven přímo kolimační chybě c. Minimální vliv chyby nastává tedy při vodorovné záměře a maximální, jestliže z -> 0 . Vliv chyby na měřený vodorovný úhel Vliv kolimační chyby na měřený úhel je dán rozdílem chyb v obou směrech: Pokud z1 = z2, je vliv kolimační chyby na vodorovný úhel měřený v jedné poloze nulový. Čím větší je rozdíl hodnot zenitových úhlů, tím větší je vliv chyby na vodorovný úhel. Kolimační chyba se odstraní měřením v obou polohách dalekohledu. V první a druhé poloze má vliv kolimační chyby opačná znaménka. Aritmetický průměr z obou poloh dalekohledu bude tedy kolimační chyby zbaven. Odvození vztahu (3) je uvedeno v [45]. Další strojové chyby: d) chyba z excentricity alhidády [45] Teodolit má chybu z excentricity alhidády, pokud osa alhidády neprochází přesně středem limbu. Obrázek 5.10. Chyba z excentricity alhidády [45] Vliv chyby ? se dá určit z ? ALJ: protože úhel ? je malý, můžeme psát Protože e (excentricita alhidády) a r jsou pro určitý přístroj konstantní, závisí velikost chyby jen na úhlu ?. Úhel ? určuje polohu spojnice odečítacích indexů vzhledem ke směru excentricity alhidády. Při otáčení alhidády se úhel ? a tedy i velikost úhlu ? mění. Vliv chyby je roven 0, pokud spojnice odečítacích indexů J1 a J2 splyne se směrem excentricity e (? = 0) a maximální, pokud je excentricita e kolmá na spojnici odečítacích indexů J1 a J2, tj. ? = 100 gon, popř. 300 gon. V důsledku excentricity alhidády se při měření odečítají nesprávné hodnoty o1´ a o2´ namísto správných hodnot o1 a o2. Vodorovný úhel ? se určí jako aritmetický průměr správných hodnot, tj. 0,5(o1 + o2), přičemž o1 = o1´ + ? a o2 = o2´ - ? . Potom pro aritmetický průměr úhlu ? vychází vztah Aritmetickým průměrem z odečtení dvou diametrálně postavených odečítacích pomůcek se vliv chyby z excentricity alhidády vyloučí. e) nediametrální poloha čtecích zařízení Nejsou-li odečítací indexy přesně diametrálně, bude čtení u jednoho z indexů pochybeno o úhel v. Obrázek 5.11. Chyba z nediametrální polohy čtecích zařízení [45] Protože se úhel určuje jako rozdíl dvou směrů, z nichž každý je zatížen stejnou chybou, nemá chyba z nediametrální polohy čtecích zařízení vliv na vodorovný úhel měřený v jedné poloze dalekohledu. Z obrázku je patrné, že chyby v první a druhé poloze mají opačná znaménka, a proto je lze vyloučit měřením ve dvou polohách dalekohledu. f) chyba z excentricity záměrné roviny Z [45] Není-li dalekohled umístěn centricky, neprochází záměrná rovina osou alhidády – je excentrická a při otáčení alhidády bude mít od osy otáčení, procházející středem limbu L, stále stejnou vzdálenost e. Ve svislém průmětu se záměrná rovina projeví jako tečna ke kružnici o poloměru e se středem v bodě L. Při zaměřování směru na bod A v první poloze obdržíme namísto správného údaje ? údaj zvětšený o ? ?. Údaj ? ? můžeme vypočítat ze vztahu V druhé poloze bude údaj ? zmenšený o ? ?. Průměr z obou čtení bude tedy zbaven vlivu chyby z excentricity záměrné roviny. Obrázek 5.12. Vliv chyby z excentricity záměrné roviny na vodorovný směr [45] Pokud měříme vodorovný úhel ? = ASB, zaměříme dalekohledem na oba body nejprve v prvé poloze dalekohledu a místo správného úhlu ? zaměříme úhel ?', o který se pootočí jak záměrná rovina, tak odečítací indexy. Rozdíl ? ? = ? - ?', který udává vliv této chyby na měřený úhel v jedné poloze dalekohledu, můžeme určit ze čtyřúhelníka ASBM: Obrázek 5.13. Vliv chyby z excentricity záměrné roviny na vodorovný úhel [45] Úhly ?, ? a ? ? vypočítáme z excentricity e a délek stran s1 a s2: Při stejně dlouhých záměrách se vliv chyby z excentricity záměrné roviny na měřený úhel v jedné poloze neprojeví. Se zvětšujícím se rozdílem v délkách stran se zvětšuje také vliv chyby. g) chyba z nestejnoměrného dělení kruhu Dnešní přístroje mají limby velmi přesně dělené, neboť se zhotovují velmi jemnými dělícími stroji, které pracují automaticky. Žádný stroj však není dokonalý. Vlivem nahodilých a systematických chyb dělících strojů nejsou stupnice dělených kruhů zcela přesně stejnoměrné. Zkoušku dělení kruhu je možné provést zvláštními stroji s mikroskopy nebo měřením úhlů určité velikosti na různých místech limbu po celém jeho obvodě. Vliv chyby způsobené nestejnoměrným dělením kruhu se snižuje opakovaným měřením a čtením vždy na jiném místě kruhu. h) chyba ze sklonu roviny limbu U novějších přístrojů se již s touto chybou prakticky nesetkáme. Pouze u starších přístrojů se může vyskytnout případ, že se při výrobě nepodaří vyhovět požadavku kolmosti limbové roviny ke svislé ose alhidády. Vliv sklonu limbové roviny na měřený vodorovný směr je dán vztahem ? ?MAX = ?2 / 4? , kde ? je sklon limbové roviny. I ten je ale nepatrný a tudíž zanedbatelný. i) runová chyba Vzniká tím, že délka stupnice pro jemné čtení neodpovídá délce jí odpovídajícího intervalu limbu (vlivem nesprávného zvětšení čtecího mikroskopu). U moderních optických teodolitů je již tato chyba zanedbatelná. měřické chyby a) chyba z nesprávné horizontace přístroje Při nesprávném urovnání přístroje je osa alhidády odchýlena od svislice o úhel v, o který je odkloněna i rovina limbu od vodorovné roviny (rovina limbu je kolmá k ose alhidády). Protože H ? V, poruší se také vodorovnost točné osy. Vliv chybné horizontace přístroje na měřený vodorovný směr je stejný jako vliv chyby alhidádové libely (chyba z nesprávné horizontace se rovněž nedá vyloučit měřením ve dvou polohách dalekohledu), tedy: Vliv nesprávné horizontace na měřený úhel je opět stejný jako vliv chyby alhidádové libely, tedy: b) chyba z nesprávné centrace přístroje [45] V důsledku nepřesného provedení centrace je teodolit místo na bod C dostředěn na bod S s chybou e a místo správného úhlu ? mezi body A a B měříme chybný úhel ?´. Tím vzniká chyba Obrázek 5.14. Chyba z nesprávného dostředění přístroje [45] Z obrázku je zřejmé, že Protože hodnota e je vzhledem k délkám stran s1 a s2 velmi malá, jsou velmi malé i úhly ? a ?. Z toho plyne Protože ? ~ ?´ , je možné psát Tato chyba nabude maximální hodnoty při ? = 100 gon a ?´ = 200 gon, tedy když bude e ? s a ? ~ ?´ = 2R , potom pro s1 ~ s2 ~ s Závěr: čím jsou záměry kratší, tím přesněji je třeba teodolit centrovat. c) chyba z nesprávné centrace signálu Chyba z nesprávné centrace signálu má na měřený vodorovný úhel obdobný vliv jako nepřesná centrace teodolitu na stanovisku. Protože hodnota e je vzhledem k délkám stran s1 a s2 velmi malá, jsou velmi malé i úhly ?1 a ?2. Z toho plyne Obrázek 5.15. Chyba z nesprávné centrace signálu [45] Maximální hodnoty opět dosáhne, bude-li excentricita e kolmá k záměře. Pak Pro e1 = e2 a s1 = s2 = s bude tedy stejné jako v předcházejícím případě. Opět tedy platí, že čím jsou záměry kratší, tím přesněji je třeba signalizovat zaměřovaný bod. d) chyba z nepevného postavení přístroje Teodolit je pevně spojen s hlavou stativu. Jakýkoliv pohyb či změna polohy stativu při měření se přenáší i na přístroj, a tím i na polohu děleného kruhu, na kterém se odečítá. Proto je nutno před měřením zajistit neměnnou polohu stativu, tj. pevně zašlápnout nohy stativu do země, přezkoušet pevnost šroubů upevňujících nohy k hlavě stativu, ověřit dostatečné utažení středního šroubu spojujícího teodolit se stativem, neopírat se při měření o stativ a opatrně přecházet kolem stativu, aby se zabránilo jeho otřesům, které se přenášejí na přístroj. [45] Aby nedocházelo k jednostrannému zahřívání stativu slunečními paprsky a tím ke kroucení stativu a tedy i natáčení základního nulového směru, chrání se stativ měřickým slunečníkem. Měřický slunečník se používá také k ochraně přístroje před přímým působením slunečních paprsků a tedy oteplováním jednotlivých částí přístroje. e) chyba v cílení Chyba v cílení vzniká nepřesným nastavením nitkového kříže na svislou osu cílové značky. Chyba v cílení závisí na: vlastnostech dalekohledu, tj. na výkonnosti dalekohledu (zvětšení, jasnost, rozlišovací schopnost), na úpravě nitkového kříže, síla rysek apod., na stabilitě záměrné osy při přeostřování, vlastnostech cíle, tj. velikosti, barvě a tvaru cílové značky, také na osvětlení cíle a jeho pozadí, na směru osvětlení, fyzikálních vlastnostech prostředí, kterým prochází paprsek, zejména na průhlednosti a teplotě ovzduší, zkušenosti a zručnosti pozorovatele, ale též na jeho duševním a tělesném stavu. Chyba v cílení má náhodný charakter a její velikost značně kolísá v závislosti na podmínkách. Obecně je možno určit střední chybu v cílení podle přibližného vzorce kde k = 9 mgon až 36 mgon a z je zvětšení dalekohledu [53]. f) chyba ve čtení stupnice U přístrojů se skleněnými kruhy vzniká chyba v odečtení buď nesprávným odhadem části nejmenšího dílku stupnice podle polohy odečítacího indexu nebo při koincidenčním způsobu odečítání nepřesným nastavením obrazu rysek do koincidence optickým mikrometrem. Velikost chyby v odečtení závisí zejména na: jemnosti dělení hlavní stupnice, odečítacím zařízení, schopnostech měřiče. U elektronických teodolitů je chyba ve čtení uvedena na prospektu a měřič ji prakticky nemá možnost ovlivnit. vnější chyby (z prostředí) a) chyba z refrakce Paprsky se šíří přímočaře pouze ve vakuu, v atmosféře dochází při průchodu paprsku různě hustými vzduchovými vrstvami[33] k lomu světla, tzv. refrakci. Paprsky přicházející z cíle k měřiči jsou odkloněny od geometricky přímé spojnice. Odchylka paprsku ve smyslu vertikálním je poměrně značná a projevuje se při měření svislých úhlů. Odchylka paprsku ve směru horizontálním je podstatně menší. Označuje se jako horizontální (boční) refrakce a projevuje se při měření vodorovných úhlů. Horizontální refrakce se zohledňuje při měření vodorovných úhlů se zvýšenou přesností (např. při měření v trigonometrických sítích). V přízemních vrstvách jsou větší teplotní rozdíly a tedy také větší horizontální refrakce. Ve větších výškách se teploty vyrovnávají, vzduch je stejnorodější a refrakce podstatně menší. Prospěšný je mírný vítr, protože přemísťuje vzduchové sloupce různé teploty, promíchává je a tím ruší nebo alespoň zmenšuje jejich systematický vliv. Refrakční chyba ? má složku systematickou c a složku proměnlivou ?. Systematická složka v podstatě závisí na profilu terénu pod záměrou, na vlastnostech terénu a na klimatických poměrech v daném území. Má tedy různou hodnotu pro jednotlivé směry na tomtéž stanovisku a je také různá na různých bodech. Nelze ji zcela vyloučit ani dlouhodobým měřením za různých atmosférických podmínek. Proměnlivá složka se mění s denní dobou a se změnami atmosférických podmínek. Během jednoho měření úhlu (po krátkou dobu) působí jako chyba systematická. Při měření v jiný den a v jiné době může mít jinou hodnotu i znaménko (může nabýt charakteru náhodné chyby). Při dostatečném vystřídání podmínek bude její střední hodnota M (?) ~ 0 a tedy střední hodnota refrakční chyby M (?) ~ c. Obrázek 5.16. Horizontální refrakce [62] Na obrázku (obr. 5.16) je c1 systematická složka refrakce v záměře na bod P1 a c2 v záměře na bod P2. V důsledku refrakce pak naměříme úhel ?´ namísto úhlu ?, který bychom naměřili v homogenním prostředí. Studiem refrakce se zabývala řada autorů. Problém horizontální refrakce však stále není vyřešen. Výpočet refrakce vyžaduje (zvláště v členitém terénu) mnoho času, koeficienty v existujících vzorcích jsou empirické a nebudou vhodné pro jiné půdní, terénní a klimatické podmínky, než jsou ty, pro které byly určeny. Obvykle se tedy volí druhý způsob snížení vlivu refrakce. Opakovaná měření téhož úhlu se dělí do různých dnů (nejméně tří) s odlišnými atmosférickými podmínkami. Kombinuje se měření denní a noční. Nejvhodnější doba pro měření je asi 3 – 4 hodiny před západem Slunce a po něm: nejvhodnější podmínky jsou zatažená obloha, mírný vítr (při malých rozdílech denních a nočních teplot). Záměry mají vést nejméně 5 m nad terénem, nad porostem nebo objekty. Pilíř, na který se staví teodolit, musí být dostatečně vysoký, aby všechny záměry byly nad přízemními vrstvami vzduchu, kde jsou nepříznivé refrakční podmínky. [62] Ani uvedená opatření však refrakci zcela nevyloučí. b) chyba z vibrace Vibrace způsobuje chvění cílové značky. Je způsobená turbulentním prouděním vzduchu. Teplejší přízemní vrstvy vzduchu jsou lehčí než nad nimi ležící vrstvy studenějšího vzduchu. Tím vzniká stálé stoupání teplých vrstev – vlnění, vibrace. Typická je pro letní dni při teplotách větších než 25°C. Závisí ale také na vlhkosti půdy a úpravě povrchu terénu (asfalt). Vibrace však není nebezpečná, protože je viditelná. Pokud je vlnění silné a stěžuje cílení, přestaneme měřit. 5.2.1.4. Rozbor přesnosti měření vodorovných směrů a úhlů Základní charakteristikou přesnosti měření vodorovných směrů a vodorovných úhlů je střední chyba m[34] . Tato chyba vznikne spolupůsobením všech chyb přístrojových, měřických a vnějších. kde mi – souhrnná střední chyba všech přístrojových chyb, m? - střední chyba vlastního měření, ms – střední chyba v centraci signálu, mt – střední chyba v centraci teodolitu. Měřickým postupem a správnou rektifikací přístroje usilujeme o to, aby hodnota mi -> 0. Střední chyba vlastního měření m? zahrnuje chybu z cílení mc a chybu ve čtení stupnice mo. Střední chyby v centraci nelze uvést průměrnou hodnotou, neboť jejich velikost a vliv závisí nejen na použitém způsobu centrace, ale také na vzdálenosti cíle, musíme je tedy uvažovat zvlášť. Vzhledem k tomu, že vliv centrace uvažujeme zvlášť a že přístrojové chyby vhodným způsobem vyloučíme, střední chyba směru měřeného v jedné poloze dalekohledu je a střední chyba směru měřeného v obou polohách dalekohledu je protože střední chyba ubývá s odmocninou z počtu pozorování. Střední chyba úhlu měřeného v jedné poloze dalekohledu Úhel je roven rozdílu dvou směrů ? = ?2 - ?1 , a tedy střední chyba Protože lze předpokládat, že oba směry byly měřeny se stejnou přesností m?1 = m?2 = m? , můžeme psát Střední chyba úhlu měřeného v obou polohách dalekohledu Výsledný úhel je aritmetickým průměrem z měření v obou polohách dalekohledu a střední chyba ubývá s odmocninou z počtu pozorování, tedy Střední chyba úhlu měřeného v s skupinách Střední chyba v centraci signálu ms a v centraci teodolitu mt [35] Střední chyba úhlu způsobená nesprávným dostředěním signálů je Střední chyba úhlu způsobená nesprávným dostředěním teodolitu je Pokud dosadíme jednotlivé střední chyby do vzorce pro celkovou střední chybu m dostaneme výraz Pro s1 = s2 = s bude mít vzorec (6) tvar Tento výraz je možné dále zjednodušit pokud et = es = e Pro celkovou střední chybu směru platí vzorec [1] 5.2.1.5. Centrace měřených vodorovných směrů Jedná se o situaci, kdy osnova vodorovných směrů byla, z důvodu nemožnosti centrických postavení, měřena na excentrickém stanovisku a i signály cílových bodů byly excentrické[36] . Každá záměra z excentricky zaměřené osnovy vodorovných směrů musí být opravena o centrační změny – centrační změnu z excentricity stanoviska ?s a centrační změnu z excentricity cíle ?c. K výpočtu centračních změn je třeba znát centrační prvky: délku excentricity e a centrační úhel ?e. Délka excentricity je délka spojnice excentr a centr. Centrační úhel je úhel, který svírá směr na počátek osnovy směrů se směrem excentricity. Směr excentricity se měří až na konci skupiny, a to proto, aby se nemuselo přeostřovat během měření osnovy (délka excentricity je ve srovnání s délkami záměr nesrovnatelně kratší). Centrační prvky se určují buď přímo, nebo nepřímo. Přímé určení centračních prvků Při určení centračních prvků cíle se záměrná cílová značka promítne do úrovně stabilizační značky ze dvou směrů přibližně na sebe kolmých. Z každého směru se promítá v obou polohách dalekohledu, protože postavení teodolitu nebývá příliš vzdáleno od cíle (jedná se tedy o strmou záměru). Vzdálenost promítnutého záměrného bodu od středu je délka excentricity, tedy první centrační prvek. Druhým centračním prvkem je směr excentricity, který se zaměří od počátečního směru spolu se směry osnovy. Obrázek 5.17. Přímé určení centračních prvků [52] Při určení centračních prvků stanoviska se postupuje obdobně. Nepřímé určení centračních prvků Není-li možné centrum promítnout do přístupného místa v úrovni terénu, musí se centrační prvky určit nepřímo. Je-li excentrické stanovisko v úrovni terénu, zvolí se za jeden konec základny trojúhelníku, ze kterého se excentricita určí. Obrázek 5.18. Nepřímé určení centračních prvků – stanovisko v úrovni terénu Na obrázku (obr. 5.18) značí E excentrické stanovisko, C centrum a z základnu. Délka excentricity e se určí ze vztahu Pro kontrolu se volí ještě jedna základna, nejjednodušeji opět s jedním koncem v excentrickém stanovisku. Směr excentricity se změří v osnově směrů. Pokud excentrické stanovisko nelze volit v úrovni terénu, je možné délku excentricity určit jako nepřístupnou vzdálenost ze základny z1 mezi stanovisky S1 a S2, a z úhlů ?1 až ?4. Směr excentricity ?e1 dostaneme zařazením směrů měřených na excentrickém stanovisku E1 od počátku O na stanoviska S1 a S2 do osnovy směrů, a pomocí vypočteného úhlu ?, ze vztahu ?e1 = ?e2 + ? Obrázek 5.19. Nepřímé určení centračních prvků – stanovisko nelze volit v úrovni terénu [14] Pokud by bylo možné umístit jeden konec základny na spojnici excentr – centr, je výpočet podstatně jednodušší. Zpravidla se nejprve volí konec základny a z něj se vytyčuje excentrické stanovisko dalekohledem teodolitu, zamířeným na centrum C. Ze základny z2 a z úhlů ?6 až ?8 se vypočte délka excentricity e2 jako rozdíl stran CS3, E2S3. Pro kontrolu se určení e2 provede ještě z trojúhelníků CS2S5, E2S3S5. Pro druhý centrační prvek platí ?e2 = ?e3 + 200 gon Výpočet centračních změn Úloha centrace měřených vodorovných směrů se skládá z dílčích úloh dostředění stanoviska a cíle. Dalším často používaným způsobem je způsob uvedený v [1] provádějící centraci osnovy vodorovných směrů výpočtem souřadnic excentrických stanovisek a cílů. Centrace stanoviska Obrázek 5.20. Centrace stanoviska [14] Na excentrickém stanovisku E byla zaměřena osnova i směrů. Pro jednoduchost uvažujeme pouze směr ?1, měřený od počátku O na bod P1. Centračními prvky jsou délka excentricity e a směr ?e. Strana s1 se vypočte ze souřadnic bodů C, P1. Úkolem je vypočítat centrovaný směr na centru C mezi rovnoběžkou s EO a spojnicí CP1. Z obrázku je zřejmé, že Aby se centrační změny vypočetly se správným znaménkem, zavádí se na excentru E od směru excentricity ke směru na počátek v geodetickém smyslu úhel ? Připočteme-li úhel ? ke všem hodnotám měřených směrů, tj. orientujeme-li měřenou osnovu na směr EC, dostaneme orientované směry , které použijeme pro výpočet centračních změn buď přesným vzorcem nebo přibližným vzorcem Centrovaný směr z centra C již nemíří na počáteční bod O, který jsme zvolili na excentrickém stanovisku E. Pokud byla volba počátečního směru libovolná, nemusí se k této okolnosti přihlížet. Pokud však je počáteční směr směrem osnovy, musí se uvážit i jeho centrační změna. V případě, že musíme uvažovat i centrační změnu počátečního směru osnovy, je třeba znát vzdálenost počátečního bodu s0. Obrázek 5.21. Centrace počátečního směru [14] Z obrázku vyplývá, že Pro centrovaný směr počítaný od skutečného směru na počáteční bod Obecný vzorec pro výpočet centrovaných směrů má tvar: Centrace cíle Na centru C byla změřena osnova směrů. Z celé osnovy opět uvažujme jen směr na bod P1. Obrázek 5.22. Centrace cíle [14] Úkolem je určit centrovaný směr . Na excentru E opět zavedeme úhel ?, pro který platí Orientujeme-li měřenou osnovu na směr EC, dostaneme orientované směry , které použijeme pro výpočet centračních změn přibližným vzorcem. Z obrázku je zřejmé, že není přesně vnitřní úhel v trojúhelníku proti straně s1, ale je to úhel větší o centrační změnu ?1, kterou hledáme. Použijeme tedy aproximativního postupu: Obecný tvar rovnic pro výpočet centrační změny ?i je následující: Pro centrovaný směr platí a v obecné podobě Centrace stanoviska i cíle Na excentrickém stanovisku Es se změří osnova směrů, z nichž uvažujeme jen směr ?1 a směry excentricit ?e a ?es. Obrázek 5.23. Centrace stanoviska i cíle [14] Nejprve vypočteme centrační změnu ?s z excentrického stanoviska: Vypočteného centrovaného směru se použije pro výpočet centrační změny ?c z excentrického cíle tímto postupem: Výsledný centrovaný směr 5.2.2. Magnetické azimuty [53], [45], [70] K orientaci vodorovných směrů, resp. k měření úhlů tam, kde není možné připojení na body bodového pole, lze využít magnetického pole Země. Země vytváří magnetické pole, ve kterém magnetické siločáry vycházejí z jižního magnetického pólu a směřují do severního magnetického pólu. Na obou pólech jsou magnetické siločáry svislé a na rovníku mají směr vodorovný. V důsledku působení magnetického pole Země ukazuje jeden konec volně zavěšené magnetky vždy k severnímu magnetickému pólu. Směr severního magnetického poledníku je základním směrem pro měření magnetických azimutů (viz Základní pojmy). Základní pojmy Magnetický meridián pozorovacího místa je průsečnice svislé roviny, proložené osou ustálené deklinační magnetky se zemským povrchem. Osou magnetky je spojnice obou koncových hrotů, která prochází středem magnetky. Magnetický azimut je úhel měřený v místě pozorování od severní větve magnetického meridiánu na určovaný bod ve směru číslování na hodinách. Je vždy kladný a počítá se od 0° do 360° (příp. od 0 gon do 400 gon). Na obrázku (obr. 5.24) je šipka SM směr magnetického meridiánu a úhel APK je magnetický azimut strany PK v bodě P. Obrázek 5.24. Magnetický azimut [45] Magnetická deklinace ? je úhel, který v místě pozorování svírá směr magnetického meridiánu SM s astronomickým meridiánem SA (viz obr. 5.25). Jestliže se severní hrot magnetky odklání k západu od astronomického meridiánu, je deklinace západní – záporná, odklání-li se k východu, je deklinace východní – kladná. Obrázek 5.25. Magnetická deklinace [45] Astronomický azimut A tedy získáme přičtením magnetické deklinace k naměřenému magnetickému azimutu. Protože poloha magnetického meridiánu se mění a astronomický meridián má polohu stálou, mění se velikost magnetické deklinace ?. Změna velikosti magnetické deklinace závisí na místě a čase. Změna deklinace s místem je patrná z magnetických map (obr. 5.26), na kterých čáry spojující místa se stejnou hodnotou magnetické deklinace se nazývají izogony. Izogony probíhají přibližně ve směru zemských poledníků. Největší změna deklinace se změnou pozorovacího místa nastává ve tedy směru východ – západ. Obrázek 5.26. Mapa izogon [53] Pokud změny velikosti magnetické deklinace s časem probíhají v pravidelných časových obdobích, nazývají se variace. Podle délky periody rozlišujeme variace denní, roční a sekulární. Pro přesné práce je tedy třeba znát místo a dobu (epochu), kde a kdy se měření konalo. Kromě poměrně pravidelných změn magnetické deklinace mohou nastat také nepravidelné změny, neboli poruchy. Příčinou magnetických poruch mohou být např. magnetické bouře provázející polární záři nebo související s obdobím výskytu zvýšeného počtu slunečních skvrn, příčinou může také být vliv feromagnetických kovů, vliv elektrického proudu, vliv nepravidelně rozložených železných a ocelových součástí vlastního přístroje atd. Určování hodnoty deklinace Hodnotu deklinace pro méně přesné práce je možné určit interpolací z magnetických map, které na základě magnetických měření sestavuje Geofyzikální ústav. Mapa izogon podává obraz skutečného zemského magnetického pole pro určitou epochu. Magnetická deklinace ?t pro libovolné místo v čase t se určí ze vztahu kde ?o je magnetická deklinace pozorovacího místa k epoše to a zjistí se lineární interpolací z mapy izogon, v je roční změna magnetické deklinace a zjistí se z mapy izopor (obr. 5.27), t je časový údaj. Obrázek 5.27. Mapa izopor [53] Magnetické přístroje Součástí každého magnetického přístroje je deklinační magnetka, která je umístěna v pouzdru z nemagnetického materiálu, opatřeném děleným kruhem, nazývaným též hodinovým. Deklinační magnetka je tenká, lehká, ocelová, silně zmagnetizovaná tyčinka různého tvaru (obr. 5.28). Spojnice obou koncových hrotů magnetky se nazývá osa magnetky. Uprostřed na ose magnetky (v těžišti) je ložisko z tvrdého materiálu. Prostřednictvím tohoto ložiska spočívá magnetka na ocelovém hrotu umístěným ve středu děleného kruhu a může se volně otáčet ve vodorovné rovině. Jeden konec magnetky, zvaný severní, směřuje vždy k severnímu geomagnetickému pólu a bývá zpravidla modře zakalen. Druhý konec, zvaný jižní, směřující k jižnímu magnetickému pólu se pro zřetelné rozlišení nezbarvuje. Obrázek 5.28. Deklinační magnetka [53] Magnetka je dále vybavena aretačním zařízením, kterým se dá vyjmout z hrotu a tak chránit před poškozením či přílišným opotřebením. Obvykle se používá pákové aretace, ovládané obvodovým šroubem. U citlivějších magnetek se k aretaci používá středový šroub, kterým se docílí pozvolného spouštění, takže magnetka dosedne jemně bez nárazu na hrot. Citlivost magnetky závisí na její délce, váze, intenzitě zmagnetizování a na tvaru a tvrdosti ložiska i hrotu, na němž magnetka spočívá. Magnetka je tím citlivější, čím je delší, lehčí, silněji zmagnetizována a čím přesněji se po vychýlení opět ustálí v původní poloze. Stupnice děleného kruhu je dělena na 360°. Hodnota nejmenšího dílku stupnice závisí na poloměru děleného kruhu. Při odečítání se poloha hrotu magnetky odhaduje pomocí lupy. Dělené kruhy se u novějších magnetických přístrojů číslují proti směru číslování na hodinách. Jako odečítací index slouží osa magnetky. Je-li záměrná rovina nastavena do směru magnetického meridiánu, udává severní hrot magnetky odečtení 0o. Otáčí-li se nyní rovina záměrná i s děleným kruhem ve směru pohybu hodinových ručiček, narůstají údaje indexu (magnetky) stejně jako vzrůstá magnetický azimut (obr. 5.29). Je-li tedy úhloměrná stupnice číslována proti směru pohybu hodinových ručiček, ukazuje magnetka jako odečítací index přímo hodnotu magnetického azimutu. Pokud číslování postupuje v kladném smyslu, je třeba určovaný azimut vypočítat jako doplněk odečtené hodnoty do 360° (obr. 5.30). Obrázek 5.29. Číslování stupnice v záporném smyslu [53] Obrázek 5.30. Číslování stupnice v kladném smyslu [53] Magnetické přístroje se dělí do 3 skupin: kompasy, busoly, busolní teodolity. Kompasy Kompasy jsou magnetky, umístěné v kruhovém pouzdře z neferomagnetického kovu, opatřené kruhovou libelou a případnými dalšími doplňky, které však nejsou vybaveny záměrnými zařízeními. Busoly Busoly jsou kompasy doplněné o záměrné zařízení. Busolní teodolity Jedná se o normální teodolity doplněné sázecím plnokruhovým kompasem nebo tzv. trubicovým usměrňovačem. Trubicový usměrňovač (obr. 5.31a) je válcové pouzdro, v němž je na hrotu zavěšena magnetka, opatřená aretačním zařízením. Obrazy obou konců magnetky se převádějí optickou cestou do zorného pole usměrňovače (obr. 5.31b). Magnetka je urovnána, pokud se otáčením alhidády dosáhne koincidence obou obrazů (obr. 5.31c). Tím se současně záměrná přímka uvede do směru magnetického meridiánu. Obrázek 5.31. Trubicový usměrňovač [53] Měření magnetických azimutů Magnetické azimuty se měří dvěma způsoby: přímo, nepřímo. Při přímém způsobu měření magnetických azimutů se azimuty čtou přímo na děleném kruhu busoly. Přístroj se dostředí a urovná na bodě P1. Magnetka, dosud aretovaná, se uvolní vypínacím zařízením a dalekohledem se zacílí na bod P2. Po ustálení magnetky se odečítá poloha jejích hrotů na děleném kruhu. Před odečtením je vhodné jemně přejet nehtem po vroubkované hlavě aretačního šroubu, aby se odstranilo případné tření v ložisku a magnetka se ustálila ve správné poloze. Při odečítání je žádoucí, aby měřič stál ve směru osy magnetky, aby se zabránilo vzniku paralaxy. Výsledný azimut A12 tvoří odečtení celých stupňů severního hrotu magnetky, doplněné aritmetickým průměrem z odečtených minut pro oba hroty. Obrázek 5.32. Přímé určení magnetického azimutu [53] Při nepřímém způsobu se azimuty čtou na vodorovném kruhu teodolitu. Podstatou je určení příslušného odečtení om (viz obr. 5.33), odpovídajícího té poloze alhidády, při které se záměrná rovina ztotožňuje se směrem magnetického meridiánu SM. Dále se již jedná o známé zaměření osnovy směrů, která se orientuje k základnímu směru SM magnetického meridiánu. Záměrná rovina se nastaví do směru magnetického meridiánu takto: Aretovaná magnetka se uvolní a alhidáda se otáčí tak dlouho, až severní hrot magnetky ukazuje přibližně k nule děleného kruhu. Hrubá ustanovka se upne a jemnou se přesně nastaví na děleném kruhu odečtení 0o. V této poloze alhidády se odečte na limbu příslušné čtení om. Potom se magnetka aretuje, zaměří se směry na dané body P2 a P3 a odečtou se na limbu hodnoty o2, o3. Výsledné azimuty se odvodí redukováním směrů k základnímu směru om. Tedy A12 = o2 - om a A13 = o3 - om . Přesnost magnetického azimutu se dá zvýšit opakováním nastavení záměrné roviny do směru meridiánu SM a zavedením aritmetického průměru. Obrázek 5.33. Nepřímé určení magnetického azimutu [53] 5.2.3. Astronomické azimuty [53] Astronomický azimut je úhel, který svírá svislá záměrná rovina s rovinou astronomického meridiánu v místě pozorování. Měří se od severní větve poledníku ve směru číslování na hodinách od 0°do 360°. Pro určení astronomického azimutu je tedy třeba předem znát směr místního poledníku jako základního směru. Určení směru místního poledníku výpočtem meridiánové konvergence [45] Tento způsob předpokládá znalost pravoúhlých souřadnic koncových bodů a tedy i směrníku ? strany, jejíž astronomický azimut má být určen. U souřadnicových systémů pravoúhlých souřadnic, které byly nebo jsou na území naší republiky používány, zaujímá osa X směr místního poledníku procházejícího počátkem souřadnicového systému s výjimkou souřadnicového systému s počátkem v trigonometrickém bodu Gusterberg. V tomto systému při orientaci poledníku vznikla chyba ? = 4´22,3´´, o kterou je kladná větev osy X stočena na západ a je tedy nutno s ní při určování směru místního poledníku počítat. Protože poledníky se na severní polokouli sbíhají k severnímu pólu, je zřejmé, že rovnoběžka s osou X a místní poledník procházející týmž bodem spolu svírají úhel ?, který se nazývá meridiánová konvergence (obr. 5.34). Obrázek 5.34. Určení směru místního poledníku pomocí meridiánové konvergence [45] Velikost úhlu ? závisí jednak na vzdálenosti od osy X, jednak na zeměpisné šířce: kde ?? je rozdíl zeměpisných délek místního poledníku a poledníku procházejícího počátkem souřadnicového systému, ? je zeměpisná šířka místa pozorování. Úhel ?? je možno nahradit výrazem kde Y je ypsilonová souřadnice stanoviska teodolitu, R je zemský poloměr. Potom je možno vzorec pro meridiánovou konvergenci psát ve tvaru Z obrázku (obr. 5.34) je zřejmé, že astronomický azimut pro body ležící na východ od osy X bude A12 = ?12 - ?1±180° a pro body ležící na západ od osy X A34 = ?34 - ?2±180° . V souřadnicovém systému s počátkem v trigonometrickém bodě Gusterberg by se u bodů ležících na východ od osy X místo úhlu ? připočítávala hodnota ß1 = ? + ? a u bodů ležících na západ od osy X by se místo úhlu ? odečítala hodnota ß1 = ? - ?. Výpočtem astronomického azimutu je dán i směr místního poledníku. Určení místního poledníku metodou stejných výšek hvězdy [45] V důsledku otáčení Země kolem své osy od západu k východu se nebeská báň zdánlivě otáčí od východu k západu. Každá hvězda tedy zdánlivě vychází (na východě), kulminuje v rovině místního poledníku a zapadá (na západě). Hvězdy s menší vzdáleností od světového pólu než činí zeměpisná šířka ? místa pozorování nikdy nezapadají, nýbrž pohybují se po uzavřených křivkách. Takové hvězdy se nazývají cirkumpolární. Rovina místního poledníku, ve které jednotlivé hvězdy kulminují, je rovinou symetrie jejich kruhových drah, tzn., ze místní poledník půlí úhel, který svírají záměry na hvězdu nalézající se ve stejných výškách nad horizontem před kulminací i po ní (obr. 5.35). Obrázek 5.35. Určení místního poledníku metodou stejných výšek hvězdy [29] Zacílíme-li tedy přesně dostředěným a urovnaným vteřinovým teodolitem střed nitkového kříže na některou hvězdu, která je blízko kulminačního bodu, odečteme na vodorovném kruhu hodnotu úhlu o1. Potom při utažené vertikální ustanovce sledujeme zdánlivý pohyb hvězdy a do okamžiku, kdy se hvězda po průchodu kulminačním bodem znovu ztotožní se středem nitkového kříže a odečteme na vodorovném kruhu údaj o2. Rozdílem obou čtení určíme úhel ? = o1- o2 a osa tohoto úhlu určuje směr místního poledníku. Pro zpřesnění výsledku se poloha místního poledníku určuje vícekrát z pozorování několika hvězd. Poznámka Metody určování směru místního poledníku jsou podrobněji probírány v předmětu Geodetická astronomie. K určení směru místního poledníku lze také použít gyroteodolitu[37] (podrobný popis viz např. [70]). 5.2.4. Měření svislých úhlů Svislý úhel se na rozdíl od vodorovného úhlu získá zaměřením pouze jednoho směru (na cílovou značku příslušného signálu). Druhým směrem je směr základní – vodorovný pro výškový úhel, svislý pro zenitový úhel. Velikost svislého úhlu se odečítá na vertikálním kruhu. Zařízením, které realizuje základní směr, je indexová libela nebo kompenzátor. Vertikální kruh Při měření svislých úhlů je třeba si podrobněji všimnout úpravy vertikálního kruhu. Na rozdíl od měření vodorovných úhlů, při kterém limbus zůstává nehybný a otáčí se alhidáda s odečítacími indexy, při měření svislých úhlů se pří sklápění dalekohledu otáčí vertikální kruh současně s vodorovnou točnou osou dalekohledu, se kterou je pevně spojen, kdežto odečítací indexy, spojené s dalekohledovou vidlicí, zůstávají pevné. Dělení kruhu může být šedesátinné nebo setinné. Pro určení výsledné hodnoty svislého úhlu je důležité znát, v jakém smyslu je vertikální kruh číslován a na kterém místě stupnice, vzhledem k odečítacím indexům, se nalézá nula. Vertikální kruhy mohou být číslovány buď ve směru číslování na hodinách nebo proti směru číslování na hodinách. Pro měření zenitových úhlů je výhodnější pokud je kruh číslován ve směru hodin a vodorovné záměře odpovídá z = 100 gon. Obrázek 5.36. Číslování kruhu pro měření zenitových úhlů [53] Pro měření výškových úhlů odpovídá vodorovné záměře ? = 0 gon a výhodnější číslování kruhu je protisměrné. Obrázek 5.37. Číslování kruhu pro měření svislých úhlů [53] 5.2.4.1. Metody měření svislých úhlů v jedné poloze dalekohledu Před měřením provedeme pečlivou horizontaci a centraci teodolitu. Zjistíme indexovou chybu i (viz dále). Pokud je indexová chyba i větší než požadovaná přesnost, provedeme buď rektifikaci[38] teodolitu, nebo opravíme naměřené úhly o hodnotu i. Úhel měříme v první poloze dalekohledu (vertikální kruh je vlevo). Na cílovou značku cílíme nejprve přibližně a po utažení hrubých ustanovek zacílíme jemnými ustanovkami vodorovným vláknem nitkového kříže přesně. Po zacílení se urovná indexová libela a na vertikálním kruhu se odečte hodnota svislého úhlu o1. Pokud je přístroj vybaven kompenzátorem, odpadá urovnání indexové libely. v obou polohách dalekohledu Po urovnání teodolitu na stanovisku, zacílení v 1. poloze dalekohledu na cíl, urovnání indexové libely a čtení o1, zacílíme na cíl ve 2. poloze, urovnáme indexovou libelu a přečteme čtení o2. Pokud je přístroj vybaven kompenzátorem, odpadá urovnání indexové libely. Výsledný svislý úhel se určí jako aritmetický průměr úhlu změřeného v 1. a úhlu změřeného v 2. poloze dalekohledu. Při měření svislých úhlů, zejména při větších sklonech dalekohledu a vzdálenějších cílech, probíhá záměra různě hustými vzduchovými vrstvami, takže výsledky jsou ovlivněny refrakcí. Z tohoto důvodu je nutné, aby záměry v 1. a 2. poloze dalekohledu probíhaly v co nejmenším časovém odstupu. Proto nelze kombinovat měření vodorovných úhlů s určováním úhlů svislých nebo měřit soubor svislých úhlů nejprve v prvé a posléze v druhé poloze dalekohledu. Způsob zapisování měřených hodnot je patrný ze vzoru zápisníku výškových úhlů, kde kromě popisných údajů o stanovisku jsou ještě uvedeny nákresy cílů s označením, kam bylo cíleno. Kontrola ve sloupci číslo 7 je vlastně dvojnásobek indexové chyby. Obrázek 5.38. Zápisník měřených výškových úhlů [53] 5.2.4.2. Analýza chyb při měření svislých úhlů Chyby, které se při měření svislých úhlů vyskytují, můžeme stejně jako u vodorovných úhlů rozdělit do tří hlavních skupin: přístrojové chyby měřické chyby vnější chyby (z prostředí) Jedná se opět o chyby nevyhnutelné, které mohou mít charakter buď chyb systematických nebo nahodilých. Abychom mohli vliv těchto chyb na výsledek měření vyloučit, nebo alespoň omezit na nejmenší míru (měřickou metodou, popř. výpočtem), je třeba znát příčinu jejich vzniku i vliv na výsledek měření. přístrojové chyby kolimační chyba Pokud není splněna podmínka Z ? H, má přístroj kolimační chybu. Vliv této chyby na svislý úhel udává vztah a Odvození vzorců (7) a (8) pro výpočet vlivu kolimační chyby na svislý úhel je uvedeno v [45]. Vliv kolimační chyby na svislý úhel je prakticky nulový, ani při strmých záměrách nedosahuje hodnot, které by podstatně ovlivnily výsledek. úklonná chyba (chyba ze sklonu točné osy dalekohledu) Pokud není splněna podmínka H ? V, svírá točná osa dalekohledu s vodorovnou přímkou úhel i. Výškový úhel je zatížen chybou Vliv této chyby je zanedbatelný, neboť výrobní tolerance kolmosti točné osy dalekohledu k vertikální ose je do 10´´ (30 mgon). Odvození vzorce (9) je uvedeno v [45]. chyba alhidádové libely Pokud není splněna podmínka L ? V, má přístroj chybu alhidádové libely. Vliv této chyby na zenitový úhel je vyjádřen vzorcem odvozeným v [45]: Chyba je tedy přímo úměrná velikosti odklonu v a závisí na úhlu ?, který svírá záměrná rovina s rovinou, ve které nastal odklon osy alhidády od svislice. indexová chyba Indexová chyba i vznikne pokud odečítací indexy neleží v základním směru. Tj. pokud spojnice odečítacích indexů není rovnoběžná se záměrnou přímkou dalekohledu nebo s osou indexové libely (popř. kompenzátoru). Vztahy pro určení i jsou závislé na typu a směru číslování vertikálního kruhu. a) vertikální kruh je číslován proti směru hodinových ručiček a nula stupnice odpovídá vodorovné záměře Obrázek 5.39. Určení indexové chyby, pokud je vertikální kruh číslován proti směru hodinových ručiček a nula stupnice odpovídá vodorovné záměře [45] Pokud má přístroj indexovou chybu, čteme namísto správných hodnot o1 (?1) a o2 (?2) hodnoty zatížené chybou o1´ a o2´. Platí, že Indexovou chybu tedy zjistíme z měření ve dvou polohách dalekohledu. Pro ? platí: tedy indexovou chybu můžeme eliminovat čtením v obou polohách dalekohledu. b) vertikální kruh je číslován po směru číslování na hodinách a nula stupnice odpovídá vodorovné záměře Obrázek 5.40. Určení indexové chyby, pokud je vertikální kruh číslován po směru číslování na hodinách a nula stupnice odpovídá vodorovné záměře [45] Pro výpočet indexové chyby platí následující vztahy: Indexovou chybu tedy zjistíme z měření ve dvou polohách dalekohledu. Pro ? platí: tedy indexovou chybu můžeme eliminovat čtením v obou polohách dalekohledu. c) vertikální kruh je číslován po směru hodinových ručiček a upraven k přímému odečítání zenitových úhlů Obrázek 5.41. Určení indexové chyby, pokud je vertikální kruh číslován po směru hodinových ručiček a upraven k přímému odečítání zenitových úhlů [45] Pro výpočet indexové chyby platí následující vztahy: Indexovou chybu opět zjistíme z měření ve dvou polohách dalekohledu. Pro z platí: tedy indexovou chybu můžeme eliminovat měřením v obou polohách dalekohledu. chyba z excentricity točné osy dalekohledu H Excentricita vodorovné točné osy dalekohledu způsobuje, že při sklápění dalekohledu se vertikální kruh neotáčí kolem svého středu K, ale jako excentr kolem bodu točné osy O (viz obr. 5.42). Obrázek 5.42. Chyba z excentricity točné osy dalekohledu [45] Pokud zacílíme na bod P pod výškovým úhlem ?, otočí se střed kruhu K° po kružnici o poloměru rovném excentricitě e, také o úhel ? a přejde do bodu K. Podle obrázku platí: Protože M1M2 = N1N2, platí: Dále platí Protože úhly ? a ? jsou malé můžeme psát Vliv chyby z excentricity dalekohledu na výškový úhel je dán vztahem Maximální hodnoty dosáhne pro Vliv chyby se vyloučí aritmetickým průměrem z odečtení na diametrálních místech kruhu. Chyba z excentricity záměrné přímky Vliv chyby se vyloučí zavedením aritmetického průměru ze čtení v obou polohách dalekohledu. Pokud se měří pouze v jedné poloze dalekohledu platí, že vliv chyby je tím menší, čím je záměra delší. měřické chyby chyba z nesprávné horizontace přístroje Chyba má stejný charakter jako chyba způsobená nesprávnou rektifikací alhidádové libely. Vliv chyby je vyjádřen vzorcem kde v je úhel odklonu vertikální osy přístroje od svislice ? je úhel, který svírá záměrná rovina s rovinou, ve které nastal odklon osy alhidády od svislice. chyba z nesprávného dostředění přístroje Nejnepříznivějším případem (obr. 5.43) je případ, kdy k chybě v dostředění došlo ve směru na zaměřovaný bod P. Na obrázku značí e chybu v dostředění, l šikmou vzdálenost, ? a ?´ správný a naměřený výškový úhel Obrázek 5.43. chyba z nesprávného dostředění přístroje [53] Platí vztah: Vliv chyby z nesprávné centrace na svislý úhel se uplatňuje zejména při krátkých a strmých záměrách. chyba v cílení a chyba v odečtení Obě chyby jsou obdobné jako u vodorovných úhlů. chyba z urovnání indexové libely Chyba z urovnání indexové libely závisí na citlivosti libely a na způsobu urovnání. Při urovnání libely podle polohy bubliny mezi odpovídajícími dílky stupnice se dá očekávat přesnosti asi 1/5 dílku. Při koincidenčním způsobu urovnání je přesnost o 70 až 100 % větší [53]. Citlivost indexových libel je nejčastěji v rozmezí 20´´ - 30´´. Při prvním uvedeném způsobu urovnání lze očekávat přesnost asi 4´´ - 6´´, při koincidenčním způsobu urovnání 2´´ - 3´´. Kompenzátory většinou zaručují přesnost 1´´ - 2´´. [53] vnější chyby chyba z refrakce Při měření svislých úhlů se uplatňuje vliv vertikální refrakce. Obrázek 5.44. chyba z refrakce [45] Na obrázku 5.44 paprsek vycházející z bodu B probíhá obloukem a pozorovatel stojící v bodě A uvidí bod B ve směru tečny T. Tímto směrem nařídí také při cílení na bod B dalekohled. Zenitový úhel odpovídající přímé spojnici bodů AB se zmenší o malý úhel ? který se nazývá refrakční. Tím vznikne chyba určovaného výškového rozdílu BB´. Vliv vertikální (také terestrické) refrakce na měřené úhly vyšetříme za předpokladu, že oblouk AB je velmi plochý kruhový oblouk, což zpravidla není daleko od skutečnosti. Na obrázku značí r poloměr tohoto oblouku, R poloměr Země, ? a 2? středové úhly odpovídající vzdálenosti AB, pro kterou vzhledem k velmi malému výškovému rozdílu h platí AB ? ABo. Vliv refrakce na výškový rozdíl je dán vztahem Refrakční koeficient nemá stálou hodnotu. Závisí na nadmořské výšce, geografické poloze krajiny, porostu krajiny, mění se s teplotou, atmosférickým tlakem. Při výpočtu výškových oprav se zpravidla používá střední hodnota k = 0,1306 stanovená Gaussem. Kromě korekce se vliv refrakce snižuje opakováním měření za odlišných atmosférických podmínek. chyba z vibrace Je obdobná jako u vodorovných úhlů. 5.2.4.3. Rozbor přesnosti měření svislých úhlů Vliv přístrojových chyb na měřený svislý úhel je velice nebezpečný. Proto je třeba měřit přístrojem, který je řádně rektifikován a přezkoušen. Zbytkové chyby po rektifikaci již mají na svislý úhel pouze zanedbatelný vliv. Pečlivým měřením se také vyloučí chyby z nesprávného postavení přístroje. Zbylé chyby (chyba v cílení, odečtení a urovnání indexové libely) jsou nahodilé a na sobě nezávislé. Střední chyba v měřeném svislém úhlu m se vypočte podle následujícího vztahu: kde mc je střední chyba v cílení, mo je střední chyba v odečtení, mi je střední chyba v urovnání indexové libely. Pokud se svislý úhel měří v obou polohách dalekohledu je -------------------------------------------------------------------------------- [30] Popis a dělení teodolitů je uvedeno v předchozí kapitole. [31] Při měření polygonového pořadu se využívá trojpodstavcové soupravy. Ta se skládá ze tří stativů, teodolitu s dálkoměrem a dvou cílových znaků. Přístroj i cílové znaky se postupně umísťují na tytéž stativy, čímž je zaručená stejná centrace přístroje i cíle. [32] Refrakce je způsobená proměnlivou hustotou vzduchových vrstev. Paprsky přicházející z cíle k měřiči jsou odkloněny od geometricky přímé spojnice. [33] Hustota vzduchu závisí především na teplotě. [34] Střední chyba se – působí-li na veličinu pouze náhodné chyby a máme-li k dispozici dostatečně velký soubor měření – prakticky rovná směrodatné odchylce. Směrodatná odchylka je druhá odmocnina střední hodnoty čtverců odchylek hodnot xi od jejich střední hodnoty E(x) [58]. [35] Odvození vztahu (4) a (5) je uvedeno v [54]. [36] Pokud při měření vodorovných úhlů střed limbu leží ve svislici procházející středem měřické značky, říkáme, že stanovisko je centrické. Stejně i signály cílových bodů mají být centrické. Pokud tomu tak není, mluvíme o excentrickém stanovisku, popř. cíli. [37] Gyroteodolit vznikne spojením teodolitu a elektricky hnaného setrvačníku (gyrokompasu). Gyrokompas je gyroskop, jehož osu rotace přinutíme, aby se pohybovala ve vodorovné rovině, a to např. tím, že setrvačník zavěsíme vysoko nad svým těžištěm. Pokud setrvačníku udělíme dostatečně vysoké otáčky (20 000 až 30 000min-1), bude reagovat na otáčení Země tak, že svou osou rotace bude oscilovat okolo roviny meridiánu. Výkyvy jsou symetrické, proto určením jejich středu dostaneme astronomický sever (avšak pouze pro zeměpisné šířky < 75°). [38] Při rektifikaci opětně zacílíme na bod, na který jsme cílili při zjišťování indexové chyby. Otáčením ustanovky indexové libely nastavíme odečítací pomůcku na správné čtení. Bublina libely se vychýlí. Výchylku opravíme rektifikačním zařízením libely. Pokud je teodolit vybaven kompenzátorem, nastavíme správné čtení. Vertikální ryska nitkového kříže se nám vychýlí ze směru na cílový bod o hodnotu indexové chyby. Rektifikačními šrouby nitkového kříže posuneme kříž tak, aby vodorovná ryska ležela opět na bodě, na který jsme cílili. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další Kapitola 5. Měření úhlů Domů Kapitola 6. Měření délek Kapitola 6. Měření délek Předcházející Další -------------------------------------------------------------------------------- Kapitola 6. Měření délek Délkou rozumíme vodorovnou vzdálenost mezi dvěma body vyjádřenou v délkových jednotkách [58]. Pro další výpočty se délky redukují do nulového horizontu a převádějí se do zobrazovací roviny. Jednotky Základní délkovou jednotkou je podle ČSN 01 1300 metr, který je definován takto: Metr je délka dráhy, kterou uletí světelný paprsek ve vakuu za 1/299 792 458 s. Z metru jsou odvozeny další jednotky pro měření délek, které jsou násobky nebo zlomky metru: 1 km (kilometr) = 1 000 m = 103 m 1 cm (centimetr) = 0,01 m = 10-2 m 1 mm (milimetr) = 0,001m = 10-3 m 1 µm (mikrometr) = 0,000 001 m = 10-6 m 1 nm (nanometr) = 0,000 000 001 m = 10-9 m Vedle metrické soustavy se v praxi dosud můžeme setkat s mírou sáhovou, používanou na území Rakouska-Uherska do roku 1876. Základem této soustavy je vídeňský sáh (°), který se dále dělí na 6 stop (´), 72 palců (´´) a 864 čárek (´´´). Převodní vztahy mezi metrickou soustavou a sáhovou mírou: 1° = 6´ = 1,896484 m 1´ = 12´´ = 0,316081 m 1´´ = 12´´´ = 0,0263401 m 1´´´ = 0,002195 m Vývoj definice metru a délkového etalonu V 18. století se používaly v jednotlivých státech různé soustavy délkových jednotek. S rozvojem vědy, techniky, výroby a obchodu po Velké francouzské revoluci (1789) vyvstala potřeba zavedení jednotné mezinárodní délkové jednotky. Roku 1791 byla vytvořena Komise pro míry a váhy, která přijala návrh, aby nová délková jednotka měla délku rovnou desetimiliónté části kvadrantu zemského poledníku, procházejícího pařížskou hvězdárnou. Tato jednotka již nesla označení metr a její velikost byla 0,513 073 98 toise do Pérou (1 m). Etalonem byla platinová tyč délky jednoho metru[39] zhotovená s přesností 0,01 mm. „Archivní metr“ je uložen ve francouzském státním archívu. Protože platinový archivní metr byl poměrně měkký a opotřebovával se, nebyl vhodný k určování délek národních etalonů a vyvstal požadavek, aby byl zhotoven a definován mezinárodní prototyp metru. Roku 1875 byla vytvořena Metrická konvence, což bylo seskupení většiny evropských států, které již zavedly nebo se zavázaly zavést metrický systém. Již roku 1874 bylo vyhotoveno 30 platinoirodových tyčí délky 102 cm a profilu ve tvaru písmene X (obr. 6.1). Obrázek 6.1. Mezinárodní prototyp metru [62] Navržený profil zamezuje prohnutí, má značný povrch k rychlému přizpůsobení okolní teplotě a malou hmotnost (3,3 kg). Na tyto tyče byla přenesena délka archivního metru. Na každém konci jsou vyryty tři rysky vždy v odstupu 0,5 mm. Metr je určen vzdáleností středních rysek. Za mezinárodní prototyp metru byl prohlášen metr č. 6, který nejlépe souhlasil s archivním metrem. Mezinárodní metr byl pak definován materiálně jako vzdálenost dvou středních rysek na prototypu, uloženém v Mezinárodním úřadě pro míry a váhy v Serves u Paříže, při teplotě 0°C, tlaku jedné atmosféry, v horizontální poloze a při podepření ve dvou bodech nejmenšího průhybu. Ostatní vyhotovené metry byly losem rozděleny členským státům Metrické konvence jako národní prototypy. Naše republika přistoupila oficiálně k metrické konvence r. 1922[40] a prototyp metru č. 7 získala r. 1928. Jeho délka je dána rovnicí S rozvojem vědy a techniky vyvstala možnost vyhotovit nový mezinárodní prototyp s přesněji vynesenými ryskami, situace by se však za nějakou dobu pravděpodobně opakovala. Proto bylo rozhodnuto přijmout novou definici metru, která je založená na přírodním jevu. Roku 1960 byla přijata definice: Metr je délka, rovnající se 1 650 763,73 násobku vlnové délky záření šířícího se ve vakuu, které přísluší přechodu mezi energetickými hladinami 2p10 a 5d5 atomu kryptonu 86. Poslední definice metru byla schválena r. 1983 a zní: Metr je délka dráhy, kterou projde světlo ve vakuu za 1/299 792 458 s. Metrologie délek Geodetická pracoviště mají povinnost ověřovat a kontrolovat svá měřidla. Pro geodetická pracoviště je vypracován systém přenosu rozměru metru na etalony nižších řádů a na provozní měřidla. Etalonáž měřidel lze rozdělit do tří stupňů: primární etalonáž, sekundární etalonáž, pracovní měřidla. Při primární etalonáži se realizuje délková jednotka podle její platné definice. Primární etalon získáme prostřednictvím vhodného monochromatického laserového světla. Sekundární etalony se odvozují z primárních opět interferenční metodou a pomocí sekundárních etalonů se komparují provozní měřidla (pro geodetické práce jsou to zejména nivelační latě, paralaktické latě a elektronické dálkoměry). Pracovištěm, které za úplatu ověřuje všechny druhy geodetických měřidel a o vykonané komparaci vydává osvědčení, je Státní metrologické středisko ve Výzkumném ústavu geodetickém, topografickém a kartografickém v Praze ve Zdibech. K zajištění jednotnosti a správnosti rozměru u geodetických přístrojů a pomůcek toto pracoviště využívá komparátor s interferenčním laserovým systémem pro určování rozměrů délkových stupnic. Větší geodetická pracoviště se starají převážně o kontrolní a provozní měřidla. Kontrolními měřidly se ověřují jen přesnější přístroje a pomůcky, běžná měřidla podléhají jen provozní kontrole. Srovnávací geodetické základny[41] v ČR V bývalém Československu se především pro komparaci invarových drátů a přesných optických a paralaktických dálkoměrů využívalo celostátní srovnávací základny v Praze v oboře Hvězda. S nástupem laserových dálkoměrů, které umožňují měřit délky s relativní přesností 1:1 000 000, pozbyla geodetická základna ve Hvězdě svého původního významu. Proto byla na konci 70. let přebudována k testování elektronických dálkoměrů. Protože však má některé nedostatky (nepříznivý profil, značná návštěvnost parku), byla vybudována nová základna v Košticích v Severních Čechách. Pro potřeby geodetických ústavů a podniků, byly po druhé světové válce vybudovány další srovnávací základny, na kterých bylo možné komparovat optické a některé druhy světelných dálkoměrů. V současnosti si větší geodetické organizace budují ke komparaci a testování elektronických a optických dálkoměrů vlastní srovnávací základny v blízkosti svého sídla. Tyto základny mají charakter kontrolních měřidel. 6.1. Metody přímého měření délek Při přímém měření délky zjišťujeme, kolikrát je délka měřidla obsažená v měřené vzdálenosti a jaký je zbytek. K přímému měření délek se používají pásma, invarové dráty a měřické latě. 6.1.1. Měření délek pásmem K přímému měření délek se používá ocelových, plastových nebo invarových pásem. Nejčastěji se v současnosti používají ocelová pásma. Ocelová pásma se vyrábějí z oceli válcované za studena nebo z pérové oceli, do které jsou k ochraně proti korozi přidávány různé přísady. Pásma jsou opatřována ochrannými vrstvami. Dělení pásem bývá buď vyraženo nebo vyleptáno. Zpravidla první decimetr stuhy je dělen po milimetru a další části po centimetru. Číslovány jsou pouze dílky označující decimetry a metry. Obrázek 6.2. Číslování pásma [37] Pásma se svinují a podle způsobu jejich uložení rozlišujeme pásma na vidlici, v pouzdře a pásma na kruhu. Pásmo na vidlici je ocelová stuha délky 10, 15, 20, 30, 50 m a průřezu 10 x 0,3 mm až 15 x 0,5 mm. Konec stuhy je upevněn krátkým řemínkem k otáčivé hřídeli, která je vsazena mezi dvě vidlice na dřevěné rukojeti. Obrázek 6.3. Pásmo na vidlici Pásma v pouzdře jsou svými vlastnostmi shodná s pásmy na vidlici. Jejich výhodou je lepší ochrana navinutého pásma. Nevýhodou je obtížné držení konce pásma při měření. Obrázek 6.4. Pásmo v pouzdře Pásma na kruhu se v současnosti již nepoužívají. Postup při měření délek pásmem Při měření délek pásmem se kromě pásma používají ještě další pomůcky, např. měřické hřeby, olovnice, sklonoměry, siloměry, výtyčky, stojánky na výtyčky a další. Podle požadované přesnosti se metody měření dělí na metody technické a metody přesné. Technické metody Střední chyba metody je několik centimetrů na 100 m. Technické metody se používají při měření polohopisu metodou pravoúhlých souřadnic, konstrukčně oměrných atd. Před vlastním měřením je třeba označit počáteční a koncový bod výtyčkami umístěnými do stojánků. Jsou-li koncové body měřené délky od sebe vzdáleny více než tři klady pásma, nebo ve svažitém terénu, je nutné vytýčit ještě mezilehlé body a také je označit výtyčkami. Měření délky v rovinatém nebo mírně svažitém terénu Délka se měří vždy ve vodorovné poloze pásma. Každá z délek se zásadně měří dvakrát. V rovinatém terénu se měří délka tam a zpět, ve svažitém terénu se měří ze svahu. Pokud je mezi počátečním a koncovým bodem měřené délky údolí, rozdělí se měřená délka mezilehlým bodem na dva úseky, aby mohla být délka měřena vždy ze svahu. Obrázek 6.5. Měření délky přes údolí [37] Měření začíná přiřazením nuly pásma na počáteční bod délky. Pásmo se zařadí do směru spojnice koncových bodů a uvede se do vodorovné polohy. Pásmo se napne silou, která by měla odpovídat 100 N. Po napnutí pásma a přesném nastavení nuly pásma na počáteční značku pomocník na druhém konci pásma prováží konec pásma na terén pomocí olovnice a toto místo označí měřickým hřebem, zapíchnutým šikmo do terénu, nebo v případě tvrdého terénu křídou. Při dalších kladech se postup měření opakuje. Počet kladů n se zaznamenává do zápisníku. Zadní pomocník sbírá pro kontrolu měřické hřeby, jejichž počet musí souhlasit s počtem kladů zaznamenaných do zápisníku. Zbytek z délky mezi posledním kladem a koncovým bodem měřené délky se přečte podle přiloženého pásma. Délka z prvního měření je tedy kde n je počet kladů pásma, b je délka pásma, z je zbytek délky. Obrázek 6.6. Měření délek ze svahu [37] Při opakovaném měření je vhodné, aby na počáteční bod délky se přiřadilo pásmo např. na hodnotu 1 m, tj. aby průměty konce pásma nebyly ve stejných místech jako při prvním měření. Délka z druhého měření je Rozdíl obou měření nesmí být větší než povolená odchylka[42] . Výsledná délka se vypočte jako aritmetický průměr obou měření: Měření délky ve svažitém terénu Ve svažitém terénu, kde pásmo nejde urovnat do vodorovné polohy ani provážit jeho konec pomocí olovnice, je nutné měřit délky v šikmých polohách pásma. Postup měření je obdobný jako v předešlém případě. Šikmé klady je však třeba převést na vodorovné. K tomu je třeba změřit sklon ßi každého kladu pásma sklonoměrem. Obrázek 6.7. Měření sklonu pásma [37] Vodorovné průměty bi šikmých kladu b´ se vypočtou ze vztahu Vodorovný průmět celé délky je dán vztahem Délka se opět měří dvakrát a určí se jako aritmetický průměr. Přesné metody Střední chyba metody je do 1 cm na 100 m. K měření délek se musí použít komparovaná ocelová pásma. Před měřením se vytýčí teodolitem mezilehlé body ve vzdálenostech menších než je délka pásma. Tyto body se stabilizují většinou dřevěnými kolíky. Převýšení sousedních kolíků ?hi se určí geometrickou nivelací nebo pomocí zenitových úhlů. Obrázek 6.8. Přesné měření délek [37] o napnutí pásma se na kolíky mezilehlých bodů vyznačí ryskou celý centimetr. Tímto postupem budou všechny úseky změřeny v centimetrech, jen poslední úsek ke koncové značce se čte na milimetry. Šikmé délky bi´ se zpravidla měří třikrát. Pásmo je nutné napínat konstantní silou 100 N, čehož se dosáhne pomocí siloměru. Šikmé délky se převedou na vodorovné Pythagorovou větou a výsledná vodorovná délka se vypočte jako aritmetický průměr. Přesnost přímého měření délek Měření délek pásmem je zatíženo chybami systematickými a náhodnými, z nichž nebezpečnější jsou chyby systematické. Jejich vliv je třeba z měření vyloučit nebo alespoň jejich vliv snížit a to buď matematickou opravou nebo metodou měření. O velikosti náhodných chyb rozhoduje pečlivost prováděných úkonů a znalost zdrojů těchto chyb. Chyby systematické chyba z nesprávné délky pásma chyba ze změny délky pásma vlivem teploty chyba z průhybu pásma chyba z protažení pásma chyba z nevodorovné polohy pásma chyba z vybočení pásma ze směru chyba z určení sklonu nebo převýšení pásma Chyba z nesprávné délky pásma Jedná se o chybu konstantní velikosti. Je rozdílem mezi skutečnou délkou pásma (etalonu) oproti délce kontrolovaného pásma. Každé pásmo se liší o konstantní hodnotu oproti skutečné délce pásma. Tato hodnota nesmí překročit povolenou odchylku, která je stanovena pro různé délky pásem a řídí se ČSN 251105. Délka pásma se opravuje o hodnotu v1 která se získá z komparační opravy vk: Chyba ze změny délky pásma vlivem teploty Chyba vzniká zanedbáním vlivu teploty na materiál stuhy pásma. Pokud se s pásmem měří za jiné teploty, než za jaké bylo komparováno, mění se jeho skutečná délka. Se zvětšující se teplotou se stuha protahuje a se zmenšující teplotou se zkracuje. Délka pásma se opravuje o hodnotu v2: kde ? je koeficient roztažnosti materiálu, z něhož je stuha pásma vyrobena, b je délka pásma (nebo jeho části), t je teplota pásma[43] při měření, t0 je teplota, při které bylo pásmo komparováno. Chyba z průhybu pásma Chyba se vyskytuje u všech měřených délek, pokud se pásmo neklade na pevný podklad. Průhyb pásma může být způsoben menší napínací silou, nebo působením větru. Proto se při přesných pracích kontroluje napětí siloměrem a nedoporučuje se měřit při silnějším větru. Oprava z průhybu se vypočte ze vztahu: kde ?i je hmotnost délkového metru v kilogramech, b je délka pásma v metrech, F je napínací síla v desítkách Newtonů. Chyba z protažení pásma Chyba vznikne, pokud je pásmo napínáno větší silou než při jaké bylo komparováno. Má opačné znaménko než chyba z průhybu a vypočte se ze vztahu: kde b je délka pásma v metrech, E je modul pružnosti v N*m-2, F je napínací síla v Newtonech, Fk je napínací síla v Newtonech při komparaci, A je průřez pásma v m2. Chyba z nevodorovné polohy pásma Chyba vznikne nepřesným urovnáním pásma do vodorovné polohy. Oprava se vypočte ze vztahu: Obrázek 6.9. Chyba z nevodorovné polohy pásma [37] Chyba z vybočení pásma ze směru Chyba vznikne nedokonalým zařazením do požadovaného směru. Má stejný charakter i stejnou velikost jako chyba z nevodorovné polohy pásma. Dodržíme-li předpoklad, že žádný klad pásma nevybočuje ze směru více jak 50 mm (při zařazení do směru od oka), je vliv této chyby prakticky zanedbatelný. Chyba z určení sklonu nebo převýšení pásma Tato chyba se může uplatnit při měření šikmých délek. Předcházíme jí dostatečně přesně určeným převýšením, pak je její vliv prakticky nulový. Závěr: Pokud označíme systematickou chybu jednoho metru měřené délky ? a b bude značit délku, pak celkový vliv systematických chyb: Celkový vliv systematických chyb roste úměrně s délkou. Chyby náhodné chyba z provážení konce pásma chyba z vyznačení kladu pásma chyba z přiřazování pásma chyba ze čtení Chyba z provážení konce pásma Chyba je při použití olovnice závislá na svažitosti terénu, na povětrnostních podmínkách a pečlivosti měřiče. Ve svažitém terénu je vhodné měřit délku po kratších úsecích. Chyba z vyznačení kladu pásma Tato chybu by v technických metodách neměla překročit hodnotu 3 mm. U přesných prací 2 mm. Chyba z přiřazování pásma Velikost chyby je závislá na přiřazení počáteční značky pásma na koncovou značku předcházejícího kladu pásma a na kvalitě vyznačení předcházejícího kladu pásma. Chyba ze čtení Chyba závisí na typu dělení pásem a na kvalitě čtecího indexu. Závěr: Pokud označíme náhodnou chybu jednoho metru měřené délky µ a b bude značit délku v metrech, pak celkový vliv náhodných chyb: Celkový vliv náhodných chyb roste úměrně s odmocninou z délky. Kromě systematických a náhodných chyb je třeba vzít v úvahu také chyby, které nezávisí na délce pásma a na měřené délce (např. chyba ze čtení), které označíme ?. Pak celková střední chyba měřené délky m: Přesnost měřené délky je možné zvýšit opakováním měření, neboť střední chyba se zmenšuje s odmocninou z počtu měření n: Přesnost měřických dvojic V praxi se často délky měří jen dvakrát, tím získáme tzv. měřickou dvojici. Z jedné měřické dvojice získáme vyrovnanou hodnotu délky s aritmetickým průměrem. Ke stanovení přesnosti je třeba vypočíst rozdíly měřených délek Velikost rozdílu d nesmí překročit tzv. mezní odchylku. Mezní odchylka je dána výrazem: kde s je měřená délka, k1 vyjadřuje vliv systematických chyb, k2 vyjadřuje vliv náhodných chyb, k3 vyjadřuje vliv chyb nezávislých na délce. Koeficienty k1, k2, k3 se vyjadřují podle požadavků na přesnost. Ke stanovení přesnosti se určuje střední rozdíl souboru měřických dvojic: Střední chybu mi jednoho měření vypočteme ze souboru měřických dvojic podle vztahu: Střední chybu aritmetického průměru mx kterékoli dvojice vypočteme ze vztahu: 6.1.2. Velmi přesné měření délek invarovými dráty Měření délek invarovými[44] dráty se používalo především k měření základen, sloužících k určení měřítka triangulačních základen a k přesnému změření národních a podnikových srovnávacích sítí. S rozvojem světelných dálkoměrů, kterými lze měřit délku s relativní chybou do 1.10-6, ztratily invarové dráty na významu. Invarové měřické dráty mají délku zpravidla 24 m (8 m, 4 m), jsou kruhového průřezu o průměru 1,65 mm. Na obou koncích jsou opatřeny milimetrovými stupničkami, dlouhými 8 cm. Obě stupničky jsou číslovány ve stejném směru (zleva doprava). Obrázek 6.10. Milimetrové stupničky [62] Základna se volí v násobku 24 m. Čtecí značka je dána ostrou jemnou ryskou na horní ploše šikmo seříznutého kovového válečku, ke které se přiřazuje stupnička. Obrázek 6.11. Ryska [62] Na konci stupniček jsou umístěny třmeny, do kterých se zapínají karabiny napínacích ocelových drátů nebo pásků, vedených přes kladku „berliček“ zatížených desetikilogramovým závažím. Čtecí značky se umisťují do trojnožek stativu (obr. 6.12), nebo se zašroubují do dřevěných kůlů (obr. 6.13). Do jedné měřické soupravy patří sada několika drátů, které se navíjí na bubny. Obrázek 6.12. Umístění čtecí značky na stativu [62] Obrázek 6.13. Umístění čtecí značky na kůlu [62] Měřické práce začínají vytyčením směru základny pomocí teodolitu. Délka se rozměří po 24 m, označí se kolíkem nebo se do země zapustí kůl. Převýšení sousedních bodů se zjistí nivelací. Drát se přiloží stupničkami ke čtecím značkám a napíná se pomocí napínacího zařízení. Potom se čtou současně čtení na obou stupničkách a teplota. Každý úsek se měří několikrát, vždy s malým posunem drátu na kladkách. Při pečlivém měření je možno určit délky základen dlouhých 1 km a více s relativní chybou až 1.10-6. Obrázek 6.14. Měření invarovými dráty [62] 6.1.3. Měřické latě Měřické latě jsou dřevěná nebo kovová koncová měřidla s obdélníkovým nebo čtvercovým průřezem. Dělení latí je decimetrové, popř. centimetrové (podle účelu měření). Latě jsou opatřeny libelou, ke stanovení vodorovné polohy. [58] Při měření se používá souprava dvou latí. Způsob měření je následující: Počátek první tyče se přiloží na počátek měřené délky. Pomocí libely uvedeme tyč do vodorovné polohy. Druhou tyč přiložíme na konec první tyče a opět ji uvedeme do vodorovné polohy. Postup opakujeme dokud nám nezbude úsek kratší než je délka latě, který doměříme čárkovým měřidlem. Obrázek 6.15. Měření délky latí [32] V minulosti se používala koncová měřidla, což byly latě, které nebyly opatřeny dělením (byla známa jejich délka). Těmito měřidly se měřily geodetické základny (pomocí geodetických základen se určoval rozměr trigonometrické sítě). První geodetickou základnu změřil dřevěnými latěmi r. 1615 Snellius. Dřevěnými latěmi se měřilo až do konce 18. století. Roku 1792 vyrobil Borda první základnovou soupravu, pro stupňové měření k určení délky jednoho metru. První základnové soupravy byla měřidla ve tvaru kovových tyčí. Měřidla se nedorážela k sobě, ale ponechávala se mezi nimi malá mezera, která se měřila geodetickým klínkem (obr. 6.16) nebo výsuvným měřidlem (z tyče). Obrázek 6.16. Geodetický klínek [13] Později se měřidla zařazovala pod mikroskopy a mezery mezi nimi se měřily opticky. Dnes je již tento způsob určování geodetických základen dávno překonán, neboť k určení rozměru sítě v triangulaci je možno přímo měřit délky zvolených trigonometrických stran elektronickými dálkoměry nebo vybudovat síť metodou trilaterace. [62] V současnosti se v praxi s koncovými měřidly setkáme již pouze při komparaci měřidel (souprava normálního metru) [33] používaných k velmi přesnému měření délek. -------------------------------------------------------------------------------- [39] Tento etalon je koncovým měřidlem, oproti tomu etalon z roku 1874 je již čárkovým měřidlem. [40] V bývalém Rakousku-Uhersku byla metrická míra uzákoněna již r. 1871 a používána od r. 1876. [41] Srovnávací geodetická základna je v terénu vybudovaný etalon k porovnání měřidel určených na měření geodetických základen a na prověrku dálkoměrů. [58] [42] Povolené odchylky jsou pro jednotlivé druhy prací určeny předpisy a směrnicemi. [43] Teplota pásma se určuje dotykovými elektronickými čidly. [44] Invar je slitina 64 % železa a 36 % niklu s koeficientem tepelné roztažnosti rovným 1,5.10-6. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Další 5.2. Určování úhlů libovolné velikosti Domů 6.2. Metody nepřímého měření délek 6.2. Metody nepřímého měření délek Předcházející Kapitola 6. Měření délek Další -------------------------------------------------------------------------------- 6.2. Metody nepřímého měření délek Při nepřímém měření délek se neměří přímo žádaná délka, ale veličiny, ze kterých tuto délku určíme. 6.2.1. Trigonometrické určování délek Trigonometrické určování délek se používá tehdy, pokud je jeden z koncových bodů měřené délky nepřístupný nebo není mezi koncovými body měřené délky přímá viditelnost. V tomto případě se vychází z řešení všeobecného trojúhelníka, v kterém určovaná délka d je neznámou stranou. Protože se jedná o výpočet z trojúhelníků, nazývá se toto určování délek trigonometrickým. Neznámou délku d je třeba vypočítat s nezávislou kontrolou. Výsledná hodnota při trigonometrickém určování délek je vždy vodorovná délka, i když oba koncové body přímky leží v různých výškách (vyplývá z definice vodorovného úhlu). Příkladem může být určování vodorovné délky d mezi body A a B (obr. 6.17). Protože tato délka je přerušená překážkou (není zde přímá viditelnost), zvolíme bod C a určíme např. délku CA (základna). Základnu můžeme získat buď přímým nebo nepřímým měřením, nebo např. výpočtem ze známých souřadnic jejích dvou koncových bodů či odvozením z jiné neznámé délky. Teodolitem odměříme úhly ?A a ?C a výslednou délku určíme pomocí sinusové věty: Obrázek 6.17. Určení délky d sinusovou větou [50] Dalším příkladem může být určení délky d přerušené překážkou výpočtem z pravoúhlého trojúhelníka (obr. 6.18). V tomto případě změříme dvě základny z1 a z2 a délka d se získá z Pythagorovy věty: Obrázek 6.18. Určení délky d Pythagorovou větou [50] Další příklady lze nalézt např. v [37]. 6.2.2. Optické měření délek Optické měření délek představuje skupinu různých metod různých přesností. Geometrickým principem je řešení pravoúhlého dálkoměrného trojúhelníka, který tvoří delší odvěsna d (hledaná délka), kratší odvěsna l (základna) a dálkoměrný paralaktický úhel ?. Obrázek 6.19. Dálkoměrný trojúhelník [33] V tomto trojúhelníku platí vztah Při praktické realizaci tohoto způsobu určování délek pracují některá zařízení tak, že jeden z prvků l, ? zůstává konstantní a v závislosti na velikosti délky d se mění druhý prvek. V některých dálkoměrech (zejména autoredukčních) se mění při měření oba dva prvky. Základnu l tvoří buď úsek latě, nebo úsek stupnice v přístroji. Úhel ? se vytváří optickými klíny nebo se měří přímo teodolitem. 6.2.2.1. Paralaktické určování délek Paralaktické měření délek se používá v rozsahu délek do 100 až 120 m. Při paralaktickém měření délek se měří paralaktický úhel ?, pod kterým vidíme oba záměrné terčíky základnové latě. K tomu se používá vteřinový teodolit. Základnová lať je složena ze dvou částí, které je nutno před měřením správně sesadit. Poté lať zasuneme svislým čepem do centrační podložky vycentrovaného stativu. Provedeme přesnou centraci a horizontaci latě (pomocí kruhové libely). Pomocí kolimátoru lať natočíme kolmo na měřenou délku a zabezpečíme její polohu utáhnutím ustanovky na centrační podložce. Na druhém koncovém bodě měřené délky připravíme k měření teodolit. Postup měření je následující: nejprve se zaměří na levý terčík základnové latě – čtení L1, poté na pravý terčík – čtení P1. Jemnou ustanovkou porušíme zacílení a točítkem mikrometru také koincidenci. Opět zacílíme na pravou značku latě – čtení P2, otočením přístroje stále ve stejném smyslu ukončíme měření záměrou na levý terčík – čtení L2. Z rozdílů čtení vodorovného kruhu na pravý a levý terčík se získá dvakrát měřený dálkoměrný úhel ?. Před měřením další skupiny se pootočí limbem teodolitu o malou hodnotu a celý postup se opakuje. Druhé měření by mělo začínat záměrou na pravou značku latě s protisměrným otáčením teodolitu. Paralaktický úhel tvoří dvě svislé roviny proložené stanovištěm přístroje a koncovými body základny. Tento úhel se měří pouze v jedné poloze dalekohledu. Protože obě cílové značky leží ve stejném horizontu, přístrojové chyby zatíží obě záměry stejnou hodnotou, která se při rozdílu vyloučí. Počet měření závisí na měřené délce a na požadované přesnosti. Obvykle se měří dvě až čtyři skupiny. Určovaná délka je vždy vodorovná a vypočte se ze vztahu kde ale l – délka latě (základna) – je konstantní (obvykle 2 m) a tedy Obrázek 6.20. Paralaktické určování délek [49] Přesnost délky se vypočte ze vzorce odvozeného diferencováním základní rovnice pro výpočet vzdálenosti kde md je střední chyba měřené délky, d je vypočtená délka, m? je střední chyba měřeného paralaktického úhlu. Střední chyba tedy roste lineárně se střední chybou měřeného paralaktického úhlu a zároveň se čtvercem měřené délky. Pokud potřebujeme dosáhnout určité přesnosti, můžeme měřit délky jen do určité velikosti. Chceme-li měřit paralaktickým způsobem přesně větší délky, rozdělíme délku na více úseků a určíme tuto délku pomocí základního paralaktického článku (geometrického uspořádání základnové latě a měřené délky), nebo zvolíme jiný paralaktický článek. Obrázek 6.21. Příklady paralaktických článků [50] 6.2.2.2. Nitkové dálkoměry Nitkovým dálkoměrem je téměř každý teodolit (příp. nivelační přístroj). Principem dálkoměru je doplnění nitkového kříže o dvě dálkoměrné rysky umístěné symetricky ke střední vodorovné rysce. Odstupem dálkoměrných rysek je definovaný konstantní úhel ?, kterým se na svisle postavené lati vymezí a čte laťový úsek l. Laťový úsek l je funkcí vzdálenosti mezi stanoviskem a latí postavenou na cílovém bodě. Obrázek 6.22. Princip nitkového dálkoměru [50] Pro vodorovnou záměru platí: kde k je násobná konstanta (obvykle je rovna 100), c je součtová (adiční) konstanta. Součtová konstanta se vylučuje převodem vrcholu paralaktického úhlu ? - ohniska F, tzv. analaktického bodu, do středu přístroje pomocí rozptylné, tzv. analaktické čočky. Tuto úpravu navrhl konstruktér Porro a takto upravený dalekohled se nazývá analaktický. Obrázek 6.23. Analaktický dalekohled [27] Pokud bychom měřili délku pod výškovým úhlem ?, bude platit vztah Popř. pro měřený zenitový úhel z platí Obrázek 6.24. Určení vodorovné délky a převýšení nitkovým dálkoměrem [45] Nitkovým dálkoměrem se dá také určit převýšení, a to z vodorovné délky a výškového úhlu podle vzorce: Pro stanovení přesnosti nitkového dálkoměru se vychází z rovnice Použije-li se zákona o přenášení chyb, bude střední chyba v délce md dána výrazem kde ml je přesnost určení laťového úseku, mz je přesnost určení zenitového úhlu. 6.2.2.3. Dvojobrazové dálkoměry U dvojobrazových dálkoměrů je do směru světelných paprsků v jedné polovině zorného pole zařazen optický klín, který odchyluje paprsky a tím i obraz o úhel ?. Pokud zacílíme na vodorovnou číslovanou lať, vidíme v zorném poli vzájemně vůči sobě posunuté obrazy dolní a horní poloviny latě. Posun (laťový úsek) je funkcí vzdálenosti podle vztahu: Pro ?. = 34´22,6´´ je cotg ?. = 100 a rovnice přejde na tvar Dvojobrazové dálkoměry lze dělit na dálkoměry s latí a dálkoměry bez latě (základna je umístěna v přístroji). Dvojobrazové dálkoměry s latí Dvojobrazové dálkoměry s latí lze použít pro měření délek do 100 až 150 m. Délka se vypočte podle obr. 6.25 ze vzorce kde c je vzdálenost od klínu k vertikální ose přístroje, d´ vypočteme podle vzorce (viz obrázek) kde úsek l přečteme na vodorovné dálkoměrné lati. Obrázek 6.25. Princip dvojobrazového dálkoměru s latí [50] Dálkoměrný klín zakrývá pouze část objektivu. Jedna část světelných paprsků, které vycházejí z dálkoměru, projde skrz nezakrytou část objektivu, druhá část přes část objektivu zakrytou dálkoměrným klínem. Tato druhá část světelných paprsků je od původního směru odchýlena o dálkoměrný úhel ?. V zorném poli proto vidíme dva vzájemně posunuté obrazy a tento jejich posun představuje laťový úsek l. Zbroušení klínu je voleno tak, aby hodnota cotg ? = 100. To je splněno pro ? = 34´22,6´´. Pak se rovnice pro výpočet délky d zjednoduší na tvar: kde k je násobná konstanta, c je součtová (adiční) konstanta. Lať, na níž se čte laťový úsek l, je vybavena základní stupnicí a vernierem. Pro přesnější určení délky se používá také optického mikrometru. Pro odstranění součtové konstanty je vlastní nula vernieru posunuta oproti nule hlavní stupnice ve směru číslování o hodnotu c/k. Pro určení přímo vodorovné délky se používají dálkoměry autoredukční. Příkladem autoredukčního dálkoměru je Zeiss Redta 002, jehož řez je na obrázku (obr. 6.26). U tohoto dálkoměru se redukce délky dosahuje dvojicí optických klínů, které se protisměrně otáčejí kolem osy dalekohledu v závislosti na výškovém úhlu ?. Obrázek 6.26. Řez dálkoměrem Redta 002 [32] Při sklonu dalekohledu o úhel ? se v protisměru o stejný úhel otočí také optické klíny 1 a 2. Před těmito klíny je umístěný rektifikační klín 3, kterým se justuje úhel klínů 1 a 2 tak, aby násobná konstanta k byla přesně 100. Rombický hranol 4 posouvá paralelně záměrný svazek paprsků a také slouží jako planparalelní destička optického mikrometru 6, který je zvětšován lupou 7. Klíny 1, 2 a 3 spolu s rombickým hranolem 4 jsou umístěné před objektivem 5. Oddělení přímého obrazu latě a jejího vychýleného obrazu zabezpečuje Fressnelův hranol 8. Dalšími součástmi dalekohledu jsou zaostřovací čočka 9, převracející systém 10 a okulár 11. Pro stanovení přesnosti dvojobrazových dálkoměrů se vychází z rovnice Použije-li se zákona o přenášení chyb, bude střední chyba v délce md dána výrazem kde chyby ml, mk a mc se skládají z jednotlivých chyb způsobených různými vlivy (např. stavem přístroje a ostatních měřících pomůcek a zařízení, vlivem prostředí, stavem samotného měřiče). V praxi se namísto zjišťování těchto jednotlivých chyb zjišťuje jejich celkový vliv na měřenou délku a to na srovnávací základně vhodným postupem [32]. Dvojobrazové dálkoměry bez latě U těchto dálkoměrů je vodorovná základna proměnné velikosti přímo součástí přístroje. Dalekohled přijímá v horní a dolní polovině zorného pole obrazy předmětu umístěného na druhém konci měřené vzdálenosti. Tyto obrazy vznikají po průchodu dvěma hranoly – pevným a posuvným, které tvoří základnu a jsou umístěné v různých výškách. Před pevný hranol je vložen optický klín, který mění směr paprsku o stálý úhel ? . Oba poloviční obrazy jsou převedeny do okuláru trojbokým hranolem. Od sebe jsou tyto obrazy odděleny Fresnelovým hranolem. Obrázek 6.27. Princip dvojobrazového dálkoměru bez lati [27] V okamžiku koincidence obrazů v jediný, čehož docílíme posunem pohyblivým hranolem po základně, odečteme na základně vzdálenost, z níž již můžeme určit hledanou šikmou délku ze vztahu: Obrázek 6.28. Koincidence obrazu [27] Tímto přístrojem lze měřit délky do 60 m a při použití speciálního terče a latě do 180 m. Nejrozšířenějším dvojobrazovým dálkoměrem bez lati je dálkoměr BRT 006. 6.2.2.4. Diagramové dálkoměry Diagramové dálkoměry fungují na principu nitkových dálkoměrů, jen namísto dálkoměrných rysek mají v zorném poli dalekohledu diagramy, pomocí kterých je možné odečítat přímo vodorovné délky a převýšení nad horizontem stroje. V zorném poli přístroje je viditelná soustava křivek (obr. 6.29), jejichž odstup je automaticky proměnlivý v závislosti na skonu záměry. Tyto křivky vymezují na lati úsek, který odpovídá příslušné vodorovné vzdálenosti. Obrázek 6.29. Zorné pole diagramového dálkoměru [27] Přesnost diagramových dálkoměrů je shodná s přesností nitkových dálkoměrů. 6.2.3. Fyzikální dálkoměry [62] Fyzikální dálkoměry využívají jevu známého z fyziky – interference světla. Tento jev spočívá v tom, že dva koherentní světelné paprsky (vycházející současně ze stejného zdroje), projdou-li dvě různé dráhy, vytvoří při vzájemném setkání světlo silnější či slabší. Je-li rozdíl drah násobkem délky světelné vlny, světlo se maximálně zesílí. Je-li tento rozdíl násobkem poloviny délky vlny, světlo vymizí. Pro bílé světlo, jehož paprsky mají vlnové délky od 0,40 µm do 0,75 µm, nastává zřetelná interference pouze v případě, že dráhy koherentních paprsků jsou téměř stejné. Roku 1923 finský fyzik, astronom a geodet Y. Väisälä využil interference bílého světla a vypracoval metodu, při které se postupným násobením známé délky měří vzdálenosti – multiplikační metodu. Toto metoda se v geodézii nejprve používala pro komparaci invarových drátů a později též pro měření srovnávacích základen. Při multiplikační metodě se vychází z koncového měřidla o délce rovné 1 m. Pomocí tohoto měřidla se nastaví vzájemná vzdálenost dvou zrcadel Z0 a Z1. Další zrcadlo Zn se umístí ve vzdálenosti n metrů od prvního zrcadla Z0. Bílé světlo ze zdroje S se pomocí kolimátoru (dvě čočky Č1 a Č2 a clony C) upravuje na svazek rovnoběžných paprsků. Tento svazek paprsků jde mimo zrcadlo Z0 a dopadá na zrcadlo Z1 v místě, kde je levý otvor Ol o průměru cca 2 cm. Střední paprsky L projdou otvorem a dopadnou na zrcadlo Z2, odrazí se, projdou pravým otvorem Op v zrcadle Z1 a jdou (mimo zrcadlo Z0) přes mřížku M a kompenzátory K1 a K2 do lomeného dalekohledu D. Ostatní světelné paprsky L´, které dopadají na zrcadlo Z1 vedle otvoru, se odráží o zrcadla Z1 a Z0 a po posledním odrazu na zrcadle Z1 jdou do dalekohledu společně s paprsky, které přicházejí po odrazu od zrcadla Z2. Počet odrazů mezi zrcadly Z0 a Z1 závisí na úhlu dopadu paprsků, který je možno měnit změnou polohy světelného zdroje a kolimátoru. Obrázek 6.30. Princip multiplikační metody [51] Jsou-li zrcadla přesně rovnoběžná, vzdálena navzájem např. v poměru 1 : 3 a rozdíl drah obou paprsků je menší než ±3 µm, objeví se v dalekohledu interferenční proužky. K nastavení zrcadla Z2 se odměří vzdálenost přesným měřidlem, zrcadlo se ustaví a posunuje, až se objeví první známky interference. Zaostření se dosáhne pomocí kompenzátorů K1 a K2. Natáčením kompenzátorů se mění optická dráha jednoho svazku paprsků vůči druhému. Rozdíl drah paprsků se určí z úhlu pootočení kompenzátorů a připojí se jako korekce. Tímto postupem se velice přesně určí vzdálenost zrcadel Z0 a Z2. Vypustíme-li zrcadlo Z1, můžeme opakováním postupu určit přesnou vzdálenost dalšího zrcadla, např. ve vzdálenosti 24 m od zrcadla Z0. Tak se vytvářejí interferenční komparátory pro invarové dráty. Významem multiplikační metody bylo zejména značné zvýšení přesnosti při měření geodetických základen a také to, že touto metodou je možné měřit i větší délky přímo v terénu. Použití metody je omezeno pouze na vhodné atmosférické podmínky. Atmosféra pohlcuje světlo a působí rušivě na koherentnost paprsků. Dalším příkladem dálkoměru využívajícího interference světla je např. Michelsonův interferometr [37]. Tento interferometr využívá laserového záření. 6.2.4. Elektronické dálkoměry Elektronické měření délek využívá elektromagnetického vlnění. Principem je určení vzdálenosti ze známé rychlosti šíření elektromagnetických vln v a tranzitního času t, který potřebuje vlna k překonání vzdálenosti od vysílače k odraznému zařízení a zpět: Protože rychlost šíření elektromagnetických vln je velmi velká, je tranzitní čas pomocí něhož se určuje měřená délka, velmi krátký. Měřená délka se tedy častěji určuje z počtu celých period použité vlnové délky a doměrku, který se určí měřením: Obrázek 6.31. Princip elektronického měření délek [45] Přístroje, kterých se k tomuto účelu používá, dělíme na dvě základní skupiny podle druhu vlnění, které využívají: světelné (světelné vlnění) a radiové dálkoměry (radiové vlnění). Tyto dva druhy vlnění se od sebe liší dosahem a přesností. Elektronické dálkoměry lze dále dělit dle dosahu na [33]: malé (do 3 až 5 km), střední (do 15 km), velké (nad 15 km). 6.2.4.1. Šíření elektromagnetického záření v prostoru V homogenním izotropním prostředí se elektromagnetické vlny šíří stejnou rychlostí, ve všech směrech a přímočaře. Atmosféra je však prostředí různorodé a značně proměnlivé. Tato nestejnorodost atmosféry působí změny jak v rychlosti šíření elektromagnetických vln, tak ve tvaru jejich dráhy. Znalost vlastností atmosféry má vliv na kvalitu elektronicky měřených délek. Atmosféru z fyzikálního hlediska charakterizuje zejména teplota T, tlak vzduchu p a vlhkost e. Z optického hlediska stav fyzikálních vlastností atmosféry souhrnně vyjadřuje index lomu atmosféry n a jeho změny dn, které mají vliv na rychlost šíření elektromagnetických vln a na geometrické vlastnosti jejich průběhu (např. refrakce). Index lomu atmosféry závisí také na vlnové délce záření ? a mění se v přízemních vrstvách atmosféry v závislosti na místě a času. Hodnota indexu lomu se určuje empiricky. K určení normálního indexu lomu se používá Searsův-Barrellův vztah Tento vztah platí pro monochromatické, nemodulované světlo vlnové délky ?, šířící se suchým vzduchem při teplotě 0oC a tlaku 101,325 kPa. Index lomu n vzduchu o teplotě T, tlaku vzduchu p a napětí vodních par e je kde ? je koeficient tepelné roztažnosti vzduchu (366*10-5). Šíření elektromagnetického vlnění doprovází některé fyzikální jevy, které mají vliv na výslednou přesnost měřených délek. Jsou to hlavně absorpce, difúze, odraz, difrakce a refrakce[45] . Absorpce Při šíření elektromagnetických vln atmosférou je část energie záření pohlcována (absorbována). Tato pohlcená energie se mění na jiné formy energie (převážně na energii tepelnou). Absorpce působí potíže zejména při měření světelnými dálkoměry. Vliv absorpce na ultrakrátké vlny, které používají radiové dálkoměry, je téměř zanedbatelný. Difúze Při šíření elektromagnetických vln atmosférou je část energie záření rozptylována (difundována). Rozptyl elektromagnetických vln se projevuje odchylováním částí elektromagnetického signálu od původního směru šíření. K rozptylu dochází zejména u světelných paprsků. U ultrakrátkých radiových vln dosahuje difúze jen malých hodnot. Odraz Při průchodu elektromagnetického vlnění různými prostředími dochází na rozhraní těchto prostředí k odrazu a k lomu. K rušivým odrazům může docházet, pokud je v blízkosti dráhy světelných paprsků nějaká odrazná ploška (např. sklo) nebo pokud je např. odrazný hranol prasklý. Do přijímače dálkoměru se pak kromě signálu šířícího se po přímé dráze měřené délky dostávají i nežádoucí a mnohem slabší signály odražené od jiné odrazné plochy. Na vstupu přijímače pak dochází k interferenci obou signálů, jejímž výsledkem je vlnění o stejné frekvenci, ale s posunutou fází. Tím dochází k chybám v měřené délce. Difrakce Tento jev se vyskytuje prakticky pouze u radiových vln. Difrakcí se mění intenzita šířícího se elektromagnetického vlnění. Jedná se vlastně o ohyb záření na hranách překážek. Difrakci dělíme na spodní a horní podle toho, zda probíhá přímá dráha signálu v malé výšce nad překážkou, nebo zda dráha signálu tuto překážku protíná. U světelných paprsků nemá difrakce prakticky žádný vliv na přesnost měřené délky. Refrakce Refrakcí rozumíme odklon či zakřivení paprsků oproti geometricky přímé spojnici koncových bodů měřené délky v důsledku proměnlivosti prostředí a jeho fyzikálních vlastností (zejména proměnlivosti hustoty prostředí). Vliv refrakce se vyjadřuje koeficientem či úhlem refrakce. Koeficient refrakce , kde R je poloměr náhradní koule Země a r je poloměr oblouku kružnice, kterým se nahrazuje dráha elektromagnetických vln. Hodnota koeficientu k pro lokální, resp. regionální poměry a různá období se určuje z geodetických měření (zejména zenitových úhlů). Jeho průměrná hodnota pro světelné vlny je 0,13 a pro ultrakrátké vlny 0,25. Refrakci je možné také vyjádřit úhlem refrakce , kde k je koeficient refrakce a ? středový úhel koncových bodů měřené délky příslušející ke středu náhradní koule Země. Závěr: Jak jsem se již zmínila, k měření délek elektronickými dálkoměry se používají světelné a radiové vlny. Světelné vlny mají některé příznivější vlastnosti pro měření délek než radiové vlny. Dráha světelných paprsků je méně zakřivená, jejich rychlost méně ovlivňuje nehomogenita prostředí a je možné je vhodným optickém systémem soustřeďovat do úzkého svazku. Naproti tomu špatné atmosférické podmínky nepříznivě ovlivňují měření světelnými dálkoměry. Hustá mlha a silnější déšť je téměř znemožňují. V takovýchto podmínkách je výhodnější použití radiových dálkoměrů. 6.2.4.2. Modulace elektromagnetických vln Důvodem, proč se elektromagnetické vlny modulují, je jejich malá vlnová délka. Modulací se mění buď jeden nebo více parametrů vlnění. Podle toho, který z parametrů je modulován, se rozeznává modulace amplitudová, frekvenční a fázová. Světlo se moduluje pouze amplitudově, kdežto radiové vlny se mohou modulovat amplitudově, frekvenčně i fázově. Protože v poslední době se používají v geodézii téměř výhradně světelné dálkoměry, má rozhodující význam amplitudová modulace. Obrázek 6.32. Amplitudová modulace sinusového tvaru [40] 6.2.4.3. Metody elektromagnetického měření délek Metody, které se používají k elektromagnetickému měření délek, jsou dvojí: metody přímého měření tranzitního času t, metody nepřímého měření tranzitního času t (měření fázového rozdílu). Přímé měření tranzitního času Metoda přímého měření tranzitního času t se používá jak u světelných tak i radiových dálkoměrů. Elektromagnetické impulsy jsou velmi krátké. Čas, za který projde impuls dvojnásobnou délku se měří čítačem. Dvojnásobná délka se počítá z rovnice Protože rychlost šíření elektromagnetických vln v atmosféře je blízká rychlosti šíření světla ve vakuu c (299 792 458 ± 1,2 m*s-1), metody založené na přímém měření tranzitního času se spíše používají pro velké vzdálenosti. Délky několik desítek kilometrů se většinou určují nepřímým měřením času t (měřením fázového rozdílu). Nepřímé měření tranzitního času Protože rychlost šíření vlnění je konečná, vrací se vlnění po odrazu v koncovém bodě od odrazného zařízení zpět do přijímače s určitým fázovým posunem ??n. Tento fázový posun, který představuje doměrek měřené délky, se určí ze vzájemného porovnání okamžité velikosti fáze vlny vysílané a odražené. Protože se délky měří pomocí více frekvencí (2 až 3), umí měřicí zařízení určit i násobek celých vlnových délek ?m, které se do měřené délky vejdou. Výsledná délka se tedy počítá ze vztahu 6.2.4.4. Světelné dálkoměry Jednotlivé typy světelných dálkoměrů se od sebe liší konstrukčním uspořádáním, zdrojem světelných vln, frekvencí modulovaných vln, druhem modulátoru a uspořádáním vysílacího a přijímacího systému. Princip činnosti světelných dálkoměrů je následující: zdroj (infračervená polovodičová dioda, helium-neonový laser) umístěný na jednom konci měřené vzdálenosti vyšle vhodně modulovanou (amplitudově) světelnou vlnu směrem ke druhému konci měřené vzdálenosti. Tam dopadne vlna na reflektor (odrazný hranol, zrcadlo, odrazná fólie), kterým projde a postupuje opačným směrem k přijímacímu systému. Zde jde vlna do fotonásobiče, kde se světelný signál změní na elektrický a přes detektor (demodulátor) a blokovač impulsů se přivádí již společně se signálem přiváděným z generátoru do měřícího bloku. Zde se oba signály porovnají a určí se fázový rozdíl odpovídající doměrku měřené vzdálenosti. Výsledná měřená délky se zobrazí na displeji dálkoměru. Obrázek 6.33. Schéma světelného dálkoměru [51] Současné světelné dálkoměry jsou již většinou vybaveny elektronickými výpočetními systémy, které automaticky či poloautomaticky redukují šikmo měřené vzdálenosti na vodorovné, vypočítávají výškové rozdíly, případně provádějí i souřadnicové výpočty. K přístroji je možné také připojit registrační zařízení, které měřené údaje registruje a usnadňuje jejich další automatizované zpracování. 6.2.4.5. Radiové dálkoměry Radiové dálkoměry lze použít i za zhoršených atmosférických podmínek. Tyto dálkoměry se někdy také označují jako tellurometry. Měřickou soupravu tvoří dva přístroje – hlavní (vysílací) stanice a protistanice (funguje jako odrazné zařízení). Princip jejich činnosti je následující: na jednom konci měřené délky se umístí vysílací stanice pracující s centimetrovými vlnami amplitudově či frekvenčně modulovanými. Signál vyslaný z vysílací antény Av dopadne na přijímací anténu Ap. Přijatý signál se vede do detektoru (demodulátoru), kde se odstraní nosné vlnění. Demodulovaný signál se upraví ve formovači signálu a po zesílení se vrací do generátoru, kde se moduluje a vysílá anténou Ap zpět k hlavní stanici. Zde je přijat, ve směšovači se „sejde“ se signálem vysílaným z hlavní stanice. Oba signály jsou v detektoru demodulovány a v měřícím bloku fázově porovnány. Ze zjištěného fázového rozdílu (doměrku měřené délky) je poté automaticky určena měřená vzdálenost. Obrázek 6.34. Schéma radiového dálkoměru [51] Dosah radiových dálkoměrů je až 100 km, poměrná chyba je ovšem větší než u dálkoměrů světelných. 6.2.4.6. Přesnost elektronických dálkoměrů Přesnost elektronických dálkoměrů je dána vztahem kde konstanty a, b jsou udány výrobcem dálkoměru. Obvykle je a = 0,1 až 10 mm, b = 1 až 20 a hodnota vzdálenosti s se dosazuje v km. K zajištění správnosti měřených délek je samozřejmě nutné zajistit potřebný servis používaných dálkoměrů a pomocných přístrojů (aneroidů, teploměrů, vlhkoměrů). Jedná se zejména o kontrolu modulační frekvence (násobné konstanty), součtové konstanty, krátkoperiodické chyby dálkoměru a chyb ze stupnic pomocných přístrojů. Základní kontrola dálkoměru se provádí na srovnávací základně v Praze ve Hvězdě a v Košticích. Protokol o komparaci přístroje je nezbytnou podmínkou pro použití přístroje. Kontrola modulační frekvence se provádí porovnáním s frekvenčním normálem. K určení součtové konstanty se změří dálkoměrem srovnávací základna. Součtová konstanta se rovná rozdílu délky srovnávací základny a délky určené dálkoměrem. Součtová konstanta odrazného systému se obvykle neurčuje a uvažuje se hodnota udaná výrobcem. Určení krátkoperiodické chyby spočívá v nalezení vztahu mezi čtením na displeji dálkoměrů a rozdíly v měřených délkách, který má zpravidla periodický průběh. Obvykle se provádí graficky. Ve směru osy x se vynáší hodnoty čtení displeje dálkoměru a ve směru osy y rozdíly délek. Vzniklá funkční závislost se vyjádří proložením bodové řady hladkou křivkou. Z této funkční závislosti se vypočtou opravy, o které se opraví naměřené délky. Pomocné přístroje se kalibrují např. v Hydrometeorologickém ústavu. [45] Přehled vybraných dálkoměrů spolu se základními charakteristikami je uveden v následující tabulce: Tabulka 6.1. Přehled vybraných rádiových elektronických dálkoměrů Výrobce Typ Dosah (km) Přesnost Hmotnost (kg) Tellurometr London MRA-2 0.2 - 60 5.0 cm + 3x10-6 s 17 MRA-3 0.1 - 50 1.5 cm + 4x10-6 s 16 MRA-4 0.05 - 60 0.3 cm + 3x10-6 s 19 MRA-101 0.1 - 50 1.5 cm + 3x10-6 s 12 MOM Budapešt Get A2+ 0.1 - 50 2.0 cm + 2x10-6 s 5 Wild Herrbrugg Distomat DI-50 0.1 - 50 2.0 cm + 1x10-6 s 18 Siemens Zürich SIAL MD 60-S 0.02 - 150 2.0 cm + 3x10-6 s 11.6 Tabulka 6.2. Přehled vybraných světelných elektronických dálkoměrů Výrobce Typ Dosah (km) Přesnost Hmotnost (kg) Zeiss EOK 2000 1.2 - 2.5 10 mm 12 EOT 2000 1.0 - 3.0 10 mm 10.5 EOS 10.0 - 15.0 5 mm + 2 ppm 27 RECOTA 1.0 - 3.0 5 mm + 2 ppm 12.5 RETA 1.0 - 3.0 5 mm + 2 ppm 11 Kern DM 102 1.0 - 1.7 5 mm + 5 ppm 1.7 DM 501 1.0 - 2.0 5 mm + 5 ppm 1.6 DM 502 1.2 - 2.0 3 mm + 5 ppm 1.6 DM 503 1.5 - 5.0 3 mm + 2 ppm 1.6 ME 3000 1.5 - 3.0 0.2 mm + 1 ppm 14.5 Wild Citation CI 410 0.6 - 2.8 5 mm + 5 ppm 2.6 Citation CI 450 0.8 - 4.0 5 mm + 5 ppm 2.8 Distomat Di 4 0.6 - 2.0 5 mm + 5 ppm 1.1 Distomat Di 4L 1.2 - 5.0 5 mm + 5 ppm 1.1 Distomat Di 5 1.2 - 7.0 5 mm + 2 ppm 1.1 AGA Geodimeter 12 0.7 - 1.7 5 mm + 5 ppm 2.5 Geodimeter 110 0.7 - 3.0 5 mm + 5 ppm 2.5 Geodimeter 122 2.5 - 5.5 5 mm + 5 ppm 2.8 Geodimeter 210 2.3 - 5.5 3 mm + 2 ppm Geodimeter 216 1.0 - 2.2 5 mm + 5 ppm Geodimeter 220 2.0 - 7.0 2 mm + 2 ppm Sokkisha RED MINI 2 0.8 - 1.5 5 mm + 5 ppm 0.9 RED 3 2.0 - 5.0 5 mm + 5 ppm RED 2 2.0 - 5.0 5 mm + 5 ppm SDM 3 0.8 - 2.5 5 mm + 5 ppm 7.6 OT 20E 3.0 3 mm + 2 ppm 5 Opton Eldi 1 3.0 - 7.0 5 mm + 2 ppm 8 Eldi 2 0.7 - 2.0 5 mm + 2 ppm 4.2 Eldi 3 0.4 - 1.0 10 mm + 2 ppm Elta 20 1.6 - 2.5 5 mm + 2 ppm 13.5 Elta 3 1.2 - 2.0 10 mm + 2 ppm Topcon GTS 2 1.4 - 2.4 5 mm + 5 ppm 6 ET 1 1.4 - 2.0 5 mm + 5 ppm 7.5 GTS 4 1.4 - 4.0 3 mm + 2 ppm 6.9 DMA 5 0.6 - 1.1 5 mm + 7 ppm 1.4 -------------------------------------------------------------------------------- [45] Podrobnější informace o těchto fyzikálních jevech doprovázejících šíření elektromagnetického záření v prostoru lze nalézt např. v [36]. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další Kapitola 6. Měření délek Domů 6.3. Redukce měřených délek 6.3. Redukce měřených délek Předcházející Kapitola 6. Měření délek Další -------------------------------------------------------------------------------- 6.3. Redukce měřených délek Před prováděním tzv. matematických redukcí je třeba, aby měřené délky byly opraveny o redukce fyzikální. Tyto redukce redukují naměřenou délku o vliv prostředí. Způsob výpočtu těchto redukcí je zpravidla uveden v návodu pro použití jednotlivých typů dálkoměrů. Redukce se většinou zavádí přímo do paměti dálkoměru. 6.3.1. Převod na referenční plochu Převod měřené délky na referenční plochu probíhá v šesti krocích [62]: k měřené délce D vypočteme délku přímé spojnice d koncových bodů měřené délky, k přímé spojnici se vypočte odpovídající délka tětivy t na vhodně zvolené náhradní kouli o poloměru R, k tětivě t se vypočte příslušný kruhový oblouk s´, oblouk s´ se převede na eliptický oblouk eliptický oblouk se převede na oblouk elipsy s0, oblouk elipsy s0 se převede na délku geodetické čáry s. ad 1.výpočet přímé spojnice d koncových bodů měřené délky Měřená délka D leží v normálové rovině dané normálou k elipsoidu v počátečním bodě P1. Tuto délku lze považovat za oblouk kružnice o poloměru kde R je poloměr Země, k je refrakční koeficient. Přímou spojnice d bodů P1 a P2 vypočteme ze vzorce: Funkci rozvineme v řadu a dosadíme do vzorce (1): Třetí člen je nepatrný a tedy může být zanedbán: Teprve pro D = 25 km dosáhne korekce ?D hodnoty 1 mm (u světelných vln). Obrázek 6.35. Převod měřené délky D na přímou spojnici d, jí odpovídající tětivu t a jí odpovídající kruhový oblouk s´ [62] ad 2. výpočet tětivy t k dané hodnotě d Na obrázku značí H1 výšku bodu P1, H2 výšku bodu P2 nad náhradní koulí o poloměru R. V trojúhelníku P1P2C platí kosinová věta: Stejně i v trojúhelníku P1´P2´C platí kosinová věta: Z rovnice (4) vyjádříme cos?: a dosadíme do rovnice (3). Po úpravě dostaneme: Vyjádříme t a označíme rozdíl H2 – H1 = h: ad 3. výpočet kruhového oblouku s´ k tětivě t Kruhový oblouk s´ vypočteme ze vzorce: Pokud funkci rozvineme v řadu, dostaneme po úpravě: Třetí člen se obvykle zanedbává, potom: Pro t < 10 km je ?t < 1 mm. ad 3. převod kruhového oblouku s´ na eliptický oblouk Dosadíme-li za R = N1 (příčný poloměr křivosti v bodě P1), pak Pokud je , lze pro délku psát [62]: Obrázek 6.36. Převod kruhového oblouku na eliptický [62] Rozdíl obou délek je pro délky do 25 km menší než 0,2 mm a tedy tato korekce může být zanedbána. ad 4. převod oblouku na oblouk elipsy Obrázek 6.37. Převod eliptického oblouku na oblouk elipsy [62] Protože úhel ? mezi oblouky a s0 je velmi malý, můžeme psát: Úhel ? se může vyjádřit vzorcem [62]: Po dosazení (7) do (6) dostaneme: ad 5. převod oblouku elipsy s0 na délku geodetické čáry s Pro rozdíl délky normálového řezu s0 a délky geodetické čáry s platí vzorec [62]: Pro s = 1000 km dosáhne tento rozdíl maximálně 0,08 mm a je tedy prakticky zanedbatelný. Protože v současnosti se přesnost elektrooptických dálkoměrů charakterizuje relativní chybou až 1.10-6, je třeba počítat korekce velmi přesně. Proto se dnes spíše pro převod měřené délky na referenční plochu používá postup podle Rinnera: K naměřené délce D se vypočte přímá spojnice d koncových bodů měřené délky podle vzorce (2). Tětiva t se vypočte podle vzorce (5) na kouli o poloměru R = N1. K tětivě t se vypočte délka přímé prostorové spojnice mezi průměty koncových bodů měřené délky na elipsoid, tedy elipsoidická tětiva te. K této tětivě se vypočte délky geodetické čáry s na elipsoidu. Pro délky do 100 km platí zjednodušené vzorce: Pro délky do 50 km lze tyto vzorce dále zjednodušit: Pokud do vzorce (5) dosadíme dostaneme Délku geodetické čáry s k tětivě te můžeme počítat s postačující přesností jako délku oblouku kružnice o poloměru R1, tedy 6.3.2. Převod do zobrazovací roviny V praxi je třeba pro řešení geodetických úloh v zobrazovací rovině znát měřené délky v rovině kartografického zobrazení (zobrazovací rovině). V geodézii se používá konformních zobrazení, pro něž lze použít obecného vzorce: kde s je délka na referenčním elipsoidu, m1, mn, m2 jsou měřítka (zkreslení) v počátečním, středním a koncovém bodě geodetické čáry. Převod do roviny Křovákova zobrazení V Křovákově zobrazení se nejprve konformně zobrazuje Besselův elipsoid na Gaussovu kouli. Zkreslení délek při tomto zobrazení dosáhne pro strany dlouhé 60 km maximálně ± 4 mm a zpravidla se zanedbává. V praxi se používají tabulky (obr. 6.38) hodnot délkového zkreslení, které jsou sestaveny k argumentu , kde Xi a Yi jsou rovinné souřadnice uvažovaného bodu. Určené hodnoty zkreslení [46] se pak dosazují do vzorce (8). Obrázek 6.38. Tabulka hodnot délkového zkreslení k argumentu R [55] Pro délky kratší než 5 km lze použít vzorce pro zkreslení ve středu vzdálenosti Délkové korekce v Křovákově zobrazení dosahují na našem území hodnot –10 až +14 cm na jeden kilometr. Obrázek 6.39. Průběh délkového zkreslení v Křovákově zobrazení [45] Převod do roviny Gaussova zobrazení V Gaussově zobrazení je zkreslení funkcí dvou proměnných a vzorec (8) se upravuje na tvar: Vzorec (9) postačí pro délky do 60 km. Pro strany do 20 km pak lze zanedbat třetí člen a používat vzorec: Délkové korekce v Gaussově zobrazení dosahují na našem území maximálních hodnot ± 57 cm na jeden kilometr na okraji šestistupňového pásu a ±14 cm na jeden kilometr na okraji třístupňového pásu. Obrázek 6.40. Průběh délkového zkreslení v Gaussově zobrazení [5] Velmi podrobný výklad této problematiky lze nalézt v [4]. 6.3.3. Topografická redukce Pojem topografická redukce značí centraci excentricky zaměřených délek. Předpokládáme, že excentricky zaměřená délka je již matematicky redukována. Vlastní řešení pak již spočívá pouze v řešení vztahů v rovinných trojúhelnících. Jednostranná centrace délky s úhlem ? měřeným na centru Měřena je excentrická délka (excentrická délka opravená o matematické redukce), excentricita e a úhel ?. Určujeme centrickou délku Obrázek 6.41. Jednostranná centrace délky s úhlem měřeným na centru [1] Centrická délka se vypočte ze vzorce Jednostranná centrace délky s úhlem ? měřeným na excentru Měřena je excentrická délka (excentrická délka opravená o matematické redukce), excentricita e a úhel ?. Určujeme centrickou délku Obrázek 6.42. Jednostranná centrace délky s úhlem měřeným na excentru [1] Centrická délka se vypočte z kosinové věty pro stranu podle vzorce Oboustranná centrace délky s úhly měřenými na excentrických stanoviskách Měřeny jsou excentrická délka (excentrická délka opravená o matematické redukce), excentricity e1 a e2 a úhly ?ei a ?ej. Určujeme centrickou délku Obrázek 6.43. Oboustranná centrace délky s úhly měřenými na excentrických stanoviskách [1] Zavedeme místní souřadnicovou soustavu s počátkem v bodě Ei a osou y´ vloženou do směru strany Nejprve určíme směrníky Úlohou rajonu (viz kapitola Souřadnicové výpočty) určíme souřadnice ze kterých určíme centrickou délku podle vzorce -------------------------------------------------------------------------------- [46] Tabelovaná hodnota m´ značí jednu šestinu reciproké hodnoty, tj. m = 1/6m´. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 6.2. Metody nepřímého měření délek Domů 6.4. Elektronické tachymetry 6.4. Elektronické tachymetry Předcházející Kapitola 6. Měření délek Další -------------------------------------------------------------------------------- 6.4. Elektronické tachymetry Až do roku 1971 se kombinoval elektronický dálkoměr s optickým teodolitem. Roku 1971 byl do geodetické praxe uveden první elektronický přístroj, který automaticky určoval úhly i délky – AGA 700 firmy Geodimeter. Označení těchto přístrojů je v literatuře rozdílné, používají se názvy jako digitální, číslicový, kompaktní, přesný elektronický či elektronický tachymetr. Výrobci používají označení totální stanice. Vybavení elektronických tachymetrů Zdrojem proudu pro elektronické tachymetry jsou interní baterie s různým napětím a kapacitou. K některým přístrojům lze dokoupit externí baterii s vyšší kapacitou. Externí baterie se připojuje k elektronickému tachymetru kabelem. Baterie se dobíjejí nabíječkami (doba nabíjení bývá 14 hodin) či rychlonabíječkami (doba nabíjení se pohybuje okolo 1 až 1 a půl hodiny). Ke čtení úhlů se používají inkrementální či kódové kruhy nebo je také možné použití dynamického či elektroindukčního systému (viz kapitola Geodetické přístroje). K měření délek se používají světelné dálkoměry s přesností měřené délky v rozsahu středních chyb od 1mm + 1ppm * s až 5mm + 5ppm * s s dosahem od 500 m do 5 km, výjimečně do 15 km. Přístroje se horizontují pomocí dvojosého kompenzátor (viz kapitola Geodetické přístroje) a krabicové libely. K centraci přístroje se používá optické olovnice (viz kapitola Geodetické přístroje) vestavěné do alhidády či trojnožky. Nejnovější přístroje mají i laserový paprsek vyzařovaný ve směru vertikální osy. Elektronické tachymetry jsou vybaveny dvěma páry ustanovek. Pro speciální účely byly vyvinuty přístroje s pohybem servomotory. Měřené veličiny a další informace se zobrazují na jednom či dvojici displejů. Nejčastěji se vyrábí čtyřřádkové displeje. Tři řádky zobrazují měřená data a jeden řádek nabízí význam funkčních kláves umístěných přímo u displeje. K registraci měřených veličin a dalších doplňujících informací jsou přístroje vybaveny pevnou pamětí či paměťovou kartou. Registrovaná data lze samozřejmě při měření prohlížet a případně také editovat. Do příslušenství elektronických tachymetrů patří stativ, již zmíněná nabíječka, odrazný hranol s držákem, trojnožka a další stativ či výtyčka pod hranol. Hranolové systémy jsou tvořeny jedním či více hranoly s pevnými nebo naklonitelnými držáky. Bývají doplněny signálními terči, cílovými výtyčkami, minihranoly, odraznými terči apod. Přístroje s pamětí jsou vybaveny propojovacími kabely k počítači, případně čtecím zařízením. K rozšíření využitelnosti přístroje mohou být elektronické tachymetry doplněny speciálním vybavením, např. magnetickým usměrňovačem, hranolovým okulárem a dalšími pomůckami. Elektronické tachymetry mohou mít vestavěné programy umožňující zpracování přímo měřených veličin, souřadnicové úlohy a další výpočty. Samozřejmostí je převod polárních souřadnic na pravoúhlé a výpočet převýšení. V případě měření nadbytečného počtu veličin jsou přístroje schopny počítat průměry, odhady přesnosti, případně i provést vyrovnání MNČ. Následující kancelářské práce jsou tak sníženy na minimum. V současnosti se již vyrábějí přístroje s novou filozofií – vytváření mapy přímo v terénu (firma Spectra Precision). Přehled elektronických tachymetrů spolu se základními charakteristikami je uveden v následujících tabulkách: Tabulka 6.3. Přehled vybraných elektronických tachymetrů Leica Teodolit Dosah dálkoměru (km) Počet hranolů Přesnost TC 400 0.7 1 5 mm + 5 ppm 1.1 3 TC 500 1.1 1 3 mm + 3 ppm 1.6 3 TC 605 1.1 1 3 mm + 3 ppm 1.6 3 TC 805 2.5 1 2 mm + 2 ppm 3.5 3 TC 905 2.5 1 2 mm + 2 ppm 3.5 3 TC 1100 2.5 1 2 mm + 2 ppm 3.5 3 TC 1800 2.5 1 1 mm + 2 ppm 3.5 3 Tabulka 6.4. Přehled vybraných elektronických tachymetrů Carl Zeiss Teodolit Dosah dálkoměru (km) Počet hranolů Přesnost Elta 2 1.8 1 2 mm + 2 ppm 2.5 3 3 7 Elta 3 1.6 1 3 mm + 2 ppm 2 3 Elta 4 1 1 3 mm + 3 ppm 1.5 3 Elta 50 R 1.3 1 5 mm + 3 ppm Tabulka 6.5. Přehled vybraných elektronických tachymetrů Sokkia Teodolit Dosah dálkoměru (km) Počet hranolů Přesnost SET5F 1.2 1 3 mm + 2 ppm 1.6 3 SET2000 2.5 1 2 mm + 2 ppm 3.3 3 SET3000 2.3 1 2 mm + 2 ppm 3.1 3 SET4000 1.7 1 2 mm + 2 ppm 2.2 3 SET500 2.1 1 3 mm + 2 ppm 2.3 3 SET600 1.7 1 3 mm + 2 ppm 1.9 3 Tabulka 6.6. Přehled vybraných elektronických tachymetrů Spektra Precision Teodolit Dosah dálkoměru (km) Počet hranolů Přesnost Geodimeter 464 3.3 1 2 mm + 3 ppm 4.5 3 Geodimeter 468 DR 2 1 5 mm + 5 ppm Geodimeter 510 1 1 3 mm + 3 ppm 1.6 3 Geodolite 506 1.2 1 5 mm + 5 ppm 1.8 3 Tabulka 6.7. Přehled vybraných elektronických tachymetrů Topcon Teodolit Dosah dálkoměru (km) Počet hranolů Přesnost GTS-211D 1.1 1 3 mm + 2 ppm 1.7 3 GTS-6A 2.1 1 3 mm + 2 ppm 2.9 3 GTS-310 2.5 1 2 mm + 2 ppm 3.3 3 GTS-700 2.5 1 2 mm + 2 ppm 3.3 3 GTS-800 2.1 1 2 mm + 2 ppm 2.8 3 Tabulka 6.8. Přehled vybraných elektronických tachymetrů Topcon Teodolit Dosah dálkoměru (km) Počet hranolů Přesnost DTM-460 3.6 1 2 mm + 2 ppm DTM-520 2.8 1 2 mm + 2 ppm DTM-550 3.6 1 2 mm + 2 ppm DTM-820 2.3 1 3 mm + 3 ppm DTM-850 3.1 1 2 mm + 2 ppm -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 6.3. Redukce měřených délek Domů Kapitola 7. Souřadnicové výpočty v rovině Kapitola 7. Souřadnicové výpočty v rovině Předcházející Další -------------------------------------------------------------------------------- Kapitola 7. Souřadnicové výpočty v rovině 7.1. Základní vlastnosti Soustava souřadnic Určit polohu naměřených bodů znamená určit souřadnice těchto bodů v nějakém souřadnicovém systému. Výpočty budeme provádět pouze v rovině, potřebujeme tedy dvě osy x, y. Geodeticky kladný směr je směr matematicky záporný, tedy směr otáčení ručiček na hodinkách. Pro zeměměřické práce v civilním sektoru se v České republice používá systém S-JTSK. Ten je určen Křovákovým zobrazením a jeho kladná poloosa x směřuje k jihu, kladná poloosa y potom vede na západ. Tuto orientaci os budeme dodržovat pro názornost i ve výpočtech. Celé území České republiky leží v I. kvadrantu, souřadnice Y má rozsah přibližně 430 000–900 000 m a souřadnice X asi 950 000–1 230 000 m. Je zvykem uvádět nejprve souřadnici Y, k jejich záměně však právě kvůli různým rozsahům hodnot nemůže dojít. Označení symbolů ? měřený směr ? měřený vrcholový úhel ?12 směrník od bodu 1 do bodu 2 vypočtený ze souřadnic ? směrník vypočtený z naměřených hodnot R pravý úhel Obrázek 7.1. Souřadnicové rozdíly, vodorovná vzdálenost, směrníky a kvadranty Souřadnicové rozdílyt Platí: Vodorovná vzdálenost Platí: Pokud ovšem známe směrník ?12, je přesnější vyjít ze vztahů (1) a počítat vzdálenost jedním ze vzorců: Použije se ten z dvojice vzorců, ve kterém se počítá s větším souřadnicovým rozdílem. Směrník Směrník je úhel měřený v geodeticky kladném směru, který svírá osa x se stranou stanovisko – měřený bod. Protože kladná poloosa x směřuje k jihu, nazývá se tento směr také jižník. Pro jednotlivé kvadranty platí následující dvojice vztahů: vypočítaný úhel Směrník ?12 je směrník vedoucí z bodu 1 do bodu 2. Pozor: ?12 ? ?21, ale platí (plyne z obrázku): Vyrovnaný směrník V některých případech je měřeno ze známého stanoviště na více bodů o známých souřadnicích a současně je nutné určit směrník na bod o neznámých souřadnicích. Může to nastat například pokud při výpočtu orientovaného polygonového pořadu máme orientace na počátečním bodu na více pevných bodů. Potom je nutné směrník na neznámý bod vyrovnat (směrníky vyjdou různé). Obrázek 7.2. Vyrovnaný směrník Pro více než 2 pevné body by se opět spočítaly jednotlivé směrníky a určil jejich aritmetický průměr. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Další 6.4. Elektronické tachymetry Domů 7.2. Základní geodetické úlohy 7.2. Základní geodetické úlohy Předcházející Kapitola 7. Souřadnicové výpočty v rovině Další -------------------------------------------------------------------------------- 7.2. Základní geodetické úlohy 7.2.1. 1. geodetická úloha Obrázek 7.3. 1. geodetická úloha Dáno: P1[y1, x1], P2[y2, x2] Určit: s12, ?12 Výpočet: V podstatě se jedná o převod kartézských souřadnic na polární. výpočet souřadnicových rozdílů s12 podle (2) ?12 podle (4) Příklad Obrázek 7.4. 1. geodetická úloha (příklad) Dáno: Body: 009011022340 [851710,35; 1011575,67] 009011022300 [852153,38; 1011704,38] Určit: s230,234, ?230,234, ?234,230 Výpočet: Výpočet souřadnicových rozdílů: Výpočet délky s230,234 Výpočet směrníků: Bod 234 leží vzhledem k bodu 230 ve 3. kvadrantu, jak vyplývá ze souřadnicových rozdílů. 7.2.2. 2. geodetická úloha Dáno: P1[y1, x1], s12, ?12 Určit: P2[y2, x2] Zde se jedná o úlohu podobnou převodu polárních souřadnic do kartézské soustavy souřadnicové. Někdy se pro tuto úlohu používá i pojem rajón, což je orientovaná a délkově zaměřená spojnice daného a určovaného bodu. Vzdálenost s12, je délkou po matematické i fyzikální redukci! Příklad Dáno: Bod: 009011022300 [852153,38; 1011704,38] Délka s230,234= 461,35 m Směrník ?230,234= 282,0003 gon Určit: Bod 009011022340 Výpočet: -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další Kapitola 7. Souřadnicové výpočty v rovině Domů 7.3. Metody protínání 7.3. Metody protínání Předcházející Kapitola 7. Souřadnicové výpočty v rovině Další -------------------------------------------------------------------------------- 7.3. Metody protínání 7.3.1. Protínání vpřed z úhlů Obrázek 7.5. Protínání vpřed z úhlů Dáno: P1[y1, x1], P2[y2, x2] Měřeno: úhly ?1, ?2 Určit: bod P3[y3, x3] Jedná se o určení polohy nového bodu P3 ze směrů měřených na 2 daných bodech A, B. Výpočet souřadnic se provádí pomocí 2. geodetické úlohy. K té je nutné znát délku strany s13 a směrník ?13 (nebo s23, ?23 ). Délka strany se spočítá sinovou větou, k výpočtu směrníku se použije 1. geodetická úloha a naměřený úhel. U naměřeného úhlu je však důležitá orientace – úloha může mít teoreticky 2 řešení. Při výpočtu je tedy potřeba uvažovat orientaci naměřených úhlů (situace na obrázku vpravo)! Je vhodné kvůli kontrole správnosti výpočtu určit bod P3 jak z bodu P1(viz dále), tak z bodu P2(analogicky). Výsledky musí vyjít stejně, až na případnou zaokrouhlovací chybu. Bod P3 není totiž přeurčen, tedy nejedná se o vyrovnání, jen o ověření výpočtu. s12: výpočet z (2) s13: ze sinové věty ?12: výpočet z (4) ?12: v závislosti na orientaci ?1 platí: ?12=?12±?1 . Platí, že pokud je zachováno pořadí bodů P1, P2, P3 ve směru hodinových ručiček, je znaménko kladné P3[y3, x3] : z 2. geodetické úlohy Poznámka Výpočet lze také provést transformací souřadnic. Potom pokud počátek pomocného souřadnicového systému vložíme do bodu P1 a kladnou osu x tohoto systému do spojnice P1 – P2 vyjdou vztahy: Příklad Obrázek 7.6. Protínání vpřed z úhlů (příklad) Dáno: Body: 009011022340 [851710,35; 1011575,67] 009011022300 [852153,38; 1011704,38] Měřené hodnoty: ?1 = 41,4410 gon ?2 = 125,0553 gon Určit: Bod 229 Výpočet: Výpočet délky s230,234: Výpočet délky s230,229: Výpočet směrníku ?230, 234 : Bod 234 leží vzhledem k bodu 230 ve 3. kvadrantu, jak vyplývá ze souřadnicových rozdílů. Výpočet směrníku ?230, 229 : Výpočet souřadnic bodu 229: 7.3.2. Protínání vpřed ze směrů Dáno: PA[yA, xA], PB[yB, xB], P1[y1, x1], P2[y2, x2] Měřeno: Směry ?1, ?2, ?3, ?4 Určit: bod P3[y3, x3] Použití: Používá se například v situaci, kdy mezi body P1 a P2 je překážka bránící viditelnosti, a tedy není možné použít protínání vpřed z úhlů. Obrázek 7.7. Protínání vpřed ze směrů Výpočet převedením na protínání z úhlů Určení ?1, ?2 z měřených směrů: Určení ?13 , ?23 ?1A , ?2B se určí podle (4). Je opět potřeba dát pozor na to, aby body P2, B, P3 a P1, P3, A šly po směru hodinových ručiček v tomto pořadí, jinak se mění znaménka u úhlu ? . Určení s13 , s23 Analytické řešení Obrázek 7.8. Analytické řešení Bod P3 se určí jako průsečík dvou přímek; první prochází bodem P1 a její směrnici lze vyjádřit pomocí směrníku ?13 , druhá analogicky prochází bodem P2 a její směrnici určíme ze směrníku ?23 . V levotočivé kartézské soustavě platí pro směrnici (pozor na pořadí všech indexů!): Platí tedy: Odečtením (11) od (10) dostaneme: Z (9), (11) a (12) plyne: Kde Příklad Obrázek 7.9. Protínání vpřed ze směrů (příklad) Dáno: Body: 009011022340 [851710,35; 1011575,67] 009011022300 [852153,38; 1011704,38] 009011022280 [853128,14; 1011772,96] 009011022300 [852153,38; 1011704,38] Měřené hodnoty: ?1 = 35,3177 gon ?2 = 159,3992 gon ?3 = 137,7716 gon ?4 = 262,8269 gon Určit: Bod 229 Výpočet: Určení úhlů ?1 a ?2 : Určení směrníků ?230,229, ?228,229: Určení s230,229, s228,229: Výpočet souřadnic bodu 229: 7.3.3. Protínání vpřed z délek Dáno: body P1[y1, x1], P2[y2, x2] Měřeno: délky s13, s23 Určit: bod P3[y3, x3] Obrázek 7.10. Protínání vpřed z délek Použití: Protínání vpřed z délek použijeme, pokud jsou zaměřeny délky ze známých stanovisek na neznámý bod. Předpokládáme, že měřené délky jsou již opraveny o fyzikální a matematické redukce. Postup řešení: Úlohu vyřešíme převodem na rajón. s12, ?12, ?21 získáme výpočtem ze souřadnic. kde ?1, ?2 vypočteme kosinovou větou: Příklad Obrázek 7.11. Protínání vpřed z délek (příklad) Dáno: Body: 009011022020 [853704,65; 1011445,66] 009011022290 [852501,72; 1011270,35] Měřené hodnoty: s202, 226 = 703,84m s229, 226 = 846,61m Určit: Bod 226 Výpočet: Určení s202, 229 , ?202, 229 , ?229, 202 ze souřadnic: Výpočet ?1a ?2 z kosinové věty: Určení směrníků ?202, 229 , ?229, 202: Určení souřadnic bodu 226: 7.3.4. Protínání zpět Dáno: body P1[y1, x1], P2[y2, x2], P3[y3, x3] Měřeno: úhly ?1a ?2 Určit: bod P4[y4, x4] Použití: Protínání zpět použijeme v situaci, kdy na stanovišti, jehož souřadnice neznáme, zaměříme na tři body, jejichž souřadnice známe. Je však třeba dávat pozor, aby všechny tyto čtyři body neležely na jedné kružnici. Pak totiž úloha nemá řešení. Tři body, na které zaměřujeme, tedy jednoznačně určují tzv. nebezpečnou kružnici, v jejímž okolí nesmí ležet naše stanoviště (tedy měřený bod). Pokud by taková situace nastala, je potřeba měřit na jiné body, protože při měření bodů ležících blízko nebezpečné kružnice je výsledek výpočtu velice nepřesný! Nejlepší situace nastává, pokud určovaný bod leží uvnitř nebezpečné kružnice. Limitní hodnoty úhlů, pro které dává protínání zpět rozumné výsledky, jsou: 30 gon < ?i < 270 gon . Proto touto metodou neurčujeme body ZPBP ani body PPBP 1. třídy přesnosti. Řešení pomocí Colinsova bodu Řešení spočívá v tom, že si nejprve najdeme pomocný (Colinsův) bod, který je průsečíkem kružnice určené 3 body (2 známé, P4) a přímky určené dvěma body (zbylým známým a opět P4 ). Pomocí tohoto bodu pak najdeme souřadnice neznámého bodu. Poznámka: Při řešení úlohy se využívá skutečnosti, že velikost obvodového úhlu nad tětivou kružnice je stejná pro libovolný bod kružnice. Konkrétně potom např. platí: (jsou to úhly nad tětivou P1C). Obrázek 7.12. Protínání zpět pomocí Colinsova bodu Nalezení Colinsova bodu: kde Nalezení bodu P4 : Bod se nalezne protínáním vpřed z úhlů z bodů P1 a C. K tomu je potřeba nejprve určit úhly ?, ? : a konečně kde směrníky ?13, ?C1, ?C2, ?C3 se určí dle (4) a délka s13 dle (2). Poznámka Pro ?1, ?2> R se dosazuje do výpočtů Příklad Obrázek 7.13. Protínání zpět pomocí Colinsova bodu (příklad) Dáno: Body: 009011022020 [853704,65; 1011445,66] 009011022290 [852501,72; 1011270,35] 009011022320 [851874,53; 1010783,03] Měřené hodnoty: ?1 = 46,4243 gon ?1 = 61,7646 gon Určit: Bod 230 Výpočet: Výpočet směrníku ?202, 232 a délky s202, 232 ze souřadnic: Výpočet souřadnic Colinsova bodu: Určení směrníků ?c, 202 , ?C, 229 , ?C, 232 ze souřadnic: Určení veličin potřebných k výpočtu souřadnic bodu 230: Výpočet souřadnic bodu 230: Cassiniho řešení Obrázek 7.14. Protínání zpět Cassiniho řešením Postup řešení: Výpočet bodů A, B protínáním vpřed z úhlů: Platí: Tedy po dosazení: V dalších výpočtech budeme však potřebovat souřadnicové rozdíly, tedy: analogicky upravíme ostatní výrazy a dostaneme: výpočet směrnice přímky p = AB : výpočet směrnice přímky q = P2P4 : výpočet souřadnic bodu P4 protínáním vpřed ze směrů: Příklad Obrázek 7.15. Protínání zpět Cassiniho řešením (příklad) Dáno: Body: 009011022020 [853704,65; 1011445,66] 009011022290 [852501,72; 1011270,35] 009011022320 [851874,53; 1010783,03] Měřené hodnoty: ?1 = 46,4243 gon ?2 = 61,7646 gon Určit: Bod 230 Výpočet: Určení souřadnic bodů A, B: Určení souřadnicových rozdílů: Výpočet směrnice přímky 229-230: Výpočet souřadnic bodu 230: 7.3.5. Určení nepřístupné vzdálenosti Pokud potřebujeme určit vzdálenost mezi dvěma nepřístupnými body, volíme dva body pomocné, mezi kterými je možné vzdálenost určit. Spojnice těchto bodů by měla být přibližně rovnoběžná se spojnicí nepřístupných bodů, tj. bodů mezi nimiž potřebujeme určit vzdálenost. Na pomocných bodech se změří vodorovné úhly. Tyto úhly nesmí být příliš ostré ani příliš tupé. Toho docílíme zvolením vhodné vzdálenosti mezi spojnicemi pomocných a nepřístupných bodů. Obrázek 7.16. Určení nepřístupné vzdálenosti Dáno: body P1[y1, x1], P2[y2, x2], Měřeno: úhly ?1, ?2, ?3, ?4 Poznámka Pokud bychom neznali souřadnice pomocných bodů P1 a P2, je třeba ještě změřit délku s12 ! Určit: délku s34 Krasovského metoda Zvolíme pomocný souřadnicový systém tak, že jeho počátek vložíme do bodu P2 a kladnou osu x do spojnice P2 – P1. Souřadnice bodů P3 a P4 se určí protínáním z úhlů v pomocné souřadnicové soustavě. Výpočet vodorovné délky: Příklad Obrázek 7.17. Určení nepřístupné vzdálenosti (příklad) Dáno: Body: 009011022020 [853704,65; 1011445,66] 009011022280 [853128,14; 1011772,96] Měřené hodnoty: ?1 = 47,5100 gon ?2 = 42,0849 gon ?3 = 57,4468 gon ?4 = 66,6347 gon Určit: Délku s229,226 Výpočet: Výpočet souřadnic bodů v pomocné souřadnicové soustavě Výpočet délky s229,226 : -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 7.2. Základní geodetické úlohy Domů 7.4. Polygonové pořady 7.4. Polygonové pořady Předcházející Kapitola 7. Souřadnicové výpočty v rovině Další -------------------------------------------------------------------------------- 7.4. Polygonové pořady Polygonové pořady se používají k určování souřadnic bodů podrobného polohového bodového pole. Geometrické parametry a kriteria přesnosti polygonových pořadů Tabulka 7.1. Geometrické parametry a kriteria přesnosti polygonových pořadů dle [35] Připojovací body Mezní délka strany [m] Mezní délka pořadu s [m] Mezní odchylka v uzávěru pořadu Úhlova [mgon] Polohová [m] ZPBP, ZhB 200-1500 5000 25(n+2)1/2 0.0025(?s)1/2+0.04 ZPBP, ZhB 50-400 3000 100(n+3)1/2 0.005(?s)1/2+0.04 PPBP, ZPBP, ZhB 50-400 1500 100(n+3)1/2 0.005(?s)1/2+0.10 Poznámka n počet bodů pořadu včetně bodů připojovacích ?s součet délek stran pořadu Mezní poměr délek sousedních stran je 1:3 [35]. Poznámka k označovaní veličin V polygonových pořadech budou veličiny označeny následovně: P - počáteční bod polygonového pořadu se známými souřadnicemi P[YP, XP] 1, 2, ..., n - neznámé body polygonového pořadu n je tedy počet neznámých bodů polygonu, celkový počet bodů polygonu je u volného a uzavřeného n+1, jinak n+2. K - koncový bod polygonového pořadu, pokud má známé souřadnice K[YK, XK] A, B - připojovací body polygonového pořadu (počáteční a koncový) ?i - měřený levostranný úhel na bodě i (platí i=0 ... bod P, i=n+1 ... bod K) ?P = ?0 - úhel na bodu P mezi připojovacím bodem A a prvním bodem polygonu ?K=?n+1 - úhel na bodu K mezi posledním bodem polygonu a připojovacím bodem B Poznámka je nutné, aby měřené úhly ? byly levostranné, jinak výpočet nebude vycházet! Určované veličiny jsou u všech polygonových pořadů souřadnice bodů 1, 2, ..., n. 7.4.1. Volný polygonový pořad Obrázek 7.18. Volný polygonový pořad Dáno: body A, P Měřeno: úhly ?P, ?1, ?2, ... strany sP1, s12, s13, ... Výpočet připojovacího směrníku z bodu P na bod 1 Pokud je na bodu P měřena pouze 1 orientace, je výpočet jednoduchý: Pokud je na bodu P měřeno více orientací, je vhodnější použít postup uvedený v kapitole vyrovnání směrníku. Výpočet směrníků stran polygonového pořadu Směrník na daném bodě můžeme vždy snadno spočítat ze směrníku na bodě předcházejícím a z měřeného levostranného úhlu: Platí: To lze zobecnit i pro další úhly, obecně tedy potom platí: Výpočet souřadnicových rozdílů Souřadnicové rozdíly z bodu P na bod 1 nyní snadno spočítáme, protože známe směrník i vzdálenost. Tím určíme souřadnice bodu 1. Z něj pak můžeme stejným postupem získat souřadnice bodu 2 atd. Nejprve si tedy spočítáme souřadnicové rozdíly a z nich potom postupně souřadnice jednotlivých bodů. výše uvedené vztahy lze potom sepsat do obecného vzorce: Uvažujeme-li bod P jako bod 0 tak vyjdou jednodušší tvary: V tomto typu polygonového pořadu se však hromadí chyby a není zde žádná kontrola. Proto lze takto počítat maximálně tři body. Opodstatněné speciální použití je pak při zaměřování v podzemních prostorách, kde se pak používají speciální gyroteodolity, aby se omezila hromadící se úhlová chyba. Příklad Obrázek 7.19. Volný polygonový pořad (příklad) Dáno: Body: 4007 [818095,44; 1070517,76], 4004 [818277,21; 1070443,97] Naměřené hodnoty: ?1 = 195,418 gon ?2 = 236,8006 gon s4007, 4010 = 130,392m s4010, 4005 = 151,040m Určit: 4010 [Y, X], 4005 [Y, X] Výpočet: Výpočet připojovacího směrníku: Výpočet směrníků stran polygonového pořadu: Výpočet souřadnic bodů polygonového pořadu: 7.4.2. Uzavřený polygonový pořad Obrázek 7.20. Uzavřený polygonový pořad Dáno: body P, A Měřeno: úhly ?P, ?K, ?1, ?2, ... strany sP1, s12, s23, ... Pozor na označení úhlů ?P a ?K! Abychom měli jednotné označení pro všechny druhy polygonů (a tím i stejné vzorce), úhel ?P musí být úhel mezi připojovacím bodem a prvním bodem polygonu, ne vrcholový úhel polygonu! Ten označujeme ?K. Číslo n označuje počet neznámých bodů, celkový počet vrcholů mnohoúhelníka je tedy n+1! Úhlové vyrovnání Měří se levostranné úhly, tedy v závislosti na orientaci polygonového pořadu měříme buďto vnitřní nebo vnější úhly m-úhelníku. Pro konvexní m-úhelník platí (pro vnitřní, respektive vnější úhly, m ... počet vrcholů): Tento vztah přepíšeme pro náš polygonový pořad. Počet neznámých bodů v polygonu označuje n, tedy i s bodem P platí m = n + 1. Úhly sčítáme pro i = 1..n a pro vrcholový úhel na bodu P (?K = ?n+1). Tedy: V důsledku měřických chyb těchto hodnot však nedosáhneme. Spočítáme tedy tzv. úhlový uzávěr: Tuto hodnotu porovnáme s dopustnou odchylkou ??. Je-li spočítaná odchylka v absolutní hodnotě větší než dopustná, je měření chybné, jinak provedeme úhlové vyrovnání (rozdělíme odchylky rovnoměrně na všechny úhly kromě úhlu ?P, který není vrcholovým úhlem m-úhelníka): V dalších výpočtech již pracujeme pouze s vyrovnanými úhly (nepíšu nad již pruh)! Výpočet vyrovnaných směrníků jednotlivých stran Nejprve spočítám směrník z bodu P na bod 1: Pak můžeme počítat směrníky jednotlivých dalších stran polygonového pořadu: obecně potom (stejně jako u volného pořadu) Výpočet souřadnicových rozdílů Vyjdeme ze stejných vztahů, ke kterým jsme došli u volného pořadu: Tyto rovnice musí platit i pro poslední bod, tedy opět pro bod P: Mělo by tedy platit: Vlivem měřických chyb nám však vyjdou určité souřadnicové odchylky OY, OX, spočítáme tedy polohovou odchylku Op (odchylka je však hodnota „mělo vyjít“ – „vyšlo“, tedy zde 0 – „vyšlo“, proto záporné znaménko): Tuto hodnotu porovnáme s maximální dopustnou polohovou odchylkou ?P. Pokud je vypočítaná odchylka menší, měřili jsme správně a můžeme provést souřadnicové vyrovnání. Souřadnicové vyrovnání Zatímco při úhlovém vyrovnání jsme rozdělili odchylky rovnoměrně, zde je budeme odchylky rozdělovat poměrně délkám jednotlivých úseků. Tedy delší strany budou mít větší opravu než kratší strany. Toto vyrovnání budeme dělat zvlášť pro obě souřadnice. Nyní již z vyrovnaných souřadnicových rozdílů snadno spočítáme výsledné souřadnice: Příklad Obrázek 7.21. Uzavřený polygonový pořad (příklad) Dáno: Body: 4007 [818095,44; 1070517,76] 4003 [818318,08; 1070650,87] 4013 [818122,04; 1070673,68] Naměřené hodnoty: Určit: 4006 [Y, X], 4010 [Y, X], 4001 [Y, X], 4009 [Y, X], 4011 [Y, X], 4005 [Y, X] Výpočet: Výpočet vyrovnaného směrníku počátku na počátečním bodě polygonu: Úhlové vyrovnání: Výpočet vyrovnaných směrníků: Výpočet souřadnicových rozdílů: Souřadnicové vyrovnání: Výpočet souřadnic bodů polygonového pořadu (pro kontrolu se počítají také souřadnice bodu 4013): 7.4.3. Vetknutý polygonový pořad (oboustranně připojený) Obrázek 7.22. Vetknutý polygonový pořad Dáno: počáteční bod P, koncový bod K Měřeno: úhly a délky mezi jednotlivými body polygonu ?i a si,i+1 Protože v tomto případě nemůžeme spočítat připojovací směrník, řeší se tato úloha nejlépe transformací souřadnic: nejprve spočítáme souřadnice v místním souřadnicovém systému, a pak celý tento souřadnicový systém transformujeme tak, aby si odpovídaly koncové body polygonu v obou souřadnicových systémech. Používá se lineární transformace – ta umožňuje polygon otočit (abychom jej otočili na správný bod K), změnit měřítko (tím se opraví chyby měření délek stran) a posunout (posun do bodu P, v pomocném souřadnicovém systému (SS) začínáme v bodě [0, 0]). Výpočet v pomocném SS Nový souřadnicový systém má počátek v bodě P = P’[0, 0] a kladná osa x´ je vložena do první polygonové strany. Souřadnice bodu 1´ jsou pak [0, sP1] V tomto SS snadno spočítáme souřadnice dalších bodů jako u volného polygonového pořadu, kde připojovací směrník ?P1 je 0 (viz obrázek 7.14). Podle kapitoly výpočet volného polygonového pořadu tedy spočítáme souřadnice bodů 2’, 3’ a posledního bodu K’. Před transformací je třeba ještě porovnat vzdálenost identických bodů P, K vypočtenou ze souřadnic v původním i místním SS. Z rozdílu délek se určí délková odchylka, která se porovná s dopustnou odchylkou: Obrázek 7.23. Výpočet v pomocném souřadnicovém systému Transformace SS Rovnice lineární transformace má v levotočivém systému tvar: Zde jsou 4 neznámé ?X, ?Y, m a ?. Máme 2 body, tedy 4 souřadnice, a mohli bychom tedy sestavit 4 rovnice o 4 neznámých a jejich řešením zjistit koeficienty transformace. Zde však uvedu, jak koeficienty spočítat postupně snadněji. Koeficienty ?X a ?Y známe, jsou to souřadnice bodu P, abychom zajistili, že se posune P’[0, 0] do P[YP, XP] (je současně středem otáčení). Nyní určím současně zvětšení a koeficienty rotace. Rovnici transformace si přepíšeme na tvar: Nyní vyjádříme a1 a a2: Nyní můžeme transformovat všechny body polygonu (kontrolně též bod K) podle vzorců: Příklad Obrázek 7.24. Vetknutý polygonový pořad (příklad) Dáno: Body: 4007 [818095,44; 1070517,76] 4011 [917740,62; 1070693,61] Naměřené hodnoty: Určit: 4010 [Y, X], 4005 [Y, X] Výpočet: Výpočet směrníků v pomocném SS: Výpočet souřadnicových rozdílů v pomocném SS: Výpočet souřadnic bodů PP v pomocném SS: Porovnání rozdílu délek identických bodů s dopustnou odchylkou: Určíme transformační koeficienty: Vypočteme souřadnice bodů PP: 7.4.4. Polygonový pořad oboustranně připojený a jednostranně orientovaný Obrázek 7.25. Oboustranně připojený a jednostranně orientovaný polygonový pořad Dáno: body P, K, A Měřeno: úhly ?P, ?1, ?2, ... strany sP1, s12, s23, ... Výpočet se provede podobně jako u uzavřeného pořadu: nejprve si spočítám připojovací směrník, pak postupně směrníky jednotlivých stran a souřadnicové rozdíly. Koncový bod mi vyjde vlivem měřických chyb vedle, takže se provede souřadnicové vyrovnání. Výpočet směrníků Směrník první strany se vypočítá podle vztahu: Další směrníky potom (vysvětlení viz uzavřený polygonový pořad): Výpočet souřadnicových rozdílů a souřadnicové vyrovnání Postup je analogický jako u uzavřeného pořadu. Pomocí směrníků a délek stran spočítám jednotlivé souřadnicové rozdíly ?Xi-1,i, ?Yi-1,i. Pro poslední bod pak musí platit: Mělo by tedy platit: Vlivem měřických chyb nám však vyjdou určité souřadnicové odchylky OY, OX, spočítáme tedy polohovou odchylku Op: Tuto hodnotu porovnáme s maximální dopustnou polohovou odchylkou ?P. Pokud je vypočítaná odchylka menší, měřili jsme správně a můžeme provést souřadnicové vyrovnání. Opět budeme rozdělovat odchylky podle délky strany polygonového úseku v dané souřadnici. Jinou možností by bylo rozdělovat chybu podle celkové délky polygonového pořadu. Nyní již z vyrovnaných souřadnicových rozdílů snadno spočítám výsledné souřadnice: Kontrolou výpočtu je porovnání vypočítaných souřadnic bodu K se zadanými. Hodnoty by se měly lišit jen o zaokrouhlovací chyby. Příklad Obrázek 7.26. Oboustranně připojený a jednostranně orientovaný polygonový pořad (příklad) Dáno: Body: 4007 [818095,44; 1070517,76] 4011 [917740,62; 1070693,61] 4004 [818277,21; 1070443,97] Naměřené hodnoty: Určit: 4010 [Y, X], 4001 [Y, X], 4009 [Y, X] Výpočet: Výpočet připojovacího směrníku: Výpočet směrníků stran PP: Výpočet souřadnicových rozdílů: Souřadnicové vyrovnání: Výpočet souřadnic bodů PP: 7.4.5. Polygonový pořad oboustranně polohově připojený a oboustranně orientovaný Obrázek 7.27. Oboustranně připojený a oboustranně orientovaný polygonový pořad Dáno: body P, K, A, B Měřeno: úhly ?P, ?1, ?2, ... ?N, ?K strany sP1, s12, s23, ... Postup výpočtu Výpočet připojovacího směrníku a směrníků stran. Úhlové vyrovnání (rovnoměrně na všechny úhly). Výpočet souřadnicových rozdílů. Souřadnicové vyrovnání (úměrné délkám stran). Výpočet jednotlivých souřadnic. Všechny uvedené postupy již byly vysvětleny v předcházejících částech, takže postup výpočtu již bude pouze stručný. Výpočet připojovacího směrníku a směrníků stran Směrník první strany se spočítá podle vztahu Další směrníky potom: Koncový směrník ?KB má potom velikost Úhlové vyrovnání Na konci polygonového pořadu nám vyjde směrník ?KB vypočítaný z měřených úhlů rozdílný od směrníku vypočítaného ze souřadnicových rozdílů bodů K a B. Rozdíl těchto hodnot tvoří úhlový uzávěr O?, který se rovnoměrně rozloží na všechny měřené úhly ?i. Tím získáme vyrovnané úhly , které se budou používat pro výpočet souřadnicových rozdílů. Opět je nutné zkontrolovat, zda je velikost odchylky O? menší než dopustná odchylka ??. (chyby se rozdělují na úhly n neznámých bodů, ale i na ?P, ?K, proto n+2). Vyrovnané úhly se spočítají snadno, z nich se potom určí vyrovnané směrníky Výpočet souřadnicových rozdílů a souřadnicové vyrovnání Je naprosto totožné s výpočtem jednostranně připojeného polygonového pořadu, jen do výpočtu souřadnicových rozdílů vstupují vyrovnané směrníky Příklad Obrázek 7.28. Oboustranně připojený a oboustranně orientovaný polygonový pořad (příklad) Dáno: Body: 4013 [818122,04; 1070673,68] 4011 [917740,62; 1070693,61] 4003 [818318,08; 1070650,87] 4012 [817648,60; 1070776,00] Naměřené hodnoty: Určit: 4006 [Y, X], 4010 [Y, X], 4001 [Y, X], 4009 [Y, X] Výpočet: Výpočet připojovacích směrníků: Úhlové vyrovnání: Výpočet vyrovnaných směrníků stran PP: Výpočet souřadnicových rozdílů: Souřadnicové vyrovnání: Výpočet souřadnic bodů PP: 7.4.6. Nepřímo připojený polygonový pořad Tato metoda se použije v případě, že u polygonového pořadu je nepřístupný první nebo poslední bod (popřípadě oba). Tato situace může nastat například pokud je počátečním bodem polygonového pořadu kostel. Určení nepřístupné vzdálenosti u prvního (posledního) bodu mi pak umožní polygonový pořad přeci jenom spočítat, a to jako jednostranně orientovaný, případně vetknutý. Obrázek 7.29. Nepřímo připojený polygonový pořad Zvolím si pomocnou základnu z, ze které je viditelnost na bod P i bod 1, a na bod 1 lze měřit vzdálenost. Potom změřím úhel ?A, ?1A a velikost pomocné základny z. Pomocí sinové věty pak snadno určím nepřístupnou vzdálenost. Trojúhelník P1A by měl být rovnostranný, nebo alespoň rovnoramenný. Pro kontrolní výpočet délky připojovací strany je nutné použít alespoň dvě nezávislá řešení, tzn. různé pomocné body a tedy i více pomocných základen. Příklad Dáno: Body: 43 [824719,46; 1060965,72] 4028 [824740,76; 1060666,75] Naměřené hodnoty: Určit: 4007 [Y, X], 4022 [Y, X], 4031 [Y, X], 4029 [Y, X] Obrázek 7.30. Nepřímo připojený polygonový pořad (příklad) Výpočet: Výpočet nepřístupné délky s43,4007: Výpočet směrníků stran PP v pomocném SS: Výpočet souřadnic v pomocném SS: Porovnání rozdílu délek identických bodů s dopustnou odchylkou: Výpočet koeficientů transformace: Výpočet souřadnic bodů PP (pro kontrolu také koncového bodu PP): -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 7.3. Metody protínání Domů 7.5. Vyrovnání geodetických sítí 7.5. Vyrovnání geodetických sítí Předcházející Kapitola 7. Souřadnicové výpočty v rovině Další -------------------------------------------------------------------------------- 7.5. Vyrovnání geodetických sítí Při měření geodetických veličin se mohou vyskytnout dva druhy chyb: chyby hrubé, chyby nevyhnutelné. Hrubé chyby je nutné z měření vyloučit. K tomu nám slouží opakování měření. Chyby nevyhnutelné se vyskytují při každém měření. Dále se dělí na chyby nahodilé a chyby systematické. Chyby systematické zatěžují měření stále stejnou hodnotou jistého znaménka. Jejich vliv se proto snažíme co nejvíce potlačit zvolenou metodou měření nebo vhodným matematickým postupem (viz Analýzy chyb při měření v 5. a 6. kapitole). [47] Chyby nahodilé se řídí zákonitostmi náhodného jevu (předpokládáme velký soubor měření): Je pravděpodobnější, že se vyskytne malá chyba než chyba velká. Pravděpodobnost výskytu kladné i záporné chyby stejné absolutní velikosti je stejná. Chyby překračující určitou mez se nevyskytují. Tyto zákonitosti lze vyjádřit také graficky: Obrázek 7.31. Křivka výskytu náhodných oprav Plocha mezi křivkou a osou velikosti chyb se nazývá Gaussův klobouk. Pravděpodobnost, že se chyba vyskytne na ploše Gaussova klobouku je rovna 1. Abychom určili nejpravděpodobnější hodnotu z hodnot naměřených (liší se v důsledku nahodilých chyb), provádíme měření v nadbytečném počtu, což nám následně umožňuje naměřené hodnoty vyrovnat. Při vyrovnání zohledňujeme podmínku metody nejmenších čtverců (MNČ): Pokud měření nebyla provedena se stejnou přesností, zavádíme pro každé měření tzv. váhu měření (číslo, které charakterizuje přesnost naměřené hodnoty. Tato hodnota je subjektivní – určuje ji měřič – a leží obvykle v intervalu <0,1>. Platí: čím je měření přesnější, tím je váha větší.) Potom podmínka MNČ má tvar Pro jednoduchost výkladu budeme používat maticový zápis, tedy: Vyrovnání budeme rozeznávat trojího druhu (podle způsobu měření): Vyrovnání měření přímých. Vyrovnání měření podmínkových. Vyrovnání měření zprostředkujících. Zavedení symbolů li naměřená hodnota vi oprava naměřené hodnoty Ii naměřená hodnota opravená o opravu pi váha naměřené hodnoty i= 1,.., n index měření (n je počet měření) Platí: 7.5.1. Vyrovnání měření přímých Jedná se o nejjednodušší typ vyrovnání. Tento způsob vyrovnání využijeme, pokud máme změřenu jedinou veličinu nezávisle vícekrát. Veličina může být měřena buď ve všech případech se stejnou přesností (matice vah P je jednotková) nebo s různou přesností při jednotlivých měřeních (např. použijí se různě přesné přístroje, měří různí měřiči, atd.). Obecný postup Máme naměřeny hodnoty l1,.., ln . Ke každému měření přísluší váha pi. Nejpravděpodobnější hodnota je vážený aritmetický průměr. Pokud platí, že tedy aritmetický průměr. Opravy získáme ze vztahu Střední chyba jednoho měření Střední chyba nejpravděpodobnější hodnoty Opět pokud platí, že Příklad Dáno: Naměřené hodnoty: Váhy: pi = 1, pro i = 1,…,10 Určit: x, m0, mx Výpočet: Nejpravděpodobnější hodnota: Opravy vi = x - li Střední chyba jednoho měření: Střední chyba nejpravděpodobnější hodnoty: 7.5.2. Vyrovnání měření podmínkových Mezi naměřenými veličinami platí určité podmínky. Tyto podmínky musí být navzájem nezávislé. Působením nahodilých chyb však naměřené veličiny nesplňují přesně dané podmínky, proto musíme provést jejich vyrovnání, tak aby výsledné veličiny opravené o opravy zjištěné v průběhu vyrovnání již tyto podmínky splňovaly. Způsoby stanovení podmínek Podmínky vyjadřujeme prostřednictvím podmínkových rovnic. Jejich počet je roven počtu nadbytečných měření (nadbytečná měření = všechna měření – nutná měření). Existují tyto základní typy podmínkových rovnic: trojúhelníkové, stranové, závěrové, základnové. trojúhelníkové podmínkové rovnice Součet úhlů v trojúhelníku je roven 2R. Obrázek 7.32. Trojúhelníková podmínková rovnice Na obrázku je trojúhelník s měřenou stranou a třemi úhly. Počet nadbytečných měření je 1 -> sestavíme 1 podmínkovou rovnici: stranové podmínkové rovnice Ve čtyřúhelníku s oběmi úhlopříčkami si zvolíme jeden bod pólem. Všechny strany označíme šipkami (začneme stranami vycházejícími z pólu). Zlomek, v jehož čitateli jsou součiny sinů úhlů čtyřúhelníka, které jsou při postupu podle šipek – vycházíme z pólu – průchozí a ve jmenovateli jsou součiny sinů úhlů ostatních, je roven 1. Obrázek 7.33. Stranová podmínková rovnice Na obrázku je čtyřúhelník s měřenou stranou a osmi úhly. Počet nadbytečných měření je 4 -> sestavíme 4 podmínkové rovnice: závěrové podmínkové rovnice Závěrové podmínkové rovnice si vysvětlíme na obrázku. Obrázek 7.34. Závěrová podmínková rovnice Pro obrázek a) sestavíme závěrovou podmínkovou rovnici pro obrázek b) závěrovou podmínkovou rovnici základnové podmínkové rovnice Obrázek 7.35. Základnová podmínková rovnice Základnovou podmínkovou rovnicí je zlomek Obecný postup Máme naměřeny hodnoty l1, ..., ln. Ke každému měření přísluší váha pi. Zjistíme počet nadbytečných měření (odpovídá počtu podmínkových rovnic). Sestavíme podmínkové rovnice: Je třeba, aby tyto rovnice byly nezávislé a lineární. Pokud rovnice není lineární, je nutné ji linearizovat (rozvojem podle Taylora – ponecháme 1. člen a přírůstky 1. řádu). Dostaneme tzv. přetvořené podmínkové rovnice. Člen kde Ui je uzávěr. Členy označíme jako ai, označíme jako bi, atd. Pak můžeme psát: (Počet rovnic je roven počtu nadbytečných měření!). Tuto soustavu rovnic zapíšeme maticově: Protože podmínková měření musí kromě podmínkových rovnic splňovat i podmínku MNČ, připojíme tuto podmínku k podmínkovým rovnicím. … minimalizace Lagrangeovy funkce,kde k je vektor Lagrangeových koeficientů. Minimalizaci Lagrangeovy funkce zderivujeme podle v: Dále rovnici vydělíme 2 a zleva vynásobíme P-1: (14) dosadíme do (13) a po úpravě: Při výpočtu se nejprve počítá k a poté v. Vyrovnané hodnoty vypočteme ze vztahu: Střední jednotková chyba , kde r je počet nadbytečných měření. Střední chyba vyrovnaných veličin Příklad Obrázek 7.36. Podmínkové pozorování Dáno: Naměřené hodnoty: Váhy: pi = 1, pro i = 1,…,8 Určit: Výpočet: Výpočet počtu nadbytečných měření: n = 9, nutných měření je 5, nadbytečných měření je 4 Sestavení podmínkových rovnic: Linearizace rovnic, výpočet uzávěrů a výpočet matice B: Výpočet Lagrangeových keoficientů: Výpočet oprav Výpočet vyrovnaných hodnot Střední chyba jednoho měření: Střední chyba vyrovnaných veličin: 7.5.3. Vyrovnání měření zprostředkujících Při tomto druhu měření měříme veličiny (zprostředkující), které jsou ve funkčním vztahu s veličinami, jež chceme zjistit. Obecný postup Máme změřeny veličiny l1, ..., ln. . Ke každému měření přísluší váha pi. Nejprve najdeme funkční vztahy mezi naměřenými veličinami a hledanými neznámými. Tím získáme zprostředkující rovnice. Po dosazení měřených veličin do zprostředkujících rovnic získáme přibližné hodnoty hledaných neznámých , které nám následně poslouží k výpočtu absolutních členů rovnic oprav. Platí: Do původních zprostředkujících rovnic dosadíme za hledané neznámé jejich přibližné hodnoty a diference. Funkci rozvedeme podle Taylorovy věty v řadu a získáme rovnice oprav: Členy označíme ai1, .. ,aik . Člen označíme (absolutní člen). Rovnici oprav pak můžeme zapsat následovně: Maticový zápis Soustavu linearizovaných rovnic oprav řešíme podle podmínky MNČ: Následuje výpočet hledaných neznámých: Střední jednotková chyba , kde r je počet nadbytečných měření. Střední chyba vyrovnaných neznámých Příklad Obrázek 7.37. Zprostředkující pozorování Dáno: Výšky bodů: Naměřené hodnoty: Váhy: pi = 1/si, pro i = 1,…,8 Určit: P1, P2, P3, P4, m0, mxi Výpočet: Sestavíme zprostředkující rovnice: Hledané neznámé Pi nahradíme Pi0 + dhi: Sestavíme rovnice oprav v = A* dx + L: Vypočteme přibližné hodnoty hledaných neznámých: Vypočteme hodnotu koeficientů rovnic oprav: Určíme váhy jednotlivých měření pi = 1/si: Vypočteme opravy přibližných hodnot neznámých veličin Vypočteme hledané neznámé Vypočteme vektor oprav v = A*dx + L (hodnoty jsou uvedeny v mm): Určíme střední jednotkovou chybu: Určíme střední chyby vyrovnaných neznámých Další druhy vyrovnání jsou probírány v předmětu Geodetické sítě a metody vyrovnání. Uvedené druhy vyrovnání je možné řešit i jinými postupy uvedenými např. v [62], [64], [66]. -------------------------------------------------------------------------------- [47] Dále se budeme zabývat pouze chybami nahodilými, jejichž vliv je po omezení vlivu chyb systematických značně větší. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 7.4. Polygonové pořady Domů 7.6. Budování podrobného polohového bodového pole 7.6. Budování podrobného polohového bodového pole Předcházející Kapitola 7. Souřadnicové výpočty v rovině Další -------------------------------------------------------------------------------- 7.6. Budování podrobného polohového bodového pole Body podrobného polohového bodového pole se zhušťuje ZPBP pro účely polohopisného měření. Z bodů PPBP se dále při polohopisném měření určují pomocné měřické body [48]. Body PPBP se určují: geodeticky, fotogrammetricky, pomocí GPS Geodetické metody Plošné sítě V plošných sítích se měří vodorovné úhly a délky. Polygonové pořady Jedná se o polygonové pořady oboustranně připojené a oboustranně orientované. Polygonové pořady kratší než 1,5 km mohou být jednostranně orientované, popř. vetknuté. Vetknuté pořady můžou mít nejvýš 4 strany a (je-li to možné) alespoň na jednom vrcholu se zaměří orientační úhel. Protínání Protínání vpřed z úhlů, protínání z délek a kombinované protínání minimálně ze tří známých bodů. Úhel protínání na určovaném bodě musí ležet v intervalu 30 gon až 170 gon. Kratší ze vzdáleností mezi známým bodem a bodem určovaným musí být menší než 1500 m. Směry se většinou měří ve dvou skupinách. Rajón Rajón může mít délku maximálně 1500 m a musí mít orientaci na známém bodě na dva známé body nebo musí mít orientaci na známém i určovaném bodě. Pokud se použije postup s orientací na určovaném bodě, musí být na něm úhel v intervalu 30 gon až 170 gon. Délka rajónu nesmí přesáhnout délku nejvzdálenější orientace. Pokud délka rajónu přesáhne 800 m, měří se úhly ve dvou skupinách. Pokud rajón vychází z bodu PPBP, jehož střední souřadnicová chyba je mezi 0,04 a 0,06 m, nesmí jeho délka překročit 300 m Fotogrammetrické metody Zpravidla se používá analytická aerotriangulace (viz předmět Fotogrammetrie). GPS Měření GPS je vhodné použít v lokalitě, kde se určují nové body a současně se měří na bodech známých. Přijímače GPS musí zaručovat požadovanou přesnost určovaných bodů. Poloha a výška bodů se určuje početně ze signálů družic přijímaných anténami přijímačů současně na nejméně dvou bodech. Umístění antén bývá centrické nad měřickou značkou, přičemž je známá výška antény. Pro transformaci souřadnic určovaných bodů do S-JTSK je nutné zapojit do měření GPS alespoň 3 známé body z blízkého okolí bodů určovaných, jejichž přesnost je minimálně stejná jako požadovaná přesnost určovaných bodů. Počet známých bodů se odvíjí od velikosti zaměřované lokality. Určení bodů PPBP technologií GPS musí dále splňovat kriteria stanovená v [68]. Pokud jsou body PPBP určeny plošnými sítěmi, analytickou aerotriangulací nebo pomocí GPS, počítají se jejich souřadnice s vyrovnáním MNČ. V ostatních případech lze souřadnice určovaných bodů vypočítat přibližným vyrovnáním. Kriteria přesnosti určení souřadnic bodů PPBP lze nalézt v [60]. O způsobu stabilizace, signalizace a označování bodů PPBP jsem se již zmínila v 3. kapitole. -------------------------------------------------------------------------------- [48] Pomocné měřické body se určují staničením na měřických přímkách mezi body polohového bodového pole a pomocnými body, rajóny, pomocnými polygonovými pořady, protínáním ze směrů (příp. délek) a jako volné polární stanovisko. [35] -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 7.5. Vyrovnání geodetických sítí Domů Kapitola 8. Metody měření polohopisu Kapitola 8. Metody měření polohopisu Předcházející Další -------------------------------------------------------------------------------- Kapitola 8. Metody měření polohopisu Polohopis je množina vyšetřených (vybraných) a zaměřených objektů zobrazených většinou jako spojnice (posloupnost) významných podrobných bodů polohopisu, které charakterizují geometrické a polohové určení objektu Poznámka k definici: Před vlastním zaměřením objektů, je třeba provést jejich výběr (závisí na účelu podrobného měření) a vyšetření (zjištění potřebných údajů). K vlastnímu zaměření vybraných a vyšetřených objektů se použijí metody popsané v této kapitole (viz dále). Zaměřené body se zobrazují jako spojnice významných podrobných bodů polohopisu v případě analogového zpracování a v případě digitálního zpracování jako posloupnost významných podrobných bodů polohopisu. Tyto spojnice (posloupnosti) charakterizují geometrické (určení tvaru a rozměru) a polohové určení objektu (určení polohy ve vztahu k ostatním objektům). Pro měření podrobných bodů se vychází z bodů PPBP, které se ještě doplňuje pomocnými měřickými body v potřebné hustotě. Pomocné měřické body se určují [35]: staničením na měřických přímkách mezi body polohového bodového pole a pomocnými body, rajóny, pomocnými polygonovými pořady, protínáním ze směrů (příp. délek) a jako volné polární stanovisko. Pomocné měřické body se číslují v rámci katastrálního území [49] od 4001 a stabilizují se dočasně dřevěným kolíkem, kovovou trubkou, hřebem, vyrytým nebo trvanlivou barvou nakresleným křížkem apod. Podrobné body polohopisu se obvykle zaměřují polární metodou, jako doplňující se používá metoda ortogonální, metoda konstrukčních oměrných a metoda protínání ze směrů či z délek. Polární metoda zaznamenala prudký vzestup zejména v posledních letech s rozvojem elektrooptických dálkoměrů. Doplňující metody se používají, pokud není možné nebo účelné podrobné body zaměřit polární metodou. Kromě uvedených geodetických metod měření polohopisu je možné použít také metod fotogrammetrických či GPS [50] . Podrobné body polohopisu jsou číslovány v rámci dílčích měřických náčrtů, číslovány vzestupně od 1, a evidovány (ukládány v databázích podrobných bodů polohopisu) po katastrálních územích s úplným číslem bodu. Při výpočtu souřadnic podrobných bodů se používají měřické náčrty, zápisníky podrobného měření a seznamy souřadnic daných bodů. Měřické náčrty obsahují grafické a někdy také číselné vyjádření výsledků podrobného měření polohopisu. Vyhotovují na kreslícím papíru nebo na plastové pokreslovací folii. Měřítko měřického náčrtu se obvykle volí 1:500 až 1:1000 pro intravilán [51] a 1:1000 až 1:5000 pro extravilán [52] . Důležité je, aby bylo možné zapsat a zobrazit v náčrtu všechny potřebné údaje. Náčrty se dělí na blokové a rámové. Rámové vznikají postupným čtvrcením mapového listu až k potřebnému měřítku. Blokové měřické náčrty zobrazují ucelenou skupinu pozemků a orientují se přibližně k severu. Měřické náčrty se číslují v rámci katastrálního území od 1. Na závěr se vyhotovuje přehled měřických náčrtů. Obrázek 8.1. Vznik rámového měřického náčrtu čtvrcením ML Měřičský náčrt obsahuje číslo náčrtu a název katastrálního území (vlevo nahoře), čísla stykových náčrtů, orientaci k severu (kreslí se červeně vlevo nahoře), označení polohy v kladu listů katastrální mapy 1:1000 (červeně, pokud celý náčrt leží v jednom mapovém listu, uvede se označení listu v pravém horním rohu), měřítko náčrtu (dole uprostřed), názvy sousedních katastrálních území, číslo náčrtu o zjišťování průběhu hranic, číslo zápisníku podrobného měření, poslední číslo podrobného bodu, porovnání s mapou, datum vyhotovení a podpis (dole). Body polohového bodového pole a pomocné body se kreslí a číslují červeně, stejně i měřická síť. Body základního polohového pole a zhušťovací body se označují úplným číslem bodu nebo jen vlastním číslem bodu s číslem triangulačního listu v závorce, ostatní body podrobného polohového pole se označují úplným číslem, pouze leží-li v jiném katastrálním území (stejně i pomocné body). Podrobné body se číslují pouze vlastním číslem. Podrobné body zobrazené v jiném náčrtu, než ve kterém byly poprvé zaměřený a očíslovány, se označí pořadovým číslem v hranaté závorce směřující otevřenou částí k číslu bodu a k číslu stykového měřického náčrtu, kde byl bod očíslován. Pokud byl podrobný bod kontrolně zaměřen ze dvou stanovisek, je jeho číslo v náčrtu podtrženo. Spojnice polygonových bodů a spojnice pomocných bodů se kreslí červeně čerchovaně, měřické přímky a rajóny se kreslí červeně čárkovaně. Pokud polygonová strana nekončí na měřickém náčrtu, vykreslí se na ní šipka a číslo koncového bodu. Pomocné čáry se kreslí tečkovaně. Dále měřický náčrt obsahuje polohopisnou kresbu mapovaného území, značky druhů pozemků, parcelní čísla, popisná čísla domů, místní a pomístní názvy. Obrázek 8.2. Blokový měřický náčrt Měřický náčrt může obsahovat také naměřené údaje (např. oměrné míry). Pokud oměrnou míru nelze změřit, zapíší se v náčrtu podél spojnice lomových bodů písmena „n.m.“. Pokud je oměrná míra zapsána v zápisníku podrobného měřen, vyznačí se v náčrtu podél změřené spojnice krátká čára. Směr měření se na polygonové straně nebo měřické přímce vyznačí u počátku krátkou šipkou. Číselný údaj staničení podrobného bodu se píše kolmo a co nejblíže k polygonové straně. Číslice se přitom orientují vždy po směru měření. Údaj kolmice se zapisuje doprostřed a zbytek kolmice se vytečkuje. Pokud je kolmice krátká a údaj by se mezi předmět měření a polygonovou stranu nevešel, napíše se ke staničení značka kolmosti a hodnota kolmice. Pokud je na kolmici více podrobných bodů, zapíše se vzdálenost bodů od měřické přímky kolmo ke kolmici a poslední míra se dvakrát podtrhne. Staničení měřického bodu, z něhož odbočuje měřická přímka se jednou podtrhne. Poslední staničení na měřické přímce se dvakrát podtrhne. Pokud není možné předmět měření zobrazit obrysem (pro jeho malé rozměry), zobrazí se smluvenou značkou [53] . Oměrné míry se zapisují rovnoběžně s příslušnou délkou tak, aby byly čitelné zleva nebo zprava. [35], [44], [60]. Obrázek 8.3. Přehled měřických náčrtů Zápisníky podrobného měření obsahují naměřené hodnoty. Mohou mít podobu analogovou či digitální v případě vybavení měřického přístroje záznamníkem. Strukturu zápisníku lze přizpůsobit konkrétnímu způsobu zpracování dat při výpočtech souřadnic. Analogový zápisník má dvě části: obálku a vlastní zápisník. Obálka obsahuje název lokality, označení listu mapy, název katastrálního území. Dalšími údaji jsou číslo pracoviště, pracovní číslo katastrálního území, číslo náčrtu (pokud se v zápisníku vyskytuje bod z jiného náčrtu než je náčrt uvedený na obálce zápisníku, je třeba číslo tohoto náčrtu u příslušného bodu uvést), číslo zápisníku, charakteristika kvality podrobného bodu, souřadnicový systém, nejvyšší použité číslo bodu v náčrtu, typ a číslo měřického přístroje, typ vzdálenosti (pokud je někde v zápisníku měřena vzdálenost jiného typu než je typ vyznačený na obálce zápisníku, je tento typ uveden u příslušného měření), název organizace, jména zpracovatelů a datum měření. Na obálku se ještě zapisuje název a číslo katastrálního území podle registru evidence nemovitostí a příslušející pracovní číslo k.ú. a další údaje usnadňující rychlé vyhledání stanovisek či měřických přímek. 8.1. Polární metoda Při polární metodě určujeme polohu bodu pomocí polárních souřadnic – vodorovného úhlu (mezi orientačním směrem a určovaným bodem) a délky (od stanoviska k určovanému bodu). U polární metody se můžeme setkat s pojmy polární doměrek a polární kolmice. Polární doměrek se měří v případě, kdy je vnitřní roh budovy nepřístupný a my potřebujeme zaměřit délku. Polární kolmice se měří pokud na určovaný podrobný bod není ze stanoviska vidět. Při měření polární metodou mohou nastat dva případy: stojíme na známém stanovisku – pevné stanovisko, stojíme na neznámém stanovisku – volné stanovisko. Obrázek 8.4. Polární metoda – pevné stanovisko Tabulka 8.1. Zápisník polární metody – pevné stanovisko Typ úlohy Číslo k.ú. Číslo náčrtu Číslo bodu Typ s Staničení Kolmice Pozn. 9 Číslo evid. jednotky Číslo tř. bodu Vzdálenost s Výška cíle stroje Vod. úhel ? Svislý úhel ß Doměrek Polární kolmice 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 1 011 00000 5230 1.52 č. stan. 009 01220 0400 0 0.0003 011 00000 5240 139.45 180.3057 238 42.12 1.63 87.5014 95.6378 239 41.56 98.6974 0.69 240 30.25 98.9099 241 30.87 107.5432 242 35.14 107.5432 -2.18 243 37.16 156.3874 244 0 197.8560 protínání vpřed Stanovisko se uvádí jako první z daných bodů. Počet orientací na dané body může být 1 až 9. Nejsou-li měřeny vzdálenosti uvádí se na jejich místě 0. Za danými body následují body určované. Doměrek má záporné znaménko, má-li se měřená vzdálenost o hodnotu doměrku zkrátit a naopak. Polární kolmice má záporné znaménko, leží-li zaměřovaný bod vlevo od kladného směru polárního paprsku Obrázek 8.5. Polární metoda – volné stanovisko Tabulka 8.2. Zápisník polární metody – volné stanovisko Typ úlohy Číslo k.ú. Číslo náčrtu Číslo bodu Typ s Staničení Kolmice Pozn. 9 Číslo evid. jednotky Číslo tř. bodu Vzdálenost s Výška cíle stroje Vod. úhel ? Svislý úhel ß Doměrek Polární kolmice 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 1 016 00000 4350 114.26 0.0008 009 01157 2370 0 114.3258 016 00000 5180 139.45 218.3057 016 00000 0530 č. stan. 57 37.16 48.6975 Stanovisko se uvádí jako první z určovaných bodů. U všech daných bodů se měří vzdálenosti, kromě bodu nejvzdálenějšího, u nějž vzdálenost nemusí být měřena. Z volného stanoviska se nesmí! určovat body protínáním vpřed. -------------------------------------------------------------------------------- [49] Katastrální území se číslují v rámci okresu podle souboru popisných informací (SPI). [50] Tyto metody jsou probírány v předmětech Fotogrammetrie a Vyšší geodézie. [51] Intravilán je část území obce, v níž je soustředěna zástavba. [52] Extravilán je část území obce mimo intravilán. [53] Ukázku některých smluvených značek je možné najít v kapitole Zpracování výsledků měření polohopisu. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Další 7.6. Budování podrobného polohového bodového pole Domů 8.2. Ortogonální metoda 8.2. Ortogonální metoda Předcházející Kapitola 8. Metody měření polohopisu Další -------------------------------------------------------------------------------- 8.2. Ortogonální metoda Při této metodě se podrobné body zaměřují pravoúhlými souřadnicemi – staničením a kolmicí – k měřické přímce. Staničení je délka měřená od počátku po měřické přímce, kolmice je délka kolmá k měřické přímce měřená mezi měřickou přímkou a určovaným bodem. K zaměření je možné použít pevnou (je připojena na body ležící na této měřické přímce) nebo volnou měřickou přímku (je připojena na body ležící mimo tuto měřickou přímku). Obrázek 8.6. Ortogonální metoda – pevná měřická přímka Tabulka 8.3. Zápisník ortogonální metody – pevná měřická přímka Typ úlohy Číslo k.ú. Číslo náčrtu Číslo bodu Typ s Staničení Kolmice Pozn. 9 Číslo evid. jednotky Číslo tř. bodu Vzdálenost s Výška cíle stroje Vod. úhel ? Svislý úhel ß Doměrek Polární kolmice 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 0 013 00000 5210 0 0 013 00000 5200 48.75 0 17 -3.54 2.18 18 5.14 -2.35 19 12.37 -1.15 20 15.50 -2.78 Staničení měřické přímky od počátečního bodu ke koncovému má kladné znaménko, staničení před počátečním bodem měřické přímky má záporné znaménko. Kolmice má záporné znaménko, leží-li určovaný bod vlevo od měřické přímky v kladném směru staničení. Počet daných bodů je 2 až 10, počet určovaných bodů není omezen. Pokud není u daného bodu měřeno staničení, zapíše se 0. Obrázek 8.7. Ortogonální metoda – volná měřická přímka Tabulka 8.4. Zápisník ortogonální metody – volná měřická přímka Typ úlohy Číslo k.ú. Číslo náčrtu Číslo bodu Typ s Staničení Kolmice Pozn. 9 Číslo evid. jednotky Číslo tř. bodu Vzdálenost s Výška cíle stroje Vod. úhel ? Svislý úhel ß Doměrek Polární kolmice 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 0 013 00000 5180 10.27 -2.53 013 00000 5170 21.43 2.75 113 15.74 3.18 114 16.10 1.07 115 18.45 4.24 -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další Kapitola 8. Metody měření polohopisu Domů 8.3. Metoda konstrukčních oměrných 8.3. Metoda konstrukčních oměrných Předcházející Kapitola 8. Metody měření polohopisu Další -------------------------------------------------------------------------------- 8.3. Metoda konstrukčních oměrných Tato metoda se používá pro zaměřování pravoúhlých výstupků budov. Obrázek 8.8. Konstrukční oměrné Tabulka 8.5. Zápisník metody konstrukčních oměrných Typ úlohy Číslo k.ú. Číslo náčrtu Číslo bodu Typ s Staničení Kolmice Pozn. 9 Číslo evid. jednotky Číslo tř. bodu Vzdálenost s Výška cíle stroje Vod. úhel ? Svislý úhel ß Doměrek Polární kolmice 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 4 318 103 2.30 104 -0.97 105 8.15 106 1.25 312 -3.90 312 107 2.87 108 3.90 109 -0.30 327 10.45 U metody konstrukčních oměrných jsou dány dva body, které se uvádí jako první a poslední bod záznamu. Maximální počet určovaných bodů je 8. Oměrná míra má záporné znaménko, pokud leží koncový bod oměrné od spojnice předchozích dvou bodů ve směru postupu předpisu vlevo. První oměrná míra se píše k druhému bodu a má vždy kladné znaménko. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 8.2. Ortogonální metoda Domů 8.4. Metoda protínání vpřed 8.4. Metoda protínání vpřed Předcházející Kapitola 8. Metody měření polohopisu Další -------------------------------------------------------------------------------- 8.4. Metoda protínání vpřed Této metody se použije v případě nutnosti zaměření nepřístupných bodů nebo osamocených předmětů měření vzdálených od sítě pomocných bodů. Pro určení polohy neznámého bodu se změří směry či délky ze dvou známých stanovisek (protínání ze směrů a z délek). Obrázek 8.9. Protínání ze směrů Protínání ze směrů se zapíše do zápisníku metody polární - pevné stanovisko (viz Polární metoda). Obdobně by vypadal zápis pro polární stanovisko č. 115. Obrázek 8.10. Protínání z délek Pro protínání z délek se používá zvláštní druh zápisu (viz obr. 8.16): Tabulka 8.6. Zápisník metody protínání z délek Typ úlohy Číslo k.ú. Číslo náčrtu Číslo bodu Typ s Staničení Kolmice Pozn. 9 Číslo evid. jednotky Číslo tř. bodu Vzdálenost s Výška cíle stroje Vod. úhel ? Svislý úhel ß Doměrek Polární kolmice 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 5 011 00000 5230 203.25 011 00000 1150 113.14 244 0 -1 V uvedeném příkladu jsou délky mezi známými body a bodem určovaným měřeny přímo. Pokud by tyto délky byly odvozeny z ortogonálních údajů, uváděly by se jako měřické prvky rozdíly staničení a rozdíly délek kolmic. Pokud by mezi danými body byla změřena kontrolně vzdálenost, uvedla by se do řádku s číslem určovaného bodu namísto 0. Ve sloupci kolmic se uvádí symbol –1, leží-li určovaný bod vlevo od směru z prvního na druhý daný bod, a +1, leží-li určovaný bod vpravo. Poznámka Určení jednoznačně identifikovatelných podrobných bodů polohopisu se kontroluje oměrnými mírami (kontrolními!). Pokud kontrolní oměrné míry nelze měřit nebo je to obtížné nebo jsou oměrné míry delší než 50 m, změří se kontrolní míry vztažené k jiným jednoznačně identifikovatelným podrobným bodům (křížové míry). Pokud nelze jednoznačně identifikovatelný bod ověřit oměrnými ani křížovými mírami, určí se nezávisle dvakrát [35].Existují ještě další metody určování podrobných bodů polohopisu. Způsob jejich zápisu je uveden v [35]. Poznámka Existují ještě další metody určování podrobných bodů polohopisu. Způsob jejich zápisu je uveden v [35]. Poznámka Přesnost podrobného měření a výsledných souřadnic podrobných bodů polohopisu katastrální mapy se vyjadřuje ve vztahu k blízkým bodům podrobného polohového bodového pole. Charakteristikou přesnosti určení souřadnic X, Y podrobných bodů polohopisu je základní střední souřadnicová chyba , kde mx, my jsou základní střední chyby určení souřadnic X, Y. Charakteristikou relativní přesnosti určení souřadnic X, Y dvojice podrobných bodů je základní střední chyba md délky přímé spojnice bodů této dvojice, vypočtené ze souřadnic. Souřadnice podrobných bodů polohopisu musí být určeny tak, aby: charakteristika mxy nepřesáhla kritérium uxy = 0,14m, charakteristika md nepřesáhla kritérium ud = 0,21 *((d + 12)/(d + 20)) [m] pro délku . Dosažení přesnosti určení podrobných bodů polohopisu se ověřuje pomocí: oměrných měr nebo kontrolních měření délek přímých spojnic jiných vybraných dvojic podrobných bodů a jejich porovnáním s délkami, vypočtenými ze souřadnic nebo nezávislého kontrolního měření a výpočtu souřadnic výběru podrobných bodů a jejich porovnání s určenými souřadnicemi. Dosažení přesnosti se posuzuje podle velikosti rozdílu délek daného vztahem ?d = dm - dk , kde dm je délka spojnice vypočtená z výsledných souřadnic a dk je délka spojnice určená z přímého měření. Dosažená přesnost se považuje u katastrální mapy v S-JTSK za vyhovující tehdy, když: platí pro všechny testované délky d , platí pro 60% testovaných délek d, přičemž Pro porovnání souřadnic výběru podrobných bodů se vypočtou pro body výběru rozdíly souřadnic jsou výsledné souřadnice podrobného bodu a xk, yk jsou souřadnice téhož bodu z kontrolního určení. Dosažení stanovené přesnosti se testuje pomocí výběrové střední souřadnicové chyby kde sx, sy jsou střední chyby souřadnic. Střední chyby souřadnic se určí ve výběru o rozsahu a bodů ze vztahů: Hodnota koeficientu k = 2, má-li kontrolní určení stejnou přesnost jako podrobné měření nebo k = 1, má-li kontrolní určení přesnost podstatně vyšší, t. j. mxy < 0,10 m. Přesnost určení souřadnic se pokládá za vyhovující, když při posuzování jednotlivých bodů střední odchylka v poloze a alespoň 60% posuzovaných odchylek nepřekročí hodnotu uxy = 0,14 m , výběrová střední souřadnicová chyba pro výběr o rozsahu n od 100 do 300 bodu a pro výběr větší než 300 bodů [72], [60]. Pro posouzení přesnosti podrobných bodů polohopisu jsou stanoveny kódy charakteristiky kvality: Tabulka 8.7. Kritérium přesnosti podrobných bodů polohopisu [35] Kód charakteristiky kvality 3 4 6 7 8 ux,y(m) 0.14 0.26 0.21 0.42 1.00 -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 8.3. Metoda konstrukčních oměrných Domů 8.5. Výpočet podrobných bodů polohopisu 8.5. Výpočet podrobných bodů polohopisu Předcházející Kapitola 8. Metody měření polohopisu Další -------------------------------------------------------------------------------- 8.5. Výpočet podrobných bodů polohopisu V této podkapitole uvedu pouze způsob výpočtu bodů zaměřených polární a ortogonální metodou. Ostatní metody jsou probírány v předmětu AVTG 1. Výpočet bodů zaměřených metodou konstrukčních oměrných se provádí pomocí transformace a bodů zaměřených protínáním vpřed provedeme pomocí vzorců uvedených v 7. kapitole (Metody protínání). 8.5.1. Polární metoda Existují dva případy polární metody: stojíme na známém stanovisku – pevné stanovisko, stojíme na neznámém stanovisku – volné stanovisko. Pevné stanovisko Dáno: bod P, A Měřeno: úhly ?1, ?2, ?3, ... strany s1, s2, s3... Určit: souřadnice bodů 1, 2, 3... Obrázek 8.11. Polární metoda – pevné stanovisko – výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu Úhly ?i jsou levostranné úhly měřené od bodu A. Výpočet je velmi jednoduchý – nejprve se spočítá směrník ?PA 1. geodetickou úlohou, potom se spočítají jednotlivé směrníky ?Pi: Souřadnice jednotlivých podrobných bodů se pak spočítají 2. geodetickou úlohou: Příklad Dáno: Body: 4003 [834639,17; 1044564,60] 4001 [834693,038; 1044563,344] 29 [834756,67; 1044103,42] Naměřené hodnoty: Určit: 1 [Y, X], 2 [Y, X], 3 [Y, X], 4 [Y, X] Obrázek 8.12. Polární metoda – pevné stanovisko – výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu (příklad) Výpočet: Výpočet vyrovnaného směrníku Výpočet směrníků podrobných bodů polohopisu Výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu: Volné stanovisko Obrázek 8.13. Polární metoda – volné stanovisko – výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu Dáno: bod A, B Měřeno: úhly ?A, ?B, ?1, ?2, ?3, ... strany sA, sB, s1, s2, s3... Určit: Souřadnice stanoviska P, souřadnice bodů 1, 2, 3... Příklad se řeší pomocí transformace. Zvolíme si pomocný souřadnicový systém s počátkem v bodě P a kladnou osu y´ vložíme do spojnice bodů P - A. Určíme souřadnice bodů v pomocném SS: Tímto výpočtem jsme získali identické body A a B. Vypočteme transformační koeficienty: Nyní již můžeme vypočítat souřadnice volného stanoviska: Pro výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu postupujeme obdobně jako v předchozím příkladě (pevné stanovisko). Příklad Obrázek 8.14. Polární metoda – volné stanovisko – výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu (příklad) Dáno: Body: 503 [834640,46; 1044278,81] 504 [834620,52; 1044292,22] 29 [834756,67; 1044103,42] Naměřené hodnoty: Určit: 4001 [Y, X], 1 [Y, X], 2 [Y, X], 3 [Y, X], 4 [Y, X] Výpočet: Výpočet volného stanoviska: Pomocný SS má počátek v bodě 4001 a kladná osa y je vložena do spojnice 4001 –503. Výpočet vyrovnaného směrníku počátku Výpočet směrníků podrobných bodů polohopisu Výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu: 8.5.2. Ortogonální metoda Existují dva případy ortogonální metody: měřická přímka je připojena na body ležící na této měřické přímce – pevné měřická přímka, měřická přímka je připojena na body ležící mimo tuto měřickou přímku – volná měřická přímka. Pevná měřická přímka Obrázek 8.15. Ortogonální metoda – pevná měřická přímka - výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu Dáno: Body P, K Měřeno: délky staničení a kolmic si, ki délka sPK Určit: souřadnice bodů 1, 2, ..., n Pozor, je nutné dodržet, že kolmice mají kladné znaménko vpravo od polopřímky PK! Nejprve zkontrolujeme přesnost měření. Porovnáme vzdálenost bodů P, K spočítanou ze souřadnic s měřenou délkou sPK. Pokud je rozdíl délek Os menší než dopustná odchylka , můžeme pokračovat ve výpočtu. Úlohu vyřešíme využitím transformace souřadnic, zavedeme místní souřadnicový systém s počátkem v bodu P a kladnou osu x vložíme do přímky PK. Vypočteme transformační koeficienty (identické body jsou P a K). Souřadnice podrobných bodů polohopisu se pak počítají podle vzorců: Příklad Obrázek 8.16. Ortogonální metoda – pevná měřická přímka – výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu (příklad) Dáno: Body: 7 [834630,82; 1044537,22] 6 [834628,35; 1044506,49] Naměřené hodnoty: Určit: 1 [Y, X], 2 [Y, X], 3 [Y, X] Výpočet: Kontrola měřené délky s7,6 na dopustnou odchylku: Výpočet transformačních koeficientů: Výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu: Volná měřická přímka Dáno: Body P, K Měřeno: délky staničení a kolmic si, ki délka sPK Určit: souřadnice bodů 1, 2, ..., n Obrázek 8.17. Ortogonální metoda – volná měřická přímka - výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu Nejprve zkontrolujeme přesnost měření. Porovnáme vzdálenost bodů P, K spočítanou ze souřadnic s délkou vypočtenou z měřených souřadnic sPK. Pokud je rozdíl délek Os menší než dopustná odchylka , můžeme pokračovat ve výpočtu. Úlohu vyřešíme využitím transformace souřadnic, zavedeme místní souřadnicový systém jehož počátek leží v bodě na měřické přímce a kladná osa x je vložena do měřické přímky. Vypočteme transformační koeficienty (identické body jsou P a K). Souřadnice podrobných bodů polohopisu se pak počítají podle vzorců: Příklad Dáno: Body: 12 [834623,93; 1044535,58] 28 [834605,36; 1044506,30] Naměřené hodnoty: Určit: 1 [Y, X], 2 [Y, X], 3 [Y, X] Obrázek 8.18. Ortogonální metoda – volná měřická přímka – výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu (příklad) Výpočet: Kontrola rozdílu délek na dopustnou odchylku: Výpočet transformačních koeficientů: Výpočet souřadnic podrobných bodů polohopisu: -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 8.4. Metoda protínání vpřed Domů Kapitola 9. Zpracování výsledků měření polohopisu Kapitola 9. Zpracování výsledků měření polohopisu Předcházející Další -------------------------------------------------------------------------------- Kapitola 9. Zpracování výsledků měření polohopisu Výsledkem měření polohopisu jsou měřické náčrty, zápisníky podrobného měření a seznamy souřadnic daných bodů. Těchto materiálů se použije k sestavení kartografického originálu mapy [54] . Z originálu mapy je již možné získat libovolný počet kopií pomocí některé z reprografických metod (viz předmět Kartografická reprodukce a polygrafie). 9.1. Kartografické materiály a pomůcky Kartografické materiály Použít je možné následující materiály: kreslící papír, pauzovací papír, speciální plastickou fólii. Kreslící papír musí být dobře klížený, aby vznikl naprosto rovný povrch. Důležitá je jeho barva (bělost). Papír nesmí chemicky reagovat na použité barvy a tuše. Je třeba, aby papír byl dlouhodobě rozměrově stálý z důvodu dlouhodobého skladování. Někdy se namísto běžného kreslícího papíru používá kreslící papír zajištěný tenkou hliníkovou folií. Pauzovací papír musí být jemný, hladký a vysoce průsvitný. Plastové fólie se vyrábějí z PVC nebo PET. Jedna strana fólie bývá leštěná, druhá zdrsněná (určená ke kreslení či rýsování). Pomůcky K zobrazení výsledků měření polohopisu nám slouží mimo jiné následující pomůcky: tužky, pera, tuše, suché obtisky, šablony, pravítka, křivítka, zobrazovací trojúhelníky, pravoúhlý koordinátograf, úhloměry, transportéry, polární koordinátograf. K opravě kresby se používají pryže či retušovací pera. Tužky – pro přesné kreslení a rýsování je důležitá kvalita a provedení tuhy. V praxi se používají tuhy grafitové technické různých tvrdostí. Tuha může mít buď tvar kužele nebo – pro přesné práce – tvar dlátka. Trubičková pera mají vyměnitelné hroty a používají se ke kreslení i k popisování na kreslícím či pauzovacím papíru a na fóliích. Tuše se používá jako náplně trubičkového pera. Kvalitní tuš musí být dostatečně sytá, vodostálá i světlostálá, nesmí se rozpíjet a musí dobře zasychat. Tuše se dodávají ve stavu tuhém nebo ve stavu tekutém. Pro kresbu na různých materiálech se vyrábějí různé druhy tuší. Suché obtisky slouží k popisu, popř. k označení kultur. Tištěný znak se přenáší z fólie na výkres přitlačením oblým předmětem. Šablony slouží k popisu písmem či znaky. Šablony se vyrábějí z plastických hmot, jsou označeny číslicí označující velikost písma. Pravítka se používají k rýsování přímých čar a k odměřování vzdáleností na mapě. Vyrábějí se z plastických hmot, stupnice je dělena na milimetry. Používají se buď jednoduchá pravítka, nebo trojúhelníky. K odměřování či vynášení délek v různých měřítkách se používají pravítka trojboká (poměrová), jejichž stupnice je vyryta v potřebném měřítku. Křivítka jsou pomůckou pro rýsování různých křivek. Jedná se o šablonu s větším počtem křivostí. Zobrazovací trojúhelníky slouží k přesnému zákresu naměřených veličin. Jsou to dva kovové rovnoramenné trojúhelníky. Na přeponě jednoho z nich je vyryté měřítko hlavní stupnice, na druhém je na přeponě vyryt obousměrný vernier. Pomocí zobrazovacích trojúhelníků lze rýsovat podle odvěsen ve dvou na sebe kolmých směrech. Pravoúhlý koordinátograf slouží k přesnému zobrazení pravoúhlých souřadnic. Tento přístroj je nainstalován na těžkém stole. Skládá se ze dvou kolejnic, po nichž se pohybuje můstek s vozíkem, který nese mikroskop s jehlou. Můstek se pohybuje po kolejnicích ve směru jedné osy, mikroskop se pohybuje po můstku ve směru druhé osy. Oba pohyby jsou měřitelné. Moderní koordinátografy mají automatické zobrazení bodů, jejichž souřadnice byly nejprve předány do počítače. Obrázek 9.1. Pravoúhlý koordinátograf Úhloměry se používají pro běžné zobrazování úhlů. Jsou buď kruhové nebo polokruhové. Dělení je šedesátinné nebo setinné. Transportéry jsou úhloměry, na jejichž průměru je vyznačena délková stupnice. Ve středu transportéru je jehla, kterou se transportér upevní v obrazu stanoviště. Polární koordinátograf slouží k přesnému zobrazení polárních souřadnic. Jedná se o kruh s dělením, který se otáčí na podložce. Na kruhu je upevněn můstek s pohyblivým vozíkem. Vozík nese mikroskop s jehlou. Pohyby vozíku i kruhu jsou ovládány pomocí ustanovek a mohou být také přesně měřený pomocí vernierů. Obrázek 9.2. Polární koordinátograf -------------------------------------------------------------------------------- [54] V této kapitole popisuji pouze analogové zpracování výsledků měření polohopisu, digitálnímu zpracování je věnován samostatný předmět AVTG2. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Další 8.5. Výpočet podrobných bodů polohopisu Domů 9.2. Konstrukční práce na mapách velkého měřítka 9.2. Konstrukční práce na mapách velkého měřítka Předcházející Kapitola 9. Zpracování výsledků měření polohopisu Další -------------------------------------------------------------------------------- 9.2. Konstrukční práce na mapách velkého měřítka Před vlastním vyhotovením kartografického originálu je třeba vyhotovit konstrukční list pro daný mapový list. Příkladem mapy velkého měřítka je katastrální mapa. Jejím obsahem jsou body bodového pole, polohopis a popis. Obsahem bodového pole jsou všechny trvale stabilizované i trvale signalizované body polohového a výškového bodového pole včetně přidružených bodů u trigonometrických a zhušťovacích bodů. Předmětem polohopisu jsou hranice katastrálních území a hranice územních správních jednotek, hranice chráněných území a ochranných pásem a geometrické a polohové určení evidovaných nemovitostí s odlišením hranic převzatých z map dřívějších pozemkových evidencí a geometrické a polohové určení dalších prvků polohopisu[55] . Popis katastrální mapy tvoří: uvnitř mapového rámu čísla bodů polohového bodového pole, čísla hraničních znaků na státní hranici, místní a pomístní názvosloví a označení parcel parcelními čísly a mapovými značkami, vně mapového rámu (mimorámové údaje) název Katastrální mapa, označení mapového listu a údaje o jeho poloze ve správním členění státu, údaje o souřadnicovém systému, měřítko, označení sousedních mapových listů, údaje o vzniku katastrální mapy, tirážní údaje a okrajové náčrtky. Souvislý klad mapových listů katastrální mapy navazuje na dělení mapových listů státní mapy 1:50 000 v S-JTSK. Klad mapových listů je pravoúhlý, daný rovnoběžkami s osami Y a X souřadnicové soustavy[56]. Tabulka 9.1. Rozdělení mapových listů Měřítko ML Způsob vzniku Rozměr rámu [mm] Označení 1:5 000 Dělením státní mapy 1:50 000 na 10 sloupců a 10 vrstev ve směru osy Y a X. 500x400 Název příslušného listu státní mapy 1:50 000 doplněný číslem sloupce a vrstvy. 1:2 000 Dělením ML 1:5 000 na 2 sloupce a 2 vrstvy. 625x500 Označení příslušného ML 1:5 000 doplněné za lomítkem číslem ML. 1:1 000 Dělením ML 1:2 000 na 2 sloupce a 2 vrstvy 625x500 Označení příslušného ML 1:2 000 doplněné číslem ML. 1:500 Dělením ML 1:1 000 na 2 sloupce a 2 vrstvy 625x500 Označení příslušného ML 1:1 000 doplněné číslem ML. 1:250 Dělením ML 1:500 na 2 sloupce a 2 vrstvy 625x500 Označení příslušného ML 1:500 doplněné číslem ML. Obrázek 9.3. Klad, rozměry a označení ML katastrální mapy v S-JTSK V konstrukčním listě se zobrazují: průsečíky sítě pravoúhlých souřadnic, rohy mapových listů a průsečíky souřadnicové sítě s rámem sítě, body polohového pole, pomocné body, průsečíky polygonových stran a měřických přímek s rámem mapového listu, podrobné body polohopisu. Rám a síť pravoúhlých souřadnic tvoří kostru pro vynášení bodů daných souřadnicemi. Rám i síť se zhotovují pomocí pravoúhlého koordinátografu. Nejprve se vyhotoví síť pravoúhlých souřadnic (čtvercová síť ve vzdálenosti 10 cm). Na prvním pravítku (rovnoběžném s osou Y) nastavíme nulu a stejně tak i na druhém pravítku (rovnoběžném s osou X). Jehlou provedeme na podloženém listu vpich. Druhé pravítko posuneme o daný interval a provedeme další vpich. Takto postupujeme až do konce řady. Poté posuneme první pravítko o daný interval a postup opakujeme až zaplníme čtvercovou sítí celý list. Pro mapové listy velkých měřítek je delší rozměr 625 mm, proto pro ně musíme vynést ještě nepravidelný úsek 2,5 nebo 5,0 nebo 7,5 cm (podle umístění mapového listu v kladu listů). Po vyhotovení čtvercové sítě se vytáhne tuší rám i jednotlivé křížky sítě. Poznámka Kromě pravoúhlého koordinátografu lze pro konstrukci sítě použít také kovové šablony. Jedná se o kovovou fólii, do níž jsou s vysokou přesností vyvrtány kruhové otvory v pravidelném rozestupu 10 cm. Pro vynesení bodů o nepravidelných vzdálenostech je pak ale nutné použít zobrazovací trojúhelníky. Body polohového pole se vynášejí současně se sítí pravoúhlých souřadnic prostřednictvím pravoúhlého koordinátografu. Pokud bychom je vynášeli až dodatečně, použije se zobrazovacích trojúhelníků. Pomocí zobrazovacích trojúhelníků se odsouvají zbytkové souřadnice od sítě pravoúhlých souřadnic. Máme-li vynést bod o souřadnicích Y a X, najdeme nejbližší rovnoběžky Y = konst., X = konst. Zjistíme rozdíl mezi souřadnicemi bodu a těmito rovnoběžkami a pomocí zobrazovacích trojúhelníků vynášíme pouze tento rozdíl. Jeden z trojúhelníků přiložíme odvěsnou k rovnoběžce Y = konst. či X = konst., podle toho, zda chceme vynášet rozdíl ?Y nebo ?X . Druhý trojúhelník přiložíme tak, aby se nulové údaje na vernieru i na stupnici kryly. Nyní posuneme druhý trojúhelník o hodnotu ?Y (nebo ?X) a podle jeho strany[57] , která je rovnoběžná s rovnoběžkou, k níž je přiložen první trojúhelník uděláme rysku. Postup opakujeme také pro druhý rozdíl, na průsečíku obou rysek pak leží bod o daných souřadnicích. Obrázek 9.4. Vynesení bodu o známých souřadnicích Stejným způsobem jako body polohového pole se vynášejí také pomocné body o známých souřadnicích a průsečíky polygonových stran a měřických přímek s rámem mapového listu, jejichž souřadnice je třeba předtím vypočítat. Obrázek 9.5. Výpočet průsečíku polygonové strany (či měřické přímky) s rámem mapového listu Dáno: Body: 1 [Y1, X1] 2 [Y2, X2] Určit: P [YP = konst., XP] Výpočet: Vyjdeme z podobnosti trojúhelníků ?12X2 a ?1PXP: Vynesené body se zakroužkují a doplní číslem bodu. Poloha zobrazených bodů se kontroluje opakovaným nastavením souřadnic či kartometricky. Podrobné body polohopisu se vynáší stejnou metodou, jakou byly zaměřeny[58] . Body zaměřené ortogonálně se vynášejí pomocí zobrazovacích trojúhelníků (viz vynášení bodů polohového pole, každá měřická přímka tvoří vlastní souřadnicový systém – osa X = měřická přímka!), body zaměřené polárné pomocí polárního koordinátografu. Polární koordinátograf se zcentruje nad obrazem stanoviska, na orientační bod se nastaví příslušná úhlová hodnota a následně se vynášejí podrobné body polohopisu (po nastavení naměřeného úhlu a délky se provede do podloženého listu vpich. K vyneseným bodům se doplní jejich čísla. Charakteristikou přesnosti zobrazení podrobných bodů polohopisu v grafické formě katastrální mapy je základní střední souřadnicová chyba mxy , kde mx,my jsou základní střední chyby zobrazení bodů na podkladě jeho výsledných souřadnic. Podrobné body musí být zobrazeny tak, aby charakteristika přesnosti zobrazení mxy nepřesáhla hodnotu 0,16 mm v katastrální mapě. Dosažení přesnosti zobrazení podrobných bodů polohopisu u grafické formy mapy se ověřuje porovnáním délek přímých spojnic dvojic podrobných bodů určených z přímého měření s délkami určenými z mapy. Dosažení přesnosti se posuzuje podle velikosti rozdílu délek daného vztahem ?d = dm - dk , kde dm je délka určená z hodnot odměřených na katastrální mapě s přihlédnutím ke srážce katastrální mapy a dk je délka spojnice určená z přímého měření. Dosažená přesnost se považuje u katastrální mapy v S-JTSK za vyhovující tehdy, když platí pro všechny testované délky d , platí pro 60% testovaných délek d , přičemž a k = 1,5 pro měřítko katastrální mapy 1:1000, k = 1,6 pro měřítko 1:2000 a k = 1,9 pro měřítko 1:5000 [72], popř. [60]. Na závěr se vynesené body pospojují podle měřického náčrtu a vyrovnají se styky (návaznost kresby a popisu) se sousedními mapovými listy. -------------------------------------------------------------------------------- [55] Osa kolejí železniční tratě mimo železniční stanici a průmyslové závody, lanové dráhy s veřejnou dopravou, hrana koruny a střední dělicí pás silniční komunikace, most, propustek a tunel v násypovém tělese komunikace, pokud jimi prochází vodní tok nebo pozemní komunikace, evidovaná jako parcela, portál železničního a silničního tunelu, břehová čára vodního toku a vodní nádrže sloužící k vodní dopravě, stavební objekt na vodním toku nebo nádrži, nadzemní vedení vysokého v velmi vysokého napětí včetně stožárů, stožáry vysílacích a retranslačních stanic, schodiště u významného objektu na veřejném prostranství nebo schodiště v nesjízdných komunikacích, komunikace pro pěší v parcích a sadech širší než 3 m, zvonice, pomník, socha, památník, mohyla, kříž, boží muka a veřejná studna, budovy, které jsou příslušenstvím jiné budovy evidované v katastru na téže parcele. [56] Klady mapových listů v dalších souřadnicových systémech je probírán v předmětu Tématická kartografie. [57] Touto stranou je odvěsna trojúhelníka. Protože je však stupnice nanesena na přeponě, je třeba si uvědomit, že dílky této stupnice musí být zvětšeny proti odsouvaným hodnotám v poměru i / sin ? nebo i / cos ? [58] Pokud známe souřadnice podrobných bodů polohopisu, vynáší se pak tyto body stejně jako body polohového pole (pravoúhlým koordinátografem či zobrazovacími trojúhelníky). -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další Kapitola 9. Zpracování výsledků měření polohopisu Domů 9.3. Kartografické práce 9.3. Kartografické práce Předcházející Kapitola 9. Zpracování výsledků měření polohopisu Další -------------------------------------------------------------------------------- 9.3. Kartografické práce Kartografický originál získáme adjustací konstrukčního listu. Stránku grafického zpracování a použití systému smluvených mapových značek upravuje norma ČSN 01 3411 Mapy velkých měřítek, kreslení a značky [69]. Rozměr značek je rovněž uveden v [60]. Předměty měření se zobrazují jako jejich svislé průměty na referenční plochu. Pokud je možné předmět v měřítku mapy zobrazit zcela zřetelně, zobrazí se obrysovou čárou. Pokud není možné předmět v měřítku mapy zobrazit pro jeho malé rozměry obrysem, zobrazí se pouze mapovou značkou. Pokud se v určitém prostoru nahromadí množství předmětů, které není možné zřetelně zobrazit v měřítku mapy, provede se výběr (selekce) nejdůležitějších předmětů, které se v mapě zobrazí. Obrázek 9.6. Příklady mapových značek [44] Obrázek 9.7. Specifikace a druhy čar [60] -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 9.2. Konstrukční práce na mapách velkého měřítka Domů 9.4. Kartometrické práce 9.4. Kartometrické práce Předcházející Kapitola 9. Zpracování výsledků měření polohopisu Další -------------------------------------------------------------------------------- 9.4. Kartometrické práce Stejně jako je možné v mapě zobrazit změřenou skutečnost, je také možné tuto skutečnost zpátky z mapy odměřit. Měřením na mapách se zabývá kartometrie [59] . Z mapy je možné získat potřebné údaje přímo (grafickými postupy získat hodnoty délek, úhlů či ploch) nebo nepřímo (z mapy získáme souřadnice určujících bodů, ze kterých následně vypočteme hledané údaje). Při měření na mapách je důležité znát tzv. kartometrické vlastnosti map. Tyto vlastnosti ovlivňují převod získaných veličin z mapy do skutečnosti a odhad vlivu těchto veličin na přesnost výpočtů. Základními kartometrickými vlastnostmi map jsou měřítko, zobrazení, podrobnost a přesnost mapové kresby, srážka mapy. Měřítko vyjadřuje poměr zmenšení nezkreslené délky v mapě vůči odpovídající délce ve skutečnosti. Zobrazení je vzájemné přiřazení polohy bodů dvou různých referenčních ploch. Je jednoznačně vyjádřeno matematickým vztahem mezi souřadnicemi bodů na obou referenčních plochách (zobrazovacími rovnicemi). Při zobrazování veličiny do mapy dochází ke zkreslení (délek, ploch, úhlů), na které je třeba při odměřování údajů z mapy brát ohled [60] . Podrobnost mapy je výsledek vlivu měřítka mapy, stupně generalizace (výběru a zjednodušení) a účelu mapy. Přesnost mapové kresby závisí na generalizaci a na nevyhnutelných chybách, vyskytujících se v průběhu tvorby a zpracování mapy. Pro zjištění přesnosti mapy použijeme grafický (např. mapa většího měřítka) či číselný materiál (např. geodeticky zaměřené body), který je oproti zkoumané mapě přesný. Porovnáním tohoto materiálu se zkoumanou mapou zjistíme polohové odchylky, které se vyznačují přímo v mapě pomocí vektorů. Srážka mapy je dána vlastnostmi použitého papíru. Velikost srážky se mění s časem, proto je třeba ji před každým měřením určit. Obrázek 9.8. Srážka mapy Při známých rozměrech mapového listu D a V a rozměrech odměřených z mapy D´ a V´ lze určit absolutní plošnou srážku mapy ze vzorce kde d, v se určí z rozdílů známých a změřených rozměrů mapového listu vyrovnaných váženým aritmetickým průměrem (pro výpočet v se postupuje obdobně). Tzn. délka odměřená ve vodorovném směru se opravuje hodnotou d, délka odměřená ve svislém směru se opravuje hodnotou v. Délka odměřená v obecném směru se opravuje průměrnou hodnotou vypočítanou z d a v. 9.4.1. Kartometrické měření délek K odměření přímých vzdáleností se používá pravítka, jehož jedna strana bývá skosená a na hraně je vynesena stupnice v měřítku odpovídajícím měřítku mapy. K měření kratších délek se používá odpichovacího kružítka a příčného měřítka, konstruovaného na základě podobnosti trojúhelníků. Další používanou pomůckou k měření vzdáleností jsou zobrazovací trojúhelníky. Pro odměření délek obecně vlnitých čar se používá křivkoměru. Křivkoměr je malé kolečko s držákem, které se ručně vede po obrazu čáry. Otáčky kolečka se přenášejí na ručičku, které udává odměřenou délku na kruhové stupnici přímo v km (v závislosti na měřítku mapy). Délka takto získaná je značně nepřesná. Pro přesnější hodnoty délek je vhodné použít odpichovacího kružítka. Na odpichovacím kružítku se nastaví malý rozvor r. Délka křivky se určí na základě počtu tětiv daných zvoleným rozvorem r. Obrázek 9.9. Určení délky křivky pomocí odpichovacího kružítka Čím je hodnota rozvoru odpichovacího kružítka menší, tím přesnější hodnotu délky křivky dostáváme. Také platí: čím je hodnota rozvoru odpichovacího kružítka menší, tím je zjištěná délka křivky větší. Proto délku křivky určujeme extrapolací mezi minimálním rozvorem a počátkem, přičemž vyrovnávací křivkou je parabola symetrická podle osy křivky, jejíž délku určujeme. Hledaná délka křivky je pořadnicí vrcholu paraboly. Pro její zjištění nám postačí dvě délky křivky změřené při dvou různých rozvorech: 9.4.2. Kartometrické měření úhlů K měření úhlů nám slouží úhloměry popř. transportéry. Pokud bychom chtěli získat přesnější hodnoty, použijeme polární koordinátograf .[61] 9.4.3. Kartometrické měření ploch Při určování ploch se uplatňuje vliv měřítka druhou mocninou! (Plocha se obecně určuje jako součin dvou délek). Pro určování ploch existuje řada postupů: rozklad určované plochy na jednodušší obrazce (trojúhelníky, lichoběžníky), ve kterých určující veličiny odměříme z mapy a výslednou plochu získáme součtem dílčích ploch [62], rozklad určované plochy na úzké lichoběžníky konstantní výšky pomocí harfového či nitkového planimetru, Harfový planimetr je síť rovnoběžek narýsovaná na průsvitce. Po přiložení na určovanou plochu vymezuje úzké lichoběžníky o konstantní výšce v odpovídající zvolenému rozestupu rovnoběžek. Pomocí součtového kružítka se načítají střední příčky lichoběžníků yi. Výsledná plocha se určí z počtu celých rozvorů součtového kružítka, které odpovídají plošné jednotce a doměrku, určeného pomocí příčného měřítka. Obrázek 9.10. Nitkový planimetr Nitkový planimetr je tvořen žíněmi napnutými v kovovém rámu v konstantním rozestupu. Princip práce je shodný jako u harfového planimetru. polárním planimetrem, Obrázek 9.11. Polární planimetr Polární planimetr se skládá z ramene pevné délky R, které je vymezené pevným pólem P a kloubem O. V kloubu O je napojeno rameno proměnné délky r zakončené snímací značkou H. Snímací značku H při měření ručně vedeme po obrysové čáře určované plochy. Pojízdné rameno nese odečítací zařízení, tvořené měřícím kolečkem K o poloměru ?, na kterém se při pohybu snímací značky H odvíjí ujetá dráha U, zaznamenávaná na připojené stupnici jako čtení n. Je-li pól mimo obrazec, určí se výsledná plocha kde M je měřítko, ?0 je ploška odpovídající jedné tisícině otočky kolečka. Pokud pól leží uvnitř, připočítává se k ploše získané měřením konstanta , kde L je poloměr kružnice, kterou opisuje snímací značka H v případě, že rovina měřícího kolečka prochází stále pólem P. digitálním planimetrem udávajícím měřenou plochu číselně, Digitální planimetr je vybaven množstvím funkcí umožňujících např. nastavení měřítka mapy, jednotek měření, souřadnicového systému (geodetický, matematický), nastavení měřené veličiny (délky, ploch). Pomocí digitálního planimetru lze také zjišťovat přímo souřadnice jednotlivých bodů. Přístroj je možné připojit k počítači. určování ploch pomocí čtvercové sítě dostatečně malých čtverců, přičemž čtverce ležící uvnitř obrysu plochy započítáváme celou plochou, čtverce ležící vně obrysu pouze polovinou jejich plochy. 9.4.4. Kartometrické zjišťování souřadnic bodů Ke zjišťování souřadnic bodů se používá zobrazovacích trojúhelníků nebo pravoúhlého koordinátografu [63]. Novější pomůckou ke zjišťování souřadnic bodů jsou digitální planimetry. Souřadnice můžeme zjistit také prostřednictvím kartometrické digitalizace. Kartometrickou digitalizací rozumíme převod analogové kresby do digitální podoby. K tomu nám slouží digitizéry (tablety, souřadnicové snímače) a scannery spojené přímo s počítačem. Digitizér je zařízení používané ke snímání souřadnic bodů vybavené různě velkou pracovní plochou (A3 – A0) a snímacím zařízením (např. myš vybavená nitkovým křížem popř. lupou). Snímaný podklad se upevní na pracovní plochu a snímacím zařízením se snímá poloha bodů, která se registruje v paměti počítače. Existují dvě základní metody digitalizace: bodová (kliká se na každém vrcholu, který je třeba zaznamenat) a proudová (počítač automaticky zaznamenává sekvence bodů v časovém nebo vzdálenostním intervalu). Scanner je zařízení sloužící k optickému snímání dokumentů. Scanner elektronicky rozloží kresbu na elementární plošky (pixely) velmi malé velikosti. Optická informace se převádí na informaci číselnou. Každému pixelu je přiřazena bitová hodnota 0 nebo 1 (v případě černobílého podkladu – 0 = bílá, 1 = černá) nebo číslo vyjadřující odstín šedi (v případě šedotónového podkladu). Výsledná kvalita nasnímaného obrazu je dána rozlišovací schopností scanneru. Rozlišovací schopnost se udává v jednotkách dpi (dots per inch). Poznámka Ze zjištěných souřadnic je následně možné vypočítat [64] všechny předchozí zjišťované údaje (délky, úhly, plochy). Po provedení kartometrické digitalizace je možné k výpočtu zjišťovaných údajů použít počítač vybavený vhodným softwarem (Geus, Kokeš, Groma, MicroGeos). Poznámka O určování souřadnic z map se někdy mluví také jako o odsunu souřadnic. -------------------------------------------------------------------------------- [59] Kartometrie je nauka, která se zabývá měřením na mapách, příslušnými pomůckami a způsoby vyhodnocování naměřených hodnot. [60] Zobrazení a z nich vyplývající zkreslení jsou probírána v předmětu Matematická kartografie. [61] Obě pomůcky jsou popsány v podkapitole Kartografické materiály a pomůcky. [62] Výpočet plochy jednoduchého obrazce je podrobně uveden v podkapitole Určování výměr. [63] Obě pomůcky jsou popsány v podkapitole Kartografické materiály a pomůcky. [64] Viz kapitola Souřadnicové výpočty v rovině a podkapitola Určování výměr. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 9.3. Kartografické práce Domů 9.5. Určování výměr 9.5. Určování výměr Předcházející Kapitola 9. Zpracování výsledků měření polohopisu Další -------------------------------------------------------------------------------- 9.5. Určování výměr Pozemek je přirozená část zemského povrchu oddělená od sousedních částí hranicí územní správní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí držby, hranicí druhů pozemků popř. rozhraním způsobu využití pozemků [73]. Parcela je obraz pozemku, který je geometricky a polohově určen, zobrazen svislým průmětem hranic v katastrální mapě a označen parcelním číslem [73]. Výměra parcely je vyjádření plošného obsahu průmětu hranic pozemku do zobrazovací roviny v plošných metrických jednotkách [73]. Velikost výměry vyplývá z geometrického určení pozemku. Výměra parcely se určuje na celé čtvereční metry (m2), povoleným násobkem je hektar (1 ha = 10 000 m2). Výměru lze určovat: z přímo měřených měr, rozkladem na jednodušší obrazce, ze souřadnic, ze stran a obvodových úhlů, z map a plánů [65] . Kvalita výměry je číselný znak, kterým se v souboru popisných informací v katastru nemovitostí označuje způsob výpočtu výměry parcely. Tabulka 9.2. Kvalita výměry dle způsobu jejich výpočtu [60] Způsob výpočtu výměry Kvalita výměry Výměra vypočtená ze souřadnic v systému S-JTSK. 2 Výměra vypočtena jiným číselným způsobem (z přímo měřených měr nebo ze souřadnic v místním systému). 1 Výměra vypočtena graficky nebo v digitalizované mapě. 0 9.5.1. Určování výměr rozkladem na jednodušší obrazce Pro určení výměry mnohoúhelníka se tento obrazec rozloží na jednodušší obrazce (trojúhelníky, lichoběžníky a čtyřúhelníky), jejichž výměru vypočteme podle vzorců pro výpočet těchto obrazců. Výsledná výměra je pak součtem výměr těchto jednodušších obrazců. Obrázek 9.12. Určení výměry mnohoúhelníka rozkladem na jednodušší obrazce Výměra trojúhelníka Obrázek 9.13. Výměra trojúhelníka výměra trojúhelníka, u nějž známe základnu c a výšku v: výměra trojúhelníka, u nějž známe dvě strany b, c a jimi sevřený úhel ?: (tento vzorec je vhodný při zaměření parcely polární metodou) výměra trojúhelníka, u nějž známe stranu c a přilehlé úhly ? a ß: výměra trojúhelníka, u nějž známe všechny strany a, b, c: Výměra lichoběžníka Obrázek 9.14. Výměra lichoběžníka Výměra čtyřúhelníka Obrázek 9.15. Výměra čtyřúhelníka 9.5.2. Určování výměr ze souřadnic Určování výměr ze souřadnic polárních Obrázek 9.16. Určování výměr ze souřadnic polárních Obecně: Určování výměr ze souřadnic pravoúhlých Obrázek 9.17. Určování výměr ze souřadnic pravoúhlých Výsledná výměra mnohoúhelníka vznikne součtem výměr lichoběžníků, na něž jsme mnohoúhelník rozdělili. Vynásobením a vytknutím x (popř. y): Obecně: popř. … L´Huilierův vzorec 9.5.3. Určování výměr ze stran a obvodových úhlů Obrázek 9.18. Určování výměr ze stran a obvodových úhlů Výpočet se provádí pomocí Mascheroniho vzorce: Slovně: Dvojnásobná plocha mnohoúhelníka se rovná algebraickému součtu součinů vždy dvou stran a sinu součtu úhlů mezi nimi ležících. Součiny se tvoří ve všech kombinacích s vynecháním jedné strany. Siny lichého součtu úhlů jsou kladné a siny sudého součtu úhlů jsou záporné. Konkrétně: -------------------------------------------------------------------------------- [65] Viz podkapitola Kartometrické práce -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 9.4. Kartometrické práce Domů Kapitola 10. Výšky, jejich určování a referenční plochy Kapitola 10. Výšky, jejich určování a referenční plochy Předcházející Další -------------------------------------------------------------------------------- Kapitola 10. Výšky, jejich určování a referenční plochy Definice základních pojmů Výška je vzdálenost bodu od nulové hladinové (referenční) plochy procházející nulovým výškovým bodem měřená podél svislice (ve směru siločar tíhového pole Země) = absolutní (nadmořská) výška [66]. Relativní výška je vzdálenost bodu od jiné hladinové plochy než plochy nulové měřená podél svislice. V praxi se měří převýšení = rozdíl výšek dvou bodů, a to buď absolutních výšek nebo relativních výšek vztažených k téže hladinové ploše. Obrázek 10.1. Absolutní výška, relativní výška a převýšení Na obrázku je HA absolutní výška, HB relativní výška, ?HAB převýšení. Referenční plochou je plocha kulová procházející nulovým výškovým bodem O na střední hladině blízkého moře. Ostatní hladinové plochy jsou soustředné kulové plochy (skutečné horizonty bodů na fyzickém zemském povrchu). Zdánlivé horizonty jsou tečné roviny ke skutečným horizontům [67] . Určování výšek K určování výšek se používají následující základní metody: nivelace, hydrostatická nivelace, trigonometrické měření, barometrické měření Při nivelaci určujeme převýšení dvou bodů pomocí horizontu nivelačního přístroje (je realizován záměrnou přímkou urovnaného nivelačního přístroje), který vytne na nivelačních latích postavených na zmíněných bodech laťové úseky, z nichž se vypočte výsledné převýšení. Hydrostatická nivelace je založena na fyzikálním zákoně o spojených nádobách naplněných vhodnou kapalinou. Nádoby se umístí na body, jejichž převýšení se má určit. Povrch kapaliny vytvoří v obou nádobách společnou hladinovou plochu, od níž se odměří odlehlosti k odečítacímu indexu, ze kterých je již možné určit hledané převýšení. Při trigonometrickém měření se převýšení určuje na základě řešení trojúhelníka. Barometrické měření výšek je založeno na měření barometrického tlaku vzduchu. Využívá poznatku, že atmosférického tlaku vzduchu ubývá s přibývající nadmořskou výškou. Z hodnot tlaku vzduchu odečtených na dvou bodech je opět možné získat výpočtem hledané převýšení. Poznámka Podrobněji jsou tyto metody probírány v následujících kapitolách. Referenční plochy Pro určení výšky bodu je třeba zvolit nulovou hladinovou (referenční) plochu a definovat výškovou polohu bodu nad touto vztažnou plochou. Pro potřeby nižší geodézie stačí volit za nulovou hladinovou plochu plochu kulovou procházející nulovým výškovým bodem na střední hladině moře. Absolutní výška je pak definována jako vzdálenost bodu od nulové hladinové plochy měřená podél svislice. Fyzický povrch Země ani geoid není matematicky definovatelné těleso a není ani homogenní (siločáry tíhového pole Země jsou obecně prostorové křivky). Při určování nadmořských výšek bodů základního výškového bodového pole je však nutné respektovat vliv tíhového pole Země. Pokud zvolíme za nulovou hladinovou plochu geoid s tíhovým potenciálem W0 = konst a definujeme pravou ortometrickou (geoidickou) výšku [68] HAg bodu A jako délku tížnice mezi geoidem a tímto bodem, je rozdíl potenciálů dW dvou sousedních hladinových ploch: dW = -g *dh = konst , kde dh je vzdálenost hladinových ploch, g je tíhové zrychlení. Tíhové zrychlení roste od rovníku k pólům. Z toho vyplývá, že se hladinové plochy směrem k pólům sbíhají. Body téže hladinové plochy mají tedy různé výšky nad geoidem. Obrázek 10.2. Výšky bodů téže hladinové plochy nad geoidem Dalším důsledkem rostoucího tíhového zrychlení směrem od rovníku k pólům jsou různé výsledky výškových měření závisející na cestě, po které měříme. Pozn. Chceme-li určit převýšení mezi body A´B a měříme-li po cestě A´AB, dostaneme převýšení HA. Pokud měříme po cestě A´B´B, dostaneme převýšení HB. (viz obr. 10.3) Obrázek 10.3. Závislost výškového měření na cestě Výsledky výškového měření je proto nutné opravovat o korekce z vlivu tíhového pole Země. Zvolíme-li za nulovou hladinovou plochu elipsoid a definujeme-li výšku bodu A jako délku tížnice mezi elipsoidem a tímto bodem, získáme tzv. normální ortometrickou výšku HA?[69] . Při výpočtu normální ortometrické výšky se namísto skutečných hodnot tíhového zrychlení použijí normální hodnoty tíhového zrychlení v poloviční výšce bodu a namísto skutečné tíže hodnoty normálního tíhového zrychlení pro body nivelačního pořadu. Pro určení převýšení dvou bodů je nutné naměřené převýšení (respektující skutečné tíhové pole Země) opravit o normální ortometrickou korekci , která respektuje normální tíhové zrychlení ? v poloviční výšce bodu. Zvolíme-li za nulovou hladinovou plochu kvazigeoid a definujeme-li výšku bodu A jako délku tížnice mezi kvazigeoidem a tímto bodem, získáme tzv. normální (Moloděnského) výšku [70] . Při výpočtu normální (Moloděnského) výšky se namísto skutečných hodnot tíhového zrychlení použijí normální hodnoty tíhového zrychlení v poloviční výšce bodu a skutečné tíhové zrychlení podél nivelačních pořadů. Pro určení převýšení dvou bodů je nutné naměřené převýšení (respektující skutečné tíhové pole Země) opravit o normální ortometrickou korekci a korekci odpovídající střední hodnotě tíhové anomálie (rozdílu mezi skutečně měřenými hodnotami tíže a idealizovanými normálními hodnotami tíže). Tím se přejde z normálního na skutečné tíhové pole Země. Obrázek 10.4. Výšky bodu nad různými referenčními plochami Poznámka Podrobněji jsou různé druhy výšek popsány např. v [62], [66]. 10.1. Výškové základy v ČR Výškové základy tvoří základ pro výšková měření. V ČR je tvoří bývalá Československá jednotná nivelační síť (ČSJNS). Body této sítě jsou zaměřeny v síti nivelačních pořadů [71] geometrickou nivelací a trvale stabilizovány. Soubory těchto bodů pak vytvářejí výšková bodová pole. Budování výškových bodových polí Základních nivelačních bodů je 11, jsou vhodně rozmístěny po území ČR, nejznámějším je bod Lišov (výchozí bod pro ČR), který se nachází u Českých Budějovic. Výšky ZNB byly určeny a jsou pravidelně ověřovány pomocí velmi přesné nivelace (VPN). Body ČSNS I. řádu (ZNB a nivelační body vložené mezi ZNB) tvoří nivelační pořady, které se seskupují do nivelačních polygonů, jejichž délka je mezi 300 a 400 km. Nivelační polygony jsou uzavřené obrazce, které uzavírají část území zvanou nivelační oblast. Nivelační polygony I. řádu uzavírají nivelační oblasti I. řádu. Body ČSNS I. řádu jsou měřeny pomocí VPN. Do obrazců sítě I. řádu se vkládají nivelační pořady II. řádu. Tyto pořady tvoří spolu s částmi pořadů I. řádu uzavřené polygony (průměrná délka je 100 km) a ohraničují oblasti II. řádu. Měření sítě II. řádu se provádí pomocí VPN. Do této sítě se umísťují nivelační pořady III. a IV. řádu, které se měří pomocí přesné nivelace (PN). Nivelační síť se buduje tak, aby vzdálenost nivelačních bodů v nivelačních pořadech v nezastavěném území byla menší než 1,0 km a v zastavěném území byla v průměru 0,3 km. [61] Nivelační oblasti I. řádu se značí od západu k východu a po vrstvách od severu k jihu velkými písmeny. Jednotlivé nivelační pořady I. řádu se pak označují dvojicí velkých písmen styčných oblastí a názvy výchozího a koncového bodu pořadu I. řádu [72] . Nivelační oblasti II. řádu se značí dvěma písmeny: velkým písmenem oblasti I. řádu a malým písmenem (od západu k východu a po vrstvách od severu k jihu). Nivelační pořady II. řádu se značí velkým písmenem oblasti I. řádu, dvěma malými písmeny styčných oblastí II. řádu a názvy výchozího a koncového bodu pořadu II. řádu. Nivelační pořady III. řádu se označují velkým písmenem oblasti I. řádu, malým písmenem oblasti II. řádu, pořadovým číslem a názvy výchozího a koncového bodu pořadu III. řádu. Nivelační pořady IV. řádu se označují velkým písmenem oblasti I. řádu, malým písmenem oblasti II. řádu, nulou s pořadovým číslem a názvy výchozího a koncového bodu pořadu IV. řádu. Plošné nivelační sítě tvoří síť nivelačních pořadů, rozložených na ploše zaměřovaného území (obce, průmyslového závodu, oblasti geologického průzkumu,…). Měření se provádí pomocí PN. Plošné nivelační sítě se označují zkratkou PNS, pořadovým číslem a názvem obce. Pro zvláštní účely (např. pro sledování vertikálních pohybů zemské kůry) se zřizují výškové indikační body (VIB) tvořící výšková indikační pole (VIP). Měření se provádí pomocí zvlášť přesné nivelace (ZPN). Výškové systémy Výškové bodové pole, střední hladina použitého moře (nulový výškový bod), druh použitých výšek (způsob respektování tíhového pole) a způsob zpracování (vyrovnání) jsou určující prvky výškového systému. V ČR se v současnosti používá výškový systém baltský – po vyrovnání (Bpv). Tento systém byl zaveden roku 1957. Výškové bodové pole tvoří ČSJNS (viz výše), normální (Moloděnského) výšky jsou vztaženy k střední hladině Baltského moře (nulový výškový bod v Kronštadtu), síť byla vyrovnána mezinárodně v rámci socialistických států roku 1957. Výškové systémy používané na území ČR v minulosti jsou uvedeny v následující tabulce: Tabulka 10.1. Přehled výškových systémů použitých na území ČR Výškový systém Časové období Výškové bodové pole (síť) Střední hladina moře Druh použitých výšek Způsob vyrovnání sítě Výška výchozího bodu pro ČR - Lišov [m] Jaderský - Lišov 1875 - 1942 Doplněná nivelační síť Rakouska-Uherska z let 1872 - 1896 Jaderského s nulovým bodem v Terstu Normální ortometrické Území Čech a Moravy 565,1483 Normal-Null (NN) 1948 - 1945 Nivelace I. řádu zaměřená v letech 1939 - 1941 Severního s nulovým bodem v Amsterodamu Normální ortometrické V rámci V. bloku německé sítě 564,8997 Jaderský - CSJNS (ČSJNS/J) 1948 - 1999 CSJNS Jaderského s nulovým bodem v Terstu Normální ortometrické Roku 1948 byla vyrovnána českomoravská část sítě, roku 1952 celá ČSSR 565,1483 Baltský - B68 1952 - 1957 (dočasné) CSJNS Baltského s nulovým bodem v Kronštadtu Normální ortometrické Výšky byly vypočteny odečtením hodnoty 0,68 m od výšek jaderských 564,4683 Baltský - B46 1955 - 1957 (dočasné) CSJNS Baltského s nulovým bodem v Kronštadtu Normální ortometrické Výšky byly vypočteny odečtením hodnoty 0,46 m od výšek jaderských 564,6883 Baltský - po vyrovnání Bpv 1957 - současnost CSJNS Baltského s nulovým bodem v Kronštadtu Normální (Moloděnského) Mezinárodní v rámci socialistických států roku 1957 564,7597 -------------------------------------------------------------------------------- [66] Výška se označuje jako nadmořská, protože nulová hladinová plocha se ztotožňuje se střední hladinou moře. [67] Při měření výšek je možné nahradit skutečný horizont horizontem zdánlivým do max. délky cca 300 m při požadované centimetrové přesnosti, jak vyplývá z problematiky rozdílu ve výškách ve skutečném a zdánlivém horizontu uvedené ve 2. kapitole. [68] K určení pravé ortometrické výšky je nutné znát skutečné tíhové zrychlení podél nivelačních pořadů a střední hodnotu tíhových zrychlení podél tížnice ke geoidu, kterou však nelze změřit a tudíž ani nelze určit pravé ortometrické výšky, které tak mají pouze teoretický význam. [69] Normální ortometrické výšky se používaly v Jaderském výškovém systému. [70] Normální (Moloděnského) výšky se používají v Baltském výškovém systému po vyrovnání. [71] Řada nivelačních bodů za sebou následující tvoří nivelační pořad. Nivelační pořady téhož řádu se stýkají v uzlových bodech. Jeden nebo několik nivelačních pořadů téhož nebo vyššího řádu tvoří nivelační polygon, což je uzavřený obrazec a který uzavírá část území, zvanou nivelační oblast. Část pořadu mezi dvěma sousedními nivelačními značkami je nivelační oddíl. Několik za sebou následujících oddílů tvoří úsek. [72] Nivelační pořad (popř. plošná nivelační síť) je evidenční jednotkou nivelačních bodů. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Další 9.5. Určování výměr Domů 10.2. Stabilizace nivelačních bodů 10.2. Stabilizace nivelačních bodů Předcházející Kapitola 10. Výšky, jejich určování a referenční plochy Další -------------------------------------------------------------------------------- 10.2. Stabilizace nivelačních bodů Technické požadavky na body výškového bodového pole jsou dány předpisem [61]. Bod výškového bodového pole (dále jen "nivelační bod") je stabilizován jedním z následujících způsobů: skalní značkou, kterou je vyhlazená ploška nebo vodorovná ploška s polokulovým vrchlíkem uprostřed, hřebovou značkou (obr. 10.5), která se osazuje shora do vodorovné plochy skal, balvanů, vybraných staveb nebo do horní plochy nivelačního kamene, Obrázek 10.5. Hřebová značka osazovaná shora hřebovou značkou (obr. 10.6), která je osazena shora do vodorovné plochy nebo ze strany do svislé plochy skal a vybraných staveb, Obrázek 10.6. Hřebová značka osazovaná shora nebo ze strany hřebovou značkou [obr. 10.7 b)] pro hloubkové stabilizace [obr. 10.7 a) nebo 10.7 c)], Obrázek 10.7. Hřebová značka pro hloubkové stabilizace hřebovou značkou [obr. 10.8 b)] pro tyčové stabilizace [obr. 10.8 a) nebo 10.8 c)], Obrázek 10.8. Hřebová značka pro tyčové stabilizace čepovou značkou [obr. 10.9 a)] s označením "Státní nivelace" pro nivelační body základního výškového bodového pole nebo bez označení pro nivelační body podrobného výškového pole, která se osazuje do stěn vybraných staveb, ze strany do líce nivelačního kamene [obr. 10.9 b)] nebo do svislých ploch skal. Obrázek 10.9. Čepová značka K ochraně nivelačních bodů před zničením nebo poškozením se používají ochranná tyč nebo tyče zpravidla umístěné 0,75 m od centra bodu, betonová skruž nebo sloupek nebo ochranné šachtice. Ochranná tyč je červenobílá a výstražná tabulka má nápis "STÁTNÍ NIVELACE. POŠKOZENÍ SE TRESTÁ". -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další Kapitola 10. Výšky, jejich určování a referenční plochy Domů 10.3. Nivelační údaje 10.3. Nivelační údaje Předcházející Kapitola 10. Výšky, jejich určování a referenční plochy Další -------------------------------------------------------------------------------- 10.3. Nivelační údaje K bodům výškového bodového pole se zhotovují nivelační údaje [73] . Údaje obsahují [61]: u bodů ČSNS označení nivelačního pořadu, číslo nivelačního bodu, délku oddílu a vzdálenost od počátku pořadu v kilometrech na tři desetinná místa, číslo předcházejícího nivelačního bodu v pořadu, uzlového nebo připojovacího bodu, lokalizační údaje o územních jednotkách (okresu, obci, katastrálním území), označení listu Státní mapy odvozené v měřítku 1:5 000, označení Základní mapy ČR 1:50 000, místopisný náčrt s vyhledávacími mírami a místopisný popis, druh značky, stupeň stability, druh stabilizace, druh nivelačního bodu, rok určení nadmořské výšky, stav a stáří objektu s nivelační značkou, údaje o zřízení nivelačního bodu, u nivelačních bodů podrobného výškového bodového pole vybrané údaje podle předchozího bodu. Nadmořské výšky jsou uvedeny v údajích v metrech na 3 desetinná místa pro pořady I. - IV. řádu a plošné nivelační sítě a na 2 desetinná místa u ostatních nivelačních bodů. Nivelační body se označují v evidenčních jednotkách, kterými jsou nivelační pořad nebo plošná nivelační síť. Nivelační sítě, pořady a body jsou zobrazeny v dokumentačních mapách a v přehledech. Obrázek 10.10. Nivelační údaje -------------------------------------------------------------------------------- [73] Nivelační údaje se v současnosti převádějí z analogové podoby do podoby digitální a to v rámci programu Národní geoinformační infrastruktury, mezi jejímiž úkoly je také naplnění a servis databází základních bodových polí ČR. Tento úkol má být dokončen roku 2003. Jedná se o databázi polohových bodových polí (viz 3. kapitola), databázi výškových bodových polí a databázi tíhového bodového pole. Databáze výškových bodových polí bude poskytovat informace o bodech ČSNS I. – III. řádu. Databáze bude vedena na počítacích v Zeměměřickém úřadu v databázovém systému FoxPro. Místopisné náčrty se vyhotovují v rastrové podobě. Databáze bude plynule aktualizována. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 10.2. Stabilizace nivelačních bodů Domů Kapitola 11. Geometrická nivelace Kapitola 11. Geometrická nivelace Předcházející Další -------------------------------------------------------------------------------- Kapitola 11. Geometrická nivelace Pomocí geometrické nivelace určujeme převýšení mezi dvěma body nivelačním přístrojem a nivelačními pomůckami. Princip metody je patrný z obrázku 11.1. Záměrná přímka urovnaného nivelačního přístroje realizuje vodorovnou rovinu ?. Na bodech, mezi nimiž určujeme převýšení, jsou postaveny nivelační latě. Záměrná přímka vytne na latích laťové úseky lA a lB. Převýšení mezi body A a B se určí ze vztahu Obrázek 11.1. Princip geometrické nivelace Stanovisko nivelačního přístroje a přidružené přestavové body (dvojice latí) tvoří nivelační sestavu. 11.1. Nivelační přístroje Nivelační přístroje pracují na společném principu – realizují vodorovnou rovinu, mají však různou konstrukci, výkonnost a vybavení. Lze je dělit podle různých hledisek: Podle realizace vodorovné roviny: libelové, kompenzátorové. Podle zdroje světla: optické, laserové. Podle způsobu odečítání: vizuální, automatické. Podle přesnosti (střední jednotkové kilometrové chyby obousměrné nivelace m0): velmi přesné nivelační přístroje (VPN) přesné nivelační přístroje (PN) technické nivelační přístroje (TN) nivelační přístroje s nižší přesností (NP) 11.1.1. Libelové nivelační přístroje Tyto přístroje se používali zejména před rokem 1950. V současnosti je použití tohoto přístroje na ústupu. Schéma přístroje je na obr. 11.2 Obrázek 11.2. Schéma libelového nivelačního přístroje [71] Hlavními částmi přístroje jsou: třínožka T se stavěcími šrouby Š, alhidáda A se svislým čepem Č a vidlicí pro dalekohled, dalekohled D pohyblivě spojený s alhidádou kloubem K a elevačním šroubem E (slouží k nastavení záměrné přímky do žádané vodorovné roviny, nivelační libela NL, ustanovka U ovládající otáčivý pohyb alhidády kolem svislé osy V, krabicová libela KL pro přibližné uvedení osy V do svislé polohy. Kromě mechanických částí charakterizují kvalitu libelových nivelačních přístrojů zvětšení dalekohledu, citlivost nivelační libely, úprava nitkového kříže, optický mikrometr pro přesnější čtení laťových úseků. Nivelační přístroje bývají vybaveny také vodorovným kruhem, staví se většinou na stativ. Příprava nivelačního přístroje na stanovisku Postavení stativu (deska stativu přibližně vodorovná). Zaostření nitkového kříže. Hrubá horizontace podle krabicové libely. Zacílení na lať a zaostření obrazu. Urovnání nivelační libely elevačním šroubem. Čtení na laťové stupnici. 11.1.2. Kompenzátorové nivelační přístroje Kompenzátorové nivelační přístroje jsou vybaveny kompenzátorem, který po hrubém urovnání přístroje podle krabicové libely nastaví automaticky záměrnou přímku do vodorovné polohy. Činnost kompenzátoru využívá zemské tíže. Odpadá tedy nutnost urovnávat přístroj podle nivelační libely. Princip automatického urovnání Pokud je záměrná přímka vodorovná, hlavní paprsek přicházející z latě prochází středem objektivu a středem nitkového kříže S (obr. 11.3 a). Pokud se ale optická osa dalekohledu odkloní o malý úhel ?, hlavní paprsek protne rovinu nitkového kříže v bodě S0 posunutém o hodnotu pod nebo nad střed S (obr. 11.3 b). Abychom i v této poloze dalekohledu odečetli na lati správnou hodnotu odpovídající vodorovné záměře, je potřeba: střed S nitkového kříže dostat do polohy S0 (obr. 11.3 b) – tzv. skutečné urovnání záměry (pootočením ramene PS kolem bodu P o úhel ß), průběh hlavního vodorovného paprsku v bodě B zalomit, aby protínal střed S – tzv. zdánlivé urovnání záměry (obr. 11.3 c), průběh hlavního vodorovného paprsku v bodě B rovnoběžně posunout tak, aby směřoval do středu nitkového kříže, který se nachází mimo horizont (obr. 11.3 d Vše probíhá automaticky pomocí optického nebo optickomechanického zařízení. Podle pohyblivého členu mohou být kompenzátory kyvadlové nebo kapalinové (viz kapitola Geodetické přístroje). Obrázek 11.3. Princip automatického urovnání záměry [71] Schéma kompenzátorového nivelačního přístroje je na obr. 11.4. Obrázek 11.4. Schéma kompenzátorového nivelačního přístroje [71] Hlavními částmi přístroje jsou: třínožka T se stavěcími šrouby Š a ložiskem pro čep, alhidáda A se svislým čepem Č přecházející v těleso dalekohledu, dalekohled D s kompenzátorem K, pomocná krabicová libela KL. Případné další doplňky jako nitkový kříž, optický mikrometr, vodorovný kruh jsou stejné jako u libelových nivelačních přístrojů Příprava nivelačního přístroje na stanovisku Příprava je shodná jako u libelových nivelačních přístrojů. Odpadá však urovnání nivelační libely. Při pořadové nivelaci se doporučuje urovnávat krabicovou libelu na záměru vzad a vpřed. Před vlastním odečtením se doporučuje jemně poklepat na přístroj a přesvědčit se tak o správné funkci kompenzátoru. 11.1.3. Laserové nivelační přístroje Světelný paprsek realizující záměrnou přímku je v tomto případě nahrazen viditelným laserovým paprskem. Při měření laserovým nivelačním přístrojem je možné použít delší záměry. Používají se speciální nivelační latě s čidlem (umožňuje určit střed záměry). Z konstrukčního hlediska je možné laserové nivelační přístroje rozdělit na: kompaktní (zdroj a dalekohled tvoří jediný celek), aditivní (do okuláru běžného nivelačního přístroje se vhodným způsobem přivádí světlo z laseru), rotující (přístroje s rotujícím laserovým paprskem; vodorovnou záměru lze sledovat současně na více latích vybavených detektory; přesnost je 0,8 až 3 mm/100 m, dosah 200 až 300 m; efektivní je jejich využití při různých běžných i speciálních stavebních pracích). -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Další 10.3. Nivelační údaje Domů 11.2. Nivelační latě a nivelační pomůcky 11.2. Nivelační latě a nivelační pomůcky Předcházející Kapitola 11. Geometrická nivelace Další -------------------------------------------------------------------------------- 11.2. Nivelační latě a nivelační pomůcky Nivelační latě jsou ze dřeva, z lehkého kovu nebo z kombinace dřeva a invarového pásku. Délka latí bývá 1,7; 2; 3; 4 m, šířka kolem 10 cm. Latě jsou buď celistvé nebo sklápěcí, popř. se teleskopicky zasouvají. Bývají opatřeny jedním nebo dvěma držadly, příp. opěrkami pro snažší udržení ve svislé poloze, do níž se umísťují pomocí kruhové libely. Na lati je vyznačena délková stupnice vhodného dělení. Některé latě mají dvojí číslování (pro kontrolu) jiné jen jediné. Dělení stupnice bývá nejčastěji centimetrové, pro přesnější práce se používá půlcentimetrové či čárkový kód. Na stupnicích se číslují převážně decimetrové dílky výjimečně též centimetrové dílky. Úprava dělení stupnic je různá, dílky jsou vyznačené silnějšími čárkami – stupnice čárkové, nebo černými (červenými) a bílými políčky šachovnicového tvaru – šachovnicové stupnice, nebo tvaru písmene e – éčkové stupnice. Obrázek 11.5. Nivelační latě [71] Pokud se latě nestaví na pevný podklad, umísťují se na nivelační podložky. Nivelačními pomůckami jsou již zmíněné nivelační podložky. Ty jsou buď ploché či hřebové. Ploché podložky mají trojúhelníkový nebo kruhový tvar, jsou ze silného plechu, popř. litiny, mají jeden nebo dva nahoře zakulacené výstupky a jsou opatřeny držadlem. Spodní část podložky se třemi hroty se zatlačí do země. Pro přesnější práce se používají hřebové podložky. Mají polokulovitý výčnělek, prstenec a kuželovitý či jehlanovitý dřík. K zatlučení do země se používá palice a zvláštní objímka, která zamezuje poškození vrchlíku. Hřeb se vytahuje pomocí kovového oka. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další Kapitola 11. Geometrická nivelace Domů 11.3. Zkoušky a rektifikace nivelačních přístrojů 11.3. Zkoušky a rektifikace nivelačních přístrojů Předcházející Kapitola 11. Geometrická nivelace Další -------------------------------------------------------------------------------- 11.3. Zkoušky a rektifikace nivelačních přístrojů Stejně jako u teodolitů i nivelační přístroje musí splňovat geometrické podmínky vzájemné polohy hlavních os. Základními osami nivelačního přístroje jsou: vertikální osa (osa alhidády) V, záměrná osa dalekohledu Z, osa nivelační libely L, osa pomocné krabicové libely L´, osa nivelační rysky na nitkovém kříži H. 11.3.1. Zkoušky a rektifikace libelového nivelačního přístroje Podmínky (označované jako osové) jsou: osa pomocné krabicové libely L´ má být kolmá k vertikální ose (ose alhidády) V…….. vodorovné vlákno nitkového kříže H má být kolmé k vertikální ose (ose alhidády) V...... osa nivelační libely L má být rovnoběžná se záměrnou přímkou Z………………….... ad 1) Provede se horizontace nivelačního přístroje pomocí nivelační libely. Tzn. přístroj se horizontuje ve dvou na sebe kolmých směrech stavěcími šrouby. Poté přístrojem otočíme o 180o a pokud se bublina libely nevychýlí, je přístroj horizontován. Pokud tomu tak není, není splněna podmínka. Polovina výchylky se opraví stavěcími šrouby a druhá polovina elevačním šroubem. Po urovnání nivelační libely je třeba ještě opravit výchylku bubliny pomocné krabicové libely jejími rektifikačními šroubky. ad 2) Pro ověření, zda přístroj splňuje tuto podmínku, zaměříme levým okrajem nivelační rysky dalekohledu na zřetelný bod. Jemnou vodorovnou ustanovkou posunujeme dalekohled směrem k pravému okraji nivelační rysky. Pokud se ryska odchýlí od zvoleného bodu, je třeba provést rektifikaci. Rektifikace se provede pootočením clonky nitkového kříže. ad 3)Podmínka L || Z (hlavní podmínka): V mírně svažitém terénu se ve vzdálenosti 40 až 60 m zvolí dva dobře výškově zajištěné (nivelačními podložkami) body A a B, jejichž převýšení nepřesahuje 2 m. Na tyto body se postaví nivelační latě. Doprostřed mezi oba body se postaví nivelační přístroj, kterým se po provedení jeho přípravy k měření odečtou na nivelačních latích hodnoty 1zt a 1pt . Z těchto hodnot získáme správný výškový rozdíl ?1HAB , i když osa Z bude svírat s vodorovnou přímkou úhel ?. Přístroj je umístěn uprostřed mezi latěmi a čtení jsou pochybena o stejnou hodnotu 1? . Platí: Obrázek 11.6. Zkouška podmínky L || Z [71] Poté nivelační přístroj přemístíme na stanovisko 2 co nejblíže k lati na bodě B, abychom mohli ještě zaostřit dalekohled na tuto lať. Po provedení přípravy přístroje k měření odečteme na bližší lati hodnotu , kterou lze vzhledem k malé vzdálenosti považovat za správnou. Pro čtení na vzdálenější lati platí Pokud se čtení liší od této hodnoty, nastavíme elevačním šroubem nivelační rysku na vypočtenou hodnotu. Tím se vychýlí bublina nivelační libely. Tuto výchylku opravíme rektifikačními šroubky libely. Zbytkovou chybu po rektifikaci odstraníme měřickou metodou (geometrickou nivelací ze středu). 11.3.2. Zkoušky a rektifikace kompenzátorového nivelačního přístroje Podmínky (označované jako osové) jsou: osa pomocné krabicové libely L´ má být kolmá k vertikální ose (ose alhidády) V…… vodorovné vlákno nitkového kříže H má být kolmé k vertikální ose (ose alhidády) V.... kompenzátor má působit tak, aby vodorovná přímka procházela přesně středem nitkového kříže – podmínka kompenzátoru (obdoba L || Z). ad 1) Zkouška se provádí lehkým poklepáním na dalekohled a sledováním nitkového kříže. Pokud nitkový kříž nereaguje na poklep kýváním, sklon záměrné přímky v důsledku nesplnění přesáhl kompenzační interval a kompenzátor zůstává neúčinným. Pak je třeba provést rektifikaci pomocné krabicové libely (viz Zkoušky a rektifikace libelových nivelačních přístrojů). ad 2) Viz Zkoušky a rektifikace libelových nivelačních přístrojů. ad 3) Podmínka kompenzátoru: Zkouška se provede obdobně jako u libelových přístrojů. Rektifikace se provede buď svislým posunem nitkového kříže rektifikačními šroubky nebo pootočením rektifikačního zařízení (závisí na typu přístroje). -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 11.2. Nivelační latě a nivelační pomůcky Domů 11.4. Zdroje chyb při nivelaci 11.4. Zdroje chyb při nivelaci Předcházející Kapitola 11. Geometrická nivelace Další -------------------------------------------------------------------------------- 11.4. Zdroje chyb při nivelaci Při nivelačních pracích se vyskytují hrubé chyby a nevyhnutelné chyby (hrubých chyb je nutné se vyvarovat, nevyhnutelné chyby mohou mít charakter buď chyb systematických nebo nahodilých. Vliv těchto chyb je třeba z měření vyloučit nebo alespoň omezit ne nejmenší míru. K tomu je třeba znát příčinu jejich vzniku i vliv na výsledek měření. 11.4.1. Hrubé chyby Hrubých chyb je nutné se vyvarovat především zvýšením pečlivosti a soustředěnosti skupiny měřičů. Mezi nejčastěji se vyskytující hrubé chyby patří: záměna směru číslování laťové stupnice, opomenutí urovnání nivelační libely u libelových nivelačních přístrojů nebo krabicové libely u kompenzátorových nivelačních přístrojů, záměna výstupku na podložce, posun podložky, obrácená lať či odečítání podle dálkoměrné rysky. 11.4.2. Nevyhnutelné chyby Nevyhnutelné chyby se vyskytují i při maximální pečlivosti. Dělí se na systematické a nahodilé. Systematické chyby Chyba ze zakřivení horizontu Chyba je způsobená tím, že přístrojem se vytyčuje zdánlivý horizont namísto skutečného horizontu. Rozdíl mezi nimi je chyba c1, pro níž platí: , kde s je délka záměry a R je poloměr Země. Obrázek 11.7. Chyba ze zakřivení horizontu Velikost chyby je nepatrná a při geometrické nivelaci ze středu se její vliv dokonce úplně vyloučí. Chyba ze sklonu záměrné přímky U libelových nivelačních přístrojů je způsobena nesplněním podmínky L || Z. Zjištění a rektifikace této chyby je uvedeno v podkapitole Zkoušky a rektifikace libelového nivelačního přístroje. Vliv chyby se vyloučí při geometrické nivelaci ze středu (a stejně dlouhých záměrách). U kompenzátorových nivelačních přístrojů je chyba způsobena nedokonalou funkcí kompenzátoru, chybnou justáží, popř. nepřesnou horizontací. Jejím výsledkem je nevodorovnost záměrné přímky Z. Tato chyba se nedá vyloučit stejnou délkou záměr, její vliv lze však zmenšit důsledným urovnáváním krabicové libely v každé sestavě vždy na záměru vzad. Chyba ze svislé složky refrakce Vlivem refrakce dochází k situaci jako ad a). Velikost chyby závisí především na změně teploty s výškou nad terénem, tj. vertikálním teplotním gradientu. Pokud je terén vodorovný, nebo vertikální teplotní gradient konstantní v celé délce obou dvou záměr, vzniká v obou čteních stejná chyba, která se v hodnotě převýšení vyloučí. Chyba se tedy vyloučí geometrickou nivelací ze středu. V obecném případě však může dojít ke značné chybě: ...chyba sestavy z diferenční refrakce. Obrázek 11.8. Chyba ze svislé složky refrakce Technologické postupy různých druhů nivelace se brání této chybě stanovením minimální výšky záměry nad terénem a doporučením vhodných observačních podmínek. Vhodnými podmínkami je zatažená obloha a mírný vítr Chyba z nesprávné hodnoty délky laťového metru Chybou je rozdíl mezi vyznačenou hodnotou na lati a skutečnou délkovou hodnotou příslušného úseku zjištěnou komparací. Chybu může způsobit např. nerovnoměrné dělení stupnice, délkové změny stupnice způsobené vlivem teploty, vlhkosti, ohybem latě, neztotožnění nuly s vodorovnou rovinou procházející patkou latě (tzv. indexová chyba latě, která se při měření s párem latí vyloučí měřickým postupem [74] ). Pro malou velikost se chyba uplatní jen u přesných nivelačních měřeních, hlavně při velkých převýšeních. Velikost chyby se zjišťuje pro různé úseky stupnic laboratorní komparací na laťových komparátorech. Chyba z nesvislé polohy latě Chyba vzniká v důsledku nesvislosti latě v okamžiku odečítání. Nebezpečné je hlavně vybočení ve směru záměry, které měřič prakticky nemá možnost poznat. Je proto důležité lať vždy urovnávat podle rektifikované krabicové libely, popř. pomocí olovnice, rohů budov či kýváním ve směru záměry s odečtením nejmenší hodnoty ve svislé poloze latě. Nahodilé chyby Chyba z nepřesného urovnání nivelační libely I když použijeme koincidenční způsob urovnání nivelační libely, lze ji urovnat maximálně s přesností odpovídající 1/10 její citlivosti. Použijeme-li kompenzátorový přístroj, chyba nedosahuje ani takovýchto hodnot. Chyba ze změny výšky přístroje a latě Chyba vzniká zapadáním či vytlačováním noh stativu přístroje a nivelační podložky v závislosti na terénu. Při měření je důležité nohy stativu i podložky řádně zašlapovat, můžeme též použít kompezátorový nivelační přístroj, který urychluje měření, je možné i upravit měřický postup na Chyba ze čtení laťové stupnice Chyba závisí na délce záměry, zvětšení dalekohledu, velikosti a tvaru laťového dílku, paralaxe nitkového kříže, parametrech optického mikrometru v případě jeho použití, vibraci atd. Chybu lze zmírnit vhodnou volbou délky záměry, technologie a observačních podmínek. Chyba z nestejnoměrného dělení laťové stupnice a nekolmosti Chyby mají charakter obdobný chybě ze čtení laťové stupnice. Chyba z přeostření dalekohledu Chyba se vyskytuje při nepřesném rozměření sestav a při záměrách v blízkosti terénu v nevhodných observačních podmínkách. -------------------------------------------------------------------------------- [74] Rozměřením nivelačního oddílu na sudý počet sestav, pravidelným střídáním latí a při měření zpět výměnou latí. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 11.3. Zkoušky a rektifikace nivelačních přístrojů Domů 11.5. Metody nivelace 11.5. Metody nivelace Předcházející Kapitola 11. Geometrická nivelace Další -------------------------------------------------------------------------------- 11.5. Metody nivelace Existují dvě základní metody nivelace: nivelace kupředu, nivelace ze středu. Geometrická nivelace kupředu Na bod A se postaví nivelační přístroj a připraví se k měření, na bod B se postaví nivelační lať. Změří se výška přístroje vp a na lati se odečte laťový úsek lB. Výsledné převýšení se určí ze vztahu (viz obr. 11.9). Obrázek 11.9. Nivelace kupředu Při měření převýšení na větší vzdálenosti, při větších převýšeních či terénních překážkách je třeba vzdálenost rozdělit na n kratších úseků a měřický úkon n-krát opakovat. Přístroj se postupně staví na bod, na němž při předchozím měření stála lať a lať se přenáší na následující bod ve směru postupu měření. Výsledné převýšení je pak součtem převýšení jednotlivých úseků. Geometrická nivelace ze středu Na bodech, mezi nimiž určujeme převýšení, jsou postaveny nivelační latě. Nivelační přístroj se staví přibližně doprostřed mezi body A a B. Záměrná přímka urovnaného nivelačního přístroje vytne na latích laťové úseky lA = z (čtení vzad) a lB = p (čtení vpřed). Převýšení mezi body A a B se určí ze vztahu Obrázek 11.10. Geometrická nivelace ze středu Poznámka Stanovisko nivelačního přístroje a přidružené přestavové body (dvojice latí) tvoří nivelační sestavu. Nivelační sestava je základním prvkem v hierarchii vyšších nivelačních útvarů. Soubor nivelačních sestav mezi výchozím a konečným nivelačním bodem se nazývá nivelační oddíl. Několik nivelačních oddílů tvoří nivelační úsek. Větší počet za sebou následujících nivelačních oddílů tvoří nivelační pořad. Nivelační pořad může být vložený (začíná i končí na známých bodech), uzavřený (začíná i končí na tomtéž známém bodě), volný (začíná na známém bodě a končí na bodě určovaném) či tvořící plošnou nivelační síť (zahrnuje alespoň dva známé body). Jeden nebo několik nivelačních pořadů uzavírajících území se nazývá nivelační polygon. Území uzavřené nivelačním polygonem se nazývá nivelační oblast. Při měření převýšení na větší vzdálenosti, při větších převýšeních či terénních překážkách je třeba vzdálenost (nivelační oddíl) rozdělit na n kratších úseků (nivelačních sestav) a měřický úkon n-krát opakovat. Nivelační přístroj se připraví k měření vždy ve středu určité sestavy, latě se staví na krajní body nivelační sestavy (tyto body se stabilizují, body mezi body A a B se nazývají přestavové body). Přístrojem se odečte nejprve čtení vzad, poté čtení vpřed (závisí na směru postupu měření). Po změření první sestavy se přemístí lať z bodu A na druhý přestavový bod, nivelační přístroj se přemístí doprostřed druhé sestavy, lať na prvním přestavovém bodě se opatrně otočí směrem k novému stanovisku přístroje (nesmí přitom dojít k posunu podložky!!). Tento postup se opakuje dokud není změřen celý nivelační oddíl. Výsledné převýšení je součtem převýšení jednotlivých nivelačních sestav. Druhy (způsoby) nivelace Podle dosahované přesnosti výsledků měření se geometrická nivelace dělí na: technickou nivelaci (TN), přesnou nivelaci (PN), velmi přesnou nivelaci (VPN), zvlášť přesnou nivelaci (ZPN). Technická nivelace Technická nivelace se řídí Směrnicí pro technickou nivelaci. Použije se při měření pro běžné technické účely, pro určení nadmořských výšek bodů v podrobném výškovém bodovém poli. Rozlišuje se technická nivelace základní přesnosti (nižší nároky na přesnost) a zvýšené přesnosti (vyšší nároky na přesnost). Nivelační soupravu tvoří nivelační přístroj s minimálně 16-ti násobným zvětšením, nivelační libelou o citlivosti alespoň 60´´/2mm (koincidenční libela 80´´/2 mm) nebo kompenzátorem odpovídající přesnosti, nivelační latě se zřetelným dělením, pevnou patkou (při zvýšené přesnosti se vyžadují celistvé latě z jednoho kusu vybavené urovnávací libelou) a lehké nivelační podložky. Postup měření: délka záměr se volí až 120 m, záměry se určují odhadem, nivelační oddíl se měří jedenkrát, u volných pořadů dvakrát. Při zvýšené přesnosti se volí maximální délka záměr 80 m (optimální je 40 až 50 m), sestavy se půlí krokováním, popř. se kontrolují nitkovým dálkoměrem. Výška záměry nad terénem má být minimálně 0,3 m. Nivelační oddíl se měří vždy dvakrát. V případě použití dvou latí se volí sudý počet sestav (vyloučení indexové chyby latě). Kritériem přesnosti je mezní odchylka mezi daným a měřeným převýšením. Ta se určí ze vzorce , při zvýšené přesnosti kde L je délka nivelačního pořadu v kilometrech. Vzniklá odchylka se rozdělí úměrně jednotlivým horizontům přístroje (nejlépe k záměrám vzad). Pokud bylo převýšení měřeno dvakrát, uvádí se ještě mezní odchylka mezi dvakrát měřeným převýšením: , při zvýšené přesnosti Přesná nivelace Přesná nivelace se řídí Nivelační instrukcí pro práce v ČSJNS. Použije se při měření výšek ve výškovém bodovém poli, hlavně v pořadech III. a IV. řádu a v PNS, a při speciálních pracích vyšší přesnosti z oblasti inženýrské geodézie. Rozlišuje se přesná nivelace pro měření nivelačních pořadů IV. řádu a PNS spadajících do PVBP a pro měření nivelačních pořadů III. řádu spadajících do ZVBP. Nivelační soupravu tvoří nivelační přístroj s minimálně 24 násobným zvětšením, nivelační libelou o citlivosti alespoň 20,6´´/2mm (koincidenční libela 41´´/2 mm) nebo kompenzátorem odpovídající přesnosti (pro měření nivelačních pořadů III. řádu musí mít přístroj optický mikrometr a chrání se při měření slunečníkem), pevné stativy, nivelační latě se vyžadují celistvé latě z jednoho kusu vybavené urovnávací libelou (pro měření nivelačních pořadů III. řádu musí mít latě invarovou stupnici a opěrky) a těžké litinové nivelační podložky. Postup měření: každý pořad se niveluje dvakrát (tam a zpět) alespoň v jinou denní dobu. Při použití dvou latí musí být sudý počet sestav. Záměry se rozměřují pásmem s přesností na 1 dm. Délky záměr jsou maximálně 50 m, výška záměry nad terénem je minimálně 50 cm (v případě kratších záměr ve svažitém terénu 25 cm). Použijí-li se dvoustupnicové latě, nesmí rozdíl od konstanty překročit u záměry 1 mm a v sestavě 1,5 mm. Připojovací a kontrolní měření se provádí na dva nejbližší body. Komparace latí se provádí ve zkušebně či na nivelační základně. Při měření nivelačních pořadů III. řádu mají záměry délku maximálně 40 m a výška záměry nad terénem je minimálně 80 cm (v případě kratších záměr ve svažitém terénu 40 cm). U dvoustupnicových latí nesmí rozdíl od konstanty překročit u záměry 0,1 mm a v sestavě 0,2 mm. Připojovací a kontrolní měření se provádí na dva nejbližší body, které však musí být vzdáleny minimálně 1 km. Komparace latí se provádí s využitím polního etalonu přímo v poli. Kritériem přesnosti je mezní odchylka mezi nivelovaným převýšením tam a zpět. Ta se určí ze vzorce , při měření nivelačních pořadů III. řádu kde R je délka nivelačního oddílu v kilometrech. Pro nivelační úsek se používá pro výpočet mezní odchylka vzorec , při měření nivelačních pořadů III. řádu kde L je délka nivelačního úseku v kilometrech. Pro ověřovací měření mezi dvěma výškově známými body se k uvedeným hodnotám připočítávají 2 mm. Velmi přesná nivelace a zvlášť přesná nivelace VPN se použije při měření v ZVBP, hlavně v nivelačních sítích I. a II. řádu. ZPN se použije při výškovém určení výškových indikačních bodů (VIB) a při speciálních pracích s vysokými nároky na dosaženou přesnost. Podrobněji je látka probírána v předmětu Vyšší geodézie, popř. je uvedena v [62]. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 11.4. Zdroje chyb při nivelaci Domů 11.6. Výpočet a vyrovnání výšek, odhad charakteristik přesnosti 11.6. Výpočet a vyrovnání výšek, odhad charakteristik přesnosti Předcházející Kapitola 11. Geometrická nivelace Další -------------------------------------------------------------------------------- 11.6. Výpočet a vyrovnání výšek, odhad charakteristik přesnosti Výpočet převýšení Měřené údaje se zapisují do zápisníků – pro přehlednost jsou vyznačeny tučně (viz Zápisník technické nivelace a Zápisník měřených převýšení). Tabulka 11.1. Zápisník technické nivelace Zápisník technické nivelace Nivelační pořad: 1645-1252 Výškový systém: Bpv Místopisné poznámky Číslo bodu Čtení na lati Nadmořská výška V přestavov. určeného bočně vzad + vpřed - bočně - horizontu stroje (7)+(3) bodu přestavov. (6)+(4) určeného bočně (6)+(3) (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) P=1645 1.432+1 353.842 1.312 355.275 353.963 1.478 355.441 1.35 354.091 1.567+1 355.659 1.353 354.306 1.371 355.677 1.218 354.459 1.432+1 355.886 1.246 354.64 1.292 355.932 1.09 354.842 1.126 355.968 0.922 355.046 0.898 355.944 K=1252 0.666 355.278 ? 10.59 9.157 ?H +1.436 ?hniv +1.433 Měřil: Dne: Strojem: Poměry: Vypočetl dne: ?z=10.59 ?hniv=+1.433 Vk-Vp=+1.436 Odchylka mm: ?p=9.157 L=0.592 Vk-Vp=?=40?L=30.78 ?=+3 Výpočet se provádí přímo v zápisníku. Nejprve se vypočte dané převýšení ?H = HK – HP a převýšení nivelované Jejich rozdíl je roven odchylce ?, , kde ? je mezní odchylka mezi daným a měřeným převýšením. Odchylka ? se rozdělí úměrně jednotlivým horizontům přístroje nejlépe k záměrám vzad (vždy na celé mm). Nakonec se vypočtou výšky horizontů stroje a přestavových bodů. Výška posledního bodu pořadu je kontrolou výpočtu. Tabulka 11.2. Zápisník měřených převýšení Zápisník měřených převýšení Md3 - Obrataň - Střítež Výškový systém: CSJNS/J + Převýšení z I. stupnice Čtení na lati vzad + + Převýšení z II. stupnice - Převýšení z I. stupnice Čtení na lati vpřed - - Převýšení z II. stupnice Délka záměr Číslo latě Stručný místopis nivelačního bodu. Výpočet převýšení z obou stupnic opraveného o korekci z délky laťového metru. Datum, čas, teplota, aj. m I. stupnice II. stupnice m m I. stupnice II. stupnice m m (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) 20605 42985 32781 P:Hp=624.3597 m 81254 103635 60649 -1 60650 0 25 -1.1544:2 35223 29708 -20 95873 90357 -0.5772 60650 0 60649 -1 30 -0.5774 30392 30972 R=0.376 km 91043 91623 60651 +1 60651 +1 30 30577 32238 91227 92888 60650 0 60650 0 30 32620 30482 93270 91132 60650 0 60650 0 35 28334 22910 K: Hk=623.7904 m 88984 83560 60650 0 60650 0 38 32781 ?z1= 177751 ?o=0 ?p1= 189295 ?o=0 ?s=188 ?z2= 541651 1.1544 ?p2= 553195 1.1544 2*?s=376 + Převýšení z I. stupnice Čtení na lati vzad + + Převýšení z II. stupnice - Převýšení z I. stupnice Čtení na lati vpřed - - Převýšení z II. stupnice Délka záměr Číslo latě Stručný místopis nivelačního bodu. Výpočet převýšení z obou stupnic opraveného o korekci z délky laťového metru. Datum, čas, teplota, aj. m I. stupnice II. stupnice m m I. stupnice II. stupnice m m (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9) 22710 33903 32781 83360 94554 60650 0 60651 +1 38 +1.1556:2 31012 31948 +20 91662 92598 +0.5778 60650 0 60650 0 35 +0.578 44230 32449 R=0.376 km 104880 93099 60650 0 60650 0 30 30913 36456 91563 97107 Hodnocení přesnosti 60650 0 60651 +1 30 ?=+0.6 mm 55907 33962 1?=3*?R=1.8 mm 116557 94612 60650 0 60650 0 30 ?hniv=-0.5777 m 29855 34352 ?H=-0.5693 m 90505 95002 ?=+8.4 mm 60650 0 60650 0 25 32781 3?=3.8 mm ?z1= 214627 ?o=0 ?p1= 203070 ?o=+2 ?s=188 1.1557 ?z2= 578527 1.1555 ?p2= 566972 2*?s=376 Výpočet se opět provádí přímo v zápisníku. Do sloupce 7 se píšou délky záměr, jejich součet a jejich dvojnásobek (délka oddílu). Do sloupců 2 a 5 se píšou naměřené hodnoty v pořadí v jakém jsou měřeny a ihned se dělá kontrola odchylky rozdílů hodnot čtených na obou stupnicích téže nivelační latě od konstanty latě. Vypočte se součet hodnot měřených vzad na I. i II. stupnici (?z1 a ?z2) a součet hodnot měřených vpřed na I. i II. stupnici (?p1 a ?p2). Dále se určí rozdíly I. a II. stupnic obou dvou latí – převýšení. Do sloupce 9 se zapíše průměr převýšení, který se musí dělit dvěma, pokud se měří s latěmi s půlcentimetrovými stupnicemi, a opravit o korekci z délky laťového metru. Následuje hodnocení přesnosti. Rozdíl nivelovaného převýšení tam a zpět ? se porovná s mezní odchylkou 1?. Rozdíl průměru nivelovaného převýšení tam a zpět a daného převýšení ? se porovná s mezní odchylkou 3?. Pokud je odchylka překročena, je třeba pokračovat na další výškově známý bod. Výpočet a vyrovnání výšek Vyrovnání se provádí podle geodetické zásady z velkého do malého. Existují tři základní případy vyrovnání: vyrovnání nivelačního pořadu vetknutého mezi dva výškově známé body (nejlépe vyššího řádu), vyrovnání nivelačního pořadu připojeného na jeden výškově známý bod, vyrovnání výškové sítě MNČ (viz předmět Geodetické sítě a metody vyrovnání). Nejčastější je první případ – nivelační pořad vetknutý mezi dva výškově známé body. Nivelační pořad se skládá z nivelačních oddílů. Vypočtou se průměry měřených převýšení tam a zpět jednotlivých nivelačních oddílů. K těmto průměrným převýšením se určí opravy podle vzorce: Po připočtení oprav oi k průměrným převýšením vyjde vyrovnané převýšení, z nějž se již určí výšky jednotlivých bodů. Při výpočtu se kontrolují vypočtené odchylky s mezními odchylkami. Příklad Je měřen vetknutý nivelační pořad A, 1, 2, 3, B technickou nivelací. Dáno a měřeno: Výšky: HA = 360,90 m HB = 365,58 m Vodorovné délky: Převýšení tam: Převýšení zpět: Určit: Vyrovnané výšky bodů 1, 2 a 3. Výpočet: Výpočet průměrů nivelovaných převýšení tam a zpět: Porovnání rozdílu daného a měřeného převýšení s mezní odchylkou 1?max: Vyrovnání: Výpočet vyrovnaných výšek: Při vyrovnání nivelačního pořadu připojeného na jeden známý výškový bod se postupuje následovně: vytvoří se aritmetické průměry jednotlivých nivelovaných převýšení tam a zpět. Tyto průměry se postupně připočítávají k výšce známého výškového bodu (výchozího bodu) a tím se získávají výšky určovaných bodů nivelačního pořadu. Charakteristiky přesnosti Charakteristikou přesnosti nivelace je střední jednotková kilometrová chyba m0 nivelovaného převýšení. Chyba charakterizuje metodu měření, určuje se jako aposteriorní chyba (empiricky) z většího počtu měření. Z nevyhnutelných měřických chyb je většina systematických chyb eliminována a vliv ostatních systematických chyb je snížen (metodou měření, rektifikací či početně) a má charakter pouze zbytkových systematických chyb. Rozhodující vliv na přesnost mají tedy nahodilé nevyhnutelné chyby, které zatěžují každé měření. Skutečná chyba jednotlivého čtení ?i se tedy skládá z nahodilé složky ?i a zbytkové systematické složky ci: Pro nivelační sestavu (jednotlivá dílčí převýšení) platí Po přechodu na střední chyby bude platit: kde mi je střední nahodilá chyba jednoho čtení na lati, c0 je průměrná zbytková systematická chyba. Při kratších nivelačních pořadech (několik km) při použití kompenzátorových nivelačních přístrojů se uvažují pouze nahodilé chyby – hodnotí se tzv. vnitřní přesnost metody. Pak platí: Pokud má nivelační pořad (oddíl) délku R v kilometrech, střední chyba určeného převýšení v milimetrech bude: kde m0 je střední jednotková kilometrová chyba jedenkrát nivelovaného převýšení a vypočte se z většího počtu oddílů podle vztahu: kde nR je počet oddílů, Ri jsou délky jednotlivých oddílů v kilometrech, ?i jsou odchylky v převýšeních obousměrné nivelace v jednotlivých oddílech v milimetrech. Pokud se m0 zjišťuje z nivelační sítě, v níž je nF nivelačních polygonů, je pro její určení možné použít vzorec: kde Fi jsou délky nivelačních polygonů, ?i jsou výškové rozdíly mezi výchozí a měřenou hodnotou na výchozím bodě nivelačního obvodu. Váha nivelovaného převýšení je se střední chybou ve vztahu: z čehož plyne, že váha nivelovaného převýšení je nepřímo úměrná délce nivelačních oddílu. Přesnější nivelační práce se však provádějí obousměrně. Pak se používá jako charakteristika přesnosti střední jednotková kilometrová chyba dvakrát nivelovaného převýšení , pro níž platí: -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 11.5. Metody nivelace Domů 11.7. Speciální výškové práce 11.7. Speciální výškové práce Předcházející Kapitola 11. Geometrická nivelace Další -------------------------------------------------------------------------------- 11.7. Speciální výškové práce Přenášení výšek přes překážky V případě přenášení výšek přes překážky se používají různé délky záměr v nivelační sestavě. To vede k uplatnění chyby z refrakce, ze zakřivení horizontu a ze sklonu záměry. K snížení vlivu těchto chyb se používají speciální postupy a laserové nivelační přístroje či přístroje pro VPN. Principem je současné určení převýšení přes překážku z obou okrajů při symetricky uspořádaných záměrách (viz obr. 11.11). Obrázek 11.11. Nivelace přes překážky Určují-li se převýšení mezi latěmi L1, L2 ze stanovišť P1, P2 (volí se tak, aby - při dlouhých záměrách se používají speciální měřické postupy), z průměrů z obou hodnot jsou výše zmíněné chyby díky symetrii refrakčních poměrů nad překážkou vyloučeny. Nivelace profilů V tzv. profilech se zobrazují výškové poměry terénu při projektování nových liniových staveb či při úpravě stávajícího stavu. Profil je svislý řez terénem vedený v ose liniové stavby – podélný profil – či kolmo k ose liniové stavby – příčný profil. Nivelace podélného profilu, jehož charakteristické body se v terénu dočasně stabilizují, se provádí ze stanovisek nivelačního pořadu založeného v blízkosti profilu, popř. přímo v něm. Nivelace příčných profilů, které se volí v charakteristických bodech podélného profilu, se provádí ze stanovisek společných podélnému profilu na obě dvě strany od stanoviska. Při výškovém měření příčného profilu se současně určuje i poloha určovaných míst profilu vzhledem k osovému bodu. Výsledky měření se graficky zpracovávají. Obvykle se vodorovné vzdálenosti zachovávají v měřítku 1:M a výškové poměry se zvýrazňují volbou většího měřítka. Plošná nivelace Plošná nivelace se používá k zjištění výškových poměrů terénu s plošnou rozlohou, jehož povrch není příliš členitý ani skloněný. Jde o zaměření výšek bodů, které se volí podle polohy objektů v terénu či podle tvaru terénu. Z bodů vhodného nivelačního pořadu, procházejícího daným územím, se bočními záměrami určí výšky zvolených bodů. Při vyhodnocování plošné nivelace je nutné znát i polohu určovaných bodů. Ta je buď známá z polohopisného plánu dané lokality, nebo se určuje současně s měřením výšek. Výsledky měření se zaznamenávají do zápisníku pro plošnou nivelaci a do polního náčrtu, jehož grafickým podkladem většinou bývá polohopisný plán dané lokality. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 11.6. Výpočet a vyrovnání výšek, odhad charakteristik přesnosti Domů Kapitola 12. Hydrostatická nivelace Kapitola 12. Hydrostatická nivelace Předcházející Další -------------------------------------------------------------------------------- Kapitola 12. Hydrostatická nivelace Princip určování převýšení hydrostatickou nivelací vychází z využití fyzikálních vlastností kapaliny umístěné ve dvou spojených nádobách tvořících hydrostatickou soupravu. Nádoby spojené hadicí se umísťují na body, jejichž převýšení chceme určit. Pro kapalinu v klidu v hydrostatické soupravě platí Bernoulliho rovnice rovnováhy: kde p1, p2 je tlak vzduchu na hladiny v nádobách, ?1, ?2 je hustota kapalin, h1, h2 jsou relativní výšky hladin kapaliny v jednotlivých nádobách, g je tíhové zrychlení. Zajistí-li se, aby p1 = p2 a ?1 = ?2, bude výška hladin kapaliny v obou nádobách tvořit společnou hladinovou plochu. K přesnému určení převýšení se měří hloubky hladin kapaliny od vztažných (závěsných) bodů nádob (viz obr. 12.1). Obrázek 12.1. Hadicový výškoměr Hledané převýšení se určí ze vzorce: Hloubky hladin kapaliny se měří indikační jehlou opticky, mikrometricky (ručně či automaticky) či elektronicky (automaticky). Při přesných měřeních se ještě určuje konstanta soupravy, která se dá vyloučit postupem měření (měření se provede dvakrát, při druhém měření se na bodech vymění nádoby) nebo početně. Hadicový výškoměr má hmotnost asi 30 kg. Čtení se uskutečňují s přesností 0,01 mm a po vyloučení systematických chyb je možné určit převýšení s reálnou přesností 0,05 až 0,1 mm. Nádoby se zavěšují na speciální klínové značky. Soupravu je možné také umístit na speciální konzoly upevněné na stativy. Indikační jehla se posouvá mikrometricky ve svislé rovině, dotyk hrotu s hladinou je signalizován světelně, popř. se zastaví automaticky. Pokud je posun indikační jehly realizován elektronicky, při dotyku hrotu jehly s hladinou se přeruší elektrický obvod a pohyb jehly se automaticky zastaví. Hydrostatická nivelace se používá ke speciálním nivelačním pracím jako např. přesná měření deformací velkých staveb, přesná horizontace velkých obráběcích strojů, bloků jaderných elektráren, atd. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Další 11.7. Speciální výškové práce Domů Kapitola 13. Trigonometrické určování výšek a převýšení Kapitola 13. Trigonometrické určování výšek a převýšení Předcházející Další -------------------------------------------------------------------------------- Kapitola 13. Trigonometrické určování výšek a převýšení Trigonometrické určování výšek a převýšení je založeno na řešení trojúhelníka s uvážením fyzikálních vlastností Země a zemské atmosféry. Používá se, pokud není možné přímé měření výšky objektu např. pásmem. K určení výšek, popř. převýšení se měří šikmé nebo vodorovné délky a svislé úhly. Pokud nelze délku měřit přímo, určuje se početně z měřených úhlů a popř. také délek pomocných základen. Při měření je nutné vzít v úvahu, zda je možné měřit délku přímo či nepřímo (pomocí zvolené základny) – viz podkapitola Určení výšky objektu, zda délka je krátká (do 200 m – není třeba uvažovat vliv chyby ze zanedbání skutečného horizontu a vliv refrakce) či dlouhá (nad 200 m – je třeba uvažovat vliv chyby ze zanedbání skutečného horizontu a vliv refrakce) – viz podkapitola Převýšení dvou bodů a opravy trigonometrického převýšení. 13.1. Určení výšky objektu Přímo měřená délka Při určování výšky objektu mohou nastat dva základní případy, které jsou znázorněné na následujících obrázcích (obr. 13.1 a obr. 13.2). případ Obrázek 13.1. Určení výšky objektu – 1. případ Jsou měřeny výškové úhly (popř. zenitové úhly z1, z2 ) a vodorovná délka s (popř. šikmá délka s´). Úkolem je určit výšku objektu h. Z obrázku 13.1 je zřejmé, že: Po dosazení: případ Obrázek 13.2. Určení výšky objektu – 2. případ Jsou měřeny výškový úhel ?1 a hloubkový úhel ?2[75] (popř. zenitové úhly z1, z2 ) a vodorovná délka s (popř. šikmá délka s´). Úkolem je určit výšku objektu h. Z obrázku 13.2 je zřejmé, že: Po dosazení: Poznámka Pokud pata a vrchol objektu nejsou na jedné svislici, postupuje se podle obrázku 13.3: Obrázek 13.3. Určení výšky objektu – pata a vrchol nejsou na jedné svislici Měří se svislé úhly (zenitové z1, z2 nebo výškový ?1 a hloubkový ?2 ) a vodorovné délky s1, s2 nebo šikmé délky s'1, s'2 . Platí: Po dosazení: Nepřímo měřená délka Nelze-li délku měřit přímo, je nutné ji určit početně. K tomu se volí pomocné základny (obecná základna nebo základna ve svislé rovině). případ – obecná základna Základna se volí tak, aby stanoviska, jejichž spojnice tvoří základnu a objekt, jehož výšku určujeme, tvořili přibližně rovnostranný trojúhelník. Měří se délka základny z a vodorovné úhly ?1 a ?2 . Obrázek 13.4. Obecná základna Délka s1 se vypočte podle obr. 13.4 sinovou větou: Na stanovisku S1 se změří svislé úhly a může se počítat výška objektu. Pro početní kontrolu je vhodné vypočítat stejným způsobem i délku s2 a na stanovisku S2 také změřit svislé úhly, z nichž se spočte taktéž výška objektu. Za výslednou hodnotu se považuje aritmetický průměr výšek spočtených z obou stanovisek. případ – základna ve svislé rovině Stanoviska, jejichž spojnice tvoří základnu, se volí ve svislé rovině obsahující objekt, jehož výšku určujeme. Tento způsob je vhodný v zastavěném území, kde není možné rozvinout základnu. Měří se délka základny z a svislé úhly (výškové ?1 , ?'1 na stanovisku S1 a ?2 ,?'2 na stanovisku S2 nebo zenitové z1, z'1 na stanovisku S1 a z2, z'2 , na stanovisku S2). Obrázek 13.5. Základna ve svislé rovině Podle obr. 13.5 platí: Po dosazení: popř. z čehož plyne: Z vypočtené délky a změřených svislých úhlů je již možné vypočíst výšku objektu. Tento způsob je bez kontroly!! Poznámka Pokud pata a vrchol bjektu nejsou na jedné svislici, postupuje se podle obrázku 13.6: Obrázek 13.6. Obecná základna – pata a vrchol nejsou na jedné svislici Měří se délka základny z a vodorovné úhly Délky s1v, s1p vypočtou ze sinové věty: Na stanovisku S1 se změří svislé úhly a může se počítat výška objektu. Pro početní kontrolu je vhodné vypočítat stejným způsobem i délky s2v, s2p a na stanovisku S2 také změřit svislé úhly, z nichž se spočte taktéž výška objektu. Za výslednou hodnotu se považuje aritmetický průměr výšek spočtených z obou stanovisek. Pokud bychom k výpočtu použili základnu ve svislé rovině, měří se navíc jen délka vzdálenějšího stanoviska (S1) k patě objektu. Další postup je obdobný postupu základny ve svislé rovině. Je třeba dát pozor, aby určitému svislému úhlu odpovídala určitá délka! -------------------------------------------------------------------------------- [75] Výškový úhel má kladné znaménko, hloubkový úhel má záporné znaménko. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Další Kapitola 12. Hydrostatická nivelace Domů 13.2. Určení výšky bodu 13.2. Určení výšky bodu Předcházející Kapitola 13. Trigonometrické určování výšek a převýšení Další -------------------------------------------------------------------------------- 13.2. Určení výšky bodu Pokud známe nadmořskou výšku stanoviska přístroje, můžeme určit nadmořskou výšku bodu. Určení výšky přístupného bodu Obrázek 13.7. Určení výšky přístupného bodu Na obrázku 13.7 je situace, kdy známe nadmořskou výšku stanoviska A, výšku stroje , umíme z měřených veličin určit výšku objektu h a chceme získat nadmořskou výšku bodu B. Pro nadmořskou výšku bodu B platí: Určení výšky nepřístupného bodu Obrázek 13.8. Určení výšky nepřístupného bodu Na obrázku 13.8 je situace, kdy známe nadmořskou výšku bodu A, na nějž jsme postavili nivelační lať. Pomocná základna je zvolena ve svislé rovině obsahující bod A a bod B, jehož nadmořskou výšku chceme určit. Na nivelační lati se přečte čtení l1 ze stanoviska S1 a čtení l2 ze stanoviska S2. Z měřené délky základny a svislých úhlů umíme vypočítat výšku objektu h. Pro nadmořskou výšku bodu B platí: -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další Kapitola 13. Trigonometrické určování výšek a převýšení Domů 13.3. Převýšení dvou bodů a opravy trigonometrického převýšení 13.3. Převýšení dvou bodů a opravy trigonometrického převýšení Předcházející Kapitola 13. Trigonometrické určování výšek a převýšení Další -------------------------------------------------------------------------------- 13.3. Převýšení dvou bodů a opravy trigonometrického převýšení Obrázek 13.9. Převýšení dvou bodů Převýšení bodů A a B určíme podle obrázku 13.9 ze vzorce: kde s je vodorovná délka, s´ je šikmá délka, ? je výškový či hloubkový úhel, z je zenitový úhel, ?S je výška stroje, vC je výška cíle. Uvedené vzorce platí jen pro kratší délky (do 200 m), pro délky nad 200 m je nutné zavést opravu ze zanedbání skutečného horizontu a opravu z vlivu refrakce. Při záměně skutečného horizontu za zdánlivý při měření výšek se dopouštíme chyby o velikosti q. Oprava ze zanedbání skutečného horizontu se vypočte ze vzorce: , kde R je poloměr Země, jehož odvození je uvedeno v kapitole Tvar zemského tělesa a referenční plochy (Vliv zakřivení Země na měřené veličiny). Při měření svislých úhlů se uplatňuje vliv vertikální refrakce, jehož opravu vypočítáme ze vzorce: , kde k je refrakční koeficient (k = 0,13) a R je poloměr Země, jehož odvození je uvedeno v kapitole Měření úhlů (Analýza chyb při měření svislých úhlů). Po zavedení obou oprav se výsledné převýšení vypočte ze vzorce: tedy např.: Pro oboustranné záměry mezi body A a B platí: Průměrné převýšení se pak vypočte ze vzorce: z čehož plyne: v průměrné hodnotě převýšení se vyloučí chyba ze zanedbání skutečného horizontu, konají-li se měření současně (popř. s malým časovým odstupem), tak se refrakční koeficient vyloučí -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 13.2. Určení výšky bodu Domů 13.4. Měření zenitových úhlů 13.4. Měření zenitových úhlů Předcházející Kapitola 13. Trigonometrické určování výšek a převýšení Další -------------------------------------------------------------------------------- 13.4. Měření zenitových úhlů [71] Svislý úhel se získá zaměřením pouze jednoho směru. Druhým směrem je směr základní (vodorovný nebo svislý), který je realizován indexovou libelou nebo kompenzátorem. Měřený směr je ovlivněn osobní chybou měřiče, která spočívá v navedení vodorovného vlákna nitkového kříže na cílový znak (chyba v cílení). Chyba v realizaci základního směru je ovlivněna především citlivostí indexové libely či kompenzačního zařízení a souhrnem dalších přístrojových chyb. Na měřený zenitový úhel má také vliv refrakce. Vzhledem k časové proměnlivosti vlivu refrakce je nutné zaměřit zenitový úhel v krátkém časovém intervalu. Proto při měření zenitových úhlů záměru v I. poloze dalekohledu bezprostředně následuje záměra v II. poloze dalekohledu na tentýž bod, teprve poté následují záměry na další bod. K dosažení vyšší přesnosti měření zenitových úhlů se používá metoda měření v tzv. laboratorní jednotce. Laboratorní jednotkou je dvanáct zacílení uspořádaných do tří čtveřic: Tabulka 13.1. Měření zenitových úhlů: Laboratorní jednotky čtveřice: 1. 2. 3. poloha: I. II. II. I. I. II. o1 o2 o3 o4 o1 o2 o3 o4 o1 o2 o3 o4 cílení: shora zdola shora zdola shora zdola shora zdola shora zdola shora zdola koincidence: zleva zprava zleva zprava zleva zprava zleva zprava zleva zprava zleva zprava Střídající se cílení shora a zdola a koincidence zleva a zprava slouží k snížení vlivu chyb v cílení a koincidenci. Díky uvedenému uspořádání zaměření zenitového úhlu je vliv refrakce minimální. Výsledný zenitový úhel je pak určen jako aritmetický průměr z jednotlivých čtveřic: vypočtou se průměrné hodnoty jednotlivých dvojic v obou polohách dalekohledu, z každé čtveřice se vypočte průměrná hodnota zenitového úhlu: výsledný zenitový úhel se vypočte jako aritmetický průměr z průměrných hodnot jednotlivých čtveřic. Kontrola se provádí pro grádové vteřiny výsledného aritmetického průměru: vypočte se součet grádových vteřin zenitových úhlů změřených v I. a v II. poloze, součet pro I. polohu se zvětší o hodnotu , kde n1 je eventuelní počet lichých grádových minut dvojnásobného zenitového úhlu a je eventuelní počet čtení o1 < o2 (obvykle je tato hodnota 0cc nebo 600cc) a odečte se od něj součet grádových vteřin pro II. polohu, získaná hodnota se vydělí 12 a výsledek se má rovnat grádovým vteřinám aritmetického průměru výsledného zenitového úhlu. Jelikož je výsledný zenitový úhel určen jako prostý aritmetický průměr, je možné snadno určit charakteristiku vnitřní přesnosti měřeného zenitového úhlu, kterou je střední chyba aritmetického průměru: Pokud se měří zenitové úhly na více bodech je organizace a návaznost měření závislá na zvoleném refrakčním modelu: refrakční model s konstantním refrakčním koeficientem pro stanovisko – měří se zenitové úhly na stanovisku postupně na všechny okolní body (vhodné pro výškovou síť a vysokohorský terén), refrakční model s konstantním refrakčním koeficientem pro záměru – oboustranné a současné měření zenitových úhlů dvojicí teodolitů a měřičů (vhodné pro výškové pořady v plochém terénu). -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 13.3. Převýšení dvou bodů a opravy trigonometrického převýšení Domů 13.5. Trigonometrická nivelace 13.5. Trigonometrická nivelace Předcházející Kapitola 13. Trigonometrické určování výšek a převýšení Další -------------------------------------------------------------------------------- 13.5. Trigonometrická nivelace Při trigonometrické nivelaci se určuje výškový rozdíl mezi dvěma body, které tvoří sestavu. Více na sebe navazujících sestav tvoří pořad trigonometrické nivelace. Princip měření v jedné sestavě je znázorněn na obr. 13.10. Obrázek 13.10. Princip trigonometrické nivelace Pro převýšení podle obrázku 13.10 platí: kde lA je čtení na lati postavené na bodě A, lB je čtení na lati postavené na bodě B, hA, hB se vypočtou ze změřených veličin (svislých úhlů a vodorovných nebo šikmých délek). Při měření pořadu trigonometrické nivelace se staví lať pouze na počáteční bod pořadu A a koncový bod pořadu B. Při vodorovné záměře na lať se odečte výška hA nad bodem A a hB nad bodem B. Na přestavové body se staví cílové zařízení (odrazný terč) a ze stanovisek přístroje se měří svislé úhly (většinou zenitové) a délky (většinou šikmé, volí se 200 až 300 m). Obrázek 13.11. Trigonometrická nivelace s jedenkrát měřeným převýšením Převýšení v takovéto sestavě se vypočte ze vzorce: (pozn. číslují se jak přestavové body, tak stanoviska přístroje). Převýšení celého pořadu se vypočte ze vzorce: V uvedeném příkladě se jednotlivá převýšení měřila jen jedenkrát, pokud bychom jednotlivá převýšení měřili dvakrát (záměra vpřed a vzad, použití trojpodstavcové soupravy), určila by se tato jednotlivá převýšení jako aritmetické průměry. Obrázek 13.12. Trigonometrická nivelace s dvakrát měřeným převýšením Převýšení celého pořadu se vypočte ze vzorce: kde vA je výška přístroje na bodě A, vB je výška přístroje na bodě B. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další 13.4. Měření zenitových úhlů Domů Kapitola 14. Barometrické určování výšek Kapitola 14. Barometrické určování výšek Předcházející Další -------------------------------------------------------------------------------- Kapitola 14. Barometrické určování výšek Barometrické určování výšek, resp. výškových rozdílů, spočívá v měření barometrického (aerostatického) tlaku vzduch vyvolaného tíhou zemské atmosféry. Tento tlak s rostoucí výškou klesá. Jednotkou tlaku je pascal (Pa). Jde o velmi hrubou metodu (nedosahuje ani decimetrové přesnosti), která je však rychlá a nenáročná. Výškový rozdíl dvou bodů se určí v závislosti na měřeném rozdílu barometrických tlaků. Tuto závislost vyjadřuje tzv. základní barometrický vzorec (Laplaceův)[76] : kde K je barometrický součinitel (K = 18 464), bA, bB jsou barometrické tlaky na bodech, jejichž převýšení určujeme, je koeficient roztažnosti vzduchu (? = 273-1), t je průměrná teplota při měřeních . Tento barometrický vzorec se používá ve dvou tvarech: K určení hrubých nadmořských výšek: Za výchozí bod se vezme mořská hladina se středním barometrickým tlakem b = 101,5914kPa při teplotě t = 0°C. Pak pro hrubé nadmořské výšky platí: a pro přesnější převýšení platí: K určení převýšení pomocí barometrického výškového stupně: Použije se základní barometrický vzorec ve tvaru: kde ?H0 je barometrický výškový stupeň (převýšení odpovídající změně tlaku o 133,333 Pa) při průměrném tlaku a průměrné teplotě Hodnotu barometrického výškového stupně pro různé hodnoty b a t lze nalézt v tabulkách nebo určit z vhodného nomogramu. 14.1. Barometrické přístroje K měření barometrického převýšení se používají kovové barometry – aneroidy. Aneroidy se skládají z snímače tlaku, převodového systému mechanické změny prvku na ukazatele stupnic, čtecího zařízení. Snímačem tlaku může být: vzduchoprázdná válcová kovová krabička s membránou. Při změně tlaku vzduchu vzniká malý pohyb membrány, který se přenáší na ukazatele stupnic; spirála, jejíž jeden konec je nepohyblivý, druhý se při změně tlaku otáčí ve směru spirálového závitu. Pohyb se vhodným zařízením přenáší na čtecí zařízení. Jako převodový systém se používá: pákový systém, kterým se pohyb membrány mechanicky přenese na čtecí zařízení, kde je silně zvětšen; optický systém (zrcátka a hranoly s využitím autokolimace). Čtecí zařízení tvoří: ručička a stupnice v jednotkách tlaku; ručička a stupnice v jednotkách tlaku doplněná stupnicí hrubých nadmořských výšek (výškoměr); Přístroje mohou být dále vybaveny např. záznamovým zařízením pro plynulý grafický záznam tlaku. Základními typy aneroidů jsou aneroid Vidiho, využívající jako převodový systém pákový systém, a aneroid Pauliniho se zjednodušeným převodovým systémem a stupnicí doplněnou o hrubé nadmořské výšky. Přístroje využívající optický převodový systém se nazývají mikrobarometry. Před měřením aneroidem je třeba po příchodu na daný bod vyčkat alespoň 15 minut, aby se přístroj přizpůsobil daným podmínkám. Při měření s aneroidem s pákovým převodovým systémem je třeba před odečtením mírně poklepat na krycí sklo, čímž se částečně odstraní tření převodového mechanizmu. Pokud je k měření použit Pauliniho aneroid, musí se k naměřeným výškovým rozdílům (popř. nadmořským výškám) připojit oprava z rozdílu teplot, kterou lze nalézt v tabulkách. -------------------------------------------------------------------------------- [76] Odvození tohoto vzorce je možné najít v [71]. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Další 13.5. Trigonometrická nivelace Domů 14.2. Metody barometrického měření výšek 14.2. Metody barometrického měření výšek Předcházející Kapitola 14. Barometrické určování výšek Další -------------------------------------------------------------------------------- 14.2. Metody barometrického měření výšek Existují dvě základní metody: měření s jedním přístrojem, měření se dvěma přístroji a dvěma měřiči. Měření s jedním přístrojem Při měření s jedním přístrojem se rozlišuje, zda leží určované body mezi dvěma body, jejichž výšky známe, nebo zda je k dispozici jen jeden výškově známý bod. V prvním případě jsou známé výšky počátečního a koncového bodu. Chceme určit výšky mezilehlých bodů. Na všech bodech (včetně počátečního a koncového bodu) se provede měření tlaku a teploty. Při přesnějších pracích se měření provede dvakrát (tam a zpět). Ze základní barometrické rovnice se vypočtou jednotlivé výškové rozdíly. Poté se provede vyrovnání naměřených výškových rozdílů. Vypočte se odchylka mezi daným a naměřeným převýšením, která se rozdělí úměrně jednotlivým výškovým rozdílům podle jejich velikosti. Pokud je vzdálenost měřeného pořadu kratší můžeme použít k výpočtu interpolaci. Ze známého výškového rozdílu ?HAB a naměřeného tlakového rozdílu ?bAB se vypočte interpolační barometrický výškový stupeň kterým se vynásobí jednotlivé rozdíly tlaku mezi sousedními body a tím se získají jejich převýšení. Výšky bodů pak již získáme postupným přičítáním vypočtených převýšení. Kontrolou správnosti výpočtu je: dané převýšení se má rovnat součtu jednotlivých vypočtených převýšení. Příklad Dáno: Výšky: HA = 427,1 m HB = 638,4 m Měřeno: Tlaky: bA = 734,5 mm (1 mm = Pa) b1 = 729,0 mm b2 = 719,8 mm bB = 716,3 mm Určit: Výšky bodů 1 a 2. Výpočet: Výpočet interpolačního barometrického výškového stupně: Výpočet rozdílů tlaků a vyrovnaných výškových rozdílů: Výpočet výšek určovaných bodů: Kontrola: V druhém případě je známá výška jen jednoho bodu. Postupuje se obdobným způsobem jako v prvním případě s návratem na výchozí bod. Případný rozdíl mezi počátečním a konečným údajem tlaku se rozdělí za předpokladu, že změny tlaku a teploty v průběhu měření jsou lineární. Měření se dvěma přístroji a dvěma měřiči Tato metoda se používá při vyšších nárocích na přesnost. Jeden z přístrojů tzv. staniční aneroid zůstává celou dobu měření na výchozím bodě. Tím se omezí vliv chyby způsobené kolísáním atmosférického tlaku. Měřič zde v předem dohodnutém časovém intervalu zapisuje tlak a teplotu. Druhý měřič pracuje s druhým přístrojem tzv. polním aneroidem. Ten se nejprve porovná na výchozím bodě s aneroidem staničním a poté se s ním na zvolených bodech zaznamenává tlak, teplota a čas měření. Měření končí opětovným porovnáním aneroidů na výchozím bodě. Výškové rozdíly se určí z rozdílu tlaků měřených současně na výchozím bodě a určovaných bodech pomocí tabulek či výpočtem ze základního barometrického vzorce. Z výškových rozdílů se určí výsledné výšky určovaných bodů. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další Kapitola 14. Barometrické určování výšek Domů Kapitola 15. Metody měření výškopisu Kapitola 15. Metody měření výškopisu Předcházející Další -------------------------------------------------------------------------------- Kapitola 15. Metody měření výškopisu Výškopis je grafické vyjádření zemského povrchu na mapě vrstevnicemi, výškovými kótami a technickými šrafami [77][58]. Všechny tyto tři způsoby se vhodně kombinují, v intravilánu se převážně využívají výškové kóty, v extravilánu vrstevnice. Technické šrafy se používají jako doplněk obou předchozích metod k vyjádření náhlé změny terénu. Ke grafickému vyjádření výškových poměrů uvedenými způsoby je nutné znát polohu a výšku tzv. podrobných bodů výškopisu. Výběru těchto bodů je třeba věnovat velkou pozornost, neboť tyto body musí vhodně charakterizovat tvar a průběh terénní plochy. Množství zvolených bodů musí odpovídat měřítku požadovaného výškopisného plánu a členitosti terénu [78]. Poloha i výška podrobných bodů se získá při podrobném měření. Při podrobném měření se vychází z bodů výškového bodového pole, z nichž se určují výšky stanovisek podrobného měření výškopisu. Stanoviska podrobného měření výškopisu se volí především na bodech polohového bodového pole a na podrobných bodech polohopisu. Pokud není hustota těchto stanovisek pro podrobné měření výškopisu dostačující, volí se další stanoviska, která se stabilizují dočasně (popř. trvale je-li to třeba) a určují se při podrobném měření výškopisu. Výšky stanovisek se určují [21]: technickou nivelací (mezní odchylka v uzávěru výškového pořadu je ), technickou nivelací nebo výškovým pořadem s trigonometricky měřeným převýšením (mezní odchylka v uzávěru výškového pořadu je ), výškovým pořadem s trigonometricky zaměřeným převýšením (mezní odchylka v uzávěru výškového pořadu je ), výškovým pořadem tachymetrickým (mezní odchylka v uzávěru výškového pořadu je ). Stanoviska na bodech polohového bodového pole se označují čísly těchto bodů. Ostatní stanoviska se číslují pořadovými čísly v rozmezí číselné řady pomocných měřických bodů. Jako výškový základ se kromě již zmíněných výškových bodových polí používají vlícovací body (pro určování podrobných bodů výškopisu fotogrammetrickými metodami – viz předmět Fotogrammetrie) a body polohových bodových polí s určenými výškami. Podrobné body výškopisu se zaměřují geodetickými nebo fotogrammetrickými metodami popř. pomocí GPS [79] . Geodetickými metodami jsou: plošná nivelace a tachymetrie. Volba metody je závislá na technickém vybavení, požadované přesnosti, typu terénu, hustotě bodového pole, aj. Podrobné body výškopisu se číslují v rámci dílčích měřických náčrtů vzestupně od 1, a to ve dvou číselných řadách, odděleně body určené plošnou nivelací od bodů jejichž výšky byly určeny tachymetricky, a evidovány (ukládány v databázích podrobných bodů výškopisu) po katastrálních územích s úplným číslem bodu. Při výpočtu souřadnic podrobných bodů se používají výškopisné měřické náčrty, zápisníky podrobného měření a seznamy souřadnic daných bodů. Výškopisný měřický náčrt obsahuje údaje o zaměřených předmětech výškopisu a další údaje terénního reliéfu. Vyhotovuje jej přímo v terénu vedoucí měřické skupiny. Podkladem pro jeho vyhotovení je kopie měřického náčrtu polohopisu nebo do příslušného měřítka zvětšený daný polohopisný podklad. Obrázek 15.1. Výškopisný měřický náčrt Výškopisný měřický náčrt obsahuje síť stanovisek, podrobné výškové body, profily, čáry terénní kostry, tvarové čáry a horizontály. Podrobné výškové body se v náčrtu značí ležatým křížkem a příslušným číslem. Příčné profily ze značí dvojitou čarou, číslem profilu a číslem prvního a posledního podrobného bodu. Pokud se současně vyhotovuje i polohopisný plán, musí zde být pospojovány jednotlivé body situace. Kromě konstrukčních údajů obsahuje výškopisný měřický náčrt popisné údaje, jako název katastrálního území a lokality, směr k severu, měřítko, souřadnicový a výškový systém, datum zaměření, složení měřické skupiny, číslo zápisníku, poslední použité číslo bodu, apod. Po skončení měřických prací se náčrt adjustuje. Černě se vykreslí situace, modře vodní toky a související objekty, červeně měřická kostra (strany polygonových pořadů, rajony, měřické přímky apod.), hnědě údaje získané z tachymetrického výškopisného měření (čáry terénní kostry, průběh horizontál apod.), modře údaje získané plošnou nivelací. [71], [21]. Zápisníky podrobného měření obsahují naměřené hodnoty. Mohou mít podobu analogovou či digitální v případě vybavení měřického přístroje záznamníkem. Strukturu zápisníku lze přizpůsobit konkrétnímu způsobu zpracování dat při výpočtech souřadnic. Analogový zápisník má dvě části: obálku a vlastní zápisník. Obálka obsahuje název lokality, označení listu mapy, název katastrálního území. Dalšími údaji jsou číslo pracoviště, pracovní číslo katastrálního území, číslo náčrtu (pokud se v zápisníku vyskytuje bod z jiného náčrtu než je náčrt uvedený na obálce zápisníku, je třeba číslo tohoto náčrtu u příslušného bodu uvést), číslo zápisníku, charakteristika kvality podrobného bodu, souřadnicový systém, nejvyšší použité číslo bodu v náčrtu, typ a číslo měřického přístroje, typ vzdálenosti (pokud je někde v zápisníku měřena vzdálenost jiného typu než je typ vyznačený na obálce zápisníku, je tento typ uveden u příslušného měření), název organizace, jména zpracovatelů a datum měření. Na obálku se ještě zapisuje název a číslo katastrálního území podle registru evidence nemovitostí a příslušející pracovní číslo k.ú. a další údaje usnadňující rychlé vyhledání stanovisek či měřických přímek. 15.1. Plošná nivelace [71] Plošná nivelace se používá pro doplňování výškopisu do polohopisného podkladu obvykle zobrazujícího intravilán (v plochém, nepříliš skloněném ani členitém terénu se zpevněným povrchem). Pokud není v polohopisném podkladu zobrazen dostatečný počet bodů k vyjádření výškopisu, zaměří se polohově další podrobné body výškopisu od nejbližších zobrazených bodů. Délky se měří v metrech na jedno desetinné místo. Při měření podrobných bodů výškopisu se vychází z pořadů technické nivelace, vhodně volených s ohledem na rozsah podrobného měření výškopisu, oboustranně připojených na výškové bodové pole. Pro určení výšek přestavových bodů se čtou údaje na lati v metrech na 3 desetinná místa. Z těchto nivelačních pořadů se bočními záměrami určují výšky podrobných bodů výškopisu. Pro určení výšek podrobných bodů výškopisu se čtou údaje na lati v metrech na 2 desetinná místa. K zaměření liniových staveb (komunikace, vodní toky) se využívá podélných a příčných profilů (viz kapitola Geometrická nivelace – část Speciální výškové práce). Příčné profily se měří zejména v místech, v nichž se mění směr osy komunikace a na rovných úsecích přibližně po 5 cm v měřítku mapy. Poloha podrobných bodů v příčném profilu se určuje pásmem formou staničení. Výsledky měření se zaznamenávají do zápisníku pro plošnou nivelaci a do výškopisného měřického náčrtu. V zápisníku se uvádí: čísla a popis připojovacích a podrobných bodů, naměřené hodnoty pro výškové určení podrobných bodů výškopisu (čtení na lati), znázornění průběhu příčných profilů a staniční podrobných bodů výškopisu na těchto profilech (pro určení jejich polohy). Výpočet výšek podrobných bodů výškopisu se provede postupem uvedeným u technické nivelace (kapitola Geometrická nivelace – část Metody nivelace). Mezní odchylka v uzávěru výšek je , kde R je poloviční délka jednosměrné nivelace v km. Vzniklý výškový uzávěr se po porovnání s mezní odchylkou rovnoměrně rozdělí na jednotlivé záměry vzad. Na závěr se vypočtou výšky horizontů stroje a výšky podrobných bodů. -------------------------------------------------------------------------------- [77] Vrstevnice jsou čáry na mapě spojující místa stejných nadmořských výšek zemského povrchu. Výšková kóta je číselný údaj vyjadřující absolutní nebo relativní výšku bodu. Technické šrafy jsou střídající se kratší a delší úsečky ve směru spádnic na mapě informující o náhlé změně sklonu terénu. [78] Částečně jsme se této problematice již věnovali v kapitole Tvar zemského tělesa a referenční plochy v části Aproximace reliéfu, morfologické plochy, více se jí pak věnuje předmět Topografické mapování. [79] Fotogrammetrickým metodám a GPS se věnují předměty Fotogrammetrie a Vyšší geodézie. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Další 14.2. Metody barometrického měření výšek Domů 15.2. Tachymetrie 15.2. Tachymetrie Předcházející Kapitola 15. Metody měření výškopisu Další -------------------------------------------------------------------------------- 15.2. Tachymetrie Tachymetrie se používá při současném měření polohopisu a výškopisu. Polohu podrobných bodů určujeme ze sítě tzv. tachymetrických stanovisek polárními souřadnicemi – vodorovným úhlem a délkou. Výšku podrobných bodů určujeme trigonometricky – ze změřeného svislého úhlu a délky. K tachymetrickému měření se používají přístroje označované jako tachymetry. Tachymetr je přístroj umožňující měření délek a vodorovných a svislých úhlů. Tachymetrem je každý teodolit vybavený svislým kruhem a dálkoměrnými ryskami – nitkový tachymetr (kromě klasického nitkového tachymetru lze použít i tachymetr autoredukční – přímé určení vodorovné vzdálenosti, nebo tachymetr diagramový – přímé určení vodorovné vzdálenosti a převýšení). Součástí vybavení při použití nitkového tachymetru jsou také tachymetrické latě (slouží k měření délek). Vedle nitkového tachymetru je možné použít i elektronický tachymetr (v současnosti nejpoužívanější), který je namísto tachymetrické latě vybaven odrazným hranolem (reflektorem) na výsuvné výtyčce sloužícím opět k měření délek. Podle použitého tachymetru se pak tachymetrie dělí na tachymetrii nitkovou a tachymetrii s elektronickým tachymetrem a blokovou tachymetrii. 15.2.1. Nitková tachymetrie Volba stanovisek Síť stanovisek se obvykle buduje před zahájením vlastního podrobného měření. Stanoviska se volí s ohledem na dosahovou vzdálenost nitkového tachymetru (cca 150 m) na takových místech, aby z nich bylo možné určit co největší počet podrobných bodů výškopisu. Sousední stanoviska jsou od sebe vzdálena 150 až 200 m tak, aby bylo možné zaměřit všechny podrobné body výškopisu. Volby stanovisek závisí také na tvaru a rozloze zaměřovaného území. Pokud je třeba zaměřit menší lokalitu, tvoří síť stanovisek polygonový pořad (nejčastěji uzavřený). Je-li třeba zaměřit větší lokalitu, tvoří síť stanovisek několik vhodně rozvržených polygonových pořadů nebo trojúhelníkové řetězce. Pokud z takovéto sítě není některé podrobné body výškopisu možné zaměřit, volí se další (vedlejší) stanoviska. Ta se určují zpravidla rajonem, příp. protínáním vpřed, současně s podrobným měřením. Výšky stanovisek se určují technickou nivelací, příp. trigonometricky. Po zaměření sítě stanovisek, se vypočte jejich poloha (pravoúhlé souřadnice Y, X) a výška. Postup měření Měření začíná na jednom ze stanovisek na okraji lokality. Nejprve se připraví tachymetr k měření (centrace, horizontace, urovnání indexové libely – je-li jí přístroj vybaven). Potom se změří výška přístroje. Následují orientace na sousední stanoviska. Obvykle se na jedno z těchto stanovisek (zpravidla předchozí) nastaví čtení 0 gon, což umožňuje odečítat přímo orientované směrníky. Dále se přečtou na latích postavených na sousedních stanoviscích následující hodnoty: laťový úsek, vymezený dálkoměrnými ryskami, hodnota střední rysky, vodorovný a svislý úhel (vše ve dvou polohách dalekohledu). Následuje měření podrobných bodů výškopisu. Toto měření se provádí již jen v jedné poloze dalekohledu. Pomocníci staví na podrobné body podle pokynů vedoucího skupiny tachymetrické latě, na nichž se opět čte laťový úsek a hodnota střední rysky a vodorovný a svislý úhel. Po zaměření všech podrobných bodů výškopisu v okruhu stanoviska se provede kontrolní zaměření prvního orientačního bodu a při shodě orientačního směru lze přejít na další stanovisko. Pro kontrolu orientace se doporučuje vedle orientací na sousední stanoviska zaměřit ještě jeden směr na nějaký trvale signalizovaný bod (věž kostela, bleskosvod) a tento směr po určitém počtu bodů zkontrolovat. Poznámka Měřická skupina se skládá z vedoucího skupiny, technika a pomocníků. Vedoucí skupiny řídí celé měření, zavádí pomocníky s tachymetrickými latěmi na podrobné body výškopisu a kreslí výškopisný měřický náčrt. Technik obsluhuje tachymetr a zapisuje (není-li ve skupině zapisovatel) naměřené údaje do tachymetrického zápisníku (občas je třeba zkontrolovat, zda čísla podrobných bodů výškopisu v zápisníku a ve výškopisném měřickém náčrtu souhlasí). Pomocníci staví tachymetrické latě na podrobné body výškopisu. Poznámka Čtení horní a dolní rysky na tachymetrické lati se provádí s přesností na milimetry, čtení středí rysky s přesností na centimetry. Laťový úsek se určí z rozdílu horní a dolní rysky. Poznámka Při použití diagramového tachymetru se přímo odečítají vodorovné vzdálenosti a převýšení na speciální tachymetrické lati. Základní kružnice se nastavuje na lati na klínovou značku ve výši přístroje. Výpočet polohy a výšek podrobných bodů výškopisu Poloha se určuje polárními souřadnicemi – vodorovným úhlem a délkou. Vodorovný úhel se při nastavení hodnoty 0 gon na předchozí stanovisko měří přímo. Délka se vypočte podle vzorce: kde l je laťový úsek, ? , popř. z je svislý úhel, k je násobná konstanta (k = 100). Výška se určí podle vzorce: kde HS je výška stanoviska, h je převýšení, které se vypočte ze vzorce: vP je výška přístroje, vZ je čtení střední rysky (výška záměry). 15.2.2. Tachymetrie s elektronickým tachymetrem a bloková tachymetrie V tomto případě se k měření používají elektronické tachymetry s odrazným hranolem (reflektorem) na výsuvné výtyčce. Elektronické tachymetry mají řadu předností. Vyznačují se vysokou přesností délkového měření (1 až 3 cm podle způsobu signalizace bodu – výtyčka s odrazným hranolem je držena volně v ruce nebo upevněna ve speciálním stojánku) a velkým dosahem (až 3 km). Umožňují měřit buď polární souřadnice nebo relativní pravoúhlé souřadnice a převýšení včetně automatické registrace naměřených dat. Vodorovná délka se pomocí elektronického tachymetru určuje již s fyzikální redukcí a součtovou konstantou. Tachymetrie s elektronickým tachymetrem [71] Při této metodě se postupuje obdobně jako při nitkové tachymetrii. Používá se u tzv. velkoplošné tachymetrie. Stanoviska tvoří polygonový pořad. Je nutná vzájemná viditelnost mezi sousedními stanovisky (nevyužívá se plně dosahová možnost přístroje). Pokud není možné ze stanoviska některé podrobné body výškopisu zaměřit, volí se další (vedlejší) stanoviska. Ta se určují zpravidla rajonem. Při výpočtu souřadnic stanovisek se řeší oboustranně orientovaný, popř. vetknutý, polygonový pořad. Od nitkové tachymetrie se tato metoda liší pouze přístrojovým vybavením a vyšší přesností měřených délek. Bloková tachymetrie [71] Při blokové tachymetrii se současně s podrobnými body výškopisu určují i stanoviska, a to ve zvoleném souřadnicovém a výškovém systému. Zaměřované území se rozdělí na bloky. Tvar bloku je přizpůsoben rozsahu území. Blok je tvořen dvěma stanovisky a dvěma spojovacími body. Spojovacím bodem může být kterýkoli podrobný bod výškopisu splňující určité tzv. konfigurační parametry. Vzájemná viditelnost mezi stanovisky tedy není nutná, což umožňuje libovolnou orientaci osnovy směrů na stanovisku. Spojovací bod je zaměřen z obou stanovisek patřících do bloku. Pro kontrolu je vhodné volit namísto dvou čtyři spojovací body. Měření se připojuje na dva pevné body. Pro kontrolu je však vhodné měření připojit na více pevných bodů, u nichž známe souřadnice i výšky. Obrázek 15.2. Blok Poznámka Z obrázku je patrné, že v bloku je měřen nadbytečný počet veličin (2 úhly, popř. 4 směry a 4 délky, což je 6, popř. 8 veličin > (2n-3) nutných veličin), což nám dává možnost vyrovnání. Obrázek 15.3. Ukázky sítí aplikovatelných pro metodu blokové tachymetrie [71] Výpočet je možný provést dvojím způsobem. Buď postupně dvěma rajony a následně protínáním z délek v pomocné soustavě souřadnic dané prvním stanoviskem a nakonec podobnostní transformací [80] , nebo se na každém stanovisku provede převod polárních souřadnic na pravoúhlé, pomocí spojovacích bodů a transformačních rovnic se převedou dílčí pomocné souřadnicové soustavy do jediné a nakonec opět pomocí podobnostní transformace vypočteme souřadnice všech bodů v hlavní soustavě souřadnic. Poznámka Přesnost podrobného měření a výsledných výšek podrobných bodů výškopisu mapy se vyjadřuje ve vztahu k blízkým bodům podrobného, příp. základního bodového pole. Charakteristikou přesnosti určení výšek H podrobných bodů výškopisu je základní střední výšková chyba mH . Výšky souboru podrobných bodů jedné třídy přesnosti musí být určeny tak, aby charakteristika mH nepřekročila kritérium uH uvedené v tabulce 15.1 a u bodů terénního reliéfu (na nezpevněném povrchu) nepřekročila kritérium 3*uH . Tabulka 15.1. Kritéria přesnosti podrobných bodů výškopisu [72] Kód charakteristiky kvality 1 2 3 4 5 uH (m) 0.03 0.07 0.12 0.18 0.35 uV (m) 0.30 0.40 0.50 0.80 1.50 (); Dosažení přesnosti výsledků výškopisu se ověřuje nezávislým kontrolním měřením a určením výšek podrobných bodů výběru a jejich porovnáním s výškami, uvedenými v mapě nebo určenými z vrstevnic. Pro testování přesnosti výšek podrobných bodů se pro body výběru vypočtou rozdíly výšek ?H = Hm - Hk , kde Hm je výška podrobného bodu výškopisu a Hk je výška téhož bodu z kontrolního určení. Dosažení stanovené přesnosti se testuje pomocí výběrové střední výškové chyby sH , vypočítané ze vztahu: Hodnota koeficientu k = 2, má-li kontrolní určení stejnou přesnost jako metoda určení výšek, nebo k = 1, má-li kontrolní určení podstatně vyšší přesnost, tj. Přesnost výšek se pokládá za vyhovující, když: platí: je přijata statistická hypotéza, že výběr přísluší stanovené třídě přesnosti, tj. že výběrová střední výšková chyba vyhovuje kritériu podle tabulky 15.2: Tabulka 15.2. Kriteria vyberove stredni vyskove chyby [72] Na zpevněném povrchu Na nezpevněném povrchu Pro výšky Hm určené z vrstevnic sH??N*uH sH?3*?N*uH sH??N*uv kde koeficient ?N má při volbě hladiny významnosti ? = 5% hodnotu rovnou 1,1 pro výběr rozsahu N od 80 do 500 bodů a hodnotu rovnou 1,0 pro výběr větší než 500 bodů. Při volbě jiné hladiny významnosti má koeficient hodnotu: kde je kritická hodnota rozdělní o N stupních volnosti na hladině významnosti ?. Viz [72]. -------------------------------------------------------------------------------- [80] Pokud je měření připojeno na dva pevné body, použije se k vyrovnání (je měřen nadbytečný počet veličin) podobnostní transformace (podmínka konformity a úprava délek modelem q). Pokud je měření připojeno na více než dva pevné body, použije se k vyrovnání Helmertova transformace (lineární konformní transformace – podobnostní , při níž se transformační koeficienty odvozují z podmínky minima součtu čtverců odchylek souřadnic identických bodů). Namísto podobnostní transformace je možné také použít vyrovnání metodou nejmenších čtverců (podmínka minima součtu čtverců odchylek). -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Další Kapitola 15. Metody měření výškopisu Domů Kapitola 16. Zpracování výsledků měření výškopisu Kapitola 16. Zpracování výsledků měření výškopisu Předcházející Další -------------------------------------------------------------------------------- Kapitola 16. Zpracování výsledků měření výškopisu Výsledkem měření výškopisu jsou výškopisné měřické náčrty, zápisníky podrobného měření a seznamy souřadnic daných bodů. Těchto materiálů se použije k sestavení kartografického originálu mapy [81]. Z originálu mapy je již možné získat libovolný počet kopií pomocí některé z reprografických metod (viz předmět Kartografická reprodukce a polygrafie). Kartografické materiály a pomůcky používané k vyhotovení kartografického originálu mapy jsou stejné jako při zpracovávání výsledků měření polohopisu (viz kapitola Zpracování výsledků měření polohopisu). 16.1. Konstrukční práce na mapách velkého měřítka Originál výškopisu se vyhotovuje buď po mapových listech, nebo souvisle pro celou lokalitu. Před vlastním vyhotovením kartografického originálu je třeba vyhotovit konstrukční list pro daný mapový list. V konstrukčním listě se zobrazují: průsečíky sítě pravoúhlých souřadnic, rohy mapových listů a průsečíky souřadnicové sítě s rámem sítě (při souvislém zobrazení se zobrazuje pouze síť pravoúhlých souřadnic), síť stanovisek (hlavních i vedlejších). Poznámka Postup i pomůcky jsou stejné jako při vyhotovování konstrukčního listu pro polohopis (viz kapitola Zpracování výsledků měření polohopisu). Dále se v konstrukčním listě zobrazí podrobné body výškopisu. K jejich zobrazení se používá polární koordinátograf nebo (při nižších nárocích na polohovou přesnost) transportér. Obě pomůcky jsou opět popsány v kapitole Zpracování výsledků měření polohopisu. Podrobné body se označí jemným vpichem a připíší se k nim jejich vypočtené nadmořské výšky zaokrouhlené zpravidla na decimetry tak, že vpich tvoří desetinnou čárku. Stovky metrů se neuvádějí. Jsou zpravidla společné pro všechny zaměřené body a jsou patrné z výšek tachymetrických stanovisek, příp. z výšek dalších zobrazených bodů polohového i výškového bodového pole v dané lokalitě. Charakteristikou přesnosti zobrazení podrobných bodů v grafické formě je základní střední souřadnicová chyba mXY , kde mX, mY jsou základní střední chyby zobrazení bodů na podkladě jeho výsledných souřadnic. Podrobné body musí být zobrazeny tak, aby charakteristika přesnosti zobrazení nepřesáhla hodnotu 0,16 mm na mapě. Dosažení přesnosti zobrazení mXY podrobných bodů u grafické formy mapy se ověřuje porovnáním délek přímých spojnic dvojic podrobných bodů určených z přímého měření s délkami určenými z mapy. Dosažení přesnosti se posuzuje podle velikosti rozdílu délek daného vztahem , kde dm je délka určená z hodnot odměřených na mapě s přihlédnutím ke srážce mapy a dk je délka spojnice určená z přímého měření. Dosažená přesnost se považuje za vyhovující tehdy, když: platí pro všechny testované délky , platí pro 60% testovaných délek , přičemž [m] a pro měřítko mapy 1:1000, pro měřítko 1:2000 a pro měřítko 1:5000. Viz [72], popř. [60]. Následuje vykreslení situace (polohopisu) a konstrukce vrstevnic. Plocha konstrukčního listu je rovnoměrně pokryta podrobnými body výškopisu s vyznačenými nadmořskými výškami. Na základě těchto bodů se vyznačí průběh terénní kostry (hřbetnic, údolnic, poloha vrcholů, sedel, spočinků, atd.). Interpolací získáme body, kterými budou procházet vrstevnice. Pro interpolaci volíme dva sousední nejbližší body ležící na spádnici. Mezi těmito body vyhledáme body, jejichž výšky jsou dány základním intervalem vrstevnic, tj. zpravidla celými metry. Interpolaci je možné dělat graficky, početně nebo jednoduchými pomůckami nižší přesnosti jako je např. osnova rovnoběžných čar o konstantní odlehlosti narýsovaná např. na astralonu. Pospojováním bodů o stejných výškách získáme vrstevnice. V rovinatém terénu, kde vzdálenost mezi jednotlivými metrovými vrstevnicemi je příliš velká, a v místech, kde základní (metrové) vrstevnice nestačí k dokonalému výškovému znázornění terénu, se sestrojují další, tzv. pomocné vrstevnice v intervalu 0,5 i 0,25 m. Pro zvýšení čitelnosti mapy se používají zdůrazněné vrstevnice v intervalu rovném pětinásobku základního intervalu. Vrstevnice se nezakreslují v plochách vodstva, skal, šrafovaných ploch a (v mapě měřítka 1:2000 a většího) budov. Nadmořské výšky vrstevnic se uvádějí do přerušené vrstevnice, hlavou ve směru stoupání a umísťují se tak, aby bylo usnadněno čtení výškových poměrů na mapě. Vrstevnice musí být sestrojeny a zobrazeny tak, aby z nich bylo možno určit výšky bodů terénního reliéfu tak, aby charakteristika (základní střední výšková chyba) nepřekročila kritérium uV (viz tabulka 15.1). Popisují se především zdůrazněné vrstevnice. Po vykreslení vrstevnic se výškopisné znázornění doplní o technické šrafy znázorňující menší plochy omezené ostrými hranami a kóty význačných terénních bodů. [71], [69] Obrázek 16.1. Postup při řešení vrstevnic Obrázek 16.2. Interpolace [71] -------------------------------------------------------------------------------- [81] V této kapitole je popsáno pouze analogové zpracování výsledků měření výškopisu, digitálnímu zpracování je věnován samostatný předmět AVTG2. -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Další 15.2. Tachymetrie Domů 16.2. Kartografické práce 16.2. Kartografické práce Předcházející Kapitola 16. Zpracování výsledků měření výškopisu -------------------------------------------------------------------------------- 16.2. Kartografické práce Kartografický originál získáme adjustací konstrukčního listu. Stránku grafického zpracování a použití systému smluvených mapových značek upravuje norma ČSN 01 3411 Mapy velkých měřítek, kreslení a značky [69]. Rozměr značek je rovněž uveden v [60]. Předměty měření se zobrazují jako jejich svislé průměty na referenční plochu. Pokud je možné předmět v měřítku mapy zobrazit zcela zřetelně, zobrazí se obrysovou čárou. Pokud není možné předmět v měřítku mapy zobrazit pro jeho malé rozměry obrysem, zobrazí se pouze mapovou značkou. Pokud se v určitém prostoru nahromadí množství předmětů, které není možné zřetelně zobrazit v měřítku mapy, provede se výběr (selekce) nejdůležitějších předmětů, které se v mapě zobrazí. Ve vícebarevných mapách se kreslí vrstevnice hnědě, v jednobarevných mapách v barvě polohopisu, a to základní vrstevnice tenkou čarou a zdůrazněné vrstevnice tlustou čarou. Obrázek 16.3. Ukázka mapových značek pro znázornění výškopisu [69] Obrázek 16.4. Ukázka kartografického originálu (ZM 1:5000 doplněná výškopisem) -------------------------------------------------------------------------------- Předcházející Nahoru Kapitola 16. Zpracování výsledků měření výškopisu Domů Západočeská univerzita v Plzni Fakulty aplikovaných věd katedra matematiky obor geomatiky G E O D É Z I E matematická vyrovnávací počet 1 geodetické sítě v 2D prostoru trojrozměrná geodézie geodetické sítě v 3D prostoru triangulace na vysoké cíle hvězdná triangulace družicové sítě Josef Kabeláč Pavel Novák Plzeň 2006 Ó 2006 Josef Kabeláč, Pavel Novák. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být vytištěna nebo rozeslána, v žádném tvaru a žádným způsobem: elektronicky, mechanicky, fotokopiemi nebo jiným způsobem, bez předchozího napsaného svolení autorů. iii PŘEDMLUVA Na počátku oboru geomatiky byl pan Doc. Ing. Jiří Pyšek, CSc., který se zasadil o realizaci oboru matematické kartografie. Oblíbil si ji z nedostižných přednášek pana Prof. Ing. Dr. Františka Fialy, který tento předmět přednášel na půdě ČVUT v Praze. Nejprve tento předmět zakotvil na Pedagogické fakultě a později rozkvetl na Západočeské univerzitě (ZČU), a to při Fakultě aplikovaných věd (FAV). Tohoto rozkvětu se však již sympatický a vždy ochotný Jiří nedožil. Připomeňme aspoň jeho fundamentální práce: Matematická kartografie. ZČU 1995. Kartografie, kartometrie a matematická geografie v příkladech. ZČU 2000. Na jeho práci bezprostředně navázali jeho žáci a následovníci. Předně Mgr. et Mgr. Monika Čechurová, PhD. Z prací uveďme: Mapy ještě ortodromické. Miscellanea geographica, ZČU, Plzeň 1995. Zjištění ortodromičnosti mapy daného kartografického zobrazení. Geod. a kart. obzor, č. 11, Praha 1997. Z dalších pak Mgr. Milan Bořík, PhD., z jehož publikací uveďme: Derivation of Formulas for Projections for Variational Type of Projection Odvození zobrazovacích rovnic pro variační typ konformního zobrazení Aby učební obor řádně a napevno zakotvil, je podmínkou nutnou, aby byl vyzbrojen řadou potřebných skript, učebních textů a učebnic. A tak se pomalu, ale jistě, dělo. Byla to skripta z fotogrammetrie, astronomie, vyrovnávacího počtu a nyní jsou předkládána skripta z Vyšší geodézie. Jsou dělena do IV částí a tyto opět do kapitol, jichž je celkem 8. Dělení je odvislé od rozsahu a od různorodosti námětů. V předloženém tvaru jsou tyto studijní texty prozatímní, tedy neúplné. Další části budou připojovány, a to především z oboru fyzikální geodézie. V odborné literatuře nám nejbližší a s tématikou vyšší geodézie vyjmenujme ve zpětném časovém pořadí díla nejzávažnější. Jsou to: Skriptum o dvou dílech Vyšší geodézie 1 a 2 napsali a vydali v r. 1999 autoři Prof. Ing. Miloš Cimbálník a Doc. Dr. Ing. Leoš Mervart, PhD. Krom obvykle uváděných statí je novem a současně předností této práce pozornost věnovaná organizaci geodézie u nás i ve světě, ale především partie společné jak geodézii, tak i astronomii, družicové a kosmické geodézii. Několikeré vydání Vyšší geodézie od Prof. J. Böhma později doplněné Doc. Ing. L. Horou, CSc. a Ing. E. Kolenatým, CSc. Jde vlastně o kompendium z uvedeného oboru. Josef Ryšavý: Vyšší geodesie vydané již v r. 1947 je již moderně pojatá učebnice, zahrnující i potřebné partie z vyrovnávacího počtu, geodézie dynamické, ale i četné partie potřebné pro praktické realizace měření. Josef Vykutil: Vyšší geodézie. Je důkladně propracovaná učebnice s patřičnou váhou na detail. O metodách družicové a kosmické geodézie jen stručná zmínka. Ze starších děl české odborné literatury jmenujeme: Novotný Fr.: Geodesie vyšší, I. díl. Praha 1909. Láska V.: Vyšší geodesie, I. díl. Praha 1896. Toto posledně jmenované dílo obsahuje četné náměty k zamyšlení. Doporučuje se. Uznání zasluhuje kniha Kapitoly z vyššej geodézie pana Prof. Fr. Kusky, která značně předběhla vývoj v oblasti vyšší geodézie i kosmické geodézie. Vydaná byla již v r. 1983. Zahraničních knih, příruček, nemluvě o skriptech či jiných učebních pomůckách, jež pojednávají o vyšší geodézii, je neobyčejně velké množství. Čtenář je najde např. ve výše jmenovaných českých textech. Nám je blízká kniha autorů P. Vaníček a E. Krakiwsky: Geodesy – the concepts. Ještě poznámka k názvu „Vyšší geodézie“. Tento název naráží u mnohých geodetů, ne-li na odpor, pak na nechuť jej užívat. Upřímně řečeno, nevíme, jak tuto nevraživost obejít. iv Především ono slůvko „Vyšší“ je nerado slyšeno. Sám jsem byl svědkem, kdy pan Prof. J. Ryšavý před přednáškou z „Nižší geodézie“ vystoupil na stupínek posluchárny v Husově ul. 5 v Praze a prohlásil, že žádná „Nižší geodézie“neexistuje a že tento název je znehodnocením geodézie. Což se stalo, především mezi studenty, námětem různých víceméně neodborných úvah. Jak tedy dál. - Zaměnit „Nižší geodézii“ za „Zeměměřičství“ jak je tomu obdobně v němčině a v angličtině a „Geodézii“ ponechat „Vyšší geodézii“ nebo např. - zaměnit slůvko „Vyšší“ za „Planetární“ či jiné obdobné? Ono slůvku „Planetární“ by bylo jistě velmi přiléhavé, neboť k tomuto typu geodézie, resp. dézie, spěje. Na závěr této krátké předmluvy mně dovolte, abych vzpomenul mnohých studentů, především z ČVUT v Praze a později ze ZČU v Plzni, s kterými jsme společně řešili náměty diplomních prací a kteří mně vždy jen „ve svatém nadšení“ pomáhali při náročných praktických měřických realizacích. Děkuji a nezapomínám. A co se týče předloženého textu, nespatřil by světlo světa, kdyby se přepisu neujala slečna Ing. Magda Baranová, která náročný text zvládala vždy v krátké době a bez chyb, naopak i s věcnými připomínkami, které napomohly srozumitelnosti textu. Dále část skript sama sepsala a tak značně ulehčila práci především v počátcích sepisování tohoto textu, paní Mgr. et Mgr. Monika Čechurová, PhD. Hluboce děkuji. Katedře matematiky ZČU v Plzni děkuji za finanční podporu. Nebudu daleko od skutečnosti, když prohlásím, že internet, ve kterém budou uveřejněny následující řádky, nezaručuje zachování autorství v takové míře jako uveřejnění knižní. Proto si dovoluji upozornit všechny sběratele cizích myšlenek: pracujte tak, abyste se nemuseli později za sebe stydět. A tak Vám, vážené studentky a vážení studenti, připomínám ještě jednu moudrost mého milovaného pana učitele: „V práci a snažení je naše spasení“. Držte se jí. Snad ještě platí. V Jičíně dne 7. března 2006. Josef Kabeláč Pavel Novák v OBSAH I. ČÁST – ZEMĚ A GEODÉZIE 1 Úvod ... 1 1.1 Historie měření velikosti a tvaru Země ... 1 1.1.1 První určení poloměru Zeměkoule ... 1 1.1.2 Středověké měření Země ... 1 1.1.3 Nové názory na tvar Země ... 1 1.1.4 První stupňová měření na našem území ... 2 1.2 Vztah geodézie a ostatních vědních oborů ... 3 1.2.1 Geodézie a ostatní přírodní vědy ... 3 1.2.2 Obory, v kterých je geodézie aplikována ... 4 1.3 Definice vyšší geodézie a její úkoly ... 4 1.4 Vztahy mezi dvěma elipsoidy ... 7 1.4.1 Besselův elipsoid ... 8 1.4.2 Elipsoid WGS84 ... 8 1.4.3 Odvození transformačních rovnic mezi dvěma souřadnicovými systémy ... 8 Literatura ... 10 2 Fyzikální charakteristiky Země ... 11 2.1 Země a její pohyb ... 11 Literatura ... 11 2.2 Tíhové pole Země ... 11 2.2.1 Vliv přitažlivé síly ... 11 2.2.2 Vliv odstředivé síly ... 12 2.2.3 Složky celkové síly ... 13 2.2.4 Tíhový potenciál a jeho vlastnosti ... 13 2.2.5 Geoid a jeho rovnice ... 15 Literatura ... 15 2.3 Atmosféra ... 16 2.3.1 Hustota atmosféry ... 16 2.3.2 Změny v hustotě atmosféry ... 16 2.3.3 Rotace atmosféry ... 18 Literatura ... 18 II. ČÁST – VYŠŠÍ GEODÉZIE MATEMATICKÁ 3 Referenční plochy a soustavy ... 21 3.1 Referenční koule a výpočty na referenční kouli ... 21 3.1.1 Sférické zeměpisné souřadnice [U; V] ... 21 3.1.2 Geodetická křivka. Geodetická křivost. Ortodroma a loxodroma na kouli ... 21 PŘÍKLAD 1 Obecně položená ortodroma ... 22 PŘÍKLAD 2 Průběh ortodromy ... 23 PŘÍKLAD 3 Průběh loxodromy ... 26 3.1.3 Exces ... 26 vi 3.1.4 Meridiánová konvergence ... 27 3.1.5 Řešení sférických trojúhelníků větami sférické trigonometrie ... 27 3.1.5.1 Řešení 1. základní geodetické úlohy (ve sférických zeměpisných souřadnicích) ... 27 PŘÍKLAD 4 1. základní geodetická úloha ... 28 3.1.5.2 Řešení 2. základní geodetické úlohy (ve sférických zeměpisných souřadnicích) ... 29 PŘÍKLAD 5 2. základní geodetická úloha ... 30 Literatura ... 31 3.2 Referenční elipsoid a výpočty na referenčním elipsoidu ... 31 3.2.1 Souřadnicové soustavy a jejich transformace ... 32 3.2.1.1 Vybrané transformace souřadnic ... 34 PŘÍKLAD 6 Transformace B, L, H na X, Y, Z ... 37 PŘÍKLAD 7 Transformace X, Y, Z na B, L, H ... 38 3.2.2 Křivky na rotačním elipsoidu ... 38 3.2.3 Poloměry křivosti na elipsoidu ... 43 3.2.4 Základní výpočty na rotačním elipsoidu ... 46 3.2.5 Řešení sféroidických trojúhelníků ... 47 3.2.5.1 Řešení přechodem na náhradní kouli ... 47 Literatura ... 48 3.3 Vztahy mezi dvěma elipsoidy ... 48 3.3.1 Úvod ... 48 3.3.2 Odvození transformačních rovnic mezi dvěma souřadnicovými soustavami dvou elipsoidů ... 49 3.3.3 Odvození zprostředkujících rovnic oprav pro určení transformačního klíče ... 52 3.3.4 Základní geometrické úlohy mezi dvěma rotačními elipsoidy ... 54 PŘÍKLAD 8 Výpočet (X, Y, Z)W a (a, b, g )W ... 55 PŘÍKLAD 9 Výpočet (X´, Y´, Z´)B a (a´, b´, g ´)B ... 56 PŘÍKLAD 10 Výpočet (B, L, H)B a (a, b, g )B ... 56 PŘÍKLAD 11 Výpočet (X, Y, Z)1B a (a, b, g)1B... 57 PŘÍKLAD 12 Výpočet (X´, Y´, Z´)1 a (a´, b´, g ´)1... 58 PŘÍKLAD 13 Výpočet odlehlosti elipsoidu Besselova a WGS84 ... 59 Literatura ... 61 III. ČÁST – VYROVNÁVACÍ POČET 1 - MNČ 4 Základní poznatky MNČ ... 63 4.1 Úvod ... 63 4.2 Vyrovnání metodou nejmenších čtverců ... 63 4.2.1 Výpočet odhadu přesnosti ... 65 4.2.2 Kontroly ... 66 4.3 Podmínková pozorování ... 67 4.3.1 Přímé řešení podmínkových pozorování ... 68 4.3.2 Postupné řešení podmínkových pozorování ... 69 4.4 Zprostředkující pozorování ... 69 4.5 Zprostředkující pozorování s neznámými parametry a podmínková pozorování s neznámými parametry ... 72 vii 4.6 Zprostředkující pozorování s neznámými parametry a podmínková pozorování s neznámými parametry převedením podmínkových pozorování na zprostředkující ... 73 4.7 Závěrem stručné, ale zásadní porovnání metody zprostředkujících a metody podmínkových pozorování, především s ohledem na vyrovnání geodetických sítí ... 76 Literatura ... 76 IV. ČÁST – GEODETICKÉ SÍTĚ 5 Geodetické sítě – 2D ... 77 5.1 Úvod ... 77 5.1.1 Váhy měřených veličin ... 78 5.2 Vyrovnání geodetických sítí v 2D prostoru pomocí podmínkových měření/pozorování ... 78 5.2.1 Vyrovnání triangulace ... 79 PŘÍKLAD 14 Vyrovnání rovinné trojúhelníkové sítě podle podmínkových pozorování ... 80 5.2.2 Vyrovnání trilaterace ... 84 5.2.3 Vyrovnání měření kombinovaných ... 84 PŘÍKLAD 15 Vyrovnání rovinného trojúhelníka podle podmínkových měření/ pozorování, jsou-li měřeny úhly a délky stran – vyrovnání měření kombinovaných ... 85 5.3 Vyrovnání geodetických sítí ve 2D prostoru pomocí zprostředkujících pozorování ... 87 Literatura ... 89 6 Trojrozměrná geodézie – 3D ... 91 6.1 Teoretické základy 3D geodézie ... 91 6.1.1 Úvod ... 91 6.1.2 Teoretické základy trojrozměrné geodézie ... 92 6.1.2.1 Souřadnicové systémy a základní vztahy ... 93 6.1.2.2 Vyjádření diferenciálů neznámých veličin v obzorníkovém systému ... 98 6.1.2.3 Zprostředkující rovnice oprav ... 100 6.1.2.4 Přehled výpočetního postupu ... 102 6.1.3 Závěr ... 103 Literatura ... 103 6.2 Podmínka komplanarity ... 104 Literatura ... 105 6.3 Společné vyrovnání směrových a délkových veličin ... 105 Literatura ... 108 6.4 Vyrovnání sítě v 3D prostoru bez závislosti na svislici .. 108 6.4.1 Sestavení podmínkových rovnic ... 108 Literatura ... 112 6.5 Vyrovnání prostorové sítě metodou družicové geodézie ... 113 6.5.1 Stanovení základních vztahů pro určení směru strany prostorové sítě ... 113 6.5.2 Sestavení podmínkových rovnic pro variantu A ... 115 viii 6.5.3 Stanovení počtu podmínkových rovnic ... 117 6.5.4 Zhodnocení a závěr ... 118 Literatura ... 119 6.6 Vyrovnání prostorové trilaterační sítě objemovou podmínkou ... 119 6.6.1 Úvod ... 119 6.6.2 Tvar objemové podmínky a její úprava ... 119 6.6.3 Číselná aplikace ... 123 6.6.4 Závěr ... 123 Literatura ... 124 6.7 Prostorové protínání z délek ... 124 6.7.1 Úvod ... 124 6.7.2 Teoretické řešení úlohy ... 124 6.7.2.1 Řešení pro nadbytečný počet n měření ... 126 PŘÍKLAD 16 Prostorové protínání z délek s vyrovnáním... 126 6.7.2.2 Řešení pro nutný počet n měření ... 128 PŘÍKLAD 17 Prostorové protínání z délek bez vyrovnání ... 129 Literatura ... 131 7 Triangulace na vysoké cíle – síť 0-tého řádu – hvězdná triangulace ... 133 7.1 Úvodem několik slov na vysvětlenou ... 133 7.2 Dvě základní souřadnicové soustavy sférické astronomie ... 133 7.2.1 Obzorníková souřadnicová soustava ... 134 7.2.2 Rovníkové souřadnicové soustavy ... 135 7.3 Základní geometrické úlohy družicové geodézie (DG) ... 136 7.4 Teorie Väisälä-ho metody hvězdné triangulace – síť 0-tého řádu ... 139 7.4.1 Část 1 – Určení směru strany sítě ... 139 7.4.2 Část 2 – Vyrovnání celé sítě ... 140 7.5 Zobecnění Väisälä-ho metody hvězdné triangulace ... 142 7.6 Měření na velké vzdálenosti před „družicovou érou“ ... 144 7.7 Triangulace na vysoké cíle – síť 0-tého řádu ... 146 7.7.1 Použití balónů k budování finské sítě 0-tého řádu ... 146 7.7.2 Přenos směru a délky pomocí letadla ... 146 Literatura ... 149 8 Družicové sítě ... 153 8.1 Geometrické úlohy družicové geodézie (DG) ... 153 Literatura ... 154 8.2 Družicové sítě z počátku „družicové éry“ ... 154 8.2.1 Družicová síť Smithsoniánské astrofyzikální observatoře (SAO) ... 155 8.2.1.1 Vyrovnání bloku Evropa – Asie ... 156 8.2.1.2 Vyrovnání bloku Atlantik – Amerika – Pacifik ... 158 8.2.2 Vyrovnání trojúhelníku východoevropské sítě ... 159 Literatura ... 161 8.3 Celosvětová geometrická družicová síť BC-4 ... 161 Literatura ... 162 ix 8.4 Propojení pěti geodetických referenčních soustav pomocí celosvětové geometrické družicové sítě BC-4 ... 163 8.4.1 Směrové veličiny ... 163 8.4.2 Délkové veličiny ... 163 8.4.3 Vyrovnání světové sítě BC-4 jako celku ... 164 8.4.3.1 Úplné základnové podmínkové rovnice ... 164 8.4.3.2 Rozšířené základnové podmínkové rovnice ... 165 8.4.3.3 Výsledky vyrovnání družicové světové sítě BC-4 ... 166 8.4.4 Určení vzájemných posunutí středů referenčních elipsoidů, jejich stočení vzhledem k astronomickému systému a délkových měřítek ... 166 8.4.4.1 Určení pravoúhlých souřadnic ... 166 8.4.4.2 Sestavení zprostředkujících rovnic oprav ... 167 8.4.4.3 Výsledné hodnoty posunutí, stočení a délkových měřítek referenčních elipsoidů ... 168 Literatura ... 169 8.5 Závěr ... 169 8.5.1 Metody a měřené veličiny – jejich využití v geodézii ... 170 Literatura ... 172 1 I. část Země a geodézie 1 Úvod 1.1 Historie měření velikosti a tvaru Země V dobách starých národů jako byli Babyloňané nebo Egypťané, byl tvar Země všeobecně považován za jakousi desku, která se pohybuje na vodní hladině. Mezi prvními, kdo vyslovil teorii o tom, že Země má kulový tvar byl zřejmě Pythagoras. 1.1.1 První určení poloměru Zeměkoule První důkaz o kulovitosti Země však podal až Erathostenes (276-195 př.n.l.). Ten zvolil dvě místa, ležící přibližně na stejném poledníku a jejich vzdálenost odhadl podle cestovních dní kupeckých karavan. Rozdíl zeměpisných šířek určil podle sklonu slunečních paprsků v jednotlivých místech v okamžiku polední kulminace. Měření prováděl v době letního slunovratu. Pro poloměr Zeměkoule získal hodnotu R = 6 844 km; chyba byla 7,3%. Uvážíme-li podmínky při určení tohoto poloměru, musíme obdivovat Eratosthenovy znalosti a jeho měřičské umění. Stejným způsobem jako Eratosthenes určil velikost Země asi o 150let později řecký filozof Poseidonios (135-51 př.n.l.). Pozoroval, že v určité době je vidět hvězdu Canopus na ostrově Rhodos přímo na mořském horizontu, kdežto v Alexandrii je asi 7o30´ nad obzorem. Vzdálenost obou míst určil odhadem podle plavby lodí. Z jeho výpočtů vyšel poloměr Zeměkoule R = 6 570 km. Tento velmi dobrý výsledek byl náhodný, neboť rozdíl zeměpisných šířek Alexandria-Rhodos není 7o30´, ale jen 5o14´ a i vzdálenost mezi oběma místy nebyla určena přesně. Není známo, jestli Poseidonos měřil obvod Země ještě jindy, ale řecký geograf Strabo uvádí, že Poseidonos určil poloměr Země rovný 5 300 km, tedy o celých 1 000 km menší než ve je skutečnosti. Je zajímavé, že tento rozměr použil asi v r. 130 n.l. astronom a geograf Ptolemaios pro konstrukci mapy světa. Dále od Ptolemaia převzali tuto nízkou hodnotu zemského poloměru středověcí mořeplavci, např. Kryštof Kolumbus. 1.1.2 Středověké měření Země Kalif Al-Manun vydal v r. 827 rozkaz k určení poloměru Země. Arabští učenci tehdy zaměřili západně od Bagdádu délku oblouku odpovídající 2o na zemském poledníku. Zeměpisné šířky koncových bodů určili astronomicky. Výsledek byl pouze o 4% větší než hodnota správná. Uplynulo bezmála 1000 let od Erathosténových měření, než se začala prosazovat teorie o tom, že Země nemá kulovitý tvar a začala epocha Země jako elipsoidu. V tomto dlouhém období nejsou žádné zprávy o určování poloměru Země. Výsledky antických učenců byly zničeny, křesťanství nepřálo rozvoji přírodních věd a po pádu Říše římské nastal v Evropě obrovský úpadek přírodních věd. Dokonce v této době znovu ožil názor, že Země je plochý kotouč, který pluje na vodě. Není bez zajímavosti, že Kryštof Kolumbus musel 2 000 let po Pythagorovi těžce prosazovat názor o kulovém tvaru Země. 1.1.3 Nové názory na tvar Země Závislost mezi tíží a tvarem Země prvně precizoval Clairaut svým teorémem. a po praktické 2 stránce vystupují v „elipsoidické éře“ geodézie vedle astronomicko-geodetických metod i měření tíže a Snelliem v r. 1615 zavedená měření triangulační. Triangulační metoda dovolila přesné určení poledníkových či rovnoběžkových oblouků. Stupňová měření metodu triangulace později využila a rozvinula. Kopernikovy, Keplerovy, Galileovy a především Newtonovy a Huygensovy práce byly příčinou toho, že se na tvar Země začalo pohlížet jako na rotační elipsoid. K tomuto názoru se došlo v důsledku nových teoretických znalostí a přesných triangulačních měření. K potvrzení tohoto názoru přispěly zkušenosti astronoma Richera, který byl v r.1672 vyslán do Cayenne v Jižní Americe, aby zaměřil paralaxu planety Mars. Richer zjistil, že jeho kyvadlové hodiny, které šly v Paříži správně, se v Cayenne zpožďují o 2,5 minuty za den. K obnovení jejich správného chodu proto musel zkrátit kyvadlo téměř o 3 mm. Toto zkrácení je ve shodě se zmenšením zemské tíže pro místa bližší rovníku. Isaac Newton, který znal již od roku 1665 všeobecný gravitační zákon a Christian Huygens (autor teorie fyzického kyvadla) vysvětlovali zpožďování Richerových kyvadlových hodin po jejich přemístění z Paříže do místa na rovníku jako nutný důsledek zploštění Země na pólech – místo na rovníku je vzdálenější od středu Země než na 50o zeměpisné šířky (Paříž) a je zde proto nejen menší gravitační síla, ale i větší síla odstředivá, a tím je i doba kyvu stejného kyvadla větší. Teoretické úvahy a výpočty většiny slavných matematiků a fyziků (Clairaut, Bouguer aj.) potvrzovaly Newtonův názor o zploštění Země na pólech. Přesto se ale dál vedly učené spory. Když v roce 1725 zahájila svou vědeckou činnost petrohradská Akademie věd, obhajoval tehdy její nejstarší a nejváženější člen J.Herman Newtonovu teorii o sféroidickém tvaru Země, s kratší osou procházející póly. Bouguer v roce 1733 napsal, že se mu zdá, že jsou geometrie a fyzika v rozporu a pochybnosti, že se mohou odstranit pouze porovnáním dvou oblouků o délce 1o , z nichž jeden bude zaměřen blízko polárního kruhu a druhý blízko rovníku. K ukončení neplodných sporů o zploštění Země rozhodla v r.1735 francouzská Akademie věd a vypravila dvě expedice, aby vykonaly stupňová měření. Jedno měření se provádělo v Laponsku (blízko severního polárního kruhu) a druhé v Peru na rovníku. Obě slavné expedice tak navždy vešly do dějin geodézie. Bližší o těchto pracech a, z hlediska geodézie, revoluční době najde čtenář v pracech [1], [2], [3], [5], [6], [7] a [8]. 1.1.4 První stupňová měření na našem území Stupňová měření a přesnější mapování se považovaly za důkaz vědecké, technické a hospodářské vyspělosti jednotlivých států. Proto jednotliví panovníci podporovali geodetické práce na svých územích. V druhé polovině 18. století byla vykonána celá řada stupňových měření nejen v Evropě, ale i v Americe, Africe a Asii. Často však bylo měření překotné a s malou přesností a výsledky proto byly málo spolehlivé. V bývalém Rakousku-Uhersku se rovněž uvažovalo o vyhotovení podrobnějších map. Jedním z geodetických podkladů pro toto mapování mělo být stanovení délky 1o na vídeňském poledníku. Touto prací pověřila císařovna Marie Terezie ředitele vídeňské hvězdárny Josefa Liesganiga, který zvolil řetězec trojúhelníků mezi Brnem, Vídní, Štýrským Hradcem a Varaždínem. Počátečním bodem řetězce byl střed věže kaple sv. Kříže na území Soběšic, asi 5km severně od Brna. Řetězec trojúhelníků vedl přes vídeňskou hvězdárnu a končil na věži kostela ve Varaždíně. Astronomická a geodetická měření vykonával Liesganig v letech 1759-1768. Délky měřil 6 sáhů (asi 11,4 m) dlouhými dřevěnými latěmi a úhly v trojúhelnících pomocí kvadrantu o poloměru 79 cm, s jedním pevným a jedním pohyblivým dalekohledem, viz obr. 1.1.1. 3 Obr. 1.1.1 Kvadrant o poloměru 79 cm s jedním pevným a jedním pohyblivým dalekohledem Rozdíl zeměpisných šířek Soběšic a Varaždína určil Liesganig 2o56´45,85´´. Změřil také azimut potřebný k promítnutí řetězce na poledník procházející věží chrámu sv. Štěpána ve Vídni. Výsledkem těchto prací bylo určení délky 1o na poledníku u Vídně hodnotou 58664,2 vídeňských sáhů (111 255,716 m). Tyto výsledky však byly krátce po uveřejnění ostře kritizovány. Liesganig byl obviněn z toho, že upravoval výsledky měření tak, aby dosáhl lepšího souhlasu při výpočtech. Z pozdějších triangulací skutečně vycházejí větší délky stran. Např. Ing. Šimek vypočítal z nových měření délku strany Soběšice – Děvín 42 162,91 m. Rozdíl od Liesgangova měření je 189,93 m, což je téměř přesně 100 vídeňských sáhů, což spíše ukazuje na hrubou chybu ve výpočtech, než na úpravy výsledků měření. 1.2 Vztah geodézie a ostatních vědních oborů V této kapitole se budeme snažit stručně vyjádřit sepjatost geodézie s mnoha obdobnými vědními obory. Toto třídění je jistě subjektivní a jsme si jisti, jak je zvykem v povaze lidí, že nebudou někteří čtenáři souhlasit s předloženými názory. Nejdříve se pokusíme vyjmenovat obory, které jsou ve vzájemném vztahu s geodézií a poté obory, ve kterých je geodézie aplikována. 1.2.1 Geodézie a ostatní přírodní vědy Astronomie. Určení polohy bodů geodetických sítí na povrchu Země změřením astronomických zeměpisných šířek a délek pomocí hvězd, jakož i určení astronomických azimutů pro zorientování geodetických sítí. Zjišťování velikosti a tvaru Země. Konzervace času. Zjišťování tíhového 4 zrychlení. Určení průběhu hladinových ploch, geoidu a kvazigeoidu. Využití umělých družic Země k vyřešení základních vědeckých úloh geodézie. Studium precese a nutace. Aplikace teorie relativity. Studium poruch v drahách družic. Geofyzika. Měření tíhového zrychlení a jeho rozložení na povrchu i uvnitř Země. Studium nitra Země a jeho změn. Pohyby litosférických desek, horotvorné procesy. Mezi obory geofyziky rovněž patří seizmologie, atmosféra, ionosféra i geotermika, kterým geodézie napomáhá přímým měřením i studiem poruch a jejich příčin. Geologie. Moderními způsoby měření kontroluje geodézie číselně teorie geologie, např. pohyby kontinentů. Výsledky prostorových metod napomáhají k objasnění vzniku a vývoje nejen Země, ale i Měsíce a planet. Zasahuje i do geomorfologie, studia půdy ad. Meteorologie. Těkdy též fyzika atmosféry studuje stav a změny atmosféry, ionosféry a troposféry. V minulosti šlo především o podchycení vlivu atmosféry na astronomicko-geodetická měření, tj. vliv refrakce. V současnosti jde o podchycení vlivu při měření na družice. 1.2.2 Obory, v kterých je geodézie aplikována Urbanistika. V městském prostředí s rychlým rozvojem je důležité, aby byl dochován a zdokumentován/zmapován současný stav pro budoucí generace. Projektové inženýrství. Při budování velkých staveb jako jsou např. hráze, mosty nebo velké továrny je v mnoha případech nezbytně nutné vytipovat předem vhodné lokality pro tyto stavby. Pro tato strategická místa je často nezbytně nutné znát pohyby země a pohyby vodních hladin před, během a po stavbě. V případě staveb hrází, hydrodynamických tunelů, zavlažovacích projektů a pod. je třeba znát přesný tvar ekvipotenciálních ploch spádových oblastí. Vytyčování hranic. Znalost průběhu hranic jak v mezinárodním tak i ve vnitrostátním měřítku je v dnešní době velice důležité. V nedávné době se začal klást důraz na přesnou znalost hranic také v takových částí světa, jakou jsou polární oblasti a Severní moře. Umístění a vytyčení těchto hranic je vhodné zejména z ekonomického hlediska. Ekologie. Z nedávné minulosti je patrné, že je nezbytné studovat jak lidská činnost ovlivňuje životní prostředí. Příkladem mohou být pohyby na povrchu Země, které jsou způsobeny podpovrchovou těžbou nerostných surovin nebo podpovrchovou likvidací různých odpadů. Zde je geodézie nezbytná. Současnost tuto naléhavost jen podporuje. Zeměpis. Veškeré polohové informace, které se využívají v geografii, vycházejí z geodézie. Přestože geografové využívají méně přesná data, jen geodézie jim může poskytnou tyto podklady. Planetologie. I v planetologii se využívá mnohých geodetických metod, příkladem jsou prostorové techniky. Pomocí nich můžeme sledovat pohyby těles sluneční soustavy a tím i jejich poruchy. Hydrografie. Z různých zdrojů je patrno, že někteří odborníci hydrografii slučují s oceánografií a jiní ji přikládají zvláštní význam. Je možné na hydrografii pohlížet jako na zvláštní (námořní) větev mapování, kdy geodézii využijeme při určení přesné polohu na moři nebo při zjišťování hloubky sondování pod mořskou hladinou. 1.3 Definice vyšší geodézie a její úkoly Vyšší geodézie vznikla již ve starověku, neboť bylo zcela přirozené, že se lidé zajímali o velikost a tvar Země, nositelky života. Tenkrát ovšem nedosáhla takové úrovně jako matematika, astronomie 5 nebo geografie. Její velký rozvoj začal teprve v 17. století, kdy se stala skutečnou vědou. Základním vědeckým úkolem vyšší geodézie je určení rozměrů a tvaru Země, jejího vnějšího tíhového pole a jejich změn s časem. Tato oblast geodetických prací se označuje ,,teoretická” nebo ,,základní” též „fyzikální“ geodézie a patří do skupiny věd o Zemi (geověd), které zkoumají naší planetu v celku i v částech. Da1ším, velmi dů1ežitým vědeckotechnickým úkolem vyšší geodézie je vybudovat na území jednotlivých států, skupin států nebo na celé Zemi základní geodetické sítě (sítě I. případně i 0. řádu) pro řešení technických úkolů (vyměřování a mapování). Je samozřejmé, že oba hlavní úkoly vyšší geodézie spolu úzce souvisejí a navzájem se prolínají. Při formování tvaru zemského tělesa působí dvě síly: přitaž1ivá síla F podle obecného gravitačního zákona a odstředivá síla P jako důsledek zemské rotace. Výslednicí obou sil je síla zemské tíže G, viz obr. 1.3.1. Prostor, ve kterém se projevuje působeni zemské tíže, je tíhové pole Země. Obr. 1.3.1 Působení přitažlivé F a odstředivé síly P Uzavřené plochy, které jsou v každém svém bodě kolmé na směr tíže, jsou plochy hladinové. Jejich průsečnice s fyzickým zemským povrchem si můžeme představit jako vrstevnice na topografických mapách. Pro geodézii a geofyziku je nejdůležitější plocha, která prochází nulovým výškovým bodem. Toto těleso se obecně nazývá geoid. V důsledku toho, že v zemské kůře je hmota o různé hustotě rozložena nepravidelně, je také nepravidelné skutečné tíhové pole Země a proto geoid jako takový je těleso velmi složité. Geoid si můžeme představit jako plochu, která je velmi blízká klidným hladinám oceánů a moří, avšak ovšem pokračuje pod kontinenty. V roce 1945 přišel ruský geofyzik a geodet M. S. Moloděnskij s novou teorií, která uvažuje geodetické, astronomické a gravimetrické veličiny, naměřené jen na fyzickém zemském povrchu. Předmětem určení není geoid, ale plocha obecná, která není plochou hladinovou. Tato plocha byla nazvána kvazigeoid. Jednotlivé body této plochy dostaneme, odměříme-li od bodů na fyzickém zemském povrchu příslušné normální výšky (měříme po tížnicích), které se určují jen z nivelačních a gravimetrických měření. Základním úkolem vyšší geodézie je tedy rovněž, kromě 6 velikosti Země, určení tvaru Země a jejího vnějšího tíhového pole. Toto řešení nepotřebuje žádné hypotézy a jeho přesnost je omezena jen přesností měřených veličin. Kvazigeoid je blízký geoidu. Odlehlost obou ploch se liší maximálně o 2m ve vysokých horách a v oblasti oceánů obě plochy splývají. Jelikož však geoid a kvazigeoid mají velice složitý tvar, jsou tyto plochy nevhodné k matematickým zpracováním výsledků jednotlivých měření. K matematickým účelům se proto volí jednoduše a přesně definovatelná plocha rotačního elipsoidu o vhodných rozměrech (zemský elipsoid). Elipsoid, jehož parametry nejlépe vystihují geoid, respektive kvazigeoid jako celek, a který má střed So totožný s hmotným středem Země Sz a malou osu totožnou s osou rotace Země se nazývá obecný elipsoid. Zemský elipsoid, který svými parametry aproximuje geoid nebo kvazigeoid jen v určité oblasti Země, nemá střed Sr totožný s hmotným středem Země a malou osu má jen rovnoběžnou s osou rotace Země se nazývá referenční elipsoid, viz obr. 1.3.2 a bližší viz kap. 3. Obr. 1.3.2 Rozdíl mezi obecným zemským a referenčním elipsoidem Referenční elipsoidy, které se používají pro geodetické, mapovací a kartografické práce v různých státech se proto liší nejen svými parametry, ale také svou polohou v 3D prostoru a orientací vůči geoidu, respektive kvazigeoidu. Pro přesný převod výsledků geodetických, astronomických a gravimetrických měření z fyzického zemského povrchu na referenční elipsoid je nutné znát výšky bodů zemského povrchu nad tímto elipsoidem. Pro bod A je situace znázorněna na obr. 1.3.3. A0 je průmět bodu A po normále n na referenční elipsoid E; t je tížnice/svislice, procházející bodem A; J je úhel mezi tížnicí/svislicí a normálou (tížnicová odchylka); HN je normální výška bodu A nad kvazigeoidem Q; z je výška kvazigeoidu nad referenčním elipsoidem. Výška H bodu A nad elipsoidem je tedy zřejmě dána součtem H = HN + z 7 Obr. 1.3.3 Určení výšky H bodu A zemského povrchu nad elipsoidem Jak je tedy patrné, k přesnému zjištění elipsoidické výšky H bodu A potřebujeme znát nejen výšku HN z nivelace nebo trigonometrických měření, ale také výšku z kvazigeoidu nad elipsoidem. Takové řešení je tedy možné jen v moderních astronomicko-geodetických sítích a při využití gravimetrických údajů. Řešení hlavních úkolů vyšší geodézie se opírá o síť pevných bodů, účelně rozložených na fyzickém zemském povrchu. Měřické a výpočetní práce musí mít nejvyšší dosažitelnou přesnost. Je proto důležité pracovat s dokonalými přístroji, volit vhodné měřické metody, výsledky analyzovat a zpracovávat vhodnými matematickými metodami. 1.4 Vztahy mezi dvěma elipsoidy Podle vazby souřadnicového systému elipsoidu na zemské těleso rozeznáváme 2 druhy rotačních elipsoidů. Elipsoid referenční nemá střed totožný s těžištěm Země. Vedlejší poloosa nemusí být rovnoběžná s osou zemské rotace. Referenční elipsoid aproximuje těleso (geoid) jen v určité oblasti. V 18.-20. století byla odvozena řada elipsoidů, které se lišily kromě rozměrů i svou polohou a orientací vzhledem ke geoidu. Pro geodetické výpočty se užívaly elipsoidy, které odvodil např. Bessel, Hayford, Clark, Krasovskij aj. Elipsoid obecný (absolutní) vystihuje Zemi jako celek. Musí splňovat následující čtyři podmínky. 1. Jeho geometrický střed je totožný s těžištěm Země. 2. Jeho vedlejší poloosa splývá s osou zemské rotace. 3. Součet čtverců převýšení geoidu od tohoto obecného elipsoidu je minimální. 4. Rotační rychlost je stejná jako rotační rychlost Země. Tento elipsoid se nejlépe přimyká k povrchu celé Země. Příkladem je elipsoid systému WGS84 (World Geodetic Systém 1984). 8 Pro řešení řady aktuálních výpočtů v geodézii je nezbytné znát vztahy pro souřadnicové transformace mezi oběma typy elipsoidů. Tak se určí nejen vzájemná poloha těchto elipsoidů, ale získá se i možnost převedení souřadnic z jednoho elipsoidu na druhý a naopak. Tím, že se určí převodní vztahy mezi různými referenčními elipsoidy na straně jedné a obecným elipsoidem na straně druhé, získají se i převodní vztahy mezi referenčními elipsoidy. 1.4.1 Besselův elipsoid Besselův elipsoid byl odvozen v roce 1841 tzv. obloukovou metodou. Bessel využil výsledků měření deseti různých poledníkových oblouků a parametry elipsoidu vypočítal vyrovnáním podle MNČ. Oblouková metoda je ryze geometrická, při jejím užití se neuvažuje vliv tížnicových odchylek. Nezohledněné větší tížnicové odchylky v koncových bodech měřených poledníkových oblouků negativně ovlivnily přesnost výsledků. Parametry Besselova elipsoidu jsou: hlavní poloosa a = 6 377 397,155 00 m vedlejší poloosa b = 6 356 078,963 25 m Tento elipsoid je vhodný zejména v oblastech střední Evropy, byl použit pro geodetické a kartografické výpočty na našem území (např. vojenská triangulace 1862-1898, po r.1918 systém JTSK). 1.4.2 Elipsoid WGS84 WGS84 je globální geocentrický geodetický systém, který užívá armáda USA. Parametry elipsoidu WGS84 jsou: primární: hlavní poloosa a = 6 378 137 m zploštění i = 1 : 298,257223563 geocentrická gravitační konstanta GM = 398 600,4418 km3. s –2 úhlová rychlost rotace Země w = 7,292115.10-5 rad.s-1 sekundární: definují model struktury zemského tíhového pole pomocí geopotenciálních harmonických (Stokesových) koeficientů. Počátek souřadnicové soustavy WGS84 je v těžišti Země, a to s chybou asi 1 dm. Osa Z směřuje ke konvenčnímu terestrickému pólu. Osa X je průsečnice základního poledníku a roviny rovníku, vztažené ke konvenčnímu terestrickému pólu. Osa Y doplňuje systém na pravoúhlý pravotočivý systém (směr kladné části osy Y je 90o východně vzhledem k ose X). V systému WGS84 pracuje i globální polohy systém GPS. 1.4.3 Odvození transformačních rovnic mezi dvěma souřadnicovými systémy Podle výše uvedeného obrázku uvažujme souřadnicový systém S[X,Y,Z]. Tento systém posuneme tak, že počátek přejde z C do 0´, čímž vznikne rovnoběžně posunutý systém S´[X´,Y´,Z´]. Posun je dán vektorem C0´ = [DX,DY,DZ], označme jej DS. Poté dojde k natočení do systému s[x,y,z] vždy v kladném smyslu kolem osy X´o +ex, kolem osy Y´o +ey a kolem osy Z´ o +ez. Počátek zůstává nezměněn o = 0´. Žádný z těchto dvou systémů s a S neupřednostňujeme. Pro odvození transformačních rovnic budeme nyní převádět systém s do systému S´ a ten do S. Transformace probíhá ve třech krocích: 9 Obr. 1.4.1 1) Rotace (otočení) Maticový zápis otočení je S´= Rs, kde matice rotace R takto definovaného modelu je           = cos( ´, ) cos( ´, ) cos( ´, ) cos( ´, ) cos( ´, ) cos( ´, ) cos( ´, ) cos( ´, ) cos( ´, ) Z x Z y Z z Y x Y y Y z X x X y X z R Kosiny úhlů, které spolu svírají jednotlivé souřadnicové osy, lze vyjádřit pomocí rotačních parametrů. Podle výše uvedeného obr. 1.4.1 je cos(X´,y) = cos(90o+ez) = -sin ez = - ez cos(X´,z) = cos(90o-ez) = sin ey = ey cos(Y´,x) = cos(90o-ez) = sin ez = ez cos(Y´,z) = cos(90o+ex) = -sin ex = -ex cos(Z´,x) = cos(90o+ey) = -sin ey = -ey cos(Z´,y) = cos(90o-ex) = sin ex = ex cos(X´,x) = cos(Y´,y) = cos(Z´,z) = 1 a matice rotace bude ve tvaru           - - - = 1 1 1 y x z x z y R e e e e e e 10 2) Změna měřítka Systém s má jiný rozměr než systém S, resp. S´. Měřítkový koeficient k vyjadřuje změnu délkového měřítka při přechodu mezi oběma systémy.Tedy S´ = (1 + k) Rs. 3) Translace (posunutí) Souřadnicové systémy S[X,Z,Y] a S´[X´,Y´,Z] jsou pouze rovnoběžně posunuty. Lze tedy psát S = S´+ DS, kde DS = [DX,DY,DZ]. Takže konečný tvar rovnice je                     - - - + +           D D D =           z y x k Z Y X Z Y X y x z x z y 1 1 1 (1 ) e e e e e e Poznámka. Úvahy i údaje uvedené v této kap. 1 nejsou jistě úplné co do rozsahu i co do hloubky. Pokud se čtenář s nimi nespokojí najde další v [7]. Při sepisování této kapitoly bylo čerpáno z prací [7] a [4]. Další a hlubší rozpracovaní této tématiky je v kap. 3.3. LITERATURA: [1] Böhm J., Hora L., Kolenatý E.: Vyšší geodézie – díl I. Vydavatelství ČVUT, Praha 1981. [2] Grušinskij N. P.: Teorija figury Zemli. Gosud. izdat. fiziko-matem. liter., Moskva 1963. [3] Karský G.: Sborník výzkumných prací VÚGTK, sv.16, Praha 1986. [4] Lahoda P.: Diplomová práce. ZČU, Plzeň 2006. [5] Mueller I. I.: Spherical and Practical Astronomy as Applied to Geodesy. Frederick Ungar Publishing Co., New York 1969. [6] Ryšavý J.: Vyšší geodesie. Nákladem České matice technické, Praha 1947. [7] Vaníček P., Krakiwsky E.: GEODESY – the concepts. North-Holland, New York 1986. [8] Vykutil J.: Vyšší geodézie. Vydavatelství Kartografie, Praha 1982. 11 2 Fyzikální charakteristiky Země 2.1 Země a její pohyb Pohyby Země jsou především podmíněny různým především gravitačním vlivům. Proto i pohyby Země jsou různorodé. Možno je dělit na pravidelné a nepravidelné. Pravidelné pohyby lze podchytit, aspoň v prvním přiblížení, pouze Keplerovými pohybovými zákony. Nepravidelné pohyby Země jsou poruchy způsobené třetími tělesy či dalšími negravitačními vlivy. Pravidelné pohyby: - pohyb Země společný s pohybem naší galaxie vůči ostatním galaxiím - pohyb Země vůči těžišti naší galaxie - pohyb Země kolem Slunce - pohyb Země kolem těžiště soustavy Země-Měsíc - rotační pohyb Země kolem vlastní osy Nepravidelné pohyby – poruchy: - gravitační vlivy Měsíce, planet a dalších těles sluneční soustavy - negravitační: záření, odpor hmotných částic v prostoru dráhy Země, relativistické ad. O těchto vlivech pojednává nebeská mechanika a astrodynamika, viz např. [1] a [2]. LITERATURA: [1] Andrle P.: Základy nebeské mechaniky. ACADEMIA, Praha 1971 [2] Burša M., Karský G., Kostelecký J.: Dynamika omělých deružic v tíhovém poli Země. ACADEMIA, Praha 1993. 2.2 Tíhové pole Země Jak ukazuje obr. 1.3.1, je každý bod na povrchu Země pod vlivem dvou základních sil, přitažlivé F a odstředivé P*). Výslednicí je pak tíže G. Jelikož jde o povrch Země, který je možno nahradit plochou vztažného elipsoidu, pak velikost průvodiče SA se zmenšuje směrem k pólům a přitažlivá síla F se tedy k pólům zvětšuje. Síla P se naopak k pólům zmenšuje. A jelikož působí protichůdně vůči síle F, pak obě síly způsobuji zvětšování tíže směrem k pólům. 1) Tíže směrem k pólům stoupá. Minimální je na rovníku a maximální na pólech. 2.2.1 Vliv přitažlivé síly Podle obr. 2.2.1 označme diferenciál hmoty Země dm jeho souřadnice x, h, z a souřadnice bodu m jako x, y, z, přičemž bod m leží vně Země a je pevně spojen se Zemí. V tomto budě o hmotnosti m budeme vyšetřovat sílu přitažlivou i odstředivou, přičemž jeho hmotnost m = 1. Pro vzdálenost r mezi body dm a m platí _______________________________ *) Krom těchto sil však působí další silové vlivy, které jsou však mnohem řádově menší než tyto dvě základní, a je tudíž možno je v dalším textu zanedbat. Jsou to např. slapové účinky Měsíce a Slunce, vlivy atmosféry ve vyšších polohách,vliv vodních hmot, volná nutace a další. 12 r2 = (x -x )2 + (y -h )2 + (z -z )2 , takže ( ) 3 1 r x x r = - ¶ ¶ x a podobně pro y a z. X Y Z dm (x y z) m=1 r Y X Z (x h z) Obr. 2.2.1 Diferenciál přitažlivé síly, která působí na hmotnost m = 1, je 2 d 1 d r m F =k × a celková přitažlivá síla Země, která působí na hmotnost m = 1, je A = 2 d r m F k kde se integrace vztahuje na Zemi jako celek. Její složky v osách x, y, z jsou m r z m F r y m F r x F x y z d , d , d 3 3 3    A A A =k -x =k -h =k -z , (2.2.1) kde k je Newtonova-Cavendishova konstanta. 2.2.2 Vliv odstředivé síly Podle obr. 2.2.1 budeme opět vyšetřovat vliv odstředivé síly v bodě m, tedy sílu P. Platí, že P = mw 2r , kde, v našem případě je m = 1, w je úhlová rychlost a r vzdálenost bodu m od osy rotace. Pak P =w 2r 13 a složky v osách x, y, z jsou = = 2 , = 2 , = 0 x y z x P y P x P P w w r (2.2.2) 2.2.3 Složky celkové síly Vektorovým součtem dvou předchozích sil dostaneme sílu G, kterou nazýváme tíže. Působí-li na jednotku hmoty, m = 1, hovoříme o intenzitě (síly) tíže. Její složky získáme sečtením složek obou sil, tj. rov. (2.2.1) a rov. (2.2.2). Dostaneme    A A A = - + = - + = - m r z m y g r y m x g r x g x y z d , d , d 3 2 3 2 3 k x w k h w k z (2.2.3) a celková intenzita síly tíže je ( ) 2 1 2 2 2 x y z g = g + g + g v bodě m způsobená celou Zemí, g je číselně shodné se zrychlením, leč jeho rozměr je m·s-2. Intenzita síly tíže má rozměr kg·m·s-2. Složky v rov. (2.2.3) je možno též vyjádřit jako průměty intenzity síly tíže g do souřadnicových os. Jsou g g cosj cosl , g g cosj sinl , g g sinj x y z = = = . (2.2.4) 2.2.4 Tíhový potenciál a jeho vlastnosti Zavedeme výraz 2 ( 2 2 ) 2 d 1 x y r m W + + - =  A k w . (2.2.5) Pak platí, že x g W x ¶ = ¶ a podobně pro y a z. Přesvědčme se derivováním rov. (2.2.5) podle x. Dostáváme, že d d , 1 2 2 1 d 1 2 3 2 2 2 2 m x r x m x r x r m x x r x r W k x w k x w k w = - - + = - + +     ¶ ¶     = - - ¶ ¶    A A A což se shoduje s první rov. (2.2.3). Obdobné platí pro derivace podle y a z. Pro tíhový potenciál (2.2.5) tedy platí. 2) Derivací tíhového potenciálu W, rov. (2.2.5), podle určeného směru, dostáváme sílu tíže v tomto směru*), 3) potenciál W je skalár, 4) uvedené vtahy platí i pro samostatný potenciál přitažlivé síly, viz rov. (2.2.1), i pro samostatný potenciál síly odstředivé, viz rov. (2.2.2). *) Zde je toto dokázáno jen pro směry souřadnicových os x, y, z. 14 V rov. (2.2.5) je prvý člen roven gravitačnímu potenciálu U a druhý člen rotačnímu potenciálu V. Pak tedy: 5) celkový potenciál W, tj. tíhový potenciál, jest roven součtu gravitačního potenciálu U a odstředivého potenciálu V , takže W =U +V , (2.2.6) 6) hladinovou plochu definujme jako plochu, která má v každém svém bodě stejnou hodnotu tíhového potenciálu W =W = konst 0 . (2.2.7) Potom přírůstek dW, postupujeme-li po povrchu hladinové plochy, je nulový. Hladinová plocha je proto plochou ekvipotenciální. Tudíž dW = 0. Podle rov. (2.2.6) je rovněž dU + dV = 0 (2.2.8) dU a dV považujme za totální diferenciály funkce U = U (x, y, z) a funkce V = V (x, y, z). Jsou d d d d , d d d d , z z V y y V x x V V z z U y y U x x U U ¶ + ¶ ¶ + ¶ ¶ = ¶ ¶ + ¶ ¶ + ¶ ¶ = ¶ a po dosazení do rov. (2.2.8) a užitím bodu 5) dostáváme d d d = 0 ¶ + ¶ ¶ + ¶ ¶ ¶ z z W y y W x x W . (2.2.9) Výrazy x W ¶ ¶ atd. jsou složky (2.2.4) tíhového zrychlení g a dx, dy, dz jsou hledané složky (směrové parametry) hledaných souřadnicových přírůstků v hledaném směru*), který označme n. Pak cos(g;n)= 0 , takže ?(g;n) = 90° . 7) Směr tíže je stále kolmý k ekvipotenciální hladinové ploše. Leží tedy na normále k této ploše, nebo-li na svislici v bodě m, viz obr. 2.2.1, 8) hladinová plocha je plochou uzavřenou, z vnějšku vždy konvexní, je nedeformovaná a bez ostrých hran. Protože platí vztah (2.2.7), pak platí pro dvě blízké hladinové plochy, že rozdíl jejich potenciálů je rovněž konstantní, tedy W -W = DW = konst 2 1 . *) Pro větší názornost čtenáře, je možno si představit, že rov. (2.2.9) je dělena výškovým přírůstkem dh. Pak h x d d jsou směrové kosiny směru tíže g. 15 Podle bodu 2) je g n W = ¶ ¶ , z čehož DW = g ×Dn = konst . A protože tíhové zrychlení k pólům vzrůstá, pak musí Dn v důsledku předchozího vzorce, klesat. 9) Hladinové plochy (pro Zemi) se k pólům sbíhají a na rovníku jsou vzájemně nejvzdálenější. Bližší a obdobné úvahy o této tématice uvádí např. [4]. 2.2.5 Geoid a jeho rovnice Geoid je hladinová plocha o jistém tíhovém potenciálu Wg, která prochází body o nulových výškách. Tyto body jsou reálně dány značkami vodočtů pobřežních stanic. Při odvozování rovnice geoidu se vychází ze vztahu (2.2.5), jehož pravá strana se vyjádří proměnnými souřadnicemi r, f, L, což jsou geocentrický průvodič, geocentrická zeměpisná šířka a délka. Dojde se k diferenciální rovnici 2. řádu, která se řeší separací neznámých, viz [2]. Výsledkem je rovnice ( ) ( ) ,   +    + × L + L  = × + A = Y = A  A  r w f f r r 2 3 2 0 , , , 2 cos 2 1 cos sin sin GM C k S k P a W GM n k n k n k n k n g n g kde GMA je geocentrická gravitační konstanta, Wg přijatá hodnota tíhového potenciálu na ploše geoidu, aA poloměr rovníku Země, Cn,k a Sn,k jsou geopotenciální harmonické (Stokesovy) koeficienty stupně n a řádu k, w je rotační rychlost Země a Pn,k jsou Legendrovy polynomy pro k = 0, a Lagendrovy přidružené funkce pro k 1 0. Bližší o těchto pojmech a o užití uvedených vzorců bude následovat v části IX. Převýšení z geoidu nad elipsoidem je pak g e z =& r -r , kde re je geocentrický průvodič elipsoidu pro dané f. Bližší o uvedené problematice v [1], [2], [3], a [4]. LITERATURA: [1] Burša M., Pěč K.: Tíhové pole a dynamika Země. ACADEMIE, Prha 1988. [2] Heiskanen W. A., Moritz H.: Physical Geodesy. Freeman, 1967. [3] Vaníček P., Krakiwsky E.: Geodesy-the concepts. Amsterdam 1986. [4] Zeman A.: Fyzikální geodézie. Vydavatelství ČVUT, Praha 1998. 16 2.3 Atmosféra Vliv atmosféry je i z hlediska astrodynamiky zásadní důležitosti, neboť značnou měrou ovlivňuje dráhu nízkých družic Země. Proto je jí třeba věnovat pozornost, především s ohledem na vystižení hustoty a její změny v daném čase a místě. Uveďme již v úvodu, že stoprocentní postižení prozatím neexistuje. Navíc k tomu přistupuje ještě rotace atmosféry a její nepravidelné proudění nazývané vítr. Těmto tématům se budeme ve vší stručnosti věnovat v této kap. 2.3. 2.3.1 Hustota atmosféry Hustota atmosféry se mění exponenciálně v závislosti na výšce. Její změny jsou závislé nejen na výšce, ale i na čase, a to ve značně složité závislosti. Mezi nejjednodušší vzorce pro výpočet hustoty r, ale nejméně přesné, patří vztah = exp(- k ×h) 0 r r , kde h je výška družice, R poloměr Země a k = 0,1082. r0 je hustota atmosféry pro h = 0. Jiný vztah zní     = + 2 1 cos 0 r r b ny , kde b, n jsou koeficienty a y je úhel mezi geocentrickým průvodičem a vzdutím atmosféry. Hustota r0 se určuje ze vztahu log a bh cexp(d h) 0 r = + + , kde a, b, c, d jsou koeficienty závisející na sluneční aktivitě a společně s b a n jsou určovány přístroji na palubě družice. V diplomní práci [3] je uveden empiricky získaný vzorec       = - × h h ln 22,5 exp 3 0 r r , kde r0 = 1,225 kg·m-3 a h v km je výška družice. Tento vzorec platí jen přibližně pro výšky od 200 km do 2000 km a byl sestaven pro hodnoty hustoty atmosféry uváděnými v [2]. Složitější a přesnější vzorce uvádí např. [1]. Podle nich jsou zakresleny průběhy hustot ri s výškou h na obr. 2.3.1. 2.3.2 Změny v hustotě atmosféry 1) Denní efekt. Tento jev způsobuje maximální vzrůst hustoty v dané výšce kolem 14. hodiny a minimum mezi půlnocí a svítáním. Ve výšce 650 km je maximální hustota 10krát větší než minimální. Ve výšce 200 km dosahuje tento vliv až 40% průměrné hustoty. Velikost denní změny tedy závisí i na výšce.Tento efekt je způsoben změnou teploty atmosféry v závislosti na výšce Slunce nad horizontem. Ve dne jako by se atmosféra vydouvala – linie stejné hustoty vytváří vzdutí, viz obr. 2.3.2 a mírně se opožďovala za Sluncem. Ve výšce 500 km dosahuje hodnot 100 km. Tj. denní hodnota hustoty ve výšce 600 km je rovna průměrné noční hustotě v 500 km. 17 2) Dvacetisedmidenní perioda odpovídá periodě rotace Slunce kolem své osy vzhledem k Zemi. Tento efekt je závislý na množství a aktivitě slunečních skvrn na přivrácené straně Slunce. Ve výšce 200 km (600 km) může vyvolat 20% (70%) změny od průměrné hustoty. 3) Šestiměsíční cyklus vyvolává amplitudu ve výšce 350 km asi 40% střední hustoty. Maxima dosahují změny v dubnu a říjnu, minima v lednu a červnu. Obr. 2.3.1 (významy hustot ri jsou uvedeny v textu) Zde znamená: r1 průměr z maximálních denních hodnot, maximum střední sluneční aktivity, r2 průměr z minimálních denních hodnot, maximum střední sluneční aktivity, r3 průměr z minimálních nočních hodnot, maximum střední sluneční aktivity, r4 průměr z minimálních denních hodnot, minimum střední sluneční aktivity, r5 průměr z minimálních nočních hodnot, minimum střední sluneční aktivity. 4) Jedenáctiletý cyklus vyvolává nejpomalejší, ale největší změny. Porovnáním hodnot z roku 1958, kdy byla sluneční aktivita maximální a z roku 1964, kdy byla minimální, vyplývá, že ve dne ve výšce 300 km klesla hustota průměrně 3krát a ve výšce 600 km asi 20krát. 5) Nepravidelné změny jsou svým způsobem výjimečné. Závisí rovněž na činnosti Slunce a je těžké je předvídat. Mohou trvat jen několik dní nebo hodin, ale mohou dosáhnout poměrně velkých hodnot. 18 2.3.3 Rotace atmosféry Pokud předpokládáme, že atmosféra rotuje stejnou úhlovou rychlostí jako Zem, potom je její úhlová rychlost L = 1. Ve skutečnosti ovšem L 1 1 a v důsledku toho vzniká tak zvaný zonální vítr, což je vítr ve směru rovnoběžek. Pro L = 1,0 je postupná rychlost větru vůči Zemi VA = 0. Pro L > 1,0 je postupná rychlost větru VA > 0 vůči Zemi a směr větru od západu Obr. 2.3.2 k východu. Pro L < 1,0 je postupná rychlost větru VA < 0 vůči Zemi a směr větru od východu k západu. Velikost rychlosti rotace L atmosféry závisí především na výšce, dále na ročním období a místním čase. Její střední hodnota od 125 km, kde je L = 1,0, stoupá na L = 1,22 pro 325 km, pak opět klesá na 1,0 pro 430 km a na 0,82 pro 600 km. Další změny jsou způsobeny efektem ‘den – noc’. Hodnota L dosahuje maxima „večer“, tj. od 18 do 24 h a minima „ráno“, tj. od 6 do 12 h. Rotace závisí také na roční době. Oproti střední hodnotě je v zimě o 0,15 vyšší a v létě o 0,1 nižší. Postupnou rychlost větru VA pro obecnou zeměpisnou šířku j určíme ze vzorce ( ) p j cos 86400 2 1 r VA = L - , kde r je geocentrický průvodič družice. Bližší o atmosféře a o jejím vlivu na pohyb družice najde čtenář v publikacích [3], [4], [7], českých autorů a zahraničních v [1], [2], [5], [6] a [9]. V práci [10] jsou popsány další jevy související se Zemí. LITERATURA: [1] CIRA 61: Report of the Preparatory Group for an International Reference Atmosphere. Amsterdam 1961. 19 [2] CIRA 72: Complited by the Committee for the Cospar International Reference Atmosphere (CIRA). Berlin 1972. [3] Jansa T.: Poruchové působení atmosféry na dráhu družice. Diplomová práce, Praha 1984. [4] Kabeláč J., Sehnal Vl.: Atmospheric effects on the dynamics of the MIMOSA satellite. Journal of Geodesy (2003) 76: 536-542. [5] King-Hale D. G.: Theory of Satellite Orbits in an Atmosphere. Butterworths, London 1964. [6] King-Hale D. G.: Upper-Stmosphere Zonal Winds from Satellite Orbit Analysis. Planet. Space Sci., Vol. 31, No. 5, 1983. [7] Lála P.: Computer Program PRIOR Used for Orbit Determination at the Ondřejov Observatory. Space Res., Vol. 1. [8] Sehnal Vl.: Non-gravitational Forces in Satellite Dynamics. Symposium Sao Paulo, 1974. [9] Spravočnoe rukavodstvo po něbesnoj mechanike i astrodinamike. Nauka, Moskva 1971. [10] Vaníček P., Krakiwsky E.: Geodesy - the concepts. Amsterdam 1986. 20 21 II. část Vyšší geodézie matematická 3 Referenční plochy a soustavy 3.1 Referenční koule a výpočty na referenční kouli Pro realizaci geodetických a kartografických výpočtů s nižší přesností je možné zemské těleso nebo jeho část nahradit kulovou plochou (tzv. referenční koulí). Narozdíl od elipsoidické plochy, viz kap. 3.2, má plocha kulová o poloměru R konstantní křivost, všechny její normály se protínají v jejím středu. Normálové roviny procházejí také středem koule a protínají ji v hlavních kružnicích o poloměru R. Oblouky hlavních kružnic (ortodrom), které spojují 3 body na kouli, které ovšem neleží na společné hlavní kružnici (její rovina prochází středem koule), tvoří sférický trojúhelník. Roviny, které neprocházejí středem koule, protínají ji ve vedlejších kružnicích. 3.1.1 Sférické zeměpisné souřadnice [U, V] Souřadnicový systém sférických zeměpisných souřadnic tvoří jednotný systém pro celou kouli, viz obr. 3.1.1. Sférická zeměpisná šířka U je úhel, který svírá normála n bodu P s rovinou rovníku. Je - od rovníku k severnímu pólu v intervalu 0° až 90° a označuje se jako severní šířka (kladná, +, N) - od rovníku k jižnímu pólu v intervalu od 0° do -90° a označuje se jako jižní šířka (záporná, –, S) Rovnoběžka je geometrické místo bodů s konstantní zeměpisnou šířkou. Poloměr r libovolné rovnoběžky je dán vztahem r = R cosU . Rovnoběžky nejsou obecně hlavní kružnice, ale vedlejší, a netvoří strany sférického trojúhelníka. Sférická zeměpisná délka V je úhel, který svírá rovina místního poledníku (procházející bodem P) s rovinou základního (nultého V = 0°) poledníku. Počítá se - na východ od nultého poledníku v intervalu 0° až 180° a označuje se jako východní délka (kladná, +, E) - na západ od nultého poledníku v intervalu 0° až -180° a označuje se jako západní délka (záporná, –, W) Poledník (meridián) je geometrické místo bodů s konstantní zeměpisnou délkou. Póly jsou singulárními body, jejich zeměpisná délka je v rozsahu 0° až 180° a 0° až -180°. Učebnice vyšší geodézie tradičně dále uvádějí pravoúhlé (Soldnerovy) souřadnice, jejich převody na souřadnice [U,V] a naopak. Bližší viz např. [1], [2] nebo [3]. 3.1.2 Geodetická křivka. Geodetická křivost. Ortodroma a loxodroma na kouli Geodetická křivka bývá definována různými způsoby. Nejčastěji se užívá definice: „Geodetická křivka (čára) je nejkratší ze všech čar, které je možno na zvolené ploše vést mezi dvěma body.“ V rovině je geodetickou křivkou úsečka, na kouli oblouk hlavní kružnice (jejíž rovina prochází středem koule), na válcové ploše to je šroubovice. Sestrojíme ji, jestliže rozvineme válcovou plochu do roviny, oba dané body spojíme přímkou a plochu opět svineme do válce. Další viz kap. 3.2. 22 V Sp P S U Obr. 3.1.0.1 Geodetická křivost je křivost průmětu infinitesimálně malého délkového elementu křivky do tečné roviny. V případě geodetické křivky je geodetická křivost v kterémkoliv jejím bodě nulová. Ortodroma na kouli. Mějme rovinu, která prochází středem koule. Potom tuto kouli protíná v tzv. hlavní kružnici. Část/oblouk této kružnice spojující např. 2 body A a B na povrchu koule se nazývá ortodroma. Je to nejkratší spojnice těchto dvou bodů. Ortodroma je rovněž celá kružnice, jdoucí od bodu A do téhož bodu A. Ortodroma je geodetická křivka v prostoru zakřivená, avšak geodeticky přímá. V terénu ji lze vytyčit jako polygon o vrcholových úhlech 180o. Přímou by se jevila např. z letadla. Ortodromě odpovídá v rovině úsečka a přímka. Na kouli nemůžeme vést dvě rovnoběžné ortodromy, vždy jsou různoběžné, dvakrát se protínají a tvoří dva sférické dvojúhelníky. Délka celé ortodromy je 2pR, kde R je poloměr koule. Průběh ortodromy na kouli je dán kružnicí a řídí se vzorci sférické trigonometrie. Průběh analogické křivky v rovině je úsečka nebo přímka a řídí se vzorci rovinné trigonometrie. PŘÍKLAD 1 Obecně položená ortodroma o je znázorněna na obr. 3.1.2. Je dáno: Poloměr R koule: 1 Sférická šířka U0 výchozího bodu P0 na kouli: 30o Sférická délka V0 výchozího bodu P0 na kouli: 0o Azimut A0 na výchozím bodě P0 na kouli: 45o Rozdíl sférických délek DV mezi body P a P0: 20o Máme určit: Sférickou šířku U obecného bodu P Sférickou délku V obecného bodu P Azimut A na bodě P Délku P P = l R 0 Výpočet: Podle vět sférické trigonometrie dostaneme ( o ) ( o ) 0 0 0 cos 180 - A = -cos A cosDV + sin A sin DV cos 90 -U › A na bodě P: 57,0750074° 23 ( o ) ( o ) ( o ) 0 0 sin 180 - A sin 90 -U = sin A sin 90 -U › U bodu P: 43,15125018° ( o ) ( o ) ( o ) ( o ) 0 0 0 cos cos cos 90 cos 90 sin 90 sin 90 cos l P P U U U U V R = = - - + - - D › › P0P = 20o,66333046 P0 P l/R 90o-U0 A0 V0 V 90o-U 90oSp -I DV . o 1 A Obr. 3.1.0.1 P0 90o-U V0 DV Sp V A 1 P I A0 90o-I 90o-DV . 90o-P0P Obr. 0.2.1.3 Dále 0 V =V + DV = 20o, event. kontrolně dalšími větami sférické trigonometrie. Délka 180 0 l = P P × R ×p = 0,360643151. Odvození Clairautovy věty. Rovina ortodromy je v poloze neměnná. Její sklon označíme I a je rovněž neměnný, obr. 3.1.3. Tudíž i vzdálenost 90o - I nejvyššího bodu ortodromy od severního pólu Sp je neměnná, viz obr. 3.1.2 a 3.1.3. Z pravoúhlého sférického trojúhelníka DP1Sp platí jednoduchá věta sinová sin (90o -U )sin A = sin (90o - I )sin 90o a po vynásobení poloměrem R koule platí 0 RcosU sin A = konst. = k (3.1.1) což je věta Clairautova. Platí nejen pro kouli, ale i pro rotační elipsoid. PŘÍKLAD 2 Průběh ortodromy. Vycházíme z obr. 3.1.3. Nechť je dáno: Poloměr R koule: 1 Sférická šířka U0 výchozího bodu P0 na kouli: 0o Sférická délka V0 výchozího bodu P0 na kouli: 0o Rozdíl sférických délek DV mezi body P a P0: 10o Sklon l roviny ortodromy: 60o Máme určit: Sférickou šířku U obecného bodu P 24 Sférickou délku V obecného bodu P Azimut A na bodě P Délku P P = l R 0 Výpočet: Nejprve z rov. (3.1.1): 0 0 0 0 k = RcosU sin A = RcosU sin A = Rsin A = Rcos I = 0,5 Poté 0 V =V + DV v obecném bodě P: 10o Z trojúhelníku P1Sp : cos A = cosDV sin I . Azimut A v obecném bodě P: 31o,47494888 0 cosU = k / Rsin A : U = 16o,73957747 cosP P = cosU cosDV 0 , takže délka 180 0 l = P P × R ×p = 0,33903719. Vhodné je sestavení kontrolních vzorců nebo i jiných postupů. Loxodroma na kouli protíná všechny poledníky pod stejným azimutem A. Jestliže A = 0o, je loxodromou poledník, jestliže A = 90o, je loxodromou rovnoběžka. V obecném případě, kdy A 1 0 U A 1 90 o o , se loxodroma blíží v závitech k severnímu a jižnímu pólu. Přestože je těchto závitů nekonečně mnoho, je délka loxodromy konečná, jak uvidíme později. S ohledem na ortodromu, která spojuje tytéž dva body jako loxodroma, prochází loxodroma na severní (jižní) zemské polokouli jižně (severně) od ortodromy. Loxodroma a ani diferenciálně malé úseky této křivky neleží na hlavní kružnici. Pro odvození dalších jejích vlastností je proto nutné vycházet z diferenciálního okolí obecného bodu P´, viz obr. 3.1.4, na kterém l označuje právě loxodromu, Sp je severní pól a význam ostatních symbolů je zřejmý z předchozího textu. Protože se jedná o infinitesimálně malý trojúhelník P1P´, je možno jej považovat za rovinný. Pak platí vztahy sin Ad l = R cosU dV cos Ad l = RdU tan AdU = cosU dV , (3.1.2) A A l R U R cosU V P´ P 90 -U V Sp 1 l Obr. 3.1.0.3 r Obr. 3.1.0.4 ve kterých jsme diference D změnili na diferenciály d. Připomeňme, že A a R jsou konstanty. Ostatní veličiny, tj. U, V a l jsou proměnné a tedy podléhají integraci. Z druhé rov. (3.1.2) dostaneme ihned jednoduchý vztah l cos A = R(U´-U ) (3.1.3) 25 pro výpočet délky l loxodromy mezi koncovými body o zeměpisných šířkách U´ a U. Bude-li ležet bod P na rovníku a P´ na severním pólu, pak U = 0o, U´ = 90o a l =p R / 2cos A, vyjádřeno již v míře obloukové. Je to tedy délka loxodromy od rovníku k severnímu pólu Sp. Délka loxodromy od jižního k severnímu pólu je tedy l =p R / cos A . Je-li azimut A = 60o, je délka loxodromy mezi póly l = 2p R , což je 2x více, než délka poledníku mezi oběma póly. Ve zvláštních případech je A = 0o (poledník) a A = 90o (rovnoběžka). Pro A = 0o je délka mezi póly l = 2p R a pro A = 90o, viz první rov. (3.1.2), v níž U = konst., je l = 2p RcosU . Integrujme nyní třetí rov. (3.1.2). Postupně dostáváme, viz též obr. 3.1.4,  = c - =  = [ ( ° + )] = c c - c U U U U V V A U U U U V V V A tan sin 90 d cos d d tan 1 c -     + °     + ° c =      ° +     = + ° U U U U U A U U A 45 2 tan 45 2 tan 45 d tan ln 2 45 cos 2 tan 2sin 1 , takže výraz tan 45 2 tan ln tan 45 2 U V V A U  c   + ° c = - ×    + ° (3.1.4) je použitelný pro výpočet V´, je-li dáno U´ obecného bodu P´ na loxodromě. Pro opačný případ platí ln tan 45 ( )cot ln tan 45 2 2 U U V V A  c     + ° = - c +  + ° , ln tan 45 cot cot ln tan 45 cot 2 2 U U V A V A V A y  c     + ° = c - +  + ° = c + kde cot ln tan 45 2 U y V A   = - +  + ° je konstanta pro danou loxodromu. Z předešlého vyplývá výraz Uc = 2arctan exp(Vccot A+y ) -90o (3.1.5) použitelný pro případ výpočtu U´, je-li dáno V´ bodu P´ na loxodromě. Tím jsou v obou případech známy souřadnice U´, V´, viz rov. (3.1.4) a (3.1.5), je-li loxodroma určena vstupními veličinami U, V, A. Její délku l v obecném případě, tj. od bodu P k bodu P´, viz obr. 3.1.4, určuje rov. (3.1.3). Rov. (3.1.4) a (3.1.5) se zjednoduší pro případy zvláštní. Tak pro azimut A = 0o, tj. pro loxodromu jako poledník, nabývají souřadnice hodnot UcÎ -90°,90° , Vc =V a pro A = 90o, tj. pro loxodromu jako rovnoběžku, nabývají souřadnice hodnot Uc =U,VcÎ 0°,360° . 26 Integrace prvé rov. (3.1.2) by vyžadovala nejprve nahrazení veličiny U veličinami V a l. Poté by následovala její integrace. Nebude jí však třeba. PŘÍKLAD 3 Průběh loxodromy. Viz obr. 3.1.4. Jsou dány: Zeměpisná šířka U = 0o a zeměpisná délka V = 0o výchozího bodu P loxodromy Azimut A = 45o loxodromy na bodě P Poloměr koule R = 10 Zeměpisné délky V´ se budou měnit tak, jak ukazuje 1. řádek tab.3.1.1 Máme určit: Zeměpisné šířky U´ odpovídající V´ loxodromy a délku l = PP´ loxodromy Výpočet: Nejprve určíme y = -V cot A+ ln tan (U / 2 + 45°) = 0 , což je konstanta pro danou loxodromu. Poté z rov. (3.1.5) určíme šířku Uc = 2arctan exp(Vccot A+y ) -90o = 2arctan eVc  - 90° , kde jednotlivá V´ udává 1. řádek a vypočtená U´ 2. řádek tab. 3.1.1. Délku l určuje rov. (3.1.3) l = R(U´-U ) / cos A =10(U´-0)cos 45°×p /180° = 0, 24682683Uc° . Výsledky uvádí 3. řádek tab. 3.1.1. Tab. 3.1.1 Souřadnice a délka loxodromy V´ [o] 30 60 90 120 150 180 270 360 720 7200 U´ [o] 28,72 51,33 66,51 75,96 81,66 85,05 88,97 89,79 89,9996 90 l 7,089 12,670 16,416 18,749 20,156 20,993 21,960 22,163 22,214316 22,214415 Z tab. 3.1.1 vyplývá, že loxodroma se blíží k pólům v závitech, jejichž počet je neomezený, její délka l je však určitá a blíží se k poslední hodnotě v posledním řádku. 3.1.3 Exces Sférický exces e ve sférickém trojúhelníku je hodnota, o kterou je součet vnitřních úhlů ve sférickém trojúhelníku větší než 180o. Obecně je to nadbytek součtu vnitřních úhlů sférického obrazce nad součtem úhlů příslušného rovinného obrazce. Velikost excesu lze vypočítat pomocí měřených úhlů a, b, g podle rovnice e =a +b +g -180o . (3.1.6) Chyby úhlových měření však mohou být větší než hodnota sférického excesu. V tom případě se rov. (3.1.6) používá jako kontrolní a výpočet excesu se provede podle vztahu 2 P R e c = r c , (3.1.7) kde P je obsah sférického trojúhelníka, R poloměr koule a r´´ je radián ve vteřinách. Sférický exces e ve sférickém mnohoúhelníku je opět řešitelný rov. (3.1.7), kde P je ovšem plocha sférického mnohoúhelníka. 27 3.1.4 Meridiánová konvergence Meridiánová konvergence (sbíhavost poledníků) je dána úhlem g , viz obr. 3.1.5, který svírá v bodě P poledník o zeměpisné délce D V s rovnoběžkou r. Tečna, vedená v bodě P k rovnoběžce r je rovnoběžná s tečnou k základnímu poledníku v patě Q. Řešením pravoúhlého sférického trojúhelníka PQSp s využitím Neperových pravidel lze získat vztah pro výpočet meridiánové konvergence. Zní tgg = sinU tan DV . (3.1.8) 3.1.5 Řešení sférických trojúhelníků větami sférické trigonometrie 3.1.5.1 Řešení 1. základní geodetické úlohy (ve sférických zeměpisných souřadnicích) Na kouli o poloměru R je dán bod P1[U1,V1], délka ortodromy l mezi body P1 a P2 a její azimut A1 v bodě P1. Počítají se souřadnice [U2,V2] bodu P2 a azimut A2 v tomto bodě. Situace je naznačena na obr. 3.1.6, zadané veličiny jsou zvýrazněny podtržením. Pro výpočet zeměpisné šířky U2 užijeme kosinovou větu ve sférickém trojúhelníku P1P2Sp. Má tvar ( ) ( ) ( ) 2 1 1 1 cos 90 cos 90 cos sin 90 sin cos l l U U U A R R - = - + - o o o . Z řady dalších možných variant řešení výpočtu souřadnice V2 a azimutu A2 vybíráme tu variantu, která vychází pouze ze zadaných veličin. Ve sférickém trojúhelníku P1P2Sp platí sinová věta ( o ) 2 1 sin 90 sin sin sin l U V A R - D = × (3.1.9) a sinuskosinová věta pro stranu a úhel ( ) ( ) ( ) 2 1 1 1 sin 90 cos sin 90 cos sin cos 90 cos l l U V U U A R R - D = - - - o o o (3.1.10) Vydělením rov. (3.1.9) a (3.1.10) a dalšími algebraickými úpravami dostaneme rovnici 1 1 1 1 sin sin tan cos cos sin sin cos l A V R l l U U A R R D = - . Vykrácením čitatele i jmenovatele výrazem sin (l / R) získáme tvar 1 1 1 1 sin tan cos cot sin cos A V l U U A R D = - , který je funkcí pouze zadaných veličin. Obdobný způsob výpočtu lze použít pro azimut A2. Ve sférickém trojúhelníku P1P2 Sp se vyskytuje u bodu P2 úhel (180°-A´2), kde A´2 = A2 - 180°. Pro výpočet A´2 opět využijeme sinovou a sinuskosinovou větu pro stranu a úhel. Jsou ( o ) ( ) ( o ) 2 2 1 1 sin 90 -U sin 180 - Ac = sin 90 -U ×sin A o (3.1.11) 28 ( ) ( ) ( ) ( ) 2 2 1 1 1 sin 90 cos 180 cos 90 sin sin 90 cos cos l l U A U U A R R - - c = - - - o o o o (3.1.12) Vydělením rov. (3.1.11) a (3.1.12) a vykrácením výrazem cosU1 obdržíme 1 2 1 1 sin tan tan sin cos cos A A l l U A R R c = - + . Hledaný úhel A2 je pak 2 2 A = Ac +180o , viz obr. 3.1.6. Sp V V2 180° A´2 A´2 A2 P2 P A1 l / R 90° U1 90° U2 pol. Obr. 3.1.0.1 PŘÍKLAD 4 1. základní geodetická úloha. Vycházíme z obr. 3.1.6. Jsou dány: Poloměr R koule: 6378000 m Sférická šířka U1 bodu P1 na kouli: 50o 40´ Sférická délka V1 bodu P1 na kouli: 14o 25´ Délka l ortodromy mezi body P1 a P2: 600000 m Azimut A1 v bodě P1: 80o Máme určit: Sférická šířka U2 bodu P2 na kouli Sférická délka V2 bodu P2 na kouli Azimut A2 na bodě P2 Výpočet: Nejprve určíme úhel l / R odpovídající délce l ortodromy. Je l / R = 0,0940733772 rad = = 180o l / p R = 5o,39000748. Poté podle kap. 3.1.5 postupně zjišťujeme U2 z kosinové věty pro stranu, DV ze sinové věty, 2 1 2 V =V + DV, Ac např. ze sinové věty a 2 2 A = Ac +180° . Výsledek: U2 = 51o,29633124 V2 = 22o,92440003 A2 = 266o,6149359 Kontrola Clairautovou větou: 1 1 RcosU sin A = 3981158,129 m 2 2 RcosU sin Ac = 3981158,128 m Viz též obr. 3.1.6. 29 3.1.5.2 Řešení 2. základní geodetické úlohy (ve sférických zeměpisných souřadnicích) Na kouli o poloměru R jsou dány body P1[U1,V1] a P2[U2,V2]. Počítá se délka ortodromy l mezi body P1 a P2 a oba její azimuty A1, A2 v těchto bodech. Situace je naznačena na obr. 3.1.7, kde jsou podtrženy zadané veličiny. Pro výpočet délky ortodromy l užijeme kosinovou větu ve sférickém trojúhelníku P1P2Sp. Je ( ) ( ) ( ) ( ) 1 2 1 2 cos cos 90 cos 90 sin 90 sin 90 cos l U U U U V R = - - + - - D o o o o , kde DV =V2 -V1 , neboli 1 2 1 2 cos sin sin cos cos cos l U U U U V R = + D . Pro výpočet azimutu A1 použijeme princip výpočtu uvedený v kap. 3.1.5.1. Ve sférickém trojúhelníku P1P2Sp platí sinová věta ( o ) 1 2 sin sin sin 90 sin l A U V R = - × D (3.1.13) a sinuskosinová věta pro stranu a úhel ( ) ( ) ( ) ( ) 1 1 2 2 1 sin cos sin 90 cos 90 sin 90 cos 90 cos l A U U U U V R = - - - - - D o o o o (3.1.14) Vydělením rov. (3.1.13) a (3.1.14) a dalšími algebraickými úpravami dostaneme rovnici 2 1 1 2 2 1 cos sin tan cos sin cos sin cos U V A U U U U V = D - D . Vykrácením výrazem cosU2 obdržíme rovnici 1 1 2 1 sin tan cos tan sin cos V A U U U V = D - D . Pro azimut A2 je zapotřebí nejprve vypočítat A´2, a to vydělením následující sinové a sinuskosinové věty pro stranu a úhel ( ) ( o ) 2 1 sin sin 180 sin 90 sin l A U V R - c = - × D o ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) 2 2 1 1 2 sin cos 180 sin 90 cos 90 sin 90 cos 90 cos l A U U U U V R - c = - - - - - D o o o o o Získáme rovnici ( ) 1 2 2 1 1 2 cos sin tan 180 cos sin cos sin cos U V A U U U U V - c = D - D o , která vykrácením výrazem cosU1 přejde na tvar 2 2 1 2 sin tan cos tan sin cos V A U U U V c = D - + D . 30 Azimut A2 vypočteme z výrazu A2 =180 + A2c o . PŘÍKLAD 5 2. základní geodetická úloha. Vycházíme z obr. 3.1.7. Je použito výsledných hodnot PŘÍKLADU 4. Je dáno: Poloměr R koule: 6378000 m Sférická šířka U1 bodu P1 na kouli: 50o 40´ Sférická délka V1 bodu P1 na kouli: 14o 25´ Sférická šířka U2 bodu P2 na kouli: 51o 17´46´´, 792464 Sférická délka V2 bodu P2 na kouli: 22o 55´27´´,840108 Máme určit: Azimut A1 v bodě P1 na kouli Azimut A2 v bodě P2 na kouli Délku l ortodromy mezi body P1 a P2 Výpočet: Podle prvních vzorců v této kap. 3.1.5.2 určíme úhlovou hodnotu l / R ortodromy, kde 2 1 DV =V -V = 8°30c27c,840108 . Je l / R = 0,094073377 rad = 5o,39000747 a l = (l / R) R. Poté podle dalších vzorců kap. 3.1.5.2 určíme azimuty A1, A2 a konečně 2 2 A = Ac +180o . Výsledek: A1 = 79o,99999997 A2 = 266o,61493589 l = 599999,998 m, což je ve shodě s PŘÍKLADEM 4. Další kontroly jsou zbytečné. Pro zájemce o tuto disciplínu jsou uvedeny náměty dalších, složitějších příkladů na kouli: - Určete sférické zeměpisné souřadnice průsečíků ortodromy i loxodromy s daným poledníkem, rovnoběžkou, obecnou hlavní i vedlejší kružnicí. - Určete sférické zeměpisné souřadnice extrémních bodů na ortodromě. - Určete sférické zeměpisné souřadnice průsečíků dvou ortodrom, dvou loxodrom, ortodromy s loxodromou. - Vypočtěte excesy, jsou-li dány sférické zeměpisné souřadnice minimálně tří bodů na kouli. - Určete meridiánové konvergence pro různé souřadnicové soustavy a pro různé body různých obrazců. Závěrečná poznámka ke kap. 3.1.5. Dlužno poznamenat, že byly odvozeny i jiné metody, které však již patří minulosti. Byly odvozeny z důvodů snížení počtu desetinných míst při zachování přesnosti výpočtu. Délky trigonometrických stran nepřesahují zpravidla 30 km, takže zeměstředné úhly jsou menší než 16´ a excesy trojúhelníků menší než 2´´. Pro milimetrovou přesnost je nutno počítat trigonometrické funkce na 11 desetinných míst. Obecné vzorce sférické trigonometrie nebyly vhodné pro řešení takovýchto „malých“ trojúhelníků. Tyto okolnosti vedly k určité úpravě rovnic pro řešení sférických trojúhelníků. Tím se např. sférické řešení nahradí řešením rovinným. Uveďme aspoň některé názvy. Metoda excesová (Legendre 1787) a metoda aditamentová (Soldner 1820). Naše odborná literatura uvádí tyto metody a mnohé další např. v [1], [2] a [3]. Tyto „základní“ geodetické úlohy bývají též označovány jako „hlavní“ geodetické úlohy. 31 LITERATURA: [1] Böhm J., Hora L., Kolenatý E.: Vyšší geodézie – díl 1. Vydavatelství ČVUT, Praha, 1979. [2] Ryšavý J.: Vyšší geodesie. Nákladem ČMT, Praha 1947. [3] Vykutil J.: Vyšší geodézie. Vydavatelství Kartografie n. p., Praha 1982. 3.2 Referenční elipsoid a výpočty na referenčním elipsoidu Pro přesnější geodetické výpočty již nevyhovuje nahrazení zemského tělesa plochou kulovou. Skutečný tvar Země lépe vystihuje plocha elipsoidická. Trojosý elipsoid má však složitější geometrii, proto se užívá elipsoid rotační pro určitou oblast (na rozdíl od elipsoidu obecného, který platí pro celou Zemi). Vznikne rotací poledníkové elipsy o hlavní ose a a vedlejší ose b. Parametry a, b je tvarově i rozměrově rotační elipsoid jednoznačně definován. Z nich jsou odvozeny další veličiny, které charakterizují tento elipsoid. První výstřednost (excentricita poledníkové elipsy) 2 2 2 2 a b e a = - Druhá výstřednost 2 2 2 2 a b e b c = - První zploštění (poledníkové elipsy) a b i a = - Druhé zploštění (poledníkové elipsy) a b n a b = - + Poloměr křivosti na pólech a2 c b = Sp p S a b rovník Obr. 3.2.1 32 Rovina, která prochází středem S elipsoidu a je kolmá na vedlejší osu b, je rovina geodetického*) rovníku (viz obr. 3.2.2). Rovník je kružnice o poloměru a. Řezy rovin rovnoběžných s rovinou rovníku jsou geodetické rovnoběžky – kružnice, jejichž poloměr se zmenšuje od rovníku k pólům. Svazek rovin, procházejících vedlejší osou elipsoidu b, protíná povrch elipsoidu v geodetických polednících (meridiánech). Jsou to elipsy s poloosami a, b. Plocha rotačního elipsoidu má proměnlivou křivost podle směru řezu i polohy. Normály k ploše obecně neprocházejí středem elipsoidu, ale jsou různoběžné s vedlejší osou. 3.2.1 Souřadnicové soustavy**) a jejich transformace Geodetická zeměpisná šířka B***) je úhel, který svírá normála v bodě P k povrchu elipsoidu. Počítá se - od rovníku k severnímu pólu v intervalu 0° až 90° a označuje se jako severní šířka (kladná,+, N) - od rovníku k jižnímu pólu v intervalu od 0° do -90° a označuje se jako jižní šířka (záporná, –, S) Geodetická zeměpisná délka L je úhel, který svírá rovina poledníku bodu P s rovinou nultého poledníku. Počítá se - na východ od nultého poledníku v intervalu 0° až 180° a označuje se jako východní délka (kladná, +, E) - na západ od nultého poledníku v intervalu 0° až -180° a označuje se jako západní délka (záporná, –, W) Jako základní (nultý) poledník je mezinárodně označován poledník greenwichský. Tento základní geodetický poledník byl v minulosti definován jako astronomický poledník, který prochází stabilizovaným bodem na observatoři v Greenwichi u Londýna. Byl definován pomocí astronomických měření na této observatoři a proto byl též nazýván greenwichským. V současné době je to již jen historická setrvačnost v tomto názvu, neboť základní poledník je vlivem kolísání pólu s časem proměnný. V současnosti je permanentně zaměřován a vypočítáván Mezinárodní časovou službou v Paříži a neodpovídá původnímu poledníku (neprochází oním základním bodem v Greenwichi). Do počátku 20. století se zeměpisné délky počítaly od poledníku procházejícím ostrovem Ferro (nejzápadnějším z Kanárských ostrovů, hranicí tehdejšími Evropany poznaného světa). Poledník Ferro byl základním i pro naši Jednotnou trigonometrickou síť katastrální. Přibližný převodní vztah mezi oběma délkovými soustavami LFERRO = LGR +17°40c je velmi často uvádě. Hodnotu správnou, tj. 17o 39‘ 46,02‘’, cituje E. Buchar v práci Tížnicové odchylky a geoid v ČSR. Tato prace sice vyšla, ale do prodeje se nedostala, neboť byla prohlášena za tajnou. Geocentrická šířka b. V astronomických aplikacích se místo B užívá geocentrická*) šířka b. Je dána úhlem, který svírá spojnice SP s hlavní poloosou (viz obr. 3.2.3). Druhou souřadnicí zůstává L. *) Všechny veličiny vztažené k takto definovanému elipsoidu jsou veličinami geodetickými. **) Termín zeměpisná šířka a délka se užívá od starověku. Původně se měřilo a mapovalo především v oblasti Středozemního moře a vynášení v mapě se konalo „po šířce“ nebo „po délce“ Středozemního moře. Z doby starověku pochází také měření souřadnic od rovníku, protože polární oblasti nebyly známé. ***) Označení B, L je z německého Breite (šířka) a Länge (délka). Souřadnice [B, L] jsou geodetické, vztažené ke zvolenému elipsoidu. Souřadnice [j, l] jsou astronomické souřadnice, které se měří na skutečném zemském tělese (jsou s časem proměnné vlivem poruch jako je kolísání pólu, změna směru svislice v prostoru atd.). 33 Redukovaná šířka y. Pro teoretické účely byla zavedena redukovaná šířka ?. Uvažovaným bodem P (viz obr. 3.2.2) se vede rovnoběžka s osou y. Průsečíkem této rovnoběžky s osou x vznikne bod P1. Na kružnici o poloměru a se středem S se sestrojí bod Q jako ( ) 1 1 Q = k S, a ÇPP , kde PP b . Redukovaná šířka ? je úhel QSP1. Druhou souřadnicí zůstává geocentrická délka L. Pravoúhlé souřadnice v rovině poledníkové elipsy [x, y] Volíme-li počátek rovinné souřadnicové soustavy ve středu S meridiánové elipsy, osu x vložíme do hlavní poloosy a osu y do vedlejší poloosy meridiánové elipsy, bude její rovnice 2 2 2 2 1 x y a b + = , nebo b2x2 + a2 y2 - a2b2 = 0 . Pravoúhlé souřadnice bodu P jsou definovány 1 x = SP , 1 y = PP . S b a e Sp p P 1 B Q n p´ 90 +B 90 - 90 -B k(S,a) Obr. 3.2.1 Prostorové pravoúhlé souřadnice [X, Y, Z] Počátek souřadnicové soustavy je ve středu elipsoidu S. Osa X je průsečnicí geodetické roviny rovníku s rovinou základního geodetického poledníku, osa Y leží v rovině rovníku a je kolmá na osu X v pravotočivé soustavě. Osa Z je vložena do vedlejší osy. Osy X,Y,Z tvoří pravoúhlou pravotočivou soustavu. Prostorové pravoúhlé souřadnice bodu P, který leží na ploše elipsoidu (H = 0), jsou definovány vztahy X = N cos Bcos L , Y = N cos Bsin L , Z = N (1- e2 )sin B (3.2.1) *) Zde je geocentrickou šířkou míněn úhel, který má vrchol ve středu referenčního elipsoidu. V současné době se termín „geocentrický“ většinou užívá pro střed elipsoidu totožný s těžištěm Země. Elipsoid se středem v těžišti Země má název obecný (absolutní) elipsoid. Vzdálenosti středů referenčních elipsoidů od těžiště Země se pohybují řádově ve stovkách metrů. 34 kde N je příčný poloměr křivosti, viz rov. (3.2.9) a e je první výstřednost. Pro bod, který leží ve směru normály k elipsoidu ve výšce H nad elipsoidem, platí X = (N + H )cos Bcos L , Y = (N + H )cos Bsin L , Z = (N (1- e2 )+ H )sin B (3.2.2) Odvození viz při rov. (3.2.10) a (3.2.11). 3.2.1.1 Vybrané transformace souřadnic b « y Následující úlohy budeme řešit za předpokladu znalosti velmi jednoduchého (afinního) vztahu mezi elipsou e a kružnicí k(S,a), viz obr. 3.2.2. Zní 1 1 PP / PQ = b / a (3.2.3) pro všechny souřadnice ve směru osy y. Souřadnice ve směru osy x zůstávají neměnné. Z obr. 3.2.2 vyplývá, že 1 tany = PQ / x , tan b = y / x , z čehož, viz též rov. (3.2.3), 1 1 1 2 tan / tan / / 1 a a PQ y PQ PP b a e y b = = = = - , takže ( ) tany 1 e2 0.5 tanb - = - , tan b = (1- e2 ) tany (3.2.4) y « B Podle obr. 3.2.2 je ( ) 1 tan 90 -y = PQ/ pc o , ( ) 1 tan 90 - B = PP / pc o , z čehož ( ) 1 2 1 cotg / cotg tan / tan 1 PQ a a B B PP b a e y = y = = = - , jak vyplývá z rov. (3.2.3). Takže tan B = 1- e2 tany , tany = (1- e2 ) tan B (3.2.5) B « b Zřejmě platí pomocí rov. (3.2.4) a (3.2.5), že ( ) ( ) 2 2 2 0.5 tan / tan 1 tan / tan 1 tan / tan 1 e B e B e b b y y - - = = = - - , tanb = (1- e2 )tan B , ( ) tan B 1 e2 1 tanb - = - . 35 B « x,y Opět použijeme obr. 3.2.2. Vyplývá z něho, že x = a cosy , y = bsiny (3.2.6) Použijeme-li známých pouček z goniometrie, je možno cos y a sin y vyjádřit jako tg y. Zní 2 1 cos 1 tan y y = + , 2 tan sin 1 tan y y y = + (3.2.7) Za tany dosadíme z rov. (3.2.5) do předchozích rovnic, tyto do rov. (3.2.6) a postupně dostáváme, že ( 2 ) 2 1 1 1 tan x a e B = + - , ( ) ( ) 2 2 2 1 tan 1 1 tan e B y b e B - = + - 2 ( 2 ) 2 cos cos 1 sin a B x B e B = + - , ( ) ( ) 2 2 2 2 1 sin cos 1 sin a e B y B e B - = + - 2 2 cos 1 sin a B x e B = - , ( 2 ) 2 2 1 sin 1 sin a e B y e B - = - (3.2.8) kde W = 1- e2 sin2 B je tzv. druhá základní (fundamentální, hlavní) geodetická funkce. Pak je také možno psát x = a cos B /W , y = a(1- e2 )sin B /W Pro úplnost uveďme první základní (fundamentální, hlavní) geodetickou funkci V = 1+ ec2 sin2 B . Vztahy mezi nimi jsou W =V 1- e2 , V =W 1+ ec2 Obě funkce se v geodézii často používají, především ve vyšší geodézii. Druhá základní geodetická funkce V se užívá s polárním poloměrem křivosti c. Obě funkce W a V závisí jen na geodetické šířce B a bývaly tabelovány k tomuto argumentu B. Důvodem pro jejich zavedení bylo počtářské zjednodušení. Dnes již toho není třeba. S rov. (3.2.8) souvisí další důležitá veličina, a to je příčný poloměr křivosti 1 2 sin2 a a N e B W = = - (3.2.9) což je poloměr oskulační kružnice v rovině rovnoběžky daného bodu, tzv. příčný poloměr křivosti. Odvození je v kap. 3.2.3. Geocentrický průvodič, viz obr. 3.2.2, je r = x2 + y2 = a cos2y + (1- e2 )sin2y = a 1- e2 sin2y 36 S pomocí rov. (3.2.6) nebo též s pomocí rov. (3.2.8) r = a cos2 B + (1- e2 )sin2 B /W = a 1+ e2 (e2 - 2)sin2 B /W a s pomocí první rov. (3.2.4) a druhé rov. (3.2.7) je 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 tan tan 1 1 1 tan 1 tan cos sin b a e a e e e r y b y b b b = - = - = + - + - Transformace v prostoru (3-D transformace) a) B, L, H=0 › X, Y, Z Z obr. 3.2.3 a z trojúhelníku vpravo nahoře vyplývají pro souřadnice X, Y, Z vztahy X = x cos L , Y = x sin L , Z = y , které lze upravit dosazením vztahů (3.2.8) a (3.2.9). Dostáváme X = N cos Bcos L, X = N cos Bsin L, Z = N (1- e2 )sin B (3.2.10) S 90 -L X L . P Y x p p Z Obr. 3.2.1 b) B, L, H › X, Y, Z V rov. (3.2.10) příčný poloměr křivosti N se nahradí výrazem (N+H), čímž se získají rovnice, viz též rov. (3.2.2), X = (N + H )cos Bcos L, Y = (N + H )cos Bsin L, Z = (N (1- e2 )+ H )sin B (3.2.11) Elipsoidická výška H bodu P je rovna součtu jeho „normální“ výšky Hn a výšky kv z kvazigeoidu nad elipsoidem, takže n kv H = H +z . c) X, Y, Z ® B, L, H Zpětnou transformaci lze provést nepřímým i přímým způsobem. 37 a) Nepřímý způsob (postupná aproximace) Geodetická délka L se vyjádří vydělením druhé a první rov. (3.2.11). Je tg L = Y / X . Z týchž rovnic získáme X 2 +Y 2 = (N + H )cos B = p , (3.2.12) kde p je hodnota známá. Touto hodnotou vydělíme třetí rov. (3.2.11) a máme ( ) ( ) 2 2 2 2 sin 1 tan tan cos 1 / Z Z N H Ne B B e B X Y p N H B H N + - = = = - + + + , z čehož vyplývá pro geodetickou šířku B vztah 2 ( 2 ) 1 tan sin sin Z N B e B Z Ne B p p p = + = + , (3.2.13) který řešíme postupnou aproximací, neboť druhý člen pravé strany rov. (3.2.13) obsahuje malou veličinu e2 . Neznámou je ovšem i příčný poloměr křivosti N, viz rov. (3.2.9), který se rovněž postupně upřesňuje společně s výrazem B. Takže postup bude tan BI = Z / p , ( ) NI a 1 e2 sin2 BI 0.5 - = - , ( 2 ) 2 1 tan sin tan sin I II I I I I N B Z N e B B e B p p = + = + , ( ) II 1 2 sin2 II 0.5 N a e B - = - , tan tan 2 sin II III I II N B B e B p = + atd. Zpravidla již třetí aproximace dává hledanou hodnotu B. Elipsoidickou výšku H uvádí rov. (3.2.12). b) Přímý způsob, viz [4] Nejdříve se vypočítají konstanty k1, k2, k3 , které jsou pro daný referenční elipsoid neměnné a stačí je tedy vypočítat jen jednou, 2 2 1 2 3 , , a E E k k k b a b = = = , kde a, b viz úvod kap. 3.2 a E2 = a2 - b2 . Zavedeme arctan 1 k Z p q = , pak 3 3 2 2 3 2 sin tan , tan , cos sin 1 sin cos Z k Y B L H p B Z B a e B p k X q q = + = = + - - - (3.2.14) PŘÍKLAD 6 Transformace B, L, H na X, Y, Z Jsou dány parametry Besselova elipsoidu a, e2 a elipsoidické zeměpisné souřadnice B,L,H bodu P, který leží vně Besselova elipsoidu: a = 6377397,155 m, e2 = 0,0066743722 , B = 50o , L = 15o , H = 10 m. Určete pravoúhlé prostorové souřadnice X,Y,Z bodu P. Výpočet: Použijeme jednoduše rov.(3.2.11). Dříve je však nutné vypočítat příčný poloměr křivosti N z rov. (3.2.9). 38 Výsledek: N = 6 389 923,082 m, X = 3 967 414,579 m, Y = 1 063 065,533 m, Z = 4 862 301,910 m. PŘÍKLAD 7 Transformace X, Y, Z na B, L, H. a) Nepřímý způsob Tuto úlohu budeme nejprve řešit postupnými aproximacemi, viz bod c) v předchozím textu. Dány jsou opět parametry Besselova elipsoidu a a e2 a pravoúhlé prostorové souřadnice X,Y,Z bodu P, viz výše. Výpočet: Geodetickou délku L určíme z výrazu tan L = Y/X, který jsme získali z druhé a první rov. (3.2.11). Geodetickou šířku B určíme postupným přibližováním, viz rov.(3.2.13) a text za ní. V jednotlivých aproximacích dostáváme ve [o]: 49,810095874469, 49,999475608660, 49,999998548200, 49,999999995981 a 49,999999999989. Elipsoidickou výšku určuje rov.(3.2.12), která zní H = p/cosB - N. Výsledky: B = 50o , L = 15o , H =10 m, což se shoduje se zadanými veličinami v úvodu příkladu 6. b) Přímý způsob, viz [4]. Dány jsou parametry Besselova elipsoidu a, e2 a pravoúhlé prostorové souřadnice X,Y,Z bodu P, který leží vně Besselova elipsoidu: a = 6377397,155 m , e2 = 0,0066743722 X = 3967414,58 m , Y = 1063065,533 m , Z = 4862301,91 m Určete geodetické souřadnice B,L,H téhož bodu P, a to přímým postupem, viz bod b) v předchozím textu. Jde tedy o tutéž úlohu, řešenou bezprostředně před touto úlohou, leč nepřímým způsobem, tj. pomocí aproximací. Výpočet: Nejprve vypočteme vedlejší poloosu b = a (1 – e2) 0,5 = 6 356 078,962 919 936 m, poté pomocnou veličinu E = (a2 - b2)0,5 = 521 013,137 769 800 8 a dále k1 = 1,003 353 984 776 531, k2 = 42 565,122 279 691 77 m, k3 = 42 707,885 051 829 05 m, P = (X2 + Y2)0,5 = 4 107 369,812 550 259 m a q = 49o,905 506 477 093 72. Výsledky: Viz rov. (3.2.14): B = 49o,999 999 991 6 , L = 15o,000 000 001 644 86, H = 10,000 364 988 m, což je zcela vyhovující. 3.2.2 Křivky na rotačním elipsoidu Zemský poledník je množina bodů s konstantní geodetickou zeměpisnou délkou. Má tvar elipsy, která spojuje severní a jižní pól. Na ploše elipsoidu je jich nekonečně mnoho. Výpočet délky poledníkového oblouku je v kap. 3.2.4. Zemská rovnoběžka. Z obr. 3.2.4 vyplývá, že rovnoběžka, která prochází bodem P o geodetické šířce B, je kružnice o poloměru r = x = N cos B . Oblouk sr rovnoběžky mezi body o geodetických délkách L1, L2 je tedy obloukem kružnice o poloměru r při středovém úhlu 2 1 DL = L - L , takže cos r s = N B DL , kde DL je v radiánech. Tečny k ploše elipsoidu, kolmé k oblouku rovnoběžky, jsou tečnami k poledníkům, směřují do bodu V´ a tvoří kuželový plášť. 39 Normálové řezy. Mezi body P1 [B1, L1 ] a [ ] 2 2 2 P B , L lze obecně vést dva normálové řezy (viz obr. 3.2.5). První normálový řez vytváří rovina daná normálou n1 a bodem P2 a druhý normálový řez normálou n2 a bodem P1, přičemž normály n1, n2 jsou obecně mimoběžky. Normála n1 v bodě P1 protne rotační osu elipsoidu v bodě V1, normála n2 v bodě V2. Rovina určená body 1 1 2 PV P obsahuje normálu n1 a protíná elipsoid v normálovém řezu s1. Rovina 1 2 2 PV P obsahuje normálu n2 a protíná elipsoid v normálovém řezu s2. B B . S x t P n B Sp V´ N y Obr. 3.2.1 Normály n1, n2 nebudou mimoběžné a obě roviny se ztotožní, jestliže body P1, P2 leží: - na stejném poledníku – obě normály leží v jedné meridiánové rovině a oba normálové řezy splývají v jednu křivku, která je totožná s meridiánovou elipsou - na stejné rovnoběžce – bod V1 splyne s V2. Pozn.: Naznačená situace nastává v praxi v okamžiku, kdy v bodě P1 urovnáme svislou osu teodolitu do směru normály n1 a zaměříme na bod P2. Záměrná rovina protne elipsoid v normálovém řezu s1. Při měření z bodu P2 na P1 záměrná rovina protne elipsoid v normálovém řezu s2. Geodetická křivka. Definice geodetické křivky, resp. ortodromy pro kouli, byla uvedena v kap. 3.1.2. Na elipsoidu bychom geodetickou křivku vyznačili tak, že bychom mezi dvěma body napjali poddajný provazec, který by ve všech svých bodech přiléhal k elipsoidu. Stejně tak by tomu bylo i u jiných ploch, ovšem vždy s přihlédnutím k výše uvedené definici. K představě geodetické čáry na elipsoidu lze dospět ještě poněkud jinak. Vyjděme z jistého počátečního bodu A a v malé vzdálenosti vytýčíme bod B. Poté přejdeme na bod B, urovnáme stroj/teodolit, zaměříme na bod A a ve směru odchýleném o 180o vytýčíme bod C, opět v malé vzdálenosti. A tak pokračujeme až ke konečnému bodu Z pořadu. Křivka A, B, C, … , Z je křivkou geodetickou na elipsoidu. Zde je křivkou prostorovou. Uveďme další doplnění jejích vlastností pro elipsoid. 40 n1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 Obr. 3.2.2 1. Geodetická křivka na elipsoidu je obecně prostorová křivka. Ve speciálním případě je křivkou rovinnou, a to poledníkem, spojuje-li zemské póly. 2. Geodetická křivka protíná každý poledník (tj. jinou geodetickou křivku téže plochy) pod dvěma azimuty. Měříme-li jeden od severní a druhý od jižní větve poledníku, mají stejnou velikost. 3. Pro geodetickou křivku platí Clairautova věta: součin poloměru rovnoběžkové kružnice r a sinu azimutu A je pro každý bod P geodetické křivky konstantní. Platí r sin A = N cos Bsin A = k0 , kde 0 k je konstanta. 4. Průběh geodetické křivky: - azimut geodetické křivky A 1 0° Pro křivku jdoucí na sever platí, že se zmenšujícím se poloměrem rovnoběžek se musí zvětšovat azimut geodetické křivky. Geodetická křivka protínající rovník pod azimutem A0 (A0 je minimální azimut křivky, rovník je maximální rovnoběžka s poloměrem a) jde na sever nejdále k mezní rovnoběžce, kterou nepřejde (zde A = 90o sin A =1 r = k = N cos B). Výchozí azimut A0 na rovníku zároveň udává poloměr této mezní rovnoběžky (je-li 0 0 0 0 A < 90° U B = 0 U N = a  r = k = asin A ). Nastává její obrat k jihu, pod azimutem A > 90° přejde rovník a celý průběh se opakuje s tím rozdílem, že se nevrátí přesně do výchozího bodu na rovníku, ale obíhá elipsoid mezi oběma mezními rovnoběžkami v nekonečné řadě vln. - azimut geodetické křivky A = 0° Je-li v některém bodě A = 0° , platí to pro celý její průběh. Této podmínce vyhovují poledníky. 5. Geodetická křivka je nejkratší spojnicí obou koncových bodů a obecně leží mezi vzájemnými normálovými řezy, jejichž úhel rozděluje v poměru 1:2. Příčná vzdálenost 41 vzájemných normálových řezů je největší právě uprostřed a je geodetickou křivkou půlena. 6. Leží-li oba koncové body na společném poledníku, normálové řezy splývají a s nimi i geodetická křivka. Leží-li oba koncové body na téže rovnoběžce, normálové řezy splývají, ale geodetická křivka probíhá mimo. Při azimutech geodetické křivky blízkých 90° geodetická křivka protíná nebo se dotýká normálových řezů. Mezi dvěma body na elipsoidu existují obecně 2 normálové řezy, ale jen jedna geodetická křivka. Řešení sféroidických trojúhelníků bude jednoznačné jen tehdy, spojíme-li jejich vrcholy geodetickými čarami. Při měření teodolitem ale záměrné roviny protínají elipsoid v normálových řezech a tedy měřené úhly se vztahují k nim. Pro velmi přesné výpočty se naměřené úhly redukují z normálových řezů na geodetické křivky. d Sp Jp S B 1 2 3 4 Obr. 3.2.3 Diferenciální rovnice geodetické křivky. Na obr. 3.2.6 je ds délkový element geodetické křivky vedené z bodu P1, do bodu P2 pod azimutem A. Body P1 a P3 prochází rovnoběžky diferenciálně blízké; rozdíl jejich zeměpisných šířek je dB. Body P1 a P4 prochází rovněž dva diferenciálně blízké poledníky; rozdíl jejich zeměpisných délek je dL. Hlavní poloměry křivosti (bližší v kap. 3.2.3) v bodě P1 jsou M, N. Průmětem elementu ds geodetické křivky na poledník, procházející bodem P1, je délkový element poledníku mezi body P1 a P3. Platí pro něj první diferenciální rovnice geodetické křivky M dB = ds cos A. Průmětem elementu ds geodetické křivky na rovnoběžku, 42 procházející body P1 a P4, je délkový element rovnoběžky mezi body P1 a P4. Druhá diferenciální rovnice geodetické křivky je N cos B dL = ds sin A . Délkový element rovnoběžky mezi body P1 a P4 lze také vyjádřit z trojúhelníka 1 4 PVP . Je N cos B dL = N cotg B dA, kde N cotg B je délka VP1 na povrchovém kuželu. Dělením dvou posledních diferenciálních rovnic se obdrží třetí diferenciální rovnice geodetické křivky ve tvaru sin d sin tg d sin d d cotg A s A B A B L s N B N = = = . Geodetická křivka je tedy popsána soustavou diferenciálních rovnic d cos d B A s M = , d sin d cos L A s N B = , d sin d cotg A A s N B = (3.2.15) Poučné bude tyto rovnice porovnat s rov. (3.1.2). Loxodroma na elipsoidu. Jak již bylo uvedeno v kap. 3.1.2, loxodroma je křivka, protínající všechny poledníky pod konstantním azimutem. Její rovnici lze odvodit s využitím obr. 3.2.7. V diferenciálním trojúhelníku platí cos d tg d N B L A M B = , neboli d d tg cos M B L A N B = . Jedná se sice o diferenciální rovnici se separovanými proměnnými, ale řešení integrálu na pravé straně je poněkud složitější. Po vyřešení ( 2 ) 2 1 2 2 2 1 tg 1 1 d 1 sin cos B B L L A e B e B B - = - -  má rovnice loxodromy na elipsoidu tvar 2 2 2 2 1 2 1 1 2 1 tan 45 2 1 sin 1 sin tan ln 1 sin 1 sin tan 45 2 e e B e B e B L L A B e B e B -    + °  -   -  = +        +   +   + ° . 1 2 3 4 Obr. 3.2.4 Podle trojúhelníku na obr. 3.2.7 lze sestavit rovnici vhodnou pro výpočet délky loxodromy s12. Nesplývá-li loxodroma s rovnoběžkou, pak v diferenciálním trojúhelníku platí 43 d cos d M B A s = , viz též první rov. (3.2.15). A protože azimut A je konstantní, je pak 12 2 1 1 d cos B B s M B A =  . Je-li loxodroma zároveň rovnoběžkou (tj. má-li azimut A = 90o a tudíž cos A = 0 ), používá se pro výpočet délky loxodromy vztah cos d sin d N B L A s = , viz druhá rov. (3.2.15), a platí 12 2 1 cos d L L s = N B L  . 3.2.3 Poloměry křivosti na elipsoidu Normálou k elipsoidu v daném bodě P lze proložit nekonečně mnoho rovin kolmých k povrchu elipsoidu. Tyto roviny protínají elipsoid v normálových řezech, viz též kap. 3.2.2. Křivost plochy rotačního elipsoidu se mění s azimutem uvažovaného normálového řezu a navíc se zeměpisnou šířkou. V každém bodě na elipsoidu existují dva extrémní normálové řezy, tzv. hlavní normálové řezy, jejichž křivost je minimální a maximální. Odpovídajícími poloměry křivosti jsou hlavní poloměry křivosti: poledníkový poloměr křivosti M a příčný poloměr křivosti N. Z hlavních poloměrů křivosti se odvozují: poloměr křivosti Ra normálového řezu v libovolném směru a střední poloměr křivosti Rm, jak bude uvedeno v dalším textu. Křivost je převrácená hodnota poloměru křivosti. dB S x B M y A P´ P ds . poledník B Obr. 3.2.1 44 Poledníkový poloměr křivosti M. Bod P má geodetickou šířku B a jeho pravoúhlé souřadnice v rovině poledníku jsou x,y, viz obr. 3.2.8. Při posunu z bodu P do bodu P´o délkový element ds se změní geodetická šířka o dB a pravoúhlé souřadnice o –dx a +dy (souřadnice x se zmenší). Z obr. 3.2.8 plyne pro elementární oblouček ds vztah ds = M dB . Oblouček ds lze vyjádřit i z trojúhelníku PP´A, který lze považovat za rovinný, d sin x ds B = - . Dosazením tohoto vztahu do předchozího se dostane d d sin x M B B - = . Odtud 1 d sin d x M B B = - . Hodnota d d x B se vypočte derivací souřadnice x, viz první rov. (3.2.8), podle B. Jest ( ) ( ) ( ) ( ) 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 3 2 2 2 d d cos sin 1 sin sin cos 1 sin d d 1 sin 1 sin 1 sin 1 sin x a B a B e B ae B B a e B B B e B e B e B e B   - - + - =   = = -  -  - - - Vzorec pro poledníkový poloměr křivosti je tedy ( ) ( ) 2 ( 2 ) 3 3 2 2 2 1 1 1 sin a e a e M W e B - - = = - . Minimální hodnoty nabývá pro B = 0o : ( 2 ) 0 M = a 1- e . Maximální hodnoty nabývá pro B = 90o : 2 90 1 2 a a M c e b = = = - . Poledníkový poloměr křivosti je funkcí zeměpisné šířky B. Pro argument B byly proto hodnoty M tabelovány. Dnes se tyto výpočty realizují na PC. Příčný poloměr křivosti N. Řez elipsoidu rovinou proloženou normálou v daném bodě P a kolmou k rovině meridiánu se nazývá příčný normálový řez. Je to obecně elipsa, kromě rovníku, kde je to kružnice. Normály k elipsoidu, sestrojené ve všech bodech téže rovnoběžky o geodetické šířce B, se protínají v bodě V ležícím na malé ose b, obr. 3.2.9. Množina všech normál téže rovnoběžky tvoří povrch kužele o vrcholu V. Normála PV a její diferenciálně blízká normála jsou současně normálami i příčného normálového řezu. Platí, že průsečík dvou diferenciálně blízkých normál - bod V - je středem křivosti příčného normálového řezu. V n x Poíený normálový oez Obr. 3.2.2 45 Příčný poloměr křivosti N je proto dán úsečkou N=PV. N je zároveň poloměr koule o středu V, která se dotýká elipsoidu podél rovnoběžky r. Podle obr. 3.2.9 platí x = N cos B , tedy cos x N B = , kde 2 2 cos 1 sin a B x e B = - , viz první rov. (3.2.8). Dosazením se obdrží vyjádření pro příčný poloměr křivosti 1 2 sin2 a N e B = - . Minimální hodnoty nabývá pro B = 0o : 0 N = a . Maximální hodnoty nabývá pro B = 90o : 2 90 1 2 a a N c e b = = = - . Pozn.1.: Příčný poloměr křivosti je také funkcí B. Pro libovolný bod na elipsoidu je N > M s výjimkou pólů. Poměr obou hlavních poloměrů křivosti je 2 2 2 1 sin 1 N e B M e = - - . Čím víc se blíží 1 N M ® , tím více se přibližuje elipsoidický povrch kulovému. Na pólu 1 N M = , tedy 2 90 90 1 2 a a M N c e b = = = = - . Maximální rozdíl meridiánového a příčného poloměru křivosti je na rovníku, kde 2 1 1 N M e = - . Pozn.2.: Délka normály mezi bodem P a rovníkem, s užitím druhé rov. (3.2.8), je ( ) ( ) 2 2 2 2 1 1 sin 1 sin y a e PQ N e B e B - = = = - - . Poloměr křivosti R v libovolném azimutu . Z poloměrů křivostí M, N lze určit poloměr křivosti R normálového řezu v obecném azimutu ? podle Eulerovy*) věty 1 cos2 sin2 Ra M N = a + a . Na pólech je poloměr R ve všech směrech stejný. Střední poloměr křivosti Rm. Elipsoidickou plochu lze s určitou přesností nahradit plochou kulovou o středním poloměru a pak elipsoidické trojúhelníky řešit pomocí sférické trigonometrie. Střední poloměr koule je vztažen ke střední šířce B zobrazovaného území. Protože m M < R < N , mohou se obě plochy ztotožnit jen v jednom bodě [ ] 0 0 0 P B , L . Koule o poloměru Rm jde pak ve směru poledníku L0 nad elipsoidem, ve směru rovnoběžky B0 pod plochou elipsoidu. Střední poloměr křivosti v určitém bodě je aritmetický průměr všech normálových poloměrů křivosti v tomto bodě. Podle věty Grunertovy5 je tento aritmetický průměr roven geometrickému průměru hlavních poloměrů křivosti M, N, tedy 2 2 2 1 1 sin m a e R MN e B = = - - .Reciproká hodnota čtverce středního poloměru křivosti 2 1 1 1 m K R M N = × = je Gaussova míra křivosti plochy v bodě P. Je to součin křivostí hlavních normálových řezů, vedených tímto bodem. *) Důkaz věty Eulerovy a Grunertovy přesahuje rámec tohoto učebního textu. 46 3.2.4 Základní výpočty na rotačním elipsoidu Výpočet délky poledníkového oblouku (rektifikace meridiánu). Jsou dány geodetické zeměpisné šířky B1, B2 koncových bodů a počítá se délka poledníkového oblouku. Jedná se o oblouk eliptický a obecné řešení vede k eliptickému integrálu. Oblouček ds poledníkové elipsy, odpovídající diferenciálně malé změně dB, se vypočte jako oblouk kruhový o poloměru M, tj. ds = M dB . Délka poledníkového oblouku s od rovníku k bodu P o šířce B se vypočte integrací první rov. (3.2.15). Dostáváme ( ) ( ) 2 3 0 0 2 2 2 1 d d 1 sin B B s a e B M B e B = = - -   . Délka poledníkového oblouku s mezi dvěma rovnoběžkami o šířkách B1, B2 se vypočte jako rozdíl 1 2 s = s - s , kde 1 1 0 d B s =  M B , 2 2 0 d B s =  M B , viz obr. 3.2.10. Délka poledníkového oblouku je funkcí B a byla tabelována k tomuto argumentu. Dříve se výpočet prováděl rozvojem funkce ve jmenovateli v řadu (odvození řad pro výpočet délky poledníkového oblouku viz např. [3], [6]). Dnes se výpočet provádí numericky na PC. Výpočet ploch. Plošný element dP elipsoidického lichoběžníku, omezeného dvěma diferenciálními rovnoběžkami B, B + dB a poledníky L, L + dL , viz obr. 3.2.7, je dán vztahem dP = M N cos B dB dL . (3.2.16) Plošný obsah elipsoidického lichoběžníku, omezeného dvěma rovnoběžkami 1 2 B , B a poledníky 1 2 L , L , se vypočte integrací rovnice (3.2.16). Postupně se získá ( ) ( ) ( )( ) ( )      - = - - = - = = - 2 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 1 sin cos 1 1 sin cos cos 1 B B L L B B B B L L e B BdB a e L L e B BdB P MN BdBdL a e dL kde rozdíl 2 1 L - L je v radiánech. Byly vyčísleny tabulky ploch lichoběžníků mezi dvěma poledníky 1 2 L , L od rovníku (B = 0) až po obecnou rovnoběžku. Při výpočtu bylo užito rozvoje funkce ve jmenovateli v řadu. Výsledný vztah pro výpočet povrchu celého elipsoidu pomocí řady je 2 2 4 6 2 3 4 4 1 ... 3 5 7 P p b e e e   =  + + + +  (3.2.17) 47 S B1 B2 P1 P2 s1 s2 dB ds Obr. 3.2.1 Poloměr náhradní koule. V méně náročných výpočtech lze celý elipsoid nahradit koulí. Poloměr je možno odvodit třemi způsoby: Koule má stejný objem jako elipsoid, tj. 3 2 4 4 3 3 p R = p a b , odtud R = 3 a2b Koule má stejný povrch jako elipsoid, s dosazením (3.2.17), platí 2 2 2 4 6 2 3 4 4 4 1 ... 3 5 7 p R p b e e e   =  + + + + , tedy 2 4 6 2 3 4 1 ... 3 5 7 R = b + e + e + e + . Koule má poloměr rovný aritmetickému průměru všech tří poloos rotačního elipsoidu, tj. 2 3 a b R = + . Všechny tři způsoby výpočtů poloměrů pro daný elipsoid jsou po zaokrouhlení na 0,1 km stejné. Pro elipsoid Besselův činí RBess = 6370,3 km, Krasovského RKras = 6371,1 km, elipsoid GRS80 RGRS80 = 6371,0 km. 3.2.5 Řešení sféroidických trojúhelníků 3.2.5.1 Řešení přechodem na náhradní kouli Metoda excesová. Pro délky stran trojúhelníků kratší než 60 km lze postupovat takto: Sféroidický trojúhelník se řeší jako sférický na náhradní kouli o poloměru rovném střednímu poloměru křivosti v těžišti trojúhelníku Rm (viz kap. 3.2.2), který je vztažen ke střední šířce. Exces se počítá ze vzorce ´´ ´´ ´´ P PK MN e = r = r , kde P je obsah trojúhelníka a K je Gaussova míra křivosti (viz kap. 3.2.2). Následuje řešení v rovině, které je uvedeno v četných učebnicích vyšší geodézie, např. [2], [6]. Metoda aditamentová. Střední poloměr křivosti se v důsledku malého zploštění elipsoidu poměrně málo mění se zeměpisnou šířkou. Pro celé území bývalé ČSSR lze volit jeden 48 poloměr Rm= 6381,6 km, který je vztažen k B = 49°30´ . Lineární aditamenty v metrech se počítají ze vzorce 4,093 10 6 3 s A = × - s , kde délka strany s je v kilometrech, např. [2], [6]. Moderní postupy jsou založeny na numerické integraci rov. (3.2.15). LITERATURA: [1] Böhm J.: Vyšší geodézie. Díl I. ČVUT, Praha 1979. [2] Cimbálník M., Mervart L.: Vyšší geodézie 1. ČVUT, Praha 1999. [3] Kabeláč J.: Příspěvek k rektifikaci meridiánu. Geod. a kart. obzor, sv. 1/43, č. 3, Praha 1955. [4] Pick M.: O exaktnosti v geodézii. V: Voj.-tech. informace, č. 58/1998, s.6-9. [5] Ryšavý J.: Vyšší geodézie. ČMT, Praha 1947. [6] Vykutil J.: Vyšší geodézie. Vydavatelsrví Kartografie, Praha 1982. 3.3 Vztahy mezi dvěma elipsoidy 3.3.1 Úvod Připomeňme, že nasledující asi tři stránky jsou opakováním a doplněním kap. 1.4. Podle vazby souřadnicového systému elipsoidu na zemské těleso rozeznáváme 2 druhy rotačních elipsoidů. Elipsoid referenční nemá střed totožný s těžištěm Země. Vedlejší poloosa nemusí být rovnoběžná s osou zemské rotace. Referenční elipsoid aproximuje těleso (geoid) jen v určité oblasti. V 18.-20. století byla odvozena řada elipsoidů, které se lišily kromě rozměrů i svou polohou a orientací vzhledem ke geoidu. Jde o tzv. geodetické datum*). Pro geodetické výpočty se užívaly elipsoidy, které odvodil např. Bessel, Hayford, Clarke, Krasovskij aj. Elipsoid obecný (absolutní) vystihuje Zemi (geoid) jako celek. Musí splňovat následující čtyři podmínky: - jeho geometrický střed je totožný s těžištěm Země, - jeho vedlejší poloosa splývá s osou zemské rotace, - součet čtverců převýšení geoidu od tohoto obecného elipsoidu je minimální, - rotační rychlost je stejná jako rotační rychlost Země. Tento elipsoid se nejlépe přimyká k povrchu celé Země. Příkladem je elipsoid systému WGS84 (World Geodetic System 1984). Pro řešení řady aktuálních výpočtů v geodézii je nezbytné znát vztahy pro souřadnicové transformace mezi oběma typy elipsoidů. Tak se určí nejen vzájemná poloha těchto elipsoidů, ale získá se i možnost převedení souřadnic z jednoho elipsoidu na druhý a naopak. Tím, že se určí převodní vztahy mezi různými referenčními elipsoidy na jedné straně a obecným elipsoidem na straně druhé, získají se i převodní vztahy mezi referenčními elipsoidy navzájem. Úloha je též známa pod názvem nalezení transformačního klíče. *) Geodetické datum obsahuje velikost hlavní osy a číselnou výstřednost použitého referenčního rotačního elipsoidu. Dále obsahuje údaje, které jednoznačně určují jeho polohu vůči fyzikálnímu tělesu zemskému, resp. vůči geoidu. Jsou to: výška základního (výchozího, referenčního) bodu a orientace elipsoidu pomocí tížnicových odchylek a astronomických azimutů na referenčním bodě. Prostřednictvím měření na družice byly tyto orientační parametry nahrazeny sedmi transformačními, které jsou nazývány transformační klíč. 49 V kap. 3.3.2 budou odvozeny základní transformační rovnice pro převody mezi souřadnicovými systémy. V kap. 3.3.3 budou odvozeny zprostředkující rovnice pro určení transformačního klíče podle metody nejmenších čtverců (MNČ). Úlohy v kap. 3.3.4 jsou prezentovány jako vztahy mezi Besselovým elipsoidem a elipsoidem WGS84. Uvedené aplikace však platí pro libovolnou dvojici (rotačních) elipsoidů. Besselův elipsoid byl odvozen v roce 1841 tzv. obloukovou metodou. Bessel využil výsledků měření deseti různých poledníkových oblouků a parametry elipsoidu vypočítal vyrovnáním podle MNČ. Oblouková metoda je ryze geometrická, při jejím užití se neuvažuje vliv tížnicových odchylek. Nezohledněné větší tížnicové odchylky v koncových bodech měřených poledníkových oblouků negativně ovlivnily přesnost výsledku (podrobné odvození viz např. [4]). Parametry Besselova elipsoidu jsou: hlavní poloosa a = 6 377 397,155 08 m, vedlejší poloosa b = 6 356 078,962 90 m, výstřednost e2 = 0,006 674 372 230 62 Besselův elipsoid je vhodný zejména v oblastech střední Evropy, byl použit pro geodetické výpočty na našem území. WGS84 je globální geocentrický geodetický systém, užívaný armádou USA. Parametry elipsoidu WGS84 jsou: - primární: hlavní poloosa a = 6 378 137 m výstřednost e2 = 0,006 694 379 990 14 geocentrická gravitační konstanta GM = 398600,4418 km3. s-2 úhlová rychlost rotace Země w = 7,292115 . 10-5 rad . s-1 - sekundární: definují model struktury zemského tíhového pole pomocí geopotenciálních harmonických (Stokesových) koeficientů. Počátek souřadnicové soustavy WGS84 je v těžišti C Země, viz obr. 3.3.1. Osa Z směřuje ke konvenčnímu terestrickému pólu*). Osa X je průsečnice základního poledníku a roviny rovníku, vztažené ke konvenčnímu terestrickému pólu. Osa Y doplňuje systém na pravoúhlý pravotočivý systém (směr kladné části osy Y je 90° východně vzhledem k ose X). V systému WGS84 pracuje globální systém určování polohy GPS. 3.3.2 Odvození transformačních rovnic mezi dvěma souřadnicovými soustavami dvou elipsoidů Podle obr. 3.3.1 uvažujme souřadnicový systém S[X,Y,Z ]. Tento systém posuneme rovnoběžně tak, že počátek přejde z C do O´, čímž vznikne rovnoběžně posunutý systém Sc[Xc,Yc,Zc] . Posun je dán vektorem COc[DX,DY,DZ], označme jej DS. Poté dojde k natočení do systému s[x, y, z] vždy v kladném smyslu kolem osy X´ o x +e , kolem osy Y´ o *) Přesná měření ukázala, že dochází k posunu pólů po zemském povrchu. Zemská osa kolísá, tedy její průsečík s povrchem – tzv. okamžitý pól – není stálý. Opisuje na zemském povrchu složitou křivku přibližně kruhového tvaru, která nevychází ze čtverce o straně asi 20 m. Pohyb má periodický charakter. Střední hodnota pólu, tzv. konvenční terestrický pól (Conventional Terrestrial Pole – CTP) nebo také mezinárodní konvenční počátek (Conventional International Origin – CIO), je na základě přesných výpočtů definován mezinárodní službou ve smluveném geocentrickém souřadnicovém systému. Tato služba udává také polohu základního (nultého) poledníku (viz též kap. 3.2.1). Rovněž i střední pól se pohybuje, a to přibližně lineárně. 50 x y y X x Y Z z y X´ z Y´ Z´ X Z ´ Y x z Obr. 3.3.1 y +e a kolem osy Z´ o z +e . Počátek zůstává nezměněn, o o Oc . Žádný z těchto dvou systémů s a S neupřednostňujeme. Pro odvození transformačních rovnic budeme nyní postupně převádět systém s do systému S´ a ten do systému S. Transformace probíhá ve třech krocích: a) Rotace (otočení) Maticový zápis otočení je Sc = R s (3.3.1) kde matice rotace R takto definovaného modelu je ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) cos , cos , cos , cos , cos , cos , cos , cos , cos , X x X y X z Y x Y y Y z Z x Z y Z z  c c c  =  c c c   c c c  R (3.3.2) Kosiny úhlů, které spolu svírají jednotlivé souřadnicové osy, lze vyjádřit pomocí rotačních parametrů. Podle obr. 3.3.1 je ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) cos( , ) cos( , ) cos( , ) 1 cos , cos 90 sin , cos , cos 90 sin , cos , cos 90 sin , c = c = c = c = ° + = - = c = ° - = = c = ° + = - = & & & & & & X x Y y Z z Z x Y x X y y y y z z z z z z e e e e e e e e e ( ) ( ) ( ) ( ) cos( , ) cos(90 ) sin , cos , cos 90 sin , cos , cos 90 sin , x x x x x x y y y Z y Y z X z e e e e e e e e e c = ° - = = c = ° + = - = c = ° - = = & & & a matice rotace (3.3.2) bude ve tvaru 1 1 1 z y z x y x e e e e e e  -  =  -  -  R (3.3.3) 51 b) Změna měřítka Systém s má jiný rozměr než systém S, resp. S´. Měřítkový koeficient k vyjadřuje změnu délkového měřítka při přechodu mezi oběma systémy. Tedy Sc = (1+ k )R s (3.3.4) c) Translace (posunutí) Souřadnicové systémy S[X,Y,Z ]a Sc[Xc,Yc,Zc] jsou pouze rovnoběžně posunuty. Lze psát S = Sc + DS (3.3.5) kde DS = [DX,DY,DZ ].Takže konečný tvar transformační rovnice je S = DS + (1+ k )Rs , čili ( ) 1 1 1 1 z y z x y x X X x Y Y k y Z Z z e e e e e e   D   -     =  D + +  -      D  -   (3.3.6) Pro ilustraci je v tab. 3.3.1 uvedeno sedm parametrů, tj. parametrů transformačního klíče, pro převod ze souřadnicového systému Besselova elipsoidu do systému elipsoidu WGS84 a sedm parametrů pro převod ze systému elipsoidu WGS84 do systému Besselova elipsoidu, viz [2]. Tab. 3.3.1 Transformační koeficienty mezi geocentrickým elipsoidem WGS84 a elipsoidem Besselovým Pro transformaci systému BESSEL ® WGS84 Pro transformaci systému WGS84 ® BESSEL DX 570,83789 [m] Dx -570,82850 [m] DY 85,682641 [m] Dy -85,676889 [m] DZ 462,84673 [m] Dz -462,84202 [m] k 3,5610256 . 10-6 k -3,5623099 10-6 x e 4 ,9984501 3600 180 c p [rad] x e - 4 ,9984037 3600 180 c p [rad] y e 1 ,5867074 3600 180 c p [rad] y e - 1 ,5867164 3600 180 c p [rad] z e 5 ,2611106 3600 180 c p [rad] z e - 5 ,2610779 3600 180 c p [rad] Pozn. Pro méně přesné výpočty je dostačující uvažovat pro obě transformace shodné číselné hodnoty koeficientů zaokrouhlené na dvě desetinná místa. Pokud by chtěl čtenář zdůvodnit nestejnost parametrů v druhém a čtvrtém sloupci, nechť si vyjádří transformační rovnice jednak podle rov. (3.3.6), jednak z rovnic pro opačnou transformaci a pak tyto výrazy porovná. Hodnoty uvedené v tab. 3.3.1. jsou upřesňovány podle počtu naměřených identických bodů. 52 3.3.3 Odvození zprostředkujících rovnic oprav pro určení transformačního klíče Úpravou rov. (3.3.6) postupně dostaneme 0 0 0 z y z x y x X X x x x Y Y y k y y Z Z z z z e e e e e e   D       -     =  D +  +  +  -      D      -   , po zanedbání veličin , , x y z ke ke ke , jakožto malých veličin 2. řádu. Dále je 1 0 0 0 0 1 0 0 0 0 1 0 x x y y z z X x z y x X v Y k y z x y Y v Z z y x z Z v e e e  D     -    -      D +   + -  +  -  =     D     -    -    , kde opravy vx, vy, vz byly přisouzeny souřadnicím X, Y, Z. Po součtu prvních tří členů ( ) 1 0 0 0 0 1 0 0 0 0 1 0 x T x y z y z x z y x X v y z x X Y Z k y Y v z y x z Z v e e e  -   -     -  D D D +  -  =    -   -    (3.3.7) Uvedená rov. (3.3.7) poskytuje jeden identický bod (bod, jehož souřadnice jsou známy v obou systémech). Pro zjištění sedmi neznámých parametrů, tj. pro zjištění transformačního klíče, nám postačí 3 identické body a již tyto dávají 2 nadbytečné rovnice. Přirozeně, že se snažíme znát co nejvíce identických bodů a pokud možno co nejrovnoměrněji rozmístěné v oblasti, pro niž transformační klíč určujeme. Jak souvisí změna parametru transformačního klíče se změnou oblastí si demonstrujme na síti DOPNUL České republiky, která je znázorněna na obr. 3.3.2. Síť DOPNUL obsahuje 174 bodů. Údaje spojené s těmito body uvádí tab. 3.3.2. V práci [1] je Česká republika rozdělena do osmi částí, viz obr. 3.3.3. V tab. 3.3.3 jsou pro tyto oblasti uvedeny transformační klíče a je z nich zřejmá vysoká závislost na dané oblasti. Proto i transformační klíče, uvedené v tab. 3.3.1 platí jen pro danou lokalitu a daný výběr (poloha a počet) měřických bodů. Obr. 3.3.1 174 bodů sítě DOPNUL 53 Tab. 3.3.2 Údaje v soustavě JTSK a WGS. Celkem pro 174 bodů sítě DOPNUL Poř. č. Y [m] (JTSK) X [m] (JTSK) Hn [m] B[°] (ETRF-89) L[°] (ETRF-89) HWe [m] 1 671228,90 962503,27 1124,11 50,88912629 15,27305379 1167,295 2 802514,00 980297,52 900,52 50,56899173 13,46561403 945,414 3 599837,23 1036805,53 1114,95 50,30130288 16,39765364 1158,767 4 851807,13 1074256,58 539,10 49,66660336 12,98430729 586,056 5 548455,98 1131166,65 260,19 49,50590845 17,24645657 303,687 6 771364,60 1176247,64 1104,33 48,86554726 14,28322618 1151,041 7 623031,56 1158574,23 522,19 49,19004126 16,26554921 567,638 8 515832,65 1200120,27 911,28 48,91671590 17,78265838 954,681 9 482482,54 1083309,25 239,19 49,98978154 18,09578083 335,597 10 775279,26 1069759,49 428,29 49,80874333 14,02499053 474,375 : 170 469040,65 1149871,52 1024,25 49,40396401 18,36093957 1067,429 171 494681,45 1129445,20 546,07 49,56689118 17,98387554 589,228 172 465970,53 1131440,14 421,98 49,57143050 18,38170686 464,915 173 439668,58 1137022,90 481,79 49,54074431 18,75032945 524,567 174 472799,37 1117429,51 384,88 49,69173388 18,27104899 427,502 Obr. 3.3.2 Rozdělení ČR do oblastí pro sledování vývoje transformačního klíče 54 Tab. 3.3.3 Transformační klíče pro sedmiparametrickou transformaci (s výškami kvazigeoidu) pro transformaci S-JTSK ® WGS84 Oblast Poč. bodů DX [m] DY [m] DZ [m] k ex [´´] ey [´´] ez [´´] Celá ČR 174 572.7531 88.4641 460.7861 0.000003551 -0.000024620 -0.000007261 -0.000024001 Západ ČR 87 575.3402 86.2578 463.6695 0.000003003 -0.000023586 -0.000007055 -0.000023431 Východ ČR 87 572.9331 85.7568 458.4731 0.000003893 -0.000025709 -0.000007425 -0.000025917 1. 1 36 583.4203 86.4433 462.0009 0.000002399 -0.000022830 -0.000005723 -0.000022613 2. 1 51 572.3573 85.2308 462.4271 0.000003472 -0.000024233 -0.000007491 -0.000024356 3. 1 49 576.1692 92.6572 461.9987 0.000002958 -0.000026042 -0.000007267 -0.000024847 4. 1 38 570.4024 78.6306 460.6493 0.000004101 -0.000026155 -0.000008378 -0.000028219 Horní 1 90 570.7430 88.8592 468.7941 0.000002771 -0.000024333 -0.000008254 -0.000023751 Dolní 1 84 567.8608 86.8981 455.3753 0.000004724 -0.000024488 -0.000007274 -0.000023916 3.3.4 Základní geometrické úlohy mezi dvěma rotačními elipsoidy Odvozované vztahy budou demonstrovány na elipsoidu WGS84 a na Besselově elipsoidu. Zaveďme pro ně následující označení: C těžiště Země, počátek systému WGS84 O střed referenčního elipsoidu, počátek systému Besselova elipsoidu SW [xW, yW, zW ] souřadnicový systém elipsoidu WGS84, počátek C, osy xW, yW, zW [ ] B B B B S x , y , z souřadnicový systém Besselova elipsoidu, počátek O, osy xB, yB, zB [ ] W W W P X ,Y ,Z pravoúhlé souřadnice bodu P v systému elipsoidu WGS84 [ ] B B B P X ,Y ,Z pravoúhlé souřadnice bodu P v systému Besselova elipsoidu [ ] W W W P B , L ,H geodetické zeměpisné souřadnice bodu P v systému elipsoidu WGS84 [ ] B B B P B , L ,H geodetické zeměpisné souřadnice bodu P v systému Besselova elipsoidu W W W a ,b ,g směrové kosiny normály k elipsoidu WGS84 v souřadnicovém systému elipsoidu WGS84 B B B a ,b ,g směrové kosiny normály k Besselovu elipsoidu v souřadnicovém systému Besselova elipsoidu Poznámka k převodu směrových kosinů. Nebude-li řečeno jinak, pak původní i převedené směrové kosiny se vztahují k jednomu a témuž směru. Převodní vzorce jsou dány rov. (3.3.4), v níž vektory S´a s zaměníme za vektory směrových kosinů v souřadnicových systémech S´a s. Od této transformace je třeba odlišovat případ, kdy přecházíme nejen do druhé soustavy, ale současně i na normálu k druhému elipsoidu. Např. přecházíme ze souřadnicového systému WGS84 do souřadnicového systému Besselova elipsoidu a současně i z normály k elipsoidu WGS84 na normálu k elipsoidu Besselovu. Ty je nutno spočítat 55 pomocí přetransformovaných souřadnic B´, L´ ze vzorců a = cos B´cos Lc , b = cos Bcsin Lc , g = sin Bc . Úlohy uvedené v dalším textu na sebe navazují a společně tak tvoří jednu úlohu rozsáhlejší. PŘÍKLAD 8 Jsou dány geodetické zeměpisné souřadnice BW, LW a výška HW v systému WGS84, aW = 6378137 m, 2 W e = 0,006 694 379 991, BW = 50o, LW = 15o, HW = 10m. Vypočtěte prostorové pravoúhlé souřadnice W W W X ,Y ,Z a směrové kosiny W W W a ,b ,g normály n k elipsoidu WGS84, viz obr. 3.3.4. Dáno: [ ] W W W P B , L ,H Určit: [ ] W W W P X ,Y ,Z , W W W a ,b ,g Výpočet: Podle rov. (3.2.2) v kap. 3.2.1 platí ( ) ( ) ( ( ) ) W W W W W W W W W W 2 W W W W cos cos , cos sin , 1 sin , X N H B L Y N H B L Z N e H B = + = + = - + (3.3.8) kde NW je příčný poloměr křivosti (definici viz kap. 3.2.3) elipsoidu WGS84. Směrové kosiny normály n se vypočtou ze vztahů W W W W W W W W a = cos B cos L ,b = cos B sin L ,g = sin B (3.3.9) a splňují rovnost 2 2 2 W W W a +b +g = 1. (3.3.10) n B ,L P [XW,YW,ZW] zW HW C yW xW W W W W Obr. 3.3.1 56 Výsledek: NW = 6 390 702,045, XW = 3 967 898,226, YW = 1 063 195,125, ZW = 4 862 796,699, a W = 0,620 885 153, b W = 0,166 365 675 3 , g W = 0,766 044 443 1. PŘÍKLAD 9 Jsou dány prostorové pravoúhlé souřadnice XW,YW,ZW bodu P a směrové kosiny W W W a ,b ,g normály n k elipsoidu WGS84 v bodě P. Obojí v geocentrickém systému WGS84, viz obr. 3.3.5. XW = 3 967 898,226, YW = 1 063 195,125, ZW = 4 862 796,699, a W = 0,620 885 153, b W = 0,166 365 675 3 , g W = 0,766 044 443 1 Vypočtěte prostorové pravoúhlé souřadnice B B B X c ,Yc,Zc téhož bodu a směrové kosiny B B B a c ,b c ,g c uvedené normály n v souřadnicovém systému Besselova elipsoidu. Známo je sedm parametrů určujících vzájemnou polohu obou elipsoidů, viz tab. 3.3.1 a obr. 3.3.5. Dáno: [ ] W W W P X ,Y ,Z , W W W a ,b ,g Určit: [ ] B B B P X c ,Yc,Zc , B B B a c ,b c ,g c Výpočet: Prostorové pravoúhlé souřadnice W W W X ,Y ,Z bodu P v systému WGS84 se převedou na prostorové pravoúhlé souřadnice B B B X c ,Yc,Zc v systému Besselova elipsoidu podle rov. (3.3.6), kde za parametry transformačního klíče dosadíme ze čtvrtého sloupce tab. 3.3.1. Směrové parametry se vypočítají ze vztahů ( )( ) ( )( ) ( )( ) B W W W B W W W B W W W 1 , 1 , 1 z y z x y x k k k a a e b e g b e a b e g g e a e b g = + - + = + + - = + - + + (3.3.11) Směrové kosiny pak určují vztahy B B B B 2 2 2 B 2 2 2 B 2 2 2 B B B B B B B B B , , . a a b b g g a b g a b g a b g c = c = c = + + + + + + (3.3.12) a musí splňovat rovnost 2 2 2 B B B a c +b c +g c =1 (3.3.13) Výsledek: B X c = 3 967 302,974, B Yc = 1 063 122,294, B Zc = 4 862 321,293, B B a c =a = 0,620 883 503 5, B B b c = b = 0,166 368 402 3, B B g c =g = 0,766 045 187 8 PŘÍKLAD 10 Jsou dány prostorové pravoúhlé souřadnice B B B X ,Y ,Z bodu P v souřadnicovém systému Besselova elipsoidu, jakož i parametry Besselova elipsoidu. aB = 6 377 397,155, 2 B e = 0,006 674 372 231 XB = 3 967 414,58, YB = 1 063 065,533, ZB = 4 862 301,91 57 Obr. 3.3.2 Vypočtěte geodetické zeměpisné souřadnice BB, LB a elipsoidickou výšku HB nad Besselovým elipsoidem. Dále určete směrové kosiny a B,b B,g B normály n k Besselově elipsoidu v souřadnicovém systému Besselova elipsoidu. Dáno: [ ] B B B P X ,Y ,Z Určit: [ ] B B B P B , L ,H , B B B a ,b ,g Výpočet: Podle PŘÍKLADU 7 v kap. 3.2. Výsledek: BB = 50o, LB = 15o, HB =10 m, B B B a = cos B cos L = 0,620 885 1531, B B B b = cos B sin L = 0,166 365 675 4, B B g = sin L = 0,766 044 443 1 Kontrola podle rov. (3.3.10), resp. (3.3.13) vyhovuje. PŘÍKLAD 11 Jsou dány geodetické zeměpisné souřadnice B B B B , L ,H bodu P v systému Besselova elipsoidu, obr. 3.3.6. BB = 50o, LB = 15o, HB = 10 m Vypočtěte prostorové pravoúhlé souřadnice 1B 1B 1B X ,Y ,Z podbodu P1 ve stejném systému. Podbod P1 (vzhledem k bodu P) leží na Besselově elipsoidu a na společné normále n. Dále určete směrové kosiny 1B 1B 1B a ,b ,g normály n, a to rovněž v souřadnicovém systému Besselova elipsoidu. Dáno: [ ] B B B P B , L ,H 58 Určit: P1 [X1B,Y1B, Z1B] , 1B 1B 1B a ,b ,g Výpočet: Podle rov. (3.2.1) v kap. 3.2.1 platí ( 2 ) 1B B B B 1B B B B 1B B B X = N cos B cos L , Y = N cos B sin L , Z = N 1- e sin B , (3.3.14) kde NB je příčný poloměr křivosti v bodě P1. n [BB,LB,HB] P [XB,YB,ZB] zB HB O yB xB B 1B 1B 1B P1 [X1B, Y1B, Z1B] Obr. 3.3.3 Pro směrové kosiny platí rov. (3.3.15), neboť bodem P i podbodem P1 na elipsoidu prochází stejná normála n. Tedy 1B B B B 1B B B B 1B B B a =a = cos B cos L ,b = b = cos B sin L ,g =g = sin B . (3.3.15) Kontrola se provede vyčíslením rov. (3.3.13). Výsledky: X1 = 3 967 408,371, Y1 = 1 063 063,869, Z1 = 4 862 294,250, 1B a = 0,620 885 153 1, 1B b = 0,166 365 675 4, 1B g = 0,766 044 443 1 PŘÍKLAD 12 Jsou dány 1B 1B 1B B , L ,H = 0 m bodu P1 v souřadnicovém systému Besselova elipsoidu. Rovněž jsou známé prostorové pravoúhlé souřadnice 1B 1B 1B X ,Y ,Z v souřadnicovém systému Besselova elipsoidu. Bodem P1 prochází normála n k Besselovu elipsoidu, obr. 3.3.7. Je tedy dáno: 1B B = 50o, 1B L = 15o, 1B H = 0 m X1B = 3 967 408,371, Y1B = 1 063 063,869, Z1B = 4 862 294,250 1) Určete směrové kosiny 1B 1B 1B a ,b ,g normály n v souřadnicovém systému Bessselova elipsoidu. 2) Dále vypočtěte hodnoty prostorových pravoúhlých pravotočivých souřadnic 1W 1W 1W Xc ,Yc ,Zc 59 bodu P1 v souřadnicovém systému WGS84. A stejně tak převeďte hodnoty a1B,b1B,g 1B do souřadnicového systému WGS84 a označte je 1W 1W 1W a c ,b c ,g c . Sedm parametrů potřebných pro převod mezi elipsoidy převezměte z tab. 3.3.1. Kontrola se provede vyčíslením rov. (3.3.13) a zpětnou transformací podle rov. (3.3.6). Dáno: [ ] 1 1B 1B 1B P B , L ,H = 0 , [ ] 1 1B 1B 1B P X ,Y , Z , 7 převodních parametrů Určit: 1) n [ ] 1B 1B 1B a ,b ,g 2) [ ] 1 1W 1W 1W P X c ,Yc , Zc , n [ ] 1W 1W 1W a c ,b c ,g c Obr. 3.3.4 Výpočet: ad 1) Jednoduše ze vztahů 1B 1B 1B a = cos50°cos15°,b = cos50°sin15°,g = sin 50°. ad 2) Převod do souřadnicového systému WGS84 se uskuteční pomocí rov. (3.3.6), rov. (3.3.11) a parametrů ve druhém sloupci tab. 3.3.1. Výsledky: 1B a = 0,620 885 153 1, 1B b = 0,166365 675 4, 1B g = 0,766 044 443 1 1W X c = 3 968 083,625, 1W Yc = 1 063 136,703, 1W Zc = 4 862 769, 653 1W a c = 0,620 886 802 5, 1W b c = 0,166 362 948 4, 1W g c = 0,766 043 698 5 PŘÍKLAD 13 Jsou dány prostorové pravoúhlé souřadnice 1W 1W 1W Xc ,Yc ,Zc bodu P1, který leží na povrchu Besselova elipsoidu a směrové kosiny normály n v bodě P1 vůči Besselově elipsoidu, a to obojí v souřadnicovém systému elipsoidu WGS84. 1W X c = 3 968 083,625, 1W Yc = 1 063 136,703, 1W Zc = 4 862 769, 653 1W a c = 0,620 886 802 5, 1W b c = 0,166 362 948 4, 1W g c = 0,766 043 698 5 60 Určete odlehlost Besselova elipsoidu a elipsoidu WGS84 pro bod P1, viz obr. 3.3.8. Dáno: P1 [X1W,Y1W, Z1W], 1W 1W 1W a c ,b c ,g c Určit: odlehlost t Besselova elipsoidu a elipsoidu WGS84 měřenou po normále n. yW xW ´1W ´1W ´1W C zW P1 [X1W,Y1W,Z1W] n t Obr. 3.3.5 Výpočet: Parametrická rovnice přímky určená bodem [ ] 1 1W 1W 1W P X c ,Yc , Zc a směrovými kosiny 1W 1W 1W a c ,b c ,g c je 1W 1W 1W 1W 1W 1W x = X c + ta c , y = Yc + tb c , z = Zc + tg c , (3.3.16) kde t je hledaný parametr. Rovnice elipsoidu WGS84 v souřadnicovém systému elipsoidu WGS84 je ( ) 2 2 2 2 2 2 2 1 1 x y z a a a e + + = - , (3.3.17) kde a,e jsou parametry tohoto elipsoidu (viz kap. 3.3.1). Po úpravě má rovnice elipsoidu tvar x2 + y2 + z2 - e2 (x2 + y2 ) = a2 (1- e2 ) (3.3.18) Dosazením rov. (3.3.16) do (3.3.18) se získá ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) ( ) 2 2 2 2 2 2 2 2 1W 1W 1W 1W 1W 1W 1W 1W 1W 1W X ta Y tb Z tg e X ta Y tb a 1 e c + c + c + c + c + c -  c + c + c + c  = - a po dalších algebraických úpravách [ ( )] [ ( )] ( ) 0 2 2 2 2 2 1 2 1 2 2 1 2 1 2 1 1 1 1 1 2 1 1 1 1 1 1 2 1 2 1 2 2 1 2 1 2 1 2 + c + c + c - c + c - + = + c c + c c + c c - c c + c c + c + c + c - c + c + X Y Z e X Y a a e t X Y Z e X Y t e W W W W W W W W W W W W W W W W W W W W a b g a b a b g a b (3.3.19) 61 Označí-li se v rov. (3.3.19) [ ( )] ( ) [ ( )] ( )( ) ( ) ( )( ) 2 1 2 2 2 1 2 1 2 2 2 2 1 2 1 2 2 1 2 1 2 1 1 1 2 1 1 1 1 1 1 1 1 2 1 1 1 1 1 1 2 1 2 2 1 2 1 2 2 1 2 1 2 1 1 1 1 1 W W W W W W W W W W W W W W W W W W W W W W W W W W W W W W C X Y Z e X Y a a e X Y a e Z B X Y Z e X Y X Y e Z A e e = c + c + c - c + c - + = c + c - - + c = c c + c c + c c - c c + c c = c c + c c - + c c = c + c + c - c + c = - - c a b g a b a b g a b g a b g ře ší se kvadratická rovnice At2 + 2Bt +C = 0 pro neznámý parametr t. Řešením úlohy je menší ze dvou kořenů této rovnice. To odpovídá geometrické představě, že řešením úlohy vzdálenosti dvou elipsoidů je ten průsečík normály s povrchem elipsoidu WGS84, který je bližší k bodu P1. Druhý průsečík je na opačné straně elipsoidu. t vyjadřuje tedy výslednou odlehlost obou elipsoidů, která je zde počítána jako vzdálenost po normále k Besselově elipsoidu. Též je ovšem možné počítat vzdálenost obdobným způsobem po normále k elipsoidu WGS84. LITERATURA: [1] Hálová L.: Porovnání transformačních klíčů z různých oblastí ČR. Diplomová práce, ZČU, Plzeň, 2000. [2] Kostelecký J.: Určení transformačních koeficientů pro převod ze soustavy Besselova elipsoidu do soustavy elipsoidu WGS-84 a naopak. Práce VÚGTK, Praha. [3] Pick M.: O exaktnosti v geodézii. Vojensko-technická informace, č. 58, Praha 1998. [4] Vykutil J.: Vyšší geodézie. Vydavatelství Kartografie, Praha 1982. 62 63 III. část Vyrovnávací počet 1 – MNČ 4 Základní poznatky MNČ 4.1 Úvod Předložená kapitola z vyrovnávacího počtu je nutným doplňkem zde uvedené učební látky z předmětů vyšší geodézie, fyzikální geodézie a kosmické geodézie. Je určena studentům ČVUT v Praze, ZČU v Plzni, VŠB Ostravské univerzity a dalším zájemcům. Některé části mají být prezentovány na stránkách Internetu. Úkolem předložené práce je podat návod, a to jen s minimem odvozování a důkazů, jak zpracovávat naměřené veličiny, jakého způsobu vyrovnání použít pro daný případ, jakých vzorců a jak, již jen velmi stručně, výsledky zhodnotit. Vše je prováděno pomocí maticového zápisu a pomocí operací s maticemi a vektory. Proto zde čtenář nenajde Gaussův eliminační algoritmus pro řešení normálních rovnic, řadu tradičních kontrol aj. Vyrovnání MNČ je jedním z oborů matematiky. Za jeho zakladatele je považován Karel Bedřich Gauss, i když práce Legendrea předběhla Gausse o několik let. Gaussova práce [1], která vznikla z potřeb souhrnného zpracování řad pozorování v různých časových obdobích, na různých místech, různými metodami a různými pozorovateli, byla iniciována astronomickým pozorováním komet. Vyšla v roce 1809, tedy o tři roky později než analogická práce [2] Legendrea. Gauss vděčí své prvořadosti důkladnému propracování a jeho srozumitelnému podání MNČ a jistě i odpovídající prezentaci. Zcela samostatně dospěl k této metodě P. S. Laplace, viz práce [3] z roku 1812. U nás bylo nejprve čerpáno z cizí, francouzské a německé odborné literatury. Jedna z prvních vysoce kvalitních, česky psaných prací je práce F. Čuříka [4], v níž je uveden bohatý odkaz na práce zahraniční, především německé, francouzské a anglické. Z českých je zde citována práce [5] autorů F. Müllera a F. Novotného a [6] A. Semeráda. Z českých autorů jmenujme ještě V. Lásku [7], F. Čechuru [8], J. Ryšavého [9] a F. Fialu[10]. Předložené skriptum je zpracováno podle již moderního pojetí MNČ. Je jím kompendium H. Wolfa [11] a podle vyčerpávající práce [12] nestorů MNČ J. Böhma, V. Radoucha a M. Hampachera. Číselné příklady, uvedené v následujících řádcích jsou dílem autora a studentů-posluchačů Fakulty aplikovaných věd (FAV) Západočeské univerzity (ZČU). Práce je psána co nejstručněji, rádoby přehledně, nepodstatné úseky jsou bez odvození, případně jsou uvedeny jen odvolávky. Text navazuje na práci [13]. Tam najde čtenář další. Při studiu je však možno pokračovat i bez těchto odvolávek. V předložené části je používána řada symbolů. Vždy při jejich prvním užití jsou vysvětleny. V následné části X. budou uvedeny další kapitoly o MNČ. 4.2 Vyrovnání metodou nejmenších čtverců Zaveďme nejprve potřebnou symboliku i l …………………… naměřená hodnota i v ……………………oprava naměřené hodnoty i l …………………… opravená hodnota Pak platí, že i i i i i i l = l + v 33®v = l - l (4.2.1) 64 Chyba i o je definována jako i i i i o = -v = l - l (4.2.2) pro i =1, , n L , kde n je počet měření. Uvedené opravy i v mají náhodný charakter. Podle teorie MNČ musí splňovat následující tři podmínky: · kladné a záporné opravy téže absolutní velikosti jsou stejně pravděpodobné · malé opravy jsou pravděpodobnější než opravy velké · opravy nad určitou mezní hodnotu se nevyskytují Tyto požadavky splňuje tzv. Gaussův zákon ( ) e( h2v2 ) h v = - p j (4.2.3) kde h je jistý parametr. Rov. (4.2.3) je graficky znázorněna Gaussovou křivkou četnosti, viz obr. 4.2.1. Zde platí, že 1 2 h > h . Parametr h tedy určuje strmost Gaussovy křivky četnosti. Pravděpodobnost, že se oprava objeví v intervalu (- Y,Y) je 1. Pravděpodobnost, že se oprava objeví v intervalu v, v + dv , je p(v) =j (v) dv . Gaussova křivka četnosti, obr. 4.2.1, znázorňuje pravděpodobnost výskytu (četnost) náhodných oprav podle jejich velikosti. Krom těchto oprav i v s náhodným charakterem, existují ještě opravy: · systematické (pro celou oblast měření) a polosystematické (proměnné pro dílčí oblasti měření) s nimiž pracuje rozšířená metoda MNČ, tzv. kolokace. Úplná střední chyba m se zde rovná součtu střední chyby m z náhodných oprav plus střední chyba S m z vlivu chyb systematických a polosystematických, vše v kvadrátech. Používaný, leč přibližný vztah, je 2 2 2 S m = m + m · hrubé, s nimiž MNČ nepracuje a je proto nutné je z měřického souboru vyloučit ještě před vlastním početním zpracováním. j (v) ( ) 1 j v ( ) 2 j v -v Obr. 4.2.1 Gaussova křivka četnosti - Gaussův zákon chyb 65 Dodejme, že vše, co bylo napsáno o opravách i v , platí i o chybách i o . Soubor „nekonečně“ velký opatřujeme přívlastkem základní a soubor s malým počtem měření označujeme přívlastkem výběrový nebo též empirický. ÚKOLEM VYROVNÁNÍ MNČ JE · vypočítat nejpravděpodobnější hodnoty hledaných neznámých, · odhadnout výpočtem přesnost výsledků vyrovnání. Tyto úkoly splňuje podmínka vT P v = min *) (4.2.4) kde T n (v v v ) 1 2 L v = (4.2.5) a           = n p p p L M M O M L L 0 0 0 0 0 0 2 1 P (4.2.6) Zde jsou i v opravy naměřených hodnot i l a i p jejich váhy, kde i 1, , n L = a n je počet měření. Je možno užít i jiných podmínek než podmínky (4.2.4). Tato je však používána nejčastěji a platí pro jakýkoliv počet měření [4]. Minimum se odvodí derivováním rov. (4.2.4) podle v nebo podle jiné proměnné, která v nahradí. Váhy i p jsou proměnná čísla, která charakterizují kvalitu, tj. přesnost naměřených hodnot. Určujeme je početně nebo i odhadem. Způsoby vyrovnání budeme dělit do těchto hlavních skupin: a) vyrovnání měření**) podmínkových, kap. 4.3 b) vyrovnání měření**) zprostředkujících, kap. 4.4 c) složitější vyrovnání, kap. 4.5, 4.6 a X. část. Každý z těchto postupů volí svůj způsob splnění obou požadavků, tj. určení pravdě nejpodobnějších hodnot a určení odhadů jejich přesností, jak bude uvedeno v následujících kapitolách. 4.2.1 Výpočet odhadu přesnosti Výpočet odhadu přesnosti začíná zpravidla výpočtem střední jednotkové chyby n m T c = v Pv 0 (4.2.7) kde nc = n - počet nutných pozorování/měření je počet nadbytečných pozorování ve výraze vT Pv , viz rov. (4.2.4) ad. Protože platí vztahy 2 2 2 1 1 2 0 i i n n m = p m = = p m = = p m K K (4.2.8) vypočteme střední chybu jednotlivých měření i l ze vztahu mi = m0 / pi = m0 qi *) Z této podmínky vychází Legendre a odvozuje svoji metodu, k níž dospěl empiricky. Vztah  = n i i i i p v v 1 =vT Pv převzal z mechaniky konkrétně pro statický moment celku. **) Podle vzoru zahraniční literatury budeme výraz „měření“ často zaměňovat výrazem „pozorování“ (observace) 66 kde i i p q 1 = je váhový součinitel a i 1, , n K = a n je počet pozorování/měření. Střední chyba vyrovnaných hledaných neznámých i x , případně jejich přírůstků i dx , i 1, , k K = a k je počet těchto neznámých. Je xxii xxii m m Q 0 = , kde xxii Q leží na hlavní diagonále xx Q , nebo-li ( ) xx xx xx xxkk diag Q Q Q K 11 22 Q = a matice váhových součinitelů Q = N-1 = (AT PA)-1 xx viz kap. 4.4. Střední chyba funkce naměřených veličin i l nechť má tvar ( ) n f f l l l K 1 2 = , který rozvedeme do Taylorova rozvoje s užitím pouze veličin prvního řádu. Jsou n n dl l f dl l f dl l f df ¶ + + ¶ ¶ + ¶ ¶ = ¶ L 2 2 1 1 , v kterém diferenciály nahradíme diferencemi a tyto středními chybami i m jednotlivých měření, viz výše. Získaný vztah povýšíme na druhou a výrazy s různými koeficienty vypustíme, a to za předpokladu, že n®Y a tudíž tyto výrazy vypadnou. Výsledná střední chyba funkce naměřených veličin je pak f TQf n i i i f m m l f m 2 0 2 1 2 =      ¶ ¶ = = , (4.2.9) kde      ¶ ¶ ¶ = ¶ n T l f l f L 1 f . Tento vztah představuje odhad střední chyby funkce měřených veličin. Zavedeme-li do rov. (4.2.9) rov. (4.2.8), dostáváme výraz f TQf n f i i i l p f p =      ¶ ¶ = =1 2 1 1 , (4.2.10) který představuje odhad váhy funkce měřených veličin. Střední chyba funkce vyrovnaných neznámých (přírůstků). Nechť tato funkce má tvar ( ) k F F x x x L 1 2 = . Pak zcela analogicky k rov. (4.2.9) a (4.2.10) dostáváme F Q F xx T k i x i F m m x F m i 2 0 1 2 =       ¶ ¶ = = a F Q F xx T k k F i i x p F p =      ¶ ¶ = = 1 1 2 1 , kde      ¶ ¶ ¶ = ¶ k T x F x F L 1 F . Téměř při každém zpracování měření MNČ se musíme ptát, které měření je třeba vypustit a která ponechat. Kritériem vypuštění měření je nerovnice i 0 0 v L k m (4.2.11) kde 0 k je jistá, do značné míry subjektivně určená veličina. Obvykle se volí k 2 5 0 = , . 4.2.2 Kontroly Důležitými kroky výpočtu MNČ jsou kontroly. Průběžně je nutné, a to již při teoretických odvozováních, kontrolovat rozměry matic a vektorů a souhlas rozměrových jednotek. Tento jednoduchý způsob může odhalit mnohé chyby. 67 Číselnými kontrolami je rovnost vztahů AT PAx = -AT PL , AT Pv = 0 (4.2.12) dále dvojí výpočet oprav 1. v = Ax + L , resp. v = A dx + L 2. v = F(x)- L (4.2.13) kde F(x) je nelinearizovaná zprostředkující funkce, která obsahuje vyrovnané neznámé x. V dřívějších postupech vyrovnání, před použitím počítačů, se používali ještě tři tzv. sigmové zkoušky. V případě, že výpočetní program je naprogramován a odladěn, je možno od nich upustit. Zní  = LT PAx + LT PL 1 , ' = LT v 2 , vT Pv 3  = (4.2.14) a má být splněno, že  = = 1 2 3 ' . Klasická sigmová zkouška 2 užívá početního výrazu, který zde není obsažen. Proto byla zvolena jiná alternativa. Sigmové zkoušky budou prováděny jen sporadicky. 4.3 Podmínková pozorování*) Úkolem je vypočítat MNČ opravy n v , v , , v 1 2 L naměřených hodnot n l , l , , l 1 2 L při splnění podmínky vT Pv = min a současně, aby opravené naměřené hodnoty i i l + v splňovaly určité, předem dané, podmínky v počtu r < n a n je počet měřených veličin a tudíž i počet oprav. Pro názornost milému čtenáři uveďme příklad vyrovnání velmi často vystupující v geodetické praxi. Totiž, měříme-li úhly v trojúhelníku, pak jejich součet musí být 180°. Toto vyjadřuje podmínková rovnice 180 0 1 1 1 a +a +a - ° = , což je podmínka nutně splnitelná. Jistě se tak, jen s pomocí naměřených hodnot, nestane. Nutno připojit opravy. Je pak 180 0 1 1 2 2 3 3 a + v +a + v +a + v - ° = 0 1 2 3 v + v + v +U = (4.3.1) kde = + + -180° 1 2 3 U a a a je tzv. uzávěr. Rov. (4.3.1) je tzv. přetvořenou podmínkovou rovnicí. Takovýchto rovnic může být celá řada, viz PŘÍKLAD 14 v kap. 5.2. Poznamenejme ještě, že namísto 180o je často uvedeno 200 g . Vraťme se k našemu výkladu. Zapišme r přetvořených rovnic oprav ve tvaru 0 0 1 1 11 1 1 1 + + + = + + + = r r n n r n n a v a v U a v a v U L M L (4.3.2) a maticově *) Ve starší literatuře, ještě např. v [4], jsou označována: závislá pozorování. Ta nyní označují naprosto jiný případ pozorování, viz část X. 68 B v + U = 0 (4.3.3) kde {           = ´ r r n n r n a a a a 1 11 1 L M O M L B {           = ´ n n v v M 1 1 v {           = ´ r r U U M 1 1 U {           = ´ 0 0 1 M r 0 Zde je r počet podmínek a tedy i uzávěrů a n počet oprav. Nyní musíme uvážit podmínku minima vT P v = min ovšem při zachování platnosti (vedlejších) daných podmínek (4.3.2). Proto použijeme Lagrangeova postupu pro nalezení minima. Zní { { { { { { { min r nn r T n nn r T n =     + + 1´ ´ ´1 1´ ´ ´1 ´1 v P v 2k B v U (4.3.4) kde k je vektor neznámých korelát { ( )T r r k k k L 1 2 1 = ´ k (4.3.5) Rov. (4.3.4) derivujeme podle v , položíme rovnou nule a společně s rov. (4.3.3) dostáváme Bv U Pv B k 0 = - + T = (4.3.6) 4.3.1 Přímé řešení podmínkových pozorování Rov. (4.3.6) je možno napsat ve tvaru ( ) ( ) [ ] ( ) ( ) 1442443 123 1 1 1 + ´ + ´ + ´ + ´     - =            n r n r n r n r T U 0 k v B 0 P B (4.3.7) takže     -         =      - U 0 B 0 P B k v 1 1 T (4.3.8) Uvedenou matici je možno invertovat jako celek nebo postupně invertovat jednotlivé podmatice, viz [13]. Tímto jsou určeny nejpravděpodobnější hledané hodnoty neznámých náhodných oprav a korelát. Odhady přesností výsledků. Nejprve se vypočte střední jednotková chyba [ ]1 2 0 m = vT Pv / r . Poté – netradičně – použijeme z rov. (4.3.8) inverzní matici 1 1 -       = B 0 P B Q T xx a z ní vyjmeme prvky ( ) ll llnn kk kkrr diag Q Q Q Q L L 11 11 . Pomocí nich střední chyby vyrovnaných úhlů jsou llii llii m m Q 0 = (4.3.9) a střední chyby korelát jsou kkii kkii m m Q 0 = (4.3.10) 69 4.3.2 Postupné řešení podmínkových pozorování Z první rov. (4.3.6) vyplývá, že { { { { 1 1 1 ´ ´ - ´ ´ = - r T n n n n r v P B k (4.3.11) Po jejím dosazení do druhé rov. (4.3.6) máme - BP-1BTk = -U , z čehož { { { { 1 1 1 1 ´ - - ´ ´ ´     = r T r r n n n k B P B U (4.3.12) Zavedeme obligátně { T r r N BP-1B ´ = (4.3.13) a je pak { { { 1 1 1 ´ - ´ ´ = r r r r k N U (4.3.14) kde { -1 ´ = r r kk Q N (4.3.15) je váhová matice korelát. Postup výpočtu je velmi jednoduchý, nejprve se zjistí z rov. (4.3.14) koreláty a poté opravy z rov. (4.3.11). Odhady přesnosti výsledků. Stejně jako u 1. řešení, i zde vypočteme střední jednotkovou chybu 0 m . Pomocí ( ) rr diag Qkk Qkk L 11 pak střední chyby korelát jsou kkii kkii m m Q 0 = (4.3.16) Další výpočet středních chyb oprav viz přímé řešení nebo [12, str.201]. Zcela odlišný postup číselného zpracování nejpravděpodobnějších hodnot i odhadu jejich přesnosti z podmínkových pozorování spočívá v převodu na pozorování zprostředkující, jak je uvedeno v [13]. Tím se nabízí aspoň číselné ověření výše navrženého 1. řešení. Jiné by bylo odvození v případě, kdyby podmínky platily mezi neznámými hledanými veličinami x apod. Číselnou aplikaci viz PŘÍKLAD 14 v kap. 5.2. 4.4 Zprostředkující pozorování V geodézii, ale i v jiných oborech technických věd, se často vyskytuje úkol určit číselné hodnoty veličin, které nelze přímo, bezprostředně, měřit a tedy určit. Proto je nutno jejich zjištění zprostředkovat pomocí jiných veličin, které je možno měřit a které jsou s hledanými neznámými veličinami ve známém funkčním vztahu. Označme ( )T k x x L 1 x = ………… vektor neznámých hledaných veličin ( )T k x x 10 0 L = 0 x ……… vektor jejich známých přibližných hodnot ( )T dx = dx1.........dxk …….…vektor jejich neznámých, vyrovnávaných přírůstků (x) i F ……………………funkční vztah mezi hledanými x a měřenými i l veličinami 70 i l …………………………naměřená zprostředkující veličina i v .………………………...její oprava i l ………………………….její vyrovnaná hodnota i ………………………….index i-té zprostředkující rovnice Pak platí ( ) i ( k k ) i i i k i i i i F x dx x dx l v F x x l v F l + + = + = + = 10 1 0 1 ( ) L L x Levou stranu rozvedeme do Taylorova rozvoje, pokud není již v lineárním tvaru, a zanedbáme členy 2. řádu a vyšší. Dostáváme ( ) ( ) k i i i k i i k i i k i i i x F l v x F x x F x l v x F x x F F + - = ¶ + + ¶ ¶ ¶ = + ¶ ¶ + + ¶ ¶ + 1 0 1 1 1 d d d d x x0 L L Upravme symboliku a dostáváme ai1 dx1 + ai2 dx2 + ... + aik dxk +Fi (xo ) – li = vi (4.4.1) kde i 1, , n L = a n je počet linearizovaných zprostředkujících rovnic oprav a k je počet hledaných neznámých. Výraz i i i F ( ) - l = L 0 x je tzv. absolutní člen. Rov. (4.4.1) rozepišme pro všechna i a zaveďme symboly matic a vektorů. Dostaneme Adx + L = v P = Q - 1 (4.4.2) kde {               = ´ n n nk k k n k a a a a a a a a a L M M O M L L 1 2 21 22 2 11 12 1 A {               = ´ k k dx dx dx d M 2 1 1 x {               - - - = ´ n n n F l F l F l ( ) ( ) ( ) 0 2 0 2 1 0 1 1 x x x L M {               = ´ n n n p p p L M M O M L L 0 0 0 0 0 0 2 1 P {               = ´ n n v v v M 2 1 1 v {               = - - - ´ 1 1 2 1 1 0 0 0 0 0 0 n n n p p p L M M O M L L Q Zde je dx vektor hledaných neznámých, L vektor absolutních členů, a v něm ( ) 0 x i F hodnoty vypočtené z přibližně známých vstupních veličin a i l jsou hodnoty naměřené, v je vektor oprav, P matice vah a Q je její inverzní matice, tzv. matice váhových koeficientů. Systém rov. (4.4.2) podrobíme podmínce minima. Dostáváme [( ) ( )] [( ) ( )] ( x A PA x x A PL L PA x L PL) x x A L P A x L x A x L P A x L x x vTPv T T T T T T T T T T d d d d d d d d d d d d + + + ¶ = ¶ + + = ¶ + + = ¶ ¶ = ¶ ¶ ¶ Po derivování a úpravách dostáváme postupně rovnice 71 2AT PAdx + AT PL + AT PL = 0 AT PAdx + AT PL = 0 které nazýváme normální rovnice. Hledané neznámé přírůstky pak jsou dx (AT PA) AT PL -1 = - (4.4.3) V této rovnici se často zavádí { k k T ´ A PA = N (4.4.4) kde { xx k k N = Q ´ -1 (4.4.5) je matice váhových koeficientů hledaných neznámých přírůstků dx . Jednotková střední chyba [ ]2 1 0 m = vTPv (n - k) (4.4.6) a střední chyby vyrovnaných neznámých resp. jejich přírůstků jsou dxi xxii m m Q 0 = (4.4.7) kde ( ) xx xx xx xxii xxkk diag Q Q Q Q L L 11 22 Q = (4.4.8) Střední chybu f m funkce přímo měřených veličin jakož i střední chybu F m funkce vyrovnaných neznámých zjistíme podle vztahů v kap. 4.2.1. Střední chyba funkce vyrovnaných neznámých je vyjádřena rovnicí F Q F xx T F m m2 0 2 = (4.4.9) která je rozepsaná pod čarou*). Kontrolně následuje výpočet rovnic počínaje rov. (4.2.12) event. včetně sigmových zkoušek. *)Je                                                                 ¶ ¶ ¶ ¶ ¶ ¶ ¶ ¶ ¶ ¶ = ¶ ¶ ¶ ¶ ¶ ¶ ¶ ¶ ¶ ¶ = xk F x F x F Qxxkk x k F Qxx x F m xk F x F x F Qxxkk Qxx Qxx x k F x F mF m M L M L M M O M L L L 2 1 11 1 2 2 0 1 0 0 0 22 0 0 0 11 1 2 0 2             ¶ ¶ + + ¶ ¶ + ¶ ¶ = Qxxkk xk F Qxx x F Qxx x F mF m 2 22 2 2 11 2 1 2 0 2 L a zavedením rov. (4.4.7) je a tedy = ¶ ¶ =      k i mdxi xi F mF 1 2 2 pro případ, že je matice Qxx diagonální. 72 Vyrovnání podle zprostředkujících pozorování/měření je v současnosti metodou číslo jedna. Jak uvidíme v kap. 4.6, je možno libovolné úlohy vyrovnávacího počtu převést na tuto metodu. Proto jí bude i zde kladen upřednostněný význam. JINÉ ODVOZENÍ PODMÍNKY MINIMA Vyjděme z výrazu vT Pv = min , který derivujeme podle v . Dostaneme 2Pv = 0 a po dosazení 1. rov. (4.2.13) dostaneme P(Ax + L) = 0. Vynásobením zleva maticí AT máme AT PAx + AT PL = 0 , což je shodně s rov. (4.4.3). 4.5 Zprostředkující pozorování s neznámými parametry a podmínková pozorování s neznámými parametry Uveďme nejprve přehled vyrovnání, která souvisejí s případy, uvedenými v předchozím textu. Jsou, resp. byla: · podmínková pozorování – kap. 4.3 · zprostředkující pozorování – kap. 4.4 · zprostředkující pozorování a podmínková pozorování – viz [13] · podmínková pozorování s neznámými parametry – viz [13] · zprostředkující pozorování s neznámými parametry – viz [13] · podmínková pozorování s neznámými parametry a zprostředkující pozorování - viz[13] · zprostředkující pozorování s neznámými parametry a podmínková pozorování - viz[13] Proto v dalším textu se budeme věnovat zprostředkujícímu pozorování s neznámými parametry a podmínková pozorování s neznámými parametry. Tento postup představuje zobecnění MNČ, neboť je možno tohoto způsobu použít pro všechny druhy vyrovnání, která byla uvedena výše. Dvěmi výchozími rovnicemi, jistěžě v maticovém tvaru, budou rovnice { { { { { { { { { { { { { { 1 1 1 1 1 1 1 1 1 ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ - ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ + + = + + = = r k k r hh r r n k k n l l n n n n n n B x D z U 0 A x C y L v , P Q (4.5.1) a jsou jimi podchyceny zprostředkující rovnice a podmínkové rovnice pro hledané neznámé x a neznámé parametry y a z . Matice A , B , C a D obsahují koeficienty při neznámých a vektory L , v a U obsahují absolutní členy, opravy a uzávěry. Počet rovnic oprav je n, počet podmínek r, počet hledaných neznámých je k, počet parametrů ve vektoru y je l a ve vektoru z je h. Protože rov. (4.5.1) obsahují přidružené podmínky v 2. rov. (4.5.1) , je nutno opět použít Lagrangeova postupu pro zjištění minima. Za v ovšem dosadíme první rov. (4.5.1). Dostáváme vztah {{ { { { { { { { { { { { { { { { min r r k k r hh r T n n n n k k n ll n T l n T l T k n T k T =     + + +        + +        + + 1´ ´ 1´ ´ 1´ ´ ´ ´1 ´ ´1 ´1 1´ ´ ´1 ´ ´1 ´1 x A y C L P A x C y L 2k B x D z U který postupně derivujeme podle x , y , z a k . k je opět vektor korelát resp. Lagrangeových součinitelů. Dostaneme pak výslednou rovnici pro neznámé, která je 73 ( ) { ( )43 42 1 + + + ´1 + + + ´1               = -               k l h r T T xx k l h r U 0 C PL A PL Q k z y x (4.5.2) kde ( ) ( ) { { { { { { { { { { { { { -1 ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ + + + ´ + + +                   = r k r l r h r r h r T h k h l h h l l l h l r T l k T k r T k l k h T k k T k l h r k l h r xx B 0 D 0 0 0 0 D C PA C PC 0 0 A PA A PC 0 B Q 123 123 123 123 (4.5.3) je matice váhových součinitelů. Poté se vypočte střední jednotková chyba 0 m z výrazu m2 = vT Pv (n + r - k - l - h) 0 a střední chyby neznámých a korelát z výrazů xxii xxii m m Q 0 = , yyii yyii m m Q 0 = , zzii zzii m m Q 0 = , kkii kkii m m Q 0 = . kde výrazy pod odmocninami jsou prvky na hlavní diagonále matice xx Q . Všechny tyto výše uvedené úlohy vyrovnání MNČ je možno nahradit úlohou jedinou, a to úlohou danou rov. (4.5.1): zprostředkující pozorování s neznámými parametry plus podmínková pozorování s neznámými parametry. Způsob řešení pozůstává v tom, že bychom prostě vynechali výrazy v rov. (4.5.1) až (4.5.3), jež se v zadané úloze neuvažují. 4.6 Zprostředkující pozorování s neznámými parametry a podmínková pozorování s neznámými parametry převedením podmínkových pozorování na zprostředkující Tato kapitola je dovršením části IV. o vyrovnávacím počtu a představuje zobecnění předchozích kapitol. Jinými slovy: vše, co bylo uvedeno ve všech předchozích částech, kapitolách a odstavcích, bylo a je odvoditelné z teorie kap. 4.6, jako její zvláštní případy. Rovněž tak tomu bylo i v kap. 4.5. Zde navíc jde o použití pouze pozorování zprostředkujících. Jsou proto výchozími rovnicemi rov. (4.5.1) o počtu n měření, k hledaných neznámých, l neznámých parametrů, viz 1. rov. (4.5.1), a o počtu r přidružených podmínek s h neznámými parametry mezi hledanými neznámými x , viz 2. rov. (4.5.1). MNČ by tedy vyžadovala Lagrangeovo vyjádření minima, např. rov. (4.3.4). Náhodné opravy v jsou však obsaženy pouze v 1. rov. (4.5.1). Abychom vyhověli oběma těmto požadavkům budeme postupovat tak, že nejprve se zbavíme podmínkových rovnic, tj. 2. rov. (4.5.1), a to převedením na zprostředkující a poté budeme řešit tyto převedené zprostředkující společně s původními zprostředkujícími, viz 1. rov. (4.5.1). Za tímto účelem přepíšeme rov. (4.5.1) do tvarů {{ ( ) { ( ) { { { { { 1 1 1 1 2 2 1 1 1 ´ ´ ´ - - ´ ´ ´ ´ ´ + + + = n r r n k r k r n l l n n A x A x C y L v (4.6.1) 74 {{ ( ) { ( ) { { { { { 1 1 1 1 2 2 1 1 1 ´ ´ ´ - - ´ ´ ´ ´ ´ + + + = r r r r k r k r r hh r r F x F x D z U 0 (4.6.2) kde 1 x je vektor o r neznámých a vektor 2 x o n - r neznámých. Dále y a z jsou opětně vektory s neznámými parametry, A1 a A2 jsou matice koeficientů při neznámých ve vektorech 1 x a x2, C a D jsou matice koeficientů při neznámých parametrech y a z . L , v a U jsou vektory absolutních členů, náhodných oprav a uzávěrů přidružených podmínkových rovnic. Abychom učinili první krok k výše naznačenému řešení, je nutné odstranit podmínkové rov. (4.6.2). Proto ji vynásobíme inverzní maticí 1 1 F- a získáme F- F x = -F- (F x + Dz + U) 2 2 1 1 1 1 1 1 z čehož { { ( ) { ( ) { { { {       = - + + ´ ´ - - ´ ´ ´ ´ - ´ 1 1 1 2 2 1 1 1 1 r r r r k r k r r hh r x F F x D z U (4.6.3) které dosadíme do rov. (4.6.1). Dostáváme - A F- (F x + Dz + U)+ A x + Cy + L = v 2 2 2 2 1 1 1 (- A F- F + A )x +Cy -A F- Dz - A F-1U+ L = v 1 1 1 2 2 2 1 1 1 1 1 (4.6.4) čímž máme co do činění pouze a jen se soustavou zprostředkujících rovnic. Pro zvýšení názornosti zavedeme ( ) { {{ ( ) { ( ) { n k r n r r´r r´ k-r n´ k -r - ´ - ´ = - + 2 2 1 1 1 A A F F A , { {{ { n h n r r´r r´h - ´ ´ = -A F 1 D 1 1 D , { {{ { { 1 1 1 1 1 1 ´ ´ ´ - ´ ´ = - + n n r r r r n L A F U L (4.6.5) Rov. (4.6.4) pak přejde v tvar ( ) { ( ) { { { { { { { { { n k r k r n l l n hh n n n n n´n - ´ - - ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ + + + = = 1 1 1 1 1 1 1 2 A x Cy D z L v P Q (4.6.6) Podmínka minima bude mít tvar vT Pv = min , jde totiž již jen o zprostředkující pozorování. Po zavedení rov. (4.6.6) zní (xT A T + yTCT + zTD T +LT ) P (A x +C y +D z +L ) = min 2 2 a po vynásobení je min T T T T T T T T T T T T T T T T T T T T T T T T T T T T + + + + = + + + + + + + + + + + + + + L L L L L L L L x P y C P z P P x P z y C P z z P z P z x P C y y C PC y z P Cy P Cy x P x y C P x z P x P x A D A D D D D D A D A A A D A A 2 2 2 2 2 2 2 2 Nyní postupně derivujeme podle proměnných 2 x , y , z , derivace položíme rovny nule a opět při PT = P . Dostáváme 75 ( ) ( ) ( ) { ( ) { ( ) { ( ) ( ) { ( ) ( ) { { { { ( ) ( ) { { { { 1 1 1 1 2 1 1 1 1 2 1 1 1 1 2 : : : 2 ´ - ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ - ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ - - ´ ´ ´ ´ ´ ´ - ´ ¶ ¶ + + + = ¶ ¶ + + + = ¶ ¶ + + + = h z h T T l l T k r T l y l T l h T l l l T l k r T k r x T h T l l T k r k r T z P x PCy P z P 0 y C P x C PCy C P z C P 0 x P x PCy P z P 0 2 123 123 14243 123 123 123 123 123 123 123 14243 123 L L L D A D D D D A D A A A A D A h k-r h h h h 1 k-r h 1 k-r k-r k-r h 1 k-r (4.6.7) což jsou normální rovnice v tvaru maticového počtu. Zavedeme ( ) ( ) {           = + + - ´ + + - D A D D D A D A A A A D P PC P C P C PC C P P PC P N T T T T T T T T T k l h r k l h r (4.6.8) ( ) ( ) { k l h r k l h r xx + + - ´ + + - Q = N-1 (4.6.9) takže neznámé zjistíme z rovnice ( ) { ( ) 1442443 1 1 2 + + - ´ + + - ´           - =           k l h r T T T xx k l h r L L L P C P P Q z y x D A (4.6.10) Vektor 1 x zbývajících hledaných neznámých určíme z rov. (4.6.3), náhodné opravy z rov. (4.6.1) nebo (4.6.6) a střední jednotkovou chybu z tvaru m2 = vT Pv (n + r - k - l - h) 0 . Střední chyby jednotlivých neznámých vektorů 2 x , y , z opětně určíme podle známého předpisu xx ii xx ii m m Q 2 0 2 =  yyii yyii m m Q 0 = zzii zzii m m Q 0 = kde xx ii Q 2 , yyii Q , zzii Q jsou prvky na hlavní diagonále matice xx Q . Zde je nedostatkem, že nezískáme přímo xx ii Q 1 pro hledané neznámé vektoru 1 x . Kontrolami jsou rov. (4.2.12) až (4.2.14). Konečně musí platit i rov. (4.6.10), (4.6.1) a (4.6.2). Tím je výpočet ukončen. Postup výpočtu. Vstupními veličinami jsou: { n´r 1 A , ( ) { n´ k-r 2 A , { n´l C , { n´1 L , { r´r 1 F , ( ) { r´ k -r 2 F , { r´h D , { r´1 U , viz rov. (4.6.1), (4.6.2) a PŘÍKLAD 16 v kap. 5.3. Poté již následuje výpočet A , D , L v rov. (4.6.5), submatice ( ) ( ) 14243 K 14243 h h T k r k r T - ´ - ´ A PA , ,D P D pro rov. (4.6.8), čímž získáme matice N a xx Q , rov. (4.6.8) i rov. (4.6.9) a konečně neznámé z rov. (4.6.10) po výpočtu subvektorů ( )123 k-r ´1 A T PL , 123 l´1 CTPL a 123 h´1 D T PL . Další již uvádí text za rov. (4.6.10). Rov. (4.6.7) až (4.6.10) plně nahrazují veškeré případy vyrovnání, uvedené v předchozím textu, včetně základních metod vyrovnání v kap. 4.3 a 4.4. Navíc je možno vše převést na vyrovnání zprostředkujících pozorování. Bude-li např. scházet vektor y , resp. z , resp. oba vektory, pak odpadá 2. řádek a 2. sloupec rov. (4.6.7), resp. 3. řádek a 3. sloupec rov. (4.6.7), resp. 2. i 3. řádek a 2. i 3. sloupec rov. (4.6.7). 76 4.7 Závěrem stručné, ale zásadní porovnání metody zprostředkujících a metody podmínkových pozorování, především s ohledem na vyrovnání geodetických sítí Zprostředkující pozorování Přednosti Nedostatky Jednoduchost a přehlednost při Závislost na zavedené souřadnicové při sestavování rovnic oprav. soustavě. Všeobecně zavedení jejich po- Počet normálních rovnic je obvykle větší užití, především pro možnost než u podmínkových pozorování. automatizece výpočtů. Podmínková pozorování Přednosti Nedostatky Nezávislost na zavedené souřadnicové Často velmi obtížné sestavení potřebného soustavě. počtu podmínkových rovnic. Obvykle menší počet normálních rovnic. Obtížná automatizace výpočtů. LITERATURA: [1] Gauss K. B.: Theoria motus corporum coelestium. 1809. [2] Legendre A. M.: Nouvelle méthodes pour la détermination des orbites des cométes. Appendice: Sur la méthode des moindres carrés. Paris 1806. [3] Laplace P. S.: Théorie analytique des probabilités. Paris 1812. [4] Čuřík F.: Počet vyrovnávací … . Nákladem ČMT, Praha 1936. [5] Müller F., Novotný F.: Geodézie vyšší. Praha 1913. [6] Semerád A.: Příručka praktické geometrie. Praha 1921. [7] Láska V.: Počtářství geodetické. Praha 1894. [8] Čechura F.: Důlní měřictví I, počet vyrovnávací). Praha 1948. [9] Ryšavý J.: Vyšší geodesie. Nakladatelství ČMT, Praha 1947. [10] Fiala F.: Geodetické počtářství I., II. a III. běh. Komise při ČVUT, Praha 1938. [11] Wolf H.: Ausgleichungsrechnung – Formeln zur praktischen Anwendung. Dümler Verlag, Bonn 1975. [12] Böhm J., Radouch V., Hampacher M.: Teorie chyb a vyrovnávací počet. Vydal Geodetický a kartografický podnik, Praha 1990. [13] Kabeláč J.: Geodetické metody vyrovnání – metoda nejmenších čtverců. Západočeská univerzita v Plzni, Plzeň 2004. 77 IV. část Geodetické sítě 5 Geodetické sítě – 2D 5.1 Úvod Tato 5. kapitola patří plně mezi klasické kapitoly vyšší geodézie. Uvádí ve stručnosti matematickou teorii metod vyrovnání, kterých bylo obvykle používáno v geodézii pro vyrovnání geodetických sítí, řekněme od dob Gaussových. Protože však hlavním úkolem předkládaného textu je podat nejmodernější měřické a výpočetní postupy, včetně metod družicové geodézie, budou uvedeny tyto klasické metody vyšší geodézie jen v nejzákladnějších myšlenkách a postupech. V naší současné odborné literatuře jsou tyto metody důkladně, včetně příkladů projednávány v [5], [1] a velmi přehledně v [6]. A podle posledně citované práce budeme v následujícím textu postupovat. Dělení úloh této části vyšší geodézie je možno uskutečnit podle různých aspektů. Domníváme se, že základním dělením je dělení podle měřených veličin v dané síti. Podle toho hovoříme o - triangulaci, jsou-li měřeny směrové veličiny - trilateraci, jsou-li měřeny délkové veličiny - kombinovaném měření, jsou-li měřeny obě tyto veličiny V případě triangulace a kombinovaného měření rozeznáváme měření - úhlů - směrů Podle velikosti dělíme geodetické sítě na - místní, - národní, - mezinárodní, - kontinentální, kap. 7 a 8, - světové, kap. 8. V následujícím textu bude postup výkladu dělen podle způsobu vyrovnání na - vyrovnání podle podmínkových pozorování, kap. 5.2, - vyrovnání podle zprostředkujících pozorování, kap. 5.3. Počty měření budou ve všech případech nadbytečné, aby tak bylo možno přistoupit k vyrovnání MNČ. Význam těchto nadbytečných pozorování je v - kontrole, - zvýšení kvality měřického materiálu, - posouzení vhodnosti metod a přístrojů. Ještě dříve, před vlastním výpočtem/vyrovnáním, je nutné naměřené veličiny, ať jsou to směry či délky, redukovat na výpočetní plochu. V našem případě bude výpočetní plochou rovina kartografického zobrazení. Může jí však být i plocha elipsoidu, koule a pod. O těchto redukcích, které zaujímají značně rozsáhlé místo v oblasti vyšší geodézie, nebude zde pojednáno. Potřebnému čtenáři doporučujeme výše uvedenou literaturu [5], [1] a [6]. Ještě dodejme, že tyto redukce jsou nejen početně, ale i po teoretické stránce obtížné. Do značné míry jsou redukcemi zbaveny výpočty, které se provádějí v 3D prostoru, viz kap. 6. Rovněž nebude v následujícím textu pojednáno o přenosu chyb, o optimalizaci sítí ap., viz [5], [1] a [6]. 78 5.1.1 Váhy měřených veličin Již na tomto místě se zmíníme o zavádění vah měřených veličin. Především proto, že budou používány dva druhy těchto veličin (směry a délky) a také proto, že vyjadřování jejich velikostí v různých rozměrových jednotkách, např. v metrech či centimetrech, přináší zřetelně odlišné výsledky. Tyto rozpory je možno odstranit vhodným zaváděním vah. Metoda nejmenších čtverců používá podmínky min 1 =  = n i i i i p v v , pro získání nejpravděpodobnějších veličin. Index i = 1, ..., n přestavuje i-té měření, při čemž v souhrnu těchto měření mohou vystupovat, a také vystupují, různé druhy měřených veličin. Váhy pi můžeme získat různými způsoby. Např. z předchozích měření (z vyrovnání směrů na stanovisku, z průměrné hodnoty měřené vzdálenosti), nebo z předchozích všeobecných zkušeností (střední chyba úhlu v základní síti), či z jiných měřických aspektů (počet měření) ap. Výsledkem těchto předcházejících měření budou tzv. apriorní středních chyby mi. Platí pak [2, s. 203] p m m k i i = 2 = 0 2 , z čehož 2 i i m p = k . Konstantu k volíme tak, aby se všechny váhy pi pohybovaly kolem 1. Např. podle výrazu n m k n i i  = = 1 2 , leč lze ji též určit podle jiných požadavků. Jelikož konstanta k je volitelná, možno ji považovat za číslo nepojmenované a tudíž má váha pi rozměr [ -2 i m ]. Po jejím dosazení do vTPv dostaneme = = n i i i i m v v k 1 2 min . Zavedeme-li, jen formálně, i i i m vc = v k , platí min . 1 = c c  = n i i i v v Opravy v´ jsou tzv. normované opravy a jejich předností je, že jsou bez rozměru, neboť vi a mi jsou týchž rozměrů. Tím se i celý postup vyrovnání stává nezávislým na druhu měřených veličin a tedy na volbě rozměrových jednotek. Z toho též vyplývá, že rozměrové jednotky měřené veličiny a její střední chyby musí být vyjádřený v týchž jednotkách, viz též PŘÍKLAD 15. Číselné ověření je v PŘÍKLADĚ 15. 5.2 Vyrovnání geodetických sítí v 2D prostoru pomocí podmínkových měření/pozorování. Prosíme hned zpočátku: nepřehlédněte, že tato kapitola navazuje na kap. 4.3 a doporučujeme proto, se s ní aspoň dočasně seznámit. Původní název pro podmínková pozorování zněl závislá pozorování. Ten teď představuje zcela jiný druh vyrovnání, viz část X. Základním pravidlem podmínkových pozorování je: počet r podmínkových rovnic se musí rovnat počtu r nadbytečných měření, přičemž r = n – počet nutných měření/pozorování, kde n je počet všech pozorování. Sestavené podmínky musí být vyrovnáním splněny. 79 V případě kap. 5.2 se též tato měření, jakož i tato vyrovnání, označují jako úhlová či korelovaná. 1 2 3 4 5 s 6 A P1 2 s P 1 2 1 A 2 N N 1 2 3 4 1 2 3 4 5 6 7 8 9 5 a) b) Obr. 5.2.1 5.2.1 Vyrovnání triangulace Jednotlivé podmínky demonstrujme na obr. 5.2.1a) a b). Budou platit pro rovinnou síť a pro měřené úhly. Pro měřené směry je postup obdobný. Trojúhelníková podmínka platí pro každý trojúhelník a podle obr. 5.2.1a) to jsou vztahy 180 0, 180 0, 180 0, 5 6 9 3 4 8 1 2 7 + + - ° = + + - ° = + + - ° = a a a a a a a a a (5.2.1) viz též rov. (4.3.1) a (4.3.2). Jejich počet t je roven počtu trojúhelníků. Uzávěrová (vrcholová) podmínka má tvar 360 0 7 8 9 a +a +a - ° = (5.2.2) a jejím smyslem je uzavřít úhly při centrálním bodě na 360o, viz obr. 5.2.1a). Jejich počet c je roven počtu centrálních vrcholů